ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE PHILOSOPHICA ET HISTORIC A MONOGRAPHIA CXL VII
-
1993
,
PROBLEM OPERACIONALIZACE
UNIVERZITA KARLOVA - PRAHA
Vt'd"dy r"""k,,,!'.:
dOl", "IIDI'. Eduanl lJrh:illd, ('S,
I{ cc c llwv ali :
doc, PhDr, IV'1Il Mucha. esc prof. Ph Dr. Miloslav Pctrusck. esc,
© doc. PhDr. 1m Burianck, esc., Pmha 19') \ ISSN
0567-8307
ISBN
80-7066-842-3
I'fctimluva
§2 §.1 §4 II 5 II 6 II 7 § 1\ §9 § 10
. ......................
Uvod:
§I -
.
.
TrndiclIl fe.�enf
...
. . ..
.
.-
N:imitky
-
Systemove dilema
-
Model
-
Altemativa?
.... .....
.
......... . .. ... .. .... ... .. ............ . ..... ... . ..... .. .. ... .........
rekapitulace .
.....
.
..
..... .......
. .. ..
.. ...
.
.........
.. ........... ....... ...
.
.
.
.. . ..................
.
'/
.......... ... ..... .
. .. . ..
....
.....
....
................... . .... . .............
.
. .
.. ....
.
.. . ............ ...... .. .. . ... . .......
.
.
.. ... . .
. ..
..... .......... . . . ..
.. ... ............. . .....
. .
.. ...
. .. . ..
.
. .
........ . ...... .. ... ... . ................ . ..................... ........ .... ...
Pragmatika: standartiizace a sekundimf analjza ............
.
. .
...... .......
Zaver: kapitulace?
Scznam z:ikladnf Iitcratury
..
....
. ...... .. . ... ..... . .
..
.. .................. . ............... .
.. ... .... . . . .
.... .. ... ..... .
.
... ..
.
.
. .. ...........
.....
. .. ...
.. .
. ... .. ........... .
.. .
. ....
.
... ........
...... .
...
. 2'1 .
4] 58
..... ..... ..............
.
...... . ........ . ... .
.. .
... ..... . .. . . .. ..... . .
. .... .............. . ........ . ... .
..
..
.
. . ...
.
. . ..
.
.
... .. ... . ..
.
..
. . . .... . . ..
111
. ... .... .. . ...
120
.. ..... ........ ......... ..............
. . . ......... .... .... . . .... ..
76 87 100
....... ... ..
.. . .....
. . . .. ... . .....
.
l)
Ih
.
. ... .. . ....... . ... . ..
...................................................................................................... .......................................
Aplikace -
..... . .. . . .. .
... . ... ...... .............. .... ..... .... ...... .... . . . .
. . . ..
...... .
Dynamika: ovefovanl ad ekvatnosti operacionalizace -
.
... ......... ............ ........ ..... .... ......... ............ .............. ....... .........................
................................... ....................... ..................... ....... ............................. 131
",,,like II bridge over lrollh"''' warn P.Sill/01J {� A f ;.0 lult�d
1'(umMLUVA
Jestlize autor pfimo
V
mizvu pnice reprodukuje tema knihy predehozf, I mel by tuto
okolnost komentovat. Vznika totiz podezi'enf, ze tu jde
0
pokus vyzdfmat z jednoho
lIlotivu treba eely sociologicky serial, anebo 0 klasieky n:lvrat pat:hatcle na mfsto cinu. Uvahy tohoto typu ostatne majf realny zaklad. Otazka uplatncnf systcmoveho pi'fstupu v sodologii dosahuje takove sfre i hloubky, ze pi'fmo vyzaduje n,ivraty, kriticke retro spektivy i dopliiovanf novych pohledu a zkusenostf. Vychaz(m z pi'esvt'di:enf. ze l1ektere me dosavadnf publikaee mnohe problemy pouze otv(raly a ze zde existujf zcela konkretnf dluhy, ba dokonce jednou jii dane a dosud nesplnene sliby. Moji snahu navazat na to, co bylo zhruba pi'ed devfti lety jen velmi predbezne a vfeemene neurcite systematizovano, posiluje pocit, ze po neodvratnem pusobenf dialektickych hlodavcu (presneji
mysf) pi'ece jen eosi pi'etrvalo. Systemove paradigma
pati'! v sociologii stale mezi nejvyraznejSf alternativy a ma sve vyznamne protagonisty (napl'. N. Luhmanna). Stale jsou ozivovany zakladnf otazky empiriekeho sociologickeho vyzkumu, tykajicf se zejmena vz,ahu kvantitativnfch a kvalitativnf ch metod, moznostf
a
omezeni "tradicnfch" setrenf tyou socialnfch pi'ehledu. Diskutuje se
0
standardizaci
promennych,o propojovanf datovych bazf, 0 budovanf databank a samozi'ejme i
0
pred
pokladech vyuziti metod sekundarnf analYzy. ZaCfnajfef adepti oboru nezrfdka volajf po jasneji formulovane a pozitivnf koncepci proeesu operacionalizace, ktera by jim poskytla elementarnf orientaci pri pffprave vyzkumnych akef, nabidla konkretni kriteria pro rozhodovanf mezi ruznymi metodolo giekymi alternativami atd. Cas od casu je mozno vycftit urcity neklid v tom smeru, zda by jiz nebylo vhodne dohodnout se v sociologicke obci na ustalenych (standardnf ch)
zpusobeeh operacionalizace nekteryeh pojmu, zda jiz nedisponujeme dostacujfcf zkusenostf kaZdodenne zfskavanou v te nekoncfef rade znovu a znovu realizovanyeh vyzkumu vseho mozneho i nemozneho. Prave vyse uvedene otazky daly vzniknout teto praci. Monografieke zameren( studie vyzaduje, aby v uvodu byla podana rekapitulaee stavu problematiky. Tu je pak treba velenit do sirslno kontextu obeenejSfch metodologickych otazek. Nelze se pri tom obejft bez osvetlen( klasicke neopozitivistieke koneepee operacionalizaee. Zde budeme ovsem usilovat spiSe
0
vyklad jednotlivyeh problemu.
Vz.ipetf pi'ineseme prehled zakladnfch namitek vuei tradienfmu resenf, jak je formulo vala pi'edevSfm tzv. chiipajfcf, rozumejfcf neOO interpretativnf sociologie. Teprve pak , Burianek, J., Systemova sociologie? Problemy. pfedpoklady, perspektivy. Praha, UK 1984
7
muzclllc lI v a zova t
0
lIIoddov.inl SOLlca�lIdlll pohl.·.l1I 1I111'11I11h'1II
lik alternativ jeho pozitivnfho rdcnt v
nil\ lei
1.11(' ukM.clIlc Ilcko du\pnnc metodo
olcvfcllL' a phllilhslll'\..Y
logie, integrujlcl kvalitativnf a kvantitativni pffstupy. Zrivazek praktickt;�ho viden! tematiky by se mel odrazit v uvah:kh 0 souvislostech mezi operacionalizacf, standardizacf a sekundarnf analyzou dat. Tfmto smerem by se meio vydat i zkoumanf urcite "dynamiky" problemu, ktera spocfva v permanentnfm provei'ovanf postUpll a vysledku operacionalizace v prubehu vyzkumu, zvh'iste pak ve fazi anulyzy a intcrpretace dat. Vyuzitf nekterych novych postupu analyzy dat ote vfni dalsi prostory v jcdnotlivych oblastcch sociologickeho badanl. Alespon nektere teze v pn1ci prezcntovant: by pfitolll Illely byt ilustrovany prfklady z vyzkumne praxe. V tom to smeru
mi jde i 0 zho(\noecni alcspoli zl om ku casu stniveneho nad empirickymi vy
zkulllY vseho druhu. Pnice na tematu vstoupilado vskutku bouflivcho obd ob i , v neml. vystupovaly do po pfedi dozajista zaval.nejSf sociologicke ot;izky. I'oskytla mi mnohem VIC nel. prilel.itost k zuzitkovanf a k jistemu bilancovanl
me pf-cehozi vyzkumne a pedagogicke cinnosti
chce prekrocit hranicc pouhe ucelnosti pr:kc kvalifikacnf
a
st,iva se v mnoha smerech
opmvdovyIII moslelll. Jesllil.l' jSl'1II svoji P"Cdl'lHlZI studii palo. It' v kill
sO l l vi slm l i
a
(J
SYS\(;1II0Vl;1lI pHstupu venoval svym uciteiUm,
pl'i 1l:lo pfddil()sli
IIlllnc pripomcnout ulohu, kterou hrajf
v miclliari 111(' pr;ice slmit'nli. Ttllo s l uti i l hych felly chlcl vcnovatjim, zvhiste tern nej lCpSIIll. Jc viiak 11:1 IIlls1l� podckov:11 VSClll clcnurn ukademicke obce, ktdf at benevo
Icnlnlm P()SI<�jCI1I, p i'ik i ad elll , radou, povzbuzenfm ci formou prime kooperace na jed
l10tlivych vyzkumcch pfispeJi k napSan! pnice. V Praze dne 6.cervna 19912
J.B.
2 Proloze mezi dokoncenfm rukopisu a momcntc1l1, kdy sc olcvtd;1 III01,lIosl 1eho vydanf, uplynuly vice
nd dva roky, bylo lreba se rozhodnoul. jaky druh liprav lexlll I.vollJ. 1 kllyJ. jsem v mezidobf Ilekterc metodologicke podnely prakticky dale provei'il a Ilcklcl'l' Ij vah y pllhllknvlIl, rozhodl jsem se do textu podstatne Ilezusuhovat. Na nektere nove zkuiienosli a puhhkovllu<' sl:lll odknwji co mozmi nejstrucncji. S ohledem nn nutnost omezenf rozsahu monografic jsel" sin' l:idll"l1 kapllnhl IIcvypustil. mnohe pasazc jscm vsak llIuscI kniti!. a to zejmena pokud slo 0 v y k\:I ! 1 'If'I .. 1l '''lIvlslosti lemalu. Doufam. ze tcn!o krok prJci spiSe prospi'je. J.B.
8
, I
-
(lVOD: I{EKAI'ITtJLACE
Problem operacionalizace stojl v samem zakladu jakehokoli empirickeho zkoumanf s()ci:llnf reality, rna-Ii mu byt priznan status pozminf vedeckeho. Obccne tu jde pfi IIcjmcnsim 0 problem zamerenosti pozorovanf, vyberu toho, co ma byt sledovano, II v neposlednf rade tei 0 propojenf a vtijemne zprostredkovan{ teoreticke a empiricke
rnviny procesu pozminf. Rezignovat na resenf tohoto kardimilnfho problemu by zna Illenalo smerovanf sociologie do vod plocheho empirismu - bez ohledu na to, z jakych metodologickych pozic by byl inspirovan.' V soudobe sociologii se s programovOll snahou 0 takovy vysledek sotva setkame: i v ramci vyvoje novopozitivistickeho myslenf nachazfme pffznaky kritictejsf reflexe, a to jiz pred vystoupenfm Millsovym.21akmile uzna'me, ze empiricke zkoumanf must vychazet z nejake soustavy pojmu anebo do nl vyustit, vynoruje se problem spojeni mezi pojmy a empirickymi indikacemi. Uzita konceptmilni soustava arcit' nemusf mit status teorie -sotva vsak muze empiricka analyza probfhat mimo urcity referencnl nimec a vyhnout se pi'ijetf nejak6ho zakladnfho para digmatu (R. K. Merton). Na tomto miste ovsem nehodl
Operacionalizace se dotyka prave pl'echodu od teorie k empirii, od zadani vyzkumu 11 vymezenf jeho pi'edmetu az k jednotlivym technikam sberu a zpracovanf dat. Zahrnuje
pl'evedenf vychozfch hypotez (nejsou-Ii explicitne formulovany pro poti'eby konfinnac nfho vyzkumu, pak alespoi't vychozfch predpokladu a pojmu) az do roviny jednotlivych znaku, v niehZ bude empiricka informace fixovana. Ustt jak v operaciomllnl definice jednotlivych pojmu, tak v reSent problematiky merenf, pl'iceml do problematiky takto K Habermasove teorii komunikativnfho jedminf. in: Sbornfk prado FF UJEP Bmo. G 32. 1988, viz te! Sti'iteckY. J., Dejiny a dejinnost, UJEP, Bmo 1985. str.20. Dale srvn. Willer.D., Willer,J., Systematic empiricism: critique of a pseudoscience, Prentice-Hall, New Jersey 1973 1 Mills, Ch.W" Sociologicka imaginace, Praha 1968 1 Adorno,T.W. a koL, Der Positivismusstreit in der deutschen Soziologie, Neuwied, 1969 I Sti'fteckY. J.• Empirizace apriori'!
9
vSloupf i o l az ka idclltifikacc vztahi.i IIlczi jl'dllolllvymi /.11111.'1 NI'I.ollN Icdy nadefino vanim nejake mnoziny ukazatelu, alc nalel.cnltn I.piisohu i ('l ld l t'lllplrlckeho setfenf V
praxi s nutnym presahem do roviny analyzy takto zjistcnych tidnjfl. llncd v uvodu vsak
musfme upozornit, ze rozbor druM faze procesu empirickeho Zkoullulnf, v nemz dochazf k prechodu od empirickych dat k jejich interpretaci a ke generalizaci zaveru, leff mimo okruh nasi pozornosti v nimci teto studie. ProhlcllIu opcracionalizaec prinalez( klfcova role proto, ze vlastne spolurozhoduje {)
zalo:l.c 11 1 a ZalllCf"Cllr vY ZkUl llll: ureujc, co bude v datech intencionalne obsazeno. Nellf
radllo spol cha i ll a 10, 1c zajislc sit uli cc dok.ize vyzkumnfk interpretovat i data obsahove chuda, neprflis validnf, fraglllL'lllurnf. Alli� bychom chteli rozsah pojmu operacionali zace nelimerne zvctSiI, 1II11sllllC pC·cdnct. llc pfipomenoul, ze vlastne kaMa volba urcite
vyzkumne strategie znamena vcdlc vytyc.:nl ellc i rozhodnuti 0 pouzitych prosti'edcfch. Takto potom zapada do problematiky opcracionalizace i otazka volby objektu zkoumanf
(v ustalenem jiz sociologickem pojetf jde lI ap f.
{) jcdnotky souboru,
ktery rna byt setren)
a vlastne take rozhodnuti 0 zpusobu zpracov;lnl !lal. Nas lihel pohledu, ae je definovan zccla nezakrytc jako systemovy, samozfejme nechce problem vulgarizovat do podoby vse souvisi se vsfm.
0 takove vseobsahle sou
vislosti Ize totiz sotva i'fd co podstatneho, noveho a rozurnneho. Snazime se nejprve celou problematiku pfirnei'ene ohranicit, abychom pak v takto zfskanem ramci mohli uvazovat 0 variantach resenf, mezi nimiz by pak mela nalczt sve mfsto pnive ona syste Illova. Proto ale zaroveil nemuzeme apriorne pl'ijmout stanovisko, ktere problem proste zrus!. To by mohlo vyplynout kuprfkladu z nazoru, ze kvalitativnf (anebo interpre tativnf) metody definuje pnive absence principu operacionalizace, pricemz jedine tyto pl'fstupy Ize povazovat za legitimnL Redukcionismus tohoto typu je nam zkratka cizf, trebaze namitky plynoucl ze soucasnych metodologickych diskusf ignorovat proste nelze.
I kdyz vyznam propojenf teoretickeho a empirickeho poznanf byl kupi'fkladu marx is
tickou sociologif pripomfnan skoro do omrzenf, k propracovanf konceptu operaciona Iizace u nas nakonec nedoslo: Je to zrejme zavineno ztotoznenfm Ziveho problemu s miJcpkou budicf obavy: v pozadi se 10Hz permanentne zjevoval strasak operaoio
nalislllll. Tento l\ 1 etologi cky siller zas(Jhl vc sv6 done radl) spoleeenskych ved (vedle sociologic sllad lll'jvicc psydlOlo�ii) a inlcgrolln': i'.apmll do Iinie neopozitivismu. Kritika
kraj noslf Ilcopo/.ilivislickYl"h ptfsillpil pak zakol1zcrvovala reSenf problemu, jenz byl pi'edtfm n 4lsl olc ll . Situa!.:c vc v�dc vene pouoby l llarX iSll Iu
-
v/.hll·t\CIII k Ilakum lUI dmirzovanf oficialne stano
pall. dokonala SVl'
a
p rohll' lII byl vytesnen do nevedomf.
Pnrucky siee rozsahle informovaly (I nchc:t.p(�c(Ch cl llpiridsl lI u, avsak spolehalo se splSe na jakysi automatismus, ktery mel zHjisti t ph volhc spnivllcho vychodiska take jedno znacne pffznivy vysledek. Pi'itom jadro problemu tkvf prave v tOIll, �c opcral"i onnl ii'. Hcc se nemuze stat procesem lehce algoritmizovatelnym, naprogramovatclnYIIl a ve svcm vysledku jednoznacnym. • Nektere z lechlo otazek jsou podrobneji pupsany v:
sociologie. AUe, Studia sociologica IX "h. .•
10
/lurhlm'k, 1. Kl' kofcmim sporu
cl his!. 2/t'I'12, 11K I'mhll
0 metodu empiricke
Bledlill! opcrm;iolHilnl del i Il Ice pT-cdstavujc zvlastc u slozitych pojJIlu proccs IlCkOIlCl'IH: VUl'lUlltlll, do ktereho vstupujc lUke osubnost badatele, jeho zkusenost a imaginacc.
('fehled pokusu 0 reSent problematiky u mis l-rejlllc nikoli mihodou bylo vzki'iSenf sociologie v nasich podmfnkach (v obdobf let At'desatych) provazeno vlnou empiricismu. Sotva vsak muzeme tuto skutecnost pfiCftat
IC'hdejSfm metodologickym prfruckam. Napr. V. Lamser naznacil spojeni mezi teore I Idy definovanou vlastnost( a operativnf definid znaku, avsak tuto chapal jako provi-
1Il1'll{ stav.5 Operaciomilnf definice samozrejme nent cflem sama 0 sobe a pln( vyrazne
Inslrumentalnf funkci v procesu pozminf. potfeba jejf prubezne precizace vsak mohla hyt pOllle naseho mizoru vyjadi'ena pi'esneji. Pfitom byl pffznacne zduraznen vyznam
leorie pro empiricke badan!.
V pnici P.Perglem a kol. by la na jedne strane zduraznena nutnost redukce a rozkladu
slcdovanych jevu, na druhe stmne byl pripomenut vyznam pracovnfch hypotez jako zprtlstredkujfcf ho clanku mezi nutnymi teoretickymi vychodisky a technikami sberu dat. Hypotezy musf pracovat "nejen s jednoduse definovanymi elementarnfmi pojmy. ale IIIUS! to byt pojmy v objektivnf realite sledovatelne nebo takove. ke kterym je mozno
pfif'adit sledovatelny ukazatel (indikator), ktery se zkoumanym jevem vysoce koreluje. '<6 Pfipomfna se zde pozadavek meritelnosti vymezenych ukazatelu. Koncepce elemen larnich pojmu pfedstavuje pokus 0 vyjadl'eni reduktivnfho a aproximativnfho charakteru operacionalnf definice, nebyla vsak - podobne jako pojeti elementarnfho jevu - roz pracovana podrobneji. Mimo uvedenou Iinii
a to diky reflexi zakladnich obrysu i hloubky problemu
stalo
heslo M. Petruska v Malem sociologickem slovniku.7 Uvedlo ve znamost klasicke koncepce Lundbergovy, Zetterbergovy a Bierstedtovy, zachytilo i kriticky prfstup
H. Blumera. Mene pozornosti venovalo pojetf operacionalizace u P.F.Lazarsfelda. Nicmene prave teoreticky rozmer problemu, ktery zde byl exponovan, nebyl v nasle dujfdch letech dostatecne vyuzit. Problemy proeesu operacionalizace se pozdeji zabjval D. Holda, H ktery kladl otazku adekvlitnosti indikatoru. Problem byl posunut do dynamiWSjs( polohy diky tomu, ze byly poprve uzity nektere modern( analytieke postupy k proverovanf vysledku opera cionalizaee na konkretn(m vyzkumnem materialu. Objevilo se i siroke pojet! operacionalizaee,9 zahrnujfcf nejen formulaei hypotez, volbu techniky a vyber indikatoru, ale take volbu vyzkumne strategie vcetne vymezeni objektu vyzkumu a vyberu yzorku. Dokladem snahy 0 nahrazenf pojmu operacionalizace jinym muze byt sovetsk,l
Pflrucka pro sociology, ktera dusledne (a nedusledne) mluvila
0 typologii. Presto
, Lamscr, Y., Ziklady socio!ogickeho vyzkumu, Praha 1966. slr.\35.
• Pergler. P. a kQ\., Yybranc melody a techniky sociologickeho vyz!cumu, Praha, Svoboda 1969, sir. 158
, Petrusek, M Operativn{ definice v sociologii, in: Maly sociologicky slovnik, Svoboda, Praha 1970, 8tr.257-260 • Holda,D., Problematika metodik a technik sociologickeho vyzkumu mladcre, UK Praha 1976 v Kabatck, A. a kol., Socio!ogicky vyzkum v praci SSM, Praha 1979, 151 an. ..
11
I V �ov�l�kl' IIwlodologi i '1atJlHllll'f1:\V Ii 1111' pOllII'I III' �plll Y. IIv.llk l'rrn' jell explicitn{
t.l�jl'11l <1 prohll'lIlalik 1I opcradonalizacc, kll'!,)' )ll'Oll'v ll A V
K I1hy�I'!I.IU I v nekterych
dal�kh pokllsl'l'h sc <1hjevovala typicka snaha lJ prov.�t.allosl Idl'lI! nspektli onto logidyrh i gnozl'ologkkYrh. TIm mel byt vlastne koneept opcracion
1. Schenk odkazuje na model operacionalizace
V. S. Slt'pina, kll'ry IIllt:!eme ilustrovat pomocf upraveneho schematu, II kdyz ponecha
IIU' pi'!volllllll'nninologii ajenom trochu pozmenfme graficke znazomeni.
O/J,..I
_.
KOllcepce operacionalizace podle V.S.Stepina
OBRAZSVETA
-----
'Ontologicka projekce"
I I
-----
- --- -------, 1 Matematicka I 1 formalizace I
1 Ontologickj ____s�y�l_ -- 1I
EMPIRICKY MATERIAL
Teoreticke schema
-�
1
Operaciomilnf smysl
I
Empiricka projekce
I
I
Pojcll1 projekcc pouzlva take 1.Nersesova, ktera pR analyze gnozeologickych pi'ed
pokhulu konstrukcc ukazatelu uplatfluje rovnez pojem aktualizace.12
K lradicne rozpmcovavanym tematum patrila tvorba a vyuzitf sochiln1ch ukazatelu.
ObsirncjSf diskusi k pojet( ukazatele ovsem nehodllime otevfrat, nebof u nas jiz byl
problem zpracovan (M.Illner, M.Foret, A.
S ocidlnf ukazatele,
V. Kabyscal3 pi'isuzuje promenne status ukazatele jen tehdy,
1984). Zmfneny muze-li byt udaj
interpretovan. Ke konstrukci ukazatele mohou slouzit rlizne metody. Autor uvazuje o jednotnem komplexu jev (objekt)
instrument - datal4 a ukazatel je vzdy soucastf
nejakeho teoretickeho modelu. I.Mozny zduraznil reverzihililu procesu, ktery pi'echazf z kontextu vyzkumu (kde do
eh.it'! k Ieore 1 ickclIIlI vYlllct.enl ohjcktu) do kontext 1I z,jiSiov
() vahy \I
opl'rudonalilul'i In"l!! dOSpl�ly lilt urllill� mZIlIC7.I: dotkly se totii problemu
inlerprt'hlt'l', klery Sl' slllv:i jllkYl1lsi kOlllpll'lIIC'nll'lII puvodnf ot
SYlllClickcho aspt'klll Iinki op!'rnl'iollali/1l!'I' S"IIII'lIn(l sviij vlastnf smysl, jsouc pouze III " 12
" 14 II
Kahysca. kV .. Nckoloryjc "'d"d"i"!-\Il\'s�",' VI'!"0'Y "1 '('nll'jlllUllizlldl ponjatij v sociologii, Voprosy lliosofii, 32, 1978. c.2 Schenk, J Mclodologickc prohlcllIY Illotlduv:lIlia v ,,,"'olo/tlrk,,,,, h:hl:mf, Bratislava, Pravda 1981, s tr.54 Nen;esovu, Je.Ch., Gnoseolllgiceskij aspcKl I'nlhklllY MII'illiIlYl'h pokuzalNcj, Nauka, Moskva, 1981, str.121, 139 Srovnej Andrejev,E.P. a koL, Sociainyje isSll'llovl IlIll1I 1'''�I'''I'IIII<' I �ravnenije pokazatelej. Nauka, Moskva 1978, 811'.25-26 Tamte�, 8tr.30-31 Moiny, I., 2aklady strojoycho zpracov;ini ,1:11 I"" slIl'IlIl"i\Y. 1'1' \lJEP Bruo, 1984,str.20
12
.•
Jel.lllilli 't. t h\nkfl vyzkulllllcho p\'(leesu.
Olazku hy hylo l\Iozno I'orlllllioval I la k in
'"
II
upcrudollalizaec pl'eustupnem interpretaee ual, a prilolll sama prcdstavuje l'llIpil k!...,11 Inlel'prctaci teoretickyeh pojmu, nebylo by vhounejsi smerovat primo
k Ilcjilkl'lllll zahlll
obc cnclIl u konceptu interpretace? Domnivame se vsak, ze synteza tohoto typu jc
"rcce jen pi'edcasna. I v nasI sociologii zacala, byJ' s odstupem, rezonovat etnometodologicka kritika Irlldltnl pozitivisticke epistemologie. V prfstupech M. Gregora k probtemum sociologie I'rlice se samozi'ejmost principu operacionalizace vazne bere v pochybnost a autor klade 1I11\1.ky po alternativnfch variantach resent. Operacionalizaci jiste nemuzeme povazovat 1.11 univerzalni postup: asi sotva bychom ho mohli naroubovat napl'fklad na Weberovy
IdelUnf typy. Neni vsak korektni vinH operacionalizaci za to, ze uzivatcl zjednodusene Interpretuje obsah ukazatele. Dnesni socio\og si je proste vedol11 provedene redukce " nemusf se touto skutecnostf trvale trYznit. Sucioiogie se nadto natolik adaptovala na uziti viceuimenziollulnfch lcchnik analyzy
dill. fe ji nemusf zaskocit ani okolnost, ze pri pnici
s cclym sOllborcm indikutoru
..lIuznacuje pfftomnost vIce dimenzi existenci jeste dalsfch aspektu, ktere zpochybnuji uperacionalizaci".'6Tuto tezi bych chapa\ radeji jako poukaz na nutnost kritieky provefit
kufdy vysledek a na relativnost kaideho zaveru. POvodnf koncepl operacionalizace samozrejme nepocftal s jinymi nez klasifikacnf Illi pojmy a modernf teorie fuzzy-mnozin stavf mnohe problemy do ponekud jineho Kv!tJa.
S ohledem na specifiku socialnfch jevu pritahuje stale vice pozornosti sociologu
typologicka procedura. Nicmene citovany autor nakonec sam puvodne velmi kriticky usten obrusuje pi'iznanfm. ze "podchytit typologicky takove sUbtilnf jevy, jako je pracovnf klima, je nesnadne," pi'icemz ale (noSIest\) "pracovnf klima se ... da registrovat
uotazy, treba standardizovanym rozhovorem." 17 I tady je nakonec operacionalizace vzata na milost, co:! nekonstatujeme skodolibe, nybd s veuomfm potl'ebnosti rozvoje
metodologie jakozto pole ruznych moznostf.
V soucasne dobe se tedy dostavame prakticky pred ti'i zakladnf varianty resenf problemu:
I. pracovat dal s konceptem operacionalizace, i kdyz nikoli ve smyslu univerzalnf normy ci paradigmatu, pokouset se
0
dalSf pozitivnf i'esenf dflcfch otazek
za prispenf novych technologii zpracovani dat i myslenkovych podnetu "odjinud";
2. hledat jiny podobny koncept nebo mihradn{ resenf (typologie, pi'fpadne identifi kaee v pojetf nekterych slovenskych sociologu);
3. pfiklonit se k naprosto protikladne metodologicke alternative a operacionalizaci zrusit (ze zasadnfch duvodu). Tato volba nemuze ignorovat vyvoj problematiky ve svete. Argumentum, ktere definujf onu zakladnf dichotomii "operacionalizace: ano, ci ne", budeme venovat dye z nasledujfcfch kapito\'
V ramci uvodniho priblfzenl se k problemu bychom meH
priznat, ze prvnf z aiternativ je nam blizsl mozna uz proto, ze marne jistou slabost ,. Gregor, M., Sociologie pr:ice. SPN Bmo 1988, 8tr.14 11 Tamte�. str.24
13
pro praklickc provozov,lni sociologic . A v n�1II 101o I "'!!'!!
klere se s nfm t,ihnou z minul<.l
�I'
v"'1II1 lI('dlislednostmi,
pomernc vyrnzn� ph'va:J.lltc a
m',fldku sc i osvedcuje. Pi'iznavame take svoji neduveru v ri'!zne uhybne mancvry, ja kkoli nckdy prisp(vajf
k rozpracovanf vychozlho konceptu operacionalizace. K obchvatu se odhodlali slovenstf
kolegove nastolenfm problemu identifikace. J. Schenk navrhl v navaznosti na vyuziti dirnezioO£ilnf analyzy, aby pojem identifikace nahradil dfive uzfvany koncept operacio nalizace, resp. aby ji postavil na jiny zakladlg• Tento dojem navozuje prinejmenslm jeho kritika operacionalizace v pojeti P. F. Lazarsfelda. Puvodnf koncepce A. Hirnera ovsem chapala identifikaci jako predstupen operacionalizace, kterym sledujeme "vypreparo vanf zkoumaneho jevu do kvalitativne ryzf podoby ... , aby bylo mozno na urovni exis tujfcfch poznatku postavit teoreticky model, pouzitelny jako nastroj analyzy jakehokoliv pi'Jpadu zkoumanych jevu."19 Ostatne i pro J.Schenka znamena identifikace dane skutecnosti vyclenenf kvalitativntbo kontinua, urcenf vztahu k jinym skutecnostem a odhalenf vnHrnf struktury, a to prvku i vztahu.2C'Fakticky jde 0 vychozf pojmovy model, ktery vychazf z teorie, ale umoznuje pokrocit k pffmemu empirickemu pokrytf. Adekvlilni idclllifikm:e so c i alml1o jcvu pfedstavuje bezesporu dUIezite vychodisko,
oh/.vl;gll'l pllkml po Sl l ll u jl' syslt'!IlOVOSI. POllzilf poj!l1U identifikace by ale nemelo mylit \'
10111 '.1111'111, )\'Itll' II hOIOVy vy,lnll'k I I I Ol'l'SlI pO/n: . inl, nybrz prave jen 0 diilezity vstup
tllI/kolllll,11I1
,'oiVt'ho
'I'll ii' pak l I'u l i /llV llno
1'11.'11 dll�l()
v
Ill'V\'tk k OVNOViillf arfl'faklii: .I de /'ill'C
s i gn ali zo v ali
proSlh'dllklvilll dalsfch postupi'l.
1Il1'100I olol�irkl- Ohl'i 0
k diskusi, zda konccpt operncionalizace
ollell l:crtovsky moliv, kdy odpurci operacionali.
1lI0}.lloSt nesmyslncho operaciomilnlho vymezenf pojmu certa,
zatfmeo zastanci tradicmno konceptu argumentovali tim, ze dobfe operacionalizovany cert muze ve vyzkumu sehnit pozitivnf ulohu ve smyslu prijetf adekvatnfho z:.'i.veru. SOa konceptu identifikace je
paradoxne!- v tom, ze umoznuje pojem spravne definovat,
napr. jako poveru, obycej, fenomen falesneho vedomf apod, Identifikaci milzeme lehce vclenit do ramce naseho uvazovani 0 operacionalizaci ve smyslu vychozfho kroku. Nema-Ji vsak tento pojem nabyt neunosne SITe, nemilze zrejme pine vyjadrit moment empirick6ho pokrytf vymezeneho modelu. Jisteze nenf zcela nesmyslne lIvazovat 0 identifikaci jednotlivyeh dimenzl ci vlastnostf analyzova neho jevll, koneekoncu i jcdnotlive indikatory by mohly hyt "identifikovany", nicmene solva Ul. nahradhnc tlmtn tcrmfncm 7.pusob skorovanf dOlaznfku, hledanl etal6nu merenf
ci provCfov,11l1 ohsahovc validilY tcslu. Nasc livodnl hilallce laklo I W 1.nllc u jc . i.e tmde n1.ilecncjM resit cely problem pouze v zakladllf dilllcnzi Ilez. hblill ncjakon ltd I resill. Z:.'i.vercm sc poknsilllt' ddinoval
1('\1
zh'jlllc ncjrozMl'cnejsf model procesu operacio
nalizace, k nemu7. hy !liis pravd�podohn� odk .lz ll i a vclkl� vetSina sociologu, pokud
bychom jim kladli ot a zku . j ak vlasllll" v pruxl o pcracionalizaci provadejf. Sio by 0 O£1sledujicf schema: .. Schenk, 1.. Metodologickc prohlemy lIIoddovunlu v " ... loluI'ldolll hudanf, Bratislava, Pravda 1981, str.59-60, lei. str.28 '9 Himer, A., Ako sociologicky analY1ovar. Ilrali,lavlI I'nr., slr . .'26 20 Schenk, J., cit.d., str.74
14
JIV ·
SLOlKA 1 SLOlKA 2
VLASTNOST 1
-
VLASTNOST 2
-
VLASTNOST
UKAZATEL
- INDIKATOR
-------
UKAZATEL
INDIKATOR
- ZNAK 1
- INAK;'
------
ZNAK:1
I�uzliscnf ruznych moznostf zprostfedkovani cesty od ukazatele ke znaku potvrdil I , MIlf.ny : ! I jde 0 to, ze u nekterych ukazatelu je mozno pfistoupit pi'lmo ke konstrukci 1.1I1I� lI, l.tllfmco V jinych pffpadech je nutno votit cestu nepffmeho zkoumanf (seti'enf), IIIIVU/.oval uri:!ite jevy, kIast dOlazy. Nemelo by byt opomenuto, ze dalllf znaky je mofno Ivorll dOlkllei:!ne odvozovanfm, ze Ize uVaZovat i 0 indexu jako vysledku. Pokud bychom I'rililtlllpili k Ivorbe skaly pro merenf postoje, pak vlastne kyzenym vysledkem bude �1I1lC'�na �kalova hod nota (index, celkovy skor, apod.). Operacionalizace ledy nezahr IIII.ll' vylucne jen rozklad jevu. Presto vsak zakladnfm principem zustava rozklad, Ilr/.lIgregace pojmu najednotlive komponenty. Takto take vznikri openldomilnf definice Inku souhrn jednotlivych ukazatelU (jde prirozene 0 nejjednodus�f typ operacionalnf Ilefinice). Zd.inliva samozfejmost tohoto postupu by vsak nemela zakryvat celou fadu za:;;adnfch ulltzck. Nelze spoJehat pouze na praktickou zkusenost, ktera mohla dat vzniknout I n��tcrym stereotypum, pffpadne tez sklonu k deklarovani principu, jez jsou potom v pruxi ignorovany.
II
Mozny. I., cil.d
.•
�tr.23
15
NaznaciIi jsme jiz jistou stigmatizaci problematiky diky vazbe naoperacionalismus, ktery problem velmi ostfe a vlastne zakladatelskym zpusobem vymezil P. W. Bridgman jako jeho celny pfedstaviteJ fonnuloval sve zakladnf ideje v roce 1927 (The Logic (�rModern Physics) pod vlivem vyvoje, k nemuz doslo v oblasti prfrodnfch ved. V nich stoupal vyznam zpusobu zjiSfovanf vlastnostf - napriklad pohybu mikroeastic pri za vlideni novych pojmu i zpusobu vykladu reality. Na tomto podklade vznikla teze, ze jakykoli koncept neznamena vice nez mnozinu operad a jako synonymum jf odpovfda. Na to pak navazuje striktni pozadavek, aby vsechny vedecke pojmy byly operacionalne dcfinovany. Nastolenl zajfmaveho problemu bylo ovsem v ramci neopozitivistickeho uvazovanf zalizeno ignorovlinim nebo i dezinterpretad klfcovych otazek ontologickych a vedlo i z hlcdiska gnozcologickeho k nepfimel'enemu redukcionismu.l Sam Bridgman se Jlokusil 0 uplalncnf idejf operacionalismu i na analyzu spolecnosti (The Inteligent Indi I'idual and Sodety. 1938) a vnltil se k nim i ve svem poslednfm vetsfm dfle.2Usiloval o zavrzenf Il lcta fy zick ych konceptu a preferoval otevl'enou vedeckou metodu. Pres poz deiiH libcralizaci svych stanovisek setrval u odmftnuti systemoveho teoretickeho uvazov;inf a programove prosazoval redukci teoretickych pojmu na empiricke cestou i�'jich Opt'rm:ionnJnfho dcfinovani.
rigidnfho opcracionalislllu se slee po case zacalo uvazovat se uk<1zal jako neudr!itelny. I'll IIII'UOIl d"hll '>UIII, I/.h' I " u' do�t i ;. ilne , , ('Isohi I: vc t ficatych a ctyricritych letech zasta vull pili III' IIllIllIlhll OPt'IIWllllln!i<;1I1lI p fl'tbt a vi h.'lc Ilcopozitivisticke sociologie. Vedle I j " 1.IlI1r1hl'llllI. S ('hllplllll liS. ( ', I )Iltldn 1�'lIhl sIller po dstatne ovlivnoval i meto tlol ogy Inllyvnl"'j Nt' plolllrllllllliloll IIINl'lIf (S,Slrvens, W. Torgerson). /.ullIlIl'O III hlglllllll llvu1,Ilvai (I spcc i fi ka d viastllllsli prostl'ednictvim sady (reduktiv I1kh) Opl'llll'I, pro S.Cl)odda jsou vlaslllilsti nrccnc )101l10cl operacf s udaji jistymi suhslitut'cllli Ile bo proximitami. J)o ch :\z f zdc k prvllflllll zjemneni striktniho openlcio nalislllu a k zavcdcnf po jm ll indikatoru jakozlo objcktivne pozorovatelneho prfznaku urcite cha r akteristiky. Yztah mczi POjlllCIII a fIlerCnl1l1 je zalozen na konvenci, na prin cipu korespondence (jak uS, Dodda, t n k 1I (I. I,undberga).l V 1IIIlIci listUJ lll (It!
III vYlllU I IIprrad Illl'nl.lllllrh, IIkllll'lIe ziik l ad nf postulM
I SrovllCj Pclrusck,M.,
Uvod do siudia SOCiologic. SPN I'raha 1978, str.125
, Bridg man . P.W" The Way Things Arc. Harvard Un. Pres." Call1hridgc, Mass" 1959. PodrobnejiH kritika viz Wi ller . D., WiUerJ., Systcmalic empiricism: eriliqllc of a pseudoscience, Prentice-Hall, New Jersey
1<)71, SIr. 106-108 , Su:lrcz, P. . Unobservablcs, The cmpiriculusc
16
or thcorelical concepls, XII.WCS, Madrid, 1990, sir.!
Mt'l.i
llIc1 mll l l ogy
SC
prirul.clIl: nasli i l.asl
pflr()u�tl"1i i jillc zpusoby dcfillov
II
H. Margenaua" jde 0 definice konstitutivni, dany konstrukt je v nich urcen
IlnYllli konstrukty. W. Torgerson pak jiz zduraziiuje, ze vsechny konstrukty musejf IllINlllt konstitutivni vyznam, ze se museji hodit k teoretickemu pouzitf.5 Presto se ryze
1IllC'lIIl�ionalisticke definice v mnoha oborech pomerne rozsahle uplatriovaly. Kupfikladu v
I'Nydmlogii byla inteligence pojfmana - nastest! ne vsemi badateli - jednoduse jako
"I.l·O Iller. test (testy) inteligence. Implicitne se pri tom pfedpokladala adekvlitnost testu,
v\' I "dWclmi pozdeji j jako konstruktova validita na zaklade jejmo ovefeni napr. meto111111 Inklnrove analYzy. KOllccpt skrytych promennych, ktery se pozdeji znacne rozsffil, byl pfii'azen k pu1'lIlln.III, pl'imo mefitelnym promennym. Tim vsak pozorovane udaje ztratily jakykoli
1I'IlIl"icky vyznam, i kdyz jejich zamenitelnost vychazela vzdy z pl'islusnosti k homo l:!rllll1 tcoreticke oblasti (viz pfistupy Guttmanovy). Teoreticky vyznam byl vyjadren IlIotlclcm spolecne variance a vysledky faktorovych analYz. To, co zustalo nepozoro vllldnym, nabylo charakteru nespecifikovane, rezidualnf variance, chyb merenf, apod. V so ciolog i i pnneslo uplatiiovanf krajnfho operacionalismu nekolik negativnfch du
_1('tI � u. Problematicka resent ontologicka se prenasela casto az do roviny prakticke dlltykula se totiz problemu historismu, pokroku, socialni zmeny. Zname jsou v tomto oh lcdu nazory napf. K. Poppera, ktery se skepticky vyjadfil i k moznostem socialnfho Illlcnyrstvf (v globalnf rovine). Lundbergovsky model, vyzadujicf striktne empirickou vel'lfikovatelnost kaZde vedecke teze, dal vzniknout otazce, zda sociologii vice propeje
m(l pfesne znalosti
0 nedulezitem, nebo neprcsne 0 vyznamnem (G.
C. Homans).('
Trochu jina formulace pochazf od matematika J.Tukeyho: je Jepe dat pfibliznou mlpnved' na spnivnou otazkou, nez presnou odpoved' na spatne polozenou otazku.1 H. Hartmann ukazuje, ze koncepce striktnmo operacionalismu vedla ve svych dusled deh ke znacnemu relativismu, protoze kaZdy pojem mohl byt opakovane operacionalne rcdefinovan.R Ignorovan byl problem intersubjektivnfho sdflen( vyznamu pojmu. Operacionalismus musel proto nakonec pnpustit existenci abstrakcf, ktere nejsou llliozeny bezprostredne na merenf: "Abstrakce jsou nevyhnutelne pouzfvany i nejri �ur6znejSfmi operacionalisty. Vsechna tvrzen( 0 merfelch operacich jsou abstrakcemi."Y lJez teoretickeho zprostredkovanf zustavala ovsem vsechna merenf izolovanymi ab Htrakcemi.
Z tohoto stavu nebylo mozno se vymanit ani za pomoci teoretickeho referencnmo rumce Parsonsova typu. Pojem nemuie daval jen obecnou orientaci nebo ohranicovat vysek zkoumane skutecnosti, nemuze zrejme zustat jen pracovnf hypotezou. Podle
Hartmanna to vsak by I pra ve jiz Lazarsfelduv "pojmovy konstruktivismus", jenz zastfnil
Margenau,H., The Nature of Physical Reality. McGraw Hill. New York 1950 , Torgerson, W., Theory and Methods of Scaling. Wiley, New York 1958, str.5 • Srovne.l Malj sociologicky slovnlk. Praha, Svoboda 1970. s.258. Podrobneji viz Homans,G.c., Contemporary Theory in Sociology, in: Farris, R.E. (cd), Handbook of Modern Sociology. Rand McNally 1964 t Srv. Kish.L.. Survey Sampling. N.York. 1965. 8tr.584 • t1al1mann.H., Empirische Sozialforschung. Juventa VerI., Munchen 1970, str.75 v Phillips.B.S., Social Research: Strategy and Tactics. London 1967. sJ7 •
17
(doslovu: pohrhil) OIlCIl piivOlhll, "l'XldIl/HIlI" Opl'l ill I! 1111111�IIIII\ lIIe )sl ull1l' jcdinoll zn,!
IIlcjiii souhrnnoll prad () o per acionalisll l u zi'lsl:\v;i It'lilll 111. sImile' A.C.Benjaminli
z roku 1955."
Neopozitivisticka tradice pfinesla vyznamne, lee v mnohem problematicke dusledky.
Nektere pojmy byly skuteene z vedy exkomunikovany a do planu empirickych vyzku
mu se proste dlouhodobe nedostavaly. V teoreticke rovine se jeste sem tam nektery ze sociologu dotkl napffklad problematiky lasky (stael pripomenout E. Fromma), jejf
empiricke zkoumanf (nad ramec bezne osobnf zkusenosti) vsak jiz nepatfilo k dobremu tonu. Totez pak mozno ffci i 0 pojmech dalSich, ktere cekaly na svuj come-back ai
do doby fenomenologickeho ataku. Zfejme nenf nahodou, ze podobne pristupoval
k temto pojmum oficialnf marxismus, ktery projevoval znaeny sklon k objektivismu.
Nelze pfehh�dnout. ze take tenlo smer vznikl historicky - vlastne paralelne s pozitivis mem - na kritice metafyziky_
Vyznam operaciomilnicb definic Ruzne nezadoucf implikace by rozhodne nemely zastrit racionalnijadro, ktere spoefva
v exponovan( problemu operaciomilni definice. Pi'edstavuje vyznamny nastroj overe
of vychozkh hypotez (v pfipade vyzkumu konfirmacnfho) nebo zpusob orientace vyzkumu explanatornfho. Ve vyzkumu musf vsechny teoreticke pojmy nalezt empiricky
�mysl, empirickou interpretaci. Podle H. Zetterberga by meta operacionatnf definice umozoit meren! (nebo kvantifikaci): F.L.Kerlinger ovsem rozlisuje operacionalnf defi nice merne a experimentalni.'2Ty druhe' naznacujf spiSe zpusob, jak bude s definovanou
promennou nakladano v procesu vyzkumu. Fakticky zde dochazi k rozSfi'enf vyznamu pojmu operacionalizace, nebof se zde vyslovne pfipomfmi uloha jednotlivych vyzkum
nyeh operact.
liz dlouho se i v prostredf ovlivnenem pozitivistickou tradiC( uznava mistedujfcf
stanovisko: "Dulezitost operacionalnich definic je v tom, ze umoznujf verifikaci a obo
hacujf vyznam. Nicmene vsak nevycerpavaji vectecky vyznam. "13
ZUSI.1V:l otazkou, zda je mofno dosahnout uspokojiveho resenf problemu obsahu a fOzsahn p ojll l il na ba7.i pOl/ heho rozlisen( pojmu teoretickyeh a observacnfch. Rozli sl'nijazyka pozorovan( a jazyka Icoric pochilzf od R. Camapa, ktery ore roviny spojoval prnvidlt'1Il kOI'(·�pOllclt'lln' . .Ide vsak ( ) 10. zda muil pojmy teoreticke ozna�ovat jen tzv.
skrylt' vlaslllllsii (viz h'ol'il' lalt'lIll1ich stl'lIktur), !lebo obsahovat jeste dalM, "nadvyzna
move" pl'vky. Teilio ph,�IIIP v potlslalc prjj{llul S. Nowuk,'4ktery k uvedenym variantam
pi'ipojujc jeslc pojlllY dispm·.il'ill. I. illrt'n'lll�nfho charakteru teoretickych pojmu vycM
zel H. Reichenbach a rozlisoval IIll'/.i lIillli ahsl rak l n i pojmy redukovatelne na souhm
pozorovutelnyeh vlas t llo sti a plljlllY s onim I co rclic kym nudvyznamem, ktere nejsou bezezbytku prevodileltlt�.
10 Hartmann,H .• Empirischc Soziall()rschung. JUVl'III;1 Vcrl .. Munchen 1970. str.77 " Benjamin,A.C., Operaliollisrn. Springfidd 11)55 12 KerJinger, F.N., Zaklady VY7.KUll1U dlOv:ini. Academia. Praha 1972, slr.45 1.1 Northorp, F., The Logic oUhe Scicnce 1md Ihe Jlumanilies. Macmillan, N.York 1947. str.130 14 Nowak.S .. Metodologie sociologickych vY/llllll!\. Svohoda, Praha 1976. slr.119
18
MlII.Ii!kni Icorclidych
a c m pi r
i ckyc h pojlllu jc ()VSCIlI pomerne hrube. I\.KapJan
nllhfzf 11."110 zjclllllcni: rozliSuje pojmy obscrvacni, pojmy nepfimeho pozorovani, kon illIllkly (napf. pojcm socialni mobility) a pojmy teoreticke.15 Zu Iltlk lad pojm u obtizne pi'evoditelnych do empiricke roviny byvajf brany psycho IIIUllyUckc koncepty. Jejich obsah a jednotlive vlastnosti jsou s obtfzemi exaktneji 114.,lIlhovttny tfeba i na zaklade inlrospekce. Je pi'irozene, ze jejich nejrazantnejsi kritiku
1IIllh1vnli opet behavioriste pozitivistickeho raZeni, konkretne napr. B. F. Skinner.16
1:1.1:- uk.lzat, ze v sociologii primlsejf radu podobnych potlZ! i pojmy Vclzane na skupiny IIphll1111 instituce, ktere tez nenf snadne operacionalne definovat. Ovsem napr. G. Berg 11111111111 soudi, ze operacionalismus muze prispet i k reseni techto problemii. /,/1 l.uj{mave, i kdyz zaroven rozporne muzeme v tomto smeru povazovat stanovisko -
I j (
'
I kmpela. Vychazf z totoznosti pi'frodnfch a spolecenskych ved a rovnez pozaduje
1I'IIIIIII.1I3CnOU empirickou interpretaci pojmu umoznujfcf verifikaci (falzifikaci).IH
I
hi k l asi ckeho neopozitivistickeho pffstupu jej vsak soueasne vzdaluje jeho zajem
.. IYJlologickou metodu a jejl vyuzitf, a v neposledni fade i jeho antiinduktivisticky
1'"�I(lj. V kl'itice reziduf operacionalismu samozi'ejme nesmi jft 0 absolutizaci rozdflu mezi
11'1II'I.�lickYmi a empirickymi pojmy ei tvrzenfmi.l kdyz obe roviny odlisuje nizna mfra
nhtllmkce, Ize ji vystopovat i v rovine operacionalnf definice. Hypertrofizace by mohla
IIvllvnit i zakladnf stanovisko ontologicke: sotva lze prijmout vyvod pozitivistu, ze Il'rtlll� existuje jenom to, co podleha pozorovanf (teoreticke pojmy by pak slouzily nanej
vy�e Jako pomocne logicke konstrukce). Kritika techto extremnlch stanovisek nenl
vyi'iudou jenom autoru z marxizujfciho okruhu, pripojil se k nf napr. G. Maxwell.
Ne vAichni pozitiviste vsak takove deleni pripousteli.
I-'odrobnou analyzu problematiky vztahu teorie a empirie vubec a problemu empi
Ilcke ()vefitelnosti teorie podava V. S. Svyriov.1 'lU neho je mozno sledovat vedle hlavnf IInle take pnstupy kritiku empiricismu (P.Feyerabend, 0 jehoz stanovisku napovida
hndne i mlzev jeho slavne studie: Against Method) i jeho korektoru (G C Hempel) . .
.
()dpor vuei oddelovani jazyka teorie a jazyka empirie muzeme zaznamenat u I. Laka
IlIse, ktery pochybuje 0 absenci teoretick6ho vyznamu ve vetach pozorovanf a navfc
!llIudf. ze vyroky m'ohou byt odvozovan6 jen z vyroku, nikoli vsak z faktu. V tom se I.ukatos blfzf k Popperovi a vzdaluje se dualistickemu resenf R. Carnapa. Lakatos pou
kuzuje predevsfm na moment zprostredkovanf,jez je predpokladem porovnav�\nf teorje Pi
empirickymi fakty. Hlavnf rozdfl spatfu je mezi "interpretativnf" (tj. na faktech zalo-
1enou) a "explanacnf" teorif, tfebaze obe jsou zat{zeny rizikem omylu.
Rozlisenijazyka teorie a jazyka operacionalniho pi'ijfma predstavitel novejsivarianty
metodologickeho pozitivismu H. M. Blalock. Usiluje 0 jejich propojenf tzv. epistemicU Hartmann,H .• Empirische Sozialforschung, Juventa VerI.. Miinchen 1970, 5tr.74
10 Skinner,B,F.• Kritik psychoanalytischc Begriffe und Theorien. in: Topitsch. E.(ed.), Logik der Sozial wlssenschaflen. K6ln 1968 II 8ergmann.G .• Sinn und Unsinn des melhodologischen Operationalismus, in: Topitsch. E .• cit.d .. sIr. I 10. Slanovisko P,ELazarsfeida viz napr. Sociologija segodnja, Moskva 1965. " Hempel,e.G., Typologischen Methoden in der Sozialwissenschaften. in: Topitsch. E.(ed.), cit.d.• slr.99 ' " �vyriov, V.S.• Teoreticke a empiricke vo vedeckom poznanf, Bratislava. Pravda 1981
19
kYl11i korcial:cl11i, zalozcnYl11i na konvcnd lIebo na a pri orllid J pkdpokl.ukdL Vyclutzf se
pak
z
toho, Ze testovani tcoric (deduktivni) IIlUZC byt provedeno nepr'IIIlO,
prll'cm�
v samotnc tcorii se uplatnujf jak pojlllY operaeionalizovatelne, tak i pojmy bel', operaci omllnkh definic (ty Ize smysluplne pouzft k formulaci prediktivnfch nebo explanacnfch tvrzeniV'Tyto variace na zname jiz tema - nabfzl se srovnanf s nazory Carnapovymi ci Reil:henbachovymi - jsou pak doplneny konceptemhlavni a pomocne teorie. Pnive cxplkitne formulovana pomocna tcorie by mela zprostredkovat vstup do vyzkumu, obsahnout i'adu dodatecnych pi'edpokladu, souvisejfcfch se zadanfm a objektem vyz kumu, s pouzitymi zpusoby mei'enf. Podnetne je, ze se tu uvazuje i 0 chybach merenf. H.M.Blalock zduraznuje vyznam opakovanf, replikacf, reprodukcf efektu. Prinasf nektere pi'fklady operacionalnfho ul:hopenf takovych pojmu, jakymi jsou napi'. masa, sfla, moc nebo diskriminal:e?' Blalockova stanoviska jsou v mnoha SIJICrCdl vskutku umlrnena: usiluje prirozene o objektivitu poznanf, i kdyz podlc jcho n.izoru zllstav;\ dclfd cara l1Iezi "perfekcionis mem a defetismem" jen velmi jemna.22 MCl-en! nCII! pfilllc a opira se vlastne 0 princip cerne ski'fnky, coz naznacuje nasledujfcf schema:!'
