Velký sociologický slovník, svazek 1

VEl K Y

sociologicky S l 0 VNi K

Pnice na tomto slovniku organizatne a redaktne zajmoval Sociologicky ustav Akademie ved CR s pomoci odbornikii z dalsich akademickych a univerzitnich pracovisf v teskych zemich i v zahraniti. Vykonnd redakcni skupina Sociologickiho zistavu A VCR: vedouci: Jil'i Linhart t (1988-1990), Alena Vodakova (od r. 1990) dlouhodobi tlenove: Vlasta FiSerova, Klara Goldsteinova, Ladislav Hrdy, Otilie Kaitmannova, Hana Mafikova Redakcni rada: vedouci: Miloslav Petrusek dlouhodobi tlenove a nejblizsi spolupracovnici: Ivo Bayer, Michal Illner, Jaroslav Kapr, Jan Keller, Alena Miltova, Jifi Musil, Jifi Nehnevajsa t, Jan Sedlatek, Zdenek Strmiska, Jan Vlatil Bibliografickd spoluprdce: Vladislav Dudak, Jii'ina Moulikova, Alena Zdvol'akova a pracovnici Filosoficke a sociologicke knihovny A V CR pod vedenim Frantiska PospiSiia Technickd spoluprdce pfi pocitacove pffprave Slovniku: pracovnici vypotetni laboratoi'e Dstavu teorie a historie vedy AV CR (do r. 1991) Lumir Gatnar, Michaela Proskova (od r. 1991)

UNIVERZITA KARLOVA VYDAVATELSTVf KAROLINUM PRAHA 1996

OVODEM Existuji dva zpusoby odpovedi na casto kladenou otazku, co je sociologie: prvnim zpusobemje nekolik obecnych vet (ze je to veda 0 spolecnosti, 0 spolecenskych vztazich, 0 socialni struktui'e nebo skupinach atd.), z nichz se tazajici rnnoho nedozvi, a druhy pak spociva v odkazu na pi'islusnou solidni ucebnici nebo zakladni slovnik oboru. Tuto druhou odpoved maji po ruce vsechny etablovane vedy a mozna uz proto nejsou jejich pi'edstavitele vsetecne dotazovani, 0 cern ty jejich vedy vlastne jsou a k cemu slouzf. Nase sociologie doposud de facto nema ani solidni ucebnici ani moderni slovnik, tedy kompendia, ktera by snesla srovnani s tim, co je v nasi dobe - doM slovnikoveho a encyklopedickeho boomu - ve svete k dispozici. Prvni nas slovnik, oznaceny v nazvu Maly, vysel v roce 1970 jako produkt doeasne, kratinke politicke liberalizace, vysel vsak zmrzaceny normalizacnimi zasahy: nektera hesla byla vypustena, nektera zkracena, nektera pi'epracovana, nektera publikovana bez uvedeni autoru. A pi'ece i tento oklesteny slovnik slouzil dvema generacim sociologu a nepi'imo tak dolozil, ze slovnikova aktivita neni aktivita nadbytecna. Dnes je ale beznadejne nepi'istupny a - pi'ipusfme - v mnoha ohledech take beznadejne zastaralY. Druhy slovnik vysel v nedavne doM pod nazvem Sociologickj slovnik (B. Geist, Victoria Publishing, a.s., Praha 1993) aje dilem ryze individuaInim, col. se obrazi ve vyberu hesel i ve zpusobu zpracovani. Vysly take Slovnik ekonomie a socialnich ved (E. w. A. Edition) a Blackwellova Encyklopedie politickeho mylleni (Proglas, Jota 1995), ktere se s nasim slovnikem castecne pi'ekryvaji, ale pouze tematicky, nikoliv zpusobem zpracovani. Pi'edkladame tedy ceske vei'ejnosti - nejenom sociologicke obci, ale vsem zainteresovanym laikum, vzdelanciIm a pi'edevsim studentum humanitnich oboriI - tento novy slovnikovy pokus. Neni to slovnik elementami ajiste vzdelani a obecnou orientaci pi'edpoklada. Nazvalijsme jej Velkjm sociologickjm slovnikem ze dvou duvodiI: za prve se svym rozsahem i koncepci skutecne i'adi ke slovnikiIm, ktere se blizi spiSe male encyklopedii nez vykladovemu terminologickemu slovniku, za druhe jsme jej chteli nazvem odliSit od zmineneho Maliho sociologickeho slovniku z r. 1970 i Sociologickeho slovniku z r. 1993.

*

© Hana Mai'ikova, Miloslav Petrusek, Alena Vodakova (za kolektiv), 1996 ISBN 80-7184-164-1 (1. svazek) ISBN 80-7184-311-3 (soubor)

S iniciativou vypracovat novy sociologicky slovnik, ktery by odrazel stav vedeni v teto oblasti, priSel v r. 1988 Jif( Linhart, ktery projekt nejen prosadil, ale pi'edevsim vtiskl koncepci slovniku jeho zakladni ideu nebyt pouze informaci 0 skolach, smerech, koncepcich a pojmech, ale byt soucasne i pokusem 0 pojmove (slovnikove) uchopeni sveta, v nemz zijeme, s jeho reaIiemi, tedy institucemi, socialnimi hnutimi, specifickymi problemy, osobitym vyrazivem atd. Nas slovnik chce byt - a snad i ve svem vyslednem tvaru je - jednak zcela standardnim slovnikem, v nemz lze najit vse podstatne, co se v oborou sociologie udalo od jejiho ustaveni (a do znacne miry i pi'ed nim), slovnikem, ktery s maximalni odpovednosti vypovida 0 stavu oboru pocatkem 90. let 20. stoleti, a jednak velmi nestandardnim slovnikem, ktery nema (pokud se nam podai'ilo zjistit) analogii v zadnem podobnem slovnikovem dile. Snazi se totiz vypovidat 0 soudobe spolecnosti samotne, nejen 0 vede, ktera chce spolecnost svymi specifickymi prosti'edky uchopit - pops at a vysvetlit. V tomto smyslu je Velkj sociologicky slovnik take svedectvim dramaticke doby pi'echodu nasi spolecnosti do noveho casu. Slovnik zacinal nabyvat koncepcni podoby (heslal', struktura a rozsah hesel, zastoupeni souvisejicich oboru, proporce realii a "ciste vedy", vyber literatury atd.) na sklonku minuleho reZimu. Od sameho pocMku byl koncipovan jako dilo znacne svobodomyslne, autorsky tym zahrnul mnohe osobnosti do te doby z oboru exkomunikovane, ulitby ideologickym bozstvum byly minimalni a mely nezi'idka kuri6zni podobu (spocivaly 5

napr. v konstatovani "problemem se marxisticka sociologie zatim nezabyvala" nebo "marxisticke reseni problemu je znacne odlisne"). Listopadovy prevrat se na slovniku projevil jinak a daleko dramaticteji nef tim, ze se provedlo nekolik minimalnich skrtii: koncepci jsme menit nemuseli, ale v cele rade tematickych celkii se nabizely dalSi, naprosto nove pohledy a bylo treba do slovniku zahrnout celou radu novych realii. Vztahuje se to k podstatne easti hesel tykajicich se sociologie politiky a politicke vedy, ekonomie a ekonomickeho zivota, nabozenstvi, ekologie, kultury aj. A navic se otevrela stavidla oboru i statni hranice a objevila se literatura, 0 niz jsme sice nezfidka vedeli, ale kterou jsme fyzicky nemeli k dispozici. Nahle jsme meli nove slovniky a encyklopedie, ueebnice, monografie, bibliograficke prehledy a nove casopisy. Ocitli jsme se v mensi informacni explozi. 0 tom, zda a jak se nam ji podafilo zvladnout, se ctenar presvedci sam. Velky sociologicky slovnik by ovsem nikdy nespatfil svetio sveta, kdyby se jeho idea i provedeni nesetkaly s plnym porozumenim vetSiny sociologicke verejnosti a take reditelii noveho Sociologickeho zistavu Akademie ved CR Jifiho Musila a pozdeji Michala Illnera, kteri v letech 1990-1993 podporili pi'ipravu slovniku samostatnym pracovnim tymem, prostorami i financemi. VetSina koordinaenich a redakcnich Cinnosti byla provedena ve jmenovanem ustavu, v ramcijeho vyzkumnych projektu, s pfispenim akademickeho grantu (v letech 1991-1992).

* Vypracovat slovnik je ukol vdecny a lakavy, protoze takove dilo na dlouhou dobu vyznamne poznamenava pi'islusnou oblast lidske intelektualni aktivity (v tomto smyslu jde take 0 ukol mimoradne odpovedny, ktery prinasi prvky normativni a kodififkacni a ovliviiuje profesionalni pripravu nastupujici generace). Na druhe strane jde 0 Cinnost ve svem vysledku velice nevdecnou, protoze nejobvyklejsim tazanim nad jakyrnkoliv slovnikovym dilem neni, co v nem je a co je v nem dobre zpracovano, ale co v nem neni a jak spatne je zpracovana cast toho, co v nem je. Jsme si skutecne, nikoliv pouze zdvorilostne vedomi mnoha nedostatku, ci spiSe problemu naSeho slovnikoveho dila. Aniz by slo 0 obvyklou captatio benevolentiae, dovolime si na nektere upozornit: 1) Slovnik se snaii postihnout sociologii ve vsech jejich podstatnych dimenzich, tj. jeji slozku historickou (dejiny sociologie), teoretickou (zakladni koncepce, skoly, smery, paradigmata), metodologickou (obecnou metodologii, metodologii sberu a zpracovani dat vcetne statistickych postupii), konkretne vyzkumnou (specialni sociologicke discipliny, pokud mofno vsechny, veetne nejnovejsich), pojmoslovnou (zakladni terminologii veetne jejiho vyvoje a diferencovaneho uzivani) a do jiste miry i institucionalni. Je prirozene, ze se to nemohlo podarit v uplnosti a zcela bez chyb. Nezname vsak sociologicky slovnik (a meli jsme jich v rukou peknou radku), ktery by byl v tomto ohledu bez nedostatku. 2) Nasi ambici bylo postihnout sociologii v jejim aktualnim stavu, tj. ukazat nejenjeji historicky vyvoj a vykrystalizovane podoby 60. ei 70. let, ale take a predevsim to, eim zije soudoba svetova sociologie. S plnym vedomim, Ze dejiny sociologie tvon dobrou polovinu jejiho vecneho obsahu, jsme se pokusili proporci hesel stanovit tak, aby byly reprezentativne zastoupeny i koncepce a pnstupy nejnovejsi. V relativne kratkem case, ktery jsme si na pripravu slovniku stanovili (vedom~, chtejice predlozit verejnosti dilo co nejrychleji), jsme ovsem nemohli zaplnit informaeni mezeru nasi sociologie, ktera vznikala dvacet a nekde i ctyricet let. S nekterymi koncepcemi eeskoslovensti (a pozdeji cesti a slovensti) au tori proste vubec nebyli v kontaktu, v jinych pripadech byl kontakt nanejvys informativni a zprostredkovany. To se muselo na slovniku odrazit a my 0 tom samozrejme vime: piste 0 fenomenologicke sociologii, ktera u nas nefila, nebo 0 sociobiologii, ktera se u nas nepestovala, nebo 0 postmoderni sociologii, ktera u nas zatim neexistuje,o postmoderni doh
6

5) Stejny problem souvisi s proporci mezi "Cistou vedou" a realiemi: Ize se samozrejme usmivat (ci posmivat) tomu, ze nas slovnik by mohl mit podtitul Od Abendlandu po Zvdst, ackoliv akademietejsi by arcize bylo Od Adaptace po Zoosociologii. Vedome jsme "realie", dokonce i ty kuri6zni, do slovniku vpustili, protoze nema-li byt tvrzeni, ze sociologie kaZdodennosti je jednou z nejpodstatnejsich slozek modemi sociologie, pouhou retorickou vycpavkou, pak ve slusnem sociologickem slovniku, ktery chce byt "velkym", musi najit misto nejen pojmoslovi, ale take realita sarna. Ostatne bychom byli docela radi, kdyby si etenar obcas v naSem slovniku jen tak eetl- nektera hesla snad k tomu i pres svou nutne lakonickoujazykovou formu svadeji. Existuje bonmot, ktery rika, ze piivab dobrych slovniku spoeiva v tom, ze hledajice neco nalezneme nahodou neco jineho, diilezitejsiho ci zajimavejsiho. 6) V nasem slovniku temer zcela absentuje hodnoceni. Minuly rezim s hodnocenim stal a padal, nebylo teze 0 svetove sociologii, ktera by nebyla povinne ozdobena nejakym, vetsinou negativnim, epitetem. Snazime se byt popisni a vecni (hodnoceni v podobe konstatovani vyznamnosti nekterych skol a smerii se ovsem vyskytuje a je hodnocenim spiSe konsensualnim, konvenenim a autorskym). Zpracovani postojoveho autorskeho slovniku (typu slovniku Boudonova-Bouricaudova) ponechavame sociologum nastupujici generace. Hesla, ktera vypovidaji 0 nedavne minulosti, jsme zachovali a myslime si, ze prave v tomto slovniku maji sve misto, protoze vsechny odchazejici epochy zanechavaji v dejinach sve stopy. I v techto heslech jsme se snazili 0 minimalizaci hodnoceni, jakkoliv to bylo obtizne a nekdy se to zcela nepovedlo. 7) Je nasim redakcnim tajemstvim, ktera hesla ve Velkem sociologickem slovniku nejsou, ac by tam mela byt a my 0 nich vime. Nejsou tam vetsinou proto, ze jsme pro ne nenasli au tory - nekdy nebyl odbomik na dane tema, jindy odbomik pro zaneprazdneni heslo nenapsal, odrekl na posledni chvili atd. Byly i duvody kuri6zni - napriklad dlouho jsme nemohli najit autora pro "stalinismus" (v minulem rezimu z diivodii obav, v nove demokracii snad take, ale jinak motivovanych). 8) Nas slovnik je jedinym vetsim sociologickym slovnikem, ktery zatim vznikl v postkomunistickych zemich. Nekolik slovnikovych pokusii bylo ueineno v Rusku (posledni Slovnik soudobe zdpadni sociologie je informacne zajimavy, ale velmi maly) a vznikl take pokus 0 Terminologicky slovnik, ktery chystala pocetna komise sociologii zemi by vale RVHP. Tento pokus skoncil-Iaskavy ctenar promine - intelektualnim potratem, ackoliv na nej bylo vynalozeno nemale usili i znacne financni prostredky. Zajimave je, ze neexistuje zadny polsky sociologicky slovnikovy pokus. Polaci si vsak prelozili Slovnik postmodernisticke kultury (1995), ktery je ve srovnani s timto nasim prece jen trochu "starom6dnim" slovnikem bohatsi 0 fenomeny souvisejici s virtualni realitou a novou postmodemi sensibilitou. Tyto jevy jsme nestacili jeste (nebo jiz, protoze autorske prace na nasem slovniku de facto skoncily pred vice nez tremi lety) podchytit. Jsme vsak presvedceni, ze nas slovnik v daleko vetSi mire nef vsechny vyse jmenovane zabmuje specificke realie naseho sociokultumiho okruhu a respektuje existenci sociologickeho (filozofickeho etc.) mysleni na sever, jih a vychod od nasi hranice. K tomu Ize dod at, ze autorsky tym Velkeho sociologickeho slovnfku byl od pocatku koncipovan jako tym autorU ceskych s prizvanim autoru slovenskych. Vedome jsme se ani pred ani po Listopadu neobraceli prilis na autory zahranicni (samozrejme i z diivodii komunikacnich a ekonomickych). Vyjimkou jsou tzv. narodni sociologie, pri jejichz vykladu jsme se bez jejich vydatne pomoci obejit nemohli. Po listopadu 1989 nam ovsem mimoradne pomohla skupina ceskych sociologii a politologii fijicich v zahraniei, ktdi obetave poskytovali informace, psali hesla, korigovali terminologii atd. Jim jmenovite chceme podekovat a timto podekovanim vyjadrit i radost nad tim, ze diky jim byla uchovana a potvrzena kontinuita oboru, ktery byl vystaven zkouskam skutecne mimoradne tezkYm. 9) Nomina sunt odiosa, jmena vyvolavaji zast, praviva se udajne die Cicerona. Zejmena vsak vzbuzuji zast jmena neuvedena - v nasem pripade osob, jef se domnivaji, ze do slovniku patfi a nenaleznou se v nem. liste doslo k rade nevedomych opomenuti - ve vykladu aplikovanych sociologickych disciplin, v heslech Sociologie ceska po r. 1948 a Sociologie slovenskd, a tim i v Biograficke pfiloze. Snahou bylo uvest predevsim ty osobnosti eeske a slovenske sociologie, ktere prispely k rozvoji oboru monografickymi pracemi, vetsimi vyzkumy, vyznamnou organizacni Cinnosti nebo se jinak vyrazneji zapsaly do historie oboru. Ale ani z tolfoto hlediska nebylo mozno zachytit vsechno a vsechny a omlouvame se (za redakci i autory hesel) proto vsem, ktefi byli beze stopy zle viile opomenuti. Generaini omluvu bychom mohli ovsem vznest i smerem k cizim sociologiim a odbornikiim jinych disciplin. Vnest do teto slovnikove dimenze proporcionalitu a spravedlnost by znamenalo oddalit podstatne jeho vydani. 10) Last but not least - Velky sociologicky slovnik by nevznikl bez obetavosti nekolika osob, ktere organizovaly, ridily, urgovaly, shanely a obstaravaly, prepisovaly, dopliiovaly, upravovaly a opravovaly - sledovany nekdy potmeSilymi, nekdy opovrflivymi posmesky kolegii, ktdi slovnikove pocinani pokladali a poklactaji za rnrhani energii. Prevazna cast sociologii i jim blizkych odborniku vsak, jak bylo reeeno, pi'inejmensim sledovala vznik tohoto dila s porozumenim, pokud primo nepatfi do poeetneho tymu jeho autorii.

7

Dodatecne pi'ipojujeme jeste jeden problem, 0 kterem jsme na podzim roku 1993, kdyz jsme psali toto uvodni slovo, nevedeli: Velkj sociologickj slovnfk se podarilo vydat az ti'i roky po jeho dokonceni, a proto ponekud zestarl drive, nez spatril svetlo sveta - nez se dostal do rukou Yam, ctenarum. Tento nepredvidany handicap jsme se pokusili alespon castecne odstranit tim, ze jsme v ramci moznosti doplnili hesla i Biografickou pfilohu 0 novejsi, zejmena cesky psane publikace. Vzhledem k rozsahu slovniku a pocetnemu tymu autorU vsak nebylo temer mozno provest inovace hesel. Jakkoliv zelime toho, ze se Yam slovnik nedostal do rukou zcela "cerstvY" a ze nebylo mozno provest jeho uplnou aktualizaci, domnivame se, ze neztratil pmiS ze sve informacni hodnoty: slovniky vcetne toho naseho se nepfSi pro okamzitou a prechodnou potrebu, obsahuji informace trvalejsiho razu, a jsou-li nutne, jak piSeme, poznamenany dobou, 0 ktere zaroven vydavaji sve specificke svedectvi, pak v rozmeru vetsim nez dvou, tfi let; krome toho zminena informacni mezera nasi sociologie nebyla do sud dostatecne vyplnena a zda se, ze potfeba dHa tohoto typu za posledni tri roky spiSe vzrostla nez poklesla. Dekujeme tedy nejen vsem autoriim, konzultantum, pfekladatelum, administrativnim a technickym pomocnikum za spolupraci, ale take nakladatelstvi Karolinum za to, ze se ujalo vydani tohoto rozsahleho dHa a zavrsilo tak nase mnoholete editorske usili. Yam, milym ctenarum, dekujeme za zajem a pochopeni. Tesime se na vsechny Vase podnety, pripominky a vecnou kritiku. Tento Velkj sociologicky slovnfk venujeme pamatce Jif£ho Linharta, ktery se naplneni sve ideje a sveho zivotniho snu nedozil.

V Praze v zan 1993 a v zan 1996 Miloslav Petrusek, Alena Voddkovd

8

SEZNAM AUTORLJ HESEL a znacek, kterymi jsou signovana jejich hesla

CESTt AUTORI Bakalar Eduard Baran Pavel Benes Zdenek Berka Karel Blahak Vlastimil Broklova Eva Broucek Stanislav Bubenik Jaroslav Buchtelova Ruzena Buresova Alexandra Burianek Jiri Capponi Vera Cikankova Marie Cvrcek Jarornir Czumalo Vladimir Cakrt Michal Cechak Vladimir Cermak Vladimir Cerrnakova Marie Cernousek Michal Cihovsky Jaroslav Denska Gertruda Drab Zdenek Drbohlav Dusan DuffekPetr Duffkova Jana Dvorak Jiri Dvorak Pavel Dvorakova Vera Dvorakova Vladimira Ebertova Aneika Efmertova Marcela Entler Eduard Fialova Ludmila Fiserova Vlasta Flek Miroslav Foret Miroslav Forst VacIav Freiova Eliska Frydrysek Milan Gal Fedor Gebertova Marie Gladkij Ivan Gregor Miroslav Havel Jiri Havelka Milos Havelkova Hana Havlik Vladimir

Bak Bar BeZ Ber Bla Bro BrS Bub Buch BuA Bur Cap Cik Cvr Czu Cak Cech CeV CeM Cer Cih Den Dra Drb DuP Duf DvJ Dvo DvV DVI Ebe Efm Ent Fia Fis Fie For FoV Fre Fry Gdl Geb Gla Gre Hav Haf HaH HaV

Havlova Jitka Herold Vilem Herzmann Jan Hefmanova Eva Holcik Jan Holy Ivan Hora Ladislav t Horak Petr Hornak Vilem t Horska PavIa Horsky Jan Horyna Bfetislav Hrdy Ladislav Hubacek Ondrej Hubinger VacIav Hubik Stanislav Hudecek Jaroslav Hudeckova Helena Hurkova Jirina IIIner Michal Izak Vratislav Jandova Lucie Jerabek Hynek Jezek Josef Jirak Jan Juston Zdenek Kabatek Ales Kabele Jifi Kalibova Kveta KamarytJan Kansky Alois Kapr Jaroslav KaraJan Karabec Zdenek Karola Josef Kasalova Hana Kasparova Ludmila Keller Jan Kemenyova Irena Klikova Dagmar KolafPetr Kolafsky Rudolf Komarek Miroslav Komarkova Riizena Konopasek Zdenek Kostelecky Tomas Kotacka Lubomlr Koratko Petr

Hal Her HeJ HeE HJa HoI HoL Hor HoV HoP HoJ HoB Hrd HuO HuV Hub Hud HuH Hur III Iza Jan Jef Jez Jir Jus Kab Kal Kal Kam Kdn Kap Kdr KaZ Kar KaH Kas Kel Kem Kli KoP Kol Kom KoR Kon KoT Kot Kot'

Koudelka Ferdinand Kral Miloslav Kfivohlavy Jaro Kubickova Miluse Kucera Milan Kunc Jiri Kunst Petr Lamser Zdenek Lauber Josef Librova Hana Lindova Berenika LinekJakub Linhart Jiri t Lisa Ales Luptak Milan Luzny Dusan Macku Jan t Majer Ondrej Majerova Vera Major Ladislav Manas Jan Marada Radim Mares Petr Markusova Renata Mankova Hana Masnerova Jirina Materna Pavel Mateju Martin Mechurova Hana Mikova Zuzana Miks Frantisek Miltova Alena Mleziva Emil Moural Josef Mozny Ivo MrazMilan Mucha Ivan Mucha Jaroslav MUlier Karel MUlier Vladimir Musil Jiri Nagajova Jenka Nakonecny Milan Navarova Hana Nesterova Ludmila Neumannova Sarka Nosek Bedrich Nosek Jiri

Kou Krd Kfi Kub Kuc Kun KuP Lam Lau Lib LiB Lin Lin Lis Lup Luz Mac MaO MaV Maj Man MaR MaP Mar MaH Mas Mat MaM Mech Mik MiF Mil Mle Mou Moz Mrd Much MuJ MilK Mill Mus Nag Nak Nav Nes Neu Nos NoJ

9

Novak Miroslav Novak Tomas Pacl Pavel Papousek Dalibor Pavlik Zdenek Pavlincova Helena Pecka Emanuel Pemica Vladimir Petrusek Miloslav Piller Jan Plaminek Jii'i Poliakova Mahulena PospiSil Frantisek Potucek Martin Prochazka Vladimir Prochazkova Jitka Prorok Vladimir Purkrabek Miroslav Rabusic Ladislav Ransdorf Miroslav Rezler Lubomir Ruzicka Richard RybaJii'i Ryznar Ladislav Rehak Jan Sak Petr

NoM Nov Pdc Pap Pav PaH Pec Per Pet Pil Pia Pol Pos Pot Pro Prj PrV Pur Rab Ran Rez Rut Ryb Ryz Reh Sak

Savicky Ivan Sedlacek Jan SekotAles Schimmerling Hanus Schneider Milan Skopalova Jitka Sobotka Milan Sojka Milan Soukup Vaclav Steindl Rudolf Struska Vladimir Stfitecky Jaroslav Stupka Vaclav Suchankova Marie Susa Oleg Svitek Jii'i Svoboda Vladimir Samonil Vaclav Sanderova Jadwiga Siklova Jii'ina Silhanova Hana Simkova BJaguna Skaloud Jan Slechtova Jana Stedronsky Vaclav Stechova Marketa

Sav Sed Sek Schi Schn Sko Sob Soj Sou Ste Str Stf Stu Such Sus Svi Svo Sam San Sik Sil Sim Ska Sle Sti StM

Stepanek Zdenek Stulc Pavel Tomek Ivan Tomes Igor Uherek Zdenek Urbanek Eduard Vaclavu Antonin t Vajdova Zdena Vecemik Jii'i Velek Josef Viteckova Jana Vitek Karel Vitova Sarka Vlacil Jan Vodakova Alena Vodakova Olga Voracek Emil Votava Vratislav Vozenilek Jii'i Vrany Jifi Vymazal Jift Winkler Jii'i Wolf Josef Zich Frantisek Znoj Milan ZakJosef

StZ Stu Tom Tol Uhe Urb Vdc Vaj Vee Vel Vit ViK ViS Vld Vod VoO Vor Vot Vol Vra Vym Win Wol Zich Zno Zak

Mark Charles University of Massachusetts at Amherst, USA Markoff John University of Pittsburgh, USA Mesfan Pavol Slovenske ndrodne muzeum, Bratislava Mozo Rafael Santiago de Chille

MaCh

Mal

Mel

Moz

Nehnevajsa Jii'i t University of Pittsburgh, USA

Neh

Parusnikova Zuzana Cape Town, JAR

Par

Porket J. L. Eastcote, England

Por

Povolny Mojmir Larence University, Appleton, Wisconsin, USA

Pov

Restrepo Gabriel Universidad Nacional de Columbia Richter Rudolf Institut fur Soziologie, Wien Rosko Robert SociologickY ustav SA V, Bratislava

Res

Reznicek Ivo Philadelphia, PA, USA

Rich

Ros

Rez

Schenk Juraj Filozofickdfakulta UK, Bratislava Stanek Milan Ethnologisher Seminar, Universitat Curich Strmiska Zdenek Centre de recherches sur les societes I.R.E.S.C.O., Paris Suda Zdenek University of Pittsburgh, USA Szomolanyi Sona SociologickY ustav SA V, Bratislava

Sche

Sta

StZ

Sud

Szo

Poznamka: Heslo sociologie jugosldvskd korigoval a doplnil Andrej Stojkovic ze Zagrebu. Na podkladech pro heslo sociologie v Brazilii se podilely i Miranda Ribeiro a Vieira Deus. Heslo sociologie ve Venezuele bylo zpracovano z podkladu Gregoria Castra, heslo sociologie indickd podle stati indicke sociolozky Ratny Naidu (Dutty), heslo sociologie rumunskd z materialu poskytnuteho Sorinem Radulescu, heslo sociologie v Ghani z podkladu P. A. Twumasiho a heslo sociologie v Zimbabwe podle prace Diany Patel (tato heslajsou signovana redakcni znackou red.).

ZAHRANICNI AUTORI a jejich pusobiSte Andorka Rudolf BudapeSt'skd univerzita ndrodohospoddfskYch ved

And

Baum Rainer C. University of Pittsburgh, USA

BaR

Bayer Ivo Westfiilische Wilhelms Universitiit, Munster, BRD

Bay

Bayerova Natasa Westfiilische Wilhelms Universitiit, Munster, BRD Beilharz Peter La Trobe University, Australia Benjamin Geoffrey National University of Singapore Benkovic Peter Kabinet vyskumu tvorivosti SA V, Bratislava

BaN

10

Bei

BeG

Ben

Blaha Karel Vysokd vojenskd pedagogickd skola, Bratislava Brachet-Marquez Viviane El Colegio de Mexico, A.C. BuncakJan Ostav spoloeenskYch vied SA V, Bratislava Butora Martin FOCUS - Centrum pre socidlnu a marketingovu analyzu, Bratislava Butorova Zora FOCUS - Centrum pre socidlnu a marketingovu analyzu, Bratislava Disman Miroslav t York University, Ontario, Canada Doreian Patrick University of Pittsburgh, USA

Bid

Bra Bun

But

BuZ

Dis

Dor

Heitlingerova Alena Trent University, Ontario, Canada Kosaka Kenji Kwansei Gakuin University, Japan Krejci Jaroslav University of Lancaster, England

Hei

Kubat Daniel University of Waterloo, Ontario, Canada Lee Rance P. L. Chinese University of Hong Kong Levy R. Institut d'Anthropologie et de Sociologie, Lausanne Lovell Peggy A. University of Pittsburgh, USA

KuD

Kos

Kre

Lee

Lev

Lov

11

PROVODCE SLOVNfKEM

OBSAH

CO VSECHNO VE SLOVNfKU NAJDETE V uvodni casti: Tematickj hesldf, ktery yam pomuze orientovat se v obsahu slovniku podle tematickych oblasti, respektive subdisciplin sociologie a pfibuznych spolecenskych ved.

I. svazek Pruvodce slovnikem

13

Tematicky heslar

15

Seznam zkratek

..... 35

Slovnik A- 0

..... 37

II. svazek Slovnik P-Z

.... 749

Biograficka pfiloha

. . . 1459

V hlavni heslove casti: 2350 samostatne a kompletne vysvetlenych pojmu, tj. vykladovych, resp. textovych hesel (s ekvivalenty v anglictine, francouzstine, nemCine a italStine a vetsinou s doporucenou literaturou) a 1860 pojmu, ktere jsou opatreny odkazem na vykladova hesla, v jejichz ramci jsou castecne vysvetleny, a ktere nazyvame "vizovymi hesly" (uvnitr "matefskych hesel" na sebe upozomi zvyraznenym tiskem bez predznamenani sipkou). V rdmci hesel: klicove terminy a kategorie z oblasti obecne sociologicke teorie a obecne metodologie, metody a techniky pouzivane v sociologii a zcasti i v pfibuznych disciplinach (vcetne metod matematicko-statistickych), jednotlive komplexne pojate sociologicke smery, skoly, teorie, koncepce, jednotlive aplikovane sociologicke a pnbuzne discipliny a jejich kHcove terminy, historicky i aktualne vyznamne, respektive pnkladne (vetSinou sociologiijiz zkoumane a interpretovane) socialni tlkazy, problemy, uskupeni, hnuri apod., nektere "narodni sociologie", respektive sociologie jednotlivych (ne zcela vsech) statu. Upozorneni: Jactrem kazdeho heslajsou sociologicka, pfipadne dalSi vymezeni a (nebo) historie (uzivani pojmu, vyvoje smeru, discipliny). Charakter dalSich informaci zavisi na typu hesla. Seznam literatury na konci hesla obsahuje zejmena knizni publikace, vyjimecne i clanky z casopisu doporucene ke studiu problemu, jichz se dane heslo tyka (nejsou to vzdy prace, ktere jsou zrrunovany autorem v textu hesla, respektive z kterych pfi psani hesla cerpal; pfednostne jsou doporucovana novejsi vydani knih v ceskem jazyce a v tzv. svetovych jazycich) . Nekdy najdete za seznamem doporucene literatury jeste tituly doporucenych odbornych casopisu (pokud se jako celek, nikoliv svymi jednotlivymi clanky, vztahuji k tematu hesla). Celkovy rozsah hesla, respektive podrobnost inforrnaci, ktere obsahuje, zavisi na vyznamu hesla pro sociologii, na mife jeho vedecke rozpracovanosti a do jiste miry i na individualni autorske erudici a dikci.

V Biograficke pfz1oze: temer 2700 vectcu a odbomiku, pi'edevsim (ale zdaleka ne jen) sociologu, jejichz teorie a pojeti se vyskytuji ve vykladovych textech hesel. Upozorneni: Dozvite se, kdy se pfislusne osoby narodily, pl'ipadne kdy zemfely, kde pfevazne zily a pracovaly, obory a oblasti, kterymi se zabyvaly, pi'ipadne jejich vyznamne objevy, funkce. Hlavni duraz je ale kladen na jejich dilo, na vyber knih, ktere publikovaly. Pokud jde 0 osobu vehlasnou, najdete vetsinou i nejakou zakladni praci 0 jejim zivote a dile.

JAK VE SLOVNfKU HLEDAT 1. Hesla hledejte podle abecedy a substantiv! Hesla jsou uvedena v obvyklem ceskem abecednim razeni. V pnpade, ze je nazev hesla tvoren vice slovy, jsou slova pfeskupena tak, aby na prvnim miste bylo substantivum (respektive zakladni, urcujici substantivum); poradi zbylych slov tvoricich nazev hesla bud navazuje na zneni pi'edchazejiciho obecnejsiho pojmu (napr. po hesle skola sociologickd nasleduje heslo Skola sociologickd ndrodm) nebo zachovava pfirozenou hovorovou posloupnost (napr. sKola socidlnlch sysremu, nikoliv Skola systemu socidlnlch.) Vyjimku z uvedeneho pravidla pfedstavuji nazvy hesel, kterymi jsou cizojazycne pojmy, vlastni jmena zacinajici velkym pismenem a dalSi pojmy, u kterych pi'evraceni pofadi slov (substantiva a adjektiva) vyzniva velmi nepi'irozene. V takovych pi'ipadechje zachovane pi'irozene, v danem jazyce obvykle poi'adi slov, ale pokud nejde 0 cizi pojem nebo 0 vlastni jmeno, je takove heslo v uvozovkach. (Pfiklady: New Deal, Vfdenskj kruh, "sedd zona"). Pozor: Pravidlo neplati pro odkazy v textu hesel najina hesla! V textu hesel najdete tiskove zvyraznene nazvy jinych hesel slovniku s pfirozenym slovnim i'azenim a chcete-li heslo, na nez je odkazovano, najit,'musite si nejdi'ive v slovosedu odkazu pfedfadit substantivum pfed ostatni slova (az na uvedene vYjimky).

12

l3

2. Pojmy, ktere je zvykem pouzivat v origimilni cizojazycne verzi, hledejte jako hesla v teto cizojazycne podobe! V kaidem pfipade je druhy (cesky) tennin uveden hned na zacatku vykladu hesla a zaroven jej casto najdete jako "vizove heslo" (napf. vyklad hesla case study zacina uvedenim ceskeho ekvivalentu pffpadovd studie a krome toho existuje odkazove heslo pffpadovd studie viz case study). Jestlize se pojem vylozeny jako heslo pouziva zhruba stejne casto v ceske a cizojazycne verzi, je dana pfednost verzi ceske. Nekdy narazi arbitrarni rozhodnuti mezi ceskou a cizojazycnou podobou hesla na dobovou nebo oborovou promenlivost preference. Snahou bylo vybrat aktuaini verzi pouzivanou vetsi cast! sociologU. (Dany problem reprezentuje uvedeny pfiklad rozhodovani mezi hesly case study apfipadovd studie.) 3. Vysvetleni k tzv. vizovym heslum hledejte v textu vykladovych hesel, na nez viz odkazuje! Voditkem ph hledani takovych parcialnich vysvetlenije zesileny tisk nazvu hledaneho hesla v textu vykladovych hesel (bez pfedznaceni sipkou!). Souhrn parcialnich vysvetleni "vizoveho hesla" ziskany z ruznych vykladovych hesel nedosahuje ale stejne miry kompletnosti jako vykladova hesla. Pozor: Nazvy "vizovych hesel" jsou v ramci prislusneho vykladoveho hesla tiskove zvyrazneny vzdy jen jednou (vetsinou pri prvnim vyskytu nebo tam, kde je uvedena zakladni informace)!

4. Doplneni tzv. vykladovych hesel 0 dalsi informace a obsahove souvislosti hledejte v textu jinych vykladovych hesel podle pfedznamenanych sipek! Za sipkou uvnitf textu heslaje zesilenym pismem uvedeno heslo, v nemz muzete dalSi infonnace a souvislosti hledat. Pozor: Jako odkaz, tzn. zesilene vytisten a se sipkou, najdete takovy nazev v ramci jednoho a tehoz hesla pouze jednou (Pi'i prvnim nebo priznacnem vyskytu).

5. Pokud vas zajimaji jazykove kofeny nazvu hesla ciziho puvodu, hledejte je na zacatku vykladu hesla! Etymologie je zasadne uvadena hned za nazvem hesla, v kulate zavorce. Pozor: Jestlize etymologii v zahlavi hesla ciziho ptivodu nenajdete, vyhledejte podobne (obecnejsi, zakladni) heslo! (Napr. vysvetIeni jazykovych korenti slova teorie nenajdete u vsech hesel, ktera maji ve svem nazvu slovo teorie, ale pouze u zakladniho hesla teorie.)

6. Informace 0 vyznamnych osobach vytistenych v textu hesel zesiIenou kurzivou hledejte v Biograficke ph7oze! Osoby jsou v Biograficki pfiloze fazeny abecedne. Za kaidou polozkou (t.j. strucnou anotaci 0 zivote a dile dane osoby) jsou uvedeny nazvy vsech hesel, v niehZ je dana osobajmenovana. Pozor: Abecedne i'azena Biografickd pNloha tedy obsahuje pouze osoby jmenovane v heslech (nemusite v ni tedy nutne najit vsechny vyznamne osobnosti sociologie a pi'ibuznych vM), nikoliv ale vsechny osoby jmenovane v heslech, ale jen vyznamnejsi, znamejsi vMce (odborniky)! Mirou vyznamnosti a take vi'azenosti do kontextu sociologie, respektive ceske sociologie, se ridi i mira podrobnosti informaci 0 jednotIivych osobach zai'azenych do Biograficki pfilohy (mirne "nadhodnoceni" jsou tedy cesti sociologove).

7. Cizojazycne ekvivalenty nazvu hesel hledejte na konci textu hesel, pfed doporucenou Iiteraturou! Za pismenem A je anglicky ekvivalent, za F je francouzsky ekvivalent, za N ekvivalent nemecky a za I ekvivalent italskY. Pozor: Cizojazycne ekvivalenty nejsou vzdy doslovnymi pi'eklady nazvu hesla! SpiSe informuji 0 tom, podjakymi terminy mate v literature psane uvedenymi jazyky dane heslo hledat (v pripade, ze vhodny ekvivalent nebyl nalezen, je pouzito doslovneho prekladu, nebo je termin vynechlin).

8. Doporucenou Iiteraturu hledejte na konci hesel, za znackou Lit.: a za znackou Cas.:! Za znackou Lit.:jsou V abecednim fazeni podle autoru uvedeny knizni publikace a odbome statL Informace uvnitr jednotlivych anotaci jsou sefazeny takto: pfijmeni a iniciaiy kfestniho jmena autora (pfipadne autoru), nazev dila, rok a vetsinou i misto vydani; u stati ze sbomiku je vlozena jeste znacka In: a po ni nazev sbomiku, u stati z casopisu je uveden nazev casopisu a roenik (pfipadne i cislo). Pokud vas zajima i rok prvniho vydani dane knihy, najdete jej v nekterych pfipadech (ne vzdy) v zavorce pfed nazvem dila. Za mene casto se vyskytujici znackou Cas.: jsou uvedeny nazvy casopisu, pfipadne i roky, kdy zacaly byt vydavany (event. obdobi, v kterem byly vydavany). Pozor: Autory vyskytujici se za znackou Lit.: najdete v Biograficke pNloze pouze tehdy, kdyz se krome toho vyskytuji jeste v textu nejakeho hesla (pod Ie pravidla uvedeneho ad 6.). Zasadne ale nebyli autori doporucene Iiteratury prevlideni do Biograficki pNlohy, proto nejsou jmena v seznamech literatury uvlidene za hesly tiskove zvyraznena.

9. Pokud chcete zmit plna jmena autoru hesel, ktefi jsou za jednotlivymi hesly podepsani zkratkou, vyhledejte je podle techto znacek v Seznamu autoru hesel!

14

TEMATICKY HESLAR TEMA TlCKE SKUPINY HESEL:

1. Smery, skoly, teorie a koncepce sociologickeho a socialniho mysleni 2. Oblasti a discipliny sociologie

3. Pfibuzne spolecenskovedni oblasti a disci pliny a jejich zakladni smery 4. Terminologie jednotIivych tematickych okruhu sociologie (s pfesahem do pfibuznych disciplin) a) socUilni strukturace a diferenciace b) aUni, interakcni a regulativni socialni atributy, mechanismy, kompetence c) pohlavi, rodina, zivotni cyklus d) vjchova, vzdellini a povollini e) prace, technika, organizace a management f) zivotni styl a volnj cas g) socUilne ekologicki a geograficki dimenze, mesto a vesnice h) verejnost a verejne mineni ch) politika, ideologie, pravo, sprava i) socUilni hnuti, problemy, socUilni deviace a socUilnipolitika j) nemoc a medicina k) osobnost a psychika I) demograficke procesy a pf(stupy m) ekonomicke jevy a pf(stupy n) zivotniprostredi, ekologie 0) etnikum, narod, rasa p) kultura, civilizace q) nabozenstvi a magie r) umini a masova kultura s) jazyk a komunikace t) socUilni zmena a dljiny u) prognozovani budoucnosti v) sebereflexe sociologie a vldy vubec

5. Metodologie a) obecna metodologie a logika b) metodologie empirickiho vjzkumu c) matematicko-statisticki metody v sociologii d) statisticki a demograficki ukazatele a metody 6. Sociologie nekterych narodu a statu

SEZNAM HESEL PODLE TEMATICKYCH SKUPIN:*

1. Smery, skoly, teorie a koncepce sociologickeho a socialnlho mysleni akademismus agelicismus

antiscientismus antropocentrismus aristotelismus archeologie vedeni atomismus sociologicky

behaviorismus biologismus darwinismus socialni dejiny socialniho mysleni determinismus ekonomicky

* V Seznamu hesel podle tematickych skupin jsou pouze "vykladova", nikoli "vizova" hesla. Nektera hesla se vzhledem ke svemu charakteru vyskytuji ve vice skupinach nd v jedne.

15

detenninismus geograficky determinismus technologicky diferenciace sociologie difuzionismus eklekticismus emotivismus empiricismus empirismus empiricismus abstraktni epifenomenalismus esencialismus metodologicky etnometodologie evolucionismus existencialismus fenomenologie fourierismus freudismus funkcionalismus strukturalni fyzika socialni fyzikalismus fyziokratismus gestaltismus historicismus historismus holismus humanismus hyperempirismus dialekticky individualismus metodologicky instinktivismus interakcionismus interakcionismus symbolicky intuitivismus kartezianstvi konstruktivismus sociologicky kontingentismus konvencionalismus marxismus masarykismus materialismus dialekticky materialismus historicky mechanicismus merkantilismus modemismus monokauzalismus morfologie socialni naturalismus naturalismus pozitivisticky neoevolucionismus neomarxismus neopozitivismus new sociology nominalismus operacionalismus 16

organicismus pansociologismus paradigma sociologicke personalismus platonismus pluralismus teoreticky populacionismus postmaterialismus postmodemismus poststrukturalismus pragmatismus psychologismus psychosociologie racionalismus racionalismus kriticky realismus redukcionismus scientismus sociologie akademicka sociologie altemativni sociologie angaZovana sociologie biograficka sociologie dialekticka sociologie dramaturgicka sociologie existencialisticka sociologie feministicka sociologie fenomenologicka sociologie formalni sociologie humanisticka sociologie cMpajici sociologie interpretativni sociologie kognitivni sociologie komparativni sociologie konzervativni sociologie kriticka sociologie kvalitativni sociologie kybemeticka sociologie laicka sociologie marxisticka sociologie marxisticko-Ieninska sociologie matematicka sociologie nemarxisticka sociologie pozitivisticka sociologie radikalni sociologie reflexivni sociologie semikvantitativni sociologie systemova sociologismus stratometrie struktura sodologie paradigmaticka strukturalismus strukturalismus geneticky synkretismus

skola Annales skola demograficka skola frankfurtska skola geograficka skola chicagska skola koHnska skola mechanisticka skola organisticka skola rasove antropologicka skola sociologicka skola vedecka teorie komunikace teorie konvergence teorie kriticka teorie moci teorie odrazu teorie pohyblive hranice teorie pole teorie populacni teorie socialni anticke teorie sociaIni interakce teorie socialni smeny teorie socialnich siU teorie sociologicka teorie spolecnosti konspiracni teorie stredniho dosahu teorie vyvoje cyklicke typologie sociologickych pristupu utilitarismus utilitarismus axiologicky 2. Oblasti a discipliny sociologie biosociologie dejiny sociologie demoskopie dynamika socialni gerontosociologie makrosociologie a mikrosociologie metasociologie sociologie sociologie absurdity sociologie administrativy sociologie architektury sociologie budoucnosti sociologie bydleni sociologie cestovniho ruchu sociologie deviantniho chovani sociologie dHete sociologie dopravy sociologie dusevnich chorob sociologie ekonomicka sociologie emod

sociologie empiricka sociologie historicka sociologie hodnot sociologie hudby sociologie husitstvi sociologie jazyka sociologie jidla sociologie klinicka sociologie kultury sociologie literatury sociologie malych sku pin sociologie masove kultury sociologie mediciny sociologie mesta sociologie mladeze sociologie moci sociologie m6dy sociologie moralky sociologie nabozenstvi sociologie obecna sociologie organizace sociologie penez sociologie podniku sociologie politiky sociologie povolani sociologie prace sociologie prava sociologie pravni sociologie prlimyslu sociologie reklamy sociologie rekreace sociologie rodiny sociologie romanu sociologie sexuality sociologie socialnich hnut! sociologie sociologie sociologie sportu sociologie spotreby sociologie statu sociologie stranictvi sociologie teoreticka sociologie telesne kultury sociologie telesne vychovy sociologie trhli sociologie umeni sociologie valky sociologie venkova sociologie verejneho mineni sociologie vedeni sociologie vedy sociologie vojenstvi sociologie volneho casu sociologie vychovy

sociologie vytvameho umeni sociologie vzdeh'mi sociologie zemedelstvi sociometrie statika socialni zoosociologie a zoopsychologie 3. Pfibuzm! spolecenskovedni oblasti a discipliny a jejich zakladni smery alchymie anatomie politicka andragogika antipsychiatrie antropogeografie antropologie antropologie akcni antropologie aplikovana antropologie dialekticka antropologie ekonomicka antropologie evolucionisticka antropologie feministicka antropologie filozoficka antropologie funkcionalisticka antropologie fyzicka antropologie historicka antropologie integralni antropologie kognitivni antropologie kulturni antropologie lingvisticka antropologie mesta antropologie politicka antropologie pn\va antropologie psychologicka antropologie socialni antropologie strukturalni antropologie symbolicka antropomaximologie archeologie analyticka archeologie nova aritrnetika politicka astrologie axiologie biokulturologie civics dejiny dejiny pnrodni dejiny socialni dejiny socialnfuo mysleni demografie demografie historicka demografie potencialni

demografie regionalni demografie sociologicka demologie demometrie demonologie dialektologie difuzionismus duchovedy ekistika ekologie ekologie cloveka ekologie hlubinna ekologie kultumi ekologie socialni ekonornie ekonornie blahobytu ekonomie klasicka ekonomie neoklasicka ekonomie politicka ekonornie politicka nova ekonornie politicka radikaIni ekonomika nerovnosti ekonomika rodiny ekonomika vzdelani enviromentalismus epidemiologie eristika ergonomie esoterismus etika etika ekologicka etika kTesianska etika normativni etika vedy etiologie etnoarcheologie etnografie etnografie nova etnografie reci etnografie velkeho mesta etnologie etnomedicina etnopsychiatrie etnosemantika etnoveda etologie etologie socialni eubiotika eugenika exegetika felicitologie filozofie filozofie prakticka 17

filozofie praxe filozofie sociaIni filozofie techniky filozofie vedy fonetika fonologie frenologie futurologie geografie geografie lidskych sidel geografie obyvatelstva geografie politicka geografie socialni gerontologie globalistika gramatika gramatika generativni gramatika transformacni gynekologie socialni hagiografie heraldika hermeneutika hermetismus heuristika historiografie historiozofie human management human relations humanologie hygiena socialni ikonologie interdisciplinarita intralingvistika inzenyrstvi socialni inzenyrstvi systemove kameralistika keynesismus kinesika konfiguracionismus kontestetika kriminologie kultura a osobnost kulturologie lecitelstvi prirodni Iekai'stvi socialni lingvis tika lingvistika strukturaIni logika logika dialekticka logika vedy logistika ludistika management 18

management socialni managementvedecky marxologie inetaetika metasociologie metaveda metodologie vedy neolingvistika neopsychoanalyza okultismus onomastika ontologie Ostforschung paleoantropologie paralingvistika parapsychologie patologie socialni pedagogika pedagogika socialni pediatrie socialni politologie populacionistika poradenstvi poradenstvi manzelske a rodinne poradenstvi pracovne profesni prace socialni pragmatika jazykova pravo pravo statni praxeologie prognostika proxemika psychiatrie psychiatrie socialni psychoanalyza psychodrama psychohistorie psycholingvistika psychologie psychologie analyticka psychologie citii psychologie ekologicka psychologie ekonomicka psychologie humanisticka psychologie klinicka psychologie kultury psychologie obecna psychologie osobnosti psychologie penez psychologie prace psychologie self psychologie socialni psychologie spolecenska

psychologie transpersonalni psychologika psychometrika psychopatologie religionistika n!torika semantika semantika obecmi semiologie semiotika sexuologie sociobiologie sociofonetika sociolingvistika sociosomatika sovetologie synergetika teologie teologie osvobozeni teologie socialni teorie vedy teozofie teritorialita thanatologie transcendentalismus veda formalni veda neklasicka veda realna veda regionalnf vedy behavioralni vedy exaktni vedy hospodarske vedy humanitni vedy idiograficke vedy politicke vedy pravni vMy socialni viktimologie VOlkerpsychologie vzdelavani dospelych vyzkum budoucnosti Zeitgeschichte

4. Terminologie jednotlivych tematickych okrubU sociologie (s pfesahem do pribuznych discipIin)

a) socUilni strukturace a diferenciace: agregat socialni akter antagonismus

antagonismus tridni aristokracie delnicka atom socialni bida blahobyt boj ti'idni bratrstvo burzoazie bUrZoazie kompradorska centralita cirkulace elit clovek marginalni day degradace sociaIni dedictvi diferenciace socialni disent diskriminace socialni distance sociaIni domkar dyada dynamika sku pin ova elita gang gate keeper Gemeinschaft a Gesellschaft gentleman hierarchie reality hierarchie socialnf chalupnik inkonzistence statusu instituce intelektual inteligence interpenetrace izolat kariera kasta klan klientelismus kmen kolektiv kolektivita komuna komunita kovozemMelec krystalizace statusu lid limecky bile limecky modre limecky rUzove lumpenproletariat liiza

makrostruktura a mikrostruktura socialni maloburZoazie masa meritokracie mobilita socialni nacelnik nerovnost socialni nevolnictvi organizace otroctvi poddanstvi podruh postaveni sochilni privilegium proletariat proletarizace pi'ibuzenstvi piivod socialni reprodukce sochllni rod rodina rolnictvo rolnik sti'edni rovnost socialni sedlak segment rodu sit socialni skupina clenska skupina mala skupina natlakova skupina neformalni skupina primami skupina referencni skupina sekundami skupina spolecenska skupiny setkavani sousedstvi spolecenstvi tradicni spolecnost spolecnost bezti'idni spolecnost globalni spolecnost industrialni spolecnost informacni spolecnost komplexni spolecnost masova spolecnost modemi spolecnost obcanska spolecnost otevi'ena spolecnost postindustrialni spolecnost postmodemi spolecnost preindustrialni spolecnost preliterarni

spolecnost primitivni spolecnost samoobsluzna spolecnost tajna spolecnost technetronni spolecnost tfidni spolecnost vojenska a spolecnost priimyslova spolecnost vykonova spolek spravedlnost socialni stabilita socialni stat stat minimalni stat stavovsky status status pripsany stav urozenych stavy strana politicka stratifikace socialni stratometrie struktura socialni system socialni "sedaz6na" slechta tfida ti'ida delnicka ti'ida druzstevnich rolnikii tfida nova ti'ida nova delnicka tfida 0 soM a ti'ida pro sebe ti'ida servisni ti'ida sti'edni ti'ida vladnouci ti'ida zahalciva vazalstvi vedomi tfidni vrstva

b) akin£, interakCni a regulativni socUilni atributy, mechanismy, role, kompetence: adaptace adorace agrese alokace socialni altruismus ambivalence sociologicka aprobace socialni askeze aspirace atraktivita socialni atribuce 19

autorita autostereotyp a heterostereotyp beranek obetni byti byti spolecenske cejch ctnost cinnost clovek clovek jednorozmerny clovek organizacni dar dMicnost socialni definice situace dehumanizace design dialektika pana a raba diskurs disonance kognitivni distance socialni donuceni diistojnost diivera dysfunkce egoismus rozumny entita entropie euforie socialni eufunkce euthanasie evalvace a devalvace existence exkluze socialni expektace funkce funkce latentni funkce manifestni harmonie hedonismus hodnota homeostaze homo sociologicus hra hra koalicni hrdina hry experimentalni hry psychologicke humanita charisma chovani chovani aberantni chovani kolektivni chovani navykove 20

chovani organizacni chovani preferencni chovani prosocialni chovani prostorove chovani protispolecenske chovani sexualni chovani spotfebni imago imperativ kategoricky imperativ moralni incest indi vidualismus indoktrinace infantilismus socialni infiltrace instituce interakce socialni internalizace intersubjektivita ja jednani jednani kolektivni jednani komunikativni jiny kapital kulturni kapital socialni klima socialni koherence skupinova koheze skupinova kolaborace kolektivismus kompetence kompetence kulturni kompetence socialni kompetice konflikt socialni konflikt experimentalni konflikt roli konformismus konsensus kontrola socialni konvence spolecenska kooperace korupce kritika kula laska Lebenswelt loajalita Ius trace maska mechanismus socialni mikrosvet

mimikry socialni moralka motivace rnravnost rnravy nadeje napodoba nasili negativismus nenasili norma norma moraIni obycej odcizeni odmena a trest odpovectnost optimismus socialni organizace organizace socialni orientace hodnotova otev1'enost a uzav1'enost postojova ovlivilovani pamei socialni poslusnost postoj potencial lidsky pot1'eby povest povinnost praxe preference prestiz prosti'edi socialni p1'atelstvi p1'edsudek racionalita realita socialni reciprocita reciprocita perspektiv regulace socialni regulativy sociokulturni relativismus eticky revoluce hlav a srdci revoluce sexualni revoluce ticha rezidua a derivace rezignace role rovnovaha socialni rozhodovani I'ad 1'ad socialni sankce

saturace situace biograficka situace mezni socializace socializace anticipujici socialni a spolecenske societalni solidarita solidarita mechanicka a organicka soupe1'eni experimentaIni spoluprace experimentalni stabilita socialni stereotyp strategie konfliktni svet socialni svoboda system socialni tabu techniky socialni teritorialita tolerance tolerance represivni tradice uceni socialni Umwelt vectomi kolektivni vectomi spolecenske vlastnost vycvik socialni vyroei vzor chovani vztah primami vztahy interpersonalni zajem zajem spolecensky zakon zakonitost zkusenost socialni "zlate pravidlo jednani" zvyk

c) pohlavi, rodina, zivotni cyklus: adopce antropologie feministicka cyklus rodinny cyklus zivotni detstvi dlouhovekost domacnost domov dospelost ekonomika rodiny emancipace

endogamie exogamie feminismus feminismus cesky feminizace femokracie gender gerontologie gerontosociologie heterismus heterogamie homogamie hospoda1'stvi rodinne incest konkubinat krize rodiny laska levirat manzelstvi matka matriarchat matrilinearita matrilokalita mezaliance mladez mladi monogarnie muz osm vekii cloveka otec ovdoveni patriarchat patrilinearita patrilokalita pohlavi politika rodinna polyandrie polygamie polyginie poradenstvi manzelske a rodinne porod potrat prace domaci promiskuita prostituce p1'ibuzenstvi p1'ibuzenstvi nepokrevni pI'ibuzenstvi pokrevni revoluce sexualni rodina rozvod sexualita skupina primarni

skupina svepomocna srnrt silatek socializace sociologie ditete sociologie mladeze sociologie rodiny sororat soukromi souziti nesezdane stamuti sta1'i stav rodinny terapie rodinna vdovstvi vek vychova rodinna nahradni vztahy rodinne zrani socialni zena zeny v sociologii zivot

d) vjchova, vzdikini apovoltini: abiturient absolvent analfabetismus andragogika cech ekonomika vzdelani kvalifikace nadani odliv mozkii pedagogika pedagogika socialni politika skolska potfeby vzdelavaci profese profesionalismus profesionalizace 1'emeslo sebevzdelavani socializace sociologie povolani sociologie vychovy sociologie vzdelani soustava vzdelavaci student stupnice kvalifikacni skola uceni uceni socialni 21

ucen uCitel vychova vychova obcanska vychova vedecka vzdelanec vzdelavani vzdelavani dospelych zak

e) prace, technika, organizace a management: automatizace batismus brainstorming clovek organizacni delba prace demokracie prumyslova design determinismus technologicky DPOaSPO druzstevnictvi efekt hawthornsky ergonomie filozofie techniky fluktuace "formalni organizace a neformalni struktura" funkce manazerske goodwill hospodafstvi rodinne hospodafstvi rodinne zemedelske human management human relations humanizace prace charakter prace chovani organizacni industrialismus industrializace informace informatizace iniciativa pracovni intelektualizace prace inzenyrstvi systemove kolektivizace zemedelstvi kultura prace management management socialni management vedecky manazer manufaktura marketing metoda incidencni

22

metoda inscenacni modernizace nezamestnanost oblasti nejistoty obsah prace organizace organizace prace organizace pracovnf organizace stabni personalistika podmfnky pracovni podnik poradenstvf pracovne profesnf pozice pracovni prace prace domad prace fyzicka a dusevni prace rozdrobena prostfedi pracovni pfemisteni diu psychologie prace piida reforma pozemkova reklama revoluce neoliticka revoluce prumyslova revoluce vedeckotechnicka refim pracovni robotizace rozvoj vedeckotechnicky slofitost prace societa pracovni sociologie organizace sociologie podniku sociologie prace sociologie reklamy sociologie zemedelstvi spokojenost pracovni spolecnost technetronni spolecnost vykonova spolurozhodovani pracujicich sprava stroj struktury organizacni styl manazersky synektika systemy rizeni automatizovane technika technizace prace technokratismus technologie teorie vykonove motivace teorie X, Y, Z, A

testy konjunkturni vynalez vyzkum trhu zakaznik zakladna materialne-technicka zlepsovatelstvi j) zivotni styl a volny cas: amater askeze bida blahobyt bydleni byt cas volny cinnost zajmova domacnost domov dovolena DPOa SPO harmonie homo ludens hra humanismus maly chatafeni intimita kalokagatie kanibalismus kaZdodennost kinesika klub konvence spolecenska kvalita zivota ludistika mejdan necessismus olympismus otazka bytova podminky zivotni potlach potfeby poti'eby kulturni potfeby vzdelavad prumysl volneho casu pust rekreace rotarianstvi rytifstvi sberatelstvi service club sidliSte skauting sloh zivotni

snobismus sociologie bydleni sociologie cestovniho ruchu sociologie jidla sociologie m6dy sociologie rekreace sociologie sportu sociologie telesne kultury sociologie telesne vychovy sociologie volneho casu sociosomatika Sokul sousedstvf spolecnost konzumni spolecnost samoobsluzna spolek sport spoti'eba spoti'eba masova spotfeba prestizni standard zivotni stereotyp zivotni styl styl zivotni stylizace svatek tela tramping turnerstvi woodcraft zabava zakazy alimentarni zbohatlik zpusob zivota zpusob zivota konzumni

g) socUilnl ekologicki a geograficke dimenze, mesto a vesnice: aglomerace antropogeografie antropologie mesta bestia triumfans bydliste desurbanizace determinismus geograficky ekologie cloveka ekologie socialni emigrace etnografie velkeho mesta genius loci geografie geografie lidskych sidel

geografie obyvatelstva geografie politicka geografie socialni geopolitika hustota zalidneni chovani prostorove komplex ekologicky komunita konurbace krajina mapa mentalni mena mechanicka mesto metropole metropolizace Middletown migrace mobilita prostorova obcina obec pastouska periferie p61 rozvoje poloha geograficka pravidlo 0 pofadi a velikosti procesy socialne ekologicke prostor socialni prostfedi geograficke regionalizace rurbanizace sidlo sociologie mesta sociologie venkova sousedstvi studie komunitni suburbanizace teorie centralnich mist urbanismus urbanizace usedlost veda regionalni velkomesto venkov vesnice vymenek

h) verejnost a vefejne mineni: afera angazovanost vefejna anonymita arbitr briefing cejch

demagogie demagogie socialni demokracie demokracie participacni demokratizace demonstrace demoskopie des inform ace evergetismus fama glastnost hladina nazorova Hyde park iluze socialni informovanost iniciativa obcanska klaka klepy kompetence komplex Herostrata labelling mineni mineni vefejne mitink nazor neposlusnost obcanska obcan ombudsman osobnost popularni ostrakismus ostuda vefejna plebiscit pocta vei'ejna pomluva popularita populismus povest prace s vefejnosti pranyi'ovani propagace propagace od ust k us tum propaganda propaganda sociologicka publicita referendum retorika samosprava samosprava mistni senzace skandal skandalizace smlouva spolecenska sociologie vefejneho mineni

23

spirilla mlceni spolecnost obcanska stereotyp septanda vec verejna vectomi mozne verejnost vyzkum verejneho mineni zajem verejny

ch) politika, ideologie, pravo, sprava: absolutismus agrarismus an archie anarchismus anarchokomunismus antagonismus tfidni austromarxismus autarkie autokracie autonomie bolSevismus byrokracie centralismus demokraticky coil system cinnost politicka delegace moci demagogie demarchie demokracie demokracie a autoritarismus demokracie bUrZoazni demokracie lidova demokracie parlamentni demokracie participacni demokracie prlimyslova demokracie socialni demokracie zapadni despocie delba moci diktatura diktatura proietariatu disent dogmatismus doktrina dopolavoro elitismus demokraticky etokracie eurokomunismus eurosocialismus fasismus fasismus cesky 24

femokracie garantismus glasnost homo politicus ideologie imperialismus instituce pravni klika koalice komunismus komunismus vectecky kontrarevoluce konzervatismus korporatismus kryptomarxismus kultura politicka laboretismus legislativa legitimita leninismus Leviathan levice - pravice liberalismus lobby logokracie maccarthismus machiavelismus mafie marxismus-leninismus marxologie mobokracie moc monarchie nacismus nasili nazor svetovy neofaSismus nepotismus New Deal nookracie "nova levice" "nova pravice" oligarchie oportunismus opozice organizace paramilitaristicka osobnost autoritarska osobnost dogmaticka panstvi parlament parlamentarismus patemalismus statni perestrojka

peronismus plebiscit plutokracie politika politologie populismus porota povstani pravo pravo statni PRES jurisprudence procesy politicke protekcionismus prevrat statni puc rebelie referendum reformismus restaurace revizionismus revoluce burzoazni revolta rezim politicky rovnovaha moci samosprava samosprava mistni smlouva spolecenska socialismus socialismus cesky socialismus druzstevni socialismus fabiansky socialismus gildovy socialismus katedrovy socialismus realny socialismus samospravny socialismus skupinovy socialismus svedsky socialismus tini sociologie moci sociologie politiky sociologie prava sociologie pravni sociologie statu sociologie stranictvi sociologie vaIky sovetologie spolecnost beztridni spolecnost masova spolecnost obcanska spolecnost otevrena stalinismus stat stat absolutisticky

stat minimalni stat moderni stat narodni stat obchodni uzavreny stat policejni stat pravni stat sociaIni stat stavovsky status quo strana honoracni strana masova strana politicka strategie politicka syndrom konzervativni system pravni teorie miru teorie moci terorismus totalitarismus tradicionalismus trockismus "treti cesta" "teeti vlna" ultramontanismus urad valka vectomi pravni vecty politicke vecty pravni volby vUdcovstvi vUdcovstvi charismaticke yule k moci vzdelavani politicke vztahy mocenske zakonodarce znalost prava "zelezny zakon oligarchie"

i) hnuti, problemy, socialni deviace a socidlni politika: AIDS alkoholismus an archie anomie antisemitismus asimilace beatnici bida cejch Cercle social cara bidy delikvence

deprivace relativni deti ukryte deviace primami a sekundarni deviace socialni dezintegrace socialni dezorganizace socialni diagnostika socialni diskriminace socialni drogy emancipace eskapismus falanga feminismus feminismus cesky galerka gang genocida HAKATA hereze hippies hnuti hnuti abstinentske hnuti ekologicke hnuti komunitni hnuti mirove hnuti nabozenske hnuti odborove hnuti protestni hnuti socialni holocaust homosexualita chaos chartismus chovani aberantni chovani protispolecenske chudoba chuliganstvi industrial iredenta izolace postizenych izolace socialni jistoty socialni karbonari kibuc kriminalita kriminologie krize krize demograficka krize ekologicka krize rodiny mafie minimum zivotni Mlada Evropa

Moynihanova zprava nacionalismus nadace findhornska nadclovek narcismus nemoc neposlusnost obcanska nerovnost socialni nezamestnanost normalita obet odbory Odd Fellow ostrakismus otazka agrami otazka romska otazka socialni otazka zenska otazka zidovska pacifismus parazitismus socialni paria partnerstvi socialni patologie socialni pauperizace pece socialni politika natalitni politika populacni politika rodinna politika socialni polosvet poradenstvi poradenstvi manzelske a rodinne poradenstvi pracovne profesni prace socialni prava lidska pravo na praci pravo na soukromi pravo na stavku pravo na zivot pravo volebni problem socialni program socialni prohibice promiskuita prostituce psychologie self punk rasismus resocializace retreatismus rozvodovost sebevrafda 25

skinheadi sluzby socialni smir socialni sociologie deviantniho chovani sociologie socialnich hnuti spravedlnost socialni Squareville squatei'i stat socialni stavka stigmatizace sikanovani Taize vandalismus viktimologie vrstvy deklasovane vykoris!ovani yuppies zabezpeceni socialni zlo banalni

j) nemoc a medicina: AIDS antipsychiatrie epidemiologie etnomedicina etnopsychiatrie eubiotika eugenika euthanasie farmacie socialni gynekologie socialni hygiena socialni choroby socialni invalidita lecitelstvi pi'irodni lekarstvi socialni nemoc nemocnost opora socialni patologie socialni prevence psychiatrie psychiatrie socialni psychologie klinicka psychopatologie public health sexuologie skupiny setkavani smrt sociologie dusevnich chorob sociologie mediciny syndrom Lazaruv

26

syndrom Proustuv thanatologie zdravi zdra votnictvi zivot

k) osobnost a psychika: afiliace akomodace apetence archetyp asertivita autoprezentace brain-washing common sense depersonalizace deprivace duse ego emoce empatie facilitace socialni felicitologie freudismus frustrace homo duplex charakter id identita individuum inhibice imaginace instinkt intelekt a inteligence inteligence socialni intuice kompenzace kreativita kvocient inteligencni libido mechanismy obranne mimikry socialni neopsychoanalyza nevedomi nevedomi kolektivni odcizeni osobnost osobnost autoritai'ska osobnost bazalni osobnost dogmaticka osobnost marginalni pamer parapsychologie

percepce socialni podminovani podvedomi pojem mentalni projekce projekce podprahova prozitek pi'irozenost psychoanalyza psychodrama psychologie psychologie analyticka psychologie humanisticka psychologie obecna psychologie osobnosti psychologie self psychologie transpersonalni psychologika psychometrika psychopatologie puerilismus reaktance regrese psychicka resentiment saturace sebehodnoceni seberealizace sebereference sebevedomi stereotyp dynamicky stimulace strach stres sublimace submise substituce superego svedomi sympatie - antipatie stesti temperament testy inteligence testy osobnosti testy projektivni testy psychologicke testy schopnosti testy znalosti transgrese ustanovka vedomi vnimani vytesneni

I) demograficke procesy a pHstupy: analyza demograficka analyza kohortni bilance obyvatelstva cyklus rodinny cyklus zivotni demografie demografie historicka demografie potencialni demografie region:Hni demografie sociologicka demologie demometrie detstvi dlouhovekost domacnost emigrace evidence obyvatelstva exploze populacni generace chovani demograficke klima populacni krize demograficka malthuzianstvi manzelstvi matrika mena mechanicka mena pfirozena migrace mikrocensus mladez miMi muz nadeje doziti nemoc nemocnost obyvatelstvo obyvatelstvo bydlici obyvatelstvo pritomne optimum populacni ovdoveni paleodemografie pohlavi pokoleni politika natalitni politika populacni populace populacionismus populacionistika porod porodnost potrat potratovost

prameny demografickych dat projekce populacni prelidneni pyramida vekova registry statisticke reprodukce demograficka revoluce demograficka rodina rozvod rozvodovost fad rozeni a vymirani scitani lidu sit demograficka smrt snatecnost snatek stamuti stamuti demograficke stari statistika demograficka stav rodinny struktura demograficka skola demograficka tabulky zivota teorie populacni udalosti demograficke ukazatele demograficke umrtnost vdovstvi vek vrstevnici vyzkum demograficky zakony populacni zena zivot

m) ekonomicke jevy a pHstupy: akumulace venalni anarchokapitalismus aukce bankrot bohatstvi cena dane determinismus ekonomicky diferenciace mzdova disparita distribuce pi'ijmova dotace duchod duchod niirodni ekonomie ekonomie blahobytu

ekonomie klasicka ekonomie moralni ekonomie nedostatku ekonomie neoklasicka ekonomie politicka ekonomie politicka nova ekonomie politicka radikalni ekonomie pi'ikazova ekonomika druM ekonomika neformalni ekonomika nerovnosti ekonomika rodiny ekonomika socialne tdni ekonomika trzni ekonomika smiSena ekonomika vzdelani externality faktory vyrobni GNP hodnota ekonomicka hodnota pracovni sHy homo consumens homo oeconomicus chovani spoti'ebni inflace infrastruktura investice kameralistika kapitalismus kapital kapitallidsky keynesismus konkurence konzumerismus kfivky Engelovy laissez faire marginalismus meritokracie merkantilismus metoda kup6nova monetarismus monopol mzda neomerkantilismus nezamestnanost penize planovani ekonomicke planovani niirodohospodai'ske pojiStovnictvi politika hospodarska politika mzdova privatizace produktivita prace

27

psychologie ekonomicka psychologie penez reforma ekonomicka renta reprodukce pracovni sHy samozasobitelstvi sektor hospodarsky sfla pracovni sluzby socialismus tdni sociologie ekonomicka sociologie penez sociologie spotfeby sociologie trhU sociologie zemedelstvi spolecnost samoobsluzna sponzorstvi spoti'eba spoti'eba masova spoti'eba prestizni stat obchodni uzavfeny stat socialni strategie domacnosti teorie ekonomickeho rUstu teorie hospodarskeho cyklu teorie mezniho uzitku teorie rozdelovani trh trh cerny trh prace trh prace vniti'ni uverovani vecty hospodafske vlastnictvi vlastnik zakon nabidky a poptavky zakony Engelovy zamestnanost zemedelstvi znarodneni "zelezny zakon mzdovY"

n) iivotn{prostfed{, ekologie: antropocen6za biocen6za biodiverzita biosfera dira oz6nova efekt sklenikovy ekofakt ekologie ekologie hlubinna ekosystem 28

environmentalismus etika ekologicka katastrofa ekologicka komunikace ekologicka krajina krize ekologicka noosfera politika ekologickli princip obezi'etelnosti prosti'edi zivotni pi'iroda psychologie ekologicka rovnovaha ekologicka rozvoj trvale udrzitelny spolecnost rizikovli stabilita ekologicka zemedelstvi alternativni 0) etnikum, ntirod, rasa: Abendland antisemitismus asimilace budoazie narodni diaspora etnicita etnikum etnocentrismus etnografie etnologie etnonymum evropanstvi ghetto holocaust charakter narodni jazyk narodni klan kmen krajane melting pot mensina nacionalismus narod narody pi'irodni Ostforschung otazka ceska otazka romska otazka zidovska patriotismus pilot nation primitiv pi'edsudky narodnostni pi'islusnost etnicka rasa

rasismus Romove sionismus stat narodni sovinismus tlupa "tfeti svet" vlilka kolebek VOlkerpsychologie Zide

p) kultura, civilizace: akulturace analogie termodynamicka antropologie kulturni antropomorfismus barbarstvi biokulturologie civilizace civilizovanost dedictvi kulturni dezintegrace kulturni divosstvi ekologie kulturni enkulturace etnoarcheologie etnografie etnografie nova etnologie etnovecta fatalismus kulturni folkl6r HRAF inovace kulturni jadro kulturni klima kulturni kompetence kulturni komplex kulturni konflikt kulturni konstrukt kultury kontakt kulturni kontext extrasomaticky konvergence kulturni kultura kultura a osobnost kultura archeologicka kultura genericU kultura lokalni kulturologie materialismus kulturni mezera kulturni oblast kulturni ohnisko kulturni

okruh kulturni performance sociokulturni potencial sociokulturni prvek kulturni relativismus kulturni superorganismus symbollity system sociokulturni sok kulturni temata kulturni typ kulturni univerzalie evolucni univerzalie kulturni uroven kulturni vektory kulturni vzor kulturni zmena kulturni

q) ntiboienstv{ a magie: adorace alchymie anglikanismus animismus antinorniste apokalypsa askeze astrologie ateismus ateismus vedecky bible blaienost bohosluzba brahmanismus bratrstvo buddhismus bUh celiblit cirkev carodejnice deismus dekalog demonologie demytologizace denominace diakonie dogma duchovenstvo duse ekumenismus encykliky papezske entelechie eschatologie esoterismus

etika ld'estanska etika protestantska evangelikalismus evangelizace exkomunikace farnost fetisismus fundamentalismus fundamentalismus islamsky gnosticismus hagiografie hereze hermetismus hierarchie cirkevni hilelismus hinduismus hnuti nabozenske hi'ich husitstvi charita chasidismus chiliasmus chrlim inkvizice islam judaismus kabbala kacif kalvinismus katolicismus katolicismus socialni klerikalismus knez konfirmace konfucianismus konverze kouzelnik ki'est ki'estanstvi kult kult mariansky kult predkii kultrozumu llimaismus luterstvi magie manicheismus mazdaznan mens ina nabozenska mesianismus milosrdenstvi misionarstvi modlitba

monoteismus mysterium mystika mytologie mytus nadpfirozeno nauka cirkve sociaIni nabozenstvi nabozenstvi neviditelne nabozenstvi obcanske nabozenstvi pozitivisticke nabozenstvi svetske nesmrtelnost obet obfad obfad iniciacni obfad pohfebni okultismus ortodoxie papez pietismus pohanstvi poUni polyteismus posvatne a profanni pout povera pravoslavi predestinace protestantismus providencialismus puritanismus piist raj a peklo reformace religionistika religiozita ritual fad feholni Satan satanismus sekta sekularizace schizma sociologie husitstvi sociologie nabozenstvi soud bozi spiritismus spolecnost tajna saman tabu taoismus teofilantropie 29

teokracie teologie teologie osvobozeni teologie socialni teozofie totem valka nabozenska vina vira vizionafstvi vypravy kfizove wotanismus zakazy alimentami zazrak zednal'stvi zen buddhismus zoroastrismus zpoved

r) umeni a masovd kultura: akademismus artefakt autorstvi avantgarda umelecka beatnici biedermeier bohema dadaismus dekadence Devetsil futurismus genius hodnota autotelicka ikonologie ikonosfera klaka komunita umelecka kontrakultura kultura masova Kulturkampf lartpourlartismus LeF lykantropie manyrismus mecenas minowismus Mlada Francie originaiita osveta poetismus politika kulturni pop music poueby kulturni 30

psychologie kultury publikum romantismus sci-fi sloh umelecky sociologie architektury sociologie hudby sociologie literatury sociologie masove kultury sociologie romanu sociologie umeni sociologie vytvarneho umeni styl stylizace subkultura subkultura mladeze surrealismus umelec umeni uniformita vkus s) komunikace ajazyk: absurdita analfabetismus antropologie lingvisticka behaviorem bilingvismus centralita dialekt dialektologie dialog diferencial semanticky etnografie feci etnonymum etnosemantika fonetika fonologie gramatika gramatika generativni gramatika transformacni gramotnost heraldika hypoteza Sapirova-Whorfova indexikalita interference jazykova intralingvistika jazyk jazyk matersky jazyk narodni jazyk observacni jazyk spisovny jazyk teoreticky

jazyk vedy jednani komunikativni jednotka jazykova jmeno kompetence kulturni komunikace komunikace ekologicka komunikace masova komunikace neverbalni komunikace socialni kultura jazykova labelling lingvistika lingvistika strukturalni maska mluva jevistni neolingvistika norma jazykova obsah sdeleni onomastika omzka jazykova paralingvistika planovani jazykove politika jazykova pragmatika jazy kova Prafsky lingvisticky krouzek pl'islovi psycholingvistika retorika sdeleni vykonove semantika semantika obecna semiologie semiotika slang sociofonetika sociolingvistika sociologie jazyka stigmatizace symbol teorie komunikace variantnost jazykova zvast t) socidlni zmena a dejiny:

antropogeneze antropologie evolucionisticka archeologie vedeni avantgarda bellum omnium contra omnies cas socialni dejinnost dejiny

t

I I

I

dejiny pl'irodni dejiny socialni dejiny sociAlniho mysleni disekvilibrium pl'erusovane ekvilibrium pl'erusovane emergence episteme epocha evolucionismus formace spolecenskoekonomicka fylogeneze genotyp gradualismus historicismus historiografie historiozofie historismus hQminizace homologie inovace konec cloveka krize pokroku neoevolucionismus neofilie ontogeneze Ostforschung osvicenstvi periodizace dejin peridizace ceskych dejin pokrok puc revolta revoluce revoluce demograficka revoluce hlav a srdci revoluce neoliticka revoluce permanentni revoluce prumyslova revoluce sexualni revoluce ticha revoluce vedeckotechnicka rozvoj trvale udditelny rozvoj vedeckotechnicky smysl dejin spolecenstvi tradicni spolecnost industriaIni spolecnostinformacni spolecnost komplexni spolecnost konzumni spolecnost masova spolecnost moderni spolecnost otevl'ena spolecnost postindustrialni

spolecnost postmoderni spolecnost preindustrialni spolecnost preliterarni spolecnost primitivni spolecnost technetronni spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova spolecnost vykonova teorie vyvoje cykIicke tradice typologie spolecnosti udalost vyvoj Zeitgeschichte zmena kulturni zmena revolucni zmena socialni

u) prognozovdni budoucnosti: Arkadie brainstorming "cerna schranka" dystopie Eden Eldorado futurologie metoda delfska metoda kfizovych interakci metoda sinekticka modelovani globaIni pilot nation predikce presentismus problemy globalni profetismus prognostika progn6za progn6za bez prekvapeni progn6za explorativni progn6za normativni progn6za podminena progn6za prul'ezova progn6za socialni progn6za varovna progn6za zpetna Rimsky klub scenare budoucnosti sci-fi sociologie budoucnosti strom cilu strom vyznamnosti svet standardni trajektorie

trend trend mnohonasobny trend obalovy trend vedouci trendy sekularni "ueti vlna" utopie vizionarstvi vyzkum budoucnosti

v) sebereflexe sociologie a vidy vubec: absolutizace akademismus analyza metodologicka anarchismus metodologicky antiscientismus Camelot projekt efekt svateho Matouse eklekticismus encyklopediste esencialismus metodologicky etika vedy experiment metodologicky falzifikace filozofie vedy finalizace vedy hodnoceni v sociologii individualismus metodologicky interdisciplinarita invisible college komunita vedecka logika vedy metafyzika metasociologie metaveda metoda vedecka pluralismus teoreticky politika vedni reflexivita scientismus sociolog sociologie sociologie sociologie vedeni sociologie vedy skola vedecka veda veda formalni veda neklasicka vedarealna vedyexaktni vedy humanitni vedy idiograficke 31

vedy socUilni Vidensky kruh 5. Metodologie

a) obecmi metodologie a logika: algoritmus analogie analyza a synteza analyza funkcionalni analyza kauzalni analyza metodologicka axiomatizace balik pfirucniho vedeni bezespomost celek a cast citace bibliograficka dedukce definice definice deskripci definice operacionalni dekonstrukce dialektika dtikaz ekonomie mysleni empirie epoche eristika exaktnost exegetika explanace explikace fakt fakt socialni falibilismus finalita formalizace generalizace hypostaze hypoteza intencionalita jazyk observacni jazyk teoreticky jazyk vedy jev sociaIni kasuistika kategorie kategorie socialni kauzalita kauzalita socialni klasifikace koeficient humanisticky komparabilita

32

komparace komplexita konceptualizace kontext zdtivodneni konvencionaIismus logika logika dialekticka logika objevovani logika vedy logistika metoda metoda vedecka metodologie model modelovani kauzalni objektivita objev operacionalismus paradigma paradigma sociologicke pojem poznatek pozorovani princip komplementarity principia media proliferace pfistup systemovy redukcionismus struktura teorie termin primitivni totalita typ idealni typologie verifikace

b) metodologie empirickeho vjzJcumu: analyza dokumentti analyza kontextualni analyza obsahova analyza sekundarni analyza ~ocialni site anekdotalismus anketa anonymita arch zaznamovy archiv archiv dat case study data data mekka a tvrda data primami

{

definice operacionaIni definice situace deskripce diferencial semanticky dichotomie dokumentace obrazova dotaznik psychologicky dotaznik zvukovy dotazovani dotazovani pocitacove efekt bumerangovy efekt radiace efekt tazatele efekt vyzkumny empirie etalon experiment experiment metodologicky expert expertiza faze vyzkumna film sociologicky focus groups fotografie sociologicka garfinkeling generalizace "hal6 efekt" harmonogram vyzkumny instruktaz tazatelti interpretace interview interview ohniskove interview skupinove interview standardizovane introspekce jednotka mereni kasuistika klic k6dovy koder k6dovani komparabilita komparace komputerizace kritika pramenti mereni metoda analyticka metoda autobiograficka metoda binarnich kontrastti metoda biograficka metoda exploracni metoda genealogicka metoda geneticka metoda historicka

metoda srovnavaci metoda statisticka metodologie sociologicka metody expertni metody sociologicke metody sociometricke nastroj vyzkumny objekt vyzkumny operacionalizace otazka filtracni otazka otevrena otazka polootevrena otazka projektivni otazka uzavrena pilotaz pocitac pocitac osobni populace zajata pozorovani prime prameny historicke preference procedura experimentaIni procedura komparativni procedura monograficka procedura statisticka procedura typologicka procedura vyzkumna program vyzkumny projekt vyzkumny promenna endogenni promenna kontextualni predmet vyzkumu predvyzkum priprava dat reliabilita respondent rozpocet casovy schema vykladove sit tazatelska snimek casovy sociogram sociometrie standardizace status sociometricky strategie vyzkumna setfeni dotaznikove setfeni omnibusove setfeni panelove skalovani tazatel technikyexpresivni techniky projektivni techniky sberu informaci

teren vyzkumny testy inteligence testy osobnosti testy projektivni testy psychologicke testy schopnosti testy znalosti typologie validita validizace vyzkum aplikovany vyzkum diagnosticky vyzkum empiricky vyzkum hodnot vyzkum chronologicky vyzkum komparativni vyzkum konkretni sociologicky vyzkum kontrolni vyzkum longitudinalni vyzkum orientacni vyzkum retrospektivni vyzkum terenni vyzkum verifikacni zakon Brillouintiv zaznam dat znak zprava vyzkumna

c) matematicko-statisticki metody v sociologii: analyza dat exploracni analyza dat konfirmacni analyza dat rychla analyza dat statisticka analyza diskriminacni analyza drah analyza dvourozmeme statisticke rady analyza faktorova analyza implikacnich struktur analyza kanonicka analyza kauzalni analyza korespondencni analyza kovariancnich struktur analyza latentni struktury analyza latentnich trid analyza regresni analyza rezidui dekompozicni analyza rozptylu analyza rozptylu vicerozmema analyza seskupovaci analyza spojenych mereni analyza statisticka mnohorozmema

analyza statisticke rady analyza vetvenych interakcnich struktur bod inflexni carkovani cetnost data data primarni explanace statisticka extrapolace hodnota extremni hypoteza statisticka charakteristiky kvantilove charakteristiky momentove chi kvadrat chyba smerodatna chyba vyberova index korelace index statisticky inference statisticka interakce statisticka intervaly spolehlivosti intervaly spolehlivosti simultanni koeficient determinace koeficient linearni korelace koeficient parcialni determinace koeficient parcialni korelace koeficient vicenasobne korelace koeficient vnitrotridni korelace koeficienty asociace koeficienty poradove korelace koeficienty statisticke korelace korelace kanonicke korelace neprava korelace skryta metoda hlavnich komponent metoda paroveho srovnani metoda statisticka metody matematicko-statisticke metody neparametricke metody parametricke model statisticky modely logaritmicko-lineami modely logitove odhad bodovy odhad intervalovy opora vyberu pomer korelacni procesy stochasticke programy pocitacove pro spolecenske vedy randomizace

33

reprezentati vita rozhodovani rozklad statisticky rozlozeni norrnalni rozlozeni statisticke retezce Markovovy samovyber shoda statisticka schema znamenkove simulace skalogram Guttmanuv socware soubor vyberovy soubor zakladni SPSS setfeni vyberova skalovani mnohorozmerne tabulky kontingencni tabulky nahodnych cisel tabulky statisticke taxonomie teorie front teorie grafU teorie her teorie katastrof test statisticky testovani statistickych hypotez testovani statistickych hypotez simultanni velicina velicina nahodna verohodnost vyber dvou(vice-) fazovy vyber komplexni vyber kv6tni vyber metodou snehove koule vyber pravdepodobnostni vyber prosty nahodny vyber fizeny vyber se stejnymi pravdepodobnostmi

34

vyber skupinkovy vyber spontanni vyber stratifikovany vyber systematicky vyber vicestupnovy vyber zamemy vybery geograficke zakony velkych cisel zavislost statisticka

d) statisticke a demograficke ukazatele a metody: analyza demograficka analyza kohortni bilance obyvatelstva ciselnik statisticky demografie potencialni demometrie evidence obyvatelstva matrika mikrocensus norrnativ socialni pasport socialni prameny demografickych dat profil socialni pyrarnida vekova registry statisticke scitani lidu sit demograficka statistika demograficka statistiky ukazatel ukazatel socialni ukazatel statisticky ukazatel synteticky ukazatele demograficke vyzkum demograficky zprava socialni

6. Sociologie nekterych mirodu a statu

SEZNAM ZKRATEK

sociologie americkli sociologie belgicka sociologie britska sociologie bulharska sociologie ceska do r. 1948 sociologie ceska v I. 1948-1994 sociologie cinska sociologie francouzska sociologie indicka sociologie italska sociologie izraelska sociologie japonska sociologie jugoshivska sociologie kanadska sociologie mad'arska sociologie mexicka sociologie nemeckli sociologie nizozemska sociologie Noveho Zelandu sociologie polska sociologie rakouska sociologie rumunska sociologie ruska a v Sovetskem svazu sociologie singapurska sociologie skandinavska sociologie slovenskli sociologie spanelska sociologie v Australii sociologie v Brazilii sociologie v Ghane sociologie v Hongkongu sociologie v Chille sociologie v Kolumbii sociologie v Zimbabwe sociologie ve Svycarsku sociologie ve Venezuele

1. ZKRATKY POUZIV ANE africky ajine americky anglicky antroplogicky a podobne asijsky a tak dale belgicky biologicky britsky casopis ceskoslovensky cesky demograficky demokraticky delnicky dialekticky ekonomicky empiricky eventualni evropsky filozoficky finsky francouzsky geograficky hebrejsky historicky holandsky hospodai'sky idealisticky ideologicky individualni italsky kapitalisticky katolicky kolektivni komunisticky kulturni

afr. aj. am. angl. antropol. apod. asij. atd. belg. bioI. brit. cas. csl. ces. demogr. demokr. deL dial. ekon. empir. event. evrop. fil. fin. fro geogr. hebr. hist. hoI. hosp. ideal. ideol. individ. it. kap. katol. kolekt. kom. kult.

kupi'ikladu kvantitativni kvalitati vni latinsky literami literatura leta (20. leta apod.) mad'arsky marxisticko-leninsky marxisticky matematicky materialisticky maximalni metodologicky mezinarodni mimo jine minimalni naseho letopoetu nabozensky napnklad narodni nemecky obyvatelstvo organizacni politicky polsky popi'ipade pi'ed Kristem po Kristu pi'ed naSim letopoctem psychicky psychologicky prirodni pripadny respektive

v HESLOVE CAST! I V BIOGRAFICKE PRILOZE kupi'. kvant. kval. lat. liter. lit. I. mad'. m.-1. marx. matem. mater. max. metodol. mezinar. mj. min. n.l. nab. napi'. nar. nem. obyv. org. polito pol. popi'. pi'.Kr. poKr. pi'.n.l. psych. psychol. prir. prip. resp.

revolucni rakousky rok rusky recky sevemi skupinovy slovensky socialisticky socialni sociologie sociologicky sovetsky specificky specialni spolecensky statisticky stoleti svaty svetovy spanelsky svycarsky tak zvany technicky technologicky teoretiCky to jest to znamena umelecky utopicky vei'ejny vectecky vychodni vyzkumny vyznarnny zakladni zapadni zejmena zvlaste

revol. rak. r. rus. i'ec. sev. skup. slov. social. soc. s-gie s-gicky SOy.

specif. spec. spol. statist. st. sv. svet. span. svyc. tzv. tech. technol. teor. tj. tzn. umel. utop. vei'. vect. vych. vyzk. vyzn. zakl. zap. zejm. zvl.

35

Abendland

2. DALSf ZKRATKY, POUZfVANE POUZE V BIOGRAFICKE PRfLOZE

arabsky australsky brazilsky cinsky dansky hlavni indicky izraelsky jugoslavsky kanadsky katedra narozeny nedokonceny nizozemsky orientovany otazka posrnrtny pracoval, pracovni

arab. austral. brazil. cin. dan. hI. indo izrael. jugosl. kanad. kat. nar. nedok. nizozem. orient. ot. posrnrt. prac.

prezident problem, probiematika profesni protestantsky pnimyslovy predseda predstavitel preklad, prekladatel prelozil puvod, puvodni redakce, redaktor rumunsky reditel specializovany (i speciaIni) spoluautor

prez. probl. prof. protest. prum. preds. predst. prekl. prel. puv. red. rumun. red. spec. spoluaut.

spolueditor spolupracovnik spoluzakladatel studoval, studujief sefredaktor svedsky univerzita vedl, vedouef vydal, vydavatel vypracoval vytvofil zabyvajici zalozil zakladatel zamereny znamy zpracoval

spolued. spoluprac. spoluzakl. stud. sefred. sved. univ. ved. vyd. vyprac. vytv. zabyv. zal. zaki. zamer. zn. zprac.

Pozmimka: Zkratky plati pro jednotne i mnozne cislo, pro vsechny rody a piidy; v pfipade pridavnych jmen plati i pro odvozena pfislovce; mohou se vyskytnout i ve slozenych slovech (celosvet., nenab., neved. apod.). Krome uvedenych zkratek se mohou vyskytnout ustalene zkratky mer (sec, m, km, aj.), statu apod. DalSi zkratky pouzite v jednotlivych heslech jsou v danych heslech vysvetleny nebo jsou soucasti citace literatury. V seznamech literatury na konci hesel se objevuji zkratky obvykle v bibliografickych anotacich (nejcasteji: dil, svazek... d., vol., sV., Bd.; editor, editori ... ed., eds.; v (sborniku) .. .In:; cislo (casopisu) ... c.).

36

Abe n d I and - (nem. termin doslova znamenajici "zeme na zapade") - pojem uzivany bud jen v geogr. smyslu pro zeme lezici v zap. casti Evropy, resp. sveta, nebo i k vyjadreni spoiecneho duchovniho dMictvi, spolecne kult. ci civilizacni hist. linie techto zemi. V puvodnim pojeti byly A. nebo take Zapadem mineny zeme zap. Evropy, vetSinou vcetne uzerni stfedni Evropy zabrnujicibo Cechy, Polsko, Uhry. Pozdeji se za A. zacaly povazovat i zeme sev. Ameriky. Pojem A. tedy neni shodny s pojmem Evropa (viz -.evropanstvi). Zeme, ktere jsou soucasti A., maji spolecne alespon zakl. rysy socialniho, polit. a hosp. usporadani. lejich identita, souvisejici s uvedenymi zemepisnymi hranicemi A., je dana kult. historii. V zasade je A. "dMicem" zapadonmske nse. leho zaki. vkIady jsou rimske -.kresfanstvi (pozdeji zvane "katolicke") a kult. a soc. aktivita germanskeho kmene Franku, kten se s touto kfesfanskou linii ztotoznili. A. je protikiadem "Vychodu", "Orientu". Hranice mezi temito dvema svety byla silne pocifovana ve stredoveku jako rozdil mezi zap. linii kfesfanstvi a ortodoxnim kresfanstvim Byzance Ci oblastmi ovladanymi islamem. Duchovni jednota A. se vyvijela s pokresfanstenim rimskeho typu a s tim spojenym sirenim latiny jako spolecneho jazyka uredniho i jazyka nabozenstvi, vMy a umeni. Pro pozdejsi romantizujici historiky, pfedevsim nemecke, je stfedoveka idea jednotne i'ise kfesfanskeho sveta zosobnenim hodnot A. Tyto hodnoty vznikaly zejm. v obdobi stfetavani, neustale konfrontace Zapadu s Vychodem, kfesfanstvi s islamem. lednota A. ale nikdy nebyla uplna. Vnitfni napeti mezi moci svetskou (cisafstvim) a duchovni (cirkvi) bylo zdrojem hledani a prosazovani novych forem zivota a bralo na sebe nejniznejsi podoby. Zfetelne novy obsah pojmu A. je spojen s renesanef a s pocatkem novoveku. V zemich zap. Evropy se krome noveho umeni a vM. poznatku objevuji nove formy hosp. a polit. zivota: obchod, bankovnictvi a mestske

demokracie. Zmeny se rychle sm z mest it. severu, predevsim z Florencie. Prosazuje se nova etika prace, meni se vztah lidi k zivotu, jejich orientace ve svete. Dynamicke prvky noveho A. nalezaji vyjadfeni i v pronikani do jinych teritorii ve snaze po hosp. a polit. ovladnuti sveta i po jeho pfizpusobeni zivotnimu stylu A. Tato kult. expanze je specif. typem -'akulturace. V nejnovejsi dobe se hovon 0 tzV. amerikanizaci, kterou lze chapat i jako pronikani pfetvorene nejdynarnictejsi vnitfni linie A. z Ameriky zpet na vychod, i do zemi puvodniho A. Pojem A. se stal znamym nejen diky obdobi -'romantismu, ktery jej ideaIizoval, ale i diky ve 20. let 20. st. velrni ctenemu dilu Oswalda Spenglera Untergang des AbendLandes (Zanik Zapadu), jehoz prvni svazek vysel tesne po l. svet. valce (r. 1918). SpengLer vymezuje 8 hist. obdobi - kultur, z nichz posledni nazyva A. (viz -.teorie vyvoje cyklicke). Soucasny A. vsak pro nej uz neni idealnim stavern, protoze rna pfiznaky rozkladu, koncentrovane v pojmech technika, demokracie a plutokracie. SpengLer odlisuje -'kulturu a -'civilizaci, pficemz upadek A. vidi v tom, ze nad "kulturou" vitezi "civilizace". Vola po novych hrdinech, pozdeji po diktatorovi. SpengLerovo deformovane videni A., ktere v podstate vychazi ze soc. darwinismu, patfilo k duchovnim zakladum -.nacismu. Dnesni stoupenci ideje A. zduraznuji jeho puvodni kfesfansIcy hodnotovy zaklad a stavi jej do protikIadu ke konzurnni orientaci zivotniho stylu. V tomto duchu lze ideu A. zafadit do proudu postmaterialistickeho videni sveta. Pro vyse zminene zeme stfedni Evropy, ktere byly puvodne i'azeny do A. a v poslednim pulstoleti prosly hist. peripetii posunu na Vychod, se zacatkem 90. 1. otevfela mj. otazka a moznost navratu do Evropy Ci na Zapad, do A., resp. do kult., hodnotoveho prostoru pfedstavovanemu temito pojmy. A: West F: - N: Abendland 1:Lit.: Johnson. P.: Dejiny 20. stoleti. Praha 1991; Lissner. I.: Wir sind das Abendland. Olten Freiburg 1967; Spengler. 0.: (1918) Untergang des Abendlandes. Miinchen 1959; Weber. M.: Kulturgeschichte als Kultursoziologie. Miinchen 1963.

Much, Vod

abe ran t viz chovani aberantni a bit uri e n t - (z lat. abiturus = ten, ktery hodla odejit) - student posledniho rocniku stfedni skoly, ktery jiz odmaturoval. A. lze chapat take jako pfislusnika skupiny -'absolventu stfednich skol ukoncenych maturitou. Vetsinou se ale za skupinu a. povaZuji ti, kdo ukonCili tutez stfedni skolu ve stejnem roce a stejne triM. V soucasne dobe pozbyl termin a. sveho spec if. charakteru, pouziva se zridka (hovoi'i se napr. 0 abiturientskych kursech, setkani abiturientu apod.). V ces. s-gii proved I vyzkum a. ve 30. 1. Z. Ullrich. Z liter. zpracovani jsou znamy sjezdy a. 37

absolutismus

jako zvl. situace, na nichZ Ize studovat zmeny v soc. chovanl a v sociometrickych vazbach pi'islusniku male pfuozene skupiny po kratsim Ci delSim obdobi po absolvovani skoIy, pote, co prosli ruznymi mobilitnimi drahami, ne vzdy odpovidajicimi roHm a pozicim v puvodni skolni skupine. A: school leaver, high school graduate F: bachelier N: Abiturient I: ex alunno, ex allievo, diplomato CeV absolutism us - (z lat. absolutus =nezavisly, dokonaIy, uplny) - hist., s-gicky a kulturologicky pojem oznacujici: 1. typ feudalniho ci rane burZ. statu charakterizovaneho silnymi centralizacnimi tendencemi a intervencionismem do hosp. sfery i zivotniho zpusobu obyv.; 2. typ vlady zalozeny na svrchovane moci panovnika, vliidnouciho pomoci byrokratickeho aparatu, policie, pi'ip. militantnich nab. organizaci a osobne vybranych a jmenovanych ministru, pi'ezivajici az do 18. a 19. st., kdy byl nahrazovan konstitucni monarchii ci republikanskymi rezimy; 3. zivotni sloh zaloieny na hist. a zivotnim optimismu, na pi'edstave, ze lidske schopnosti jsou neohranicene a vsemocne, a proto je mozne je bez obav realizovat ve svete vedy, politiky, techniky i kaidodenniho Zivota a objevovat tak vlastni dimenzi lidstvi (pojem a. v tomto smyslu uzil K. Barth, ktery jej ztotoznil v zasade s osvicenstvim 18. st., takove chapani a. se vsak vyskytuje jen sporadicky); 4. protiklad radikalismu v politologickem slova smyslu, jak jej zavedl v knize Die Vier Parteien (1844) F. Rohmer, ktery jej vymezil jako dogmaticke Ipeni na tradici, jako absolutizaci zivotnich i polit. struktur; a. spolu s radikalismem u nej pi'edstavoval zensky prvek v politice a stranictvi, na rozdil od -*liberalismu a -*konzervatismu, spojovanych spiSe s muzskym prvkem; reprezentoval mu tez "vrtosive stai'ectvi" proti "jinosstvi" polit. radikalismu, Rohmer zi'ejme ale poprve upozornil na i'adu shodnych rysu pravicoveho a levicoveho extremismu (pokud se levicovy extremismus ztotozni s radikalismem a extremismus pravicovy sa.). VetSinou se ovsem pojem a. uzivajen v prvnich dvou uvedenych vyznamech. Klasickou zemi a. byla Francie 15. a 16. st., dale Spanelsko Filipa 1I., alzbetinska Anglie i habsburske soustati 17.-18. st. Zvl. typ a. pi'edstavoval tzv. osvicensky absolutismus, charakteristick,Y snahou dynarnizovat spol. a ekon. rozvoj na zaklade osvicensky orientovanych soc. reforem. Krome mensich statu se osvicensky a. prosazoval zejm. v Prusku Friedricha Velikeho, v Rakousku Marie Terezie a loseJa II. a v Rusku Katefiny Velike. Pro posledni faze a. se nekdy uziva pojem neoabsolutismus, ktery je v Rakousku obvykle ztotoznovan se jmeny kanciefe Metternicha a ministra vnitra Bacha. Tento pojem navazuje spiSe

38

absurdita

na polit. vyznam slova a., jehoz soc. zakladna i metody jeho intervence do hosp. zivota se vsak od klasickeho a. jiz vyrazne lisi. Klasicky a. vychazel z ideo I. pi'edstav, ktere zcasti navazovaly na ideje barokniho -*katolicismu (span. pfedstavy 0 tzv. jedine monarchii, podlozene splynutim boziho a lidskeho i'iidu, cirkve a statu, absolutizujici vyznam i'adu, legitimity ceremonielu a cti v zivote jednotlivce i statu), zcasti na renesancni, rane burZ. mysleni, zejm. it. a angl. provenience (Dante, N. Machiavelli, T. Hobbes). Hosp. ideologii a. byl -*merkantilismus, pozdeji tez -*fyziokratismus a -*klasicka ekonomie. Radikalnim popi'enim a. byla ideologie Velke fr. revoluce a dilo l. l. Rousseaua, byi ideol. pretence a. byly i pote teor. vyjadfeny zvl. legitimismem, -*tradicionalismem a -*ultramontanismem. Etos a. vyplyval z boje proti feudalni polit. i hosp. rozdrobenosti, z koncentrace nar. sil (alespon ve Francii a v nekterych dalSich statech), z posileni prvotni akumulace apod. K. Marx, ktery a. hodnotil (pokud jde 0 jeho klasickou fazi) v zasade pozitivne, spojoval jeho vznik se situaci, kdy stare feudalni stavy zanikaji a stfedoveke mesianstvo dovrsuje svuj pferod v moderni burZoazii. Protoze feudalove ani mesiane nejsou schopni dosahnout pi'evahy, muze statni moc brat alespon chvili roli zprostfedkovatele zdanlive nezavisleho na spol. silach. V obdobi a. doslo k vyraznym zmenam i v soc. struktui'e. Z mocne -*slechty se stali dvofane, popf. vojaci, vznikla nova vrstva byrokratu, z nichZ cast se stala "slechtou v talarech", do hosp. i polit. zivota pronikly mocne skupiny bankeru a prnmyslnikU, vznikly i rozsahle skupiny sedlaku, kap. hospodai'icich na vlastni pUde. Ve stfedni a vych. Evrope vsak vznikalo i tzv. druM -*nevolnictvi, pnpoutavajici rolnika k pUde a posilujici vztahy osobni zavislosti na vrchnosti. Dlouhodobym efektem a. ve sfei'e soc. i v oblasti ideologie byl ovsem vznik byrokratickych zpusoM fizeni spolecnosti, vznik -*byrokracie jako spol. stavu, nedemokr. polit. kultury (patronaze, policejniho statu apod.), etatistickeho spolehani na stat a jeho zbozneni, tedy prvky, ktere nalezly masovou oporu i pozdeji, napi'. ve statnim socialismu ci ve faSistickem state. A: absolutism F: absolutisme N: Absolutismus I: assolutismo Lin

a b sol uti z ace - metodol. postup pi'i vystavbe teorii nebo explanacnich schemat, ktery pi'ecenuje nebo nadmeme zobecnuje ulohu jednoho vykladoveho principu nebo objektivni roli jednoho cinitele Ci faktoru v kauzalnim i'etezci. Ackoliv se a. objevuje i v pi'ir. vedach, ve spol. vedach, zejm. v s-gii, psychologii, ale i ekonomii, se s ni setkavame velmi casto, a to obvykle v prvni vyvojove fazi nekterych smeru nebo myslenkovych orientaci. Ve snaze upo-

zornit na ulohu urciteho cinitele nebo aspektu soc. nebo psych. skutecnosti se nekdy vedome, jindy podvedome nadsazuje az dramatizuje jeho vyznam: v ---'psychoanaIyze role zazitku z raneho detstvi nebo detske sexuality, v ---'behaviorismu role pozorovatelneho chovani a pravdepodobnosti obdobne reakce na podobny stimul, ve -*strukturalnim funkcionalismu pozitivni funkce vznikIych soc. instituci ve vztahu k soc. systemu jako celku, v ---'marxismu determinujici uloha vyrobnich vztahu apod. DalSi vyvoj jednotlivych koncepci vetSinou vede k oslabeni, liberalizaci puvodniho radikalismu, spocivajiciho prave na a., jak 0 tom svedci napf. vyvoj fenomenologicke s-gie, transformace klasicke psychoanalyzy v humanistickou psychoanalyzu, mertonovska revize tradicniho funkcionalismu atd. A. je obvykle vyzn. rysem vystavby redukcionistickych koncepci vseho druhu (viz tez -*redukcionismus) . A: absolutization F: absolutisation N: Absolutisierung I: assolutizzazione Pet a b sol v e n t - (z lat. absolvere =dokonCit, dokonat) nekdy take graduant - byvaly ucastnik vzdelavaciho procesu urcite ---'skoly, skoleni, kursu, ktery je pi'edepsanym zpusobem a ve stanovene dobe ukonCiI. Status a. urcite skoly reprezentuje urcity stupen i kvalitu vzdelani a stava se pfedpokladem k nastupu vymezenych profesnich a mobilitnich drah nebo tento nastup alespon usnadnuje. Sam o sobe zak:lada ale urcitou -*prestiZ, coz je markantni zejrn. u a. tradicnich, vehlasnych skol. Zatimco vyzkumy a. ucebnich oborn ci stfednich vyberovych skol jsou malo pocetne, pati'i vyzk. aktivity zamei'ene na a. vysokych skol k nejfrekventovanejsim v i'ade zemi vcetne CR. Vetsinou se sleduji profesni, pfip. i zivotni drahy rnznych skupin a., jejich pozice v zamestnani, pfijmy, mira a typy fluktuace v ramci vystudovaneho oboru i za jeho hranice apod. Zname s-gicke vyzkumy v zahranici provadeli napf. A. H. Halsky (Velka Britanie) a U. Teichler (SRN). A: graduate F: ancien elevees lettres; diplome N: Absolvent I: ex alunno, ex allievo, diplomato Lit.: Teichler. 0.: Der Arbeitsmerht fiir Hochschulabsolventen. MUnchen 1981.

CeV a b s tin e n t s t v i viz alkoholismus, hnuti abstinentske absurdita - (z lat. absurdus =nevhodny, nesmyslny) - v beznem vyznamu rozpornost nejakeho tvrzeni se zdravym rozumem nebo s empir. fakty, nemoznost, nesmyslnost, protismyslnost, falesna naladenost, nesoulad. Problemem vztahu mezi smyslem a a. v logickem, lingvistickem a semantickem kontextu se zabyvali mj. A. Papp,

M. Schlick, 1. Lyons, W. V. O. Quine, E. Grodzinski aj. Pojem a. rna dlouhou fil. tradici, ktera se obvykle odvozuje od prosluleho vyroku nepravem pnpisovaneho patristickemu filozofovi Quintu Septimu Tertullianovi (2.-3. st. n.l.): credo quia absurdum (vei'im, protoze je to absurdni). Tertullianus udajne vedome vyzyvave vuci nepi'Melum ki'esianske viry napsal, ze se ki'esiane nestydi za to, ze se syn Bozi narodil, ackoliv je to hanba, ze je ti'eba vent, ze syn Bozi zemI'el, ackoliv je to nejapne, a ze pohi'ben vstal z mrtvych, coz je jiste, ackoliv je to nemozne. Tertulliansky iracionalismus nachazi pi'ime pokracovani v dile S. A. Kierkegaarda, ktery tvrdi, ze ki'estanska viraje vlastne zalozena na vife v absolutni paradox, ktery spociva v tom, ze Buh se narodil, a v dile rus. existencialisty L. 1. Sestova, podle nehoz je jedine prave vychodisko tam, kde pro lidskou mysl vychodisko neni - k cemu by nam v opacnem pi'ipade byl Buh? Podle Sestova se clovek obraci k Bohu jen proto, aby ziskal to, co je nemozne, protoze s tim, co je mozne, si poradi sam. Sestov zaloiil svou "filozofii zoufalstvi", vylozenou pfedevsim v knize ApoJeoz bezpocvennosti (1905), na tezi, ze nic nemuze ospravedlnit a. vyjimecnosti naSi existence. Sestovova filozofie a. a zoufalstvi se opira pi'edevsim 0 F. M. Dostojevskeho Zdpisky z podzem£, kde je podobna filozofie vlozena do ust Kirilovi, jednomu z brdinu Besu. Podle nej je svet imanentne zly a nesmyslny a jedinou moinou reakci na svet bez Boha, v nemi se kazdy muie Bohem stat, je -*sebevrazda. U Kierkegaarda vede a. sveta k paradoxu, ktery se projevuje spojenim vecneho, bozskeho s casnym, historickym, u Sestova k zoufalstvi, u Dostojevskeho k sebevraide. Tento motiv rozvinul A. Camus v polemice se Sestovem, ale i s K. laspersem a E. Husserlem. V jeho fil. koncepci, vyjadi'ene zejm. v Mytu 0 Sysifovi (1942), hraje a. klicovou roli: svet je absurdni, a. neni mimo svet, neni mimo lidsky rozum a pocit a. konci teprve smrti. Svet sam 0 sobe neni rozumny, absurdni je konfrontace iracionality sveta s lidskou touhou po jasnosti. A. vyplyva vZdycky ze srovnani, neni pi'itomna v jednotlivych elementech, ktere se porovnavaji, ale je vyslednici rozporu nebo vzdalenosti mezi nimi. Clovek je nucen zit ve svete, kteremu nerozumi a ktery si neni schopen osvojit; odtud pak vyplyvaji pocity zoufalstvi a rezignace. Camus se vsak snazi zduvodnit, ze absence -*nadeje, ktera je pi'irozenym dusledkem a. sveta, neni totozna se zoufalstvim, ze trvala negace neni totozna s rezignaci a ze vedo rna nespokojenost se svetem neni totez co mladicka nespokojenost. A. podle Camuse nabyva smyslu tehdy, kdyz se ji vedome celi vzpourou. Metafyzicka vzpoura proti a. sveta, ktera se podstatne lisi od soc. ---'revoluce, zaklada podle Camuse ---'svobodu. Cela fil. koncepce, je39

acedia

jimz jadrem je pojem a., nutne stavi gnoseologicke i ontologicke otlizky do pozadf a za jadro filozofovani poklada eticke rozvahy, jez maji vyvodit vsechny mravni dusledky z faktu a., o~jektivniho ---.chaosu a nesmyslnosti sveta. U Camuse, podobne jako u Dostojevskeho, vede a. k sebevratde, v jinych existencionalistickych koncepcich je a. spojovana s poeitem cizoty (M. Heidegger), stavem vrzenosti do sveta (J. P. Sartre), s mysteriem lidske existence a jeji nepruhlednosti (G. H. Marcel). Zvl. variantou fil. a. je pojeti span. filozofa M. de Unamuna, ktery v praci Del sentimo trdgico de la vida (Tragicky pocit zivota) z r. 1913 formuluje tezi, ze trag icky pocit zivota, ktery je vlastne veene totozny se zazitkem a. sveta, je konstitutivnim rysem eloveka, protoze nikdo nezduvodnil, ze by clovek mel byt bytostne vesely. Vyplyva z toho, ze clovek rna vedomi, ktere je chorobou (podobny motiv nachazime take u Kierkegaarda). To, co cloveka odlisuje od zvii'at, neni rozum, ale pocit a yule pi'ezit svou ---'smrt, touha po nekoneenosti a po neomezenem trvani v case. Problem a., nesmyslnosti, tragiky lidskeho zivota nezustal omezen jen na ---'existencialismus, ale vstoupil take do psychologie, psychiatrie a s-gie (viz ---.sociologie existencialisticka). Napi'. V. E. Frankl mluvi 0 tzv. nedelni neur6ze, ktera vyplyva z toho, ze cloveku v dobe, kdy je oprosten od prace a katdodenniho starani, vstupuje do vedomi pocit prazdnoty a nesmyslnosti zivota. Tema a. sveta a lidske existence je pi'edmetem zajmu literatury a liter. vedy; jako prototyp liter. zobrazeni a. se uvadi Proces od F. Kafky. Specifikum a. spociva totiz v tom, ze pocit nesmyslnosti a nesrozumitelnosti sveta neni dan primitivnosti, jednoduchosti a neinformovanosti cloveka, ktery se ocita v ---'mezni situaci, ale tim, ze pocit a. proziva clovek informovany a vzdelany. Nikomu, ani soudcum, ani hlidacum, ani vezenskemu knezi, ale ani obetovanemu Josefu K., vsak nejen neni znamo, 0 co v procesu jde, ale nikdo z nich se na to ani neptli. J. Janousek v r. 1972 uvaiuje o pocitu a. v souvislosti s promenami modemich spoleenosti, v nichz se prokazatelne projevuje rust pocitu ztrAty smyslu Cinnosti a prozivani a bezvyznamnost se jevi jako nemoc modemiho eloveka. Janousek odvozuje prozitek a. jednak z konfliktu mezi zmenenymi objektivnimi podminkami zivota a nezmenenymi, stabilnimi a rigidnimi normami a hodnotami a jednak z toho, ze pi'estavaji fungo vat vniti'ni hodnotove regulativy, coz oslabuje schopnost eloveka orientovat se ve vnejsim svete a vede k pocitu zahlcenosti svetem. Tim Janousek mj. anticipuje nektere ideje, ktere pozdeji formulovala ---'sociologie absurdity, ktera se fenomemem a. zabyva prave v techto souvislostech. Pocity a. jsou u soudobeho cloveka umocnovany existenci rozsahlych a anonymnich byrokratickych

40

afera

struktur, existenci ---'rozdrobene prace (G. P. Friedmann), nemoznosti aktivne zasahovat do rozhodovacich procesu, stale rostouci slozitosti modemi vedy a techniky, ale taky rychlym rozpadem tradicnich hodnotovych struktur, oslabenim vlivu nab. a etickych regulativu soc. chovani, rustern anonymity v nepi'ehlednych sidelnich celcich atd. V umeni, zejm. liter., se a. krome existencialistickeho ztvarneni objevuje v poloze absurdniho, resp. eemeho humoru (viz tez ---'surrealismus). A: absurdity F: absurdite N: Absurditiit I: assurditil Lit.: Camus, A.: Le My the de Sysiphos. Paris 1942; Camus, A.: L'Homme revolte. Paris 1949; Grodziriski, E.: Zarys teorii nonsensu. Wroclaw 1981; Janousek, J.: Soci{llne psychologicke pojeti normality. In: Syfist"ova, E. a kol.: Normalita osobnosti. Praha 1972; Royce, J. R.: The Encapsulated Man. 1964; Unamuno y Jugo, M. de : Tragicky pocit zivota v Iidech a v mirodech. Bratislava 1992.

Pet ace d i a viz retreatismus acta sanctoru m viz hagiografie a d apt ace - (z lat. adaptatio = pi'izpusobeni, to z pi'edpony ad a aptus = vhodny) - proces a vysledek procesu zmen v chovani, ve struktui'e spoi. skupiny, v soc. organizaci nebo v kultui'e, pi'ispivajici k pi'eziti, fungovani nebo udriovani rovnovahy se soc. a pm. prosti'edim. Obecneji a. oznacuje schopnost individua nebo skupiny pi'eiit v danem soc. a pi'ir. prosti'edL Pojem a. byl do s-gie pi'evzat z biologie, kde rna pomeme pi'esny, i kdyz podle subdisciplin ponekud diferencovany vyznam. PodleJosefa CharVIita se adaptovat dokaze vse zive a bioI. uspech kterehokoliv druhu vcetne cloveka zavisi pi'edevsim na jeho schopnosti pi'izpusobit se okoli. V s-gii termin a. pi'evzaly nejprve ---'organisticke skoly, ktere pracovaly s analogii spolecnosti a iiveho organismu; dnes se tento pojem pouziva bez techto bioI. konotaci. VYzn. roli hraje pojem a. v koncepci Gabriela TarOO, ktery rozlisil 3 zaki. soc. procesy, z niehz kazdemu venoval spec. dno: 1. opakovani neboli ---'napodobu (Les lois de ['imitation, 1890); 2. opozici Ci rozpor (L' opposition universelle, 1897); 3. a. (La logique sociale, 1895). Termin a. je duleZitou soucasti pojmove vybavy zejm. funkcionalistickych a strukturalistickych teorH (v psychologii J. Piaget, v s-gii Robert K. Merton, ktery rozliSuje 5 zpusobU a. na ---'anomii: konformitu, inovaci, ritualismus, unik, rebelii. Efektivnost a. v soc. prosti'edi zavisi na i'ade faktoru, zejm. na ---'socialnim uceni. Nekdy se termin a. pouziva jako synonymum pojmu adjustace, kterym se v am. s-gicke terminologii rozumi stay rovnovahy, harmonie s vnejsim prosti'edim. Opakem a. je maladaptace, opakem adjustace je maladjustace.

A: adaptation F: adaptation N: Adaptation I: adattamento Lit.: Charvat, J.: 2ivot, adaptace, stress. Praha 1970.

Pet adaptace kuIturni viz ekologie kulturni adikce viz drogy a dj us t ace viz adaptace, akomodace, funkcionalismus strukturalni administra ti V a viz sprava adolescence viz detstvi, mladi ado p c e - (z lat. adoptio = pi'ijeti za vlastniho, odvozeno od adoptare = pi'ibirat) - obecne osvojeni, pi'ijeti nekoho nebo neceho za vlastnL V legislative jde 0 pi'ijeti navrhu zakona, jinak (bezneji) se a. rozumi formalni nebo neformalni akt, kterym dospely jedinec, manielsky par nebo skupina lidi, ---'rod pi'ijima za vlastni nespnznenou osobu a poskytuje ji tim status a prava pokrevniho potomka, clena skupiny, rodu. Dnes je a. jednou z forem ---'nahradni rodinne vychovy, vedle pestounske pece a opatrovnictvL Adoptujici pi'ebira povinnosti i pniva bioI. rodicu ditete, definovane vetsinou pravni normou (Zdkonem 0 rodine). Zpusobilost k osvojeni provei'uje vetsinou specif. statni instituce, tzn. ie a. podleha spo\. kontrole. Vyskytuji se 2 varianty, resp. stupne a.: bud se meni jen pi'ijmeni ditete na pnjmeni osvojitelu, nebo jde 0 tzv. nezrusitelne osvojeni,. kdy se do matriky narozenych vpisuje namisto jmena bIOI. rodieu ditete jmeno jeho osvojitelu. Soc. smyslem a. je zaCleneni osob, ktere ztratily svou primamf soc. skupinu (vetsinou rodinu), do nahradnf skupiny stejneho typu, umoznujici normaIni prlibeh ---'socializace jedince. Pomoci a. se vetsinou zaroven utvai'i ci dotvai'i rodina tim ze je doplnena 0 chybejiciho elena. Problemem a. j~ ---'adaptace osvojeneho na nove prosti'edf (zejm. u starsich jedincu) a nekdy i adaptace elenu rodinne skupiny na jeho pi'ichod. Dnesni velky zajem 0 a. deti ve vyspelych zemich souvisi s poklesem porodnosti pi'i soucasnem zvyseni snateenosti a s rustem hodnoty ditete v emocionalnim zi vote lidL A: adoption F: adoption N: Adoption I: adozione Lit.: Marmier, M. P.: Sociologie de l'Adoption. Paris 1969.

Mar ado rae e - (z lat. adoratio = vzyvani boha) - nejvyssi projev ucty, vzdavani poet pnslusejicich ---.bohUm. Jako soucast nab. ---'kuitu rna a. pi'edepsane formy ---'rituaIu, vetsinou pokleknuti, uklonu, pi'ip. dotknuti se celem zeme. Tyto zpusoby se pouzivaly u pi'edki'esianskych nabozen-

stvi napi'. v antice a jsou typicke i pro monoteisticka nabozenstvi vcetne kfesianstvi. Ritual se vykonava pfed 01tatem, obrazem, sochou nebo jinym kultovnim pfedmetern, ale i pfed knezem v roli zastupce Ci prosti'ednika boha. A. implikuje dobrovolne podi'izeni se, pokoru, ---'poslusnost. Jiz ve starem Recku a Rime se podobne projevy nejVYSSi_ ucty podavaly i cisai'um jako zbozstelym osobnostem. Slo nejen 0 zvyrazneni soc. hierarchizace, ale i 0 snahu vytvoi'it velkou a specif. soc. distanci vrcholu hierarchie od jejfho zbytku. Ideje bozskeho puvodu kralu se objevovaly pomerne easto a zminene ritualni ukony se pozdeji stavaly vyzadanou konvenci pi'i styku s vyzn. cirkevnimi i svetskymi hodnostili. Pojem a. je dnes beine pouzivan k vyjadi'eni silneho "zboinovani" v podstate kohokoliv a cehokoliv. Silne citove vylevy mohou byt rovnez provazeny a. objektu lasky. Ze s-gickeho hlediskaje a. max. pi'iznanim ---'autority urCite osobe, pnp. je projevem vlivu charismaticke osobnosti. V podstate je a. demonstrativnim pi'iznanim nadpi'irozene vYjimeenosti. Je obsaiena i v kultu osobnosti nekterych modernich ideologii, resp. v jejich extremnich realizaenich podobach (viz tei ---'nabozenstvi svetske). Na a. lze pohHiet take jako na zvI. druh jednosmerne komunikace, ktera je nicmene spojena s oeekavanim odezvy - projevu pi'izne, podpory, ochrany. Symbo!icky byvaji takove projevy vyjadi'eny "poiehnanim" (verbalizovanym i pomocf gesta). A. je organickou soucasH ---.modlitby. Muze byt provazena extatiekymi stavy. Je pi'iznanim existence kontrastu ---'posvatneho a profanniho, a to i v nenab. iivote. A. sexualniho objektu, matei'stvi apod. lze povaiovat za prvky tzv. ---'neviditelneho nabozenstvi. A: adoration F: adoration N: Anbetung, Adoration I: adorazione Lit.: viz ..... mibozenstvi neviditeine, ..... socioiogie nabozenstvi.

Vod afe k to van 0 s t viz stylizace a fer a - (z fr. affaire = vec, zaleiitost, obchod, take valka, souboj, soudnf pi'e, nepffjemnost) - nepi'fjemna, nekoho kompromitujici, vei'ejne nebo polovei'ejne projednavana udaIost, odhalujici vetsinou hrube poruseni spoi. norem, hodnot a zasad, spojena alespon u easti vei'ejnosti s intenzivnim zazitkem dysforie (viz ---'euforie socialni). Zname a. se tykaji vesmes tzv. nejvyssich kruhli, tedy vyzn. politiku, podnikatelu, ume1cu, vedcu, vei'. einnych osob. Sve a. vsak maji i organizace, zavody, mensi mesta, vesnice i rodinne (pi'ibuzenecke) kolektivity. A. se tykaji napi'. spionaze, zpronevery, korupce, nevery, sexualnich Ci jinych aberacl. Muze jit 0 chovani, ktere je beine poklactano za "chovani v norme" (napf. pi'ileiitostna nevera), za ureirych 41

afera Dreyfusova

agregat socialni

okolnosti vsak vede ke -tskandalu, vzbuzuje -tsenzaci a preriista v a. K tomu, aby se ze skandalu stala a., je obvykle treba, aby nejaka soc. skupina (zajmova Ci natiakova) mela zajem na kompromitaci urcite osoby Ci za ni stojici skupiny (napr. vlady) a aby i -tverejne mineni bylo dostatecne citlive na ten typ'soc. problemii, jejichz zavaZnost a. odhaluje. A. je tedy vesmes (ve svem makrospol. vyznamu) nastrojem polit. nebo skup. boje, jeji efekty maji polit. dosah a meni pomer sil i obsahy vel'. mineni. Vyznamne a. se staly pojmy a symboly. Vystupuji v historii pod samostatnymi jmeny, napr. Dreyfusova afera, lrangate; z ces. historie je znama tzv. hilsneriada, v niz aktivne vystoupil T. G. Masaryk proti obvineni Zidii z praxe ritualnich vrazd. A. vedou ke krystalizaci a restrukturaci vei'. mineni, nebof diky siroke publicite vetSina lidi zaujima k a. konkretni postoj. Pro osoby, jichz se ryka, rna a. obvykle vazne nasledky, vede i k -tostrakismu. 8-gicky zajem 0 a. se sousti'ed'uje zejm. na jejich soc. diisledky a na zamery osob, ktere a. vyvolavaji. A. ale nejsou prozatim pi'edmetem systematictejsi s-gicke analYzy. A: scandal, sensation F: affaire, scandale N: Affare I: caso Lin afera Dreyfusova viz afera, senzace afiliace - (z lat. afiliatio = pfibuzenstvi) - tez afiliance, doslova pi'ijeti, odbome pi'atelske a akceptujici otevi'ene soc. chovani, ktere se navenek projevuje vyhledavanim pi'itomnosti druhych lidi, snahou po spolupraci a po verbalnim i neverbalnim soc. kontaktu, -tsocialni komunikaci. Opakem a. je hostilita, ktera vyjadi'uje v soc. chovani nepi'atelstvi, odmitani spoluprace a soc. kontaktii. A: affiliation F: affiliation N: Affiliation I: affiliazione

KoR agelecismus - (z i'ec. agele = skupina, mnoistvi)termin, ktery zavedl E. Benoit-Smullyan v r. 1948 pro skutecnost, ie spolecnost je realitou sui generis (zvlastniho druhu), odlisnou od individui a jejich proste sumy, specif. organismem kauzalne pi'edchazejicim existenci jedince. A. vychazi z pi'edsvMceni, ktere bylo v modemi doM poprve formulovano fr. tradicionalisty L. G. A. de Bonaldem a J. M. de Maistrem, ie soc. skupina determinuje a konstituuje individua, ze je zdrojem kultury a vsech vyssich hodnot a ze stay spolecnosti ani jeji zmeny nejsou urcovany pi'animi a viiH jedincii. Podle nekterych autorii (napr. prave Benoita-Smullyana) je a. vedle pozitivisticke metodologie konstitutivni slozkou -tsociologismu, jehoz pocatky jsou spojeny se jmenem E. Durkheima. A: agelicism F: agelicisme N:Agelizismus I: agelicismo 42

Lit.: Benoit-Smullyan, E.: The Sociologism of Emile Durkheim and His School. In: Barnes. H. E. ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; Martindale. D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

Sed a g it ace viz propaganda a g 10m era c e - (z lat. agglomerare = seskupovat, shlukovat, davat do klubka) - seskupeni nekolika vzajemne tesne propojenych -tsidel, uzemne, ekon. a soc. funkcne, v nemi je jedno sidlo dominantni a tvori centrum; byva to vetSi -tmesto, resp. misto s velkym a vyzn. pnim. komplexem. A. vznika v diisledku atraktivity a aktivity tohoto centra, ktere ovliviiuje, usmernuje a pfip. i deformuje vyvoj -tobci ve svem sousedstvi a zpusobuje jejich postupne sriistani. To se vetSinou jevi jako rozsirovani centralniho mesta 0 jeho blizke i vzdalenejsi okoli, a proto se hovori 0 "mestske aglomeraci". A. neni zpravidlajednotkou spravni, administrativne to byva fada utvarii riizneho radu. Hranice a. jsou casto vytvareny "prechodnou zonou". Vymezovany byvaji ruzne, napr. pi'erusenim souvislosti mestske zastavby, snizenim -thustoty zalidneni, podilu nezemedelskeho obyv., zmenou fyziognornie zastavby, poklesem podilu obyv. dojiZdejiciho za praci do centra apod. Urceni blizkosti ci vzdalenosti aglomerovanych sidel od centra je relativni a neni pouze prostorovou zalezitosti. VYzn. roli zde hraji "psychologicke" dimenze prostoru (viz -tchovani prostorove) (napf. na ruskem uzemi povazuji za a. komplexy obci vzdalenych 50 km, v ces. zemich jde vetSinou 0 vzdalenosti do 10 km. Zavislost aglomerovanych sidel na centru je vyv:iZena znacnymi vyhodami: vyuzivaji jeho vetSich pracovnich pi'ilezitosti i vzdelavacich instituci, dopravni a informacni infrastruktury ijinych sluieb (beine zajisfovanych velkymi mesty i ve svem okoli) a maji moinost podilet se najeho kult. aspol. zivote. Nektera aglomerovana sidla pi'ebiraji obsluine funkce pro celou a •. V teto souvislosti se 0 nich hovofi jako 0 "satelitnich mestech", "noclehamach", vikendovych sidlech, univerzitnich mesteckach apod. 8 pojmem a. uzce souvisi pojem megalopolis, ktery zavedl J. Gottman. Je to pas uzemi, kde probehla rozsahla -turbanizace a vytvoi'ily se giganticke a. a -tkonurbace. Megalopolis tvoi'i az milionova mesta navzajem na sebe navazujici, obklopena rekreacnimi sidly a dalSimi mensimi mesty. Pojem a. se v literatufe nepouiiva jednotne. Pro nektere au tory je nadi'azeny pojmu konurbace a pi'edstavuje proste svazek mest (v tomto pojeti vystupuje i ve statist. a demogr. rocenkach OSN). Problemem je take to, ie urCite "aglomerovani" lze vysledovat i u nemestskeho osidleni, v uzemich s vysokou hustotou sidel bez jednoho vyrazneho mestskeho centra. Pouha prostorova souvislost sidel vsak

nevytvai'i propojenost hosp. a kult. Klasicke a. najdeme u vetSiny soucasnych velkych mest na svete. Napf. Praha rna tento charakter (zahmuje asi 100 v minulosti samostatnych mestskych a venkovskych sidel). Vyvoj puvodnich mestskych a. casto pferostl i v administrativni pi'ipojeni malych sidel k centru. (Viz tez -tgeografie Iidskych sidel, -tsociologie mesta). A: agglomeration F: agglomeration N: Agglomeration I: agglomerato Lit.: Gottman, 1.: Megalopolis, the Urbanised N. E. Seabord of the United States. New York 1961; Hampl, M. - GardovskY, V. - Kahnl, K.: Regionalni struktura a vyvoj systemu osidleni CSR. Praha 1987; /wanicka-Lyra, W.: Delimitacja aglomeracji wieikomiejskich w Polsce. Warszawa 1969; Mumford, L.: The Future of the City: Megalopolis as Anti-City. Architectural Record, 12, 1962.

HeE a g r ari s m us - ( z lat. agrarius = polni, to z lat. ager = pole) - politicky a socialne hosp. myslenkovy proud a prakticka doktrina, podle nii jsou -tpuda a -tzemedelstvi zakladem fungovani nar. hospodarstvi a cele spolecnosti. A. lze chapat take jako typ agrarni politiky usilujici 0 dominanci zemedelstvi a jeho soc. struktur ve spoleenosti. A. je relativne ucelenou ideologii. Zdiiraziiuje vyznam pudy a prace na ni pro iivot naroda a lidstva vubec, zemitost a iiry vztah rolnikii k piide, davajici jim udajne vetSi kompetenci k viidcovstvi v narode nei obyv. mest, ktei'i se odcizuji pfirode a pfirozenemu iivotu, ztraceji telesne zdravi a dusevni a mravni rovnovahu. Zemedelstvi je pod Ie a. zdrojem hmotneho i duchovniho pokroku. Zivotni fad rolnika je i'ad tuhe kazne, skromnosti, mravni rovnovahy a vHdne souhry pi'ir. a Jidskych sil. Podle a. jsou rolnici obrodnou silou naroda. A. vznikl v 2. polovine 19. st. v Nemecku jako reakce na hlubokou agrarni krizi. Odtud se sml jako reakce na nove postavenou -tagrarni otazku do ostatnich evrop. zemi. Znacneho vyznamu dosahl pi'edevsim ve stredni a v jihovych. Evrope (napi'. bulharsky Zemide1skY svaz vlMI po 2. svet. vaJce ai do mimofadne krvaveho fasistickeho puce). A. nikdy nebyl ideologicky jednolitym hnutim, jeho politicke postoje se pohybovaly od extremni pravice az po umimenou levici. V ces. zemich se zformoval v uceleny myslenkovy a polit. proud v prubehu agrami krize v 1. 1880-1890. Neutesene soc. ekon. pomery vedly ces. rolniky k organizovani vsech rak. zemedeJcii k jednotnemu agramimu programu. Konference rak. rolniku ve Vidni v r. 1890 navrhla program rolnickeho hnuti pro cele Pl'edlitavsko, ktery se stal v podstate programem ices. rolnictva. Priikopnikem byJ rolnik i lidovy myslitel A. Stastny z Padefova, ktery vydal v r. 1891 v Tabofe prvni rolnicky program v Rakousku. V r. 1896 bylo zaloieno Sdruzen{ ceskYch zernede'1cT1 a v r. 1899 vznikla zvl. polit. strana, strana agrarni, pod pfedsed-

nictvim S. Kubra. Ve vseobecnych volbach v r. 1907 se ces. a. definitivne ustavil ve vlivnou polit. stranu. Ze 108 poslancu ces. delegace ziskala agrarm strana 28 mandatu a stala se tak nejsilnejsi ces. stranou. Filozofie a. v polit. podobe agrami strany (nazvane po r. 1918 Republikdnskou stranou zemlde1skeho a malorolnickeho lidu) vyzn. ovliviiovala csl. polit. iivot aZ do 2. svet. valky. A. Svehla razil koncepci solidarity zajmu vsech rolnikii-vlastnikii i namezdnich delniku podle hesla "venkov - jedna rodina". Po SvehloVl! smrti (1933) ces. a. degeneroval, po 2. svet. valce nebyla cinnost agrami strany obnovena, pokusy obnovit ji po r. 1989 nebyly jednoznacne uspesne. Nejde 0 tuzemskou specialitu, agrarni strany ztratily (s vyjimkou Bulharska) svou moc po cele Evrope v souvislosti s poklesem poetu zamestnancu v zemedelske prvovyrobe. 80udoba hnuti zemedelcu v ES nejsou jii organizovana na principech a. V liter. tvorbe se a. jevil jako idealizace venkovskeho iivota. 8tal se zakladem liter. smeru ruralismu. Celkove a. vedl ke zmirfiovani rozporu na venkove a v zemedelstvi a ovliviioval dobovou -tsociologii venkova a -tsociologii zemedelstvi. A: agrarianism F: agrarisme N: Agrarbewegung I: agrarismo Lit.: Cesar, 1. - Cern.'!, B.: 0 ideologii ceskoslovenskeho agrarismu. CeskY casopis historicky, VII, 1959; Frankenberger, 0.: Agrarismus. Praha 1923.

Lam

agre ga t s ocililni- (z lat. grex = stado) - mnozina osob, ktere jsou spojeny fyzickou ci geogr. blizkosti, mezi nirniZ vsak nedoslo k systematicke interakci, takZe netvofi jeste -tspolecenskou skupinu. Jsou to napi'. lide bydlici v jednom sidlisti nebo v jednom velkem panelovem dome, ktei'i se osobne obvykle ani neznaji, nebo studenti jednoho vysokoskolskeho rocniku, ktefi se schazeji jen na nekterych prednaskach ve stejne posluchame apod. Prostorova blizkost sarna vsak je diileiirym pi'edpokladem vzniku -tsocialni interakce, takie a.s. nebo jeho vetSi Ci mensi cast se miiie promenit v soc. skupinu. Podobne jako -tsocialni kategorie je a.s. predstupnem skupiny. Zvl. druhem a.s. je -tdav, ktery se vsak krome prostorove blizkosti vyznacuje jeste dalsirni znaky. Vyznam a.s. v posledni dobe roste primo umerne rUstu objektivniho vyznamu ekologickych faktoru a mire rozpoznani jejich soc. vyznamu. Tak napf. crowding se na existenci soc. a.s. primo vaie. Kdo vlastne pojem a.s. do s-gie zavedl, to se da obtizne zjistit, ale v ucebnicove literature se beine uiiva. 1. A. BUiha pouziva termin agregace pro spojeni lidskych by tosti, tzv. pluraIu (termin E. E. Eubancka) na zaklade prostorove blizkosti. A: social aggregate F: agregat social N: Sozialaggregat I: aggregato sociale 43

agrese

agrese

Lit.: Bldha, I. A: Sociologie. Praha 1968; Eubanck, E. E.: Concepts of Sociology. New York 1932; Lundberg, G. A. ed.: Sociology. New York 1968.

•

Pet

a g res e - v s-gickem a soc. psycho!. smyslu chovani, ktere vedome a zameme (intencionalne) poskozuje druheho, ublizuje mu, zpusobuje mu utrpeni, omezuje ho a misilne mu brani ve vykonu cinnosti, ktere chce vykonavat. Jednoducha definice je stejne obtizna jako volba mezi teoriemi, ktere se snazi a. vysvetlit, protoze pojem a. predmetne uzce souvisi na jedne strane s .......misilim a zlem a na druhe strane s neutralnejsimi pojmy jako je ....... donuceni a ....... moc. V zasade existuji 3 typologicky odlisitelne teorie a. 1. Teorie vrozeneho sklonu (tendence) k a.: tuto orientaci nejvyzn. reprezentuje Freudova psychoanalyticka koncepce, ktera je zalozena na predpokladu existence dvou soupeficich instinktu v lidske osobnosti - Erotu a Thanatao Thanatos se obraci vne osobnosti a meni se v a. Toto pojeti, ktere Freud navrhl ve 20. !., vsak nebylo psychoanalytiky obecne pfijato. Sporne je to, zda a. je synonymem destruktivity nebo jen reakci na ruzne zivotni frustrace, ito, je-Ii a. pudem uspokojujicim vlastni instinktivni cile nebo pouze energii, ktera slouzi Egu, umoznuje pfekonavat ruzne zivotni obtize a dosahovat vytcenych cilu. V psychoanalyze nejde 0 fil. diskusi povahy a. - zda je clovek dobry, nebo zly, protoze klinickym pozorovanim se da dokazovat pfitornnost a. u kazdeho jedince. Problemem zustava, co jedinec s dispozici k agresivite udela, zda ji potlaci (pak se a. muze obnitit proti nemu v podobe ruznych neurotickych pfiznaku), nebo zda ji projevi (a tim zproblematizuje interpersonalni vztahy). A. Ize pozitivne vyuzit v zivotni kariefe tam, kde je jism mira a. nutna, nebo ji sublimovat v podobe cinnosti ume!., tvofivych, humoristickych atd. Kulturologicke interpretace psychoanalyzy ukazuji, ze vyvoj civilizace je vlastne dlouhodobou kultivaci agresivnich pudu, jejich pfemenou v sublimaci nebo tzv. pfesmerovani. Pud a. se take velmi silne projevuje ve sve prevracene podobe, v silne vyvinutem svMomi a v pocitech viny, potfebe trestu a intenzivnich depresich, v krajnim pfipade i v suicidalnim chovani. Na soc. urovni muze byt agresivni potencial jedince posvecovan bojem za spravnou ideologii, proti etnickemu nepfiteli, v honbe za obetnimi beranky: a. se tak meni ve straSlivou sHu bez pocitu viny. Pozoruhodne jsou promeny agresivniho pudu v souvislosti se sexualitou. Patologicky se a. spojuje s masochismem a sadismem, vznikaji pfipady moralniho masochismu, v nichz se clovek nadmiru obvinuje a vyhledava takove mezilidske situace, v nichz selhava a je blamovan. V posledni dobe je intenzivne rozvijena psychologie narcismu, v nil. se mluvi 0 tzv. narcistickem vzteku. S-gicky 44

vyzn. inovaci freudovske teorie a. formuloval E. Fromm ve svych pracich 0 zlu a lidske destruktivite. PsychoanaIyticke teorie patfi k obecnejsi skupine teorii, ktere jsou nekdy oznacovany jako energeticke a ktere pfedpokladaji existenci specif. energie ci energetickeho potencialu produkujiciho Ci vyvolavajiciho a.: vysoce agresivne disponovana osobnost produkuje mnoho agresivni energie a neni schopna ji rozdelit na male davky nebo najit katarzni zpusob jejiho vyuziti Ci projevu. Vyznam katarze je znam od dobAristotelovych (dobre umeni produkuje silne emoce, ktere jsou vlastne potencialne agresivni, a ty pak rozklada do stavu pohody a smireni) a dodnes existuji vyzn. teorie a., ktere s pojmem katarze pracuji. Experimentalne ovefoval energetickou teorii a. R. R. Sears (1961), ktery zkoumal takto energeticky disponovane deti a zjistil, ze energeticka dispozice vyusfuje jak v antisocialni a., tak v prosocialni a. (napf. donucovani k doddovani pravidel). Dnes energetickou teorii sdili z vyzn. teoretiku jen Rollo May. Vyzn. je teorie vrozene a. od Konrada Lorenze, rozvinuta v kontextu etologickych studii (viz ....... etologie). Vnitrodruhova a. zajisfuje v pfirozenych podminkach optimalni pocet jedincu v danem teritoriu. Aby nedochazelo k jejimu zneuziti, vyvinuly se nejruznejsi ....... ritmily, ktere slouzi k presmerovani a. najine, nikoliv nebezpecne cile. Z ritualizace a. je mozne vysvetlovat i spo!. fad jednotlivych iivoCiSnych druhti, zpusoby jejich namluv, soupefeni 0 samice, vzajemna stadni pospolitost a pozdravne ceremonialy. Lorenz ale take ukazuje, ze clovek ztratil schopnost zabrzdit a. ve chvili, kdy souper signalizuje, ze se vzdava. Barnett dokazal, ze tuto schopnost zvirata skutecne maji. Ke skupine teorii pfedpokladajicich vrozenost dispozice k a. patti dnes predevsim .......sociobiologie, ktera a. poklada za jedno ze svych klicovych temat. 2. Teorie reaktivni: vysvetluji a. jako odpoved na soubor vnejsich nebo vnitfnich (internalizovanych) podnetu. Z techto teorii je nejproslulejsi teorie frustrace - agrese, vypracovana J. Dollardem aj. Podle ni je a. reakci na .......frustraci. Radikalni verze frustracni hypotezy predpokladala, ze kazda a. je vzdycky dusledkem frustrace a ze kazda frustrace vzdycky vede k a. V teto radikalni podobe byla frustracni teorie sice odmitnuta, v umirnene verzi je ale nadale velmi vlivna a dokonce (podobne jako psychoanalyticka teorie) vstoupila do bezneho vMomi. Frustrace, ktera vyvolava a., zavisi na motivaci, tedy na intenzite potreby dosahnout blokovaneho cile, na stupni blokovanosti cHe a na poctu jiz predtim blokovanych pokusu jej dosahnout. Frustracni hypoteza upozomila na s-gicky vyzn. jev pfenosu objektu a.: a. je puvodne zamerena proti zdroji a., tedy proti tomu, kdo blokuje dosazeni cile, je-li vsak blokator dosti sHny nebo neni-Ii znam, orientuje

se a. k nahradnimu objektu, k tzV ........obetnimu berankovi. K teoriim, ktere vaii a. na vnejsi podnet, patfi koncepce analyzujici roli provokace a osobnost provokateru. Louis Berkowitz (1965) ukazal, ze stupen a. zavisi nejen na sHe vnejsiho podnetu, ale i na osobnostnich dispozicich toho, kdo je k a. provokovan. Typologicky Ize kombinovat situaci, ktera muze a. vyvolavat, s typem osobnosti, takze muzeme napr. vydelit osobnosti s vysokym agresivnim potencial em, ktere reaguji na silnou podnetovou situaci, frustrovane osobnosti se slabym potencialem, ktere nejsou schopny adekvatne reagovat na situaci (tj. vyprovokovane a. celit, postavit se.zlu na odpor), nemotivovane agresory, ktefi sami vytvareji situace, v nichz projevuji vlastni agresivitu (napr. vandalove), aj. 3. Teorie pokladajici a. za formu soc. nauceneho chovani: a. neni podle nich ani vrozena, ani neni pouze reakci na vnejsi podnet ci skupinu podnetu, ale je naucenym vzorcem soc. chovani, naucenym zpusobem reagovani na urcity soubor vetSinou opakujicich se situaci. A. Bandura (1973) empir. a dokonce experimenalne dolozil vyznam tfi cinitelu po uceni se a. vzorcum chovani: averzivni zkusenost (zkusenost s podnetem, ktery potencialne vyvolava agresivni reakci, pocemz averzivni podnet nemusi nutne vest k frustraci, vzdycky vsak vyvolava emocionalni napeti), pfedvidane zisky z agresivniho chovani a pozorovani jinych (ie-Ii jejich agresivni chovani odmenovano, trestano ci nepovsimnuto: pozorovany agresivni model chovani, ktery je soc. odmenovan, vyvolava realnou a.). Bandura odmita hypotezu 0 pozitivni roli katarze, spiSe pfedpoklada opak (iednou projevena a odmenena a. zvysuje tendenci k agresivnimu chovani a katarze je vlastne urnirnenou, soc. kontrolovanou nebo tolerovanou formou projevu a.). V tomto kontextu byly experimentalne zkoumany vi ivy masmedialni prezentace nasili na vyvolavani realneho agresivniho chovani. Hicks (1968) dolozil, ze videny model a. se muze opakovat az po mnoha mesicich, ze tedy existuje mozny casovy odstup mezi videnym a realizovanym nasilim. Metodo!. nejasnosti a take tlak komercnich firem a zabavniho prumyslu vedou k tomu, ze existuje silna skupina autoru, ktei'i sdileji a prosazuji katarzni model prezentace a. v masovych mediich (a. videna v mediu nabrazuje ci kompenzuje a. realnou). Nicmene je dolozeno, ze nasili v mediich zvysuje schopnost videt nasili a utrpeni bez pnivodnich emoci, ze tedy vede k banalizaci nasili, k a., dokonce i k smrti (na jedne strane smrt vyhnana z rodiny a odsunuta do nemocnic a domovu, na druhe strane banalizovana medialni smrt, ktera znemoznuje pochopeni podstaty smyslu smrti). V zasade samozfejme plati, ze osobnost koriguje vliv videne a. (osobnosti kulturni a vychovou k a. nedisponovane nevyhledavaji pre-

zentaci nasili, stejne jako nevyhledavaji situace davove, ktere aktivizuji tendence k a.). Caste sledovani medialne zprosti'edkovane a. vede k castejsimu agresivnimu chovani, protoze provokuje osobnosti nezrale, mravne a kult. zanedbane a maladaptovane k napodobe. PO studiu a. byly zkoumany vlivy rady dalSich soc. okolnosti a kontextu, nejen masovych medii, napf. anonymity ve velkem meste a snizene neformalni kontroly, dezindividualizace (uniforma anonymizuje a dezindividualizuje, tedy jakoby snima odpovMnost za a., podobnou roli v preliter. spolecnostech hraly ....... masky), tzv. crowdingu, tj. prilisne koncentrace lidi na uzavrenem prostoru (crowding vede k rustu a.), snizene urovne komunikace ve velkych mestech v souvislosti s redukovanym chovanim v soc. roIi (absence komunikace vede k a.) atd. Tradicne jsou zkoumany vztahy mezi a. a davovou situaci: agresivni chovani je v ....... davu castejsi a pravdepodobnejsi. Byly zkoumany take specif. formy a., jako je ....... vandalismus, ktery P. G. Zimbardo typologizoval na dobyvacny (niceni telefonnich budek, penel.nich automatu), takticky (slouzi k dosal.eni jineho cile, napc. upozornit na sebe jine), ideol., mstivy, zabavny a zlostnY. V kontextu analyzy a. se objevuje take tema zla, ktere soc. psychologicky definuje Smolser (1971) jako situaci, v nil. sila, nasili a jine formy donuceni pcekracuji institucionalni a moralni hranice. V teto souvislosti byl formulovan s-gicky problem soc. posveceni, pozitivniho sankcionovani zla (ieho legalizace, ba dokonce legitimizace). Podle Smolsera dochazi k paradoxu rozumu: tyz lidsky rozum, ktery je schopen formulovat nejvyssi mravni zakony, je soucasne schopen vysvetlit a zduvodnit zlo a pcemenit je verbalne v dobro. Totalitni rez.imy jsou zalozeny na ideologii, ktera dezinterpretuje zlo a posvecuje nasili jako legitimni prosti'edek dosahovani a uddeni moci. V teto souvislosti vnesla do uvah 0 a., nasili a zlu vyzn. s-gicky podnet Hannah Arendtowi svym konceptem ....... banalniho zla. Vyzn. roli v posiiovani a. hraje tzV. skup. mysleni (groupthink), tj. specif. typ mysleni osob, ktere jsou pevne vzajernne spojeny. Groupthink vytvafi iluzi uplne bezpecnosti, ochoty ke krajnimu riziku, vede ke skup. racionalizaci a., spoluvytvari pocit nezpochybnitelne viry ve vlastni moralku, stereotypizuje neptitele jako slabocha, idiota, zloCince, parazita, menecennou bytost atd., vytvan silny vnitfni tlak na cleny, vede k autocenzufe a posiluje iluzi jednomyslnosti rozhodnuti zejm. ve vecech moraine pochybnych. V poslednich letech se prosazuje stale silneji tzV. neoasocianisticka kognitivni teorie a. (napi'. L Berkowitz, 1984; R. A. Baron,D. E. Byrne, 1987), podle nil. averzivni udalost nebo zkusenost vyvolava negativni vniti'ni pocity a stavy (otravenost, zlobu, hnev), jef aktivizuji tendenci bud 45

f

akuIturace

agres.ivita

k a., nebo k uteku (vyhnuti se). Obe altemativy vsak nejprve projdou vnitfnim kognitivnim procesem a teprve v jeho dusledku jedinec reaguje a. nebo utekem. Duraz na kognitivni faktory spojuje a. pi'imo Ci nepi'imo s urovni inteligence, vzdei
Pet

a g res i v ita viz agrese, konflikt sochilni, sociobiologie a h ins a viz nemisili A I D viz analyza vetvenych interakcnich struktur A IDS - (zkratka angl. nazvu Acquired Immunodeficiency Syndrom) - onemocneni syndromem ziskaneho selhani imunity, rozpoznanym v r. 1981 v USA. Infekcni povaha onemocneni byla potvrzena nezavisle v I. 1983-1984 ve Francii, v USA byl objevem jeho puvodce - virus HIV (Human Immunodeficiency Virus). HIV se prokazatelne pi'enasi pohlavnim stykem, pi'i trasfuzi kontaminovane krve a jejich derivatu a z infikovane matky na plod Ci nov orozence. AIDS se objevil v Africe jiz v 50. I. a k jeho epidemickemu rozsii'eni prakticky do vsech zemi sveta dochazelo od poloviny 70. 1. v souvislosti s migraci osob v globalnim mei'itku i s rustem mezinar. obchodu s krvi ajejimi derivlity. Celkovy pocet infikovanych osob ve svete se odhaduje i'adove v mili6nech a patrne dale roste. Nejvice jsou pandemii AIDS postizeny zeme sti'edni Afriky, Spojene staty, zap. Evropa a nektere oblasti Lat. Ameri-

46

kyo Zakl. faktorem ovlivi'iujicim dynamiku epidemie AIDS je sexualni --+promiskuita. Ve vyspelych zemich se onemocneni nejrychleji sm v minorite homosexualu, kddto ve specif. podminkach Afriky rna rozhodujici vyznam heterosexualni styk a prostituce. Druhou nejvice ohrozenou skupinou jsou narkomane nitrozilne uzivajici drogy (pfenos kontaminovanou injekcni jehlou, sti'ikackou). Pandemie AIDS, infekcniho, neleCitelneho a smrtelneho onemocneni, vyvolala i'adu krizovych momentu ve vsech rovimich spol. vztahu a nalehave nastolila otazku humanity jako zakl. principu organizace lidskeho spolecenstvi - v intimni oblasti (problem moralni regulace sexualniho zivota), ve vztahu spol. instituci kjednotlivci (otazka zamei'eni a kvality zdravotnicke pece), ve vztahu spolecnosti k mensinam (problem tolerantnich postojii k homosexualiim, k infikovanym osobam) i na Urovni globalniho spolecenstvi (problem pomoci rozvojovym zernim). Rada soc. dopadu. _ AIDS, napi'. v oblasti demogr. chovani a vyvoje, zmen v pol it. a kult. elitach, dlouhodobejsich zmen v systemu hodnot, je dnes sice pfedpokladana, ale jde zatim jen 0 hypotezy nepi'ilis dolozene empir. udaji. Pandemie AIDS je jednim z projevii celosvet. --+ekologicke krize a miize byt chapana jako jeden ze soucasnych --+globalnich problemo.. A: AIDS F: SIDA N: AIDS I: AIDS Lit.: Brtn{kova. M.: Sex? AIDS! Praha 1989; Dvorak. J. a kol.: Ve stinu AIDS. Praha 1990.

DvJ

a k a d e m i e viz akademismus, komunita umeIecka akademismus - (z fec. akademeia = baj zasveceny bohu Akademovi) - pojem pouzivany vetsinou v pejorativnim vyznamu jako oznaceni nedynamickeho, sablonoviteho zpiisobu umel. a ved. prace, vedouciho k povrchne vytfibenym, ale myslenkove prazdnym vysledkiim. Hist. je pojem a. odvozen od pojmu akademie a je spojovan s umenim, ktere fro Academie zhruba od dob Colbertovych (od 60.1. 17. st.) a podjeho vlivem vyucovala a vnucovala spolecnosti jako --+normu a kriterium --+vkusu. Toto umeni bylo postaveno na klasicistnim vzoru ana doktrine ortodoxniho racionalismu. Vysok)' formaIni status skoly, jeji monopol ume!. vychovy a pozdeji i silna kontrola nad ekon. podminkami existence umelcii prosti'ednictvim regulace trhu umeni stimulovala na jedne strane produkci "akademickeho umeni" (nazyvaneho kritiky "akademickym kycem"), na druhe strane provokovala tvorbu "nezavisleho" ci "neoficialniho" umeni, casto zameme staveneho do opozice k a. Pozdeji uz se terrnin a. nevazal k Ciste klasicistnimu vzoru, ale vzdy byval spojovan s povrchnim, popisnym realismem s prvky adorace stavajicich soc. vzta-

hii a pomerii (znazori'iovani a idealizovane liceni oficialne uznavanych autorit, hrdinii, vyzn. udalosti, celospol. uspechU). Napi'. cast ume!. produkce oznacovana terminem socialisticky realismus mela rysy akademickeho umenL Analogicky se zacal termin a. pouzivat i v oblasti vedy, i kdyz se zde vyskytuje i jeho nehodnotici pojeti (viz --+sociologie akademicka). Obecne se dnes a. vyskytuje v kaZde spolecnosti umeme k sHe tradice monopolizace umeni a vedy, vkusu, skolstvi, trhu ume!. a ved. produkce. Historie vetSinou zatlacuje tzv. akademicka dila do pozadi spol. vedomi, ubira jim ekon. i spol. hodnotu. A: academism F: academisme N: Akademismus I: acca· demismo Vod akcio nalism us viz cinnost ~kce

terenni viz teren vyzkumny

akomodace - (z lat. accomodare = pi'izpiisobovat, vhodne pi'ipojovat) - terrnin pi'ejary z fyziologie zrakoveho vnimani, kde znamena pi'izpiisobeni se oka vzdaIenosti vnimaneho objektu. V soc. vedach jde 0: 1. vyznamovy ekvivalent pojmii --+adaptace a adjustace, coz je vseobecne pfizpiisobeni se jedince spol. podminkam existence; 2. termin z teorie psych. vyvoje ditete, kterou vytvoi'il J. Piaget (r. 1947 a pozdeji): psych. vyvoj se tu chape jako souhra procesu --+asimilace, tj. pi'izpiisobeni vnejsich podnetii vniti'nim psych. strukturam, a a., coz je pfizpiisobeni vnitfnich psych. struktur vnejsim podnetiim (psych. vyvoj ditete je formovan v procesu --+socializace, resp. intemalizace a extemalizace soc. podnetii). A: accommodation F: accommodation N: Akkommodation, Anpassung I: accomodamento, addattamento Lit.: Frolich. W. D. - Wellek. S.: Der begrifflich-theoretische Hintergrund der Sozialisationsforschung. In: Graumann. C. F. ed.: Handbuch der Psychologie. sv. 7. GOttingen 1972.

Nak

a k te r - (z fr. acteur, to z lat. actor =jednajici) - nositel, iniciator a realizlitor soc. cinnosti. Obvykle je pojem a. identicky s pojmem --+individuum, v sirsim smyslu samozi'ejme zabmuje take soc. skupiny jako mozne nositele aktivit. V moderni s-gii se pojem a. objevuje v fade kontextii, z nichz nejvyzn. (vedle --+ metodologickeho individualismu, teorie deviantniho chovani a --+etnome· todolgie) jsou teorie socialniho systemu Talcotta Parsonse a akcionalisticka teorie Alaina Touraina. Parsons poklada a. za jednotku soc. systemu, ktera je v siti soc. vztahu a ktera participuje na vzorcovanem (tj. normami a pravidly fizenem) interakcnim systemu. Tato participace rna dva aspekty: pozicni, kdy je a. umisten v soc. systemu ve vztahu kjinym a. (soc. status a.), a procesual-

ni, kdy a. ve vztahu k jinym a. neco dela, a to ve vazbe na svuj vlastni status ajeho funkcionalni vyznam (role). V Parsonsove pojeti je a. slozeninou, "balikem" --+statusu a --+roli (composite bundle of statuses and roles). Ostatne podobne pojima a. ve svem konceptu --+homo sociologicus take R. G. Dahrendorf. Podle Parsonse musi byt a. odlisen od --+osobnosti (a. je v tomto smyslu reduktivni pojem) a mel by byt zkouman ve 2 zakl. relacich: jako objekt orientace jinych (jini a. se k nemu nejakym zpusobem vztahuji, ale i on sam se vztahuje k sobe jako drziteli baliku statusii a roli) a jako aktivni subjekt, ktery je orientovan k jinym a. zejm. ph realizaci (hrani) svych roJi, kdy se stava autorem ci spoluautorem soc. situace. Podle fr. sociologa J. G. Padioleaua schema kaMe cinnosti zabmuje a. (individuum nebo skupinu), ktery je angaZovan v situaci, jejiz soucasti jsou jini a., je orientovan k nejakemu ciIi a manipuluje ci disponuje nejakymi zdroji k jeho dosazeni. A. Touraine, ale i jini autofi, zdiirazi'iuji konceptem soc. a. aktivisticky, akcni pfistup k soc. skutecnosti: proti absolutizujicimu s-gickemu determinismu a diktatufe soc. struktur je polozen prave a. jako realny, cinorody subjekt soc. deni. U Touraina je koncept a. vazan na obecnejsi akcionalistickou teorii, v jejimZ ramci roli hist. subjektii, resp. a. pfejimaji --+socialni hnuti. A: actor F: acteur N: Akteur I: attore Lit.: Parsons. T.: The Social System. New York 1951; Touraine. A.: La voix et Ie regard. Paris 1978; Touraine. A.: Le retour de l'acteur. Paris 1984.

Pet akulturace - (z lat. a = pi'i; cultus od colere = pestovat) - proces soc. a kult. zmen, ktere vznikaji v diisledku kontaktu rUznych kultur. Klasicke vymezeni pojmu a. spolecne pfedlozili v r. 1935 R. Redfield, R. Linton a M. J. Herskovits. A. podle jejich nazoru zabmuje jevy vznikle v dobe, kdy skupiny jednotlivcii pochazejicich z rUznych kultur vstupuji do staleho, bezprosti'edniho kontaktu, ktery vede ke zmenam v piivodnich --+kulturnich vzorech jedne nebo obou skupin. Z tohoto hlediska je a. spojena pfedevsim s difuzi --+kulturnich prvku a --+kulturnich komplexo. a s migraci --+etnik v prostom. Na urovni jednotlivce pak a. vystupuje jako proces --+socialniho uceni. Pojem a. byl pfijat zejm. sociology, antropology a psychology k oznaceni procesu --+kulturni zmeny vyvolane kontaktem dvou nebo vice dfive oddelenych autonomnich --+sociokulturnich systemo.. Antropologove a sociologove zabyvajici se procesy a. venovali zprvu pozomost studiu --+kulturnich kontakto. modemich a tradicnich prelitef. spolecnosti. Pro ten to pfistup byla charakteristicka interpretace procesii a. jako kult. zmeny, ve ktere pod vlivern silnejsi a dominantnejsi euroam. civilizace dochazi 47

alkohoIismus

akumulace venalni

k modifikaci, transformaci nebo uplne -tasimilaci kult. vzoru, hodnot a ideji puvodnieh domorodych kultur. Pro soucasne vyzkumy je vsak typicka snaha studovat a. jako bilateralni proces, pfi kterem dochazi k modifikaci, transformaci nebo zmene obou kultur, ktere jsou spolu ve vzajemnem kontaktu. V empir. vyzkumech a. je primami pozomost venovana analyze oblasti, typu, charakteru, pmbehu a dusledku kult. kontaktu. V centru zajmu s-gickych a antropol. vyzkumu a. jsou dale prosti'edky, jejichz prosti'ednictvim a. probiha, stupei'i odolnosti spolecnosti, ktere jsou v kult. kontaktu, a mechanismus selekce a modifikace cizich kult. prvku. Na zaklade empir. vyzkumu je obecne mozne proces a. rozdelit do 5 zakl. fazi: 1. konfrontace kultur, ktera vede postupne ke vzajemnemu poznani kladu a zaporu; 2. akceptovani nekterych cizich kult. obsahu a jejich selekce vzhledem k jejich funkcnosti a atraktivnosti; 3. pfijeti techto kult. obsahu do vlastniho kult. systemu; 4. soubezna modifikace vlastniho kult. systemu zalozena na jeho rekompozici, jeZ je spjata s pfijetim jednech a eliminaci druhych kult. prvku; 5. akulturacni reakce reprezentovana na jedne strane negativnimi postoji, ktere brani cistotu vlastni kultury odmitanim cizich vlivli, na strane druhe pozitivnimi postoji, jez vitaji kult. zmeny a -tinovace, ktere s sebou a. pfinasi. Vysledkem a. mlize byt ztrata kult. identity, -tkulturni dezintegrace a postupna asimilace slabsi kultury. Dlouhodoba a intenzivni a. vsak mlize vest take ke splynuti dvou dfive autonomnieh kultur a vzniku kvalitativne noveho sociokult. systemu. V fade pfipadli procesy a. vyusiuji ve vzajemne pfizplisobeni a obohaceni kultur pfi zachovani jejich specifIky. Tento vysledek a. je pak oznacovan jako stabilizovany kulturni pluralismus. A: acculturation F: acculturation N: Akkulturation I: acculturazione Lit.: Herskovits, M. J.: Acculturation: The Study of Culture Contact. New York 1938; Redfield, R. - Linton, R. - Herskovits, M. J.: A Memorandum on the Study of Acculturation. American Anthropologist, 38, 1936, C. 1; Siegel, B. J.: Acculturation. Stanford 1955.

Sou akumulace venalni - (z lat. venalis = prodejny)zplisob investovani, ktery je jen plastikem pro obohaceni mocnych, kdy prostfedky v soc. situaci vseob. korupce a prodejnosti plynou do centra polit. fizenL Ilustrovana mlize byt a.v. napf. na osudu plijcky Zairu, ktera se prosti'ednictvim nesmyslnych energetickych projektli rozplynula v rukou evrop. dodavatelli a zairskych odpovectnych Cinitelli. -tKorupce se pak stava pnmo smyslem fungovani nekterych instituci. Obecne je a.v. spojena s komodifikaci, tj. procesem, v nemz se urcite soc. statky, jako laska, pravo, bozi milost atd., stavaji zbozim. Z lasky se 48

stava prostituce, z prava korupce, z odpousteni hfiehu prodavani odpustku. Venalita dela z normativniho jednani pfedmet -ttrhu a plivodni fixace se stava pfedmetem -tkonkurence. Zatlaceni venality as ni spojene komodifikace bylo v modemieh zap. spolecnostech soucasti civilizacniho a modernizacniho procesu a hist. bylo neseno spol.-moralnimi a nab.-moralnimi hnutimi, jako jsou protestantska nabozenstvi. Obdobny cil sleduji take nektera fundamentalisticka hnuti, jako napf. -tislamsky fund amentalismus v Iranu. A: venal accumulation F: accumulation subornee N: venale Akkumulation I: Lit.: Williams, J. c.: Zaire -l'epopee d'Inga. Chronique d'une predation industrielle. Paris 1986.

Vee, Bay alfa b etizace viz gramotnost a I g 0 r i t m u s - (z lat. podoby jmena matematika AtChvdrizmiho - Algoritmi) - presne stanoveny postup feseni ulohy konecnym poctem krokli (operaci). Oznaceni a. vzniklo v podstate nahodne. Ideou a. se zabyval poprve arab sky matematik AI-Chvdrizmi v knize 0 indickem cisle, ktera byla pfelozena do latiny ve 12. st. pod nazvem Dixit algorithmi. Myslenku AI-Chvdrizmiho rozpracoval pak zejm. G. W. Leibniz v pracich 0 diferencialnim poctu (po r. 1684) a od jeho doby se pojem a. zacal obecne pouzivat pro oznaceni zavazneho sledu operaci, ktere je nutno provest, abychom obdrzeli urcity vysledek. Soudobe pojeti a. jako schematickeho postupu feseni ti'idy uloh, kdy kafdy nasledujici krok zavisi na kroku predchozim, se ustalilo ve 30. I. 20. st. v souvislosti s pracemi matematiku K. Godela (prace z 1. 1930-1931),A. M. Turinga (1936), A. A. Markova (1947-1952) aj. Na a. se kladou obvykle tyto pozadavky: a) urcitost, tj. jednoznacne stanoveni feseni problemu, zavazny pfedpis, b) hromadnost, tj. pouzitelnost a. pro feSeni vsech problemli daneho typu, c) ucelnost, tj. pozadavek formulace co nejmensiho mozneho poctu krokli, ktere jsou k feseni dane tfidy uloh nutne. A. mlize byt pfedepsan ve forme matem., graficke, logicke, slovni, pfip. v kombinaci techto forem. Zvl. druhem jsou tzv. a. rozhodovaci, kdy nejde 0 teor. feseni ulohy, ale 0 nalezeni rychleho a optimalniho praktickeho rozhodnuti. Rozhodovaci a. tvon zaklad metod tzv. operacniho VYzkumu. Algoritrnizace je proces se zavafnymi praktickymi dusledky: jen na jejim zaklade lze cast lidskych intelektualnieh aktivit pfevest na stroje. A. jsou nezbytnou soucasti vsech pokusli 0 modelovani lidskeho intelektu a konstrukce umele inteligence. Algoritmizace souvisi s procedurami -tformalizace a dnes se ji jiz casto pouziva v empir. s-gickem vyzkumu: nektere vyzk. ulohy jsou

pokladany za "standardni" proto, ze jsou algoritmizovany. A. a algoritmizace jsou jednim p6lem metod, jei se ve vecte pouzivaji, opacnym p61em jsou metody vyslovene kreativni, objevujiei nove, inovativni a intuitivni (viz tez -theuristika). A: algorithm F: algorithme N: Algorithmus 1: algoritmo Lit.: Davis, M. ed: The Undecidable. New York 1965; COdel, K.: Uber formal unentscheidbare Satze der Principia Mathematica und verwandter Systeme l. Monatshefte fUr Mathematik und Physik, 38, 1931.

Mit

alchymie - (puvod slova nenijasny, ale Plutarchos je odvozoval z arab. al-kemi = cerna zeme, jak byl nazyvan stary Egypt) - jedna z tzv. hermetickych vect, kteni by va nazyvana hermetickym umenim a ztotozi'iovana s -thermetismem vlibec. Ve starem Egypte byla a. Udajne tajnou chramovou vectou 0 zivote hmot. Rekove a Arabove (zejm. na konci 12. st.) zprostfedkovali rozsifeni a. do Evropy, kde byla pestovanajako vyroba zlata z mene uslechtilych kovli, zejm. olova, a jako vyroba vsemocnych lekafskych pfipravku, tzv. arkan a elixiru zivota (Paracelsus) a zejm. vseleku (panacea). Lekafske odvetvi a. resp. zhotovovani lekafskych preparatu z kvintesenci ruz~ nych kovli i bylin cestou a., bylo nazyvano "spagyrii". Vrcholnym cHern a. bylo zhotoveni "kamene mudrcu" ve forme prasku nebo tinktury, pomoci nehoz se olovo pfemei'iuje ve zlato a ktery je soucasne vselekem. Ale jiz G. Dorneus v 16. st. a po nem zejm. C. G. Jung (1944) rozpoznali, ze podstatou prave a. je duchovni promena cloveka, spocivajiei ve sjednoceni vnitfnieh protikladli jeho dusevniho zivota, a ze symbolickou a alegorickou fec klasicke a. lze prevest do jazyka prakticke -tmystiky. Na teto bcizi vznikala tzv. spiritualni a. Dnes je a. ponekud zjednodusene povazovana za predchUdce chemie, ale hermetikove, rozliSujiei fyzickou a spiritualni a., ji stale chapou v jejim puvodnim okultnim pojeti. A: alchemy F: alchimie N: Alchimie I: alchimia Lit.: Atwood, M. A.: Hermetic Philosophy and Alchemy. New York 1960; Karpenko, v.: Alchymie. Dcera omylu. Praha 1988; Lasenic, P. de: Alchymie,jeji teorie a praxe. Praha 1936; Matula, V. H.: Hledani kamene mudrciI. Praha 1948.

Nak a Ii e n ace viz odcizeni a I k 0 h 0 Ii s m u s - (z arabskeho al kuhl = animonovy pr~sek; od 16. st. alkohol =vinny extrakt vyrabeny alchymIsty) - bezne chapan jako nadmema ci pravidelna konzumace alkoholickych napoju spojena s nebezpecim -tnavykoveho chovani, jako druh -tsocialni deviace, resp. soc. patologicky jev s negativnim dopadem najedince, ro-

dinu i spolecnost (viz tez -tpatologie socialni). Za poslednieh 200 let v soc. mysleni vykrystalizovaly 3 zakl. pfistupy k a. 1. Z moralniho pohledu se a. hodnoti jako hfieh, projev slabe yule apod. Terapii je pfevychova nebo trestani jedincli, ktefi propadli alkoholu, potiacovani alkoholu jako zla, napf. v podobe -tprohibice, resp. militantniho abstinentstvi. 2. A. byl chapan jako -tnemoc, coz pfedstavovalo pomocnou ruku pro postizene, kterym se misto odsuzovani nabidla lecba; preventivni stranka byla ponekud v pozadi. 3. Pro vef. zdravotnicke hledisko je charakteristicky posun od pojeti prevazne medicinskeho k pojeti soc. preventivnimu a k systemove orientaci (obnovuje se zajem 0 alkohol jako potencialne rizikovou latku). Zmena paradigmatu je ztelesnena v koncepci "alcohol-related problems" (problemy souvisejici s alkoholem) prosazovane Svetovou zdravotnickou organizad od konce 70. I. Podle tohoto pristupu neni a. pouze problemem alkoholikli, (napf. opily fidic, ktery porazi dite, nemusi byt z klinickeho hlediska alkoholikem, ale zplisobil "problem souvisejici s alkoholem"). A. se rodi na pozadi normalniho, tj. soc. a kult. akceptovaneho piti alkoholu. S rlistem spotfeby alkoholu roste i objem problemu a stupei'i poskozeni populace. S tim souvisi dliraz na "alkoholovou politiku" (regulace dostupnosti alkoholu, vyroby, cen, zplisobu prodeje, spotfeby, konzumentskych zvyklosti). Preventivni programy se venuji rizikovym faktoriim a rizikovym skupinam, usiluji 0 vcasnou identifikaci a vcasnou intervenci. V lecbe se dostava do popredi ambulantni slozka, za dlilezite se povazuji -tsociatni site a tzV. -tsocialni opora (social support) pacienta. K prosazeni teto koncepce pfispel celosvet. mst spoti'eby alkoholu a rozsifovani spoti'ebni palety po 2. svet. valce s prlivodnimi nepfiznivymi nasledky. Prvni s-gicky orientovane prace 0 a. pochazeji z 19. st. a vznikaly na pUde -tsocialnlho lekarstvi. K rozvoji sociologie alkoholismu u nas pfispela ces. s-gicka skola, zejm. T. G. Masaryk, B. Foustka, E. Benes a dalSi. V soucasne dobe se s-gie a. zamefuje na 3 navzajem se prolinajici okruhy. Prvnim je zkoumani soc. podminek a faktorli, ktere se na vzniku a., jeho vyvoji ana uddeni pijactvi podileji. Sem patfi napr. kult. antropol. studie o zkoumani sociokult. determinaci pit!, analyza funkci alkoholu, analyza typli spotfeby alkoholu a alkoholickych -tsubkultur, zkoumani vlivu velkych soc. premen (-tindustrializace, -turbanizace, -tmigrace apod.), ekon. faktom (dostupnost alkoholu), jakoz i pracovnich podminek na vyvoj a., analyza soc. ekologickych a environmentalnieh, stejne tak jako rodinnych a yYchovnych vlivU na vznik a udrzeni a. atd. Druhy okruh se koncentruje na rozsifenost a. a na zkoumani dopadu spotfeby alkoholu na spo49

alokace socialni

lecnost. Prvoradym zamerem je ziskat souhmny obraz 0 pit! alkoholu v zemi (statistiky spotreby, analyzy pijackych zvyklosti a stylu, prehledy 0 poctu abstinentu, konzumentu, pijanu a alkoholiku), obraz 0 piti v jednotlivych vekovych Ci profesnich skupinach, 0 rizikovych populacich (napr. 0 detech alkoholiku), 0 ucincich alkoholu na zdravi obyv. (nemocnost, urnrtnost, invalid ita, urazy), 0 piti v praci a nasledcich v pracovnim procesu, 0 ekon. bilancich pnjmu a skod vyplyvajicich z konzumace alkoholu, 0 dopadu a. na rodinu i spol. moralku, 0 podilu alkoholu na -tkriminalite apod. TIeti okruh se venuje soc. aspektum prevence a terapie a. Predmetem zajmu jsou zde soc. faktory v diagnostikovani a., laicke koncepty a. a postoje verejnosti k alkoholikum i k lecbe, fungovani lecebnych instituci jako soc. systemu a proces lecby jako -takulturace, socioterapie a soc. rehabilitace v klubech a -tsvepomocnych skupinach, efektivnost lecebnych a preventivnich programu a zdravotni vychovy, souvislosti mezi -tzpusobern Zivota a a., mezi a. a -tetikou, a. a -tnaboZenstvim aj. Zatimco definic a. jako choroby existuje nekolik des itek, s-gicky orientovanych -tvykladovych schemat a. je pouze nekolik. Z nich nejVYzn. jsou: sociokult. model, model distribuce spotreby alkoholu, interakcnf vykladova schemata, integracni model, vyklady opirajici se 0 teorii deviace, psychosoc. vyvojove modely aj. V sociokult. modelu jsou rozsah a typ pHi a a. ve spolecnosti urcovany strukturou soc. norem a tzv. socialnich definici alkoholu. Klasickou praci je zde studie R. F. Balese z r. 1946, podIe ktere kaMa kultura ovlivnuje stupen a rozsirenf pijactvi a a. tremi zpusoby: a) soc. strukturou, ktera muze plodit -tstresy a socialni napeti, b) postoji ke konzumaci a k intoxikaci, ktere rozhoduji 0 tom, zda se alkohol pouzivajako prostfedek k uvolneni, c) pnpadnyrni altemativnirni mechanismy uvolnovani napeti. Autor dale rozliSil 4 druhy soc. definici alkoholu: 1. abstinencni (alkohol ohrozuje zakl. normy a hodnoty); 2. ritualni (konzumace spjata s obrady); 3. konvivialni neboli sdruzovaci (piti symbolizuje spol. solidaritu); 4. utilitamf (piti jako "lek"). Prvni a druha verze zpravidla nevede k a., treti jen v pripade, ze se odkloni od symbolismu solidarity k utilitamimu piti. Za nejnebezpecnejsi pro rozvoj a. povaioval utilitami definici, protoze ta toleruje psych. gratifikaci jedince prostI'ednictvim alkoholu. Ty kultury, ktere alkohol nenabizeji jako legitimni prostredek na zvladnuti vnitmiho napetf, zlepseni psych. stavu, navozeni euforie atd., maji casto k dispozici jine "efektivni nahrady" (nekdy tez -tdrogy, avsak nealkoholicke). V Cechach a na Slovensku je a. vaznym problem em, casto bagatelizovanym, spotreba alkoholu je na vysoke urovni. (Viz tez -tsociologie deviantniho chovani.)

50

aItruismus A: alcoholism F: alcoolisme N: Alkoholismus I: alcolismo Lit.: Antons, K. - Schulz, W.: Normales Trinken und Suchtentwicklung, Bd. I. Gottingen 1976; Butara, M.: Mne sa to nem6ze stat (Sociologicke kapitoly z alkoholizmu). Martin 1989; Kissin. B. - Begleiler, H. eds: The Biology of Alcoholism, vol. 4. Social Aspects of Alcoholism. New York 1976; KubiCka, L. a kol.: Psychosocialni kontext konzumu alkoholu u mladych muzu. Praha 1988; Kunda, S. a kol.: Klinika alkoholizmu. Martin 1988; Moore, M. H. - Gerslein. D. R. eds.: Alcohol and Public Policy. Washington 1981; Pillman. D. J. - Snyder, Ch. J. eds: Society, Culture and Drinking Patterns. New York 1962; Skala, 1. a kol.: Zavislost na alkoholu ajinych drogach. Praha 1987; Wald, I. ed.: Alkohol oraz zwiazane z nim problemy spoleczne i zdrowotne. Warszawa 1986; While, H. R.: Sociological Theories of the Etiology of Alcoholism. In: Gomberg, E. L. - While, H. R. - Carpenter, J. A.: Alcohol, Science and Society Revisited. Ann Arbor 1985.

BLit

alokace socialni - (Z lat. locare = umisfovat, popr. locus = misto) - termin pochazejici z ekonomie, kde se alokaci rozumi centralne I'izene rozdelovani disponzibilnich ekon. zdroju podle predem stanoveneho klice (napf. phlnovite rozdelovani nar. duchodu a rozmisfovani pracovnich sil do jednotlivych vyrobnich a nevyrobnich oblasti). V s-gii se a.s. obvykle pouziva ve vyznamu zavedenem T. Parsonsem. Oznacuje proces distribuce vyznamnych, obvykle kvantifikovatelnych prvku (financnich prostredku, vzdelani, mocenskych pozic, ruznych privilegil apod.) v systemu soc. roll. Tento proces zahmuje jednak alokaci kadrti (obsazovani pozic ve spol. systemu), jednak alokaci moznosti a alokaci odmen pusobicfch spolecne jako alokace majetku. Alokace kadrii je totozna s procesem individ. -tsociaIizace, videnym v optice jeho funkcionalniho vyznamu pro spol. system, alokace majetku je totozna s procesem nabyvani a pozbyvani spoleeensky vyzn. objektovych vztahii. Hlavni funkce alokacnich procesii spociva ve zprostI'edkovani diferenciace soc, rolf a jejich integrace do spol. systemu. Mocenske, ekon., soc. a kult. zdroje a prostI'edky jsou jejich prostfednictvim ve spolecnosti pfidelovany jednotlivym spol. vrstvam diferencovane, v zavislosti na jejich strategickem podilu na fungo vani spol. systemu. Pfednostne jsou poskytovany tomu, kdo je pouziva k uskutecnovani cHii, ktere jsou relevantni a zadoud pro cely system, Tyto procesy tedy reprodukuji funkcni nerovnosti v distribuci po lit. moci, spol. delbe prace, organizaci vyroby, privlastnovani ekon. prostfedkii a nejruznejsich soc. vyhod a plni tak diilezitou ulohu v reprodukci mocenske a socialne ekon. struktury spolecnosti (viz tez -tdiferenciace socialni, -treprodukce sociatni). V s-gii se objevuji dva zasadne odliSne pohledy na alokacni kriteria a mechanismy, na nichz jsou zakladany protichiidne interpretace procesu a.s. Piivodni pojeti pI'ipisuje rozhodujici vyznam individ. schopnostem a aspira-

cim jednotlivce a v a.s. spatfuje prostredek prekonavani rozdilu v soc. tftdnim puvodu cloveka a prosazovani principu -tmeritokracie pri obsazovani pozic ve spo!. systemu a rozdelovani soc. -tstatusu a -troll. Pojeti, ktere zduraznuje podminenost individ. pfedpokladu spol. uspechu vychozich soc. ekon. pozici (viz tez -tkulturni kapibil), se prosazuje v posledni dobe. V tomto poj~!ijea.s. nastrojem pfenaseni sj20LMrevn0strigeneraee na generaci a kumulaci mocenskych, ekon., soc. a kult. prostfedku v rukou vladnouci spol. vrstvy. Alokacni model, v nemz je jednani cloveka jednoznacne determinovano soc. ekon. strukturou spolecnosti, je pak staven proti modelu socializacnimu, v jehoz ramci clovek jedna relativne svobodne. A: social allocation F: allocation sociale N: soziale Allokation I: allocazione sociale Lit.: Kerckhoff, A. c.: The Status Attainment Process: Socialization or Allocation? Social Forces, 1976, C. 2; Parsons, T.: (1951) The Social System. London 1967.

HuO altruismus - (Z fr. altruisme, to z lat. alter =jiny, druhy) - moralni princip pfedpisujici potlaCit vlastni -tegoismus, nezistna sluzba bliznimu, ochota obetovat vlastni zajem ve prospech jinych, rnravni princip, podle nehoz je blaho jineho a on sam rnravne dulezitejsi nez me vlastni ja a vlastni blaho, resp. realne chovani vedome nebo nevedome zalozene na techto principech nebo jim odpovidajici. Ideal a. se objevuje v fade nab. doktrin, zejm. v buddhismu a kresfanstvi Oaska k bliznimu jako jeden z nejvyssich mravnich imperativu), ale napf. take v pozdnim stoicismu. V kfesfanstvi a katol. doktrine je rozpracovana koncepce Bozi lasky, lasky k sobe a lasky k bliznimu a jsou konkretizovany formy, jimiz se rna cinny a. jako vyraz lftsky k bliznimu projevovat (-tmilosrdenstvi, dobrocinnost, bratrske napomenuti apod.). Rada kfesfanskych svetcii je personifikaci kfesfanskeho a. (v soucasnosti lze jako pfiklad cinorodeho a. uvest napf. Matku Terezu). Bez pouziti terminu a. se 0 altruistickem chovani uvazuje v angl. osvicenske etice, zejm. u A. A. Shaftesburyho, Francise Hutchesona, ale take u Davida Huma a Adama Smitha, ktery soc. cit pokhlda za zaklad veskere moralky. Smith se dnes paradoxne stal nevedomym prorokem materialniho egoismu v razantnim rozporu se svym etickym dilem zasHnenym ekon. teorii "neviditelne ruky trhu". P. A. Kropotkin pokladal a. za vyzn. protip61 soc. darwinisticke ideologie boje 0 zivot. Pojem a. vytvofil a zavedl jako vyzn. soucast sve pozitivni filozofie Auguste Comte. Formuloval eticky pozadavek "vivre pour autrui" (zit pro jine) a rozliSuje: 1. a. instinktivni, ktery je vlastni lidem i Zivocichiim, spojuje rod s individuem a ve sve piivodni podobe je neustale rozru-

sovan civilizaci; 2. a. rozvijeny v ramci civilizace a postupne promenovany ve spontanne projevovanou lidskou vlastnost spojujici vsechny lidi. Idea a. se tak stava soucasH Comtova nabozenstvi humanity (viz -tnabozenstvi pozitivisticke). H. Spencer v kontextu sveho biologismu chape a. jako adaptivni vlastnost vznikajici v prtibehu evoluce, cimz se pozoruhodne blizi soucasne -tsociobiologii. F. Nietzsche rna naopak za to, ze a. je projevem uniku slabych, ze je ideologii, dokonce egoismem slabych a ze je v rozporu s idealem mozne nadlidske dokonalosti. Freudovska psychoanalyticka koncepce chape a. jako neurotickou kompenzaci opacne orientovaneho piivodniho egoismu, ktery je z psychiky vytesnovan. S-gicky neobycejne vyzn. je koncepce a., kterou rozpracoval E. Durkheim, zejm. v souvislosti se svou teorii egoisticke a altruisticke sebevraidy. Durkheim poukazuje na to, ze neustaly pi'echod od jedne egoisticke rozkoSe k druM je spatnou metodou uniku pred sebou samym a ze v egoismu nelze najit smysl zivota. Egoismus a a. se vsak v soc. zivote realne kombinuji a dokonce se mohou vzajemne posilovat. U Durkheima je a. silne vazan na propojeni individua se skupinou. Jestlize egoismus je stay, v nemz ego zije vlastni zivot aje poslusno jen sebe sarna, pak a. vyjadfuje staY opacny, kdy ego neni svym vlastnim vlastnictvim, kdy je smfSeno s necimjinym, kdy cn chovanije vuci nemu vnejsi, tj. naleza se v nektere ze skupin, na jejiz cinnosti individuum participuje. Marxismus ideallasky k bliznimu zkarikoval jako apologetickou ideologii, ktera rna pouze stabilizovat tftdni panstvi, a protiklad egoismu a a. relativizoval jako tfidne podmineny, ktery zanikne spolu se zanikem tfidni diferenciace. Vyzn_ impuls k diskusim 0 povaze a. a egoismu dala soudoba sociobiologie. Podle Edwarda O. Wilsona existuji 2 zakl. druhy a.: 1. a. tvrdeho jadra, pozorovatelny zejm. u soc. hmyzu, ktery je svou povahou iracionalni a jednostranne zamereny na jine jedince, pficemi vykonavatel nevyjadfuje touhu po stejne zpetne reakci a necini tedy nic, co by naznacovalo, ze pfedpoklacta reciprocni chovani; 2. a. mekkeho jadra, ktery ocekava odezvu u spolecnosti a ktery je konec koncii vysoce sobeckY. Klicem k a. mekkeho jadra je -treciprocita, ktera se implicitne pfedpoklada, ackoliv se 0 ni nemluvi. Wilson v zadnem z a., ani v a. mekkeho jadra, ktery abolutne v lidskych spolecnostech dominuje, neshledava nic idealniho: lidske bytosti jsou dostatecne sobecke a vypoCitave na to, aby dosahly vysoke miry harmonie a soc. -thomeostaze. A. je Wilsono vi v podstate ideologii, jei je smesici klamu a viny, lzi a predstirani, podvodu a sebeklamu. Kdyby ve spolecnosti pfevladl a. tvrdeho jadra, bylo by to pro civilizaci nebezpecne a zhoubne, protoze ten je orientovan jen k nej51

amater

analogie

blizsim pribuznym a nikam jinam. Kdyby spolecnost byla plna hrdinu ochotnych k sebeobetovani, znamenalo by to jeji geneticke zhrouceni, protoze padli hrdinove nemaji deti. V ces. zemich ideu a. v sociobio!. verzi poprve prezentoval v kontextu studia modemi rodiny [vo Moinj. A: altruism F: altruisme N: Altruismus I: altruismo Lit: Dargun, L. VOIl.: Egoismus und Altruismus in der Nationaloekonomie. Leipzig 1885; Gusti, D.: Egoismus und Altruismus. Leipzig 1903; Wilson, E. 0.: (1978) 0 lidske pfirozenosti. Praha 1993.

Pet

amater - (z fr. amateur, to z lat. amator= milovnik, pfiznivec) - osoba, ktera se zabyva urcitym oborem lidske Cinnosti ze zaliby, nepoklada to za soucast profesnich povinnosti a neni na vykonu v teto oblasti existencne zavisla. Opakem a. je profesiomil, pro nejz je vykon urcite cinnosti vylucnym nebo podstatnym zdrojem obzivy (viz -tprofese, -tprofesionalizace). Rozliseni mezi a. a profesionaly je casto ponechano na blahovolnem posouzeni tech, kterych se to tyka - pfedevsim jednotlivce sameho, referencni skupiny, k niz se hlasi a s niz sympatizuje, i sirsi vefejnosti. V nekterych oborech jsou vsak naopak hranice mezi profesionaIy a a. striktne stanoveny pomoci specif. norem, jejichz validita a nosnost je neustaIe pfezkusovana. Tyto normy a pravidla napf. baziruji na uplnosti pfedepsane odbome prupravy a ovefenych vysledcich (napf. ve vede, v femeslech apod., castecne i v umeni). Mnohoznacnost a slozitost jevu rozhodujicich pro definici a. Ci profesionaIa jsou casto diivodem k rezignaci na rigoroznejsi rozliseni obou kategorii, k zmekcovani kriterii i k specif. soc. konfliktiim. Nektere z nich maji dlouholetou tradici spojenou s fadou Jidskych i spo!. tragectii (viz tez -tolympismus). Obtize s odlisenim a. a profesionaIa vedou (zejm. v kultufe a ve sportu) k vymezeni kategorie poloprofesiomila, tedy osoby, ktera je a., ale nesplnuje nektera jeho kriteria - ta, ktera podle mineni kompetentnich posuzovatelu nejsou rozhodujici. Vzhledem k tomu, ze pozice a. je rnnohdy znacne vyhodna, vznikaji (pfedevsim ve sportu) specif. kategorie pseudoamateru, odlisujicich se od profesionalu jen tim, ze dovedne zastiraji sve postavenf. A. a profesional nejsou tedy dye polami, striktne oddelene kategorie lidi, ale spiSe pol ami konce souvisleho kontinua, v nemz hledat delici bod neni jednoduche. Obe skupiny nejsou od sebe oddelene vykonnosti a kvalitou (a. nemusi byt automaticky diletant, profesionaI pak odbomik) nebo eticky (amaterismus zdaleka neni jen uslechtily a profesionalismus hmotafsky, zistny, opomijejici prave hodnoty), ale pfedevsim socialne. S obojim jsou spojeny svebytne a casto nezamenitelne typy vysad a ziskU, jejichz dusledkem je nekdy zretelnejsi, nekdy mene zretelna segregace a separace. Prostfednictvim techto mechanismu se pak mohou 52

reprodukovat i dalSi zasadnejsi soc. rozdily a nerovnosti, napf. stavovske a tfidnL Jejich eliminace je naopak pruvodnim rysem -tdemokratizace spolecnosti. A: amateur F: amateur N: Amateur I: dilettante Lit.: viz -->cinnosti zajmove, -->profese, -->profesionalizace. -->sociologie sportu.

Lin

am bi vale nce sociolo gi cka - (z lat. ambo = oba, valere = platit, mit hodnotu) - jeden z teor. fundovanych terminu, ktery vedle pojmii eufunkce a disfunkce, latentni a manifestni funkce aj. zavedl do s-gie R. K. Merton v us iii zbavit funkcionalismus jednostrannosti, jimiz byl od pocarku zatizen. V rozporu s dosavadnimi beznymi s-gickymi pfedstavami, napf. s konceptem statusove konzistence, zejrn. vsak se soc. psychol. koncepcemi -tkognitivni disonance a rovnovahy, pojem a.s. v sirokem smyslu poukazuje na pozitivni vyznam nesouhlasnych, tedy ambivalentnich, inkonzistentnich a imkompatibilnfch normativnich ocekavani spojenych s urCitym soc. statusem; v uzsim smyslu jde 0 totez ve vztahu k jedne roli. Podle Mertonova pojeti Iide mohou z normativni disonance, ktera takto vznika, ziskavat pozitivni efekty, nikoliv pouze pocity a stavy psych. nerovnovahy, neuspokojeni, vnitfniho napeti a stresu. A.s. poukazuje na vyznam tzv. disonantnich, tj. vzajemne nesouhlasnych norem v soc. zivote, protoze i ony mohou chranit soc. fad. Poskytuji totiz individuu mravni autonomii a ochranu proti tlakum k formalni, vnejskove jednote a proti pfilisne, zejm. vynucene konformite (viz -tkonformismus). Vylouceni normativni disonance a a.s. vede k omezeni mravni autonomie a odpovednosti a umoznuje legitimizovat i extremni jednani vcetne -tnasili. Pojmovy aparat spojeny s konceptem a.s. byl pouzit pfi s-gicke analyze zname hromadne sebevraZdy v Guayane r. 1978. S ambivalenci jako soc. stabilizujicim faktorem pracuje take M. Crozier (1965): tfidni vedomi zamestnancii je silne ambivalentni, protoze se castecne identifikuji s delniky, castecne s fidicimi kadry. Tim se ohrozuje tfidni zajem obou sku pin a klesa jejich nachylnost ke kolekt. akci, coz nebral v uvahu K. Marx, kdyz hovofil 0 soc. polarizaci. A: sociological ambivalence F: ambivalence sociologique N: soziologische Ambivalenz I: ambivalenza sociologica Lit.: Merton, R. K.: Sociological Ambivalence and Other Essays. Glencoe 1976; Mills, E. W.: Sociological Ambivalence and Social Order: The Constructive Uses of Normative Disonance. Sociology and Social Research. 1983, C. 3.

Pet

a n a I fa bet ism u s - tez negramotnost - neznalost cteni a psani, ktera se ale prakticky posuzuje az od urCiteho

veku. Obvykle jsou za analfabety pokladany osoby starsi 15 Ci dokoncel0 let, ktere mely pfilezitost nauCit se cist a psat, a pfesto tyto znalosti nemajL Podle klasicke definice expertu UNESCO je negramotny clovek, ktery neni schopen precist, napsat a pochopit kratky a jednoduchy text tykajici se jeho zivota. Statistiky UNESCO uvadeji, ze v polovine 20. st. bylo 47 % a na pocatku 90. !. 26 % svet. populace starsi 15 let analfabety. Podle meritek nasi civilizace je a. indikatorem stupne rozvoje spolecnosti a vyspelosti soc. politiky na poli elementamiho vzdelavani a lidovychovy. Ve svych dusledcich a. brani sdileni mnoha soc., polit., ekon. a kult. pray a privilegii. Dnes je ve vyspelych zemich vetsinou soubezny s velmi nizkym soc. statusem a min. prestizL Problem a. byl ve sve soc. dimenzi artikulovan jiz v 18. st. Odstraneni a. jako zaklad -tgramotnosti do znacne miry zavisi na uzakoneni povinne skolni dochazky. A. clenii tzv. preliteramich spolecnosti je vsak pfirozenym jevem, protoze jejich jazyky nemaji psanou formu. V soucasnosti je mozne rozlisit tyto druhy (stupne) a. ci negramotnosti: 1. a. integraini - situace, kdy clovek neni vubec schopen cist a psat (jedna se zpravidla 0 lidi, ktefi se nikdy cist a psat neucili); 2. a. zpetny- pfipad cloveka, ktery se sice cist a psat ucil, ale ziskane znalosti a schopnosti fadu let nevyuzival, takZe je bud uplne nebo z vetsi casti ztratil; 3. semianalfabetismus (pologramotnost) - siruace, kdy clovek ovlada cteni, ale neumi psat; 4. a. funkcni (fr. vyraz iletrismus) - stay, kdy clovek ovlada urCite zakl. ukony cteni a psani, ale tyto jeho dovednosti nejsou vzhledem ke spolecnosti, v niz zije, dostacujici; 5. obecne kult. negramotnost - nejedna se uz 0 a. v pravern slova smyslu, ale spise 0 ruznou podobu a miru nevzdelanosti, 0 mezery ve vzdelani. Za skupiny s relativne vysokym vyskytem a. se povazuji zejm. mentalne retardovani lide (ve statistikach negramotnosti se zpravidla neuvadeji), imigranti (v jejich pfipade jde 0 negramotnost v jinem nez matefskem jazyce), pfislusnici etnickych mensin, obyv. zaostalych statu ci oblasti, velmi stafi lide, pfislusnici nejchudsfch vrstev, predstavitele nekterych specif. profesi (tradicne se uvadeli napf. lodnici a lide zamestnani u cirkusu), lide bydlici v izolovanych oblastech, deti zijfci v negramotnych rodinach apod. Pfislusnost k jakekoli z techto skupin ale samozfejme neimplikuje automaticky negramotnost. A. byva vyssi u zen nd u muzu, u starych lidi nez u mladsich, u lidi z venkova nez z mesta. Negramotni lide jsou dnes handicapovani ve svem kaZdodennim zivote jako obcane (nemohou si pfecist, event. ani podepsat zadny Ufedni dokument), spotfebitele (orientuji se ve zbozi pouze podle obrazku ci zapamatovanych "tvaru" slov), rod ice (ztraceji rodicovskou autoritu u svych det1,

ktefi se uci cist a psat), pracovnici (nemohou si pfecist prac. instrukce) atd. A: illiteracy F: analphabetisme N: Analphabetismus I: analfabetismo Lit.: Harman, D.: Illiteracy: A National Dilemma. Cambridge 1987; L'iUetrisme dans les pays industrialises: situation et action. Paris 1987; Kozui, 1.: Illiterate America. New York 1985; Lestage, A.: Literacy and Illiteracy. Paris 1982; Yelis,l. P.: La France illetree. Paris 1988; viz tez -tgramotnost.

Rez, Duf

a n a log i e (z fec. analogia = pomernost) - shoda nebo podobnost rUznych objektu nebo systemu s ohledem na urcite vlastnosti, strukturu ci funkce. Struktumi a. je zalozena na shode struktury dvou Ci vice objektu (systemu) bez ohledu na odliSnosti materialni povahy; funkcionalni a. se opira 0 shodu funkci, jez objekty (systemy) plni bez ohledu na jejich formalni nebo materiaini odlisnosti. A. se realizuje jako analogicka metoda nebo ve forme usudkU z analogie. Ty jsou obecne charakterizovany nasledujicim schematem: objekt (system) A rna vlastnosti a, b, c, d, ... objekt (system) B rna vlastnosti a, c, d, '" patme objekt (system) B bude mit i vlastnost b

V techto usudcich se na zaklade podobnosti nebo shody nekterych vlastnosti, ktera jiz byla prokazana, vyvozuje zaver 0 shode Ci podobnosti jinych vlastnosti, ktera zatim jeste nebyla ovefena. Usudky z a. poskytuji jen pravdepodobne zavery, obdobne jako induktivni usudky, ale na rozdB od usudkii deduktivnich. Zavery jsou premisami potvrzeny jenom v urcitem stupni. Mira pravdepodobnosti zavisi pak na tom, zda se a. opira 0 relevantni, podstatne vlastnosti srovnavanych objektu, 0 urcite znalosti objektivnich zakonitosti, a na tom, kolik zkoumanych objektii je branD v uvahu. Je-Ji a. zalozena na nepodstatnych vlastnos tech ci dokonce na zcela nahodne podobnosti, lze v zaveru usudku z a. dospet i k mylnym vyrokum; marne-Ii na mysii analogickou metodu, pak k unahlenym, nepodlozenym generalizacim. A. rna znacny heuristicky vyznam a po vzniku kybernetiky je vydatne vyuzivana ph modelovani i v teorii modelu. Vyuziti a. v pfir. vedach vede k mnohem pfesnejsim a prukaznejsim vysledkum nez ve spo!. vedach, v nichz nahodile podobnosti svadeji k ukvapenym, teor. malo zduvodnenym a. To plati jeste vice pro a. v politice. Z historie je znama napf. a. mezi lidskym organismem a spolecnosti, kterou vyuzil pfi tzv. secessi plebeju Agrippa v r. 494 pf.n.l. A., pfesneji a. byti (analogia entis), je take zaIdadem uceni TOnulse Akvinske11O, tomismu a novotomismu v ontologii a metafyzice, pfedevsim s ohledem na vztah sveta a Boha. Na a. jsou postaveny nejstarsi hermeticke systemy vykladu sveta. Spontanne je a. pouziva-

53

analyza dat rychla

analogie termodynamicka

na v umeni - explicitne ji akceptuje a rozpracovava surrealismus. Princip a. byva v teto souvislosti staven proti principu -+kauzality a byva chapan jako komplementami s principem dialektiky. V s-gii se a. pouziva bezdecne i zameme pfi -+komparaci. Analogii systemti Ize za urcitych okolnosti povazovat za kriterium -+komparability, jeji odhaleni vsak mtize byt i vysledkem komparace. A: analogy F: analogie N: Analogie I: analogia Ber analogie termodynamicka - (z rec. analogie = pomemost; thermos = teply; dynamis = sila) - pojem zavedeny L. A. Whitem pro hyperbolickou zavislost kult. rozvoje na novych zdrojich energie, novych vynalezech a aplikacich tech. objevti. V teto souvislosti je -+kultura vymezena jako termodynamicky, mechanicky system. -+Technologie je ziikladem kult. evoluce, na niz zavisi yYvoj soc. a ideo!. vrstev kultury. Jejich obsah, stejne jako jejich formy jsou podmineny technologickymi mistroji a prostfedky, jimif clovek zajis(uje svoji obfivu. White rozliSuje 3 ziikl. vyvojove faze: 1. obdobi predzemedelske, kdy zdrojem vyufitelne energie byl pfedevsim sam clovek; 2. obdobi zemedelske, kdy jsou sHy cloveka rozsireny 0 vyuzitelny energeticky potencial domestikovanych zvrrat; 3. obdobi pnimyslove revoluce, spojene s novymi formami energii. Inspirace a.t. hist. materialismem je jen zdanliva. Jedna se 0 variantu -+technologickeho determinismu, ktera rna blizko k rtiznym teoriim stadii rtistu a k ptivodnim technokratickym pfedstavam. Ve vyvoji mysleni L. A. Whitea byl tento pfistup posleze do znacne miry pfekonan a nahrazen teorii -+kulturniho fatalismu (viz tef -+symbolaty, -+kontext extrasomaticky a -+vektory kulturni). A: thermodynamic analogy F: analogie thermodynamique N: thermodynamische Analogie I: analogia termodinamica Lit.: White. L. A.: The Science of Culture. New York 1949.

Lin

a n a I y z a viz analyza a synteza, metoda analyticka analyza a synteza - (z fec. analysis =rozbor, rozklad, rozcleneni; synthesis =sklad, slozeni) - metody psycho!., logicke nebo epistemologicke povahy, uplatiiovane v rtiznych vednich oblastech, ktere maji svtij ptivod u antickych fec. geometrti (u Euklida a dalSich "geoketrti", zvl. pak u Pappa Alexandrijskiho ve 3. st. n.l., jenz tyto metody teor. prozkoumal). V ptivodni koncepci se analyzou rozumi zptisob, jak nalezt dtikaz nejake poucky (tzv. teoreticka analyza) nebo geometrickou konstrukci k reSeni nejakeho problemu (tzv. problemova analYza). V obou 54

pripadech se predpoklada existence neceho neznameho, co rna byt nalezeno, a pak se zkouma, z ceho by se to da10 odvodit, az se dojde k necemu znamemu. Jde tu tedy o postup od neznameho k znamemu nebo 0 "navrat k pocatktim", tj. axi6mum. V pi'ipade syntezy se postupuje opacne. S anticipaci experimentalni metody v pozdnim stredoveku a jejim pozdejsim rozvinutim v dobe Galileovi se rozdil mezi a. a s. fixoval v terminech resolutio a compositio. To take ovlivnilo pozdejsi pojeti analyzy jako rozkladu celku v casti, popr. az po dale neoddelitelne prvky, a syntezy jako spojovani, postupu od prvkti k castem az k nejakemu celku. V tomto smeru se take interpretuji vzajernne reciprocni metody a. a s. ve fyzice nebo v chemii. V logice se rozlisuje napr. mezi analytickou a syntetickou klasifikaci: v prvnim pripade se postupuje od pojmti jedinecnych k pojmtim rtizne obecnosti, zatimco v druhem od pojmti obecnych af k pojmtim singulamim. V ponekud jinem vyznamu se hovofi 0 synteticke a analyticke definici: v prvnim pfipade se zavadi novy pojem na zaklade zakl. pojmti, ktere se pfijimaji bez definice, nebo pojmti jif v danem systemu definovanych, v druhem pfipade se objasiiuji pojmy dfive zavedene. 1. Kant zavedl rozdil mezi analytickymi a syntetickymi soudy: v analytickychje predikat obsafen v subjektu, v syntetickych je predikat mimo subjekt a k jejich spojeni dochazi az v soudu. Rozdil mezi temito druhy soudti charakterizuje pak rozdil mezi formalnimi vedami (matematikou a logikou) a realnymi vedami (v semi empir. vedami, pfir. i spo!.). Logicky pozitivismus akcentovallogickou analyzu jako prostfedek e1iminace metafyziky. Za ukol filozofie pak pokladal analyzu vet a pojmti empir. ved. V s-gii v zasade vystupuji pojmy a. a s. ve vsech uvedenych vztahovych variantiich, ale pfevazuje nejbeznejsi chapani analyzy jako rozkladu celku (konceptu, problemu, vysledkti setfeni) na casti (dilci fakta, tvrzeni, informace) a syntezy jako skladebneho postupu smerujiciho ke shrnujicim poznatktim, generalizacim, typologiim apod. Pojem analyza se v urCitych souvislostech pouziva v podobnem yYznamu jako pojem -+metoda (zejm. v oblasti statist. zpracovani kvantifikovanych vysledkti empir. zkoumani). A: analysis and synthesis F: analyse et synthese N: Analyse und Synthese I: analisi e sintesi Ber a n a I y z a cit a c n i viz citace bibliograficka analyza dat exploracni - 1. pfistup zahmujici metody a postupy vyhledavani vztahti v datech (mezi objekty, mezi promennymi, mezi objekty a promennymi) a formulovani zaverti 0 struktufe datoveho souboru (jeho homogennich castech a jejich charakteristikach). A.d.e.

chapana v tomto smyslu je zalozena na postupnem studiu vlastnosti datoveho souboru ana postupnem odhalovani platnych zaverti vcetne s-gicke interpretace. Nevychazi z pfedem striktne stanovenych s-gickych ci statist. hypotez, ale je postavena na vhodne posloupnosti otazek, na nez jsou z dat hledany odpovedi. Kazda odpoved vede k tvorbe nove otazky (hlubsi, presnejsi, komplexnejsi Ci patrajici po dalSich vztazich). Postup pokracuje tak dlouho, dokud neni vytvofen konzistentni a pro cile vyzkumu zajimavy a dtilezity zaver, nebo dokud neni vycerpana informacni hodnota datove haze. V tvorbe s-gickych zaverti rna yYsledek vetSinou status hypotezy nebo podkladove informace. Uskali postupu: a) disponibilni data, ktera nepokryvaji obsahove cely problem, mohou vest k dilcimu PQhledu a k zavertim zalofenym na jednostranne a neuplne informaci; b) pocatecni predstava a prvni faze analyzy mtize mylne orientovat dalSi posloupnost krokti a tim i minout zavafne vztahy; c) analyza mtife odrazet nahodile vztahy, zkresleni vznikle nereprezentativnosti souboru apod., obtizne identifikovatelne a pfitom rnnohdy podstatne (napf. korelace zkreslene pozorovanimi vychylenymi ci chybnymi a zavery z nich). Typickymi metodami a.d.e. jsou: -+znamenkove schema, -+dekompozicni analyza rezidui, -+faktorova analyza, -+seskupovaci analyza, lineami -+dekompozicni analyza rezidui (LINDA), asociacni spojovani kategorii (COLLAPS), GUHA, -+korespondencni analyza a analyza hlavnich komponent. Typicke pro a.d.e. je vyuzivani rtiznych zptisobti grafickeho zobrazeni dat a datovych vztahti. 2. A.d.e. se rozumi tef spec. metodika, kterou zavedl J. W. Tukey a ktera je zalozena na usporadanych statistickych radach. Je charakteristicka snahou zjednodusit popis a proniknoutjim hloubeji do dat (sloufi k tzv. -+rychIe analyze dat). K hlavnim charakteristikam a postuptim Tukeyho a.d.e. patfi: mediam, opeme body, kvartily, oktily, sedecily, vnejSi a vnitfui hradby, schema vetveni (10dyha, listy), diagram rozptyleni (krabickovy graf), vyhlazovani rad a tabulek, transform ace promennych, analyza reziduL Typicke je take vyuzivani mnoha rtiznych grafickych prostfedkti a obrazkti rtiznych typti (nejvetsi hodnotou obrazku je, ze nas nuti vsimnout si toho, co nikdy neocekavame). Metodika neni uzavrena, je vsak jednim z nejvlivnejsich smerti ptisobicich na prezentovani dat v publikaci i na rozvoj metodologie analyzy dat. A: exploratory data analysis F: analyse exploratoire des donnees N: Explorationsdatenanalyse I: analisi explorativa dei dati Lit.: Rehdk. 1.: Data, statitika a sociologie. Socioiogickv casopis, XVII, 1981; Tukey, 1. w.: Exploratory Data Analysis. Reading, Mass. 1977.

Reh

analyza dat konfirmacni - (z lat. konfirmare = upeviiovat) - pi'istup ke statist. analyze dat, ktery vychazi z pi'edem formulovanych teor. nebo statist. hypotez, jez jsou overovany pomoci statist. postupti. K tomuto cili je take planovan sber dat (volba promennych, struktura souboru, typy promennych apod.) tak, aby overeni bylo mofne, resp. melo optimalni vlastnosti. Typickymi metod ami a.d.k. jsou: -+testovani statistickych hypotez (komparacnich a asociacnich - homogenita podsouboni, nezavislost atd.), konfirmacni -+faktorova analyza, testovani platnosti lineamiho a -+Iogaritmicko-linearniho modelu, testovani dobre shody (viz -+shoda statisticka), -+diskriminacni analYza. U komplexnich teor. hypotez se casto pouziva k overeni posloupnost nekolika technik ci opakovane jedna technika, poufivaji se take slozite metodologie, jako jsou -+analyza kovarianenich struktur pro ovefeni kauzalnich siti nebo -+simulace. A.d.k. by va casto doprovazena -+exploracni analyzou dat - po odmitnuti vychoziho modelu a pfi potfebe jeho upresneni, doplneni, modifikaci apod. Takova kombinace konfirmacniho a exploracniho postupu odpovida metodologii tvorby -+statistickeho modelu, resp. meritomiho modelu. A: confirmatory data analysis F: analyse confirmative des donnees N: Konfirmationdatenanalyse I: analisi confermativa dei dati Lit.: Rehdk, 1.: Data, statitika a sociologie. Sociologick:~ casopis, XVII, 1981.

Reh

an alyza da t rych la - tef express metody analyzy dat - metody a postupy matematicke statistiky, ktere umofiiuji rychly odhad statist. charakteristik a rychlou -+statistickou inferenci bez narocnych vypoctti a pfipravy dat a ktere mohou byt provedeny nezavisle na pouziti pocitacti. A.d.r. nema souhmnou teorii, je vetSinou zalofena na uspofadane statisticke rade, snadnem trideni, grafickem zobrazeni, medianech, -+kvantilovych charakteristikach. Mtizeme k ni fadit i rychle pfiblifne algoritmy z -+mnohorozmerne statisticke analyzy (napf. z -+korespondeneni analyzy, -+diskriminaeni analyzy, -+seskupovaci analyzy apod.). A.d.r. zjednodusuje postup na ukor pfesnosti a statisticke efektivity oproti parametrickym postuptim - pokud jsou znama -+statistickli rozlozeni dat, pokud znama nejsou a nelze je ani v dostatecnem stupni spolehlivosti hypoteticky pfedpokladat, maji metody a.d.r. zalozene na kvantilech ana usporadane rade vyhodu, nebo{ maji vlastnost "robustnosti", tzn. ze jejich zavery jsou mene citlive na platnost distribucnich predpokladti nez postupy parametricke, a jsou proto univerzalnejsi. Vyzn. soucasti techto metod je J. W. Tukeyho -+exploracni anaIyza dat. 55

analyza dokumentii

analyza dat statisticka

A: rapid data analysis F: analyse rap ide des donnees N: schnelle Datenanalyse I: analisi dei dati rapida Lit.: QllenOllille. M. H.: Rapid Statistical Calculations. Charles Griffin. London 1976; Tllkey. J. W.: Exploratory Data Analysis. Reading. Mass 1977.

Reh

analyza dat statisticka -etapaprckesestatist. daty, jejimz cHern je vyloucit mihodne chyby (viz ---'chyba vyberova) a systematicke chyby ci charakterizovat jejich stupen a pomoci sumarizace, grafickeho zmizomeni, pravdepodobnostnich zakonu rozlozeni zkoumanych velicin, modelu vztahu mezi promennyrni, metodologie ---'statisticke inference a dalSich prostredkli matem. statistiky odhalit a vyjactrit statist. fakta 0 stavu, strukture, heterogenite a vztazfch v datovem souboru a provest jejich zobecneni z ---.vYberoveho souboru na ---'zakladni soubor, prip. pomoci vztahovych modelu provest odhad nemerenych, resp. pi'imo nemeritelnych vlastnosti (klasifikace, diagnostika, mereni latentnich promennych, extrapolace a predikce). Soucasti a.d.s. je take etapa ---'metodologicke analyzy a prubezna metodol. kontrola kvality dat (---'reprezentativity, stupne menci chyby, platnosti predpokladli pouzitych metod, vyclenenf netypickych a vychylenych udajli, ---.validity a ---'reliability). Zavery a.d.s. se zhodnocuji v interpretacni ---.vYzkumne fazi, v niz se provei'uji v konfrontaci s ostatnimi vysledky s-gie, s teoretickym, empir., metodol., hypotetickym i praktickym fondem poznatkli. V ---'interpretaci se provei'uje vyznamova konzistence dilcich vysledkli a.d.s. a v kontextu soc. teorie a resenych meritornich uloh jsou empir. statist. jevlim a vztahum prisuzovany vyznamy (ph zhodnoceni informaci 0 soc. ekonomickem, geogr. a casovem kontextu dat i vzhledem k vychozi operacionalizaci zkoumanych vlastnosH). Postupy a.d.s. zavisi na vyzk. vychodiscich a ulohach, na zpusobu sberu dat a mereni, zaznamu a dosazene kvalite datoveho souboru, na predbeznych (apriomich) znalostech i soubeznych nezavislych vysledcich obdobnych vyzkumli, na typech dat, rozsahu souboru a jeho strukturaci, na poctu promennych, na zplisobech ulozeni dat a na stupni prip. agregace, na pnpustnosti pojeH modelovych distribucnich predpokladli, na dostupnosti statist. instrumentu (metod i programli), na vypocetni technice i na znalostech a osvojeni instrumentli statist. metodologie vyzkurnnikem. (Viz tez ---'metody matematicko-statisticke.) A: statistical data analysis F: analyse statistique des donnees N: statistische Datenanalyse I: analisi statistica dei dati

Reh

an al yza demo gr aficka - rozbor jednotlivych slozek ---.demograficke reprodukce, tj. ---'umrtnosti spoje-

56

ne s ---'nemocnosti, ---'porodnosti, ---'potratovostl, ---'snatecnostl a ---'rozvodovosti. A.d. studuje ---.demograficke udalosti jako hromadne jevy s cHern vymezit jejich charakteristicke znaky a zkoumat jejich promenlivost v probehu casu nebo na urCitem uzemi. Nejdiilezitejsi promennou je ---'eas: kaZda demogr. udaIost musi byt presne casove vymezena, aby mohla byt zarazena do souboru udaIosti, ktere maji stejne obdobi vzniku a stejnou dobu trvani. DIe pristupu ke studiu demogr. udalosti rozlisujeme dva typy a.d.: ---.analYzu kohortni a analyzu transverzalni, kdy jednotlive generace zkoumane populace jsou analyzovany v urcitem casovem useku pozorovani, nejcasteji v kalendai'nim roce. A.d. vychazi z dokumentace zakl. dat, kterou je bezna evidence ---'pfirozene meny, a z vysledkli ---.scitani Iidu, event. z dalSich doplnujicich serreni, a tyto udaje dava do vzajernnych souvislosti a vztahu (viz tez ---.evidence obyvatelstva). Vysledkem jsou pak analyticka data, souhmne vyjactfena ---.demografickYmi ukazateli. A: demographic analysis F: analyse demographique N: demographische Analyse I: analisi demografica Lit.: Pressat. R.: L'analyse demographique. Paris 1969; ROllbicek. V.: Cvicebnice demograficke analYzy. Praha 1973; viz tez ---'demografie.

Kal

analyza diskrimin acn i - (z lat. discrimen = odlisenf) - typ ---.mnohorozmerne statisticke analyzy zamerene na studium rozdilu mezi dvema nebo vice skupinami statist. jednotek (populacemi, subpopulacemi, soubory dat, oblastrni atp.), ktere se projevuji v urcenem komplexu promennych. Pouziva se pro reseni: a) analytiekych uloh predevsim pro urceni rozhodovacich pravidel (odvozenych jako funkce dat), kterymi je nejlepe charakterizovana pnslusnost statist. jednotky ke skupinam (identitifikacni uloha), dale pro urceni funkci dat, ktere charakterizuji rozdilnosti mezi skupinarni (komparacni uloha), pro urceni stupne odlisitelnosti urcenych skupin informaci ulozenou v danem datovem vektoru (studium heterogenity souboru a mereni asociace mezi klasifikaci a vektorem promennych) a konecne pro urceni promennych, ktere obsahuji diskriminacni (rozliSujici) informaci (redukce informace); b) rozhodovacich uloh, tj. urceni rozhodovacich pravidel, ktere prirazuji jedince ke skupinam na zaklade promennych (diagnostika), a overovani zvolene nebo jinyrni metodami urcene dekompozice souboru na homogenni casti (klasifikace). A.d. se provacti rliznymi metodami. Rozlisuje se lineami a.d., metody klasifikace po souradnicich, metoda konvexnich obalu, metoda koalici, poradove metody a metoda aposteriomi pravdepodobnosti pro kategorizovana a diskretni data. Metody se tez deli na: 1. ---'metody neparametricke - jednotky jsou reprezentovany body

a mezi skupiny se proklactaji plochy; 2. ---'metody parametricke - data jsou prokladana statist. rozlozenimi a reseni se ziska jejich komparaci a pravdepodobnostnim rozlozenim. Nejcasteji se pouziva lineami a.d., ktera vychazi z kovariancnich matic dat a je zalozena na tom, ze rozhodovani a propos rozdilli skupin se provacti pomoci linearnich diskriminacnich funkci (kanonicke diskriminacni funkce). Pro diagnosticke ucely pouzivame nestandardizovane lineami diskriminacni funkce, ktere vychazeji z plivodnich dat. Hodnoty techto funkci pro jednotlive pnpady nazyvame diskrirninacni sk6ry - jejich velikost indikuje pnslusnost ke sku pin am. Pro komparacni a identifikacni interpretaci se pouzivaji prepoctene, tzv. standardizovane koeficienty, ktere vychazeji ze standardizovanych dat a poskytuji relativ-ni dulezitost promenne ve vytvareni diskriminacnich sk6ro. Predikcni sila mezi promennymi a diskriminacnimi funkcemi je merena pomoci koeficientli ---'korelace, ktere se nazyvaji struktumi koeficienty. Klasifikacni procedury jsou zalozeny na hodnotach diskriminacnich sk6ro, na vzdalenostech k centroidum sku pin nebo na aposteriornich pravdepodobnostech prislusnosti jednotek ke skupinam, odvozenych z empir. dat. Diagnosticka pravidla a jejich predikcni sila a kvalita se odvozuji ruznymi postupy: a) z celeho souboru dat s kontrolou na nem (a s pnp. reklasifikacijednotek); b) opakovane tak, Ze se vZdy vyjme jedno pozorovani, ktere je pote kontrolne klasifikovano; c) rozdelenim souboru dat na 2 nahodne casti: analytiekou (cvicnou, trenovaci) mnozinu, na niz jsou odvozena pravidla a funkce, ana overovaci (testovaci, kontrolni) mnozinu, na niz se zkouma schopnost odvozeneho modelu rozlisovat. Urceni promennych, ktere postacuji nebo ktere jsou nutne pro cile popisu Ci rozhodovani se krome substantivniho rozhodnuti predem muze provactet statist. postupnou (krokovou) a.d., a to tak, ze se postup opakuje a u kafdeho kroku se na zaklade zvolenych optimalizacnich kriterii bud pfida, nebo ubere jedna promenna ze zadaneho vektoru. A: discriminant analysis F: analyse discriminante N: Diskriminanzanalyse I: analisi discriminante Lit.: Enslein. K. - Ralston. A.: Statistical Methods for Digital Computers. New York 1977; Klecka. W. R.: Discriminant Analysis. Newbury Park 1980.

Reh

a n a 1y z ado k u men t ii - jedna z aplikaci ---'analyticke metody, ktera je zaroven dulezitou ---.technikou sberu informaci pouzivanou v empir. vYzkumu. V zasade se tyka rozboru a vyuziti udajli vsech dokumentli, v niehz jsou zafixovany informace 0 soc. realite. Postup a.d. se ridi do znacne miry typem dokumentli: tim, zda jde 0 dokumenty primarni (plivodni informace, zaznamy) ci sekundarni (vznikle transformaci, dopracovanim nebo

interpretaci primamich dokumentli), osobni ci neosobni (vetsinou uredni), oficiaIni Ci neoficialni, spontanne vznikIe Ci navozene (vyzactane), materialni (nastroje, symboly, stopy cinnosti) Ci pisemne, vizuaIni (obrazove, vcetne fotografie, filmu, atd.) ci foneticke (zvukove zaznamy). Posouzeni druhu dokumentu je prvnim krokem a.d. a zaroven je soucasti tzv. ---'kritiky pramenu, ktera dale zahmuje posouzeni informacni hodnoty, ---'validity a ---'reliability. Tzv. vnitrni kritika je zamerena na kvalitu dokumentu jako takoveho, vnejsi kritika na jeho pouzitelnost. Posuzuje se puvodnost (autenticnost) dokumentu, jeho autorstvi, ucel a metody zpracovani (posledni zejm. u dokumentli statist., vyzk. zpniv apod.). Pri praci s rozsahlejsimi soubory dokumentil vznika otazka kriterii jejieh vyberu a zpusobu jejich zpracovanf. Dokument mlize byt analyzovan nejen jako zdroj informace, ale i jako ---'socialni fakt, ktery rna sve misto a plisobi v soc. realite. Lze rozlisit 2 zakl. formy a.d.: 1. analyzu kvalitativni, coz je tradicni forma spojujici kritiku pramene s exploataci jeho obsahu; byva vetSinou zapojena do pnpravne ---'vYzkumne faze a jen malokdy sleduje konfirmacni dIe; je zalozena na porozumeni a ---'interpretaci obsahu a vaze se na ---.proceduru monografickou, ---'proceduru typologickou a historickou, jejim zvl. pnpadem je vyuZiti ---'biograficke metody; 2. analyzu kvantitativni, ktera priehazi v uvahu zejm. u nekterych urednich, resp. vel". dokumentli, jako jsou soupisy, vykazy, statistiky, kde lze provMet daISi trideni, kvantifikaci v podoM indexli apod. - jde tedy 0 jakakoliv ---'primarni data hromadneho charakteru, mezi nez pati'i i data pochazejici z dnve provedenych s-gick)1ch ajinych vyzkumu (viz tez ---.analfza sekundarm'). Na kvantifikaci je zalozena i ---'obsahova analyza, trebaze vychazi z kvalitativniho definovanijednotek a usH v kvalitativni interpretaci. Kvantitativni analyza (zejm. prave obsahova analyza) je mnohymi autory povaZovana za modemi zpusob a.d., ktery umoznuje rozsahlejsi zapojeni vypocetni techniky. Podminkou jeji efektivnosti je dostatecne mnozstvi materialu a pozitivni vyusteni kvalitativni kritiky pramenii. V obou formach a.d. hodne zalezi na schopnosti vyzkumnika syntetizovat a interpretovat jednotliva zjistenf. Maloktery vyzkum byva zalozen vyhradne na a.d. Byva bud soucasH ---'pfedvyzkumu, ---'orientacniho vyzkumu, nebo doplnkovym postupem. Vyjimkou jsou vyzkumy provactene vyhradne hist. metodou a pouzivajici historicke dokumenty, ktere jsou casto jen na a.d. odkazany. A: document analysis, document research F: analyse des documents N: Dokumentenanalyse I: analisi dei documenti Lit.: viz ->melody socioiogickeho vYzkumu.

Bur

57

analyza funkcionalni

analyza drah

a n a I y z a d r a h - te'l analyza kauzalnich drah, resp. cest, nebo analyza dniliovych koeficientu - metoda -tkauzalni analyzy, ktenl vychazi z modelu pi'imych vazeb mezi merenymi promennymi zkoumaneho kauzalniho systemu. Kauzalni drahy (cesty) jsou posloupnosti primych kauzalnich vazeb a vyjadruji nepfima, zprostredkovana kauzalni spojeni mezi promennYmi. Parametry modelu jsou intenzity primeho kauzalniho pusobeni a podily vlivu chybovych promennych. Odvozene se urcuji take intenzity kauzalnich drah a jejich podily na vytvareni promennych systemu. Odhaduji se porovnanim modelu s matici empir. kovarianci a varianci promennych. Model mu'le byt ureen, neureen nebo preureen podle toho, zda poeet nezavislych rovnic je rovny, mensi nebo vetsi nd poeet neznamych parametru. Modely, jejich'l grafy neobsahuji cykly, se nazyvaji rekurzivni. Ty jsou v'ldy (za be'lnych predpokladu) alespon urceny a odhad parametru je mo'lne pro vest pomoci jednotlivych regresnich rovnic plynoucich z modelu nebo pomoci -tkoeficientu parcialni korelace. Identifikovatelnost nerekurzivnich modelu je slo'litejsi. Pri neureenosti je nutno pfidat do modelu dalSi promennou a zkoumatjej znovu, pei presne ureenosti pou'livame metodu instrumentalnich promennych, metodu nepi'imych nejmensich etvercu (lLS), metodu dvoustupiiovych nejmensich etvercu (2SLS). U preureenych modelu se pou'liva nejvice 2SLS. A.d. byla puvodne navr'lena S. Wrightem pro studium genetickych vazeb. Dosahla ruznych modifikaci a znaeneho rozsireni. Vyu'liva vysledky -tteorie grafu. Nejvyzn. zobecneni a.d. predstavuje aplikace modelu na latentni promenne a jeho spojeni s modelem -tfakto rove analyzy v -tanalyze kovariancnich struktur lineamich (latentni promenne jsou indikovany merenymi promennymi, jejich kovariancni matice je empir. vstupem .. metody). A: path analysis F: analyse des trajectoires causales N: Pfadanalyse I: analisi dei percorsi causali koeficientu Lit.: Asher. H. B.: Causal Modeling. Newbury Park 1983; Blalock, H. M.: Causal Models in the Social Sciences. Chicago 1971; Heise, D. R.: Causal Analysis. New York 1975; Long, I. S.: Covariance Structure Models. Newbury Park 1983; Wright, S.: The Method of Path Coefficients. Journals of Mathematical Statistics. 5. 1934; Wright, S.: Path Coefficients and Path Regressions: Alternative or Complementary Concepts? Biometrics. 16. 1960.

Reh analyza dvourozmerne statisticke radyzabmuje postupy pro parove hodnoceni vztahu mezi daty dvou promennych (X, Y). Je spec. pripadem -tmnohorozmerne statisticke analyzy, vzhledem ke specifienosti (matern., metodol., hist. i pedagogicke) vzajemneho vzta58

hu dvojic se vsak vydeluje. V postupu analyzy dat zpravidla nasleduje po jednorozmeme analyze statisticke rady pro ka'ldou z promennych X. Y a je vstupern do analyzy vicerozmeme (pfipravuje pro ni data a casteene overuje predpoklady). Typicke ulohy a metody pro spojita eiselna data: a) porovnani charakteristik dvou promennych - prumery a rozptyly (jednovyberovy t-test pro rozdil X - f, Wilcoxuv test, znamenkovy test, studium rozlo'leni rozdilu D = (X - f»; b) vzajemna souvislost dvou promennych-tkorelace lineami, poradova, nelinearni (Pearsonuv lineami korelaeni koeficient r, Spearmanovo p. Kendallovo 'to Blomquistovo lC), -tregresni analyza line ami a nelineami, graficke zobrazeni (bodovy graf, spojnicovy graf, dvourozmemy graf rozpryleni atd.); c) identifikace teor. dvourozmemeho rozlo'leni (dvojrozmema normalita, m6dy, smesi). Obdobne jako u analyzy statisticke rady se metody deli na -tmetody parametricke (predpoklad urciteho typu rozlo'leni) nebo -tmetody neparametricke (vychazi se z poradi), metody robustni a -trychle analyzy dat (usporadana statist. rada). Pro kategorizovana data se resi obdobne ukoly pro cetnosti vyti'idene v dvojrozmemych kontingenenich tabulkach: a) porovnani eetnosti v kategoriich dvou promennych a uplneho marginalniho rozlo'leni obou promenych i jejich vlastnosti - testy shody zavislych rozlo'leni (napr. McNamaruv) pro dichotomicke znaky, test rovnosti medifmu a prumeru; b) souvislost dvou promennych (asociace v kontingencni tabulce) - testy nezavislosti (-tchi-kvadrat test, Fisheruv test); -tznamenkove schema a -tdekompozicni analyza rezidui, -tkanonicka analyza, jednoducha -tkorespondencni analyza (lineami dekompozicni analyza rezidui neboli LINDA), kvazinezavislost, asociacni spojovani kategorii (COLLAPS); c) studium spec. vztahu mezi kategoriemi: -tregresni anaIyza v kontingencni tabu1ce, metoda kontrastu, testy specif. vzniku cetnosti v zavislosti na nemerenych parametrech a odhad techto parametru; d) studium vlastnosti dvourozmerneho rozlo'leni ve ctvercove tabulce - test symetrie a asymetrie, test dobre shody (viz -tshoda statisticka), rovnomemost a role diagonalnich poll. Analyza cetnosti je zalo'lena na presnych testovych postupech pro male soubory a na asymptotickych testovych postupech pro velke soubory. A: two dimensional statistical analysis F: analyse de la progression statistique bidimensionnelle N: zweidimensionale statistische Analyse I: analisi statistica bidimensionale Lit.: Kendall, M. G. - Stuart, A.: The Advanced Theory of Statistics. vol. 2: Inference and Relationship. London 1967; Mosteller, F. - Tukey, 1. Data Analysis and Regression. Reading. Mass 1977; Quenouille. M. H.: Bystryje statisticeskije vyCislenija. Moskva 1979; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.:

w.:

Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986; Smillie, K. w.: An introduction to Regression and Correlation. The Ryerson Press. Toronto 1966.

Reh analyza faktorova - (z nem. Faktor, to z lat. factor = cinitel) - metoda lineami -tmnohorozmerne statisticke analyzy, jejim'l cHern je studium skryte struktury spolecnych pricin (Fb F2, FK,) variability empir. merenych veliCin fb Y2, ... f M. Pou'liva se k odhaleni latentnich promennych Fb je'l se podileji na vzniku manifestnich prornennych f m, a jejich vzajemnych korelaci, k odhadu hodnot techto promennych, k redukci informace pro ueely popisu souboru, ke grafickemu vyjadreni vztahu mezi promennymi a ke klasifikacnim ucelum (klasifikace promennych i jednotek). A.f. vychazi z linearniho modelu: Ym- = EamkFk + EIII (maticove Y =AF + e), v nem'l amk = faktorove zate'le nebo faktorove koeficienty - vyjadruji intenzitu vztahu a prevodni vztah mezi jednotlivymi faktory (ve standardizovane forme) a manifestnimi promennymi. Jsou-li Fk vzajemne nezavisle, amdsou koeficienty -tkorelace mezi Fk a YIII; em obsahuji nahodovou a specif. slo'lku hodnot Ym ; em jsou nezavisle na faktorech a mezi sebou navzajem. Podil faktoru na vysvetleni variance Ym se nazyva komunalita. Zbytek se ski ada ze specificity (podil specif. variability nezavisle na faktorech) a nespolehlivosti (podil mei'ici chyby Ym)' Matice korelaci mezi promennymi a faktory se nazyva faktorovou strukturou. K pfijeti modelu pati'i rozhodnuti mezi pi'edpokladem nezavislosti faktoru a urcenim stupne korelovanosti mezi faktory. Statist. ulohou je konkretizace modelu, tj. faktoru, ktere dostatecne pfesne reprodukuji korelacni (resp. kovariancni) vztahy mezi manifestnirni promennymi. Model a.f. nema jednoznacne reseni a pfedpoklada volbu dodatecneho kriteria. Postup a.f. spociva: 1. v extrakci faktoru vcetne urceni jejich poctu, pricem'l mezi nejbe'lnejsi metody patfi: a) metoda hlavnich komponent, ktera vychazi z postupneho vycleneni vzajemne nezavislych faktoru, z nich'l ka'ldy vysvetluje maximum pi'edeslymi faktory nevysvetlene variability , b) metoda hlavnich faktoru, ktera je podobml pi'edesle, vychazi vsak z pcedbezneho odhadu komunality, c) metoda maximalni verohodnosti, vychazejici z pcedpokladu normality, jejiz parametry odhaduje, d) metoda min. rezidui, ktera postupne minimalizuje rozdil mezi predchozimi faktory nevycerpanou korelaci manifestnich promennych a vii vern nasledujiciho extrahovaneho faktoru; pocet faktoru se urcuje statist. testy, podle hodnot charakteristickych cisel (Kaiserovo pravidlo), pod Ie procenta vycerpane variability nebo interpretabilitou a smysluplnosti faktoru; 2. v rotaci, tj. vyberu vhodneho reseni z mno'liny vsech faktorovych ceSeni - v pripade, ze extrahovane faktory interpretaci nevyhovuji. Pou'livane postupy: a) hle-

dani shody s hypotetickym predpokladem, resp. apriomim kriteriem (kriterialni rotace), b) hledani proste struktury matice faktorovych zate'li - kaZdy faktor ovliviiuje co nejvice promennych, ka'lda promenna je zavisla na co nejmensim poctu faktoru (L. L. Thurstone), pcieem'l druhy po'ladavek se nekdy vynechava (R. B. Cattell); pro dosa'leni nezavislych orthogonaInich faktoru jsou znamy metody V ARIMAX, QUARTIMAX, EQUIMAX atd., pro ziskani zavislych (sikmych) faktoru jsou to metody OBLIMIN, BIQUARTIMIN, PROM AX atd., c) opticke rotovani k interpretovatelnemu reseni, d) konfaktorova rotace (Cattell) - hledani spolecneho reseni ze dvou, resp. vice datovych souboru na zaklade predpokladu, 'le v nich pusobi stejne faktory, e) faktorova synteza (Tucker) - hledani vzajemne nejbIi'lsich reseni ve dvou souborech; 3. v odhadu hodnot faktoru pro jednotlive pcipady (prime urcovani v metode hlavnich komponent a odhadove postupy). Vystupem a.f. je dale transformacnf matice mezi extrahovanym a vyslednym resenim, korelacni matice faktoru, graficke znazomenf vztahU mezi promennymi i jejich vztahU k faktorum. A.f. se pouziva take pro graficke a numericke vyjadi'eni vztahu mezi pripady datoveho souboru - Q technika (na rozdH od R-techniky pro faktorizaci promennych) vychazi z korelacni matice pfipadu (jsou-Ii vsechny promenne mereny na spolecne stupnici). Sikme faktory Ff, F2, ... FK mohou byt opet modelovany a.f. Vysledkem jsou faktory druhe fadu (a podobne ti'etiho a dalSiho), jejich interpretace je vsak mimofactne sloZita. A.f. vychazi paralelne i z dalsich (ekvivalentnich) modelu, napi'. geometrickeho, z metody parcialnich korelaci. Ma vztah k dalsim metodologiim, napf. k teorii -tmereni. Techniky vyvinute v a.f. se vyu'livaji v dalSich postupech, napf. v -tmnohorozmernem skaIovani. Velky vyznam pro dalSi aplikace maji v a.f. vyvinute identity triadova a tetradova. A.f. vznikla hist. jako psychometricky model v teoriich schopnosti a chovani cloveka a z toho tradicne vychazi i jeji vyklad (vyznam modelu je vsak podstatne sirsi); je spojena se jmeny Ch. Spearmana, C. Burta, T. L. Kellyho, G. H. Thompsona, L. L. Thurstona a mnoha dalSich. A: factor analysis F: analyse factorielle N: Faktorenanalyse I: analisi fattoriale Lit.: Ensiein, K. - Ralstone, A. - Wilf, H. S. eds.: Statistical Methods for Digital Computers. New York 1977; Harman, H. H.: Modem Factor Analysis. Chicago 1967; Horst, P.: Factor Analysis of Data Matrices. New York 1965; Joreskog, K. G.: Statistical Estimation in Factor Analysis. Stockholm 1962; Thurstone, L. L.: Multiple Factor Analysis. Chicago 1947.

Reh analyza funkcionalni - specif. metoda popisu a vysvetleni soc. jevu pou'livana pcedevsim v s-gii a soc. an-

59

analyza generacni

analyza korespondencni

tropologii (viz -tfunkcionalismus), jejiz podstatou je chapani jevu ve vztahu k vyssimu celku, jehoz jsou soucasti, a to zejm. z hlediska potfeb, ktere ve vztahu k celku saturuji, pfip. z hlediska vztahU k jinym elementum tohoto celku a ve vztahu k sobe samym. Vymezeni a.f. neni jednoznacne. velmi casto je primo ztotoznovana s funkcionalistickou teorii a zv!. s forrnulaci tzv. funkcionainich nezbytnosti. Vyzn. teoretik -tstrukturalniho funkcionalismu K. Davis prohlasil, ze a.f. je univerzalni metodou, protoze kafdy badatel ve spo!. vedach: 1. zkouma lidi v interakci; 2. predpoklada, ze interakce vede ke strukturaci; 3. zkouma vlastnosti takto vzniklych struktur; 4. zabyva se tim, jak se struktury integruji; 5. vyslovne nebo implicitne pouziva pojem system; 6. snazi se vysvetlit zmeny celku ze zmen elementu; 7. pta se, proc se ureite vzorce udrZuji jako vzorce univerzalni. Je-li tomu tak a je-li toto podstatou a.f., pak je tato analyza my tern, nikoli v specif. metodou, fika Davis. Proti tomu napf. 1. H. Turner tvrdi, ze jde 0 specif. metodu, ktera rna zejm. osobity zpusob vystavby teorie. Jini uvadeji a.f. ve vztah k analyze systemove. A.f. jako osobitou metodu popsal pozoruhodne Piotr Sztompka. A: functional analysis F: analyse fonctionnelle N: Funktionelle Analyse I: analisi funzionale Lit.: Davis. K.: The Myth of Functional Analysis as a Special Method in Sociology and Anthropology. American Sociological Review, 24, 1959; Sztompka. P.: Metoda funkcjonalna w socjologii i antropologii spolecznej.

Wroclaw 1971.

Pet analyza generacni viz analyza kohortni analyza implikacnich stru ktu r - (z lat implicare = vpletat) - zkoumani vztahu mezi empir. jevy, zalozene na analyze etyfpolnich tabulek. A.i.s. rna 2 varianty: silnou a slabou implikaci. Patfi mezi postupy -tanalyzy drah a -tkauzalni analYzy. A: analysis of implications F: analyse des structures d'implication N: Analyse implikativer Strukturen I: analisi delle implicazioni Lit.: Boudon, R.: The Logic of Sociological Explanation. Harmondsworth

1974.

Reh a n a I y z a in te n ci 0 n al n i viz intencionalita an a Iy z a ka non icka - (z lat. canonicus, to z fec. kanon = puvodne rovny rakosovy prut, pravitko, pravidlo)analyza statist. dat, tykajici se dvojrozmeme kontingeneni tabulky a vychazejici z pfedpokladu, ze jeji eetnosti odpovidaji dvourozmememu norrnalnimu rozlozeni, pfieemz radkove a sloupcove kategorie jsou nositelkami (nezna-

60

mych) skalovych hodnot obou promennych. Cilem metody je nalezt tyto skaiove hodnoty a tak kvantifikovat fadky i sloupce. Navic se vyzaduje, aby koeficient -tkorelace dosahl max. mozne hodnoty. A.k. se pouziva ke studiu vzdalenosti mezi kategoriemi generovanymi empir. vztahy, tak jak jsou ureeny vyskytem eetnosti v polich tabulky. A: canonical analysis F: analyse canonique N: kanonische Analyse I: analisi canonica Lit.: Kendall, M. G. - Swart, A.: The Advanced Theory of Statistics, vol. II.: Inference and Relationship. London 1961; Lauber, I. - Linhart, 1.: Kanonicka analyza kontingencnich tabulek. Sociologickv casopis, XIV, 1978.

Reh a n a I y z a k a u z a I n i - analyza struktury kauzaInich vazeb v komplexu jevu nebo promennych, vetsinou vyjadi'ovanych pomoci lineamich rovnic a pomoci matem. orientovanych a ohodnocenych grafU (uzly reprezentuji promenne, resp. jevy, hrany s orientaci na pfimou kauzaini vazbu "pi'ieina - dusledek" a ohodnoceni hran intenzitu pusobeni). Komplex obsahuje obecne mei'ene promenne, chybove promenne (vlivy nahody, do modelu nezahmute vlivy) a latentni vlastnosti. A.k. je zalozena vetSinou na pojmech lineami -tkorelace, resp. lineami regrese (viz -tanalyza regresni) pro eiselne promenne, ana pojmu interakce v kontingenenich tabulkach pro kategorizovana data. K odhadu parametru (intenzity pusobeni, podilu chybovych promennych) se pouzivaji nejeasteji -tparci:ilni koeficienty korelace a parcialni -tkoeficienty determinace, lineami regresni analyza, -tanalyza rozptylu, -tfaktorova analyza, -tanalyza drah lineami, -tanaIyza kovariancnich struktur, -tlogaritmicko-linearni modely, -tmodely logitove a probitove, analyza logisticke regrese, -tanalyza latentni struktury atd. Postup a.k. spoeiva v porovnani hypotetickeho matem. modelu struktury vztahu s empir. ziskanou kovarianeni (resp. korelaeni) matici nebo se soustavou interakci v kontingeneni tabulceo A.k. vychazi vzdy z pfedpokladu -tkauzality a z pfijeti matem. forrny vyjadfujici jeji pusobeni (napi'. linearity). V a.k. se pouzivaji tez simulaeni techniky k ovei'ovani hypotetickych modelu a k predikci u pfijatych modelu. (Viz tez -tmodelovani kauzalni.) A: causal analysis F: analyse causale N: Kausalanalyse I: analisi causale Lit.: Asher, H. B.: Causal Modeling. Newsbury Park 1983; Blalock, H. M. jr.: Causal Inferences in Nonexperimental Research. Chapel Hill 1964; Blalock, H. M. jr.: Causal Models in the Social Sciences. Chicago 1971; Boudon, R.: The Logic of Sociological Explanation. Harmondsworth 1974; Heise, D. R.: Causal Analysis. New York 1975; Long, 1. S.: Confirmatory Factor Analysis. Newbury Park 1983; Long, 1. S.: Covariance Structure Models. Newbury Park 1983.

Reh

analyza ka uzalnich drah viz analyza drah a n a I y z a k I a s t r 0 v a viz analyza seskupovaci, taxonomie analyza kohortn i - (z lat. kohors = puvodne ohrazene misto, pak zastup, day) - zpusob -tdemograficke analyzy, vyplyvajici ze sledovani jednotlivych kohort nebo generaci v pnibehu celeho jejich zivota nebo behemjeho urCiteho, blize definovaneho easoveho udobi (a.k. byva tez nazyvana analyzou generacni). Vekova kohorta je soubor osob, u nichz v urCitem kalendafnim roce doslo ke stejne -tdemograficke udalosti, napf. snatku, narozeni prvniho ditete, rozvodu apod. Napf. snatkova kohorta 1989 je soubor osob, ktere v tomto roce uzavfely snatek. -tGenerace v demogr. smyslu je soubor osob, ktere se narodily ve stejnem kalendafnim roce. Sledovani ureite kohorty Ci generace konei tehdy, kdyz uz zadny z jejich pfislusniku nezije nebo kdyz dalSi sledovani z hlediska urCiteho ueelu ztraci vyznam (napf. pfi sledovani plodnosti zen po dosafeni veku 50 let). A.k. vychlizi z udaju bezne -tevidence obyvatelstva, avsak vzhledem ke zpusobu tfideni udalosti chybeji nekdy pro tento typ analyzy dostateene podklady. Pri a.k. se pouziva tzv. longitudinalni (tez generaeni) pfistup, pfi kterem se sleduje demogr. historie urCite kohorty nebo generace v pnibehu kalendafniho casu, a to dvojim zpusobem: 1. sleduji se vsichni pfislusnici dane kohorty od jejich vstupu do sledovaneho easoveho useku a zachyti se vsechny, i rusive udaiosti (napf. pfi sledovani snatku i umrti, emigrace atd.); 2. provadi se retrospektivni seti'eni, pi'i kterem se ze sledovane kohorty zachycuji pouze osoby, ktere se v prubehu sledovaneho easoveho useku vyhnuly rusivym udalostem (toto setfeni se obvykle provadi k ureitemu okamziku forrnou dotazu, nelze ho tedy pouzit pfi sledovani umrtnosti). Metodicke postupy a.k. lze uplatnit i na sledovani jinych nez demogr. udaiosti: v s-gii napi'. na podchyceni profesionalni ei vzdelanostni drahy i celeho -tzivotniho cyklu. Metodu a.k. pouzil v Cechach jako prvni Vladimir Roubicek pi'i analyze plodnosti. A: cohort analysis F: analyse de cohorte N: Kohortenanalyse I: analisi di coorte Lit,: viz ....analyza demografickli.

Kal analyza ko mpara ti vni viz metoda srovnavaci a n a I yz a ko n tex tu al n i - (z lat. contextus = souvisly, setkany) - typ analyzy, resp. postup pri s-gickem zkoumani, zalozeny na hledani sirsich souvislosti zkoumanych jevu. Pojem a.k. uzivali zvl. zastanci metodo!. pozitivismu. A.k. pracuje s tzv. -tkontextualnimi promennymi,

ktere spojuje s promennymi individuaInimi a tim zarazuje jednani jedince do kontextu soc. struktury (neponechava je v soc. vakuu). Pi'ikladem a.k. jsou vedle del E. Durkheima take prace S. M. Lipseta (tykajici se promennych polito konsensu) aJ. S. Colemana (0 promennych sociometrickeho statusu). Pro vymezeni kontextualnich promennych se pouziva -tseskupovaci analYza. A.k. ve svych soucasnych podobach je postavena na konstruovani odvozenych promennych aje limitovana moznostrni -toperacionalizace a kvantitativnich metod. A: contextual analysis F: analyse contextuelle N: Kontextanalyse I: analisi contestuale Lit.: Boudon, R.: Les methodes en sociologie. Paris 1969; Lazarsfeld, P. F.: Philosophie des sciences sociales. Paris 1970.

Bur

analyza kon verzacni viz etnometodologie a n a I y z a k 0 rei a c n i viz koeficient linearni korelace analyza korespondencni - (z lat. correspondens = dopisujicf) - tez analyza korespondenci Ci dualni skalovani - metody dvou- a -tmnohorozmerne statisticke analyzy kategorizovanych dat, ktere maji za cil: a) nalezt kvantifikaci kategorii odrazejici parovou interakeni strukturu mezi promennymi, b) odhalit a charakterizovat latentni faktory, ktere zpusobily interakce v parovych kontingencnich tabulkach pro dany vektor promennych, c) graficke zobrazeni vztahu mezi kategoriemi vstupnich promennYch. lednoducha a.k. provadi analyzu vztahU mezi fadkovymi kategoriemi, mezi sloupcovymi kategoriemi, i mezi oberna navzajem. Jeji interpretace muze vychazet z ruznych modelu, jejichz matem. feseni je shodne. Obdobnou ulohu resi take -tkanonicka analyza a -tdekompozicni anaIyza rezidui (LINDA). Vfcerozmema (vfcenasobna) a.k. je zobecnenim jednoduche a.k. na pfipad vice kategorizovanych promennych. Krome pfimeho interpretaeniho vyuziti kvantifikace, latentnich faktoru, graficky znazomenych vztahu a dalSich odvozenych mer se a.k. pouziva take v souvislosti s metodami mnohorozmeme statisticke analyzy pro eiselna data: a) kvantifikovane kategorizovane promenne mohou byt pouzity jako eiselne promenne, b) hodnoty latentnich faktorovych promennych (objektove skory) mohou vstoupit do dalSich metod, nejeasteji do -tseskupovaci analyzy a -tkomparace skupin ureenych vnejsim kriteriem. A.k. je obdobou metody hlavnich komponent, resp. -tfaktorove analyzy, pfieemz misto promennych vystupuji kategorie promennych. Ruzne varianty metody zavisi na volbe kriteria heterogenity a typu pouzite vzdaIenosti mezi i'adky, resp. sloupci tabulky, a typu dat (pfima klasifikaeni data, ordinalni data, data paro61

analyza kovarianenich struktur

analyza obsahova

veho srovnani apod.) ana algoritmech reseni. Rozsireni metody poskytuje take vstup smiSenych dat kategorizovanych a ciselnych. Metodika a terminologie pouzivani a.k. jsou znacne nejednotne vzhledem k tomu, ze a.k. byla nezavisle pod ruznymi nazvy vyvinuta vice au tory . A: correspondence analysis, dual scaling F: analyse des correspondances N: Korrespondenzanalyse I: analisi delle corrispondenze Lit.: Benzecri, J. P.: Statistical Analysis as a Tool to Make Patterns Emerge from Data. In: Watanabe, S. ed.: Methodologies of Pattern Recognition. New York 1969; Lebart, L. - Morineau, A - WaIWick, K. M.: Multivariate Descriptive Statistical Analysis. New York 1984; Lebart, L. - Morineau, A - F eneion, J, p,: Statistische Datenanalyse. Berlin 1984; Nishisato, S.: Analysis of Categorical Data: Dual Scaling and Its Applications. Toronto 1980.

Reh

analyza kovarianenich struktur - (Z lat predpony ko = s; variatio, to od variare = menit, obmenovat) tez analyza lineamich kovariancnich struktur - -tmnohorozmerna statisticka analyza dat, ktera spojuje a zobeci'iuje mode\y -tfaktorove analyzy indikaci latentnich promennych a -tregresni analyzy mezi latentnimi promennymi. Predmetem a.k.s. je studium vztahU a vlivu mezi promennymi, jejichZ projevy a realizace vytvareji danou, empir. ziskanou kovariancni matici, CHem je sestaveni -tvykladovych schemat, v danem popade modelu, ktere odrazeji prime vztahy mezi merenymi promennymi, vztahy mezi definovanymi latentnimi promennymi a jejich merenymi indikacemi, vztahy mezi latentnimi promennymi navzajem a take vztahy mezi zavedenymi chybami mereni. Tato vykladova schemata jsou explanaci variability v danem komplexu promennych a ve spojeni se substantivni argumentaci jsou tez kauzalnimi modely, K modelovym prosuedkum pato prime a nepi'ime statist. vazby, ktere mohou odpovidat primym nebo neprimym kauzalnim vztahum, vzajemne pusobeni dvou promennych na sebe, retezeni rekurentnich vztahti i vztahu v cyklech, predpoklady nekorelovanych, resp, korelovanych chyb merenych velicin atd, Schema vsech pomych vazeb modelu se vyjadruje zpravidla ohodnocenym orientovanym grafem, ktery vyjadi'uje existenci, smer a sHu vztahti, a paralelne tez vztahovymi maticemi, Vypoeetni procedury pro odhad parametru modelu a pro overeni jeho shody s kovariancni matici jsou zalozeny na ruznych principech matem.-statist. teorie (metoda maximalni verohodnosti, ruzne modifikace metody nejmensich ctvercu). A.k.s. je rozvinutim Wrightovy -tanalyzy drah, kterou zobecnuje predevsim tim, ze pripousti do modelu latentni, pfimo nezjistovane promenne. Metoda byla odvozena pro ciselne promenne, je vsak mozno ji pouzlt take pro analyzu vztahti kategorii v -tkontingencnich tabulkach.

A: linear structural analysis, analysis of linear covariance structures F: analyse des structures de covariation N: Kovarianzanalyse I: analisi di covarianza Lit,: Lohm(jller, D. R.: Latent Variable Path Modeling with Partial Least Squares. Heidelberg 1989; Long, J. S.: Covariance Structure Models. Newbury Park 1983; Long, J. S.: Confirmatory Factor Analysis. Newbury Park 1983; Wold, H. - J(jreskog, K. G. eds.: Systems Under Indirect Observation. New York.

Reh

analyza latentni struktury - (z lat.latens = skryvajici se) - souhmny nazev modelu, ktere vyjadruji vliv latentnich (nemerenych, hypotetickych, predpoklactanych) promennych na manifestni (merene, pozorovane, realizovane) promenne, a metod, ktere z techto modelu vyplyvaji. K a.l.s. jsou prirazovany: a) metody -tfaktorove analyzy pro spojite latentni i manifestni promenne, b) -tanalyza latentnich tfid pro kategorizovane latentni i manifestni promenne, c) analyza latentnich charakteristik (rysu) pro latentni spojite a manifestni kategorizovane promenne, d) analyza latentnich profilu pro kategorizovane latentni a spojite manifestni promenne, Ulohy spojene s latentni strukturou jsou i'eseny take metodami -tkorespondeneni analyzy a -tmetodami hlavnich komponent, ktere resi situaci kategorizovanych, ciselnych i smisenych manifestnich dat za pi'edpokladu ciselnych latentnich promennych. Latentni struktury interakcnich a asociacnich vztahu v tabulkach dat hleda take lineami -tdekompozieni analyza rezidui (LINDA), Komplexnim modelovanim struktury kauzalnich vztahu mezi latentnimi ciselnymi promennymi, jet jsou vyjactreny manifestnimi ciselnymi promennymi, se zabyva -tanalyza kovariancnich struktur. Z hlediska obecne forrilUlovane ulohy sem paui take metody seskupovani a metody jednorozmemeho i -tmnohorozmerneho skalovani. Ulohy spojene s a.I.s. jsou obvykle reseny v techto krocich: a) studium existence a identifikace latentnich struktur, urceni statist. vztahu mezi latentnimi a manifestnimi promennymi, b) overovani platnosti modelu a urceni jeho kvality, c) odhad hodnot latentnich promennych pro vstupni objekty analyzy dat Na tyto statist. kroky navazuji s-gicke interpretacni postupy, jejichz cHem je urCit vyznam latentnich promennych pomoci charakterizace jejich vztahu k manifestnim promennym a extemi validizaci ve vztazich s dalSimi promennYmi. A: latent structure analysis F: analyse des structures latentes N: Analyse latenter Strukturen I: analisi della struttura latente Lit.: Henry, N. W.: Latent Structure Analysis. In: Katz, S. - Johnson, N. L. eds.: Encyclopedia of Statistical Sciences. New York 1983; J(jreskog, K. C. - S(jrbom, D.: Advances in Factor Analysis and Structural Equation Models. Camgridge, Mass. 1979; Lazars/eld, P. F. - Henry, N. W.: Latent Structure Analysis. Boston 1968; MantiallSky, A: Latent Structure. In: Sills,

D. L. ed.: International Encyclopedia of Social Sciences. New York 1968; Mc Cu!che~n, A. L.: Latent Class Analysis. Newbury Park 1987; Rehak, 1. - Louckova, I.: Faktorova analyza v kontingencnich tabulkach Sociolcgickj casopis. XX. 1984; Rehdk, J. - LouCkova, I.: Komparacni faktoro:a analyza profilu. Socioiogickj casopis. XXI, 1985.