SYSTEM
A
Pusobenf
»
» » » » »
Odpoved' »
»
»
»
Interakce subsystemu
Blalock pi'ipoustf, ze nektere predpoklady testovatelne nejsou. Ve vztahu k uZfvanym pojmum vymezuje pozadavky generalizability,
simplicity a precisioll24- .ide tcdy 0
uzit{
jednoduchych a presnych pojmu umoznujfcfch zobecnenf. V navaznosli na Lazarsfelda je doporucovana muIticiplita indikritoru.25 Jeden z nejvyznamnejsfch pokusu 0 dynamizaci klasickeho pojetf opcral:ional izace vidfme v koncepci mnohomisobneho operacionalismu Donalda T.Cal11pbella. Ten totiz zasadne odmftl tzv. definicnf operacionalismus, aby mfsto neho nabfdl alternativu mnohonasobne operacionalizace. Nestavf se ovsem proti principu vyclencni jednotli'" Blalock,H.M., The presidential address: Measuremenl and conceptualisation problellls: The major obstacle to inlegrating theory and research, Am.soc.Rev., 44, 1979, e.6. Srovnej te;{. Schenk.J., Mcto dologicky pozilivismus v americkej sociologii, Sociologia, 14, 1982, cA " Blalock,H.M., Theory, Measurement and Replication in the Social Sciences, Amer.1ollfll.of Soc. . 1966, str.342-347 2> B1a10ck,H.M.1r., Conceptualization and measurement in the social sciences, Sage, London.19M2. slr.13 " Tamtez, sir. 23 ,. Tamtez. str.25-27 25 Tamtcz. str.67
20
vych l'l1Ipiriekycil specifikad Vllllf prolllClIlIC
Z
(dislill"d
IIl'1H) tldill('/IlwlI.I'). lJdajllc I Icjd c 0 vysvctlo
jinyeh prolllcnnyeh (j ako
1I
B lalo c ka ), lIybr2 kazd:i prolllcn1l
zachov,\va cast svych specifickyeh kOIllPOIlCllt varianee.2(, Na toto sve stanovisko pal. navazuje myslenkou, ze je treba zabyvat se nejen validitou konvergentnf, ale take vali ditoll diskriminacnfY Dynamizujfcfm impulsem se v ramci uvah 0 moznostech dynamizace pfistupll k ope
racionalizaci stala koncepce tzv. fuzzy sets, tedy mnozin s neurcitymi hraniccllli. Umoznuje preklenout potfze vznikajfcf pri aplikaci kriteria jednoznacne klasifikace pri konstrukci jednotlivych ukazatelu, pri definovanf promennych. V pozadf vsak stale stojf problem adekvatnosti empirickeho zobrazenf teoretickCll!) pojmu, jiste neurcitosti operacionalnf definice, ktera je jen pouhym priblfzenJIII
Sl'
k podstate jevu. I kdyz nelze upfft motivu hled,inf optimallllbo zpusobu klasifikau' objektll a pruzneho utvarenf typu znacnou atraktivnost, zustava zde problem unosllc mfry neurcitosti. V tomto ohledu jiz asi nelze ocekavat napadnou snahu 0 uplne, bezezbytkove a jed noznacne resenf problemu operacionalizace teoretickeho pojmu - znamenala by patme navrat k mechanistickemu zpusobu uvazovanf. Operacionalizace slozitych teoretickych pojmu bude zjevne resena pomocf dynamickeho porovnavanf ci prekryvanf jednotlivych modelu a na jejich zaklade zfskanych vysledku. V tom muze byt naplnen predpoklad definovanf jevu pomocf mnoha urcenf, a to i ve smyslu postupne konkretizace Uejflllz konecnym cHern je plm! teoreticka reprodukce zkoumaneho celku).2H Protoze se problematika operacionalnf definice mezitfm fakticky oddelila od opera cionalismu jakozto metodologickeho smeru, musfme se podrobneji zaobfrat prave onou prakticky vysostne relevantnf otazkou po optimalnfch zpusobech tvorby operacio nalnfch definic. I tady vsak musfme zaNt od problemu vyclenenf a vymezenf pojmu.
Koncepce operacionalizace P.F.Lazarsfelda Paul Felix Lazarsfeld patff mezi celne predstavitele neopozitivismu, trebaze ani zda leka neprijfmal vsechny jeho postulary. Predevsfm pocftal s jistou specifikou spolecen skych ved a projevoval velky smysl pro rozhodujfcf kriterium praxe (samozrejme vc smyslu praxe vYzkumne).2Y Pohlfzel znacne skepticky na paletu teorctickych pfistupu reprezentujfcfch tehdejsf sociologii, presto vsak jeho zasadne ateoreticka orientacc neznamena podlehnutf primitivnfmu empiricismu. V tomto smeru bezesporu tezil ze sve dlouholete spoluprace s R. K. Mertonem. Lazarsfeld predevsfm odmitl mnohdy
ad hoc
zalozene vymezovanf ruznych rysu
a nastolil problem definovanf promennych. Ty chape v sirokem smyslu jako konstrukty smerujfcf k operacionalizaci, pricemz promenna vzdy sleduje klasifikacnf aspekt. Sou". Campbell,D.T., Definitional vcrsus Multiple Operationism (1969), in: Methodology and Epistemology (Selected Papers), The University of Chicago Press, 1988, str.35 27 Tamtez, str.36-37 " Marx.K., Rukopisy "Grundrise I", Praha 1971 • " Lazarsfeld, P.P., Wissenschaftslogik und empirische Sozialforschung, in: Topitsch, E.(ed.), cit.d., str.42-43
2]
vis( 10 s jeho
n.IZOfCIIl Iln vyznmn kvantifikacc: Moucrni kvantitativnf melody jsoll �l pruz,nejiH. nez si mysJ{ kritikove, kteU je neznajf:'"1 ..
IIIllohclI1 cistcjsl
pri lvorbe promennych je nutno definovat a operacionalizovat vychozi pojmy, Tady
OV�CIl1 I.nzarsfeld vychazf predevsim z vlastni pi'edstavy vyzkumnika, ze socialni zkuscnosli. Jcho koncepce operacionalizace rozliSuje ctyi'i zakladnf etapy:31
1, Rcprczentace predstavy pojmu, ktera je mnohdy vymezena vfcemene intuitivne.
I ,1I/UfSfclu casto vycftal teoreticke sociologii to, jak vagnf a intuitivni byly nektere
pou}JvLlne pojmy.
2. Specifikace pojmu, ktere se dosahuje vytvoi'enim spektra indikatoru. Uziva se zde
vyse naznaeene rozelenenf pojmu na dimenze, na jeho jednotlive aspekty. Komponenty
je "mozno dedukovat analyticky z obecnych pojmu, jez je zahrnujf" nebo empiricky ze struktury jejich interkorelad.
3. Vyber indikatoru, pi'i kten!m pokryvame vybrane dimenze jednotlivymi indika
tory. Z jejich nekonecneho mnozstvf je treba vybrat omezeny pocet s ohledem na kon kn:tnf situaci vyzkumu, na charakter objektu
dIe vlastnfho autorova pi'ikladu nema
smysl ptat se na provozovanf hazardnfch her v klastere (i kdyz... ). Ohled na kontext
vyzkumu predstavuje samozi'ejme zcela spravnou zasadu a naznacuje situacnf charakter operacionalni definiee. Hlavnfm zdrojem hledanych indikatoru nadale zustava zku
senost kazdodennfho zivota (pfirozene nikoli ve fenomenologieke interpretaci). Kdyby
tato zasada byla dusledne doddovana, bylo by mozne odrazit namitku vedenou prave z fenomenologickych pozie, Ze totiz konstrukce standardizovanych promennych nutne
vede k nedorozumenf v komunikaci s respondentem, ke konstrukci jakehosi umeleho
sveta vyzkumu apod.
Pro Lazarsfelda je vztah mezi jednotlivym indikatorem a operacionalnim pojmem
pravdepodobnostni, a i kdyz pojem rozkhidame na jednotlive komponenty, nemaj!
indikatory svuj smysl jednotlive, ale jenom jako soubor. Zde vsak je nutno pi'edpokhidat znacny rozdflmezi ukazateli pffmymi a nepnmymi, anebo- v terrninologii S. Nowaka
ukazateli definicnfmi, empirickymi a inferencnfmi.
4. Fonnovani znaku, ktery muze nabyt i podoby indexu. Jde pak 0 etapu syntezy
elementu. Lazarsfeld velice casto uVaZuje 0 vytvoi'enf nejake meffcf skaly (viz hojne citovany pfiklad vyzkumu autoritarske osobnosti).
Dynamika pi'edkhidaneho pojeti spoCiva dale v tom, ie se poefta s variabilitoll
a zamenitelnosti indikatoru. To predpoklada take peelivou analyzu vzajemnych kore
lad jednotlivych promennych, resp. indikatoru. Tim problem pi'echazi do sve postem
piricke faze: analyza dat soucasne zahrnuje provei'ovanf puvodnfch operacionalnfch vychodisek. Autor si je verlom, ze ruzne systemy indikatoru mohou poskytnout stejny obraz daneho jevu. To vse zavazuje vyzkumnfka k provefovanf validity vysledku
merenf, k jejimu trvalemu sledovanl.
lebo zak RBoudon pozdeji zduraznil, ze Lazarsfeldovy principy jsou vysledkem
'" Lazarsfeld, P.F.• Philosophie des sciences sociales, Gallimard 1970, str.264
JI Tamtei., viz dale Boudon, R., Les Methodes en sociologie, Press.Univ, de France,
Boudon,R., Lazarsfeld, P.F., L e vocabulaire des sciences sociales, Pafiz, Mouton 1965
22
1%9. neoo tei.
"nikoli IIIClodologic II priori, nyhr�. rcflcxc vyzkulllu prov,idcnydl sociology." I) V 10111 lIluzcmc zahh�t1llout jak occncnf (smyslu pro rcalitu vyzkumne praxe), tak ncvyslovc
n()u vytku (az pfflisny pragmatismus). Nam pripada jako ponekud paradoxnf. h v rozebfranem pojetf se operacionalizace zameruje spiSe na pojem a na konkrCllI1 vyzkumny zamer nez na samu reaHtu. Zde se projevuje jisty prvek deonlologizacc. Ateoreticke vychodisko procesu operacionalizace tady zu.stava hlavnf slabinou. Kladne Ize hodnotit poukaz na vyznam utvafenf pojmu, byf omezeny nimcem jejich operacionalnilio definovanf. Lazarsfeld zasadne neodmftal kvalitativnf metody ani vyznam skupinovych fenomenu - zdumzi'ioval vsak vyznam rozkladu jevu}3 a obtf�,c sledovanf kontextualnfch promennych.34Problemy zkoumanf slozitych fenomenu (nap!". pojem koheze) se snazf l'esil za pomoci rozlisenf indikatoru expresivnfch a prediktivnfch. Prvnf oznacujf vlastosti objektu (struktury), druhe predikujf jeho chovanf. Indikatory vsak musejl byt vzdy pojmy klasifikacnfmi a musejf vychazet z empirie,JS lebo zakladnf stanovisko spoClva v nazoru, ze obecne propozice jsou: - slol.eny z elementu vYl.adujfcfch vymezenf komparovatelnych vlastnostf, ktere nabyvajf urcitych hodnot (stavajf se promennymi) a jsou korelovany.36 Lazarsfeld poval.oval za operacionalnf definici proste soubor indikatoru, ktery pl'ii'azujeme k urcitemu pojmu37• V tom jeste navazoval na Bridgmana i Lundberga. S odkazem na Mertonovu koncepci "respecifikace" vsak pfipoustel i postup odliSny,
kdy se na zaklade pozorovan( skulecnosti dospfva k pojmu a kdy se odhalena diskrimi nanta stava promennou. Tfebal.e tt�nto postup provazel pl'edevsfm kvalitativnf vyzkumy (nezi'fdka spiSe socialne antropoloi�ickeho zamerenf), i mnohe z modernfch multivariac nfch metod analyzy dat potvrzujf jasnozl'ivost teto myslenky. Lazarsfeld tel. poukazoval na riziko nadprodukce po!ozek, promennych a novych konslrukti't a doporucoval nejen zkoumanf jejich vzajemnych korelacf, ale i vztahu k vnejsfm promennym.J8 Ramec nasI studie pfesahuje cel
J! Boudon. R., Les Methodes en sociologie, Press,Unly, de France, 1969, str.49. nebo tez Boudon,R .•
Lazarsfeld,P.F., Le vocabulaire des sciences sociales, Paff�, Mouton 1965
H Boudon,R., cit.dflo, str.53
14 Sroynej lamle�, nebo Lazarsfeld,P.F., in: Sociologija segodnja (Sociology Today), Moskva 1965
" Lazarsfeld, P.F., Philosophie des sciences sociaies, Gallimard 1970, str.276 an.
Jh Srovnej Kendall, PL, The Varied Sociology of Paul F.Lazarsfeld, Col. Un. Press, N, York, 1982, str,226
" Lazarsfeld,P,F" Philosophie... , str.279. S�oynej te� Lazarsfeld,P.F., Metodologickt problemy cmpi rickeho vyzkumu, in: VMecke informace UstaYu socialne politickych vM UK, 68/4, Praha 1968 " Lazarsfcld,P.F" Philosophic ... , 5tr.287
23
I.dllll
pf·cdhc1.llc klasjfikact�. I'J Spali'oval v nich n!slu k inluilivnl k OIl Iypt!. Lal.ars fdduv l.;ijclll 0 problematiku byl vsak Illnohcm bluM! a plounejSf: pr:'lvr v sou v i sl mHi S operacionalizaci jc treba pfipomenout jcbo dnes rovnez klusickou illdik.ilorl., jal-o
stllll-d
kOIllTJlci IYllplo&ickych opcracf v prostoru znaku.
1'. F. Lal.arsfdd spoleene se svym zakem Allenem H. Bartonem41'vysli z myslenky plo�tOfu al ri h u llJ jimiz je charakterizovan kaidy socialnf jev. Relevantn(vlastnosti tvorl ,
,al-l'si (ISY v prostoru a Kazda z nich muze byt povazovana za jednu z dimenzf. K repre1('lIlaci taknvc dimenze stae! jeden znak. ktery nabyva prinejmensfm dvou hod not. Pri
u1.i1i tlvou dimenzl tak vznikd znakovy prostor, resp. minimalne ctyri teoreticky mozne varianly jevu. V danem prostoru je pak mozno uplatnit zakladnf
typologicke operace,
ktcre mohou deBe strukturovat jcv a prevest puvodnf, uplnou, a z tobo duvodu casto formalne klasifikacnl typologii na nove operacionalnf schema, na realnou typologii. Obvykle piitom usilujcme 0 snfzenf dimenzionality prostoru, 0 vytvol'en{ leps{ch pfed pokladu pro interpretaci typu, anebo - v pl'fpade, ze typologizace predchazf mere nf
-
0 adekvatnejSi operacionalnf definici jevu.
Lazarsfeld povazuje typologii splSe za nadstavbu nezli za nastroj operacionalizace. Ukazuje vilak pomerne pl'esvedcive, ze operacionalnl definice muze na jedne strane redukce uspesne vyuzft, na drube strane redukci svym zpusobem prekonat (substrukce ji vlastne invertuje). Potvrzuje tim vskutku aproximativnf charakter operacionalnf defi nice, fakticky toleruje ruzne zpusoby priblfzenf se k jevu. Lazarsfeldovo duo charakterizuje splSe umfrneny, osvfceny pozitivismus, citlive reflektujfd vyzkumnou praxi, ktere ovsem slepe nepodleha. Forrnuje cely proud tzv. metodologickeho pozitivismu, ktery sice navazuje nu logicky empiricismus, ale usiluje o sblfzenf teoretickych a empirickych pflstupu.41 Originalita Lazarsfeldovy koncepce nemuze zastfft nektere gnozeologicke zdroje. Sam autor casto cituje ci pripomina E. Durkheima a jeho empiricke analyzy, zejmena pak nasledujfcf pravidlo: "Za pfedmet badan! volme vzdy jen skupinu jevu predem definovanych urcitymi vnejsfmi znaky, jez jsou jim spolecne, a zarad'me sem vsechny jevy, jez odpovfdajf teto definici." Zarukou objektivity je vyjadfenf jevu ne podle nejakeho "rozumoveho pojetf, ale podle jejich vlastnostf."42 I pro Durkheima bylo samozrejmosti vycbazet z beznych, "vulgarnfch" pojmu, ktere pak byly dotvdfeny formou induktivnfho empirickeho definovanf. Nakonec i v Leninove interpretaci marxismu se pfipoustf, ze proces poznan{ zaClna u chaoticke, nazfrave pfedstavy celku. U K. Marxe se nicmene setkavame se zduraz nenfm vyznamu abstrakce jakozto pocatecnfho momentu metody, cimi je zalozena alternativnf varianta pokud jde 0 vychodisko operacionalizace. Neni korektnf pripisovat P.F.Lazarsfeldovi, ze se upfna k postulatu jednoznacne a jednoduche operacionalizace pojmu
i on uvazuje v intencfch variantnfho a postup
neho empirickeho pokryvanf obsahu pojmu. Presto vilak je mozno Lazarsfeldovi ,. Taml':z, slr.329
40 Barton,A.H., The Concept of Property�Space in Social Research, in: Lazarnfeld,P.F., Rosenberg,M.(ed.),
The Language of Social Research, New York, 1965
41 Schenk,]., Metodologickj pozitivismus v americkej sociol6gii, SOcio16gia,
" Durkheim,E., Pravidla sociologicke metody, Praha
24
1926,5.67
14, 1982, c.4
vylknoul, �,I.: vztahy !1Il.:zi prvky, z nidi'. sc opcraeion:ilni dennice sklad;i,jsllu idenlifi kovany a proveroV
(5 moznostf jejich dodatccne selekcc). 0 vzajemnych vztazfch mezi prvky s('
uvazuje az ph analyze korelacf, ktera arcii muze vyustit i v tivahu 0 zastupitelnoSl1 indikatoru, pl'fpadne 0 nejake latentnf struklul'e, ktera lezf nekdc "v pozadf", K slruklll raei operacionalnf definice muze dojft nanejvys v procesu tvorby typologie. V tomlo pffpade muze byt taxativnf vymezenf predmetu zkoumanf a jednotlivych pojmu phn' jen urcitym zpusobem prohloubcno (viz kombinovanf dimenzi, analyza souvislosti ald.) Prave tyto modcrnf a Lazarsfeldem pi'incjmensfm naznacene moznosti odpoul;illi�(' od krajnosti ryze taxativnlho pi'fstupu vcdly dalM autory k hledanf novych variant )'-I':SI:III problemu,
Dimenzionalni analyza Zprostfedkujfcfm clankem toholo posunu od taxativnlho k systemovemu prfstupu
.
St'
mela stUt tzv: ditneziomilnf analyza, Tuto vyznamnou ideu propracoval daiS! z fatly predstavi,elu 1metodologickeho pozitivismu Hans L.Zetterberg.43 Vychazf z nutnosli vyber u ve vztahu k rozmanitostijevu. Specialnf zkoumanf vyzaduje vyclenen( jednol livych aspeklu, jezjsou vymezeny jakozto dimenze. Autor chape dimenzionalnf analyzu jako rozvfjenf deskriptivnfch kategorif z definic (taxonomie). Dimenze tak vlaslnc
rcprezcntuji vlas�nosti reality a sociologicka analyza pi'edmetu spocfva v jeho popisu ureitym poctem definic nebo dimenzL Je-Ii naplnena ureita teoretick� ambice a tvoff se jisty system tezf (jako pffklact v teto souvislosti slouZf nikoJi T. Parsons, ale G. C.
Homans), jde pak jiz 0 mbdcL ZCtterberg chape explanaci takfka vyhradne jen jako vcri fikaci modelu.
Rozdl1 mezi dimcnziomilnf analyzou a konstrukcf modelu �pocfva v nasledujfcfch
kriterifch:44
predmet forma tvrzenf pouiJti vyroku na nove objekty vysledek
DIMENZIONALNI ANALYZ�
KONSTRUKCE MODELU
dimenze skutecnosti
zakony
x=df (a.b, ... n)
kdyiX, pak Y
diagn6za
vysvetJenf
deskriptivnf scMma
model (teorie)
(taxonomie)
Take zde se jiz projevuje tcndcnce ucinit z dimenzionalnf analyzy pi'edstupen mode loveho (systemoveho) pi'fstupu. Na druhe strane Zetterberg v mnoha smerech toliko re produkuje stanoviska svych pfedchudcu. Zdrojem definic sice nemusf byt rovina bel,' 4J Zelterberg.H.L., On Theory and Verification in Sociology, Tre&�ler
Pres�. 1�54
44 Zetterberg, H., Teorie, vyzkum a praxe v sociologii, in: Vedecke informace Uslavu sociiilne polilickych
ved UK, 68/4, Praha 1968.str.78
25
Ilcho v�dollIf ci cctha hcIctric: pfctlllost jc tI.hm otlkazu klasikii sociologic a tluslcdncmu
porovm'ivallf dennie, kriteria vsak nejsou stanovena. Sama definice pojmu by nemela hyt hypotczou (!) vzhledem k riziku chyby. Doporucuje se pffstup Lazarsfelduv vyuzf vajfd matriee vlastnostf jako systemu zakladnfch koordinat, anebo Mertonovy klasifi
bee (napr. v oblasti vyzkumu deviantnfho chovanf). Od Lazarsfelda je take pi'ejata
typologie vlastnostf (analyticke, strukturnf, relaenf, kontextove). Deskriptivnl schema ovsem zllslava seznamem pojmu.
Zdrojem chyb pri operacionalizaci jsou pfedevslm nasleduj(cf ti'i situace, kdy pojem ma pi'flis siroky vyznam. nez je mozne operacionalne uchopit.
- ma prilis mnoho vyznamu,
- sice zachycuje jednotlive vyznamy, ale nemuze jako jediny zastupovat druhe pojmy.
Tfebaze u Zetterberga muzeme vystopovat za.jem 0 tvorbu teorie, nen! vyfesen
problem pristupu ex post nebo ex ante. Pnpousti se existence nekolika variant a z nich vyplyvajicich problemu verifikace. Markantne se to projevuje ve vztahu k funkciona
lismu. Zetterberg dimenzionalnf analyzu nechce apriorne podcenit, protoze pry mnohde chybeji zakladnf teze a je potrebna urcita "svoboda k deskripci" .45
K dynamictejsim strankam zmfnene koncepce patff odkazy na ruznost vztahii mezi
indikatorem a zobrazovanou skutecnostf. Indikator muze byt soucastf jevu, prunikem,
ale i sirsim symptomem.46 Take Zetterberg se chce vyhnout riziku instrumentalismu
a voluntarismu pri volbe indikatoru zduraznenim problemu validity, a to empiricke
i teoreticke.
Na primo "kanonizacnf" vliv Zetterbergovy knihy poukazuje Pablo Suarez:47 dimen zionalni analyza nasla v nasi literature ohlas v pracfeh A. Hirnera a J. Schenka.4KVje] ieh
pojetf predstavuje ctyi'i kroky:
I. vyclenenl konstitutivnfch dimenzi
2. standardizace variant (zalozemi obvykle na dichotomizaci) 3. kombinace dimenzf a konstrukce teoreticky moznych typu
4. identifikovani variant zkoumaneho jevu.
I tady bude vysledny efekt zavisly pfedevsfm na prvnfm kroku. Za jistou komplikaci
povazujeme okolnost, ze dimenzionalnf analyza je zde traktovana jako silny identifi
kacni postup, ackoliv jde fakticky 0 vymezenf prostoru atributu, ktere je zalozeno
na redukci (apriornf nebo aposteriorni). To samozfejme nediskvalifikuje dimenzionalnl
analyzu jako cenny heuristicky postup. Nepovazujeme vsak za vhodne stavet ji do role jedineho a postacujicfho algoritmu operacionalizacnfch postupu. Nelze spolt!hat na to,
ze systematicka dimenzionalni analyza vnese do koncipovanf pfedmetu zkoumanf
systemove pnstupy. Budou-Ii dimenze definovany pouze vyctem moznych vlastnostf,
anebo uniformne standardizovany bez ohledu na ontologickou specifiku, nezarucuje
tato forma identifikace dostatecne hluboky pohled.
• ., Tamtez. str.99 46 K tomu podrobneji napi'. Nowak, S., cit.dflo, str.125 an. 41 Suarez, P., Unobservables, The empirical use of theoretical concepts, XII.WCS, Madrid, 1990, stLI 4H Hirner, A .• K problematike identifikacie socialnych javou, Sociol6gia. 7. 1975, c.3. Sc·henk. J., Mcto dologicke problc!my modelovania v sociologickom hadan!, Bratislava, Pravda 1981, s.28
26
TIIIl pochopilcinllul'lll vyl( ) u�cll a tllo],nosl dYllalllil'kt'ho koncip"v:illf jct f notf ivych
dimcnzl. Pi'ipo\11fm�mc zdc starS{ pd ci L. v. Fricdcb urg a. ktcry vytvofil un�iiy tcorclil:ky
Illodt:l pro oblast zkoumanf podnikovtho kli nl
S
obsahem velmi vugniho
pojmu (viz metaforicky pojem "atmosfery"): vymezuje ho pomerne jednoduse .inko "vysledek souhlasu nebo konfliktu mezi oeekavanfm pracujfcfch a objektivnfmi prac()v
nfmi podmfnkami".49 Taxativne stanovene dimenze - takto Ize pochopitelne zkoulllal
jednotlive oblasti, tedy naprfklad odmenovanf. organizaci prace, podmfnky na prm:ovis
ti, atd. - jsou alespon zevnitr dynamizovany a prevedeny do pevnych vztahu mezi prvky
(promennYmi). Zde se jiz projevuje teoreticka (a dialekticka) tradice frankfurtske likoly I v ramci tradicnfch pi'fstupu k operacionalizaci se tedy setkavame se snahami 0 dyna
micke resent. Casto se pl'edpoklada, ze operacionalnf pojmy vyplyvajf z postupllehll rozpracovanf a zpresnovanf pracovnfch hypotez. Nelze se vsak spokojit s mechanickou
predstavou, jako bychom jev nejprve rozlozili na dflCf vlastnosti, ty pak pojmenovali
(pochopitelne za pomoci empirickych pojmu) a teprve pak uvazovali 0 technice indi
kace a 0 operacfch merenf. Muze vzniknout i situace ponekud odlisna, kdy operativni
definice pojmut'vznika vlastne az jako nasledek aplikace techniky a spiSe explorativnc.
Za pr�ldatl muze poslouzit treba pojem sociometrickeho statusu. Je sice jasne, ze volba
sociometricke procedury vyplyva z nejakeho zameru vyzkumnfka ve vztahu k zadanf
vyzkumu, nicmene sama definice ukazatele (napi'. urciteho indexu) nevyplyva z zad
neho apriornfho pi'edpokladu a muze reprezentovat skutecne jen pouhou konstrukd
bezprostredne navazujfcf na shromazdena data.
Proces formovani operacionalni definice je zknHka eminentne dynamicky, ne vzdy
jednosmerny. Obsahuje momenty'analyzy i syntezy. V praxi empirickeho vyzkumu by samozrejme nemelo byt v jedn'e fazi vymezeno neco, co v dalSf fazi neumoznf empirickc zkoumani (mereni, sber a analyzu dat).
Vyznam predbezne explorace Mnozi ze sociologu, kteff vychazejf z Lazarsfeldova pojetf, zduraznujf pnive vyznulll
uvodnfch exploracnfch sond (rozhovoru) pH pi'iprave indikatoru. Kalkuluji taktez s pozdejsfm proverenfm validity. U H. Chauchatove se to odrazf i v definici: "Indik:itor
je pozorovatelna manifestace pojmu, nebo take promenne, zahrnute zde do faktoru definovan6ho v abstraktn(Ch pojmech".5{) Index jiz pozorovateJny nenl, pi'edstavujc
numerickou formu, produkt mereni faktoru.
Zasadni vyznam ma ovsem prijetf dvoji cesty k vymezenf indikatoru: I. empiricke vymezeni
(demarche) poskytuje indikatory, jejichz hodnota zavisf na
presnem vymezen{ pojmu,
- kvalite klinickeho zjis(ovanf, a zejmena na
sociokulturni proximite vuci studovane popuJaci;5 I
49 Friedeburg,L.v.. Sociologie podnikov6ho klim atu, in: Adorno. T.W. a kol.. Dialeklika a sociologic,
'Praha 1967, str. \01 an.
r
5" Chauchal,H., L-enquete en psycho-sociologie, Press. Univ. de F ance, 1985. slr.181
51 T a m tez, str.184
27
2.
ndvnzcnf z tenric. pri nClllz hrajc dillcZitou roli vyu}.ilf logickych operacf. Zdc
aUlorka uv.'idf pffklad vymezcnf tyPtl rodinneho prostfcdf jakozto modalit koncepce strukturace, pricclllz ale navazuje na tradici J.Piageta (naproti tomu prvnf typ vymezeni Izc dcrnonstrovat na pi'fstupu Binetove).
V soucasnosl i se jiz prosazuje snaha 0 propojenf teoretickeho zduvodnenf indikatorU Ii jcjich priblfzenfm specifice zkoumaneho objektu a konkretnf situaci. Zvlaste u dota
I.Ovadch technik zalozenych na principu inference mohou odpovedi respondentu identifikovat skutecnost jen s jistou pravdepodobnostf (pusobf zde rada specifickych okolnostf, chyby merenf, nahodne faktory). Pozadavek multiciplity indikatoru vychcizf z autorcina pi'edpokladu, ze kazda otazka je partikuil:irnf. Naopak zadna polozka nemuze byt dominantnf. Prfpadna synteza je zalozena vfcemene tradiene: vytvarejf se indikatory kombinovane nebo konstruovane, provadf se redukce prostoru (pri vyuzitf faktorove analyzy apod.). Toto resenf se ukazuje jako sice pomerne tolerantnf. niemene prece jen nepi'ilis strukturovane. Chauehatova ostatne navazuje na Lazarsfelda i v i'esenf problemu zastupitelnosti indikatoru
za kriterium povazuje shodu vysledkii ti'fdenf.52 Zde pi'irozene vznika
namitka, zda empiricky vyzkum nema praeovat take s indikatory zeela jedinecnymi a principialne nezastupitelnymi. Autorka v tomto pi'fpade az pfflis jednostranne podleha svemu zajmu 0 metodiky dotaznlkoveho typu, zalozene na extenzite zaberu.
I kdyz neopozitivismus v te ci one mfi'e rezignoval na teoreticke zalozenf vYzkumu. presto nepodcenoval pozadavek precizace vychozfch pojmu pred zapocetfm vyzkumu (napi'. v podani G. A. Lundberga). Podle H. Blumera je vsak dulezitejsf, aby v prubehu vyzkum dochazelo k upi'esnovan{ a obohacovanf pojmu na zaklade neustavajicf apro ximaee a empirickeho overovanf. Operacionalnf definiee by v kazdem pi'fpade mela napomahat odhaleni novych skutecnostf a prinest ti'eba dodatecne neeo, co do nf bylo vlozeno na poeatku jako pouha intence. Nelze stavet na predstave, ze po definovanf pojmu (na urcite rovine obecnosti) jiz automaticky nabehne urcity a vfeemene jedno znacny algoritmus verifikace.
5! Tamlez. str.191
28
§ 3-NAMITKY
Zatfmco boj
0 pozitivismus (spfSe nez s pozitivismem), ktery probehl v nemeckt;
sociologii, pfispel spfSe k vyjasneni stanovisek a k potvrzenf celkem tolerantniho para digmatu empirickeho zkoumanf socialnf reality, byla to az fenomenologicka kritika tradicni metodologie, kteni postavila skutecne nove alternativy i'eseni mnoha tradiCnfch otazek, operacionalizaci nevyjimaje. Projevilo se to odporem ke kvantifikaci a k uzivani standardizovanych technik sberu dat a naopak preferovanim metod a technik kvalitativnich. Upi'ednostneni ureite skupiny technik samozi'e;ime jeste nemusi znamenat eliminaci problemu operacionalizace, nebo(
p
se dotyk-a s fSe zpiisobu jejiho provedenf. Mnozf z autorii se pi'iklaneji ke koncepci triangulace ve smyslu mnohostranneho zkoumani objektu, pfieemz E. G. Webb pi'ichazi s obecnym konceptem "vicenasobneho operacionalismu jako cesty poznanf",1
V rame i
interpretativnich smerii vsak vetsinou pfevazovala stanoviska mene tolerantnf. Kdyz napi'. ACicourel komentoval Lazarsfeldovu koncepci definovanf promennyeh, upozornoval na problem pi'imeho a jednoducheho odvozeni jednotlivych vlastnostf, atributii, jehoz si byl Lazarsfeld vedom: Rozlozeni komplexniho pojmu na nekolik dimenzi pi'edstavuje vlastne nepffmou cestu k mei'enf. Cicourel pi'esto poukazuje na 10, ze jakkoli Lazarsfeld dynamizuje zachazeni s promennymi a jejich vztahy, zusUiva otevi'ena otazka jejich vztahu k vychozi pi'edstave.2 Doklada to autentickym (a relati vistickym) stanoviskem Lazarsfelda a Bartona, podle jejichZ nazoru vlastne nelze napsat knihu 0 tom, jak fonnulovat plodne teoreticke konstrukty. 2;akladnf problem samozi'ej me tkvf v neeem jinem: nakolik jsou takto ziskami fakta schopna vyjadi'it specificke charakteristiky socialniho jedminf. Je to pak i problem fungovan( zakladnfch logickych pi'edpokladii a pravidel v kazdodennfm zivote. Cicourel nekolikrat pl'ipomfna vyznam teoretickeho zalozenf vYzkumu. Popis nemuze postradat teoreticke zduvodnenf (ve vztahu k objektu, k akterum, k pl'edpokladanemu druhu socialniho uspoi'adanf),
I pi'i zucastnenem pozorovanf musi byt dodrzena urcita V tomto
proceduralnf pravidla "konzistentni s teoretickymi konstrukty ... modelu".)
smyslu pak nezbyva nez konstatovat, ze pozice badatele je za teto situace vzdy ponekud rozpormi. Pi'ijetf Malinowskeho pozadavku nazirani kuItury oeima jejich clenu by nemelo pi'ekryt Schutziiv mizor. ze specifikacf teorie aktera badatel vytvuff metodolo gickou bdzi pro stanovenf pravidel evidence, poznani a korektniho dokazovanf. I Denzin,N.K.(c:d.), Sociological Methods, Londyn 1970. s.449
2 Cicourel. A.V . . Method and Measurement in Sociology. The Free Press 1964, str.l5- 17 .I Tamtez, str.51
29
Tradii::nlm
pr{stUPllIll jc pfcdcvMIlI vylykal\o, zc kOl\struujf jakousi zvhiSlnf, ullH�lou
reaHtu. Na druM stram:! jiz H. Hartmann dasti zajimave naznacuje, jak nove orientace v empirickem vyzkumu (uvadf S. T. Bruyna. The Human Perspective in Sociology,
J 966) ve snaze 0 exploraci rozmanitosti kaZdodenniho zivota vedou k jakt�musi .,nove mu realismu", k odlisnemu fonnovanf kategorif.4 Intcrakcionismus Predstavitel symbolickeho interakcionismu Herbert Blumer5 koncepci opera cionalizace zasadne odmftl a zduraznil heuristicke aspekty empiricke analYzy. Blume rovo pojetf, spojujfci exploraci a inspekci jakozto protiklad operacionalizace, se v leccems pfibJizuje Lazarsfeldovu vychodisku v podobe intuitivnf predstavy pojmu. Hlavni rozdll vsak zustava ve vztahu ke standardizaci, kterou Blumer odmfta. Blumer se kriticky vyjadi'il i k dalsfm pilfi'um Lazarsfeldovy koncepce. Schema analyzy promennych pfirovnava doslova k pffrucnfmu verkcajku, ktery byva uzfvall bezmyslenkovite.6 Analyza promennych udajne ignoruje skutecnou interpretaci a nepo mahii ani pfevedenf otazky interpretace na zkoumani vlivu intervenujicfch promen nych.70 tzv. generovanych promennych, jez majf zastupovat abstraktnf kategorie, soudi, ze takto fungujf jen zdanlive. Problemy provazejf uz jejich vyber, kde jsou k dispozici - konkretnf situacni promenne, - velmi obecne sociologicke kategorie (napf. asimilace. autorita, koheze), - jednoducM klasifikacnf pojmy (pohlavf, vek). Konstrukce promennych je pfitom nemene obtfzna nez interpretace. Redukce dimen zionality pfedstavuje opravdove dilema. H Analyza tradicnfho typu vyzaduje samozfejme promenne pfesne ohranicene a jednoznacne. Hodne ovsem zalezf i na pouzite metode testovanf jednoduche zavislosti. Blumer vidf v sociologicke promenne spfSe kompliko vany strukturovany a dynamicky komplex a nepfedpokhida, ze by mohlo uspet jedno duche nalepkovanf (labeling). 'J Za nastroj deskripce empirickeho sveta povazuje Blumer jfxploraci. jez je zalozena na neustavajfcfm pozorovanf interakcnfch situacf, na f1exibilite a schopnosti menit smer a nachazet nove indikace (fakta). Tak se chce dostat k obecnejsfm pojmum a misledne pak k teorii. V tomto smeru se Blumer pfiklanf k induktivisticke koncepci budovanf teorie, i kdyz na jinem mfste pfipomfna vzajemne ovlivnovnnf teorie a empirie.lO Blumer zdurazlluje, ze sociologickn analyza musf pracovat S obsahove bohatymi pojmy. Proto rozlisuje pojmy definicnf a heuristicke (senzitivnf), pficemz ty prvnf podle • Hartmann,H., Ernpirische Sozialforschung, Juventa Verl., Miinchen 1970, str.78
5 Blumer, H., Symbolic Interaction ism: Perspective and Method, Prentice-Hall, New Jer�ey 1969,
str.28an� Blumer, H., Die soziologisehe Analyze und die "Variable".(puv. ASR. 21,1:.6, 1956.683-690), in: Acham.K.(cd.), Methodologische Problerne der Sozialwissenschaften. Wiss. BuchGeselischafl Darm stad, 1978. 5tr.388 7 Tamtez. str.396 • Tarntez. 5tr.397 " Tamtez, strAOO 10 Blumer, H.• What is Wrong with Social Theory? Amer. Soc. Rev., 19. 1955, s.3-10 t,
30
ncj af pWg
dl�r(ll'll1uji O Pli ku
proj cvuj c sc r(iz ny m zpusohclll
naZII'.irli. To. co je jako v
Ohl�CI1(; v pojlJlu vyj.lu h. 1I0 lllU7.C byl z is k.ln o jl�lI "
.
kal.dc l Il ClIlpil'ickcllI pfipadu a
vyp racov:infm "dislinktivnfilO vYrazu".11
"V uuslcuku promen podstaty konkn!lnfho
vyj.idi'en( pNpad {ld pfJpauu se musfme zjevne napojit na obeemi voditka. nikoli na fixo vane objektivni vlastnosti nebo zpusoby vyjadfeni."120dkaz na neustavajfci promcl1 livost procesu veue k preferenci technik biografickych a autobiografickYch. kazuislik. zueastneneho pozorovanf apod. Pojmy majf otevfrat cestu k empirickemu ZkOUIlUl1lI (v tom je vsak zahrnuta i jejich schopnost oznacovat ureite ti'fdy objektu). majl Vl:.SI k orientaci na ruzne metody zkoumanf a umoznit rozvoj teorie.
Zatimco pojmum definicnim je pi'isouzen operacionalnf charakter. pojmy senzilivlli nevymezujf s takovou presnostf jednotlive trfdy jevu. Jsou tudiz ponekud neUl'cite,
: " IIIl II(
pi'esne: podle Blumera splSe doporucujf smer Mdani. nez aby vytycovaly nejake hranin' Majf tak vyhranene heuristicky raz, na zaklade studia jednotlivych empirickych prfpadii mohou byt revidovany. Ve skutecnosti si vsak zachovavaji po vytce pravdepodobnoslnl az relativisticky charakter. Blumerova stanoviska samozrejme vyrustajf ze specifickych koncepen(ch vychodi sek, kteni cbapou lidsky styk a interakci jako proces interpretace a definovant (pojnte
novanf. oinacovanf). Tfmto definovanfm v socialnf interakci vznikajf vsechny objekly
a ve svete jejich vyznamu se lide pohybujl. Na rozdl1 od jinych sociologu (napi'. Bergcra s Luckmannem 13) necflf zajem 0 intersubjektivni charakter sochilnf reality k otazee jcji objektivizace ci strukturace, clovek se oeita vlastne v proudu situaci, na nez musf reagovat. Zasadnf odmftnutf konceptu operacionalizace Blumer podporuje vytvoi'enim speei fickeho pojmu inspekce. Pomocf teto procedury hodhi zkoumat jiz zavedene analytiek": kategorie a ujasnovat jejich empiricky obsah. Prave touto "f1exibilnf. imaginativnf. kreativnf" cestou by mela byt odstranena obsahova prazdnota a vagnost mnoha soeio logickych pojmu. Orientace na exploracnf pi'fstupy vsak zpusobuje jakysi zkrat: inspekci je mozno nanejvys pojmy momentne kontrolovat. Situacnf empirizace pojmu predsta vuje arcit resent vpravde bleskurychJe. I kdyz jsou uvedena metodologicka stanoviska v mnohem podmfnena celkovYllli koncepcnfmi vychodisky, musfme pi'ipomenout. ze i uvnitr interakcionismu je mozrm najlt odlisna i'esenf. V nlmci pozitivisticke linie, reprezentovane Manfordem H .Kuh neml4, byly r ealizovany pomerne uspesne pokusy
0 "klasickou" operacionalizaei
nekterych pojmu, a to naprfklad v oblasti testovanf osobnosti. H.B1umer preliouva e4st problemu do polohy interpretace. Nicmene i zde se uzkost live vyhyba hotovym myslenkovym formam, zameruje se na tvorbu forem novych, na heuristiku, ktera by postihovala emergenci vyznamu. Interpretace se mu nejevf jaku vylucne vedecka. nadstavbova ci exkluzfvnf zalez.itost. Chape ji jako permanentnl proces. D.Alijevova naznacuje, ze v tomto pi'fpade nejde
0 pojetf kognitivnf. lee kOIl-
11 Bl umer, H . , What is Wrong ... , cit.podle Denzin.N.(ed.), Sociological Methods. Londyn 12
Tamtez. str.93
1J Berger,P.L.. Luckmann.T.. The Social Construction of Reality, New York
J4
Denzill,N.(ed.), Sociological Methods, LOlldYIl 1970, s.J67
1970, str.92
1966
31
stitutivnf,
a
ze timto vznika i urcita distance mezi interpretativnf sociologif Blulllero
YOU a koncepcf rozumenf M.Webera.ls
Z metodologickeho hlediska je jeste treba zaznamenat B1umerovo pi'ijetf pi'edpokladu realnosti empirickeho sveta a pozadavku adekvatnosti metody ve vztahu ke zkoumanym obsahUm. To jej vede k odmftnuti apriornfho modelu pozminf, jenz by preferoval pouze nektere metody a fungoval vlastne nezavisle na realite i na samotnem vyzkumnikovi. Blumer pnivem vyzaduje, aby sociolog znal realitu, k jejfmul. zkoumanf pi'istupuje: vidf v tom zejmena nezbytny pi'edpoklad porozumenf yYznamum. Prakticky jde 0 to vstoupit do optiky, pomocf nfl. Iide oznacujf sve objekty, a nenahrazovat ji svou vlastnf, zdanlive objektivistickou, ale pi'edevslm neskutecnou, umelou. Podle E.Urbanka jde
0 to, ze
"vnucovanf pojmovych schemat a odborneho pojmoveho ramce laickym ucastnfkum socialnf interakce vyvolava problemy a ty nejsou vyi'eseny pouhym odkazem na to, ze obycejny ucastm1c spolecnosti muze byt zkouman proto, ze vedec mri na to sve vyzkou sene, schvalene a overene metody a postupy',. 16 Dodejme jen, ze problem nevyres[ pffklon k metodam neovei'enym ci neschvalenym, jakkoli je dnes v mode temei' abso lutne tolerantnf post-modernisticky pi'istup. Opnlvnena kritika krajnostf neopozitivismu (odkazuje se v nf mimochodem na prvky instrumentalismu i konvencionalismu) by vsak nemela vyustit k vyhanenf certa dablem. Je treba priznat legitimitu obema zakladnfm pi'fstupum, konfinnacnfmu i exploracnfmu, a to - podle naseho mizoru - take v priibehu operacionalizace. Kazdemu zacfnajicfmu socioiogovi je durazne pripomfnano, ze pri hledanf optimainf operaciom'ilnf definice, col. samozi'ejme zahrnuje i volbu vhodne techniky zjis(ovanf udaju, je zapoti'ebf uplatnit pilotaz, kvalitativni sondy apod. Doporucuje se realizace predbeznych explorativnfch rozhovoru i s ohledem na pozdejSf provei'ovanf validity.17Potom by mohla byt pravde podobne snadneji odrazena mimitka, ze clovek z ulice nemuze rozumet standardizova nym otazkam dotaznfku a ze takova technika vlastne konstruuje jakysi umely svet. Absolutnf poprenf instrumentality vedecke metody ve jmenu heuristiky ovsem muze zpochybnit jejf vlastnf podstatu. Tuto skutecnost si zrejme uvedomil Nonnan K.Denzin, ktery byl nucen usilovat o dosazenf urciteho kompromisu, aby chapajfcf sociologie obhajila status objektivnf vectecke metodologie. Melo by k tomu pi'ispet i jeho diisledne interakcionisticke stano visko, ktere je rozvedeno do nekolika metodologickych principu: IK
I. Je treba davat do souvislosti zjevne chovanf s chovanfm skrytym, symbolickym. 2. Badatel musf zachytit proces pfipisovanf vyznamu a jejich stabiIizace, a to z hle
diska aktera. Musf se umet pohybovat mezi dvema svety: mezi kaidodennostf a vlastnf sociologickou perspektivou.
3. Musf byt schopen vnfmat perspekti vu zamerenf na druhe osoby, prekrocit uroven studia individualnfho jednanf a zabyvat se i strukturnfmi aspekty. 4. Musejf byt zachyceny situacnf aspekty s ohledem na jejich variabilitu. 15 Alijcvova. D .• Sucasna americkd sociol6gia, Bratisl ava, Pravda 1985. 51r.39
,6 Urbanek, E .. Kritika fenomcnologicke sociologie, UK Praha, 1988, str.56 •
17 Chauchat,H., L' enquete en p;;ycho-sociologie, Press. Univ. de France, 1985, str.180
IK Denzin. N.K .• The Research Act
32
In Sociology, Londyn, Butterworths 1970, str. 7 an.
5. M l\l a by h y t zHchov.in
(nehleue na ruznost metod), i zde se odehruva symbolicka interakce. 7. Senzitivnf pojmy majf pfeunost pred operacionalnfmi. To vsak uplne nevy1ucuW
potrebnost operacionalizace.'9 Projevuje zajem
0 poddenf konfirmacnfho aspektll, trebaze sOllcasne pfiPOllS11
moznost odlozenf aplikace verifikacnfch procedur do te doby, nez jsou odhaleny silu Hene podmfnene vyznamy pojmu a kategorif. Pojmy i metodologie musf pusobit jak! I
senzibilitory vedeckeho pozorovanf,20 je zde vsak i snaha
0 nalezeni proporce mt'1!
heuristikou (discovery) a verifikacf. Data mohou byt zasazena do deduktivnfch schema1 Denzin odkazuje na "klasickY" problem definice inteligence, ale take na phkl.ul Goffmanova pojetf stigmatu. Zaroven projevuje zajem
0 Simmelovu formalistickoll
teorii. Pfedpoklad
Denzin samozfejme dava pl'ednost Blumerovi, napl'. pl'ed Mertonem. Nicmenl' v navaznosti na Bierstedtovo22rozlisenf definic nominalnfch, realnych a operacionalnfch uvazuje
0 jeji.s::h provazanf a postuluje kontinualnf interakci mezi konceptualizild,
propozicelni a empirickym svetem (fakty).
N.Dellzinovi se podarilo zalozit urcitou skolu23 a pokracujfcf vyzkumne aktivity ukazujf, ze nejde 0 uzavl'enou zalezitost. Krajnf stanoviska zustavajf i nadale predmetern diskusL M.Hammersley piSe pffmo 0 dilematu kvalitativnfch metod, coz piaU i
0 pojcl i
intervence do sochllnf reality u H. Blumera.24 Fenomenologicky orientovane smery Chapajfcf sociologii mus{ zajfmat problem ovel'itelnosti trvzenf. Postulat objektivlli vedy
0 subjektivnfm smyslu nemuze ponechat v poloze deklarace nebo ponekud kOlll
plikovaneho rebusu. Pl'edstavitel fenomenologicky zalozene sociologie Alfred Schutz rovnez necMpal toto rozumenf
(Verstehen) jako fonmilnf metodologicky vytvor, ale
jako subjektivnf interpretaci smyslu, jako typizaci sveta zdraveho rozumu: chce je vsak dovest na uroven vedecke (a tedy objektivnO metody spolecenskych ved. Proto take formuluje dulefity postulat adekvatnosti.25Podle nej je pak moine verifikovat jednotlivc kroky obsazene pri vytvarenf vedeckych modelu empirickym pozorovanfm, pokud
jc
neredukujeme na smyslove vnfmanf vnejsfho sveta, ale zahrneme don i zkusenostn( formu, ktera chape I idske jednanf a jeho vysledky. N uvaznost na metodu idealnfch typu M. Webera je zd� vice I'!ez zl'etelna. Vedec musf konstruovat typicke vzory prubehu 1'1 Denzin, N.K., cit.d., sIr 14
w Tamtez, slr.13 1 2 Tamtez. slr.40
22 Bierstedt.R.• Nominal and Real Definitions in Sociological Theory, in: L.Gross (cd.), Symposium Oil
Sociological Theory, N.York, Harper and Row 1959, str.l26an.
n Srovnej napi'. Denzin,N.K. (ed.) Studies in Symbolic Interaction: A Research Annual, V ol.9, Greenwich.
1988
24 Hammersley,M .. The Dilemma of Qualitative Method: Herbert Blumer and the Chicago Tradition,
London, Routledge. 1989 " Srovnej Urbanek,E., cit.d., str.88
33
jednanf,ncmi'lzc jc vsak z;Incchat hcz i ntcrprctac c jcj ich suhjcktivnf vyznulllove struk tury (z hlediska motivace akteru). PodIe Schutze musf byt myslene objekty, konstruovane socialnfmi badateli k ucho penf socialnf reality, zalozeny na objektech konstituovanych v beznem vedomf, v kaz dodennfm zivote. Pojmy spolecenskych ved se takto stavajf "konstrukty druheho stupne, totiz konstrukty (vychazejfcfmi z) pojmu vytvorenych aktery na socialnf scene,jejichz chovanf musf socialnf vedci pozorovat a vysvetlovat v souladu s proceduralnfmi
pravidly sve vedy."26
liz jsme naznacili, jakymi zpusoby fenomenologicky orientovana sociologie vstu puje na pole zkoum,lnf kazdodennmo zivota. Nam vsak nejde
0 specificka resenf
v rovine vyzkumnych technik, jak je nabfzejf napr. stoupenci etnometodologie CH. Gar finkel, A. Cicourel). Problem operacionalizace se nejevf primarne jako problem tech nicky a vlastne ani ne jako strategickY. leho koren tkvf v odlisnem epistemologickem pi'fstupu, pri jehoz rozkryvanf se bude treba vnitit ke korenum, tedy k E. Husserlovi. Take Husser! chce priblfzit svet objektivizovanych vedeckych abstrakcf zpet k "zivot nfmu svetu". Kazda organizujfcf, reflexfvnf cinnost Cvcetne vedecke) vede k tematizaci urciteho aspektu zivotnmo sveta, ke vzniku relativne uzavi'enych horizontu. K teto zvlastnf forme odtrZenosti je odsouzena kazda "cista" veda, nevyrovna-li se s pro blemem subjektivity a lidske aktivity. Chceme-li uvazovat 0 operacionalizaci v ramci spolecenskych ved, pak v souvislosti s analyzou vedomf poklada Husserl za "vskutku beznadejne, kdybychom zde pri tvorenf pojmu a soudu chteli pouZft takoveho metodickeho postupu, ktery je smerodatny pro ob jektivnf vedy. Chtft urcovat zazitek vedomf jako identicky predmet na zaklade zku senosti stejnym zpusobem jako prfrodnf objekt - tedy koneckoncu za ideaInmo pred pokladu mozne explikace v identicke prvky, zachytitelne v pevnych pojmech - by ovsem bylo blahove. Zazitky vedomf nemajf C ... ) apriorne zadne poslednfprvky a relace, jez by se podi'izovaly ideji pevne pojmove urcitelnosti a pro nez by se dal rozumne stanovit ukol aproximativnmo urcenf v pevnych pojmech. Presto vsak platf idea illtell ciolldlni analyzy plnym pravem. Nebot v toku intencionalnf syntezy (... ) vladne pod statna typika, zachytitelna v pi'esnych pojmech. "27 Pri ozvlastnovanf prazdne vseobecnosti intencionalnmo predmetu se uplatnujf ozvlastnenf formalne logicka i materialne ontologicka. V ramci prvnfch Husserl uvadf, ze predmetnosti kategorialnf "poukazujf zpritky na puvod v operacich, v postupne vytvarejfcf a budujfcf aktivite ja ... "2X Ide arcit 0 operace vazane na syntezu. U kazdeho predkladaneho typu C!) je treba tazat se po noeticko-noematicke strukture, provest sys tematicky vyklad ve zpusobech intencionalnmo toku v jeho typickych horizontech. I kdyz jsou zpusoby vedomf predmetu jakkoliv plynule, zustavajf vazany na jistou
"strukturnf typiku". Podle autorova nazoru se fenomenologicka zkoumanf neztracejf
2(. Schutz.A.. On Phenomenology and Social Relations. Univ. of Chicago Press, 1975, str.273. cit. pod Ie
Albrow.M., King,E. (ed.), Globalizalion, Knowledge and SOCiety, Sage 1990. slr.49
'7. Husserl,E .. Kmtczianskc mcditace. Praha 1968. slr.50 OK
Tamtez, str.5 I
34
v Ilt'SOllvislych popist't'h, Ilyhrz �t'
/.
plldslalilych ,liivplil', olgallil.lljl': lraIlSt"t'IHklll;ihll
suhjeklivila nt'lll ncjaky chaos illlt'llcioll;ililich /,;il.llkii:'" Husscrlem vyj;itlknc (loehyhllosli
0
pf'irodovi\lnclll llIodelu operacion;\lnf tiekolll
pozicc pfesouvaji ohnisko problcmu splse k synlelickc intcrprelaci, klcr
Likoly fenomenologie. Pro nas je vsak nejdCdeZilejsf, ze muzcme sledovat koreny Illiloilil nasledujfcfch still10visck tzv. chapajfcf, rozumejfcf nebo interpretativnf sociologic,
a
10
vcetne zajmu 0 typizaci reality. Aniz bychom jakkoliv chteli aspirovat na hodnocenf Husserlova dna vcelku, moh 10 hy byt uzitecne vzft v potaz jedno z jeho obecnejsfch stanovisek - ze totiz kll( I Illcnologie vyklada smysl a ze smysl muze byt filozoficky odhalen, nikdy vsak zmelll'lI Zkusmo bychom se mohli tazat, zda smysl onoho kritizovaneho scientisl ickdHl Illodelu nespoCfva prave v jeho vyuzitf k pi'etvai'enf sveta: ostatne i v diskusfch 0 vyu/i t I kvalitativnich metod v sociologickem vyzkumu se mnohokrrit odkazovalo na to, zejsoll 10 dokonce prfmo jakesi "pozadavky praxe", ktere legitilllizujf urcity typempirickcllo
vyzkumu, predpoklada-li se jeho sociotechnicke vyListenf. Fenomenologicke pffstupy pfedstavujf sam9zi'ejme razantnf oponenturu takovehoto prakticistnfho pragmatislllll, Nelze vsak hsi na druh6 strane soudobemu sociologovi vyCftat obavu z toho, aby jellll nehlubobi dosud vanicka, s niz je nucen predstupovat pred sveho chlebodarce, nczii stala po vyliti nakonec prazdna... Je zajimave, ze nektei'f etnometodoiogove prosazuji pnive princip indiference zccla v duchu tradice nehodnoticf sociologie. Ba co vic: i tradicni aspekt socialnf integrily, totiz fungovLini Illoralky (a( jiz se u Parsonse predpoklada jeji pusobeni vexplicitnl forme, nebo v implicitni u Durkheillla), empirizuji a relativizujf. Pritom jiste ctickc vyhrady je mozno mit vlastne primo k etnoilletodologickeillu experimentovunf. Etnometodologie voli zvlastnf kombinace zasahovanf i nezasahovani do reality. a v tom ji rozhodne nechybi vtip a jista davka dialektiky. Kriticke vytky smerem k tradicnim metodam jsou dobre argumentovany i z hlediska poznatku sociolingvistiky (mnohe inspirace pochazejf z Winche, Cfmz se ovsem reprodukujf i nekterc problemy. viz napr. otazka moznostf generalizace a postihovanf kauzality ve spolecenskych vedach). Otazka operacionalizace ale ponekud ustupuje do pozadi, coz muze byt dano i tIm, ze zkoumanf byva orientovano na jevy, kde se volba technik (a indik
35
z tt�chto dflvotill neaspiruje na formulaci "korektivll", nechcc nahmzovat standard nf pro cedury, ale spise se chce 00 nich distancovat, a nehoola se an i angazovat v teoretickych diskusfch.32 Koncept i ndiference ma tedy i svoj i teoretickometodologickou dimenzi. Zustava zde vsak probh�m racionality jednanf a geneze vedeckeho poznanf, coz souvisf i s uzitfm konceptu vstrfcnych ocekavani (background expectancies). Badatele by je meli studovat, ovsem Giddens se opravnene pta,crocekavanf jsou vlastne dUIezita (napi'. pi'i studiu kriminalnlch jevu).33 Za urcitych okolnostf je totiz mozne dovodit i to, ze pokud napf. sebevraZda nebyla takto kategorizovana (ufednfkem jako akterem ),jakoby vlastne neexistovala (coz by platilo i pro pf\pad zasadnfho nesouhlasu v cbapanf urci teho faktu mezi vetsfm poctem zainteresovanych akteru). Samozfejme i v nasich podmfnkiich bychom mohli, inspirovani napi'. Cicourelovymi vyzkumy v oblasti americkeho soudnictvf, dokhidat principialnf nepfesnost a nepouzi telnost nejruznejsfch statistik, ktere v urcite situaci evidentne deformujf realny stay vecf. Za prfklad staCi vzit treba podnikove statistiky fiu ktuace, kde zaznamenavane duvody byly na hony vzdaleny skutecnym vyznamum. To vsak neresf otiizku, zda je vubec mozno podat nejakou lepS{ operacionalizaci, popffpade zda chyba skutecne netkv! v operacionalizaci same. Etnometodologicka stanoviska vyznfvajf zatfm spiSe j ako vahe memento. Etnometodologicky pnstup ve svem dusledku smeruje spiSe k s ituacnfm aspektlllTI, k situovanemu jednant jako vefejne i nterpretovane l ingvisticke forme, cfmz se pod Ie A.Giddense vzdaluje nekterym puvodnfm fenomenologickym vychodiskum.34 Te:tiSte vymezenf predmetu badani se tedyjednoznacne vaze na situaci, na kontexty, na zmfnenou jiz indexikalitu. Fenomenologicko-etnometodologicke i nspirace zasahujf v soucasne dobe do mnoha dalSfch smeru, a vstupuji tak do procesu syntezy. Takze kuprfkladu i P. Sztompka rozlisuje pojmy societalnf,jez jsou konstitutivnfmi komponentami socialnf reality, a je odnizejfcf pojmy sociologicke, kterym prfslusi identifi kacnf, popisna, ale predevsfm explanacnf funkce.35 Ty take tvoH teori i (explanans).