Reh

race Ci pracovni techniky je mozne zvolit ajakym zpusobem je lze uzit, aby vedly ke stanovenemu cHi, nebo 0 identifikaci operaci, metod a technik, jimiz byly dosaiene vysledky ziskany. Je tedy mozne uvazovat 0 a.m. apriomi ci a.m. aposteriomL A.m. se pouziva k potvrzeni spravnosti ziskanych vysledku, ale soucasne je i vychodiskem k dalsimu rozvoji metodo!. uvah a koncipovani novych metod. ~.o~casti apriomi a.m. je zpravidla hodnotici analyza pouZItI navrhovanych vyzk. metod a technik z pfedchazejicich analogickych pripadu. Ve spol. vedach se a.m. uziva spise ke zduvodneni dosaienych vysledku. Jeji vyznarn vzrUsm zejm. tehdy, jsou-li vysledky ziskane experimentem ci empir. v~zku~em v rozporu s vychozimi teor. predpoklady. V soclOlogickem vyzkumu muze apriorni a.m. pi'ispet k optimalnimu vyreru metod a technik s pfihlednutim k ciIi vyzkumu, rozsahu souboru, financnim, casovym a personrunim moznostem, tech. zajisteni, pozadovane pi'esnosti ~ rychlosti ziskani vysledku. S pomoci a.m. lze take zjislit: do jake miry jsou zpusoby interpretace vysledku podmmeny volbou metod a technik sreru a zpracovanf dat. PO koncipovani -tkomparativnich vyzkumu zajiSiuje a.m. adekvatni pouziti metodo!. postupu k ziskani srovnatelnych vysledku. U -tlongitudinalnich vyzkumu je nutno pi'ihlednout i k rozvoji vyzk. metod a technik, k nemuz do~Io v obdobi mezi jednotlivymi fazemi vYzkumu. VYzn. ulohu ma a.m. pri srovnavani vysledku dvou tematicky analogickych vyzkumu, v nichz nebyly pouzity stejne metody a techniky (nebo nebyly pouzity stejnym zpusobem). A.m. je rovnez nepostradatelnou soucasti kaide -tsekundarni analYzy. A: methodological analysis F: analyse methodologique N: methodologische Analyse I: anaIisi metodologica

analy~a latentnich Hid -spec. pripad -tanalyzy latentm struktury, zalozeny na modelu vztahu mezi latentni (nemei'enou, neznamou, hypotetickou) kategorizovanou promennou (0 zadanem poctu hodnot) a manifestnimi (merenymi, pozorovanymi) kategorizovanymi promennymi. Model pi'edpoklada asymetricky vztah: latentni promenna, manifestni promenna a tzv. lokalni nezavislost, ktera znamena podminenou nezavislost manifestnich promennych v latentnich tridach. Model a.I.t. je kva1itativni paralelou k modelu -tfaktorove analyzy (obdoba nulove parcialni korelace merenych promennych pri zadanych hodnotach faktoru). Postup a.l.t.: 1. urceni proporcniho zastoupeni souboru v pevne zadanem poCtu trid (pravdepodobnosti latentnich trid) a urceni podminenych pravdepodobnosti pro kategorie manifestnich promennych v jednotlivych latentnich todach (analogie faktorovych zatez!); 2. urceni rozhodovacich pravidel pro prirazeni jednotek analyzovaneho souboru k latentnim trictam a charakterizace kvality modelu; 3. rozhodnuti 0 pfijatem poctu latentnich tfid, tj. prijeti modelu , ktery vykazuje dobrou shodu s daty; 4. interpretace latentnich tfid ze soustavy odhadnutych parametru (pravdepodobnosti) a vnejsi validizace tfidenim ci asociaci latentni promenne s dalSimi promennymi. A.I.t. poskytuje take spec. modely, ktere jsou pravdepodobnostnim zobecnenim deterministickeho -tGuttmanova skalogramu. Modely a.I.t. umozi'iuji take komparaci latentnich struktur u nlznych souboru a simulmnni identifikaci latentnich trid v nekolika souborech. Lit.: Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie, 2 sv. Miinchen 1972. A: latent class analysis F: analyse des classes latentes tech N: Analyse latenter Klassen I: analisi delle classi latenti analyza obsahova - jedna z analytickych metod, jedna z technik -tanalyzy dokumentu, smerujici resp. Lit.: Green, B. F.: A General Solution for the Latent Class. Model of Lak usporadani a odhalovani latentni informace v pisemnych tent Structure Analysis. Psychometrika, 16. 1951; Haberman, S. J.: AnalysIs of Qualitative Data, vol. 2: New Developments. New York 1979; materialech nejnlznejsiho druhu. Je postavena na objekMcCutcheon, A. L.: Latent Class Analysis. Newbury Park 1987; Mooitivnim, systematickem a kvantitativnim popisu zjevneho jaart, A: Latent Structure Analysis for Categorical Variables. In: Jijres-tobsahu sdeleni (podle B. R. Berelsona, 0. Holstiho aj.). kog, K. G. - Wold, H. eds.: Systems Under Indirect Obsevation. Amsterdam. Oznaceni a.o. neni presne, protoze kaida analyza sdeIeni Reh vychazi z jeho obsahu, je vsak vzite a jine terminy (napi'. analyza linearni dekompozicni viz analyza struktumi analyza dokumentu) se neujaly. A.o. spocfva: 1. ve zjisteni obsahu a pi'ip. formy, zpusobu sdeleni (co dat exploracni, analyza rezidui dekompozicni a jak se sMluje); 2. v odhaleni pi'iciny sdeleni (kdo a s jaanalyza metodolo gicka - rozklad uzivanych me- kym zamerem vstupuje do komunikace); 3. v urcenf pravtodo!. postupu ci metod a technik na jednodussi, event. ele- depodobnych efektu sdeleni (komu je urceno, jaky uCinek mentami. Ve formalnich a empir. vedach (v matematice, je ocekavan). Pi'i zkoumanf obsahu a formy sdeleni se nejlogice) jde pi'i a.m. 0 identifikaci toho, jake metody, ope- drive stanovi kvalitativne obsahove jednotky a kategorie,

62 63

analyza regresni

analyza regresni

ktere se pak vyjadruji v kvantitativnich proporcich a relacich. Ty pak spoleene s posouzenim motivace sdeleni a charakteristik prijemce vstupuji do zavereene --'interpretaceo A.o. se pouziva predevsim ve vyzkumu u --'rnasove kornunikace a --'propagandy (H. D. Lasswell aj.). Rozmila se zejm. v obdobi 2. svet. valky. Analyzuje se predevsim obsah novin, easopisu, ver. projevu, komunike, dopisu adresovanych nejruznejsim institucim apod. PouZiti a.o. je vhodne ph vetsim mnozstvi stejnorodeho materialu, ktery jednak adekvatne reprezentuje zkoumany jev, jednak umoznuje spolehlivou kvantifikaci (s minimem rizika nahodileho kolisani zjistenych eiselnych hodnot). A.o. se vyuziva i jako podpuma technika v beznem s-gickem vyzkumu pri kategorizaci --'otevrenych otazek, ve specifictejsich vyzk. pfipadech, napr. pri excerpci zivotopisu, slohovych praci zaku, ale i ph popisu fotografii, rozboru filmu, divadelnich her apod. Netyka se tedy pouze verbalnich sdeleni, i kdyz obsah --'neverbalni kornunikace se popisuje slovne (viz tez --'sdeIeni vYkonove). V sirsim pojeti take nezahmuje a.o. pouze zjevne obsahy, ale odhaluje i latentni vyznamy, obsah --'syrnbolu, potlacenych sdeleni, typ zkresleni apod. Zamereni a.o. jako kaMe jine techniky musi vychazet z vymezeneho cile zkoumani a z nosne hypotezy. --'Verifikace a --'validizace vysledku a.o. se dosahuje --'kornparaci podobnych dokumentu v case s jinymi zdroji informaci. Ph bezne a.o. se postupuje tak, ze se nejdrive v souladu s vyzk. hypotezou voli obsahova (tez zaznamova) jednotka. Muze ji byt slovo, vyraz, cele prohlaseni, zprava, dopis apod. Vyskyt teto obsahove jednotky se sleduje v kontextu ucelene casti sdeleni, resp. materialu, ktery se definuje jako kontextova jednotka. Je to napr. jedno cislo casopisu, ale take clanek, jeho odstavec, iistni projev apod. Kontextova jednotka vymezuje rozsah textu, ktery rna byt jednotlive analyzovan. V celku analyzovaneho materialu rna byt pfimerene mnozstvi kontextovych jednotek,~aby byl iikol tech. zvladnutelnY. Podle nekterych autoru zpresnuje vymezeni kontextove jednotky cely vyznamovy kontext a spolurozhoduje 0 kategorizaci obsahu. Oba typy jednotek se voli tak, aby byly vzajemne phmerene, proporcionalni - napi'. slovo a clanek, tema clanku a cislo casopisu atd. Zaznamova jednotka se zridkakdy sleduje jen ve sve formalni podobe (napr. pouziti citoslovci, vymcniku, tzV. recnickych ornzek apod.), obvykle vystupuje v ramci nejakeho kategorialniho systemu, coz znamen a, ze se v danem textu sleduje varieta vyroku urciteho druhu (vztafenych ke stanovenemu predmetu, obsahujici vymezene typy hodnoceni apod.). Kategorialni system muze kombinovat nekolik dimenzi. Vetsinou spojuje obsah s formou prezentace. Je treba sledovat logickou spravnost

64

kategorizace i --'reliabilitu razeni jednotek do kategorii jednotlivymi posuzovateli (tzn. vyskolenymi, kvalifikovanymi etenah). Obsahova jednotka se vetsinou pi'evadi najednotku vypocetni, nejjednoduseji pomoci elementarni --'dichotomie: zjisfuje se, zda se jednotka v danem kontextu vyskytla ci nikoliv - zaznamenava se tedy frekvence vyskytu kategorii jednotky (za predpokladu jejich stejne vahy). Krome toho se vsak casto sleduje i prostor (plocha), resp. cas venovany urcitemu tematu nebo obsahu. Intenzita pusobeni ci hodnoceni obsahu muze byt postizena i ordinalnimi skalami (viz --.skalovani). Pri analyze textu je mozne efektivne vyuzit i vypoeetni techniku. Formalizovana kvantitativni analyza se ale v kazdem pripade musi vratit ke kvalitativnimu vyhodnoceni. A: content analysis F: analyse du contenu N: Inhaltsanalyse I: analisi del contenuto Lit.: Budd, R. W. - Thorp, R. K. -Donohew, L.: Content Analysis of Communications. New York 1967; Cartwright, D. P.: Analysis of Qualitative Material. In: Festinger, L. - Katz, D. eds.: Research Methods in the Behavioral Sciences. New York, 1953; Janousek, J. a kol.: Metody socialni psy-

chologie. Praha 1986.

Bur analyza regresni - (z lat. regressio, a to od regredi = ustupovat, couvat) - analyza statist. dat zalozena na matem.-statist. modelech regresnich rovnic: Y = E(YIX) + E, kde Y je zavisla (obecne i vektorova) promenna, X je nezavisla (vektorova) promenna, jejiz slozky se nazyvaji regresory nebo prediktory, E je nahodna chyba s nulovou ocekavanou hodnotou (EE = 0 a nazyva se chybou regresni rovnice). E (YIX) je podminena ocekavana hodnota Y, za pi'edpokladu, ze byly realizovany hodnoty X, a v rovnici je vyjadrena pomoci regresni funkce, E (YIX) =g (X/j3), g je z ureene rridy funkci (napr. lineami, polynomicka ap. .13 jsou nezname parametry teto funkce). DalSi predpoklady pro konkretni modely specifikuji: tvar funkce g, rozlozeni nahodne chyby, strukturu vztahu mezi X a E, vlastnosti vektoru Y, korelovanost chyb pro jednotliva pozorovani (odchylek hodnot Y od hodnot ureenych modelem, tzv. rezidui modelu). Mezi zakl. iilohy a.r. parri: 1. odhad parametru regresni rovnice za predpokladu urciteho tvaru funkce g (lineami, logaritmicka, kombinace exponenciel atp.) veetne urceni pi'esnosti odhadu; 2. overeni vhodnosti modelu pro dany soubor dat (testovani modelu); 3. predikce, extrapolace, diagnostika pomoci regresni rovnice (a ureeni jeji presnosti); 4. konstrukce a vyladeni modelu podle vlastnosti struktury datoveho souboru; 5. komparace regresnich rovnic a jejich parametrli pro ruzne soubory. A.r. se pouziva v s-gickem vyzkumu pi'edevsim pro ciIe --.explanace a pro --'kauzalni rnodelovani (studium existence vlivu slozek vektoru X na Y, intenzity jejich vli-

vu a charakter ovlivnovani, tj. tvar funkce g). Velky vyznam rna a.r. pro --'prognostiku: resi iikoly min. popisu vlastnosti Y pomoci slozek vektoru X a nepi'imeho mereni Y pomoci X a prijateho modelu; umoznuje korekci hodnot Yo vlivy X (ndadouci nebo oddelene), resp. jeho vybranych slozek. A.r. se pouziva take pro zpi'esneni odhadu populaenich charakteristik promenne Yve vyberovych seti'enich, s vyuzitim dodatecne informace 0 X (regresni odhad). Specif. uziti rna a.r. v ekonometrickych modelech a casovych i'adach (autoregresni modely). Pomoci a.r.lze i'esit Wrightovy modely drahovych koeficientu (viz --'analyza drah). Vybrane specif. modely a.r.: 1. Jednoducha lineami regrese: y = a + bx + E, y, x jednorozmeme promenne, E je nezavisla na X, individ. chyby pro jednotlive pripady, Yi = a + bXi + Ei, jsou nekorelovane (zpravidla take predpokladame jejich normalitu a stejne rozptyly). V grafickern zobrazeni je jednoducha lineami regrese reprezentovana regresni pi'imkou; a je posunuti (na ose y); b se nazyva regresni koeficient nebo smemice (= tg iihlu sevrenemu regresni pfimkou a osou x) a vyjadfuje pi'evod X na Y: rozmer b = rozmer y I rozmer x, oznacuje pi'irustek ocekavane hodnoty y pro jednotkovou zmenu x; graficky lze chapat iilohu jednoduche lineami regrese jako nalezeni pi'imky, ktera nejlepe vyjadfuje zmenu tendence y v zavislosti na x v bodovem grafu dat (Xi> Y;). Pro standardizovane velieiny Y a X rna regresni rovnice tvar y = rx + E, kde r = korelaeni koeficient. Spec. pi'ipadem je regrese poeatkem (regresni pi'imka prochazi bodem x = 0, y = 0 (y = bx + E). Stupen vhodnosti regresni pi'imky pro data se meri rezidualnim rozptylem, var E a normalizovane --'koeficientern deterrninace r2, vyjadfujicim podfl chyb na celkovern rozptYleni promenne y. Pomoci ruznych transformaci lze metodamijednoduche lineami regrese i'esit i nelinearni vztahy, napr. y = A exp (bx) (transformace y' = Inx), y = a + binx (trans. x' = Inx), y = M (trans. y' = Iny, x' = Inx) atd. Typicke hypotezy, ktere testujeme u jednoduche linearni regrese, jsou Ho : b = 0 proti H1 : b = 0 nebo H 2 : b =OneboH3 :b =O;Ho:a = O;Ho: b= I,Ho: bl =b2 pro dva ruzne soubory. 2. Vicenasobna (mnohorozmerna) linearni regrese: y = L b k xk + E, E je nezavisla na vsech Xh individ. chyby Ei jsou nezavisle, normalne rozlozene veliCiny se stejnymi rozptyly. Regresni koeficient bk znaei prirustek oeekavane hodnoty y ph jednotkove zmene Xko jsou-Ii vsechny ostatni Xj konstantni (proto se b k nazyva pi'esneji parcialni regresni koeficient). Modelje rozsii'enimjednoduche lineami regrese. K iiloze odhadu b k a testovani vhodnosti modelu phbyva iiloha zhodnoceni vlivu jednotlivych promennych, komparace intenzit jejich vlivu na Y a vyloueeni nepo-

ti'ebnych promennych z regresni rovnice. Pro Xk merene v ruznych jednotkach neni srovnani b k mozne, easteene srovnani je umozneno pi'echodem ke standardizovanym promennym y a xk; to poskytuje standardizovane regresni koeficientyj3k' Pro ureeni nejmensi podrnnoziny regresoru, ktera statisticky vyznamne ovlivnuje zmenu Y (podili se na vysvetieni variability Y), se pouzivaji metody krokove a.r. (pi'idavanim regresoru do regresni rovnice, ubiranim z ni nebo kombinacfobou), regrese na hlavni komponenty regresoru, analyza vlastnich eisel, metoda vsech podmnozin X. Vhodnost modelu a presnost odhadu je narusena v pffpade kolinearity, tj. vzajemne lineaflli korelovanosti regresoru. VIi v kolinearity se pokousi eliminovat metoda hi'ebenove regrese, regresni rovnice na hlavni komponenty a a.r. vlastnich eisel; dodateenym prvkern regresniho modelovani je moznost formulovat omezeni, ktera vyjadfuji lineami vztahy mezi regresnimi koeficienty. 3. Polynomicka regrese: y = bo + b 1x + b]X2 +...+ bKxK+E je rozsireni jednoduche lineami regrese 0 kvadraticky, kubicky, bikvadraticky atd. elen. Je spec. pripadem vicenazome lineami regrese, v niz Xk = Xk. Vzajemna zavislost regresoru, ktere vsechny vychazeji z jedne promenne X, je prekonavana pomoci metody tzV. orthogonalnich polynomu. 4. Nelineami regrese: pro spojitou promennou vyjadfuje obecny vztah pro explicitne zadanou funkci g, pricemz se predpoklada vetSinou normalita rozlozeni chyby; reseni se provadi primo iteraenimi metodami, bez prevodnich transformaci na jednoduchou lineami regresi. 5. Logisticka regrese: specif. pripad vyrovnani dat pomoci 10gisticke S-kfivky y = A + B exp (a + bxy( I + exp (a + bx)). Model se v praxi zjednodusuje podle situace dosazenim znamych ciselnych hodnot (napr. A = 0 B = homi hranice rustu). 6. Logitova a logisticka regrese pro kategorizovana data: vyjadfuje vztah mezi logitem eetnosti a hodnotami nezavislych (kategorizovanych i eiselnych) promennych: Iogit p = In (pl( I - p)) = bo + E bkxko kde k je slozeny index podle kategorii, ciselnych promennych a vzajernnych kombinaci. Obdobne existuje probitova regrese (nezavislou promennou je inverzni normalni distribueni funkce eetnosti) a dalSi. 7. A.r. v kontingenenich tabulkach pro dYe i vice promennych: zahrnuje ruzne modely vztahu mezi kategoriemi dvou promennych a zavislosti jedne kategorizovane promenne na nekolika nezavislych kategorizovanych promennych. Specif. uzitim jednoduche regresni rovnice (lineami i nelineami) je vyjadreni trendu easove i'ady (vyhlazeni kfivky vyvoje y), je-li za X vzata casova osa. Nejeastejsi metodou odhadu parametru je metoda nejmensich Ctvercu (minimalizuje rezidualni rozptyl). Metoda max. verohodnosti vychazi z predpokladu normality

65

analyza seskupovaci

analyza rezidui dekompozicni

rezidui a hleda max. shodu nonnalni plochy a dat. Pro slozitejsi pl'ipady (korelovanost chyb a regresu, vzajernna korelovanost individ. chyb, zvl. vazby mezi slozkami vektoroveho y, apod.) se pouzivaji spec. regresnl metody: dvoustupnova a tfistupnova, se zdanlive zavislymi chybami, metoda instrumentu a dalSi. Jako obrana proti netypickym a vychylenym pfipadum a proti poruseni distribucnich pfedpokladujsou aplikovany robustni a -+neparametricke metody. A: regression analysis F: analyse de la regression N: Regressionsanalyse I: analisi di regressione Lit.: Draper, N. R. - Smith, H.: Applied Regression Analysis. New York 1981; Haberman, S. 1.: Analysis of Qualitative Data, vol. 1. New York 1979; Smillie, K. W.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966.

Reh

analyza rezidui dekompozicni -(zlatresiduum = zbytek; de = ne(zapor); lat. kompositio = skladani, slozeni) - tez linearni dekompozicni analyza neboli LINDA - analyza interakcni, resp. asociacni struktury tabulky dat. Pouziva se pro tabulky, v nichZjsou vsechna data srovnatelna na spolecne stupnici; Ize ji aplikovat pro tabulky prumeru v -+analyze rozptylu se dvema vstupy, cetnosti (kontingencni tabulky), pfimych mefeni, vektorovych profilu, nula-jednickovych indikaci, procent, indexu, koeficienru apod. Je zalozena na kanonicke dekompozici matice. CHern metody je odhalit strukturu vazeb mezi fadkovymi a sloupcovymi objekty, a to rozkladem dvojite centrovane (interakcni) matice na soucet vzajernne nezavislych tabulek, z nichZ kaMa vznika soucinove z fadkoveho a sloupcoveho faktoru (fadkove i sloupcove faktory jsou v zakl. feseni na sobe nezavisle, a tudiz i tabulky jsou navzajem nezavisle). A.r.d. umoziiuje (podle kontextu a typu dat) fesit tyto ulohy: a) charakterizaci vztahu mezi fadky vzhledem ke sloupcovym interakcnim profilum a vice versa, b) urceni korespondencnich vztahU mezi fadky a sloupci navzajem, c) studium latentnich faktoru vytvafejicich tabulku a jeji interakcni vztahy, d) studium soubeznych a spolecnych pfimych statist. vazeb mezi radky a sloupci nebo vazeb fadku a sloupcu na zavislou promennou v polich tabulky, e) vyhlazeni tabulky odectenim chybovych slozek, f) spojovani fadku a sloupcu (redukce velikosti tabulky), g) kvantifikaci sloupcu a radku (v pripade cetnosti obdobne jako u -+kanonicke analyzy kontintencnich tabulek), h) komparaci fadku a sloupcu a podklad pro jejich seskupovani, i) tvorbu syntetickych promennych (lineami komparace fadkovych, resp. sloupcovych promennych). Vystupy metody maji jednak ciselnou formu - faktorove koeficienty, miry odvozene z faktoru, jednak grafickou formu - umisteni fadku a sloupcu tabulky jako bodu ve vztahove mape, v niz vzdalenost odpovida vztahu. Meto-

66

da poskytuje hlavni nebo rotovana feseni (vcetne prechodu k sikmych faktorum), rozdilove ci podilove porovnavani hodnot a ruzne zpusoby centralizace tabulky. A: linear decompositional analysis F: analyse de decomposition des residus N: Residualanalyse I: analisi monovariata dei residui Lit.: Rehak. 1. - Louckova, I.: Faktorova analyza v kontingencnfch tabulkach. Sociologick.v casopis, XX, 1984; Rehak, 1. - Louckova, I.: Komparacni faktorova analyza profilu. Sociologiclry casopis, XXI, 1985.

Reh

analyza rozptylu - tez analyza variance neboli ANOVA - matem.-statist. metoda, ktera umoznuje studovat vlivy nominaInich faktoru ajejich kombinaci na eiselnou zavislou promennou. Model vztahu zahrnuje vznik zavisle promenne jako soueet pfimych vlivu jednotlivych faktoru, vliv zvolenych kombinaci faktoru pri jejich spoleenem pusobeni (interakeni cleny) a vliv nahodne chyby. Rozsireni a.r. na analyzu kovariance obsahuje take dalSi cleny vyjadfujici pusobeni eiselnych nezavislych promennych, kovariat (regresnich clenu), na zavislou promennou (viz tez -+analyza kovariancnich struktur). A.r. je tesne svazana s teorii statist. -+experimentu (hodnoty faktoru reprezentuji ruzne experimentalni podminky). Je zalozena na matem. rozkladu souctu ctvercu na eleny, ktere odpovidaji vlivum jednotlivych faktoru, jejich interakci a kovariat; zbytkovy clen rozkladu (reziduaIni soucet ctvercu) vyjadruje modelem nevysvetlenou (chybovou) cast variability. Jednotlive modely a.r. vznikaji urcenim a uspofadanim faktorU a kovariat, pofadim jejich zahrnuti v postupnem urcovani vlivu, podle -+randomizace, uplnosti a opakovani mereni v cele struktufe vlivu (lat. a fec.-lat. ctverce, nahodne bloky, opakovana mereni), pojimanim vlivujako pevne nezname konstanty (parametry) nebo nahodne veliCiny. Teorie a.r. pfedpoklada, ze: a) zavisla nahodna veliCina y (resp. jeji chyba mefeni) rna normalni rozlozeni, b) vlivy faktoru, interakci a kovariatjsou aditivni, c) jednotliva pozorovanijsou vzajemne statisticky nezavisla (resp. maji nezavisle chyby), d) chyby mereni maji stejne rozptyly. Pro jednoduche modely a.r. existuji take postupy odvozene pro jine typy rozlozeni a -+metody neparametricke. Nejjednodussim postupem a.r. je testovani shody prumeru (viz -+shoda statisticka) v nekolika skupinach (F-test jednoduche a.r.) a jeho neparametricka analogie (Kruskalova-Wallisova a.r.). Pfiklad: a.r. se dvema vstupy a jednou kovariatou rna rovnice Yijk = m + ai + bj + cij + flXijk + tijb kde Yijk je k-te pozorovani pro kombinaci i-te hodnoty prvniho aj-te hodnoty druhe faktoru, m je celkova uroveii vsech porovnani, ai a bj jsou pfispevky separovaneho pusobeni obou faktoru, cij je pl'ispevek jejich spolecneho interakcniho pusobe-

I'

ni, Xijk je hodnota eiselne kovariaty afl je regresni koeficient jejiho vztahu k y. Jednoznaenost modelu se zajisti dodateenymi podminkami: Ea; = Ebj = ECj = O. Metoda odhaduje parametry m, a, b, c, fl. Urcuje miry vhodnosti (-+koeficient determinace, rezidualni rozptyl), poskytuje testy parcialniho vlivu jednotlivych faktoru, kovariat a interakcL Vysledky rozkladu etvercu, testove statistiky a vyznamnosti (resp. hodnoty) F-testu se sumarizuji v tabuke a.r. K modelovym prostfedkum pam take tzv. kontrasty, tj. linearni funkce prumeru pozorovani (se souetem koeficientu rovnym nule) pro kombinaci faktorovych hodnot; testovanim jejich vyznarnnosti se provadeji komparace mezi ruznymi vlivy. Typickym postupem je simultanni parove srovnani prumeru a jejich fazeni podle vyznamnosti (pouzivaji se metody J. W. Tukeyho, O. D. Duncana, Newmana-Keulse, Fisherova metoda nejmensi vyznamne diference, simultanni rozsireni neparametrickych technik). Obecnou metodou simultanniho testovani vsech moznych konstrastu je Scheffeho metoda. A: analysis of variance F: analyse de la variance N: Varianzanalyse I: analisi della varianza Lit: Rao, C. R.: Lineami metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978; ScheJftf, H.: The Analysis of Variance. New York 1959.

Reh

analyza rozptylu vicerozmerna - tez analyza rozptylu mnohorozmerna nebo analyza variance vicerozmerna (MANOV A) - zobecneni ulohy -+analyzy rozptylu na pfipad vektorove zavisle promenne. Ve svych modelech nehodnoti kaZdou zavisle promennou samostatne, ale cely vektor slozek souhrnne, vcetne korelovanosti slozek, moznosti redukovat dimenzi vektoru apod. VetSina metod a.r.v. je zalozena na vicerozmernem -+normalnim rozlozeni vstupnich promennych; oct tohoto pfedpokladu se uvoliiuji -+neparametricke metody zalozene na pofadi nebo tfideni. A: multivariate analysis of variance F: analyse pluridimensionnelle de la variance N: multidimensionale Varianzanalyse I: analisi multivariata della varianza Lit.: Anderson, T. W.: An Introduction to Multivariate Statistical Analysis. New York 1958; Bock, R. D.: Multivariate Statistical Methods in Behavioral Sciences. New York 1975; Puri, M. L. - Sen, P. K.: Nonparametric Methods in Multivariate Analysis. New York 1971.

Reh

analyza sekundarni - ces. analyza druhotna (pfekladu se nepouziva) - pfedstavuje aplikaci -+analyticke metody zamefene k urcitemu vyzk. ucelu na dokumenty, ktere byIy puvodne zhotoveny pro jiny uee!. Timto zpusobem jsou vetsinou v s-gii vyuzivany prameny statist. dat nebo vysledky empir. vyzkumu realizovanych drive, resp. jinou osobou. A.s. Ize take chapat jako formu odhalovani dal-

sich latentnich informaci v jiz exploatovanem materialu, jako zvysovanijeho infonnacni hodnoty. Zavedeni terminu pocatkem 50. 1. je phpisovano P. F. LazarsJeldovi a P. L. Kendallovi, kteri pouzivaJi tez pojem reanalYza. Metodologickymi problemy a.s. se zabyval zv!. H. H. Hyman. Zajem 0 ni stoupa s postupujici kumulaci empir. materialu, s rozvojem -+archivu dat a databank, je posilovan rozvojem vypoeetni techniky. A.s. muze tak jako kazdy vyzkum smerovat bud k pouhe -+deskripci nebo ke -+generalizaci, pfip. k -+predikci. Casto se pouziva v -+komparativnich vYzkumech. V soucasnosti se projevuje snaha specifikovat a.s. jako techniku spojovanou s pouzitim narocnejsich postupu, napr. -+vicerozmerne analyzy rozptylu. Pojeti a.s. se tak (podle nekterych autorU oduvodiiuje) zuzuje na problem druhotneho vyuziti primarnich anebo jen min. transformovanych dat (nikoli vseobecne dokumenru, prip. empir. generaJizaci). Jednim z problemu je zajisteni -+validity, protoze kontrola metod ziskani -+primarnich dat je obtizna. Vyuzivaji se ph ni i pomocne materialy, napr. zpravy tazatelu. A.s. muze sledovat radu dilcich cilu: podchyceni vyvojovych i kontextualnich zmen, komparaci, odstraiiovani nahodnych chyb, vytvar'eni norem, typologii, verifikaci hypotez, objevovani "zapomenutych" infonnaci apod. Tech. naroene byva slueovani jednotlivych souboru dat do jednoho celku, transformace znaku, standardizace promennych, kapacitnf zvladnutf rozsahlych souborU apod. Nekdy je nutne resit pravni a eticke aspekty poskytovani a vyuzivanf cizich dat. A: secondary analysis F: analyse secondaire N: Sekundaranalyse I: analisi secondaria Lit: Burianek, 1.: K pojeti sekundami analYzy. Sociologiclry casopis, 1988, c. 1; Hyman, H. H.: Secondary Analysis of Sample Survey. New York 1972.

Bur

analyza self viz imago analyza seskupovaci - tez analyza klastrova, analyza shlukova, numericka -+taxonomie - postupy -+mnohorozmerne statisticke analyzy, jejichz cilem je nalezt skupiny jednotek, ktere jsou homogenni vzhledem k danemu profilu dat, anebo skupiny,jejichz prvky jsou si vzajemne podobne vzhledem k zadane mife podobnosti (resp. nepodobnosti nebo vzdalenosti). A.s. poskytuje skupiny bud disjunktni (dekompozice souboru), nebo prekryvajici se. Metody jsou zalozeny na ruznych principech. 1. Hierarchicke aglomerativni postupy spojuji na kafdem kroku vzdy dva nejbJiZSi objekty (kterymi jsou bud puvodni statist. jednotky, nebo jiz postupem vznikle skupiny). Zname metody se lisi podle toho, jak charakterizuji podobnosti skupin: metoda nejblizsiho souseda (metoda jednoduche-

67

analyza shlukova

ho spojeni - nejmensi vzdalenost dvojice prvkii z obou skupin), metoda nejvzdalenejsiho souseda (metoda uplneho spojeni - nejvetSi vzdalenost dvojice prvku z obou skupin), metoda prumeme vzdalenosti (prumer vsech vzdalenosti dvojic z obou skupin), centroidni metoda (vzdalenost centroidu), Wardova metoda (rninimalizuje rozptyly uvnitf skupin), medianova metoda, kombinovana hlediska. Skupiny mohou byt vazeny. 2. Postupy hierarchickeho rozkladu souboru spocivaji v postupnem deleni souboru na stale homogennejsi skupiny (viz napr. -'analyza vCivenych interakcnich struktur). 3. Metoda pfimeho deleni souboru spociva v nalezeni dekompozice, ktera spliluje urcita, predem stanovena optimalizacni kriteria, nebo vychazi ze statist. pojmu smesi, jejiz parametry odhaduje a z niz vychazeji nasledna klasifikacni pravidla, nebo konecne vychazi z rozkladu grafu relaci (viz -.teorie grafo). 4. Relokacni postupy vychazeji z prijateho predchoziho reseni, ze zamemeho rozcleneni souboru nebo z nahodneho seskupeni do zvoleneho poctu vychozich skupin a postupnym pi'esouvanim prvku mezi skupinami hledaji optimalni rozmisteni splnujici pi'edem zvolene kriterium. 5. Postupy zalozene na -.faktorove analyze (Q-technika, vyuziti faktorovych sk6ru), -'metode hlavnich komponent a -.korespondencnl analyze. V rutinni analyze dat se casto pouziva postup hierarchickeho seskupovani a po rozhodnuti 0 poctu skupin se provadi relokace. Pro obzvlaste velke soubory se pouzivaji pi'iblizne postupy zalozene na redukci dimenzionality metodou hlavnich komponent, umisteni skupin po del os s naslednou nekolikakrokovou relokaci. Urceni metody zavisi na povaze dat a problemu, na velikosti souboru a ucelu a.s. U kategorizovanych dat se pouziva casto nejprve odhad latentnich faktoru metodou korespondencni analyzy a s jejich ciselnymi hodnotami se vstupuje do a.s. Postup a.s. rna nekolik kroku: a) definice objektu a urceni vlastnosti (promennych), operacionalizace pojmu homogenita a heterogenita, ktera je zakladem postupu, b) transformace promennych na zpracovatelny tvar (standardizace, kvantifikace atp.), c) vyMr metody a jeji provedeni, vyMr poctu skupin, d) validizace a kontrola vysledku, zjisfovani statist. vyznamnosti rozdilu a statist. testovaru homogenity, e) interpretace a pi'ijeti vysledku, resp. navrat ke kroku a), modifikace vstupu a nove i'eseni. A.s. se pouziva k odvozeni typologii, pro rozhodovaci postupy, predikci a diagnostiku, k vydeleni netypickych objektu souboru, ke studiu heterogenity a jejich latentnich faktoru a pro redukci informace. A: cluster analysis F: analyse des rassemblements N: Cluster-Analyse I: analisi dei raggruppamenti Lit.: Aldendeifer. M. S.: Cluster Analysis. Newbury Park 1984; Lebart. L. - Marineau, A. - Warwick. K. M.: Multivariate Descriptive Statistical Ana-

68

analyza statisticka mnohorozmerna lysis. New York 1984; Mandel, I. D.: Klastemyj analiz. Finansy i statistika. Moskva 1988.

Reh

a n a I y z ash I u k 0 v a viz analyza seskupovaci, taxonomie a n a I y z a sit u a en i viz definice situace, kompetence socialni an aly za so ci al n i ch

0

bias ti viz ekologie socialni

analyza socialnich siti -rychle serozvijejici specializace s hlubokymi koi'eny v antropologii, soc. psychologii a s-gii, ktera chape -'socialni sit jako strukturu soc. cinitelu a soc. vztahU a zabyva se sifovyrni vazbami. Soc. site maji dYe zakl. dyadicke formy: inkluzivni a vztahoYOU. U prvni existuji dva soubory, A, B, a vztahy v sitijsou podsoubory uspoi'actanych paru a, b, kde a paffi k A a b patri k B. lednoduche pnklady zahmuji individua pafficf k malym skupinam, fakulty patriei ke katedram, organizace k nar. ekonomikam atd. Pro druhy, relacni typ vazby existuje jednoduse jen jeden soubor A, vazby v siti jsou bud sei'azeny par, nebo neserazeny par a, b, kde a a b paffi k A. A.s.s. se zabyva obema druhy vazeb mezi mnoha ruznymi spol. objekty. Zakl. predpoklad, ktery sdileji sfl'ovi analytici, je, ze zalezi na strukture spol. uskupeni ve dvojim smyslu: jak jsou soc. cinitele umisteni v soc. siti a jaky vyznam rna struktura skupiny pro jeji vysledky. Pi'iklad lze najit v experimentalni praci 0 skupinach orientovanych na i'eseni ukolu, v nichz empir. manipulovane sifove struktury jsou zalozeny na jednoduchych vysledcich skupiny, jako je napi'. pi'edani informace vsem clenum skupiny. Centralizovane skupiny dokoncily ukol rychleji, pi'icemz individua nachazejici se v ruznych mistech skup. struktury hodnotila experiment ruzne (hlavnf ucastnici shledavali ukol zajimavejsfm nez ti, kdo byli na periferii). Struktura site musi byt obsazena v paradigmatu. Tento predpoklad byva ale spiSe postulovan nez uskutecnen. Analytiky soc. site muzeme rozdelit do dvou skupin: na ty, ktefi pouzivaji matematiku, ana ty, kteriji nepouzivaji. Obe skupiny objevily na konci 40. 1. -.teorii grafo zaroven s maticovou reprezentaci siti, avsak uziti matic se brzy stalo rozporuplnym a oM skupiny pouzivaly grafy casto jako metafory, uzitecne vizualni prostredky. Vynalez -'socialnich zprav (take kratce po 2. svet. valce) navedl vyzkumniky k vyberu individui z rozsahlych kolektivit a k ignorovani jejich strukturalnich zakotveni. Tento pnstup do znacne miry souvisi s vyvojem poeitacu a pi'ispel k relativnimu ustupu a.s.s., resp. k jejimu pi'esunu pouze do oblasti studia -'malych skupin. PoCitace (mikropocitace) pi'ispely ale na konci 60. a v pruMhu 70. a 80.1. k ozi-

veni a.s.s. Umoznily sil'ovym analytikum vyhnout se pnsnym limitum velikosti skupiny, Mzne zvladat i velke skupiny. Obnovila se pomeme ostra hranice mezi temi, kteri vyuzivaji a nevyuzivaji matematiku. V prvni skupine je v soucasne doM jiz obvykle vyuziti moznosti teorie gram. Tito vyzkumnici shledali, ze skup. teorie, semi-skup. teorie, kategorizace a algebraicka typologie jsou uZitecnymi nastroji pro znazomovani sifovych procesu a jejich pochopeni. Skupina vyzkumniku, ktei'i nepouzivaji matematiku, se mnohem vice zabyva bohatosti sifovych vazeb a detaily tykajicimi se zakotveni cinitelu ve vetsich strukturach. Oba pnstupy je ti'eba integrovat, aby se a.s.s. mohla stat zakladem obecne analyzy -'socialni struktury. Muze zahmout male skupiny, spol. instituce, interorganizaeni site, mezinar. vztahy, soc. strukturu vedy (napi'. i vztahy mezi vedci, kniznimi publikacemi a casopisy), system soc. podpory apod. Zkoumani soc. struktur pomoci a.s.s. je relevantnim s-gickym pi'istupem se znacnou vysvetlovaci schopnosti, smefujicim k vytvoreni obecne teorie sifovych fenomenu a jejich procesu. A: social network analysis F: analyse des rI!seaux sociaux N: Analyse des sozialen Netzwerks I: analisi dei reticoli sociali Dor

analyza spojenych mereni - tez analyza soucasnych ci spolecnych mei'eni - kvantifikacni postup -'mnohorozmerne statisticke analyzy kategorizovanych dat, ktery pi'irazuje hodnoty kategoriim nekolika promennych, jejichz kombinace jsou posuzovatelem (respondentem) hOdnoceny soucasne, tzn. ze je posuzovan komplexni pojem slozeny ze zvolenych dilcich promennych, nikolik tyto promenne jednotlive. Postup spociva v tom, ze posuzovatel hodnoti (pruazuje sk6ry), usporactava nebo porovnava kombinace hodnot, tj. komplexni promennou, jejiz dilci dimenze maji byt kvantifikovany. Posuzuje bud vsechny mozne kombinace (uplny plan), nebo jejich vybranou podmnozinu (dilci faktorovy plan, vetSinou tzv. orthogonalni plan). Kvantifikace vychazi z aditivniho modelu dilcich stupnic, ktere se skladaji do stupnice komplexniho pojmu, a je urcena tak, aby byla maximalizovana korelace souctu odvozenych sk6ni s daty. lde proto 0 kvantifikace, ktere jsou obsahove a interpretacne zavisle na vyznamu celeho vytvoreneho komplexu vlastnosti. Kvantifikaci lze provest pro jednotlivce, male skupiny i velke soubory respondentu. A.s.m. se pouziva predevsim pri mereni uzitku a ve -'vyzkumu trhu, ph hodnoceni obtizne kvantifikovatelnych a proti soM pusobicich entit v s-gickem a psychol. vYzkumu. Existuji ruzne varianty metody sberu dat i modelu analYzy. A.s.m. lze upravit i tak, ze kombinace vy-

brane k posouzeni respondentem jsou tvoreny a pi'edkladany pocitacem postupne a optimalne v zavislosti na predchozich odpovectich respondenta tak, aby kvantifikace byla dosazena co nejmensim poctem kroku se zajistenou mirou presnosti. A: conjoint measurement F: analyse des mesures conjointes N: Analyse verbundener Messungen I: misurazione congiunta Lit.: Aaker, D. A. - Day, G. S.: Marketing Research. New York 1986; Green, P. A. - Wind, Y.: Multiattribute Decisions in Marketing: A Measurement Approach. Hinsdale,lIl. 1973.

Reh

a n a I y z a s t a ti s tic k a m n 0 h 0 r 0 z mer n a - tez mnohorozmerne statisticke metody Ci vicerozmeme statist. metody - spolecny nazev pro postupy, metody a modely -'statisticke analyzy dat, ktere zpracovavaji udaje o vektoru promennych pro dany soubor (soubory) objektu (viz tez -'analyza statisticke rady, analyza dvourozmerne statist. rady). Cleni se na metody zpracovani ciselnych dat a kategorizovanych dat. Ciselne metody tvon 2 samostatne skupiny: metody zalozene na mnohorozmemem -'normalnim rozlozeni (klasicke metody, -'parametricke metody) a -'neparametricke metody, ktere nevyzadujf distribucnf ptedpoklady. Rozvijeji se take postupy zalozene na jinych predpokladech a postupy pro smisena data (ciselneho i kategorizovaneho typu). Robustni metody maji nfzkou citlivost na poruseni puvodnich distribucnich predpokladu. Hlavni a v praxi nejcastejsi ulohy a metody pro ciselna data: 1. testov{mi statistickych hypotez o prumerech (shoda empir. prilmeru s prilmerem hypotetickym, porovnani prumeru dvou ci vice promennych na jednom souboru, porovnani prilmeru dvou souboru, -'vicerozmerna analiza rozptylu (MANOVA); 2. ulohy 0 korelacnich maticich (parove nezavislosti vsech slozek vektoru, stejna korelovanost slozek, vymizeni parcialni -.korelace, shoda korelacnich matic, studium korelacnich retezcu a korelacnich seskupeni); 3. -.metoda hlavnich komponent; 4. mnohorozmerna -'regresni analyza; 5. -'faktorova analyza; 6. -'kanonicke korelace; 7. -'analyza kovariancnich struktur; 8. -'diskriminacni analyza; 9. -'seskupovaci analYza. Pro kategorizovana data jsou nejznamejsi tyto modely: a) Pearsonovy testy dobre shody a -.Iogaritmicko-linearni modely (i'esi obdobne ulohy testovani hypotez), b) -'modely logitove, probitove a dalSi prfbuzne modely (regresnf analyza pro dichotornickou zavislou promennou), c) -'korespondencni analyza, d) -'Guttmanov skalogram, e) -'analyza implikacnich struktur (studium implikacnich a ekvivalentnich vztahti mezi dichotomick)'mi promennymi), f) -'analyza latentnich tNd, g) -'analyza spojenych mereni.

69

analyza statisticke fady

K metodam a.s.m. pam take -tmnohorozmerne skalovani, pfip. take -tmetoda paroveho srovnani, -tanalyza vetvenych interakcnich struktur a -tdekompozicni analyza rezidui. Smyslem a.s.m. je postihnout objekty statist. souboru komplexne, vzhledem k celemu zvolenemu vektorovemu popisu - na rozdH od dHcich analyz a popisu jednotlivymi slozkami. Vysledkemje celostni popis a vyuziti infonnace 0 vztazich mezi promennymi. A: multidimensional statistical analysis F: analyse statistique multidimensionnelle N: multidimensionale statistische Analyse I: analisi statistica multidimensionale Lit.: Andel, J.: Matematicka statistika. Praha 1978; Bock, D. R.: Multivariate Statistical Methods in Behavioral Research. New York 1975; Boudon, R.: The Logic of Sociological Explanation. Harmondsworth 1974; Coombs, C.: A Theory of Data. New York 1964; Coxon, A. P. M.: The User's Guide to Multidimensional Scaling. London 1982; Enslein, K. Ralston, A. - Wilf, H. S. eds.: Statistical Methods for Digital Computers. 1977; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol.!., II. New York 1979; Hebdk, P. -HustopeckY, J.: Vicerozmeme statisticke melOdy s aplikacemi. Praha 1987; Puri, M. L. - Sen, P. K.: Nonparametric Methods in Multivariate Analysis. New York 1971; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: AnalyReh za kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986.

analyza statisticke rady - popis distribucnich vlastnosti statisticke rady, tj. Udaju 0 jedne promenne pro soubor pfipadu. Ucelem a.s.r. je sociologicka explanace a interpretace faktii 0 struktui'e statist. i'ady a vnitfnich vztazich pi'ipadu vzhledem k urcene vlastnosti. Typicke ukoly a metody a.s.r. pro ciselne spojite promenne jsou: 1. studium tvam rozlozeni a typu variability, urcovani modelu geneze rozlozeni: histogram cetnosti, testovani shody dat a modelu (napi'. Pearsonuv chi-kvadrat test, testy normality, Kolmogorovuv-Smimovuv test pro jeden vyber, Crameruv-von Misesuv test), kvantitove grafy, eifrovy diagram (graf lodyhy a listli), graf rozptyleni (krabickovy graf), odhad hustoty rozlozeni a prokladani kfivek histogramem; 2. charakteristiky statist. i'ady vzhledem ke stupnici mei'eni - poloha a variabilita: odhady prlimeru, medianu a modu, kvartilli, kvantilli (vcetne intervalli spolehlivosti), rozptyl, rozpeti, kvantilove rozpeti; 3. studium symetrie rozlozeni pomoci mer sikmosti, testli symetrie (Wi/coxovuv test, znamenkovy test, test dobre shody); 4. identifikace netypickych, vychylenych, extrernnich pozorovani za ucelem jejich opravy, vy louceni, oddeleni k jinym souborlim - metoda vnitfnich a vnejsich hradeb J. W. Tukeyho, testy pro atypicke pozorovani zalozene na distribucnich pi'edpokladech, pi'edevsim na nonnalite; 5. porovnani charakteristik statist. i'ady s hypotetickym pi'edpokladem (typicky studium odchylkoveho efektu): Studentuv t-test pro jeden vyber a chi-kvadnit test pro rozptyl (normalne rozlozena data), znamenkovy test, Wilcoxovuv test, robustni

anarchismus techniky (bez distribucnich pi'edpokladli); 6. identifikace obsahove relevantnich a statist. homogennich casti statist. i'ady - seskupovani Udajli na pfimce, odhad slozek statist. smesi vcetne odhadu jejich parametrU, rozlisovaci pravidla pro skupiny dat na pi'imce. Rozlisuji se -tmetody parametricke, zalozene na distribucnich pi'edpokladech (normalni, lognormalni, exponencialni atd. rozlozeni) a -tmetody neparametricke, ktere vychazeji z pofadi udajti statist. i'ady nebo jejich funkci a mohou byt pouzity i pro data, ktera se ziskavaji pi'imo jako pofadova; robustni a rychle vychazeji z uspofadane statist. rady a jejich charakteristik (kvantily). Pro kategorizovana dataje a.s.f. analyzou 1. stupne trideni, tj. analyzou cetnosti v kategoriich. Typicke ulohy a metody jsou: a) odhad cetnosti a role kategorii v rozlozeni znaku: graficke zobrazeni, majorantni a dominantni kategorie, medil,lnova kategorie a kategorie prlimeru, odhady cetnosti, jejich rozdilli a prlimerti (veetne intervalu spolehlivosti); b) charakterizace rozptylenosti a vniti'ni heterogenity souboru: nomvar, dorvar, var, entropie; c) analyza symetrie a posunu pro preferencni znamenkova data (napi'. prokazovani efektu preference: testy posunu a asymetrie, koeficienty asymetrie); d) ovei'ovani hypotez 0 hodnotach cetnosti (jednotlive i pro rozlozeni cetnosti): test dobre shody, znamenkove schema odchylek, koeficienty neshody. Techniky testovani se rozliSuji na tzv. pi'esne testy pro male soubory (napi'. Fishernv test, binomicky test) a asymptoticke testy pro velke soubory (napi'. chi-kvadrat test, test maximalni verohodnosti, rlizne fonny z-testli). Spec. metody a.s.f. se pouzivaji v pfipade, ze statist. fad a je uspoi'adana podle nejakeho vnejsiho kriteria, napr. u casove i'ady, hierarchickeho i'azeni, pfi geogr. hledisku atd. Zvl. tridou ulohje komparace skupin uvniti' statist. i'ady (analyza komparacni). Vhodnym a prehlednym zdrojem metod pro a.s.r. jsou zpravidla -tstatisticke tabulky. A: unidimensional statistical analysis F: analyse de la progression statistique N: eindimensionale statistische Analyse I: analisi statistica unidimensionale

analyza variance viz analyza rozptylu analyza variance vicerozmerna viz analyza rozptylu vicerozmerna

tilies of Categorical Data. Applied Statistics, 29, 1980; Sonquist, J. A. _ Morgan, I. N.: The Detection of Interaction Effects. Michigan, Ann Arbor 1964.

Reh

analyza sy s temov a viz pfistup systemovy

analyza vetvenych interakcnich struktur a n arc hie - (z tec. anarchia = bezvladi) - v pods tate - tez automaticka detekce interakci (AID) nebo metoda pi'edstava, model spolecnosti bez jakehokoliv uspoi'adani vetveneho dotazniku - pouziva metody -tmnohoroz- a organizace, kde individuum rna max. -tsvobodu, kde merne statisticke analyzy dat, jejichz cHern je: a) odhalit neni ti'eba podi'izovat se nonnam, pravidlum, konvencim postupnou hierarchii interakci mnoziny nezavislych pro- a zakonum, preferovanaje spontaneita, svobodna vlile. A. mennych k urcene zavisle promenne (resp. k vektoru pro- je radikalnim odmitnutim zasahli jakekoliv moci vcetne mennych); b) konstruovat optimalni (nejuspornejsi) vet- rnoralniho natlaku, ktery usmemuje jednani individua. Povene predikcni, resp. rezhodovaci (diagnosticke) schema; jem a. a jeho rlizne interpretace, event. metody uskutecc) nalezt rozklad souboru 0 malem poctu homogennich tfid novani a. jsou podstatnou soucasti anarchistickych teorii, (z hlediska variability zavisle promenne) urcenych kom- jet vznikaji v rtiznych smerech a proudech hlasicich se binacemi hodnot zavislych promennych, ktery rna vyso- k -tanarchismu. V beznem pouziti je pojern a. synonykou explanacni, resp. predikcni sHu ("maximalni" ve smys- mem pro dezorganizaci, chaos, bezz
analyza transverzalni viz analyza demograficka

Lit.: Breiman, L. a kol.: Classification and Regresion Trees. Monterey, Ca. 1984; Kass, G.: An Exploratory Technique for Investigating Large Quan-

Lit.: Hollander, M. - Wolfe, D. A.: Nonparametric Statistical Methods. New York 1973; LikeS. 1. - Laga, J.: Zakladni statisticke tabulky. Praha 1978; Quenouille, M. H.: Bystryje statisticeskije vycislenija. Moskva 1979; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986; Tukey, J. W.: Exploratory Data Analysis. Reading, Mass. 1977.

.

Reh

analy za struk tur alni viz strukturalismus analyza sveton azoro va viz nazor svetovy analyza sym bolicka viz strukturalismus

"spravedlnosti" a "vzajernnosti" (mutualismu), ktere maji tvorit zaklad soc., ekon. i moralni emancipace cloveka, je-

70 71

anarchokapi talism us

anarchismus metodologicky

jimz prostfedkem pak je spravedliva (plnohodnotmi) odmena za vykonanou pnici, spravedliva smena, bezurocny uver atd. a cHern spolecnost bez mocenskeho donuceni, bez organizace, ktera si nepodrobuje individualitu cloveka, spolecnost suverennich (neomezovanych) lidi, neboli a. U Godwina i Proudhona se vyskytuji vyrazne rysy ---tutopie. DalSim teoretikem a. poloviny 19. st. byl Max Stirner (Kaspar Schmidt), mladohegelovec, ktery ve sve stezejni praci ledinec a jeho vlastnictvi dovadi do dusledku koncepci "kritickeho ducha": individuum je sarno sobe ucelem, svet je jeho vlastnictvim, prostorem pro realizaci jeho zajmu; jakakoliv organizace spolecnosti, spol. pofadek, pfedstavuji omezeni a porobu. Stimerovsky a. byva oznacovan jako anarchoindividualismus. Nejvyraznejsi postavou anarchistickeho hnuti 19. st. je Michail A. Bakunin. Byl rov-nez ovlivnen mladohegelovstvim, takeA. Comtem a zejm. Proudhonem. Pusobil v fade revol. spolku, pozdeji zakladal vlastni anarchisticke organizace, napf. Tajny svaz internaciondlnich bratfi, Alianci socialisticke demokracie atd. Pfipoustel nasilf pfi likvidaei stavajici spol. organizace a statu. Kdyz byl v r. 1872 vyloucen se svymi stoupenei z Internaciondly, zaklozil vlastni Anarchistickou Internaciondlu. DalSi vyzn. osobnosti a. byl Petr A. Kropotkin, ktery smysl a cil anarchistickeho hnuti videl ve spoleenosti, v niZ bude svoboda individua limitovana uznanim priority spol. zajmu. Proto byva povazovan za pfedstavitele "kolektivistickeho anarchismu", resp. anarchokomunismu. Vyraznym smerem a. byl anarchosyndikalismus, jehoz pi'edstaviteli byli G. Sorel, H. LagardeUe a K. Friedeberg a podle nekterych autorU rovnezA. Labriola (svou praci Reformismus a syndikalismus). Anarchosyndikalismus zduraznuje zakladani odborovych (profesionalnich) organizaci delnictva, jejichz ukolem je usilovat 0 zlepseni materialniho postaveni delniku prosti'edky "hospodai'skeho boje" (v intencich social. teorii konce 19. st. a pocatku 20. st.) a ---tstavkami (generalni stavka muze spin it ulohu soc. revoluce). Anarchosyndikaliste odmitaji individ. teror jako v podstate nic nei'esici i klasicke formy polit. boje, vcetne existence polito organizaci, s vyjimkou syndikatu, jejichz ukolem je - po pi'evzeti moci formou generaIni stavky - organizovat hosp. zivot spolecnosti a vytvai'et pi'iznive podminky pro kult. a duchovni rozvoj lidi. Rada pi'edstavitelu radikalniho a. (napi'. E. Malatesto) odmitala spojovani a. se syndikalismem. Podle jejich nazoru a. muze nebo dokonce musi vyuzivat syndikalismu, ale pouze jako prosti'edku vlivu na masy. Vyraznym symptomem vsech smeru a proudu rozvoje a. byl silny antimilitarismus, ---tpacifismus. Modemi a., ovlivnen anarchistickou historii, zejm. ucas72

ti anarchistu ve span. obcanske valce, anarchistickym protifasistickym odbojem za 2. svet. valky a vyvrazdenim anarchistu v SSSR, se koneipuje koncem 50. I. 20. st. pi'evazne jako hnuti mladeze a castecne se pi'ekryva s jinymi hnutimi (---tbeatniky, ---thippies apod.). V 60.1., ovlivnen ---t"novou levici", opet vstoupil na polito scenu. Puvodni myslenky pi'imeho odstraneni statu ustupuji myslence samospravy duchovni, vyrobni a uzemni. Proto jsou anarchiste soucasnosti nazyvani tez autonomisty. Sousti'eduji se na diskreditaci statnich masinerii, ale i na ekologicke problemy, na vytvareni altemativniho zivotniho zpusobu, zasazuji se proti ---trasismu, sexismu, za zvii'eci prava. Soucasny a. je v zasade ideologii a zivotnim postojem mladych lidi, je jednou z ---tkontrakultur mladeze. Prosazuje se i prosti'ednictvim hudby, polito orientovaneho hardcore, rapu a reggae. Polito se anarchiste organizuji na federalistickem zaklade, pod pi'etrvajicim vlivem anarchosyndikalismu. Tento vliv je nejsilnejsi v romanskych a skandinavskych zemich, kde stale anarchosyndikaliste organizuji svobodne odbory ke generaIni revol. stavce odstranujici mocenske struktury. Modemi a. take transformuje polito cHe do individ. cHu. Realizuje se Zivotem v ---tkomunach a jinych skupinach, squathingem (viz ---tsquatefi) apod. Zastava daleko sirsi pojeti a. nez klasicky a. lako hlavni princip a cH vsak pi'etrvava snaha o osvobozeni jednotlivce (vsech jednotlivcu) od utlaku odeizujici moei a permanentni opozice vuCi statni moei. A: anarchism F: anarchisme N: Anarchismus I: anarchismo Lit.: Carter, A.: The Political Theory of Anarchism. London 1971; Heintz. P.: Anarchismus und Gegenwart. Berlin 1985; Kropotkin, P. A. : Der Anarchismus. Seine Philosophie. Sein Ideal. Berlin 1923; Read, H.: The Philosophy of Anarchism. London 1991.

tech, Lin anarchismus metodologicky - koncepce vypracovana v ramci ---tfilozofie vedy P. K. Feyerabendem ve vazbe na koncepce K. R. Poppera, T. S.Kuhna a I. Lakatose a soucasne v polemice s nimi. Snaii se na zaklade analyzy vyvoje ---tvedy a rozvoje lidskeho vedeni, zejm. vsak prosti'edky metateor. analyzy zduvodnit teor. pluralismus a zpochybnit jednostranne pojeti vedy jako vylucne formy adekvatniho lidskeho poznanf. N a Feyerabendove pojeti jsou zi'ejme vlivy nem. klasicke filozofie ajeji idea, ze do zkusenosti je vZdycky zabudovaoa urCita interpretace poznavajiciho subjektu, dale Wittgensteinovy koncepce jazykovych her, zejm. myslenky, ze jsme-li uvniti' nektere z nich, nedokazeme nic vypovedet 0 jejim celku a jejich prineipech, ale i vliv romantickych pi'edstav 0 uloze ---tgenia, ktery sam urcuje standardy a zakony sve sfery Cinnosti. Ve Feyerabendove a.m. se projevuji take zkusenos-

ti, ktere ziskal studiem historie, matematiky a astronomie ve Vidni, dramaturgie ve Vymaru a filozofie v Kodani. A.m. vychazi z jeho vlastniho reseni problemu tzv. -tteoretickeho jazyka a ---tobservacnfho jazyka, ktery poprve formulovali novopozitivisticti filozofove. Observacni jazyk pod Ie a.m. neni bezpredpokladovy, ciste zkusenostni, protoze je v nem vzdycky obsazeno urCite teor. vedenf. Potvrzene teorie jsou podle a.m. trivialni, zajimave jsou teorie vyvracene, protoze v souvislosti s nimi se lze napr. ptat, proc a jak doslo k jejich vyvraceni, jaky podil na jejich vyvraceni maji mimognoseologicke vlivy, jakou roli hraji spol. faktory v tom, ze nektere z paradigmat je akceptovano ---tvedeckou komunitou. A.m. pi'ijima Popperuv pozadavek permanentni a univerzalni kritiky existujicich teorii a radikalizuje jej tim, ze tvrdi, ze nejucinnejsi je kritika nejradikalnejsf. Radikalnejsi kritiku napr. fyzikalni teorie lze vsak vest spiSe z pozic mytologicke kosmologie nezjine fyzikalni teorie, protoze obe teorie sdileji spolecnou radu vychodisek, podstatnou cast ontologie, pojmoslovne vybavy atd. Vyznam neved., protived., fil., metafyzickych atd. teorii je podle a.m. mimoi'adny, protoze prave tyto teorie nabizeji nejdu!ezitejsi altemativy k existujicim teoriim. Formulace, tvorba altemativnich teorii (---tproliferace) je nejvyzn. pozadavkem pro vystavbu vedy. Vedu podle a.m.lze totiz budovat nejen na zaklade overenych empir. poznatkti, induktivne, ale take kontrainduktivne, totiz tak, ze k existujicim teoriim se programove vytvai'eji teor. aitemativy, i ty nejabsurdnejsf. Ve svych dtisledcich je a.m. antiscientisticky (viz ---tantiscientismus). Tvrdi, ze veda si jako instituce uzurpovala pravo rozhodovat 0 tom, co je a co neni prave poznani a co je a co neni spolecnosti a lidstvu prospesne, ve skutecnosti ale neexistuji prosti'edky, jimiz by bylo mozne zjistit, jak komfortni, klidny a zdravy zivot by mohly pi'inest formy zivota zalozene na my tech, vii'e v kouzelnictvi apod. Obdobne ideje v jinem kontextu formuluje take E. Morin, ktery zjisfuje, ze myticke a magicke derivace nemely za nasledek zakmeni cloveka, ale nekdy dokonce vedly k VYzn. objevtim. Veda rna k ---tmytu bliZe, nei jsou ochotni pi'iznat soudobi filozofove vedy. Podle Feyerabenda veda neni Popperovym "ti'etim svetem", tedy uhrnem objektivizovaneho, kritickeho a kritizovatelneho vedeni, ale spiSe ---tinstitucf, ktera se i'idi tymiz pravidly pi'eziti jako kazda jina byrokraticka struktura. Proto veda potlaCila altemativni formy vedeni a videni sveta. Vedci se proklamativne ridi urCitymi normami, ve skutecnosti ale delaji leccos jineho; akceptovane a proklamovane normy jsou nadto casto neurCite a rozvoji vedy dokonce skodf. A.m. proto tvrdi, ze vsechny formy racionality, a tedy i vsechny normy ved. prace, jsou hist. podminene a pi'e-

chodne, ze neexistuje zadna univerzalni racionalita a jeji hledani nevede k nicemu jinemu nez k vetam typu "vsechno je pi'ipustne" v kognitivnim, nikoli etickem smyslu. Teze "anything goes" je sloganem, ktery charakterizuje a.m. Podstata spociva v predpokladu, 'i.e jakekoliv feseni, jakakoliv strategie se nekdy, v nejakYch podminkach a v nejakem kontextu, mtize hodit, a proto je pfipustna. Libovolna teze muze sehrat ve vyvoji vedeni urcitou roli bez ohledu na to, zda vyplyva z logiky objevovani (Popper) nebo ze zakonitosti vyvoje vedy (Kuhn). Z toho tedy plyne, ze jakakoliv teorie rna ve vede sve misto, ze neexistuji dtivody pro odmitnuti jakehokoliv nazoru a ze neni myslenky a ani teorie, byf sebeabsurdnejsi, ktera by nemohla pfispet k rozvoji naseho vedenf. Feyerabendova koncepce a.m. se nekdy take oznacuje jako "epistemologickY" Ci dokonce "teoretickY" anarchismus. Feyerabend sam by dal pi'ednost terminu "metodologicky dadaismus". A.m. je s-gicky zajimavy spiSe svymi uvahami, ktere jsou situovany do oblasti ---tsociologie vedeni, nez pffmo svymi metodol. direktivami, ackoliv dobi'e zapada jednak do postmodemi atmosfery s-gickeho mysleni poslednfch desetileti, jednak do diskusi 0 teor. pluralismu jako faktickem, ale i zadoucim stavu s-gie jako vecty. S-gicke konsekvence se snaii vyvodit z Feyerabendova pojeti mj. 1. Niznik. A: methodological anarchism F: anarchisme methodologique N: methodologischer Anarchismus I: anarchismo metodologico Lit.: Feyerabend. P. K.: Against Method. Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge. London 1975; Niznik. J.: Socjo1ogia wiedzy. Warszawa 1989.

Pet an a rchoindi vid ualism us viz anarchismus, anarchokomunismus anarchoka pitalism us - nazev pouzivany pro atypicky druh ---tkapitalismu s "anarchistickymi" prvky, ktery nema svtij teoreticky model, realne se ale vyskytuje napi'. v obdobi systemovych vypadkti v tzV. postkomunistickych zemich na zacatku 90.1. 20. st. Vysvetlenijevu a. vyplyva z vymezeni a srovnani 3 hist. typti, resp. dimenzi kapitalismu: 1. typu ---tlaissez faire, postavenem na svobodne soutezi, s minimalni roli statu, omezujici se na vytvoi'eni legalniho ramce podnikani a intervenci v obi as tech, kde chybi soukroma iniciativa, protoze nepi'inaseji zisk (ide napi'. ooblast vychovy a obrany); 2. tzV. kapitalismu svobodneho trhu (free-market capitalism), charakterizovaneho monopoly, v nemz se liloha statu rozsifuje 0 podporu souteze a vypofactavani se s ---texternalitami, 0 usili zvysit alokativni efektivnost; 3. intervencionistickeho kapitalismu, postaveneho na pfedpokladu selhavani i v jinych 73

anarchokomunismus

smerech nez v alokativni efektivite a zasazich statu do majetkovych pray, rozdeleni duchodu a v regulaci pracovniho trhu, a to v zajmu stability systemu. Po zhrouceni komunistickych rezimii se po urcitou kratSi ci delSi dobu nerealizuje liplny model ani jednoho z uvedenych typii kapitalismu: centralni fizeni pfestalo fungovat, ale neexistujijeste pravni norrny regulujici ekonomickou cinnost, nebo existuji, ale jsou siroce ignorovany (viz tez -tekonomika druba), privatizacni aktivity probihaji spontanne, respektive jsou fizeny neforrnalnimi pravidly, objevuje se nelegalni soukrome vlastnictvi, jehoz nositele pouzivaji i fyzickych natlakovych prosrredkU (lidove se hovon 0 maflich ajejich metodach) apod. Uvedene rysy, respekt. vypadky, ktere lze charakterizovat pojmem a., se v jednotlivych postkomunistickych zemich vyskytuji v riizne mife a v ruznych kombinacich a jsou povazovany za prechodny jev. A: anarcho-capitalism F: anarcho-capitalisme N: Anarchokapitalismus I: anarco-capitalismo Por an a rc hok om u nis m u s - jeden z proudii -tanarchismu, liski se od anarchoindividualismu presvectcenim, ze svobodajednotlivce neni mozna bez -tsocialni spravedlnosti a dobrovolne -tsolidarity, ktere nezbytne vyzaduji i odpovidajici formy organizace spolecnosti. Podobne jako anarchosyndikalismus se vyslovuje pro revol. premenu spol. zivota, nezaklada ji vsak na cinnosti -todboru a na generalni -tstavce. Zakladatelem a. byl rusky anarchista Michail A. Bakunin, pfestoze sam tento termin jeste nepouzival. Bakunin navazoval na predchozi soc. myslitele s anarchistickymi sklony (predevSfm Pierre Josepha Proudhona), pozadoval vsak revel. odstraneni statu s jeho byrokraticko-centralistickou organizaci spolecnosti a vytvoreni volne federace autonomnich -tobcin a nejriiznejsich druzstevnich podnikii, tzv. -tkomun. Bakuninsky anarchismus se stal pozdeji zakladem nazorii Petra A. Kropotkina, jehoz stoupenci se zacali oznacovat jako anarchokomuniste. Take oni predpokladali soc. -trevoluci, smefujici k okarntitemu zruseni statu a soukromeho vlastnictvi vyr. prostredkii. Mista techto instituci mela zaujmout federace samospravnych komun, budovanych na principech "volne dohody", ktere by zavedly rozdelovani pod Ie potreb svych ucastniku. Pocatkem 20. st. dosahl a. jisteho rozsireni v deInickem hnut!, neboi byl povaZovan za radikalni protivahu k silicim reformistickym tendencim v radach soc. demokr. strano Tato situace se vytvofila predevsim v mene rozvinutych zemich (Rusko, Spanelsko, Italie apod.). Rust! anarchokomuniste se zlicastnili Rijnove revoluce po boku bolSevikii, pficernt pine podporili jeji hesla "tovamy delnikiim", "pUdu rolnikum" a "vsechnu moc sovetiim". Velmi zahy se vsak ostre postavili proti

74

angazovanost vefejna politice bolSevicke strany, smefujici k upevi'iovani nove statni moci. V teto souvislosti byla vyzn. zvl. Kropotkillova polemika s Leninovymi myslenkami, obsazenymi v diIe Stat a revoluce. Kropotkin otevrene odmitl statni socialismus bolSevikii jako system, ktery neni 0 nic lepsi nez klasicky statni kapitalismus. Predpovectel pritom, ze pouhe zestatneni vyr. prostfedku (nikoliv jejich realne zespolecensteni prostfednictvim samospravy) nejen neodstrani vykofisiovani a zotroceni pracujicich, ale naopak povede k jeho umocneni. Odpor anarchistickych sku pin proti bolsevickemu pojeti -tdiktatury proletariatu vyvrcholil v ozbrojenych vystoupenich behem obcanske valky 1918-1921 (Machnovo povstani na Ukrajine, vzpoura kronstadtskych mlmornikii). Mnohe z pozadavkii techto povstaui byly inspirovauy prave idejerni a. Totez plati i 0 tzV. barcelonske komune (l936-1937) behem obcanske valky ve Spanelsku. V soucasne dobe rna a. pouze okrajovy vyznam. Nektere z jeho principu se promitaji do praxe anarchistickych skupin, ktere usiluji 0 "vystoupeni ze systemu" prosrrednictvim zakladani komun jako specif. sidelnich a v mnohem mensi mire i vyr. spolecenstvi. A: anarcho-communism F: anarcho-communisme N: Anarchokommunismus I: anarco-comunismo Lit.: Bakunin, M. A.: Vybor ze spisil. 1903; Kropotkin, P. A.: Pospolitost (Vzajemna pomoc). Praha 1922.

Vot anarchosyndikaIism us viz anarchismus, anarchokomunismus, demokracie prumyslova, socialismus samospravny ana tomie p oIi ticka - (z lat. anatornia, to z i'ec. anatome =rozseknuti) - pojem zavedeny postmerkantilistickym ekonomem W. Pettym jako synomymum pojmu -tpoliticka aritmetika. Pouziti terrninu "anatomie" navazuje na hojne, od antiky se prosazujici paralely mezi fyzickym a polit. telem (viz napi'. Leviathan T. Hobbese), tehdy bezne rozsirene v angl. fil. literatui'e. Dnes se pojem a.p. vubec neuziva. A: political anatomy F: anatomie politique N: politische Anatomie I: anatomia politica Lit.: viz --->aritmetika politickli, --->merkantilismus.

Lin ancien regime viz dejiny socialni andragogika - (z i'ec. aner, genitiv andros =muz)doslova vedeni ci vychova muzu, coz bylo pozdeji rozsrreno na vychovu dospelych lidi vubec. A. je chapana jako teorie -tvzdelavani dospeIych, jako ved. disciplina a studijni obor, nekdy take jako sam proces vzdelavaui dospelych.

Terrnin a. je nicmene vyrazem snahy odliSit oblast vzdehivani dospelych od -tpedagogiky jako vedy 0 vzdelavani deti a mladeze. Za predchUdce a. byva oznacovan J. A. Komensky a jeho idea celozivotniho vzdelavani. V soucasnem pojeti a. se odrazeji vlivy osvicenskeho pfistupu ke vzdelani jako faktoru pi'emeny sveta. Urcujici lilohu hraly i vlivy -tsocialni pedagogiky. Na rozdil od pedagogiky, ktera vznikla deduktivni cestou z filozofie, se a. vyvijela induktivne a empiricky z praktickych potreb soc. hnuti jako reflexe konkretnich aktivit lidovych vzdelavacich sdruzeni piisobicich mezi dopelymi zvl. od poloviny 19. st. Tehdy se v nem. prostredi objevuje i vyraz a. Pozomost venovana vlivu soc. prosrredi ve vychove zaklada zv!. spi'iznenost a. se -tsociologii. Anglosaska tradice si vsima konkretnkh soc. problemii, ale klade vetsi duraz na psychologii. Pozomost byla venovana zvl. otazkam uceni dospelych (E. L. Thorndike). Uz v mezivalecnem obdobi se realizovaly vyzkumy motivace k uceni a efektivnosti metod. V nem. kult. oblasti doslo po 2. svet. valce k rozvoji a. Mezi jeji vyzn. predstavitele tu patri H. Hanselmann, ktery zdiirazi'iuje jeji nezavislost na obecne pedagogice a akcentuje individ. pi'istupy k dospelym a Cinnost poradenskou. F. Poggeler uznava pro a. pedagogiku jako vychodisko. Formovani cloveka chape jako peci, vedeni a vzdelavani, t.j. forrnovani ducha, pricemz to posledni se tyka dospelosti a je to funkce andragogicka. Poggeler klade duraz na institucionalni formy vzdelavani dospelych i na fil. a antropol. vychodiska. Andragogicka teorie se rozvijela i v Holandsku (Ten Have), v USA (M. Knowles), ale take napi'. v zernich byvale Jugoslavie a v Polsku. V rilznych kontexech byla ovlivnovana behaviorismem, marxismem, s-gii vecteni. Znacny vliv na a. mela zejm. -tkriticka teorie a koncepce zivotniho sveta (viz -tLebenswelt), -tsymbolicky interakcionismus, -tstrukturalismus i -tpostmodernismus. W. Leirman rozlisuje mezi ruznymi smery v teorii i praxi vzdelavani dospelych 4 kultury: kulturu expertu, kulturu inzenyril, kulturu proroku a komunikativni vzdelavani. V pohledu a. je dospely clovek, ktery se vzdelava, autonomni osobou. Vzdelavani dospelych je tedy zalozeno na partnerstvi a odpovednosti. Specifika a. se objevuji ve srovnani s pedagogikou v oblasti cilu vzdelavani, v jeho obsahu a ve zvlastnostech jeho utvai'eni, pfedevsim v jeho promenlivosti. Je to i problematika -tsebevzdelavani. Spolecnym zajmem se s-gii jsou zejm. dusledky soc. zmen pro vzdelavani dospelych, zvl. jejich rozsah, zrychlovani, slozitost. Podstatna je otazka, nakolik vzdelavani dospelych tyto zmeny sarno podnecuje. S-gicke aspekty rna i vyzkum systemu vzdelavani dospeIych, ulohy vzdelani v prilbehu Zivotnich drah a v soc. mo-

bilite a vzdelavaci poti'eby cilovych skupin. Rozvoj profesniho vzdelavani stav! do popredi potreby personalniho rizeni a vztah a. a -tmanagementu. Soucasna a. rna vyrazny interdisciplinarni charakter a vyznacuje se snahou o vlastni profilaci a integraci do podoby ucelene teorie. Vsichni andragogove prosazuji pi'inejmensim autonomni postaveni teto discipliny v ramci vect 0 vychove, nektei'i jeji uplnou samostatnost. Zejm. od 70. 1. pronika a. na univerzity, kde vznikaji samostatne katedry ci oddeleni. Spolu se studiem se rozviji i vyzkum. Obecna a. zkouma predmet, principy, likoly a cile vzdelavani dospelych. Rozvijeji se takova odvetvi jako dejiny andragogiky nebo komparativni andragogika, specializace jako gerontagogika (vzdelavani senioru). A. je studijnim oborem i na ces. vysokych skolach a rna na nich svoje vM.vyzk. pracoviste. A: andragogy, adult education F: andragogie N: Andragogik I: andragogica Lit.: BeneS, M.: Uvod do andragogiky. Praha 19%; Kotdsek, J. -Skoda, K.: Teorie vzdeliiviini dospelych. Praha 1966; Leirman, W: Ctyl'i kultury ve vzdelavani. Praha 1966; Pijggeler, F.: Einflihrung in die Andragogik. Ratingen 1957; Skoda, K.: Kapitoly z dejin andragogiky. Praha 1996. Vym

an e k dot a Ii s m u s - (z i'ec. anekdota, coz je nazev pro "dosud nevydane historky" 0 zivote na cisai'skem dvore byzantskeho historika Prokopiuse ze 7. st.) - metodol. tendence zduvodnovat s-gicky obsazna tvrzeni nedostatecne overenyrni a validnirni Udaji, popi'. nepostacujicim mnozstvim udaju. Zejm. v dilech protosociologicke povahy byvale obvykle dokladat klicova tvrzeni ilustrativnim vyberem hist. pi'ikladu, vesmes z klasickych antickych textu. Tento zvyk je rozsii'en dosud, byi v ponekud jinych podobach. Vetsinou se a. hodnoti jako ved. nepripustny. U nekterych kvalitativnich metod, ktere se pouzivaji zejm. pfi fenomenologicke prezentaci, je vsak povazovan za legitimni postup. A: anecdotalism F: anecdotisation N: Anekdotalismus I: aneddotica Lit.: Baertlet, F. C. - Lingren, F. J. - Thoutess, R. H. eds.: The Study of Society, Methods and Problems. London 1944.

Lin an gazov anos t rejna

0

b canska viz angazovanost ve-

an gazovan ost verej n a - (z fro engager = zavazat se, pi'imet, popi'. engage = zapojeny) - termin pouzivany v byvalych social. zemkh pro zapojeni do tzv. vei'. prospesne cinnosti, pi'ip. pro zapojeni aktivni, iniciativni. Nekdy byla a.v. vztahovana pouze k polit. Cinnostem, resp. k spo!. aktivitam demonstrujicim pozitivni postoj k danemu polit. znzeni. Nedocenovany byly napi'. takove aktivi-

75

anomie

anglikanismus

ty, jako pnke s detmi a mladezi, pnke v zajmovych organizacich vubec, a aktivity, ktere mely charakter zaliby, zabavnosti, mohly phnaset osobni uzitek, vyplyvaly z profese apod. Obecne lze a.v. chapatjako ver. zaujeti postoje k tzv. -tvecem verejnym, pfip. implikujici vnitmi zaujeti, silny zajem 0 dany problem ci cinnost, identifikaci s Ufcitym -tverejnym zajmem. V tomto smyslu je blizkym pojmem obeanska angazovanost (viz -tobean). Opakem a.v. je ver. pasivita, utek do -tsoukromi. Pojmy "politicnost" a "apoliticnost" jsou vyznamove uzsi nez a.v. aver. pasivita, i kdyz se tyto dYe dimenze casto zameiiuji. Otazka angafovanosti se vyskytuje aje teor. reflektovana i v oblasti umeni a vedy (viz -tsociologie angazovana). A: public involvement F: engagement public N: offentIiches Beteiligtsein, offentliche Partizipation Engagierung I: impegno pubblico Vod an g I i k ani s m u s - nabozenstvi prislusniku anglikanske cirkve (Church of England), ktera je razena k -tprotestantismu, z jeho vetvi je vsak relativne nejblizsi cirkvi katolicke. Vzniklajako statni cirkev v Anglii v 16. st., v dobe -treformace. Je prikladem vzniku nove -tcirkve "shora", pusobenim statni moei, a pl'ikladem ponekud nasilne dekatolizace. K odtrfeni od katol. cirkve vedli Jindhcha VIII. osobni spory s papezem a polito zajmy. Puvodne takto vznikla jakasi "narodne katolicka" cirkev, ktera se od nmske odlisovala v zasade jen vlastni jurisdikci, teprve pozdeji prijala i ve verouce reformacni principy (pres odpor sveho "zakladatele"). Tyto vlivy se sverazne spojily. Hlavou a. je angl. kral, ktery jmenuje biskupy, primasem je arcibiskup canterburskY. Anglikani sdHeji protestantskou ideu spaseni osobni virou a zrusili celibat knezi, zachovali vsak bohatsi liturgii, nez jaka je obvykla v protestantismu. V anglikanske cirkvi existuji 3 proudy: "cirkev vysoka", nejblizsi -tkatolicismu, "cirkev nizka", ktera rna blizko k -tpuritanismu a -tpietismu, a "cirkev siroka", s nejvolnejsimi konturami, nejblizsi -tekumenismu. Celkem v 16 zemich sveta existuji relativne samostatne anglikanske cirkve (v USA je to tzv. episkopalni cirkev), sdruzene od r. 1867 v Anglikdnskj svaz cirkvf. A: Anglicanism F: anglicanisme N: Anglikanismus I: anglicanesimo Lit.: viz -->protestantismus, -->reformace.

Vod

animace kultury viz osveta ani m ism u s - (z lat. anima = vanek, duch, duse, zivot) _ myslenkovy (fil.) system, podle ktereho je kafda vec fizena duchovni silou nebo -tdusi, resp. doktrina G. Stahla,

podle niz jsou zivotni a psych. pochody rizeny myslici dusi; z antropol. hlediska pak veskere duchovni smery -tpfirodnich narodu, projevujici se v nabozenstvi, magii, totemismu, fetisismu apod. v sirokem rozpeti, v pods tate od -tkultu predku az po -tpolyteismus. Obvykle se a. spojuje s puvodem lidstva, jako by slo 0 nejranejsi, primitivni nab. predstavu. Od dob A. Comtea je mysleni tzV. -tprimitiva charakterizovano neschopnosti vysvetlovat jevy kolem sebe. "Primitiv" se domniva, ze svet je rizen temnymi silami neovlivnitelnymi vlastni vuli, ze je pIny duchu, dobrych i zlych, jejichz zivotni energie je ovladatelna pouze magickymi -tobrady. Dlouho se vehlo, ze a. vede ke kouzelnictvi az k magii, jejichz cHern je ovladat mysteri6zni sHy, a take k -tpovenlm, -ttabu atd. Z takto pojimaneho a. se v procesu rostouci personifikace zrodil -tfetisismus, totemismus (viz -ttotem), -tmytologie a rUzna -tnabozenstvi. Uvedene pojeti a. je vsak znacne nepresne, protoze nedostatecne charakterizuje nebo dokonce zkresluje nab., soc. a kult. predstavy pfir. narodu, proto se postupne od neho v antropo!. literature upousti. A: animism F: animisme N: Animismus I: animismo Lit.: Durkheim, E.: Les fonnes elemantaires de la vie religieuse. Paris 1925; viz tez -->fetisismus, -->mytologie, -->totem.

Jus

ani m usa ani m a viz archetyp, psychologie analyticka an keta - (z fro enquete) - v sirokem pojetijakekoliv -tdotazovani standardizovanymi technikami, vetsinou s pouzitim dotazniku. Toto siroke pojeti je blizke tomu, jak chape a. nejsirsi verejnost. UZSi pojeti spojuje a. s dotaznikovymi akcemi sdelovacich prostredku (rozhlasu, televize, noyin, casopisu), se spec. formou zarazeni dotazovanych do zkoumaneho souboru tzv. -tsamovyberem a s jednoduchym typem otazek, kterych nebyva rnnoho. Pro a. v tomto uzsim pojeti je charakteristicka min. kontrola vyberu dotazovanych a procesu vypliiovani anketniho dotazniku. Puvodne a nejcasteji byla a. pouzivana pro zjisiovani reakce ctenaru Ci posluchacu na urCity nazor, porad apod., pozdeji pro analogicke cHe v dalSich oblastech, napr. pro sledovani nazoru odborniku na nejaky problem, pro zkoumani ucinnosti propagacnich akci, pri vyzkumu polito postoju i ph ziskavani dopliikovych informaci k hlavnim technikam s-gickeho seti'eni. Ve srovnani s technikou -tdotaznikoveho setreni pouziva a. vetSinou -tuzavrene owky umoziiujici snadnou orientaci v problemu a rychlou odpoved. Pouziti -tfiltracnich otazek neni vhodne. Protoze ph aplikaci a. neni kontrolovan vyber respondentu, nelze zpravidla hodnotit -treprezentativitu vyberoveho souboru stejnym zpusobem jako pri setrenich zalozenych na

metodach -tpravdepodobnostniho vYberu. Vychyleni vyberoveho souboru je v a. dana nejcasteji: 1. intenzivnejsim zapojenim osob, ktere maji potrebu realizovat se V kontaktech s nejakou (mnohdy libovolnou) instituci (mohou to byt osoby s omezenym spektrem soc. vztahu, tedy duchodci, zeny v domacnosti i grafomani apod.); 2. vyssim zastoupenim sku pin s vyhranenymi postoji ke zkoumanemu tematu. Zavafnym limitem a. je jeji mensi navratnost, tj. nevyhodnejsi pomer mezi poctem rozeslanych a vyplnenych dotazniku, ktery rna ovsem svoji s-gickou vypovidaci hodnotu (napr. 0 aktualnosti tematiky, zainteresovanosti ruznych soc. skupin, "choulostivosti" tematu apod.). Zkoumani navratnosti a. a jejimu zvysovani se venuje systematicky B. Z. Doktorov. Navratnost a., pohybujici se na urovni 1-3 % nebo i nizsi, je zvysovana zpravidla prislibern urCitych odmen, slosovanirn vyplnenych a. apod. (vyjimecne lze dosahnout navratnosti pres 50 %). Podle typu pouziteho komunikacniho prosti'edku se rozlisuje a. novinova, postovni, rozhlasova a predavana (mivstevnikum vystay Ci kult. a jinych akci). Tzv. telefonni anketa spliiuje uvedena kriteria uzsiho vymezeni a. jen zcasti, protoze muze mit zcela reprezentativni formu. Z hlediska organizace seti'eni lze rozlisit napr. a. anonyrnni ci neanonymni, slosovatelne apod. Ph priprave a. je nutno krome beznych pravidel pro sestaveni dotazniku brat v uvahu i speeifiku zpusobu distribuce a. v potencialni zkoumane populaci. Pri tistene podobe a. jde zejm. 0 vyraznou a srozumitelnou grafickou upravu. Dale je ti'eba vazit okamzik realizace a., lhUty pro vyplneni a zpetne odeslani dotazniku vyzk. instituci. Casovy faktor hraje v navratnosti a. roli stejne vyznamnou jako vyber mista, situace rozdavani a. a jeji vhodne uvedeni, vysvetleni. S-gicka analyza odpovedi a. byva provadena vetsinou standardnimi metodami poCitacoveho zpracovani, ktere umoziiuji rychle poskytnuti jednoduche informace. Metodo!. je zajimave zkoumani demogr. a soc. struktury respondentu a. I kdyz v s-gickych vyzkumech rna a. ve srovnani s ostatnimi postupy jen dopliikovy vyznam, u nekterych temat pri pozadavku rychle orientace v problemu je nezastupitelna. A: survey, opinion poll F: enquete N: Umfrage I: inchiesta, indagine Lit.: viz -tdotazovani, -ttechniky sberu informaci.

Dvo

an 0 m i e - (z rec. a- =ne ; nomos =zakon) - takovy stav spolecnosti, kdy prestavaji platit zakony. Pojem a. vznikl jako novotvar v teologicke literature pozdniho stredoveku kde oznacoval stav bezzakonosti a bezuzdnosti nejen v pravnim, ale i v moralnim ci spiSe normaInim smyslu,

kdyz presrnvaji platit dosud uznavana pravidla souziti, kte-

ra jsou chapana jako samozrejma, predpokladana. Do s-gie pojem a. zavedl fr. sociolog E. Durkheim, aby jim oznacil nedostatecne -tsocialni regulace. Soc. a individ. psychicka rovnovaha cloveka zavisi na mITe jeho identifikace s urCitym soc. prostredim. Socialni je pod Ie Durkheima oblasti hodnot, norem, vzoru, pravidel, modelu chovani, ktere cloveku predpisuji jeho soc. a zivotni orientaci, a -tspolecnost je proto neco vyssiho, nadindivid., posvatneho (sacrifie). ,,Individualni" je charakterizovano subjektivnimi zajmy a poti'ebami, ktere mohou byt optimalne uspokojovany jedine v souladu s normativne stanovenymi pozadavky spolecnosti. Aby tento stay mohl nastat, musi byt -thodnoty a -tnormy presne, adekvatne stanoveny a dodrzovany. Jestlize tomu tak neni, nastava chaos, zmatek, stav a., ktery vede k pocitu osamocenosti, strachu, k odchylnemu jednaru. Je to soc. patologicky stay, "socialni nemoc" (viz tez -tpatologie socialni). Pojem a. nebyl u Durkheima vymezen jednoznacne od sameho pocatku. Nejprve se objevuje v jeho studii 0 -tdeIbe prace (De la division du travail social, 1893). A. je zde stavem absence spol. soudrfnosti, solidarity, vyvolanym v moderni spolecnosti delbou prace a vedoucim k narustani rozdHu v zivotnim stylu, mysleni, citeni apod. Je porusenim zak!. soc. vlastnosti cloveka, jeho tendence k soudrfnosti s ostatnimi. Hlavni praci, ve ktere se Durkheim zabyva a. a kde je podana jeji zakl. analyza, je studie 0 -tsebevrazde (Le suicide, 1897). Durkheim zde rozlisuje mezi egoistickou sebevraZdou, motivovanou pretrfenim vazeb jedince (ego) k druhym, altruistickou sebevrazdou, charakterizovanou zduraznenim pocitu identity se soc. skupinou, ktery vede af k odhodlani obetovat za ni svuj zivot, a anomickou sebevrazdou, k niz dochazi v dusledku poruseni soc. rovnovahy, tedy prudkeho otresu zivotniho standardu, a to jak v doM hosp. krize, tak i v obdobi vysoke konjunktury, v okamziku, kdy prestavaji platit zavazne normy chovani a soudrfnost skupiny (viz -tskupinova koheze) ci vetSiho spolecenstvi se rozpada. A. je stavem vyvolanym rozpadem hodnotovych a normativnich systemu. V interpretaci Durkheimovlje to realny soc. stav. V pozdejsich studiich analyzuje Durkheim procesy a. a soc. integrace. Povazuje je za komplementarni. Jestlize soc. integrativni procesy odchylne jednani vylucuji jako soc. patologicke a skodlive, pak v situaci a. muze byt odchylne jednani i zakladem pozitivnich zmen cele spo!. struktury. Stay a. je tak symptomem toho, ze se urCite formy soc. zivota vycerpaly, ze jsou zastarale, nezivotne, preiile a ze je treba je zmenit. Druhym vyzn. sociologem, ktery venoval pozornost pojmu a., byl R. K. Merton. Predevsim jeho zasluhou se roz77

76

anonymita

anomie

sfi'ilo pouzfvanf tohoto pojmu v soucasne s-gii. Merton povazuje a. jen za dusledek tlaku urcite soc. struktury na soc. jedince, ktery se projevuje tim, ze nuti spfS k nonkonformnimu nd ke konformnimu jednani. Tam, kde jsou disproporce mezi pozadavky soc. struktury a konkretnim jednanim, dochazi k odchylnemu jednani, tedy k jednani soc. nekontrolovatelnemu (viz tez -+socialni kontrola). Modernf spolecnost musf podle Mertona (vzhledem ke sve slozitosti a obtizne kontrole jednani) s moznostmi odchylneho jednani poCitat. Vznika anomicka situace. Merton sam se pokousi pod at skalu zakl. 5 typu -+adaptace na anomickou situaci v ruznych typech jedmini: konformita, inovace, -+retreatismus, ritualismus, rebelie. V pozdejsieh pracich vypousti (na zaklade rozsahle diskuse) z adaptacnich mechanismu konformitu a rebelii, chm redukuje jejich pocet na 3. Mertonova teorie a. je v zap. s-gii povazovana za nejvyzralejsi a nejrozvinutejsi. Na jejim zaklade bylo zkonstruovano nekolik skal mefeni a., z niehz nejznamejsi je skala L. Srolea. Tato skala a Mertonova typologie jsou nejcasteji pouzivanymi nastroji pfi vyzkumu a. Mertonova teorie a. se stala impulsem pro fadu empir. vyzkumu, jejichz cilem bylo pl'edevsfm zmapovani stavu a. v rUznych soc. skupinach (zejm. etnickych), vrstvach a generacich. Je take vyuzivana napf. pfi vyuce angl. jazyka a v procesu adaptace imigrantu na sociokult. podminky USA s cilem minimalizovat destabilizujici jevy a tedy i moznosti rozsifovani deviace a patologie v soc. skupinacho DalSi pfedstavitel -+strukturalniho funkcionalismu T. Parsons se zabyval a. jako zakladem fasizace soc. zivota (Essays on Sociological Theory, 1964). Zkoumal a. ve specif. kontextu situace nem. spolecnosti pfednacistiekeho a nacistiekeho obdobL A. muze byt podle Parsonse konsekvenci temer kazde zmeny soc. situace, ktera podryva dfive ustalene definice situace, ustalene formy zivota ci symboly. A. je v zap. spolecnostech spojena hlavne s procesem racionalizace (pojem M. Webera), cozje novy, rozpinavy vyvojovy trend, ktery muze v kaMe spolecnosti vyvolat vice ci mene trvalou a hlubokou a. Zatimco ve vetSine zap. spolecnosti byla racionalizace spolupficinou evolucniho charakteru zmen a pokroku, v Nemecku byla jadrem krystalizace revel. situace a vitezstvi antihumanisticke a antidemokr. orientace. Skutecnost, ze ucinil objektern svych analyz zcela jinou spolecnost nez Durkheim ci Merton, umoznila Parsonsovi postfehnout nove podoby, mechanismy, zdroje a dusledky a. Pojeti a. obohatil take D. Riesman ve sve praci Osamely day (1950), v niz problem a. pfedstavuje jeden z aspektu sirsi analyzy soc. charakteru. V Nemecku narazilo am. pojeti a. na kritiku. Pojem a. nove analyzoval mj. H. P. Dreitzel. Z kritiky pfi78

lisneho zduraznovani uznavanych spol. norem v Durkheimove, Mertonove a Parsonsove pojeti a. vyvinul teorii, ktera pfiblizuje pojeti a. fenomenologicke sociologii. A. je podle neho stav nejistoty 0 normach urcite interakcni situace, v nfz je moznost roloveho chovanf nejista nebo se uplne ztraci. Existujf ruzne stupne a., od docasne orientacni nejistoty, kteraje pi'ftomna v mnozstvi kaZdodennich interakcnieh situaci, az po stav, kdy je obvykle chovanf uplne potlaceno. Dusledkem a. je porucha vzajemneho roloveho chovani a tim i situacnfho kontextu interakce. Abychom mohli 0 a. mluvit, musi byt objektivni dezorientace take subjektivne prozivana jako utrpeni (Leiden). V anomicke situaci je interakce znemoznena, dochazi k vynucene orientaci a posleze, kdyz se nelze vyhnout kontaktu, vznikaji anomicke konflikty. Dusledkemje vytvai'eni vlastnieh norem a technik kontroly situace, ktere je trvale mozne pouze v ramci vytvafeni malych soc. skupin z vlastni subkulturou. Pficinou a. je podle Dreitzela bud izolace, kteni vznika ze soc. deprivace, nebo zruseni vyhod vyplyvajicich z urcitych soc. roll. 0 pfesne vymezeni pojmu a. se vedou vlekle spory. Jejich pficina tkvi v tom, ze a. je pro fadu psychologu psych. stay, ktery se projevuje pocity osamelosti, cizoty, bezmocnosti, i kdyz nevylucuji, ze muze byt vyvolan soc. situaci. Psychologove Mc Blorry a Schaar navrhli ruzne skaly na mefeni psych. a. Spory vychcizeji jiz ze starsich reakci na Durkheimovo pojeti anomicke sebevraZdy. Jako jeden z prvnich, kdo vystoupil s moznosti chapat a. jako psych. stav, byl Durkheimuv zak M. Halbwachs. Zatimco Durkheim uvazoval pouze 0 velmi obecnych motivacnich komplexech, jako byly napf. nestabilita spolecnosti, poruseni jeji rovnovahy apod., zminuje se Halbwachs spiSe 0 soc. psychol. problemech pfizpusobeni a nepfizpusobeni. Ty podle nej vsak vylucuji psychiatricke vysetfeni, nebot lze obecne pfedpokladat, ze take dusevni zdravi je vysledkem vzajemneho pusobeni osobnosti a jejiho soc. okoli. Pojem a. se pouziva take v psychiatrii, pi'fp. defektologii. Vyjadfuje neschopnost rozpomenout se v feci na obecna pojmenovani, vybavit si --+jmena (a-nomia). Je to jedna z fecovych vad, zahmuta pod afcizii ci afrazii. S pojmem a. se muzeme setkat take ve fil. koncepci tzV. anomismu (1. M. Guyau) a v teorii vychovy S. Hessena. A: anomy, anomie F: anomie N: Anomie I: anomia Lit.: Dreilzel. H. P.: Die gesellschaftlichen Leiden und das Leiden an der Gesellschaft. Stuttgart 1980; Durkheim. E.: (1893) De la division du travail social. Paris 1926; Durkheim, E.: (1897) Le suicide. Paris 1930; MerIon. R. K.: (1949) Social Theory and Social Structure. New York 1968; Parsons. T.: Essays on Sociological Theory. Glencoe 1964; Riesman. D.: (1950) Osamely dav. Praha 1968; Rilserl. G.: Die Antinomien des Anomie konzepts. Soziale Welt, 20,1969; Simon. W. - Gagllon. J. H.: The Anomie of Affluence: a Post-Mertonian Conception. American Journal of Sociolo-

gy,82, 1976; Srole. L.: Social Integration and Certain Corollaries: an Exploratory Study. American Sociological Review, 21, 1956; Szajraniec. K.: Anomia - przesilenie tozsamoSci. Jednostka i spoleczenstwo wobec zmiany. Torun 1986.

Much, Mil, Bay an 0 n y m it a - (z fec. anonymos; slozeno z an- a onoma = jmeno) - obecne utajeni totoznosti osoby ci instituce, je-

ji vystupovani Ci prezentovani jako "bezejmenne". A. se vztahuje k veL projevu - vysloveni nazoru, provedeni rozhodnuti, sepsani dila, dopisu nebo provedeni nejakeho jineho Cinu. Prakticky se a. projevuje tim, ze puvodce pfislusneho vytvoru, cinu neni vel'. znam, pfip. neni vubec identifikovate1ny. A. muze byt zamema i nezamerna, dobrovolna i vynucena, zpusobena tim, koho se tyka, i nekym jinym. Nezamerna a. se vyskytuje hlavne v historii a vyplyva zcasti z neuplnosti hist. pramenu, zcasti z toho, ze v urcitych dobach a spolecnostech nebyla individualizace nekterych projevu povaZovana za dulezitou, a proto nebyla uvcidena ve vseobecnou znamost. Tykalo se to zejm. umel. del (viz tez -+autorstvi). Zamerna a dobrovolna a. je motivovana nejcasteji obavou z postihu za pl'ekroceni urCitych spol. norem danym cinem (dilem) nebo ochranou vlastniho soukromi, pl'ip. i plnou identifikaci s urCitou instituci vedouci k potlaceni prezentace vlastniho ja nebo k respektovani nebezpeci, ze by spojovani daneho cinu (popi'. sluzby) s danou osobou mohlo poskodit nejakou jinou osobu, instituci, ztizit dosaZeni cile apod. Nedobrovolna a. byva bud dusledkem pfimeho pl'inuceni, resp. vydirani, nebo se vyskytuje jako vychodisko z dilematickych situaci, kdy lze prezentovat vlastni dilo bud bezejmenne nebo vubec ne. Je to situace typieka pro ty umelce nebo vedce v tzV. totalitnieh spolecnostech, jejiehz vel'. prezentace je zakazana. A. se tak stava pozitivni simulaci zaporneho -+labellingu. Pro nektere totalitni spolecnosti je take typicka a. skryvajici se pod znackou "a kol.". Je projevem ideologie -+kolektivismu, vyzadujiciho potlaceni vlastni individuality, realne ale casto vede k uteku pl'ed -+odpovednosti. Zl'eknuti se odpovednosti za vlastni vypoved nebo cin je ale v podstate nebezpecim kazde a., proto aZ na vyjimecne pfipady nebyva jako zpusob prezentace dobl'e pl'ijimana. Vyjimecnym pi'fpadem je pozadavek a. pfi aplikaci pozorovacich technik v ramci sociologiekeho vyzkumu. V teto souvislosti se a. chape jako respektovani duvemeho charakteru individ. informaci, jako zaruka jejich vyuziti pouze pro hromadne zpracovani, nebo pl'imo jako zaruka neidentifikovatelnosti konkretnich osob, ktere jsou zdrojem informacL Duslednym doddovanim, pfip. zduraznovanim pozadavku a. lze docilit lepsiho vyuziti informacniho zdroje (ve smyslu ziskani podrobnejsich i pravdivejsich udaju

i zvyseni navratnosti) a zaroven splnit urCite podminky profesionalnf etiky. Duraz na a. stoupa s mirou intimity pozadovanych informaci, ktera je silne individ. podminena (intervenuji zde psych. zabrany, stu pen --+postojove otevrenosti a uzavrenosti, mira zkresleni pfedstav 0 vyuziti informaci apod.) a je take ovlivnena soc. atmosferou bezprostfedne obklopujici vyzk. akci (zavisi na charakteru a chovani pofadajici instituce, zejm. na organizaci a propagaci akce, na vzahu k mistnim institucim a na jejich postoji k akci apod.), a celkovou spol. atmosferou (zejm. vztahem spolecnosti k s-giekemu vyzkumu a s-gii jako takove i obecnou mirou tolerance a informacni vstfienosti). Bez zeiruky a. vetSinou nelze ziskat informace: a) 0 intimnieh strankach erotiekeho a rodinneho zivota, b) 0 vyraznejsich odchylkach vlastniho chovani od obecne uznavanych moralnieh norem, c) obsahujici negativni hodnoceni chovani konkretnieh osob (zejm. tech, ke kterym je respondent ve vztahu podfizenosti), d) 0 postojich k polit. udalostem, zejm. pokud jsou urcite nazory stihany jako nepl'ipustne, e) 0 pi'ijmech a majetkovych pomerech. Nekdy se zflruka a. vyzaduje i u bezne zjistitelnych Ud~u 0 soc. puvodu, zivotni draze, zajmovych aktivitach apod. (viz tez -+pravo na soukromi). Moznosti splneni pozadavku a. se liSi u jednotlivych pozorovacich technik. Relativne nejvetSi (zejm. snadno prokazatelne) jsou u novinovych, rozhlasovych, televiznich -+anket, kde nedochcizi ani k vyberu respondentli (na polozene otflzky odpovida kdokoli postou nebo telefonem bez udani jmena). 0 neco mensi zeiruku a. poskytuji vyberova setl'eni, pl'i kterych nedochcizi k osobnimu kontaktu s respondentem a v dotazniku neni uvadeno jeho jmeno. Relativne nejmene evidentni ajasne prokazate1naje a. u vsech technik postavenych na pfime interakci s respondentem (-+interview, -+pnme pozorovani). V tomto pi'fpade je a. do znacne miry otazkou duvery jedne strany a moralnieh kvalit druhe strany interakce, resp. systemu kontroly doddovani pravidel a. Na duvel'e a doddovani pravidel jsou take postavena setreni, kde je tfeba oznaCit zkoumanou osobu jmenem nebo alespon cislem z duvodu propojeni informacf vice instrumentu navzajem. VetSinou se ale pouziva pouze system tzV. identifikacnich znaku (pohlavi, vek, vzdelani, zamestnani apod.), ktery je zakladem trideni souboru a jen vyjimecne by mohl poslouzit jako voditko k identifikaci respondenta. Nektel'i autofi rozlisuji tl'i druhy a.: 1. faktickou, kdy neni znamo jmeno respondenta; 2. psychol., spocivajicf ve vylouceni "choulostivych" otazek; 3. s-gickou, zarucujici neidentifikovatelnost osoby v prubehu zpracovani dat. U vsech typu vyzkumu se doporucuje davat pravdive zflruky a., poskytovat v tomto smeru pravdiva vysvetleni. Pak je a. v pods tate otazkou

79

antiscientismus

ANOVA

vzajemne dohody, protoze respondent nemusi nabizene zaruky, pokud mu pi'ipadaji nedostatecne, pfijmout a muze se ucasti ve vyzkumu vzdat, coz je pfijatelnejsi eventualita, nez kdyz se neduvera v zaruku a. projevi hrubym zkreslovanim az falSovanim odpovedi na "choulostive" otazky, pfip. averzi k s-gickym vyzkumum. Existuji ovsem techniky sberu dat, pfi kterych osoba, kteraje zdrojem informaci, 0 teto sve uloze nevi a nerozhoduje tedy 0 pfijeU dane zaruky a. Jsou to nektere druhy pfimeho pozorovani a excerpce osobnich dokumentu, jako jsou dopisy, deniky, osobni zaznamy apod. osob mrtvych nebo prostorove vzdalenych. V techto pfipadech je zvazeni a doddeni a. pouze veci pravnich pfedpisu a profesionalni moralky vyzkumniku. Specif. podob nabyva pozadavek a. u -tsociologicke fotografie. A: anonymity F: anonym at N: AnonymiHit I: anonimato Lit: viz -+metodoiogie socioiogicka, -+metody socioiogicke.

antagonistickych rozporu, ktera ma svuj pocatek ve Stalinove tezi z r. 1936, ze v socialismu vznika novy typ ffidnfuo vztahu, vztah neantagonisticky, ktery je zalozen na planovitem pfetvareni ekonomickych, soc. a kult. podrninek. Tato teorie mela vytvofit harmonicky a idylicky obraz realneho socialismu, ktery byl vsak natolik v rozporu s empir. fakty, ze od poloviny 50. I. v ramci marx. teorie vznika fada teorii tzv. dial. rozporu, ktere se pokouseji smifit tzv. autenticky marxismus s realitou -trealneho socialismu, pfip. se pokouseji 0 jeho kritiku z marx. pozic. A: class antagonism F: antagonisme de classe N: Klassenantagonismus, Klassengegensatz I: antagonismo di classe Lit.: Garaudy, R.: Marxismus 20. stoleti. Praha 1968; Stalin, 1. V.: Otazky leninismu. Praha 1950.

Pet

an tiin telek tualism us viz intelektual

an tinomiste - (z rec anti = proti; nomos = zakon)pfislusnici radikalnich nab. smeru neOO pomo -tsekt, ktere AN 0 V A viz analyza rozptylu popiraji, ze by Buh cloveku ukladal jiny mravni zakon, nef ant ago n ism u s - (z fec. antagonistes = souper) - ne- ktery uz je vlozen do lidskeho ducha a pfuozenosti. Tento smifitelny protiklad, zasadni protichUdnost. Pojem a. hra- postoj fakticky vedl k popirani mravniho zakona vubec je ustfedni ulohu v Marxove pojeU -ttfidni spolecnosti. v duchu libertinismu. Skupiny a. se v dejinach vynofovaExistence -ttfidnich antagonismii je v ni dynarnizujicim ly opakovane, aniz spolu musely primo souviset. Vyskyprvkem soc. vyvoje, nebof a. vedou ke konfliktum, jejichz tuji se jiz v -tgnosticismu. V luterske reformaci se bez vysledkem je ustaveni vyssiho stupne organizace spo- uspechu pokusila prosadit skola a. odmitajici "kazani zalecnosti. Nemarx. s-gie toto pfesvedceni nesdllL Konsen- kona" ve vztahu ke "kazani milosti". V obdobi ang!. resualni teorie spolecnosti nejsou 0 existenci zasadnich soc. voluce pI'edvidali a. zanik stare spolecnosti opirajici se a. pfesvedceny a domnivaji se, ze pokud existuji, mohou o statni a cirkevni autority a nastoleni noveho poI'adku, byt pomoci vhodnych procedur zmimovany a odstranova- symbolizovaneho svobodnym mestem Jeruzalemem. Jeny. Teorie interpretativni se snazi uchopit existujici roz- jich pfedstavy vyjadfil pusobive na pfelomu 18. a 19. st. pory a konflikty v rovine kazdodenniho jednanL V celku vizionarsky malff W. Blake, jehoz ume!. dllo ryrazne ovlivs-gie pfipousU, ze velke a. 19. st., ktere rozdiraly spolecnost nilo soc. a ume!. teorie konce st., zprostfedkovane i -tanarzevnitf, byly v dusledku pronikavych soc. zmen e1imino- chismus a pfedstavitele ruznych altemativnich hnuti. V jevany ci pfemeneny na jine formy mene zasadnich kon- ho pojeti Buh (v transkripci Urizen, coz je jinotaj vyrazu fliktu, zaroven vsak zesHiI vazny a. mezi bohatymi spo- "Your Reason" neboli "vas rozum") pfedstavuje dogmalecnostmi a zememi tzv. tfetiho sveta a vynoi'il se osudovy tickou moralku, statni i cirkevni autoritu, osvicensky racia. mezi logikou reprodukce modemi spolecnosti a moz- onalismus, vse, co omezuje a spoutava lidskou energii. nostrni regenerace por. prostfedi (viz -tkrize ekologicka). Protip61em je prorok Los, duch casu i tvofive energie (tez A: antagonism F: antagonisme N: Antagonismus I: an- synonymum Jef.fse), ktery usiluje 0 to, aby clovek dosahl harmonie se sebou samym i se spolecnostL Symbolem tagomismo vzpoury proti spo!. represi je Satan, ktereho Blake povaKel zoval soucasne za ztelesneni tvofivych potenci cloveka. an tagonism us Hidni - konfliktni vztah mezi spol. V basni Vision of the Dauthers of Albion (1973) obhajo-ttfidami, ktery podle marx. teorie vyjadfuje rozpomostje- val pohlavni pud jako hodnotu, ktera musi byt osvobozena jich zakl. zajmu a ma perspektivni hist. feseni pouze v soc. od vsech zakonu moralky a ktera inspiruje cloveka k vys-trevoluci a vzniku beztfidni spolecnosti. Puvodni pojeti si obrazotvomosti (viz tez -tpsychoanalyza, -tlibido). a.t. v klasickem -tmarxismu bylo postupne rozvinuto do A: antinomians F: antinomistes N: Antinomisten I: anideologizovane obecnejsi teorie tzv. antagonistickych a ne- tinomisti Vod

80

Lit: Bronowski, 1.: W. Blake and the Age of Revolution. New York 1967; Damon, F.: A Blake Dictionary. Providence 1965; Stfibrn:v, Z: Dejiny anglicke literatury, dil I. Praha 1987.

Lin

ant i pat i e viz sympatie - antipatie anti p s y chi a t r i e - (z fec. anti = proti) - reformni zdravotnicke a soc. -thnuti, ktere se objevilo v 60. 1. v nekterych zap. zemich a bylo puvodne nasmerovane proti moznostem institucionalniho zneuziti -tpsychiatrie k jinym nez lecebnym cHum (napf. k nasilne detenci nepohodlnych jedincu). Antipsychiatricke hnut! neni, jak by napovidal vyznam tohoto slova, smer negujici a zpochybnujici celou psychiatrii, ale spec. kriticky pohled spol. ved na psychiatrickou kazdodennost, na automatismy v Mznem provozu psychiatrickych leceben, na bezmyslenkovite a zjednodusujici "nalepkovani" diagnostickych kategorii na dusevne nemocne jedince. A. byla ziva zhruba do konce 70. I. ve tfech zaki. kontextech (dnes jeji "m6da" jiz pominula): 1. V kontextu filozofickem se zvl. diskutoval a kriticky formuloval problem -tnormality. V psychiatricke diagnostice jsou hranice neostre a diagnosticky zaver muze byt arbitrami, zavisi nejen na erudici lekafe, ale take na hist.-spo!. chapani abnormalnich jevu nebo proste takovych projevu, ktere spolecnost oznaci za psychopatologicke. 2. V kontextu medicinskem se diskutovalo postaveni psychiatrie ve spektru lekafskych specializaci. 3. V kontextu politickem se projevovala vazanost a nazorovou pnbuznost a. s hnutim tzv. -t"nove levice". Lze hovoi'it take 0 3 zakl. zdrojich hnuti a.: existencialisticke filozofii, psychoanalyze a situaci brit. psychiatrie, sou visejici s vydanim zakona, ktery zakazoval, aby v psychiatrickych zafizenich byla uzavfena oddeleni a aby vznikaly terapeuticke komunity. Antipsychiatricke postoje vydatne syti! i znamy fr. filozof M. Foucault, ktery v dlle Dljiny Silenstvf analyzoval zavislost psychiatricke diagn6zy na hist.-spol. -tepisteme. DalSim kofenem a. byl kriticky postoj mediku a lekaru k psychiatricke specializaci. Jiz r. 1940 provedl znamy psychoanalyticky metodolog K. A. Menninger vyzkum postoju studenrn mediciny k oOOru psychiatrie. Vice nez 80 % domzanych povaZovalo psychiatrii za vagni, unikajici, mysticky obor, nepodlozeny nicim pevnym, ktery vlastne do mediciny nepatfi, je vysoce subjektivni a neskyta zaruky terapeutickych uspechu. Antipsychiatricke hnuU mj. take tvrde kritizovalo fakt, ze psychiatricke vyvozovani diagnostickych kategorii pfedstavuje -tlabelling a snazi se vyhovet stavajicim spol. a polit. oeekavanim. Vedle toho se a. soustfedila take na kriticke analyzy problemu normality. S pojetim normality souvisi polit. a fil. aspekty uspofadani spolecnosti, ale v nekterych pfipadech muze byt du-

sevni nemoc zdravejsim postojem nez "normalita" (napf. v procesu umel. tvoreni apod.). Nakonec a. kritizovala psychiatrii vubec, zejm. jeji deskriptivni a taxonornickY system, psychiatricke instituce a ustavy pro lecbu dusevnich chorob. A. dukladne zproblematizovala kriticke body prezivajicich problemu diagnostiky a ustavni lecby. Samotna nalepka a. vznikla nahodou pi'i jedne vef. diskusi, kterou vedl jeden z proponentu a. ang!. psychiatr Cooper. A: anti-psychiatry F: antipsychiatrie N: Antipsychiatrie I: antipsichiatria Lit.: Foucault, M.: (1966) Dejiny Silenstvi. Praha 1993; Koupernik, c.: L'antipsychiatrie. Paris 1976; Laing, R. D.: The Politics of Experience and The Bird of Paradise. Harmondsworth 1%7; Szasz, T. S.: The Myth of Mentallllness. New York 1961.

Cer

anti sci e ntis m u s - (z rec. anti =proti; lat. scientia = znalosti) - kriticky az negativisticky postoj k -tvede, jejim praktickym aplikacim a soc. dusledkum. V systematictejsi podobe se projevoval sice uz v 19. st. jako kriticka reakce na osvicenske, racionalisticke pojeH vedy, soc. vyznamu vsak nabyl az v 2. polovine 20. st. v souvislosti se zjevnymi negativnimi soc. dusledky ved.tech. rozvoje. Pro -tosvicenstvi bylo pi'iznacne pokladat za samozfejme, ze ved. poznani je lepsi a hodnotnejSi nez neved. poznani, ze veda je nejvyssi kult. hodnotou, ved. poznani je dostatecnou podminkou dobre orientace cloveka ve svete, a dokonce ze veda muze cloveka ucinit sfastnejsim, protoze dokaze vytvoi'it model idealniho, optimalniho uspoI'Mani soc., ekon. a polit. vztahu. Prave toto pojeti vedy podrobil kritice E. Husserl, v Cechach J. Patolka. A. se projevuje v nekolika zak!. formach: 1. jako konstatovani omezenych moznosti vedy resit predevsim lidske a soc. problemy, nevira ve vedu jako panaceum; 2. jako zjiSteni, ze veda je k cloveku a jeho starostem lhostejna a ze je nepratelska vuci tradicnim hodnotam; 3. jako rozpoznani nezpusobilosti vedy fesit dokonce i ty problemy, ktere sarna svymi praktickymi aplikacemi zpusobila; 4. jako pfesvedceni, ze veda je cloveku nepratelska a svymi dusledky muze pi'ivest lidstvo ke katastrote. Otevreny a. se zacal projevovat v 70. 1., zejm. v souvislosti s vedOmlrn ekologickeho ohrozeni a s domyslenim moznych dusledku globalniho vojenskeho stretu. Antiscientisticke postoje velmi silne podnecuje tajemnost a nepruhlednost nekterych ved. poznatku a nezpusobilost anticipovat vsechny latentni dusledky jejich aplikacL Antiscientisticke postoje se projevuji vekologickych teoriich B. Commonera, ve filozofii vMy (Feyerabenduv -tmetodologicky anarchismus) i ve vlastni filozofii (napr. Patoc'1wva kritika "vedotechniky"). Nektefi autoi'i ve svem a. jdou at do same myslitelne krajnosti, kdyz napf. 81

antropogeneze

antisemitismus

-tholocaust spojuji s duchem moderni vecty: holocaustje na jedne strane vybuchem primitivniho iracionalismu, na druhe strane je ale take ztelesnenim racionalniho kalkulu a kvantifikujici redukce cloveka na Cislo. V s-gii lze prvky a. najit ve -tfrankfurtske skole, v Adornove kritice -tmasove spolecnosti, u H. Arendtove, A. Schmidta, velice vyrazne u H. Marcuseho. Nove impulsy dostal s-gicky a. v 70. 1., kdy se postavil do ostre opozice vuCi techno1. optimismu (D. Bell, H. Kahn, A. Toffier, J. Fourastie1 a upozornil zejm. na dva podstatne negativni aspekty vect.tech. rozvoje: a) veda prostfednictvim -ttechniky intervenuje do kazdodenniho zivota, manipuluje volnym casem cloveka, destruuje tradicni hodnoty individ. svobody, lidskeho zivota a tvorive prace, restrukturuje soc. cas, meni prozivani sveta a lidskych vztahu, b) veda ztelesnena v -texpertech je schopna legitimizovat jakoukoliv polit. moc prostfednictvim vnejsich atributu vedeckosti. Moderni technika jako produkt modemi vecty je podle s-gickych antiscientistu mozna pouze v podminkach relativni soc. homogenity a centralizace, takZe ohrozuje zaklady demokracie a vytvari objektivni podrninky pro vznik "technologicke tyranie". Ztelesnenim vsech podstatnych negativ -tscientismu je tzv. expertomanie ci expertismus, ktery vystavuje demokr. spolecnost nebezpeci, ze se tzv. kognitivni elita promeni v elitu politickou. VYzn. reprezentanty teto linie s-gickeho a. jsou zvl. sociologove existencialisticke orientace, napr. P. L. Berger a H. Kellner. Soc. a polit. souvislostrni expertiznich aktivit se zabyva take V. Bllohradskj. (Viz tez -tanarchismus metodologickY.) A: antiscientism F: antiscientisme N: Antiszientismus I: antiscientismo Lit.: Alijevovti, D.: SociaIne problemy vedecko-technickej revolucie v mys-

lienkovom kontexte antiscientistickej sociol6gie. Sociol6gia, 20, 1988, C. 5; Berger, P. L. - Kellner, H.: Sociology Reinterpreted: An Essay on Method and Vocation. New York 1981; Dixon, B.: What is Science for? New York 1972; Douglas, 1. D. ed.: Technological Threat. Englewood Cliffs, N.J. 1971; Husser!, E.: Krize evropskych vM a transcendentiUni fenomenologie. Praha 1972; Patocka, 1.: Kacifske eseje 0 filozofii dejin. Praha 1990.

Pet

=

=

an tisem i tism us - (z rec. anti proti; hebr. Sem syn Noemitv) - nepratelsky vztah vuci -tZidum, kteri ziji v riiznych zernich v -tdiaspore anebo ve state Izrael. S-gie se a. zabyva jako obecneji sdilenym -tpredsudkem a -tstereotypem, jako jednou z forem -trasismu. A. pusobi i jako ideo logie, doktrina, politika. V oblasti nabozenstvi se jevi jako odpor vuci -tjudaismu, nabozenstvi Zidu. Na a. lze pohliZet tez jako na vytvareni -timaga Zidu, prip. jako na svetsky i nab. -tkult. Vedle zarnerneho a. existuje i zivelny, emocionalni a., ktery se opira 0 puso82

beni hist. a zvykovych --tmytu i v tech zemich, kde Zide predstavuji casto jen promile z poctu obyv. V ruznych zemich mela a rna idea a praxe a. ruznou podobu. Hist. se nepi'atelstvi vuci Zidum, pozdeji nazvane a., projevovalo jejich odsouzenim Zit v -tghettech a moznosti venovat se jen urcitym cinnostem, zejm. obchodu a financim, jakoz i pronasledovanim judaismu, trvajicim dele nez do 18. st. (napi'. v Uhersku, a tim i na Slovensku, ziskali Zide obcanskou a nab. rovnopravnost at r. 1867 a vyslovna recipace judaismu, tj. jeho zrovnopravneni jako nabozenstvi s jinymi nabozenstvimi, zejm. katol., byla vyhlasena az r. 1895). Samotny termin a. se objevil az v 2. polovine 19. st. v Nemecku. K teor. vychodiskum a. prispelo dilo

J. A Gobineaua z 1. 1853-18550 nerovnosti lidskjch ras. Nem. pojem "Jude" antisemite ztotoznovali s pojmy "lichvar", "cachrar" aj. Toto pojeti se objevovalo v literature a pozdeji i v politice. Ruzne variace a. jsou vsak kompenzovany uznanim mimoradneho pozitivniho pnnosu casti Zidu a zidovskych osobnosti k rozvoji vect, hospodarstvi, obchodu, financi, ale i pOlitiky, kultury, filozofie a zurnalistiky. Koncem 19. st. a zejm. v 1. polovine 20. st. dostal a. v Evrope podobu masovych antisemitskych hnuti. Zvl. znarne se staly organizovane pogromy Zidu v Rusku. Od r. 1884, zejm. v souvislosti s aferou fr. zidovskeho dustojnika Alfreda Dreyfuse se provalila vlna a. ve vetsine evrop. zemi a take v USA. R. 1882 se konal prvni mezinar. antisemitsky kongres. Masovy a. vyvrcholil pred 2. svet. valkou a behem ni v nacisticke podobe, zamerene na fyzickou likvidaci mili6nu Zidu v Nemecku i v jeho satelitnich statech. Jako statni politika se a. a antijudaismus projevily take za 2. svet. valky ve Slovenskem state, kde doslo k deportacim Zidu a masovemu vyhlazovani. Pozdeji byl a. podporovan ve statech SOY. bloku a byl zduvodnovan nutnosti boje proti -tsionismu a politice statu Izrael. Tykalo se to i polit. praxe v totalitnim Ceskoslovensku, zejm. v 50. 1. (viz tez -tprocesy politicke). Zacatek 90. 1. vsak ukazuje, ze a. neni jednoduse vykofenitelny zmenou v demokr. spolecnost. A: anti-Semitism F: antisemitisme N: Antisemitismus I: antisemitismo

w.: The Authoritarian Personality. New York 1950; Arendt, H.: Elemente und UrsprUnge totaler Herrschaft. MUnchen 1984; Massing, P. V.: Vorgeschichte des Politischen Antisemitismus. 1959.

Lit.: Adomo, T.

Mes

an tiu topie viz dystopie

=

an tropocenoza - (dec. anthropos clovek) - takova -tbiocenoza, ktera zahrnuje vedle rostlin, zivocichii a mikroorganismu, zijicich ve stejnem prostoru a case, take lidskou populaci, resp. lidske spolecenstvo. Pfedpo-

klada se, ze v a. v podstate plati stejne zakonitosti fungovani jako obecne v biocen6ze a nektere dalSi zakonitosti typicke pro lidskou spolecnost. V a. jsou jednotlive -tpopulace vcetne lidske vzajemne spjaty rozmanitymi vzajemnymi vazbami i svym vztahem k prostfedi (viz -tprostredi zivotni, --tekosystem). A: anthropocoenosis F: anthropocenose N: Anthropozonose I: antropocenosi Lam antropocentrismus - (z lat. centrum = stfed)-nazor, ze -tclovek je stredem vseho - prirody, lids tva, vesmiru i bozstvi. A. cili "clovekostrednost" predpoklada, ze clovek je i ciI, lIcel, pfip. pfedmet vseho deni sveta. Jde o --tsvetovy nazor postaveny na presvectceni, ze clovek je smyslem existence sveta, jim vsechno zacina a konci. Je-Ii clovek ch:ipan jako bytost vsemu nadfazena, vse fidici a ovladajici, a to pfimo nebo prostrednictvim bohU, jde 0 teologicke hledisko a., ktere vyjadfil uz Sokrates, scholastikove i nektefi novodobi filozofove. Vyvrcholenim byla stredoveka aristotelsko-ptolemaiovska predstava Sv. Bonaventury, ze svet bez cloveka je nemyslitelny a bezllcelny, doplnena Raymundem de Sabundem, ktery tvrdil, ze "k villi cloveku stvoreno bylo slunce, mesic, hvezdy i vsechny tfi riSe pfirodnL" A. v uvedene extremni poloze odmitli postupne vsichni novoveci pokrokovi pfirodovedci a filozofove (M. KopernzK, 1. Newton, Ch. R. Darwin, A. Einstein atd.). Opakem a. je pfistup vylucujici cloveka v zajmu objektivity, Cistoty a dokonalosti z ved. mysleni. V lingvistice se za "antropocentricke" povazuji ty rysy jazyka, ktere jsou podminene vlastnostmi cloveka jako druhu (existenci bradoveho vybezku, jazylky atd.). (Viz tez -tantropomorfismus.) A: anthropocentrism F: anthropocentrisme N: Anthropocentrismus I: antropocentrismo

Wal ant r 0 p 0 g e n e z e - evolucni proces vzniku, utvafeni a vyvojovych promen --tcloveka jako bioI. druhu a zaroven sociokult. bytosti. A. probiha nekolik mil. let a pfedchazel ji 70. mil. let trvajici vyvoj primMu od poloopic k opicim a prvnim lidoopum. Charakteristickym rysem teto evoluce byl rust telesne velikosti, zvetSovani a rozvoj mozku, zdokonalovani binokularniho a plastickeho videni, promena stavby chrupu, diferenciace funkci ruky, zmeny stavby hornich a dolnich koncetin a znacna flexibilita pri adaptaci k vnejsimu prostredi. Tento vyvojovy trend ilustruji pi'edevsim fosilni nalezy. Podle tradicnich interpretaci k oddeleni hominidu a lidoopu doslo pfed 14 mil. lety, soucasne biochemicke a geneticke vyzkumy vsak tento Udaj posunuji do doby pred 8-6. mil. lety. Na pfemene Jido-

opu v hominida mNa svuj podiI zmena zivotniho prosrredi, zejm. nahrazeni lesnich pasem savanami. Za prokazatelne prvni hominidy, ktere lze spojovat s vyvojem rodu Homo, je mozne povazovat pfislusniky rodu Australopithecus, kteri pred 5-1 mil. lety obyvali afr. kontinent. Ohnisko dalSiho vyvoje je zrejme spjato s gracilni formou - s Australopithecem afarensis, vseiravym, vzpfimenym, dvounohym hominidem, ktery se dobfe adaptoval na zivot v otevfene krajine a uzival prvni nastroje. V souvislosti s nim je mozne mluvit 0 prvnich zarodcich protokultury. 0 vzniku --tkultury jako specif. lidskeho zpusobu adaptace k vnejsimu prostfedi vsak lze mluvit az v souvislosti s tzv. 01dovanskou industrii, jejimz tvurcem byl prvni zastupce rodu Homo-Homo habilis (vych. Afrika pfed 2-1 mil. lety). Standardizovana vyroba kamennych nastroju (malych lIstepovych nastroju a vetSich primitivnich sekacu) je prvnim kult. dedictvim lids tva. Pro genezi kultury je dlilezite ito, ze Homo habilis programove zhotoval prvni umela pi'istresi a zil v tlupach, ktere vykazuji zarodky slozitejsi soc. organizace. Asi pred 1,8 mil. let byl druh Homo habilis vystridan evolucne pokrocilejsim druhem Homo erectus, ktery se z Afriky rozsifil do Euroasie. Mladsi skupiny Homo erectus, zijici pred 700-400 tis. lety, napf. cinska forma Homo erectus pekinensis, evrop. forma Homo erectus paleohungaricus a afr. Homo erectus mauritanicus, jsou reprezentovany tzV. acheulvskou kuIturou, pro kterou je typicka sirsi skala zbrani a nastroju (pestni kliny, sekace, skrabadla, sekery, kyje aj.). Morfologicky se Homo erectus mnohem vice podoba modemimu cloveku nez Homo habilis, i kdyz vykazuje nektere anatomicke opici rysy, ktere jiz Homo habilis prekonal (mohutne nadocnicove valy, silna, tlamovite vystupujici celist, nizke celo aj.). Homo erectus mel mnohem rozvinutejsi schopnost reci, dokazal vyrabet sirsi skalu nastroju, rozdelavat ohen a lovit cetne druhy zvifat. Mel take vyssi lebecni kapacitu (v prumeru 1000 ccm). Asi pred 300 tis. lety mizi Homo erectus z lidske historie a na scene se objevuje archaicky Homo sapiens. J eho zvl. vysoce specializovanou formou jsou tzV. klasicti neandrtalci (Homo sapiens neanderthalensis), ktefi pfed 130-135 tis.lety obyvali behem posledniho zaledneni nejen Evropu, ale i Stredni vychod a zapadni Asii. Byli to asi 170 cm vysoci, robustni lide s mohutnou siji a vyvinutou muskulaturou, vybome adaptovani k zivotu v drsnych podminkach pozdni doby ledove. Jejich lebka s mohutnymi nadocnicovymi oblouky, plochym temenem a mohutnymi molary skryvala mozkovnu s kapacitou mezi 1300-1700 cm. Neandrtalci zili v dobre organizovanych sberacsko-loveckych tlupach, dokazali nejen uzivat, ale i rozdelat ohen a disponovali znacnym mnozstvim nastroju a artefaktu,

83

an tropogeografie

antropologie

ktere se dnes souhrnne oznacuji jako moustierska kultura. Archeologicke nalezy naznacuji, ze pohroy mrtvych tel jiz byly spojeny s nab. obfady a ritualy. Presto vsak klasiCti neandrtalci jako pfilis specializovana forma druhu Homo sapiens predstavovali slepou vyvojovou ulicku. Pro dalSi evoluci cloveka meli vetsi vyznam populace anatomicky modernich lidi, ktefi se pfed 200-140 tis. lety zformovaly v subsaharske casti Afriky a predstavuji pnme predchtidce moderniho cloveka - Homo sapiens sapiens. Tento dnes jediny existujici druh rodu Homo se pred 35 tis. \ety rozsii'il nejen v Evrope, Asii a Africe, ale po mon dosahl Australie a Oceanie a po pevninskem mostu pfes Beringovu UZinu vstoupil do Ameriky. Mladopaleoliticti pfislusnici Homo sapiens sapiens pouzivali pi'i lovu dilmyslne lecky a sirokou skalu kamennych a kostenych nastrojil, ktere vyrabeli, v porovnani se svymi pfedchtidci, mnohem dokonalejsi technikou. V Evrope se postupne vystfidala fada svebytnych loveckych kultur, ktere se neomezovaly jen na vyrobu zbrani a nastrojil, ale produkovaly take prvni umel. dila (vyfezavane sosky, rytiny, jeskyni malby apod.). Pozdeji jiz nedochazi k zadnym kvalitativnim evolucnim zmenam. Druh Homo sapiens sapiens, evolucne stabilizovany pfed 40 tis. lety, lze proto mozno bioI. povaZovat za totozny se soucasnym clovekem. A: anthropogenesis F: anthropogenese N: Anthropogenesis I: antropogenesi

c.:

Lit.: BeneS. J.: tlovek. Praha 1994; Conroy. G. Primate Evolution. New York 1990; Darwin, Ch. R.: 0 puvodu cloveka. Praha 1970; Howells. W. W: Mankind in the Making. London 1967; Leakey. R.: Puvod lidstva. Bratislava 1996; Martin. R. D.: Primate Origins and Evolution. Princeton 1990; Mazdk. V.: Jak vznikl clovek. Praha 1977; Rousseau. C. J.: Primate Live History and Evolution. New York 1990; Simons. E. L.: Primate Evolution. New York 1972; Williams. B. J.: Evolution and Human Origins. New York 1973.

Sou an tropogeografie- (z fec. geografia = popis zeme)vyzk. orientace zabyvajici se studiem vztahu cloveka, spolecnosti, kultury a --}geografickeho prostredi. Pojem a. je spjat s nem. vyzk. tradici 2. poloviny 19. st., zejm. s dilemjejiho zakladatele F. Ratzela. V jinych kontextech se vyvijely pi'J.buzne pojmy, resp. discipliny: --}socialni geografie, geografie cloveka, environmentalismus aj. V centru antropogeogr. vyzkumil byla analyza vlivu abiotickych faktoni (klima, pilda, pi'ir. zdroje, geogr. podminky aj.) a biotickych faktoril (rostliny a zivoCisstvo) na vznik, vyvoj a fungovani lidskych spolecnosti a kultur v case a prostoru. Zvl. pozomost byla venovana zejm. determinujicimu vlivu prosti'edi na kult. zmenu, difuzi kult. prvku a migraci obyv., demogr. procesy (porodnost, umrtnost), fungovani ekon. systemil a vyrobnich technologii (pro84

dukci a distribuci materialnich statkil, organizaci vyroby a zpusoby exploatace pi'ir. prostfedi), na typy a formy soc., polit. a nab. instituci atd. Koreny a. je mozne videt jiz v dilech antickych filozofu a prirodovedcu (Poseidona, Aristotela, P. Vitruvia aj.), kten venovali pozomost vztahu cloveka k vnejsimu prostredi. Jiz Hippokrates upozomoval na vliv klimatu, zejm. vlhkosti na zpusob zivota. V novoveke filozofii a pfirodovede anticipovali problematiku a. zejm. J. B. Vico, W. Temple, L. du Fresnoy, Ch. L. Montesquieu, A. R. J. Turgot, G. Cuvier, V. Cousin aj.). Ke konstituovani a. pfispela v prilbehu 19. st. vedle filozofie, historie a geografie take etnografie a etnologie. A. Bastian upozornil na vyznam studia specifik jednotlivych kultur v kontextu s jejich pnr. prostredim. Na zformovani a. me10 velky vliv dilo nem. geografa K. Rittera, ktery anticipoval nejen nastup a., ale spolu s A. Humboldtem je povazovan take za zakladatele moderni geografie. Pro konstituovani a. jsou vyzn. predevsim Ritterovy myslenky 0 vlivu klimatu, krajiny a rosUin na lidske spolecnosti. V Ritterove dile jsou jeste organicky spjaty tematicke okruhy, ktere se pozdeji diferencovaly. Zakladatel a. F. Ratzel ve sve praci Antropogeograjie, I. -II. (1882-1891) spojil studium vlivu geogr. prostfedi na diferenciaci kultur s etnologickou analyzou kult. kontaktil narodil v minulosti a Sireni kult. prvkil z jedne spolecnosti do druM. Podle Ratzela se somaticke i sociokult. rozdily mezi rilznymi 10kaInimi spolecnostrni zformovaly pod vlivem tisicileteho bezprostfedniho pusobeni rilznych geogr. faktoru, zvl. podnebi. Vedle vlivu geogr. prosti'edi je vsak nezbytne venovat pozornost difi1zi kult. prvku v prostoru a migraci obyv., nebor neexistuji absolutni geogr. limity, ktere by branily pronikaili kult. rysil pochazejicich z rUznych oblasti po celem svete. Tyto Ratzelovy myslenky mely zasadni vliv na nem. etnologa L. Frobenia, ktery je dale rozvinul ve svych vyzkumech mimoevrop. kultur, ana zformovani nem. --}difuzionismu (nem.-rak. skoly --}kulturnich okrnhu). V Anglii polozil vI. polovine 19. st. zaklady antropogeograficky orientovanych vyzkumil H. T. Buckle, ktery ve sve praci Dljiny civilizace v Anglii (1857) venoval pozornost podilu geogr. prostredi na kumulaci bohatstvi a vlivu ekologickych faktorU na somaticke, soc., ekon. a polit. rozdily mezi rilznymi narody svetao Ve Francii je konstituovani systematickych vyzkumu vlivu geogr. prostfedi na soc. instituce a zpilsob zivota spjato se s-gickou skolou F. P. G. Le Playe (E. Demolins, H. de Tourville). Ve srovnavacich vyzkumech evrop. rodiny se zamefila jak na "fyzikalni geografii rodiny", tak na rozbor ekon. a technologickych zpusobu vyuzivani prostredi rodinami. Pi'ekonani --}geografickeho determinismu, ktery byl

charakteristicky pro a. 19. st., je dilem zakladatele fr. geografie cloveka (geographie humaine) P. M. Vidala de la Blanche. Pi'edstavitele teto skoly jiz sve vyzkumy nezakladali na predpokladu, ze geogr. prostredi vystupuje jako rozhodujici determinanta vyvoje rUznych kultur, ale studuji vztah cloveka a prosti'edi jako vzajemne rovnocenne interakce, ve ktere hraji stejne vyzn. rolijak geogr., tak sociokult. a hist. faktory. Tento pnstup byl prakticky uplatnen v monografickych studiich ruznych provincii Francie. Fr. geografie cloveka mela velky vliv na zformovani nem. sociogeografie (W. Hartke) a krajinne skoly (H. Bobek, C. Troll), zabyvajici se tvorbou zivotniho prosti'edi. V USA navazala na Ratzelovu koncepci a. skola --}environmentalismu (E. C. Semplova, E. Huntington). Podle Huntingtona, ktery se pokousel na zaklade statist. Udaju z demografie, klimatologie a historie prokazat sou vis lost mezi zmenami klimatu a pokrokem nebo upadkem civilizaci, podnebi pi'imo pilsobi na zdravi populace, fyzickou a duchovni aktivitu i produktivitu prace. V tomto smyslu navazal na nazory fr. vedcli E. Demolinse a P. Mougeolea, kteri zastavali teorii postupneho geogr. pi'esunu ohnisek civilizaci z euroasijskYch kult. oblasti do chladnejsiho a rUznorodejsiho prostfedi severozap. Evropy. Ohlas Ratzelovych praci je patrny i v am. kult. antropologii, zejrn. v teorii --}kulturnich oblasti. Kvalitativne vyssi fazi studia vztahU cloveka, kultury a prosti'edi pi'edstavuji prace C. Sauera, ktery de facto jiz anticipoval nastup modemi --}kulturni ekologie (J. H. Steward). A: anthropogeography F: anthropogeographie N: Anthropogeographie I: antropogeografia Lit.: Huntington. E.: Civilization and Climate. New Haven 1924; Poirier, J.: Ethnologie generale. Paris 1968; Ratzel. F.: Anthropo-geographie I.. II. Influences of Geographic EnvironStuttgart 1882-1891; Semple. E. ment on the Basis of Ratzels Systems of Anthropo-Geography. New York 1911; Vayda. A. P. ed.: Ecological Studies in Cultural Anthropology. New York 1969.

c.:

Sou

antropologie - (z i'ec. anthropos = clovek; logos = nauka, slovo) - vedni oblast, obor, disciplina, chapana ve teech vyznamech: 1. Jako fil. uceni 0 --}cloveku, 0 podstate jeho existence a 0 postaveni ve svete je a. implicitni soucasti vetsiny fil. systemli. Koreny fil. pojate a. je mozne videt jiz v dilech antickych filozofli (Sokrata, Platona, Aristotela), ktei'i jako jedni z prvnich formulovali otazky plivodu a specifiky cloveka v zivociSne nsi. V novoveke filozofii je problematika studia cloveka explicitne rozvijena zejm. v ramci tzv. --}filozoficke antropologie. 2. Jako pfirodovectna disciplina se a. zabyva studiem rUstu, vyvoje a funkce lidskeho organismu v ramci ruznych rasovych, etnickych, kult. a soc. sku pin populace v case a prostoru. V soucasne dore je rozvijena zejm. v ramci tzV.

--}fyzicke antropologie. Chapani a. jako pmodovedne discipliny je typicke pfedevsim pro kontinentalni Evropu. Ve Velke Britanii a v USA prevlacta siroke pojeti a. a fyzicka a. zde pfedstavuje pouze jednu z jejich komponent. 3. Jako obecna veda 0 cloveku, --}spolecnosti a --}kulture integruje poznatky pm. i spol. ved. Toto pojeti se zformovalo ve Velke Britanii a v USA, kde ve druhe polovine 19. st. doslo k rozsifeni vyzk. zaberu klasicke fyzicke (bioI.) a. o sociokult. dimenzi. Predmetem vyzkumu a. se stal c10vek nejen jako bioI. bytost, ale take jako tvurce a produkt kultury. Synteticke pojeti a. se velice dynamicky rozvijelo v prlibehu 20. st. zejm. v USA, kde je a. tvorena fyzickou antropologii a --}antropologii kulturni. Velmi diskutovany je vztah am. kult. a. k brit. --}socialni antropologii, ktera diky odlisne vedeckovyzk. a terminologicke tradici predstavuje ponekud jinou variantu antropol. vyzkumli cloveka, spolecnosti a kultury, i kdyz obe vedy od sameho pocatku spojuje spolecny pi'edmet vyzkumu, --}preliterani spoleenosti a jejich kultura. Centralni kategorii am. kult. a. je siroce chap any pojem kultura, ktery je pouzivan k oznaceni vsech specif. lidskych negenetickych jevu, jak se projevuji v --}artefaktech, --}sociokulturnich regulativech a idejich sdilenych cleny urcite spolecnosti, zatimco brit. soc. a. preferuje pojem spolecnosti a klade dliraz na studium hodnot, institucf a zvykil v kontextu --}socialni struktury. Vzhledem k pi'J.buznosti obou disciplin a rostouci integraci metod se stale vice prosazuje nove pojeti synteticke sociokult. a., ktera by zahrnovala fyz. a., kult. a., soc. a. a --}aplikovanou antropologii. Vznik moderni a. je spjat s --}evolucionismem 2. poloviny 19. st. Pi'edstavitele --}evolucionisticke antropologie a --}etnografie rozpracovali globalni antropol. pojeti kultury a poloZili zaklady systematickeho studia sociokult. jevil. DalSi obdobi antropol. vyzkumli, ktere je charakterizovano kritickou reakci na teorii a metody evolucionismu, vstoupilo do dejin a. jako etapa --}difuzionismu. V centru zajmu antropologli pi'estal byt vyzkum evoluce kultury lidstva a jejich pozornost se zamerua na empir. studium mechanismli sii'eni --}kulturnich prvku a migraci etnickych systemli v prostoru. Difuzionismus va., etnografii a etnologii reprezentovali v prvnich desetiletich 20. st. pi'edstavitele nem.-rak. skoly --}kulturnich okruhu, brit. helioliticke skoly (W. H. R. Rivers, G. Elliot Smith, W. J. Perry) a am. historismu (F. Boas, C. Wissler, R. H. Lowie). Toto obdobi je vyzn. pro konstituovani moderni am. a. Pi'ekonani difuzionismu v am. a. ve 30. a 40. l. souvisi se vznikem systemovych teorii kultury v ramci -tkonfiguracionismu a skoly --}kultury a osobnosti. V brit. soc. a. pi'ispeli ke zkoumani kultury na systemove urovni pi'edevsim zakladatele klasickeho funkcionalismu,.A. R. 85

antropologie biologicka

antropologie akcni

Radcliffe-Brown a B. Malinowski (viz ---+antropologie funkcionalisticka). Predmetem zajmu antropologu se v teto dobe stal vyzkum kult. prvku z hlediska jejich vyznamu pro uchovani celistvosti sociokult. systemu. Pres radu podobnosti se am. varianta systemovych vyzkumu kultury lisi od evrop. funkcionalismu. Pro am. a. bylo typicke etnopsychol. zamereni, orientace na problematiku ---+socializace a ---+enkulturace a duraz na studium ---+kulturnich vzorD. Predstavitele funkcionalismu povazovali tyto omzky za druhotne a kladli duraz na analyzu struktury a funkci sociokult. systemu. Po 2. svet. valce se hranice, ktere od sebe oddelovaly am. kult. a., brit. soc. a. a evrop. kontinentalni a., etnologii a etnografii, znaene uvolnily. K vlivu funkcionalismu pribyl vliv strukturalismu (viz ---+antropologie strukturalisticka), ---+fenomenologie a ---+hermeneutiky, sblizily se vyzk. pristupy, modemizovaly se antropol. metody a techniky a znasobily se snahy vyuzit koncepcijinych vednich disciplin. Zvlasi vyrazne se tento trend projevil v 60. 1. na pUde a. neoevolucionisticke. Americky model antropologie paleoantropologie primatologie

etnicka antropologie

vyvojova antropologie

molekulami antropologie

FYZICKA ANTROPOLOGIE APLIKOVANA TEORETICKA ANTROPOLOGIE ANTROPOLOGIE ANTROPOLOGIE KULTURNI ANTROPOLOGIE etnografie etnologie

archeologie prehistorie

lingvisticka antropologie

socialni antropologie

Britsky model antropologie paleoantropologie primatologie

etnicka antropologie

vyvojova antropologie

molekulami antropologie

FYZICKA ANTROPOLOGIE APLIKOVANA TEORETICKA ANTROPOLOGIE ANTROPOLOGIE ANTROPOLOGIE SOCIALNI ANTROPOLOGIE etnografie

etnologie

V soueasne a. lze sledovat 2 zakl. linie antropol. mysleni. Prvni je primo spjata s metodol. vychodisky ---+neoevolucionismu a jejimi typick)'mi reprezentanty jsou ---+kulturni ekologie, ---+nova archeologie a ---+analyticka archeologie, ktere dale rozpracovaly koncepci kultury jako adaptaeniho systemu. Druhou linii reprezentuje rada koncepci, ktere studuji kulturu v ramci ---+kognitivni antropologie, 86

---+symbolicke antropologie, ---+etnosemantiky a ---+etnovCdy. V dusledku odlisne tradice vyzkumu eloveka, spoleenosti a kuitury, ruzne institucionalni zakladny a klasifikace ved v Evrope a Americe je ale pojem a. i nadale pouzivan nejednotne a vystupuje v nekolika vyznamech. Pro vetSinu praci am. antropologu je typicke pojeti a. jako komparativni, systemove orientovane vedy zabyvajici se studiem eloveka jako elena urCite kuitury v synteticke perspektive fyzicke a kuit. a. V kontinentalni Evrope dosud v fade zemi prevlada pojeti a. jako prir. vedy primame zkoumajici variabilitu a morfologii lidskeho organismu. I zde se ale setkavame se sirokym pojetim a. jako biosociokult. vedy i s pokusy spojit klasicke antropol. discipliny (fyzickou a., etnografii, etnologii) s fil. studiem podstaty eloveka. Pfikladem takoveho pnstupu muze byt ices. pokus 0 vybudovani tzv. ---+integralni antropologie. Prestoze se a. za celou dobu sveho trvani nepodafilo sjednotit, predstavuje dnes zejm. ve sve anglosaske variante jednu z nejprogresivnejsich vM 0 eloveku, spoleenosti a kulture. A: anthropology F: anthropologie N: Anthropologie I: antropologia Lit.: Bodlev, 1. H.: Anthropology and Contempory Human Problems. Palo Alto 1985; Bohannan, P.l. ed.: Social Anthropology. New York 1966; Brew, 1. 0.: One Hundred Years of Anthropology. Cambridge 1968; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. New York 1986; Hatch, E.: Theories of Man and Culture. New York 1973; Haviland, W. A.: Anthropology. Fort Worth 1991; Keesing, R. M. - Keesing, F. M.: New Perspectives in Cultural Anthropology. New York 1971; Malefijt, A. W.: Images of Man. New York 1974; Penniman, T. K.: A Hundered Years of Anthropology. London 1965; Rossi, I.: People in Culture. New York 1980; SoukUp, V.: Americkakulturni antropologie. Praha 1992; Wolf, 1.: Kulturni a socialni antropologie. Praha 1971. Cas.: American Anthropologist; American Anthropological Association; Anthropologie, International Journal of the Science of Man; Allthropos Institute, Moravian Museum, Bmo; Boletin BibJiografico de Antropologia Americana; Institllto Panamericano de Geografia e Historia; Currellt Anthropology; Dialectical Anthropology; New School for Social Research; EM Newsletter; European Anthropological Association; Homo; Deutsche Gesellschaft fur Anthropologie; Humall Organization (dove Applied Anthropology); L'anthropologie, Materieux pour J'histoire de J'homme; Chomme, Revue fran~aise d'anthropologie; Mall, A Monthly Record of Anthropological Sciences; Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien; Anthropos, Internationale Zeitschrift fur Volker - und Sprachenkunde; Voprosy antropologii; The Antropologist; Zeitschrift fUr Morphologie und Anthropologie.

Sou

antropologie akcni - orientace rozvijena v ramci ---+aplikovane antropologie od 70. 1. 20. st., i kdyz pojem zavedl do antropologie I. Tax uz v r. 1951. Jejim zakl. metodol. pozadavkemje reseni otazek sociokult. zmeny z perspektivy elenu zkoumane soc. skupiny. Antropolog by mel svymi vedomostmi slouzit predevsim realnym potrebam zkoumane spoleenosti a ne zajmum zadavatele. Projekty zmeny by mely vychazet ze zajmu elenu dane spoleenos-

ti a antropologova ueast by mela byt omezena na jejich delikatni navrhovani a konzultovani. V znik tohoto smeru je bezprostredni reakci na zneuzivani aplikovane antropologie k prosazeni zajmu organizaci a instituci. A.a. dosud nedokazala upevnit svoji pozici ajeji postulaty jsou casto hodnoceny jako nerealne a utopicke. A: action anthropology F: anthropologie d'action N: Anthropologie der Aktion I: antropologia dell' azione Lit.: Tax. I.: Action Anthropology. America indigena, 1952, C. 12.

Sou an tro po 10 gi e a p Ii ko v an a -(z lat. applocare = pfikladat, pridruzovat) - tez antropologie uzita - prakticky orientovana oblast vyzkumu vyuzivajici antropol. teorie, metody a techniky k nzeni procesu sociokult. zmeny a soc. kult. planovani. Na zaklade objednavky statnich, mezinar. nebo soukromych instituci a organizaci antropologove vypracovavaji projekty modemizace a inovace. Jejich expertni zpravy zahrnuji analyzu vychozi situace pred chystanou zmenou, vymezeni vsech moznych alternativ prubehu zmeny a jejich potencialnich nasledku. Usiluji o co nejvetSi efektivitu zavadeni inovaci a 0 eliminaci vedlejsich dusledku. Zakl. rozdil mezi teoretickou antropologii a a.a. neni dan metod ami vyzkumu, ale vyplyva z odlisnych dIu a spoluprace s konkretnimi institucemi. V ramci a.a. se antropologove vedle teor. pripravy projektu bezprostfedne podileji ve funkci expertu, poradcu a konzultantu pro rasove, etnicke a kult. otazky na realizaci svych koncepci. A.a. na jedne strane vystupuje jako spec. antropol. disciplina, ktera vyuziva vysledky teor. antropologie k praktickym ueelum, na druM strane predstavuje badatelskou oblast, ktera stimuluje dalSi rozvoj antropo!. teorie, nebof umoziiuje formulovat a prakticky testovat nove hypotezy, vytyeovat nove problemove okruhy a zdokonalovat metody a techniky antropol. vyzkumu. Svymi srovnavacimi vyzkumy tradienich polit. struktur, forem prava, vlastnictvi a hosp. pomerU v rUznych kulturach sveta prispela a.a. vyrazne ke vzniku ---+politicke antropologie, ---+ekonomicke antropologie a ---+antropologie prava. Poeatky a.a. znaene predstihly rozvoj soc. a kult. antropologie jako samostatnych disciplin. Otazkami fizeni sociokult. procesu se napr. zabyvalajiz span. karol. cirkev, ktera velmi obratne vyuzivala puvodni indianske kult. vzory k prosazeni vlastnich nab., ekon. a polit. programu a vyrazne tak pfispela k uspesne kolonizaci zemi Lat. Ameriky. Soueasne pojeti a.a. se vsak zrodilo v polovine 19. st. v angl. antropologii v souvislosti s vyzkumy kolonii v Africe, Asii a Oceanii. Pojem a.a. uvedl do antropologie

v r. 1885 D. C. Brinton k oznaeeni orientace, ktera usiluje o analyzu a prakticke vyuziti sociokult. procesu k urychleni pokroku. V sirsim mei'itku se a.a. v angl. soc. antropologii zacala rozvijet od poeatku 20. st., zejrn. pak od 20. I., kdy se antropologove aktivne podileli na prosazovani koncepce tzv. neprime vlady, vychazejici z vyuzivani tradienich domorodych instituci k cilum kolonialni spravy. K rozvoji a.a. v teto dobe pfispel svymi vyzkumy zejm. B. Malinowski. Od r. 1926 je antropologie prakticky vyuzivana pro odbomou pfipravu uredniku kolonialni spravy v Mezindrodnim institutu afrikanistiky. Po 2. svet. valce doslo k dalSimu rozvoji a.a. v sou vislosti s rozpadem brit. kolonialni soustavy. Antropologove hledali prosti'edky, jak uchovat vliv byvale metropole v zemich tretfho sveta. Mezi konkretni problemy, ktere predstavitele angl. a.a. resili, patfily otazky rizeni mnohorasovych spoleenosti, vychovy afr. intelektualni elity, rozpracovani teorie a praxe ekon. a soc. rozvoje, vyzkumy procesu urbanizace a detribalizace v rozvojovych zernich apod. Take v am. kult. antropologii doslo kratce po jejim vzniku k rozvoji a.a., ktera se orientovala predevsim na problematiku adaptace Indianu k zivotu v rezervacich. V obdobi mezi dvema svet. valkami jiz am. antropologove hezne pusobili jako experti v Ufadu americke etnologie, Ufadu pro indidnske zdlezitosti ave federalnim ministerstvu USA. Vyzn. postaveni zaujimali i jako sou east am. administrativy v rozvojovych zemich, kde v konkretnich podminkach overovali efektivnost opatreni a narizeni am. uradu a poskytovali doporueeni pri reseni problemu, ktere vznikaly pfi prosazovani am. zajmu. Za 2. svet. valky sehrala am. a.a. vyzn. roli v oblasti psych. a ekon. valky. Jeden z prvnich vladnich ukolu, ktery v tomto obdobi am. antropologove resili, byl vyzkum chovani nepfitele v prubehu valeenych operaci a po jeho porazce. SouMzne s rozvojem a.a. se vytvarela take jeji institucionalni zakladna. V r. 1941 vznikla v USA The Society for Applied Anthropology, jejirnf organem byl do r. 1949 easopis Applied Anthropology a pote Human Organization. Na koordinaci a realizaci vyzkumu a.a. se vyzn. podili Instituto Indigenista Interamericano, ktery sidli v Mexiku, a OSN. A: applied anthropology F: anthropologie appliquee N: angewandte Anthropologie I: antropologia applicata Lit.: CliftOIl, 1. A.: Applied Anthropology. Boston 1970;'Foster, G. M.: Applied Anthropology. Boston 1969; Mair. L P.: Studies in Applied Anthropology. London 1957; Peattie, L R.: Interventionism in Applied Anthropology. Human Organisation, 1958, c. I; Willigen. 1.: Applied Anthropo-

logy: An Introduction. South Hadley 1986.

Sou

an t ro polo gi e b i 0 log ic ka viz antropologie fyzicka, antropologie integralni 87

antropologie evolucionisticka antropologie dialekticka

an tropologie dialek ticka - smer v soucasne am. kult. antropologii, ktery navazuje na fil. tradice evrop. humanismu, zejm. nadiloJ. J. Rousseaua aK. Marxe. Nejvyzn. pfedstavitel a.d. a zakladatel casopisu Dialectical Anthropology S. Diamond chape antropologii jako kritickou angazovanou disciplinu, ktera ostfe vystupuje proti dehumanizaci cloveka v modemi spolecnosti a aktivne bojuje zajeji revol. pfemeny. Stoupenci a.d. na zaklade srovnani kultury pfir. narodu s kulturou industrialni spolecnosti provadeji kritickou analyzu takovych jew, jakymi jsou vykofisiovani cloveka clovekem, tfidni uspofadani, pfisvojovani nadhodnoty, byrokraticke metody fizeni, soc. manipulace aj. A: dialectical anthropology F: anthropologie dialectique N: dialektische Anthropologie I: antropologia dialettica Lit.: Diamond, S.: The Marxist Tradition as a Dialectical Anthropology. Dialectical Anthropology, 1975, C. I.; Rossi, I.: People in Culture. New

York 1980.

Sou

an tropologie ekonomicka - subdisciplina ~so­ cialni antropologie a ~kulturni antropologie, ktera se zabyva komparativnim vyzkumem ekon. systemii a instituci v tradicnich i modemich spolecnostech. Piivodne byly v centru zajmu a.e. analyzy ekon. struktur a Cinnosti v ~preliterarnich spolecnostech, pozdeji pod vii vern procesii modemizace a industrializace, ktere zasahly take rozvojove zeme, antropologove rozsifili spektrum svych vyzkumii 0 studium procesii ekon. transformace lovecko-sberacskych a rolnickych spolecnosti ve spolecnosti industrialniho typu. A.e. vychazi z pfedpokladu, ze ve vsech lidsk)'ch spoleenostech je mozne identiflkovat ekon. system, ktery institucionalnim zpiisobem zajisiuje produkci, distribuci a redistribuci ekon. statkii a sluzeb zamefenych na uspokojovani materialnich potreb cloveka. A.e. provadi zejm. srovnavaci mezikult. vyzkumy riiznych zpiisobii vyuziti pm. zdrojii, forem lidske spoluprace, organizace a delby prace, zpiisobii vyroby a typii technologii, organizace obchodu a uziti penez, fungovani trzniho mechanismu atd. Specifikum a.e. pfitom spociva nejen ve vyuziti antropol. metod a technik vyzkumu, ale i ve snaze studovat a interpretovat ekon. jevy a procesy v sirokem sociokult. kontextu dane spolecnosti. Vyzkumy ekon. instituci v tradicnich spolecnostech totiz prokazaly uzke sepeti ekon. instituci s pfibuzenskymi, polit. a soc. vztahy. Instituce a vzory chovani, ktere jsou v industrialni spolecnosti povazovany za Ciste ekon. kategorie, musi byt v tradicnich spolecnostech posuzovany v kontextu pfibuzenstvi, nabozenstvi, politiky, obycejii, zvykii a ceremonii. Kofeny a.e. je mozno naIezt v dilech B. Malinowskeho, R. W. Firtha

aM. J. Herskovitse, ktefi ve svych vyzkumech ve 30. a 40. I. 20. st. upozomili na speciflku ekon. systemii v riiznych kulturach sveta. K rozvoji vyzkumu distribuce, soc. smeny a ~reciprocity jako zakl. tematicke oblasti a.e. pfispel zejm. B. Malinowski svoji analyzou vymenneho systemu ~kula. Temto otazkam venoval pozomost take M. Mauss v slavnem Eseji 0 darn (1923-1924) (viz ~ar). Tato prace mela znacny vliv na a.e. take proto, ze upozomila na neadekvatnost mechanicke aplikace teorii i kategorialniho aparatu obecne polit. ekonomie na studium rodovych spolecnosti. Od vydani praci Malinowskeho a Mausse se distribuce, vymena a reciprocita staly jednim z dominantnich temat a.e., zatimco studiim systemii produkce ekon. statkii byla venovana podstatne mensi pozornost. A.e. jiz od sveho vzniku nebyla ciste teor., akademickou disciplinou, ale pfedstavovala vyzn. oblast ~apliko­ vane antropologie. Jeji poznatky byly jiz v mezivalecnem obdobi aktivne vyuzivany pracovniky kolonialnich spray a jeji vyznam prudce vzrostl po rozpadu kolonialni soustavy po 2. svet. valce se snahou zap. zemi uddet swj vliv na ekon. vyvoj v rozvojovych zemich. V 60. 1. navic dostala a.e. novy teor. impuls v podoM dila Karla PoUinyiho, ktery vystoupil proti aplikovani teorii a pojmii ~neo­ klasicke ekonomie na studium pfedkap. spolecnosti, jez se od sebe lisi nejen stupnem ekon. rozvoje, ale take typem distribuce materialnich statkii. Zatimco v kap. ekonomice je distribuce spjata s trzni smenou, v tradicnich a rodovych spolecnostech prevlada ceremonialni vymena nebo dar. Poldnyi rozdelil systemy distribuce na tfi zakl. typy, reciprocitu, pferozdeleni a tdni vymenu. Byl pfesvMcen, ze kafdy z techto typii by mel byt studovan v odlisne perspektive prostfednictvim vlastni tfidy analytickych pojmii a kategorii. V priibehu 60. 1. doslo k ostre polemice mezi pfivrzenci Poldnyiho nazorii (P. Bohannanem, G. Daltonem, A. L. Oppenheimem, M. I. Finleyem aj.), ktefi vstoupili do dejin antropol. myslenijako pfedstavitele substantivisticke antropologie, a jejich odpiirci, reprezentujicimi antropologii formalistickou (T. S. Epstein, H. K. Schneider, D. Goodfellow aj.). Substantiviste vychazeji z pfedpokladu, ze ekonomika siroce deflnovana jako institucionalizovana produkce a distribuce materialnich statkii, jef slouzi k uspokojeni materialnich potfeb cloveka, sice existuje ve vsech spolecnostech, ale v rodovych a archaickych kulturach je zalozena na principu reciprocity a redistribuce, zatimco v kap. formacich na tdnim mechanismu. Oproti tomu formaliste povazuji ekon. principy, na kterych tradicni a modemi spolecnosti funguji, za analogicke. Substantiviste namitaji, ze mechanismus trhu a ekon. zajmu se v rodovych spolecnostech vyskytuje na

kvalitativne jine urovni nez v modemich spolecnostech, a nehraje proto tak vyzn. roli jako v ekonomikach kap. formace. Tento fakt by mel vest k realizaci Poldnyiho pozadavku vybudovat adekvatni VYzk. pfistupy a teorie, ktere by akceptovaly kvalitativni odlisnosti ekonomiky tradicnich spolecnosti a kap. ekonomiky. Na sklonku 60. 1. spor mezi formalisty a substantivisty ztratil na ostrosti. V jeho dtisledku vsak antropologove zacali v mnohem vetSi mife nef dosud studovat elementy tdni ekonomiky v rozvojovych zemich a sledovat, jak zde tdni mechanismus postupne vytlacuje tradicni ekon. systemy zalozene na reciprocite, distribuci a redistribuci. Pfivrzenci neomarx. a.e. (M. Godelier, M. Sahlins, R. Frankenberg aj.) ovsem programove preferuji vyzkum produkce materialnich statkii. Marx. antropologove v pods tate odrnitaji neoklasicke deleni ekon. sfer na produkci, distribuci a spotfebu a zabyvaji se vseobecnou, integrujici kategorii vyrobniho zpiisobu. Relativne novou vyzk. oblasti a.e. se stava stale nariistajici proces ekon. integrace vyspelych zemi sveta. Vse nasvMcuje take tomu, ze vyzn. stimulem, ktery pfispeje k dalSfrnu rozvoji antropol. vyzkumii ekon. systemii, bude rozpad svetove social. soustavy a jeji pfechod z direktivne a planovite fizeneho hospodafstvi k tdni ekonomice. A: economic anthropology F: anthropologie economique N: okonomische Anthropologie I: antropologia economica Lit.: Dalton. G.: Economic Anthropology and Development. New York 1971; Firth, R. W.: Primitive Polinesian Economy. London 1989; Godetier, M.: Un domaine conteste: L'antropologie economique. Paris 1974; Herskovits, M. I.: Economic Anthropology: A Study in Comparative Economics. New York 1952; Poldnyi, K.: The Great Transformation. New York 1957.

Sou

antropologie evolucionisticka - pfedstavuje varianty aplikace bioI. evolucni teorie Ch. R. Darwina na tradice osvicenske koncepce vyvoje jako procesu nepfetrziteho a nekonecneho ~pokroku lidskych dejin (A. R. J. Turgot, M. J. A. Condorcet). A.e. je soucasti ~evolucio­ nismu. K jejim pfednim pfedstaviteliim patti E. B. Tylor, J. Lubbock, L. H. Morgan, J. F. Mc Lennan, H. J. S. Maine, J. G. Frazer, J. J. Bachofen, R. R. Marret, A. Bastian, A. Lang aM. M. Kovalevskij, ktefi myslenku bioI. evoluce pfenesli na vsechny druhy lidske cinnosti a jeji produkty a vsude hledali principy darwinovske vyvojove koncepce, podle niz vse smeruje od jednoducheho ke sloZitejsimu, od stejnorodeho k riiznorodemu a vyvojove vyssimu. Spolecny zaklad evolucionistickeho vykladu spolecnosti a kultury je dan jednotnym chapanirn lidske pfirozenosti a stadialniho charakteru vyvoje, aplikaci -'srovnavaci metody, preferenci vyzkumu ulohy prefitkti a hledanim geneze sociokult. jevii. Evolucionisticka kon-

cepce cloveka rna sve kofeny v racionalismu 18. st. Jejim jadrem je rnyslenka, resp. pfedpoklad psych. jednoty vsech etnickych skupin. Podle teto teorie clovek vzdy a vsude prokazuje stejne mentalni vlastnosti, ktere jsou nezavisle na rase, prostfedi nebo dobe. Vznik a vyvoj kultury chapali predstavitele a.e. takfka jako proces bioI., resp. proces analogicky evoluci pfir. organismii. Domnivali se, ze vsechny lidske spolecnosti prochazeji stejnymi stadii vyvoje: ~divosstvim, ~barbarstvim, ~civilizaci, tj. od forem nejjednodussich k formam nejslozitejsim. Vyvoj povazovali za jednosmemy progresivni proces, ktery rna ve vsech geogr. oblastech obdobny charakter (tzv. teorie vyvojoveho paralelismu). Evolucionisticka koncepce nebyla aplikovana pouze na vyzkum vyvoje cele spolecnosti, ale i na studium riiznych instituci (napf. rodiny a phbuzenskYch systemii) nebo takovych oblasti kultury, jako jsou nabozenstvi, mytologie, pravo, obyceje a nejriiznejsi formy materialni kUltury. Podle zastancii a.e. nema vyvoj charakter kval. skokii, ale povahu kumulace. Vyvojem konkretnich kultur se evalucioniste pfilis nezabyvali. Usilovali pfedevsim 0 zkonstruovani vyvojovych modelii, ktere pak zaplnovali konkretnimi kult. elementy. Komparativni metoda jim de facto nahrazovala hist. pfistup. Slo 0 hist. rekonstrukci, zalozenou na srovnani velkeho mnozstvi faktograflckeho materialu ziskaneho cestovateli, misionari nebo pracovniky kolonialni spravy z nejriiznejsich casti sveta. Konkretni empir. data vytdena z piivodniho kult. kontextu byla vkladana do pfedem stanovenych vyvojovych schemat, coz se odrazilo na statickem charakteru evolucionistickych vyvojovych modelii. Zvlastni diiraz pfi studiu kultury evolucioniste kladli na vyzkum pfezitkii, ktere chapali jako urcite formy viry, umeni, moralky, zvykii a praktik, charakteristicke pro pfedchazejici vyvojove stadium, jejichz urCite poziistatky pfetrvaly ve zmenene nebo modifikovane podobe. Pfestoze a.e. pfinesla mnoho novych myslenek ke studiu cloveka a kultury, projevovaly se na konci 19. st. stale vice jeji spekulativnost a schernatismus. S jeji kritikou vystoupili v te dobe zejm. predstavitele historiografie, s-gie CEo Durkheim) a soc. psychologie (W. Wundt). DalSi utok prisel ze strany ~antropogeografie (F. Ratzel), podIe ktere evolucioniste zcela podcenili vliv geogr. prostfedi na formovani 10kalnich kultur a vyznam difuznich a migracnich procesti pro dejiny kultury. I kdyz byla a.e. v prvnich desetiletich 20. st. vystfidana difuzionistickou antropologii, je mozne v anglosaske antropologii od 40. 1. sledovat zvyseny zajem o teorii kult. evoluce. Tato renesance evolucionistickeho mysleni kumuluje v 50. a 60. 1. v neoevolucionisticke antropologii L. A. Whitea a J. H. Stewarda (viz ~neoevo­ lucionismus) a s-gii R. N. Bellaha as. N. Eisenstadta.

89

88

antropologie feministicka

antropologie funkcionalisticka

A: evolutionistic anthropology F: anthropologie evolutionniste N: Evolutionsanthropologie I: antropologia evoluzionistica Lit.: Ginsberg, M.: The Idea of Progress: A Revaluation. Boston 1953; Lu· tyriski. J.: Ewo1ucjonizm w etno1ogii ang10saskiej a etnografia radziecka.

LOOl. 1956; Waligorski, A.: Antropo1ogiczna koncepcja czlowieka. War· szawa 1973; Wolf, J.: Ku1tumi a socia1ni antropo1ogie. Praha 1971.

Sou antropologie feministicka - tematick:i oblast rozvijeml V poslednich desetiletich V n'imci am. -tkulturnl antropologie jako reakce na potrebu prehodnoceni nekterych jevu tykajicich se rozdnu mezi muzem a zenou. V centru pozomosti stoji zejm. vyzkum variability a vyvojovych promen tradicnich zenskych a muzskych roli a otAzky institucionalizace manzelstvi a rodiny v mezikult. perspektive. Podnetem ke vzniku a.f. a redefinovani urcitych kategorii byla neunosnost vzitych paradigmat zalozenych na muzske dominanci a zenske submisivite a rozpad tradicni distinkce, delici svet na sferu verejnou, vytvarenou a ovladanou muzi, ana sferu domacnosti, vyhrazenou zenam. Specif. tematickou oblast a.f. predstavuji vyzkumy symbolickeho sepeti zeny s pfirodou a muze s kulturou. Charakteristickym rysem vetSiny vyzkumu a.f. je akcent na zenskou zkusenost. A: feminist anthropology F: anthropologie feministe N: Feministische Anthropologie I: antropologia femminista Jan antropologie filozoficka -fil. pojata -tantropologie jako veda 0 -tcloveku, 0 jeho podstate a mistu ve svete. A.f. v tomto sirokem, nespecif. smyslu je integrujici casH kaZdeho -tsvetoveho nazoru, -tnaboieostvi a jednotlivych systemu -tfIlozofie. Existuje ~.f. kfesianska, existencialisticka, materialisticka, fenomenologicka, marx. aj. Ve 20. 1. 20. st. prozila a.f. nebyvaly rozkvet a ziskala nove fundamentalni postaveni ve strukture filozofie. Zakladateli a.f. se v r. 1928 stali M. Scheler, H. Plessner a K. LOwith. Razeno je sem i Heideggerovo Sein und Zeit z r. 1927, pozdeji G. H. Mead (1934), A. Portmann (1944), E. Cassirer (1944), dale A. Gehlen (zv1. 1956), ve Francii Claude Uvi-Strauss (1958). Proti pokusum jednoznacne definovat podstatu cloveka se brzy objevila silna skepse, ktera hist. sahli od J. J. Rousseaua a J. G. Herdera pres F. Nietzscheho az k G. S. Lukacsovi, M. Horkheimerovi a -tpostmodernismu. Jejim zakl. motivem je popirani moznosti definovat podstatu cloveka jednim zak1. principem. Odvratem od filozofie dejin a novym obratem k -tpnrode se v soucasne filozofii zaklada "nova antropologie". Podle Schelerovy formulace zkouma a.f. "postaveni cloveka ve vesmiru". Clovekje duchovni bytosti nadrazenou 90

svetu, osobnosti uvnitf konecnych sfer byti. VetSina antropologu, etologu a biologu chovani dnes odmita toto vysvetleni zv1. postaveni cloveka pro jeho vybaveni duchem a klade otazku, na zaklade jakych vlastnosti ci zpusobU chovani Cioveku toto postaveni v pfuode pnslusL Pro Plessnera a Portmanna clovek transcenduje sve okoli (Umwelt), podle Gehlena zadne nema, a proto si nutne musi nejake vytvofit pomoci soc., polit. a ekon. instituci. Podle Portmanna a Plessnera je clovek svou schopnosti "sebeprojekce" (Selbstdarstellung) schopen zaujmout zv1. "excentrickou pozicionalitu" vuci pfuode, ktera vede k produktivni konsekvenci, ze jeho okoli je vytvorenym svetem -tartefaktu (-tkulturou). Sebeprojekce tak vystupuje spolu se sebezachovanim a manifestuje se v nich. Clovek jako socialne-kult. bytost je "sekundarnim hnizdosem" (Portmann). Prirozeny nedostatek zavislosti na prostfedi a instinktivni nejistota jsou lidskou cinnosti jeste zesilovany a soucasne kompenzovany. Proto -thominizace nenijeste ukoncena a vyzaduje dalSi vzestup a uplatneni kult. rozvoje. Myslenka, ze relativni nerozvinutost lidskeho organismu pri narozeni, jeho "neotenie" a instinktivni nevybavenost jsou podminkami lidske vsestrannosti, je sdilena antropology a etology, ktefi odtud chteji ziskat rozhodujici urceni podstaty cloveka. Zatimco Plessner a Portmann chteji vylozit zvl. postaveni cloveka z transcendence, sebeprojekce, excentricity a kult. sebeurceni, K. Lorenz redukuje vyznam kult. oblasti. Podle neho neni soc. chovani cloveka diktovano vjlucne rozumem a kult. tradici, nybrf je nzeno zakonitostmi, ktere dobre zname uz ze studia chovani zvifat. Namisto toho, aby se clovek rozvijel adekvatne, zmenil svuj svet tak rychle, ze jeho pfirozene vlohy neodpovidaji zmenenemu vnejsimu svetu a jeho kultufe. Hlavnim bodem sporn mezi Lorenzem a jeho odpurci 0 puvodu lidske agresivity je Lorenzuv duraz na vrozenost a spontannost -tagrese. Behavioriste (J. Dollard, Lehrmann) a psychoanalyzou ovlivneni autofi (E. Fromm, H. Marcuse, Mitscherlich, Bettelheim) zduraznuji uceni podle negativnich vzorU chovani a negativni vliv soc. prostfedi obecne, ktere mohou agresi u cloveka vyprovokovat. V protikladu k Schelerovu stupnovitemu schematu zivota nevidi Gehlen ve specif. lidskem nejvyssi vyvojovy stupen, ale spiSe upadek a nedostatek. Clovek je podle neho od narozeni nespecializovanou a nedostatkovou bytosti (Mlingelwesen), ve sluzbe sebezachovy proto meni pfirodu kult. Cinnosti. Lidske jednani probiha jako odlehcovaci princip (Entlastung). To umoznuje cloveku redukovat zivotni rizika. Kompenzaci, nahrazkou za chybejici prostfedi jsou -tinstituce, v nichz se clovek stabilizuje a muze tak zvladnout nedostatky a rizika sveho pfirozeneho vy-

baveni. Stabilita instituci je podminkou i omezenim clovekajako osobnosti. Clovek "vede svuj zivot" podle Gehlena jen ve vyrovnavani se s institucemi. Je zcela kult. bytosti a jeho vztah k pfirode je zcela popren nebo je sekundami. Filozofie kultury ovlivnena zak1. pracemi E. Cassirera a angloam. kultumi antropologie (E. Sapir, M. J. Herskovits, R. Linton, R. Benedictova, M. Meadovti, v Nemecku W. E. Milhlmann, E. W. Muller aM. Landmann) provadeji po 2. svet. vaice empir. zkoumani chovani cloveka na zaklade etnologickeho kladeni otazek. Zvlastni vztah k realite u cloveka je podle Cassirera urcen jeho schopnosti vytvaret -tsymboly. Civilizovany clovek je "animal symbolicum". Analogicky postupuje tez Hans Jonas, jeden z tvurcu ekologicke etiky: clovek je pod Ie nej symbolickou by tosti, homo pictor. Obraz neni pouhym odrazem, reprodukci daneho pfedmetu, ale sebevytvorenym intelektualnim symbolem, jemuz je vlastni schopnost imaginace a zobrazeni. Jonasem vytycena polarita lidske existence mezi organismem a svobodou byla zak1. tematem antropologie uz pro M. Schelera. M. Landmann nazyva kult. antropologii "antropologii budoucnosti" a pokousi se podobne jako Cassirer a Jonas celit bio1. orientovane antropologii, ktera v duchu vychozf pozice J. J. von Uexkiilla chce zv1. postaveni cloveka ve svete zalozit bio1., cimz izoluje cloveka zjeho pfirozeneho zivotniho sveta, kterym je jeho kultura. Clovek je podle Landmanna nejen vytvorem, ale i tvurcem kultury. Jeho "nespecializovanost" znamena pfedevsim jeho nedeterminovanost, -tsvobodu. Clovek je svobodny a muze sve chovani sam urcovat. Landmann timto formuluje kult. antropol. variantu existencialistickeho vychodiska, ktere dale rozviji E. Rothacker. Podle -texistencialismu (He idegger, J. P. Sartre) clovek nevlastni svobodu, ale svoboda vlastni cloveka, clovekje odsouzen k svobode. Sam se nevytvofil, ale je pfesto svobodny, je jednou vrZen do sveta a je odpovMny za vse, co cinL Kategorie odpovedneho rozhodovani se stava klicovou u vsech pfedstavitelu kult. antropologie. Hans Jonas na ni zaklada -tekologickou etiku zodpovedneho rozhodovani civilizovaneho a kult. cloveka (1979). Vztah v3zanosti (Umweltgebundenheit) a otevfenosti (Weltoffenheit) vuci svetu u cloveka se stal centralnim tematem a.f. 20. st., srovnavaci psychologie (F. J. J. Buytendijk), humanni etologie aj. V Cechlich se a.f. zabyval M. Sobotka (z hist. hlediska). A: philosophical anthropology F: anthropologie philosophique N: philosophische Anthropologie I: antropologia filosofica Lit.: Biihme, G.: Anthropo1ogie in pragmatischer Sicht. Frankfurt a. M. 1987; Bronowski, I.: Vzestup c1oveka. Praha 1973; Cassirer, E: An Essay

on Man. New York 1953; Gehlen, A.: Der Mensch. Seine Natur und Seine Stellung in der Welt. 1974; Heidegger, M.: Konec filozofie a ukol mys1eni. Praha 1984; Horkheimer. M.: (1935) Bemerkung zur phi1osophischen Anthropologie. In: Gesammelteschriften, sv. 3. Frankfurt a. M. 1988; Liiwith. K.: Das Individuum in der Rolle des Mitmenschen. Miinchen, Darmstadt 1928; Plessner, H.: Die Stufen des Organischen und der Mensch. Ein1eitung in die phi1osophische Antrhopo1ogie. Berlin, New York 1975; Portmann, A.: Biologische Fragmente zu einer Lehre Yom Menschen. Basel, Stuttgart 1944; Scheler, M.: Die Stellung des Menschen im Kosmos. Darmstadt 1983; Sobotka, M.: C10vek a priice v klasicke nemecke filozofii. Praha 1964.

Kam an tropo log ie fu nkci on ali sticka - smer rozvijeny od 20. 1. 20. st. zejm. v brit. -tsocialni antropologii, postaveny na metode systemove a -tfunkcionalni analyzy a interpretaci sociokult. systemu. Pfi jeho formovani sehraly vyzn. roli ideje Durkheimovy s-gicke skoly (M. Mauss, H. Hubert). Na zakladatele a.f. B. Malinovskeho a A. R. Radckliffe-Browna zapusobila pfedevsim Durkheimova koncepce spolecnostijako seberegulujiciho, integrovaneho systemu, nezavisleho na psychice jednotlivcu, a jeho duraz na funkcionalni a kauzalni explanaci vychazejici z induktivniho studia soc. reality. Vedle vlivu s-gie byla a.f. ovlivnena filozofii empiriokriticismu, novokantovstvim, behaviorismem, gestaltismem a psychoanalyzou. Za datum jejiho vzniku by va oznacovan r. 1922, kdy byly nezavisle na sobe vydany knihy The Andamandan Islanderes (Radcliffe-Brown) a Argonauts o/the Western Pacific (Malinowski), ktere jsou povazovany za "manifest" klasickeho funkcionalismu. Jednotici metodo1. bazi a.f. tvoH teze 0 rozhodujicim vyznamu terennich vyzkumu pro budovani antropol. teorie a 3 postulaty tzv. radikalniho funkcionalismu: 1. funkcionalni jednoty spolecnosti (kafdy prvek soc. systemu, pfedevsim kazda instituce jako zak1. stavebni jednotka spolecnosti, slouzi k zachovani celku); 2. univerzalnosti a.f. (kaZdy prvek plni nejakou pozitivni funkci pro celek); 3. funkcionalni nepostradatelnosti a objektivni ucelnosti sociokult. jew (kaZda vyznamna zivotni funkce je nezastupitelnou a neoddelitelnou soucasti soc. systemu). Duraz na empir. verifikaci teor. hypotez byl bezprostredni reakci na spekulativnost evolucionisticke a difuzionisticke antropologie, ve ktere empir. materilil casto plnil pouze ilustrativni roli. V prubehu 20. a 30. 1. byl pozadavek empir. vyzkumu postupne rozpracovan do podoby intenzivnich terennich vyzkumu. ktere od antropologa vyzadovaly dlouhodoby opakovany pobyt mezi pnslusniky zkoumane kultury. Pfestoze obecna vychodiska B. Malinowskeho a A. R. Radcliffe-Browna byla v rane fazi vjvoje a.f. totozna, v pozdejsim obdobi se jejich pfistup ke studiu spolecnosti a kultury lisl. Vznikaji dYe paralelni linie: prvni si zachovava nazev funkcionalismus (B. Malinowski), druha je nazyva91

antropologie fyzicka

na -tstrukturalni funkcionalismus (Radcliffe-Brown). Malinowskiho funkcionalismus je postaven na teorii -tpotreb. Malinowski rozlisuje th typy ci urovne potfeb, se kterymi se setkavame ve vsech kulturach a jef je mozne povazovat za univerzalni: 1. zakl. (bioI.) potfeby; 2. instrumentalni (sekundami) potfeby; 3. symbolicke a integrativni potfeby. Schema rna hierarchicky charakter, klicovou pozici zaujimaji bioI. potfeby a procesy jejich uspokojovani, na jejichz zaklade pak vznikaji nejen potfeby instrumentalni a integrativni, ale i nove umele prostfedi, -tkultura. Pod!e Malinowskiho je uspokojovani potfeb realizovano prostfednictvim organizovanych Cinnosti, ktere se sdruzuji v -tinstituce a cele systemy. Kultura vystupuje jako system, ktery se skhida z castecne autonomnich a castecne koordinovanych instituci. lako klicovou kategorii funkcionalismu zavedl Malinowski pojem -tfunkce, za kterou povaZuje integrovany vysledek cinnosti instituce jako celku, vyjadfujici objektivni roli, jakou instituce v kult. systemu hraje. KaZda instituce uspokojuje ve sve vlastni sfefe urcitou oblast potfeb a vsechny dohromady vytvafeji vnitfne integrovany system - kulturu s organicky propojenymi castmi. FunkcionaIni analyza instituci se ukazala jako nosna pro terenni vyzkumy i pro interpretaci ziskaneho empir. materialu. Metodol. omezeni se projevilo pfi studiu procesu -tkulturni zmeny. Malinowski ajeho zaci (M. Fortes, L. P. Mairovti, M. Hunterovd, I. Schapera, S. F. Nadel aj.) svymi vyzkumy akulturacnich procesu v Africe vyzn. pfispeli k objasneni mechanismu -tkulturnich kontaktu. Radcliffe-Brown pfenesl teziste sveho zajmu na studiurn -tsocialni struktury a polozil tak zaklady brit. variante strukturalne funkcionalisticke antropologie. Na rozdilod tradicni etnologie, ktera pouzivala spiSe hist. metody, kladl duraz na -tsrovnavaci metodu zachycujici funkcionalni vazby mezi ruznymi sociokult. jevy, a na objasnovani jejich vyznamu pro uchovani soc. struktury a integraci spoleenosti. Podle Radcliffe-Browna neni zadny duvod striktne oddelovat s-gii a soc. antropologii, neboi spolecnym pfedmetem jejich zajmu jsou soc. struktury. Soc. antropology je tedy mozne povaZovat za sociology provadejici vyzkum -tpreliterarnich spolecnosti. Radcliffe-Brown navrhuje pro soc. antropologii altemativni nazev "srovnavaci sociologie". Domniva se, ze neni mozne lidske zvyky a obyceje pochopit studiem jich samotnych, ale analyzou funkcni role, kterou maji ve vztahu k soc. strukture. Dulezite vsak neni studium samotnych funkci, ale jejich pfinos pro uchovani soc. stability spolecnosti, soudrZnosti a solidarity jejich clenu. K nejvetSimu rozkvetu brit. a.f. doslo ve 30. a 40. I., kdy soc. antropologove uplatnili funkcionalisticky pfistup pri studiu pfibuzenstvi a pokreven-

92

antropologie integralni stvi (Radcliffe-Brown, Fortes Nadel), polit. systemu (Schapera, E. E. Evans-Pritchard, E. R. Leach), ekon. systemu (Malinowski, R. W. Firth), mibozenstvi, magie a mytologie (Evans-Pritchard, Malinowski, Nadel, Firth). Vliv funkcionalismu pfitom nezustal omezen jenom na antropologii, ale vyrazne se promitl i do s-gie. V prubehu 50. I. vsak Ize sledovat stale dynamictejsi pfiklon ke -tstrukturalismu (Leach), teorii konfliktu (M. Gluckman) a pojeti antropologie jako humanitni hist. discipliny (Evens-Pritchard). A: functionalist anthropology F: anthropologie fonctionnaliste N: funktionalistische Anthropologie I: antropologia funzionalistica Lit.: Firth, R. W. ed.: Man and Culture: An Evaluation of the Work of Bro· nislaw Malinowski. London 1957; Kuper, A.: Anthropologists and Anthropology. The British School 1922-72. Middlsex 1975; Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Nadel, S. F.: The Foundations of Social Anthropology. London 1951; Paluch, A. K.: Konflikt, modemizacja i zmiana spoleczna. Analiza i krytyka teorii funkcjonalnej. Warszawa 1976; Radcliffe-Brown, A. R.: Method in Social Anthropology. Chicago 1958.

Sou antropologie fyzicka - pm. veda zabyvajici se studiem variability, morfologie a fyziologie lidskeho organismu u ruznych rasovych, etnickych a soc. skupin populace v ease a prostoru. Provadi komparativni analyzu rustu, vyvoje a fungovani organismu na urovni ontogeneze i fylogeneze eloveka. V anglosaskych zemich, zejm. v USA, je a.f. I1zce spjata s -tkulturni antropologii, se kterou tvori zaklad obecne antropologie, koncipovane jako veda o eloveku, spo!eenosti a kulture. V kontinentalni Evrope, kde dosud prevlada tradieni pojeti antropologie jako prir. vedy, je nazev a.f. de facto ekvivalentem pojmu -tantropologie. Kofeny a.f. sahaji aZ do staroveku; lze je najit predevsim v dile Aristotela, ktery jako prvni pouzil pojem antropologie pro oznaceni komplexniho studia cloveka a obohatil anticke vedomosti 0 experimentalne podlozena fakta ze srovnavaci biologie a zoologie. Take v pracich antickych lekafU a pnrodovedcu (Hippokrates, Claudius Galenos, Carus Titus Lucretius) je fada poznatku, ktere svedci o empir. studiu lidskeho organismu. Za prvniho antropologa v modemim slova smyslu byva oznacovan Poseid6nos z Apameie, ktery mj. studoval telesne a povahove rozdily mezi Severany a obyv. Stredomofi, vliv klimatu na psychiku eloveka a miru lidske adaptability k pm. prostfedi. Ve stfedoveku sice studiurn lidskeho tela ustupuje pod vii vern cirkevniho uceni do pozadi, ale rozkvet renesance sebou prinasi oziveny zajem 0 empir. vyzkum lidskeho organismu. V 16.-17. st. byly postupne polozeny zaklady anatomie (A. Vesalius), fyziologie a embryologie (W. Harvey) a bioI. taxonomie (J. Ray, C. Linne) V 18. a 19. st.jiz by-

Iy vytvofeny predpoklady pro systematicke studium evoluce zivocisnych druhU (G. L. L. Buffon, J. B. de Lamarck). Ve 2. polovine 19. st. zakladatel antropometrie P. P. Broca a jeho zaci rozpracovali metodologii mereni antropol. znaku a zavedli do a.f. exaktni mefici pfistroje, tabulky a grafy. K dalSimu rozvoji a.f. vyrazne pfispelo zformulovani teorie bioI. evoluce (Ch. R. Darwin, A. R. Wallace). Vyzkumy antropogeneze a studium mechanismu bioI. evoluce a adaptace zustaly dominantnim tematickym okruhem a.f. i ve 20. st. A.f. vyrazne rozsii'ila svuj vyzk. zaber ooblast svych vyzkumu, kdyz tradieni antropometrii a srovnavaci anatornii, zalozene na deskripci a mereni telesnych znaku (somatometrie, somatoskopie, osteologie), obohatila 0 rnodemi metody molekularni biologie, populacni genetiky a biochernie. Tento pi'echod na molekularni uroven studia variability lidskeho organismu vedl (zvl. v USA) k tomu, ze a.f. altemativne vystupuje take pod nazvem biologicka antropologie. Pi'edstavuje dnes syntetickou disciplinu, ktera zahrnuje -tpaleoantropologii, etnickou antropologii, vyvojovou antropologii, fyziologickou a morfologickou antropologii, molekulami antropologii a jine. A: physical anthropology F: anthropologie physique N: physische Anthropologie I: antropologia fisica Lit.: BeneS. J.: Clovek v zrcadle sveho vyvoje. Praha 1979; Fetter, V. a kol.: Antropologie. Praha 1967; Kelso, A. J.: Antropology. Philadelphia 1974; Lasker, G. W. - Tyzzer, R.: Physical Anthropology. New York 1982; Pospisil, M. - Drobnd, M.: Antropologia I., II. BratiSlava 1984; Wolf, J. a kol.: ABC cloveka. Praha 1977.

Sou

zuje v souvislosti s rozmanitou tematikou. M. Mitterauer se v dejinach rodiny zabyva rodinnou typologii, vztahem ruznych typu rodiny k ekosystemum, Zivotnim cyklem, subjektivnimi prozitky rodinneho postaveni, rodinou a nabozenstvim apod., E. P. Thompson a H. Medik v dejinach prace organizaci prace, prozitkem prace, pociiovanim nab. vyznamu prace apod., R. Beck a 1. C. Schmitt v dejinach lidove zboznosti nabozenstvirn a magii, symbolickou moc! soch, prozitky carodejnickych procesu atd., N. Schindler v obecnych kult. dejinach, v dejinach kaZdodennosti a v soc. dejinach dejinarni zen a pohlavi atd. Koreny motivace k a.h. jsou spati'ovany v dile M. Webera (napr. v jeho s-gii nabozenstvi), N. Eliase, M. Foucaulta a P. F. Bourdieua. Program a.h. zformuloval na pfelomu 60. a 70. I. T. Nipperdey, ktery v a.h. spati'oval obranu proti podrizovani svobody jednotlivce objektivnim danostem pi'i vykladu soc. dejin. A.h. rna studovat prave ono prostfedkovani mezi objektivni strukturou a subjektivni praxi, individ. soc. jednanim. V ees. dejepisectvi rna ze starsich studii blizko k a.h. predevsim prace F. Kutnara. A: historical anthropology F: anthropologie historique N: historische Anthropologie I: antropologia storica Lit: Diilmen van, R. ed.: Kultur der einfachen Leute. Bayerisches Volkskunde von 16. bis zum 19. Ih. Miinchen 1983; Diilmen van, R. ed.: Armut, Liebe, Ehe. Studien zur historischen Kulturforschung. Frankfurt a.M. 1988.; Diilmen van, R. - Schindler, N. eds.: Volkskultur. Zur Wiederentdeckung des vergessenen Alltags. Frankfurt a.M. 1984.; MiUerauer, M.: Historischanthropologische Familienforschung. Wien, Koln 1990.; Nipperdey, T.: Die anthropologische Dimension der Geschichtswissenschaft. In: Schulz, G. ed.: Geschichte heute. Gottingen 1973.

antropologie historicka - termin, kterym se zhruHol ba od 80. I. 20. st. oznacuje nove zamereni -tsocialnich an tropologie h umanisticka viz humanologie dejin a kult. dejin. A.h. je reakci na pi'eceneni vyzkumu vnejsich projevu dejin spoleenosti ana pfilisne soustfede- antropologie integralni - (z lat. integralis = nani pozomosti k vnejskovemu vymezeni soc. skupin (napf. lezejici k celku, nedilny) - interdisciplinami soubor ved podle majetku, postaveni apod.). R. van Diilmen chape o cloveku, zahrnujici predevsim zakl. antropol. discipliny, a.h. jako dejiny (subjektivnich) zivotnich svetu (-tLe- ale pokousejici se 0 syntezu pfirodovednych a spolecenbenswelt) a zkusenosti lidi ruznych soc. postaveni, coz se skovednich oboru a specializaci -tantropologie, 0 inteznacne pfekryva s dejinami -tkazdodennosti (Alltags- graIni pojeti -tcloveka. le vychodiskem k vsestrannemu geschichte), chapanymi v nem. prostfedi vedle dejin ma- studiu cloveka, podstaty a struktury lidske by tosti, vesketeriaIni kultury jako "Geschichte von innen" a "Geschich- re jeji einnosti i dalsich otazek souvisejicich s lidskou existe von unten", as dejinami -tnarodnlho charakteru, ktere tenci na zemi. Vznik a.i. v Ceskoslov~nsku v 60. I. 20. st. se prosadily zejrn. ve fr. historiografii (J. L. Le Goff, byl reakci na uzke pojeti antropologie, redukovane v podG. Duby). Pozomost se od usili 0 objektivizaci pfenesla state na jeji pfirodovedne, bioI. zaklady (-tfyzickou anna vedomi neodvislych soc. vztahU a mechanismu k mi- tropologii, somatologii, fyziologii, biologii cloveka) uplatneni (Ie sentiment), ktere maji jednotlivci a skupiny 0 svych no vane od 20. I. 20. st., kdy se osamostatnily pfirodovedne vzajemnych postavenich, a k chovani ovlivnovanemu a spolecenskovedni obory univerzit. Antropologie byla potimto minenim ci ke studiu soc. predstav (la representa- te pestovana a vyucovana pouze na pi'irodovednych fation sociale), ktere ve svych stfetech pi'edstavuji soc. de- kultach jako biologicka antropologie. Na fil. fakultach jiny (G. Duby, l. Dupaquier, A. Corbin, R. Chartier). byla ve 30. I. a znovu v obdobi 1945-1948 pfednasena kult. o hist.-antropol. pfistupu se v modemim dejepisectvi uva- a soc. antropologie, v 50. I. byla ale zakazana stejne jako

93

antropologie lingvisticka

antropologie kognitivni

s-gie, kybernetika aj. a byla pak znovu zavadena od pocatku 60. 1., zcasti jako a.i. V r. 1966 byla pfi Geskoslovenske sociologicki spolecnosti pri GSA V zalozena sekce a.i. (Karel Mdcha, J. Wolf aj.), ktera rozvijela intenzivni cinnost do r. 1969 a byla opet obnovena po r. 1989. Termin a.i. je puvodni, neni pouzivan v zahranicni literature, pojeti je blizke tzv. synteticke antropologii, zavedene v USA a ve Ve1ke Britanii, ktera rna vsak prevazne charakter zobeciiujici teor. discipliny. A.i. rna take blizko k -taplikovane antropologii. Zahrnuje totiz slozku teoreticko-syntetickou a praktickou - uzitou. Vysledkem je komplexni pojeti cloveka, ktery je charakterizovan uz nejen jako zivocich, ktery jen vyrabi a pouziva nastroje, ale v mnohem sirsim smyslujako tvor spolecensky,jako soc. a modlni bytost sui generis. Pojeti a.i. souvisi s vyrokem Ashley Montagua, ze antropologie je nejdtileZitejsi vedou o cloveku, protoze se zabyva samym lidstvem a velkymi otazkarni Zivota a smrti (Man, His First Million Years, 1957). A: integral anthropology F: anthropologie integrale N: integrale Anthropologie I: antropologia integrale Lit.: Mdcha, K.: 100 Thesen zu einer integralen Anthropologie. Bamberg 1984; Sbornik praci k otAzkam integnilni antropologie. Praha 1968; Wolf, J.: Integral Anthropology. Prague 1971; Wolf, J.: Uvod do studia cloveka a kultury. Praha 1969; Wolf, J.: The Concept of Integral Anthropology. In: World Anthropology, The Concept and Dynamics of Culture. Hague, Paris 1977; Wolf, J.: Clovek ajeho svet Praha 1992. Wof

an tropologie kogniti vni - Oat. cognitus =poznany, znamy, osvedceny) - smer v am. kult. antropologii zaraditelny do ramce -tnove etnografie, ktery se orientuje na studium vztahti -tjazyka a -tkultury prostfednictvim vyzkumu kognitivnich systemu, predevsim modelti lidskeho vnimani a mysleni v rtiznych spolecnostech. Predstavitele a.k. pfedpokhidaji, ze jazykove struktury kaMe spolecnosti pfimo odrazeji principy, na nichz jsou zalozena specifika zkoumane kultury. Venuji proto pozomost semanticke analyze nativnich terminologickych systemti a stu diu klasifikacnich pravidel a operaci, na jejichz zaklade buduji clenove dane kultury sve osobite systemy znalosti (folk taxonornie). Snazi se zejm. identifikovat materialni jevy, ktere jsou pro urcitou spolecnost signifikantni, a zjistit, jakym zptisobem jsou organizovany v semanticke oblasti. Charakteristickym rysem a.k. je snaha 0 studiurn sociokult. reality z perspektivy pfislusniku zkoumane spolecnosti a zuzeni pojmu kultura na kognitivni system, tj. souhrn znalosti, zkusenosti, viry a hodnot, sdileny cleny urcite spolecnosti. Zaklady kognitivni teorie kultury polozil v prubehu 60. 1. W. H. Goodenough teorii "dvou radu reality". Prvni, "jevovy fad", zahrnuje materialni system spolecnosti, lidske chovani ajeho produkty. Druhy, "ideacni rad", predstavuje system ideji, nazoru, norem a prin-

94

cipu. Tim, ze antropologove smesuji tyto dva odlisne fady reality do pojmu kultura, oslabuji jeho gnozeologickou funkci. Goodenough proto pozaduje, aby byla zavedena distinkce mezi ideacnim a jevovym radem reality a pojem kultura zuzen pouze na systemy sdilenych myslenek, na pojmove modely, ktere jsou podkladem pro utvareni -tzivotniho zpiisobu. Podle Goodenougha se kultura spolecnosti sklada z toho, co clovek musi vedet nebo v co musi vent, aby mohl jednat zptisobem pfijatelnym pro cleny sve spolecnosti. Kultura neni materialnijev, nesklada se ze situaci, osob, chovani nebo citti, ale je organizaci a formou techto veci tak, jak existuji v myslich lidi. Je modelem pro jejich vnimani, uvedomeni, spojovani a interpretaci. S. A. Tyler, dalSi vyzn. predstavitel a.k., nepovaZuje za kulturu ~aterialni jevy, ale zpusob, jakym jsou organizovany ve vedomi lidi. Goodenoughovo zuzeni pojmu kultura na znalosti, kody a pravidla, ktere jsou spo!. ziskany a jako takove determinuji lidske chovani a prozivani, ve svych vyzkumech akceptovali a dale rozpracovali M. H. Agar, CH. O. Frake, W. Metzger, A. K. Romney, R. G. D'Andrade, J. P. Spradley, F. M. Keesing aj. Studium -tlokalnieh kultur jako jedinecnych systemu vnimani a organizovani materialnichjevii, veci, udalosti, chovani a proZivani pritom smei'ovalo k vytvoi'eni konkretni "kultumi gramatiky" kaMe spolecnosti. Ve svych vyzkumech se a.k. opira 0 poznatky -tetnovMy a -tetnosemantiky, se kterymi ji krome spolecneho pole zajmti spojuje i vyuziti lingvistickych metod (zejm. komponentni analyzy) pn studiu kultury. V pruMhu 70. a 80.1. vzrostl zajem 0 vyzkum kognitivnich procesti take v ostatnich spol. vedach. Tato tendence se odrazila zejm. ve vzniku kognitivni psychologie (U. Neisser), -tkognitivni sociologie (A. Cicourel), kognitivni lingvistiky (G. Lako!!, M. Johnson). V soucasne doM se toto sblizovani vyzk. zajmu projevilo v budovani tzv. kognitivni vedy, ktera stale vice vystupuje jako potencialni haze pro integraci kognitivnich vyzkumu v antropologii, s-gii, psychologii a lingvistice. A: cognitive anthropology F: anthropologie cognitive N: kognitive Anthropologie I: antropologia cognitiva Lit.: Goodenough, W. H.: Desription and Comparison in Cultural Anthropology. Chicago 1970; Loflin, M. D. - Silverberg, J.: Discourse and I.nference in Cognitive Anthropology. Hague 1978; Renner, E.: Die kogmuve Anthropologie. Berlin 1980; Spradley, J. P.: Culture and Cognition: Rules, Maps and Plans. San Francisco 1972; Tyler, S. A.: Cognitive AnthroSou pology. New York 1969.

antropologie kultu rni - spo!. veda zkoumajici vyvoj, strukturu a fungovani ruznych -tkultur v case a prostoru. Vznikla spolecne se -tsocialni antropologii v anglosaskych zemich, kdyz se ve 2. polovine 19. st. rozsifil vyzkurnny zaber klasicke -tfyzicke antropologie 0 so-

ciokult. dimenzi. V prubehu 20. st. se a.k. velice dynamicky rozviji zejm. v USA, kde spolu s fyzickou antropologii tvori dva zak1. pilife obecne -tantropologie, siroce koncipovane jako veda 0 cloveku, spolecnosti a kultufe. Tradicnim objektem vyzkumu a.k. byla kultura -tpreliteralnieh spolecnosti, ktere byly povazovany za komplexni, vnitrne integrovane a do znacne miry autonomni -tsociokulturni systemy. V souvislosti s postupnym zanikem ptivodnich lokalnich kultur se vsak pfedmetem zajmu antropol. vyzkumti staly jednoduche rolnicke pospolitosti a vyspele modemi spolecnosti. Zakl. metodou a.k. je -tterenni vyzkum (field study) mezi prislusniky studovane kultury, ktery vyuziva techniku zucastneneho pozorovani, dotaznikove setreni, interview, psycho!. testy, fotografie, film aj. Klasicke jsou dlouhodobe pobyty v malych, lokalnich spolecnostech, vyzadujici od antropo log a znalost jazyka a zvykti dane kultury a schopnost pi'izptisobit se mistnimu zpusobu zivota, geogr. a klimatickym podminkam. V dejinach antropo1. mysleni je mozne nalezt rtizne postoje k vymezeni okruhu ptisobeni a.k. a jejimu vztahu k disciplinam, ktere se zabyvaji studiem kultury. Terminologicke a obsahove nejasnosti vyplyvaji z odlisne tradice vyzkumti, kultury, z rtizne institucionalni zakladny a odliSne klasifikace ved v Evrope a USA. Vzhledem k pfibuznosti a.k. a soc. antropologie a k rostouci integraci metod se v soucasne doM stale vice prosazuje koncepce tzv. sociokultumi antropologie, ktera usiluje 0 syntezu soc. antropologie a a.k.. Take vztah a.k. k -tetnografrl a -tetnologii je vzhledem k ruzne ved. a terminologicke tradici v jednotlivych zemich odlisny. V Evrope je a.k. obvykle povazovana za synonymum etnografickYch a etnologickYch vyzkumti kultury, v USA vystupuji etnografie a etnologie jako subdiscipliny a.k., ktere zajisfuji 2 zak!. faze antropol. vyzkumti: etnografie pokryva empir. a deskriptivni rovinu, etnologie zobeciiuje vysledky vyzkumu v mezikult. a hist. perspektive. A.k. vyuziva zejm. poznatky s-gie, psycho logie, archeologie, kult. historie, folkloristiky a religionistiky. Z okruhu pi'ir. ved spolupracuje krome fyzicke antropologie s -tpaleoantropologH, -tantropogeografH, -tdemografii, -tekologH a genetikou, ktere ji poskytuji informace 0 fylogenetickem a ontogenetic kern vyvoji cloveka, o ptivodu a rozsireni lidskych ras a antropo1. typu v ruznych hist., 0 geogr. a klimatickych podrninkach. Koi'eny a.k. se objevuji jiz v dilech antickych, renesancnich a osvicenskych cestovatelti, historikti a filozofti, ktefi venovali pozornost komparativnimu studiu mravu a obyceju kultur mimoevrop. narodti. Globalni antropo1. pojeti kultury rozpracovalijako prvni pfedstavitele evolucionismu, ktefi tak vytvofili predpoklady pro konstituovani a.k.. Jako rela-

tivne samostatna disciplina se a.k. vyvijela od prvnich desetileti 20. st. na pUde am. -tdifuzionismu. Za zakladatele modemi am. antropologie je povaZovan F. Boas. Jeho koncepci antropologie jako vedy studujici rasu, jazyk a kulturu rozpracovali ve 30. a 40. 1. predstavitele am. etnopsycho1. orientovanych antropo1. skol, -tkonfiguracionismu (E. Sapir, R. Benedictova,A. L Kroeber, C. K. M. Kluckhohn, M. E. Opler) a -tkultury a osobnosti (M. Meadova, R. Linton, A. Kardiner). Pi'ekonali tak difuzionisticky pfistup ke studiu sociokult. jevti a vyrazne pnspeli ke zkoumani kultury na systemove urovni. Soucasna a.k. pi'edstavuje empirickoteor. vedu, ktera na zaklade mezikult. -tkomparativnich vyzkumii usiluje 0 systemovou analyzu sociokult. systemti a jejich kontextti. Je to dnes jedna z nejdynamicteji se rozvijejicich spol. ved, jejiz vysledky vzbuzuji znacnou pozomost siroke vei'ejnosti. A: cultural anthropology F: anthropologie culturelle, anthropologie de la culture N: Kulturanthropologie I: antropologia culturale Lit.: Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. New York 1986; Hatch, E.: Theories of Man and Culture. New York 1973; Keesing, R. M. - Keesing, F. M.: New Perspectives in Cultural Anthropology. New York 1971; Rossi, I.: People in Culture. New York 1980; Socidlni a kulturni antropologie. Praha 1993; Soukup, V.: Americka kulturni antropologie. Praha 1992; Wolf, J.: Kulturni a socialni antropologie. Praha 1971.

Sou

antropologie lingvisticka - subdisciplina soc. a kult. antropologie, ktera se zabyva studiem vztahti -tjazyka, -tkultury a mysleni v ruznych sociokult. systemech. Pi'edevsim jde 0 vyzkum jazyka jako symbolicke baze kultury a determinanty lidske Cinnosti, 0 jeho vazby se systemem hodnot, norem a ideji, ktere jsou charakteristicke pro urcitou kulturu, 0 jeho vliv na formovani osobnosti v procesu -tsociaIizace a -tenkulturace a jeho vztah ke kognitivnim procestim a vzortim chovani typickym pro cleny zkoumane kultury. V souladu s tradicemi antropol. a etnologickych studii kultury byly ptivodne objektem vyzkumti a.l. jazyky -tpreliterarnich spolecnostl, postupne se vsak spektrum zajmu rozsifilo 0 vyvojove a komparativni studium jazykovych systemu modernich spolecnosti. Problematiku vztahu jazyka, spolecnosti a kultury anticipovali ve svych dilech jiz J. G. Herder a W. von Humboldt. Ke zformovani a k rozvoji a.1. pi'ispela zejmena moderni -tlingvistika 20. st. (F. de Saussure, S. N. Trubeckoj, R. Jakobson, L. Bloomfield, N. Chomsky). A.l., resp. etnolingvistika, se jako relativne samostatna disciplina rozviji pfedevsim v am. kult. antropologii, jejiz pilife tvori spolu s archeologii, etnografii a etnologii. Jeji zaklady polozil v prvni polovine 20. st. F. Boas, ktery povazoval empir. a teor. studium nativnich jazykti za nezbytnou soucast antropol. vyzkumti kultury. K dalSimu

95

antropologie prava

antropologie mesta

rozvoji a.l. pfispel jeho zak E. Sapir, ktery jako jeden z prvnieh upozomil na moznosti vyuziti lingvistickych metod v kult. antropologii. Jeho price zamefene na vztah jazyka, osobnosti a kultury bezprostfedne stimulovaly vznik -tkonfiguracionismu jako noveho smeru am. antropologie a trvale obriitily pozomost na empir. vyzkum vztahu jazyka a kultury. NejvetSi vyznam pro dalSi rozpracovani a.l. mela Sapirova hypoteza, podle ktere jazyk vystupuje jako aktivni <:initel pfi utvareni naseho obrazu sveta. Na Sapirovy myslenky bezprostfedne navazal B. L. Whorf, ktery na zaklade empir. vyzkumu indianskych jazyku dospel k nazoru, ze je to pfedevsim system jazyka, -tgramatika, ktera ovliviiuje zpusoby lidskeho vnimani, organizaei zkusenosti a vzory chovani (viz -tSapirova-Whorfova hypoteza). Rozvoj am. a.l. v 1. polovine 20. st. vyrazne ovlivnil take vyzkumy jazyka a kultury ve fr. -tsocialni antropologii, ktera navazovala i na domaei tradici s-gickou (11 Durkheim), etnologickou (M. Mauss) a lingvistickou (A. Meillet, J. Gillieron). Origimllni syntezu antropol. a lingvistickych pfistupu provedl C. Levi-Strauss. V Anglii zaklady a.1. polozil B. Malinowski, autor mnoha studii 0 tichomofskychjazyeich a kulturach. Na jeho koncepei reci jako nastroje, jehoz prostfednictvim se clovek prizpusobuje prostfedi a mechanismum kultury, volne navazuji lingvisticky orientovane smery angl. soc. antropologie i koncepce brit. filozofU zabyvajicieh se lingvistickou analyzou prirozeneho jazyka (1. L Austin). Soucasna a.l. pfedstavuje znacne diferencovanou, typicky mezioborovou disciplinu. Zajem 0 empir. vyzkum vzoru a funkci jazyka v ruznem kult. kontextu a soc. situaci ji sblizuje se -tsociolingvistikou a -tpsycholingvistikou. Mezi tematicke okruhy, jirniz se a.l. zabyvala v 70. a 80.1., patfi vztahjazyka a kultury prostfednictvim vyzkumu kognitivnieh systemu, predevsim modelu lidskeho vnimani a mysleni v ruznych spolecnostech. Duraz je kladen zejm. na semantickou a komponentni analyzu nativnich terminologickych systemu ana studium klasifikacnieh principu, na jejichz zaklade buduji clenove urcite kultury sve osobite systemy znalosti (folk taxonomie). Pfestoze je tento trend typicky predevsim pro am. kult. antropologii, podobne tendence se objevuji i v evrop. antropologii. A: linguistic anthropology F: anthropologie linguistique N: Sprachanthropologie I: antropologia linguistica Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Sapir, E.: Culture, Language and Personality. Berkeley 1964; Vrhel, F.: Zalc1ady etnolingvistiky. Praha 1980; Whorf, B. L.: Language, Thought and Reality. Mass. 1957.

Sou

nych -tmest. Predstavitele a.m. ponechavaji stranou sveho zajmu mestske kultury pfedindustrialniho typu, ktere zustavaji domenou archeologie a historie. Ke vzniku a.m. pfispeli ve 20. a 30. 1. 20. st. predstavitele -tchicagske skoly s-gie mesta (R. E. Park; E. W. Burgess) a vyzkumy malych mestskych komunit (viz -tMiddletown). V prvnich desetiletich 20. st. byly polozeny take zaklady ang1. a.m., zejm. vyzkumy afr. kolonialnich mest a velkych ang!. prumyslovych center. K dalSimu rozvoji a.m. doslo ve 40. a 50. 1. v dusledku potfeby ved. reflexe prudkeho rustu urbanizace ve vyspelych zemich sveta. V teto dobe R. Redfield venoval pozomost rozdilum mezi mestern a venkovem a promenam tradicniho zpusobu zivota v procesu -takulturace. V 60. 1. se do centra zajmu a.m. dostava stale vice problematika -turbanizace a -tindustrializace rozvojovych zemi, studium migrace venkovskeho obyv. do velkych prumyslovych center a expanze mestskeho zpusobu zivota do venkovskych oblasti. Negativnim soc. dusledkum techto procesu venoval v teto dobe pozomost zejm. O. Lewis. Tato vyzk. orientace nabyva na vyznamu v prubehu 60. a 70. 1. v souvislosti s populacni explozi, zivelnym rustem mestskych aglomeraci a prohlubovanim soc. a polit. rozporu v zemieh tfetiho sveta. V SRN se rozviji -tetnografie velkeho mesta. Soucasna anglosaska a.m. pfedstavuje fadu volne spjatych vyzk. orientaei, skol a smeru, je ale mozne vymezit jeji tematicke okruhy: 1. sociokult. procesy spjate s -tmigraci venkovskeho obyv. do mest, zahrnujiei napr. analyzu motivu, ktere vedly imigranty k odchodu do mest, rozbory promen tradicniho zpusobu zivota v novych podminkach atd.; 2. mestske instituce jako relativne samostatne kult. jednotky s ruznymi typy vztahu, vzoru chovAni a hierarchil hodnot (tovamy, Ui'ady, restaurace, skoly, nemocnice atd.); 3. kult. specifika jednotlivych mestskych regionu a ctvrti, jejich etnickych, rasovych, profesnieh subkultur; 4. rozdily zpusobu iivota mesta a venkova, adaptacni mechanismy, ktere umoziiuji premeny tradicnich kult. vzoru v mestskem kult. prostfedi; 5. specifika rodinneho zivota, pravidla uzavirani manzelstvi, fungovani, dezintegrace a rozkladu rodiny v mestskych podminkach. Svymi empir. vyzkumy zivotniho zpusobu soucasne mestske populace prispela a.m. k rozvoji -tsociologie mesta. A: urban anthropology F: anthropologie de la ville, anthropologie urbaine N: Stadtvolkskunde I: antropologia urbana Lit.: Eddv, E.: Urban Anthropology: Research Perspectives and Strategies. Georgia i968; Mangin, W.: Peasants in Cities: Readings in Anthropology of Urbanization. Boston 1970.

Sou

ant r 0 polo g i e me s t a - vyzk. orientace vyuzivajiei antropol. metody a techniky ke studiu -tkultury soucas96

an tro polo g ie n u tr i cn i viz sociologie jidla

antropologie pedagogicka viz pedagogika ant ro polo gi e po I i ti c k a - subdisciplina -tsocialni antropologie a -tkulturni antropologie zabyvajici se mezikult. komparativni analyzou vzniku, vyvoje a fungovani polit. systemu a instituci. Puvodne se orientovala na klasifikaci a analyzu polit. instituci v tzv. primitivnich spolecnostech, v soucasne dobe zahmuje polit. systemy pfedzemedelskych, rolnickych i industrialnich spolecnosti. V centru zajmu a.p. stoji zejm. studium vlady, polit. autority, vudcovstvi, uplatiiovani moei, soc. kontroly, polit. spravy, legislativy a prava v konkretnich -tkulturnich kontextech spolecnosti, pricemz v mezikult. perspektive srovnavany jsou zejm. funkce polit. instituei, formy byrokraticke organizace a typy soc. kontroly, rozsah a specializace vladnich i nevladnich polit. struktur atd. Vyzn. problemovym okruhem vyzkumu a.p. je vznik a vyvoj spolecnosti a jejich polit. systemu, od tlup pres kmenovou organizaci az ke statu v jeho niznych podobach. Tato tematicka oblast je uzce spjata s vyzkumy, ktere probihaji v ramci -tekonomicke antropologie a -tantropologie prava. Podle G. Balandiera je mozne predstavitele a.p. rozdelit na "maximalisty" a "minimalisty". Maximaliste povazuji -tpolitiku za soeiokult. fenomen, ktery je neoddelitelnou soucasti lidske spolecnosti, zatimco minimaliste vychazeji z predpokladu, ze tzv. primitivni narody politickou organizaei v pravem slova smyslu nedisponuji. Prave studiu polit. moci ve spolecnostech, ktere nemaji formAlni, institucionalizovany, centralizovany mechanismus vlady, a pfesto dokazi uddet spol. fad a soudrznost, venuji antropologove znacnou pozornost. Vyzn. problemovym okruhem a.p. je vztah mezi moei, nasilim a legitimitou vlady. Klasickou praci je E. E. Evans-Pritchardova kniha The Nuer (1940), venovana kulture Nueru v SManu, kterych zde zije kolem 200 tis. a udduji pfitom organizovanou polit. strukturu, zalozenou na pribuzenskem systemu bez centralizovane autority. Koreny a.p. se objevuji uz v -tevolucionisticke antropologii 2. poloviny 19. st., zejm. v dilech H. J. S. Mainea a L. H. Morgana, kteri venovali pozornost vyvoji a fungovani polit. instituci. V am. kult. antropologii anticipoval zrozeni a.p. ve 20.1. 20. st. R. H. Lowie, ktery definoval politiku jako system legislativnfch, vykonnych a pravnich funkei spolecnosti. Lowie take upozornil na rozdily mezi soc. strukturou tzv. primitivnich spolecnosti, zalozenou na systemu phbuzenstvi, a soc. strukturou vyvojove vyssich spolecnosti, ktere jsou jiz organizovany na polit. zaklade. V brit. soc. antropologii pfispeli ke konstituovani a.p. jako relativne samostatne antropol. discipliny B. Malinowski a jeho taci, ktefi ve 30. I. 20. st. provadeli vy-

zkumy kult. zmeny v Africe a venovali pozornost transformaci tradicnich afr. polit. instituci. DalSi rozvoj a.p. stimulovalo take vydani prace Africke politicke systemy (1940), editorovane Evans-Pritchardem aM. Fortesem. Typickym rysem funkcionalnich vyzkumu polit. systemu, ktere provadeli napr. L P. Mairovti, I. Schapera a M. Fortes, byla snaha 0 synchronni analyzu funkei jednotlivych polit. instituei z hlediska jejich prinosu pro zachovani integrity a stability soc. systemu. V souvislosti s nastupem teorie konfliktu byla funkcionalisticka doktrina, ktera idealizovala pozitivni funkci polit. systemu v tradicnich spolecnostech, opustena a vyzk. akcent byl pi'enesen na studium role polit. konfliktu a stfetu zajmu na individ. i soc. urovni (M. Gluckman). Pro marx. orientovanou a.p.je typicka snaha identifikovat ve vztazich polit. dominance a ekon. vykorisiovani zarodky tfidni difereneiace. Pi'edstavitele -tneoevolucionismu a -tkulturni ekologie obratili v 60. 1. pozornost antropologu k diachronni analyze a komparaci polit. systemu a institucf v hist. perspektive (E. R. Service, M. H. Fried). Vyzn. prinos pro pochopeni role polit. systemu v ruznem kult. kontextu pfedstavuji take vyzkumy rozvijene v ramei smeru soucasne -tnove etnografie, zejm. ty, kterejsou vedeny snahou 0 tzv. vnitfni deskripci kultury. Usiluji 0 pochopeni vnitmi logiky fungovani konkretnieh polit. instituei a provadejf jejich popis, klasifikaci a interpretaei z perspektivy pi'islusniku dane kultury. Jde prakticky 0 stejny pristup k vyzkumu, jaky maji stoupenci tzv. -tinterpretativni sociologie. A: political anthropology F: anthropologie politique N: politische Anthropologie I: antropologia politica Lit.: Balandier, G.: Anthropologie politique. Paris 1967; Claessen, H. J. M. - Skalnfk, P. eds.: The Study of the State. The Hague 1981; Gellner, A.: Narody a nacionalismus. Praha 1993; Swartz, M. J. - Turner, V. W. - Tuden, A. eds.: Political Anthropology. New York 1979.

Sou

an tropologie p ra va - orientace rozvijena v ramci -tsocialni antropologie a -tkulturni antropologie, zkoumajici vznik, vyvoj a fungovani soeioregulativnich a pravnich systemu v ruznych kulturach sveta. A.p. venuje pozornost vyzkumu instituei, hodnot a kult. vzoru, ktere se bezprostredne vztahuji k -tpravnimu systemu dane kultury a jeho odrazu ve zpusobu zivota a vedomi clenu zkoumane spolecnosti. Vznik a.p. je spjat s -tevolucionistickou antropologii 2. poloviny 19. st., zejm. s dilem angl. soc. antropologa H. J. S. Mainea, ktery v praci Ancient Law (1861) rozpracoval komparativni metodu vyzkumu pravnich systemu. Zpocatku a.p. preferovala studium zvykoveho prava v -tpreliterarnich spoleenostech, pozdeji vsak rozsifila spektrum svych vyzkumu na mezikult. vyzkum pravnich systemu v rolnickych a industriaInich spolecnostech. 97

antropologie symbolicka

antropologie psychologicka

Soucasna a.p. predstavuje hranicni disciplinu, ktera sdili sve vyzk. pole se -tsociologii prava, historii a teorii prava, filozofii prava, pravni archeologii a pravni etnografii. Ve vztahu k temto vedam vystupuje jako cenny zdroj empir. informaci 0 puvodu, podstate a fungovani mimoevrop. pravnich systemu a jejich odrazu v obycejich, zvycich, mravech, zakonech a tabu ruznych kultur. A: anthropology of law F: anthropologie juridique N: Rechtsanthropologie I: antropologia del diritto Lit.: Maine, H. S. : Ancient Law. London 1861; Nader, L.: Law in Culture and Society. Chicago 1969; Pospisi~ I.: Anthropology of Law. New York 1971. Cas.: Etudes de sociologie et d'ethnologie juridiques; Forschungen zur Rechtsgeschichte und rechtlichen Volkskunde; Recueils de la Societe Jean Bodin.

Sou antropologie psychologicka - antropoI. subdisciplina zahrnujici siroke spektrum vyzkumu osobnosti a kultury. Do am. -tkulturni antropologie zavedl pojem a.p. v prubehu 60. 1. 20. st. F. Hsu jako altemativni oznaceni etnopsychoI. vyzkumu, rozvijenych v ramci skoly -tkultura a osobnost. Vedle vyzkumu tradicne orientovanych na problematiku -tontogeneze lidske psychiky v ruznych kulturach sveta se a.p. stale vice sousrreduje na systematicke studium struktury a funkce procesu vnimani a mysleni v konkretnim kult. kontextu. V centru zajmu a.p. vsak nadale zustava vyzkum vztahu osobnosti a kultury s durazem na studium -tsocializace a -tenkulturace, dale pak mezikult. vyzkumy emotivnich a kognitivnich procesu, studium bioI. a kult. determinant lidskeho chovani a prozivani, analyza frustraci, deprivaci a dusevnich nemoci v ruznych spolecnostech atd. A: psychological anthropology F: anthropologie psychologique N: psychologische Anthropologie I: antropologia psicologica Lit.: Bourguignon. E.: Psychological Anthropology: An Introduction to Human Nature and Cultural Diferences. New York 1979; Hsu, F.: Psychological Anthropology: Approaches to Cultures: Readings in Psychological Anthropology. New York 1967.

Sou

an trop 0 I 0 gi e so ci al ni - vedni disciplina chapana jako: 1. studium soc. forem a instituci neevrop. tzv. -tprimitivnich spolecnosti; 2. soucast -tantropologie zabyvajici se otazkami -tsocialni kontroly; 3. studium specifikaci soc. -tchovani cloveka ve vsech jeho individ. aspol. projevech. Ve 3. pojeti se a.s. prekryva spiSe se -tsocialni psychologii, zatimco 2.pojeti je velmi blizke -tsociologii. Rozdil mezi a.s. a s-gii je poplatny hist. okolnostem vyvoje obou disciplin: v anglosaskem, castecne i evrop. kontextu byla na prelomu 19. a 20. st. s-gie chapana spiSe jako spekulativni disciplina smei'ujici k nekterym malo empir. podlozenym zevseobecnenim, zatimco a.s. by la tra98

dicne vedou spiSe empir., vychazejici z poznatku a metod prir. ved a pracujici na bazi dilcich komparaci. A.s. je pi'edevsim disciplinou srovnavaci, ktera empir. zjistene udaje o jedne soc. skupine porovnava s udaji 0 jinych skupimich. Tato komparace muze byt casova (hist.) nebo prostorova (etnologicka). Pojeti a.s. se meni podle jednotlivych skol. Britska skola, ktera vznikla pi'ed 2. svet. valkou, se zamefila pfedevsim na sber a vyzkum empir. materialu 0 fungovani soc. forem a instituci, zejm. u tradicnich africkych spolecnostf (E. E. Evans-Pritchard u Nueru, M. Fortes u Asantti, K. J. Little u Mendti, S. F. Nadel u Nupti atd.). Dodnes jsou dila brit. antropologti vyzn. pramenem pro dalSi generace teor. badatelti. V USA se a.s. vyvijela v nunci -tkulturni antropologie, kteraji povazuje za subdiscipUnu studujici problematiku soc. struktury, hodnot a instituci. Zdroje am. a.s. je mozne videt ve vyzkumech soc. instituci L. H. Morgana a v dile F. Boase, jehoz prace o -tpotlachu severoam. Kwakiutlu (1921) jako instituci soc. kontroly nad domorodou spolecnosti se stala inspiracnim zdrojem mnoha aniropologti. Fr. skola a.s. vysla z bohateho dedictvi spoI. ved 18.-19. st. (Ch. L. Montesquieu,J. J. Rousseau, L Levy-Bruhl, E. Durkheim atd.). Za skutecneho zakladatele teto skoly je povazovan M. Mauss,jehoz pojeti "celkove socialni skutecnosti" jako syntezy veskereho soc. zivota sledovane spolecnosti ci skupiny ovlivnilo dalSi zamereni fr. a.s •. S vedomim, ze kult. projevy nelze oddelovat od soc. zivota spolecnosti, zkouma fr. a.s. veskere soc. projevy cloveka v jejich kult. aspol. celistvosti, zahmujic tak do sveho oboru teorii pi'ibuzenskych vztahti (viz -tpfibuzenstvi), -tekononomickou antropologii i -tpolitickou antropologii, -tmytologii a rozbory nab. pfedstav a praktik. Maussova studie o -tdaru spolu s lingvistickou teorii -tPraiskeho lingvistickeho krouiku se stala zdrojem inspirace pro dilo C. Levi-Strausse, ktery svou metodu vyzkumu zalozil na tezi 0 vymene slov, vyrobkti a zen mezi jedinci a skupinami a zafadil takto vznikle soc. vztahy do obecneho systemu lidske komunikace. Jeho vliv na soucasnou a.s. je natolik rozhodujici, ze nektei'i fr. au tori povazuji tuto disciplinu jeho dilem za dovrsenou. A: social anthropology F: anthropologie sociale N: Sozialanthropologie I: antropologia sociale Lit.: Barber, B.: Social Stratification. New York 1957; Bohannan, P.: Social Anthropology. New York 1963; Evans-Pritchard, E. E.: The Nuer. Oxford 1940; Levi-Strauss c.: Les structures elementaires de la parente. Paris 1949; Mauss. M.: Le Don. Paris 1926; Nadel, S. F.: A Black Byzantium. London 1942.

Jus an trop ologie struk tu ral ni - smer v soc. a kult. antropologii opirajici se 0 metodologii -tstrukturalismu.

Podle pojeti struktury, ktere prevzaly spoI. vedy z vyzn. objevti pfir. ved (P. S. Laplace ve fyzice, D. I. Mendelejev v chemii), Ize definovat kafdy spol. jev z hlediska mista, ktere zastava ve sledovanem celku, pro ktery je charakteristicke vnitfui uspofadani. Pfedmetem zkoumani je tedy system, jehoz casti jsou navzajem spojeny tak, ze zmena jednoho prvku mtize mit za nasledek zmenu ostatnich prvkti. Metoda vyzkumu se pak rozpada do tfi etap: 1. empir. pozorovani skutecnosti; 2. sestaveni modelu; 3. anaIyza jeho vnitfui kompozice. A.s. vychazi ve sve metode vyzkumu z vysledkti badani v oblasti -tstrukturalni lingvistiky. F. de Saussure na jedne strane, S. N. Trubeckoj a R. Jakobson (v cele tzv. -tPraiskeho lingvistickeho krouiku) na druM strane ukazali, ze rna-Ii byt jakykoliv vyzkum z hlediskajazykoveho vyvoje smysluplny, musi byt -tjazyk nejprve definovan jako spec. lidska instituce, jako prosrredek komunikace mezi lidmi, a pak teprve Ize uvazovat 0 zakonitostech jeho zmen, pi'ip. vyvoje. Vysledky strukturalni lingvistiky byly natolik vyzn., ze je antropologie mohla pi'evzit jako metodol. nastroj zkoumani a pi'edevsim se mohla po svem empir. vyzkumu oprit 0 jazykjako zakl. realitu. Je-li pravda, ze kafda spolecnostje system, uvnitI' ktereho dochazi neustale k interakcim na riizne urovni, pak vymena fonetickych znaku jako nositelti informaci pfedstavuje nejobecnejsi soc. -tinstituci. PI'estoze mnozstvi vymen mezi jedinci a skupinami milze byt obrovske (vymeny statkii a sluzeb v oblasti ekon., vymeny zen v oblasti pfibuzenskych vztahU atd.), vsechny mohou byt primo Ci nepfimo vyjadfeny v jazyce, ktery tak pI'edstavuje privilegovany system vymen. Podobne jako struktunUni lingvistika, ktera poukazuje hlavne na soc. potfeby zabezpecujici jazyk jako hlavni prostfedek komunikace lidskychjedincii a kolektivii a odmita historizujici pohled na vyvoj lidskych jazykii, snafi se a.s., navazujic na prace F. Boase aM. Mausse, dokazat, ze jednotlive spolecnosti nepfedstavuji urcita stadia lidskeho vyvoje, ale reprezentuji celek soc. funkci (nab., ekon., pfibuzenskych apod.), ktere jsou nezbytne pro chod spolecnosti a odpovidaji jeji duchovni urovni. A. R. Radcliffe-Brown ukazal poprve na empir. materialu, ze soc. funkce vychazeji z poti'eb, ktere spolecnost pocifuje na individ. i kolekt. urovni, a spolecnost tim, ze si tyto porreby uvedomuje, determinuje sve instituce. ProtoZe a.s. je take vedou popisnou, pecUve &tuduje empir. material, zkouma jej, ti'idi, ale pokousi i;t~ jit ve sve metode dal. c. Levi-Strauss vytvaff na podklade empir. materialu modely, na kterych se snazi: 1. vysvetlit koherenci soc. systemu tzv. primitivnfch spoiecnosti v oblasti -tpfibuzenstvi; 2. pi'edstavit mysleni -tpfirodnich mirodti jako duchovni system, ktery pracuje s klasifikacni-

mi soustavami stejne dobre jako ved. mysleni; 3. zdiiraznit soc. poti'eby, ktere maji bezprostfedni vliv na vznik takovych instituci, jakYmi jsou -tmjtus, -tobfad, -thra apod. Vytvareni modelii rna pi'edevsim intelektualni vyznam: na miniaturnim rozmeru skutecnosti si Ize ovei'it a objasnit vztahy mezi jednotlivymi prvky sloziteho systemu, jimz je kaZda lidska spolecnost (af je jeji demogr. rozmer jakykoliv), ktere jinak nasi pozornosti unikaji. I kdyz model odrazi zakl. vztahy mezi spol. poti'ebami a soc. institucemi, jef jsou empir. postiiitelne, je jeho vnitfni kompozice skryta a odhaleni jejich dynamickych prvku vede ke zjisteni nevedome povahy nekterych soc. procesti. Podle Levi -Strausse vztah mezi bioI. poti'ebami spolecnosti a jejimi soc. institucemi je ve sve pods tate vztahem mezi pfirodou a kulturou. Jazyk v tomto vztahu pi'edstavuje prosti'ednika, ktery svymi mechanismy definuje moznosti, mezi nirniz si clovekjako soc. bytost vybira, aby byl schopen komunikovat s pfirodou, s bohy, s lidmi i sam se sebou. A: structural anthropology F: anthropologie structurale N: strukturelle Anthropologie I: antropologia strutturale Lit.: Boas. F.: Race, Language and Culture. New York 1940; Levi-Strauss. C: Anthropologie structurale I. Paris 1958: Levi-Strauss, c.: Anthropologie structurale II. Paris 1973; Mauss, M.: Le don. Paris 1925; Radcliffe-Brown. A. R.: Method ill Social Anthropology. Chicago 1958; Rombach, H.: Structur-anthropologie. "Der menschliche Hensch". Freiburg 1987.

Jus ant r 0 polo g i e s y m b 0 Ii c k a - teor.-metodol. orientace soucasne soc. a kult. antropologie, ktera zkouma -tkulturu jako system sdilenych -tsymbolti a vyznamii. Koncepci kultury jako symbolickeho systemu anticipovali v prvni polovine 20. st. lingvisticky orientovani antropologove F. Boas, E. Sapir, B. L. Whorf. Rozhodujici roli pro konstituovani semiotickych teorii kultury v antropologii vsak sehrala na sklonku 50. let modemi lingvistika, zejm. prace R. Jakobsona aN. Chomskeho, ktere inspirovaly antropology k aplikaci lingvistickych metod na studium kultury. V neposledni i'ade ovlivnil vznik a.s. rozvoj takovych vect. disciplin, jako jsou -tsemiotika, teorie informace a obecna teorie systemti. V Evrope koncepci kultury jako symbolickeho systemu nejvice rozpracovali L. Dumont aM. Douglasova, v USA D. M. Schneider, V. W. Turner a C. J. Geertz. Geertz nepovazuje za kulturu tonkretni vzory chovani, ale chape ji spiSe jako soubor meehanismti, planii, pravidel a instrukci, jako urCitou analogii kybemetickych programu, ktere determinuji lidskou cinnost. Na rozdil od pi'edstavitelii -tkognitivni antropologie vsak nezamei'uje sviij vyzkum na obsahy lidskeho vedomi, nybrz na to, jak jsou vyznamy a symboly sdileny v procesu -tsocialni interakce. V tomto smyslu take 99

antropologie synteticka

aprobace socialni

kulturu vymezuje jako usporadany system symbolu a vyznamu, podle nehoz dochazi k soc. interakci. Geertz oznacuje svuj pfistup za serniotickY. Studovat kulturu pro nej znameml odhalovat sdilene k6dy symbolu, vyznamu a hodnot, podle kterych jednotlivci interpretuji sve zazitky a ridi sve chovanL Take Turner zalozil svoji teorii kultury na vyzkumu symbolicke interakce. Zvl. pozomost pfitom venuje formalnim aspektum symbolicke komunikace, ktera podle jeho nazoru zrcadli vyznam kult. aktivity, aniz si toho jsou ucastnici interakce vedomi. Turner zastava interpretativni hermeneuticky pfistup ke studiu kultury, pficemz dfuaz klade na analyzu aktualniho pouzivani symbolu ve specif. kult. kontextu mezi konkretnirni jednotlivci. Z podobnych zdroju jako Geertz a Turner vychazi take Schneider. Kultura podle nej pfedstavuje system symbolu a vyznamu. Zahmuje kategorie, jednotky a pravidla 0 vztazich a zpusobech chovani, ktere vyjadfuji smysl sveta a podstatu veci a jevu. Je nezbytne studovat kulturu jako koherentni system symbolu a vyznamu, ktery existuje ve sve vlastni rovine, nezavisle na aktualnim chovani lidL Vysledkem takto koncipovane kult. analyzy by melo byt prave odhaleni vztahU mezi symboly a vyznamy. Schneiderova koncepce tak usH v pozadavek vyzkumu kultury jako autonomni sfery, nebot Udajne jedine tak je mozne postihnout vzajemne vztahy mezi kult., soc., a psychol. dimenzi spolecnosti. A: symbolic anthropology F: anthropologie symbolique N: symbolische Anthropologie I: antropologia simbolica Lit.: Geertz. C. J.: Local Knowledge: Further Essays in Interpretive Anthropology. New York 1983; Schneider. D. M.: American Kinship: A Cultural Account. Chicago 1980; Turner. V. W.: The Forest of Symbols: Studies in Ndembu Ritual. New York 1967.

Sou

an tropologie syn teticka viz antropologie integralni ant r 0 polo g i e u zit a viz antropologie aplikovana ant r 0 p 0 nom as t i k a viz onomastika antropomaximologie - (z rec. anthropos = clovek, logos = slovo, veda; lat. maximus = nejvetSi) - antropol. disciplina zkoumajici fyzicke rezervy zdraveho lidskeho organismu a cesty k jejich uvolneni v podrninkach max. us iii. Krome biochemicky, fyziologicky, imunologicky a somaticky orientovane a. se zvazovala i moznost a. zamefene socialne a kult., zkoumajici soc. zdroje a soc. pusobeni spickovych fyzickych vYkonu. Jeji soucasti mela byt -+kontestetika. A. je blizka -+sociologii sportu a -+sociologii teIesne vychovy. Tyto discipliny ji take poskytuji nejsnadneji dostupny empir. material. Jeji uplatneni lezi

100

vsak pfedevsim v oblasti hygieny, fyziologie, psychologie a s-gie prace, ve vojenstvi apod. A. vznikla a pestovala se zvl. v byvalem SSSR. A: anthropomaximology F: anthropomaximologie N: Anthropomaximologie I: antropomaximologia Lit.: Kumecov. V V.: The Potentionalities of .. Man" and "Anthropomaximology". International Social Science Journal. 1982. C. 2.

Lin

antropomorfismus - (Z reC. anthropos = clovek a morfe = podoba, tvar) - pfenaseni lidskych vlastnosti, lidskeho chovani a jednani na zvifata, nebeska telesa Ci nezive pfedmety nebo na mytologicke a pohadkove bytosti. A. vychazi z potfeby hledani lidskych prvku mimo cloveka, hledani analogii s jednanim a citenim Cloveka. A. se snad vyvinul z pravekeho nab. uctivani vyzn. pfir. jevu a pfirodnin (Slunce, Mesice, Matky zeme apod.), z jejich zbozsteni a polidsteni. Typicka forma a. se projevila v homerskem starorec. nabozenstvi, v nemz bohove byli lidmi vyssiho druhu, meli lidskou podobu, chovani a jednani. Pfedstava boha s lidskou podobou se zachovala i v kfestanstvi. Krome a. specif. nabozenskeho, existuje take a. jako zivelny "naivni" zpusob mysleni, vlastni detem a lidovym vrstvam, ktery se transformuje v poezii, umeni. Z antropol. hlediska se a. povazuje za pfimy dusledek -+animismu. C. Levi-Strauss upozomuje, ze a. vychazi zcela logicky ze vztahu pnrody a kultury a tvon protiklad k totemismu (viz -+totem). Zatimco totemickY system plni svou soc. funkci tim, ze oznacuje lidske bytosti a kolektivy prir. terminy, dela a. pravy opak: lidske vlastnosti, individ. i kolekt., pfenasi na prir. jevy a pfedmety. Totemismus vyuziva pfirodu, aby clovek mohl na zaklade vztabU, ktere pozoruje mezi pnr. prvky, sestavit obdobny model platny pro spoleenost; a. vyuziva spoleenost, aby clovek mohl na podklade chovani jedincu a soc. skupin vytvofit model sveta prir. by tosti, ktere jednaji jako lide. Proto je a. zdrojem bajek - slovesnych utvaru, ktere vypraveji o chovani, vlastnostech a cinech zviI'at, jako by to byli lide. A: anthropomorphism F: anthropomorphisme N: Anthropomorphismus I: antropomorfismo Lit.: Levi-Strauss.

c.: Mysleni pnrodnich narodli. Praha 1970. Jus, Wol

an tropozofie viz teozofie a pat i e viz frustrace a p eten ce - (z lat. appetentia, resp. appetitio =touha)uvodni slozka (sekvence) alimentamiho a sexualniho instinktivniho chovani (pod Ie F. Dorsche, 1963, H. Heckhausena, 1980 aj., termin zavedl J. V. Craig v r. 1918).

Pojem se pouziva zejm. v experimentalni psychologii a v etologii ve spojeni s popisem instinktivniho chovani (viz -+instinkt). V sirsim vyznamu se apetencnim chovamm rozurni chovani cilove zamefene, vyhledavaci (patrad), napf. hledani potravy, sexualniho objektu apod., resp. cinnost zamefena na dosazeni atraktivniho objektu a zabyvajici se jim. V uzsim smyslu se term in a. pouziva ve vztahu k -+sexualite (tzv. sexualni a.), kdy vyjadfuje obsab sexuaIniho chovani zivoCichU. Opakem a. je averze Ci averzivni chovani, coz je odvratna reakce, vyhybani se urcitemu objektu nebo Cinnosti. V etologii se zdurazlluje endogenni, vrozena povaha a. (nejvice v souvislosti se sexualitou a agresi); v psychologii motivace se pfipousti jeji modifikovatelnost zkusenosti (ucenim). A: appetence, appetency F: appetence N: Appetenz I: appetenza Lit.: Tinbergen. N.: The Study of Instinct. London 1951.

Nak a p 0 k a I y P s a - (z rec. apokalypsis = zjeveni, odhaleni) - pojem, pod kterym byva chapan konec tohoto sveta, u kfestanu -+soud Bozi, zmrtvychvstani (vzkfiSeni) vyvolenych a vecna zahuba zatracenych. K a. se vztahuje "apokalyptika", eschatologicka literatura, kteni vznikala v Izraeli v poexilove dobe, byla ovlivnena babylonskou mytologii, perskym dualismem i reckou filozofii, a ktera vykazuje jistou pribuznost se spisy starozakonnich proroku. Jedna se obvykle 0 velmi podrobne liceni prubehu konce sveta, casto emotivne zabarvene, oplyvajici drastickymi detaily. Z apokalyptickych spisu byla kanonizovana a zai'azena do -+bible (Noveho zdkona) pouze Apokalypsa sv. Jana, vznikla pravdepodobne na prelomu 1. a 2. st. po Kr. a tradicne pripisovana evangelistovi Janovi. Mezi nekanonizovane a. pam napr. 7jeven{ Petrovo, Pastjf Hermuv aj., oznacovane vetSinou jako apokryfy. Apokalypsa sv. Jana inspirovala mnoho umelcu (napf. H. Rosche, Diirera), filozofii (napr. K. Marx ji povazoval za nejdulezitejsi knihu Noveho zdkona) a nabozenskych hnuti (napi'. Svedci Jehovovi na ni zakladaji svoji eschatologii, v alegoriich se k ni obraceji cesti husite apod.). Inspirovala take mnoM stfedoveke vizionare, proroky, magy, alchymisty. Dala podnet zejm. ke spekulativnim vypoetUm mozneho data konce sveta (pomoci tzv. aritmozofie). Po celou historii kfestanstvi byly sledovany typicke situace, jef maji podle a. pi'edchazet konci sveta: zivelne katastrofy, pnjezd ctyr apokalyptickych jezdcu, podivne ukazy na nebi atd. Hojny vyskyt podobnych apokalyptickych znameni obvykle odpovida hist. obdobim -+manyrismu, pfip. pi'elomu -+episteme, zmenam polit. a soc. i'adu, obdobim valecneho napeti. Neni pfesneji zjisteno, jak tyto je-

vy souviseji s davovou psych6zou, -+kolektivnim nevedomim, jak zapadaji do teorie -+anomie. V posledni dobe se Udajne apokalypticke ukazy objevily v Leningradu a Moskve pfed rozpadem SSSR a byly hledany (a nalezany) v souvislosti s Nostraddmovymi proroctvimi 0 konci sveta v 1. 1984-1989. Z Apokalypsy sv. Jana vychazi take zname cislo 666, oznacujici Antikrista, zjednodusene dabla, casto pouzivane jako symbol v satanismu. Nektere vyrazy a slovni spojeni pouzivane v a. pronikly do povMomf kfestanske spolecnosti ("nevestka baby16nska", "opona chramova se roztrhla ve dvi" apod.), stejne jako sarno slovo a., ktere je casto pouzivano jako synonymum pro zkazu, niCivy chaos, stay destrukce a zmatku. Z lidoveho pouzivani slova a. se vytratil puvodni smysl absolutniho predelu, soudu oddelujiciho minulost od budoucnosti, dosavadni nedokonaly a zkafeny svet od ocisteneho, definitivniho budouciho sveta. A: apocalypse F: apocalypse N: Apokalypse I: apocalypse VoO

apro bace socialni - (z lat. approbare = schvalovat) - soc. uznanf, pfijeti jedince v -+male socialni skupine. Termin pouziva zejrn. G. C. Homans (1961) ve svem ekonomisticky orientovanem pojeU -+socialni interakce jako vzajemne vymeny hodnot mezi ucastniky interakce. Jedna se vlastne 0 otazku, za jakych podminek dosahuje jedinec v male skupine a.s. ajakY to rna vliv najeho dalsi chovani, aktivitu. Clovek ziskava a.s. zejm. ve skupinach s vysokou -+skupinovou kohezi, pokud druhym poskytuje odmenu v psychol. smyslu. Moznost ziskani a.s. jedince ke skupine pfitahuje. Homans oznacuje jako a.s. take to, co jini nazyvaji sympatii (viz -+sympatie - antipatie). Ziskani a.s. je pfedpokladem identity se skupinou. E. L. Hartley a R. E. Hartley (1952) tvrdi, ze clovek se citi dobi'e ve spolecnosti lidi, ktei'i mu rozumeji. Ke spontannimu utvofeni pevne skupiny jsou podle nich nezbytne nejmene 3 pi'edpoklady: -+motivace, -+komunikace a vzajemna a.s. Podle T. M. Newcomba (1950) je pi'izpusobeni se skupine cenou za ziskani a.s. a -+prestize. A.s. je obecny "zpeviiovac", ktery muze byt pouzit k odmenovani velmi ruznych zpusobii chovani (Homans), resp. "smenovani" za nejruznejsi zpusoby chovani, napf. za pozadovany vykon. Osoby, ktere ziskaly a.s., se chovaji tak, jak to vyzaduji ti, kdo jim a.s. prokazali. A: social approbation F: approbation sociale N: Sozialapprobation I: approvazione sociale Lit.: Homans. G. 1961.

c.: Social Behaviour: its Elementary Forms. New York Nak 101

arbitr archeologie vedeni arb i t r - (z lat. arbiter = svedek, rozhodci) - v beznem jazyku jedinec plnici ve spolecnosti (obvykle vsak v male skupine) roli --'experta, schopneho svou neformalni --'autoritou rozhodovat spory tykajici se podruznych, ale i zavaznych otazek, nalezat feseni v situacich, pro nez v dane kultufe neexistuji efektivni --'vzory chovani, a demonstrovat klasicky, vyvazeny vykon urCite spol. ci odbome role. Na roli a. mohou jednotlivci aspirovat a usilovat 0 ni, ale stavaji se jim teprve faktem uznani ze strany kolektivu nebo alespoi'i jeho podstatnejsi casti. A. tedy nejsou osoby, ktere rozhoduji spome situace na zaklade sve mocenske pozice, z titulu form{llni autority, nebo proste proto, ze si tuto funkci uzurpuji. Obecne se role a. vztahuje ke vsem situacim, ktere mohou ve spo!. deni nastat, avsak ne ve vsech oblastech je jejf potfebnost uznavana a ne kaZdy a. svou roli zvlada v sirsim rozsahu. Problemy vysoce formalizovanych oblasti zivota (napf. prava) jsou obvykle rozhodovany jinymi formami nez pusobenim moralni autority jedince, by! to neni vyloucene (za specif. podobu a. by bylo mozne povazovat --'ombudsmana). Klasickou domenou a. jsou otazky estetiky, umeni, moralky, etikety, tzv. dobrych mravu a dobreho chovani, jednani ve vypjatych a nepI'ehlednych zivotnich situacich. Klasickym vzorem a. byl I'imsky biisnik Petronius, ktery mel velky vliv i ve svete elegantniho chovani. V urCitych kult. situacich vystupuje role a. ryrazne do popfedi. Je to zv!. v obdobi spo!. krizi a pfechodu, kdy je tfeba reagovat na nove podnety a hledat kult. pfijatelne odpovedi na nove otiizky. Vykon funkce a. je kult. a soc. podminen a kazda kultura a kaZda soc. skupina obvykle hleda a., ktefi optimalne vyjadfujijeji mentalitu i zajmy. A. pusobili ve vsech dosud popsanych kulturach a spolecnostech. Jsou vyzn. tviIrci --'verejm!ho mineni a jako obvykle vyrazne --'osobnosti jsou schopni menit ustalene pfedstavy 0 svete, zivote a jeho hodnotach. A: arbiter F: arbitre, juge N: Arbiter I: arbitro Lin a r got viz dialekt, dialektologie, slang, variantnost jazykova argument viz dtikaz arc h z a z n a m 0 v y - tez zaznamni list - formulaf vetsinou podobny dotazniku, ktery pfi --'interview slouzi --.tazateli ke kladeni otazek a k zaznamu odpovedi. Nekdy se tak nazyva i pomucka pouzivana pfi --.pfimem pozorovani, obsahujfci pozorovane kategorie. A.z. pro interview obsahuje bud pfesne formulace otazek ruznych typu, nebo jen naznaceni dotazu, voditko, jak otiizky tvofit. Krome toho obsahuje instrukce urcene spec. pro taza-

tele a mista (kolonky) k zaznamu odpovedi (ciselnemu i slovnimu). A.z. zajisiuje vetSi ci mensi miru --.standardizace rozhovoru. Na rozdil od dotazniku neni pI'edkladan pfimo dotazovanemu. Zpravidla je doproviizen dalSimi metodickymi pokyny pro tazate1e, ktere se tykajf vyberu respondentu, zpusobu provedeni interview, kontroly vyplneni a zpusobu pfedavani formularu apod. A: record sheet, schedule F: feuille de donnees N: Fragebogen I: modulo di intervista Lit.: viz -+dotazovani. -+interview.

Dvo archeologie analyticka - (z fec. archaios =starobyly; logos =fec, nauka) - smer v soucasne ang!. archeologii, zamereny na sociokult. procesy a usilujici 0 hypotetickou rekonstrukci kult. hist. systemii. Je rozvijen od poloviny 60. I. v diIech D. L Clarka a jeho spolupracovniku. Teor.-metodo!. vychodiska Clarkovy koncepce a.a. jsou cerpana z geografie, analyticke biologie a numericke taxonomie. S pfedstaviteli am. --'nove archeologie spoju~e Clarka pfesvedceni, ze je nutne pfejit od pI'evladajiciho deskriptivniho idiografickeho pojeti archeologickych vyzkumu k explanaci zalozene na studiu strukturalne funkcionalnich vlastnostf sociokult. systemii. V souladu s obecnou teorii systemu povaiuje Clarke sociokult. systemy za adaptaeni mechanismy prochiizejici ruznymi stavy, ktere zavisi na vlivech prostfedi a smefuji k dosaieni nektereho z moznych rovnovaznych stavii. --'Sociokulturni systemy mohou byt podle Clarka studovany diferencovane z hlediska jednotlivych subsystemu nebo komplexne z perspektivy jejich vzajemne interakce, jako dynamicka integrovana totalita. Clarkovo pfesvedceni 0 existenci vyvojovych zakonitosti a funkci sociokult. systemu vyustilo v pfedpoklad modelove rekonstruovatelnosti sociokult. systemii na zaklade i neuplnych archeologickych dat. Vychazi se z analyzy archeologickych pramenu v ramci hierarchicky uspofadaneho konceptualniho schematu "atribut-artefakt-typ-komplex-kultura". Postupuje se cestou od --'artefaktti kjejich nejzakl. vlastnostem - atributum. Pote nasleduje synteza, zalozena na vyuziti modemi vypocetni techniky. Na zaklade pfedem stanovenych hypotez je postupne rekonstruovan obraz dane archeologicke kultury. V prlibehu 70. a pocatkem 80. !. Ize sledovat expanzi a.a•. Charakteristickym rysem teto teor.-metodol. orientace, ktera vyrazne ovlivnila nastupujfci generaci angl. archeologu, antropologii a sociologii, je rozvijeni modemich matem. metod, matem.-statististickeho a kybemetickeho modelovani, experimentiilniho testovani hypotez aj. A: analytical archaeology F: archeologie analytique N: analytische Archaologie I: archeologia analitica

Lit.: Clarke. D. L.: Analytical Archeology. London 1968; Malina. J.: Ar. cheologie vcera a dnes. Brno 1981.

ke K. Marxovi, F. Nietzschemu, G. Bachelardovi, G. CangUilhemovi, L. Althusserovi, M. Serresovi, M. GueroultoSou vi. Vedeni pro nej predstavujf urcita navzajem rozdHna, tj. archeologie nova - smer v am. archeologii a antro- od vsech ostatnich odlisna episternologicka pole. V kazde pologii, rozvijeny od poloviny 60. I. v dilech L. R. Bin- epose se dilci vecteni - ve Foucaultove terminologii "disforda a jeho zaku (B. J. Meggersovi, J. N. Hilla, S. M. kursivni formace" (les formations dicursives) - soustfeduji Struevera, K. V. Flanneryho, 1. M. Fritze a F. T. Ploga), kolem urCite metody a predmetu, ktere jsou pro danou epoktery se podobne jako angl. --'analyticka archeologie zfor- chu typicke (viz -,episteme). A.v. rna za likol popisovat moval v opozici k tradicni akademicke archeologii, jiz vy- --'diskursi, a to nikoli v duchu a v pojeti tradicnich vyryka deskriptivni idiografickou orientaci, metodo!. nejasnost kladu dejin filozofie Ci dejin literatury, tj. jako vztah oba neschopnost adekv
102 103

archetyp aristokracie zavainost jako pojem kontinuity pro tradicni historiografii. Bezprosti'ednim dusledkem durazu na diskontinuitu dilcich serii dokumentu ovsem je, 'le se vytnici sarno tema, sarna mo'lnost globaInich -tdejin. Tuto skutecnost a.v. vitajako odklon od mo'lne ideologizace a mytologizace historie ve smyslu svet. nazoru. Obecna historie v pojeti a.v. se na rozdil od globalni historie nesnaii 0 vyklad dejin soustfedeny kolem jednoho principu, jednoho vyznamu, myslenky, svet. nazoru, naopak ukazuje dejiny jako pole, na nem'l se odvijeji vsechny mozne tendence. To ovsem prinasi nektere metodol. problemy, ornzky, jez jsou spojeny uz se samotnym pojetim dokumentu: jak stanovit urcity korpus dokumentu a jak s nim nakladat?; jak urCit uroveii analyzy a prvku, ktere jsou pro ni rozhodujici?; jak stanovit pfislusnou metodu analyzy?; jak delimitovat zkoumane celky? atd. Navzdory temto ne zcela uspokojive vyi'esenym problemum pi'edstavuje a.v. nejzavaznejsi protiklad vuCi zminenemu pojeti historie jako koherentniho celku, opirajiciho se 0 subjekt, jako kontinualniho sledu vedome racionalni lidske cinnosti. A: archaeology of knowledge F: archeologie du savoir N: Archtiologie des Wissens I: archeologia della conoscenza Lit.: Burica, M.: Dialektika a struktura. Bratislava 1988; Deleuze, G.: Foucault. Paris 1986; Foucault, M.: L'archeologie du savoir. Paris 1969; Hordk. P.: Strukturaa dejiny. Praha 1983.