Hermeneutika K l i n ii, kteni dusledne kritizuje koncept operacionalizace, patfi· samozfejme veskera sociologie hermeneuticka. Na strelu s pozitivismem byla zalorena nemecka hi storic ka skola (F.D.E.Schleiermacher, I.G.Droysen), ktera dospela k zasadnfmu odli Senf principu rozumen( (Verstehen) a vysviWenf (Erkliiren). Z jejfch zdroju vychazel i W. Dilthey (1833-1911). Porozumenf se u neho vztahuje k tzv. popisne psychologii, kterou odliSuje od psychologie analyticke, pro niz je typicke kauzalnf vysvetlenf. Rozumenf, zalozene na zivotnf zkusenosti, nenf jednoduchou operacf myslenf: iracio nalitu zivota nen! mozno vyjadfit formulemi logickych operacf. Presto ale I.Hroch upo'" Garfinkel,H., Siudies in Ethnomethodology, New Jersey, 1967, str.VIII ". Giddens, A" New Rules of S ociological Method, Hutchinson 1976, str.41 :l4 Giddens.A., ciLd" strJ6 �5 Sztompka ,P., Conceptual Frameworks in C-nmparative Inquiry, in: Albrow,M., King,E, (ed,), Globali zalion, Knowledge and Society, Sage 1990, str,49
36
/,orllujc. 1l' "v u .i vazu osIi na kladne Ol'l'IH'lIl IlIllkn' a vYl.llalliu vl\dy IIHi DiUhcyova krilika Illclafyziky zvlMtc vc druhclIl obdohl Who liIol.Ofkkcho vyvojc zr cj l ll Y fHJZili� l'iZlljfdcharaktcr." "'Tulo snahu 0 dosazcn i ohjeklivnfho pozlUlnfjslllc u tlcdid.l loholo odkazll jiz Ilekoli kdt zaznall I enal i . U Diltheyc dm;h,izi nakoncc k rozlisellf rozulllcnf nil elementarnf urovni a jeho vyssfch forem, ktle .iii jde 0 porozullleni souvislosli, II strukturaci vyznamoveho celku. Vyhranene antiscientisticky postoj zaujfma az Hans-Georg Gadamer, ktery vyNt;j Diltheyovi objektivismus, resp. "kartezianismus".37Z naseho pohleduje nejzajfmavejsi ot,\zka metody, kdy Gadamer obnovuje trad ici platonskeho dialogu. Pnive postavenf otazky totiz vymezuje hermeneuticky horizont, a naopak struktura hermeneutickc zkusenosti spoCfva na vztahu tazanf a rozumenf, na dialektice otazek a odpovedf. Tenl!) moliv by nemel byt prehlednut proto, ze neopozitivisticka metodologie pffliS nezduraz· iiovala aspekt formulace hypotez a samotneho vyzkumneho problemu (samozrejmc s urcitymi vyjimkami, napf. u F. KerI ingera). Ve stfetu s tradicf nemecktS klasicke filozofie (zejmena s Hegelem) Gadamer prefe� ruje spfSe pred vedecke formy poznanf a spolu s Heideggerem se obava "zn icenf", znasilnen f skutec'!.osti (veci) cestou vecteckeho poznanf. Klade duraz na otevfenosl pozmivaj fcfho Isubjektu ve vztahu ke zkusenosti. Dusledne logicky pak ale take odmfla interpretaci hermeneutiky jako metody nebo metodologickeho zakladu spolecenskych vect.3X V diskusfch 0 hermeneutice se casto projevovaly pfedevsfm snahy 0 jej f navracenf do luna objektivnf vecty, 0 posflenf momentu strukturnf analYzy. Napf. u E. Bettiho se objevuje poukaz na nedofesenosl principu ekvivalence vyznamu (jenz by mel organkky n avazovat na principy hermeneuticke autonomie, kontextove vyznamove koherence a zpfftomnenf zkusenosti interpreta),39 V diskusfch se angazovali jak H. Albert, ktery ovsem zasadne odmftal i umfmenejsf varianty hermeneutickych koncepcf rozumenf, tak . na druMm polu i 1. Habermas. H. Albert vyjadfil svuj odpor k hermeneutice i cestou rozboru nekterych konkretnfch pnpadu interakcnfch situacf40a zduraznil, ze v pffrodnfch vedach nenf identifikace totozna s vysvetienfm, i kdyz spolu souvisejf. Dal prednost alternati vnf analyze pfed h istorickymi proroctvfmi. Mezi pokusy 0 syntezu stanovisek nesmfme prehlednout praci Karl-Otto Apela Transfol71Ultion der Philosophie (1973), v n fz se uVaZuje 0 komplementarnosti obou zakladnfch pffstupu. Pfedevsfm jde 0 to, aby spolecenske vedy mohly byt jak hermene uticke, tak nomologicke. I,Habermas formuluje kOQcept tzv. hlubinne hermeneutiky, do nfz zapoj uje podnety psychoanalyzy a teori e komuni kace. Ieho kriticke mysleni smeruje prave k odhalovanf deformovane komunikace, k odstupu od ulohy tradice, atd. Ide tedy 0 pojetf pomerne 11\
Hroch. J., Praxe a tradice. Praha, Academia 1989. 51r.39. Srovnej tez Strflecky, J., mjiny a dejinnosl, UJEP, Brno 1985, str.21 11 Srovnej Hroch,J., cit.d., str.42 an, '" Gadamer,H.G., Wahrheit und Methode, Tiibingen 1965,5Ir.451 I') Srovnej Giddens,A., cit.d., 5tr.62 4" Albert, H., Die Moglichkeiten der Wissenschaft und das Elend der Prophetie (1974). in: Acham.K.(ed.), Melhodologische Probleme der Sozialwissenschaften, Wiss. BuchGesellschaft Darmslad, 1978, 5tr.312
37
dyn
lIIcla slIlifH objcklivis
lickc a subjeklivislickc pi'istupy. Ncpl'edpoklada sc Illoznosl exislence ncjakc aulOnOll1ni metodologie. Rovnez moznost zaujfnHlnf postoje vllejsfho pozorovalele (v ramci reaJizace teoretickeho, "eisle" poznavacmo ztijmu) se Habermasovi jevf jako iluzornf. Autor pfiPOllstf, ze pozmivajfcf subjekt zapada do sirsmo ramce urCite struktury jednanf, a Ifm usiluje zaroven 0 prekonanf dualismu teoretickeho a praktickeho pflstupu (tfebaze jej svym zpusobel1l pelrifikuje v rozlisenf kognitivnmo zajmu technickeilo, praktickeho a leorelickeilo). ElI1piricko-analyticky (nomoJogieky) pflstup umoznuje teehnickoll kontrolu. Hermeneutika slouz! porozumenf ueasti akteru v intersubjektivnfch zivotnfch formach: v tomto pojetf nezustava dodateenym, pasivnfm vykladem, dorozumfvan! o smyslu se totE� deje.41 Kriticka orientace teorie souvis! se ztijmem emancipaenfm, ma pi'ekomivat predchozf dva typy z{tjmu:12 H. Kozakiewiczova konstatuje obtfznost konstituovanf sociologie jako disciplfny (v kontextu diskursnf praxe), a to zvlaste vychaz{-Ii se z pozice scientismu: "proces operacionalizace teoretickych pojmu likviduje objekt" (resp. pres veskere deklarace jej skryte naturalizuje), protoze "nemuze splnit pozadavky intersubjektivnf kontrolovatel nosti Vyrokll".41Toto se vsak vztahuje jak na pozitivisticky, tak take na antipozitivisticky fenomenologicky scientismus. Tfm je pak vysvetlen pl'fklon k hermeneutice. lezto vsak nemizf zavazek interpretovat zespolecenstenf (intersubjektivnost), ktere je soucasne predpokladem interpretace, jevf se uvedene autorce vyse vzpomenuty rebus jako zaca rovany kruh a jednotlive henneneuticke inspirace jako "ornamentalni deklarace". I v nimci henneneutickych smeru dochazf ovsem k vnitl'nt diferenciaci. K rutinnfm
empirickym vyzkull1um ma bliZe SOler reprezentovany Ulrichem Oevermannem. leho objektivnf henneneutika pl'edpoklada, ze predmetem vedeckeho badanf mohou byt vsechny objektivace cloveka. Kriteriem platnosti vykladu struktury jsou takova pravi dla, ktera vstupujf do reality jako produkty struktur smyslu a pres interpreta pusobf - lepe nebo hUfe - na jeho socializaci v zivotnf praxi.44 Oevermann soudf, ze platnost muie byt snadno prezkousena, udajne mnohem snadneji, nef si myslf kritikove herme neutiky.45 Ide
0
to, ze socialnf realita vytvaff textove fonny, coz ma velky vyznam. TvoN se
"protokoly", ktere ovsem reprezentujf neeD vfce nez soupisy dat ci zaznamove archy. Hlavni zajem smeruje k aplikacfm v oblasti studia interakce, coz dokl
jejich rekonstrukce). Odmita samozrejme pi'fstupy N. Luhmanna, kteremu vytyka sys" Sti'flecky, l., Empirizace apriori? K Habermusovc teorii komunikativniho jcdnani, in: Sbornfk prad FF UlEP Hrno, G 32. 1988. str.15 42 Giddens.A.. CiLd., str.60 ., Kozakiewicz.H .. Rcalismus a sOciologic, in: Soudobri teoretick:! sociologic nn Zapnde, Pruha 1989, str.30 4J Anfenanger.S.. Lenssen.M. (cd.), Handlung und Sinnslruktur, Kindt VerI., Miinchen, 1986, ,1r.22 45 Tamt':z. str.42 .(, Tamlez, slr.28
38
ICIlIOVOli olllolo �izilCi (il sysll'III0VOli leorii roic), Trochu paradoxnc piito!ll hLi. ZC
rm.linu nclzc slcuoval stcjnou o pl i kou jako l\,ivSlcvnfky ,11 coz buuf srlse uojem kritiky uhstraklnlllO a llniversalistickeho pojeli role (v ramd neslrukturovane interakce).
Oevermannovy pfistllPY vyvolaly ovsem v Nemecku kriticke poletniky. Jejich
pl'chled podava J. Reichertz, ktery mimo jine zpochybnuje pl'edstavu, ie by socialni
vyzkum mohl ziskat zvlastnf emergenci objektivity vyplyvajfcf z procesu analYzy.
Z naseho hleuiska se slus! z rozsahle (a mIsty opravdu vtipne) kritiky zaznamenat
ales pOll pojem abdukce, kterym se vyjadfuj e expJoracnf raz budanf, pfiduvanf nebo nabalovanf vyznamu.4�
Probihajfcf diskuse nicmene neoddaluj f vzajemne sblizenf vsech fenomenologicky
a hermeneuticky orientovanych smeru, ktenS v urcitem proJnutf tvol'( reprezentaci
paradigmatu interpretativni sociologie.
Problem empirickeho zalofenf interpretativnf sociolmIie fonnuluje
v
pl'ehlednem
souhrnu T.Luckmann. Protoze se vyjadl'uje i ke konceptu merenf, uvedeme cely sled
autorovych argumentu a casto originalnfch formulac!.
T.Luckmann pl'edevsfm konstatuje. ze veda se po leta odtrhovala od cloveka, az se
modernf metafyzika st�la prevazne fyzikalnf. Teprve historicke vedy zacaly tento stay
meni !, nicmene arli po M.Weberovi a A.Schutzovi nebyl "amalgam materialisticke,
pozitivisticke a redukcionisticke metafyziky zcela odstranen z epistemologie spolecen skych ved".49
Spolecenske vedy dnes pfijfmajf za pfeumet sveho zkoumanf lidskou cinnost, trebaze
z tohoto predpokladu jsou odvozovany ruzne implikace. Nesporny se zda byt princip,
podle nehoz je tfeba vztahovat v.'znamy k akterum, Takto vznika potl'eba interpretace
vyznamu, ktere tvoH zvlastn( sou �ast reality, jet musf byt rekonstruovana a interpreto vana. Vjznamy tedy mus! byt rekonstruovany jako
data. To vytval'f problem datoveho
zaloienf sociatnf teorie, nikoli anaiogickeho pffrodnfm vedam. Tento problem nemuze
byt vyresen na bazi redukcionismu ci fyzikalisticke rekonstrukce. Ve spolecenskjch vedach je pi'edmet subjektivity
(subject matter) nezamenitelnY.
"Lidske byti (tez v literarnim smyslu slova) hovoff jedno k druhemu" ,5{Jl'ika Luckman n.
Nema vyznatn jen v kontextu vedeckych otazek, j e smysluplne apriorne jako aktivnf
lidske bytf. Tedy - ve smyslu Schutzova reSent - "data spolecenskych ved jsou pre-in
terpretovana", Typizace vyznamu nul. intersubjektivnf charakter, je "vyjadfovana
historickym jazykell1
a
formulovana narativnfll1i nebo mnoha jinymi zpusoby komu
nikativnt rekonstrukce pred sociologickou rekonstrukcf",51
Proto jsou data spolecenskych ved vzdy historicka. Problem jejich "systematizace
y'
a generalizace nemuze b t resen takovou metodou ll1erenf, ktera redukuje tato data na caso-prostorove kvantity".52Musf byt resen v procesu pfekladu: z historickeho, bez.7 T:lllltez. str ,82
4S Reichertz.J,. Problcme qualitativcr Sozialforschung. Zllr Enlwikillngsgeschichte der Objektiven Herme
neutik, Campus, Frankfurt. 1986. SIL23
49 Lllckmann. T" On Meaning of Everyd.1Y Life and in Sociology, in: Current Sociology. YoU7,
slr,27
c,l, 1989,
5" Tamtez, stL28
" Tamte,.. stL28 ,2 Tamtez, slr.28
39
neho jazyku spccifil.:kYl.:h rckonslrukd prvcho r.illll do rdalivni obccilosli sOl.:iologic kych konceptu druheho fauu, zalozenych na "prolo-sociolllgickych fonmllnfch mati deh Iidske zkusenosli a jednanf". V tomlo smeru tedy v soeio\ogii pfedehazf historicka herrneneuticka rekonstrukee meren!, anebo
podle Webera - interpretaee predchazf
explanaei. Tato rekonstrukce (jako proees, ktery v sociologii produkuje data) snadneji resi problem relativismu (inkomparability dat).
Kompromisni koncepce A.Giddense o kritickou syntezu usiluje ve svem dDe Anthony Giddens. Vychazi z pojeti lidskeho jednani jakozto racionalizovane aktivity (conduct)uspoi'adavane reflektujfcim lidskym subjektem (agent) pi'i soucasnem vyzdvizeni ulohy jazyka jako praktickeho zprostred kujfciho media.53 Z metodologickeho hlediska uz nazvem sve zmime knihy naznacuje zamer otevi'ft novou etapu sociologickeho badan!. leho odstup od pozitivisticke tradice je vice nez zretelny, pricemz se s kritikou A. Comta svazi i K. Marx. Giddensovo stanovisko, ze lide sami vytvai'eji (produkujl) spolecnost, nenf ovsem zase tak novator ske. Slouzi mu ke kritickemu zhodnoeenf T. Parsonse, a vede ho ryehle k zajmu o fenomeno\ogicky orientovane smery (konkrelne A. Schutze, ale tez P. Winche). Registruje ovsem i jejich s\abiny (viz pfipomfnky ze strany K.O.Ape\a ci J. Habermase), zvhiste riziko relativismu. Take proto chce spojit rozumenf s komunikativnfm kon textem, s jeho socialnf dimenzi. Na eklekticky raz Giddensovy koneepce poukazal napr. 1. Turner,54 vzhledem k urcite syntetizujfd ambici ji v nasem kontextu pracovne oznacujeme jako kompromisnf. E.O.Wright navic naznacuje jistou ambivalenci v jeho postoji k nekterym inspiracim, v tomto pi'ipade k marxismu.55 Giddensovo smerovanf k obeene konceptualizaci a ke kladeni otazek spiSe metateo reticke povahy (namisto rozvoje substantivnfch teorif) ho radl spiSe k parsonsovskemu typu uvawvani. M.Petrusek nadto upozori'iuje na moment, ktery z naseho hlediska vyzaduje zvhiStni pozornost: jde 0 "giddensovskf', ve skutecnosti vsak spiSe paralelnf pokus T.R.Burnse 0 reseni techze problemii na bazi klasicke systemove teorie.56! kdyz tedy zjevne nelze mluvit u Giddense 0 plnem dosafeni syntezy, mohl by byt uvaden i v kontextu dynamizace teorie systemu (viz jeho koncepee duality struktur, vztahu systemu a cinnosti). Pripomfnano je i jeho inklinovanf ke kriticke teorii. Je zajimave, ze ve svem shrnujfcfm stanovisku k interpretativni sociologii Giddens zdiirazi'iuje podceneni praktickeho aspektu jednanf, k nemuz tyto smery inklinujf. Odkazuje na vyznam stretavanf zajmu a na problem moci.57 Pres vseehny vyhrady k marxismu se Giddens k nekterym jeho principiim priblizu je: jak jinak komentovat vetu, ze praxi Ize rozumet "aktivitu spojenou s praktickou re" Giddens , A., New Rules of Sociological Method, Hutchinson 1 976, str.8 54 Turner,J.H .. Theory of Strucluration, Amer. Journal of Sociology, 9 1 , 1986,':.4 " Wrighl,E. O, Review Es say: Is Marxism Really Functionalist, Class Reductionist and Teleological? Am, Journ. of Soc., 89, 1 984, c.2, str.452-4S9 56 Petrusek,M . , Spor oleorii strukturace Anlhonyho Giddense v zapadnf sociologii. Sociol.cas .• 26, 1 990, C.S, slr.384 5' Giddens,A. , ciLd. , s lr.S3
40
ulizm;f Z:ijlllli, vcCtll� malerhilnf transforlllacc pffrody skrLc lidskou CiIlIlOS["'x,! To vAc je ale tizcc propojeno s hermeneutickymi inspiracemi, s analyzoll jazyka a rei:i. Gid densuv zajem 0 problem mod ho vzdaluje od interakcionistu, v polemice s marxismem v�ak zastava antikonfliktualisticke stanovisko a zduraznenfm tllohy symbolu postupuje v podstate podle klasickeho "scemife", jak hezky ukazuje J.Keller.59 Giddensova ambice obecneteoreticka definuje jednanf (tez agency) jako ..proud aktmllnfch nebo kontemplativnfch kauzalnfch intervencf telesneho (corporeal) bytf do probfhajfcfho procesu svetskeho den! (events-in-the-world)."(I.)Ve spolecenskych vedach je pak nutno uvazovat 0 dvojf hermeneutice, 0 vztahu mezi beznym vedomfm a technickym myslenfm.62 Kuhnovo pojetf paradigmatu transformuje Giddens do konceptu vyznamoveho ramce, pricemz problem zprosti'edkovanf techto nimcu bere za vychodisko analYzy.62 Giddens vsak nevei'f v moznost prevedenf technickych konceptu do bezneho jazyka kaf dodennosti. Naopak sociolog rna byt schopen nejprve uchopit tyto bezne vyrazy, tzn. "proniknout hermeneuticky formu zivota, jejiz podobu si pi'eje analyzovat nebo vysvetIit".63 Vztah obou dvou "slovnfku" je nicmene vzajemny, neboi akter stejne tak pouzfva nekt\?rych vedecklch pojmu jako konstitutivnfch prvku pfi racionalizaci vlastnlho chovanf. Kauzalnf generalizace ve spolecenskych vedach majl jiny charakter nez v pfirodnfch - pfipom(mi se tu Mertonuv koncept sebespli'iujicf se pfedpovedi. Na tomto zaklade pak Giddens formuluje sva "nova pravidla" ve ctyfech rovinach: a) pfedmetu sociologie, b) hranicfch agence, c) pozon;rvani modalit socialnlho iivota, d) metateorie. V prvnf rovine je zdurazneno, ze sociplogie studuje universum objektu nikoli pi'edem danych, ale aktivne utvarenych cinnostf subjektu: produkce a reprodukce spolecnosti nen( mechanickjm procesem, nybd "vYkonem". Lidske jedminf je, zadruhe, ohranice no, akter je historicky omezen ve sve volbe. Struktury nestoj{ jednoduse nad jednanfm, podlehajf strukturaci jako serie reprodukovanych praktik. Tento proces strukturace zahrnuje vzajemne pusoben{ nazoru (meanings), norem a moci. Nas vsak zajfmajf predevsfm pravidla empirickeho zkoumant takto definovaneho pi'edmetu. V bode c)Giddens rfka, ze soci:Hni zivot nenf moZno zkoumat jako nezavisly fenomen. Take sociolog cerpa z kaZdodennf zkusenosti sva interpretacnf schemata, kterymi dodava socialnfm aktivitam smysl a cinf je poznatelnymi, rozeznatelnymi. Zakladnfm predpokladem je proto "ponoi'enf"(immersion) do zivotnfch forem, coi vsak necMpe jako pine clenstvf, ale splse jako schopnost participovat, najtt k nim cestu. V tom vidl autor cestu k ziskanf popisu, jez musf byt transformovany do kategorif vedeckeho diskursu.64 Z metateoretickeho hlediskaGiddens pi'ipisuje sociologickym pojmum dvojf herme•
,. Giddens.A .• cit.d .. str.53 Keller,J., Problem moei v dfle A.Giddense a R.Collinse, Sociol.cas .. 26, 1 990. c.5, str.395 .., Giddens.A., eit.d .• str.75 .. Tamtez. str.79 61 Tamtez. slr.158 ., Tarntez, SIr. 159 '" Giddens.A.. cil.dflo, str. 161 '9
41
IIculicnost. Zobccnena tcoretickr1 schcmata j so ll proliuklCIII praklickc akli vily, ktera
vytval'f specifickc typy deskripce. V sodologii joe UVSCIll
0
pmccs obousmerny, zalo
zeny na zprostfedkovanf vyznamovych nimcu. Vcelku teoy slojf s{)ciologicka analyza pred dvema zakladnfmi ukoly:
,,( I) Hermeneuticka explikace a zprosti'edkovanf divergentnfch forem zivota do de skriptivnfch metajazyku spolecenskych veo,
(2) Explikace produkce a reprodukce spolecnosti jako jedinecneho vysledku lidskeho
jednanf. HI>,
Autorovy uvahy 0 zprostredkovanf vztahu teoretickych pojmu a (empiricke) kazdoden nosH jsou jiste cenne, ovsem konstatovanf, ze akteri take operujf nekterymi vedeckymi pojmy, zi'ejme nestacl. Kdyz uZjsme nuceni pripustit, ze tyto pojmy se "nejak" do kazdo dennfho zivota prenaseji, pak bychom asi museIi tolerovat i to, ze je tam implantujf i sociologove ve svych dotaznfcfch (col. ani zdaleka nen! nejtypictejlH pi'lpad). Nejde vsak 0 koncepci dualistickou, pocftajfcl s nejakymi "nadvyznamy" nebo s ab sene( vyznamu v teoretickem poznanf. Jiste zdialektictenf hermeneutiky vytvai'f samo zi'ejme vetSf prostor pro pffpadnou syntezu. Je vsak otazkou, zda je mozne zcela zrusit subjekt-{)bjektovy vztah ve prospech subjekt-subjektoveho vztahu (neboli dvojf henne neutiky).M> Povaha pl'edbezne interpretace objektu muze byt ovsem chapana ruzne. Sam fakt, ze sociolog vstupuje do reality s jistym operaeionalnfm schematem, by totiz mohl byt traktovan bud' juko etnometodologicky experiment, v jehoz ramci by treba nesehopnost respondenta odpovedet na otazku poukazovala na oosud skryty vyznam, anebo juko injektal. kazdodennosti vedeckymi
(?) pojmy, ktere akteri postupne velenf do svych
vyznamovych ramcu, a tak je ueinf pi'evoditelnymi do vedy. Operacionalizaee predsta vuje vskutku urcitou preinterpretaci reality
a
v praxi znamena intervenei do sveta
kazdodennosti, mela by tedy pomocf exploraee odkryvat siroke horizonty a v nich pak odhalovat a zprosti'edkovavat vyznamy vcetnc zaehycenf situacnfch kontextu. To, ze kazdy sociolog vystupuje soucasne jako akter, mu jestc automaticky neposkytuje dostatecnou kvalifikaci.
M M
Tamtez, str.162 Tamtez, sIr. 146
42
§4
-
SYS'l'I�MOVI� DlLEMA
Jestlize jsme tradicnf koncepci operacionalizace probfrali pi'edevSlm v kontextu vyvnje neopozitivismu a jestlize jejf zasadnf kritika byla vedena z pozic interpretativnf sociologie, pak se pUmo vnucuje na tomto mfste otazka, zda je timto vycet moznostf vycerpan. Na prvni pohled by se mohlo zdat, ze .iii bylo vytyceno zakladn{ kontinuum, v jehoz nimci je mozno podnikat pokusy 0 smirovanf stanovisek Ci 0 syntezu. Ostatne tinikovou cestu jsme si jiz v uvodu programove odi'fzlL Uvazujeme-Ii ted' 0 specificky systemovem reseni, pak rozhodne nechceme hrat nepoctivou hru zalozenou na tom, ze syntetizujfcf pohled vychazejicf z tradiee dialek tickeho myslenf eullln e iahalfme do mnohem m6dnejs{ho roucha systemoveho pl'{stupu. Jde 0 .vee zasadnf: systcmove paradigma proste patrf k zakladnfm alternativam soudo beho sociologiekeho myslenl. Muze nas 0 tom pi'esvedcit neprehh�dnute)na revitalizace neofunkcionalismu (vedle N. Luhmanna poukazeme nn dialog rozvfjejfcf se mezi nastupujfcf generacf americkych sociologu
napr. J. C. Alexanderem - a P. Sztomp
kOU).' Taktez neomarxisticke smery inklinujf k tomuto zpusobu uvazovanf. Pritom bychom nemeli prehlfzet ani ambice tzv. noveho realismu, ktery propaguje W.Outhwaite.2 Jeho stanoviska muzeme charakterizovat jako pomerne tolerantni, i kdyz odmfta redukci ontologie na epistemologii, a s tfm jak empirismus, tak transcendentalnf ide�dismus. Jde mu 0 realismus novy, tj. transcendentalnf, nikoli empiricistickY. V tomto ohledu pi'edpoklada i budovanf mostu smerem k hermeneutice. Spolecnost je mu podmfnkou i vystupem cinnosti. Uvazuje se 0 vztahu mezi cinnostf, systemem
11
struk
turou. Outhwaite v mnohem navazuje na Giddense, zejmena na koneepty duality struktury a strukturace. Pnlve A. Giddens vychazi vstl'fc systemovemu pffstupu, kdyz pi'ipoustf, ze systemove pojmy mohou byt uzitecne ve spolecenskyeh vedach, a to napi'. pri studiu skupin, kolektivit ci organizacf. Lze je studovat jako systemy interakce.3 Nepl'ijfma ovsem funkViz uz Sztompka,P., Sialyczoa i dyoarniczna wcrsja funkcjonalizma, SLsocjologiczne. cA., 1969. s.160. Zejmcna vsak diskuse na XIl.svelovem sociologicb!m kongresu. Madrid 1990. K 10lllU dale: Alexander, J.C.(cd.). Ncofunctionalism. Beverly Bills: Sage. 1985. Alcxunder,J.C., Action and Its Environmenls, New York, CoI.Un.Pr. 19!:!8. -Sztompka.P., Sociological Dilemmas: Toward a DialecIic Paradigm, New York, Academic Pro 1979. SZlompka,P" The Renaissance of Historical Orientation in Sociology, in: International Sociology I. 1986 (3), Syslemovc paradigl1la nelze uz z tohoto hlediska povazovat za homogcnn! Siller: naphiujf jc dnes jak neofunkcionalisle a N. Luhmann, lak ncomarxiste. globalnf modeliiloi'i. teorelikovc organizace. struklUralistc, llcklci'i hislorizujici systcmovi teorelici, pcslitelc so ciokyberneliky a ualsL. Ti vsichni jsou z
43
cionalistickou pfcdstavu hOlllcostalickcho SYSlCIl1U,
a
spcCHHlIl\ pllk pl'incip rovnocenne
interdependence: v socialnfm systemu jde vZdy 0 vzlahy moci. Opukovane pripomfna moment aktivniho utvareni struktur. Tento princip aplikuje nejen pri analyze jazyka, ale kuphldadu take tffdnf struktury. Pl'ipomfna nejenom dualitu struktur, ale i stfetanf zajmu. Nejvyhranenejsfm a nejkritizovanejsim - pomineme-Ii postoj neofunkcionalistu: P. Colomyho, 1.C.Alexandera a dalSfch - predstavitelem systemoveho pf!stupu samo zfejme zustava T. Parsons. Modernejsf variantu ovsem reprezentuje zmfneny N. Luh mann navazujfcf na teorii autopoietickych systemu. Z metodologickeho hlediska je zajimava jeho myslenka redukce komplexity.
0 tom, ze Luhmannova teorie, kterou
nekterf autori oznacuji jako kontingencnf funkcionalismus, otevfni prostor pro diskusi o uplatneni mikrosociologictejsfch, interakcionistickych, anebo hermeneutickych pohledu, existuji konkretnf doklady.4 Moznostf dynamizace funkcionalismu se pak jiz dlouhodobe zabyva polsky sociolog P.Sztompka. liste nikoli nahodou se pokousel take A.Touraine 0 doplnenf funkciona Iismu tzv. akcionalismem. Muzeme tedy nasi puvodnf predstavu poopravit v tom smeru, ze zde vlastne vznika jakysi trojuhelnfk: pri vymezovanf dalsiho uhlu pohledu pak muze byt kladen duraz jak na odklon od nominalisticke tendence, tak na odpor vuci mechanicismu i subjektivismu. Nam vsak nynf nepujde 0 meritornf analyzu teto varianty "systemove sociologie", nybrz o hledanf metodologicke inspirace k resenf problemu operacionalizace. NaSe resenf tedy neusiluje 0 komplexni postizenf multiparadigmatickeho charakteru soudobe sociologie. Snazf se integrovat nektere zukladnf dichotomie (antipozitivismus pozitivismus,objektivismus
interpretativnf "konstruktivismus", individuum - sys
tem, kvantitativnf - kvalitativnf, mikrosociologie - makrostruktury, apod.). V jednom p61u se setkavajf pffstupy naturalisticke a individualisticke (behavionllne nomina Iisticke), v druhem systemove strukturnf (at uz konsensualisticke nebo konfliktualistic ke), v treHm pi'edevs{m vsechny interpretativnf (podle prehledu P.Jonese). Pro nase poti'eby rna vetsf vyznam typologizace nef podrobnejsf klasifikace. Zdurazilujeme pfitom nejen odliSnosti teorie a metody, ale tez specifiku konceptua Iizace (jazyka vedy), prfstupu k problemu a zpusobu jeho vYkladu. lak jsme naznacili jiz dffve, nelze pominout ani aspekt sociotechnicky, praxeologickY. Protoze nemame duvod skryvat pi'esvCdcenf 0 legitimite konceptu operacionalizace (pfinejmenSfm pro vyzkumy urciteho typu), pujde hlavne 0 to, jak tuto operacionalizaci provudet. Onen dilematicky aspekt vyvera z toho, co naznacili jiz neopozitiviste: ze totiz budeme muset zv]adnout problem operacionalizace kontextualnfch promennych, anebo pffmo - vlastnostf celku. Systemove paradigma nezrfdka vyrazne preferuje "realistickY" pffstup a do jiste mfry abstrahuje od individua (jakkoli sam Parsons vychazi z obecneho konceptu jednam) •
Srovnej napr. Haferkamp,H., Schmid,M. (cd.), Sinn, Kommunikation und Soziale Differenzierung: Beitr1ige zu Luhmallns Theorie Sozialer Systeme, Frankfurt a.M., Suhrkamp, 1 987. Viz take Mucha, L, Nl!ktera vyc�odiska Luhmannovy kritiky soucaslle sociologicke leone, in: Soudoba teoretickii sociologic Ila zapade, UFS CSA V, Praha 1 989
44
Z Illelo
ny empirickeho zkoutTI
-
Vztah zdkladnfch paradigmat k operacionalizaci NEOPOZITIVISMUS 0,-
INTERPRETATIVNi SOCIOLOGIE
-- - ---- - -- - - -:0
- --- _ ••
operacionalizace
,
,
b" ,
,
,
#
,
....0' SYSTEMOvA SOCIOLOGIE V ramci naseho micrtu bychom mohli uVaZovat 0 hledanf vyvazene pozice v pomy slnem tezisti (nap!'. u Giddense), ba dokonce naznacit sve vlastnf ambice situovanfm syntetickeho stanoviska do vrcholu jehlanu. Zde vsak nema jft 0 vymezovanf pozic ci kompetend: chceme pouze podtrhnout svuj nazor, ze take systemove paradigma rna svuj vztah k problemu operacionalizace. Domnfvame se, re muze dosti vyrazne pomoci s hledanfm odpovMi na otazku, jak tento proces orientovat, jak ho realizovat. Zkusme si nynf do schematicky vymezenych os promftnout zakladnf varianty stra tegie vedeck6ho poznanf. Budeme-Ii zjednodusene povazovat deskripci, generalizujfcf abstrakci a rozumenf za typick6 dominanty jednotIivych paradigmat, pak realne vzni kajf zhruba tfi cesty, tfi zpusoby smerovanf metody: I. od deskripce ke generalizaci a k rozumenf (tento induktivisticky model ovsem smeruje spfSe k vysvetJenf). 2. od (fenomenologicke) deskripce k rozumenf a odtud k abstrakci (typizaci - jde
o koncepci hermeneutickou).
3. od abstrakce smerem ke konkretizaci (empirick6), ovsem s diem dosahnout pln6 myslenkove (rozumejfcf) reprodukce. Jiste by nebylo netakticke deklarovat syntezu vsech tff postupu. Zda se vsak, ze tretl cesta je sarna 0 sobe dosti atraktivnf jak z hlediska pfedpokladaneho vyustenf, tak z hle diska pfece jen hlubsiho zalozenf procesu operacionaJizace, do ktereho vstupuje svymi teoretickymi modely. Kdybychom chteH tento svym zpusobem rovnez klasicky postup modernizovat, pfipojili bychom nejspfS Giddensuv odkaz na ulohu preinterpretace. Pak 5
Parsons.T.• Plau,G.M.• The American University .. Cambridge 1973
45
by vychozf abstrakcc nebyl:! prazdnym POjlllCIlI !lcbo pfedl'1II d:lIlol1 fmll1 ()u, ale samo zrejme produktem Iidske cinnosti a nositelem vYznamu. Takov.\!o .,pT-edbczm.l henne neuticka interpretace" by mohla posflit sebevedomf badatele v mlsledne deduktivnf dekompozici pojmu.
I tu by pak bylo moino posflit zavazkem kontrolovat vznik.ljici
pojmy a ukazatele (viz Blumerova inspekce, kterou bychom mohli trochu odvazne redefinovat jako kontrolnf operaci). Namfslo spekulace 0 moznosti tretf cesty bereme vychodisko, ktere
mhn nabfzf
syslcmovy pl'fstup. prozatfm jako cenny impuls k T-esenf problemu,jenz prece jen nekdy nabyval podoby antinomie. Syslemove paradigma rozsii'uje moznosti operacionalizace, pricemz tuto vyrazne heuristicky orienluje.
Metodologie systemoveho pfistupu Prvnf vrchol, pokud jde 0 rozvinutf systemoveho pi'fstupu, Ize spatfit v ramei Hege lovy filozofie. Soucasml podoba systemoveho pi'fstupu se objevuje ve stoletl dvacatem, a to nikoli v rovine ftIozoficke. L. v.Bertalanffy usiluje 0 zalozenf obecne teorie systemu, a tfm dava teto metodologii spiSe obecnevedni anebo metateoreticke zamerenl. V teto modernf podobe slouif systemovy pi'fstup jako mistroj kritiky reziduf mechanistickeho, pozitivistickeho i metafyziekeho myslenf, a to zpocatku predevsfm v biologii. Systemovy pi'fstup byval v marxisticke literature beine traktovan jako atribut dialek ticke metody, vetsina autoru vsak zduraziiovala status pf{stupu a odmftala pi'edpoklad univerzalnfho uzitf pojmu system (napi'. u A. N. AverjanovaO).
I kdyi Bertalanffy sdflel
ideu jednotne vedy a ti'ebaze napi'. K. Boulding nabfzel hierarehickou klasifikaci systemtl (s postiienfm emergence jednotlivyeh rovin), presto se prflHl neprosazuje nejaka univer zalistick.i koncepee systemove filozofie (nejcasteji je uvaden E. Laszlo). K prosazenf systemoveho paradigmatu pi'ispelo podstatnym zpusobem zejmena globalnf modelovanf. V sodologii se k teto globalnf systemove projekci bllzf
I. Wallerstein.7 V teto sou
vislosti Ize dale pi'ipomenout prace C. Tillyho. J. Naisbitta, K. Bouldinga i oznaceni "globalni vesnice" od M. McLuhana. K 0 globalnf systemove pojeti se sumozi'ejme vedou spory: s Wallersleinovou tezi, ie to byl svetovy system, a nikoli jednotlive spolecnosti, jez se vyvinuly, polemizuje J.N.Pieterse.'l Vycfta mu pi'edevsfm, ie nejde 0 skutecne pOjeti systemu, ale 0 systemovou rt�toriku, 0 "generalizovany systemovy
esprit".
Pro oznacenf pi'istup hovoi'f skutecnost, ie systemovy pi'fstup dava vyzkumu zakludnf orientaci, neurcuje vsak jednotlive metody (a to ani v pi'fpude jeho "teehnologicke" odnoze, totiz systemove anaIYzy). Nadto se pi'izmlva, ie v poznanf se mohou uplatnit i pi'fstupy nesystemove. Ne kaZdy objekt vyhovuje uplatnenf specifickych systemovyeh hledisek. Take z tohoto duvodu definujeme sociologieke systemove paradigma, ktere nota bene • 7 •
•
Averjanov, A.N., Sistema: filosofskaja kategorija i realnost'. Moskva. Mysl 1976 Wallerstein. I., The Modern World System, New York. Academic Pro 1974, dale: Wallerstein, I., The Politics of the World-Economy. Cambridge Un.Pr. 1984. Srovnej Sztompka. P., Conceptual Frameworks in Comparative Inquiry. in: Albrow,M., King£. (cd.). Globalization, Knowledge and Society, Sage 1990, str.51. Srovnej ,!Sit Boulding. K., The World as a Total System. Beverly Ilills, Sage. 1985 Pieterse, 1.N., A Critique of World System Theory, International Sociology, \101.3. '::.3. 1988, slr.25 1-266
46
Ilevznik:i v pC'iIllC
lHiva Zllosl i 11:1
obecllou ICOI'ii sySlClllu,lOjako II re i t e hledisko. T alo
kOllccpce sice POIllCI'IlC ryehle lIa le za sve olllologkkc zduvodncnl, kdy z hlda sociolo
/o!ickych skol ch:ipe spolccnostjako slozity, organizovany celek nebo pffmo organisllIus (ILSpencer, T.Parsons, KMarx), nicmene zde existuje realna hrozba hypertrofizace. Ne vzdy se pod:Il'! vyjadl'il emergenci socialnfch systemu dostatecne dialekticky, tzn.
S ohledem na aktivitu aktera a dynamiku vyvoje.
Ncjde ale pouze 0 vnasenf systemoveho pffstupu do roviny pfedmetneho pozminf
jctinotliveho, kde systemovost muze vystupovat nanejvys jako mistroj klasifikace.
Systemovy pl'istup muze byt uplatnen na vyssi urovni abstrakce, kde jsou jevy zkou
m:1ny jako prvky systemu a kde usilujeme 0 zakladnf objasnenf mnohostranneho celku.
Jcdnostrannost abstrakce vsak musf byt pl'ekonavana v procesu konkretizace. linak
hrozi systemovemu myslenf spekulativismus a jista metafyzicnost. Systemovy pffstup sc stava vychodiskem, zprostl'edkujfcim clankem vCdeckeho studia, jehoz vlastnfm
dIem je plmi teoreticka reprodukc.e a vyvojova explanaee objektu. Vyznam teto zpro
slfedkujfcf funkee systemovyeh urcenf podtrhl KMarx" svym nazorem, ze je tfeba
nejprve obsahnout hitku a vseehna zprostredkovanf, drIve nez muze byt vylfcen sku
teeny pohyb.
Vyuzitf systemoveho prfstupu 5e tak jevf jako funkcnf v ramei konstiluovanf predmetu
vyzkJmu. V nem je treba vyjddrit vseehny stninky, vseehny vztahy a zprostredkovanf, ovsem v poloze rozumne abstrakee a - dodejme - se smyslem pro heuristiku.
Pri konstituovaitf predmetu vyzkumu,jez se deje v ramci poznavacf aktivity subjektu,
je bnin v potaz vztah mezi systemem objektu, systemem pi'edmetu a systemem poznat ku.'21ednak se klade otazka, zda zkoumany jev muze byt pojfman jako system, a dale nakolik je zvolene zobrazeni systemove izomorfnf. Systemy tvoffcf pfedmety vectec
keho budan! nejsou podJe Sadovskeho pouhymi modely, ale zaroven historickymi fakty, spoleeenskou fixacf ,systemu vztahu na zaklade nahrazenf urCityeh stanek objektu znaky.
Nejde tedy 0 nejake apriornf formy, ale 0 produkty cinnosti lidf. Systemovy pi'fstup
muze byt uZitecny zejmena pri hledanf adekvatnfho prfstupu k problemu.'3
Soeialni fonna pohybu je pi'itom jednoznacne emergentnf: proto nevystac{me s kon
ceptem homeostatickeho systemu, pohybliveho ekvilibiria,ba ani systemu otevfeneho,
adaptabilnfho ci ekvifinalnfho. Dynamika soeialnfch systemu tkvf v jejich samopohybu
(L.A.PetrusenkoI4). Smer pohybu urcujf lide jako akteri dejinneho procesu a producenti systemovyeh struktur. V tomto pohybu hrajf svoji roli i predstavy, dIe a zamery
subjektu - pfirozene vcetne nezamyslenyeh dusledku jednanLI5
Metodologieky pi'fnos systemoveho pi'fstupu nespocfva v diktovanf urcite metody.
Z hlediska operacionalizaee je treba podtrhnout v:iznam otazky, jaky je vztah mezi
systemem objektu a systemem promennyeh. ktere byJy nakonec detlnovany. Popravde III
Burhinek, 1.. Systemova sociologic? Problemy, pi'edpoklady, perspeklivy, Praha, UK 1984. Viz lel. Burhfnek,1.. Syslemovy pi'{SlUp v sociologii, Soc.tas., XXXlII, 1987, s.369-380. Marx, K., Kapital I, Praha 1953 " Sadovskij,V.N., Melodologicke problemy vyzkumu objeklu, klere Ivon systcmy, in: Sociologic v S S SR, Praha, Svoboda 1967,s.55 " Judin, E.G., Sislemnyj podchod i princip dejatelnosti, Moskva, Nauka 1978" slr.144 14 Pelrusenko. L.A .. Jedinslvo sislemnosli, organizovanosli i samodvizenija, Moskva, Mys! 1975 " Keller,I, Nezamyslene dusledky jednan{, in: Sbornfk prae! FF UJEP Bmo, G 32, 1988
II
47
fci::CIlO, oupovc(f
ohsnhovc i::i konstruktove I kdyl odhh!dneme
valiuity mereni: jue tu 0 zalezitost skutecne karuinalnl inspckcc.
od toho. zda v empirickem zkoumani budeme zjisiovat hodnoty promennych anebo usilovat 0 exploraci vyznamu, bude mit otazka systemovosti ve vztahu k elementarnim zjistenim svoji vahu.
Hybridizace: funkcionalismus a neopozitivismus Motiv spojenf funkcionalistickeho a neopozitivistickeho paradigmatu neni zcela pl'ekvapivy. Napr. A. Rapoport sv6ho casu oznacil Parsonsovo dflo nejen za pl'iklad teorie, ale tei za pl'iklad "specificke technologie pozorovanf" .In StacH mu k tomu zl'ejme vlastni zajem 0 deduktivnf melody (v nimci matematizace vedeckeho poznani). Zatfmco R.K.Merton usiloval 0 sblfzenf teorie a empirie v nlmci strategie konvenujfcf induktiv nfmu pl'fstupu, zastanci modelovanf sahali s vetsfm zajmem k Parsonsovu pojetf, zvlaste kdyz toto dlouhou dobu zdiiraznovalo princip polyfunkcionalismu. Parsonsovo pojetf hierarchie systemu bylo vzdy ponekud relativizovano pl'idelovanfm ctyi' zakladnfch funkcf. Zajemci 0 modelovanf ochotne pl'ehledli fakt, ze pri interpretaci vyvoje se Parsons nakonec priklonil ke kulturnfmu determinismu. Vyuiili loho, Ze i pri intern! analyze socialnfho systemu Parsons operuje s kvartetem funkcf a v horizontal nfm rezu klade vedle sebe subsystemy ekonomiky (A
(G
dosahovani cOil), societalnf komunity
(I
-
-
adaptacnf funkce), politiky
integrace) a rodiny
(L
-
zachovanf
vzoru). Vzajemne propojenf funkcf v celistvem systemu bylo svym zpusobem atraktiv
nejsfm vychodiskem. nez jake by predstavovala analyza sloiitych struktur vzajemnych vztahu (nejaky "monisticky" model). K ozivenf systemoveho pnstupu rna podle nekterych autoru pl'ispet teorie jedminf. Akio Tanosaki soudf. ze musf byt takto pl'izpusobena jak logicky, tak empiricky.17 Priklad propojenf urciteho svetoveho nazoru se systemovou teorH jednanf je pak nalezen v pozdnfch Parsonsovych pracfch z let sedmdesatych. Uv nichz se objevuje funkcionalnf odliSenf nejobecnejSfch systemu: fyzikalne-chemickeho (funkce A), organickeho systemu cloveka (G), systemu jednan{ (I) a systemu telickeho (L). Tanosaki interpretuje metodu sledovani interdependence promennych jako odkaz na relativnf stabilitu systemu (nikoli ve smyslu ontologickem). Empiricky system se pak muze snadno napojit
podle Parsonse umoznuji pojmy struktury a procesu bezpros
tredn! empiriricky popis l'ady projevu. K nejzajfmavejsfm zaverum ovsem dosplvajf nektei'i neofunkcionaliste, kteI'f v interdependenci prvku a v koncepci ekvilibria spat fuji projev Iiberalisticke pozice u T.Parsonse. Tanosaki zase nachazf u Parsonse paralelu s dialektikou, protoze evoJucnf zmena u neho zahrnuje ctyri procesy: I. diferenciaci,
2. adaptivni pl'ekominf, 3. zahrnutf (inkluzi), II, 17
I' I.
4. generalizaci hodnot.19 Zde je treba
Rapoport,A .• Methodology in the Physical. B iological and Social Sciences. in: Allinger, E.O. (ed.), Global Systems Dynamics. S.Karger, Basel 1970 Tanosaki,A., Parsons. Paradigm of the Human Condition and the Socioeybcmetics, XII. WCS, Madrid 1990, str.1 Parsons,T.. Social Systems and the Evolution of Action Theory, New York, Free Press 1977, nebo: Parsons,T.. Action Theory and the Human Condition, 1978. Tanosaki .A., cit.d .• str.9
48
pfil.mll. 'I.e l'ilrsol1slIvi pokwtovalc!c sc k jeho odka/.u c.:hovajf ve smvmlili s radik.l ly - skutctnc vfl.:c lid laskavc. Zejmena na prclomu scdcslitych 11 scdmdcsatych let rapidnc stoup\ zajem 0 modelo vanf ve spolecenskych vedach. Platl to nejen ve vztahu k znamym modelum globalnf, sv�tove dynamiky (J.Forrester a dalsf), ale take 0 modelovanf socialnfch systemu. Mnohe z techto modelu skutecne ignorovaly problem subjektu, ktery se na zvolene Lirovni obecnosti pochopitelne vzpfral operaciomilnfmu uchopenf. Jine z techto pokusu fcsily celou zalezitost zjednodusene: napf. E.O.Attinger uvazoval 0 tzv. pomeru vzda lenosti diu, ktery vyjadfil jako pomer mezi pfanfmi a predstavami (ai povahy racionalnf, nebo metaraciomlInf) a racionalnf vykonnostf systemu. Dynamika systemu pak mela byt zalozena na principu zpetne vazby. ktera bud'to zvladne "frustraci" systemu, anebo dojde k zaniku.20Tyto uvahy vsak vetsinou setrvavaly v abstraktn{ poloze. Meli bychom nicmene pripustit, ze vyklad, ktery uvadf do vztahu rozpor mezi pran{mi a racionalnf vykonnostf se zhroucenfm sochUnfho systemu, se ukazal jako historicky realny. o pHmou syntezu modelovanf s Parsonsovou koncepcf se pokusil H . Millendorfer v mlvaznosti na metodiku W. W. Leontiefa. Mechanismus tvorby tohoto modelu jsme Jif komentovali di'lve.21 Jde 0 modifikaci Parsonsova modelu, kde roli vystupu preb(ra rodina, v nIz by melD take dochazet k ppsuzovanf ("computingu") cilu. Operacionalne "citelnejsf" je pak generalizovana input:...output matice, ktera modeluje globalnf soci
Allinger, E.O. (ed.), Global Systems Dynamics, S.Karger, Basel 1970, str.1 39 Srovnej Burianek. J . . S ystemova sociologie? Problemy, pfedpoklady, perspekti vy. Praha. UK 1 984, str.1I6 A lan,J .. Gal,F .• Moi.nosti a mere prognostickeho modelovani. Soc. cas.. 1 9 8 1 , c. 1. Tei. Gal,F., in: Sociol6gia, 1 981 . c.4, nebo Soc. cas. 1 978. c.6
49
nuty jaksi l.Vl�IICi. VclsilloU mail nil. odhaLil'l, l'xtrapolal' 1 .' 1 vlIl llIIllllkh a ll e rn at i v. Mlloho nkh bulle stiit 1I11 hranici opcruc iomil n l neuri:itosti. To vii"" "OIll'l'kOllcu n eni problem samotneho modelovanf, ale jeho teoretickych pJ'edpokladu. Z tohoto pohleuu ani nejnovejsf inspirace dflem T. Parsonse nepostnidajf na zajima vosti. Francisco Parra Luna spojuje rozvoj systemove teorie velmi uzce pnive se zkou manfm hodnot,23Podle jeho mizoru muze byt soudoba teorie socialnfho systemu rozcle nenn do peti oblastI: I . Konceptmilni systemy. Sem je zahrnuta cela vyvojova Iinie od Spencera, Hen dersona, Pareta a Bertalanffyho az po Parsonse, Mertona, Teuna, Buckl eyho a Luh manna. 2. Systemovli dynamika. Ta j iz rna mnohem bIize k empirii, reprezentuji j i J. For rester, D. Meadows, M. Mesarovic s E. Pestelem . 3 . Sociokybernetika. Kofeny nachazfme u Wienera, Ashbyho, fadi se sem i O.Lange. K pfedstavitelum patff Easton, Lapierre, Deutsch. 4. Formalisticke teorie. Nepat!'i v sociologii mezi preferovane, zastupuji je napf. S i mon, Ackoff, Cavallo, przeworski a Sprague. 5. Axiologicko-operaciomilnl pi'istup. Timto zpusobem definuje F.Luna svuj osobity vklad do rozpracovanf systemove teorie. K systemovym teorifm pato ovsem i nektere dais!, napi'fklad teorie sociruni entropie K. D. Baileyho.24 Pro mis je podnetmi autorova koncepce tnurovnoveho mereni (poNta s urovni konceptualnf, empirickou a indikacnQ, v jejfmz f
21 24
Luna. F.P. • The Role of an Operational Refferential Pattern of Values ill Social Research: a Systemic Perspective. XII. WCS, Madrid 1 990 Bailey.KD., Social Entropy Theory, Albany, SUNY Press, 1990
50
II jnkysi .. SClIHllllickY krit icislIl us",
ale zccln
nczukryUl
0
pfcdpokl:\danoll .. k " l k \l l\ l v a �
lelnost" .
g) Killkulacc znamcna vyuzit l formalizace ke kvantifikaci systemovych parametru. Luna soucasne zduraznuje otevi'enost pl'i'stupu vuci novym emergentnfm faktum II vnitrn( pluralitu ci rozpornost modelu. Ide mu 0 respektovani humanisticke a kriticko - cmpirick6 dimenze socialnfch systemu k moinosti dosaienf vecteckcho statusu tohoto lI()veho prfstupu k sociologii.2S leho operacionalnf definice hodnot ovsem reprodukujf vfcemene tradicnf pl'i'stup rozkladu hodnoty na jednotliv6 indikatory. Ty pak podl6hajf vazeni. Lunovy "referencnf vzorce hod not" vystupujf jako typicke profi ly, obsahujfcf devet zakladnfch hodnot (funkel). Definovan6 vektory pokryva vzdy nekolika ukazateli, ktere majf pi'evazne objektivnf charakter (detska umrtnost, index kriminality, podfl flory, pocet olympijskych medaili atd.). Se skuteenym stavem vektoru pak porovmiya ocekavani (stupen "kolek tivn{ satisfakce"). Ide tu 0 nam jiz zmimy motiv Friedeburgova srovniiviinf objektivnfch podmfnek a subjektivnfch pranf v ramci analyzy sociiiJnfho klimatu. Ie paradoxem, ze cela tato komplikovami systemova uvaha pi'ehlfzf jeden dulezity moment, ze toUz vychozf hodnotovy vzorec je produktem taxativnfho rozcleneni. Luna ovsem podnika jeste nekolik dalsfch kroku a analyzuje moznosti zachycenf systemove vyko� nosti, zmeny a "systemove monilky".26 Tu chce operacional izovat jako urcit6 optimum v relaei mezi pranfm a skutecnostf, a to opet za pomoci celkem jednoduchych relacnfch indexu. Ieho uvahy ovsem zatfm postradajf prukazny empiricky podklad. V modern( systemove teorH se zajem presouvii ke zkoumanf systemove zmeny. Rozlisuje se napr. postupmi zmena (transition) a transformace.27 Systemove teorie ovsem nemajf byt jakymsi niisilnym pninikem do systemu, nybrz reprezentujf spfSe urcitou logiku ci gramatiku, jez tvofi soucast teorie. Ide pfedevsfm 0 predpoklad vziijemneho pusobenf elementu syst€mu. U socialnfch systemu nelze pine empiricky pokryt prognozovanf vyvoje, do hry vstupujf politicke vl ivy, faktory casu. Die H. Teuna je nutno uvazovat 0 procesech rustu, 0 dialektice konfl iktu, 0 probl6mech zpusobu integrace zmen, 0 procesech uceni i 0 nahodilych udalostech. Takoveto obecne meto dologicke uvahy sice poskytujf prijatelna vychodiska, nicmene pro empiricky vyzkum pfflis mnoho podnetu nepfinaseji. V porovminf s intelektmilnfm rozmachem pfedstavitelii neofunkcionalismu, ktere Luna i vetsina ostatnfch modehHoru pfehlfzejf, nam mohou diskuse na poli sociokyber netiky asi pravem pfipomfnat spfSe posvatne obfady nevelkeho krouzku tajemnych spiklencu. Konceptualizace: model socialniho systemu
Uvedenf jednotlivych promennych do vzajemnych systemovych vztahu napf. v nimci modeloviinf, jeste automaticky neznamena plnou reprodukci objektu jakozto systemu. "' Luna.F.P., cit.d .. str.9 2h Tamtef, str. 1 7- 1 9 21 Teune,H., System Dynamics and System Transitions. XII.WCS, Madrid 1 990. Viz tez Teune, H., Growth, Sage Pub!. 1 988
51
I po!ozk y (promcnnc) rc !alivne izo!ovanc mohou hyt propojl'ny jl'dllodllchyrni vazbami ty pll statislickych souvislosti, aniz by se musela k ! ast ot,izka, zda zkoulllany jev vubec tvol'{ system a zda je v tomto smeru pi'imei'ene identifikovan. Podle naseho nazoru sochilnf realita tento systemovy aspekt imanentne obsahuje: i jednotlive socialn{ jevy pi'edstavuj{ vice ci mene ohranicene a strukturovane celky, vzdy se v nich projevuji ncjake socialni vztahy, jez je charakterizuj{ jak ve vztahu k vnejsfmu prosti'edf, tak zevnitr. Vzn i k a proto otazka, zda je mozno vytvofit nejaky obecny koncept soc ialnfho
systemu, na jehoz zeiklade bychom moh l i jednotIive jevy a procesy identifikovat, a nasledne pak operacionalizovat. Parsons nam jiz nabidl univerzalnf scMma etyi'
uikladnfch funkcf. Jini teoretikove jedminf venovali znaene usill osvetlenf jeho moti vace, jeho zamerenosti: socialnf nebo li sociabilnf dimenze jednani je temei' vseobecne akceptovana. viz zejmena zi'etelmi artikulace "zamei'en( na druM" u M.Webera.28 Prave z hlediska zkoumanf smyslu a dIu se zda byt uziteenejllf to pojet(, ktere na jedne strane chape socialni system jako system jedmini (einnosti), ale soueasne zaujfma pro cesmilnf stanovisko v tom smeru, ze system je einnosti akteru produkovan a reprodu kovan. System takto nemuze byt ztotoznen pouze se zpi'edmetnenou ein nostl, tj. nejspfSe . s nejakou strukturou vztahU. Jsou-li spolecenske vztahy historicky promenlivymi formami styku, vytvarenymi a pretvai'enymi aktivnfm jednanfm elenu spoleenosti, pak nent linosne odtrhovat jejich analyzu (nad ramec pi'imei'ene abstrakce) od analyzy .
einnosti.