Hor

archetyp - (z i'ec. archaios =starobyly, doslova tedy puvodni, prastary typ) - klicovy pojem -tanalyticke psychologie C. G. Junga, pouzivany k oznaceni nevedomych prvku v dusevnim zivote cloveka, ktere maji obecny charakter, tj. jsou spolecne vsem lidem, maji formu obrazu spojenych s pocity a vykonavaji v psychice dynamicky vliv. A. tvon prvky obsahu tzv. kolektivniho (hromadneho) nevedomi a jejich projevy jsou stimulovany urcitymi zivotnimi, pi'edevsim konfliktnimi zkusenostmi. Pfedevsim jsou zdrojem tvorby snu, ale i pohadek, -tmYlu a urCitych druM tvonvosti vubec. Jsou analogicke -tinstinkrum, ale zatimco instinkty jsou preformovane (vrozene) zpusoby uceloveho chovani, jsou a. preformovane zpusoby -timaginace a pocifovani. Jejich system tvori zakl. strukturu tzv. -tkolektivniho nevedomi. A. maji puvod v prehist. zkusenosti lidstva, a proto jsou transkulturalni. lung je objevil nahodou v r. 1928, kdyz zjistil, ze velmi konkretni vize jisteho schizofrenniho pacienta jsou totozne s jistym obrazem, ktery vystupuje v mithraisticke liturgii. Usoudil z toho, ze v lidske psychice jsou pi'itomny prapuvodni univerzalni predstavy, ktere symbolizuji nadcasove situace lidske existence, resp. psych. "zpracovani" tech to situaci. Existuji jako potencionaIity, ktere jsou aktivovany hra-

nicnimi (afektogennimi) zazitky a vystupuji pak ve vedomi jako zvl. obrazy symbolicke povahy. V tomto smyslu jsou a. praobrazy (nem. Urbilder) vecne se opakujicich existencialnich situaci. Pi'ikladem jsou a. matky, hrdiny, bloudeni, hledani, zrady, navratu, "krasky a zvifete", "osvobozeni panny" atd. Nejvyssim a. je "jastvi" (lung rozlisuje -tja a "jastvi", "Ich" a "Selbst"). Velky vliv mely a. v magickem mysleni (viz -tmagie). M. Eliode (1952) zduraziiuje, ze tvorba -tsymbobi ajejich chapani souvisi sa•. Take lung soudi, ze psyche tvon symboly, jejichZ zakladem jsou a., nevedomi vsak dodava jen formu, jiz pak vedomi vyplnuje pribuznymi predstavami. Proto muzeme i v obrazech z ruznych modemich pi'ibehu (napr. ve filmovych westemech) a v nekterych snech nachazet archetypicke prvky a figury univerzalnich symbolu (napt obraz hada, ktery spolu s drakem a jinymi figurami vyjadfuje "zkousku osvedceni se hrdiny" - podle H. G. Tietze, 1985). A. vystupuji v konfrontaci s ,ja", ale mohou do vedomi vstupovat i spontanne, integrovat se s "ja", a pak se podle Tietze hovori 0 osviceni ci vizi (viz -tvizionarstVl). Proto'le jsou archetypicke obrazy individualizov{my, zduraznuje lung, ze je nutno rozlisovat mezi a. a "archetypickymi pi'edstavami". Podstatou nab. citeni clovekaje podle lunga a. -tboha. Zazitek archetypickeho "vniti'niho boha" rna dynamickou povahu, je akcentovan spojenim pocitu ucty a bazne, je to zazitek zvl. fascinace. Archetypicky zaklad maji i nektera cirkevni -tdogmata, napi'. o sv. Ttojici (Otec, Syn a Duch sv.) nebo biblick,Y obraz lefise Krista, ktery rna vsechny atributy Zivota hrdinu: bozsky puvod, podivuhodne ciny, posmrtne projevy aj. (je projekci predstav dokonaIosti). Archetypicky puvod rna i symbolika nekterych geometrickych tvarU, zejm. kruhu (symbol vecnosti) nebo tzV. mandala, uspofadani prvku kolem centralniho bodu - praobraz "psychicke totality" cili jastvi, ale take symbol kosmu (vystupuje ve forme kruhu nebo ctverce ve spontanni kresebne produkci a v kresbach deti). Dulezitou dvojici a. jsou animus a anima - obraz zeny v dusi muze a obraz mure v dusi zeny, ktere majijako kaidy a. jasnou a temnou variantu (mytologickym obrazem animy jsou Eva, Maria, Sofie, ale i Hekate a Gorgona). PIne a. jsou i symboly a alegorie stfedoveke -talchymie, ktere lung studoval ve spojeni s ki'esfanstvim, gnosticismem, taoismem ajinymi nab. systemy. Alchymie, ale i -tastrologie umoznovaly cloveku projekci tech a., jejichz aktivizaci neumoznoval duchovni zivot kfesianstvi (shledavame zde projekci "pohanskych stranek" lidske duse). lungova koncepce a. narazila na radu kritickych vyhrad. Nektei'i odpurci ji pokladaji za spekulativnL A: archetype F: archetype N: Archetypus I: archetipo

Lit.: Jacobi, J.: Komplex, Archetypus, Symbol in der Psychologie C. G. lungs. Zunch 1957; Jung, C. G.: Von den Wurzeln des Bewusstseins. Ps . Y chologlsche Abhandlungen, Vol. IX. ZUrich 1954; SeVert F. - HI' R ' B Id d Urb'ld E . ~', e Wig, .. 1;6;r un I er: rschemungsformen des Archetypus. MUnchen, Basel

~ondu zavisi na mnoha okolnostech, pi'edevsim na stupni J~ho zpracovani, na prani puvodce fondu a nekdy i na poht. aspektech. V CR se vyskytuji a. okresni, podnikove, spo\. organizaci, hist. a. slechtickych rodu, a. zemske cirNak kevni, soudni, policejni a vojenske. Samostatne a. ~aji arc h it e k t u r a viz sociologie architektury, urbanis- p~rlamenty, Kancelar prezidenta republiky, nektera mimus msterstva, akademicke ustavy a vysoke skoly, film, rozhlas a te!evi~e, odbory atd. Pozustalosti liter. Cinnych osob archiv - (z ree. archeion = vladni dum, kde se uchovavash,romazduJe Pamdtnik ndrodniho pisemnictvi v Praze. ly stare listiny) - organizace zajisfujici shroma'ldovani ~ast fondu dulezit:ych pro soc. dejiny ces. a slov. naroda uchovavani, ochranu, evidenci a vyu'liti pisemnosti do~ J~o~ v rak., ~ad., pol., nem., sov., fr., popi'. am. a. a ve Vakum~ntli ~ jinych informaenfch zdroju, ktere vyplyvaji ; eintIkanu. ArchlVni fondy nasich a zcasti i zahranicnich a. Ize nostl fYZlCk~ch nebo pravnickych osob. Mu'le jit 0 forstudovat bud na miste, nebo je mozne nechat si je zaslat mulare, SOUpISy, mapy i daIsi ikonicky material v omezene m.if~ i 0 knihy, casopisy a ruzne bro'lury. V pffpade ucho- postou. Prvni informaci 0 fondechje mozne ziskat z tistenych archivnich pruvodcu, ktere dnes vydavaji temei' vseehvanl dat na poeitaeovem mediu se hovon 0 -tarchivu dat ny vyzn. ~sti'edni i oblastni a. Obvykle vsak pi'inaseji inresp. 0 d~taba~~~. Nek~y se pod pojmem a. rozumi vysle~ formace Jen 0 starsich, dobfe zpracovanych fondech dek archlvacm cmnostI, resp. misto ulozeni materiaIu nezatimco nejnovejsi a nezpracovane materiaIy nejsou pru~ b~1i,archivalii. Ty jsou rozcleneny do fondu podle jednovodci dostateene pokryty. thv~ch ~uvodcu, pncemz vetSina a. uchovava materialy A: archives F: archives N: Archiv I: archivio od ru~~ych p~vodcu a vytvari tak specif. archivni fondy. ~at~naIy. od J:ctnoho puvodce jsou obvykle cleneny z prak- Lit:: Archivni pnruCka. Praha 1965; Hroch. M. a kol.: Uvod do studia deJeplsu. Praha 1985; J(sa, V.: Piseme dejiny ziivodiI. Praha 1979. tIc~ch duv~u podle casovych vrstev. V uZsim slova smysLin lu ?r:dstavuJe a. agendu ci fond ureite organizace, vztahUJICI s~ o~vykle k ,tomu, s eim se jiz aktualne nepracuje a co rna byt uchovavano pro pozdejsi vyuziti. V tomto a ~ ~ hi v d a t - informacni system, ktery ziska va, uchovava, zpracovava, syntetizuje a zprosti'edkovava vyu'liti smyslu m~ take ~? s-gick,Y vyzkum svuj a., v nemz jsou -~at, ~esp. udaju 0 nejakem objektu, udalosti, z vyzkupfednostIle uchovavany metodicke pomucky, org. pokyny, mu urcIteho typu apod. V s-gii je to system tzv. socioloueet?i. ~~klad~, adresy spolupracovniku apod. Materialy, kt~re JeJI~h puvodce stale pouziva, jsou shromazdovany gicky.ch dat, resp. socialnich dat. Termin a.d. je pouzivan praktIcky ve stejnem smyslu jako banka dat (databan~.Jeho splsovnach nebo v pomocnych, pfechodnych a. Re~a) ~ k~iho~a dat. Pojem a.d. je nekdy spojovan s kla~!~ prace s ar~hivaliemi i jejich badatelske vyu'liti se pak :ckym~ archl~acnimi a katalogizacnimi prostredky (viz ndl,pokyny puvodce archivniho fondu (napi'. vedeni pera~~~lv), zatIm~o ~anky dat jsou spojeny s rozsahlym ~on~ln~o ~d~~eni). MateriaIy ze statIlfch organizaci aspol. vyuzltIm modemlch mformacnich teehnologii (databanmstItucI byvaJI predavany casem do statnich a. Archivni ~ovy~h technologii) a slou'li vetSinou k takovym ucelum, dokumenty fyzickych osob zustavaji obvykle po dlouhou Jako Je -tmanagement. Prvni a.d. vznikaly v 50. \. Rada dobu v drreni rodiny (v tzV. rodinnem a.) nebo ve sbirkach a:d. je, specializo~ana jak z hlediska tematiky, tak z hlespec. badatelu. dlska uzemniho CI casoveho zaberu. Mimo vlastni inforProfesionalne vedene institucionalni, individ. Ci rodne a. se ;e~i~ou ~idf tzv. proveniencnim principem: fondy po- ma~ni proce~~ ~ypicke pro archivaci se a.d. stavaji instituc~ poSkytUJICI konzultacni, poradenske a pedagogicke C?azeJlcl od Jednoho puvodce se udriuji pohromade, vniti'- sluzby. n~ struktura fondu je uchovana v te podobe, v jake byla A: data archives F: archives de donnees N: Datenarchiv pre~z~~a, do fondu se dalSf materialy nepi'idavaji, ani se I: archivio dei dati ~ neJ z~dn~ neubiraji. Logickym dusledkem je skutecnost, ze ~c~vahe vztahujici se ke stejnemu problemu ( pnpadu, Lit.: v.vo~~k. P.:. Ke koncepci banky dat vyzkumu verejnt!ho mineni. SoclOloglckj casopls, 1982, C. 6; lllner, M. - Foret, M.: Soci:ilni ukazatele udaIostI) se nachazeji v ruznych archivnfch fondeeh ajejich Praha 1982. . ko~pletace neni v'ldy jednoducha. Obsah a struktura jedDvo nothvych f~ndu)e z~fistupiiovana soupisy, rejsti'iky, katalogy, popr. edlceml obsahujfcimi bud pIne zneni doku- a ria n ism u s viz hereze mentu nebo jejich vytah (regest). Pravidla zpfistupneni a r i s t 0 k r a c i e viz stav urozenych, slechta v

104 105

aristokracie deInicka asertivita aris to kr acie deInicka - (z rec. aristokrateia = vlada nejlepsich) - privilegovana, nepriJis pocetna vrstva ---'delnicke tridy, obvykle jeji nejkvalifikovanejsi a Jepe placena cast. Prislusnici teto vrstvy maji zpravidla strategicke postaveni v podniku nebo v ---'odborovem hnuti. lejim vIivem zduvodnovali marxiste nedostatek revol. <:inu del. tfidy v 2. polovine 19. st., nebot podle jejich nazoru byla a.d. spiSe naklonena spolupraci s ---'burZoazii. Pojem neni presne s-gicky definovan a neni tudiz uzivan jednoznacne. Nekdy je zamenovan s pojmem delnicka byrokracie, jimz je vsak casto minena pouze mala vrstva placenych funkcionarn odborU a levicovych polit. stran, kteri byli puvodne deIniky. V analyze ---'socialni stratifikace soucasnych vyspelych spolecnosti se pojem a.d. prakticky nepouziva. A: labour aristocracy F: aristocratie ouvriere N: Arbeiteraristokratie I: elite operaia

San

aristotelismus - timto vyrazem se nekdy oznacuje souhm nazoru, poznatku a zasad, ktere vylozil Aristoteles ze Stageiry ve svych spisech, jindy uceni jeho stoupencu a nasledovniku, a v nejsirsim smyslu byva a. vztahovan k celym dejinam sireni, pusobeni a rozvijeni Aristotelovych myslenek. A. je pro s-gii zajimavy jednak tim, ze jeho soucasti je jedno z nejstarsich uceni 0 spolecnosti, jednak svym mimoradnym pusobenim na dalSi vyvoj spol. i pl'ir. ved. lebo liter. zakladem jsou Aristotelovy spisy, ktere lze rozdelit na logicke, pi'ir. filozoficke, pi'irodovedne, fil. a spolecenskovedni. Mnohe z nich se staly vychodiskem odpovidajicich vednich oborii. Aristoteluv spis Politika je zakl. slozkou ---'antickych socialnich teorii, ktere vyzn. ovlivnily dalSi vyvoj nazorii 0 spolecnosti. Aristoteles podrobil kritice Platonovo uceni, podle nehoz ideje jakozto vecne vzory vnimatelnych veci maji samostatne byti, nezavisle na techto vecech. Dosel k zaveru, ze obecne je ve skutecnosti jen v jednotlivem a ze od neho miize byt odlouceno pouze v mysleni. Obecnou strankou kaMe pi'ir. bytosti je tvar (eidos, morfe), spolecny celemu druhu, princip urcitosti veci a jakozto pi'irozenost (fysis) i princip jejich vlastnfch pl'irozenych aktivit. Tvar konstituuje danou bytost spolecne s IMkou (hyle), jez je principem menitelnosti kaMe bytosti a substratem vseho deni. Z genetickeho hlediska odpovida tvar skutecnosti, latka moznosti. Pi'echodem z moznosti do skutecnosti je bud vznik (je-li vysledkem nova bytost) nebo pohyb (meni-li se jen vlastnosti dane bytosti). Pi'i techto zmenach spolupusobi 4 cinitele (pl'iciny): latka, tvar, hybna pi'icina a ucel. ---.Pfiroda je pro Aristotela nepl'etrzitym kolobehem vznikani, zanikani a dalSich procesii, ktery vsak musi mit svou prvotni nemennou pficinu, "prvniho hybatele". Pro Aristo-

telovu metodu je obecne pi'iznacny diiraz na zkusenost (zvl. na pi'ime pozorovani), na klasifikaci zkoumanych jevii i poznatku 0 nich a na jejich racionalni vysvetleni. Predpoklady pro mimoi'adne dejinne pusobeni Aristotelova uceni byly dany predevsim tim, ze pi'inaselo nejen obrovske mnozstvi poznatkii i podnetnych nazorii a metodol. zasad, ale i rozvinuty pojmovy aparat. V nejblizsich stoletich po Aristotelove smrti byl vsak vliv a. pomeme malY. Vetsina Aristotelovych del se ztratila behem valek mezi nastupci Alexandra Velikeho. Z jejich prinosu mohli cerpat jen Aristotelovi pfimi zaci a jejich nejblizsi nastupci (TheoJrastos, Eudemos aj.). Teprve kdyz byla znacna cast techto del v 1. st. pl'.n.l objevena, nastalo oziveni a. K jeho rozvoji ve 3. st. n.1. vyzn. pl'ispel svou ved. cinnosti Alexandros z AJrodiziady, ktery napsal l'adu komentarn k Aristotelovym spisum a samostatne domyslel aristotelskou psychologii, a take novoplat6nska skola, ktera pl'evzala do sveho systemu nejen nektere Aristotelovy nazory, ale i znacnou cast aristotelskeho pojmoveho aparatu. Pi'i boul'livych udalostech provazejicich zanik zapadoi'imske fiSe se vsak bohuzel vetSina Aristotelorych del znovu ztratila. Dlouho zde byly znamy a sii'eny jen nektere jeho logieke spisy. VetsinaAristotelorych spisii znamych v pozdni antice se vsak dochovala ve stredovekych islamskych zemich. NejvetSim znalcem a. v arabskem svete byllbn-Rushd (Jat. Averroes), ktery jej ve svych podrobnych komentafich ocistil od pozdejsich, zvl. novoplat6nskych primesi. V aristotelskem duchu kladl diiraz na vecnost materialniho sveta a za nesmrtelny pokladal jen kolekt. lidsky rozum. Zalozil koncepci "dvoji pravdy", nadpi'irozene pravdy teologicke a na ni nezavisle ved. pravdy. lebo nazory vsak byly islamskou ortodoxii prohlaseny za kacii'ske. Zhruba od poloviny 12. st. do ki'estanske Evropy pfieMzelo z Vychodu mnoho dosud neznamych del antickych a arabskych autorii, vcetne Aristotelorych spisii. V 2. poIovine 13. st. Tomlis Akvinskj vytvoril novy fil.-teologicky system, ktery se opira pl'edevsim 0 Aristotelovu filozofii, ale odchyluje se od ni napl'. v pojetf spolecnosti. Ve 14. st. se v Evrope rozvijely na bazi a. ijine fil. smery, zvl. ---.nominalismus, ktery vyzn. pl'ispel i k rozvijeni stfedovekych soc. teorii. Pro renesanci jiz nebyl Aristoteles hlavni fil. autoritou. lebo vliv znacne slabl i v 17. a 18. st., i kdyz byl stale vysoce hodnocen v log ice (1. Kant), etice, teorii umeni i v biologii (c. von. Iinne). K velkemu oZiveni zajmu 0 a. doslo v 19. st., kdy se ve ---'filozofii zacinal prosazovat nazor, ze nutnou podminkou jeji vlastni reflexe je poznani jejfch celych dejin. Soucasne se z a. cerpaly podnety pro kritiku soudobe spekulativni prir. filozofie (F. A. Trendelenburg). Vzniklo velke mnozstvi literatury 0 Aris-

totel.~ve ~yslitelskem odkazu, jeho jednotJivych strankach a ?eJmnem ~iisobeni. Od 2. poloviny 19. st. cerpal z a. take n~votoffilsmus. A. je intenzivne studovan i v dnesni dobe. ~es. ?fe~l~dy Aristotelovych spisii: Kategorie, 1958; o vyjadrovam, 1959; Prvn{ analytiky, 1961; Druhi analytiky, 1962; Metafyzika, 1946; 0 dusi, 1942; Politika 1939; Etika Nikomachova, 1937; Poetika, 1948; Retorika: 1948; Topiky, 1975; 0 sofistickych dukazech 1978' Clovek a, pfiroda (0 vzniku a zdniku" 0 dusi M'aI' v • " a pnro d0vednd pOjednam), 1984; Aristoteles 0 Clovlku (vVbor z biologickych spisu), 1932; Ustava athinskd, 1900' Poetika 1972. ' ,

v:

A: Aristotelianism F: aristotelisme N: AristoteIismus I: aristotelismo Lit.: Berka,. K.: Aristoteles. Praha 1966; Daring, I.: Aristoteles 1967; Jaeger, W: An~toteles, Grundlegung einer Geschichte seiner Entwicklung. 1955, LukaSieWIcz, J.: Anstoteles Sylogistic from the Standpoint of Modern ~m111al LogiC . .oxford 1957; PatocKa, J.: Aristoteles, jeho pfedchMCI a dedlcove. 1964, Wehrlt. F.: Ole Schule des Aristoteles. Basel 1944.

Mrd

~ovorum 0 smyslu lidskeho zivota. lejich zakl. vlastnosti Je rados~ z prosteho faktu ziti, z hledani prostoty, jednoduchost.l, dobra, krasy, spravedlnosti, pfatelstvi a lasky. V A: ~eJs~u soc.. rozdily. Lide se od sebe lisi pouze mirou nadam .a mtenZItou prozitku zivotniho stesti. Zajem 0 A. probu~ll v renesanci J. Sannazaro (1502) svym spisem Arcad~a, ktery byl pozdeji casto zmiilovan v esejisticke utop. lIterature. Ovlivnil take pojeti romantickeho navratu k pfirode J. J. Rousseaua. A: Arcadia F: Arcadie N: Arkadien I: Arcadia Lit.: Bloch, E.: Prinzip der Hoffnung. Frankfurt a.M. 1977; Lepenies, W: Melanchohe und Gesellschaft. Frankfurt a.M. 1969.

Much

arm a d a viz sociologie vojenstvi artefakt - (z lat. ars, resp. 2. p. artis = zrucnost umeni'

fa~tum = cin, ~kutek, udalost) - jakykoli material~i pl'ed~ met zhotoveny nebo modifikovany lidskou cinnosti v sou~adu sv~o~ami urcite ---'kultury. Piivodne byl tento poJem UZlvan ~ ar~heologickych vyzkumech pro vsechny umele vytvorene vecne kult. objekty, majici samostatne funkcni urceni. V priibehu 20. st. vsak rychle pronikl do soc. a kult. antropologie, etnografie, historie a umenovedy. V archeologickych vyzkumech jsou a. ti'ideny a ses~upova~y do kategorii, ti'id, typii a variant. Pokusy vytvon~ z pOJ~u a. ucinny nastroj systemove orientovanych .:'zkum~ k~ltury se za?yva predevsim soucasna angl. analytlcka archeologle a am. ---'nova archeologie. A: artifact, artefact F: artefact N: Artefakt I: artefatto

~~!t~et~k,a ~oliti~~a - (z rec. arithmetike = poct,arske umem; z rec. pohuke = sprava obce) - pod timto nazvem.byly ~ 17. a 18. st. rozvijeny zakl. otazky polit. ~konomle, s-gIe a ekon. a soc. statistiky. Prvnim systematIkem a.p. byl W. Petty, ktery najeji pl'edmet aplikoval metody odvozene z T. Hobbesova a F. Baconova materialis~u" vect. a?strakci a dedukci. Pozadoval empir. pfistup opreny 0 statISt. zkoumani jevu (popis v reci cisel hmotnosti a mer), ktery mu byl nastrojem pronikani d~ sveta podstat spol. jevii. Pojem a.p. se pouzival hluboko v 19. st. dnes rna jen hist. vyznam, stejne jako ekvivalentni poje~ Lit.: Malina, J.: Archeologie vcera a dnes. Bmo 1981. ---'anatomie politicka. Sou ~:. political arithmetic F: arithmetique politique N: poas e r ti v it a - (z lat. ad sero, assere = osobovat si neco hbsche Arithmetik I: aritmetica politica o~vojovat, pi'ii'ad'~vat) - sebeuplatilovani, sebeprosazova~ Lin ill (ang!. a fr. ekvlvalenty podtrhuji deklarovani, tvrzeni Ar kadie - (z Arkadikos, nazvu casti uzemi Recka chupozadovani pray) pfedevsim fonnou pfimeho, pfimerene~ de ~eme s v~lmi prostym zpiisobem zivota) - pOjem'z ob- ho a upfimneho vyjadl'ovani vlastnich myslenek, citii a nal:"u ---.uto~~e, pi'evzary z anticke literatury (vyskytuje se na~o~:.poz!tivnich i negativnich, bez porusovani pray jinych pro u Vergllza) a pi'edstavujici idealni svet, spolecnost, "i'iSi IIdl CI svych vlastnich. Jako prvni pouzil tento tennin psy~~k~~ale ~laZenosti a krasy", nove "vteleni nevyslovneho C~Olo~ A. Salter. Pi'i vycviku svych neurotickych pacienstestl , mlsto "sladce smutne melancholie", zemi idealni tu vyz~dov.a~ volne a pi'imerene projevovani myslenek pastoraln! blazenosti. A. na rozdil od ---'Edenu (raje) a od a emOCI, CVlCIl schopnost vyjadrit je, obhajit a vyslovit od---'Eldorada (zeme zlata) je svetem pl'irozenosti cloveka mitnuti. Prvni vycvikove skupiny techto soc. dovednosti nedotcene~o ci~ilizacnimi zmenami. A. je tedy pfedobra- vznikaly koncem 40. I. (T-groups K. Lewina 1946' trezem spolec~osu pros.~c~ lidi s jednoduchymi vzajemnymi ni~k a. za;redl. Salter, 1949). V poslednich le~ech s~ vyvztahy, kten se venuJI predevsim zemedelskym cinnostem cVlk a. chape Jako soucast aktivniho ---'socialniho uceni a.pastevectvi. Smysl zivota nespatfuji v sebeobohacovani (v Ces. republice Josef Linhart, I. Perlaki, 1981). Tzv. CI ve vynikajicim postaveni, v polit. moci nebo v materialasertivni chovani je kombinaci prvkii sebejisteho a sebenich hodnotach. Rozvijeji pfedevsim duchovni vlastnosti hodn~ticiho chovanL Tyto zpiisoby nelze zvladnout pouze a vetsinu volneho casu venuji hudbe, poezii, zpevu a rozteor., Je nutno osvojit si je prakticky, a proto je kladen diiv

106 107

aspirace asimilace

raz na modelovani situaci a jejich procvicovani. V prubehu 70.1. bylo vymezeno 5 schopnosti, ktere patfi do nacviku a.: odmitnout, pozadat 0 laskavost, vznest pozadavek, vyjadfit kladne a zapome emoce, zaCit, uddet i ukonCit konverzaci. Bylo take rozliseno nekolik druhu a.: 1. zakl. a., coz je schopnost jednoducheho vyjadfovani nazoru, myslenek a emoci (nezahmuje dalSi specif. soc. schopnosti); 2. empaticka a .. ktera pfekracuje ramec vyjadfovani vlastnich citu a potfeb, obsahuje vnimavost a citlivost vuci jinym lidem a schopnost posoudit situace, v nichz se clovek nachazi; 3. stupiiovana a., spocivajici v zesilovani durazu, pokud je stanovisko druhou stranou ignorovano a jsou agresivne porusovana prava; pfitomje ale nutno dbar na vlastni mez pfekroceni do ~agrese a pred zaverecnym vyrokern stupiiovane a. poskytnout osobe s jinym nazorem dostatek moznosti ke zmene chovani; 4. konfrontacni a., ktera se orientuje na popis rozporu mezi slovy a skutky partnera, phcemz se na nej neutoci, ale zada se dopliiujici informace k vyreseni problemu. Opakem a. je sebepotlacujici az sebeznehodnocujici postoj. Neasertivni clovek umoziiuje svym nejasnym vyjadrovanim a popiranim svych pray jinym lidem, aby je tez znevazili a popreli. Neasertivni chovani souvisi se snizenym sebevedomim a snizenou sebeuctou a se snahou vyhnout se konfliktum. Jinym protikladem asertivniho chovani je zminene agresivni chovani, smerujici k znehodnocovani pray jinych lidi, kjejich degradaci, k nadvlade nad nimi. Na a. lze pohlizet jako na pfedpoklad vedeni diskuse, resp. faktor umoziiujici hladky a efektivni pruMh ~socialni komunikace. A: assertiveness F: auto-affirmation N: Assertivitiit I: assertivita, autoaffermazione Lit.: Kelley, c.: Assertion Training. San Diego 1979; Petrovskaja, L. A.: Teoreticeskije i metodiceskije problemy socialno-psichologiceskogo treninga. Moskva 1982; Linhart, 1. - Perlaki, I.: Model aktivniho socialniho uceni. Ceskoslovenskd psychologie, 19, 1975, C. 3.

Bla as i mila c e - (z lat. assimilatio = phpodobneni) - proces, jimz se nejaka ~spolecenska skupina, obvykle minoritni, migrujici apod., prostrednictvim kontaktu stava soucastijine, dominantni skupiny. A.lze ovsem vztahnout take k individuu. Proces a. je odlisny od bioI. procesu prolinani soc. skupin prostfednictvim vzajemnych siiatku. A. znamena najedne strane plnou akceptaci minoritni skupiny skupinou majoritni, na druhe strane plnou akceptaci kultury majoritni skupiny skupinou minoritni. Proces a. muze byt alespoii zcasti oboustranny, jestlize se pfedpoklada, ze v pruMhu a. pfedava minoritni skupina nektere sve kult. znaky skupine majoritni a ta je integruje do sveho vlastniho kult. systemu. Plna a. znamena inkorporaci novych clenu do dane spolecnosti tak, ze nejsou odlisitel-

ni od ostatnich, "puvodnich" clenu spolecnosti. Problem a. se stal predmetem systematickeho empir. i teor. studia v USA v souvislosti s rozsahlou ~migraci. Krajni ideologove amerikanizace imigrantu pozadovali nikoliv pouhou ~adaptaci, vnejsi phzpusobeni, ale uplnou a. v podoM splynuti. Pfirozenejsi je proces a., ktery nejen ponechava minoritni skupine nektere jeji specif. znaky, ale dokonce je prenasi do kult. systemu majoritni skupiny. Problemem a. se empir. i teor. zabyvala jiz na pocatku 20. l. ~chicagska skola, zejm. R. E. Park a E. W. Burgess. Ii rozlisili 4 zakl. procesy: soutez (interakce bez soc. kontaktu), konflikt (soutez pfenesena na vedomou uroveii soc. a polit. procesu), akomodaci (druh soc. mutace, v nemz prani zustavaji stejna, ale meni se jejich soc. organizace) a a. (vzajemne pronikani, v nernZ osoby a skupiny ziskavaji city a postoje jinych osob a sku pin tim, ze sdileji jejich zkusenost, tradici a dejiny). Schematicky uvedli tyto procesy ve vzajemny vztah takto: socialni procesy ........... socialni fad soutez (kompetice) ...... ekonomicka rovnovaha konflikt ...................... ,. politicky rad akomodace ................... socialni organizace asimilace ...................... osobnost a kultumi dedictvi B. B. Hessova pojmove presne rozliSuje tyto mozne vzta-

hy mezi minoritnimi a majoritnimi spolecnostmi: 1. segregace (izolace); 2. akomodace (clenove minority si uvedomuji existenci jinych norem a hodnot, respektuji je navenek, ale neintemalizuji je, vnitfne je neakceptuji); 3. akulturace (dominantni hodnoty jsou akceptovany, ale nedochazi k intimnimu soc. sblizeni v podoM uzsich kontaktu pi'arelskych, pfip. manzelskych); 4. a., zejm. tzv. strukturalni (vstup do dominantni kultury ci spolecnosti prosti'ednictvim intimnich soc. svazku a dalSich forem sdruzovani); 5. amalgamace (uplne promichani zejm. prostrednictvim manzelskych svazku). V ces. prosffedije problem a. diskutovan pi'edevsim v souvisloti s ~romskou otazkou, kde puvodni projekt uplne a. (nikoliv akomodace nebo akulturace) prakticky zcela soc. zkolaboval. A: assimilation F: assimilation N: Assimilierung I: assimilazione Lit.: Hess, B. B. -Markson, E. W. -Stein, P. 1.: Sociology. New York 1992; Park, R. E. - Burgess, E. W.: Introduction to the Science of Sociology. Chicago 1921.

Pet

asketika viz askeze ask e z e - (z rec. askesis = cviceni) - zdrzenlivost, sebezapreni, sebeomezovani zamei'ene k sebezdokonaleni, k do-

sazeni mravni cistoty. Od a. je odvozen pojem asketika, coz je nauka 0 prosti'edcich, jimiz lze dosahnout ctnostneho zivota. A. v sobe vzdy zahmovala pozadavek cviceni se v pi'emahani telesnych zadosti. Dodrfovani mravne pHsnych zasad, ktere vede k sebeovladani, pfedpoklada zakI. dualismus ducha a hmoty, dobra a zla. Pocatky tohoto pojeti a. spadaji do Recka a svuj vyraz nasly pfedevsim ve stoicke filozofii. Rozum a yule jako dobre duchovni vlastnosti maji ovladat telesne zadosti a pudy (hmotu, telo, zlo). Proti egoistickemu ~hedonismu se zduraziiuje nejvyssi mravni zakon, obecne blaho, jehoz je mozne dosahnout jedine a •. Rozvinute mravni rysy a. lze pozorovat u kfesfanskych asketu v Egypte (anachoretu, eremitu) behem pronasledovani kfesfanstvi Deciem ve 3. st., kdy lze zaznamenat i pocarky poustevnictvi a kresfanskych mniSsk)'ch radU. U prvnich kfesfanskych poustevniku rna a. ciste mimosvetsky ucel a smysl, je pfedpokladem blafeneho zivota posmrtneho. Ph formovani novoveke Zivotni orientace sehraIa ale vyzn. roli tzv. nitrosvetska a., tedy a. pro tento pozemsky svet. V ~kalvinismu, ~puritanismu a ~pietismu se stava prosti'edkem metodicky vedeneho zivota a jeji soucasti je pfedevsim neunavna prace, ktera je ve vykladu nekterych protestanskych nabozenstvi "zpusobem jak pfekonat svet". V kalvinismu se a. projevuje take konzumni zdrfenlivosti jako protiklad zaliby renesancniho katolicismu v prepychu. Podle D. Riesmana vnitme nab. i'izeny clovek kalvinskeho typu vede asketicky zpusob zivota, ktery se projevuje sffidmosti a sporivosti, cimz pfispiva k vytvareni podminek pro hosp. expanzi. Uspoi'ene penize nejsou vynakladany na obstarani pi'epychovych veci, ale jsou pfedevsim zakladem novych investic umoziiujicich rozsifit obchodni a prumyslove podniklini. Vytvari se nova mentalita, kterou pfislusnici protestantskych cirkvi, svycarsti a nizozemsti kalviniste, fr. hugenoti, skotSti a angl. purirnni, mennonite aj. rozsii'ili do ceIe Evropy a do Ameriky. Prvni kap. podnikatele byli z techto kruhu. Na vyznam a. z hlediska vyvoje lidske kultury a spolecnosti poukazal I. Kant (Von mutmasslicher Anfang der Menschengeschichte), ktery povazoval schopnost a., resp. zadrfeni zadosti, za projev lidske ~svobo­ dy. Proti svetu phrozenych zadosti stavi clovek svuj vlastni svet svobodneho rozhodovani, svobodne volby, svobodne stanovenych cilu. V tomto smyslu rna a. podle Kanta zaki. vyznam pro kultivaci cloveka, pro jeho citovy, volni a rozumovy vyvoj. Princip a pofadavek a. se vyskytuje i v jinych kult. a nab. liniich nejen v zap. kfesfanstvi. Silny duraz na a., ale ve specif. pojeti, Ize nalezt ve vych. kulturach (viz ~brahmanismus, ~buddhismus). A: asceticism F: ascese N: Askese I: ascesi Lit.: FUrstenberg, F.: Religionssoziologie. 1964; Riesman, D.: Osamely

dav. Praha 1969; Veblen, T.: The Theory of the Leisure Class. London 1899; Weber, M.: Aufsatze zur Religionssoziologie. TUbingen 1963.

Much

as 0 cia c e d if ere n ci a I n i viz sociologie deviantnmo chovani asp ira c e - (z lat. aspirare = pfivanout, pi'ispivat, usilovat oneco) - hovorovy termin ustaleny v fade jazyku, jehoz nepresnym ces. synonymem je "tuzba" (nikoliv "touha", vyjadfena angl. "desire", fr. "desir") a ktery v sirsi s-gicke interpretaci vyjadi'uje spec if. formu orientace subjektu citove vazaneho k dosafeni urCiteho objektu, k uskutecneni urcite soc. zmeny ci pi'emeny. Ze socialne psychol. hlediska jde 0 problematiku aspiracni urovne, ktera vychazi z rozliseni mezi urovni vykonu, uspesnosti a ocekavani, tedy vlastni urovni a., ktera je dana tim, co by jednajici ve svemjednani chtel dosahnout. Vzdalenost mezi a. a skutecnym vykonem je u tehoz subjektu relativne stala, ale meni se citelne s kaZdym subjektem v zavislosti na jeho psych. a soc. charakteristikach. Zavisi zejm. na pfedstave o subjektu, 0 soM ana stupni jeho sebeduvery, na charakteristikach skupin, k nimz nalezi, na charakteru spolecnosti a znacich spol. subkultury i celospol. kUltury. Tak napf. vysledky vyzkumu potvrzuji, ze pro pi'islusniky zap. civilizacniho okruhu i prislusniky nekterych jinych spolecnosti je charakteristicka vyrazna vule ucit se a dosahovat, zlepsovat vlastni vYkon. Svym vyznamem se tudiz problem aspiracni urovne i'adi k otazkam cinnostnich ~motivaci. Pocatky problematiky aspiracni urovne jsou spojovany se studii F. Hoppeho (1930) a zejm. s pracemi K. Lewina a pfislusniku jeho skoly. Vysledky vyzkumu aspiracni urovne shmuli K. Lewin, T. Dembo, L. Festinger a P. S. Searsovd v r. 1944. Laboratorni experimenty, v nichz se aspiracni Uroven zkouma, vykazuji zpravidla tuto strukturu: pokusna osoba plni urcitou ulohu, ktera muze byt ohodnocena urCitym poctem bodu; po prvem pokusu je ji polozena otazka, jakeho sk6re chce priSte dosahnout; osoba provede dalSi pokus a sleduje se, zda reaguje na dosazeny vykon s pocitem uspokojeni nebo neuspechu, coz zaroven urcuje uroven ukolu v dalSich pokusech. Prydevsim ale jsou tyto reakce hlavnimi vychozimi empir. daty pro analyzu a. Problemy aspiracni urovne jsou casto vymezovany podie Lewinovy ~teorie pole, v niz dulefitou ulohu hraji dynamicke pojmy "pole", "napeti", "sila", "pohyb", "valence" aj. Valence se definuje jako pole, v nemz vsechny sHy smefuji k urcite oblasti nebo se od ni odvraceji, jinak receno, je to intenzita pi'itazlivosti urciteho objektu v silovern poli, ktera predstavuje urcitou "vyzvu" k zasahu do topologie pole. Valence jakehokoliv stupne obtiznosti se rovna soucinu dvou veliCin: valence dosahnout uspechu

109 108

aspirace

a subjektivni pravdepodobnosti uspechu, od nehoz se odecfta soucin valence neuspesneho vysledku a subjektivni pravdepodobnosti neuspechu. Aspiracni uroven je tim vetsi, cfm vetsf je rozdfl mezi souCinem hodnot vyjadfujicfch pfitazlivost ukolu a subjektivni pravdepodobnost uspechu a soucinem obdobnych hod not pro neuspech. Aspiracnf uroven je urcena urovnf zkousky, ktera rna nejvyssi pozitivni valenci. Opiraje se 0 tzv. teorii aspiracni urovne vypracovall. W. Atkinson (1964) obecnou -tteorii vykonnostni motivace. S-gicka linie rozpracovani problematiky a. se neomezuje na kontext vykonovych motivaci, ale chape a. jako specif. psychosoc. proces srovnatelny s podobnymi procesy, jakYmi jsou napi'. poti'eby, zajmy, touhy (desir), hodnoty nebo pfedstavy. P. H. Chombart de Lauwe zkouma v fade svych pracf vyvoj a vlivy a. prave ve spojitosti s uhrnem techto procesu, coz umoznuje klast duraz na subjekt - lidi, cinnost, komunikaci mezi lidmi, na rust uvedomelosti, na duchovni zivot lidi. Subjektivita lidf se nevyjfma z objektivniho Ci materialniho kontextu, situuje se do oboustranne interakce mezi prozivanou zkusenosti a institucionalnirni soustavami, nicmene chape se jako rozhodujici mentko veci a jako hlavni zdroj progresivnf spol. zmeny. Subjektivita lidf a zejm. a. pfedstavuji podle Chombarta hlavniho operatora v psycho-socio-kult. dynamice, ktera tuto pokrokovou zmenu zprostfedkovava. Chombart de Lauwe klade duraz na specificnost jednotlivych psychosoc. procesu, brani se tendenci smazavat rozdily mezi nimi nebo je redukovat na pouha analyticka rozliseni. -tPotreby charakterizuje dvoji nutnosti: zivotni (biol.), a soc. zavaznosti. Pozornost venuje zejm. odchylkam Ci rozlukam mezi pociiovanyrni poti'ebami znevyhodnenych vrstev a interpretaci polieb mocenskymi centry. Ve vymezeni -tzajmii sdfJi bezne rozliSeni: zajmy v subjektivnich aspektech, ,,0 neco", odlisuje od zajmu v objektivnim smyslu, "na necem", ktere spocivajf v hledani vyhod, uzitku, zisku, jez je mozno vytezit z urCite situace, cinnosti, spojenectvi, trhu. Pro Chombartuv popis subjektivity je vedle a. dulezity pojem touhy (desir). Autor se snaif obsahnout a asimilovat psychoanalyticke pojetf touhy, ktere klade duraz na navrat k dfivejsimu prozitku, k libosti prozite v detstvi, potlacene do nevooomi. Vedle tohoto pojeti touhy jako vyrazu narcistni sebelasky, jako do minulosti obraceneho regresivnfho procesu, jako hledanf ztraceneho prozitku, se vsak snazi najit mfsto pro jine formy a jine aspekty touhy. Situuje ji na kfizovatku dvou dichotomicky urcenych os: jedna z nich spojuje jako protiklady empatickou, tj. na spolucftenf s druhym zalozenou komunikaci s agresivitou, druM je urcena polyregresi (obracenfm do minulosti) a a. (orientovane do budoucna). Tento pfistup dovoluje auto110

ateismus

rovi, aby mluvil 0 dvou revolucfch touhy, ktere se v soucasnosti sti'etavaji. Touha sarna podle autora nestaci orientovat lidi pfesne v urcitem smeru. Tuto ulohu autor pfisuzuje prave a., kterou definuje jako "psychosociologicky proces", jimz je touzicf subjekt (jednotlivec nebo skupina) pfitahovan k urCitemu pfedmetu, blizkemu ci vzdalenemu, ktery si uvooomuje prostrednictvfm obrazu, pfedstav, -tsymbolii, proces, ktery pfispiva k definovani a orientovani "Cinnostniho projektu". A. tak vysvetluje jako sveho druhu syntezu touhy a predstavy. Je zfejme, ze explicitni vymezeni a. je u Chombarta velmi siroke, na obecne rovine zahrnuje v podstate vsechny orientace a -tcinnosti, k nimz subjekt afektivne tihne a ktere jsou urCitym zpusobem interpretovany a zamefeny na dosaieni urCitych cilu. Pfitom vsak Chombart ve svych konkretnich analyzach privileguje orientace a cinnosti, ktere vyjadi'uji "postup vpfed", maji vzestupny hodnotovy charakter, jsou spjaty s aktivnim sebevyjadi'ovanim a sebeuskutecnovanim subjektu, s intenzivni komunikacf, s orientacf na zlepseni zivotnich podminek, s omezovanim mocenskych procesu, a v nichz se projevuje zajem lidi 0 problemy existencialnf, fil. nabozenske. Pojem a. je tu provazen silnymi hodnotovymi vyznamy (viz -thodnoty). Autorova pi'ilis siroka definice a. dovoluje vztahnout charakteristiky a. na siroky okruh orientaci a cinnosti a soucasne implicitne privilegovat v jejich analyze aspekty "vzestupu", ktere ale nejsou vlastni vsem nebo alespon ve stejnem smyslu a stejne mii'e. Knitke spojeni mezi velmi sirokym a specif. pojetim a. dovoluje, aby vzestupny, aspiracni, emancipacni charakter cinnosti byl zakotven jiz na obecne antropol. urovni, na kfizovatce touhy a pi'edstav. Chombart de Lauwe si uvooomuje, zejm. v pozdejsich pracich, ze a. a jeji realizace nejsou vzdy pozitivnim procesem, jak by se mohlo na prvy pohled zdat, avsak jeho kriticka analyza se omezuje na odkazy k manipulovani a. zvnejsku. Nedocenuje, ze kombinace touhy a predstav m(lze vest ke kvalitativne odliSnym formam orientacf a CinnosH. 0 a. ve vlastnim slova smyslu lze mluvitjen tam, kde orientace a Cinnosti subjektu jiz nesmefuji jen k reprodukci znameho a dosazeneho, ale kde subjekt vychazejici z vlastni hodnotove soustavy, v zavislosti nasve interpretaci situace a s ohledem na sve cinnostni moznosti, afektivne tihne k uskutecneni vyssi, dosud nedosazene urovni cinnosti a zivotnich podminek. A. pi'edpokladaji -tinovaci, rust motivaci - i kdyz jsou uzce spjaty s hodnotami, situujf se pi'imo do kontextu motivacnich procesu a vyjadfuji se v konkretnich, nikoliv vseobecnych term inech hodnotovych postulatu. Chombartova s-gicka koncepce nepochybne odrazi dobu a misto, v niz se utvarela. Vychazi z kritiky soc. systemu soucasnych -tzapadnich

demokracii, v urcitych smerech zjednodusene; soc. skutecnosti a projekty cinnosti meri osobnim, duchovne zakotvenym hodnotovym systemem a pi'edstavami, kterym casto nejsou vzdalene nektere antropo!. a humanisticke koncepce mladeho K. Marxe. Pfi rozvfjeni svych myslenek se Chombart stfeta na jedne strane s temi, kten obhajujf kap. zakladnu modernfch spolecnosti, na druhe strane se dostava do opozice k ortodoxnimu marxismu a strukturomarxismu, pro nez "clovek" ci ,,!ide" jsou jen nositeli spol. vztahu a trfdnich zajmu a "historie je procesem bez subjektu". Je to pnklad toho, ze fil.-ideol. volby jednotlivych proudu pusobi na koncepci -tsociologicke teorie a do znacne miry take na metodol. projekty. Hlavni prinos pracf Chombarta de Lauwe netkvi v kategorialnfch analyzach, ale v pocetnych empir. vyzkumech, ktere zkoumaly konkretni hist. podoby a., predstavy a jine psychosoc. procesy v ruznych oblastech spo!. zivota, jako je rodina, vzdelani, vekove skupiny, postaveni zen, mesto atd., a v rUznych spolecnostech (fr., lat.am. a nekterych afro spolecnostech, kom. spolecnostech atd.). Vetsina z techto pracf kombinovala s-gicke, etnologicke a psychosociol. pi'istupy. A: aspiration F: aspiration N: Bestrebung I: aspirazione Lit.: Abouhamad de Hobaica. J.: Los Hombres de Venezuela, sus necesidades. sus aspirationes. Caracas 1970; Deutsch. M. - Kraus. R. M.: Theories in Social Psychology. N.Y., London 1965; Hoppe. F.: Erfolg und Miserfolg. Psychologische Forschung, 14, 1930; Chombart de Lauwe. P. H. ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970; Chombart de Lauwe. P. H.: La vie quotidienne des families ouvrieres. Paris 1956; Kalab. M.: Interets et aspirations. In: Robaye. F.: Niveaux d' aspiration et d'expectation. Paris 1957; Strmiska. Z.: Aspirations et orientations de valeur. In: Chombart de Lauwe. P. H. ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970.

StZ

aspiran tura viz rychova vedecka AS R viz sysremy rizeni automatizovane as t r Ii I viz hermetismus as t r 0 log i e - (z lat. astrum = hvezda, souhvezdi) - v intencfch -tokultismu pojata metafyzika dejin pi'irody, kultury a cloveka (esoterni a.), zjisiovani povahy a osudu cloveka, ale i statu, dejinnych epoch, ruznych udaIosti atd. (divinacni a.). Vychodiskem je tzv. horoskop, tj. obraz postavenf zak!. planet, ale i daISfch astrologickych prvku ve zvrretniku a ve schematu tzv. astrologickYch domu a rUzne aspekty techto pozic. Rozlisuje se zejm. tzv. radix-horoskop, vypoeitavany pro okarnzik zrozeni jedince, vzniku statu apod., horami horoskop, sestaveny pro pocatek urcite udalosti, a daISi specif. horoskopy. Puvod a. je nejasny, uvadi se stary Egypt, Babyl6nie, ale znama je tez starobyla a. cinska, indicka a dalSi. C. G. Jung (1944) pokladal

a. za prvotni charakterologicky system a horoskop za psych. -tprojekci. Veda poklada a. za velmi rozsrreny druh -tpovery. Dodnes existujf astrologiCti poradci vyzn. politiku, bankei'u, podnikatelu atd. Nechybi vsak ani ved. proverovanf astrologickych principu (M. Gauquelin, 1980 aj.), ani pokusy nahradit nazev a. jinymi terminy ph zachovanf astrologickych metod - napi'. terminem kosmobiologie (H. May, 1934 aj.). A: astrology F: astrologie N: Astrologie I: astrologia Lit.: Kefer. J.: (1939) Praktickaastrologie. Praha 1993

Nak

a tar a x i e viz hedonismus ate ism u s - Oatinisovane slovo s fec. zakladem; a =zaporka, tj. ne, bez; theos = Buh) - neuznavani nebo popirani -tBoha, pnp. -tnlibozenstvi, lhostejnost nebo odpor vuci nim (pfilezitostne proti "pravemu nabozenstvi"). Novodoby pojem a. se uziva od konce 16. st. Do teto doby, do obdobi reformace, ale zcasti i pozdeji, znamenal a. spise osobni vzpiranf se vuci Bohu zivotnim zpusobem (tzv. prakticky a.). Teprve s novodobym racionalismem a zejm. osvicenstvim, kdy se sarna existence Boha stala problemem a pi'edmetem sporu a dukazu, se prosazoval novy typ a. (teoreticky a.). 19. st. pi'ineslo jiz diferenciaci argumentu a. a ve 20. st. se siri a. ve smyslu nab. lhostejnosti a -tsekularizace vsech useku zivota. Poprve byl pojem a. uplatnen na narody "bez nabozenstvi". Moderni religionistika vsak i u nich naSla urcite formy nabozenstvi a pochybuje, zda lze nalezt nereligi6zni lidske spolecenstvi. Za nabozenstvijsou povaiovany i soustavy, ktere neznaji koncept "nejvyssi bytosti", ani Bohajako osobniho zakladu a vladce byti, znaji jen postavy podlehajici osudu (napi'. hinajanovy -tbuddhismus). Prakticky a. jako nedostatek -tviry, jednani proti Bohu a jeho i'adu byl znam jiz v antice a vyskytuje se v starozakonni kritice zivota lidi (napi'. v Zalmech a v Novem zdkont!). Pfedchazi pozdejsirnu principialnimu a., v nemz jiz byva rozlisovan pravy a., zamitajici moznost myslenky Boha, a nepravy ci nevlastni a., problematizujici pouze urcite zpusoby mysleni 0 Bohu a pi'edstavy Boha (napt pro Reky byl ateistou ten, kdo neuznaval bohy statniho kultu). Problemem "sekularizovane" modemi spolecnosti je napf. "bezmocnost" vooy v otazce zvladani zla a utrpenf, coz bud' ozivuje nab. viru, nebo ospravedlnuje a. V byvalych soc. zemich byl a. propracovan do podoby tzv. -tvedeckeho ateismu. A: atheism F: atbeisme N: Atheismus I: ateismo Lit.: Barth. H. M.: Atheismus. Geschichte und Begriff. 1973; Bloch, E.: Atheismus im Christen tum. 1970; Mat/mer. F.: Der Atheismus und seine Geschichte im Abendland. sv. I.-IV. 1920--1923.

Ebe

III

aukce

ateismus vedecky

ate ism u s v e dec k y - pojem, ktery zavedli marxiste pro --+ateismus; usiluje 0 vyvniceni mib. svet. nazoru, opiraje se pfitom 0 mater. videni sveta --+marxismu-Ieninismu, poldadaneho zajedine vect. pojeti sveta. A.v. zkoumal nabozenstvi jako hist. podmineny jev, nastroj soc. man ipulace, snusku --+pover. Zaroven zkoumal hist. formy ateismu, za jehoz nejvyssi formu se povaZova1. V 70. a 80. 1. v zemich vych. bloku vyusioval a.v. do cilevectome, statern rizene ateisticke vychovy obyv. Do r. 1989 byl ucebnim predmetem na vysokych skolach, byl pestovanjako vect. disciplina, ktera mela nahradit srovnavaci religionistiku, prip. s-gii a psychologii nabozenstvi. A: scientific atheism F: atheisme scientifique N: wissenschaftlicher Atheismus I: ateismo scientifico Ran Athenskli charta viz urbanismus at 0 m so ci Ii In i - podle nekterych koncepci nejmensi jednotka spolecnosti, obvylde nikoliv totozna s individuem. V ldasicke s-gii s pojmem a.s. operoval Georg Simmel pod vlivem G. T. Fechnerovy fyzikalisticke atomisticke teorie, kterou pro sve potreby reinterpretoval. U Simmela rna pojem a.s. spiSe metodo1. smysl: proces tvorby obrazu sveta rna probihat v jednote individualizace a generalizace, ale v zakladech vseho soc. byti spocivaji prave a.s. Skutecne vect. obraz sveta je proto mozne konstruovat jenom tak, ze se rozlozi psychol. molekuly, agregaty a celky, jako je duse, mravni zakon Ci soc. organismus, na vychozi a.s•. Odtud pak Simmel vyvozuje ideu soc. kruhu a konfiguraci atd. Jiny vyznam rna a.s. v --+sociometrii J. L. Morena, kde je pojmem primo klicovym. A.s. je podle Morena prvotni, skutecnou a viditelnou strukturou v soc. svete. Individuum nemuze byt ani zkoumano, ani pozorovano mimo sou vis lost s jinymi jedinci, izolovane soc. individuum neexistuje, je to contradictio in adjecto. Moreno spolu s Helenou H. Jenningsovou v zasade chape a.s. jako system socioemocionalnich vztahu, ktere si jedinec vytvari k jinym a jini k nemu. A.s. je vniti'ne strukturovan tak, ze lze vydelit jeho vnejsi okruh, tvoreny lidmi, 0 nichz jedinec sice vi, ale jejichz soc. relevance je pro neho mala, soc. prah, ktery oddeluje pouhe zname od jadra znamosti, a vlastni jadro a.s., ktere tvori lide, vuci nimz rna jedinec vykrystalizovane socioemocionalni ci preferencni vazby. Protoze vsakje a.s. tvoren i vztahy orientovanymi k individuu, pak fyzicka smrt neznamena zanik a.s., neboi prave tyto vztahy mohou fyzicky zanik jedince pretrvat. A: social atom F: atome social N: Sozialatom I: atomo sociale Lit.: Moreno. J. L.: The Social Atom and Death. Sociometry, 10, 1947,

112

c.

I; Moreno, J. L. - Jennings. H. H.: Individual Differences in the Social Atom. Sociometry, 4, 1941.

Pet

a tom ism u s viz celek a cast a tomism us psycholo gicky viz gestaltismus a tomism us socio 10 gicky - varianta a konkretizace s-gickeho --+nominalismu a metodo1. --+individualismu vychazejici z predpokladu, ze zakl. jednotkou spo\ecnosti jsou --+sociaIni atomy. Pojem soc. atomje bud chapan metaforicky, jak je tomu u G. Simmela, nebo je specif. zpusobem pomeme presne definovan, jak je tomu u J. L. Morena. Ideu a.s. rozvinul ve svych ranych pracich G. Simmel, ktery se inspiroval atomismem G. T. Fechnera. Podle Simmela je zakladem spolecnosti atomizovane, avsak interagujici individuum. Individua vytvareji soc. okruhy, v nichz se projevuje a soucasne zmirlluje konfliktnost jejich zajmu. Tak vznikaji soc. --+instituce jako vyraz soc. kompromisu mezi soc. atomy. Vyzn. elementem, ktery umoznuje interakci soc. atomu, jsou --+penize jako soc. instituceo Penize jsou podle Simmela prosti'edkem, ktery umoznuje spoti'ebovat minimum sil a dosahnout cile pri min. odporu. U J. L. Morena a.s. je rozpracovan znacne spekulativne v kontextu teor. fundamentu --+sociometrie. Atomizace spo\ecnosti, jak je rozvinuta zejm. v dile H. Arendtove, vsak s a.s. nesouvisi. A: sociological atomism F: atomisme sociologique N: soziale Atomisierung I: atomismo sociologico Lit.: Fechner, G. Th.: Uber physikalische und philosophische Atomiehre. Leipzig 1864; Moreno, 1. L.: (1934) Who shall Survive. Boston 1953; Simmel, G.: Einleitung in die Moralwissenschaft. Berlin 1892, 1893; Simmel, G.: Philosophie des Geldes. Leipzig 1900.

Pet at r ak ti vita so ci al n i - (z lat. attractio =pl'itahovani) - soc. pl'itaZlivost --+male skupiny pro jedince, jedince pro skupinu a jedince pro jedince. Byva chapana jako zavisle promenna (viz --+znak), urcovana l'adou podminek. Obecnou podminkou a.s. je odmenovani v psychol. smyslu: jedinec nebo skupina se stavaji pro jineho jedince nebo skupinu atraktivni, pokud jsou pro ne zdrojem odmen (uspokojovani nejruznejsich poti'eb, ziskavani hodnot atd.). Toto pojeti vykazuje velke heuristicke, deskriptivni i explanacni moznosti pro vetSinu ziskanych empir. poznatku (Z Necki, 1975). Atraktivitu skupiny pro jedince ve vyse uvedenem pojeti potvrdily zejm. vysledky vyzkumu, ktere provedli L. Berkowitz, J. R. Macaulay (1961), E. Aronson, J. Mills (1959) a dalSi. D. F. Cartwright aA. Zander (1960) zdfuaznuji vztah mezi a.s. skupiny a --+skupinovou kohezi. Interpersonalni a.s. je take urcovana podobnosti postoju (M. Sherif, 1953) aje vyjadrovana pozitivnimi, sociornetricky mei'enymi vztahy (R. Ta-

giuri,J. S. Bruner, R. R. Blake, 1958). Faktory a.s. mezi muzi a zenami identifikoval Z Necki (1975). Fenomen a.s. souvisi uzce se sympatii (viz --+sympatie - antipatie, --+sociometrie). A: social attractiveness F: attraction, attirance sociale N: Sozialattraktivitiit I: attrazione sociale Lit.: Brumel, D.: Attraction Toward Those who Reward Us. In: Mills, J. ed.: Experimental Social Psychology. London 1969; Necki, 2.: Psychologiczne uwarunkowania wzajemnej atrakcyjnosci. Wroclaw. Warszawa, Krak6w, Gdansk 1975.

Nak at rib u c e - (z lat. attribuere = podelovat, pricitat, pfipisovat) - proces, usilujici 0 stanoveni pfiCiny chovani jinych lidi a ziskat poznatky 0 jejich stalych vlastnostech, 0 rysech jejich povahy a dispozicich. Proces a. probiha jako soucast naseho kazdodenniho zivota tak, ze pficiny chovani jinych pfipisujeme bud jejich vlastnostem, vice Ci mene stalym, nebo situacnim, vnejsim, extemim Cinitelum. H. H. Kelley, ktery se procesem a. poprve systematicky zabyval (1958), upozomil, ze v kazdodenni interakci pracujeme podle modelu, ktery vyplyva z pravidla zdraveho rozumu, ze spatny clovek rna spatne vlastnosti, a proto se spatne chova, a naopak. Podrobnejsi zkoumani ukazala, ze mechanismus a. neni takto jednoduchY. E. Jones (1965) napi'. dolozil, ze chceme-li se opravdu dobrat odpovecti na orazku, zda urcity typ chovani vyjadi'uje "skutecne" vlastnosti druheho cloveka, musime sousti'edit pozomost predevsim na urcity typ jeho jedmini, zejm. na to, ktere: 1. je dobrovolne, svobodne zvolene; 2. vede ke specif., neobvyldym efekrum, rna tedy rozliSovaci schopnost; 3. je spo1. mene ocenovano ci zadano. Zvl. dulezitii je potencialni rozlisovaci schopnost. Napr. uzavira-li divka snatek s muzem pohlednym, pfijemnym a bohatym, pak jeji volba nerna distinktivni silu, zatimco volba muze oskliveho, nepfijemneho a bohateho distinktivni silu rna, protoze vypovida 0 vlastnosti dane divky (orientace na bohatstvi etc.). Pro vyhodnoceni, zda jednani druheho je dano spiSe vnejsimi nebo vniti'nimi ciniteli, je dulezite stanovit: a) konzistenci jednani, tj. zda dana osoba na tyz stirnul reaguje podobne jako jini lide, b) konsensus, tj. zda na tyz stimul reaguje stejne v ruznych situacich, zejrn. v case, c) distinktivitu, tj. zda reaguje na ruzne stimuly stejnyrn zpusobern (reaguje-li individuum na velky rozsah stimulu stejne, pak je distinktivita nizka). Kelley dolozil, ze piaU: atribuujeme vnejsim pl'iCinam, jestlize je vysoky konsensus, vysoka konzistence a vysoka distinktivita, atribuujeme vniti'nim pfiCinam, jestlize je nizky konsensus, vysoka konzistence a nizka distinktivita, oberna druhurn cinitelu atribuujeme po nizkem konsensu, vysoke konzistenci a vysoke distinktivite.

Proces a. je jen zdanlive vysoce racionalni. Je sice 10gicky, ale nezl'idka je silne pod min en pl'edsudky, zejm. tzv. fundamentalni atribucni chybou: marne tendenci pl'ecenovat u jinych roli dispozicnich cinitelu na ukor faktoru situacnich. Byl zjisten take efekt aktera a pozorovatele, ktery vyjadl'uje skutecnost, ze vlastni selhani vysvetJujeme situacne, selhani jinych dispozicne. Tento efekt se vsak silne snizuje --+empatii. Na druhe strane marne tendenci vlastni uspech pfipisovat vlastni dokonalosti ci vyjimecnosti, tedy intemim cinitelum, coz se vysvetluje potl'ebou udrZovat hladinu sebeucty a sebeduvery. Tento tzV. self-serving bias dolozili empir. D. T. Miller a M. Ross (1975). o deset let pozdeji N. T. Feather empir. dolozil souvislost mezi a. a postojovymi a hodnotovymi strukturami. Pfi vyzkumu postojii k nezamestnanosti ukazal, ze osoby "konzervativne" orientovane vysvetluji --+nezamestnanost Ciniteli dispozicnimi (lenost, neschopnost, nizka aktivita), osoby "levicoveji" orientovane spiSe situacne. Podobne vlastni nezamestnanost budeme vysvetlovat situacne, nezamestnanost jinych spiSe dispozicne. D. Behm se zabyval roli a. pi'i moznosti rekonstrukce vlastnich postoju, emoci a pocitii, jestlize "nerozumime sami sobe": nejlepsi metodou je pouziti mechanismu standardni a., totiz analyzovat vlastni pocity z hlediska vlastniho manifestniho chovani. Teorie a. nasla l'adu konkretnich psycho!. a s-gickych aplikaci, nejprve pi'i studiu reakci obeti na znasilneni (obeti nejsou ochotny vypovidat, protoze maji pocit vlastniho selhani, a proto znasilneni casto pl'ipisuji nikoliv vnejsim, ale vniti'nim faktorum), pi'i redukci interpersonalnich konflikru, pfi studiu manzelsk)'ch konflikru a v individ. terapii. A: attribution F: attribution N: Attribution, Zuschreibung I: attribuzione Lit.: Harvey, 1. H. - Weary, G.: Perspectives On Attributional Process. Dubuque, Iowa 1981; Heider, F.: The Psychology of Interpersonal Relations. New York 1958; Jones, E.: Attribution: Perceiving the Causes Social Behaviour. Morriston, N.J. 1972.

Pet auk c e - (z lat. auctio, od augere =zvetSovat) - tez vel'. drazba, licitace - vel'. prodej zbozi, ktere pro ruznou jakost a puvod nerna povahu typoveho zbozi a nemuze se prodavat v obchode a na burzach. A. rna svuj puvod ve starovekern Rime (v prostomych salech se sloupovirn - atrium auctionarium - se prodavaly drahocenne veci z valecnych kol'isti) a dnesni podobu ziskala s rozvojem zamol'skeho obchodu. A. usnadnuji obchodni styk, pornahaji tvol'it cenu zbozi a za kontroly --+verejnosti stvrzuji nabyti veci. Z techto duvodu se vyuzivaji, i kdyz v ruzne we, temer ve vsech kult. zemich. Nejvyzn. aukcni strediska s tzv. zarnol'skym zbozim se nachazela ve velkych pl'istavech: 113

austromarxismus

v Londyne, Amsterodamu, Antverpach, Hamburku, Petrohrade a Sydney. Nabidka a poptavka po vymezenych druzich zbozi (typicky aukcnim zbozim jsou kava, vlna, kuze, kozesiny, dobytek i dalSi zemMelske produkty), casove a mistne soustfedene v pravidelnych a., umoznovaly zbozi rozprodat "ve velkem" a v kratke Ihute a mely tak velkY vyznam pro mezinar. obchod. Krome a. "ve velkem" existuji a. "v malem", a. pravidelne a pfilezitostne, soudni a mimosoudni, dobrovolne a nucene, exekucni, umelecke. A. je provadena za pevne stanovenych podminek a pravidel a pod dozorem. Mezi zakl. podminky patfi nutnost ohlasit a. vef. a pfedem (tzv. ediktem) po pfedchozi zadosti u soudu Ci jineho uradu. Ohlasuje se misto a cas konani a., uvadi se popis prodavanych veci spolu s vyvolavaci cenou, ktera je stanovena na zaklade odhadu ci udani stavajiciho vlastnika (ten musi ufedne prokazat sve vlastnicke pravo). Mohou se vydavat drazebni programy a u a. umel. se pfed zahajenim prodeje vydavaji aukcni katalogy, v nichz je dale uveden zpusob zaplaceni (lhiity pro zaplaceni) a pfevzeti zbozi apod. Dozor nad a. vykonava soud Ci jiny stanoveny ufad, v minulosti gildy (-'cechy); jejich zastupci jako pfisedici dohliZeji na pravni bezvadnost drazebniho postupu. Wed zahajenim a. je zbozi vystaveno vef. prohlidce, pnceffiZ vetSi rnnozstvi zbozi se muze rozdelit na celky, tzV. losy. DraZbu muze vest nota[, obecni pfedstaveny, licitator (pracovnik aukcni firmy), ale i vlastnik sam. Kupujici vetsinou skladaji pred zapocetim a. tzV. draZebni zaklad (vadium), ktere cini 10 % vyvolavaci ceny ajiffiZ ruci za splneni vsech drazebnich podminek. Pfed zapocetim vlastni a. byva zvykem vec popsat, oznamit jeji stav a dalSi podrobnosti. Samotna a. zacina vyvolanim ceny, prodejci se hlasi a licitator se taze, kdo da vice. Nejvyssi nabidku vyvola podruhe a pote se urcitou dobu ceka. A. zboZi konci vyvolanim nejvyssi ceny "po tfeti a naposled", ozve se Mer kladivka a zbozi je "pfiklepnuto" vydraziteIi. U tzV. holandske draZby se postupuje obracene, od nejvyssi ceny k nejnizsL Z a. se sepisuje aukcni protokol a vydava se uredni doklad, ktery stvrzuje zpusob nabyti veci Ge tez mozne uzavfit zvl. kupni smlouvu). Poplatky z aukcniho prodeje se podle zvyklosti deli mezi vydraZitele a puvodniho majitele. Z pravidelnych a. staleho aukcne prodavaneho druhu zbozi se vydavaji aukcni zpravy, ktere plni funkci kursovnich listku. Zvl. pfipadem je a. exekucni (tez gant), povolena soudem jako posledni moznost dosazeni zaplaceni pohledavky veritele. Byva realizovana napi'. po -'bankrotu a tento typ nucene a. se pro dluznika muze stat vyzn. zivotni -'udaIosti. V pfipade, ze vydraZitel ve stanovene Ihute nezaplati vydraZenou vec, je ohlasena nova a. (relieitace). A. umel., tykajici se starozitnosti, obrazu, grafik, vzacnych 114

automatizace

knih a tisku, korespondence, umei. majetku i osobnich veci z pozustalosti umelee ci umei. pfedmetu sberatele, rna znacny vyznam pro -'sberatelstvi. Stale umel. aukce se nachazeji napf. v Londyne (nejstarsi aukcni firmou je lames Christie, zalozena r. 1766), Pafizi (znama aukcni sin Hotel Drouot), ve Vidni. V Cechach pofadala umei. aukce Krasoumnd lednota. Podobny a. je nabidkovy Cili ofertni zpusob prodeje, kdy kupujici se nesetkavaji osobne (a nemohou tedy volne "pfihazovat"), ale na nabizene zbozi podavaji pisemne, zapecetene nabidky. V ces. zemich proziva v soucasnosti aukcni prodej ve spojeni s privatizaci ekonomiky svou renesanci, a to prave pro schopnost rychleho rozprodeje byvah!ho statniho majetku zvl. obchodne-tech. a zboziznaleckych vedomosti (pfes to, ze spatne zbozi jde tezko na odbyt a kupujici mohou v urcitych pfipadech provadet uCinny tlak na snizovani ceny). A: auction F: vente puhlique, vente aux encheres N: Auktion I: asta Ryb austromarxism us - myslenkovy proud, ktery se zformoval v ramci socialne demokr. politickeho zamefeni koncern 19. a pocatkem 20. st. Termin a. zavedl am. zumalista Luis Baudin, ktery ve svem clanku v Die Neue Zeit v r. 1908 tak oznacil pfistup sku piny rak. soc. demokr. autoru, mezi nimiz byli M. Adler, F. W. Adler, R. H. Hilferding, Otto Bauer, Karl Renner. Tito auton se hlasili k Marxovu fil. teor. odkazu, avsak jiz v uvodu k 1. sbomiku Marx-Studien, ktery byl programovym prohlasenim, zduraziiuji, ze nepovazuji za nutne byt "do pismene" vemi Marxovym a Engelsovym nazorum. A. byl vniti'ne diferencovanym myslenkovym proudem. Ke spolecnym rysum jeho pi'edstavitelu patfi pi'iklon k neokantovske filozofii (byli ovlivneni pi'edevsim H. Cohenem a P. Natorpem), zduraziiovani eticko-hodnotove polohy socialismu a "odideologizovani" -'marxismu. Pi'edstavitele a. zaujimali pozitivni konstruktivni vztah ke statu, v nemz spati'ovali nikoliv nastroj ti'idniho utlaku (jako K. Marx a V. I. Lenin), nybrZ instituci regulujici vztahy mezi tfidami takovym zpusobem, aby bylo dosaZeno co nejvetSiho spol. pokroku (i'ada z nich postupem casu pracovala ve vysokych statnich funkcich). V urCitem obdobi se v a. objevovaly levicacko-radikalni projevy, hranicici s -'anarchismem (napi'. atentat F. W. Adlera na hrabete K. Stiirgha a jeho vystoupeni pi'ed soudem vI. 1916--1917). Nejstarsim a relativne polit. nejuspesnejsim austromarxistou byl K. Renner, ktery zduraziioval, ze social. idealy lze realizovat pouze postupne prosti'ednictvim pozvolne, trpelive, cilevedome a uvazlive racionalni reformni prace, odmital "revolucionismus", nasilne pi'evzeti moci atd. (vcetne Leninovy koncepce revoluce). Fil. nejvyraznejsim pfed-

stavitelem a. byl ale M. Adler, ktery zpocatku zaujimal kriticke vyhrady nejen vuci E. Bernsteinovi, nybrZ i vuCi nazorUm Rennera. Na pfelomu 90. I. zpracoval koncepci tzV. levicoveho socialismu, soustfedil se na otazky kauzality a determinismu. S-gicky vyznam rna hlavne jeho studie Sociologicky vyznam uceni K. Marxe. Adler se soustfeGoval vylucne na po lit. otazky. Byl jednim z nejradikaInejsich pfedstavitelu a. Po 1. svet. valee, kdy se do cela rakouske soc. demokracie dostal Bauer, organizoval Adler Mezindrodni sdruzeni socialistickjch stran, z nehoz pozdeji vznikla Dvaapultd internaciondla. Velmi vyzn. postavou v oblasti teorie a. a zpocatku jejim nejautoritativnejsim pfedstavitelem byl Hilferding, ktery velkou pozomost venoval uloze financniho kapitalu a zabyval se i jehosoc. polit. souvislostmi a dusledky. Pfisel i s koncepci postupneho pferUstani kapitalismu v socialismus jako soc. spravedlivou spolecnost. Bauer je nejmladsim, ale velmi vyzn. pfedstavitelem a. Venoval se problematice narodnostnich vztahu. lebo prace Ndrodnostni otdzka a socidlni demokracie spolu s Hilferdingorym Financnim kapitdlem patfi k nejvyraznejsim teor. pracim a. V oblasti politiky se orientoval na problem "mocensky rovnopravnych tfid". Po r. 1934 emigroval do Ceskoslovenska, kde napsal svou posledni praci Mezi dvema svetovymi vdlkami, kterou je mozne charakterizovat jako jeden z prvnich pokusu 0 koncipovani tzv. -'"treti cesty". Koncem 30. 1. a v pnibehu 40. 1. a. ustupuje ponekud do pozadi, nova pozomost je mu venovana od konce 60. 1. Zajimavy je zejm. koncepcemi -'socialismu aspol. vyvoje. A: Austro-Marxism F: austromarxisme N: Austro-Marxismus I: austromarxismo Lit.: Dhilla, 1. B.: Viktor und Friedrich Adler. Zwei Generazionen der Arbeiterbewegung. Wien 1965; Dresser, N.: Sozialismus, zwischen Relati· vismus und Dogmatismus. Freiburg 1974; Hi/ferding, R.: Financni kapi· tal. Praha 1961; Plessner, N.: Zwischen Reformismus und Bolschewismus. Der Austromarxismus als Theorie und Praxis. Wi en 1968; Sahannaka, 1. Q.: Renner und seine Zeit. Wien 1961.

Cech

aut ark i e - (z i'ec. autarkeia, to z autos = sam, arkeo = stacim) - stav naproste hosp. sobestacnosti. A. byla charakteristicka pro nektera -.tradicni spolecenstvi, i kdyz i zde byla od ranych dob redukovana rozvojem smeny. Naprosta a. byla vzdy vyjimkou, na druhe strane existuji doklady 0 tom, ze jeste v 19. st. v Evrope zila i'ada odlehlych usedlosti temei' zcela autarkne. Ze soc. hlediska znamena a. pi'edevsim znacnou miru -'sochilni kontroly a zpravidla take neduveru aZ hostilitu vuCi vnejsimu svetu. Poji se take s rigidnim rozvrzenim -'autority uvnitf izolovaneho celku, ktere je nezbytne pro pi'eziti soc. autonomni jednotky. Snahou 0 dosazeni naproste nezavislosti na vnejsim svetu a hosp. a. se vyznacovaly nektere extremni

skupinky komunitniho hnuri konce 60. a pocatku 70. 1. Jejich pokusy vsak koncily bUG rozpadem komunity, anebo pi'echodem k tradicnimu hospodafeni farmarskeho typu. A: autarky F: autarcie N: Autarkie I: autarchia Lit.: Lacroix, B.: L' utopie communautaire. Paris 1981.

Kel aut 0 b i 0 g r a fi e viz metoda autobiograficka, sociologie biograficka aut 0 did a x e viz sebevzdelavani autoekologie viz ekologie au toerotis m us viz narcismus aut 0 k rae i e - (z fec. autokrator, to z autos = sam, kratos = sila) - tez samoderiavi - nejrietelnejsi pojmove opozitum k -'demokracii, koncept vlady propojujici tfi hist. nejblizsi konkurencni terminy: tyranii, odkazujici k uzurpad moei nad svobodnymi a k jejimu nespravedlivemu vykonu, -'despocii, poukazujici zejm. na moment neohranicene moei panovnika nad nesvobodnymi, a monokracii. tykajici se vlacty jedne osoby. A. je v tomto smyslu nejradikalnejsi; tyka se situace, kdy se jedna osoba prohlasi zajediny zdroj ajedineho vlastnika spiSe nez drzitele moei. Tato moc neni odvozena od jinych, neni nikomu odpovMna a v nicem omezena. Vedle autokrata neni jiny zdroj -.autority a -.legitimity. V modemim pojeti. vzhledem k tomu, ze neexistuje empir. pi'iklad vyhranene a. a vykon moei nikde nevybocuje z ramce ustavy nebo konvenci, oznacuje a. moc ve statu ci uvniti' instituci vykonavanou bez ohledu nejen na mineni odpiircu, ale i vlastnich stoupencu a pi'ivrZencu. Definuje krajni p61 kontinua polit. rdimu od autoritarstvi k demokraeii. A: autocracy F: autocratie N: Autokratie, Selbstherrschaft I: autocrazia Lit.: Arendt, H.: The Origins of Totalitarianism. Cleveland 1966; Cenndk, V.: Otazka demokracie, sv. I. Demokracie a totalitarismus. Praha 1992; Dahl, R. A.: A Preface to Democratic Theory. Chicago 1963; Friedrich, C. 1. Brzeziliski, Z. eds.: Totalitarian Dictatorship and Autocracy. Cambridge 1966; Popper, K. R.: The Open Society and its Enemies. London 1945; Witt/ogel, K. A.: Oriental Despotism: a Comparative Study of Total Power. New Haven 1957.

DVl, Kun au tomatizace - (z i'ee. automatos = samoeinny) - proces nahrazovani zive nebo mechanizovane prace automatern, technologickY aspekt procesu -'informatizace. Z vyvojoveho hlediska pi'edchazi mechanizace, pi'i niz je energie zive prace nahrazovana kinetickou energii stroje. Pfi a. nahrazuje stroj i nektere intelektove funkce cloveka, coz vede k rustu autonornie strojnich systemu: dlouhe i'etezce pracovnich operaci nevyzaduji pfimou ucast cloveka a kon115

auto rita

autonomie

troluji a reguluji se samy. Clovek ztraci bezprosti'edni kontakt se zpracovavanym substratem, s vlastnim procesem je spojen sensory a komunikacnimi medii a vstupuje do nej pouze v pfipade odchylky od pozadovaneho standardu, kterou neni stroj schopen zvladnout. S rustem komplexnosti a. se ve vyrobnich systemech postupne meni pozadavky na -tkvalifikaci personalu, pfevazuji cinnosti smefujici ke sledovani funkce stroju, roste polyvalence prace ve vsech profesnich kategoriich, v horizontalnim smyslu (rozsrrovani profese 0 cinnosti ph sefizovani, UdrZbe a pfestavbach v)irobniho systemu) i ve vertikalnim smyslu (pro lin ani cinnosti operatorskych, programatorskych, kontrolnich, i'idicich a tech.), cimz dochazi ke sblizovani -tprofesi. Tradicni byrokraticko-industrialni ndici struktury se postupne meni ve struktury technicko-sluzebne, vyznacujici se vyraznou decentralizaci -trozhodovani a posilovanim kompetenci nizsich urovni hierarchie, snizuje se pocet fididch urovni. Ze s-gickeho hlediska lze tento vyvoj hodnotit jako zkracovani -tsocialnich distanci ve vsech oblastech spol. produkce. Nizsi a zejm. sti'edni urovne mnohem vyrazneji nef v minulosti partieipuji na rozhodovacich procesech, z hlediska vyssich urovni hierarchie dostavaji rozhodovaci procesy charakter interaktivni komunikace mezi riiznymi Urovnemi fizeni. Vyssi vykonnost a spolehlivost (aspekt kvality produkce) automatizovanych vyrobnich systemu vedou k uvohlovani vyzn. casti pracovni sHy, coz vyvolavajednak tlak na rekvalifikace s pfesunem do jinych hosp. sektoru nebo rust strukturalni nezamestnanosti doprovazene vyostfovanim soc. polarit. A. ve vyspelych zemich rna vyrazne strukturalni dopady v nevyrobnich odvetvich a vyvolava nove lokacni trendy ovliviiujici -tzivotni styl obyv. (napi'. moznost prace z domova, v sousedskem nebo regionalnim pracovnim stfedisku mimo podnikovou centralu apod.). Nektere lokaeni trendy obnovuji sti'edoveke specializovane sousedstvi (prumyslove arealy, znalostni arealy, technol. parky, technopolis). A: automation F: automatisation N: Automatisierung I: automazione Lit.: Lilley, S.: (1957) Automatizace a spoleenosti. Praha 1958; Toffler, A.: The Third Wave. New York 1980.

Sam

aut 0 nom i e - (z fec. autonomia, a to z autos =sam; nomos =zakon) - relativni samostatnost vzhledem k okoli. Vztahuje se kjednotlivei, ke skupine, k organizaci, podniku a take ke statu, k jejich samostatnemu urcovani cilu a samostatnemu rozhodovanL Lze hovoi'it 0 a. spo!., polit., 0 a. statnich, mistnich a jinych organizacnich utvaru, o a. vysokych skol a jinych slozek spol. zivota. Muze byt kratkodoba, ale take trvala. Muze vest k rozpadu vetSiho celku odstepenim autonomnich prvku, ale take naopak k je116

jich zpetnemu silnejsimu spojeni. Muze byt vysledkem dohody jednoho nebo vice partneru, ale take dusledkem vnitfnich rozporu, pfip. vnejslch tlaku anebo odlisnych vnejsich podminek (razu geogr. apod.). V pravnich a statopravnich vztazich byva a. zpravidla chapana jako pravne garantovana relativni samostatnost. Zakon anebo pravni dohoda zarucuje samostatnost autonomni jednotky v rozhodovani 0 regionalnich, kult. a jinych otazkach. Rozhodnuti 0 a. je v -tpolitice casto spjato s narodnostni, jazykovou nebo rasovou odlisnosti regionu, ktery a. ziskava. A. polit. systemu se ryka nejen stanoveni vlastnich cilu, ale i zmobilizovani moei k jejich prosazeni. V politice zavisi a. take na zformulovani vlastnich hodnot a schopnosti modifikovat je a kontrolovat jejich prosazeni, jestlize uz je urCita moc k dispozici. Pojem a. je v jistem smyslu protikladny pojmu zavislost a v po lit. kontextu uzce souvisi s pojmem -tsvoboda, -tliberalismus a podobne. A: autonomy F: autonomie N: Autonomie I: autonomia Lit.: Pipers Worterbuch zur Politik. Herausgegeben von Dieter Nohmen. 1989.

Ska aut 0 poi e sis - (z fec. autos =sam; poiein =cinit) - proces sebereprodukce v buiikach, zivych organismech i systemech. Tento pojem zavedli puvodne do modemi biologie Maturana a F. J. Varela a ovlivnili tim pnibeh diskuse, ktera vznikla v 60. 1. nad pojmem sebeorganizace systemit, postavenem na pfedpokladu, ze urCite systemy mohou vytvaret vlastni struktury nebo v pi'ipade zivych podstat mohou operovat jen za takovych strukturaInich podminek, ktere samy vytvoi'ily. Pojem a. jde jeste dale nez pojem sebeorganizace: myslenku sebevytvafeni systemu pfenasi ze struktur na elementy systemu. Autopoieticke systemy jsou takove systemy, ktere vsechny elementami jednotky, celky, z nichz se sestavaji, reprodukuji siti techto elementu, a tim se oddeluji od sveho okoIi, at jiz ve forme zivota, vedomi nebo komunikace (v pfipade soc. systemu). Zakl. problemem zde neni opakovani, ale pokracovani operad v prostfedi, ktere tyto operace podmiiiuje. Teorie autopoietickych systemu je teorii sebereferencne uzavfenych systemu a rna uzky vztah ke konstruktivisticke teorii poznani. Pouzivaji ji nove varianty teorie socialniho systemu. A: autopoiesis F: auto-creation, auto-production N: Autopioesis I: autopoiesi Lit.: Autopoiesis: A Theory of Living Organisation. New York 1981; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Willke, H.: Systemtbeorie. Stuttgart 1987.

Much autoprezentace - (z fec. autos = sam; z lat. praesens chovani stylizovane v souladu s pojetim se-

=pfitomny) -

be sameho, resp. k vyvolani pfizniveho dojmu 0 sobe. A. uzce souvisi s pojetim -tja a fenomenologicky vyjadfuje sebepoznani a jeho projevy v chovani subjektu. B. Wojciszek (1986) uvadi, ze a. je teor. pojem denotujid urcite objektivne existujici psych. struktury v mysli subjektu nezavisle na tom, zda si je subjekt techto struktur vroom ci nikoli, coz znamena, ze a. muze byt i nevedoma. Nevyjasneny zustava vztah konceptu a. k pojmum sebepozoani, sebekoncepce, postoj k sobe samemu, sebeocenovani (self-esteem W. Jamese). Pod Ie Wojciszka je a. reprezentad vlastni osoby v sebepoznani (sebepojetf) i v jednani. Tyz autor soucasne uvadi, ze a. je jednou z nejcasteji aktivizovanych mentalnich struktur. Kognitivni a behavioralni slozky a. maji jednotnou bazi v informacnich struktmach jako mechanismech regulace vztahii jedince ke skuteenosti a tvon tak jednotu poznani a jeho instrumentalniho pouzitL Rysy osobnosti se lisi stupnem, v jakemjsou a. "nasyceny", tj. sebestylizaci, ktera se tak stava druhem -tsocialni techniky. A: autopresentation F: autopresentation N: Autoprasentierung I: autopresentazione Lit.: WOjciszek, B: Struktura ,ja", wartosci osobiste i zachowanie. Wroclaw, Warszawa, Krak6w, Gdansk, L6di 1986.

Nak

aut 0 r it a - (z lat. auctor = tvurce, cinitel; auctoritas = moc, vliv) - jedna z podstatnych forem uskutecnovani -tmoci, ktera je zalozena na vice Ci mene obecnem uznani opravnenosti (-tlegitimity) vlivu urCite osobnosti, instituce nebo skupiny. Problem a. byl pi'edmetem zajmu Spinozova dila Tractatus theologico-politicus (1670). Rezervovane se k tematu vyjadi'il i A. Comte. Casteji se a. objevuje a je definovana u klasickych kult. antropologu: napf. B. Malinowski ji vymezuje jako legitimne pouzivanou moc k ustaveni norem, jejichz dodrZovani je posilovano, pi'ip. vynucovano prostfednictvim sankci. Rada autorii (napf. H. D. Lasswell, A. Kaplan, H. Arendtova aj.) se snazila pojmem a. co mozna nejpi'esneji odMit od pojmu pi'ihuznych, jimiz jsou zejmena moc, vliv a donuceni; tyto pokusy vsak byly uspesne jen castecne. V zasade je obecne akceptovano, ze a. se podstatne lisi od moei zalozene na pnmem -tdonuceni tim, ze je nejakym zpusobem legitimizovana, tzn., ze je nejakym zpusobem dosazeno zakl. souhlasu stirn, aby urCita osoba, instituce ci skupin a vykonavala svou moc, zejm. stimulovala, koordinovala, kontrolovala a organizovala lidske aktivity a vyjadfovala a koordinovala individ. a obecne zajmy. Je-Ii raeionaIne nemozne nebo obtizne prokazat, ze urcity zpusob provedeni akce odpovida pozadavkum situace, je vhodne vztahnout tento zpusob (tedy zvolene prosti'edky) k obecnejsim hodnotam, pravdam ci vinim, pfip. ideologiim, ktere

pfekracuji partikulami cinnost a zpusob jejiho provedeni - na tom je zalozena nezbytnost, potfeba a moznost a. G. C. Lewis ukazal, jak je dulezite nejen a. definovat (stanovit, co je a.), ale pfedevsim prozkoumat, jak se dosahuje souhlasu stirn, aby nekdo vykonaval moc. Nejvyzn. kJasifikaci zpusobu legitimizace moei navrhl Max Weber, ktery rozIisil a. zalozenou na tradici, charismatu a racionalni legitimite. Z hlediska radikalnich teorii je tradicni a. interpretovana jako casto bytostne iraeionalni, protoze je opfena pouze 0 sHu zvyku a nezfidka 0 velmi nejasnou minulost. Tradicni a. je brzdou -tpokroku a -tsocialni zmeny. V konzervativnich ideologiichje naopak -ttradice pokladana za zaklad stability a i'adu. Charismaticky typ a. je opi'en 0 realne Ci pfedpokladane speeif. dispozice urCite osobnosti k -tvitdcovstvi a vedeni, je proto nezfidka zalozen na slepem a nekritickem nasledovani. Ann R. Willnerova ukazuje, ze zenam je jen zi'idka pfisuzovana charismaticka a., ackoliv existuji i takove pnpady (Eva Peronovd). Charismaticka a. se muze rychle promenit ve svevoli a -ttotalitarismus. Racionalne legalni typ a. je pfiznacny pro liberalne ustavni typ moei a je proto spojovan vyhradne s modernimi polit. a statnimi systemy. V nekterych teoriich se rozlisuje tzv. siroke pojeti a., podle nehoz se pi'edpoklada, ze a. existuje ve vsech systemech a prochazi vsemi sferarni spo\. zivota (takje tomu napf. u Webera), a uzke pojeti, ktere je pi'iznacne pro pravni filozofii a zap. polit. praxi. Zde se a. hist. vaze pouze na moderni -tstat jako specif. typ vztahu mezi ovladanymi a vladnoucimi, ktery je minulym, premodemim systemum neznamy. Weberovo klasicke pojeti rozvijel E. A. Skils, ktery poukazal napi'. na to, ze vedomi legitimity potfebuje nejen vladnouci, tedy nositel a. (sebeospravedlneni, zduvodneni zdroje vlastni moei a konkretnich rozhodnuti odkazem k vyssi pravde a obecnejsim hodnotam), ale i ovladany, tedy objekt a. (nachazeni vyssiho smyslu vlastnich cinnosti urcenych pfikazy, poti'eba ospravedlneni, pfeneseni odpovednosti). Problem a. je jiz tradicne chapan jako dvoji problem - a. moci a moei a. Shils tvrdi, ze rozliseni je mozne jen teor., politologove pak konkretne ukazuji na promeny polit. systemu v souvislosti s promenou povahy legitimity, ztraty legitimity atd. Nektefi autofi ukazuji, ze pad kom. systemu byl pfikladem krize legitimity, pojem krize legitimity je vsak chapan jako obecnejsi tema (J. Habermas, v Cechach V. Bilokradsky), ktere se netyka pouze totaIitnich systemu. Ph podrobnejsich analyzach se rozlisuje a. osobni (phrozena, primami), funkcionalni (profesionaInf) a pozicni (abstraktni, formaIni, sekundarnf). Casto se rozliSuje (spiSe vsak v beznem jazyce nez v odbomych kontextech) a. formalni, ktera vyplyva z urCite pozice v org. schematu Ci soc. struktufe, a a. neformalni,

117

avantgarda umelecka

autorita charismaticka

ktera je dana specif. vlastnostmi, talentem, vzdelanim, kvalifikaci konkretni osoby. A: authority F: autorite N: Autoritiit I: autorita Lit.: Bouricaud, F.: Esquisse d'une tMorie de l'autorite. Paris 1961; Hart· mann, H.: Funktionale Autoritat. Stuttgart 1964; Sennet, R.: Authority. New York 1980; Shits, E. A.: The Intellectuals and the Power. Chicago 1972; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. 1922.

Pet

kovana vazna literatura, pod pseudonymem detektivky apod.). Pojem "stinove autorstvi" se vaze vetsinou k zakaziim publikovani pro urCitou osobu a spociva ve fiktivnim preneseni jejiho a. na jinou osobu (vetsinou se zachovanim casti pray skutecneho autora, coz je zalezitosti individ. dohody). A: authorship F: qualite d'auteur; paternite litteraire d'un ouvrage N: Urheberschaft I: paternita

a u tori ta charisma ticka viz vudcovstvi charismaticke

Lit.: Knap, K.: Autorsky zakon a predpisy souvisici. Praha 1993.

aut 0 r ita r ism u s viz demokracie a autoritarismus, osobnost autoritarska

autostereotyp a heterostereotyp -(zfec. autos =sam, heteros =jiny, stereos =tuhy, typos = vzor, tvar) _ specif. formy -*stereotypu, tedy fixovanych postojii, ktere si vytvareji clenove skupin k soM samym (autostereotyp) a kjinym soc. skupinam (heterostereotyp). V autostereotypech se vyjadruje vMomi skup. pfislusnosti, v heterostereotypech vMomi odlisnosti od jinych skupin. A. a h. se utvareji nekdy na zaklade vlastni zkusenosti s clenstvim ve vlastni skupine a znalosti pfislusnikii jinych, zejm. etnickych a narodnostnich skupin, vetSinou vsak vznikaji sponmnne a v zasade iracionalne a jsou predavany tradici, ustnim podanim, povestrni atd. Autostereotypy jsou obvykle idealizovanym obrazem vlastni skupiny, jen zridka a jen u nekterych sku pin jsou sebekritickym Ci dokonce ironick)'m zobrazenim sebe sarna. Heterostereotypy byvaji dosti casto pi'edsudecne kritickym obrazem a soucasne nezdiivodnenym odsouzenim cizi, odlisne skupiny. Utvareni a. a h. hraje proto vyzn. roli v procesech polit. manipulace a ideal. infiltrace velkych skupin. A. a h. jsou v case pomerne stabilni a jen velke soc. zmeny, zejm. pak zintenzivneni styku s jinymi skupinami je mohou modifikovat, ackoli nektefi autoTi dokazuji, ze ani zesileni pi'imych kontaktii cestovanim nelikviduje, ale spiSe posiluje heterostereotypy (E. J. Mishan). Podle empir. vyzkumii se napf. vyzn. pozitivne promenil obraz Rusii ve vedomi Americanii v priiMhu 2. svet. valky, ale brzy po ni znovu upadl do heterostereotypu velmi nepi'atelskeho. Problemy a. a h. se poprve zacali systematicky zabyvat am. sociologove, kult. antropologove a soc. psychologove v souvislosti s rasovymi a etnickymi konfJikty v USA. I kdyz se a. a h. neomezuji na tento typ soc. vztahii, protoze lze uvazovat napr. 0 autostereotypech delnikii Ci intelektuaIii nebo 0 heterostereotypech delnikii 0 intelektualech a obracene, teziste teor. zkoumani i empir. vyzkumii je prece jen v oblasti narodnostnich a etnickych vztahii. V ces. s-gii jsou analyzy a. a h. pomerne i'idke, vetsi pozomost byla venovana pouze mineni majoritni populace 0 -*Romech, resp. 0 dalSich narodnostech zijicich v CSFR. (Viz tez -*charakter narodni.)

aut 0 r s t v i - (z lat. auctor = piivodne rozmnozovatel, piivodce) - poznani a respektovani prvenstvi objevu a duchovniho vlastnictvi ideji, napadii, umeL a vM. artefaktii, resp. stanoveni aspol. legitimizace z toho vyplyvajicich pray. Na a. se vazi eticke i pravni normy, zcizeni a. je sankciovano (formalne i neformalne). Hist. a. negovalo -*anonymitu tviirci prace a souvisi s dovrsenim procesu individualizace umel. a ved. tvorby. Znamky prosazovani individ. a. se objevujijiz v renesanci, kjeho obecne akceptaci doslo ale aZ koncem 17. st. Za prvni autorsky zakon se povaZuje angl. parlarnentni akt z r. 1709, dalSi kodifikace autorsk)'ch pray pochazeji aZ z konce 18. st. a z 19. st. V ces. zemich se jako prvni autorsky zakon objevil cisafsky patent v r. 1846 (platil 80 let). NovejSi autorske zakony navazuji na Bemskou umluvu z r. 1886 (resp. na jeji revidovanou podobu) a na Vseobecnou umluvu 0 pravu autorskem z r. 1952, ktera stanovuje i mezinar. zavazky. Autorske zakony v pods tate definuji smluvni vztah mezi jedincem a spolecnosti postaveny na koncepci soukromeho -*vlastnictvi. Zvlastnosti ale je, ze autor miize sve dilo prodat i darovat a nezbavuje se tim prava "duchovniho vlastnictvi". V zakonech je zakotven i narok na honorar, prenos casti autorskych pray na dMice, mezinar. zaruky apod. S-gicky je a. dnes predevsim zakladem spec if. soc. postaveni umelee a vMce, potvrzenim a zarukou jejich spol. akceptace a zaroven oficialnim uznanim ceny objevu, napadu, originality pro spolecnost. V zasade se koncept a. vztahuje k jednotlivci, i kdyz se popousti spoluautorstvi. Pojem "kolektivni autorstvi", ktery se casto pouzival v byvalych social. zemich, lze chapatjako urcity navrat k anonymite. Obecne miize jit 0 demonstraci spolecneho pfistupu nebo o unik od osobni odpovMnosti (priivodnim jevem miize byt setreni originality, rozmelneni napadu). Na zacatku 19. st. byl m6dni unik k pseudonymum, ktery nejcasteji demonstroval autorovu snahu vyhnout se pozornosti verejnosti, v nekterych pfipadech slo 0 pokus "zdvojeni" vlastni osobnosti (napf. pod pravym jmenem byla publi118

Vod

A: autostereotypes and heterostereotypes F: autostereotypes et heterostereotypes N: Autostereotypen und Heterostereotypen I: autostereotipi e eterostereotipi

ko avantgardni oznacuje takove umeni, ktere se chce stavet do sluzeb svetodejneho (socialniho) pokroku. A: avant-garde F: avant-garde N: Avantgarde I: avanguardia

Lit.: Buchanan, W. - Cantril. H.: How Nations See Each Other. Urbana 1954; Nakoneenv, M.: Sociiilni psychologie. Praha 1970.

Lit.: Burger. P.: Theorie der Avantgarde. 1974; Clausewitz, C. Ph. C. von: 1958; Bohringer, H.: Avantgarde - Geschichten einer Metapher. Archiv fUr Begrifsgeschichte, XXVI, Hft. l.

a van t gar d a - (z fr. avantgarde =predni straz) - predvoj - piivodne vojenske bezpecnostni opatfeni, ktere rna vojsko zajisiovat pi'ed pfekvapenim, pred nahlymi a necekanymi nepi'atelskymi utoky (straze zajiSiovaly tabor, a. presun vojska). V podobnem vyznamu se v brit. vojenskem slovniku pouzival termin "scouts" (lord R. S. Baden-Powell), jehoz nositele se stali vzorem pro pozdejsi skauty (viz -*skauting). Ve svem piivodnim vojenskem vyznamu se slovo prestalo pouzivat v doM 1. svet. vaIky. Stalo se vsak metaforou, oznacujici vsechny, kdo chteji byt strazci pokroku a ochranci jeho dosazeneho stupne, urychlovat casove procesy. Tento vyznamovy posun byl umoznen nejen promenou vojenstvi, pi'edevsim jeho technizaci za 1. svet. vaIky, ale take obecnejsimi procesy, ktere se po teto valee zacaly globalizovat. Vedle postupujici technizace a industrializace spolecnosti, vedle urbanizace, modernizace a zmasoveni zivota, vedle sekularizace a racionalizace sveta vMou a technikou to byla dale podIe K. D. Brachera "ideologizace ideji", snaha 0 jejich hist. uskuteenovani, 0 jejich univerzalizaci a planetarizaci. Zjednodusovani sveta prostfednictvim pojmu -*pokroku, tj. uskutecnovani rozumu v dejinach a soucasnosti, bylo po dlouhou dobu evrop. vyvoje chapano jako neco pozitivniho. Teprve az na konci 2. svet. valky T. W. Adorno a M. Horkheimer zproblematizovali v postave markyze de Sade osvicenskou mytologii realizace rozumu a "pfirozene spravnych principii" jako "donucovani ke stesti" a jako "spolecensky sadismus". V. I. Lenin slovem a. oznacoval pomer kom. strany k del. tflde. H. Bohringer upozomil na to, ze ve zcela funkcnim smyslu slovo a. pouzil A. Adler ve svem individ. psychol. popisu "nerv6zniho charakteru". Nejcasteji se ale toto slovo pouziva v teorii umeni a dejinach umeni (viz -*avantgarda umeIecka), kde se jeho vyznam obohatil ze C. H. Saint-Simonovy s-gie, v niz se ovsem metaforika "predvoje" neinspirovala vojenstvim, ale pracovnim procesem. Umelei, vMci a priimyslnici byli u Saint-Simona zvl. ti'idami spolecnosti, vyznacnymi "priikopniky" pokroku. V Saint-Simonove pojeti je pojem pokroku uzce spojen s pojmem -*utopie, tj. takovym zpiisobem mysleni, kteremu orientace na budoucnost dovoluje, aby se radikalne - a to pro Saint-Simona take znamenalo tvoTive a zaroven kriticky - distancovalo od pouze soucasne, pozitivni skutecnosti. Na tomto zaklade se pakja-

Haf

Pet

o villce.

avantgarda umeIecka - vyraz dnes bezne pouzivany bud' pro vsechno novatorske, nekonvencni, vice ci mene "sokujici" -*umeni, nebo pro umeni a -*nmelce novych mezivaIecnych umel. hnuti. A.n. je vyznamovou paraleou -*avantgardy spol., polit., vM., podobne obsahove variabilni a hist. determinovanou. Pojem a.n. se dfive pouzival hlavne v levicovych umeL kruzich, pocinaje saintsimonisty (poprve jej lze najit u O. Rodriguese v L 'Artiste, Ie savant et l'industriel, 1825). Jejich pi'edstavitele pozadovali, aby umeni bylo predevsim avantgardou spolecnosti, protoze jeho ucinek je nejrychlejsi a nejbezprosti'ednejsi, protoze se obraci k imaginaci a k citiim lidi. Aby tuto ulohn mohlo plnit, musi byt nositelem obecnych ideji a obracet se k rnnoha lidem. UZ v tomto pojeti je naznaceno nekolik obecnych rysii a.u.: pozadavek spjatosti umeni se zivotem, se spolecnosti (opozice proti -*lartpourlartismn), dynamick)' charakter, sugestivnost piisobeni a pfitomnost ideal. prvkii. Vyhranenejsim zpiisobem se zacal pojem a.n. pouzivat az ve 20. st. k oznaceni konkretnich nmeL proudii a skupin a k jejich sebeidentifikaci. Pojem se stal synonymem pokrokovosti, bojovnosti, novatorstvi, angazovanosti v umeni. Ke komplexnejsimn vyhodnoceni avantgardnich hnuti dochazi po 2. svet. valce, a to zejm. u s-gicky orientovanych it. historikii umeni (napi'. R. Poggioliho, G. de Torrega a M. de Micheliho), take ale v by vale NSR a v Polsku (v anglosaskych zemich jen velmi malo). V Bruselu byl zrizen s-gicky fundovany Centre d' etudes des avant-gardes litteraires. Vyvinula se riizna pojeti a.n., ktera Ize shrnout do 4 skupin: 1. Siroke hist. pojeti zdiiraznnje vazbu na kategorii zmeny. Charakter a.n. maji zarodky jakehokoli noveho umeL proudu v ramci stavajiciho oficialniho umeni. Kazde "skutecne" umeni bylo tedy piivodne avantgardni, dokud nebylo akceptovano sirokou vei'ejnosti, formalne institucionalizovano a oceneno, pokud se stavelo proti stereotypiim a zvyklostem, bralo na sebe riziko experimentu, predznamenavalo myslenky a pocity budouci generace. 2. Pi'i zachovani rysii prvniho pojeti je pojem a.n. nekdy rezervovanjen pro tzv. modemi umeni, ktere se nejcasteji datuje od 60. 1. 19. st. nebo az od pocatku 20. st. a tyka se prakticky obdobi, kdy se predely v historii ume119

axiomatizace averze i slov. a.u. od zacatku prevladaly konstruktivni prvky n~? ni zdaji byt ostfejsi a jeho opozice vuci spol~cn?sti vyra~­ destruktivnimi, nihilisticky dadaismus byl zastoupen Zlnejsi nd kdykoli predtim. Toto prekryti pOjmu v~~e ~.e~ votem okouzlenym -'poetismem, ktery nemel daleko ~ tzv: kdy k zaveru, ze termin a.u. je zbytecn~. ~. SpeclflctejSI socialnimu umeni. Na bazi avantgardnich ideji se levlco~~ pojeti stavi a.u. pfedevsim na demons~~tlvmm od~ru pro- intelektualni elita sdruzovala v --.Devetsilu a pOZdejl ti konzervativnim hodnotam a postojum v oblastl ume!. v --'LeFu a s velkym programovym durazem zas.ahovala vyjadfeni ana skup. aktivite, pficemz dur~ na heurist~cke i do zivotniho stylu spolecnosti (projevilo se to I velkou a experimentalni prvky trva. Revolta pr~tl etab~~v~anemu rolf divadla a architektury, specif. byl i avantgardni vklad umeni prerusta ale zakonite v revoltu protl obecnejSlm ~u~~. ces. --'strukturalni lingvistiky, resp. --'Prazsk~ho lin~­ vzorum a proti jejich nositelum, v "epater Ie bOurgOl s . vistickeho krouzku). testi umelci se demonstratlvne hlaDuleZitym mediem provokativniho sdeJeni s~ vedle v~astsili k avantgarde (vychazel dokonce casopis ~ vant~~rda, ~a ni umel. tvorby stavaji kolektivni ume!. mamfesty a ruzne Slovensku vznikla Avantgarda 38), a to pres urCltOU naformy vet. vystoupeni. Podle tohoto poj~t~ n~lz,e do a.u. zorovou rozruznenost, ktera se vyhrotila zejm. v tzv. genezafadit individ. umel. vzpoury vysoce ongmalmch osob. nosti (napr. F. Kajky, J. Joyce, M. Prousta), a to ani pfed- racni diskusi. DruM svet. valka avantgardni kolekt. aktivity umrtvIstavitelu revol. --'romantismu, z jehoz pUdy a.u. vyrostla a pokracovani a.u. po valce se stalo problematic~vou :ala ana druhe strane sem nepatri ani skupiny postavene na lezitosti. Hovofi se 0 "konci avantgardy": v atmosfere vseid'eologiich uniku od skutecnosti (k primitivismu, --.deobecneho rozpadu integrativnich ideologii na ~apad.e kadenci, mysticismu). Kriteriim odpovidaji v 19. ~t..pr~­ a stalinisticke intolerance na vychode, v dobe "krlze kndevsim impresioniste, na zacatku 20. st. hnuti kublsUcke, terii" uz nemohou vznikat nove kompaktni teor. mode~y . . k' . pak --.fu· expresionisticke a konstruk UVIStlC e,. a zejm. , na rozhrani umeni a zivota, ani vnifrne integrovane umel. turismus --'dadaismus a --'surreahsmus. 4. Posledm skupiny, smysl ztratila provokace i skandalizace, ~rotoz~ 3 jmenov~na hnuti reprezentuji tzv. vel~ou ci klasickou nebudi patficnou odezvu. Predva\ecne ava~tgardn~ u~em avantgardu a zaroven takove chapani pOjmu a •.u., ~dy ,se a vetsinou ito, ktere jde s ruznou mirou epigonstvi v jeh~ vzpoura obraci primo proti zakl. hodnotam a,mstltucI~ slepejich (zejm. ruzne druhy "ne-umeni"), bylo vel'. ~l­ spolecnosti a dostava se do vysoce ex~ltov~nych neg~u­ nenim zap. demokracii absorbovano, ~o.stal~ s,e do obehu vizujicich poloh, ideol. komponenta p~evazl n~d esteUczbozi a ideji jako cenna hodnota a nejruznej~l formy ~a~ kou, programy prerustaji v aktivni poht. postoje, revo~~a daistick)ich a surrealistickych recesi se staly beznou soucasti se meni v revol. postoj, umeni je integrovano pfimo do Zlzivota spolecnosti. KaMe umel. avantgardni hnuti d~ive vota (propojuji se vzajemne jednotlive umel: z~nry ~ v~­ nebo pozdeji vplyne do spol. vedomi a ztrati charakt~~ ,,~~­ razne se inovuji prostfedky), hnuti predstavuje Zlvotm navoje". Jeho vklad do historie umeni i spol~cnost1Je jedl~ zor a vytvari --.zivotni styl, resp. --'k.ontr~ku~!uru. necny, neopakovatelny, ale take rozporny. V ho~nocem Avantgardni --.umeiecke komumty mlVajl uzavrene vyznamu a.u. se vyskytuji i negati~ni o~s.udk~, zduraznustruktury, rigidni pravidla skup. zivo:~ a fa~u .?~u ~pol. jici rysy obrazoborectvi a destrukcI, lablh~aci spo!. vedo--.sekty. V jejich inspirativnim OVZdUSI VZmkajl sllne ~u­ mt smerovani k dehumanizaci a voluntarlsmu, k zahubegestivni individ. a kolekt. dila (atmo~ferou av~ntgard~IC? ni tradicni kultury zapadu (viz napr. A. J. Toynbee, sku pin prosla, byi jen kratce, vet~ma vel~y~h ~melcu R. Poggioli). Hlasit se k pozitivnimu dedic~vi a.u. dnes 20. st.). Vrcholnou formu predstavuje surreal~stlcka avantznamena spiSe akceptovani takovych obecny~h nadcasogarda, jejiz historie je nejdelSi a nejbohatSi. Ra~a a.u. d?vych principu, jako je princip objevu, expenmentu, a~­ casne inklinovala k --'marxismu a splyvala s jeho poht. tenticity a kriticnosti, ale i vytvareni celistvych teor. modelu, avantgardou. VetSinou ale doslo drive n~b? pozd~ji bud respektovani ducha dialektiky, inspiracni sHy kolekt. mek roztrlkam (pfipad surrealismu), nebo k zamku. umel. hnu: dia a individ. odvahy. ti (pfipad rus. futurismu). Rysy soc. --.anarchls~1U.' k~ere A: art avant-garde F: avant-garde artistique N: kiinstjsou pro a.u. typicke, nelze skloubit s pfisnou dlsclphnolerische Avantgarde I: avanguardia artistica vanosti revo!' polit. stran, ktere navic od umelcu vyzadoval~ en uplne ideal. a programove podfize~i a d~~v~ n~bo pozde~l Lit.: Avantgarda znama a neznama, sv. I.-Ill. Praha 1970-1972; Eff : berger. V.: Konec avantgardy. In: Realita ,a poesle. ~raha 19~9, Gazda. G< zavrhly i avantgardni zpusoby umel. vYjadrem a ~ahradl­ Avangarda, nowoczesnosc i tradYCJa. L6dz 1987; Micheli, M.. (1959) Ume Iy je soc. realismem, ktery rna bliZe k --'akademlsmu. lecke avantgardy 20. stoleti. Praha 1964. Vod Specif. je situace mezivalecneho tes~oslovenska, ~dy doslo k neobycejne uzkemu a pomerne dlouhodobevmu a v e r z e viz apetence sepeti a.u. s marxismem a primo i s kom. stranou. V ces. v

,

a v un k u I a t viz matrilinearita, matrilokalita, patrilokalita a x i 0 d ram a viz psychodrama axiologie - (z fec. axios = cenny; logos = slovo, myslenka, veda) - obecna, fil. fundovana teorie hodnot, nauka 0 povaze --.hodnot, 0 jejich mistu ve struktufe spo!. skutecnosti, 0 vzajemnych vazbach a hierarchii, 0 jejich funkci v procesu lidske --.cinnosti. Pfedmetem zkoumani a. jsou hodnoty rnravni, esteticke, kult., polit., ekon.; uplatnuje se proto v s-gii, etice, estetice, kulturologii, politologii, ekonornii apod. V poloze obecne teorie odpovida a. na zaki. otazku, co jsou to hodnoty, zatimco v ramci dHcich spol.vednich disciplin zkouma, co je hodnotne, zadouci, cenne. Byva clenena na formaini a materiaini. Fonnaini a. konstituuje apriorni --'zakony dane v samotnych hodnotach, materialni a. se orientuje pfedevsim na konkretni hierarchie hodnotovych systemu. Kofeny teorie hodnot jsou hledany jiz v periode krize atenske demokracie, kdy si filozofove (S6krates) explicitne polozili otazku, co je blaho, stesti, co je dobre, oc je tfeba usilovat. Od antiky az do 2. poloviny 19. st. exisruje a. pouze v teto fonne, tj. ve forme jednoty s --'ontologii. Ke zlomu dochazi, kdyz je struktura byti fil. teorii nahlizena v rovine toho, co jest, i v rovine toho, co byti rna, kdy otazka, co je hodnotne, je doplnena otazkou, co je hodnota. Od 70. I. 19. st. se a. konstituuje jako relativne samostatna filozoficko-s-gicka disciplina s mezioborovym uplatnenim, u jejihoz zrodu stoji pfedevsim prace R. H. Lotzeho a novokantovcu W. Windelbanda a H. Rickerta. Konstituovani obecne a. vsak pfedchazelo zkoumani hodnot v ekon. teorii jako prostfedku analyzy spol. pomeru (w. Petty, A. Smith, D. Ricardo a pozdeji i K. Marx). VYzn., i kdyz pfedevsim implicitnim zdrojem axiologickych zkoumani se staly i kritika teorie hudby, kritika umeni a literatury. SHne pusobilo dilo F. Nietzscheho a jeho nihilismus jako pokus 0 pfekonani tradicnich kfesianskych, event. social. hodnotovych pfedstav. Od pfelomu 19. a 20. st. se a. rozvijela v nekolika liniich. Vedle badenskeho novokantovstvi, typickeho pojetim hodnot jako transcendentalnich --'norem, se vyrazne uplatnovala i linie personalistickeho ontologismu, zakotvujici nadcasovy svet hodnot v bozskemjsoucnu, dale linie kult.- hist. relativismu, vychazejiciho z pfedstavy 0 pluralite hodnotovych systemu zkoumanych hist. metodou. Vyzn. smer a. pfedstavoval i psychologismus naturalistickeho typu, vyvozujici hodnoty z Jidsk)ich --'potreb zakotvenych v psychice cloveka a pfipisujici hodnotam empir. existenci, faktickou pfedmetnost. Pro rozvoj s-gie je zv!. vyzn. vetev axiologickych zkoumani reprezentovana M. Weberem, ktery inspirovan no-

vokantovstvim interpretuje hodnoty jako fakty normativni povahy nesouci urcity vyznam pro urCity subjekt, fakty, jd se takto mohou stat pramenem interpretace soc. --'jednani. Na tomto zaklade postavil Weber i koncepci "Wertungsfreie Wissenschaft", tj. vedY' ktera nema produkovat hodnoceni a nema hodnotit hodnoty (viz -'hodnoceni v sociologii). A. v pojeti E. Durkheima otevira moznost pohledu na spolecnost jako na subjekt, ktery konstiruuje hodnoty jako kolekt. pfedstavy, v nichz se odrazi minula zkusenost spolecnosti ve stinove podobe. T. Parsons rozvinul a. v polovine 20. st. jako metodo!. nastroj strukturne funkcionalni analyzy spolecnosti. V jeho pojeti existence soc. systemu pfedpoklada existenci obecne pfijimanych hodnot, jejichz zkoumani muze odhalit soc. vztahy a funkce soc. instituci (viz tez --'funkcionalni strukturalismus). V logickem pozitivismu (ve 20. 1.) bylo tema hodnot redukovano na otazku povahy hodnotovych soudu a obecna teorie hodnot se pak uplatnovala predevsim v konkretnich spol. vedach (zejm. ph konstituovani --'prakticke filozofie), aniz by vyustila ve ve1ke monografie jako v prvnich desetiletich 20. st. Zakladatele marxismu se explicitne obecnemu tematu hodnot nevenovali, zajem 0 toto tema vznika mezi marxisty prakticky az v 70. a 80. I. tohoto st. Objevuji se pokusy vykladat a. jako nauku 0 hodnotach, faktech a hodnotach, normach (M. Fritzhand), tendence pojimat a. jako soucast --'kulturologie s durazem na kantovskou tradici (N. Z. Cavcavadze), snaha vratit se ph axiologickych zkoumanich k Marxove pojeti hodnoty, pop. spojovat toto vychodisko s teorii semantiky a s estetikou (V. BroZlk). (Viz tez --'sociologie hodnot, --'orientace hodnotova, --'vyzkum hodnot.) A: axiology F: axiologie N: Werttheorie, Axiologie I: assiologia Lit.: Cavcavadze. N. z.: Kultura i cennosti. Tbilisi 1984; Dorotikovd. S.: Filozofia a problemy hodnoty. Bratislava 1980; Heller. A.: Hypothese tiber eine marxistische Theorie der Werte. Frankfurt a.M. 1972; Kraus, 0.: Die Werttheorien. Brno 1937; Messer. A.: Die deutsche Wertphilosophie der Gegenwart. Leipzig 1926; Rickert, H.: System der Philosophie 1. Ttibingen 1921.

Bar

a x i 0 m viz analyza a synteza, axiomatizace, bezespornost, dedukce, explanace, formalizace axiomatizace - (z fec. axi6ma, od axi6s = uznavam za platne) - nazev procesu odvozeny od terminu axiom, coz je tvrzeni, ktere se nedokazuje, je bezesporne (viz --'bezespornost). A. spociva v tom, ze zadame urcitY (konecny) pocet zakl. (nedefinovanych) pojmu a axi6mii ci postulatu a rovnez urcita pravidla (obycejne logicka a zvlastni pravidla dane discipliny), podle nichz pak vyvozujeme dalSi tvrzeni - teoremy. Velmi efektivni meto121

120

beatnici azyl jeZ je individuu stale k dispozici. Toto vecteni Schutz oznaeuje jako b.p.v. Je to individ. spec if. zasoba vecteni, ~ro­ toze je sice permanentne k dispozici, avsak pouze dan~mu jedinci. Pojem b.p.v., ktery je vyvozen z husserlovske fenomenologie, pfedpoklada, 'Ie kazdy zkusenostni fakt se eloveku jevi ve svetle jeho pfedchoziho vecteni a 'Ie dik: tomuto sedimentovanemu vecteni je mozny proces tYPlzace (typification) skuteenosti. Z b.p.v. elovek pfebira hotova schemata .....interpretace jednani minuleho i soueasneho, jak vlastniho, tak i ostatnich lidi. To, co elovek v dane charakter. chvili zakousi, je rozpoznavano jako neco znameho, aeA: axiomatization F: axiomatisation N: Axiomatisiekoliv noveho. Typizace je univerzalni vlastnosti jakehorung I: assiomatizzazione koliv poznanL Uskuteenuje se nevectomky na ~r~vni bezLit.: Essler, W. K.: Wissenschaftstheorie \., II. Freiburg, MUnchen 1970; neho vectomi, coz se ve fenomenologii oznaeuJe Jako tzv. Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 195~. Cech pfedpredikativni poznanL Pojem b.p.v. se tak vaze na fadu dalSich vyzn. pojmu kategorialni vybavy fenomenoloa z y I viz chnim, teorie socialni interakce, teorie so- gicke s-gie, jako jsou napf. relevance, intersubjek~vit~, zamenitelnost neboli reciprocita perspektiv, soc. dlstnbuce cialnich siti

dou je a. zejm. v exaktnich vectach. Nejstarsi znamou a. je a. elementami geometrie podana v Euklidovych Elementech (asi 300 pi'.n.l.). I v novoveke vecte se a. uplatnovala pfedevsim v matematice (napi'. G. Pean~va .a. ~.rit~etiky pfirozenych eisel), ale s ureitym omezemm 1 v Jmych oblastech, napf. v biologii (J. Woodger: Axiomatic Method in Biology, 1938). V oblasti s-gie aspol. vect vubec je vyuZiti a. znaene omezene vzhledem k tomu, 'Ie zcela bezespoma tvrzeni i tvrzeni z nich odvozena mivaji trivialni

vecteni atd. A: stock of knowledge at hand F: bagage de connaissances de sens commun N: Wissenvorrat 1: bagaglio di conoscenze disponibili Lit.: Schutz. A.: Collected Papers, sv. I: The Problem of Social Reality. Ha-

pl%2

P~

banka da t viz archiv dat ban k rot - (z ital. banca rotta = zlomena, polamana banka) _ finaneni upadek ei konkurs - situace, kdy firma neni schopna plnit sve splatne zavazky. Podminky vyhlaseni konkursu a nalezitosti konkursniho I'izeni a zpusoby uplatfiovani naroku vefit~li jsou v tr~nic,h ~kon.omikavch upraveny pravnimi pfedplsy. Tyto pravm predplsy v:zaduji zjistit konkursni podstatu a existujici na~oky vef!telu a brani tomu, aby byly uspokojeny pouze naroky nekterych vefitelu. Po vyhlaseni konkursu je firma (d,l~znik) omezena v pravu nakladat svym majetkem, ktery Je tzv: konkursni podstatou. Na ukor vytezku z teto konkursm bad ani v y c hod n i viz Ostforschung, sovetologie podstaty jsou uspokojeny naroky vsech vefitelu, ~tefi se yeas pfihlasili. V dusledku b. fIrma jako ~ravni subJe~t za~ b aj k a viz antropomorfismus nika. Z hlediska s-gickeho je b. easto vyzn. soc. udalostl b alik p firucniho vedeni - pojem zavedeny do promitajici se do profesnich karierovych zivotnich drah . ..... fenomenologicke sociologie A. Schutzem v r. 1953 B. velkych podniku ovlivnuji pracovni pfilezitosti ~ dav elanku Common Sense and Scientific Interpretation of nem regionu, mohou menit situaci na trhu prace, zvysovat Human Action, zdomacnely vsak aZ na pI'e1omu 60. a 70. let ..... nezamestnanost. v souvislosti s rustem zajmu 0 ..... interpretativni sociolo- A: bankruptcy F: banqueroute, faillite N: Bankrott gii a ulohu bezneho vectomi ve spol. zivote. Podle ~ch~t­ I: bancarotta Soj zova pojeti se elovek nachazi v kazdem ~omen,tu s;re eXls~ tence v biograficky determinovane situacl, ktera rna vlastm bar bar s t v i - (z fec. barbaros =cizinec) - termin, ktery historii, je navrstvenim, sedimentaci vsech pfedchozich zavedl L. H. Morgan pro oznaeeni prostfedniho stadia vyzkusenosti, organizovanych na zaklade ureiteho vecteni,

voje lid. spoleenosti, ktere nasleduje po, .....divosstvi, dnes jiz neexistujicim a pfedchazi tfetimu, vyvojove nejvyssimu stadiu, ..... civilizaci. Morgan charakterizova b. soc. organizaci tzv ...... primitivnich spolecnosti, s kterymi se setkal v dobe svych terennich vyzkumu severoam. Indianu v 19. st. Barbarske spoleenostijsou pod Ie neho pastevecke nebo zemectelske, jejich soc. vztahy odpovidaji pravidlum ..... pfibuzenstvi a jejich nab. pfedstavy jsou jiz znacne rozvinute. V historii se za barbarske povaZovaly vsechny narody, ktere odpovidaly fec. terminu barbaros (ten, kdo neni Rek), tedy narody, ktere byly z hlediska starovekych Reku a Rimanu primitivnL Puvodni semanticky vyznam si tedy termin b. uchoval. Morganovo eleneni se v odborne literatufe pfestalo pouzivat. A, barbarism F: barbarie N: Barbarei I: barbarie Lit.: Morgan, L. H.: Ancient Society. New York 1877.

Jus bat ism u s - system fizeni originaIne a dynamicky rozvinury ees. podnikatelem Tomasem Batou pfedevsim v obdobi mezi dvema svet. valkarni na bazi myslenkovych podnetu teorii ..... managementu a ..... human relations. B. byl v jistem smyslu "dilenskou samospravou", v jistem smyslu velrni pruznou organizaci kombinatniho typu. Mel zvl. planovani, ueetnictvi, financovani, system odmefiovani a trestani, vytvaI'eni vnitropodnikove souddnosti, l'eseni soc. konfliktu. Mel rysy paternalismu s pragmatickou peel 0 vychovu, vzdelani a zdravi zamestnancu i 0 sirsi zivotni prostfedL Za jadro b. lze oznaeit propracovany zpusob ueasti zamestnancu na podnikatelskem riziku, jejich zainteresovanosti na zisku a ztrate, relativni samostatnosti dilen jako ueetne hosp. stfedisek. Charakteristickymi rysy b. byly: atmosfera pracovni souteze, stimulace vertikaIni mobility, system prubezne vzajemne kontroly, smluvni a planovaci mechanismus (napf. "denni plany" vychazejici z "roenich pl'edpokladu"), vyspele ueetnictvi (napf. rydenni uzaverky aZ do vypoetu zisku/ztraty podle samospravnychjednotek). Vznikalo klima soutezivosti, vysoke osobni a skupinove vykonnosti, kvality a efektivnosti prace. Diferencovane zadrzovani easti pfiznaneho podilu na zisku a upiatfiovani kauci u vybranych (zejm. vyssich) skupin zamestnancu, spojene s tzv. osobnimi uety (konty) na jedne strane pI'ipouffivalo zamestnance k podniku a branilo pl'enaseni ekon. ztrat mezi vnitropodnikovymi jednotkami, na druM strane umoznovalo disponovani se zadrzenymi finanenimi prostl'edky zamestnancu, cimz se zvysovala nezavislost Bat'ova podniku na vnejsich bankovnich uverech a posilovala se idea podnikat i uvnitf podniku. I kdyz se podilnictvi na zisku (ztrate) pl'imo tykalo jen "elitni" easti zamestnancu (asi liS), celkovy system,

mj. velice malo adrninistrativne naroeny (podepl'eny ovsem i blokovanim Cinnosti odborii a propoustenim nekonformnich osob), vedl k akceptovani ideologie b. valnou casti zamestnancii. Pfispivaly k tomu nadprumerne dobre vydelky, podpora odvahy ke zmene a k tvofivosti a reseni problemii bydleni, stravovani a dopravy do zamestnani. Bat'uv podnik se behem kratke doby stal nejvetsim podnikern sveho druhu v Evrope a prosadil se i v dalSich svetadilech jako vzor (model) uspesneho prumysloveho kap. podnikani a fizeni. Jedno z jeho hesel "nas zakaznik - nas pan" Ize povaZovat za neodmyslitelny ees. pfispevek k teorii a praxi marketingu, ktera se rozvinula zejm. po 2. svet. valce. A: Batism F: batisme N: Batismus I: batismo Lit.: Bat"a, T.: Uvahy a projevy. Zlin 1932; Valach, F.: Fenomen Bata. Praha 1990.

KuP

B au m - t est viz techniky expresivni b a z e Ii viz strach be a t n i c i - (z angl. beats, beatniks = zbiti, ztraceni, zavrzeni) - pojmenovani stoupencii jednoho z prvnich a ne} znamejsich povaJeenych ..... hnuti mladeze, ktere vytvofilo specif. ..... subkulturu a na nez pak navazala dalSi generaeni hnuti. Na rozdil od tech nasledujicich mel0 vyraznou liter. komponentu. B. se objevili zaeatkem 50. 1. v San Francisku, druhymjejich centrem se stal New York. Vetsinou pochazeli ze zamoznejsich stfednich vrstev a pl'edstavovali vzpouru proti generaci rodieu, ktel'i spoluvytval'eli prosperitu povaleene Ameriky, proti ideologii prace, kariery, konzumu a spokojeneho rodinneho zivota, proti polit. pragmatismu, rozrustajici se masove kultul'e a oficialni (dorninantni) kultul'e vubec. Proti temto hodnotam staveli b. individ ...... svobodu a spontaneitu, zivotni styl nezavisly na penezich a majetku, ktery demonstrovali prostym a mime zanedbanym zevnejskem (dziny, barevne koSile, casto vousy), nechuti ke vsem spol. konvencim, tulackym zpiisobem zivota, volnou iaskou, toleranci homosexuality a drog, ale take soucitem s trpicimi a ponizenyrni, s barevnym obyv. Ameriky. Podobne jako hippstefi byli b. fascinovani tzv. eernym jazzem (zejm. b-popem Charlie Parkera a cool-jazzem Milese Davise a Neala Cassadiho). B. vytvareli praktickou variantu "zivotni filozofie" ..... existencialismu, zili "ze dne na den", vysoce hodnotili okamzity citovy a intelektualni prozitek. Beatnicky "svatY" byl jazzovy hudebnik Dean Moriarty. Zejm. pozdeji staveli b. proti kuitul'e Zapadu prvky vych. kultury; inspirovali se pl'edevsim .....zen-buddhismem. Beatnictvi rna vsechny rysy ..... kontrakultury. Sami sebe povaZovali b. za spol. outsidery. Zaranzovali l'adu vel'. provokaci v duchu epateismu. 123

122

belum omnium contra omnies behaviorem

Na rozdil od mislednych hnuti bylo b. postaveno na individualismu, svym zpiisobem reflektovalo id~u exist.encialniho -'odcizeni a vytvafelo vlastne speCIf. -.ehtu. Tento rys souvisi s tim, ze jeho hlavni pfedsta~~t~le byli sveraznymi liter. autory, zejm. basniky. Vytvonh novou am. -'bohemu. Mezi nejznamejsi beatnicke basniky a esejisty patfi Jack Kerouac, Allen Gindsberg, Gregory Corso a Lawrenc Ferlingetti, ktery byl zaroven prvnim vydavatelem literatury b. Za vyjadfeni Zivotni filozofie b. se povazuje zejm. Ginsbergova basen Howl (Kvileni, Vyti), ktera vysla po fade nezdafilych pokusii v r. 1956 (vyvolala skandal a soudni stihani autora i nakladatele), a Kerouacova pr6za On the Road (Na ceste) z r. 1957, ktera se stala "bible' b. Kerouacovi se pfipisuje termin Beat Generation (zbire, ztracene pokoleni), kterym je vetSinou oznaeovana beatnicka ume1. bohema. V souvislosti sliter. tvorbou b. se hovofi take 0 "sanfranciske renesanci". B. napf. experimentovali s pfednesem basni pfi jaz~ov~m d~pr?­ vodu, col. bylo snad piivodne vyvolano malyml pubhkacnimi moznostmi, pozdeji se to ale pro nektere stalo programovou zalezitosti a kniz.ni publicitu zaeali odmitat. K zivotnimu stylu b. pozdeji patfilo, ze honorafe za publikovane prace utraceli na cestach po Evrope a Indii. Ume!. komunita b. se vyznaeovala velkymi pfatelskymi vazbami, ale i znaenymi vnitfnimi rozepremi, ~bvin.o~ani~ z~ zbehnuti" apod. Nektefi liter. kritici a histonci odhsuJI ;I'isne Beat Generation a beatnictvi jako h~u~~ Podl~ 1. Clellona Holmese, ktery je pova'l.ovan za kromkare hnull, je termin b. spiSe pejorativnim oznaeenim, ktere vzeslo od novinare Herba Caena, pro napodobitele predstavitelii Beat Generation hlavne co se tyka vzhledu a nevazaneho chovani. . . B. jsou povazovani za pfime predchiidce -'hl~ples. Nektefi pfedstavitele b. (zejm. A. Ginsberg) se zacatkem 60.!. stali porno iniciatory tohoto noveho hnuti. Ohlasy.b. se pomerne rychle objevily v Evrope, zejm. prost~edmc­ tvim zminenych liter. del, do zivota mladeze ale dlfundovaly spiSe jednotli ve prvky teto sub~ultury, zejm. ~ovrch~ nejsi rysy chovani a obleceni. Ve vych. kom. zemlch byh b. prezentovani jako vyraz iipadko;re ~ultury a rozkladu kap. systemu. V Cechach jako prvm kmh~ b. vysel Lu~a­ park v hlave L. Ferlingettiho (1962), ktery nebyl ?Ov~o= van za nejtypietejsiho b. V teto dobe uz am. b. Vlcemene konstatovali sviij zanik. Kerouacovo Na ceste vyslo ces. a'l. r 1978 Ginsbergovo Kvileni v r. 1989 (i kdyz je J. Zdbra~a pfeloZiI jiz v r. 1970). Vetsinou se uvadi, .ze ~nut~ se vyeerpalo koncem 60. 1., col. symbolicky st~r~I1~ um:tl J. Kerouaca (1969) a Cassadiho (1968), ale prezlva v dll~ Gary Snydera, Eda Sanderse, Michaela Rumakera, RIcha~da Brautigana a dalSich vcetne samotneho Ginsber-

ga, ktery se od poloviny 70. I. intenziv~e venoval vY.ch. nabozenstvi a sbliZeni vych. a zap. myslem. V r. 1974 Gmsberg zalozil Jack Kerouac School of ?isembodie~ Po~tics (Kerouacova skola osvobozene poetlky), kd~ ~bcas pus~­ bi; jejim hlavnim poslanim je studovat poezn Jako "mspIraci pro zivot". Zacatkem 80. let se basnicky angaz?val v "souboji s politickou realitou sveta", resp. postavll se proti nuklearnim a jadernym zbranim.. . A: beatniks F: beatniks N: Beatniks I: beatnik, capeUom Vod

be h a v i 0 rem - (z ang1. behaviour = chovani; piivodne z fec. oraD = vidim) - termin, ktery zavedl am. sociolingvista K. L Pike pro pozorovatelne jednotky lidskeho -.chovani. Pike vychazi z predpokladu, ze kaZde cilove lidske chovani je strukturovano a ze existuji urCite zak~. ch~r~­ teristiky, ktere jsou vlastni kteremukoliv druhu hds~e ~m­ nosti. Ackoliv chovani rna kontinualni charakter, hde na ka'l.de chovani reaguji tak, jako by bylo slozeno z diskretnich odlisitelnych elementii ei segmentii. Tyto segmenty Pike' nazyva emy a jednotky chov~i, na nel. se fixu!e pozornost iicastnikii interakce, nazyva b. Ty mohou byt verbalni i neverbalni. Do podoby sekvence b. lze rozlol.i~ ~ (napr. fotbal), stejne jako jazykovy projev (napf. re~ltaci versii). Aekoliv Pikeova teorie, ktera vychazi ze Skmnerova -'behaviorismu, jako celek nenasla mnoho nasledovnikii, tzv. emicka terminologie se rozsifila predevsim v antropologii a lingvistice (viz tel. -'jednotka jazykova). A: behaviorem F: behavioreme N: Behaviorem I: behaviorema Lit.: Pike. K. L.: Language in Relation to a Unified Theory of Human Behaviour,3 sv. Glendale 1954-1960.

Pet

be h a v i 0 r ism u s - (z angl. behaviour =chovani) - psycho!. smer zalozeny J. B. Watsonem (1913), podle neh?z psych. jevy mohou byt nazirany j~n ~ako, reak~e o:gamsmu na vnejsi podnety z jeho prosttedl. V~l.u~nym ukol~~ b. je vyklad -.chovani. V duchu POZltlVISmU odmlta b. subjektivni vypovMi 0 individ. prozitcich a bezprostfedne empir. neoventelne rysledky tradieni psych~l. me~ tody -.introspekce. Pojem obsahii neb? stavu vedo~l vylucuje jako pfekazku vyvoje psychologle k tehdy :OZ~I­ I'enemu metodol. idealu prir. vM. Podle tzv. behaVIOrIStickeho manifestu ci behavioristicke revoluce musi byt clovek zkouman stejnymi metodami jako nizsi zivoCichove. Vse, co je v jeho psychice zavazne, lze z~istit rozborem chovani pokusnych zvirat. Hlavnim zdroJem poznatkii je laboratorni -.experiment. R~C j~ napf .• v, d~chu mechanistickeho materialismu a klaslcke evolucm blOlo-

gie vysvetlovana ze svalovych dispozic organismu, mysleni ze subvokalnich reakci. B. opomiji ekon., polit. a kult. determinanty lidskeho chovani. Tento pokus 0 reformu psychologie ustavuje paradoxni disciplinu "psychologie bez psychiky". V behavioristicky zamefene soc. psychologii se neurofyziologicke chapani determinace chovani rozsifuje 0 vliv bezprostfedni -'socialni interakce, -'socialni kontroly a -'socialnlho uceni. Z -'pragmatismu, podle nehol. jsou vyzn. pouze vysledky, nikoli vnitfni pohnutky chovani, ziskal b. metodo1. zdiivodneni sveho zajmujen 0 objektivne pozorovatelne projevy dusevniho zivota a zaroveii machiavellisticke ospravedlneni k moraIne pochybnym experimentiim. Poznatky 0 mol.nosti podminovani psych. reakci vyvolaly technokratickou pi'edstavu o libovolne ovlivnitelnosti chovani a zcela kontrolovatelnem formovani osobnosti. Ve vychovne, personalisticke, reklarnni a propagandisticke praxi smeroval b., v souladu se svym idealem psychologie jako porno aplikovatelne vedy, k planovane zmene chovani vetSiho poetu osob a k manipulaci jedincii i skupin. Vzhledem k vliviim ostatnich determinant chovani byly tyto snahy mimo striktne uzavi'ene soc. prosti'edi neiispesne. Pod vlivem -'neopozitivismu se ustavuje neobehaviorismus, usilujici 0 formalizaci psychologie a nahrazeni induktivni metody, pi'iznacne pro b., hypoteticko-deduktivnimi pristupy. Jeho hlavnim pi'inosem je teorie operantniho ci instrumentalniho ueeni B. F. Skinnera (1953), zdiiraziiujici v navaznosti na teorii podmineneho reflexu vyznam druhotne reakce na podnet a jejiho upevneni a posHeni v diisledku nove vyvolaneho podnetu. Pod vlivem -'operacionalismu definuje projevy chovani operacemi, jirnil. mohou byt zjisiovany. Inteligenci definuje napi'. jako to, co je zjisiovano inteligencnirni testy, zajem jako to, na co jsou vynakladany penize a cas. Hlavnim metodo!. prinosem je zavedeni intervenujicich promennych, vstupujicich mezi S a R, a hypotetickych konstrukci, jimiz neobehaviorismus zaroveii uznava tel. vnitfni psych. procesy. Ukazuje tak gnoseologickou omezenost b. a pi'ekonavajeho piivodni doktrinu. V tzv. subjektivnim b., zkoumajicim iicelovou zamerenost chovani, a kognitivnim b., uznavajicim vyznam osobnostniho k6dovani S a R, nachazi b. sve vlastni popreni. B. pi'el.iva v mnohych experimentalnich metodach, v teoriich soc. uceni, vzajemneho posilovani postojii a v prakticke behavioristicke terapii dusevnich poruch. K nejinspirativnejsim variantam b., propojujicim psych. a s-gicky pristup, patfi teorie elementarniho ci subinstitucionalniho chovani a soc. smeny aktivit (G. C. Homans, 1961). B. v am. s-gii projevuje tyto snahy: 1. zachycovat soc. jevy v jejich objektivnosti; 2. vysvetlovat psych. jevy v s-gickych terminech; 3. rozsii'it doktrinu b.

o sociokult. aspekty interakce (v tzv. socialnim behaviorismu G. H. Meada, 1934); 4. aplikovat poznatky b. na oblast soc. problemii. Tyto problemy se staly v s-gii aktualnim pi'edmetem zkoumani prave s nastupem b. a v jeho duchu byly chapany jako problemy deviantniho chovani, resp. -'socialni deviace. B. predstavoval jednu z prvnich soc. technologii sloul.icich prakticke stabilizaci spo!. faduo V teorii se hlavnim propagatorem b. stal G. A. Lundberg (1929), podle nehol. se rovnel. s-gie miil.e stat pfir. vectou, jestlil.e odvrhne spekulace 0 motivaci chovani a omezi se na vztal.ny system fyzikalniho vykladu vsech jevii. V nem neni podstatny rozdH napi'. mezi iitekem cloveka pi'ed davern, ktery jej pronasleduje, a letem listu ve vetru. S-gie rna zkoumat komunikativni techniky pi'izpiisobeni jedince a zachovani predpokladaneho rovnoval.neho stavu spolecnosti. Toto zamereni bylo rozvinuto v tzv. pluralistickem behaviorismu P. F. Lazars/elda (1940). V rozporu s piivodne proklamovanym deterministickym pristupem vsak vYQstilo v rezignaci na zjisiovani pi'iCin soc. jevii. Pozitivisticka neochota zobeciiovat vysledky dileich, tzV. konkretnich vyzkumii a pi'ilisne zaujeti ritualem procedury, zejm. -'operacionalizaci a -'verifikaci, si vysloul.ily kriticke oznaceni "plochY" ci "abstraktni" -'empiricismus. A: behaviourism F: behaviorisme N: Behaviorismus I: behaviorismo, comportamentismo Lit.: Bruder, K. 1.: Psychologie ohne Bewusstsein. Frankfurt a.M. 1982; Sanders. c.: Die behavioristische Revolution in der Psychologie. Salzburg 1978.

Vld

be k y n

e viz rad reholni

belum omnium contra omnies -lat.citatznamenajici doslova "boj vsech proti vsem", col. je podle T. Hobbese puvodni stav lidske spoleenosti, ktery je prekonan teprve statem (viz -.Leviathan). Tato teze, ktera je zaroveii opozici proti predstave tzv. zlateho veku, byla iidajne jednim z vychodisek Darwinovy teorie a zprosti'edkovane i -'socialniho darwinismu. Vedla k preceiiovani prirozeneho vyberu, zalol.eneho na boji vsech proti vsem v lidske spolecnosti. Proti teto tezi stavi napi'. F. Engels predstavu, l.e "spoleeensky pud" byl jednou z nejdiilezitejsich pak vyvoje eloveka z opice, l.e prvni lide l.ili ve smeckach, a byli tedy ladeni spoleeensky. A: belum omnium contra omnies, struggle of everybody against everybody F: belum omnium contra omnies N: belum omnium contra omnies, Krieg aller gegen aile I: belum omnium contra omnies Lin 125

124

bida

beranek obHni

be ran e k 0 bet n i - metaforicke oznaceni, prevzate ze Stareho zdkona, pro m'ihradni objekt -agrese. Pojem b.o. se pouzival hovorove davno, ale status pojmu, ktery vyzn. figuruje v teor. koncepci, ziskal az v teorii frustrace - agrese J. Dollarda aj. (1939). -Frustrace vyvolava agresivni chovani, ktere se vsak vetSinou nemuze obratit proti realnemu puvodci, proti skutecne pficine frustrace, protoze tato skutecna pficina neni znama nebo puvodce frustrace je natolik mocny, ze proti nemu agresi obratit nelze. Proto frustrovany day nebo masa (na psycho!. a individ. urovni samozrejme take jedinec) obraci svou agresi k nahradnimu objektu, ktery je dostupny a dostatecne bezbranny. Takovym b.o. se pak stavaji deti, narodnostni mensiny, velmi casto zide, cizinci, stoupenci odliSneho nabozenstvi, lide nejak poznamenani atd. Vyzn. je role b.o. v tzv. -konspiracnich teoriich spolecnosti. A: sacrificial lamb, scapegoat F: bouc emissaire N: Opferlamm I: capro espiatorio Pet beseda viz interview, interview skupinove be s ti a t r i u m fa n s - (lat. vyraz pro triurnfujici zvii'e, obludu) - symbolicky termin pouzivany filozofy a sociology, ktery je soucasne nazvem bi'itkeho pamfletu V. Mrst£ka zamei'eneho proti asanaci hist. jadra Prahy. Pojem b.t. byl pi'evzat z dila F. Nietzscheho Morgenrotee a vymezen jako symbol nevzdelanosti, vzdelanim nezuslechtene sily, ktera muze nabyt vrchu nad vlastnostmi a zasadami, jimil. se fidi "skutecny vzdelanee". Pomoci pojmu b.t. se vymezuje demarkacni cara mezi vzdelanosti a nevzdelanosti, ktera probiha nejen jednotlivci, ale i korporacemi, skupinami, narody, celou spolecnosti. V MrstEkove dile b.t. vystupuje jako niciva sila ohrozujici spolecnost a zejm. Prahu (autorem nazvanou Santa Lucii) s jeji legendarni minulosti a mohutnym mravnim potencial em. Projevy b.t. spati'oval Mrst£k nejenom v honM za ziskem a ve vseobecne nekultumosti, ale i v kosmopolitismu, v neorganickem pi'ejimani cizich vzoru, v neucte k minulosti a ke -geniu loci. V eticke rovine byla koncepce b.t. projevem odklonu od teorie L. N. Tolsteho neodpirani zlu k aktivnimu popirani malomes(ackeho egoismu. V. MrstEk byl spolu se Z. Braunerovou vyzn. inspiratorem kult. -tradicionalismu, ktery dlouhodobe ovlivnoval ces. -kulturni politiku. Konceptualni zazemi pojmu upadlo postupem doby v zapomneni a termin preziva jen ve svem dobovem vyznamu, spojenem s problematikou prazske asanace. A: bestia triumfans, triumphing beast F: bestia triumfans N: bestia triumfans I: bestia triumfans 126

Lit.: Braunerovd, Z: Skutky Konyasovy. Rozhledy, 1987; KrejCI, K.: Boj Vilema Mrstika za starou Prahu. In: Kniha 0 Praze. Praha 1960.

Lin

be z e s p 0 r nos t - tel. konzistentnost - zak!. metateor. vlastnost teorii, deduktivnich systemu, predevsim axiomatick)'ch, tj. spocivajicich na axiomech, vzniklych -axiomatizaci. Rozlisuji se ruzne druhy bezespornosti: 1. axiomaticky system je semanticky bezesporny, rna-Ii nejaky model, jinak receno existuje-li nejaka interpretace, vzhledem k niz je kaZdy jeho vyrok pravdivy; 2. axiomaticky system je syntakticky bezesporny, nejsou-li v nem odvoditelne vsechny jeho spravne utvoi'ene v9roky; 3. axiomaticky system je klasicky bezesporny, neni-Ii v nem zaroven odvoditelny nejaky spravne utvoi'eny vyrok a jeho negaceo Klasicky bezesporny system je take syntakticky bezesporny, naopak to vsak obeene neplati. Byly konstruov{my i deduktivni systemy, ktere jsou klasicky sporne, ale syntakticky bezesporne. Sem pati'i zvl. tzV. parakonzistentni logiky a ruzne verze relevantnich logik. V techto systemech neplati, na rozdil od klasicky bezespornych systemu, zakon Johanna Duns Scota, podle nehoz je ze sporneho tvrzeni, tj. konjunkce nejakeho vyroku a jeho negace, odvoditelny jakykoli vyrok. Prvni dukaz b. v logice podal pro vyrokovy kalkul E. L. Post v r. 1921 pomoci maticove metody. B. predik<'ttove logiky prvniho stupne dokazali D. Hilbert a W. F. Ackermann v r. 1928. Opakem b. je spornost, inkonzistentnost. A: consistence, consistency F: consistance, congruence N: Konsistenz I: consistenza Lit.: Berka, K. - Kreiser, L.: Logik-Texte. Kommentierte Auswahl zur Geschichte der modemen Logik. Berlin 1986; Kondakow, N. I.: Worterbuch der Logik. Leipzig 1983.

Ber

bib I e - dilo obsahujici zakl. uceni ki'es(anskeho nabozenstvi, ktere je zaroveii uznavano jako obecny "pramen moudrosti" i urcite voditko hist. poznani. Formou pi'ibehu a legend podava ucelenou ki'es(anskou -mytologii a zaroven obsahuje hodnotovy a normativni zaklad ki'es(anske civilizace. B. je "posvatnou knihou" -kfesfanstvi, byva nazyvana "Svatym pismem" (z i'ee. hagai grafai, hiera grammata). Jeji prvni, rozsahlejsi a puvodni cast Stary zdkon je zakladni posvatnou knihou -judaismu a vychazeji z ni i muslimove. B. je souborem ruznorodych knih, ktere vsak vytvareji jednotny celek. Ma kolem 70 relativne samostatnych casti, z nichz 3/4 zabira Stary zdkon (SZ) a 1/4 Novy zdkon (NZ), spravneji Stard smlouva a Novd smlouva (testament). V zidovskych, protestantskych, pravoslavnych a katol. vydanich b. se vyskytuji Ufcite rozdily. Sbirka knih se tvofila postupne a knezskymi redakce-

mi byla sjednocovana do jednotneho souboru neboli kanonu. Definitivni podoba starozakonni sbirky byla ustalena v prvnich st. n.l. stirn, ze jadremje 5 knih MojZ£sovych, tzv. Pentateuch. Zavazny tvar nabyl SZ na synode v Jamnii (Jabne) asi v r. 90 n.l. Na presne redakci dale pracovaIi tzV. masoretove (masora =tradice, podani), kten sestavili jednotny text, urcili zavazna pravidla pro vyslovnost, vokaIni punktaci textu, pfidali komentai'e kjednotlivym kniham. UZ v Jamnii byly knihy SZ rozcleneny do 3 skupin: podle Zidu nestejne vyzn. Pentateuch (Tora =zakon), Proroci (Nebiim) a Spisy (nebo Pisma, Ketubim). V 1. casti se lici to, jak se Buh zjevuje, co dela a jak oslovuje cloveka, ve 2. casti se projevuje Bozi slovo a ve 3. casti je vyjadi'ena lidska reakce a odpovM na toto osloveni (konecne fazeni SZ vsak tuto logiku pnsne nesleduje). Rec. preklad b. (Septuaginta) deli SZ z ehronologickeho hlediska "vcera-dnes-zitra" na knihy historicke (tel. vypravne), naucne a prorocke. Toto deleni prevzali pozdeji ki'es(ane. Literatura z obdobi mezi SZ a NZ (tzv. intertestamentalni), zahrnujici zhruba 200 let, nebyla zai'azena do biblickeho kodexu, pi'ip. jen s vyhradami (liter. apokryfy byly vsak v prvotnim ki'es(anstvi velmi oblibene). Kanonizace NZ byla jednodussi nez u SZ. Definitivni kanonizace byla ukoncena ve 4. st. (vcetne vyreseni nekteryeh spornych spisu). NZ obsabuje 27 kanonickych knih v ustalenem poi'adi. Jeho jadrem jsou 4 evangelia (Matousovo, Markovo, Lukdsovo a Janovo). Evangelia (rec. evangelion = dobra zprava, radostna zvest) obsahuji zpn'ivu o zivote, smrti a vzkfiseni Jez£se Krista, ki'es(any obecne povazovaneho za Syna Boziho, v nemz Buh (Hospodin) sestoupil na tuto Zem. NZ tak navazuje na mesiasskou tradici judaismu, tvrdi vsak, ze Mesias - Vykupitel v osobe Krista jiz na Zem pfise!. Na evangelia navazuji dalSi spisy (zachovavajici hist. a vyznamovou navaznost), jako jsou Skutky apostolit (licid dalSi osudy Kristovych ucedniku), epistoly (dopisy ki'es(anskym komunitam pfipisovane apostolum) a jediny novozakonni proroeky spis Apokalypsa sv. Jana (viz -apokalypsa). Nab. je b. povazovana za svedectvi, vyznani viry a poselstvi. Timto zpusobem jsou take jeji knihy koncipovany. Liceni vsech udalosti je nab. interpretovano. Jsou podany jako dejiny spasy. Pi'edstavy 0 svete a 0 cloveku pochopitelne odpovidaji pi'edstavarn obecne rozsirenym v te dobe, kdy byly formulovany; nejsou izolovany od SOC., fil. ani etickeho klimatu sve doby. Jednotne ideove zamefeni ani kanonizace ovsem nezamezily tomu, aby byly texty rozdilne interpretovany. Existuje fundamentalisticky pnstup, alegoricky ci mysticky vyklad, vyklad pod vlivem liberalniho modernismu apod. Z hlediska liter. forem je b. sbirkou ruznorodych zanru. Vyskytuje se v ni dejepisne Ji-

ceni, kronikarske zaznamy, modlitebni a liturgicke texty, fil.nab. uvahy, dopisy, aforismy, mudroslovi, normativni a pravni predpisy, apokalypticka dila apod. A: Bible F: bible N: Bibel I: bibbia Lit.: BiG. M.: Ze sveta Stareho zakona.l.. II. Praha 1989; HeUer. J.: Starovek:\ nabozenstvL Praha 1978; Kramer, S. N.: Mytologie staroveku. Praha 1972; Uipple, A.: Uvod do Stareho zakona. Praha 1972; MereU, J.: Uvod do cetby Noveho zakona. Praha 1947; Ryskovd. M.: Strucny uvod do Pisma SV. Praha 1991; Westennann. c.: Tisic let ajeden den. Praha 1972.

HoL

bib I i 0 met r i e viz citace bibliograficka bid a - situace, ktera nedovoluje jedinci, domacnosti ci cele soc. vrstve uspokojovat poti'eby, jejichz uspokojovani je v dane spolecnosti povazovano za samozi'ejme. Tento jev je nazyvan take -chudobou. Termin b. implikuje vetsinou predstavu drastictejsich forem chudoby a rna silnou hist. a liter. konotaci. Skala ruznych stupM b. saba od bezprosti'edni hrozby srnrti hladem, jemuz rocne na planete podleha 60 mil. lidi, pres zvysene riziko ohrozeni urcitymi chorobami az po pouhou neschopnost participovat na sluzbach berne pnstupnych zbytku spoleenosti. Ve vsech pi'ipadech ovsem b. soc. vyi'azuje, zpilsobuje -socialni degradaci, marginalizuje postizene a tim snizuje jejich sanci vlastni b. prekonat. Rozvoj welfare state neboli statu blahobytu zejm. v prubehu 50. a 60. let problem b. v drsnejsich podobach ve vyspelych zernich temei' vyresil a jeho Il)imejsi podoby znacne utlumil (viz tel. -stat socialnl). Nijak vyrazne se vsak nezrnirnil problem b. v celosvet. mei'itku, elementarni pi'edpoklady dustojneho zivota jsou dnes upreny vice nez jedne miliarde obyv. zernekoule. Problem b. se do znacne miry pfemenil z vniti'ni -socialni otazky v zalezitost mezinar. vztabil na ose Sever-Jih. Interpretace pncin tohoto vyvoje jsou rozdilne, vcelku vsak vystupuje problem b. v celosvet. mentku jako nei'esitelny, nebol je vyrazern prohlubujici se diskrepance mezi expanzivni tendenci lidske populace a omezenosti zdroju planety. Z nehodnoticiho hlediska analyzoval pozitivni funkce b. pro kap. spolecnost H. Gans pocatkem 70. 1. V ekon. rovine umoznuje existence vrstev zijicich vb. nalezat zajemce 0 spatne placenou a neatraktivni praci, nemocnice pro chude slouzi vyeviku mediku a testovani novych leku, soc. praeovnikum a badatelurn v soc. oblasti zabezpecuji ehudi svoji existenci praci a pi'ijatelny zivotni standard, krorne toho vytvareji poptavku po obnosenyeh a mene kvalitnich vecech. Mezi soc. funkcemi b. uvacti Gans potMeni, ktere chudobni poskytuji eharitativne zalozenym !idem z vyssich vrstev (viz -charita). Krome toho pouhou svoji existenci automaticky zvysuji status vsech ostatnich. Gans konstatuje, ze b. bude i v bohatych spolecnostech pi'etrvavat tak dlouho, dokud uZitek 127

biodiverzita

biedermaier

plynouci z ni pro urcite vrstvy bude prevaZovat nad mirou jeji soc. dysfunkcnosti. A: penury, poverty, misery F: misere N: Armut 1: miseria

A: Biedermaier F: biedermaier N: Biedermaier I: biedermeier

Lit.: Abel-Smith. B. - Townsend. P.: The Poor and the Poorest. London 1965; Gans. H.: The Positive Functions of Poverty. American Journal of Sociology, 78, 1972.

bilance obyvatelstva -(zit. bilancia=vaha,rovnovaha; puvodne z lat. bilanx = dvojmiska) - zjisiovani pocetniho stavu -+ obyvatelstva v intercenzaInim obdobi, tj. mezi dvema -+scitanimi lidu. Vychazi se ze scltani lidu a z bezne evidence -+pfirozene meny, tj. evidence poctu five narozenych a zemrelych, a z evidence -+migrace, tj. poctu vystehovalych a pristehovalych. Uvazujeme-li otevrenou populaci, pak celkovy populacni pririistek se ski ada z prirozeneho pnrustku, nekdy oznacovaneho jako bilance pfirozene meny (Ci bilance narozenych a zemfelych), a z migracniho salda, oznacovaneho nekdy jako bilance rnigrace (tj. bilance pnstehovalych a vystehovalych). B.o. se obvykle neomezuji jen na stanoveni ce1koveho poctu obyv. v dane uzemnijednotce, ale zahmuji i ruzne ekon. a soc. struktury, zejm. bilanci zdroju pracovnich sil. V pripade, ze vychozi udaje pro bilancovani jsou nedostatecne nebo nejsou vubec k dispozici, pocet obyv. v intercenzalnim obdobi se odhaduje podle pi'edpokladaneho pi'irnstku. A: balance of population F: balance demographique, etat de la population N: Bevolkerungsbilanz I: bilancio demografico, stato della popolazione

Kel

b i e d e r m a i e r - tez bidrmajer - umel. sloh poCatku 19. st. (v maHfstvi presahujici do jeho 2. poloviny), pokladany za prvni mestansky sloh vubec. Jeho nazev je odvozen od jmena smysleneho basnika Gottlieba Biedermeiera, ktereho uvedli do nem. literatury A. Kussmaul a L. Eichrodt v humoristic kern casopisu Fliegende Blatter. Toto jmeno, evokujici puvodne pfiblizne totez co cesky Novak, prave tak jako texty, ktere mu byly pfipisovany (zcasti to byly autenticke biisne mestanskeho versotepce S. F. Sautera, myslene zcela vazne) slouzily k parodovani a zesmesnovani sveta nem. mestanstva a jeho duchovni kultury. Pozdeji byl b. definovan jako pozitivni naturalismus (R. Hamann), resp. jako v zasade realisticke, romantickymi prvky zabarvene umeni, odrazejici -+zivotni styl, hodnoty a dusevni obzor drobneho mestanstva. Tento styl je tez charakterizovan koncentraci na rodinny zivot, patemalismem, poslusnosti vuci autoritam, uctou k tradicnim hodnotam, statu a predstavitelum poradku, vlastencenim, zvykovosti a skromnymi aspiracemi. Jeho myslenkovym zakladem bylo zvulgarizovane uceni nem. osviceneckeho filozofa Ch. Wolffa, naplnene aZ nemistnym zivotnim optimismem, vuH nazirat zivot a veci jen z jejich lepsi stranky, citovosti a konformismem. Pro tyto vlastnosti byl b. pokladan tez za synonymum "starych dobrych casu", popi'. u F. Engelse a dalSich za synonymum mestactvi a filistrovstvL B. je typickym sti'edoevrop. fenomenem. Jeho teziste spocivalo predevsim v umel. i'emesle, v maJirstvi a z casti v literature. Byl antitezi klasicismu a -+romantismu, a to nejen myslenkove, ale i svym regionalismem, zvyraznujicim vuCi intemacionalnim stylovym hodnotam mistni kolorit. Hlavnimi stfedisky b. byla Viden, Praha, Berlin, Mnichov a Diisseldorf. K renesanci zajmu 0 b. doslo jiz na prelomu 20. st., kdy jeho prvky pronikly i do -+masove kultury, zvl. do filmu a populami hudby (K. Hasler). Klicove hodnoty b. byly akcentovany i nem. -+fasismem, ktery na nem demonstroval nem. citovost a vroucnost. K nove vine zajmu 0 b. doslo v 50. l. a tento zajem v podstate trva dodnes. B. je vykladan pomoci teorie renesance zivotniho -+hedonismu, jeho soc. zakladem vsak zrejme i nyni zustava malomestactvl, privatizace a odklon od reseni hlubsich soc. problemu. 128

Lit.: Misto v ceske kultufe 19. stoletL Studie a rnaterialy I. Praha 1983.

Lin

Lit.: viz ..... demografie.

Kal

b iii n g vis m u s - (z lat. bio = dvakrat; lingua = jazyk, i'ec) - charakteristika jazykove vybavy jednotlivce dana dobrym zvladnutim dvou jazyku, obou zhruba na urovni -+materskeho jazyka. Je to nejbeznejsi pi'ipad tzV. polylingvismu, tj. dobre jazykove prupravy u vice nez jednoho jazyka. Pro b. je typicka znalost gramatiky, vystavby vet a rozsahla, semanticky spravne pouzivana slovni zasoba, znalost idiomatickych vazeb, pi'ip. slangovych vyrazu u obou jazyku. 0 b. nejde tam, kde jednotlivec jednomu z jazyku sice rozumi, ale nedokaze jim plynne hovofit, nebo jim mluvi, ale s vyraznymi chybami, ajeho znalost slovni zasoby zahmuje jen nejbeznejsi pojmy apod. B. lze vymezit jako: 1. konverzacni, kdy jedinee je schopen v obou jazycich plynne a spravne hovoi'it, neni vsak schopen v obou, resp. ani v jednom, Cist a psat (ide 0 nejbeznejsi pnpad b. u clenu -+preliterarnich spoleenosti, u osob s nizsi urovni vzdelani Ci v situacich, kdy znalost jednoho z jazyku je dana jen odposlechem); 2. aktivni, zahmujici cetbu i pisemny projev v obou jazycich; 3. intelektualizovany, poznamenany snahou v obou jazycich liter. Ci ved. tvoi'it. Prenesene se hovoH 0 bilingvistnich spolecnos-

tech, coz jsou skupiny, pro nez je charakteristicke bezne pouzivani dvou Ci vice jazyku (napi'. cesti mestane na konci 19. st. bezne pouzivali cestinu i nemCinu, ved. komunity bezne hovori vlastnim a svet. jazykem apod.), nebo takove skupiny, v nicm se dvojjazycnost stava spol. normou a zvladnuti nematerskeho jazyka je soc. nezbytnosti (napI'. obyv. Belgie, oblasti Tesinska, Hlucinska apod.). B. vznika obvykle jako dusledek: a) vychovy ve smisenych manzelstvich, b) zivota v narodnostne smiSenych oblastech, c) vzdelani v cizim, obvykle urednim jazyce (tim byla dana napi'. masova znalost nemciny v ces. zemich, madarstiny na Siovensku a rustiny v nerus. oblastech byvaleho SSSR), d) dlouholeteho pobytu v jazykove cizim prosti'edi, e) profesiomilniho studia jineho nez materskeho jazyka, f) caste profesionalni Ci jine ucasti na jazykove smiSenych akcich, popi'. v kosmopolitnich soc. strukturach. A vsak ani v techto vyjmenovanych podminkach neni b. samozi'ejmosti, jazykove znalosti mohou ustmout na nizsim stadiu, nebo se nemusi rozvinout vubec (napi'. u deti ze smiSenych manzelstvije bezne, ze starsi dlte si jeste osvoji jazyky obou rodicu, mladsi vsak jiz jen jazyk jednoho rodiee totozny s jazykem prosti'edi, ve kterem zije). B. byl vzdy pi'edmetem polit. a ideal. sporn. Nacionaliste (v Cechach v 19. st. napr. J. Gregr) obvykle spatfovali v b. nebezpeei pro vyvoj nar. uvedomeni, nekten politici jej naopak ocenovali jako pi'iznak polit. pusobici asimilace a pfizpusobeni pozadavkum jednotneho, centralizovaneho nebo alespoi'l kult. integrovaneho statu. S-gie zkouma b. jako jeden z momentu -+akulturace a -+asimilace a mezi bilingvisty hleda a take nachazi typy osob zijicich na hranici dvou kultur (viz -+clovek marginalni, -+kultura a osobnost aj.). V souvislosti s hledanim zdroju kult. zmeny zdurazi'luje napi'. S. Moscovici ulohu narodnostnich -+mensin (a tim i b.) v rozvoji kult. potencialu zeme, v bilingvistech pak vidi dulezite prostfedniky, mediatory kult. bohatstvi mezi zememi ajazykovymi skupinami. Problem b. rna znaeny vyznam i pro pedagogiku a -+jazykovou politiku ei -+kulturni politiku, zejm. v tech statech, ktere se vyznaeuji pestrou narodnostni strukturou (napi'. byvale Ceskoslovensko, SSSR, USAapod.). A: bilingualism F: bilinguisme N: Zweischprachigkeit I: bilinguismo Lit.: viz ..... politika jazykova.

Lin biocenoza - (z i'ec. bios = zivot, koinos = obecny)bioI. system tvoreny populacemi zivych organismu obyvajicich v ureitem obdobi urCite prostredi. Tyto organismy se v ramci b. vzajemne ovlivi'luji a pi'izpusobuji. B. se

nekdy rozdeluje na uzsi spolecenstva, ktera se tfidi podle sveho taxonornickeho slozeni. Spolecenstva zelenych rostlin se nazyvaji fytocen6zy, spoleeenstva zivoCisna zoocen6zy a spolecenstva lidska -+antropocenozy. Kazda b. tvon nedilny celek s nezivym prostfedim, tzV. -+ekosystem. B., ktera dospeje k rovnovaze s podnebim, se nazyva klimax. Klimax je nejstabilnejsi a nejkomplexnejsi b •. A: biocoenosis F: biocenose N: Biozonose, Bioconose I: biocenosi Lit.: Clovek a zivotni prostfedi. Praha 1987; Duvigneaud. P.: Ekologicka synteza. Praha 1988; Moldan. B. - Zvka. J. - Jenik. J.: Zivotni prostfedi ocirna pfirodovectce. Praha 1979.

Man b i 0 c e n t rum viz stabilita ekologicka b iodi ve rzi ta - (z i'ee. bios =zivot; ruS. diversija =rozvratnictvi, od lat. diversio =odvraceni) - pojem oznaeujicf rozmanitost forem zivota. RozliSuje se: 1. b. -+ekosystemii - nejvetSi v oblasti sousije soustfedena do teplych a humidnich oblasti kolem rovniku, kde se take vyvinuly nejbohatSi ekosystemy sousi, tropicke destove pralesy; nejbohatsim ekosystemem oceanu je koralovy utes, ktery se vyviji v melkych, teplych a proslunenych moi'ich; 2. b. druhova, kterou lze vyjadi'it tim, ze celkovy pocet bioI. druM, ktere byly dosud popsany,je zhruba 1,4 mil. (ie velrni pravdepodobne, ze celkove mnozstvi bioI. druhu na Zemi je mnohonasobne vyssi); 3. b. geneticka, jejiz pi'edstavaje velmi obtizna, protoze kazdy jednotlivy organismus je z genetickeho hlediska jedinecny; geneticke odlisnosti mezi jedinci tehoz druhu se mohou projevit v jejich vlastnos tech, a to jak viditelnych (napi'. v barye kvetu), tak i skrytych (napi'. v rnzne odolnosti vuei nemocem). Geneticka diverzita je velmi dUlezita pro -+fylogenezi, nebot se za vhodnych podrninek muze stat impulsem pro vznik novych bioI. druM. B. je dulezitou charakteristikou kazdeho ekosystemu vcetne -+biosfery, protoze uzce souvisi s -+ekologickou stabilitou. Obecne plati, ze eim je ekosystem rozmanitejsi ve formach zivota, ktere obsahuje, tim vetSi rna schopnost zachovavat sve podstatne charakteristiky a odolavat pusobeni rusivych vlivu (napi'. ekosystem prirozene louky, zahrnujici velke mnozstvi rozmanitych forem zivota, je z tohoto duvodu stabilnejsi nez ekosystem pole, na kterem dominuje jedina pestovana plodina). Do s-gie vstupuje fenomen b. v souvislosti s hodnocenim lidske einnosti zpusobujici vymirani organismu. Toto snizovani b. je jednim z nejzavaZnejsich projevil globaIni -+ekologicke krize. Rozloha nedoteenych tropickych destnych pralesu se vlivem lidske einnosti zredukovala na polovinu a kazdy rok mizi dalSi 1 %. Rychlost vymirani bioI. druM je pravdepodobne 0 nekolik i'adu vyssi, nef je pi'iroze129

biogeocen6za

blazenost

na rychlost tohoto procesu. Zhruba ctvrtina druhU zmizi podle odhadu z povrchu teto planety do poloviny 21. st. Zrejme jeste daleko sirsi okruh bioI. druhU ztrati znacnou cast sve geneticke diverzity. Lidska spolecnost tak ztraci hodnoty, ktere nelze nahradit. B. je zdrojem cennych leCiv, zdrojem obohaceni jidelnicku i surovin pro prumysl a pfinasi fadu dalSich vYhod. Zachovani b. by vsak melD byt pro lidstvo pfedevsim etickym imperativem (viz tel, -tetika ekologicka). A: biodiversity F: biodiversite N: Biodiverschiedenheit I: biodiversita Pia b iogeocen6za viz ekosystem b i 0 g r a fie viz metoda biograficka, sociologie biograficka b i 0 k'o rid 0 r viz stabilita ekologicka b io k ulturo 10 gie - (z fec. bios =zivot; lat. cultus, od colere =pestovat) - perspektivni vyzk. zamereni i typ teor. explanace zalozene na interpretaci poznatku bioI., resp. -tfyzicke antropologie, paleoantropologie, -tetologie, primatologie a genetiky z hlediska -tkulturologie. V centru zajmu b. je zejm. vyzkum odlisnosti druhu Homo sapiens od ostatnich subhumannich zivoCichU, tedy stanoveni hranicni cary mezi lidskou formou zivota a ostatnimi bioI. formarni Zivota. B. analyzuje vztahy mezi bioI. a kult. adaptaci, bioI. a kult. evoluci, mezi soc. chovanim primatu a sociokult. chovanim lidskych skupin atd. A: bioculturology F: bioculturologie N: Biokulturologie I: bioculturologia Lit.: Rossi. I.: People in Culture. A Survey ofCulturai Anthropology. New York 1980.

Pol

b i 0 log ism u s - (z fec. bios = zivot, logos = nauka, veda) - orientace v s-gii, ktera: a) koncipuje s-gii jako variantu prir. vedy modelovanou podle vzoru biologie, b) vyuziva bioI. poznatky, ktere pfimo vztahuje k soc. zivotu, c) operuje s analogii mezi spolecnosti a zivym organismem, d) snazi se vysvetlit soc. jevy jako bioI. jevy. Vyraznym impulsem k rozvoji b. byl predevsim darwinismus (viz -tdarwinismus socialni) ve vsech svych vyvojovych podobach a mohutny rozvoj bioI. ved v poslednich desetiletich, zejm. genetiky. Klasicke biologisticke a biologizujici smery vychazely podle P. A. Sorokina z techto zak!. premis: 1. spolecnost je zvlastni druh organismu v bioI. smyslu; 2. proto se spolecnost ve svych podstatnych rysech podoba konstituci a funkcim bioI. organismu; 3. jako organismus je spolecnost podrizena tymz bioI. zakonum, podle kterych funguji a ziji bioI. organismy; 4. s-gie 130

proto musi byt nutne zalozena na biologii jako zakl. vede (viz tel, -tskola organisticka). Jeden z vyzn. reprezentantu klasickeho biologismu P. von Lilienfeld zformuloval principy b. do dvou tezi: "Nihil est in societate quod non prius fuerit in natura" (ve spolecnosti neni nieeho, eeho by pfedtim nebylo v pfirode) a "Sociologus nemo, nisi biologus" (sociolog neni nicim, neni-Ii biologem). Klasicke smery patfici k b. lze rozdelit takto: a) bioorganisticky vyklad soc. jevu (rus. sociolog nem. puvodu P. von Lilienfeld, vyzn. rak. ekonom a sociologA. E. F. Schiiffie, fr. sociolog R. Worms, ruS. sociolog Jakov A. Novikov a fr. filozof A. Fouillee, b) antroporasove teorie (1. A. de Gobineau, H. S. Chamberlain, skola antroporasovych mefeni - viz tel, -tskola rasove antropologicka), c) darwinisticka skola boje 0 zivot neboli soc. darwinismus, d) instinktivisticka skola. B. byl tradicne vysmivan a karikovan, jednak pro jistou naivitu sveho realneho provedeni, jednak pro polit. a ideal. konsekvence, ktere z neho byly opravnene ci neopravnene vyvozovany. Metodol. se b. vytykal-tredukcionismus. Dnes, kdy redukcionismus neni v obecne metodologii pokladan za jednoznacne negativum, se bioI. inspirace ukazuji pro s-gii dokonce jako rnimofadne plodne. K b. v jistem smyslu patti -tbehaviorismus i -tpsychoanalyza, samozrejme vsechna s-gicka studia etologicka (viz -tetologie) a v posledni dobe pfedevsim -tsociobiologie. B. vyvolava spiSe emocionalni nez vecny a skutecne argumentovany odpor, protoze narusuje zabehane a stereotypizovane principy vyjimecnosti lidskeho rodu a kultury. Svedei 0 tom nejen diskuse tykajici se rasovych diferenci, ale take spory 0 geneticke determinanty lidske inteligence, 0 pouzitelnost inteligencniho kvocientu a v posledni dobe diskuse kolem sociobiologie a zejm. genoveho inzenyrstvi. A: biologism F: biologisme N: Biologismus I: biologismo Lit.: Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Wonns. R.: Ovod do studia lidske spolecnosti. Praha 1928.

Pet

b i 0 s fer a - (z fec. bios = zivot; sphaira = koule) - termin, ktery zavedl v r. 1875 E. Suess a rozvinul V. l. Vernadskij a ktery v podstate znamena zemsky obal obsahujici -tzivot. Mocnost b. se pohybuje od nejvetSich mofskych hloubek (vice nel. 11 km pod hladinou) do atmosfery (do vyse asi 12-18 km), pi'ieemz na sousi saha max. do hloubky 4 km. Podle E. P. Oduma pfedstavuje b. -tekosystem nejvyssiho radu, ktery zahmuje vsechny zive organismy na zemskem povrchu a jejich vnejsi prostredi ve vzajemne interakci a existeneni podminenosti. :live organismy transformuji sluneeni energii, v biochernickych

procesech dochazi ke zmenam latek a k uvolnovani tepla, ktere odchazi do kosmickeho prostoru, eimz je reprodukovana dynamicka rovnovaha b. Soucasna b. je vysledkem evoluce minulych b. Podle Vernadskeho a P. Teilharda de Chardin smefuje vyvoj b. k -tnoosfere. Podsystemem b. je -tspolecnost v cele sve strukturovanosti a take ekonomika. B. se zabyva pfedevsim tzv. glohaIni ekologie a -tekologie cloveka (resp. jeden jeji smer), ale stale vice vstupuje i do s-gie, kde pfedstavuje netradieni zpusob uvazovani 0 spoleenosti jako soueasti sirsiho komplexu zivota jako takoveho. V teto souvislosti pojem b. nahrazuje a specifikuje v jistem smyslu pojem -tpfiroda. A: biosphere F: biosphere N: Biosphiire I: biosfera Lit.: viz ->ekologie. ->noosfera.

Lam

biosociologie -1. disciplina, ktera udajne vzniklaci vznika na rozhrani biologie a s-gie a snaii se ustavit teorii a vyzkum soc. zivota nejen eloveka, ale i subhumannich zivoeichU, a demonstrovat propojeni bioI. procesu s procesy soc. interakce; 2. nepresne, ale dosti obvykle (v adjektivni forme) oznaceni pro s-gicke koncepce, ktere se snaii vysvetlit soc. chovani eloveka predevsim bioI. einiteli. V prvnim vyznamujde 0 disciplinu spiSe fiktivni, realne existujici -tetologie, -tekologie a v posledni dobe -tsociobiologie funkci hypoteticke b. totiz jiz davno realne pini. B. se nespravne a mylne ztotoznuje se sociobiologii. V druhem vyznamu jde 0 koncepce, ktere reprezentuje v klasicke s-gii napf. biosoc. hypoteza ms.-fr. sociologa J. V. de Robertyho, v novejsi s-gii studie P. L. van den Bergheho 0 -tagresi a -tteritorialite aj. Soudoba s-gie venovala biologii pomeme malo pozomosti a vyuziti jejich poznatku rozhodne neodpovida dynamickemu rozvoji tohoto obom. Studie A. Mazura je seri6znim pokusem vyuzit a s-gicky interpretovat vysledky neuroendokrinologie, existuji biosociologicke prace, ktere tema biologickeho v soc. a humannim popularizuji a nekdy az nepfimerene atraktivizuji (napf. L Tiger, R. Fox, R. Ardrey, u nas je znama D. Morrisova Nahd opice, ktera k tomu, co lze oznaCitjako b., evidentne pam). A: biosociology F: biosociologie N: Biosoziologie I: biosociologia, sociologia biologica Lit.: Kunkel. J. H.: Sociobiology versus Biosociology. The American Sociologist, 12. c. 2; Mazur. A.: Biosociology. In: Short. J. F. ed.: The State of Sociology. London 1981; Roberty de. J. V.: Nouveau programme de sociologie. Paris 1904; Sorokin. P. A. : Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Tiger. L. - Fox. R.: The Zoological Perspective in Social Science. Man, I., 1966. c. I.

Pet

b i r m 0 van i viz konfirmace

bisexualismus viz homosexualita b i s 0 ci ace viz kreativita b I a hob y t - vyraz pro takovy stav spoleenosti, jeji casti nebo rodiny, jednotlivce, ktery umoznuje v nadbytku uspokojovat vsechny potfeby. Ve spol. utopii tohoto druhu veri! K. Marx, kdyz hovoril 0 spoleenosti, v niz spol. bohatstvi potece proudem a bude dostupne kazdemu podIe jeho potteb. Pragmatietejsi vize rna podobu statu blahobytu, jenz rna garantovat vsem obeanum uspokojeni vSech zakl. potteb a dustojnou zivotni uroven (viz -tekonomie blahobytu). Problematicnost realizace i teto uspornejsi varianty vede k tomu, ze namisto 0 b. se hovon v politice 0 prosperite spolecnosti, tedy 0 vizi, ktera jiz neobsahuje pnslib hojnosti pro vsechny. Idea prosperujici spoleenosti omezuje b. pouze na ty, kdo se 0 nej zaslouzi budto vlastnim usilim, anebo zrozenim do jistych vrstev spoleenosti. Jak upozoriiuje napr. D. Riesman, idea b. je tlzCe spojena s ideologii -tkonzumniho zpusobu zivota. Konzumni b. je nezbytnym pi'edpokladem prosperity vyrobnich a obchodnich [rrem a pam k hlavnim predpokladum stability systemu parlamentni demokracie. Ideologie konzumniho b. neni pripravena reflektovat zjiSteni ekologu, ze dalSi rust b. nelze zajisiovat v prostredi s omezenymi pm. zdroji a s omezenyrni schopnostrni absorbovat zplodiny vznikle zpracovavanim techto zdroju. V teto situaci ohrozuje setrvavani na pnslibu konzumniho b. perspektivu udrzitelneho a stabilniho hosp., soc. a polit. usporadani moderni spolecnosti. A: affluence, abundance F: aisance, bien-etre N: Wohlstand I: benessere Lit.: Riesman. D.: Wohlstand woftir? Frankfurt a.M. 1973.

Kel

b I a zen 0 s t - vyraz pro maximalni -tstesti, v nab. smyslu pro pozivani nebeskych radosti (v kfesianstvi) ei dosazeni nirvany (ve vych. nabozenstvich), coz je stay bez starosti a utrap a bez fyzickych bolesti, versinou oeekavany po smrti. B. je chapana jako odmena za pozemsky zivot zity podle pravidel nab. viry. V judaismu, kfesianstvi, islamu i v nekterych dalSich nabozenstvich je uspokojenim vsech potreb cloveka, kdezto v buddhismu, hinduismu a dalSich vych. nabozenstvich je naprostou absenci poueb. V kfesianstvi je posmrtna b. podminena vykoupenim, spasou. Pfedstava veene b. je pro venci utechou, pomaha jim snMet utrpeni a kfivdy zivota, nekdy i kvietisticky, smifuje je s danym spol. [adem. Tento prvek pasivity vzdy popuzoval spol. revolucionare. Dosazeni nebeske b. jiz na zemi se objevuje v -tutopii (misto idealniho zivota se vetsinou nazyva -tEden). Lidska touha po spravedlnosti vy131

boj Hidni

Blut und Boden

vazuje vizi vecne b. vizi odplaty za zivot v hlichu, kterou je vecne utrpeni v pekle (viz tez ---'raj a peklo). Touha po pozemske b. je obecne povazovana za silny vnitfui motivacni impuls lidskeho jednani. V ---'psychoanalyze vystupuje jako princip slasti, je ovsem spojovana s pudovou silou ---'Iibida, zatimco ulohou ---'superega jako instance moralky je korigovat a potlacovat tuto touhu. Tradicne se ale uvaiuje i 0 vyssi, dusevni b., vznikajiei z prekonani sebe sarna. (Viz tez ---'hedonismus, ---'stesti, ---'utilitarismus.) A: happiness, beatitude F: gloire eternelle, beatitude N: Gliickseligkeit I: beatitudine Vod, VoO Blut und Boden viz puda bod in fl ex n i - (z lat. inflexis ohybani) - bod na prolozene regresni kfivce, v nernZ se menijeji smer. Na kfivce muze bytjeden i vice b.i. Napr. tzv. U-kfivka rna 2 body,l-kfivka 1 bod, logisticka knvka 2 body. Nalezeni b.i. je velmi dulezite pro interpretaei sledovane casove ci jine zavislosti a bezne se uziva i pro prognosticke ucely, v extrapolacnich ulohach. (Viz tez ---'analyza regresni.) A: inflect point F: point d'inflexion N: Inflexpunkt I: punto di inflessione Lin bog 0 milo v e viz hereze, gnosticismus, manicheismus b 0 hat s t v i - takovy objem nedostatkovych statku, ktery nelze vycerpat beznym uzivanim. Napeti mezi kontrolou hmotnych statku, tedy b., a moei ve smyslu kontroly osob prochazi dejinami a tvon osu stratifikacnich schemat s-gie (viz ---'stratifikace socialni). Zvl. pote, kdy v dusledku prevladnuti peneznich forem smeny ziskalo b. generalizovanou penezni podobu, stava se dominantnim zdrojem ---'moci. Tento posun odpovida prechodu od tradicni spolecnosti, v niz zpravidla b. bylo distribuovano podle silocar mocenskych vztahu, ke spolecnosti modemi, v niz se pomer mezi b. a polit. moei obraci. Kontrola b. ve forme produktivniho kapitalu se stava jadrem distribuce moei v nejsirsim smyslu. Pokus realneho soeialismu zvrAtit pomer mezi b. a mod a vytvont relativne tech. vyspelou verzi tradicni spolecnosti byl jen epizodickY. DalSi zvysovani kontroly nad spolecnosti prostrednictvim kontroly toku hmotneho b. narazi na ekologicke limity. Premena samotne pi'irody v nedostatkovy statek v dusledku prumyslove vyroby statkii konzumnich vytvonla kvalitativne novy problem prir. b., jehoz reprodukce a akumulace mohou byt jen stezi vyuzity k mocenskym cHum. Snahy 0 zachranu prir. b. se tak dostavaji do rozporu jak se snahou kontrolovat pomoei akumulovaneho kapitalu vztahy mocenske, 132

tak se snahou podrobit distribuci hmotneho b. direktivni regulaci z pozic polit. moci. A: wealth F: richesse N: Reichtum I: ricchezza Kef b 0 hem a - (z fr. slov boheme, bohemien, pouzivanych pro oznaceni eikanii, ktefi udajne pnsli do Francie z tech, nazyvanych la Boheme) - piivodne neorganizovana ---'umelecka komunita, vyznacujici se nonkonformni myslenkoYOU atmosferou, deviantni soc. poziei a nekonvencnim, vystrednim zivotnim stylem s prvky zamemeho epatismu i soc. revolty inspirovane utop. socialismem a ---'anarchismem. Postupem casu se vefejnosti ustalil pojem "bohem" spiSe ve vyznamu soc. role, charakterizovane predevsim vystrednim zpiisobem chovani a nekonvencnim zivotnim stylem. Ztratil se piivodni akcent na soc. revoltu a vazba na kolekt. aktivitu. Bohem se posleze stal prototypem ---'umeice jako takoveho. Hist. je pojem b. spjat pi'edevsim s tzv. druhou generaci fr. romantikii, ktera se aktivizovala po r. 1830. B. predstavuje vypjatou, soc. exhibicionistickou mentalitu i atmosferu ---'romantismu teto doby, jiz oprostenou od nanosu sentimentalismu. V teto souvislosti se hovon 0 tzv. klasicke b., ktera vyrostla, jak se casto uvadi, z odporu proti tzv. cervencove monarchii, byla propojena s hnutim ---'Mlada Francie a jejimi charakteristickymi predstaviteli byli bousignoti (z fro bousin = ramus, kraval), programove popouzejiei "mesiaky" zejm. noenimi vytrinostmi. Tito bobemove byli vetSinou republikani, ale zaroveii se staveli do aristokraticke p6zy hrdeho, nezavisleho umeJce, ktery se neucastni prace polit. klubU a spolku. Paffzska b. se koncentrovala v urcitych ctvrtich mesta, kterym dodavala osobit9 raz (naposledy to byl v 80. I. 19. st. Montmartre). Pro prvni obdobi byly typicke tzv. cenacle (krouzky) vytvarene kolem silnych neformalnich autorit, jako byli P. Borel, G. Nerval a T. Gautier. Prislusniei b. casto pochazeli z dobre situovanych mesianskych rod in a nekdy se i zivili jako urednici. Pozdeji pfibyval pocet chudych zacinajieich umeJcii a studentu, kten do Pame pfichazeli z venkova a nezffdka umirali v mladem veku na tuberkul6zu nebo sebevraidou (tzv. prokleti, cemi romantici). Podle A. Hausera jsou prislusniei b. po r. 1848 primo soucasti proletariAtu a vyvoj b. je procesem emancipace umeIcu od strednich vrstev. Ale pocit spo!. vydedenosti b. vyznel spiSe v programu ---'Iykantropie a ustil nejen do hnuti ---'umelecke avantgardy, ale i do ---.Iartpourlartismu a ---'dekadence. Pokleslou ang!. formou b. je dandismus, ulpivajici na povrchnich vystrednostech v odivani a chovani, zduraznujici aristokratickou vylucnost a svetactvi. :livotni styl a osudy b. se staly uz v 2. polovine 19. st. oblibenym liter. nametem. Nektere romany (zejm. Ztracene iluze H. de Balzaca) jsou

stejne jako vzpominkove prace hlavnich predstavitelu b. (H. Murger: V:vjevy ze Zivota bohemy, 1851; 1. Valles: Vzpurnfci, 1866 aj.) zaroven zajimavymi s-gickymi studiemi. A: bohemia F: boheme N: Boheme I: boheme Lit.: Bdsnici panzske bohemy. Praha 1984; Hauser, A.: The Social History of Art. New York 1958.

Vod

b 0 h 0 s I u z b a - obecne rozsrreny typ nab. ---'obradu, kte-

ry je vyzn. soucasti nab. ---'kultti a spociva ve specif. skladbe ritualnich ukonu, ktere maji slouzit k navazani kontaktu s ---'bohem, resp. kjeho (vetSinou hromadnemu) uctivani, vzyvani. Jako synonymum b. se pouziva termin liturgie (z rec. leiturgia = vel'. sluzba), coz je ale dnes v presnejslm pojeti uzsi termin pro formalne pevne stanovene casti b., pro pravidla jejiho postupu. Smyslem b. by va zvysit kolekt. ucinek individ. ---.modlitby a posilit symbolicke ukony zpntomil.ovani boha, coz zaroveii upeviiuje nab. viru. PUdorys b. se objevuje jiz v ---.mysteriich. B. rna pomeme presne stanoveny postup, dramaturgii. Vede ji vetsinou ---'knez, ale sve role maji vsichni zucastneni. Je to specif. pi'ipad kolekt. chovani, ktere probiha na verbalni i neverbalni urovni a pi'esahuje be:znou ucelovost; pntomne rna pi'ivest k povzneseni mysli nad starosti vsedniho dne (viz tez ---.posvatne a profanni), ke katarzi, k nalezeni mista vlastni individuality v nadindividualni rovine, v nekterych nabozenstvich pak vubec k pi'ekonani individuality. Navic rna b. integrujiei spol. ucinky, vytvafi specif. typ soc. vazeb, je nastrojem soc. kontroly. Ucast na b. je v i'ade nabozenstvi povinna. V kfesianskem svete se postupem casu b. stala take pravidelnou spol. udalosti, moznosti k ziskani spol. informaci, navazani spo!. kontaktu. Take se stala ---'spolecenskou konvenci, s cimz souvisi urcite otupeni smyslu pro mysterium, na nemz je liturgicky obi'ad de facto postaven. Zpusob chapani i provadeni b. je vyraznym rozlisovadm znakem ruznych nabozenstvi i smeru a sekt uvniti' jednoho a tehoz nabozenstvi, coz souvisi i stirn, ze b. je soucasU procesu institucionalizace nabozenstvi. Napi'. ---'katolicismus nebo ---'pravoslovi rozvinuly magicky ritual podpoi'eny hudbou, zpevem, bohate zdobenymi oltafi, sochami, mesnimi rouchy, vuni kadidla apod., coz vytvai'i speeif. atrnosferu kostehi. Katol. "mse svata" je jakymsi kolekt. vyvrcholenim individ. pffpravy na kontakt s Bohem. Jejim vyzn. pi'edstupnem, ktery neni soucasti obradu, je oCisteni od hlichu neboli ---'zpoved'. Pi'i b. dochazi k eucharistii, symbolicke promene chleba v telo a vina v krev lef.fse Krista; "svatosti pi'ijimani" tela Kristova je pak dovrsene spojeni s Bohem a dochazi ke katarzi. Duleiitou soucasti mse je spolecna modlitba. V katolictvi existuji ale

i jine typy b. nei mse svata - napr. "bohosluzba slova", kfizova cesta, sveceni apod. Protestantismus vidi v magickem chapani b. nebezpeci predstavy, ze se pomoei lidskeho jednani da Bozi moc ffdit, a proto za zakl. motiv b. povazuje projeveni ucty k Bohu, oddanosti a naslouchani. V souvislosti s tim posouva protestantismus pojeti knezstvi, zatlacuje do pozadi roli kultovnich predmetu a zdobeni. B. nekterych sekt maji sve zvlastnosti, ktere vyplyvaji z posunu v dogmatickem zaklade verouky. Spol. vyznam b. spociva take v tom, ze provazi nektere vyzn. momenty ---'zivotniho cyklu cloveka, zejm. narozeni (---.krest), uzavirani ---'snatku, ktere katol. nabozenstvi pi'etvari ve "svatost manzelstvi", a ---'smrt, kterou doprovazi "zadusni msi" (mensi soc. vyznam rna inieiacni obi'ad bii'movani ci ---'konfirmace, provazeny slavnostni b.). V monoteistickych nabozenstvich se b. odehrava vetSinou, i kdyz ne nutne, na stabilnim miste a jejim pi'isti'esim byva ---'chram, ktery je i centrem osidleni a spo!. zivota. V kresianskem nabozenstvi se k nemu vaze fara a k ni ---.farnost. I kdyz vyznam b. i chramu a famosti poklesl s procesem ---'sekularizace, uchovala se i'ada kult. tradic odvozenych od b. a nab. zivota vubec. A: service, mass, worship F: liturgie, office N: Gottesdienst, Messe I: funzione religiosa, Iiturgia Lit.: viz ->obi'ad, ->ritual, ->sociologie nabozenstvi.

Vod

b ohoveda viz teologie b 0 j 0 z i v 0 t viz darwinismus sochilni, skola rasove antropologicka, valka boj tfidni - jeden ze zakl. pojmu mater. pojeti dejin K. Marxe a F. Engelse, pro nez pi'edstavoval zakl. hybnou sHu dejin. V marx. pojeti je ---'socialni stratifikace v zasade dichotomicka ci bipolarni. V kazde hist. epose (viz tez ---'spolecenskoekonomicka formace) proti sobe stoji ffida vykonsfovatelu a ffida vykoi'isiovanych, z nichz prvni si pi'ivlastiiuji vysledky prace te druhe. Tyto dYe ---.tfidy spolu vedou boj 0 velikost a formu podHu na vysledeich vyrobni cinnosti, vyusiujici v boj 0 zmenu ---'socialnfho radu, tj. zpusobu vyroby a rozdelovani jejich vysledku. Ke zmene vyrobniho zpusobu dochazi ---'revoluci. Tak napi'. pi'echod od feudalismu ke kapitalismuje v ramci marx. teorie chapan jako vysledek boje mezi zemedelskou aristokraeii a rodici se burzoazii. V marx. pojeti se pi'edpoklada, ze vyvrcholi proletarskou revoluci, jejiillZ konecnym cHern je ---'beztfidni spolecnost. Pod pojmem b.t. soucasnych zap. spolecnosti se casto chape ekon. konflikt mezi ti'idami; v marxismu jde vzdy 0 tzv. boj mezi praci (tj. tridou namezdnich pracujfcich) a kapitalem (tj. 133

brahmanismus

bolSevismus

ti'idou kapitalistu) 0 vysi mzdy, pracovni podminky, SOC. zabezpeceni, hosp. politiku statu apod. A: class struggle F: lutte des classes N: Klassenkampf I: lotta di classe Lit.: viz ->pro1etariat.

San b 0 Is e vis m u s - (z rus. bolSij = vetsi, praslov. zak!. bol organizacni forma, strategie a taktika -tleninismu a -tstalinismu, nekdy take oznaceni pro soy. -tkomunismus. V literature je b. casto ztotoznovan s leninismem nebo stalinismem. B. lze chapat jako proces rusifikace evrop. komunismu. ledna se spiSe 0 hist. fenomen, mene 0 ucelenou teorii. Nazev vznikl na 2. sjezdu ruske soc. demokraticke strany, kdy Leninovo levicove kfidlo ziskalo nallodnou a jedinecnou vetSinu po hlasovani. Od te doby se oznacovalo "bolsevici" (tj. vetsina), coz pfeslo do nazvu strany po definitivni roztrZce s menseviky v r. 1912. B. se zpravidla deli do nekolika etap: 1. od zalozeni strany do Rijnove revoluce 1917; 2. obdobi konsolid ace soy. moei, tedy vaJecny komunismus, NEP a zaclitek prosazovani stalinske diktatury do r. 1934-1935; 3. stalinismus s kolektivizaci a industrializaci vcetne 2. svet. valky a vytvofeni SOy. mocenskeho bloku do r. 1953; 4. proces "destalinizace" do r. 1964; S. neostalinismus do nastupu M. S. Gorbacova v r. 1985. Periodizace je problematicka, ale odpovida zhruba prubehu institucionalizace soy. moci v Rusku. Uchopeni moei v i'ijnu 1917 bylo podminkou pro to, aby idea komunismu byla postupne identifikovana s praxi SOY. politiky. Tato politika postupne pi'izpusobovala teorii potfebam obrovske, izolovane a v podstate zaostale zeme. V tomto procesu byly zap. a kosmopoliticke hodnoty, bezesporu obsazene v -tmarxismu, postupne nahrazovany takovymi prvky rus. tradice, ktere navazovaly na podfizenost individua spolecnosti a vladci. B. je tedy speeif. SOY. formou marxismu, v sirsim pojeti i vladnim systemem a ideologii ostatnich soeia!. statu, pokud pfevzaly SOY. doktrinu. Tato rusifikovana odnoz komunismu se vyvinula do podoby totalitniho rdimu (viz -ttotalitarismus) s podi'izenim vsech vrstev obyv., organizaci a instituci mocenskym nastrojum vladnouci spicky. B. byl nejprve revo!. teorii a praxi, ktera se orientovala v prakticke politice na bezpodminecne uchopeni moei a pouzila k tomu teorii, podle niz -tburZoazni revoluce pferoste v prolebifskou revoluci. Soucasti b., ktera ponejvice cerpala z leninismu, jsou teorie kom. strany jako -tavantgardy, koncepce -tdiktatury proletariatu a -tdemokratickeho centralismu. Na tomto zaklade se vyvinula strana kadroveho typu a diktatorsky spo!. fad. Pod-

= silny, velky) -

134

statnymi znaky b. jsou zestatneni pozemku a prumyslu, ktere nemusi byt stoprocentni, ale zahrnuje podstatnou cast produkce, dale planovite provedena industrializace spojena s alfabetizaci (v zemich s nizkou gramotnosti) a zpocatku i s rustem zivotni urovne obyv. ve vetsine zemi. Tato uroven vsak nikdy nedosahla standardu vyspelych zap. zemi a dokonce se za nim stale vyrazneji opoZdovala. Soucasti b. je rovnez radikalni pi'emena vsech polit., spo!. a kult. instituci, jakoz i stupnujici se teror vuci polit. opoziei, ktery se postupne rozsifuje na cele obyv. Protoze b. nebyl schopen splnit utopicke sliby, kterymi bylo legitimovano uchopeni moei, zmenilo se v prubehu casu zklamani v cynicke zbozneni moci a prazdnou propagandu. Pfes vsechny polit. peripetie (stalinismus, destalinizace a neostalinismus) se postupne zvysovala moc a privilegia nomenklatury, rostla korupce a klesala legitimita rezimu. B. byl prostfednictvim 3. intemacionaly (Kominterny) rozsifen i na ostatni kom. strany a stal se jejich teorii a praxi. V jejim ramci si bolSeviei Cinili narok na vylucnou interpretaei marxismu a dogmatizovali mezinar. kom. hnuti. Po smrti J. V. Stalina a ideo!. rozchodu mnoha zap. kom. stran se SSSR se termin b. postupne z kom. ideologie vytrace!. Od r. 1968 byla idea b. nahrazena tzv. Breznevovou doktrinou, tj. pravem SSSR na vojenskou intervenci, pokudje kdekoliv ohrozen "socialismus" SOY. typu. A: Bolshevism F: bolchevisme N: Bolschewismus I:bolscevismo Lit.: viz ->leninismus. ->stalinismus.

Bay

b ousignoti viz bohema b ni h man ism u s - jedno z nejstarsich -tnabozenstvi s propracovanym hierarchickym sp0!. systemem a vzory zivotni drahy cloveka. V prubehu dlouheho dejinneho obdobi (zacinajiciho zhruba 10001. pf.Kr.) se vytvoi'ilo ve staroveke Indii a melD fundamentalni vyznam pro vyvoj indicke kultury a spolecnosti. B. prodelal mnoho podstatnych zmen, a proto existuji rozpory pi'i urcovani jeho hist. ohraniceni i pfi jeho vymezeni. Navazoval na starsi polyteisticky nab. system, ktery vznikl po expanzi arijskych kmenu na in dicky poloostrov smiSenim klasicke indogermanske mytologie s rozruznenymi a malo znamymi pfedstavami puvodniho obyv. Plodem teto syntezy jsou i nejstarsi pamlitky arijske duchovni kultury, vedy, nazyvane Rgwfd, Sdmavid, Jadzurvid, Atharvavid, majici primami dulditost pro vsechny dalSi indicke nab. systemy. lsou to texty pi'edevsim nab. hymnu, mytologie a ritualnich pravide!. Vedy byly pro davne Indy podobnym kult. pojitkem jako napi'. homerske rukopisy pro staroveke Reky nebo starozakonni knihy pro Izraelity. Polozily zaklad prvnimu

soc. rozdeleni obyv. Indie. Vsichni Arjove meli naslouchat textum ved a nabyti jejich znalosti bylo branD jako pfijmuti Ci "zasveceni" do arijske spolecnosti, do komunity plnopravnych lidi. Bylo to druhe zrozeni clovekazrozeni do spolecnosti. Proto se Arjove nazyvali "dvojzrozenei" a byli pojimani jako vznesenejsi oproti podroben emu puvodnimu obyv., kteremu byl naopak pi'istup k vedam zakazan. Na konci tohoto vedskeho obdobi se rodi b. Vznikaji tzv. brahmanske texty a pozdeji texty upanisad. B. rozvinul jiz di'ive naznacene rozdeleni indicke spolecnosti do 5 -tkast (varen). Nejvyssi byli brahmani (knezi a vzdelanecka elita), dalSi ksatrijove (bojovniei a valecniei), nasledovali vajsvove (obchodnici a i'emeslnici neRterych profesi) a jako nejnizsi varna sudrove (provozovatele nekterych femesel, lide vykonavajici podi'adne prace). Zcela "na dne" spolecnosti byli tzv. "nedotknutelni", coz byli cizinci a potomci puvodnich obyv. Tito lide byIi vlastne bez kasty, tzn. nebyli soucasti spolecnosti, a pouhy styk s nimi poskvrnoval. Kasty se mezi sebou nesmely misit, a to ani manzelstvim. Popsane spo!. rozvrstveni s drobnymi modifikacemi trvalo prakticky az do 20. st. V modemi Indii je sice kastovnictvi zakonem zruseno, jeho doznivani a dusledky jsou ale dodnes soc. problemem. V nab. systemu b. ve vrcholnem obdobi vystupuji do popi'edi prvky -tmagie a -trituruu. Zatimco di'ive meli vsichni dvojzrozeni na zaklade poznani ved v pods tate rovny vztah k boMm, nyni se obcovani s nimi a ovladnuti ritualu a magie stava vysadnim pravem knezske vrstvy. Brahmani se rychle vydeluji z ostatni spolecnosti a zacinaji se povazovat za bohy. V brahmanskych textech se formuje take znama teorie reinkarnace, typicka pro indicke mysleni. Tato teorie opakovaneho rozeni a umiranije zalozena na tzv. karmanskern zakone. Karma je uceni 0 skutkove odplate, ktere ideologicky podklada jak reinkamacni teorii, tak i spo!. rozvrstveni na vamy. Nade vsim vesmirnym fadem vladne zakon kauzality, nikoli bohove, a moc vykonaneho skutku pfinasi podle sve povahy odmenu nebo trest. KaZdy skutek Ci dej je zarovei'l. pficinou i nasledkem Cinu Ci deju jinych. ledine, co cloveka provazi kolobehem neustalych rozeni, umirani a novych zrozeni,je zakon skutkove odplaty. Svuj vlastni osud si clovek pi'ipravuje sam. Podle brahmanskych teorii se narodi znovu v takove spo!. vrstve a podminkach, jake si zaslouzil svymi skutky a zasluharni v minuIem zivote. Pro ziskani zasluhje nejpodstatnejsi zivot podle i'adu neboli dharma, spravne plneni spo!. a nab. povinnosti. Tim ziskava indicke fl
v pi'iStim zivote, nybrZ naproste vysvobozeni z kolobehu zivotu (m6ksa). Clovek jej dosahne, jestlize zdokonalujic se kolobehern zrozeni a zivotu narodi se nakonec v postaveni brahmana a zde dojde nejvyssiho poznani. Vysvobodit se muze pouze sam, podrobi-Ii se fadu veci, uvedomi-li si spravne sve misto v nem, svou jednotu se svet. denim. Pozna-Ii sam sebe ve vztahu k veskerenstvu (nebor neni na svete nic, co by clovek take nemel ve svern srdci), utichne v jeho nitru veskera touha po vecech tohoto sveta. Protoze tato touha byla pravou pi'icinou opakovanych zrozeni, uz se vice nenarodi a dosahne vysvobozeni. Soc. uceni, jd z teto filozofie vyplyva, nabada k podrobeni se spo!. fadu, protoze clovek je jeho soucasti a spolutvurcem. Uceni 0 fadu (dharme) bylo v Indii rozpracovano do nejmensich detailu. V praxi znamenalo, ze temef pro kazdy zivotni krok existovala pfesna pravidla, jimiz se mel clovek fidit, a spravne proziti jednotlivych zivotnich obdobi by10 pevne stanoveno. Pro muze byl zivot rozdelen na 4 obdobi: 1. jako chlapec a mladik byl brahmacarinem, poslusnym starsich clenu rodiny (ve vyssich kastach se v tomto obdobi vzdelaval ved., nab. a prakticky); 2. snatkern vstupoval do druhe casti sveho zivota, stal se z nej hospodaf (grhastah), otec rodiny a udrzovatel rodinne tradice, a to aZ do chvHe, kdy se nekteremu jeho synovi narodil prvni syn, cimz bylo zajiSteno pokracovani rodu; 3. pak z domova odesel, a to bez veskereho majetku, Krome odevu, ktery mel na sobe, aby se stal vanaprasthou (poustevnikem) a v samote badal nad lidskymi i bozskymi pravdami, a tak se snazil dojit absolutniho poznani a tim i vysvobozeni z kolobehu zivotu; 4. posledni obdobi zivota ztelesi'l.oval sanjasin (poutnik), ktery dosahnuv uz poznani chodil aZ do sve smrti po zemi a poucoval ty, ktefi o to stali. Pro pravovemeho brahman a existovala jedina moznost, jak se vymanit ze sveho soc. postaveni, a to odejit do pustiny, vzdat se sveta a oddat se -taskezi, aby ziskal zasluhy pro pi'iSti zrozeni nebo dosahl poznani a vysvobozeni cestou odfikani uz v pfitomnem zivote. Zadnou aktivni revoltu proti soc. fadu b. nepfipousti, nebor podle tohoto nabozenstvi neni spravedlnosti a spo!. postaveni jedince je urceno jako nasledek jeho vlastnich skutku. lako nab. a fi!. smer b. nikdy zcela nezanikl, ale v 1. polovine tohoto tisicileti se spolu se zbytky indickeho buddhismu a nekterymi vlivy islamu transformoval v novy synkreticky nab. system -thinduismus. A: Brahmanism F: brahmanisme N: Brahmaismus I: brahmanesimo Lit.: Anlonovd, : Dejiny Indie. Praha 1980; Dljiny lidstva. Praha 1940; Lesn.v, V.: Duch Indie. Praha 1968; Zbavile/, D. - Gampert. 1.: Moudrost a umeni sta!),ch Indi!. Praha 1971.

LiB 135

buddhismus

brain-washing leni, iniciovani novych zpusobu feseni problemu, provadena vetSinou formou rizeneho skup. rozhovoru. Pouziva se hlavne v -managementu, pfi hledani podnikatelskych i jinych pfileZitosti, optimalnich postupu v fizeni a v -prognostice. V ces. praxi se b. nazyva tez burzou mipadu. Puvodne A. Osborn hovofil 0 "utoku na problem". Rozvinul tuto metodu v r. 1939 v oblasti -reklamy. V 50.1. se b. stal velmi uzivanou metodou v managementu (v USA i v Evrope). Ukolem b. je uvolnit mysleni od navyku prubezneho hodnoceni, vytvofit atmosferu otevrenosti, podnitit tvurci diskusi s cHern ziskat neobvykle, pfip. zcela nove, originalni napady na reseni problemu. Je-Ii b. provaden ve skupine, vyuziva vzajemne stimulace myslenek. Pfi vhodnem slozeni skupiny vznika "tvurci napeti", kolekt. otevfena mysl, ochota spolecne fesit problem - bez pfedsudku a bezne zaujatosti. Odsouva se tendence ke kritickemu hodnoceni nametu, podnecuje se tvurci asociace v podvMomi, ktera vede ke vzniku nove kombinace napadu. U tzV. klasickeho b. se obvykle zduraziiuje: a) princip maximalizace mnozstvi tvurcich napadu, ktery se prosazuje v prvni fazi b., kdy se opomiji kvalita napadu a posiluje se pravdepodobnost, ze se objevi neobvykle, originalni feseni (plati pravidlo, ze kaZdy ucastnik pfispeje co nejvetSim poetem napadu); b) princip "odlozeni kritiky", tj. oddeleni faze tvurciho hledani od kritickeho hodnoceni nametu, protoze myslenka, ktera se zda byt na prvni pohled nesmyslna, pfip. nehodnotna, muze mit smysl v jine souvislosti a okamzite posuzovani kvality by mohlo vest k jejimu predcasnemu vyrazeni; c) princip kombinace, spojovani myslenek a vzajemne inspirace, vychazejici z pfedpokladu, ze kombinace jsou zpravidla kvalitnejsi nez dHci napady, ktere je vyvolaly, pficemz je dulezite potlacit tendenci reagovat na myslenky druheho agresivne, bez pochopeni a se snahou prokazat vlastni pravdu (dialog s oponovanim, byi v pfatelskem duchu, neni pro b. vhodny, kaZdy se rna snazit rozvijet myslenky ostatnich, navazovat na ne); d) princip uvolnene pfedstavivosti a fantazie. tj. poskytnuti max. prostoru pro myslenkove procesy bloudive, tekajici a nahodile, co nejmene kontrolovatelne (pfipousteji se i myslenky, ktere vypadaji blaznive a nesmyslne, ktere "sokuji"); e) princip rovnosti ucastniku, vylouceni vztahu nadrizenosti a podrizenosti. Pro b. se hodi jen urcite typy problemu, ktere je tfeba formulovat do podoby otazek typu: "Jakymi vsemi zpusoby by se dalo toto resit, Lit.: Eriksoll. E. H.: Young Man Luther. New York 1957; HI/Iller. E.: vyuzlt, zlepsit, udelat jinak?", ,,Jake vsechny mozne duBrain-washing in Red China. New York 1951; Scheill, E. H. ed.: Coercive sledky muze feseni mit?" apod. Pro b. se doporucuje pocet Persuasion. New York 1961. Cer 6-20 ucastniku, spiSe z ruznych oboro, vcetne laiku (ktebrainstorming - (angl. slovo znamenajici doslova fi mohou vnaset neobvykle pohledy). Nevhodni jsou vec"bouri v mozcich") - jedna z metod rozvijeni tvurciho mys- ni kritici a konfliktni lide.

brain-washing - (z ang!. brain =mozek, wash =myt) _ doslova "vymyvani mozku", metafora odvozena z cinskeho vyrazu pro "procisiovani mysli", propracovany, systematicky pfistup, resp. metoda totalni pfemeny lidske psychiky. Jedna se 0 system pfesne kontroly mysleni, yule a psych. procesu ovliviiovaneho jedince a 0 system metodickych intervenci, sledujicich jeho radikalni pfevychovu, restrukturaci jeho -osobnosti. Ph b.-w. jde pfedevsim o to, aby se ovliviiovana osoba zcela zbavila pfedchozich navyku, zvyklosti, myslenkovych soudu a stereotypu, sveho puvodniho stylu jednani a pfijala za svuj nove vnuceny soubor myslenek, pfesvMceni, hodnot, nazoro, nekdy i motorickych navyku a dovednosti. B.-w. se v nekterych textech povazuje za menticidu, tj. organizovany system psycho!. intervenci, kdy se nasilim injektuji myslenky a slova do mysli -obeti. V jinych souvislostech se zafazuje mezi systematicky propracovane metody senzoricke deprivace, tj. postupneho omezovani smyslovych podnetu aZ k naproste izolaci od senzorickych stimulu vnejsiho svetao Pro tento ucel se navozuji i kontinualni podminky -stresu prameniciho z vnejsiho prostfedi. Termin b.-w. zavedla E. J. Hunterowi r. 1951 jako uvedeny metaforicky pfeklad. Jini autofi (napf. E. H. Schein, 1961) hovofi o "nasilnem pfesvedcovani" a zduraziiuji nejen systematicky tlak k pfizmini chyb a omylu, ale i usili, jehoz nejzazsim cHern je "uplna naprava a pfevychova osobnosti". Myslenkova, svetonazorova a hodnotova konverze rna probihat zpravidla ve trech etapach: 1. "rozmrazeni", tj. naproste a dokonale zpochybneni a vynulovani dosavadnich myslenkovych navyku; 2. "promena", tj. dobrovolne pfijeti novych standard a hodnot; 3. "nove zmrazeni", konsolidace novych schemat a hodnot takovym zpusobem, ze jsou pociiovany jako zcela samozfejme, platne odjakZiva, vlastne puvodni. B.-w. se systematicky pouzival v 50. !. v Cine. Snaha 0 indoktrinaci novou ideologii a 0 zasadni zmenu postoju a hodnotovych struktur vyuziva pfedevsim nitrodusevni dynamiku pocitu viny, potfeby zavislosti, identifikace a nachazeni vlastni identity. Tyto procesy podrobne popsal znamy detsky psycholog E. H. Erikson ve sve knize 0 krizi dospivani M. Luthera. Z hlediska s-gie by mohl byt b.-w. povazovan za nasilnou metodu -resocializace. A: brain-washing F: lavage de cerveau N: Gehirnwache I: lavaggio del cervello

136

Typicky postup pri b. je ten to: definovani problemu, ktery se rna fesit; vyber ucastniku; pfedbezne setkani ucastniku s cilem seznamit je s pravidly a vyzkouset metodu na cvicnem pfikladu; vlastni b. v trvani 30 - 40 minut; zpetne informace pro fesitele spojene s hodnocenim a moznosti doplnitje 0 nove napady; zaverecne zpracovani. Uspech b. ovliviiuje: 1. konkretni slozeni skupiny (krome moderatora a zapisovatele); 2. srozumitelnost formulace problemu; 3. vhodny zpusob fizeni b.; 4. spravne vyhodnoceni vysledku b. Mezi vyhody b. patfi moznost ziskat velke mnozstvi navrhu v re1ativne kratkem case. Nevyhodou je omezenost pouziti na relativne jednoduche problemy a potlaceni hloubaveho rozmysleni. Nedostatky klasickeho b. se resi upravou pravidel i zpusobu organizace. Nejznamejsi modifikaci je brain writing, pfi kten!m se navrhovana reseni pisi na list papiru. Ten se klade na misto dostupne vsem clenum skupiny, kten si mohou vzit a cist navrhy ostatnich a dopisovat svoje vlastni. A: brainstorming F: brain-storming, mobilisation inteIlectueIle N: brain-storming I: brain-storming Lit.: OrUk, J.: Tvofivost v ridid pnici. Praha 1986; Osborn, A. F.: Applied Imagination. Principles and Procedures of Creative Thinking. New York 1953; Van Gundy, A. n.: Techniques of Structured Problem Solving. New York 1981.

Nes, Ben

brain wri ting viz brainstorming bra t r s t v 0 - typ spolecenstvi, spo!. skupiny, resp. organizace, sdruzujici -muze urcite spolecne zajmove orientace a ocekavajici od svych clenu vysoky stupeii loajality. Clenstvi v jednom b. vylucuje skoro vzdy clenstvi v jinem b. Zenskou obdobou b. (fraternities) jsou sesterstva (sororities). Obecnym znakem vsech b. je vzajemna duvera clenu, respektovani pravidel, silna integrita, koheze, solidarita a relativni uzavrenost. B. mela velmi casto nab., svepomocny, vzdelavaci, ale tez profesni a polit. charakter. V rade rozvojovych zemi plni dodnes vyzn. soc. funkce. Casto pfedstavuji zarodky polit. stran Ci specif. formy natlakovych skupin a ucast v nich je znakem urciteho spo!. postaveni. B. nabyvaji mnohdy i formy paramilitaristicke organizace ci primo vojenskeho seskupeni, tak jak je zname napf. z husitskych valek. Specif. typem byla tzv. cechovni b. (viz -cechy). Dnes je ve vyspelych zap. zemich ucast v b. casto komercializovana. B. poskytuji clenum fadu ekon. vyhod (napf. zajiStuji jim pojisteni), usnadiiuji spo!. styky, poskytuji iluzi intimity a plni i zabavne funkceo V byvalych social. zemich fungovala b., resp. jejich obdoba, obvykle jako soucast legalnich nab. spolecenstvi, zajmovych sdruzeni, popf. tajne, mimo jakekoliv oficialni struktury. Mezi b. patfi tradicne nab. organizace, ktere se zavazuji k cinnostem schvalenym cirkevnimi pfedsta-

venymi a zamefenym ke spec if. formam posileni llllb. viry. Clenove techto b. nevedou na rozdil od clenu mniSskych fadu spolecny zivot (vita communis) podle pfesne stanovenych pravide!. Jejich spojeni je volnejsi a z b. mohou kdykoliv vystoupit. Nektera b. jsou vsak spjata s nab. fady natolik, ze jejich Cinnost spada pfimo pod kontrolu radovych generalu. Svet. b., ktera vznikala v Evrope jako spolecenstvi lidi zajmove si bJizkych pfedevsim v dobe -osvicenstvi, sehrala dulezitou roli pfi pfekonavani spo!. barier mezi privilegovanymi a soc. neprivilegovanymi stavy i pfi odstraiiovani nab. pfedsudku. (Viz tez -spolecnost tajna, -zednarstvi.) A: brotherhood, fraternity F: confrerie N: Briiderschaft, Genossenschaft, Gilde I: confraternita, congregazione Lit.: Purner- Turnhofer: Pastora1theologie. 1928; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tiibingen 1972.

Much

bra tfi ces ti viz husitstvi b r i e fi n g - (z ang!. brief = informace pro pravniho zastupce pro vystoupeni u soudu; v am. anglictine kratka zprava, strucny vytah) - ustni podani strucne a vystizne -informace 0 okamzitem stavu nebo sledu polit. nebo jine udalosti, urcene sirs} vefejnosti. Informace by va vets inou oficialni a je sdelovana osobne mluvCim nebo jinou osobou, zastupujici na verejnosti skupinu politiku, odborniku, vysetfovatelu, ridici stab aj. B. se vetSinou realizuje jako kratka schUzka, ktere se ucastni novinafi i dalSi zajemci, ktefi dale informaci sm (osobne, dostupnou technikou, vcetne prostfedku masove komunikace). Protoze jde hlavne 0 jednosmerne sdeleni, ze strany pfitomnych pl'ijemcu se predpokladajijen dotazy, ktere upfesnujijeho srozumitelnost (na rozdil od tiskove konference). PUvodne se pojem b. pouzival jako pravnicky termin pro zastupovanijinou (pravnickou) osobou na zaklade pisemneho zmocneni. Za 2. svet. valky se termin b. zacal pouzivat ve vojenskem letectvi a znamenaI denni rozkaz pro letce s kratkou instruktazi 0 bojove, povetrnostni a jine situaci. Ve vyse uvedenem vyznamu se b. vyskytuje aZ v poslednich Ietech. A: briefing F: breve information, instruction, rapport N: Briefing, kurze Besprechung I: briefing Nag

bu b lin a oso b nih 0 pros to ru viz chovani prostorove bud d his m u s - dnes znacne diferencovane -nabozenstvi a zaroveii fi!. system spojeny s pusobenim Buddhy (= Probuzeny) cili Gautdma Siddhdrty v 6. as. st. pf.n.!. Soc. stranka b. souvisi s naukou 0 ctyfech vznesenych prav137

buh

dach tykajicich se vzniku a zaniku utrpeni a 0 osmidilne stezce umozi'iujici pi'eruseni dvanacticlenneho fetezu utrpeni. B. pfedstavoval novou interpretaci starych indickych koncepci, zejm. pojeti dharmy, karmy, sansary a m6ksa (viz -tbrahmanismus). Vysvobozeni (moksa) jedince z nekonecneho kolobehu zrozeni, srnrti a noveho zrozeni (sansara) prosti'ednictvim jednani v duchu svet. fadu (dharma) rna byt prodchnuto laskou a soucitem k jinym !idem. Existuji ale znacne rozdily mezi praktikovanim techto koncepci v hinajanovem b. a mahajanovem b. Dosahnout vysvobozeni a nirvany v hinajanovem b. miize pouze arhat (svaty), ktery ovladl zizen (trsna) sveho tela a sve mysli a dosahl tedy i moudrosti a praveho vedeni (pradzna). V b. mahajany, ktery je liberalnejsi variantou b., se svaty (b6dhisattva) zastavuje pi'ed poslednim stupnem smei'ovani ke spase (nirvanou), stava se osvicenym (b6dhi) a kona dobre skutky ve prospech svych bliznich. DalSi varianty techto doktrin pi'inasi tibetsky b. (viz -tlamaismus), pi'ipominajici stare zap. teokracie, a b. cinsky ajaponsky, zejm. pak -tzen-buddhismus. Soc. uceni b. vychazi ze starsi indicke koncepce dharmy, avsak rozchazi se s tradicnim pojetim spolecnosti jako hierarchickeho i'adu ctyf -tkast. Cesta ke spase je volna pro kazdeho, bez ohledu na kastovni pnslusnost. V tom se b. lisi i od -thinduismu. B. ale neni radikalnim ucenim, ktere by proti kastovnimu systemu aktivne vystupovalo. Dharma je normativni kategorie, v indickem mysleni stabilizovana a detailne rozpracovana. Existuje radzadharma (kralovsky i'ad), padarthadharma (fad pfuozenych veei), samadzadharma (fad spolecenstvi), vari'iadharma (i'ad regulujici zivot riiznych spo\. vrstev a kast), sandharai'iadharma (fad lidskeho zivota obecne). B. ukazuje na rozdily mezi dharmou a skuteenym spo\. zivotem, v nemz vidi zdroj utrpeni a pi'ekazku na ceste k vysvobozeni z kolobehu utrpeni. Ulpivani na vecech nejsilneji reprezentuje kategorie -tvlastnictvi, kteraje proto v soc. uceni b. pi'edmetem negace. Podle nekterych vykladacii b. je to revo\. bod tohoto uceni, i proto, ze stirn souvisi odmitani danych spol. -tinstituci a mysleni vytvoi'eneho k jejich obrazu ( s vyjimkou klastemi organizace samotneho b.). Moderni interpretace b. tvrdi, ze me svobody zacina tam, kde konci nse spo\. instituci. Dalo by se tedy nci, ze podstatou soc. uceni b. je jeho a-socialnost. V praxi je zcasti vazana na spec. formy -taskeze buddhistii a vice na pasivitu participace na realnem spo\. zivote, ktera je nepodminena, necilena a nekalkulovana ve smyslu ucelove racionality. Asocialnim nabojem ziskal b. popularitu u nekterych skupin obyvatelstva v zapadnich priim. zemich, zejm. utech, ktere pocitily potfebu distancovat se od -tkonzumniho zpusobu zivota. V ponekud westemizovane podobe se zejm. zen-buddhismus stal prv138

burzoazie narodni kern nekterych -tprotestnich hnutl mlade generace 50. a 60. 1. Neustavajici zajem 0 b. a 0 dalSi neevrop. duchovni statky Ize povazovat za diisledek vycerpani nekterych nosnych ideji a hodnot zap. civilizace i zajeden z projevii globalizace soucasne kultury, snahy 0 interkult. komunikaci. A: Buddhism F: bouddhisme N: Buddhismus I: buddhismo Lit.: Come, E.: Buddhism, Its Essence and Development. London 1951; Fiser, z.: Filosoficka koncepce nejstarsiho buddhismu. Praha 1993; Chandra, P. G.: Studies in the Origins of Buddhism. Allahabad 1957; Kalupahana, D. 1.: Buddhist Philosophy. A Historical Analysis. Honolulu 1976; Lesn.v, V.: Buddhismus. Praha 1948; Thomas, E. 1.: The History of Buddhist Thought. London 1953.

Hub b u h - pojem vyjadi'ujici transcendentni moc, k niz se obraci nabozenstvi. Pi'edpoklada-li se u ni osobni povaha, miize jit 0 jednu z vice nadpi'irozenych bytosti ci jedinou, absolutne dokonalou vecnou bytost, event. personifikaci fil. i s-gicke prapi'iCiny, i'adu, obecneho principu sveta, resp. spolecnosti, piivodu a zakladu byti apod. Podle M. Bubera je to vesmirne "Ty", ktere pi'edchazi lidske "Ja", ohlasuje se mu. Rec. ekvivalentem b. je theos - odtud je odvozena -tteologie jako bohoslovi, soustavna nauka o b., Ci teodicea, coz jsou fil. pokusy 0 "ospravedlneni boha" vzhledem ke zlu ve svete. Pojeti b. se v jednotlivych nab. systemech znacne lisf. V -tmonoteismu (-tkresfanstvi, -tjudaismus, -tishim) existuje jedina, transcendentni, vsevedouci a vsemocna bytost, stvoi'itel a soudce (resp. vykupitel sveta). V -tpolyteismu (staroveka orientalni nabozenstvi, nektere hinduisticke sekty, nabozenstvi -tprirodnich narodu) existuje system vice b. - bozstev. Nabozenstvi v duchu dualismu maji pi'edstavu dobreho a zleho b. jako dvou protivnikii (persky -tzoroastrismus), resp. muzskych a zenskych bozstev (nektere hinduisticke sekty, jako napf. saktismus, jehoz pi'islusnici uctivaji bohyni Sakti erotickymi ritualy, nebo tzv. tan trismus, pohanske kulty "Velke matky" apod.). Od lat. ekvivalentu pojmu b., deus, je odvozen fil. system -tdeismu, ktery poklada b. za "neosobni prapi'icinu sveta", dnes jiz nepiisobici. Podle panteismu, nab. pi'edstavy nekterych staroi'ec., ale i novodobejsich myslitelii (napi'. B. Spinozy), je b. -trad (logos) piisobici ve svete jako jeho inteligibilni princip (Spinozovo deus sive natura = buh cili pi'iroda). Aristoteles na zaklade rozboru pohybu (jimz mysli zmenu viibec) dospiva k pfedpokladu "prvniho hybatele", tj. b.jako prvni pnCiny pohybu. Tuto ideu pfevzal Tomas Akvinskj jako hlavni ze svych peti "diikazii" bozi existence. I. Kant kritizoval ontologicke, kosmologicke a teologicke diikazy existence b. a uznaval pou-

ze diikaz moralni: lidske svedomi poukazuje k rnravnimu zakonu, danemu vyssi bytosti. R. Descartes prohlasil, ze z niceho nic nepovstava (ex nihilo nihil fit), G. W. Leibniz fekl, ze nic se nedeje bez dostatecneho duvodu. . Pod Ie rnodernich teologickych teorii jsou nab. pravdy zJevene, ale zejrn. katol. skoly uzmivaji i "pfirozenou teologii", moznost poznat existenci b. i rozumem, pfedevsim z ucelneho uspoi'adani pi'irody, ktere nemuze byt nahodne (A. Spesz, 1941). Zatimco evolucni teorie vysvetluje ucelnost jako dusledek adaptability organismii a jako dusledek boje 0 zivot, teologove tvrdi, ze b. tvonl prostfednictvim evoluce a ze "stvofil, ze veci se samy tvori". F. Engels v Anti-Diihringu napsal, ze sklon k personifikaci pi'lr. sil vytvoi'il vsude bohy, ktere skutecne poznani pi'lr. sil vyhani postupne ze vsech pozic, a tento proces je uz tak daleko, ze muze byt teor. pokladan za ukonceny. Podle R. Carnapa (1934) metafyzicke vety, vcetne vyroku 0 b., nemaji smysl ajsou to pseudovyroky. Naopak napi'. podIe W. Wundta (1906) veda vede nevyhnutelne k vii'e v b., podle M. Plancka mezi nabozenstvim a vedou neni rozpor, C. A. Hathaway tvrdi, ze pffroda sarna neni schopna se usp?i'adat atd. Reflexe pokroku pffrodovedy, pokud nebyla spoJena s dial. materialismem, nevedla nutne k -tateismu. Podle J. Ratzingera (1980) v fec. filozofii, ktera jiz znala dilema mezi "bohem viry a bohem filozofu", vedlo zamefeni logu proti -tmytu k "padu boM" a k odmytizovani bozskych mocnosti ve prospech jedineho Boha. Ki'esiansky obraz b. se podle Ratzingera opini 0 jednotu "Boha viry a Boha filozofU". Podle L. Feuerbacha vznikl obraz b. projekci idealnich vlastnosti -tcloveka (vsevedoucnost, vsemohoucnost, nesmrtelnost atd.) do fiktivni bytosti. E. Durkheim povazuje b. za symbol divinizovane -tspolecnosti, S. Freud za idealizovaneho -totce. A: god F: dieu N: Gott I: dio Lit.: Hardon, 1. A.: Gou in den Religionen der Welt. Luzern, Miinchen 1967; Schultz, H. J. ed.: Wer ist das eigentlich - Gott? MUnchen 1969; viz tet -+nabozenstvl, -+sociologie naboZenstvl.

Nak bur zan a pad u viz brainstorming b u rZ 0 a z i e - (z fro bourgeoisie = mesianstvo, obyv. mesta, odvozeno z pozdne lat. burgus =opevnene mesto) - plivodne se timto pojmem oznacovali mesfane, pozdeji vsechny majetne vrstvy, zejrn. vlastnici priimyslovych podnikii a financnici. B. je zak\. pojmem v marx. analyze -tsoci. alni stratifikace kap. spolecnosti (viz tez -ttrida delnicka a -tboj tridni). V ramci b. je casto rozlisovana tzv. velkoburZoazie a -tmaloburZoazie, nekdy i stfedni b. Kriteriem rozlisenf vrstev v ramci b. je zejm. velikost majetku a pocet namezdne pracujicich, jez jeji pi'islusnici za-

mestnavaji. V soucasne s-gii se maloburZoazif rozurni zpravidla vrstva vlastnfkii vyrobnfch prostfedkii, ktefi nezamestnavajf pracovnf sHy mimo svoji rodinu. V ramci marxismu jsou vsak vsechny vrstvy b. chapany jako spo\. sHy, ktere maji zajem na udrieni -tkapitalisrnu a ktere bojuji s del. tridou 0 charakter rozdelovanf vyprodukovane nadhodnoty. Weberovsky orientovana vetev teoretiku soc. stratifikace je chape spiSe jako pi'islusniky dvou ruznych tfid, pficemz maloburzoazie je typickym pfedstavitelem -ttridy stredni. A: bourgeoisie F: bourgeoisie N: Bourgeoisie I: borghesia Lit.: Baechler, 1.: Les origines du capitalisme. Paris 1971; Braudel. F.: Civilisation materielle, economie et capitalism, XV-XVlll siecle, 3 sv. Paris 1979; Giddens, A.: Marx, Weber and Development of Capitalism. Sociology, 4, 1970.

Sun

b u rz 0 az i e ko m p r ad 0 rsk a - (z portugal. compradre =kmotr, pi'itel) - vrstva domaci -tburioazie (zvl. obchodniku) v kolonialnich, polokoloniaInich a z nich se vyvinuvsich tzv. rozvojovych zemi (viz -t"tretl svH"), zavisla na zprostredkovavani obchodnich stykii mezi mistnim trhem a matei'skou kolonialni zemi, popi'. zahranicnim kapitalem viibec. V marxismu pojem b.k. zahrnuje nejzamoznejsi skupiny mistni, resp. -tnarodni burioazie, ktera rna spolecne zajmy se zahraniCnl burioazii a je zainteresovana na udrieni kolonialni nadvlacty, resp. na hosp. zavislosti zeme na vyspelych kap. zemich. Pati'i do nf v tomto smyslu i bankei'i a lichvai'i, velkoobchodnici i cast prumyslnfku, zavislych na kooperaci s velkymi zap. firmami. B.k. casto splyva s tradicnimi mistnimi polofeudalnimi vrstvami, reprezentujicimi domorode vladni Ci polovladni struktury. Do povectomi ces. sirsi verejnosti vstoupil pojem b.k. v 50. 1. v souvislosti s prekladem nekterych praci Mao Ce-tunga do cestiny. A: compradore bourgeoisie F: bourgeoisie compradorienne N: Kompradorenbourgeoisie I: borghesia compradora Lin

bu rzo azie na ro dni - podle marx. ideologie, z niz tento pojem pochazf, je to faze ve vyvoji -tburZoazie jako spol. -ttridy. Specifikem b.n. je, ze svoji pozici zaklacta na ovladnuti trhu v mezich urCiteho -tnaroda nebo protonar. spolecenstvi, resp. usiluje 0 to, aby z tohoto trhu vytlacila cizi, casto vyspelejsi burioazii. V prvnich fazich tzv. -tburZoazni revoluce podporuje vsechny pokusy 0 vytvoreni jednotneho nar. trhu, pozdeji, v obdobi -tim periaIismu, se stale vice a vice orientuje na rozsffenf trhu nad ramec nar. celku, a to formou polit. i hosp. expanze (vznik nadnar. kolonialnich fiSi, hosp. i polit. podmaneni hosp. slabsich statu i vlastni internacio!izace vyroby, kapitalu, 139

byti

bydleni

obchodnich spojeni). Na teto bazi dochazi take ke smireni b.n. s mocenskymi strukturami reprezentujicimi stary feudalni stat, pokud mohou byt vyuzity k uzemni i hosp. expanzi. Idea ovladnuti nar. trhu je pak modifikovana usilim o ovladnuti trhu v ramci ureiteho statu (tak tomu bylo napl'. v carskem Rusku i v Rakousko-Uhersku). V ramci mnohonarodnostnich statnich utvaru dochazi k ostremu suetu ruZllych skupin b.n., ktera neni jednolitym celkem, ale deli se na fadu vrstev, a to podle: 1. urovne podnikani (mala, stfedni a velka b.n.); 2. oboru podnikani (napf. zemedelske skupiny Ci prumyslove skupiny orientovane na tezky ei lehky prumysl, skupina obchodniho kapitalu a bankovnictvi, popf. jeste detailneji tezafske spoleenosti, cukrovarnictvi, stavebnictvi apod.); 3. zapojeni do mezinar. obchodu a mezinar. delby prace. Specif. vrstvu uvnitf b.n. pfedstavuje v marxismu tzv. --.kompradorska burzoazie, ktera mela a rna svuj analogon i uvnitl' evrop. spoleenosti (napf. na Balkane, kde zvl. v Turecku tvofila polit. i kult. vlivnou vrstvu). KaZda z techto skupin b.n. pfedstavuje v kap. spoleenosti aktualne ei potencialne samostatny vektor polit., ekon. i kult. pusobeni, s vlastni tradici, mnohdy i vlastni polit. reprezentaci. Opira se 0 specif. soc. zakladnu, 0 ruzne soc. vrstvy. A: national bourgeoisie F: bourgeoisie nationale N: Nationalbourgeoisie I: borghesia nazionale Lin

by d lis t e - misto trvaleho nebo obeasneho pobytu, chapane bud' jako --.byt, resp. domek, dum, tj. nevef., uzavfeny, oddeleny prostor obydJi, ureeny pro soukromy zivot eloveka v prostfedi uzsi Ci sirsi rodiny, nebo jako prostor obklopujici obydJi, v nemz dochazi ke kontaktum na bazi --.sousedstvi, event. jako ulice, mestskii etvri, --'obec, kraj, oblast, stat. V sirsim pojeti Ize b. charakterizovat typem --.krajiny (horskii, pfimorska aj.), prip. ekonomickymi, pfir. a soc. podminkami, kult. tradici apod. V souvislosti s povinnou --'evidenci obyvatelstva lze rozlisovat b. trvale nebo pfechodne (viz take --'obyvatelstvo bydHci, --'obyvatelstvo pfitomne). S-gicky je pojmu b. nejblizsi pojem --'domov. A: (place of) residence F: demeure, domicile N: Wohnort I: domicilio, residenza ReE

by r 0 k r a ci e - (z fec. kratos = sila, vlada a fr. vyrazu pro ufad - bureau, jenz vznikl odvozenim z nazvu latky, kterou byl ve stfedoveke Francii pokryvan stul v mistnosti, kdyz se zde mela sejit nejvyssi kralovska finaneni rada) _ termin, ktery se zaeal pouzivat kolem poloviny 18. st., a to v techto vyznamech: 1. v beznem styku a v novinarske praxi pro zdlouhavost, komplikovanost, nepfehlednost uredniho jednani z hlediska klientu; 2. v politologii pro vladu uskuteenovanou prosffednictvim jmenovanych Ufedniko, s velmi omezenou moznosti obCanu zasahovat do fizeni vel'. veci; 3. v s-gii jako snaha 0 racionalni fizeni velby die n i-forma uspokojeni jedne ze zakl. zi votnich kych organizaci spravniho i vyrobniho charakteru, coz je --'potfeb lidi, potfeby mit pI'istresi a --'soukromi. S b. je vyznarn M. Webera, ktery tema b. pojal a rozpracoval syssvazana kategorie --.domacnosti a take kategorie --'do- tematicky. Oproti jinym formam --.spravy se b. vyznaeumova. Uroven b. je soueasti komplexu indikatoru zivot- je rozhodovanim podle obecnych a neosobnich pravidel, ni urovne. Kvantitativne je charakterizovana velikosti stanovenim pevne kompetence jednotlivym urednikum, --'bytu ve vztahu k poetu osob nebo domacnosti zijicich hierarchickou strukturou rozhodovani, odbome skolenym v byte. Kvalitativne je vyjadfitelna vybavenim a polohou personalem, jenz je vzhledem k organizaci v zamestnanebytu. Uroven b. je ovsem relativni pojem, zavisly na kult. ckem pomeru. Tim vsim se b. lisi zejm. od pfedchozich kontextu i individ. pfedstavach. Byva i ukazatelem tzv. de- forem spravy a pfedstavuje podle Webera jeden ze zakl. monstrativni spotreby. Vetsinou vypovida 0 soc. statu- pfedpokladu racionalniho kap. podnikiini. DalSf vyvoj s-gie su domacnosti i 0 --.zivotnim stylu jejich elenu. Zaroven pfinesl kritiku Weberovy koncepce. R. K. Merton upozorovsem uroven i charakter b. i jejich vztah k jednotlivym nil na ritualismus b., ktery se projevuje tim, ze doddovavrstvam obyv. zavisi na konkretnich ekon. podminkach ni predpisu a pravidel se meni z pouheho prosuedku v hlavspoleenosti a na jeji bytove politice. V teto souvislosti ni cil jednani byrokrata. Odtud Mertonovo vymezeni b. vznika take tzv. --.bytova otazka. (Viz tez --.sociologie jako prostfedku, ktery se pfemenil v samoueel. Dysfunkebydleni.) ni charakter b. analyzovali ve 40. a 50. I. take P. Selznick, A: housing F: habitation N: Wohnen I: abitazione A. W. Gouldner a dalSi. S novym pohledem na b. pfisel poeatkem 60. let M. Crozier. Byrokraticky urednik neni Lit.: Emms. P.: Social Honsing. A European dilema? Bristol 1990; Whiet. podle nej pasivne formovan tlakem sve organizace, jak se W. van - Weesep. J. van eds.: Government and Housing. Developments in Seven Countries. Newbury Park 1990; Zerembka. A.: The Urban Housing domnival Weber i Merton. Ufednici naopak dovedne vyCrisis. Social. Economics, and Legal Issues and Proposals. New York 1990. uzivaji prave ty prostfedky, ktere byly zavedeny ke konKuc trole jejich einnosti. B. dokaze poskytnout ochranu a alibi vsem svym zamestnancum. Ti, kdo jsou v kontaktu by die n i d r u h e viz regionalizace, venkov 140

s realitou, nemohou rozhodovat, ti, kdo rozhoduji, nemusi se obavat kontaktu s realitou. Zablokovana komunikace je preferovana vsemi, nebot vsechny zbavuje zodpovednosti. B. neni schopna zbavit se sarna svych dysfunkci, protoze kazdou zmenu je ochotna provadet pouze byrokratickymi opaffenimi. Jestlize se Weber domnival, ze pfisne racionalni organizace pfipravi eloveka 0 jeho lidskost, pod Ie Croziera egoismus eloveka triumfuje a pfipravuje organizace 0 jejich racionalitu. Tema b. tak pfedstavuje pro s-gii urCitou vyzvu. --'Dysfunkce, --'pfemisteni cOo, samoueelnost tohoto lidskeho vytvoru pfispela v 60. 1. ke zpochybneni optimistickych pfedstav s-gie 0 moznosti programovane spoleenosti. Stinne stranky organizovaneho jednani, ktere prave b. dokumentuje zvlast nazome, vedou cast sociologu do pozice neoliberalismu, ktery pozaduje, aby pfedevsim statni sprava ziskala skromnejsi postaveni a omezila sve zasahy do zivota spoleenosti, nebot spoleenost nelze menit dekretem. Crozieruv pohled na ufedniky jako na obeti i komplice b. odpovida durazu --'interpretativni sociologie na interakeni pfistup ke spoleenosti, jenz vychazi nikoli z pozitivistickych a funkcionalistickych vnejsich formujicich tlaku, nybrz od aktivniho jedince, ktery dokaze vyuzit i tech nejvecnejsich zasad ke svym eiste osobnim cHum. Komplikovanou otiizkou je problem postaveni b. z hlediska podilu na moci. Podle R. Bendixe a R. G. Dahrendorfa je b. v modemi spoleenosti vsemocna, neni vsak schopna ureovat, jak rna byt jeji moe vyuzita. Je vzdy soueasti vladnouci ffidy, nikdy vsak sarna nevladne. Ie to typickii --'servisni tfida (termin K. Rennera). V zajmu b. je vzdy podilet se na moci tech, ktel'i moc kontroluji, i kdyz samotna b. nerozhoduje 0 tom, kdo to bude. Dahrendorfpfirovnava b. k zoldnefske armade operujici v podminkach konfliktu ffid. Je neustale v boji, je vsak nucena davat sve sily do sluzeb menicich se panu. Iednoznaene ureeni mocenske pozice b. je ztizeno tim, ze delba moci rna v jejim pfipade vyrazne kontinuitni charakter. Spieky b. splyvaji s mocenskou --'elitou, zatimco zaklad teto organizace je tvol'en bezvyznamnymi a lehce zarnenitelnymi zamestnanci. A: bureaucracy F: bureaucratie N: Biirokratie I: burocrazia Lit.: Crozier, M.: La Societe bloquee. Paris 1971; Crozier, M.: Le Phenomene bureaucratique. Paris 1964; Dahrendorf, R.: (1957) Class and Class Conflict in Industrial Society. Stanford 1959; Gouldner, A. W.: Patterns of Industrial Bureaucracy. Glencoe 1954; Menon, R. K.: Bureaucratic Structure and Personality. Social Forces 1940, c. 18; Menon, R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe 1957; Selznick. P.: TVA and the Grass Roots. Berkeley 1949; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1925.

Kel by rokracie deln i cka viz aristokracie delnicka, trida delnicka

b y r 0 k rat viz byrokracie by t - zpravidla uzavfeny soubor obytnych mistnosti a pfislusenstvi, ureeny k --.bydleni jednotlivce, rodiny i skupiny nespfiznenych lidf. Uspokojuje zakl. lidskou potfebu bydleni, tj. poskytuje pfisuesi, prosuedi pro rodinny zivot, moznost relaxace a take pocit soukromi, --'domova. B. vytvai'i nezbytnou bazi --'domacnosti pro realizaci --'zivotniho stylu v intencich dane kultury. Ziskani vlastniho b. byva vyzn. cilovou hodnotou, kvalita b. ajeho vybaveni je znamkou ureite zivotni urovne. Uzivani b. je pfip. --'prestizni spotfebou, protoze b. je take zbozim zvl. druhu, ktere je nepfemistitelne. Kolem neuspokojene potfeby b., problemu s vystavbou a situaci na trhu b. se vytvari tzv. ....bytova otazka (viz tez --'sociologie bydleni). B. je kategorii odpovidajici tzv. modemi zap. kultufe, jeho zakl. atributy rna ale jakykoliv pfibytek, pfistfesf. Jako b. muze slouzit chyse, chalupa, cely dum. A: flat, apartment F: logement, appartement N: WohDung I: appartameDto Lit.: viz -+bydleoi, -+otazka bytoV3.

Kou by ti - kategorie pouzivana k oznaeeni vseho existujiciho, jsouciho,jak materiaIni, tak duchovni povahy. Ve vyvoji til. mysleni ziskaval tento pojem ruzna specif. ureeni. U vetsiny pfedsokratovskych myslitelu bylo b. ztotozneno se "jsoucim", tj. s tim, co "jest". V tomto smyslu opozitem k pojmu b. byl pojem "nebyti", "nejsouci". Avsak pod Ie vetsiny tehdejsich myslitelu "nejsouci" proste nebylo. Pak tedy pojem b. oznaeoval uplne "vse, co jest". U PlatOna nabyva tento pojem jiz uzsiho vyznamu: skuteene b. maji jen "ideje", ktere zustavaji veene, nemenne uprostl'ed meniciho se, vznikajiciho a zanikajiciho (materiaIniho) sveta, ktery rna jen zdanlive, odvozene b. To, co dnes je, veera jeste nebylo a zitra mozna nebude, nemuze byt pravym h. Takze b. je zde spojeno s obecnym, nemennym, podstatnym. Naproti tomu Aristoteles, i kdyz pouzival tento pojem ve vice vyznamech, v zaklade jim oznaeoval to, eim vec skuteene jest,jeji "prvotni podstatu". Velmi vyzn. misto zaujima pojem b. ve filozofii Tomase Akvinskiho. Jeho jadrem je bozske b., jez propujeuje byti i vsemu ostatnimu jsoucimu a je vuei nemu ureujici. V tradieni metafyzice pfevlactalo tzv. substaneni pojeti b. jako toho, co zustava uprosued zmen stale nemenne, co je sarno subjektem, co rna smysl sarno 0 soM. Podle G. W. F. Hegela je b. pocateenim stupnem ve vyvoji absolutni ideje a i na konci jejiho vyvoje stoji absolutni duch jako konkretni, po sledni a nejvyssi pravda vseho b. Vyvoj ideje je pro Regela vyvojem pojmu, mysleni a b. v jednom, b. a mysleni u nej splyva. Kriticky vuei tomuto pojeti vystupuje L. Feuer-

141

cech

byti autenticke

bach: b. Hegelovy logiky je b. stare metafyziky, ktere pojednava 0 vsech vecech bez rozdHu, nebor podle ni se vsechny shoduji v tom, ze jsou; toto bezrozdilne b. je vsak abstraktni myslenka, myslenka bez reality, ale b. je tak ruzne, jako veci, ktere jsou. K. Marx a pfedevsim F. Engels pak pouzivaji pojem b. k odliseni od --'vedomi Ci mysleni. Engels charakterizuje b. jako to, co existuje nezavisle na vedomi a mysleni. Kategorie b. rna vyzn. lllohu ve fil. smerech orientovanych na problematiku cloveka, zejm. v --.existencialismu a ve --.fenomenologii. Zvl. misto pak zaujima v tzv. nove ontologii, ktera se formuje phblizne od pocatku 20. st. jako reakce na stale vyraznejsi subjektivizaci filozofie v teto dobe. Jeji hlavni pfedstavitel N. Hartmann rozliSuje dva zpusoby b.: realne a idealni. Realne b. je rozdeleno do 4 vrstev: fyzicko-materialni, organicke, dusevni a duchovni. Idealni b. Ize charakterizovat jako b. matem. objekru, vztahu, hodnot, abstraktnich pods tat atd. A: being, existence F: etre N: Dasein I: essere

a rozporuplnosti. V soucasne filozofii se pouziva spiSe pojem Iidske byti, ktere je zpravidla chiipano jako vedome i jako "socialni", tj. spol. podminene. Jednotlive fil. smery a proudy spati'uji specifiku tohoto byti ruzne, v zavislosti na sve orientaci. Problematika "lidskeho byti" byla i ustfednim tematem svet. fil. kongresu v Brightonu r. 1988 (Philospophy of Human Being). A: social being F: etre social N: Gesellschaftliches Sein I: essere sociale, divenire sociale Lit.: Marx, K. - Engels, F.: Nemecka ideologie. Spisy, sv. 3. Praha 1956; Wetter, G. A.: Dialectical Materialism. London 1958; Wiatr, 1.: Spolecnost. Praha 1968.

Cech

bytost socialni viz socializace

Lit.: Aristoteles: Metafyzika. Praha 1946; Hartmann, N.: Nove cesty ontologie. Bratislava 1976; Hegel, G. W. F.: Logika; Tatarkiewicz. W.: Historia Filozofii. Warszawa 1967.

Cech

byti au ten ticke viz identita b y t i Ii d s k e viz byti spolecenske by ti s pol e c ens k e - kategorie pouzivana pi'evazne v marx. filozofii, kde rna fundamentalni vyznam. Podobne jako --.byti je v teto filozofii vysvetleno vzhledem k --'vedomi, je zde i b.s. vymezeno v zasade vztahem ke --'spolecenskemu vedomi: jako prvotni, urcujici, objektivne realne, na vedomi nezavisle materialni byti. v ucebnicovem vykladu --'historickeho materialismu, jehoz autorem je zi'ejme J. V. Stalin, je b.s. charakterizovano jako "aplikace" vztahu byti a vedomi na spol. problematiku, coz vychazi z pojeti celeho hist. materialismu jako "aplikace" --'dialektickeho materialismu na spolecnost aspol. procesy (1. V. Stalin: Otdzky leninismu). Toto pojeti odporuje mj. i realnemu vyvoji marx. filozofie. Podle K. Marxe je b.s. oblasti materialniho zivota aspol. vztahy vznikaji ph jeho reprodukci. V pozdejsi dobe (jeste za zivota Marxova) doslo k jistemu redukcionismu, podle nejz b.s. bylo pojimana jako "vyrobni proces" a vztahy v nem vznikajici. Proti tomuto redukcionismu se v poslednich letech sveho zivota ohrazoval F. Engels (1894). Bezne byly v marx. filozofii analogie mezi kategoriemi b.s. aspol. vedomi na jedne strane a mater. zakladnou a ideol. nadstavbou na strane druhe. Na to zi'ejme reaguje A. Gramsci pojmem "historickeho bloku" jako jednoty zakladny a celeho komplexu nadstaveb, ktery je tfeba studovat v cele jeho komplexnosti

142

Camelot projekt - vyzn. projekt z pocatku 60. I., ktery vznikl z iniciativy Special Operations Research Office am. armady a na nemz se dnes jiz temer ucebnicove demonstruje moznost manipulativniho zneuziti s-gickeho vedeni. Cilem projektu bylo ziskat prominentni am. i jine vedce pro plano vane vyzkumy v Lat. Americe, zamefene na: 1. vypracovani procedur vzniku obCanskYch valek v jednotlivych latinskoam. zemich; 2. tvorbu programu efektivniho ovlivnovani podminek vzniku a prubehu mozne obcanske valky; 3. pi'ipravu a sber informaci pro potfeby vladnich a vojenskych organu techto zemi. Po rozsahle diskusi a vasnivem odmitnuti projektu ze strany levicovych, radikalnich, ale i liberalnich sociologu byl c.p. nakonec odmitnut take am. Kongresem. A: Camelot project F: projet Camelot N: Camelot Projekt I: Camelot projekt

Lit.: Horowitz, I. L. ed.: The Rise and Fall of Project Camelot. Studies in the Relationship between Social Science and Practical Politics. London 1967.

Pet cas est u d y - v ces. s-gii tez pfipadova stu die (doslovny pi'eklad z anglictiny) - byva povazovana za vyzk. pi'istup, zpusob s-gicke analyzy, spec. s-gickou metodu, za synonymum monografie nebo --'monograficke pro~edury. Po?statou c.S. je koncentrace na jeden soc. objekt, ~ednu soc. jednotku, kterou nahlizi, sleduje a zpracovava jako celek ze vsech s-gicky relevantnich aspektu. Touto jedn.otkou neboli pfipadem muze byt typicky i specif. jednothvec, rodina, jina instituce, pracovni nebo zajmova skupina, organizace, lokalni komunita, etnicka skupina ci jiny t~p pi'irozene skupiny, pfip. i hist. udalost. c.s. pati'i k nejstarsimu zpusobu empir. studia soc, jevu. Za jeji prototyp byvaji vydavany podrobne hist. popisy etnickych sku pin a niirodu. Systematicky tento zpusob pouzil Udajne jako prvni F. P. G. Le Play ph zkoumani --'rodiny s pomoci statist. a typologicke metody (duraz polozil na sledovani rodinnych ucru). Tradicne se jako pi'iklad c.s. uvadi vyzk. prace W. 1. Thomase a F. W. Znanieckiho: The Polish Peasant in Europe and America (1918). Smyslem teto i dalsich c.s. byl nejen podrobny popis a pochopenijednoho konkretniho pi'ipadu, ale i --.komparace pl'ipadu podobnych, resp. pi'ipadu stejneho i'adu. Pi'ipad byva studovan jako nositel kolekt. hodnot, postoju, aspiraci, jako struktura soc. pozic, profesi; pozomost je venovana i vyliceni celkove soc. situace, atmosfery, dulezitych udalosti, pi'ip. hist. vyvoje, kult. tradic, zvyku, vztaM navenek (kjinym skupinam, kulturam apod.). Nejbeznejsimi c.s. jsou tzv. --'komunitni studie (viz tez --'Middletown). Pro c.s. je charakteristicka kombinace nejruznejsich technik sberu informaci, tradicne vsak byla preferovana --'analyza dokumentu (zejm. hist. pramenu, ale i statistik, osobnich dopisu, ul'ednich zaznamu atd.) ve spojeni s --'pfimym pozorovanim zivota v dane komunite, pi'ip. s --'interview. V soucasne dobe vyuzivaji c.s. zvukove a vizualni zaznamy (fotografie, filmy, magnetofonove zaznamy, video snimky). Pro c.S. jsou vhodne spiSe kval. metody a techniky nez metody statist., i kdyz i ty jsou v mensi mii'e pouzivany. V historii s-gie byla c.s. stavena do protikladu k tzv. extenzivni, resp. statist. procedui'e a byly ji vytykany male moznosti generalizace a nebezpeci subjektivizace. Dnes je tento spor jiz mrtvy a c.s. se casto pouziva k doplneni statist. seti'eni nebo k hied ani novych hypotez, smeru setfeni. A: case study F: etude de cas N: Einzelfallstudie I: case study Lit.: viz -+metody socio\ogicke.

Vod

c e c h - organizace sdruzujici i'emeslniky stejneho oboru ve meste. Ruzne formy zivnostenskych sdruzeni se objevovaly napi'. jiz ve starem Rime, za obdobi vzniku c. je ale obvykle povazovan konec 13. st. a pocatek 14. st. Vlastni proces vzniku c. v ces. mestech neni doposud zcela uspokojive objasnen. Pi'evazuje nazor (napi'. u Z. Wintera), ze se c. vyvinuly z nab. --'bratrstev, ktera mela zpocatku pi'evazne charitativni funkci (podpora vdov a sirotku, vypravovani pohr'bu apod.). Po postupne pi'emene v c. bylajejich cHern ochrana zajmu provozovatelu urciteho --.remesla. B. Mendl naopak pi'edpoklada, ze vznik c. mohla iniciovat mesta, ktera mela zajem na usnadneni dozoru, snazsim vybirani dani a plneni vojenskych povinnosti l'emeslniky usedlymi ve meste. Hlavni funkci c. (jak to vyplyva z dochovanych staturu) byla ochrana pi'ed cizi konkurenci, uprava vniti'ni organizace a zivota i'emesla, l'izeni nakupu surovin a odbytu vyrobku a take dohled nad jejich jakosti. Krome toho cechUm zustavaly i funkce charitativni a nab. VIS. st. si zacali sve vlastni organizace (tzv. mensi pol'adky) vytvai'et i i'emeslnicti tovarysi. C. a podobna sdruzeni i'emeslniku byla rozsii'ena ve vetSine evrop. zemi. V cele c. staval cechrnistr s nekolika starsirni (jejich pocet zpravidla zavisel na poctu clenu c.), ti i'idili v duchu schvalenych zasad zivot uvnitf c., zastupovaii c. ph jednani s organy mestske spravy a vykonavali i odborny dozor nad remeslem (napi'. v dobe trhu). Cechmistl'i byli puvodne vybirani organy mestske spravy, ale v prubehu 14. a pocatkem 15. st. ziskaly nektere c. pravo vlastni volby cechmistra. Polit. ambice silici u bohatnouci vrstvy mestskych remeslniku byly pi'icinou konfliktu s mestskym patriciatem a posleze i s panovnikem. Ucast c. na mestske sprave a v politice se rozhodl regulovat v ces. zemich Karel IV., ktery sdruzovani remeslniku v nekterych mestech docasne zakazal. Po zdolani odporu ces. stavu proti Habsburkum v r. 1547 musely c. neposlusnych mest odevzdat vsechny majestaty a --'privilegia ajejich cinnost byla pozastavena. S pokracujicim rozvojem vyroby se c. se svou tendenci uchovavat tradicni formy prace i organizace stavaly brzdou vyvoje a jejich vyznam klesal. Nepi'ehledna soustava ruznych cechovnich pi'edpisu, nal'izeni a zakazu byla postupne omezovana ruznymi vladnimi nal'izenimi. Definitivni konec cechovniho zi'izeni v ces. zemich pi'inesl rok 1859 (na Slovensku 1872), kdy novy zivnostensky i'ad zavedl uplnou svobodu i'emesel a zivnosti. Ze s-gickeho hlediska byly c. spec. ~rg. strukturou, ktera vznikala jako dusledek zvysujici se --'profesionaiizace a pro ochranu zajmu specializovanych skupin nositelu urcite profese a ktera tendovala k soc. uzavi'enosti. Prvky takove org. struktury Ize nalezt v modernich profesionalnich sdruzenich.

143

centralismus demokraticky

cejch diskaje vztah c. a c. pojiman ruznym zpusobem. Atomismus uznava existenci dale nedelitelnych prvkii hmoty a pfipouSt! tedy objekty, ktere jsou jenom castmi. Toto poLit.: Divis. 1.: Prazske cechy. Praha 1992; Mendl. B.: Vyvoj remesel a objeti je v rozporu s poznatky fyziky, podle nichz zasadne chodu v Mestech Prazskych. Praha 1947; Winter. Z: Dejiny remesel a obneexistuji "posledni" slozky hmoty. -tMechanicismus chodu v Cechach v XIV. a XV. stoleti. Praha 1906. Man pfedpoklada, ze celek je pine postizitelny souhmem svych casU a ze je proto na ne redukovateiny. Naproti tomu -thoc ej c h - (z nem. Zeichen = znacka) - puvodne dobfe vilismus pfisuzuje celku vlastnosti, ktere nepfislusi ani jeditelne, nesmazateine, nezamenitelne a nezmenitelne oznaho castem, ani jejich pouhe agregaci. Specificnost celku ceni vlastnictvi majetku, pfedmetu, zvifete nebo cloveka je dana struktumimi vztahy mezi jeho castmi i jejich vza(otroka), ve stfedoveku forma trestu za krimimilni delikty jemnou interakci. Kriteria, podle nichz by bylo mozno roz(zejm. knldez, zneucteni, smilstvo, cizolozstvi), spocivalis it organicky celek od pouheho agregatu casU, nebyla zajiei ve vef. -tstigmatizaci, spojene opet s neodstranitelUrn konkretne a explicitne stanovena. Uvaime jenom rozdil nym znamenim (vypalenim znacky do Iidskeho tela, odmezi dvema celky: lesem, ktery neni jenom agregatem jedfiznutim ucha, nosu, jazyka apod.). V soucasne dobe jde notlivych stromu, a hromadou pisku, kterou lze povaiovat o synonym urn negativniho -tlabellingu, ktery rna podoza agregM jednotIivych zmicek (ale i v tomto pi'ipade, jak bu vel'. odsouzeni, zejm. prostfednictvim hromadnych sdeje znamo jiz z antiky, nelze jednoznacne nci, kolik zmilovacich prostfedku (viz -tpranyrovani, -tostuda vecekjiz vytvan hromadu). Analogicky rozdilje mezi -tsporejna), ale i ve 20. st. v tzv. civilizovanych spolecnostech lecnosti a pouhym statist. souborem osob, z cehoz vyplyse lze setkat s napodobou stfedovekeho c. (napf. oznaceva jeden z problemu s-gickeho empir. zkoumani: sumarizaei ni Zidu sestieipou hvezdou v zemich pod nacistickou konznaku (vlastnosti) jednotlivcu nevznika adekvMni popis trolou, oznacovani veziiii v koncentracnich taborech podspolecnosti. DalSim problemem je, kdy pfestava byt ceiek Ie typu deliktii apod.). Zajistou analogii s c.lze povaiovat celkem, odstranujeme-li postupne nektere z jeho cast!, napi'. napi'. tradicni odevy (kroje), typicke ucesy, viditelne rasokdy se automobil stava vrakem nebo kdy pi'estava fungove rysy apod. - pokud jsou v dane spolecnosti asociovany vat skupina po redukci svych clenu. Vztah c. a c. je dale s vyrazne negativnim hodnocenim. C. umoznuje snadne podminen tim, zda celek obsahuje konecny nebo nekorozpoznani nezadoucich, deviantnich, pnp. nepfMelskych necny pocet prvku. Pouze pro konecny pocet prvku plati ci domnele nepfMelskych zivlu, sousti'eduje na ne pozorstary metodol. postulM, ze celek je vetsi nez jeho casti. nost vei'ejnosti, vystavuje je nebezpeci pogromu, cini z nich Marne-Ii co Cinit s celky, ktere obsahuji nekonecne mnoho potencialni -tobetni beranky. V jistem smyslu je c. pfedprvku (napf. s mnozinou vsech celych cisel), pak jejich pokladem segregace a -tostrakismu. I kdyz jde v zasapodmnoziny (napi'. mnozina sudych celych cisel) maji stejde 0 zcela nehumanni formu manipulace vel'. minenim, nou mohutnost; v tomto pi'ipade se tedy cast rovna svemu stale se ve vefejnosti rUznych zemi (kultur) vyskytuji tencelku. dence aplikovat metodu c. na spec. pnpady (napf. dnes cast A: whole and part F: ensemble et part N: der Teil und vei'ejnosti pozaduje ocejchovani nemocnych AIDS). V atdas Ganze I: insieme e parte mosfefe spol. zmeny ovsem muze nastat situace, kdy se urcity c. stane pozitivnim labellingem, resp. vyznamena- Lit.: Lange. 0.: Celek a vyvoj ve svetle kybemetiky. Praha 1966. Ber nim a duvodem pro poskytovani -tverejnych poct. Naopak obddene pocty a vyznamenani se mohou casem stat c eli bat - (z lat. coelebs = svobodny) - ustanoveni eirc. (napi'. tetovani SS). kevniho zakona, ktere nedovoluje -tduchovenstvu fimA: stigma, brand F: marque, signe N: Eichstempel skokatol. eirkve pocinaje diakonem ozenit se. Ve vych. I: marchio,marca a pravoslavnych cirkvfch toto ustanoveni pIaU jen pro Lin biskupy; knezfm je dovolen snatek pi'ed vysvecenfm. C. celek a cast - korelativni pojmy postihujici vztah mno- zachovavajf i buddhistiCti mnisi a duchovnf dalSich nehny a prvku, mnoziny a podmnoziny, systemu a sub- kfesianskych nabozenstvL Praxi vseobecneho knezskeho systemu, organizace a jejich slozek. Zpusobem zkoumani c. prosadila fimskokatol. cirkev, po diskusich trvajfcich je dana urciffi hierarchie objektii, ktere jsou vzhledem k niz- temef 800 1. (zhruba od snemu v hispanske Elvife po r. 300 si urovni celky a vzhledem k vyssi urovni castmi. Napf. az k druhemu lateranskemu snemu v r. 1139), jako vyraz pracovni skupina je vzhledem k jednotlivym clenum cel- vylucnosti kneZskeho Ufadu, snahy 0 posileni mravnf kern, zarovei'i je ale casU org. struktury podniku. Z fil. hle- integrity -tknezi a kontinuity eirkevniho vlastnictvi. Za-

A: guild F: corporations, corps de metier N: Zunft I: corporazione

144

vedeni c. se ve sve dobe nesetkalo s jednoznacne pozitivni odezvou. Znovu jej ale kodifikoval tridentsky koncil r. 1563. Odlisne praktikovani C. je jednim z dulezitych znaku nekterych specif. proudu ki'estanstvi. V protestantskych cirkvich povinnost c. neexistuje. I uvnitf fimskokatol. eirkve sili opozicni proudy vuCi c., nesetkavaji se vsak dosud s pozitivni odezvou Vatikanu. Papd Jan Pavel II. zdurazi'iuje nedotknutelnost c. jako nezastupitelne formy rezignace na "otcovstvi telesne" ve jmenu "otcovstvi duchovniho". A: celibacy F: celibat N: Zolibat I: celibato Lit: Baeleus. M.: Die Klerikele in der Gesetzgeburg der Kirche. Eine rechlSgeschichtliche Untersuchung von den tufangen bis zum Jahre 1139. 1968; Deuzler, G.: Das Papsttiirn und der Amts - Ztilibat, 2 sv. 1973. 1976; Dams, N.: Vom Linn des Ztilibat. 1953; Kotting. B.: Der Zolibat in der alten Kirche. 1970.

Sek c e n a - specif. forma smenne hodnoty, tj. kvant. pomeru, ve kterem se urcite zbozi smenuje za jine. Protoze se c. tvofi na -ttrhu, je teorie c. zaroven analyzou a teoril trhu. Pro vytvoi'eni c. musi byt splneny 3 podminky: 1. zbozi musi slouzit k uspokojovani subjektivnich potfeb; 2. zbozi musi byt v ekon. smyslu omezenym statkem; 3. zbozi se potencialne musi stat pfedmetem smeny. V ekon. teorii se vyskytovaly 2 teorie hodnoty, ktere hraly rozhodujiei roli pro teorii vzniku cen: 1. objektivisticka teorie hodnoty jako hodnoty pracovni sHy (A. Smith, D. Ricardo a zvl. K. Marx), podle nfz cena osciluje kolem prumeme, v dane spolecnosti nutne, do vyrobku vlozene prace a je nezavisla na mitne hodnote; hodnota zbozi je vlastne urcena naklady na jeho vyrobu; 2. subjektivisticka teorie tzv. rakouske skoly meznlho uzitku (c. Menger), podle niz se jako mezni uzitek oznacuje uzitek, ktery prameni z naposled ziskane jednotky urciteho zbozf, neni to zpravidla zadna konstantni velicina a rozhodujiei pro hodnotu a smennou hodnotu (c.) jsou individ. preference tech, kten zbozi pouzivaji (viz -tteorie mezniho uzitku). V ekonomii se c. zkouma v zavislosti na tdnich formach. Rovnovazna c. je ta, za kterou se obchoduje v pnpade rovnosti nabidky a poptavky. c., ktera vznika na trhu pfi aktualnim vztahu nabidky a poptavky, je c. tdnL Tato c. plni nekolik vyzn. funkei: a) je centraInim koordinujieim mechanismemjednotlivych ekon. planu, b) s jeji pomoei vznikaji informace (signaIy) 0 relativni vzacnosti urciteho statku (zmena c. ukazuje okamzite zmeny v preferenci a ve stupni vzacnosti a umoznuje pfizpusobeni nabidky a poptavky), c) prostfednictvim c. jsou vzacne statky rozdelovany, pficemz jsou pfednostne uspokojovany potfeby tech, ktefi jsou ochotni danou c. zaplatit, coz zavisi jednak na jejich individ. preferenci, jednak na jejich kupni sHe (c. slouzi jako

orientacni bod pro preference i uvnitf ekon. jednotek, napf. domacnosti), d) na strane nabidky slouzi c. k vyfazeni neefektivnich producentu (tj. tech, jejichz naklady jsou vyssi, nd je trzni c.) z konkurence, c. konkurence nuti producenty k volbe takove alternativy, ktera je nakladove nejvyhodnejsi, e) c. hraji vyzn. alokacni funkci v trzni ekonomice, zvl. v pouzivani faktorU produkce, fesi problem, co, kolik, kdo, kdy a kde produkovat. C. ukonceni Cinnosti v teorii firmy je c., pfi ktere firma pokryje pouze variabilni niliady na vyrobu (ztrata firmy se tedy rovna jejim fixnfm nakladum). C. vyrovnani je pro firmu takova c., ktera pokryva vsechny naklady. C. diskriminace je situace, kdy firma stanovi ruzne c. pro stejny vyrobek pro ruzne kupujicL Tzv. cenova valka pfedstavuje situaci, kdy kaida konkurujiei fIrma stanovuje nasi cenu, nez je cena konkurenta, a to obvykle bez ohledu na to, zda c. pokryje naklady. Pro s-gicky vyzkum je c. vyzn. faktorem zvl. v souvislosti s tzv. PreisbewuBtsein, cozjsou vsechny manifestovane nebo nemanifestovane zpusoby chovani kupujieich, ovlivnujici jejich rozhodovani. Zajem o ceny vytvai'i subjektivne poti'ebu cenovych informaei a jejich pouzivani pfi koupi urCiteho zbozi. Pfitom je tfeba brat v uvahu nikoliv pouze potfebu konzumovat, ale i pfanf, ktera vychazejf z potfeb soc. prestize, z rolovych ocekavani apod. Protikladne pusobi snaha 0 zmenseni ekon. tlaku. Zajem 0 c. je nezfidka v protikladu k zajmu 0 kvalitu zbozL Zda je ve spolecnosti pfevladajici duraz na kvalitu nebo na c., je urcovano stavem spo!. vedomL V soucasne dobe lze v zap. zernich pozorovat opetovny rust zajmu 0 c., ktery uzce souvisf s hodnocenfm c., jez je kognitivnim procesem vnimani a zpracovani informace, ktera je v c. obsazena. A: price F: prix N: Preis, I: costo, prezzo Lit.: Mertlik, P. - Rusmichavd, L. - Soukup, J.: Ovod do obecne ekonomie. Praha 1991; Samuelson, P. A. -Nardhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kern, Bay c ens u s viz scitani lidu centralismus demokraticky - (z lat. centralis, od fec. kontron = bod uprostred kruhu) - v polit. teorii a ideologii -tmarxismu-Ieninismu zakl. princip rizeni spolecnosti, vystavby a cinnosti kom. strany, social. statu a spo!. organizaci, spocfvajicf v kombinaci centralniho fizeni a zavaznosti rozhodnuti usti'edniho vedeni najedne strane a tzv. iniciativy pracujicich a jejich aktivity na strane druhe. C.d. jako nejdulezitejsi zasada org. vystavby a cinnosti kom. strany znamena, ze: 1. vsechny vedouei organy jsou voleny zdola nahoru; 2. volene organy skladaji ucty ze sve cinnosti organizaeim, ktere je volily, a vys145

cirkulace elit

centralita

sim organum; 3. mensina se disciplinovane podfizuje vetsine; 4. rozhodnuti a usneseni vyssich organu jsou zavazna pro organy niiSi. Za zakl. dilo pojednavajici 0 principech c.d. je pokladana Leninova kniha Krok vpfed, dva kroky vzad (1904). V praxi tzv. -+realneho socialismu byly prvni dYe zasady c.d., vyjadfujici demokr. dimenzi, potlaceny ve prospech zasad vyjadi'ujicich centralni fizeni a kontrolu. C.d. je pfikladem spojeni dvou obsahove nesluCitelnych pojmu a v praxi kom. reZimii hral pfedevsim roli pozitivniho ideo!. -+Iabellingu. A: democratic centralism F: centralisme democratique N: demokratische Zentralismus I: centralismo democratico Mil c e n t r a lit a - postaveni -+individua v komunikacni struktufe (siti) -+male skupiny. Pojem c. a zak!. zpusoby mereni c. jednotlivych pozic zavedl A. Bavelas v r. 1950 a rozpracovala je J. Kleinovd. Podle Bavelase je c. podil mezi souctem vsech vzdalenosti mezi vsemi cleny skupiny a souctem vsech vzdalenosti daneho clena skupiny od vsech ostatnich clenii. C. pozice zavisi na tvaru komunikacni site a na umisteni v siti. Z vysokeho indexu (sk6re) c. Ize jen castecne usuzovat na celkove vi'ldci postaveni individua ve skupine, rozhodne vsak lze potvrdit jeho rozhodujici postaveni v systemu pi'enosu informaci. A: centrality F: centralite N: Zentralitat I: centralita Lit.: Bavelas, A.: (1950) Communication Patterns in Task-Oriented Groups. In: Cartwright, D. - Zanders, A. eds.: Group Dynamics. New York 1968.

Pet c e n t r a liz ace viz procesy socialne ekologicke c e n t rum ape r i fer i e viz civilizace, difuzionismus, oblast kulturni, prostor socialni, sociologie moci C e r cl e soc i a I - fr. vyraz znamenajici doslova Socidln{ krouiek, col. byla organizace pfedstavitelii demokr. inteligence vedena N. de Bonnevillem a C. Fauchetem, ktery jako jeden z prvnich kritizoval formalni pojeti rovnosti zakotvene v zakonech a vyhlasenich fro revoluce. Pol.adoval omezeni velkych majetku, rovne rozdeleni piidy a pravo na praci pro vsechny praceschopne obcany. Najeho kritiku navazovali tzv. zbesili a dalSi pfedstaviteJe fro utop. komunismu a utop. socialismu. A: Circle social, Social Circle F: Cercle social N: Circle social I: Circolo sociale Lit.: Dalin, V. M.: Babeuf und der "Cercle social". Studien der Revolution. Berlin 1969.

Lin 146

c e s a r 0 pap ism u s viz cirkev, duchovenstvo, monarchie, ortodoxie, pravoslavi, teokracie Cikani viz Romove circulus vitiosus viz dukaz circum cellioni viz hereze cirkev - (z fec. kyriakon = vec nalel.ejici Bohu, lat. ecc1esia =shromazdeni) - v piivodnim sekulamim smyslu shromal.deni obcanii fidicich obecne zalel.itosti. Podle Stareho zdkona je to shromal.deni Izraelitu uprostfed nab. odlisneho prostfedi, pozdeji pro ki'estany (v pfime navaznosti) je to: a) shromal.deni vsech veficich v jedne lokalite (mistni c.), b) souhrn veskerych ki'estanujako Mu mystickeho tela, jehol. hlavou je Kristus (obecna c., ktera ziismva v ruznych ki'estanskych smerech), c) samostatna org. jednotka, ohranicena konfesne nebo uzemne (takove c. vznikly proto, l.e nebyla uddena institucni jednota ki'estanstva). Dnes je c. chapana jako vetsi komunita veficich s yYraznymi prvky -+instituce, ktera je nositelem a interpretem nab. -+dogmatu, zajistuje nab. -+ritualy, upravuje normy nab. l.ivota a provadi specif. typo -+socialni kontroly - at jil. moci a rozhodnutim knezske hierarchie (v fimskem -+katolicismu), nebo snemovni uradou za ucasti laickych reprezentantii (v -+protestantismu). Charakter c., vcetne jejiho vztahu ke statu, zavisi na povaze pnslusne verouky. Veskere ki'estanske cirkve ale odvozuji svuj puvod od tzv, prvotni cirkve. Osobne ji mel zalol.it Jeifs Kristus a kontinualne na nej navazali apostolove. Postupne rozvetvene c. deli dnes nejcasteji citovany kato!' pl'istup na: 1. cirkve s "apostolskou posloupnosti" (s domnele nepferusenou linii pl'edavani biskupske jurisdikce od doby 12 apostolu dodnes), mezi nel. patfi cirkev rimskokatolicka a cirkev reckokatolicka, c. pravoslavna, c. starokato!. a dalSi mene zname; 2. ostatni ki'estanske c., k niml. patfi vsechny protestantske denominace (napf. Ceskobratrskd cirkev evangelickd, metodiste, adventiste, Cfrkey ceskoslovenskd husitskd aj.). Clenem ki'estanske c. se stava kal.da osoba, ktera podstoupi obi'ad -+krtu. Ten rna otevrit ucast nejen na svetskem l.ivote cirkevniho spolecenstvi, ale take na nadpfuozenem l.ivote c. jako "tela Kristova", prostredkujicim vztah mezi -+Bohem a clovekem. Clenove c. jsou spojeni spolecnym cilem (kterym je "kralovstvi Bol.i", obecnost slul.by a "spaseni") i spolecnymi povinnostmi a vysadami. Mezi zak!. povinnosti clena c. pam dodrl.ovani -+dekalogu a nekterych ritualu (napr. ucast na -+bohosluzbe). Nejvice clenii rna pravdepodobne c. nmskokato!. Je typem soc. instituce se vzorovym vniti'nim hierarchickym uspoi'adanim, postavenem na -+duchovenstvu, na jeho

dominantnich soc. rolich (viz tel. -+hierarchie cirkevni). Jeji org. struktura aplikuje principy patemalismu. Uznavanou hlavou je rimsky -+papez. Tato c. je nezavisla na statnich a spo!. zrizenich. Jako znamku sve pravosti uvadi od 16. st. (tj. od pocatku reform ace) tyto 4 vlastnosti: a) jednotu (vnitfui ucelenost, pocetni pi'evahu, pfekonani etnickych a rasovych rozdilii), b) obecnost (uplnost zjevenych pravd, celosvet. rozsifeni, vylouceni jakekoliv izolace, neomezenost casoveho trvani), c) svatost (bol.i piivod a zasveceni Bohu), d) apostolskost (nepferusenou "apostolskou posloupnost", materialni i duchovni). Kato!. c. mela velky a specif. vyznam ve sti'edoveku, kdy se nedistancoval a od po lit. deni. Al. do reformace byl katolicismus vetSinou statnim nabol.enstvim a cirkevni duchovenstvo bylo jednim ze 3 zakl. spo!. -+stavn. V soucasne dobe vystupuje do popredi charitativni cinnost kato!. c. (viz --+charita). Jednim ze zak!. duvodii ustaveni c. pravoslavne by10 to, l.e yYch. cast c. neuznala narok l'imskeho patriarchy na prvenstvi v cele c. (viz tel. -+schizma). Uloha hlavy c. byla v -+pravoslavi sverena panovnikovi pnslusneho statu, a tak vznikla forma vlady spojujici svetskou a cirkevni moc, tzv. cesaropapismus (rus. pravoslavny klerus byl podrizen carovi). Temer vsechny protestantske c. vznikly jako pokus 0 ozdraveni katol. c. ProtestantSti reformatofi odmitli pravni moc institucni c. nad vencim a polol.ili duraz na jeho -+svedomi. Hlasaji, l.e c. prosti'edkuje vztah mezi clovekem a Bohem svym zvestovanim, ale musi ponechat i volny prostor, v neml. se tento vztah realizuje. Roli prosti'ednika, casem presunutou na "namestka na zemi", opet pi'iznali Kristu, v jistem slova smyslu vylucne: jedine on je v pravem slova smyslu -+knezem (v pi'enesenem smyslu jsou knezi vsichni verici). Z toho vyplynulo pl'ehodnoceni role duchovenstva, jehol. (iloha nekonci, protol.e cirkevni funkce je ti'eba vykonavat podle i'lidu, ustanovenymi kvalifikovanymi osobami, pozbyva vsak charakteru "nadprirozeneho stavu" s ostrym odlisenim od laikii. Dusledkem bylo take zmenseni vnejsi moci c., zjednoduseni ritualnich forem, zmenseni vyznamu -+zpovedi aj. Krajnim dusledkern techto zmen je J. Calv(novo uceni 0 -+predestinaci. Protestantskych c. vzniklo velke mnol.stvi, nektere jsou lokalizovany mistne, jine casove. Jako synonymum zvl. pro mensi c. se poul.iva pojem -+denominace. Bel.ne byva pojem c. smesovan s pojmem -+nabozenstvl. Ale nabol.enstvi, v nichl. neexistuje hierarchicka org. struktura ajine vyrazne institucionalni znaky, nemaji c. Pojem c. se nekryje ani s pojmem nab. organizace, i kdyl. c. je urcitym typem nab. organizace. Rovnel. se nekryje s pojmem -+sektao Uvniti' c. mohou vznikat sekty, ktere jsou chap any jako urcite deviace, a pi'islusna c. vetSinou vyviji tlak na jejich zruseni. Nekdy se sekta casem vyvine v samostatnou c.

Snahy 0 vetSi identifikaci vericich s c. se dnes projevuji v tzv. vnitmi -+evangelizaci. Problem diferenciace nab. organizaci je tradicnim s-gickym tematem. Max Weber se zabyval rozdilem mezi cirkvi a sektou (zdiirazi\.oval akt vlastni vule spojeny s ucasti v sekte na rozdil od pi'islusnosti k cirkvi, vznikajici vets inou po narozeni, bez vlastni ville), E. Troeltsch vypracoval typologii nab. organizaci vcetne cfrkvi (viz -+sociologie nabozenstvi), R. Niebuhr studoval pi'emenu sekt v cirkve. Nejnovejsi, zejm. am. s-gicke studie se zabyvaji zmenou tradicnich podob cirkvi, jejich adaptaci "modern imu svetu" (J. Beckford, 1970, 1984; R. P. Scherer, 1980; 1. Seidler a K. Mayer, 1989 aj.). Tyto otazky jsou take zkoumany v souvislosti se studiem novodobych -+nabozenskych hnuti. A: church F: Eglise N: Kirche I: Chiesa Lit.: Etzioni, A.: The Active Society. New York 1968; Boult, T. F.: The Sociology of Religion. New York 1958; Kadlec, J.: Dejiny katolicke cirkve,3 sv. Olomouc 1993; KubaUk, J.: Ki'esianske cirkve v naSi vlasti. Bmo 1987; Kupisch, K.: Kirchen geschichte, 5 sv. Stuttgart 1983-1986; Molnar, A. - SmoUk, J. eds.: Cirkev ve svete. Praha 1977; Robertson, R.: The Sociological Interpretation of Religion. Oxford 1970; Troeltsch, E.: The Social Teachings of the Christian Churches. New York 1961.

Sek, Vod cirkev autokefalni viz pravoslavi ci r k e V kat 0 Ii c k a viz anglikanismus, hereze, hierarchie cirkevni cir key ortodoxni viz ortodoxie ci r k e v fe c k 0 kat 0 Ii c k a viz cirkev, katolicismus, kresfanstvi, pravoslavi cirkev fimskokatolicka viz cirkev, duchovenstvo, encykliky papezske, farnost, katolicismus, knez, kresfanstvi, nauka cirkve socialni, papez c irk u I ace e I it - (z lat. cirkulus = kruh, kroul.ek; fro elite = vykvet) - termin, ktery zavedl V. Pareto v r. 1903 pro posloupnost a stfidanf privilegovanych -+meoSin neboIi -+elit, ktere se vytvareji, bojuji 0 moe, dostavaji se k -+moci a pote prochazeji obdobim upadku a jsou nahrazeny jinymi mensinami. Pareto povaZoval ten to proces zajeden z nejdulel.itejsich jevu historie lids tva. Napsal, l.e dejiny jsou hi'bitovem aristokracii, a na jinem mfste, l.e dejiny lidskych spolecnostijsou z velke casti dejinami stfidani aristokracii (viz -+stav urozenych, -+slechta). K c.e. dochazi podle Pareta ze 3 diivodu: 1. vetSina aristokratu pati'i k aristokracii vojenske, ktera hyne v bojich; 2. behem nekolika generaci ztraci vllidnouci aristokracie svou vitalitu a schopnost pouZlt sHu, potomci tech, kten vybojovali moe, vyul.ivaji tuto privilegovanou pozici a zacinaji u nich pfe147

cit pravni

civilizace

vladat rezidua, ktenl nejsou vhodna k vladnuti (viz -trezidua a derivace), venuji se intelektualnim cinnostem, ruznym civilizacnim pozitkum a umeni a postupne ztraceji schopnost akce, kterou vyzaduje udrzeni soc. poradku; aristokracie se stava stale umirnenejsi a stale ustupnejsi vuCi -tmase, ktera toho vyuziva, aby ji svrhla, a na jeji misto se pak dostava nova elita, ktera je opet schopna pouzivat nasili; 3. hlavnim duvodem je vsak to, ze mezi schopnostmi individui a soc. pozicemi, ktere zaujimaji, nemuze byt trvala harmonie; pozice zaujimane jedinci zavisi do znacne miry na vyhodach, z nichz tezili v okamziku sveho startu, tzn. na pozicich jejich rodicu; zakony dedicnosti jsou ale (podle Pareta) takove, ze nelze pocltat stirn, ze synove tech, kteri meli schopnost rozhodovat, budou disponovat stejnou schopnosti. C.e. podmiiiuje to, ze v dane elite jsou jedinci, ktei'i si to svymi vlastnostmi nezasluhuji, a v mase zase jedinci, kteri maji vlastnosti pfislusniku elity. Tyto vlastnosti jsou podle Pareta urcovany rezidui. Pokud ve vladnouci elite prevladnou jedinci s rezidui nevhodnymi k vykonavani moci, elita prochazi obdobim upadku a v mase se mobilizuji jedinci vybaveni rezidui vhodnymi k vladnuti. Dochazi k naruseni soc. rovnovahy a k -trevoluci, jejimz vysledkem je, ze stara elita je vystfidana elitou novou. Cestou, jak zabranit tomuto procesu, by bylo pouze to, ze by stavajici elita bud fyzicky likvidovala jine jedince s rezidui vhodnymi k vladnuti, nebo by je nepretrzite pfijimala do svych fad, a tak sve slozeni neustale poti'ebnym zpusobem obnovovala. Toho vsak zadna vladnouci elita neni trvale schopna. Dejiny lidstva tak nejsou nicim jinym nez neustalou c.e. Paretova teorie c.e. je implicitni, ale nekdy i explicitni polemikou s rUznymi teoriemi spo\. -tpokroku. Pokrok Pareto pripousti pouze v oblasti vyvoje vecty a techniky, v politice jej neuznava. Zde podle neho dochazijen k cyklickemu vyvoji. Vysledkern vsech pol it. revoluci je pouze to, ze jedna vladnouci skupina vystrida skupinu jinou. Na pomeru vladnoucich (elity) a ovladanych (masy) se podle Pareta revolucemi nic zasadniho nemeni. A: circulation of elites F: circulation des elites N: Kreislauf der Elite I: circolazione delle elite Lit.: Aron, R. C. F.: Les etapes de la pen see sociologique. Paris 1967; Jodi, M.: Teorie elity a problem elity. Praha 1968; Pareto, v.: (1901-1902) Les systemes socialistes. Geneve 1965; Pareto, V.: (1916) Traite de so.

ciologie generale. Geneve 1968.

Sed cit pravni viz vedomipravni citace bib Ii 0 g r afick a - (z lat. citatum = uvedene misto v knize) - tez pouze citace - souhrn udaju 0 citovane publikaci nebo jeji casti, umoznujici jeji identifikaci. 148

Od c.b. je odlisovan "odkaz na citaci", kterym se rozumi odvolani v textu na citaci uvedenou na jinem miste (pod carou nebo v seznamu Iiteratury na konci knihy, clanku, kapitoly apod.). Pravidla pro tvoreni c.b. a jejich uvadeni v odbornych neperiodickych a periodickych publikacich jsou upravena statni normou, podle niz jsou take c.b. i odkazy na citace definovany. C.b. jsou dale cleneny podle druhu citovanych publikaci, popr. jejich casti, a podle rozsahu udaju v citaci (zkracena citace, zak\. citace, rozsirena citace). Z frekvencniho rozlozeni citaci vychazi citacni analyza, pi'i niz se uspesnost autora, casopisu nebo statu zjiSiuje na zaklade mnozstvi citaci vztahujicich se za urcitou dobu k urCitemu clanku nebo souhrnu clanku. PodIe citacni vazby mezi dvema dokumenty nektefi autofi pak rozlisuji aktivni citace (koho cituje urcity soubor dokumentu) a pasivni citace (kymje citovano). Citacni analyza je jednou z hlavnich aplikaci bibliometrie, coz je metoda kvantitativni analyzy dokumentu pouzitych k zaznamenavani a ke komunikaci vect. poznani. S pomoci techto metod se usiluje 0 objektivni sledovani a hodnoceni vyvoje vecty i pi'inosu jednotlivych vectcu. K ucelum citacni analyzy jsou vytvareny citacni indexy. Pomuckou pro ne jsou citacni rejstriky, obsahujici jmena autoru a nazvy jejich del citovanych jinymi autory s uvedenim zkracenych c.b. techto dokumentu, ve kterych se citace jmen autorU a jejich del nachazeji. Vedle tistenych citacnich rejstriku jsou budovany automatizovane citacni haze dat. Nejvyzn. svet. citacnim rejsti'ikem (a automatizovanou citacni bazi dat) je Science Citation Index (SC/), ktery vydava pravidelne od r.l966 (nepravidelne od r.1964) Institutfor Scientific Information (lSI) ve Filadelfri (USA). Postupne dochazi i k retrospektivnimu zpracovani SCI od r. 1945. Vedle puvodniho SCI pokryvajiciho oblast pi'ir. a tech. vect zapocalo lSI postupne i s vydavanim dalSich typu rejstfiku, jako jsou So-

cial Science Citation Index (SSC/), Arts and Humanities (AMC/) a Index to Scientific Reviews (/SR). Zejm. analyza kocitacnich vazeb (kocitace dvou dokumentu je soubezna citace tech to dokumentu) tvori zaklad citacniho mapovani vecty, jehoz vysledkem jsou zvlaste mapy a atJasy vecty (prevazne z okruhu prir. vect). Prve pouziti metody statist. analyzy citaci je vetsinou spojovano s praci P. L. K. Grosseho a E. M. Grosseho, publikovanou v r.1927 v USA, i kdyz se vyskytuji poukazy i na starsi prace (napi'. rus. vectce P. Valdena z r. 1911 apod.). Teor. a prakticky je vsak rozvoj ve vyuziti citacni analyzy spojen s tvorbou citacnich rejstriku behem 60. let v lSI ve Filadelfii a je uzce svazan s uplatnovanim vypocetni techniky, umoziiujici zpracovani dokumentu v celosvet. a mnohooborovem meritku. V Ceskoslovensku se zajem 0 citacni metody projevil jiz ve 40. I. a jejich pouzivani i teor. zkoumani se

postupne rozvijelo, zejm. v poslednich dvou desetiletich. A: bibliographic citation F: citation bibliographique N: bibliographische Anmerkung I: riferimento bibliografico Lit.: Garfield, E.: Citation Indexing - its Theory and Application in Sci· ence, Technology and Humanities. New York 1979; Kessler, M. M.: Bib· liographic Coupling between Scientific Papers. American Dokumentation, 14,1963, C. I; Small, H.: Co-citation in the Relationship between Two Do· cuments. Joumal of American Society for Information Science, 24, 1973, C. 4; Zitatenanalyse und verwandte Verfahren. Bielefeld 1980.

Pos citeni viz psychologie analyticka city viz emoce, psychologie citu, sociologie emoci, strach c i vic s - (ang\. obcanska vychova) - zkratka pojmu "civil science", coz byl projekt obcanske nauky, resp. -tobcanske vychovy skotskeho urbanisty a sociologa P. Geddese, ktery mel shrnout poznatky ze s-gie, ekonomie, soc. dejin, demografie, etnografie, urbanismu a zemepisu. Jednoticim prvkem byla myslenka, ze mesto a uzemi, nikoliv tedy stat nebo izolovany jednotlivec, jsou ohnisky soc. aktivit. A: civics F: education civique N: btirgerlich I: educazione civica

Lin ci v i Ii z ace - (z lat. civilis = obcansky, mestsky, resp. statni) - pojem uzivany ve spo\. vectach nejcasteji ve ti'ech vyznamech. 1. Je to dosud nejvyssi stadium spo\. vyvoje, zpravidla charakterizovane -tdelbou prace, existenci organizovane uzemni komunity (mesta, statu) a znalosti pisrna nebo podobnych dorozumivacich znaku (viz napr. uzlove provazce spolecnosti Inku). Takto pojem c. vymezili antropologove, zejm. L. H. Morgan. Pfedchazejici stadia vyvoje oznacilijako -tdivosstvi a -tbarbarstvi (A. Ferguson, 1768). Dynamickou interpretaci tohoto pojeti c. rozpracoval nove N. Elias. Dejinny vyvoj chape jako civilizacni proces, tj. vyvoj k vetS! -tracionalite, sebeovladani a ohleduplnosti, coz vede k humanizaci spo\. vztahU. Tento vyvoj zavisi mj. na intenzite rozdilu v soc. stratifikaci a na konstelaci spolecnosti na ruznem stupni tohoto vyvoje. Civilizacni proces nevylucuje docasne nebo dilci zvraty. 2. Ve spojeni s pi'islusnym identifikacnim adjektivem jsou c. jednotlive glohalni spolecnosti, charakterizovane spolecnou -tkulturou a -tzpusobem zivota (-tzivotnim stylem). Toto pojeti c. je bezne u historiku, uziva se tez v soc. antropologii a makrosociologii. K jeho popularizaci nejvice prispel A. J. Toynbee. I kdyz jeho klasifikace c. nemohla byt pro nesoustavnost kriterii obecne prijata, dil-

ci analyzy a teor. podnety, zejm. se zretelem na dynamiku vzniku, rustu a zaniku jednotlivych c., jakoz i jejich casove a zemepisne souvislosti, jsou podnetne. S pi'ihlednutim k dalSimu barlani (P. Bagby, A. L. Kroeber, P. A. Sorokin, W. H. McNeill, J. KrejCi a dalSi) je jadrem tohoto pojeti c. urcity -tsvetovy nazor, vetsinou nab., nekdy take, zejm. v moderni dobe, polit.-filozofickY. Z neho pak vyplyva pfislusny rnravni kodex, struktura instituci a orientace kult. tvorby. Spolecny zivotni styl a spolecne -tsymboly manifestuji identitu takove c. Identifikacni adjektivum c. se nekdy vztahuje k zemepisne oblasti, resp. k etnickemu spolecenstvi (viz -tetnikum), jako napi'. u c. evrop., indicke, cinske apod., jindy k svet. nazoru (nabozenstvi, filozofii), jako napi'. ve vyrazech c. ki'esianska, isllimska, konfocianska apod. Zemepisne oznaceni rna nevyhodu v tom, ze nevystihuje rozliseni profilu c. daneho prostoru v rozlicnych hist. epochach. Tak napi'. evrop. c. se opira 0 jiny svet. nazor a rna jiny kult. profil v dobe antiky, v dobe vylucne ki'esianske dominanty a v dobe moderni, kdy jsou hlavnim identifikacnim znakem polit.-fil. hlediska. Take je treba brat zi'etel na oblastni rozliseni uvnitr pfislusneho kontinentu: v dobe antiky mezi recko-fimsk,Ymjihem a keltsko-germansk,Ym severem (ve smyslu c. sub 1. ve stavu barbarstvi); v dobe ki'esfanske dominanty mezi c. zap. (lat. ki'esianskou) a vych. (pravoslavne ki'esfanskou); ve 20. st. se v Evrope vyhrotil protiklad mezi Zapadem, jehoz c. se zaklada na liberalnim principu lidsk,Ych pray a svobod s rnravnim kodexem odvozenym z kfesianske tradice, a Vychodem, jehoz c. byla vybudovana na filozofii marx.-Ieninismu. Podobne transformace c. se vyskytuji i v jinych oblastech sveta, ponejvice na Blizkem vychode, kolebce c. ve smyslu uvedenem sub 1. Casto pi'itom dochazi k zemepisnym posunum, k Sifeni nebo ke zmensovani jednotlivych c. Vyzn. roli pfi tom muze hrat vztah mezi centrem a periferii nebo starou a novou zemepisnou zakladnou c. (napi'. Evropou a Amerikou). Vedle transformace c. pi'ichazi v uvahu take jejich synteza, jako napi'. indoarjovske a indodravidske c. v --'hinduismu. 3. Na rozdil od pojeti c. uvedenych vyse v nem. intelektulilni tradici zdomacnelo rozliseni mezi kulturou ve smyslu duchovnich a umel. hodnot a c. ve smyslu materiaIne tech. urovne. R. Thurnwald chapal c. jako kumulativni proces technologickeho rozvoje spolecnosti. O. Spengler nazyval c. zkostnate10u, netvoi'ivou fazi cyklickeho vyvoje kultury. Obdobna diferenciace c. a kultury se take vyskytuje u nekterych am. antropologu. Ve svet. mei'itku vsak prevlada tendence k chapani c. ve dvou drive uvedenych pojetich. A: civilization F: civilisation N: Zivilisation I: civilta 149

civilizace technologicka

cyklus rodinny

Lit.: Bagby, p,: Culture and History: Prolegomena to the Comparative Study of Civilization. London 1958; Elias, N.: The Civilizing Process, 2 d. Oxford 1978 a 1982; KrejcI, 1.: (1990) Civilizace Asie a Blizkeho Vychoduo Praha 1994; Kroeber, A. L.: Style and Civilizations. Westport 1973; Morgan, L. H.: Ancient Society. New York 1877; Spengler, 0.: Der Untergang des Abendlandes, 2 d. MUnchen 1919-1922; Toynbee, A. J.: A Study of History, 12 d. London 1934-1954. Cas.: Comparative Civilizations Review (1968-).

Kre ci vi liz a ce te ch n 0 log i c ka viz technologie c i v i Ii z 0 van 0 s t - chov{mi jednotlivce nebo spolecnosti, resp. hodnoceni chovani vetSinou, pfipisujici c. dobre mravy, sebeovladani, schopnost dohody apod. V souvislosti s jednotlivcem pojem c. pouzival J. M. Voltaire, v souvislosti s hist. vyvojem N. Elias. Termin je volne odvozen od pojeti -tcivilizace jako nejvyssiho stadia spo!. vyvoje, lisiciho se od -tdivosstvi a -tbarbarstvi i vzory chovanL A: civilized state F: civilite N: Zivilisierung, Zivilisiertheit I: civilizzazione, incivilimento Lit.: viz ->civilizace.

Kre coil system - (z am. anglictiny, kde coil =smycka, spirala) -Ize pi'elozit jako korytai'eni, kofisteni, rabovani, kofistnicky system, vetsioou se vsak nepi'eklada - takove pojeti -tpolitiky, ktere chape volebni vitezstvi jako prosti'edek k obohaceni jednotlivcu, polit. stran a s nirni sympatizujicich organizaci, odboru ajednotlivcu. -tVolby a polit. boj jsou pojimany jako obchodni transakce; tomu odpovida i -tprace s verejnosti, -treklama apod. Dosazeni moci (jakymkoIi zpusobem) je signalem k mnohostranne obmene i'idicich struktur i beznych zamestnancu, v hospodai'stvi i politice se prosazuji rodinne klany apod. (viz -tnepotismus). Politika je ovladana "bosy", ktei'i pi'edem dohaduji obsazenijednotlivych polit. a hosp. vlivnych pozic. Beznym nastrojem politiky jsou -tkorupce, protekce i likvidace nepohodlnych osob, nezavislych novinaru, neuplatnych politiku, odborarskych vtidcu apod. c.s. se vyvinul ze starsiho systemu tzv. patronaze v polovine 19. st. v USA. Boj s nim tam tvoi'i dulezitou soucast nar. tradic. Pro velkou cast westernu i del tzv. nezavisle soc. zurnalistiky je boj proti c.s. ustfedni zapletkou. Uplatnoval se zde jak na centraIni Urovni, tak v lokalni politice. Ani v Evrope vsak neni tento system -tpoliticke kultury neznamy. Podle J. Mertla (1931) prvky c.s. existovaly v cinnosti polit. stran i za pi'edrnnichovske republiky. Dnes jej nalezame zv!. v rozvojovych zemich. Jeho prvky vsak prostupuji v ruzne mii'e politiku vsech zap. zemi i tzv. postkom. zemi (viz tez -tmafie). c.s. muze byt uplatnen i na urovni podniku nebo jakekoliv jine organizace ci instituce. 150

A: coil system F: coil-systeme N: coil system I: coil system Lin colbertismus viz merkantilismus

c row din g viz agregat, agrese

vzhledem k pi'edmetu, ke kteremu se vztahuji (napi'. marxismus chape spravedlnost "ti'idne", kfesianstvi potlacuje lasku erotickou a vyzveda lasku k bliznimu apod.), nektere jsou naplnovany ruznymi dobovymi obsahy (napi'. statecnost, oddanost apod.) a nabyvaji nebo ztraceji na vyznamu (napi'. rytii'skost, manzelska vernost atd.). Vyznam te ktere c. je take posuzovan podle okamzite spo!. situace (napi'. za valky se bojovnost implikujici agresivitu stava dulezitou c., zatimco v obdobi miru muze byt charakterizovana az jako nectnost; za urCitych okolnosti se jista mira spoi'ivosti, normalne povazovana za c., muze nazyvat skrblictvim, coz je nectnost). Do posuzov{mi c. se tedy zapojuje situacni a kult. kontext (viz tez -trelativismus kulturni). V jistem smyslu moralni kodex kafde spolecnosti a doby sestava vlastne ze souboru, resp. skaly c., ktere jsou vedle spo!. pozice a spo!. uspechu kriteriem -tprestize. Tzv. moralni krizi Ize pak charakterizovatjako vseobecny ubytek, znehodnoceni tradicnich c., nebo (pi'ip. zaroyen) jako dosazov{mi di'ivejsich nectnosti na mista c. V dnesni dobe se za krizove c. casto oznacuji: -tposIusnost, poctivost, -todpovednost, pokora. Z hlediska -tpsychoanalyzy vetsina techto c. souvisi s ulohou -tsuperega a v tomto smyslu nejsou c. autentickym projevem. Vznikaji v podstate pod vnejsim, ideo!. t1akem. Jejich extremni projevy vytvareji vzory chovani, ktere tento tlak zesiluji. Nedostatek vzoru c. a vytvareni vzoru nectnosti oslabuje moralni citeni spolecnosti. C. jako fi!. kategorii se zabyva -tetika, jako soc. vytvorem, indikatorem a zaroven kriteriem soc. chovani -tsociologie moraIky,jako nab. normou -tsociologie nabozenstvi. A: virtue F: vertu N: Tugend I: virtu Vod

c t nos t - pozitivni moralni vlastnost, atribut moralniho jednani a zaroven moralni hodnota, ktera muze mit ruzny konkretni obsah. Jejim opakemje "nectnost" ci "nei'est". Specifikovana c. muze vystupovat jako -tmoralni norma, tedy pozadavek a kriterium jednani zaroven, a jako -tvzor chovani. PIaton hovon 0 4 hlavnich c.: moudrosti, statecnosti, spravedlnosti a umirnenosti. Tyto c. spojuje s krasou a se -tstestim, jejich spolecna pfitornnost zarucuje zivotni -tharmonii. Za hlavni kfesianske c. jsou tradicne povazovany -tvira, -tnadeje a -tlliska. V podstate jsou c. vsechny hodnoty, ktere Ize pi'ipsat lidem a ktere maji nejaky soc. pozitivni smysl, tzn. prospivaji bliznim, spolecnosti, pusobi ve smeru zachovani zivota, pi'ekonani obtizi, usnadneni komunikace, rozvijeji duchovni zivot. Nektere hodnoty jsou vsak z tohoto hlediska zarazovany ruznymi spolecnostmi, ideologiemi Ci nabozenstvimi rozdilne, i protikladne (nap!'. v sekularizovane spolecnosti pi'estava byt vira c.), nektere jsou relativizovany

cyklus rodinny - (z lat. cyclus, to z i'ec. kyklos = kruh, pravidelne se opakujici zmena) - rozmezi existence rodioy naplnene posloupnosti a vazbou podstatnych rodinnych udalosti a z toho vyplyvajicich situaci a zmen, kterym se -trodina musi pfizpusobit, rna-Ii uspesne fungovat, naplnovat cile jednotlivych svych clenu i cUe spolecenske. C.r. je vymezen delkou existence rodiny, nikoliv jednotlivce, ktery se muze ucastnit vice c.r. pod Ie toho, v kolika rodinach behem sveho zivota zije. Ale jeho individ. -tzivotni cyklus zacina vyzn. rodinnou udalosti, narozenim, a konci smrti, ktera take casto vyrazne ovlivnuje existenci rodiny. Tyto uvodni a konecne -tdemograficke udalosti lidskeho zivota se svou bio!. determinaci vymykaji moznostem lidskeho pusobeni, i kdyz ne uplne. Zanedbateine neni, ze clovek doby paleoliticke se dozil v prumeru 19,9 let, clovek sti'edoveky 28,1 let a soucasny 70 let. Delka a moznosti naplneni zivotniho cyklu i c.r. se tedy nesporne zmenily diky celkovemu kult. a civilizacni-

common sense - (ang!. vyraz znamenajici doslova zdravy rozum) - vychazeni z praktickych soudu a hodnoceni, postavenych na empir. zkusenosti, bez vlivu vedomosti a znalosti ziskanych studiem ci skolnim vzdelanim. Do filozofie pojem c.s. zavedl T. Ried v 18. st. Tento oponent D. Humeova agnosticismu povazuje c.s. za instinkt, vrozenou schopnost vsech lidi, iracionalni (intiutivni) zdroj zakl. pravd. Pozdeji mezi tyto schopnosti zafazuje dalSi vrozeny princip - mravni smysl, tj. schopnosti rozeznavat dobro a zlo. C.s. je nadi'azen rozumovemu poznani, ale muze byt zavadejici (na zaklade kazdodenni zkusenosti nelli napi'. pochybnosti 0 tom, ze slunce obiha kolem Zeme, ze Buh neni, protoze ho pi'ece nikdo nikdy nevidel apod.). Lide se c.s. s oblibou dovolavaji, kdyz chteji prosadit svoje nazory a mohou argumentovat pouze empir. zkusenostmi. V psychologii a s-giije c.s. nekdy uzivan v puvodnim smyslu jako "vox populi", ke kteremu je dobre pi'ihlizet pro jeho racionalne empir. jadro, jindy spiSe v pejorativnim smyslu s durazem na problematicnost soudu vychazejicich z povrchni empirie a opirajicich se nekdy 0 -tpredsudky, -tpovery apod. A: common sense F: sens commun N: common sence, gesunde Menschenverstand I: senso comune Nov, Cap COW

so ci 0 log Y viz human relations

mu vyvoji. V podminkach davne, malo diferencovane spolecnosti se jednotliva stadia c.r., tak jak je dnes chapeme, nemohla vubec rozvinout. Za svuj krarky zivot lide nestacili zplodit vice deti, ani se jim nemohli dostatecne venovat, nedovedli je casto ani k dospelosti. I moznosti rozchodu paru byly mensi, Ii de absolvovali mene c.r., neobjevovaly se problemy nechteneho osameleho zivota. Rozhodujici byl prostor a cas nekompromisne urceny narozenim, ktere uvozovalo vstup do jednoho c.r., dosazenim fyzicke dospelosti, ktere bylo pi'esne stanoveno a znamenalo zacarek dalSiho c.r., a koncici smrti, ktera znamenala vystup z c.r. nebo jeho ukonceni. Dnes je fazovani c.r. podle vyzn. udalosti velmi cetne a variabilnL Vyzn. roli muze v zivote jednotlive rodiny sehnH udalost zcela nahodna, ktera se pi'i pohledu zvnejsku jevi jako okrajova, nedulezita. Delka i prubehjednotIivych konkretnich c.r. zavisi na vekove struktui'e rodiny ana dalSich bio!. a soc. pi'edpokladech jejich clenu i na jejich individ. pohnutkach identifikace s rodinnymi rolemi, pfijeti obecne ocekavanych vzoru chovani a vykonavani tomu odpovidajicich aktivit. Mezi vyzn. mezniky c.r. se vetsinou zai'azuje: uzavi'eni -tmanzelstvi (jako obvykly nutny pi'edstupen Ci zacarek c.r.), pi'eruseni ekon. aktivity zeny z duvodu gravidity, narozeni prvniho ditete (jako fakticky poCatek c.r.) a pak kafdeho dalSiho ditete, vstupy deti do skolniho zafizeni, jejich ukonceni povinne skolni dochazky, rozhodnuti 0 jejich profesi nebo dalSim studiu, ukonceni vyuceni nebo studia deti, ukonceni reprodukcniho cyklu rodiny, event. navrat zeny do zamestnani, odchody deti z rodiny, pfip. jejich navraty k rodicum jako dospelych clenu rodiny, postupny odchod partneru do duchodu, pocatek jejich souziti jiz bez deti, smrt jednoho z partneru, pocarek zivota zbyvajiciho partnera 0 samote nebo v jine rodine (coz se de facto nachAzi jiz mimo popsany c.r.). Takto by va clenen bezny uplny c.r. spojeny s existenci jedne rodiny, kterou zaklada jeden manzelsky par. Tradicnim ukoncenim takoveho c.r. je bud smrt jednoho z partneru, nebo odchod (smrt) posledniho z deti. Zbytek rodiny (pi'ip. tzv. neuplna rodina) muze jakoby dozivat puvodni cyklus (napi'. osamela matka dovede deti do stadia dospelosti a jejich odchodu z domova), anebo muze zacH novy c.r. - nejcasteji novym snatkern ovdoveleho partnera. Obdobna situace jako po -tovdoveni vznika po -trozvodu. Jsou to analogicke mezniky c.r., ale rozvod vetSinou pi'erusi c.r. v ranejsi fazijeho napineni a (jak ukazuji statistiky) velrni casto nasleduje otevi'eni c.r. s novym partnerem. V tomto novem smysiu ale casto "dobihA" cyklus puvodni, vazany na pi'etrvavajici cast rodiny. Nektere body c.r. jsou dany legislativne a rodina je musi respektovat. J sou to napf. stanovene hranice

151

cyklus Hvotni

je znat a chapat a proziva je na pfikladu osob ve svem bezprostfednim okoli, zpravidla nejprve v rodine, pozdeji v dalsich spo!. skupinach a institucich, v nichz pus obi. Jsou to role rodinne, ale zeasti i pracovni aj. C.z. je fazovan prave okamziky zivotnich roli, resp. zivotni situace. V techto bodech se stl'etava obecna zkusenost se zcela ojedinelymi prozitky, individ. dispozice k orientaci na urCite hodnoty formujici cile zivota s vlivem vzdelani, talent a schopnosti ztezujici nebo usnadnujici dosaieni zivotnich cilu se spo!. okolnostmi a podminkami, ktere jsou jednotlivci dany stejne jako plynuti jeho bio!. zivotniho casu. Na rozdil od -trodinneho cyklu, vztahujiciho se k udalostem rodiny, c.z. se vaze na jedince a jeho bioI. aspol. pl'edpoklady k zivotu, k dosaieni a proziti jeho moznosti. Je zjevne, ze c.z. je podminen a fixovan zejm. bioI. vekem - v obecne rovine -tnadeji doziti, ktera se meni v case i kult. prostoru. Tim Ize vysvetlit nejen podobnosti v c.z. lidi, ale i rozdilnosti osudu jednotlivcu v ruznych typech spolecnosti. Hromadne zmeny chovani jednotlivcu a c.z. zpusobuji novodobe valky, behem nichz se individ. zivotni drahy (jako jednotlive linie c.z.) v mnohem pfipodobnuji. Objevuje se napl'. nutnost hromadneho odkladu narozeni deti, zmeny profesi, vynucena mobilita aj. Byva narusena a znejistena ocekavana kontinuita zivotniho chodu ve vsech uvaiovanych liniich (zejm. profesionalni a rodinne). Zpochybneni zivotnich perspektiv, nenaplneni ocekavanych zivotnich mOZnosti se ovsem stalo beznym jevem moderniho zpusobu zivota a neni vylouceno, ze uz hraje v jeho pruMhu primami ulohu, stale vice se vyznacujici derytmizaci a disharmonii. To vede k uvaham, zda jednotna, obecna koncepce fazi c.z. neni uz jen klasickou pojmovou s-gickou abstrakci, pl'ilis zjednodusujicim schematem, ktere uz nebude vyhovovat potl'ebam budouci spolecnosti. Clenenim c.z. se zabyva ovsem i psychologie, ktera vychazi z ontogeneze a jednotlive zivotni faze vaze na psych. i fyziologicka vyvojova stadia (viz -tosm veku cloveka). S-gie vetSinou uvaiuje 0 sirsich etapach, ktere se pl'ekryvaji s docasnou stabilizaci urCitych soc. statusu a roll. Nejbezneji je cleneni c.z. na detstvi, dospivani, dospelost a stafi. Tyto faze jsou odlisne chapany tzv. tradicnimi spolecnostmi a spolecnostmi modernimi, na coz poukazal napi'. fro historik Philippe Aries. Typickym pfikladem je Lit.: viz --> cyklus zivotni, --> rodina. faze -tdetstvi. Zatimco v dfivejsich dobach bylo na dite Fif pohlizeno jako na maleho dospeleho cloveka, ktery se od dospelych nemel odliSovat ani ode vern a mel potlacovat c y k Ius z i v 0 t n i - rozmezi jednoho lidskeho zivota, spontanni, nedospele projevy, moderni spolecnosti pl'iznaly resp. sled veskerych podstatnych zivotnich zmen a udadetstvi nejruznejsi specifika. Dite take prestalo byt zavislosti, ktere jej charakterizuji. C.z. zahmuje vsechny klicoIe jen na sve rodine a na jeho vychove se zacala vyzn. pove body socializaeniho procesu jednotlivce, postupne pfedilet skola i dalSi spo\. instituce. Zmenily se vyrazne i cibirani novych roli i opousteni roli starych. Nektere nove tove vazby mezi rodiCi a detmi a zejm. vzrostly naroky na role clovek uz pl'ed tim, nef je pl'evezme, pozoruje, uci se

dospelosti, zacatku a konce povinne skolni dochazky, odchodu do duchodu apod. (konkretni hranice se mohou ovsem znacne lisit v jednotlivych zemich, a to v tech, ktere fadime k jedne kultufe). Pojem c.r. je pouzivan fadou spo!. vect (s-gii, psychologii, demografii, historii aj.), je ovsem pouze gnoseologickou abstrakci, zjednodusujici spec if. rysy jednotlivych rodin. Podle c.r. se vytvar'eji typologie rodiny. Nejcasteji pouzivana vypada asi takto: 1. rodina pfed narozenim prvniho ditete, resp. faze bezdetneho manzelstvi s otevl'enou moznosti i ocekavanim narozeni deti; 2. rodina v obdobi, kdy jsou vsechny deti mladsi 10 let; 3. rodina ve fazi, kdy cast deti je mladsi a cast starsi 10 let; 4. stadium rodiny, kdy jsou jiz vsechny deti starsi 10 let; 5. stadium postupneho odchodu deti z rodiny (kdy zene byva 40-45 let, dnes i mnohem mene z duvodu nizsiho poetu deti v rodine a easneho ukonceni reprodukeniho cyklu); 6. stadium "zbytkove rodiny", kdy bud jeden z partneru jiz nezije nebo vsechny deti ziji mimo svou orientaeni rodinu. Podobne typologie opodstatnuje zjisteni, ze chovani jednotlivych rodin je v mnoha ohledech pfekvapive shodne. Podle demogr. statistiky se pfilis nelisi ani vek uzavirani prvniho i dalSich manzelstvi, ani prumemy vek matky pl'i narozeni prvniho ditete, intervaly mezi narozenim dalSich deti, vekova hranice a delka trvani manzelstvi od chvile, kdy konei reprodukcni proces v rodine, doba trvani manzelstvi pl'ed pl'ip. rozvodem, tendence k uzavirani novych snatku po rozvodech v ureitem veku apod. Ve vyvoji jednotlivych zemi existuji ovsem rozdily (napl'. v prumernem snatkovem veku, v odkladu narozeni prvnich deti nebo v "baby boomu" atd.). Vyzkumy take prokazaly, ze velmi dulezite pro fazovani c.r. jsou vnejsi podminky rodinneho zivota, dane celkovym polit., ekon., spo\., resp. kult. vyvojem. C.r. se jevi jako vysledek pusobeni mnoha, casto i neoeekavanych vnitfnich i vnejsich faktoru (viz tez -tpolitika rodinml). Proto se v ramci s-gie touto kategorii zabyva nejen -tsociologie rodiny, ale i vyzkumy soc. struktury, zivotniho zpusobu, volneho casu, soc. roli, spo!. a kult. zmeny, mezilidske komunikace apod. A: family life cycle F: cycle de famille N: Familienzyklus I: ciclo di famiglia

152

carkovani

cas, ve kterem ziskava dite potfebne formalni vzdelani. Fazi dospivani uvazuje pouze moderni spolecnost. Je neurCita a problematicka, protoze fyzicke dospivani postupuje rychleji nez -tzrani socialni. I obdobi -tdospeIosti rna v moderni spolecnosti sve vazne problemy. Vetsi svoboda v individ. rozhodnutich a zaroven vetSi individ. zodpovectnost vyvolava napeti a obtize. Tzv. krize stredniho veku je stale castejsi a vede prave k destandardizaci c.z. Obdobi -tstafi (tzv. tfeti vek) neni rovnez prozivano tradicnim zpusobem. Pfibyva lidi dosahujicich vyssiho veku i Iidi osamelych, cozje dusledek -tdemograficke revoluce (viz tez -tstarnuti demograficke) i zavaznych zmen v rodine a v pozadavcich na profesionalni zivot. Tfeti vek, jak se obdobi stafi nazyva, je dnes spojen i se zcela novymi postoji k prozivani. Muze byt novou fazi ve vzdelani jednotlivcu, pfinest nove aktivity provozovane nezavisle na nutnosti obstaravat obzivu pro sebe nebo pro rodinu. Prodluzovani prumerne delky zivota v mnoha zemich a zlepsujici se moznosti vykonavat aktivity, ktere byly dfive spojovany vyhradne s mladim, vUbec zpochybnuji tradicni fazovani c.z. Lide jiz zdaleka nedodduji pravidla a normy chovani vhodne jen pro urCity vek. Stale casteji a bez ohledu na vek zaklactaji nove rodiny, jsou sexualne aktivni, sportuji do vysokeho veku a nove pokusy 0 dosazeni kariery realizuji ve veku, kdy se drive uz premyslelo jen o pfichodu smrti. Stale casteji take vykonavaji zamestnani nad stanovenou vekovou hranici, i kdyz z ruznych duvoduo To ovsem velmi komplikuje standardni vymezeni jednotlivych zivotnich fazi i sarno pouziti pojmu c.z. v s-gii. Pfispiva k tomu i jina vazba c.z. na rodinny cyklus. Jednomu c.z. uz casto neodpovidaji dye zakl. rodiny (ta, do ktere se clovek narodi, a ta, kterou sam zalozi), coz patfilo k ideaIum starsich ruraInich a snad i pocatecnich industriaInich spolecnosti. Celkove se zda, ze lide, vectomi si vsech moznych necekanych prir. i spol. zmen (katastrof i priznivych nahod), ktere narusuji kontinuitu a perspektivu lidskeho zivota, stale vice naplnuji sve pl'edstavy 0 zivote v kazdodennich aktivitach nez v cilenem a rytmizovanem c.z., i kdyz potfeba casoveho i prostoroveho presahu individ. c.z. nemizi. Prvni je obsazena v pl'etrvavajicich nab. vizich posmrtneho zivota, druha v nadejich vkladanych do potomku. A: life course, life cycle F: cycle de vie N: Lebenszyklus I: ciclo di vita Lit.: Lowenthal. M. F. - Thumher. M. - Chiriboga. D.: Four Stages of Life. San Francisco. Washington. London 1976; viz tez --> osm veku cloveka, -->rodina.

Fif

car a bid y - pomyslna hranice v -tzivotni urovni, oddelujici zachovani -tzivotniho minima a existenci pod timto minimem, tedy zivot v -tbide. To, kudy je vedena c.b., je podmineno geogr. polohou, stupnem ekon. a kult. rozvoje i zpusobem stanoveni zivotniho minima v konkretni zemi. K zamezeni propadu pod c.b. se vytvareji zachranne -tsocialni site. Stat brani propadu pod c.b., resp. snazi se minimalizovat pocet osob pod touto hranici zarukami min. mzdy, min. duchodu, soc. davkami, ochranou bydleni, ustavni soc. peei, nemocen.skym zabezpeeenim apod. K tomu pfistupuji opatreni ria urovni obci a mest: vytvareni pracovnich pi'ilezitosti, doplnkova pomoc rodinam s detmi, poskytovani levnejsiho stravovani, nouzoveho bydleni apod. (Viz tez -tchudoba, -tbida, -tpolitika socialni, -tzabezpeceni sociaIni, -tslufby socialni.) A: poverty line F: ligne de la misere N: Armutsgrenze, Elendslinie I: linea della poverta Kou car a z i v 0 t a viz sit' demograficka car k 0 van i - postup rucniho kvant. vyhodnoceni empir. materiaIu, s jehoz pomoci se zjisiuji frekvence cetnosti pozorovani pfislusejicich jednotlivym bodum (intervalum) skaly mel'eni. Pfi c. se vyuzivaji 2 zakl. postupy: 1. kazdy vyskyt pfislusne hodnoty (nebo kombinace hodnot) se vyznaci earkou do prislusneho policka pfipravene tabulky, ktera odpovidajedno-, dvou- ei vicerozmememu rozdeleni cetnosti sledovanych znaku. Kazdou patou earkou se vodorovne skrtaji predchozi ctyfi (I, II, III, III/); 2. postup doplnovani ctverce, ktery je v literatul'e uvacten jako mene chybovy (. , .. , .:, ::, ..... ). C.je postup vhodny pro operativni vyhodnoceni mensich setl'eni (l'adove desitky po-

153

carodejnice

cas socialni

zorovani a desitky promennych). VetSi rozsahy je vhodnejsi zpracovavat pomoci vypocetni techniky, ktera vyrazne snizuje namahavost zpracovani dat, ale take je od urcite velikosti datoveho souboru vyhodnejsi z hlediska casove narocnosti, chybovosti, ale zejm. z duvodu moznosti realizovat na zaznamenanych datech slozite statist. postupy. Se vzrUstajicim rozSffenim osobnich poCitacu klesa i vyuzivani carkovaciho postupu pfi analyze s-gickych dat. I pro male soubory je vyhodnejsi vyuzivat dostupne poeitacove zpracoviini. A: hatching F: hachures N: Streichliste-Fiihrung, Schraffierung I: -

FoV

ca ro d ej nice - osoby (obvykle starsi zeny), jimz jsou pfipisovany nadpfirozene schopnosti a v nekterych pnpadech i schopnosti pusobit na lidi, jejich majetek a na zvifata skodlivymi a niCivymi kouzly, ale i znalosti bylin jako tajemnych leCivych prostfedku, schopnosti vestit atd. Pojem c. je kult. a hist. velmi diferencovan, ve vsech kulturach vsak existuje. U afr. cemosskych kmenu to byly napf. obavane konzske "Iusungu", u starych Reku a Rimanu povestne strigy, lamie a sagae (puvodni lat. nazev pro c.). Jiz r. 777 z[fdil Karel VelikY "hrozny tribunal Veheny" pro potirani c. v Nemecku, ktere bylo zakotveno i v pravnim kodexu Lex Saliea (kolem r. 900). Tehdy vsak slo spiSe o svetske pravo pod pohansk)'m vlivem. Obraz strigy, "nocniho zenskeho strasidla", popsal jiz Ovidius (Fasti V/'). Ki'esianska cirkev by~a k podobnym zpravam dlouho zdrzenliva, az od 13. st.;doslo k obratu. V pojeti stredoveke -tinkvizice byl obraz c. spojovan se "zloCinem magie" (crimen magiae), resp. "maleficia", zlocinem poskozovani druhych lidi, a demonolog J. Bodin (1580) definoval c. jako zeny, ktere se skutecne a vedome snaii provadet skod!iva kouzla (maleficia) za pomoci dabla (viz tez -tmagie, -tdemonologie). Krute pronasledovani zacalo bullou Summis desiderantes affeetibus papeze lnoeenee Vlll. z r. 1484. V Evrope a pozdeji i jinde pfivedlo na hranice statisice (podle nekterych odhadu ai nekolik mili6nu) zen a skonCi10 ai koncem 18. st. Procesy byly vedeny podle povestneho Kladiva na carodejniee (Malleus maleficarum) z r. 1487 inkvizitoru H. lnstitorise a J. Sprengera a byly spojovany s krurym mucenim. Nektefi etnologove spatfuji ve fenomenu carodejnictvi evrop. variantu samanismu (viz -tsaman), jini v nem spatfuji pozustatky pohanskych kultU (M. Murrayovd). Za c. vsak byly casto take povaiovany bylinarky a "vedmy". Sexualni aspekt carodejnictvi (povestne orgie "sabbatu", nocni schuzky carodeju a c.) vedl nektere psychoanalitiky k tomu, ze vysvetlovali pronasledovani c. inkvizici jako "neurotickou reakci sexuaine frustrovanych knezi", coz podporovala i prohlaseni nekterych inkvizitoru, ze zenaje bytost stojici mezi zviretem a muzem (J. Bodin), 154

jakoz ito, ze "kladivo" je zamefeno vylucne proti zenam v roli c. a ze obsime pojednava 0 jejich sexualnich stycich s -tdablem. Liter. zpracoval toto pojeti S. Przybyszewski. Uspokojivy s-gicky vyklad "honu na carodejnice" nebyl dosud podan, i kdyz nechybi fada rUznych pokusu 0 vysvetleni tohoto fenomenu. Zfejme souvisi s virou v moc d'abla, ve stfedoveku velmi rozsifenou, ktera je druhem -tpovery. Boj proti c. byl stejne projevem strachu jako prostfedkem upevi'iovani ideal. vlivu -tcirkve, angazovala se v nem ale i svetska moc. V pronasledovani c. se uplatnili se stejnou krutosti jak katol., tak protestantsti teologove. Objev "carodejnickeho evangelia", ktery ucinil Ch. E. Leland v r. 1899 v Italii, a zejm. dilo M. Murrayovi (1921) vedly k oziveni zajmu 0 c. a ke vzniku kultickeho hnuti Wieea (keltske slovo pro carodeje), ktere se velmi rozsifilo zejm. v Anglii a v USA a v jehoz cele stoji "vrchni carodej" a "kralovna carodejnic". Ritualy tohoto hnuti obsahuji prvky ruznych pohanskych kultu, zejm. "Velke Matky" a hnuti sarno je jednou z forem uteku k iracionalismu. Lidove c. lze nalezt v Evrope jeste dnes, napf. v jiZili Italii. V lidovych zvycich je vzpominka na ne uchovana tzv. palenim c. ve "filipo-jakubske noci" (noc z 30. dubna na 1. kvetna), kdy Udajne byvaly kdysi pofadany sabbaty (v lese pry tou dobou rozkvetalo magicke zlate kapradi). C. hraji roli v fade mistnich -tpovesti. Oznaceni c. se pouziva take v pfenesenem pejorativnim vyznamu, vetsinou k symbolizaci zla, krutosti, osklivosti a take zaludnosti, prohnanosti a neproniknutelnosti. A: witch F: sorciere N: Hcxe I: strega Lit.: Biedermann, H.: Hexen. Graz 1974; Cave, J. - DuMond, M. A.: Carodejky a carodejnictvi. Praha 1993; KoC[, J.: Carodejnicke procesy. Praha 1973; Murray, M.: (1921) The Witch Cult in Western Europe. Oxford 1963; Sindeldr, B.: Hon na carodejnice. Praha 1986. Nak

cas viz cas socialni, filozofie vedy, prezentismus, iivot cas so ci a I n i - pojem pouzivany ve dvou vyznamech, resp. souvislostech: 1. jako lidske (skup., spol., soc. podminene a urcene) prozivani, vnimani, uvectomovani, mefeni a pouzivani casu (manipulace s casem), ktery je obvykle konvencne oznacovan jako cas astronomicky, fyzikalni Ci chronologicky; 2. zmena nebo pohyb urciteho soc. ci sociokult. fenomenu (udalosti) ve vztahu k jinym soc. udal os tern, ktere jsou vzaty jako vztazne (referencni) body. Prvni vymezeni vychazi z pfedpokladu, ze s-gicky je v pods tate lhostejne, zda "ontologicky", tedy "realne" existuji rUzne casy (cas astronomicky, fyzikalni, bioi., psychol., hist. a c.s.), ci zda jde pouze 0 ruzne mody existence nebo jen zpusoby interpretace tehoz objektivniho casu: s-gie sarna se k tomuto problemu nedokaze zavazne vy-

jadfit, protoze diskuse 0 casu, ktere otevfela zejm. moderni fyzika, jsou mimo jeji odbomou kompetenci. S-gicky je vsak navysost relevantni, ze rUzne spolecnosti s casem diferencovane nakladaji a k casu se odliSnym zpusobem vztahuji, odliSne jej nejen mefi, ale i emocionalne prozivaji. Jak z hlediska psychologie, tak i s-gie je podstatne, ze v soc. kontextu dostava cas smysl tim, ze se uvazuje 0 jeho velikosti, mnozstvi, omezenosti, dostatku ci nedostatku, dostupnosti, rychlosti ci pomalosti jeho plynuti, 0 jeho smeru atd. Poprve na vyznam casu jako s-gicke kategorie upozomil E. Durkheim a durkheimovska skola. Tito autofi poukazali na to, ze c.s. je spol. produktem, je strukturovan podle rytmu soc. Cinnosti a je pferusovan v zavislosti na rozdHu mezi sakralnim a svetskym (-tsvatky vmiSeji do plynuti c.s. diskontinuitu). Durkheim pochopil take kval. povahu c.s. Vyzn. Durkheimuv zak M. Halbwachs uvedl koncept e.s. do souvislosti s pojmem -tsocialni pameti. Pred Durkheimem se tematem casu s-gicky zabyval K. Marx. Lze dokonce rici, ze kategorie c.s. je svym zpusobem u Marxe klicova, ackoliv tema je exponovano zcela jinak nez u Durkheima a termin c.s. je pouzit jen sporadicky. Marxova teorie spolecnosti totiz ve vsech svych zakl. tezich vlastne stoji na kategorii c.s., a to takto: a) tfidni formace jsou zalozeny na tom, ze vetSina lidi nema disponibilni cas kjinym nez pracovnim a obstaravacim aktivitam, proto je vzdelani, produkce kult. statku a participace na rizeni vysadou privilegovanych vrstev a vladnoucich tfid, b) kapitalismus spociva na produkci nadhodnoty, kteraje de facto nezaplacenym casem najemni pracovni sHy, c) podle Marxova vyjadfeni v Rukopiseeh Grundrisse je tajemstvim kapitalismu tajemstvi strukturace a nova organizace casu (tema zruseni rolnickeho cyklickeho casu ajeho nahrazeni lineamim casem prumyslove vyroby rozvinul pozdeji (L Mumfort!), d) kapitalismus usiluje 0 zniceni prostoru casem (urychlenim komunikace). Podobnou roli pfisuzuje Marx parove kategorii -tsocialniho prostoru. Cela pomarxovska a pfeddurkheimovska s-gie 19. st. byla pod vii vern tfi ideji, ktere ovlivnily pojeti casu obecne a budouci koncept c.s. ideje -tpokroku, evolucni teorie (viz -tevolucionismus) a -thistorismu. Pojem "historickeho casu" byl pro 19. st. analogicky stejne vyzn. jako pojem c.s. pro 20. st. Nejvlivnejsimi s-gickymi koncepcemi c.s. jsou koncepce Pitirima A. Sorokina (rozpracovana ve 30. 1. ve spolupraci sR. K. Mertonem) a G. Gurvitche. Sorokin s Mertonem ve stati z r. 1937 navrhli vyse uvedenou definici c.s. (sub b)) a zduraznili, ze c.s.: 1. neni kontinualni (je dan rytmem kolekt. zivota); 2. jeho pocitani a prozivani zavisi na typu soc. skupiny (jiny je cas lovcu, jiny cas pastev-

cu); 3. je kval. (siastne a nesiastne dny); 4. vyzaduje stanoveni pociitku; 5. neni nekonecne delitelny; 6. jeho casti nejsou stejne dlouhe, neplyne stejne rychle. Tvorba kalendaru je spol., skup. podminenou aktivitou (krome znamych navrhu na zmeny kalendare, ktere provedla Fr. a posleze i rus. revoluce, budiz zminen navrh Comtuv, ktery pracoval s 13 mesici pojmenovanymi podle 13 osobnosti-

MojZise, Homera, Archimeda, Caesara, Pavia, Shakespeara, R. Descarta, Danta, Guttenberga, Karla Velikeho, Bedfieha ll. a Biehata). Podle Sorokina a Mertona je c.s. produktem potreby synchronizovat soc. Cinnosti a proto je bazi c.s. "astronomicky cas": astronomicky cas je z tohoto hlediska soc. sekundami, primami jsou lokalni c.s., ktere bylo nutno synchronizovat pomoci invarianty astronomickeho casu. Sorokin pozdeji rozvinul v kontextu sve vlastni teorie koncepci trojrozmemeho c.s., jehoz slozky odpovidaji jednotlivym stadiim jeho cyklicke predstavy vyvoje (aeternitas: ideacni cas, aevum: idealisticky cas, tempus: bezny cas). Gurviteh ve sve koncepci multiplicity c.s., vylozene v r. 1963, rozliSuje osm druhu c.s.: cas dlouheho trvani, Istivy, nevypocitatelny, cyklicky, retardovany, altemujici, pfedbihajici a explozivnL Kaidy druh c.s. spojuje s nekterou z tzv. hlubinnych urovni soc. skuteenosti, pfedevsim vsak s konkretnimi soc. skupinami a typy -tglobalnich spolecnosti. Gurvitchova typologie je vlastne vyslednici smiSeni nekolika pohledu - individ. prozivani casu (inspirace H. Bergsonem), tradicniho rozliseni casu cyklickeho a lineamiho a dlouheho a kratkeho (inspirace W. Jamesem) ajeho vlastni typologicke konstrukce tzv. totalnich soc. jevu. Razantni odmitnuti uvazovat v kategorii c.s. pfinasi fr. -tstrukturalismus, ktery zdurazi'iuje prioritu synchronie (analyzy koexistujicich jevu) nad diachronii (zkoumani evoluce, vzniku, vyvoje). Tomuto pnstupu odpovidala ijista ahistoricnost am. -tstrukturalniho funkcionalismu (T. Parsons). Podstatne nove pohledy na e.s. vnesl do s-gie existencialismus pojmem socialni situace, A. Schutzova fenomenologie pojmem -tbiograficke situace, J. Ortega y Gasset konceptem lidske situace, -tctnometodologie durazem na -tindexikalitu, E. Goffman svou dramaturgickou koncepci (ve vsech pfipadech jde oproti durkheimovske tradici 0 vyraznou subjektivizaci c.s.). Naopak variaci na durkheimovske tern a jsou P. L. Bergerovy a T. Luckmannovy uvahy 0 soc. konstrukci c.s., ktere v ponekud odlisnem kontextu nachazime take v systemove teorii N. Luhmanna. Tematem c.s. se zabyvali a zabyvaji mj. C. Javeau v Belgii, G. Pronovost v Kanade, P. F. Bourdieu aM. Eliade ve Francii, T. Banaszezyk, B. Szaeka a A. Pawelezynska v Polsku, R. Strassoldo v Italii aj. Tema c.s. je s-gicky aktualnim tematem, protoze se v nem 155

cas volny

cinnost

odrazeji problemy akce!erovanych soc. zmen a promeny v prozivani casu v modemi a zejm. postmodemi spolecnosti. Proto je tema c.s. a soc. prostoru soucasti prakticky kazde postmodemi diskuse. Pro s-gicka studia C.S. jsou velice vyzn. studie hist., ktere tema casu zkoumaji mj. z hlediska prozivani a interpretace kategorie casu v rozmanit)ich sociokult. a dobovych kontextech (J. L. Le Goff, F. Braudel, A. J. Gurevic aj.). Koncept C.S. se objevuje take v ruznych konkretnich vyzk. kontextech, napi'. ve vyzkumu soc. mobility a zmeny obecne, .....casovych rozpoctu, ..... volneho casu atd. Nove pohledy na C.S. pi'inasi ..... biograficka sociologie. V Cechach se problemem C.S. zabyva J. Subrt, vyzn. monografli zpracoval ces. exilovy sociolog Jift Kolaja. A: social time F: temps social N: Sozialzeit I: tempo sociale Lit.: Banaszczyk, T.: Czas jako kategoria spo!eczna. Wroclaw 1981; Durkheim, E.: Les formes elementaire de la vie religieuse. Paris 1925; Eliade, M.: Le myth de l' eternel retour. Paris 1967; Gurevic, A. J.: Kategorie stl'edoveke kultury. Praha 1978; Gurvitch, A. G.: La vocation actuelle de la sociologie, vol. II. Paris 1963; Kolaja, J.: Social System and Time and Space. An Introduction to the Theory of Recurrent Behavior. Pittsburgh 1969; Le Goff, J. L.: Kultura stfedoveke Evropy. Praha 1991; Pawelczyliska, A.: Czas cz!owieka. Wroclaw 1986; Pronovost, G.: The Sociology of Time. Current Sociology, 37, 1989, c. 3 (zvl. cislo); Sorokin, P. A. - Merton, R. K.: Social Time. A Methodological and Functional Analysis. American Journal of Sociology, 42, 1937, c. 5; Sorokin, P. A.: Sociocultural Causality, Space and Time. Durham, N.C. 1943; Subrt, J.: Kategorie casu v sociologii. In: Sociologicktftexty. Praha 1993.

Pet cas v 0 I n y - obecne cas, v nemz clovek nevykonava cinnosti pod tlakem zavazku plynoucich ze spo!. ..... delby prace nebo z nutnosti zachovani sveho biofyziologickeho ci rodinneho systemu. Definice C.V. jako casu, ktery zbyva po splneni pracovnich a nepracovnich povinnosti, byvaji oznacovany jako kvant. Ci rezidualni (zustatkove). Vedle nich existuje take i'ada pokusu 0 urceni C.V. pomoci nejake jeho vyzn. vlastnosti (definice kval. Ci normativni) obvylde je to subjektivne svobodna volba cinnosti v c.v., jejich bezprosti'edni neutilitamost, pl'itomnost pi'ijemnych prozitku a ocekavani apod. UZ v tomto zakl. rozliseni se do jiste miry odrazi dvoji vychozi pfistup k chapani tohoto jevu, znamy vlastne uz od dob Aristotelovych, ktery ve sve Etice Nikomachove zduraziluje vyznam C.V. (schole) pro jedince (jako Cinnosti, pfinasejici mu nejvyssi vniti'ni blaho, a ztotozilovane proto s rozjimanim), zatimco v Politice podtrhuje spiSe jeho soc. roli (pfedevsim jako prostoru pro vel'. cinnost). C.v. v jeho soucasnem slova smyslu vytvoi'il ovsem az ..... kapitalismus. V nem ziskava c.v. 3 zasadni odlisnosti ve srovnani s pl'edchozim obdobim: a) je individuaJizovany, clovek jim disponuje relativne samostatne (na rozdH od primitivnich spolecnosti, v nichz 156

cas prace i cas oddechu jsou podi'izeny jednotne kolekt. kontrole obvyk!e formou nab. reguJi); b) je vseobecny, tyka se pl'evazne vetsiny clenu spolecnosti (na cemz nic nemeni ani skutecnost, ze v pocatku kapitalismu bylo dosazeni ale spoil min. existence C.V. umozneno az soc. boji o uzakoneni a postupne zkracovani enormne dlouhe pracovni doby); c) je postaven do protikladu k pracovni dobe, ktera ve spojeni s prodejem ..... pracovni sHy vystupuje vuci cloveku jako cas "pro cizi". Vzajemny vztah pracovniho casu a c.v., problemy skutecne ..... svobody individua v C.V. (zejm. v modemi spolecnosti) a v neposledni l'ade i moznosti pl'ekonani vyse uvedeneho protikladu tvol'i dodnes zak!. osu fi!. a s-gickeho teor. badani v teto oblasti. Vedci se v zasade shoduji na ti'ech funkcich e.v., ktere zaroveil mohou slouzit i jako hierarchizacni mel'itko hodnoty jeho vyuziti: clovek v C.V. jednak odpociva, jednak vyhledava .....zabavu a venuje se ji a konecne zde take rozviji svou vlastni osobnost. Ze spo!. hlediska Ize tyto funkce vyjadl'it jako fyzickou a psych. regeneraci pracovni sHy ajako osvojovani Ci aktivni spoluvytvai'eni kultury v sirokern vyznamu. Konkretni naplilovani techto funkci (tedy struktura cinnosti v c.v., ktera tvofi hlavni naplil empir. badani v teto oblasti) se vsak samozi'ejme u ruznych jedincu i soc. skupin znacne ruznL Zavisi jednak na sirsich soc. podminkach, determinujicichjak celkovy rozsah c.v., tak obecnou dostupnostjednotlivych foremjeho realizace, jednak na individ. soc.-demogr. charakteristikach jedince (jeho pohlavi, veku, rodinnem stavu, vzdelani, pracovniJll zal'azeni, vysi pi'ijmu atp.). V modemich spo!ecnostech muzeme take hovofit 0 ruznych rytmech c.v., tj. 0 jeho vicemene pravidelnem vyskytu z hlediska denniho (byva zde pod vlivem pl'evazujici prvni prumyslove smeny vetsinou sousti'eden do nekolika podveeemich a vecemich hodin), t)idenniho (dvoudenni vikendy), rocniho (dovolena), pl'ip. celozivotniho. Rovnez toto kriterium podstatnym zpusobern ovliviluje naplil C.V. i vnejsi nabidky kjeho vyuzitL Informace 0 realnem rozsahu a struktui'e c.v.lze ziskat zejm. technikou .....casoveho snimku. Jeji soucasti jsou zatim nejednotne pokusy 0 podrobnejsi vniti'ni kategorizaci aktivit C.V. Obvykle se rozlisuji napl'. komplexy osobnich zalib, komplexy fyzickych aktivit, komplexy aktivit spojenych se stykem s kult. hodnotami Ci se spo!. kontakty, plochy necinneho odpoCinku apod. V ces. zemich disponuje v soucasne dobe ekon. Cinny obyvatel v prumeru asi 30 hod. C.V. tydne; zhruba ti'etinu tohoto casu venuje sledovani televize. (Viz take ..... prumysl volneho casu, .....sociologie volneho casu.) A: free time, leisure time F: temps Iibre, loisir N: Freizeit I: tempo Iibero

Lit.: Goodale, T. L. - Witt, P. A. eds: Recreation and Leisure. Issues in an Era of Change. Oxford 1985; Kaplan, M.: Leisure. Theory and Policy. New York, London, Sydney, Toronto 1975; Kelly, J. R.: Leisure. Englewood Cliffs, N.J. 1982; viz tez .... sociologie volnt!ho casu.

Pdc casovani deti viz klima populacni c e led' viz podruh, rolnictvo "c ern a s c h ran k a" - obecne system, jehoz vstupy a vystupy jsou znamy, neni vsak znama jeho vnitfni organizace. Do s-gie pronikl tento pojem z teorie ..... modelu a modelovani (zv!. kybemetickeho). Pouziva se v pfipadech, kdy pfedmetem zkoumani je objekt (soc. jev, proces), jehoz vnitfni struktura je mimo nimec zajmu vyzkumnika, at uz pro nedostatek vychozich poznatku, nebo pro omezene metodo!. moznosti (existujici metody jsou vetSinou vhodne jen pro analyzu vstupu a vystupu), nebo pro speciflka zadani vyzk. ulohy. Zkoumat nejaky soc. objekt jako "c.s." znamena soustfedit se na pravidla transformace vstupu ana vystupy bez hlubSiho pruniku do mechanismu techto transformacL V procesu zkoumani "e.s."se ovsem stava, ze ztraci puvodni "cern" - vyzkumnikovi se zacina objevovat jeji struktura. "C.s." tedy muze postupne "sednout", az se muze uplne vyjasnit do podoby "bile schranky". A: "black box" F: "boite noire" N: ,,schwarzer Kasten" I: "scatola nera" Gdl c e t nos t - pocet nebo podil vyskytu nejakeho jevu. Absolutni C. je: a) pocet vyskytu nejakeho jevu za specifikovanych podminek a v urcitem casovem rozmezi (resp. casovem urceni), b) pocet vyskytu nejakeho jevu pi'i opakovanych realizacich nahodneho pokusu (za nahodny pokus lze povazovat i realizaci presne urcenych podminek v realnych procesech). Relativni C. vyjadfuje podil vyskytu jevu z mozneho poctu vyskytu (r = min, kde m je pocet vyskytu jevu a n je pocet situaci, ve kterych mohl jev nastat, pfip. pocet objektu, u nichz mohl byt jev zaznamenan). Relativni C. se tez vyjadfuje v procentech jako JOO(mln)%. Rozlozeni cetnosti je soubor absolutnich nebo relativnich C. pro uplnou soustavu vzajemne se vylucujicich jevu (ve vyzk. praxi jde 0 tl'idy klasifikace, us pofadane nebo kvantifikovane klasifikace nebo 0 tfidni intervaly ciselne promenne). A: frequency F: frequence N: Haufigkeit I: frequenza

Reh c inn 0 s t - specif. lidska forma chovani zamefena obvykle k dosaZeni nejakeho cile. Podle Z. Strmisky je C. v nejsirsim smyslu kazde chovani nebo proces, pokud jsou

funkcne zamereny; proto se bezne rnIuvi 0 e. stroje, srdecni c., pracovni c. apod. V uzsim smyslu vsak jde 0 aktivni vztah soc. subjektu (individua nebo skupiny) k vnejsimu prostfedi, soc. a pi'ir., ktery pfedpoklada stanoveni cile, pouziti urcitych prosti'edku k jeho dosazeni a vWiinou take pravidla, jirniz se tento aktivni proces ridi. V nekterych fi!. koncepcich c. se zduraziluje subjekt-objektovy vztah jako zaklad a pl'edpoklad c. V s-gii se vedou definicni, zcasti vecne zduvodnene spory 0 rozliseni pojmu e., .....chovani a .....jednani. Dvojice pojmu chovani a c. je pod Ie Stebbinse rozlisitelna tak, ze chovani oznacuje reakci organismu na mentalni, fyziologicky nebo bioI. stay, ktera nema pfimou vazbu na vedomi, mysleni a interpretaci tohoto stavu, zatimco je bytostne soc. aktivitou, protoze je aktem vedome vule, je zalozena na soc. naucenych a osvojenych zpusobech mysleni, cHeni a jednani, ktere umoziluji zvolit takovy akt, ktery je dane situaci z hied iska aktera nejpi'imefenejsi. Zatimco pojem chovani poukazuje spiSe na podobnosti mezi clovekem a subhumannirni zivocichy, pojem zduraziluje rozdily mezi nimi. Klasicka s-gie byla vyrazne orientovana na problem c., proto take uVaZovala 0 vedach soc. a humanitnich, zatimco nektere smery modemi s-gie (zejm. novopozitivisticke orientace) poukazuji na vyznam reaktivnich forem a zpusoM chovani, a uvazuji proto spiSe 0 vedach behavioralnich (G. A. Lundberg). Jiz v klasicke s-gii se ve vztahu k chapani c. vytvorily dYe tradice. Prvni je reprezentovana K. Marxem a jeho pojmem ..... praxe, pfip. E. Durkheimem a jeho pojmem .....socirunlho faktu (e. je soc., strukturalne determinovana a prostor pro svobodne rozhodovani je proto relativne maly), druha M. Weberovym durazem na smysluplnost lidske cinnosti ci jednani. Podle M. Webera lze lidskou c. pochopit jen tehdy, jestlize rozumime vyznamum, jez jsou c. pl'isuzovany, a smyslu, ktery do c. akter vklada prosti'ednictvlm motivu. Porozumeni c. umoziluje posleze jeji kauzalni vysvetleni. Weber rozlisuje ti'i typy c.: afektivni c., ktera vyplyva z individ. emocionalnich stavu a je reakci na konkretni situaci v konkretnim case, c. tradicni, ktera je zalozena na ustalenych zvycich, obycejich a stereotypech, a c. racionalni, ktera je spjata s jasnym vedornim cile a uvahou 0 prostfedcich k jejich dosazeni. V dejinach s-gie se posleze ustalila dichotomie s-gie orientovane k analyze soc. makrostruktur, v niz se soc. c. vaze pfedevsim na kolekt. subjekty a soucasne se zduraziluje soc. puvod a determinace C. individ. soc ...... akteru (holisticke a deterministicke pojeti, jakkoliv T. Parsons mluvi 0 voluntaristicke koncepci), a s-gie orientovane ke studiu .....spolecnosti, jez je pojata jako produkt vedomych lidskych aktivit a smysluplneho jednanL Prvni typ pi'edstavuje ..... marxismus temer

c.

c.

157

cinnost politicka

cinnost

ve vsech svych varian tach, nejvypjateji pak L. Althusserova koncepce strukturalniho marxismu (ale take s-gicka koncepce Parsonsova), druhy typ -tsymbolicky interakcionismus, -tfenomenologicka sociologie a zejrn. -tetnometodologie. Byly uCineny vyzn. pokusy tuto dichotomii mezi makrostrukturalne a akcne orientovanou s-gii prekonat. Prvnim z nich je vlastne dilo samotneho Maxe Webera, v nemz se spojuji pohledy a analyzy zretelne makrostrukturalni s durazem na smysluplnost lidskeho jednani. Z novejsich pokusu pak jde 0 teorii Paula Willise, zejm. vsak 0 tzv. teorii strukturaceAnthony Giddense. V Giddensove pojeti se objevuje koncept duality struktur, jimz se vyjadfuje myslenka, ze struktury nemohou existovat nezavisle na c., ale ani c. nemohou byt vykonavany bez stabilizovanych struktumich ramcu. Systematicke, zejm. opakovane c. produkuji struktury a struktury umoziiuji vykon c. Elementarnim a srozumitelnym pfikladem, na nemz se dualita struktur da demonstrovat, je Giddensova reinterpretace znameho rozliseni jazyka jako systemu (langue) a recijako cinnosti (parole): kaZdym recovym aktem oZivujeme jazykjako stabilizovanou strukturu a davame ji zit (nemluveny jazyk se stava mrtvym jazykem), predpokladem recoveho aktuje vsak existence nadindivid. struktury, ktera existuje nezavisle na recovych aktech. Vyzn. a ve 20. st. nejvlivnejsim pfinosem pro s-gicke zkoumani c. je dilo Tacotta Parsonse, ktere je z vetsi casti zasveceno prave analyze c.: od zkoumani c. v klasicke s-gii (Weber, Durkheim, Marx, V. Pareto) a ekonomii (A. Marshall) prechazi Parsons k tomu, ze svou teorii c. svaze s teorii -tsocialniho systemu (1951) a nakonec se pokusi o prunik do jinych oboru, zejm. do ekonomie (ve spise Economy and Society). Parsons definuje c. jako proces probihajici v systemu akter-situace, ktery rna motivacni dUlezitost pro individ. aktera, nebo v pripade kolekt. akteru pro kaZde individuum, jez je soucasti dane kolektivity. Vykon c. je spojen se satisfakci ci gratifikaci (odmenou) nebo s vyhnutim se deprivaci (trestu). Tak je u Parsonse, jako konec koncu v kazde teorii c., spojena c. s -tpotrebami: teorie c. je obvykle soucasne teorii potreb, a to potfeb individ. (v pripacte individualisticke, weberianske tradice) nebo societalnich (v pfipade tradice strukturalni a metodo!. kolektivisticke). U Parsonse je c. spojena se ctyrmi zak!. societalnimi ci systemovymi funkcemi, a to s uddenim modelU ci vzorcu kontroly, s integraci systemu, s dosahovanim a realizaci kolekt. cilu a s adaptaci na vnejsi, predevsim fyzikalni prostfedi. Podobne je v jinych, predevsim ovsem konfliktualistickych koncepcich spojena teorie c. s teorii moci: v krajni formulacije kaZdy system soc. cinnosti soucasne systemem moci (koordinace, kooperace a organizace lidskych cinnosti vyzaduje pyrami158

dalni strukturaci s centrem moci a i'izeni), a pak se teorie soc. c. nutne meni v s-gii politiky a s-gii organizace. Tato orientace je dosti vlivna ve fr. s-gii, zejmena v akcionalismu Alaina Touraina. Tourainova teorie i vyzk. praxe jsou primo prototypem toho, co jiny fr. sociolog Louis Quesnel nazval makros-gickou analyzou Cinnosti. Touraine operuje ve svem akcionalismu (ktery usti v teorii s-gicke intervence jako vedomeho, planovaneho a s-gicky fundovaneho vstupu do soc. reality) se 6 zak!. pojmy: historicitou, systemem dejinnych Cinnosti, tridnimi vztahy, institucionalnim systemem, soc. organizaci a soc. hnutim. Prostrednictvim techto zak!. pojmu chce vysvetlit nejen soc., resp. spolecenskou cinnost, ale predevsim vytvoi'it ambici6zni teorii -tsocialni zmeny. Louis Quesnel zajimave systematizoval zakl. premisy kaZde s-gie c., jez lze shrnout (a komentovat). 1. V evrop. kult. tradici rna c. pi'ednost pi'ed necinnosti, je preferovana i v hodnotovem zebricku. Tato premisaje hist. i prostorove nesamozi'ejma (je totiz evrop. ci evropsko-am.) a modemi (srovnej kontemplativni orientaci stredoveku, akcent na pozitivni a smysluplnou neCinnost v nekterych asijskych nabozenstvich atd.). 2. Vedenije preferovano pred nevedenim a zejm. ignoranci. Odtud vyplyva pozadavek ved. vedeni a racionality, ktery se promita do temer kazde teorie c. Velkym problem vetsiny teorH c. je proto problem vztahu jeji racionalni a iracionalni komponenty (tzv. Paretuv problem). V teto souvislosti nutno take zminit Althusseruv koncept teor. praxe (vychazejici z marxovske tradice) jako typu c., ktery je specif. pro tradicni intelektualy (jejim opakem je prakticka teorie, ktera je specif. pro modemi technokraty). Intelektualni praxe je take vyznarnnou soc. c. zejm. z hlediska svych realnych a potencialnich dusledku. Tomuto tematu venoval J. Fourastie samostatnou praci Les conditions de l' esprit scientifique (1966). 3. Problem soc. c. je take problemem vztahu determinismu a indeterminismu, protoze prave v tomto kontextu se problem svobodne yule projevuje nejnapadneji. Teorie c. lze pak delit na spinozovske (svoboda je pouze neznalost skutecnych pricin) a popperovske (neni absolutniho determinismu). 4. Analyza C. rna v sobe prvek previze, pi'edvidani, a to na urovni teor. i prakticke: v kaZde c. obvykle musime anticipovat take jeji vysledek. Zkoumani soc. C. by tedy melo byt take analyzou jejich nezamyslenych dusledku, jez R. K. Merton oznacil terminem -tlatentni funkce. Optimisticka predstava, ze soc. c. jsou vetsinou svrchovane racionaIni (podle formulace G. Bachelarda je c. aplikovanym racionalismem) a usH tedy take ve svrchovane pozitivni efekty, byla vyvracena celou hist. a zejm. novodobou zkusenosti lids tva. 5. S-gie c. by nemela byt hodnotici aktivitou: smyslem s-gicke analyzy neni posuzovat

konkretni aktivity z hlediska ideo I. a polit. programu ci utop. vizi, ale zkoumat jejich zaclenenost do celku soc. systemu nebo jejich smysluplnost z hlediska aktera (v zavislosti na pozici, kterou pro analyzu c. volime). Je ovsem pfirozene, ze solidne fundovana teorie c. je pouzitelna pro kaZdou po lit. praxi a v ramci kazdeho polit. systemu. 6. Lze pfipustit, ze s-gicka zkoumani Co by mohla vest k navrhUm optimalizace lidskych aktivit asi v tom smyslu, jak je navrhuje -tpraxeologie. Studium c. rna tak nejen aspekty ryze kognitivni, ale i prakticke (studium praxe vyustuje v navrhy praktickych doporucenO. Tento krok vsak neni pro s-gii obecne zavazny aje odlisne akcentovan v jednotlivych pnstupech k s-gii jako vede a k jejim funkcim. Nepochybne nejvyzn. k analyze soc. c. prispela s-gie prace, organizace, politiky a soc. hnuti vcetne tech odnozi tech to disciplin, ktere jsou vyslovene prakticistni povahy (napr. teorie -thuman relations). K temto optimalizacnim a praxeologickym studiim je nutne vyuzit metodo!. aparat soudobe s-gie, zejm. jeji kvant. odnoze. Zda se rozumne rozlisit tzv. makros-gii c., kteraje orientovana na kolekt. subjekty a spolecnost jako system a strukturu, a mikros-gii c., kteni se orientuje spiSe na studium kazdodenni interakce individ. akteru. Toto cleneni odpovida jak tradici, ktera se pfi studiu soc. c. usmlila, tak soucasnemu paradigmatickemu cleneni vnitrnich zajmu s-gie. Soucasne umoziiuje navrhnout reseni do jiste miry specif. ces. terminologickeho sporu, jak eventualne odlisit c. a jednani: Co je spiSe terminem makrostrukturalnim, jednani spiSe mikrostrukturalnim (jedinec jedna, soc. hnuti jsou Cinna). Toto rozliseni je samozrejme veci pripadne budouci konvence, ale nepostrada vecny smysl a je v zasade v souladu s jazykovym citenim. V ces. s-gii se teorii c. nejsystematiCteji zabyval Emanuel Chalupnj, jehoz 3. svazek 4. dilu nedocenene a monumentalni Sociologie je cele venovan prave soc. Co Chalupny opira svUj s-gick)' system 0 tezi, Ze predmet s-gie, jimz je civilizace cili kultura, se ski ada ze tn prvku: Cinitelu, Co a vytvoru, kaZdy s-gick)' jev pak je bud tim, ci onim, nebo jejich kombinaci. Chalupny zduraziiuje, ze c. jsou jevy stejneho radu jako cinitele a vytvory a maji proto stranku objektivni a subjektivni, jsou vsak promenlivejsi, rozmanitejsi a rnnohotvamejsi, a proto s-gickemu studiu pusobi take vetsi nesnaze. Chalupny navrhuje nekolik klasifikaci c., z nichz za svrchovane aktualni lze pokladat rozIiSeni c., ktere udduji zivot a ktere se spojuji se spec. vytvory (hospodareni s ekon. institucemi, politizovani s politkou atd.), a c., ktere meni zivot tvofive a tim umoziiuji vyvoj. Toto Chalupneho cleneni anticipuje dichotomickou klasifikaci, ktera se inspiruje praci J. Ortegy y Gasseta Meditacidn de la tecnica (1939) a vychazi z praci A. Giddense a pol. psy-

chologa lozeJa Kozieleckeho (0 czlowieku wielowymiarowym, 1988) a kterou u nas navrhl M. Petrusek, totiz cleneni na C. repetitivni s dominantni funkci reprodukcni a C. transgresivni (metaforicky oznacovane jako vaseii prekracovat hranice a vlastni omezeni). Krome toho Chalupny deli c. na telesne a dusevni, skladebne (pozitivni) a protikladne (negativni), zejm. vsak na praci a zabavu ana tzv. akce (tj. C. v zasade shodne s pozadavky zachovani druhu) a fikce (produkty ryze kult. tvofivosti). Duraz polozeny na rozliseni prace a zabavy je pozoruhodny proto, ze v souvislosti s uvahami 0 prechodu modemich spolecnosti ve spolecnosti postmodemi se nezridka zduraziiuje, ze tradicni paradigma prace je postupne nahrazovano paradigmatem volnt!ho casu s jinou dominantni aktivitou, jiz je spotfeba (A. Hellerova, Z. Bauman aj.). V Chalupneho teorii C. jsou obe komponenty predvidave analyzovany velmi rovnovazne: krome prace Chalupny zkouma hru, sport, zabavu, zejm. tanec, a volny cas. Ve formulacich sice dobove podminena, ale rozhodne neprehlednutelna je pozomost, kterou venuje Chalupny tomu,jak organizaci prace i volneho casu v nedilne jednote manipuluji oba totalitni systemy jeho doby - nacionalni i stalinsky socialismus. Spec. prace leona Fourastieho na toto tema 40 000 heures (1961., ces.1969) byla napsana aZ cele ctvrtstoleti po

Chalupnem. V byvaIem SSSR se teorie c. rozvijela pomeme zajimave pouze v kontextu psychol. (L. S. Vygotskij, A. N. LeontJev, G. M. Andrejevova), v s-gii a filozofii se cinnostni princip deklaroval, ale realne badatelske vysledky (Kagan aj.) byly zanedbatelne. Dokonce i velmi nosna Marxova myslenka 0 vztahu poznani a prakticke C. (spo!.-hist. praxe jako kriterium pravdivosti poznan!) byla degradovana na ideol. slogan, ackoliv zap. marxismus s touto ideou jisty cas pomerne efektivne pracoval. U nas se zabyval psychologii C. zejm. ve vazbe na soc. komunikaci J. Janousek, s-gicky byly analyzovany predevsim pracovni C. a C. ve volnem case. A: activity, action F: action N: Tatigkeit I: attivitil, azione Lit.: Chalupn:v. E.: Sociologie IV.3.: SochUni cinnosti. Praha 1941; Janousek. J.: Spo1ecnA cinnost a komunikace. Praha 1984; Leonfjev. A. N.: Cinnost, vectomi. osobnost. Praha 1978; Parsons. T.: The Structure of Social Action. New York 1937; Parsons. T.: The Social System. New York 1951; Parsons. T. - Shils. E.: Toward a General Theory of Action. New York 1951; Parsons. T. - Bales. R. - Shils. E.: Working Papers of the Theory of Action. New York 1953; Strmiska. z.: Cinnost. In: Maly sociologicky slovnik. Praha 1970; Touraine. A.: Sociologie de l'action. Paris 1961.

Pet

cinnost kuIturne vychovna viz osveta c inn 0 s t po Ii ti c k Ii - naplii specif. regulativnich funkci -tpolitiky vyskytujici se na ruznych spol. urovnich a re159

cinnost politicka

sici ruzne typy problemu. C.p., kteni se zakhida na kognitivni orientaci, se zpravidla rozviji na dvou urovnich: a) konkretniho empir. poznavani, obvykle intuitivniho charakteru, schopneho postihnout charakteristiky situace, pfitomnych akteru, moznych reseni existujicich problemu atd., b) vicemene rozvinutych ideol.-intelektualnich konstrukci. Polit. praktikove se casto vyznacuji pomeme vysokou urovni intuitivniho poznavani, jez slouzi jako nastroj omezenym cHum. -tIdeologie nepfedstavuje v polit. orientacich jen "falesne vedomi", i kdyz se jim take stava. Ideologie plni konstitutivni polit. aspol. funkce tim, ze kombinuje a syntetizuje prvky poznavacich orientaci se zajmovymi a hodnotovymi orientacemi a spojuje je se spol. vztahy (existujicimi nebo moznymi), vymezuje situacne podminene zajmy sku pin a spolecnosti, vztahuje je k hodnotam a pomefuje vzajemne jedny druhymi; urcuje vahu zajmu podle jejich vztahu k hodnotam a hleda hodnoty schopne otevfit nove horizonty Cinnosti a uspokojovat platne zajmy (je proto jednostranne a nespravne spojovat termin ideologie vyhradne s negativnimi konotacemi, nesmi se vsak zapominat na potfebu jeji kognitivni kritiky). C.p. se casto spojuje se znacne protikladnymi orientacemi, pokud jde 0 zamerenost subjektu, hodnotove orientace a zajmove orientace. Mnozi teoretikove myslenkove Iinie od G. W. F. Hegela k soucasnym funkcionalistum v ni vidi pfedevsim sferu obecnych zajmu obcanu, nebo dokonce zajmu vselidskych, zatimco stoupenci konfliktualisticke s-gie vidi v pol it. strategiich kvitesenei tfidnich nebo skup. zajmu a polit. sferu pokladaji za oblast umoznujici probojovani techto zvl
Clovek kazdodenni c.p. ridi. Koncentrace moei v rukou profesionaInich politiku casto svadi k jejimu vyuzivani pro neIegitimni cile a ostatni vYhody ........Korupce v polit. sfefe je pravdepodobne pocetnejsi nebo pfinejmensim napadnejsi a zavaznejsi nez v jinych oblastech. Pozadavek pruhlednosti polit. rozhodnuti je proto jednim z pfednich pozadavku uplatnovanych spo\. hnutfmi. Souhrnne Ize charakterizovat c.p. 6 znaky. 1. Vytvaff system zajis(ujici ffzeni celospol. (societalnich) procesu; jinymi slovy tyto cinnosti reguluji soc. procesy na urovni globalni spolecnosti. 2. Ridici Cinnost je vykonavana polit. fidicimi instancemi, je zprostfedkovana mocenskym procesem, ktery jim zajis(uje pfistup k monopolnimu vykonu moei, a je soucasne podminena legitimacnimi procesy, ktere zduvodnuji jejich pravo na vykon moei. Na zaklade tohoto mocensky zajisteneho a legitimovaneho statutu cini ridici instance zavazna autoritativni rozhodnuti v oblastech, v niehz vykonavaji svou pravomoc, a podle potfeby vynucuji respektovani techto rozhodnuti uzitim sankci, vcetne uziti nasili. 3. C.p. je diferencovana v zavislosti na typu spolecnosti a polit. systemu, jednotlivi pfislusnici spolecnosti a skupiny se na ni podiJeji nestejnym zpusobem. Hlavni osou c.p. je rozhodovaci polit. proces, v komplexnich spoleenostech vykonavany prostfednictvim statu a statne mocenskych instituci. 4. Ridici Cinnost statnich instanci a vykon polit. funkce obecne jsou ve vetSi nebo mensi mife spojeny s Cinnosti ruznych slozek obcanske spolecnosti, tj. ostatnich -taktcru - zainteresovanych organizaci, spol. hnuti a skupin obcanu, ktere maji cinnost statnich organu pripravovat nebo ovlivnovat. V soustave polit. aktern, ktefi k statnim organum pnmo nepatfi, zaujimaji zvl. misto -tpoliticke strany a polit. hnuti. Spo\. a polit. systemy znaji ruzne formy ucasti na pol it. moei nebo vylouceni z nL 5. Polit. rozdily mezi pfislusniky spolecnosti netkvi jen v ruznych formach ucasti na c.p.; jsou urceny charakterem polit. vztahu, finalitami, ktere polit. moc sleduje a jichz dosahuje. JednotIive sp0l. skupiny a kategorie mohou byt s temito finalitami v rnznych vztazich. Uplatnovane -tpoliticke strategie jim mohou byt vicemene prospesne nebo nepriznive. Otazkou take je, kdy existujici poIit. rozdily predstavuji spiSe stupnovite kvantitativni rozdily a kdy jde 0 hlubsi polit. nerovnosti nebo protiklady. Casto uzivana rozliseni mezi "fidicimi" a "fizenymi" nebo mezi "vladnoucimi" a "ovladanymi" pfedstavuji jen p61y promennych, ktere zahmuji sirsi skaly hodnot. 6. Polit. aktefi vychazeji ze sveho urcovani cilu, svych poznavacich a zamefujicich, tj. zejm. hodnotovych a zajmovych orientaci. Poznavaci orientace v c.p. maji za ukol postihnout stay danych skutecnosti smerodatnych pro c.p., nalezt prostfedky a postupy umoznujici mene nakladne dosazeni sle-

dovanych cilu, testovat sledovane cUe vymezenim vedlejsich uCinku zvolenych forem jednani, definovat situaei souhmne v souladu se zajmy aktern, odkryt kratkodobe i dlouhodobe moznosti jednani dovolujici uplatneni zajmu. V zamefujicich orientacich kombinuji po lit. aktefi sve zajmove a hodnotove orientace a syntetizuji rnznymi zpusoby sve zvlastni (osobni, skup., ffidni) zajmy a obecne zajmy (obecne osobnostni, celospol., kult., vselidske). Mezi polit. strategiemi existuji podstatne rozdily ve stupni, v jakem jsou podlozeny poznavacimi orientacemi, v kombinaci racionalnich a iracionalnich prvku, stejne takjako v kombinacich partikularistickj'ch a univerzalistickych zretelu. Clanek, ktery spojuje souhm Cinnostnich orientaci s praktickou c.p. a jeji motivaci, je polit. vule. A: political activity F: activite politique N: politische Tatigkeit I: attivita politica Lit.: viz ...... politika.

StZ c inn 0 s t p r a c 0 v n i viz pozice pracovni, pnice, prace fyzicka a dusevni c inn 0 s t s pol e c ens k a viz cinnost, funkcionalismus strukturalni, chovani cinnost zajmov3 - druh .......cinnosti vykonavane ze zaliby, mimo vydeleenou oblast, obvykle organizovane v nejakem -tspolku, -tkiubu, kult. zafizeni ci v neformalnim sdruzeni. Pojem nenavazuje na s-gicky koncept -tzajmu, ale na jeho spiSe psychol. interpretaci. Oznacuje tez institucionaIni aprobace (ne vSe, co Iidi zajima a cemu se venuji ze zaliby, je pojimano institucemi jako c.z.) a mnohdy pfimo instituce zajiSiujici c.z. Teor. neni obsah c.z. nijak omezen, prakticky jsou vsak v nem vZdy vyjadteny preference a zasady -tkulturni politiky statu nebo te spol. organizace, ktera c.z. organizuje. Tradicni oblasti c.z. jsou: ochotnieke divadl0, amatersky film a fotografie ci vytvame umeni vubec, polit. a vseobecne vzdelavani, manualni a tech. cinnosti, sMratelstvi. Postupem doby se skala c.z. rozsituje, pojem vsak vZdy obsahuje prvek vyberu, hodnoceni a vychovy. S-gicky byly c.z. konceptualizovany zejm. jako problem vztahu mezi mistni a masovou kulturou, problem amaterismu (viz .......amater), -tsocializace ci -tresocializace, profesnich a lokalnich .......subkultur, regionalismu, kult. revoluce a snad nejcasteji jako problem .......vychovy a jeji soc. funkce. Pojemje uzivan v .......osvete a kulturni politice. Ve vetS! mite se pouziva at po 2. svet. valce, v zap. zemich ale jen zfidka. Dtive byly v dane souvislosti uzivany pojmy osvetova Cinnost, konicek, ochotniceni, amaterismus apod. V ces. zemich oblast studia i organizovani c.z. ptedstavuje dnes jiz jedno z beznych uplatneni s-gie a sociologu v praxi.

A: hobby F: activites d'interet N: Interessentatigkeiten, I: attivita di svago, hobby Lin cise I n ik s ta tis ticky - metodicky nastroj pro statist. tndeni a dalSi zpracovani ptedevsim kvalitativnich -tznakti (jako je napt. narodnost), ale i znaku kvantitativnich (jako jsou vekove skupiny). Pro tyto ucely se znaky pfevadeji do pfedem stanovenych ciselnych k6du, ktere museji byt z hlediska struktury znaku vycerpavajici (zpravidla se v nem pfipousteji k6dy "ostatni" a "nezjisteno"). C.s. je jednim z nastroju k zajisteni srovnatelnosti statist. dat. Z{tkladem tvorby ciselniku jsou celostatne platne klasifikace (napt. Odvervova klasifikace ekonomickjch Cinnostl), mezinar. klasifikace (napt. Mezinarodnf klasifikace nemod, urazit a pffCin smrti), registry (napf. registr uzemnich jednotek), ktere vyhlasuje statni statist. organ ve Shfrce zakonit jako opati'eni. DalSi ciselniky vychazeji z konvenci nebo se vytvai'eji jednorazove. Pouzivani c.s. umoziiuje uzemni i casovou srovnatelnost a agregaei, vyber a vyhodnoeovani dat v pozadovanem cleneni. Proto plati zasada menit ciselniky jen min. K vyjadi'eni srovnatelnosti a dynamiky jew se provadeji pi'epoety ciselnikiI a dat. Cim jsou ciselniky podrobnejsi, tim jsou siee mene pcehledne, ale pcevody (pfepocty) dat jsou spolehlivejsL A: statistical classification F: cadran statistique N: statistische Klassifikation I: c1assificazione statistica Kuc cis I 0 viz harmonie cis lop 0 mer n c viz ukazatele demograficke clovecenstvi viz poddanstvi c I 0 v e k - pocinaje antikou by1 ehapan jako pfirozena bytost vybavena rozumem Ci duchem a soucasne jako clanek zakonite a rozumove urceneho kosmu. Pi'estoze tato prvni racionalni, svetska pfedstava 0 podstate c. byla na dlouhou dobu vystfidana ki'esianskou koneepci C. jako mravni bytosti odpovMne -tBohu, zaehovala si svou kontinuitu a v renesanei a novoveku doehazi kjejimu znovuobjevenL K tcetimu nejvyzn. pojeti c., ktere se stalo jadrem humanistieke filozofie -tosvicenstvi, patfi pcedevsim Kantova klicova teze, ze C. je ucelem 0 soM a nikdy ho nemuze nikdo, ani Buh, uzH pouze jako prostfedku, a toto lidstvi je subjektem mravniho zakona v nas. Podobnou ideu zformuloval v jine souvislosti R. Descartes a B. Spinoza. PodIe nieh je c. svobodnym sebevMomym subjektem, coz zaklada modemi antropol. pojeti C. jako svobodne lidske volby, svobodneho rozvoje Iidskyeh sil. Zkoumani C. zacalo ovsem mnohem drive, nei se v novoveke filozofii 161

CIovek ekonomicky C10vek sociologicky uskuteenil tzv. antropologicky obrat. Za charakteristicke rysy, ktere v telesnem ohledu odlisuji c. od zvirete, byla vzdy povazovanavzprimena chUze a osvobozena ruka (i modemi antropoi. vyzkum to povazuje za bioI. predpoklady antropogeneze). C. je sice prir. by tosti, ale neni jen pnr. bytosti. Podle Aristotela se C. od zvirete lisi svou poznavaci schopnosti, duchem, rozumem - tedy vlastnostmi, kterymi se zaroven podili na "bozskem". Je sice "animal", ale "animal rationale". Zvlasi vlivne pojeti rozdilu C. a zvifete rozvinul J. J. Rousseau ideou lidske zdokonalitelnosti: eloveku je vlastni schopnost zdokonalovat se, zatimco zvire je po nekolika mesicich jiz tim, eim bude po cely zivot, a jeho druh bude po tisiei letech tim, eim byl v poslednim z techto tisicileti. C. uz tedy neni tim, eim je od pnrody, nybn tim, co ze sebe udelal v --.dejinach, takZe lidska pfuoda a lidska podstata se rozestupuji. Vz antika si povsimla, ze pro c. je specif. "neadaptovanost" na vnejsi zivotni podminky (Platon). K zajisiovani sve potravy nema zadne specializovane organy, nema zadnou pfuozenou ochranu pred nepohodou ei pfirozene zbrane proti svym nepratehim, nema svou zvl. ,,zivotni kuklu" Ci "ekologickou niku". C. se nepfizpusobuje svemu prosrredi, nybn pracovni cinnosti prizpusobuje prosrredi soM. Od poeatku novoveku je stale patrnejsi plastienost a otevrenost c. v jeho vztahu k --'pfirode. C. neni trvahl existence, ktera neni nicim dana a nicim garantovana. C. mus! v kaZde doM sam usilovat 0 to, aby se udnel a zachoval jako c. Jednim z klicovych pojmu novoveku se stal prave pojem sebezachovy, a take pojem sebeporozumeni (sebereflexe), ktere doplnily osvicenskou predstavu o pokroku a sebezdokonalovani c. Zakladem novovekych teorii 0 c. je Kantovo pojeti c. jako "obCana dvou sveru", jako pfir. by tosti, zijiei ve "smyslovem svete", podrobene jeho determinismu, a zaroven jako duchovni bytosti patfici do "inteligibilniho sveta", ktera je svobodna. I. Kant vyzveda pfedevsim ty znaky, ktere jsou pro c. specif. a odlisuji ho od jinych zivoeichu. Tyto rysy formuluje novym zpusobem a pfipravuje tim pojeti, ktere pozdeji rozviji J. G. Herder a --'filozoficka antropologie 20. st. (M. Scheler, H. Plessner, A. Gehlen). Na zaklade omezeneho prir. vybaveni nelze c. pochopit z jeho prir., zvI. bioI. substratu, nybrz pouze z toho, ze z teto omezenosti jsou C. vnucovany schopnosti k sebezdokonalovani. Nejdale se v pojeti specificnosti Ci podstaty C. dostal Plessner, ktery dospel az k paradoxnimu zaveru, ze pfirodou C. je jeho --'kultura ajeho puvodnim urcenimje, ze urcuje sam sebe. Zasluhou rychleho rozvoje poznatku etologie, antropologie, ekonomie aj. se dnes daji shmout hlavni predpoklady kult. aktivity C. zhruba do techto zaki. rysu: 1. vystupnovana promenlivost a modifikabilita chovani c. na zaklade

uceni, zejm. prostrednictvim --'socialnlho uceni, vedouci k vytvateni --'kulturnich vzorU chovani a poeatku kult. tradice; 2. stoupajici mnohostranna a zvI. zpusobem stale jemnejsi a rafinovanejsi pracovni aplikace spojena se systematickym umelym zhotovovanim "nastroju"; 3. enormni stupnovani kognitivne intelektualnich schopnosti, ktere vedou od kontroly na urovni rodiny a malych skupin ke stale vice vedome a sebevedome kontrole vlastniho chovani; reflexivita pritom uzce souvisi s motivaci, s podstatou, vyznamem, smyslem nebo ucelem a kratkodobe i dlouhodobe cfle planoviteho jednani prechazeji na kontrolu a ovladani mimosoc. a mimolidske skutecnosti, predevsim prirody (vnejsi i vnitfni) na zaklade --.techniky; 4. C. vyviji "symbolicke jazyky" jako mimoradne informacne intenzivni zak6dovane formy komunikace a tim prechazi k vystavbe sveta symbolickych reprezentaci; 5. na zaklade stupnovaneho soc. uceni, vytvareni protokult. tradice a symbolicke reprezentace dochazi k vystavbe noveho "sekundamiho" systemu uchovavani a prenaseni informace, ktery vytvari zaklady lidske tradice a "historickeho vedomi" Ci --.dejinnosti, a to jak na urovni individ. chovani, tak na urovni soc. jednani. Personalizace a socializace se behem lidske fylogeneze intenzivne vzajemne ovlivnuji a v lidske ontogenezi znovu rekapituluji. Individ. tvofivost a silna soc. zavislost tvori v tomto dvojitem aspektu jeden ze zaki. predpokladu budouciho rozvoje lidske schopnosti kult. chovani i rozvoje subjektivity a jedineenosti C. A: man, person, human being F: homme N: Mensch I: uomo Lit.: viz -+antropologie fdozofickli.

Kam clovek ekonomicky viz homo oeconomicus clovek hrajici si viz homo ludens clovek jednorozmerny - pojem zavedeny v kontextu tzv. kriticke teorie Herberta Marcuseho pro oznaceni typu osobnosti, cloveka vyspele --'industrialni spolecnosti. C.j. je podobnou myslenkovou konstrukci jako "vnejskove rizeny elovek" D. Riesmana, --.organizacni clovek W. F. Why tea, --'autoritarska osobnost T. W. Adorna. Je charakterizovan nekritickym vztahem k dane skutecnosti, kterou bez namitek akceptuje a do niz se integruje, silnou indoktrinaci propagandistickymi stereotypy, ztratou individuality, manipulovatelnosti, superkonformitou atd. C.j. je produktem i producentem industrialni spolecnosti zalozene na technologicke --'racionalite, ktera vytlaeuje transcendentni rozmer z lidskeho aspoL sveta. Koncepce c.j. neni ani tak psychoi. vykladem postaveni individua v modemi spolecnosti, jako spiSe kritikou teto

spolecnosti samotne. Marcuseho koncepce je silne ins pirovana --'marxismem a --.freudismem, zejm. W. Reichem, K Horneyovou, dale T. W. Adornem, E. Frommem aj. Jednorozmerna spolecnost, do niz je c.j. situovan, je spolecnosti s novymi, nenasilnymi formami kontroly, s naprostou integrovanosti ve sfere politiky a kultury a s limitovanou mOZnosti realne komunikace. Jednorozmerne mysleni pak podle Marcuseho znamena porazku logiky protestu a dominaci pozitivniho, tj. nekritickeho a konformniho mysleni. Marcuseho koncepci k nam poprve uvedla Milena Tlustd v r. 1969 a pozoruhodnym zpusobemji srovnala s proslulou Orwellovou antiutopii 1984. A: one dimensional man F: homme unidimensionnel N: Eindimensionaler Mensch I: uomo unidimensionale Lit.: Habermas, J. ed.: Antworten auf Herbert Marcuse. Frankfurt a.M. 1968; Marcuse, H.: (1964) Jednorozmemy clovek. Praha 1990; Tlustd, M.: Jednorozmerny clovek. In: Vldecke infonnace Ustavu socirune politickych ved UK, fada Filosofie. Praha 1969.

Pet

clovek krea tivni viz kreativita clovek marginalni - (z lat. margo = okraj) - v nejsirsim smyslu osoba, ktera je soucasne clenem dvou nebo vice skupin, jejicbZ kult. a soc. normy jsou vz~e vyzn. odliSne, a ktera rna vedomi nejistoty 0 sJt!m postaveni v nich. Stupen marginality zavisi na tow,jak znacne jsou diference mezi kult. normarni, v jake mire si je individuum uvMomuje, jak silne spolecnost rozlisuje rozdilne skupiny ci kultury, k nimz dane individuum soucasne nalezi, ajak velkaje soc. distance mezi nimi. Pojem c.m. puvodne pouzil R. E. Park r. 1927 v souvislosti s analyzou migrace, kdy konstatoval, ze c.m. je odsouzen zit ve dvou spolecenstvich, jez se vyznacuji nejen odlisnou, ale primo antagonistickou kulturou; v teto souvislosti take zavedl termin "dualita kultur". V kult. antropologii byl ten to problem zkouman predevsim v souvislosti --'akulturace a skoly --'kultura a osobnost; zabyval se jim zejm. M. J. Herskovits ve svem pojeti "osobnosti stojiei na rozhrani dvou kultur". Parkovu ideu rozvinul v r. 1937 E. V. Stonequist, ktery soucasne navrhl vychozi typologii marginalnich lidi. Radi mezi ne migrujici cizince, migranty druhe generace, zidy osvobozene z ghetta, ale take parvenu, deklasovane lidi, migranty z venkova do mest, zeny v soc. dvojrolich atd. Vetsinou jsou do teto kategorie razeni tez lide, kten se soustavne dopousteji nektere ze --'sochilnich deviaci, delikventi, narkomani atd. Podrobnejsi zkoumani prokazala, ze soc. marginalita vede k utvareni -+subkultur a ze je silne asociovana s vysokou mirou kriminality, rodinnym rozvratem a emocionalni labilitou, ktera se projevuje agresivnim chovanim. Problematikou c.m. se zabyvali take E. C. Hughes aD. Riesman, G. E. Lenski aj.

Pojem c.m. koresponduje (nepresne) s psychoi. pojmem -+marginalni osobnost a liter. pojmem outsider. A: marginal man F: homme marginal N: RandpersonIichkeit I: uomo marginale Lit.: Krech, D. - Crutchfield, R. S. - Ballachey, E. L.: Clovek v spolocnosti. Bratislava 1968; Stonequist, E. v.: The Marginal Man. New York 1937.

Pet clovek naboiensky viz homo politicus clovek organizacni - s-gicka konstrukce, jejimz ucelem je popsat a kriticky reflektovat urCite rysy lidskeho chovani modelovane tlaky modemi spolecnosti a zejm. --'organizace, ktere zajiSfuji jeji chod. Konstrukce tohoto typu maji navie slouzit jako varovani pred jistymi trendy spoi. vyvoje, nejedna se tedy nutne 0 popis faktickeho stavu. Model c.o. je reakci na byrokratizaci modemich spolecnosti a na tercializaci jejich ekonomik. Popisuje osobnostni profil zamestnancu velkych organizaci, ktei'i beze zbytku podrizuji svoji autonomii pozadavkUm zamestnavatele. Predevsim se uci kontrolovat dojem, kterym pusobi na druM podle pokynu a pozadavku organizace. Tyto vzory jednani prenaseji i do sveho soukromi, tedy do zivota, jenz se odehrava ve vilovych ctvrtich srrednich a velkych mest obyvanych prave prislusniky novych srrednich vrstev. Take jejich aktivity ve volnem case slouzi jen jako trenink dovednosti odpovidajicieh pozadavkum konformniho ocekavani. Krome W. F. Why tea se k ruznym aspektum modelu c.o. vyjadfil napf. R. K. Merton ve sve analyze byrokratickeho intelektuala, D. Riesman v popisu cloveka rizeneho zvnejsku, dale R. Sennett, R. Collins a rada dalsich sociologu. A: organization man F: homme d'organisation N: Organisationsmensch I: uomo dell'organizzazione Lit.: Whyte, W. H.: The Organization Man. New York 1956.

Kel CI 0 V e k pO Ii ti c k Yviz homo politicus clovek postmoderni viz postmodernismus, spolecnost postmoderni clovek principialni viz homo politicus C10vek psychologicky viz homo sociologicus C10vek rozdvojeny viz homo duplex c 10 v e k soc i a I n i viz homo politicus, human relations clo vek sociolo gicky viz homo sociologicus

162 163

darwinismus socialni

d' abe I viz earodejnice, demonologie, Satan, spoleenost tajna dad a ism u s - umeI. ---+hnuti a nazorova oblast s rysy -.zivotniho stylu, soucast mezivalecne ---+umelecke avantgardy. Termin d. je odvozen od slova "dada", ktere pro jeho nesmyslnost zameme vybral T. Tzara, hlavni protagonista hnuti. D. definoval radou provokativnich vyroku, jejichZ spoleenym rysem je negace Uffieni a vsech tradicnich hodnot spoleenosti a ktere mj. vyjadfuji zhnuseni nad nekterymi soc. institucemi, napf. rodinou, pozadavek "zruseni" soc. hierarchizace a organizace, boha, moralky, skrtnuti minulosti i budoucnosti. Evrop. d. vznikl r. 1916 ve Svycarsku jako reakce mladych intelektualti (nejen umelcu) na absurdnost a grotesknost modemi civilizace v zaverecne fazi 1. svet. valky. Na pUde Voltairova kabaretu v Curychu a pozdeji v ruznych vystavnich sinich a v casopisech v KoHne, v Berline (od r. 1918) a v Pafizi (od r. 1919) prednaseli dadaiste sve agresivni manifesty a basne "vyrobene" (dadaiste zavrhli termin "tvofit") metodou tahani slov z klobouku, pronaseli invektivy vuci pntomnym, sokovali amoralnimi vyroky, obrazy, casto za doprovodu silne kakofonni hudby, inscenovali skandaly, pomyslne soudy se slavnymi osobnostrni. Pfitom chteli komunikovat s pubIikem, vynucovali si jeho primou odezvu: provokace vedly casto k masovemu niceni obrazu a plastik, k demolici salu, napadani uCinkujidch a k zasahu policie. Analogicka aktivita vznikla v teze dobe v New Yorku pfedevsim z in iciativy M. Duchampa. Nem. Club Dada, vedeny R. Hufsenbeckem, inklinoval k anarchistickemu az kom. revolucionai'stvi. Nejvetsi rozmach zaznamenalo toto mezinar. hnuti v I. 1918-1920, svou invenci vycerpalo v r. 1923. Sedmilete trvani dadaistickeho hnuti bylo naplneno horecnatou aktivitou (sam Tzara napsal 7 manifestu, vice nef 50 casopisu te doby bylo alespon zcasti zasveceno d., 164

aktivnich pnslusniku bylo vice nez 70, mezi nimi i'ada budoucich slavnych umelcu) a je povazovano za vyzn. predel v historii ---+umeni. Poti'eba destrukce dosavadniho sveta, dovadena ad absurdum, "vycistila prostor" pro nova konstruktivni pojeti umeni a zivota a castecne je primo vyprovokovala (spec. ---+surrealismus). Soucasne d. vytvofil urcity typ intelektualni vzpoury proti tradici, falesne humanite, sentimentalite a sebeuspokojeni, spojeny se ---+vzorem chovani, ktery opakovane phtahuje kafdou dalSi mladou generaci. UmeI. metodami navazal d. pfimo na expresionismus a ---+futurismus a Ize v nem rozeznat i prvky kubismu a konstruktivismu, i kdyz sam rezolutne zavrhl zejm. posledni dva pozitivisticky orientovane smery. Skutecnym objevem d. je fotomontaz a "ready-mades", domenou jsou i kreslene a foneticke basne a vytvarne typograficke tisky. Ovlivnil dalSi generace mal@ a basniku a mel vliv i na kinematografii. V mezivalecnem Ceskosloven sku nemelo dadaisticke hnuti silnou bezprosti'edni odezvu. Castecne ovlivnilo aktivitu ---+Devetsilu a tvorbu predstavitelu ---+poetismu. Revivalismus d jako ume!. smeru nastal koncem 50. I. a v 60. I. s pop-artem, assemblagii, minimal artem a podobnymi smery. Vznikl i neodadaismus, neorealismus a dalSi odrudy ne-umeni, ktere uCinily svym "svatym" M. Duchampa a aktualizovaly jeho techniku ready-mades napi'. vystavovanim "odpadu civilizace". Tyto vytvory dnes verejnost vetSinou rovnou akceptuje jako umel. dila (s pfijemnym pocitem nonkonformismu), nejde uz tedy 0 provokativni antispol. antiumel. Ciny, tedy o Ciny v pravem slova smyslu dadaisticke. Za urCite dedice d. jsou povazovany take comics a nektere formy happeningu. A: Dadaism F: dadaisme N: Dadaismus I: dadaismo

a

Lit.: Richter, H.: (1964) Dadaizrn. Warszawa 1986; viz tez ->avantgarda

ume1eckli.

Vod

d a I aj I a m a viz lamaismus dandismus viz bohema dan e - verejne davky, platby, k nimz jsou fyzicke a pravnicke osoby donuceny ---+statem. Jejich vyse je statem jednostranne urcena a stat za ne neposkytuje zadne protisluzby. Dane slouzi statu (a jeho soucastem) predevsim k ziskani financnich prostfedku, ale take k hosp.-polit. dlum. Stat muze svou danovou politikou sledovat nejruznejsi cile, jako napr. alokativni, distributivni nebo die konjunktumi politiky. Na rozdil od planovaneho hospodarstvi hraji d. v systemu tdni ekonomiky vyzn. roli, jsou jednim z nejdulezitejsich nastroju ---+hospodarske politiky statu. Neustalym zvysovanim dani stouply v mnoha zemich danove poplatky af na jednu tretinu prijmu obyv. Tim se da-

nova politika stava vyzn. nastrojem k fizeni prijmu obyv. Mira zdaneni je vlastne mirou vyvlastneni hosp. subjektu. Zasady ph vybirani d. stano vii jiz Adam Smith (1776): 1. urCitost - kazdy rna vedet, kolik rna platit; 2. pohodlnost - pro danoveho poplatnika se nemaji vyskytovat zadne problemy spojene s placenim d.; 3. levnost - naklady na vybirani d. maji byt min.; 4. rovnomernost - kaZdy je zdanen pouze podle sveho prijmu a bohatstvL V modernich demokr. starech rna pravo urcovat d. pouze voleny parlament. Vybirani d. a danove podrizeni se jednotlivce patfi pod Ie soucasneho pojeti k nepochybnym pravurn statu, k zakl. spol. ---+normam. Existuji desitky druhu d., ktere jsou deleny do sku pin podle mnoha ruznych kriteriL Podle zdaiiovaneho objektu se deli na d. z prijrnu, d. z rnajetKu apod. Nejstarsi a nejpouzivanejsi je deleni d. na prime (ktere platce plati prostfednictvim pnslusnych institud primo do statniho rozpoetu) a nepfime (ktere plati kupujici v cene zbozi nebo sluzeb' a do statniho rozpoctu je odvadi prodavajici). Platcem primych d. jsou podniky nebo domacnosti. Podniky plati tyto d. ze zisku, z kapitalu a z pnrustku kapitalu a jinych fondu. Domacnosti je plati z prijmu, z majetku, z prevodu majetku a z jine dane (silnieni apod.). K nepffmym patfi napr. d. z prodeje (alkoholu, benzinu aj.), d. z pridane hodnoty, cIo nebo d. z obratu. A: tax F: taxe N: Steuern I: imposte BaN dar - v uzsim smyslu predmet, ktery meni rnajitele nikoli snad proto, aby probehla smena v ekon. slova srnyslu, nybd ze soc. a kult. duvodu (viz ---+teorie socialni smeny). V sirsim smyslu zkouma instituci d. a darovani M. Mauss v dile Esej 0 daru z r. 1925, kde za d. povazuje nejen rnaterialni statky movite ci nemovite, ale tel. napl'. vojenskou pomoc, vyrazy respektu a uznani, poradani slavnosti a oslav, nejruznejSi obeti apod. Ve vsech pripadech plni d. predevsim symbolickou funkci, jejiz soc. obsah muze byt ruzny. D. muze posilovat pouta solidarity mezi darujicim a obdarovanym, muze signalizovat druhe strane pratelske umysly, zaroveii. vsak take druhou stranu zavazuje, a muze dokonce slouzitjako nastroj ustavovani a potvrzovani vztahu nadrizenosti a podnzenosti. V teto posledni funkci analyzuje instituci d. R. Benedictova na pnpadu kultury Kwakiutlu. Do podrizeneho postaveni uvadi obdarovane neschopnost oplatit d. protidarem stejne Ci vetSi hodnoty. Instituce darovani nespociva pouze na chladnern kalkulu, je proniknuta afektivitou, takZe je dobfe slucitelna s povahou klientskych vztahu (viz ---+klientelismus), vztahu feudalni vernosti, vztahu pnbuzenskych (viz ---+pribuzenstvi) ci vztahU mezi veficim ajeho bohern. Ve vsech pripadech je d. formou ---+komunikace rnezi stra-

nami, ktere nejsou svazany ueelovym a casove ornezenyrn formalnim kontraktem. Neni-li d. vhodnou formou ope tovan, muze se ve vsech uvedenych pfipadech zmenit kladna afektualni vazba v nemene intenzivni vazbu zapornou. U Kwakiutlu se prave s touto alternativou poeHa, jejich slavnostni ---+potlachy spojene s rivalitou ve vyrnene d. slouzi k vybiti agresivity. Podle Mausse krome povinnosti dar a povinnosti d. oplatit existuje povinnost d. pfijmout. Nepfijeti d. signalizuje neochotu navazat kornunikaci, eimz je darce zamerne ponizovan. Zvl. formu darovani pfedstavuje tzv. ---+evergetismus, kdy soukrorna osoba dava urCite d. vefejnosti. Tato forma d. spoeiva v tom, ze drzitele vel'. uradu porizuji na sve naklady kolekt. statky. Evergetismus neni prostym mecemlSstvim; ve starem Recku slouzil k vyjadreni ---+socialni distance a nadfazenosti v ramci komunity, v cisafskem Rime manifestoval benevolentnost panovnika vuei obCanum, v obou pripadech posiloval zaroven rad i soudrznost komunity. Po nastupu Mestanstvi ziskal d. charitativni podobu: darce neoeekava protidar od obdarovaneho, nybd posiluje jim sve sance v posmrtnem zivote. V zesvetStene moderni spoleenosti plni d. celou radu funkcL Ve forme mecenasstvi slouzi k ostentativnimu zvyrazneni postaveni elity ajejich moznosti, ve forme dobrovolnych sbirek supluje zpravidla chybejid vel'. prosti'edky, v podobe ---+korupce umoznuje ziskavat zadoud statky a sluzby nelegitimni cestou. Krome toho stale pfefiva neokazala vymenadrobnych daru a darku jako prosty projev mezilidske sympatie. A: gift F: cadeau, don N: Geschenk I: dono LiL: Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston 1934; Mauss. M.: Sociologie et anthropologie. Paris 1966; Veyne, P.: Le Pain et Ie Cirque. Paris 1976.

Kef darwin ism us socialni - vnitfne znaene diferencovany smer, snazid se aplikovat ve zjednodusene podobe urcite zakonitosti pfirodoved. teorie Ch. R. Darwina na Zivot spoleenosti. Vznikl a rozvinul se ve 2. polovine 19. st. Neobjevuje se pouze v s-gii, ale i v jinych spo!. vMach, v publicistice, v beletrii i v politice. Za hlavni faktory spo!. zivota povazuje d.s. pfuozeny vyber a boj 0 zivot. V s-gii patfi mezi typicke naturalisticke smery. Jako vsechny projevy ---+naturalismu je i d.s. motivovan snahou po zvedeeteni s-gie podle vzoru jiz konstituovanych pfir. ved. Mezi jeho predstaviteli najdeme zastance soc. ---+realismu, soc. ---+nominalismu, zastance rasove teorie i jeji odpurce, reformisty, pfivrzence zivelnosti spo!. vyvoje atd. Zakl. sjednocujidm znakem d.s. bylo chapani soc. zivota jako oblasti nesmifitelneho a nelftostneho boje mezi jedinci i skupinami. Na teto bazi vznikaly ruzne teorie vyvoje lidstva. Mezi hlavni predstavitele d.s. patfi W. Bagehot, kte165

data

ry ve svem klicovem dile Physics and Politics (1869) vyklada vyvoj spolecnosti jako boj mezi niznymi skupinami a rozlisuje v nem stadia: 1. vytvafeni -tzvyku; 2. vyboju konstituujicich narody a staty; 3. -tcivilizace. Proces, v nemz skupiny s horsimi zvyky jsou eliminovany skupinami s lepsirni zvyky, k cemuz dochazi bojem 0 zivot a coz se uskutecnuje tim, ze slabsi jsou ovladani silnejsimi, je dejinami lidstva. Boj 0 zivot neni ale podle Bagehota univerzalnim principem techto dejin, uplatnuje se pouze v nekterych stadiich vyvoje. L. Gumplowicz ve spise Der RassenkampJ (1883) vychazi z predpokladu, ze lidem je vrozena vzajemna nenavist determinujief vztahy mezi skupinami, narody, kmeny a rasami. -tRasy vsak chape specif. zpusobem, jako hist. etnicke kolektivity, jd jsou vysledkem soc. kult. faktoni. Byl rozhodnym odpurcem -trasismu v tradicnim slova smyslu. Podle nej jednotliva lidska plemena vznikala v evolucnim vyvoji nezavisle na sobe, rozdilne druhy existovaIy od pocatku dejin lids tva. Je to tzv. polygeneticka teorie puvodu Iidstva. Kontakty techto skupin vedly nutne ke konfliktum a k bojum, jejichz vysledkem bylo ovladnuti slabSich silnejsimi. Pod vlivem ekon. vyvoje bylo drivejsi zabijeni poraZenych nahrazeno otroctvim a vykofisiovanim, coz znamenalo poeatek tridniho panstvi a statu. Rovnez dalSi vyvoj statu vysvetJuje Gumplowicz bojem mezi skupinarni, ktery rna dYe podoby: a) tfidniho konfliktu, v nemz panujief tffdu tvon potomci vitezu a podrizenou tridu potomci poraZenych; b) konfliktu mezi staty, neboi pfirozenou tendenci vyvoje statu je jeho teritorialni zvetsovani, coz musi vest ke konfliktu s jinymi staty a k boji, v nemz vitezi lepsi, tj. silnejsi. G. RatzenhoJer naopak vychazel z monogeneticke teorie puvodu lidstva a vysvetloval vznik prvotnich lidskych skupin (rodin a krnenu) tim, ze se !ide rozdelovali v dusledku boje 0 zivot. Delba na rody a rasy je podle neho spiSe dusledkem nez pnCinou bioI. boje 0 zivot, ktery rna v dejinach !idstva univerzalni platnost. Svou teorii opiral RatzenhoJer 0 typologii vrozenych zajmu. V Cechach byl zastancem d.s. castecne M. TyrS, ktery ve stati Ndf ukol, smer a eft napsal, 'le dejiny lids tva stejne jako vyvoj bioI. organismu jsou vecnym bojem 0 byti a trvani, v nemz podlehnou a vyhynou neschopni a pro celek zavadni. Z toho pak vyvodil pravidla zdraveho vyvoje a usili 0 zachovani naroda. D.s. byl od okam'liku sveho vzniku predmetem kritik z ruznych pozic. Mezi nejznamejsi kritiky pati'il J. A. Novikov, ktery sice uznaval podstatnou ulohu konfliktu v ranych fazich dejin, ale odmital tezi 0 vrozenem nepratelstvi mezi lidmi a 0 nevyhnutelnosti boje 0 zivot, dale T. H. Huxley, ktery zduraznoval hlavne rozdil mezi bioI. evoluci' aspol. -tvyvojem ridicim se jinymi ne'l bio!. zakony, a koneeneA. R. Wallace, 166

day podle neho'l je pro vyvoj spolecnosti rozhodujief charakter soc. usporadani a nikoli bioI. pfirozenost cloveka. D.s. sehraI a dodnes v nekterych pripadech hraje negativni ulohu v ruznych nacionalistickych a rasistickych polit. hnutich. BioI. vecty neprinaseji zadne dukazy pro tvrzeni, ze lidem jsou vrozeny instinkty nebo sklony ke vzajemne nenavisti, ani pro tvrzeni, ze boj 0 Zivot a pfuozeny vyber v bioI. vyznamu vedou v lidsk,Ych spoleenostech k pokrokovym zmenam. V ramci soueasnych s-gickych smeru nepfipada jiz d.s. vyzn. misto. (Viz te'l -tbellum omnium contra omnies.) A: social Darwinism F: darwinisme social N: Sozialdarwinismus I: darwinismo sociale

jektech, b) vypovida 0 sirsim souboru objektu (-tvyberovy soubor 0 -tzakladnim souboru), c) vypovicta 0 dalsich, primo nemerenych vlastnostech (predikce, odhad, diagnostika, klasifIkace, latentni promenne). Data vznikaji: 1. systematickym zaznamem podle pfipraveneho projektu (sociologicky vyzkum, pravidelne pozorovani); 2. systematickym zaznamem podle vzniku (hlaseni) demogr. jevu; 3. spontanne s naslednym sytematickym shrnutim (statistiky trhu, zaznam historie, casove fady); 4. zjisiovanim vysledku planoviteho vzniku urcitych Udaju (experiment, pseudoexperiment). A: data F: donnees N: Daten I: dati

Lit.: Barnes. H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Martindale. D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokin. P. A.: Sociologicke nauky pfftomnosti. Praha 1936.

Reh

Sed d a t a - obecne formalni systernaticke zaznamy informace pomoci eisel a symbolu, ve statist. analyze zaznamy 0 hodnotach promennych a 0 stavechjednotlivych objektu (pnpadu), chapanych jako reaIizace -tnahodnych velicin a nahodnych jevu, spolu s informaci 0 zpusobu vzniku a sberu (vyberovy postup, zpusob mereni, schema experimentu, geneze), prip. te'l spolu s rnodelem urcujiefm jejich pravdepodobnostni chovani (viz -tstatisticka analyza dat). Souhrn objektu, 0 nich'l je veden zaznam, tvon soubor. Zaznamy mohou byt l'azeny te'l poradim vzniku nebo casove. Prornenne, jejich'l hodnoty jsou v zaznarnech zapisovany, reprezentuji vlastnosti objekW. Zaznamy 0 hodnotach promennych jsou provadeny v pfime ciselne forme, urcenim poi'adi objektu v souboru, pornoef k6du vyjadi'enych cislicerni, pismeny, nazvy, jrneny, znamenky, grafickymi utvary a obrazci, pornoci textu nebo v prevedenem (transformovanem) ciselnem tvaru (logaritmovane, standardizovane, normovane hodnoty, indexy atp.). Promenne se deli do typu, ktere se lisi jak zpusobem zaznamu, tak (pi'edevsim) zpusoby a metodami zpracovani: spojite ciselne promenne, nespojite (diskretni) ciselne promenne, kategorizovane promenne (nominalni, ordinalni, kardinalni, zobecnene), poi'adi. Souhrn vsech Udaju 0 souboru objektu tvori statistickou fadu (pro jednu promennou), datovou matici (tabulka zaznamu, v niz radky odpovidaji objektum a sloupce promennym) nebo na poCitaei datovy soubor. D. poskytuji informaci bud pfimo (informace 0 objektech), nebo po sumarizaci v tabulkach a grafech (informace 0 souboru objektu), nebo po matem.-statist. zpracovani (informace 0 strukture souboru objekti'I, vztazich mezi promennymi, zobecneni nahodne slozky dat). Datovy soubor lze charakterizovat tim, 'le: a) rna vyznam sam 0 sobe, jako soubor -tinformaci' 0 danych ob-

data me k k a a tv r d a - vyraz odborneho slangu slou'lief k rozliseni udaju 0 postojich Ci nazorech respondentu (mekka data) od udaju zakl. statistik, napi'. slo'leni obyv. podle veku, ekon. aktivity apod., nekdy i od udaju pfimo meritelnych, od easovych a prostorovych charakteristik (data tvrcta). Rozliseni d.m. a t. asi nejlepe odpovida rozdeleni udaju na "subjektivni", resp. subjektivne zprostfedkovane, a "objektivni", resp. nezprostfedkovane. Rranice mezi obema p61y vsak neni pfilis zretelna. Objektivita tzv. tvrdych dat se nadto mu'le jevit jako iluzorni, neboi i u nich zale'li na zpusobu zjiSiovani ci na konstrukci ukazatele, nehlede na obecne metodol. vyhrady zastancu interpretativniho s-gickeho paradigmatu. Nekteri vyzkumnici se temto nepresnym pojmum radeji vyhybaji. A: soft and hard data F: donnees molles et dures N: weiche und harte Daten I: dati soft e hard Bur d a tap rim a r n i - elernentarni empir. informace, nejeasteji udaje 0 jednotlivych jednotkach zkoumaneho souboru. VetSinou maji podobu matice -tdat nebo systemoveho souboru. Jejich podstatnou charakteristikou je skutecnost, 'le zatirn nebyly podrobeny krome CiSteni 'ladne transformaci, 'ladnemu analytickemu zpracovani. Jde o vicemene bezprostfedni empir. odraz (snirnek) skutecnosti. Ka'ldy dalSi krok vcetne vypoctu souhrnnych charakteristik mu'le byt zatizen chybami, redukef nebo zkreslenim v dusledku volby nevhodneho algoritmu, chybami vypocetnimi nebo interpretacnimi. Napr. zpracovane tabulky se povazuji vetsinou ji'l za data sekundarni, co'l plati i 0 dalSich formach prezentace dat, jako jsou grafy a ruzne empir. generalizace. Obdobne lze u kvalitativnich pfistupu uVaZovat 0 primarnich informaefch (udajich), co'l jsou bezprostredni zaznamy (tzv. memos), je'l se potom dale zpracovavaji. V dusledku rozvoje databankovych technologii se oteviraji pros tory pro nove, intenzivnejsi vyuZiti kumulovanych d.p. pomoef -tsekundarni analYzy.

A: primary data F: donnees primaires N: primare Daten I: dati primari Lit.: Buridnek. J.: K pojeti sekundami analYzy. Sociologickj casopis, 1988, I.

c.

Bur

data sekundarni viz data primarni d a tab a n k a viz archiv dat d a v - seskupeni vetsiho poctu osob, ktere jsou v pros torove blizkosti a jsou spojeny zamefenim zajmu k urcite veci, problemu, osobe nebo skupine. D. je -tsocialni agregat, v nem'l se vyrazne meni individ. psychika zueastnenych pod vlivem psycho!. nakazy, na zaklade -tnapodoby a v dusledku oslabeni nebo uplne absence -tsocialni kontroly. Obecne pfijata definice d. neexistuje, ackoliv davove chovani je jednou z VYzn. forem tzv. -tkolektivniho chovani, je'l je predmetem studia ji'l vice ne'l jedno stoleti. Prvni vyznamnejsi prace 0 tzv. psychologii davu pochazeji z it.-fr. okruhu s-gickeho -tpsychologismu ajsou spojeny se jmenem Scipio Sigheleho (LaJolla delinquenta a L'intelligenzia della Jolla), ktery poprve zduraznil vysokou emocionalitu d., sugestibilitu, impulsivitu a sklon k nasilnictvi, a G. Le Bona, ktery svoji mimol'adne vlivnou teorii d. formuloval v souvislosti s analyzami davoveho chovani za Fr. revoluce. D. rozumi Le Bon nikoliv jakekoIiv shromazdeni osob, ale soubor individui, jez jsou sjednocena iracionalni pl'ipravenosti k cinnosti, ktera vyplyva z faktu rozplynuti individua v mase a jeho rezignace na sebekontrolu. Je to shromazdeni, ktere podleha snadno sugesci a neni schopno si utvorit vlastni nazor na nic, proto'le kaZdy nazor je d. imputovan zvnejsku. D. aktivizuje spief Ci utlumene instinkty. V tom se Le Bonova koncepce bli'li W. McDougaliovu -tinstinktivismu a zejm. pojeti S. Freuda, ktery komentoval Le Bonovu koncepci a v souladu se svou teorii vylo'li! davove ci masove jednani jako ll
definice

dav osameIy

vanem d., c) ziskavaci, d) vyrazovy (expresivni); 2. posluchacstvo (pasivni davy), delici se na a) pfilezitostne, b) zamerne, c) k rekreaci nebo k pouceni. Komentar vyzaduje tzv. bourbonsky Iync, ktery se od obycejneho Iynee, jenz je spontanni, lisi pfipravenosti, organizovanosti, orientaci k jedne konkretni osobe a tim, ze probiha pod Ie "pravidel" (nekdy se mluvi 0 tzv. panskem lynCi). V posledni dobe se fenomenem d. zabyval E. Canetti, ktery mj. prozkoumal jev davovych symbohi a zalozil vlastni klasifikaci d. na dominantni emoci, a Serge Moscovici, ktery podrobne analyzoval Freudovo aLe Bonovo pojeti a uvedl d. do vztahu k viidcovstvi, zejm. k -tvudcovstvi charismatickemu, k ver. mineni, k propagande, prozkoumal roli zen v d. atd. Soc. psycho!. analyza a s-gicke rozbory provadene v kontextu kolekt. chovani postupne pojem d. zbavuji jeho silne a tradicni negativni emocionalni zateze. Empirickemu zkoumani jsou podrobeny takove fenomeny, jako je poulicni vytrZnictvi, fotbalove d., Iyncujici d. ajine. A: crowd F: foule N: Masse I: folia

dicnosti u ostatnich tvoru. D. ve forme prenosu uzitecne informace je zivotni nezbytnosti u bytosti nedokonale vybavenych instinkty. Prostfednictvim mechanismu d. vsak nedochazi pouze ke kumulaci kult. nepostradatelnych informaci. Na urovni individui se prostfednictvim d. prenaseji nezaslouzena zvyhodneni Ci naopak diskriminace. To predstavuje velky problem pro ideologii vykonu a otevfenych sanci. Instituce d. Cini ideologii vykonu v jistem smyslu kontraproduktivni, nebor vykon predchozi generace umoznuje casti generace pfiSti pozivatjistych vyhod i bez podani odpovidajiciho vYkonu. 0 d. Ize uVaZovat take v rovine -tkulturniho kapitalu, ktery je mozno dale zhodnotit nebo take ztratit. Nekdy se hovori 0 nar. d., coz je vlastne specifikovane kult. d., ktere je v moralni i polit. rovine chapane bud jako zavazek a sance, nebo jako neprijemna zatez. Ekon. i moralni problem pfiznani d., ktere bylo dnve z polit. a ideo!. duvodu upirano, se snaZi spolecnost resit restitucemi. A: heritage, legacy F: heritage N: Erbe, Erbschaft I: eredita, patrimonio

Lit.: Bon, G. Ie: (1895) Psychologie davu. Praha 1994; Freud, S.: (1921) Psychologie masy a analyza ja. In: 0 clovlku a kultufe. Praha 1989; JIIrovskY, A.: Dusevny zivot v spoloeenskych podmienkach. Bratislava 1963; MacDougal, W.: The Group Mind. Cambridge 1920; Moscovici, S.: L'age des foules. Une traite historique de psychologie des masses. Paris 1981; viz tez --chovani kolektivni, ->masa.

Lit.: Bourdieu, P. - Passeron, J.

Pet

dav

0

sam eI y viz interakce socialni

dec e n t r a Ii z ace viz procesy socialne ekologicke de d i c t v i - tradicni -tinstituce, ktera je znama vsem kulturam, nebor bez ni by nebylo mozne zachovani soc. a kult. kontinuity. Po pravni strance je d. redukovano pouze na vztahy,jimiz se uskuteenuje prechod majetku zemrele osoby na jeji dedice. V sirokem antropo!. pojeti se jedna 0 d. kult., tedy 0 prenos -tkulturnich vzorujednani i -tartefakru mezi generacemi. V s-gii byva otazka d. zkoumana na niznych urovnich obecnosti. Mechanismem kult. d. se s-gie zabyva pri analyze -ttradic, -tzvyku, -tobyeeju, ale tez institucionalizovaneho jednani obecne, vcetne predavanych hodnot, postoju, stereotypu, pfedsudku i zavaznych soc. roli mezi generacemi. Znacnou ulohu hraje koncepce d. pfi studiu -tsocialnich nerovnosti. Koncentrovane soc. d., zvyhodnujici ci naopak diskriminujici sveho nositele, predstavuje -tpfipsany status. Rodinne patrimonium rna nejen podobu moviteho a nemoviteho majetku, ale take kult. vedeni a soc. kontaktu rodiny. Instituce d. rna tak pfiznacne dvojaky charakter. Umoznuje kumulativnost, ktera patfi k zak!. predpokladum fungovani kultury a rna pro preziti druhu Homo sapiens podobny zasadni vyznam jako predavani informace prostrednictvim geneticke de168

c.: Les Heritiers. Paris 1964. Kef

de d i c t vi k u It urn i - konfigurace -tkulturnich prvku, tj. -tartefaktu, -tsociokulturnich regulativu (zejm. -thodnot, -tnorem a -tkulturnich vzoru) a ideji, ktere jsou jako trvale kolekt. vlastnictvi a vseobecne sdileny vysledek materialni a duchovni cinnosti clenu urCite kultury predavany nasledujicim -tpokolenimjako specif. typ -tdedictvi. Prenasenim kultury z generace na generaci je zajisrovana kult. kontinuita lidske spoleenosti. Kumulativni charakter tohoto procesu, ktery nema v zivoeisne i'iSi obdoby, je zpusoben negenetickym charakterem lidske kultury, zejm. specif. lidskou schopnosti predavat znalosti a dovednosti prostrednictvim znakovych systemu. Symbolicka baze kultury fungujici jako negeneticka pamer lidskych spoleenosti umoznila druhu Homo sapiens kva!. novym zpusobem hromadit, zpracovavat, uchovavat a predavat informace v case a prostoru. Na rozdil od aktualni kultury spolecnosti, ktera vystupuje jako souhm vsech zivych vytvoru, vzoru, ideji, predstavuje d.k. pouze tu jejich cast, ktera v zivote dane spoleenosti zakoi'enila, a je proto dale pi'edavana potomkum. Transmise kultury v case rna selektivni charakter, nebor ve chvili, kdy nektere kult. prvky pi'estanou v konkretni spoleenosti plnit svou funkci, prestavaji byt soueasti d.k. Nektere hist. artefakty se vsak v novem kult. kontextu mohou opet stat soueasti d.k. Jako priklad je mozne uvest nab. nebo kultovni predmety, ktere ztratily svoji puvodni funkci a jako exponaty muzei jsou dnes prezentovany pro svoje ume!. nebo este-

ticke kvality. Charakteristickym rysem predavani d.k. je nepfetrZite vzajemne pusobeni kult. -ttradice a -tkulturni inovace. Nove kult. prvky totiz casto vyzaduji zmeny postoju, vzoni chovani, institucionalni zakladny, struktury fizeni a organizace, tedy promeny v celem kult. komplexu, ale narazeji na kult. -tstereotypy, ktere pak vice ci mene rozrusuji a transformuji. Postupem casu se ale z nekterych inovaci stavaji tradice, ktere zase drive nebo pozdeji podlehaji pusobeni novych kult. inovaci. Z hlediska d.k. Ize kult. inovace rozdelit na ty, ktere vznikaji paralelne, nezavisle na kult. kontaktech v ruznych kulturach, a na ty, ktere se objevuji pouze v jednom nebo v nekolika maio -tkulturnich ohniscich, odkud se pak sm kulturni difUzi a -tmigraci obyv. (viz tez -takulturace): Na urovni jednotlivce probiha pi'edavani a osvojeni d.k. v ramci procesu -tsocializace a -tenkulturace, pri nichz zaroveii dochazi k posileni soc. solidarity a soc. stability a k zajisteni kontinuity vyvoje lokalnich kultur i kultury ceieho lids tva. D.k. na urovni jednotlivce malych i velkych soc. skupin muze za vhodnych okolnosti nabyvat podoby -tkulturnlho kapitalu. A: cultural heritage F: heritage culturel N: Kulturerbe I: patrimonio culturale Lit.: Ceboksarov, N. N. - Ceboksarovova, I. A.: Narody - rasy - kUltury. Praha 1978. Pertraif. J.: Dejiny hmotne kultury. Praha 1985. Redfield, R.: Peasant Society and Culture. Chicago 1956; Shils, E. A.: Tradition. London 1981; Szack;, J.: Tradycja. Przegilid problematyki. Warszawa 1971.

Sou

de die nos t viz -tdedienost socialni, privilegium dedienost socialni - termin, ktery zavedl G. Wallas (1913,1919) v podstate ve stejnem vyznamujako pojem -tkultura. Vetsinou se uvadi, ze zatimco dedienost bio!. znamena pfenos znaku (zejm. fyzickych) zjedne generace na druhou prostfednictvim geneticke vybavy (chromozomu), znamena d.s. ziskani urCitych spo!. charakteristik prosti'ednictvim spo!. postaveni rodiny, do niz se subjekt d.s., dite, narodi. Podle R. T. La Pierra (1946) soc. dedictvi determinuje rozsah, v nemz se prosadi geneticke potence. Specif. povaha d.s. zavisi na dobe, miste a okolnostech zrozeni. Mezi genetickou a d.s. neexistuje konstantni vztah. Existuji vsak nazory, ze spo!. zmeny mohou rezultovat z velkeho podilu nadanych jedincu dane populace. Termin d.s. se v soueasne s-gicke literature pouziva jen sporadicky, prakticky byl nahrazen pojmy -tsocialni kapital a -tkulturni kapital. A: social heredity F: herMite sociale N: Sozialerblichkeit I: ereditarieta sociale Lit.: Ogburn, W. F. - Nimkoff, M. F.: A Handbook of Sociology. London 1947.

Nak

de d u k c e - (z lat. deductio = srazka penez, dusledek) myslenkovy postup, pfi nemz se z nejakych danych tvrzeni (premis) odvozuji jina tvrzeni (zavery), a to podle 10gickych pravidel, ktera zarucuji, ze odvozene zavery jsou vzdy pravdive, jsou-li pravdive vsechny premisy. Hovon se tez 0 tzv. deduktivnim usuzovani. V tradicnim pojeti se jim rozumi myslenkovy pfechod od obecneho k jednotlivemu, cozje opak induktivniho usuzovani (indukce). Toto tradieni pojeti, vychazejici z toho, jak Aristoteles chapal dukaz soudu prostrednictvim sylogismu, uz pine neodpovida moderni vede. V moderni -tlogice je d. zalozena na uplatiiovani presne definovanych logickych pravidel, coz umoziiuje od zak!. tvrzeni, jez prijimame jako pravdiva, tj. od axiomu, dospet k novym pravdivym tvrzenim, teoremum, provest tzV. deduktivni dukaz. Zapisuje se jako posloupnost tvrzeni, z nichz kazde je bud axiomem, nebo je podle danych pravidel odvozeno z tvrzeni, ktera se v posloupnosti vyskytuji pi'ed nim. Specif. podobu deduktivniho dukazu pi'edstavuje postup zalozeny na tzv. systemech pfirozene d., ve kterych zak!. roli hraji pravidla zvolena tak, aby jejich aplikace co nejlepe odpovidala krokum bezneho lidskeho usuzovani. Deduktivni dukaz hraje klieovou roli ve vystavbe tzV. deduktivnich ved, mezi nez je l'azena -tlogika a matematika. Deduktivni vystavba ved. teorH rna vyhodu v tom, ze zadanim axiomu a odvozovacich pravidel je jednoznacne dana kriterium pravdivosti novych tvrzeni techto teorii. Proto se tento princip vystavby ved. teorH uplatiiuje i v dalSich oblastech -tvedy. Povaha zkoumanych jevu ve spo!. vedach, resp. v s-gii, neumoziiuje vetSinou vystavbu -tteorie uvedenym zpusobem. Pl'evlada stale tradieni chapani indukce a d. a ponekud nepresne se hovori 0 induktivnim a deduktivnim zpusobu mysleni Ci pnstupu, pfieemz se druhe spojuje s teor. oblasti, prvni s empir. praci. Za optimalni se povazuje soubeh obou pristupu, resp. jejich navaznost. Tzv. -tempirismus je ne zcela opravnene kritizovan za to, ze programove ustrne na popisu jednotlivych empir. faktu, aniz by aspiroval na odvozeni teorie (nepouziva tedy ani indukci, ani d.). A: deduction F: deduction N: Deduktion I: deduzione Lit.: viz ->Iogika.

KoP

definice - (z lat. definitio = vymezeni, ureeni, vymer)jeden ze zak!. zpusobU objasiiovani ei zavadeni pojmu (nazvu pi'edmetu, realnych a abstraktnich objektu, vlastnosH, vztahU atd.). Spravna d. musi vyhovovat ureitym presne formulovanym logickym pozadavkum (tyka se to hlavne d. v oblasti vedy). V jazyce vedy je d. vlastne urCitym typem logicke rovnice. Obsahuje zpravidla 3 kom169

degradace socialni definice deskripci

ponenty: definiendum, coz je vyraz, ktery rna byt definovan, znak definicni rovnosti a definiens, t.j. vyraz Ci vyrazy, jejichz pomoci se definuje. V pl'ipade spravne d. ziskame pfi nahraZeni znaku definicni rovnosti znakem logicke ekvivalence a pfi dodrzeni spravnych logickych formuli pro vyrazy v definiendu a definiens pravdivou logickou formuli. V definiendu se pokud mozno nema vyskytovat vice nez 1 neznamy odborny termin (ten, ktery rna byt definovan), a to v nejjednodussim moznem kontextu. V definiens se mohou vyskytovat pouze primitivni terminy nebo terminy, ktere byly jiz dl'ive definicne zavedeny (ve vedeckych disciplinach, v nichz nelze uplatnit pozadavek pl'isne formalizace, jako napl'. v sociologii, lze v definiens pfipusit i vseobecne zname odborne terminy). D. musi byt soumerna, tzn. rozsah definienda se musi rovnat rozsahu definiens (ie-Ii rozsah definiens vetSi nd rozsah definienda, jde 0 tzv. sirokou definici, jestlize naopak rozsah definienda prekracuje rozsah definiens, je to tzv. uzka definice). Definiens rna vyjadrovat podstatne znaky definovaneho pojmu, a to bud vsechny, nebo jejich dostatecne mnozstvi. Definiens nema obsahovat pojmy vyjadl'ujici negativni vlastnosti, pokud sarno definiendum neni v negativni poloze (s vyjimkou zvlastnich pl'ipadu). Krome toho rna definiens objasiiovat obsah pojmu, nejen vyznam slov (proto napr. za d. nelze povaZovat preklady terminu z jednoho jazyka do druheho). Porusenim nektereho z uvedenych pravidel ci pozadavku dochazi k chybam v d. Mezi nejcastejsi chyby patri napr. definovani "nezmimeho neznamym" nebo "definice kruhem". D. lze klasifikovat podle rUznych kriterii. Casto se setkavame s d., jejichZ pouZiti je dana kontextem nebo ucelem. Nejelementarnejsim typem d. je "definice ostenzi" (t.j. ukazanim), spocivajici v tom, ze designat pojmu obsazeneho v definiendu se da k dispozici pro bezprostredni smyslovou evidenci. "Klasicka definice" jako zak!., ve spo!. vedach dosud nejrozsirenejsi typ, obsahuje v definiens nejblizsi rodovy pojem nadl'azeny pojmu v definiendu a tzv. druhovou specifikaci (dostatecne mnozstvi vlastnosti, ktere naIdi pouze pojmu obsazenemu v definiendu). "Regulativni definice" vymezuje rozmezi, ve kterem je pojem pl'esny ave kterem je neurcity (stanovena rozmezi mohou byt pl'edmetem dohody). "Geneticka definice" vymezuje jev zachycenim procesu jeho vzniku (genezi). ,,Nominalni definice" se nevztahuje pnmo k jevum, ale k jejich oznaceni, pficemz nevypovida jen 0 jejich vyznamu, smyslu, ale i 0 pravidlech zachazeni s nirni (tzv. syntakticka definice zavadi zpravidla novy znak uspol'adanim posloupnosti jinych, jiz dfive zavedenych znaku, zatimco tzv. semanticka definice urcuje vyznarn znaku). "Definice analyticka" udava, v jakem vyznamu se v danem jazyce definovany vyraz

pouziva (vetsinou pomoci znamych vlastnosti). "Synteticka definice" zpravidla zavadi novy vyraz pro uspol'adany soubor vlastnosti. "Pfifazovaci definice" pfil'azuje jevum obsaZenym v definiendu prostrednictvim definicni rovnosti urCite vlastnosti, event. vztahy (pouziva se casto v s-gickern empiric kern vyzkumu). "Induktivni definice" spociva ve dvou krocich (napf. I. krok: 0 a 1 jsou cela Cisla; 2. krok: je-li nejake Cislo c celym cislem, pak i c + J je celym cislem) - tento typ lze povazovat za jednu z verzi -toperacionalni definice. "Definice pomoci axiomu" bere v uvahu, ze kazdy axiomaticky system vyrokove 10giky je soucasne d. logickych spojek, ktere jsou v axiomech obsazeny (viz -taxiomatizace). "Definice explicitni" rna v definiendu pouze definovany pojem a krome nej jiz zadne dalSi vyrazy. "Definice kontextmilni" rna v definiendu definovany pojem v urcitem kontextu jinych pojmu (takto jsou definovany zpravidla dvou a viceclenne relace). A: definition F: definition N: Definition I: definizione Lit.: viz ->Iogika.

Cech definice deskripci - druh -tdefinice, v jejimz definiens se vyskytuji takove pojmy (nebo uspofadane skupiny pojmu), ktere "popisuji" vlastnosti, vztahy apod. (zill., vybrane nebo vsechny) tak, ze s vyhovujici pl'esnosti urcuji designat pojmu uvedeneho v definiendu. Tento typ definice se pomerne casto pouziva ve vsech vedach vcetne spo!., ktere pracuji s bazi empir. ziskanych (ziskatelnych) poznatku. V oblasti s-gie se s d.d. setkavame predevsim v projektech vyzkumu, pri formulaci zameru, event. vychozich (pl'edbeznych) hypoth Pomerne casto jsou v techto definicich fixovany vysledky ziskane -tpozorovanim. D.d. mohou byt cHern tzv. deskriptivniho vyzkumu, ktery byva povazovan za nejjednoduSSl typ empir. vyzkumu. Z metodo!' hlediska se rozlisuji 3 zak!. druhy d.d.: 1. definice, v jejichz definiens jsou uvedeny uplne vsechny znaky, vlastnosti, ktere designatu pojmu v definiendu naldeji, event. vsechny vztahy, v nichz se tento designat nachazi (uplna d.d.); 2. definice, jejichz definiens obsahuje podstatne znaky a vlastnosti (eventualne podstatne vztahy) nalezejici designatu pojmu v definiendu z hlediska jeho existence ci funkce atd.; 3. definice, jejichz definiens obsahuje takove znaky a vlastnosti, ktere designAt pojmu v definiendu odlisuji s dostatecnou pl'esnosti (ktera je v s-gii, ale i v jinych vedach urcena zpravidla sirsim konkretnim kontextem pouziti teto definice) od designatu stejne tfidy, skupiny atd. V s-gii je pak v souvislosti s uzitim d.d. nutno striktne dodrZovat dalSi podminku (soucasne s ostatnimi podminkami spravne definice): aby zna-

ky, vlastnosti, event. vztahy uvedene v definiens d.d. byly dobl'e zjistitelne. A: definition of descriptions F: definition descriptive N: Defmition der Deskriptionen I: definizione descrittiva Lit.: Borsveli. R.: The Definition of Definition. Boston 1967.

Cech defin ice operacionalni - druh -tdefinice, kterou Ize zjednodusene charakterizovat takto: jeji definiens obsahuje terminy vyjadfujici operace, ktere mohou jednoznacne prokazat ci vyloucit existenci objektu, ktery je designatem pojmu v definiendu, resp. designatem definienda je konecna mnozina jevu a definiens obsahuje takovou proceduru, event. konecny pocet procedur, jejichz uzitim lze o libovolnem jevu rozhodnout, zda do mnoziny oznacene v definiendu patfi ci ne. Na d.o. byva vztahovan jeSte silnejsi pozadavek: aby operace v definiens byly izomorfni s operaci mereni. D.o. je soucasti ci spiSe zakladem procesu -toperacionalizace v s-gii, pi'icemz posledni jmenovany pozadavek charakterizuje striktni -toperacionalismus jako obecny metodologicko-filozoficky smer (v teto souvislosti se nekdy hovofi nikoliv 0 definici operacionalni, ale 0 definici operacionalisticke). OperacionaIismus navic vyzaduje, aby vsechny uzivane odborne pojmy byly bud aktualne nebo potencialne definovany uvedenym zpusobem. To zuzuje teoretickou i metodologickou bazi s-gie (pfip. jinych spo!. ved). Nekdy se termin d.o. zamenuje s "operativni definici", ktera pfedstavuje sirsi a "volnejsi" zpusob vyjasnovani pojmu, bez velkych naroku na pfesnost. Operativni definice vznikaji casto "ad hoc", na zaklade bezne konvence nebo dohody vyzkumneho tymu, byvaji jen pracovni, tzn. nevstupuji do finalnich vyzkumnych studii. A: operational definition F: definition operationnelle N:operational Definition I: definizione operazionale Lit.: Bersodi, R.: The Definition of Definition. Boston 1967; Essler, W. K.: Wissenschafteorie I. Definition und Reduktion. Freiburg, MUnchen 1970; viz tez ->operacionalismus.

Cech defin ice situace - porozumeni, vyklad a interpretace soc., materialniho a vyznamoveho kontextu, v nemz se jedinec (prip. skupina) nachazi, posouzeni a zhodnoceni tohoto kontextu z hlediska zajmu a volba specif. -tpostoju a (nebo) odpovidajiciho chovani. Na vyznam d.s. poprve vyrazne upozornil W. l. Thomas (1927), ktery formuloval tezi, ktera je znama jako Thomasuv teorem: jestlize je urCita situace lidmi definovana jako realna, pak je realna ve svych dusledcich. Koncept d.s. se ovsem objevuje jiz v klasickem dile Thomase a Znanieckeho Polish Peasant in Europe and America (1918-1920). Od prace

Child in America (1928) se stava jadrem Thomasovy tzv. behavioristicke neboli situacni analyzy: cokoliv se muzeme dozvedet 0 lidske pfirozenosti, muzeme ucinit pouze prostl'ednictvim studia lidskych reakci na ruzne situace. Pod vii vern J. B. Watsonovjm a E. L Thorndikovjm rozviji Thomas na jedne strane klasicky behavioristickou ideu reakce na situaci (podnet), soucasne vsak neopouSti svuj zak!. humanisticky postoj. V pozdni praci Primitive Behavior (1937) cini pojem d.s. dokonce zakladem sve teorie kultury. Pojem kultura vztahuje k materialnim a spo!. hodnotam kterekoliv lidske skupiny. Procesy diverzifikace kultur jsou nejlepe pochopitelne pomoci pojmu d.s., protoze adaptacnimu usili vzdycky pfedchazi rozhodnuti jednat urCitym zpusobem nebo nejednat vubec, coz zavisi na d.s. Thomasuv pohled rna velky vyznam ve vsech interpretativistickych a interakcionistickych teoriich (viz -tsociologie interpretativni) jako protivaha krajniho objektivismu durkheimovskeho a marx. typu, protoze zduraziiuje, ze bez ohledu na to, jaka situace "objektivne" je, se lide chovaji podle toho, jak ji rozumeji, tedy jak ji "definuji". P. R. McHugh z Thomasovy umirnene formulace vyvozuje krajni zaver, ze d.s. tvori realny svetjeho ucastniku, protoze vyznam situaci neni pfedem dan: vyznamy a situace jsou relativni a jsou srozumitelne jen za predpokladu -treciprocity perspektiv. Takto se pojem d.s. dostava zcela do kontextu -tfenomenologicke sociologie a -tetnometodologie. Koncept d.s. je vyzn. take v teorii socialni konstrukce reality (P. Berger, T. Luckmann aj.). Specifikum soc. reality spociva prave v tom, ze je prunikern objektivnich danosti se subjektivnimi interpretacemi a definicemi. Thomasuv nekdejsi spolupracovnik Florian W. Znaniecki poukazal prave na tuto souvislost ve sve koncepci tzv. -thumanistickeho koeficientu. Prakticke dusledky zmeny d.s. charakterizuje napl'. R. Collins takto: muze-li se d.s. zmenit, pak se muze zmenit i chovani, ktere se situaci souvisi, dokonce dosti drasticky. Situace, ktere jsou nezname, nejasne definovane, nepfehJedne a pro nez absentuji jakakoliv pravidla, mohou vyvolavat stavy soc. -tanomie. Vyznam situacni podminenosti lidskeho chovani je vyjadren v konceptu -tindexikality, ktery zavedli etnometodologove. A: defining the situation F: definition de la situation N: Situationsdefinition I: definizione della situazione Lit.: McHugh, P.: Defining the Situation. Indianopolis 1968; Thomas, W. I.: The Unadjusted Girl. Boston 1927.

Pet de g 10m era c e viz desurbanizace de grad ace soci a I n i - (z lat. degradare = sesazovat) - puvodne znamena snizeni na nizsi stupeii -tdustojnosti, 171

170

dehumanizace

ktere obvykle mlsleduje jako -tsankce za nejaky prestupek nebo zlocin. V s-gii lze d.s. charakterizovat jako zv!. typ soc. sestupu, ktery je zmenou -tstatusu a -tprestize a vede k poklesu socialniho postaveni, spo!. vyznamu. Procesy d.s. vsak nemohou byt redukovany pouze na zmeny soc. pozice a ne kafdy soc. sestup je d.s. Mluvi-li se 0 d.s., pak se predpoklada, ze je degradovan nekdo nekym. Tim i onim muze byt jedinec ci soc. skupina. 0 d.s., tedy 0 zbaveni statusu, hodnosti, vyznamu a dustojnosti, rozhoduje vzdy urcita -tmoc Ci -tautorita. D.s. by va spojena i se ztratou cti a duvery a nekdy je provazena -tverejnou ostudou. Muze byt spojena se ztratou zamestnani, majetku, vel'. funkci. D.s. muze provazet ostrakizace (viz -tostrakismus) a degradovany se stava outsiderem. Hromadne procesy d.s. vedou ke vzniku spec. soc. vrstev odmitanych bud obecne, nebo nekterou z vyzn. soc. skupin, vrstev, ktere se nachazeji v soc. vakuu (viz -tvrstvy deklasovane, -tpolosvet, -tlumpenproletariat). DalSi vyznam d.s. spociva v tom, ze zaroveii fixuje urCite soc. bariery a legitimizuje -tsocialni exkluzi a segregaci. V porevol. obdobi, resp. v obdobf po vetSfm spol. zvratu mohou byt soc. degradovani jedinci, ale i cele soc. skupiny, reprezentujfci minuly rezim temi, kterf se stali novymi drziteli moci (viz tez -tlustrace). D.s. muze byt moraine relativizovana tim, ze ruzne skupiny verejnosti akceptujf degradaci konkretnich osob a skupin odlisne, v krajnim pfip. af k jejimu prevraceni do roviny -tverejne pocty. D.s. tohoto druhu vetsinou take nebyva trvalym, definitivnim jevem. A: social degradation F: degradation sociale N: soziale Degradierung, sozialer Abstieg I: degradazione sociale Lit.: Bolte, K. M.: Sozialer Aufstieg und Abstieg. 1959; Sorokin, P. A.: Social Mobility. 1927. Much

deh umanizace - soubor procedur, postupu a technik, ktere vedou k utlumeni vyssich lidskych mravnich kvalit, posiluji agresivnf vzorce chovanf a ve svych dusledcich vedou ke zlu. Martin Buber ukazal, ze humanni vztah je vztah Ja - Ty, dehumanizovany je vztah Ja - To. Ucelem d. je tedy promenit osobnost druheho v ne-lidsky objekt. Prostrednictvim technik d. jsou jedni lide vedeni k tomu, aby na druhe pohlizeli jako na veci, jini pak k tomu, aby sami sebe pokladali za menecenne. D. muze byt take soc. vnucena, protoze existuji Cinnosti, ktere k d. postupne objektivne mohou vest nebo ji dokonce vyzaduji. Napr. na prostituci Ize nahlizet jako na typ vedome dehumanizovane aktivity, protoze oba partnefi na sebe pohlizeji jako na objekty. Konkretni techniky d. uvadi P. G. Zimbardo: 1. zmena etikety (osoby jsou oznacovany neutralizujicfmi nebo vyslovene degradujicimi pojmy, napr. pripad, svazek, Cinnosti jsou pojmenovanim posunuty - eliminovat, 172

dejinnost vylouCit ze spolecnosti apod.); 2. intelektualizace (vyssi forma zmenene etikety: exitus, tumor, konecne reseni); 3. sebeizolace od emocionalnich vztahU (jsem jenom urednik); 4. stazeni se (omezeni osobnich kontaktu, neosobni rozhovor, vylucovanf informacf); 5. rozptyleni odpovednosti. Tyto techniky se pouzivaji take soc. funkcne a zduvodnene (napr. v lekarskych profesich), byly vsak pouzity, dokonce masove, k provedenf -tgenocid, ktere se kryly ideologizaci nehumannich aktivit. (Viz tez -tagrese, -tzlo banalni.) A: dehumanization F: dehumanisation N: Dehumanisierung I: disumanizzazione

Pet

de ism u s - (z lat. deus =buh) - v obecnejsfm smyslu teorie, ze Buh je prapriCinou sveta, ale po stvoreni se jiz svetu nevenuje, prenechal jej pusobeni pfir. zakonu; jinak je to nab. a fil. smer tzv. rozumoveho nabozenstvi, ktery tento nazor formuloval a ktery je typicky pro -tosvicenstvi. V te dobe se opiral 0 dobovy racionalismus, tehdejsi pojeti "mozneho" a "zakonu pfirozenosti". Starou otazku po vztahu "rozumu a zjeveni" se pokusil radikalne resit tim, ze prvni ucinil mefitkem druheho, a tak postuloval jakesi "nedogmaticke nabozenstvi". Zavrhl -tmysteria, proroky, ideu zmrtvychvstani apod. Do nabozenstvi zavedl psycho\' uvazovani, kterym chtel do jiste miry nahradit -tdogmata. Byl chapan jako kompromis mezi -tateismem a -tkresfanstvim (sam 0 soM ateistickY nebyl, i kdyz se stal impulsem pro urcite ateisticke pfistupy). Zahmoval kritiku -tcirkve. Za podstatu nabozenstvi povazoval tzV. prirozene nabozenstvi, chapajicf viru jako samozrejmy zpusob uvazovani, a v harmonii prirody spatroval zasah Bozi. Pi'irozenym nabozenstvim bylo pro deisty prvotni kfesfanstvf, ve skutecnosti ale pfizpusobili jeho obraz svym predstavam. NaMhy k d. je mozno pozorovat jiz ve fr. volnomyslenkarstvi 16. st. Pfimym predchUdcem d. (Ci ranym deistou) byl E. Herbert Cherbury (De veritate, 1624). Na zaklade predpokladu 0 existenci "vrozenych" prvotnich pojmu zredukoval stavajici nab. doktrinu na nekolik zak\. pravd a monilnich zasad, k nimz pam existence Boha a nutnost jeho uctivani, pestovani -tctnosti, zbavovani se hlichU metodou -tpokani, vira v posmrtny zivot. Ideu rozumovosti nabozenstvi rozpracovali zejm. Cherburyho nasledovnici. Za zakladatele vlastnfho d. v uzsim smyslu (freethinkers) je pokladan John Toland. D. mel radu odnozi, ktere se nekdy vyvfjely se znaky nab. -tsekt. Opakovane se objevovaly pokusy zalozit deisticke kultovni spolecenstvi (J. J. Rousseau, J. M. Voltaire, M. Robespierre). Mezi stoupence a propagatory d. patfil i M. Tindal, G. E. Lessing, H. S. Reimarus a dalSi, ph sirsim pojeti d. take J. Locke, ktery jej v mnohem inspiroval, i kdyz sam zu-

stal umfmene racionalistickym supranaturalistou. Vliv d. se objevuje znovu v 19. st. v prosffedi mladohegelovcu (uDa-

vida Friedricha Strausse, Ferdinanda Christiana Bauera a dalSich). I kdyz koncem 19. st. zajem 0 nej opadl, vyzn. ovlivnil modemf evrop. mysleni. Snaha harmonicky propojit rozumove uvafovani s prvky viry se znovu a znovu objevuje, i kdyz uz v jine poloze a pod jinymi nazvy. Do jiste miry ji lze identifikovat i v pokusech interpretovat urCite po lit. chovani jako analogii nab. chovani (viz .... nabozenstvi obeanske, -tnabozenstvi svetske) a ve hledani nab. prvku v beznem zivote sekularizovanych spolecenstvi (viz -tnabozenstvi neviditelne). A: deism F: deisme N: Deismus I: deismo Lit.: Lechler, G. V.: Geschichte des Anglischen Deismus. Tiibingen 1841; Morais, H. M.: Deism in Eighteenth Century America. New York 1934.

Vod d e j e pis e c t v i viz historiografie de j inn 0 s t - tez historicita - zaki. dimenze lidskeho byti spojena s vnimanim -tcasu a zmeny, s vyclenenfm "lidskeho" z pm. oblasti jako autonomni sfery i s ohranicenim "spolecenskeho" (spo\. skupin, ras, narodu, starn atd.). Vysledkem d. jsou -tdejiny (historie) jako spoJ. i individ. vnimany a interpretovany proces. Popisem konkretnich projevu d. v dejinnych udal os tech se zabyva -thistoriografie. V ranych civilizacich dejinne koncepce nejsou pntomny, ale casove pojeti ano, a to vetSinou cyklicke, navazujicf na kosmogonicke predstavy (viz -tperiodizace dejin). Monoteismus starovekych Zidu autonomizovallidskou sferu prostrednictvim kultu Boha a vedle cyklickeho pojeti casu postupne vyvinul pojeti casu jako vzestupne (lineamf) linie. Tento proces byl zavrSen v kfesfanstvi, kdy dejiny zacaly byt chapany jako vzestupny proces, jako vyvoj (ve sffedoveku viz Augustinus Aurelius, Otto z Freisingu, Tomas Akvinskf, v novoveku na toto pojeti navazuje J. B. Bossuet). Vych. vetev kfesfanstvi rna v pojeti d. mensi smysl pro predmetnou aktivitu cloveka, ale jeji koncepce "dejin spasy" je optimistictejsi. Zap. kfesfanstvi se ve stopach Augustinovych diva na cloveka a jeho moznosti spasy pesimisticky, ale klade duraz na dynamism us zak!. struktur byti, na osobni osloveni. Reformace rozpoznala -tcloveka a jeho -tpraci jako konstitutivni faktor d. Racionalni koncepce d. prinasi novoveka filozofie: jiz od 15. st. se rozviji humanisticka -tkritika pramemi. (L Valla a dalSi). V 18. st. zavadi Voltaire pojem filozofie dejin, ktery oznacoval nejvyssi zobecneni hist. procesu (viz .... historiozofie). Osvicenstvi prosazovalo jako hybnou silu dejin ideu -tpokroku, ktery se opira 0 racionalni vyuzivani pfirozenych faktoru vyvoje, podnebi, surovin, pUdy, lidskeho intelektu. G. Vico, J. G. Herder, G. W. F. Hegel

a dalSi uznavali, ze od doby F. Bacona a R. Descarta je ucel poznani chapan jako zvetseni moci cloveka nad prirodou a zivotnim idealem je cinny zivot (vita activa). V modemich dejinnych koncepcich je clovek subjektern hist. procesu a d. je zlidsfovanim cloveka i sveta. lidskou emancipaci, predevsim cestou poznani a prace. J. Locke ukazuje, ze nejvetsi dil hodnoty dava vecem prace, ktera zakhida i vlastnictvi. Do dejin je vkladan i eticky smysl: jsou svetovym soudem (J. CH. F. Schiller), jejich obsahem je rozvoj pojmu -tsvoboda (J. G. Fichte, Hegel), podminkou d. je sebeomezeni, zdrfeni zadosti (1. Kant). Hegel vidi zakl. zdroje civilizacnfho pohybu tedy d. - v praci, jazyku a organizaci; pUdou d. je statni usporadani (mimo stat nejsou dejiny). Hegelova skola vnasi od 30. \. 18. st. do analyzy d. pojem -tpraxe a razi pozadavek "filozofie praxe" (stejne jako A. von Ciezkowski, M. Stirner), ktery je pak centralnim pojmem v Marxove a Engelsove mater. koncepci dejin, krystalizujici v Ekonomicko-JilozoJickych rukopisech (1844) a v Nemecke ideologii a klasicky ztvarnene v Kapitalu (I. dB, 1867). Stejne jako novokantovstvi (G. A. Cohen) omezoval i pozitivismus dejinnou dynamiku (viz -tsocialni statiku A. Comta), hlasal "obrat k pramenum". Podle W. Windelbanda a H. Rickerta jsou dejiny chaotickym proudem izo10vanych jevu, netvoricich zakonitou souvislost. Na zacatku 20. st. se objevila reakce v podoM filozofie zivota, ktera analyzovala jednotlive navzajem nepropojene ana sebe neprevoditelne kult. epochy a okruhy (W. Dilthey) a v mnohem navazovala na romantiky (F. von Schlegel, F. E. D. Schleiermacher). M. Weber do analyzy d. vnesl dulezity problem racionality ajmenovite spol. racionality. Zhrouceni Evropy v 1. svet. vmce ozivilo koncepce pracujici s uzavrenosti jednotlivych kultur. Typickym predstavitelem tohoto smeru je O. Spengler, na nehoz navazal Arnold J. Toynbee. Zatimco marx. dejepisectvi zdurazni10 faktory ekon., soc. a tfidni a civilizacni smysl techniky, rada autoru vidi v technice zhoubny fenomen (napi'. L Mumford), zamei'eni na ovladanf a manipulaci (M. Heidegger). Vyvoj po 2. svet. valce vedl jednak ke koncepci -technologickeho determinismu, resp. ke zdurazneni -technologie jako hybne dejinne sHy, jednak k ocenenf integrujici funkce kultury a sfery hodnot (D. Bell aj.). Vznikly koncepce -tindustrialni spolecnosti, .... postindustrialni spoleenosti, -ttechnetronni spolecnosti, -tinformacni spolecnosti. Nove se akcentuji ekologicke problemy jako doklad souvislosti cloveka s pfirodou (viz -rizikova spolecnost). Spor mezi -tmodernismem a -tpostmodernismem (J. Habermas - J. F. Lyotard) dostal do rozporuplne diskuse otazky pokroku a dejinne kontinuity, a take sam pojem spolecnosti. Velmi diskuto173

dejiny socialniho mySieni

dejiny

vany je pojem "svetoveho systemu" jako ramce vyvoje moderni civilizace (I. M. Wallerstein). S-gie stejne jako filozofie a dalSi humanitni vedy se svymi koncepcemi reflektuje d. a ucastni se procesu vytvareni dejin. A: historicity F: historicite N: Geschichtlichkeit I: storicita Lit.: Rallsdorf M.: Nove cteni Marxe, d. I. Praha 1996.

Ran

de j in y - tez historie - pojem chapany ve dvou rovinach: jako proces probihajici v -tpfirode a ve -tspolecnosti a jako -tveda 0 tomto procesu (G. F. W. Hegel). V prvnim pojeti se pojem d. prolfmi s pojmem -tdejinnost (historicita). V druhem vyznamu jde bud 0 -thistoriografii, ktera je v podstate soupisem jednotlivych vyzn. udalosti (bitev, polit. prevratu, pfir. katastrof apod.), prip. analyzou jednani vyzn. hist. osobnosti (vojevlidcu, politiku, zakladatelu dynastii, objevitelu apod.), anebo 0 snahu odhalit zakony, jimiz se I'idi dejinny proces. Moderni veda 0 d. pracuje jak s obecne platnymi zakonitostmi struktur velkych celku, tak s jednotlivym a zvlastnim v d. Rozvoj moderni vedy 0 d. spada v jedno s rozvojem novodobe filozofie a vedy, od kterych prebira myslenku -tpokroku, poznatelnosti a interpretovatelnosti jednotlivych faktU a celistvych deju. Pfedstava zakonitosti, a tudiz poznatelnosti hist. procesu, je primo ovlivnena obdobnym pojetim novodobe pfirodovedy pro pfir. procesy. V 18. st. prispiva k vymaneni historiografie z teokratickeho pojeti d. postupna antropologizace dejin, souvisejici s konstituovanim subjektu v modernim evrop. mysleni. Vyzn. roli ve vytvareni moderni (novodobe) vedy 0 d. sehrali napf. Voltaire, G. Vico, E. Gibbon, J. G. Herder. 19. st. uz zna historiografii jako vedu pIne konstituovanou, pozitivisticky orientovanou, vclenenou do souboru akademickych disciplin jako vedu, ktera neni myslitelna bez pomocnych metodol. disciplin, jejichz vznik saha az do 17.-18. st. (napf. paleografie a diplomatiky), bez fil. koncepcnich uvah a s-gickych analYz. A naopak hist. pojeti pronika stale vice do jinych vednich oboru (lingvistiky, filozofie, logiky, matematiky, hudebni vedy aj.). S mnohymi je uzce spojeno od jejich vzniku (s archeologii, lit. vedou, s-gii). Skutecnost, ze se ved. prace "historizuje", pfedstavuje jednu z podstatnych stranek soudobe vedy jako takove. Soudobou historiografii charakterizuje jeji interdisciplinarita, tematicka i formalni pluralita (dobrym pfiklademje zde -tskola Annales, nejnoveji pak -thistoricka antropologie). A: history F: histoire N: GeschichteI: storia Lit.: Bloch, M.: Obrana historie aneb historik a jeho remeslo. Praha 1967; Hughes, H. S.: Historiejako umeni ajako veda Praha 1970; Troeltsch, E.: Gesammelte Schriften, sv. I. Tiibingen 1923.

Hor

174

de j in y c e s k e viz periodizace ceskych dejin dejiny pfirodni - v nejstarsim vyznamu popisne vedeni 0 -tpfirode, geologickych utvarech, 0 nerostech, rostlinach a zvrratech, zahrnujici vysledky pozorovani, znalosti 0 praktickem vyuziti i povesti. Od poloviny 17. st. vsak to, co presahuje ved. poznani prir. jevu, je zminovano jen jako doplnek vYkladu. Od poloviny 18. st. se d.p. stavaji take vedenim 0 vyvoji kosmu a pozemske pfirody a blfzi se tak dejinam pfirody v dnesnim smyslu. Podle C. F. Weizsiickera je dejinnost prirody dana 2. zakonem termodynamiky, ktery doklada nevratnost prir. deni. Karel Marx vyraz d.p. (pfirodne historicky proces) uziva pro oznaceni zivelneho hist. procesu, ktery se jevi jako cizi, nezavisla a v tom smyslu "pI'irodni" sila. Ve svem ranem obdobi povaZoval dejiny lidstva jak za soucast d.p., tak za "prave prirodni dejiny lidi". A: natural history F: histoire naturelle N: NaturgeschichteI: storia naturale Lit.: Foucault, M.: (1966) Siova a veci. Bratislava 1987; Marx, K.: (1844)

Ekonomicko-filozoficke rukopisy. Praha 1978; Plillius Stadi: Kapitoly o pfirocte. Praha 1974; Weizsiicker, C. F. vall: Dejiny pfirody. Praha 1972.

Kol d ej in y so ci a In i - pati'i mezi pfedmety studia -thistoriografie, resp. jsou jeji soueastf, zamei'ujici se na soc. strukturu, mobilitu, fungovani soc. instituci apod. Nekdy jsou pfimo definovany jako historiograficka subdisciplina, ale prekryvaji se do znacne miry s -thistorickou sociologii; nektei'i auton je neoddeluji od "hospodarskych dejin". Studium d.s. se vyhranilo v prvnich desetiletich 20. st., ale zamefeni na d.s. se objevilo uz v 19. st. Napr. H. Taine a K. Lamprecht v reakci na s-gii A. Comta usilovali 0 nalezeni ureiteho poctu prvku, ze kterych by by10 mozno kauzalne vylozit vyvoj spoleenosti. Zejm. ale pfedstavitele nem. hist. skoly K. Bucher a G. Schmoller studovali hosp. a soc. strukturu stfedovekych mest, jejich profesni skladbu a majetkove rozvrstveni. lejich prace ved\y na poeatku 20. st. nektere au tory , pracujici tradicnimi historiografickymi metodami (zejm. G. Belowa, A. Dopsche), k d.s. Soucasne prispely k rozvoji d.s. studie M. Webera (zejm. jeho typologie panstvi, typologie mest, studie o vlivu nabozenstvi na soc. jednani), E. Troeltsche (rozbor ki'esfanskych soc. nauk) a W. Sombarta (soc.-psychol. rozbor hosp. vyvoje Evropy, otazky vzniku kap. ducha). H. Pirenne formoval ureite specif. postupy d.s. K vyhraneni studia d.s., k definovani jeho predmetu a metod doslo ale aZ ve 20. a 30. 1. ve fro historiografii ve -tskole Annales (M. Bloch a H. Lefebvre), kde -tdejiny byly obecne pojaty jako dejiny cloveka jako soc. tvora. Studovaly se

dejiny ekonomiky, struktur a funkci spo1. utvaru a civilizace a v d.s. soc. sku piny a jejich stratifikace a vztahy, interakce mezi hosp., soc. a kult. realitami. Toto zamereni se zrodilo mj. pod vlivem E. Durkheima a fr. geografie cloveka. Ve 40.1. zamefil E. Labrousse d.s. na rozvrstveni majetku ve spolecnosti, na vyvoj pfijmu jednotlivych soc. skupin, na soc. mobilitu, homogenitu Ci diferenciaci soc. skupin ajejich hosp. aspol. pozadavky. Zkoumal vliv relativne kratkodobeho ekon. vyvoje (conjoncture) na promenu relativne stalych soc. danosti (longue duree). Oproti Blochovu je Labrousseovo pojeti redukujici, neboi nepI'iklada takovy vyznam prvkum kult. a civilizacnim. Labrousse pfedpoklada, ze spolecnost pfedrevoi. se organizuje nejen v rMy (ordres), ale i ve tfidy (les classes), jeZ jsou vymezeny svym mistem ve vyr. vztazich (les rapports de production). Badatele z Labrousseova okruhu shledavaji opravnenost vytycovani soc. skupiny jak v moderni spolecnosti, tak pro ancien regime (spo1. predkapitalistickou, preindustrialni) pomoci modernich socioprofesnich kategorii. V 60. 1. takovy postup odmitl okruh badatelu kolem R. E. Mousniera, ktery pro obdobi "ancien regime" nevymezuje soc. skupiny a jejich hierarchii primame podle majetku, nybd podle kolekt. (soc.) vaznosti, jiz se dostava jednotlivym stavum. Kriteriem pro zafazeni do urcite soc. skupiny jsou tzv. intermariage (mezisvatby), tzn., ze do jedne skupiny lze zafadit pouze ty, ktefi mezi sebou zeni a vdavaji sve deri. V ang1. historiografii P. Laslett odmita snahu J. E. Ch. Hilla a dalSich historiku z okruhu casopisu Past and Present vnaset do preindustrialni spoleenosti moderni pojem -tburZoazie. V poslednich 45 letech se vyzkum d.s. metodo1. rozruznil a obohati1. F. Braudel a P. Toubert pnsli se studiem spoleenosti ve vztahu k pnr. prostfedi, v nemz zije a ktere pi'etvaI'i. Od sklonku 60. 1. se prosazuje tzv. historicko-antropologicka orientace d.s., pozornost se venuje soc. segmentum, jejich soc. vI'azeni, vyznamu a recepci, religiozite a sociabilite. jednotlivych soc. skupin, jejich pi'istupu ke kult. statkiim (M. Vovelle) aj. (viz -tantropologie historicka). Toto zamefeni d.s. je pojato i velmi siroce, od -thistoricke demografie pfes dejiny rodiny, zeny, delnictva, lidove kultury az po "dejiny vsedniho dne" (Alltagsgeschichte), dejiny "von unten" a "von innen" (R. van Dulmen). V teor. rovine je zdiiraznovana svoboda jedince v hist. procesu misto jeho doposud pi'ilis zduraznovane soc. podminenosti. D.s. se maji nove zamefit na korelaci objektivnich struktur a subjektivni praxe, na souvztaznost struktury kult., soc. a struktury osob (T. Nipperdey). Pozornost je venovana i studiu mentalit (J. L. Le Goff). V ang1. historiografii vystoupila skupina Cambridge Group

for the History of Population and Social Structure, jejiz spoluzakladatel P. Laslett vychazi z pfedpokladu, ze zdrojem stability preindustrialni spolecnosti byla skuteenost, ze se v ni, na rozdil od spoleenosti industrialni, pI'ekryvala domacnost s podnikem a ze zamestnavatelsky vztah byl spojen se svazky osobnimi. Studium d.s. se zacalo orientovat na rodinnou strukturu, vekovou a pohlavni skladbu domacnostf, pfibuzenske vztahy a na organizaci prace (napf. l. Ehmer, M. Mitterauer). Studium d.s. zamerene na industrialni spoleenost se znovu venuje vymezovani burzoazie (napf. l. Kocka), jejimu vyvoji a vztahu k polit. systemu (napf. F. Ponteil) a del. hnuti. V ees. dejepisectvi vystoupil r. 1894 s programem studia d.s. J. Peisker, ktery je chapal jako dejiny delby prace, vzniku jednotlivych ti'id, stavu a kast. leho postup byl velrni deduktivni. F. Vacek (1905) postupoval pfi studiu d.s. tradienimi historiografickymi metodarni. Zavedeni novych postupu je spojeno zeasti s J. Pekarem (viz studii 0 pomerech selskeho stavu a prosperity selskych statku z r. 1911) a pfedevsim s B. Mendlem, ktery ve 20.1. 20. st. pnsel se studiem soc. pomeru a soc. krizi mest 14. st. (eetnost jednotlivych skupin mestskeho obyv., jejich majetkove rozvrstveni, misto v hosp. zivote mesta a pfistup k moci). S novymi postupy pfi studiu d.s. feudalni spoleenosti pI'iSli pozdeji J. Petraii, ktery studoval genezi, skladbu a podil na moci pohusitske slechty (1976), a F. Smahel, ktery studium predhusitskeho Taborska zamenl na vyvoj majetku, duchodii a davek, projevii zboznosti i prozitku valek (1988). Revoluci jako proces zaeal na pfelomu 20. a 30. 1. 20. st. studovat J. Slavtk. V povaleenem dejepisectvi se tomuto tematu venoval M. Hroch. Oba postupovali deduktivne. D.s. 18. a 1. poloviny 19. st. se dotykaly prace F. Kutnara, zohlednujici i vyvoj soc. mysleni. Pro studium d.s. v 2. polovine 19. a poeatkem 20. st. jsou diilezite pokusy ze 70. a 80. 1. 20. st. vyuzit stfedoevrop. statistiky obyv. pro studium soc. stratifikace (J. Havranek, P. Horslui- Vrbova, A. Matijcek). A: social history F: histoire sociale N: Sozialgeschichte I: storia sociale Lit.: L'Histoire sociale. Sources et methodes. Paris 1967; Chartier, R. Roche, D.: Sociale histoire. In: Le Goff, f.-f. - Chartier, R. -Revel, J.: La nouvelle histoire. Paris 1978; Ehmer, f. - Mitterauer, M.: Familienstruktur und Arbeitsorganisation in land lichen Gesellschaften. Wien, KOln, Graz 1986; Kocka, J.: Biirgertum im 19. lahrhundert Deutschland im europaischen Vergleich. Miinchen 1988; Kutnar, F.: Prehledne dejiny ceskeho a slovenskeho dejepisectvi, II. Praha 1977; Laslett, P.: The World we have Lost. London 1971.

Hol dejiny socialniho mysleni -souhrnneoznaeeni disciplin zabyvajicich se genezi a vyvojem nazoru na -+spolecnost. Vzhledem k tomu, ze socialni mysleni ob175

dejiny sociologie

sahuje vsechny m'izory na spol. strukturu, spol. vztahy, spo!. dynamiku i misto cloveka ve spolecnosti, jak se vyvijely od oka.mZiku, kdy lide byli schopni podrobit sve souZiti reflexi, az po soucasnost, je oblast zkoumani d.s.m. neobycejne rozsahla. Patfi sem jak spontanne vytvarene nazory na spolecnost (tzv. hezne soc. mysleni), tak nazory na spolecnost, ktere jsou systematicky zpracovany a jsou teoriemi spolecnosti. 0 existenci vice nebo mene rozvinute reflexe problematiky spo!. zivota ve vsech spolecnostech svedci archeologicke a kult. antropol. vyzkumy. Studium "ptedteoretickeho" soc. mysleni tzv. -tpreliterarnich spolecnosti je metodo!. i obsahove velmi naroene stejne jako studium dejin bezneho soc. mysleni. Utvari se zivelne, je vyrazne ovlivneno kazdodenni -tempirii, je sveraznym slepencem (konglomeratem) myslenek, vniti'ne casto nekohorentnim i rozpomym, je vsak tim, co fakticky a masove zije, co je vyzn. motivacnim faktorem jednani v kazdodennim zivote. Dejiny "teoretickeho" soc. mysleni, resp. dejiny spolecenskych teorii se opiraji 0 pisemne dochovane materialy, zejm. spisy "teoretiku spolecnosti" (soc. filozofu, teologu, teoretiku prava a statu, filozofU dejin, tvurcu ekon. uceni, soc. utopistu apod.). Nejstarsi spo!. teorie se zrodily ve staroveke egyptske, indicke, cinske, babyl6nske, perske a zidovske civilizaci, kde tvoi'ily soucast -tnabozenstvi a -tmytii. Spolecnost byla pojimana jako soucast pfir. a vesmimeho deni, i'idici se nemennymi pravidly. Pod vlivem dynamictejsiho charakteru ekon., soc. i polit. zivota se v i'ec. anticke spolecnosti, ve srovnani s ostatnimi starovekymi civilizacemi, spo!. teorie rychleji oddeluji od mib. pi'edstav a vyznacuji se snahou 0 racionalni vyklad zivota spolecnosti. Poprve se zde objevuje jasne vMomi specif. znaku spo!. zivota ve srovnani s zivotem pi'irody a vMomi relativni samostatnosti lidskeho jedince. Tim je navozen novy zavazny problem vztahu pfuody a spolecnosti a individua a spolecnosti. Tento pi'istup, ktery uz znamenal pestovani teorie spolecnosti v pravem slova smyslu, nebyl v podstate jiz nikdy jako hlavni proud lidsk)'ch uvah 0 spolecnosti opusten. Sociologove casto chapou toto obdobi jako prehistorii sve vedy. Dejiny rezneho a starsiho soc. mysleni nejsou ze s-gickeho hlediska zatim temei' vubec zpracovany. Vyjimkou v tomto smyslu jsou pouze prace Ch. A. Ellwooda, E. S. Bogarduse, J. Szackiho a zejm. spolecne dHo H. E. Barnese a H. P. Beckera. VetS ina pfirucek sousti'ed'uje pozomost na -tdejiny sociologie, zacinajici v 19. st., ktere z sirsiho hist. a ved. hlediska pi'edstavuji pouze d.s.m. jednoho typu a jedne doby. ObSirnejsi prezentaci pramenu d.s.m. je proto ti'eba hledat v pracich z oblasti etnografie, kult. antropologie, dejin filozofie, dejin polit. a pravnich uceni a dejin ekon. teorii. Je tomu tak mj. i proto, ze hranice 176

dekadence delici ruzne humanitni a spo!. discipliny byly v minulosti mene ostre nei dnes. (Viz tez -tdejiny socialni, -tantropologie historicka.) A: history of social thought F: histoire de la pensee sociale N: Geschichte des Sozialdenkens I: storia del pensiero sociale Lit.: Becker. H. P. - Barnes. H. E.: (1938) Social Thouhgt from Lore to Science. New York 1961; Bogardus, E. S.: The Development of Social Thought. New York 1940; Cetl, J. - Hordk, P. - Hosek, P. - Kudrna, J.: Pruvodce dejinami evropskeho mysleni. Praha 1985; Ellwood, Ch. A.: The Story of Social Philosophy. New York 1938; Kloskowska, A.: Szkic obrazu rozwoju mysli spolecznej. Studia Socjologiczne, 1975, C. 3; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

Sed

d ej in y soc i 0 log i e - s-gicka subdisciplina zabyvajici se genezi a vyvojem s-gicke teorie, metodologie i s-gic-

kych instituci. Klicove otAzky d.s. se rykaji podminek a doby vzniku -tsociologie, klasifikace jejiho dosavadniho vyvoje, principu, na nichz je pestovani d.s. zalozeno a smyslu i vyznamu jejich studia pro soucasnou s-gii. D.s. jsou soucasti -tdejin socialniho mysleni i obecnych dejin spolecnosti. Pokud jsou chapany v sirsim ramci -thistoriografie, pak vystupuje do popi'edi hledisko spo!. podminenosti s-gickych ptistupu, vztah s-gie k hist. aspol. udalostem a polit. doktrinam apod. Transfer s-gickych uceni z jedne zeme do druhe muze byt chap{m jako indikator i projev kult. difuze a -takulturace. Lze studovat vyvoj s-gie v ramci urciteho statu, naroda, regionu, koexistenci a antagonismus urcitych s-gickych tradic a podobne otazky. I. S. Kon uvadi vycet pi'istupu k d.s., ktere jsou zakladem ptehledu a monografii: a) vyklad nazoru ruznych sociologu a skol v chronologicke posloupnosti s min. analyzou jejich obsahu, b) uspotadani materialu podle prostorove chronologickeho principu, tj. podle jednotlivych zemi a obdobi, c) zkoumani s-gickych ideji a teorii jako aspektu a prvku sirsich dejin spo!ecensko-polit. mysleni na pozadi zmen soc., ekon. a polit. vztahil, d) popis vyvoje s-gicke teorie jako specializovaneho systemu vMeni (pi'itom se ruzne smery s-gickeho mysleni zkoumaji bud' jako stadia formovani a pi'ipravy koncepce urCiteho autora, nebo jako altemativni a vzajemne se dopli'iujici proudy), e) popis formovani nebo projevu urcite, dostatecne obecne ti!. orientace v s-gii (napi'. pozitivismu), f) sledovani vyvoje zak!. s-gickych kategorii, jejichz obsah i funkce se meni v ruznych stadiich vyvoje spo!ecnosti i s-gie, g) analyza zivotniho dila jednotlivych vyzn. sociologu minulosti (v souvislosti se zvlastnostmi jejich epochy, osobnosti), h) vyvoj nejduleZitejsich vyzkumu, vzajemne souvislosti teor. koncepci a empir. metod, ch) biograficky pi'istup, v nemz se popisovany obsah s-gickych koncepci vyvozuje z individ. zvlastnosti a zivotni zkusenosti sociologa, i) sledovani de-

jin empir. vyzkumu, jejich metod a technik, j) popis institucionalizace s-gie, jeji pi'emeny v univerzitni disciplinu, formovani a vyvoje vM. instituci, casopisu atd., k) retrospektivni analyza nejdulezitejsich soucasnych problemu z pohledu nejvetSich sociologu minulosti. Klasifikace a typologizace s-gickeho mysleni se bud' snazi globalne postihnout hlavni vyvojove trendy s-gie, max. abstrahovat od dHcich odlisnosti a zvlastnosti a rozclenit tak dosavadni vyvoj s-gie do maleho poNu velmi obecnych proudu, nebo phhlizi ke specifice jednotlivych smeru a skol a dochazi pak k podrobnejsimu cleneni. Jednu z nejvystiznejsich globalnich klasifikaci vytvoi'il v 60. !. Ch. W. Mills, ktery ve vyvoji s-gie od jejiho pocatku do poloviny 20. st. rozliSil 3 pfevladajici tendence: k teorii dejin, k systematicke teorii podstaty cloveka a spolecnosti a k empir. vyzkumum spo!. faktu a problemu. Pokud jde o konkretnejsi klasifikaci vyvoje s-gie ve zminenem obdobi, byva zpravidla kombinaci nekolika kriterii: obsahoveho, chronologickeho, narodniho aj. (byva to zarovei'i poi'adi jejich du!ezitosti). Ve vyvoji s-gie od jejiho vzniku lze vystopovat tyto hlavni proudy: rany pozitivismus, marx. s-gii, naturalistickou skolu, psychologismus, sociologismus, humanistickou s-gii (resp. chapajici s-gii, s-gii porozumen£), soc. pragmatismus, novopozitivistickou s-gii, s-gicke smery vychazejici z kult. antropologie, strukturalni funkcionalismus, teorie konfliktu, am. popisnou s-gii. SloZita a dosud nepfehledna je klasifikace nejnovejsich smeru v s-gii. Studium d.s. rna ve vyuce s-gie i ve vlastnim rozvoji oboru nezastupitelne misto zejm. z techto duvodu: a) znalost minulosti vlastniho oboru patti k zakl. pi'edpokladum prace v kazdem oboru; b) poznavani d.s. uci dialogu "zivych s mrtvymi", ktery se pfilis nelisi od dialogu mezi zivymi; c) klasicke dilo zustava stale stejne, zatimco nase mysleni se pod vlivem novych zkusenosti a okolnosti meni; stala Zivotnost minulych teoriije spojena s jejich neomezenou inspirativnosti. A: history of sociology F: histoire de la sociologie N: Geschichte der Soziologie I: storia della sociologia Lit.: Aron. R.: Les etapes de la pensee sociologique. Paris 1967; Ashley, D. - Orenstein, D. M.: Sociological Theory. Classical Statements. Boston 1985; Becker, H. P. - Barnes, H. E.: (1938) Social Thought from Lore to Science. New York 1961; Collins, R. - MakowskY, M.: The Discovery of Society. New York 1984; Coser, L.: (1971) Masters of Sociological Thought. New York 1977; Dubskd, I.: Auguste Comte a vytvoreni sociologie. Praha 1963; Chalupn:~, E.: Sociologie. Vyvoj sociologie v 19. stoleti 0835-1904). Praha 1948; Jonas, F.: Geschichte der Soziologie. Miinchen 1969; Madge, J.: The Origines of Scientific Sociology. London 1963; Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pritomnosti. Praha 1936; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981; Szczepaliski, J.: Sociol6gia. Vyvin problematiky a metod. Bra· tislava 1967.

Sed

dej iny soudo be viz Zeitgeschichte de k a den c e - (z fro decadence = upadek) - ume!. smer a zarovei'i -tsvetovy nazor a -tzivotni styl, rozvinuty v posledni tfetine 19. ana zacatku 20. st., jehoz rysy lze najit i v soucasnych kult. vyspelych spolecnostech. Je exaltovanym individualistickym vyrazem krajni soc. deziluse a zivotniho nihilismu, nabyvajiciho nekdy morbidnich a mystizujicich forem. Postaven je na odporu proti banalni realite a na uniku do neskutecnych, extremne dokonalych, krasnych, ktecovitych snovych poloh. Dekadentni postoj k zivotu se jevi vetsinou jako blazeovana aristokratick
delegace moci

dekalog

resp. pomalu umira ve svete dumyslnych smyslovych a myslenkovych fikci, zcela vzdalen realite. Nektefi dekadentni autofi se s pojmem d. identifikovali, 0 cemz svMci ito, Ze v 80.1. 19. st. vychazel v PafiZi casopis Le Decadent. Dekadentni umeni a Zivotni styl se na konci 19. st. uplatnily i v Anglii (typickym dilem je Obraz Doriana Graye od O. Wildea, 1891), mene jiz v Nemecku, kde pferustaly v estetske velikasstvi, a v Rakousku, kde mely podobu melancholickeho expresionismu (G. Trakl aj.). Za nejvetsiho rus. predstavitele d. je povaZovan F. M. Dostojevskij (zejm. jeho Zdpisky z podzemf, 1864), v Polsku je to S. Przybyszewski, ktery inklinoval k -+satanismu. Pomeme vyrazny proud d. vznikl take v Cechach. Autofi prvni vlny (tzv. predekadenti) tvorili pod vlivem J. Vrchlickeho a lumirovcu ajejich dila mNa pfedevsfm snovy charakter. Orientovali se na vylucnost sveta umeni, zduraziiovali poeticnost proti vsednosti. Druha vlna se obracela i k vnejsimu soc. svetu, ktery Jicila v jeho deprimujicich, odpudivych podobach. Za hlavni predstavitele jsou povazovani J. Karasek ze Lvovic, K. Hlavacek aA. Sova (v duchu d. tvonl ale i mlady S. K. Neumann a fada dalsich). K d. byva fazen i sverazny filozof a spisovatel L. Klima, ktery nihilisticke koncepce sveta prevadi do roviny absurdity a cemeho humoru. A: decadence F: decadence N: Dekadenz, Entartung I: decadenza Lit.: Ceskd basnicka moderna. Praha 1987; Francouzsk:v symbolismus. Praha 1974.

Vod

de k a log - (z rec. deka = deset; logos = slovo, uceni) desatero bozich prikazani neboli deset zak!. -+moralnich norem, ktere uznava temer ve stejne verzi -+judaismus i -+kresfanstvi a ktere jsou prezentovany jako Bohem zjevene pravdy (Buhje predal Mojl,isovi na hofe Sinai, 7 tydnu po opusteni Egypta byly vryty do kamennych desek umluvy). Udajny nadcasovy a mimolidsky puvod dodava temto normam charakter sugestivnich -+moralnich imperativti. Vyznam d. spociva v tom, ze stanovil hlavni pravidla mezilidskych vztahti nutna k fungovani spolecnosti, ktera spoluvytvafeji zaklad urCite kult. a civilizacni linie. Prvni 3 prikazani (v judaismu 4) obsahuji kultovni predpisy (ktere maji ovsem rovnez integrujici spol. vyznam): -+viru v jedineho Boha, zakaz jeho zlehcovani a urazeni a povinnost ctit jej pfedepsanymi -+ritualy. Dalsi prikazani obsahuji uctu k rodicum, zakaz zabijet (i sebe), smilnit, krast, kfive svMCit (pomlouvat, Ihat), rozbijet cizi manzelstvi a ziskavat timto zpusobem majetek. Vyklad jednotlivych pfikazani se v prubehu doby menil a Ize odlisit pomeme vyrazne judaistickou a kresianskou interpretaci. VetSina pfikazu d. ale stale pusobi jako moraIni zaklad tzv. zap. kultury, jako konstanta, jejiz nab. pu178

vod je jiz zastfen. Porusovani d. je v zidovskem i kfesianskem nabozenstvi povazovano za -+hrich. Provineni proti nekterym pfikazanim se postupem casu kvalifikovala jako trestny Cin a jsou postihovana svetskym pravem. D. je pfedmetem studia -+sociologie nabozenstvi i -+sociologie moralky. A: Decalogue, Decalog F: decalogue N: zehn Gebote I: decalogo Vod de k I a sac e viz vrstvy deklasovane dekompozice s tatusu viz inkonzistence statusu de k 0 n s t r u k c e - (z lat. de- a construere = sestrojit) zpusob -+interpretace pouzivany ve filozofii a v s-gii, ktery rezignuje na moznost nalezeni jednotneho smyslu, misto jednoznacne vypovecti zdurazuuje spiSe mnohoznacnost, poskytuje vetSi prostor vykladu parcialnich jevu, zamefuje pozomost na ty skutecnosti, ktere se z hlediska tradicnich ved. postupu jevi jako efememi, maji vsak symptomaticky, exemplami vyznam. D. zduraziiuje pluralismus pfistupu k soc. problemum, narativni postupy a popis proti logickym deduktivnim konstrukcim. Vychazi z dusledneho dotazovani po puvodu, dejinach, hranicich a pusobeni rozumu, z pozadavku jeho sirsiho pojeti, nez je to, ktere se prosadilo v novoveke vecte a filozofii v ruznych varian tach schematizujiciho logicko-matem. myslenL PrUvodnim jevem noveho chapani -+racionality je vyklad fil. a vect. del zpusobem analogickym vykladu del liter., pri kterem se pfilis neuplatuuji kriteria logicka, stavi se na metaforickem, obrazovem mysleni, pouzivaji se prvky -+dialogu, retoriky apod. Charakteristicke pro postupy d. je stale kladeni otazek a zpochybiiovani vyznamu v tradici racionalistickeho myslenf "uspofadanych oblasti jsoucna" z hlediska semantickeho, polit., soc. vMniho apod. Podle M. Foucaulta je d. symptomem zmeny tematizace problemu ve filozofii a s-gii z poloviny 20. st., vyrazem nove -+episteme. Pojem d. je uzivan a komentovan predevsim v soucasne filozofii J. Derridy a v s-gii J. Baudrillarda. Podle Derridy je d. symptomem promeny fadu racionality, ve kterem zijeme. V tomto novem pojeti racionalita nevznikla z logu, ale z d. vsech vyznamu, ktere pojem logu ustavujL Napf. -+hermeneutika, ktera je obecnou metodou porozumeni nab., liter. a fil. textum, predpoklada, ze text lze cist"v urCitem smyslu", zatimco pfi d.je tento jednotny smysl rozclenen a nelze jej slozit dohromady, rekonstruovat. Pojem d. je jednim ze zakl. pojmu -+postmodernismu. A: deconstruction F: deconstruction N: Dekonstruktion I: decostruzione

Lit.: Derrida, 1.: Texty k dekonstrukci. Bratislava 1993; Norris, Ch.: Deconstruction. Theory and Practice. London, New York 1982; Riitzer, F.: Franzosische Philosophen. MUnchen 1987; Welsch, W.: Unsere postmoderne Modeme. Weinheim 1987.

Much del bam 0 c i - teorie, k niz prvni pod net dal Aristoteles a kterou rozpracovali J. Harrington a J. Locke v Anglii, Ch. L. Montesquieu ve Francii.V podstate jde 0 oddeleni -+moci zakonodame (legislativni), vykonne (exekutivni) a soudni (judicialni), z cehoz vyplyva system institucnich brzd a protivah. Vedle teto funkcni d.m. pfichazi v uvahu rozdeleni moci mezi federaci a jeji cleny (clenske staty). Pi'ikladem obojiho jsou USA. (Viz tez -+parlament, -+parlamentarismus. ) A: division of power F: separation des pouvoirs N: Machtverteilung, Gewaltenteilung I: separazione dei poteri Lit.: McLaughlin, A. York 1962.

c.: Foundations of American Constitutionalism. New Kre

delba prace - pojem zahrnujici nejen rozdeleni oblasti -+prace, resp. pracovni -+cinnosti, ale i vazby mezi vzniklymi segmenty. Ze s-gickeho hlediskajde predevsim o vztahy mezi jedinci a mezi skupinami ucastnicimi se pracovniho procesu. Tyto vztahy se utvafeji hlavne na zaklade interakcniho trojuhelniku "lide - technika - technologie", nelze vsak opomenout ani vliv mimopracovni oblasti. Ph sirsim chapani d.p. na celospolecenske urovni je mimopracovni sfera jednfm z predpokladu a zaroveii jednfm z dusledku d.p. (pochopitelne se neutvari pouze na zaklade d.p.). Od d.p. je neoddelitena delba -+roIi a delba Ci distribuce -+moci. Nekdy se ale tyto sfery oddeluji a resi se problem s urCitym ideal. zabarvenim - co je prvotni. Podle P. Clastrese pouze mocenska nerovnost nuti nektere skupiny pracovat vic, nez vyzaduje saturace jejich potreb. Casteji vsak pfevlada nazor (nejen u marxistu), ze vychozije d.p. (viz napf. P. M. Blau). V -+marxismu-Ieninismu je d.p. jednim z ustfednich pojmu; rozlisuje d.p. "pfirozenou" a "spolecenskou". Prvni je chapana jako samovolne vznikla a jejim kriteriem je vek a pohlavi. Spol. d.p. je z hist. hlediska clenena na 3 casti: prvni zahmuje oddeleni zemectelstvi od pastevectvi, v druhe se remesla oddelila od zemedelstvi a ve tfeti se vyclenil obchod. Marxovy uvahy 0 d.p. uvnitf manufaktury do urcite miry plati i 0 d.p. uvnitr soucasneho podniku. Marx. pojeti d.p. je ale postaveno hlavne na premise, ze v predsocial. spolecnos tech rna d.p. v -+pracovni organizaci vykorisiovatelsky charakter, zatimco za socialismu -+vykorisfovani mizi. Zde Ize uvest namitku, ze nerovne postaveni nemusi znamenat vzdy vykofisiovani a ze nemusi byt vzdy nespravedlive. Krome toho fakt, ze nekdo vlastni vyrobni pro-

stredky a zamestnava pracovni silu jeste neznamena, ze ji soc. a psych. vykofisiuje. VYzn. misto zaujima d.p. v s-gickem systemu E. Durkheima, podle nehoz je jevem obecne biologie a jejiz podminky se musi hledat v podstatnych vlastnostech organizovane hmoty. Hlavni funkci d.p. podle Durkheima je to, ze je zdrojem spol. -+mechanicke a organicke solidarity. Mechanickou solidaritu spojuje Durkheim se spolecnostmi s mene rozvinutou d.p. (spo!. koheze existuje na zaklade podobnosti a zamenitelnosti jedincu), organickou solidaritu se spolecnostmi s vysoce rozvinutou d.p. (ke konsensu a vzajernne zavislosti zde dochazi na zaklade nezastupitelnosti jedincu). Pi'iCinu rUstu d.p. vidi Durkheim v rustu poctu obyv. Jistou formou d.p. je i byrokraticka sprava. Vetsina soucasnych praci 0 byrokracii vice ci mene reaguje na teor. odkaz M. Webera. Pro chapani uddovani a pfemeny struktur pracovnich organizaci jsou stale podnetne Weberovy uvahy 0 typech panstvi, 0 jejich premene i 0 zpusobech jejich legitimizace. V pracovni organizaci se vyskytuji i dYe potencionalne konfliktni d.p. profesni a funkcni. ledinec Ci skupina se mohou dostat do situace, kdy se vernost profesionalnim zasadam dostava do konfliktu s pozadavky plneni pracovni funkce. lednim z tradicnich temat s-gie je i d.p. na -+praci fyzickou a dusevni. Vzhledem ke stirani rozdilU a uzke propojenosti mezi mnoha profesemi a pracemi je vsak casto obtizne zafadit urCitou praci do jedne z techto dvou kategoriL V urcite podobe se rozdily mezi dusevni a fyzickou praci zabyvaji i studie 0 -+kulturnim kapitalu a z oblasti -+sociologie vedeni. Aktualnije diskuse 0 horizontalni a vertikaIni d.p., vyvolana potfebou vertikalni kooperace. lednou z forem spo!. d.p. je d.p. mezi -+mestem a -+venkovem. S rozvojem urbanizace se puvodne jednostranna z~vislost mesta na venkovskem zazemi zmenila na zavislost oboustrannou. Lze nalezt celou fadu dalSich typu spol. d.p. na nejruznejsich urovnich - od malych pracovnich utvaru aZ po mezinar. kontakty. U vsech typu a na vsech urovnich je vsak d.p. vZdy propojena v jiste mire s mocenskou problematikou. (Viz tez -+sociologie prace.) A: division of labour F: division du travail N: Arbeitsteilung I: divisione dellavoro Lit.: Blau, P. M. - Meyer, M. W.: Formal Organizations: A Comparative Approach. San Franci;co 1962; Clastres, P.: La societe contre I' etat. Recherches d'anthropologie politique. Paris 1974; Durkheim. E.: (1926) The Division of Labour in Society. New York 1969; Marx, K.: Kapital. Praha 1953; Marx, K.: Rukopisy "Grundrisse". Praha 1974; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Koln 1964.

Fry

delegace moci - (z lat. delegare =odkazovat, pfikazovat, vznaset neco na nekoho) - svereni rozhodovani 0 diilezirych otazkach nekomu na principu dohody (nikoli umoz179

delikvence

demografie

neni libovule). V modemi spolecnosti je -tmoc delegovana do rukou -tstatu a jeho spravy. Stat vznikl aktem yule individui dotlacenych ke sjednoceni phrozenou logikou veci (M. Weber, N. Bobbio). Ideovym vyjadrenim tohoto procesu se staly novoveke teorie -tspolecenske smlouvy (J. Locke, J. J. Rousseau). Meritomi s-gickou omzkou je, kdo a komu sveruje moc, spec. pochazi-li od elity nebo vyvera-li ze spolecnosti jako celku (od masy, lidu, naroda). A: delegation of power F: delegation de pouvoir N: Machtiibertragung I: delega dei poteri Mal del i k v e n c e - (z lat. delinquere = proviniti se) - tez delinkvence - ohecne Cinnost porusujiei zakonne nebo jine normy chovani a zpusobujici spolecnosti nebo jednotlivci iijmu. Obvykle se pod timto pojmem rozumi -tprotispolecenske chovani v sirsim smyslu nez -tkriminalita, tedy i chovani, ktere nedosahuje stupne spoi. nebezpecnosti trestneho Cinu, nebo zavadne chovani osob, ktere nejsou vzhledem ke svemu veku jeste pine trestne odpovedne. Nejcasteji se proto pojem d. uziva pro oznaceni trestne cinnosti -tmladeze. D. mladeze do znacne miry souvisi s neukoncenym procesem bioI., mentalniho a -tsocialniho zrani, coz vede ke spoi. neaprobovanemu reseni rnznych zivotnich a konfliktnich situaei, k emociomilnim reakeim, k irnpulsivnfmu jednlinf. Na d. m1adeze rna velk)' vliv zejm. vychovne pusoheni rodiny, skoly, pracoviste. Chovani m1adeze znacne ovlivnuji i neformalni skupiny, zejm. skupiny vrstevniku, a zpusob traveni volneho casu. A: delinquency F: delinquance N: Devianz, Delinquenz I: delinquenza Lit.: Glueck, S. - Glueck E.: Unraveling Juvenile Delinquency. New York 1950; Rutter, M, - Giller, H,: Juvenile Delinquency: Trends and Perspectives, Hannondsworth 1983; Sellin. T, - Wolfgang. M.: The Measurement

of Delinquency. New York. London 1964.

KaZ

del k a z i v 0 t a viz dlouhovekost, nadeje doziti delka zi vota sHedni viz nadeje doziti, umrtnost del n i k viz aristokracie deInicka, limeCky modre, maloburZoazie, prace fyzicka a dusevni, tfida delnicka, tfida nova delnicka de mag 0 g i e - (z fec. demagogos = vtidce Iidu, demos = lid, ago = vedu) - pouzivani presvedcivych, logicky skloubenych tvrzeni s falesnymi premisami nebo pouzivani neseriozni, Iibive argumentace k podpore jednani zamereneho na ziskani rozhodujieiho vlivu na co nejsirsi vrstvy obyv., na ovladnuti jeho mysleni a jednani. S po180

moei d. se prosazuji zpravidla osobni nebo uzce skup. zajmy, d. slouzi k spoi. manipulaci. V modernich spolecnos tech je spojena se stalym a promyslene usmemovanym pusobenim masovych sdelovaeich prostfedku. D. se v pine rozvinute, ne vsak zavdenihodne podobe objevila jiz ve starovekem Recku. V dobach, kdy atenska demokracie dosahovala vrcholu sveho rozkvetu (ve 2. polovine 5. st. pr.n.I.), hrali "demagogove" vyzn. iilohu v dobrem slova smyslu. Zpravidla to byli lide, kteri zpocMku nezastavali zadny urad, ale svou osobni autoritou, rozvahou a rozhledem, svym projevem a vymluvnosti, znalosti veci a silou argumenrn dokazali pusobit na shromazdeni obCanu a ziskat je pro sve navrhy reseni statnich zalezitosti. Mezi takove demagogy patfil napr. Periktes, ktery po dlouhou dobu sml v cele atenskeho statu. Teprve pozdeji ziskalo slovo demagog hanlivy pi'idech a dnes oznacuje cloveka, ktery pod rouskou sve pusobive vymluvnosti ukryva sobeckou touhu po dominaci "za kazdou cenu", touhu po svem vlastnim prospechu a predstira seriozni argumentaci i umysly. "Umeni" d. je casto spojeno s -tpopulismem. A: demagogy F: demagogie N: Demagogie I: demagogia Bub demagogie socialni - typ -tdemagogie, neskrupulozni -tpropagandy, resp. argumentace zastirajiei skuteene motivy Cinnosti a jednani demagoga odkazem na soc. zajmy recipienta. D.s. nemusi mit nutne charakter lzi, pracuje obvykle s polopravdami. Z rnnoziny rnznych dusledku urciteho jednani, ruznych opatreni, strategii rozvoje apod. zduraznuje jen ty, ktere pozitivne ovIivnuji zivotjedince, soc. rozvoj spolecnosti, jeji zivotni zpusob, a zamlcuje jejich nutnou rozpomost a ambivalentnost i vyhody, ktere z nich plynou pro demagoga nebo skupinu, kterou reprezentuje. D.s. se opira 0 nejrnznejsi -tsocialni i1uze a -tstereotypy a sarna je tez aktivne napomaha rozvijet, brani jejich kriticke reflexi. Nejsou to vsak identicke pojmy. Soc. iluze sice casto vecne operuji se stejnymi tvrzenimi, ale lisi se od d.s. tim, ze jsou zamysleny opravdove, je v nich zaujeti, vira v pravdivost. D.s. je vzdy promyslenym klamem, vedomou -tstylizaci do role "prMellidu" ci obhajce pray specifikovane referencni (cHove) skupiny. D.s. je soucastf l'ady poIit. ideologif. Do dokonalosti byla dovedena nacistickym propagandistick)'m aparatem J. Goebelse, vlastni byla i kom. rezimum. Jeji prvky vsak obsahuje i soudoba -treklama, -tpropagace, -tprace s verejnosti. I kdyz phnasi mnohdy kratkodobe efekty ve vel'. mineni, dlouhodobe vede k diskreditaci te soc. skupiny, ktera ji systematicky vyuziva, k rustu neduvery v propagandu a informacni zdroje, k rozvijeni alternativnich forem ver. i individ. informovanosti apod.

A: social demagogy F: demagogie sociale N: soziale Demagogie I: demagogia sociale

Lin demarchie - (z fr. demarche = chuze, kroky, postup) - neologismus, ktery se pokusil do poIit. vedy zavest F. A. von Hayek, aby odlisil svou predstavu 0 optimalnim soc. radu od standardniho, zneuzivaneho a dezinterpretovaneho pojmu -tdemokracie. Siovo d. rna vyjadrovat skutecnost, ze vule vetSiho poctu Iidi rna autoritu a je pro zbytek Iidi zavazna pouze tehdy, jestlize ona vetsina prokaze svuj umysl jednat spravedlive tim, ze se podi'idi obecnemu pravidlu. Jde tedy 0 system, v nemz to, co dava vetsine legitimni moc, neni hola sila, nybrz prokazane presvedceni, ze to, co narizuje, povazuje taky za spravne. Hayekovo pojeti d. patfi do te myslenkove tradice, kteni poklada demokracii za nejlepsi soc. polit. system, ktery je vsak ohrozen i'adou vnitfnich paradoxu, na nez upozomil jizA. Ch. Tocqueville, systematicky pak zejm. K. Popper. Jednim z nich je prave paradox vetSiny, ktera by svym rozhodnutim mohla samu demokracii znicit. Tomu a diktatu vetsiny chce Hayek terminologicky pl'edejit svym pojmem demarchie. A: demarchy F: demarchie N: Demarchie I: demarchia Lit.: Hayek. F. A. von: PrAvo. zakonodarstvi a svoboda. sv. 3. Praha 1991.

Pet demimondena viz polosvet de m 0 g r afi e - (z rec. demos = lid, grafein = popisovat) - vedni obor zabyvajici se reprodukei lidskych populaci neboli -tdemografickou reprodukci. Termin d. poprve pouzil A. Guillard v r. 1855. Pocatky d.lze vsak klast do poloviny 17. st., kdy byla publikovana prace J. Graunta, venovana problemum umrtnosti a zalozena na statist. zpracovavani listku 0 umrti ve meste LondYne. Objevenim zakonitosti hromadnychjevu umoznila vznik tzv. -tpoIiticke aritmetiky, nazvane podle stejnojmenne prace Grauntova soucasnika a pritele W. Pettyho. Termin d. se prosazuje od konce 19. st. ve vsech svet. jazyeich. Pojmy, ktere ho mely nahradit, se vetsinou neujaly (viz -tdemologie, -tdemometrie, -tpopulacionistika). Uzke spojeni d. se statistikou pozitivne podrnfnilo rozvoj demogr. metod, ale na druM strane dlouho branilo osamostatneni d., ktera byla casto redukovana na -tdemografickou statistiku. Objektem demogr. studia jsou Iidske populace, ktere jsou ovsem objektem studia mnoha vednich oborii. Specifikem d. je tedy zamereni na proces jejich reprodukce. Pl'i studiu populacniho vyvoje spolupracuje d. s -tgeografii obyvatelstva, neboi populacni vyvoj je vysledkem jak -tpi'irozene meny obyv., tak -tmigraci (vyznam mi-

graci je tim vetSi, cim mensi jsou uzernni celky, 0 ktere se jedna). Ph vymezeni predmetu d. je dulezite pochopit vyznam terrnfnu -tpopulace a -tobyvatelstvo. Lidska populace je svou podstatou bioI. systemem. Z nepretrzite reprodukce zivota, kterou Ize charakterizovat kaZdy zivocisny druh, se vsak u cloveka stava dvojity vztah: clovek reprodukuje jednak nove jedince plozenim a rozenim a stara se o zachovani druhu (vztah pfirozeny), jednak reprodukuje praci materialni pi'edpoklady sve existence i cele populace, resp. spolecnosti (vztah spol.). K rozporu mezi lidskou populaei a ostatni pfirodou phstupuje dalSi rozpor, a to mezi -tpi'irodou a -tspolecnosti, coz je i vnitfni rozpor, existujici uvnitf lidstva i uvnitf kaZdeho cloveka. Se vznikem spolecnosti se z cloveka smva biosoc. jednotka s dvoji existenci. Termin "populacni" se casto nahrazuje terminem "demografickY" pro vyjadreni kvalitativni odliSnosti lidske populace a jejfch projevu od jinych populaci. Existence spolecnosti totiz doplnuje a modifikuje proces reprodukce lidske populace. Z toho take vyplyva, ze d. se nachazi na rozhrani pnr. ved aspol. vM. Z hlediska principu uplnosti neboli komplexity patfi d. mezi elemenbirni obory. Podle M. Hampla jde 0 obory s nizkou urovni komplexity, ktere studuji systemy obsahujici elementy jednoho druhu a poznavaji predevsim jejich vnitfni podrnfnenosti, na rozdil od oboru komplexnich, ktere studuji system kval. rnznych e1emenrn a pfedevsim jejich vnejsi podminenosti. Krome vyse uvedeneho vymezeni pl'edmetu d. je mozne setkat se s radou jinych definic. Napr. v pojetf D. Valentije je predmetem d. nejen demogr. reprodukce jako vysledny proces, ale i podminenosti tohoto procesu ajeho dusledky. V takovem vymezeni nema d. presne hranice, pl'esahuje do jinych oborn nebo tyto obory do sveho predmetu zahrnuje. Za hranicni discipliny se povaZuji napl'. d. ekon., lekafska, pi'ip. tzv. -tsociologicka demografie nebo socialni demografie. Geografie obyvatelstva, ktera studuje rnigraci a rozmisteni obyv., je nekdy primo do d. zahmovana. D. se ovsem nemuze obejit bez studia podrnfnenosti demogr. reprodukce, neboi tim by se zbavila moznosti vysvetleni tohoto procesu. Kriteriem toho, ktere podrnfnky maji byt zkoumany d., je vyZllarn techto podminek pro demogr. reprodukci. Proto se povazuji pi'imo za demogr. i takove jevy, resp. udalosti, jako -tsnatek, -trozvod, -tovdoveni, -tnemoc, sterilita aj. Ale vlastnirni demogr. jevy jsou narozeni, iimrti a potrat (viz -tudalosti demograficke). Na zaklade jejich evidence (viz -tprameny demografickych dat) je d. studuje jako hromadne jevy: nejprve je metodicky upravi do procesu -tporodnosti, -tumrtnosti, -tsnatecnosti, -trozvodovosti, -tpotratovosti a teprve pote pi'ichazi analyza techto procesu a hledani jejich pravidelnosti. -tDemograficka ana181

demografie regionalni

demografie historicka

Iyza se sousuecfuje na poznavani casti jednotlivych procesii a demogr. synteza objasnuje demogr. reprodukci celych populaci. Pn studiu konktretni populace se pouzivaji metody, ktere jsou abstraktni a univerzalne pouzitelne pro kteroukoliv populaci. Nektere obecnejsi metodol. postupy (zejm. matem. statist.) jsou spolecne d. a daISim spol. vedam, ale i specif. demogr. techniky jsou casto pouzitelne v jinych oborech, spec. v s-gii (viz napt. -ttabulky zivota, -tpyramida vekova aj.). D. tedy hleda najedne strane obecne pravidelnosti a zakonitosti demogr. reprodukce, na druhe strane jejich spec if. projevy u konkretnich populaci. System pravidelnosti a zakonitosti je predmetem teor. demografie (viz tez -tteorie populacni, -tzakony populacni), kterou je nutno odliSit od demogr. metodologie. Toto rozliSeni se nekdy zanedbava v pojeti tzv. Ciste d., ktera se chape jako souhm demogr. metod, zejm. jejich nejrozpracovanejsich typii, modelii, coz se povazuje za demogr. teorii. Takove pojeti je umozneno nerozpracovanosti teor. koncepci v d. Teor. d. navazuje na filozofii, demogr. metodologie na matematiku a statistiku, demogr. analyza, resp. d. populaci i na ostatni empir. obory (ekonomii, s-gii, antropologii atd.) a primo je propojena s -tpopulacni politikou a praktickymi aplikacemi v soc. a ekon. zivote. D. je v pravem smyslu slova hist. oborem, nebor se zabyva populacnim vyvojem i v minulosti. Jestlize pritom pouziva tez hist. metody, oznacuje se pakjako -thistoricka demografie. Pouziva-Ii archeologicke nebo paleoantropol. materialy, oznacuje se jako -tpaleodemografie. Uplatneni matem. metod dalo vznik matem. d., ktera stejne jako -tpotencialni demografie je soucasti demogr. metodologie. V historii d. rna Krome zakladatele J. Graunta vyzn. misto E. Halley, ktery zkonstruoval prvni umrtnostni tabulky, dale J. P. Susslnilch, ktery se v pol. 18. st. pokusi! na zaklade nab. ideologie vysvetlit dosud poznane demogr. pravidelnosti. Vzbudil znacny zajem 0 studium demogr. reprodukce. Nesrovnatelne vetSi pozomost vsak vzbudil r. 1798 T. R. Malthus (viz -tmalthuzianstvi). Na nej se odvolavaji vsichni auton, kteft se staveji nepi'iznive k pocetnimu riistu obyv., ktery povazuji za pi'icinu vsech ekon. aspol. problemii (napi'. nezarnestnanosti, riistu krirninality apod.). Vlastni problematikou demogr. reprodukce se Malthus nezabyval, ale formaIni vztah mezi pocetnim riistem obyv. a riistem prosuedkii obzivy povysi! na zakon, ktery vsak jiz v jeho doM neplatil. Jeho nazory podrobil ostre kritice zejm. K. Marx. Z i'ady autorii, ktei'i maji vyznam pro rozvoj demogr. metodologie, lze uvest alespon W. Lexise, A. G. Sundharga, A. J. Lotku a R. R. Kuczynskeho; ze soucasnych pakA. Sauvyho,A. J. Coaleho, N. Keyfitze, B. Urlo.nise, L. Henryho, R. Pressata aj. Faktickym zakladatelem csl. 182

d. byl A. Bohde a k jejimu rozvoji u nas pi'ispeli zejm. J. Korecik, V. Sekera a F. FajJr. D. tvoi'ila vyzn. cast napine jednani mezinar. statist. kongresii; prvni zasedani se uskuteenilo r. 1853 z iniciativy L. A. J. Queteleta v Bruselu. V r. 1885 byly tyto kongresy premeneny na Mezindrodni statisticlcy ustav se sidlem v Haagu. V r. 1928 byla zalozena Mezindrodni unie pro vedecki studium populace se sidlem v Lutychu (Belgie). Unie poi'ada pravidelne svet. demogr. konference a rna v soucasne dobe okolo 2 tisic clenu. V r. 1983 byla zalozena Evropskd asociace pro studium populace se sidlem v Haagu, jejimz cHern je sousti'edit pozomost na demogr. problemy v Evrope. Temer v kaide zemi existuji demogr. ustavy a demogr. spolecnosti. Geskoslovenskd demografickd spolecnost pri GSA V byla zalozena v r. 1964 (v r. 1993 byla zmenena na Ceskou demografickou spolecnost). Jejim prvnim pi'edsedou byl Frantisek Fajfr, druhym Vladimir Srh. Od r. 1977 tuto funkci vykonava Zdenlk Pavl{k. A: demography F: demographie N: Demographie I: demografia Lit.: Cox, P. R.: Demography. London 1970; Demograficeskij enciklope· diceskij slovar. Moskva 1985; Hampl, M.: Hierarchie reality a studium soc. geogr. systemiI. Praha 1989; Henry, L.: Demographie - analyse et modeles. Paris 1972; Landry, A.: Traite de demographie. Paris 1979; Pavlik, Z. - RychtafEkovd, J. - Subrtovd, A.: ZaJclady demografie. Praha 1986; Pressat, R.: Zaklady demograficke analYzy. Praha 1968; Rukavisnikov, V.O.: Voprosy naselenija. Moskva 1984; Sauvy, A.: Theorie generale de la population. Paris 1969; Selestov, D. K.: Demografija: istorija i sovremennosi. Moskva 1983; Valente,;, D. ed.: Prosloje i nastojaSceje demografii. Moskva 1980; Valente,;, D.: Sistema znanij 0 narodonaselenii. Moskva 1976; Wrigley, E. A.: Population and History. London 1969. Cas.: Canadian Studies in Population; Demografie, Praha; Demogrdfia, Budapest; Demography, USA; European Journal of Population, Nizozemi; Genus, Roma; Population, Paris; Population and Development Review, USA; Population et Famille, Belgie; Population Index, New York; Poplllation studies, Cambridge; StanovniStvo. Jugoslavie; Studie demograficzne, Polsko; Zeitschrift fUr BevOikerungswissenschaft, SRN.

Pay demografie historicka - spol.vedni disciplina vytvoi'ena ve spolupraci demografU a historiku na pi'elomu 50. a 60. I. 20. st. ve Francii, Belgii a Velke Britanii. Pojem d.h. se sice vyskytoval uz v 1. polo vine 19. st., vyhradne vsak v pracich historiku. Vznik d.h. jako samostatneho oboru pati'iciho spiSe k demografii nez k historiografii se zpravidla spojuje s vystoupenim fro demografa L. Henryho v polovine 50. I. 20. st. a s pozadavkem studia -tdemografickeho chovani populaci existujicich pred vznikern moderni demogr. statistiky, tedy v Evrope pi'ed polovinou 19. st. Henry definuje d.h.jako -tdemografii vsech populaci blizsi Ci vzdaIenejsi minulosti, 0 nichz neexistuji statist. informace nebo jsou tyto informace nedostatecne. Henry navrhl mikroanalyticke studium hist. pramenu pi'edstatist. obdobi s cHern ziskat rekonstrukci rodin

soubor statist. Udajii pro vypocet demogr. charakteristik vybranych skupin hist. populaci. Ve fr. demogr. ustavu [NED v Pai'iZi zalozil Henry rozsahlou anketu studia reprezentativniho vzorku fro populace v 17. a 18. st., ktera zpi'esnila odhady poctu fr. obyv. v 18. st. a objevila diilezite okolnosti reprodukcnmo chovani ve Francii v pi'edstatist. obdobi, napi'. poCatek omezovani porodnosti v manzelstvi. V Cambridgi zalozili na pocatku 60. I. 20. st. E. A. Wrigley, P. Laslett a V. A. Armstrong skupinu pro d.h. a -tsocialni dejiny. Na pi'elomu 60. a 70. I. 20. st. se badani 0 d.h. rozsii'ilo do mnoha evrop. zemi, do USA, Kanady a Japonska. R. 1964 zacal v Pai'izi vychazet mezink sbomikAnnnales de dimographie historique. V byvale CSSR byla v r. 1967 zalozena Komise historicki demogra/ie pri GSA V, ktera do r. 1993 vydala 17 s vazku sbomiku Historickd demografie, obsahujicich i bibliografii vsech v Ceskoslovensku publikovanych praci 0 d.h. Od r. 1978 vychazi v Belgii Bibliographie internationale de la dimographie historique. D.h. jako ved. disciplina se v 70. a 80. I. 20. st. vyznacuje komplexnosti. Zahmuje: a) vyhledavani vhodnych hist. pramemi pro demogr. statistiku hist. populaci, b) konfrontaci s celym dosavadnim vyvojem demogr. vedy, c) proverovani populacnich teorii a modelovych vzajemnych zavislosti populacnich procesu na konkretnim vyvoji vsech populaci minulosti. Zvl. postaveni v demogr. hist. badani rna -tpaleodemografie, ktera se zabyva demogr. rozbory praveKych a suedovekych populaci na zaklade antropol. vyzkumu kostemich pozustatku (v Cechach M. Stloukal). Oproti puvodnim pi'edstavam, ze d.h. se tyka pi'edevsim studia novovekych populaci pred r. 1850, zajem badatelu se dnes obraci i ke stredovekym populacim (v Cechach E. Maur) stejne jako k otazce demogr. pi'echodu Ci demogr. revoluce, zasahujici v mnoha evrop. zemich do 20. st. (v Cechach L. Kdrnikovd, P. Horskci, L. Fwlovci). Otazkou vyvoje populacniho mysleni v ces. zemich i ve svet. kontextu se zabyvala Alena Suhrtovci. Jednoticim pojitkem tak tematicky rozvetveneho vedniho oboru, jako je soucasna d.h., je stejny zpusob uvazovani, ktery vede badatele 0 jakemkoliv useku demogr. vyvoje k volbe nejvhodnejsich pramenu a metod adekvatnich kladenym otazkam. POkrok za poslednich 30. let v poznani populacniho vyvoje minulosti, ktery plodne ovlivni! i tradicni dejiny obyv., obraci k d.h. pozomost dalSich spolecenskovednich disciplin, pi'edevsim s-gie, etnografie a antropologie. A: historic demography F:demographie historique N: historische Demographie I: demografia storica Lit.: Henry, L.: Manuel de demographie historique. Geneve, Paris 1967; Guillaume, P. - Poussou, 1. - P.: Demographie historique. Paris 1970; Hol-

lingsworth, T. H.: Historical Demography. London 1939; Horskd, P.: Ceska historicka demografie. CeskY casopis historicky, 89, 1991; Imhof, A. E.: EinfUhrung in die Historische Demographie. MUnchen 1977; Maur. E.: Zaklady historicke demografie. Praha 1978.

HoP

demografie matematicka vizdemometrie demografie potencialni - (z lat. potentialis =mozny) - metoda, ktera propojuje staticky a dynamicky pi'istup k -tdemografii aje zalozena na metode vypoctu dilcich i celkovych Zivotnich potenciaIu. Prukopnikem d.p. byl L. Hersch, ktery jiz ve 20. 1. usiloval nalezt souhrnne charakteristiky vyjadi'ujici "nerovnost jednotlivych osob pi'ed smrti". Metoda zivotnich potencialu propojuje Udaje o vekove struktui'e obyv. (viz -tvek) s udaji 0 -tnadeji doziti. Zivotni potencial je definovan poctem osob v jednotIivych vekovych skupinach nasobenych jejich nadeji doziti, tj. poCita s tzV. vitalitou obyv. Vitalitaje chapanajako schopnost (pravdepodobnost) lidi zit jeste urCitou dobu a jeji jednotkou je jednotka casu (obvykle jeden rok a jeho nasobky). Zivotni potencial cele populace je pak dan celkovou sumou let, kterou rna urCita populace k dispozici. Na rozdil od tradicni demografie, ktera za zaklad svych vypoctu bere osobu, jsou pro d.p. zakl. jednotkou leta. Diky tomuto pojeti demonstruje d.p. skutecnost, ze zivotni potencial populace stejneho rozsahu, ale riizne vekove skladby je odlisny a v case se stale meni. Metoda d.p. je v s-gii dosud maIo pouzivana, i kdyz by byla vhodna napi'. pro posouzeni starn uti urCitych dilcich populaci (osazenstva lokalit, tovaren, ustavu apod.). Sirsi aplikaci ovsem brani skutecnost, ze vetSinou nejsou znarny nadeje doziti pro soc. Ci vzdelanostne definovane subpopulace. A: potential demography F: demographie potentielle N: potentielle Demographie I: demografia potenziale Lit.: Hersch, L.: L'inegalite devant la mort. Paris 1920; Hersch, L.: De la demographie actuelle a la demographie potentielle. Geneve 1944; Vielrose, E.: Zarys demografii potencjalnej. Warszawa 1958; viz tez ..... demo-

grafie.

Vod

demografie prehistoricka viz paleodemografie demografie regionalni - (z lat. regio = hranice, svet. strana, kraj) - soucast -tdemografie zabyvajici se studiem demogr. procesu z hlediska regionaInich podobnosti a rozdHu. Jeji zamereni i metody se lisi podle toho, zda jsou regiony vymezeny v ramci jednoho statu nebo jsou tvoi'eny skupinou statu, zda jsou homogenni nebo komplexni (viz -tkomplexita), zda se jedna 0 administrativnijednotky (viz -tregionalizace) apod. D.r. uzce souvisi s -tgeografii obyvatelstva a jeji vysledky mohou byt vyuzity mj. tez v regionalni geografii, regionalni sociologii, pi'ip. v s-gii lidskych sidel. 183

demokracie a autoritarismus

demografie socbllni

A: regional demography F: demographie rt!gionale N: Regionaldemographie I: demografia regionale Lit.: viz -->demografie.

Pav

de m 0 g r a fi e soc i a I n i viz demografie sociologicka de m 0 g r afi e soci 0 log i cka - tez demografie socialni, resp. sociodemografie - je chapana trojim zpusobem: 1. jako hranicni disciplina mezi --4sociologii a --4demografii, ktera se zabyva studiem soc. predpokladu a dusledku demogr. procesu, a to jak v obecne poloze --4demograficke reprodukce, tak na urovni konkretniho --4demografickeho chovani; 2. jako soucast demografie soustredujici se pouze na studium mikrourovne demogr. procesu, tzn. demogr. chovani jednotlivcu, rodiny, pfip. jinych kolektivit uzce s nim svazanych (napr. pfibuzeneckYch systemu, skupin vrstevniku, komun apod.), k cemuz pati'i i studium --4popnlacnlho klimatu a postoju lidi a instituci k otazkam porodnosti, umrtnosti, snatecnosti atd; 3. jako soucast demografie, resp. --4demograficke statistiky, zabyvajici se tzv. diferencnim sledovanim jednotlivych demogr. procesu, tzn. jejich sledovanim podle soc. znaku: nejbeznejsi je zjisiovani tzv. diferencni plodnosti, ale sleduje se i diferencni umrtnost, nemocnost, snatecnost. D.s. v poslednim uvedenem vyznamu je soucasti tzv. diferencni sociologie, ktera se koncentruje na zjiSiovani rozdilU mezi jednotlivyrni soc. skupinami (predevsim soc. vrstvami, velkymi profesnimi skupinami, teritorialnimi jednotkarni, etniky, narody a narodnostmi) a vyhodnocuje je optikou soc. rovnosti a spravedlnosti. Pojem d.s. i jeho synonyma v uvedenych rozlisenich a aplikacich lze nalezt predevsim v kontinentalni demografii. V anglosaskych zemich byva demografie jako takova povazovana za s-gickou disciplinu a podobne hranicni pojmy tedy pozbyvaji smyslu. A: sociological demography F: demographie sociologique N: soziologische Demographie I: demografia sociologica Vod demokracie - (z rec. demos =lid; kratos =sila, vlada) - puvodne jedna ze ti'i forem polit. spolecenstvi nacrtnutychAristotelem. Koncem 80.1. 18. st. se v Nizozemi pouzival termin "demokrate" jako protiklad k "aristokratum"; tento vyznam se behem jednoho st. vzil po cele Evrope a Sev. Americe. Aristokrate byli povazovani za nositeIe soc. poradku organizovaneho kolem rodovych hierarchii, korporaci s charakteristickymi pravy a privilegii a obvykle kolem krale (viz --4slechta, --4stav urozenych), demokrate byli ti, ktefi navrhovali ruzne formy rovnopravnosti a lidove kontroly vlady. Slo tedy 0 d. jako opo184

zicni hnuti k aristokratickemu poradku, ktere se ale od Sev. Ameriky po Polsko lisilo v odpovedich na otazky, kdo rna byt povazovan za --4lid, jak rna byt projevena yule lidu a jak uvest v soulad prava jedince s pozadavky kolektivity. Presny vyznam pojmu d. byl od pocatku predmetem znacnych polemik. Zpocatku se parlamentni autority (zejm. ty, ktere se vyvinuly ve Velke Britanii) stavely proti d., zvl. proti prime ucasti lidu na vlade podle predstav J. J. Rousseaua. V 19. st. byly za ustfedni institucionalni prostredek k uskutecneni d. povaZovany pravidelne --4volby mocnych zastupitelskych organu. Nadale se vsak rozvijela konkurencni pojeti d., casto vyjadrovana kritikou nedostatku --4parlamentu jakozto organu lidove moci. Do poloviny 19. st. polit. levice v Evrope podporovala egalitami kritiku existujicich demokr. koncepci a praktik. Sve pozadavky pozdeji shmovala pod terminy "skutecna", "socialni", "lidova" nebo "pevna" d. Slo 0 to, zda parlamentni instituce jsou podstatnou soucasti "skutecne" d., nebo zda jsou jeji inherentni prekazkou. Soc. vedci se snazili vyjadfit ruznorodost koncepci d. presnejsim jazykem. V soucasnosti se v obsahu tohoto pojmu zduraznuje volebni mechanismus a fungovani zastupitelskych institucL D. neni vztahovana ani k urcite soc. ti'ide, ani k individ. distribuci bohatstvi a kultury, ale je chapana jako soubor procedur urovnavani --4socialnich konfliktii. Demokr. polit. system je ten, ve kterem: 1. vsichni, kdo maji oficialni polit. --4moc, jsou odpovedni volicum bud pfimo, nebo na zaklade faktu, ze byli ustanoveni zvolenyrni funkcionafi; 2. zvoleny parlament rna znacnou legislativni a deliberativni odpovednost; 3. vsichni dospeli, ktefi nejsou oznaceni jako mentalne nebo moraine nezpusobili, predstavuji volicstvo; 4. volby se konaji v castych intervalech, nekonaji se pod natlakem a nejsou prilis poznamenany podvody; 5. existuje dostatecml uroven obcanskych svobod, zahrnujici nejenom pravo vyjadfit ustne nebo pisemne sve nazory, ale take moznost tvorit nove --4politicke strany, ktere by kandidovaly ve volbach. To, zda volebni vitezstvi bude na strane pracujicich nebo vlastniku, zda vysledkem bude soc. rad vice nebo mene egalitami, zda polit. kultura vyvolava u vladnich cinitelu respekt nebo je provokuje, jsou zajimave otazky, jez ale nejsou soucasti definice d. Popsany institucionalni komplex ovsem neni povaZovan za ideal. Napr. Robert A. Dahl jej nazyva polyarchii. Poj pojmem d. maji lide na mysli velmi ruzne egalitni nebo participacni elementy, coz zpochybiluje konsensus 0 definici d. Vyvinuly se take institucionalni upravy, ktere byly pokladany za nove ztelesneni d. Soucasne vymezeni d. obsahuje atributy, ktere nejsou platne pi'ilis dlouho. Napr. do 19. st. bylo znacne omezeno --4volebni pravo majetkovymi pozadavky, do 20. st. bylo omezeno na muze, do 20. st. hra-

Ii v mnoha zemich znacnou roli mocnari, ktefi nebyli odpovedni volicum. Dodnes jednotlive rezimy akceptuji nektere demokr. prvky, zatimco jine odmitaji, cimz se vytvareji mnohotvame smesice d. Napoleon III. uskutecnoval --4plebiscity se vseobecnym hlasovacim pravem, pozdni carove svolavali deliberativni organy, ph volbach v Mexiku nikdy nesouhlasi soucet hlasu, Jizni Afrika rna sice volby, v nichz soutezi vice stran, a vyzn. parlament, ale vylouCila vetsinu obyv. z hlasovaciho prava, nekolik stredoam. statu rna sice volby prezidenta a kongresu, v nichz spolu souperi vice kandidatu a stran, ale take armady, ktere nespadaji pod prezidentskou moc. Studium forem "pseudodemokracie" a "sernidemokracie" je jednou z nejvetsich vyzev pro utvareni teorie demokracie, resp. pro --4sociologii politiky dneska. (Viz tei --4demokracie a autoritarismus, --4demokracie parlamentni, --4demokracie zapadni aj.) A: democracy F: democratie N: Demokratie I: democrazia Lit.: Dahl, R. A.: Democracy and its Critics. New Haven 1989; Demokratie. In: Brwzner, O. - Conze, W. - Koselleck, R. eds.: Geschichtliche Grundbegriffe. Stuttgart 1972-1984; Diamond, L. -lim, J. -lipset, S. M.: Democracy in Developing Countries. Boulder 1988; Hennet, G.: Aux frontieres de la democratie. Paris 1983; lipset, S. M.: Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore 1981; Palmer, R.: The Age of the Democratic Revolution. A Political History of Europe and America, 17(1)-1800. Princeton 1959-1964.