Social nf vztahy musf do sveho systemoveho ztvamenf vstupovat nejenom jake vnejsf a staticke pi'edpoklady. ale jako zakladni intrasystemova vazba. Socialnfjednanije totiz procesem vzajemneho pusobenf subjektu, v nemz dochazl k vzajemnemu pi'edavani a sdfleni vyznamu, ale take ke smene hodnot (produktu), k tvorbe novym forem vztahU i k formulaci novych eflu. Objevuje se zde moznost aktualizace nekterych myllienek K.Marxe29 ve smyslu koncepce eloveka jakozto autora i herce sveho dramatu. Socialn( system samozi'ejme slouzf pi'edava.nf kultury, zajillfuje kontinuitu a integritu spoleeenskeho zivota. Jeho i nter - subjektivnf (na rUznych urovnfch systemoveho roz kladu !) charakter ovsem soueasne pusobf jako dynamizujfcf slozka, vede k rozporum uvn itr systemu, k restrukturacfm, ke zmene. Za fatalnf nepovazujeme ani pi'evahu prvku sociologismu ei realismu, ani vyluenou preferenci subjekt-objektoveho vztahu. Musf se zde ovsem poeitat se za.jmy a pi'edsta vami jedincu (akteru), ktere se orientujf nejen na vnejsf svetjaksi vcelku, ale vzdy take na dalsf subjekty, ktere vstupujf do systemu jedmln" Dialekticke pojet( soci
Keller)" Soci
52
ObrA
SOcili/l/f sysll(m ((1/1'
V. Fo/ilt/(Jv(/)
51
program
�b£j
cinnosti
J
obj � �ti\lni Z8Jem
..... �.
-
zpi'edmetn{ma cinnost vYchodisko i produkt
Uvedeny model socialn{ho systemu pi'isuzuje krfcovou ulohu zajmnm. Vedomf se mu jevi jako zprostredkovatel vztahu mezi subjekty a jako vysledek jejich kooperace: i kdyz mezi n imi dochazf zakonite ke stretavanf, jsou i ntegrovany spolecnym systemo vym ramcem. Zajem je definovan j ako porreba systemu v subjektu, neboi se uvazuje 1. hlediska samorozvoje systemu.
Socialnf systemy vykazujf radu vlastnostf - strukturovanost, diferendaci casH, rust, vyvoi, cflovost, seberegulaci, otevrenost. K tern emergentnfm ovsem primilezf prave samopohyb, vMome zprosrredkovani cinnostf, cuevMomost v procesech rozhodovanf a f(zeni (pi'ipomeneme Parsonsovu hierarchii kybemeticke kontroly nebo Giddensovo zdurazneni vztahu mod), slozita: komplex ita, hierarchicnost a rozpornost ve struktui'e, historicita vyvojovych stupnu, slozita detenninace jevu, dialektika hromadnych ten.
dend a jedinecnych udalostf, ate: .
Pres tuto slozitost, ktenl by me1a byt vyjadrena v ramd identifikace socialnlchjevu, povafujeme za mozne simplifikovat cely problem do modelu, jenz by pak mohl byt i vodftkem pro vlastnf operacionalizaci. Pi'edchozf uvahy se pokusfme shmout do jed noducheho schematu. Obr.5
Obecny model socidln{ho systimuJprocesu
L
_
_
_
_ «
_
_
_
_
_
Tento obecny model naznacuje smer jednotJi vych operacionalnfch kroku tIm, ze v kafdem socialnfm jevu hleda nejen jeho vychozf detenninanty, ale take jeho zpro stfedkovanf v c i nnostech a v jejich retlexi . Operac ionalnf rozklad jevu podle tohoto "algoritmu" nenf ostatne nicfm vzacnym v praxi sociologickych vyzkumu. Nupriklad pri vyzkumu studentu Univerzity Karlovy bylo definovano zakladnf schema operacio nalizace jako komplex podm{nek (predevS(m rodinneho zazemf, pi'edchoz{ho studia,
53
apou . ), aktivit (stuu ijllfch, mimostuuijnfch) a post o j ll Ulllliost t. hlld llotovych orientad).
Pouobnou osu jsme pouzi l i napf. pri vyzkulTlu uci\ u - rckonstrukci operaciomilnfch vychodisek jsme j iz podali na jimSm mfste.J1
I kdyz zdanlive nic nebranf tomu, aby vyse uvedeny teoreticky model byl vyuzitjako
nastroj pri definovanf zakladnfch okruhu empirickych indikMoru, pi'ece jen nei'esf
vsechny otazky. Zej mena vymezenf podmfnek pi'edstavuje velmi komplikovanou zale zitost. Vetsinou nenf mozno zachytit vsechny extrasystemove vazby, ale ani vsechny
vniti'nf determi nanty. Akcent na tzv. socialnf m inulost sice vyhovuje pozadavku
zachycenf vyvoje jevu (hledisko historicke tfm arcif vycerpano nenl), nezi'fdka se vsak
omezuj e jen na objektivnf charakteristiky (napf. mfsto bydliste). Zde by bylo zadoucf postihovat take dffve vytvorene subjektivnf predpoklady c innosti (hodnotove orientace),
coz by ovsem vyzadovalo doplnenf prezentisticky orientovanych dotaznfku napi'.
o biograficke metody. MnohokrM j i z bylo konstatovano, ze empiricke sledovanf aktualne probfhajfcfch cinnostf je nanejvys narocnou zalezitostf a ze byva casto nepra vern opomfjeno.
Stale pl atf, ze empiricky vyzkum zachycuje predevsfm reflexe cinnostf a podmfnek.
Z hlediska postihovanf smysl u jednanf, jeho moti vu a
cfIU to samozi'ejme nenf na skodu,
otevlra se zde vsak vazny problem validity dat a adekvatnosti jednotlivych metodolo gickych pffstupu.
Pote, co by l proveden operaciomilnf rozklad, nenf snadne prenest systemovost
do roviny analyzy dat a interpretace. I tady totiz spolehame na analyzu jednoduchych
vztahu, jakkoli je mozno vyuzft napi'. nekterych principu kauzalnfho modelovanf, kon
kretne napi'fklad path-analYzy. Objevuje se dffve inzerovane systemove dilema: nakolik
vlastne analyzovana soustava promennych a na nich zalozene modely reprodukuj f
systemove charakteristiky zkoumaneho jevu.
Pi'esto se domnfvame, ze oduvodneny koncept socialnfho systemu vytvaff lepsf pod
mfnky jak pro identifikacijevu, tak pro formovanf operacionalnf definice i vykladovych schemat. Pi'ijmeme-Ii ideujejich plurality (M. Potucek pi'ipomfna vedle kauzalnfho napr.
teleonomicke, funkcionaln(32), nemusf se jevit alternativa systemoveho pi'fstupu j ako slepa ul icka.
Pro uplnost muzeme jeste poznamenat, ze ani strukturalisticke pi'fstupy nevylucujf
moznost intenzivnfho empirickeho badanf - stacI zde pi'ipomenout francouzske tradice
(C. Levi-Strauss). Doklad 0 vzajemnem ovlivnovanf jednotlivych smeru podava napr.
P. Bourdieu?J
Musf vsak jft 0 realne uplatnenf systemoveho pi'fstupu. Rfci 0 jakemkoli jevu jenom
to, ze jde 0 system, je zoufale malo. Nebude snad od veci pi'ipomenout zde kuph1d adu vsechny ty minule "systemy vychovy", ktere vystupovaly v roli nonnativnfch modelu (a byrokratizovanych praktik) a ktere vlastne pi'edem (a mozna zamerne) rezignovaly
na zkoumanf jejich realneho fungovanf v praxi.
JI Burianek,J., Melody a lechniky sociologickeho vyzkumu II, SPN Praha 1 988 J2 Potucek,M., K povaze vykJadovych schema! ve spolecenskovMnfm poznanf, Soc.l�as., 1981, cA JJ Bourdieu,P., Chamboredon,J.-c., Passeron,J.-c.. Le metier de sociologue, Mouton, Paris 1968
54
Systemove problemy a vybcr obJcklii Ncjz,\va!ncjSim
problcmclll u p l a t nc n i systcmovd1O pflstupu zu slava rcprodukl:c
vlastnostf l:clku v opcracionaln f rovinc. Pozit ivisticka I inie odkazovala k cxistenci
kontcxtovych, strukturnich promcnnych. TIm vsak ve skutecnosti problem reprodukce
systemovych kvalit cmpirizovala (i kontextova promenna podlehala pozadavku jedno
duche operacionalizace) a zaroven pfesouvala do roviny extrasystemovych vztahu. Jev
sc spfSe zai'azoval do kontextu, nez aby byl postizen jako celek.
V ramci aplikace statisticke procedury dochazf totiz nejen k dekompozici pi'edmetu
na jednotlive prvky (promenne), ale zaroven k dekompozici objektu na izol ovane
.lcdnotky. A pnive tento, vlastne zamlceny pi'epoklad je zdrojem dalSfch obtfzl. To, ze
jsme nuceni zjisiovat hodnoty promennych u jednotl ivych respondentu, vyzaduje fakticky dvoji operacionalizaci. Zvlaste v pi'fpade vyb'eroveho seti'enf dochazf nejen
k redukci objektu, ale vybrany soubor nemusf jiz reprodukovat vsechny systemove
vztahy (v zasade, tj. ve vetSine vyberovych seti'enf, jde totiz 0 umele vytvoi'eny agregat).
Nikoho sice nenapadne provadet sociometricke setrenf v male socialnf sku pine na
vybranem vzorku, nicmene na jinych objektech uz jsme to ochotni tolerovat, pficemz otazka, zda vyberove soubory pi'i "velkych" vyzkumech prinasejf neco vice nez informaci
o rozl,ozenf jednoduchych kontextovych promennych, se vetSinou vubec neklade. Zustava otazkou, zda systemove paradigma muze nabfdnout realny zpusob pi'ekonanf tohoto
problemu. Mohlo by se zdat, ze v tomto smeru by zaslouzil preferenci napi'fklad vyber
sku pin prvku pi'ed prostym nahodnym vYberem. Obecne bychom moh l i doporucit
kombinaci statisticke procedury s monografickou, pi'fpadne typologickou. Nektei'f
vyzkumnfci davajf intuitivne pi'l�dnost zkoumanf nekolika menSfch, realnych (a homo
gennejsfch) objektu pi'ed rozsahl} mi a reprezentativnfmi prurezy. Je-li tento vyber typolo
gicky oduvodnen, muze pi'ispet k reprodukci dynamiky celku vyssmo i'adu. Presto i tady
(napi'. pi'i komparaci) pi'etrvava problem pi'fpustneho stupne zjednodusenf.
Postulat tvorby skutecnych systemu promennych tedy sam 0 sobe pine nevyfesf
systemove di lema. Problem "mnozinoveho" pojetf celku .Ie mozno castecne pi'ekonat nasazenfm kvalitativnfch pi'fstupu, nebylo by vsak zi'ejme uspokojive, kdybychom dosahli systemove reprodukce za cenu razantnf mikrosociologizace problematiky ci
za cenu rezignace na zobecnenf.
Systemovemu hledisku se snazf vyhovet obecne prijfmane rozlisenf dvou zpusobU
vyberu zkoumaneho souboru (vzorku). Noni nteraktivnf model nevede k prfmemu
vymezenf vztahu mezi pfirozenymi socialnfmi jednotkami. Jde vlastne 0 tradicnf model
prosteho nahodneho vYberu. "Model interaktivnmo vyberu poCfta s faktem existence
vztahu mezi pi'irozenymi jednotkami a usil uje 0 zachycenf techto vzorcu pfesne a prf mo. "34 V literature byl pops an pod oznacenfm relacnf nebo kontextualnf vyberovy
model,35 pi'icemz je vhodne zaznamenat, ze s vl astnostmi kolektivit - analytickymi,
strukturnfmi (sociometricke indexy, ale take "cernosska enklava") nebo globalnfmi :14
Denzin, N.K., The Research Act In Sociology, Londyn, Butterworths 1 970, str.87 " Lazarsfeld,P.F., Menzel,H., On the Relation between Individual and Collective Properties, in: Etzioni,A. (ed.), Complex Organization: A Sociological Reader, New York, Holt 1 96 1 , str.422-440
55
(obecnc poj my , emergcntnf, intcgnHnO pOCltal i 1'.F. I .atar�ldll. K '�rnto vyberum Ize radit zkoumanf: - realn)lch dyadickych struktur (napr. manzelske pary), - prezentnfch interak�nfch aktu (poroty, karetnf hry, taneid pary, l ide ve vytahu),36 socialnfch skupin, socialnfch organizacf a byrokratickych struktur, komunit a celych spole�nostf. Vyzaduje to: a) presne teoreticke vymezenf jednotky, b) empirickou sledovatelnost v pi'irozene interakci, c) uzit( triangula�ne-komparati vnf perspektivy (variace v prostoru i v case, sledovanf ruznych skupin), d) kontinualnf teoretickou interpretaci . Pi'i vlastnim vyberu s e uzivaj f ruzne postupy. Interakcioniste uzfvaj f napi'. principu "vyznamnych druhych", kdy vybrami osoba urcuje dalSf, pro ni nejvyznamnejsl. Jinf autori uvazujf obdobne, aplikuj fce techniku "snehove koule" (J.Coleman), nezndka v souvislosti se sociometrickymi procedurami . Abychom mohil jedince umfstit ve struktui'e interakce, musfme pouzH nektereho z e ti'f pi'fstupu: l . posudky kompetentnfch osob, 2. subjektivnf zafazen i, 3. objektivnf metody (hodnoty promennych spojenych s prestizf, postavenfm v i'fzenf, socialnfm postavenfm). Kazdy z techto postupu rna ovsem sve nedostatky. Tento problem vsak nenfjedinym. Myslenka uplatnenf systemoveho paradigmatu mis vede k dalSfm zaj im avym otazkam. Vnitfme-li se nazpet ke konstituovanf systemu pfedmetu, pak zde zbyva uvazit, jakou roli bude hnit hledisko badatele. Na urcitem objektu je totiz mozno zavest ruzne systemy, a to samozi'ejme plati nejen ve smeru k formulaci vychodisek operacionalizace nebo k vyberu indikatoru. Badatel dal aktivne pracuje s urcitym systemem promennych a jeho volby ovliviiuj f vysledky analYzy. Pokud napfiklad pfistoupfme k faktorove analyze urcite sady promennych, vetsinou form ulujeme pfedpoklady, ci pnmo pozadavky na pocet a charakter extrahovanych faktoru (faktory obecne, skupinove), pi'fpadne na jejich vzajemny vztah. Potom i roz hodnutf 0 provedenf ortogonalnf ci neortogonaln f rotace faktoru v zaj m u naplnenf principu proste struktury vychazf ze zcela konkretnf operacionalnf definice systemu. Rozhodnutf 0 podflu vycerpane variance nebo 0 hranici vyznamnosti faktorovych zateZi ma rovnez takovy charakter. I v teto fazi operac iomilne vymezujeme hranice pohybu v systemu promennych, faktoru i poznatku, i zde vznika otazka adekvatnfho zobrazenf systemu objektu. Zastavame stanovisko, ze systemovy pi'fstup v tom to smeru splSe otevfra radu dalsfch otazek, nez aby nabfzel hotova resenf. Jeho zajem 0 teoreticke pi'edpoklady zkoumanf napomaha formulaci silnych hypotez, nabada k opatrnosti pri vlastnf operacionalizaci, a tim zmfriiuje napffklad riziko ovei'ovanf falesnych korelacf. Jeho heuristicky rozmer vidfme dale v jeho pouzitelnosti pri modelovanf, kdy Ize konstruovat cele svazky modelu na ruznych urovnfch systemoveho rozkladu. V neposlednf rade zduraznuje systemove paradigma castej i nez jina i hledisko prognosticke. Prognosticky rozmer analyzy jednanf muze napr. dynamicke modelovanf vyznamne )6
K tomu viz Goffman.E . . Encounters ( 1961)
56
o!lohuli ! . 8<1 dokuncc sc III vtfra oluzk(l, zda IlIkuvelo progmmove hlcdun( vyvojovych IIl1ern'lliv ned.lva vN�( �anci vyrovnut se s problemem nezamy§lenych dfisledku jedmln(, " pusoben(m II vlivy sebenapli'iujfdch a sebelikvidujfcich proroctvL Mozna ze na tomto poli muze - ae to znf trochu paradoxn� - systemovy pfistup predstihnout henneneuticke IImery. Ty samozfejme dokazou vyuzft Thomasova postrehu, tykaj fciho se realnosti IIltuace pro aktery, jsou-Ii realne jejf dusledky. Do jake mfry se vsak vare porozumenf vyznamum na predvfdanf budoucnosti, to nenf zejmena na makrourovni zcela jasne. Systemovy pnstup je v dobrem i spatnem slova smyslu spoj e n s principem instru mentality.
Systemovost se mule nejplneji a realne projevit v teoretickem urceni objektu at j il ve smyslu vychodiska jeho poznavani", nebo take vysledku. Mule vsak byt promftnuta do ruznych fazi" procesu operacionalizace, kde prinejmenSi"m formuluje vyznamne metodologicke otazky.
57
§ 5 - MODEL
Prijali jsme zavazek, ze se pres vsechny komplikace koncepcnf i konceptualni poku slme 0 vytvoreni urcit6ho modeJu, ktery by mohl znamenat krok k pozitivn{mu reseni cel6ho problemu. Budeme po tom usilovat 0 syntezu dosud zmapovanych podnetu splSe nez 0 nalezenf zcela originalnilio resenf. NaSe stanovisko vychazf z presvedceni 0 nezbytnosti teoretickeho zprostredkovani empirickeho zkoumanf. V tomto ohledu pripominame pokus R.K.Mertona 0 nalezenf takoveho teoretickeho ramce. Nejde ani tak 0 jeho koncepci teorif strednfho dosahu, jez mely postupne nahradit tehdejsl konceptUiil ni systemy (Parsonsova typu), nybTl o jeho pojetf paradigmatu, ktere plni nasledujfcf funkce:
I. soupisu pojmu a vztahu (coz zahrnuje aspekt analyticky i deskriptivnO, 2. zmensenf moznosti zavedeni skrytych predpokladu,
3. kumulace poznatku
0 spolecenskem jevu,
4. systematicke kontroly uZlvanych pojmu (vcetne toho, co by mohlo byt pfehled
nuto), 5. spojeni kvalitativnf analyzy s logikou statistickych empirickych postupu. I
V Mertonovych uvahach 0 tom, co vse muze byt povazovano za teorii, zaujima sve misto i analyza pojmu. V nf vymezujeme to, co rna byt pozorovano a co zaroven vede k promennym. Vyznam operacioo
I . umoznuje presnejsi vyrnezeni predmetu zkournani a s n azsi komunikaci mezi
odborniky; 2. vykonava kontrolu nad zavadenfm novych pojmu (melo by nris napriklad zarazit,
kdyz nejaka nove definovana promenna jednoznacne koreluje s jinou, jiz drive znamou);
3. vede k odliSenf empirickych a teoretickych pojrnu. Teoreticke pojmy nebudou nikdy operacionalizovany bezezbytku a jednoznacne. V mnoha pi'fpadech stojfme pfed obrovskou variabilitou jevu, ktere pojem zahrnuje, taUe operacionalni definice zfskava situacni charakter. L. Marsalova uvadf jako pi'iklad treba kategorii konfliktu.2 Z toho vyvozujeme, ze operaciomilni definici nelze vztahovat I
2
Merton. R.K., Soeial Theory and Soeial Strueture, G lencoe 1 949, zde cit. dIe Teorija socjologiczna i strukturn spoleczna, Warszawa 1 982, 5Ir.89-90. Srovnej tel. Lazarsfeld, P.F., Rosenberg,M. (ed.), The Language of Social Research, New York 1 965 Marsalova, L., Metodologicke zaklady psychologickeho vyzkumu, Bratislava 1 978, str.20
58
PIlUZI! k vychuzfmu pojmu,
ale ke zvolcne vyzkumnc Nlratcgii, tedy k dl u l Tl vyzkullIu vymezencm Icnmtu. Jit v nimd uvodnf rekapitulace jsme dospeli k zaveru, Ze je mozne koncepci opera donal izace vhodne doplnit 0 princip identifikace predmetu. Jezto vsak kazdy takovy pledmet vystupuje jako produkt urciteho kladen! ohizek, jako reakce vyzkumnfka nu urcitym zpusobem definovany problem i jako vyraz prijateho paradigmatu, je l.upoti'ebf uvazit samy p�edpoklady zmfnene identifikace. Fenomenologicke inspirace hy nas mohly smerovat napr. ke konceptu tazani, v nemz je ztelesnena heuristicka funkce vedeckeho pozminf. Nabizf se zde uzitf pojmu tematizace, a to ve smyslu vymezenf predmetu badanf z hlediska praktickeho poznavacfho zajmu i ve smyslu vymezenf urcitych horizontu hadani. Nejde tedy jen 0 vymezeni predmetu, ale zaroven 0 vymezenf kontextu. Tema vyzkumu se pak neocita ve vzduchoprazdnu, nestava se od pocatku izolovanou ab strakcf: naopak dochazf k jeho zaclenenf do urciteho teoretickeho ramce, a to vcetne vyznacenf zakladnfch pi'edpokladu metodologickych i pragmatickych. Koncept tematizace na pozadf kladenych horizontu poznanf, jez jsou zi'ejme deter minovany historicky, vyhovuje podle naseho nazoru pozadavku pruznejsfho definovanf sociologickych pojmu. Soucasne je zbavuje nanosu pi'edem dane a svazujfcf formy, vclen�je je do kontextu prakticke s ituace i teoretickeho paradigmatu. Svym zpusobem tyto pojmy zdrave relativizuje, coi umoinuje v dalSi fazi zkoumani pi'istoupit k jejich redefinici pomocf vetsfho (ci mensfho) mnozstvf urcenf. Pojem takto nepi'e dstavuje jakesi apriornf vychodisko operacionalizace, ale spiSe dynamickou (zaroven vsak pochopitelne "rozumnou") abstrakci, kteni zprosti'edkovava dalsi postup. Ten by mel vyustit po zfskanf pozadovane empiricke informace v analyzu, syntezu, interpretaci, generalizaci, explanaci a porozumenf.3 Cestu k pochopenf kvalitativnf specifiky jevu naznacuje K.Marx takto: " ... postizenf (Begreifen) vsak nespoClvli, jak se domnfva He gel, v tom, nalezat vsude urceni logickeho pojmu, nybri v postiZenf specificke logiky specifickeho predmetu."4 Identifikaci nenf radno redukovat na pouhou konceptualizaci : pojmy pi'ece v empi rickem vyzkumu nepredstavujf svebytny cO, nybrz prosti'edek!S Soucastf tohoto urco Van! jevu se sHivajfjak explicitne formulovami tvrzen!, tak zamlcene predpoklady. Pote, co pl'edmet tematicky vymezfme a kvalitativne identifikujeme (prostl'ednictvfm tvrzenf a pojmu, pi'fpadne i ntuitivne-empiricke interpretace), m uzeme pi'istoupit k vlastn! operacionalizaci. Tu m ilzeme pojfmat jako uvedenf veci ( pi'edmetu) v pohyb, vrzeni pojmu zpet do reality, do prakticke zkusenosti Ode 0 zakousenf, experimentovani). Tfm se muzeme pi'ibliiit k novym obsaht'im i novym vyznamilm, pi'fpadne tez ke zcela novym pojmilm. Jadro problemu zfejme spocfva v tom, jake pojmy a jaka tvrzenf vlozfme do vinku planovaneho empirickeho setrenf. I v kvalitativnfm vyzkumu (napi'. etnometodologic1I
k
, Momy,l.. Rabusic.L, I.lvod do metodologie vedy pro sociology. SPN. Bmo 1 988 Marx,K., Engels.B., Spisy I. Praha 1 956. str.319 , Situace, kdy pojem utvanme skuteene az v pnibehu vyzkumu. jsou ve1mi vzacne (nepoCitame-1i ovsem konstrukty vznikajici treba v rnmci faktorove analyzy)
•
59
keho zalll�fcnl) asi solva najdcmc lhlvod pro (0, ahydlolll lIa poc,ilku vyzkulllu radeji nk netvrdili (abychom realitu pfcdem nestrukturovul i). S,IIll vstup vyzkumnfku do rea lity je toHz vzdy natolik zavaznym zasahem. ktery by z takto vyhroceneho hlediska mohl uplne zpochybnit pod statu sociologickeho vYzkumu . Vyzkumnfk tedy jevy urcitym zpusobem tematizuje. identifikuje a definuje. Chce-l i aktivne pofizovat urcita data, musf dospet k defin ici operaciomilnf, a to nejen ve smyslu vymezen ijednotlivych empirickych pfiznaku, ale tez smerem k planu analyzy zfskava nych udajU. Proto zdurazi\ujeme vyznam hypotezjakozto vychodiska operacionalizace. Pokud totiz formulujeme pl'edpoklad existence souvislosti mezi dvema jevy (promen nymi), vyj adfujeme tfm nejen potfebu zafazenf konkretnfch indikatoru, ale i pfedpo kladany zpusob analyzy vztahu. Pokud nephinujeme vyzkum vyslovene explorativnf, musfme se i v pnpade, ze jiz marne jednotlive promenne operacionalizovany, vracet k ukolu formulace hypotez. Pl'itom je ale zfejme, ze prave k tomuto bodu se vazou zakladnf strategicka rozhodnutf. Vychazfme-Ii z casteho pfedpokladu existence jednoducbeho kauzalnfho vztahu mezi dvema promennymi. pak je treba vazit moznosti experimentalnfho overeni, ovefenf cestou kontroly variance atd. Za urcitych okolnostf muze byt vychozf tvrzenf dUlezitejsf nez jednotlive komponenty pojmu. Stejne pojmy (a to i ve zcela konkretnfm operacionalnfm vyjadl'enf) mohou vystu povat v ruznych referencnfch ramcfch. Z toho rezultuje nas duraz na jednotu tematizace, identifikace a operacionalizace. Z toho pfirozene nevyplyva pfedstava 0 jedine mozne a spravne variante operacionalnf definice jevu. Nelaka nas ani vize l ibovolneho vybfninf indikatorU z obsahlych seznamu standardizovanych sociologickych promennych. Prave ve vztahu k vychozfm tvrzenim, resp. hypotezam se muzeme opi'lt 0 j isty bazaJni algoritmus, ktery nabfdl j iz zmfneny operacionaJismus. V nimci nfze nazna ceneho schematu se mufeme dotazovat, zda:
aJ tvrzenf obsahuje ovefite! nou pi'edpoved', bl marne k dispozici pfislusnou operaci, cl byla predpoved' prakticky ovefena. Na zaklade odpovedf na tato kriteria Ize potom dospet k typologii tvrzenf:6
KRITERIUM TVRZENf
a
b
c
I.
operacionalne pravdiva
2. 3.
operacionalne nepravdiva operacionalne neurcita
4.
bez operacionalnfho smyslu
ana ano ana ne
ano ana ne ne
ano ne ne ne
Pomocf scbematu je mozno posoudit nase vyhlfdky na vytvol'enf operacional nich definic a fakticky na empirickou fesitelnost zadanf vYzkumu. Neznamena to, ze u tvr•
Petrusek, M., Uvod do studia sociologie, Praha, SPN 1 978. s . 1 2 3
60
he/. 0 llCraciollii l niho slII yslu (v lraditnilll poj ctO lIIusfmc rcziglloval na cmpiric!... '" I.dc sl:Uc ziistuv:'i mOZlIost volby strategic cx plorativ lli hcurislickc. Nov(lu cmpirickou intl�rpretm;i poj mu muzeme ziskat i v samotnem pru hlhu zkoumunf (napr. proveuenfm pilotaze. pfedvyzkumu, ale treba pozdeji aplikaci metod multiuimenziomllnfho skalovanf, ktere napomahajf uskuteenovanf Lazarsfeldova prlndpu substrukce). I zue je vhodne odvolat se na R.K.Mertona: jeho serendipity princip vychazf z toho, 1A:: empiricka analyza pi'fpadu muze odhalit neeekane souvislosti a pl'fpadne vyvolat I}otfebu noveho teoretickeho zobecnenf.1 S nejasnosti vychozich hypotez se vyrovnava celkem snadno napffklad Lazarsfelduv pokracovatel Raymond Boudon,KnaIezaje hned nekolik zpusobu doplnovanf informacf v prubehu vyzkumu. Ostatne navody k analyze pojmu naIezame ve vetsine prfrucek metod a technik vYzkumu. W.J.Goode a P.K.Hatt (Methods in Social Research, New York. 1952) doporucuj f:9 I . analyzu vyznamovych prvku pojmu, 2. kontrolu ruznych zpusobu uziti pojmu v literature, 3. uvedeni jevu do vztahu s jinymi (pri tom jde 0 hledanf nejblizs{ch rovin generali zace pojmu, prakticky tedy take 0 genus proximum). Bod druhy doplnfme odkazem na zajimavou uvahu M.Petruska 0 tom, zda muze urcita operacional nf definice vytvofit pfechod (most) mezi dvema teoretickymi sys t6my. 1O Pod le autorova n azoru je absolutnf prevoditelnost sotva mozna, a to i diky limitum operacional izace. PoZadavek operacionalizovatelnosti a heuristickeho potencial u ve vztahu k hypoteze nenf ov�m jediny. N.K.Denzinll formuluje Tadu navazujfcich pravidel, podle nichZ hypotezy: I . mus) jednoznacne vymezit kauzalnf vztah; 2. musi byt testovatelne (ve smyslu operacionalnf neOO empiricke adekvatnosti); 3. mely by byt kompati bi lnf s dalsfmi hypotezami; 4. museji predikovat a vysvetlovat pl'fslusnou oblast; 5. mus! obsahovat koncepty vyssfho fadu; 6. musf byt definovany na zaklade normalnich pravidel, coz znamena, ze napfikl�ld nesmejf byt negativnf ci tautologicke; 7. maji postihovat jak stabilitu, tak procesualitu, 8. majf zahrnovat i casoprostorove specifikace. Vy�e uvedene pozadavky konvenuj f systemovemu pnstupu hned v nekolika smerech. Velky vyznam rna take typ pfedpokhidanych vztahu, ktery vyrusta z fady aIternativnich variant: reverzibilni - ireverzibilnf, deterministicky - stochasticky, misledny - koexistencni (paralelni), atd. Pfitom v procesu operacionalizace vytvai'ime zakladnu
zc n (
... koUlm\nf. V takovclII pffpmJe
.
7
Mcnon,R.K.. cit.dilo. str. l 70 Boudon, R., Les Methodes en Sociologie, Press. Univ. de France, 1 969 .. Goode,W.J .. Hall,P., Methods i n Social Research, McGraw-Hill, 1952, N.York, str.53-54 '" Petrusek, M . , K neklerym otazkam vystavby sociologickeho systemu, i n : VCdecke infonnace ustnvu socialne politickych vCd UK. Praha 1 968, c.4 " Denzin. N.K.. The Research Act In Sociology, Londyn, Butterworths 1970, slr.47 •
61
pro postihovanf t�ehlo vztahii. Je m ofne 'I.e pravc IClllo IIspc k l pon� kud po<.\cenuj i kritikove konceptu operacionalizace. Abychom moh l i poukazat na m imoradny vyznam vychozfho vymezen{ problemu a jeho predbezne interpretace, vypiijc{me si Zetterberguv pfiklad modelovanf nekolika hypotez z puvodnf teze. Jde vlastne 0 varianty interpretace klasiekeho tematu Maxe Webera, jez se navzajem liS( odlisne polozenymi akeenty: I Protestantskti etika a dueh kapitalismu. 2. Protestantska erika a dueh kapitalismu. 3. Protestantskd etika a duch kapital islTIu. 4. Protestantska etika a duch kapitalismu. Pfitom jde stale 0 jeden smer kauzalnfho vztahu. Na rozdfl od tech metodologU. kteff by na tomto zaklade volali po jasnejs{ specifikaci propozic. odkazujeme na moznost chapat odvozene varianty jako svazek modelu, ktery slouzf ke zkouman( bazalnfho systemu (v souhrnu nekolika ureenf). Charakter stanovenych hypotez spolurozhoduje 0 procedunUnf stranee vyzkumu. Bereme-li v uvahu variabilitu procedur (ve smyslu tradicnfho jiz rozlisen i V.Lamsera'2). je pak zrejmejsf. Ze klasieky model operacionalizaee je svazan pfedevsfm s procedurou statistiekou (vcetne formulovanf hypotez urciteho typu, spojenyeh s typiekym algorit mem jejich verifikace). Tim vsak nema byt reeeno. ze vztahy nemohou byt konsti tuovany jinak. Monografieke a typologicke pffstupy nezndka nekladou takove n aroky na operacional izaci alespon pokud jde 0 pojmy. V nimci proeedury experimentalnf vystupuj f do popredf prave situacnf aspekty operaeionalizace: musf byt resen problem kontroly i n tervenujfc(e h promennych i problem adekvatnfho vymezenf nezavislych a zavislyeh promennych v ramci urciteho vyzkumneho pl
Zpiasoby provedeni operacionaJizace Marne-Ii k dispozici sadu praeovnfch hypotez a pfinejmensfm pfedbeznyeh definie jednotlivych pojmii, m uzeme zahaj it postup k jejich empirieke interpretaci. Diilezitdje zde obsaznost (nebo naopak vagnost) uz{vanych definic ci vymezen(, nebof pnive ona rozhoduje 0 tom, zda budou postizeny podstatne znaky. zda nebude opomenuta nektera z dulezityeh eharakteristik. V tomto smeru je mozno zastat se konceptu operacionalizace pomocf argumentu. ze bohate definovany pojem poskytuje pro nasleduj fcf analyzu pravdepodobne v�tS{ prostor nezli nejaka potlacena a nereflektovana subjektivnf pfedstava. nejake tusenf vyznamu. Studium toho. jak jsou jednotJive poj my interpretovany v ruznych sociologickych systemeeh, nas pfinejmensfm usetn rozcarovan{. I v nimci romanticke a pro nekoho j iste atraktivnf robin somidy vznika situace volby mezi rolf Robinsona a rolf Patka. Problem se tudfz posouva 0 patro nff: jde 0 to. aby obsahove bohaty a adekvatnfm zpusobem definovany pojem byl bez zkreslenf a zjednodusenf pfenesen do rov i ny empiricky s ledovatelnych znaku. 12
Larnser,V., zaklady socio\ogickeho vYzkumu. Praha 1966
62
KHcovou mli zde 11I'aje pn\vc volha zpusobu, jllkym bude dezagl'egacc provcdclla.
kJyf 1l1us(IllC pfipustit, 'I.e casto je vyzkumnik ol llezcn ji� prijntou pracovn( dcfi n id poj lll u. PodsfatnYIll pr obJelllem se stava vymezenf vztahu mezi dezagregovanYllli prvky (lif jif 1141 urovni dimenzf nebo jednotlivych znaku). Na tomto vychodisku budujf svoji tllchotom ii M. IlIner a M . Foret,I 3 ktei'J uvazujf 0 dvou zakladnfch procedun!.ch pri odvo lovani ukazatelu: L Taxativnipflstup (taxonomie) usporadava prvky horizontalne i vertikalne, avsak Npflk j ako souhrn a vycet nez jako system. 2. Dynamicky pfistup predpoklada hlubSf identifikaci objektu, znalost zakladnfch pU�innych a funkcnfch vztahu jak v nimci objektu, tak v relacl k okolf. Jde tedy \I vytvorenf relativne dokonaleho modelu systemu, v nemz pak ukazatele reprezentujf empiricke parametry. Prvnf z pI'fstupil se v praxi uzfva pomerne �asto. Argumentuje se jak malou rozpra cllvanostf teorie. tak pfipadne i casovym stresem. Tyto duvody mohou byt mnohdy relevantnf. Pri zpracovani jednoduche ankety j i ste nenf treba pristoupit ke konstrukci bUhvfjak sloziteho teoretickeho modelu a vetsinou opravdu stacijen taxativne vymezit zilkladnf problemove okruhy setfeni. Na druM strane "defi nice" typu "pracovnfk j e v zamestnanf stabilizovan, kdyz . . . " nebo "socialnf k l i m a je souhrnem . . ." vsak j iz problein postizenf podstatnych prvku a vztahu vyvolat mohou. Jeste nez pfistoupfme ke schematickemu nastinu rozdflu mezi obema pffstupy, navrhneme terrnino\ogickou zmenu. Oznaceni dynamicky naznacuje pfedevSlm konec ny cO. nicmene zakladnf dichotomie reprodukuje spiSe rozdil mezi agregatem prvku a systemem. Proto budeme v dalsfch uvahach operovat pojmy taxonomicky a syste movY pfistup, pfi�emz jako dynamicky bychom oznacovaIi radeji ten pffstup k opera cionalizaci, ktery ucinne kombin uj e strategii konfirrnacni i explora�ni, ktery progra move usiluj e 0 prubezne zpfesnovanf pojmu, 0 redefin ice ci respecifikace. ToUz i systemovy pfistup, neni-Ii korigovan, muze setrvat ve staticke poloze. Nevyhody prvnfho pI'fstupu spatfujeme v torn, ze - nejsou stanovena kriteria pro vyber indikatoru, - nejsou explicltne naznaceny pi'edpoklady 0 vztazfch mezi znaky. Tento pffstup nemusf byt, j ak jiz bylo receno, apriorne diskvalifikovan, protoze zkuseny vyzkumnfk dokaz.e mnoM nevyhody preklenout. Lze ho pouin v orientacnfch, heuristicky zamerenych vyzkumech. Ani relativnf systematicnost rozpracovanf jed not Iivych skupin indikatoru ovsem nezarucuje systemovost pohledu. Hlavnf riziko vyplyva z moineho tapanf ve fazi analyzy dat. Obtfzne se sestavuje plan tfideni (pri podrobnejsf analyze), nahodile testovanf vsech potenchilne pi'Jpustnych hypotez rozsifuje moznosti vyskytu falesnych korelacf. V tomto pffpade se operacionalnf definicf stava skutecne jen vycet empirickych charakteristik, ktere jsou kladeny vfcemene vedle sebe. Systemovy pffstup buduje naopak urelty model, uspofadanou strukturu promennych a jejich pfedpokladanych vztahu. Vznika tak zaroven soustava relacn ich hypotez. Platf pfitom, ze element se I
" Illner,M., Foret,M. . Socialnl ukazatele, Praha, Svoboda 1 9 84, str.64-{)S
63
nu dalll! rovin� systemoveho rozkludu stliva subsySICIIIC!1II 11 l.e Inkln vznika ur�ita hierar chie systemovych i'ezu, rozkladu ci ur�eni. V�ginou jde () syst6my otevrene a navzajem propojene pffmymi i zprostfedkovanymi vazbami . Ohr.6 - Taxativn{ a systemovy pf(stup k operacionalizaci
POJEM ] ....
,
I
indikatory
,
, ,
I��____ - - - -
v systemovem pffstupu se pfirozene nemuzeme vyhnout vymezenf zrudadnfch kom
ponent, jednotlive prvky vsak musejf byt uvedeny do vzajemnych vztahu. Mule jft o vztahy ruzneho druhu (strukturnf. funkciomilni). S y stem muze byt pojfman jako hierarchicky celek. skhidajfci se z rUznych rovin (rozlisovacfch urovni). Nektere prvky hrajf samozrejm� klfcovou ulohu a mohou zprostfedkovavat dais! vazby. Je proto tfeba bnit v uvahu jak koordinaci prvku, tak jejich subordinaci. Nemely by byt opomenuty ani podstatne vnejsf vztahy systemu: ty musej f byt brany v uvahu zvlaste pfi vymezovanf pfedmetu vyzkumu. Hlavnf vyhodou zde zusbiva, ze vztahy mezi jednotlivymi prvky nejsou pojfmany izolovane. Nem�lo by dojft k tomu, aby byly mechanicky kladeny do vztahu dye dflcf promenne z navzajem odliSenych oblastf (subsystemu). I kdyz v rovine hypotez neni mozno pfedem zavrhnout temef nic, nema smysl zkoumat korelaci mezi promennymi, jejichz vztah je slozite zprostfedkovan dalsfmi. Opet postacf jediny odkaz na sociolo gicke klasiky: konkretne na E. Durkheima a jeho analyzu vztahu mezi klimatickym parametrem (teplotou) a sebevraZednosti. Jde 0 to, abychom nemuseli dodat�ne tyto vztahy o�iSiovat od vlivu s krytych promennych. Mnohem efektivnej si je aktivne formulovat predpoklady 0 slozitc�jsfch vzajemnych vztazich mezi prvky a bez zbytec neho tapanf smefovat k jejich ovefovanf (cestou parcialnf nebo vfcemisobne korelace). V nasem vykladu ovsem vyjdeme z toho. ze vychodiskem operacional izace byva nejcastej i jednoducba hypotezajakozto pfedpoklad existence vztahu mezi dvemajevy. Vztah zachyt{me schematicky jako prunik pojmu nejprve v teoreticke rovine, a pak jej pfevedeme do operaciomilnf podoby. Operacionalizace empirickeho pojmu
(P.)
vede
k jeho rozclenenf na jednotlive slozky nebo vlastnosti (a. b, c... ). Ty vsak musejf byt pokryty realnymi indikatory neboli pnmymi empirickymi korehity. J ejich pfifazen( ne byva z mnoha duvodu jednoznacne. Popsane kroky lze vyjadfit asi takto:
64
II
I
:::
p � .) I
I'l l 1'0 1
R
1'0 '
-> f a,
1'02
I aB
b,
I
?
e,
"
��.*"
cE i
')
n}
CB2
Touto cestou se tedy teoreticke pojmy zmen{ na sadu empirickych ukazatelu, pricemz 1,j giujeme, ze vytvorena operacionalnf defi nice vykazuje j iste disproporce. Vedle pffpadu, kdy se k jedne empiricke charakteristice primykajeden i ndik:itor, registrujeme I situace, kdy indikator zcela absentuje. len zdanlive vyhodne jsou situace, kdy jednu
vl astnost muzeme zj i�(ovat pomocf nejruznejsfch ukazatelu pri uzitf ruznych technik.
K tomu dochazf velmi casto, ponevadz mnoho ukazatelu rna inferencnf charakter It symptomatologie s lozitych fenomenu (zejmena ve vztahu k vedomf) byva nekonecne
rozmanita. Iednoznacna operaciomilni definice pripada v uvahu vlastne jen u ukazatelu definicnfch. 14 Oznacenf otaznfkem ma za ukol signalizovat mezeru, ktera vznika z duvodu naSI neschopno� ti najft pi'imel'eny empiricky ekvivalent, - obtizne mefitelnosti jinak zduvodneneho ukazatele. Ie treba pocitat s tim, ze nemus! byt k dispozici vhodna technika zjisiovanf informace (neni znama, je pl'flis narocnri organizacne, casove, atd.). Muze jft dokonce i 0 problem fixace jiz generovane informace (problem zaznamu, zpracovanf, atd .). Vychazfme-Ii z vfse uvedeneho formalizovaneho zmizornenf procesu operacionali zace, 15 meli bychom poznamenat, Ze vysledna operativn! defince ve tvaru napr.
P,, =j(a, c) znamena vydelenf nekterych znaku jako ukazatelu. Muze jit 0 definici pomoc{ omeze neho poctu jednotl ivych symptomO jevu, anebo oprenou 0 reprezentanta jevu. Pujde-Ii o znaky prfmo nemeritelne, mus{me definovat zastupne ukazatele ( indikatory), jez poskytujf technicky zachytitelnou i nformaci. V nasem pffpade by mohlo jft tfeba o situaci, kdy ukazatel a bude pojat jako skala pro meren! posloje, kteni bude vychazet ze sady jednotlivych polozek (vyroku, tvrzen!), ktere pl'edlozfme respondentovi k po souzenf. Pak samozrejme plaH, ze
" Srovnej Bierstedt.R., Nominal and Real Definitions in Sociological Theory, in: L.Gross (ed.), Sym posium on Sociological Theory, N.York, Harper and Row 1 959, str.l26an. I� Srovnej Petrusek, M., Operativnf definice v sociologii, in: Maly sociologicky slovnfk, Praha 1 970, str.259
65
I JIo.;II.;I!d tllitll' hy! pU1,11 .I:1ko hlllhclilldiu .inll and)!) .Ialo.o sloicllY II1dcx (vii. napf-. " II V. t'yhy ').
pojdi onlill,illll'lIn lIler'CIII
U Lai.arskkJa jS l l l e sc sctkal i s konceptclll zalllcnitc\nosti inJiUtorU. Ten vsak pred poklad,i, ie ve vztahu k plhoJn(mu pojll1U maj( vseehny vlcemene stejnou vahu. Prcive
pri resenf problt�mu hierarchie jednotlivych empirickych priznaku se podle naseho nuzoru nclze obejft bez systemoveho pfistupu. Za urcitych okolnostf, potfebujeme-Ii se vyhnout vazenf polozck, muze byt z hlediska konstrukce souhrnneho indexu uzitecne jejich zdvojenl. V mivaznosti na budovani soustav ukazatelii se 0 vyuzitf indexu a
0
metodologickych
problemech jejich konstrukce uvazuje stale casteji.17 ZjiSrujeme, ze v operacionaln f definici vzdy neco pfebyva a neceho se nedostava. Pro toze moznosti zachyceni vsech moznych indikacf jevu byvajf omezene, musf mis to vest k zaveru 0 reduktivnfm a aproximativnfm charakteru operacionalni definice. Redukce vyplyva z duvodu metodologickych (nejsme disponovani ke zkoumanf vseho, co by bylo zadoucf) i praktickych: z organizacnfch a ekonomickych duvodu nejsme s to za fadit do vyzkumu vse, co bychom byJi schopni nasimi metodami uchopit Aproximativnf niz zfskane definice nen! ovsem dan pouze redukcf provedenou na teto Iirovni rozkladu. Zavisf tez na pouzitem vychozfm modelu, ktery je rovnez urcitou teoretickou simplifikacf, selekcf, abstrakci, umrtvenfm... A konecne i ten nejskromnej sf indikator byva casto ve znacne komplikovanem vztahu k tomu, co rna oznacovat. Muze jft 0 prunik jevu,
0
reprezentanta,
0
symptom, 0 prvek apod.
I kdyz se ve spolecenskych vedach pomerne intenzivne zabyvame otazkami validity
a reliability mefeni, nemusf skoncit Iispesne ani honba za maximalne validnfmi a spole hlivymi indikatory. Nektefi autor! celkem vtipne hovoff 0 "syndromu RVT" - jde vlast ne 0 jednoduchy vztah:lx vysokii validita + vysoka reliabilita V psychologii se uvazuje
0
vysoka trivialita
tzv. inkrementalnf vaJidite: klade se otazka, co noveho
pi'inese uziti urciteho testu, zarazenf dais! polozky, apod.I') Koncept triviality muze slouzit pffmo jako nastroj kritiky klasicke koncepce validity mefenf. V takovem pffpade byva rozkhidan na fadu aspektu, k nimz pam napffklad: I. artifkialita 2. samozi'ejmost 3. irelevance
V prvem pffpade se vyzkumu vycfta, ze je trivialnf, protoze se jevi jako umely nebo neapJikovatelny. Samozfejmost vysledku byva casto kritizovana z pozic tzv. zdraveho
1986, c.4 0 nekotorych metodiceskich aspektach postrojenija socioJogiceskich indeksov, in: Komplexnyj podchod k analizu dannych v sociologii, Moskva 1989 " Riskin,}., Faunce,E An Evalualive Review of Family Interaction and Research, Family Process, II, 1972, 4,5.365-455 ,. R fcan,P., Uvod do psychometrie, Bratis!ava 1976 1(, Cyba,V.T.. Formalizacija i izmcrenije. Sociol. issledovanija, 11 Rostegajeva,N.I.,
.•
66
rozumu. Namitk
111
Plat! tedy, ze ani velke mnozstvi nadefinovanych indikatoru nepfivodf koncc lilrap;\111 sociologa. Je totiz treba prikrocit k vyberu indikatoru. Za uspesny Ize pov a zov at jt'll It l l '
vysledek, kdy pri uzitf co nejmensiho poetu indikatoru dostaneme co moznil m'jpf'l'" nejsf (nebo nejvernejsf) obraz daneho jevu. Zde postupujeme podle kritcrif: I . teoretickych, 2. empirickych,
3. praktickych. Vhodnost zarazenl ureiteho indikatoru muze byt posouzena z hlediska teoretickcllo. jde tu prirozene 0 schopnost vyjadfit podstatu jevu, ale take 0 konstruktovou va litlill1 (cistotu pojmoveho vyjadl'enf), 0 adekvatnost obsahu atd. Situaci volby mezi rUznymi metodikami se zabyva napi'. V. B. Mojin, ktery upozori\lIJl' mimo jifi(� i na problem rozlicne validity jednotlivych metodik pro rUzne badatele (s ollie dem na zvolena interpretaeni schemata).21 Jeho vlastni rozlisenf dvou strategif (scientislick(: a humanisticke) OVSem postrooa hiubSf fundament, ti'ebafe pH kritice scientistickeho modl'lll uplatnuje nektere dOC{ posti'ehy (problem liplneho operacionalniho popisu, problt'!II kompetence respondentu, problem pi'evedeni jazyka kaZdodennosti do jazyka vecty). Na prvnf pohled by se rnohlo zdat. ze pi'i priprave vyzkumu nen! realne uvazoval o nejakych empirickych kriterifch. Za jista pre-empiricka kriteria povazujeme zkusc nosti s uzitfm pi'fslusneho indikatoru v pfedchoz!ch vyzkumech. Nechceme vUbcl' podcenit ani lilohu sociologicke imaginace a socialnf inteligence vyzkumnfka, ktery mus! vycftit, ktery indikator bude v danem terenu "chodH" (mimochodem: tenlo metaforicky obrat rna svoji logiku i hloubku), jak budou respondenti na konkretnf otazku reagovat, jak si ji budou vykladat atd. Zde vstupuje do hry individualnf zkusenost vyzkumnfka cerpana ze sfery kaZdodennosti. Jsou tu ovsem i daisl poznatky povahy empiricke. Patff k nim vysledky pilotaze nebo predvyzkumu, poznatky zfskane v pfedbeznych sondach. Za post-empiricke postupy by pak bylo mozno povafovat cilene metodologicke analyzy indikatoru. Jiz zfskana data je mozno podrobit napl'fklad faktorove nebo shlukove analyze a overovat pritolll predpoklady 0 seskupovanf promennych, 0 jejich vzajemne zkorelovanosti, 0 vyskytu obecnejsfch dimenzl ci faktoru apod. Prave veasne a pine nasazeni vsech techto pnstupu muze privodit posun ke skutecnc dynamicke koncepci operacionalizace. Jejich pomocl se muzeme bran it i vynucenemu pragmatismu pri realizaci vyzkumu, kdy je samozrejme nutno brat ohled na organizacni a financnf moznosti. Preferenci dotaznfkovych metod nelze interpretovat jen jako omezenost ci pohodlnost sociologu. Kazdy si koneckoncu muze zkusit najft dnes sponzora treba pro roenl zucastnene pozorovanf cehokoli... Proces operacionalizace nen! uzavl'en vyberem vhodnych ukazatelu. Ty musej! byt konkretne formulovany a zpracovany do technicke podoby (viz problem fixace infor20 CarJ:;mith,J.M . • Elisworth,P.C., Aronson,E., Methods of Research in Social Psychology, Adisol1 21
-Wesley, 1976. str.86-91 Mojin.V.B., Dve strategii izmerenija, Sociol. issledovanija 1989, c.6, str.1l8
67
IlUH':C). Z;troVC(1 1 111l vSluplIjl'lIle do (lill as! I 1 I 1(�kll l, J.. dy Il' r rl'l", dd i nllv a! ctaI61l I llCi'cni, druh znaku a rozsuh 110dnol, j ich z IllU/.C nahy v at M i'li.C IIll� I I v a1.llvat 0 kon�trukci indexu, o vyuziti nekterych specifickych skalovacfch poSlupii, v jcjkhz nilllci vetSinou usilujeme 0 syntezujednotl ivych informacf (vetsinou spiSe kvalitativnfch) do celkoveho kvantitativnfho vyjadfenf. To je zvlaste narocne v oblasti zkoumani postoju. mlzoru a hodnot. Do d iskuse 0 problemu mefenf vsak v nimci teto studie vslupovat nehod lame.�2 V nasem pojetf vystupuje mefenf jako organ icka soucast procesu operacionalizace, jako slozka, ktenl nutne navazuje. V teorii merenf dlouhou dobu pi'evladalo vfcemene tradicnf pojetf, ktere az v poslednfch letech vyustilo v kontrapozici tradicnfho a nelra dicnfho konceptu. V porovminf s problemem operac ionalizace vsak v problematice meren! pozorujeme prece jen mens! vliv paradigmatickych variacf soudobe sociologie - ani likvidacn { najezdy, srovnatelne s postojem interakc ionistu k operacionalizaci, nejsou zrovna na dennfm poi'adku. Z Jef
Jerabek. H., Formy mei'eni v sociologii. Sociol.cas" 24, 1988, c. l . nebo Je!'abek,H . . Classical and Non-traditional Measurement in Social Sciences, XII. WCS, Madrid 1990 21 Cicourel, A.V., Method and Measurement in Sociology, The Free Press, New York 1964, str.22-23 24 Pawson, R.. A Measure for Measure : A Manifesto for Empirical SOCiology, Routledge, London, 1989
68
n1CIIIl' prohlt- l ll:ll i k l l I.klllll ll:i l l I' postoj(' k pr,k i . I l spoko j e l l f
"nice
S
ohsahclII vyk on,\ va lll'
pilli'f ke k l f(;ovym dderl1 1 i n:lnt :ill1 satisf'l kcc a s t a b i l il.m;c prm:ovn fklL
I Ivn(m pi'fstliPU hychom zfej m e i n d i kMor spo koj c n o s t i
s
I pri taxa
prad n evynec h a l i a pravdepo
dais! kroky smerem k systcmovemu postizenf vztahu IIpokojenosti s prac f a celkove stabilizace, dfl clm vztahiim mezi spokojenostf s pracf II ,IcJfmi jednotli vy m i aspekty (odmenovanf, fy zick3 narocnost, vyuzitf kval i fikace,
dClhn� bychOln snadno real jzovali i
mgunizace pracovnf cinnosti, atd . ). PamatovaIi bychom i n a zachycenf sociaini dife renciace (specificka situace Zen, mladych pracovnfku atp.). Teoreticka i empiricka rozpracovanost tematu n as vede k vyuzitf systemoveho pt(slupu, kdy rel ativne snadno defin ujeme zakladnf okruhy seti'enf i jej ich vzajemne propojenf. Tyto okruhy .Ie mozno postihnout pomocl bezneho dotaznfkoveho Setfen f, v ,Iehoz ramd se obvykle pi'ed kladaj f ceie baterie dotazu, kdy jsou jednotlive aspekty posuzovany a( z hlediska subjektivnf spokojenosti (to nejcastej i ), anebo z hlediska vl ivu lin stabil izaci. Muzeme zachycovat momentalnf s ituaci i pfedstavy dotazanych o opti
Illn l n fm stavu. Problemy nec i n f nalezenl techniky anebo zpusobu fixace a zpracovanf Informace. Potfz tkvI spiSe v 10m, ze musfme omezovat okruh uvazovanych polozek. V urcite fazi operacionalnfho definovanf dospejeme k nekolika aIternativnfm indikalorUm. Predpokl adejme ctyri mozne varianty:
I . ,Jak jste celkove spokojen s praci, kterou vykonavate ? "
2 . "Jak se Vam celkove Ubf tady v podniku ? " 3 . "Na pfilozene skate ohodnolte svoji projesionaln{ satisjakci: " 4. Nepouzijeme obecneho dotazu, ale zkonstruujeme i ndex spokojenosti s pracf
na zaklade zhodnocenf Odpovedl na jednotlive polozky baterie. Odhledneme pritom od dalSkh variant (pouzitf otevrene nebo uzavi'ene otazky, nepffme formy odpovedi atd.). Na prvni pohled dokazeme el i m i novat dotaz sub
2,
protoze je zalozen n a pi'fli s extenzivnf i ndikaci. V ukazatel i se sice j i s te odrazf i spoko jenost s prad, nebude vsak mozne testovat v l i v spokojenosti s prad v porovminl s postojem k podniku . Indikator 3 zjevne nevyhovuje pozadavkum metodologickym, .ide vskutku 0 formulaci tezkopadnou, malo srozumitelnou, navlc skutecne v nucujicf kvantifikac i . Zbyva tedy rozhodnout s e mezi jednoduchou otazkou a fesenfm n a bazi skalovanf ( index bychom zalozili nejspiSe n a s umacnim principu). Pri vetSfm poctu pol ozek Ize (lcekfivat zvysenf spolehHvosti, ovsem muze se vyskytnout namitka, ze zvolena sada p o lozek vyznamne strukturuje pos toj a vnucuje respondentovi konkret n f kriteria. Obecny dotaz n aopak ponechava na dotazanem, ktere kriteri um bude povazovat za diUezitc. Vezmeme- l i v uvahu aspekt casovy - rozsahla baterie polozek prodl uz uj e dobu vypl nen f dotaznfku, zvysuje unavnost, atd. , mUZeme s trochou prekvapenf kon stutovat, ze prv n f varianta resen f je pravdepodobne nejvYhodnejsf. Tato i l u strativnf uvaha ovsem byla vyjmuta z konkretnfho kontextu vyzkumu a ne mela by byt dlikazem toho, ze operacionalizace promennych je zalezitostf prostinkou HZ prostoduchou. V j inych s ituacich by takhlej ednoduche resent proste nemohlo obstat
- staci pfipomenout dotaz na svetonazorovou orientaci obcana, ktery jednoduchou
69
otazku S l vruoSljnou vYlrvaloslf kalegorizovul do OdpOVl'c l l , , 11/(1/ \ j,f/ick.Y - ndbozcllskj - jin.V- nevfm".