Mal

demokracie a au toritarismus - (z lat. auctoritas = zaruka, jistota) - koncepce protikladnosti a konfliktnosti dvou koexistujicich --4politickych kultur. S-gicke vyzkumy ukazuji, ie pro --4demokracii se jeji stoupenci vyslovuji z nekolika duvodu, ktere zpravidla uvadeji v ruznych kombinacich. Demokracii pokladaji za system, ktery dovoluje kaZdemu svobodne se vyjadfovat a take hajit ucinne vlastni zajmy. V jejich ocich demokracie zmirnuje a zmekcuje vztahy mezi rizenymi a ridicimi tim, ie nahrazuje jednosmemou podrizenost oboustrannou zavislosti, i kdyz tyto vztahy zustavaji nesymetricke. Pfitom demokracie, alespon ve sve reprezentativni forme, umoinuje uchovat urCity stupen koncentrace moci, ktery je k fizeni spolecnosti potrebny. Demokracie je soucasne mechanismem, ktery stimuluje \Isili 0 vykonu demokr. --4elit a zajistuje, aby z kandidatu na volene polit. funkce byli vybrani ti, ktere spolecnost nejvice ocenuje. Demokracie otevira sirsi prostor ve sfere ver. Cinnosti, Cini lidi spoluzodpovednyrni za vlastni osudy, je vyrazem respektu k lidske osobnosti (zajimave svedectvi 0 vztazich am. kvalifikovanych delniku k am. demokracii pfinasi R. Lane, 1962). Ve vsech zduvodnenich demokracie se uplamuji myslenky, ktere jsou vyjadreny v nektere z teorii demokracie: utili-

taristicky pfistup je urcujici pro J. Benthama a J. S. Mil-

w, aspekt demokracie jako svobodne souteze 0 moc podtrhujeJ. A. Schumpeter (1942,1946), z neoutilitaristickych pfistupu vychazeji a 0 modely racionaIniho chovani se opiraji R. A. Dahl a C. E. Lindblom (1953), a take A. Downs (1957), na meze platnosti utilitaristickych pristupu ana potrebu normativniho fungovani demokracie upozomuje 1. Plamenatz (1973). Odpurci demokracie zpravidla uvadeji, ze system demokr. rozhodovani je nakladny, neproduktivni, malo uCinny, ze pfijata rozhodovani jsou zpravidla neorganickymi komprornisy rozchazejicich se a nesluCitelnych zajmu, ze demokr. volba nevybira politiku, ale potlacuje schopne osobnosti, demokr. charakter rozhodovani je zdanim, skutecna moc v demokracii neni v rukou lidu a jeho zastupcu, politikove sleduji jen sve vlastni a skup. zajmy a nezastavuji se ani pfed korupci. Teor. kritiky demokracie prinasi zejm. --4marxismus. V jeho dorninantnim proudu se zduraznuje vliv skutecnych soc. podminek, v nichz lide iiji a ktere jim udajne znemoznuji samostatne se ucastnit polit. iivota a zpusobuji, ie "formalni demokracie" nebo "cista demokracie" je iluzornL Tato kritika schematizuje nebo primo prehliZi vyvoj soc. vztahU v modemich vyspelych spolecnostech, ktere dovoluji ucinnou polit. participaci. Krome toho je marxismus velmi malo citlivy k normativnim regulacim v modemich spolecnostech: jestlize normativni rad neresi sam vsechny problemy, institucionalizace normativnich pravidel (napr, kedu demokracie) je nicmene zcela nezbytnou podminkou prosazeni progresivnich --4sociatnlch zmen. Problem spo!. zmen vsak neni mozne zvladnout nasilnym pusobenim na situacni podminky. Hist. zkusenosti potvrzuji, ze podcenenim nebo poprenim normativnich, hodnotove legitimovanych pravidel, oprenych 0 univerzalisticke hodnoty a --4lidska prava, se modernim spo!ecnostem otevira cesta ke katastrofickemu vyvoji. Obhajci demokracie pripousteji moine nedostatky konkretnich demokr. systemu a uznavaji, ze mezi nirni existuji podstatne kvalit. rozdily; jsou vsak presvedceni, ie proti nedostatkum demokracie lze bojovat jen demokracii. Pfikladem tohoto pristupu je --4demokraticky elitismus. Problemem je spojeni demokracie s prosperujici ekonomikou a se stabilitou moci; tim se zabyva ve svych uvahach a analyzach S. M. Lipset (1959) a to take je jedno ze steiejnich temat G. A. Almonda as. Verby. Stale demokracie od nestalych a od diktatur v Evrope a nestale demokracie a diktatury od stalych diktatur v Lat. Americe rozliSuje S. M. Lipset. Za stale demokracie poklada zeme, v nichz demokr. system trval od konce 1. svet. valky a v nichz totalitami protidemokr. strany nedosahly v obdobi poslednich 25 let. 20 % hlasu ve volbach (pod Ie techto kriterii by se napr. Francie neradila 185

demokracie a autoritarismus

nejen na konci 50. let, ale ani v 90. 1. mezi stabilizovane demokracie; mela by na to nadeji ph zachovani soucasneho stavu veci 0 deset let pozdeji). Stabilita demokracie ve smyslu vylouceni pfechodu od demokracie k autoritativnimu systemu je centralni otazkou pro vsechny demokr. pfistupy. Tato pozadovana stabilita rna vsak ruzny smysl v zavislosti na priori tach, na nichz je po lit. system zalozen, a na typu zmen, jez stabilni polit. system umoznuje nebo vylucuje. Na koncepce elit a koncepce elitismu a na analyzy stability demokracie navazuji nektere uvahy, ktere se zabyvaji problemy "neufiditelnosti" nebo obti'lne fiditelnosti soudobych spolecnosti. Nekten teoretikove a ideologove spatruji pficinu dnesni krizove situace predevsim v nekompetentnich zasazich lidi, v nadmernych a nepfimei'enych po'ladavcich soc. hnuti a v ustupnych populistnich taktikach politiku. Po'laduji proto vetSi vliv autoregulativnich mechanismu a trhu a mensi vliv zasahU libovolneho charakteru. Zastavaji nazor, 'le urcite omezeni pole, na ne'l se demokracie aplikuje, je podminkou pro jeji stabilitu (M. Crozier, S. P. Huntington, J. Watanuki, 1975; D. Bell, 1976). Demokracie zi'ejme nemu'le pi'ipustit libovolne zasahy do spol. rizeni a racionalita tohoto rizeni je pro ni 'livotne vyzn. otazkou. Rovne'l struktura demokr. instanci a metody jejich rozhodovani se nemohou libovolne menit podle subjektivistickych prani. Lze vsak pochybovat, 'le by programove omezovani demokracie bylo nejlepsi cestou k jejimu posileni a k jeji obrane. Minimum demokracie neni pro demokracii optimemo Omezovani je zvhis( nebezpecne v demokraciich, ktere nejsou jeste stabilizovany, v nich'l opati'eni sledujici pevny vykon moci, bez ohledu na demokr. po'ladavky, mu'le snadno sklouznout k autoritativnim nebo diktatorskym praktikam. 0 demokr. spolecnostech se casto hovofilo jako 0 ostrovech v moi'i autoritativnich a diktatorskych systemu. Postaveni demokracie ve svete se znacne zlepsi10 tim, 'le velke demokr. zeme se od konce 50. 1. stabilizovaly a pi'estaly byt "labilnimi demokraciemi" (Francie 1958, Nemecko, Japonsko), 'le vyzn. zapadoevrop. zeme se demokratizovaly od 2. poloviny 70. 1. (Spanelsko, Portugalsko, Recko), 'le v i'ade rozvojovych zemi se prosadiIy urCite demokratizacni tendence, i kdy'l v fade z nich se tii'li s autoritativnimi a diktatorskymi vlivy. Velky krok vpred v demokr. vyvoji ve svete pi'edstavuje zhrouceni SOY. bloku na pi'elomu 80. a 90. 1., ktere otevira cestu moznemu demokr. vyvoji ve vsech di'ivejsich evrop. spolecnostech SOY. typu. Autoritarismem neni samozrejme mysleno jakekoliv respektovani -tautorit, jeZ je v pods tate pro spo1. 'livot nezbytne, ale naroky na moc, ktere nejsou fundovany demokr. principy nebo odbornymi kompetencemi nebo ji-

186

demokracie lidova nymi legitimovanymi vztahy v ramci demokracie. Autoritativni tendence v soudobych spolecnostech cerpaji svou silu pfedevsfm z obti'lnosti ukolu, pi'ed nimi'l se tyto spolecnosti nachazeji, z castecnych neuspechu demokracii, ktere se sna'li tyto ukoly plnit, z existence pomerne pocetnych marginalnich skupin, ktere se na vysledcich spo!. vyvoje dostatecne nepodileji, z celkoveho napeti a nejistot, ktere ph rychlem spo1. vyvoji vznikaji, z potfeby kompenzovat pocity osobni slabosti ucasti na hnutich oslavujicich kult sHy jako hlavni hodnotu, z iluzi, 'le jedine rozhodne pou'litf sily mu'le spo1. problemy vyi'dit. Soc.-psycho1. aspekty autoritarismu jsou pi'edmetem znamych a uspesnych vyzkumu -tautoritarske osobnosti (T. Adorno a spoluautofi, 1950), ktere zalo'lily novou vyzk. tradici, v ni'l stale uspesne pokracuji. V obdobi po 2. svet. vaice vychazely autoritativni tendence v polit. sfei'e predevsim z nedemokr. extremni levice; koncem 20. st. ohro'luji vyvoj -tzapadnich demokracii take skupiny nedemokr. extremni pravice, ktere jsou pomeme pocetne zv1. ve Francii a Nemecku, ale existuji i jinde. Extremni nedemokr. pravice je vetSinou xenofobni, kvazi-rasisticka, nesnasenliva, je vsak zpravidla diferencovanejsi, dovede se zmocnit pro propagandisticke cile realnych spol. problemu. V nekterych svych projevech a proudech je navenek mene nekult. ne'l byla extremni pravice fasisticka. Proto pi'edstavuje pro vyvoj demokracie v nekterych zemich vaznejsi nebezpeci, ne'l se obvykle soudi. Nebezpeci pro vyvoj demokracie v soucasnych postkom. spolecnostech pi'ichazi nejen od otevrenych autoritativnich smeru, ale i od polit. proudu, ktere smesuji demokr. a autoritativni pnstupy a navazuji na postoje vytvorene v pi'edchozim nedemokr. vyvoji. Tyto tendence se projevuji zejm. v pi'iliSne koncentraci a centralizaci moci, v nedostatecne delbe moci jednak mezi statnimi a nestatnimi instancemi, jednak uvnitf techto instanci, v podhzovani ruznych forem polit. fizeni, v nedostatecne pluralizaci elit, v rozchodu a napeti mezi institucionalizovanyrni principy a neformalnimi zpusoby jednani, v obavach lidi pIne vyu'livat obcanska prava atd. Proto je pfesna volba typu demokracie hlavni osou soucasneho polit. vyvoje tech to spolecnosti. A: democracy and authoritarianism F: democratie et autoritarisme N: Demokratie und Autoritiit I: democrazia e autoritarismo Lit.: Crozier, M. - Huntington, S. P. - Watanuki, 1.: The Crisis of Democracy Report on the GovemabiIity of Democracies to the Trilateral Commission. N.Y. 1975; Plamenatz, 1.: Democracy and Illusion, An Examination of Certains Aspects of Modern Democratic Theory. London 1973; Sartori, G.: Democrazia e definizioni. Bologne 1958; Schumpeter, 1. A.: Capitalisme. socialisme et Mmocratie. New York 1942.

StZ

demokracie burzoazni - oznaceni vztahujici se v ideologii -tmarxismu-Ieninismu najednu z forem tzv. bur'loazniho statu, vyznacujici se vseob. volebnim pravem, rozdeJenim moci, svobodou osobnosti, soudnim systemem, systemem volene mistni samospnivy aj. V m.-1. ideologii je d.b. na jedne strane hodnocena pozitivne, a to pi'edevsim ve srovnani s pi'edchazejicim feudalnim zi'izenim, na druhe strane jsou demokr. instituce podrobovany kritice jako omezene a formalni (napi'. rovnost v polit. oblasti je v rozporu s nerovnosti ekon. apod.). Pojem d.b., resp. jeho etymologie, vyjadi'uje tzv. ti'idni pi'istup ke konceptu -tdemokracie, odmitnuti jejiho obecneho, "nadti'idniho" chapani. Obsahuje predpoklad vyu'livani vyhod demokracie pouze jednou (vladnouci) tfidou. Zaroven m.-1. ideologie neskryva, 'le za urcitych okolnosti mu'le byt fada demokr. instituci tzv. d.b. vyu'lita kom. stranou a jejimi aktivisty pro pripravu revo1. zmen. Podle zminene ideologie je d.b. jako takova urcena k zaniku. A: bourgeois democracy F: democratie bourgeoise N: biirgerliche Demokratie I: democrazia borghese Mil demokracie funkcionalni viz socialismus gildovy demokracie hospodarska viz demokracie prumyslova, demokracie socialni demokracie industrialni viz demokracie prumyslova d em 0 k r aci e ko m u n istic k Ii viz demokracie lidovli demokracie konsensualni viz rezim politicky de m 0 k r a ci e Ii d 0 v a - nazev pro statni organizaci nekolika zemi sti'edni a vychodni Evropy a Asie po 2. svet. valce. Tehdy se rozliSovaly dye koncepce -tdemokracie vubec: formalni (politicka) zduraznujici individualismus, a materiaIni (hospodai'ska ci socialni), zduraznujici tfidni pojeti, -tkolektivismus, -tsocialismus. Odtud pojmenovani d.l. (take "pokrokova demokracie", "sovetska demokracie"). D.l. zahrnuje nestale prvky, ktere Ize tezko anaIyzovat. Komunisticka demokracie je chapana jako "politicko-ekonomicka" demokracie. Je nesnadne v d.l. klasifikovat terminy po lit. i mimopolit. vyznamu. Samotne pojmenovani vzniklo az po 2. svet. valce. Diskuse se omezuji na normativni kontext a opiraji se zvl. 0 normativne futuristickou demokracii. D.l. odolava empir. verifikaci, ponevadz kom. teorie obchazi strukturalni a proceduralni argumenty a operuje vylucne definici demokracie, ktera nemu'le byt vyvracena. D.l. byla podle teorif -tve-

deckeho komunismu pfedstupnem demokracie socialisticke, pi'echodnym typem mezi ni a -tdemokracii burzoazni. Vzesla z antifasistickeho boje lidu v dobe 2. svet. valky a z nar. a demokr. revoluce. I v terminech ved. komunismu je to pojem prakticky neuchopitelny. Formalne Ize d.l. popsat snad takto: uzavi'eny system vice stran, omezeny na strany, je'l se nezkomprornitovaly kolaboraci s fasistickymi rezimy, pi'ijimajici nektera zava'lmi spolecna a omezujici opatfeni; volby se konajf podle demokr. volebnich fadu, do nich'l jsou vsunuta opati'eni manipulujici vysledky, zejm. pokud jde 0 zai'azeni velmi mladych a pocetnych rocniku (v by val em Ceskoslovensku 18-20 let), omezeni kandidujicich subjektu (stran), omezeni vseobecneho volebnmo prava, jednokomorove parlamenty. V byvalem Ceskoslovensku spada d.l. do obdobi, kdy kom. a social. strany hlasaly demokracii a ziskavaly masy vyvlastnovanim velkeho kapitalu a pnimyslu, velkych zemedelskych hospodai'stvi, jejich'l majitele se v nekterych pi'ipadech kompromitovali kolaboraci, pnp. byli nem. a madarske narodnosti. Pi'evzetim moci pi'evratem v unoru 1948, novou ustavou a novym volebnim fadem s jednotnymi kandidatnimi listinami byl ten to system zbaven nejpodstatnejsiho rysu demokracie, totiz moznosti svrhnout vladnouci garnituru -tvolbami. Po unoru 1948 se zduraznuje jako podstata re'limu -tdiktatura proletariatu. Masove cistky posilily jeji "ti'idni" charakter, ve skutecnosti slo 0 diktaturu jedne strany, je'l ovladala spolecnost prostfednictvim uplatnovani "vedouci ulohy strany". Postupne se "diktatura proletariatu" obn1tila i proti stfednimu a drobnemu vlastnictvi. Vyvoj probihal v peripetiich a vyvrcholil v tzv. socialisticke demokracii, podle kom. ideologu v nejvyssim typu demokracie, ktery se vyznacuje polit. formou social. statu, vladou pracujicich s vedouci roli kom. strany. System jedne strany byl podporovan tzv. pfevodovymi pakami (v Ceskoslovensku Ndrodnf fronta, jeji'l soucasti byly spolecenske organizace, ROH). Z polit. demokracie byly zachovany jako instituce povinne volby, je'l pi'estaly byt volbami: jednotne kandidAtky neumoznovaly temer cele obdobi ani volbu mezi dvema rUznyrni kandidaty te'le strany. Po obdobi masovych cistek se jednalo vlastne 0 potvrzovani miry strachu obyv. z reZimu . .510 o -tplebiscit: vyjadfeni ana ci ne reZimu. Pokud jde o -tvlastnictvi, melo tei formy: spo!., dru'lstevni a osobni (osobni u'livani). 0 osudech vlastnictvi rozhodovala kom. strana, je'l se diky vladni roli prosadila do vsech rozhodujicich organu. VetSina obyv. se promenila v zamestnance. Puvodne deklarovana prava (jako pravo na praci) se zmenila v povinnosti nebo byla omezena posuzovanim tfidniho obsahu spravneho -tsvetoveho nazoro atd. Rozdeleni moci a tvorba odpovidajicich organu (parla-

187

demokracie parlamentni

demokracie prumyslova

mentu, vlady a prezidenta) i jine formy byly sice zachovany, ale diky vladnouci uloze kom. strany ztratily sviIj vyznam. A: people's democracy F: democratie populaire N: Volksdemokratie I: democrazia popolare Lit.: Kardely. E.: Le ROle du citoyen dans notre systeme politique et economique. Questions actuelles du socialisme, vol. XXII. Paris 1954; Towster. 1.: Political Power in the U.S.S.R. New York 1948.

Bro

demokracie parlamentni - jeden z typiI -tdemokracie, jehoz zakladem je Montesquieuovo rozliseni t[i funkci -tstatu - zakonodame, vykonne a soudcovske, s pozadavkem, aby kazda z nich byla vykonavana samostatnym organem (viz tez -tdeIba moci). D.p. preferuje ve vzajemnem vztahu moei zakonodame a vykonne legislativu. Podle vzajemnych vztahiI techto organiI existuje sest typiI organizace moei konstitucni demokraeie viIbec. D.p. je jednou z nich a rna nasledujici struktumi rysy: 1. clenove vlady jsou soucasne poslanci -tparlamentu; 2. vladu tvori vUdcove -tpoliticke strany, prip. -tkoalice stran, ktera ziskala vetSinu, a mezi vhldou, parlamentern a vedenim strany existuje personalni unie; zarovei'i jsou vsak tyto instituce funkcne nezavisle; 3. v cele vlady je premier nebo prezident, ktery rna mnohem vetSi vysady a prava nez jeho kolegove ve vlade nebo v parlamentu; je-li v cele vlady premier, je urad nejvyssi hlavy statu oddelen od uradu sefa vlady; 4. vlada vykonava moc potud, pokud reprezentuje vetsinu v parlamentu; 5. vlada se deli s parlamentem 0 pravo cinit polito rozhodovani; teor. rna parlament moc zakonodamou, vlada moc vykonnou (parlament pfijima zakony na popud vlady); 6. -tparlamentarismus funguje jako system vzajemne kontroly vlady a parlamentu. V jine klasifikaci je d.p. jednou ze dvou forem reprezentativni demokracie (vedle prezidentske demokracie). Jina klasifikace od sebe oddeluje reprezentativni a zastupitelskou demokracii. Prvni je demokracii liberalniho obdobi, kdy jeste nebylo vseobecne volebni pravo. Po jeho zavedeni se meni v demokracii zastupitelskou ("Ie representant" ci "der Vertreter" na rozdiI od "Ie depute" a "der Abgeordnete"). Mnohe ustavy demokr. statiI jsou smisenim riIznych forem demokracie. Tak ustava Svycarska a jeho kantoniI je spojenim prime a neprime demokraeie. V nem. ustave z r. 1919 (Vymarska republika) byla reprezentativni demokracie dopinena plebiscitnimi prvky. Ve Franciije smiSena forma prezidentske a reprezentativni demokracie. Podstatnou roli u vsech forem reprezentativni demokracie hraji polito strany. A: parliamentary democracy F: democratie parlementaire N: Parlamentsdemokratie 1: democrazia parlamentare 188

Lit.: Bryce, J.: Moderni demokracie, sv. I, II. Praha 1927; Cosnell, H. E.: Democracy: The Threshold of Freedom. New York 1948; Hennens, F. A.: Democracy or Anarchy? A Study of Proportional Representation. 1941; Loewenstein, K.: Political Power in Governmental Process. Chicago 1957; Miller, W. E. - Stokes, D. E.: Constituency Influence in Congress. American Political Science Review, 56, 1963; Smith, T. V.: The Legislative Way of Life. Chicago 1940; Wahlke, J. a kol.: The Legislative System: Exploration in Legislative Behaviour. New York 1962; viz tez -+parlament, -+parlamentarismus.

Bro

demokracie participacni - (z lat. participare = sdiIet, mit ucast) - tez demokracie ucastnicka, demokracie prima - typ -tdemokracie zalozene na primem (ucastnickem) rozhodovani obcaniI. Mechanismus rozhodovani je jednim z kriterii, kterym se od sebe analyticky rozliSuji riIzne polit. systemy. Ve vsech demokr. polito systemech rozhoduje 0 platnosti jednotlivych navrhovanych reseni vetSina obcaniI. Ale tam, kde se tak deje cestou zvolenych reprezentantiI, zastupciI, na nez je delegovana pravomoc rozhodovat jmenem obcaniI, jde 0 demokracii zastupitelskou, resp. 0 -tparlamentni demokracii. Tam, kde si obcane tuto zakl. polito moc ponechavaji a primo se ucastni rozhodovani, je takovy zpiIsob nazyvan primou demokracii nebo ucastnickou demokracii nebo d.p. Jako hist. pi'iklad pi'ime demokraeie se nejcasteji uvadi atensky stat doby Periklovy, v 5. st. pi'.Kr. Tento stat spravoval snem, ktery se schazel pfiblizne kafdych 10 dniI na atenskem namesti a pi'imo zde prijimal poti'ebna rozhodnuti. Pozdeji se vznikem slozitejsich utvariI, s riIstem populace a s narocnejsim rozhodovanim bylo stale obtiznejsi splnit podminku pi'ime fyzicke ucasti obcaniI a zajistit jejich poti'ebnou informovanost. Dnes je tento pozadavek naopak snadne splnit vzhledem k vyspele komunikacni technice. Pocet osob podilejicich se na rozhodovani neni vsak primo umemy kvalite reseni. V pripade d.p. jde predevsim o polito efekt, spocivajici v tom, ze pravo na ucast v rozhodovani je urCitou pojistkou proti mocenskemu monopolu vladnoucich elit (viz -tmeritokracie, -toligarchie). Nejcasteji se d.p. uplatt\uje v lokalnich spolecenstvich, kde se rozhodnuti bezprostfedne dotyka vetsiny obcaniI, navrhovane aIternativy jsou prehledne a relativne snadno komunikovatelne. Nastrojem zde by va -treferendum, resp. -tplebiscit. Pfiznivym efektem ucastnickeho rozhodovani je aktivizace obcaniI a take poskytnuti testu jejich odpovMnosti. DiIlezite je rozlisovat stupne d.p. a formy ucasti na d.p. Existuje skala moznosti od pocAtecniho shromazdovani informaci 0 stavu problemu pres zjisiovani postojiI obcaniI az k organizaei realne ucasti riIznych slozek -tverejnosti. Participace miIze spocivat ve shromazdeni nazoriI, postojiI, pripominek nebo miIze.mit povahu "veta", miIze znamenat i prijeti rozhodnuti, ktere je pro pravomocne Cinitele zavazne. V prakticke politice moder-

nich statU se nejcasteji uziva kombinace obou zpiIsobiI rozhodovani, tj. parlamentni demokracie a d.p. A: participatory democracy F: democratie it participation N: direkte Demokratie I: democrazia partecipativa Lit.: Janda, K. - Berry, 1. M. - Goldman, J. - Huff, E.: The Chalenge of Democracy. 1990; Kapr, J.: Co je to demokracie. Praha 1991.

Kap

demokracie podnikova viz demokracie prumyslova demokracie prumyslova - tez demokracie industrialni, v rozsirenem smyslu demokracie podnikova pojmy tykajici se usporadani pravomoci na priImyslovem pracovisti, zpravidla spojene s rizenim podnikiI a nekdy i sJejich vlastnictvim. Je nutno odlisit d.p. od tzv. hospodarske demokracie, ktera oznacuje spiSe snahu po rovnomernejsim rozdeleni nar. diIchodu v industrialnich spolecnostech. Ustfedni myslenkou d.p. je ucast zamestnanciI na sprave zavodiI. Tato ucast miIze mit riIzne formy podle toho, v jakem socioekon. systemu se uplati'iuje. V obou hlavnich typech priImyslove ekonomie, ktere jsme az dosud poznali - soukromovlastnickem, regulovanem trhem, a verejnevlastnickem s centralnim planovanim - ziIstala vsak d.p. spiSe vyjimkou nez pravidlem. Jen pomeme male procento zavodil na Zapade a jen nektere zeme byvaleho kom. bloku uskutecnily d.p. v praxi. Zap. varianty zahrnuji celou radu kombinaci ucasti na rizeni a podilu na vlastnictvi. Existuji pripady, kde zamestnanci spolurozhoduji, ackoliv nemaji zadny vlastnicky narok, nebo kde spolurozhoduji a pritom jako kolekt. vlastniei nesou riziko ztraty, nebo kde jsou sice spoluvlastniky, ale nerozhoduji, protoze rizeni zavodiI je svereno placenym odbornikiIm. Social. varianty kladly diIraz na ucast pracujicich na rizeni, tj. na urcovani hlavnich hledisek a zasad vyroby a planovani. Vlastnicky titul tam nehral pfilis diIlezitou roli, coz souviselo s celkove nejasnou definici social. majetku a jeste nejasnejsim odlisenim majetku statniho od majetku druzstevniho. Jako priklad d.p. v zap. zemich je tfeba uvest na prvnim miste formu apIikovanou ve Svedsku, jejiillZ prototypem je organizace vyr. procesu a spravy v automobilovych zavodech Volvo. Sirsi a vseobecnejSije soustava zavedena v byvale NSR. Vztahuje se totiz na vsechny podniky s urcitym min. poctem zamestnanciI, nejen na pracoviste priImyslova. Je zakotvena ve zvl. zakone 0 spolurozhodovacim pravu (das Mitbestimmungsrecht). Toto pravo je nejucinnejSi v oblasti personalni politiky (vliv na prijimani, propousteni a povysovani zamestnanciI), ale vztahuje se i najine ridici pravomoci. Uskuteci'iuje se prostfednictvim zavodnich rad, volenych osazenstvem, s vylucovanim zamestnanciI majicich podil na fizeni diky sve-

mu zafazeni v administrativni struktufe. D.p. tohoto typu byla vyzkousena i ve Velke Britanii a ve Spanelsku (ne v celostatnim mefitku), jakoz i v jihoam. republice Peru (soc. orientovany vojensky rehm v 70. 1.). V zemich byvaleho SOY. bloku platila myslenka d.p. za ideal. uchylku, za anarchosyndikalismus, a jako takova byla vehementne potirana. Svym diIrazem na ucast pracujicich na fizeni jako forme -tsamospravneho socialismu uvadela totiz v pochybnostjednak marx. dogma 0 vlastnictvi jako hlavni charakteristice spol. systemu (cinila rozdil mezi majetkem a kontrolou), jednak leninskou poucku o vedouci uloze strany (vytvarela autonomni ohniska rozhodovaci moei). Pro tento spor bylo pi'iznacne, ze d.p. se ze vsech social. zemi rozvinula pIne pouze v Jugoshlvii po jeji roztrZce se SSSR. Behen docasneho uvolneni po XX. sjezdu KSSS v r. 1956 s prineipem d.p. na chvili experimentovalo take Polsko a Madarsko. Plan na zavedeni delnicke spravy zavodiI v Ceskoslovensku byl vypracovan r. 1968, ale byl pi'ekafen SOY. vojenskou intervenci v srpnu tehoz roku. V pripade Jugoslavie je zajimave, ze zavodni rady, hlavni organy d.p., se fizeni podniku v beznem slova smyslu neucastnily. Angl. vyraz "workers management" nevystihuje docelajejich povahu. Del. vybory (zavodni rady) vystupuji spiSe v roli, ktera v soukromovlastnickem systemu pi'islusi spravnim radam akciovych spolecnosti. Rozhoduji pouze 0 celkove politice podnikiI, tj. 0 investicich, vyr. programech a rozdeleni zisku. Najimaji a propousteji profesionalni i'editele, ktei'i pak maji na starosti kazdodenni chod v zavodech. TviIrci a zastanci jugoslavskeho modelu d.p. poukazuji na to, ze pi'edstavoval primy socialismus, na rozdiI od centralne i'izeneho a planovaneho systemu sOV., v nemz vidi variantu statniho kapitalismu. V dane hist. situaci Jugoslavie od 50. 1. se vsak tento model setkaval s celou fadou prekazek, z nichz nejvaznejsi pi'edstavoval totalitni charakter polito aparMu, jemuz i po zavedeni d.p. ziIstala pravomoc v makroekon. otazkach (zdaneni, urokova mira, smenny kurs dinaru atd.).Podniky ve vlastnictvi delnikiI a spravovane delniky nebyly tedy skutecne nezavisIe ve svem rozhodovani. V tom byl urCity paradox, protoze system zavodnich rad mel byt podle svych parametriI diIlezitym krokem na ceste ke kom. spolecnosti a k postupnemu odumirani statu. Pokud jde 0 samu zasadu d.p., ai jiz v ramci soukromeho nebo vel'. vlastnictvi vyr. prosti'edkiI, ekon. -tliberalismus sousti'eduje svoji kritiku na negativni ucinky d.p. v oblasti podnikatelske odpovednosti a motivace jednotlivciI poverenych fizenim zavodiI. Podle tohoto nazoru schazi v d.p. dostatecne silna hrozba prime osobni ztrMy v pfipade chybnych rozhodnuti. Proti tomuto tvrzeni stoji nazor, ze dobfe fizene podniky v majetku zamestnanciI by 189

demologie

demokracie zapadni

nemely fungovat hufe nez podniky patfief soukromym vlastnikum. V trZnim hospodarstvi by mely mit spiSe vyhodu, protoze k jejich ekon. pfefiti neni bezpodminecne nutne, aby maximalizovaly zisk, takze v dobach ostre konkurence a nizkych cen by se mohly spokojit se zachovanim pracovnich mist jako hlavnim vytezkem, coz je nemyslitelne v pripade akciove spolecnosti. Hist. zkusennost vsak tuto hypotezu nepotvrzuje. D.p. rna dost dlouhou minulost. Podniky, ve vlastnictvi nebo spoluvlastnictvi zamestnancu, fizene nebo spolurizene zamestnanci, existovaly jiz v ranych dobach ---'industrializace. Skoncily vesmes neuspechem. Je ovsem mozne, ze liberalni kritika nepostihuje prave slabiny d.p., ktera je patrne neslucitelna s nedostatkem polit. ---'demokracie. Je mozne, ze polit. demokracie musi d.p. spiSe predchazet, aby se d.p. vubec mohla stat soc. uznanym cilem. A: industrial democracy F: democratie industrielle N: industrielle Demokratie I: democrazia industriale Lit.: Adires, I.: Industrial Democracy-Yugoslav Style. New York 1971; Berger, P.L.: To Empower People. Washington 1977; Bernstein, P.: Workplace Democratization. Kent, Ohio 1976; Hunnius, G. - Barson, D. - Case, J.: Workers Control: A Reader on Labor and Social Change. New York 1973; Sabel, Ch.: Work and Politics. Cambridge, Mass. 1982.

Sud d e m 0 k r a c i e p rim a viz demokracie participacni demo kr acie reprezen ta ti vn i viz demokracie pariamentni, elita, rezim politicky demokracie socialisticka viz demokracie Iidova demokracie socialni - v ces. zemich zpravidla oznaceni polit. strany, ale ve svet. literatufe casto charakteristika spol. soustavy, demokr. vladni formy, pfi niz je ustavne a institucne zajiStena ochrana soc. slabych. Jde zejm. 0 komprehenzivni zdravotni a starobni pojisteni, peCi o rekvalifikaci v ---'nezamestnanosti, svobodu ---'odboru a pravo na ---'stavku (zpravidla modifikovane s ohledem na uzivatele soc. a jinych vel'. sluzeb), danovou progresi (procento zdaneni stoupa s vysi pnjmu) a usmemovani financni politiky ke zvyseni zamestnanosti. Nekdy se tez pod pojem d.s. zahmuje tzv. hospodarska demokracie. A: social democracy F: social-democratie N: Sozialdemokratie I: socialdemocrazia Lit.: Holden, B.: Understanding Liberal Democracy. Oxford 1988; Keane, J.: Public Life and Late Capitalism. Cambridge 1984.

Kre demokracie ucastn icka viz demokracie participacni demokracie zapadni - demokr. systemy v zapadoevrop. a severoam. spolecnostech, ktere jsou zalozeny pfe190

devsim na volebnich mechanismech urcujiefch zpusoby konstituovani polit. reprezentace (viz ---.demokracie, ---'volby, ---'demokracie parlamentni), na uznani a respektovani ---'lidskych pray, na ---.pravnim state a delbe moci mezi statem a nestatnimi organizacemi a uvnitr statnich organizaci. Pfedpokladaji rozvinutou komunikaci mezi statnimi instancemi a ---'obcanskou spolecnosti a stalou konfrontaci mezi mocenskou elitou a ---'opozici. Fungovani techto demokr. systemu se opira take 0 experty z roznych oboru pri vypracovani navrhu rozhodnutf i pri instrumentalnim rozhodovani. Jde 0 spravni, tech., polit. a kult. odbomiky, jejichz cinnost se oznacuje jako ruzne ,,-kracie" - vedle byrokracie se hovofi 0 technokracii, politokracii, kulturokracii. Nekdy se cinnost techto slozek odpoutava od finalit demokr. fizeni a sleduje rozne partikularismy, nelze jim vsak proto pfisuzovat jen pejorativni yYznam Ge treba rozlisovat mezi jejich nezbytnym funkcnim poslanim a moznymi negativnimi deformacemi). D.z. lze charakterizovat odkazem na "vuli lidu", kteraje v nich urcujicim zakonem, phcemz tato charakteristika neni postacujici. Tyto demokracie, oznacovane zpravidlajako "liberalni", jsou zalozeny na univerzalistickych hodnotach a nemohou odhliZet napf. od pray mensin ajakkoliv absolutizovat vuli vetSiny. Koncepci d.z. je vice a jsou s nimi spojena ponekud odlismi ocekavani. Velmi castaje orientace na zachovani stavajiciho modelu demokr. systemu a hledani moznosti, jak tento system zlepsit, napf. institucionalnimi upravami vetsiho ci mensiho rozsahu a zdokonalenim cinnosti vsech zucastnenych slozek. V dnesnich d.z. existuji silne tendence k rozsifeni a prouhloubeni demokracie, k jejimu zintenzivneni v polit. sfefe, k silnejsi komunikaci mezi zvolenymi polit. reprezentanty a obcany, k vetsimu vlivu polit. aktivistu na uzavfemi gremia polit. prominentiI ve stranickych a statnich organizacich. Soucasne tyto proudy pozaduji zavedeni prvku demokracie do hosp. i'izeni podniku a domahaji se ucasti na i'izeni v ruznych obi as tech spol. zivota. Uvedene tendence vychazeji z urcitych hodnotovych a zejm. moralnich postulatu, ale zduvodnuji se casto take funkcnimi potfebami fizeni. Nejvyzn. inovace a iniciativy ve vyvoji d.z. nepfichazeji v soucasnem obdobi od vrcholnych polit. instanci a jejich pfedstavitelu, ale spiSe od nekterych slozek obcanske spolecnosti, ktere se snazi vydobyt si prostor pro vlastni intenzivni a nezavislou spol. cinnost a pro prosazeni hodnotovych zfetelu (spiSe nez zvl. zajmu), ktere nejsou ve stavajicich polit. strategiich vladni moci ani opozice dostatecne zastoupeny. Zvl. iniciativni jsou v tom to smeru soc. a pol it. hnuti noveho typu, napf. hnuti za lidska prava, hnuti proti rasismu, humanitami hnuti, hnuti proti valecnym kontliktum, ekologicka hnuti apod.

Jsoujednak prohloubenim soc. a polit. Cinnosti zalozenych na tradicni institucionalni zakladne, jednak pfedstavuji techto cinnosti protivahu a v urCitych smerech i altemativu jejich strategii. Polit. instance a organizace tak dostavaji partnera, ktery pro sebe nic nezada, ale hlasi se ke sve obcanske zodpovednosti a domaha se feseni dulefitych opomenutych ot:izek. Soc. hnuti noveho typu tezi z novych forem komunikace ve svete; jsou si voooma toho, ze hledani novych feseni a prosazeni se v prosti'edi masove komunikace a ve vel'. mineni jsou prvnimi podrninkami uspechu. V demokr. spolecnostech je obtizne dlouho vzdorovat opravnenym a uskutecnitelnym pozadavkum: vliv se stava mocnejsi nef moc. Otevfenymi zustavaji otazky do jake miry tato soc. hnuti odpovidaji podminkam soucasnych zap. spolecnosti a do jake miry a v jake podoM se budou moci rozvijet v novych postkom. demokraciich. Temito problemy se zabyvali napf. A. Touraine (1973, 1978, 1980, 1981, 1984) a Z. Hegedus (1989). A: western democracy F: democratie occidentale N: westliche Demokratie I: democrazia occidentale Lit.: Eurobarometre, commission des communautes europeennes. Bruxelles 1990; HegedUs, Z.: Social Mouvements and Social Change in Self-Creative Societies: New Civil Iniciatives in the International Arena. International Sociology, 4, c. I; Lane, R.: Political Ideology: Why the American Common Man Believes What He Does. N.Y. 1962; Mermet, G.: Euroscopie, les Europl!ens: Qui sout-ils? Commentpensent-ils? Paris 1991.

StZ

demokracie zastupitelska viz demokracie parlamentni, demokracie participacni de m 0 k rat i z ace - obecne procesy, ph kterych vznika nebo se znovu obnovuje ---'demokracie. S-gie 0 ne projevuje zajem aZ od 80. 1. 20. st. V 50. 1. mel srovnavaci yYzkum demokracii tendenci zamefovat se na strukturalni podminky podporujici demokr. instituce, phcemz nektefi vedci tihli ke zdurazneni ekon. struktur, nekten zduraznovali vyvojove faktory a jini vyzdvihovali kult. hodnoty. Od 60. 1. vedl vyvoj soc. ved i realnych polit. podminek k omezeni struktunilnich modelu: 1. nektere prom. a ekon. vyspelejsi zeme Jizni Ameriky, jez byly ve shode s modelem, pod Ie ktereho ekon. vyvoj umoznuje a podporuje demokracii, sokovaly nastolenim vojenskych rezimu nebyvale brutality; 2. pokracujici nedemokr. charakter vych. casti Evropy nebyl nikdy dobfe objasnen existujicimi teoriemi a smeroval spiSe k vysvetleni ad hoc; 3. peclivy vyzkum (casto provadeny vedci z Lat. Ameriky) stale vice vyvolaval pochybnosti 0 adekvatnosti proste dichotomii "demokraticky - nedemokratickY" vzhledem k realnym polit. uspofadanim, jef smesovaly demokr. prvky s prvky autoritai'skymi; 4. severo am. s-gie si v 70. 1. znovu osvojovala hist. dimenzi z klasicke evrop. s-gie a vylucny zajem

o soucasne struktury zacal byt povaZovan za neadekvarni; 5. dusledkem tohoto staronoveho smyslu pro historii, zvysene citlivosti k nahodnym prvkum soc. zivota a jiste skepse vuci teoriim kladoucim pfiliS velky duraz na strukturaIni omezeni vznikaly pokusy vytvoht teorie polit. procesu; 6. soc. vedci pozorovali dramatickou vlnu d. ve svete, jez zacala v 70. 1. v jizni Evrope, rozsifila se v 80. 1. do JiZni Ameriky a zcela pfekvapive skoncovala s kom. rezimy v Evrope v r. 1989. Proud udaiosti, strategie a taktika dosahovani demokracie byly pi'edmetem kazdodenni konverzace dnve, nef se staly objektem ved. zajmu. Zamefeni na procesy zmen prozrazuje, ze demokracie je spiSe komplexni konfiguraci prvku nez prostou dichotomii "vsechno nebo nic". Zatimco pravomoci zvolenych instituef, mira volebniho prava, svoboda projevu, vytvafeni opozice a poctivost volebnich procesu jsou alespon v nekterych zemich autenticke a extenzivni, nebylo obvykle dosazeno efektivni kontroly vojenskych instituci a demokr. nzeni ekonomiky. Bezny scenai' porozumeni procesum, ktere zlepsuji demokracii, se pfiliS opini 0 program. Studie procesu prokazuji roznost cest, ktere se empir. objevily v minulosti, resp. od konce 2. svet. valky: demokracie spoluvytvafena viteznymi armadami (Japonsko), zrozena z rozhovoro 0 zakl. orazkach v i'adach velmi odlisnych polit. stran (Spanelsko), vznikla z nepokoju obklopujicich semirevol. pfevrat autoritafskeho fAdu (Portugalsko). Je pravdepodobne, ze studium d. jako procesu, kterym si demokracie razi cestu vpred, bude nadale pokracovat, protoze pokracuje proces sam, a to na mnoha mistech naSi zeme. A: democratization F: democratisation N: Demokratisierung I: democratizzazione Lit.: Ash, T. G.: The Magic Lantern. The Revolution of 89 Witnessed in Warsaw, Budapests, Berlin and Prague. New York 1990. Diamond, L. Linz, J. J. - Lipset, S. M.: Democracy in Developing Countries. Boulder 1988; Lipset, S. M.: Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore 1981; 0 'Donell, W. G. - Schmitter, P. - Whitehead, L: Transitions from Authoritarian Rule. Baltimore 1978; Seligson, M. - Malloy, J. ed.: Authoritarians and Democrats: Regime Transition in Latin America. Pittsburgh 1978;

Mal

de mol 0 g i e - (z fec. demos = lid, logos = rozum, vooeni, nauka) - veda 0 ---'obyvatelstvu. Tento termin, ktery doporucil misto ---.demografie v r. 1871 nem. statistik Ch. L E. Engel, se vsak neujal (podobne jako ---'populacionistika). Mel naznaCit symetricnost s pojmy, jako je biologie, s-gie apod., a zduraznit vedeckost oboru, tedy to, ze nejde 0 pouhy popis procesu, ale 0 zkoumani jejich podstaty. Termin d. pouzival napf. G. von Mayr. A: demology F: demologie N: Demologie I: demologia

Pay 191

deprivace

demometrie de mom e t ri e - (z rec. demos = lid, metreo = merit) studium demogr. procesu postavene na vyuziti matem. statistiky. D. muze byt povazovfma za jednu z metod ---'demografie, za obdobu biometrie v biologii (v analogii k ni zrejme vznikla), ekonometrie v ekonomii, psychometrie v psychologii (nikoli sociometrie v s-gii). Svedsky demograf H. Hyrenius (1966) pouzil termln d. v souvislosti s demogr. modely a povazoval jej za synonymum matematicke demografie. D. rozpracoval W. Winkler. A: demometry F: demometrie N: Demometrie I: demometria Lit.: Winkler, W.: Demometrie. Berlin 1969.

Pav

de m 0 n i viz demonologie demonologie - (z ree. daim6n = bozstvo) - nauka 0 demonech, kteri jsou v soustavach ruznych ---'nabozenstvi chapani jako zle sHy, V kfesfanske tradici jsou ztotoznovani s d'ably, padlymi andely (Ch. Heris, 1925). Bohatou d. meli stari Babyl6ilane a prvni demonologicky system vytvoril vII. st. byzantsky ucenec M. Psellos. D. pak byla rozvijena hlavne ve srredoveku karol. teology (Delriem, Sinistrarim, de Lancrem aj.). Du!ezitou roli hrala zvl. v babyl6nsko-chaldejskych nab. predstavach, kde jsou demoni chapani jako pfir. sily primiSejici ruzna nestesti, nemoci atd. D. se objevuje i v hinduismu, judaismu, taoismu a jinych nab. systemech i v ruznych systemech okultnich nauk, zejm. v ---'kabale a ve stredoveke ---.magii (H. C. Agrippa z Nettesheimu: De occulta philosophia), ktera produkovala i r(lZne prirucky pro styk s demony (tzv. grimoary). Vznik viry v demony ad. souvisi s magickym pojetim sveta, tj. s prvobytnou magii, zejm. pak s projekci ---'strachu do ruznych prir. jevu a s jejich personifikaci, resp. animizaci (viz tez ---'animismus). A: demonology F: demonologie N: Damonologie I: demonologia Lit.: Petersdorff, L. von: Damonologie, sv. I-II. MUnchen 1956, 1957.

Nak demonstrace - (z lat. demonstrare = verejne ukazovat) - v polit.-s-gickem smyslu kaZdy projev ci akt jednani na podporu nejake osoby, myslenky, veci nebo naopak namireny proti nim. Pro d. je typicka jista okazalost a napadnost. Ide 0 akt, ktery rna za cH vel'. projevit urcite mineni, postoj nebo mlzor. V uzsim pojeti se d. rozumi vystoupeni urciteho poctu lidi ve vel'. mistnosti ci na vel'. prostranstvi k projeveni spolecneho smysleni. Demonstrujici se projevuji bud provolavanim hesel, zpevem, nebo pouhou mlcenlivou pfitomnosti. V kazdem pripade je d. druhem m'itlaku, vetSinou polito Muze jit 0 spontanni ne192

bo organizovanou akci (vetsinou urCitou ---'natlakovou skupinou, ---'hnutim). Atributy vetSich vel'. d. jsou vlajici prapory, odznaky a transparenty nebo i podpisove akceo Demonstrujici projevuji svoji duveru Ci neduveru k polit. Cinnym osobam, vlade, prezidentu, vyjadruji svuj souhlas Ci nelibost s jejich postupem. D. mohou realne zasahnout do polito zivota zeme, opakovane d. mohou pi'ivodit pad vlady nebo odstoupeni polit. Cinitele, prosadit urcity vladni cin (postup). Ucastnici d. casto vel'. proklamuji hosp. pozadavky a cile, ekologicke pozadavky, prava mensin, odpor vuci valce apod. D. mohou byt pokojne, ale i nasilne. A!espon na kratkou dobu vytvareji vedomi souna!ezitosti ucastniku. Isou typickym pfipadem projevu davoveho chovani (viz ---'dav). Iako zvl. forma d. jsou v ces. prosti'edi chapany manifestace: jsou to slavnostni pokojna masova shromazdeni spojena s polito projevy a s pruvody. Termin d. rna ijine vyznamy: oznacuje postup,jimz se pomoci dukazovych prosrredku zalozenych na nazoru dokazuje teze z pi'edpokladu; pi'i vykladu Ci vyucovani se d. nazyva predvedeni veci, ph pitve predvedeni casti tela; v pravni praxi je d. popis pripojeny k pravnimu fizeni; ve vojenstvi je d. operaci, ktera rna zakr)'t vlastni zamer, odvest pozomost ci nahnat strach nepfiteli (tzv. d. vojenske sHy). A: demonstration F: manifestation N: Demonstration I: dimostrazione, manifestazione Ryb

puvodne z teologickych koncepci interpretujicich ---'bibli v souladu se svetskou zkusenosti soucasneho cloveka, resp. s momentalni urovni ved. poznani. Klasicky ten to program formuloval R. K. Bultmann ve studii Das Neue Testament und die Mythologie (Novy zakon a mytologie) z r. 1941, kde doporucuje oddelit realne vypraveni od symbolickeho obsahu, ktery povaZuje za psychol. komponentu vztahu Cloveka k Bohu. D. spociva ve dvou postupech svym zpusobem protikladnych: 1. ve zbavovani mytu jejich symbolicke hodnoty a v doslovnem chapani (dobovem nebo soucasnem) vypravenych prlbehu; 2. v popreni realneho zakladu mytu, v jeho odsunuti do ryze fantazijni, neskutecne polohy. Tak jako se vytvareni mytu ucastni konstituovani ---'kolektivniho vMomi, tak se tohoto procesu ucastni i d .. V jistem smyslu je na d. postavena ---.sekularizace, v jinem smyslu ---.vMa. V oblasti badani 0 spolecnosti sehrala urcitou demytologizujici ulohu ---'sociologie. Bezne se povazuje soucasna doba za dobu d., ale pl'ehlizi se, ze vznikaji "modemi myty", napr. v oblasti politiky, konzumniho chovani, ekologie apod. (viz tez ---.nabozenstvi obcanske, ---'nabozenstvi svetske, ---'nabozenstvi neviditelne). D. stejne jako vytvareni novych myru rna svuj nezastupitelny dobovy prinos pro formovani spol. vedomi i pro poznani. A: demythologization F: demythifier N: Entmythologisierung I: demitizzazione Vod

demoskopie - (z i'ec. demos =lid; skopeo =pozoruji) _ vyzkum hromadnych, masovych jew; termin navrhl S. C. Dodd v r. 1946. Pojem byl uzivan pi'edevsim v NSR, kde vznikl pod vedenim E. Noelleove v r. 1947 v Allensbachu Institut for Demoskopie. Sarna Noel/ova neCini v podstate rozdH mezi pojmy d. a ---.vYzkum verejneho mineni, chape je ale jinak, nez je hezne v ces. podminkach. Za d. oznacuje statist.- psychol. metody zkoumani a pozorovani hromadnych jevu, ktere nezbytne pouzivaji vyberova serreni a standardizaci postupu zjisfovani dat. Do d. zahmuje i soc. statistiku, ---.marketing, empir. vyzkum vedomi; naproti tomu census ci referendum za cast d. nepovazuje. A: demoscopy F: demoscopie N: Demoskopie, Umfrageforschung I: demoscopia

denominace - (z lat. denominare = nazvat, pojmenovat) - institucionalizovany nab. utvar, resp. samostatne organizovana kfesfanska ---.cirkev, pi'edevsim protestantska. V am. s-giije d. nekdy pl'esneji specifikovanajako zvl. typ nab. organizace, vetSinou mensi, avsak odlisene od ---'sekty, bez jejiho separatistickeho charakteru, s profesionalne pl'ipravovanym duchovenstvem. Typicky je pro d. tez zajem 0 sekulami otazky (sekty jsou vuCi sekulami spolecnosti nepl'izptisobive). D. vznika bud tak, ze ptivodne male a organizacne jednoduche skupiny se rozrustaji a stavaji se strukturovanejsirni, prochazeji procesem posunu od neformaIni k formaIni, institucionalizovane podobe, nebo vznika obracenym zpusobem, diferenciaci sirSich cirkevnich struktur. Zduraznuje selektivni vyber clenstva a otazky duchovni obrody. S-gicky je vyzn. otazka soc. zdroju denominalismu. R. Niebuhr si vsima vyznamu nacionalistickych a rasistickych ideji pro vznik cemosskych d. Institucionalizaci d. chape jako pi'izpusobovani ki'esfanstvi urcitemu systemu lidskych hodnot. T. F. Hoult vysvetluje denominalismus jako dusledek populacnich procesu, ktere vystavuji lidske spo!ecenstvi vlivu novych kult. hodnot. Denominacni nab. struktura odrazi soc. diferenciaci a nab. formou vyjadi'ene a kult. podminene ---'hodnotove orien-

Lit.: Noelle, E.: (1963) Vyzkum verejneho mineni. Praha 1968.

Tom demytologizace - (z i'ec. mythos = vypraveni; logos = slovo, uceni; pi'edpona de = od) - snaha zbavit urcite hist. udalosti, vypraveni 0 osudech lidi, interpretaci vyznamu ritualnich obradu apod. nanosu ---'mytU, tedy v podstate snaha 0 popi'eni ---.mytologie jako relevantni formy vykladu Jidskych Cinu a formy poznani. Tento pi'istup je znam

tace. Podle T. Parsonse jsou d. v am. spolecnosti vyrazem toho, ze nabozenstvi se stava stale zretelneji soukromou zalezitosti jedince. A: denomination F: denomination N: Denomination, Glaubensgemeinschaft I: denominazione Lit.: Niebuhr, R. N.: The Social Sources of Denominationalismus. New York 1929.

Kas. Such depersonalizace - (z lat. persona = osoba a zaporne pi'edpony de) - doslova odosobneni, odbome nespecif. soubor pi'iznaku (syndromu) pl'esvedceni 0 ztrate vlastni osobni identity, spojeny s chronickym pocitem neskutecna, odlisnosti od ostatnich, dojmem, ze se clovek vytratil ze sveta, s absolutnim ---'odcizenim. Soucasti syndromu d. je i pocit neskutecnosti okolniho prostl'edi: vsechno se jevi jako zvlastni, nerealne, pomyslne, nepevne. Nektere definice zduraznuji temer snovy charakter prozivani bdeleho stavu, kdy se nevnimaji realne kontury sveta, ale jejich iluzivni a nekdy i halucinacni zabarveni. V teto souvislosti je ale presnejsi hovoi'it 0 derealizaci, protoze d. je spiSe pocit neskutecnosti vlastniho ---'ja. DalSimi pruvodnimi a charakteristickymi pnznaky d. jsou: apatie, emocionalni prazdnota, obtize ve vyjadrovani, nesnaze s organizaci myslenek, pocit vypnhdnenbsti. Mezi specifictejsi pi'iznaky d. lze i'adit zavrate, pocity rozkolisanosti okoli a strach ze ztraty sebekontroly na verejnosti. I castecna d. pus obi komunikacni a adaptacni potize v jakekoliv spolecnosti nebo skupine. A: depersonalization F: depersonnalisation N: Depersonalisation, Entpersonlichung I: depersonalizzazione Lit.: Diagnostic/ry a statisticky manual dusevnich poruch Americke psychiatricke spolecnosti (3. revize). Praha 1989; Mysliveeek, Z: Obecna psychiatrie. Praha 1959; Myslivecek, Z: Specialni psychiatrie. Praha 1961.

Cer de p ri v ace - (z lat. privatio = zplosteni, nedostatek neceho a zaporne predpony de) - nepresne dlouhodoba -.frustrace, zbaveni neceho, stav bez neceho, nedostatecne uspokojovani porreb. Opakem je ---'saturace. Na rozdH od frustrace nejde 0 blokovani moznosti uspokojovat aktualni poti'eby cloveka, ale 0 dlouhodobou nemoznost saturovat urCite zaki. porreby, a to bud uplne, nebo v nedostatecne mire. Vedle bioI. a fyziologicky danych poti'eb mohou byt deprivovany i porreby slozitejsi, soc. a kult. zakotvene, napr. poti'eba smysluplne budoucnosti, potreba kontaktu s jinymi lidmi (viz napr. ponorkova nemoc); tim se zabyva ---'psychiatrie a s-gie dusevnich chorob. D. se projevuje typickym deprivacnim syndromem, zahmujidm spec if. schemata chovani, jednani a prozivani, ktery vznika v ontogenezi jedince s jinak normalnirni psych. a so193

determinismus ekonomicky

deprivace kulturni

matickymi dispozicemi, pokud nejsou dlouhodobe naplnovany jeho zakl. psych. potfeby. Nejcasteji se hovofi o psych. d. v detstvi, vyvolane nedostatecnou nebo negativni soc. zkusenosti v obdobi rane -t socializace (nezadoucimi vzory vychovy ci nepnznivou hrnotnou situaci rodiny). Tato d. se nekdy nazyva hostilitou, matefskou deprivaci, citovou karenci, soc. oligofrenii, pseudoslabomyslnostL Z. Matijcek zavedl v r. 1967 pojem psychicke subdeprivace pro stav osobnosti ditete zpusobeny hostilnim postojem rodicu ve zdanlive funkcni rodine. Projevuje se pfedevsim u deti z nechtenych tehotenstvi, ale pnCiny mohou byt i jine. Pojem d. se uziva i v jinych souvislostech. Termin deprivace socialni oznacuje situaci, v niz dochazi k trvalemu neuspokojovani tech zakl. potfeb, ktere za normalnich okolnosti vedou k utvareni a zachovani osobnostni identity. S-gicke koncepce odvozene z teorie psychosoc. d. pfedpokladaji, ze pouze dostatecnou saturaci zakl. duchovnich a soc. potfeb je mozne utvaret a zachovat integrovanou, prosoc. orientovanou a za sve ciny zodpovednou -tosobnost (viz tez -tdeprivace relativni, -tprava lidska). Pojem deprivace kulturni je vztahovan k situaci, kdy rodina (nahradni vychovna pece) neni schopna poskytnout detem takove motivacni a lingvisticke stimuly, znalosti a zkusenosti, ktere by jim umoznily obstat ve vzdelavacirn systemu, popf. v kaZdodennirn zivote. Jde obvykle bud' 0 kult. zanedbanost, nebo 0 dusledek pusobeni spec. kult. vzorU, na nez spoleenost, resp. vzdelavaci system nejsou pfipraveny. A: deprivation F: deprivation N: Deprivation I: deprivazione Mar deprivace kuIturni viz deprivace de p ri va cere I a ti vni - (z lat. relativus, od relatio = vztah) - s-gicky koncept formulovany S. A. Stoufferem (1949) a rozvinuty R. K. Mertonem (1957), kterym se rozurni stay, kdy clovek hodnoti svou zivotni situacijako nepfiznivou ve srovnani se zivotnf situaci jinych lidi nebo skupin. D.r. muze byt vyvolana referend na zivotnf standardy jine -treferencni sku piny nebo jedincu uvnitf teze -tclenske skupiny. Podrninkou vzniku d.r. je -tfrustrace v urCite oblasti, napf. v oblasti ekon. potfeb (viz -tbida). Stay d.r. nastane i tehdy, kdyz se deletrvajici trend zvysovani -tzivotni urovne zastavi nebo zvrati. (Viz tez -tdeprivace.) A: relative deprivation F: deprivation relative N: relative Deprivation I: deprivazione relativa Lit.: Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1957; Stouffer, S. A. at all: Studies in Social Psychology in World War II, sv. I. The American Soldier: Adjustment during Army Life. Princenton 1949.

Mar

194

deprivace senzoricka viz brain-washing de p ri v ace soci alni viz deprivace de p ro leta riz ac e viz proletarizace depu ta tnictvi viz domkar de rea Ii z ace viz depersonalizace derovani dat viz zaznam dat des i g n - (z lat. designare =oznacovat, pfedurCit) - pojem vyskytujici se ve dvou vyznamech. l.Ve specif. s-gickern vyznamu pouziva tento termin F. A. von Hayek ve sve fil.-s-gicke koncepci. Stavi proti soM tzv. extended order, tj. pfirozene vznikly fad zalozeny na dlouhodobem vyvoji, ktery je nezamyslenym dusledkem jednani a ktery je opfen 0 pfedevsim mravni dlouhodobe intergeneracne pfedavane praktiky a zvyklosti, a fad umele konstruovany, ktery je vyslednici vectomeho tvarovanL V teto souvislosti pouziva termfn d., jfillZ vyjadfuje vedomou intenci tvofit urcity -trad. Koncept d. tak spada do kontextu Hayekorych uvah 0 racionalnfm konstruktivismu, jehoz poCatky Hayek hleda ve Francii v Ecole polytechnique a jehoz dalSf vyvoj spojuje pfedevsirn s tradici comtovske s-gie a marxovskeho i nemarxovskeho -tsociaIismu. Vira, ze jsme schopni predem naplanovat optimalni variantu soc. chovani a racionalne a spravedlive rozdelovat statky, je podle Hayeka absolutne iluzomf a je vyrazem zneuziti rozurnu a osudove pychy, jiz lidstvo trpi od osvicenstvi a Fr. revoluce. 2. V uzsim smyslu se pojem d. a odvozene pojmy designovani, tvarovani, utvareni, formovani pouzivaji v s-gii -tinstituci a -torganizaci. Pfedpoklada se, ze je mozne a funkcni navrhovat na zaklade s-gickeho vedenf urcite optimalni formy a struktury org. systemu. 0 vyznarnu d. v ramci sve obecnejsi teorie racionalni rekonstrukce spolecnosti uVaZuje James S. Coleman, ktery se dornniva, ze zak!. rolf s-gie v budoucnosti bude prave navrhovani optimalnfch d. organizaci, instituci a soc. prostfedL A: design F: design N: Design I: design Lit.: Hayek, F. A. von: The Counter-Revolution in Science. Studies in the Abuses of Reason. Glencoe, Ill. 1952; Hayek, F. A. von: The Fatal Conceit. The Errors of Socialism. London 1988; Coleman, 1. S.: The Rational Reconstruction of Society. American Sociological Review, 58,1993, c. I.

Pet deskripce - (z lat. descriptio = vykres, popsani, vylfceni) - v s-gii popis, resp. konstatovanf vyskytu jevu, jeho vlastnosti, projevu apod. D. by va bezprostfednim vysledkern -tpozorovani, jednoduchou informaci 0 situaci, stavu nebo prubehu deje. Znakem vect. d. je systematicky, cflevedorny postup. Prakticky je d. vzdy selektivni, ale

ved. d. by nemela byt selektivnf nahodile, mela by zachycovat postacujici mnozstvi prvku vyzn. z hlediska vyzk. die a ty prezentovat jako uspofadany informativni pfehled nebo pfinejmensimjako plasticke vyliceni udalosti, situaceo Mela by se pfidrZovat zjistenych faktu, i kdyz se stava vychodiskem tfeba i pro s-gickou esej. Neobsahuje ovsem zduvodneni, analyzu vazeb, vyvozeni dusledku. Nekdy se hovon 0 deskriptivnim vyzkumu, ktery byva povazovan trochu nepfesne za nejjednodussi typ vyzkumu, protoze jeho cilemje pouha d. (tento charakter mivaji terenni pmzkumy, tzv. -torientacni vyzkumy, -tpredvyzkumy). D. je charakteristicka pro -tease studies (viz tez -tprocedura monograficka), kde rna pfevazne kvalitativni raz a celostni charakter. Systematicka d. ovsem vyzaduje solidni teor. vykladovy ramec. Specif. typem d. je statist. popis (viz -tmetoda statisticka). Nejcasteji se d. zamefuje na frekvenci, proporce, pofadi, tendence a relace. D. muze byt pfedstupnem dalSi analyzy, explanace, interpretace. A: description F: description N: Beschreibung I: descrizione Lit.: viz ""vYzkum sociologicky.

Bur des poe i e - (z fec. despotes =pan) - typ polit. systernu -tstatu, jehoz vladcem je "despota", coz byl v historii cestny titul, ktery pouzivali dsafi Vychodonmske fiSe pro sve syny a pozdeji tez pro guvemery jednotlivych provincii imperia. Tento titul zavedl ve 12. st. Alexius III (Angelus). Ovsem dopravni prostfedky a komunikacnf sfte ve stfedoveku se vyznacovaly takovou pomalosti, ze guvemefi provincii meli moznost stat se samovladci (viz -tautokracie) a zneuzivat sve moci, coz casto vyvrcholilo vladou tyranskou, tyranii (i kdyz teor. to nutne neni). Cestny titul "despota" se tedy postupne promenil v charakterizaci absolutniho vladce, tyrana. Modemi despotisrnus rna sve pfedstavitele v -tdiktaturach a v totalitnich reZirnech, v nichz jednotlivec anebo mala skupina sami sebe postavi nad jakekoliv ustavy a -tzakony (v tradicnich despotick)'ch rezimech ovsem takove instituce vubec neexistuji). Funkce exekutivy, administrace i pravniho (soudniho) fadu nejsou nijak diferencovany v tom srnyslu, ze vladaf (despota) rna jedine, resp. konecne slovo pri veskerem rozhodovanL Termin "despota" se tez pouzfva pro jednotlivce, ktery se vyznacuje krutosti a arbitramosti rozhodovani a ktery rna pritom moznost sve podfizene (at uz forrnalne nebo neformalne) donutit, aby jednali podle jeho rozkazu. A: despotic rule F: despotisme N: Despotie I: dispotismo Neh dete rmin ism u s architek ton icky viz sociologie architektury

determinismus ekologicky viz ekologie cloveka determinismus ekonomicky - (z lat. determinare = urcovat, vymezovat, ohranicovat) - pfedstava, podle ktere je veskery vyvoj ve spolecnosti urcen potfebarni a vysledky ekonorniky. Obvykle je spojovana s -tmarxismern, je to vsak predstava vetsiny ekonomti. D.e. je rozSffen v obecnem povedomf jako neurcita idea, ze nejdfive je tfeba zajistit materialnf potfeby, a tudiz podfizovat veskere deni ekonornice jako zdroji prostfedku k uspokojovanf potfeb. S tim souvisi nazor, ze jednani cloveka je urceno jeho ekon. postavenim. Oproti stredovekemu pojeti -tchudoby jakozto bezpravnosti (chudy na pravo, nikoliv majetkern) postupne prevlada koncepce odvozovani pray z rnajetku, ktery jediny rnMe zajistit nezavislost jednanf cloveka. Za ang!. revoluce probfhala diskuse, zda pfiznat polit. prava sluzebnictvu a pozdeji namezdnim pracovnikum wbec. Slo 0 prakticky predpoklad, ze pan muze ovlivnit jednani osob ekon. na nem zavislych. Z tehoz duvodu se aZ do zavedeni vseob. volebnfho prava proklamuje pozadavek rnajetkoveho volebniho censu. Prvni projevy d.e. jsou zaznamenany v literatufe konce 17. a zacatku 18. st. v souvislosti s -tmerkantilismem, rustem nakladu na armadu a politikou absolutistickeho statu - zejrn. ve Francii, ale i v Rakousku aj. J. B. Colbert se misto na tradicni vybirani dani zameril na podporu rozvoje ekonomiky a rnarsalek Montecucoli prohlasil, ze k va1ce je treba penez, penez a zase penez. U fr. osvicencu se pojeti meni a usti v pozadavek -tlaissez faire, ktery obhajuje svobodu podnikani jako predpoklad blahobytu statU i narodu. Jde 0 reakci na vyvoj v Anglii od -tprumyslove revoluce, kdy se zasady priority ekonomiky vuci ostatnim sferam zivota stavaji sarnozrejmosti. Protoze se jedna 0 ekonorniku nastupujiciho kapitalismu, jevi se zasada rentability podnikani (racionalni alokace nedostatkovych zdroju) jako zaklad veskereho lidskeho jednanf (maximalizace slasti, minimalizace strasti). Toto pojeti se automaticky objevuje v -tklasicke ekonomii (u A. Smitha, D. Ricarda, T. R. Malthuse aj.) a pfenasi se do fil. smem (viz J. Benthamuv -tutilitarismus, pozdeji -tpragmatismus). V tomto pojeti v podstate trva d.e. dodnes. V prubChu 19. st. se d.e. stal oficialnfm zakladem politiky (viz napr. Napoleonova kontinentalni blokada, nazor sira C. Rhodese 0 nutnosti provadet imperialni politiku k zajisteni soc. rniru opatfovanirn odbytisi zboZi, doktrina Lebensraum). Reakci na zasady priority ekon. chovani je -tromantismus. Vedle nej se objevuji tendence hurnanizovat spolecnosti pfi akceptovani d.e. (c. H. Saint-Simon, R. Owen, F. M. Ch. Fourier) nebo uzivat ekon. zasady ke zduvodneni pozadavku zrneny spo!. pomem (spravedlnostjako ekon. zasada v pojeti ricardovskych socialistu a F. Lassala). 195

determinismus geograficky

detstvi

Zv!. smerem v tomto proudu je marxismus. Ve svem puvodnim pojeti K. Marx neodvozuje chovani lidi od majetku, ale od povahy jejich prace. Z toho vyplyva znama teze 0 zavislosti povahy ekon. a v konecne instanci i ostatnich spo!. vztahu na povaze vyrobnich si!. Nesvobodu chovani odvozuje Marx od nesvobodne, odcizene prace. Pozdeji vsak vsechnu praci v oblasti materialni vyroby prohlasil za nesvobodnou a v souvislosti s tim zcasti pfijima tradicni d.e. Rozpor obou pojeti patfi k zak!. rysum cele jeho ekonomie. Marx. linie odvozuje nutnost spo!. zmeny z bezprostfednich pozadavku hosp. prosperity. Pfichazi s koncepci racionalni organizace ekonomiky (pfekonani anarchie ve vyrobe planovitosti), na ktere lze postavit spolecnost prosperujici po vsech strankach (nejen ekon., ale i kult.). Extremni podoby nabyva tato koncepce ve -tstalinismu, ktery vyhlasuje tzv. zakon planoviteho a proporcionalniho rozvoje. Rubem teto koncepce je odvozovani vsech spo!. neduhu z tvrdeho prosazovani hosp. zajmu (viz napf. tezi maoismu 0 imperialistic kern vykofisiovani tfetiho sveta). Tyto postoje jsou bllzke standardnimu nemarx. d.e., zejm. te jeho linii, ktera klade duraz na racionalni uspofadani ekonomiky jako na cestu feseni vsech spo!. problemu (napf. pozadavek na vytvofeni "noveho svet. hosp. fadu"). Proti ni vystupuje zduraziiovani nicim neomezovane svobody podnikani jako zdroje veskereho spo!. pokroku. A: economic determinism F: determinisme economique N: Wirtschafsdeterminismus I: determinismo economico Lit.: Engels, F.: Vyvoj socialismu od utopie k vede. In: Marx, K. - Engels, F.: Vybrane spisy. Praha 1954; Hobbes, T.: (1651) Leviathan, neboli 0 podstate znzeni a moci statu cirkevniho a obCanskeho. Praha 1941; Marx, K.: (1844) Ekonomicko-filosofickerukopisy. Praha 1961; Marx, K.: Kapitall. Praha 1954; MichMk. K.: Ekonomie a fetiSismus. Praha 1965; Ricardo, D.: Zlsady politicke ekonomie a zdaneni. Praha 1956.

Vra

determinism us geograficky - pojeti spolecnosti, podle nehoz urcujici ulohu hraji geogr. podminky, tj. podnebi, vlastnosti pUdy, vertikalni a horizontalni clenitost zemskeho povrchu, velikost a smer toku i'ek, ostatni vodstvo, flora, fauna a nerostne bohatstvi. Prvky d.g. se objevovaly jiz u nekterych starovekych myslitelu, ale rozvinutou a systematickou podobu ziskal aZ v 18.-19. st. Pfispeli k tomu. zejm.: J. Bodin, Ch. L. Montesquieu, J. G. Herder,E. Burke,A. Ferguson, V. Cousin aH. T. Buckle. IdeoI. uloha d.g. nebylajednoznacna. Vysvetlovani spol. jevu pficinami geogr., tj. materialnimi, bylo pfes zjednodusene chapani v danedobe povazovano za pi'istup pokrokovy. Polit. vyuziti nekterych stranek d.g. ve spojeni s jinymi teoriemi vsak vedlo k tzv. -tgeopolitice, k nacistickemu pozadavku Lebensraumu. V 19. st. byl d.g. teor. vychodiskem -tgeograficke skoly v s-gii a z nekte196

rychjeho pfedpokladu vychazela pozdeji tzv. ekologicka, resp. -tchicagska skola, ktera se konstituovala ve 20. I. 20 st. v USA. Proti d.g. stoji nazor, ze civilizace, ktere se vyvijeji v rozdilnych geogr. podminkach, jsou si casto znacne podobne, a naopak, mezi civilizacemi se stejnymi nebo velmi podobnymi geogr. podminkami jsou velke rozdily. Krome toho zmeny techto podminek probihaji ve srovnani s tempem spoI. vyvoje znacne pomalu a jsou samy ovlivneny lidskou cinnosti. Vzajemnou podminenost pfir. procesu a lidske Cinnosti exponuje v novem svetie koncem 20. st. tzv. -tekologicka krize, resp. hrozba gloMIni -tekologicke katastrofy. A: geographic determinism F: determinisme geographique N: geographischer Determinismus I: determinismo geografico Lit.: Bultman, G.: Friedrich Ratzel. Stuttgart 1977; Harvey, D.: Explanation in Geography. New York 1969; Lewthwaite, G. R.: Environmentalism and Determinism: A Search for Classification. Annual Ass. American Geography, 56, 1966; viz tel. ->prosti'edi geograficke.

Sed

determinism us technologicky - nazor, ze pro vznik forem spo!. zivota a pro jejich zmeny je rozhodujici -ttechnika a svebytny nist tech. systemu, nebof jakekoliv soc. a prakticke problemy mohou byt postupne pfevedeny na tech. problemy a feseny tech. prostfedky. V podstate jde 0 pfeceneni ci absolutizaci vlivu techniky a nedoceneni ulohy ostatnich soc. a praktickych faktoru, vcetne vztahu vlastnictvi. Nedocei\uje se take relativni autonomie techniky a jeji prakticka podminenost i kontrola. D.t. rna mj. podobu stanoviska, ze kterakoli techno!. zmena s sebou pfinasi urcitou zmenu socialni nebo ze jakykoli tech. vykon je bezprostfedne praktickY. D.t. je spojovan s rozvojem velkeho pnimyslu. V s-gii i dalSich vMach je jadrem teorii technokratismu, -tindustrialni spolecnosti ci -tspolecnosti postindustrialni, ale i specif. koncepce -tkulturni mezery apod. D.t. kritizuje fada sociologu (poeinaje C. W. Millsem), futurologu, ekologU apod. K urcite revizi d.t. dospivaji i nektefi jeho dfivejsi zastanci (D. Bell aj.), ktefi hledaji soc. limity techno!. rozvoje (viz tez -tspolecnost rizikova). A: technological determinism F: determinisme technologique N: technologischer Determinismus I: determinismo tecnologico

Efm, RitZ

d et i uk r y t e - pfeklad ang!. pojmu hidden children zidovske deti zachranene za 2. svet. valky pfed smrti tajnym umistenim v kfesfanskych rodinach. Byl to jeden z pouzivanych zpusobu zachrany vedle ukryvani v klasterech, sirotcincich, nemocnicich apod. Pokusy 0 zachranu se lisily v case, v jednotlivych zemich i regionech. Motivy lidi, kten

si k soM braIi zidovske deti, byly rUzne. VetSinou slo 0 snahu pomoci, vyskytiy se vsak i duvody zistne. Zachranci -tZidu se vystavovali velikemu riziku. Kdyz byly ukryty prozrazeny, stalo to deti i jejich zachrance casto zivot. Nekdy byly deti vychovavany, aniz vedely 0 svem puvodu, nekdy jim to zachranci utajili i po valce a odmitli je vydat pfibuznym. Deti, kterym rod ice zahynuli v koncentracnich taborech, po valce zaZivaly nova traumata. Na uzemi byvaleho Ceskoslovenska se d.u. vyskytovaly nejvice na Slovensku. Ze s-gickeho hlediska je pfipad d.u. pi'edevsim velmi specif. a komplikovanym projevem lidske -tsolidarity v mezni zivotni situaci. D.u. jsou krome toho zv!. skupinou, ktera se posleze, v dospelem veku a v mirovych podminkach, integrovala a dnes organizuje nizne akce, a to v jednotlivych zemich i na mezinar. urovni. V r. 1991 se v New Yorku uskutecnilo prvni mezinar. setkani d.u., ktereho se zucastnilo 1600 osob z 28 zemi sveta. Bezprostfednim popudem k tomuto setkani byl dokumentami film M. Abramowitzove a E. Hoffenbergove s nazvem As If It Were Yesterday (Jako by to bylo vcera). Tento film je historii belg. zidovske odbojove skupiny, ktera zachranila 4 tisice deti. Naplni skupin d.u. a ucelem svet. setkani bylo mj. dokumentovat a zachovat pro soucasne i budouci generace hruznou hist. zkusenost, vyzvednout roli zachrancu Zidu, prozkoumat psycho!. aspekty a dusledky ukryvani v detstvi. Vysledkem tohoto svet. setkani bylo zalozeni samostatne instituce Hidden Child Foundation se sidlem v New Yorku. A: hidden children F: enfants caches N: versteckte Kinder I: bambini nascosti Den detstvi - prvni a urcujici etapa -tontogeneze cloveka, ktera rna bioI., psych. a soc. kvality. Vymezuje tzv. detskou populaci, ktera tvon integrovanou soucast kafde spoleenosti a pfitom specif. spol. skupinu, jejiz postaveni v konkretni spolecnosti, podminky existence i typ interakce s populaci dospelych zavisi na kult.hist. kontextu. D. je elementem organizovaneho zivota spolecnosti a podJeha zmenam jako kterykoliv jiny soc. jev. Hranice d. je pohybliva, af je d. chapano bio!. nebo soc. Urcovani d. biol. -tvekem je hezne i v s-gii pfijimano jako zakladni Psychologie i s-gie cleni obdobi d. do nekolika etap podle vyvojoveho stupne, ktery vetsinou zahrnuje jak bioI., tak osobnostni a socializacni kriteria (viz -tosobnost, -tsocializace). Obecne se pouziva napf. tato etapizace: 1. prenatalni obdobi (9 mesicu pfed narozenim); 2. obdobi novorozenecke (do 1 mesice po narozeni); 3. kojenecke obdobi (do I roku po narozeni); 4. obdobi batolete (1. az 3. rok hvota); 5. vek pfedskolni (3. az 6. rok hvota); 6. vek skolni (od 6. do 14., resp. 15. let), ktery se dale deli

na mladsi (6. az 10. rok zivota) a starsi (11. az 15. rok zivota) a pfekryva se jiz s pubescencL S-gie casto cleni d. na 4 zakl. obdobi, ktere se lisi zejm. strukturou Cinnosti: 1. do 2 let jde hlavne 0 bio!. adaptaci, vytvareni senzomotorickych schemat a jejich interiorizaci; 2. od 2 do 6-8 let je to obdobi rozvoje feci, obrazotvomosti, napodoby, pouzivani symboliky; 3. od 6 do 8 let, nekdy az do 11-13 let, probiha rozvoj schopnosti mysleni v oblasti formalni 10giky, abstrakce, konstruktivni hry (velkou roli pfi tom hraji skupiny -tvrstevniku a skola); 4. v navazujicim obdobi do ISlet veku (tzv. pubescence, resp. rana adolescence) fyziologicke zmeny vyvolavaji zmeny v systemu emocionalnim i soc. Etapy d. diferencuji pi'istup kjeho studiu. Spo!. akceptace fenomenu d. a jeho poznani jsou ovsem neoddelitelne od historie spolecnosti, od jeji kultury, soc. uvectomeni (pod Ie P. Ariese a dalSich). Pozomost venovana d. jako soc. kategorii, detem jako soc. skupine a diteti jako specif. roli v -trodine i ve -tspoleenosti je uzce spjata se vznikem modemiho statu a modemi rodiny, s oddelenim deti od sveta prace a s jejich zai'azenim do institucionalizovaneho vychovne vzdelavaciho systemu (souvisi s tim rozvoj skolstvi, zajis{ujiciho pi'ipravu na zivot v dospelosti). Hodnota direte se meni v modemi dobe a souvisi s procesem -tdemograficke revoluce. Nad ekon. a prestizni slozkou zacina pfevaZovat slozka emocionalni. DUe uz se nechape tolik jako dalSi skutecmi ci potencialni vydelecne Cinna osoba v rodine, ani jako dMic majetku, pokracovatel rodinne tradice, ale jako blizky, bezmocny tvor potfebujici peci a lasku, ktery rodicum, resp. ostatnim clenum rodiny tento pfistup reciprocne vraci. Privatizace zivotniho zpusobu rodiny a snaha pomoci detem pfi vstupu do sveta dospelych a fada dalSich faktoru vedly k tomu, ze se d. a -tdospelost zacaly vyrazneji oddelovat. Pfitom ale bylo d. vzdy chapano relativne, ve vztahu ke koncepci dospeleho jedince, ktery ovsem v soM nosi "obraz sveho detstvi". D. je povazovano za pfechodnou fazi, ktera konCi integraci ditete do spolecnosti dospelych. I kdyz se ale kaZde dUe stava posleze dospelym clovekem, fenomen d. pfeziva jako trvala soucast spolecnosti. Naplni teto kategorie, jejimi soc. specifikami a take jeji soc. emancipad se zabyva -tsociologie ditete. Pfestoze se na d. pohliZi vicemene jako na pnpravnou fazi zivota cloveka, jsou aktivity a role deti ve spolecnosti stejne vyzn. jako role a aktivity dospelych. D. a dospelost jsou dva neoddelitelne strukturalni elementy -tzivotniho cyklu i -tzpusobu zivota. Spolecnost nemuze poznat sebe samu, jestlize neporozumi zakonitostem d., a soucasne nelze poznat svet d. bez znalosti historie a zvlastnosti kultury dospelych. Deti sice ziji v podminkach, ktere vytvoi'ili dospeU, ale tyto podminky pfetvafeji i svou vlastni cin-

197

devalvace

deviace socialni

nosti, interpertuji je svym vlastnim zpusobem, a tim aktivne participuji na zivote spolecnosti. V soucasne dobe se meni pnstup k chapani d., jeho zakl. paradigma. Uvazuje se 0 detske -tkompetenci a nezavislosti (napf. L. Alanen, 1. Qvortrup). Ochranna funkce dospelych nad detmi by va interpretovana take jako ochrana zajmu dospelych a prostfedek kontroly detske populace. D. je pojimano jako soc. -tstatus, vyzn. komponenta -tsocialni struktury. Krome toho jde casto 0 zavaZny soc. problem. Hovon se 0 pravech wiete. V r. 1989 Valni shromdfdeni Organizace Spojenych ndrodit schvalilo Vmluvu 0 prdvech ditete jako uceleny soubor pravnich norem pro zajiSteni pnznivych zivotnich podminek a rozvoje deti v jednotlivych statech. Tuto umluvu podepsalo celkem 71 statu vcetne Ceskoslovenska. Jeji ratifikace a z ill vyplyvajici zavaznost plneni zakl. pray ditete ze strany statu je povaZovana za zaklad ochrany deti, jejich zdravi, vzdelani, zivotnich podminek a celkoveho rozvoje. A: childhood F: enfance N: Kindheit, Kindesalter I: infanzia Lit: Alanen, L.: Rethinking Childhood. Acta Sociologica, I, 1988; Aries, P.: Centuries of Childhood. A Social History of Family Life. New York 1%2; Kon, 1. S.: Rebjonok i oMcestvo. Moskva 1988; Matljcek, Z. -Langmeier, J.: Pocatky naseho duchovniho zivota. Praha 1986; Piaget, J. -Inhelderovd, B.: Psychologie ditete. Praha 1970; Sandstrom, C. 1.: The Psychology of Childhood and Adolescence. New York 1966; Stone, L. J. Church. J.: Childhood and Adolescence. Harmondsworth 1966.

Nav de V a Iv ace viz evalvace a devalvace. Devetsil - (nazev vytrvale leCive byliny kvetouci najafe, ktera symbolizuje mIMi, nezdolnost a protest proti pfecivilizovanosti) - sdruieni mlade levicove orientovane generace zacinajicich ces. umeIcu, pfedstavitelu mezivalecne -tumelecke avantgardy. Program a cinnost D. pi'esahovaly sferu umen!, vyrazne dynamizovaly cely kult. zivot 20. 1. a ovlivnily i dalSi generace. PUvodni USD (UmlieckY svaz Devltsil) byl zalozen v Praze r. 1920 na bazi -tspolku (s cinnymi a pi'ispivajicimi cleny). Prvnim pi'edsedou byl V. Vancura, druhym 1. Honzl, ale dusi organizace po celou dobu jejiho trvani byl K. Teige. Ucelem bylo propagovat "mlade umeni" (predevsim vlastnich clenu) prednaskarni, vystavarni, akadernierni, publikacerni, divadelnirni predstaveillrni, koncerty, tanecnirni zabavarni apod. a uddovat kontakt s prfuuznymi korporacemi domacimi i cizimi. D. mel pomerne prisne stanovy - spolkova jury schvalovala pfihlasky na zaklade predlozenych praci a kontrolovala vel'. vystoupeni svych clenu (sankcionovala publikovani v pravicovem tisku, vylucovala za plagiatorstvi, ucast na vyrobe kyce apod.). Ideovy program byl zakotven v prohlasenich, umel. manifestech a teor. statich. V prvnich letech se D. hlasil k zajmum proletariatu, k mys198

lence soc. revoluce a ke -tkolektivismu, distancoval se od pravicovych hnuti mlMde, od formalismu a civilismu, mel velmi blizko k -tmarxismu a ke -tkomunismu. Propagoval tzv. proletarske umeni (nove lidove umeni v pojeti A. V. Lunacarskiho). Prvni programove prohlaseni D. vyslo v Prafskim ponde/( (1920), teor. state byly publikovany v Neumannovu Cervnu, v Proletkultu, v Capkove Musaionu, v brnenske Rovnosti, ve sborniku Umelecki besedy Zivot. V r. 1922 byl vydan sbornik Devetsil. Druhe obdobi (zhruba od r. 1923) bylo postaveno na -tpoetismu a provazeno nazorovym rozchodem s proletai'skym umenim (odesli 1. Wolker a A. M. Pisa, pi'isel V. Nezval). Cinnost D. se rozsirovala a zaroven specifikovala - divadelni sekce zalozila Osvobozeni divadlo (1925), samostatnou bohatou cinnost vyvijel ARDEV (sekce architektu), vlastni koncepci vytvareli maIm (artificielismus). Vznikl BmenskY Devetsil jako pobocka praZskeho D. (1924-1927), jehoz vyzn. teoretiky byli B. Vaclavek, A. Cemik a 1. B. Svrcek (casopis Disk, Pdsmo a sbornik Fronta). Ve tretim obdobi (konec 20. 1.) se sdruzeni jiz znacne nazorove diferencovala, doslo k tzv. generacni diskusi a k individualizaci aktivit na ukor kolekt. cinnosti. USD se zmenil ve Svaz modemi kultury Devetsi/, ktery vydaval ReD (Revue Devetsilu, 1927-1931), neseny duchem ucelnosti, modernosti, konstruktivismu. Na pi'elomu 30. 1. se D. prakticky rozpadl; vetSina jeho clenu se aktivne zapojila do -tLeFu. Do ces. kult. historie se D. zapsal jako ojedinely a zrejme posledni pl'ipad vysoce aktivniho, iniciujiciho kult.-umel. -thnuti s sirokou a promenlivou clenskou zakladnou, ktere dokazalo po dobu celeho desetileti tvurcim zpusobem rozvijet jednotny program ponechavajici dostatecny prostor pro individ. aktivity a ktere vytvofilo vzor dobre fungujici neformalni -tumeIecke komunity, postavene na pomerne rigidnich etickych normach. A: - F: Neuf forces N: Neuenkraftwurzel, "Devetsil" I: Lit.: Avantgarda znama a neznama, sv. 1.,2 .• 3. Praha 1970, 1971, 1972; Honz(k, K.: Ze zivota avantgardy. Praha 1963; Nezval, V.: (1959) Z meho zivota. Praha 1990.

Vod

deviace nega ti vni a pozi ti vni viz deviace socialni deviace

0

bj ek ti vni viz deviace socialni

deviace primarni a sekundarni - (z lat. deviatio = odchylka, uchylka) - rozliseni zavedene do s-gie a soc. psychologie E. Lemertem v uzke vazbe na tzV. etiketizacni teorii (viz -tlabelling). Za primami deviaci Lemert poklada poruseni pravidla nebo normy na zaklade puvodniho podnetu, impulsu ci soc. situacniho, psycho1. nebo fyzio-

logickeho zdroje (napr. abuzus alkoholu jako reakce na smrt blizke osoby nebo na soc. sestup, jako zpusob vyrovnavani se s dlouhodobym psych. pretizenim nebo s endogenni depresi apod. - viz -talkoholismus). Sekundami deviace je dusledkem reakce individua na oznaceni, etiketizaci jeho chovani jako chovani deviantniho. Individuum na toto oznaceni nebo na tuto soc. typizaci muze reagovat altemaci vlastni identity, rekonstituci vlastniho ja a promenou sebepojetL Sekundarni deviace je vlastne zdvojenou reakci: je reakci aktera na reakci vefejnosti na jeho primarni deviaci. Tato "druha reakce" se muze stabilizovat, stereotypizovat a vest k akceptaci deviantni role. Lemertova teorie byla v zasade obecne pfijata, ale kritizovan byl fakt, ze vyznam primami deviace pro vznik deviantniho chovani je -znacne podcenen a ze se nepfedpoklMa moznost zmeny aktera, jeho -tresocializace a zejm. moznost aktivni, soc. organizovane obrany proti vzniku sekundarni deviace. A: primary and secondary deviance F: deviation primaire et secondaire N: primiire und sekundiire Devianz I: devianza primaria e secondaria Lit.: Lemert, E. M.: Human Deviance, Social Problems and Social Control. New York 1967.

Pet

deviace socialni - poruseni nebo podstatna odchylka od nektere soc. -tnormy chovani nebo od skupiny norem; nerespektovani pozadavku, ktere na individuum nebo skupinu klade urCita norma nebo soubor norem; alternativni forma chovani k predepsane, popr. vseob. akceptovane norme. S-gicke pojeti deviace je podstatne sirsi nez pojeti pravni nebo eticke. D.s. je totiz narusenim kterekoliv soc. normy, nejen normy sankcionovane pravne, nab. nebo moraIne. D.s. nelze ztotoznovat s trestnou cinnosti, ktera je pouze jednou z jejich forem, ani s protispo1. chovanim, i kdyz vetSina forem soc. chovani pokladanych za deviantni tuto povahu obvykle rna. Pojem d.s. se zacal vseobecne pouzivat v am. a brit. s-gii ve 40.1., dfive se pouzivaly specifictejsi nebo naopak neurcitejsi terminy, jako -tanomie, -tsocialni patologie, -tsocialni dezorganizace apod. D.s. zahrnuje samozfejme take vsechny tyto procesy, pojem sam rna vsak mene vyrazne hodnotici konotace: z hlediska d.s. se za soc. patologicke pokladaji jen vysoce spol. nebezpecne formy deviantniho chovani. V zap. s-gii se bezne rozlisuje tzv. negativni a pozitivni deviace, aby se postihlo, ze kazda odchylka od normy je deviaci, tedy nejen poruseni a nedodrieni normy, ale take jeji pfehaneni a dovadeni do krajnosti. Z tohoto hlediska jsou za d.s. povazovany stejne tak -tchudoba jako nadmeme -tbohatstvi, stejne tak porusovani pravidel etikety jako jejich pfehnane, krajni dodriovani, stejne tak -talkoholismus jako militantni abstinentstvL Podle G. A.

Lundberga je dodriovani kazde konkretni normy za beznych okolnosti rozlozeno podle modelu tzv. -tnormalniho rozlozeni, pficemz na jedne strane je situovana negativni, na druhe pozitivni d.s., na okrajich pak extremni chovani, ktere je v pripade negativni d.s. obvykle stihano take trestne nebo jinym stejne pfisnym systemem --'socialni kontroly. Protoze zadna norma nebo skupina norem neni nikdy dodriovana uplne pfesne a vsemi lidmi stejne, existuje v kazdem spolecenstvi nepsany tolerancui limit, ktery je variabilni v case. Jednotlive skupiny a kultury se lisi rozsahem soc. chovani, ktere spada do oblasti tolerancniho limitu, napf. tolerance vuci konzumu alkoholu silne koHsa od pi'isneho zakazu sankcionovaneho nab. a pravni normou az po shovivavou a soc. nebezpecnou lhostejnost k alkoholickemu aMzu. Podobne je tomu ve sfere sexualniho chovani, kde zejm. v souvislosti s industrializacnimi a urbanizacnimi procesy, sekularizaci spolecnosti, masovym zavedenim antikoncepce, emancipaci atd. se tolerancni limit znacne rozsil'il. Dnes ve vazbe na -tAIDS se vsak v urCitych soc. skupinach tolerancni limit naopak zuzuje. Ve vychodoevrop. s-gii se pojem doS. zacal uZivat v 60.1., nejprve v Pol sku, pozdeji v byvalem SSSR a v jinych zemich. Koncept pozitivni d.s. vsak obecne pfijat nebyl, napr. v SOY. s-gii V. N. Kudrjavcev, V. S. Nersesjanc aj. tvrdili, ze negativni a pozitivni d.s. neldi na teze ose, takZe nemohou byt posuzovany z hlediska jednoho a tehoz normativniho systemu. 1. I. Gilinskij, B. Kutyrev aj. naopak s pojmem pozitivni d.s. beine pracovali. D.s. Ize klasifikovat a typologizovat podle ruznych hledisek, zejm.: 1. podle oblasti soc. zivota, v niz d.s. vznika (ekon., polit., pravni, mravni aj.); 2. podle povahy sankce, jiz je poruseni normy stihano (od trestni sankce po vnitroskupinoYOU, napr. v podobe omezene komunikace, -tostrakismu, bojkotu); 3. podle stupne rozsifeni; 4. podle soc. skupin a kategorii, v nichz je nejfrekventovanejsi (napf. kriminalita "bilych Hmecku", delikvence mladistvych apod.). Nektefi au tori maji za to, ze ne kazde chovani, ktere se odchyluje od normy, je mozno pokladat za deviantnL Koncepce tzv. objektivni deviace, ktere zduraziluji rozhodujici roli faktu poruseni normy (marxismus, strukturni funkcionalismus, pozitivismus), obvykle pozaduji splneni dalSich podminek, aby slo 0 deviace v s-gickem smyslu, zejm.: a) opakovatelnost, tj. urcitou stabilitu objevovani se v casovych a teritorialnich fezech, b) hromadnost, tj. distribuci ve vetSich skupinach populace, c) soc. zavaznost, tj. relevanci, ktera je danemu chovani pfisuzovana v dane kulture, spolecenstvi nebo skupine, d) podobnost nebo identitu priCin, tj. podobnou etiologii, ktera umoziluje predikci vyskytu daneho druhu d.s. Koncepce, ktere zduraz199

dezinformace

dezintegrace socialni

nuji ulohu soc. percepce a hodnoceni urcitych forem chovimi, z nichz nejvlivnejsi jsou tzv. etiketizacni teorie (viz -+labelling), pozaduji spiSe analyzu interpretacnich procedur, ktere se k d.s. vztahuji. Konecne koncepce tzv. -+radikalni sociologie poukazuji na vyznam procesu tvorby norem a kauz.Hniho fetezce vznikajiciho mezi normotvornym aktem, interpretaci normy, porusenim normy a interpretaci faktu objektivni d.s. Pro pochopeni d.s. je skutecne podstatmi znalost samotnych norem. VetSina norem totiz neni form.Hne fixovana, ba mnohe se obtlZile verbalne vyjadfuji, takZe studiu d.s. musi nutne pfedchazet studium normativniho fadu na ruznych strukturnich urovnich spolecnosti. Kazda soc. norma je vybavena nejakou -+sankci, to znarnena, ze sarna predpoklada moznost sveho poruseni. Kde neni norma, neni deviace, ale i naopak - kafda norma deviaci predpoklada. Protoze normativni systemy se mnohdy vzajemne prekryvaji (tentYz druh nebo forma chovani jsou kryty rUznymi normativnimi systemy, napf. sfera sexualniho chovani je kryta normami rnravnimi, nab., obycejovymi, ale i estetickymi a castecne pravnimi), muze jeden typ deviantniho chovani znarnenat prekroceni nekolika norem soucasne. D.s. muze byt take zkoumana z hlediska svych zakl. komponent, jimiz jsou hodnotovy system, normativni system, soc. instituce, system soc. vztahu a osobnost aktera. Potencialni zaklady a mozne pnciny d.s. je totiz nutno hledat nejen v osobnosti devianta, ale take v deformovanem hodnotovem systemu, v nedostatecnem soc. konsensu, ve faktu paralelni existence dvou nebo vice altemativnich normativnich systemu, v disfunkcich soc. instituci a v povaze interpersonalnich, mezostrukturalnich i makrostrukturalnich vztabU. D.s. vznika take v dusledku zastaralosti normativniho systemu, -+kulturni mezery mezi akcelerovanym tech. a ekon. vyvojem a retardovanym vyvojem v oblasti hodnot a norem. Na vyznam tohoto jevu poukazuje rada autoru, kteri se zabyvaji krizovymi fenomeny v modemich spolecnostech. Z hlediska aktera muze byt vznik d.s. kauzalne podminen geneticky, mentalni nedostatecnosti, rodinnym prostfedim, prubehem -+socializace a biografickou drahou. JednotIive soc. psychol. teorie d.s. zduraznuji obvykle jeden z techto elementu jako klicovy. Studiem d.s. se zabyva rada vednich oborU, vzdy ze sveho specif. hlediska, napr. pravo, etika, estetika, ale i etnografie, kult. a soc. antropologie aj. V ramci s-gie se ustavila a institucionalizovala sarnostatna disciplina -+sociologie deviantniho chovani. A: social deviance F: deviation sociale N: soziale Devianz I: devianza social a Lit.: viz .... sociologie deviantniho chovan•.

Pet 200

dezinformace - (z fr. desinformation, to z lat. dis = zaporny odlukovy vyznam, informare = utvaret mineni) obecne jakakoliv zkreslena, falesna -+informace, pouzivana s cHern ovlivnit jednotlivce i urcitou skupinu lidi urcitym zadoucim zpusobem. Vetsinou jde pfedevsim o vzbuzeni dobreho ci spatneho dojmu 0 nejake osobe, udalosti, dHe, jednani apod. v zajmu polit., ideal. i ryze soukromem. D. je casto zamefena k ovlivneni -+vefejneho mineni. Muze byt s takovym zamerem jiz vytvorena, muze ale vzniknout nahodne nebo pro jiny ucel, ktery nemusi byt desinformacni (nap£. pokud je zpusobena vytrzenim urCiteho sdeleni z puvodniho kontextu, resp. jeho zasazenim do jineho kontextu). Ve slabsi, naznakove podore je d. pouzivana i v reznych typech -+komunikace, je soucasti -+propagace nebo polit. boje. Jiirgen Habermas definuje d. jako systematicky prekrucovanou komunikaci a nazyva ji take pseudokomunikaci, produkujici system nedorozumeni, ktery pusobi falesnym dojmem konsensu a jako takovy neni rozpoznatelny a desifrovate1ny. Mira a pripustnost urciteho typu d. je dana -+moralnimi normami te ktere spolecnosti, skupiny, profese. Jako soucast vojenske taktiky je d. znama jiz ze staroveku. Indicka Arthasastra (321-296 pi'.Kr.) radi princovi, ktery si pfeje vyhrat v boji nad neprateli, aby do neprlitelskeho vojska nasadil sve tajne agenty, kteri budou rozsii'ovat reci 0 nevybnutelne porazce princovych protivniku. Termin d. se zacal pouZlvat v obdobi po 2. svet. valce pro falsovane materialy, ktere mely oklamat cizi armadni a zpravodajske agenty. Misto d. se pouzival puvodne vyraz decepce (podvod, klam), pod kterym se skryvaly akce nebo sene akci, jimiz byly zarnerne manipulovany budouci udalosti. Podle nekterych zap. autoru se termin d. rozSifil v 70. I. z rus. slova "desinformacija", ktere SOY. spisovatele pouzivali jako pfeklad angl. misinformation. Ale uz v 50.1. bylo zalozeno pn KGB oddeleni pro d. Dnes jsou rozlisovany ruzne typy d. Napf. podle in tenzity a zpusobu projevu se hovori 0 d. pasivni a aktivni. Prvni spociva v zatajeni nejakeho faktu, vynechani casti informace pri komunikaci, navozeni mylneho dojmu, coz bylo napr. v oblibe v csl. masmediich v poslednim obdobi kom. statu ph informovani 0 ekonomice zap. kap. statu, pi'i liceni zivota disidentu atd. Druhy typ d. spoCiva ve falzifikaci nebo v pnme Izi Ci podvodu, pi'icemz se vetsinou predklada falesna informace spolu s nejakym pravdivym tvrzenim; takto byva napi'. dezinformovano obyv. prohravajici strany 0 situaci na fronte prohravajici strany. Podle casove posloupnosti Ize odlisit d. planovanou a naslednou. Klasickym pnkladem prvni je klamna serie planovanych operaci Velke Britanie za 2. svet. valky (Fortitude a Normandie). Druhy typ se pouziva ve vnitfni domaci politice

statu a spociva ve zverejiiovani pozmenenych fakt po ukonceni urCite udalosti. Napi'. v ramci volebniho boje jsou publikovany nahodne vznikle fotografie protivnika z jeho minulosti, jakoby svedcici 0 kompromitujicich stycich s polit. nepfijatelnou osobou apod. Podle cHu a prostfedkii se vydeluje d. strategicka, nazyvana take d. globalni, ktera pouziva prostfedky slouzici "konecnemu cili", jenz je pojiman bud jako zachovani daneho konsensu, nebo jako nastoleni kval. noveho uspofadani pomoci revoluce. Strategicke d. byly dosud hlavni vyzbroji tzv. velkych -+ideologii. Pod pojmem takticka d. se vetSinou skryvaji dezinformacni prostfedky operativniho charakteru, ktere v dilcich, postupnych krocich prakticky naplnuji strategicke cile protivnika. . Detekce dezinformacnich praktik navazuje na zpiisob, jakym se d. pi'ipravuji z faktickych informaci, ana pfedpoklad psychol. pusobeni na pnjemce. Pouzivaji se tyto postupy: a) i'azeni pravdivych a nepravdivych informaci vedle sebe stirn, ze ty druhe jsou obtizne oventelne, zatimco ty prvni jsou notoricky znarne a lehce provei'itelne; pfijemce si informace propoji a povazuje je za jednu pravdivou informaci; b) stylizace castecne nepravdivych a castecne pravdivych informaci, ktera rna vest k tomu, aby cela zprava vyznela nehodnoverne a pfijemce ji proto odmital jako nepravdivou; cHern je odvratit pozomost od pravdive informace (takto podavana d. urcena protivnikovi mufe zmast i vlastni ver. mineni) - hovon se 0 "zpetnem Uderu" (blow back); c) zvei'ejnovani hodnovemych, pravdivych informaci tak, aby je pnjemce pokladal za lzive; vyuziva se pi'itom rigidniho mysleni nebo zuzene percepce a upevnuje se mylny postoj pfijemce (stava se to casto u novinarskych interpretaci kabinetnich umluv politikiI). Detekce d. vyzaduje znalost celkove strategie protivnika a ovei'eni fakt z vice nez jednoho zdroje. Mohou se vyuzit i metody s-gickeho vyzkumu, pi'edevsim -+vyzkumu vefejneho mineni v oblasti pusobeni masmedii, vyzkumiI ctenarsk)'ch postoju v oblasti, kde se dana d. nachazi. D. je trvalym rysem valek a politiky. Jeji moznosti vzrustaly stech. zdokonalovanim prosti'edkiI meni informace. Pati'i mezi nastroje polit. manipulace. Podle Alexandra Kleina je kazda d. stejne jako kafdy podvod prevzetim moci. Osoba, ktera je oklamana Ci desinformovana, je redukovana na figuru, je symbolicky anulovana, zatimco podvod je docasne mocny. Mechanismy vzniku i pusobeni d. se stavaji prirozenym predmetem zajmu s-gie komunikace a s-gie politiky. A: disinformation F: desinformation N: Desinformation I: disinformazione Lit.: Backstok. N.: Cointelpro: The FBI's Secret War on Political Freedom. New York 1975; Bo/(, S.: Secrets: Concealment & Revelation. Oxford 1986;

Brown, A. c.: Bodyguard of Lies. New York 1975; Shelter. R. H. - Godson. R.: Dezinfonnacija: Active Measures in Soviet Strategy. Washington D.C. 1981.

Neu dezintegrace kulturni -(zfr. des integration = rozpad, rozklad) - rozpad a zanik funkcniho usporadani -+artefaktu, -+sociokulturnich regulativil a idejf, ktere tvoi'i osobity, jedinecny a neopakovatelny charakter urcite -+kultury. D.k. je spjata s disfunkci a rozkladem kult. instituci, ktere pi'estavaji plnit sve ukoly, as oslabenim formalnich i neformalnich mechanismiI -+sochilni kontroIy. Pruvodnimi znaky d.k. jsou cetnejsi projevy deviantnmo chovani, kolisani hodnotovych kriterii, destabilizace normativniho systemu a zvyseny vyskyt vzoru chovanf odchylujicich se od norem dane kultury. Zdrojem d_k. mohou byt evolucni kult. zmeny, -+akulturace a -+migrace, -+ekologicke katastrofy, radikalni polit. zmeny a vlekle polit. krize, piIsobeni reformatorskych hnut!, velke nerovnomernosti ve vyvoji jednotlivych oblasti kult. systemu atd. Nove integrace muze byt dosafeno revitalizaci puvodni kult. konfigurace na puvodnich nebo novych zakladech, vybudovanim kvalitativne noveho kult. uspoi'adani, postupnou asimilaci do jine kultury, coz ve svych dusledcich vede ke ztrate p~vodni a k pi'ijeti nove kult. identity. A: cultural disintegration F: desintegration culturelle N: kulturelle Desintegration I: disintegrazione culturale Sou dezintegrace socialni - proces naruseni strukturalni ci funkcnijednoty, smerovani k celkovemu rozpadu, event. zaniku soc. skupiny, soc. systemu. Pn d.s. prestavaji fungovat instituce, platit soc. vztahy, normy, vzorce chovani, na nichz spocivala pi'edchozi integrace. Ze soc. psychol. hlediska je d.s. takovy stav, kdy jedinci ztraceji spojeni se skupinou, soc. zavazny pocit sounalefitosti s ostatnimi (Fairchilo). V s-gii byva vsak d.s. chapana take jako dusledek procesu -+socialni diferenciace. V s-gii rodiny byva d.s. nekdy ztotoziiovana se -+socialni dezorganizaci. R. Konig oznacuje jako d.s. zmenu pomeru rodiny ke spolecnosti, pri ktere se snizuje stupen soc. integrace. Procesy d.s. nelze hodnotit vylucne negativne, nebot jsou nezbytnym pi'edpokladem vzniku noveho celku, nove jednoty. D.s. nelze pi'esne definovat, protoze neexistuji obecne uznana a srovnatelna kriteria pro optimalni stay socialni integrace. Ale proces rozpadavani Ize rozpoznat snadneji nef mnohoznacne integrativni prvky a mechanismy, ktere podle K. Mannheima spolecnost poti'ebuje v procesu sveho vyvoje, formovani, utvareni pro umocneni a ozrejmeni smyslu spolecneho zivota. Pojem dezintegrace ve spojeni s pojmy integrace a diferenciace pouziva 201

dezorganizace socialni

diakonie

obecna teorie systemti. V psychopatologii znamemi tento pojem stay rozpadu osobnosti. A: social disintegration F: desintegration sociale N: soziale Desintegration I: disintegrazione sociale Lit.: Konig, R.: Materialien zur Soziologie der Familie. Bern 1966; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1984; Mannheim, K.: Mensch und Gesellschaft im Zeitalter des Umbaus. Darmstadt 1958.

Much dezo rganizace socialn i-v obecnem a ponekud tautologickem vyznamu podstatne naruseni soc. --+organizace, --+socialniho fadu; ve specifictejsim vyznamu oslabeni, naruseni nebo rozklad konkretniho normativniho l'adu a --+vzorti chovani v dane spolecnosti nebo vetsi soc. skupine. Uplna d.s. rozklada sice soc. system jako celek, ale nerozklada nutne v~echny jeho jednotlive slozky. Pod pojmem d,s. se rozumi nejen vysledek procesu rozkladu soc. fadu, ale take proces sam. Jak ukazujeA. K. Cohen, d.s. se tyka dvou tfid soc. objektu: socialnich --+cinnosH, ktere se vykonavaji podle pravidel, jez tvofi nejaky celek, fad, organizaci, a --+spolecenskych skupin, ktere mohou existovat pouze potud, pokud Ize vysledovat jejich vlastni identitu (vedomi "my") a pokud jsou schopny vykonavat spolecne Cinnosti. D.s. pak znamena jednak rozklad pravidel spolecnych cinnosti, jednak ztratu identity skupiny a nezpusobilost skupiny vykonavat spolecne cinnosti. V umirnenejsim vyznamu a pravdepodobne take jako prvni pojem d.s. pouzili W. 1. Thomas a F. W. Znaniecki ve 4. svazku klasicke prace The Polish Peasant in Europe and America (1920), kde d.s. rozumeji pokles vlivu existujicich pravidel soc. chovani na jednotlive cleny skupiny. V podobnem vyznamu pouziva pojem d.s. take 1. C. Herzler (1946). Jini autofi spojuji d.s. pfedevsim s procesy soc. zmeny na jedne strane a individ. deviacemi na strane druM. Vlastni, svebytnou koncepci d.s. vypracovala --+chicagska skola, ktera fesila zajimave dilema, kdyz byla nucena empir. konstatovat znacnou diverzitu kult. vzorcu a realneho chovani v am. spolecnosti, soucasne vsak sdHela teor. pfedstavu, ze zakladem existence fadu a rovnovahy ve spolecnosti je --+konsensus, ktery je zalozen na konformnim chovani. Realna diverzita kult. vzorcu a soc. chovani potom nutne ohrozuje rad, a je proto chicagskou skolou pokladana dokonce za projev Ci produkt .--+socialni patologie. D.s. podle pfedstavitelu chicagske skoly vyvolava deviantni chovani, a to predevsim proto, ze normativni fad nutny pro "normativni" chovani neprostupuje vsemi urovnemi spolecnosti, zejm. nevstupuje do jejich nejnizsich urovni. Chicagska skola empir. i teor. rozpracoval a zejm. sou vis lost mezi d.s. a teritorialni organizaci spolecnosti a prokazala nektere souvislosti mezi prostoro202

YOU lokalizaci soc. sku pin, jejich pohybem v soc. prostoru a stupnem delikvence, narkomanie, sexualnich deviaci a jinych soc. patologickych jevu, ktere indikuji d.s. (c. R. Shaw a H. Mackay, 1929 a 1942). Jista archaicnost pojmu d.s. a zejm. jeho definicni vagnost a obsahova nejednoznacnost vedou k tomu, ze je tento pojem postupne vytlacovan presnejsimi terminy, jak tradicnimi (napr. --+anomie), tak novejsimi (napf. --+socialni deviace, --+deIikvence), ackoliv samozrejme nejde 0 synonyma. Na systemove urovni by va d.s. provazena --+socialni dezintegraci; nekdy oba pojmy vyznamove splYvaji. A: social disorganization F: desorganisation sociale N: soziale Desorganisation I: disorganizzazione sociale Lit.: Cohen, A. K.: The Study of Social Disorganization. In: Merton, R. K. ed.: Sociology Today. New York 1965; Rock, P. - Mcintosh, M. eds.: Deviance and Social Control. London 1974; Shaw, C. R. - Mackay, H.: Juvenile Delinquency and Urban Areas. Chicago 1942; Turk, A.: Criminality and Legal Order. London 1969.

Pet dezurbanizace - (z fr. pfedpony des = od; z lat. urbanuo = mestsky) - v soucasne doM prevazne oznaceni pro procesy, ktere jsou opakem --+urbanizace v demogr. a geogr. slova smyslu. Jde 0 zastaveni rustu poctu obyv. --+mest, zejm. --+velkomest, ale take celych metropolitnich regionu, a 0 zastaveni ubytku poetu obyv., pop. 0 rust poctu obyv. v malych mestech, ve venkovskych obcich a venkovskYch oblastech. Pojem d. byl v rninulosti pouzivan take v jinem, programovem pojeti, jako jedna z koncepei zadouciho vyvoje osidleni. V souvislosti s usilim formulovat programovou koncepei social. rozvoje osidleni ve 20.1. vetsina SOY. urbanistu zduraznovala potfebu decentralizace osidleni, kterou oznacovali rovnez pojmem d. SOY. urbaniste, vychazejice z myslenek K. Marxe a F. Engelse 0 rovnomemem rozmisteni prumyslu a obyv., vypracovali jiz po r. 1918 fadu uzemnich planu velkych sov. mest - Moskvy, Leningradu, Baku, J aroslavli, Jerevanu, jejichZ ustfedni myslenkou byla aktivni deglomerace. Decentralizacni povahu mela i rada pozdejsich uzemnich planu Moskvy. Dezurbanizacni koncepce pfevladaly i v pozdejsich SOY. teor. pracich v 2. polovine 20. 1., ktere zdurazi'iovaly nutnost odstraneni velkomest a rozvoj stredne velkych mest formou "mest-komun" a "agromest". Dezurbanizacni koncepce byly odmitnuty v r. 1931 v souvislosti s nastupem industrializacnich procesu. Soudoby pojem d. se jako volny pfeklad am. vyrazu counterurbanization, zacal pouzivat v odborne literature v 2. polovine 70. 1. Prvni jej pouzi! patme am. geograf B. J. L. Berry v praci z r. 1976, ktery jim oznaci! nove jevy ve stehovani obyv. v USA v 1. 1970-1975, ktere se lisily od trendu pozorovanych jeste v obdobi 1960-1970. Podle am, sta-

tistik se v prubehu 60.1. zastavil rust velkych mest ajejich metropolitnich regi6nu, ktere zacaly od zacatku 70. 1. ztracet obyv. zejm. v dusledku --+migrace. V ponekud pozmenene a mirnejsi podobe probihaly obdobne trendy i v nekterych zemich zap. Evropy. Soucasti nove situace bylo take zastaveni vylidnovani tradicnich depopulacnich oblasti. Podrobnejsi analyzy struktury migracnich proudu vsak poukazaly na to, ze velkomesta ajejich regi6ny jsou stale cHern pfistehovalectvi mladsich ekon. aktivnich obyv., kdeito venkovske oblasti jsou spiSe cHern starsich lidi. K hlavnim pfiCinam d., zejm. ubytku obyv. velkych mest a mestskych --+aglomeraci, pam zmeny struktury pracovnich pfileiitosti spojene s ustupem tradicnich prumyslovych odvetvi, jako jsou tezba uhH, tezka metalurgie, tezka chemie a strojirenstvi, a naopak rust sektoru sluzeb. To vse vede k rychlemu ubytku lidi pracujicich v prumyslu. D. jako statist. fenomen je pl'edevsim dusledkem zanikani starych prumyslovych mestskych uzemi, tj. v Evrope prumysloveho pasma sahajiciho od Porufi pfes jizni Belgii a sev. Francii ai do stfedni Anglie, v USA uzemi, ktere se rozprostira na severovychodu od Nove Anglie az k Chicagu. Soucasti d. v tomto smyslu je vsak take rust novych prum. odvetvi a poctu obyv. v novych lokalitach - casto v malych, nekdy ale i ve velkych mestech. Paralelni zanik tradicnich prum. mest a regi6nu a rust novych prumyslovych lokalit a regionu je oznacovan pojmem polarizace. Je pravdepodobne, ze procesy d. jsou systemovou soucasti tech fazi urbanizacnich procesu, kdy je jiz dosaieno znacne vysokeho stupne urbanizace. V prvnich fazich Ize pozorovat pfedevsim koncentraci obyv. do samotnych jadrovych mest a fada autoru oznacuje tuto fazi jako centralizacni. V dalSich fazich urbanizace se zvysuji tempa rustu okrajovych a pfedmestskych z6n mest a vylidi'iuji se jadrova mesta. Pote nasleduji faze vylidnovani nejen jadrovych mest, ale i pfedmesti a v fade pfipadu i celych metropolitnich oblasti, jak je tomu napf. u LondYna. Rostou pak pfedevsim vnejsi perifemi z6ny metropolitnich regionu, pfip. uzemi vne techto regionu, ktera maji venkovskY charakter, nikoliv ze soc. ekon. a s-gickYch hledisek, ale ve smyslu statist. klasifikaci, ve kterem pak Ize d. chapat jako tzv. deglomeracni soucast vyssich fazi urbanizace. Nejnovejsi analyzy poukazuji na to, ze procesy deglomerace nejsou tak vyrazne, jak se pfedpokladalo ke konci 70. I., a bylo by proto nevhodne soudit, ze jsou pocatkem radikalniho obratu ve vyvoji systemu osidleni, smefovani k vseobecnemu rustu venkovskych sidel a uzemi. V byvalych social. zemich a take v Ceskoslovensku, zvl. pak na Slovensku, pfevladaly koncentracni procesy, i kdyz se zpomaloval nebo zastavoval rust jadrovych mest a nekterych metropolitnich regionu.

A: counterurbanization F: desurbanisation, des-urbanisation N: Desurbanisation, Entstlidterung, Counterurbanisation I: deurbanizzazione, controurbanizzazione Lit.: Berry, B. 1. L.: Urbanization and Counterurbanization. Beverly Hills 1979; Frisbie, W. P. - Kasarda, 1. D.: Spatial Processes. In: Smelser, N. 1. ed.: Handbook of Sociology. Beverly Hills 1988; Goldzamt, E.: Urbanistyka krajow socjalistycznych. Warszawa 1971; Musil, 1.: Urbanizace v socialistickych zemfch. Praha 1977; Perry, R. - Drewitt, K. - Browl/, B.: Counterurbanization. Norwich 1986.

Mus d h arm a viz brahmanismus, buddhismus d i a gn os ti ka s oci a In i - (z fec. diagnosis, to z dia = napfic, gnosis = poznan!) - obecne rozpoznavani spol. problemu, resp. koncepce, teorie a metody takove Cinnosti. Vysledkem d.s. je soc. diagn6za, ktera obsahuje popis symptomu a identifikaci jejich pficin (Cinitelu). Pfibuzny pojem "sociologicka diagnostika" pouziva H. L. Zeiterberg (1967) pro popis jakehokoliv pfedrnetu nebo problemu zkoumani pomoci omezeneho poCtu definic nebo dimenzi. D.s. se tYka predevsim s-gie aplikovane na problematiku --+socialni pece. Diagnostikovano je obvykle rodicovske zanedbavani vychovy ditete, pfip. nedostatecna pece 0 dite v rodine vubec, problemy osamele zijiciho nemocneho stareho cloveka, problemy spo!. minority (napf. obCanu cikanskeho puvodu), jedincu nebo skupin s antisoc. chovanim apod. Zakladem d.s. je rozpoznani Cinitelu a podstaty pfipadu, jeho identifikace jako --+socialniho problemu (v uvedenem uzsim slova smyslu). Zpusob reseni problemu rna vychazet z vysledku diagnozy. Je to bud' stanoveni dohledu, nebo odneti zanedbavaneho ditete rodicum a jeho umisteni ve vychovnem zafizeni, korekce podminek rninoritni skupiny, ktera rna vest k jeji reintegraci, stanoveni programu --+resocializace osoby po navratu z vezeni apod. Na navrh zpusobu "socialniho leceni", resp. socialni terapie pak navazuje prislusny soc. zasah, ktery muze probihat dlouhodobe, vetSinou pfi prubezne kontrole jeho efektivnosti. Pfedmetem d.s. vsak mohou byt i socialni pomery v organizacich vyrobniho a jineho typu, poskytujici podklady pro rozhodovani v procesu fizeni socialnich systemu. A: social diagnostics F: diagnostic social N: Sozialdiagnostik I: diagnostica sociale Lit.: Lamser, V.: Zivotnf beh a sociaJnf situace cloveka: Dvod do socialnf diagnostiky. Praha 1972.

Nak

diagram Lexisti V viz sif demograficka d iach ro nie viz cas socialni d i a k 0 n i e - (z fec. diakonia = sluzba) - organizovana pomoc nemocnym a chudym, obdoba --+charity. Pojem byl

203

dialektika pana a raba

dialekt

pouzivan puvodne v ranem kfesfanstvi. Udajne uz apostolove si vybirali pomocniky, hlavne pro oblast charity, ktefi se nazyvali diakoni nebo jaheni. Existovali i diakonky, svobodne zeny a vdovy venujici se peci 0 nemocne a chude. Termin diakon je dodnes v karol. cirkvi synonymem jahna, coz je nejnizsi stupen sveceni, a pojem diakonka se pouziva pro zeny s teologickym vzdelanim jahna. V 30. I. 19. st. se nove objevil pojem d. v ramci -tprotestantismu jako nazev ustavni pece 0 stare, nemocne, choromyslne; protestantske -tmisionarstvi jej pouziva i pro skoIy, kazatelske stan ice apod. Pod timto nazvem vznikala muzska -tbratrstva (tzv. bratrske do my) a take zenske sbory zabyvajici se zminenymi sluzbami. Prvni domov luterskych diakonek zalozil v Nemecku v r. 1836 T. Fliedner; na Slovensku vznikl u evangelicke eirkve augsburskeho vyznani v Bratislave v r. 1891 a existoval i jeho ces. protejsek. Clenkami zenskych sboru se mohou stat vdovy nebo svobodne zeny po zkusebni lhUte a slozeni slibu poslu~nosti. Nejde 0 -tfeholni fad, ale nektere rysy takoveho spolecenstvi diakonicke sbory maji. Csl. diakonicke spolky byly v 50. 1. 20. st. stejne jako feholni fMy zlikvidovany statni moei. A: deaconry F: diaconat N: Diakonie I: diaconia Vod d i a I e k t - (z fec. dialektos = rozhovor) - rez nareei - , zemepisne (teritorialne) vymezitelny soubor jazykovych prostfedku, ktere slouzi jako nastroj dorozumivani pouze casti naroda, a to jen v oblasti Mzneho denniho styku. Je to vicemene ustalena mistni obmena -tnarodnlho jazyka. Mistni d. se vydeluji vlastnostmi hlaskoslovnymi, lexikalnimi a gramatickymi. Napf. ces. mistni d. se tradicne deli do 4 zakl. skupin, ktere se odlisuji vyvojem samohlasek i (y) a u: 1. ces. d. v uzsim smyslu, ktery za ne dosazuje ej a ou (mlejn, mouka); 2. stfedomoravske (hanacke) d. dosazujici e a 6 (mien, moka); 3. vychodomoravske, ktere je zachovavaji (mlyn, muka); 4. slezske (lasske), ktere je zkracuji (mlyn, muka). Mistni d. jsou vysledkem dlouhodobeho vyvoje, dochovavaji stare hranice mezi staty, feudalnimi celky, kmeny, -tetniky; v soucasne dobe ale vii vern migrace obyv., pusobenim skol a masovych komunikacnich prostfedkU postupne mizi. Vedle d. mistnich existuji d. soc. a profesionalni, oznacovane jako -tslangy, argoty, pfip. iargony. S-gii a soc. a kult. antropologii zajimaji d. pi'edevsim jako projevy -tsubkultur spojene se specif. rysy -tzpusobu iivota pfislusnych spolecenstvi, jejich pozici v sidich nar. celcich ci kulturach. Stirani rozdilu mezi d., pfip. vytvareni tzv. interdialektii (nadnafecnich utvaril), probiha vzdy v urCite navaznosti na proces -takulturace, resp. je jeho soucasti. Pro s-gii jsou d. uka204

zateli pomeme jemnych dimenzi -tsocialni struktury a jejiho vyvoje, jejich studium umoznuje odkryt skryte podobnosti, komunikacni vazby, diferenciacni a integracni tendence, ktere se jinak obtizne zjistuji. Mizeni d. nebo naopak jejich odolnost a stabilizace, event. vznik novych prvku d. Ize povaZovat za spec. indikatory -tsociaIni zmeny. V ramci lingvistiky se d. zabyva -tdialektologie, resp. socialni dialektologie, ktera prave vzhledem k charakteru pi'edmetu sveho zkoumani integrovala nektere s-gicke explikace a metody zkoumani. A: dialect F: dialecte N: Dialekt I: dialetto Lit.: viz ->dialektologie.

Buch, Vod d i a Ie k ti k a - (z i'ec. dialektike, od dialektos =rozhovor) - puvodne v i'ec. filozofii "umeni rozmlouvat", ktere udajne rozvinul Zenon z Eleje ve svych aporiich. V klasicke podoM se ale nachazi u Sokrata a Platona, zejm. v DialoZlch, kde se jevi jako metoda diskuse, jejimz cilem je dobrat se pravdy konfrontaci protikladnych stanovisek. V tomto smyslu chapali d. take sofiste, ktefi ji vsak podi'izovali svemu pojeti -tretoriky a -teristiky a snazili se jeji pomoci "ucinit slabSi duvod silnejsim" Ci vyvolavat "zdani pravdivosti u nepravdiveho". U Aristotela rna pojem d. v zasade dvoji vyznam: jako umeni vyvracet (nepravdive) soudy a jako umeni induktivnim zpusobem nalezat vychozi pi'edpoklady apodiktickych soudu. Pomerne siroce byl pojem d. chapan ve sti'edoveke, zejm. scholasticke filozofii. Byl uzivan jak k oznaceni -tlogiky (jako vMy o spravnem mysleni), tak k oznaceni -tontologie ci -tfdozofie vubec. Sti'edoveka arabska filozofie pouzivala pojem d. podobne jako Aristoteles pro odhalovani logicky nespravnych soudu (Avicenna, Averroes). Ve vreholne scholastice vsak pojem d. znamenal ucene disputace, v nichz se melo prosti'ednictvim konfrontace stanovisek "pro a proti" (pro et contra) a "ano a ne" (sie et non) dospet k postizeni pravdy Ci podstaty diskutovaneho problemu. V novoveke filozofii nabyva pojem d. zcelajinych urceni. Pro I. Kanta je "Iogikou zdani", nebof dospiva k poznatkum tim, ze bez ohledu na zkusenost uvadi jiz zname pojmy do urCitych (novych) vztahu. Transcendentalni d. oznacuje Kant kritiku dial. zdani, tj. tech soudu, ktere vypovidaji 0 "veci 0 sobe" (ding an sich), ackoliv jde pouze o "jevy". Jiny smysl ziskava pojem d. ve filozofii Fichtove a zejm. Hegelove. Fichte byl zi'ejme prvni, kdo pouzil dialekticke triMy "these-antithese-synthesa" (v Grundlage der gesamten Wissenschaftlehre), i kdyz v ponekud jinem vyznamu nd Hegel, v jehoz filozofii je d. jednou ze zakl. dominant, imanentnim principem sebevyvoje, absolutni ideji, zdrojem vyvoje pojmu. D. jako metoda

pozmini je pak chapana jako schopnost rozumu uchopit pojem, ideu (pi'edmet) v jednote mnohostrannych protikladnych urceni. D. je zde uzce spojena s myslenkou univerzalnosti a vseobecnosti vyvoje, jehoz imanentnim zdrojem je jednota a sti'etavani protikladu. V Hegelove dile Ize nalezt rovnez hlavni rysy d.: univerzalnost vyvoje, jeho zdroj v jednote a boji protikladu, pi'echod kvantitativnich zmen v novou kvalitu a negaci negace, neboli znamou "triadu". V Hegelove d. maji vsak vyzn. misto i takove pojmy, jako "zprostfedkovani" ci "pi'ekonani rozporu". V fade studii se k dejinam d. pi'ii'azuji vsechny myslenky tykajici se vyvoje i projevu protikladu Ci rozporu. V tomto smyslu jsou prvky d. obsazeny jak ve stare cinske filozofii, tak v novovekem fil. mysleni. Dulezite rnisto zaujima d. v marx. filozofii, jak je patrno jiz z nazvu -tdialekticky materiaIismus. K. Marx v mnohem navazuje na Hegelovo pojeti d., i kdyz i'ika, ze jeho vlastni dial. metoda se od Hegelovy nejen lisi, nybd je jejim pfimym opakem (viz Kapitdl). Hegelavu d. oznacuje za d. pojmu, ideji, tj. ideaJistickou, zatimco svoji charakterizuje jako explikaci realnych spol. procesu, jako d. materialistickou. Marx. filozofie vyvinula zejm. v poslednich desitiletich znacnou snahu 0 uspofMany vyklad d. ve forme systemu principu, zakonu a "parovych kategorii". V marx. literatui'e se setkavame s pojmem "objektivni dialektika", coz je d. pfirody, pojimana jako vniti'ni princip vyvoje objektivniho, materiaIniho (na subjektu nezavisleho) sveta a "subjektivni dialektika", ktenije Vclzana na Cinnost (vMomeho) subjektu, tj. cloveka, spolecnosti. Skepticky vztah k objektivni d. rna napr. G. Luluics a vetSina filozofU sdruzenych na pi'elomu 60. a 70. I. kolem casopisu Praxis. Marx. filozofie nebyla ale jedina, ktera se hlasila k Hegelove d. Pfimo na ni navazovalo it., fr., nem. i ang!. novohegelianstvi. Pojem d. jako akceptovani univerzaInosti vyvoje, sti'etavani ci pfekonavani protikladu lze nalezt u -tfrankfurtske skoly, zejm. v pracich M. Horkheimera aT. W. Adorna (Dialektika osvlcenstvl, 1947; Negativnl dialektika, 1966). Aplikace principu d. je zde uzce spojena s "kritickou teorii spolecnosti", smei'ujici k postulaci nutnosti zmeny, zruseni toho, co zrusit lze. Pi'edstavitele teto "skoly" byli v nem. s-gii kritizovani (napt. R. Konigem, H. Albertem) prave za "dialektickou" konfUznost nekterych vychozich pojmu. Vagnost Ci viceznacnost pojmu v dial. mysleni byla pomeme casto kritizovana zejm. pozitivisticky a nepozitivisticky orientovanymi vMci. Dejiny a rozvoj d. jsou pfedmetem pece mezinar. Spaleenosti pro dialektickou filozofii, ktera byla ustavena pocatkem 80. let a sdruzuje pi'edevsim stoupence vseeh interpretaci Hegelovy d., ale i ostatni myslitele klonici se k principum moderniho vyvojoveho mysleni.

A: dialectic F: dialectique N: Dialektik I: dialettica Lit.: Hegel, C. W. F.: Logika Bratislava 1989; Wetter, C. A.: Dialectical Materialism. London 1958; Zeleny, J.: Ovahy 0 dialektice. Praha 1983.

Cech d i a I e k ti k a fe min is tic k a viz sociologie feministicka dialektika negativni viz skola frankfurtska d i a I e k t i k a pan a a r a b a - vzorec pro vyklad individ. -tsebevedomi, intersubjektivity a nejpuvodnejsiho spol. vztahu, ktery pouhl G. W. F. Hegel ve svem dile Phiinomenologie des Geistes. Jdte ne lidsti lvorove se sti'etnou v boji 0 uznani vlastni svrchovanosti a dustojnosti, ktere sami druhym odpiraji (podle J. G. Fichta je uznanim konstituovana intersubjektivita). Sti'et, ktery je zalozen na procitnuti antropogennich tvorU k lidske urovni hvota, vrcholi v boji na zivot a na smrt, v nemz jedno individuum setrva na svem pozadavku navzdory nebezpeci ztraty zivota, zatimco druhe se vzda. Tak vznikne vztah pana a raba, nejpuvodnejsi spol. vztah, ktery nedovoluje, aby se lide navratili k zivocisne urovni zivota. Z hlediska smyslu celeho procesu jde vsak 0 ne zcela naplnene sebevedomi na obou stranach. Pan, ktery pohrdl zivotem a nuli nyni raba k praci pro uspokojeni vlastnich poti'eb, piedstavuje heroicko-parazitni sebevedomi, rab, ktery se v okarnziku smrtelne uzkosti vzdal, avsak dospel duchovne rovnez k lidskemu sebevedomi, pi'edstavuje sebevedomi pracovni a produktivni. Zatimco panske sebevedomi neni schopno dalSiho vyvoje, je rab tvurcem materialnich statku i nositelem vnitfniho lidskeho vyvoje: uci se kazni (coz je vyssi lidska hod nota nez panovo jednorazove pohrdnuti zivotem), nabyva zkusenost 0 samostatnosti vnejsich veei, ale i 0 moznosti jejich utvareni, a posleze dochazi k pi'esvedceni, ze urcujicim prineipem svetaje idealni princip, ktery spati'uje ve vuli pana. Druhou slozkou jeho sebevMomi je ovsem uspokojeni z vlastniho dila, taue jeho sebevMornije rozporne ("nestastne sebevedorni"). Posleze dochazi k tomu, ze vztah "pan - rab" se obraei, protoze pan se stane vice zavislym na rabovi nez rab na panovi. Proto dochazi nutne k zrovnopravneni raba. Jako dulezity motiv Hegelovy Phiinomenologie des Geistes prosla d.p. a r. ruznymi fazemi oeeneni. Zatimco Hegeluv zak ajeho pozdejsi nastupce v Berline G. A. Gabler ji ve sve Kritik des Bewusstseins neopomenul uvest a K. Marx na jejim zaklade vyslovil tezi, ze Hegel postihuje praci jako podstatu cloveka a dejin (Ekonomicko-filozoficke rukopisy), byla jiz pro nasledujici generace zapomenuta. Na jeji vyznam poukazal opet az A. Kojeve v prednaskaeh proslovenych v I. 1933-1939, ktere vysly pod nazvem Introduction a La lecture de Hegel. 205

dialektologie

diferenciace socialni

A: master-thrall dialectic F: dialectique du maitre et de I'esclave N: Herr-Knecht-Beziehung I: dialetica del servo e del padrone Lit.: Becker, w,: Idealistische und rnaterialistische Dialektik. Das Verhaltnis von Herrschaft und Knechtschaft bei Hegel und Marx, Stuttgart 1970; Gloy, K.: Bernerkungen zurn Kapitel "Herrschaft und Knechtschaft" in Megels'Phanornenologie des Geistes, Zeitschrift fUr philosophische Forschung, 1985,

Sob

dial ek to 10 gie - samostatmijazykovedni disciplina zabyvajici se -tdialekty, s vlastni puvodni metodikou, kten1 se vytvofila ve 2. polovine 19. st. z jazykoveho zemepisu (J. Gillieron). V ces. d. mela v,Yzn. ulohu tzv. bmenska skola, spojena se jmeny B. Havranka a F. Travnic'Ka a soustredena kolem dialektologicke komise pi'i Matici moravski, Tato komise zalozila edicni radu pro vydavani monografii 0 homogennich narecnich jednotkach i vetsich oblastech. Systematicky jazykove zemepisny pruzkum nai'eei ces. jazyka se poeal soustavne rozvijet po 2. svet. valce. Ze vsech odvetvi -tlingvistiky se d. povaZuje za s-gii nejblizsi, a to jak pro uzkou vazbu dialektu na soc. charakteristiky etnickych spolecenstvi, tak pro vyuzivani podobnych metod a postupu vyzkumu (pozorovani v terenu, dotaznikove seti'eni, interview). V soucasne dobe se hovori 0 "sociologicke etape" studia nareci, protoze se pi'echazi od popisu jazykoveho projevu starsiho venkovskeho obyv. k popisu jazyka osob diferencovanych generacne i soc., pi'icemz se pozomost sousti'ed'uje zejm. na vyzkum mestske mluvy a na pi'echod puvodnich dialektu v nadnarecni utvary neboli interdialekty. Z durazu na soc. dimenze vzniku a vyvoje nareci se vyvinul i relativne samostatny obor "socialni dialektologie". Je vymezovan zkoumanim soc. pfiznakov,Ych jazykovych utvarU (vrstev), zjisfovanim jejich vzajemnych vztahu a v sidim aspektu i studiem vyvoje jazyka v souvislosti se spo\. vyvojem. Jako termin se socialni dialektika objevila ve 40. \. 20. st., a to zejm. u H. Kuratha. Vedle nej se vyskytoval i termin zvlastni dialektologie", kterymi byly zpravidla mineny " profesni mluva, -tslang a argot. A: dialectology F: dialectologie N: Mundartforschung 1: dialettologia Lit.: Bllic, 1,: Zaklady ceske dialektologie; Kurath, H.: Handbook of the Linguistic Geography. New York 1939.

Buch

d i a log - (z i'ec. dialegesthai =rozmlouvat spolu navzajem) - nejrozvinutejsi forma rozhovoru, vnimanajako sled na sebe reagujicich vyroku v pi'ime i'eci, ktere se lisi od pouheho vecneho informovani reflexi subjektivnich postoju, nazorii, hodnocenL Je to spec. forma verbalni -tkomunikace, provazena verSinou urcitym osobnim zaujetim. 206

V bezne mluve se slovo d. pouziva tradicne k oznaceni rozhovoru jednajicich osob (hercu) na scene divadla. D. byva povazovan za profesionaini dovednost Ci umeni sveho druhu. Podle T. Slamy-Cazacu se d. deti lisi od bezneho rozhovoru jednak vetSi pozomosti venovanou tomu, co druhy fika, jednak formulovanim odpovMi s ohledem na to, nac se druhy pta. J. Janousek definuje d. jako situaci, kdy clovek sdeluje neco 0 necem druhemu cloveku, ajako protikI ad monologu, cozje "vest i'ec sam", ale take "mluvit jen sam pro sebe" (samomluva). Janousek diagnostikuje 2 stranky d., ukolovou (tematickou) a interakcni. V d. se jednak projevuji, jednak utvareji a pi'etvareji -tinterpersomilni vztahy. Je tedy duleZitou slozkou -tsocialni komunikace a jeho zvladnuti je podminkou vykonu urCitych profesnich i jinych spo\. roll. G. M. Andrejevova fika, ze ~. je specif. druhem rozhovoru s naslednou smenou komumkacnich roli, v jejimz pruMhu se odhaluje smysl recoveho sdeleni, dochazi k obohaceni a rozvinuti informaci. Kvalita d. zavisi na otevrenosti spoluhovoi'icich k sobe navzajem a na jejich snaze po spolupraci. Dovedeni r~z­ hovoru do podoby takoveho d. neni snadne. Byly dIagnostikovany nasledujici ptekazky tohoto usili: 1. nesplneni ukolovych podrninek (kaZdemu z ucastniku jde 0 neco jineho); 2. nesplneni interakcnich podrninek (kaZdy z ucastniku se ddi stmule sveho postoje, nechce jej za zadnou cenu zmenit); 3. nesplneni vztahovych podminek (chybi vyssi mira vzajemne duvery a ochoty ke spolupraci); 4. obavy z otevirani se druhemu (ze zneuziti takove situace); 5. falesne pi'istupy k reseni obtiznych otazek, projevujici se projekci, introjekci, represi, svalovanim viny ~a druhe neboli jeji extemalizaci, racionalizaci atd. (VIZ -tmechanismy obranne); 6. simulace a disimulace (pi'edstirani a zastirani, zatajovani, maskovani); 7. neucta Ci nedostatek vzajemne ucty mezi partnery a s tim spojene obavy ze snizeni sebe-hodnoceni; 8. snaha jen 0 ryze vecnou formu vedeni rozhovoru, odpor k subjektivnim sdelenim; 9. snaha vyhnout se ratifikaci sebepojeti (vyhybani se poznani, za koho mne partner d. poklada). Z psych. faktorii pusobi na dokonalost d. zralost osobnosti, odvaha k otevtenemu jednani, ukaznenost, mravni vlastnosti ucastniku i samotne interakce atd. Z hlediska soc. psycho\' je hodnota d. spatfovana v tom, ze v nem clovek dozrava jako -tosobnost a jako zrala osobnost se v nem muze projevit. V d. se vzajemne vztahy bud' prohlubuji smerem k pratelstvi, nebo se naopak stavaji povrchnejsimi, partnefi se odcizuji soM navzajem. V dialogickem setkani s.e ~e v~­ tvai'eji podminky k tvoi'ive cinnosti, d. je nastroJem mspIrace. Schopnost vest d. je podminkou ucasti v kvalitni diskusi, ktera je vlastne chapana jako rozvinuta forma d. s vice nez dvema ucastniky. Specif. pi'ipadem je d. odbomy ci

ved., ktery by mel potlacovat ryze subjektivni, nezduvodnene nazory, ale nemel by byt zamenovan za pouhou vymenu in formaci. Ocekava se od nej pfisnejsi dodrZovani pravidel -tlogiky, zaroven ale pi'itomnost heuristickeho momentu (viz -theuristika). A: dialogue F: dialogue N: Dialog, Zwiegesprach I: dialogo Lit.: lanousek. 1.: Spolecna cinnost a kornunikace. Praha 1984.

Kfi

d i asp 0 r a - (z tec. diasponi = rozptyleni, rozeseti) - termin oznacujici v helenisticke a i'imske dobe zidovske vyste-

hovalce z Pales tiny a jejich potomky, ktefi zili ve vetSim ci menslm poctu v mestech a osadach pi'edevslm v,Ych. Suedamoi'i. Zacatek d. je v r. 721 pi'.Kr. po dobyti Samarie a v r. 586 pr.Kr. po pactu Jeruzalema. Od r. 135 se jiz 0 d. nernluvi, protoze vsichni -tZide byJijiz rozpt,91eni a vstup do Jeruzalema jim byl zakazan. Od vytvoi'eni statu Izrael (15. 5. 1948) se opet zacal pouzivat terrnin d. k oznaceni asi 12 mil. Zidu zijicich mimo izraelsky stat. V sirsim smyslu se tento pojem uziva i pro jine narody (napi'. Armeny). Ze s-gickeho hlediska jsou Zide zijici v d. mensinovymi etnickymi spolecenstvimi s pomeme intenzivnim vedornim soumilezitosti, hist. kontinuity a vazby na puvodni etnicke uzemi. (Viz tez -totazka zidovska, -tsionismus.) A: diaspora F: diaspora N: Diaspora I: diaspora Buch did a k ti k a viz pedagogika diferenciace mzdova - (z lat. diferre = odchylovat, Mit se) - rozdily V mzdach odrazejici rozdily v kvalifIkaci, schopnostech a vykonu pracovnikU i rozdily v podminkach jejich prace. Z analyzy nabidky a poptavky na -ttrhu prlice vyplyva, ze mzdy jsou relativne vysoke tam, kde je poptavka vysoka a nabidka nizka, zatimco na trzich s nizkou poptavkou a vysokou nabidkou jsou relativne nizke. Poptavka po praci je odvozena od poptavky po produktu, ktery -tpracovni sila vyrabi. Nabidku prace ovlivnuje mnozstvi praceschopne populace, pracovni podrninky, atraktivnost jednotlivych zamestnani a pozadavky na pi'edchozi odbomou pripravu a vzdelani, popi'. moznost vstupu do -tprofese. VerSinou tam, kde jsou lide vystaveni rizikovym faktoriim a nepfijemnym pracovnim podrninkam, lze dostat vyssi mzdu. V teto souvislosti se hovoi'i 0 tzv. kompenzujicich rozdilech ve mzdach, ktere slouzi ke kompenzaci nepeneznich rozdilU mezi profeserni. Vyssiho pHjmu dosahuji take pracovnici v profesich, kterym pi'edchazi dlouha doba odbome pfipravy (viz -tkvalifikace). Diferenciace existuje i v ramci zamestnani se stejnymi pozadavky na odbomou pfipravu a predchozi vzdelani, a to pod-

Ie mnozstvi a kvality pracovniho vYkonu. DalSim faktorem pusobicim na d.m. je mobilita pracovni sHy a to, ze adaptacni procesy na pracovnim trhu probihaji pomalu ve srovnani s trhy ostatnich -tvyrobnich faktoru. V ramci jednotlivych profesi i mezi profesemi samymi muze byt d.m. vysledkem mzdovych vyjednavani -todboru. Duvodem d.m. muze byt i diskriminace riiznych skupin obyv. (podle rasy, pohlavi apod.). Nekdy se pojem d.m. stavi do protikladu k pojmu mzdova nivelizace a oba jsou interpretovany ve vztahu k pracovni motivaci nebo k pojmu -tsocialni spravedlnosti. Vysoke mzdy mohou byt dusledkem urcitych spo\. -tprivilegii. Velka rozpeti mezd mohou podle okolnosti pusobit motivacne i demotivacne. Pi'i posuzovani d.m. je ti'eba pi'ihliZet k celkove mzdove urovni. Soc. tlaky vetsinou zvedaji dolni hranici mezd na uroven -tzivotnmo minima, a tim de facto snizuji d.m .. RozdH v mzdach mezi geogr. regiony posiluje -tmigraci za praci a pi'inasi i'adu dalSich soc. dopadu. Trvalejsi vysoke mzdove ohodnoceni prace v urCitych profesich zvysuje atraktivitu pi'islusnych oboru vzdelani a ovlivi'iuje i skolskou politiku. A: wage differentiation F: disparires de salaires N: Lohndifferenzierung I: differenziazione salariale ut.: Baumol, W. J. - Blinder, A. S.: Economics - Principles and Policy. 1988.

Kem

diferenciace socialni - pojem chapany ve dvou vyznamech: 1. Je to proces, v jehoz ramci nektere aktivity doposud spojene s jednou soc. -tinstitucl jsou V dusledku specializace postupne vykonavftny nekolika institucerni, clmZ se zvysuje sloZitost a heterogenita spoleenosti. D.s. je nekdy zamenovana s -tdelbou prace obecne. Nicmene, pojem d.s. se uziva zejm. v souvislosti se -tsocialni zmenou. Neobejdou se bez nej teorie a uvahy srovnavajici industrialni spolecnosti se spoleenostrni pi'edindustriaInimi. V klasicke s-gii 19. st. se v teto souvislosti vyvoj spolecnosti casto pi'irovnaval k evoluci zivych organizmu, v niz dulezitou roli sehrala specializace organu. Typickym pi'edstavitelem teto koncepce je H. Spencer, ktery soc. evoluci chapal jako proces, v nemz se soc. systemy, podobne jako organizmy v procesu postupne vnitfni diferenciace a integrace adaptuji na sve prosti'edi. Diferenciace struktur je v tomto pojeti nezbytnou podminkou pi'eziti celku, pi'icemz dusledkem zvysujici se miry specializace je vetsi vzajemna zavislost a integrace casti. Typickym prikladem procesu d.s. je pi'esun nekterych vychovnych funkci, ktere puvodne plnila rodina, na specializovane vychovne a vzdelavaci instituce. Evoluce spolecnosti v tomto pojeti probiha od jednoduche homogenity ke slozite heterogeniteo D.s. je rovnez dtilezitym pojmem struktumiho funkcio207

difuzionismus

diferenciace sociologie

nalismu, zejmena v dile T. Parsonse. 2. Druhy vyznam pojmu d.s. se vaze na vysledek uvedeneho procesu, fixujiei po urcite obdobi spolecenskou delbu pnice a vydelujiei jednotlive segmenty ~ociaIni stratifikace. V tomto smyslu je pojem d.s. vlastne synonymem pojmu socialni stratifikace v jeho sirsim vyznamu. A: social differentiation F: differenciation socile N: soziale Differnzierung I: differenziazione sociale Lit.: Collins, FB.: Herberta Spencera filosofie soubornl'l. Praha 190 I; Par· sons, T.: Spoleenosti. Vyvojove a srovnllvaci hodnoceni. Praha: 1971; Smel· ser N J . Social Change in the Industrial revolution. London 1959. _

, ."

San

diferenciace sociologie - vniti'ni deleni "'sociologie na skoly, smery, hnuti, paradigmata. Pojem "'sociologicka skola se obvykle pouziva pro skupinu sociologu, kteri jsou ve vzajemnem pfimem ci alespon zprostfedkovanem osobnim kontaktu, komunikuji tedy navzajem, fesi shodnou vyzk. problematiku, sdileji vychozi teor. orientaci a zakl. metodol. principy, opiraji se 0 tytez respektovane autority a obvykle se kolem jedne konkretni zijiei autority soustfeduji nebo na jeji odkaz programove navazuji. S-gicka skolaje specif. pfipadem "'vedecke skoly. Je vetSinou vazana nejen na tema, metodu a teor. princip, ale pfedevsim na misto a osobnost: prazska s-gicka skola na Prahu aJ. Krtile, bmenska skola na Bmo a 1. A. Bltihu, "'chicagska skola na Chicago a R. E. Parka atd. Podobne je tomu v psychologii, kde je znama napi'. lipska skola spjata s W. Wundtem, wtirzburska skola tzv. Ciste psychologie, zenevska skola J. Piagetova apod. Existence s-gicke skoly nemusi byt vsak ocenovana pouze pozitivne, protoze ustaveni skoly muze vest k sebepfecenovani, ke snizeni autokritiky, dokonce k aroganci a nesnasenlivosti, k nekriticke adoraci "Mistra" atd. Jestlize skola expanduje, prekracuje misto a instituci a vyzn. ovlivnuje cast ved. komunity daneho oboru, meni se ve smer. Smer v sociologii muze vzniknout i jinak nez jen ze s-gicke skoly, ale je obvykle, ze jeho vznik a rozsifeni je spojeno s konkretni osobnosti ci skupinou osobnosti, tedy i s konkretnim mistem. Tak se T. Parsonsova teorie postupne promenila ve strukturalisticky smer, etnometodol. skupina, 0 niz se mluvilo jako 0 "sociologicke sekte", pfekrocila zap. pobfezi USA a vazbu na H. Garfinkela a promenila se v uznavany smer atd. Jestlize smer expanduje z jednoho konstituovaneho vedniho oboru, v nemz puvodne vznikl, i do jinych oboru, je vhodne mluvit 0 intelektualnim hnuti. Napf. fenomenologie se promenila z ciste fil. smeru v "'hnuti, ktere ovlivnilo s-gii, psychologii, estetiku atd., podobne strukturalismus ovlivnil jazykovedu, s-gii, psychologii, estetiku, etnografii atd., psychoanalyza se z terapeutickeho nastroje zmenila pfes freudovskou sko208

lu a posleze smer v psychologii v intelektualni hnuti, ktere poznamenalo dejepisectvi, s-gii, lingvistiku atd. Nejobecneji se obory vniti'ne diferencuji podle "'paradigmat. Zatimco skoly, smery i hnuti sdileji vzdycky jedno zakl. paradigma, nemohou tedy byt vnitfne paradigmaticky diferencovany, do tehoz paradigmatu lze zahmout skoly a smery, ktere se nekdy vzajemne pokladaji dokonce za neslucitelne. Podminkou pfislusnosti ke skoIe je take vedomi pfislusnosti k ni, coz 0 smeru plati jen castecne (existuji neomarxiste, ktefi se sami takto neoznacuji, podobne funkcionaliste, strukturaliste apod.) a 0 paradigmatu vubec ne. Schematicky Ize rozdily mezi s-gickymi skolami, s-gickYmi smery a intelektualnimi hnutimi zobrazit takto:

skola smer intelektualni hnuti paradigma

osobnost

mlsto

cely vMomi pi'islusnosti obor

jine obory

xxx xxx

xxx

xxx xx

xxx

x

xxx xxx

xxx x

xxx x

xx

zaci soc. zmeny apod. D.s. signalizuje zmeny v obecnych "'postojich, "'hodnotovych orientacich. Pro s-gii je to podpuma metoda, pouzivana napf. po studiu soc. diferenciaei, verbalniho podminovani postoju, variability vyznamu vybranych kategorii hodnot, emoei apod. v ruznych kult. prostfedich, miry standardizace a rigidity stereotypu apod. Metodika d.s. byla vicekr:it provefena. V byvalem NDR se 0 jeji bezne vyuzivanf zaslouzil Feldes, v byvalem Ceskoslovensku ji pop sal J. Janousek (1968). A: semantic differential F: differentiel semantique N: semantisches Differential I: diferenziale semantico Lit.: Janousek, 1.: Soci.Hni komunikace. Praha 1968; Osgood, Ch. E. - Sud, G. - Tannenbaum, P.: The Measurement of Meaning. Urbana 1957.

Kfi d i fu z e viz difuzionismus, urbanizace difuze inovaci viz inovace d i fu z e k u It urn i viz dedictvi kulturni, kultura, vzor kulturni, zmena kulturni

A: differentiation of sociology F: differentiation de la sociologie N: sociologische Differenzierung I: differenziazione della sociologia Lit.: Mulins, N. C. - Mulins, J. c.: Theories and Theory Groups in Contemporary American Sociology. New York 1973; Szack;, J.: 0 szkolach naukowych. Studia socjologiczne, 1975. C. 4.

Pet diferencial seman ticky - (z lat. dis = roz-, fero = nesu) - doslova rozdil ve vyznamu slov (viz ...semantika), ale termin se pouziva pro metodu, kterou se tento rozdil zjistuje. Lide jsou vyzvani, aby pfipisovali urcitemu pojmu upfesnujici pfivlastky. Mezi dvema protikladn~mi pfivlastky se vytvili sedmistupnova skala. Pfivlastky neJsou vybrany nahodne, ale "'faktorovou analyzou, kterou jako prvni provedl eH. E. Osgood (odtud tez oznaceni "Osgooduv semanticky diferencial"). Mapuje se tak vlastne semanticky prostor. V Osgoodovepojeti rna tfi dimenze: 1. hodnoceni, pohybujici se od extremu "dobry" po extrem "spatnY", pfip. v rozmezi "krasny - osklivY" nebo "Cisty _ spinavY" apod.; 2. intenzitu, ktera se pohybuje mezi "silny - slabY" nebo "velky - maly"; 3. aktivnost, sledovanou mezi extremy "aktivni - pasivni", "rychly - pomaW' apod. Vyznam urciteho pojmu je pak slozen ze sk6ru hodnoceni, potence a aktivity. Pomoei d.s. je mozno zjiStovat odliSnosti v chapani urCiteho pojmu ruznymi skupinami populaei, pfip. zmeny v pojeti pojmu v prubehu casu, po reali-

d i fu z ion ism u s - (z lat. diffusis = prolinani) - smer v soc. a kult. antropologii, etnografii, etnologii a archeologii, ktery na pfelomu 19. a 20. st. vystfidal "'evolucionismus a v prvnich desetiletich 20. st. vyrazne ovlivnil vedy 0 cloveku a kulture. Pfi studiu "'kultury se zacal zduraznovat prostor proti casu, konkretnost vyvoje proti abstraktne stanovenym stadiim, migrace etnik a difuze kult. prvku proti univerzalni evoluci celeho lids tva. V teto souvislosti vystoupila do popfedi zejm. problematika "'akulturace a ustfednimi pojmy se staly kategorie dif1ize a "'migrace. Zatimco pojem migrace vyjadfuje pohyb obyv. z jedne oblasti do druM, difUze byla chapana jako proces pfedavani nejruznejsich produktu lidske cinnosti mezi ruznymi kulturami, jako Sireni kult. prvku z jedne spolecnosti do druhe. Za zakladatele teorie mig race a difUze v antropologii a etnografii byvaji povaZovani nem. antropogeograf F. Ratzel a jeho zak, tvurce modemi nem. afrikanistiky, L. Frobenius (viz tez "'antropogeografie). Jako jedni z prvnich upozomili, ze po vyzkumu kultury je nezbytne venovat pozomost takovym faktorum, jakymi jsou kult. kontakty narodu v minulosti, pfesidleni, hustota obyv. apod., nebot to vse muze vest k objasneni mechanismu kult. vyvoje. V dobe nejvetSiho rozkvetu d. se zformovaly tfi zakl. difuzionisticke skoly. 1. Am. variantu d. reprezentovala v prvnich dvou desetiletich 20. st. skola historismu F. Boase, k niz patfili C. Wissler, R. H. Lowie,A. L. Kroeber aj. Boas ostfe vystupoval proti pokusum koncipovat teorii kultury jako fil. nebo logicky system zalozeny na spekulaci. Pfi studiu kultury rozpracoval pfisne empir. metody, ktere jedine mo-

hou podle jeho nazoru slouzit jako zaklad konzistentni a ved. teorie. Boas a jeho zaci kladli duraz na induktivni vyzkum promen jedinecnych a specif. "'kulturnich prvku v case a prostom a na zaznamenani jejich casove a Prostorove posloupnosti. KaZdy sociokult. jev byl chapan jako vysledek hist. udalosti, ve kterych hraji rozhodujici roli procesy difuze a modifikace kult. prvku. Jednotlive kultury byly povazovany za komplexy geogr. determinovanych a mechanicky spjatych kult. prvku. V koncepci "'kulturni oblasti (cultural area) zavedl d. klasifikacni princip, podle nehot byly tfideny kult. prvky ve vztahu k urcitemu geogr. uzemi. Podle Wisslerova schematu je kazda kult. oblast tvofena kult. centrem s nejvetSi hustotou typickych kult. prvku a kult. okrajem, kde se tyto prvky ztraceji a prolinaji se sousednimi kult. oblastmi (tedy centrem a periferii). Koncepci kult. oblasti Wissler dale rozvinul hypotezou casove perspektivy (age area), podle ktere existuje primy vztah mezi vzdalenosti, rozsifenim a stafim kult. prvku. Tato teorie vychazi z pfedpokladu, ze kult. prvky inklinuji k tomu, aby se rozSifovaly ze sveho zdroje stejne vsemi smery. Z techto duvodu je castejsi vyskyt kult. prvkli starsich nez rnIadsich, ktere nemely cas se rozsmt. Za centrum kult. oblasti a soucasne jeji nejstarsi bod je potom pokladano nejvetSi seskupeni kult. prvku. Pfestoze byl am. d. na sklonku 20. I. kritizovan pro svoji jednostrannost a plochy empirismus, byl silnym stimulem pro vznik cady novych smeru v kult. antropologii. Nejvyrazneji se jeho vliv odrazil v "'konfiguracionismu, ktery vznikl ve 30. I. rozvinutim Boasovych metodol. vychodisek v dilech jeho zaku. 2. V Evrope rozvijeli koncepci d. pl'edevsim pfedstavitele nem.-rak. skoly ... kulturnich okruhu F. R. Graebner, B. Ankermann, W. Schmidt, W. Koppers, ktefi bezprostfedne navazali na dilo F. Ratzela a L. Frobenia. Skola kult. okruhU vytYcila jako zakl. ukol etnologie rekonstrukci hist. kontaktu lidi a studium rozsifeni kult. prvku z jedne kultury do druM. Zakladatel teto skoly Graebner vypracoval polycentrickou koncepci dejin kultury. Podle jeho nazoru zili lide na pocatku dejin v malych skupinach, pravdepodobne nekde v Asii. Tyto puvodni pospolitosti, izolovane a zbavene moznosti vzajemneho kontaktu, vytvomy fadu specif. kult. okruhU (Kulturkreise). Teprve se vznikem a moznosti rozvoje kult. kontaktu v prubehu stoleti doslo k dalSimu kult. vyvoji, ne vsak tvofivym rozvijenim jednotlivych kult. elementu, ale pfedevsim prostfednictvim jejich difuze a migrace obyv. V obdobi stehovani narodu se kult. prvky a jejich komplexy rozsifily po celem svete, kde navrseny na sobe daly vzniknout kult. vrstvam. Vyzkumy kultury proto musi smefovat k rekonstrukci puvodnich kult. vrstev a zachytit stupne jejich 209

dira ozonova dichotomie

rozvoje a chronologickou posloupnost v dejinach. Metodol. se predstavitele skoly kult. okruhii opirali 0 tzv. "kriterium formy", vztahujici se k podobnosti mezi zkoumanymi kult. objekty, a "kriterium rnnozstvi", ktere postihuje pocet techto podobnosti. Vyuziti techto klasifIkacnich principii jako nastroje vM. analyzy podle Graebnera umoznuje identifikovat ohniska invence, drahy migrace a difuze, a tak provest pomerne presnou rekonstrukci dejin kultury. Vliv skoly kult. okruhii se neomezovaljen na sti'edni Evropu; nem. d. pronikl do Belgie (G. van Bulck), Francie (P. de la Boullaye), Svycarska (G. Montandon) a Argentiny (J. ImbeUoni). Ponekud jinou variantu d. vypracovali predstavitele angl~helioliticke skoly (W. H. R. Rivers, G. Elliot Smith, W. J. Perry), kten pi'edlozili monocentrickou koncepci dejin kultury. Vychozim bodem helioliticke teorie kultury je pi'edpoklad, ze ne-Ii vsechny, urcite vetSina slozek srarych civilizaci rna sviij piivod ve starovekem Egypte. Diky obchodu se zlatem, perlarni a jinymi cennymi vecmi udajne Egyptane prozkoumali Asii a pi'es ostrovy v Pacifiku pronikljejich vii v az do Sti'edni Ameriky. Proto nalezneme na celem svete takove kult. prvky, jako jsou megaliticke stavby, mumifIkace, kralovska diistojnost apod. Anglicane na rozdil od nem. a am. difuzionistu nerozpracovali pi'isna metodo!. kriteria, na jejichz zaklade by bylo mozne urCit skutecny puvod a casoprostorove vztahy mezi podobnymi kult. prvky. G. E. Smith ajeho kolegove hledali diikazy pro sve hypotezy ve vsech oblastech lidske kultury u nejruznejsich narodii sveta. Pi'ilis siroke mei'itko pfedpokladanych kult. kontaktu se tak stalo jednou z nejslabsich stranek ang!. d. Zavedeni novych exaktnich metod a technik vyzkumu vedlo k revizi tradicnich difuzionistickych koncepci. Soucasne se ukazuje, ze teorie migrace a difUze, pokud nejsou uzivany jednostranne k vysvetieni vsech kult. zmen, ale pouze nekterychjevu a procesii, mohou byt ucinnym nastrojem studia kultury. A: diffusionism F: diffusionnisme N: Diffusionismus 1: diffusionismo Lit.: Graebner, F. R.: Methode der Ethnologie. Heidelberg 1911; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Schmidt, W.: The Culture Historical Method of Ethnology. New York 1939; Smith, G. E.: Dejiny cloveka. Praha 1938; Waligorski, A: Antropologicznakoncepcjaczlowieka. Warszawa 1973; Wissler, c.: Man and Culture. New York 1923.

Sou

dichotomie - (z rec. dicha =na dvakrat, tome =fez)princip cleneni jevu, vlastnosti na dva kvalitativne odlisne stavy, ktere mohou byt dvema castmi urCiteho kontinua nebo binami opozici (v prvnim pfipade jde nap!'. 0 rozdeleni skaly veku na 2 stejne useky, v druhem pripade 0 rozdeleni populace na muze a zeny). V empir. vyzkumu se

hovon 0 dichotomicke promenne ci dichotomickem -tznaku. Nekdy se rozlisuje "Cista" d., ktera rna podobu nominalniho znaku se dvema altemativami, a "umela" d. ordinalnich Ci kardinainich znakii, ktera se pouziva napi'. pro zjednoduseni situace ph experimentalni procedui'e nebo ph komparaci (skupiny se redukuji na dye), jako jednoduchy algoritmus dimenzionalni analyzy, ale take napf. jako zaklad typologie v rovine teorie (viz napi'. F. Tonniesovo rozliseni -tGemeinschaft a Gesellschaft). A: dichotomy F: dichotomie N: Dichotomie I: dicotomia Bur dik tatura - (z lat dictatura = samovlada) - v modemim uziti tennin nahrazujici vyznamy nekdejsi tyranie Ci -tdes- . pocie. V I'imskem pravu slo 0 institut mimoi'adnych pravomoci pro jednoho z obou konzulii, jemuz se dostalo oznaceni diktatora, na doporuceni senatu k I'eseni vyjimecne situace vnejsiho nebo vnitfniho ohrozeni. Ui'ad byl omezen na sest mesicu a diktfltor skladal ucty tern, jimz vlad!. Od Sully a pozdeji Cae sara zacali diktatoi'i vydavat zakony. D. ztratila tenninovany mandat i omezeni I1stavou. Analogicky k piivodnimu vyznamu se dnes v ustavnim pravu i'ady zemi uziva vyrazu "ustavni diktatura" pro instituty umoznujici docasne omezit obcanska prava, cinnost zastupitelskych organu apod. v pi'ipade pi'esne specifikovanych mimoradnych okolnosti a koncentrovat moc v jedinem organu individ. nebo kolegialnim. Pejorativnfch konotaci zacal termfn nabyvat za Napoleona, zejm. pak za Napoleona III., ale jeste S. Bolivar nebo G. Garibaldi se Madem diktatora honosili. Spanelskou a latinskoam. variantou diktatora se stal "caudillo" (doslova vudce), ktery poziva duvery lidu v dobach ztraty diivery v parlamentnf instituce. V podminkach Lat. Ameriky se d. stala do urcite miry hodnotove neutralni, a to jako jeden p61 kontinua polit. rezimu : dictadura - dictablanda (mekka diktatura) democradura (tvrda demokracie) - demokracie. V Evrope byl na konci 19. ana pocatku 20. st. pojem d. uzivan jako kriterium k definici polit. systemu, ktery neguje vladnuti na zaklade konsensu. Teorii d. nejpodrobneji rozpracoval Carl Schmitt (1921), ktery rozlisil d. suverenni a komisafskou. S odvolanim na Ch. L Montesquieua, J. J. Rousseaua a G. B. Mablyho definuje situaci vedouci k suverenni d. jako snahu zrusit stavajici I'ad a ve jmenu lidove suverenity vytvoI'it novou ustavu. Nejde tedy 0 "diktaturu ustavni", nybrz 0 d. dovolavajici se ustavodame moci lidu. "Komisarska diktatura" se tyka ustavene moci a vznika k zachrane ohrozeneho stavajiciho zfizeni; nemiize menit ustavu ani zakony, ale miize pozastavit uCinnost ustavy a pfijfmat veskenl opatreni k obnoveni poradku se suverenni intervenci do

obcanske spolecnosti. Bezpodminecna poslusnost komisai'ske diktatui'e je docasnou cenou za ochranu pred vnitrnimi Ci vnejsimi nepI'ateli, kterou by ve vyjimecnych situadch parlament nedokazal zajistit. V novejsich pracich (K. Loewenstein) pI'evlada diiraz na postaveni diktatora nad zakonem, omezeneho vahou sveho personaiu, nikoli vsak ustavnimi zabranami ani odpovectnosti. V souladu s timto trendem vyhraiuje Juan J. Linz tennin d. pro prozatimni vladu vzniklou v krizovem obdobi, ktera se neinstitucionalizovala a pi'edstavuje zlom vzhledem k institucionalnim pravidliim pi'evzeti a vykonu moci, vlastni predchozimu reiimu, at byl demokr., tradicni nebo autoritarskY. Bezne je pojem d. vztahovan i na polit. strany a spojovan s -ttotalitarismem. Specif. tenninemje -tdiktatura proletarilitu. A: dictatorship F: dictature N: Diktatur I: dittatura Lit.: Duverger. M.: De la dictature. Paris 1%1; Friedrich. c. J. - Brzeziriski, Z: Totalitarian Dictatorship and Autocracy. New York 1967; Linz, J. J.: To· talitarian and Authoritarian Regimes. In: Greenstein, F. I. - Polsby, N. W. edS.: Handbook of Political Science. Reading, Mass. 1975; Moore, B. Jr.: Social Origins of Dictatorship and Democracy. Boston, Mass. 1966; Neu· mann, F.: The Democratic and the Authoritarian State. Glencoe 1957; Sartori, G.: The Theory of Democracy Revisited. New Jersey 1987. Schmitt, c.: Die Diktatur. Berlin 1964.

DV1, Kun dik ta tura p roletariatu - tennin uzivany K. Marxem a F. Engelsem, i kdyz jen zridka a nesystematicky (zejm. na okraji uvah 0 revo!. hnuti 1848 a PafiZske komune 1871), ktery Marx v Kritice gothajskeho programu defInuje jako obdobi revo!. premeny mezi kap. a kom. spolecnosti, jemuz odpovida take polit. prechodne obdobi, v nemz stat nemuze byt nicim jinym nez revo!. -tdiktaturou proletariatu. Koncept d.p. je podlozen societalnim pojetim moci jako ti'idni nadvlady, dosahujici za prumysloveho kapitalismu krajniho rozstepeni mezi obcanskou spolecnosti a statem, ktere Ize prekonat jen odstranenim parazitniho statu piisobenim jedine ti'idy - priimysloveho -tproletariatu - schopneho realizaci svych zajmu realizovat zajmy vsech. U V. l. Lenina zdiivodnujiciho nutnost revoluce v Rusku je pojeti statu jako nastroje utiaku jedne tffdy druhou rozsiI'eno na jakykoli stat a z d.p., defInovane jako novy typ statni moci, jejimz nejblizsim modelem je Pafizska komuna, je uCineno zak!. kriterium revo!. mysleni. Podle Lenina je marxistou jen ten, kdo rozsifi uznani -ttfidnlho boje ai k uznani d.p •. Dale je d.p. chapana jako hlavni zaruka pi'ed restauraci moci kapitalistu a statkaru po vitezne revoluci. V 70. a 80. !. byl tento termin z programii nevladnoucich kom. stran vesmes vypousten nebo byla zdiiraznovana jeho soc. zakotvenost s distanci od jakehokoli nasili. A: dictatorship of the proletariat F: dictature du pro-

Ietariat N: Diktatur des Proletariats I: dittatura del proletariato Lit.: Balibar, E.: Sur la dictature du proletariat. Paris 1976; KaUfsky, K.: The Dictatorship of the Proletariat. London 1924; Lenill, V. I.: Stat a revoluce. Vybrane spisy II. Praha 1958; Marx. K.: Kritika gothajskeho progra· mu. In: Marx, K. - Engels, F.: Spisy, sv. 19. Praha 1966. DVl, Kun

d i k ta tu r a to ta Ii tn i viz totalitarismus d i k t at 0 r viz diktatura d i I e m a ve z n e viz hry experimentalni, sociologie trhu, spoluprace experimentalni, strategie konfliktni d ira 0 z 6 nova - pojem, ktery se vzil pro oznacovani oblasti v dolni stratosfere, ve ktere je oproti dlouhodobemu prlimeru vyzn. snizena koncentrace oz6nu. Vrstva,s nejvyssim obsahem oz6nu, ktera se nachflzi v dolni stratosfere pi'ibmne ve vyskach 15 az 30 km (tzv. ozonosfera), rna zasadni vyznam pro -tbiosferu. Branf pronikanf tvrdsfho ultrafialoveho zareni (zejm. zareni s vlnovou delkou oko10 200-300 nm), ktere je nebezpecne pro velkou cast pozemskych organismii (u lidi zpiisobuje mimo jine rakovinu kiize), do nizsich vrstev atmosfery ana zemsky povrch. V teto vrstve neustale vznika a zase zanika oz6n (plyn tvoreny tfiatomovymi molekulami kysliku 03) ph reakcich, pro nez je nutne pnive ultrafialove zareni uvedenych vlnovych delek, ktere je ph techto reakcich pohlcov{mo. Za normalnich podminek jsou reakce, pri kterych oz6n vznika a zanika, v priblizne rovnovaze, a celkove mnozstvi oz6nu v ozonosfere kolisa okolo urcite prumeme hodnoty. Tento rovnovazny stay je v posledni dobe zavaine porosen v souvislosti s pi'itornnosti tzv. freonu vatmosfere. "Freony" je obchodni nflzev pro latky, ktere se v nekolika poslednich desetiletich pouzivaji v chladicich a klimatizacnich zafizenich a jako napln do aerosolovych pripravkii ve sprejich. Freony reaguji s oz6nem v atmosfere a s velkou pravdepodobnosti jsou odpovedne za destrukci oz6nove vrstvy a vznik d.o., ktera byla v 80. I. objevena nad Antarktidou, kde jsou vzhledem ke spec if. proudenf vzduchu najaI'e a v zime pro ubytek oz6nu v dolnf stratostBe nejlepsi podminky. Vyskyt d.o. vsak neziistava omezen pouze na antarktickou oblast, jak prokazalo vyrazne snfzenf obsahu oz6nu nad sev. Evropou prave v lednu r. 1992. D.o. je pfikladem ekologicke hrozby, ktera snad nejvice phnutila lidstvo zabyvat se problematikou -tekologicke krize. V r. 1987 byl pI'ijat tzv. Montrealskj protokol, v nemz se signatari zavflzali snizit do r. 1998 vyrobu nejnebezpecnejsich freonu 0 50 %, a v r. 1989 dalSi protokol v Helsinkach,jehoz signatafi (zastupci 81 stati'!) se zavazali freony z vyroby i spoti'eby uplne vyloucit do r. 2000. Ani to ovsem nemusi znamenat odvraceni hrozby d.o., mj. i pro

211 210

disaptibilita

dlouhodobe pretrvavani freonii v atmosfere (u dvou nejznamejsich freonii je to 60, resp. 130 let) i s ohledem na skutecnost, ze se jich jen za poslednich 30 let dostalo do atmosfery podle odhadii 17 mil. tun. I po liplnem preruseni vyroby a spotreby freonii miize tedy smrtonosny proces destrukce ozonosfery pokracovat. Do s-gickych kontextii pojem d.o. pronika jako jedna z nejvaznejsich globalnich hrozeb existenci lidske spolecnosti, souvisejici s globalni ekologickou krizl. S-gii zajima predevsim, jak se tato hrozba si1'i a jak ji spolecnost a jednotlive skupiny reflektujl. A: ozone hole F: trou d'ozone N: Ozonloch I: buco dell' ozono Pia dis apt i b iI it a viz invalidita disciplina sociologicka viz sociologie disek viii brium pferusovane - (z lat aequilibriurn =rovnovaha, to z aequus =rovny; libra =vaha; des = ne) - vyvojova teorie navazujici na koncept -tprerusovaneho ekvilibria v podminkach turbulentniho, rychle se meniciho a nejisteho prostfedi, pro nez je charakteristicka trvala nerovnovaha, diskontinuita. Radikalni a rapidni zmeny jsou stfidany kratkYmi obdobimi relativniho klidu a stability. Zmeny a nahle mutace jsou pnjimany jako norma a trvale prizpiisobovani se stava bezne. Inovace a zmeny jsou charakterizovany jako: 1. procesy interni, vyvolavane uvnitf spol. litvaru chapaneho jako otev1'eny system (ide o pojeti "permanentni revoluce"); 2. procesy simuitanni, kdy zadna zmena neni definitivni a stabilita neni zadoucim stavem. Priibezne probiha proces pokusii a omylii, dochazi k vnitfnimu soupe1'eni a ke konfliktiim, pn nichz postupne a radikalni zmeny a inovace mohou koexistovat. Takovyto system vyzaduje otev1'enou a neformalni -tkomunikaci, decentralizovane systemy rozhodovani a diverzifIkovane zdroje. Soucasne je vsak casta existence vlivne vladnouci skupiny, ktera rozhoduje intuitivne, iracionalne a zkusenostne; jeji kvalita rozhoduje 0 lispechu a prefiti. Dualita rizeni a autority plodi konflize a protiklady, avsak paradox a nejednoznacnost jsou soucasne znaky vysoce efektivnich spoleeenstvi. Podvojnost vede k flexibilite. Disekvilibrium je pojimano jako normalni stav a chapano jako pnlezitost. Prostfedi preje vizionarum, intuitivnim typiim, zkusenosti a vysoke inteligenci. A: punctuated disequilibrium F: desequilibre intermittent N: unterbrochenes Ungleichgewicht I: disequilib rio punteggiato Lit.: Cameron. K. S.: Effectiveness as Paradox: Consensus and Conflict in Conceptions of Organizational Effectiveness. Management Science, 32,1986, C. 5; Eldredge. N. - Gould, S. J.: Punctuated Equilibria: An Alternative to Phyletic Gradualism. In: SchopfT. J. ed.: Models in Paleobiology. San Francisco, CA 1972; Page, R. A. Jr. - Wierrsema, M. F.:

212

diskurs

Entrepreneural Strategies and Radical Innovation: A Punctuated Disequilibrium Approach. The Journal of High Technology Management, 3, 1992, C. I; Schumpeter, J. A.: Capitalism, Socialism and Democracy. New York, 1975; Weick, K.: The Social Psychology of Organizing. Reading, MA 1979.

Cak

A:dissident movement, dissent F: dissidence N: Dissent I: dissenso

A: social discrimination F: discrimination sociale N: soziale Diskriminierung I: discriminazione sociale

Lit.: Havel, v,: (1978) Moe bezmocnych. In: Havel, V.: 0 Iidskou identitu. Praha 1990; Precan, V, ed.: Charta 77. Bratislava 1990; Precan, V.: Kultivacni a prilzkumny vyznam Charty 77. In: v.Vvoj Charty. Kti1n 1981.

Lit.: Allport, G. w.: The Nature Prejudice. Cambridge 1954; Balock, H. N.: Toward a Theory of Minority Group Relations. New York 1967; Strzelewicz, W. ed.: Das Vorurtei1 a1s Bi1dungsbarriere. 1965; viz tez ->antisemitismus, ->menSina.

Sik dis e n t - (z lat. dissentire = nesouhlasit, byt odchylneho smysleni, Ci dissidere = odchylovat se, lisit se, neshodovat se) - odvozeno od angl. disenters, coz byl nazev protestantii nepatficich k anglikanske cirkvi; pozdejsi nejsirsi smysl tohoto pojmu zahrnovallidi odchylujici se od pi'evladajiciho zpusobu mysleni Ci zivotniho stylu, nesouhlasici s oficialnim nazorem ci stanoviskem (polit. strany, cirkve). Pojem d. se stal take synonymem pro nonkonformni postoje. V prubehu 70. 1. 20. st. se toto oznaceni ustalilo pro nezavisle obcanske postoje v totalitnich kom. zemich, kde byla vyloucena moznost legalni polit. -topozice. Charakteristickym rysem tohoto d. byla soustavna aver. obhajoba obcanskych a -tlidskych pray, kritika totalitniho rezimu a diisledkii jeho piisobeni na spolecnost, aktivni obcanstvi zahmujici spoluodpovMnost za obecne pomery, obhajoba principu nedelitelnosti -tsvobody a -tsolidarity s kaidym, kdo je omezovan ve svych obcanskych a lidskych pravech. Z takovych postoju jednotlivcii a skupin vznikaly obcanske iniciativy (pol. KOR, ces. Charta 77, Vybor na obranu nespravedlive stihanych neboli VONS), ktere svou aktivitou vytvarely predpoklady pro rekonstituci obcanske spolecnosti. V byvalem Ceskoslovensku se od podzimu r. 1987 vytvarela cela struktura nezavislych iniciativ: krome Charty 77 a VONS vznikla Demokratickd iniciativa, Hnuti za obcanskou svobodu (HOS), Ceske deti, CeskoslovenskY HelsinskY vybor, NezdvisLe mirove sdruzeni (NMS), Mirovy klub lohna Lennona, Spolecenstvi prdtel USA, Polsko-ceskoslovenskd solidarita, Kruh nezdvisLe inteligence, Klub za socialistickou pfestavbu Obroda a dalSi, z nichz mnohe zasahovaly vei'ejnost svymi samizdatovymi periodiky (od ledna 1988 to byly zejm. Lidove noviny). Soucasti d. byly nezavisle aktivity karol. laikii i knezi (petice za nab. svobody z r. 1988 a Desetileti duchovni obnovy) a podpisova peticni akce Nekolik vet, vyhlasena v cervnu 1989. D. za pomoci exilovych sku pin a zahranicnich sdelovacich prosti'edku (zejm. Radio Svobodnd Evropa, Hlas Ameriky a BBC) ovlivi'ioval vei'. mineni v Ceskoslovensku a pomahal pi'ipravit zhrouceni rezimu. V listopadu 1989 se aktiviste d. vyzn. podileli na formovani reprezentace obCanske spolecnosti, stali se patei'i prvnich iniciativ (Obcanske forum a Verejnost' proti ndsiliu) ve velkych mestech a v prvnich mesicich antitotalitni revoluce rozhodujicim zpusobem ovlivi'iovali zpiisob pi'echodu od totalitarismu k pluralitnimu polit. systemu.

diskrimin ace raso v a viz rasa, rasismus diskriminace socialni - (z lat discriminare = rozdelovat, rozlisovat, od discrimen = pi'ehrada, vzdalenost) - fakt a zpiisob omezovani nebo poskozovani urCitych -tspolecenskych skupin v jejich pravech a narocich. Plivodne se d.s. projevovala jako omezeni nebo odmitnuti pray urCite kategorie obyv. pro pohlavi, rasu, narodnost ci nabozenstvi (viz -trasismus). Skryte byvaly pridruzene diivody hosp. a polit. D.s. se opira 0 -tpredsudky a -tstereotypy, ktere se mohou stat i zakladem konsensu pravicove radikalnich hnuti, mohou byt ale i diisledkem levicovych ideologii a projevovat se jako litisk a likvidace "nepi'atelskych tfid" a skupin obyv. (viz tez -tnacionalismus, -tantisemitismus, -tdisent). D.s. muze mit charakter statni, ofIcialni, nebo charakter lokalni, nelegalni, neformalni. D.s. spociva v zamernem znevyhodneni urcitych subjektii vytvarenim nerovnych hosp., polit., pravnich podminek. Casto brani v rozvijeni vlastni svebytne kultury, v pnstupu ke vzdelani, ve vykonu povolani a v seberealizaci. KaZde soc. znevyhodneni se miize promenit v diskriminaci, tedy v zamerne vnejsi omezovani moznosti a realizace potfeb. D.s. miize vest k -tsocialni degradaci, ale take k -tsocialni exkluzi a v extremnich pnpadech ai ke -tgenocide. Za d.s. byva take povazovano staveni a uddovani barier -tsocialni mobility. Marx. teorie spojuje d.s. s konceptem -tvykofisfovani proletariatu. Proti d.s. zen vystupuje -tfeminismus. Nekdy se hovofi 0 d.s. soc. handicapovanych ei "slabych", jako jsou stan lide, zdravotne postizeni, rodiny s malymi detmi apod. Vnimani zejm. mirnejsich forem d.s. je vazano na pojeti -tsocialni rovnosti a -tsocialni spravedlnosti. Jako d.s. je nekdy vnimana i silna -tsocialni kontrola (napi'. prima cenzura) nebo pravidla udrZovani vef. poradku. Problem d.s. je tradicne problemem vsech -tmensin, a proto jednim z vyzn. principii demokr. pravnich radii je jejich pravo branit se proti nl. Mezi nastroje teto obrany pati'i napr. moznost predlozit stiznost na d.s. tisku, ve vef. diskusi, zakladat specif. -thnuti, organizace. Vznik -'odborti lze povazovat za reakci na d.s. a dnes za prevenci proti nL Reseni konfliktii, k niffiZ v dusledku d.s. dochazi, spada do oblasti -tsocialni politiky. Ve skandinavskych i jinych zemich je specif. instituci v teto oblasti -tombudsman.

Much, Vod dis k u r s - (z lat. discurrere = rozbihat se, promlouvati, mluvit) - promluva, projev, i'ec, rozprava. Pro i'ec. sofIsty znamenal d. umeni disputovat, pro Sokrata zkoumani pojmu, u Platona je to jeho dial. metoda (vylozemi v sedme knize Ostavy), u Aristotela sylogismus (Prvni Analytiky, 1,1). Ve smyslu metodickeho uvazovani ucinil ve filozofii znamym tento pojem R. Descartes r. 1637 ve sve knize Discours de la methode (Rozprava 0 metode). V soucasne dobe je d. chapan jako usporadany soubor vet 0 danem predmetu, konkretni podoba vedeni. NejradikaInejsim zastancem pojmu d. v tomto smyslu je M. Foucault. Podle neho je d. anonymni, nema subjekt ci autora v beznem slova smyslu. D., ktery je typicky pro urcitou -tepisteme, prostupuje vsemi jejimi ved., liter., umel. a dalSimi dily. Snazime-li se jej poznat, nejsou pro nas jednotlivi auton, objevitele, myslitele, vedci dulezitL Ve zkoumani d. nevystupuji jako tviirci, nybrl jen jako uzivatele d. dane epochy (viz tez -tarcheologie vedeni). lako anonymni celek vsech vypovedi, mluvenych a psanych, miize byt d. popisovan jedine tak, jak se jevi, aniz by by 10 nutne hledat za jeho ruznymi dilcimi podobami jakykoli skryty smysl nebo zamer. Popis d. tedy neni totozny s -tdejinami, s analyzou mysleni, ktere se d. jevi jen jako alegorie vyjadfujici nejaky skryt)' smysl (podle Foucaulta) ci jako -tsymbol pro skryty smysl (M. Serres). Diilezite je stanovit podminky existence daneho d., jeho meze a ureit vztah, jaky event. rna k jinym typiim d., ukazat, jake formy vypovedi vylucuje a zavrhuje. Popis d. se tedy snaii stanovitjedinecnost vypovedi, jeji misto, vztah k jinym vypovedim. KaZda spolecnost (receno s Foucaultem) svou produkci d. kontroluje, vybira, organizuje a rozdeluje podle ureitych procedur. Jednou z nich je zakaz, jinou je odrnitani ci mlcenl. Analyza d. vsak rozeznava i'adu dalSich procedur kontroly a vymezeni, ktere piisobi jakoby zevnitf d. sameho. Prave zde se pojeti d. jako anonymni, temer autonomni (byf i hist. pojate) produkce a sebereprodukce vedeni styka dosti lizce s koncepcemi revoluce ve vede T. S. Kuhna nebo epistemologickeho i'ezu G. Bachelarda, ktei'i zdiirazi'iuji vyznam necekaneho zvratu, a tedy i diskontinuity v dejinach lidskeho poznanl. (Viz tez -tveda, -tsociologie vedy, -tsociologie vedeni.) A: discourse F: discours N: Diskurs I: discorso Lit.: Foucault, M.: Diskurs, autor, genealogie. Praha 1994; FOllcault, M.:

213

d istribuce p fij mova

diskuse

L'arcMologie du savoir. Paris 1969; Foucault. M.: L'ordre du discours. Paris 1971.

Hor dis k use viz dialektika, dialog, eristika disonance kogniti vni - (z lat. disonantia, to z dissonare = nesouzvueet; z lat. cognitio = pozm'ivani, znalost) - neshoda, inkonzistence mezi niznymi postoji a pi'esvecteenimi tehoz jedince nebo mezi jeho postojem a realnym chovanim. Pojem d.k. zavedl v r. 1957 Leon Festinger pro oznaeeni situace, v niz si jedinec uvectomuje rozpornost mezi postoji, pi'esvecteenim nebo souborem informaci, kteryrni disponuje a ktere sdili, a novyrni informacemi, jez k nemu pi'ichazeji a tykaji se teze veci. D.k. vyvolava negativni emocionalni stav, ktery jedince motivuje k tomu, aby jej odstranil nebo minimalizoval. Snaha odstranit d.k. je tim silnejsi, eim kognitivne rozpracovanejsi jsou postoje a pi'esvMeeni, ktere se dostaly do konfliktu. Redukce d.k. muze byt dusledkem zmeny jednoho z pi'esvecteeni ei postoju nebo dusledkem takove reinterpretace nove informace, ktera ma jedince utvrdit v nazoru, ze rozpor je pouze zdanlivy, protoze informace, postoje a pi'esvMeeni se vlastne tykaji odlisnych veci. Motivujici vliv d.k. se projevuje take pfi pnjmu informaci - jedinec se vyhyba informacim, ktere nejsou v souladu s informacemi dosavadnirni, nebo nove informace ignoruje a naopak si pamatuje vsechny ty informace, stare nebo nove, ktere potvrzuji puvodni pi'esvMceni a postoj. K.d. se obvykle objevuje v situacich vynuceneho soc. styku a v kontaktech s osobami podstatne odlisnych nazoru. Mechanismus redukce k.d. zmenou postoje, ziskavanim stvrzujicich informaci a minimalizaci vyznamu kognitivniho konfliktu je velmi dulefitym soc. procesem jak na urovni kaZdodennosti, tak na urovni polit. zivota, ekon. chovani atd. Festingerova hypoteza byla provei'ovana i'adou empir. vyzkumu. A: cognitive dissonance F: dissonance cognitive N: kognitive Disonanz I: dissonanza cognitiva Lit.: Festinger. L.: A Theory of Cognitive Dissonance. Evanston, Ill. 1957.

Pet dis par it a - (z lat. disparatus =nestejnomemy) - v ekonomii se tento pojem pouziva k vyjacti'eni nepomeru mezi vniti'ni a vnejsi kupni silou meny, nerovnosti v platebnich a cenovych podminkach. Pojem d. je velmi casto pouzivan v -+zemedi;}stvi jako vyraz nepomeru mezi cenami zem. a prum. produktu (tj. cenova d.) a mezi odmenami v zemMelstvi a prumyslu (mzdova d.). Soucasne se hovon 0 d. zivotnich a pracovnich podminek v zemMelstvi a na venkove, coz je ot:izka pro -+sociologii zemedeIstvi

214

a -+sociologii venkova. Analogicky se hovoi'i 0 d. mezi tezkym prumyslem a obchodem apod. A: disparity F: disparitc N: Disparitat 1: disparita Lam dis ta nce socialn i - (z lat. distantia = vzdalenost, rUznost) - v puvodnim s-gickem vyznamu mira vzajemneho porozumeni ci neporozumeni mezi dvema osobami, osobou a skupinou nebo skupinami, navzajem projevovana v podobe -+pfedsudkti (nebo jejich absence) a v dalSieh ruznych konkretnieh formach chovani. Pojem zavedli puvodne R. E. Park a E. W. Burgess v kontextu svych soc. ekologickych uvah a analYz. Rozlisovali 2 procesy Ci tendence souvisejiei s d.s.: pfibHzeni (approach) a vyhnuti se (avoidance). S.d. vznika tehdy, jestlize pi'evlactne tendence k vyhnuti se soc. kontaktu. Pojem d.s. se objevuje take ve formalni s-gii G. Simmeln a zejm. L. von Wieseho, pro nehoz byl rust d.s. podstatnym kriteriem rozliseni mezi soc. skupinarni, masou, abstraktnimi kolektivitami atd. Pojem d.s. metodol. zakotvil E. S. Bogardus, ktery navrhl skalu d.s., nekdy pi'imo oznaeovanou jako skala Bogardusova. Ta byla pozdeji nekolikrat modifikovana, ale obvykle se aplikuje pomoci 7 vyroku (od "vstoupiti do manzelskeho svazku", "pracovati na jednom pracovisti" az po "fyzicke vyhnani"). Mei'i soc. vzdalenost mezi soc. skupinami (puvodne zejm. mezi skupinami etnicky odlisnymi). Prosti'ednictvim -+sociometrie vstoupil pojem d.s. do -+socialni psychologie, kde vsak byl vyznamove dale modifikovan. D.s. je zde zkoumana pi'edevsim jako prostorovy cinitel, ktery vyzn. ovlivnuje soc. chovani (viz tez -+chovani prostorove). Edward T. Hall zkoumal problem prostorove vzdalenosti v rUznych kulturach a rozlisil4 odlisne zony soukromeho prostoru: 1. intimni distanci, v niz komunikujeme a interagujeme s lidrni nejblizsirni (18 palcu); 2. personalni distanci (od 18 palcu do 4 stop) pro komunikaci s prateli a znamymi; 3. d.s. (4-12 stop) pro relativne formalni komunikaci, ktera nepi'edpoklacta fyzicky kontakt; 4. vel'. distanci (nad 12 stop) pro odliseni mluvcilio od publika. Velmi podrobne se problemem d.s. v soc. psychol. souvislostech zabyvali napi'. Leon Festinger, Stanley Schachter, Kurt W. Back aj. V s-gii se vsak pojem d.s. pouziva take v metaforickem vyznamu, zejm. uvazuje-li se 0 vertikalni d.s., tj. 0 soc. vzdalenosti mezi vrstvarni, tridami a skupinami, ktera je zalozena na odlisnosti soc. statusu, prestize, autority, moei a bohatstvi. Metaforicky i realny vyznam pojmu se vsak v nekterych pi'ipadech navzajem pi'iblizuji. Nektei'i autofi dokonce uvafuji o tom, ze jedna z podstatnych odlisujicich charakteristik celych -+globiilnich spolecnosti spociva v tom, jaky typ a mira d.s. v nich pi'evlactaji. Take soc. instituce uvniti' glo-

balnieh spoleenosti se lisi stupnem formalizace d.s. V poslednich desetiletich pojem d.s. pi'estal byt v literature pouzivan, a to dokonce i v kontextech vyzkumu soc. stratifikace a mobility. Prave v tomto kontextu byl u nas pojem d.s. pouzit ve vyzkumu soc. stratifikace esl. spoleenosti v r. 1967 (P. Machonin a kol.). A: social distance F: distance sociale N: soziale Distanz, sozialer Abstand I: distanza sociale Lit.: Bogardus. E. S.: Introduction to Social Research. Los Angeles 1963; Hall. E. T.: The Hidden Dimension. New York 1966; Machonin. P. a kol.: Ceskoslovenska spoleenost. Bratislava 1969; Park, R. E. -Burgess. E. W: Introduction to Science of Sociology. Chicago 1924.

Pet distribuce pfijmova - v zasadeje sledovana ve dvou dimenzich, tzV. funkcni a osobni. Funkcni distribuci se rozumi rozdeleni pnjmu mezi hlavni -+vyrobni faktory, ktere pi'edstavuji pUda, prace a kapital. Zajem 0 tzv. osobni distribuci vyplynul ze zjistene inkonsistence mezi normalnim rozdelenim nekterych individ. charakteristik (vyska, vaha) a sikmym rozdelenim pi'ijmu. Podle pi'edpokladu by mely byt normalne rozlozeny i schopnosti, ktere svym multiplikativnim pusobenim vedou k vychyleni d.p. (ability theory). Stochasticke teorie uvazovaly navie i vliv nahody a stesti, ktere rovnez mohou po kratkem case vest k vychyleni distribuce, i kdyz pocMecni podminky jsou stejne. Podle teorie M. Friedmana vznikaji rozdily na zaklade individ. volby kafdeho jedince, nebot pri vstupu do zamestnani se rozhoduje mezi rizikem spojenym s budoucim vyssim pi'ijmem a jistotou spojenou s pnjmem nizsim, avsak okamzitym - vetS ina lidi voH jistotu a tim i nizsi pi'ijmy. Teprve teorie -+lidskeho kapitalu poskytla "behavioralni" zaklad pro explikaci d.p. a rychle nahradila pi'edchozi, pi'iliS jednoduche a mechanieke pi'istupy. Altemativne k tomuto nejvice rozsii'enemu pi'istupu, ktery je stejne jako pi'edchozi vyrazne "individualisticky" (opira se pouze 0 charakteristiky jednotlivcu, tj. sleduje pouze stranu nabidky), se objevily i pi'istupy "strukturalisticke" (berou v uvahu sirsi kontext zamestnani ci soc. situace, tj. uvazuji hlavne hledisko poptavky). Podle teorie lidskeho kapitalu vychazi -+produktivita prace z jednotiiveho pracovnika, ktery ji muze zvysovat na zaklade sveho vzdelani a kumulovane pracovni zkusenosti. Protoze investice do vzdelani jsou hlavni determinantou produktivity prace, vraceji se jedinci ve vyssim vydelku a spolecnosti ve vyssim produktu. Variabilita individ. pi'ijmu je tak funkci variability vzdelani, zkusenosti a miry jejich navratnosti (J. Mincer, B. R. Chiswick). Protoze pi'edpoklad dokonaleho fungovani -+trhu prace, kterym by byli zamestnavatele informovani 0 kvalite pracovnich sil, je stefi udrzitelny, a take protoze pi'ima

vazba mezi vzdelanim a produktivitou prace je tezko prokazatelna, pi'echazeji nektei'i autofi k optice nabidky a pi'edklactaji jina vysvetleni v teoriich filtru (K. J. Arrow) ci signalu (A. M. Spence). Kritikove teorie lidskeho kapitalu tvrdi, ze vzdelani neposkytuje odbome znalosti a dovednosti, nybrf je pouze prosti'edkem socializace jedince. Vzdelani tak sice pffmo nezajis(uje vyssi produktivitu prace, plni vsak zavafne informacni funkce (screening device) Ci poskytuje "credentials" pro zamestnavatele, ktei'i podle jeho urovne usuzuji na schopnosti, adaptabilitu a disciplinovanost potencialnich pracovniku. Timto zpiisobem Ize mnohem lepe vysvetiit napi'. neustaly pokles difereneniho pi'ijmoveho prinosu vzdelani pi'i zvysovani poctu absolventu. Individualistieky pi'istupuje k vykladu pi'ijmovych rozdilu i stratifikacni smer (viz -+stratifikace socialni), kde je "nabidkova" strana charakteristik jedince obohacena o promenne indikujici jeho soc. piivod a kde je take propracovana kategorie "profesniho statusu", sledovaneho jako kvant. hierarchicke umisteni na kval. homogenni vertikale. Na rozdH od teorie lidskeho kapitalu se nepi'edpoklacta jednoznacna vazba mezi vzdelanim a vydelkem, naopak je zduraznen nevycerpavajici charakter modelii. RozSii'eny strukturalisticky pnstup pi'edstavuje tzv. model konkurence pracovnich mist (job competition model), podle ktereho jsou vydelky spjaty mnohem vice s pracovnimi pozicemi nef s jedinci. K valifikaci pro tyto pozice je teprve ti'eba ziskat v praci (on-the-job training), zamestnavatel vsak oeekava od vzdelanejsich osob lepsi schopnost ucit se, coz zlepsuje jejich pozici ve "fronte zajemcii" o misto. Pi'ijem jednotlivce je tak dan dvema sadami faktoru, z niehz prvni urcuje strukturu pracovnich mist v ekonomice a druhajeho relativni pozici ve fronte. Pracovniei konkuruji nikoli 0 vysi mzdy, nybrf 0 naklady kvalifikacni pi'ipravy, pricemz uroven vzdelani informuje zamestnavatele 0 pravdepodobnych rozdilech techto nakladii (L. C. Thurow). Produktivita prace nevychazi z pracovni sHy, nybrz z pracovnich mist a pi'edevsim pak z intenzity investovani do jejich tech. vybaveni (0. E. Williamson). Je to tedy institucionalni struktura trhu prace, ktera generuje vydelkove rozdHy, pi'icemz hierarchie pozie a d.p. jsou k sobe invariantni. Neomarx. variantu strukturalistiekeho vykladu reprezentuje teorie E. O. Wrighta, ktery vysvetluje pi'ijmove rozdily predevsim tfidni pi'islusnosti. Riizne teorie d.p. jsou testovany tzv. pi'ijmovymi funkcemi, coz jsou zpravidla regresni modely 0 rUznem rozsahu zavislych promennych, pomoci kterych je izolovan eisty efekt vybrane promenne (napi'. vzdelani, pohlavi), je mei'ena mira navratnosti vzdelani (rate-of-retum analysis), jsou sledovany ruzne interakce apod. Analyzy se realizuji jednak na datech individ. (mzdy jedincu Ci pi'ijmy do215

distribuce statisticka

dokumentace obrazova

macnosti), jednak na datech za regiony, profese nebo i zeme. A: income distribution F: disparites des revenus N: Einkommensverteilung I: distribuzione del reddito Lit.: Chiswick. B. R.: Income Inequality. New York 1974; Millcer, J.: Schooling, Experience and Earnings. New York 1974; Thurow, L. c.: Generating Inequality. New York 1975; Williamsoll, O. E.: Markets and Hierarchies. New York 1975; Wright, E. 0.: Class Structure and Income Determination. New York 1975.

Vee dis tr i bu ce s ta tis ti ck a viz rozlozeni statisticke dis t rib u c ion a lis m u s viz lingvistika strukturalni distrofie socialni viz euforie socialni dite viz cyklus nvoW, detstvi, ekonomika rOOiny, matka, mladez, otec, pediatrie sochllni, pfibuzenstvi, pfibuzenstvi pokrevni, rodina, sociologie ditete, sociologie rychovy, terapie rodinna, rychova rOOinna n3hradni d i v a c i viz publikum d i v 0 sst v i - nejranejsi, dnes jiz neexistujici stadium vyvoje lid. spolecnosti. V tomto smyslu uvedl termin do antropol. literatury L. H. Morgan. Po d. nasledovala podle neho dalSi dye obdobi: -tbarbarstvi a -tcivilizace. Pro d. je charakteristicka nejprimitivnejsi soc. organizace zalozena na absolutni -tpromiskuite, jedinym definovanym pi'ibuzenskym vztahemje vztah matky a ditete, otec je neznamy. Tech.-ekon. uroven spoleenostije velmi nizka, spolecnost se orientuje na sber divoce rostoucich plodin a primitivni loy zvei'e. Morgan se domnival, ze d. zmizelo davno v praveku, a proto ho nelze etnologicky prokazat. Existence d. v podobe popsane Morganem se vsak dnes povazuje za zcela nemoznou. Lidskou spolecnost provazeji od sameho pocatku zakl. soc. instituce, -trodina, zakaz -tincestu. Teorie L. H. Morgana 0 ti'ech stadiich vyvoje lidske spolecnosti vyrazne ovlivnila peedstavy napi'. K. Marxe, F. Engelse, S. Freuda 0 ranych fazich soc. organizace lidstva. A: savagery F: etat sauvage, sauvagerie N: Wildheit I: stato selvaggio

Lit.: Auerhahll, J.: Dlouhovekostjako hromadny jev. StatistickY obzor, Praha 1935; Matiegka, J.: Filosofie somaticko-anthropologicka. Praha 1935; Musil, J.: Pfispevek k otazkam dlouhovekosti. In: Demograjick.V sbornik. Praha 1959; Rosset, E.: Proces starzenia sie Iud no sci. Warszawa 1959; Sauvy, A.: Hranice !rYani lidskeho iivota. Demograjie, 1969.

Pav do b r 0 a z I 0 viz moralka, raj a peklo, sociologie moralky, teorie socialni anticke do b rocinnost viz milosrdenstvi

Lit.: Morgall, L. H.: Ancient Society. New York 1877.

Jus d lou h 0 v e k 0 s t - nepi'esna charakteristika vetSinou vztahovana k vyskytu vetSiho poetu osob dozivajicich se vysokeho -tveku na nejakem uzemi, v urcite -tpopulaci. Byva chapana i jako dlouhodoby SOC. cil, hist. jako urcita forma vitezstvi Cloveka nad pi'irodou, jejiz maximalizaci je -tnesmrtelnost. Souvisi s delkou zivota, resp. s -tnadeji doziti a rychlosti stamuti. Pi'irozena neboli bioI. del216

ka lidskeho zivota neni jednoznacne urcena. Na zaklade analyzy -tumrtnosti a zejm. z funkci umrtnostnich tabulek je ale mozno urcit modalni neboli normalni delku zivotajako modus poetu zeroi'elych v dospelem veku. Je podobny u vsech populaci bez ohledu na uroven jejich umrtnosti a pohybuje se mezi 75 a 80 lety. Se zlepsovanim umrtnostnich pomeru se k nemu pi'iblizuje nadeje doziti neboli prumemy vek zeroi'elych. Rychlost stamuti se vztahuje k bioI. a psych. zmenam, ktere probihaji u kaideho jednotIivce, nektere uz od narozeni, nektere od veku dospelosti. Nekdy je d. vztahovana k max. deIce lidskeho zivota. Vzdy se objevovaly zpravy 0 lidech, ktei'i se dozili vysokeho stai'i. Tyto zpravy pochazeji vetSinou z oblasti, kde evidence narozeni a urnrti neexistuje nebo je velmi nedokonala. Z pravdepodobnostnich funkci urnrtnostnich tabulek vyplyva, ze dozit se veku vyssiho nei 110 let je vysoce nepravdepodobne. Ve vyspelych zemich pi'ipada na 1 mil. obyv. pi'iblizne 10 osob starsich 100 let (ale v Azerbajdzanu se uvadf 840, v Gruzii 510, v Armenii 330 osob starsich 100 let na 1 mil. obyv., cozjsou Udaje nepravdepodobne). Nejstarsi osoby, ktere zeroi'ely na uzemi byvaleho Ceskoslovenska v poslednich desetiletich, nebyly starsi nez 107 let. Podobna situace je i v ostatnich evrop. zemfch s dobrou evidenci -tpfirozene meny. Zlepsovani urnrtnostnich pomeru zatim nevede ke zvysovani max. hranice lidskeho Zivota, ale k tomu, ze se stile vice lidi doziva pi'irozene delky zivota. Max. prodlouzeni lidskeho veku je idealizovany cil, jehoz realne soc. dusledky jsou zvaiovany pouze na Urovni sci-fi. Zatim se ukazuje, ze i mime zvysovani nadeje doziti navozuje fadu soc. i ekon. problemu (viz -tdemograficke smrnub'). A: longevity F: longevite N: Langlebigkeit I: longevitit

dog m a - (z fec. dogma = mineni, vynos) - puvodne to, co je uznano jako pravda nebo pravidlo jednani. D. neni poznatek ziskany kritickym vykonem rozumu a ovei'eny, nybrf dany a pote potvrzeny soc. -tsankcemi. Ve filozofii se d. spojuje s pozicemi tzv. ctvrte plat6nske akademie (Filon z Larissy, 150-79 pi'. n. 1.). V kfesianstvi jsou d. chapany jako pravdy dane zjevenim, jako veroucne formulace zalozene na -tbibli a uznane autoritou -tcirkve;

systematicky se jimi zabyva dogmatika. Nab. i magicke -tkulty jsou postaveny na d. a na -tritualu. V pi'enesenem smyslu je d. vychodiskem -tdogmatismu. A: dogma F: dogme N: Dogma, Glaubenssatz I: dogma Hub dogma tika viz dogma dog mat ism u s - ustmuly zpusob mysleni, postojovy syndrom lpeni na uzavi'enem fiI., polit., nazorovem systemu (viz -totevrenost a uzavrenost postojova) i forma jednani ve shode s takovym zpusobem mysleni a takovymi postoji, projevujici se nejcasteji v nab. a polito sfei'e. V nabozenstvi je d. spojen s virou v -tdogmata a v jejich neporusitelnost, byva spojovan s -tortodoxii. Ve filozofii napi'. I. Kant vymezuje d. jako kazde mysleni, ktere se neopira 0 pi'edbeznou kritiku poznavacich schopnosti lidskeho rozumu. V historii filozofie je proti d. staven -tempirismus. V po lit. praxi, ale i v beznem zivote lze d. charakterizovat netoleranci, postojovym konzervatismem, strachem pi'ed novymi myslenkami, ulpivanim na dosazenem vyvojovem stupni i uctou pi'ed autoritami reprezentujicimi pi'islusnou doktrinu, uzavi'eny nazorovy system. D. miva rysy patemalismu, pi'ip. etatismu. Soucasti d. je i ospravedlnovani jakehokoliv jednani v duchu "dogmatu", resp. v jeho prospech, ajednostranny ai sluzebny vztah k jeho uplatnovani v praxi. D. je spojovan s -tkonzervatismem v psychol. i pol it. smyslu, nevylucujicim voluntarismus, subjektivismus v rozhodovani a avanturismus v polit. praxi. V marx. teorii del. hnuti se d. chape jako nekriticke a nedial. mysleni s apologetickymi rysy ve vztahu ke skutecnosti. D. jako lpeni na dilech klasiku m.-I., chapanych jako souhm hotovych, vecne platnych poucek, ktere mohou byt aplikovany na jakekoliv problemy, byl kritizovan jiz v obdobi II. intemacionaly, ale charakteristicky je pi'edevsim pro stalinske obdobi ve vyvoji SSSR i dalSich statu. Pro pozdejsi obdobi oznacovane jako obdobi stagnace bylo podle nekterych SOY. sociologu typicke propojenf dogmaticke interpretace marxismu s -ttechnokratismem a -tbyrokratismem (viz tez -tsyndrom konzervativni). V dejinach marx. myslenf byva d. staven do protikladu k -trevizionismu a obojf je kritizovano jako deviace. A: dogmatism F: dogmatisme N: Dogmatismus I: dogmatismo Urb do k t r ina r s tv i viz doktrina, oportunismus do k t r ina - (z nem. Doktrine, to z lat. doctrina, to z docere = ueit se) - puvodne ueeni nebo teorie, precizne ajednoznacne forrnulovane poucky a zasady pro jednani a orien-

tace v urCitem problemu. Nap£. tzv. Monroeova doktrfna je poselstvf am. prezidenta 1. Monroea z 2. 12. 1823, ktere odmitlo evrop. vmesovani do am. zaleiitosti a am. do evropskych a stalo se zakladem am. izolacionismu. Dnes se termin d. pouziva vetsinou v negativnim smyslu, jako odmitave hodnoceni systemu takovych poucek, teorie Ci polit. programu, ktere se pro svou staticnost az nezivotnost, spomost Ci uzavrenost, neschopnost falzifikace a adaptace na nova fakta prokazujf jako odcizene realite. V teto souvislosti se hovori 0 doktrinarstvi. Jako doktrinaf se oznacuje fanaticky stoupenec nejake teorie, bez ohledu na to, at' uz je prokazana a platna nebo ne. Fr. historik G. Guizot je otcem pejorativniho pouziti slova d. pro teoretizujidho, pedantickeho a uceneckeho politika. A: doctrine F: doctrine N: Doktrin I: dottrina Lit.: Bracher, K. D.: Zeit der Ideologien. Miinchen 1985.

Hat

dokument historicky viz analyza dokumentii, archeologie vMeni, kritika pramemi dokumentace obrazova - (z lat. documentum = nauceni, pi'iklad, doklad, svedectvi) - v s-gii i jinych spo!. vedach zpusob shromaidovani grafickych, fotografickych Ci z filmove technologie nebo z technologie elektronickeho obrazu vychazejfcich materialu (obrazovych dokumentu), ktere ilustrujf nebo dokazujf obrazovym zaznamem, tj. "dokumentujf" urcite soc. skutecnosti. D.o. zkoumane jevy bud ovefuje, potvrzuje a verifikuje, nebo je popisuje a ilustruje. Umoznuje pi'eklenout rozpor mezi abstraktnosti a obecnosti vedeckeho jazyka (s-gickych kategorii, matem. symbolu a vyjadfeni) a bezprosti'ednosti a smyslovou nazomosti zivota sameho. V fade pffpadu kombinace obrazu a slovniho doprovodu navozuje uplnejsi pochopenf obsahu soc. akd a situaci, peip. jejich profiti, zpetne evokovani. Znazomuje dynamiku, popf. proporce popisovanych soc. jevu a procesu. Ucastni se -tneverbalni komunikace, vstupuje do -tikonosfery, ktera nabyva stale vetsiho vyznamu. D.o. je soucasti moderniho jazyka vedy a ved. prace. Je zalozena pi'edevsfm na vyuziti fotografie (viz tez -tfotografie sociologicka), filmu nebo videa. Metodoi. vyznam d.o.: a) je podkladem pro -tobsahovou analyzu a tvorbu -ttypologii, b) usnadnuje praci pfi -tkategorizaci, k6dovani soc. jevu, c) navozuje pfedstavu konkretniho soc. prostfedi, zvysuje citlivost vuCi detail urn tohoto prosti'edi, d) zvefejnuje zdroje sociologovy inspirace a imaginace. A:visual documentation, photogaphic documentation F: documentation iconographique N: Bilddokumetation I: dokumentazione iconografica

217

domacnost donuceni Lit.: Collier, 1. R.: Visual Antropology - Photography as a Research Metod. New York 1967; Ligocki. A.: Czy istnieje fotografia socjologiczna? Krak6w 1987; Mateju, M. - Linhart, J.: Fotografie a sociologie. Uplatneni fotografie v sociologickem vyzkumu. Sociologicky casopis, 25, 1989, C. 2.

Lin

do mac nos t - fyzicky vymezeny, institucionalizovany, obydleny a usporiidany prostor a zaroven skupina lidi, kteni jej obyva, spolecne v nem hospodari a provadi radu spolecnych cinnosti vazanych na tento prostor. D. je bezne chapana jako rezidencni a ekon. jednotka. K jejimu vymezeni nestaci ani pouze spolecne bydleni, ani pouze spolecne hospodareni. D. neni synonymem pojmu ---.byt ani pojmu ---'rodina, i kdyz se dnes vetSinou na byt vaze a skupina lidi, ktera ji tvori, je nejcasteji rodina, bud nukleami, nebo rozsrrena - take to vsak miize byt vice rodin, clenove rodu nebo jina skupina osob, ktere se sdruzily v zajmu preziti, na ochranu svych spolecnych zajmii a pro usnadneni realizace urcitych cinnosti; casto dnes d. tvoi'i i samotny dospely jedinec. Podle T. Parsonse vznikla d. z realnych potreb staleho usporadani kazdodenniho vsedniho zivota v pribuzenskem systemu. Svym ucelem je d. protikladna prostoru vymezenemu pro spo!. ritualy, svatky a obrady, coz je prostor verejny, zatimco d. je prostorem soukromym. Hist. vznikla d. z pudu sebezachovy a potfeby mit vlastni teritorium. D. ovlivnuje prostorove chovani lidi ajejich reprodukcni chovani. Vymezeny prostor d., at je to jeskyne, chyse, chatrc, nebo rodinny domek, byt, garantuje realizaci a elementami chod skup. cinnosti, jako je priprava jidla, spanek, odpoCinek aj. V d. se casto odehravaji i pracovni aktivity, zajiStujici alespon zcasti obzivu jejich clenii, takZe d. miize byt i jednotkou vyrobni (viz tez ---.hospodarstvi rodinne, ---'ekonomika rodiny). Z hlediska s-gickeho je diilezite znat i vybavenost domacnosti, tj. skladbu predmetii a veci, ktere jsou v d. pouzivany k zajisteni jejiho chodu i k traveni ---.volneho casu jejirni pnslusniky. Uroven a charakter vybavenosti jsou dany stupnem ekon. rozvoje spolecnosti, soc. diferenciaci a zivotnim stylem. Zaroven jsou vysledkem individ., resp. skup. zpiisobu a miry prejimani ---'kulturnich vzorU z blizsiho i vzdalenejsiho soc. prostredi a vlastnich modifikaci odvijejicich se od osobnich hodnot, vkusu apod. Moznost individ. ztvameni vybaveni i chodu d. z ni vytvan autonomni "vnitrosvet", k nemuz se vaze pocit ---'soukromi a ---'domova. Celkove plati, ze nakladnejsi vybava d. zpravidla znamena i vyssi spo!. postaveni d. nebo rodiny. V hist. priirezu Ize sledovat riist narokii na vybavenost d. i jejich spojovani se soc. postavenim a soc. prestizl. Vzhledem k tomu, ze Ize najit poziistatky predmetii, ktere tvofily soucast fyzickeho prostredi lidi, je mozne provest hist. rekonstrukci vybavenosti d •. Z ni se pak vetsi-

nou proviidi rekonstrukce rodinnych i dalSich spo!. vztahu. Ale i pri zkoumani postaveni a zivota soucasne rodiny se vetSinou postupuje od zkoumani d. Z jeji velikosti, soc. slozeni, vybavenosti, prijmii atd. se usuzuje na charakter rodiny. Vybavenost d. je i diilezitym indikatorem soc. mobility. Dnes je casto ukazkou tzv. demonstrativni spotreby. Hlavnim soc. poslanim d. stale je poskytovat ochranu nedospelym, starym a nemocnym cleniim domestikovane skupiny, vyrovnavat soc. handicapy nesobestacnych, prip. spo!. znevyhodnenych osob. Pocty a struktura d. se zjistuji pri ---'sCitanich Iidu, ---'mikrocensech a riiznych dilcich priizkumech. V ces. zemich se jiz tradicne statist. zkouma tzv. bytova domacnost (BD), coz je soubor osob trvale bydJicich v byte. Je to jednotka, poole niz se zjistuje uroven bydleni a vybaveni. Pozdeji zavedena "hospodarici domacnost" (HD), definovana jako soubor osob, kten5 bydli trvale v jednom byte a spolecne hradi naklady na bydleni, vybavenost, stravu aj., je zjistovana deklaratome; sleduje se podle ni zivotni uroven. Od scHani v r. 1961 se pri studiu poctu a slozeni d. vychazi z tzv. censove domacnosti (CD) jako nejmensi kolektivity osob spojenych spolecnym bydlenim, hospodarenim a prfbuzenskymi vztahy. CD se cleni na d. uplne rodinne, neuplne rodinne, viceclenne nerodinne a d. jednotlivcii. Do rodinnych d. pati'f krome manzelii a deti nebo jednoho rodice s ditetem (detmi) take daISi jednotlive osoby, ktere s nirni bydli a spolecne hospodai'f, nikoli vsak pOOnajemnici. Bytove d. se skliidaji z jedne nebo vice hospodaricich d., ty zase z jedne nebo vice censovych d.. Ve vetSine pripadii jsou vsechny tri druhy d. totozne (BD = HD = CD), zbyle osoby v byte se zarazuji podle zapisu o hospodareni (podle dat scHani lidu z r. 1991 bylo 84 % CD totoznych s BD a 97 % totoznych s HD). Censove d. casteji samostatne hospodai'i nei samostatne bydli. Vetsinu censovych d. tvori d. rodinneho typu (napr. v ces. zemich v r. 1991 bylo uplnych rodin 62 %, neuplnych 11 % ad. jednotlivcii temer 27 %). A: household F: menage N: Haushalt I: menage, nucleo domestico Lit.: Dasgupta, P.: Poverty. Resources and Fertility - The Household as a Productive Partnership. London 1992; Marschal, C. - Arber, S. eds.: Families and Households - Division and Change. London 1992.

Fis, Kuc

domacnost by to va viz mikrocensus do m k a r - drive uzivane pojmenovani obyvatele ---'vesnice, ktery vlastnil pouze obydli, prip. nepatmou vymeru poli nebo zahradku. Vyznam pojmu d. se ponekud menil s dobou a mistem a ruzni autori jej vykladaji riizne. Nekdy byli za d. povaZovani i vlastnici drobnych hospodafstvi

o vymere do 3 az 4 ha. Pojem se znacne prekryva s oznacenim ---'chalupnik nebo baracnik (termin z pozdejsi doby). V nekterych oblastech se vyskytovalo pojmenovani "dvoraci" (viz nazev vsi "Pohlesti Dvoi'aci"), ti ale pracovali na statcich ("dvorech"), zatimco d. ne. Za feudalismu byli d. a chalupnici povinni vykonavat tzv. rucni robotu na rozdil od ---'sedlaku, kteri muse Ii robotovat s potahem. Koncem 18. a pocatkem 19. st., kdy doslo k nebyvalemu vzestupu poctu drobnych ---'usedlosti, se d. a chalupnici stali velmi pocetnou skupinou vesnicke komunity. Nektere velkostatky v te dobe zaviidely instituci depumtnictvi, kterou si zajiStovaly dostatek pracovnich sil a ktera spocivala v tom, ze bezzemkiim byly pronajimany male vymery pUdy a casto pro ne stavely i domky. Tito bezzemci se nazyvali dominikalnimi d., a byla-li jim dana k osidleni i pUda obecni nebo rustikalni, nazyvali se d. obecnirni Ci rustikalnimi. I kdyz rozvoj vyroby po zruseni ---'poddanstvi v r. 1848 vyzadoval spiSe zvetsovani vymery zemedelskych hospodarstvi, dochazelo v praxi (za pOOpory nove pnivni soustavy z 1. 1868-1869, ktera umoznov ala volnou deIitelnost piidy) k procesu tfiSteni piidy a ke zvysovani poctu zemedelske chudiny, k niz byli d. pocirani. Na rozdil od zamoznejsich sedlakii nemeIi d. dostatek prostredkii k zavadeni mechanizace a modernich metod hospodareni. Jejich nizka zivotni u£Oven byla jednim z hlavnich soc. problemu ces. vesnice na sklonku feudalismu i pozdeji. D. casto dojizdeli do mest za praci jako tzv. kovorolnici (viz ---'kovozemedelec) ajejich deti uz opoustely venkov natrvalo. Pojem d. ztratil vyznam po ---'kolektivizaci zemedelstvi. A: cott(i)er, cottager F: proprietaire d'une petite maison familiale et d'un minimum de terre N: Hausler Lit.: JanouSek, E.: Historicky vyvoj produktivity prace v zemedelstvi v obdob! pobelohorskem. Praha 1967; Krofla, K.: Dejiny selskeho stavu. Praha 1949; viz tez ->sociologie venkova.

Man

domov - vice mene uceleny obraz okruhu blizkych, znamych lidi svazanych s hmotnym p£Ostfedim, ve kterem clovek delSf dobu pobyval (s by tern, domem, krajinou), naplneny pocitem sounalefitosti, zazemi, bezpeci. D. je vyjiidrenim emocionalniho vztahu cloveka k jeho nejblizsiInu svetu, osvojenim tohoto sveta, jeho humanizaci, intirnizaci. Dimenze d. i velikost okruhu, ktery zahmuje, jsou silne subjektivni, stejne jako samotna potfeba d., touha po d., stesk po d. apod. Potreba d. byva hist. spojovana se zduraznenim lidske individuality, jejim vymanenim z kolektivistickeho, totalitniho stfedovekeho sveta (vizl. Locke, T. Hobbes). Nektefi autori (F. Faust, M. Heidegger, O. F. Bollnow) charakterizuji d. jako kategorii "ukrytelnosti", symbol posledniho utociste osamoceneho, odcize-

neho cloveka. D. je ovsem i pravni termin. Z hlediska pravni filozofie se kolem d. vyskytuji tfi okruhy problemu: domovske pravo, popreni pravni zavaznosti dohod 0 transferu a vlastni teorie prava na domov, vcetne snah konstruovat je jako institut mezinar. prava a spojit jej s pnivern na sebeurceni. Z hlediska s-gie lze urcit ti'i sfery, v nichz se d. rozviji: biologickou, jazykove uvedomovaci a regionalni (w. Brepohl). Pojem d. provazi cloveka od detstvi. Nejdfive se vyviji v ---'rodine: clovek je do d. zrozen, prostfednictvim rodiny prejima jazyk a hodnoty spoluvytvarejici pocit d. Pak do formovani d. vstupuje ---'skola, ktera okruh d. potvrzuje a zcasti rozSifuje, miize ale vyvolat prvni konflikt s tradicerni a hOOnotami rOOinneho d. Pocit piivOOniho d., vazaneho na rodinu, resp. rodny dum, jeho okoli, rOOnou ---'obec, okolni ---.krajinu si vetsinou clovek zachova cely zivot, i kdyf si v dospelosti obvykle vytvari novy vlastni d. Ten se formuje pod ruznymi soc. vlivy tradie, zvyklosti, ziskaneho postaveni, soc. interakci. Uplatiiuje se pfitom napodoba, prejimani vzorii, ale i snaha zvyraznit vlastni individualitu. Jako bezprostfedni d. je vetsinou vnimana ---.domacnost, v nif clovek zije, okruh jejich clenii, jeji ---'zivotni styI, vnitfni vztahy, atmosfera. K tomu pfistupuji vazby na ufsi a sirsi ---'sousedstvi, vesnici ci mestskou ctvrt, mesto, kraj, zemi. D. lze chapat velice siroce, casto je spojovan s pojmem vIast (viz ---'patriotismus). Silna vazba na d. se uz ale dnes uVaZuje spiSe v hist. a liter. souvislostech. Zivot v soucasne spolecnosti je spojen se zmensujici se vazanosti na jedno misto. ---.Migraci ziskava clovek behem fivota vice d. a vnima tedy tento pojem mene osudove. Nad citovym vztahem k lokaine vazanemu d. pfevaZuji jine soc. a casto hlavne ekon. motivy (pfi volbe mista pobytu, rozhodovani 0 tom, kde bude clovek fH). Podle W. Moebuse je d. transportabilni, neni fixovan, stabilni. Nemeni se ovsem pouze vyznam mista, ale i spo!. okoli, do nehoz clovekjako do sveho d. vstupuje ajehof interakce vytvan pocit d. Pomerne vysoka mira prostorove mobility uvolnuje sousedske vztahy, ktere hraji stale mensi ulohu v zivote cloveka i ve vnimani d. Perimetr d. se zuzuje na byt, rodinne pfislusniky, maly okruh nejblizsich znamych. A: home F: foyer, chez soi, son propre pays N: Heimat I: casa, patria

w.:

Lit.: Bol/now, O. F.: Neue Geborgenheit. Stuttgart 1955; Brepohl, Heimat und Heimatgesinnung als sociologische Begriffe und Wirklichkeiten. In: Das Recht auf die Heimat. Vortrage. Thesen. Kritik. Miinchen 1965; Zygulski, K.: The German Conception of Fatherland and Social Reality. Polish Western Affairs, 1960, c. 1, 2.

Mas don u c e n i - kategorie popisujici okolnosti ---'jednani, ktere nebylo realizovano podle vlastnich preferenci jed-

218 219

dopolavoro

najiciho. V nejsirsim vyznamu je d. opakem dobrovolnosti, znamena podfizeni se cizi vuli, ale tez napf. sile neosobnich -tnorem a pravidel, s nimiz se jednajici zcela neidentifikuje. Pojem d. implikuje existenci odporu ci alespoi'i vnitI'niho nesouhlasu. V uzsim smyslu byva d. ztotozi'iovano s -tmisilim, ktere je ve skutecnosti pouze krajnim projevem d. Skrytejsi formy d. mohou mit podobu podrobeni se obecne UZllavane -tautorite, v podminkach moderni spolecnosti napf. veL autorite. Mezni formu d. pfedstavuje manipulace, tedy d. skryte natolik, ze nevyvolava nesouhlas tech, ktefi se mu podI'izujL Manipulace je proto povazovana na nejucinnejsi formu d. a spolu s tlakem vef. mineni je siroce pouzivana napf. v polit. propagande a v obchodnich reklamach. V obou pnpadech d. operuje s udajne skutecnymi zajmy tech, na nez pusobi a jejichz preference jsou modelovany. Skryte formy d. realizovane na vysoke profesionalni urovni problematizuji moznost skutecne svobodne volby, na coz upozori'iuji zejm. kritici -tmasove spolecnosti. Jinou uCinnou formou natlakuje "hrozba donucenim". Na tomto principu spociva napf. statni moc. Hrozba d. je zpfitonulovana existenci ozbrojenych organu statni moci. Smyslem politiky je minimalizovat otevI'ene nasili a d. a zaroven ovladnout organizaci, ktera hrozbou d. legalne disponuje. Klasicka analyza mznych forem symbolickeho d. je obsazena v teorii legitimace M. Webera. Ulohu inteligence pfi provozoyam symbolickeho nasili zkouma nejnoveji P. F. Bourdieu. FunkcionaIni s-gie naproti tomu ve sve teorii donuceni zduraznuje blahodamost normativnich donucovacich tlaku jak pro integritu spolecnosti, tak vzhledem k normalite individuL A: coercion, compulsion F: contrainte, coercition N: Zwang I: coercizione, costrizione Kel do pol a v 0 r 0 - (z it. dopo =po, lavoro =prace, tj. "po praci") - fasisticka organizace zajisiujici vyuzivani -tvolneho casu nejsirSim vrstvam obyv. Je to soucast fasisticke soc. politiky plnici pI'evazne pacifikacni, naborove a indoktrinacni funkce. Organizace Opera nazionale Dopolavom byla zalozena v r. 1923. Poskytovala svym clenum ruzne vyhody, zejm. slevy na draze pfi zakoupeni vstupenek do divadla, na koncerty a sportovni utkanL Podporovala tez -tzajmovou cinnost, zvl. zahrMkaI'eni, sport, turistiku a ochotnicke divadlo. Clenstvi bylo pnstupne vsem s vyjimkou polit. podezI'elych. Organizace podlehala pfimo generaInimu tajernnikovi fasisticke strany, v provinciich pak provincnim vUdcum. Byla organizovana jak pod Ie uzemniho, tak podle oboroveho principu. Podle vzoru d. byla zalozena tez nacisticka organizace Kraft durch Freude. Fa220

dotace

sisticka politika podpory volneho casu byla v mezivaleenem obdobi siroce komentovana z ruznych pozic (u nas ji napL ocei'ioval mj. E. ChalupnY). Soucasna s-gie volneho casu nevenuje d. jiz velkou pozomost, je studovano vetsinou v ramci s-gie -tfasismu. D. vychazelo z ideologie -tkorporatismu a bylo nastrojem -tsocialni demagogie a manipulace s nejsirsimi vrstvami. A: dopolavoro F: dopolavoro, "apre Ie travail" N: dopolavoro, Opera Nazionale Dopolavoro I: dopolavoro Lit.: viz -+faSismus.

Lin

do p r a v a viz sociologie dopravy do s pel 0 s t - etapa -tzivotniho cyklu, mezi -tmladim a -tstarim. Je nejdelSi, s-gicky ji vsak nelze pl'esne vymezit, neboi z mIMi vystupuje pozvolna a z hlediska jednotlivych stranek zralosti cloveka (bioI., psych., soc.) nerovnomerne. Totez platf 0 pfechodu mezi d. a starim. Z pravniho hlediska se v CR za dospele povaZuji Iide, ktel'i dosahli 18 let veku, neboi tim nabyJi pravni subjektivitu. Rovnez demografove (V. Srb, M. Kucera, L RuzicKa) uvazuji 0 dospelem obyv. od 18 let vyse a hranici mezi d. a starim stanovuji na 60 let, kdy podle dosud platne pravni upravy zacina u muzu duchodovy vek. Vychozim znakern d. bylo vzdy dokonceni bioI. stavby organismu a dosaZeni plnych zivotnich sil a schopnosti. D. clovekaje vsak pl'edevsim vymezovana sociokult. znaky a tudiz se urceni jejich hranic Jisi hist. i teritorialne, nehlede k tomu, ze i bioI. zralost se posouva, mj. v dusledku kult. (civilizacnich) zmen. V archaickych spolecnostech, kde neexistovala etapa mladi a do d. pfechazeli mladijedinci pnmo z detstvi, byla hranice d. kolem 12 let veku. Od antiky az do novoveku bylo nutne pro uznani d. dovrSeni 21 let veku jedince. V Rime byl mlady clovek pfijat do vel'. zivota ve 21 letech, ale skutecne plnopravnym obcanem se stal aZ v 25 letech, kdy obdrzel "veniam aetatis". Take ve stfedoveku byl vek 21 let jistou hranici - rytil' byval v tomto veku pasovan a l'emeslnik ci obchodnik se obvykle podroboval mistrovske zkouSce a byl pfijat do cechu (V. Prlhoda). V 19. a 20. st. se vek, kdy je clovek pokladan za dospeleho, ponekud snizil, pfedevsim v dusledku pl'iznani volebniho prava a dalsich pray mladym lidem. V moderni spolecnosti jsou pfechody mezi mladim a d. i mezi stafim a d. znacne mlhave. Za dospeleho byva povazovan clovek, ktery je schopen bioI. a sociokult. reprodukce, vytvaI'i hodnoty, ktere umoziiuji zivot jemu samotnemu i osobam, ktere jsou na nem zavisle. D. je casto spojovana s relativni ustalenosti psychofyzickou i soc. Pro d. je pI'iznacna vyrovnanost opirajici se 0 kompaktnejsi a konzistentnejsi system Zivotnich hodnot a cilu, 0 zazite

role a kontinualni pozice. Zivotni zkusenosti vedou do- nosti. Praha 1971; Mom.y, I.: Modemi rodina. Bmo 1990; Parsons, T.: Amespeleho cloveka k vetSi uvazlivosti, obezI'etnosti, k vetSi rican Sociology. New York 1968; PNhoda, V.: Ontogeneze lidske psychikyo Praha 1967. odpovednosti pfi rozhodovani, mohou ale take vest k saKab molibosti, nazorove stagnaci a ke stereotypnimu a kondo s p i van i viz cyklus zivotni, osm veku cloveka, zrazervativnimu jednanL I. S. Kon pfipomina, ze d. vystupuni socialni je jako jista urcitost pouze v porovnani s "beztvarosti mladistveho neklidu". V pods tate je vsak i d. vzdy nedo- dot ace - (z lat. dotatio, od dotare = opatfit darem, vekoncenym a nehotovym procesem, ktery muze byt stejne nem) - vetsinou se tak nazyva platba vlady firme nebo dynamicky, hledajici a rozporuplny jako mladi. domacnosti, ktera poskytuje, resp. spotfebovava urcitou Nektefi sociologove, napf. T. Parsons as. N. Eisen- komoditu. D. jsou druhem statniho zasahu do trZniho mestadt, chapali d. ponekud staticky jako vysledek procesu chanismu. Tyto zasahy slouzi ke zpomaleni nebo k vyI'azeni uceni se soc. roHm, jejichz syzetem jsou hodnoty a normy trzniho procesu, jestlize se z po lit. hlediska zda, ze tento odpovidajici soc. pozici a kult. milieu. R. F. Inglehart, proces vede k soc. krizi. CHern je zeslabit vliv zmenene R. G. Dahrendorf, M. Brake a v ces. zemich napf. J. Alan preference nebo tech. pokroku na zamestnanost v urCitych a L MoZnY naznacuji, ze snaha dospivajicich byt v opozi- odvetvich, regionech, pfedevsim ve velkych podnicfch. ci a chovat se jinak nez dospeH neni pouze necim dopro- Vlada napf. poskytuje d. na potraviny domacnostem s nizvodnym, co konci spolecne s mlMim, ale pl'evazne se jed- kymi duchody, caste jsou i d. firmam produkujfcim zena 0 hied ani nove podoby d. v kontextu vyvojovych zmen medelskou produkci. D. snizuji -tcenu statku a sluzeb pro moderni spolecnosti. Pro d. je charakteristicke, ze je "pro- spotfebitele, a tim se zvysuje poptavka. V pnpade exportduktivnim obdobim". Clovek v d. produkuje hodnoty po- nich d. dochazi naopak ke zvysovani cen na domacim trhu. tI'ebne k zivotu a reprodukuje i sam sebe v podobe svych Bezne je poskytovani d. prostfednictvim dai'ioveho systepotomku. Osou zivota dospelych jedincu se stavaji -+pra- mu. D. firmam jsou pruvodnim jevem vysoce rozvinutych ce a -trodina. I kdyz d. nelze pl'esne ohranicit, jedna se trznich ekonomik i pfesto, ze je znam negativni dopad na o obdobi pfiblizne ctyficeti let. Nektefi autol'i (E. H. Erik- soutezivost a funkcnost trZniho mechanismu. Pncinou je son, V. PrIhoda aj.) i s ohledem na bioI. procesy rozlisuji rostouci interakce mezi ekon. zajmy velkych firem nebo tfi stupne d.: 1. ranou d. (pfiblizne do 30 let veku), kdy se vyzn. odvetvi hospodafstvi s instancemi statu. D. podnijeste tvofive diferencuji telesne tkane, psych. schopnosti kum vznikaji, jestlize nejsou naklady v urcitych odvetvfch a soc. vazby (V. PNhoda nazyva toto obdobi anaplastic- kryty vynosy (napf. v zemedelstvi nebo v ocelal'skem pmkym); 2. obdobi po 30. roce zivota (obdobi kataplasticke), myslu v Evropskem spolecenstvt) a tato odvetvi jsou dokdy nastupuji a postupne sili procesy involucniho charak- statecne polit. organizovana tak, aby mohla vytvol'it natern, i kdyz zde jeste dominuje dusevni i fyzicka vyrovna- tlakovou skupinu (-todbory, pmmyslove -+lobby apod.). nost vykonnosti; 3. obdobi po 45. roce veku, kdy zacinaji Stat pomocf d. poskytuje temto hosp. subjektum vyhody byt patrne dusledky kataplastickych procesu, vykon zpra- a chrani je pfed -tkonkurenci. Pro dotovane podniky nevidla ochabuje a v souvislosti s hormonalnimi a jinymi fy- existuje dostatecny popud k racionalizaci a k odstraneni ziologickymi zmenami (klimakterium) se casto vyrazne neefektivnich kapacit. Tento intervencionismus musi byt meni vzhled a chovani jedince. Na hranicich d. a stan (po zpravidla zaplacen z dani obyv. Skutecnou pficinou d. je 60. roce zivota) se prohlubuji involucni procesy do te mi- snaha pusobit proti relativnimu zhorseni pnjmu v urCitem ry, ze si zpravidla vyzaduji zmenu zivotniho stylu (ukon- odvetvL Tento duvod nelze zpravidla otevI'ene pfiznat, ceni pravidelne ekon. aktivity). I kdyz d. je nejobsahlejsi a proto se argumentuje zajistenim pracovnfch mist, stratea velmi promenlivou zivotni etapou, v porovnani s mla- gickych odvetvi (napf. v oblasti energetiky) nebo vseobecdim i starim je ji venovana pomerne mala pozornost. Je to ne podporou domaci produkce proti zahranicni konkurenci. patrne dana i metodologicky, neboi sledovani zivotnich NakJady na d. maji zpravidla tendenci stoupat, coz postupne drah v d. je narocne a vyzaduje rozpracovani biografic- vede, diky enormnimu zatizeni statnfch rozpocru, ke snaze kych metod, ktere jsou zejm. v ces. s-gii dosud vyuzivany odstranit je nebo aspoi'i omezit. Prosadit politiku snizeni jen sporadicky (viz 1. Alan). d. je vsak vetSinou velmi obtizne, zvl. jestlize by tim byly A: adulthood, maturity F: maturite, age mur N: Reife, dotceny zajmy velkeho poetu volicu nebo vyzn. spol. skupin. Pubertat I: maturita A: subsidy F: dotation, subvention, credits N: Dotation I: dotazione Lit.: Alan, J.: Etapy zivota oeima sociologa. Praha 1989; Berger, P. L. Luckmalln, T.: The Social Construction of Reality. London 1967; Erikson, E. H.: Childhood and Society. New York 1950; Kon, I. S.: Sociologie osob·

Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kem 221

dotazovani pocitacove

dotaznik

dotaznik viz dotazovani, nastroj vyzkumny, setreni dotaznikove dotaznik Eysencku v viz dotaznik psychologicky, testy osobnosti dot a z n i k PAR I viz otec dotazn ik ps y ch 0 10 gic ky - vyzk. technika zalozena na popisu sebe sarna, na tom, jak se clovek vidi v zrcadle otazek. Nejcasteji se pomoci d.p. zjist'uji rysy -*osobnosti pomoci postoju, nazoro, zajmu, subjektivni hodnotove orientace Cloveka; zkoumaji se tedy vedome postoje a struktura osobnosti, na rozdH od -*projektivnich testu, ktere sonduji nevedome procesy. Zkuseny interpret ovsem i z d.p. vycte hlubSi nebo utajovane sklony osobnosti. CHern d.p. je sledovat jednu nebo vice komponent osobnosti, pficemz kazdy rys osobnosti je charakterizovan urcitym poctem otazek (vetSinou 10-20), na ktere sledovana osoba odpovida altemativni volbou (ano - ne). Neexistuji ani dobre, ani spatne odpovedi. Otazky podobnych charakteristik jsou zpfehazeny a jejich hlubsi vyznam byva disimulovan jejich znenim. Obsahova korespondence otazky se sledovanym rysem osobnosti byva odkryvana metodou -*faktorove analyzy. Aby se zabranilo vedomemu klamani, byvaji ve struktufe dotazniku zabudovana i takova tvrzeni, ktera odhaluji sklon respondenta k zamemym falzifikacim a zjist'uje se tzv. Izi-sk6re. Mezi nejpouzivanejsi d.p. patfi Eysenckuv dotaznik (EOD), sledujici skalu neuroticismu a skalu extraverze-introverze, dotaznik R. B. Cattelluv (16 PF), sledujici 16 dimenzi osobnosti, aj. (viz tez -*testy psychologicke). D.p. je na rozdil od dotazniku pouzivanych vetsinou v s-gickem -*dotaznikovem setreni pfi zkoumani postoju vysoce standardizovanym vyzk. nastrojem. D.p. se aplikuje v nekterych specif. s-gickych vyzkumech jako dopliiujici nebo validizacni technika. A: psychological questionnaire F: questionnaire psychologique N: psychologischer Fragebogen I: questionario psicologico Cer dotaznik zvuko vy - tez fonotest - spec. pomucka verbalniho dotazovani, resp. -*interview, ktera se pouziva pfi zkoumani hudebnich zajmu, orientaci, preferenci, potfeb a vztahU. Specifikum d.z. spociva v tom, ze adekvatne zvolena kratka (zpravidla minutova) auditivni (pfip. i vizualni) ukazka dopliiuje a konkretizuje dotazy tak, aby si respondent mohl snaze ucinit pfedstavu 0 hudebni realite, na kterou je dotazovan a k niz se rna vyjadfit. Zasadni metodol. problemy d.z. tkvi prave ve vhodnem vyberu ukazky a v jejich indikacnich schopnostech: 1. mela by reprezentovat hlavni charakteristicke prvky urciteho hu222

debniho smeru, stylu a zamu, pfip. konkretni tvorby ci interpretacniho projevu; 2. tyto indikacni schopnosti by mely byt v max. koncentrovane podobe obsazeny prave v kratkem zvolenem useku nahravky. Oba pozadavky s ohledem na mnohost a tvurci promenlivost hudebni tvorby i interpretace jsou znacne narocne a diskutabilnL D.z. se zatim pouziva pfedevsim v pedagogickem vyzkumu hudebnich orientaci a znalosti zaku ve skolach, lze jej vsak povaZovat i za dopliiujici techniku empir. vyzkumu v ramci -*sociologie hudby. A: sound-recording questionnaire F: questionnaire sonore, phonique N: Audio_Fragebogen I: questionario audio-registrato Lit.: Holas. M. - Vdiiovd H. - Duzbaba. 0.: Metody a techniky vyzkumu v hudebni vychove. Praha 1987; Prikryl. V.: Zvukovy dotaznik. In: Hudebnf sociologie a hudebni vychova. Praha 1982; Shuler. R. - Gabrie. c.: Psychology of Musical Hability. London 1981.

For dot a z 0 van i-v s-gii zakl. a nejcastejsi zpusob sberu in formaci. Pouziva se i v psychologii, v kult. a soc. antropologii, v pedagogice, managementu, marketingu, prognostice, demografii, poradenstvL Pro s-gii je to zejm. zaklad techniky -*interview a -*dotaznikoveho setreni, pfip. -*ankety. Toto vyuziti rna pomerne dlouhou historii - pokusy 0 d., spojene s aplikaci matem.-statist. metod, se objevily jiz koncem 18. st. v Anglii, v USA bylo prvni d. uspofiidano zacatkem 19. st., v dalSich evrop. zemich v polo vine 19. st. D. spociva v kladeni otazek pi'edepsanym zpusobem vybranym osobam, tzv. -*respondentUm. Otazky odpovidaji zameru vyzk. akce a metodol. pravidlum formulace a jsou uspofiidany do pfehledneho a pokud mozno pfirozeneho celku. V zasade rna d. dodrZovat pravidla: 1. logicka; 2. soc. psychologicka (platici pro neproblemovou -*komunikaci); 3. metodicka (tykajici se konkretniho tech. zpusobu aplikace d.); 4. semanticko-pragmaticka (vymezujici a konkretizujici obsah a funkci otazek); 5. lingvisticka, resp. sociolingvisticka (tykajici se spomych formulaci a formulaci vhodnych pro dotazovanou skupinu populace). Pro techniky d. byly vyvinuty rozne druhy otazek, napf. -*ornzky otevrene, -*ornzky uzavrene, -*ornzky polootevrene, otazky dichotomicke, altemativni, identifikacni, -*ornzky projektivni atd. Soucasti d. mohou byt i slozitejsim zpusobem uspofiidane otazky, napf. skaly, -*psychologicke testy, baterie polozek. Spravnost formulace dotazu Ize ovei'ovat v dopliiujicich metodo!. setfenich, resp. v -*predvyzkumech a -*pilotazich prostfednictvim metodickych dotazu, ktere sleduji, zda otazka zjist'uje skutecne dany jev (coz je typicka ornzka obsahove -*validizace), co vse indikuje odpoved, zdaje respondent schopen

ci ochoten na otazku odpovedet, zda je otazka jednoznacna, zdaje vhodna z hlediska soc. komunikace, neklade extremni pozadavky na pamet dotazovaneho, je srozumitelna vsem dotazovanym, neni sugestivni, pfilis abstraktni, zda pocet altemativ odpovedi (u uzavfene otazky) je vycerpavajici apod. Uspofadanijednotlivych otazek do struktury -*vyzkumneho nastroje je pak mozno ovefit prostfednictvim metodickych dotazu, sledujicich, zda jsou zahmuty vsechny potfebne otazky a naopak zda nejsou zafazeny otiizky nadbytecne, zda jsou otazky logicky uspofadany a zaroveii vhodne uspoi'iidany z hlediska prubehu d. a s pfihlednutim k jeho tech. realizaci, zda existuje moznost -*hal6 efektu, zda uvodni cast a vstupni otiizky jsou formulovany tak, aby vzbuzovaly zajem a ochotu dotazovaneho odpovidat, zda jsou pfipraveny dostatecne a jasne instrukce k odpovidani na dotazy, zda struktura otazek respektuje procesy narlistiini unavy, ubyvani pozomosti, uceni se apod. Pro ovefovani spnivnosti polozenych otazek mohou slouzit empir. indikatory odvozene z nespnlvnych odpovedi. Jde zejm. 0 tyto vlastnosti odpovedi: nelogicnost, mezerovitost a zkratkovitost, sablonovitost, heslovitost. Dale jde 0 nizkou variabilitu odpovedi spojenou s vyraznymi mody a polarizaci odpovedi, 0 vysoke procento odpovedi "nevim", vysoky podil odmitnuti odpovedi na danou otiizku, velke mnozstvi komentaru k otazce apod. Nastroji d. jsou zpravidla dotazniky nebo -*zaznamove archy. Formulare musi byt pfizpusobeny tomu, komu jsou urceny, tzn. bud respondentovi (u dotaznikoveho setfeni a pisemne ankety), nebo -*tazateli (pfi interview). V zasade obsahuji pi'esne nebo pfiblizne formulace vhodne sei'azenych otazek, pi'edznamenane alternativnosti odpovedi nebo vyznacena mista pro odpovedi, vetsinou kolonky pro ciselne -*k6dovani, doplnujici instrukce, orientacni graficke znacky (sipky apod.), pfip. misto pro poznamky. Zejm. formulare, ktere dostavaji pi'imo respondenti, maji byt opatreny uvodnim vysvetlenim ucelu vyzk. akce, celkoveho zpusobu vypliiovani, vyzvou k serioznimu pi'istupu a pi'ip. zarukou anonymity. K zakl. formularum byvaji pfipojeny pomocne karty se slozitejsimi opakujicimi se kategoriemi odpovedi, pi'ip. samostatne pokyny. Pfilohou formularu mohou byt take seznamy nazornych pi'ikladu, -*obrazova dokumentace, pi'ip. hudebni ukazky (u tzv. -*zvukoveho dotazniku). Formulafe pro d. museji byt pfehledne, zajist'ovat rychlou orientaci. Nemely by byt pi'ilis obsazne, coz odpovida pozadavku na unosne dlouhy proces d. (krome spec. seti'eni se uvadi jako max. hranice 1 hodina). Na d. se lze divat take jako na zvl. druh -*komunikace a -*socialni interakce. Tyto aspekty vstupuji do zmineneho posuzovani formulaci dotazu a jejich skladby.

Vzhledem k jejich pusobeni je nutno brat v uvahu i'adu psychol. i situacnich faktoru pi'i konkretnim projektovani dotazovaci techniky i ph vyhodnocovani jejich vysledku, napi'. vlastnosti komunikujicich, resp. ucastniku specif. kratkodobe ucelove interakce, tj. tazatele a (nebo) vyzkumnika (pokud vyzkumnik vstupuje do interakce s respondentem zprosti'edkovane pfes tazatele, je tfeba uvazovat i komunikaci mezi nim a tazatelem), pi'edpoklady jejich ovlivneni (viz zmineny hal6 efekt a tzv. -*efekt tazatele), u nekterych druhu rozhovoru i vlivy soc. okoH, vzdy vsak vliv spol. situace v dobe vyzkumu apod. Sledovani vsech techto vlivu je rovnez soucasti validizacnich metod. Specif. techniky d., jako je -*ohniskove interview, -*projekcni testy apod., jsou v techto ohledech zvl. naroene. A: interviewing, questioning F: interrogation, questionnement N: Befragung I: intervista Lit.: Grusin, B. A.: Vel'ejne mineni a jeho VYzkum. Praha 1972; Noelovd, E.: Vyzkum verejneho mineni. Praha 1967; Payne. A.: The Art of Asking Question; viz tel. --+metody sociologicke, --+techniky sberu informaci.