Sociologicky vyzkum prakticky nikdy nenabfzijednoznacne reSen(, wi plalf i ve vztahu k hezne uZlvanym promennym. Lze vest dlouhe spory 0 srovnatelnost rUznych kategori zad vzdelani, ale jen odvazlivec salme po jednoduche operacionalizaci znaku vzdel:ini na z:iklade zjiStenf poctu let stnivenych ve skole. Na druhe strant� se nepovazuje za trou falost definovat mladez pro poti'eby vyzkumu jednoduse vekovym intervalem. Nezrfdka stoj f v opozici hledisko teoreticke proti praktickemu zajmu vyzkumnemu. Pouze schop nost kombinace a syntezy obou hledisek zarucuje uspokojivy vysledek, ktery m uze byt vylepsen zapojenim specificke sociologicke imaginace jak ve fazi operacionalizace. tak ve f:izi interpretace dat. A pi'iznejme si, ze takove smii'ovanf rn a sve kouzlo ( nejen v zivote ... ) .
Kategorizace a standardizace
Vedeni snahou dat nasim uvaham 0 problemu operacionalizace vskutku prakticky raz. vsimneme si problemu konstrukce promennych jesre o neco podrobneji. Nezvolfme pri tom referencnf ramec teorie merenf. nybrZ pokusime se 0 vzajemne propojenf problematiky operacionalizace a standardizace. Povazujeme to za poti'ebne tim spiSe. ze vuci standardizacijsme v kapitole uvedene pod § 3 zaregistrovali celou radu vYhrad. Problemu konstrukce etal6nu merenf se venuje rada autol1J. Z naseho hlediska bude poti'ebne vsimnout si nasledujidch otazek: - klasifikace (a typologie), - kategorizace kontinua, - stupne ci urovn( standardizace. PodotYkame. ze napi'. u Jadova tyto kroky prakticky splyvaj f s problemem operaci onalizace. nebof hledanf etalonu zahmuje jak kvalitativnf klasifikaci objektu, tak hledanf meritelnych vlastnostf Uednotlivych kontinuf) a stanovenf empirickych indikatoru.25 Faktem zllstava. ze j akmile pfijmeme urcity indikalor, znovu musfme uvazovat o defi nici kontinua, 0 ci stote nabfzenych variant odpovedi z hlediska klasifikace. Otazku Prot jste rozhodl pro povolan! sociologa? m uzeme pfedlozit v nekolikere podobe. Pi'edpokladejme. ze nenajdeme odvahu k zafazeni otevfene otazky Ue dosti obtfzmi a svadf k manifestnfm deklaradm v pestrem spektru od " chd pomdhat trp{c{m a potrebnym " az po lakonicke ,.z holeho llerozumu ). Nabfdneme nej spfSe nekolik tradicnfch variant, napi'. : "
a) nab{z( zajfmavou a vysoce kvalifikovanou praci b) je to vazent! povolan{ c) zajiSt'uje vysokj vjd(!lek d) z{skali mne pro nej pfatele, znam{, rodice e) nemeljsem jinou motnost f) jiny duvoll:
Tento prfklad konstruujeme proto, abychom ozrejmili situaci. kdy vedeme dotazane25 Jadov,
70
V.A., Soci% gices/wje is.�led()vanije, 2. vyd., Mo.�kva, Nauka /987, .Hr. 74
ho roVIlOU k llrCill{mU typll odpovcdi . Zvl;Vitc ph:d l oZllllc - li tuto ot:\zku jako vyhllrovou, stuv(me respo n de nt a do sit llace nurene vo l hy , kdy nude nuecn oznilcil je u n u odpovcd' . Miizcmc ov s cm l10uzit i va ri antu vyC!OVOU ( ozna/tc v(cc 11I0ZIl0Sfl. .. , schutte II vedcne \,arianty do porod{ die dlliezitosti a!,od. ) Krome toho Ize redefinovat eely znak tfm, ze ke kazde dllCl variante pi'ipojfme skc11u pro posouzenf diilditosti kazdeho jednotli veho duvodu (napi'. sedmibodovou) . Pak muzeme pojmout vyehozf i ndikator I jako index zulozeny na typologii nebo na sumael ( i kdyz v tomto pi'(pade bude zjevne merit neeo .Iim!ho). Nam jde ale na tomto mfste hlavne 0 to, abyehom demonstrovali moznosti vyuzitf ruznych klasifi kacnfch sehemat, ruznyeh forem rekonstrukee znakoveho prostoru. Jestlize se nam nedaH dospet k jednoznacne klasifikaci v dusledku loho, ze navrzene tUdy se pfekryvaj f nebo nutne kom binujf, stava se otazka standardizaee vypovedi respondenta kliCovou komponentou eeleho proeesu operacionalizaee. Je pfirozene, ze z praktickyeh duvodu davame pi'ednost cistym klasifikaefm, ktere mus! splnovat radu pravidel: I . kategorie majf byt navzajem vylucne, 2. nemaj! se prekrjvat, 3. majf poehazet z jednoho oboru uvazovani, 4. maji pracovat s jednoznacnymi krilerii, 5. musf zachyeovat podstatne (relevantnf) formy jevu. Jen za techto podmfnek muzeme (dIe Lazarsfelda) vstoupit do procesu statistickeho ' zpraeovanf dat. U znaku kvalitativnfch nam einf potfze zachyeenf velmi siroke variety podob jevu . Naopak u znaku kvantitativnieh Lam muze delat problemy nalezenf optimalnf varianty kategorizaee znaku (je-Ii duvod 0 nf uvazovat). Hrozf tu riziko, ze klasifikace bude siee eista (ve smyslu formalne logicke spravnosti), ale malo obsazn,\, ba dokonce zavadejfef. VetSf nebezpeCf pi'imiSf zvlaste snaha po apriornf standardizaei hod not promenne. Tento problem miizeme u kazat opet na pi'fkladu. Pfedpokhidejme, ze se pri vyzkumu setkame s misledujfcf distrioucf pffjmu respon dentu:
o DO DO )( 1 500
DO OODDD )( 2000
o DO 0 DDOOOOO )( 2500
o DO 0 )(
3000
DO DODD OOOODD
)(
0
3500
o o
o )( 4000
V hornfm i'adku je - nad empirickou distribucf - znazorneno trad ienf, arbitnirnffesen f (kategorie do 1500, 1501 - 2000, atd . ) . Vespod je naznaceno cieneni, k tere lepe
71
n·sl 'l'.klujl" n:Mnt Sl'Skllpov.illi ohjckli'l (rllohli hycholll ho podcpfit U'cha v yslcd kem
t'iuslCl'OvC lIna lyzy ) Kdyhycholll dok;\zal i lakin stanov it hranicc kalcgorif, Illohli ,
hychom poUlal s 11111, ic lIvnHi' kazdc kall'gorie Izl' zajislit rozlorenf dat podlc modelu
norrnulnfho rozlozeni. V prv l1im pffpade modelujl'me iluzorni. anebo vnitrne dosH hClcmgenni katcgorie (napr. 20()()
-
25(0).
Mt\li bychom ale poznamenat, ze i v tomto pi'fkladu nemuze byt volba zcela jedno
!.IUlemi. Prvnf reseni zachovava stejne intervaly a umoznuje dalsi transformace. Druhe tcScnf se zase vfce pi'iblizuje pozadavkum na typologizaci objektu, nebor klasifikacni Iffdy nachazejf realnejSf empirickou interpretaci. Takto ..organicky" kategorizovana prornenmi by se lepe hodila napr. pro dalsi tffdenf, a to i z duvodu t1zce metodologickych (prirnei'ene obsazenf jednotlivych kategorif). Jestlize J. Rehak definoval znak jako system symbolickeho oznacenf vlastnosti, pak si dovolfme opakovane zduraznit systemove charakteristiky operacionalizace, ktere pi'ekracujf hranice merenf a vstupuji do sfery dodatecnych transforrnacf znaku
S
ohle
dem na dalsi phinovane analYzy. Postulat dynamickeho pi'lstupu k problemu takto prestava byt pouhym idealem. Plat{ vsak. ze efm vfce moznostf resenf, tfm vets! vahu nabyvaji kriteria, podle nichz se vyzkumnfk rozhoduje pri volbe definitivnfho resenf.
Transformace znaku jako operace Priklonili jsme se k nazoru. i.e dynamicke pojetl operacionaJizace predpoklada j istou neuzavrenost procesu. Ten vskutku nekonCf definovanfm indikatoru, resp. promenne. Praxe sociologickych vyzkumu presvedcive ukazuje, ze v ruznych fazfch dochazf k redefinici promennYch. Platt to jak 0 jednotlivem vyzkumu. tak 0 vyzkumech zalo zenych na sekundarnf analyze. Kazda transformace znaku vlastne znamena novou operacionalizaci, je ostatne sarna operaci sveho druhu. Nen( nikterak neobvykle, jestlize prakticky okamzite po zbezne analyze vysledku tffdenf prvnfho stupne pi'ikrocfme k transforrnaci. Duvody teto trans formace mohou byt pfirozene ruzne (byvajf povahy vecne i metodologicke). I kdyby hlavnfm duvodem k transformaci zustala snaha zprehlednit informaci a ucinit ji pro za davatele "stravitelnejSf". presto jde 0 krok velmi vyznamny. Stae!. kdyz si uvMomime. jake zpusoby se zde uZlvajf. Jejich podstatou je v naproste vetSine redukce puvodnfho znakoveho prostoru: typicke je naprfklad slucovanf katego rif, anebo vypustenf kategorie. Castym duvodem k tomuto resenf je snaha zbavit se potfZf s nedostatecnym obsazenfm polfcek kontingenenf tabulky v zamyslene analyze souvis losti. Zrusfme-Ii kategorii, kteni reprezentuje jen malou skupinu jednotek. zvysf se spolehlivost statistickych testu a soubor se stane homogennejsfm. Toto resenf je svudne zejmena ve vztahu ke kategorifm vedlejsfm - viz treba kategorie
"nevim, nemohu
po:wudit", "jiny mizor", apod. Chceme-Ji pristoupit k variante spojenf dvou kategorii v jednu, musfme uvazit radu okolnostf: a) u znaku nominalnfch jde 0 problem principialnf kompatibility dvou kvalitativne odlisnych ti'fd jevu (a nalezenf jejich spolecneho jmenovatele).
72
b) u znakii ordimilnfch navlc
{)
prohlem zachovanl s ymctricnos l i (nchu aSYlllctric
nosti) sk;lIy, c) u znakii kardimilnfch
0
zduvodnenf zpusobu kategorizace (otazka, zda vytvaret
kategorie na zaklade stejnych intervalu, anebo spiSe na principu jejich vnitrnf homoge nity a vecneho zduvodnen!). Specialnfm pffpadem je pak dichotomizace promennych, v niz dochazi k prevedeni skupiny kategoril indikujicich spolecny obsah do jedne hodnoty, a vsechno zbyvajici do druhe hodnoty znaku.26 Dichotomizace mu.ze byt provedena u kterehokoli znaku u kardinalnfho pak znamena prevedenf na znak nominalnf (napl'. respondenti stars! padesati let). Transformacnich operaci vsak zname nekolik, pncemz nemusf jft vzdy jen 0 prechod na "nitsf" uroven kvantifikace (pi'evedeni znaku ordinalnfho na nominalni apod.). Ordinalni znak muzeme naopak transformovat "vys" cestou neprave kvantifikace (pseudokvantifikacf rozumeji Rehakovi takovy prevod, kdy poradf kategorie povazu jeme za ciselnou hodnotu), nebo take skutecne kvantifikace (metoda posouzenf soudci, apod.). Ostatne nelze opomenout ani situace, kdy transformujeme nekolik znaku do noveho, coz nemusi znamenat ztratu informace. V tomto pffpade muzeme pouzit principu kombinovani (jde 0 klasicky koncept vytvorenf vicedimenzionalnfho prostoru znaku), splneni nejake logicke podmfnky, anebo take kumulace znakU (nacftaci transform ace, ktere jsou typicke pro skalovanf, pro konstrukci sumacnfch indexu, skoru, apod.). Sarno "opravovanf" operacionaJni definice predstavuje dulezity vklad. Prave moz nosti dodatecnych tiprav klasifikace a kategorialnich systemu poskytujf alespon dncf sanci unikat vytkam odpurcu. Snad nejlepe bychom to mohli dolozit na praxi "velkych" vyzkumu socialni struktury, kdy dotaz "Napiste ndm. prosbn. co nejpresneji, jake zamestndll{ vykondvdte:" umoznuje skutecne nekolikere zachyceni nejruznejSfch aspektu (od kvalifikace pres vlastnicky sektor k postavenf v nzenf). I tady otevfni sekundarni analyza fixovaneho udaje obrovsky prostor pro explorativni pnstupy, obzvlaste marne-Ii prOezitost zapojit multidimenzionalni techniky analyzy dal. A pritom puvodni otazka nepredpoklada vyssf mfru standardizace, nez .ze je polozena vsem dotazanym stejne.
Roviny standardizace Dostavame se tak k nikoli nepodstatne otazce. jak vlastne standardizaci chapat. Jejf ztotoznenf s principem klasifikace a predbezne kategorizace odpovedf znamena totiz zjevnou redukci. Poole naseho nazoru zasahuje
standardizace hned nekolik rovin:
L. standardnost situace sberu dat, 2. standardni podobu estimatoru, 3. ustalenou formu fixace informace (kategorizace OOpoved!), 4. standardnf postup transformaci udaju, 2'
SroV'l1ej Rehak,} str.35
.•
Rehakov;!,B
.•
Analyza kategorizovanych dat v sociologii, Praha. Academia 1986.
73
5. prcl.I.! lIl a cc vyslcdklt !lIcfclli POHlOL"l slandan)llkh IlIcfilek. 6. Sltlllli:u·dni hpibohy inlcrprctacc vyslcdku.
Zd:l SC, ze fenomcnologickll kritikn napada pfedevSfm druhou a
lfelf podobu stamlardi
zacc. Diskusi na toto tema radeji nebudeme otev{rat. Pfipomeneme pouze, ze fOlmu)ace ol,\zky
a
odpovedl musf umoznit porozumenf v komunikaci (af prostfednictvfm rozho
vom nebo dOlaznlku). Nepodcei\ovali bychom vsak jiste ani princip shody podminek, Z.l ktcrYch infonnaci zlskavame. Asi muzeme souhlasit s tim, ze by nemely byt umele
(viz problem zjiMovanf udaju napr. v laboratofi), nicmene stcjne tak nebudeme tolerovat situaci, kdy od kaMe jednotky zfskame udaje ve zcela specifickych podmfnkach (od nekoho v situaci emocionalnfho stresu, u jineho v pohode domaclho krbu, apod.). Situacnf aspekty nemohou nekonecne variovat ani v pfipadC uzitf kvalitativnfch metod. V ramci bodu ctvrteho je opet mozno diskutovat 0 pnmerenosti postupu, kdy poza dujeme jednoznacne vyhodnocenl dotaznfku nebo zejmena testn podle pfedem stano venych pravidel sk6rovanL Je-li zpochybnena moznost skalovanf ci standardnfho testovanf, pak vlastne tato otazka automaticky mizl. Na druM strane se Ize domnivat, ze treba takova typologicka explorace kvalitativnfho materialu rovnez vyzaduje dodr zovan! urcitych pravideJ a standardnfch kriterif. Podle naseho n
vyvolava potrebu respektovanf principu
standardizace, i kdyz v ruzne mire na riiznych urovnlch. Paradigma nonnaln! vedy piece jen piedpoklada srovnatelnost vysledku, moznost opakovanf empirickeho setfenf jinym badatelem: vyzaduje tedy pnnejmensfm systematickou kontrolu vsech techto aspektu. Jeste jednou pi'ipomeneme, ze jistou standardnost postupu vyzaduje naprfklad take realizace vyberu jednotek, a to i v pnpade, ze v ramci interaktivnlho vyberu chceme pracovat s pfirozenymi socialnfmi utvary ci jednotkami. Zakladnf smysl standardizace tkvi samozfejme v zajisteni validity a reliability dat.
I kdyz ta nemuze byt samoucelem, pfece jen podstatne souvisf s pravdivostf a objekti74
vitou vcdcckcho pozmllll. N c l v nlhllc 1J: stamlan.lizacc pfedstavujc jcdiny zpusoh jak .
i'.nhczpcl':it ohjckt i v i tu Clllpil'iCkChO zk.oum au i. Jcjf ahsolutnf odmftnutf viiak ztcjlJ l c Ilent IIl1lllfstc. Kom:cpt opcracionalizm.:c, ktcry by pocltal vyhradne jen se zapojenfm operad
neslandardnlch, by velmi pravdepodobne zustal jistym nedochudcetem.
Dul�i horizonty modelu Cchi nase uvaha 0 probJemu operacionalizace se zatfm nesla v rovine stretavani se dvou principu: konfirmacniho a exploracniho. Pl'itom ale J. a B. Rehakovi pfipomfnajf ulternativu diskriminacniho prlstupu, kdy testujeme cely soubor vetsinou alterna tlvnich hypotez s ci1em vybrat tu, na kterou data ukazujf nejsilneji. "Zatfmco u konfir macnfho pffstupu jsme volili promenne a jejich vztahy tak, aby vypovidaly 0 platnosti ci neplatnosti hypotezy, v danem pffpade volfme promenne, indikace a korelace tak, uby rozlisovaly mezi jednotlivymi hypotezami a vyclenily jednu z nich, tu, ke ktere je moino se priklonit. "27 Riziko tohoto pffstupu tkvf v tom, ze vyber z mnoha hypotez jeste nezarucuje prijetf hypotezy opravdu silne: je vsak mozno dospet ke zpochybneni vsech hypotez, nebo dokonce k zpochybnenf jejich operacionalizace. V teto souvislosti se nam pripomfmi modelove schema tff zakladnfch paradigmat. JestJiie konfirmacnf prfstup muze klast vyzkumnikovi klapky na oei, nebo! ho orientuje jen na ty indikatory a vztahy, ktere podporuji vychozf hypotezu, pak diskriminacnf pffstup prece jen Jepe konvenuje systemove-dynamickemu hledisku. Predmet je zde pojednan v nekolika hypotetickych urcenfch, ktere
pripus(me - mohou tvofit system.
Konfirmacni pefstup v tomto svetle pJ'ipomfmi spfSe tradici neopozitivistickou. Ostatne pokud jde 0 praktickou realizaci, velmi casto je zalozen na falzifikaci (viz model testo vani nulove hypotezy).
I v tomto smeru se tedy rysuje ne-Ii teeti cesta, tak alespon prostor pro syntezu a
propojeni. Relativnf neuspech na poli diskriminace hypotez prirozene vyiaduje
rozvinuti postupu exploracnfch, uspech umoznuje intenzivnejsf usili 0 verifikaci, atd..
17 Rehak,]., Rehakova,B., Analyza kategorizovanych dat v sociologii, Praha 1986, stT.26
75
§ (, - ALTERNATIVA'!
Hledanf skutecne flexibilnfho modelu operacionalizace nutne vyzaduje, abychom znovu provei'ili moznost jeho spojenf s kvalitativnfmi metodami. Pres vsechny vyse zaregistrovane vyhrady z ruznych stran se domnfvame, ze kvalitativnf metody nepred stavujf za vsech okolnostf konkurecnf variantu konceptu operacionalizace a ze cast interpretativnfch smeru muzeme bez vetSfch problemu vclenit do syntetizujfcfch uvah. Jiz pri rozSffenf problemu operacionalizace na volbu objektu jsme zjistili, ze tyto pi'fstupy konvenujf celostnfmu pohledu na socialnf jev. I kdyz nezrfdka podcenujf naprfklad strukturnf aspekty a pohybuji se mnohem radeji na mikrosociologicke urovni analyzy, presto rna trochu provokativnf otazka, zda kvalitativnf vyzkum vlastne nenf prfkladem systemove operacionalizace, racionalnf jadro. Prinejmensfm v tom smeru, ze jev je studovan v sirokych konkretnfch souvislostech, a to vnejsfch i vnitrnfch. Nejde totiz jen
0 to jak operacionalizovat, ale jaka rna byt operacionalnf definice, jaky
vYsledek. Pri vyzkumu nemuzeme vystacit s pouhou operacionalizacf izolovaneho predmetu, predevSfm musfme postihnout specificky objekt. U nas pestovana a sveho casu dokonce okazala kritika empiricismu presto nezabnlnila u nekterych vyzkumnfku okouzlenf pocftacovymi technologiemi (pokud se k nim mohli dostat). A jak uz je v nasem prostredf ne prave nejlepsfm zvykem, ti osvfcenejsf empi rikove volili pozdeji cestu vfce ci mene manifestnf sebekritiky, reagujfce takto u nas se zhruba dvacetiletym zpozdenfm na svetovou konjunkturu kritiky tradicnf metodologie. Jak vsak prehledne predvadf M.Petrusek, 1 je prece jen rozdfl mezi "ucinnou lftostf" projevovanou empirickymi sociology (J. Galtung) a zasadnf zmenou optiky, jak ji prina sf fenomenologie, etnometodologie nebo symbolicky interakcionismus. Az tragikomic ky ovsem pusobila neznalosl paradigmatu dialektickeho. V teto souvislosti si dovolfme pripomenout vlastnf stanovisko k ahistoricke a kryptopozitivisticke dezinterpretaci metodologickych pnstupu B. Engelse.2
Alternativa pluralitni Nenf duvodu ocekavat, ze sirsf uplatneni kvalitativnich metod zrusf problem opera cionalizace. Ten se sice posune vfce do polohy aposteriornf, nicmene uloha nekterych zakladnfch operacf s daty zustane zachovana. Naznacuje to Anselm Strauss ve svem navodu k provadenf kvalitativnich vyzkumu, kdyz k zakladnfm operacfm radi vymeI
2
Petrusek,M., Kvantitativnf nebo kvalitativnf metody? Sociologicky casopis 26, 1990, c.I-2, str.75-90 Srovnej Burianek,J., B.Engels, sociolog - vyzkumnlk, in: Acta Universitatis Carolinae, St. sociologica VIII, 1 986
76
zrnl pojmi'l a indik.lloril.lrchah' d.lle se v�lllije zeda spceifickYIlI operadllllHlvazuJicli1i nil sher oal, loli}. klltiovanl a IllCIllOl"OVanl. Baoatcl v prubchu analyzy pofizuje lI.v. memos
( za pi s ky), tyto opatl'uje komentafi
a spojuje v integrativnf diagramy.
Take dalsf z protagonistu kvalitativnf analyzy J. a L. Loflandovi venujf velkou pozornost vytvai'enf datovych souboru a k6dovanf (uzfvajf spojenf Filing/Coding).J Nejmensfmi jednotkami analyzy jsou jakmemos, tak take obecny plan (genera[ design). A.Strauss pi'edne doklada schematem, ze k6dovanf i poi'izovanf zaznamu (memoing) zpetne ovlivilujf samotny sber informacf v terenu. Definuje pak nektere zajfmave terminy: dimenzionalizacf rozumf napi'. zakladnf operace vyclenenf rozdflu (distinkcf), jez vedou k dimenzfm a subdimezfm jevu. Soucasne naznacuje dflcf ambice systemove tam, kde mluvf s
0 multiciplite kategorif a vlastnostf, kterou je nutno podchytit spolu
jejich vztahy (viz pojem konceptualnf hustoty, density).4 Pi'edpoklada i poi'izovanf
teoretickych zapisku a jejich pozdejslti'fdenf, resp. vztazenf k vyclenene klfcove (core) kategori i. Tato kategorie by mela splilovat celou i'adu podmfnek: I . je centralnf,
2. casto se objevuje, 3. stojf v jasnych vztazfch k ostatnfm, 4. rna zi'etelny vztah k teoretickym implikacfm,
5. rna byt co mozna nejanalytictejSf, 6. rna umoZnit maximalnf variantnost analyzy.5 UZ tfmto zamei'enfm analyzy se nam naznacuje teoreticka intence vyzkumu, i kdyz jde
0 zalezitost induktivnf. Strauss reprodukuje jiz di'fve uvedene schema taxativnf
operacionalizace jako postupne procesmilnf formovanf pojmu. Schema pak vypada takto
(obr.7):6 Obr.7 - Exp[orativn( pf{stup k operacionalizaci
I
I r �-l �-l ��-l �r POJEM
o
0
0
0
0
����"'------t
0
Kategorie takto vznikajf v procesu konceptualnfho k6dovanf na setu empirickych indikatoru. Nicmene se pi'ipoustf, ze je poti'ebne pocatecnf k6dovacf paradigma jako urcita vychozf pomucka. Konkretne je uveden phldad rozlisenf: -podmfnek - interakcf mezi aktery
, Lofland,]., Lofiand,L.H .. Analyzing Social Settings. 2.vyd., Wadsworth, Belmont 1984, str.134 Strauss, A.L., Qualitative Analysis for Social Scientists, Cambridge Un. Press 1987, st r.21 s Tamtez. str.36 • Tamte:!:, str.25 4
77
slralegil� II lakliky duslcdki'l jcdm ln f '1'010 vychozi k6dov,\ni (OZllllcene jako oren-coding) je tady vlastne d,ino a vychazf zc
zakladnfch pfedpokladu zkoUlmlni. Nejde tu vsak 0 operacionalizaci v klasickem
slova smyslu, nebof vyzkumny material je od pocatku probfnin "slovo do slova", d:ivaji
se pracovnf nazvy jednotlivym k6dum a vse probiha bezprostfedne v kontaktu s terenem
( i kdy z je mol.ne vse prerusit v zajmu zachyceni nejake teoreticke pozmimky). Na zminene vychozi (otevfraci) k6dovani potc navazuje kOdovanf axialnf (hleda se spojeni ureite kategorie s jinou) a selektivnf (vyber smefuje ke klfcove kategoriiV K. Charman pTi komentovanf teto koncepce zavadf jeSte daiS{ terminy. Pocatecnf k6dovani se men! na soustredene (focused), ma samozfejme procesualni raz. K6dovanf v tomto pojeti neznamena kvantifikaci, jde
0 kOllceptu
ticky.80bdobne jsou pak take zaznamenana memos postupne pretvarena: zacatecnl se menf na tl'fdena, a ty pak na integrovana. Nejde tedy 0 jil. vykrystalizovany algoritmus, zatlm se spiSe hledaji terminologicke aIternativy, nicmene jde 0 urcitou koncepci feseni. Uzitri operace trideni zajisfuje tesne prolnutf analyzy a interpretace. Vidime tedy, l.e se zde alespon vzdalene pripominaji zakladni operace typicke pro tra dienf prfstupy (kOdovani, tl'ideni). Vzhledem k tomu, l.e se navfc pi'edpoklada i teore ticke zduvodneni vyberu objektu, je i zde nu miste mluvit
0 specificke variante opera
cionalizace, ktera ostatne nema daleko k nekterym charakteristikam krajnfho operacionalismu. VZdyf v tomto pojeti je pojem postupne utvai'en na bazi probihajicich operaci (k6dovani). Analyza nema arcii tak pi'esne vymezena pravidla a mela by byt co nejflexibilnejsl. I kdyz se ledy zastanci kvalitativnich metod vetSinoll konceptu operacionalizace
vyhybaji (a takto soucasne definujf jejich principhilnf od1isnost), naznacemi diferenciace zrejme nemul.e byt absolutni. Operacionalizace ztlstane zrejme jakozto urcity
zprostfedkujici
chinek ve specificke podobe tffdenf empirickeho materialu soucasti
obou zakladnfch pfistupiJ, i kdyz v ruzne mffe. Reprezentanti kvalitativni metodoJogie zatim celkem pfirozene zduraznuji odlisnost postupu od reality ke kaZdodennim pojmiim a odtud cestou abstrakce a rozvfjenf teorie k teoretickym pojmum na strane jednc a lradicniho pojetf ve smerovani fetezce teorie
hypottfza - pojem - indikdtor
operacionalizace - realita na strane druhe.
Mezi obema pffstupy je mozno najit skutecne sirokou paletu diferencf. Velmi podrobne se jimi zabyva napr. S. Lantnek, z nehoz ale uvedeme pfedevsfm zcela typicke schematicke odlisenf obou pffstupu prave z hlediska operacionaJizace (obr.8).9 Citovany autor vsak v zeiverecnem slovnicku operacionalizaci vymezuje velmi flexibilne jako definici pojmu pomocf operucf, s jejichl. pfispenim je ocekavan pi'inos v tom, ze obsahnou pojmem oznaceny jev .loKrom loho se ukazuje, ze pfi resenf daLsfch, navazujfcich otazek nejde 0 formulovanf protikladnych, ale spiSe doplnujfcfch aspektu. 1 Tamtez. str.27-32 • Viz Emerson.R.M. (ed.), Contemporary Field Research. Waveland Press, Illinois 1988.811'.109-112 Lamnek,S., Qualitative Sozialforschung. Band I Methodologie, Psychologic Verlags Union, Munchen 1988, str.158 1(1 Tamtez.str.254 9
78
()/Jr.8
1<(I;:.li.l.('II/ h(//l/i/lI/iI'IIIJIII II hlllilll/iI'II{//(J phHlIllII (dle S./,{lnme/({I)
al k valli ilativnf pffslup
PerspBktiva badatele
�
�
jev
pojem indiklitor
PBrspBi
operacionalizace
hI kvalitativnf pl'fstup
PBrspektiva badatele
�
pojem
�
Perspektiva zkoumaneho
jev
Explorativnf pl'fstupy upi'ednostnujf induktivnf cestu vystavby teorie. Tim ale vznika vazny problem v tom smeru, kterym pojmum bude nakonec pi'isouzena rozhodujfd 1.110 ha, ktere koncepty jsou pro tvorbu teone dulezite. Ve snaze vyhnout se jakymkoli apri ornlm dedukcfm formulujf Glaser a Strauss koncepci zakladni (zakladajfcf, i kdyz pro pnvlastekgroundedby se asi nejlepe hodil ekvivalent gruntovnO teorie. J I Tato teorie zahrnuje i urcitou strategii zacMzenf s daty. Jejim hlavnim rysem je v�ak pi'edevsim to, le vznika explorativne a ze je tesne spjata s daty: proto se neda vyvratit. Uvedenf autoi'i fadf k teorifm tohoto typu nejen Durkheimovu koncepci sebevraZdy. ale take Weberovu teorii byrokracie. T.Parsonse ovsem ze zasadnfch duvodu odmitaji. Dochazf tak k pozoruhodne situaci: zatfmco jedni se snaif pi'ev6st Durkheima do polohy axiomaticke leone, drozf v nem nacMzejf reprezentanta explorativnf Ieorie empiricke povahy. Snahy zajistit i v ramci kvalitativnfho pnstupu moznost teoretickeho zobecnenf mohou mit ovsem vice podob. Vedle Glasera a Strausse jsou uvadeny jako dalsl smery jednak analyticka indukce Jacka Katze, jednak strategicka interakcni analyza Johna Loflandal2• Citovana publikace RM.Emersona pfitom v uvodu inzeruje zajem
0
moznosti
analyzy socialnfho systemu v terennim vYzkumu. To jen potvrzuje n
0 propojeni nominalistickeho
a realistickeho stanoviska. Svedci 0 tom napr. pi'fspevek E. Bittnera v temze sbornikuP Analytick
79
IIl1lowvn rub,om mllZe hyl u1.ila lIapf, ph sludiu l.ivoIOpisi\, l'r-ipolllflUl se skc problelll I't'pl'c/,cnlativily. nicmcnc analyza si muze podr],el holislicky nll'.. J� 1. Katz fadu otazek sJl(�e jell klade, cin! luk ovsem dosti zajfmuvym zpusobem. Uvazuje kupffkladu 0 roli, ktenl pffslu�f "dialektice evidence'" a ve svem dynamickem pffstupu postuluje vyznam I'cplikability, tcdy potvrzovani vysledku badanf opakovanym setrenfm. Tento smer je d�ilc chamktcrizovan usiUm 0 hlubokou explanaci. I kdyz. sc
J.
a L.Lofiandovi jednoznacne orientujf na kvalitativni metody (zejmena
nil hlouhkove rozhovory a zucastnene pozorovanf), znacnou pozornost ven ujf pnprave sySlellIalickeho phinu pozorovanf. Uz{vajf dosti schematicke operacionalnf rozclenenf pmhlematiky, kdy v jedne ose rozlisuji analytickejednotky, k nimz vztahujf vZdy sadu
otazek. Ty lvon jakysi druhy rozmer, i kdyz z pfiloz.eneho obrazku vyplyvlf, ze jde otazky explorativnf. Jsou nositeli heuristicke funkce:Jo
()
I . K jakemu typu pi'fslusny element nalez(? 2. Jakou rna strukturu? 3. Jakou mlf cetnost?
4. Jake jsou jeho prfCiny? 5. Jake v nem probfuajf procesy? 6. Jake jsou jeho dusledky?
7. Jake strategie lide pouzfvaji? Srovmime-Ii metodicky vycet techto otazek s charakteristikou syst6moveho pf(stupu (viz § 4), nezbyva nez konstatovat az udivujfcf podobnost. Je samozrejme, ze analyza plynule prechazi do polohy interpretace a ze rozlisenf
Obr.9 Propojen( jednotek a otazek (J. a L.H.Loflandovi) JEDNOTKY/Otazky
2
1
3
4
5
7
6
1 . vyznamy
2. Praktiky
_....
_--_......
3. Epizody
-
........
4. Setkani
...-
�-
5, Role 6. Vztahy
-.----�-.
-----_ .....
7. Skupiny f-----........ 8. Organizace 9. Osrdlen! --
10.Svety
t)i
11 . S ly iivota
...... _-- ---
" ,,,_.,-
--
-1---
.......
-
-
"'-r---�-"---' --- '--r-
,-
r------.. ..--- -_.
" Tamt6!. str. 1 40 Lofland.1,. Lofland.L,H .. Analyzing Social Settings, 2.vyd .• Wadswonh . Belmont 1 984, str.94
'6
80
-
. .....
obsuhovych jeulIlltek plcdstav ujc spi!ic laxalivni tClIlati:r.aci. Pfesto:
j
kd yf
sc 0
opcl'a
cionalizac.:i IIclllluvf, jc zdc fukticky nazna�ena. Nuuto je vhodlle poznamenal. ze kategorie setkanf je definovana explicitne jako
socbUni system. 17 Role mohou pl'echazet v urcite sociiiln( typy. Ale rovnez tak kategorie osfdlenf ve smyslu socialne definovaneho (a naplneneho) teritoria rna systemovy charakter, jakkoli jde 0 studium techto entit jako relativne uzce vymezenych jednotek. Loflandovi vyuz(vajf jak typologickych operacf v prostoru znaku, tak formovani komplexnich typu (napf. byrokraticke, resp. kolektivistieko-demokraticke organizace). Nechybeji ani obycejne kontingencni tabulky, takZe neni ani duvod pro odmftanf elementarni standardizace. Ostatne tato forma prov
Tamtez. str.78 " Strauss.A.L" Qualitati ve A n alysis for Soci al Scientists. Cambridge Un . Press . 1 987. str.\ 19 Srovnej Lamnek,S., Qualitative Sozialforschung. B and \ Methodo1ogie. Psycho!ogie V erlags Union. M llnchen 1 988
81
IIlIIohrll 1
dYlIlImil'li'ji. proceslHillIC. Miilcmc rid. J.e jt' jaksi I.iwvc poslInula,lc poslupuje
11�lou I.kl'alkoll lIa ccslc od leoric k clllpirii. To pfilllgf .iak vYilody. tak lake ncvYhody. Mull iparadi�malicllosl sociologic nClllusf byt vnflllana jenom jako zatez. Nekdy je h'p(' !limal si hlavu nad syntczou rozmanilych zjistenf a nad obtfzemi komparace nd pI (\/.dlli' In\vil cas vlcklym sporem 0 legitimitu jedineho "univerzalnfho" pi'fstupu. Nas(' slallovisko vychazf z praktickeho zduvodnenf. 0 vhodnosti metody rozhodujf pll·t!l·vslul jcjf vyslcdky. Okolnost, ze se nektery badatel problemu operacionalizace \
10k 111.1" vyillloul, nemuze vest k jejfmu zrusenf - to by nepi'ineslo nic nez navrat k nere
IIl'klovalll� a primitivnf rutine. Navfc je mozne pi'edpokladat, ze po urcitem case se I
k valital i VII ( metody dockajf sve hlubsf metateoreticke retlexe. Nelze vyioucit, ze
pti analyzc operaci k6dovanf a ti'fdenf mohou byt efektivne vyuzity zkusenosti, ktere jSlllc vtelili do naseho modelu operacionalizace. Z techze duvodu ho chapeme jako model otevi'eny a postulujeme jeho vyvazenost (z hlediska podflu pi'fstupu konfirmac lI(ch. cxploracnfch i diskriminacnfch).
AIternativa jednorozmerna Jako jcdnorozmernou oznacujeme pracovne tu variantu operacionalizace, ktera IIsilujc
I)
Iransformaci klasickeho pojetf, aniz by dostatecne pi'ihlfzela k jinym altern a
liv.im feSenf. Podle Kabyscova nazoru je indikator spIse kvalitivnf povahy, je to empiricky IIstanoveny fakt, realne existujfci jev (muze zastupovat jiny jev). Index (po vytce k vantitativnf) je operacionalnfm prosti'edkem urcenf pojmu, ktery pokryva jev prosti'ed lIiclvlm indikatoru.20Prave v teto souvislosti se vzpomfnany autor nechava inspirovat
Lazarsfeldem a dava konstrukci indexu do vztahu s operacionalizacf. A.V.Kabysca odlisuje operacionalizaci pojmu od operacionalnfho urcenf, ktere chape pfedevsfm jako logickou proceduru, jako empirickou interpretacj,2i Operacionalizace pojmu pak zahrnuje ti'i druhy systemu: a) konceptualnf ukazatele, sff koordinat. kon ceptualnf schema, b) mei'fci ukazatele, indexy, skaly, c) ukazatele - data. Operaciona lizace pojmu je chapana jako zvlastnf procedura. Ma tudfz vyrazne instrumentalnf charakter, ukazatele musejf byt konstruovany. Hypertrofizace poslednfho kroku muze vest prave k operacionalismu. Operacionalnf urcenf pi'edpoklada pnme spojenf pojmu s seti'enym obsahem, opera cionalizace vyzaduje zprosti'edkovanf pomoci systemu pojmu. Ne vzdy je vsak poti'ebne hluboke teoreticke zduvodnenf - k zavedenf ukazatele "prumerny vek ve skupine sledo vanych osob" skutecne nenf mnoho zapoti'ebf. Kabysca strukturuje vedecke poznanf do ti'f urovnf, kdyz mezi teoreticka a empiricka tvrzenf vklada jeste vrstvu tzv. interpretativnfch propoZiC.22 Tuto roli pint za urcitych podmfnek prave operacionalnf urcent (definice). Operacionainf urcenf muze byt zalo21'
Andrejev,E.P. • a kol., Socialnyje issledovanija: postrojenije i sravnenije pokazate lej, Nauka, Moskva 1978, str.35 11 Tamtez. str.40 " A ndrejev,E.P., a kol.. Socialnyje issledovanija: postrojenije i sravnenije pokazate1ej, Nauka, Moskva 1978, str.42
82
r
t.CIIO 1101 Illl.ll'idllypcdl op('rm;(: 11,1 odltal!:111 (kvalitativnl mecnl), na IllerCnl (kvantila
IIvnf urecnO IICOO lIil vYCISICIII (podlc fOrJllUlf, jd ddinujf I',.ivislost). Autor souhlasi sc stalloviskem, 'i.e mnohdy jde 0 mei'enf nepi'fme, a pi'ijfma koncepci korcspondenel1l1w, souhlasneho nH�fenf (by./iat), i kdyz vfce zduraziluje teoreticky nezli
konvcncionalisticky aspekt. V jeho nazorech pomerne silne rezonujf nektere myslenky Blalockovy i Lazarasfeldovy. Pi'ipoustf, ze tam, kde teorie chybf, byva operacionalnf urccnf pojmu jedinym moznym vychodiskem. Kabysca shrnuje svoji koncepci operacionalizace pojmu do tff bodu:23
I. Urceni pojrnu. Pouzfvajf se zde dvoustranne reduktivnf propozice, kterych muze hyl cela i'ada. 2. "Mereni podle urceni" - sestava ze NyI' kroku: I. promena pojmu v indikatory, 2. pi'evedenf indikatoru na promenne,
3. pfemena promennych v index, 4. zhodnocenf
Indexu. 3. Zvhistni typ vyvozeni nepozorovatelneho z pozorovaneho cestou hypoteticke
ho konstruktu. Jde 0 hledanf hypotetickych konstruktu v pffme navaznosti na Lazar sfelduv koncept analyzy latentnfch struktur. Zde se v lastne cely problem obracf a klade se otazka, jak vyvodit pojmy z indikatorU.
Teorii latentnfch struktur venovali znacnou pozornost matematizujfcf sociologove v byvalem SSSR. 24 Kanyginovi patrf zasluha ve smeru propojenf uvah 0 latentnfch struk turach a typologizaci s otazkou kontextu. Vfse uvedena koncepce by mohla byt rovnez oznaeena jako hybridnt. Ackoliv je Lazarsfeld na mnoha mfstech kritizovan, pfesto jsou zachovany jeho zakladnf myslenky. Odlisnost spocfva jednak ve zprostfedkovanf vztahu teorie
a
empirie systemem propo
zic, jednak v prvnfm kroku vlastnf operacionalizace, kde se poefta s ureenfm pojmu. Zajfmava je snaha spojit ve vytvarenf indikatoru moment empiricke danosti, instrumen tality merenf a konstrukce indexu. Sam Kabysca se explicitne hlasf k paradigmatu dialektickomaterialistickemu a resenf problematiky nasazuje na dialektiku abstraktniho a konkretnfho. Takovato fuze pfirozene nepostrada na prekvapivosti. Hlavnf problem navneneho resenf spoefva v tom, Ze nebere v uvahu specifiku kvalita tivnfch metod. V tomto smyslu jde pak vlastne 0 velmi malo alternativnf variantu. Kabysca citlive reaguje na vsechny dynamizujfcf podnety, ktere jsou obsareny v neopozitivistickem paradigmatu - otcizku po moznosti "zrusenf" konceptu operacionalizace si ovsem neklade. V sovetske literatufe byly rozpracovavany porn erne intenzfvne problemy konstrukce ukazatelu. Velmi hluboke zduvodnenf vychodisek, sahajfcf az k filozofickym korenum (zejmena k Hegelovi), poskytuje prace Nersesove. Take ona smeruje - nikoli a priori, nybrZ v zavereenem vyustenf - k systemove interpretaci tvorby ukazatelu, pricemz naznacuje moznosti dynamickeho resent. Konkretne treba tfm, ze v navaznosti na prace Kaganovy otevfra prostor pro problemove-einnostnf prfstupy.25 " Tamtcz, str.44-45 ,.. Kanygin, G .V., Prostranstvo priznakov i latentnyje izmerenija, Soc. issledovanija, 1 9 88, 15.3, nebo: Matematiceskije metody analiza vzaimosvjazi priznakov, Moskva 1 989 25 Nersesovu,Je.Ch., Gnoseologiceskij aspekt problemy socialnych pokazatelej, Nauka, Moskva 1 98 1 , str. 1 47
83
K
pllllMrnu sySh'1Il0Vllsli SI' vyjad r'ujc E ('II NI\I\I'�IIV;1 plM, cllmliisila tcoretick y
II pmklirky as p!' k l konc i po vli n i urcih.!ho pfl'dIllClII: M:ili
.iii
(1
i nsl rul l len lli 1 llf analog
� h'lIh'lickl: k uncl' pd . pak "sc v prvnfi'ade prj jeho (- ukazalclc. pozn. J.B.) konstrukci vY/dvlhuji IIw I llt iologic ke a logickc aspekty problemu. Ve vztahu k ukazalelum musfme Ilt'VIlI\ rl'1iil 1l1'\I.ku vzajemlleho vztahu struktury poznanf (existujfcf teorii predmetu, illd ) II slntklury souboru ukazatelU, nebo nahlfzet posledne uvedeny jako system. V I. Hilit I pripadc pojem systemu socialnfch ukazatelu vystoupf jako odraz systemovosti
,,111111111\(:110 pOl,ruinf predmetu, "26
()VSI'1II v pffpade resenf konkretnfho sochilnfho probICmu se meni zpusob zalozenf SYSII'Il\\I indik
prohll�mu. neZli nejake teorii. Autorka se tak vyhyba urcitemu apriorismu vztahujic sysll'lIlovost spiSe k samotnemu objektu nezli k nejakemu teoretickemu schematu.
Pffznacnym zpusobem pak autorka formuluje i zakladni podminky konstrukce ukazatele: I. lIloznost relativne jednoznacneho vydeleni odpovf dajicfch fragmentu socialnf
n'alily jako empirickych referentu (v urcitych socialnfch kontextech), 2. meritelnost, :t spojenf s cfIem vyzkumu, uspokojenf zajmu pozmivajfcfho subjektu . .Ide (l to, ze konstrukci ukazatele doprovazi moment hodnocenf.27
Nersesova klade samozrejme take otazku, zda je mozne na b
2�
Naopak nepffliS daleko se v rozpracovanf konceptu operacionalizace dostal V. T. Cyba, i kdyz zachytil podnety Iingvistiky a semantiky. Soustredil se prave na koncep tuliln! aspekt operacionalizace.29V poloze blizsf aplikovane sociologii se tehoz proble mu dotki V. S. Batygin.30
Pr
Viz Andrejev.E.P., a kol., Socialnyje iss\edovanija: postrojenije i sravnenije pokazatclej. Nauka, Moskva 1 978, slr.7 1 27 Viz Andrejev,E.P., a kol., Socialnyj e issledovanija: postroenije i sravnenije pokazatelej, Nauka, Moskva 1 978. str.74 '" Tamtez, str.8 1 . Rozpracovanl ov�em chybf, srovnej Ncrsesova, Je.Ch . , Gnoseologiccskij aspekt pro blemy socialnych pokazatelej, Nauka, Moskva 1981 1 9 Cyba. V.T.. Konceptualnoje obosnovanije operacionalizacii i izmerenija, S oc. issledov3nija, 1 985, c.l , str. 1 23, tez in: Matematiceskije metody v sociologiceskich issledovanijach, Moskva 1 984, stL 1 41- 1 5 1 '" Batygin,V.S" Obosnovanije naucnogo vyvoda v prikladnoj sociologii, Nauka, Moskva 1 986 31 Kanygin,G.V., Prostranstvo priznakov i latentnyje iZmerenija, Sociol . issledovanija 1 988, c.3, str.))O
84
f
l'f(slu�Ill' vlastllosli ohjdlU ( . . . ) a POIIIlIl v lIIall"llIalickoll kardin.iln! iii-.,lIu ho
I.lty, usiluje 0 prechod od deskripce k formalizovanemu popisu. Cyba vychlizf ze .,samozrejmeho" faktu, Ze vztahy mezi predmety a jevy jsou odrazeny prostfednictvfm jazyka - automaticky vsak uVaZuje pouze 0 jazyku vedy. Navfe setrvava pouze u semanticke dimenze pojmu. VSe pak probfha velmi jednoduse: predmet je obdaren prcdikaty, tvorfcimi soubor vlastnostL Ty pak umoznujf klasifikaci a vycfslenf jednotlivych Ifed. Bez hlubsf reflexe pi'ijima koncept znakoveho prostoru. Ordimilni skaly vznikajf rovnez snadno stupnovanim puvodne kvalitativnfch pffvlastku, pricemz autor je ocividne uspokojen konstatovanfm, Ze mstupnovu ordinalnf skala dosahla nejsirsfho uplatnenf v soeiologii. To proste nenf pravda, nemluve jiz 0 problematicnosti kategorie zalozene na superlativu. Cyba pak naznacuje rUzne zpusoby kvantifikaee (indexy, funkee) a smeruje do oblasti �kalovacfch technik. Netvai'f se pri tom zrovna skromne: chee zalozit novou, speciulnf vedeekou disciplfnu, pro niz - byv inspirovan ekonomikou
navrhuje termin
socidlni
kvalimetrie .J3 Problem jazykoveho zprosti'edkovani sociologickeho zkoumanf byl v te dobe resen mnohem dynamiCteji napi'iklad I. A. Butenkovou.34 Naopak Cyba, ktery je puvodnfm vzdelanfm matematik, svoji koncepci jen 0 malo posunul zavedenfm termfnu superpoziee mnozin. Navazuje na systemovou koncepci Ujomova, ktery vee chape jako system kvalit, avsak nadale praeuje s vyclenenY'TIi vlastnostmi (a na nich zalozenymi vfcerozmernymi maticemi) a s rozlisenim tff urovni (typu) merenLJS Cybovi snad nema smysl vytykat to, Ie ho nezajfma, odkud se pojmy berou: zavadejfci je ovsem jeho pojetf operacionalizace jako pi'echodu od nominalnfch k ordinrunfm a kardinalnfm znakum. V marxisticke metodologicke literature se projevovalo jiste usili 0 zacleneni novych
0 mate 0 modelovanf. V ztahem mei'enf a modelovanf se zabyva napi'. J. N. Tolstova,
metodologickych impulsu do pi'evladajfcfho schematu. PfevaZoval vsak zajem matizaci a
kteni prirozene zduraznuje pluralitu moznych modelovyeh vyjadi'enf (faktorova analyza a multidimenziomilni skalovanf, log-Iinearnf analyza a analyza nlihodnych velicin).Jf> Problem aIternativnf, kvalitativnf metodologie vsak dlouhou dobu nebyl exponovan, a proto chybf pokusum 0 syntezu komplexnost i originalita. Jeste pocatkem 80.Iet se vedle filozoficky fundovane koncepce Nersesove objevuje teze, ze objekt sociolo gickeho vyzkumu se od pi'frodnf reality odlisuje konceptualizacf, a ta nutne vede ke standardizaeLJ7 Z dalSfho vykladu v teto publikaci se dozvidame, ze soci
Cyba,V.T., Konceptuafnoje obosnovanije operacionalizaciji i izmerenija, Sociol.issledovanija. 1 985, c. l , str. 1 2 ::l " Tamtez, slr, 1 28 " Srovncj BUienko, I.A., 0 jazyke sociologii i sociologii jazyka, SocioUssledovanaja \ 985, c. l , SIr. I 1 8 . '5 Cyba,V.T., Formalizacija i izmerenije, Sociol. isslcdovanija, 1 986, c.4 )t, Tolstova,J.N., Metodologija matcmaticeskogo analiza dannych, Sociol. iss\edovanija, 1 990,1:.6, 'Ir.84. Viz tez Interpretacija i anaJiz dannych v sociologiceskich i sslcdovanijach. Moskva, Nauka, 1 987 " KoLaut., Standardizacija pokazatelej v sociologiceskom issledovanii. Nauka, Moskva 1 9 8 1 , slr. 1 5 1
85
dUllukh'rl/.ovlln struktuwu. vl.lahy a koruinucili. Iy hllli pal.. IIIclt'ny socioJllctrkkymi tC'dllllkllll1ll1cho vfcedilm�nziomilll{ IInalYzou. korclatni allulY/.ou n sklilovlinfm. Oce10.1\\'1111 hychol1l pfinejmcnSim rellexi trebus kriliky sociometric L. Goldmanna. Tuk ci ollnk. 1\(' kllhhi synlczu znamcmi kriticke prekOluill1 dfive dosazencho stupne poznanf.
86
if 7
-
UYNAMIKA: OV(�ROVANi AIlEK V ATNOSTI OPERACIONALIZACI<:
Kazde pojeti operacionalizace, jez by chtelo aspirovat na oznacen{ dynamicke, musf otevrft otazku overovanf kvality operaeiomilnf definice, zfskanych dat a celkovych vysledku vyzkumu. Data by mela odpovfdat uzitym pojmum i cflum analYzy. Zji�fovanf udaju by nemelo byt zattzeno chybami (merenf, vyberu jednotek), to vsak souvisf s dalsfm aspektem adekvatnosti odrazu, totiz s
reliabilitou. Z naseho hlediska vsak hraje validita roli prece jen 0 neco dUlezitejSf. Nemohlo by nas uspokojit, kdybychom presne
a bez chyb mefiIi neco nepodstatneho, neduleziteho nebo nechteneho.
Problem validity V ramei ruznych pojetl validity krystalizujf zhruba dye zakladni typologie: zatfmco F.Kerlinger vycMzf z rozlisenf validity empiricke (ke kriteriu) a teoreticke (kons truktove), V. BficMcek navazuje na Iinii CampbelJovu vymezenim validity interni a extern!' I V Kerlingerove koncepci je "teoretickY" aspekt zastoupen vymezenfm validity konstruktove a obsahove. Zfskane udaje by mely predevsfm odpovfdat pojmu, ktery chceme uzit pri interpretaei vysledku. Lze si predstavit situaci, kdy tento pojem bude konstruovan explorativne. Zaroven by melD byt zajiSteno pl'imei'ene pokryt/ pojmu co do jeho obsahu, resp. rozsahu. Muze byt totiz zvolen indikator sice konstruktove validnf, nicmene z hlediska obsahove reprezentace ne zcela uspokojivy. Empiricka stranka validity reprezentuje naprosto samozrejmy pozadavek, aby data odpovfdala realite. Ve vyzkumne praxi se ovsem odpoved' na takto polozenou otazku hleda znacne obtizne. Obvykle neni k dispozici nejake dal1H objektivnf kriterium, jeil by ukazovalo na skuteeny stay jevu ci procesu. Casto empirickou validitu "operaciona Iizujeme" jako shodu s udaji ziskanymi jinymi vyzkumnymi postupy. To by odpovfdalo principu triangulace, neni to vsak zcela bezproblemova cesta - i nekolik nez<1vislych vyzkumu realizovanych pomoci ruznych metod muze prinest falesna data. Experiment,Hne je mozno kontrolovat prediktivni validitu, pokud se nablzl moznost srovnnn( vysledku mereni s nejakym stavem, ktery teprve nastane. Muzeme napi'. testovat vztah mezi vysledkem prij(macf zkousky a uspesnostf studia. Nepl'fmy zpusob overeni validity pak predstavuje metoda zmime skupiny. V tomto pnpade ocekavame, ze mereni na nejakem speeifickem souboru pl'inese prukazne odlisny vysledek (napr. I
Bi'i ch:!cek,V., Sledovanf znwn v cinnostech jedlnce, Psych. a did. testy, Bratislava 1 986, str.208-209
87
II rl llllll l1lln(
lIC'kllll
Nt"
S
h�J.1I01l popu lad} , I )o s l i pracm' hy vil :r.j lMovl1 n l postd i k l i v n (
va l i d i t y,
slollpnj{c( ohl i hou nUlohiografickych IlICIOll llahY Vi� l enlo nspckt na zUvafnosti.
Hei rcspo lJ(lcllti bch sveho vlastmbo zivota. validity. S ohledem na mnozstvf Ir�l i\ . k l l'll' hyly vyvinuly kc zkoUlminf urciteho problemu, rna sve opodstatnen( uvaha \I i n " r r m c l Il,i l l l l v a l idi l e Maxi m,il nf zkorelovanost skupiny testu by samozrejme Y Y Yl l l u l a p ro hle m jcj ich redundance. Domnfvame se, ze tento problem zaslouzf pozor II I HI I I Vl' y ztahu k i n tenzi v n fm vYzkumnym strategifm. V kval i tativnim vyzkumu � I o l t l l l c easl\) pred otazkou, zda zaclenit do okruhu uvazovanf daIS! a daISf zdroje I l I l or ll l ad, kdy v l a stne muzeme urCitou kazuistiku uzavfft apod. I'roblematiku vztahu teoreticke a empiricke validity muzeme i1ustrovat pomocf ,rill' l I Iatu (o/)r. 10). V jeho ramci pi'edpokladame, Ze pozmivajfcf subjekt disponuje jasne 1000tlIulovanou vyzkumnou otazkou ci cHern: jde tedy 0 schema vychazejfcf z pfedpo " Iatiu k l as ic k e operacionalizace. Ostatne nezi'fdkaje validita vyjadfovana pozadavkem, lilly data (tcchnika) mei'ila to, co majf merit. Ke zkreslenf muze dojft v ruznych fazich, luk:1.c i pomerne validnf nastroj muze poskytnout zkreslene udaje. Nezapom fnejme, ze proli suhjeklu badatele nestoji pasivnf objekt, ale zivy respondent, ktery mim nejenze 1ll'l1lust rozumet: nemusi mit ani zajem na pfedavanf skutecnych vyznamu. Nrlll IIldl' /,lIncdhatcinc, nakolik pravdi ve
1'�ydlOlIId rick,'i temic nahizi jc�tc dalsf koncepty
.
O/Ir. J()
- Vztah teoreticki a empiricki validity <<<<<<<<<< ! TECHNIKA 1 ««««« SUBJEKT JEV (respondent) <poje m ) »»»»» I DATA J »»»»» i _____---, '--______...J
Pojem intern! validity se vztahuje na eely komplex vyzkumne s trategie. trebaze i zde hraje teoreticky aspekt klfcovou roIL Jde 0 to, zda zvoleny postup umoznuje jedno znacnou interpretaci vysledku a bezespornou odpoved' na polozenou otazku. V teto sou vis)osti je ti'eba uvazovat i kontrole rusivych promennych. Tak ci onak musejf data od povfdat vytycenemu problemu. V puvodnf verzi D.T.Campbella slo 0 vlivy intervenujfc i v experimentu: j i ne zivotnf udalosti, v)astnf vyvoj (winO objektu, vliv testovanf na vysledky posttestu, zmeny me ffcfch nastroju. vymezenf extremnfch skupin, vyber probandu, experimentalnf umrtnost, apod. Externf validita se dotykala pfedevsim otazek aranzma experimentu a efektu in terakce (pretestu, chyb vYberu. apodV Externf valid ita se vztahuje na zobecnovanf zfskanych m'ilezu. Tento problem se projevuje typickym zpusobem prave u intenzivnich strategii. Kvalitativnf vyzkum nemusf za urcitych okolnostf na zobecnenf aspirovat, pfesto by mel brat ohled na nektere otazky. V.BricMcek pfipomfna nasledujfcf: 2 Srovnej Denzin, N . K . , The Research Act in Sociology, Londyn, B utterworths
Bl'ichlicek. V .. cit.d., str.2 1 1
88
1970, str.22. V i z tet
vlivu pozol ll val c lc na j inc cas()vc useky (in v ari a nl llosl sil uacc) c) zohecncni na jinc promennc ci paramctry cinnosti (zmeny jednoho paramctru nemuseji vy povfdat 0 zmemkh v jinych), d) zobecnenf na vetSf soubory. Posledni bod byvu resen za pomoci typologickych postupu. DfIlezite je, aby byly tyto aspekty promftnuty do vyzkumneho projektu. V navaznosti na problem externi validity se objevuje koncept ekologicke validity. Cbripe se jim problem vztazeni zfskane inform ace k realnemu, kaZdodennfmu zivotu. Jde 0 to, aby vysledky vyzkumu nebyly artefaktem. I tady jsou jiz k dispozici urcite zkusenosti, neboi lze predpokladat napi'. : - vliv minule "vyzkumne" zkusenosti respondenta, vliv dobrovolneho pfihhisenf se ke spolupn1ci pri vyzkumu, - rozpor mezi situacf zkousky a situaci realneho vykonu (vcetne vlivu stresu, zajmu, ocekavanf pomoci apod.). V teto souvislosti se upozornuje i na situaci, kdy je vyzkumnfk az pi'Ois zaujat svym tematem. Nikoli mihodou se i v kvalitativnich vyzkumech uvazuje 0 tymove pnici. Presto vsak nemuZeme nepripomenout klasickou namitku vuci technice zucastneneho pozorovanf. Pri dosaZenf jisteho stupne identifikace se skupinou muze badatel ztratit schopnost objektivne vypovfdat 0 sledovanych j evech. Muslme ovsem pi'iznat, ze stejne tak muze byt koncept ekologicke validity pouzit ke kritice extenzfvnich standardizovanych seti'enf. Ostatne to je duvod, proe socio logove, ktei'( se zivi vyzkumem vei'ejneho mineni, s takovym napetfm cekaj ( vysledky voleb. Je pfiznacne, ze tato otazka byla akceptovana dosti univerzalne.3 Pojetf interni a externf validity je nesporne syntetietejsi. i kdyz nerusi vychozi typologii. Koncept ekologicke validity vyjadfuje mnohem vyraznej i praktickoaplikacnf hledisko. S tliva se pfitazlivym take pro kvalitativn{ smery, ktere projevuj i urcHou tendenci k hypertrofizaci zmlneneho principu. S. Lamnek naphldad tvrdf, ze klasicka koncepce se zabyvala predevsim validitou externi a empirickou, mene jiz vztahem k jevu. Dale vychazela z pi'edpokladu neutral nfho vztahu mezi badatelem a objektem. V kvalitativnfm vyzkumu vsak uz podle jeho mizoru nejde ani tak 0 metodu, jako 0 vysledek hadani. Validita znamena v idealnim pi'fpade konstantnost zprostredkovanych strukturnfch interpretacf pri zachovanf maxi malnf variace perspektiv.4V kvalitativnfm vyzkumu - ale pravdepodobne nejen v nem by melD jit 0 naplneni dalsich forem validity, ktere je mozno vyclenit zvlasf: 1 . ekologicka validita znamemi platnost vysledku vyzkumu v pfirozenych pod mfnkach; 2. komunikativnl validita vyzaduje opetovne overenf v rozhovoru; 3. argumentativni validita; 1I) oltizku lIIoli vacc aklcra, h) zohccn�l1f
'
.
,
) Gorbatenko, A.S., Rogov, le.I., K voprosu ob .. eko)ogiceskoj validnosti" metodik oprosnogo tipa, Rostov n.D., 1 983 • Lamnek,S., Qualitative Sozialforschung, Band 1 - Methodologie, Psychologie Verlag.� Union, Munchen 1988, str. l 54
89
4. kumuilltlvnf vulldltll i'.llvazck pri hfral vyslcdky dal�ich vYZkUlllli; vnlidizncc na praxi. Ani tyln specificke pozadavky nejsou ncpfijatc\ne 'I. hlcdiska kterehokoli vyzkumu. PoC{tajf sice s prechodem od technik meren! k technik,im interpretativnfm a komunika tivnfm, pocftaj f s vetsfm ohledem na dotazovaneho, s vetsfm priblfzenfm se terenu a s vyraznejsf tlexibil itou metod (a naopak s mens) pfedbeznou strukturacf "pole"), nicmene jsou svym zpusobem rovnez univerzalnf. Mohou se prirozene objevit i uvahy, ktere berou v potaz i pojmove odlisenf. Parrf sem treba otazka nahrazenf validity tzv. fidelitou.5 Zatim vsak J. Bogumil a St. Immerfall nedochazejf zasadnfho i'eseni. Souvisf to s jejich snahou podat kriticke hodnocenf etyr, podle n ich zakladnfch paradigmat vedeckeho myslenf, totiz analyticko-nomologickeho (fakticky neopozitivistickeho), marxisticko- Ieninskeho, kval i tativnfho (interpre tativnfho) a frankfurtske skoly. K nim pi'ii'azuj f etyli typy ovefenf platnosti: korespondenenf toorii pravdy, kriterium praxe, - usilf 0 neustlilou plausibilitu dat a toorie ve vztahu ke kafdodennosti, uzitf ,,historicko-empatickych" pojmu. Vede nas to k presvedcenf, ze zakladnf paradigmaticke vari ace ovlivnujf take pojetf val idity vedeckych zjistenf, a to jak v rovine teoreticke, tak pri empirickem zkoumanf. Ve vyse uvedenem odkazu je porovnavano stanovisko marxisticke s kritickym, i kdyz jde zretelne 0 rozd(J mezi schematickym pojetfm stalinskym a pojetim d i alektickYm. Ve Francii se leckdy paradigma dialekticke uvadf explicitne: zarazf vsak, ze vfse citovani autoi'i ignoruji strukturalismus, ba dokonce i systemove teorie (N. Luhmann). Vysvetlen( snad muzeme hledat v oblasti vztahu funkcionalismu k empiricke analyze a k verifikaci. K problemu plauzibility a validity se vyjadi'i1i take P. L. Berger a H . Kellner. Upo zornili, ze v beznem zivole rozhoduje pi'edevsim plauzibilita pojmu a ze sociologove nejsou imunnf v ue i jistemu relativismu, a to z duvodu historickych.r. Podle jejich mizoru je socialne konstruovana i sarna veda. Jejich stanovisko vsak zustava otevrene v tom smyslu, ze sice pl ati, ze vyznamy nemohou byt do siluace vnaseny zvenef, ale ze na druhe strane musf byt kauzalita operaciomilne proverena (v situacfch).7 R. GirtIer piSe pi'fmo 0 nutnosti vztafenf validity k respondentum. K Soucasne pozna memiva, ze jista predinterpretace ( .. Vorverstlindnis ) je fataln! a nelze ji izolovat. V pojetf validity se tedy stretavajf vsechny paradi gmaticke orientace, aniz by tuto kategorii mohly zasadnfm zpusobem odmitnout. V pozadf totiz stoj f ona klasicka schut zovska otazka, zda je mozna objektivnf veda 0 subjekti vnim smyslu. S. Lamnek v navaznosti na J. Bogumila res! problem intersubjektivnfho charakteru soc ialnf reality 5.
"
, Bogurnil,J . • Irnmerfall.SI., Wahmehrnungsweisen ernpirischer Sozialforschung. Frankfurt am M .. 1 985. str. 7 1 " Berger.P.L .• Kellner.H . • Sociology Reinterpreted. An Essay o n Method and Vocation. Anchor B ook, N. York. 1 9 8 1 . str.60-6 1 7 Tamtcz str.43 , Girtler.R . , Methoden der Qualitative Sozialforschung. H .Bohlaus, Wien 1 984, str.30
90
pOUkU/.Clll Ila 10, '1.c
d'l I.ne s u hj e kl y
ptccc jell II1nj{ n�klcn.' spolctlle vlasltlOsli
iinn�
hy veda Ileh y l a ll lo7.llIi." rutI le Bel'gera
s
K e l l ncre l l l ohsahujc porov illiv.tnf ruznych spoh:cnostf
It
j c./ kll
d ivergentn(Ch vyznamovych systemu shyty pfcdpoklad, fe pro lakovou kompamci 'I,dl' existuje urcity prostor. Je d.)n nejen jako soucast "struktury relevance" v sociolog ii, a l l
'
soucasne j akozto pfedpoklad, ze vsechny spoleenosti majf neco spolecneho. In
Problem stability Problem reliab ility ponechrime stranou naseho zajmu, nicmene pripomeneme ol .i/.kll stalosti zjistenf v souvislosti s kontextem zarazenf indikatoru. Existuje tu klaskl-. y. Cantrilem exponovany prfk lad zmeny kvantitati v n f proporce v d usledku pouhdl" prohozen f sJedu dvou otazek: ve vyzkumu z roku 1939 slo 0 to, zda dotazany s()uhla�1 s ucastf americkych obeami I . v nemecke armade, 2. v annade britske nebo francouzske. Pri dodrzen{ tohoto pofadi Cin il podil kladnych odpoved f 22% a 40%. By l a- I i k l adcn:l nejprve otazka cfslo 2, pak v nf odpovedel0 souhlasne 45% respondentu, a v nasledujld potom 3 1 %. Nelze nez pfijmout hy potezu 0 kontaminaci odpovedi di'fve manifeslov
• Lamnek,S .. cit.d., slr. 1 5
'0 Berger,P.L. . Kellner, H .• cit.d., str.n
" Chauchat.H .. L'enquete en psych
91
I l l .il.alo sc lIaphk lad. ,}t: l.lIal'nou roli hrajc sYlllct ric nahlzCIle.' sk:ily mlpovcuL Jcsllize hyly Vl� formc A dolazn{ku ( poslo v n f Hn kcly) nu b fd nu l y l·tyfi pozitivni varianty oupo vtdi (i kl ly z s ruzn oll mfrou vyhrau), cinil soueet techto variant 66% vsech oupovedf. Jcdllouuchou souhlasnou variantu ve forme B volilo ovsem jen 23% dotazanych. 14 J inf autofi odhaluji pusobcnf efektu exemplifikace, kdy zavedenf pi'fkladu do textu 1I1i\l.ky rovne! menf (stalisticky signifikantne) strukturu ziskanych odpovedf. Vedle vlivu pol'auf, v nemz jsou otazky predkladany, lze dolozit i v l i v umfsteni otazky 1111 pocatku, resp. na konci dotaznfku. Konkretne slo 0 nazor dotazovaneho na porodnost vc rrancii:15 Zacatek Konec -
-
-
pi'ms vysoka pi'imerena nedostatecna (nfzka) nevyslovilo se
CELKEM
38 51 6 5 1 00% (N= 1 1 52)
29 56 6 9 1 00% (N= 1 1 66 )
Zda se byt temer nemozne, aby tyto nuance byly bniny v potaz pi'i konstrukci tezauru promennych a pri praci s nimi. Na druM strane je mozne fixovat udaj 0 tom, zda indi kator s1<11 v souboru udaj u zcela samostatne, anebo naopak byl soucastf baterie, kde byl um fsten v dotaznfku, apod. Problem arteficiality zj istenf nelze vyi'esit zapojenfm vyhradne jen otevi'enych ot
sociologie, 27, c.2, 1986. 5tr.304-305 " Gremy.J.P" Les experiences fran�i ses sur la formulation des questions d'enquete. Revue fran�aise de socio!ogie. 28, 1987, str.567 an. I. Champagne,P. a kot., Initiation a la pratique sociologique, Dunod, Paris t989, str. l 78
92
ankctou
...
1 plalilo 10 jak pro prolll{l n ll�; IlIclilol'll!. lak PI') sociodclllogmlkk6 Zl1 a k y 1 .
Tento l1lo(iv zaj ilml soc iology I rv a l c : ni:/,Ozcll 1st( sociol ugllVC J . van tier ZOUWCI1 a
E. de Leeuwov alK prinasej i nova zjistenf 0 rozd(Jcch v dalech zishlnych prostfcdnic
tVlm postovni ankety. telefonickeho i n terview a pi'imeho rozhovoru. Pro nas jS()U inspirativni pi'edevsfm udaje 0 technickem a metodologickem zazemf. nebof kaztltl technika probiM pod Ie propracovaneho phinu. designu. PIau to i 0 telefonni ankete. kde se poeita s podporou systemu CATI (computer assitance during telephone interviews). Pouze v tom pffpade, ze techniky jsou apli kovany v optimal nim modu, muze byl srovminf korektni. V uvedenem vyzkumu byly napi'. vsechny osoby predem kontakto vany i nformativnim dopisem.
I kdyz zavery nejsou nik terak prevratne (stran navratnosti. kvality udaju, apod .), naznaeuji. ze rozd11y nemusej f byt dramaticky velke. AutoN rozebfrajf vliv social niJlO tlaku (persuasion), komplexnosti utohy a kontroly procesu dotazovanf. Zdrojem chyb muZe byt nizSf motivace. neporozumeni, nedostateena kontrola. Dotaznik rozesiJany postou nevykazuje vysSf podiI chyb a zkreslenf. ma vyssl reliabil itu, je ovsem pro res pondenty podstatne mene zajfmavy (zv l aste ve srov nani s rozhovorem face to face). Z h l ediska tezaurovanf promennych se ukazuje dalSf problem v tom, ze nektere promenne jsou citlivejsi na zpusob zj iSfovanf. Pri srovnanf dopadl relativne do bi'e indikator pnjmu (autoi'i to zdiivodnuji relativni plochostf pnjmove distribueni kfivky v Holandsku), naopak signifikantn( rozdiJ byl zfskan u nekterych subjektivnfch skal (sebehodnocenf, osamelost). Pffmy rozhovor se vyznacoval vysSlm pod Oem " souhlas nych " odpovooi (acquiescence), ovsem tato tcndence byla prokazana predevsim u zen. Lze tud{z mIt za dolozene, ze standardni indikator (skala) reaguj e ruzne citl ive na zpusob prezentace, coz miize byt kombinovano i se specifickou reakcf nekterych social nfc h skup i n . Zaroven je potesitel ne. ze pri prom yslene organizaci sberu dat (na bazi overeneho, standardniho modelu) nen! treba se ob6vat velkych odchylek.
Aposteriorni proverovanf validity Pri overovan{ validity se casto u ziva faktorova analyza, od nlz se nezffd k a ocekava, Ze umoznf odkryt nejake latentnf struktury faktoru, a mnohdy takto rekonstruovat puvodne taxativn( operacionalnf definici. Obcas se Ize pritom dock at neprijemneho pfekvapenf, kdyz zahrnuti souboru estimatorU pod jeden spolecny faktor predstavuje vlastne nejmene Mdoud vysledek. V ramci jednoho z naSich vyzkumu ucnovske mladezel9jsme zavedl i sadu polaritnfch
stupnic urcenych k hodnocenf vychovnych cinitelii (rodicu, mistrU, vychovatelu). Slo fakticky 0 princip semanticke d i ferenci ace, upl atneny v ramci standardn{ho dotazniku, coz bylo spojeno se shodnou orientacf stupnic. Presto jsme vsak predpokladali. ze skel ly postihnou jednotlive dimenze hodnocenych objektu a ze nebudou navzajem prfl is 11 Andrejev.E.P., a kol., Socialnyje issledovanija: postroenije
i sravnenije pokazatelej, Nauka. Moskva 1 97 8 . str. 1 94--- 1 9 5 . . Zouwen, J.v.d., d e Leeuw,E.D., T h e Relationship between Mode of Administration and Quality or Data in Survey Research, XTI .SvetovY sociologicky kongres, RC �3, Madrid 1 990 .'. Kuchar, P., Burhinek,J .. Vyzkum zakfi SOU cnergetickych, USPV UK, Praha 1 989
93
I
�mcloval. NlI.�l� otcklivilnJ
sc
ncnapl n i lo. II dokollcC hyl za pOlllod f'a klomvC analyzy
Id c n l i fikovu n j cd c l i spolcCIlY fakl or. jcnf zhruba stcjnou III C nlU sytil vscch sest polaril
IIfch slupnic. !11
To, co by v pNpadc konstrukce �kaly na principu sl ozem5ho indexu znamenalo prfz
nlvy vysledek. v tomto pffpade naznacilo, ze dotazanf nemaji zrejme schopnost rozliSit .Iednotlive aspekty . Mohli bychom dokonce uvest, ze snad pnmo odmitli nabfdnutou slrukturaci reality a jednotlive osoby hodnotil i zjed nodusenou, i kdyz mozna jedine rclevantni optikou "dobry
spatnf'. Tato tendence se ostatne projevuje i v jazyku
udolescentu v univerzalnfm obratu "to je s pnivny. . . ". Zustavli samozrej me otazkou, zda hlubSf exploraci zabninila pouze tato synkreticka tendence, anebo treba unava, neochota "himat si hlavu" nad pomerne obsahlym dotaznikem. Jak ukazeme pozdej i , nejde zrejme 0 zasadni vadu metodologickeho principu: v j inych vyzkumech se nam dafilo "semanticky prostar" primerene strukturovat. PlatiJo to i
0
s ituacfch, kdy jsme pracovali s beznymi posuzovacfmi skalam i . Ovsem ani zde
nelze povazovat vysledky zfskane faktorovou analyzou za definitivnf kriterium. V ji nem vyzkumu2J jsme sice dokazaIi interpretovat, podIe jakych kriterif posuzujf nadUzen i sve podffzene (a takto ex poststrukturovat operacionalnf definici do tn relativne nezavislych d i menzf), avsak k jednoznacnimu potvrzenf val id ity jaksi nedoslo. Posudky nadfi zenych totiz nekorelovaly ph1 i S silne s posudky nezavislych hodnotitelu (v jednotlivych polozkach) a u tohoto druheho zdroje se objevila i co do obsahu dosti odI ismi struktura faktoru. Domnivame se, ze tyto vysledky nejsou duvodem k nek l idu. Jestl ize se ukaze, ze dva hodnotitele, kterr se lisf m frou znalosti posuzovane osoby i zaujfmanou rolf (nadffzeny nezavisly tazatel v situaci rozhovoru), uzfvaj f ruznou optiku, pak to svedCf 0 f1exibi l ite pouzite metod iky . Hodnocenf vysledku faktorovych analjz nesmf byt rigidni a nezavisle n a kontextu zjisiovani udaj u. Nejde 0 to, ktery vysledek rna mft vetSf vahu: svoji hodnotu rna i dukaz toho, ze jsme
se
oc itli na ceste triangulace . . .
Tyto zkusenosti z vyzkumu m im ochodem naznacujf, z e i standardizovane techniky reaguj f na vyzkumnou situaci, na kontext, na "uzivatele" a jeho uhel videnf. Samozrejme nejvetSi chybou by bylo, kdybychom si takoveto kriticke porovnavanf v z ajmu zjedno dusenf odpustili. Ne vZdy se setkame pri dodatecnem provel'ovani val idity s rozpornymi vysledky. Muzeme zde prezentovat i prfklad proverenf vnitfnf struktury sady promennych za po moci ruznych technik. Konkretne slo 0 faktorovou analyzu, komponentnf analyzu a nektere varianty clusterove analYzy. Data byla ziskana postupem beznym ph vyzku20
Pi'i hodnocent rodicu byly konkl1:tne uzity polnntn{ petibodove stupnice v nasleduj1clch dimcz1ch: - sprovedlnost - pl'iklndnost - nutoritn - zajem 0 problemy mladych lidl - vztah ke sve prtici (zamestnani) U mistni a vychovatelu byly nekterc poloZky nahrazeny dalSfmi: schopnost udrret kazen, schopnost hodne naucit (resp . ..umej( spoustu 'led"). " BurianekJ., Kuchar.p., Analyza persomilnfho obsazen f fidicfch fun kd v a.s.OBALUNION Teplice. Praha 1 99 1
94
I I H:ch vdc.lndlO I I l 1lll' n I ( k vullli vyhcl . :-.lantlanh/.ovaIlY I Ol.hovor). ( )t l h lcdnc l l lc zeda
0<.1 ohsahu jcd nol l i vych [ll llo:i:ck a pmuvmil llc jCIIO III 1.lska n;i scskupcn i prolllcnnyr h . V 1011110 pfipadc .ic v ys l cd ck plllC!.ildnY v 10111 slIlyslu. l. e rll l'.IlC a l gorillllY vcdoll ph�l:\,
jen k vcl mi pod o b n Y I l l vyslcdk ulIl. Z loho IIlUZellle zpel ne vyvodil. fe kOlltal l l i n m:c vy s lcd ku pouzilnu metOl.lou zprac()v,inf nenf pfl1 is pmvdcpodobmi. Tyto otazky j c moznn pfirozene roziiffit: bylo by potfebne vedet, zda ruzne m u l ti va riacni poslupy a j ej ichjednolli ve algoritmy zaruclIj f alespon minimaln) shodu vysledkli
v wvine interpretace. Teprve tehdy bude moine pouiit vysledky take k ovefen' kon struktove val idity, ke konfirmaci vychoz{ho operacionalmno schematu. V tomto smeru j e pochopitelne moine pokraeovat jeste dale. Milze se stat, ze faklll rova struktura urcite baterie dotazil odhalena u jednoho souboru nemusf platit pro J i llY
soubor, pro j i nou socialnf skupinu apod. Na to poukazal pri vyzkumu hodno t ovyc l l orientacf D. Holda.22 Hm provedene faktorove analyzy odhal i l y j i nou Slrukt ur;u: i polozek, nez jakou pfedpokladalo puvodnf schema. V mimi i nzerovanem prfkladu (tab. !) anal yzujeme komplex 27 promennych, kterc charakterizujf subjektivnf nazory a mfnenf. Z uspornych duvodil budeme zcela abstra hovat od obsahu jednotlivych promennych, ponevadz nas zaj{ma pouze formalni aspekt shl ukovanf promennych do urcitych celku (faktoru, shluku, d imenzf). Pouzite metody vycMzeji z nabfdky systemu BMDP, z nlz byly aplikovany tfi varianty shl ukove ana Iyzy, komponentnf a faktorova analyza (rotovane reSenf DQUART).
I kdyz musfme poeitat s dalsfmi okolnostmi (odhl fzime dale od charakteru promen nych, resp. j ej ich parametru), existuje znaena podobnost v seskupovanf promennych. Hranice faktorovych zatezf pi'itom byly posuzovany arbitrarne. Vysledky shlukovanf metodou A a B jsou totozne, v prvnfm shluku doehazf k fetezenf (od promenne 2D). Protoze byly zkoumany ti'i baterie promennych, pozorujeme, ze v kaMe z nich dochazf k vnitfnf strukturac i . Muzeme najit nekolik velmi podobnych seskupenf, napf. A2a, C2a, FI, K2, anebo A2b, C2b, K4 a F4. Kdybychom chteli vyhledat pomyslna j adra techto seskupenf, Ize
vychazet z misleduj fc{ho rozlisen(; a) 2A,2F.6J.6N b) 9A-D c) 2B,2G,6K d) 2C,9G ,9H.9J e) 9K,9L Tento vysledek ovsem svedcf jak 0 moznosti pfijetf ureiteho pi'edpokladu 0 struktu raei puvodn{ho znakoveho prostoru, tak 0 riziku vypl yvajfcfm z uzitf jedine techniky k validizaci. Proto paralelne s konceptem vfcenasobne operacional izace musfme uva zovat 0 vlcenasobne val idizaci - pokud tento silne aproximativnf postup chceme takto oznaeovat i nadale. V tomto pi'fpade bychom mohli pripojit komparaee znamych sku pin, diskriminacnf analyzu atd.
22
Holda. D
.•
Problematika metodik II technik sOCioiogick6ho vyzkumu mladeze, UK Praha 1 976
95
Tab. l - Srovndnf ruznych multivariacntch postupu Clusterova analyza
Falrtorovci analyza
Komponentnf analYza
ANG. COMP.
CORR. SING
ANG.SING.
A1
B1
C1a
F1
K1
2A
2A
2A
28
9A
2F
2F
2F
2G
98
9A
9A
6H
6K
9C
9C
9C
6J
90
90
6N
9E
9E
-...-
.-...- ............--
9E
98
C1 b
6H
2A
6H
6M
2F
K2
9F
9F
9A
6H
28
6J
6J
9E
6J
2G
6N
6N
98
9E
9K
9K
9C
9L
9L
90
6M
6M
9F
B2a
.---
9K 9L
28
6K
I
6K 60
2G
.-
F3
K3
98
2A
9C
2F
90
6J
9A
6N
C2a
28
F4
K4
2G
2C
9J
A2b
6K
9H
9H
2C
60
9K
20
20
C2b
9G
9G r------..--. .- - -. 2C
2E
2E
2C
20
·6M
9G
91
6L
60
-
--------- -
9H
61
9J
9G
K5
9H
20
9K
9J
2E
9L
-.-- �
6L 91
96
9F
F2
98
A2a
I-
90
. -f- --.- ..
. _--
K6
-- -_.
_.
- --------
hula ot,izck. k tcni pl\:sa· i tlo rov illY illterprclat.:c dat . Jakmilc tot i l. doslo k lIlaSOVClIlu rozsffenf vyk zmi i'! o vtm yc h postllpii analyzy dal (pocltajc v to i path-analyzu, log-lineamf unalyzu apod.), vznik,l otazka vyberu tech nejvhodncjsich, problem volby plauzibi lnfho modelu. M.A. Schiltzova upozornuje na radu lokalnich vliviJ na uzitf rUznych analytickych postupu. Anglosaska tradice pry dava prednost analyze log-linearnf, analyze l atentnfch struktur a klasicke faktorove analyze, zatfmco ve Francii pi'evhidaj f metody k lasifikacnf (clusterova analyza) a korespondencnf analYza. "Tento , vyber' metody nenf neutralnf. Ma prosty, ale zasadni vliv na kOdovanf dat".23 Anglosaska tradice zdiiraznuje spiSe modelovanf, rozlisenf exogenn{Ch a endogennfch promennych. Francouzska sociologie preferuj e kategorizovane promenne, "modalitu" odpovMf. Doporucuje se zde napr. odkl adat na co nej pozdejsi dobu kategorizovani otevi'enych otazek, resp. jsou jiz pl'ed kladany mimety na jina resenf tradicnfho dok6dovanf.24 Modelovani pl'edpoklada zavedenf nekolika promennych s omezenym poetem uza vrenych kategorii. Do modelu jich lze zavest pouze nekol ik. Navic vznikaj f urcite epis temologicke obtize souvisejici s mel'enim. Hezkym pfikladem metodologicke reana IYzy. kteni porovnava oba dva pfistupy, je anglicko-francouzsky projekt Comparative N il pm.mll lcl'illo Illctodologickyt.:h expcrlllwlltii Sl� ryslJ,ic
hUjl',
Study of Statistical Methods Applied to Social Science Data (/988).
Navazujicf studie25 daISich autorii (K.v.Meter) ukazaly, ze koneene vysledky analyzy ovlivnuj( vsechny pi'edchoz( kroky, ktere souvisej f s analyzou: I . volba deskriptivnich promennych 2. vyber jednotek sledovane populace 3. k6dovan( dat 4. metoda statisticke analyzy V pochybnost je bnina i samozi'ejmost koncepce vyuzitf explanaenfch promennych, jakymi jsou vek, pohlavi atd. (P. Cibois). V nasem prostl'edf ziskava trochu senzaeni pfichu( nazor, ze pro post-modernis tickou interpretaci rna vetSf vyznam predstava, ze vse souvisf se vSlm, spiSe nez nejaky kauzaln( model vzajemneho pusobenf nekolika promennych (P. Rosenaeuova - VailIan courtova). Pro propagatory tohoto smeru (1. H. MiJler. eh. Norris) potom pfedstavuje kazda interpretace spatnou interpretaci, coz plat! i 0 etenl jakehokoli textu. Budeme-li samozi'ejme uvazovat 0 metode "dekonstrukce", bude se koncept operacionalizace j isto jiste chvet v samych zakladech. Subjektivni kriteria
Vzhledem k obt(zim, ktere provazeji ovefovanf empiricke validity, bude vhodne uplnat se nejen k vnejsim, vice ci mene objektivnfm kriterifm, ale pfinejmen�fm cas od casu sahnout po kriteri(ch subjektivnfch. Nen( zatfm pfHis obvykle uplatnit nazor sku piny expertu: casteji se m UZerne setkat s principem sebehodnoceni. Zafazenf otazky .•
" Schiltz, M.-A Influence of the ChOice of Statistical Analysis on Basic Operations in Survey Research: Coding and Selection of Variables, X I I .WCS, Madrid 1990 24 Lebatt,L, Salem.A. Analyse slatistique des donnees textuelles. Paris, Dunod 1988 25 Interrelation between type of analysis and type of interpretation. RC XILWCS, Madrid 1 990 •
97
.. Odpfl vl'llN {I'll' pm l'l!i \'/'
lUI
I',kd/f/l'
IIltt;:k v ? " slci ne i n ko /,a koll lpol1ov,lllf Izi -sk(Jru
ov/(cm 1lI1loho IlctdH, SlIbjcktivnf ccsta k ovcrovanl val idity llllizc mit h,dll dallHch (Jodob. Variantu expert n iho pousouzcni pfedslavuje princip konscnsu vcdecke komunity, kteni by se mela shodnout v hodnm:enf vysledkii metody. Zmincny jiz princip adekvatnosti
(A. Schutz, A. Giddens) muze byt uplatnen i v podobe predlozeni vysledku vyzkumu zkoumanym osobam, muze ovsem vyustit pHmo v participativnf strategii. Jde zknitka 0 siroke spek trum postupu, kdy na jednom p61u stoj ! trpeIive porovmivani vysledku kvantitativnfch a kvalitativnfch analyz, ruznych zdroj u udaju, na druhem pak vzdy tak trochu riskantnf vaIidizace na principu souladu se zdravym rozumem.26Nicmene i 0 teto ceste ma smysl uvazovat, jak nazn acuje v mivaznosti na
R. Boudona V. B. Moj i n Y R. Boudon zavadf termi n zdraveho rozumu v uzkem smyslu: jde 0 to, Ze v kazdo
dennim zivote uZlvame fadu principii, jimz pfipi sujeme univerz
R. Boudon chce podrob it nektere z nich diskusi, a proto vybira ti'i : 2�
I . "Pravdaje jedinecna" - jestIize se dye tvrzen f 0 jevu vyrazne odlisujf, pakjen jedno muze byt pravdive.
2. "Dobra teorie zobrazuje jev tak, j ak y skutecne je"
jde vlastne
0 popularizaci
korespondencnf teorie pravdy.
3. "Vsechno rna svou pficinu" - postullit uni verzalnfho determ ini smu. R. Boudon na pffkladech ukazuje, jak v kaZdodennfm zi vote resime situace podle techto pravidel. Tvrdf vsak, ze nemaji univerzaln f validitu. Ponevadz maj i spfSe meta racionalnf charakter, tezko muzeme jejich vliv zachytit ci zpochybnit. Podle E. Durkheima mel a sociologie skoncovat s vseobecnymi predstavami, aby se vyhnula rizikum Baconovych idol. Timto by la vlastne sociologie nasmerovana proH zdravemu rozumu
(common sense). Dnes ovsem pozorujeme v souvislosti s odmftnutim
pozitivismu a racionalismu jeho renesanci. Boudonova reakce je spfSe stfizl iva: chce ukazat, ze v mnoha vedeckych diskusich hraje zdravy rozum vetsl roli, nez je zadoucf. Pokud bychom se dokcizali vyvarovat skryteho vlivu urcenf zdraveho rozumu, muzeme vnfmat tyto teorie a poznatky ve zce la j i nem svetle. Tema pouzitelnosti kriteria zdraveho rozumu se ve francouzske sociologii objevuje j i z ponekolikate: pfipomfname analyzu pi'fstupu P.
F. Lazarsfelda, R. K. Merto n a
a M. Mausse (viz jeho pojetf provizornfch definic) obsazenou v praci P. Bourdieua.30 Ten jde dokonce jeste dale, kdyz otevfni i otazku i 1 uzornosti transparence a funkce nevedomf. Projevuje pfitom vetSi pochope n f nejenom pro systemove a strukturni pi'fstupy, ale take pro sociologii interpretativnf. Muze ostatne navazovat na fadu zdroju, n apr. n a 26 27 2' 29 ){)
C. Levi-Strausse nebo i M. Merleau-Pontyho. Proto take s nadneji zachycuje .•
Srovnej Petrusck . M Kvantitati vnf nebo kvalitativn{ melody? Sociologicky casopis 26, 1990. 15 . 1 -2. str.88 MOjin, V .B . . Dve strategii izmerenija, Sociol. isslcdovanija 1 989. 15.6. str. 1 1 8 Boudon. R.. Common Sense and the Human Sciences. International Sociology, voL3. c. l . 1988, str. 1-22 Tamtez, str.2 Bourdieu, P .. Chamboredon. J .....c. , Passernn, J ....c. , Le metier de socio1ogue, Mouton, Paris 1968. str.36--3 7
98
.
1 1 11 ' 11 1(' 1 1 1 I ' I t'kollsl l u ku' I ca l i l y i lu:dostatky trad i u l l I I l d u k l l V l s l lt:kr a s l a l ld' l l d l /,lIJ l l' l
II wtot!olog ll'
II
1 \ 1 1 0111\011 Sl' chn' sOllstf'cdit na kognitivllI l.\Irnjc faicsilych prc (\stav, I'f'ipollsh. lr ! y l t , 11 I0hllll v y pl y val i
I.e
zdroju afcklivnfch, Slav! sc vsak
Zi!
c h l adno u tcorii fall'slIych
"
"
pl nb.IOl v , Na 1011110 Jlo l i pak prczclltujc radu pf{kl adii I Icsp ra vn c kauzul n i i l llcrprel an' Jot" jt'll not l i vych Uli
l 1 I c h sck vcncl i
0
tzv . tcor i i pfflditostf. Dospfvu k zuveru 0 vyznamu neutni l il ilio
provtlr()v�ini ruznych, casto kontradiktorickych explanacf jednoho jevu. Boudonovi se rysuje rozdelenf vedecke obce na d ye skupiny: na "sociologidoll purty " a na "racionaIistickou party ".32 Smel'uje k sociologicke teorii usudku, price l l l /,
poukazuje na Simmeluv a Mannheimuv relativismus, na potfebu kritickeho pi'fS l u p l I Toto vyustenf by s e u Lazarsfeldova Mka mohlo zdlit a z pfekv apive, vyjadfuje v�,,� podI e naseho nazoru prevazujfc{ tendcnci k l i beralisticko-kritickemu pojeti veded.c metody. K posunum tohoto typu dochazf i u jinych autoru, viz naph1dad pred po kl ad existence tfelmo svetajako interpretacnmo ramce u K.R.Poppera (Objective Knowledge
1973). Postfeh tykajfcf se I i mitii explanacf v jazyce kazdodenni110 zi vota zasl uhuje ocene nf, nebof pfekracuje hranice uchopenf reality a jejf inlerpretace na urovni jednol l ivych pojmu, poznatku ci vyznamu .
... Tamtez, str.71 )! Boudon, R., Common Sense and the Human Sciences, International Sociology, yoU, c, l , 1988, str. l :!
99
§
8
-
PRAGMA TIKA: STANDARDIZACE A SEKUNDARNI ANALYZA
V pozadf naseho snazen! 0 nalezenf prakticky pouzitelne koncepce operacionalizace se postupne vynoruje motiv triangulace, srovnavanf vysledku ruznych vyzkumu reali zovanych ruznymi technikami. Usil f 0 hledanf cest ke zobecnovanf vysledku empi rickych setrenf nezffdka ustf v zajem 0 metodu sekundarnf analyzy, pro jejfz realne upl atnenf vytvai'f zpusoby zvladnutf operacional izace rozhodujfcf pfedpoklacty. Pokud j sme tedy az doposud uvazovali 0 operacionalizaci j aksi prezen tisticky (ve smy slu jednonizoveho aktu), zde tento horizont pi'ekrocfme: budeme klast otazku, nakolik je mozne a efektivnf pfijfmat relativne ustalene operacionalnf definice. Nenf tezke odhal it, ze llrcite soc iologicke paradigma obsahuje vzdy sadu osvedcenych a relativne dlouhodobe uZfvanych operacionalnich definic a promennych (napr. i ndexu social nfho statusu apod.).
Problemy sekundarni analyzy dat Od problematiky dodatecnych transformacf a standardizace znaku, j iz jsme se zabyval i v ramci § 5, je jiz jen krok k nastolenf zasadnf otazky. jak souvisf podana ope racionalnf definice s moznostmi opakovanych analyz ziskaneho empirickeho materialu. Je vhodnejsf pohlednout na ni nejprve "od konce" a zabyvat se zakladnfmi pfedpoklady takove reanalYzy. Jiste vsak muzeme ocekavat, ze urcity zpusob definovanf znaku vytvan tu lepsf, tu hors! pi'edpoklady pro pozdejSf realizaci dalsfch analYz. K samotnemll problemu ruzneho chapanf sekundarnf analyzy jsme se jiz pomerne obsfrne vyjadmL I Vedly mis k tomu pi'edevsfm prakticke d uvody, protoze v navaznosti na vybudovani vcelku rozsahlych datovych bazl je na case uvazovat 0 zvysenf efekti vity vstupu sociologie do rlzenf socialnfch procesiL Takove d atove zakladny vznikaj i dnes nejen pri vyzkumnych ustavech, ale i v podnicfch. Pfedpokladem zakbidanf a fungovanf databank (anebo alespoi'i archivu sociolo gickych vyzkumu) je nesporne take vytvorenf tezauru promennych. Je zapotiebf najft adekvatnf zpusob ulozenf informacf a jejich systematickeho utffdenf nikoli jen z duvodu formalne-provoznfch, ale take z hledisek obsahovych a metodologickych. 0 vsech techto problemech pfehledne referuje P. Dvofak.2Na ne pak navazujf problemy zpusobu B urianck,J., K pojetf sekundamf analyzy, Soc.cas.,XXIV, 1 988, str,74-92. Viz tCz Metody a techniky sociologickeho vyzkumu II, SPN Praha 1 988 , Dvorak,P., Vybrane metodologicke problemy vystavby banky dat z vyzkumil vel'ejneho m{nenf, Kand, dis.pn:icc, Prahn 1 985 I
1 00
zpracovanf ulozenych informacf, a to zej mena tehdy, nespokoj i-Ii se vyzkumnik s pouhou rese..sf, ale naopak usiluje-Ii 0 novou analYzu. Nase pojeU sekundarnf analyzy pfedpoklada aktivnf zachazeni s dffve poi'izenymi udaj i , tedy take s jejich transformacemi, rekategorizacf apod. Jde 0 pOjetf uzsi, ktere navazuje na pojem reanalyzy, ktery vzeSel z usilf zakladatel u tohoto konceptu (P.F.La zarsfelda a P . L. Kendallove). Snaha 0 prekonani limitu plocheho empiricismu zdobf dalSiho z klasiku koncepce sekundarnf analyzy, H.H.Hymana,3 i kdyz zaroveii ote v fra otazku, zda sekundarnf analyza muze pfekroCit uroveii empirickych generalizacf a vest pfimo k tvorbe teorie. V nasem pojetf se orientujeme zamerne na analyzu primarnfch dat, cfmz je zaruceno setrvanf v empiricke rovine a podrzenf charakteru techniky (na rozdtl od nespecifick6ho pojetf, ktere chape sekundarnf analyzu spiSe jako metodu). Pfedpoklactame, ze v teto analyze vystupuje vyzkumnfk jako aktivni, tvurCf subjekt, a nikol i j ako kompil
0 variantu, kdy je znamy poznatek zasazovan do novych 0 konstruovanf casovych fad, 0 komparaci , o korekd nahodnych chyb jedineho vzorku, i koneckoncu 0 teoretickou reinterpretaci Muze j ft pochopitelne i
empirickych kontextu. Marne zajem napi'.
dat, trebaze tato rna sva zcela specificka uskalf. Pripomeiime si nasledne a dobove zavisle reinterpretace vyzkumu P.Machonina a kol. Ceskoslovenskd spoleenost. Ne kaz da prace s dffve zfskanym empirickym materialem ovsem snese oznaceni sekundarnf analyza. Nami propagovane uZS! pojetf reaguje na stav, kdy je j iz k dispozici vypocetni tech nika potfebna k ozivenf datovych souboru,
a
to vcetne primei'eneho softwaroveho
vybaveni. Pnive ta umozi\uje vytezenf informace, ktera v pfedchozfm zpracovanf podlehla redukci, pi'ipadne vytvoi'enf novych kontextu pro vyhodnocenf j iz vyuzite informace. Znamemi to, ze sekundarnf analyza muze sledovat bud'to dIe specifikuj fd, anebo generaJ izujfcf. Bud' dohledava skryte informace, anebo rozsii'uje podmfnky pro generalizaci, pro formulaci faktu vyssiho i'adu.
, Hyman,H.H., Secondary Analysis of Sample Survey (Principles, procedures and potencialities), W iley 1 972 4 Glass,G.V. a kol. , Meta-Analysis in Social Research, Sage, London 1 98 1 , str. 2 1 -22
101
K tomu slouzi ncjenom transforlll
historickou dimenzi.
NesdfUme i l uzi, ze by data byla nejak "em piricky cista" . Odrazej f dobova paradig mata soeiologickeho vyzkumu a prirozene take teoretick.i vyehod iska i osobity rukopis jednotlivyeh vYzkumnfku. S taef, kdyz s i prohh!dneme dotaznfky ke zkoumanf social nmo k limatu z konee sedesritych let
m aj f mnohdy temef standardni podobu. Totez lze
vztahnout na modni vlny sociometrickyeh setfen{ i na dotaznfky z pozdejsmo obdobf, kdy se zase nektere otazky proste nekladly. Srovnatelnost i ndi katoru predstavuje jeden z klfcovych problemu pri vyzkumech longitudinal nfch, ale zvh iSte pak replikacnfch 5 Exemplarnf pffklad odl i sneho pi'fstupu ke s ledova n f homoga m i e manzel skych paru poskytuji fracouzske vyzkumy z l et
1 959- 1 972. Udaj e s ignal izujfc f obtfznost synteticke komparace i
nutnost analyzy pfed
k l .id.i H. Chauchatova.6 Jednlm z klfcovyeh kroku v ramei sekundarni analyzy se stava vymezeni souboru dat, s nimiz hodlame praco vat. Muze jit jak 0 jednotl ivy soubor (z jednoho vyzkumu), tak
0 sadu ruznych souboru (vice c i mene homogen nlch). Do vyberu je n utno prom ft V kazdem pffpade provadime prvotnf operaeionalni vyme
nout ell phinovane analYzy.
zen f prostoru, v nem z cheeme nadale pusobit. Na jednotl ivem souboru je mozno provadet overovanf novych hypotez, validizacni analyzy, interni repli kaee, nove inde xovanf ci skalovani promennych, typologicke analyzy, zuzeni vzorku, apod. Pfi zpra covanf udaju z nekol i ka vyzkumu muzeme mit zajem na komparaci , ale i na kumulaci udaj u , na vyrovnavanf v yberu, na tvorbe norem (coz j e typicke pro psychometrii) atd . 7 Jeste jednou pfipomeneme znacny rozdfl mezi situaci, k d y se vracime k v lastnim datum, a stavem, kdy musfme pracovat s udaj i poehazej fcfmi z ruznych vyzkumu (od ruznych autoru, z ruznyeh objektu, z ruznyeh udobf. . . ) . Zejmena ve druhem pffpade podn i kame zceIa novou operac ional izaci objektu. Musime definovat e{]ovou populaci, o ktere cheeme vypovfdat, a zaroven prikrocit k cetnym upravam, s j ej i c hz pomocf chceme rekonstruovat reprezen tativ nf soubor dat. Kompat i b i lita jednotlivych podsou boru pfitom nebyva a n i zdaleka optimalni, a n adto nelze zarucit, ze spojenf nekolika rel at i v n e reprezentat i v n fch vyzkumu (pro jednotl ive tffdy objektu, napf. podn iky) prinese automaticky reprezentativnost i n tegrovaneho su pra-souboru. , B urianek.J., Munk.J., K mofnostem zkoumanf dynamiky socialnlch jcvu, Sociologicky �asopis XVI. J 980, str. 1 9 1 -J 98 " Chauchat,H" L' enquete en psycho-sociologic, Press. Univ.de France, 1 985, str. 1 96 1 Viz Kalous.! .. Sckundarnf analyza jako vyzkumnd metoda, Psychologie v ekonomick6 praxi, 1984.<':. .1
1 02
Jde tu napi'fklad 0 konkrctnf operuce typll upravy proporc.:( ZaSI OllpCnl jedllold. (S ohledem n a unosny rozsah analyzovaneho souboru dat), pfipadnc 0 v:i"cni jcdnol li vych skupin, apod. Svoji r o l i zde mohou hrat i ruzne velke efekty vychy lcni 1I jcdnot l ivych zdrojovych podsou boru, a to v navaznosti na zpusoby j ejkh vYbcrll. Pri sekundarnf analyze nabyvaj f na vyznamu ope race spojenc s vymczov:infm badani.
I zde se uplatnuj e systemove mysleni: j e mozne uvazovat pi'fl llO 0
ohjcktll
rozliscnf
Iyzy i ntmsystemove a intersystemove. Pri hledani casoprostorovych soufad nic zall':{.1 n a tom, co budeme povazovat z a konstanty, kol ik systemovych variaci pri pust llllc. Ostatne i sarna reprezentativita nove aktivovane datove baze muze by! od uv odncn;t nejen statisticky, ale treba tez typologicky. Poucenf
0 vyznamu teoretickeho zduvodnenf vyberove procedury
s ohledclll
n a ukoly sekundarnf analyzy - se nam dostava z nekol ika stran, mimo j ine tez od
SOli
putnfku i nterakcionismu B.L.Gl asera a A.L.Strausse .HTi vsak soucasne uvazuji 0 vyuziti ruznych datovych prui'ezu (slices of data) a dostavaj f se az k hranicfm re lativ izace fakli'l, ktere ovsem on i sami nechtejf prekrocit. Bez komparati vnf analyzy muze podle j ej kh nazoru sklouznout tvorba teorie az k "verifikacnf n5torice", k protezovani pouze vlasl nfch faktu, apod. Jen teorie take zaklada hloubku a obsaZnost jednotlivych kategorii.
V rl.lm c i poj e t f z ak l adove teorie pripada znacna u l oha specifikaci pojmu, ktcni u nekterych autoru vede k hledanf "emergentniho setu propozk".Y Rozhoduj fcf je v�"k pfedevsfm mnohonasobne srovnavani, n a jehoz zaklatle mute takova teorie vzn i k nollL Pnive komparativnf u lohy vyvolavaj i radu typickych problem u . A( uz uvazujeme o dateeh pol'fzenych principialne odlisnymi techni kami, anebo
0 datech stejneho tYPII,
ma lokdy jsou zalozena n a zcela identickych operac ional n feh principech. I kdyz
Sl'
v rUznych vyzkumech vyskytne o bsahove shodny udaj, casto zaznamenavame od l g � nosti pokud j d e 0:
I . koncipovanf indikatoru (druh ind ikatoru, prime ci neprime zpusoby zj isiov:lnO. 2 . konkretnf podobu i ndikatoru (ruzne formulovane otazky apod.),
3.
definice znaku (kategorizace kontinua),
4 . kontext zarazenf i nd i katoru. Diskuse kolem bodu I by zi'ejme smefoval a k problemu kontroly validity vypovedi (dat), kde bychom nejspfSe komparoval i udaje zfskane pomoci ruznych technik. Srov natelnost v s i tuaci c.2 pfedpoklada uzitl v fcemene shodne techn i ky : i za techto pod·· m fnek ovsem predstavuje posouzen( totoZnosti obsahu pri ruzne form ulovanych otazkach dosti kom p l i kovanou zalezitost. Asi bychom nezustal i pouze u teoretickl: analyzy, nabizi se tu altemativa expertnfho posouzenf indiklitoru (polozek). Relativne prizn iveji se jev( s ituace v oblasti hledanf shodnych, navzajem prevoditel nych zpusobu kategorizace znaku. V pasazl o transformacfch znaku jsme se jiz sezllii m i l i s moznostmi resent. Obvykle vsak ztnicfme cast informace, protoze se musfme
•
Y
Glaser, B .G., Strauss,A.L., Theoretical Sampling, in: Denz.i n, N.K .. Sociological Methods, Londyn 1970. str. 1 1 4 Glaser,B.G., Strauss,A.L., The Discovery of Grounded Theory, Aldine, N.York 1 979, slr.27
1 03
ptizpi.isohit IIcjni z.�i rozlisovacf urovnL (\ISIO jSlllc nuccni pfiShlU pif az k Zj CUllOUll�lIjicf d icho to n t i za c i znakCt, ;.mcho k vclmi hruhym kUlll uluti v lIl1lI tranli.mnm:im .