Dvo

dotazovani pocitacove - soubor technik, ktere vyuzivaji pocitac k -*dotazovani v ramci -*terenniho setreni a pro bezprosti'edne nasledujici operace s daty. Zahrnuji pofizovani dat s vyuzitim pocitace (CADI), telefonni pocitacove dotazovani (CATI), osobni pocitacove dotazovani (CAPI) a pocitacove dotazovani elektronickou postou (CAMI). CADI (Computer Assisted Data Input) je prenosem udaju od jejich zdroje do uspofadane podoby v pameti pocitace. Tento zpusob pofizovani dat nahrazuje sloziry a znacne chybarni zatiZeny postup klasickeho pofizoviini dat spojeneho s jejich -*k6dovanim, derovanim, pi'ezkousenim a ciStenim. Snahou je jednak usetfit adrninistrativni praci, jednak zkratit retez promen, jimiz data prochazeji, a tim snizit mnozstvi chyb, ktere dlouhy fetez operaci do dat vnasi. Hlavni zjednoduseni spociva v pfimem vstupu dat klavesnici do pocitace nebo terminalu. Tento vstup je doplnen volitelne naprogramovanou kontrolou pfipustnych k6du pro jednotlive -*znaky a jejich skupiny (baterie znaku). Vstup dat pomoci ctecich zafizeni puvodne vyzadoval opticke snimani zaznamu na spec. stitcich. Tuzkou bylo zacerneno okenko symbolizujici ciselny k6d nebo skupina okenek symbolizujici pismeno. Narocnejsi snimani napsanych cislic nebo pismen vyzadovalo jejich vyplneni cemou tuzkou pfedepsanym typem pisma do spec. cteciho formulare. Pro vetSi chybovost se od techto zafizeni upustilo. Nejnovejsi, a jiste ne posledni, zpusob cteni vstupnich dat snimacim zafizenim je pouziti tzv. scaneru, tj. pfidavnych zai'izeni poCitace vybavenych 223

drogy

dovednosti socialni

programem pro rozpoznavani obrazcu. Scaner snima tistene i psane pismo nebo grafiku a prevadi je pfimo do pameti poCftace. Umoznuje vyuzitf nejniznejsfch formatu vstupniho formulare. Scanery jsou bud' rucni, snimajfci mensi plochu, nebo celostrankove, snimajfci a prenasejicf graficky verne cele obrazove strany (pn pouzitf vhodnych programu bez chyb). CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) jako telefonni pocitacove -tinterview spojuje vyhody rychleho telefonniho spojeni se snadnostf ponzovani a kontroly dat pocitacem. Dotazovacf formular je pripravovan textovym editorem. Program postihuje cely prubeh dotazovacf situace, vsechny jeji varianty, filtry a kontroly. Tazatel jej pouziva tak, ze usedne pred pocitac, vytoci telefonni Cislo dotazaneho, pod Ie monitoru poCftace klade otazky a klavesnicf pocitace zaznamenava varianty odpovectf. Pfedem naprogramovane kontroly nepI'ekroCitelnych min. a max. hodnot jednotlivych znaku i logicke kontroly vazeb mezi hodnotami jednotlivych znaku umoznuji upozornit na chybu v okarnZiku, kdy ji jeste lze napravit kontrolni otazkou. Vysledny zaznam splnuje ihned po skonceni sberu dat podminky kontro1. Navfc je tazatel programem veden i slozitym bludistem filtracnfch otazek, takze je mozne pouzit daleko slozitejsi dotaznik nez pri klasickem dotazovani. Nevyhoda CAT! spociva v nedostupnosti pro ty domacnosti, ktere nevlastni telefon. CAP! (Computer Assisted Personal Interviewing) je osobni interview s pomocf prenosneho pocitace. Na rozdil od CATIlze pri nem zajistit reprezentativitu dotazovaneho souboru osob a zachovava vsechny vyse uvedene vyhody vyuzitf poCftace. Tazatel navStivi dotazaneho v byte nebo kdekoli jinde a zaznam rozhovoru provede na miste do prenosneho kuffikoveho pocitace (laptopu). Je-li systemem CAP! provaden rozsahly vyzkum, na nemz spolupracuje mnoho tazatelu, musi byt vsichni vybaveni prenosnymi pocitaci, coz je pomerne nakladne, stejne jako programove vybaveni pro tuto metodu sheru dat (napr. programem BLAISE, vyvinutym v 80. 1. v Nizozemi). Ale vysledky nekterych vyzkumnych akcf je treba znat kratce po sheru dat, coz umoznuje prave tento system. Sebrana zkontrolovana data mohou byt tentyz den v podobe datove matice spolehlive prenesena telefonem nebo elektronickou postou do ustfedi k centraInimu zpracovani a zakl. vysledky setreni mohou byt pri perfektni organizaci znamy tentyz den nebo nejpozdeji nasledujicfho dne. CAMI (Computer Assisted Mailing Interviewing) neboli poCitacove dotazovani elektronickou postou predpoklada vybavenost dotazovanych osob nebo institucf osobnim pocitacem a jejich zapojenim do telefonni elektronicke pocitacove site. Zatfm je mozne vyuzit tuto metodu pro 224

dotazovani spec. populace (napr. manazeru vetSfch firem, pracovniku vyzk. ustavu, univerzit apod.). Dotaznik s prosbou a pokyny pro jeho vyplneni lze zasilat elektronickou postou a vyplneny vracet stejnou cestou. Metody d.p. maji krome zI'ejmych vyse jmenovanych vyhod i jista omezeni. Nejsou vhodne pro situace s vysokou neurCitostf, pro zkoumani novych jevu, v nichz je adekvatnejsi pouzitf nestandardizovanych vyzk. technik. A: computer assisted interviewing F: questionnement d'ordinateur N: Computerbefragung I: intervista computerizzata, con computer Jef dovednosti socialni viz human relations, kompetence socialni do v 0 len a - blok souvisleho volna poskytovany zamestnavatelskou organizacf k ruznym ucelum, zejm. oddechove rekreativnim. Ucelem d. vsak muze byt i intenzivni lekarska pece, studium, prace v zahranici nebo v jine nez vlastni zamestnavatelske organizaci v ramci statu. Poskytovani mimoradnych d. se jako prostredek personalni prace vyuziva zejm. v tech pripadech, kdy je zadoucf, aby urcity zamestnanec byl vzdalen cinnosti organizace, neni vsak vhodne, aby v ni zcela presta! pusobit. Po dobu d. zustava zamestnanec ve stavu organizace, obvykle pobira plat i dalSi pozitky, ktere ze zamestnaneckeho svazku plynou. S-gicky je d. zkoumana predevsim v ramci -tsociologie volneho Casu, -tsociologie rekreace a -tsociologie cestovniho ruchu. Pravo na d. bylo prosazeno teprve nedavno. V ces. zemfch ziskali pravni garanci d. na zotavenou na prelomu 19. a 20. st. hornfci a nektere skupiny tzv. -tdelnicke aristokracie. Vseobecna uprava d. v deice 6-8 pracovnfch dnu byla pravne zakotvena az za prvni republiky a byla tehdejsimi reformisty (napr. E. Sternem) pokladana spolu s uzakonenou osmihodinovou pracovni dobou za snad nejdulezitejsi soc. reformu te doby. Po vaice doslo k rade uprav, ktere vetsine pracujfcfch zajistily d. v deice trvani 3-4 tydnu, nekterym skupinam i delSf (ucitelum, hornikum, zamestnancum v rizikov)'ch provozech). Pfedmetem s-gickeho komparatisticky orientovaneho zajmu jsou jednak pravni naleiitosti d. (jeji delka, moznost kumulace za nekolik let zpetne, zavislost na deice pracovni staze i typu zamestnaneckeho pomeru), jednak zpusoby jejiho vyuzivanf. Empir. vyzkumy dokladaji znacnou variabilitu traveni d., poCinaje rezignaci na jeji aktivni vyuziti (preference proplaceni dovolene zamestnavatelem, vybirani d. po drobnych castech apod.) pfes jeji naplneni vydelecnou cinnostf az po formy demonstrativni spotreby spojene zejm. s cestovanim do zahranici. V ces. zemich je typickou formou vyuzivani d. prace na zahrade a -tcha-

tareni. Zpusob vyuzitf d. je vyzn. symptomem rozvinutosti -tzivotniho stylu. A: holiday F: conge N: Urlaub I: ferie Lin D P 0 aSP 0 - zkratky kategorii "domaci pracovni okruh" a "spolecensky pracovni okruh", ktere zavedl R. Rosko v r. 1983 k oznaceni dvou komplementarnfch soc. prostoru, v nichz se realizuje uhm pracovnfch CinnostL DPO zahrnuje vsechny produktivni prace realizovane v ramci rodiny ci 10kaIni komunity (ar jiz pro vlastni potfebu ci pro trh), SPO pak cinnosti organizovane celospo1. (podnikem, monopolem, statem) v ramci celostatniho (mezink) trhu Ci centralne rizene ekonomiky. DPO a SPO jsou oddeleny i soc., nebor jsou zalozeny na odliSnych soc. strukturach a take se k odlisnym soc. strukturam obraceji. Svet DPO je svetem intimity a bezprostfednosti produkce i privlastnovani, svet SPO je naopak charakteristicky svou sloZitosti, zprostfedkovanostf a podmfnenosti. DPO v zasade odpovida naturaIni i zbozni malovyrobe, SPO velkovyrobe, jiz v oblasti spotreby odpovida zbozni nebo direktivni forma rozdelovani produktu vyroby. Obe formy produkce vstupuji v ruznych typech organizace spolecnosti do charakteristickych vzajernnych vazeb, pficeillZ v pruhehu dejin dochazi: a) k vydelovani stale vetSiho poetu produktivnfch Cinnostf z DPO ajejich prevodu do SPO, b) k posilovani spotfebniho a na rozvoj lidske individuality orientovaneho charakteru DPO. V predkap. spolecnostech je uloha SPO z hlediska bezprostredniho vyrobce velmi omezena, i kdyz casto je na ni zavisla i jeho vlastni DPO (napr. vystavba zavlazovacfch kanalu, polit. stabilita statu apod.). V modernfch spolecnostech vyrazne roste vyznam SPO, pficemz se soucasne diferencuje jeho vztah s DPO. Vyvoj tohoto vztahu muze mit i regresivni podobu, coz je evidentni z praxe -treruneho socialismu, v niz byly pro DPO stale pmnacnejsi 3 funkce: 1. kompenzacni (kdyz SPO nebyl schopen urcitou produkci realizovat); 2. absorbcne tezauracni (kdyz se lide v dusledku poruch soc. systemu reprivatizovali, koncentrovali svoje tvorive sHy a potence z makrospolecnosti do mikrosoc. azylu rodiny a DPO); 3. destrukcni (kdyz DPO zacinala fungovat ne jako systemovy nebo agregatovy doplnek SPO, ale na jeho ukor). Ruzne formy propojeni SPO a DPO spoluurcuji soc. postaveni jedince ve spolecnosti i uroven jeho vectomL Jevy oznacovane terminy DPO a SPO se castecne prekryvaji s obsahem pojmu druha a prvni ekonomika, individ. aspol. prace ci reprodukce zivota apod. Souviseji uzce pfedevsim s problematikou -tdelby prace. A: domestic and professional spheres F: cercle (sphere) du travail de menage et celui du travail social N: Haus-

arbeitsbereich und GeseUschaftsarbeitsbereich I: azienda familiare e impresa sociale

Ros

d raha ka uzalni viz analyza drah d r a h a z i v 0 t n i viz cyklus zivotni, osm veku Cloveka d r a z b a viz aukce drogy - (z nem. Droge, to z fr. drogue, to z arab. durana, to z perskeho dara = leCivo) -IAtky vyvolavajicf stav telesne ci psych. zavislosti u osob, ktere je uzivaji periodicky ci kontinualne. Libovolna psychotropni latka se muze opakovanym uzivanim stat d. Objevuji se stale nove a nove lAtky, na nez sijedinec muze vypracovat zavislost. Pro stav telesne a psych. zavislosti doporucila World Health Organization (WHO) v r. 1963 pouzivat termin drogova zavislost (drug dependance), a to pro vsechny druhy zavislosti vcetne -talkoholismu. Termin drogova zavislost nahradil starsi terminy jako toxikomanie ci narkomanie, ktere zahrnovaly jen zavislosti na urCitem typu d., i terminy adikce a drogova habituace, ktere zduraznovaly stavy fyziologicke zavislosti, resp. psych. komponenty. Drogova zavislost je definovana staticky jako stav, nikoliv tedy jako "sklon, touha ci nutkani" pozivat psychotropne pusobicf latky. To je vsak dnes jiz pokladano za nedostatek. Existuji i dalSi, operacionalne vymezene termfny, jejichz presne definice vymezuji ruzni au tori ruzne, napr. "ufivani, zneuzivani, naduzivani" (uzus, abUzus, misuzus). V rozsahle literatuI'e jsou konstatovany zavislosti na temer veskera psychofarmaka - problematika -tnavykoveho chovani je tedy znacne siroka. Farmakologicke pojetf zduraznuje specif. toxikologicke vlastnosti pnslusnych latek a pffCiny zavislosti hleda v lAtce samotne, pojetf antropol.-psychologicke povazuje za rozhodujicf predpoklad zavislosti ne chemicke slozeni latky, ale strukturu -tosobnosti, situacni a kontextove faktory pfflezitostf, napr. -tstres. Duleiitym pojmem v problematice drogove zavislosti je tzv. "tolerance": delSf pozivani d. snizuje uCinek stejnych davek, coz zpravidla vede k potfebe zvysovat davky. Tolerance vsak neznamena ovladnutf d., ale naopak podlehnutf ji. World Health Organization navrhla tuto klasifikaci drogove zavislosti: 1. alkoholo-barbituratovy typ: vedle nejcastejsiho alkoholu se vytvaff navyk na "uzkost rozpoustejfci" latky, tj. anxiolyticka sedativa, napr. diazepam ci meprobamat; 2. arnfetaminovy typ: d. s excitacnim ucinkern; 3. kanabisovy typ, tj. d. ziskavane z rostliny konopi sete, napr. haSiS a marihuana; 4. kokainovy typ; 5. halucinogenni typ: napf. mescalin, LSD; 6. opiatovy typ: opium a alkaloidy, napf. Alnagon, kdy se zavislost vytvofi uCinkern tiseni bolestf; 7. solvenciovy typ (tzv. "sniffing"): cha225

duchod

druhy

rakteristicky cichcinim prchavych hitek (toluenu, acetonu apod.); 8. tabakismus; 9. kofeinismus. U poslednich dvou typu se jedna spiSe 0 misuzus nef 0 klasickou drogovou zavislost. Ph odvykani a lecbe se casto rozviji tzv. abstineneni syndrom: rychle, do 24 hodin, se rozvijeji bourlive vegetativni a psychopatologicke reakce, vyvolane nedostatkem d. (nervozita, poruchy spanku, apatie, halucinace a bludy, deliria, vomitus, deprese a suicidalni tendence). Teorie patologickeho rozvoje drogove zavislosti jsou variabilni podle toho, jakou dimenzi zduraznuji. Mezi nejznamejsi psychosoc. teorie patfi: 1. teorie redukce tenze, ktera zahrnuje snizovani jak fyziologickeho, tak psych. napeti alkoholem Ci jinou d.; 2. teorie "moci", kterou vysloviI D. C. McClelland: alkohol piji lide, ktei'i touzi po moei, ale ve skutecnosti se cHi slabymi (po napiti se ve fantaziich cHi konecne potentni); 3. teorie se zduraznujici roll osobnostnich predispozic (i kdyz jsou problemy s empir. dukazy); 4. teorie uceni, predpokladajici, ze piti alkoholu Ci pozivani d. zpevnuje takove vzorce chovani, ktere zabezpecuji opakovany prisun anestetickych zazitku; 5. s-gicke teorie patogeneze drogove zavislosti, zduraznujici hlavne vliv rodiny v detstvi a dospivani (lide zavisH na alkoholu byli vychovavani ve statist. vetsim poctu pi'ipadu dorninantni --+matkou) a vliv adolescentnich part na vytvareni alkoholovych a drogovych zavislosti. Teorie alkoholismu vypracovane ve 40.1. (Bacon) vychazeji z predpokladu, ze slozitost modemich spolecnosti vyvolavl1 potfebu nejake integrativni funkce, ktera by ztlumila napeti a nejistotu v mezilidskych vztazich. Takovou funkci velrni dobre plni alkohol, zvl. pi'i rekreativnich Cinnostech, zatimco opacnou, dezintegrujici funkei rna alkohoI, ale i jine d., na pracovni a organizacni cinnost. Proto se kazda spolecnost snafi konzumaci regulovat. Systematicka regulace je ovsem problematicka, protoze alkohol casto prostupuje velke mnozstvi lidskych myslenek, organizaci, oslav, vzajemnych vztahu a ekon. transakci. Podle Durkheimovy teorie --+anomie alkoholismus a d. funguji jako spol. --+obranny mechanismus, ktery umoZlluje unik. Na tyto nazory navazuje teorie drogove ambivalence: drogova zavislost se vyviji tam, kde je clovek casto konfrontovan s dvojznacnosti a s paradoxnimi situacemi, plnymi nejednoznacnych vyzev a vyznamu. Etnograficka teorie na pi'ikladu ritualniho, konvivialniho a utilitamiho piti poukazuje na ruznorode antropol. vyznamy drogove zavislosti. Chovani intoxikovanych jedincu neni pokafde vyrazem odstranovani zabran, naopak, v ruznych spolecnostech se takovi jedinci chovaji ruzne. Existuji kultury, kde jsou intoxikovani lide velmi agresivni, jinde se oddavaji sexualni promiskuite a opet jinde jsou velmi ukazneni. Nejdukladnejsi psychol. popis geneze alkoholismu a drogove 226

zavislosti vubec pi'edkladaji psychodynamicke, hlubinne orientovane smery (hlubinna psychologie). V jejich pojeti je vlastne drogova zavislost jakesi periodicke dusevni onemocneni a zarovei'i neuspesny, opakovany pokus 0 lecbu, ktery pokazde selhava. Drogova zavislost se vyznacuje pi'edevsim hlubokou oralni zavislosti, ktera se projevuje i v oralnim charakteru individua, pasivitou, zavislosti, fantazijnim velikasstvim. Piti a pozivani d. funguje jako vyrazovy prostredek tezke hostility (viz --+afiliace). Bludny kruh drogove zavislosti ovsem take vystupuje jako cyklus pomale --+sebevraidy, coz ovsem zavisly jedinec nechcipe, protoze pozivanim d. regresivne, tj. pi'evazne v nevyspelych fantaziich unika od frustrujici skutecnosti. Z kaZde drogove zavisloti (vcetne dlouholeteho alkoholismu) existuji tfi mozna vychodiska: abstinence, psychoza a sebevrazda. Drogova zavislost z ego-psychol. hlediska pi'edstavuje pi'edevsim hlubokou zavislost oralniho charakteru na kdysi vsemocnych objektech, rodicich. Zakl. depresivni vyladeni jedince drogovou zavislosti byva zacloneno jeho popi'enim zavislosti. Skutecna povaha veci se vsak vyjevi af v abstinenci. Osobnost drogove zavislych jedincu se vyznacuje utlumenou ambici a slabymi ideaIy. Vetsinou byvaji silne nareisticky zranitelni (viz --+narcismus), touzi po chvale a uznani. D. nebo alkohol mohou mnohokrat fungovat jako narcisticke zrcadlo, ktere v navozenych fantaziich hoji utrpena psych. traumata. Psychol. pi'edstavuje drogova zavislost velmi nezralou Urovei'i oralniho erotieismu, kdy se stimuluje slastna zona orality ana prozitkove urovni se uvolfiuji inhibice, svedomi se rozpousti, hladina uzkosti se snizuje a nadchazi uspokojovani poti'eb ve fantazii. Nekdy k tomu phstupuje af mysticko-magicky pro zitek identifikace s pozivanou substanci. V pozadi ontogeneze drogove zavislosti je zpravidla hostilni, frustrujici matka v detstvi, od niz se jedinec svym zivotem s d. odklani. A: drugs F: drogues N: Drogen I: droghe LiL: Fenichel, 0.: The Psychoanalytic Theory of Neurosis. New York 1945; Goode, W. J.: Drugs in American Society. New York 1972; Sktila, J. a kol.: Zavislost na alkoholu a jinych drogach. Praha 1987.

Cer d r u h y viz jiny, role, teorie socialni interakce druZstevnictvi - forma svepomocne hosp. cinnosti, jejiz podstatouje zakladani spolecnych podnikU, tzV. druzstev. PUvodne slo pi'edevsim 0 sdruzovani do podniku, ktere poskytovaly urcite sluzby. Povinnosti clena druzstva by10 slozeni vkladu, pi'ip. dodavky surovin, odber zbozi, ukladani uspor atd. Druzstva clenum poskytovala mechanizacni prosti'edky, vyhody ph nakupu zOOzi a surovin, vyhodny uver apod. Cinnost druzstev se rozrostla v i'adu spe-

cif. forem. V ces. zemich melo d. charakter rozsahleho --+hnuti. Pozdeji bylo d. v byvalych social. zemich postulovano jako zvl. forma --+vlastnictvi a clenove zemedelskych druzstev, tzv. JZD, byli definovani jako --+tfida (viz tez --+trida druzstevnich rolnlku). Nejstarsi druzstevni teorie vyrostly na pude utopickeho socialismu a jejich autory byli R. Owen a Ch. Fourier. Za prvni skuteene druistvo byva povazovano Rochdalske druzstvo poctivych prukopniku, zalozene v r. 1844 tkalci v meste Rochdale v Anglii. V Cechach a na Slovensku spadaji nejstarsi pokusy 0 zakladani druzstev do poloviny 19. st. (v r. 1845 vznikl Gazdovskj spolok v Sobotisti na Slovensku, v r. 1847 Potravni a usporny spolek v Praze). Rozvoj trzniho hospodai'stvi navenkove a s nim souvisejici potfeba levneho uveru pro zemedelce vedla v posledni tfetine 19. st. ke vzniku "uvernich druzstev" podle zasad F. W. Raifjeisena - tzv. raifeisenek, jejichz ekvivalentem byly v oblastech s ces. etnikern "kampelicky" - pojmenovane podle iniciatora jejich vzniku F. C. KampeUka. Dosahly znacneho rozsii'eni, protoze jejich pr?voz byllevny (spravovali je dobrovolni pracovniei), phjiman!jejich uveru bylo pro zemedelce pohodIne a bezpecne (pusobily v malych oblastech, kde se clenove znali) a urokove sazby mohly byt nigi nd u jinych peneznich ustavu, protoze mely ze zakona odlisny rezim (napi'. nemely zdaneny rezervni fondy, zato vsak musely rozpoustet zisk). Zacala vznikat i druzstva zabyvajici se vykupem, skladovanim a zpracovanim zemedelskych produktu, obchodem se zemedelskymi plodinami a prumyslovyrni vyrobky potfebnymi pro vyrobu i spoti'ebu v zemedelskych zavodech apod. Hospodareni druzstev bylo v ces. zemich upraveno nejprve druzstevnim zakonem z r. 1873 (ktery mimo jine stanQvil zpusob rucen! clenu), zakonem 0 povinne revizi druzstev z r. 1903 a pozdeji v obdobi hv. prvni republiky dalSimi zakony. Po urCite stagnaci v doM 1. svet. valky doslo k dalSimu rozvoji d. Diky statni podpoi'e, dai'iovym ulevam apod., zajiSfovanym prosti'ednictvim polit. vlivu pi'edstavitelu druzstevnich svazu i jednotlivych clenu druzstev, rostl poeet i hosp. vyznam druzstev. Nova, pi'evazne zpracovatelska druzstva, vznikla v dusledku --+pozemkove reformy. Zalozenim ustfedniho druzstevniho svazu Centrokooperativu v r. 1921 se zlepsila koordinace Cinnosti jednotlivych druzstevnich svazu, ktere byly organizovany na principu uzemnim nebo narodnostnim (pi'edevsim u nem. mensiny), ale i podle pi'islusnosti k polit. stranam (hlavne u republikanske a lidove strany). Zemedelska uvemi, obchodni, elektrarenska, skladistni, lihovarska, mlekarska, susarenska i dalSi druzstva se stala vyzn. slozkou csl. hospodai'stvi. Na rozdil od pozdejsich JZD to byla dobrovolna sdruzeni, ktera se az

na male vyjirnky nezabyvala spolecnym obdelavanim pUdy. Vedle druzstev, jejichZ cinnost souvisela pi'edevsim se --+zemedelstvim, existovala i druzstva stavebni a bytova. D. melD i nezanedbatelny vyznam soc. a v urcitem smyslu i vychovny, nebo! jeho usti'edni myslenkou byla vzajemna pomoc mezi cleny druzstva i mezi druzstvy navzajem. V obdobi okupace bylo do organizace d. nasilne zasahovano, do druzstevnich organu byli dosazovani nem. urednici a hosp. cinnost druzstev se musela podi'idit potfebam valecneho hospodarstvi. Koncem 40. a pocatkem 50. 1. byla naprosta vetsina puvodnich druzstev likvidovana. Postupne byla zi'izovana druzstva noveho typu, ktera de facto ztratila puvodni svepomocny smysl a stala se druhem kolekt. hospodai'eni (viz --+kolektivizace zemedeIstvi). V 90. 1. dochcizi v zemedelstvi k transformaci JZD na druZstva vlastniku pUdy. Z hlediska s-gickeho je d. vyzn. faktorem vstupujicim do strukturace spolecnosti a zivotniho stylu lidi, vytvarejicim specif. typ --+solidarity a --+kooperace. Je pi'edmetem zajmu zejm. --+sociologie venkova a --+sociologie zemedelstvi. A: cooperative system F: cooperatisme, systeme cooperatif, systeme de cooperatives N: Genossenschaftswesen I: cooperativismo Lit.: Fernandes, R.: Ota Siks Mitarbeiterdgesellschaft und das ihr zugrundeliegende Menschenbild im Licht einer christlichen Sozialethik. Jahrbuch fUr christliche Sozialwissenschaften, 31,1990; Michalek, M. a kol.: Zemedelsti buditele. Praha 1937; Tficet let ceske zemedelske druzstevnl prace, pametnl spis OJHD. Praha 1928; Vilikovsq, V.: Dejiny zemedelskeho pnimyslu od nejstarsich dob aZ do vypuknuti svetove krise hospodarske. Praha 1936.

Man

d r u z s t v 0 viz druzstevnictvi, socialismus druZstevni d u c h do b Y viz periodizace dejin, smysl dejin d ucharstv i viz spiritismus d u c hod - obecny pojem oznacujici v soudobe ekonomii toky mezd, urokovych plateb nebo dividend ci jinych pi'ijmu jednotlivcu, domacnosti Ci zemi. D. muze mit povahu "vydelaneho" d., jako jsou mzdy a platy, neOO "nevydelaneho" d. z vlastnictvi majetku, jako jsou --+renta ci najernne, dividendy nebo uroky. Problematikou d. a rozdelovani d. ve spolecnosti se zabyvaji rUzne --+teorie rozdelovani. Soudoba ekonomie vychl1zi pi'evazne z pi'edstavy, ze rozdelovani d. ve spolecnosti odpovida pomeru meznich produktivit --+kapitalu, --+pudy a --+prace coby vyrobnich faktoru. Nerovnosti v d. by pak mely byt zalozeny na nerovnostech ve vlastnictvi --+vyrobnich faktorO. Nerovnosti v pracovnich d. v trzni ekonomice pi'evazne souviseji s podilem domacnosti na tvorbe statku a sluzeb. Nerovnosti spojene s existenci nevydelanych d. jsou zalo227

duchod narodni

dukaz

zeny na majetku domacnosti, ktery miize byt ziskavan dverna zpiisoby, a to usporami z "vydelanych" i "nevydelanych" d. nebo dMictvim. Zejm. dMictvi byva povazovano za soc. nespravedlivy zdroj d. Rozdelovani d. obecne je predmetem uvah 0 -'socialni nerovnosti a -'socialni spravedJnosti. K mereni nerovnosti v diichodech se pouziva Lorenzova krivka, jejiz pomoci se na grafu znazomuji pomema rozdeleni diichodii mezijednotlive skupiny obyv. (procentne rozdelene). Idealni diichodova Lorenzova kfivka by byla primkou svirajici s osou x uhel 45 stupilii; cim je skutecna Lorenzova kfivka vice odklonena od idealni 1.0renzovy kfivky, timje diichodove rozdeleni mene spravedlive. Ke zmirneni diichodovych nerovnosti slouzi prerozdelovaci procesy spojene s pfijmovou a vydajovou stranou statniho rozpoetu (progresivni zdaneni, transferove platby). A: income F: revenu N: Einkommen I: reddito

a to podle metodik zalozenych na marx. polit. ekonomii, jejichz zakladem je rozlisovani mezi tzv. produktivnimi Cinnostmi, ktere vedou ke vzniku materialnich statkii, a neproduktivnimi cinnostmi, mezi nez je zai'azovana vetSina -'sluzeb. Vysledky neproduktivnich cinnosti podle tohoto pojeti nevytvareji novou hodnotu, a do d.n. se nezapoCitavaji. Palcove pravidlo, tedy velmi hruby odhad, 1'ika, ze d.n. ziskany pod Ie marx. metodiky je u st1'edne vyspeIych zemi asi 0 25-30 % nizsi nez d.n. vypocitany metodikou statistik nar. uctii. A: national income F: revenu national; revenu d'Etat N: Sozial produkt, Nationaleinkommen I: reddito nazionale

Lit.: Baumol, W. J. - Blinder, A. J.: Economics. San Diego 1988; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1992.

Soj

Soj

d u c h 0 V ens tv 0 - hist. ryzn. spo!. skupina vyskytujici se prakticky ve vsech spolecnostech, se specif. rysy odvozenymi od typu -'nabozenstvi, p1'ip. -'cirkve. Ve st1'edoveke Evrope bylo d. jednim ze t1'i hlavnich spo!. -'stavu. Termin "duchovni" je pouzivan zejm. v kfesfanstvi a zdiiraziiuje, ze jde 0 duchovni osobu, duchovniho spnivce ve1'icich, "duchovniho pastY1'e". V -'katolicismu je "duchovni" synonymem -'kneze a d. synonymem kleru. Od ostatnich spo!. skupin se d. lisi specif. poslanim, s nimz souviseji zv!. pravomoce a rituaIni cinnosti, na ktere navazuje i ponekud odlisny zpiisob zivota. D. byva skupinou pevne strukturovanou, s p1'esne rozdelenymi rolemi, vetsinou s vyraznou a pomerne slozitou hierarchizaci (viz -'hierarchie cirkevni). Plati to zejm. pro cirkev rimskokatolickou, i kdyz jeji uspo1'adani doznalo jistych hist. zmen. Di'ivejsi slozite cleneni d. bylo po 2. vatikanskem koncilu nahrazeno jednodussim. Existuji 3 p1'edstupne duchovni sluzby: 1. lektor neboli ctenai' Boziho slova ph bohosluzbe; 2. akolyta, tj. p1'isluhujici pi'i bohosluzbe (nap1'. podava vencim sv. pi'ijimanf); 3. kandidMjahenstvi a knezstvL Vlastni clenove d. jsou t1'ideni rovnez do 3 stupilii: 1. jahen neboli diakon, ktery pi'i bohosluzbe cte evagelium, podava svate pi'ijimani, miize kftit, pohi'bivat, vest bohosluzbu slova (nosi stolu p1'es rameno, zki'izenou na boku); 2. knez, ktery udeluje vsechny svMosti, vyjimecne i svatost bi1'movani, ale nemiize posvetit platne dalSiho kneze; 3. biskup, ktery rna plnost knezske hodnosti, udeluje vsechny svMosti, 1'idi zivot ve sve diecezi, ucastni se koncilii, sveti kneze. Metropolita Ci arcibiskup je biskupiim nad1'izen v ohledu hierarchickem, nikoli vsak svatostnem. Nejvyssim biskupem je -'papez, ktery jmenuje biskupy a z nich kardinaly, kte1'i jsou obvykle v cele diecezi nebo

duchod narodni - ukazatel slouzici k mereni vykonnosti nar. hospodarstvl. Ve statistikach nar. uctii je to vlastne -.GNP vypoeitany diichodovou metodou, od nehoz jsou odeeteny odpisy ze znehodnoceni kapitalu (tzv. amortizace). Kdyz se zjisiuje GNP diichodovou metodou, sectou se vsechny platby fITem -'vYrobnim faktorum (prace, piida, kapital) a prictou se zisky firem ve zvolenem obdobi (zpravidla za rok). Platby fITem vyrobnim faktoriim maji povahu -'duchodu. Pri pouziti diichodove metody se zapocitavaji jako zdroje GNP, oznacovaneho rovnez jako "hruby narodni diichod", nasledujici diichody Ci naklady: mzdy a dalSi platy zamestnanciim, cisty urok, rentove diichody osob, nepi'ime dane z podnikani, odpisy, diichod firem mimo korporace a zisky korporaci p1'ed zdanenim. Aby ve vypoctu nedochazelo k duplicitam, nezapoCitavaji se mezi platby vyr. faktorum platby spojene s dodavanim meziproduktii. K vylouceni techto duplicit byla vypracovana metoda pfidane hodnoty. Pi'idana hodnota je rozdH mezi prodeji (trZbami) firmy ajejimi nakupy materialii, polotovarii a sluzeb od ostatnich podnikii. Metoda pi'idane hodnoty zajiSiuje, ze se do n.d. zapoCitavaji pouze ty naklady firem, ktere maji povahu plateb vyr. faktorum, ze jsou vylouceny vsechny platby jinym firmam. Jestlize se od GNP vypoeitaneho diichodovou metodou odectou odpisy ze znehodnoceni kapitalu, ziska se d.n., oznacovany rovnez jako "Cisty narodni produkt". Ten vsak Ize ziskat rovnez tak, ze se od GNP vypocitaneho produktovou metodou odectou odpisy. Pojem d.n. byl pouzivan rovnez ve statistikach centralne planovanych ekonomik zemi "realneho socialismu", 228

Lit.: Dornbusch, R. - Fischer, S.: Macroeconomics. New York 1991; Hall, R. E. - Tavlor, J. B.: Macroeconomics. N.X. Norton 1988: Konecny, B. Sojka, M.:· Modemi ekonomie. Praha 1991; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

pracuji ve Vatikane jako p1'edstaveni kongregaci a jinych statnich u1'adii. KardinaIove, pokud nep1'ekroci vek 80 let, voli papefe. Kato!. duchovni nefiji v manzelstvL Jejich -'celibat je odvozen z biblicke evangelni rady 0 cis tote a zacal existovat v hist. vyvoji jako radikalni prostredek proti -.nepotismu a deleni cirkevniho majetku. -tProtestantismus po svem hist. vystoupeni proti nekterym rysiim kato!. d. (viz tez -'reformace) odstoupil ve svych cirkvich, resp. -'denominacich, od p1'isne hierarchizovane struktury d., odmit! take bytostny rozdfl mezi knezem a laikem, coz se castecne projevilo i zcivilnenim zivotniho stylu d., zjednodusenim ritualnich ukonii i odmitnutim celiMtu. Ve vych. kfesianstvi vcetne rus. -'pravoslavi bylo d. vzdy vice podfizeno statni moci, coz se projevovalo tzv. cesaropapismem. Hist. dochazelo ale i k vystupnovani spo!. postaveni a moci d. v tzv. -.teokracii. Snahy d. ovlivnovat polit. zivot se nekdy oznacuji jako -'kIerikalismus. S-gie d. (resp. sociologie kneze) je diilezitou soucasti -.sociologie nabozenstvi. A: clergy F: clerge N: Klerus, GeistIichkeit I: c1ero Lit.: viz --+sociologie rnibozenstvi.

Kdn

d u c h 0 V e d y - vMy, jejichz p1'edmetem jsou duchovni utvary, funkce, procesy atd., ktere zkoumaji dusevni zivot, popisuji a analyzuji vytvory individ. a kolekt. ducha, vysvetiuji jejich vznik a vyvoj. Pokud posuzuji produkty lidskeho dusevniho zivota podle urcitych obecne platnych mei'itek, postupuji normativne. D. se zabyvaji jak psych. strankou, tak spo!. okolnostrni vzniku rytvoru dusevniho zivota, pficemz se pokouseji odhalit jejich strukturu a vyznam. V uzsim slova smyslu p1'edstavuji d. typickou nem. reakci konce 19. st. na pozitivismus. Maji vsak podstatne starsi dejiny. U D. Humea vystupuji jako moralni filozofie, u J. Benthama jako pneumatologie, u G. W. F. Hegela jako "Geisteslehre". J. S. Mill fadi mezi d. jizpsychologii, ethnologii, s-gii. W. Wundt povafuje jeste Sii'eji za d. ty obory, jejichz p1'edmetem zkoumani je -tCiovek jako uplny a myslici subjekt. Hlavnim p1'edstavitelem d. by I vsak W. Dilthey, ktery definoval d. jako celek vM, jejichZ p1'edmetem je hist.-spo!. skutecnost; ukolem d. je projevy takove skutecnosti "znovu prozit a myslenkove uchopit". Struktura teto skutecnosti rna teleologicky raz, produkuje hodnoty a uskuteciiuje urCite cfle. Jsou dusevnimu zivotu dany primarne, z nich je chapan smysl duchovnich vytvoru, zatim co smysl a ucel prir. utvarii je vysvetiovan kauzalne (prirodovMou). Diltheyovo pojeti d. vychazi z diisledneho novokantovskeho rozliseni pnr. ved a spo!. vM (H. Rickert), ktere melo v nem. spo!. vMach radu stoupencii (viz napf. K. Lamprecht, E. Rothacker,

E. Troeltsch aj.). Podstatne je, ze nem. d. chapou strukturu kafdeho dusevniho vytvoru jako "vykonnou souvislost", jako "uskutecneni objektivne hodnotoveho" (E. Spranger) a ze se tak pokouseji uniknout subjektivismu v nazirani kult., dejinnych a psych. skutecnostL Proto lze podle d. kult., dejinne, psychicke skutecnosti nejen popisovat, nybrZ i vysvetiovat. Hist. dane formy kultury chapou d. jako objektivovaneho ducha. Nauku 0 formach ducha vcetne jeho systematiky podava napr. E. Cassirer. Navzdory proklamovane snaze 0 objektivni vyklad duchovnich skutecnosti je vsak v samotne diltheyovske metode porozumeni obsazen obtizne korigovatelny sklon k subjektivismu. Na druM strane nelze p1'ehlednout vliv d. (zejm. Diltheye) na soudobou -'hermeneutiku. A: humanities F: sciences humaines, sciences de I'homme N: Geisteswissenschaften I: scienze dello spirito Lit.: Cassirer, E.: (1964) Philosophie der symbolischen Formen. Dannstadt 1977; Dilthey, W.: Einleitung in die Geisteswissenschaften, GesammeIte Schriften, sv. I. Leipzig, Berlin 1923.

Hor

d u k a z -logicky postup zduvodneni pravdivosti nejakeho vyroku na zaklade jinych vyrokii. V uzsim slova smyslu se 0 d. hovorijenom tehdy, dokazuje-li se pravdivost nejakeho vyroku. Dokazuje-li se, ze dany vyrok je nepravdivy, hovori se 0 "vyvraceni". Z hlediska -.Iogiky jsou ovsem oba postupy shodne. Vyrok, ktery se dokazuje nebo vyvraci, se nazyva tezi, ryroky, pomoci nichz se dokazuje nebo vyvraci teze, jsou pokladany za argomenty. Proces, jimz se dokazuje nebo vyvraci, se nazyva argumentace. Teze je argumentaci zdiivodnena aje tedy z argumentii odvoditelna, jestlize z nich vyplyva jakozto zaver usudku. P1'i dokazovani se vychazi z teze a hledaji se k ni vhodne argumenty, kdezto pi'i usuzovani se vychazi z premis a z nich se odvozuje zaver. Korektni d. musi spliiovat dYe podminky: logickou platnost odvozeni teze z argumentii a pravdivost argumentii. Teorie dukazu rozlisuje riizne typy a druhy diikazii. Podle zameru argumentace se d. deli na: 1. vecne, coz jsou d. logicky platne a obsahove pi'imerene, prokazuji-li pravdivost ci nepravdivost teze na zaklade zduvodnenych argumentii; 2. nevecne, uskuteciiovane v ruznych podobach a zamerene sofisticky - snazi se zdanlive prokazat pravdivost Ci nepravdivost nejake teze bez ohledu na vecne diivody (napf. odkazem na vlastnosti cloveka pi'edkladajiciho urCitou tezi, na jeho minulost, povest Ci presvedceni). Podle formy usuzovani se rozliSuje d. induktivni a d. deduktivni (viz -'dedukce). Podle zpiisobu argumentace se rozliSuje: a) primy d., ktery uvadi argumenty pro danou tezi primo j ako premisy, z nichz je pak teze vyvozena jako zaver odpovidajiciho usudku; b) nepfimy d., p1'i nemz 229

dynamika skupinova

diisledky jednani nezamyslene

se vyuziva zasady vyloueeneho ti'etiho a dokazuje se pravdivost teze tim, ze se vychazi z pi'edpokladu jejiho protikladu, 0 nerm se pak prokaze, ze je nepravdivy. Nepi'imy d. lze uskuteenit na zaklade nemoznosti opaku (ad absurdum) nebo na zaklade disjunkce (per exclusionem). V prvnim pi'ipade se poukazuje na absurdnost pravdivosti protikladne teze, a to bud s ohledem na nektery z argumentu, nebo s ohledem na jina, jiz dostateene prokazana tvrzeni, v druhem pnpade se vychazi z uplne disjunkce a misto toho, aby se dokazovala pravdivost jednoho elena, dokazuje se nepravdivost vsech ostatnich. Teorie d. rozlisuje tez ruzne nekorektni dukazove postupy Ci chyby: 1. bludny kruh neboli kruh v dukazu, circulus vitiosus, kde teze je implicitne nebo explicitne obsafena v argumentech; 2. pozadovani dukazoveho duvodu, petitio principi, kdy se uznava za argument trvzeni, ktere rna byt teprve dokazano ei vyvraceno; 3. argumentaci zalozenou na prvotnim omylu, na chybnem, spomem ei maIo pravdepodobnem argumentu; 4. nevMome ei vMome zameneni s jinou tezi pi'i neznalosti toho, co ma byt vyvraceno (ignoratio elenchi). A: proof, evidence, demonstration F: demonstration, preuve, temoignage N: Beweis, Evidenz I: prova, dimostrazione Lit.: Aristoteles: 0 sofistickych dlikazech. Praha 1978; Berka, K. - Rybovd, J.: Logika a metodologie pro zurnalisty. Praha 1988.

Ber diisledky jednani nezamyslene vizdesign,dysfunkce, efekt bumerangovy, funkce latentni, meritokracie, fad socialni, teorie spoleenosti konspiracni d ii s to j nos t - atribut vysoke spo!. ~prestiZe, ktery vyplyva bud z vyzn. ~role, nebo z formalne nezakotvl
ni d. spoeiva v ueinne obrane proti soc. ponizovani, zesmesnovanL Pravo na takovou osobni d. patff mezi zak!. obeanska, resp. demokr. prava. Osobni d. je ovsem pojem relativnL Napi'. pro slechtice byl nedustojny sestup do mes{anske vrstvy, pi'ip. i duveme styky s prislusniky nizsich soc. skupin, ale i tzv. plebejske vrstvy mely svou vlastni d., ruzne marginalni spo!. skupiny ji maji rovnez (veetne takovych, jako je ~gang). V podstate je d. jako takova odvozena od hodnotove preference dane soc. skupiny, resp. spoleenosti, i kdyz se vaze jen na nektere hodnoty (materialni hodnoty vetsinou nezakladaji osobni d.). Na d. lze pohlizet jako na prumet spec. komplexu moralnich hodnot do postoju a chovani, at uz jde 0 intemalizovane hodnoty nebo 0 reprezentaci hodnot nejake instituce, skupiny. Pi'enesene se hovon i 0 d. instituci, narodu apod. D. byva nekdy stavena do kontrastu k autenticite, v jejimz jmene je snizovana jako hodnota i aspirace. Utvareni a projevy d. jsou vhodnym tematem pro s-gicke zkoumani hodnotovych systemu, pro ~sociologii moralky, objevuji se i ve vyzkumech spol. komunikace a sociometrickych vazeb. A: dignity F: dignite N: Wiirde I: dignita Vod d use - tez psyche (i'ec. vyraz pro dech) ei anima (lat. vyraz) - pi'edstava zvl. nehmotne substance, ktera pi'ebyva doeasne v tele eloveka. Pi'edstava d. vznikla puvodne z pozorovani rozdHu mezi zivym a mrtvym (nehybnym, necitlivym) telem a take rozdHu mezi bdenim a snem (ve snech vystupuji zjevy mrtvych osob, ktere se chovaji jako zive) a ze zazitku bilokace (sniei byl telesne na luzku, ale pohyboval se i jinde). D. se jevila jako nositelka zivota, k nemuz byly prnazovany i funkce vnirnani, mysleni, citeni a chtenL Stafi Rekove, kten vazali tuto substanci na dech, si ji pi'edstavovali jako jakehosi eterickeho dvojnika eloveka (eidolon), ktery po smrti unika z jeho tela usty poslednim vydechnutim (viz Homerova /lias). Hebr. biblicke slovo "nefes" je pi'ekladano jako "psyche", aekoli hebr. tradice nezna substancialni dualismus tela a "nefes" je vyrazem pro zivotni princip vubec (podobne jako v sanskrtu slovo "atman"). Nektere prir. narody spojovaly zivotni princip Ci zivotadamou substanci s krvL Ze vsech techto pi'edstav byly odvozeny dva zakl. atributy d.: nehmotnost a nesmrtelnost, resp. preexistence a bozsky puvod. Rozvinulo se dualisticke pojeti eloveka jako bytosti slozene z ~tela ad. (Anaxtigortis a dalSi). Podle Plat6na (Faidon) je d. nizsimi sklony (thymos epithymia) vazana na telo, ktere je jejim vezenim, z nehoz ji osvobozuje ~smrt, rna vsak take vyssi slozku, rozum (nus). Aristoteles ve spisu 0 dusi pak d. definuje jako prvni ~entelechii pi'ir. tela, tj. jako princip, ktery dava telu zivot a je v pomeru k ne-

mu jako je forma v pomeru k latce. Aristoteles rozlisil 3 vyvojove stupne dusevna, resp. 3 slozky d.: vegetativni, senzitivni (animalni) a rozumovou. Zejm. P16tinos a pred nim jiz staroindicke Upanisady hovori 0 d. sveta (brahman Upanisad). Orfikove a pythagorovci vytvoi'ili Ueen! o putovani d. (metempsychosis), resp. prevtelovani d. (reinkarnace je ve staroindickem ueeni 0 karme, zaslouzenem osudu z minulych vteleni), ki'es{ane pak ueen! o zmrtvychvstanL Ve stredoveku byl pojem d. pi'edmetem teologickych spekulaci: Tomas Akvinskj (Summa theologica I.) vymezuje d. jako "netelesny a samostatny princip", chape ji jako Bohem stvorenou a nadanou svobodnou yuH a zduraznuje, ze z tela a d. v aktu povstava jedina substance. Toto pojeti d. s aristotelovskym tndenim jejich slozek najdeme dodnes v neotomisticke psychologii. ~Psychologie byla puvodne vubec definovana jako "vMa 0 dusi". Ale jiz ve stare i'ec. medicine se objevilo mater. pojeti dusevniho zivota. S rozvojem pnr. vM ve 2. polovine 19. st. (zejm. fyziologie mozku) doslo k tomu, ze byl pojem d. jako nevedecky opus ten a nahrazen pojmy ~vedomi, dusevni deni, psych. Cinnost, k nimz na zacatku tohoto st. pribyl pojem ~osobnost. F. A. Lange (1875) oznaeoval obdobi konce 19. st. jako pestovani "psychologie bez duse", coz vyvolalo pozdeji odpor metafyzicky orientovanych psychologu (F. Brentano) a zejm. vitalistu (H. Driesch, F. MareS). I nekten pnrodovMne orientovani psychologove u pojmu d. setrvali, aniz by jej spojovali s metafyzickymi spekulacemi (E. Kretschmer, 1963 a daISi). A: soul F: ame N: Seele I: anima Lit.: Revesz. B.: Geschichte des Seelenbegriffes und der Seelenlokalisation. Stuttgart 1917; Tresmontant, c.: Le probleme de l'ame. Paris 1971.

Nak

d ii v era - typ postoje a zaroven mezilidskeho vztahu, ktery vyvolava pocit jistoty plynouci z pi'esvMeeni, ze partner komunikace (osoba, instituce) splni ureita oeekavanL D. muze mit racionalni i iracionalni zaklad, muze byt garantovana normativne i eiste emocionalne, muze byt kratkodobou zaIezitosti i trvalym vztahem. Je jednim ze zakl. pozadavku soc. souziti v kafde spoleenosti. Podle N. Luhmanna je predpokladem hladkeho prubehu komunikace ve funkciomilne diferencovane modemi spoleenosti, zjednodusuje reseni situaci redukci jejich ~komplexity. Luhmann srovnava nutnost d. ve spolehlivost ureitych povolani (vykonavanych podle danych pi'edpisu) s pi'irozenou neduverou v ~interpersomilnich vztazich, napi'. v primamich skupinach. Ve "vyspelych", diferencovanejsich spoleenostech musi jedinci duvei'ovat ve spolehlivost instituci, roH apod. Tato d. je jiz rutinni, i kdyz nemuze byt

vynucena ani normativne pi'edepsana. Narustani d. je povazovano za predpoklad rozvoje soc. systemu. A: confidence, trust F: confiance N: Vertrauen I: fiducia Lit.: Blau, P. M.: Exchange and Power in Social Life. New York 1964; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Schottlander, R.: Theorie des Vertrauens. Berlin 1957.

Much d y a d a - (z rec. dy6 = dva) - relativne staly vztah mezi dvema osobami. Dyadicke relace vykazuji nektere specif. znaky, ktere nelze zjistit u triad a vetsich skupin, zejm. nezamenitelnost elena dyady, moznost vysokeho stupne ~in­ timity, emocionality atd. Institucionalizovanou formou dyadicke relace je monogamni ~manzelstvi. Dyadarni se poprve systematicky s-gicky zabyval G. Simmel, ktery pro ne uzival termin "Zweierverbindung". Prave Simmel upozomil na kval. odlisnost d. a vetsich skupin, ale take na nemoznost prenosu odpovednosti z d. na vetSi skupinu, na povahu tajemstvi v d. a daISi subtilni s-gicke problemy. Vyznam dyadickych vztahU pro utvai'eni skup. struktur a pro jejich empir. verifikaci zduraznila ~sociometrie, jejiz zakladatel J. L. Moreno dokonce prohlasil malou skupinu za metaforu, protoze pry neni nieim vice nez uhrnem dyadickych relaci. Vyzkum dyadickych vztaM je situovan na pomezi s-gie, soc. psychologie a psychologie osobnosti. A: dyad F: dyade N: Dyade I: diade Lit.: Moreno, 1. L.: Who Shall Survive. New York 1953; Simmel. G.: Soziologie: Untersuchungen tiber die Fonnen der Vergesellschaftung. Leipzig 1908.

Pet

dynamika skupinova - (z fec. dynamis = sila)soubor procesu probihajicich ve ~spolecenskych skupinach v prubehu jejich vzniku a trvani. Klasicke teorie (napi'. B. W. Tuckmanova) soudi, ze skupiny prochazeji vyvojem ve forme nekolikafazove monot6nni unitami posloupnosti jako nezvratne progrese: vyssiho stupne nemohou dosahnout, aniz by absolvovaly stadium nizsL ~Vyvoj je pojiman jako pohyb kupi'edu, pi'ieemz se vychazi z pi'edpokladu, ze kaZda skupina bude prochazet toutez sekvencL Nejznamejsi je rozlisovani 5 fazL 1. Ve fazi formativni anebo take orientaeni skupina definuje ulohu, pi'ed niZ je postavena, a pokousi se formulovat zakl. interpersonalni vzorce. 2. Ve fazi redefinieni dochazi po zformovani k redefinici skupiny, boui'livemu a konfliktnimu obdobi, ktere prameni z ruznych pohledu, oeekavani a zajmu i informaeniho sumu. 3. Ve fazi koordinaeni nebo take normativni dochazi k rozvoji skup. koheze a identifikace elenu. Vyviji se obecne uznavany soubor oeekavani a konstituuje se pi'ijatelny zpusob soc. komunikace. 4. Ve fazi vykonne je skupina pripravena plnit to, co se od ni oeekava. Respek231

Eden

dynamika socialni

tuje diferenciaci jak ve smeru vertikalnim, tj. vztahy nadrizenosti a podrizenosti, tak i horizontalnim, tj. odlisnosti v povaze prinosu jednotlivych clenu spolecnemu ucelu. Vyzn. je skutecnost, ze skupina, ktera uspesne dosahne teto faze, byva soucasne v harmonic kern stavu se svym okolim, se sirsi organizaci, v jejimz ramci pusobi. 5. Ve fazi terminacni pak skupina po splneni sveho ukolu zanika. Altemativni modely (A. Touraine, C. 1. G. Gersickovd) vychazeji z vysledku pozorovani, ze "zivotni drahy" skupin se neodvijely podle scenare predvidaneho tradicni teorii; posloupnosti cinnosti se v jednotlivych skupinach lisi a navie mnohe cinnosti, ktere by podle teorie mely probihat sekvencne, se deli simulmnne nebo i reverzne. Skupiny v tomto modelu nezacinaji svou cinnost obdobim otevI'eneho hledani variant. Ihned po svem vytvoreni zaujimaji ke sve uloze vysoce specif. pnstup, v neillZ setrvavaji do urciteho casoveho bodu. Pote prochazeji zasadnim zlomem, charakterizovanym koncentrovanou erupci zmen, kdy opousteji dfivejsi postupy, nove definuji svuj vztah k okoli, zacinaji se nove divat na pfedmet sveho zajmu a zaznamenavaji dramaticky pokrok v jeho I'eseni. Udalosti tohoto kratkeho zlomoveho obdobi, pfedevsim ruzne interakce s okolim, ovlivnuji zasadnim zpusobem smer, jimz pak skupiny dale pokracujf ve sve praci. Startujf dalSi periodu inerce, v niz plni svoje ulohy v souladu s plany vytvorenymi v okarnZiku promeny. Zv!. zajimave bylo zjiSteni, ze ve skupinach nastava zlom ve stejnem bode - pfesne v poIovine mezi datem vzniku a oficialnim terminem odevzdani ukolu. Tento model rna spojitost s koncepty -tprerusovaneho ekvilibria (N. Efderedge, J. S. Gould) a omezene racionality Herberta A. Simona. A: group dynamics F: dynamique des groupes N: Gruppendynamik I: dinamica di gruppo Lit.: Bales, R. F.: Interaction Process Analysis: A Method for the Study of Small Groups. Reading 1950; Elderedge, N. - Gould, J. S.: Punctuated Equilibria: An Alternative to Phyletic Gradualism. In.: Schiipf, T. J. ed.: Models in Paleobiology. San Francisco 1972; Gersick, C. J. G.: Marking Time: Predictable Transitions in Task Groups. Academy of Management Journal,32, 1989, C 2; March, J. - Simon, H. A.: Organizations. New York 1958; Tuckman, B. W. - Jensen, M. A. c.: Stages of Small Groups Development revisited. Group and Organization Studies, 1977, C. 2.

Cak d y n ami k a soc i a I n i - tradicni oznaceni te casti s-gie, ktera se zabyva spo!. vyvojem a zmenou. Pojem d.s. zavedl do s-gie jiz A. Comle (ve 2. sv. Cours de fa philosophie positive, jej definoval ave 4. sv. vyloiil jeho obsah), ktery s-gii rozdelil na cast statickou a dynamickou a formuloval zak!. pravidla d.s. takto: 1. spo!. vyvoj vykazuje pravidelnost, ktera se da uchopit v podobe obecneho zakona; 2. takovym zakl. zakonem je zakon tfi stadii 232

(spolecnost se vyviji v pfime zavislosti na zpusobu poznavani skutecnosti a objemu vMeni, a to ve stadiich teologickem s dominantou nab. poznani a vMeni, metafyzickern s dominantou spekulativni filozofie a elementami vMy a pozitivnim s dominantou pozitivniho vMeni zalozeneho na experimenmlni vMe a v neposledni fade na s-gii); 3. ve spo!. vyvoji se projevuje princip -tkonsensu, tj. vzajemne zavislosti vsech casti soc. celku (promenam vMeni konsensuaIne odpovidaji zmeny v obycejieh, mravech, vyrobe, organizaci, statni sprave atd.); 4. dejiny jsou realizaci, vtelenim fMu, vyvoj rna progresivni smer. V Comtoveusili po vybudovani d.s.jsou pozitivni min. dva momenty: idea vzajemne souvislosti jevu (pozdeji rozvinum napf. W. F. Ogbumem aj.) a idea nezbytnosti pouZiti -thistoricke metody a -tsrovnavaci metody jako metod bytostne s-gick'jch. V Comtove snaze najit a formulovat jeden zakon, ktery fidi cely spo!. vyvoj, pokracovala fada sociologu, napf. H. Spencer, F. H. Giddings, L. F. Ward aj. Deleni s-gie na -tsocialni statiku a d.s. bylo dlouha leta obecne akceptovano, u nas s nim pracoval T. G. Masaryk, E. Chalupnj a I. A. BUiha. V novejsieh textech se pojem d.s. objevuje ve vyznamu v podstate hovorovem (rychla, vyrazna, viditelna zmena), vnitfni cleneni s-gie je jine, vyvojovy, tedy dynamicky princip prostupuje vsechny tematicke casti s-gie. A: social dynamics F: dynamique sociale N: Sozialdynamik I: dinamica sociale Lit.: Goode, W. J. ed.: The Dynamics of Modern Society. New York 1968; Levy-Bruhl, L.: La phi10sophie d' Auguste Comte. Paris 1928.

Pet dynamopolis viz ekistika dysfunkce - (z fec. dys = vadny, spatny, rozruseny; functio =cinnost) - pojem zavedeny R. K. Mertonem pro oznaceni negativnich dusledku vMomych lidskych cinnosti na urcity -tsocialni system a jeho -tsociruni strukturu. Tyto negativni dusledky mohou byt zameme nebo nevMome. Merton a dalSi autoi'i ukazali, ze vetsina soc. -tCinnosti a -tinstitucl rna dysfunkcionalni, vetsinou ovsem nezamyslene diisledky jednani. Napf. produkce elektricke energie na bazi fosilnieh paliv rna evidentni nezamysleny dysfunkcionalni dusledek v podobe zplodin, exhalatu atd. Vetsina negativnieh ekologickych efektu, tedy d., je puvodne skutecne nezamyslena. K. T. Erickson ukazal, ze i bankovni loupez, ktera je evidentne vMome dysfunkcionalni alespon ve vztahu k dvema systemum (banka a spolecnost), muze byt nezamyslene eufunkcionalni (viz -teufunkce) ve vztahu k dalSimu subsystemu, napf. pravnimu fMu: informace 0 loupezieh posiluji totiz autoritu porusovane normy. UrCite casti systemu funguji

v urCitem case eufunkcionalne, v jinem case dysfunkcionalne, pfip. jsou v eufunkcionalnim vztahu kjedne skupine subsystemu a v dysfunkcionaInim vztahu k jine. A: dysfunction F: dysfonctionnement N: Dysfunktion I: disfunzione Lit.: Erickson, K. T.: Notes on the Sociology of Deviance. In: RlIbington, E. - Weinberg, M. S. eds.: Deviance. New York 1981; viz tt~z ->funkce.

A: dystopia F: dystopie N: Dystopie I: distopia Lit.: Hillegas, M. R.: The Future as Nightmare: H. G. Wells and the Anti-Utopians. New York 1967; Klaic, D.: The Plot of the Future. Utopia and Dystopia in Modern Drama. Michigan 1991; viz tez ->utopie.

Duf

z

d a t y viz hinduismus

Pet dystopie - (z fee. dys = vadny, spatny, rozruseny; topos = misto) - zvlastni druh -tutopie, "utopie se znamenkern minus". lako vieemene ekvivalentni se pouzivaji termfny antiutopie, kontrautopie, negativni utopie, varovna utopie, odstrasujici utopie, kakotonie (nektefi autofi, jako napi'. F. L. Polak, usilujf 0 obsahove rozliseni techto kategorii, nedoslo ale zatim k terminologickemu ustaleni). Obsahem d. je pesimisticka, pochmuma vize obecne nezadouci spolecnosti. Termin d. poprve udajne pouzil J. S. Mill v pariamentnim projevu v r. 1868, d. vsak maji podstatne delSi tradici - jejich kofeny (v navaznosti na pojeti utopie) lze najit uz v antice. Za zakladatele novodobe d. jsou povazovani zejm. I. Donnelly, 1. London, E. Zamjatin, k nejvyznamnejsim autorum d. patfi A. L. Huxley, G. Orwell a v urCitem smyslu K. Capek. Rozsifeni d. v USA od konce 19. st. a v Evrope od pocatku 20. st. byva spojov{mo jednak s rustem pesimistickych nahledu na spo!. vyvoj v budoucnosti (krize ideje pokroku a ideje krize pokroku), jednak s tendencemi vyuzivat d. jako nazorny prostfedek konfrontace ideji (autor d. muze kritizovat napf. urcitou vizi lepsi Ci idealni spolecnosti tim, ze k ni vytvofi dystopickou paralelu - zachova hlavni principy uspofactani spolecnosti ajejiho zivota vyzdvihovane v kritizovane vizi jako kladne a zMouci, ale poukaze na mozne negativni dusledky a souvislosti). Obdobne motivovane vlny zajmu 0 d. se objevuji behem celeho 20. st. Novodoba d. v sobe organicky spojuje zvyraznenou kritiku pfitomnosti, pesimistickou variantu budoucnosti vyrustajicf z teto pfitomnosti a kritiku nekterych utop. pfedstay. Specif. funkci d. je funkce varovna (viz -tprogn6za varovna). D. maji nejcasteji podobu "utopie casu", kdy upozomuji na to, co se muze vyvinout z dnesni situace dane spolecnosti. Nekdy dramatizuji mozne dlouhodobe negativni dusledky upadkovych, krizovych, ale i dnes tfeba zdanlive neskodnych ci dokonce obecne pozitivne chapanych tendenci. Velmi silny je smer antiscientistickych a antitechnologickych d., ktere lief negativa pfetechnizovane spolecnosti. Varovani je v d. casto podavano formou satiry. Varovnou funkci plni take nektere soucasne pesimisticke futurologicke studie (viz -tfuturoiogie), ktere jsou nekdy oznacovany za spec if. dystopie.

Ed e n - (z hebr. eden = rozkos, pfip. sumerskeho edin = urodna zeme) - vyraz pro biblicky raj, ktery pfevzala utopicka literatura k oznaceni idealniho sveta lidskeho souziti. Puvodni -tmytus 0 raji, ve kterem zil pradavny clovek, a 0 "rajskem" svete, cloveku tezko pfistupnem, lze nalezt v fade kultur, resp. nabozenstvi. Synonymem E. je "paradies" (perske slovo pardes znamena zahradu). Geogr. byva E. situovan na uzemi staroveke Mezopotlimie. Udajne se nachazel v "centru sveta". Uprostfed zahrady stal strom zivota a strom poznani dobra a zla. Podle biblicke povesti byl clovek vyhnan z raje za sve lehkomyslne jednani, kterym porusil zakaz dany Bohem-stvofitelem (nejist ze stromu poznani). Timto trestem byl zbaven zivota v miru a klidu vnitfnim (dusevnim) i vnejsim (spo!.). Obrazne Iiceni E. ovlivnovalo stfedoveke teologicke spory a silne podnecovalo lidovou obraznost. E. jako obraz dobra byl staven do protikladu k peklu jako obrazu zla a oboji bylo zaroven interpretovano jako spravedliva odplata za -thfichy a zasluhy v pozemskem zivote (viz tez -traj a pek10). Idea lehkomyslne ztraty raje vyvolala i pfedstavu moznosti znovu se do nej vratit, znovu ziskat mir, pokoj, klid, coz se stalo zakladem eschatologickych uceni a nosnou ideou rady soc. nab. hnuti. Existence raje, vyhnani z raje, 233

efekt vyzkumny

efekt aktera a pozorovatele

ztraceny raj a znovudosaieny raj - to je obecnejsi vize cesty lids tva, na jejimz konci je zeme, kde mezi lidmi vladne mir, "mece se zmeni v radlice", neexistuji konflikty, boje a valky. Zeme je fuodna, vseho je dostatek. Vyklad dejin jako hledani cesty ke ztracenemu raji je sekularizovanou podobou puvodniho nab. mytu, silne spjateho se zemedelskymi kulturami staroveku. Proto biblicke pojeti E. tvofi jeden z --'archetypu utop. mysleni (viz --.utopie). A: Eden F: Eden N: Eden I: Eden Lit.: Blumenberg, H.: Lebenszeit und Weltzeit. Frankfurt a.M. 1986; Eliade, M.: Geschichte der religiosen Ideen. Freiburg 1978; Guriewicz, A. J.: Problemy sredniowiecznej kuitury ludowej. Warszawa 1987; Schmidt, H.: Die Erzlih1ung von Paradies und Siindenfall. 1931; Weber, M.: Gesammelte Aufsatze zur Reiigionssozioiogie. Tiibingen 1966.

Much

se ale ukazalo, ze delnici vice nez na zmenu podminek reaguji na to, ze jsou stfedem pozornosti. teto reakci se hovofi jako 0 e.h. Hawthomske studie, tvorba 0 ovefovani jejich hypotez a jejich metodika prace se staly v nasledujicich desetiletich stfedem kritiky a mnoha replikaci. DalSi zpfesiiovani a ruzne interpretace nic nezmenily na tom, ze Mayo v r. 1933 a jeho spolupracovnici F. J. Roethlisberger a Dickson pak v r. 1939 motivovali pfesun pozomosti od tech. podminek prace k soc. podminkam prace. Centrem zkoumani se stala pracovni skupina jako celek, jeji neformalni struktura, vyznam vztahu mezi delniky a vedenim. A: Hawthorne effect F: effet de Hawthorne N: Hawthorne-Effekt I: effetto di Hawthorne

°

Lit.: Cole. G. A.: Management. Theory and Practice. London 1990.

efekt aktera a pozorovatele viz atribuce efekt bumerangovy - (z lat effectus = zpusobeny, to od efficere = vykonat, vytvoht; z ang!. boumerang, to z jazyku australskych domorodcu: wo-mur-rang = vrai se zpet) - metaforicke vyjadfeni pfevraceneho vysledku jednani, resp. vysledku, ktery se obraci proti puvodnimu akterovi. E.b. zkouma pfedevsim teorie nezamyslenych dusledkUjedmini (R. K. Merton, R. Boudon), a to v nejmznejsich oblastech. Typickym pfikladem e.b. je efekt byrokratizace, analyzovany byly paradoxni dusledky demokratizace vzdelani (ve Francii), urcite statni rodinne politiky (v ces. zemich I. Motnj). Nebezpeci e.b. by pfi realizaci s-gickeho vyzkumu melo pfedevsim vest k obezfetnemu postupu pfi formulaci zaveru a praktickych doporuceni. K e.b. muze vest i snaha 0 vylepsovani zvolene techniky zvetsenim poctu polozek. V dusledku negativniho pusobeni unavy respondentu a pfilisne obsahove rozmanitosti polozek muze dojit ke snizeni homogenity a konstruktove validity mefici skaly. VylouCit e.b. by mel mj. --'pfedvyzkum. A: boomerang effect F: effet de boomerang N: Bumerangeffekt I: effetto boomerang Bur efekt hawthornsky - vysledny poznatek tzv. hawthomskych studii, znamych a dnes jiz klasickych vyzkumu provadenych ve 20. a 30. !. 20. st. v provozech Western Electric Company v hawthomskych zavodech v Chicagu. Tyto vyzkumy, ktere vedl E. Mayo, se zprvu soustfedovaly na fyzikalni pracovni podminky. --.Experimentalni procedurou se zjisioval vliv osvetleni na pracovni vYkon. Ve sledovane skupine se menila intenzita osvetleni a v kontrolni skupine zustavaly podminky stejne. Tento klasicky --'experiment vedl k pfekvapivemu zjisteni, ze vykon se zvysoval v obou skupinach. Pfi podrobnejsim zkoumani 234

Kap e f e k t pan e I 0 v Y viz setreni panelove, efekt vyzkumny e f e k t r ad i ace - vicemene spontanni sifeni informaci, pocitu, dojmu za situace vhodne k jejich pfijimani sirsim Ci uzsim okruhem lidi. Muze jit i 0 --.dezinformace. e.r. se uvaiuje pfi zkoumani vel'. mineni. Timto zpusobem se napl'. sifi --'famy. Bere se v uvahu take ph studiu mistnich komunit a soc. siti. V jine poloze se vyskytuje napf. u nekterych modelu epidemiologickych, kde se tYka sifeni chorob. A: radiation effect F: effet de radiation N: Radiationseffekt I: effetto radiazione Bur

°

efekt sklenikovy - pojem, ktery vstupuje do s-gie v souvislosti s hrozbou globalnich klirnatickych zmen, resp. globalniho otepleni (global warming) klimatu, ktere by mohlo mit osudne nasledky pro dalSi existenci lidske spolecnosti na teto planete. Podobne jako hrozba --'ozOnove ry stava se pojem e.s. vyzvou ke zmene postoju, chovani, moralky jednotlivych spo!. skupin i cele lidske spolecnosti a z tohoto hlediska se stava i pfedmetem zajmu soucasne s-gie. Princip e.s. spociva v tom, ze cast slunecniho zafeni, ktera se neodrazi od atmosfery zpet do vesmiru, pronika atmosferou a zahfiva zemsky povrch; naopak Zeme, zahfata na urcitou teplotu, emituje neviditelne infracervene zafeni, a tim se ochlazuje. Cast tohoto zafeni je pohlcovana v atmosfefe tzv. sklenikovymi plyny (greenhouse gases), ktere tak pusobi jako pokryvka, jez pod sebou udrZuje teplo. E.s. je pfirozenym jevem, ktery udrZuje tepelnou rovnovahu ve spodnich vrstvach atmosfery a je podminkou udrzeni zivota. Pokud by napf. atmosfera neobsahovala jeden z nejdulezitejsich sklenikovych plynu,

w-

oxid uhlicity CO 2 , byla by teplota zemskeho povrchu asi o 33°C nizsi. Do atmosfery se daleko vice sklenikovych plynu dostava v souvislosti s lidskou cinnosti nez pfirozenymi cestami. To porusuje rovnovahu popsaneho procesu a podle vysledku modelovani se zemsky povrch zahfiva. Podle pfedpovedi se pmmema teplota zemskeho povrchu zvysi cca 0 10 C do r. 2030 a 0 3 0 C do r. 2100, pokud nedojde k zasadnimu omezeni produkce antropogennich sklenikovych plynu. Vyzn. zahi'ati zemskeho povrchu by ved10 k mnoha zavaznym zmenam v --'biosfere, z nichz nejznamejsi je tani ledovcu v polamich oblastech, zvyseni hladiny oceanu a mon a zaplaveni casti pobfeznich, casto huste osidlenych nizin. Globalni oteplovani nebylo dosud prokazano vzhledem k tomu, ze dosud zaznamenany ritst prumernych teplot (teplota v soucasnosti je 0 0,3 0,6 0 C vyssi nez v preindustraIni dobe) muze byt projevem pfirozene variability klimatu. Pokud vsak bude lidstvo s omezenim produkce sklenikovych plynu cekat, az se dusledky globiilniho oteplovani projevi, muze byt pro jeho dalSi existenci jiz pozde (viz take --'princip obezretnosti). A: greenhouse effect F: effet de serre N: Treibhauseffekt I: effetto serra Pia efekt skupinkovy viz vyber skupinkovy efekt stratifikacni viz vyber stratiflkovany efekt svateho Matouse - pravidelnost objevena am. sociology vedy Harriet Zuckermanovou, A. S. Colem, J. R. Colem a K. Colem a zpopularizovana R. K. Mertonem, ktenl je vyjadfena tvrzenim, ze slavnym vedcum se dostava neumerne vysokeho uznani ve srovnani s vedci mene znamymi a neznamymi. Nazev e.s.M. je odvozen z biblickeho vyroku "neboi kaidemu, kdo rna, bude dana a pfidano, kdo nema, tomu bude odiiato i to, co nema" (Matous, 25, 29). H. Zuckermanovd odvodila e.s.M. z rozhovom s laueraty Nobelovy ceny, z jejich deniku a zivotopisuo Ti jeho pusobeni potvrdili, coz duveryhodnost e.s.M. zvysuje, protoze se jedna 0 osoby jeho pusobenim zvyhodnene, nikoliv poskozene. E.s.M. samje pfikladem pusobeni sebe sarna: byl objeven malo znamymi vedci a popularnim se stal az tehdy, kdyz jej v modifikovane a rozSifene podobe publikoval ucitel puvodnich objevitelu, slavny sociolog Merton. Pfi studiu e.s.M. bylo formulovano nekolik dalSich pravidelnosti, napf.: 1. vedci, ktefi dosahli urciteho vehlasu, obvykle neklesnou pnlis hluboko pod jiz dosazenou uroveii (tzv. efekt setrvacnosti); 2. vedci na vrcholu kariery "odpocivaji" mene, nef se obvykle pfedpoklada, protoze poskytovanym uznanim jsou motivovani k neustalemu vykonu; 3. vedci, jimz se dostava

uznani na pocatku kariery, jsou produktivnejsi nez ti, jim se uznani nedostalo; 4. vysoce produktivni vedci z vyzn. univerzit jsou odmenovani uznanim casteji nef stejne produktivni vedci z univerzit mene vyzn. atd. E.s.M. rna aspekt individ. psychologick)' , ale i soc. komunikacni (prace pfedlozena slavnym vedcem budi vetsi pozomost nef prace pfedlozena vedcem mene znamym) a ekon. (v soutezi 0 pfideleni financnich prostfedkU na vyzkum maji vetSi sance renomovani vedci). Ackoliv byl e.s.M. prokazan v oblasti pm. ved (Nobelova cena za soc. vedy neni s vyjimkou ekonomie udelovana), jeho pusobeni v s-gii lze prokazat pomeme snadno. A: St Mathew's effect F: effet de saint Matthieu N: Matthaus-Effekt I: effetto di San Matteo Lit.: Merton. R. K.: Efekt sv. Matouse ve vede. Uvaha 0 systemech odmen a komunikaci ve vede. SociologicJcy casopis. 6. 1970, c. 2.

Pet efek t taza tele - uCinek vlivu --.tazatele na vysledky --'interview, resp. vychyleni vypovMi dotazovanych v dusIedku chovani tazatele. Prve metodo!. studie na toto tema jsou uvadeny u H. H. Hymana a 1. Feldmana. Mezi charakteristiky tazatele vykonavajici vIi v na odpovMi --'respondenta patfi napf. pohlavi, rasa a soc. postaveni, dale zpusob chovani, pouzivany jazyk a osobni vlastnosti. Tyto charakteristiky bud neumeme zmensuji, nebo zvetsuji --'socialni distanci mezi tazatelem a respondentem. Vzhledem k tomu, ze jde 0 specif. typ --'socialni interakce, zavisi e.t. i na obdobnych charakteristikach respondenta. Tazatel muze ovlivnit nejen vlastni dotazovani, ale i vyber respondentu, jestlize do nej promitne urcite soc. preference v ramci stanoveni vyberovych kv6t nebo nedodrZi pokyny pro vyber osob. V pmbehu vlastniho dotazovani by10 zjisteno napf. selektivni slyseni tazatele, ktere ovliviiuje zv!. zaznam odpovMi na otevfene otazky. Sledovani e.t. je obtizne, ale jsou mu venovany specif. vyzkumy (viz tez --'validizace) . A: influence of interviewer F: effet de questionneur N: Interviewereffekt I: influenza dell' intervistatore Lit.: Hyman. H. H.: Interviewing in Social Research. Chicago 1954; viz

tez .....dotazovani, .....interview.

Dvo

efek t vybe ro veho pIa n u viz vyber prosty mihodny e f e k t v Yz k u m n y - pfedevsim mira naplneni cile vyzkumu, tj. vetSinou poznani daneho problemu, ovefeni hypotez, ziskani pozadovanych informaci ("hlavni vyzkumny efekt"); krome toho muze byt e.v. nova metodo!. zkusenost, nova hypoteza, nahodny teor. objev ("heuristicky vyzkumny efekt") i nepfime prakticke uCinky (ve 235

ego

eklekticismus

smyslu vyuziti poznatku i pfimeho vlivu vyzk. procesu na zkoumanou populaci). V zasade muze byt e.v. i negativnf. Jako negativni je hodnocen bud slaby e.v., coz je nesplneni zameru, ziskani nedostatecneho mnozstvi informaci, nebo e.v. spocivajici v chybnych vysledcich, nepfiznivem ovlivneni populace, spol. praxe. Z hlediska charakteru diu -tempirickych vyzkumu Ize delit e.v. na orientacni, deskriptivni, explanacni a sociotechnicke. Maximalizaci e.v. zajisiuje vhodna -tvyzkumna strategie, respektujici nejen zadani vyzkumu, ale tez stay teor. a metodol. rozpracovani problematiky, charakter vyzk. terenu apod. Snizovat e. v. mohou nedostatecna pi'ipravenost uzivatele a jeho neadekvatni postoje k vysledkum s-gickeho vyzkumu; ty mohou zpusobit i "kontra-efekt". Kontrola realizace sociotech. doporuceni umoziiuje prakticky verifikovat e.v., pi'ip. odhalit dalSi nepi'edpokladane ucinky. Pi'ikladem jednoducheho praktickeho, dokonce financne vyjadi'eneho e. v. je prokazane snizeni procenta nezadouci fluktuace na zaklade realizace praktickych doporueeni vyzkumu. E.v. se muze tYkat take konkrt5tnich problemu napi'. pi'i aplikaci jednotlivych vyzk. technik. Je popisovan panelovy efekt (viz -tsetreni panelove), -thaI6-efekt, -tefekt radiace, efekt koncentrace posudku ("pi'isneho" a "shovivaveho" posuzovatele), efekt skupinkovy (viz -try_ ber skupinkovy), -tefekt bumerangovy a dalSi efekty vychyleni vYMru. Jsou to nezadouci efekty, ktere vetSinou vyplyvaji z metodol. chyb. A: research effect F: effet de recherches N: Vntersuchungseffekt I: effeto rice rca Lit.: viz -->metody sociologickeho vjzkumu, -->vjzkum sociologickY.

Bur ego - (lat. ja) - vetSinou nepi'ekladany pojem chapany bud jako synonymum pojmu ja, nebo v nasledujicich specif. smyslech: 1. jako akcent na osobni zazitky a zpusoby jednani, vedomi vlastniho prozivani a jednani - tzv. vedouci ja; 2. jako pomer k soM samemu, sebehodnoceni, a to ve dvojim smyslu - jednak za koho se elovek povazuje, jake vlastnosti si pi'ipisuje, jaky obraz rna 0 sobe samem (tzv. realne ego), jednak pi'edstavy 0 tom, jaky by chtel clovek byt, jake vlastnosti by si pi'al mit, neboli "idealni ego" (pomer realneho a idealniho e. vyjadfuje silu e. - eim vice se oba tyto obrazy od sebe lisi, tim je e. slabsi, a naopak); 3. jako vedomi osobni identity, kontinuity a jedineenosti, tj. "vedomi ja", ktere muze byt v nekterych psychotickych stavech poruseno, muze mit ruzne dilei aspekty - napi'. "telove ja", socialnija (akcentovane vztahy k soc. okoli a reflexe techto vztahu soc. okolim). Pojmu e. je blizky koncept -tja ve smyslu jastvi, faktoru organizujidho udrzovani a restauraci psych. rovnovahy 236

prosti'ednictvim obrany e. i zvysovani hodnoty sebe sarna prosti'ednictvim expanze e. Angazovane e. (ego-involvement) M. Sherifa aA. H. Cantrila (1947) upeviiuje pozitivni sebehodnoceni objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. terminem proprium, coz je to, co patii urCitemu jedinci, neco, co je mu trvale a intimne vlastni (od teloveho smyslu a smyslu pro sebeidentitu az k obrazu sebe sarna, ego-vztaZnemu jednani a snaZen!). E .. R. Hilgard (1967) rozlisuje fenomenologicke e. (tj. ruzne aspekty vedomi ja) a e. jako vydedukovane centrum osobnosti, kolem nehoz se organizuje psych. aktivitajedince (ego jako hypoteticky konstrukt). Z empir. vyzkumu -tosobnosti vyplyva, ze lide si napi'. zapamatovavaji lepe to, co souvisi s pozitivnimi vysledky, co je asociovano s uspechem. V tom spoeiva take org. aspekt e.: zkusenost i chovani se organizuji z hlediska obrany a evalvace e., ktere se tak stava motivaenim einitelem, jehoz charakteristika rna rnnoho spoleeneho se starSim psychol. pojmem vUle jako psych. instance, ktera ndi aktivni einnost subjektu. A. H. Maslow (1954) poklada v tomto myslu -tseberealizaci za vyvojove nejvyssi motiv eloveka: jedinec chce byt tim, za koho se povaZuje, totiZi po vysokem hodnoceni sebe sarna sebou samym i svym soc. okolim. P. E. Vernon (1964) shmuje pojeti e. do nasledujicich 5 funkci: e. jako fenomen perceptivni, e. jako pocit identity ja, e. jako objekt nebo obraz, e. jako pocit hodnoty sebe sarna a e. jako motivaeni einitel. M. L. Hutt, R. L. Isaacson aM. L. Blum (1966) uvadeji, ze e. zajiSiuje, aby organismus naSel uspokojeni s ohledem na pozadavky prosti'edi. Podle tohoto psychoanalytickeho pojeti pak e. zajiSiuje tyto operace: a) modeluje poruchy z pudovych impulsu jejich odkladanim nebo utlumem, b) vnima, hodnoti a integruje vstupni stimulaci, c) integruje vniti'ni popudy v pi'imei'ene, adaptivni vzorce uvoliiovani (vytvai'i rovnovahu mezi psych. instancemi id a superego). G. H. Mead v r. 1934 popsal, jak se e. coby generalizovane zkusenosti vyviji v -tsocialni interakci stirn, jak je elovek hodnocen jinymi, pro nej vyzn. osobami a jak se pak tento obraz sebe sarna stava zakladnou jeho identity (viz -tjinY)· Pojem e. hraje klieovou roli v jazyce -tpsychoanalyzy, kde ho zaeal pouzivat S. Freud v r. 1892. Freud chapal e. jako psych. instanci, ktera rna pi'edevsim funkci cenzumi (nepfipoustet do vedomi nepfijemne pi'edstavy a bran it vnimani pi'ed nepi'ijemnymi podnety). Pozdeji, s rozlisenim dalSich instanci osobnosti byly e. pi'ipsany dalSi funkce a byla mu pi'isouzena vetsi autonomie. Freudovo e. se stava jakymsi prosti'ednikem mezi -tsuperegem a -tid, funguje podle principu reality a prosazuje se vyvojem postupne na misto pudoveho principu slasti. V protikladu kid

reprezentuje e. "rozum a rozvahu" a Freud je pi'irovnava k jezdci ovladajicimu kone (id) stirn, ze to eini s vypujeenyrni a nikoli vlastnirni silami. Neni-Ii e. schopno plnit svou zprosti'edkovaci funkci mezi pudy a realitou, projevuje se to ureitYrni symptomy a vznika urcity druh neurozy. Neni-li vybaveno dostatecnym mnozstvim energie, uchyluje se e. k potlaeovani neprijernnych psych. obsahu (pi'edstav, myslenek, pociru) a vystavuje se vlivu detskych traumatickych zazitku. Jestlize e. podlehne v konfliktu s "nad-ja", vznikne nutkava neuroza, melancholie a nekdy je ja "dohnano k smrti". E. udrZuje kontakt subjektu s realitou a realite pi'izpusobuje jeho jednani. Dynamiku e. je mozno parafrazovat takto: e. pohanene pudy, svirane moralkou a tYrane realitou zapasi 0 harmonii mezi pudy a moralkou (Freud). Problem e. noveji propracoval H. Hartmann v Ego Psychology and the Problem of Adaptation (1958). T. Parsons (1964) poklada Freudovu teorii e. za vyzn. pi'inos pro integraci psychologie a s-gie. A: ego F: ego N: Ich, ego I: ego, io Lit.: Erb, E. D. - Hocker, D.: The Psychology of the Emerging Self. Philadelfia 1971; Frankenstein, c.: The Roots of the Ego: A Phenomenology of Dynalllics and of Structure. Baltimore 1966; Gergen, K. J. ed.: The Self in Social Interaction. New York 1968.

Nak egoismus rozumny - (z fro egoisme, a to z lat. ego = ja) - eticka koncepce, poprve formulovana fro osvicenci 18. st., podle niz je spravne pojatY osobni zajem a rozumna sebelaska (P. H. D. Holbach) zakladni -tctnosti. Koncepci e.r. vyzn. rozvinul a ueinil j<1drem sve s-gicko-eticke koncepce N. G. Cernysevskij, ktery ideu e.r. zasadil do kontextu sve obecne predstavy pi'emeny Ruska. E.r. rna motivovat k tomu, aby lide byli schopni ve vlastnim zajmu sebeobetov{mi, aby se orientovali na vzdalenejsi gratifikace a odlozene odmeny. Podle e.r. maji byt lidske ciny v dokonalem souladu s vnitfnimi pohnutkami. Ackoliv e.r. vyrusta i inspiraci etickeho utilitarismu a ekon. uvazovani A. Smitha, je argumentovan spiSe moraJistne a veden laskou k dobru. Podle Cemysevskeho e.r. ustavuje harmonii mezi osobnimi a -tspolecenskymi zajmy tim, ze vede individuum k svobodnemu podnzeni se spolecne veci. Na uspechu teto spoleene veci, ktery vsak sam muze byt easove vzdaleny, nakonec totiz profituje i soukromy zajem individua. T. G. Masaryk poukazal na to, ze Cernysevskij sam svuj radikalni e.r. modifikoval tvrzenim, ze eloveku je od pfirody vrozena nesobecka, neinteresovana, pfima laska k bliznimu. Radikalni e.r. sdilel spiSe D. I. Pisarev, liter. karikaturu e.r. podal F. M. Dostojevskij v teorii Luiina, jednoho z protagonistu romanu ZloCin a trest. A: reasonable egoism F: egolsme raisonnable N: verniinftiger Egoismus I: egoismo ragionevole

Lit.: Berd'ajev, N. A.: Istoki i smysl russkogo kommunizma. Moskva 1990; Cernysevskij, N. G.: Polnoje sobranije socinenij, sv. II. Moskva 1951; Masaryk, T. G.: Rusko a Evropa. Studie 0 duchovnich proudech v Rusku, sv. II. Praha 1933.

Pet e k i s ti k a - (z i'ec. oikos = dum) - svymi tvurci je definovana jako aplikovana interdisciplinami veda 0 Jidskych -tsidlech, jejimz cHern je za ueasti demografU, sociologu, ekonomu, umenovedcu i pi'islusniku tech. a pi'irodovednych oboru zkoumat osidleni a optimalizovat reseni praktickych problemu spjatych s -tbydlenim a -turbanismemo V zasade jde 0 urbanistickou teorii C. A. Doxiadise, kterou rozvijeJijeho spolupracovnici, sdruzeni ve Svetove spolecnosti pro ekistiku (zalozene r. 1965). Zakl. rysy teto koncepce jsou vyjadi'eny v tzv. Manifestu z ostrova Delos, sepsanem r. 1963. C. A. Doxiadis zvazuje dusledky stale se zrychlujici populaeni exploze a dochazi k pi'edstave tzV. ekumenopolis, pojateho jako sit urbanizovanych pros toru, ktere vytvai'eji univerzalni osidleni a "rozlevaji se po celych kontinentech". Druhou ideou e.je tzV. dynamopolis, navazujici na predstavu "mesta - rakety", kterou rozvinul tesne pi'ed 2. svet. valkou SOY. architekt N. A. Ladovsky v navrhu pi'estavby Moskvy. Doxiadis uplatnil princip dynamopolis pi'i projektu mesta Islamabad, ktere je zalozeno na pravouhle dopravni siti, rozrustajici se stale jednim smerem. Obdelnikove okrsky se uvniti' deli na mikrorajony. E. se v podstate zabyva tymiz problemy jako dnes uzemni planovani. A: ekistics F: ecistique N: Ekistiks I: echistica Lin ekle kticism us - (z i'ec. eklektikos = schopny vybirat, vybirajici) - zpusob ei dokonce metoda vytvareni novych myslenkovych celku nebo systemu na zaklade spojovani ruznorodych prvku, podneru, tvrzeni, tezi a teorii v novy celek, nekdy bez vyloueeni logickych nebo vecnych rozporu. Zakladem eklekticke metody je vyber jednotlivych elementu z jiz vytvoi'enych soustav a teorii z hlediska jejich vhodnosti pro ucely nove vytvareneho systemu ci teorie. E. rna sve pocatky v antice. Termin e. poprve pouzil pravdepodobne Potamon z Alexandrie. Diogenes Laertios jim pak beine oznaeoval filozofy, ktei'i vybiraji ze systemu svych pi'edchUdcu vnejsim a libovolnym zpusobem jednotlive prvky, jez se jim hodi. Zejm. v 1. st. pr.Kr. byly uCineny vyzn. a vlivne pokusy vybrat z ruznych fil. soustav pi'edevsim prakticka pravidla pro zivot, pro i'eenicke umeni a pro potreby vladarske a mocenske. Tato v podstate pragmaticka spojovani ruznorodych prvku v nove celky, jak je provedli zejm. Marcus Tullius Cicero, Antiochos z Askalonu, Plutarch os z Chaironeie, ale take Marcus Terentius Varro, Epiktetos z Hierdpole a Marcus 237

ekologie Cloveka

ekofakt Aurelius, si dodnes zachovala ctemlfskou svezestjako prv- R. K. Mertona, teor. synkretismuA. Giddense, kritickeho ni "populami filozofie". V sirsim smyslu se za eklektiky e.l. H. Tumera, pi'ipadne ve formulaci A. Kloskowski, ze pokladaji take nektefi drkevni otcove, filozofove scho- neni hanbou byt eklektikem apod. Pfijeti e. jako pi'ipustne metody souvisi na jedne strane s odporem proti teor. molastickeho obdobi, nektefi osvicenci. Programovym tvurcem eklektickeho systemu byl v po- nopolismu a dominanci jedineho paradigmatu ve vede ana Iovine 19. st. V. Cousin, ktery tvrdil, ze vyvoj fil. mysleni druhe strane s duchem postmodemiho mysleni, ktere je probiha jako stfidani ctyf soustav - senzualismu, idealis- programove pluralitni, diferencovane a diverzifikovane mu, skepticismu a mysticismu, pficemz tyto soustavy si (viz --'postmodernismus). Nektefi stoupenci teor. pluravzajemne neodporuji, protoze kaZda z nich obsahuje urCi- lismu a programoveho kritickeho e. se vsak soucasne dite elementy pravdy, takze prava filozofie spociva v jejich stancuji od pi'ilis radikalni koncepce P. Feyerabenda, vyeklektickem splynuti. Odpor vuci e. se paradoxne nejsil- jadfene v jeho --.metodologickem anarchismu, ktery neji projevil u zastancu tech koncepd, ktere samy svym pokladaji za jednostranne destruktivni. Vyuka s-gie je na puvodem byly eklekticke, a to zejm. tehdy, jestlize s!edo- vetsine svet. univerzit koncipovanajako programove ekvaly prakticko-polit. a ideal. die - dosahovani techto diu lekticka (alespon v prvnich rocnidch studia). A: eclecticism F: eciectisme N: Eklektizismus I: ecletje totiz obvykle spojeno s ideovou nesnasenlivosti a odmimnim kaZdeho odliSneho stanoviska. Z tohoto h!ediska tismo je pak snadno pochopitelny odpor --'marxismu v jeho Lit.: Giddens, A.: Sociology. A Brief but Critical Introduction. London doktrinalne uzavfene verzi (a zejm. leninismu) proti jake- 1986; Turner, l. H.: The Structure of Sociological Theory. New York 1978. Pet mukoliv spojovani vlastni koncepce s jinymi myslenkovymi vlivy, napf. s novokantovstvfm, pozdeji s existen- e k 0 fa k t - prvek (pfedmet ci vlastnost) prir. prostredi. cialismem, fenomenologii apod. Druhym podstatnym Na rozdil od --'artefaktu neni produktem cilevedome lidduvodem odporu k e. bylo odmitani plagiatu. Zatimco ske cinnosti, muze ale byt jejim neuvedomovanym dustfedovek jeste pfisne nerozlisoval puvodnost a napodo- sledkem. Proto se e. jako fosilni pUdy, kosti, usazeniny, beninu, --.originalitu a pfevzeti cizi myslenky ci umel. zkameneliny, pyl aj. stavaji cennym zdrojem archeologicnapadu, osvicenstvi a zejm. pak 19. st. univerzalne akcep- kych, ale i antropol. a s-gickych informaci. Umoznuji pretuje ideu originality a plagiat odmita. E. se jevi jako for- devsim popsat a vysvetlit vztahy mezi hist. kulturarni a pfu. ma plagiatu (nekdy jim skutecne je), jako prototyp nepu- prostfedim v kontextu --'ekologie. Vyzkum e. je provaden vodnosti, a casto se nepfihlizi k faktu, ze puvodnost muze v ramci zkoumani konkretnich archeologickych lokalit. spocivat take v neobvyklem spojeni ruznorodych, jiz for- Vyuziti e. ke komplementamimu studiu artefaktu je spjamulovanych ideji. to zejm. s rozvojem am. --'nove archeologie a brit. --'anaV s-gii prvniho vyvojoveho obdobi (od 40. I. 19. st. do Iyticke archeologie. 20. I. 20. st.) vedle sebe koexistovaly vzajemne se vylu- A: ecofact F: ecofact N: Okofaktum I: fatto ecologico cujid velke s-gicke systemy (biologismus, psychologisLit.: Gardin, l. c.: Une arcMologie tMorique. Paris 1979. Sou mus, antroporasova skola, sociologismus atd.), ktere durazem na jeden vykladovy princip celku soc. zivota znee k 0 log i e - (z rec. oikos = dum, prostfedi) - pojem, ktemoznovaly vzajemne prolinani a synteticke spojovani. rym se rozumi bud' oblast forrnovani a fungovani bioI. S-gie se ovsem realne vyvijela jednak jako stfetavani pusystemu vsech urovni, od jednotlivych organismu az vodnich kontradiktomich koncepci, ktere si vsak nezfidk --.biosfere, jejich vzajemneho ovlivnovani ve vztahu ka soucasne osobovaly pravo statusu jedine ved. teorie, k vlastnimu prostfedi, resp. environmentalni aspekty zijednak jako snaha pojimat s-gii jako kumulativni vedu, ktevota spolecnosti, --.zivotni prostredi, anebo vedni disra neustale shmuje a soucasne kriticky reviduje jiz dosaciplina, ktera se k teto oblasti vaze. Prvni pojeti e. je pozene vedeni. Novy rozmer tomuto sporu dal vznik empir. staveno na pusobeni ekologickych faktorU, coz jsou vsechny s-gie, ktera programove kumuluje a srovnava "data" z rUzzive i nezive prvky prostfedi pusobid na organismy. Manych zdroju a rUznymi metodami, v rUznych soc. situacich ji rozdilnou podstatu a specifiku pusobeni a je mozne je a kulturach. V poslednich letech zacina byt obecne sdilena clenit do techto zakl. skupin: a) abioticke (fyzikalne-cheidea --.teoretickeho pluralismu, ktera odpovida realne simicke), coz je teplota, slunecni svit, vlhkost, plynne slozeni tuaci v s-gii, v niz vedle sebe neusmle koexistuje nekolik vzduchu, atmosfericke vlivy atd.; b) bioticke, tj. faktory teor. --'paradigmat (viz tez --'struktura sociologie pavzajernneho ovliviiovani zivych systemu; c) antropogenni, radigmaticka). Tento stav si vynucuje metodol. reflexi, kterymi jsou formy cinnosti cloveka pi'imo a nepfimo ktera nachazi vyraz v koncepcich disciplinovaneho e. 238

ovlivnujici zivot organismu v prostfedi. Kazdy organismus, populace ci spo!ecenstvo rna urcitou ekologickou valenci vuCi jednotlivym ekologickym faktorum. Pohybuje se v urCitem rozmezi od meznich hodnot k optimalni hodnote, ktera je pro existence organismu nejvYhodnejsi. Mezi ekologickymi faktory jsou vzdy nektere limitujici, jez ohranicuji moznosti existence bioI. druhu nebo --'ekosystemu. Jako --'vedu vymezil e. poprve E. H. Haeckel v r. 1869. Nejbeznejsi je definice E. P. Oduma: e. je veda 0 zivotnim prostfedi, resp. biologie prostfedi. E. je ovsem bezne vztahovana k ochrane zivotniho prostredi nebo --'pfirody, k peci 0 ne; nekdy se pfimo s temito pojmy ztotoznuje. E. jako veda se vyznacuje typickymi interdisciplinarnimi znaky. Vyuziva poznatku chemie, fyziky, matematiky aj., ale i spol. ved, zvl. filozofie, s-gie, ekonomie, psychologie, politologie atd. V soucasne dobe jeji vyznam neobycejne vzrusta se silnym ohrozenim zivotniho prostfedi nazyvanym --'ekologickou krizi. Rozviji se tzv. ekologicke vedomi, --'ekologicka etika, vznikaji --'ekologicka hnuti, polit. strany (strany Zelenych). ProbIemem dnesni doby jsou stfety ekologickych a ekon. zajmu, resp. nepochopeni faktu, ze v dlouhodobejsi perspektive nemuze jit 0 zajmy rozporne, neslucitelne. Do zemedelskeho hospodafeni, zejm. hospodafeni s --'pUdou, intervenuje e. mimo jine tzv. --'alternativnim zemedel· stvim. Podle specifikace pfedmetu studia se e. cleni na autoekologii, ktera zkoumajednotlive organismy, popu· lacni ekologii, zkoumajid populaci urciteho bioI. druhu, synekologii, jejimz pfedmetem jsou skupiny organismu (spolecenstva) a globalni ekologii, vztahujid se k biosfefe. Dale je mozne hovofit 0 fyziologicke ekologii, zabyvajici se fyziologickymi zmenami organismu v procesu jejich pfizpusobovani ke zmenam prostfedi, a 0 biochemicke ekologii, ktera si klade za ukol objasnit zakonitosti adaptace organismu na molekularni urovni. E. Ize rozlisovat i podle dalSich kriterii. Pro s-gii aspol. vecty vubec rna vyznam zejm. --'ekologie cloveka a tzv. --'hlubinna ekologie. E. se pfekryva s --'environmentalismem, t.j. myslenkovym proudem koncentrovanym na aspekty zivotniho prostfedf. S-gie jednak vstupuje do e. jako pfima soucast tohoto interdisciplinarniho oboru, jednak studuje "zvenku" nektere ekologicke jevy a souvislosti, napf. utvai'eni a fungovani natlakovych ekologickych skupin, intervenci ekologickych hodnot v hodnotovem spektru ruznych skupin populace a v oblasti utvai'eni a pi'etvareni moralnich norem, soc. pi'edpoklady a dopady ekologicke krize apod. Tennin e. se ve spol. vedach pouziva take k vyjadi'eni studia dimenzi soc. prostoru (viz --'ekologie socialni). V ram-

ci kult. antropologie se ve spojeni s e. vyvinula disciplina --'kulturni ekologie. A: ecology F: ecologie N: Okologie I: ecologia Lit.: Buchar, l. - Drobnik, 1. - Hadac, E. - lanko, l. - Kver, l. - Lelik, 1. - Rocek, Z: Zivot. Praha 1987; Cooper, D. E. - Palmer, l. A. eds.: The Environmental in Question - Ethics and Global Issues. London 1992; Duvigneaud, P.: Ekologicka synteza. Praha 1988; Odum. E. P.: Zaklady ekologie. Praha 1977; Rickie!" R. E.: The Economy of Nature. A Textbook in Basic Ecology. New York 1990; Stern, P. C. - Druckman, D. - Young, O. R. eds: Global Environmental Change - Understanding the Human Dimensions. Washington DC. 1992; Zivotniprostredi Ceske republiky. Praha 1990; viz tei --+ekologie Wubinmi.

Lam

e k 0 log i e c I 0 ve k a - obor obecne --'ekoiogie zamefeny na vzajemne ovlivnovani lidske populace a pi'ir. prostfedi, resp. na vztahy mezi --'civilizaci a --.pfirodou. V tomto pojeti je e.c. velmi blizka fade spol. vednich disciplin - s-gii, soc. psychologii, antropologii, geografii, demografii aj. Hist. je spojena s myslenkovym proudem --'environmentalismu, ktery vsak klade duraz zejm. na pi'ir. a geogr. komponenty zivotniho prostfedi. Vliv -+cloveka na --'krajinu a jeji zpetny vliv na cloveka se stal jiz v 19. st. pfedmetem zajmu vsech zminenych ved. Klasicke pojednani na toto tema napsal v r. 1864 Marsh: Clove'k a pfiroda anebo vliv lidske Cinnosti nafyzickY zemepis. Stejne tak T. R. Malthusovy demogr. uvahy mely do jiste miry ekologicky charakter (viz --'malthusianstvi, resp. --'biologismus). Vyskytly se dva odlisne pohledy na vzajemne ovlivnovani civilizace a prostfedi: a) tzv. ekologicky determinismus, podle nehoz podminky prostfedi podstatne ovlivnuji lidskou kulturu a civilizaci (to doklada rozdilem mezi lidskymi zvyky a kult. vzorci v suchych a vlhkych, resp. teplych a studenych oblastech); b) nazor, ze podminky prosti'edi pusobi na lidskou kulturu a civilizaci jen v omezene mife, jak doklada podobnost mestskych civilizad, ktere se zrodily v rUznych hist. obdobich a v ruznych prostredich. E.c. se stala spec. disciplinou az po rozvinuti koncepd, ktere zaroveii indikuji jeji jednotlive smery Ci proudy. 1. Prvni koncepce je postavena na aplikaci principu animalni a rostlinne ekologie na lidskou spolecnost. 2. Druhy smer zduraziiuje prostorovy aspekt e.c. Zabyva se pi'edevsim problematikou osidleni, zvl. mestskymi aglomeracemi. Objevuji se dva s-gicko ekologicke nazory na --.mesto ajeho existencni opravneni: prvy je povazuje za nejvyssi vyctobytek civilizace, protoze se zde clovek chraneny pi'ed drsnymi faktory prosti'edi muze pohodlne venovat praci, kultui'e a zabave; druhy nazor naproti tomu povazuje mesto za odchylku od pi'irody, devastujid zakl. existencni hodnoty cloveka. Idealni by bylo takove mesto, ktere by fungovalo jako nedilna soucast prosti'edi. Dru239

ekologie socialni

ekologie faktorova

hy zmineny proud e.c. je tradicni s-gickou domenou, nazyvanou -socialni ekologii (v puvodni am. verzi "human ecology"), kterou rozvinula tzv. -chicagska skola (cerpa ale i z poznatku prvniho proudu). 3. Velmi uzke pojeti e.c. spociva v jejim temer uplnem ztotozneni se -socialni hygienou. 4. DalSi smer se tesne napojuje na -demografii - hovon se 0 populacni ekologii. Populace cloveka je chapana stejne jako jine populace -biosfery. Vyvstava ovsem otazka, zda se kvalitativne odlisuje od ostatnich populaci, zda se nachazi v dominantnim postaveni, jak to dlouho predpokladaly industrialni teorie, zda je podstatne zavisla na jinych populacich apod. V soucasne dobe prevlada nazor, ze uplna dominance neni mozna, protoze lidska populace zijici na konci potravnich retezcu je na predchozich clancich tohoto retezce existenene zavisla. A: ecology of man, human ecology F: ecologie de l'homme N: Okologie des Menschen, Menschenokologie I: ecologia umana Lit.: Miller, G. - Tyler, 1.: Living in the Environment Concepts, Problems and Alternatives. Belmont, CA 1975; viz tez -+ekoiogie, -+ekoiogie sociainf.

Lam

ekologie faktorova viz ekologie socialni

komu jsou zasady e.h. blizke, si vytvorl vlastni filozofii, ekozofii. Svou koncepci ekozofie Naess opira 0 pojeti -seberealizace osobnosti jako identifikace s druhymi a 0 uznanl zasady biocentrickeho rovnostarstvi. Vychazi z teze, ze osobnost se realizuje nejen v souteZi, ale predevsim v identifikaci s druhymi lidmi, v procesu, v nemz clovek pfijima zajmy druhych jako sve vlastnL Toto pojeti seberealizace Naess rozi§iruje tak, aby zahrnovalo i mimolidsky svet, rostliny, zvifata, krajinu, Zemi. Idea biocentrickeho rovnostarstvi vyjadfuje presvedeeni, ze vsechny Zive bytosti maji v zasade stejne pravo Zit a rozvijet se podle vlastniho ureenL A: deep ecology F: ecologie profonde N: Tiefeokologie I: ecologia profonda Lit.: Devall, B. - Sessions, G.: Deep Ecology. Salt Lake City 1985; Fox, W.: Toward a Transpersonal Ecology. Developing New Foundations for Environmentalism. Boston, London 1990; Librovd, H.: Empiricke rezonance ekologicke etiky. Sociologickj casopis, 28,1992; Naess, A.: Ecology, Community and Lifestyle. Outline of an Ecosophy. Translated and revised by D. Rothenberg. Cambridge 1989; Naess, A.: Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movement. Inquiry, 16, 1973; See~,!. - Macv, 1. - Fleming, P. - Naess, A.: Myslet jako hora. Shromazdem vsech byt~sti. Presov 1993; Sessions, G. ed.: Deep Ecology for the Twenty-First Century. Boston, London 1995; Tobias, M. ed.: Deep Ecology. San Diego 1985; viz tez -+etika ekoiogicka, -+hnuti ekoiogicke. Kol, Kam

ekologie glo balni viz biosfera, ekologie e k 0 log i e k u It urn i - smer rozvijeny v ramci souease k 0 log i e hi ubi n n a - filozofie radikalniho -ekolone kult. antropologie, ktery studuje vznik, vyvoj a fungogickeho hnuti. Vyraz e.h. je prekladem angl. deep ecolovani -sociokulturnich systemti ve vztahu k prirodnimu gy, ktery zacatkem 70. I. pouzil jako prvni Arne Naess praprostfedL Koreny e.k. se objevuji jiz v terennich vyzkuve pro oznaeeni orientace radikalniho ekologickeho hnuti, mech _ kulturnich oblasti Ameriky, ktere realizovali jet prekonani -ekologicke krize spatruje v hluboke promene soueasne -civilizace - na rozdil 00 reformistickeho v prvni polovine 20. st. A. L. Kroeber a C. Wissler. E.k. smeru, ktery se soustfeduje na dilei technol., ekon. ci legi- se vsak zformovala az v prubehu 60. I. v ramci am. neoevolucionisticke antropologie jako relativne samostatna slativni resenL Zatimco pro reformisticke ekologicke hnuti je cilem uchovani zivotniho prostredi a prir. zdroju pro vyzk. orientace, ktera se soustfeduje na empir. analyzu uspokojeni lidskych potfeb, pro hlubinne orientovane eko- zpusobu adaptace konkretnich spoleenosti lokalnim po~­ minkam. Vyzn. roli pfi vzniku e.k. sehrala vyzk. strategle logicke hnuti je cilem vytvoreni noveho harmonickeho vztahu mezi lidmi a pozemskou prirodou. Stoupenci e.h. pfu. ved, zejm. biologie a ekologie, jejichz explanaeni modely pfedstavitele e.k. vyuzivaji v modifikovane podobe se poole Naesse a Sessionse shoduji v nazoru, ze prosperita lidskeho a mimolidskeho zivota na Zemi, stejne jako roz- ke studiu kultury. Vyzn. metodol. inspiraci e.k. se staly take obecna teorie systemu a teorie informace, ktere umozmanitost forem zivota, je hodnotou sarna 0 sobe, nezavisIe na sve skuteene ci mozne uziteenosti. Lide proto nema- nily prohloubit systemovou interpretaci -kultury jako soueasti -ekosystemu. Za zakladatele e.k. je mozne poji pravo redukovat bohatstvi a rozmanitost zive prirody ch s jedinou vYjimkou: kdyz je to nezbytne k uspokojeni jejich vazovatJ. H. Stewarda, ktery jiz ve 30.1. venoval ve svY terennich vyzkumech pozornost vlivu pfir. prostredi na Zivotnich -potreb, ktere lze ovsem vymezit pouze se zrezpusob zivota indianskych kmenu a koncepci e.k. pak pine telem k danym geogr. a kult. podminkam. K nazorove platforme hlubinneho ekologickeho hnuti patfi uZllani nutnosti rozpracoval ve sve stezejni praci Theory of Culture Change (1955), ve ktere syntetizoval ekologicky a neoevoluciopostupneho, nenasilneho snizovani lidske populace, zejmena prostrednictvim planovaneho rodieovstvL -Kva- nisticky pfistup ke studiu kultury. Podle Stewarda je predmetem -ekologie vyzkum mechanismu, jimiz se orgalita zivota je preferovana pred vysokou Zivotni urovnL V souvislosti stirn je uznavana potreba globalnich zmen nismy adaptujl k prostfedL Vetsina zivoeichu dosahuje teto ekon., polit. a ideal. struktur. Naess predpoklada, ze kafdy, adaptace pomoci svych bioI. vlastnosti. Lidske adaptace

240

je vsak dosahovano pfedevsim prostrednictvim nebiol. vytvorenych prostredku a mechanismu - pomoci kultury. Kulturni adaptace cloveka na prirodni i lidmi vytvorene umele prostredi je rozhodujici hybnou silou vyvojovych promen. Predmetem e.k. je podle Stewarda usporadani vztahU kultury a pflr. prostredi. Kult. ekologicka analyza pfitom musi vzit v uvahu dye kval. odlisne tridy jevu. Do prvni patfi charakteristicke prvky pnr. prostredi (flora, fauna, klima, vodstvo, surovinove zdroje aj.), druhou tvon technologie, technika, ekon. organizace a podobne faktory, jejichz prostfednictvim dana spolecnost vyuziva prir. prostredi k uspokojovani biokult. potreb svych elenu. Sepeti techto dvou tfid einitelu stimuluje a limituje kult. specifikum spolecnosti, jeji institucionalni zakladnu, soc. struktun.! a ideologii. V prubehu 60. a 70. l. dale rozpracovali Stewardovu koncepci e.k. zejm. A. P. Vayda, R. A. Rappaport, M. H. Fried, W. R. Goldschmidt, E. R. Service. Take oni vychazeji z predpokladu, ze ekologicke, ekon.-technologicke a demogr. faktory pfedstavuji rozhodujici determinanty fungovani a vyvoje sociokult. systemu. Sociokult. systemy mohou ale pozitivnimi a negativnimi zpetnymi vazbami reagovat na prostfedi a ovliviiovatje. Jmenovani predstavitele e.k. predpokhidaji, ze pnmo v sociokult. systemech jsou zabudovany mechanismy, ktere umoziiuji takto reagovat. Teorie e.k. nalezla sve vyuziti zejm. ve vyzkumech relativne izolovanych lokalnich sberacsko-Ioveckych nebo pasteveckych spoleenosti, v nichz vztah k pfu. prostfedi vystupuje nejvyrazneji a nejbezprostredneji. Hlavnim cilem techto vyzkumu je popsat a vysvetlit konkretni adaptacni prostredky a mechanismy a odhalit strukturalne funkcionalni a vyvojove zakonitosti energeticko-technol. zpusobu, jimiz jednotlive spolecnosti vyuzivaji pnr. zdroje. Metodol. vychodiska skoly e.k. uspesne rozpracoval ve sve koncepci -kulturniho materialismu M. Harris, dale predstavitele -nove archeologie (L. R. Binford, B. J. Meggersovd) a etnoarcheologie (I. De Vore, R. B. Lee, J. E. Yellen aj.). S aplikaci metod e.k. se stale easteji lze setkat i ph vyzkumech modernich industiralnich spa leenosti (E. Cohen). SvYm zajmem 0 systemovY vyzkum ekologickych problemu a krizi prispiva soueasna e.k. k snaham -postmodernismu 0 vybudovani kval. noveho paradigmatu "vedy 0 cloveku". A: cultural ecology F: ecologie culturelle N: Kulturokologie I: ecologia culturale Lit.: Cohen, Y. A. ed.: Man in Adaptation. Chicago 1974; Rappaport, R. A.: Ecology, Meaning and Religion. Richmond 1979; Steward, 1. H.: Theory of Culture Change. The Methodology of Multilinear Evolution. Urbana 1955; Vayda, A. P.: Environment and Cultural Behavior. Ecological Studies in Cultural Anthropology. New York 1969.

Sou

ekologie politicka viz hnuti ekologicke e k 0 log i e pop u I a c n i viz ekologie, ekologie cloveka e k 0 log i e so ci a I n i - soucast -sociologie zabyvajici se procesy vzajemneho pfizpusobovani mezi lidskymi spoleeenstvimi a jejich fyzikalne prostorovym prostredim. Je to zaroveii nejvyZll. empir. tradice -sociologie mesta. Pojem e.s. je evrop. verzi puvodniho am. pojmu "human ecology", ktery pouzili poprve r. 1921 R. E. Park aE. W. Burgess ve zname ucebnici s-gie Introduction to the Science of Sociology. Soc. ekologicke zasady na studium mesta vsak aplikoval Park jiz ve sve studii 0 lidskem chovani ve meste r. 1915. E.s. ve sve am. podobe mela 3 zdroje: rostlinnou a animalni ekologii, geografii a studium prostoroveho rozlozeni soc. jevu. Paralelni vyvoj probihal i v Evrope, kde v ramci Durkheimovy skoly byl pro okruh jevu, kterymi se e.s. zabyva, uplatnovan pojem -socialoi morfologie. U E. Durkheima a M. Halbwachse vsak nemel bioI. konotaci jako u Parka. Principy e.s. byly zpocAtku pouzity zejm. pri s-gickem vyzkumu -mest, pozdeji i regionu, ale pronikly zpet i do geografie, psychologie, ekonomie i do polit. s-gie. Klasicka e.s. se soustfedovala zhruba v obdobi 1915-1950 na vyzkum rostu a vnitfni struktury -velkomest. Jeji principy byly formulovany predevsim na zaklade zkusenosti ze studia Chicaga. Proto se e.s. ponekud jednostranne ztotoziiuje pouze s pracemi -chicagske skoly. Ve 20. a 30.1. byla vsak e.s. jednim z hlavnich smero s-gie na vetSine severoam. univerzit. Duraz na vyzkum soc. prostorove struktury mest USA vedl k systematickemu mapovani cetnych soc. jevu z hlediska rozdilu v intenzite jejich vyskytu v ruznych c<\Stech mest. Vedle popisu rozlozeni obyv. podle demogr. znaku, prislusnosti k hosp. odvetvim a podle soc. statusu sledovali soc. ekologove soustavne prostorove rozlozeni rozvodovosti, prostitutce, kriminality a psychiatrickych onemocneni. Vedle strukturalnich analyz provadeli take vyzkum prostorove mobility demogr., soc. a etnickych kategorii obyv. Vsechny strukturalni i mobilitni studie byly provadeny s ohledem na indikatory prostredi a na polohu ve meste a take s ohledem na vzajemne vztahy mezi sledovanymi jevy. Duraz byl kladen na hustotu obyv. a zastaveni, na stari a kvalitu bytoveho fondu, na dopravni polohu a na zony mesta. Zajem 0 zkoumani prostorovych stranek s-gickych fenomenu ponekud zatlaCil zakl. vykladove schema klasicke ekologie, jehoz jadrem bylo Parkovo stanovisko, ze zakl. strankou vztahU mezi lidmije soutezeni, zahrnujici i soutez 0 prostor. Vzhledem k tomu, ze v lidskych spolecenstvich existuje vysoky stupeii vzajem241

ekonomie blahobytu ekologie socialni

ne zavislosti a rozvinuta delba prace, soutezeni zahrnuje vZdy take spolupraci, kterou lze oznacit jako soutezivou kocperaci. Jejim vysledkem je vznik neprogramovych vztahu, ktere lze oznacit jako symbioticke vztahy. Spolecnosti jsou organizovany na dvou urovnich, a to na urovni bioticke a kultumi. Prvni je vysledkem souteze a zahrnuje i symbioticke vztahy. Druha je jakousi nadstavbou nad biotickou urovni a je zalozena na -tkomunikaci ana -tkonsensu. E.s. se podle Parka se zabyva pouze biotickou urovni a dusledky soutezive symbi6zy. Mesto je nejlepsim pI'ikladem takove symbioticke souteze a prostorove usporadani mesta je pouze jednou z jejich stranek. Studium prostoroveho rozlozeni soc. jevu je spiSe prostI'edkem k porozumeni toho, jak mesto funguje nez samotnym cHern e.s. Stejny smysl mel i znamy model rustu mesta formou koncentrickych z6n, jak jej formuloval r. 1925 E. W. Burgess. V tomto modelu rna stejnou vahu jak popis prostoroveho usporadani modemiho mesta, tak i vyklad mechanismu, ktere ke koncentrickemu usporadani vedou. Klasicka faze e.s. byla podrobena kritice jiz v 30. 1., zejm. v pracich M. A. Alilumovi, Maurice R. Davieho a Warnera E. Gettyse. CHern kritiky bylo hlavne Parkovo roztrzeni spolecnosti na biotickou a kult. urovei'i a prenaseni generalizaci ziskanych ze studia am. mest do jinych spolecnosti. Po r. 1950 lze rozlisit v ramci e.s. tfi hlavni smery. 1. Skola neoklasicka navazuje na zakl. rychOOiska obecne ekologie. Je zastoupena zejm. A. H. Hawleyem a O. D. Duncanem. Podle teto skoly je predmetem zkoumani organizace lidskych spolecenstvi vuci prosti'edi. Jde 0 jakousi variantu teorie uzivnosti, v niz prostorove aspekty, zejm. soc. prostorove usporadani spolecnosti, ustupuji do pozadi. V ramci teto neoklasicke teorie vznikl i smer, ktery je znamjako vyzkum tzv. -tekologickeho komplexu, v nemz se zkouma interakce 4 zakl. ekologickych promennych: populace, organizace spolecnosti, prosti'edi a technologie. 2. Soc. kult. orientace ekologie se vytvoi'ila po rozpadu klasicke pozice a zdurazi'iuje vyznam kult. -thodnot a -tnorem pri vykladu vztahu mezi soc. organizaci a prosti'edim. Podnetem k jejimu vzniku byly prace o roli symbolickych hodnot v prostorovem usporadani mest a v prostorovem rozlozeni soc. vrstev v Bostonu, zejm. ty, ktere publikoval Walter Firey, a pak take srovnavaci studie o mestech v ruznych kulturach a v niznych fazich hist. vyvoje, zejm. prace Gideona Sjjjberga. 3. Systematicka statist. analyza prostoroveho rozlozeni soc. kategorii obyv., v jejichZ ramci se rozvinuly zejm. 2 formy: faktorova ekologie a tzv. analyza socialnich oblasti. Faktorova ekologie se opira 0 aplikaci -tfaktorove analyzy na soubory dat 0 jednotlivych uzemnich jednot-

kach mest (nejcasteji tzv. scitacich obvodu). V podstate jde 0 induktivni metodu, ktera pomoci statist. metod stanovi hlavni faktory pusobici na soc. prostorove usporadani mest. Mezi prukopniky faktorove ekologie pam Frank L. Sweetser, ktery pouzil faktorovou analyzu predevsim na rozbor Helsinek. Studii tohoto zamereni bylo uskutecneno velke mnozstvi, byly provadeny jak v USA, tak v zap. Evrope, ale i v byvalych social. zemich. Z~em 0 tyto studie vrcholil v 70. 1. PI'ehled 0 zap. studiich \JOdavaji prace D. W. G. Timmse (1971), G. A. Theodorsona (1982), P. Whitea (1984), 0 pol. studiich prace G. Weclawowicze a 0 ceskych H. Jerabka, P. Matiju aJ. Veeemika (1979). Analyza socialnich oblasti rna deduktivni povahu a je zalozena na obecne s-gicke teorii zdurazi'iujici zvetsovani mei'itek v modernich spolecnostech, ktere se projevuje v rostouci intenzite soc. vztahu, v rostouci diferenciaci funkci a v rostouci komplexite organizace spolecnosti. CHern analyzy soc. oblasti je identifikace relativne socialne homogennich oblasti ve mestech. Podle E. Shevkyho, W. Bella aM. Williamse, ktei'i vyvinuli tuto analyzu pi'i rozboru Los Angeles, jsou klicovymi promennymi, ktere urcuji soc. povahu jednotlivych mestskych uzemi, soc. -tstatus, mira urbanity uzemi a segregace (merena podilem cizincu v uzemi). V soucasne dobe prochazi e.s. opet kritickou redefinici. Na prvem miste se zdurazi'iuje potreba doplnit staticke strukturalni analyzy hist. rozbory vyvoje struktury mest a komparacemi vnitfni struktury mest v ruznych typech spolecnosti. Na druhem miste se zdurazi'iuje poti'eba posilit znalost hosp. mechanismu pusobicich na vnitfui strukturu mest a take znalost dusledku polit. a administrativnich, prip. tech. regulaci, vcetne uzemniho planovani. E.s. zustavala prilis v zajeti predstav, ze struktura mesta je produktem pouze "spontanne" pusobicich sil, a nebrala v uvahu skutecnost, ze i v zemich s tdni ekonomikou je soc. prostorova struktura mest vytvarena take zasahy statnich, komunalnich i mistnich uradu. Vetsi duraz je v soucasne dobe kladen na analyzu -tprostoroveho chovani velke variety akteru pusobicich ve mestech (J. Musil, 1988). Obecne lze take pozorovat, ze v soudobe e.s. se zacinaji vice zdurazi'iovat procesualni aspekty oproti aspektum strukturalnim a morfologickym. DalSi inovace soudobe e.s. lze ocekavat v dusledku pronikani semiotiky mesta do analyzy mest. Semiotika prohloubi predevsim kult. soc. orientaci moderni socialni ekologie. A: social ecology F: ecologie sociale N: Sozialokoiogie I: ecologia sociale Lit.: Alihall, M. A.: Social Ecology. New York 1938; Hawley, A. H.: Human Ecology. A Theoretical Essay. Chicago 1986; Musil, 1.: Der Status der Sozialokologie. In: Friedriechs, 1. ed.: Soziologische Stadtforschung, Koiller

Zeitschrift fUr Soziologie und Sozialpsychologie. Sonderheft 29, 1988; Park, R. E. - Burgess, E. W. - McKellzie, R. D.: The City. Chicago 1925; Shevky, E. - Bell, W. : Social Area Analysis. Stanford 1955; Sjoberg, G.: The Preindustrial City. New York 1960; Sweetser, F. L.: Factorial Ecology: Helsinki. Demography, 1960, C. 1; Theodorsoll, G. A. ed.: Urban Patterns. Studies in Human Ecology. New York 1982; Timms, D. W. G.: The Urban Mosaic. Cambridge 1971; White, P.: The West European City: A Social Geography. London 1984; Weclawowicz, G.: Struktury spoleczno-przestrzenne v miastach Polski. W roclaw 1988.

Mus

e k 0 nom i e - (z lat. oeconomia = setmost, hospodamost, to z I'ec. oikos = domacnost, nomos = veda) - v anticke tradici (Aristoteles), ktera pusobila az do 17. st., nauka o vedeni domacnosti, v modemim smyslu obecne nauka o hospodareni, zabyvajici se jeho ruznymi aspekty. Ma deskriptivni, normativni, teor., ale i pragmaticky charakter. Nutnost hospodafeni vychazi ze skutecnosti, ze prosti'edky, ktere slouzi k uspokojeni potreb obyv., jsou k dispozici pouze v omezenem mnoZstvi. E. se deli na dYe samostatne discipliny, podnikovou e. a narodni e. 1. Podnikova ekonomie vznikla podle nekterych nazorn v r. 1494, kdy L. Pacioli, frantiskansky rnnich, sepsal zaklady podvojneho ucetnictvi, podle jinych se datuje od spisu Parfait Negociant fro obchodnika Jacquese Savaryho (1675) nebo od obchodni knihy Paula lakoba Marpergera (okolo r. 1700). Pocatkem industrializace doslo k vystavbe ucetnictvi. Jako 0 vedni discipline se 0 podnikove e. uvazuje od r. 1898, kdy byly zalozeny prvni vysoke obchodni skoly (Lipsko, St. Gallen, Cachy, Video), i kdyz oznaceni podnikova e. pochazi z pozdejsi doby, od Eugena Schmalenbacha. liz kratce po vzniku prvnich vysokych obchodnich skol vykrystalizovaly koncepce Johanna Friedricha Schiira, Heinricha Nicklische a Rudolfa Dietricha, ktere jsou normativniho charakteru, a teorie Wilhelma Riegera, ktera byla prisne orientovana na rentabilitu. Po 2. svet. valce dominovala faktorova teorie Ericha Gutenberga. Od poloviny 60.1. bylo vyvinuto mnoho dalSich altemativnich systemu, taUe se da v soucasne dobe mluvit 0 pluralistickem stadiu oboru podnikova e. Podle funkcionaInich a institucionalnich hledisek se pI'edmety jejiho zkoumani cleni do 2 skupin: prvni tvoh jednotlive funkce podniku (zasobovani, vyroba, odbyt, financovani a investice), druhou spec. oblasti (banky, obchod, doprava, pojisiovnictvi). K otazkam nadrazeneho vyznamu patfi otazky vedeni podniku: teorie vedeni podniku, personalistika, organizace, planovani, kontrola a take pravo. 2. Narodni ekonomie se zabyva pozorovanim, analyzou a koordinaci aktivitjednotlivych hosp. subjektli (statu, podniku a domacnosti) v ramci daneho pravniho, spo1. a hosp. systemu, prir. podminek (podnebi, nerostneho bohatstvi apod.) a dosazeneho stupne vyvoje dane zeme. ledna se

o aktivity v oblasti rozdelovani, vyroby a spotreby. Do oboru nar. e. je take zahrnuto zkoumani vztahU daneho narodnlho hospodarstvi se zahranicim. V zhledem k vysokemu stupni komplexnosti hosp. aktivit se nar. e. deli do dvou oblasti. Prvni je makroekonomie, ktera zkouma vzajemne vztahy -tstatu, sektoru -tpodnik (agregace vsech podniku) a sektoru -tdomacnost (agregace vsech domacnosti) a take jejich vztah k zahraniCi (dovoz, ryvoz). Makroekonomie se opira pI'evazne 0 statist. udaje statnich statist. uradu (hruby narodni produkt, celkova nezamestnanost, infiace, celkovy objem investic apod.) a slouzi nejen k vysvetleni ruznych ekon. jevu, ale predevsim je podkladem pro hosp.-polit. rozhOOovani statu. Druhou oblastije rnikroekonomie, jejimz predmetem je analyza chovani jednotlivych prvku ekonomiky (napr. urceni ceny urCiteho produktu) nebo chovani jednotlivych subjektu - jednoho podniku (teorie nabidky) nebo jednoho spoti'ebitele (teorie poptavky). Teorie nabidky vychazi z predpokladu, ze kazdy podnik jedna racionalne. Podle min. racionalniho principu se podnik snaZi dosahnout urCiteho zisku s co nejnizsimi naklady. Poole max. racionalniho principu se pOOnik snazi ph urCite vysi nakladu 0 dosazeni max. zisku. Teorie poptavky vychazi z predpokladu, ze kazda domacnost (kaZdy jedinec) rna urcite potreby, ktere muze uspokojit konzumem zbozi nebo sluzeb a ze kazdy jedinec jedna racionalne. Podle min. racionaIniho principu se jedinec snazi urcite mnozstvi zbozi nebo sluzeb, ktere mu pi'inesou urCity uzitek, koupit za min. cenu, podle max. racioll
BaN

ekonomie blaho bytu - teorie, ktera se zabyva problemy spojenymi s dosazenim max. ekon. a soc. -tblahobytu a se zajistenim max. celospo1. uzitku. Konstrukce matem. funkce blahobytu, ve ktere jsou jednotlive uzitky clenu spolecnosti agregovany, rna umoznit, aby ze dvou moznych stavu spoleenosti byl vybran ten, ktery vede k vyssimu celkovemu uzitku. Tradicni e.b. hleda kriteria, podle kterych je mozne posoudit hosp.-polit. opatfeni a dokonce cely hosp. system. Posuzovani a hodnoceni dane hospo243

242

ekonomie neoklasicka

ekonomie institucionalni

darske situace pritom spojuje se dvema problemy. 1. Blahobyt individua je zavisly na velkem poctu niznorodych produktu a hosp.-polit. opatreni ovlivnuji ruzne jejich dispozici. V pnpade, ze stoupne dispozice jednoho a zaroven klesne dispozice druheho produktu, neda se jednoznacne urCit, zda blahobyt individua stoupl Ci klesl. K tomu je zapotrebi mentka blahobytu, ktere by umoznilo srovnani mezi zmenami uzitku ruznych heterogenich produktu. 2. Blahobyt se tyka vsech clenu spolecnosti, ale hosp.-polit. opatreni ovlivnuji blahobyt jednotlivych individui ruzne. Kdyz blahobyt jednoho stoupne a druheho klesne, neda se jednoznacne urCit, zda je celkovy blahobyt vyssi Ci nizsi. Tradicni e.b. vychazi ze 2 predpokladu: a) ze individ. blahobyt je zavisly na mnozstvi zbozi, ktere rna individuum k dispozici, a ze uzitek z tohoto zbozi je primo umemy jeho mnozstvi; celkovy blahobyt se pak vypoCita agregaci blahobytu vsech individui; b) ze kazdy clen spolecnosti rna pravo sam svobodne urCit, ktere zbozi a v jakem mnozstvi chce konzumovat. E.b. je v posledni dobe venovano mnoho pozomosti, zejm. ve vyspelych kap. zemich, a to i z duvodu aktualnosti problemu se zivotnim prostfedim. E.b. zahmuje napl'. teorie optimalniho zdaneni, hledani optimalni vyse cen vet. statku, teorii mezinar. obchodu a teorii celni unie. Vysledky analyz provadenych v ramci e.b. slouzi jako podklad pro mnoha hosp.-polit. opatreni. Tradicni teorie e.b. vypracovali napr. A. C. Pigou, V. Pareto, N. Kaldor, J. R. Hicks, l. M. D. Little, T. Scitovsky, P. A. Samuelson. Mezi jeji reprezentanty patfi W. E. Amstrong, 1. Neumann, O. Morgenstern, J. Tinbergen a dalSi. Na zaklade kritiky tradicni e.b. vznikla tzv. nova ekonomie blahobytu, ktera se od tradicni lisi hlavne metodou zjisiovani individ. uzitku. Zastupci starsi e.b. (napi'. A. C. Pigou) se pokouseli merit blahobyt na zmenach uzitku, ktere zaznamenali jednotlivi clenove spolecnosti pri zmene hosp. situace. Vychazeli z predpokladu, ze uzitek se da kardinalne merit. Pareto zastaval nazor, ze uzitek se da merit pouze ordinalnim srovnanim: je stejny jako, vyssi neZ, nizsi nez. Podie zastupcu nove e.b. se uzitek neda merit ani ordinalne, ani kardinalne a kolekt. blahobyt se pouhym souctem jednotlivych uzitku neda zjistit. Zavislost kolekt. blahobytu na blahobytu jedince je mnohem mensi neZ v tradicnim pojeti. W. E. Amstrong vychazi z nazoru, ze se da experimentalne urCit, jake zmeny v blahobytu jsou jedincem prave zjistitelne. ledincem v urcitem okarnziku vnimana zmena tvon uzitkovou jednotku. 1. Neumann a O. Morgenstern vychazeji z teze, ze jedinec se rozhodne vzdy pro aItemativu s nejvyssim ocekavanym uzitkem. Uzitkovajednotka se vypoeim z ocekavaneho uzitku a jeho pravdepodobnosti. 1. Tinbergen a dalSi meri individ. blahobyt pomoci urci244

tych zmen v chovani jednotlivce. lako indikatory pro zmeny uzitku slouzi napf. mnozstvi sebevrazd nebo castost onemocneni. A: welfare economics F: economie de la prosperite N: Wohlfahrtsokonomik, Wohlfahrtstheorie I: economia del benessere Lit.: Bergson, A.: Essays in Nonnative Economics. Cambridge, Mass. 1966; Pigoll, A. c.: Economics of Welfare. London 1920; Readings in Welfare Economics. London 1969.

BaN ekonomie ins ti tucionalni viz ekonomie politicka nova ekonomie klasicka - (z lat. classis = vybrane lodstvo, vojsko) - nejednotne vymezovana perioda ekon. teorie, resp. narodni ekonomie. Zatimco v anglosaske literature je za klasickou periodu povazovano obdobi do 40.1. 19. st., v nem.literatufe se za vseobecne klasicke oznacuje udobi od zacatku 18. st. do 70. I. 19. st. Do klasicke ekon. skoly jsou zahmovani angl. ekonomove Adam Smith, Thomas Robert Malthus, David Ricardo, Francouz Jean Baptiste Say a Nemci Karl-Heinrich Rau, Friedrich W. von Herrmann a Johann Heinrich von Thiinen. I John Stuart Mill je nekdy pocitan ke klasicke ekonomii, i kdyz je nekdy spolu s Anglicanem W. Stanley Jevonsem, Nemcern Carlem Mengerem a Svycarem M. E. Lefmem Walrasem zafazovan uz do tzv. -tneoklasicke ekonomie. Klasicke skole nar. ekonomie je pficitana zasluha 0 zalozeni ekonomie jako sarnostatne vedni discipliny s vlastnim pI'edmetem badani a vlastnimi metodami. Ie nepochybne, ze mysleni klasicke ekonomie vychazelo z teorii angl. nar. ekonoma A. Smitha, jehoz knihu Bohatstvi ndrodit z r. 1776 je mozne oznacit za datum zrodu modemi ekonomie. Smith vychazi z teor., resp. fil. orientovane hist. vedy, opira se o skotskou osviceneckou filozofii a jeho pojeti je kritikou dogmaticke scholastiky. Pi'ejima hodnotovy system -tosvicenstvi (rozum, toleranci, respekt pred individ. svobodou, humanitu a hledani objektivni pravdy). leho pojeti je neseno ideou spolecnosti jako stroje, jehoz pravidelny a harmonicky pohyb rna mnohonasobne pozitivni ucinky. A. Smith napsal svou knihu jako pfirucku pro politiky, jako -tpolitickou ekonomii. Ze dvou petin je venovana ukolum statu ve svobodne spolecnosti (infrastruktui'e, financim, vzdelani a zdravotnictvi). CHern autora je odhaleni materialnich a institucionalnich podminek -tblahobytu, podminek pro prekonani -tchudoby a odhaleni zdroju, ktere pozitivne ovlivnuji schopnosti obyv. Smithovy poznatky se pozdejsim nar. ekonomum staly zakladem pi'i rozvijeni teorie volneho trhu. Pro e.k. jsou pnznacne napr. tyto pozadavky: vybudovani a trvala existence produktiv-

nich zdroju (pracujiciho obyv.), zajem 0 vseobecne blaho, akumulovane produktivni schopnosti, sympatie, vzajemna podpora, pravidla spravedliveho chovani a stat, ktery se nepovazuje za absolutni a ktery se cHi odpovedny za blaho svych obcanu. Presto, ze e.k. nepredstavuje zadnou jednotnou skolu, muzeme sledovat 3 prvky, ktere ji charakterizuji jako jednotny smer: 1. jedinec rozhoduje svobodne a na vlastni zodpovednost; 2. chovani jedincu je automaticky fizeno trZnim mechanismem; 3. stat vystupuje pouze jako poradkova a ochranna sila. A: classical economics F: economie classique N: klassische Okonomie I: economia classica

BaN e.konomie moralni - obecne sdileny konsensus tykajici se predpokladu a ocekavani upravujicich pravidla -treciprocity v ekon. jednani a stabilizujici se v systemu -tsocialni kontroly. Pojem e.m. vytvoi'il E. P. Thompson jako nazev altemativy -ttdni ekonomie, kterou zformovaly povstavsi angl.lidove masy v 18. st. Vychazi z pojeti soc. antropologie E. Durkheima a B. Malinowskeho a souvisi s konceptem "socialni vkoi'enenosti" ekon. jednani v tradicnich ekonomikach v pojeti K. Poltinyiho (viz -tekonomicka sociologie). Zatimco puvodne byly proti sobe - hist. i systemove - staveny "trzni" a "moralni" ekonomie, v soucasnych anaIyzach se prokazuje nutna "vkorenenost" i trzni ekonomiky, ovsem s pfesunem moralnich kriterii a pravidel reciprocity z trhu zbozi na -ttrh prace. Oproti Marxove tezi 0 komodifikaci pracovni sily v kapitalismu je jeji zhodnocovani ve state blahobytu postupne moraine svazovano. A: moral economy F: economie morale N: MoralOkonomie I: economia morale Lit.: GOllldner, A.: Reciprocity and Autonomy. 1973; Thompson, E. P.: Moral Economy of the English Crowd in the 18th Century. Past and Present. 1971.

Vee

s

e k 0 nom i e m y len i - tendence mysleni prevadet sloZite na jednoduche, rozmanite na podobne, vysvetlovat veci co nejmensim poctem principu a pouze pomoci pojmu, ktere lze vyvodit z pocitku (smyslove zkusenosti). lako zakl. princip teorie poznani, zakl. zakon mysleni a zakl. kriterium pravdivosti zformuloval tuto ideu ve svem diIe E. Mach jiz v 70. I. 19. st. V ponekud odlisne forme se objevila u R. Avenaria: jako fil. princip "nejmensiho vynalozeni sil". Ekonomicke mysleni udajne Cini -tvedu ekonomictejsi a zbavuje ji metafyziky. Pfedobrazem e.m. byla zasada W. Occama zvana Occam ova bfitva: Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem. Pozadavek redukce principu na minimum vznesl ve sve Rozprave 0 me-

tode i R. Descartes a dalSL Tento pozadavek nasel take radu kritiku. Pojeti Macha a Avenaria kritizoval V. I. Lenin v praci Materialismus a empiriokriticismus. A: economy of thought F: economie de pensee N: Denkokonomie I: economia del pensiero Lit.: Mach, E.: Die Mechanik in ihrer Entwicklung historisch-kritisch dargestellt. Leipzig 1897; Mach, E.: Erkenntnis und Irrtum. Leipzig 1905.

Hub e k 0 nom i e n a rod n i viz ekonomie, ekonomie klasicka, ekonomie nedostatku, ekonomie neoklasicka, ekonomie politicka, investice ekonomie nedosta tku - nazev pro centralne planovanou narodni ekonomii, ktery zavedl vyzn. madarsky ekonom Janos Kornai. lestlize centralni -tnarodohospodafske planovani rozhoduje 0 mnozstvi vyrabene produkce a zaroven administrativne rozhoduje 0 -tcenach, pak ceny ztraceji vypovidaci schopnost. Tim se fakticky jedinymi signaly 0 stavu hospodai'eni stavaji nedostatky (pfebytky) urciteho zbozi na trhu. V podminkach potlacovane inflace jsou pak nedostatky cetnejsi neZ prebytky. Skutecne ekonomiky -trealneho socialismu vykazovaly neuspokojenou popmvku po fade komodit na jedne strane a rust neprodejnych zasob na strane druhe. System tedy vedl podle Kornaiovy teorie k reprodukci nedostatku. A: economics of shortage F: economie de penurie N: Mangelwirtschaft I: economia della carrenza Lit.: Komai, J.: Economics of Shortage. Amsterodam 1976.

Hav ekonom ie neoklasicka - soucasne souhrnne pOjmenovani nekolika skol -tekonomie, resp. narodni ekonomie, jejichz vychodiskem a zakladem je teorie ceny a hodnoty rozvinuta na principech -tteorie meznlho uzitku. Nekdy se pro e.n. pouziva nazev -tmarginalismus. Tento smer meni oproti predchozim proudum pi'edmet i metodu zkoumani: orientuje se na analyzu dilci a vseobecne trzni rovnovahy, vyuziva matematiku, hodnotu zbozi (statku) vyvozuje z uzitecnosti (subjektivni teorie hodnoty). Obecne zakonitosti vyvozuje e.n. z racionalniho hospodareni jednotlivcu, neboi ekon. procesy jsou zprostredkovany jednanim lidi, kteri jsou nadani villi a vedomim. PriCiny jednani je treba hledat v psychol. podnetech. lako pI'edchUdci e.n. jsou oznacovani A. A. Cournot, H. H. Gossen a J. H. von Thiinen. K prukopnikum e.n. pati'i C. Menger, W. S. Jevons aM. E. L Walras. Za hlavni predstavitele e.n. jsou povazovani R. E. Lucas a T. J. Sargent. Neoklasicke pnstupy se uplamuji na urovni mikroi makroekon. analyzy a neoklasicke modely jsou zakladem progn6zovani hosp. vyvoje. 245

ekonomie pfikazova

ekonomie podnikova

E.n. se puvodne vyvijela paralelne ve trech skolach, ktere se lisily zkoumanou problematikou i metodol. pfistupy: rakouske, lausannske a angloamericke, resp. cambridgeske. V celkovem vyvoji e.n. je teor.-poznavad vliv rak. skoly relativne nejmensi; pouzivala vylucne verbalni vyklad a jeji metoda mela prevazne kauzalni a logicko-deduktivni charakter. Znamy je spor 0 metodu s predstaviteIi mladsi skoly hist. (G. Schmoller). Vyzn. je ideol. angazovanost proti teorii pracovni hodnoty a -tmarxismu. Hlavnimi predstaviteli lausannske skoly jsou Walras a V. Pareto, kteri byvaji spolu s Jevonsem oznacovani i jako "matematicka skola", coz vsak dnes jiz neni vystizne, protoze aplikace matem. metod, ktera byla v dobe vzniku e.n. vyzn. prinosem, se jiz v ekonomii obecne vzila. Walras zkonstruoval matemat. model situace, k nif smeruje ekonomika zalozena na svobodne smene produkru, na svobodnem prodeji prace, svobodnem pohybu kapitalu a svobodnem uzivani pUdy. Jako prvni se pokusil vytvofit soustavu rovnic vyjadrujici vseobecnou rovnovahu cen a smeny. Tato rovnovaha je definovana jako situace, v nif ani spotfebitele, ani vyrobci nemaji zajem zmenit mnozstvi statku a sluzeb, ktere pozaduji nebo nabizeji na ruznych trzich, coz umoznuje povazovat tuto situaci za normalni, tzn. fe ke zmenam muze dojit jen pod vlivem vnejsich (exogennich) pficin. Walras pfitom predpokladal, ze vyroba je proces, v nemz se -tvyrobni faktory spojuji podle stalych vyr. koeficientu, a to v nulovem case. Objem hodnoty vyrobeneho zbozi je shodny s celkovymi nliklady vyroby, ktere jsou totofne se sumou vyplacenou za koupene sluzby vyr. faktoru, vyuzite ve vyrobe. Pfi takto koncipovane rovnovaze se hodnota celkoveho produktu rovna vyr. nakiadum, cof se na trhu jevi jako rovnost hodnotoveho objemu nabidky a poptlivky (tzv. Walrasuv zakon). Diky velkemu vyznamu Walrasovych prad byva "neoklasicka analyza" ztotoznovana s vyrazem "walrasovska analyza". Jde 0 vyzn. inspiracni zdroj pro dalSi pokusy 0 zachyceni podminek vseobecne rovnovahy napr. pomod strukturalnich modelu a take pro hledani predpokladu -tblahobytu, resp. optimalniho stavu spolecnosti: volna konkurence je zakladem pro svobodne a optimalni rozhodovani jednotlivcu a sumarizovany stupen uspokojeni pranijednotlivcu tvori blahobyt celku. Na tento predpoklad navazuje mj. hypoteza tzv. paretovskeho optima. Angloam. skola (A. Marshall, J. B. Clark vytvofila zaklady dosud uzivanych analytickych postupu pri zkoumani tvorby poptavky, nabidky, vyr. procesu a rozdelovani. Marshall zavedl v ekonomii graficke znazomovani teoretickych poucek. Specif. rysem e.n. je mikroekon. pristup vyuzivajid teorie mezniho uzitku k prokazani, ze vyuziti zdroju je opti246

malni v situaci ciste a dokonale -tkonkurence. Ve vyvoji e.n. se zpravidla rozlisuje: obdobi pred J. M. Keynesem (t.j. do vydani Obecne teorie zamestnanosti, ziroku a penez v r. 1936), obdobi opozice sproti dominujid keynesovske teorii, kdy byly mj. vypracovany vyzn. neoklasicke modely hosp. rustu (R. M. Solow), obdobi "neoklasicke syntezy" s -tkeynesismem a obdobi "neoklasicke renesance", resp. "nove konzervativni ekonomie" (po selhani keynesovske hosp. politiky v 70. a 80. 1. 20. st.). V soucasne dobe se k neoklasickemu proudu hlasi "ekonomie strany nabidky" (suply-side economics), -tmonetarismus a makroekon. teorie racionalnich ocekavani, oznacovana tezjako nova klasicka makroekonomie, ktera rna velmi vyrazne rysy neoklasicke viry v "ekonomickeho cloveka" (viz -thomo oeconomicus), racionalne sledujidho svuj zajem. A: neo-classical economics F: economie neo-classique N: neoklassische Okonomie I: economia neoclassica Lit.: Hudchison, T. W.: A Review of Economic Doctrines. Oxford 1953; Lekachman, R.: History of Economic Ideas. New York 1959; Napoleoni, c.: Ekonomicke mysleni dvacateho stoleti. Praha 1968; Piettre, A.: Histoire de la pensee economique et analyse des theories contemporaines. Paris 1973; Schumpeter, J. A.: History of Economic Analysis. Oxford 1954; Sojka, M. ed.: Dejiny ekonomickych teorii. Praha 1991.

Cik ekonomie podnikova viz ekonomie, investice e k 0 nom i e po Ii ti c k a - nazev, ktery puvodne pouzivala -tklasicka ekonomie pro sve teorie 0 vzniku, rozsireni a rustu spol. bohatstvi, zaUmco pozdejsi obcanska ekonomie nahradila tento pojem jinymi, jako narodni ekonomie ci narodohospodarske teorie. Jako samostatna disciplina se ale vydelila -tnova politicka ekonomie. Jako e.p., resp. "marxisticka politicka ekonomie", se take oznacuje pozdejsi Marxova kritika puvodni e.p., presneji jeho kritika uvah kiasickych ekonomu 0 zdrojich bohatstvi. Z ni vznika pojem nadhodnoty a analyza produkce nadhodnoty jako vlastnosti kap. vyrobniho zpusobu. Analyza nadhodnoty je nepfimo analyzou vykofistovani delnicke tridy a tim je marx. e.p. uzce spjata s praktickym zajmem na zniceni kap. zpusobu vyroby. A: political economy F: economie politique N: politische Okonomie I: economia politica BaN

ekonomie poli ticka nova - v uzsim pojeti pokus vysvetlit polit. jednani prostredky ekon. teorie ("ekonomicka teorie politiky"), v sirsim pojeU pokus 0 integraci -tpolitiky a -tekonomie analyzou jejich vzajemne zavislosti za pouZiti ekon. metod. 1. E.p.n. v uzsim pojeti analyzuje na rozdfl od tradicni

ekon. teorie, ktera se orientuje na zkoumani koordinace prostfednictvim -ttrhu, i koordinaci prostfednictvim -tdemokracie (volebniho chovani), -tbyrokracie, vyjednavani se zajmovymi skupinami atd. Zakladem teto analyzy je metodo!. individualismus, t.j. hypoteza, ze prubeh koordinacnich, resp. rozhodovacich procesu je vysvetlitelny racionalnim jednanim jedince, ktery sleduje v techto procesech sve soukrome vyhody a voH vzdy takove chovani, ktere mu pfinasi max. uzitek. Zakladem soc. vztaM je socialni smena, ktera tvori most mezi individuem a soc. prostfedim. Pojeti socialni smeny je odvozeno z teorii ekon. smeny na trhu, proto i zde plati zasadni omezenost nabizeneho zbozi. Ramcovym prostredim pro soc. smenu jsou soc. diferenciace, nerovnost, moc a konflikty. K dosafeni liOOvolneho die musi individuum vynalozit urCite naklady (cas, penize). E.p.n. pracuje po vzorn ekonomie s pojmem "oportunni nakiady", vyjadfujidm miru ztraty altemativnich moznosU individua kvuli dosazeni urCiteho jim preferovaneho die. Na zaklade analyzy nakladu a uzitku voll individuum vzdy takove chovani, ktere max. odpovida jeho preferendm. Dulefitou roli v e.p.n. hraji naklady na informace, ktere jsou spojeny s kazdou volbou, zakon ustupujidho hranicniho ufitku a rozlisovani mezi soukromymi aver. neOO take kolekt. statky. E.p.n. dosla k pojeti role statu redukovane do velke miry na rozhodovani jednotlivych akteru ve vlade a clenu byrokratickeho apanltu. Tim se otevira mofnost pro ekon. zkoumani soukromych zajmu jednotlivcu a zkoumani mechanismu jejich vytvareni a prosazovani. Hledisko celospol. optimalnosti hosp.-polit. rozhodnuti ustupuje do pozadi. Zasluha e.p.n. spociva v realistictejsim pohledu ekonomu na procesy po lit. rozhodovani. 2. E.p.n. analyzuje nejen ruzne spol. procesy polito a ekon. rozhodovani, ale ve zminenem sirsim pojeti se pokousi vysvetlit i jejich soucasnou existenci a vzajemne pusobeni, a to tim, fe kaZda koordinace prokazuje urcitenevyhody, ktere vedou k ruznym altemativnim postupum, na druhe strane se ale mohou ruzne postupy navzajem blokovat. Analyza techto postupu vede k tomu, ze se e.p.n. stava naukou 0 spol. institudch. Proto je casto nazyvana institucionalni ekonomii (nebo ekonomii instituci). Zahrnuje i ekonomickou analyzu nepolitickych instituci. V e.p.n. je kontroverzne diskutovana otazka "spravneho postupu", protoze vedle ruznych teor. a metodol. pristupu zasahuji do sporn ruzne svetonazorove postoje. Mezi hlavni predmety zkoumani e.p.n. (ajeji nejvyzn. predstavitele) pam: ekon. teorie demokracie (A. Downs a B. S. Frey), individ. preference a kolekt. rozhodovani (K. J. Arrow, J. Buchanan, G. Tullock a W. Riker), kolekt. jednani a polit. organizace (M. L Olson, J. Wilson aA. O. Hirschman),

ekon. teorie byrokracie (W. A. Niskanen aA. Downs), polit. ekonomie kapitalismu (J. A. Schumpeter a J. K. Galbraith). A: new political economy F: economie politique nouvelle N: neue politische Okonomie I: economia politica nuova BaN

ekonomie politicka radikalni - pomerne nesourody teor. smer -tekonomie vystupujici v souvislosti s hnutim -t"nove lev ice". Vznik e.p.r. je spojovan se zalozenim Union for Radical Political Economy a casopisu The review of Radical Economics v r. 1968 v USA. Teor. a ideove pozice e.p.r. jsou vel ice ruznorode. Spolecnou platformou, ktera spojuje ruzne opozicni smery nazyvane e.p.r., je odrnitani postulatu oficialnich ekon. teorii -tkeynesismu a -tneoklasicke ekonomie, tzv. ciste ekonomie, ktera vylucuje rozbor soc. problemu, a potreba zduraznit zejm. otazku rozdelovani. Priznacne pro e.p.r. je, ze uznava vyznam Marxova pfinosu do ekon. vedy a snazi se vyufitjednotlive teze jeho analYzy. V literature jsou obvykle k e.p.r. razeny prace J. V. Robinsonove, J. K. Galbraitha a jejich nasledovniku a publikace predstavitelu "nove levice". Privdenci e.p.r. vystoupili "radikalne" zvl. v souvislosti s hodnocenim krize r. 1974 v USA, kdy vyjadrili stanovisko, fe amer. ekonomika je v zajeU vlekle strukturalni krize. K prvenstvi v e.p.r. se hlasi am. ekonom M. Bronfenbrenner, ktery za rysy pfiznacne pro e.p.r. povaZuje: odsouzeni nerovnomemeho rozdeleni duchodu kritiku militarismu a rasismu a rovnez neokolonialismu, jimz se prohlubuje propast mezi bohatymi a chudymi zememi; kritiku tradicni ekon. vedy, ktera posuzuje cloveka jen z hlediska jeho funkce ve vyrobe a spotfebe; kritiku omezovani soc. vydaju; boj proti poskozovani zivotniho prostredi. A: radical political economy F: economie politique radicale N: radikale politische Okonomie I: economia politica radicale Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Cik ekonomie pfikazova - typ organizace hosp. cinnosti, v niz kllcove ekon. funkce jsou v zasade vykonavany na zaklade vladniho nafizeni. E.p. je postavena na statnim vlastnictvi vyrobnich faktoru a na koordinaci ekon. aktivity prostrednictvim centralnich planu (viz -tplanovani narodohospodafske). Predpoklada se, ze kolekt. ville spolecnosti se odrazi v rozhodnutich centralnich planovacu, kteri rozhoduji 0 alokaci vyrobnich zdroju, objemu produkce a 0 jejim rozdeleni. E.p. je priznacna pro byvaIe zeme kom. bloku. 247

ekonomika domaci

ekonomika smisena

A: command economy F: economie de commandement N: Befehlswirtschaft, Kommandowirtschaft I: economia dirigista Lit.: McEachern, W. A: Microeconomics. Cincinati 1988.

Kern e k 0 nom i k ado mac i viz ekonomika druha, ekonomika neformalni, prace domad ekonom ika d ruha - pojem pouzivany bud v stejne sirokem a neurCitem smyslu jako -tekonomika neformalni, resp. ekonomika seda, stinova, nebo oznacujici jen cast neoficialnfch ekon. procesii, nezahmujici tzv. domad ekonomiku. V tomto uzsim pojetf se e.d. v ramci kap. -ttrini ekonomiky projevuje trojim zpiisobem: 1. neplacenim dani (tax evasion); 2. neopravnenym pobiranim soc. davek (benefit fraud), napi'. podpory v nezamestnanosti pi'i nepfiznanem zamestnani; 3. kriminalnimi aktivitami, jako je prodej drog, kradeze apod. Mira tolerance vei'ejnosti k jednotlivym druhtim uvedenych aktivit se pohybuje od ticheho souhlasu az po pi'ikre zavrzeni. Podobne jako domaci ekonomika se e.d. neobjevuje v HDP a jeji rozsah je tedy jen pi'edmetem odhadii (v soucasne dobe se v zap. kap. statech tyto odhady pohybuji mezi 2 a 30 %). Zatimco v kap. trznim hospodai'stvi rna e.d. v podstate vzdy nelegalni charakter, v sociaL hospodarstvi, postavenem na -tprikazove ekonomii a centraInim planovani, miize mit i legalni formy. Do e.d. zde totiz spada vsechno, co neni zahmuto do centralniho planovani ani do domaci ekonomie, t.j. napi'. drobne soukrome hospodai'eni i zahumenkove hospodai'eni. Mezi typicke formy nelegalni social. e.d. pati'i zejm. tzv. melouchai'eni, rozkradani statniho vlastnictvi, resp. jeho pouzivani pro osobni ucely, korupce apod. I v tomto pnpade se velmi lisi mira tolerance vei'ejnosti viici jednotlivym druhtim e.d. A: second economy F: second economie N: Schattenwirtschaft, Parallelwirtschaft I: economia sommersa Por ekonomika neformalni - tez seda ekonomika, pi'ip. ekonomika cerna, stinova, podzemni, neoficialni, event. druha ekonornika - velmi siroky a nesourody souhm jevii, ktere se odehravaji mimo prostor oficiaIniho ekon. systemu (obvykle mimo pravidelne, placene a evidovane zamestnani, mimo evidenci a kontrolu oficialnfch ui'adii a statist. vYkazii). Definice e.n. se zpravidla opiraji 0 urcitou klasifikaci aktivit. E.n. je ale vzdy komplementami k formalni ekonomice. Podle toho, ktere znaky v urCite zemi tvon zaklad formaIni ekonomiky, pouziva se pro "zbytkovou" ekon. cinnost termin e.n. nebo nektery z vyzna248

move podobnych pojmii, ktery miize ovsem mit i uzsi smysl (viz -tekonomika druba). Obvykle odlisuje formalni ekonomiku a e.n. vztah k platnym pravnim pi'edpisiim (legalni-nelegalnf), nebo vztah k trhu (tini-rnimotinf), nekdy pouze implicitni vztah k produkci (produktivni-redistributivnf). Zatimco ekonomie zkouma e.n. predevsim s dIem kvantifikovat jeji rozsah, s-gie rna sirsi zaber a teor. ambice. E.n. tvoff jedno z klfcovych temat nove -tekonomicke sociologie. S-gii zajima napl'. tripartitni cleneni J. I. Gershunyho a R. E. Pahla na ekonomiku formalni, ekonomiku neformalni a ekonomiku domad (resp. domad hospodareni), pracuje pi'edevsim s kategorii "neformalni prace" a zdiirazi\.uje vyznam soc. vztahii, v jejichz ramci tato prace probiM. Novy koncept -tdelby prace tak pl'ekonava tradicni dichotomii cleneni prace na produktivni a neproduktivni a -tdomacnost cMpe jako jednotku, ktera se zapojuje do vsech ffi jmenovanych forem prace a zarovei\. sarna riizne zdroje prace vyuziva. Toto pojeti dale rozviji napl'. E. Mingione, ktery rozlisuje nasledujfci druhy prace: 1. formalni; 2. smiSenou formalni-neformalni (formalni prace produkujici neformalni pffjem); 3. neformalni (vedlejsi zamestnani, prace bez smlouvy, "self-employment"); 4. ilegalni (prace mladistvych, pl'istehovalcii apod.); 5. reciprocni, solid ami praci (pro mimotrzni smenu); 6. mimol'adnou praci pro vlastni potrebu (pestovani zeleniny, "do it yourself'); 7. tradicni -tdomad praci. Odlisenim a vymezenim domaciho pracovniho okruhu se zabyval take slov. sociolog Robert Rosko (viz -tDPO a SPO). Velkou roli hraje zkoumani e.n. v s-gii rozvojovych zemi, v nichz e.n. charakterizuji tyto znaky: nepatme pl'ekazky pro vstup na vetSinou neregulovany trh, pouziti rodinnych zdrojii, rodinne podniky, nizka a pracovne narocna technologie. Srovnatelne velkou roli hrala e.n. spolu s -tkorupd v novejsi analyze spolecnosti SOY. typu. Ve vyspelych kap. zemfch je e.n. produktem krize prace, ktera vznika z realnelio zatizeni pracovniho procesu zpiisobeneho rozvojem -tsocialniho statu a prosazovanim vel'. zajmii do trzniho hospodarstvi. Podle R. G. Dahrendorfa vznika tak prostor vne etablovaneho pracovniho procesu, ktery ovsem ziistava dominantnim sektorem. Pro e.n. je pak typicka "mzda" pod mzdovou urovni ve formalni ekonomice, uzke propojeni s neformalnimi soc. vztahy a vysoka ekon. flexibilita. A: informal economy F: economie non-formelle N: informelle Wirtschaft I: economia informale Lit.: Barthe, M. A: L'Economie cacMe. Paris 1988; Gershuny, 1. l. Pah/, R. E.: Work outside employment. New Universities Quarterly, 34, 1969; Ginsbllrgh, V. - Pestiau, P.: L'Economie informelle. Bruxelles 1986. Mingione, E. - Redclift, N.: Beyond Employment. Oxford 1985; Pah/, R. E.: Divisions of Labour. Oxford 1984.

Mik

ekonom ika nerovn os ti - podobor ekonomie, ktery casto pouziva ekonometricke metody. Formulaci probIemii Ize najit samozl'ejme u klasikii ekonomie, pociitky e.n. vsak sahaji do obdobi po 1. svet. valce (E. Cannan, E. H. Dalton). Zasadni vyznam mely hist. a komparativni studie S. Kuznetse, intenzivneji se obor rozviji od 60. I. v souvislosti s formulad vladnfch programii pro potirani -tchudoby i v reflexi na s-gicky vyzkum --'socialni nerovnosti (-tsochilni stratifikace). A. B. Atkinson shmuje pl'edmet e.n. do 3 otazek: jakjsou pfijmy a majetek distribuovany, jak Ize tyto rozdfly vysvetlit a jaky je vliv vladnich opati'eni na pi'erozdeleni pi'ijmii. Empir. pozornost se napi'. zamefuje na diferenciaci mezd, na vliv charakteristik pracovnikii a trhu prace na jejich rozsah a pohyb, na formovani pnjmii domacnosti (income packaging) z ruznych zdrojii, na ruzne metody mel'eni chudoby a srovnavani politik zamerenych na uddeni pffjmu, na "svetoYOU distribuci" pffjmii apod. E.n. se dostava do blizkosti s-gie jednak i'esenim problemii nerovnosti, jednak vyuzivanim individ. dat statist. setreni. A: economics of inequality F: economie de I'inegalite N: Okonomik der Ungleichheit I: economia delle disuguaglianze Lit.: Atkinson, A. B.: The Economics of Inequality. London 1975; Rainwater, L.: The Income Packaging in Developed Countries. Cambridge 1980.

Vee ekonomika rodiny - obecne vysvetleni vzniku, funkci a dynamiky -trodiny ekon. koncepty. Po Engelsovi dlouho nevenovali ekonomove rodine pozomost, teprve v 60. I., pod t1akem promen ve formach a funkcfch rodiny, se zacina rozvijet e.r. v podobe tzv. New Home Economy neoklasicke orientace -tchicagske skoly (G. S. Becker). Vychozimi principy jsou metodol. individualismus (kaZdy soc. fenomen vychazi z interakce individuf) a racionalismus chovani (kazdy clovek usiluje 0 maximalizaci uzitku). Kritizovan je tradicni ekon. pl'istup, ktery byl do jiste miry pfinosem, pokud slo 0 analyzu alokace casu a produkcni funkce domacnostf, zachazel vsak s nimi, jakoby vsechny byly jednoclenne, ignoroval delbu prace, specializaci a konflikt v rodine. Produkcni schopnost jedince se v rodine zvetSuje diky delbe roli, komplementarite funkci a "usporam z poctu" (tzn. ze potl'eby domacnosti nejsou nasobkem potl'eb jejich clenii). Z bioI. diferenciace cloveka vyplyvaji urCite "komparativni vyhody" muzii a zen, ktere doposud byly posilovany rozdelenim uloh mezi "domacim sektorem" a "trznim sektorem". Rodina je v pojeti e.r. jednotkou, v niz se produkuji nejen spotrebni statky, ale take moralni hodnoty, jako laska, sebeucta a prestiz. UVaZuje se 0 ni nejen jako 0 aktmil-

ne existujid -tdomacnosti, ale take jako 0 jednotce rozepjate v case, ktera pomoci pfedavani kapitalu (ne-Iidskeho i lidskeho) zajisiuje svoji budoucnost. Jiz sam vyber manzelskeho partnera je ovladan racionalitou. Jedinec pl'ichazi na "manzelsky trh", jestlize od snatku ocekava zvetseni uzitku. Ridi se "stinovymi cenarni", na jejichz zaklade usiluje 0 maximalizaci "agregatniho outputu". Dokonce i volbu na zaklade lasky Ize pokladat za zvl. pfipad uzitkove orientovanych preferenci. K rozvodu miize dojit v diisledku nedokonalych informad 0 partnerovi, tj. na zaklade nedostatkii manzelskeho trhu. Take poptavka po detech je dana jejich relativni cenou, ktera je ovsem zvl. povahy. E.r. odmita vysvetlovat snizovani natality kontrolou porodnosti, protoze ta je jen jednou z odpovedi na snizujfci se poptavku po detech. Cena deti roste v diisledku interakce mezi jejich kvantitou a kvalitou. Lze to prirovnat k nakupiim pl'edmetii dlouhodobe spotfeby, kdy s pnjmem neroste tolik mira vybavenostijako naroky na kvalitu. Na rozdil od dlouhodobe spotfeby vsak deti predstavuji "inferiomi statek" v tom smyslu, ze s rostoudm pnjmem jejich pocet klesa. Protoze rodice chteji zajistit detem lepsi podminky nd maji sami, investuji mnoho do jejich -tlidskeho kapitalu Uejich implicitni ceny), a omezuji proto jejich pocet. S rostoucim uplatnenim zen a zvysovanim jejich pHjmii rostou take "naklady pHlezitosti" (opportunity costs), tj. usly vydelek zeny, jestlize ziistane s detmi doma. Protoze deti jsou chapany jako "psychicky pHjem" pro rodinu, liberalni ekonomove vychazejici z teto koncepce zavrhuji intervenci do prijmii domacnosti (dai\.ove ulevy a davky) jako nemoralni a neuCinne. Zatimco e.r. v neoklasickem pojeti stavi na podobnosti rodiny s jinymi ekon. institucemi, jeji kritikove zdiirazi\.uji prave nepodobnost a absentujid vysvetleni samotne existence rodiny jako instituce. Vychazeji z pojmu "nakladii transakce" a zdiivodi\.uji trvani instituci riizneho typu minimalizaci techto nakladii. Rodina rna tyto pi'ednosti pfed jinymi institucemi: 1. efektivni hospodafeni s prostfedky; 2. kontrola chovani a volna vymena informaci; 3. altruismus; 4. loajalita (R. A. Pollak). Jine vysvetleni vychazi z tradic polit. ekonomie a ukazuje rodinu jako instituci zprostfedkovavajfci tvorbu a pl'edavani majetku, kapitalu, ktere je - podle nazoru nekterych - diileiitejsf nd blabobyt sam. A: economics of the family F: economie de la famille N: Okonomik der Familie I: economia domestica Lit.: Becker, G. s.: A Treatise on the Family. Harvard 1981; Lemmenicier, B.: Le marche du marriage et de la famille. Paris 1988.

Vee

ekon omika smiSena - ekon. system, ve kterem vedIe vei'. podnikii existuje silny soukromy sektor. Pro exis249

ekonomika socblIne tdni ekvilibrium pferusovane tenci ver. sektoru v -ttdni ekonomice se uvadeji dva zak\. duvody: 1. normalni fungovani -ttrhu vyzaduje zabezpeceni a ochranu pravniho a institucionalniho ramce, v nemz tento trh pusobi (ochrana soukromeho vlastnictvi, zajisteni hosp. svobod, stanoveni pravidel hosp. souteze); 2. muze dojit k tzv. tdnim selhani v pfipade existence -tmonopohl, -texternalit aver. statku, popr. zjinych duvodu. VeL instituce se zfizuji predevsim v oblasti vzdelani, ochrany Zivotniho prostredi, prava apod. Vaha vel'. sektoru je v kaZde zemi jina, zavisi na konkretnieh podminkach a potrebach dane zeme. A: mixed economy F: economie mixte N: Mischform des Wirtschaftssystems I: economia mista Lit.: Stiglitz, 1. E.: Economics of the Public Sector. New York 1988.

Kern ekonom ika socilllne tdni - koncepce -tsmisene ekonomiky kombinujici -ttdni ekonomiku s centralnim rizenim hospodarstvl. Tato koncepce byla prosazovana napr. v Nemecke spolkove republice po 2. svet. vaice. Vychodiskem zde bylo uceni freiburske ordoliberalisticke skoly, jejimiz hlavnimi pfedstaviteli byli Walter Eucken a Miiller-Armack, ktery pojem e.s.t. zavedl. Podie ordoliberalismu skutecna nar. hospodarstvi vZdy predstavuji kombinaci obou idealnich typu, centralne nzeneho a svobodneho trzniho hospodarstvi, ale zpravidla se blizi viee jednomu z nich. Predstavitele ordoliberalismu povazovali za optimalni e.s.t., ktera vyuziva prednosti tdni koordinace k zajisteni vysoke efektivnosti, jez neni v priliSne mife provazena rustem soc. diferenciace a dalSimi negativnimi dusledky spojenymi s trznim selhanim, a zaroven klade duraz na soc. politiku statu zmimujici negativni pusobeni triniho hospodarstvL A: social-market economy F: economie sociale de marche N: soziale Marktwirtschaft I: economia sociale di mercato Lit.: Eucken, W.: Die Grund1agen der Nationalekonomie. 1940; Ellcken, W.: Die Grundsatze der Wirtschaftspo1itik. 1952; Sojka, M. a kol.: Dejiny ekonomickych teorii. Praha 1991.

Soj

e k 0 nom i k a sed a viz ekonomika druha, ekonomika neformalni e k 0 nom i kat r z n i - hosp. system postaveny na vyzn. tiloze -ttrhu, resp. na decentralizovanem planovani a nzeni nar. hospodarstvL E.t. vznikla ve spojeni se soukromym vlastnictvim, tedy jako "kapitalisticka" e.t. Ideove vychazi z uceni angl. -tliberalismu. Jeji strukturu tvori relativne stabilni, urcirym zakonitostem podlehajici system ekon. vztahu, principu ekon. chovani a trine ekon. instituci, kte-

re dohromady tvoH urcity ekon. fad. Zakladem tdniho chovani je trzni smena jako racionalizovana, podle kriterii nakladu a uZitku probihajiei transakce, rovnovaha mezi ekon. soutezi a tTini mod (countervailing-power) a komunikativni tTini verejnost. K institucim e.t. patri: 1. tdni instituce, jako je soukrome vlastnictvi, svoboda podnikani a zamestnani, individualisticky vykonovy princip; 2. -tpravni instituce, jako je univerzalisticky pravni rad a smluvni svoboda; 3. casto i politicka instituce, jako tarifni autonomie a -tsocialni stat. Cista e.t. je pouze idealnim typem. KaZda realna e.t. je smisenym ekon. systemem, v nemz vedle trini koordinace existuje i urCity typ administrativniho zasahovani (viz tez -tekonomika smisena). Mira zasahovani statu urcuje konkretni charakter e.t•. UrCite formy statnich intervenci charakterizuji tzv. -tsocialne tdni ekonomiku. Ve spojeni s pfevazujicim statnim vlastnictvim se hovori 0 "socialisticke trzni ekonomice", ktera byla cHern mnohych pokusu 0 reformu socialistickeho planovaneho hospodarstvi v Ceskoslovensku pfed r. 1989 ajinde. A: market economy F: economie de marche N: Marktwirtschaft I: economia di mercato BaN

ekonomika vzdelani - podobor -tekonomie, rozvijejici se intenzivne od 60. 1. 20. st., ktery v navaznosti na myslenky ekon. klasiku 0 vyznamu vzdelani aplikuje pnstupy -tneoklasicke ekonomie na vzdelanijako na vyzn. faktor produkce a jeji efektivnosti. Zabyva se vlivem vzdelani na ekon. rust, individ. aspol. navratnosti vzdelani, poptavkou po kvalifIkovanych pracovnicich na trhu prace, naklady na vzdelani a jeho financovanim. Klicovy je pojem -tlidskeho kapimlu, inzerujici vzdelani a kvalifikaci jako formu investovani, jez pfinasi vyssi zisk jak nositeli, tak zamestnavateli. Na vzdelani jsou aplikovany takove modely, jako je analyza vstupu a vystupu (input-output), nakladu a vynosu (cost-benefit analysis), nakladu a efektivnosti (cost-effectiveness), sledovany jsou elasticita poptavky a nabidky vzdelani vzhledem k cene prace, substitucni elasticita atd. V posledni dobe se velka pozornost venuje vlivu vzdelani na -tpfijmovou distribuci, coz pfiblizuje dale tematiku e.v. a -tsocialni stratifikace. Podobne je analyzovana role schopnosti a jejich dMicnosti, rodinne podminky mezigeneracniho prenosu a rozdHy kohort (viz -tkohortni analyza), coz pfiblizuje tematiku e.v. problematice -tsocialni mobility. TeiiSte oboru spociva ovsem v konstrukci ekonometrickych modelu na makrotirovni, planovani vzdelani a mezinar. komparace. A: economics of education F: economie de l'education N: Okonomik der Bildung I: economia dell' istruzione

Lit.: Psacharopouios, C. ed.: Economics of Education. Research and Studies. Oxford 1987.

Vee ekosystem - jeden z klicovych pojmu -tekologie, ktery poprve definoval v r. 1935 A. G. Tansley jako soubor organismu a faktorU jejich zivotnfho prostfedi v jednote libovolne hierarchicke tirovne. Od te doby proslo pouzfvani terminu pomerne slozitym vyvojem. Dnes byva e. chapan v zasade dvojim zpusobem: 1. jako ticelove definovana soustava zivych a nezivych slozek, spjatych vzajemnymi vazbami (v tomto pojeti nemusf mit e. nutne konkretni ohraniceni v prostoru a jeho vymezeni je dana pouze ticelem a metodami vyzkumu); 2. jako realne existujici, relativne samostatna funkcni soustava Zivych a neiivych slozek, ktere jsou navzajem spojeny vymenou latek, tokem energie a predavanim informaci, vzajemne se ovliviiuji a vyvijejf se v urCitem prostoru a case; v tomto pojeti hranice e. objektivne existuji a tizce souviseji s dosahem kolobehu Wek, toku energie a predavani informaci v e. Druhemu pojeti dobre odpovida take termin biogeocenoza, ktery se vzdy vaze k urcitemu tizemi a rna byt konkretnim, realne existujicim objektem. Zasadnim subsystemem biogeocen6zy i e. je -tbiocenoza (spolecenstvo zivych organismu), ktera zije na urCitem stanoviSti, tj. v subsystemu sveho neziveho prostfedi, tzV. ekotopu. Biocen6zaje zpravidla chapana jako tistfedni subsystem e. Proto nekdy do definic e. vstupuje i podminka pfitomnosti tfi funkcne odlisnych slozek biocen6zy, a to: 1. producentu, coz jsou zejm. zelene rostliny, schopne vytvafet organicke latky dulezite pro vyzivu zbylych dvou slozek biocen6zy z jednoduchych anorganickych latek; 2. konzumenm, tedy pfedevsim zivocicbU, kteri se zivi ostatnimi organismy; 3. dekompozitoru, ktei'i mj. rozkladaji slozite organicke latky z tel odumrelych organismu a uvolnuji latky jednodussi, ktere mohou byt opet vyuzity producenty. E. maji ruznou velikost v prostoru; za nejvetSi e. je povazovana -tbiosfera, tj. soustava vsech zivych organismu teto planety a jejich zivotnfho prosti'edi, i trvani v case. Zakonity sled zmen v druhovem slozeni biocen6z a energomaterialovych tocieh v e., vedouci k postupnym zakonitym zmenamjednech e. v jine, se oznacuje jako sukcese. Duleiite je rozlisovani e. pi'ir. a pfirode blizkych, ktere jsou prostl'ednictvim primamich producentu (autotrofnich organismu typu zelenych rostlin) zavisle na slunecni energii jako zdroji energie a jsou regulovany na zaklade "pi'irozenych" biofyzikalnich informaci (sem pati'i les, jezero, rybnik, louka nebo tfeba ocean, ale take pole nebo "monokultumi" smrkovy les), a e. umelych (urban-industrialnich), jejichz funkce v podstatne mife zaviseji na energii ziskavane z fosilnieh paliv nebo atomoveho jadra (zelene rostliny tu nahradil

clovek jako primAmi heterotrofni producent) a ktere jsou regulovany zejm. na zaklade informad produkovanych Iidskou spolecnosti (jako priklady lze uvest akvarium, mesto nebo kosmickou lod). Zde i v jinych oblastech se dostava pojem e. na pomezi s-gie a umoziiuje ji novy specif. pohied na lidskou spolecnost. A: ecosystem F: ecosysteme N: Okosystem I: ecosistema Pia

e k 0 top viz ekosystem e k 0 z 0 fi e viz ekologie hlubinna e k u men ism u s - (z rec. oiktimene =obyvany svet, nekdy tez vesmir) - hnuti za sjednoceni vsech kfestanskych -tcirkvi, za vytvofeni jednotne svet. kfestanske obce. Ekumenici se snaZi navazat dialog se cleny vsech kfestanskych cirkvi, vymytit nab. nesnasenlivost a ke konecnemu reseni dojit metodou spoluprace. Iniciuji napI'. ekumenicke preklady -tbible, na nichz se podiH vedle protestantskych cirkvi i katol. cirkev a ktere jsou vseobecne vyuzitelne. V historii -tkresfanstvi az do poloviny 20. st. pfevlactaly odstfedive sHy, pak se objevuje opacny trend, akcentovana je myslenka navratu k jednote z pocatku kfestanstvL Povedomost a touha po ni se ovsem vynol'ovala stale, v jakesi "imperialni" podoM byla pfitomna jiz v byzantske koncepci a pak v papezskem univerzalismu, ktery ztroskotaI v dobe -treformace. Soudobym projevem e. je vznik a cinnost Svetove rady cirkvf, jez usiluje 0 vyssi ticinnost pusobeni kfestanske ideologie na nadstatni urovni. Od r. 1949 se do ni zapojilo jiz 300 protestantskych cirkvi a pravoslavna cirkev (zastupujici vice nez 400 mil. obcanu vsech kontinentu), jako pozorovatel se ticastni tez katol. cirkev. Dnesni kfestansky e. se soustfeduje na reseni gloMinich problemu, na otazky rasismu, (ne)rovnopravnosti narodu, mens in, pohlavi, na zachovani miru. Obdobnym procesem jako kfesiansky e. prochazi i -tbuddhismus, -tjudaismus a -tislam. V soucasne dobe existuji i snahy o e. spojujici kfestanska nabozenstvi s vych. nabozenstvimi. Nekdy je e. vykladan jako snaha katol. cirkve pohnout odstepene protestantske denominace k navratu do sveho luna. A: ecumenicalism F: oecumenisme N: Okumenismus I: ecumenismo Sek ek u menopolis viz ekistika e k vi Ii briu m viz homeostaze ekvilibrium prerusovane - (z lat. aequilibrium = rovnovaha) - vyvojova teorie oponujici Darwinovu gra-

250 251

elitismus demokraticky

ekvilibrium socbilni

dualismu, kterou formulovali pro pi'ir. vedy Niles Eldredge a Stephen J. Gould. Tvrdi, ze druhova posloupnost po vetSinu doby trvani druhu existuje zasadne ve staticke forme (ekvilibriu). Nove druhy se objevuji nahle, prosti'ednictvim necekanych zvratu a zmen, behem nichz (podobne jako podle Darwina) 0 pi'eZiti rozhoduje selektivni mechanismus prosti'edL Podobne teorie byly formulovany i pro oblast spo!. ved, napi'. T. S. Kuhnem (rozdil mezi normalni vedou a ved. revoluc!), W. Abernathym a 1. Utterbackem pro radikalni a evolucni inovace v prumyslu, D. Millerem a P. Friesenem jako model setrvacnosti a zmeny v adaptabilite organizaci a D. J. Levinsonem pro vyvoj lidske psychiky jako procesu altemad mezi stabilitou a obdobim zmen. V pi'ir. vedach jsou krome toho znamy prace laureata Nobelovy ceny 1. Prigogina 0 I'adu, chaosu a zmene v "samoorganizujicich se systemech" a E. Lasz16a 0 nerovnovazne termodynamice. --'Inovace a zmeny jsou charakterizovany jako: 1. exteme vynucene, tj. jako reakce na zmeny ve vnejsim (nepi'iznivem) prostI'edi; 2. sekvencni, kdy radikalni zmeny a inovace maji tendenci jit proti jinym typum zmen (napi'. postupnym, evolucnim). Jinymi slovy ruzne typy zmen jsou v teto teorii nekompatibilni a spo!. utvary v prubehu svych zivotnich cyklu pi'echazeji od obdobi radikalnich zmen, charakteristickych pro obdobi "mladosti", ke zmenam pI'irustkovym, obvyklejsim v obdobich "dospelosti". Rozlicne formy zmen jsou chapany jako oddelene slozky vzajemne se vylucujicich, sekvencnich etap vyvojoveho procesu spo!. utvaru. Ekvilibrium je preferovany stav konvergence k dominantnimu typu uspoi'adani s predikovatelnymi vysledky. Spo!. utvary se v prubehu sveho zrani stale vice identifikuji se stabilitou a brani se radikalnim zmenam, na ktere naziraji jako na deviace. A: punctuated equilibria F: equilibre discontinu, intermittent N: unterbrockenes Gleichgewicht I: equilibrio punteggiato Lit.: Abernathy, W. - Utterback, J.: Patterns of Industrial Innovation. In: Tushman M. - Moore W. eds.: Readings in the Management Innovation. Boston, MA 1982; Eldredge, N. - Gould, S. J.: Punctuated Equilibria: An Alternative to Phyletic Gradualism. In: SchopiT. J. ed.: Models in Paleobiology. San Francisco, CA 1972; Kuhn, T. S.: The Structure of Scientific Revolutions. Chicago, IL 1970; Lasz16, E.: Technology and Social Change: An Approach from Nonequilibrium Systems Theory. Technological Forecasting and Social Change, 29,1986; Miller, D. -Friesen, P.: Organizations: A Quantum view. Englewood Cliffs, NJ 1984; Prigoglile, I. -Stengers, I.: Order out of Chaos: Man's Dialogue with Nature. New York, 1984.

Cak ek viii b riu m socialni viz homeostaze, rovnovaha socialni E I d 0 r ado - (ze span. 6I a dorado = zlaty, pozlaceny; tedy misto, kde je zlato) - v literatui'e z oblasti --.utopie

252

jeden z vyrazu pro zemi, kde je mnoho materialnich vyhod, tedy pro bohatou zemi - zemi zlata. E. je vedle --.Edenu a --. Arkadie jednou z vysnenych zemi. V E. vystupuji do popI'edi motivace lidskeho jednani vedouci materialnimu prospechu, k rychlemu zbohatnuti. E. je take zemi, kde neplati zadne zakony, nejsou zadne autority, kde clovek nedela nic jineho, nez ze uziva sveho bohatstvi. Pojem E. se vynoi'il v souvislosti s dobrodruznymi dobyvacnymi vypravami span. conquistadoru. Hledani E. z velke casti motivovaly vybicovana vule a fantazie. Vei'ilo se, ze dosahnout "zeme zlata" lze jen po pi'ekonani mnoha pi'ekazek, s nasazenim vlastniho zivota. --'Romantismus a patos spojeny s cestami do E. cerpal jiste i z tradice starsi evrop. literatury, z rytifskeho romanu, bretonskych pisni apod.; lakadlem byla i moznost rychleho spolecenskeho vzestupu. Dobyvatel je ctizadostivy jedinec z anonymni masy, ktery touzi po zbohatnuti a s tim spojenym spo!. povznesenim. To je s-gicky smysl hledani E., ktere se analogicky objevuje v ruznych lidovych --'mytech a --'sociaInich iludch, ale i v nab. pfedstavach. A: Eldorado, EI Dorado F: Eldorado N: Eldorado I: Eldorado Lit.: viz --+utopie.

Much element kulturni viz prvek kulturni eli t a - (z fr. elite, to z lat. eligere = vybirat, vyplit, vyvolit) - termfn plivodne pouzivany pro pi'edmety, vyrobky a zbozi mimofadne kvality, koncem 18. a pocatkem 19. st. spojovany s vysoce postavenymi --.spolecenskymi skupinami. Pi'edpoklady pro definovani e. jako vylucne soc. skupiny ei skupiny "nejlepsich" tvoficich vladu existovaly jiz ve staroveke filozofii, pfedevsim v dUe Platonove. Toto prakticky dosud platne pouzivani pojmu e. vychazi z existence --'socialni nerovnosti v kazdem uspofadani spolecnosti, svazane s nerovnosti ekon. a po lit. i s rozdilem v osobnich vlastnostech a schopnostech jednotlivcu. Jiz denni zkusenost ukazuje, ze lide, ktefi jsou schopni prospet vetSimu celku, tvo!,i vzdy --.mensinu, a tech, ktefi mohou prospivat nebo skodit pfevazne jen sobe, je vetSina. S-gickou otazkou vsakje, do jake miry mohou lide uplatnit sve vynikajici schopnosti ve prospech vetSi kolektivity. V globalnejsim mefitku je pfedpokladem jejich pusobeni spojeni s mocenskou pozici. E. se muze stat silou a nastrojem progresivnich opati'eni a zmen, muze vsak take sve schopnosti venovat retardacim nebo konzervaci panujicich pomeru. Jako zakladatele teorie elit se uvadeji C. H. Saint-Simon, K. Marx, G. Mosca, V. Pareto aj. Saint-Simon napsal, ze ztrata e. by oslabila Francii vice nez ztrata krale,

kralovske rodiny, ministru, poslancu, generalu a vedoudch administrativnich oddeleni. Mosca mluvi 0 "vlactnoud tfide" (classe dirigente) v duchu elitismu. Pareto jiz pouziva pfimo pojem e. a jeho teorie je nejsystematictejsi. Neredukoval e. na vladnouci tfidu, uvazoval ji ve vztahu k pestrosti oblasti lidske cinnosti, v nichz se jednotlivci a soc. skupiny uplatlluji. Mei'il toto uplatneni stupnid "nepatme - prumeme - silne". Mimofadne postaveni ureil mocenske elite. Sachovy sampi6n pam podle Pareta pro sve mistrovstvi do e. stejne jako tam patfi manzelky monarchU pro svou krasu a inteligenci, ale jen maio z tech i tech melo poti'ebny talent pro politiku. Formuloval jednoduchy model --'socialni stratifikace: 1. nitsi vrstva, neelita; 2. vyssi vrstva, elita, ktera se deli na dye casti, vlactnouci e. a nevladnouci e. Zkonstruoval take model --'cirkulace elit. Tech. stranka Paretovy teorie e. byla jednim z podstatnych duvodu velkeho zajmu 0 jeho teorii vice jak 10 let po jeho smrti nejen v Evrope, ale pI'edevsim v USA. Am. teorie e. vychazela z evrop. teorii --'dedictvi a cerpala z velkeho mnozstvi s-gickych empir. vyzkumu ve 20. a 30. !. Stimulovana byla i dobovou ekon. situaci. Velka hosp. krize a jeji dlisledky vedly vladu USA k zasahovani do hosp. otazek. Uspesne zasahy politiky do vsech oblasti zivota spolecnosti podpofily pfedstavy 0 jeji mimofadne vyznamnosti i 0 vyznamnosti mocenske e., coz vyvolalo zvyseny zajem vyzk. pracovniku 0 tuto oblast. H. D. Lasswell pi'i vyzkumu nasi Ii, statu, ideologie, revoluce a propagandy dospel k zaveru, ze vsechny tyto fenomeny jsou dlisledkem cinnosti male kvalifikovane skupiny lidi, ktefi jsou schopni uCit nejen jine, ale take sebe. Toto hledisko uplatnil i ve vyzkumech, ktere vedl po skonceni 2. svet. valky. Na zacatku 50. !. zacala kriticka analyza am. mocenske e., kterou reprezentuje zejm. Ch. W. Mills. V r. 1956 vydal The Power Elite, kde mocenskou e. charakterizovaljako "velkou trojku", kterou tvoi'i vrcholy hosp. korporaci, polit. direktoratu a armady. Kompaktnost polit. moci, sousti'edene v rukou "velke trojky", chapal jako ohrozeni demokracie v USA. Lasswell a Mills vytvoi'ili zaklad pro dYe rozdilne tradice vyzkumu e., ktere maji sve pokracovatele i v soucasne am. s-gii. Problem e. se stal po 2. svet. va1ce zavaZnym problemem v poraZenem Nemecku, kde vznikla poti'eba vyrovnat se s fasistickym elitismem a objevilo se usili 0 vznik nove e., ktera by byla kontrolovana zdola a orientovala se spiSe "na vykon net na predominaci", jak to vyjadfil H. Schelsky. E. v SRN vznikala v souvislosti s formovanim reprezentativni, nikoliv plebiscitni demokracie ve vysoce organizovane a institucionalizovane --'masove spolecnosti. Kvalitu vykonu na ruznych stupnich organizace a institucionalizace zajistovaly

specif. schopne a kvalifikovane skupiny, ktere zprosti'edkovavaly pol it. vuli do nejvyssich statnich pozic. Od 50. I. se v s-gickych kruzich SRN vede diskuse 0 problemech e., jiz se celou dobu ucastni napi'. O. Stammer, ktery take zformuloval tuto mediacni funkci e., uplamujicl se ve vyspeJych spolecnostech, jejichz polit. system je zalozen na reprezentativni demokracii. V Cechach se teorii e. venoval v 60. !. M. Jodi. A: elite, elite F: elite N: Elite I: elite Lit.: Bailey, F. G.: Humbuggery and Manipulation. The Art of Leadership. Ithaca 1988; Beyme. von K.: Die politische Elite in der Bundesrepublik Deutschland. Miinchen 1974; Dreitzel, H. P.: Elitebegriff und Sozialstruktur. Stuttgart 1962; Giddens. A.: Elites and Power in British Society. Cambridge 1974; Greenstein, F. I. ed.: Peadership in the Modern Presidency. Cambridge 1988; Hatcher, P. L.: The Suicide of an Elite. Stanford 1990; Herzog, D.: Politische Fiihrungsgruppen. Darmstadt 1982; Jodi, M.: Teorie elity a problem elity. Pi'ispevek k dejimlm a problematice politicke sociologie. Praha 1994; Klitgaard, R.: Elitism and Meritocracy iu Developing Countries. London 1986; Kreml, W. P.: A Model of Politics. New York 1985; Lasswel, H. D. - Lerner, D. - Rothwell, C. E.: The Comparative Study of Elites. An Introduction and Bibliography. Stanford 1952; Lieber, H. J.: Politische Theorien von der Antike bis zur Gegenwart. Bonn 1991; Mills. C. W.: (1956) Mocenska elita. Praha 1966; Stammer, 0.: Das EIitenproblem in der Demokratie. In: Rohlich, W. ed.: Demokratische Elitenherrschaft. Darmstadt 1975.

Pee eli tam 0 c ens k a viz elita, sociologie politiky eli tis m u s viz elita, strategie politicka eli tism us demokra ticky - koncepce spojujid myslenku lidovlady s formami fizeni spolecnosti, v nichz vyzn. pozitivni ulohu maji --'elity, ktere mohou zajistit racionalitu tohoto fizeni a stabilitu spolecnosti. Existence e.d. souvisi i se zjistenim, ze i v demokr. organizacich a spolecnostech se prosazuji nepotiaeitelne oligarchicke tendence a ze tudiz orientace na demokracii jako "vladu lidu" neni zcela realisticka (napf. G. Mosca, 1884, ale take uz R. Michels, 1911). V projektu e.d. jsou hlavnim polit. akterem elity, ktere ale legitimuje pfitomnost obcani't v polit. zivote. Obcane zaroveii zasahuji jako rozhodCi do konfliktu elit. Chovani elit je ovlivneno moznou reakd obcanu na cinnost polit. instanci. Rozdfl mezi rliznymi pojetimi e.d. zavisi pfedevsim na tom,jakjsou elity pojimany ajak je chapan jejich vztah ke spolecnosti. Clenove spolecnosti mohou mit diferencovany zajem na fizeni spolecnosti, tedy vsechny skupiny nemaji k polit. fizeni stejny vztah. Demokr. pi'istupy mohou pojimat elity jako skupiny, ktere maji plnit zvlast narocne funkce. Koncepce elit vsak mohou smerovat k urcitemu aristokratismu, spjatemu s askriptivnimi tendencemi (viz --'status pripsany) a s pozadavkem ochrany spo!. -'privilegii. Demokr. pojeti elit klade dliraz na jejich pluralitu ana otevfenou soutez mezi nimi v boji 0 moc. Jejich demokr. charakter se ale nepo-

253

emancipace

emigrace

tvrzuje jen pluralitou a mobilitou, ale take tim, ze vsechny vyzn. spo!. skupiny maji moznost vytvafet si sve vlastni "mluvci", resp. elity, a zejm. pak tim, ze existuji elity, ktere jsou schopny hajit celospol. a kult. zajmy (J. Benda, 1927). V rozborech elit a jejich funkci se casto opomiji, ze zvysena uloha elit nemusi znamenat pasivitu obcanske spolecnosti a ze v aktivni spolecnosti mohou zustat obe tyto veliCiny. (Viz tez ---'demokracie a autoritarismus.) A: democratic elitism F: elitisme democratique N: demokratischer Elitismus I: elitismo democratico Lit.: viz --+demokracie a antoritarismns, --+elita.

StZ emancipace - (z lat. emancipare = propustit nekoho ze sve moci, prohlasit ho svobodnym, svepravnym) - v nejobecnejsi podobe zahmuje vsechny zpusoby, kterymi se potlacovani jednotlivci nebo skupiny zbavuji sveho utisku. Jde 0 pojem, ktery v teto souvislosti substituuje propusteni, osvobozeni, zrovnopravneni, nezavislost atd. V s-gii bezprostfedne souvisi s pojmy, jako jsou rovnost, obcanska svoboda, odpor proti diskriminaci, nasili. Termin e. (emantipatio) je puvodne pfevzat z fimskeho prava, kde znamenal pravni akt, kterym otec propousti dite ze sve moci a umoziiuje mu tak svepravnost. Zpocatku nejrozsifenejsi byla e. otroku ve starem Recku a Rime, tzn. jejich propousteni na svobodu. Ve starem Recku se realizovala vcr. oznamenim (pfedepsanou formou) ze strany vlastnika. Znacneho rozsabu nabyla tato praxe v Rime, zvl. v dobe cisafstvL Propousteni vsak nevedlo obvykle k ziskani plnopravneho obCanstvi, propustenec zustaval na svem patronu zavislY. Obdobna praxe v podobe znevolnovani byla bezna po cely stfedovek. Tykala se casto i velkych skupin obyv., napf. celych mest, kterese mohly zbavit poddanstvi bud vykoupenim (byval to efekt vzajemne vyhodneho obchodu), nebo uznanim za urcite zasluhy. Postupne ale vznikaly velke regionaIni rozdily v individ. i skup. e. Dopady e. na ekon. chovani jednotlivcu, skupin, narodu vedly i k velkym zmenam vyznamu a vlivu soc. rovnosti v zivote spolecnosti, mj. stimulovaly vznik a nasledne i rozvoj ---'osvicenstvi. Ve Francii doslo jiz r. 1794 k prvnimu zakonodarnemu aktu, ktery se tykal e. velke skupiny lidi - ke zruseni kolonialniho otroctvi. Vznikal vsak problem realizace podminek pro plnou e., zahrnujici i otazku soc. situace osob formalne zbavenych utisku. Vetsina emancipacnich dekretu byla na soudobem pravu a soudnictvi vynucovana valkami, boufemi a revolucemi ajejich iniciatofi nebyli v tomto smeru pripraveni resit nasledne problemy v soc. a ekon. sfere. Osvicenske myslenf vychazelo z pfedstav 0 ---'svobode jako pi'irozenem prin254

cipu, utisk byl chapan jako kl'ivda a e. jako jeji odstraneni. Myslitele zabyvajici se v teto dobe ekonomif z liberaInich pozic argumentovali vyssi produktivitou svobodne prace, s nfz emancipacni efekty ve spolecnosti prokazatelne souvisely. Zajmy rychle vzrustajici burzoazie proto vyustily v kritiku pozustatku nevolnictvi, otroctvi a diskriminace nab. vyznani v novodobe spolecnosti. S tim souvisi otazka polit. a obcanskych svobod, zdokonaleni spol. systemu. Emancipacnf snahy v teto oblasti navazujf na formovanf demokracie a na liberalisticke usili 0 co nejvetSi omezenf restriktivnich funkci statu. Emancipacni proklamace a postupne deklarace v tomto obdobi se rykaji Zidli, katoliku (Anglie v r. 1829 jim umoznuje stat se cleny parlamentu a pracovat v Ui'adech), rolnictva a poddanych (ruseni roboty), otrokli (proklamace prezidentaA. Iincolna r. 1862 aj.). Dochazelo ike. cirkve od statu nebo skoly. Postupne byl pojem e. prenesen z polit. sfery do oblasti ekon., obcanske a soc. Ve 20. st. se rozviji i e. sexualni a e. zenska. U sexualni e. jde predevsim 0 uplatneni prava na sexualni zivot jako vyhradni zalezitost jednotivce, nikoliv statu Ci jine instituce (viz tez ---'revoluce sexualni). Sexualni e. se tyka sexualni moralky, ---'homosexuality, mimomanzelskych sexualnich vztahU, samotne instituce ---'manzelstvi atd. Temer v kazdem revol. deni v nejnovejsich dejinach se objevuje narok na sexualni e. Impulsy vychazeji od myslitelu, kten vyzn. ovlivnili i s-gicka paradigmata (S. Freud, M. Horkheimer, H. Marcuse, S. de Beauvoiarova aj.). Sexualni e. smeruje i k poskytnuti pomoci skupinam, jejichz sexualni chovani je pod silnym soc. tlakem, vcetne deti, mladistvych a zen. Zenska e. je spojena s feministickym hnutim a jeji prvni obdobi spada zhruba do I. 1890-1920 (viz ---'feminismus). PUvodne se tykala zejm. zbaveni zen soc. a polit. omezeni, osvobozeni od tzv. dvoji moralky. E. vzdy byla soucasti usili 0 ekon. a soc. rovnost vsech lidi, nejen 0 osvobozeni ---'zen od nadvlady ---'muzu. V poslednich letech se zenska e. tyka predevsim prosazovani pnstupu zen k vyssimu vzdelani a k uplatneni tohoto vzdelani a schopnosti v pracovnim systemu bez diskriminacnich fraktoru. Mnohe emancipacni snahy a hnut! se stfetavaji s rozdilnym chapanim rovnosti. Problemem kazde e. je uvest do souladu rovnost sanci s nestejnymi predpoklady. Emancipacni snahy take casto narusuji kult. tradice a je obtizne sladit je s urovni spo!. vyvoje. VetSinou jsou prosazovany naroky na okamzite zrovnopravnovani, ktere muze vyvolat omezovani obCansk)'ch svobod jinych skupin lidi a vznik novych nerovnosti. S-gie se e. zabyva vetsinou v souvislosti s analyzou soc. skupiny, ktere se tento problem tyka, a vsima si soc. pncin, prubehu i dusledku tohoto jevu. (Viz tez ---'otazka zenska, ---'sociologie ditete.)

A: emancipation F: emancipation N: Emanzipation I: emancipazione Lit.: Beauvoir, S. de: DruM pohlavL Praha 1966: Giddens, A.: Sociology. Cambridge 1989; Haralambos, M. - Heald, R.: Sociology - Themes and Perspektives. London 1985; Horkheimer. M. at all.: Studien tiber Autori. tat und Familie. Paris 1936; Russell, B.: Manzelstvi a mravnost. Praha 1947.

CeM em erg e n c e - (z angl. emerge = nahle se objevit, vynorit) - proces vzniku kva!. nove vlastnosti, druhu, jevu, procesu nebo obecneji vyvojove urovne ci stupne byti v evoluci, jef nelze redukovat na jinou, nizsi uroven. Pojem e. se stal beznou soucasti fil. terminologie zejrn. v souvislosti se vznikem teorie emergentni evoluce, kterou vy_ tvofili a reprezentuji Samuel Alexander, Alfred North Whitehead a do jiste miry i Nicolai Hartmann, Koncepce e. je jistou polemikou s darwinovskym predpokladem, ze pnroda nedela skoky (natura not facit saltum), durazem na vznik novych kvalit, ktere jsou nevysvetlitelne z elementu, jez jim daly zaklad. Duraz je polozen na vyznam diskontinutity ve vyvoji a zejm. na neprevoditelnost vyssich vyvojovych urovni na nizsL Podle N. Hartmanna ve vyssich vrstvach byti sice existuji elementy nizsich vrstev, zasadne vsak nikoliv naopak. Podle Alexandera vyssi stupne byti vykazuji kvality, ktere jsou vzhledem k predchozimu stupni nepredvidatelne a nove. Zpusob jejich objeveni, to, jak dochazi k jejich vynoreni, tedy k e., nedokazeme vysvetlit. Koncepce e. je jednou ze tfi vyzn. evolucnich teorii (viz ---'evolucionismus) - vedle mechanicke (E. H. Haeckel, H. Spencer) a vitalisticke (A. Schopenhauer, H. Bergson). K teorii emergentni evoluce, ktera vysvetIuje vyvoj vesmiru na zaklade teleologickeho principu, byva razen i P. Teilhard de Chardin. VYzn. s-gicky pokus uvest koncept e. do vystavby s-gicke teorie zejm. v souvislosti se snahou pi'ekonat schizma mezi ---'makrosociologii a mikrosociologii a s klasickym s-gickym tematem vztahu jedince a spolecnosti ucinil 1. Szmatka v praci lednostka i spoleczeristwo (1980). Koncept e. je dulezity v diskusich o ---.redukcionismu, ktere provazeji cele dejiny s-gie. A: emergence F: emergence N: Emergenz I: emergenza Lit.: Alexander,S.: Space, Time, Deity. London 1920; Teilhard de Char. dill, P.: (1938-1940) Vesmir a lidstvo. Praha 1990; Teilhard de Chardin, P.: Misto cloveka v pffrode. Praha 1993; Whitehead, A. N.: Process and Reality. Cambridge 1929; Whitehead, A. N.: Matematika a dobro a jine eseje. Praha 1970; Whitehead, A. N.: (1932) Veda a moderny svet. Bratislava 1989.

Pet em i g r ace - (z lat. emigrare = stehovat se, vystehovat se) - prestehovani (dobrovolne ci nucene) do jineho mista, trvale nebo docasne. Termin e. take oznacuje skupinu emigrujicich a vetsinou se pouziva pro tzv. polit. emigra-

ci (dobrovolnou i nedobrovolnou). Obecne plati, ze kafdy jednotlivy pnpad ---'migrace lze posuzovat z dvojiho pohledu: z hlediska mista, ktere migrant opouSti, jde 0 e. a z hlediska mista, kam smeruje, jde 0 imigraci neboli pfistehovani (viz tez ---'mobilita prostorova, ---'evidence obyvatelstva). V pi'ipade navratu emigranta se hovon 0 reemigraci. Ces. ekvivalentem pojmu e. je vystehovalectvi. V ces. literature se oba pojmy pouzivaji jak v souvislosti se zahranicnim stehovanim, tak pro libovolny jiny typ odstehovani se z mista bydliste, beznejsi je vsak pojeti e. jako vystehovani se do jineho statu. Tento akt meni skladbu obyv. obou mist. Jde-Ii 0 pocetne presuny, nasledne zmeny vyzn. ovIivnuji nejen strukturu mfstnich populaci, ale i predpoklady jejich dalSfho vyvoje. Z toho duvodu zpravidla existuje snaha tyto pohyby pi'imo Ci neprimo usmemovat nebo regulovat. Nektera mesta, uzemi i cele staty stanovuji pocet a strukturu pi'istehovalcu ve snaze ovliviiovat demogr., soc. ci etnickou strukturu obyv., nektere polit. systemy nebo stary zakonem omezuji stehovani obyv. bud vubec, nebo pres hranice statu (napi'. v ces. zemich se v pobelohorskem obdobi az do r. 1781 nesmeli bez povoleni stehovat majitele selskych usedlosti; v byvalem SSSR existovala trvala neuspesna snaha zamezit zakazem pristehovani rustu velkych mest, hI. Moskvy, 0 zakazu stehovanf vne statu nernluve; USA se neuspesne brani ilegalnf imigraci z Lat. Ameriky, jiznf Evropa imigraci ze sev. Afriky, Australie z jihovych. Asie, Velka Britanie a Nizozemi z byvalych kolonii, Saudska Arabie a daISi staty Arabskeho poloostrovajen za cenu tvrdych legislativnich opatreni reguluji imigraci z Pakistanu a Indie apod.). Vzhledem k male uspesnosti maji podobna omezeni za nasledek vzrust ilegalni migrace, jez pak probiha za nepnznivych podminek pro vystehovalce a situaci neresi. Rozsab e. si vyzadal znzeni zvlastniho organu pfi OSN C\':ysolry komisaf OSN pro uprchliky). VetSina hosp. vyspelych zemi, ktere jsou cHern masove e., je tak nucena trvale vypracovavat migracni politiku vcetne sankci proti ilegalni imigraci a pravidel pro moznou naslednou naturaIizaci pi'istehovalcu. Zjisfovani motivu e. vcetne souziti pfistehovalcu s puvodnim obyv. pati'i mezi frekventovana temata s-gickych vYzkumu. Rozsah zahranicni (mezinar.) migrace ve svete se zasadnim zpusobem zvysil pote, co revoluce v doprave umoznila snadnou a relativne levnou prepravu osob na velke vzdalenosti pres more i po pevnine. Proto lze 19. a 20. st. charakterizovat jako stoleti migraci na velke vzdalenosti (tedy zpravidla zahranicnich migraci). E. motivovana zejm. ekon. duvody byla typicka v 19. st. pro Evropu (e. do zamori), ve 20. st. vzrostl podil vystehovalcu z Asie, Afriky a Lat. Ameriky, kten hledali uplatnenf v nekdejsfch me255

emoce

emoce

tropolich a v Sev. Americe. Rozsah e. ajeji teritorialni rozlozeni odpovida do urCite miry pnibehu ---'demograficke revoluce v jednotlivych kontinentech, resp. obdobi ---'populacni exploze. Impulsem jednorazovych rozsahlych e. muze byt i prudky hosp. pokles v nekterych zemich, prip. hladomory jako dusledky klimatickych vykyvu, ale take valka. Poeetne e. se stavaji problemem pro emigracni i imigracni zeme: prvni ztraceji velky dil nejnadanejsi casti obyv., zejm. inteligence (dochazi k tzv. ---'odlivu mozku), ve druhych se trvale udduji komunity imigrantu casto jazykove, etnicky a kult. odlisnych od puvodnich obyv., jef se novym podminkam obtizne pfizpusobuji, prip. se jim ani pfizpusobit nechteji, a i kdyz v nekterych pfipadech maji charakter zvl. ---.mensiny, mohou byt pocetnejsi nez puvodni populace. Tyto komunity se snadno stavajf sti'edisky socialniho napeti a mohou prerust v ohniska rasovych nepokoju (viz Jihoafricka republika). Specif. druhem je e. motivovana politicky. Na rozdil od e. z hosp. duvoduji tvori emigranti (uprchlici), ktefi se puvodne stehovat nechteli, citi se polit. a ekon. poskozeni (a zpravidla take jsou), coz vede mj. k tomu, ze se v prvnim obdobi po e. snazi 0 destabilizaci systemu v materske zemi, ktenl by jim umoznila navrat. Mohou se vsak stat znacnym destabilizacnim Cinitelem i v zemi hostitelske, zvl. kdyz e. trva dlouho aje vzhledem k domacimu obyv. pocetna (viz Palestinci, kten odesli z Izraele). Ale jen mala cast polito emigrantu se po zmene polit. systemu do materske zeme skutecne vraci, protoze po urcite dobe dochazi tak jako tak k jejich ---'resocializaci v novem prosrredL Polit. e. zpravidla smefuje do zemi hosp. vyspelejsich a jeji cast byva ve skutecnosti motivovana hosp., ackoli se deklaruje jako e. z polit. duvodu (zejm. tito lide 0 navrat nemivaji zajem). Rozsah polit. motivovanych migraci byl dfive minimalni a s v:9jimkou e. z Francie po r. 1789 se tykal zpravidlajenjednotlivcu. Vyzn. byly e. z duvodu nab., nezfidka vynucene (vyhaneni Zidu, prislusniku reformovanych cirkvi). V teto souvislosti se hovori 0 exulanstvi, prip. vyhnanstvi. Pocetne vzrostly polit. e. v souvislosti s vytvafenim novodobych totalitnich statu (e. z Ruska po r. 1917, z Nemecka po r. 1933, ze social. zemi po r. 1945), ale take v souvislosti s vysledky 2. svet. valky a s nasilnym resenim narodnostnich a nab. rozponi v nove se emancipujicich statech.(v Izraeli, Indii, Pakistanu, Nigerii, Bangladesi, nejnoveji na uzemi byvale Jugoslavie a byvaleho SSSR). Pokud jde 0 ces. zeme, byly az do prelomu 18. a 19. st. imigracnf oblasti, cehoi nepi'fmym dlikazemje trvale pronikani Nemcu do ces. pohranici. Pak nasledovalo obdobi rozsahle e. motivovane hosp. duvody a souvisici se zvysenim prirozeneho prinistku obyv. vI. fazi demogr. revoluce, ktery daleko prevysoval tempo hosp. rustu. Jen

256

v 1. 1870-1914 cinily migracni ztraty ces. zemi 1,2 mil. osob. Tato e. v 1. polovine 20. st. postupne ustavala v souvislosti s omezenim pfistehovalectvi do zemi, kam obyv. smerovalo nejvice, tj. do USA, Kanady. Po 1. svet. valce se mala cast emigrantli (predevsim z Rakouska) vratila, obdobne jako po 2. svet. valce (tentokrat spiSe z jizni a vych. Evropy - z Rumunska a Volyne) - hovon se 0 tzV. prvni a druM reemigraci. Zvl. druhem e. byl odsun obyv. nem. puvodu z Ceskoslovenska, ktery byl proveden na zaklade Postupimskych dohod v 1. 1945-1946 a tykal se 2,5 mil. osob. Mel charakter "vyhosteni" a jeho polit. a ekon. smysl i eticke opravneni se opet staly diskusnim tematem i predmetem polit. jednani zacatkem 90 1. Celkove Ceskoslovensko zazilo 3 vlny polit. motivovane e.: po r. 1938, 1948 a 1968 (kaicta z nich bylajinak motivovana, jinak pocetna a soc. strukturovana a mela sve specif. soc. a polit. dusledky). A: emigration F: emigration N: Emigration, Auswanderung I: emigrazione Lit.: Koralka. J. - Koralkovd, K.: Basic Features of Mass Emigrations from Czech Lands during the Capitalist Era. In: Les migrations internationales de la fin du XVlIIe siecle a nos jours. Paris 1980; Ogden. P.: Migration and Geographical Change. Cambridge 1984; Salt. J. - Clout. H. eds.: Migration in Post-War Europe. Oxford 1976; Scott. F. D. ed.: World Migration in Modern Times. New York 1968.

Fia emoce - (z fr. emotion = cit, z lat. emovere = probouzet, orrasat, povzbudit) - vetSinou synonymum pro cit(y) celkovy subjektivni zpusob reakce individua na obsah jeho prozitku, resp. stay organismu vyvolany narusenim rovnovahy s prostredim, ktery rna pozitivni nebo negativni hodnotu aje pro organismus uzitecny nebo skodlivy, ktery odrAZi vztah daneho individua k pusobicimu vnejsimu (pm., soc., kult.) nebo vnitfnimu podnetu. Rozliseni e. a citU se obvykle zaklada na predpokladane odliSnosti jejich Urovni: e. se rozumeji nizsi city spojene s uspokojovanim nebo neuspokojovanfm zakl., primarnfch, tedy bioI. ci organickych ---'potfeb (hladu, zizne, vzduchu, ochrany pred chladem atd.), zatimco city ve vlastnim smyslu jsou produktern soc. vyvoje a uceni a vyjadruji vztah k predmetum, jevum, procesum a jinym lidem jako nositelum urcitych vyznamu a hodnot. V odbome literature se pojmy e. a city pouzivaji vetSinou jako synonyma, a proto se rozlisuji nizsi a vyssi city (e.), pficemz nizsi jsou blizsi zajmu biologu a fyziologu, vyssi zajmu soc. psychologu a sociologu. Existuji nizne fundovane pokusy e. a city rozliSit, napr. Edouard Claparede tvrdi, ze city jsou pro organismus (individuum) uzitecne, zatimco u e. se neda prokazat jejich ucelnost. E. a city rozlisoval take psycho log a sociolog William McDougall (Emotions and Feelings Distinguished, 1928), ktery spec. pozomost venoval tzv. slozitym

citum, ktere zaviseji na rozvoji poznavacich funkci a jsou proto specif. pro cloveka, na rozdil od e., ktere lze vysledovat i u nizsich ZivoCisnych druM. M. Nakoneenj charakterizuje e. ctyfmi znaky: 1. jsou to subjektivni stavy, mene ohranicene a vymezitelne nd vzpominky nebo vjemy; 2. vystupuji v mysli autogenne, tj. bez zasahu vedomi, nechtene; 3. jsou reakcemi na vnejsi nebo vnitmi podnety (e. muze byt vyvolana vzpominkou apod.); 4. maji rozlisitelne dimenze (prijemnost - nepfijemnost, vzruseni - uklidneni) a rozne modality (strach, vztek, radost, smutek). Lide chteli odedavna porozumet excitujicim afektivnim stavum, ktere sami pocit'ovali a prozivali. Proto jiz v antice vznikaly prvni teorie e., typologie emocionalniho temperamentu, Aristotelovo rozliseni fyziologicke a psych. komponenty e. (substance a forma e.) atd. Zvl. pozomost problemu afektivniho chovani venoval ve sve Etice Baruch Spinoza, problem e. se nekdy proto oznacuje jako "Spinozuv problem" (podobne jako problem fadu je "Hobbesuv problem"). V 17. a zejm. 18. st. osvicenci zdtiraznili instinktivni, neracionalni povahu e. a postavili je do protikladu vuci rozumu. Tato kontrapozice rozumu a citu vedla k pfedstave, ze e. jsou nejen skodlive, ale ze jsou dokonce v jistem ohledu patologicke. Teprve vznik psychologie a rozvoj fyziologie vedl ke korekci tohoto osvicenskeho stanoviska (pozdeji vznikly opozicni pfedstavy i teorie romanticke, ktere naopak roli e. vyrazne pi'ecenily). Byly rozvinuty 4 klasicke teorie e., ktere maji - byt' v modiftkovanych verzich - dosud sve stoupence: 1. teorie W. Jamese a C. G. Langeho (1884), nazyvana perifemi (receptoricka), podle niz jsou fyziologickym zakladem e. perifemi zmeny (krevniho obehu, dechu, cev, zlaz, svalu); 2. teorie I. P. Pavlova, ktera rozlisuje typy senzitivity, jd jsou vazAny na vlastnosti nervove soustavy a spjaty s typem emocionality (emocialni vzrusivost a tlumivost, afektivita a netecnost, monotonie a rozmanitost); 3. teorie W. B. Cannona a P. Barda (1927), zvana thalamova, ktera poklacta za nejpodstatnejsi vyvolani procesu v thalamu, v nerni jsou umisteny neuroanatomicke struktury pro pfesne vymezene formy chovani, a tedy vzorce emocionalnich reakci; 4. teorie M. B. Arnolda aD. B. Lindsleye (1937) zvana korova, ktera zdroj e. naleza v korovem drazdeni. Jako samostatne teorie e.lze vydelit i prace psychoanalyticke (S. Freuda, C. G. Jungovy emocionalni psych. typy, analyzu e. u neopsychoanalytiku, napr. u E. Fromma) a behavioristicke. Fil.-esteticka a do jiste miry i s-gicka zkoumani citu ovlinil Henri Bergson svou studii 0 smichu a pozdeji J. P. Sartre svou praci Esquisse d'une tMorie des emotions (1948). Rozpracovane teorie vyssich (soc.) citli ovsem chybeji, dokonce neexistuje ani jednotna, obecneji akceptovana klasifikace citu, coz je zi'ejme dana je-

jich najedne strane vysoce subjektivni, na druhe strane vysoce komplexni povahou. Robert W. Leeper v ramci sve motivacni teorie e. rozlisuje tato pojeti e.: a) jako subjektivne rozlisitelne uvedomovane prozitky; b) jako vegetativni stavy nebo podkorove procesy; c) jakQ destruktivnf a dezorganizujici procesy; d) jako dusledek nedostatku prostI'edkti pro adekvatni adaptaci. Nejbeznejsi klasifikaci e. uvacti Ivan Polediidk: podle intenzity a trvani (afekty jako kratkodobe, intenzivni e. a nalady jako dlouhodobe stavy), podle vyvoje (nizsi a vyssi city), podle komplexnosti (citove stavy versus citove vztahy). D. Krech a R. S. Crutchfield navrhli klasifikaci na e. primamf Ci vrozene, e. spjate se senzomotorickou stimulaci, e. spojene se sebehodnocenim, e. vztahujici se k ostatnim lidem a e. hodnotici. Paul Ekman a W. V. Friesen (1978) studovali, jak se projevuje v oblicejove mimice sest modalit e.: stesti, strach, smutek, hnev, znechuceni a udiv. Navazujice na klasicke hypotezy Charlese R. Darwina (vyraz e. je zbytkem reakci, ktere byly puvodne bioI. ucelne) se pokusili prokazat, ze oblicejova mimika jako vyraz e. je vrozena a neni tedy diferencovana podle kultur, protoze neni naucena (projekt Facial Action Coding System neboli FACS). Podobne Ireniius Eibl-Eibesfeldt studoval 6 od narozeni slepych a hluchych deti a dolozil, ze jejich oblicejove reakce jsou identicke s rekacemi zdravych deti. To vsak neplati 0 gestovern vyjadrenf e. (neverbalnf komunikaci), kde naopak soc. uceni hraje vyzn. roli. Pravem se proto mluvi 0 socializaci e. a motivli (M. Nakonecny, E. L Hartley a R. E. Hartley, F. L. Ruch aj.) a 0 transkulturalni variabilite citovych komplexu (typu lasky). Vyraz e. ci citu je silne urcovan konvenci, ktera musi byt naucena a meni se v zavislosti na kulture a casu. Porozumeni vyrazu e. je samozrejme pi'edpokladem hladke soc. interakce, v nii muze hrat vyzn. roli take schopnost e. pfedstirat nebo je skryvat. S-gicky relevantni jsou tyto aspekty studia e.: 1. vztah e. k jejich bioI. a fyziologickemu substratu (napf. problem genetickych dispozic k urcitym emocionainim projevtim studovany intenzivne ---.etologll a ---'sociobiologii a pojednany zejm. v pracich E. O. Wilsona, K. Lorenze a I. Eibl-Eibesfeldta, v Cechach S. Drvoty aj.); 2. vztah e. k potfebam (tema rozsahle rozpracovali S. L. Rubinstejn aA. N. LeontJev); 3. vztah e. kjinym psych. procesum, konkretne k procesum kognitivnim (vyzn. jsou prace J. Piageta a B. Inhelderove, kteri prokazali, ze emocionalni prozivani a kognitivni funkce se vyvijeji paralelne), k ---.postojum (postoje maji vyraznou slozku emocionalni) a k realnemu, manifestovanemu soc. chovanL S-gie se temito tematy zabyva v ramci ---'sociologie emoci a s-gie ---.tt\la. Dluzno ovsem fici, ze s-gicky vyznam a role emocionalnich stavu a procesu, zejm. dlouhodobych a makrostrukturalne na-

257

empiricismus abstraktni

emotivismus

vozenych a uddovanych, nebyl systematicky zkouman a vlastne ani docenen (role strachu a soc. organizace, vef. projevovani e. v totalitnich systemech apod.). E. jsou v uzkern vztahu k umeni, zejm. hereckemu. "Socialni herectvi" je pfedmetem zajmu politologu ("body language" v projevu polit. osobnosti apod.). Esteticke e. jako vyssi city byly a jsou castym pfedmetem studia filozofu, estetiku a psychologu umeni (viz napf. psychologie vciteni T. Lippse, teorie --tempatie S. Langerove apod.). Nekdy se rozlisuje poznani ved. (racionalni) a umel. (emotivni). T. G. Masaryk ve sve juvenilii 0 studiu del bdsnickych proklamoval prioritu ume!. poznani nad ved. poznanim. A: emotion F: emotion N: Emotionen I: emozione Lit.: Darwin. Ch.: The Expression of the Emotion in Man and Animals. London 1872; Darwin. Ch.: Emoce. Praha 1969; Drvota. S.: Od zvfl'ete k c10veku. Praha 1979; Gerstmann. S.: City v nasom zivote. Bratislava 1966; Nakonecny. M.: Emoce a motivace. Praha 1973; Poledifdk. I.: Emoceo In: Strucny slovnfk hudebnf psychologie. Praha 1984.

Pet em 0 t i vis m u s - (z lat. emotio, to z emovere =prolnout se) - smer rozvijeny od 30. I. v ramci novopozitivisticke --tetiky, ktery tvrdi, ze moralni soudy nemaji a nemohou mit pravdivostni hodnoty a ze pouze vyjadfuji emoce mluvciho s cHern recipienta 0 necem pfesvedcit nebo mu neco pfikazat. E. vychazi z tradicniho novopozitivistickeho cleneni soudu (vyroku, tvrzeni) na soudy, ktere maji Ci mohou mit pravdivostni hodnotu (soudy kognitivni), ana soudy, ktere pravdivostni hodnotu nemaji (soudy expresivni). Expresivni soudy vyjadfuji nase stavy, postoje, pocity, nalady, emoce. Moralni soudy maji prave tuto podobu a proto nemohou byt verifikovany, tedy ovefovany normalnimi ved. prostfedky. E. vychazi z tradic ang!. etickeho empirismu, z Davida Humea, ze skotske etiky sympatii, z Adama Smithe a utilitarismu. Pfimym pfedchMcem e. byl G. E. Moore se svym klasickym spisem Principia etica (1922), v nemz se pokusil mj. dolozit, ze dobro je nedefinovatelny pojem. E. rozvinuli zejm. R. Carnap (hodnotici soudy nemaji teor. smysl), A. J. Ayer (moralni soudy nemaji pravdivostni hodnotu), Ch. L Stevenson (mravni tvrzeni jsou imperativy, nikoliv verifikovatelne vypovedi). K e. se po jistou dobu hlasili i B. A. W. Russell aH. Reichenbach. E. rozviji analyzu --tmoralky jako analyzu moralniho jazyka, tedy jazyka, v nemz vyjadfujeme mravni soudy 0 svete, lidech a spolecnosti. E. netvrdi, ze moralni soudy jsou nesmyslne, ale ze jsou beze smyslu ve vyznamu, ktery pojmu smysl (meaning) pfisuzuji. Teorie moralky se tak v jejich pojeti stava metaetikou, tj. teorit a analyzou moralniho jazyka. E. byl rozvijen a korigovan skolou lingvisticke analyzy a tzv. novym naturalismem, ostfe byl kritizovan z pozic objektivniho mravniho abso258

lutismu. S-gicky je zajimavy take tim, ze moralku uzce vaze na analyzu pfesvedcovacich aktivit a takji dava do pnme souvislosti s polit. cinnosti. V postmodemim kontextu je e. zivy svymi silnymi relativisitickymi elementy. A: emotivism F: emotivisme N: Emotivismus I: emotivismo Lit.: Ayer. A. J.: Language. Truth and Logic. London 1936; Russel. B.: Religion and Science. London 1935; Stevenson. Ch. L.: Ethics and Language. New Haven 1953.

Pet

em p a ti e - (z fec. em = v, pathos = cit) - schopnost osobnosti vzit se v ramci bezprostfedni komunikace do dusevniho stavu druheho cloveka, resp. vciiovani se do stavu, zejm. citovych, jinych osob, jez muze vest az k transformaci vlastnich emocionalnich stavu. Na zaklade vciteni Ize pochopit i ty emoce, motivy a snahy, ktere druhy clovek nevyjadfuje pnmo, verbalne, a ktere nevyplyvaji z povahy interakcni a komunikacni situace. Vzivani se stava e. tehdy, kdyz zazitek vedome zpracujeme a souvislosti, ktere jsme v druhem cloveku pochopili, pro vlastni potfebu pojmenujeme a interpretujeme. Pojem e. v nem. podobe "Einflihlung" zavedl v r. 1885 T. Lipps v souvislosti se svou estetickou teorii. Pomoci vciteni chtel vysvetlit podstatu estetickeho zazitku, ale take napf. vznik geometrickych optickych klamu. Podle Lippse subjekt tim, ze se pfilis intenzivne emocionalne vciiuje do vnimaneho objektu, jimz nemusi byt nutne jiny clovek, nadfazuje vyznam emocionalniho hodnoceni nad hodnoceni inte1ektualni, ktere tak znehodnocuje. Kritiku teto teorie mj. podal Max Scheller ve sve teorii sympatie, v niz se pokusil vysvetlit, proc a jak se jedinci stavaji sChopnyrni pochopit emocionalni stavy druheho. Tato prace spolu s dilem Ch. H. Cooleyho zaklada tradici zkoumani e. v souvislosti se sympatii (viz --tsympatie-antipatie). Fenomenem e. se zabyvala take Edita Steinovd, v psychoanalytickem kontextu S. Freud (napf. v souvislosti s rozborem emocionalniho pusobeni Michelangelovy sochy MojZrse) a Alfred Adler, ktery zformuloval tezi, ze empatizovat znamena videt ocima druheho, slyset jeho usima a citit jeho srdcem. L Wispe vysvetluje e. takto: kdyz jste si vedomi, ze jiny clovek rna problem ci potize, pak muzete citit sympatii, kdyz se snaZite porozumet jeho zkusenosti a prozitku, probfha proces e. Pojeti e. VYzn. ovlivnila interpretativni s-gicka tradice, zejm. nem. duchovedni skola, W. Dilthey a posleze Max Weber, ktefi anticipovali moznost uvedeni e. do souvislosti s interpretaci motivu jednani druheho. Tomuto tematu se intenzivne venoval G. H. Mead. Koncept e. byl zaveden pravdepodobne v r. 1897, kdyz E. B. Titchener pfelozil do anglictiny Lippsovo slovo Einflihlung. Mimofadny vyznam pro modemi interpretaci e. v psychia-

trickem kontextu rna dHo Carla R. Rogerse a Karla Jasperse. E. byla empir. zkoumana v ruznych kontextech, napf. pfi studiu vztahu uCitel- zak, vzniku sympatie, vlivu skup. mineni na individuum, pracovni Cinnosti a vykonnosti, obchodnich a manazerskych schopnosti, manzelsk}'ch vztahiI a formovani pfedsudku. Empir. bylo take dolozeno, ze divky, zejm. vsak dospele zeny, maji prokazatelne vyssi empaticke schopnosti nez chlapci a muzi a ze zeny jsou v hodnoceni vnitfnich stavu jinych osob kompetentnejsi nez muzi (M. Hoffman, S. Feshbach). E. hrala vyzn. roli take ve fil. soustave Husserlove. Mad'. badatel B. Buda rozlisil 5 urovni e.: 1. promysleni situace druheho logickou substituci; 2. pochopeni citovych vztahu druheho; 3. spravne vysvetleni a pochopeni promotivni slozky komunikace, pficernz. promotivni slozkou rozumi ty komunikacni projevy, ktere krome toho, ze zprostredkovavaji informaci, soucasne obsahuji skryty vzkaz druhemu, ze rna nebo nema neco udelat; 4. empaticke chapani citovych rozporu a ambivalenci; 5. pochopeni vnitfni logiky kognitivnich a citovych procesu druheho. Pfirozene, ze e. je kategoricky odmitana vsemi formami behaviorismu pro zjevnou spfiznenost s "nevedeckou" kategorii --tintrospekce. V soudobe s-gii existuje vazba e. na teorii --troll, na zkoumani citove nakazy v --tdavu, zejm. ovsem na analyzu --tsocialni interakce, resp. komunikacnich procesu na interpersonalni Urovni a na s-gicko-esteticka zkoumani fenomenu --tmasove kultury. V s-gicke metodologii se e. uplatnuje pri aplikaci hloubkoveho --tinterview. V poslednich !. se problem e. intenzivne zkouma v souvislosti s tzV. --tprosocialnim chovanim. Vychazi se z teze, ze jenom e. vede k aktivni altruisticke reakci, k realne ochote pomoci a k vytvafeni pomocnych hnuti. Dobrovolna pomocna hnuti ve vysoke mife zaviseji prave na e. Mluvi se take 0 tzv. dispozicni e., tedy 0 vrozene a naucene tendenci k e., a z toho plynouci altruisticke a pomocne aktivite. A: empathy F: empathie N: Emphatie, Einftihlung I: empatia Lit.: Buda. B.: CO vieme 0 empatii. Bratislava 1987; Chlopan. B. E.: Empathy: Review of Available Measures. Journal of Personality and Social Psychology. 48, 1985; Rembowski. J.: Empatia. Warszawa 1989; Scheller. M.: Wesen und Formen der Sympathie. Bonn 1926; Rogers, C. R.: Client-Centered Therapy. Boston 1951; Wispe. L.: The Distinction between Sympathy and Empathy. Journal of Personality and Social Psychology. 50, 1986.

Pet em p i ric ism us - (z fec. empeiriea = zkusenost) - v ces. jazykovem prostredi je tento pojem vetsinou chapan jako vystupnovani, krajni poloha --tempirismu, coz v s-gii spoCiva v omezeni poznavacich metod na kvantitativni -.techniky sberu informaci, v prosazovani pfesvedceni, ze zakl.,

pfip. jedinym zdrojem poznani jsou empir. fakta v podobe vyzk. Udaju, dat. Je to spojeno s odmitanim teorie jako zdroje hypotez, vychodiska zkoumani a kumulovaneho poznani a take s odmitanim moznosti poznavat slozitejsi spo!. procesy. Pojem e. byva pouzivan v kriticke poloze a byva spojovan sam. s-gii 30. a 40. 1. 20. st. a se jmeny jako G. A. Lundberg, P. F. LazarsJeld, J. S. Coleman. Rozvoj e. v s-gii je bezprostredne spojovan s rozvojem --tbehaviorismu a --tneopozitivismu (pfip. tzv. novoempirismu K R. Poppera). E. je povaZovan za reakci na pfedchazejici pfevazne teor. a globalizujici charakter s-gie. Obecne se ale pfiznava, ze pfinesl velky rozvoj exaktnich metod ziskavani a analyzy dat, aplikace statist. a matem. metod v s-gii a ze empiricisticka orientace na dHei problemy a specif. jevy vyustila do ruznych sociotech. koncepci (viz napr. vyzkumy E. Maya v 30. \.), do koncepci --thuman relations a do vzniku rady spec. s-gickych disciplin (s-gie prumyslu, mesta, pniva atd.). V evrop. s-gii se e. prosadil v mimejsi a pfechodne podobe aZ po 2. svet. va1ce. Jako negativni --tlabelling pouzivala terminu e. nebo terminu "plochy empiricismus" zejm. --tmarxisticka sociologie. V sirsim s-gickem kontextu se e. znacne vyznamove prekryva s pfesneji zavedenym a vymezenym terminem --tabstraktni empiricismus. A: empiricism F: empirisme N: Empirismus I: empirismo Zich empirIClSmUS abstraktni - (z lat. abstractus = odtaZeny) - terrnin zavedeny Ch. W. Millsem pro oznaceni jedne z podstatnych vychylek modemi s-gie, pro jeji unik od velkych probIemu doby k rutinnimu vyzkumu a samoucelnemu zajmu 0 cistou metodologii. Mills konstatuje, ze vedle deviace reprezentovane tzv. velkymi teoriemi, ktere poklada za bezobsazne a formalisticke (zejm. v podobe Parsonsova --tstrukturalniho funkcionalismu), existuje take vlivna deviace vyvolana rUstem objemu standardnich empir. vyzkumu na objednavku urednich mist a velkych korporaci a institucf. Hlavnirni nedostatky e.a. jsou: 1. neschopnost a neochota pfihliZet k --tteorii a rozvijet jakoukoliv koncepci podstaty spolecnosti a cloveka; 2. unik od tradice klasicke s-gie, ktera byla zainteresovana na velkych tematech a problemech, k pseudoproblemum; 3. chybna --tfilozofie vMy, spocivajici ve snaze pfizpusobit filozofii pm. ved programu vyzkumu v soc. vedach; 4. pnlisna zahledenost s-gie do sebe same, zejm. do vlastni tech. a metodicke vybavy; 5. promena soc. vedy v soubor byrokratickych technik, ktere brzdi realny soc. vyzkum tim, ze jej podfizuji absurdnim metodol. pozadavkum, nebo jej trivializuji tim, ze mu ukladaji podruzna temata. V techto bodech byla Millsova kritika velmi podobna kritice, jiz pod259

empirie

encyklopediste

robil modemi s-gii P. A. Sorokin. Mills navic pfidava kritiku z pozic -tsociologie vedeni: vytyka e.a. deformaci zaki. humanistickeho poslani s-gie ajeji zneuziti v podobe manipulace clovekem ve sluzbach establishmentu. Ackoliv kriticky etos Millsuv byl ve sve dobe pochopitelny a byl castecne s-gickou obci akceptovan, jeho kritika sla pfilis daleko, napf. v utocich na vyzkumy StouJJerovy nebo metodologii P. F. LazarsJeldovu. Ideu e.a. pfejali nonnalizacni sociologove v Ceskoslovensku a pl'etvoi'ili ji v koncept tzv. plocheho empiricismu, jimz utocili na empir. setfeni provedena v 60. I., zejm. na tzv. P. Machoninuv vyzkum soc. stratifikace. Kritika e.s. rna opodstatneni potud, pokud s-gie skutecne opomiji realne problemy a podfizuje se diktatu metody. (Viz tez -tempiricismus.) A: abstract empiricism F: empirisme abstrait N: abstrakter Empiricismus I: empirismo astratto Lit.: Mills. C.

w.: (1961) Sociologicka imaginace. Praha 1968. Pet

em p i r i e - (z rec. empeiriea = zkusenost) - v puvodnim vyznamu zkusenost ci zkusenostni poznani, tj. -tprozitek, z nejz diky -tpamHi vznikaji dale vyuzitelne poznatky. V tomto smyslu se uzival pojem e. v pocatcich formovani novoveke -tvMy. Ale v antice i ve srredovekem til. mysleni byla e. velrni casto spojovana se smyslovym -tvnimanim; poznani ziskane jejim prostrednictvim bylo odlisovano od poznani kontemplativniho ci meditativniho. Od konce 16. st. pi'iblizne do dob F. Bacona zacina byt e. spojovana se senzualismem, ktery se utvarel v urcite opozici k racionalisticke koncepci. Senzualisticka filozofie stavi do centra pozomosti poCitek, ale zacleneny do organizovane, utfidene lidske zkusenosti, tedy e., ktera neni jiz spontanni, nahodilou lidskou zkusenosti, nybrZ nabyva ved. charakteru. Od te doby se pojeti e. vyviji ve vztahu k -tteorii i pod jejim vlivem. Dnes jiz neni e. chapana jen jako utfidene smyslove zkusenostni poznatky, ale zahmuje i poznatky ziskane pomoci slozitych pristroju a slozitych metodol. postupu. Charakter prace s empir. materialem ovlivi'iuje i metody rozvoje teorie. Z tohoto spojeni se vyvinula koncepce induktivnich usudku, s jejimiz zaklady se Ize setkat jiz u F. Bacona, ktera ale vyustila do sve klasicke podoby v dUe J. S. Milia a v dnesni dobe je rozvijena v podobe induktivnieh logik a induktivnieh teorii (viz -tdedukce). Vsechny spo!. vedy se opiraji 0 e.; jeji nedostatek zpravidla vede k tomu, ze se teorie meni ve spekulaci, jeji preceneni vede k tzv. -tempiricismu, v limitnich pnpadech k podcei'iovani Ci uplnemu odmitani teorie. Rovnovaha mezi empir. a teor. polohou je dulezita pro urceni mista -tempirickeho vyzkumu v s-gickem poznanL Jednotlive -ttechniky sberu informaci se opiraji 0 rozne ty260

py e. Nejbezneji je sber zkusenosti -trespondenta, jejich trideni a zobeci'iovani. Interpretace vysledku vyzkumu a tvorba teor. s-gickych koncepci se opiraji i 0 zivotni zkusenosti vyzk. pracovnika. Nektere soudobe s-gicke pfistupy tento typ e. opet zduraznuji (viz -tsociologie kvalitativni, -tsociologie fenomenologicka). A: experience F: empirie, experience N: Empirie I: empiria Lit.: E.uler. W. K.: Wissenschaftstheorie I. II. Freiburg. MUnchen 1970; Svyriov. V. S. Teorieticke a empiricke vo vedeckom poznani. Bratislava 1982.

Cech

em p i r ism u s - smer gnoseologie, ve kterem je -tempirie zakl. zdrojem poznanL E. prosel vnitfnim vyvojem a netvon zcelajednotny proud. Obecnym rysem vsech typu e. je pojeU zkusenosti jako vychodiska poznani a prijeU metody indukce jako cesty od empir. dat k idejim a pojmum. Zakl. principy e. stanovil klasicky brit. e. 17.-18. st. (F. Bacon, J. Locke, G. Berkeley, D. Hume). Lockova teze, ze neni v rozumu, co nebylo ve smyslech, byla namirena proti racionalisticke Descartove koncepci vrozenych ideji a znamenala tez radikalni rozchod se scholastickym metafyzickym -tdogmatismem vecnych pravd, ktere jsou nedostupne smyslovemu nazoru. Rozum vystupuje v e. jako poradatel zkusenosti a nikoli jako apriomi princip. Spolehlivost poznani je zajiStena tim, ze ideje jsou pouze kopiemi smyslovych dojmu, takze i kombinace idejijsou zprosrredkovane ze zkusenosti odvoditelne. Avsak jiz Hume poukazal na problematicnost postulAtu neprekroceni zkusenosti, protoze ani idea substance (veci), ani idea kauzality ten to pozadavek nesplnuji. V dalSim vyvoji e. doslo pl'edevsim ke zmenam v pojeti zkusenosti smerem k expIicitnimu fenomenalismu, jak lze videt na pfikladu empiriokriticismu (zkusenost jako soubor prozitku) ci logickeho e. (zkusenostje dana hranicemi naseho jazyka). K trendu e. se vaze rada fil. proudu, ktere kladou duraz na problematiku praktickych postoju ke svetu ana povahu jednani a orientaci ke skutecnosti (napr. kriticky racionalismus, kriticky realismus, pragmatismus, behaviorismus). E. vyrazne intervenuje i do historie s-gie. V krajni ci kriticky vnimane poloze byva v tomto kontextu nazyvan -tabstraktnim empiricismem, v ces. prostredi -tempiricismem. A: empiricism F: empirisme N: Empirismus I: empirismo Lit.: Feyrabend. P. K.: Problems of Empiricism. Cambridge 1981.

Par em pi ris m us logicky viz neopozitivismus em y viz behaviorem, fonologie, jednotka jazykova

encoun te r grou ps viz skupiny setkavani ency kliky pap eiske - (z ree. encyklos =obeznik)okruzni pisemna poselstvi patriei k nejdulezitejsim formam projevu ville -tpapeze, nejvyssiho predstavitele rimskokatolicke cirkve. Nazev pnslusne e.p. tvon prvni slova jejiho textu (arenga). E.p. jsou urceny vsem pnslusnikum cirkve (duchovenstvu, clenum radu i laickym vericim), prip. stoupencumjinych nab. konfesi Ci "vsem lidem dobre vule" (napr. v obdobi tzv. aggiornamenta spjateho se zavery II. vatikanskeho ekumenickeho koncilu, ktery se konal v I. 1962-1965). TeologiCti znalci rozlisuji mezi "epistola encyclica" a autoritativnejsi "Iitterae encyclicae". V rane kresianske cirkvi byly encykliky psany biskupy a plnily dulezitou sjednocovaci funkci. Jejich autorita rozhodovala v pnpade spomych otazek verouky, liturgie, etiky apod. Pfimerene vyssi mirou prestize se vyznacovala poselstvi papezu, tzv. pastyfske Iisty, adresovane ruznym lokalnim cirkvim. Obsahovaly zpravidla du!ezita sdeleni veroucne povahy a smernice k svolavanym koncilum a synodam. Nazory papeZu byly tlumoceny nejcasteji fonnou "bul" a "breve". Iako prva e.p. ve vlastnim slova smyslu je oznacovana encyklika Ubi primum papeZe Benedikta XIV. z r. 1740. E.p. jako osobni poselstvi hlavy cirkve byvaji zpravidla pfipravovany pfednimi teologickymi znalci a cirkevnimi odborniky i laiky. Texty jsou publikovany v oticialnim ustfednim listu Apostolski stolice, Acta Apostolicae Sedis, a ordinariatnich Iistech biskupu, obvykle v lat. zneni, vyjimecne ve fr., it., span. a nem. zneni, za pontiftkatu Jana Pavia lL rez v polStine (pozdejijsou ale prekladany do nar. jazyku). Predmetem e.p. jsou zavazne ot
katu Pia XI. a Pia XlL slo pfedevsim 0 otazku delnickou (Encyklika Lva XIII.: Rerum novarum - Touha po novych vecech - z r. 1891 a Pia XI.: Quadragesimo anna - Ctyficateho roku - z r. 1931). Pozdeji se v ohnisku pozomosti e.p. objevuji -tglobalni problemy lidske civilizace (Encyklika Jana XXIII.: Mater et magistra - Matka a ucitelka - z r. 1961 a Pavia VI.: Popu[orum progressio - Lidsky pokrok - z r. 1967). Rehor XVI. vydal 16 e.p., Pius IX. 33, Lev XIII. 51, Pius X. 16, Benedikt XV. 12, Pius XI. 30, Pius XII. 41, Jan XXIII. 8, Pavel VI. 7, Jan Pavel I. zadnou. Jan Pavel II. je autorem techto encyklik: (Redemptor hominis - Vykupitel Cloveka - z r. 1979, Dives in misericordia - Bohary milosrdenstvirn - z r. 1980, Laborem exercens - Vykonavaje praci - z r. 1981, Dominum et vivificantem - z r. 1984, Slavorum apostoli - Apostolove Siovanuz r. 1985, Redemptoris mater- Matka Vykupitele- zr. 1987, Sollicitudo rei socialis - Socialni ¢Ce cirkve - z r. 1988, Centesimus annus - Ste vyroci - z r. 1991, Veritatis splendorZaf nadeje - z r. 1993 a Evangelium vitae - Evangelium zivota - z r. 1995). A: papal encyclicals F: encycliques papales N: papstIiche Enzykliken I: encicliche Lit.: Balter, L.: Encyklika. In: Encyklopedia katolicka. 4. sv. Lublin 1983; Klose. A. - Manti, W. - Zsifkovits. V.: Katholisches Soziallexikon. Innsbruck, Wien, MUnchen 1980; Schnatz. H.: Papstliche Verlautbarungen zu Staat und Gesellschaft. Darmstadt 1973.

Kar en c y k lop e dis t e - filozofove, spisovatele, pfirodovedci, polit. publiciste sdruzeni ph pfiprave a vydavani Encyclopedie ou Dictionnaire raisonne des Sciences, des Arts et des Metiers, zkracene Encyklopedie ve Francii v I. 1751-1772. ProjektEncyklopedie podava uceleny a usporadany pfehled podstatne casti vysledku lidskeho poznani v tehdejsi dobe. Mezi e. parri nejvyznarnnejsi pi'edstaviteIe fro til. mysleni te doby: E. B. Condillac, P. H. D. Holbach, Ch. L Montesquieu, J. M. Voltaire a J. J. Rousseau. Ideovym i organizacnim viIdcim duchem byl D. Diderot, ktery se svym nejblizsim spolupracovnikem D'Alembertem pripravil nejen prospekt Encyklopedie, nybd podstatne ovlivnil i jeji celkovou koncepci, postavenou na myslence, Ze veci nelze pomat bez vzajemnych souvislosti a vztahiI, ana osvicenskem entuziasmu, na presvedceni 0 sHe lidskeho rozumu, na pevne vire, ze je v lidskych silach vsechno spolehlive poznat a objasnit. Podle zameru svych tvurcu nemela byt pouhym prehledem dosavadnich poznatku, nybrz i jejich systematickym utridenim podle novodobych ved. a metodol. pl'istupu, opfenych 0 soudobe pokrokove koncepce. V Encyklopedii se odrazi ideovepolit. kontext doby. Pfiznacne je, ze obsahuje i poznatky, ktere byly spiSe produktem tehdejsi vyrobni a remeslne 261

entropie

endemie

praxe nd "Ciste" vedy. Vydani kaZdeho svazku Encyklopedie bylo pi'ijimano jako vyzn. spo\. Cin, jako kult. udaIost, ktera vzdy rozboui'i1a hladinu spo\. a polit. zivotao E. sarni predstavuji v jistem smyslu spolecenstvi, v nemi integracni bazi bylo -'osvlcenstvi a jeho pojeti -'pokroku. Smyslem diskuse a vzajemne kritiky e. nebylo pouhe "popreni" oponenta ci vyvraceni jeho nazoru, ale i pochopeni jeho stanoviska. E. vytvoi'ili prostredi prodchnute snahou po pravdivem poznani, uctou k rozumu, virou v jeho vitezstvi. Na teto bazi rozvijeli princip nazorove tolerance. E. svym zpusobem predjimali jeden z vyraznych rysu modemi demokracie. Po vydani 7. svazku v r. 1757 se ale spo\. a polit. situace v tehdejsi Francii natolik zkomplikovala, ze dalSi vydavani Encyklopedie bylo prakticky vylouceno. V teto doM rezignovala na dalsi praci velka cast autoru (vcetne D'Alemberta) a dalsi propadali skepsi (napf. Voltaire). Pi'esto pfedevsim diky Diderotovi byl dan po dvoulete pfestavce v r. 1759 vice mene ilegalne do tisku 8. svazek a do r. 1765 byl0 pi'ipraveno 10 zbyvajicich. Vydavani bylo pi'eruseno pote, co Diderot nahodne zjistil, ze vydavatel Lebreton ve vsech desiti zbyvajicich svazcich svevolne zkracoval a upravoval texty. Pfesto se Diderot k praci posleze vratil a do r. 1772 byly pak vydany vsechny zbyvajici svazky (s rytinami). Encyklopedie byla casto pfetiskovana za hranicemi Francie. Jeji vydavani je povazovano za dulezitou soucast spo\. hist. procesu, ktere vyustily ve Velkou francouzskou revoluci. A: encyclopedists F: encyclopedistes N: Enzyklopadisten I: enciclopedisti Lit.: Encyklopedie ou Dictionnaire raisonne des sciences, des Arts et des Metiers (textes choisis). Paris 1952; Encyklopedie aneb Raciomilni slovnik ved, umeni a remesel (vYbor). Praha 1954; Hojfding, H. -Krdl, J.: Preh1edne dejiny filosofie. Praha 1946; Tatarkiewicz. W.: Historia filozofii. I-III. Warszawa 1970.

Cech

end e m i e viz epidemiologie end 0 gam i e - (z fec. endon =uvniti'; gamos =snatek) pi'ibuzenske pravidlo, ktere pi'ikazuje uzavirat snatky mezi cleny teze skupiny. Obecne je mozne toto pravidlo aplikovat na ruzne velke skupiny soc., etnicke, uzemni i profesionalni. Z hlediska teorie -'pflbuzenstvi se vsak e. vztahuje pi'edevsim na takove soc. sku piny , kde se pravidla snatku (matrimonialni vymeny) neorientuji na vymenu partneru (pfedevsim zen) mezi ruznymi skupinarni, jako je tomu naopak v pi'ipade -.exogamie, ale kde je vyber partneru orientovan na cleny vlastni soc. skupiny. Teor. Ize e. rozdelit na dva typy: 1. respektujici zakaz -'incestu, coz znamena, ze i kdyz dochazi ke snatku uvnitr dane skupiny, nejde 0 snatek mezi nejblizsimi pfibuznymi; 2. nerespektujici zakaz incestu, jako je tomu v pfipade

262

egyptskych fara6nu a jejich sester (skutecnych nebo klasifikacnich), kralovskych snatku u nilotskych pastevcu apod. E. se vsak nerozumi tzv. incest slabych, kdy sexualni vztahy navazuji nejblizsi pi'ibuzni z duvodu pohodli nebo soc. neschopnosti. E. je jako soc. pravidlo rozsifena predevsim v tech spolecnostech, kde existuji diskrirninacni zabrany v uzavirani snatku se cleny urcitych soc. skupin. Typickym pnkladem je kastovni e., kdy -.kasty funguji bud jako osamocene profesionalni skupiny (kovafi, hudebnici, hmcii'i apod.), nebo jako cely, vice mene uzavreny system (napi'. v Indii). Ke kombinaci e. a exogarnie dochazi u nekterych etnik, ktere se vyznacuji -'polygamH, zejm. u afr. pastevcu, kdy si muz bere prvni manzelku vzdy z migrujici skupiny; tyto snatky mohou, ale nemusi byt pokrevni. A: endogamy F: endogamie N: Endogamie I: endogamia Lit.: viz ....exogamie.

Jus

endokulturace viz kultura en erg e tis m u s viz kulturologie, skola mechanisticka enkultu race - (z rec. en = v; z lat. cultus, od col ere = pestovat) - pojem zavedeny M. J. Herskovitsem k oznaceni procesu, jimz si clovek v prubehu sveho zivota osvojuje -'kulturu dane spolecnosti. Podle Herskovitse je do pojmu e. mozne zahmout vsechny projevy nauceneho chovani, ziskavani znalosti a dovednosti, diky nimz clovek nabyva kompetence v kulture sve spolecnosti. E. jako vylucna vlastnost druhu Homo sapiens vyplyva z geneticky dane dispozice uCit se kulture. Pi'edstavuje dynarnicky adaptacni mechanismus. E. rna jak komplexni, tak selektivni charakter, neboi se sice promita do vsech oblasti kultury, avsak nikdy u jedince neusti v poznani celeho kult. systemu, ale pouze jeho urcitych oblasti a dimenzi. Tato selektivita je dana predevsim statusem jednotlivce, jeho pozici v soc. strukture spolecnosti. E. probiha v ruznych typech soc. skupin za ucasti ruznych soc. instituci. V detskem veku hraje rozhodujici roli predevsim primami instituce - rodina, v prubehu dospivani vsak jeji vliv klesa a roste vyznam sekundarnich instituci a soc. skupin. E. je procesem vedomym (-'vychova a -'vzdeIavani) i nevedomym (mimovolna percepce a -'napodoba). Enkulturacni procesy se vzdy vztahuji ke konkretni spolecnosti a prakticky se kryji s procesem -'socializace. Jejich vyzkum je treba providet z perspektivy -'kulturnmo relativismu. A: enculturation F: enculturation N: Enkulturation I: inculturazione Lit.: Herskovits, M. 1.: Man and His Works: The Science of Cultural Anthro-

po1ogy. New York 1948; Shimahara. N.: Enculturation. A Reconsideration. Current Anthropology, 11, 1970, C. 2.

Sou en te lee hie - (slozenina rec. sloven = v; telos = cil; echein = mit) - doslova to, co rna cil sarno v sobe. Aristoteles ve spise 0 dusi predpoklida e. jako "skutecnost", v Metafyzice timto terminem rozumi "v IMce ucelne pusobici sHu", ktera "pnrodnim telum" dava formu a zivot, a nazyva ji take "dokonanou skutecnosti", "uskutecnenim", tedy silou smerujici k uskutecneni neceho, nejakeho programu. H. Schmidt interpretuje v r. 1934 toto pojeti jako aktivni princip, ktery mozne teprve cini skutecnym a pi'ividi je k dokonalosti, k cHi vlastniho byti, tedy jako to, co zpusobuje sebeuskutecneni bytosti nebo veci, co latce dava urcitou konkretni formu, co vytvafi napr. krystal, Iva, cloveka. Ve vyznamu ucelne pusobici zivotni sHy pi'evzal pojem e. neovitalistaH. A. E. Driesch (1905,1922) ve sve "filozofii organickeho", ktera ovlivnila i psychologii. Jini vitaliste pouzivali v tomtez vyznamu jine termfny, davajice jim psycho\' obsah (psychovitalismus). Rozvinuli tim Aristote/ovo uceni 0 -.dusijako "prvni entelechii pfuodnich tel". A: entelechy F: entelechie N: Entelechie I: entelechia Lit.: Aristoteles: 0 dusi. Praha 1942; Driesch. H.: Phi1osophie des Organischen. Leipzig 1922.

Nak

=

en tit a - (z lat. ens jsouci) - pojem oznacujici neco jsouciho, existujiciho, vyjadrujici, ze vec "je". Pojem e. byl vytvoi'en v obdobi pestovani scholastiky. Klasicky kategorii e. rozpracoval Tomas Akvinskj. Dnes se vetsinou vztahuje na bliZe neurcene celistve utvary skutecnosti bez ohledu na jejich realnost Ci hypoteticnost (domnelost). V pejorativnim odstinu rna e. podobu abstrakce povysene mylne na realitu. V anglosaske literatufe se pouziva vyraz "entita" pro oznaceni veci, bytosti. V s-gii se hovon 0 spo!. ci soc. e. vetSinou v souvislosti s modelovym vysekem soc. reality. A: entity F: entite N: Entitat I: entita Ran en tro pie - (z fec. entrope, to z en = v, uvnitr, trope = pohyb) - tento pojem puvodne vznikl ve fenomenologicke termodynamice pi'i studiu energetickych premen v uzavrenych soustavach, u nichz se neuvazuje vii v okoli. Prestoze obecne plati zakon zachovani a premeny energie, nelze nikdy vyuzit cely objem dane energie k uzitecne mechanicke praci. Pri vsech energetickych premenach vzdy vznika teplo a cast z neho se spotrebuje na vyrovnani tepelnych rozdilu v dane soustave, cimz je pro dalSi uZitecnou praci definitivne ztracena. Nemecky fyzik R. Clausius zkoumal tuto tendenci tepla k vyrovnavani teplotnich di-

ferenci, to, ze prechazi vzdy jen z teplejsich teles na chladnejsi a bez zasahu zvenci nikdy samocinne neprejde opacnym smerem. Jako miru teto stale rostouci disipovane casti celkove energie v uzavrenem termodynamickem systemu. kterou v nem nelze pi'emenit v uzitecnou praci. zavedl veliCinu s nazvem e. S ni vstupuje do fyziky myslenka smeru casu: pnr. procesy nejsou casove reverzibilni, jak predpoklactala newtonska dynamika, nybrZ nevratne smeruji k rovnovaznemu stavu s max. e. PUvodni termodynamicka interpretace rustu e. jako absolutne, bez vyjimek platneho zakona vedla az k predstave tepelne smrti vesmiru - stavu, kdy se vsechny teploty v celem vesmiru vyrovnaji, energie ztrati schopnost konat praci a nastane vecny klid. To vse by platilo prirozene za predpokladu, ze je vesmir uzavreny system. Koncem 19. st., kdy byla termodynamika aplikovana na nove oblasti reality (napi'. na elektricke a magneticke jevy, na elasticke procesy a chemicke reakce), se zdalo byt neuspokojive, aby jeji centralni pojem jako e. byl zalozen jen na makroskopicke inzenyrske zkusenosti se stroji a jejich energetickou vYkonnosti. Vznikla statist. interpretace e., odvozena z mikroskopicke kineticke teorie tepla. NejvetS! zasluhu na tomto vykladu e. maji L. Boltzmann a J. C. Maxwell. Podle kineticke teorie tepla je pohybova energie nepravidelne rozdelena na jednotlive molekuly systemu a sarna od sebe pi'echazi od mene pravdepodobneho rozdeleni jejich termodynamickeho stavu k pravdepodobnejsimu. Celkove pak smeruje k rovnovaze jako nejpravdepodobnejsimu stavu. E. tak vyjadfuje tuto vseobecnou tendenci pnrody k rovnovaze jako poklesu usporadanosti mikrosystemu. Na rozdH od drivejsich pi'edstav rna u Boltzmanna zakon rustu entropie statist. charakter a jako takovy pi'ipousti i vYjimky. Je proto teor. sluCitelny i s existenci nanejvys nepravdepodobnych ostrilvku deni, v nichz by mohl byt prubeh procesu opacny, nez je pokles jejich usporidanosti, jak je tomu napf. u procesu zivota. Boltzmann se cely zivot snaZil 0 mechanistickou interpretaci e. Usiloval nejen 0 statist. popis rovnovazneho stavu jako treba Maxwell, ale pokousel se i 0 mechanisticke vysvetleni evoluce k nemu. Jak ukazal J. H. Poincare, Boltzmannovi se nepodai'ilo vyvodit zakon rustu e. z newtonske dynamiky. Musel by totiz rozresit problem, jak mohou reverzibilni dynamicke zakony pohybu cas tic zrodit ireverzibilni evoluci. coz je bez dodatecnych apriornich pi'edpokladu sotva mozne. Statist. vyklad rustu e. tedy z dynamiky sice neplyne. ale presto ji neodporuje: vratne i nevratne procesy mohou koexistovat v jednom a tomtez vesmiru, protoze termodynamicka nevratnost nemusi byt nutne jeho univerzalne platnou vlastnosti na vsech urovnich vesmirneho deni.

263

episteme

en vironmentalismus

Problem nistu e. byl nove zpracovan v souvislosti se vznikem kybemetiky a teorie informace, kdy veda zacala exaktne zkoumat informacni vymenu mezi systemy a pfekroCila tak fyzikalni energeticky ramec uvah 0 e. Byla zde vysvetlena jako opacna veliCina k ---+informaci: jeji rust meo ztratu informace, tedy ubytek uspofadanosti systemu, kdefto informace je naopak mirou pro jeji rust. V kybernetickych discipHnach je informace pojata jako negativni entropie cili negentropie. Myslenkove velmi podnetnym pfinosem pro vznik nove, tzv. nerovnovazne termodynamiky byly prace I. Prigogina a jeho bruselski skoly a prace na teorii sebeorganizace systemu. Ukazuje se v nich, ze tendence pfir. procesu k termodynamicke rovnovaze, vazana na problematickou existenci uzavfenych soustav, neni zdaleka tak univerzalni, jak se domnivala klasicka fyzikalni veda. Nerovnovazne procesy nemusi vest vZdy jen k navratu k puvodnimu rovnovaznemu stavu, ale mohou naopak v urcitych podminkach dat vznik zcela nove rovnovaze s vyssi urovni uspofadanosti, nez byla puvodnL Z chaosu muze vzniknout novy, jiny nez puvodni poradek. V tomto popade ovsem casova sipka por. deju nemm k "tepeine smrti vesmiru", ale sleduje opacny smer rustu jeho uspofadanosti. Casto byva kladena otazka, jaky smer casu plati pro "vesmir jako celek". Jsou procesy rUstu informacni komplexity - negentropie jen lokalnim ostruvkem v celkovem trendu vesmiru k dezorganizaci s maximalni entropii, anebo je tomu prave naopak? Od vzniku nestacionamich modelu vesmiru, ktere soudoba veda rozviji v navaznosti na obecnou teorii relativity, kvantovou mechaniku, teorii velkeho tfesku a cemych der (napf. v pracich S. Hawkinga) zustava odpoved na podobne otazky v podstate otevfena. A: entropy F: entropie N: Entropie I: entropia Lit.: Glansdorf, P. - Prigogine, I.: Thermodynamic Theory of Structure, Stability and Fluctuations. Brussels; Wiener, N.: (1954) Kybemetika a spolecnost. Praha 1963.

Krd

=

en vironmen talism us - (z angl. environment prostfedi) - 1. myslenkovy smer ci hnuti ve spol. vedach prosazujici komplexni zkoumani ---+zivotniho prostredi; 2. souhmne oznaceni filozofickych, soc.-politickych a s-gickych teorii 0 vzajemne interakci ---+pfirody a ---+cloveka, resp. ---+spolecnosti, kladoucich duraz zvl. na tzv. hmotne prostfedL Zarodky e. je mozne najit jiz u antickych myslitelu, za vyzn. pfedstavitele z pozdejsi doby je povaZovan Ch. L. Montesquieu. Krajni formou e. je ---+geopolitika. Tzv. sociologicky environmentalismus vznikl pocatkem 20. st. na zaklade geogr. koncepci (viz ---+naturalismus, ---+determinismus geografickY). Podstatou puvodniho, redukcionistickeho ajednostranneho e. bylo tvrzeni, ze pfir. 264

prostfedi ajeho jednotlive slozky vyrazne ovlivnuji, pfip. urcuji rust Ci upadek konkretni spolecnosti (E. Huntington, E. Ch. Semple aj.). V soucasnem e. se objevuje snaha o spojeni spol. a pfir. ved v interdisciplinamim zkoumani zivotniho prostfedi, ktere se neomezuje jen na pusobeni geogr. faktoru, ale zduraznuje take zpetny vliv lidske aktivity a kultury na pfir. prostfedL Velkou roli v soucasnem e. hraje ---+ekologie. E. je bHzky ---+ekologii cloveka, resp. ---+sochilni ekologii. A: environmentalism F: environnementalisme N: Environmentalismus I: ambientalismo Lit.: Huntington, E. - Cushing, S. W: Principles of Human Geography. New York 1920; viz tez -tdeterminismus geografickY. -tekologie,

-tnaturalismus.

DuP e p ide m i e viz epidemiologie e p ide m i 0 log i e - (z rec. epidemios =mezi lidem rozSireny; logos =nauka, slovo) - doslova nauka zkoumajici epidemie, coz jsou ve svem puvodnim jazykovem smyslu jevy, ktere se siff mezi lidmi. Termin epidemie se uziva vetSinou v kontextu s medicinou, kde se vztahuje k Sireni ---+nemoci a nakazy, vyskytuje se ale i v souvislosti s jinymi, vetSinou negativnimi ---+sochilnimi jevy, resp. ---+sochilnimi problCmy. Hovon se napr. 0 epidemii zlocinnosti, nasili, sebevraZd apod., ale i 0 epidemii strachu, hrUzy, obav atd. S-gicky zamefena e., resp. s-gie sarna se zabyva zejm. soc. priCinami epidemii, ktere davaji podobu jevu jako celku. Klasickym prikladem je Durkheimova prace o ---+sebevraide. Analyzuje obecne podminky vzniku epidemii, jejich frekvenci, intenzitu, ohrozeni pro jednotlive vrstvy populace apod. (v uvedenem priklade sebevraZdy je to napr. naruseni dosavadniho soc. okoH, ztrata pocitu identity s urcitym soc. kolektivem, ztrata soc. opory, perspektiv, pocit izolace apod.). Typicke pnpady epidemii, ktere tradicne studuje e. i ---+sociologie mediciny, se tykaji prenosnych (infekcnich) chorob, pro jejichz Sifeni je charakteristickY rychly rozvoj zasahujici velkY poeet lidi. E. pozdeji zahmula do oblasti sveho zajmu i endemie (z rec. endemos =domaci), tj. relativne stabilni vyskyt onemocneni v dane lokalite. Dnes se e. zabyva vyskytem, sifenim i zvladanim nemoci v lidskych kolektivitach. Byva odlisovana e. infekcnich a e. neinfekcnich nemocL Druha se zabyva de facto vsemi chorobami hromadneho vyskytu a zkouma jejich vztah k zivotnim podminkam. Zachazi s chorobami kardiovaskulamimi i s nemocemi z ozareni, vzniklymi pri havarii jademe elektramy, stejne jako s chorobami epidemickymi. Nekde se odlisuje socialni epidemiologie jako samostatne odvetvi e., ktere analyzuje vztahy soc. a kult. faktoru k urcitym chorobam. Studuje vyskyt a distribuci

specif. onemocneni ve vztahu k takovym promennym, jakymi jsou kult. specifika, etnicka pfislusnost, tfidni pfislusnost apod. Pfi tomto pfistupu nehraje roli pocet onemocneni. Stfedem zajmu vyzkumu jsou etiologicke faktory vyskytu (viz ---+etiologie). Zatimco na studium soc. okolnosti vyskytu nemoci, zpusobu pfedavani nakazy, na charakteristicke znaky osob nebo lokalit nemoci zachvacenych nebo naopak na znaky tech, kterym se nemoc vyhnula, se soustfecfuje medicina, resp. sociologie mediciny, e. vychazi ze zkoumani frekvence vyskytu choroby v dane populaci a jejich podskupinach. Hleda souvztaznosti (korelace) mezi niznymi faktory a vyskytem onemocneni, ktere slouzi jako indikatory, a dale pncinne (kauzalni) vazby, ktere ph prakticke aplikaci umozni uspesnou intervenci a eliminaci ci omezeni choroby. E. tedy studuje rozlozeni vyskytu nemoci ve vztahu k faktorum ovlivnujicim toto rozlozeni. Epidemiologicky vyzkum zpravidla postupuje tak, ze popisuje vyskyt, rozlozeni a Sii'eni nemoci, vyhledava faktory tohoto rozlozeni a experimentem Ci pfimo operacnimi akcemi verifikuje hypotezy 0 vzniku a pohybu dane nemoci. Hist. prikladem je postup videnskeho porodnika I. F. Semmelweise, znameho objevitele pficin "horecky omladnic". Sledoval frekvenci onemocneni a s ni sdruzene faktory: ruzny vyskyt najednotlivych klinikach, misto porodu, rocni obdobi, klimaticke podminky, strach nemocnych, pocet luzek na saJech, pfitomnost studentu pfi vysetfovani rodicek atd. Tento postup mu umoznil stanovit pfiCinu nemoci (rozkladajici se organicke latky) jeste pred tim, nez byl bakteriologicky urcen determinujici faktor (pyogenni streptokok). Dnes e. casto pfechazi od studia etiologickych faktoru onemocneni ke zjiSiovani podminek ochrany a podpory ---+zdravi, technik mereni zdravotniho stavu populace, sestavuje celkove indexy zdravi apod. Problemem je komplexnost zjisiovani a homogenita indexu, subjektivni zkreslovani udaju, citlivost technik a jejich ---+reliabiIita. Uplatnuji se matem. modely konstruovani a overovani indexu, uvazuje se v terminech stochastickych procesu, polykauzalnfch komplexu pricin onemocneni atd. E. pfestava byt jen vedou popisnou, dostava analyzujici a systemovy charakter. Casto se v teto poloze pfekryva ci doplnuje nejen se s-gii mediciny, ale is dalSfmi medicinskymi disciplinami jako je ---+sochilni lekarstvi, ---+sochilni hygiena, preventivni medicina (viz ---+prevence). A: epidemiology F: epidemiologie N: Epidemiologie I: epidemiologia Lit.: Sills, D. L. ed.: International Encyklopedia of the Social Sciences. New York 1968; Zacek, A.: Metody studia zdravi v popu1aci. Praha 1974.