Za urcitych okolnostf by mis mohlo lukat reseni v podohe stanuaruizace pmmennych (transformace
z),
to vsak souvisi s urcitymi predpoklady 0 distribuci. Muzeme sice
vyuzit ruznych variant skul ovacfch postUPll u pok usit se 0 prcchod k vyssfm urovnim kvantifikace, presto vsak zustuvu k zodpovezenf zakladnf otazka: marne napi'. pr i ana lyze postoju pnivo opcrovat s modelem nonmil nfho rozlozeni? Tolikrat pozadovane standardni zpusoby operacionalizace promennych a kompati bil ita metodik zustuvaj i splSe ideal em nezli realitou. Nenf ostatne eeho l i to vat: jak by asi vypadaly dotaznfky site podle jednoho oficialne uznaneho vzoru ? Na druM strane vsak Ize povazovat volan i po elementarnf standardizaci napr. sociodemografickych promennych za zcela opravnene. Tady by mela mit tvorivost sociologu sve hranice. Pro standardizaci techto promennych mluvi fakt, ze vetsinou byvaj f invariantn{ ve vzta hu k eili setfenf. I O V byvalem SSSR se uskuteenila anketa ex pertu k problemu unifikace techto promennnyeh, nepnnesla ovsem zeelajednoznacny vysledek. Na druM strane nelze podcenit argument, Ze vetsina vyzkumu rna aplikacnf charakter a ze skutecne objevitel skych a originalnieh setren{ je pomeme malo. Pro beznou rutinu j e samozi'ejme standar dizaee zakladnfeh bloku sOciodemografickych promennyeh pi'inosem. Pouze pmom nost prim arnfch dat, a to shodne kategorizovanych, u mozi'iuje pi'eehod k vyssim stupi'ium tridenf. Nekde doporucovana prfprava svodne tabu l ky ruznych koeficientii, spojena s rozliSenfm podsouboru, totiz predstavuje znacne pracnou zale zitost a obvykle zustane u sestavenC poradC faktorU C i VIiVU . 1 1 Navfc n e vsechny koefieienty korelace vypoetene ph predehozim zpracovanf dat prosly kontrolou na v l i v dalsfch promennych. Pokud bychom chteli reanalyzu zalozit pouze na nich, mohli byehom problem adekvatnosti operacionalizace vlastne sikovne obejft. Kdybyehom totii povazovali vztah za prokazany, nemuselo by nam vadit, ze v kaZdem podsouboru by l identifikovan na jinak kategorizovanych promen nyeh. Nic mene sekundarni analyza by mela umoznit mimo jine prave vy�Sf m fru kontroly testova nych zavislosti. Overovunf jednoduehyeh zuvislostf na nove utvorenych m akro-sou boreeh ovsem muze pfinest zeela specililni efekty. Z toho duvodu je zlidoucf pracovat s ucelenym systemem pracovnfch hypotez. Neni snad treba znovu pripomfnat, ze zlisadne nema smysl provadet sekundarnf analyzu na dateeh nevalidnfch c i nespolehlivych. Nemel a by byt provadena ani tam, kde nejsou k dispoziei pruvodni informace, tzn. projekty, dotaznfky, seznamy pro mennych.
I kdyz je casto dokazeme zpetne rekonstruovat, mely by nas zajfmat puvodnf
operac i o nli l n i zamery autora. Jinak hrozf, ze j i sta dcivka s u bjekt i vi s m u p ro n ikne i do proeesu tezaurovanf dat. Rozmanitost historickych paradigm at empirickych vyz kumu k l ade otazku po ruznosti jazyka vyzkumu, srovnatelnosti jednotlivych strategif, obsahu indikaef atd . . HI II
Srovnej Andrejev,E.P.,a kol., Socialnyje issledovanija: postroenije i sravnenije pokazatelej, Nauka, Moskva 1 978, str. l 60 Srovnej napr. Slejska,D., Teoreticke a metodologicke probJeIJIY sekundarnf analyzy socialn!! vednfch vyzkumu v oblasti pracovne prumyslovych vztahu, int.mat.V USTE, Praha 1 97 9
1 04
Otaznfky vzni kaj{ take okolo dat, u nichz ncnf jasnc, k jakc ll l u ucc l u hyla vlastnc shromazd'ovana. Zdalo by se, ze "bezprizorna" data vubec nemohou vznikat, niclllcnc l ecktery material k teto charakteristice nema d,t1eko. Za chycen{ dobovych kontcxtii tvoH neodmysl iteinou sou6ist kritiky dat.
Kontext umisteni indikatoru S tandardizacf prom ennyeh a vytvarenfm systemu soeiologickych indikatoru
sc
zabyva pomerne obsahla l i teratura. Obrazne bychom mohli konstatovat, ze zajcm o uvedenou problematiku mureme zachytit od Bulharska po Britanii. Nekde uz skutecne e xistuj f dostupne a velmi obsazne seznamy sociolog ickych promennych, j inde
sc
o problemu pri nejmensim seri6zne uvaZuje.12 Komparativnf studie mohou emt aZ k metam nejvysSfm, kupi'fkladu od porovnavanf reg ionu az k paradigmatu integra l n f analyzy svetoveho systemu. 13 I kdyz jsou ruzne transnacional n f (az transkulturn f ! ) i n s piraee moine, musfme
pfedpodkladat n utnost budovat takoveto systemy pro kaZde narodni spolecenstvf zvlasi. Dosti specifickym problemem je pak hledanf efektivniho systemu klasifikace indik
uzi vatele. Zkusenosti u kazujf, ze jde 0 zaiezitost vskutku mlrocnou a praktieky trvale otevfenou teoretickym diskusfm.
Nejde tu vsak jen 0 zmeny historickeho kontextu. Podle naseho nazoru nelze podcc
nit ani vlastnf kontext zacleneni indikatoru. Pro i 1 ustraci se muieme vratit k pi'edeho zfm kapito l am a ke zj iSiovanf spokojenosti s praci. V dotaznfcfch byva kladen a jak obecmi otazka "Jak jste celkove spokojen s vykondvanou prad? " (doplnena petistup novou skalou odpovedf), tak cela baterie hodnoeeni jednotIi vyeh aspektu prace. M(vu nasledujfcf podobu:
Na pfipojen:vch stupnicich vyjddfete svoji spokojenost ci nespokojenost s jednotliv.vmi strdnkami VaJ{prdce a pracovn{ch podm{nek (Stupnice: 1 velmi spokojen, 5 ::::: velmi nespokojenJ: =
zaj{mavost prdce - jednt/tI{ nadHzenych - vztahy mezi {idmi na pracovWi - prasllost. hlucnost atd., atd.
1 1 1
2 2 2
3 3 3
4 4 4
5 5 5
Vyzkumnfk stojf pfed rozhodn utlm, zda nejprve pi'edloz{ obecny dotaz, ktery bude v misledujfcf otazce postupne specifikovan. Tento postup od obeeneho ke zvlastnfmu byva doporucovan hlavne v rozhovoru. Na druhe strane nen! bezduvodne zai'adit obec11
1\
VfSe u vcdeny metaforicky obrat rna sve zduvodneni, viz B u rgess,R.G.(ed.), Key Variables in Social Investigation, Routledge & Kegan, London 1 986. Oshavkov,Z. • Problems of the Unified System of Sociological Information, Bulg.Ac. of Sciences, Sofia. 1 982. World Handbook of Political and Social Imlicalors, New Haven, 1 964. Contribution a une recherche sur les indicateurs sociaux (edJ.Delors), Paris. 1 97 1 Oliva,C.. Methodologische Probleme Landevergleichender Studien. Kolner Zeitschr. fUr Soziologie u . Soz.Psych. 3 9 , 3/1 987
1 05
n o u otazku az po vyplnenf baterie (staef uvest ji napr.: A
kdyz llYII( uvazite vseehny
okolnosti VaS( prace. jak jste eelkove spokojen. I). ..
V tomto druhem pffpade ma umfstenf otazky jlstou vyhodu v tom,
Ze respondent
uvazr pravdepodobne vets! mnozstvf okol nostf, na druhe strane vsak pi'edtfm poskyt nuty seznam nemusf byt z j eho pohledu ani zdaleka uplny. Muzeme uvest jestejeden prfklad z praxe, kdy jsme pi'i vyzkumu uenu kladl I otazku
"J(t " na pivo " je pro Vas neeo: 1. bezlIiho, 2. vyjimeClliho, 3. zeela minwfadlliho.
"
Tato otazka byla zaelenena do kontextu zkoumanf postoje k poz(vanf alkoholickych mipoj u v samotnem zaveru rozsahlejs(ho bloku otazek. Muzeme
Sl klast otazku, jake
vysledky by pfinesia stejna formulace ve stejnych podm(nkach, ovsem napr. v nimci otazek zji Sfujicfch mipln volneho casu, anebo naopak pote, co byl s respondentem pro bfran jeho mizor na kriminalitu mladeze v souvislosti s pozfvanfm drog. Tfebaze nant zatfm chybejf experimentalnf dukazy, I ze predpokladat ovlivnenf vysledku. Tyto okoJ nosti mim vsak udaj v databance (anebo formulace oUlzky v nejakem manual u) vetsi nou nespecifikuje. Z predchozfch uvah by vlastne mohl vyplynout pozadavek, aby byly tezaurovany spfSe jednotli ve dotaznfky, anebo a\espoiJ bloky promennych. Meia by byt take uvedena pouziteinost otazky v rozhovoru nebo v dotaznfku.
I kdyz tento problem nebude snadno technicky reSitelny, nemeli bychom ho rozhodne precenovat ei dramatizovat. Pi'edstava sociologa, ktery sestavuje dotaznfk tak, Ze listuje v manualu, vybfra "osvedeene" indikatory a ty pak jen sestavi do prijatelneho poi'adf, je totii znacne tristnf. Kritika indikatoru vyzaduje, aby byly ti'fbeny teoreticke pohledy na problem, aby vyzkum n fk uvazoval 0 kontextu di'ivej s iho i aktual n iho uziti esti matoru, aby nezamenoval vyznam otazek. Seznamy indikritoru jsou pro zacatecnfky neocenitelnou pomuckou. Nemely by vsak zpusobit zpohodlnenf, ztratu kreati vity, imaginace a osobitosti pohledu. Vyzkumnfc i by samozi'ejme meli myslet na ty sve kolegy, ktefl by se m oh l i v bu doucnu zajfmat 0 prave sbfrana data. Pri retrospektivnfch sekundarnfch anal yzach c asto zapasfme s nepi'ipravenostf dut pro takovy druh vyuzitf. Proto je nekdy p l odnejsf uva zovat vstffcne, zakladat prospektivnf studium nejukeho jevu tuk, aby vubec melo smysl plnit databanky udaj i a planovat pozdejsf vyuzitf dat. V dnesn! dobe nenf tolik du vodu koncipovat vyzkumy jen jako jednorazove a uzavi'ene akce, mizf ostatne lecktere umele vytvoi'ene pi'ekazky exploatace dat (viz rUzne formy utajenf, apod.). Nejde tu jen 0 efektivnejs( vyuzitf financnfch prosti'edku, ktere jsou na vyzkumy vynakiadany. Dokazeme-Ji vytezit odj i n ud poti'ebne informace, zbyde nam vfce pro storu i prosti'edku na specifikaci zj iStenf, na prohloubenf z<1veru apod. I z techto d u vodu by mohly nektere ustavy ci resortnf pracoviste uvalit zmeny strategie sociologickych vyzkumu. M nohe vyzkumy jednotlivych podniku nejsou pouzitelne pro poti'eby sekun darn! analyzy, jfz by lepe vyhovovaly prurezove vyzkumy v jednoznacne urcenych c asovych intervalech. Takto by bylo mozno pi'ece jen sjednotit kontext vyzkumu a vytvoi'it pi'imei'eny ramec pro in terpretaci zj istenf.
1 06
Sveho casujsme (spolu s M.Petruskem I4) pomerne exaktne dokazali, ze standardne zadavane "podn ikove" vyzkumy socialnmo klimatu davaj f predem ocekavatelne vysledky, a to dokonce i pokud jde 0 obsah a strukturu sociotechnickych doporucenf. Ani to v§ak neulehcilo provedenf sekundarni analYzy. Proto jsme doporucoval i jiste zmeny strategie vyzkumu, a take nezanedbatelne obsahove inovace uzfvane metodiky. Hlavnfm dIem ovsem nemuze byt dosazenf jedne varianty, pi'ijate lne jak z hlediska aktualnfch infonnacnich poti'eb, tak z hlediska dalsfch perspektiv. Nemene dUIezite je uvazovat 0 vyuzitf dalsich, alternativnfch metodologickych postupu. Idealem sekun darn! analyzy nemuie byt jakasi dohoda smefujicf k dosazenf jedineho, i kdyz kon zistenmo zdroje dat. Sekundarnf analyzu bude ti'eba zakladat stale vice na pluralitnfm zachycenf jevu pomoci rUznych technik, jakkoli tim bude komplikovana kompatibilita dat.'s
Standardn! systemy ukazatehi? Od dosud uvadenych koncepci budovrini soustav ukazatelu (poCltaj e v to i prace M. IlInera, M. Foreta a ve vztahu k utvrii'enf databank studie P. Dvoi'aka, Y. Forsta ad.) se dosti vyrazne odliSuje snaha 0 tvorbu jednotneho systemu sociologicke infonnace, kterou reprezentoval v Bulharsku Z. Osavkov. Yyznacuje se nejen usilim 0 jednoznacne vymezenf ind ikatoru, ale take snahou 0 sousti'eden i dat ze v§ech ruznych vyzkumu do jednoho centra, 0 vyuziti spec ialn{ch programu analyzy dat. Tato my§lenka sarna o sobe nenf§patna, v urcite situaci v§ak muie vyvolavat i'adu otaznfku (vcetne problemu oficialnmo "dohlfzen i" na vyzkum nou c i n nost, probl emu poskytovani i nformaci jednotlivym zajemcum apod.). Narazf take na problem pi'imei'eneho rozpracovanf teore tickych vychodisek: Osavkov razi koncepci interakce rUznych oblastI spolecenskeho zivota, a tim posouva (nevedomky?) marxisticke vychodisko k funkcional i stickemu pojetf T. Parsonse. Y tomto okamziku vsak zaklada problem vymezen{ zak l adnich oblasti, za ktere povazuje nasledujfci ctyi'i: a) materialnf produkce (prumysl, stavebnictv{, zemedelstv{, lesnictv i), b) reprodukce individua jako socialnf bytosti (zpusob zivota, ochrana zdravf, telesna kultura, vzdel anf), c) nematerialn{ produkce a socialnf i'fzenf (veda, umeni, moralka, prrivo, politika, nabozenstvl), d) komunikace (jazyk, masmooia, doprava, obchod).'6 Jiz tato vstupni strukturace oblastf vyvolava i'adu otazek, nebof se z ni mimo Jtne nedostatky - trochu vytracf problematika sledovani social ni struktury. Tato pry muze byt konstituovana realne i kumulativne.17y kaZdem pi'lpade se zde muzeme pi'esvedci t '" !?elrusck, M . , DIIN zavery sekund:irni analyzy sociologickych vyzkumu podniku koncernu CEZ, in: Rizen! soci:ilnich procesu v energelice, sb. VSE Tusimicc, 1978. Viz tez Burianek, J . , Obsahova an alyza j ako naslroj analyzy se kundamfch dut, i n : zavereene zpravy ze socio1ogickych vyzkumu, Sbomik esss, Liblice 1 985 JS K tomu tez Hold a,D.. K moznostcm komparnce vyzkumu vysokolikols ke mladere, Soc.Cas., 1 980, c.5 '" Oshavkov,Z.. Problems o f the Unified System of Sociological I n formation, Bulg.Ac. of Sciences, Solia, 1 982, str. 1 2 n Tamlez, slr.20
1 07
o tom, ze je velice obtizne zalozit vystavbu systemu ukazatelu na vseobecne prijatelnem modelu spolecnosti. Zakon permanentni interakce takto defi novanych sfer by zrejme mnohe sociology ze snadno pochopitelnych duvodu vubec neos lovoval. Osavkov dokonce pi'evadf velmi nestastne pochopeny koncept osobnosti jako sou hrnu spolecenskych vztahU do podoby ,jednotl ivy clen spolecnosti - system i n di katoru". I M Uznava vsak, ze touto cestou Ize dospet pouze k odhalenf ak umulacnfho aspektu sochilni struktury. Uvazuje vlastne tak trochu dual isticky, pi'icemz cestu opera cional izace (0 nil. explicilne neuvazuje) a akumulace povaZuje za nepnmou. Nelze vsak vyloucit, ze si timto zpusobem chtel otevfft cestu k empirickemu studiu jevti j inak zatfzenych strnulym teoretickym dogmatem. Zavedenfjednotneho systemu empi rickych ukazatelu vsak za techto podmfnek mohlo znamenat
obrazne feceno - i krok z louze
pod okap. System vytvoreny Bulharskou akadem ii ved na konci 70. let vlozil do tezauru celkem 1 620 otazek. Otazky zafazene do tezauru m e ly byt uz[vany ve standardni podobe ve vsech sociologickych vyzkumech. Netreba snad dokladat, ze toto reSenf neodpovida nasi pi'edstave
0 dynamickem pi'fstupu k operac ionalizaci.
Seznamy promennych k jednotlivym tematum (napi'. k reli giozite) jsou svym zpuso bern imponujfcf a inspirujfcf. Presto se za deskriptorem "vira ve stvorenf sveta Bohem" m uze skryvat j iste vice nez jedna forma indikace. Ti'eba i ona kdysi u nas "oblfbemi" (a naiv nf) otazka
,,.Iak vznikl zivot na zemi?
H
Autoi'i tezauru se pi'irozene museli pokusit
0 reseni problemu "multivalence" nekte
rych indikatoru . ' Y Jako ph1dad uvadejf "nabozensky svatebnf obfad". Teoreticke resenf problemu ovsem setrvava
U
odkazu na interpenetraci komponent.
V citovane praci muzeme najft i'adu dal Sfch nametu k diskusi. Uvazuje-Ii se napi'. o standardizaci kategorii, hned prvni pl'fklad nabfzf i'esenf z hlediska nasich zvyklostf netradicnf - kategorie rodin neho stavu jsou totiz l'azeny takto:20 I . zenaty
2. vdovec 3. rozvedeny 4. svobodny
Nejde tu ani zdaleka
0 akademickou otazku. Bude-Ii tazatel nucen pi'ed kladat toto
pol'adf odpoved! v kazdem rozhovoru (bez ohledu napi'. na vek, apod.) stej ne, muze to vyvolavat az trapne situace. Otazka, zda merit uroven vzdelanf dokoncenym stupnem, anebo poctem let strave nych ve skole, je vdecnym nametem k diskusi. 21 Volbou stupnic odpovedf u jednotI ivych otazek I ze dosahnout rtizne mfry rozlisovacf schopnosti, pfiznacne je vsak venovana vetS! pozornost popisujednotlivych kategorif odpovedi nezjejich zaclenenf do kontextu, do konkretnf situace. Osavkov smeruje veskere usili k vedeckemu l'izenf spolecnosti, ktere se odehrava na " '" '" "
Tamtez, Tamtez, Tamtez, Tamtez,
1 08
str.22 str.43 str.63 str.7 !
dvou - pry navzajem propojenych - urovnfch. Jde 0 obecne metodologicke (?) vectecke fizenf a 0 fizeni zalozene na empiricke soch!l nf informaci. Propagovanemu Jednotnemu systemu socialnich informacf je prisuzovana vysoka valid ita i prakticka efektivita. Za vrchol dokonalosti se pak povazuje propojenf takoveho systemu s centralnfm registrem obyvatelstva. Eticke souvislosti ovsem nejsou brany v potaz. NaSe stanovisko k tomuto zpusobu resenf je mnohem mene euforicke. Nelze samo zrejme poprit uzitecnost zakJadanf databank ani informativnf hodnotu ruznych sezna mu promennych, ktere se pouzfvaj f v sociologickych vyzkumech. 0 mnoho lepsf pocit nam vsak prinasl cetba analyticke prace R. Burgesse nez normativnfch predpisu posve cenych souhlasem statnfch organu. Jestlize chceme pi'i rozvfjenf sociologie pi'ekonat stadium bezbrehe "lidove tvorivosti", pak nesmfme ustrnout na stupni zavedenf unifi kovaneho systemu promennych. Puvodne j iste dobre minene pokusy 0 pasportizaci vyzkumu zduraznovaly flIisledujfcf moznosti: I . studia dynamiky socialnfch procesu; 2. komparativnfch studii; 3 . kontroly kvality socioJogickych vyzkumu a informacf; 4. zvysenf metodologicke urovne vyzkumu; 5. centnil nfho soustredenf informacf pro potreby planovani; 6. sekundarnfch analYz.22 Rozlisi ly tri mozne formy standardizace: - standardizace bloku promennych, standardizace metodik, - standardizace uchovanf informacf s ohledem na mofnosti sekundarnich analYz. Dokonce se uvawvalo 0 ctvrte forme, kdy standardizace obsahu pojmu mela otevrft cestu k vystavbe specialnfch teorH - to vsak povazujme spiSe za postulat ci pi'anf. Standardizace rna ovsem i svuj rozmer pragmaticky, komunikativnf. I kdyz se zajem soustred'uje predevsim na standardizaci ukazatelu j akozto produktu sociologickych vy zkumu (s timto nazorem samozrejme nemusfme bezvyhradne souhlasit), hlavnf funkcf standardu by melD byt zaj istenf styku mezi zpracovatelem a odberatelem.2.1 Duraz na pragmaticky aspekt rna svoj i vahu, na strane druM vsak vyvolava rozpaky predstava, podle nfz by sociologicke vyzkumy mely za cO pouze naplilovanf nej akych standardi zovanych soustav ukazate l u (bez ohledu na to, ze by j i m management v teto forme mozmi lepe "rozumel"). Uvaha 0 tom, ze standardizace metodik zabezpecf vyssi kvalitu informace, ktera j e urcena pro fizenf,24je stejne tak h istoricky oduvodnena jako sporna. Vzdyi prece sarno flzeni nenf jednoduse algoritmizovatelnym procesem, ktery vychazf jen z predem dohodnuteho typu informaci. Standardizaci preferuje pouze urcity typ fizenf, s nfmz rna i nase sociologie sve zkusenosti. 22 2,\ ]A
Andrejev,E.P., a kol., Social nyje issJedovanija: postrojcnije i sravnenije pokazatelej, Nauka, Moskva 1 978, str. 2 1 -22 Standardizacija pokazatelej v sociologieeskom issledovanij i . Nauka, Moskva 1 98 1 , str.97 Tamtez, str.98
109
Nechceme n icmene vyvohivat apriornf odpor k vyvfjenf rel ativne standardnfch metodik pro i'eseni nekterych typickych a opakujfcfch se sochiln fch problemu. Jsou-Ji trvale zdokonalovany a provefovany, mohou zejmena v oblasti apJikovamSho vyzkumu pfispet k lepsf vyuzitelnosti vysledku, ale take ke komunikaci mezi sociology, k pfeda vani zkusenostf, apod. Zda se n am vyhodnejsf pfebirat cele bloky ukazatelu nez vytva ret sice "novy" instrument, ale cestou prebfninf a selektivnfho pfeskupovani jednotl i vych indikatoru.
1 10
I '"
..
A I' I . I I(. A t 'I£
V h'lo k apilol c rozhodne nechceme zahrnout ctenare plejadou ph1dadu. Temer na katdem VY/.kIllIlU
);,.C najfl neeo zajfmaveho z hlediska operacionalizace, zvlaste marne-I i moznosti
1 l',lIluIY/.y llello komparace udaju. Ponevadz jsme zatim nedospeli k jednoznaene pl'ijatel IICIlIU n:\vodu jak operacionalizovat, vyustilo by pravdepodobne snarenf 0 prezentaci ukaz kovchll reSent ve s vuj opak: stalo by se prehlidkou vetsfch ci mensfch nedotatenostf, pfck varen{ Ci "kiksu". KaZda operaciomil nf definiceje svym zpusobem "slovem do pranice"
a disk use
0 validite a reliabilite jednotlivych indikatoru proste nezna hranic.
Ve snaze najft pres vfse uvedena omezenf prostor pro i1ustraci nekterych praktickych souvislostfresene problematiky uvedeme nekolik metodologickych nametu. V prve rade pi'tjde
0 zkusenosli s technikou semanticke diferenciace, I ktere ukazuj i mofnosti pro
pojeni kvanti tati vnich a kvalitativnfch pi'fstupu, standardizace a explorace. V nlmci aplikace teto techniky se vynoruje problem m nozstvi stupnic pouzivanych k mereni konotacf pojmu spolu s problemem strukturace "semantickeho prostoru". To predstavuje klasicky jiz problem primei'enosti operaciomilni definice a jej fbo syste moveho (?) zalofeni. Netradicnffeseni problemu operacional izace pak nabfzejf i nektere dalsi techniky
naph1dad sociometrie nebo projektivni techniky.
Exploracni potencial semanticke diferenciace Tech nika semanticke diferenciace byla vyvinuta C. E. Osgoodem v padesatych le tech jako nastroj zkoumanf vyznamu pojmu. Protoze tyto vyznamy zachycuje pomoci serie ruznych polaritnich stupnic, vznikli soucasne moznost jej ich kvantifikace. Urcity pojem je charakterizovan nejen konkretnfm profi lem (kvalitativne), ale vznika i moznost kumulace hodnocenf, apriomf nebo aposteriornf strukturace "semantickeho prostoru". Osgood odvodil pomocf faktorovych analyz
tfi takove zakladnf dimenze: hodnocenf,
suu a aktivitu. Ty se pouzfvaj f pri aplikaci standardizovane podoby semantickeho d ife rencialu. Sk6ry v jednotlivych d imenzfch umoznujf zai'azenf kaZdeho analyzovaneho pojrnu do trojrozmerneho prostoru a jeho srovnavanf s hodnocenfm dals fch pojmu. V sociologii vetsinou nepujde ani tak
0 semanticky prostor jednotl i vce, j ako spfse
o charakteristiku skupinovou. Proti klasickemu konceptu operacionali zace dochazf k zasadnf zmene v tom, fe jednotlive stupnice, ohranicene polamfmi adjektivy, vlastne nemu sej f nikterak odpoI
Burianek,J., Semantickj diferencial jako technika sociologickeho vjzkumu, Soc.i�as. 1988. c.6. sir.
645-!i56
111
vltiul dUllt'1I1l1 l 'Oj l llU (ohit�klll ). Rcspondcnt vyjadfujc s vii.I 11<11.01" fOf'l ll(lli asociacc, Mdll !Ie po Ilem zachycc l I I prv n lho doj l llll. " t\ p l ikacc SCllHllIlickCllO d i fcrcnc ialu 1l1a byt pro pmoulldy sVylll I.pusobcm hrou: jc lIutllO navOlli1 SPOllluIl l l l vybavov�\nf prvn fch doj lllu. odpoulal pwoandy nd ul pivaveho hledanf denotalivnfho spojeni adjektiva se
suoslantive m . "c Takze i kdyzjde v zasade 0. techn iku standardiznvannu, presto. zustava respondentovi moznost ndpovfdat pomocf velkeho mnnzstvf variant. Zpracovanf udaju vycMzf ze statistiky D, kteni zj is(uje vzdalenost dvou pojmu, a to fakticky na bazi porovminf rozdilu mezi profily :
N a zaklade vypoctenych vzdalenostf mezi vsemi pojmy l z e pak prikrocit k j ejich rozmfstnenf v prostnru, cnz muze mft podnbu hypntetickehn strukturnfhn mndelu. V tetn souvislnsti se nbjevuje ntazka, zda rekonstrunvat takovy mndel n a zaklade skupinnvych dal, anebo zda by nebyl o vhndnej s f pnrovnavat profi l y jednntl i vcu, a teprve pote je shlukovat do skupin. I to sou vi sf s problemem operacionalnfho vyme zenf elementarnf jednotky analYzy. Na tomto m fste vyuzijeme n abfzenou pfflezitost k prezentaci alespon jedne zkuse nosti z vyzkumu studentu l ekarskych fakult.3 Pfi miSfme graficke vyjadrenf vysledku, ktere vyplynulo z vypoctenych statistikD, jimiz byla globalne zmerena vzdalenost mezi jednotlivymi pojmy. V grafu jsou vztahy podobnosti vyznaceny spojnicemi mezi p ojmy hran ice pro posouzenf m iry podnbnosti byly stanoveny arbitrarne. V uvedenem schematu se rysuji dYe seskupenf pojmu. Nej tesneji je propojen "okruh sebeprojekce" - studenti se pomerne sHne ztotoznujf s pfedstavami zdraveho zivota v pffrode, prace nekde n a venkove. Druhy okruh by bylo mozno nazvat "pracovnf iden tifikacf", kdyz zadny z techto pojmu nevykazuje pfflis velkou distanci nd jlidra
CJa').
Pouze pnjem pacient je hodnocen odl i Sne, celkem prirozene se dost:ivli do opozice vuci vyznamum takovych pojmu, jakymi jsou zdravi, zivot v pffrode. Pr:ive tyto pojmy jsoll vyrazne casto hodnoceny jakn dobre, zdrave a potrebne, zatfmco poj my jli a prace predevsim jako aktivni a poti'ebne. Dalsfm rozborem j sm e zjistili, ze fakultnf nemocnice je charakterizovana vyznamy spojenymi s prestizf a spnlecenskostL Presto i udaje z dotaznlku potvrzovaly, ze vetsina dotazanych inklinuje spiSe k pusobenf n a venkovskem obvode. Techn ika semanticke diferenciace se dobfe osvectcila i v j i nych situacich, kdy bylo obtfzne navlizat spoluprlici se zknumanymi osobam i . Ve skupine recidivistu se proje vovala tendence zatajovat ci zlimerne zkreslovat i n formace pri jakemkoli pocitu styku s "vetl'elcem" a bylo treba najft cestu k rozruseni techto ochrannych krytu a stereotypi't. Vytvofi J j jsme proto situaci, v nfz byln pro respondenta snazsl sdelovat zdanl i ve nesmyslmi stanoviska nez promyslene Ihlit.
Rican,P., K faktorove struktui'e Osgoodova semantickeho di ferencialu . Ccskoslo venska psychologic, 1 978, c.2, s.l l l , Kuchar,P., B urianek,J., Vyzkum miboru a stabilizace lekaru OU NZ Sokolov, U K Praha, 1 988
2
112
--�=t-f-----, ,
,
" 1" -- - - - ----
..
I'Ol.ll . :
-
--
-�-. :� - - - --- - -
_____
D
<
-
:
--- ----- - .... ...
2.0 -
-
-
-.. ...
D
<
:
, -
--
--
--- -
-
3.5
Posuzovane pojmy: Pffroda= tivot v pffrode Jd= jd, at mi bude
40 let
Obvodnf lekaf= lekar 1Ia venko vskem obvode Zdvodnf lekaf= zdvodnf lekaf hnedouhelnych doW V tom to smeru jsme programove nav:lzali na etnometodologicke i nspirace, kon kretne n a experiment/ilnf pffstupy H. Garfinkela. Pnive takove rozrusovanf ustalenych struktur jedmini (zde samozfejme pi'enesene do polohy verbal nO muze pi'ispet k lepsfmu porozumenf, k odhalenf specifickych zakonitostf spojovani vyznamu . Semanticky diferencial j e technikou velmi prizpusobivou, vyhovujfcf svym zpuso bemj ako pozitivistickym, tak fenomenologickym pi'fstupum. Obsahuje na jedne strane motiv rozkryvanf struktur vedomf a m nohostranne kvalitativnf analyzy myslenkoveho sveta jedince, ktery pojima j ako s iroky prostor ruznych vyznamu. Na druM strane vyuZfva pi'ece jen tradicnf operacional izacnf postupy (urceni jednotlivych polaritnfch stupnic, zavedeni podnetovych pojmu) a je zalozen na typicke (a trochu zjednoduSujfcO kvantitativni logice: postoj je zmeren pomocf serie skll:t, preveden prfpadne na faktorovy sk6r nebo na sumacn( i ndex v nektere z dimenz(, anebo dokonce promenen v nejakou prumernou hodnotu (v ramci setreni cele skupiny lidO. Po pi'evodu do hodnot diferen cialu D je mozne prezentovat vysledky v maticfch ci jednoduchych formalizovanych grafech. Pi'itom strukturace semantickeho prostoru muze byt zalozena aposteriorne pri vyuziti napi'. faktorove analYzy. Zustava zde vsak ornzka vymezenf soustavy hodnocenych pojmu, nebof vi'azenf dal sfch muze dosti podstatne zmenit zjistenou strukturu semantickeho prostoru i jejf di menzionalitu. Tento problem by si zaslouzil peclive experimentalnf sledovani. To ko neckoncu platf i ve vztahu k problemu interpretacni reliability, a to i v pi'fpade, ze bychom pi'isoudili teto technice ciste heuristicke funkce.
113
.-rojckllvnl tcchniky Prc k l c n u t i lUzdilu lllC:tj k vali l ati vnfi ll i tam, kde
se
a
kvalltitat ivnlm i pH�tllpy .ic 1I1110hdy snaz!H
pohybujeme na hra n icich mczi jednotlivymi d isci pl fnami. Tak se mnohdy
podal'f pfevest do empiricke roviny koncepty, ktere se puvodne jevily v dosti bezna dejnem postavenf. Vztah operac ionalizace a kvalitativni analyzy reM se znacnou davkou elegance
Abram Kardiner.4 Ani nektere jeho insp irace psychoanalyzou nebranf operacio n61nfm u resenf pl'edkladanych problemu (navzdory kritikam ze strany behavioristu. anebo pod jejich vlivem?).
Kardiner dospfva k pojmu zak ladnf osobnostnf struktura ( Iepe snad bazalnf osobnost) zprostfed kovane. kdyz postupne vymezuje pojmy kulturnf rys, k u l tu r n f ins tituce, kulturnf vzorec a uvazuje 0 technikach pi'edavanf vzorc u. Deskriptivnf uzitf pojmu bazaln{ osobnost 1m} pry dlouhou tradic i - uvadf zde pfiklady z Herodota a Caesara! Moznosti vyuzitf tohoto pojmu potvrdily napfiklad vyzkumy Lintonovy. Uni verzali ta poj m u je oduvodnena empiricky. neboi se pfed poklada zkoumanf "stovek osob". Vysvetlenf je zalozeno institucionalisticky, coz je nanejvys zaj imave: moinost opera cionalizace se tu zduvodnuj e ontologicky, tj . tim. ze na I id i pusobi instituce, a proto Ize operacionalizovat...
Za obzvl
cestou metodologickeho experimentu, v jehoz ramci byly aplikovany projektivnf testy (Rorschach). Jejich vysledky vyhodnocoval zkuseny klinik ve S vycarsku, k tery nemel n ejmensf tusenf 0 tom, ze jde 0 udaj e pi'islusniku primitivnic h kmenu.
Kardiner tedy koncept operacionalizace nejenze neodmfta, ale naopak jej povazuje za kilt, ktery otevfni cestu k vysvetlenf. Pojem impl ikuje techniku, ktera umoznuje zkoumanf vztahu (v tomto pffpade vztahu kultury a osobnosti). Pi'edpoklada se ovsem take kvalitativni analyza !5 Uiitf projektivnfch technik v sociologickem vyzkumu neni zaleiitostf zcela obvyklou. Pro nas je zaj fmave tim, ze nepredpokhida apriorni strukturaci podnetu a ze nepoCita s operacionalnim rozkladem pi'edmetu. Podnety, na ktere m aj f zkoumane osoby reago vat. mohou byt sice standardnf v tom, ze maji ustalenou podobu (zmineny test Rors chachuv, Murrayho tematicko-apercepcnf test aj .), nejsou vsak nikdy pffl is specificke a k l adou si za c Il rozvinout spontann i reakc i . Jen za techto podmfnek se muze uspesne uplatnit princip projekce, promftnutf vn iti'niho svetajedince do nejakeho dale analyzo vatelneho projevu (asociace, povfdky, obrazku atd . ) . Take tyto techniky s e sousti'ed'ujf n a pi'ekonanf barier, ktere jsou dilem mechanismu represe a nevedomf, sebehodnocenf a racionality, socialnfch vlivu. Jej ich dIem je proto pi'ekominf autocenzury chovanf, rozvoj fan atazie, zmena perspektivy pohledu, potlacenf kognitivniho a postlenf emoc iomilne-expresivniho aspektu. Na tom to zuklade jsou pak uZivany nejruznejs[ techniky, ai uz vyuZfvajf principu 4
5
Kardiner, A . . Pojem osobnostni struktury jako operacnfho mistroje v oblasti spoleeen skych ved (orig. The SCience of Man in the World Cri sis, ed.R.Linton, N. York 1 964), in: Wolf,J., Teorie clovcka. Vybranc kapitoly z bio!ogickc, kulturnf a soci:llnf anlropo!ogie, 1 979, str.25 I an . Tarntef. str.269-270
1 14
i lIlt'rpl I'IIII'I' 1 I0t llll' l l i . dislrihucc pml lll'lii ( pfitl6 Iov.11I1 v/,ka/,i'l kO l l k n'l u illl OSOh.l l l l j l whl l tfdla k a l a l/,I' l i n i n d p fm:kovadho pamlka), V soc iologk kcm vYi',kU IIlU ncjdc ani l a � o "achycov;\111 asol'ial'l ncho v y hodnoc ov,ln i krcsch, j a k o naphklad ( ) rUl.l1C idc a l i l.an',
ana logic a IIlcl a l ory, Uvcdcme nckol i k pi'fk laou, klcrc j s oll ccrpnny
(I)
idcal izacc
-.
Z
vyzkul1lnc prax('
I,
Jak hy mely vypadat v/asy po umytf .fam/Nil/em ?
h) osoh ni alla lo�ie - Zkuste se vdtit do tolwfo !idlklt
c) prime analogie
-
110
kdvll.
Kdyby by/a liberalni strana restaurac{, kde by se rwc/ub'/"
a jakd jfdla by se tam podava/a ? d)
symbolicke metafory - Navrhnete barvy na jej{ v/ajku,
Pri vyzkumu Ize pouzIt take rUzne formy personifikace a i'adu uloh konstru k l i v t l l h" typu (povfdky, obnizkove pl'fbehy). Pri vyzkumech ucnu by l y zaznameminy pozitivni zkusenosti s vypoved'm i I y p l l
Nejradejijsem, kdyz. . . Zaj fmave vysledky poskytla take aplikace poloprojektivm11O 1<,,' 1 1 1 deleni kruhu ("kolace radosti"). V z.,ljmu uplnosti bychom pak me!i pripomenOUI
jl's1l'
celou i'adu techn ik prace se skupinou, ktere se casto odvfjejf od techniky hranf rolf. Nasazenf projekti vnfch technik ovsem nebrani slandardizaci pri zpracovani zfskanych udaj u . Jsou zpracovany nejruznejSl k l asifikacni systemy, ktere obvykle vycMzl' i l z akumulovane zkusenosti na zrikl ade nekolikaleteho ovei'ovrini testu. Sebrany material je ale nejdl'ive nutno zpracovat explorativne. Operacional iz:ll'l' probfhri spfSe l atentne a dynamicky, poskytuje vetsf pros lor pro interpretaci a pro posh hovrinf specifickych vyznam u . Zustavri zde sice jisle nebezpeci vlllisenf i nterpretad do i materir l u jaksi zvenCf, na druhe strane vsak stoj( pozitivnf zkusenosti s prolamovanflll barier, jez blokovaly odhalovanf vyznamu napi'. pri vyzkumech trhu a reklamy . SvcdN o tom klasicke jii vyzkumy pilein odporu hospodyn k pouzfvrinf instantnI kriVY,7 Projeklivnf techniky nevylucujf -jak ukazal A. Kardiner - ani nasazenf ve vyzkulllu konfirmacnfm. V tomto pUpade mohou vychazet z k lasickeho operacionalniho schc matu (vymezenf dimen zi, kategorizace elementu). Bezne vyuzfvajf principu ObSahOVl; analyzy zfskaneho materi a l u . Tim vl astne dochazf k opetovnemu propojenf oboll zakladnfch vyzkumnych strategif a k otupenf nekterych elementamfc h namitek - pi\� · devsfm pokud jde 0 problem vnucovanf urciteho schematu respondentov i .
Problem konstruktivnfho charakteru slandardnfch operacional nfch definic fest pod nelnym zpusobem nektei'f francouzstf sociologove. Zatfmco u beznych anket hrozl skuteene to, ze budou zjistovat pouze co se ocekriva, aniz by by l y zretelne definov(lny jednotlive operacional n i kroky, pozaduje se, aby sociolog "explicilne rekonslruoval svc implicitni konstrukce". K K tomu je mozno vyuzit nekterych projektivnfch technik, i kdY/, s relativne vysokou m frou standardizace. V kazdem pi'fpade je lakto dana od "banalnlch" vyzkumu vefejneho m fnenf
na rozdil
moznost odhalenf jemnejsf struklury
postoj u . V teto souvislosti j e mozno pripomenout anketu, v jejfmz ramci pfirovnava l i dotaza n i (. Walker.R. (ed,). Applied Qualitative Research, Gower 1 9 85 7 Srovnej Walker,R. (cd.), Applied Qualitative Research, Gower 1 985 • Champagne,P, a kol . . Initiation a la pratique sociologique, Dunod, Paris 1 9 89. slr, 1 94
1 15
Mfllil fnt lll'OIlI.l\kYdl poi l l i k ii pOl\IIIPIlt' kl� slrolH li l l l , ,", v l' I I I I i'I I I I , " v ((ultim. harv,illl. hnilll. po k l' Y vk li l l l l J l a vy . autOl l lohi l u llI. Il
.loll\Zilny Vl'
vol i ! . V ruznych
"
di lllcn z kh
"
se sall1(Jzfcj ll l c ukuzaly znacne odl isnosti
v n fl lul n f j c d not l i v ych pul itickych osobnostf a p, Bourdieu" presvcdcive pfedvedl
11 I0'1. nos l i soci olog i cke in terprctace techto udaju. SloJ ( za povsimn utf, ze tato metodika pfedstavuje vlastne jakousi kvalitativni variantu Irdl l l i k y semanticke d i ferenciace. Pojem (zde: konkretni politicky Cinite!) je posuzovan v
sl'ri i d i menz(, ktere jsou definovany kvalitativne na principu proj ekce (podle principu
�I·st politiku - sest barev, apod.). I tady jde 0 postizenf urci teho semantickeho prostoru.
Spcdficke je to, ze i nterpretace vy zaduje duk ladnou znalost sociokulturnfho kontextu .Ie l rcbn vel mi presne vedet, co symbolizuje napr. cerna barva, palma, atd. To by by lo llI o}.no provefit cestou obsahove analyzy, hloubkovymi rozhovory. I�\ lzh(ldujlcf podll vsak pi'ipada i maginaci vyzkumnfka, ktery musf vysvetlit, prot napl·. G.d' Estaing byl nejcasteji prirovnavan k bridzi, zatimco J .Chirac k monopolum u ( i . Marchais k dom inu. Anebo take fakt, ze F.Mitterand se jevil jako malo vyhraneny. ,illko hUi'e eitelny (v roce 1 975).
Sym boly, ktere jsou pfidelovany na principu nucene volby, vytvarej f v nekterych phpndech j i ste protip6ly (napr. Rolls-Royce versus Citroen 2CV). P. Champagne soudi, I.e lenlo pffstup umoznuje operaciona.lne uchopit vztah mezi sferou
(espace) politiky
n sfcrou socialniho a vnfmaneho .lODiskutovatj iste lze 0 autorem nadhozenem problemu
.. pocitu evidence". Cflem analyzy se pak stiiva i odhaleni tech "operatoru", ktere jsou svym zpusobem spoleene vsem pi'fs l usn fkum zkoumane popu l ace, vsem akterum (v tornto pffpade se uvai.uje napr. i 0 vlivu francouzske skolske soustavy). Jde tu vsak i 0 aspekt praktickY. Pokud trad ienf setrenf budou klast i'adu pro respon denta velmi komp l i kovanych otazek, muze se stat, i.e prispejfke konstituovanf "politicke vcdy" namfsto skutecne vedy 0 politice.1 1 Mnohdy pak v tomto smeru s vy m i vysledky ovlivnujf i samo volebni chovan .. Podle naseho soudu jsou vsechny vyse uvedene prik1ady dokladem, ze operacionalizace muze mft i'adu podob, umoznujfcfch. ba pUmo stimuluj fcfch explorac i . Demonstrujf moznost uplatnenf operacionalizace v ramci kvalitativnfch vyzkumu a potvrzuji, fu Ize jen s obtffumi vymezit hranice mezi operac ionalizacf a i nterpretaci. Pi'itom se ukazuje, ze prfklon k temto technikam nemusf zpusobit omezenf sociologickeho vyzkumu na kazuis tiku ci jeho m ikrosoc iologizaci. MnoM z uvedenych principu je moi.no uzft v beinych "velkych" vyzkumech - vetsinu z uvedenych postupu jsme vyuiil i v nasem vyzkumu image politiku a poli tickych stran ve volbach 1992. 1 2 Pruzne spojenf jak s i ntenzivnf, tak s extenzfvnf strategi f predstavuje jednu z jej ich zakladnfch prednostf.
Bourdieu,P . • La distinction, Paris, Ed . de Minuit 1 979, str.625an. Champagne.P. a kol., I nitiation a la pratique sociologique, Dunod. Paris 1989, str. 197 " Tamtez, str.205 11 Zde se mlm podafilo prov1!fit moznosti vyuzitf pnpsanych asociacf, analogie (s restauracf a jidly) i d15lenl kruhu sympatif, viz napi'. B unanek, 1., Volby 1 992: zatareno , nebo polojasno? Soc. aktuality, 1:.6/1 992 'I
1(1
116
I'Nklml
zkmllluhli f1r"lIUIZllCe
vyplyvajicf 'I.e zasady dodrzcni systemoveho pffstupu, provcizej C vy zk ul lIY komplexnich organizacL Obzvlam� citlive byvaji vnfmany tam, kde nen! IlIlloho prostoru pro uplatnenf ruznych metodologickych pnstupiL Zatfmco procesy interakce, kooperace a komunikace se dajf celkem obstojne zachytit v male socialnf skupine (vcetne struktur sociopreferencnfch vztahu), na urovni napr. podniku cini totez zamefenf vyzkumu potlze temer nepfekonatelne. Lze se pnrozene zamerit na zkoumani komunikacnich sftf, na rozbor fungovanf technologickeho systemu i zakladnich orga nizacnfch vazeb, nemeli bychom vsak reprodukovat drivejs{ dualismus pnstupu, kdy se otazky "neformalnich struktur" zkoumaJy jen jaksi paralelne. Ve sve vyzkumne praxi jsme dvaknl.t vyuzili principii. sociometrie pri zkoumani predpo kladu kooperace v rozsahlejsfm organizacnfm systemu. V prvnfm pi'fpade se jednalo spiSe o postizenf prestize jednotlivych vedoucich pracovnfku v zavode - z zebffcku "dobre spolupnice" bylo ovsem mozne cinit elementarnf zavery 0 problemech kooperace. Ve druhem prfpade slo 0 setrenf komplexnejSi', ktere sledovalo nejen spolupraci mezi vedoucimi oddelenl, ale mezi celymi utvary. Zde jsme uzili ovefenou jiz metodiku zkou man( meziutvarove kooperace, kterou je mozno oznacit jako kvazisociometrickou.13Z;lstupci jednotlivych utvaru spolecne vyphl0vali dotaznfk za kaZdy utvar (v casti dotaznfku byla nutna shoda mezi vedoudm a dalsfmi zeistupci skupiny) a na principu vyberu nejdulezitej Slch, a dale pak nejlepSlch a nejhorSfch kooperantu byly konstruovany febncky, indexy a grafy . Sio nam take 0 posouzeni intenzity kooperacnich vazeb a) uvnitf zdvodu, b) mezi zdvodem a vedenfm podniku, c) mezi zdvody (resp. utvary) po horizontdlnfose. Celkove tedy operacionalizace usilovala 0 systemovy pnstup, nicmene zahrnula do modelu jen nektere dimenze. I kdyz data byla zpracovana pfedevsfm kvantitativne (zebricky, indexy. korelace), pfi prezentaci zj isten( se nakonec uplatnily jakesi monografie jednotlivych utvaru. spiSe kvalitativnf popisy jejich zpusobU kooperace. Ukazalo se, ze vyclenenfjedne nebo neko I ika dimenzf pfflis zplos(uje problem a ze take selekce zkoumanych vztahU mezi elementy systemu pfinaSi' znacna uskalf. Nedomnivame se, ze zachyceni vsech vztahu (na principu kazdy s kazdym) by v takoveto extenzite veci prilis pomohlo. Ostatne vyber nejdUlezitejs(ch kooperantu nebyl apriomf, byl zalozen na vyse zminenem principu snehove koule - nejprve byly stanoveny rozhodujfd vztahy, a ty pak byly dale speci ficky explorovany. Vyzkumy tohoto typu dostatecne plasticky ukazujf, ze rozklad systemoveho celku cestou klasicke operacionalizace vyust'uje nakonec v problem opetneho slozenf a struk turace vztahu, zvlaste kdyz jsou pfevedeny do roviny korelacf nebo asociacf. Dill' l 1 Iallda' ollli'.ky.
zcj lllcna
Modelovaoi' Perspektivy rozvoje nekterych novych metodologickych p[fstupu nejsou a a n i D
B urianekJ .. ChlumskY. v . . Kuchaf.P" Vyzkum socirunlho kl imatu a meziutvarove kooperace v e V U E. Praha t990
1 17
1Il' lIloitOlI hyt VyulI:l,eny otil/.kallli. klcrYlJli jSI JI(" s("
V kIll p!lid ZlI h y V I lIi . V
jcdnol li vych
lelllllt kkyc: h okruzich -, napL V oblasti Zkoulllll n i sodillill struktury a strati fikuc:e ., lIIuscjf byt rcscllY prohlemy. ktcre sc dotykajf nCktcrYL'h klasiL'kych IIlctodologickych prohlcllIu. I zdc se rysujf nektere nove cesty. K otazkalll, kterymi se
opcrac ionalizacf a
v nasf pnici podrobneji nezabyvame, patJ'f take vztah mezi modelovanim. Modelovanf nesporne real itu urcitym zpiisobem
operac ional izuje, prieemz soueasne vytvarf zakladnf interpretacnf schema. Na to ostatne poukazoval jii H. Zetterberg. Na tomto useku sociologicke metodologie d0810 v posled nfeh letech i u nas k znatelnemu pokroku. Prehled 0 stavu strukturnfho modelovanf podava P. Mateju, 14Prijfrmi pi'itom predpoklad validity promennych a operacionalizaci dav,i do tesne souvislosti s formovanfm hypotez. Strukturnf modely predstavujf rozvi Ilutf principu hledanf skryte promenne. Z tohoto hlediska je pak zajfmave, ze dokazf operovat i s promennymi nepi'esne mei'enymi (ve smyslu modelu faktorove anaIYzy). Pri vyzkumeeh socialnf mobility napi'fklad P. Suarez pi'ijfma tezi 0 neredukovatel nosti teoretickych pojmii 1Ia empirickou bazi, nabizf ovsem alternativni strategi i pri specifikaci empirickych dusledkii pi'edpokladanych teoret ickych vztahU. Ide mu o zavadenf
nemerenych promennych do modelu strukturnfch
rovnic. Pri omezenem
poctu jednoduehyeh promennyeh Izeodvozovat teoreticke pojmy z modelu. Ciste teore ticke pojmy ovsem nejsou pUmo verifikovatelne
avsak jejich vliv na pozorovane
ci latentn! promenne je die nazoru autora uchopitelny. ' S Zlskane vysledky vedou autora k nazoru, z e tato strategie nepoti'ebuje k tvorbe pojmu z,idnou pomocnou teorii (H. Blalock). ' 6 Cinf pry taktei zbytecnym pojem validity. Zaroven to vsak neznamena, ze by mela byt uplne odvdena koneepce latentnfeh, pUmo nemeritelnych promennych. Ie zajfmave, ze Suarez vyuzfva pri argumentaci obtfzf, s
nimiz se setkava operacionalizace pojmu ti'fda - sam ho ehupe jako oznaeenf vztahu,
jako parametr. Ie-Ii na koneepci netradicnfho metenf neeo vskutku noveho (sarna otazka, zda miifeme strukturu "merit", pusob{ dosti akademicky), pak se zrejme jedmi pnlve o princip nalezenf novyeh, piivodne nemerenych (a operaeionalne nedefinovanych) promennych, ktere mohou vstoupit do analYzy. V kazdem pi'ipade to ukazuje dalsf moznosti rozsfi'enf koncepee operacionalizace, kdy se vedle odvozovanf znakii napi'. na principu typologiekych operaef objevujf v analyze konstrukty vyssfho radu, jejichz piivod je nicmene empiricky. Explorativnf model faktorove analyzy se samozi'ejme v modelovanf promenuje v konfirmativnL Klasicka koncepce mei'enf byla tesne spjata s operacionalismem: na druhe strane modernejsf operaeionalismus (napi'. H. Dingle) poeftal prave s merenfm jako se speci fickou operaef a smeroval k vyuzitf skalovanf (S.Stevens). 17 Kritieka reflexe Willero vych uvadf v pochybnost princip konstrukce relativne univerzalnfch skal, nezavislyeh na populacfch, z nichz byly odvozeny. Z tohoto hlediska pak ztracf smysl i overovanf Mateju. p.. Metoda struktumiho modelovanf. Sociol. cas. 25. 1 989. c.4, str.399an. Z novejsich praci viz tel! Bollen. K.A. . Structural Equation with Latent Variables. New York, Wiley 1 989 " Suarez. P . . Unobservablc.�, The empirical use of theoretical concepts. XI LWCS. Madrid 1 990 , fitr.1 7 '" TamtlSz. str. 1 7 " Willer,D., Willer, J.. Systematic empiricism: critique o f a pseudoscience. Prentice-Hall 1 973. str. 1 08 '4
118
I'l'Iiahl i l l y lu!..ol.l ! ! �Iuhl l i l y v casc. Podlc D. it .l . W i l kmvych lI IereU! l lCIIIl'I 1.C 1)(�il'lll tl cfi lll l v al . it' �pt!k . .prosl tcd kclIl c lI lp iri ckc i lllcrprclacc poj l llU",IK J d c vl as l nc 0 I Ilcf'cllf ( riizn ych) clllpirickych i n lerprc l ad pojmu. Modclovani ziislav;i pfedc vs i m illstrumentalni zalezi lostl a v jeho podstate jc skryl urcity relativislllus, resp. u porne u s i l f 0 hledanf co mozna nejtepsfho model u. Mercni v rovine nepozorovatelnych promennych (napf. pomocf faktorovych sk6ru) reprczclI tuje "operacionalismus" j ineho typu nez ten, s nfmz vedou diskuse kritici trad icniho empiricismu. V tom okamziku se ovsem znovu aktualizujf otizky teoretickeho I'amc.;c. rozmanitych derivacf poj m u, formovanf novych, casto umelych konstrukti'I, atd. Ty\o ukoly nelze vyresit na urovni empiricistnfho operacionalismu, nicmene ani jeho od l ll il nutf (vcetne praktik skrilovanf) samo 0 sobe nevyresf problem empirickeho zalozl'ni dnes j iz velmi slozitych a nikoli ateoretickych modelu.
JH
Tamtez. str. 1 18
1 19
§
HI
-
ZA Vf�K: KA I'ITULACE '!
Povaha zkoumaneho problemu je takova, ze neumoznuje prijetf definitivnfch zaveru. SpiSe naopak: SITe naznacenych souvislostf vyzaduje, aby vedle zllverecne bilance byly formulovany nove nebo dosud neuzavi'ene otazky. Musfme se jii zrejme smfi'it s tirn, ze sotva nekdo uspeje ve snaze 0 formulaci obecne pi'ijatelneho pozitivnfho programu ci algoritmu operacionalizace. Kriticka reflexe problemu nas vsak muze dovest do stadia, kdy budou ujasneny vsechny dulezite aspekty a vyznaceny uzlove body, v nichz se rozhoduje
0 uspesnosti vysledku. Mela by tedy
stacit znalost urcitych kriterii, jez by napomohla pfi rozhodovani 0 zpusobech resenf. K tomu mOre slouzit fada otazek, ktere si klade kazdy vyzkumnik v prubehu prfpravy vyzkumu: A. Schrader jich nabfzf hned dvacet, aby bylo mozno opravdu kriticky proverit navrzeny zposob resenf.1 Vetsiny z nich jsme se jiz dotkli, navfc uvedeme jeste otazku ucasti expertu pi'i posouzenf vyznamove jednoznacnosti indikatoru, problem ade kvatnfho postizenf skupinovych vlastnostf, problem multidimenzionality uzfvanych skill a nektere dalsi. lako jeden z prikladu provel'ovanf obsahu a vyznamu jednotlivych polozek je mot.no bnit nasazenf skalovacich technik zalozenych na principu posouzenf skupinou
sondell.
Poeita se pri tom s moznostf vyloucenf tech stimulu, ktere se budou jevit jako nejedno znacne nebo vfcedimenzionalnf. Relativnf pracnost, ktera provllzf uzitf nap'f. techniky paroveho srovnavanf nebo naslednych intervalO, muze byt vyvazena varovnymi signaly. jichz se nam muze dostat jeste pl'ed zahajenfm vlastnfho sberu dat v terenu. Vytka prekonstruovanf reality nemOze zcela obstat tam, kde v rol i posuzovatelu stimulu budou vystupovat laicke osoby. Duraz na postlenf exploracnfch pl'(stupu zejmena v prvnf fazi vyzkumu muze otevflt cestu ke zcela novemu resenf, kdy vlastne cely vyzkum vloifme pod kontrolu zkouma neho objektu. Proces permanentnfho zpetnovazebnfho propojeni aktivovanych metod s objektem samotnym mOze vyustit az ke skutecne samoregulaci.
Participativni vyzknm Princip participace sledovaneho objektu na
eeh�m vyzkumnem procesu u
mis zatfm
nebyl uplatnen prilis casto. V nedavne dobe byl jeden takovy vyzkum realizovan Soci ologickym ustavem Slovenske akademie ved, presto rozsahlejsf zkusenosti zatfm l
2
Schrader.A., EinfUhrung in die empirische Sozialforschung. VerI. Kohlhammer, S tuttgart 1 97 1 Gal,F. , Problemovo-orientovany participatfvny prfstup, Soeiol.cas. 1 989. c.3
1 20
chyhl'J I . 1 '1 V I I I I l I l o l l I I:tI'C pri l l.isl stat' F ( i ; l I a , .' NCJlle
0
I I IClodlllor,icky pUl i s kompl i kl l
vanoll l:l ld.ilosl, h l a v l I l j c najft od vahu ( a ('as ) k tOIllU, a byc holl1 IlCc h a l i :t;,\sIUPCl' pfiStkh rcspo ndclltu sc st avi t napr, dotaznik , Slozitcj s f je zapojcni akler u do proccsu
interprctace dat, tady
nepujde realizovat, jsou mu vnueovany ruzne pseudoracionalizaee apod.),
2. Nahlednutf do kuehyne, v n lz probfha socioJogicka analyza, muze posflit skepsi uzivatele a viru ve vlastnf Ilsudek "zdraveho rozumu".
3. Pl'edavanf vysledku po davkaeh muze vytvorit situaci, kdy zadavatel zada stale podrobnejsI infonnaee, efmz mohou byt snadno prekroceny hraniee p u vodnfho projektu (a hospodarske smlouvy). Zpracovatel tak muze byt svym zp u sobem i vydfran a vyko l'is(ovan. Pozadavek pru bezne exploraee by se nemel zvrhnout ve form u permanentnfho vyzkum u
zde vsak jsme nueeni pripustit, ze v minulosti takto koncil i nejeden projekt
v oblasti zakladnfho vYzkumu. Tyto prakticke zkusenosti bude treba brat vazne v potaz pri posuzovanl perspektiv skutecne participativnfho vYzkumu. Rizika budou zi'ejme znacna. a to samozrejme nejvfee tam, kde bude fad an zcela konkretnf vysledek v pevne stanovenem tennfnu. Nebude mozno pripustit, aby skupina respondentii zeela pretvoi'i1a tema vyzkum u nebo obsah dotaznfku. a asi sotva bude moino venovat cas a energi i na to, abyehom laieke interprety zasvecovali do taju diskriminacnf analYzy. Na druM strane sarna idea participativnfho vyzkumu vnasf do problemu operaciona Iizace dalSi dynam izujfcf impuls a nemela by byt bagatelizovana. Urcity participativni efekt pl'inasi i technika focus-group,jejiz obliba rapidne stoupa.' Pi'evazujf v nf kvalitativn( pnstupy, pricemz se vyuffva vyhod skupinove diskuse, vice ci mene spontanmno dialogu tlcastnfku (v mozne kombin aci s introspektivn(m odhalo vanlm vyznamu . s projektivnfmi a sociodramatickymi technikami). Take tyto pl'fstupy by zasluhovaly hlubsf metodologiekou reflexi. , Srovnej W i mmer, R.D . . Domini ck,J . R " Mass Media Research. An Introduction, 3rd ed" Wadswon h PubI.Comp . • Belmont 1 99 1 . str. 1 45
121
Perspektivy standardizacc I kayz v nas bude snaha 0 vytvareni standardnfch scznamu soc iologickych promen nych ci 0 tvorbu soustav ukazatell'l tak trochu pnivem vyvohivat apriornf neduveru, s�im problem ze soudobe sociologie vymazat proste nelze. A to pres vsechny namitky proti standardizaci vubec, s nimiz jsme jiz mohli sezmimit. Pujde pochopitelne predevsfm 0 nalezenf takoveho pnstupu, ktery by sociologum spise otevfral obzory. Moh l i bychom to form ulovat j tak, ze v techto schematech neusilujeme 0 pfedlozenf jedineho legitimnfho vzorce. Stej ne tak by by lo mozne tvrdit, ze overene baterie promennych kondenzuj f to, co se osvoocilo v interpretaci, co ma elementarnf validitu, a co tedy relativne malo (anebo stabil ne?) prekonstruuje realitu. Za podmfnky, Ze epistemologicke parametry jednotlivych promennych budou trvale kriticky proverovany (a to nejen metodologickymi experimenty, ale take teoretickym diskursem), nemohou byt tyto snahy oznaceny za neplodne. To je ostatne duvod, proc se s nimi stale jeste setkavame. Problem standardizace zakladnich sociologickych promennych zajfma i nadale mnohe soucasne sociology. Robert B urgess z Univerzity Warwick neusiluje ani 0 pfed lozenf uplneho seznamu, ani 0 budovanf urcite soustavy zakladnfch sociologickych promennych. VoH cestu rozboru nekol ika zakladnfch okruhU - za pomoci dalSfch zajemcu 0 tuto oblast analyzuje promenne tykajfcf se veku, pohlavi, rasy a etnicity, zdravf, vychovy a vzdelani, tffdnfho postaveni, prace a zamestnanf, voln6ho casu. politiky a nekterych dal!ifch tematickych okruhU.4 Burgess nevel'(, ze by by lo mozno n abfdnout takovy seznam promennych. ktery by zarucoval optimalnf deskripci. Pred nim se totiz touto my�lenkou zaobfral napr. H. Zetterberg. Pod v livem stavajicf renesance teoretick6ho my�lenf, jez by mela zarucit i hlub�f reflexi historickych souvislostf, vychazf R. Burgess z toho, ze existuje pomerne tesny vztah mezi konceptem, promennou a indikatorem.5 V jeho pojetf vystupuje promenmi spiSe jako ukazatel , nikoli jako "vysledek" procesu operacionalizace: indikator pak znamena konkr6tnf formu zjiSfovanf udaje. V teto souvislosti se v citovane praci objevujf obsahl6 a podnetne uvahy 0 uzfvanf zcela beznych promennych. Probl6mu kontextualizace se dotyka napfikl ad ve vztahu k indikatorum veku Janet Finchova.6 V jej f analyze ovsem nejde jen 0 ruzne fonny kategorizace kontinua - zcela konkretnf a specificka uloha tu pfipada napr. ruznym hranicfm odchodu do duchodu a mnoha dalsfm obsahovym aspektum ruznych kategorizacf t6to promenne. o natural n fm charakteru kategorie veku s uspechem pochybuje v navaznosti na odkaz M. Hal bwachse i francouzsky sociolog R. Lenoir.7 Cituje i n teresantnf histo rickou zkusenost: v censu ze XIV.stoletf byly rozl i�eny pouze dye kategorie, a to muzi od 1 5 let vy�e a "ostatnf". Jakakoli data 0 vekove struktufe soudobych spolecnosti vyzadujf hl ubsf sociologickou interpretaci. Diskuse 0 pojmu mladezjsou tohojiz letitym
Burgess.R.G.(ed.l. Key Variables i n Social Investigation, Routledge & Kegall, London 1 986 5 Burgess,R.G., cit.d., str.S 6 Finch,J., Age, i n : B urgess,R.G.(ed.), cil.d., str.24-25 1 Viz Champagne,P. a kol., Initiation it 1a pratique sociologique, Dunod, Paris, 1 989 , str.6Oan.
•
1 22
dok lillk l l l . I
Vt'
fl iltK'Ollzske sociolog i i Sl' ohil'vU jl' pOllkaz lIiI ( )( I I L�Il(ls' f:\j'J 7. i vo\ nlho
cyklu u jcdnoll ivych IriJx.
Pnivc M.
Halh will'hs Illlkawval n
110sl. ktcni dcfinujc uzilf katcgoric vcku. Proto R . I ,c Hoir ncjcnzc ncpovazujc vck za cisll'
pUmdnf katcgorii. ale ani za pri ncip "kOIlS l i l llllV(lll f sociulnich skup in, ba ani
ZH
fa klol
cxplikuj fc f chov11 n f".'! V tom se l is ! od nekterych nasich sociologu, kteff sociodclllll grafickc znaky povaiujf celkem automaticky za explanacni promenne Dochazl tak k ocl IiSeni od nazoru E. Durkheima, ktery povazoval "kolektiv itnf rcpn' I.cntace"
Z.j
relativne autonomnf, pokud jiz byly jednou ustaveny. Tyto reprezentan'
I l l usej f byt totiz prizpusobovany objektivnfm transformacfm. obsahovym zmen.il1l V odmltnutf "konstruktivi sticke" perspektivy se zcela nezakryte projcvuje predcvsil l l
v l i v H . Bl umera. Jednotlivym sociologickym probIemum jsou v soudobe sociologii venovany spl'c i a l n f studie. socialnf strukturu samozi'ejme nevyjimaje.JO
R.Burgess a M.Bul mer se pak vraceji k uloze kategorizace v navaznosti na Kantovu myslenku, ie percepce bez koncepce je slepa. tl V tom nesporne navazuj f na pfedchozi metodologicke d iskuse, v n khz napr. R Konig uznal - rovnez v navaznosti n a I. KanIa - i "j ine ccsty" vedy (pati'( sem poradaj fcf hled i ska, apriorni kategorie) a potfehll syslemu poj III u, jakehosi konceptualnmo dispozicnmo fondu. Pripustil take, ie "sociiil III" nclze odvodit ze zkusenosti. Zlll lnen l autoi'i zaznamen,ivaj f Hempe l u v nazor
0 vyznamu propojovanf Z;jiste n i
a S odkazem n a dflo F. Znanieckeho exponujf problem analyticke indukce. 1 2 To vsak neznamena, Ze by se chte l i jednoznucne postavit n a stranu exploracnfch pi'fstupu. Take j im jde zi'etelne 0 dynamizaci koncepce operacional izace, pi'icemi zustavaj f v zasadc optimisty. S vedCf 0 tom jej ich d iskuse nad moinostmi operac" onal izace nekterych k ategorii. Na pi'fkladech z prace dals{ch sociologu ukazuj f konkrtifnf moznosti operac i onalizace pojmu odcizenf, a to v fade jeho modifikacf (vcetne Marxovy).13
Problem kumulace zjiSreni Problem induktivnmo zhodnocenf sebraneho materialu je v soucasne dobe aktuali zovan nejen pod vl ivem exploze sociologickych vYzkumu. ale zejmena S ohledem na moznosti ukladanf dat a sekundarnfch analYz. Vysledky standardizovanych setreni ovsem budou pusobit v zdy rozpacite, pokud j e budeme pfedkladat v izolovane podobe. Vracf s e zde otazka systemoveho pffstupu: jakmiIe j e urcita promenmi vytriena z nejakeho celku, vydava se na cestu pi'inejmensfm nej istou. Porov navanf zj istenf pochazejicfch z ruznych zdroj u vyhovuie sice konceptu triangulace, muze vsak vyustit ve vyrobu mozaik. u nichi pl'evaZuje zajimavost nad ob sahem. • Tamlcf. str.65 , Tamlez, 51r.66 Duke,V., Edgell.S . • The Opernlisation of Class in British Sociology: Theoretical and Empirical Considerations, Brit.1ourn. of Sociology. 38. 411987, 8.445 " B urgess,R.G .(ed.), Key Variables ill Social In vestigation, Routledge & Kegan, London 1986. 8tr.249 1 2 Burgess,R.G.(ed.), Key Variables in Social Investigation, R outledge & Kegan, London 1 986, 5tr.25 I n Tamtez, 8tr.253-254 10
1 23
KUlllU luc.;c cmpi ridyc.;h udaju nClllusl luI iz ani v ncjmcnSlm p os l l i t syst�lII()vy pohled na slozi te problemy. PlaH to obzvlaste tam, hie se spoleha vyhraune jcn nn kvantifikaci . Lze tak dospet i k zaverum temer jednoznacne nonsystemovym. Zejmena k vysledkum extenzfvnic h dotaznfkovych akci a anket je mozno pi'istupovat s neduverou c i programovou skepsf. Odpurcum kvantifi kace muze prinest jiste uspo kojeni nasledujicf prfk lad, ktery ovsem muie dobre poslouzit i jako ukazka moznosti datatabankovych technologif. Predkladami zj iSteni (fakta) byla zfskana prostrednictvfm v ice nd
800 anket realizovanych od roku 1 9 80 ve Francii. Kazde z n ich puvodne fi gu
rovalo v odl isnem vyzkumnem planu. Nicmene ve svem souhrnu poskytujf kouzelny obnizek "Francouzu", zvl;iste omezfme- Ii se na prurezjedineho procentnfuo vyjadrenf (i tak provedeme vyber z mnoha nabizenych zjiStenf) : 1 4
Francouzi realizuji 2 2 % svych nakupu v supermarketech. Pro 22% zen je nejlepsim ndpojem voda.
22% zen tvrdi. ze antikoncepce odpoetizuje lasku. 22% zen by melo rado intimn{ vztah s Laurentem Fabiem. 22% muzu z tech, kteff vafi. pfipravuje vzdy stejnijfdlo. 22% Paffianu nikdy neui(va svuj vuz k pfeprave po PafiZi. 22% sebevraid ve Francii je provedeno stfelnou zbrani. 22% Francouzu je pfes vedceno, ie vestci mohou pfedpovedet budoucnost. 22% Francouzu, ktel( se znovu oienf, se setkava se stejnymi obt{zemi jako v pfedchazejfcfm mantelstvi.
22% det( ve veku od 3 do 6 let rozhoduje samo a tom, kdy pujdou spat. 22% rodieu se neobjevuje neodeno pfed svymi detmi. 22% Paffzanu je stadt 60 let. Vy nechali jsme nazory gymnazistu na sve profesory, zen na F. Mitteranda, Francouzu na J. McEnroea, na poj istenf atd. Jed notlive udaj e majf odlisnou vypov{daci schopnost. a to i v zavislosti na kontextu zj iSiovanf. Obt{znost syntezy uvedenych fragmentu n icmene nemusf znamenat, ze jsou bezobsazne, bezcenne nebo dokonce zavadejicf. Na druM strane se nezi'fdka setkavame s nazorem, ze sociologie zatfm nedosahla stad i a kumul ativni vedy. Replikace existuj fcfch stu di! nej sou pnlve castym jevem
1 954 1 965 se zj istilo, ze bylo uzito pres dva tisfce ruznych stupnic ci znakU. avsak jen 47 (2,3%) casteji nez petkrat. Prevazuje tedy tendence konstruovat vlastni Skaly. 1 5 Asi steif v ramd analyzy reprezentativnf casopisecke produkce v USA za obdobf let
az
muzeme predpokladat. ie se tak deje vidy vyhradne jen v zajmu pi'izpusobenf metody zkoumanemu problemu. Chybf take dlouhodobejsf soustreden{ zajmu n a jeden objekt. Je dosti pnznacne. ie tento nedostatek pociiuji casto zastanci i nterakcionistickych pi'fstupu. Vyuiitf longitu dimilnfho vyzkumu vsak pi'i miSf znacne naroky, nebof v sodologii je ti'eba poCitat se zvlastn{m charakterem dimenze cas u . Komparace rep likac n fch vyzk u m u obvykle 14 15
U daje poch:izej f z knihy J.Duhamela, 100% Francais, Paris, 1 987. Cit. podle Champagne, P. a kol., Initiation a la pratique sociologique, Dunod, Paris 1 989, 51r. 1 92 Srv. Denzin, N.K., The Research Act in Sociology, Londyn, BUllerworths 1 970 , 81r.32
1 24
ncpfi n;\SI' ll l('('lu .lINI"" lidaic a
0
IIcZ;\dollL',l" I l l' l t· lo. l cl" l l pandl lVl' i lo "L' t l l' 1 1 1 111' 1 1 1 I r l' l ,oI
sc Mfi l .
Otevrene otazky Na Illczimlrodnfm foru se p robl em operaciontl l i zacc pros
It'
pri zadavanf reserSf se pojem operacional izace jakozlo klfcove s l ovo obt(zlic lIplatfl l l l " Uzfvane i nfonnacnf baze reaguji m nohem ochotneji na lennfn IJperaciona/is/II/I.\ , , ' , ,I j e svym zpusobem typicke, Povazovali bychom za s voj i skromnou zasluhu, kd y hyvl I < H I I pri s pe l i k tomu, aby byl o poj m u operac ionalizace pfideleno 0 neco ceslncj :; i 1 l l 1 ', 1 " v sociologickem pisem nictvf. Problem spocfva totiz v tom, ze pokud se zajem soc iologu trvalej i pi'es une do " h l ,l',1 1 tvorby soustav soci:ilnfch ukazatel u, konstrukce indexu, sestavovanl prehleoli SOl'lol. , gickych promennych a budovanf tezaunl i nd ikMorU, vezmou tak trochu za svr d Y l l o i m icke aspekty operacionalizace same a prohloubf s e rozryv mezi tfmto typcm I lI L'loti" l og ie a soudobymi alternativnfm i , predevsfm pak kval i tati vnfm i a interprclat i v l I l I l l l postupy. N a jed n e strane nenf nezbytne n utne zastfrat c i s m i rovat v rov i n e vu l l ly vyzkumnych strategif v ramci empirickeho vyzkumu zakl ad n f paradigmaticke
n)/( i ii y .
jez se fonnuj f v rovine teoreticke. Chceme-l i vsak promftnout princip metooologiclo.., pl urality pl'fmo do provadenf empirickych setreni, jejichz u ni fonnita je v nasich pod mfnkach doposud dosti napadna, nezbyva nez hledat spiSe syntetizujfcf pojetf opcraL' 1 onalizace, Aby mohl byt koncept operac ional izace uplatnen v pfimerene
sm,
mu s !
by! S
zrejme dynamizovan. Pl'ekrocenf hranic orientace n a pojmy a jej i ch pi'evedenf na zlIalo. y tvoi'f zcela samozrejmou podmfnku. Nutmi je vazba n a vymezenf objektu i na fixan a dalSf zpracovanf i nfonnacf. Dynamiku mute dale zaj isti t proverovanf validity, a !o opet v maximal n fm rozsahu jejich aspektu . Ani zde zatfm nebyl pIne vyuzit proslor, jenz byl vytvoren rozvojem metodologie: dosti rozsfi'enou praktikou prj overo va l l i valid ity je prace s extremnimi skupinam i , vytvorenymi na zakladne dosazenych skllri'l (napi', kvartil y), mene casto je uzfvana val idizace cestou testovanf "zname skupiny" (v ten5nu, tedy v prirozenych podmfn kach). Dalsf moznosti v tomto smeru otev fra napl. d iskrim i n acnf analyza (a vubec techn iky typu Q), z v laste soustl'edfme-l i se n a pffnos jednotlivych promennych k rozl isenf danych skupi n. V navaznosti n a tyto myslenky jsme v praci prezentova l i nekolik
mimetu, ktere s in'
n a jedne strane j i z vychazeji z j istych zkusenostf, ktere vsak nicmene vyzadujf d a l s i a i ntezivnejsf provei'ovanf. K otazk
1 25
- spc(; i fika losti
S
opcradollalizu(;c ph u lil i kval ital i vl l t'c i l
kd l l l l � .
II
10
/,l�.i lllclla v souvis
operad k6dovfinf,
moznosti duslednejsiho a trvaleho provefovanl validity
cmpirickych zj islenf, a to
m nohostrannym zpusobem v mivaznosti na typ pouzite melody, - docenenf vyznamu standardizace z hlediska budovanf datovych bfiz{ a tezaurll promennych, vsestranne v y uzitf modernfch technik analyzy dat, resp. jejich exploracniho a heu ristickeho potencialu, a to nejen ve vztahu k overovanf adekvatnosti operac ional izace, ale tez k rozsI1en f moznostf meritornf interpretace dat, sirsf vyuzitf techniky sekundarnf analyzy dut, - docenenf vyznamu projektivnfch technik a nekterych dalSfch specifickych postupu (semanticka diferenciace), - provei'enf prednostf a limitu participativnfc h strategiL
Pokud bychom chteli snaset dalsf dukazy 0 vyznamu systemoveho pi'fstupu a 0 jeho
specifickem pi'fnosu v operacionalizaci, pak by nebylo od veci odkazat nu metody anaiyzy socialnfch sftf. V nich pi'evazuje zajem 0 postizenf struktur, pficemz atributy jednotlivych akteru ztraceji ponekud na vyznam u . 17 Tfm se samozrejme otevfra ceia fada otazek spojenych s merenfm i s uplatnenfm jednotlivych modelovacfch algoritmu.
K diskusi 0 problemu spojenf, anebo pi'fpadne rozluky mezi kvalitativnfmi metodami
a
pocitacovjmi
technologiemi, doslo u nas az v posled nfch letech. I K Jistou vyhodou
j i nak zcel a evidentniho zpoZdenf za vyvojem svetove sociologie snad muze byt rychlejsf smei'ovani k syntetickemu stanovisku. Vyuzitf pocftacu mute efektivne podpofit i rozvoj kvalitativnfch metod. Polaritnf pojetf vztahu kvalitativ nfch a kvantitativnfch metod , k nemuz pfispeli mj. S.T.Bruyn nebo H.Bl umer a ktere vedle D.T.Campbella system at icky osvetluje pfede
vsfm S. Lamnek, zda se byt dnes pfekonanym, jakkoli diskuse 0 vymezenf kvalitativnfch metod pokracujf.19 Pfiklonfme-li se vsak k pfevladaj fcfmu stanovisku 0
tamosti
komplemen
obou pi'fstupu, pak nelze bez vyhrady pfijmout mizor, ze kvalitativnf metodo
logie je dana pfedevsfm ontologicky. Hrozi zde urcita dualizace pi'edmetu sociologic keho badani, a proto se domnfvame, ze nen! funkcnf pfipisovat konceptu kaZdodennosti status j i ste exkl uzivity .20 V nasi pnici jsme s amozfej m e zaznamenali fadu rozdflu v metodologickych preferencfch u jednotlivych sociologickych paradigmat, nicmene potreba kvalitativnf analyzy se dnes jevf spfSe jako uni verzal n f pozadavek. Koncepci triangulace chapeme pnive ve smyslu dosazeni komplementarity pffstupu pri hledanf rozm anitych a m nohostrannych u rce nf jevu (objektu). Lze SplSe pfijmout mizor, ze kvalitativn{ pffstupy umoznujf otvlrat nove problemy, obohacovat interpre tacnf schemata a vracet do sociologie pojmy, ktere byly docasne exkomunikovany. Z pi'fspevku pronasenych na mnoZfcfch se setkanich pffvrZencu kvalitativnlch metod 1 7 Viz napi', Freeman,L.C. et aL(ed.), Research Method i n Social Network Analysis. Fairfax, G.Ma,on Un.PT., 1 989 I . Srovnej B urianek,J., Jerabek,H., Z jednanf u ku lateho stolu "Pocftac nebo kvalilativnf metody", Sociol .cas" 1 989, cA, slr.389 ' 9 Srovnej Petrusek,M .. Kvantitativnf neOO kvalitalivnf metody? Sociologicky casopis 26, 1 990, c. l-2. str.84 2<J Srovnej tamtc!:t, str.85
1 26
IZl' 1 1 1 1 1 IIhCII�
cloJI.'Ill. '1(' IJ1J C I I I SC k Oll c c nl ruje pfl'\h:vS(I1l
Ik kych II Il'I 0\1
II
IlH d VI' Il'mal:r v y u ) 1 1 I hl ogl ll
h l ol l hk(J vc ho i n tcrview . ! 1 Prave Z lohol o lli"I VOdll jSlIw v lla�1 Pi lI< I
zamcfi l i pOWf1l0s1
n;1 dais! smery (a metodologickc prohlemy ) ro/.vojl' k val i l a l i vl l i l I i
pffSllIpii, Hni� bychom pfirozene m oh l i problem uzavfft. Ziist:l v ,j tde rml . . Ill ;\/.(· �
k zod povezenl - neni napffklad zcela jasne, nakolik muze uzil( expcr l n lch poslH l HI
(0 nemzjsme uvazovali napi'. ve vztahu ke skalovanf) pfispet k sirslmu vy u?.ilf fi l l 11/,. 1 a l I I " v sociologickem vyzkumu, 0 ktere jiz neko lik l e t s velmi zaj fmavym i vy sl ed k y \I.', t i U I!' R. S mfd.22 V soucasne dobe Ize jen tezko pl'ehlednout zvysujfcf se zajem 0 k valitati v n ! 1 I \1'1t)I Iv , a to zvlaste mezi mladymi sociology. Muzeme v tom spatfovat IlInohe: odlcsk Ohl't" lH'1 skh diskusf 0 postmodernismu, pffznak nastupu nove generace, m6dnf v l nu
..•.
v sekcfch zabyvaj fcfch se uplatnen fm napl'. biografickych metod a n g azuj f po h( l � 1 I "klasiku" (D. Bertaux ) pi'edevsfm mladf sociologove, casto z rozvojovych zem L /.a l " te s e neobavame rozvoje badanf v oblasti, ktera u nas by la zanedbana, nClllclo h y
�,('
vsak zapom{nat na po trebu kriticke reflexe nove se vynoi'uj fcfch problcmii. POIll'k lid znepokojive pusobf pfedevsfm entuziasmus zacateenfku, u nichz vzdy tak trochu 1110/ 1 okouzlenf bezprostfednfm (a casto pohffchu dosti subjektivistickym) koment o v;\ n li l l kazdodennosti. Ukolem soudobe sociologie proto musf byt podiivat seri6znf kritiku vsech IllC lodol ( , gickych pffstupu bez rozdflu osob nfch preferencf, bez snahy 0 hledanf cesty ncj l l1t' l l � !ho odporu. PlaH, ze nej Uc i n nejsf kritiku metody jsou obvykle s to podat ti, ktef fj i dllld;u I Ill" zvliidli. Dovol fme si pfedpokladat, ze problematika operacional izace tnip! ncj v in'
ty
soci ology , ktei'f odvadej f perfektnf dotaznfky (miLle- Ii byt dotaznfk vubec nckdy perfektnO. Ostatne prave v tom asi alespoii zcasti t kv f pffc i n a jejich uspesnosl i . Do budoucna bude nutne studovat problem operacional izace v souvislosli
interpretace.
s
kon l'e pn
Spojenf mezi empirickou interpretac f poj m u a teoretickou i nterpn:tarl
empirickych dat sJ ibuje poskytnout dostatek dynamizuj fcfch podnetu: ruzne slIIi.l ry prikliidaj f totiz obema aspektiim pfece jen rUznou vahu. Pfitom synteticke propojC l l 1 nenfjedinym moznym vYchodiskem. Pokud postmodernisticke tendence pfinesoll dalsl relativ izaci konceptu interpretace, lze se obavat nejhorsilio i ve vztahu k operac io nalizaci. Vzhledem k tomu, ze kvalitnf a vuci objektu ohleduplne provedena operacional iz
Srovnej napi'. Keller,I . • Spe�na.D., Seminar sku piny pro kvalitativni analyzu, Soc.cas. 1 990, ':. 1 2 , sir. t 1 6. Sanderova,J. • Mezinarodnf seminar 0 kvalitativnfch metodach, lamta, str. 1 1 8. Viz S mfd, R., Sociologie a fotografie, Diplomova pmce, FF UK Praha 1 98 1 . nebo jeho pozdejsi vyl kumne pokusy.
NadhozclJc sOll v i s losti vypovfdaj f cclkc l I I vYll l l ll V I ll' I I L'. 1l'1J
otazck, lee rovnez
0
()
I Ol.sa l i u a S ffi kladcnych
jcj ich nc za l Jcd b a teinc hloubcc.
K tradicnfmu modelu empirickeho zkoumanf se dnes kriticky vyslovujc kdckdo: ke kul tivovanym komentatorum se urcite i'adf ti'eba Agnes HellerovaY Poukazuje na to, ze situace, kdy clenove zkoumanych institucf jenom odpovfdajf na ot
0 dvojf reifikaci v empiricke sociologii a samozi'ejme i odkaz K.Marxe. Na rozdfl
od pi'fstupu Suarezova mu pi'isuzuje reifikaci pojmu ti'fdy. Reaguje na podnety Luh mannovy a zvlaste oceiiuje Habermasovu koncepci systemove a komunikativnf racio nality, jakkoli i v nf nachazf dflcf rozpory. Spolecenske vedy, ktere zvysujf realne naroky ve svem usilf
0 uchopenf modernity, musejf podle Hellerove vysvetlit obojf: racionali
zaci i racionalitu. "Musejf kombinovat teorii systemu a teorii jednanf. Musejf operovat s fetisistickymi (reifikovanymi) kategoriemi, a musejf metodologicky reifikovat aktery, ale k pravdivym teorifm mohou dospet pouze tehdy, vyplnf-li tento ukol pod vedenfm nejakeho filozofickeho paradigmatu (ci metateorie), jez odfetisizuje (nebo dereifikuje) lidske subjekty, jednanf, i'ec, vedomf. "25
Shrouti :ladna z uvah, ktere jsme az dosud vedli, nepi'inesla podstatny argument pro zrusenf operacionalizace. Mohli jsme zaregistrovat pi'edevsfm snahu 0 dynamizaci pojetf,
0 roz 0 pluralitnf pi'fstupy - znovu pi'ipomfname koncept triangulace, vfcenasobneho operacionalismu apod. Zajem 0 kvalitativnf pi'fs
sfi'enf obsahu pojmu (smerem ke k6dovanf) i
tupy samozi'ejme vyvolava zmeny obsahu a chapanf pojmu, a to jak ve smyslu posflenf vyznamu exploracnfch mechanismu, tak ale take ve smeru k i'esenf novych metodolo gickych problemu. Marne zde na mysli pi'edevsfm otazku sberu a ti'fdenf materialu. Zatfmco v dosud pi'evazujfcfch vyzkumech slo
0 to hledat moznosti, jak pi'eklenout
slabiny operacionalizace v kvalitnejsf a propracovanejsf identifikaci, v nastupujfcf vine kvalitativnfch vyzkumu pi'evezme zi'ejme klfcovou ulohu operace k6dovanf. To vse pi'inasf pi'esun teziSte zajmu od konfirmace k exploraci, jde ale soucasne i probfhajfcfch diskusf
0 vysledek
0 same koncepci operacionalizace.
Nabfzejf se zde vlastne dye moznosti. V te prvnf Ize pi'istoupit k radikalnfmu okles tenf pojmu operacionalizace, ktery by mohl byt vsazen do uzke mezery mezi operace identifikace a k6dovanf. V nem by pak zi'etelne pi'evazil konceptualnf pi'fstup, protoze by slo pi'edevsfm ,.1
0 pokrytf pojmu indikatory.
Heller, A., Sociology as the Defetishisation of Modernity, in: Albrow,M., King,E. (ed.), G lobalization, Knowledge and Society. Sage 1 990 ,. Srovnej Petrusek,M., Kvantitativnf nebo kvalitativnf metody? Sociologicky casopis 26, 1 990, c. I -2, str.8 1 " Heller, A., Sociology as the Defetishisation of Modernity, in: A1brow,M., King,E. (cd.), Globalization, Knowledge and Society, Sage 1 990, str.45
1 28
I )nah:\ Vlll llllltn dO llal r /.al·l' , l.. tl'rY
sc SC
tem ide l ltifikm:e j e
lill i ll .lcv fjako rcal isti�t�jSl: s l I ICfujc spf�c k rozsffc l l i pOjllll1 Opl'l l l lIupoj ujc na identi fikm:j!(' a zahrnllje kl)do vanl. I'rolnul f s kO l lrl'p
I'Jejme nevyhnutelnc protu,
ZC operac ional izace nClIIflZC ign\llovill
vymezcnf problcmove situace, volbu vyzkumne strategic
a
vubec procedurM n i aspl' kly
(samozi'ejme veetne vyberu sledovaneho objektu, stanovenf vyberoveho souboru aId ) Zahrnutfm k6dovanf do procesu operacionalizace zavrsujeme logicke vyust�nl f01ll 1 l 1 lovane teze 0 poti'ebe fixace informace - alespon pi'evladajfcf paradigma normal III vi'dy pi'edpoklada, fe ziskane empiricke informace budou vzdy nej ak fixovany. I kdyz sl' l" nikdy nebude tykat vsech informacf (viz napi'. specificke, vedlejsf c i do p l i'l kll v(; poznatky z terenu), nenf mozne tento aspekt pi'ehlfZet. Sociologa samozi'ejme nelegitimizuje poeftae a databaze, ne kazdemu odberall' l l imponujf desftky popsanych stran zaverecnych zprav a tabulek. Nicmene VYZkU I J I III \.. . ktery se obejde pi'i sve praci nejen bez dotazniku, ale i bez tuzky a notesu ( pffpadlll' fotoaparatu), bude asi budit podezi'enf. Redukce sociologicke metody na zucasl lIl'III' pozorovanf by natropila pravdepodobne vetSf skody nez par zastancu rigidniho opera cionalismu (Ii jsou dnes beztak na vymi'enf). V souvislosti se zajistenfm pruznosti a plurality pi'istupu bude ueelne vratit se k Olal.lT H . Hartmanna, kdo vlastne urcuje temata vyzkumuY Nedomnfvame se vsak, ze by hylll vhodne rozsfi'it koncepci operacionalizace 0 nejakou novou operaci dohadovanf (jakkol i identifikaci skutecne casto pi'edchazf licitace). Jej( prakticka podoba nespoefv{t pOll!.\"
0 problemy zfskavanf grantu, 0 0 problem vlivu autorit ve vetle atd.
v rovine domluvy s klientem, jde tef s nadacemi, ale krom toho i
hospod a re l l l
Nadmerne Ipenf na konvenci a na jednoduchosti operacionalniho vyjadi'enf
mil/.I'
pochopitelne ovlivnit vymezenf zkoumaneho problemu. Staef zde pi'ipomenout dubovoll oblibu sociometrickych technik. V tomto ohledu by se mohla stat rezidua operaciona listickeho redukcionismu skuteenou brzdou sociologickeho badanf. Take
z
techlo
duvodu chapeme operacionalizaci jako nastroj zprosti'edkovanf vztahu mezi problemcl l l a poznatkem, a nikoli jako zakladni hledisko, jako jediny epistemologicky pri nc i p . InstrumentaJita operacionalizace je zaroven instrumentalitou metody, aniz b y ji mcla jakkoli omezovat ci svazovat. Nase pnice se sousti'edila programove na integraci problemu operacionalizaI:c s otazkou uplatnenf systemoveho pi'fstupu. Ukazuje se, ze toto spojenf rna svoji vniti'n l logiku: oba aspekty si navzajem konvenujf, organicky se prolfnaji. Dok,'izeme-li promftnout systemovy pi'istup do procesu tvorby operacionalnfch definic, modelu ci analytickych schemat, muze nas to uchranit pi'ed riziky mechanistickych a taxativnfch pi'fstupu. Paralelne s tirn vystupuje operacionaJizace jako komponenta systemovcho paradigmatu: koncept triangulace zapada podle naseho nazoru do systemoveho pi'fstllpu zcela bez problemu. Na druhe strane zjiSiujeme, ze neopozitivisticke nazfranf vyuZlv;i operacionalizace v pi'f1is rigidnf a soueasne zjednodusene podobe, interpretativni zasc projevuje vuei operacionalizaci zi'etelnou a ne zcela oduvodnenou skepsi. 26 27
Viz IIIner,M.,Foret,M., Soci
1 29
Uplatn�nf systemoveho pf(slUpu v operacionll 1 i1,ud
..
lII1CSOU" I kvuliMivnf melody
(J. Lotland). Na straOl� druhe prijetf vyhranencho systcmovcho purndigmatu nemusf automaticky zarucit mimoi'l'idne uspechy pri operacional izaci (viz napr. F. P. Luna). Chceme tedy i nadale zduraznovat spise systemovost v metode, kde vystupuje jako vyznamny princip pozmivanf real ity. Podle naSeho nazoru to nemusf vyustit v apriornf prosazovan{ uri:%� kategorie ani v nejaky systemovy fetisismus, ignorujfci ulohu aktera jakozto aktivnlho jedince. Systemy socialnf reality (soc ial nlho jednanf, cinnosti. symbolicke in terakce atd.) povazujeme za emergentne dynamickt! a sebeutv1il'ej fcf. Tomu pak musf odpovfdat i metody jej ich zkoumanf. V zaverecne poznamce se mozna ponekud opozdene vnitfme k uvodnimu mottu.
Operacionalizaci Ize chapat jako most mezi teorif a empiril, anebo pl'inejmensfm jako jeden z pilli'u, na nichz muze spocinout. Proud kazdodennosti, do nehoz empiricka analyza vstupuje, je vskutku dravy a bouNivy, cot aktualizuje davny problem dvojlhO vstupu do teze i'eky. Bez ohledu na rady moudrych filozofU se empiricku sociologie proste musf prav idelne namacet. Neobejde se vsak pi'itom bez solid nfch schUdku a vfse vzpomenutych mostu, ktere umoznujf pi'istupovat k problemum z obou strano V tom nent obsafeno jen vedomf nutnosti dialektickeho a systemoveho i'esenf, nybrz i vohinf po tom, aby na dostatecne masivnf a pevny pilii' operacionalizace bylo moho polozit alespon uzkou, lec pi'ece jen bezpecnou hivku.
1 30
SI�ZNAM ZA K LAIlNI L1TERATURY
Adonlo. T. W Habermlls.J .•
.•
.•
AfalllLvjev. V. G
.•
Friedeburg.L.v
Dialektilco. a .faciologie. Pmha 1 96 7.
Ob.fi'e.ttvo: sistemnos(, pOZfUlnije i upruv/ellije. Moskva. Po/itizdat 1981.
Acha11l.K. (ed.}. Methodologische Prableme der SOl,ialwisun.vclwjren. Wiss. BUchGesell.vc/w/r /Jarl"'/"'/. 1 9 78. Albrl)w.M.. King.E. (ed. ). Globalization. Knowledge and Society. Sage 1 990. .•
Alldrejev,E. P
/I
kol Socialnyje issledovallija: postrajenije i sravninije polco.zatllej, Nauku. Moskvll 1V7H .•
.•
Anfenanger.S., L.en,uen.M. (ed. ). Handlung und Sinnstruktur, Kindt VerI .•
Alijevovcf. D
Milnchen, 1986.
Su{usnd americkd ,wcioltigia. Bratislava. Pravda / 985.
A ttinger. E.O. (ed. ). Global Systerm Dynamics, S.Karger. Basel / 970. .•
Averjanov. A.N SistellUJ: .Ii1os1!lskuja kutegorija i realno.vt: Moskva, My,v[ / 976. Berger.P.L Keller,H Sociology Reinterpreted, An Essay on Method and Vocation, Anchor Book, N. YOIA. .•
.•
1 981. .•
Blalock, H.M.Jr
Conceptualil.Cltion and rnea.vurement in the social .vcience,f, Sage, umdo/l,1 982.
Blalock,H.M., Theory, Measurement and Repliclltion in the Social Sciences, Amer.Jounl. of Soc . 1966. .
,vtr.342-347. .•
Blumer, H Symbolic Inteructionism: Perspective and Method. Prentice-Hall. New Jersey /969. Blumer. H.. What i.v Wrong with Social Theory ? Arner.Soc. Rev., / 9, /955. s.3-/0. .•
.•
Bogumil.J
Boudon. R
Inunerfllll,St.. Wahrnehmungsweisen empiri.fcher Sozlalj(mchung, Franlif'urt elm M 1985. Common Sense and the Humlln Science.v, International Socwlogy. vo/.3, i U. / 988. str. I-22.
.•
Boudon. R., Les Methodes en sociologie. Pre.vs. Unlv. de France, 1 969, .•
Bourdieu.P., Chamboredon,l.-C Passeron.J.-c., L.e mirier de sociologue, MOUWII, Paris, /968. Bfichdt'ek, V., Sledovdn( vnin v chlnostteh jedillce, P.vych. a did. te.fty.l Bratislava. / 986. Buckley. W.. Sociology and Modem System Theory. New Jersey, Prentice-Hall / 967. Burge.fS.R.G.(ed.). Key Variables in Social Investigation. Routledge &: Keglln. umdon / 986. Burianek. J., Systimovd sociologie? PrtJblemy, pi'edpoklady, perspektivy. Pruhu, UK /984. Burilulek, J Meflldy a teehniky sociologickilw vY'l,kul/lu I/, Praha. FF UK SPN 1 988. .•
Butlnko, I.A
.•
0 jazyke sociologiji i sociologiji jazyku, Socio/.issledovanaja. 1 985, ('. 1.
CmnpbeU, D.T., Methodology alld Epistemology (Selected Puper.�), The University of Chicago Press, 1 988.
131
( ·,n l.wnl/II.J.M.. /al.nvOI tll, /'.( '. , A mlU"",f.. M,'/II"d,' 01 /(r.lt'll/t II
/11 S,,, /tll l 'ndlology, A
I fJ 7fl.
( '/1'0111'1'1, A. V.. Me/ilod alld
77,(, Frt't' 1'/'1'.,'''. N,'", YOlk 191'14.
Measlm'mt'm ill Sociology.
( ·oII/IIlY.P., 71,e Nt'ojimcliOlUl/ist Movement, XII. Svetovy soc/%
gick)' kmIW" 's, M(/r/rid 1990.
C.vlm, V. L KOllcel,tuaflwje obo.movllnije operacionaliwciji i i:Vllerenija, Sodo/. issiet/ol'Ull ija, 1 985. c. l. Detl;,itl, N. K.(ed.}, Soc/%
/:ica/ Methods,
umdfn
/)(,lIzin, N. K. . Tile Reseflrc/l Act 1n Sod% gy,
1 970.
umdjll,
Butterwol'llL� 1970.
Douglas. J. (ed. ). Understanding Everyday Ufe, umdfll 1 972. DurkheiJII, E. . Pravid/a soci%
/:icki metody, PraJIII 1926.
Emer.w)1/,R.M. (ed. ). Contemporary Field Research, Wave/and Press. Illilwi.v. 1 988. Emery, FE a kol.• Systems Tilinkln/:. Pen/:uin 1 972. F{!t(/IIOV, V,. Soc/a/llaja dljatelllost' kak .vistem(/. ObJi'estvellllyje lIauki 1 982. {.3. Gerdes,K.(ed.}, Explorative Sozia/forschullg, F.Ellke Verla/:, Stutt/:art, 1979. Giddens, A., New Rules (�f Sociological Method, Hutl'hill.wlIl 1 976. Gil'ller.R. . Me/lwdell del' Qualitative Sozialfill'scl,ung, H. B(Jh/aus, Wietl, 1 984. Glas.v.G. V. (J ko/.. Meta-AmLly.vis Itl Social Reuarcll. Sage, ulIldoll. 1981. Goode, WJ.. Hat/,P.. Methods ill Social Research. McGraw-Hill, 1952. N. York. Gregor, M., Sociologie pl'lice, Pmha. SPN 1988.
Harlm(JfIl!.H.. Empirist'ile Sozia(fllrschun/:, Juvellla Veri., Miincllen 1970. Him('/". A . , K systimologickej orientticii v .mcio/(igii, Sociolt/gia, 2, 1 9 70. ('.2. Him{'/". A., K problemalike idellitijikticie .mcitillly{·h javov. Socio/tfgia. 7, 1975, c. l. Holda, D. . ProblemtJIilw. lIletodik a /et'hllik sot'ioio/:ickiho vyzKumu mltideie, UK P raha 1 976. Hm,.h, J. . Pmxe a /radice, Praila. A ,.udemia 1989. fllI.l·seri, E., Kartel.itinski meditace. Prahll, Svoboda 1968. Cltlltlll'flWIe, P. a /wl., Initiatioll
c'i. la pratique .rociologique. Dunod, Paris, 1 989.
CllauciUlt, H., L 'ellquete ell psydlO-.wdologie. Press. UI/iv. de France, 1 985, IIltler,M., Foret,M., Soc/tiltl{ uiwzlllele, Pmllll. Svoboda 1 984. Imerreltltiotl be/ween Iype (�r analysis ami type of intepretatiotl, XII. WCS. Madrid 1990. Judov, VA, Soc/% giceskoje issledovallije, 2. vyd. , Mo,vkvu, N(Jukl, 1 987. Javurek, Z.. Zelluul, J., Dialektilw. u systimovj pf[stup, Praha. Svoboda 1 979. Juditl, E. G. • Sistemnyj podchod i "ri/lcip aejate/l/osti, Moskva, Nauiw 1 978. Kaby.vc{l. A. V., NekolOryje metodologiceskije v{)prosy operacionalizat'ii polia tij v sociologii, Voprosy .fi/os(1ii, 32, 1 978, c.2. Kany/:in,G. V., Pro.vtranvtvo priznakov i latlntllyje izmerenija, Sociol. issledovanija. I 988,c.3. Kardiner, A . , Pojem osobnostn{ struktury jako operacllflw ndstroje v oblasti spolecellskjch vld ({lrig.
1 32
nU! .'idelll·t' 0/ Man /n ,1,,· 11 " , 1./ 1 , I t " ,J " , '"If''' N "HI' bioillg" A"�. {,,/"" " , . f . " , 111"11 "',11' '4''''''1111 / l UU
kll/ ';toly l Kelll'r. .I.,
/·,."M,'m m,"
I ,
""" � 1 11.1,1 .... ,
So, ,, ,,,,, I n/",,",
Keller . .I. .
.. " , "III".,
I !Moll. III ' Wo/IJ . 'ft'0I'/{- lIol't'ka. Vylmllu(
,"
)\ 11111
·�Hl I'" ,'l it
H).
I VV(},
/'5,
1,/ • ./",., ''''' ' '""" " ''', "1/" 1/1'. lit"" I IIHH.
UIII/lld,.\' . { '"" I". . I I . , . . . , , , I I . . . . . I. .",,, 11",,,1 1
"'rll,,,,I,,loKI,'. I'ofydwiogie Verlags U"io/!. MaT/chen
19RI\.
J..a:.w .l/t'ld uliland,
/'
N, . . , , , '•. , ,. ,1/ , , ,1 1 I II< 1 ,IIII1'IIIJ1t' orSolial Reseurch. New York / 965,
I
I . t . ./1,,,,,1 I I I
/...JU 'Allltll'"
\ ",,/0 , hili \", ,,,I S,.IIIII/iJ. 2, vyd. , Wadsworth. Beimo",. / 984.
" " H"" """ "�I 1
' " , ,/,/1' 1./11' 1111
A h .... I"/"" . . ',, . . ,H,.d" / . . .. , /"'loJl/t'kelro vyzkumu, Bratislava 1 978.
Man. " . /. " 1 " , . , , ,
/ . ' ''''./' / 0 1 . ' / , I'",ho, SvolJOda 1971.
Mill ,, "
/'11"41" A.I 111""/"1111'. 1/1: Spi.l'y sv.3. Praha / 968.
MtII,'JI/.
/
II" , "
/I
, A I" ... /" , " " , ",111 11,11 mlll/t'lm'dllf, Socioi. cas. • 25, 1 989. c.4.
"
Malt/n. /I ,.
\, ..
Mil!.l, (
\'" 1,,1" 1/1. 'd 11il1l1I11I(/('�, Praha / 968.
" "'
MIIIIII. \' /I
I ""
"d
11" ", v ,/1111 Sol ' /al Structure. Glencoe 1 957.
W ,U'lIlI lrlllt'l'l'IIljll. Sociol. issledovanija, / 989, (:, 6,
I,IA/",II' " 111 1111'''1", 11ll'tlmvdn( dal pro sociology, FF UJEP Bmo, 1 984. Milt ,1'/1(
lit" / .
N'l/,." I " ,', I,IItII,dw Lullllumnovy kritiky s()ucasne .wciologicki leorie, ill: Soudobti teoretickti
'''/''':'r 11" ',I/ IIIt", /ll'S ('....A V. Praha 1 989.
N.'I I," ", ,', I . I ),iI" . . t "�I'
f I"
I I/III" r%
llll'eskij aspekl l'roblemy ,mciaillych pokazatelej, Nauka. Moskva. / 98 1 .
I . I ' , ,,/" 'III,f ot tlll' UII!fied Sy.wem (!f Sociological /lIjfmnali(}n, Bulg.Ac. (!f'Science,�, S(!lia. / 982.
I , \' . A,.,/,r/rv.E. /'. (ed.). Standortizacijll pokazalllej v .wciologiceskom issled()vllniji, Naukil, Mol, ' " " 1 1i/j /
0·< 1 1 '"''
I',,,
\"'11
I S, .,!/dllo.fli
1',/1 \ , 1/1 1 , I .
vyv()jove a smvntlvad hodnllcellf, Praha 1 971.
111t' ,110('/0/ Sy.vtem. ulIldfll /967.
l'rlllIlrA,M , KI'lllllitalivlIl nebo kvalilalivnf mewdy? Sociologidy casopis, 26, 1990, <', 1-2.
/'rlll .. "A , M , ,\/ ,,/1'
(I tem"ii strukturace Allthollyho GiddensI' v Z£ll'adtl( s()ciologii, Soci(Jl.(.'a.�.• 26. /990, f.5.
/ 'o'/II/\"£' 1.1. . livod do studia sociologie, Prahll. SPN 1978. 1 " '/1 "II'I,Ao. I.A .• Jed/,IS/vo sisteltIJlOsti, organizovllImosti i ,m modvil.enijll. Moskva. Mysl 1 9 75. I'lfl(l
It' • .I.N .• A Critique (11' World System Theory. III/ernal/ollol Sociology. yoU. (:, 3. 1988.
133
H('/(·hutl..J.• l'roMelllt' qual/wl/vt'T .\'(ll./(/II(lr.�('hulIl:. luI' /:'lIlw/(·k.lull/m:t'seh/chle (Ier Objek.llven Ht'rme· II('III/k.. Call/pus.
Frl.lll�/ill'l.
1 911(,.
Relulk.J.. Reluik.ovtl.B .• Allaljm katellorlwVfmjcll dal v .wf'iolollii. Pmha 1 986. Sadovskij. V.N.• Mewdolollicke problemy vjzkumu objeklu. kleri lVo" .�yslemy. in: Sm;iolollie v SSSR, Pwoo, SWlbilda J 967. Schenk, J.• Mewdologicki problimy modelovClllia v sociologick.om btidCllli, Bmtislava. Pravda J981. Slmuss.A.L. Qualitative analysis jor social .tcienlisl.f. Cwnhridge Un. Press. / 987. Stfiteckj. J.. Dljiny
(I
dljill1llJSt. UJEP. Bro(J 1 985. str.20.
Slffleckj. J.. Empirlzace apr/(Jri? K Habennasovl teorli IwmunikalivnfJUJ jednani, in: Sbomik prae( FF UJEP Bmo. G 32. 1 988. Suarez. P.• Ullobservables. The empirical use oj theoretical concepls. Xli, WCS. Madrid. 1 990. Szomo/dnyiova,S.• Suca.fne lIIodifikdcie Jlruk.tumeho junkci(lIIalil.mu, SocioitJgia, 1 982. 1'.4. Svyriov, V.S., Teorelicki a empiricki vo vedeckom pOlJlalli. Rratislava. Pmvda / 98/. Topitsch. E.(ed.), Ulilik der Sozialwissenschaften. KMn / 968. Tor/:(!I'.wn, W.S.• The(Jry alld Metlwt/s (if Scalilll:. J. Wiley. N. Yark 1 958. Turner.J.H., Theory (if Stntcruralion. Amer.Journal (if Sociolol:Y. 91. / 986. c.4. Urbdnek, E., Kritickd CIIIaljza mewdo/tJl:ickjch Iwllcepcf symblJlickiho interakdonismu
1I jenolllelllJllJllicki
s(}ci()/ogie, ill; A UC, Studia slJc/(JI(}gica VlI. c, l , 1983.
Urbdnek, E.• Kritika jenomenologicki sllc/ologie. UK Praha. 1 988. Walker.R. (ed.). Applied Qualilative Reasearch. Gower 1 985. Willer. D.• Willer, J., Systematic empiricism: crillque lifa pseudoscience, Prentice-Hall. New Jersey /973. Wri/:III,E.O. Review Essay: Is Marxi.fm Really Funti(malist. Cla.fs ReductioniM a.nd Teleological? Am.Joum. (ifSOI'.• 89, 1 984. c.2. Zellerberg. H.• Teorie. vjzkum a praxe v socilll(}gii. In: Vldeckl inftmnoce Ustavu .wcic111lIpolilick.jch vld UK. 68/4, Pm/la J968.
1 34
SVS"'I':M SO('JOJ,()( ; V : 1'J{OnU:MS 01' OI'EHA'110N A I . I Z ATION
S U lllmary
The study deals with a questions of operationalization on the background o f a clash between
a
dasskal
nco-positivistic line of their solution (Lazarsfeld. Zetterberg. Blalock) and a critical position of inleraclio Ilists (Blumer. Denzin) or an etnomcthodology i nspired with fenomcnology (Cleourel). It rencets al s" tI", Giddens's compromisc concept. The study suggests the author's own model solution in which an ollCflIli onalization is understood as a dynamic and open process which docs not consist only in covering " eOlln'pl by empirical indicators. It includes also processes of identifying a thematic field and a subject.
01)
Ihe
lIlIl'
hand. as well as operations of sampling. coding and testing hypothese.�. on the other hand. It is based on a precondition of a possibility to synthetize quantitative and qualitative methods as well as confirmutive and explorative approaches. An inspiration for synthetic solution is found in a system paradigm. namely in its methodological implications. They lead to a reconstruction of a general model of a social systCHI. A specific system variant to render an operationalizatlon is under consideration there. A li mitation of operational definitions
as
well
as
their reducing and approximative character are stOlle"
there. though. but an idea of triangulation is accepted. It deals with problems of a choice of i ndicators. or c1as· si ficOltion. standardization and transformations.
A dynOllllic Illode\ of operationalization is based on a necessity to verify permanently the validity oj mcasurclllent. There are reflected some new trends (latent structures analysis, unobservables variablcs
re
cording), The coming of qualitative methods changes. obviously, the conception of validity itself. A role
or codin g pl'Oee:;.� is becoming more important. and the problem of operationalization penetrates the problcm or interpretation. The problem of standardization of variables is studied in connection with possibilities and methodolo gical problems of secondary analysis. A critique of the attempts milled there as well
as
to
construct unified indicators sets is sub
there i s a summary of disputes concerning a content of some variables (R. Burgess).
A prohlem of the context of i ndicators' alocation is discussed there among others. The study presents some empirical examples of the indicators' constructiOn. The presented research experience explains namely possibilities to combine quantitative and qualitative methods. Good prospects of using e,g. a semantic differentiation technique (C. Osgood) and projective techniques emerge there, Participative strategies are taken under consideration. too. The operationalization requires first of all a thorough exploration so that it might avoid blaming for prc�onstruction of reality (sce also objections from hemleneutica\ positions). Although it is not taken a
as
un iversal method and it comprise.� a lot of questions not entirely worked out yet. its role i n an endeavour
to keep the status of sociology as an objective science (A. Heller) is Significant. The presented study does not suggest therefore instructions how to make perfect operationalizations but it is an attempt at decper and critical methodological reflection of the key moment.� of this process. It is concentrated on a construction of bridges between quantitative and qualitative methods and on making connections between theoretical and empirical levels.
1 35
ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE PHILOSOPHICA ET HISTORICA MONOGRAPHIA CXLVII
-
1993
SYSTEMOVA SOCIOLOGIE:
PROBLEM OPERACIONALIZACE Doc. PhDr. Jiri Burbinek, CSc.
R id(: prof. PhOr. Ivan Hlavacek. esc. (pi'edseda), doc. Ph Or. Vaclav Marek. esc. (tajemnlk). s redakcni radou Vedccky redaktor: doc. PhOr. Eduard Urbanek. esc. Recenzovali: doc. PhOr. Ivan Mucha. esc. prof. PhOr. Miloslav Petrusek. esc. Vydala Univerzita Karlova. vydavatelstv( Karolinum, Praha 1 994 Prorektor · editor: prof. JUDr. Karel MaIY. OrSc. Obalk u navrhla a graficky upravila Katenna Rezacova
�
Vytiskly Tiskarny Havlickuv Brod,
a. s.
Ndklad 7 0() vylisku Vyddni I . ISSN 0567·8307 ISBN 80·7066·842-3
Bmt. 60 Kc
Objedmivky vyi'izuje edicni usek Filozoficke fakulty Univerzity Karlovy,
L 1 6 38 Praha 1 , nam. Jana Palacha 2