Kap

epifenomenalismus - (z rec. epi = nad, ph; fainomenon =zjevujici se; epiphenomenos = zdani) - bioI., psychol. a fil. koncepce interpretujici vsechny dusevni jevy pomoci fyziologickych a biofyziologickych procesu probihajicich v mozku a centralnim nervovem systemu, popirajici vliv mysleni i dalSich dusevnich pochodu na ---+te10. Dusevni pochody jsou pojaty jako "epifenomena", tedy jako jevy bez vlastni, samostatne, nezavisle existence. Mezi nejznamejsi zastance e. patfi H. Maudelay as. H. Hodgson. Dnes rna e. jen metodol. vyznam. Zkoumani anatomicko-fyziologickych determinant jevu, jako jsou ---+alkoholismus, zavislost na ---+drogach, agresivita (viz agrese) apod., kterymi se e. zabyval, se dnes provadi komplementamim zpusobem zalozenym predevsim na soc. ---+etiologii a ---+psychoanaIYze. A: epiphenomenalism F: epiphenomenalisme N: Epiphanomenalismus I: epifenomenalismo Lin e pig e n e z e viz sociobiologie e p i k u rei s m u s viz hCdonismus episteme - (fec. vyraz pro vedeni, vedu) - v dejinach kultury inspirovanych ---+strukturalismem znamena tento pojem kult. ---+epochu vyznacenou vedenim, ktere je specif. jen pro ni. Je chapano jako urcity soubor pravidel a postupu, jet jakoby predepisovaly autorum vM. del, kteri v dane epose pusobi, predmet a styl jejich prace. Pojem e. je v tomto smyslu spjat zejm. sM. Foucaultem, stejne jako navazujici pojmy ---+archeologie vedeni a ---+diskurs. Dilci e. pfestavuji v dejinach vedeni jakasi hist. apriori, predbezne podminky vedeni, s vyhradou by snad bylo mozno rici jakesi transcendentalni formy (J. Piaget), majici ovsem omezene casove trvani. Podle Foucaulta pi'edstavuje e. epistemologicke pole urcite hist. epochy. Toto epistemologicke pole vsak nelze zkoumat tak, jak to delaji dejiny filozofie, mysleni Ci vedy, tj. chapat urcite dobove podminene a omezene znalosti, vedomosti a myslenky jako stupne pokroku objektivniho vyvoje poznani a vedeni, nybri povaZovat je za podminku, jez umoznuje, aby se urcite vedeni objevilo v jiste podoM. Foucault rozeznava v e. evrop. kultury 2 velke predely: jeden v polovine 17. st., kdy zacina obdobi klasicismu, a druhy na zacatku 19. st., kdy zacina naSe modemi epocha. Rozdily ve vedeni a mysleni, ktere mezi obema Udobimi existuji, nelze die Foucaulta vykladat jako projev pozitivniho vyvoje pozmlni, tj. tak, ze mysleni a vedeni klasickeho udobi proste predjima mys\eni a vedeni modemi epochy, ktere se muze povaZovat za pravoplatneho dedice a pokracovatele klasicismu. Je treba chapat tyto rozdily jako projev hluboke zmeny ve zpusobu byti veci ajejich usporadani. ---+Paradigmata

265

epistemologie sociologicka

eschatologie

klasickeho vedeni jsou zcela odlisna od paradigmat novodobeho vedeni, objevuji se nahle a prekvapive a stejne nahie a prekvapive mizi. Velke tematicke okruhy, jez jsou typicke pro klasicismus, se v nove dobe zcela vytraceji a jsou nahrazeny uplne jinymi. Pojmy hist. kontinuity, -tsmyslu dejin a -tautorstvi nemaji pro zkoumani e. zadny vyznam, jsou druhotne ve srovnani s diskursy, jejichz prostrednictvim archeologie vedeni zkouma ony tematicke celky, ktere jsou typicke pro epistemologicke pole dane episteme. A: episteme F: episteme N: episteme I: episteme Lit.: Foucault, M.: Siova a veci. Bratislava 1987; Hordk, P.: Struktura a dejiny. Praha 1982; Piaget, J.: Strukturalizmus. Bratislava 1971.

Hor epistemologie sociologicka viz teorie sociologicka epocha - (z rec. epoche = bod obratu hvezd, to od epech6 = zadduji) - tez "historicka epocha" - usek dejin vycleneny v urcite -tperiodizaci dejin, ktery rna svoji kalendarni, dynastickou, polit., ideovou, nab., soc. ci jinou jednotu. E. tvori zak!. struktumi jednotku periodizaci dejin, ktere se pak cleni do fazi, useku ci etap, period. Uzivani vsech techto terminu neni ustalene (termin "perioda" se napr. nekdy uzivajako synonymum terminu e.). Casto se e. dale cleni do 3 vyvojovych fazi: rane, vrcholne a pozdni (napf. u sti'edoveku). Termin e. je vsak take mozne pouzit jako nazev prechodu mezi jednotlivymi ucelenymi dejinnymi useky. V tom pfipade se pak blizi svemu puvodnimu vyznamu "hranice", "meze". A: epoch F: epoque N: Epoche I: epoca Lit.: Husa, V.: Epochy ceskych dejin. Praha 1949; Einftihrung in das Studium der Geschichte. Berlin 1986.

BeZ

e po c h e - (Z reC. epoche =sebeovladani) - pojem pouzivany ve -tfenomenologii, kde znamena pozadavek zdrzovat se soudu 0 vnejsim svete. Vetsinou se uziva jako synonymum tzv. fenomenologicke redukce. Prostrednictvim fenomenologickeho e. se uskuteciiuje prechod od tzv. pi'irozeneho k fi!. fenomenologickemu postoji. Tim, ze subjekt provadi e., vylucuje ze zomeho pole nektere obecne sdilene pravdy, soudy a hodnoceni a vsechny fi!. i ideo!. koncepce, ktere se hist. nakumulovaly. Prostrednictvim e. se fenomenologicky filozof snazi z pozice Cisteho pozorovatele ucinit pfistupnou pod statu pfedmetu. Podle E. Husserla dovoluje prave e. odhalit novou ontologickou oblast, ktera je klasickym prostredkum tradicni filozofie nedostupna. Prostrednictvim e. se filozofovi soucasne nabizi novy typ zkusenosti, mysleni a teor. uvazovani, takZe e. neni jen metodou negativni, vylucujici, ale soucasne pozitivni, otevirajici. E. souvisi s procedurou zavorkovani,

266

ktere je nekdy tez pokladano za jeji synonymum: procedura zavorkovani podobne jako e. neznamena pouhe vylouceni, protoze matematik tim, ze neco dava do zavorky, to nerusi, ale pouze odklada, aby mohl zkoumat sirsi kontext toho, co v zavorce je. R. Ingarden nka, ze e. ci fenomenologicka redukce jsou postupy umoziiujici vzdat se zivelne zalozene predstavy 0 existenci realneho sveta, coz dale umoziiuje vstup do sfery Cisteho vedomi. Ukolem fenomenologie je totiz prave analyza prozitku cisteho vedomi. Ze s-gickeho hlediska jde 0 postup ponekud extravagantnL Realne vsak problematika e. a fenomenologicke redukce ve vsech podobach (psycho!., eideticke, transcendentaIni) otevira velke s-gicke tema vztahu ved. poznani a zdraveho rozumu, ved. a pi'irozeneho postoje a vztahu -tsocialni struktury a -tkazdodennosti. Mnohe s-gicke problemy byly fenomenologickou terminologii a problematikou sice inspirovany, ale posleze nabyly jine, konkretne vecne podoby. Nektere dokonce ponekud paradoxne vznikly chybnym ctenim puvodnich fenomenologickych textu. A: epoche F: epoche N: epoche I: epoche Lit.: Husser!, E.: Kartezianske meditace. Praha 1968; Husserl, E.: Krize evropskych ved a transcendentalni fenomenologie. Praha 1972.

Pet era technetronni viz spolecnost technetronni e r b viz heraldika ergonomie - (z rec. ergon = prace; nomos = zakon)vedni obor formujici se v obdobi po 2. svet. valce jako nova mezioborova disciplina, ktera vyuziva zejm. poznatky antropologie, fyziologie a hygieny prace, bezpecnostni techniky, tech. estetiky, psychologie, s-gie a ekonomie s cilem optimalizovat jak vztahy mezi schopnostmi cloveka (senzorickymi, motorickymi a mentalnimi), tak pofadavky na obsluhu stroju a zaftzeni a -tpracovni podminky. E. se cleni na projektivni (uplatneni ergonomickych pozadavku jif ph rekonstrukci nove techniky a projekci techno!. celku) a korektivni (uplatneni az ve vyrobe, coz byva obtiznejsi a mene uCinne). E. se zabyva prednostne: a) anaIyzou a hodnocenim pracovnich podminek a jejich pusobenim na cloveka, event. ovliviiovanim hranic jeho vykonnosti; b) regulaci pracovni ziiteze a resenim pracovnich postupu a rezimu; c) upravou pracovisi, tj. pracovnich prostfedku a pracovniho prostfedi. Ve vztahu k s-gii vystupuje e. predevsim jako pomocna veda nezbytna pro feseni problemu profesiografickych, markentingovych a resocializacnich. A: ergonomics F: ergonomie N: Ergonomie I: ergonomia Lit.: Chundela, L.: Ergonomie v praxi. Praha 1984.

HuH

e r i s t i k a - (z rec. erethismos = podrazdeni) - nauka 0 vedeni ved. sporu, resp. teorie vedeni sporu ci vedeni diskuse. Byla velmi silne rozvinuta v antickem Recku, zejm. v doM rozvoje athenske -tdemokracie, kdy soucasti polit. zivota byly diskuse 0 "obecnich zaletitostech". Spolu s retorikou pati'ila mezi obory, jejichz vyuce se velmi intenzivne venovali sofiste. A: eristic F: eristique N: Eristik I: eristica Cech e rot i k a viz laska, sexualita, sociologie sexuality esencialism us metodolog icky - (z lat. essentia = podstata) - termin, ktery zavedl K. R. Popper pro meto-

do!. zamefeni, jez se ph vysvetiovani prir. a spo!. -tzakonitosti nespokojuje ani s fenomenologickym popisem, ani s funkcionalni analyzou, ale snaii se odhalit podstatu ci bytnost techto zakonitosti. E.m. navazuje na Aristotela ve dvojim smyslu: 1. na jeho uceni 0 4 priCinach - liitkove, tvarove, hybne a ucelove, konkretne na druhou z nich, charakterizovanou otiizkou "co je to"; 2. na jeho uceni 04 zivlech pro sublunarni oblast, rozsifene 0 paty zivel pro supralunarni oblast, tzv. quinta essentia stredovekeho -trealismu (viz tez -taristotelismus). Popper postavil e.m. do protikladu k metodo!. -tnominalismu. A: methodological essentialism F: essentialisme methodologique N: methodologischer Essentialismus I: essenzialismo metodologico Ber eschatologie - (z fec. eschaton = mistne a casove to posledni, krajni; ve Starem Zdkone hebr. ,,' ach a rit" zahrnuje i predstavy budouciho, noveho) - vypovedi 0 budoucnosti, 0 novych jevech, ktere ale zaroveii plati za konecne a poslednL Nejde tedy pouze 0 odkaz novemu veku, nove epose uprostred dejin, ale 0 jejich zavrseni, 0 odkaz novemu byti navazujicimu diskontinualne na stare. Eschatologicke deni neni mimodejinne, ale po-dejinne. E. obracela pozomost k panstvi Bozimu nad dejinami a sloufila i jako kriticke zrcadlo nar. izraelskych dejin. Myslenka konecne vlady bozi nad svetem byla spjata s vizi posledniho soudu, "dne Jahve". Ti, kdo obstoji u soudu, budou podilniky budovani riSe Bozi, ktera bude mit nad sebou vladce povefeneho Bohem. Jde 0 prekonani veSkereho -thi'ichu a 0 vytvoreni zakladu noveho byti. Ze obstoji u soudu, mUfe predpokladat jen ten, kdo cini dobro, nenavidi zlo, zachovava pravo a vyhledava Boha. Poexilove Zidovstvo zacina chapat postupne "den Jahve" jako den kosmicke zkazy, tj. interpretuje jej apokalypticky. Po tomto zvratu bude ale nasledovat mimodejinny a casovosti prosty vek miru na zemi a "vecneho zivota". Prvni kresiane chapou svou dobu jako cas nastupu spasy, jako konec de-

jin, tedy eschatologicky. Rani kfesiane spojovaJi ocekavani konce se zmrtvychvstanim Krista, interpretovanym jako eschatologicke znameni. Eschatologicky vyzniva i ki'est a "vecere Pane". Sv. Pavel se brani prostorovosti u pojmoveho ztvameni eschatologickych pfedstav, fec. zivel ji naopak posiloval. Navy Zdkon operuje s casovym momentem druheho pfichodu Krista a v prvokresianske dobe je konec sveta ocekavan kazdym dnem, coz sv. Pavel modifikuje: posledni vek jiz zacal, v Kristu se kraIovstvi Bozi vlomilo do sveta, zatimjeste v prolnuti se starymi dejinami, ktere maji dobehnout, a pak teprve bude ustanoveno v plnosti. Uvolneni vypjateho ocekavani se casem menilo i v jeho ods un uti a vedlo pak dokonce k soustfedeni viry na cirkev jako predstadium eschatologicke me, jako majitelku spasnych prostredku, ale take k zvysenemu zajmu 0 eticke tvarneni pfitomneho radu sveta, jakkoliv je chapan jako neco, co bude prekonano. Vyrazny eschatologicky akcent se objevuje v dobe krizi, u stfedovekych -tsekt, kde dostava apokalypticky konkretnich forem masivnich rozmeru v tzv. -tchiliasmu, ocekavajicim bezprostredni konec svetskych dejin a nastup pozemske "tisicilete me" Kristovy. Vize chiliasmu vedly k nab. vystrelkum, k fanatismu, k extatickym projevum. Oziveni e. se objevuje v doM -treformace, pocinaje ces. reformaci, kde rna ruzne vyusteni, vcetne rekonstrukce spolecnosti zdola, pomoci -trevoluce. M. Luther a jini reformatori odmitali navozovani zavrseni dejin nasilnymi vnejsimi prostfedky, tlak skonavajiciho casu podle nich vyzyva k obnove viry, ktera jedince i spolecnost promenuje predevsim spiritualne-etickou cestou (cof ovsem znamena i aktivni obcanske jednani, zejm. v kalvinismu). Pro T. Miintzera a tzv. radikalni kfidlo reformace je naopak eschatologicke vedomi popudem k revo!. mesianismu. U Luthera a zv!. u J. Calvina se e. spojuje i s ucenim o -tpredestinaci. V soucasne teologii je e. velmi akcentovanou slofkou. Individ. e. se zabyva naplnenim poslani jednotJivce v -tsmrti a zmrtvychvstani, dejinna e. ucenim o fiSi Bozi naplnenim dejin, vseobecna e. skonanim sveta, kosmu (consummatio mundi). Rada soucasnych koncepei se odvraci od katastrofickych vizi konce sveta jako zakladu posledniho soudu (na ktery v provizornim stavu cekaji duse zemrelych) i od ideje onoho sveta jako protip6lu sveta naseho. Od doby F. E. D. Schleiermacherovy usiluji nektere teologicke skoly 0 interpretaci e. ve smyslu vnitrosvet. transcendence. Ma vyjadht nedovrsenost sveta s ohledem na skutecnosti hrichu a -tviny. Eschatologicno je pojimano jako odsvetSteni a pfiklon k budoucimu konani Bofimu; vira a z ni plynouci skutky se orientuji vpred, k dejinne a naddejinne -tnadeji. Uceni 0 skonani sveta se dnes spojuje s ucenim 0 znacich konce as otazkami po

267

etika

eskapismus

mezich lidskeho ziti. Meze lidskeho pobytu na zemi urcuji ohledy pi'ir. a lidska vina, ktera lidsky prostor narusuje. A: eschatology F: eschatologie N: Eschatologie I: escatologia Lit.: Bultman, R.: Dejiny a eschatologie. Praha 1994.

Ran e s k a pis m u s - (z angl. escape = utek, unik) - spo!. postoje vyrustajici z ostre negace aktualni soc. skutecnosti daneho spol. uspoi'adani, zejm. pak tfidnich a mocenskych vztahu. Mohou se hromadne rozsii'it a zmenit v -thnuti, obvykle nab. Tato negace je dusledkem subjektivniho pi'esvedceni, ze dany spol. stav, chapany obvykle jako krizovy, nelze v ramci danych podminek zmenit. Eskapisticka hnuti se proto od snah 0 nejake vice mene realne i'eseni problemti obraceji k uniku, k my stice, k nab. fanatismu. E. je podobnou soc. vlivnejsi formou soc. -tadaptace jako -tretreatismus, ktery je ale individ. reakci na zdanlive ci realne nei'esitelnou soc. situaci, ktera vyvolava dissatisfakci, zatimco e. je formou kolekt. reakce. A: escapism F: comportement de fuite, d'evasion N: Eskapismus, Verweigerungshaltung I: escapismo Lit.: viz ..... retreatismus.

Pet esoterismus - (z i'ec. es6teros = vniti'ni, pi'enesene skryty; resp. eisotheo = vstupuji) - puvodne uceni, ktere nektefi recti filozofove pi'edavali jen ustne vybranym zakUm (napi'. Pjthagoras a alexandrijsti neopythagorejci), pozdeji byl vyznam tohoto pojmu rozsii'en na oznaceni vseho skryteho a byl pouzivan i jako vyznamovy ekvivalent terminu -tokultismus. V tomto sirokem smyslu je e. star)' jako lidstvo sarno, ktere od svych pocatkti usilovalo objevovat veci skryte a bylo fascinovano tusenim tajemstvi. Podle A. Einsteina to nejkrasnejsi, co muzeme prozit, je tajuplnost. Vecna touha cloveka po odhalovani tajemstvi by va nazyvana "poti'ebou transcendence" a chapanajako snaha pi'ekracovat hranice konvencniho poznani. 0 pi'ekroceni a sdelovani nekonvencnich obsahU poznani se pokusila i'ada vyraznych osobnosti (napi'. Herakleitos z Efesu, mystikove Eckhart, J. Biihme aj.). Smysl pro e. podporovany objevovanim se "nevysvetlitelneho" je zi'ejme hluboce ulozenym reziduem archaickeho ,,magickeho vedorni" v osobnosti cloveka. Hist. se ustalil dvoji aspekt e.: 1. skryte, resp. skr)'vane uceni; 2. metoda objevovani skryteho a s tim souvisejici zpusob nekonvencnich forem sdelovani techto objevu. Univerzalnim jazykem e. je symbolismus. V soucasne gnoseologii (R. Riedl, 1981 aj.) se rozlisuji raciomorfni a eidomorfni formy poznavani - prvni se opiraji o vnimani a logicke pojmove mysleni, druhe 0 vizualni mysleni prosti'ednictvim "obrazu", mezi nef patfi i hiero268

glyfy, geometricke, ciselne a jine symboly. V e. je v obsahu i metode zvyraznen protiklad mezi -tpojmem a -tsymbolem, slovem a obrazem, -tvnimanim a "zi'enim" (resp. vciiov{mim, -tinterospekci), obecne pak mezi racionalnfm a iracionalnim, magickym myslenim (viz -tmagie). Postupne byl pi'ekonavan nazor 0 inferiomi povaze magickeho mysleni (c. Levi-Strauss aj.) a dospivalo se k uznavani "variologickeho systemu mysleni" (H. 1. Hampel, 1967), tj. mysleni, ktere je uvolneno od principu aristotelovske logiky (analogie euklidovske a ne-euklidovske geometrie a uznavani vicedimenzionalnich modelu v matematice). Ackoli je pojem e. spojovan pi'edevsim s okultismem, byl v uzsim smyslu chapan i jako hledani toho, co je skryto ve spisech ruznych autoru, napi'. Platona (K. Gaiser, 1972), F. Nietzscheho (K. Weisshaupt, 1977), a ve fil. systemech vubec (viz H. Holzhey, W. Ch. Zimmerli: Esoterik und Exoterik der Philosophie, 1977). Psychol. je e. uzce spojen s tim, co se nazyva "vita contemplativa" a co nem. mystikove oznacovali jako "Innerlichkeit" (nitemost). Dnes se pojmem e. rozumi vetSinou metodicky rozne zalozene pronikani k "vnitfui podstate" daneho pi'edmetu, ktera je nepi'istupna pojmove logicke analyze. Nejde vsak jen 0 otazku forem poznavani, ale i 0 problem kladeni otazek. Protoze se -tkresfanstvi vyhybalo nekterym otazkam, vzniklo koncem minuleho st. rozsahle hnuti pod heslem "ex oriente lux" (svetlo z vychodu), ktere zaplavilo Evropu a Sev. Ameriku indickou -tteozofii. Ideol. krize Zapadu vedla k vzedmuti vlny okultismu, orientaInich mystickych systemu a nab. sekt. V poslednich desetiletich slepa ulicka -tscientismu vyvolala pozadavek po "vertikalni dimenzi" ved a novy pi'iklon k orientalnimu mysticismu. Autor spisu 0 "tao a fyzice" F. Capra prohlasil, ze obraz sveta soucasne fyziky se podoba obrazu sveta sti'edovekeho my stika. Spolu s jinymi vyzn. vedci (M. Bermanem, D. J. Bohmem, R. Sheldrakem aj.) stoji Capra v cele dnes velmi diskutovaneho hnuti New Age, ktere se snaii obohatit pfir. vedy orientalni spiritualitou a ktere neni nicim jinym nef novodobou vlnou e. (viz napi'. R. Kakuska: Andere Wirklichkeiten, 1984). Soucasna "antropologicka deformace" se projevuje v pestovani "esoteriky" jako povercivych praktik okultismu (astrologie, chiromancie, kartomancie atd.). Krome toho se soucasny e. prom ita i do -tnabozenstvi: F. Schuon (1960) se snaii hledat esotemi podstatu svet. nab. soustav, vznikaji nescetna sti'ediska, kde se pestuje profanovany sufismus, tantra a jine orientalni mysticke a okultni systemy. Vedle toho existuji vazne snahy, ktere znamenaji v pods tate navrat k fil. idealismu a transcendentalismu. Pojmem "esoterika" se ve vyjimecnych pi'ipadech vyjadi'uje i klasicke pojeti e. (H. Kessler,

1983). E. mel vliv i na lit. a vytvarne umeni (viz napi'. Arcanum 17 A. Bretona, ma1ii'ske dilo G. Chirica, lit. dila H. Hesse, H. Brocha a dalSich). Znovu se studuje esoterni vyznam prastarych -tmysterii a -tmytu (napi'. M. Eliade), -talchymie a nab. -tdogmat (c. G. Jung) a dalSich temat. V tomto smyslu pi'edstavuje e. "antropologickou konstantu", ktera vyjadi'uje vyse zminenou tendenci cloveka k uniku z dane skutecnosti k transcendentnu, realizovanou tez jako snaha po "rozsii'enem vedomi" ci pestovani "psychedelickych zkusenosti" pomoci narkotik (T. Leary), znovuobjevovanim tajemstvi samanismu (C. Castaneda), pestovanim pohansk)'ch, zejm. druidskych kultu, ale i novodobeho carodejnictvi (viz -tcarodejnice, -tsatanismus (F. LaVey) a stale tez okultismu. V jistem smyslu je navrat k e. jednim z i'ady symptomu krize v zivote moderni spo\ecnosti, psychol. souvisejicich se stimulaci magickeho mysleni, ale i projevem vecne a pi'irozene touhy pro transcendenci poznani (faustovsky komplex). A: esotericism F: esoterisme N: Esoterik I: esoterismo Lit.: Benoist, L.: L' esoterisme. Paris, 1970; Kessler, H.: Bauformen der Esoterik. Freiburg im Breisgau 1983; Schuon, F.: Esoterism as Principle and Way. Wellingborough 1984.

Nak e s per ant 0 viz intralingvistika, politika jazykova eta Ion - materializovane standardni mei'itko pro -tmereni extenzivnich veliCin, umoznuje vsem objektum s danou vlastnosti jeji ciselne vyjadi'eni. Predmet plnici funkci e.m. musi byt max, stabilni, nepromenlivy. Pouziti e.m. v praxi probihli prosti'ednictvim systemu mer. A: etalon F: etalon N: Etalon I: campione di pesi e misure, misura Jef

etapa vyzkumna viz faze vyzkumna e ti k a - (z i'ec. ethos = mrav, zvyklost) - fil. disciplina nebo uceni 0 odpovoonem jednani uvniti' lidskeho spolubyti. Za synonymum e. lze povazovat v Cechach mene pouzivany nazev moralni filozofie, ktery zavedl M. T. Cicero (philosophis moralis - z lat. mos, mores = mrav, mravy) a ktery v lat. antice a ve scholasticke filozofii nahrazoval oznaceni e. Nejcastejsi vymezeni e. jako vedy 0 morake mtize byt nekdy spojeno s akcentem na jeji deskriptivni stranku. Neredukovana eticka problematika vsak vzdy zahmuje jednak poznani existujicich mravnich vztahu, ktere rna teziste v -tsociologii moralky a je nekterymi autory oznacovano jako "etologie" (rna pi'evazne deskriptivni charakter), jednak problematiku normativni, preskriptivni (tzv. -tnormativni etika v sirsim smyslu), a metateorii e.,

zkoumani jazyka e. i moralky a etickych metod, kterou nektei'i autoi'i (M. Fritzhand) oznacuji jako "metaetika" (nutno odliSit od obvykleho vyznamu -tmetaetiky). Normativni e. tvoi'i jadro kaide e. Fil. konfrontace s normativnim, nepodminenym ucenim 0 spravnem chovani ve vztahuk nepodminenym a pi'itom nenab. pozadavkum, byla zapocata jiz v i'ec. filozofii. Intuitivni vedeni 0 normach (nadi'azenych nekdy i bohum) je dolozeno jiz u nejstarsich kultur, pro e. je vsak vyzn" jak se tento puvodni "primitivni" -tetos postupne uvolnuje z navaznosti na komplex -tmravU kmene nebo naroda a rozsii'uje na obecne lidske konani. Prave napeti mezi hist. vznikajicim a nadhist. normativnim by tim (ktere ovsem nema charakter vecne nebo univerzalni platnosti, ale rna rysy pi'esahu daneho okamziku, hist. pameti, smei'ovani k ideaIu apod.) se stava vlastni, specif. problematikou etickych nacrtu (viz tez -tmoralka a -tmravnost). Zakl. eticke kategorie, jako -tmoralni norma, hodnota cil a dalSi, jsou specifikacemi, jez jsou definovatelne jen na zaklade formulace specif. etickych otazek. Tyto se zamefuji na 3 od sebe neoddelitelne momenty - na pozadavek normy (na tzV. mravni zakon), najednajiciho (mravni subjekt) ana ucel nebo dobro, jehoz rna byt jednanim dosazeno. 1. Problematika mravniho z3k.ona je nesena paradoxem: ackoli je mravni jednani podmineno spolecenstvim, jednotlivec za ne nese odpovednost, je jeho subjektem. Vztah jednotlivce k zakonu zavisi proto na povaze tohoto zakona, pi'icemz hlavni je otazka zakonodarce mravnich pozadavku (zakl. alternativami nab. je pi'iroda nebo konvence) a povahy moralnich soudu. Rozmanitost interpretaci rnravniho zakona dokumentuji tyto hist. nejVYzn. koncepce: idea dobrajako bozskeho svetla lomeneho skrze prizma kardinalnich ctnosti (PlatOn); a priori rozumu v pi'ikazu ciste, nepodminene yule (I. Kant); evidence rnravniho soudu jako nezvratne jistoty (Augustin us Aurelius, J. F. Herbart, J. Sidgwick aj.); evidence hodnot a hodnotovych stupnu (H. R. Lotze, w. Windelband, R. B. Perry, hodnotova e.); pi'imerenost jako zakon spolecnosti (Aristoteles, Tomas Akvinskj, J. Bentham, J. S. Min); pfuozenost jako pud, nevedeni, libido (L Feuerbach, A. Schopenhauer, S. Freud); -+vUle k moci (F. Nietzsche). Tyto principy pusobi vuci individuu jako transcendentalni orientace, kterym v mravnich soudech takfikajic sklada ucty. 2. Problematika mravniho subjektu obsahuje zakl. otazku, je-li clovek natolik svoboden, aby mohl byt vinen - dochazi-li k takovemu uvolneni z kolekt. vazanosti, aby byla mozna konfrontace konajiciho a konani v jeho nitru. Aspekty mravniho subjektu vyjadi'uji pojmy -tsvedomi, -tosobnost, -todpovednost, -texistence, -tsvoboda. Svoboda v mravnim smyslu neni svobodou "od" neceho, ale svobodou "k" ne269

etika

cemu. V pojeti subjektu se eticke smery lisf pfedevsfm podIe toho, kladou-li duraz na umysl jednajfcfho (Kant, etika smyslenf) nebo na rezuWit, uzitek z mravnfho Cinu (zejm. -tutilitarismus). Soucasny vyzkum problematiky mravniho subjektu se opini 0 psychologii. 3. Problematika licelu je problematikou konkretnf spo!. mravnf praxe, urciteho idealniho hodnotoveho modelu, ktery s sebou pfinasf ten ktery svetonazorovy modus myslenf. Tento hodnotovy naboj rna vliv na utvafenf vztahu pravnich, vztahU pracovnich, rodinnych, soc., ktere ve svem souhrnu jsou zpetne dalekosahle relevantnf pro mravnf praxi. Metodologie e. odpovfda jejfm uvedenym soucastem: etologie vyuziva zejm. s-gicke metody pozorovani (pficemz cerpa take z publicistiky a ume!. del), metaetika zejm. metody analyzy jazyka. Normativni problematika je tradieni domenou filozofie, ktera se opira zejm. 0 historii. Latku skytaji dejiny etickych teorii, dejiny moralnich kodexu a dejiny skuteene mravnosti, jejichz rekonstrukce je nejobtiznejsi a k niz rna nejblize etnografie a historiografie. Pro vyvoj evrop. etickeho mysleni mela velky vyznam anticka filozofie, ktera otevfela prakticky vsechny klasicke eticke problemy. Polemika sofistu 0 ,,fysis" a "nomos", odlisnosti jevu danych pi'irozenou povahou a jevu danych spo!. konvencf, pfedznamenala pozdejsi diskuse 0 pravu pfirozene a hist. moralky a 0 pfirozene nebo konvencni mora1ce. Plat6n vytvoi'il prototyp nematerialistickeho, duchovniho pojeti dobra, v nemz rna byt sloueena mira, krasa a pravda. Ieho klasifikace zakl. -tctnosti (umefenosti, stateenosti, moudrosti a spravedlnosti) vesla pod nazvem "kardinalni ctnosti" jako Hnon do kfesianskeho etickeho mysleni. Zakladatelem e. jako samostatne discipliny je Aristoteles, ktery podal prvni syntetickou a systematickou mravni teorii a jehoz deleni ctnosti na etickt~ (napf. umefenost, spravedlnost) a dianoeticke (napf. vMeni,chytrost) se stalo zakladem oznaceni "etika". Aristoteles jiz hluboce zkouma jeden z listfednich problemu kaMe e., moznost individ. odpovMnosti zajednanf. V obdobi helenismu zaujimala e. dominantni postaveni ve fil. systemech a obohatila e. 0 nove pojatou problematiku individ. mravnosti a 0 nove pojeti obcanstvi jako svetoobeanstvi (epikurejci, stoikove). Pojeti mravnosti zde bylo pfirozene a nenab. a jeho vliv saha az k dneSnim dnum. Mnoho rysu teto e. pfechazi do Rima - napf. M. T. Cicero navazuje na hledani hodnot mravnich a uzitnych a vztahu mezi lidmi. Hodnoty a pozice stoicismu v mnohem pfejalo i kfesianstvi, Augustin vsak jiz orientoval moralni filozofii na absolutne transcendentni cil lidskeho zivota a jednani, coz znamenalo nahrazeni pfir. zakona prostfednictvim "Iex aeterna", identickym s vuli bozf. E. jako samostatna disciplina se tak rozpousti v moralni teologii, jeZ je spiSe schematizacf 270

etika ekologicka

a typizacf ctnosti a nefesti nez filozofif. Vrcholna a pozdni scholastika se od 12. st. vraci k antickym autorum, pficemz se vsak udrzuje distinkce mezi moralni filozofii teologickou a Iatkou antickou, pro niz je pojem e. vyhrazen. Teprve novoveke koncepce maji zasluhu na opetnem osamostatneni e. (zejm. T. Hobbes, N. Machiavelli, B. Spinoza, P. H. D. Holbach a Kant, ktery ovsem otevira jiz jeji modernf historii). K obecnym znakum novoveke e. patfi nova tematizace vztahu mezi rozumem a pfirozenosti a vztahu individua k vef., spol. zaleZitostem - formulovana pfevazne jako vztah mezi rozumem a city, mezi individ. sklony a obecnou vuli, "pfirozenou" a "umelou" moralkou. Nove je tematizovano take -tzlate pravidlo jednani a vyznam -tpravniho systemu jako podlozeni moralky. Pfevratnost e. I. Kanta spoeiva v dusledne autonomizaci lidske vule. Protiklad "rozum - pfirozenost" i'eSi Kant rozumovym abstrahovanim eloveka od jeho pfuozenych licelu, podfizenym povinnosti, jak je formulovana v -tkategorickem imperativu. Nem. klasicka filozofie po Kantovi (1. G. Fichte a G. W. F. Hegel) vypracovala subtilni diferenciaci pojmu moralita, legalita a rnravnost. 19. st. pfineslo nova eticka vychodiska zamefenim najednotlivce (A. Schopenhauer, S. A. Kierkegaard) a zavedenim pojmu moraIni norma a moralni hodnota a jejich ontologickym pojetim, ktere ruznym zpusobem pojednavali novokantovci a fenomenologie (W. Windelband, H. Rickert, F. Brentano, E. Husserl, M. Scheler, N. Hartmann). VedIe teto normativni linie mely v 19. a 20. st. pro e. velky vyznam empir.-antropol. discipliny, srovnavacf vyzkum chovani, psychoanalyza, strukturalni etnologie a dalSi, ktere prevzaly fadu tradienich otazek e. a posunuly jejich empir. zaklad. MoraIni problemy se staly take soucasti pfedmetu s-gie CEo Durkheim), v ees. zemich zejm. ul. A. BMhy. Angloam. oblast ovladala vzdy tradice utilitarismu (J. Bentham, J. S. Mill) a ve 20. st. metaetika, nazyvana take analyticka etika, jejimz zakladatelem je G. E. Moore. Soueasna zap. e. tenduje k pi'emostenijak normativni e. a vysledkU empir. disciplin, tak kontinentalni a angloam. tradice. K nejvyraznejsim osobnostem patfi G. H. Mead, L Kohlberg, J. Rawls, J. Habermas (komunikativni e.), K. O. Apel (transcendentalni pragmatika) a dalsf. Koncem 70. I. se v eticke teorii objevuje zcela novy motiv, ktery integruje dosavadni dilei ekologicke kodexy mezi zakl. eticke principy; vliv meJa zejm. prace H. Jonase Prinzip Verantwortung (1979). Ekologicky zamei'ena etikaje oznacovanajako "etika budoucnosti" (Zukunftsethik). Vnasi do e. nejen nove empir. zdroje (opira se napf. 0 prognostiku), ale nove tematizuje take pomer mezi principy jednani a principy upusteni od jednanf. 80. !. poznamena-

la novoaristotelska renesance pojmu ctnost (A. MacIntyre: After Virtue, 1981) a rozmach feministicke etiky, k nfz dala impuls prace C. Gilliganove: In a Different Voice, London 1982. Zvl. tradici rna e. v Pol sku vlivem osobnosti M. Ossowski. A: ethics F: Hhique N: Ethik I: etica Lit.: Anzenbacher, A.: Uvod do etiky. Praha 1994; Bradley, F. H.: (1876) Ethical Studies. London, New York 1962; Brinton, c.: A History ofWestern Morals. London 1959; Kerner, G. c.: The Revolution in Ethical Theory. London 1966; Krook, D.: Three Traditions of Moral Thought. London, New York 1959; Mappes, T. A. - Zembaty, 1. S.: Social Ethics. Morality and Social Policy. New York 1977; Mosse-Bastide, R. M.: Genese de l'et· hique. Geneve 1986; Rieken, F.: Obecna etika. Praha 1995; Toulmin, S. E.:

(1950) An Examination of the Place of Reason in Ethics. London, New York 1964; viz tef --+mor:ilka. Cas.: Etics, Studia etyczne.

HaH e ti k a e k 0 log i c k a - tez etika zivotniho prostredi oblast badani na pomezi filozofie, resp. -tetiky a -tekologie, jehoz pi'edmetem je rnravni vztah -tcloveka k -tpfirode. Nekdy je termin e.e. pouzivan jako oznaceni moralky (moralnich hodnot a jednani) ovliviiujicf ochranu zivotniho prostredi, zejm. ochranu pfirody. Podnet ke vzniku e.e. dala soueasna -tekologicka krize, ktera mj. odhaluje, ze rnravni zivot spolecnosti je deformovan lieasti lidi na devastaci Zeme. Lide ziji na likor stability a geneticke rozmanitosti -tbiosfery a v tom smyslu ziji na likor pi'iStich generaci. V teto souvislosti se ukazuje jako neunosny lhostejny vztah etickych teoril k pustoseni Zeme a k vymirani rostlinnych a zivoeisnych druhu. Soueasna ekologicka krize je moralnf krizi spolecnosti a krizi etiky jako filozofie rnravnosti. Za zakladatele e.e. je pokladan Aldo Leopold, ktery pozadoval, aby pfedmet etiky byl rozSiren tak, aby zahrnoval nejen vztahy mezi lidmi a mezi clovekem a spoleenosti, ale take vztahy eloveka k prosUedi, k rostlinam a k zivoCichum, k zemi, kterou obyvaji. Myslenka rozsifeni etiky byla formulovana jiz di'ive (H. Salt, A. Schweitzer aj.). A. Leopold ji vsak jako prvni rozvinul v souvislosti s moderni ekologii. Pi'iznive podminky pro rozvoj a Sii'eni e.e. vytvai'i rostoucf zajem vefejnosti 0 i'eseni ekologicke krize (viz -tekologicke hnutl). Pi'estava byt eticky linosne povazovat Zivocichy, rostliny, krajinu, Zemi za pouhe pfedmety manipulace. Ztotozneni moraInosti teto manipulace s jeji efektivnosti nebo dokonce jen s jejim rozsahem neni uz pi'ijatelne. Soucasne diskuse 0 e.e. se sousti'eduji zejm. na 2 navzajem spjate otazky: 1. Ie mozne e.e. fil. zalozit na -tantropocentrismu, na stanovisku, ze elovek je zdrojem vsech hodnot, a ze pi'iroda rna hodnotu jen instrumentalni, tedy pouze potud, pokud je prostfedkem k dosahovani lidskych cflu, nebo je nezbytne vychazet z biocentrismu, tj. ze stano vis-

ka, ze pi'iroda rna podobne jako clovek nejen instrumentaini hodnotu, ale take vlastni hodnotu, ktera je nezavisla na uzitecnosti?; 2. Ie e.e. etickou disciplinou, v niz jsou jiz hotove eticke ei fil. principy bez zasadnejsich zmen aplikovany pi'i studiu mravnf dimenze vztahu mezi Clovekem a pfirodou, nebo je e.e. nutno chapat spiSe jako oblast hledani novych etickych i fil. principu, nove etiky a nove fi10zofie? V poslednich tfech desetiletich jsou studovany dejiny nabozenstvi a filozofie s cilem ukazat, jake podnety phnaseji pro vypracovani zakladu e.e. a pro konkretizaci jejich zasad. Pi'edmetem pozornosti je vedle -ttaoismu a -tbuddhismu zejmena -tkresfanstvi, z myslitelu napi'. Frantisek z Assisi, F. Nietzsche, B. Spinoza, A. Schopenhauer, P. Teilhard de Chardin, A. N. Whitehead, M. Heidegger. K antropocentrickemu pojeti e.e. se pfiklaneji napi'. J. A. Passmore, E. C. Hargrove, jako pi'iklady biocentrickeho pojeti e.e. Ize uvest prace A. Leopolda, P. W. Taylora , H. Roistona. Rovnez stoupenci -thlubinne ekologie poukazuji na nedostateenost instrumentalne pojate pece 0 zivotnf prosti'edf. Diskuse 0 til. zakladech e.e. nejsou uzavi'eny. R. Nash doklada, ze dosavadni vyvoj e.e. rna revol. vyznam v dejinach lidskeho mysleni; nejedna se vsak 0 revoltu proti -tliberalismu, ale spiSe 0 jeho pi'emenu a rozvinuti: nestaci respektovat prava lidi, je take nutno respektovat prava rostlin, zivoeichu, hor a i'ek, Zeme. Vztah ke spolecenstvi zivota vyznaeeny uctou a peei je v dokumentu Caring for the Earth pokladan za hlavni princip trvale udrZitelne spoleenosti (sustainable society), tj. spolecnosti, ktera umoznuje zlepsovani kvality lidskeho zivota i uchovani zivotaschopnosti a rozmanitosti pozemske pfirody (viz tez -trozvoj trvale udditelnY). Iednim z hlavnich likolu e.e. je poskytovat oporu pi'i pi'ekonavani moralnfch konfliktu mezi lidskymi zajmy a ochranou pi'irody. V teto souvislosti je nutne objasiiovat soc., pol. a kult. kontexty e.e. Vyvoj e.e. nesmei'uje k vytvoi'enijedne univerzalni koncepce, ktera by vystupovala s narokem byt pi'ijata v celosvet. mei'itku; zda se, ze rozmanitost koncepci e.e. odpovida pi'ir. a kult. rozmanitosti naseho sveta. A: ecological ethic(s), environmental ethic(s) F: Hhique ecologique, ethique de l'environnement N: okologische Ethik, UmweItethik I: etica ecologica Lit.: Attfield. R.: Enviromental Philosophy. Principles and Prospects. Aldershot 1994; Auer, A.: Umweltethik. Ein theologischer Beitrag zur bkologischen Diskussion. DUsseldorf 1984; IUCN, UNEP, WWF: Caring for the Earth. A Strategy for Sustainable Living. Gland 1991; Hargrove, E. c.: Foundations of Environmental Ethics. Englewood Cliffs, N. J. 1989; Hargrove, E. C. ed.: Religion and Environmental Crisis. Athens and London 1986; Kohdk, E.: The Embers and the Stars. A Philosophical Inquiry into the Moral Sense of Nature. Chicago 1984; Kohdk, E. - KoldfsJey, R. - Michal, I. eds.: Zavod s casem. Texty z moralni ekologie. Praha 1996; Leopold, A.: A Sand County Almanac and Sketches Here and There. New York 1949;

271

etika normativni

etika eudaimonisticka

Michal, I.: 0 odpovednem vztahu k pi'irode (Pfedpoklady ekologicke etiky). Praha 1988; Nash, R. F.: The Rights of Nature: A History of Environmental Ethics. Madison 1989; Passmore, J.: Man's Responsibility for Nature: Ecological Problems and Western Traditions. London 1974; Rolston, H.: Environmental Ethics: Duties to and Value in the Natural World. N.Y. 1988; Taylor, P. w.: Respect for Nature: A Theory of Environmental Ethics. Princeton 1986; Teutsch, G. M.: Lexikon der Umweltethik. Gottingen, DUsseldorf 1985; Van De Veer, D. - Pierce, Ch. eds.: The Environmental Ethics and Policy Book. Philosophy, Ecology, Economics. Belmont 1994; viz tez -->ekologie, -->ekologie hlubinna, -->krize ekologicka. Cas.: Environmental Ethics: An Interdisciplinary Journal Dedicated to the Pltilosophical Aspects of Environmental Problems.

Kol etika eudaimonisticka vizStesti etika glo balni viz mizor svetovy e ti k a kat 0 Ii c k a viz etika kresfanska e ti k a k re s fan s k a - je chapana bud jako system moralnich hodnot a norem spojenych s ..... kresfanstvim, nebo jako nauka 0 kfesfanske ..... moralce, 0 rnravnim smyslu a dusledcich plynoucich z kfesfanske ..... viry, resp. jako jejich teologicke zduvodneni. V teto souvislosti se pouziva tez pojem etika teologicka. Rec. pojem ethos pi'evza10 ki'esfanstvi k oznaceni zadouciho jednani a chovani ki'esfana podle bozich pi'ikazani. Ki'esfanstvi nove definovalo dobro a zlo, resp. dobry zivot jako zivot s Bohem (nejvyssim dobrem) a podle jeho pfikazii, vychazejic po kanonizaci Pisma svateho z jeho svMectvi. Augustinus Aurelius formuloval nove pojeti ..... ctnosti, jez vypracovala anticka filozofie, a pojal do nej viru, nadeji a lasku i zakl. aristotelske ctnosti: statecnost (fortitudo), umei'enost (temperantia), spravedlnost (iustitia) a moudrost (prudentia). Tomas Akvinskj spojil antickou a ki'esfanskou moralku, kdyz uvedene zakl. kfesfanske ctnosti rozlisil na nadpfirozene a pfirozene. CHern cloveka v tomistickem vykladu je ..... Iaska k Bohu, patfeni na Boha a pozivani Boha (visio et fmitio Dei), cestu ukazuje Bozi zakon. Nejvyssi formou lasky je kontemplace, ktera pi'edpoklada chudobu, Cistotu a poslusnost. Ale pi'irozeny zakon poti'ebuje doplneni a vysvetleni ..... cirkve. Mon'llka je dvoji: vyssi pro klerus a feholniky a nizsi pro svetske stavy. V ..... reformaci se objevil odpor proti takoveto dvojake etice, zavisle na cirkevnich institucich. M. Luther nepovaZoval za e.k. pouhe dodrZovani zakonu a neuznaval mnisstvi za naplneni ki'esfanskeho idealu. Podle neho prace, manzelstvi, stat nejsou nizsi, nei jsou cirkev a jeji stavy a Bozi viili je mozno a nutno cinit vsude, ve vsech cinnostech, i kdyz ospravedlneni pi'ed Bohem se deje z viry, nikoliv na zaklade skutkii, ktere z ni mus! vyplyvat, ale nikdy nejsou dokonale, bez deficitu, bez dalSich rezerv. Novoveka filozofie piivod mravnich norem vyklada aprioris272

tieky nebo empir., zatimco nabozenske etice je vlastni spise transempir. zduvodneni. Diileiita je otazka, zda kfesfanstvi rna sviij vlastni pnstup k poznani dobra a zla, zda jde o zjeveni, coz je i otazka totoznosti e.k. s teologickou etikou. Existuje nazor, ze zakl. moralni principy, jako napl'. tzv ...... zlate pravidlo jednani, jsou plodem kumulativni lidske zkusenosti a jsou prokazatelne ve vsech kulturach. E.k. lze chapat take ve smyslu moralky ki'esfanu, jejich zivotnich ideaIu (viry, nadeje, nasledovani Jezlse Krista, porozumeni clovekujako obrazu bozimu atd.), z niehZ plyne i urcity vztah k soc. skutecnosti, resp. socialni etika. Proti e.k. jsou vznaseny namitky heteronomie (odpovednost pfedpoklada svobodu a autonornii), nevedeckosti, zavislosti na transcendentnim byti a autorite, i takove, ze kfesfan kona dobro pro odmenu, af uz v pozemskem zivote nebo po srnrti. K riiznym vykladiim a aspektum viry se poji i ruzne pojeti rnravnich povinnosti. Lisi se i u jednotlivych kfesfanskych konfesi, teologickych skol, cirkvi. Ale vse, co delal Jells Kristus, jeho slova, napomenuti, pfikazy, podobenstvi i cely jeho zivot, dilo, sluzba a obef na ki'izi, chapana jako vykupne za hfichy lidstva, jsou soustavou ..... vzorti chovani kaMe kfesfanske eticke koncepce i praxe. Je to "zivy zakon". Vztah Boha k cloveku a cloveka k Bohu jako vztah lasky se promita do lasky k bliznimu, projevovane socialni sluzbou. Principy Jel{sov)' etiky je urcen vztah ke svetu, k majetku a vlastnictvi, k praci, k bohatstvi, k narodu a statu, poIit. moci, manzelstvi, detem, k vlastnimu zivotu. V katolicke etice se projevuje ontologicky dualismus v pfedpokladu pfirozeneho a nadpfirozeneho fadu. Nadpfirozene dary clovek ztratil v padu do ..... hfichu. Bozi viili v mravni norme dava cloveku poznat cirkev. Statutami a kasuistickou povahu katol. mravouky a jeji mravni dualismus podrobuji diskusi a kritice teprve nejmodernejsi teologicke proudy, zvl. II. Vatikdnskj koncil. Podle ..... protestantske etiky prvotni hfich a jeho nasledky zbavily cloveka pfirozenych i nadpfirozenych darii, rnravnost neni zprosti'edkovana zevnirni nab. kultovnirni ukony, je zdiiraznena mravni autonornie, to, ze je clovek odpovedny osobne Bohu. Plyne z toho fada moralnich regulativii chovani. Nektere tyto hist. vyvinute rozdily mezi karol. a protestantskou etikou ztraceji dnes svou vyhranenost na bazi .....ekumenismu. Vsechny kfesfanske konfese stoji pfed novymi etickymi naroky soucasne doby, ktere vyplyvaji z rozpadu rodinneho zivota, zmen vztahu mezi muzem a zenou, konfliktu mezi generacemi, nebezpeci jaderne zkazy, ekologicke katastrofy. Ekumenicke akce volaji ke spolecne etieke odpovednosti vsechny ki'esfany a cele lidstvo a zavazuji je k novym podobam mravni a soc. angazovanosti.

A: Christian ethics F: ethique chretienne N: christliche Ethik I: etica cristiana Lit.: Frankena, W. K.: Analytische Ethik. 1978; Gehlen, A.: Moral und Hypermoral, Eine pluralistische Ethik. 1969; Handbuch der christIichen Ethik, I-II. 1978; Lehmann, P. L.: Ethics in a Christian Context. New York 1963; Little, D. - Twiss, S. B.: Basic Terms in the Study of Religious Ethics. In: Religion and Morality. 1973; Rov Long, E.: A Survey of Christian Ethics. New York, London, Toronto 1970; Spissar, A.: Etika v duchu cirkve csl. Praha 1948.

Ebe

etika na bozenska viz etika kresfanska e t i k a n e z a vis I a viz etika normativni, relativismus eticky e t i k a nor mat i v n i - soucast .....etiky zkoumajici obecne_zasady, principy a .....normy moraInfho jedniini. Od vzniku etiky jako discipliny tvofi normativni problematikajeji vlastni jadro a nese jeji praktickou intenci, pro kterou byla etika nazyvana take ..... praktickou filozofii. Jednotlive hist. typy e.n., ktere se obvykle konstituovaly v podoM systemu, se vazaly k urCitemu moralnimu principu jako poslednimu meritku prakticke argumentace. Z nejvyznamnejsich lze uvest: kazdy by mel jednat podle rozumne "pi'irozenosti" (stoicka etika); podle viile Bozi (teologicka etika); vzhledem k nejvetsimu vlastnimu zajmu (eticky egoismus); vzhledem k obecnemu stesti (..... utili· tarismus); podle zobecnitelnych maxim (/. Kant); na zaklade rozumneho dialogu zajmii schopnych konsensu (komunikativni etika) a dalsi. Zatimco vsak v anticke etiee a jeji stfedoveke teologicke koncepci byl prakticky princip a normativni i'ad zakotven v teorii hierarch icky odstupnovaneho i'adu byti, obdai'eneho objektivnimi ..... hod· notami, pozdne stredoveky nominalismus a novoveky empirismus popiraji moznost poznat objektivni platnost moralnich soudu - v modemi etice se oblast norem a hodnot definitivne oddeluje od oblasti byti. Koncem 19. st. jsou pojmy norma a hodnota zavedeny do etiky a je in tenzivne zkouman jejich ontologicky statut (viz .....norma mo· ralni), zejm. novokantovskou skolou a fenomenologii. Koncem 19. st. se soucasne zacala rozvijet fada novych empir.-antropol. disciplin, ktere zkoumaly problematiku moralky oddelene od tradicni linie e.n., jako srovnavaci vyzkum chovani, psychoanalyza, antropologie, strukturalni etnologie a dalSi. Pocatkem 20. st. pak v navaznosti na L. Wittgensteinovu teorii jazyka vznika ..... metaetika, ktera rovnez ponechava stranou tradicni problemy e.n. a zabyva se pouze analyzou jazyka etiky a moralky. Soucasny terminologicky vyznam oznaceni e.n. proto spociva v odliSeni tradicne pojate etiky od deskriptivne pojate "vedy 0 moralce", nazyvane nekdy take "etologii", a od metaetiky. Nejnovejsi vyvoj zap. etiky je vsak charaktristieky

opetnym spojovanim techto 3 etickych pnstupii. Ne vsichni autofi take pojimali metaetiku jako vedu nahrazujici etiku nebo zcela od ni oddelenou. V jednom ze stezejnich del metaetiky, v Principia Ethica od G. E. Moorea z r. 1903, je e.n. pfisne oddelena od metaetickych otazek, aniz by byl snizovan jeji vyznam. Pol. etik M. Fritzhand chape metaetiku jako oznaceni pro gnoseologicke, logicke a metodo!. otazky e.n., bez niz ztraci smysl. Ukolem moderni e.n., ktera se nevzdava svych praktickych aspiraci a usiluje 0 ,,rehabilitaci prakticke filozofie" (M. Riedel: Norm und Werturteil, 1979), je hledani moznosti univerzalizace v moralce ph striktnim rozliSovani mezi racionalni zduvodnitelnosti postupu, ktery umoziiuje zobecnovat nebo pi'ezkoumat normy, moralnich norem, ktere mohou byt z tohoto postupu odvozovany, a obsahove konkretnich reSeni specif. moralnich dilemat. Soucasne diskuse v zap. e.n. se vztahuji pi'evazne k postupum. Svebytna nem. tradice e.n. vede zpet ke Kantovi a k jeho zalozeni rnravniho imperativu na praktickem rozumu (viz ..... imperativ kategorickY). Soucasne pokusy 0 vyvozovani moralnich norem z praktickeho rozumu jiz nebuduji transcendentalni metafyziku rozumne subjektivity, ale hledaji transcendentalni podminky mezilidske komunikace. Z:ikI.. moralni normu cMpou jako implikat rozumove orientovaneho dorozumeni; jeji uznani ovsem opet zavisi na ochote uznavat rozumove argumenty (K. O. Apel, transcendentalni pragmatika). Konstruktivni etika tzv. Erlangenske skoly (P. P. W. Lorenzen, O. Schwemmer, Wieland) vidi moznost postulovani spolecne ovefitelnych a pi'ijatelnych praktickych navodii (norem) ve spojeni rozumoveho principu (ktery pi'edstavuje transsubjektivitu kladeni ucelu) a moralniho principu (ktery je vyhledavanim spolecnych - "nadi'azenych" - ucelu). Zdiivodnovani vlasmich materialnich norem rna byt aplikaci techto principii v procesu kriticke geneze systemii norem, vychazejici z lidskych poti'eb. Pokusem 0 e.n., zabyvajici se moralnimi normami bez techto zprosti'edkujicich konstmkci, na zaklade max. evidence dobra a zla, je tzv. nezavisla eti· ka (etyka niezale:ina), zalozena v Polsku T. Kotarbinskjm. Oznaceni "nezavisla" zde vyjadfuje pi'esvedceni, ze eticka hodnota urcirych dispozic, emocionalnich struktur a lidskych cinu nezavisi na ..... svetovem nazoro jednajiciho. Jejim zaklademje pozitivni ideal clovekajako tzv. dobreho nebo spolehliveho ochrance (opiekuna). A: normative ethics F: ethique normative N: normative Ethik I: etica normativa Lit.: Apel, K. 0.: Transformation der Philosophie. Frankfurt a.M. 1973; Brandt, R. B.: Ethical Theory. The Problems of Noramtive and Critical Ethics. 1959; Habermas, J.: Moralbewusstsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt a.M. 1983; Kotarbiriski, T.: Zasady etyki niezaleznej. Stu-

273

etika profesionalni

etika vedy

dia Filozoficzne, Warszawa 1958; Lorenzen, P.: Normative Logic and Ethics. Mannheim, Ziirich 1969; viz tei -->etika, -->fiIozofie prakticka.

HaH

etika profesionalni viz moralka, profese, profesionalizace, sociolog etika protestantska -pojem,kteryzavedIMaxWeber pro mib. motivovane postoje k pnlci a povohlni v ramci -tprotestantismu. Sve nazory, vylozene v praci Protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (1904) opira 0 rozsahly hist. a statist. materia!. Jeho ciIem nebylo postihnout -tkresfanskou etiku, resp. e.p. v jejim celku, ale analyzovat jeji podiI na utvai'eni kap. spolecnosti. Takto postavena offizka byla inspirovana hist. faktem, Ze k ustanoveni kap. pomeru doslo nejprve prave v zemich, kde protestantismus dominoval, resp. ze zakladal jedinou kfesfanskou skupinu, ktera byla ekon. aktivni, af jiz byla v mensine, nebo ve vetsine (plati to zejm. 0 kalvinistech a skupimich s nimi geneticky spnznenych). Vznikl tak vyzn. pi'ispevek k otazce, nakolik jsou hosp. systemy pouze diIem ekon. samopohybu a nakolik jsou ovliviiovany i duchovne dejinnymi elementy, etosem pi'evladajicim ve spolecnosti, v niz se etablujL Podle Webera ideje sice neurcuji bezprosti'edne jednani lidi, ale "obrazy sveta" utvoi'ene idejemi byly velice casto vyhybkami urcujicimi drahy, v nichz dynamika zajmu usmeriiovala jednanf (Gesammelte Aufsiitze zur Religionssoziologie). Na protestantismu tedy Webera zajfmal pi'edevsim jeho "racionalizacni potencial", prakticke uplatneni iracionalnich motivaci a nab. hodnot v racionalnich vnitrosvetskych aktivitach, kde plati principy kalkulu. Vychozi motiv a ciI jednani vsak mohou nabyt razu instrumenhllni analyticke racionality, ktera se klasicky uplati\uje ve sfei'e ekonomiky. V pozdejsich formach kapitalismu je vzajemne zprosti'edkovani racionality a iracionality komplikovanejsi a rna jine formy, ale princip je tyz. Centnilnim pojmem e.p., ktera je v hist. souvislosti nazyvana tez etikou reformacni, je -tpredestinace, od niz se odviji hledani vnejsich znaku pi'edurcenosti v pi'edmetne aktivite lidL Toto pojeti, nachazejici se jiz v kalvinismu 16. st., klasicky dotvoi'il ang!. puritanismus 17. st. Proto jako synonymum e.p. vystupuje pojem puritanska etika. UZ v kalvinismu je implicitne obsazeno pojeti zivotnfho stylu jako planoviteho vztahu k zivotu a vyuziti casu ve znameni setrnosti, sti'idmosti a sti'izlivosti, tedy naplneneho praktickymi aktivitami a zddenliveho ke smyslove "hyfive nadhei'e" (projevujici se v hostinach, satech, neprospesne spolecnosti, zbytecllych rozhovorech atd.). Vnitrosvetska -taskeze byla spojena s poti'ebami puvodni kap. akumulace. Zivot byl pojat jako homogenni system s dvema vzajemne podmfnenymi protip6ly - virou a praci. 274

Ideal disciplinovanosti, systemizace a perspektivizace lidskeho zivota ziskal nab. ramec. Ospravedliiujici Buh vyzyva k neumornemu "posvecovani". Pesimisticke pojeti cloveka jako hfiSnika vede spiSe ke spolehani se na obraceneho jedince nez na indiferentni kolektivitu - odtud plyne individualisticky rys kalvinisticke etiky: prospech celku se da nejlepe zajistit nezavislou praci individuL Nejde tedy 0 praci pi'edevsim k vlastnimu prospechu, ale 0 vytvoi'eni disponibilniho majetku pro Boha, a tak naplneni sveho poslanL Protestansti teologove pi'ispeli k abstrahovani pojmu -tprace, a tak ovlivnili i klasickou ang!. polit. ekonomii. Vytvoi'ili vlastne profesni etiku, ktera odstranila formalni rozpolceni zivotnich zasad na dYe oblasti, fakticky ovsem nezabranila novemu rozruziiovani osobnf a spo!. moralky, souvisejici se soustavou roli, v nichz se jednotlivy zivot muze stat nepi'ehlednym. Puritan se snazi vycist Bozi vuIi zprosti'edkovanou slovem -tbible i z "Iogiky udalosti". Clovek rna realitu pi'emahat, pi'ekonavat svou pokleslou pi'irozenost, podobne jako rna vnejsi pi'irodu obdelavat a nenechat lezet ladem; zalezi na nem, cim sam sebe ucinL Klasicke vyjadi'eni e.p. se objevuje pi'edevsim v 17. st. v dilech J. Bunyana, R. Baxtera, dale M. Henryho, T. Adamse, L. Baylyho, J. Janewaye aj. Klasickym vyrazem e.p. z obdobi po stabilizaci vysledku ang!. revoluce v 18. st. je metodismus. Jeho zakladateli jsou J. B. Wesley, Ch. Wesley a G. Whitefield. E.p. povolanf nalezla svuj ohlas zejm. v USA. Puritansky mytus je soucasti kult. zkusenosti am. spolecnosti. Jeho struktura se sice promeiiuje (listup asketismu, sekularizace zivota a mysleni), ale i'ada stereotypu zushlva, afjiz si to jejich nositele uvedomuji ci nikoli. Puritanske koi'eny rna stejne tak tzv. drsny individualismus (rugged individualism) jako charitativnf proexistentnost, ktere jsou rovnez charakteristicke pro am. spolecnost. To, do jake miry se kult. ovzdusf opira alespoii 0 sekularizovane hodnoty e.p., se zi'ejme dodnes projektuje do zavaznych rozdilu ve fungovani spo!. systemu, jak ukazuje napi'. srovnani euroam. demokr. kapitalismu s latiskoam. merkantilismem. Pro spo!. koncepce protestanskych myslitelu je pi'iznacny sklon k odstraiiovani spo!. problemu cestou reforem, i kdyz spolecenskosmluvni koncepce, ktere vyrostly na pUde protestantismu, byly pi'flezitostne i zakladem revo!. vyvoje. Weberovo diIo zustava zak!. monografii 0 e.p., ktera otevi'ela rozsahlou diskusi. A: Protestant ethic F: ethique protestante N: protestantische Ethik I: etica protestante Lit.: Novak, M.: (1982) Ouch demokratickeho kapitalismu. Praha 1991; Ransdorf, M.: Z myslenkoveho sveta reformace. Praha 1989; Weber, M.: (1904) Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus. Hamburg 1969.

Ran

e t i k a pur ita n s k a viz etika protestantska, puritanismus etika reformacni viz etika protestantska e t i k a sit u a cn i viz norma moralni, povinnost e t i k a soc i a I n i viz etika kresfanska, sociologie spanelska e ti k a s oci a I n i k re s f an s k a viz teologie socialni etika teologicka viz etika kresfanska e t i k a v e d y - spec. disciplina zabyvajici se -tmoralkou vedy. Jeji zak!. ulohou jako soucasti -tmetavedy je odhalovat moralni problemy souvisejici s ved. cinnosti a jejimi dusledky, analyzovat jejich koi'eny, kriticky zkoumat a zduvodiiovat -tmoralni normy regulujici chovani vedcu. E.v. rna tedy rovinu empir.-deskriptivni, teor.-explanacni a normativne-preskriptivni (viz -tetika normativni). E.v. se myslenkove syti posti'ehy a generalizacemi aktivnich vedcu v oblasti pi'ir., tech. i spo!. ved. Jeji vyrazny rozvoj ve vyspeJych zap. zemich souvisi s poznanim, ze pro efektivni plneni poznavacich a praktickych funkci -tvedy neni dulezita jen velikost jejiho materialne tech., informacniho ci kadroveho potencialu, ale i kvalita jejiho etickeho potencialu. Vnitmi zivot vedy a spo!. dlisledky ved. poznani jsou pi'edmetem prohlubujici se kriticke sebereflexe vedcu a dialogu mezi nirni a ruznymi skupinami laicke vei'ejnosti. Dlouholete diskuse vyustily do formulace dokumentti kodifikujicfch povinnosti a prava vedcu na vseob. urovni i na urovni konkretnich vednich disciplin a do zakladanf vyboru pro profesionalni etiku pi'i ved. spolecnostech, univerzitach, ustavech (viz napi'. Deklaraci prdv vedeckjch pracovnfku Svetove federace vedeckjch pracovnfku, (1969); Doporucenf UNESCO 0 statutu ryzkumnych pracovnfku, (1974); EtickY kodex Americke psychologicke asociace, 1. varianta v r. 1953). E.v. se rozviji ve dvou relativne samostatnych liniich. 1. Prvni se zabyva vztahem mezi vedou a spolecnosti z aspektu spo!. odpovednosti vedcu za soc., ekon., ekologicke, psych. a dalSi nasledky ziskavani a vyuzivani vect. poznatku, odmita tezi 0 hodnotove neutralite vedy a zduraziiuje poti'ebu programove orientace vedcu na anticipaci a hodnocenf moznych dtisledkti ved. poznanL Problemy spo!. zodpovednosti vedcti nerozpracovava jen ve vseobecne poloze, ale hlavne v konkretizaci na vedni discipliny ci vyzk. smery. V teto souvislosti -tsociologie vedy zkouma, jak do procesu ved. poznani a aplikace jeho vysledkli intervenuji rozporne skupinove -tzajmy V ramci vedy i mimo nL 2. Druha linie e.v. smeruje do nitra -tvedecke komunity. Jeji protagonista R. K. Merton pocat-

kern 40. !. 20. st. vyzdvihl jako vyzn. faktor rozvoje ved. poznani tzv. etos vedy - soubor imperativu pi'edavanych z generace na generaci, ktery tvoi'i zaklad profesionalniho chovani vedcU. Etos vedy je odvozen od dIe a metod vedy: dodrZovani moralnfch norem rna zarucit objektivitu ved. poznatkli. Ve vymezeni R. Mertona a jeho stoupencu B. Barbera, W. D. Hagstroma, N. W. Storera aj. zahrnuje pi'edevsim nasledujici normy: univerzalismus (pravdiYost poznatku nezavisi na osobnich a soc. atributech jeho autora), kolektivismus (povinnost pi'edavat poznatky ved. komunite), organizovany skepticismus (povinnost vel'. kritiky vysledku ved. prace sve i jinych), nezistnost (pfednostni orientace na rozvoj ved. poznani, nikoliv na materialni vyhody ci prestiz v laicke vei'ejnosti), originalitu (orientaci na nove poznatky, zakaz plagiatorstvi), emocionalni neutralitu a racionalitu (chapanou jako vira v siIu rozumu). Merton pozdeji upustil od koncepce unitarniho souboru norem vedy a zdtiraznil ambivalenci norrnativnich pozadavku, mezi nimiz musi vedec volit pri vykonu sve profesionalni role. Mertonovska koncepce etosu vedy inspirovala celou i'adu empir. vyzkumti, ktere ukazaly, ze normy etosu vecty vyjadi'uji spiSe ideal akademicke vedy 19. st. a nejsou uplne slucitelne s principy fungovani moderni kolektivizovane vedy (J. M. Ziman). Problem ambivalence norem vedy posunul dale J. Mitrofftezi, ze ved. poznani vdeci za svuj rozvoj nejen doddovani norem etosu vedy, ale i jejich porusovani ve prospech kontranorem. Podle dalSich kritikti (M. J. Mulkay aj.) mertonovsky etos vedy nevystihuje realne rnravy vedcu, ale spiS jejich ideologii; skutecnym zakladem normativni struktury vedy jsou kognitivni normy - soubor sdilenych teor. orientaci a tech. (metodo!.) pozadavku (viz -tparadigma). Empir. vyzkumy ukazaly, ze ve ved. komunite ve skutecnosti koexistuje vetSi poeet rozdflnych variant skup. moralky, variujicich v zavislosti na kognitivnim a soc. kontextu - na pfislusnosti vectcti k vyzk. tymu, k vedni discipline, na mlfe jejich zapojeni do sirsiho systemu prumyslovych nebo polit. institucL Specif. komplexem zvykovych norem se vyznacuji spontanne vznikajici seskupeni vedcii typu -tvedecke skoly (dinvisible college). S-gicky vyklad mravii ve vMe neztistava jenom ph inventarizaci platnych norem, ale zamei'uje se i na prubeh soc. procesti, jejichz prosti'ednictvfm jsou normy pi'ijimany, resp. pi'etvai'eny, napi'. na -tsocializaci adeptu vedy, na -tsocialni kontrolu, mechanismus soc. vzestupu ve vede apod. Zap. s-gie venuje zvlastni pozornost ruznym formam deviantniho chovani ve vede, pi'edevsim podvodu (falSovani, zkreslovani ved. vysledku) jako extremni forme -tsocialni deviace. V soucasnosti je pociiovan jak nedostatek udajti 0 rozsahu a distribuci deviantniho chovani ve 275

etika zivotniho prostfedi

vMe, tak i absence ucelene teorie, ktera by vysvetlovala A: ethics of science F: ethique de la science N: Ethik der pfiCiny vzniku deviaci a poslouZila ph hledani citlivejsich Wissenschaft I: etica della scienza procedur jejich detekce a -tprevence. Lit.: Berg. K. - Trany. K. E. eds.: Research Ethics. New York 1983; FroV normalizovanem Ceskoslovensku byly eticke pro- lov. L. I. - Judin, B. G.: Etika nauki. Problemy i diskussii. Moskva 1986; blemy vMy tabuizovany. V popisech vztahu mezi vMou Grifa, P.: Alternativa. Uvahy 0 postaveni sociologie v nealternativni spoa moralkou se nevychazelo z podnetneho fil. odkazu J. Pa- leenosti (samizdat). Praha 1986; Homan, R.: The Etics of Social Research. London 1991; Jachiel, N -Stefanov, B. -Richta, R. -FarkaS, J. -Krober, G. tocky, L. Tondla ci dalSich autoru. Pi'evazil normativis- - Malecki, J. - Mikulinskij, S. eds.: Zilklady teorie vedy. Praha 1988; mus v duchu scientisticko-optimisticke teze 0 automatickem Lazar, M. G.: Etika nauki. Leningrad 1985; Merton, R.: The Sociology of spojeni vymozenosti vMeckotech. revoluce s pi'ednostrni Science. Chicago, London 1974; Mitroff, I.: The Subjective Side of Sci enceo New York 1974; Mulkay, M.: Norms and Ideology of Science. Social socialismu. Spol. odpovMnost social. vMcu se pokladala Science Information, 1976, c. 4, 5; Patotka, J.: 0 smyslu dneska. Devet za pi'edem danou a byla vicemene ztotoznovana s pas iv- kapitol 0 problemech svetovych i ceskych. Praha 1969; Tondl, L.: Clovek nim plnenim ocekavani ze strany polit. struktur. Potencialni a veda. Praha 1969; Ziman, J.: An Introduction to Science Studies. The Philosophical and Social Aspects of Science and Technology. Cambridge Ci realne rozpory mezi vysledky vM. expertiz a polit. roz1984; Zuckerman, H.: Deviant Behavior and Social Control in Science. In: hodnutimi se prakticky nestavaly pi'edmetem vei'. kriticke Sagarin, E. ed.: Deviace and Social Change. New York 1977. reflexe, ani spec. zkoumani v ramci e.v. Nedostatecna poBtiZ zornost byla venovana i rozvijeni interni linie e.v., etice vlastniho vMeckopoznavaciho procesu, komunikace (ci- etika zi votniho p rostfedi viz etika ekologicka tovani, publikovani, odborne polemiky), vztahu ve vyzk. e ti k e ti z ace viz labelling tymech, nzeni vMy aj. V SOy. s-gii a filozofii se publikace z oblasti e.v. objevuji jiz od poloviny 70. 1., v hojnej- etiologie - (z i'ec. aitia = pfiCina) - v medicine nauka sim poctu pak od pocatku 80. 1. (J. Z Mirskaja, M. G. La- o pi'icinach (zevnich i vniti'nich) vzniku nemoci, v s-gii zar, I. l. Lejman aj.), ale obchazeji konkretni realie termfn pro oznaceni kaZdeho zkoumaru, ktere smefuje k odkaZdodenniho zivota SOy. vMy. Mezeru v kriticke analyze haleni pnciny nebo skupiny pficin urciteho jevu. Klasicvyplnovala beletrie (Granin, 1. N. Grekovova, G. Bakla- kym pfikladem tohoto typu zkoumani je nepochybne Durknov, Kron aj.). Ve 2. polovine 80.1. je zejrn. zasluhou pub- heimova Sebevratda, v niz se zkouma, do jake miry muze licistiky obnaZovana rnravni krize vMy deformovane -tsta- byt pfiCinou sebevraZednosti rodina, manzelsky stay, mestlinismem (lysenkovstina a jeji odriidy v ruznych vMnich sky zivot, nabozenstvi, pohlavi, pi'ijmova skupina, valka disciplinach, tragicke osobni oMti a zabrzdeni rozvoje vM. apod. (viz -tsebevraroa). Terrnin e. se pouziva velrni caspoznani). Od druhe poloviny 80. 1. vznikaly i v csl. s-gii to v kontextu zkoumani deviantniho chovani (viz -tsocioprace analyzujici rnravni situaci normalizovane vMy. logie deviantniho chovani). S jistou mirou nepi'esnosti V samizdatu vysla Alternativa M. Petruska (pseudonym lze e.pokladat za obecne oznaceni pro -tkauzaIni analyzu. P. Grna), zahrnujici mj. rozbor mravnich dilemat s-gie A: etiology F: etiologie N: Etiologie I: eziologia v podminkach nealternativni spolecnosti. Na Slovensku Lit.: Halbwachs, M.: Les causes du suicide. Paris 1930. byla v tymu F. Gala rozvijena s-gicka analyza rnravnich Pet problemu pi'ir., tech. aspoL vM, a to jako soucast sirsiho etiop ato geneze viz nemoc projektu prognozovani vyvoje vMy (Z. Butorova, l. Dianiska). Tema e.v. proniklo postupne do casopisu Sociola- etnicita - (z lat. ethnicus = pohan, pohansky, to z rec. gia, Slovenske pohlady, v Cechach do sarnizdatoveho So- ethnos = narod, narodnost, kmen, rasa apod.) - vzajemne ciologickeho obzoru. Mravni krize csl. vMy je uvadena do provazany system kult. (materialnich a duchovnich), rasouvislosti s takovyrni patologickymi jevy, jako je ideolo- sovych, jazykovych a teritorialnich faktoru, hist. osudu gizace vM. problemu, fetisizace nazorove uniformity, po- a pi'edstav 0 spolecnem puvodu, pusobicich v interakci tlacovani plurality paradigmat, pi'esouvani vM. sporu do a formujicich etnicke vectorni cloveka, jeho etnickou idenpolit. roviny spojene s -tlabellingem nazorovych odpur- titu a orientaci. Pro uznani uvedenych faktorii jako etnicky cu a v extremnich pfipadech s jejich exkomunikaci z vM. pi'iznacnych je nutna jejich hromadnost (s niz je spojen pokomunity, pi'ip. s jejich fyzickou likvidaci, omezeni, resp. cit sounalezitosti), trvalost (pi'echazeni z generace na gevylouceni konfrontace a kontaktu se svet. vMou, znejasne- neraci), omezena variabilita (relativni stabilita), obecna ni pravidel vM. kariery, monopolismus ve vMe, existen- srozumitelnost a pi'ijatelnost a vzajemna komplementarce nekritizovatelnych osob a temat. Jiz pi'ed listopadem nost. Vsechny etnicke pi'iznaky nemusi nutne sdilet vsich1989 bylo zi'ejme, ze zasadni ozdraveni moralky vMy mu- ni pi'islusnici -tetnika, ktere je etnicitou vymezeno. E. je ze pi'inestjen radikalnf zmena makrospol. kontextu vMy. jednou ze zakl. charakteristik cloveka jako spol. a kult. by-

276

etnikum

tosti. Je to komplexni a dynamicky otevi'eny znakovy system vzajemne a trvale se ovlivnujicich prvku, ktere vznikaji, reprodukujf se a zanikaji v kultufe a ve spolecnosti. Tento obecny system realne existuje pouze v jedinecnych hist. promenlivych podobach. Jako sveho druhu nastroj diferenciace lids tva na skupiny, jejichz vzajemna odlisnost a vnitfui homogenita jsou vyjadfeny kult., se casto uziva ve vyznamu -tetnicke pfislusnosti. Nektere prvky systemu e. existuji vuci svym nositelum jakoby objektivne (napi'. teritorium, jazyk), jine subjektivne (postoje, zvyklosti, hodnotovy system). Jako celekje e. soucasti kultury; je to kulturou komunikovana kult. diference i totoznost. Prvkem e. se muze stat pouze to, co odlisuje cloveka od ne-lidske reality, ale soucasne cokoli z toho. Obecne prati, ze e. nema sarna 0 soM zadnou kvalitu, pouze je nebo neni pfitomna. U clovekaje pfitomna vzdy, tento empir. prazdny znakovy system je v realnem zivote vzdy naplnen konkretnirni vyznamy. Nositelem e. v jeji autenticke podobe je jednotlivec, ale jeho e. dostava smysl teprve clenstvim ve skupine s e. stejnou nebo jinou. A: ethnicity F: ethnicite N: Ethnizitat I: etnicita Lit.: Cohen, R.: Ethnicity: Problem and Focus in Anthropology. Annual Review of Anthropology, 1978, c. 7; Thompson, R. H.: Theories of Ethnicity. A Critical Appraisal. New York 1989; viz tei ->etnikum.

HuV e t n i k urn - v zapadoevrop. tradici kult. definovane a diferencovane skupiny lidi. Ve stejnem vyznamu se pouziva pojem etnicka skupina (zejm. v anglosaske oblasti) nebo ff. vyraz ethnie, nekdy i pojem etnos (je preferovan napi'. rus. etnografy). Vserni temito terrniny se casto oznacuje narod, narodnost, narodnostni mensina, etnokonfesionalni skupina, kmen, coz je ovsem nepi'esne. E. nelze ztotoznit s -tnarodem ani s narodnosti, i kdyz muze nastat pfipad, ze vsichni pnslusnici jednoho e. jsou i pi'islusniky jednoho naroda a narodnosti. Napt'. ces. e. jsou Cesi vubec, ces. narod je soucasti ces. e. Pi'itomnost urcitych specif. rysu u casti urciteho e. umoznuje definovat tuto cast jako narod. F. Barth vymezuje e. (ethnic group) zhrubajako populaci s temito rysy: 1. pi'evazne je bioI. sebereprodukujici; 2. sdili spolecne zakl. kult. hodnoty, realizovane ve zjevne jednote v kult. formach; 3. tvoi'i jedno komunikacni a interakcni pole; 4. pi'islusnost k teto populaci (clenstvi v e.) se sarnoidentifikuje a je identifikovana jinymi, a vytvai'i tak kategorii odlisitelnou od jinych kategorii tehoz fadu. Jednoduse lze e. definovat jako souhrn lidi se spolecnou -tetnicitou, ktera je odlisna od etnicity jinych lidi. Stanoveni etnicity je vlastne konstatovanim, ze urCiti lide nebo skupiny Iidi tvori e. Kategorie e. nevyjadfuje konkretni org. formu etnosoc. jednotky ani jeji zafazeni v nejakem hierarchickem systemu. Zactne e. neni stopro-

centne homogenni z hlediska soc. a org. struktury, ale ani prostoru a forem existence. Dulezitymi znaky e. jsou ty, ktere pi'islusnici daneho e. sami povazuji za charakteristicke, za neco, co je odlisuje od jinych e. Svym zpusobem maji tyto znaky vetSi etnodiferencujici sHu nez charakteristiky zjistene napi'. etnografickymi vyzk. metodarni. V teto souvislosti se nekdy pouziva termin etnicke vectomi. Znacnou roli v nem hraje predstava 0 spolecnem puvodu, hist. osudech, a take pouzivani spolecneho jmena neboli -tetnonyma. Reprodukci svych etnickych pi'iznaku si e. udrzuje vlastni kontinuitu v case, i kdyz se meni formy polit. a soc. organizace jeho casti, meni se napi'. nabozenstvi, ideologie, hodnotovy system, vztahy k sousedum, vyviji se jazyk apod. Nektere tzv. druhotne etnicke pi'iznaky (napi'. alimentarni zvyklosti) mohou casem ztratit svou etnodiferencujici funkci. Formovani e. (etnicity, etnickeho vMomi) se nazyva etnogenezi. Pocatky etnogeneze konkretnich e. je velmi obtizne zachytit. Pocatky existence etnicky definovatelnych spolecenstvi se pi'edpokladaji od pi'elomu mezolitu a neolitu. Procesy etnogeneze probihaji stale ajsou propojeny se soc. a pol it. procesy. Toto propojeni vedlo napr. k formovani novodobeho naroda. Pi'i empir. zkoumani e. v case nastavaji zjevne problemy s jeho operacionalizaci. Etnicke pi'iznaky, ktere se berou v uvahu jako kriteria, by nemely byt zavisle na konkretni etnosoc. jednotce, jako je narod ci narodnostni mensina. Mely by byt dostatecne stabilni a diferencujici. Za nejvyzn., pomerne snadno operacionalizovatelny znak e. je povazovan -tjazyk (viz tez -tjazyk narodni), i kdyz existuji jazyky, kterymi mluvi vice e. (anglictina, arabstina, francouzstina, nemcina, spanelStina aj.), a naopak existuji vicejazycna e., nejcasteji bilingvisticka (napr. v Kanade, Indonesii, Vietnamu aj.). -tBilingvismus muze byt dokonce charakteristickym pt'iznakem urciteho e. Jazykje vhodnym znakem ke zkoumani i proto, ze obecne pIaU, ze se vyviji soucasne s e. Zanik jazyka pusobenim jineho e., ktere se v danem prostoru stane dominantnim, vede nekdy k -tasimilaci, k rozpadu etnicke kultury, e. jako takoveho, i kdyz spec. jazyk nekdy naopak e. pi'eiiva a tzv. narodni obrozeni potom zacina usilim 0 jeho obnoveni ve funkci etnickeho pi'iznaku. Druhym operacionalizovatelnym znakem e. je etnicke uzemi, coz je teritorium, ktere pi'islusnici e. povazuji za sve uzemi. Byva to oblast, ktera je kompaktne a dlouhodoM osidlena prislusniky urciteho e. nebo jeho rozhodujici casti. Muze to byt zaroven uzemi, na kterem doslo k zformovani e., resp. etnicity, i kdyz takovych pi'ipadu neni mnoho. Nekdy se ve vectomi prislusniku e. takova oblast uchovala, mivaji k ni citovy vztah, nazyvaji ji svoji "pravlasti" Ci "domovinou". Realne (ve vyzkumu) je ti'e-

277

etnoarcheologie

etnografie

ba brat v uvahu, ze vetsina e. se nevyskytuje v podobe jednoho kompaktniho uzavreneho celku, ale jako vice sku pin zijicich uvnitr i vne etnickeho uzemi. Tyto realne formy existence e.lze nazvat etnickymi spolecenstvlmi. Jsou to skupiny osob, ktere maji stejnou etnicitu, ale jsou soueasti ruznych etnosoc. utvaru a vnitrne jsou v nestejne mire a nestejnym zpusobem proorganizovany. Ruzna etnicka spoleeenstvi tehoz e. maji vedomi spoleene etnicity, ale vyznaeuji se vzajemnou prostorovou odloueenosti, resp. diskontinuitou. Napr. Cesi obyvaji ees. zeme (tj. ees. etnicke uzemi), ale vytvareji etnicka spoleeenstvi take na Slovensku, v Rakousku, Nemecku, Rumunsku, ve Francii, v USA, Kanade atd. Reprodukci etnickeho vedomi ees. etnickych spoleeenstvi zijicich mimo ees. zeme napomahaji ruzne regiomilni i nadstatni aktivity (viz -+krajane). Obecne plati, ze za urCirych hist. okolnosti se ureite etnicke spoleeenstvi muze stat narodem nebo narodnosti. Pojem etnicke spoleeenstvi by va ale chapan i jinak, napr. jako synonymum e., resp. etnicke skupiny ve vyse uvdenem sirsim vyznamu. A: ethnicum, ethnic group F: ethnie, groupe ethnique N: Ethnikum I: etnia Lit.: Barth, F.: Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Cultural Differences. Boston 1969; Broucek. S. - Cvekl. J. - Hubinger. V. - Grulich. T. - Kofalka. J. - Uherek. Z - Vasiljev. I.: ZaIdadni pojmy etnicke teorie. Cesky lid. 78. 1991. C. 4; Chalupn:~. E.: Povaha evropskych narodil. zejmena Nemcil. Praha 1935; Olson. J. S.: The Ethnic Dimension in American History. New York 1979; Themstrom. E. ed.: Harvard Encyclopaedia of American Ethnic Groups. Harvard 1980; viz tez ->etnicita.

HuV etnoarcheologie - (z lat archaelogia, to z rec. archaios = starobyly; logos = ree) - polohranieni disciplina vyu'Zivajici antropol. vyzkumy soueasnych lokalnich spoleenosti s cHern ziskat empir. material, ktery by umoznil rekonstrukci hist. kultur a pfispel k adekvatni interpretaci archeologickych pramenu. Pfestoze pojem e. uzil jiz v r. 1900 J. W. Fewkes, k utvareni e. jako relativne samostatne discipliny doslo az v prubehu 60. 1. 20. st. v souvislosti s rozvojem -+nove archeologie. E. zkouma fungovani sociokult. systemu z hlediska vztahii mezi materialni a symbolickou bazi kultury v kontextu konkretniho ekologickeho prostfedi. Zvl. pozomostje venovana tomu,jak se kult. normy, ideje a vzory chovani promitaji do materialni kultury dane spoleenosti, procesu jejich transformace z kontextu zive kultury do systemu -+artefaktU, se kterymi pracuje archeologie. Teor.-metodol. zaklady e. polozili zejm. L. R. Binford, M. B. Schiffer, D. N. Stiles, 1. E. Yellen, I. De Vore aR. A. Gould, kteri svymi pracemi stimulovaIi celou radu etnoarcheologickych vyzkumu jak spoleenosti predliteramich, tak -+spolecnosti modernich. Prestoze se soueasna e. i nadale nachazi ve stadiu utvareni 278

a hleda svoji specifiku, nepredstavuje pouze apIikaci antropol. metod v archeologii, ale svebytne orientovany pfistup, ktery vyrazne pfispiva k vysvetleni vzniku, vyvoje a fungovani hist. i soueasnych spoleenosti. A: ethnoarchaeology F: ethnoarcheologie N: Ethnoarchiiologie I: etnoarcheologia Lit.: Binford. L. R.: Nunamiut Etnoarchaeology. New York 1978; Gould. R. A.: Living Archaeology. Cambridge 1979; Kramer. C. ed.: Ethnoarchaeology: Implications of Ethnography for Archaeology. New York 1979.

Sou e t n 0 c e n t r ism u s - tendence poznavat, hodnotit, interpretovat vsechny zivotni jevy z perspektivy -+kultury vlastniho spoleeenstvi (etnickeho, nar., polit., nab.). Zajedine spravne, uZiteene a pravdive jsou povazovany hodnoty, normy a ideje te soc. skupiny, s kterou se jedinec identifikuje. Vlastni skupina vystupuje jako pozitivni etalon, jirnZ jsou pomerovany ostatni skupiny i vsechny spo!. jevy. Kultura, resp. -+zpusob zivota cizich spoleeenstvi jsou chapany jako odchylky od optimalniho stavu nebo dokonce anomalie. Pojem e. v tomto smyslu zavedl do spo!. ved v r. 1906 W. G. Sumner. Podle G. P. Murdocka je e. emociomilnim i intelektualnim zduvodnenim nadfazenosti vlastni soc. skupiny, zakladem etickeho dualismu, podle nehoz vse, co existuje a rna pozitivni vyznam pro spoleenost, je spojovano s vlastni skupinou, vse, co je nespravne a problematicke, je pfipisovano Cinnosti jinych, cizich skupin. Predmetem etnocentristickeho zbozneni muze byt jakakoli soc. skupina, instituce, organizace. E. je chaplin jako rys, vlastnost pi'islusejici jedinci, jeho mysleni a einnosti. Pokud se tento rys stane typickym pro skupiny a jejich vectomi, hovofi se 0 syngenismu (W. G. Sumner, C. H. Cooley, L. Gumplowicz). Oba pojmy vsak v praxi splYvaji. V historiografii a vedach pribuznych se pojmy e. a syngenismus obvykle neuzivaji a tento jev se vysvetluje v souvislosti s pojmy jako nar. ideologie, -+patriotismus apod. (etnocentricky orientovana miL ideologie je pak jen specif. pripadem). Konkretni empir. vyzkumy e. prokazaly realnost a univerzalni rozSifeni tohoto fenomenu a umoznily stanovit jeho soc. funkce ve spoleenosti. Je zrejme, ze e. predstavuje vyzn. mechanismus socialnl integrace, nebot podporuje vnitfni skup. soudruznost, prispiva k identifikaci jednotlivce s vlastni skupinou a jejimi hodnotami. Na druhe strane znesnadiiuje pfijeti cizich kult. prvkii a sliva se zdrojem konfliktii a netolerantnosti ph kontaktu s cizimi skupinami. Z tohoto hlediska je mozne mluvit 0 e. zakladnim, umimenem nebo agresivnim. Zakl. e. vznika jako zakonity produkt -+socializace a -+enkuIturace, identifikace osobnosti s vlastni skupinou a jejimi hodnotami, ktere se stavaji zakl. uhlem pohledu, z nehoz poznava a hodnoti okolni svet. Z hlediska dane

skupiny je zakl. e. funkeni, nebot pfispiva kjeji vnitfni integraci, sebeuvedomeni a odliseni od jinych skupin. Umirneny e. predstavuje tolerantni variantu tohoto hodnotoveho postoje. Pfipisuje sice hodnotam a normam vlastni kultury vysadni postaveni, pfipousti vsak take existenci altemativnich kultur, ke kterym rna snasenlivy vztah. Agresivni e. je nebezpeenou verzi. Zpravidla je ideal. vyhrocen a propaguje absolutni hegemonii vlastni kultury zalozenou na zasadni netolerantnosti k odlisnym kult. hodnotam, normam a idejim. Vystupuje easto v podobe vyhroceneho -+nacionalismu, -+rasismu nebo nab. fanatismu. V krajnim pi'ipade muze agresivni e. pi'enlst v krveproliti a valky. E. je nebezpeeny i ve vede, protoze stimuluje neobjektivni hodnotici pfistupy ke studiu soc. reality. Soc. a kult. antropologie 20. st. pfispela k odstraneni doktriny e. ze spol. ved pfi studiu mimoevrop. narodu a prosadila hledisko -+kulturnlho relativismu. A: ethnocentrism F: ethnocentrisme N: Ethnozentrismus I: etnocentrismo Lit.: Herskovits. M. J.: Cultural Relativism. Perspectives in Cultural Pluralism. New York 1973; Kurczewka. J.: Etnocentryzm a ideologia narodowa. Kultura i spoleczenstwo. 4, 1988; Sumner. W. G.: Folkways: A Study of the Sociological Importance of Usages, Manners, Customs, Mores and Morals. Boston 1906.

Sou, Lin etnografie - (z fec. ethnos = narod, graphein = popisovat) - popis etnicke skupiny (etnosu, -+etnika), narodopis. Pojem e. se stal trvalou soueasti pojmoveho aparatu ved 0 spoleenosti a kulture v prubehu 19. st. Vyuziti nachazel zejrn. tam, kde lidska spoleenost byla popisovana a klasifikovana na zaklade specifik ve -+zpusobu zivota a v -+kulture. Vyznamova konotace slova e. se v ramci jednotlivych vednich disciplin a skol vyrazne liSi. V ramci soc. nebo kult. antropologickych skol je pojmem e. oznaeovana: 1. odboma subdisciplina soustfedena na primami sOOr dat v terenu, zejm. ph vyzkumu malych, v urCirych oblastech kult. uzavrenych spoleeenstvi; 2. sOOr materialu 0 zpusobu zivota a kult!lre specif. spoleeenstvi a zakl. vyhodnoceni sebraneho materialu jako soueast sirsiho badatelskeho zameru (tzv. -+terennl vyzkum ajeho zpracovani); 3. liter. zpracovani vysledku vyzkumu, ve kterem jsou zduraznena specifika zpusobu zivota daneho spoleeenstvi (skupiny), pfip. je skupina porovnavana se srovnatelnym ekvivalentem (v ees. kontextu tzv. narodopisna monografie). Zaklady k pouziti pojmu v uvedenych vyznamech v soueasnych angloam. soc., resp. kult. antropologickych skolach polozil pfedevsim B. Malinowski, ktery pri aplikaci funkcionalisticke teorie zduraziioval vyznam terenniho vyzkumu a zueastneneho pozorovanL Obdobne konotace pojmu e. se objevuji i v dalSich vedach 0 elove-

ku a kulture. Napr. v archeologii je za e. oznaeovan sber materialu v "zivem" terenu, ktery umoznuje nachazet analogie k datum ziskanym klasickymi archeologickymi metodami. Takovyto kombinovany etnograficko-archeologicky vyzkum byva nekdy nazyvan -+etnoarcheologie (Kent, 1987). Obdobne je pojem e. uzivan v psychol. vedach, kde oznaeuje hloubkovy vyzkum malych kult., soc. nebo generaene vymezenych skupin ve spec if. prostredi. Ve vsech techto pojetich e. badatel v pfimem kontaktu popisuje kult. specifikum, kategorizuje je na zaklade srovnani s dalSimi badatelskymi vysledky 0 jinych skupinach Ci typech kultur (viz napf. R. Piddington, 1957, M. Herzfeld, 1989 aj.). V zemich, kde nasla sve pevne misto -+etnologie (napr. Francie, Spanelsko, Portugalsko, easteene Svedsko, Norsko atd.), se vyznamovy podtext e. posouva, jevi se spiSe jako odkaz ke sberatelstvi, muzeologii, vytvareni kult. dedictvi atd. (bez pejorativniho zabarveni). V ees. literature 19. st. nebyl pojem e. casto pouzivan, byl povazovan za synonymum ees. slova narodopis ajeho chapani se posouvalo k popisu -+narodu. Nejeasteji byla e. vysvetlovana jako nauka, jejimz predmetem je vlastni narod a "veskerajeho bytnost" (K. H. Otto, 1894). Obsah pojmu e. se v Cechach vyvijel v souvztaznosti s pojmy narodozpyt, lidopis (puvodne pou'Zivan jako prekladovy ekvivalent folkloristiky), kult. historie a -+antropologie. V praxi byly tyto pojmy libovolne zamenovany (vyjma antropologie) navzdory snaham presneji vymezitjejich obsah (viz napf. R. Kovdr, 1897). V priibehu 1. poloviny 20. st. se vymezeni e. ustalilo v podobe vyrazne odliSne od puvodniho vyznamu i nekterych prekladovych ekvivalentu, a to jako "lidoveda" (Volkskunde), s durazem na lidovou kulturu vlastniho etnika (etymologicky se blizi ke starsim vymezeni pojmu folkloristika), s odkazy na tradieni jevy hmotne a duchovni kultury a na jeji zkoumani jako hist. jevu v intencich historie kultury, "male historie" nebo dejin kazdodenniho zivota. Charakter popisnosti bez ambici na sirsi zobecneni a vytvareni vlastnich fil.-metodol. nahledu byl v praxi vetSinou zachovan, navenek se vsak disciplina deklarovalajako "veda", soueast hist. ved. Obdobny proces posunu vyznamu pojmu e. nastal i v dalSich statech (v riiznych obmenach v Polsku, Madarsku, Bulharsku, byv. SSSR atd.). V uvedenych statech, veetne Ceskoslovenska, lze sledovat potiZe s operacionalizaci pojmu a obeasne tendence redefinovatjej v souladu s menicimi se vyzkumnymi ambicemi lidi, kteri se timto oborem zabyvali. Vyzkumy soueasneho zpusobu zivota a kultury vlastniho etnika ukazaly, ze indikatory vyzkumu lidove kultury, na kterych byla specifika e.jako oboru postavena (odev, strava, bydleni a vybaveni domacnosti, rodinny aspol. Zivot, domacka vyroba, lidove umeni, lidove zvyky, obyce279

etnografie komunikace

etnografie feci

je atd.), lze sice pouZit u urCitych typti venkovskych pospolitosti, uz ale ne vzdy napr. pi'i vyzkumu v urbannim prostoru. -.Lid jako klicovy pojem e. se stale vice obnazoval ve sve relativnosti a neuchopitelnosti. Prace etnografa pi'i vyzkumu soucasne kultury se zacala priblizovat praci -'sociologa. Vse to vyvolalo sirokou teor. diskusi, do ktere z ces. badatelti nejucinneji zasahli V. Tumovti (1964) svym pokusem nacrtnout oblasti zajmu e. a -'sociologie aM. Stuchlfk s L Holjm (1964), kten se pokusili redefinovat predmet zkoumani e. ve prospech pospolitosti relativne ekon. a kult. uzavrenych. Pres urcity teor. prinos se ale vysledky techto diskusi odrazily v badatelske praxi velmi malo. DalSi redefinovani pojmu e. bylo nabidnuto a castecne i pi'ijato v 70. a 80. 1. v pracich J. V. Bromleje, kde e. vystupovalajako "veda 0 etnosu" (resp. etnikach). Do pozadi byla tehdy zatiacena otazka etnografickeho specifika (zejm. v oblasti materialni kultury) a naopak zdtiraznena oblast vedomi sounalezitosti dane skupiny. "Klasieka etnografie" tak ziskala renovovany hlavni predmet studia, ale zaroveil ztratila metodologii a zazite zajmove oblasti. V 90. 1. se e. jako nazev vedniho oboru v ces. prosrredi opousti a nahrazuje se etnologii. E. setrvava predevsimjako empiricka a muzeologicka disciplina, priblizuje se tedy ptivodnimu vyznamu a jeho prekladovym ekvivalenttim v zahranicnich literaturach. A: ethnography F: ethnographie N: Ethnographie, VolkskundeI:etnografia Lit.: Boas, F.: Kwakiutl Ethnography. Chicago 1975; Bromlej, 1. V.: Etnos i etnografija. Moskva 1973; Evans-Pritchard, E. E.: Social Anthropology. London 1951; Hers/wvits, M.: Man and his Works. New York 1952; Herzfeld, M.: Anthropology Through the Looking-Glass. Critical Ethnography in the Margins of Europe. Cambridge 1989; Hol,v, L. - Stuchlik, M.: Co je a co neni etnografie. CeskY lid, 51, 1964; Kent, S.: Method and Theory for Activity Area Research. New York 1987; Kovdf, E.: Narodopis a ukoly NSC. Ndrodopisn.V vestnik CS, 1, 1897, C. I; Kuper, A. ed.: Conceptualizing Society. London 1992; Prichard, 1. c.: The Natural History of Man. London 1843; Tumovd, V.: Etnograficke studium a sociologie. CeskY lid, 51, 1964.

Uhe etnografie kom unikace viz etnogratie reci etnografie nova - souhrnne oznaceni teor.-metodo!. orientace am. kult. antropologie, pro kterou je charakteristicka snaha zuzit pojem -.kultury tak, aby zahmoval mene a odhaloval vice, tedy vytvoi'it kategorii uzsi, vice specializovanou a teor. obsaznejsi. V protikladu k sirokemu pojeti kultury jako adaptacniho systemu, ktere bylo rozvijeno neoevolucionistickou antropologii a kult. ekologii, vznikla i'ada koncepci kultury jako kognitivniho nebo symbolickeho systemu. E.n. predstavuje radu principti, metod, technik a postupti, ktere vychazeji z predpokladu, ze jednotlive kultury jsou jedinecnymi systemy znalosti, 280

pojmti, kategorii, pravidel a organizacnich principti chovani, ktere si clovek osvojil jako clen urCite spolecnosti. Podle pi'edstavitelti e.n. znalost kognitivniho systemu, zejmena kategorii, jejichz prosti'ednictvim clenove dane spolecnosti vnimaji a interpretuji realitu, a vedomosti, ktere jim umoznuji adekvatne jednat ve standardnich situacich, umoznuje pochopit a pops at zkoumanou spolecnost i predikovat chovani jednotlivce v ramci daneho sociokult. systemu. V ramci e.n. se rozviji od pocatku 60. !. -'kognitivni antropologie, -'symbolicka antropologie, -'etnosemantika a -'etnoveda. Fi!. zdroje e.n. lze hledat jiz v dilech predstavitelti nem. novokantovskych skol (E. Cassirer), nem. a fr. hermeneutiky (H. G. Gadamer, P. Ricoeur), ang!. analyticke filozofie (G. Ryle, L Wittgenstein) a obecne semantiky. Diilezitou roli sehrala take nem. fenomenologie (E. Husser/), ktera v transformovane podobe prosrrednietvim dila am. filozofaA. Schulze v 60. 1. vyrazne ovlivnila am. humanisticky orientovanou s-gii (-'fenomenologickou sociologii, -'etnometodologii) i smery e.n. Rozhodujici vyznam pro konstituovani e.n. vsak melo tradicni sepeti am. kult. antropologie s -'lingvistikou. Diilezitou ulohu sehrala zejm. teorie lingvistickeho relativismu (-'Sapirova-Whorfova hyporeza) a koncepce -'generativni gramatiky a -.transformacni gramatiky N. Chomskiho. Vyzn. zdrojem e.n. byla take skola -.kultura a osobnost, zvl. prace A. F. C. Wallace venovane analyze vztahu mezi kulturou a kognitivni strukturou osobnosti. Na rozvoji e.n. rna sviij podiI i kognitivni psychologie (J. S. Brunner, G. A. Miller). Ke zformovani e.n. pfispela take nespokojenost nastupujici generace am. antropologti s vyzk. metodami tradicni antropologie. E.n. zuzuje pojem kultury na system znalosti, ktere clenove urcite spolecnosti uzivaji k interpretaci zkusenosti a podle nichz ndi sve soc. chovani. V centru zajmu e.n. je jak studium modelti lidskeho vnimani a mysleni v konkretnim kult. kontextu (kognitivni antropologie), tak vyzkum toho, jak jsou kult. symboly a vyznamy sdileny v procesu soc. interakce (symbolieka antropologie). Metodo!. sepeti s lingvistikou se projevuje uplatnenim komponentni analyzy a taxonomie. Predstavitele e.n. pi'edpoklactaji, ze jazykove struktury pnmo odrazeji principy, na niehz je zalozeno lidske mysleni, a proto zkoumaji nativni klasifikacni soustavy, ktere pi'islusnici mimoevrop. narodii pouzivaji k oznaceni rostlin, zivoCichti, barev, pnbuzensk}'ch systemti apod. (folk taxonomie). Vychazeji z predpokladu, ze existuje urcity pevny a omezeny soubor principti a pravidel, ktery vytvari spec if. kulturni gramatiku kaZde spolecnosti, zatimco fro strukturalni antropologie se snazi odhalit univerzalni struktury mysleni platne ve vsech spolecnostech. Spolecnym znakem, ktery spojuje rtizne

smery a skoly e.n., je snaha 0 vnitfni, tzV. ernickou deskripci kultury. "Emieke" a "eticke" studium kultury zavedl do antropo!. vyzkumti am. lingvista K. L Pike, ktery byl presvedcen, ze fonemicke a foneticke analyzy mohou byt vyuzity nejen ph studiu jazyka, ale take pri vyzkumu kultury. "Emic" je odvozeno z "phonemic" a predstavuje vnitfni, imanentni aspekt zkoumaneho sociokult. systemu, zatimco "etic" je odvozeno z "phonetic" a reprezentuje vnejsi aspekt zkoumane reality. Eticke hledisko, ktere je typicke pro tradicni antropologii, vede k pokusu 0 vybudovani univerzaIni typologie kultur, pficeffiZ dtiraz je polozen na vnejsi popis konkretnich kultur a jejich komparaci podle jasneho a pi'edem stanoveneho teor. schematu. Podle predstavitelti e.n. je vsak tento typ vyzkumti do znacne miry omezen zp'tisobem zpracovani empir. dat, pi'edevsim jejieh prevodem a prezentaci v podobe formalizovaneho jazyka vedy, vedoucim k deformaci autentickych kult. vyznamti. Proto take zastanci e.n. rozvijeji sirokou skalu metod a technik, ktere umoznuji vnitrni, tedy emickou deskripci kultury. CHern techto vyzkumti je pochopit a popsat sociokult. jevy z hlediska clenti zkoumane spoleenosti, v jejieh vlastnich pojmech a kategoriich. Pi'edmetem vyzkumu se stavaji nativnijazyky, phcemz aplikace ernickeho pristupu vyzaduje, aby sami clenove zkoumane spolecnosti vymezili vztahy mezi pojmy a kategoriemi a rekonstruovali jednotlive semantieke oblasti. Takto ziskana vychozi data jsou pak podrobena vicestupilove komponentni analyze. Predstavitele e.n. usiluji 0 stale vetsi vyuziti matemat. a lingvistickych metod ph studiu kultury. A: new ethnography F: nouvelle ethnographie N: neue Ethnographie I: etnografia nuova Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Loflin, M. - Silverberg, 1.: Discourse and Inference in Cognitive Anthropology. Hague 1978; Pike, K. L.: Language in Relation to the Unified Theory of the Structure of Human Behavior. Hague 1967.

Sou etnografie feci - zkouma funkce a modely recovych aktti v konkretni soc. situaci a kult. kontextu. CHern e.r. je vysvetlit zakonitosti volby urcite varianty recoveho chovani a odhalit pravidla, jimiz se rec ridi. Jako synonymum se casto pouziva pojem etnolingvistika, ktery byva ale chapan i sireji, jako zkoumani -'jazyka a -'kultury. Zaklady e.r. polozil v prtibehu 60. 1. 20. st. D. H. Hymes v opozici k tradicni -'sociolingvistice, jiz vyrykal, ze funkci reci studuje predevsim z hlediska vlastnosti, ktere jsou povazovany za univerzalni, a ignoruje vyzkum rozmanitosti recovych aktti v rtiznych spolecnostech i studium role reCi jako promenne veliciny v procesu -'socializace. Hymes navazal na tradice am. -'lingvisticke antropologie, zejm. na prace J. H. Greenberga a teorii lingvistic-

keho relativismu (viz -.hypoteza Sapirova-Whorfova), jejimuz rozpracovani a empir. verifikaci se venoval v fade svych terennich vyzkumti indianskych jazykti. Hymes povaZuje rec jednotlivych etnik a narodti za system, ktery plni v rtiznych kulturach rtizne funkce. Proto studoval i'ecove akty konkretnich lokalnich spolecnosti, analyzoval jejich jazyk a soc. faktory, ktere bezprostredne ovliviluji i'ecove chovan!. Vychazi z predpokladu, ze soc. vyznamy komunikovane jazykovymi prostredky jsou determinovany jak semantickym obsahem slov a vet, tak kontextem reCi, tvoi'enym soc. situaci a prosrredim komunikace, pravidly i'ecoveho chovani typickymi pro danou kulturu a statusem a rolemi jednotlivych mluvcich. Zv!. pozomost venoval Hymes jednotlivym slozkam a faktortim -'komunikace - komunikatorovi a komunikantu, komunikacnimu kanalu, zanru, forme, ucelu a emocionalnimu zabarveni reCi atd. Predmetem zajmu e.r. jsou i pravidla a normy -'neverbalni komunikace, ktere maji socioregulativni funkci, role -.kinesiky a proxemiky v recovych aktech, internalizace jazykovych a recovych dovednosti v detstvi a dospelosti, recove chovani v nestandardnich soc. situacich, vztahy mezi reci a ostatnimi aspekty lidske cinnosti aj. V centru zajmu e.r. je ale studium jazykove kompetence, ktera mluvcim umoziluje volit a uzivat jazykove prosrredky vhodne pro danou soc. situaci, a analyza kultumiho kontextu, jehoz znalost je nezbytna k adekvatni realizaci i interpretaci komunikacniho aktu. Hymes spolu s dalSimi pi'edstaviteli lingvisticke antropologie, zejm. K. L Pikem, R. Burlingem a F. G. Lounsburym, vyrazne pfispel k aplikaci metod -'Iingvistiky na studium kultury. Jeho snaha o interpretaci komunikacnich aktti z hlediska norem, hodnot a vyznamti zkoumane kultury (cozje tzV. emicky pristup ke studiu kultury) jej sblizuje s metodami, ktere jsou rozvijeny skolami -'nove etnogratie. Usili predstavitelti e.r. 0 vybudovani teorie i'eci jako systemu kult. chovani pi'ispelo ke zformovani etnogratie komunikace a vyrazne ovlivnilo studium vztahti jazyka, reci a kultury v soucasne am. -.kognitivni antropologii a sociolingvistice. Mezi nejvyzn. soucasne predstavitele e.r. pam mj. J. Sherzer, M. Saville-Troike, G. Calame-Griaule, Ch. O. Frake. A: ethnography of speaking F: ethnographie du langage N: EthnoIinguistik I: etnografia del linguaggio, etnolinguistica Lit.: Bauman. R. - Sherzer, 1.: Explorations in the Etlmography of Speaking. Cambridge 1974; Gumprez. 1. 1. - Hymes, D. H.: Directions in Sociolinguistics. New York 1972; Sapir, E.: (1949) Kultura, j~zyk, osobowosc. Warszawa 1978; Saville-Troike, M.: The Etnography of Communication. Oxford 1982; Vrhel, F.: Zliklady etnolingvistiky. Praha 1980; viz tez -+antropologie lingvistickli.

Sou 281

etnometodologie

etnografie velkeho mesta

etnografie velkeho mesta - zapadonem. varianta -tantropologie mesta. Tato teor.-metodo!. orientace se zformovala po 2. svet. valce jako reakce na omezeni tradieni hist. orientovane nem. etnografie. Pfedmetem vyzkumu e. v.m. je pfedevsim -tzpusob zivota a -tkultura obyv. velkych prumyslovych center, a to v hist. a strukturalne funkcionalnim kontextu moderni industrialni spoleenosti. Je to disciplina velmi blizka -tsociologii mesta. A: ethnography of the big city F: ethnographie de grande ville N: Ethnografie der Grossstadt I: etnografia della metropoli Sou e t n 0 lin g vis t i k a viz antropologie lingvisticka, etnografie feci, lingvistika e t n 0 log i e - (z fec. ethnos = narod; logos =fee, nauka) - veda zabyvajici se vyzkumem etnickych a kult. systemu v mezikult. a hist. perspektive. Pojem e. pouzil v r. 1787 E. Chavannes jako nazev nove vedni discipHny, ktera se zabyva klasifikaci ras. K dalSimu rozsifeni a zpopularizovani tohoto pojmu pfispel v prvni polo vine 19. st. A. M. Ampere, ktery v ramci sve klasifikace ved zavedl deleni e. na elementami a srovnavaci. E se pak zformovala jako relativne samostatna komparativni discipHna studujici kult. dejiny -tpreliterarnich spolecnosti z hlediska jejich rasoveho a etnickeho rozsifeni. V ramci jeji institucionalizace byly zalozeny prvni etnologicke spo!eenosti (Societe Ethnologique de Paris v r. 1839, Ethnological Society of New York v r. 1842, Ethnological Society of London v r. 1943), zaealy vychazet prvni odborne etnologicke easopisy v Nemecku, Svedsku a Italii. Poeatkem 20. st. je e. jiz akadernickou discipHnou. V soucasne doM zabrnuje siroke pole vyzkumu, ktere sdiH zejm. se soc. a kult. antropologii, etnografIi a s-gii. Od jejiho zrodu vsak v dusledku odlisnych terminologickych a vyzkumnych tradic v ruznych zemich vznika diferenciovany pfistup k vymezeni rozsahu a obsahu jejiho pfedmetu, jejich metod a cilu. V am. -tkulturni antropologii vystupuje e. spolu s -tetnografii jako subdiscipHna. Etnografie pfedstavuje empir. fazi vyzkumu, plni ukoly spojene se sberem, popisem a analyzou dat prostfednictvim terenniho vyzkumu, e. pote provadi zobecneni tohoto materialu v mezikult. a hist. perspektive. S tendenci povazovat e. za subdisciplinu antropologie se ale setkame i v brit. a fr. -tsocialni antropologii. Ponekud jina situace je v ostatnich zernich kontinentalni Evropy, ve kterych se model soc. a kult. antropologie pfilis neprosadil a komparativni vyzkumy rnimoevrop. kultur jsou nadale realizovany v ramci e. Nejednotne chapani pojmu e. a antropologie se promitlo i do 282

V tomto kontextu pak terapie neni zamefena jen na napraveni organicke poruchy a neryka se jen lecitele a pacienta, ale posiluje kohezi cele rodiny i sirsi kolektivity. Zatimco medicinsky model zdravi a nemoci je transkulturalni (vsichni, kten trpi stejne pojmenovanou chorobou, vykazuji stejne pfiznaky a zhruba stejne reaguji na terapii), e. si naopak vsima ruzneho vyznamu a smyslu, ktere mohou mit stejne pfiznaky v ruznych kulturach. E. povazuje nemoc i za behavioralni kategorii, a proto sleduje a interpretuje fyzicke akce, verbalni zpravy 0 vnitfnich stavech a vnimane zmeny jako soc. tvarovane vzorce jednani a --'symboly, ktere individuu umoziiuji orientaci v jeho relevantnlm svete. Z
nazvu International Union of Anthropological and Ethnological Sciences, ktera zahajila svou cinnost v r. 1933. V poslednich !etech lze v kontinentalni Evrope zaznamenat dalSi posileni vyznamu pojmu e., coz souvisi s opoustenim tradicnich nazvu, ktere uzivaly vedy zkoumajici nar. a lidovou kulturu (narodopis, Volkskunde, ludoznawstwo aj.), a jejich nahrazenim pojmem e. K renesanci pojmu e. v soucasne vede nespome pfispel i fakt, ze v pfekladech do anglictiny se pro nazvy ruznych evrop. etnografickych spolecnosti velmi casto uziva pojem e. Rada novych casopisu preferuje ve svem nazvu pojem e. Pfestoze je v ruznych evrop. zemich chapani vztahu etnografie a e. nejednotne, prosazuje se stale vice tendence povazovat etnografii za soucast siroce koncipovaneho etnologickeho vYzkumu. Lze shmout, ze v soucasne dobe e. pfedstavuje: 1. obecnou strategii studia kultur v case a prostoru preferujici zobeciiujici, mezikult. a hist. perspektivu; 2. teor. deduktivni a explanacni fazi vyzkumu sociokult. systemu bezprostfedne vychazejici z etnografickeho empir. terenniho vyzkumu; 3. evrop. variantu komparativnich vyzkumu kultur, kteraje ekvivalentni anglosaske soc. a kult. antropologii. A: ethnology F: ethnologie N: Ethnologie, Volkerkunde I: etnologia

Lit.: Fabrega, H. jr.: Disease and Social Behavior: An Interdisciplinary Perspective. Cambridge 1974.

Kap

Lit.: Lowie, R. H.: The History of Ethnological Theory. New York 1937; Poirier, 1.: Ethnologie generale. Paris 1968; Sokolewicz. z.: Wprowadzenie do etnologii. Warszawa 1974; Staszczak, Z. ed.: Slownik etnologiczny. Warszawa 1987; Voget, F. W.: A History of Ethnology. New York 1975. Cas.: Ethnologia Europaea, Ethnologia Scandinavica, Ethnologia Slavica, Ethnologia Polona.

Sou

e t nom e d i c ina - obor zabyvajici se formami a vyznamy, ktere rna -tnemoc pro c!eny urcite komunity, z nich odvozenymi -tvzory chovani a souvislostmi s ostatnimi sociokult. aktivitami skupiny. Tento pfedmet zkoumani neni explicitne vyjadfen v konceptualnim kontextu mediciny. E. zajimaji pfedstavy jednotlivcu i skupin 0 povaze nemoci, 0 jejich pficinach, 0 zpusobech leceni a jak se tyto pfedstavy odrazeji v skup. aktivitach. Vyzkumy e. se soustfed'uji nejcasteji na pfedstavy lidi 0 struktufe a funkcich lidskeho -ttela a mysli, na lidove (laicke) diagn6zy a terapie, tzv. altemativni terapie (viz tez -tpfirodni leCitelstvi), na osobni vlastnosti lecitele, na kult., emocionalni a hodnotovy kontext problemu zdravi a nemoci, medicinske pece. E. tedy zkouma nemoc jako soc. kult. kategorii, soucast dane kultury, interpretuje ji ve vztahu k ostatnim kult. a soc. subsystemum. -tKulturu chape e. jako clovekem konstituovane relevantni zkusenosti vyvozene z jeho -tzpusobu zivota a poznatky a pfedstavy o zdravi a nemoci povazuje za soucast teto kultury, srovnatelnou s jinymi kritickymi situacemi v zivote rodiny.

,

..

etnometodologie - (z fec. ethnos = narod, lid, methodos =hledani, logos =slovo, rnIuva, veda) - vyzn. proud soudobe s-gie, ktery se soustfed'uje na analyzu kazdodenni -tsocialni interakce a na rozbor metod, jez lide v interakci pouzivaji k tomu, aby porozumeli svetu, v nemz ziji, a aby mu dali smysl, tedy aby jej ucinili z hlediska svych praktickych cilu racionalnim. Nazev tomuto smeru dal v r. 1967 Harold Garfinkel ve sve knize Studies in Ethnomethodology, inspirovan existenci etnobotaniky, etnofyziky, -tetnografie a obecne -tetnovedy, tj. popisem vedeni, ktere lide, zejm. v primitivnich Ci preliter. spolecnostech, pouzivaji k tomu, aby rozumeli svetu, v nemz ziji. Garfinkel sam byl zakem T. Parsonse a vyznam Parsonsova vlivu ocenil v r. 1987 u pfilezitosti 50. vyroci vydani jeho klasicke knihy The Theory of Social Action. Krome Parsonsovy teorie Cinnosti vznik e. ovlivnila existencialisticka filozofie, -tfenomenologicka sociologie A. Schutze, -tsymbolicky interakcionismus, W.1. Thomasova koncepce -tdefinice situace a obecne -tkulturni antropologie a -tsocialni antropologie. Garfinkelove knize pfedchazela vyzn. kritika standardni metodologie a -tsociologie jazyka Method and Measurement in Sociology (1964) odA. Cicourela, ktery se pozdeji pokusil transformovat e. do podoby tzv. -tkognitivni sociologie. Ackoliv je e. pokladana za jeden z nejdulezitejsich proudu fenomenologicke s-gie, nektefi autofi (napf. H. Sachs) jsou ovlivneni podstatne vice -tlingvistikou, lingvistic-

kou filozofii a pozdnim L. Wittgensteinem, zejrn. jeho koncepci jazykovych her, nez fenomenologii. Vliv Schutzuv, vcetne jeho zak!. premis napf. 0 -tbiograficke situaci, -treciprocite perspektiv atd., je ovsem nepopiratelny. Puvodni otazka e. je standardni - jak je mozny fad a jak se dosahuje toho, ze se spolecnost nerozpadne do chaoticke mnoziny individ. aktu, jez by byly v permanentnim konfliktu? Je to dana tim, ze lide disponuji urcirymi metodarni, resp. pouzivaji metody, kteryrni sve kaZdodenni praktiky Cini srozumitelnymi a navzajem sdelitelnymi. Pro pochopeni teto premisy e. je nutne rozumet tfem zakl. etnometodol. terminum: 1. reflexivite (tim, ze urCitou situaci popisujeme, ze ji davame smysl a vyznam, ji soucasne vytvafime, nas interpretacni akt se stava soucasti situace samotne); 2. popsatelnosti Ci sdelitelnosti (accountability neni tomu tak, ze neco se da popsat a sdelit proto, ze to rna smysl a ze je to rozumne, ale smysl to rna a rozurnnym se to stava tehdy, kdyz je to sdelitelne a popsatelne); 3. -tindexikalite (kaZdy fecovy a interpretacni akt je konkretne urcen situaci, v niz se odehrava). Z techto etnometodo!. prernis vyplyva mimofadna role, ktera je pnsouzena -tjazyku, zejm. a pfedevsim jazyku kazdodenni komunikace. Smysl reality (v terminologii Schutzove jde 0 jeji "konstituci") je podle e. produktem fecoveho aktu. Soc. interakce je v e. redukovana najazykovou komunikaci. Jazykova komunikace vsak obsahuje hlubsi vrstvu, nez je pouze ta, kterou je mozne zachytit na zaklade verbalniho vyjadfeni. Tato hlubsi vrstvaje tvofena tzv. zakladovYmi ocekavanimi (background expectations - E. Urbtinek pfeklada jako ocekavani v pozadi), coz je pfedpokladane, neverbalizovane a nekdy, dokonce vetsinou, neverbalizovatelne vedeni, jeZ aktefi pouzivaji jako interpretacni schemata. Tato zakladova ocekavani je mozne odhalit nekdy jen aplikaci slozitych a narocnych dramaturgickych postupu, pro nez se ustalil term in -tgarfinkeling. Vyzn. premisou e. je dale to, ze kazdy -takter soc. Zivota, ueastnik interakcnich aktu (member) je pokladan za jakehosi praktickeho sociologa. Teor. s-gie pak neni nicim jinym nez snahou 0 pochopeni toho, co tento prakticky sociolog vlastne dela, aby rozumel svetu, v nemz zije a jedna. Podle G. E. Swansona clovek jako prakticky sociolog dela min. tech to deset cinnosti, jez umoznuji, aby soc. svet dostal smysl: 1. kategorizuje a srovnava; 2. posuzuje, zda urCity omylje tolerovatelny; 3. hleda prostfedky; 4. analyzuje altemativy a dusledky svych Cinnosti; 5. vytvan strategie; 6. organizuje cas (timing); 7. snazi se posoudit pfedvidatelnost udalosti; 8. pouziva ureita obvykla proceduralni pravidla; 9. vybira; 10. uziva obvykla pravidla vyberu. Pouze teor. sociolog dela min. dalSi 3 cinnosti, totiz: 11. snaZi se o semantickou jasnost a jednoznacnost; 12. posuzuje pfi283

etnonymum

etologie

mefenost prostfedku a cilu; 13. snazi se 0 dosazeni kompatibility mezi svou definici situace a dosavadnim vedenim. Ved. teoretik neusiluje 0 to, aby jeho poznatky byly pro Cinnost ve vnejsim svete relevantni, prakticky sociolog (akter, ucastnik) je zainteresovan na relevanci, teoretikje indiferentni k chronologickemu casu, praktikjej nutne musi respektovat, teoretik chce, aby jeho sdeleni bylo srozumitelne kaidemu jinemu vedci, praktik pozaduje pouze to, aby komunikace uspokojovala to, co kazdy normalni clovek v jeho okoli ocekava atd. E. zde opakuje jemneji a empir. podlozeneji Schutzovu tezi 0 tom, ze s-gicke vedeni je vedeni druheho fadu ve vztahu k praktickemu vedeni soc. aktera. E. se vnitme diferencovala na analyzu hovorove feci, tzv. konverzacni analyzu (H. Sachs, C. Jefferson), etnometodologickou --.hermeneutiku (A. F. Blum, P. R. McHugh), analyzu --'kazdodennosti (D. Zimmerman, M. Pollner) a etnografii vedy (K. D. Knorr-Cetina, B. Latour, S. Woolgar). V 70. 1. expandovala prudce z Ameriky, kde se z puvodni s-gicke "sekty" rozvinula ve vlivny vyzk. proud, do Evropy (Anglie - D. R. Watson, J. Heritage, J. A. Hughes, B. Anderson, Nemecko - univerzita v Bielefeldu, Francie - J. Lindeifeld, P. Paperman, A. Ogien, Italie - P. P. Giglioli, A. DalLago atd.). E. nebyla ani zdaleka pfijata jednoznacne, byla podrobena kritice ze strany teoretiku i metodologu, vyzn. kritiky pfednesli napf. J. H. Goldthorpe, B. Giddlow a L. A. Coser. Krome teor. a metodol. kritiky byla vznesena take otazka ideal. angazovanosti e. Nektefi autofi pokladali e. za projev "noveho konzervatismu" v s-gii, jini naopak za vyraz anarchickeho radikalismu. M. Morrisova poukazuje na ideol. neutralnost e., ktera je vsak zpusobila svymi metod ami demystifikovat nektere soc. praktiky kaide spolecnosti, napf. praktiky --'sochilni kontroly, --.reklamy, tvorby ideol. sloganu atd. V byvalem Ceskoslovensku se e. spec. nezabyval nikdo, informativni studie napsali E. Urbanek aD. Alijevova, na Siovensku s technikou garfinkelingu experimentovaly Z. Kusa a I. Radicova. A: ethnomethodology F: ethnomethodologie N: Ethnomethodologie I: etnometologia Lit.: Bellsolls, D. - Hughes, 1. A.: The Perspectives of Ethnomethodology. London 1983; ButtOll, G.: Ethnomethodology and the Human Sciences. Cambridge 1991; Coulo/!' A.: L'ethnomethodologie. Paris 1987; Halldel, W.: Ethnomethodology. How Poeple Make Sense. Englewood Cliffs. N.J. 1982; Heritage, 1.: Garfinkel and Ethnomethodology. Cambridge 1984; Mehall, H. - Wood, H.: The Reality of Ethnomethodology. New York 1975; Turner, R. H. ed.: Ethnomethodology. Harmondsworth 1974.

Pet

e t non y mum - (z lat. nomen =jmeno) - spolecne sebepojmenovani lidi se stejnou --'etnicitou, ktere pusobi jako vnejsi diferenciacni znak, odliSujici dane --.etnikum 284

od jinych. Hist. vznikala e. velice casto z druhoveho oznaceni. Velka cast e. znamena etymologicky proste "lide" (cimz se via facti vsem ostatnim lidstvi upiralo). Behem dalSiho formovani etnicity zacina takove pojmenovani fungovatjako skutecne odliseni "techto lidi" od "tech druhych lidi", jako --'jmeno. Tim vznika e. jako vyzn. etnicky pi'iznak, ktery posiluje etnickou homogenitu. Krome zmineneho oznaceni "lidi" jako takovych se jako e. vyskytuji odvozeniny z topografie, od jmena hrdiny, mytickeho zakladatele (praotce) atd. Jako e. vznikla i pojmenovani, ktera dnes neoznacuji etnika, ale pouze etnicka spolecenstvi vyskytujici se v ramci urCiteho etnika (napf. Chodove, Hanaci, Valasi apod.). Pouzivani e. k sebeoznacenije projevem sounalezitosti s urCitym etnikem, "vule byt etnikem". Lze to povazovat za vyraz etnickeho vedomi. A: ethnonym F: ethnonyme N: Ethnonym I: etnonimo HuV e t n 0 p s y chi a t r i e - srovnavaci obor --'psychiatrie, v jehoz ramci probihaji transkulturalni vyzkumy a komparace projevu dusevni nemoci, --'psychopatologie a --'socialnich deviaci v ruznych spolecnostech a etnickych skupinach. E. studuje i vliv dane --'kultury na dusevni zdravi jedincu. Analyzuje vlivy kultury na konkretni patologicke manifestace, na zpusob jejich diagn6zy a terapie. Zajimave jsou studie jedinecnych forem dusevniho onemocneni, determinovaneho specif. rysy danych kultur - napf. tzv. "arkticka hysterie" v polarnich oblastech, fenomen lakato v tajuplnem ritualu woodoo na Haiti, demonicke posedlosti u narodu Afriky apod. Dlouhodobou komparativni analyzou se dospelo k zaveru, ze existuji jen dye formy dusevniho onemocneni, ktere se univerzalne vyskytuji na svete bez oh!edu na specificky, ruznymi kulturami podmineny prubeh nemoci, a to hystericke projevy a maniodepresivni psych6za. V fade pfir. narodu se napf. nevyskytuji jedinci postizeni schizofrenii, protoze struktura spo!ecnosti zamezuje moznostem dlouhodobych soc. deprivaci. A: ethnopsychiatry F: ethno-psychiatrie N: Ethnopsychiatrie I: etnopsichiatria Lit.: Devereux, G.: Etnopsychiatrie complementaire. Paris 1976; Kiev, A.: Transcultural Psychiatry. New York 1978.

Cer

etnopsychologie viz VOikerpsychologie e t nos e man ti k a - (z fec. ethnos = narod; semantikos = znacici; od serna = znameni) - aplikace metod --'semantiky na studium terminologickych systemu, roli a vyznamu pojmu a kategorii v kognitivnich systemech ruznych kultur. E. je subdisciplina am. --.kognitivni antropolo-

gie, volne rozvijena v ramci smeru --'nove etnografie. Je uzce spjata s --.etnovedou, ale ta klade duraz na vyzkum nativnich principu klasifikace, zatimco vyzkumy e. zjisiuji, jak pfislusnici urCite etnicke skupiny vnimaji, popisuji a hodnoti pi'ir. a soc. realitu, ktera je obklopuje. Na rozvoji etnosemantickeho pfistupu ke studiu kultury se podileli vyuzitim ruznych metod --'lingvistiky, zejm. komponentni analyzy, mj. B. Berlin, R. Burling, F. G. Lounsbury, P. Kay, B. N. Celby. A: ethnosemantics F: ethnosemantique N: Ethnosemantik I: etnosemantica Lit.: Celby, B. N.: Ethnographic Semantics: A Preliminary Survey. Currem Anthropology, 7, 1966, C. 1; Kay, P.: Some Theoretical Implications of Ethnographic Semantics. Current Directions in Anthropology, 3,1970. C. 3.

Sou

e t nos 0 c i 0 log i e viz film sociologicky, sociologie laicka e t nove d a - subdisciplina am. --.kognitivni antropologie rozvijena v ramci --'nove etnografie. Jejim pfedmetern je studium nativnich principu klasifikace a konceptualizace, jejichz prostfednictvim clenove urcite spolecnosti popisuji a interpretuji svet, ktery je obklopuje. Pozomost je venovana systemum vedeni a poznavani typickym pro ruzne kultury, pfedevsim nativni taxonomii (folk taxonomie), uzivane pfi klasifikaci rostlin (etnobotanika), zvifat (etnozoologie), leceni nemoci (--'etnomedicina), barev, pfibuzenskych vztaM atd. Pfi vyzkumech klasifikacnich principu, pravidel a operaci, jei clenove dane kultury uzivaji pfi zafazovani veci a jevu do urcite systemove organizovane soustavy, se e. opira 0 obecnou taxonomii, --'etnosemantiku a komponentni analYzu. K rozvoji e. prispeJi svymi vyzkumy (folk taxonomii) zejm. W. C. Sturtevant, B. Berlin, H. C. Conklin, P. de Young Kay, O. Werner. A: ethnoscience F: ethnoscience N: Ethnowissenschaft I: etnoscienza Lit.: Dubrill, M.: The Goals of Ethnoscience. Anthropological Linguistic, 1966, C. 8; Sturtevam, W. c.: Studies in Ethnoscience. American Anthropologist, 66, 1964, C. 3; Vrhel, F.: Zaklady etnolingvistiky. Praha 1980.

SOU

etogram viz etologie etokracie - (z rec. ethos = mrav, kratos =sila, vi ada) doslovne vlada mravnich norem - ideal. a utopicka predstava 0 spravedlivem spol. radu, vychazejici z ces. s-gickych tradic (T. G. Masaryk, I. A. Blaha, castecne J. L. Fischer). Tvurce e.J. Horak vychazel z predstavy, ze krize 30. 1. 20. st. je pfedevsim krizi mravni, kterou je mozno odstranit mravni vychovou, mobilizaci kult. potenci naroda (zejm. inteligence) a pretvorenim veT. mineni vaktiv-

ni soc. silu, ve vedomi naroda. Mravne odpovedni lide meIi podle nej vytvofit komunitu spjatou neviditelnymi svaz-

ky porozumeni, formujici duchovni, hosp. a polit. klima spolecnosti. E. vsak mela mit i svou institucionaIni zakladnu, soubor instituci v cele s protektorem, uznavanym vUdcem nar. kultury. Krom toho mel existovat ijakysi parlament slozeny ze sociologu, filozofu, teologu, psychologu, pravniku a laiku, vyznacujicich se moraInimi kvalitami. E. se tak v mnoha ohledech stavala vladou inteligence. Ontologickym zakladem e. byla pfedstava, ze spol. fadje hierarchizovanym komplexem radu nizsi urovne, v jehoz zakladech je mravni rad, mravni normy. Mravni fad je zakladem kult. radu a ten je zaldadem factu politickeho. Hosp. fad je jen extenzi pravnich (polit.) norem, podobne jako polit. fad je jen rozvinutim poznatku spol. ved. Ukolem e. je precizace etickych zakonu a norem a jejich pfetvoreni v eticky fad, ktery odpovida dosaiene kult. Urovni, jez je dana urovni spol. ved. Kolem e. se vytvofilo polit. bezvyznamne soc. hnut! propagujici mravni sebezdokonalovanL Hosp. programem pak bylo prosazovani tzv. vazaneho clearingu. E. byla prijata pozitivne predevsim laboretisty (viz --'laboretismus.) A: ethocracy F: ethocratie N: Ethokratie I: etocrazia Lit.: Hordk, 1.: Ethokracii na kol'en krise. Navrh na organizovani hnuti pro vychovu a propagaci lidskosti. Praha 1933; Hordk, 1.: Ethokracie,l'ad dobra. Dobro vsem. Praha 1934.

Lin

etologie - (z fec. ethos = rnrav, chovani, norma, zvyk) - krome dnes pomerne malo pouzivaneho pojmenovani studia mravnich vztahu (viz --.etika) je to nazev srovnavaciho vyzkumu chovani zvifat a cloveka, pficin vzniku, evoluce, funkcniho vyznamu zmen jeho forem a vzoru. E. studuje dnes zijici druhy organismu v jejich pfirozenych zivotnich podminkach, zabyva se slozitymi pohybovymi sekvencemi a komplexnimi vrozenymi zivotnimi projevy, --'chovanim, --'instinkty, --'zvyky, --.postoji, inteligenci a --'ucenim, koordinaci a adaptaci chovani na zmeny prostfedi ve --.fylogenezi a --'ontogenezi. Klasicka e. vychazela z podrobneho popisu a dukladne znalosti chovani jednotlivych druhu a vytvarela tzv. etogramy, mode1y chovani - nejdfive hoiuM, kachen, hus, pak dalSich bioI. druhu vcetne cloveka, v souvislosti s nimz se mluvi 0 tzv. humanni etologii. Dnes se studuji napi'. adaptace na stale a opakujici se zmeny prostredi (testy habituace), orientacne pAtraci aktivity, rozdilne dispozice k uceni atd. U samotarsky zijicich zvirat se provadi vyzkum druhove a soc. izolace ci izolace senzorickych organu, ktera muze vest k soc. deprivaci. Za pfedchUdce e. Ize povazovat Ch. O. Whitman a a O. A. Heinrotha, ktefi nezavisle na soM v 1. 1898 a 1910 objevili a popsali zvl. pohybove vzor285

etologie socialni

eugenika

ce a mislednosti v motorice zvifat, ktere se vyskytuji v temel' identicke podobe u vsech jedincu tehoz druhu. Z toho byl uCinen zaver, ze tyto druhove specif. sekvence se musely vyvinout uz ve fylogenezi podle stejnych zakonu jako tvary a funkce telesnych organu, a daji se tedy pouzlt ke klasifikaci existujieieh zivoeisnych forem jako taxonomicka kriteria. American J. V. Craig objevil v r. 1918 apetencni chovani (viz --.apetence). Ale jako samostatny vedni obor vdeci e. za svtij vznik pionyrskym studiim K. Lorenze, N. Tinbergena a K. Frische z 30. a 40. I. 20. st. (v r. 1973 dostali Nobelovu cenu). Lorenz zformuloval v navaznosti na nazory svych pfedchtidcu nove a mnohem pfesnejsi pojeti --'instinktu, jeho spolupracovnik Tinbergen vyvinul pfedstavu hierarchicke organizace fidieich a funkcnieh center, ktera vyvolavaji adekvatni druhy chovani. Na to navazala modemi e., zvI. neuroetologie. Rozsahly vyzkum v oblasti humanni e. podnitil 1. Eibl-Eibesfeldt, jeden ze zakti K. Lorenze. Soustfedil se na vyzkum zivotnieh projevu zanikem ohrozenych narodu jihozap. Afriky, jihoam. Indianti v povodi Amazonky aj. Studoval bezprostfedni projevy matefskeho chovani a soc. interakce mezi detmi a dospelymi, pozitivni i negativni emoce (udiv a strach, smich a plac), pozdravne a triumfalni ceremonialy, ocni a telesny kontakt, formy agonistickeho a agresivniho chovani aj. Tyto srovnavaci studie jsou podnetne i pro dnesni etnologii, psychiatrii, klinickou a humanni psychologii. E. novym zptisobem a hloubeji, podobne jako ekologie, chape problematiku etickych a estetickych hodnot --'pfirody. Studuje citlivost chovani zvifat i cloveka na negativni civilizacni faktory, takZe jeji poznatky mohou slouzitjako bioindikatory. E. se dnes stejne jako ekologie, genetika a neurobiologie velmi rychle rozviji a spolu s temito obory ptisobi revolucne v bioI. poznani a mysleni a zasahuje i do sociobiologie a s-gie, zejm. v podobe --'socialni etologie. K prtikopnikum e. v Ceskoslovensku pati'f z. Veselovskf. A: ethology F: ethologie N: Ethologie I: etologia Lit.: Kamaryt. J. - Steindl, R.: Filozoficke problemy klasicke a modernf etologie. Praha 1989; Lawick-Goodall, J. van: Ve stfnu cloveka. Praha 1978; Lorenz K.: (1970) ZaJdady etologie. Praha 1993; Novacky, M. - Cz.ako, M.: Zaklady etol6gie. Bratislava 1987; VeselovskY, Z: Chovame sejako zvifata? Praha 1992.

Kam

etologie socialni - systematicky vyzkum soc. chovani zivoCichU, klasifikace jeho typu a vyvoje. V jistem smyslu je to odnoz --'etologie, ale pfedchudcem e.s. je --'zoosociologie a zoopsychologie, ktere popsaly nektera soc. spolecenstvi zivocichu, existenci soc. instinktu, sociabilniho a inteligentniho chovani. Teprve e.s. si ovsem zacal a klast otazku pficin a funkci soc. mechanismu. V ram286

ci e.s. byla provedena napi'. tato typologie zakl. forem chovani: 1. chovani uzavrenych skupin vytvarejicich vlastnimi tely urcitou formu ukrytu, pi'icemz zvI. u vyssich savcu vynika silny fyzicky kontakt, komunikace, projevujici se napi'. v komfortnim chovani (cisteni srsti, pei'i apod.); 2. potravni chovani, pfi nemz soc. koordinace a soc. facilitace umozi'iuji ziskat mnohem viee potravy; 3. orientacne-patraci chovani, tj. systematicke prozkoumavani prostfedi, zejm. noveho (impuls k nemu byva tak silny, ze muze potlaCit i jine motivace, napf. hladoveni), uzce hraniciei s hravym chovanim; 4. variabilni --'sexualni chovani, ktere je pfedpokladem nekterych trvalejsich, napi'. rodinnych, ale i jinych vztahU v uzavfenych skupinach; S. agonisticke neboli bojove chovani (z i'ec. agon = soutezivy boj), k nemuz pam vsechny formy konfliktniho a agresivniho chovani, ktere jsou ritualizovany do ruznych hrozeb, vystrah nebo gest nadi'azenosti a podrazenosti a znemoZi'iuji poskozovani slabsieh jedincu ve skupine anebo vetSi energeticke ztraty; 6. teritorialni, znackovaci chovani, spocivajici v znackovani teritoria a soc. partnerti, ktere umoznuje rovnomernejsi rozdeleni druhu a tim jeho vyssi "fitness" a pi'ezivani; 7. pecovatelske, epimeleticke chovani (z i'ec. epimeleteon = poskytovani pece), ktere zahmuje vsechny formy rodicovskeho chovani, peci 0 mladata, ale i poskytovani a pi'ijem pece mezi dospelymi jedinci, zejm. trofolaxii, tj. poskytovani potravy nasyceneho jedince jedinci hladovemu (provadeji ji napi'. mravenci, psovite selmy). Pokud jde 0 spoleeenstva zvuat stejneho druhu, e.s. zavadi i'adu dalSich klasifikaci. Pati'f sem napi'. 4 typy spo!. uspoi'adani podle K. Lorenze. Vyvojove prvnim je anonymni otevi'eny svazek, houf nebo hejno, ktere pfedstavuje fylogeneticky nejstarsi a nejjednodusi seskupeni zvii'at, v nemz neexistuje zadny hierarchicky poi'adek a integrace, ktere je zalozeno na signalizaci Cinnosti jedincu a na soc. facilitaci. V dalSieh typech se uz vyviji individualita a rozpoznavani jedincu uvnitf skupiny a vznikaji rtizne formy uzavi'enych, nejprve anonymnieh a pozdeji individualizovanych skupin (u hus, vyssieh opic), ruzne typy --'rodin, od docasnych ci trvalych monogamnich paru az po pfechodne ei trvale "haremy". Ve vetSieh spoleeenstvich (tlupach, smeckach), kde se zvii'ata jeste vicemene individ. znaji, se vytvafeji hierarchicke pofadky, dominance, subordinace, submise atd., ktere umozi'iuji soc. utlum agonistickeho a agresivniho chovani, mobilizuji obranny potencial skupiny aj. E.s. podrobne popsala tradieni spolecenstva zvii'at a jejich spec. zptisoby --'komunikace. Popsala pacy, rodiny, smecky, tlupy, kolonie, stada, hejna. Zvl. skupinu pfedstavuji hmyzi society ci hmyzi shity, kde se vytvoi'ila striktni hierarchie a delba prace,

zvl. komunikace vylucujici soc. konflikty. Temito otazkami se zabyva take --'sociobiologie. A: social ethology F: ethologie sociale N: soziale Ethologie I: etologia sociale

stavu e.s. je podle Radcliffa-Browna mozny jen potrestanim vinika a posilenim sankce. A: social euphoria F: euphorie sociale N: soziale Euphorie I: euforia sociale

Lit.: viz ->etoiogie.

Lit.: Radcliff-Brown. A. R.: Primitive Law. In: Encyclopedia of Social Sciences. London 1933.

Kam

Pet

e to s v ed y viz etika vedy e ubi 0 t i k a - (z fec. eu = dobre, bios = zivot) - pojem pouzivany ve tfech vyznamech. 1. E. je veda 0 spravnem fyziologickem zptisobu zivota, navazujici na koncepci tzv. makrobiotiky, jiz se jiz od 18. st. rozumela nauka 0 zpusobu, jak prodlouzit lidsky Zivot zachovanim hygienickych pravidel, pi'edevsim pak spravne zivotospravy a dietetiky, rozumnym rozdelenim prace a odpocinku a vubec vyvarovanim se vseho, co by mohlo mit negativni dopad na lidske zdravi. 2. E. je smer v --'socialnim Iekarstvi a -+sociologii mediciny, ktery klade duraz na zdravotnickou prevenci a celkovou upravu lidskeho zivota jako zaklad reseni zdravotnicke problematiky. Pro posuzovani -+kvaIity zivota vytvari e. meritko tzv. fyziologickeho komfortu, ktery je znakemjak individ. zivotniho slohu, tak zivota spolecnosti. 3. E. je soc. --.utopie, ustiei v --'sociaIni hnut., ktera prosazuje hlediska e. jako zaklad spoi. jednani i soc. politiky a v tomto duchu propaguje reformy ruznych stranek spo!. zivota. V ces. s-gii e. v tomto smyslu prosazoval zvl. S. Ruzicka, ktery obecne rysy e. spojoval s myslenkou navratu k pi'irode, k polozemedelskemu zpusobu Zivota, s reagrarizaci a zakladanim zahradnich mest. Propagatorem e. byl tez E. Storch, ktery se pokusil na jejim zaklade reformovat --'pedagogiku. Vypracoval projekt vychovneho ustavu, tzv. detske farmy na Libenskem ostrove v Praze. Zakl. eubioticky komfort (vhodna strava, slunce, vzduch) zde byl spojovan s kornfortem soc. vztahU (omezena detska samosprava, souzit! deti a uCitelu) a s pracovni vychovou. Eubioticka utopie je dodnes zivym soc. ideal em, ktery prosakuje do soudobeho zdravotnictvi, ekologickeho hnuri, teorii rekreace a volneho casu, urbanismu a podobne. A: eubiotics F: eubiotique, hygiene de vie N: Eubiotik, Makrobiotik I: eubiotica

Lin e u d aim 0 n ism u s viz hedonismus, stesti euforie socialni - (z i'ec. euforos = dobi'e se nesoucf, blazeny) - termin, ktery zavedl A. R. Radcliff-Brown v r. 1933 pro oznaceni stavu soc. pohody. E.s. je protikladem socialni distrofie, ktera vznika, jestlize v urcitem spolecenstvi jedinec pi'ekracuje moraine silne zavaznou normu nebo urazi silny mravni cit. Navrat ze stavu distrofie do

eufunkce - (z fec eu = dobre; lat. functio ukoncenost) - pozitivni dtisledek urcitych lidskych Cinnostf, existence urCitych soc. faktu nebo pusobeni ureirych instituci Ci skupin na celek daneho --'socialniho sysremu nebo jeho --'socialni strukturu. Pojem e. zavedl Robert K. Merton proto, aby pojem --'funkce nebyl jako pozitivni dusledek Jidskych aktivit jednoznacne interpretovan. Merton upozomil na to, ze funkcionalne relevantni jsou pfuozene i negativni efekty, a proto pojem funkce, ktery byl puvodne chapan jako synonymum e., redefinoval tak, ze mu dal vyznam neutralni (jakykoliv dusledek Cinnosri). Rozlisil pak kval. dusledky pozitivni a negativni a oznaCiI je specif. terminy. Neslo jenom 0 terminologicky krok. Tim, ze byl zaveden pojem --'dysfunkce, ktery je k pojmu funkce komplementacni, stala se funkcionalisticka perspektiva pi'itazlivejsi i pro jine, nefunkcionalisticke s-gicke koncepce. A: eufunction F: eufonction N: Eufunktion I: eufunzione Lit.: viz ->dysfunkce, -+funkce.

Pet e u g e n i k a - (z rec. eu = dobi'e, genikos = rodovy) - obor zabyvajici se ovlivnovanim genetickeho kmene lidskeho rodu ve snaze pusobit na ty faktory (geneticke i ostatni), ktere mohou ovlivnit fyzicky a dusevni vyvoj budoucich generaci. Nekdy se temer ve stejnem vyznamu uzivaji terminy genove inzenyrstvi (koncentruje se na zavadeni pozitivnich zmen) a genova terapie (zabyva se odstranovanim negativnich zmen). Za hist. predchUdce dnesni e. je povaZovan ang!. prirodovedec F. Galton, ktery chtel zlepsit geneticke vlastnosti pnstich generaci pomoci metod odvozenych z experimentalni genetiky, zejm. pokusu selekce jedincu (potencialnich rodicu), ktere byly zamereny ke zlepseni vlastnosti potomka i k vylouceni anomalii. Geneticka intervence pi'inasi mnozstvi soc. a etickych problemu a take moznosti zneuziti. V poslednieh letech se cela problematika rozvoje genetiky dostava do nove roviny, coz rna vliv na koncepce e.: 1. vyrazne se zvysily moznosti geneticke diagnostiky (geneticky k6d je mozno zjistit nejen studiem rodokmenti a rodinnou anamnezou, ale i vypracovanim chromoz6movych map); 2. vznikly nove techniky zjistovani odchylek jiz v rtiznych stadiich vyvoje plodu; 3. pocinaji se objevovat moznosti praktickych za287

evalvace a devalvace

eucharistie

sahli s ocekavanymi pozitivnimi ucinky pro zivot jedince a zprostfedkovane i pro zlepseni kvality populace. Tyto zasahy jsou provadeny nejcasteji v ramci zdravotnictvi a maji podobu: a) poradenstvi; b) lecebne preventivnich zasahu s cilem zabranit komplikacim a vyvojovym porucham; c) represe (antikoncepce, interrupce, vyjimecne sterilizace). Ukazuje se moznost chapat zdedene dispozice jako soucast (prvek) zdravotniho stavu cloveka a podle toho s nimi zachazet, tj. vhodnym zasahemje potiaCit, oslabit, preventivne branitjejich negativnim projevum v -tnemoci a naopak ty, ktere jsou urcitym potencialem -tzdravi, vhodnym zplisobem rozvijet. Stale vsak zustava cela serie vaznych problemu etickych, spojenych s otazkami, kdo stanovi, co je vhodne a co ne, s malou jistotou v pfedvidani soc. dusledku genetickych intervenci a v zamezeni zneuziti a podobne. A: eugenics F: eugenique, eugenisme N: Eugenik I: eugenetica, eugenica Lit.: Sills. D. E. ed.: International Encyklopedia of the Social Sciences. New York 1968.

Kap e u c h a r i s tie viz bohosluzba eu rokom unism us - termin, jimz it. tisk na zacatku 70. 1. oznacil souhm postoju nekolika zapadoevrop. kom. stran (pi'edevsim it., fr., span., angl., i'ec., take Nizozemi, Finska a Islandu, posleze i nekterych mimoevrop. zemi, jako Australie a laponska), ktere se v mezinar. politice shodovaly na distanci od mezinar. politiky SSSR a ve vniti'lli politice na hlubsi integraci kom. stran do demokr. polit. systemu a na odmitnuti ozbrojene cesty revoluce. Strany tento termin odmitaly aZ do poloviny 70. I. Ueste na porade kom. stran Evropy v r. 1976 se od nej distancovala span. i fr. delegace), pocatkem r. 1977 jej vsak pine pi'ijala kom. strana Spanelskajako soucast usili 0 svou legalizaci a fakticky jej akceptovaly i ostatni strany. V zahranicne polit. casti slo pfedevsim 0 kritiku odkazu bolSevicke revoluce z r. 1917, odsouzeni invaze vojsk Varsavske smlouvy do Ceskoslovenska v r. 1968, nesouhlas s postupem SOY. diplomacie, odsouzeni SOY. invaze do Afghanistanu a nasledne stanovisko it. kom. strany, ze pro evrop. levici je veskery inspiracni material bolSevicke revoluce jiz vycerpan. Teor. podkladem e. se mela stat knizka generalniho tajernnika kom. strany Spanelska Santiaga earrilfa Eurokomunismus a stdt (1977). lednim z dUiezitych prvku e. je revidovany pohled na vztah mezi legitimitou a legalitou revoluce. Carrillo neodsoudil nasilnou a nezakonnou revol. cestu V. 1. Lenina a L. D. Trockiho, ale oznacillegitimni, avsak nikoli legalni metody kom. revoluce za opravnene pouze v situacich nahleho a dramatickeho pfechodu 288

od agrami k modemi, tedy industriaini spolecnosti. Pro 2. polovinu 20. st. jsou ale podle neho tyto metody jiz zastarale a nepouzitelne. Kom. revoluce nyni neodstrai'iuje stat, nybrz se odehrava v jeho ramci a vylucne legalnimi postupy. V souladu s obecnou proklamaci nar., autonomni a specif. cesty k socialismu tyto strany reflektovaly zmeny v soc. struktufe 60. a 70. I., vedle tradicniho prumysloveho proletariatu se zamefovaly na drobne vlastniky, vlastnicka druzstva, dale decentralizaci a uzemni samospravu, dialog s cirkvemi, na ekologickou a zenskou problematiku a sirsi koalicni politiku ve prospech reforem. S celkovou krizi kom. hnuti od poloviny 80. I. se termin e. stal pouhou hist. referenci. A: Eurocommunism F: eurocommunisme N: Eurokommunismus I: eurocomunismo Lit.: Boggs. C. - Plotke. D.: The Politics of Eurocommunism. London 1980; Claudin. F.: Eurocomunismo y socialismo. Madrid 1977; Carrillo. S.: Eurocomunismo y Estado. Barcelona 1977; F onvieile-Alquier. F.: L' eurocommunis me. Paris 1977; Leonhard. W.: Eurokommunismus. Herausforderung fUr Ost und West. Munich 1978.

DVl, Kun

euromanazer viz manazer e u r 0 soc i a lis m us - reformisticka koncepce -tsocialismu prosazovana od 70. I. pfedaky Socialisticke internaciondly jako altemativa -teurokomunismu a pfedevsim tzv. -trealneho socialismu. E. mel sve zastance pi'edevsim v social. a soc. demokr. stranach Francie, Italie, Rakouska, Spanelska, Nemecka, Svedska, Danska, Holandska. Mezi hlavni pfedstavitele e. patfili O. J. Palme, W. Brandt a B. Kreisky. Strany hlasici se k e. by Iy v fade zemi stranami vladnoucimi nebo alespoi'i silne ovlivi'iovaIy polit. zivot ve sve zemi. Koncepce e. v zasade odmita leninske pojeti tfidniho boje, proletarske revoluce a diktatury proletariatu, hlasi se k systemu vice pol it. stran, k parlamentni demokracii. V soc. oblasti zdurazi'iuje myslenku -tsocialni spravedlnosti, nikoliv vsak uplne soc. rovnosti. Akcentuje regulovane soukrome podnikani, vicesektorovou ekonomiku a trzni mechanismy kombinovane s metodami pfime statni intervence, zahmujici tez urCite formy planovani. Velka pozomost je venovana redukci majetkovych rozdilu (pfedevsim formou dai'iovych systemu) a programum soc. zabezpeceni, zdravotni peci, ochrane zivotniho prostfedi, humanizaci prace. Soc. program e. se nejvice rozvinul ve Svedsku a proto se hovoi'i 0 -tsvedskem socialismu jako 0 jed nom z modelu modemi organizace spolecnosti, zalozenem na statnim intervencionismu, myslenkach welfare state, participativni -tprumyslove demokracii a -thumanizaci prace pfi zachovani soukromeho vlastnictvi a kontinuity tfidni struktury. Koncepce e. ucelove zhodnotila fadu ideol. momentu, ktere se jiz di'i-

ve vyskytiy v marxismu 1I. internaciondly, v ruznych formach -trevizionismu, labourismu, statniho socialismu ci -tkatedroveho socialismu, -tsocialismu gildoveho a -tsocialismu fabilinskeho. E. byl tercem kritiky marxistu i ideologu neokonzervativismu. A: Eurosocialism F: euro-socialisme N: Eurosozialismus I: eurosocialismo Lin e u t han a s i e - (z fec. eu = dobfe, thanatos =srnrt) - doslovne dobra -tsmrt, pfenesene usrnrceni z milosti. Vztahuje se obvykle k problemu usmrceni tezce nemocnych osob, na situace, kdy -tnemoc nebo nedostatecna geneticka vybava znemoZi'iuji snesitelny lidsky zivot i na te nejprimitivnejsi urovni. Ojedinele se vztahuje i na pfipady vel'. zneucteni, ztraty cti, tzv. socialni ci polit. srnrtijedinceo E. rna pak podobne jako -tsebevrazda zabranit zneucteni jedince, jeho rodiny nebo instituce, s niz je identifikovan. VetSinou je e. chapana bud jako vychodisko z tezke zivotni situace jednotlivce, nebo jako nastroj ochrany spolecnosti pfed naklady, resp. ohrozenim plynoucim z nemocneho, umirajiciho cloveka. Zatimco prvni hledisko je stale zvazovano lekafi, pravniky i sirsi vei'ejnosti a cast diskutujicich povazuje alespoi'i nektere formy e. za mozne, druhe hledisko je obecne zavrhovano, zvl. po zkusenostech s e. v nacisticke ti'eti i'm. A. Hitler jiz v Mein KampJpozadoval, aby spolecnost byla chranena pfed tezce nemocnymi, psych. narusenymi, deviantnimi a rasove necisrymi, aby narod nebyl zatezovan peci 0 tezce nemocne Ci dusevne chore. E. zde byla soucasti kvazieugenickych opatfeni a byla zneuzita k likvidaci polit. nepohodlnych osob a tzv. nizsich ras. Myslenka e. zde nabyla zcela zvracene a antihumanni podoby. Pravne je e. ve vetSine zemi neznamym pojmem. Pravo nezna smrt z milosti, pouze vraZdu, popf. zabiti. Motivace usrnrceni, souhlas s nim ci pfani nemocneho zemi'itjsoujen aspekty, ke kterym soud muze nebo take nemusi pfihlizet. Vedle pfime e., tedyzamemeho usrnrceni, existuji ovsem formy tzv. nepfime e., kdy lekaf, lekafsky kolektiv, popr. jina osoba neaplikuji vsechny prostfedky, ktere maji k dispozici, ponechaji vecern volny prubeh a v zasade tak urychli pfichod smrti. 1sou pfipady z etickeho hlediska jednoznacne, jsou vsak i pfipady rozporuplne, ktere pfedstavuji problem pro lekafskou etiku i pravni vedu. E. je stale diskutovanym problemem a venuje se ji fada vyzkumu vel'. mineni. Smrt ci zivot tezce nemocnych jedincu pfedstavuje ostatne i ekon. problem, jehoz makrospol. dusledky nejsou ani eticky bezvyznarnne. Napf.lze zvazovat, kolik penez a kvalifikovanych pracovnich sil na sebe vaze dlouhodobe umirajici, kolika osobam by mohl byt prodlouzen zivot, kdyby tyto prostfedky byly vlozeny do iecby nadejnejsich pfipadu

apod. Na druhe strane jsou s e. spjaty i vazne otazky polit., neboi existuje nebezpeci likvidace nepohodlnych jedincu pomoci e. prave takjako moznost zneuziti e. pro zistne cile pfibuznych apod. Z techto nebezpeci vychazeji prave stavajici pravni normy, ktere e. vetsinou zavrhuji. (Viz tez -teugenika.) A: euthanasia F: euthanasie N: Euthanasie I: eutanasia Lit.: Haskovcovd. H.: Rub zivota a lie smrti. Praha 1975; Steindl. R.: Kontinuita zivota. Praha 1987.

Lin

evalvace a deval v ace - (z lat. valeo, valere = miti cenu; pfedpona e- oznacuje jeji zvysovani, pi'edpona denaopak snizovani) - vyjadfovani ucty a vaznosti v -tinterpersonalnich vztazich (evalvace) v kontrastu k projevum neucty, nevaznosti, snizovani a ponizovani druheho (devalvace). Pfi skalovani projevu evalvace se na nejvyssi stupei'i dostaly ty, ktere byly vyjadfeny nasledujicim zpusobern: nekdo se rnne zastal tam, kde jsem byl nepravem osocen, kdyzjsem tam osobne pi'itomen nebyl; nekdo se osobne zasadil 0 to, aby se mi dostalo, co mi pam, a to v situaci, kdy on sam z toho muze mit nepi'ijernnosti; nekdo mne nenechal na holickach, kdyz jsem byl v jeho pfitomnosti nepravem obvii'iovan (zastaval se mne a snaZil se mne obhajit); nekdo se mnou jednal otevfene, nic neskryval a nezamlcoval (nemaskoval); nekdo mi dovedl velkoryse odpus tit a prominout a nikdy mi pfitom svou velkomyslnost nepi'ipominal. Lidem, ktefi takto evalvacne vuCi nam jednaji, se dostava pfivlastku: pi'atelsky, laskavy, zdvofily, taktni, uctivy, slusny, vsimavy, uznaly atp., pfip. v mirnejsi forme: citlivy, ochotny ke spolupraci, ochotny pomoci, velkorysy apod. Ukazuje se, ze jsme citlivejsi k tomu, co se dotyka nas v jednani druhych lidi, nezli k tomu, co se dotyka druhych, kdyz my jsme aktery. Evalvacni zhodnoceni je specif. typem -tvykonoveho sdeleni. Vyzkum devalvace ukazal, ze mezi "nejbolestivejsi" devalvacni projevy (mefeno subjektivne pocitem zahanbeni osoby, ktere jsou urceny) patfi ki'ive obvineni z ki'iveho svedectvi, obvineni bez moznosti hajit se, zneuziti duvery, neopodstatnene osoceni pi'ed druhymi lidmi, sikanovani, urazeni, hrube chovani, necitlivy a necitelny postup v jednani, vysmech, nedodrZeni "pravidel hry", pfedem stanovenych zasad jednani atp. Lidem, ktefi se takto devalvacne projevuji, se dostava nasledujicich pfivlastku: hruby, nadfazeny, nepi'atelsky, unlzejici, naduty, namysleny, pysny apod., v mimejsi forme pak: necitlivy, netaktni, nevsimavy, neuznaly, nelaskavy, Ihostejny (apaticky), nevdecny apod. Studiem e. a d. Ize doplnit a prohloubit s-gicke vyzkumy -tprestize, vztahu v -tmalych skupimich a nekterych soc. -troll, ale i vyzkumy moralniho jednani a -tvzoru chovani. 289

evangelikalism us

evidence obyvatelstva

A: evaluation and devaluation F: evaluation et devaluation N: Aufwertung und Abwertung I: valutazione e svalutazione Lit.: Kfivohlavv, J.: Jak si navzajem lepe porozumime. Praha 1988.

Kfi

evangelikalismus - (z i'ec. eu-angelia = dobre poselstvi) - vyzn. smer konzervativniho -tprotestantismu, v nemz Ize vysledovat 4 hlavni nab. tradice: 1. -tkalvinismus s jeho diirazem na predestinaci; 2. -tpietismus s diirazem na duchovni dokonalost; 3. metodismus s diirazem na osobni obraceni; 4. tradici biblicistickych skupin, protestujicich proti zpoehybiiovani objektivni spolehlivosti -tbible. Dnes je e. nejrozsii'enejsi v USA, kde pi'edstavuje specif. nesourody nab.-kult. fenomen, hluboce spjaty s teologickou tradici reform ace, s evrop. a pozdeji am. -tpuritanismem. Za evangelikalni protestanty se v 80. 1. oznacilo 33 % am. populace. E. reprezentuje svet. nazor dnesni am. -tstredni tridy. S-gicke vyzkumy ukazuji, ze am. e., rozSii'eny mezi belosskym obyv. (temei' 90 % evangelikaIii jsou belosi), je ve srovnani s jinymi denominacemi zastoupen vice zenami, vyssimi vekovyrni rocniky, zenatymi a vdanymi. Koncentruje se do zemedelskych oblasti a malych mest am. jihu a sti'edniho zapadu (tzv. Bible Belt), do nizsich vzdelanostnich, pi'ijmovych a zamestnaneckYch vrstev. S temito charakteristikami souvisi ito, ze si dnesni evangelikalove udrZuji odstup od institucionalnich struktur, uchovavaji si sviij konzervativni charakter a stavi se proti procesiim sekularizujici modernizace. Jejich postoj je vsak umimenejsi nez stoupencii -tfundamentalismu z 1. poloviny 20. st., ktei'i se od modemi spolecnosti separovali jako exkluzivni nab. skupina. Pro e. je typicky diiraz na osobni jistotu rozhodnute a citove proZivane viry i pi'esvedceni 0 nutnosti aktivni -tevangelizace. To se prornita i do bezneho zivota evangelikalii a do jejich nab. praktik (intenzivni cetba bible, cirkevni angazovanost). E. usiluje 0 Cistsi, jednodussi a autentictejsi formy nab. zkusenosti, nab. pravdy, cirkevni autority a ki'es{anskeho zivota ve smyslu apostolskeho ki'es{anstvi. Dndni e. klade diiraz na reformacni princip "sola scriptura", tzn. na slovo bozijako absolutni autoritu ve vecech nab. a moraIni pravdy a chovani. E. se stal pi'edmetern s-gickeho badani od konce 70. 1., ale jeho s-gicke typologie nejsou jednotne. R. Quebedeaux rozlisuje separatisticke fundamentalisty, otevi'ene fundamentalisty, evangelikaly, nove evangelikaly a mlade evangelikaly. Jini autofi deli e. s ohledem na historii pouze na fundamentalisty a evangelikaly. Komplexni praci 0 am. e. vypracoval J. D. Hunter, ktery fenomen e. vysvetluje v intencich s-gie poznani a v navaznosti na prace P. L. Bergera. 290

A: evangelicalism F: evangelicalisme N: Evangelikalismus I: evangelicalismo Lit.: Hunter, J. D.: American Evangelicalism. New Brunswick 1983; Quedebeaux, R.: The Young Evangelicals. New York 1974; Wald, K. D.: Re· ligion and Politics in the United States. New York 1987.

Such e van gel i z ace - proces Sii'eni myslenek evangelia ("radostne zvesti") jako optirnistickeho pojeti pozemskeho zivota, ktery se i'idi moralnimi zasadami Noveho zdkona, bezvyhradnou virou v Boha a laskou ke vsem lidem. E. je zaroveii rozsii'ovanim vlivu a prestize -tkresfanstvi ve vsech oblastech sveta. Metody e. jsou podavani svedectvi ki'es{anskeho zivota (i'eholnictvi), hlasani evangelia (kazani, osobni piisobeni v mezilidske komunikaci) a -tmisionarstvi. Objekty piisobeni e. mohou byt: 1. rozne oblasti spol. zivota, jako je politika, kultura apod.; 2. rozne soc. skupiny (rodina, mladez, trpici lide aj.); 3. jednotlivcL Obsah, zpiisob a oblasti e. se hist. meni. Piivodne slo o zakladani mistnich -tcirkvi v neki'es{anskych cas tech sveta (tzv. e. vnejsi), pozdeji e. min do cirkevnich i'ad, ktere zamys!i hloubeji evangelizovat nebo reevangelizovat, pokud podlehli -tsekularizaci (tzv. e. vniti'ni). Ve 2. a 3. st., kdy e. provadeli laici, se evangelizovaly nejprve nejnizsi soc, vrstvy, V konstantinovskem obdobi (po r. 313) a po zaniku Rimske fiSe (r. 476) byla e. provadena jiz profesionaly, tj, cirkvi, a tykala se i slechty. E. probihala tez v souvislosti se vznikem kolonii. V priibehu 19. a 20. st. se zakladaji misijni spolecnosti, ktere e. ndi. Evangelizacni zamery patfi dnes i do ramce -tevangelikalismu, zvl. v USA. A: evangelization F: evangelisation N: Evangelisierung I: evangelizzazione Such eve r get ism u s - sluzba ci -tdar vei'ejnosti od vyzn. osoby, ktera je financuje z vlastnich soukromych zdrojii a vystupuje jako -tmecenas. Jedna se 0 formu mecenasstvi adresovaneho bez vyjimky cele obcL Ve starem Recku a Rime bylo prosti'ednictvim e. financovano kryti vyzn. casti vei'. sltiZeb. Tyto dary obci posilovaly prestiz a moe zamoznych drZitelii vyzn, uradii. E. ale nepiisobil jako redistribuce ve prospech poti'ebnych, byl vyrazem slechetnosti drzitele uradu vynucovanym vei'. minenim. Rozdeloyal obec na dYe casti: na ty, kdo stedi'e rozdavaji, ana ty, kdo vdecne pi'ijimaji. Fixoval mocenskou diferenciaci obce, byl popi'enim ideje rovnosti. E. hral roli take pfi mezigeneracnim pi'enosu mocenskych nerovnosti, kdy zamozni oocane jeho prosti'ednictvim otevirali cestu ke kariei'e svym sotva zletilym potomkiim. E., jenz nezi'idka darce majetkove ruinoval, se niemene staval nastrojem vytvai'e-

ni a udrzovani -tsocialni distance. Pocty, oslavne napisy a sochy oslavujici evergety (financovane zpravidla jimi samymi) plnily ve starem Recku funkci analogickou tituliim urozenych ve sti'edoveku. V republikanskem Rime slouzil e. k ziskani sympatii vei'ejnosti v obdobi peed volbami. Sila potlesku publika na hrach financovanych kandidaty na urad pretorii a konzulii byla urCitym barometrem ver. mineni. V dobe cisai'stvi se e. cisaru - opet predevsim v podobe her a triumfii - podilel na udrzovani image dobrotiveho panovnika. Cisai' ziskal monopol na vykon e. pro mesto Rim. Jim poradane svatky a hry dramatizovaly vztahy vzajemnosti a oddanosti mezi lidem a jeho pan em, tvomy z i'imskeho plebsu vdecneho kolekt. klienta vsemocneho panovnika. A: evergetism F: evergetisme N: Evergetismus I: evergetismo Lit.: Veyne, P.: Le Pain et Ie Cirque. Paris 1976.

Kel evidence 0 byva telstva - zahmuje evidenci pi'irozene meny obyv. vcetne nekterych skutecnosti soc. pravnich, evidenci migraci a spec. registry obyv. 1. Pro evidenci -tprirozene meny obyv. byla vytvoi'ena soustava registracnich knih, v nichl jsou za pi'esne defmovane uzemnijednotky pokryvajici beze zbytku cely stat vedeny v chronologickem poi'adi vsechna narozeni (-tporody zivych i rnrtvych deti), siiatky a urnrti osob, ktere se v okamziku udalosti na danem uzemi zdrZovaly. V byvalem Ceskoslovensku pfevzal dohled nad vedenim techto knih (zpravidla nazyvanych -tmatriky) stat v r. 1950 a povei'il jim matricni ui'ady vybranych obci. Evidenci -trozvodii byly povei'eny okresni soudy, evidenci -tpotratii pnslusna zdravotnicka zanzeni. Statist. se zpracovavaji aZ vypisy z techto registracnich knih, pro ktere jsou zvlastnimi smemicerni pfedepsany spec. formulare: Hldseni 0 narozeni, HUiseni o snatku, Hldseni 0 umrti a Hldseni 0 rozvodu zpracovava statni statistika, tiskopis tddost 0 umele pferuseni tehotenstvi a Hldseni 0 potratu resort zdravotnictvi. Povinnost obcanii hlasit jednotlive udalosti je pfesne stanovena pi'islusnyrni smemicemi. Obdobne jsou matrikili, soudci i lekafi pravne odpovedni za uplne a spravne vyplneni statist. hlaseni a jeho vcasne odeslani ke zpracovani. Statist. zpracovani je centralni a zaznamenane demogr. udalosti se od r. 1925 tfidi podle mista trvaleho bydliste zapsanych osob (do r. 1924 to bylo podle miSta udalosti; siiatky se v 1. 1925 -1970 ti'idily podle mista bydliste nevesty, od r. 1971 se ti'idi podle mista bydliste zenicha - na zaklade zjisteni, ze nevesta casteji nasleduje zenicha do nove domacnosti). V mezinar. pohledu je ces, evidence pfirozene meny obyv. povazovana za spolehlivou a uplnou. Vzhledem k pre-

trvavajicim mezinar. rozdiliim ve vymezeni nekterychjevii (zvL stanoveni hranice narozeni rnrtveho plodu a ziveho ditete) byly ve vedeni pi'irozene meny obyv. pi'ijaty v r. 1953 mezinar. zasady Principles for a Vital Statistics System, Recomendations for the Improvement and Standardization of Vital Statistics. Tyto zasady se ne vsude dodrzuji, proto je ti'eba pi'i mezinar. srovnani brat v uvahu mozne rozdily. V zemich s nedokonalou statist. sluzbou byva casta podregistrace (napi', na Siovensku pi'ed r. 1919). Za uplnou evidenci se povazuje zachyceni alespoii 90 % udalosti. V Evrope tomuto pozadavku vyhovuji vsechny zeme, ale v Africe je uplna evidence stale vYjimkou. Za nedostatek se povaZuje i tzv. opozdena registrace, coz je regis trace demogr. udalosti s vice nez jednoletym zpozdenim (napi'. v Irsku). Udaje z evidence pi'irozene meny na uzemi dnesni Ceske republiky byly publikovany od r. 1828 v pramennych dilech statni statistiky v casti venovane obyvatelstvu (starsi data z let 1785 aZ 1827 jsou dostupna v praci V. Sekery: Obyvatelstvo ceskYch zemf v letech 17541918, kterou vydal Cesk'j statistick'j ufad v r. 1978). Rovnez resort zdravotnictvi publikuje od 2. poloviny 19. st. udaje napi'. 0 nemocnosti, 0 pi'icinach smrti, po r. 1957 o potratech, Za vsechny zeme sveta jsou demogr, data k dispozici v demogr. rocence OSN Demographic YearbookAnnuaire Demographique, ktera vychazi od r. 1948. 2. Evidence -tmigrace poskytuje informace 0 zmemich v rozmisteni obyv. v zavislosti na ostatnich soc. a ekon. jevech. Migrace je v ces, zemich definovana jako zmena trvaleho pobytu za hranice urCite administrativni jednotky, zpravidla obce. Evidence vniti'ni migrace byla v byvalem Ceskoslovensku zavedena zakonem c. 5211949 Sb. a je zalozena na povinnem hlaseni k trvalemu pobytu. Pi'echodne pobyty se statist. neeviduji. Pi'i zmene trvaleho pobytu za hranice urcite obce ci mesta se vypliiuje Hldseni o stlhovdni, ktere krome diivodii stehovani obsahuje Udaje 0 pi'islusne osobe - 0 jejim veku, zamestnani, narodnosti, rodinnem stavu atd. Samostatne hlaseni se vypliiuje i pro deti do 15 let. Od r. 1976 se za vniti'ni migraci povazovalo i stehovani mezi mestskymi obvody Prahy a Bratislavy. Evidence zahranicni migrace byla v Ceskoslovensku zavedena jiz po 1. svet. valce, ale aZ do r. 1954 se t9kala pouze cs!. statnich obcanii. -tEmigraci, tj. vystehovani z Ceskoslovenska, evidoval od r. 1950 Cedok, od r. 1968 okresni oddeleni pasii a viz. Dopliiujici informace 0 migraci Ize ziskat i ze -tsClmni lidu (celkovy pi'iriistek obyv. se sklada z pi'irozeneho pi'iriistku a migracniho salda) a z udajii 0 miste narozeni a miste pi'edchoziho bydliSte. Pi'ima evidence vniti'ni migrace existuje jen v malo zemich a obvykle ji nelze odlisit od migrace sez6nni ci pracovni. Vzhledem k nejednotne metodice evidence migrace je me291

evoluce

exegetika

zimir. srovnani znacne obtizne. Udaje 0 migraci jsou rocne publikovany spolu s daty 0 evidenci pfirozene meny v Pohybech obyvatelstva, vydavanych statist. organy. 3. Registry obyvatelstva obvykle vychazeji z dat ze sWani lidu a sledovane znaky jsou aktualizov{my na zaklade evidence pfirozene meny obyv. V ces. zemich nebyl dosud demogr. registr zaveden. K 1. 1. 1980 v souvislosti se sWanim lidu byl zalozen Centrdlni registr obcanu. A: civil registration F: registres de Petat civil N: Bewolkerungsstatistik I: anagrafe Lit.: Konecnd, A.: Pramenna dila demograficke statistiky v letech 1919-

1978. Praha 1981; Maur, E.: Zaklady historicke demografie. Praha 1978; Srb, V.: Dve ste let statistiky pfirozene meny obyvatelstva v ceskych zemich. Demografie, 27, 1985; viz tez ..... demografie.

Kal

e v 0 I u c e viz darwinismus socialni, diferenciace socialni, emergence, evolucionismus, historicismus, neoevolucionismus, sociobiologie, vyvoj evoluce m ul tilinearni viz neoevolucionismus evoluce univerzalni viz neoevolucionismus evo I ucion is m us - (z lat. evolutio =rozvinuti papiroveho svitku, cteni) - v nejsirsim slova smyslu nazor, ze zadna oblast reality neni nemenna, ale vyviji se. I kdyz prvky vyvojovych teorii se objevuji uz v antice, zaklady vM. pojeti vyvoje, resp. evoluce, byly polozeny az modemi pi'lrodovMou koncem 18. a behem 19. st. (P. S. Laplace, Ch. Lyell, Ch. R. Darwin). K nejvyzn. stoupencum takto siroce chapaneho e. patfili: G. B. Vico, J. G. Herder, J. A. Condorcet, C. H. Saint-Simon, H. Spencer, E. B. Tylor, L. H. Morgan, G. W. F. Hegel, F. P. G. Guizot, A. H. Tocqueville, A. Comte, L. T. Hobhouse, B. Kidd aj. V dejinach s-gie je pojem e. pouiivan pro teorie spoleenosti, v nichz je .....spolecnost povazovana za slozku ..... pfirody, tzn. vztahuji se na ni evolucni zakony objevene v pfir. vedach, zejm. v biologii. E. je vnitme znacne diferencovany smer, ktery se rozvinul a mel nejvetsi vliv ve 2. polovine 19. st. Patfi do pozitivistickeho a naturalistickeho proudu, jehoz hlavnimi s-gickymi reprezentanty byli H. Spencer, L. T. Hobhouse a B. Kidd, v kult. antropologii pak E. B. Tylor a L. H. Morgan. Podle evolucionisrn vsechny spolecnosti prochazeji rymiz vyvojovymi stadii, jejichz pofadije zavazne a nemenne, plynule na sebe navazuji, neexistuji mezi nimi nahle pferyvy a skoky. Evolucioniste neuznavali potfebu ..... revoluci, povazovali je za patologicke, nenormalni jevy. V politice e. podporoval ..... reformismus. Podle evolucionisticke teorie vyvoj Iidstva probiha Iineame a lze jej zmizomit vzestupnou pfimkou, jejiz body tvofi jednotlive spolecnosti v zavislosti na stupni sveho rozvoje. Nektere z nich jsou na pfimce nize a jine vyse, to 292

znamena, ze reprezentuji ruzna stadia tehoz vyvojoveho procesu. Za nejrozvinutejsi a vyvojove nejvyssi byly povazovany zapadoevrop. spolecnosti, zejm. anglicke. Predpokladalo se, ze vsechny ostatni, "vyvojove opozdene" spolecnosti postupne projdou stejnou cestou jako spolecnosti nejvyspelejsi, ze tento proces je pfirozeny, nezvratny a ridi se stejnymi zakony jako bioI. evoluce. Evolucioniste se domnivali, ze vysvetlit jev znamena popsat jeho genezi. Odtud jejich zajem 0 pocatky kazdeho jevu a snaha najit tzv. nejjednodussi formy a slozky spoi. zivota, z nichz se postupne vyvinuly slozite spolecnosti. Typicke je to napr. pro H. Spencera, ktery venoval mnoho pozomosti tzv. jednoduchym spolecnostem a snazil se vysvetlit jejich pfechod ke spolecnostem slozirym. Klicovymi kategoriemi e. byly pojmy pohyb, zmena, vyvoj a pokrok. Vzhledem k tomu, ze spolecnost tvon urcity celek, podle H. Spencera "organismus", i vsechny .....socialni zmeny jsou vzajemne zavisle a zmena v jedne spoi. oblasti nutne vyvolava zmeny v jinych slozkach spolecnosti. Dlouhodobe neni mozna koexistence spol. jevu, napf. instituci nebo kult. elementu, jez by patfily do ruznych fazi vyvoje spolecnosti. Pokud se evolucioniste s takovym nesouladem ve spoi. realite setkali, uchylovali se k tzv. teorii preZitkfi a povazovali takovou situaci za docasnou. Uki. evolucionisticky zakon tvrdi, ze vyvoj vsech stranek spolecnosti je rovnomemy a ze mezi nirni existuje pfesne stanovena koexistence. Jakkoli evolucioniste uznavali, ze ve vyvoji se mohou objevit prvky stagnace i regresu, za normalni proces povazovali vzestupny vyvoj, tzv ...... pokrok. Lidstvo jako celek se neustale zdokonaluje, stagnace a kroky zpet jsou pouze docasne a rykaji se jen jeho jednotlivych slozek. Kriterium pokroku spatfoval e. v rostouci slozitosti struktury a ve zvetsovani poctu plnenych funkci. Cim je spolecnost diferencovanejsi a cim vice funkci plni, tim je podle e. pokrokovejsi. Toto kriterium aplikovali evolucioniste i na jednotlive slozky spol. zivota. Hodne pozomosti venovali v teto souvislosti take klasifikacim a typologiim spoi. vyvoje. Mezi nejznamejsi patfi Morganovo deleni hist. vyvoje lids tva na ..... divosstvi, ..... barbarstvi a ..... civilizaci, H. J. S. Mainovo deleni na spolecnost statusu a smlouvy, Spencerova teorie ..... vojenske spolecnosti a priimyslove spolecnosti apod. Evolucioniste sice zastavali nazor, ze existuje pluralita pficin vyvojovych zmen, ale v odpovMi na otazku, ktera z mnozstvi pficin je hlavni, se mezi sebou casto pods tatne lisili, coz byljeden z duvodu, proc se e. koncem 19. st. rozpadl. Za nejdulezitejsi pficiny vyvoje povaiovali: 1. urCite vlastnosti lidskych jedincu, jejichz zakladem je jedina a nemenna psych. pfirozenost cloveka (nektefi kladli duraz na intelekt., jini na instinktivni stranky); 2. pi'lr. pro-

stredi, zejm. tzv. geogr. podminky (nektefi byli vyznavaCi ..... geografickeho determinismu); 3. spo\. a kult. faktory, mezi nez fadili demogr. faktory, jako pocet a hustotu obyv., pfemeny ve zpusobu ziskavani existencnich prostfedkti (tzv ...... technologicky determinismus), ekon. faktory (..... ekonomicky determinismus), spoi. instituce, zvyky a obyceje; 4. konflikt a boj (viz .....socialni darwinismus). Koncem 19. st. se e. setkal s ostrou kritikou a zejm. v s-gii postupne ztratil zastance i vliv. V polovine 20. st. se objevii opet zajem 0 problemy soc. vyvoje v podobe tzv ......neoevolucionismu. Z:iroveii se ale objevuji jine pfistupy k chapani dejin, popirajici napf. vyvojovou kontinuitu (viz .....episteme, ..... archeologie vedeni). A: evolutionism F: evolutionnisme N: Evolutionismus I: -evoluzionismo Lit: Bames, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Coser, L. A: Masters of Sociological Thought. New York 1971; Martindale. D. A: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokin, P. A: Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej, dill. Warszawa 1981.

Sed

evolucionismus psychologicky viz psychologismus e v r 0 pan s t v i - pfesvMceni obyv. narodu Evropy 0 pfislusnosti ke spolecnemu hist. prostoru, k vetSimu celku, ktery je zakladem jejich ..... civilizace a ..... kultury, obecnych principu, hodnot, norem, vMeni. Princip e. je obsaien napf. v myslence Ch. L Montesquieua, ze "Evropa je pouze jeden narod slozeny z mnohych". Vedomi sounalezitosti s teritorialnim i duchovnim celkem Evropy se projevovalo v minulosti nejcasteji v dobach ohrozeni. Evropane si byli vMomi sve odlisnosti od pfislusniku neevrop. narodu uz na samem pocatku svych dejin, kdy byli neustale vystaveni vlivum, ktere pfichazely z Vychodu, z Orientu ci Asie. Casto byla kladena otazka rozdilu mezi Zapadem (Evropou) a Vychodem (AsH). Evrop. kult. vedomi cerpalo ze zdroju anticko-kfesianske kultury staroveku a vytvarelo se po nekolik staleti spolecneho hist. vyvoje evrop. zemi. Vznikaly evrop. zvyky, evrop. mravy, evrop. pravo, evrop. vef. mineni, evrop. vef. moc. Krome duchovniho zakladu, kter)' cerpal z minulosti, se pozdeji v Evrope zacal prosazovat take modem! dynamicky prvek - prakticky smysl pro rozvoj prumyslu, ktery se obrazil v hodnotach a idejich modemiho sveta. V historii se stndaji staleti, v nichz vynika v evrop. zemich nk osobitost, se staletimi, v nichz pfevazuje e. (napf. pro 16. st. je typicke sifeni nadnar. ideje humanismu). Ve 20. st. se e. nevymezuje jen vtici Vychodu, ale zduraziiuje se rozdil mezi evrop. a am. spolecenstvim, pfip. se mluvi 0 hrozbe amerikanizace evrop. spolecnosti. Pojem e. je podobneho f:idu jako pojem ..... Abendland, nejde vsak 0 synonyma.

A: Europeanism, Europeanness F: europeanisme N: Europiiertum I: europeismo, civilita europea Lit.: Ortega y Gassel, 1.: Evropa a idea naroda. Praha 1993.

Much e x a k t nos t - (z lat. exactus = uplne, dokonale provedeny) - pfesnost jako vlastnost kvant. vymezenych systemu, kvant. procedur a logicko-matem. postupti. E., ktera je zvI. pozadovana pro mefici procedury, je tfeba vzdy posuzovat s ohledem na teor. a prakticke zamery, s pfihlMnutim k hist. aspol. podminkam. Bez ohledu na dosazenou uroveii poznani, tech. moznosti a prakticke zamery Ize sotva fici, ze tolerance mefeni ± 0,1 mm je presna ci nikoli. V teorii ..... mereni se odlisuje definovana e. od pozadovane a dosaiitelne e. Definovana e. se bezprostfedne vztahuje na numericke hodnoty geometrickych promennych. Jejich hodnota je pfesne vymezena defmitoricky: napf. soucet vniti'nich uhlu v trojuhelniku je roven 180°, avsak z:idnym sebepfesnejsim a opakovanym mefenim nelze empir. prokazat, ze tento soucet je zcela roven 180°. Dosaiitelna e. je podminena objektivne i hist.: realnou povahou pfedmetu mereni, rozvojem mericfch technik a teor. okolnostmi. Pozadovana mira e. zavisi zase na ucelu mefeni v ramci daneho kontextu s ohledem na dosaiitelne e., zpravidla je vsak vzdy mensi. Teor. a metodo\. obtiznym problemem je otazka, jak vime, ze nejaka zjistena hodnota mefene veliciny byla udana s dosazitelnou mirou e. Ve spol. vedach, resp. s-gii, je pozadavek e. problematizovan navic tim, ze dosaieni relativne vysoke miry e. mend procedury nezajiSfuje ..... validitu ani ..... reliabilitu ziskanych poznatku. A: exactitude, exactness F: exactitude N: Exaktheit I: esattezza Lit.: Berka, K.: Mereni: pojmy, teorie, problemy. Praha 1977.

Ber ex e g e ti k a - (z fec. exegesis =vyklad, uvedeni) - teorie a zaroveii dovednost souvisIeho kritickeho vykladu, interpretace textu. Cilem takoveho vykladu je desifrovani textu, odkryti jeho nejhlubSiho a nejautentictejsiho smyslu. E. byva uvadena do souvislosti s ..... hermeneutikou, jejiz ramec je vsak zejm. od W. Diltheye sirsi, neboi zahmuje take vyklad ostatnich forem, v nichz se vyjadfuje, objektivuje duchovni zivot cloveka (napf. ume!. dila). E. rna dYe hlavni podoby: 1. teologickou, ktera se zabyva vykladem textu ..... bible (pomoci jazykove a hist. kritiky se napf. snazi objasnit rozdily a rozpory mezi Starym zdkonem a Novjm zdkonem); 2. pravni,jez se zabyva vykladem pravnich norem, coz rna vyznam pro jejich spravnou aplikaci na jednotlive konkretni pfipady. A: exegetics F: exegese N: Exegetik I: esegetica 293

exkomunikace

existence

Lit.: Hruschka, J.: Das Verstehen von Rechtstexten. Miinchener UniversiUitsschriften, Reihe der juristischen FakulUit, sv. 22. 1972.

Maj

ex i s ten c e - (z lat. existencia, od existens =jsouci) - ve ved. souvislostech se vyskytuje ve dvou vyznamech: 1. jako oznaceni tzv. kvantifikatoru V logice, tj. vyrazu, ktery obsahuje promenne a spolu s urcitou formuli tvori smyslupIny vyraz; 2. jako fil. pojem, oznacujici vsechno, co nejak je, jako vyjadfeni (empir.) individualni jsoucnosti nejake veci ci osoby v protikladu k jeji pods tate, esenci i (metafyzickemu) -tbyti. V pojmu e. pokantovska fiIozofie vytusila racionalne neuchopitelnou dimenzi, kterou jako neco protikladneho k rozumu a ideji obratila proti objektivistickemu -tracionalismu osvicenstvi, proti 1. Kantovu transcendentalismu (tak u F. H. Jacobiho a J. G. Hamanna) a pfip. i proti Hegelovu idealismu (u F. W. J. Schellinga as. A. Kierkegaarda). Velkou roli hral pojem e. take v protiidealisticke fiIozofii dejin L. von Rankeho, ktera se stalajednim ze zakladu tzv. -thistorismu. Podle Rankeho je kaZda epocha v bezprostfednim vztahu k Bohu a jeji hodnota vubec nespociva v tom, co z ni vzchazi, nybd v jeji existenci samotne, v jeji vlastni svebytnosti (Uber die Epochen der neueren Geschichte, 1854 - prvni pfednaska). V navaznosti na tuto svou iracionalne individualni komponentu znamena e. ve filozofii -texistencialismu existenci lidskou, lidske byti v jeho konecnosti, to, jak je protipostaveno kaide transcendenci. Podle M. Heideggera (Sein und Zeit, 1928) bytostne urceni lidskeho pobytu lezi v jeho existenci. A: existence F: existence N: Existenz I: esistenza Haf ex is tenc iali s m u s - tez filozofie existence - od konce 20. I. 20. st. bezne vyrazy pro -tfilozofii, ktera se orientuje na -tbyti ve smyslu nasi subjektivni -texistence. Vyraz filozofie existence poprve pouzil F. W. J. Schelling, a to pro oznaceni filozofie zduraznujici nepochopitelnost, racionalni neodvoditelnost existence Boha, pfirody a cloveka. E. rna vsak na mysli pouze lidskou existenci, ktera je pojata jako starost 0 vlastni byti (M. Heidegger), byti, ktere vlastnim zpusobem prejimame do odpovednosti, jehoz uskutecnovani je nam ulozeno. Odtud se jevi -tsvobod a ne jako pouha vlastnost cloveka, nybrz jako volba sebe sarna ze svych moznosti, a to volba neustaIa, i kdyz nemusi jit 0 vyslovnou volbu. Ponevadz se volba deje vzdy za faktickych determinovanych okolnosti, je fakticnost a na druhe strane transcendence, tj. pfekracovani fakticnosti rozvrhem vlastnich moznosti, zakl. charakteristikou existence. V prubehu 19. a 20. st. se filozofie existence rozvinula v nekolika podobach. Za prvniho myslitele existence je povaZovan danskY teologicky myslitel S. A. Kierkegaard, 294

ktery odmita nepfimefene naroky filozofie jako domnele ciste teorie 0 absolutnu a tematizuje "skutecnou existenci cloveka", k niz patfi vztah k osobnimu nezjevnemu Bohu. Ve 20. st. je filozofie existence zastoupena K. Jaspersem, ktery take nazev filozofie existence reklamuje pro svou filozofii. Jaspers vychazi z rozliseni vedy a filozofie, ktera smefuje k celkovosti, k byti. Intenci sve filozofie charakterizuje jako "prosvecovani existence" (ExistenzerheIIung). HIavnim dilem je trojsvazkova Philosophie (1932). V povalecne knizce z r. 1946 Die Schuldfrage (Otazka viny) navrhuje pouzit techniku "prosvecovani" k uznani -tviny, k oCiste a vnitfni promene pfislusniku nem. naroda. Pro existenci je pfiznacny vztah k nezpredmenitelnemu byti, unikajicimu vsemu urcovani ve smyslu svetskych veci. Jaspers je nazyva "to obklopujici" (das Umgreifende). Nejvyznamnejsim filozofem existence ve 20. st., ktery se vsak odmita hlasit k e. a nazyva svou analyzu pobytu (Dasein) fundamentalni ontologii, je M. Heidegger. V Sein und Zeit (1927) povazuje za zakl. charakteristiku pobytu porozumeni svemu vlastnimu byti a svym moznostem, jakoz i otevfenost vuCi jsoucimu, tj. vuci tomu, Cim veci jsou. Pozdeji pfesel Heidegger ke stanovisku "obratu" (Kehre), priority ne uz lidskeho byti, nybd rnimolidskeho byti, toho, co umoznuje porozumeni. Pod vlivem Heideggerovym rozvinul svou fiIozofii existence, vyslovne nazyvanou e., J. P. Sartre. Ve svem hlavnimdileL'etre et Ie neant (Byti a nicota) rozviji filozofii existence pfedevsim jako filozofii svobodneho uchopeni svych moznosti a uCineni se sam sebou. Svoboda se projevuje znicotnovanim dfivejsich zameru a rozvrhovanim existence na zaklade projektu, jejichz soucasti jsou hodnoty, podle kterych jedname. Protoze hodnoty nejsou predem stanoveny, Ize v rozporu se starou filozofii fici, ze existence pi'edchazi esenci a nikoli naopak. Sartre popularizoval svou fiIozofii ve spise L'existencialisme est un humanisme (1946) a v i'ade romanu a zejm. dramat (vesmes vysly ces.). FiIozofie e. ovIivnila i s-gii (viz -tsociologie existencialisticka). A: existencialism F: existentiaiisme, philosophie de l'existence N: Existenzialismus, Existenzphilosophie I: esistenzialismo Lit.: Arendt, H.: Was ist Existenzphilosophie. Heidelberg 1948; Bollnow, O. F.: Existenzphilosophie. In: Hartmann, H. ed.: Systematische philo-

sophie. Stuttgart 1942; Cem.'~, V.: (1948) Prvni a druhy sesit 0 existencialismu. Praha 1992. Sartre, J. P. : Marxismus a existencialismus. Praha 1966.

Sob exkluze socialni - (z lat. excludo =vylucovat, vzdalovat, nevpustit) - mechanismus nebo strategie, pomoci nichz jedna skupina ochranuje sva privilegia a vyhody tim, ze uzavi'e jinym skupinam pfistup ke zdrojum, k pozicim, odmenam a moznostem, a to na zaklade mocensky sank-

cionovaneho prohlaseni techto skupin za nezadouci nebo nevhodne. E.s. souvisi uzce s tzv. socialnim uzaviranim (social closure). V nekterych koncepcich se proto e.s. poklada vedle tzv. uzurpace za jeden ze dvou mechanismu, jimiz se soc. uzavirani dosahuje nebo udduje, pfip. meni. Uzavirani je pak obecnym procesem, jirnZ se skupina snazi uddet svou vylucnou, exkluzivni kontrolu nad vzacnymi zdroji tim, ze k nim omezuje pfistup, a e.s. je pouze specif. mechanismem oddeleni "vlastnich" (insiders), tj. tech, ktei'i maji k vzacnym zdrojum pfistup, od "cizich" (outsiders), ktei'i k nim pi'istup nemaji. Uzurpace je rovnez strategii depriviJegovanych skupin, jez se snazi dosahnout pfistupu ke zdrojum, ktere jiz byly monopoIizovany jinou skupinou. F. Parkin zavedl navic termin dvojiho nebo zdvojeneho uzavi'eni: napi'. odborove hnuti voH vuci zamestnavatelum a vlastnikum strategii uzurpace, soucasne vsak ve vztahu k nektere jine skupine (napi'. etnicke) muze volit strategii e.s., aby ji znemoznilo podilet se na pfip. pozitivnim vysIedku uzurpace. Koncepce soc. uzavirani a e.s. vznikla inspirovana weberovskym pojetim tfidni a stavovske struktury, byla vsak systematicky zpracovana aZ v 70. I. zejm. F. Parkin em a R. Murphym v souvislosti s kritikou marx. pojeti tfidni struktury a zejm. konkretniho fungovani realne soc. spolecnosti. V zemich vych. Evropy se e.s. zabyvali A. Sawiszovd v Polsku aM. Petrusek v Ceskoslovensku. Jako jeden z podstatnych definicnich znaku -ttotalitarismu uvadi Petrusek prave mimoi'adne rozpracovany system mechanismu e.s. ph soucasnem enormnim rozSii'eni rozsahu rnanopoIizovanych vzacnych zdroju. Zatimco v tradicnich a demokr. spolecnostech s trzni ekonomikou je pfedmetern e.s. pi'edevsim vlastnictvi a vzdelani, pl'ip. soc. kvaIifikace, v totalitnich systemech se do sfery e.s. zahrnuje take cely system soc. mobility, pfistup k informacim, cestovani atd. Tak -tprofesionalizace jako jeden z mechanismu e.s. rna v totalitnich systemech specif. rysy, ktere se projevuji v jejich soc. disfunkcnich efektech. E.s. Ize typologizovat podle techto znaku: 1. viditelnosti, od skryte k transparentni forme; 2. soc. akceptace, od soc. pi'ijate a dokonce nekdy masove aprobovane e.s. po odmitanou; 3. formalni legaJizace, od pravniho zakotveni e.s. po jeji faktickou nelegalnost; 4. zpusobu provedeni, od jemneho, elegantniho a formalne zduvodneneho po brutalni a nasilnickY. Jinou klasifikaci zavadi C. Disco: 1. podle rozsahu soc. pole, ktere je e.s. dotceno (typy soc. aktivit a skupin); 2. podle kriterii "vlastnich" a "cizich" (etnicka a rasova pfislusnost, nabozenstvi, vykon); 3. podle podstaty privilegii a vzacnych zdroju, ktere ztotoznuje s prostfedky saturace poti'eb. E.s. muze byt za urCitych okolnosti, nikoliv vsak nutne a vidy, formou -tsocialni diskriminace a barierou

-tsocialni mobility (viz tez -tcechy, -tskupina clenska). A: social exclusion F: exclusion sociale N: Sozialexklusion, soziale AusschIie6ung I: esclusione sociale

c.: Intellectuals in Advanced Capitalism, Closure, and the New Class Thesis. In: Intellectuals, Universities, and the State in Western Modern Societies. Berkeley, Cal. 1987; Murphy, R.: Social Closure: Theory of Monopolization and Exclusion. London 1988; Parkin, F.: Strategies of Social Closure in Class Formation. In: The Social Analysis of Class Structure. London 1974; Parkin, F.: Marxism and Class Theory: A Bourgeois Critique. London 1979; Sawisz, A.: Strategie i techniki wykluczania. Kilka uwag na temat .. zamkni~cia" w socjologii. Studia Socjologiczne, 1987,

Lit.: Disco,

C. 3, 4.

Pet ex k 0 m u n i k ace - (z lat. excommunatio = vylouceni) ces. vyobcovani - puvodne nazev cirkevni -tsankce, spocivajici ve vylouceni z jejiho spolecenstvl. Starsi je ale zidovske "cherem", vylouceni ze zidovskeho spolecenstvi, zbaveni nab. pray a prokleti. V ki'esianstvi existovala e. od jeho poeatku. V dobach, kdy se stalo statnim nabozenstvim, mohla mit cirkevni e. v ruzne mire take obcanskopravni nasledky, sahajici aZ k hrdelnimu procesu. Ve stfedoveku byl trest e. vyhlasovan s klatbou, tj. oficialnim ediktem (vel'. oznamenim). Od 6. st. se uplamoval take interdikt (z lat. interdictio nebo interdictum = zakaz, rozhodnuti), ktery neznamenal zbaveni spolecenstvi, ale zakazoval ucast na bohosluzbach, udelovani svatosti apod. Cirkevni pravo rozeznava: 1. excommunatio minor, tj. v pods tate zmineny interdikt, phcernZ interdikt obecny (generale) se vztahuje na kneze a vei'ici celeho uzemi, interdikt castecny (particulare) zasahuje jen nektere osoby; 2. excommunatio maior, coz je definitivni vylouceni z cirkve. Pravo e. pnslusi cirkevnim hodnostarum od biskupa vyse. Z dejin je znarna napi'. e. Valdenskych r. 1184, J. Husa r. 1412, nem. cisai'e Jindficha IV. r. 1076 aj. Posledni vetSi exkomunikacni akt provedl papez Pius XII.: r. 1949 - exkomunikoval vsechny, ktefi se staIi nebo stanou cleny kom. stran, budou tyto strany podporovat a jakkoliv s nimi spolupracoval. PUvodne mela cirkevni e. velmi silny dopad na zivot jedincu i skupin, kteh tak prakticky pl'estali byt cleny vlastni komunity, coz Ize pl'irovnat ke ztrate obcanstvi. Nekdy to podpoi'iIo vytvoi'eni nove vlastni skupiny, vetsinou tajne, ktera se reaIizovala v odporu k oficialni komunite. E. je spojena se -tsocialni exkluzi. Pojem e. se pozdeji zacal uzivat i pro vylouceni ze skup. formaci, spolku nenab. razu i z neoficialnich komunit, ktere maji svuj fad, pevne stanovena pravidla jednani a svtij soudni tribunal. 0 analogii s cirkevni e. Ize hovorit i v souvislosti s tzv. -tsvetskym nabozenstvim. A: excommunication F: excommunication N: Exkommunikation I: scomunica Kou 295

exogamie

experiment

ex 0 gam i e - (z i'ec. ex6 = vne; gamos = snatek) - pribuzenske pravidlo, ktere pi'ikazuje hledat si partnera za ucelem snatku mimo vlastni skupinu. Obecne Ize toto pravidlo aplikovat na nizne velke skupiny, pocinaje rodinou a konce narodem, na skupiny definovane socialne, etnicky ci uzemne. V ramci teorie -tpribuzenstvi pi'edstavuje e. obecne pravidlo, na jehoz zaklade je vetSina snatku uzavirana mezi partnery ruznych skupin. E. je uzce spojena se zakazem -tincestu. Pravidlo e. vychazi ze skutecnosti, ze zakaz uzavirani snatku mezi pi'ibuznymi vylucuje z vyberu moznych partneru osoby, ktere jsou kazdemu jedinci soc. nejblizsi. Aby vsak mohl tento zakaz platit, musi byt kompenzovan moznosti ziskat partnera mimo okruh svych nejblizsich, tedy v jine soc. skupine. E. tak vytvari soc. system, ktery kodifikuje pravidla vymeny partneru (pi'edevsim zen) mezi jednotlivymi skupinami. E. se podili na tvorbe jedne velke casti pl'ibuzenskych vztahU, tak jak jsou definovany v -tnepokrevnim pribuzenstvi. Na rozdil od -tendogamie, ktera rna tendenci urcovat hranice skupiny a diskriminovat jedince uvniti' skupiny, pi'edstavuje e. neustale usili 0 co nejvetsi soc. soudrZnost a solidaritu. Kdyby kdysi soc. tradice umoznila cloveku zenit se a vdavat se svymi nejblizsimi phbuznymi, byla by dnes nase koncepce snatku zcela jina a rovnez nas sexualni zivot by byl znacne odlisny. Podle W. I. Thomase maji e. a jazyk tutez zak\. funkci: zajisiovat komunikaci s druhymi a integrovat skupiny. A: exogamy F: exogamie N: Exogamie I: esogamia Lit.: Bradfield. R. M.: A Natural History of Associations. London 1973; Service. E. R.: Profiles in Ethnology. New York 1971; viz lei -+pribuzenstvi.

Jus

ex p e k t ace - (puvodne z lat. expectare = ocekavati, pi'evzato vsak spiSe z ang\. expectation = ocekavani, pi'edpoklad, anticipace) - v s-gicke terminologii ocekavani vazici se pi'edevsim na pojem soc. -trole, ktera je jiz v klasicke definici R. Lintona chapana jako ocekavany zpusob chovani, vazany na urcity soc. -tstatus Ci soc. pozici. Od typickych pi'edstavitelu urcitych soc. pozic se ocekava urCite chovani, ktere pak urcuje roli. Role jsou "svazkem" e., protoze oeekavani se nevztahuji pouze k cinnostem, ktere se vazi na danou pozici (napi'. ze lekai' se chova dustojne, ze dovede rutinne provest nektere zasahy atd.), ale i na motivaci, city (u lekafe se napi'. oeekava emocionalni neutralita) a hodnotove struktury (dodrZovani zasad lekai'skeho tajemstvi apod.). E. vel ice uzce souvisi take s pi'ehlednosti, uspoi'adanosti soc. sveta. Clovek se uci spo\. vyznamu urCitych aktu, symbolu, gest, pi'edmetu, a pouze tehdy, kdyz se pi'islusnici urCite kultury vsem temto vyznamum nauci, mohou vznikat v -tsocialni 296

interakci vzajemna ocekavani, ktera cini soc. svet pi'edvidatelnym, udavaji mu subjektivne pociiovany a prozivany i'ad. Vzajemna ocekavani jsou v soc. interakci potvrzovana nebo nepotvrzovana, fixovana a naopak postupne vytlacovana a nahrazovana jinymi. Pojem e. (resp. teorie ocekavani) je vyzn. slozkou pojmove vybavy -tstrukturalniho funkcionalismu, ale i smeru -tinterpretativni sociologie. Specif. vyznamu nabyl pojem e. v ekonomii, kde se od 70. \. stal soucasti standardni pojmove vybavy diky J. F. Muthovi. Pojem a hypotezu racionalni expektace, resp. racionalniho ocekavani rozpracoval F. Modigliani, ackoliv pojem e. je pouzivan od 20. I. tzv. stockholmskou skolou a take v dile J. M. Keynese. E. si lze pi'edstavit jako subjektivni pravdepodobnosti budoucich hodnot ekon. promennych, ktere maji vztah k soucasnym rozhodnutim ucastniku ekon. zivota a ovlivnuji vyvoj ekonomiky. Modigliani rozlisil dva druhy promennych, tzv. promenne ex ante, tj. anticipovane stavy ekon. prosti'edi nebo budouci stavy ekon. subjektu, a promenne ex post, tj. data 0 skutecnych stavech, jez se deli na anticipace neboli pl'edpovedi, rozhodnuti a plany. Vsechny tyto tfi typy shrnuje Modigliani pod souhrnne oznaceni e. Hypoteza racionalnich e. byla vyzn. modifikovana, napi'. tim, ze bylo zdurazneno, Ze oeekavani nemusi byt zalozeno na verohodne informaci, dale ze vyhledavani spolehlivych informaci je spojeno s vynakladanim vzacnych zdroju a ze naklady na informace tykajici se blizsi budoucnosti jsou relativne nizsi nez nliklady na informace 0 budoucnosti vzdaIene. Rozhodovani a planovanijsou nakladne aktivity, protoze spoti'ebovavaji vzllcne zdroje. Ocekavani podle techto koncepci ovlivnuje ekon. rozhodovani, tj. vyber alternativ alokace vzacnych zdroju. Vei'. informace maji vii v na ekon. chovanijen prosti'ednictvim vniti'ni informace, ktera je zalozena na vlastnich zkusenostech a zajmech. Vei'ejna, napi'. vladni informace, muze ekon. a soc. pusobitjen tehdy, kdyije ekon. subjektem internalizovana. Teorie racionalnich ocekavani, ktera se doryka podstaty mikroekon. teorie, umoznila pi'esneji operacionalizovat pojem oeekavani, ktery byl v puvodni Keynesove koncepci chapan pouze jako exogenni cinitel ekon. chovani. Byla pi'enesena i do nove klasicke makroekonomie a dnes umoznuje zajimavym zpusobem propojit ekon. teorii, s-gii, soc. psychologii a prognostiku. A: expectation F: expectation, attente N: Erwartung I: aspettativa Lit.: Jezek, T. - Kouba, K. - Kupka. M.: Racionalnf ocekavanf jako problem ekonomicke teorie. Ekonomicko-matematiclry obzor, 23, 1987, C. 2; Keynes, J. M.: Obecna teorie zamestnanosti, uroku a penez. Praha 1963; Linton. R.: The Study of Man. New York 1936; Zimbardo. P. G. - Ruch. F. L.: Psychology and Life. Ill. 1977.

Pet

expektace racionalni viz expektace experiment - (z lat. experimentia = pokus, zkouska, zkusenost) - ovei'ovani a ziskavani empir. poznatku v planovane a vyzkumnikem i'izene situaci. Lze rozlisit pravy ci skutecny e. a kvazi experiment. Skutecny ci pravy e. (true experimental design) muze zjistit, zda souvislost mezi -tznaky rna kauzalni charakter, zda existuji vsechny podminky pro potvrzeni kauzalniho vztahu (viz -tkauzalita). Takovy e. musi potvrdit existenci soubeznych zmen v obou promennych, nalezt odpovidajici casovou souslednost zmen, ktere musi nastat nejdi'ive v nezavisle a teprve pote v zavisle promenne, a vyloucit pi'itomnost zkreslujiciho vlivu nejake promenne. Skutecny e. tak muze zabranit i'ade pochybeni ve -tvalidire poznatkU 0 vyseti'ovanych vztazich. Pozadavky na pravy e.: 1. musi kontrolovat experimentalni promenne; 2. musi byt pouzita alespon jedna experimentalni skupina a jedna kontrolni skupina; 3. jedinci musi byt zai'azeni do techto skupin nahodne. Zakl. typy skutecneho e. (typologie a symboly grafU jsou pi'evzaty z D. T. Campbella a Stanlye, 1963): a) Klasicky e. - pouziva jednu experimentalni a jednu kontrolni skupinu, do ktere bylijedinci nlihodne zai'azeni; obe skupiny jsou pozorovany (mei'eny) jak pi'ed zavedenim, tak po zavedeni experimentalni promenne: 01

x

03

02 04

V grafu prvy i'adek pi'edstavuje experimentalni a druhy kontrolni skupinu, X reprezentuje zavedeni experimentalni promenne, 0 reprezentuji pi'edbezna a nasledna pozorovani (shodne symboly jsou pouzivany i ve vsech nasledujicich grafech). b) Nasledne pozorovani na dvou skupinach - nepouziva pi'edbezne pozorovani:

X

01

02 Tento vzorec je zalozen na pi'edpokJadu, ze obe skupiny, do kterych byli jedinci zafazeni nahodne, se lisi jen tim, ze jen experimentalni skupina byla vystavena vlivu experimentalni promenne; pouzijeme-li symboly z 1. grafu, pak plati, ze 01 = 03 = 04 a vsechny zmeny pozorovane v 02 jsou nutne funkci experimentalni promenne X; pokud byly pi'i zai'azovani jedincu do skupin respektovany zasady nahodneho vyberu (shodne s logikou tvorby pravdepodobnostniho vzorku), jsou mei'eni 0] a 03 vlastne redundantni. c) Solomonuv experiment na 4 skupinach - pouziva 2 experimentalni a 2 kontrolni skupiny a je vlastne kombina-

ci klasickeho experimentu a nasledneho pozorovani na dvou skupinach:

0]

X

03

X

02 04 05

06 Tento e. muze rozlisit mezi nekterymi typy zkresleni diskutovanymi dale; rozdil mezi zkreslenim zpusobenym "historii", ktera vyvola zmenu ve vsech naslednych pozorovanich (02, 04, 05 a 06), "testovanim", vyvolavajicim zmenu jen v pozorovanich skupin, ktere byly podrobeny pi'edbeznemu mei'eni (02 a 04). Campbell (1966) navrhl zevrubnou klasifikaci zkresleni vyplyvajiciho z uspoi'adani v,Yzkumu. Lze vybrat 6 typu poruseni interni validity, ktere mohou byt v pravem experimentu vetSinou kontrolovany a jejichz pfitomnost se projevi obvykJe zmenami v naslednem mei'eni v kontrolni skupine: 1. Historie: zmeny jsou vyvolany nejakym vnejsim cinitelem, faktorem, ktery ovlivnuje celou cilovou populaci. 2. Testovani (testing): zmeny jsou vyvolany pi'edbeznym merenim (kupi'. 01 a 03 v klasickem experimentu na 1. grafu) a mylne pi'ipsany vlivu experimentalni promenne. 3. Instrumentace: nekdy je nezbytne pouzit pro nasledne mei'eni jine nastroje, nez ty, ktere byly pouzity v pi'edbeznem testu, a rozdily ve vysledcich mohou byt pak mylne vykladany jako efekt experimentalni promenne (napi'. nekdy je nutne pouzit pro nasledne mereni jinou baterii otazek, nez ktera byla pouzita v pi'edbeznem mereni, a novy soubor otazek rna jinou citlivost nez baterie puvodni). Toto zkresleni je caste ph pouziti pfimeho pozorovani: pozorovatel je v dobe nasledneho pozorovani vice unaven, jeho citlivost se zmenila, diky pi'edchozi zkusenosti z pfedbezneho mefeni se stallepsim pozorovatelem. 4. Zrani (maturation): spociva v tom, ze modifikace vyvolane tokem casu mohou byt mylne pi'ipsany experimentalni promenne. Mohou to byt zmeny vyvolane skutecne dospivanim (projevuje se napf. v dlouhodobych vyzkumech na detech), ale take tim, ze pokusne osoby jsou v dobe nasledneho mefeni vice unaveny atd. S. Regrese k pnimeru: toto zkresleni vznika, kdyi osoby byly vybrany pro vyzkum na zaklade nejakych extremnich vysledku. Napi'. pro ovefeni uCinnosti nove metody vyuky statistice jsou jako pokusne vybrany jen ty osoby, ktere mely v matem. testu velice spatne vysledky; testovana metoda pak ukaze nezbytne zlepseni, i kdyby byla zcela neucinna (nektere osoby byly omylem klasifikovany jako spatne v matematice, stejne mylne byly nek297

explanace statisticka

experiment laboratorni

ten spatni matematikove klasifikovanijako dobfi, ale ti uz nejsou do vyzkumu zahmuti, proto nasledne mefeni musi vykazat zlepseni). 6. Experimentalni (llnrtnost: jde 0 zkresleni vznikle ztratou pokusnych osob, pokud tato ztrata je systematicky rUzna v experimentalni a kontrolni skupine (nahodne distribuovana ztrata osob v obou skupinach toto zkresleni nevyvola). Na rozdil od pfedchozich typu pravy e. nekontroluje automaticky tento typ zkreslenL Napf. v klasickem e. mohou byt otazky pouzite v pfedbeznem mefeni urazlive pro podsoubor respondentu s urcitymi postoji, ti odmitnou participovat v dalSich fazich experimentu, a takto vznikle zmeny ve vysledcich nasledneho mefeni mohou byt mylne interpretovany jako funkce experimentalni promenne. Nicmene porovminf ztnit osob v experimentalnf a kontrolni skupine nas upozomi na pfftomnost tohoto typu zkreslenL Moznost aplikace skutecnych experimentalnich postupu je v s-gickem vyzkumu objektivne silne omezena charakterem soc. jevu. Iednou ze 3 zak!. podminek pro skutecny experiment je vyzkumnikova kontrola nad experimentalnf promennou. A vsak znacna cast nezavisle promennych, dulditych pro s-gickou analyzu, rna takovy charakter, ze jejich manipulace je zcela vyloucena technicky (napf. pohlavi nebo vek) nebo je vel ice omezena ekon. (pnjem, vzdelani) nebo eticky. Praxe s-gickeho vyzkumu pak zavisi pfevazne na aplikaci kvazi-experimentalnich vzorcu. Duldite jsou dYe z kvazi experimentalnich uspofadanL Prvnf je predbezne a nasledne pozorovanf na jedne skupine:

0]

x

02

V tomto vzorci lze prokazat existenci souMznych zmen a jejich casovou naslednost. Existence zkreslujiciho vlivu vyvolaneho nejakou vnejsi promennou vsak neni kontrolovana a kauzalni charakter souvislosti nemuze byt prokazan. DruM je porovnavani statickych skupin. Tento kvazi experimentalnf vzorec symbolizuje usporadani, nejcasteji pouzivane v s-gickem vYzkumu. Vzorec bezne aplikace rozhovoru a dotazniku:

X

0] 03

Na rozdil od klasickeho experimentu nebylijedinci zafazeni do experimentalni a kontrolni skupiny nahodne, na zaklade rozhodnuti vyzkumnika (to je znazomeno vodorovnou cerchovanou carou v grafu), ale teprve ve fazi analyzy dat, na zaklade informace od zkoumanych osob, ziskane sou-

298

casne s informaci 0 stavu zavisle promenne v dobe "pfedbezneho" (0] a 03) a "nasledneho" pozorovanL Vyzkumnik tedy nemanipuluje experimentalni promennou. Urceni casove souslednosti v obou promennych je pochybne. S vyjimkou tech promennych, ktere svym charakterem nemohou byt zavisle promennou (napf. vek a pohlavi), je problematicke rozhodnout, ktera z promennych je "pficinou" a ktera "nasledkem". Zkreslujici vliv extemich promennych lze kontrolovatjenom castecne (napf. kontrolou pro dalSi faktor). Porovnavani statickych skupin muze ustavit jen jednu z podminek k prokazani existence kauzalniho charakteru souvislosti: existenci soubeznych zmen. Vyzkum tohoto typu je otevfen vsem diskutovanym typum zkreslenL A: experiment F: experience N: Experiment I: esperimento Lit.: Brinberg, D. - Collins, B. E.: Validity and Research Process. Newbury Park 1985; Campbell, D. T.: Factors Relevant to the Validity of Experiments in Social Settings. In: Backman, C. - Secord, P. eds.: Problems in Social Psychology. New York 1966; Campbell, D. T. - Cook, T. D.: Quasi-Experimentation. Skokie 1979; Campbell, D. T. - Stanley, 1. c.: Experimental and Quasi·Experimental Design for Research. Washington D.C. 1963; Martin, D. w.: Doing Psychology Experiments. Pacific Grove 1985; Miller, S. H.: Experimental Design and Statistics. New York 1989; Stouffer, S. A.: American Soldier, I.-IV. Princeton 1949.

Dis

experimen t labora torni viz aspirace, hra koalicni, hry experimentalni exp eri m en t metodologicky - spec. druh -texperimentu, v nemz se nezavisle promennou stava urCita -tmetoda nebo -ttechnika. Km. je obvykle zalozen na porovnani ruznych technik ziskavani (mene casto zpracovani) dat s cilem nalezt optimalnf zpiisob pro urCite podminky. Zpravidla e.m. zahmuje i ovefeni -tvaIidity a -treliability pouzitych technik. Za e.m. je mozno povazovat i prvni zkouseni nove vytvofene techniky, kdy se zjisiuje pfedevsim jeji zvladnutelnost a reakce na ni ve vyzk. terenu. Prvky e.m. obsahuje i bezna -tpilotaz. V e.m. mohou byt postupne aplikovany nizne techniky na jednu a tutez skupinu lidf nebo muze byt srovnavana tzv. experimentalnf skupina s tzv. kontrolni skupinou. A: methodological experiment F: experience methodologique N: metodologisches Experiment I: esperimento metodologico Lit.: viz ->experiment. ->metody sociologicke.

Bur expert - (z lat. expertus =zkuseny, vyzkouseny, osvedceny) -nositel kvalifikovane, odbome informace, resp. -trole, kterou muze pfijmout odborne erudovany jedinec a ktera se blizi roli konzultanta, poradce, resp. -tarbitra

ve vecech odbomych. Sociolog muze bud sam vystupovat v roli e., nebo vyuzivat e. z jinych oboru pri ziskavani informaci v ramci s-gickeho vyzkumu, ktere se mohou tykat pfedmetu aplikovaneho vyzkumu (pak jsou e. casto fidici pracovnici, mistfi, ucitele apod.) nebo vyzk. metod (pakjde 0 matematiky, psychology, programatory apod.). Specif. je vyuziti e., resp. skupiny e., v ramci tzv. -texpertnich metod. Pisemny posudek, ktery e. nekdy vypracovavaji, se oznacuje jako -texpertiza. A: expert F: expert N: ExperteI: esperto

Bur ex per t i z a - vyzadana, vetsinou uzce ucelove zamefena odboma analyza problemu nebo rozsahlejsi posudek prace, zhodnoceni situace apod. E. muze byt zamefena na ""progn6zu nebo se muze koncentrovat na sociotech. doporucenL Slouzi potfebam teorie i organizacni a fidici praxe. MitZe byt zpracovana jednotlivcem nebo skupinou -texpertIi, pfip. miize byt vysledkem aplikace a vyhodnoceni -texpertnich metod. Vetsinou je postavena na teor. znalos tech i praktickych zkusenostech. Muze byt take plodnou konfrontaci ruznych hledisek, systemem variantnich resenf problemu. Pomoci e. je mozno vytvaret mode love situace, simulace problemii. A: expertise F: expertise N: Begutachtung, Expertise I: perizia

Bur ex p I an ace - (z lat. explanatio = vysvetluji, objasnuji)bud proces vysvetlovani, nebo vysledek tohoto procesu. V prvnim smyslu je nutne rozliSit vychozi cast, explanandum, tj. to, co rna byt vysvetleno, a to, prostfednictvim ceho nebo cim vysvetlujeme, neboli explanans. Elementamim pozadavkem kladenym na jakoukoliv e. je, aby explanans bylo podstatne jasnejsi (srozumitelnejsi) nez explanandum. V metodo!. literatufe se lze setkat s nekolika ruznyrni pfistupy k vymezeni pojmu e., k pozadavkum na spravnou e. i s rUznym tffdenim e. V uzsim slova smyslu se hovon 0 e. jako 0 ved. vysvetleni, ktere je nutno odlisit od vsech typu vysvetlovani vedoucich k tzv. praktickemu pochopeni i rUznych typu zduvodnenf (viz tez -tdtikaz). Pri e. se zpravidla pozaduje, aby explanans obsahovalo takovy soubor logicky utfidenych tvrzeni, z nehoz jednoznacne a bezespome vyplyva, "proc" explanandum obsahuje to, co obsahuje. Smyslem e. tedy neni (na rozdil od zduvodneni) zjiSteni pravdivosti explananda, nybrz zodpovezeni otazky, "proc" je pravdive (proc nemuze byt nepravdive), event. proc obsahuje to, co obsahuje. V pfipade deduktivne budovanych ved. teorii (viz -tdedukce) pfedstavuje explanans uspofadany soubor axiomIi nebo teoremu, tvrzeni obsazena v explanandu jednoznacne vyplyva-

ji z explanans. Na e. (pfedevsim na explanans) lze klast urCite pozadavky. Nejbezneji se poiaduje, aby se vexplanans nevyskytovalo nadmerne mnozstvi obecnych -tzakomI nebo aby se v nem nevyskytovaly nedostatecne ovefene -thypott~zy. V empir. vednich disciplinach se casto vyskytuje takove pojeti e., kdy obsahem explanandaje empir. zjistena fakticita a explanans pfedstavuje soubor teor. poznatku, tvrzeni, event. dostatecne vysoce proverenych hypotez, vysvetlujicich fakticitu obsaZenou vexplanandu. I v tomto pfipade je mozne na e. klast fadu metodo!. pozadavku. Iednim z nich zpravidla je, aby v explanans by10 pouzito min. mnozstvi hypotez, aby se v nem vyskytovala pouze ta teor. tvrzeni, ktera jsou k vysvetleni dane fakticity nezbytne nutna, aby explanans vysvetlovalo veskerou fakticitu obsazenou v explanandu. DalSi pozadavky se mohou tykat vztahu explanans k teorii pfislusne vedni discipliny. Hlavne toto pojeti e. se tyka s-gie. Ie mozne se v ni ale setkat i s ponekud specif. pfipadem, kdy obsahem explanandaje metodo!. princip, metoda, event. vyzk. technika, a explanans pak musi zpravidla obsahovat urCite obecne metodo!. principy a urcita deskriptivni tvrzeni postihujici charakter pfedmetu pfislusneho vYzkumu. Takova e. se pouziva pfi pfiprave projektu empir. vYzkumu. Spec if. pfipadem e. je -tstatisticka explanace. E. je nutno odlisovat od -texplikace. A: explanation F: explication N: Explanation, Erklarung I: spiegazione Lit.: Hempel, C. G.: Deduktivni. nomologicke a statisticke vysvetleni. In: Teorie modeliI a modelovani. Praha 1967; Hempel, C. G. - Oppenheim, P.: Studie z logiky vysvetleni. In: Filosofie vecty. Praha 1968.

Cech

explanace statisticka - vysvetleni statist. variability jedne nebo vice promennych pomoci statist. vztahu s jinymi promennymi nebo pomoci mode hi geneze dat (pravdepodobnostnich zakonu). K tomu se pouzivaji statist. metody, techniky a postupy, urcuji a ovefuji se modely vztahii mezi promennymi (mefenymi i latentnimi), modely vztahu mezi castmi souboru, rozklady souboru na homogenni casti (tj. na casti s malou variabilitou v komparaci s variabilitou celeho souboru), spec. metody casovych fad, stochastickych procesu ajevu zavislych na case atd. E.s. se provadi -texploracni analyzou dat, v niz se hledaji vhodne, resp. nejlepsi modely vysvetlujici variabilitu, nebo -tkonfirmacni analyzou dat, kterou je overovana hypoteticka pfedstava 0 vztazich a 0 genezi promennych. Uspesnost e.s. se vyjadfuje v procentech vysvetleni variability zavislych promennych, ktere poskytuje dosazeny (nalezeny, ovefeny) statist. model, a vyjadfuje se -tkoeficientem determinace, resp. rezidualnim rozptylem (variabilita, ktera zbyva po odecteni vysvetlujicich

299

explikace

promennych). E.s. rna zavazny vztah ke -tkauzalni analyze, nebof lze pouzit interpretacni paradigma: pusobi-li v realite kauzalni vztahy a procesy, projevf se i ve vztazich mezi statist. daty (opacne pravidlo neplatf). Proto je e.s. tesne svazana se s-gickou interpretacf statist. vysledku - bez teto kontroly muze e.s. konCit v umelych, zavadejicich, nepfesnych i chybnych vysledcfch, byf by splnovaly vsechny formaIni pozadavky (i pozadavky optimality ze statist. hlediska). E.s. vyuzfva vsechny moznosti statistiky, od sumarizacnfho popisu a grafickeho zobrazenf vztahu pfes -tstatistickou inferenci 0 mfrach a charakteristikach (prumery, koeficienty korelace a asociace atd.) a statisticke mnohorozmeme metody az po slozite postupy modelovanf v kontigencnich tabulkach (-tlogaritmicko-linearni modely) a -tanalyzu kovariacnich struktur. Zakl. metodami e.s. jsou -tanalyza rozptylu, -tregresni analyza a -tfaktorova analYza. A: statistical explanation F: explication statistique N: statistische Erkiarung I: spiegazione statistica Reh ex p Ii k ace - (z lat. explicatio = vyklad, vysvetlenf) termin zavedeny R. Carnapem pro zpi'esneni -tpojmu z bezneho (mimoved.) jazyka tak, aby vyhovoval poti'ebam ved. pouzitf. Pojem, ktery je zpi'esnovan, se nazyva explikandum, vysledny pojem explikat. Pi'i spravne e. musf byt zachovany urcite podminky. Explikat musf presne vystihovat smysl explikanda, event. jej zpi'esnovat vyloucenfmjak,Ychkoliv dvojznacnosti a vyznamovych neostrosti. Z toho mj. plyne, ze explikat musi obsahovatjen pojmy dostatecne pfesne (event. jiz ziskane e.). K e. dochazf casto pi'i zpfesnovanf -tteorie. Jsou-li nahrazovany napr. teorie to pfesnejsi teorii t/> pak se pojmy T/ ziskavaji z pojmu To pomocf e. Spravne utvoi'eny explikat musf byt koncipovan s ohledem na vztah k ostatnim explikatum dane teorie (nesmf je napf. pfekryvat ci s nimi byt inkonzistentnf) a soucasne musf byt vyjadfen co nejjednodussimi verbalnfmi a logickymi prosti'edky. E. se upfesnujf kval. pojmy pomocf pojmu komparativnich nebo topologickych a hlavne pomocf pojmu metrickych ci kvantitativnich. Napi'. pojem "kratkY" lze nahradit komparativnfm pojmem "kratsf nef '" " a pak metrickym pojmem, napr. ,,0 deice 2 dm". A: explication F: explication N: Explikation I: spiegazione Lit.: Essler. W. K.: Wissenschaftstheorie. 2 sv. Freiburg. MUnchen 1970; Kutschera. F. von: Wissenschaftstheorie, 2 sv. MUnchen 1972. Cech

e x p lor ace viz metoda exploracni exploze populacni - (z lat. explodere = vybuchnout) - pfflis rychly pocetnf rust obyv., obvykle spojovany s ne300

exulanstvi

jakymi zapomymi jevy a obavami. Nejcasteji jde 0 -tpfelidneni a nedostatek potravy a z toho vyplyvajfcf valky a hladomory. E.p. je mimoved. termfn, ktery nenf pfesne vymezen. Svet. populacnf problemy vyplyvajf vetsinou z casoveho nesouladu demogr., ekon. a soc. vyvoje. E.p. lze tedy chapat spiSe relativne, jako neumeme vysoky rust poctu obyv. vzhledem k ekon. a soc. moznostem, resp. zivotni urovni dane spolecnosti. 0 e.p. se hovoff v souvislosti s rozvojovymi zememi, kde vysoke urovni -tporodnosti a snizovani -tumrtnosti neodpovfda rychlost ekon. rustu a vnejsf ekon. pomoc nemuze tuto diskrepanci pfeklenout. Rocnf phrozeny pfirustek obyv. se v techto zemich pohybuje kolem 3 %; ph predpokladu exponencialnfho rustu poetu obyv. dochazf k tzv. katastrofickemu efektu (ph hodnote pfirozeneho pfirustku 2 % se pocetnf staY populace zdvojnasobf zhruba za 35 let, pri 3,5 % pffrustku jiz za 20 let). Ekon. rozdily mezi tzv. rozvojovymi a vyspelymi zememi narustaji, a proto je e.p. -tglobalnim problemem lidstva. E.p. se nekdy nespravne smesuje s pojmem -tdemograficka revoluce. A: population explosion F: explosion demographique N: Populationsexplosion I: esplosione demografica Lit.: Ehrlich, P. R.: The population Bomb. New York 1971; viz tez --+de· mogratie. --+politika natalitni.

Kal

express metody analyzy dat viz analyza dat rychla extaze viz mystika externality - (z lat. extemus = vnejsf) - vnejSf efekty pusobeni na ty, kterf k tomuto pusobenf nedali souhlas. V ekonomii jde 0 Cinnost, ktera bud pozitivne, nebo negativne ovlivnuje jine subjekty, aniz by za to musely platit nebo musely byt odskodneny. E. predstavujf interdependence ekon. aktivit subjekru, ktere nelze zprostfedkovat tdnfm mechanismem, tj. efekty, pro nez nelze vytvoi'it trZni -tcenu. E. jsou dopadem chovanf jednoho ekon. subjektu na -tblahobyt jineho subjektu, aniz by se tento dopad odrazil v penezich. Autorem teorie e. je R. H. Coase. Rozlisuji se e. pozitivnf a negativni, pod Ie toho, zda cinnost jednoho subjektu (podniku nebo domacnosti) zvyhodnuje, resp. znevyhodnuje druM subjekty. Coase je take autorem klasickeho teoremu, ktery se podle nej nazyva teorem Coasi'Iv: negativnf e. mohou byt za podmfnky, ze jsou vlastnicka prava jasne definovana a naklady na vyjednavanf zanedbatelne, optimaIne intemalizovany, jestlize se strana poskozujicf dobrovolne dohodne se stranou poskozenou. Phtom je pro spolecnost lhostejne, jake existuje pravidlo pro ruceni za tyto negativnf e., tj. zda od-

skodni puvodce e. poskozeneho, nebo poskozeny zaplati za to, ze nebude nadale poskozovan. V ekon. teorii jsou e. pokladany za vysledek selhanf trhu souvisejicf s vel'. nebo kolekt. majetkem. Podstatne je, ze e. vytvarejf rozpor mezi soukromymi a nar.-ekon. (spol.) naklady, takze dochazf k rustu soc. nakladu. Typickym negativnfm e. je porusovanf zivotnfho prostfedf vyrobou nebo konzumem. Vetsinou jde 0 nezamysleny vedlejsf produkt aktivit firem a domacnostf (napt. -tsklenikovy efekt v dusledku hromadenf kyslicnfku uhliCiteho nebo vytvarenf tzv. -tozonove diry). VYzn. roli hrajf e. v -tnove politicke ekonomii, resp. v ekon. teorii demokracie. Podle J. Buchanana a G. Tullocka lze individ. preference stejnomeme a nezkreslene agregovat do kolekt. rozhodnuti pouze uplatnenfm principu jednomyslnosti, tj. souhlasu vsech clenu kolektivu s urCitym rozhodnutfm. Uplatnenf tohoto principu -trozhodovani zajiSfuje vsem clenum kolektivu nejvyssi mozny uzitek. Kazdy postup, ktery se odjednomyslneho souhlasu odchyluje, je pro jednoho nebo vice clenu skupiny spojen s extemimi naklady. Extemf naklady jsou nevyhody, ktere vzniknou pro ty cleny skupiny, kteri se nemohou dostatecne podilet na vyhodach kolekt. rozhodnuti, a jsou tim vyssi, eim vice se kolektiv pri svem rozhodovani odchyli od principu jednomyslnosti. Nejvyssi jsou tehdy, jestlize je kolekt. rozhodnuti diktlitem jednoho clena. Pi'esne v obracenem smeru pusobf naklady na rozhodovanf. Jsou tim vetS!, cfm vetSi pocet clenu spolecnosti musi souhlasit s rozhodnutim. Sectenim extemich nakladu a nakladu na rozhodovani vznikajf interdependentnf naklady, jejichz minimum lze oznacit za teor. idealni zpusob rozhodovanf: Naklady

1960; Meade, J. E.: The Theory of Externalities. 1973; Samuelson, P. Nordhaus. w.: Ekonomie. Praha 1991.

Bay

ext rap 0 I ace - (z lat. extra = mimo, zvlast; polus = tocna, pol) - postup v analyze casovych fad (nebo v fadach zavislych na nejakem parametru), pfi kterem se odhaduje pokracovanf posloupnosti cfselnych hodnot (pfip. cfselnych vektoru) mimo obor casoveho rozpetf (nebo obor parametru), ve kteremjsou hodnoty zjistovany. Obvykly postup: urcf se model vyvoje hodnot sledovane promenne ve znamem casovem obdobi (resp. oboru parametru) a pomocf zjistenych modelovych funkcf se odhadnou hodnoty mimo dany obor. Rozlisuje se e. dopredu (do budoucnosti) a e. dozadu (do minulosti). U prostorove extrapolace je parametrem umistenf v prostoru a odhad se provadf mimo obor merenf. Zvlastnim pripadem muze byt geograficka extrapolace, u niz je oborem uzemi (plocha na mape). Techniky e. zahrnujf celou teorii casovych fad (jednorozmemych i mnohorozmernych), stochastickych procesu, vysledky teorie regresni analyzy, matem. modely ruzneho typu zname z ekonometrie, J. W. Forresterovy modely atd. Zvl. technikou e. jsou simulaeni postupy Monte Carlo. Postupy e. narazeji v praxi na to, ze validni model vyvoje predpoklada dlouhe casove rady pi'i stejnomeme pusobfcfch zakonitostech, ktere urcujijejich vyvoj. U kratkych radje model velmi silne ovlivnen nahodilymi vykyvy, je obtizne podchytit vsechny jeho slozky, a rna tak malou vypocetni hodnotu pro predpoved mimo mereny casovy usek. Interpolace je odhadem nezname hodnoty merene veliciny v rozmezf casoveho intervalu (v hranicfch oboru hodnot parametru), ale pro takovy casovy bod (hodnotu parametru), pro ktery zjistena nebyla. A: extrapolation F: extrapolation N: Extrapolierung, Extrapolation I: estrapolazione Reh ext r a v e r z e viz psychologie analyticka ex u I an s t v i viz emigrace, krajane, reformace, valka nabozenska

externi naklady

naklady na rozhodnuti

' - - - - - - - - - - - - - - - > nutny souhlas

Tento model lze uplatnit i pri zkoumanf volebnich systemu nebo jako byrokraticke rozhodovanf. A: externality F: effets externes N: Externalitaten, Externe EffekteI: esternalita Lit.: Buchanan, J. - Tullock, G.: The Calculus of Consent. An Arbor 1975; Coase, R.: The Problem of Social Cost. Journal of Law and Economics.

301

Fabianska spolecnost

falzifikace

Fa bianska spolecnost viz socialismus fabiansky facili tace so ci a I n i - (z lat. facilis =snadny, ochotny) - dnes jiz temef nepouzivany pojem oznacujici reakci lidi i nekterych druM zvifat na soc. situaci, vyvolanou jiz pouhou pfitomnosti jineho pfislusnika tehoz zivociSneho druhu. Podle F. H. Allporta, ktery v r. 1924 pojem zavedl (fenomen sam zkoumaljiz H. Miinsterberg v r. 1914), zahrnuje f.s. dva efekty, uvolneni (releasing) a intenzifikaci (intensifying), a muze byt chapana jako soc. stimul slouzid jako "sugesce" a uplatnujici se jako vliv skupiny, resp. druheho jedince, na pohyby daneho jedince, uvolnujici a zesilujici pohotove reakce. F .s. je podle Allporta jednim ze dvou soc. faktoru kompetitivni Cinnosti; druhym je rivalita jako emocionalni zpevneni pohybu doprovazene vedomym pfanim zvitezit. Termin f.s. je nutno odlisit zejm. od pojmu rivalita v soc. situaci, resp. soc. skupine, jak jej popsal W. Moede v r. 1914. A: social facilitation F: facilitation sociale N: Sozialfazilitiit I: facilitazione sociale Lit.: Allport, F. H.: Social Psychology. Boston, New York, Chicago, San

Francisco 1924.

Nak

fad s viz chovani kolektivni fa k t - (z lat. factum = Cin, skutek, vykon) - pojem pouzivany v fade vyznamu a kontextu, jehoz pfesnemu a jednoznacnemu vymezeni je ale venovana pomerne mala pozomost; je povaZovan za intuitivne jasny. V beznem jazyce je f. synonymem pojmu skutecnost, realita, Ci prostym vyjiidfenim existence neceho. V techto vyznamech byva pouzivan i ve -tvede. Kazda veda zacina zjisiovanim, sbiranim, popisovanim, tffdenim f. Krome toho se terminem 302

f. oznacuji prokazatelne pravdiva tvrzeni. Povaha techto f. je ovlivnena tim, zda vyplyvaji z jinych, jiz prokazanych tvrzeni, nebo zda jsou porno prokazany odpovidajicirni empir. postupy. V empir. zalozenych vedach se casto ztotomuji pojmy f. a "empiricky udaj". V s-gii napf. udaj ziskany od respondenta je vypovedi 0 f., a proto by va nazyvan f. Empir. udaj je ale slovnim, ciselnym zachycenim stavu, skutecnosti, tedy f. Jeden a tyz f. muze byt zachycen (postizen) ruznymi ved. metodami, vyjiidfen ruznymi zpusoby (formulovanim v ruznych "jazycich"). V zasade Ize tedy pojimat f. jako zjistitelny (event. zjiSteny) objektivni staY, jako existujici skutecnost. Toto pojeti f. se vyskytuje v celem proudu "realistickYch" filozofii a spec. ved, ktere z nich metodo!. vychazeji. Pokud se f. chape jako "vypovM" o stavu skutecnosti, resp. pfekryU vypovMi a f., vznika otazka verohodnosti Ci pravdivosti (viz -tvalidita). Specif. problemy jsou spojeny s pojetim f. v jednotlivych vedach. Probihaly diskuse 0 f. hist., psycho!., ekon., s"gickern. V historii je problem f. spojen s otazkou "pramenneho udaje", ktery je zpravidla ztotoznovan s vychozim f., ale ve skutecnosti byl pramenny udaj jiz nekym formulovan a je tedy vlastne vypovedi 0 f., do niz se promita subjektivni stanovisko autora. Je to i problem s-gickych technik, zejm. -tanalyzy dokumentti, zvl. materialu Medni povahy, korespondence apod. Casto se Ize setkat s pojmy atomarni Ci elementarni f., cozje v pozitivisticky orientovane filozofii a metodologii vMy prvotni, diskretni, izolovany smyslovy udaj (sense date), ktery je nejjednodussim prvkem "proudu poCitku". L. Wittgenstein jej charakterizuje jako spojeni pfedmetu (objektu) pojimane jako "elementarni vztah". V zasade Ize elementarni f. charakterizovat jako dale jiz neanalyzovatelny Udaj (smyslovy Ci teor.), tj. takovy lidaj, ktery nema vnitfni strukturu. Je zde zfejma analogie s pojmem "elementarni vyrok". Specif. s-gicky vyznam, resp. v historii s-gickych teorii zakotveny vyznam, rna pojem -tsocialni fakt. A: fact F: fait N: Tatsache I: fatto Lit.: Esster, W. K.: Wissenschaftteorie, d. 1.,2. Freiburg, Mlinchen 1970; Filkom, V: Ovod do metodologie vied. Bratislava 1962; K(jnig, R.: Hand-

buch der empirischen Sozialforschung. Stuttgart 1962.

tech

fa k t soc i a I n i - ve vseobecnem, ponekud vagnim smyslu je to -tfakt vztazeny k -tsocialnimu jevu ci k -tsocialni realite, resp. udaj, ktery je dostatecne prukaznym postizenim (nebo vyjadi'enim) urCitych stninek, rysu, vlastnosti soc. jevu nebo vztahu mezi jevy. Specif. pojeti f.s. se vaze k Durkheimove koncepci pi'edmetu a metody s-gie a k tradici, ktera na nej navazuje. F.s. v tomto pojeti je (adekvatnim) zachycenim spol. jevu, schopnych vykonavat vnejsi tlak na jedince, anebo takovych, ktere

v ramci dane spolecnosti maji svuj vlastni zivot, nezavisIy na individ. projevech, a ktere Ize zkoumatjako "veci". E. Durkheim de facto podtrhuje "objektivni" stranku f.s. Nektefi autofi, ktefi na nej bezprostfedne navazuji, ale i nekten novejsi (napf. P. A. Sorokin, L. Szczepanski aj.), ztotoznuji spol. jev a f.s., coz je stejny zkrat jako mezi empir. udajem ci vyzk. datem a faktem. A: social fact F: fait social N: soziale Tatsache I: fatto sociale Lit.: Durkheim,

E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926.

tech fa k tor y v y rob n i - vyrobni Cinitele, vyrobni vstupy. Poole klasicke ekon. teorie jsou 3 zakl. f.v.: -tptida, -tprace a -tkapital. Moderni pojeti k nim pfifazuje jeste jeden faktor, kterym je podnikatelstvi, nekdy -torganizace nebo -tmanagement. PUda a prace jsou oznacovany za primami f.v., kapitiil musi byt nejprve vyroben v pfedchozim vyrobnim procesu. Ze s-gickeho hlediska se tyto ekon. kategorie vztahuji na urCite formy kontroly, jako jsou vlastnicka prava, moc apod. (T. Parsons). A: factors of production F: facteurs de la production N: Produktionsfaktoren I: fattori produttivi BaN f a I a n g a - (z fec. slova puvodne znamenajiciho husH: sefazeny vojensky sik kopiniku, tvoi'icich zakl. taktickou jednotku) - termin F. M. Ch. Fouriera pro primami vyrobne spoti'ebitelskou jednotku, ktera by mela tvofit zaklad soc. struktury. Clenove f. meli pracovat a zit ve falangsterach, velkYch budovach podobnych prom. budovam ci zemedelskYm dvorclim s rozsahlym komplexem obytnych a rekreacnich prostoru. Pi'ibuznost s puvodnim vyznamem slova f. je dana tim, ze ve f. mela byt prace organizovana a velke pracovni ukoly (zurOOneni Sahary, znove prace apod.) mely probihat formou polnich tazeni s vyuZitim vojenske organizace. Ta vsak, podobne jako fantaskni uniformy a vojenske hodnosti, nemela mit represivni a donucovaci charakter, ale mela byt soucasti mechanismu napomahajiciho pi'emene -tprace v -thru. Motivace k praci i dobrovolna disciplina byly vysledkem optimalniho sladeni vasni a mechanismu odmenujiciho pracovni vykon podle mnozstvi vykonane prace, vlozeneho kapitalu a talentu. Pi'edstavy zivota ve f. vychazely z -thedonismu. Prace byly rozdeleny do serii podle obsahu prace a jejich sti'idani v prliMhu dne zvysovalo jejich pi'itazlivost. Manzelstvi bylo pokladano za formu dobrovolneho sdruzeni (asociace) zalozeneho na naklonnosti a v zasade neomezovalo navazovani dalSich erotickych kontaktu ani u muzli, ani u zen. Deti byly vychovavany mimo rodinu, od utleho veku pracovaly a byly poucovany

o vsech zivotnich otazkach vcetne sexualniho zivota. Architektonicke predstavy spojene s f. byly sice u Fouriera zpracovany nesystematicky, avsak do velkych podrobnosti (viz autenticky vyklad V. Consideranta Description du phalanstere et considerations sociales sur l' architectonique z r. 1840). Koncept falangstery ovlivnil koncepci tzv. zahradnich mest a vizi tzv. koldomu architektonicke avantgardy 20. a 30. 1. 20. st. Pi'edstava f. jako zak!. spo!. jednotky vyrazne ovlivnila nejroznejsi reforrnisticke proudy uvniti' del. hnuti, zejrn. -tdruistevni socialismus, a take socialismus gildovy a municipaIni. Svym pojetim radostne prace pusobil koncept f. i na mladeznicke, stachanovske a udemicke hnuti. Nemene vyzn. vsak byl i jeho vliv na vyvoj nonkonformnich forem manzelstvi a novodobych -tkomun. A: phalanx F: phalange N: Phalanx I: falange Lit.: viz ...... fourierlsmus.

Lin

f a I a n g s t era viz falanga, fourierismus

f a lib iii s m u s - (z lat. fall ere = klamat, podvadet, od toho fallibilis = klamatelny) - princip omylnosti lidskeho mysleni, jeden ze zasadnich pojmu koncepce -tkritickeho racionalismu K. R. Poppera. F. poukazuje na nedosazitelnost pravdy. Pravdaje pouze regulativni ideou, ke ktere se poznani pi'iblizuje prosti'ednictvim metody zkousek a omylu. F. zdlirazi'iuje dornnenkovy charakter vseho poznani a moznost jeho zdokonalovani v procesu eliminace chyb z navrhovanych hypotez (viz -tfalzifikace). Konfrontuje stanovisko realne omezenosti nasich myslenkovych schopnosti s nepfimei'enymi ambicemi na dosazeni konecnych "velkych pravd", typickych pro tzv. holistickou metodologii (viz -tholismus). A: fallibilism, fallibility principle F: faillibilisme N: Fallibilismus I: fallibilismo Lit.: viz ...... racionaIismus kriticky.

Par falzifikace - (z lat. falsus =nepravdivy, klarnny; odvozeno od fallere =klamat, podvadet) - postup, kdy se dokazuje na zaklade logicke inkonzistence ci empir. evidence nepravdivost ved. tvrzeni. Spec. jde 0 metodo!. termin, ktery K. R. Popper vyuzival v koncepci -tkritickeho racionalismu. Vyjadfuje pozadavek, aby povaha testovani ved. tvrzeni vyjadi'ovala snahu 0 jejich vyvraceni. Pojem f. je vyrazem Popperova odmitnuti metody -tverifikace, pouzivane v logickem pozitivismu, a vychazi z toho, ze dlikaz pravdivosti obecneho tvrzeni, pokud vypovida o nekonecne rnnozine objektli, neni definitivne realizovatelny. Metoda f. aplikuje "modus tollens" (v popreni dli303

fasismus

fama

sledku se usuzuje na popi'eni hypotezy) na teorii poznani, vychazi z pi'edpokladu, l,e teorie nejsou induktivne vyvozovany, ale l,e poznani zacina teor. postojem, ktery je empir. testovan pomoci deduktivne odvozenych dusledku. Ukolem f. je tedy vyvratit vychozi obecne tvrzeni (napf. "vsichni havrani jsou cerni" nebo "vsichni clenove dane spo!. skupiny jsou spokojeni") tak, l,e observacni tvrzeni potvrdi pravdivost alespon jednoho tvrzeni z ti'idy tzv. potenciaInich falzifikatoru, tj. tvrzeni, ktere je zakazano (napi'. "v miste 'n' v case 't' l,ije jeden rul,ovy havran" nebo "jeden Clen dane skupiny projevil nespokojenost"). Schopnost podrobit se f. je u Poppera zak!. podminkou ved. povahy tvrzeni. Verifikace a f. jsou podle nej asymetricke, protol,e zatimco ani velky pocet empir. potvrzeni nedokazuje pravdivost teorie, jediny zaporny --tdukaz celou teorii vyvraci. V sirsich souvislostech je metoda f. pro Poppera symbolem tvoi'iveho rozvoje mysleni, protol,e snaha odhalit rozpory a slaba mista --tteorie vyvolava atmosferu myslenkovych sti'etu, ktere podporuji vznik novych myslenek, zatimco snaha 0 verifikaci spiSe zabranuje dynamickemu rustu lidskeho vedeni. To je tel, duvod, proc Popper odmita i'eseni rozporu indukce, jak je pi'edlol,il R. Carnap v koncepci konfmnace zalol,ene na pojmu pravdepodobnosti. Kritika metody f. se sousti'eduje do dvou hlavnich bodu: 1. ani l,adne obecne tvrzeni nelze vlastne falzifikovat, protol,e na zaklade dusledneho antiinduktivismu neni mol,ne pi'ijmout jako pravdive ani singularni observacni tvrzeni poul,ivane k f.; kaZde tvrzeni obsahuje obecne pojmy (havran, cerny ... skupina, spokojenost...), ktere se pffmo nevztahuji ke smyslove zkusenosti (Popper i'esi tento problem pomoci konvencionalismu, avsak ten odporuje jeho metodo!' zasadam); 2. pojem f. je v nesouladu s ved. praxi i s dejinami vedy; jedno nesouhlasne tvrzeni nemusi realne vubec teorii vyi'adit,ale mul,e vest k revizi testovacich postupu Ci mnoha pomocnych hypotez, na kterych teorie spociva. A: falsification F: falsification N: Falsifizierung, Falsifikation I: falsificazione Lit.: Popper. K.R.: The Logic of Scientific Discovery. New York 1959; viz tei ->racionalismus kriticky.

Par

fama - (z lat. fama = povest, zprava, odvozeno odjmena bohyne Fdmy, ktera byla rychlonoha, vsevidouci) - informace 0 necem, co je zajimave pro velke mnol,stvi lidi; nahrazuje nebo doplnuje oficialni udaje a stava se soucasti --tverejneho mineni. Pro f. je typicke, l,e se iliff neoficialnimi informacnimi zdroji. Na rozdil od --tklepu mohou mit f. prognosticky charakter, mohou vypovidat 0 tom, co se teprve stane nebo se rna stat. Stejne jako klepy a --tpovesti, mohou a nemusi f. vychazet z pravdivych skutec304

nosti. Vl,dy vsak obsahuji vedome Ci nevedome pi'idane prvky nepravdy. Vznik f. rna i objektivni pi'edpoklady (na rozdil od klepu). Casto jsou vyvolany situaci informacniho nedostatku nebo vyraznym odklonem oficialnich informaci od informaci neoficialnich. Nevznikaji a nerozvijeji se nahodne, ale na zaklade kult. schemat, ktera Ize chapat jako --tstereotypy nebo dokonce --tarchetypy. Vzhledem k tomu nelze f. jednoduse vymytit ze l,ivota spolecnosti. V urcite situaci mohou mit vliv nejen na vedomi, ale i na chovani: podileji se na vytvai'eni paniky, nakupnich horecek (napf. f. 0 zdral,eni, menove reforme apod.). Mohou ovsem snadno zaniknout ztratou zajmu 0 objekt, vel'. vyvracenim nepravdy, ktera je jejich soucasti, vytlacenim novymi f. a podobne. A: rumours, hearsay F: rumeurs, bruits N: Gerlicht I: diceria, rumor Lit.: Allport, G. W. - Postman, L.: Psychology of Rumor. New York 1947; Kapjerer, 1. N.: Fama - nejstarsi medium sveta. Praha 1992; Rosnow, R. L. - Fine, G. A.: Rumor and Gossip: The Social Psychology of Hearsay. New York 1976.

Tom fan t as y viz sci-fi fan tazie viz imaginace far m a viz usedlost farmacie socialni - (z lat. pharmacia, to z i'ec. farmakeia = leceni) - interdisciplinarni farmaceuticky obor, ktery se zabyva problemy leciv a farmacie ve zdravotnictvi a ve spolecnosti, analyzuje system organizace a fizeni farmaceutickych slul,eb, distribuci leCiv, poti'eby a spoti'ebu leku, vztahy jednotlivych odvetvi farmacie. Problematika f.s. zpravidla zahrnuje 3 tematicke okruhy: 1. organizaci a i'izeni farmaceutickych slul,eb a problemy s tim spojene (napi'. zakonodarstvi tykajici se pi'ipravy a distribuce leku); 2. pffpravu farmaceuru pro vykon profese a ukoly zdravotni vychovy ve vztahu k lekum obecne; 3. dejiny farmacie. V novejsi podobe se f.s. vymezuje take jako ved. fizeni cesty od leCiva, pi'es leCivy pi'ipravek al, k leku. Vyhledavaji se soc. faktory a vlivy, ktere se na tomto procesu podileji. Zkoumaji se tel, role farmaceuta ve vztahu k lekai'i, k pacientovi atd. Uk, jeho poti'eba, dosal,itelnost, vyul,iti, jeho soc. dusledky se z tohoto pohledu zi'etelne dotykaji lidskeho Zivota, patti k soc. problematice mediciny ajsou takto v ramci f.s. zkoumany. A: social pharmacy F: pharmacie sociale N: soziale Pharmazie I: farmacia sociale Kap farnost - (z lat. parochia, resp. i'ec paroikia, nem. Pfarre) - nejmensi cirkevne spravni a administrativni jed not-

ka s kostelem (--tchramem, modlitebnou) a cirkevnim personalem a zaroven spolecnosti vei'icich, ktei'i se shromaicIuji k --tbohosluzb3m. V cele f. je u rimskokatolicke cirkve farai', jemul, mul,e byt podfizeno i nekolik kaplanu. V pi'ipade poklesu poctu vei'icich je mol,no nektere f. spojovat a spravovat soubel,ne. U pravoslavne cirkve je v cele f. cirkevni rada. Pi'edstavenstvem evangelickeho farniho sboru je starsovstvo (presbyterium) a farm je jeho clenem se zvl. postavenim (neni nutne pi'edsedou). F. jako specif. soc. instituci a zaroven komunitou se zabyva sociologie farnosti. A: parish, parochial district F: paroisse N: Pfarrbezirk I: parrocchia Kas fasismus - (z it. fascio = svazek, otep) - termin odvozeny od agresivniho polit. --thnuti zvaneho "fasci di combattimento" (bojove svazy), ktere r. 1919 zalol,il Benito Mussolini v Milane ajel, se v r. 1921 pi'emenilo na Partito Nazionale Fascista (Fasisticka narodni strana). Od pfevzeti moci v ffjnu r. 1922 budovala tato strana v Italii faSisticky stat, ktery ve 2. svet. valce bojoval po boku nacistickeho Nemecka a trval al, do statniho pfevratu v r. 1943. Existuji spory, zda lze hovoi'it 0 f. jako 0 obecnem pojmu. G. Schulz (1974) zduraznuje specificnost ruznych nar. forem f. Jeho obecnejsi pojeti s urcitymi vyhradami podporuje S. G. Payne (1980). Podle R. De Felice (1969,1980) jsou rozdily mezi it. f. ajeho nem. odrudou, --tnacismem, vetSi nel, shody. Klicovym pojmem it. f. je --tS1l1t, zatimco v nacismu je to --trasa. Od skonceni 2. svet. valky rna pojem f. vyrazne pejorativni akcent a byva casto poul,ivan ve velmi sirokem vyznamu pro oznaceni ultrapravicovych polit. si!. Ruzne nar. f. z mezivaIecneho obdobi (span. "falanga", portug. f., ralC., pol. a mad. Sipove kfize, rumun. 'leleznd garda, chorvatska "ustasa", --tcesky fasismus) se od sebe ale podstatne lisily stejne jako ruzne fasisticke --tsekty v jednom state. Mezi spolecne znaky f. patff pi'edevsim to, l,e je urcitym druhem --ttotalitarismu v polit. ideologii a praxi a l,e se vyznacuje propojenim --tnacionalismu s antidemokratismem a agresivnim, militantnim aktivismem. Existuji ruzne teorie f.: soc.-psychologicke (T. W. Adorno a daIS!), marx. (G. S. Lukacs, A. Gramsci), hist.-fenomenologicke (E. Nolte a dalSi). Z politologickeho hlediska je f. reakci na krizi --tliberalismu, resp. na destabilizaci --tdemokracie. F. Meinecke (1946) chape f. jako dusledek specif. vyvoje nacionalismu. H. A. Turner (1972) jej interpretuje jako antidemokratismus vyvolany upadkem liberalismu a parlamentarismu. Na 5. svet. kongresu Kominterny (1924) by10 formulovano marx. pojeti f. jako posledniho pokusu burl,oazie 0 udrieni moci v podminkach rovnovahy anti-

socia!. a socia!. si!. Soucasne zde byl zaveden pojem socialfasismus pro politiku soc. demokr. strano Zcasti toto pojeti revidoval al, VII. svet. kongres Kominterny (1935) a brzy potom fr. socialiste organizovali antifasisticke hnuti Lidovychfront. Italske faSisticke hnuti, ktere podle V. MeIettiho (1931) "znovu pozvedlo duchovni sily idealismu", navazalo ideove zejm. na teorii politiky N. Machiavelliho, na jeho pojeti ctnosti ("virtu"), na renesancni koncept bez zabran se prosazujici sHy, na G. Mazziniho jednotu myslenky a cinu, G. E. Sorelovo pojeti funkce nasili, ktere bylo zakladem revo!. pojateho syndikalismu, reagovalo na "bankrot vsech tradic a modemi kultury", jakol, i "parlamentni kretenismus", a posleze dospelo k odsouzeni mater. pojeti dejin a "iluze pokroku". Dale sahaji tyto koi'eny k antikartezilinske filozofii G. B. Vica a k s-gickemu dilu V. Pareta, odpurce hist. materialismu, podle nehol, jsou dejiny spolecnosti ovladany pi'edevsim instinkty a city elit, vUdci, ktei'i prosazuji poi'adek, vytvareji stat a chraoi jej proti rozkladne moci liberalni kultury a intelektualismu. Mussoliniho nazory se utvarely i v ideove konfrontaci s --tbolsevismem. Mnozi fasiste v zemich okupovanych Nemci kolaborovali s nacisty, rnnozi se vsak postavili nacismu na odpor a zahynuli v boji s nim. Vznik it. f. souvisi se specif. vyvojem Italie, dlouho zaostale agrarni zeme s velkymi rozdily mezi polofeudalnim jihem a industrialnim severem, s opol,denym a idealizovanym risorgimentem (hnutim za sjednoceni Italie 1815-1870, ktere vedlo k vytvorenijednotneho it. nar. statu), s tel,kou vojenskou pormou u habesske Aduy (1896), s trvalou neschopnosti vlad resit soc. problemy, se zklamanim z vysledku 1. svet. valky a s jejimi tel,kymi dusledky, bidou, nezamestnanosti, inflaci, hladovymi stavkami, s nezdai'enymi pokusy 0 reformy, s neschopnym parlamentem prosazujicim stranicke zajmy, s vleklou polit. a hosp. krizi, ktera ve volbach na konci r. 1919 vyustila ve zdrcujici poral,ku vladnoucich liberalne demokr. strano V tel,e doM urcite skupiny deklarovaly nutnost navratu k velikosti Italie a nebezpeci social. revoluce. Vznika silne nacionalisticke hnuti. V cerne kosile odene oddily G. D'Annunzia obsazuji r. 1919 Rijeku, Mussolini organizuje Uderne oddHy "squadri", ktere konaji trestne expedice proti socia!. organizacim, ale i pIoti klerikalum, zpocatku zejm. na venkove (agrarni f.). Dne 27. rijna 1922 vydava vUdce ("duce") rozkaz k "pochodu na Rim"; vlada neklade odpor a druhy den kral povolava Mussoliniho k vedeni nove vlady. F. postupne upevnuje svou moc, ziskava podporu armady, na zaklade zv!. volebniho zakona ziskava ve volbach r. 1924 i dvouti'etinovou vetsinu v parlamente, organizuje teror proti odpurcum. Podnecuje relativni hosp. rozvoj a znovunastoleni "Impe305

fasismus cesky

faze vyzkumna

ria Romana", podnika agresi proti Habesi (1935), Albanii (1939), intervenuje r. 1936 ve Spanelsku a v temze r. pristupuje k osudne "ose Berlin-Rim". Podle Mussoliniho je pro f. absolutnem --'stat, vuCi nemuz jsou individua a skupiny relativnem (isou myslitelne, jen pokud jsou ve state). F. je "duchovni postoj", ktery pohrda pohodlnym zivotem a vyzaduje einy; je to druh nabozenstvi. V tzv. "charte prace" (Carta dellavoro, 1927) je vyjadfena aplikace f. na oblast soc. zivota a nar. hospodafstvi. Prace je chapana jako soc. povinnost, uznava se soukrome vlastnictvi, zduraznuje se kontrolni funkce statu v nar. hospodarstvi. --.Korporatismus (stavovske zfizeni) rna prekonat tfidni rozpory a nedostatky jak kapitalismu, tak i socialismu. Fil., resp. ideal. zaklady f. propracoval zejrn. G. Gentile, reprezentant aktivistickeho idealismu a spiritualistickeho pojeti dejin. Hlasal, ze zivot neni to, co je, nybd to, co rna byt - zivot piny povinnosti a tezkosti, ktery vyzaduje vzepeti yUle a sebeodfikani. Proto osobnostjedince zoceluje valka, ktera teprve "dela muze", jako materstvi "del a zenu". F. je pfedevsim "akce a cit" (A. Rocco), proto filozofii f. vyjadfuji pouze "einy" (H. W. Schneider, 1931). V tomto smyslu prameni it. f. primo z risorgimenta mazzinianskeho, ktere je chapano jako poslani, jako ein a ktere vytvorilo zakladnu "nacionalne patriotickeho vedomi" a "religi6zne idealistiekeho pojeti zivota", zamereneho proti individualismu, liberalismu a materialismu. F. je antiliberalisticky, antidemokr., antisocial., resp. antikom., a antiintelektualisticky (intelektualismus podle nej oddeluje mysleni a jednani, teorii a praxi, vedu a zivot, "mozek a srdce"). --.Antisemitismus, tak charakteristicky pro f. jinych narodu, phjal it. f. az v "manifestu rasy" r. 1938, zrejme pod dojmem spojenectvi s nacistickym Nemeckem, ale ve srovnani s "norimberskymi zakony" v umirnene forme. A: fascism F: fascisme N: Faschismus I: fascismo Lit.: Gentile, G.: Grundlagen des Faschismus. Koln 1936; Kapras, 1. mi.: Fasismus. Praha 1939; Modrdcek, F.: Fasisticke prevraty: krise povalecnych demokracii. Praha 1947; Nolte, E.: Der Faschismus in seiner Epoche. MUnchen 1963; O'Sullivan, N.: Fasismus. Bmo 1995; Wippermann, W.: Europaischer Faschismus im Vergleich 1922-1982. Frankfurt a.M. 1983.

Nak fasism us cesky - ees. forma --'faSismu, ktera vznikla brzy pote, co fasiste v Italii v rijnu 1922 prevzali vi adni moc. Prvni fasisticke skupiny byly zakladany zejm. na Morave, kde se jejich tiskovym organem stal tydenik Handckd republika, prejmenovany na Ndrodni republiku. V listopadu 1922 v nem vyslo prohlaseni 0 "zrozeni fasismu" v Ceskoslovenske republice. V lednu 1923 bylo ustaveno ustredni vedeni f.c. a fasisticke hnut! dostalo nazev Ceskoslovensti fasiste. V jeho eele stanul F. L. Stelzig z Ho-

306

lesova, v r. 1924 ho vystfidal A. Kldsterskj. F.c. vznikal a vyvijel se v ramci narodoveckeho hnuti jako jeho radikalni a bojovna forma, ktera obsahovala tez vyrazny znak soc. revolucionarstvi a protibolSevismu. Podnecovana byla separatistickymi tendencemi nem., mad'. a pol. mensiny v republice i neutesenymi pova!eenymi hosp. a soc. pomery. CeSti fasiste povazovali za hlavni po lit. ukol povaleeneho obdobi prvni republiky vybudovani silneho nar. statu. Prosazovali tvrdy postup proti narodnostnim mensinam, usilujicim 0 rozbiti republiky. Na zaeatku 20. 1. nemel it. fasismus, jehoz aktivisticka podstata f.c. imponovala, jeste ucelenou ideologii, nybd jen akeni program. Csl. problemy byly tak specif., ze se mezi ees. nacionalisty prosazovala snaha mluvit spiSe 0 narodovectvi a nikoIi 0 fasismu. Koncem r. 1925 bylo v ees. fasistiekem hnuti organizovano asi 20 tis. osob. V r. 1926, kdyz doslo k uplnemu splynuti ees. fasistu s Ndrodnim hnutim, se f.c. prejmenoval na Ndrodni obec fasistickou (NOF). V teto dobe dochazi take k uzkemu ideovemu primknuti f.c. k it. fasismu, k pfevzeti ideje --'korporatismu, vUdcovskeho principu a take ~rg. forem (hnuti fidilo direktorium, vznikaly odboeky, fasisticka organizace mladeze Omladina, Fasisticke studentske sdruieni, fasisticke odbory, faSisticke sdruzeni byvalych legionaru aj.). V r. 1927 byl v Brne slavnostne provolan "vlidcem" Ndrodni obcefasisticke Radola Gajda, byvaly ees. general, ktery byl degradovan na vojina a zbaven funkce naeelnika generalniho stabu esl. armady po karnem fizeni pro udajnou pfipravu protistatniho puce a pro spionaz. F.c. tedy prebral princip --'vUdcovstvi a soueasne se zmenil v polit. stranu. NOF zaujala vyrazne protihradni polit. postoj. Svou ideologii rozsihla o protizednarske a antiintelektualisticke prvky a posleze take 0 --'antisemitismus. F.c. se orientoval zejm. na stredni vrstvy naroda, pozdeji take na venkov. Provadel tvrdou demagogickou kritiku vladni politiky, ees. partajnictvi, soc. pomeru. Pronikl do nekterych mistnieh organizaci Sokola, ziskal podporu urCite easti dustojniku. Csl. vi ada proti fasistum casto zasahovala. Objevily se vnitfui konflikty v NOF a rada --.afer (napr. tzv. sazavsky pfipad - utok fasistu najednoho vladniho einitele, jemuz mely byt odnaty dillezite dokumenty udajne svedCici 0 Gajdove nevin e). Nicmene NO F ziskala pomerne silne pozice zejm. mezi zemedelci ve vych. a jiznich Cechach. V r. 1929 se spojila s J. Stfibmym a K. Perglerem v tzv. Ligu proti vdzanym kandiddtkdm, v nasledujieieh volbach byl Gajda zvolen poslancem, ale kratce na to zbaven mandatu a odsouzen pro "sazavsky pripad" do vezeni. Uvadi se, ze ve 30. I. mela NOF 50 tis. organizovanych elenu. V te dobe se zostruji boje fasistu s komunisty, dochazi i k potyekam, vzajemnemu rozbije-

ni schilzi apod. V r. 1933 fasistieka uderka prepadla kasarna v Brne-Zidenicich, avsak vedeni NOF se od teto akce distancovalo. Gajda byl nicmene znovu odsouzen a uveznen. Ph tzV. insigniade praZsti studenti vedeni Vlajkou donutili rektorat nem. univerzity vydat "insignie" Karlovy univerzity. V pohnutem predmnichovskem obdobi se Gajda pfihlasil k obrane statu pred nacisty. Na zacatku okupace NOF rozpustil a odesel z polit. zivota do ustrani. Zacaly se vsak docasne vytvaret nove fasisticke organizace (Ndrodni tdbor fasistickj v Brne, Svatoplukovy gardy v Moravske Ostrave, Strana ceskjchfasistu v Praze, aj.). V eele obnovene NOF stanul nejprve J. Rydlo, po nem A. BfecKa, ale v r. 1943 byla jeji Cinnost definitivne ukoneena a mistni fasisticke organizace se vetsinou po vzajemnem napadavani rozpadly. V dobe okupace spolupracovala rada ees. fasistil s nacisty, ale fada jich zahynula v nem. koncentraenieh taborech. K f.c. mely blizko ees. nacisticke organizace. Nejznamejsi Vlajka, vedena J. Rysem-Rozsevacem, byla posleze (koncem r. 1942) nacisty zlikvidovana, udajne proto, ze usilovala 0 diskreditaci ministra protektoratni vlady E. Moravce, ve skuteenosti vsak proto, ze v ni naciste spatrovali nebezpeeny ees. nacionalismus. Mnoho ees. fasistil bylo po skoneeni valky odsouzeno za --'kolaboraci do vezeni, fada jich zahynula v nacistickych koncentracich. F.c. byl fenomen velmi specif., nesrovnatelny s fasismy jinych narodu. Mezi ees. faSistickymi, resp. nacistickymi organizacemi panovalo nepfatelstvi; pokus 0 sjednoceni nekolika z nieh v lete 1939 ztroskotal jiz tehoz roku. A: Czech fascism F: fascisme tcheque N: tschechischer Faschismus I: fascismo ceco Lit.: Cyphelly. V. A.: Politickacitanka. Praha 1939; Gajda. R.: Stavovska demokracie narodniho statu. Praha 1934; Gregorovic, M.: Kapitoly 0 ceskem fasismu. Praha 1995; Lebloch, 0.: Fasisticky stat. Brno 1927; Pasdk, T.: K historii ceskeho fasismu. Praha 1985.

Nak fatalismus kulturni - (z nem. fatal, to z lat. fatum = osud) - pfedpoklad existence nezavisleho, autonomniho, elovekem nefizeneho a ve svych dilsledcich fatalniho vyvoje kult. systemu. Jako originalni teorii vyvoje kultury rozpracoval koncepci f.k. v polovine 70. I. 20. st. am. antropolog L. A. White. Dehumanizace eloveka a kultury v industrialni spoleenosti phvedla Whitea k revizi jeho puvodniho predpokladu, ze zakl. funkci kultury je zajistovat lidskemu druhu bezpeeny a trvaly zivot. Dospel k nazoru, ze v soueasnem obdobi jsou kult. systemy zcela indiferentni vuci lidskym potrebam, resp. stale viee ohrozuji samotnou podstatu existence lids tva, coz je zpusobeno zejrn. tim, ze kultura jako autonomni vrstva reality a jev "sui generis" se vyviji podle svych vlastnich zakonu, bez ohle-

du na lidske zajmy. Podle Whitea se kult. systemy skladaji z velkeho mnozstvi relativne autonomnieh struktur --'kulturnich vektoru, ktere jsou v neustale interakci a v konkurenenim boji, jenz smeruje k uspokojovani jejich vlastnieh zajmu. V evoluenim procesu jsou mene adaptabilni vektory postupne nahrazovany vektory efektivnejsimi (napl'. kamenne nastroje byly vystfidany nastroji bronzovymi a zeleznymi atd.), pficemz zdroj vyvojove dynamiky tkvi v potencialu kult. systemu. F.k. spociva v tom, ze nove kult. objevy nevznikaji pouze proto, ze si to elovek preje, ale predevsim proto, ze je mozna jejich fakticka realizace. Pesimisticke konsekvence Whiteova f.k. maji velice blizko k s-gickym koncepcim, ktere upozomuji na riziko hypertrofie tech. civilizace a dusledky spjate se ztratou kontroly nad tech. potencialem, kterym dnes lidstvo disponuje (viz napf. J. P. Dorst, M. Petrusek aj.). A: cultural fatalism F: fatalisme culturel N: Kulturfatalismus I: fatalismo culturale Lit.: White, L. A.: The Concept of Cultural Systems, A Key Understanding Tribes and Nations. New York 1975.

Sou

faze vyzkumna - (z fec. fasis, od fainomai = objevuji se) - tez vyzkumna etapa - ohraniceny usek vyzk. prad, u nehoz Ize nejen specifikovat nap In, ale jasne vymezit pracovni vstupy a vystupy, a ktery predstavuje relativne ucelenou, samostatnou cast vYzkumu. S-gieky vyzkum je mozno fazovat (etapizovat) riizne v zavislosti najeho vecne naplni a ~rg. pojeti. U bezneho --'empirickeho vyzkumu se vetSinou rozlisuji 3 faze, pfipravna, realizaeni a zavereena. 1. V stupem pfipravne faze je vetSinou vyzk. zadani (objednavka), ktere obsahuje min. formulaci vyzk. tematu, nekdy i zakl. vyzk. otazky, pozadavky na konecny vystup, casovy horizont vyzkumu a take zakl. personalni a finaneni pozadavky a moznosti. Naplni pfipravne faze je rozpracovani techto vstupnich dispozic. Vetsinou jde o upfesneni a rozvedeni tematu, jeho teor. podlozeni, pfip. o formulaci --.hypotez, --.konceptualizaci a --'operacionalizaci, navrzeni a ovefeni vyzk. nastroju (viz --'predvyzkum, --'pilotaz) a technik zpracovani informad, prip. formy konecnych vystupu, vypracovani organizaeniho, resp. vyzk. planu a vyzk. harmonogramu. Vystupem teto faze jsou pfipravene (overene) --'vYzkumne nastroje a vetsinou -tvyzkumny projekt, ktery by va odborne posuzovan a schvalovan. 2. Realizacni faze spociva v realizaci pfipravene --.techniky sberu informaci, ktere nekdy (v zavislosti na charakteru vYZkUIDU) predchazi propagace vyzkumu a --'instruktaz tazateiu (tyto akce Ize fadit i do pfipravne faze), pfip. dalSi diIci pomocne akce. Jactrem faze je shromazdeni informaci, jejich kontrola, --'k6dovani, trideni, prenos na poCitacove medium a aplikace pfi-

307

faze zivotni

feminismus cesky

pravenych vypoeetnich nebo jinych zpracovatelskych technik. Vystupem teto faze jsou tzv. hrube informace ei data uspoi'adana do kategorii, tabulek, indexu apod. 3. Zavereena faze spoCiva v -tinterpretaci vystupu pfedchozi faze, ktera muze mit podobu pfime, jednoduche -tdeskripce nebo slozite analyzy provadene pomoci matem. statist. metod a logickych -texplikaci, casto s vyuzitim dalSich informad teor. i empir. povahy, nevyplyvajicich z daneho vyzkumu. DuleZitym pozadavkem na tuto fazi je provedeni kontrolni zpetne vazby na zadani a teor. vychodiska vyzkumu; jeji soueasti mohou byt i pokusy 0 dodateenou -tverifikaci a -tvalidizaci ziskanych vysledku. Bezprostfednim vystupem teto posledni faze je vetSinou zavereena -tvyzkummi zprava. Iako samostatny vystup se nekdy prezentuji sociotech. opati'eni, pfip. metodol. efekty. Popsane f.v. maji v konkretnich pnpadech ruzne redukovane nebo obohacene podoby. Nekdy se vydeluji dalSi samostatne etapy, napi'. uvniti' pi'ipravne faze etapa ovei'ovani technik, uvniti' realizaeni faze etapa sberu dat, zavereena faze muze byt elenena na obdobi zpracovani dileich zprav, jez jsou venovany jednotlivym vyzk. tematihm nebo postupuji od jednodussich ke slozitejsim problemum, od popisu k analyze a predikci apod. Fazovani vyzkumu rna smysl zejm. u obsahlejsich, easove naroenejsich setfeni. Specif. podob nabyva u -tlongitudinalnich vyzkumii a -tpanelovych setfeni. Promita se do vyzk. harmonogramli a planli. DodrZovani spravne easove navaznosti jednotlivych vYzk. akd je dlilezite prave proto, ze kaZda nasledujid faze by mela pIne vyuzit vystupy faze pfedchazejici. Absence dlilezitych vyzk. krokli stejne jako jejich nevhodne easove fazeni muze mit za nasledek ztratu informaci, resp. jejich devalidizaci. A: survey phase F: phase, etape de recherche N: Forschungsphase I: fase esplorativa Lit.: viz ..... metodologie sociologicka, ..... metody sociologicke, ..... vyzkum sociologickY·

FoV

fa z e z i v 0 t n i viz cyklus iivotni, osm vekii cloveka f e k u n d it a viz porodnost felicitologie - pokusny nazev nauky 0 dosahovani stesti, ktery byl pouZit a dosud je pouzivan v kontextu s -tneopozitivismem a na nej navazujicimi uvahami o -tetice a -tmoralce. Zavedl jej ve 30. 1. Otto Neurath v jiste vazbe na hedonisticke tradice epikurejske a renesaneni (viz -thedonismus), zejrn. vsak v souvislosti s rozvojem etickeho -temotivismu. Stesti podle Neuratha a dalsich sice neni zakladem moraIky, ale je vyzn. psych. stavem, k nemuz elovek pfirozene smefuje. Je dulezite ve308

det, jakymi prostfedky elovek stesti dosahuje, jiz proto, ze sam proces dosahovani urCit)'ch dIu poskytuje lidem pocity stesti. Z hlediska f. nejsou proto ani tak dulezite die, k nirnZ smefujeme, ale to, zda ph jejich dosahovani jsme, ei nejsme siastni. F. se nekdy take vymezuje jako "veda" 0 metodach, jak pfesvCdCit lidi 0 tom, ze mohou byt, pfip. ze jsou, siastni, dokonce aniz si to uvedomuji. To, co v kontextu neopozitivisticke etiky melD vecny i ved. smysl, se v podminkach rozvinute masove a konzumni spoleenosti stalo pfedmetem reklamy a propagandy. Tema -tstesti jako relevantniho etickeho a s-gickeho problemu je vsak dnes v ruznych kontextech rehabilitovano. A: felicitology F: felicitologie N: Felizitologie I: felicitologia Lit.: Tatarkiewicz, W.: 0 szcz\;sciu. Warszawa 1976.

Pet feminismus - (z lat. femina = zen a) - pojmenovani ienskeho hnuti, vychazejiciho z pfesvedeeni 0 nevyhodne situaci -tien ve spoleenosti, resp. 0 jejich horsim, ponizujicim postaveni (ve srovnani s -tmuii), z potfeby revolty proti teto situaci a viry v moznosti jeji zmeny. Obecnym cHern f. je, aby zena byla pojimana jako "individualita se svymi vlastnimi pravy". Tradicne je f., resp. feministicke hnuti chapano jako -thnuti za rovnopravnost ien. Existuji 3 hist. formy a zaroven zdroje soueasneho f., ktere se rozvinuly na konci 18. a poclitkem 19. st.: f. radikalni, f. rovnych pray a f. socialni. Radikalni f. se objevil v USA a ve Velke Britanii jako pusobeni zen v soc. reformnim a moralnim hnutf evangelickych nabozenstvi. Usiloval hlavne 0 napravu moraine narusenych zen (prostitutek). F. rovnych pray, nazyvany take liberalni f.,jasne identifikovatelny z praci M. G. Wollstonecraftove a J. S. Milla, se soustfedil na vysvetlovani rozdHIi mezi muzem a zenou vii vern soc. okolf v kontrastu k vseobecnemu pfesvedceni, ze tyto rozdily jsou dany vrozenymi dispozicerni. V rozvoji obou tech to vetvi f. se odrazily hist. udalosti, zejm. am. revoluce ajeji Deklarace nezdvislosti. Teze 1. S. Milla vychazely ze zakl. pozadavku mesfanskeho -tliberalismu, aby clenove spolecnosti pfispivali k max. stesti vsech. -tSvobodu, spojenou s velkou mirou -tindividuaIismu, s nezavislosti, pozadoval pro vsechny lidi. Proto nemohl akceptovat postaveni zeny v tehdejsim systemu. V r. 1866 pfedlozil parlamentu navrh na uzakoneni -tvolebniho prava zen a v r. 1869 vysla jeho kniha The Subjection of Women. Usili am. f. ovlivnilo legalizaci pray zen. Married Women's Property Act z r. 1882 dal zenam pravo na vlastni majetek a vydelky. Do konce 19. st. ziskaly zeny rovnez moznost vzdelavat se stejne jako muzi. Am. feministicke hnuti vydava Statement of Sentiments, pi'edsta-

vujici v podstate aplikaci Prohldseni nezdvislosti na zeny. Jestlize liberalni f. usiloval 0 moznost seberealizace zen v placenem zamestnani, ve svobodnem podnihni, v oblasti vzdelani, pak tzv. soc. f. slo 0 vice. Proletarske zeny totiz mely stejne moznosti na trhu prace jako jejich muzi, ale neziskaly nic v jinych oblastech, nezlepsily sve postaveni v ramci cele spolecnosti. Klasicky soc. f. formuloval sve zakl. prernisy v kontextu -temancipace a tfidniho vedomi proletariatu (A. Bebel). Ideologie -tmarxismu uCinila z pozadavku rovnopravnosti zen jeden z pozadavku prolet. hnuti. Social. f. se rozvijel v souvislosti s teoriemi R. Owena, resp. jejich praktickou realizaci. Rozvoj -tkomun ve Velke Britanii a v USA prinesl mnohym zenam postaveni temei' rovnopravne s muzi, ktere se ale velmi lisilo od jejich postaveni v sirsi spoleenosti. F. Engels vysvetloval podi'izene postaveni zen jejich vztahem k vyr. prostfedklim (protoze zeny jsou vyjmuty z produkce, nemaji v kap. spolecnosti zadnou hodnotu). Jak social. f. postupne nabyval na vlivu, ukazovalo se, ze ne vsichni socialiste jsou pfipraveni jej pfijmout. Objevily se odlisne nazory na dlileZitost tohoto hnuti a na i'eseni jeho diu prosti'ednictvim revoluce. ad konce 19. st. se f. mnoha rozdilnych typu spojil zejm. ve svem boji za dosazeni volebniho prava zen. Ale pnlvo volit jeste neznamenalo dosazeni rovnosti, protoze nevedlo ke skutecnemu nebo sirsimu zapojeni zen do politiky. Hist. pi'edelem ve vyvoji f. byla 2. svet. valka, kteni pi'inesla masovou ucast zen na trhu pnice. Cast zen zustala zamestnana i po skonceni valky a take povaIecny ekon. boom vyzadoval zapojeni techto prac. zdrojli. Vedlo to ke znaenym zmenam v postaveni zen v modemi spoleenosti, ktere ale nebyly vzdy vnimany jako pozitivnL V 60. 1. se objevuje prvni vlna neofeminismu v podobe tzv. Hnuti za osvobozeni zeny, ktere v mnohem vychazelo z marx. konceptu a casto bylo velmi levicove. K interpretaci vzajemnych vztahii mezi muzem a zenou ve spoleenosti slouZila teorie -ttfidnlho boje, podle teorie -tvykofisfovani pak byla interpretovana sfera domacnosti, do analyzy rodinnych konfliktu byla vnasena perspektiva makrosoc. konfliktu. Nektere tyto pohledy dozivaji dodnes (zejm. na akademicke pUde). Druha vlna neofeminismu pi'isla v 70. I. a byla zalozena na racionalnim pfistupu k moznostem zlepsit postaveni zen ve spoleenosti. V 80. I. se ve f. objevuji trendy zduraznujici odlisnost zen od muzu, jejich specif. vlastnosti a moznosti. Hovoi'i se 0 postfeminismu. Ie charakterizovan ti'emi W: "Women Want to be Women" (zeny chteji byt zenami). ad 60. \. 20. st. provazi f. fundovane teor. prace, pi'ispevky ke kritice vM. paradigmat, zalozenych na dichotomii mezi muzem a zenou, mezi pHrodou a kulturou, mezi by tim a myslenim, mezi my tern

a vedou. Pozomost se stale vice sousti'eduje na komplementaritu muzskych a zenskych rolf (viz -tgender). Dnesni f. je celosvet. hnutim, ktere se rozviji v cele fade smeru. I kdyz je obtizne mluvit 0 f. jako celku, Ize i'ici, ze v soucasne Evrope se projevuje temito zakl. pozadavky: 1. stejne mzdy zen a muzu za stejnou praci; 2. stejne pfilefitosti a stejny pfistup ke vzdelani muzu a zen; 3. kontracepce a moznost interrupce; 4. spol. formy peee 0 deti; 5. pravni a financni nezavislost vsech zen; 6. ukoneeni diskriminace lesbieek; 7. ochrana vsech zen bez ohledu najejich status pfed jakymikoIiv formami nasili; 8. pfeformulovani vsech zakonu, ale i pi'estrukturovani instituci, ktere zvyraznuji muzskou dominanci a umoznuji agresi muzti vuci zenam. Jsou to pozadavky velkych zakl. zmen, kjejichZ dosaZeni f. vypracoval celou i'adu taktik. Ukazuje se, ze pod vlivem f. zeny zaCinaji samy sebe vnimat jako progresivni slozku populace. UvCdomuji si, ze nove myslenky, nova spo\. uspoi'adani pfijimaji mnohdy snadneji nez muZi. Ti se z hlediska f. jevi jako pfekazka v prosazovani univerzalisticke feministicke ideologie. Nejhlubsim zakladem f. stale zustava snaha zen po ziskani autonomie. Vsechny smery soueasneho f. hledaji odpoved na otazku, v cern tkvi rozdilny pnstup spolecnosti k obema pohlavim a kde jsou jeho pi'iCiny. Ie to i otazka pro s-gii, kterou se v poslednich desetiletich zabyva zejm. tzv. -tfeministicka sociologie. V CecMch rna f. urcitou tradici jiz z 19. st. (viz -tfeminismus cesky), v kom. Ceskoslovensku byl ale interpretovan jako zbytecne, resp. skodlive zap. hnuti. ad poelitku 90. 1. je v ces. zemich naopak hezne vniman spise jako levicove a extremisticke hnuti, ktere k ekon. transformaci ces. spolecnosti ve spo\. zap. typu nepi'ispiva. A: feminism F: feminisme N: Feminismus, Frauenbewegung I: femminismo Lit.: Bebel, A.: Zena a socialismus. Praha 1962; Delamant, 5.: The Sociology of Women. An Introduction. London 1980; Harding, S. ed.: Feminism and Metodology. 1987; Humm, M.: The Dictionary of Feminist Theory. London 1989; Kaplan, G.: Contemporary Western European Feminism. London 1992; Kuhn, A. - Wolpe, A. M.: Feminism and Materialism. London 1978; Mill, J. S. - Taylor, H.: On the Subjection of Women. London 1911; Mill. J. 5.: Poddanstvi zen. Praha 1890; Modleski, T.: Feminism without Wimin, Culture and Criticism in a "Postfeminist" Age. New York, London 1991; Mozn.v. I.: Modemi rodina (myty a skutecnosti). Bmo 1990; viz tez ..... gender, ..... sociologie feministicka.

Nav

feminism us cesky - objevil se jiz na poeatku 19. st., kdy Bernard Bolzano v promluvach k prazske akademicke mladezi poeital s rovnopravnosti muze a zeny v budoud idealni spolecnosti. Za prvni ces. feministku je v polovine 19. st. povazovana Bozena Nemcovd pro sve nazory na -tzenskou otazku. V 60. I. 19. st. rozviji Marie Riegerowi v duchu jednoho z dobovych proudu -tfeminismu vsestrannou charitativni einnost, vcetne vychovy chudych 309

fenomenologie

feminita

dfvek pro samostatna povolanf. Na prelomu 60. a 70. 1. 19. st. vznikl v Praze prvnf "zensky vyrobnf spolek", a to nern., pod patronatem zen praZskych nem. bankeru a tovarnfku (po vzoru podobnych spolku zakladanych v Nemecku W. A. Lettem). Zatim se vsakjiz v ces. mestanskem prostfedf prosazuje hnuti za --'emancipaci zen, rovnez v duchu tehdejsiho feminismu. V r. 1871 zahajil Cinnost ces. zensky vyrobnf spolek. Jeho predsedkyne Karolina Svetld se hlasila k nazorum J. S. Milla na zenskou otazku. Zalozenf Americkeho klubu dam bylo inspirovano zkusenostmi Vojty Ndprstka s demokr. spolecnostf v USA po r. 1848 (tento spolek pusobil v Praze bez urednfho schvalenf od r. 1865). Spoluzakladatelkou byla opet K. Svetld. Neprosazovala jiz jen v 70. 1. velmi aktualnf vychovu dfvek pro vydelecna povolani, nybri sarnotny princip zenskeho vzdelanfjako podminku spo!. emancipace zeny. Jejf zacky a nasledovnice, spisovatelky EUlka Krdsnohorskd a Tereza Novdkovd a dalSf, vybudovaly prvnf divcf gymnazium s maturitou v Rakousko-Uhersku, ktere bylo otevreno v r. 1890 v Praze, melo ces. vyucovacf jazyk a jeho absolventky se uplatnily jako redaktorky zenskych casopisu v Praze, v Bme i v mensich ces. a moravskych mestech. V r. 1897 vstoupily prvni divky na prazskou univerzitu. V 90. 1. pusobilo v Praze i v Brne nekolik ces. i nem. feministicky zamerenych spolku, z nichz nejmilitantnejsf byl praZsky nem. spolek Frauenfortschritt, ktery mel mnoho mimoprazskych, a dokonce i zahranicnich clenek. Na prelomu 19. a 20. st. byly v ces. zemich, stejne jako v mnoha zemich zap. Evropy a USA, zakladany vybory pro boj za --'volebni pravo zen. Nejen soc. demokracie, nybri i mnohe ces. polit. strany (s vyjimkou klerikalnich a strany staroceske) mely ve svych programech zrovnopravneni zen. V r. 1918, po vzniku Ceskoslovenske republiky, se bojovna vUdkyne ces. uCitelek Frantilka Plaminkovd stala senatorkou a byla zvolena do cela Zenske ndrodni rady. Vernost demokracii privedla Plaminkovou za nacisticke okupace Ceskoslovenska v r. 1942 na popraviste. Jejf blfzka spolupracovnice Milada Hordkovd, ktera nacisticka vezeni prdila, se stala obetf inscenovaneho po lit. procesu brzy po prevzetf moci kom. stranou. F.e. se svymi demokr. a republikanskymi tradicemi neprezil (mor 1948. Rozpusteni zenskych spolku a vytvorenf jednotneho Svazu zen, podrfzeneho ustfedni polit. moci, znamenaly konec nezavisleho ferninistickeho hnutf. Vaznejsi pokusy vyrovnat se s zenskou otazkou ci napodobit feminismus v te podobe, ve ktere se obnovil v zap. Evrope a v USA po 2. svet. vat,ce a rozvinul zejm. v 70. 1. 20. st., se v ces. zemich neobjevily ani v disentu, ani kratce po listopadu 1989. A: Czech feminism F: feminisme tcheque N: tschechischer Feminismus I: femminismo ceco 310

Lit.: Horskd, P. - Pefkovd, J.: Rozhovor mezi filosofkou a historickou o zenske otazce v Cechach. Filosofic/cV casopis, 40, 1992; Horskd, P.: Die Frauenbewegung der deutschen bUrgerlichen Minderheit in Prag in der zweiten Halfte des 19. Jahrhunderts. L·Homme. ZeitschriJt fUr Feministische Geschichtswissenschaft, 1992, C. 3; Bedndi'ovd, V.: Ceske zenske hnuIi do roku 1948. Cesky casopis historicky, 89, 1991.

HoP

feminita viz muz, zena f em i n i z ace - vetSinou je chapana jako pocetni prevaha --'zen v nekterem odvetvi lidske cinnosti, prfp. jako proces vedoucf k teto prevaze. V praxi se f. odehrava nejcasteji ve sferach --'vzdelavani a --'prace, resp. zamestnanf. Nektere druhy prace jsou tradicne spojovany s zenarni a ferninizovany: prace v domacnosti (zejm. uklid, varenf, sitf), s malymi detmi (jejich opatrovani i ucitelstvi), pece o nemocne. Pmmyslove obory, vel'. sluzby, ktere navazuji na tyto tradicni pracovni cinnosti zeny, od sveho hist. pocatku tendujf k f., a to prakticky bez ohledu na fyzickou narocnost prace. Druhou oblasti f. jsou tradicni, ale relativne fyzicky mene narocne muzske prace a prace, ktere vyzaduji nizkou nebo nevyzaduji zadnou kvalifikaci. To rna navaznost na tradicne nizsi uroven vzdelani zen ve srovnani s mufi a na maskulinizaci nekterych obom a stupnu studia. Soucasny trend vede ke stirani rozdilu v urovni vzdelanf muzu a zen, ale ne k uplnemu zrovnomernenf. Prevaha muzu ci zen v mznych oborech zustava, nekde se i prohlubuje. Napr. v ces. zemich existuje velmi silna f. skupiny pracovnfku se stredoskolskym vzdelanim (zejm. s vseobecnym vzdelanim gymnazialniho typu). Mezi vysokoskolsky vzdelanymi lidmi je celkove state vice muzu. Vyraznou prevahu maji zeny ve farmaceutickych vedach a ve skolstvi, castecnou pak v ostatnich humanitnich oborech. Tech. obory jsou vyhrazeny prevazne muzum. V podstate lze tento trend v --'delbe prace mezi muzi a zenami zaznamenat ve vsech spolecnostech naseho typu. Obecne je mozne konstatovat, ze fyzicky narocna delnicka povolani a vetsinu fidicfch pracf vykonavajf muzi, v ostatnich profesich se vice Ci mene prosazuje f. v zavislosti na celkove mlfe zamestnanosti zen v dane spolecnosti. F. vsak znamena vice nd pouhou prevahu zen v urCite hosp. oblasti a profesi. Souvisi se zmenou role zeny ve spolecnosti a se zmenou jejiho zpusobu zivota, odrazi se ve fungovani --'rodiny. Feminizovane pracovni skupiny maji sva specifika, stejne jako feminizovana polit. seskupenf. Rozpome pusobi f. na soc. postaveni zeny a na jejf spo!. --'prestiz. V ces. zemich jsou feminizovane profese i odvetvi mene financne hodnoceny. Hist. se tato devalvace nekdy objevuje az pote, co se dana profese ci odvetvf zmenilo v "typicky zenske" (viz napr. skolstvi), nekdy jde o obraceny proces: nizke financni hodnoceni prace odra-

dilo muze a bylo pfijato zenarni, ktere nemely moznost vyberu (viz napr. textilnf pmmysl). Mene placena prace s relativne nizkou prestizf a vysokou zamestnanosti zen charakterizovala od 50. 1. cela odvetvf, hlavne skolstvi, zdravotnictvi, obchod a sluzby, nektere oblasti lehkeho pmmyslu, spravu a administrativu. Vysoka f. v techto oblastech byla spojena s koncentracf maleho procenta muM ve vedoucich funkcfch. Je to ukazkovy prfklad toho, ze f. sarna 0 sobe neni znamkou rovnopravnosti zen. Modemi --'feminismus nebojuje za zamestnanost zen, resp. za f., ale za pristup zen k centru rozhodovani a za spo!. ocenenf jejich specif. role. A: feminization F: feminisation N: Feminisierung I: femminilizzazione Lit.: Crompton, R. - Sanderson, K.: Gendered Jobs and Social Change. London 1990; Cermdkovd, M. - Navarovd, H.: 2eny a transformacni procesy ceskoslovenske spolecnosti. Sociologic/cV casopis, 27, 1991; Mom.v, I.: Moderni rodina (myty a skutecnosti). Brno 1990; Voddkovd, A.: K otazce zenske prace, Sociologic/cV casopis, 27,1991, c. 4; v.Vvoj kvalifikacni struktury pracovniku ajejiho vyuzitL Zpnivy a rozbory. Praha 1990.

Nav

femokracie - (z lat. femina = zena; reC. kratos = vlada) - statnf aparat s velkym podilem zen a muzu sebedeklarovanych jako stoupenci --'feminismu, ktefi pracuji na mfstech vyslovene pro ne vytvorenych, a to za tim ucelem, aby prospfvali zenam. Femokratka je tedy feministicka byrokratka (femokrat je feministicky byrokrat). Pojem f. vznikl v Australii, jeho pouzivani se rozsifilo i do dalSich zemf. Existuji 2 kontrastni modely f.: "misionarsky" a "mandarinskf'. Prvnije zalozen na vel'. obhajobe zajmu zen, druhy na pfizpusobeni tradicnich byrokratickych struktur a zpusobi'.t prace ferninisticke filozofii. Mira skutecneho vlivu femokratek a femokratu na vladni politiku tykajfcf se zen a to, jak kvalitne f. reprezentuje zajmy zen, je napf. v dnesni Australii pfedmetem souvisle debaty. A: femocracy F: femocratie N: Femokratie I: femocrazia Lit.: Eisenstein, H.: Femocrats, Official Feminism and the Uses of Power. In: Watson, S. ed.: Playing the State. Australian Feminist Interventions. Sydney 1990; Summers, A.: Mandarins or Missionaries: Women in the Federal Bureaucracy. In: Grieve, N. - Burns, A. eds.: Australian Women: New Feminist Perspectives. Melbourne 1986; Yetman, A.: Bureaucrats, Technocrats, Femocrats. Essays on the Contemporary Australian State. Sydney 1990.

Hei

fenomenologie - (z fec. fainomenon = zjevujici se; logos = myslenka, fee) - pojem, ktery poprve pouzil J. H. Lambert v 18. st. k oznaceni "teorie jevu". 1. Kant chapal f. jako vedu 0 empir. jevech a G. W. F. Hegel v proslulem dile Phenomenologie des Geistes (Fenomenologie ducha) jako vedu 0 "jevicim se duchu". Termin f. uzivala na prelomu 19. a 20. st. take nem. empir. psychologie (napr.

K. Stump/). F. je ale pfedevsim jednim z nejvlivnejsich smeru soudobe filozofie, ktery zalozil E. Husserl. Jeho f. prodelala urCity vyvoj, ale vsem jejim podobam je spolecne pi'esvedceni, ze fil. poznanf nespocfva v konstruovani obecnych principiI, ale v deskripci "fenomeniI", tj. vecf samych. V prvnim obdobi Husserl pojfmal f. jako "vedoslovi" stirn, ze problem zakladu vedy nemuze byt resen psychol., nybrf jen logicky, ze f. musi byt apriorni a normativni 10gikou vedy, jfz bezi 0 stanoveni zakl. pojmu a zakonitosti, ktere umoznuji kaZdou pffsnou, vnitrne koherentnf vedeckou teorii. Mezi tzv. idealni Ci obecne pfedmety radf vyzn. a formalne pfedmetove kategorie. Cista logika musi byt podle nej zalozena gnoseologicky, pficemz cHern fenomenologicke gnoseologie je odkryti tech aktu vedomf, v nichz maji kategorie svuj puvod. To vedlo Husserla k rozpracovani kategorie --'intencionality, kterou obecne rozumf zakl. vlastnost vedomf vztahovat se vzdy na neco pfedmetneho, mit vzdy odpovidajicf pfedmetny smysl. Zhruba od r. 1904 Husser! vychazi z rozliseni dvojiho ja, svetskeho a transcendentatniho. Transcendentalnf f. rna byt pfisnou vedou, bez vnejsich pfedpokladu. Toho se dosahne metodou transcendentalni Ci fenomenologicke redukce cili --'epoche, jez suspenduje platnost generalni teze 0 existenci sveta. Tim se najedne strane odkryva absolutni transendentalnf subjektivita jako nosite1 vseho smyslu, na druhe strane svet jako pouhy relativni intencionalni korelat teto subjektivity. Jejim ukolemje popis vlastnich apriomich struktur, zachyceni konstituujicich aktivit, jimiz svetu postupne dava smysl. Husserl se zabyval take problematikou cloveka a spolecnosti. --'Cloveka chape jako osobu, tj. rozumnou, svobodnou a odpovednou bytost. --.Spoleenost vznika podle nej spolupraci osob. Pozdeji Husserl vypracoval vlivnou teorii dejin. Smyslem dejin je sebeuskutecneni cloveka jako osoby a nastrojem tohoto sebeuskutecneni je filozofie, s jejiz pomocf clovek prekraeuje hranice naivniho zivota v preddejinnem "pfirozenem svete". Dejiny vrcholi vznikem transcendentalnf subjektivity, od nfz Husserl ocekaval, ze pomuze pfekonat krizi dnesnfho evrop. lidstva, kofenicf podle nej ve falesnem objektivismu a naturalismu moderni vedy. Husserlova f. iniciovala fadu dalSich variant fenomenologicke filozofie. M. Heidegger odmit! transcendentalni idealismus a koncipoval f. jako --'ontologii, jejimz ukolem je ozfejmit smysl --.byti z casu. Heidegger tvrdi, ze to pfedpoklada porozumet nejprve smyslu "bytf pobytu" (Dasein), tj. 1:10veka v ramci fundamentalnf ontologie, pracujici hermeneutickou metodou. Porozumeni je ontologicky porozumenfm bytf, svym bytostnym mOZnostem, a tim i vecem a svetu vubec. Heidegger pojima svetjako celek moznosti porozumenL Je dvoji porozumeni vlastnimu bytf: 1. ne-

311

fenotyp

prave, ktere zdurazi'iuje diilezitost pfitomne chvile, zakhida upadly znivelizovany a sebeodcizeny zivot, jemuz zalezf jen na vlastnfm pohodH; 2. autenticke, ktere je umozneno zazitkem existencialnfch pocitii, pfedevsfm uzkosti; ta otfasa sebejistotou piivodnfho porozumenf a stavi cloveka pied nutnost autenticke volby. Nove rozvrzeny Zivot spociva na odhodlanem predbehu (Vorlaut) do vlastnf budoucnosti, k srnrti. Promenuje se v ryzi dejinnou existenci v otevrenem dejinnem svete. Od 30. I. Heidegger rozvijel novou "filozofii obratu" (Kehre), v niz se rozvrhuje sarno bytf, jehoz je clovek pouze tlumocnikem. Tuto ontologii spojil s pesimistickou teorH dejin. Evrop. dejiny jsou od antiky pokracujfcfm upadkem, ktery v soucasnosti vrcholi nihilistick)'m panstvim vedy a techniky, jez redukuje vse (vcetne cloveka) na manipulovatelnou zasobamu energie. Svuj udel si clovek nezavinil a nemiize ho ani sam pi'ekonat. Byl mu "udelen" tajernnym by tim prosti'ednictvim jazyka evrop. metafyziky, zalozene PlatOnem. Podstatou metafyziky je, ze zapornnela piivodni pravy smysl byti jako odhalujici udalosti pravdy a misto toho je poklesle chape jako nejakou vec. Jedina nadeje je v moznem navratu zapomenuteho byti. To by obnovilo ztraceny piivodni myticky svet. Heideggerovo mysleni zde vyusfuje v basnivou fil. -tmytologii. E. Fink, dalSi vyzn. pi'edstavitel nem. f., usiluje 0 diisledne asubjektivni pojeti f. Byti je podle neho veskerosti casoprostoru, ktera je bytostne pohybem zjevovani, v nemz z puvodni absolutni nerozlisenosti vystupujf vsechny jednotlive veci a ukazujf se ve vzajemne rozlisenosti. Fink tim rusi i Heideggerem pi'ijimany pi'edpoklad, ze proces zjevovani sveta poti'ebuje cloveka jako sve vyzn. misto. Fink se take pokusil 0 fenomenologicko-ontologicky vyklad pohybu a uspoi'adani lidske spolecnosti z porozumeni byti. Az do nedavna byla organizace spolecnosti strnula a hierarchickA, nebot se opirala o metafyzicke porozumeni byti suspendujici cas i deni. Nyni se podle Finka zacina prosazovat pojeti nihilisticke, ktere naopak ztotoZi'iuje byti s casem a denim. Otevira se tak nova epocha "odpoutaneho produkovani", smefujici k vytvoi'eni "vlady delnikii". Tuto myslenku Fink klade do vedome opozice k marxismu. Do Francie f. pronikla jiz ve 30. a 40. I. Nejvyzn. je existencialni ontologie J. P. Sartra, spojujici husserlovske motivy s heideggerovskymi (viz tez -texistencialismus). Byti se zde rozpada na "byti v sobe" a "byti pro sebe". To druM je ryzi intencialitou vedomi cili nicotou, jez si vsak zada naplneni, urceni. Na tomto ontologickem zaklade Sartre pojal cloveka jako nepodminenou svobodu volit, rozvrhovat sebe sarna. Ve 40. a 50. I. f. pevne zakotvila v USA, odkud se mila do dalSich zemi. Lze rici, ze am. f. je vcelku mene zavisla na heideggerovske linii a usiluje 312

film sociologicky o sti'izlivejsi pi'istupy, jak to dokazuje mj. M. Farber. V Evrope se teto orientaci bliZi napr. f. R. Ingardena a H. Schmitze. Ces. f. reprezentoval J. Patocka, jenz je ved!e T. G. Masaryka nejvyzn. ces. filozofem soucasnosti. PatoCka byl piivodne stoupencem Husserlovy transcendentalni f., od 60. I. hlavne pod vlivem Heideggerovym rozvijel asubjektivni f. jako "ontologii pi'irozeneho sveta". Clovek je v ni pojat jako svetova bytost. Jeho vztahovani se k svetu je prakticke, existencialne jednatelske, je totiz jednotou trf zakl. pohybU zivota: zakotveni (sfera rodiny), sebeprodluzovani (sfera prace a boje), prtllomu (sfera transcendence, pravdy). Na teto myslenkove bazi Patoc'1.a vypracoval fenomenologii dejin. Dejiny podle ni zacinaji prekrocenim naivniho, neproblematickeho pi'eddejinneho ziti a uzce souviseji se zrodem filozofie. Podle PatocKy proziva dnes Evropa hlubokou duchovni krizi, protoze preferuje "mit" pi'ed "byt". Tuto situaci je nutne fil. analyzovat a pi'ekonat. F. ovlivnila take spol. vedy, zejm. s-gii (viz -tsociologie fenomenologicka), estetiku, jazykovedu, psychiatrii atd. Marxismus f. zasadne odmitl pro jeji Udajny "idealismus". Hlavnimi evrop. stfedisky f. jsou Husserlovy archivy v Lovani a KoHne nad Rynem, v USA pak Svetovy tistav pro pokroCily fenomenologickj vyzkum a studium v Belmontu. A: phenomenology F: phenomenologie N: Phiinomenologie I: fenomenologia Lit.: Fink, E.: Traktat tiber die Gewalt des Menschen. Frankfurt am Main 1974; Heidegger. M.: Sein und Zeit. Ttibingen 1927; Husser/, E.: Kartezianske meditace. Praha 1968; Husser/, E.: Krize evropskych ved a transcendentalni fenomenologie. Praha 1972; Palacka, l.: Pnrozeny svet jako filozoficky problem. Praha 1970; PatacKa, l.: Kacii'ske eseje 0 filozofti dejin. Praha 1990; Sartre, l.-P.: L'etre et Ie neant. Paris 1943.

Maj

fenotyp viz genotyp

nismem, ktery spociva v tom, ze chlapec pi'isuzuje urcitemu predmetu (fetisi) funkci matCina udu, ve ktery veri ajehoz absenci nechce pfijmout; 3. piivodni etnologicke pojeti f. vychazi z poznatku, ze nektere afr. narody pruazovaly urcitym predmetiim nejen jiny vyznam a funkci, nei mely v beznem zivote, ale take urcitou energii, kteni mohla byt smerovana ve prospech jedince ci skupiny; tato tech. Cinnost f. je v tomto pojeti srovnatelna s ovladnutfm libida v psychoanalyze (ale M. Mauss se domnival, ze pojeti f. je natolik siroke a beztvare, ze by bylo !epsI, kdyby zmizelo z antropol. slovniku); 4. modemi antropol. pojeti se opira o druhy vyznam slova "feiticio" a vychazi z toho, ze se predmetiim umele pfipisuji urCite symboly. Co na fetisi, ktery je vZdy kult. pi'edmetem, fascinuje, neni nadpfirozenei sila pfedmetu, ale system -tsymbohi, ktery je mu phrazen a ktery zpusobuje, ze muze pfedstavovat jinou vec, aniz by prestal byt sam sebou. Mysleni afr. narodii, stejne jako ostatnich -tpfirodnich narodu, je zname svou "vMni po symbolech" (c. Levi-Strauss). Ucinnost fetiSii je tedy zalozena na systemu symbolickych presunii, ktere lze analyzovat v oblasti lingvistickych kategorii. V "prostorove siti" (L. de Heusch) spojuje f. symbolicky cloveka, pffrodu a kulturu. Ten, kdo vytvari fetise, dava skupine jazyk opatfeny symboly a fizeny svou logikou, schopny zpiisobit opravdovou psych. reorganizaci hodnot, v jejiz materialni ucinnost lide yen. Funkce a efektivita fetisii je nejlepe prokazatelna u -tmasek, ktere tvori zvl. kategorii fetisu a ktere se zachovaly i v nasi kultufe. A: fetishism F: fetichisme N: Fetischismus I: feticismo Lit.: Heusch, L. de: Essais sur Ie symbolisme. Bruxelles 1958; Levi-Strauss, c.: Mysleni pffrodnich narodiI. Praha 1971; Livi-Strauss, c.: La voie des masques. Geneve 1975; Whitehead, A. N.: Symbolism. its Meaning and Effect. Cambridge 1958.

Jus

fertilita viz porodnost f e ti sis m u s - (z portugalskeho feiticio = zbozi'iovany, magicky, kouzelny predmet; pfip. delat Ci tvoht neco umeleho) - termin zavedeny portugalskymi obchodniky a misionari, kteri povazovali afr. domorodce za verici -tkultu postavenemu na zbozi'iovani beznych, neskodnych predmetii. Interpretace terminu f. se pohybuje v semantickem rozpeti mezi obema etymologickymi vyznamy: 1. v marx. pojeti je tzv. zbozni fetisismus proces abstrakce, zvecneni lidskych vztahii, odcizeni konkretnich hodnot prace ve prospech kapitalu; fetiS je podle K. Marxe zhmotnela prace, ktera se stala zbozim, jehoz puvod se zda byt zapomenut, protoze jeho vyrobce je skryt ve vyrobnich vztazich; 2. psychoanalyticke pojeti hleda piivod f. v kastracni uzkosti, ktera straiii male chlapce, kdyz zjisti, ze jejich matka nebo sestra nemaji penis; f. je -tobrannym mecha-

fetisism us zbozni viz fetisismus, odcizeni field study viz vyzkum terenni

fi g u r ace viz teorie socialni interakce film viz dokumentace obrazova, komunikace masova film sociologicky - specif. druh filmu zachycujici a zobrazujici intencionalne soc. skutecnost, zejm. pak soc. problemy. V sirokem slova smyslu lze za f.s. oznacit vetsinu filmu z oblasti hrane kinematografie, ktere ve svem umel. sdeleni zahrnuji s-gicky desifrovatelnou informaci. V uzsim, hezne pouzivanem a ustalenem vyznamu jde 0 filmy dokumentarni povahy, jejichz zamer, technika snimani, strih a dalSi zpracovani vychazeji z principii s-gicke metodologie. Tvon filmovou obdobu s-gickeho eseje i soc. zurnalistiky. Zarovei'i patfi do oblasti -tobrazove doku-

mentace. V teto souvislosti je v s-gii pouzivan zhruba stejne jako -tsociologicka fotografie, rna vsak nektere vyhody, zejm. moznost souvisleho zachyceni akce, soubezneho zvukoveho zaznamu, moznost rekonstrukce udalosti z pozic nekolika kamer (ucastniku). Vedle in formaci s-gickych jsou v techto filmech postizitelne take informace etnograficke, soc. psycho!., hist. apod. V nejuzsim slova smyslu je f.s. chapan jako tech. prostredek -tterenniho vyzkumu. V tomto pfipade lze f.s. povazovat za spec. druh -ttechniky sberu informaci. Jiz prvni filmy, natacene zamerne a nezkreslene zobrazujici nejriiznejsi soc. situace, deje i jejich aktery, lze povazovat jak za filmovou reportaz, tak za f.s. (napr. Lumierovy snimky Arrives d'un train, La sortie des usines atd.). V dokumentaristicke linii se f.s. nejvice priblizili R. Flaherty filmem Nanook of the North, natocenym v r. 1922 na zaklade predchoziho dlouhodobeho a diikladneho poznavani zivota Eskymaku, aD. Vertov, ktery zachytil autenticka soc. fakta a usiloval o tzv. Cisty dokumentami film ("kino pravda"). Novy impuis prinesla ve 30. I. tvorba autorii brit. dokumentaristicke skoly v cele s J. Griersonem a P. Rothou, ktera se teor. ustavila primo na s-gicke zakladne. Filmy teto skoly, zalozene na metodice s-gickeho pruzkumu, si kladly za cil zaznamenavat, ukazovat, vykladat a hodnotit soc. realitu, poskytnout obraz zivota a soc. problemu tehdejsi AngJie. Ve filmu Housing Problems z r. 1935 byla poprve pouzita forma filmu-ankety. Take v USA se v obdobi Rooseveltova -tNew Dealu zorganizovala skupina dokumentarisru Frontiers Film (P. Strand, L. Hurwitz, P. Lorentz a dalSi), kteri nataceli kriticka svedectvi 0 zpusobu zivota a podminkach zivota ruznych soc. vrstev (napi'. Slums of New York, The Native Land, 1941). Po 2. svet. vaice mnohe proudy a hnuti v dokumentaristicke kinematografii navazaly na pfedvalecny vyvoj a snaZily se 0 s-gicky "film-anketu" (v Italii). Vznikly Free Cinema (v Anglii), Living-camera (v USA), Cinema-vecu (v Kanade) a predevsim Cinema-verite (ve Francii), ktere se rychle rozffiilo do fady dalSich nar. kinematografiL Vyzn. teoretiky a organizatory tohoto hnuti se stali sociolog a filmaf E. Morin a dale J. Rouch, ktery v 50. I. natacel etnograficko-s-gicke filmy 0 zivote a zvycich afr. kmenii. V 60. a 70. I. bylo Cinema-verite jako filmarska metoda aplikovano na problematiku soucasneho zivota ve vyspelych spolecnostech (viz -tminowismus). Vznikla paralela cinemaveristickeho hnuti i ve hrane kinematografii, ktera dodnes predstavuje Zivy filmovy pfistup k soc. skutecnosti korespondujici se s-gickou metodologii. Soucasny f.s. se zabyva rasovymi a etnickymi problemy, zivotem ve velkomestech, osudy socialne slabych nebo deviantnich spol. skupin, zpiisobem zivota "vyssich vrstev", tragicky-

313

filozofie

filozofie praxe

mi dusledky soucasnych valecnych konfliktu a udalosti apod. V nasich podminkach vyustil zajem 0 s-gickou problematiku ve 30. 1. do kritiky soc. pomeru. Nejvyrazneji se projevil v cinnosti Film-foto skupiny -tLeFu, v fade snimku A. Hackenschmieda, v mezinar. ocenovanem etnograficky zamefenem filmu K. Plicky Zem spieva z r. 1933 a v unikiitnim koprodukcnim filmu A. Hackenschmieda o rnnichovske zrade (Crisis) z r. 1939. F.s. byl u nas zfejme poprve pouzit v s-gickem vyzkumu vesnice Ve1ke Rovne a zahy se stal i pfedmetem specif. metodologickeho i kult. zajmu (S. Pirkovd). S pfedstihem zde byly formulovany metodol. problemy,jako nap!'. stylizace filmovane osoby pfed kamerou jako zdroj informace nebo reakce publika na sve vlastni herecke vykony a zobrazeni vlastniho zivotniho stylu a prostfedi, k nimz se teprve nyni obraci pozornost s-gicke metodologie, etnosociologie a -tdramaturgicke sociologie. V dobe po 2. svet. va1ce se s-gicky traktovana latka objevuje aZ na pfelomu 60. a 70. 1. v dilech tzv. nove vlny cs. kinematografie a v 80. 1. v s-gickych dokumentech 0 problematice rodiny a zpusobu zivota jednotlivcu i rUznych soc., socioprofesnich Ci etnickych skupin (D. Vihanovd, H. Tfdtikovd, O. Sommerovd, 1. Spdta, F. Rene aj.). Pohzovani f.s. je podmineno vyvojem tech. prostfedku (zejm. lehke pfenosne kamery), vzhledem ke spotfebe vetsiho mnozstvi materialu vsak neni levne. NoYOU technologickou inovaci pro f.s. pfedstavuje video system. Vyuziti f.s. v bezne s-gicke praxi vsak dosud neni obvykJe. A: sociological fIlm F: fIlm sociologique N: soziologischer Film I: film sociologico Lit.: Film pravda. Praha 1964; Marsolais, G.: L' Aventure du cinema. Paris 1974; Pirkovd, S.: Vesnice pod filmovym objektivem. Socidlni problemy, r. 1934; viz tez -->fotografie sociologicka.

MaM filozofie - (z fec. filos = milujici, sofia = moudrost)podle puvodniho fec, vyznamu slova "laska k moudrosti", pozdeji vedni disciplina ve zvl. dominantnim postaveni mezi ostatnimi obory. Slovo "filozofie" puvodne oznacovalo usili 0 poznani, rozsifovani sumy poznatku nebo dokonce "vzdelavani se" a souviselo tesne s urCitym (nesamozI'ejmym) osobnostnim postojem ke skutecnosti. Pozdeji se timto slovem chapalo to, co my rozumime pod -tvedou, resp. vedenim, totiz ziskavani nespome jasnosti 0 vecech, vztazich a procesech. Proto se take tehdy hovofilo o vice "filozofiich", tj. vedach. Napi'. Aristoteles jako "druhou filozofii" pojednal uceni 0 skutecnosti, jako "prvni filozofii" chapal uceni 0 zakladech jsoucna, jeho pociitcich, nejvyssich pficinach a poslednich duvodech. Ocislovani "prvni" a "druha" souviselo s trivialnim poznatkem, ze 314

pfece duvod musi pfedchazet to, co je oduvodneno. Aristotelova tzv. "druha" filozofie se v prubehu vyvoje obohacovala a rozsifovaia poznanim bezprostfedni skutecnosti, vedenim 0 "nasem svete", a rozpadala se do jednotlivych spec. vednich disciplin (uz ve staroveku se oddelily napf. lekafstvi, pravnictvi, astronomie, matematika, gramatika, dejepisectvi atd.). V zasade lze nci, ze vsecko, co bylo pozdeji (ve stfedoveku i novoveku) chapano pod pojmem f., je tesne pfibuzne s tim, co Aristoteles nazyval "prvni filozofii". Pro moderni filozofii, v niz jako zakladni i nadale pfeziva mnohe z toho, co Aristoteles nazyval "ucenim 0 duvodech", byla vel ice dulezita fil. iniciativa Immanuela Kanta, reorientujici filozofovani nikoli na poznani pfedmetu, nybrz na analyzu podminek platnosti a nutnosti naseho poznani pfedmetu. Dnesni vymezovani f. je zavisle na koncepci f., na jejim vnitfnim i vnejsim kontextu, ktery urcuje chapani nejen jeji metody (tj. nejobecnejsiho pfistupu k pfedmetu), ale take jejiho ucelu. Takova kontextova zavislost urceni pojmu f. pak byva casto pro teoretiky spec. vednich oborU duvodem kritiky ved.-teor. neurCitosti f. nebo dokonce jeji mimovedeckosti. Je dana take tim, ze zatimco ve spec. vedach neexistuje mezi pojetim oboru a dosahovanim novych poznatku zadna symetrie, poznavani je zde nezavisIe na sebepochopeni oboru, ve f. se samotny pojem "filozofie" stava zakl. fil. problemem. Z tohoto hlediska neni mozna zadna metateorie f. Tradicni univerzalisticke vymezeni f. jako nauky, ktera usiluje 0 odpovM na nejzakladnejsi problemy sveta, spolecnosti, cloveka a jejich poznavani, je odmitano s ohledem na teor.-metodol. pluralismus vect. Je pI'iznacne, ze termin sam mizi z pfirucek teo{ie vedy a obecne metodologie. Pro s-gii je vztah k f. dulezity nejen historicky, s ohledem na jeji vlastni puvod a vznik, probihajici do znacne miry jako emancipace od -tsocialni filozofie, filozofie statu a z filozofie dejin, ale take systematicky, s ohledem na metas-gicke otazky -tfilozoficke antropologie (pochopeni cloveka jako soc. bytosti), teorie poznani (moznosti, podminek a hranic poznavacich procesu spol. skutecnosti) a feseni obecne metodol. problemu vztahu poznani (empir. orientace na soc. skutecnost) a hodnoceni (reflexe soc.-moralnich hodnot a ideol. zajmu). Zvl. roli hraje f. ve vsech tzv. "altemativnich" a "kritickych" sociologiich (viz -tsociologie alternativni, -tsociologie kriticka), kde se stava zakladem pro vypracovani a mimoempir. oduvodneni pojmu -tkritiky (tfeba v utopicke vizi budoucnosti ci v odliSeni "tradicni" a "kriticke" teorie apod.). A: philosophy F: philosophie N: Philosophie I: filosofia Lit.: Floistad, G. ed.: Contemporary Philosophy. A New Survey. Hague 1981-1987; Jaspers, K.: Ovod do filosofie. Praha 1991; Martens, E.-

Schniidelbach, H.: Philosophie. Hamburg 1985; Sandk"hler, H. J. - Regenbogen, A. eds.: Europaische Enzyklopactie zu Philosophie und Wissenschaften. 4 sv. Hamburg 1990.

Haf fi I 0 z 0 fi e d ej i n viz dejinnost, historiozofie filozofie fen omen 010 gicka viz fenomenologie filo zofie kultu ry viz kultura filozofie mo ralni viz duchovedy, etika, kartezianstvi, moralka, mravnost, povinnost, "zlate pravidlo jednani" fi I ozofi e po Ii tic ka viz poIitologie filozofie prakticka - (z i'ec. prattein = jednat)-tfilozofie zamefena na oblast lidskeho -tjednani, na rozdil od filozofie, zabyvajici se otiizkami byti a poznani. Jako synonymum -tetiky je f.p. pouzivana tehdy, je-li etika chapana siroce v duchu platonske tradice deleni filozofie na logiku (philosophia rationalis), fyziku (philosophia naturalis) a etiku (philosophia moralis), ktera mel a nejblize k lidskemu jednani, spol. praxi a lidske dusi. V dnesni sou stave ved zahrnuje f.p. vedle etiky take -tpolitiku, -tsocialni filozofii a filozofii statu a prava, pi'ip. antropologii, filozofii nabozenstvi, dejin a kUltury. Souhmne oznaceni f.p. se uziva zpravidla ve snaze odliSit tuto skupinu oboru od teor. filozofie (gnoseologie a ontologie), a to zejm. specificnosti metody. V dejinach filozofie pi'iznavali napf. I. Kant a hlavne J. G. Fichte primat f.p. pfed teor. filozofii, nebot rnravni jednani a poznani pokladali za seberealizaci -tsvobody. F.p. je nekdy nespravne zamenovana s aplikaci filozofie na lidske jednanL Ackoli k ni pam prakticka intence, je teor. analyzou a teor. reflexi skutecnosti. A: practical philosophy F: philosophie pratique N: praktische Philosophie I: filosofia pratica Lit.: Hoife, 0.: Ethik und Politik. GrundmodeUe und Probleme der praktischen Philosophie. Frankfurt a. M. 1979; Riedel, M.: Rehabilitierung der praktischen Philosophie. Miinchen, Freiburg 1974.

HaH filozofie praxe - v nejobecnejsim vyznamu cast filozofie, ktera se zabyva otiizkami lidske pi'etvaI'eci aktivity ve vztahu k pi'irode a tvofi celek s filozofii ducha a filozofii zivota. Nekdy se nazev f.p. pouziva pro nestrukturalisticke a nescientisticke interpretace klasickeho marxismu. Plivodne ovsem slo 0 "kryci oznaceni", jeZ pouzival A. Gramsci pro marx. vyklad sveta, zejm. spolecnosti a dejin ve svych uvahach, ktere psal ve vezeni (kam byl uvrzen rdimem Mussoliniho v r. 1926). Pojem f.p. zavedl, jak uvadi znalec a pfekladatel Gramsciho dila L. Sochor, do

it. filozofie na konci 19. st. A. Labriola, ktery jej pfevzal z Marxovych Tezi 0 Feuerbachovi. Od Labrioly pojem pi'ejali take novohegelovci B. Croce a G. Gentile, s nimiz Gramsci casto polemizoval, mj. prave pro ideal. interpretaci f.p., jiz se chtela stat vlastne cela it. filozofie od konce 19. st. Podle Gramsciho vsak jedinou autentickou f.p. je -tmarxismus, v uzsim smyslu -thistoricky materiaIismus. V polemice s knihou N. I. Bucharina Teorie historickeho materialismu: Populdrnf pffrueka marxisticke sociologie z r. 1921 odmita Gramsci ztotozneni marxismu se -tsociologii, kterou interpretuje jako pozitivistickou vedu, jd je filozofii nefilozofu a snazi se pops at a schematicky klasifikovat hist. a polit. fakta podle mode1u pi'ir. ved. Takto pojata s-gie si klade nesplnitelny ukol experimentalne postihnout zakony soc. vyvoje a pi'edvidat budoucnost se stejnou exaktnosti, jako to mohou alespon v nekterych oblastech Cinit pfir. vecty. F.p. je podle Gramsciho pojeti daleko sirsi nd takto chapana s-gie, je konkretnim studiem minulosti a aktualnim tvofenim dejin, je jednotou teorie dejin a politiky, opi'enou 0 teor. zobecneni, ktere umoznuje pouze dial. pohled na minulost a soucasnost. Gramsci sousti'edil svuj zajem do techto oblasti: teorie a filozofie dejin, vyvoj it. kultury, hist. vyvoj intelektualnich skupin, hist., soucasna a budouci uloha intelektualu ve spolecnosti, lidova kultura, problem hegemonie del. tridy v modemi spoleenosti, problem revol. strany jako kolekt. intelektuala a moderniho vladafe. Krome toho se Gramsci osobite vyjadi'il k fade dilcich problemu, jd spadaji do s-gie jazyka, literatury, vecteni, vedy a ekon. zivota, napf. k otazkam taylorismu, byrokracie, vztahu mezi ideologii a vedou, vectou a moralkou, literaturou a soc. strukturou, k uloze lidoveho cteni, k cirkevni politice, ke katolicke soc. filozofii atd. Kriticky reagoval na prace R. Michelse, ale take A. M. Dlborina, M. Webera a dokonce i E. Bende. Gramsciho koncepce f.p. vyvolala zive diskuse zejm. v 60. 1., kdy byla najedne strane az nekriticky integrovana do filozofie a s-gie -t"nove levice", na druhe strane vsak kritizovana pro implicitni -trevizionismus, zvl. v pojeti hegemonie (stavenemu proti tradicnimu pojeti diktatury proletariatu) a role tzv. organickych intelektualli v modemi spolecnosti. Proti temto kritikam vystoupil v nekolika Clancich P. Togliatti, ktery se pokusil najit souvislosti mezi Gramsciho f.p. a -tleninismem. Pravicova kritika, reprezentovana napf. R. V. Scrutonem, shledava v Gramsciho koncepci ideologii, ktera poskytuje ospravedlneni levicovemu intelektualovi v jeho dychteni po moei a ktera se de facto zi'ika nejen klasickeho pojeti -tdiktatury proletariatu, ale dokonce znamena popfeni ekon. definice -ttfidy vypracovane K. Marxem. V 80. 1. byly vice nez filozoficky a s-gicky odkaz Gramsciho pfedmetem diskuse 315

finalizace vedy

filozofie prirody

jeho Ciste polito koncepce a souvislost jeho dHa s aktmilni politikou it. levice. A: philosophy of praxis F: philosophie de la pratique N: Philosophie der Praxis I: filosofia della prassi Lit.: Galemba, A. B.: Antonio Gramsi. Moskva 1968; Gramsci, A.: (1948)

Historicky materialismus a filosofie Benedetta Croceho. Praha 1966; Gramsci, A.: (1949) Pozmimky 0 Machiavellim, politice a modernim statu. Praha 1970; Gramsci, A.: Selections from the Prison Notebooks. Roma 1957; Gramsci, A.: Sesity z vezeni. Praha 1959; Scruton, R.: Thinkers of the New Left. London 1985.

Pet

filozofie pfirody viz pfiroda fil 0 z 0 fi e soc bil n i - pojem oznacujici hranicni oblasti mezi obecnou -tsociologickou teorii, filozofii dejin a -tetikou jako teorii rnravniho jedmini. Pouziva se proto v nekolika vyznarnech. 1. Pfedevsim ve -tfilozofii same je protildadem k tzv. filozofri pfuody, rozSii'ene zejm. v 19. st. Pi'edstavuje systematizaci tech sfer skutecnosti, ktere jsou tak Ci onak urcovany vedomim (resp. "duchem"), jako napi'. stat, spolecnost, dejiny, mravnost, kulturu atd. 2. Nazev fil. systemu Ci teor.-vedni hierarchizace Ci klasifikace vsech disciplin, jejichz pfedmetem nebo vyraznou komponentou je spolecnost (filozofie prava, filozofie statu, filozofie dejin, filozofie kultury, filozofie umeni, estetika atd.). 3. Oznacuji se tak s-gicke smery, ktere jsou charakteristicke svou orientaci na vsechny hodnotici nebo i hermeneuticke pristupy, anebo pro "pfedempiristickou", s filozofii dejin spojenou fazi vyvoje s-gie. 4. Nazyvaji se tak vsechny pokusy dnesni s-gie 0 jinou, alternativni tematizaci problematiky cloveka jako tvurce a produktu spolecnosti, pficemz zde vetsinou velice zretelne vystupuje snaha 0 nalezeni filozoficko-teoretickeho zakladu a moznosti kritickeho postoje k dane socialni realite. Moznost kritiky je pak videna jako predpoklad reforem nebo pfimo zmeny stavajici spolecnosti, pficemz tento zaklad sam je vetsinou identicky s urcitym filozofickym pojetim dejin nebo s ideologizujici konstrukci budoucnosti. A: social philosophy F: philosophie sociale N: Sozial-philosophie I: filosofia sociale Lit.: Freyer. H.: Theorie des gegenwartigen Zeitalters. 1955; Holzbachavd, I. ed.: Socialni filozofie. (Antologie textu.) Brno 1993; Harkheimer, M.: Die gegenwiirtige Lage der Sozialphilosophie. 1931; Vierkandt, A.: Hauptprobleme der philosophischen Soziologie. 1949; Schulze, w.: Soziologie und

Geschichtswissenschaft. 1974.

HaJ filozofie struk tu ralisticka viz strukturalismus filozofie techniky - fil. odvetvi zamefene na nejri'tznejsi problemy -ttechniky a -ttechnologie, ktere vznik10 koncem 19. st. Za zakladatele f.t. je povaZovan E. Kapp se svou praci Grundlinien einer Philosophie der Technik 316

(1877), kterou rozvinul F. Dessauer v dHe Philosophie der Technik (1927). Akcentovani ruznych otazek v ramci sirokeho pfedmetu f.t. a metod zkoumani zavisi do znacne miry na tom, zda v postojich k technice pfevazuje stanovisko technokratismu Ci antitechnokratismu. Prvni charakterizuje optimisticky postoj, pod Ie nehoz vsechny existujici problemy lidstva (napf. problem surovin, energie a vyZivy) jsou pfistupne tech. fdeni. V druhem pfipade jsou moznosti techniky posuzovany pesimisticky, jsou zduraznovany jeji negativni vlivy na zivotni prostfedi a budoucnost lidstva a je pozadovano omezeni tech. rozvoje. Vyrovnany pfistup k technice vychazi z realistickeho posouzeni daneho stavu a budoucich perspektiv a vymezuje tyto problematicke okruhy zkoumani (se spec if. pojmovym apar
Ber

fil 0 z 0 fi eve d y - specif. fil. smer nebo odvetvi zamerene na studium -tvedy a vM. Cinnosti. Sve koreny majiz v antice - v Aristotelovych Druhych analytikdch. VetSiho rozSifeni se ji ovsem dostalo az v novoveku v souvislosti s rozvojem vMy, a to jak u pfedstavitelu -tracionalismu (napf. R. Descarta a G. W. Leibnize), tak u stoupencu -tempirismu (napf. F. Bacona). V Cechach byla rozvijena f.v. i ve forme vMoslovi (B. Bolzano) nebo v ramci tzv. konkretni logiky (T. G. Masaryk) - v obou pfipadech v navaznosti na -tlogiku. Systematictejsi vyzkum f.v. provedli aZ koncem 19. st. pfedstavitele empirismu. Zkoumalo se, jak vznikaji a jak jsou zduvodnitelne vM. hypotezy, v cern vlastne tkvi specificnost induktivnich procesu, zda Ize pfevest teor. pojmy, resp. -tteoreticky jazyk, na pojmy observacni. resp. -tjazyk observacni (J. S. Mill, E. Mach, K. Pearson). Tyto otazky pozdeji ve vyhrocene

podobe studovali pfedstavitele -tneopozitivismu. Intenzivni studium v oblasti f.v. probehlo pod vlivem -tVidenskeho krohu, ktery spojil tradici empirismu s vysledky moderni logiky a studia zakladu matematiky. Pro neopozitivisticke filozofy se vlastne cela -tfilozofie redukuje na f.v., nebof pod Ie nich filozofie neni nicim jinym nez anaIyzou vet a pojmu empir. vM. Z filozofie maji byt takto eliminovany vsechny pseudoproblemy ontologicke povahy, rna byt zbavena veskere metafyziky a jedine podnety pro jeji rozvoj maji vychazet z problematiky vedy a ved. cinnosti. Tato orientace f.v. byla postupne rozpracovana a take kriticky pfehodnocovana a modifikovana, a to i samymi pfedstaviteli Videi'iskiho kruhu. U predstavitelu postpozitivismu se f.v. dostava do uzke spojitosti s historii-vMy. Jako relevantni tema f.v. se pfipousti i otazka ontologickych zakladu vMy, do popfedi vystupuji specif. fil. otazky prir. aspol. ved a metodologie vedy. Dnes zahrnuje f.v. predevsim tyto tematicke okruhy: analyzu pojmove struktury ved. systemu (-texplikaci, -tklasifikaci, -tdefinici), deduktivni vystavbu ved. teorii (-taxiomatizaci, -tformalizaci), specif. vlastnosti ved. teorii (vztah hypotez k teorii, status a funkci ved. teorii, vznik a vyvoj vM. teorii, prechod od jedne teorie k druhe, -texplanaci, -tpredikci, retrodikci), analyzu -tjazyka vedy (vztah observacniho a teor. podjazyka, povahu teor. entit, moznost jejich eliminace, teor. impregnaci empir. pojmu, otazky ved. cinnosti a metod vM. prace - -+analogii, -theuristiku, -tinovaci, vztah indukce a -tdedukce, justifikaci indukce apod.). Vyber otazek je zcasti podmin en svetonazorovym stanoviskem. Pro pfedstavitele kritickeho racionalismu (K. R. Popper) je rozhodujici problematika -tfalzifikace, dedukcionismu, demarkace vedy a pseudovedy a ri'tstu vM. poznani. Pro predstavitele -trealismu (W. O. Quine) je relevantni problematika ontologicke fundace vMy i otazka, do jake miry jsou pfijatelne metafyzicke entity. Z hlediska s-gie jsou duleZita i zamereni f.v. na zkoumani fil. otazekjednotlivych vednich oboru na zaklade kategorie casu, prostoru a -tkauzality a na zakiade metody -tmereni a -texperimentu. A: philosophy of science F: philosophie de la science N: Philosophie der Wissenschaft, Wissenschaftsphilosophie I: filosofia della scienza Lit.: Danta, A. - Margenbesser S. eds.: Philosophy of Science. Cleveland, New York 1960; Essler, W. K.: Wissenschaftstheorie, 3 sv. Freiburg, MUnchen 1970-1973; Frank, P.: Philosophy of Science. The Link between Science and Philosophy. New York 1957; Kedrov, B. M.: Filozofia a veda. Bratislava 1980; Kutschera, F. V.: Wissenschaftstheorie, 2 sv. MUnchen 1972; Nagel, E.: The Structure of Science. Problems in the Logic of Scientific Explanation. London 1971; Vicenik, 1.: Spory 0 charakter me-

todologie vied. Bratislava 1988.

Ber

fil 0 z 0 fi e Zi v 0 t a viz dejinnost, pragmatismus, vuIe k moci, zivot fi n a lit a - (z lat. finis = konec, hranice, mez) - cilevedomost, ucelnost, realizace nejakeho cile. Pokud jde 0 chovani zivych organismu, je f. dosahovani vytyceneho zameru a pfekonavani pfekazek, ktere tomu brani. Pojeti f. je zalozeno na teleologickem vysvetieni pHr. aspol. jevu; hist. navazuje na ucelovou pricinu antickeho a stredovekeho -taristotelismu s jeho tzv. causou finalis. Pfir. f., ktera se projevuje v tom, ze urCity bioI. utvar necemu slouzi, je tfeba pfisne odlisovat od f. lidskeho chovani, k nemuz se vaze spiSe ucelovost v nab. slova smyslu. Odmitave stanovisko vuci f. vubec, ktere je casto podminene ' mechanistickym pfistupem, v nemz se nediferencuje mezi organickou a anorganickou pfirodou, ustupuje do pozadi pod vii vern kybemetiky, ktera uznava relativni f. nejen pro zivocichy a cloveka, ale i pro kyberneticke systemy. A: fmality F: finalite N: Finalitiit, Endlichkeit I: finalita Ber fi n a liz ace v e d y - historicko-s-gicka koncepce vyvoje vedy, silne inspirovana T. S. Kuhnem, ktera zduraznuje, ze vyvoj kaMe -tvedy a kaZde -tteorie smefuje k aplikovane urovni spol. regulovaneho poznani. Piivodne vnejsi, externi cile se pro vedu stavaji viidcimi silami vlastniho vyvoje, dynamiky a rozvoje. Vyvoj vedy se odehrava ve tfech stadiich: 1. v pfedteoretickem, ktere odpovida Kuhnovu pfedparadigmatickemu obdobi, kdy veda selektuje problemy a formuluje otazky; 2. ve zrale fazi, kdy veda dokaze formulovat tzv. fundarnentalni teorii, ktera v podstate odpovida Kuhnovu paradigmatu, a kdy se vyviji vlastni vnitfni zakonitosti; 3. ve finalni fazi, kdy se ukoncuje vystavba vedy a zejm. se stabilizuji vztahy vedy ke spolecnosti. neti faze, kdy se meni proporce pusobeni internich a externich vlivu a faktoru ve prospech externich, se oznacuje jako etapa f.v. Koncept f.v. zavedla tzv. starnberska skupina v Nemecku (G. B6hme, W. van den Daele, W. Krohn) na poc
317

folkl6r

Findhorn Foundation

ztotoznovat s prostou aplikaci ved. poznani, protoze pi'edpoklada tzv. uzavi'enou teorii, tj. teorii, ktera splnila svuj explanacni program a kterou nelze menit drobnymi modifikacemi. Koncept f.v. take odrazi zmenenou relaci mezi vedou a technikou: zatimco mechanismy, ktere vyvolaly prumyslovou revoluci, byly spiSe dilem techniku nel vedcu, v souvislosti s rozvojem a vii vern chemickeho, elektrotech. a elektronickeho prumyslu se veda sarna stava tvurkyni --ttechniky. Koncepce f.v. bere take vyznamneji nel jine teorie v ramci --tfilozofie vedy v uvahu cinitele polit. povahy. A: finalization of science F: finaIisation de la science N: Finalisierung der Wissenschaft I: fmalizzazione della scienza Lit.: B6hme, G. - Daeie, W. van den - Krohn, W.: Finalisierung der Wissenschaft. Zeitschrift flir Soziologie, 1973, C. 2; B6hme, G. - Daeie, W. van den- Krohn, W.: Finalization in Science. Social Science Information, 15, 1976. Pet

vrcholi a klesa podle delky ekon. aktivity, kfivka f. v profesi od pocatecniho vysokeho bodu (do 3-4 let ekon. aktivity) s pfibyvajici delkou ekon. aktivity stale klesa. Na zvysovani f. se podileji nadeje ziskani vyssiho platu, kvalifikace a vzdelani neodpovidajici dane praci, urcite psych. faktory (pruznost, pozitivni sebehodnoceni), zmeny v absolutni vysi i ve struktui'e potfeby pracovni sily, resp. zmeny poptavky po prac. sileo Naopak na snizovani fluktuacnieh tendenci maji vliv identifikace s pracovistem a mistem bydleni, pi'ilisna profesni specifikace, nektere psych. faktory (nepruznost, introvertnost, nedostatecna sebedtivera apod.). F. vCR sHne vzrostla v souvislosti s transformaci nar. hospodal'stvi zacatkem 90. 1. 20. st. F. rna znacny vyznam pro posouzeni strategii dosahovani spo!. uspechu i jako faktor -tsocialni mobility. Vyzn. zasahuje do --tzpusobu zivota. A: labour turnover F: changement de personnel N: Fluktuation, Schwankung I: rotazione di manodopera Hud

Fin d h 0 r n F 0 u n dati 0 n viz nadace findhornska fi x ace viz frustrace fl i r t viz hiska fl u k tu ace - (z lat. fluktuacio =vlneni, proudeni, kolebani) - pojem pouzivany v socialne a ekon. zamerenych vednieh disciplinach pro vyjadl'eni zmen pracovniho pomeru v ramci podnikti (odvetvi, oblasti), zptisobenych odchodem a pl'ichodem pracovnikti. V ces. s-gii 60. a 70. !. 20. st. byla f. pokladana vesmes za jev spo!. problematicky, resp. negativni. Dnes se ph jejim posuzovani pfihlizi k celkove podnikove strategii v oblasti --tzamestnanosti. Obecna uroven f. zavisi na celkove situaci na --ttrhu prace a na schopnosti podniku vstl'iene reagovat na potl'eby a pozadavky zamestnancti. S-gicky je f. jednou z forem pracovni mobility. Znamena zmenu zamestnavatele, zamestnani nebo profese (povolani). Pi'echod pracovnika do jine hosp. organizace probiha bud v ramci stejne profese, nebo zmenou ptivodni profese. Rozlisuje se f.: 1. l'izena (napl'. z dtivodti vel'. zajmu, na zaklade smlouvy na dobu urcitou, pl'esuny sezonnich pracovnikti apod.); 2. ovlivnitelna, a to z hlediska zamestnavatele bud zadouci (odchody pracovnikti, ktel'i se neosvedcili, ve zkusebni dobe, z duvodti vypovedi ze strany podniku), anebo nezadouci (napi'. odchody z dtivodti nespokojenosti pracovnika s podnikem as podminkami prace), a z hlediska pracovnika realna (realizovana) a potencialni (sklon ci umysl fluktuovat). F. potencialni je v --tsociologii podniku dtilelitym ukazatelem v pi'edvidani f. realne. F. v zamestnani, resp. zmena zamestnavatele, je castejsi nel f. v profesi, maji take rozdilny prubeh. Fluktuacni khvka zmeny zamestnani roste, 318

fo b ie viz strach foe u s - g r 0 ups - ces. ohniskove skupiny (ces. pl'eklad neni vzity) - mensi umele vytvoi'ene skupiny, ktere se ve vicemene laboratomich podminkach ucastni soustfedeneho skup. --tinterview, resp. skup. formy tzv. --tohniskoveho interview (focus interview), orientovaneho na urcite tema (problem, vyrobek apod.). Ph prtizkumech trhu a spotl'ebitelskeho chovani byva tato pl'evazne kvalitativni technika spojena s pl'edvedenim vyrobkti, s testovanim zajmu 0 ruzne varianty designu, se ziskavanim podnetu pro zamel'eni reklamni kampane apod. Prave z tohoto pohledu je tfeba sledovat a podrobne vyhodnocovat obsah komunikace. Nezfidka je sezeni pfitomen klient, ktery formou utajeneho pozorovani sleduje prtibeh a pl'ip. dava pokyny vedoucimu diskuse. Ta se co nejpodrobneji zaznamemiva (napi'. formou videozaznamu). Cilem teto explorativni techniky je v prve i'ade co nejkonkretnejsi a plasticka deskripce, porozumeni zptisobu myslenijednotlivych typti respondentu, ziskani novych podnetti a inspiraci. U techniky f.-g. se objevuje i problem vyberu zkoumanych osob. Mtize jit 0 pomeme reprezentativni prtifezy populaci, casto ovsem homogenizovane v ramci jednotlirych skupin (napi'. vytvoi'ime skupinu zen - vysokoskolacek). Respondenti byvaji za ucast na sezeni honorovani. Efektivita soustl'edeneho skup. posouzeni stoupa tam, kde se podai'i uvolnit atmosferu a podpoi'it spontaneitu projevu ucastnikti sezeni. Lze vyuzit prvky hrani roli nebo --tbrainstormingu. Technika f.-g. vyzaduje nejen kvalitni tech. zazemi, ale take vedouci diskuse kvalifikovane pro praci s malou soc. skupinou, samozl'ejme vedle garance ade-

kvatniho vyberu ucastnikti a pfimel'eneho rozsahu skupiny a poNu sezenL Nasazeni uvedene techniky by melD splnovat mezinar. standardy. A: focus-groups F: focus-groups N: focus-Gruppen

vzdalena puvodni skladbe, ze jen odboma mst. analyza odhali spolecne vychozi, pi'etrvavajici jadro, invariantu, resp. typ, a pi'ip. urC! prosti'edi, kteremu odpovida (ekotyp ci oikotyp). Vyvoj f. probiha ve vzajernnem ovlivnovani s dalsimi prvky kult. systemu a vetsinou i pod vii vern --takulLit.: Wimmer.R. D. - Dominick. J. R.: Mass Media Research. An Introduction. Belmont 1991; viz lez -+interview ohniskove. turace. Specif. znakem f. je, ze v nem hraje relativne nizBur si ulohu individ. tvurci Cin, ale velmi podstatnou ulohu rna pi'ijeti a dotvoi'eni tohoto Cinu kolektivitou jako celkem. foe u sin t e r vie w viz focus-groups, interview ohJe pi'irozene, ze kolektivita zpravidla snaze absorbuje dila niskove a aktivity rozvijejiei tematiku dobi'e ji znamou aji samotf 0 I k 16 r - (z ang!. folklore, slozeno z folk = lid; lore = nou prozivanou a ze tedy folklomi vytvory obsahuji denauka, vedeni) - spontanni kolekt. vytval'ene, sdilene, roz- taily z jejiho zivota, a to v dobi'e zapamatovatelnych a casvijene a pi'edavane slovesne, pis nove, tanecni a divadelni to uzivanych spojenich, zai'azovanych mnohdy i na ukor projevy --tzpusobu zivota a --tkultury. F. je pi'irozenym logiky celku. Vyznamove "skoky", ktere takto vznikaji, projevem jakekoli --tkolektivity, ktera je charakterizova- pi'estaly byt teprve po dlouhodobe diskusi povazovany za na pl'imou, neformalni komunikacni vazbou mezi cleny, nedostatky folklomi skladby (J. Gebauer, 1941; J. Muspolecnou, dlouhodobe vytval'enou soc. zkusenosti a spo- kafovskj, 1966). DalSim specifikem f. je, ze nenijen soulecnym prosti'edim. F. by va svazan s urcitou lokalni ko- borem skladeb, ale i zptisobem jejich prezentace, vcetne munitou, byva jevem mezigeneracnim, spojenym s mist- mimiky, gestikulace, intonace a barvy hlasu, forem reakce nimi --tzvyky a --tobyceji. Chape se jako soucast mistni auditoria, pouziti ruznych pomticek a nastrojti, odevu atd. kult. --ttradice, resp. mistni kultury. F. je souborem --tcin- Pokud se napi'. pi'i vyzkumu f. na nekterou z techto slozek nosti vznikajieich neprofesionalne, bez specializovaneho zapomene, mtize dojit k zamlzeni funkci skladby nebo skoleni odbomych instituci, a pl'edavanych a pl'ijimanych k celkove deformaci vysledkti zkoumani. F. je pi'edmetem pozomosti zejm. --tetnografie, --tetv ramci --tkazdodennosti jeho nositelti. Zakl. znaky f. jsou: 1. autorska, interpretacni a vnimatelska kolektivnost nologie a socialni antropologie, ale v urcitych souvisloss permanentni zpetnou vazbou, jejimz prosti'ednictvim je tech i --tsociologie (studie geogr. lokalit, zivotniho stylu, folklomi projev znovu a znovu dotvaren; 2. improvizova- umeni apod.). Pojeti f. v teor. badani se meni. Do pocatku nost projevu a jeho variabilita; 3. zavislost na prostfedi 20. st. byl synonymem toho, "co vi lid", resp. synonymem vzniku, hist. zkusenosti a kontinuite spolecne sdilene kul- tzv. duchovni kultury tradicnich venkovskych spolecentury i na konkretni situaci interpretace a apercepce; 4. pl'i- stvi. Pi'iblizne od poloviny 18. st. se zacal vyvijet specif. tomnost mimoestetickych motivti i funkci; S. synkretic- vMni obor - folkloristika, ktery upi'esnoval a vyhranoval nost a esteticka intencionalnost. F. je soucasti sirsiho pojem f. Vyvoj teto discipliny se odehraval v tesnem kon--tsociokulturniho systemu kolektivity, ktera jej vytval'i. taktu zejm. sliter. vMou, hudebni vMou, estetikou a etJeho vyznam a funkce se modifikuji v zavislosti na zme- nografii. Od zajmu 0 vesnickou komunitu pi'esla folklonach zivota dane kolektivity. Pokud napr. kolektivita opou- ristika take k zajmu 0 f. mestskeho prosti'edi, 0 f. profesnich, sti relativni izolovanost a sii'eji se zapojuje do nadregio- vzdelanostnieh i generacnieh a jinych skupin. Tzv. lidova nalnich vazeb, phcemz ovlada pismo, participuje na kultura a f. jsou nadale vetSinou chapany v tesne sou visinstitucionalizovanem systemu skolstvi a je v dosahu mas- losti, ale s vedomim, ze sarno oznaceni --tlid je nejednomedii, je f. obsahove i formalne ovlivnovan stejne jako znacne, hist. promenne a ucelove. Vedle odbomeho vyjine --tkulturni prvky. Rozvoj f. vsak pi'edpoklada, ze si mezeni f. si formuluje sva vymezeni i laicka vei'ejnost (viz folklomi tvorba zachova relativni autonomii, vazanou na napi'. J. Burszta, 1987). Casto za f. povaZuje take prezentaneprofesionalitu a uchovani charakteristickych znaku sve- ci hudebnich, vokalnieh, tanecnich a divadelnich skladeb, ho vyvoje, a ze bude pi'itom stale, kontinualne reagovat na ktere nejsou projevy urcite kolekt. tradice, ale takove prostay duchovni kultury v dane kolektivite. Improvizace a po- jevy pi'etvai'eji, napodobuji, parafrazuji. Radi sem amaterrna vazba mezi interpretaci a apercepci vedou pi'irozene skou, poloprofesionalni i profesionalni tvorbu a interprek zamemym i nezamemym odchylkam ve folklomi sklad- taci urcenou pro sirsi --tpublikum, vetsinou mimo okruh be a ve zpusobu jeji interpretace, k variantam, k morfolo- kolektivity, ve ktere vznikla. Tyto projevy ci aktivity jsou gickym zmenam uvnitf jednotlivych variant, k ruznym ver- odbome nazyvany folklorismem. Nejsou neseny pameti, zim folklomi skladby, ke specif. zpracovanim techto verzi bezprosti'ednosti zpetne vazby a jsou izolovany od i'ady (k jejich redakcim). Mtize pfitom vzniknout verze natolik funkci, ktere plni f. I tyto spo!. aktivity maji v kult. systemu 319

folkloristika

"formalni organizace a neformalni struktura"

sve nezastupitelne funkce a zpetne pusobi na skuteeny f. A: folklore F: folklore N: Folklore I: folclore Lit.: Bend, B.: Uvod do folkloristiky. Brno 1990; Burszta, J.: Folklor. In: SlolVnik ethnologiczny, terminy og6lne. Warszawa, Poznan 1987; Corval10 - Neto, P. de: The Concept of Folklore. University of Miami Press 1971; Ceskoslovenskd vlastiveda, III. Lidova kultura. Praha 1968; Dundes, A.: Analytic Essays in Folklore. The Hague, Paris 1975; Gebauer, J.: Stati literarne ctejepisne. Praha 1941; Hordk, J.: Narodopis ceskoslovenskY. In: Ceskoslovenskd vlastiveda, II. (Clovek). Praha 1933; Hordlek, K: Folkl6r a svetova Iiteratura. Praha 1979; Leach, M. - Fried, J. eds.: Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend. Vol. 1. New York 1949; Ldcdk, M. - Sirovdtka, 0.: Folkl6r a folkloristika. Bratislava 1982; Mukarovsky, J.: Studie z estetiky. Praha 1966; Thompson, P.: The Voice of the Past. Oral History. Oxford 1979.

Uhe

f 0 I k lor i s t i k a viz etnografie, folkl6r f 0 I k way s viz obycej, sociologie americka, zvyk fond archi vni viz archiv f 0 n d cas 0 v y viz rozpocet casovy, snimek casovy f 0 net i k a - (z fec. fonetikos = hlasny, z fone = hlas, fee) - subdisciplina --'lingvistiky, zabyvajici se objektivnimi (materialnimi) vlastnostmi zvukovych prvku --'jazyka, jak se projevuji v mluvenych projevech. Lze je zkoumat z hlediska jejich tvofeni (tj. fyziologicke einnosti mluvidel ph vytvareni hlasu a artikulaci hlasek i vyssich jednotek feCi), akusticke podstaty zvuku, ktere vytvareji mluvenou fee, a z hlediska vnimani (percepce) vsech zvukovych prvku i jejich identifikace posluchacem. V teto posledni oblasti se f. nejvice styka s --.fonologii. Zvukove prvky mohou byt segmenrnlni (napf. hlasky) nebo suprasegmenrnlni, tj. zasahujici vetsi celek nez jeden segment (napf. slovni pfizvuk, intonace vet a vetnych useku apod.). Vysledky fonetickych vyzkumu artikulacni a akusticke stranky eestiny nachazeji sve uplatneni v praxi pfi vyueovani cizim jazykum, ve vyuce --.jevistni mluvy, v logopedii, telekomunikaeni praxi, ph reseni hlasovych vstupu ruznych automatizacnich zarizeni aj. V teto souvislosti se obvykle mluvi 0 f. aplikovane. Ve fonetickem vyzkumu se pouziva fada metod s-gickeho vyzkumu (pome pozorovani nebo interview specializovane na odposlech mluveneho projevu). V poslednich letech se zacina vyclenovat jako samostatna disciplina --'sociofonetika. Rozvoj moderni f. se datuje od 19. st., v Cechach od 20, st. Zakladatelem moderni experimentalni f. je J. P. Rousselot. V Cechach zalozil prvni laborator pro foneticky vyzkum J. Chlumsky (na FilozoJicke fakulte UK v Praze). A: phonetics F: phonetique N: Phonetik I: fonetica Hur fonologie - (z rec. fone =hlas, fee; logos =slovo, myslenka, veda) - subdisciplina --'lingvistiky, zkoumajici vy320

uzivani a fungovani zvukovych prostredku v --'jazyce. Studuje jejich soustavu a system fonemu, tj. zvukovych emu, segmentu, --'jazykovych jednotek (viz tez --'behaviorem). Funkce hlasek zkouma ve vztahu k vyssim slozkam jazykoveho systemu. Fonologicky pohled na jazyk vychazi z toho, ze ph vnimani feci nektere zvukove prvky nerozlisujeme a jejich variabilitu si neuvedomujeme ani ve vlastnich promluvach. Napf. ees. samohlaska e muze mit nekolik hlaskovych odstfnu (realizaci): podoby otevfenejsi, blizici se realizacim samohlasky a, ale i podoby zavfenejsi, blizici se realizacim samohlasky i. Pro komunikaci mluvenou eestinou jsou vsak tyto zvukove rozdfly irelevantni (nedulezite, nezavazne) a ueastnici komunikace sleduji jen rozdily relevantni, ktere maji distinktivni, vyznamove rozlisovaci funkci. Vnimaji tedy vsechny uvedene ods tiny samohlasky e jako samohlasku predni stfedovou, ktera se napf. v slove "ven" lisi od samohlasky nizke a v slove "van" nebo od vysoke samohlasky i v slove "vin". F. se jako samostatny obor vyelenila ve 20. 1. 20. st. z --.fonetiky, kdy tak jazykovedci reagovali na nedostatek strukturalniho a funkcniho pristupu k hodnoceni zvukoveho materialu jazyka. Funkcnost jazyka je spjata se soc. motivaci, soc. situaci fecoveho projevu a soc. prostredim vubec. Proto do f. intervenuji s-gicke pfistupy. Teor. zaklady f. vychazeji predevsim ze dvou zdroju: z ueeni 0 fonemu Baudouina de Courtenay a z nazorU Ferdinanda de Saussura na systemovostjazyka. Vyzn. predstaviteli ces. f. by Ii na pfelomu 20. a 30. 1. 20. st. V. Mathesius, B. Havrtinek, B. Trnka, pozdeji J. Vachek, F. Danes, M. Romportl, M. Komarek (viz tez --.PraiskY lingvisticky krouzek, --'lingvistika strukturalni). A: phonology F: phonologie N: Phonologie I: fonologia Lit.: Danes, F.: Intonace a veta ve spisovne cestine. Praha 1957; Vachelc, J.: Dynamika fonologickeho systemu sOllcasne spisovne cestiny. Praha 1968; viz tez -+lingvistika strukturalni.

Hur

f 0 not est viz dotaznik zvukovy for m a viz sociologie formalni form ace spolecenskoekonomicka - (z lat. formare = utvaret, vzdelavat, kraslit) - jedna z hlavnich marx. kategorii, ktera rna zakl. vyznam v materialistickem pojetf dejin a jeho periodizaci. Propracovana byla K Marxem a F. Engelsem v zasacte jiz pfed napsanim Kapitdlu (viz Grundrisse II. a Fredmluva ke kritice politicki! ekonomie) a poprve byla uplatnena r. 1852 v dfla Osmndcry brumaire Ludvika Bonaparta. Pomoci f.s. je pfir. hist. proces vysvetlovan jako posloupnost urCitych spol. utvaru, tj. formaci od prvobytne pospolne spoleenosti pres typy tfidne

antagonistickych spolecnosti aZ k predpokladane pIne beztfidni spoleenosti, --'komunismu. Formace neni chapana jako souhrn vsech existujicich spol. vztahu, nybrz jako dominantni soustava vztahu, ktera je zakl. zdrojem "sebepohybu" cele soc. reality, zajiSfuje jeji sebeobnovu, a proto pfipouStf pouze ureitou --'socialni zmenu. Systemotvornym jadrem formace jsou vyrobni vztahy, tj. ekon. struktura, a dotvarejiji politicke, pravni, moralni ajine vztahy. Pojeti --'dejin jako posloupnosti formaci neznamena, ze konkretni lidska spoleeenstvi musi projit vsemi formacemi, a naopak, stejne formace se take nemusi objevit v ruznem prostoru soueasne. Kazda f.s. prochazi obdobim vzniku a rozvoje, zralosti i obdobim zaniku. Spoleenosti vetsinou zahrnuji i dalSi typy "vyrobnich vztahu", zpravidlajako pozUstatky predchozich f.s. nebo zarodky nove formace. Navic rozklad jedne formace nemusi podle Marxe a Engelse znamenat pfechod do formace vyssi (upozomovali na to u asijskeho a antickeho vyrobniho zpusobu). Teprve mezi feudalismem a --.kapitalismem je markantnejsi uzemni a easova spojitost. Rozvinuti kapitalismu Marx charakterizoval i jako pfechod od dominance vztahu osobni zavislosti ke vztahum vecne zavislosti. Kap. ci burzoazni f.s. v marx. koncepci uzavira uvodni kapitolu dejin tim, ze vytvan materialni podminky k feseni --'antagonismu spol. produkce a reprodukce, eimz take pfipravuje zasadne odlisny typ pfechodu k dalSi f.s., coz je --.socialismus jako neantagonisticka f.s. S kategorii f.s. argumentoval --'Ieninismus i --'stalinismus. Ve 20.1. byla otevfena diskuse k tomu, zda tzv. asijsky vyrobni zpusob zaklada samostatnou formaci. Diskutovalo se tez, zda rna byt f.s. spojovana vyluene s tffdnimi spo!. systemy nebo i s bezti'idni spoleenostf (pro kom. spoleenosti totiz Marx termin f.s. neuzival). Ve 30.1. se prosadila schematizujici pfedstava o stoctani 5 spol. fadu: prvobytne pospolneho, otrokarskeho, feudalniho, kap. a komunistickeho. Jako synonymum f.s. se uzival termin --'socialni fad. A: socioeconomic formation F: formation socio-economique N: sozial-okonomische Gesellschaftsformation I: formazione economico-sociale Lit.: Kelle, V.t. - Kovalzon, M.J.: (1981) Teorie a dejiny. Praha 1988; Marxisticko-Ieninskaja teorija istoriceskogo processa. Moskva 1983; Marx, K.: (1859) Ke kritice po1iticke ekonomie. Spisy 13. Praha 1963; Marx, K: (1939) Rukopisy "Grundrisse", II. Praha 1974; Teorija obscestvenno-ekonomiceskoj formacii. Moskva 1983.

Rut for m a liz ace - (z lat forma = tvar, podoba) - timto pojmem se v --.Iogice rozumi vystavba formalizovaneho jazyka, castejsi je ovsem volnejsi chapani f. jako vyjadfeni ve formalnim jazyce. V prvnim smyslu spoeiva f. v techto krocich: 1. stanoveni slovniku (promennych, Iogickych

konstant, pomocnych znaku); 2. vymezeni jednotlivych pojmu a vytvofeni formuli; 3. zavedeni tzv. --'primitivnich terminu a axiomu; 4. pfip. stanoveni definienich a odvozovacich pravidel, ktera umoznuji zavedeni odvozenych (definovanych) terminu a teoremu. Timje vymezen a syntakticka baze formalizovaneho jazyka, ktera je pak doplnovana semantickymi pravidly, pomoci nichz se formalizovany jazyk interpretuje, tj. stanovuji se designaty nebo denorary vyrazum tohoto jazyka. F. ve volnejsim smyslu byva v s-gii spojovana se zavadenim matem. modelu, resp. s prevadenim spol. jevu na matem. veliCiny a hledanim exaktne vyjadfenych vztahu mezi nimi (viz --.exaktnost). Pokud jde 0 pouhy "pi'eklad" do formalizovaneho jazyka, 0 jisty typ deskripce, byva f. kritizovanajako zbyteenost, pi'ip. --'redukcionismus. A: formalization F: formalisation N: Formalisierung I: formalizzazione Lit.: Berka, K - Mleziva, E.: Co je 10gika. Praha 1962; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 1956; Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie I., II. Miinchen 1972.

Cech

"formalni organizace a neformalni strukt u r a" - dvojice pojmu, ktera v klasicke industrialni sociologii 30. az 60. 1. 20. st. vyjadfovala napeti mezi org. cHi a org. chovanim na strane jedne a potfebami individui uchovat si vlastni integritu v ramci slozitych a vysoce formalizovanych org. struktur na strane druM. Problem byl poprve formulovan Eltonem Mayem v kontextu slavnych hawthornskych experimentu (viz --'efekt hawthornskY). Mayo v podstate prokazal, ze z hlediska vykonnosti je vyznamnejsi promennou nef materi:ilni prostfedi a dokonce finaneni odmena povaha interpersonalnich vztahu v pracovnich skupinach. Tyto interpersonalni vztahy, zalozene dominantne na --'vztazich primarnich, oznaeil terminem neformalni vztahy. Ch. Bernard v praci The Function of Executive (1938) zavedl dichotomii "f.o. a n.s.", ktera byla po leta pfijimana jako zaklad s-gicke analyzy organickych a zejm. industrialnich systemu. Formalni organizace v pods tate puvodne vyjadfuje idealni model idealne fungujici organizace, tj. stanovi zakl. cile, ukoly a programy, obecnou vnitroorg. strukturu veetne horizontalni a vertikalni (v industrialni s-gii se nekdy uzival termin skalami) delby roli, sluzebni povinnosti, pravidla styku a komunikace, odmeny a tresty (sankce), procedur:ilni pravidla atd. Tento idealni model je modifikovan pfi svem realnem fungovani mj. tim, ze lide vstupuji v ramci organizace take do neformalnich vztahu, ktere nejsou ve formalni organizaci pfedpokladany. Realna org. struktura je proto vytvafena teprve jednotou "f.o. a n.s." (R. Mayntzovd). Formalni organizace nemuze uspokojit vsechny potfeby svych 321

fourierismus

fotografie socialni

clenu - neni to ani jejim cHern - a vMome je redukuje na nositele pfedepsanych soc. -troli. Na druhe strane lze existenci neformalni struktury vyuZit k optimalizaci chodu formalni organizace, jestlize je struktura neformalnich a neinstitucionalizovanych vazeb integrovana do formalni organizace. Temto problemum se systematicky venovala teorie -thuman relations, ktera vsak byla vice sociotech. koncepci nez teorii a mel a mj. prave najit metodiku integrace neformalni struktury do formalni organizace. Ve\mi ostrou kritiku teorie lidskych vztahu podal Ch. W. Mills. Tema "f.o. a n.s." bylo v 60.!. dosti rozsahle diskutovano i v cs!. s-gii v ri'!znych dobovych a metodo!. kontextech (ve vazbe na -tsociometrii jako techniku deskripce neformalni struktury se tematem zabyvali napf. D. Slejska, M. Petrusek aj.). A: formal organization and informal structure F: organisation formelle et structure informelle N: formelle Organisation und informelle Struktur I: organizzazione formale e struttura informale Lit.: Dahrendorf, R.: Sozialstruktur des Betriebes. Wiesbaden 1959; Matejko, A.: (1963) Nastin sociologie prace. Praha 1967; Mayntz, R.: Die Soziale Organisation des Industriebetriebes. Stuttgart 1958; Roethlisberger, F. J. - Dickson, W. J.: Management and the Worker. Cambridge. Mass. 1939.

Pet fotografie socialni vizfotografiesociologickli fotografie sociologicka - typ fotograficke tvorby charakteristicky tim, ze cile, vyrazove prostfedky i zpusob prezentace jsou podfizeny potfebam s-gicke metodologie, resp. s-gickemu vyzkumu, s-gicke vypovMi 0 spolecnosti. Jako specif. cinnost nema f.s. dosud ustalene institucionalni zakotveni. Pojem sam byva uzivan v ruznych vyznamovych souvislostech, z nichz nejfrekventovanejsi jsou tyto: 1. ztotozneni f.s. se socialni fotografii, ktera je nastrojem -tsocialni diagnostiky, venuje se programove a angazovane soc. tematice v uzsim slova smyslu, vetSinou obsahuje soc. kriticke aspekty a byva ve sluzbach socialni zumalistiky, -tpropagandy a agitace, kde rna dlouhou a bohatou tradici; 2. chapani f.s. jako specialniho tech. prosti'edku zachycovani a dokumentace soc. reality, tedy jako pi'ime soucasti s-gicke vyzk. procedury, jako ekvivalenty beznych -ttechnik sberu informaci; 3. pojeti f.s. jako specif. fotografickeho zanru, vizualni s-gicke vypovMi, komponovane jako sociologicky esej, s-gicka studie; 4. za f.s. byva povazovana i zivelna nebo zameme stimulovana fotograficka tvorba osob, ktere se dostavaji do role -trespondentti, zobrazujicich situaci vlastni spo!. vrstvy, skupiny a vypovidajicich i svym subjektivnim zaujetim (za prototyp lze povazovat anketu fotografujicich delniku uskutecnenou r. 1926 v Nemecku pod heslem "fotografu322

jici delnikje okem delnicke tI'idy"); 5. i kdyz to zatim neni bezne, muze byt f.s. institucionalizovana jako specif. druh profesionalni pI'ipravy, pI'ip. specif. -tprofese, pi'icemz profesni role a formy soc. aprobace se od hezne profesionalni fotografie lisi, stejne jako se lisi estetika samotne tvorby. V dnesni f.s. pI'evlada stale akcent na kriticke zachycovani typicky soc. nametu, jako je -tsocialni nerovnost, kontrast -tblahobytu a -tchudoby, ruzne formy vykofisiovani cloveka, bezpravi, valecnych a jinych soc. konfliktu. Tvurce teto f.s. lze najit ui od 20. 1. v nejri'!znejsich castech sveta (v Anglii k nim pati'i zejm. H. Mayhew a R. Beard, v USA M. Brady, J. A. Riis, L. Hine, v Rusku M. P. Dimitrijev, v Nemecku A. Sandner, ve Francii E. Atget aj.). Inovaci do oblasti soc. a humanisticke fotografie pfinesla metoda fotograficke reportaie, jejimz prototypem je kolekt. dilo D. Langeove, W. Evanse, A. Rothsteina a I. Delana, vazane na s-gicky vyzkum Hofkd leta z obdobi hosp. krize na am. venkove. Jako fotograficka reportaz byly koncipovany napf. snimky z obcanske valky ve 8panelsku a fotografie valecnych udalosti viibec (mezi nejznamejsi pam fotografie H. Cartier-Bressona a R. Capy). Vyvoj fotografie v byvalem Ceskoslovensku byl poznamenan silnym zajmem 0 soc. tematiku a polit. angaiovanym postojem. V mezivalecnem obdobi je spojen zejm. se jmeny K. Aufrichta, R. Kohna, J. Jenfcka, J. Funkeho, J. Lehovce, A. Hackenschieda, E. Wiskovskeho a I. Blohove. PI'evazovala ostra kritika soc. pomeri'!, napi'. iivota na periferii, v nouzovych koloniich, havii'skych rodin atd. Nejvyrazneji se ten to ume!. soc. proud ve fotografii projevil v dHech skupiny -tLeF Film-foto, jejimz programovym mluvcim a teoretikem byl L. Linhart, ktery v dile Socidlnffotograjie (1934) poprve vylozil fotografickou tvorbu z hlediska marxismu. F.s. se vyrazne uplatnila v J.K.rohovi Sociologickem fragmentu bydlenf. Tradice zajmu 0 soc. tematiku se zachovala a postupem casu stale nabyva zI'etelnejsi s-gicke povahy, zejm. v propracovanych monotematickych souborech stfedni a mladsi generace fotografu (napr. P. Stechy, M. Luskacove, I. Gila, D. Hochove, V. Birguse, P. Klimpla, J. Pokorneho, B. HolomfcKa aj.). Jejich tvorba se sousti'ecfuje pfedevsim na zachyceni a popis ruznych modalit zpusobu iivota, na podstatne aspekty mezilidskych vztahu a na vztah cloveka k jeho iivotnimu prostfedi, coz jsou aktualni profilujici temata cinnosti i'ady jednotlivcu i fotografickych skupin v cele dnesni Evrope. Metodami se tato tvorba stale bliii dokumentacni a reportaini fotografii, duraz vsak neni polozen ani na vytvamou Ci estetickou hodnotu, ani na dramaticnost, ale na soc. a psycho!. aspekty, na analyzu zivotni situace, vyzadujici ne jednotlive snimky, ale jed-

notne orientovane fotograficke serie, ktere nezastiraji interakci mezi fotografovanymi osobarni a fotografem. Specif. aktualni funkce f.s. jsou tyto: a) dokumentace soc. prostfedi a soc. jevu, ktere jsou blizke zaniku, b) lepsi s-gicke podchyceni nekterych (vizualne postizitelnych) jevu (napf. souvisejicich s bydlenim, vybavenim domacnosti, oblekanim apod.) ajejich typologizace, c) vyjactfeni pocitu vyzkumnika ze zkoumane situace, d) naplneni abstraktnich pojmu pouzivanych ve vyzkumu smyslove konkretnim obsahem, zvyseni citlivosti ctenafe pro detaily zkoumaneho prostfedi a vzbuzeni pocitu osobniho zaiitku, e) vyuziti specif. s-gicke situace fotografovani ke studovani reakci osob na situaci daneho typu, jejich stylizace, ambici apod. Mezi zv!. rysy f.s. jako techniky s-gickeho vyzkumu pam specif. pojeti -tanonymity a zesileny duraz na profesionalni etiku pfi praci vyzkumnika v terenu. Na zaklade dosavadnieh zkusenosti se doporucuje dodrZovat nasledujici pravidla: 1. neuverejnovat fotografie bez svoleni fotografovanych (s vyjimkou fotografii nekterych exteriero, masovych soc. akci, jako jsou sportovni utkani apod.); 2. peclive uschovat fotografie a pfislusnou dokumentaci a zpI'istupnitje pouze clenum vyzk. tymu, pi'ip. expertum (ty volit i s ohledem na moralni kvality a osobni spolehliyost); 3. publikovat fotografie pouze v pi'ipade, kdy fotografovaneho nezesmesnuji, neohrozuji jeho povest a spo!. pozici (jestliie tento poiadavek pfi fotografovani nelze zachovat, pakje nutne provest opati'eni znemoznujici identifikaci pi'islusnych osob); 4. u publikovanych fotografii neuvactet adresu ani jine udaje 0 akterech. Uvedene zasady by mely byt dodriovany zejrn. tehdy, kdyi jde 0 zvei'ejnovani vysledku vyzkumu pro obyv. setfene lokality, ktei'i jsou navzajem spjati sousedskymi, pfatelskymi nebo rivalitnimi a konfliktnimi svazky. Krome toho je tfeba respektovat i pfislusne paragrafy obcanskeho zakoniku, autorske pravo apod. a pop. pochybnosti v teto oblasti konzultovat s pravniky (viz tez -tpravo na soukromi). V Cechach se problematikou f.s. zabyvali J. Linhart a M. Ma-

tiju. A: sociological photography F: photographie sociologique N: soziologische Photoaufnahme I: fotografia sociologica Lit.: Collier, l. R.: Visual Anthropology - Photography as a Research Method. New York 1967; Doherty, R. S.: Sozialdokumentarische Photografie in den USA. Luzem 1974; Jevgratov, J. M.: Kinofotodokumenty kak istoriceskij istoenik. Moskva 1973; Ligocki, A.: Czy istnieje fotografia socjologiczna? Krak6w 1987; Matejil, M. - Linhart, J.: Fotografie a sociologie. Uplatnen[ fotografie v sociologickem vYzkumu. Sociologick.v casopis, 1989. c. 2.

Lin, MaM

f 0 uri e r ism u s - vlivny klasicky smer utop. socialismu a vyzn. -tsocialni hnuti, jehoz duchovnim otcem byl

F. M. Ch. Fourier. Sve myslenky vylozil v nesoustavnych publikacich, jet utfidili jeho zaci, pfedevsim V. Considerant (dnes jsou znamy pfedevsim cetne vytahy z dHa). Fourier byl ovlivnen idejemi M. J. A. Condorceta a J. J. Rousseaua a vychazel z kritiky vysledku Velke fr. revoluce. Podle vzoru newtonovske fyziky usiloval 0 vytvofeni svebytne -tsocialni vedy (poprve tento pojem pouzil v r. 1883), ktera by na zaklade studia fungovani v zasade nemennych lidskych vasni a interpersonalni pi'itaZlivosti umoznila vytvaI'et racionalne a vykonne fungujici lidske asociace (viz -tfalanga). F. byl antiliberalistickou ideologii odsuzujici mechanismy volne souteze, obchod a -tmerkantilismus. Byl pro zachovani soukromeho vlastnictvi, "delnickeho prava" i spo!. diferenciace, kterou pokladal za dulezity stimul lidskeho jednani. Zakladem ekonomiky spolecnosti pro nej byla, takjako pro -tfyziokratismus, prace v zemedelstvi, zatimco tovami vyroba mela jen podpumy vyznam. Fourier vychazel z pi'edstavy, ze kaZdemu cloveku jsou vlastni urcite potfeby a zaroven mu take pi'islusi urcita prava. Poti'eby (cfle) pi'edchazeji racionalnimu kalkulu a maji ahist. charakter. Duleiita je poti'eba luxusu (penezniho bohatstvi), telesne sHy, zdravi, plnosti ajemnosti smyslu ajejich sladeni s pi'atelstvim, laskou a citem pro rodinu, ktere lze dosahnout pusobenim tzv. distributivnieh vasni, coz je intrikanstvi (papillona), potreba zmeny a smysl pro kombinaci vasni neboli "kompozita". V civilizaci jsou pfuozene potfeby lidi degradovany na nefesti a stale potIacovany rozumem, povinnostmi a pfedsudky, v nove spolecnosti by ale mely byt hlavnim nositelem spo!. integrace. K souzvuku vasni ovsem nemuze dojit v jakekoli situaci, ale pouze ve velmi bohate spolecnosti s rozvinutymi vedami a znalosti soc. mechanismu a navie za podminky, ze lidska svobodaje garantovana zivotnim minimem. V tomto vyznamu je zill. a jedinym smyslem soc. vedy vykofeneni -tbidy. Ve Fourierove periodizaci dejin neni zlaty vek situovan do vzdalene minulosti, ale do blizke budoucnosti. Jeho koncepce rna vsak pesimisticke vyustenL Po dosazeni zenitu dojde zejm. vlivem postupujiciho zalidneni Zeme a vycerpanosti sil k pozvolnemu upadku spolecnosti, jez projde zpet tymiz vyvojovymi stadii, kterymi stoupala ke svemu vrcholu. Jednotliva stadia dejin Fourier charakterizoval pomoci analogii s zivotnim cyklem cloveka. Definoval zak!. rozpor kaideho stadia a jeho kult. dominantu. Rozlisoval 3 periody pi'edindustrialni (primitivni, divosskou, patriarchalni), 3 industrialni (barbarstvi, civilizaci a garantismus) a 2 societami (societarismus a harmon ismus). I kdyz cilem jeho metamorf6zy spoleenosti bylo pI'edevsim dosaieni societami faze spolecnosti, z praktickych duvodu se pozdeji koncentroval predevsim na -tgaran323

fundamen talismus

frazovani feci

tismus. Politicky se f. etabloval v revoluci 1848, ale jiz drive zacal fungovat jako soc. hnutf. Pro ideu zakladani falangster se mu ale nedafilo ziskavat delnictvo, takze vznikaly spiSe jako akce bohatych -'mecemisu. Ve Francii a v USA vzniklo 30 ruznych obci, z nichz se nejdele udrtely The Wisconsin Phalanx, The North American Phalanx a The Oneida Community. Tyto experimenty ovlivnily ruzne formy reformniho socialismu, -'druzstevnictvi a -'umeIeckou avantgardu. F. byl pacifisticky, svetoobcansky, zasazoval se 0 rovnopravnost a -'emancipaci zen. Vyrazne tez ovlivnil -'pedagogiku (zejm. dilo F. W. A. Froebela) a teorii liberalni sexualni vychovy. PUsobil na pi'edstavitele blanquismu ana dalSi, zejm. fr. myslitele, jako byli P. J. Proudhon, E. Cabet, B. Malon, J. Jaurese a Ch. Gide. Inspiroval hnuti -'Mlada Evropa a -'Mlada Francie a radu literatu (G. Sandovou, E. Suea, Leconta de Lisle, E. Zolu, z ces. pi'edevsim J. Arbesa). Ces. spolecnost se s f. setkala pomeme brzy prosti'ednictvim nem. pramenu, K. S. Amerlinga, F. M. KUicela, K. Sabiny a A. Springera. Zajem 0 f. pi'etrval at do 20. st., zejm. diky druzstevnimu hnuti a pozomosti venovane marxisty pi'edchi'Idcum tzV. vM. socialismu. A: Fourierism F: fourierisme N: Fourierismus I: fourierismo Lit.: Fourier, F. M. Ch.: Velka metamorf6za. Vybor z dila. Praha 1983; Fourier, F. M. Ch.: Vybor z dila. Praha 1950; Gide, Ch.: Charles Fourier. Vybrane spisy. Praha 1933. Cas.: Phalansfere, 1832-1834; La Phalange, Paris; La Democratie pacifique, Paris 1835-1850; Science Sociale 1865-1923.

Lin

f r a z 0 van i f e c i viz paralingvistika frekvence navStevnosti viz publikum frenologie - (z ree. fren =rozum; logos =nauka, slovo) - nauka 0 souvislostech mezi tvarem lebky a dusevnimi vlastnostmi cloveka, rozsirena na pocatku 19. st. Rozvoj f. je spojen se jmenem rak. lekai'e F. J. Galla, ktery se snazil nalezt vztah mezi psych. projevy, mozkovou hmotou a jejim ulozenim v lebce. Pi'edpokladal, ze lidske schopnosti a dispozice k urcitemu chovani maji zaklad v mozku a ze z tvaru lebky lze tyto psych. vlastnosti rozpoznat. Sve zavery vyvozoval ze srovnavani lebek osob ruzneho charakteru a dusevnich schopnosti a zejm. lebek zvirat a lidf. Napi'. srovnavallebky selem a pachatelu nasilnych cinu a ve vypukline nad uchem spati'oval sidlo vratednosti. Obdobne urcil 27 presne ohranicenych mist na povrchu lebky, 0 kterych tvrdil, ze odrazeji urcite dusevni vlastnosti. F. mel a mnoho stoupencu po cele Evrope a zasluhou Ch. Caldwela i v USA. Frenologove ohledanim lebky urcovali intelektualni schopnosti, rozumove a citove 324

pi'edpoklady, vlohy k povolani, zloCinecke sklony. I kdyz f. vychazela z predpokladu lokalizace mozkovych funkci, s rozvojem prirodovMnich disciplin, psychologie i s-gie prevladljiz v prubehu 19.st. nazor, ze f. nema ved. zaklad. A: phrenology F: phrenologie N: Phrenologie I: frenologia Lit.: Gall, F. J.: Neue Psychologie des Gehims. NUmberg 1829; Lesky, E.: Franz Joseph Gall 1758-1828. Naturforscher und Antropologe. Hubers Klassiker der Medizin und der Naturwissenschaften, sv. IS. Bern 1979.

KaZ

fr e u dis m u s - doktrina, resp. smer vychazejici od Sigmunda Freuda a prosazujici se predevsim v -'klinicke psychologii, ale i v jinych vedach vcetne s-gie. Vyznamove je totozny s pojmem klasicka -'psychoanalYza. PUvodni Freudova psychoanalyza, resp.f., rna dnes jiz jen malo ortodoxnich nasledovniku. Zejm. byl opus ten Freuditv striktni biologismus. F. zacal byt kriticky spojovan zejm. se -'socialni psychologii (E. Fromm) a s revizionisticky pojatym -'marxismem (H. Marcuse). Do jiste miry je f. uchovavan v dUe it. sociologa F. Alberoniho (1965). V s-gii inspiroval dUo J. L. Morena, T. Parsonse aj., kten se k nemu vsak staveli kriticky. Nejvice se f. uchoval v liter. a vytvamem -'surrealismu. A: Freudism F: freudisme N: Freudismus I: freudismo Lit.: Kline, P.: Psychology and Freudian Theory. London, New York 1984.

Nak

frustrace - (z lat. frustratio =zklamani) - pojem pouzivany ve dvou vyznamech: 1. jako situace, v niz je motivovanemu, zacilenemu chovani jedince postavena fyzicka nebo psych. pi'ekazka v dosazenf cile (i zakaz, vniti'nf zabrana), resp. je redukovana nebo zcela eliminovana ocekavana odmena; 2. jako psych. stay subjektu, ktery je dusledkem vyse uvedene situace. Druhy vyznam pojmu f. souvisi s pojmem frustracni tolerance (S. Rosenzweig, 1944), ktery vyjadfuje inter- a intraindividualni rezistenci vuCi situacim f. U deti je tato odolnost nizsi nez u dospelych, pi'i masovych f. (napr. v doM valek apod.) se odolnost zvysuje. F. jako situace mohou mit zdroj vnejsi (skutecne fyzicke bariery, napr. zavi'eny obchod s potravinami, ale i zakazy, omezeni vysiovene ruznymi osobami ci zavedene ruznymi organizacemi), nebo vniti'ni (subjekt se muze frustrovat sam, rna-Ii zabrany nebo strach realizovat nejakou svou touhu ci pran!). F. jako psych. stav, jako reakce na znemozneni nejakeho uspokojeni znamena ztratu psych. rovnovahy, aje proto spojena s tzv. -'obrannymi mechanismy, jimiz se clovek snazi restaurovat ztracenou psych. rovnovahu, resp. vyrovnat se s frustrujici situacf. Pokracujici f. muze vest ke stradani, -'deprivaci, s vyzn. dusledky pro zdravi frustrovaneho jedince (psychosoma-

ticke choroby, neur6zy i psych6zy). Druhem f. jsou i vniti'ni motivacni konflikty a take konflikty kognitivni, popisovane jako -.kognitivni disonance. Jejich spolecnym jmenovatelem je vnitrni psych. napeti a tendence subjektu redukovat toto napeti a dosahnout psych. rovnovahy odstranenim motivacnich, resp. kognitivnich rozporu. Ph tzv. konfliktni strukture osobnosti (ma-li clovek napi'. neslucitelne potfeby nebo dominantni spol. desaprobovane motivy) muze byt stav f. trvalY. Zdrojem trvale f. muze byt ovsem i spol. okoli jedince, omezujici nebo zcela vylucujici uspokojovani nekterych jeho poti'eb, jeho seberealizaci. Zvl. pi'ipadem je tzv. existencialni f. (V. E. Frankl, 1951), vyvolana ztratou smyslu zivota, ktera vede obvykle k neur6zam a depresim, v krajnim pi'ipade k -.sebevrazdam. Nejcharakteristictejsimi reakcemi na f. jsou: zesiIeni nebo oslabeni reakce, agrese, regrese a fixace. Nejtypictejsf reakci na f. je -'agrese, jejiz intenzita je dana stupnem blokovani frustrovane potfeby a na druhe strane moznymi negativnimi dusledky jejiho projevu. Je-Ii utlumena objektern, ktery byl zdrojem f., muze byt generalizovana a prenasena na podobne objekty (potvrzeno experimentalne N. E. Millerem, 1948). Zavislost agrese na f. zkoumala uz v r. 1939 skupina psychologu Yalske univerzity v USA: J. Dollard, L. W. Doob, N. E. Miller, O. H. Mowrer a R. Sears. DalSi reakci na f. je -'psychicka regrese, tj. sestup subjektu na nitSi vyvojovou uroveii provazeny primitivizaci chovanL Experimentalne byla potvrzena na detech, ktere byly frustrovany odnetim atraktivnich hracek (R. C. Baker a dalSi, 1941), ale vysledky neposkytuji jednoznacnou interpretaci. Dale f. vyvolava fixaci, tj. stereotypizaci chovani, jak prokazal N. R. Maier v r.1949 na krysach, ktere v nei'esitelnych problemovych situacich opakuji i chovani, ktere je trestano. Maiera to vedlo k tomu, ze postavil f. jako spec if. mechanismus i'izeni chovani proti -.motivaci. Avsak I. E. Farber (1948) aj. vysvetJuji fenomen fixace jako reakci redukujici uzkost. Skutecnost, ze f. vede ke zvyseni popudu ("drive"), prokazal A. Amsel (1958) pro situace, v nichz po dosazeni odmeny je dalSi ocekavana odmena pokusnemu zvireti odnata. Take v experimentech s detmi, ktere byly vystaveny f. odnetim hracek, se ukazalo, ze reagovaly predevsim zvysenou motorickou Cinnosti. E. R. Hilgard (1967) k vyse jmenovanym charakteristickym reakcim na f. pocita take apatii (Ihostejnost, neCinnost), ktera je vlastne protikladem agrese a zvysene aktivity a svedci 0 tom, ze reakce na f. jsou interindividuaIne velmi odlisne. Apatie se objevuje casto tehdy, kdyz se agrese smei'ujici k rozbiti ci nasilnemu odstraneni blokady mine ucinkem, kdyz se ukaze, ze nema smysl, a je proto casto pi'iznakem utlumene agrese. Za dal-

si charakteristickou reakci na f. povatuje Hilgard stazeni se do oblasti fantazie, coz je pokus 0 nahradni imaginami uspokojeni. Pro s-gii je dulezite napi'. to, jak frustrovani jedinci ovlivnuji skup. atmosferu a motivuji jeji aktivitu nebo jak skup. f. pusobi na fungovani ruznych soc. mechanismu a samozrejme take to, jak se vytvai'eji a jak pusobi soc. tlaky vedouci k f. jedincu i celych skupin obyv. Depresivni reakce na f. souvisi s problemem soc. konflikru. V praxi -'poradenstvi se Ize setkat s f. zgusobenou rodinnou situaci, ztratou zamestnani a podobne. A: frustration F: frustration N: Frustration, Versagung I: frustrazione Lit.: Cap, 1. - Dytrych, z.: Konflikt, frustrace, stress a utvareni osobnosti. Praha 1967; Lawson, R.: Frustration: the Development of a Scientific Concept. New York 1965; Stacker, K. H.: Frustration. Stuttgard 1977; Yates, A. 1.: Frustration and Conflict. New York 1962.

Nak

fu ndamen talismus - (z lat. fundamentum = zaIdad, hlavni vec) - v puvodnim a obecne pouzivanem vyznamu zamereni uvniti' -'nabozenstvi prosazujici nemennost -.dogmat, nepi'ipoustejici jejich novou interpretaci, trvajici na puvodnich rituaIech, zvycich i na puvodnim pravu, na zpusobech kontroly nab. zivota a na puvodnim zpusobu zivota vubec. F. muze mit podobu -'hnuti, ktere vznika jako reakce na modemismus a liberalismus uvniti' pi'islusneho nabozenstvi, resp. cirkve, teologie. Nazev f. se zacal pouzivat v r. 1910 pro smer a hnuti am. -'protestantismu, ktery zadal upevneni viry v tradicni kfesianska dogmata a v neomylnost -'bible v duchu poreformacni ortodoxie, kombinovane s pozitivistickYm chapanim objektivity. V r. 1919 bylo ve Philadelphii zalozeno Svetovi kfest'anski jundamentalisticke sdruzeni, jehoz pi'edsedou se stal vi'Idce hnuti W. B. Rayle. V 30. 1. tato vlna f. opadla, ale k revitalizacnim snaham doslo opet ve 40. I. a koncem 70. I. F. je ale dnes typicky zejm. pro -'islam, kde prerusta v polit. a statotvome hnuti (viz -'fundamentalismus islamsky). Pojem "politicky fundamentalismus" vznikl ale v jine hist. souvislosti: jako nazev am. konzervativniho hnuti 20. 1. 20. st., ktere se stavelo proti darwinistickemu vykladu geneze ve skolach a hlasalo navrat k biblickemu pojeti dejin. Udalosti doby byl tzv. opiei soud v Daytonu ve state Tennessee, v nemz se jako vudce hnutf angazoval vyzn. politik W. 1. Bryan a ktery byl jiz ve sve dobe charakterizovan jako boj modemi liberalni kultury proti bigotnosti a ingnorantstvi (G. M. Marsden, 1980). V 80. I. 20. st. se ujal pojem "globalni fundamentalismus", ktery je vztahovan ponekud nepresne ke vsem variantam nab. a ideol. boje za navrat k puvodnim dogmatum a zpusobum zivota. Objevily se i komparativni s-gicke vyzkumy na toto tema (1. Caplan, 1987, B. B. Lawrence, 1989, aj.). Ze 325

fundamentalismus islam sky

funkce manazerske

s-gickeho hlediska byva f. chapan jako snaha 0 opetne ziskani autority tradicni "posvatnosti" v kazdodennim i celospol., polit. zivote (viz -.posvatne a profanni). Vsechny formy f. nejsou s-gicky identifikovany jako antimodemisticke, protoze fada z nich podporuje selektivni vyuzivani modemi techniky. Studium f. pfinasi moznosti analyzovat rozdHy jednotlivych kultur a testovat tak ideu -'kulturniho relativismu. A: fundamentalism F: fondamentalisme N: Fundamentalismus I: fondamentalismo Lit.: Jeffrey, K. H. - Shupe, A. eds.: Secularization and Fundamentalism Reccusidered. New York 1989; Marsden, G. M.: Fundamentalism and American Culture. New York 1980;

Vod fundamentalismus islam sky - soucasny vyvojovy proud -'islamu, hnuti stojici proti islamskemu modemismu, s nimz se rozchazi ve vykladu islamizace, tj. obnovy a rozvoje muslimske spolecnosti podle hodnot islamu. F.i. hlasa a prakticky uplatiiuje navrat k zakladu islamskeho nabozenstvi, ke koranu, a k dalSim zdrojiim sane (kodex islamskeho prava), tj. k hadisu, idzme a kijasuo Pozaduje obnovu cistoty islamu, islamske kultury a v polit. oblasti posileni islamske civilizace. Pfitom se zcela nezrika vymozenosti modemi doby, vedy a techniky apod. Nesnasenlivy je zejm. v nab. a polit. ohledu. Cesta f.i. nema byt cestou kapitalismu ani komunismu. F.i. se stal vychodiskem islamske revoluce v Iranu, kde doslo do znacne miry k renesanci -.teokracie a k oziveni instituci reprezentujicich muslimskou tradici, jako napr. "fakihii" (vykladacii fikhu, nab. prava), "mufti" (duchovnich rozhodujicich v nabozenskopravnich otlizkach) a "imama" jako nejvyssi duchovni autority siitii. Vliv f.i. znamena upevneni teokratickych soc. struktur, navrat k tradicnimu pojeti postaveni zeny ve spolecnosti, obnoveni starych trestii, ale soucasne - jak ukazuje historie - byva predzvesti spo!. vzestupu zemi, kde se prosazuje. A: Islamic fundamentalism F: fondamentalisme islamique N: islamischer Fundamentalismus I: fondamentalismo islamico Lit.: Islamic Revolution: Achievements, Obstacles and Goals. London 1980; Kovar. J.: Ishim a muslimske zeme. Praha 1984.

Hub funkce - (z lat. functio = vykonavani, likon, Cinnost)v tradicnim matem. vyznamu zavislost mezi dvema promennymi, predpis, podle nehoz se prvkiim X mnoziny M, ktere se nazyvaji argumenty f., pfifazuji urCite prvky y z mnoziny N. Mnozina M se nazyva definicnim oborem nebo oborem argumentii, mnozina N oborem hodnot dane f. V tomto vyznamu, v nemz se standardne pojem f. po-

326

uziva v s-gicke metodologii, zejm. pfi analyze a zpracovani dat, pojem f. zavedl poprve G. W. Leibniz v rukopise z r. 1673 a ve vel'. publikaci v r. 1692.0 rozpracovani teorie f. se zaslouzili zejm. Isaac Newton, Leonard Euler, Jacob Bernoulli, Giuseppe Peano aj. Specif. s-gicky vyznam pojmu f. se ustalil az v polo vine 20. st., i kdyz pojem f. do s-gie vnesl H. Spencer v ramci livah 0 analogii mezi organismem a spolecnosti: spolecnost pojata jako analogie k organismu rna spec. organy, ktere vykomivaji specif. f. ve vztahu k celemu organismu, rozumi se f. pozitivni, tzn. pfispivaji k jeho preziti a dobremu fungovani jako celku. Konkretneji 0 pojmu f. uVaZoval E. Durkheim, ktery rika, ze ph analyze kterehokoliv soc. faktu jsou k dispozici pouze dYe moznosti, totiz geneticka analyza, tj. pokus 0 odpoved na otlizku, jak dany jev vznikl, a urceni pficin, ktere jej zpiisobuji, nebo -'analyza funkcionalni, tj. pokus 0 odpoved na otazku, jaky licel ve spolecnosti plni, k jakemu licelu slouzi. Durkheim obe polohy ostfe oddeluje a zdiiraziiuje, ze je nelze zamenovat, protoze existujijevy, ktere neumime nebo nedokazeme vysvetlit kauzaIne, a jevy, ktere neumime vysvetlit funkcionalne, neboi k zadnemu licelu nebyly zbudovany a zdanlive zadny licel neplnily nebo jiz neplni nebo sviij licel zmenily. Podstatna direktiva Durkheimova zni: pficina jevu musi byt hledana v predchazejicich spo!. jevech a nikoliv ve stavech individ. vedomi, f. spo!. jevu musi byt hledana ve vztahu k nejakemu jeho cHi. Pojem f. byl posleze v riiznych vyznamech a velmi plodne pouzivan ve -'funkcionalisticke antropologii, napr. Ralfem Lintonem (f. komplexu kult. znakii je lihm jeho pfispevku k uddeni a kontinualnimu trvani sociokult. konfigurace, tj. vyssiho kult. celku), M. J. Herskovitsem (funkcionaIni pnstup se pokousi najit vzajernne vztahy mezi riiznymi elementy kultury a ukazat, jak pnspivaji k efektivnimu fungovani celku), A. R. Radcliffe-Brownem (f. je prispevek dilci aktivity k one celkove aktivite, jejiz je casti, nebo jinak - f. je soc. standardizovany zpiisob Cinnosti nebo zpiisob mysleni, ktery je v nejakem vztahu k soc. strukture a nejakym zpiisobem prispiva k jeji existenci a kontinuite), Bronislawem Malinowskim (funkcionaIni analyza sleduje vysvetleni antropol. faktii na vsech lirovnich vyvoje tim, ze urcuje roli, kterou hraji v ramci integralniho systemu kultury, zpiisob, jimz jsou spojeny s jinymi castmi systemu, a zpiisoby, jimiz je system spjat s fyzikalnim okoHm) atd. Ve vsech koncepcich je pojem f. vazan bud na pojem -'socialni struktura, nebo -'socialni system, nebo kult. celek, s nimz tvori jednotu; vztah casti, ktera rna byt funkcionalne vztazena k celku, je vsak vymezovan riizne, tzn. ze obsah pojmu f. je riizne definovan. F. ve vztahu k systemu ci strukture miize byt prispevkem k jeji

stabilite, uddeni, rovnovaze, ale take saturace urCitych potreb atd. Nejvyznamneji k jednoznacnemu pojeti f. v s-gii pfispel Robert K. Merton, ktery nejprve analyzoval riizne vyznamy pojmu f. na vsechjazykovych lirovnich (v ang!. rna pojem f. dokonce vyznam vel'. slavnosti - krome vyznamii beznych i v jinych jazycich, jako je formalni pozice, urad, poslani atd.) a pote navrhl definovat f. diisledkem, ktery urCiill aktivita, proces nebo existence nejakeho soc. nebo kult. faktu rna pro celek soc. struktury. F. je tedy jednoznacne definovana predevsim jako diisledek -'cinnosti (soc. a kult. fakta jsou konec koncii sarna vzdycky vysledkem nejake Cinnosti), pficemz nemusi jit 0 diisledek zamysleny. Proto Merton navrhl rozliSeni -'funkd manifestnich, ktere odpovidaji piivodnimu zameru aktera ci akterii, a -'funkd latentnich, ktere jsou s temito zamery v nesouladu. Krome toho ukazal, ze diisledky urCitych aktivit nemuseji byt pro system vzdycky pozitivni; navrhl proto rozliSeni -'eufunkce a -'dysfunkce pro odliSeni diisledkii dane aktivity pro celek. Pojem f. se v techto vyznamech v s-gicke terminologii ustalil a paUi k nejstabilnejsim terminum, ktere jsou ovsem akceptovany jen v nekterych s-gickych paradigmatech. Po Mertonove revizi (zavedeni pojmu dysfunkce a latentni funkce) je takto definovany pojem f. akceptovatelny i pro konfliktualistickou ci interpretativni perspektivu. Elementami typologie f.: dtisledky

zamyslene

nezamyslene

pozitivni

manifestni funkce

latentni funkce

negativni

manifestni dysfunkce

latentni dysfunkce

A: function F: fonction N: Funktion I: funzione Lit.: Durkheim, E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1957; Parsons, T.: The Social System. New York 1951.

Pet funkce latentni -nezamysleny, neoeekavany, a proto nepredvidany a casto nepredvidatelny diisledek urcitych vedomych lidskych cinnosti. Fenomen nezamysleneho dusledku jednani byl znam jiz Aristotelovi, terna se objevilo ve stfedoveke filozofii, v nem. klasicke filozofii u G. W. F. Hegela, v zajimave ekologicke souvislosti u F. Engelse, v s-gii u E. Durkheima atd. Status stabilizovaneho ved. pojmu rnu vsak zjednal v kategorialni vybave novodobe s-gie az Robert K. Merton (v clanku The Unanticipated Consequences of Purposive Social Action z r. 1936 a v knize Social Theory and Social Structure

z r. 1949). A. Stinchcomb uvlidi jako priklad nezamysleneho diisledku, tedy f.l. s dysfunkcnimi diisledky, zavedeni prohibice v USA: zamysleny diisledek redukce spotfeby alkoholu se vsak nedostavil, naopak byly vyvolany v zivot neocekavane procesy, jako vznik alkoholovych, paserackych a obchodnfeh -'gangu, nelegalni vyroba alkoholu atd. Nekdy se nezamyslene dusledky v uvedenem smyslu (urCita aktivita vyvolava paralelne nebo s rnalym casovyrn odstupem nechtene a nepredvidane procesy, uvlidi v zivot nove soc. litvary nebo instituce apod.) rozlisuji od f.l. v uzsim smyslu. Jimi se rozumeji pouze skryte, neviditelne, nepozorovatelne, nekdy skryvane, nekdy neuvedomovane aspekty urcitych viditelnych, rnanifestnfeh aktivit. Pfikladem f.l. v tomto smyslu je demonstrativni spotreba, kterou z tohoto hlediska analyzoval jiz T. B. Veblen v The Theory of the Leisure Class (r. 1899), aniz samozrejme pojem f.l. pouzi!. Lide podle "zdraveho rozumu" kupuji veci proto, aby uspokojili urcite potreby, a kupuji drahe veci proto, aby ziskali nejkvalitnejsi zbozi, tedy aby u~pokoji1i svou potrebu nejlepe. Ve skutecnosti, jak dolozil Veblen, !ide kupuji drahe veci nikoliv proto, ze jsou lepsi, ale prave proto, ze jsou drahe. Demonstruji tim totiz svuj soc. -'status, aniz si vsak nutne tuto souvislost (mezi demonstraci statusu a urcitym vzorcem spotreby) sami uvectomuji. Analyza f.l. proto umoziiuje korigovat chybna a nekdy predsudecna tvrzeni bezDt!ho vedomi a -'stereotypu zdraveho rozurnu a identifikovat neuvedomovane motivace soc. akterii. Merton rna za to, ze je elementame mozne rozlisit nezamyslene diisledky na ty, ktere: 1. jsou pro system eufunkcni (viz -'eufunkce); 2. jsou dysfunkcni; 3. jsou funkcionalne irelevantni, protoze do systemu nepaUi a nepusobi na nej (lze navrhnout termin afunkce). Pojmove i vecne problem vyhrotil Raymond Boudon, ktery zavedl pojem "zvraceny dusledek" (effet pervert) pro oznaceni krajne negativnich nezamyslenych diisledku urcitych lidskych cinnostL U nas se timto problemem zabyval Jan Keller, ktery se pokusil s vyuzitim prave teto myslenkove a pojmove konstrukce vysvetlit nektere podstatne jevy vzniku a fungovani modernich spolecnosti, napr. -'byrokracii, -'rituruy a -.svatky, manzelske a rodinne svazky. A: latent function F: fonction latente N: latente Funktion I: funzione latente Lit.: Boudon, R.: Les effets perverts et ordre social. Paris 1977; Keller, J.: Nedomyslemi spolecnost. Brno 1992; Merton, R. K.: Unanticipated Consequences of Purposive Social Action. American Sociological Review, 1936, C. l.

Pet funkce manazerske - tez funkce fizeni - soubory liloh, resp. cinnosti, ktere provadi -'manazer pri vykonu

327

funkcionalismus strukturalni

funkce manifestni

sve profese na rUznych stupnich i'izeni. V r. 1913 H. Fayol definoval ve sve pnici Industrial and general Administration 5 adminstrativnich funkd: pi
Cak

funkce manifestni - zamysleny, vedomy, pi'ip. vel'. prezentovany pi'edpokladany dusledek ureiteho lidskeho jednani. Pojem zavedl R. K. Merton, aby odlisil zamemou 328

a nezamemou slozku efektu lidskych rozhodnuti, motivaci, ale pi'edevsim einnosti. F.m. jsou zamyslene dusledky tech Cinnosti, ktere si dana instituce, organizace, skupina nebo jedinec pi'edsevzali vykonavat. F.m. einnosti fotbaloveho tymu je vyhravat fotbalove zapasy s jinymi tymy. Krome zamyslenych efektu muze mit dana aktivita i efekty nezamys!ene, tzv. latentni (viz -tfunkce latentni), v tomto pi'ipade ti'eba utuzovani pi'funkce.

Pet

funkce fizeni viz funkce manaferske fun k c ion a lis m u s viz antropologie funkcionalisticka, funkcionalismus strukturalni, kauzalita socialni, kontakt kuIturni, postmodernismus funkcionalis m us sociologicky viz funkcionaIismus strukturalni funkcionalismus strukturalni -tezfunkcionalismus struktumi, funkcionalismus sociologicky - jeden z nejvlivnejsich, soucasne vsak take nejkontroverznejsich smerU s-gie 20. st., jehoz zakl. teze lze shrnout takto: 1. na spoleenostje ti'eba nahliZetjako na celek (viz -tholismus), jako na -tsocialni system, ktery je slozen z prvku; 2. tyto prvky (elementy, subsystemy) jsou ve vzajemnych vztazich a plni vuei sobe navzajem a vuci celku urCite -tfunkce; 3. tyto funkce mohou byt pozitivni (viz -teufunkce) nebo negativni (viz -tdysfunkce), zameme (-tfunkce manifestni) nebo nezamyslene (-tfunkce latentni); 4. kazdy soc. system se snazi minimalizovat zmeny prosti'ednictvim adjustace a kontroly a smefuje ke stavu dynamicke -tsocialni rovnovahy; 5. teto rovnovahy je dosahovano prosti'ednictvim subsystemu (plnenim funkci) a tim, ze se jednotlivi elenove spolecnosti podi'izuji hodnotovemu systemu spolecnosti dobrovolne (-tsocializaci) nebo prosti'ednictvim ruznych forem soc. natlaku (-tsocialni kontroly); 6. hodnotovy system zaklada pravidla chovani, ktera nelze vysvetlit z toho, co individua zamysleji nebo chteji, a ktera jsou zakladem hodnotoveho -tkonsensu, jenz je pro integraci systemu rozhodujid; 7. zmeny v systemu probihaji gradualne, adjustativne, nikoliv revoluene; 8. zmeny maji zdroj v poti'ebe pi'izpusobit se extrasystemicke zmene, v rustu strukturni a funkeni diferenciace,

v invenci a inovaci; 9. systemy se jako celky udduji bez ohledu na zmeny individ. skladby; 10. protoze systemy jsou slozeny z mnoha elementu, jez jsou ve sloZitych vztazich, nelze urcit monokauzalni i'etezce a -tkauzalni anaIyzu je nutne castecne nahradit, castecne doplnit -tanalyzou funkcionalni. Funkcionalisticke postul
spirace -tfunkcionalisticke antropologie (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown aj.). Funkcionalisticke ideje Ize ovsem najit take u nekterych vyzn. psychologu (W. James, J. Dewey, H. Carr, 1. R. Angell) a v pravnich teoriich (R. Pound, K. Llewellyn aj.). Vlastni f.s. je spojen s dilem T. Parsonse, ktere rna dye podstatne, vzajemne propojene slozky: teorii soc. Cinnosti a teorii soc. systemu. V teorii soc. einnosti vysel T. Parsons z detailniho studia evrop. s-gicke tradice (viz -tutilitarismus, darwinismus, Durkheim, Marx, M. Weber, V. Pareto) a jeji teor. zaklady polozil v The Structure of Social Action (1937). Socialni ei spolecenska cinnost je takove chovani, ktere je orientovano k dosazeni cile, je normativne urceno a probiha v urcite situaci. Cinnost je motivovana a -tmotivace zahmuje: a) moment kognitivni, kdy individuum definuje situaci vzhledem k sobe, b) katektickou orientaci, ktera vyjadi'uje vztah mezi individuem a dIem jednani z hlediska uspokojeni poti'eb, c) hodnotici element, ktery pi'edstavuje vyber mezi ruznymi objekty uspokojeni poti'eby. Soc. -tjednani probiha podle ustalenych vzorcu (patterns). Konkretni vzorec jednani je vysledkem rozhodnuti, ktere kazda osoba provadi (podvedome) podle 5 dichotomickych altemativ, tzv. promennych vzorcu: 1. afektivita - afektivni neutralita; 2. orientace na sebe - orientace na kolektivitu; 3. univerzalismus - partikularismus; 4. askripce - vykon; 5. neurcenost - urcitost. Volba mezi promennymi (altemativami) je podminena situad a zejm. normativnim systemem. Detailni rozbor s fadou analytickych pi'ipadu podava spis The Social System (1950). Parsonsove teorii se vytykalo, ze je ahistoricka (jednani probih
futurismus

chanismus fizeni vnitfniho napeti v systemu (vychovny a nab. subsystem a rodina). Nejen soc. system jako celek, ale kazdy subsystem fesi stejnou ctvefici problemu (napf. rodina, pravni fad apod.). Parsons neztotozi'luje soc. system a spolecnost. ---'Spolecnost je pro nej typem soc. systemu, ktery ve vztahu ke svemu prostfedi dosahuje nejvyssi urovne sobestacnosti (self-sufficiency). Soc. system muze byt v tomto kontextu clenen jeste jinak, a to analyticky na tzv. fyzicky system (problem vzacnosti zdroju - funkcionaIni nezbytnost adaptace, dislokace lidi a zdroju), kult. system (problem harmonicke koexistence, funkcionalni nezbytnost dosahovani cilu a adaptace a integrace) a osobnostni system (problem osvojeni kult. determinovanych vzorcu chovani - statusu a roli, socializace jako problem promeny nesocializovaneho individua v jedince schopneho plnit role). V druhe fazi sve tvurci cinnosti se Parsons snaZiI zbavit svou teor. soustavu pfilisne staticnosti, a vypracoval proto schema soc. evoluce, ktere melD byt kompatibilni s dosavadnim systemem (tzv. paradigma vyvojove zmeny zalozene na koncepci zvysovani adaptivni schopnosti systemu prostfednictvim diferenciace). Klasicky f.s. a antropol. funkcionalismus podstatne revidoval R. K. Merton, a to zejm.: 1. kritikou pojeti funkcionaInich nezbytnosti; 2. zavedenim pojmu eufunkce a dysfunkce; 3. rozlisenim manifestnich a latentnich funkci; 4. koncepci ---.teorie stredniho dosahu (korekce pfilisnych ambici parsonsovskeho f.s. konstruovat zcela univerzalni teorii spolecnosti). Merton polozil teziste sveho pnstupu do teze, ze jadrem funkcionalni analyzy je dostatecne empir. ovefeny pi'edpoklad, ze tyz jev (soc. subsystem, skupina, instituce) muze plnit riizne funkce a tataz funkce muze byt plnena ruznymi jevy. Tento postulat tzv. funkcionalnich altemativ je pro revidovany f.s. podstatny. Merton sice neopousti pi'edpoklad, ze existuji funkcionalni nezbytnosti ci pi'edpoklady (prerequisities), ale modifikuje jej tim, ze nepfipouSti jednoznacnou vazbu: jedna funkce - jedna instituce. Napf. vychovnou funkci (vychova samaje funkcionalni nezbytnost) muze plnit rodina i utulek, skola i nab. instituce apod. F.s. byl ostfe kritizovan po celou dobu sveho vznikani a zejrn. po celou dobu, kdy byl dominantnim smerem zap. teor. s-gie. Kritikove f.s. vytykali zejm. staticnost, teleologii, tautologicnost, abstraktnost, ahistoricnost, upfiliSenou ambici6znost, red ukci teorie na pouhe pojmoslovi (G. C. Homans), praci s netestovatelnymi hypotezami, pfeceneni rovnovahy a fadu na ukor konfliktu, polit. konzervativnost, absenci smyslu pro dialektiku (Pierre L. van Den Berghe) atd. Mezi kritiky byli ovsem stejne tak radikalove (Ch. V. Mills, pro nehoz je Parsonsova velka teorie ztelesnenim celeho upadku zap. s-gie, podobneA. W. Gouldner a samozfejme mar330

futurologie xiste), jako konzervativci (pro K. R. Poppera je idea osudovosti pfitomna stejne silne v marxismu jako ve f.s.), teoretikove jako empirici. Je nespome, ze f.s. pfispel nejen k rozvoji s-gicke teorie a pojmove pfesnosti, ale i k rozpracovani fady konkretnich temat: prvni skutecne vlivnou studii koncipovanou v duchu f.s. byla stat K. Davise a W. E. Moora o funkcionalni nezbytnosti stratifikace (1945). Parsons sam se zabyval napf. profesionalni strukturou, pravni profesi, fasismem, propagandou a soc. kontrolou, nabozenstvim, kontrolovanou institucionalni zmenou (Essays in Sociological Theory, 1949 a 1954), psychoanalyzou, zdravim a nemoci, zivotnim cyklem, vztahem charakteru a spolecnosti (Social Structure and Personality, 1964), s-gii vMeni, modemimi intelektualy, volebnim systemem, cernosskou otazkou, kfestanstvim (Sociological Theory and Modern Society, 1967). Merton se zabyval teorii referencnich skupin, socioiogii vMy, dejinami vMy atd. Dost zajimavy je vztah mezi f.s. a marxismem: pfes verbaIni odmitani f.s. existovala paradoxni, ale vyrazna podobnost mezi ---'sociologii marxistickou a f.s. v jeho velmi staticke podoM. Na Zapade byly ucineny pokusy konstituovat marx. funkcionalismus. V byvalem Ceskoslovensku se analyzou f.s. vecne a zasvecene zabyvali v 60. 1. V. Tlusry, J. Kysely a Z. Strmiska. Dnes jsou velmi silne pokusy 0 oziveni parsonsovskych ideji v kontextu oziveneho zajmu o systemovy pfistup k soc. skutecnosti (J. Alexander, R. Munch, N. Luhmann aj.). A: structural functionalism F: fonctionnalisme structural N: strukturaler Funktionalismus I: struttural-funzionalismo Lit.: Johnson. B.: Functionalism in Modem Sociology: Understanding Talcott Parsons. Morristown 1975; Klo/de. J. - Tlust.'v. V.: Soudoba sociologie I. Praha 1965; Munch. R.: Parsonsian Theory Today. In: Giddens. A.Turner. J. H.: Social Theory Today. Stanford 1987; Parsons. T.: (1966) Spolecnosti. Vyvojove a srovavaci hodnoceni. Praha 1971.

Pet

f u t uri s m u s - (z lat. futurus =budouci) - umel. a zcasti soc. ---.hnuti s vyraznou polit. komponentou. Vznik f. se odvozuje od vydani prvnich manifestu v Itilii v r. 1909 a v Rusku v r. 1912. Do jinych zemi se f. nerozsii'il, i kdyz jeho vii v lze najit v fade pozdejsich umel. hnuti a smerii, zejm. v ---'dadaismu a v ---'surrealismu, v konstruktivismu a v riiznych abstraktivistickych smerech. Vyraznymi umel. osobnostmi a zaroven ideology it. f. jsou F. T. Marinetti, V. Boccioni a C. D. Carra, v Rusku je to hlavne V. Majakovskij. V Italii se f. zrodil z rozhofceneho protestu proti oficialnimu, akademickemu umeni, konzervativni, zatuchle spol. atmosfei'e i "humanitarskemu" soc. verismu. Zde vznikl revoltujici, destruujici duch ---'ume-

leckych avantgard 20. st. Specifikou f. je snaha 0 modemost, pferiistajici v nadseny obdiv k vynalezum, k technice, k rychlosti, coz je zejrn. v pocatecni fazi dominantnim rysem, stejne jako pfiklon k ---'anarchismu a ---'sodalismu G. E. Sorela. It. futuriste maji svuj polit. program zakotveny v fade proklamad, ktere jsou ladeny silne antiklerikaIne, republikansky a social. (obsahuji pozadavek vyvlastneni pUdy, osmihodinove pracovni doby, rovnopravnosti muzu a zen, rozvodu apod.). V dobe pfed 1. svet. valkou it. delnici casto branili futuristy pfed "mestaky" pfi pobufujicich vel'. vystoupenich. Futuriste "vynalezli" provokacni divadelni a liter. pfedstaveni a skandalizujici manifestace, psali parnflety a libovali si ve vytrznostech (jejich komedialni nadani bylo poznamenano diletantismem a infantilismem). Umenijim bylo gestem, vyzvou vefejnosti. Hlavnim jeho rysem byla dramaticnost a dynamicnost. Styl basnicky, malifsk;Y, hudebni a architektonick;Y mel byt rychly, drazdivy, znepokojivy jako modemi zivot (slova osvobozena od gramatiky, intonovane sramoty misto hudby, vytvame umeni jako hmota v pohybu). Architekt Sant Elia chtel vystavet futuristicke mesto zbavene monumentality a staticnosti starych mest, s ulicemi nad sebou spojenymi vytahovadly, s pohyblivymi chodniky a mnoha mosty, se vzomou komunikaci (rozvinutym automobilismem) a hygienou. Futuristicke vize sveta byly zaroven romantizujici a pragmatizujici. Silne na ne pusobil Bergsonuv ---'intuitivismus. Vyraznou ideal. slozkou, ktera nakonec v it. f. pi'evladla, byl ---'nacionalismus, vybicovany do hystericke formy opfene 0 Nietzscheho teorii ---'vUle k mod. U vetsiny pfislusnikii hnuti doslo k nacionalisticke exaltaci na frontach 1. svet. vaIky, ktera posleze pferostla v pfiklon k ---.fasismu, nektere ale pfivedla valecna zkusenost k ideam cisteho a metafyzickeho umeni, oprosteneho od polit. a soc. zfetelu; i'ada futurism ve valce padla. It. f. dozival v deformovane podoM aZ do oficialniho nastupu fasismu, ktery uz nepotfeboval jeho anarchistickou ztfestenost, ale statotvome umeni (na Novocentu, tj. V:vstave jasisticki revoluce, v r. 1922 byla oslavne restaurovana neoklasicisticka akademicka dila; Marinettiho jmenoval Mussolini akademikem a dal ho do vysluzby). Tzv. 2. vlna it. f. (1920-1928), uz bez puvodnich aspiraci a bez dynamismu, inklinovala k syntetickemu kubismu a konstruktivismu. Rusky f. se hlasil k it. f. jako k umel. experimentu, odmitl vsak jeho polit. cile, zejm. vypjaty nacionalismus. Pathl pfedevsim k pfedrevol. liter. avantgarde, boufici se zejm. proti realisticke, romanticke a symbolisticke tradici (vytvame projevy inklinovaly ke kubismu a konstruktivismu, i kdyz myslenka revol. plakatu je v pods tate futuristicka). Nejvyznamnejsi vetev rus. f. nese nazev kubo-

futurismus. V r. 1917 demonstrovali rusti futuriste pfiklon k nove revol. skutecnosti, ale v 1. 1918-1919 probehla diskuse 0 f., s kterou lze spojovat pocitek jeho zaniku, dokonceneho v obdobi ---'stalinismu (dozival do zacatku 30. 1.). Nektefi jeho pfedstavitele pi'esli do ---'LeFu, nektei'i pokracovali v puvodnim duchu v emigraci. A: futurism F: futurisme N: Futurismus I: futurismo Lit.: Futurum i jego warianty w literaturze europejskiej. Wroclaw 1977: Pierre. J.: Futurismus und Dadaismus. Lausanne 1967; viz tel. -tavantgarda umeleck:i.

Vod

fu t u r 0 log i e - (z lat. futurus = budouci a z fec. logos = slovo, nauka; v doslovnem pfekladu tedy nauka 0 budoucnosti) - obecne, i kdyz ne zcela bez vyhrad pi'ijimane oznaceni pro zkoumani budouciho vyvoje lids tva zpravidla ved. zpusobem (viz tez ---'vYzkum budoucnosti). Vyskytuji se 3 zakl. vyznamy pojmu f.: 1. zkoumani budoucnosti v nejsirsim slova smyslu, ktere krome velkych teor. konstrukci a modelu zahmuje i tvorbu konkretnich ---'progn6z tykajicich se spolecnosti jako celku i jednotlivych oblasti zivota (vzdelani, volny cas atd.); 2. soc. filozoficke ci s-gicke koncepce budoucnosti lidske spolecnosti, usilujici casto 0 vytvoi'eni celkove teorie vyvoje lidstva; 3. koncepce vedy 0 budoucnosti O. K. Flechtheima, ktery je take autorem terminu f. (poprve jej pouzil v clanku Futurology a New Science r. 1943 v casopise Forum a Futurologya Science of Probability. Podle jeho koncepce je f. vzdy vMou, a to "vedou 0 pravdepodobnosti", kterou Ize chapat na ti'ech urovnich: jako ,,6stou vMu" (hromadeni, uspofadavani a koordinace vsech prognoz, projekci, lineamiho programovani apod.), jako "aplikovanou vedu" (programovaci a planovaci procedury v ekonomice, vzdelani a dalsich oblastech lidske cinnosti) ajako filozofii (odhady dIu, norem a hodnot budouci spolecnosti). Obecne f. neni homogennim celkem, ale heterogennim souhmem koncepci (pi'ip. i progn6z), ktere se mohou vzajemne lisit nebo dokonce byt protikladne v pojeti cilu a zamerii, v teor. a metodol. vychodisclch i v konkretnich pouzivanych metodach. Nektefi autofi zabyvajici se zkoumanim budoucnosti sve koncepce oznacuji jinymi nazvy: napf. futuristika (E. S. Cornish), futuribles (B. de Jouvenel), ---.prognostika (F. L. Polak), vyzkum budoucnosti (R. Jungk aJ. V. Galtung). V diskusich 0 pojeti f. se objevuji casto otizky, zda je Ci neni vedou, zda je opravnena a smysluplna jeji existence jako samostatne discipliny, jake jsou jeji moznosti a meze v plneni obecnych i konkretnich funkci. Duvody vzniku a rozsifeni f. v nejsirsim slova smyslu (a zaroven jeji hlavni funkce) jsou tyto: a) poznavaci, vztahujici se k nutnosti pokouset se odhadovat pozitivni i negativni dusledky 331

fylogeneze

dnesnich aktivit, b) ideova Ci ideologicka, realizovana obhajobou a propagaci urCiteho spol. uspofadani ukazovanim jeho dalSich rozvojovych moznosti, a ideove mobilizaeni, projevujici se v aktivizaci lidi k uskuteeneni z::ldouci budoucnosti a odvraceni neZadouci budoucnosti, c) ekon., spoeivajici v tom, ze investice do prognozovani se mnohonasobne vraceji. Jestlize pomineme prehistorii f. (uvahy futurologickeho charakteru se objevuji v soc. fil. mysleni uz od staroveku), Ize jeji dosavadni vyvoj rozdelit nasledovne: I. etapa - od poloviny 40. I. do poloviny 50. I., kdy vznikla f. ve Flechtheimove pojeti, byly zakladany prvni ved.vyzk. instituce zabyvajici se zkoumanim budoucnosti, rozvijelo se vojenske prognozovani. II. etapa od 2. poloviny 50. 1. do poeatku 60. 1., kdy se vytvarely zaklady teorii industrialismu (deideologizace, konvergence, industri:ilni spolecnosti atd.) a rozvijelo se statni planovani ve vyspelych zap. zemich. III. etapa - 2. polovina 60. 1., kdy doslo k velkemu rozkvetu f., k tzv. futurologickemu boomu, f. se stala modou, byla masove budovana jeji institucionalni zakladna, objevily se snahy 0 rozsahlejsi a dlouhodobejsi zaber futurologickych koncepci, pfieernZ stale vetsi duraz byl kladen i na aplikovane prognozovani s pouzitfm relativne jednoduchych metod a jednoznaene pfevazovaly optimisticke pfedstavy 0 budoucnosti. IV. etapa - konec 60. 1. a zaeatek 70. I., kdy pfevazily futurologicke koncepce celkoveho vyvoje lidske spoleenosti, doslo k prudke diferenciaci mezi jednotlivymi smery f., objevilo se dilema technol. optimismu a ekologickeho pesimismu, rozvijel se sysremovy pfistup a modelovani a celkove rostla opozice vuei tzv. ofici:ilni, jednostranne optimisticke f. V. etapa - polovina 70. 1., kdy se objevilo zklamani z f., protoze nepfedvidala vznikle hosp. a soc. problemy teto doby, rostly obavy z budoucnosti a znaene se rozsifovaly pesimisticke koncepce, dosavadni f. byla pfehodnocovana, ale take chytila "druhy dech" v podobe futurologickych teorii --.kvality zivota a --'globalniho modelovani. VI. etapa - od konce 70. 1., kdy doslo k novemu upevneni pozic f., k obratu pozornosti k soc. faktorum, k vetsi realistienosti a stfizlivosti v prognozach, k dalSimu rozvoji futurologickych teorii kvality zivota a globalniho modelovani. F. dnes disponuje relativne rozsahlym institucionalnim zazemim, existuji nar. i mezinar. futurologicke spoleenosti, ved.vyzk. ustavy, konaji se nar. a mezinar. seminare, konference a kongresy, vychazeji specializovane casopisy, knizni edice atd. Objevuji se nejruznejsi pfistupy, od esejistickych ei fil. spekulativnich az po matem. statist. modelovaru. Podle hlavniho obsahoveho zamefeni je mozne futurologicke koncepce ramcove rozdelit do techto skupin: 1. pesimisticky antitechnologismus a --'antiscientismus 332

fylogeneze

(napf. pojeti J. Elluia, R. Sinaie, fada koncepci tzv. ekofuturologie); 2. optimisticky technologismus a scientismus (pfedstavuje jej napf. H. Kahn, D. Bell, vetsina koncepci --'postindustrhilni spolecnosti, --'informacni spolecnosti apod.); 3. liberalne reformisticka kritika stavajici podoby moderni civilizace (ize ji najit napf. u A. Tofflera - viz --'"treti vlna", u J. K. Galbraitha, ve vetsine koncepci kvality Zivota); 4. soc. kriticke futurologicke koncepce (napf. R. Jungka, F. L. Polaka). A: forecasting, futurology F: futurologie N: Futurologie, Zukunftsforschung I: futurologia Lit.: Burrows, B. C. - Mayne, A. J. - Newbury, P.: Into the 21st Century. A Handbook for Sustainable Future. Twickenham 1991; Coates, J. F. Jarrar, J.: What Futurists Believe. Bethesda, 1989; Ferkiss, V.: Futurology. Washington 1978; Flechtheim, O. K.: Der Kampf urn die Zukunft. Koln 1970; Futurologie Fragen. Prob1eme. Resultate der Zukunftsforschung. Hamburg 1968; Harris, P. R. - Moran, R. T.: Managing Cultural Differences. Houston 1991; Henderson, H.: Paradigms in Progress. Life Beyond Economics. Indianopolis 1991; Kennedy, P.: Svet v 21. stolet!. Chmurne vyhlidky i vkliidane nadeje. Praha 1996; Meyer, E. - Zielinski, D. D.: Future Options Unlimited. A Textbook for Allternative Futures. Hawthorne 1992; Naisbitt, J. - Aburdenovd, P.: Megatrendy. Desai novych smerov na devaidesiate roky. Bratislava 1992; Polak, F.: Prognostics. A Science in Making Surveys for the Future. New York 1971; Toffler, A.: Sok z budoucnosti. Praha 1992; Whaley, Ch. E.: Enhancing Thinking and Creativity with Futures Studies. Unionville 1991. Cas.: Analysen und Prognosen - Uberdie Welt von Morgen, 1968; Future Survey, 1979; Futures. The Journal of Forecasting and Planning, 1968; Futuribles. Analyse - prevision - prospective, 1961 (nekoliknit byly meneny podtituly, s uvedenym celym nazvem casopis existuje od r. 1978); Futurist. A Journal of Forecasts, Trends and Ideas about the Future, 1967 (s ptivodnim podtitulem A Newsletter for Tomorrow's World); Futurum. Zeitschrift fUr Zukunftsforschung, 1968; Technological Forecasting and Social Change, 1969.

Duf fylogeneze - (z fec, fyo = pusobim rust, plodim; genezis =vznik) - puvodne bioI. pojem zahmujici vyvoj druhu od nejjednodussich (jednobuneenych) organismu ke slozitejsim, narustajici komplexnost a funkeni dokonalost. Fylogeneticky "zebfik" vyvoje organismu je stupnice jejich vyvoje, kterou je nutno odliSit od fylogenetickeho rozvetveni. Podle darwinovskych zakonu vyvoje druhu probiha f. jako mutace adaptivnich vlastnosti a struktur v zavislosti na --'zivotnim prostredi: stavba organismu a jeho chovani jsou adaptivni jeho zivotnim podminkam. V biologii se f. studuje srovnavanim stavby a funkce organu ruznych druhu zvifat, v psychologii srovnavanimjejich chovani. F. eloveka vystupuje jako problem --'antropogeneze ajako vyvoj specif.lidskYch (tzv. vyssich) psych. funkci spojenych s uzivanim --'symbolu (pojmove mysleni, hodnoceni, eticke a esteticke city a dalSi), obecne pak jako vztah pfirodniho a spoleeenskeho v zivote eloveka, resp. jako problem lidske --'pfirozenosti (viz tez --'individuum, --'osobnost), podstaty a strategie evoluce v ob-

lasti vyvoje psychiky. V tzv. --'sociobiologii se s pomoci evolueni teorie zkoumaji bioI. zaklady spol. zivota a --'kultura je zde chapana jako produkt bioI. adaptace (E. O. Wilson: Sociobiology: The New Synthesis, 1975). Z hlediska bioI., resp. genetickeho a psychologickeho je elovek pojat jako adaptujici se bytost, je produktem sve historie a ta zahrnuje jak osobni zkusenosti, tak i minulost evolueni (druhovou) aspol. (T. Dobzhansky, R. J. Dubos). A vsak chovani eloveka je podminovano nejen jeho minulosti, ale i budoucnosti, a eim vice je elovek "hominizovan", tim vice se v jeho reakcich uplatnuje zfetel k budoucnosti, coz ho nejvice odlisuje od zvifat. Od doby paleolitu (starsi doby kamenne) se bioI. vlastnosti eloveka pfiIis nezmenily a jeho geny kontroluji nejen jeho vlastnosti fyziologicko-anatomicke, ale i psych. Rozhodujici pro geneticke zmeny pak jsou zmeny v prostfedi a choroby (J. B. S. Haldane, 1932), ale geneticka vybava se muze menit v dusledku samotneho chovani a v dusledku spol.-ekon. podminek zivota. Mongolove byli krutymi a bezohlednymi koeovniky, kdyz dobyvali Cinu, ale zmenili se v pokojne obyv., kdyz si pfisvojili einsky zpusob zivota - jejich chovani se zmenilo po skoneeni vyboju tak rychle, ze nelze hovofit o zmenach v genoplazme (R. J. Dubos: Man Adapting, 1965). Jinym pfikladem je "kultumi pfeformovani sexualnich popudu", ktere "jiste naleZi k nejpuvodnejsim kult. vykonum a existenenim pozadavkum eloveka" (H. Schelsky).

Z kult. podminek zivota se snaZi vysvetlit specificnost lidske psychiky --'psychologie kultury (W. H. lttelson, H. M. Proshansky, L. G. Rivlin, G. H. Winkel: An Introduction to Environmental Psychology, 1974). KuIturaje ch:ipana jako neco jineho nez pfiroda a mezi pfirozenym zivotnim prostorem zvifete - biotopem a lidskou kulturou stoji "druha pfiroda", tj. elovekem upravene pfir. prostfedi (pole, sady atd.). Z toho plyne, ze elovek neni na zivotni prostfedi reagujici organismus, ale sve zivotni prostfedi si vytvari, a to v mife mnohem diferencovanejsi nef zvifata (srovnej termitiste a mesto). Pfirozenym biotopem cloveka je kultura: pro eloveka neexistuje pfiroda bez kultury, zrovna jako neexistuje kultura bez pfirody. Podle sociobiologu je kultura extenzi pfirody. Kulturu elovek vnima podle strukturalnich schemat jednani a mysleni, ktera nejsou jiz v pfirode dana; pociiuje se soueasne jako soueast, ale i jako antagonista sveho biotopu, ktery pfedstavuje system symbolu a symbolickych jednani. Platf to jak pro "primitivy", tak pro obyv. velkomest (pfikladem je vztah k domovu, ktery je pin symboliky, psych. projekci). FetiSisticka zavislost na vecech (viz --.fetisismus) potvrzuje, ze vztahy eloveka k prostfedi nejsou jen vecne racionalni (Boesch E. F: Kultur und Handlung: Einfiihrung in

die Kulturpsychologie, 1980). Podle T. Parsonse (1951) je situaci east vnejsiho sveta, ktera neco znamena pro jednajiciho a spoeiva v objektech orientace. V motivaeni a instrumentalni dimenzi je situace eloveka jiz neco zcela zvhlStniho, a i kdyz existuje nepochybne --'homologie (strukturalni srovnatelnost) mezi jednanim eloveka a chovanim rUznych druhu zvifat, je Clovek bytosti specif., zcela odlisnou od zvifete svou hist. se utvofivsi a utvafejici podstatou. V. V. Leonovicovd a V. J. A. Novak rozlisuji 3 urovne vyvoje chovani: 1. bioI. uroven, zaeina jednobuneenymi organismy a konei u plazu; chovani je fizeno chemicky prostfednictvim hormonu a feromonu, objevuje se jiZ schopnost uceni, nad chovanim vsak pfevlada morfologicko-funkeni adaptace; typickym chovanim jsou tropismy; 2. psych, uroveil chovani, ktera je spojena se vznikem nervove soustavy z koncentrace neuronu v pfednim mozku; uplatnuje se i stala teplota krve, eimz se vytvareji pfedpoklady pro zdokonalovani Cinnosti analyzatoru, zpracovani in formaci a ueeni; objevuji se jiz emoce a elementami formy mysleni; --'adaptace je pruznejsi; 3. soc. uroveii adaptace ei regulace chovani, vznikajici teprve se zrodem lidske spoleenosti, ktera je charakteristicka pouze pro eloveka (proces antroposociogeneze); zakladem teto vyvojove vyssi soc, regulace chovani jsou stejne mechanismy, ktere zajiSiovaly i bioI. uroveii regulace; fee pak umoznuje --'sochilni dedicnost (N. P. Dubinin, 1976). Clovek, ktery dosahl soc. urovne ve vyvoji chovani, si uchovava jak bioI., tak i psych. ufOveii, ale obe maji podfizene postaveni. Nevysvetluje se tu vsak, na jake urovni regulace chovani funguji zvifeci spoleeenstvi (napf. soc. zivot primatu). Socialni zivot rna jak kulturni, tak i biogenni zaklady. Podle Leonovicove a Novdka soc. orientovana regulace je mozna diky zapojeni soustavy etickych a estetickych norem, hodnot a vedomosti do procesu utvafeni modelu sveta. Ale u socialne zijicich zvifat se uplatnuji i specif. instinkty. Pojmove logicke mysleni a ree zajiSiuji "signalizaci" tohoto modelu sveta. Diky tomu vznika kval. novy jev - soustava spol. vedomi. Eticke a esteticke clteni rna sve bioI. kofeny, ale neni na ne redukovatelne. Rozhodujicim aspektem evoluce jsou bioI. ueelne reakce, ktere jsou pfir. vyberem pfizpusobeny k pfezitf a prospechu druhu. A: phylogenesis F: phylogenese, phylogenie N: Phylogenese I: filogenesi Lit.: Drvota, S.: Od zvii'ete k cloveku. Praha 1979; Leonovicovd, V. V. Novdk, V. J. A.: Evoluce biologickych zakladti lidskeho chovan!. Praha 1982; McFarland, D.: Animal Behaviour: Psychology, Ethology and Evolution. London 1985; Veselovsry, Z: Chovame se jako zvirata? Praha 1992; WilSOIl, E. 0.: 0 lidske pi'irozenosti. Praha 1993.

Nak 333

fyzika mravu

fyziokratismus

fy z i k a m r a v u viz sociologie monilky fyzi ka socialn i - (z fec. fysis =pfiroda, povaha) - termin, ktery ve vyznamu "vedy 0 spolecnosti" zavedl C. H. de Saint-Simon, po nem jej pouzil A. Comte a nezavisle na nich znovu L. A. J. Quetelet - vsichni ve snaze skoncovat se stavem, kdy neexistuje disciplina zabyvajici se ved. poznanim spolecnosti, ktera by byla metodo!., teor. i svym praktickym uplatnenim srovnatelna s urovni pfir. ved, zejm. fyziky. Zatimco Saint-Simon pozdeji tento termin opustil a nahradil jej podle jeho nazoru vhodnejsim terminem "fyzika organickych teles" neboli "socialni fyziologie" (v dHe La physiologie sociale z r. 1813) a Comte pote, co zjistil, ze tyz pojem pouzfva Quetelet, jej nahradil novotvarem ---'sociologie (1839), Quetelet jej dusledne pouzival v cele sve tvorbe od r. 1835, kdy jej zavedl v dile Sur l'homme et Ie developpment de sesfacultis, un essai de physique sociale. Na rozdil od Saint-Simona a Comta, ktefi videli ve fyzice vzor pro vybudovani f.s., tj. ---.vedy 0 ---'spolecnosti, ale zaroven si uvedomovali podstatne rozdily mezi predmetem a metodami techto disciplin, Quetelet chapal termin f.s. do znacne miry doslovne a mel tendenci vysvetlovat spo!. system i procesy, ktere v nem probfhaji, odvolavanfm se na fyzikalni zakony. Je proto mozne povaZovat jej za prvnfho pi'edstavitele ---.fyzikalismu v s-gii a vztahovat najeho redukcionisticke tendence kritiku tohoto s-gickeho smeru. A: social physics F: physique sociale N: Sozialphysik, soziale Physik I: flsica sociale Lit.: viz .... dejiny sociologie, ....sociologie.

Sed

fyzikalism us - smer uvnitf s-gickeho ---'naturalismu vychazejici z pfesvedceni, ze metody a poznatky fyziky se mohou stat vzorem a zakladem pro pestovani a zvedecteni ---.sociologie. Tato tendence se objevovala jiz v dile C. H. de Saint-Simona a A. Comta, ktei'i si vsak uvedomovali kva!. odlisnost objektu fyziky a s-gie a neusilovaIi 0 mechanickou aplikaci fyzikalnich poznatku a zakonitosti na spoleenost. Za pfedchUdce f. v s-gii jsou povaZovani H. Ch. Carey (pfedstavitel ---'mechanicismu), W. Ostwald, L. Winiarski, V. M. Bechterev a V. Pareto. Prvnim vyzn. fyzikalistou byl L. A. J. Quetelet, ktery pro vedu 0 spolecnosti pouzival nazev ---'socialni fyzika a snazil se vysvetlovat spo!. system i procesy, ktere v nem probihaji, fyzikalnfmi zakony. Hlavnim pfedstavitelem f. byl O. Neurath, ktery vylozil sve s-gicke nazory v dile Empirische Soziologie. Der wissenschaftliche Gehalt der Geschichte und NationalOkonomie (1931). Neurath vychazel z pfesvedceni, ze lidske mysleni se vyviji od neved., nab. a metafyzickych nazorU k jednotne empir. vede. Na teto ceste je

334

tfeba pi'ekonat mnoho pfekazek. CHern tohoto procesu je, aby se veda stala ve vsech oblastech nastrojem pfedvidani, coz je mozne pouze diky poznavani ---'zakonu. Proto prava ---'veda je souhrnem vzajemne spjatych a logicky souddnych zakonu. Takovou vedu pi'edstavuje fyzika, ktera se musf stat zakladem vsech ostatnich ved vcetne s-gie. Jeji mimofadne postaveni ji zajisiuje to, ze operuje vylucne soudy, ktere se tykaji casoprostorovych jevu. V Neurathovi f. nepatfi klicove misto hledani analogii mezi spo!. a fyzikalni jevy, jak tomu bylo u jeho vyse uvedenych pfedchUdcu, f. nespociva ve snaze vysvetlovat spo!. jevy tvrzenimi pfevzatymi z fyziky, ale v urCitem zak!. postupu jejich poznav{mi, ph nemz se zavrhuji jako neved. vsechna tvrzeni, ktera se nedaji uvest do logickeho souladu s jiz znamymi zakony a se soudy bezprostfedne se vztahujicimi ke zkusenostnim datum. Velka vetS ina tvrzeni spo!. ved vcetne s-gie temto narokum podle Neuratha zatim neodpovida. Vsechno, co se neda pops at jako casoprostorova kvalita, do spo!. vedy nepatfi. V teto souvislosti Neurath kritizoval takove pojmy pouzivane spo!. vedami, jako je duse, ego, vedomi, osobnost, svobodna Yule, cile apod. Ve svych metodo!. zasadach se Neurath vyslovoval pro ---'behaviorismus, coz explicitne vyjadi'uje jeho myslenka, ze veda zmi pouze takove druhy chovani cloveka, ktere mohou byt ved. pozorovany, "fotografovany". Nevylucoval vsak, ze timto zpusobem bude mozne zachytit i nektere jevy, jimiz se zabyvali metafyzikove, ktefi po tom ale (podle Neuratha) pouzivali nespravne postupy. Jeho kriticke soudy konkretne smei'ovaly hlavne proti metodam a vysledkum tzv. ---.chlipajici sociologie. Pri reseni nekterych otazek Neurath sympatizoval s marxismem. Pozitivne hodnotil, ze K. Marx a F. Engels ve sve teorii spolecnosti vychazeli z empir. zjistitelnych pi'edpokladu, ze meli zajem hlavne 0 masove a spo!. procesy, ze ve sve polit. ekonomii usilovali 0 poznani zakonu spo!. zivota a ze v jejich dile jsou vyrazne prognosticke prvky slouzici tzv. ---.socirunimu inzenyrstvi. Neurath byl subjektivne pfesvMcen, ze svou fyzikalistickou s-gii rozviji na mater. zakladech. Byva kritizovan nejen za naturalismus, ale i za ---'redukcionismus. A: physicalism F: physicalisme N: Physikalismus I: flsicalismo Lit.: Nellrath. 0.: Empirische Soziologie. Der wissenschaftliche Gehalt der Geschichte und Nationalokonomie. Wi en 1931; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, dil.11. Warszawa 1981; Szczepanski. J.: Sociol6gia. Vyvin problematiky a met6d. Bratislava 1967.

Sed fyziodrama viz psychodrama fy z i 0 k rat ism u s - (z feckeho fysis = pfiroda, povaha; kratos = sila, vlada) - jeden z prvnich vyzn. teoretickych

ekon. systemu, ktery obsahuje vyrazne soc. jadro, a proto je (zejm. v pojeti A. R. J. Turgota) zafazovan do dejin s-gickeho mysleni. Fyziokrate vytvohli jednu z prvnich nar. ---'vedeckych skol v modernfm slova smyslu, integrovanou osobnosti F. Quesnaye, spolecnou teorii, terminologii i nazorem na nutnost po lit. a ---'ekonomickych reforem. Nazev f. pochazi od P. S. Duponta de Nemours, ktery v knize Physiocratie ou Constitution essentiele du gouverment Ie plus avantageux ou genre humaine v r. 1761 poprve pouzil pojem "fysiokracie" pro ekon. a spo!. system zalozeny na tzv. pi'irozenem fadu. Pojem se vsak hned nevzil, fro fyziokrate se sami nazyvali ekonomisty. Pozdeji byl znovu pouzit k oznaceni ekon. smeru reprezentovaneho krome F. Quesnaye take Mercierem de la Riviere, zminenym Dupontem de Nemours, V. Riquetim de Mirabeau, Le Trosneyem, N. Boudeauem a A. R. 1. Turgotem, jehoz di10 vsak jiz pfesahuje ramec f. a spojuje jej s klasickymi ekon. analyzamiA. Smitha aD. Ricarda. F. byl ve sve dobe nejsystematicteji vylozen v dile Le Trosneye: De [,Interet Social par rapport a la valeur, ala circulation, ala industrie et au commerce z r. 1777. Vetsina del fyziokratu vznikala v!. 1756-1778. F. vsak mel sve vice ci mene vyzn. pfedchUdce, zvl. P. de Boisguilleberta a F. Cantilona. Ti jiz zhruba 0 50 let dfive formulovali zakl. ideal. vychodiska f. - pfedevsim to, ze ---'merkantilismus ozebracuje narod, tj. zemMe1ce (nikoli obchod a manufaktury), a ze zemedelstvi je zakladem blahobytu a moci panovnika. F. se etabloval jako protiabsolutisticke uceni, vykladajici spolecnost z pozic bohateho rolnictva a nastupujici burzoazie. Jeho heslo ---'Iaissez faire se stalo nejen vychodiskem fady v podstate neuspesnych reforem v pi'edrevo!. Francii, ale i vyrazem celeho liberalniho smeru v polit. ekonomii. Fyziokrate vsak nebyli pfivrrenci parlamentnf demokracie ani polit. svobod. Jejich ideal vlady spocival v dedicne ---.monarchii, kterajedina podle nich byla schopna harmonizovat individ. a nar. zajmy a podfidit se despotismu porozeneho i'adu. Pro f. bylo dodrZovani zasady laissez faire podstatnym znakem ---.civilizace, tez vsak stylem vlady zamerne se omezujicim na ochranu vlastnictvi a svobody, dodrZovani pravidel konkurence, odstranovanf pi'ekazek svobodneho podnikani a propagaci pfirozenych zakonu. Fyziokrate pi'istupovali ke ---'spolecnosti jako lekar k lidskemu organismu. Snazili se odstranit pi'iciny, ktere zpusobuji chorobny stay, a podpoot pusobeni pfirozenych zakonu, nezavislych na vUli jednotlivcu, nadcasovych, garantovanych bozf prozi'etelnosti. Pi'irozene zakony mely pusobit na vnimaveho jednotlivce pfedevsim silou sve samozfejmosti. Fi!. zakladem f. bylo prave uceni 0 pfirozenych zakonech a prirozent!m spolecenskem radu, jehoz

jadrem je soukrome vlastnictvf, ---.svoboda, poti'eba bezpecnosti a ---'socialni jistoty. To jsou zaroven hodnoty, ktere kazdy nosi sam v sobe a kazdemu jsou pine pochopitelne. Jejich vyrazem ve spolecnosti je plna ---'konkurence a usili 0 prosazeni vlastniho zajmu vedouci k dosazeni maxima pozitku ph co nejmensich nakladech. Ackoli si lide konkuruji a sleduji sve zajmy, existuje ve spolecnosti ---'harmonie (pokud nedochazi k nezadoucfm zasahum do spo!. organismu). Pfirozeny fad neni dan automatismem pm. nutnosti, ale je podminen aktivnirn civilizacnim usilim, praci v intencfch "fadu spravedlnosti". Jiz proto neni zlaty vek fyziokratu situovan do minulosti a neni totozny s zivotem necivilizovanych narodu, ale naopak je soucasnosti a budoucnosti lidstva. Instituce civilizace jsou podminkou rozvoje jednotlivcu i cele spolecnosti. Fyziokrate byli vesmes muzi spoi'adanf, zaujati pro poi'adek, autoritu, panovnickou svrchovanost a zvl. vlastnictvi, a proto i jejich vize pi'irozeneho fadu mela vsechny rysy stavovskych pi'edsudku. F. byl vsak rovnez produktem pecliveho studia pmody i spolecnosti. Slavne Tableau economique, dilo F. Quesnaye z r. 1758, popisujici obeh a rozdeleni duchodu v zemi a slouzfef fyziokratum jako nastroj diagn6zy spolecnosti, bylo inspirovano studiem fyziologie zivocichu, zejm. pak objevem krevniho obehu. Melo vyznam predevsim ekon., ale tez s-gicky, nebof vysvetlovalo teor. zaklady rozdeleni lidi a soc. skupin na produktivni a neproduktivni a ukazovalo spolecnost jako organismus, v nemz lide i soc. skupiny jsou na sobe navzajem zavisli a jsou podfizeni objektivnfm zakonitostem. Klicovym pojmem f. je ---'vlastnictvi, z nehoz jsou odvozovany vsechny ostatni spo!. instituce. I v soc. struktufe pfipadala nejvyzn. role pozemkovym vlastnikum, byi nebyli pokladani pi'imo za produktivni tfidu. Jejich uzitecnost i spo!. pozice vyplyvaly: 1. z povinnosti neustale rozsirovat a kultivovat zemedelskou pUdu; 2. z jejich ulohy distributora spo!. produktu; 3. z pece 0 bezprostfedniho produktivniho vyrobce, tedy rolnika-najemce pUdy; 4. z vykonu dulezirych funkci spojenych se statni spravou (bezplatne a v ramci sveho volneho casu); 5. z platby veskerych dani. F. vytvofil vlivnou apologii velkeho pozemkoveho vlastnictvi, ktera byla nejenom zakladem ideologie osvicenskeho absolutismu, ale dlouhodobe ovlivnila i ideologii ---'agrarismu 19. a 20. st. Produktivni tfidou byla podle f. tfida zemedelcu-najemcu. Jeji produktivita vyplyvala z ucasti na "tvoi'ivem dile Pfirody". Ta, a nikoliv prace, byla jedinym zdrojem bohatstvf, nadhodnoty. Proto take prumyslnici, obchodnici, lide svobodnych povol ani a sluzebnictvo nebyli pokladani za produktivni, prestoze jejich vyznam pro spolecnost vetSinou nebyl zpochybllovan (zisk prumyslniku a obchodniku plynul pouze

335

gatekeeper

galerka

z pferozdeleni nadhodnoty vyprodukovane pfirodou za pomoci zemedelcu). Fyziokrate pfispeli k rozpracovani fady ekon. kategorii, jako je napf. nadhodnota, penize, ekon. reprodukce, urok apod. Vesmes argumentuji proti merkantilistickym pfedstavam 0 rozhodujicim vlivu penez, obchodu a prumyslu ve spolecnosti. Vytvofili nejen altemativni typ dobove ekon. politiky preferujici zemedelstvi pfed obchodem a prumyslem, ale i nove pojeti luxusu, zalozene na hodnotach zivota na venkove a jeho atributech (dobre a hojne jidlo, jezdecti kone, psi, lov, kultivace krajiny podle kriterii uzitecnosti a krasy). F. ovlivnil --'kameralistiku srredoevrop. regionu a byl tezjednim z podnetu reformnich snah Katefiny Velike v Rusku. Dobove byl protip61em teorii --'spolecenske smlouvy (J. J. Rousseau), typickou soucasti tradice fro --'osvicenstvi, pfesahujici horizont 18. st. F. paml tez k prukopnikum matematizace v ekonomii a soc. vMach. A: physiocratism F: physiocratie N: Physiokratismus I: fisiocrazia Lit.: Monroe, E. A.: Early Economic Thought. Cambridge 1924; Oncken, A.: Geschichte der National Oekonomie. Bern 1924.

Lin

g a I e r k a - (z ital. galleria = tunel, pruchod, pasaz) z mnoha vyznamu jsou s-gicky relevantni jen dva. Prvni je slangovy a oznacoval divaky na divadelni galerii, rekrutujici se z nemajetnych vrstev. Sio obvykle 0 studenty a jejich pfatele, ale tez 0 sirsi lidove vrstvy zajimajici se o divadlo (balet, operu, koncerty), ktefi nemeli financni prostfedky na zakoupeni drazsich vstupenek. Z g. se re336

krutovala cast divadelni --.klaky. G. byla tez ta cast publika, ktera nejhlasiteji komentovala pfedstaveni a urcovala atmosferu v hledisti. V druhem, spiSe liter. zargonu oznacuje g. obvykle podsvHi, tedy komunitu zlocteju, prostitutek, pasaku, podvodniku, vydMencu, obecne osob "na pokraji spolecnosti". Vyraz g., bezne pouzivany v soudnickach a detektivnich romanech, je odvozen od osob, ktere pfihJizely na mistech vyhrazenych pro divaky (tedy "na galerii") soudnimu pfeliceni, v nemz jako obzalovani vystupovali clenove jejich komunity. Mnozi z pfihlizejicich vystupovali dfive tez v roli obzalovaneho a i obzalovany jiz obvykle znal svoji roli z pozice divaka. Vystoupeni pfed soudem (v roli obzalovaneho, svedka ci obeti) a podstoupeni trestu pfedstavovalo vyzn. okamzik v zivote clena g. Soud a trest osvMcoval jeho schopnost chovat se dustojne a v souladu s normami g .. G. byla charakterizovana sveraznym --.zivotnim stylem, zpusobem jednani, zv!. jazykern s prvky argotu, svebytnym pojetim cti a dobre povesti, spec. zvyky. V soudnickach se ustalilo pojeti licici g. jako obdobu mestskych stfednich vrstev s ponekud posunutou, nikoliv vsak zcela protikladnou stupnici hodnot. G. pak byla pojatajako protiklad k modemimu, institucionalizovanemu zloCinu, ktery nerespektuje zadna pravidla a jde nelitostne za svymi ziStnymi cHi. Do prosrredi g: byIy situovany larmoyantni pfibehy (Batalion, Tonka Sibenice) a cela tato komunita byla pojata jako soc. baze novodobeho mestskeho --'folkl6ru. A: underworld, gangland F: galerie N: Unterwelt I: malavita Lin gang - (ang!. termin znamenajici bandu, tlupu) - puvodne skupina osob vykonavajicich spolecne nejakou mimopracovni cinnost a spojenych pfatelskyrni vztahy, pozdeji pojem nabyl vyznamu silne integrovane a solidami skupiny s konfliktnim postojem ke spolecnosti, pferustajicim v asoc. a krimimilni chovani. Pravidla jednani g. jsou kontroverzni vuCi tern, ktere uznava konvencni spolecnost, a znakern g. je deviantni chovani (viz --'deviace socialni). Skup. vazba byva zduraznena ruznymi symboly, emblemy a vysti'ednostmi ve vnejsim vzhledu. G. mivaji svoji --'subkulturu. Je pro ne charakteristicka vysoka organizovanost, dusledne vymezeni roli a autokraticky vUdce. Je to relativne stabilni skupina, podobna formaIni skupine. E. H. Sutherland pi'ipomina podobu g. s --'klikou, protoze jeden clen rna usti'edni funkci (wheel man), zatimco ostatni maji sve ukoly rozdeleny podle peclive promyslene delby prace. G. se vyznacuje znacnym stupnem koheze a relativne dlouhym trvanim. Jeho hlavnim ucelem byva uspokojovani bezprosrrednich zajmu a porreb jeho clenu na ucet spolecnosti. Jeho aktivita rna vetsinou rysy --'agrese a pfe-

rusffi v --.kriminalitu, frekvence zlocinu vsak nebyva velka, nebor vynosy akci jsou relativne vysoke a staci k uspokojovani clenu. G. miva svuj operacni prostor, rozviji a uchovava vlastni subkulturu, tradici a moraIku. R. K. Merton rozlisuje tyto typy g.: 1. situacni (situational gang), ktery vznika ve vztahu k urCitym situacim, k urcitym osobam, k urCite omezene dobe a po dosazeni vymezenych cflu se rozpada; 2. konfliktni (conflict gang), ktery vznika v souvislosti s celospo!. konfliktni situacf a muze trvat po celou jeji dobu. Pfikladem konfliktniho g. jsou bandy mladistvych, ktere se ocitaji ve spo!. izolaci. Jakmile clenove dospeji a vykonavaji funkce dospelych, z g. zpravidla vystupuji. Konfliktni g. rna vysokou miru vnitfni integrace aje pfitaZlivy pro mlade lidi s nevyraznym spo!. statusem a vetsimi pozadavky. Mezi hodnoty a normy takoveho g. pati'iva sila, odvaha, nasili. U konfliktniho g. se rozlisuji dva subtypy: krirninalni g. a unikovy g. (retreat gang), kompenzujicf porrebu nedostupnych spo!. statku (napi'. drogy u skupin toxikomanu). Za zv!. typ g. lze povaZovat -+mafii. G. patfi do oblasti --'socialni patologie. Jsou take castym tematem s-gickych --'case study. A: gang F: bande, gang N: Gang I: gang Lit.: Cambell, A.: The Girls in the Gang. Oxford 1986; Cavan, R. S.: Cri· minology. New York 1955; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1954; Sutherland, E. H.: Principes of Criminology. Indiana 1939.

Sko gar ant i s ni u s - (z fr. garantir = zarucovat, ochranit, zajisrovat) - podle F. M. Ch. Fouriera posledni faze industrialniho stupne vyvoje spolecnosti, ktera je charakterizovana jako umeni obohacovat narody zpusobem, ktery pfinasi bohatstvi i jejich vladam, a davat vsem, aniz je kdo oloupen. Pi'edpokladem g. byl vznik --.falang, v nichz efektivnost individ. prace byla nasobena soucinnosti a sdruzovanim. V podminkach g. je kazdemu zajisteno zivotni minimum a prace se stava hrou. V idejich g. se poprve objevila myslenka nizsi pripravne faze social. spolecnosti (u Fouriera spolecnosti "societalni"). A: guaranteeism F: garantisme N: Garantismus I: garantismo Lit.: viz ->fourierismus.

Lin garfinkeling - velmi specif. procedura --'etnometodologie nazvana po H. Garfinkelovi, pomocf niz maji byt zjistena tzv. zakladova ocekavani, tj. neverbalizovane vedeni, ktere pouziva --'akter, aby porozumel interakcni situaci. Lide obvykle nejsou schopni verbalne vyjadht, jaka interpretacni schemata v kazdodennim Zivote vlastne pouzivaji. Proto Gaifinkel navrhl a jeho zaci mnohokrate

.pouzili techniku experimentalni provokace, ktera rna narusit az rozvratit rutinni postupy (breaching) a tim odhalit, co je v jejich pozadi. G. odhaluje take nejednoznacnost a nepi'esnost vyrazu bezneho jazyka. ktera vsak bud neni vubec pociiovana, nebo je dokonce pokladana za komunikacni vyhodu. V g. jde napf. 0 postupy, kdy se studenti po pi'ichodu domu zacali chovat jako v hotelu, kdy na beznou konverzacni otazku typu ,,Jak ti jde skola?" kladIi neustale zpi'esnujici otazky ("Co rozumiS tim ,jak ti jde'?") atd. A: garfinkeling F: garfinkeling N: garfinkeling Lit.: Garfinkel, H.: Studies in Ethnomethodology. Englewood Cliffs, N.J. 1967.

Pet gat eke e per - (ang!. termin) - doslova hlidac, vratny, zavorai' - termin, ktery koncem 40. I. zavedl K. Lewin v souvislosti se studiem chovani hospodyn ph nakupu. Na zaklade urcitych psycho!. a soc. mechanismu jsou nektere druhy zbozi "vpousteny" do vedomi a rozhodovani o koupi, zatimco jine nikoliv, takze tyto mechanismy hraji vlastne roli jakehosi vratneho. Pozdeji Lewin pojem generalizoval na mechanismy, ktere ovlivnuji proces pfijimani rozhodnuti v --.malYch skupinach. DalSi autofi vztahli pojem g. k celemu informacnimu procesu ci toku: g. se nachazi v postaveni toho, kdo rozhoduje, zda ajak bude skupina a zejm. jeji komunikacni sii integrovana a adaptovana na vnejsi prosti'edi. Pojem g. byl pouZit take empir., byl operacionalizovan W. Whitem a A. Silbermannem. Od te doby byla provedena cela fada empir. setfeni role g. v --'masove komunikaci a v 60. !. byl pojem pouzit poprve take v tzv. institucionalnim smeru --'sociologie Iiteratury. Zde a v --.sociologii umeni vubec se g. rozumeji vsechna individua a instituce, ktere ovlivnuji to, zda vubec a v jake konkretni podobe pfijde ume!. artefakt k recipientovi; konkretne tedy jde 0 nakladatele, redaktory, recenzenty a oponenty, ale pi'edevsim 0 cenzory, schvalovatele, uvolnovatele a 0 instituce tiskoveho a nakladatelskeho dozoru. Podle R. M. Browna proces tzv. gatekeepingu, tedy rozhodovani 0 vpusteni, probiha obecne ve 4 zak!. etapach: 1. extrakce, tj. vyber urcitych informaci z informacniho univerza; 2. koncentrace, tj. redukce vybraneho materialu pod Ie pozadavku casu, nakladu, kapacity komunikacniho kanalu atd.; 3. purifikace, tj. uprava obsahu a informace tak, aby byly vylouceny elementy z hlediska komunikacniho zameru nezadouci, redundantni nebo ire1evantni; 4. konecna formulace, ktera spojuje danou informaci s jinymi informacemi tak, aby mohla byt zakladem pro dalSi rozhodovani. A: gatekeeper F: portier, garde N: Pfortner 337

GDP

gene race

Lit.: Brown, R. M.: The Gatekeeper Reassessed: A Return to Lewin. Sociological Quarterly, 1979; Petrusek, M.: Sociologie a literatura. Praha 1990.

Pet GDP viz GNP Gemeinschaft a Gesellschaft - ces. pfekhidano nejcasteji jako pospolitost (tez spolecenstvi) a --+spolecnost, obvylde se vsak tato dvojice pojmu nepfeklada, uziva se jako specif. odbomy tennin. Zavedl jej do s-gie F. Tonnies v dfle Gemeinschaft und Gesellschaft (1887) jako oznaceni dvou typu spol. vazby, spolecnosti. Jde 0 jednu z nejznamejsfch a nejvlivnejsfch klasickych dichotomickych typologii spolecnostf aspol. vyvoje v s-gii. Vychodiskem Tonniesovy charakteristiky G.aG. bylo rozliseni dvou druhu lidske ville, neboi podle jeho mineni diky volni cinnosti vstupuji lide do ruznych vzajemnych vztahli a interakci. Zakladem vazby typu Gemeinschaft je yule, kterou Tonnies oznacil tenninem "Wesenwille" (nejvhodnejsi ces. ekvivalent z fady moznostf je yule pfirozena, respektive organicka). Tento druh yule Tonnies charakterizuje jako psych. ekvivalent lidskeho tela nebo jako princip jednoty zivota, pokud se zivotem rozumi takova fonna skutecnosti, do niz pam rovnez mysleni. Jde 0 vuli, ktera plyne z hloubi lidskeho ja, nedostupneho pro reflexi. Mysleni je v tomto pfipade nerozlucne spjato se zivotem, s city a celkem lidske zkusenosti. Zakladem vazby typu Gesellschaft je yule oznacena Tonniesem puvodne terminem "Willklir", od 3. vydani knihy Gemeinschaft und Gesellschaft (1920) terminem "Klirwille" (nejvhodnejsim ekvivalentem v ces. jazyce je v tomto pi'ipade term in yule arbitralni). Tijnnies ji charakterizuje jako vuli, ktera je vytvorem samotneho mysleni, je cimsi realnym pouze ve vztahu ke svemu subjektu, i kdyz muze byt poznavana, a proto rovnez uznavana take jinymi lidmi. Tento druhy typ yule je vysledkem uvahy, kalkulace a osamostatneneho mysleni. Oba druhy yule spojuje to, ze jsou povaZovany za pficiny --+jedmini nebo za dispozice k jednani. Z jejich existence a vlastnosti lze vyvozovat zavery tykajici se pravdepodobneho a za urcitych okolnostf nutneho chovani subjektu. S kaZdym druhem yule je vsak spjat jiny druh lidskeho jednani. Pfirozena (organieka) yule je zakladem jednani z vniti'ni poti'eby, arbitralni vUle je zakladem jednani zamefeneho na urCite vnejsi cile, k jejichz realizaci rna vest. Pfirozena (organicka) vUle vede ke vzniku vazeb typu Gemeinschaft, arbitraIni yule ke vzniku vazeb typu Gesellschaft. Tonniesova teorie Gemeinschaft vychazi z dokonale jednoty lidske yule jako prvotniho ci pi'irozeneho stavu, ktery se udduje i pi'es empir. rozdily. On en prvotni stav rna ruzne podoby v zavislosti na nutnych a danych vzta338

zich mezi rozdilne podminenymi jedinci. Zakladem techto vztahli jsou obecne zavislosti plynouci z rodovych vlastnostf. Yule kazdeho jedince, odpovidajici urcitemu telesnemu uzpusobeni, je a zustane nebo zajiste bude podle Tonniese spjata s vlilf jinych jedincu puvodem a pohlavim. Toto spojeni jako pfima vzajemna afinnace se nejvyrazneji projevuje ve tfech typech vztahu, a to mezi matkou a ditetem, mezi muzem a zenou jako manzelskym parem a mezi sourozenci, tj. potomky pi'inejmensim teze matky. Pi'irozena jednota, jakou je pokrevni pospolitost, se rozviji a zkonkreti'iuje v pospolitosti teritorialni, jejimz vyrazem je spolecne bydliste. Ta se zase postupne pfemenuje v pospolitost ducha, tj. ve spolecne jednani zamefene jednim smerem ajednomyslne, cozje nejvyssi druh pospolitosti. Tonnies rozeznava ti'i typy pospolitosti tohoto druhu: --+pribuzenstvi, --+sousedstvi a -+pratelstvi. Sidlem a jakymsi telem pi'ibuzenstvi je -+domacnost. Veci jsou zde spolecnym a spolecne uzivanym majetkem. Sousedstvi je charakteristieke pro vesnickou komunitu, kde blfzkost usedlosti, spolecne pozemky nebo alespoi'i jejich spolecne hraniee vytvareji eetne pfilezitosti ke stykum, vedou k tomu, Ze si lide na sebe zvykaji a intimne se znaji, nutf ke vzajemne spolupraci apod. Pi'atelstvi, jez je podminkou i dusledkem spoleene prace a jednotneho zpusobu mysleni, je na pi'ibuzenstvi a sousedstvi nezavisle. Rodi se nejeasteji pfi vykonavani stejne nebo podobne -+profese. Aby mohlo vzniknout a upevnit se, jsou zapotfebi svobodne a easte kontakty, k nimz nejsnaze dochazi ve meste. V pospolitosti vystupuji lide jako osobnosti, nastrojem spol. kontroly jsou zvyky a tradice: ve svem jednani se i'idi nab. virou. Ekon. zakladem pospolitosti je kolekt. vlastnictvi. V duchovni oblasti pfipada vyzn. misto umeni. Spoleenost tvon v Tonniesovl vymezeni kruh lidi, ktei'i ziji a bydlf vedle sebe, nejsou vsak vzajemne spjati, ale rozdeleni. Pi'islusnici pospolitosti jsou vzajemne spojeni, i kdyz ziji v odloueeni, pi'islusnfci spoleenosti zustavaji odloueeni, i kdyz ziji ve vzajemnem styku. Ve spoleenosti neni misto pro Cinnosti plynouci z apriomi a nutne jednoty, ktere by vyjadi'ovaly vlili a ducha teto jednoty. KaZdy zde sleduje pouze sve vlastni zajmy, vztahy mezijejimi pi'islusniky jsou napjate. Oblasti jednani i moci jsou pi'esne vymezene, kazdy pi'isne dba, aby mu nikdo nenarusil jeho oblast; rna tendenci videt v tom nepi'atelsky akt. Tyto negativni vzajemne postoje jsou zde nonnalni a kafdy je povazuje za samozi'ejme. Nikdo tu pro druheho nic neudela, nikdo nikomu nie neda, led a v oeekavani ekvivalentni odmeny. Vladnou zde smluvni vazby, vztahy smeny materialnfch statku a vztahy kalkulace. Lide zde vystupuji jako vykonavatele rolf rozlisenych z hlediska ureite jedne funkce. Nastrojem kontroly je zfonnalizovane pravo,

ve svemjednani se lide i'idi hlavne ohledem na vel'. mineni. Hosp. zakladem spolecnosti je obchod, prumysl, penize a soukrome vlastnictvi. Vztahy typicke pro spolecnost se vytvareji ve velkomestech, v oblasti politiky a ve state. Dtilezitou ulohu zde hraje veda. J. R. Szacki napsal, ze Tonniesova koncepce G.a G., ackoli je ve svych zakl. rysech jasna, vyvolava nemale interpretaeni tezkosti, a to i proto, ze ji autor neustaJe rozvijel a korigoval. Zejm. neni zcela zi'ejme, do jake miry jde o evolucionistickou koncepci, podle niz typ vazby Gemeinschaft postupne v dejinach ustupuje typu Gesellschaft, a do jake miry jde 0 typologickou konstrukci, znazori'iujici pouze trvale fonny zespoleeensteni, jez v ruznych hist. etapach existuji vedle sebe. Je rovnez tezke posoudit, zda jde -0 typologii globalnich spoleenostf, nebo spiSe 0 typologii vztahu mezi jedinci. Tonniesova dichotomie rna 3 hlavni aspekty: 1. aspekt historiozoficky, ktery ukazuje, jakymi zmenami prochazeji tradieni evrop. spoleenosti pod vlivem kapitalismu; 2. aspekt ideol., poukazujici na to, jak za kapitalismu upadaji ureite spol. hodnoty i na to, ze zadny spol. vztah nemuze byt opravdu trvaly, pokud v nem nejsou obsaZeny pospolitostni prvky; 3. aspekt teor., skytajici spol. vMam podle Tonniesova mineni univerzalni kategorie analyzy vsech projevu spol. zivota. Tonnies chapal G.a G. jako teor. vytvoi'ene modely, ktere se v realite v Ciste podoM nikde nevyskytuji. KaZda skuteena spoleenost je smesi prvku G.a G. A: Gemeinschaft and Gesellschaft, community and society F: communaute et societe N: Gemeinschaft und Gesellschaft I: comunitil e societa Lit.: Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981; Tonnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. Leipzig 1887.

Sed

g end e r - tennin pouzivany pro skupiny vlastnostf a chovani formovane kulturou a spojene s obrazem -+muze a -+zeny. S-gicky pfistup vychazi z prace Margaret Meadove Sex and Temperament in Three Primitive Societies (1935), ktera stavi na tom, ze pohlavi je bioI. charakteristikou, kdezto g. je spol. konstrukci. Nejblizsim ces. ekvivalentem pojmu g. je termin "rod". Toto oznaeeni vsak neni zcela adekvatni a navozuje nepi'esne souvislosti, proto se vetSinou pojem g. pi'ejima v puvodnim tvaru. Koncepce g. zdurazi'iuje kategorie kontrastujicich charakteristik s oznaeenim "feminni" ei "maskulinni", ktere odrazeji oeekavani spjata s rolemi muze a zeny. RozliSeni, vzdalenost mezi "muzskym" a "zenskym" jsou z pohledu kategorie g. determinovany kult. ajsou vysoce variabilni (viz --+relativismus kulturni). Na rozdil od pohlavi, ktere je univerzalni kategorii a nemeni se podle casu ei mista puso-

beni, g. vyjadi'uje, ze velmi rozdilne nazory na pi'imei'ene chovani zen a muzu mohou mit jak rUzne spolecnosti, tak tytez spolecnosti v ruznych obdobfch historie, nebo odlisne skupiny v ramci teze spolecnosti. Podstatu pojetf g. jako polarity ci vyjadfeni opaku druheho anticipovala Simone de Beauvoir, ktera ve DruMm pohlav[ (1949) popsala zenu jako "to druhe" nebo "ne muze". VetSina feministickych s-gickych teor. studii 70. I. sousti'eduje svuj zajem na g. jako ohnisko mocenskych vztahli. Nancy Chodorow (The Reproduction of Mothering, 1978) napi'. dospiva k zaveru, ze pouze transfonnace spol. organizace g. muze vest k odstraneni nerovnosti pohlavi. V 80. I. byla vytvofena teorie genderovych rozdilu (gender gap), ktera obecne vyjadfuje rozdfly mezi muzi a zenami v zamestnani a pfijmech. Soueasna s-gicka teorie zkouma v ruznych podobach a paradigmatech status zen na trhu prace, jejich status v politice, rovnost, rozdilnost pohlavi, g. a konflikty, g. a stratifikaci, gender roli a podobne kategorie a temata. eely ten to s-gicky proud s pfesahem do psychoanalyzy, kult. antropologie, ekonomie a zejm. feministickych teorif je nejcasteji shmovan pod pojem "gender studies". Dnes maji gender studies sva vyukova curricula a jsou castymi studijnimi obory na am. i evrop. univerzitach. A: gender F: genere N: Geschlecht I: gender Lit.: Crompton, R. - Mann, M.: Gender and Stratification. 1986; Davidson, L. - Gordon, L. K.: The Sociology of Gender. 1979; Chapman, 1.: Politics. Feminism and the Reformation of Gender. London 1992; Lorber, 1. - Farrell. S. A. eds: The Social Construction of Gender. Newbury Park. London. New Delhi 1991; McDowell, L. -Pringle, R. eds: Defining Women - Social Institutions and Gender Division. Cambridge 1992; Wilkinson, D. - Zinno M. B. - Ngan-Ling Chow eds: Race, Class and Gender. Gender and Society. 1992. C. 9. Cas.: Gender and Society. 1969.

CeM

g end err 0 I e viz gender, vztahy rodinne g e n e a log i e viz metoda genealogicka gene race - (z fec. genos =rod) - velka, soc. diferencovana skupina osob, ktere jsou spojene dobove podminenym stylem mysleni a jednani a prozivaji podstatna obdobi sve -+socializace ve shodnych hist. a kult. podminkach. V pfenesenem slova smyslu oznaeuje pojem g. i myslenkove proudy, ideje, tech. vyrobky (viz napf, generace pocitacova) na stejne urovni i'eseni, vychazejici ze shodnych pfedpokladu. Synonymem pojmu g. je pojem --+pokoleni, ktery se vsak uziva pi'evazne jen v genealogickem a demogr. slova smyslu. Pojem g. je vymezovan s durazem na momenty demogr. a genealogicke, na souvislosti kult., na hlediska hist. (E. Freiovd). Demogr. je pojem g. vicemene totozny s pojmy -+vrstevnici, kohorta (viz -+kohortni analyza), tedy je vymezen jako souhm jedincu narozenych 339

generace fiktivni

v jednom roce nebo v urcitem knHkem rozmezi (tzv. gene race fiktivni). S-gicko-hist. pojeti vymezuje hist. specifika, na jejichz zaklade a v interakci s nimiz se uskutecnuje proces socializace vrstevniku , ktefi maji soc. diferencovane potfeby a zajmy. Hovofi se napf. 0 "ztracene generaci", 0 "generacich osudove poznamenanych svet. valkou", ale tet 0 "generaci budovatelu socialismu", o "griinderske generaci" apod. I kdyz v zasade kazda kohorta (pokoleni) prochazi neopakovatelnou hist. zkusenosti a jeji socializace je hist. neopakovatelna, v historiografii se pojem g. pouziva spiSe se1ektivne pro vyrazne rysy a specifika socializacniho procesu, znamenajici novy typ hist. zkusenosti. V tomto smyslu ne vsechny genealogicky a demogr. vymezene g. jsou g. v hist. slova smyslu a nejsou take g. v kult. vyznamu tohoto pojmu. Obecne lze i'ici, ze v obdobi velkych spol. zmen vyzrava vice kult. a hist. generaci nez v obdobich dlouhodobe stability spol. pomeru. Avsak kazde obdobi stability je pi'edznamenano obdobim zmen (casto boui'livych), ktere budoucimu zklidnelemu vyvoji vtisknou podstatne rysy, a tim daji i podobu g., ktera se v tomto obdobi utvan. Pojem g. je z hist. hlediska pomeme mlady a v analyze nerozvinutych spolecnosti se pi'ilis neuplatni. Kapitalismus spjaty s rozvojem techniky, rozbitim starych pi'ibuzenskych struktur, zvysujici se (110hou manzelskeho pam v rodinne vychove a vetsi slozitosti vychovneho a po lit. pusobeni vytvai'i makrospol. podminky pro formovani vyhranenych g. ve smyslu soudobe historiografie. K. Marx a F. Engels pojem g. chapali vicemene jako synonymum pojmu pokoleni a kladli duraz na funkci g. v pi'edavani kult. dedictvi. V jejich pojeti nejsou dejiny nic jineho net sled jednotlivych g., z nichz katda tezi z materialu, kapitalu, vyrobnich sil, ktere ji odkazaly vsechny pi'edchozi g., pokracuje tedy jednak za uplne zmenenych okolnosti v tradicni Cinnosti, jednak uplne zmenenou Cinnosti modifikuje stare okolnosti (viz Nemeckd ideologie). Pojeti g. jako transrnise ci "vehikulu" soc. a kult. zmeny pi'edstavuje dnes vyzn. trend jak uvniti' kult. a soc. antropologie, tak uvnitf s-gie. V s-gii a historii se vira v mladistvy elan a nezistnost nastupujicich g. datuje jiz od hnuti ---'Mlade Evropy a G. Mazziniho. V mene romanticke podoM je vsak vyjadi'ili i jini badatele, napr. J. Ortega y Gasset. V jeho pojeti zmeny hosp. a polit. zivota jsou jen vnejsim vyjadrenim komplexu ideji zakotvenych ve "vitalni senzibilite" konkretni doby. Tato senzibilita, prave takjako jeji zmeny, se realizuje prosti'ednictvim g., ktere jsou tez hist. konzistentnimi subjekty, jimiz promlouva a realizuje se "duch doby". Toto mesianisticke pojeti g., zejm. mlade g., bylo typicke i pro it. -.faSismus a jeho ideology (napi'. G. Gentilll), mene jiz pro nem. nacismus. Spec if. kult. pojeti g., ztotozi'\u340

genius loci

jici ji s vrstevnickou entitou odlisujici se od ostatnich etosem, specif. citlivosti pro urCite problemy i smyslove jevy, mentalitou Ci vyrazovymi prosti'edky, bylo nejcasteji uzivano v umenovede a dejinach umeni. V s-gii se g., resp. generacnim vedomim zabyval ve 20. 1. K. Mannheim, ktery si polozil otazku, co podminuje vznik a existenci odlisneho vedomi ruznych g. Dospel k zaveru, ze generacni vedomi rna svuj puvod v nazorech a postojich, ktere vznikaji v reakci na sdilene shodne soc. prosti'edi a situace. Generacni vedomi se utvc.ti'i na zaklade analogicke soc. a hist. zkusenosti, byf u jednotlivych vrstevniku casto individ. modifikovanych - vznika tzv. generacni jednotka. Pokud existuji vhodne podminky pro rozvoj generacniho vedomi, vznika i specif. generacni ---'zivotni styl, odlisny, popi'. protikladny vuCi dominantnimu, modalnimu stylu spolecnosti. Zadna nastupujici g. neni automaticky progresivni Ci konzervativni, zalezi na hist. okolnostech, jak se bude g. orientovat a v co jeji aktivita vyusti. Vyznam g. spociva podle Mannheima zejm. v tom, ze jsou potencialne schopny jakehokoliv noveho startu. Na Mannheima a jeho teorii generacni jednotky navazuje jak strukturalne funkcionalisticky model g., reprezentovany zejm. T. Parsonsem, S. N. Eisenstadtem, popi'. H. Schelskjm, tak i romantizujici koncepce, pi'ecei'\ujici roli g. (zejm. pak mlade g.) v kult. hist. vyvoji spolecnosti (teorie mezigeneracniho konfliktu K. Kenistona, teorie ---.kontrakultury Ch. Reicha, koncepty ---."nove levice"). Parsons navazoval na Mannheima predevsim v nazoru na funkci generacni kultury a generacniho vedomi. Jednoznacne ji spojoval s mechanismy ---'adaptace a "ventilu". V 60.1. byl tento pffstup povazovan za konzervativni a prekonany. Avsak situace v zap. Evrope a USA v 70. 1., analyza dusledku nezamestnanosti mladeze apod. zpochybnily i vetSinu tezi nove levice o revolucnosti a ideol. a polit. jednote mlade, nastupujici g. I soucasni sociologove ve vetSine pi'ipadu navazuji na Mannheimovy uvahy 0 vzniku a vyznamu g., akceptuji je a rozvijeji (M. Matthijssen, S. Frith, M. Brake, G. Jones). Objevuji se vsak i kriticke vyhrady (1. Hood-Williams) a zvl. od poloviny 70. I. snaha 0 uplatneni soc. aspektu a hist. pfistupu (G. P. Murdock, R. McCron, K. Roberts). A: generation F: generation N: Generation I: generazione Lit.: Eisenstadt, S. N.: From Generation to Generation. Glencoe 1956; Kabdtek, A.: K sociologickemu vymezeni generacnich skupin. Sociologick.v casopis, 1989, c.6; Mannheim, K.: Essays on the Sociology of Knowledge. London 1952; Parsons, T.: Essays in Sociological Theory. Chicago 1964.

Kab

generace fik ti vni viz generace gene race pocitacov3 viz generace, poCitac

g e n era liz ace - (z lat. generatio = vseobecny, nejvyssi) - ces. zobecneni - nalezeni souhmne, spolecne charakteristiky pro urcitou tridu jevu nebo formulace univerzalne platneho vyroku, ktery muze mit az podobu ved. zakonitosti. V zasade lze na zaklade prozkoumani fady pi'ipadu formulovat zavery typu "vsechna X jsou ... ", ale -'verifikace (resp. falzifikace) takoveho tvrzeni neni lehkou zalezitosti. Paralelu lze najit v oblasti utvai'eni -'postoju, jejichz g. (casto chybna) muze vest ke vzniku -'stereotypu. Ve snaze 0 pl'eklenuti urCite distance mezi hromadenim dilCich faktu v rovine empir. vyzkumu a formulaci obecnych zakonitosti fungovani ci vyvoje spolecnosti prisel R. K. Merton s pojmem "empiricke generalizace" jako zobecneni tvrzeni, opakovane provei'enych vyzkumy, do podoby faktickeho (empir. kryteho) vyroku, ktery by se zaroven mohl stat zakladem teor. zobecneni (u Mertona cestou tvorby ---.teorii stfedniho dosahu). Zobecneni v teor. rovine muze byt chapano jako vicemene samozrejmy princip rozvijeni teor. reflexe, ale take jako spor 0 generalizujici a individualizujici metodu z hlediska soupereni ruznych paradigmat na pozadi tradicniho problemu rozliseni ved nomotetickych a idiografickych. DalSi rozmer problemu poskytuje i samotne pojeti s-gie jako generalizujici nebo dokonce univerzalni spol. vedy, jak je prosazoval jiz A. Comte, coz je vsak taki'ka shodne povazovano za prekonane. A: generalization F: generalisation N: Generalisierung I: generalizzazione Lit.: Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe, Ill. 1957.

Bur "generalizovany d ruhy" viz interakcionismus symbolicky, jiny g e n e ti k a viz eugenika g e n ius - (z lat. genius = rodovy strazny duch, duse) bezne je tento pojem chapan jako osobni konstelace vyjimecnych, beznemu vnimani a logickemu usudku se vymykajicich schopnosti, jako velke nadani, tvurci potence. Puvod pojmu lze nalezt u staroit. kmenu, ktere vei'ily, ze g. jako nadpi'irozena, pl'edevsim plodiva sila sidli v kazdem muzi. V l'imskem nabozenstvi byl uctivan g. cisai'e, vyzn. muzu, hlavy rodiny, ale i g. urcitych spolecenstvi, rimskeho naroda. G. mel take podobu ochranneho bozstva uzemnich celku, coz je puvod terminu -'genius loci. Pi'esah k nepochopitelnemu, k ---'nadpfirozenu si pojem g. zachoval, i kdyz je dnes chapan jako ponekud neurcite definovany rys vyjimecne osobnosti, a nikoliv jako bozstvo sidlici v Cloveku. Genialni schopnosti jsou vetSinou pi'ipisovany velkym umelcum a vedcum, vyjimecne i statnikum.

S g. je spojovano podivinstvi, nekdy spatna schopnost komunikace, pffp. i nespolehlivost vyplyvajici z pfilisne zaujatosti nejakym problemem. Vysoka -'prestiz genialnich lidi rna velice spec if. charakter. Tradicne by va spojovana s -'charismatem. Za urcitych okolnosti muze g. budit odpor, strach. G. neni jednoznacne umisten na skale dobra a zla. Genialni schopnosti lze vyuzivat i protisoc., antihumanne. V kazdem pi'ipade se g. vymyka normalite, je nepochopitelny beznemu cloveku a nekdy byva podezffvan ze znaku silenstvi. S-gie se 0 g. zajima spiSe jako 0 ---'Iabelling, hrajici zvl. roli v urcitych komunitach a za urcitych soc. okolnosti. Problemem g. umelcu se zabyva ---'sociologie umeni. A: genius F: genie N: Genie I: genio Vod g e n ius loci - soubor mimoradnych vlastnosti a vyznamu charakteristickych pro urcitou sidelni lokalitu, propojujici neopakovatelnym zpusobem urCite lidske dilo s Ufcitym pfirodnim prosti'edim. Pojem rna puvod v anticke tradici (viz ---.genius). Anticky clovek byl pi'esvedcen, ze je pro nej zivotne dulezite vychazet v dobrem s duchem lokality, ve ktere zil. Od ni take byla odvozovana jeho identita. Psych. vazba mezi clovekem a prostredim mela sve prakticke dusledky v pojeti a umisfovani vel'. staveb. Ty mely poskytovat lidem pocit bezpeci tim, ze symbolizovaly vecny fad mista a souznely s univerzalnimi zakony, ktere clovek chapal, uznaval a jimiz se i'idil. Dnesni clovek se fyzicky i dusevne vyvazal z prime zavislosti na miste, kde zije, nicmene stale vnima a spoluvytvai'i jeho specificky charakter. G.I. se zrcadli v umelych lidskych sidlech organicky propojenych s pfirodou, vytvarejicich kultumi ---.krajinu. I dnesni architektura muze byt definovana jako konkretizace existencialniho prostoru, v nernZ lidska sidla naplnuji funkci orientace, shromazdovani a identifikace, maji vlastni strukturu, koncentruji a uzaviraji vyznamy, vytvai'i osobitost a celkovou atmosferu ducha mista. G.I. casto citlive vnimaji umelci a cerpaji z nej inspiraci pro svou tvorbu. Je obtizne popsatelny, ale je stabilnim znakem identity dane lokality, ktery se zachovava v ruznych historickych situacich, prechazi z jedne do druhe, ozivovan novymi existencialnimi vyznamy. G.l. se uchovava i pi'i stavebne strukturalnich zmenach, protoze disponuje urcitou kapacitou pro pfijimani novych obsahu. VetSinou spoluvytvari pocit -'domova, tedy i dnes rna svuj vyznam jako utoCiste a prostor osobni a rodinne identifikace. G.l. je pfedmetem zkoumani sociologie sidel, -'sociologie architektury i -.sociologie kultury. A: genius loci F: genius loci N: genius loci I: genius loci 341

geografie

genocida

Lit.: Bollnow, O. F.: Das Wessen der Stimmungen. Frankfurt a.M. 1956; Heidegger, M.: Bauen, Wohnen. Denken 1951; Norgerg-Schulz, Ch.: Existence, Space and Architecture. London, New York 1971; Norgerg-Schulz, Ch.: Genius loci. Praha 1994.

Ryb genocida - (z lat. genus =rod, mirod; caedere = ubijet, vraidit) - soustavne usili 0 uplne vyhubeni urCite etnicke, soc., kult. Ci narodnostni nebo nar. skupiny. Byva rnotivovana nacionalisticky, nab. Ci rasove a je zduvodiiovana eugenicky ci geneticky. Tvofi soucast reakcnich polit. doktrill a programu vybudovanych obvykle na antroporasovych ci soc. darwinistickych teoriich a vyskytuje se pi'edevsirn tam, kde zije pohrornade i'ada vzajernne oddelenych etnickych skupin, ktere si udrfuji vlastni, svebytne tradice a brani se asirnilaci. Spojeni rasistickych teori! s polit. extrernisrnern bylo pi'iCinou i'ady katastrof narodu a etnickych spolecenstvi, pocinaje starovekern. Objektem politiky g. byvaji vetsinou etnicky odliSne -+mensiny, ktere ziji na uzerni vetSich etnickych skupin ci narodu (viz tez -+mensiny mibozenske), existuji vsak i pokusy 0 g. rnotivovane sociaIne (napi'. v Kambodzi za vlady Rudych Kbmeru, se objektern g. stala zejm. inteligence). Z nedavne historie jsou znamy pokusy hitlerovskeho Nemecka 0 g. Zidu, Romu, Polciku a dalSich narodnostnich skupin nebo celych narodu. Rada techto projevu ve zjevne ci skryte podobe trva dodnes (viz napi'. osud Kurdu). G. je tez soucasti strategie teroru a muze byt realizovana s plnou podporou statu nebo soukromymi (polosoukromymi) organizacemi. Od dob norimberskeho procesu (1945-1946) je g. nebo pokus 0 ni tezkym, nepromlcitelnym zlocinem proti mezinar. pravu, mimoi'adne hrubym porusenirn -+Udskych pniv. A: genocide F: genocide N: Genozida, Ausrottung I: genocidio Lit.: Chalk, F. - Jonllasohn, K.: The History and Sociology of Genocide. New Haven 1990; Fein, H.: Accounting for Genocide. New York 1979.

Much genotyp - (z i'ee. genos =rod, puvod; typus =raz, obraz, figura) - podobne jako komplementami termin fenotyp rna jak psychol., tak s-gicky vyznam, ale pochazi z biologie, kde puvodne znamenal sumu vsech zdedenych bioI. a dispozicnich vlastnosti jedince. Ve spol.-vedni terminologii se pouziva (ale jiz jen malo) ve smyslu zvl. predispozice kazdeho organismu aktualizovat "spolecensky dedicnou vybavu", kterou je kazdy nove vznikajici lidsky jedinec obdarovan. Dansky botanik W. L. Johannsen v souvislosti s teori! cistych vyvojovych linii zavedl rozdil mezi genotypickou strukturou, ktera pi'edstavuje potencialni sumu vsech determinant urciteho organismu, a strukturou fenotypickou, ktera je aktualnim, konkretnim

342

projevem obecneho a potencialniho g. Podle teto teorie vsechny individ. organismy, pochazejici ze spolecneho pi'edka asexualni reprodukci, maji identicky g. a bez ohledu na rozdily prosti'edi produkuji geneticky Ciste linie. Malokdo dnes vi, ze se jedna 0 proste znovuoZiveni prastare aristotelovske dichotomie "virtuaIni - aktualni", pi'etlurnocene do modernich terminu. BioI. vyzkumy v 70. I. 20. st. terminy g. i fenotyp radikaIne zpochybnily. Na jedne strane je Portmanovskd koncepce funkcnosti bioI. tvaru (zachovavajicich obecnou strukturu g. ve vsech fenotypickych projevech), na strane druM temei' odosobnena teze, propracovana napi'. McCormickovou, ktera konstatuje, ze kaidy individ. fenotyp je jen prostym vehikulem pro bunecne rozmnozovani jednoho jedineho g. Tim by se ovsem zcela seti'ela jedinecnost ruznych organisrnu stejneho druhu a rozdil mezi g. a fenotypem by ztratil smys!. Ve spol. vedach, pi'edevsim v psychologii, byl zv!. pojern g. znacne rozSii'en v 1. polovine 20. st. V geneticke, resp. vyvojove psychologii znamenal souhrn dedicnych faktoru, ktere se vyznacuji pi'iCinnym pusobenim na vyvoj jedince. Problem spociva v tom, ze v otazce dedicnosti vlastnosti u tak sloziteho organismu, jakym je clovek, nelze uplatnovat bez rozmysleni jednoducha pravidla jako napi'. v proste problematice mzeni hrachu. Nejcasteji se zameiiuje "pi'enos znakU vlastnosti" s "vyvojem vlastnosti". Originalne tento problem vyi'esil zakladatel topologicke psychologie K. Lewin, ktery g. pochopil jako souhm pi'iCin fenotypu. Napi'. ph vykladu pi'iCin jednani uvadi, ze motivy jsou genotypicke, jejich uspokojovani fenotypicke a lisi se od jedince k jedinci. A: genotype F: genotype N: Genotyp I: genotipo Lit.: English, A. Ch. - English, H. B.: A Comprehensive Dictionary ofPsychological and Psychoanalytic Terms. Oxford 1976; Sheldrake, R.: The Presence of the Past. New York 1988.

Cer

g e n t Je man - obecne pouzivany ang!. termin oznacujici nositele kornplexu zadoucich muzskych vlastnosti, rysu uslechtileho muzskeho chovani, mezi nez pati'i zejm. eestnost, hrdost, zdrfenlivost, spolehlivost, zdvohlost a diskretnost. G. jako -+idealni typ a -+vzor chovani se vyvijel postupne jako organicka soucast evrop. kUltury. Piivodne ve sti'edoveke Anglii se pojem g. pi'ekryval s pojmem "urozenY", ktery automaticky zahrnoval uvedene vlastnosti a vztahoval se k veskere -+slechte. Nektei'i autofi (napi'. E. Barker, 1927, nebo M. Ossowska, 1973) ale odvozuji obsah pojmu g. od vlastnosti casti slechtickeho stavu, rytii'ii (viz -+rytirstvi). V 15. st. se pokusili pi'ivlastnit si oznaceni g. mladsi (neprvorozeni) slechticti synove, ktei'i nemeli soc. zazemi ve zdectenem majetku a chteli byt povazovani za specif. prestizni a privilegovanou skupinu.

Uz v teto doM se ovsem vyskytovaly nazory, ze -+ctnosti nejsou dedicne (v Anglii lze tyto nazory nalezt napi'. ve 14. st. u Chaucera, ve Francii ve 13. st. u 1. de Meunga, autora Romdnu 0 ruti). V 18. st. rozlisuje D. Defoe g. na zaklade puvodu a g. na zaklade vychovy a vzdelani a za prave g. povazuje ty druhe. Tendence nespojovat g. jako pozitivni -+labelling pouze se slechtickyrn puvodern je odvozovana od snahy mesfanstva, ziskavajiciho staJe vice na vaze ekonomicky, vyrovnat se slechte i spolecensky (viz tez -+snobismus). Nicmene pi'edstava vychovy a vzdelani, zduraziiovanych jako pi'edpoklad praveho g., vychazela z -+zivotniho stylu slechty a v zasade se nezrnenila od zacatku 16. st. (kdy jiz lze nalezt jeji liter. ztvarneni) do zacatku 20. st. Ve vzdelani g. byl kladen duraz na humimitni pi'edmety, nejdi'ive na latinu a retoriku, v starsirn veku chlapcu take na historii, ekonomii a polit. vectu, nejpozdeji na filozofii (pi'edevsim moralni filozofii). K tornu se pi'idavala vychova sportem, pi'icemz nezbytna bylajizda na koni, mezi doporucene sporty pathly napi'. tenis nebo honitba. Ve volnem case se mN g. venovat me v sachy, pi'ip. malii'stvi a hudbe. V zadnem pi'ipade nesmel fyzicky pracovat a zit z vydelku vlastni prace (tento rys povazoval za urcujici pro identifikaci g. napi'. J. S. Mill). Pi'edpokladalo se ale nehonorovane zastavani nejake z::isluzne spo!. funkce. Uvadi se, ze image ang!. g. postaveny na zivotnim stylu prosel vyraznejsimi zmenami az po 2. svet. va1ce, i kdyz A. Tocqueville se domniva, ze obsah pojrnu g. se jiz di'ive rozsii'oval v zavislosti na sbliZovani zivotnich podminek lidi ruznych spol. vrstev, resp. ze kazde dalSi stoleti se oznaceni g. zacalo pouzivat i pro lidi urnistene na nasledujici nizsi pi'icce soc. zebi'icku. I kdyz obsah pojmu g. jako soc. skupiny a zivotniho stylu prosel urcirymi hist. peripetiemi, zustal pomeme konstantni ve vyctu vlastnosti a rysu chovani a diky teto sve vyznamove slozce se rozsii'il v 19. st. mimo hranice Anglie. Ch. Montesquieu piSe, ze g. jako idealni typ je postayen na "hrdosti", nikoliv na ctnostech. Hrdost se rnj. interpretuje tak, ze se g. nesmi nechat ponizovat, ze muze "slouzit" dobre veci, ale nikoliv nekomu posluhovat, ze rna byt skromny, ne ale ponizeny. Z rytifskych vlastnosti je g. jeste pfipisovana statecnost a eestnost v jednani, nejsou to vsak jeho nejcharakteristictejsi rysy. K tern patfi spiSe pravdomluvnost spojena s diskretnosti, absence jakychkoliv afektu v jednani, schopnost klidne se vypoi'adat se vserni zivotnimi situacemi, spolehlivost v dodrfovani zavazku a slibu, zdrfenlivost v rnluve i jednani. V pozadavcich na g. se nekdy objevuje i smysl pro fair play (pi'evzary z vojenskeho zivota), zejm. nevyuzivani slabosti protivnika ani v diskusi, smysl pro humor a schopnost irnprovizovat. U g. se pi'edpoklada, ze dodrfuje tradieni -+spoJe-

censke konvence (zejm. ty, ktere se tykaji ochrany slabsich), a to nikoliv pouze formalne. Ph pfenosu do kult. ponekud odlisnych prosti'edi doslo k jistyrn modifikacim obsahu pojmu g. Napf. H. Taine uvadi, ze fr. varianta g., "gentilhornrne", cerpajici take z dedictvi kurtoazie, stavi pfedevsim na spo!. taktu, rytifskem chovani, elegantnosti a by va spojena s velkou stedrosti at rozhazovaenosti. Ang!. g. Tainovi pfipada ve srovmini s jeho fr. analogii vzdelanejsi, odpovMnejsi, chladnokrevnejsi a take opravdovejsi. A.: gentleman F: gentleman, gentilhomme N: Gentleman I: gentleman, gentiluomo Lit.: Elyo(, T.: (1531) The Governor. London 1966; Ossowska, M.: Ethos rycerski i jego odmiany. Warszawa 1973; Pflaum, G.: Geschichte der Wortes "Gentleman" in Deutschen. 1965.

Vod

g e 0 g r a fi e - (z i'ec. ge6grafia =popis zeme, a to z geos =Zeme; graphein = popisovat) - tradiene ees. zemepis obor stojici na rozhrani pfir., spol. a tech. ved, objektem jehoz studiaje tzv. krajinna sfera Zeme (tez geogr. krajina) nebo geograficka sfera, tj. cast Zeme pfilehajici k zemskemu povrchu a slozena z nekolika geosfer: horni casti litosfery (zemske kirry), troposfery (dolni casti atmosfery Cili ovzdusi), hydrosfery (vodstva), biosfery (rostlinstva a zivoCisstva), pedosfery (piidniho krytu) a sociosfery (tez socioekon. sfery Ci antroposfery), ktera sestava z lidske spolecnosti a jejich vytvoru. Zakladem jednoty krajinne sfery je vymena hmoty a energie mezi jednotlivymi geosferami a jejich slozkami. G. zkouma prostorovou strukturu (rozlozeni) pi'ir. i soc. jevii a jejich vzajemnych vztahu podle oblasti zemskeho povrchu, tj. pod1e regionu. lako samostatna veda se vyclenila z filozofie jiz ve staroveku diky nahromadeni urCitych geogr. informaci a i'ec. vedci Eratosthenovi a jeho dilu Geografikd (3. at 2. st. pf.n.!.). V dobe sveho vzniku i dlouho potom mela g. oproti dnesku sirsi objekt studia - ce10u Zemi. Zabyvala se jak popisem jejiho tvam, velikosti a slozeni a jejim postavenirn ve vesmiru, tak popisemjednotlivych casH zemskeho povrchu z hlediska -+obyvatelstva, -+sidel, -+zemedelstvi, fl6ry a fauny. Tradicni koncepce g. smefovala spiSe k popisu, zduraziiujicimu specif. vlastnosti regionii (0 cemz svedCi nazev discipliny). lednotlive oblasti, resp. subdiscipliny, se vyvijely jako koncentrace na jednotlive komponenty geogr. prostfedi ci vztahy k cloveku, ke spolecnosti. Tak vznikla napf. -+antropogeografie. Pod vlivem vseobecnych tendenci ve vyvoji vedy, rozvoje aplikace matem. a logickych metod doslo koncem 50. a v prubehu 60. !. 20. st. k pronikavym zmenam i v geogr. mysleni: byla vyzvednuta rnoznost generalizace, studia zakonitosti; od slovniho popisu se pfech:lzi ke kvant. hodnoceni; krome vseobecne vzdelavaci funkce je g. pfiznana i funkce 343

geografie socbilni

geografie cloveka

aplikacni (v regiomllnim a uzemnim ph'inovani, pri tvorbe a ochrane zivotniho prostredi, lokalizaci vyroby, koordinaci zmen v systemu osidleni). Pro soucasnou g. je typicke vnitrni cleneni do velice rozdilnych disciplin (na jedne strane existuje napr. g. sluzeb, na druhe klimatologie), ktere nejsou jeste vyhranene. Synteticke a integrujici discipliny dosud nejsou dostatecne rozvinuty. System g. je otevreny a proces vyclenovani a osamostatnovani dalSich subdisciplin stale pokracuje. Zakl. cleneni g. je zalozeno na odliseni syntetickeho pristupu ke zkoumani, reprezentovaneho napr. regionalni geografii, jejiz dalSi cleneni koresponduje s konkretnimi oblastmi (vznika geografie Evropy, geografie ces. zemi atd.), a analytickeho pristupu, tj. sledovani jednotlivych kval. prvkii geosfer, najehoz bazi vznika systematicka Ci obecna, vseob. g., dale clenena na fyzickou g. a ---'socialni geografii, v jejimz ramci vznikaji obory jako ---'geografie obyvatelstva, ---'geografie Jidskych sidel, g. rekreace a cestovniho ruchu apod. Vedle predmetove existuje i metodol. diferenciace g., na jejimz zaklade lze vyclenit kartografii, teor. g., geogr. statistiku apod. Navaznost g. na fadu jinych oborii, zejm. na ekonomii, s-gii, demografii, psychologii, filozofii, souvisi stirn, ze prostorovy aspekt je jednou z podstatnych interpretacnich optik; fad a soc. a ekon. jevii Ci procesii je podminena, modifikovana uzemni diferenciaci prvkii zivotniho prosti'edi, resp. ---'geografickeho prostredi. Neprijatelnou extremni polohu teto podminenosti zdiiraznoval ---'geograficky determinismus (viz tez ---'skola geograficka). Ale uzemi ci lokalita tvofi vzdy geogr. ramec ekon. a soc. zivota a tradicni oddeleni "socialniho" od "prostoroveho" ("ne-socialniho") se dnes jevi jako opacny, rovnez neudditelny extremni pfistup. A: geography F: geographie N: Geographie, Erdkunde I: geografia Lit.: Abler, R. - Adams, J. S. - Gould, P.: Spatial Organization: the Geographer's View of the World. London 1971; Haggett, P.: Geography: A Modem Synthesis. New York, London 1979; Harts/lOme, R.: Perspective on the Nature of Geography. Chicago. London 1959; Hawley, D.: Explanation in Geography. London 1969.

HeE

g e 0 g r a fi e CI 0 v e k a viz antropogeografie geografie Jidskych sidel - subdisciplina ---'socialni geografie zabyvajici se riiznymi druhy ---'sidel, jejich vyvojem, funkcemi, polohou, rozmistenim, vzajemnymi vztahy. Obvykle se cleni na geografii mest a geografii venkovskych sidel. lako cela geografie prodelala i g.I.s. vyvoj od pouheho popisu nejriiznejsich stranek sidel az po jejich komplexni studium, prosla stadiem precenovani vlivu geogr. prostredi na vznik a vyvoj sidel, stadiem pozitivis344

mu a posibilismu. V jejim vyvoji lze odlisit zhruba 3 etapy: 1. do 90. I. 19. st., kdy se sidelni geografove spokojovali s formulaci zakl. charakteristik osidleni, popisem vetsich mest a nekterych jejich specif. uloh, castecne studiem polohy a velikosti sidel (vyjadfovane napf. poctem obyv. schopnych vojenske sluzby, povinnych odvadet dane apod.) ajen vyjimecne bylo mozno se setkat se zminkami 0 mensich mestech Ci vesnickych sidlech a s teor. zamerenymi pracemi; 2. od konce 19. st. do konce 2. svet. valky, kdy se g.I.s. zabyvala ponejvice vznikem a rozvojem riiznych typii venkovskeho osidleni, morfologickou typologii sidel (pod Ie jejich pi'ldorysu), srovnavacimi studiemi venkovskych sidel, charakterizaci rozdilii mezi ---'mestem a ---'venkovem, vIi vern komunikaci a polohy na vyvoj sidel; v tomto obdobi vytvofil W. Christaller ---.teorii centralnich mist, zabyvajici se prostorovymi a ekon. zavislostmi v rozmisteni sidel; 3. od 2. svet. valky, kdy se v souvislosti s pozadavky na ---'bydleni, vystavbu a obnovu sidel rychle rozvijela geografie mest; vedle konkretnich planovacich studii vznikala fada praci analyzujicich sidla v souvislosti s populacnim, soc. a hosp. vyvojem, zabyvajicich se interakci a prostorovymi vztahy mezi prir. a sidelnim systemem, vnitrni diferenciaci mest, analyzou struktury a Cinnosti mestskeho obyv., klasifikaci mest z hlediska riiznych sidelnich znakii (polohy, hierarchie a sfery vlivu, funkcl), vymezovanim hranic mest a mestskych ---'aglomeraci, resp. ---'konurbaci. V posledni dobe jde zejm. 0 studium celych sidelnich systemii (tj. vzajemne zavislych a propojenych soustav sidel) a sidelnich procesii (---'urbanizace, ---'suburbanizace, ---'dezurbanizace). Nezffdka byva g.I.s. spojovana s ---'geografii obyvatelstva a svym obsahem je blizka i geografii sluzeb, geografii dopravy, geografii priimyslu, teorii urbanismu, demografii, prostorove ekonomii, take ---'sociologii mesta, ---.sociologii venkova a tzv. sociologii lidskych sidel. A: geography of human settlements F: geographie des sieges (habitats) humains N: Siedlungsgeographie I: geografia degli insediamenti umani Lit.: Beaujeu-Gamier, J. - Chabot. G.: Traite de geographie urbaine. Paris 1964; Chorev. B. S.: Problemy gorodov. Moskva 1971; Schwarz, G.: Allgemeine Siedlungsgeographie. Berlin 1966; VereSik, J.: Geografia sidel Siovenska. In: Slovensko. LUd, I. casi. Bratislava 1974; Votrubec, c.: Lidska sidla. jejich typy a rozmisteni ve svete. Praha 1980.

HeE

g e 0 g r a fie m est viz geografie Jidskych sidel geografie obyvatelstva -zabyvasestavema vyvojem poctu ---'obyvatelstva, jeho strukturou a rozmistenim, tedy prostorovou variabilitou demogr. kvalit lidskych ---'populaci, ale take jejimi ekon. a soc. diisledky. G.o. spo-

lecne s ---'geografii Iidskych sidel patfi mezi nejrozsifenejsi discipliny ---'geografie; je povazovana za subdiscipHnu ---'socialni geografie. Pojem g.o. se objevil aZ ve 40. I. 20. st.; drive byla problematika obyv. studovana v ramci ---'antropogeografie, resp. ekon. geografie, a take ---'regionaIni demografie. Po r. 1945 se v souvislosti s riistem vyznamu populacnich otazek a zesilenim antropocentrickych fil. koncepci zacala g.o. sifit po celem svete. Zpocatku byly sledovany tyto okruhy otazek: riist poctu obyv. v case a prostoru, zakonitosti rozmisteni obyv., jejich reprodukce ---'pfirozenou menou, vliv ---'mechanicke meny na strukturu obyv. podle veku, pohlavi, ekon. aktivity, vzdelanosti apod. ana stabilitu, resp. vyvoj emigracnich a imigracnich oblasti (viz tez ---'prelidneni, ---'hustota zalidneni, ~migrace, ---.emigrace). Pozdeji se zajem g.o. rozsifi) i na dalSi bioI., ekon. a soc. kulturni dimenze obyv. (otazky rasy, narodnosti, etnicke pfislusnosti, jazyka, religiozity, gramotnosti, zdravotniho stavu, nemocnosti, zivotni urovne, pfijmu, rodinneho stavu apod.), na modelovani regionalniho populacniho riistu, meziregionaInich migraci a prostoroveho sireni nemoci, tech. inovaci apod. Zvl. postaveni v g.o. maji vedle vyzkumii migrace take vyzkumy ---'prostorove mobility a dojizdeni do zamestnani. V soucasnosti lze v ramci g.o. vyclenit nasledujici zakl. smery: 1. antropogeograficky, zabyvajici se tradicnimi otazkami; 2. demogeograficky, studujici geogr. aspekty demogr. jevii, tj. jejich vztahy k prostorove diferencovanym prir., kult. a ekon. jeviim; 3. geogr.-psychol., sledujici ---'prostorove chovani lidi, jejich vnimani a hodnoceni pros toru, otazky meni 'informace, modelovani stochastickych systemii (viz tez ---.mapa mentaln}); 4. ekologicky, zkoumajici vztahy mezi ---'geografickym prostredim a clovekern, resp. spolecnosti, pm. sferu zmenenou clovekem a jeji zpetny vliv na fyzicke Ci psych. zdravi Iidi, mozne dopady techto zmen na ekonomiku apod.; 5. vyzkum ---'zivotnlho stylu uzemnich skupin obyv., spojeny s vyzkumem zivotnich podminek, zivotnich cyklii, zivotni urovne a spokojenosti obyv., ale i ---'Iokalni kuItury tradic, soc. diferenciace obyv., jejich hodnotovych orientaci, coz jsou temata vyslovene s-gicka: 6. sledovani otazek soc. disproporci (rozdilii v lekarske peci, v zivotnich sancich, v bohatstvi) v prostorovem priirezu, nariistani stresu, spol. odcizeni, osameni, nezamestnanosti a rady dalSich soc. problemovych jevii. Hranice mezi g.o. a disciplinami jako demografie, antropologie, ekonomie, s-gie, etnografie ci psychologie jsou casto nezfetelne. G.o. Ize radit do oblasti interdisciplinarniho vyzkumu. A: geography of the population F: geographie de la population N: BevOikerungsgeographie I: geografia della popolazione

Lit.: Clarke, J.I.: Population Geography. Oxford, New York 1972; Demko, G. 1. - Rose. H. M. - Schnell. G. A.: Population Geography. A Reader. New York 1970; Woods, R. I.: Population Analysis in Geography. London. New York 1979.

HeE

geografie politicka - subdisciplina ---'geografie uzce propojena s ---.politologii a ---.sociologii politiky. Nekdy byva g.p. definovana jako polit. studia, ph nichz jsou vyuzivany geogr. techniky a koncepty spojene s prostorovymi perspektivami. Za klasickou zakladatelskou praci g.p. je povazovana kniha nem. geografa F. Ratzela Politische Geographie z konce 19. st. Ratzel aplikoval Darwinovy myslenky 0 boji 0 zivot a pfirozenem vyberu na Iidskou spolecnost. Zakl. jednotkou, na kterou lze spolecnost strukturovat, jsou podle nej smty, ktere mezi sebou soutezi 0 zivotni prostor. G.p. v tomto pojeti nasla v l. polovine 20. st. sve zasmnce a pokracovatele pfedevsim v Anglicanu H. J. Mackinderovi a Nemci K. E. Haushoferovi (podrobneji viz ---'geopolitika). Po 2. svet. valce byla g.p. dlouho chapana pod zornym uhlem nem. geopolitiky a jako takova odmitana. Vyjimecne byly v tomto smeru nazory R. Hartshorna, ktery se snazil nalezt pro g.p. nova zakl. vychodiska ve ---'strukturalnim funkcionalismu. Uzke propojeni soucasne g.p. s politologii se datuje od 60. I., kdy se v geografii znovu ve vetsi mife zacaly objevovat prace zamerene na zkoumani polit. procesii a struktur. Objektem studia vsak jiz nejsou staty jako celky, ale regiony, metropolitni oblasti a mesta. V soucasnosti jsou hlavnim pfedmetem zajmu g.p. lokalizacni konflikty ve mestech (urban conflicts), rozdelovani bohatstvi (welfare geography) a geografie voleb (electoral geography). A: political geography F: geographie politique N: politische Geographie I: geografia politica Lit.: Taylor, P. J.: Political Geography: World-economy. Nation-state and Locality. London 1989.

KoT

geografie ruralui viz venkov ge 0 g rafie soc ial n i - soucast systematicke (obecne, vseobecne) ---'geografie, ktera se vyvinula v samostatnou disciplinu, zabyvajici se analyzou soc. jevii v prostoru, tj. jejich prostorovou strukturou, vzajemnymi vztahy, zakonitostmi jejich zmen a vyvoje. Pojem g.s. neni casto dostatecne odlisovan od pojmii jako ekon. geografie, resp. soc.-ekon. geografie, geografie cloveka (human geography), ---'antropogeografie. Znacne se take pfekryva s regionalni s-gii. Koreny g.s.lze vysledovat na konci 19. a zacatku 20. st. v ---.geografickem determinismu, ktery pozdeji pi'eSel k chapani vztahu "clovek-prostredi" jako oboustranneho, dvojsmerneho. Pojem g.s. vznikl az ve 40. I. 345

gestaltismus

geografie venkovskyeh sidel

20. st. spolecne s pojmy -tgeografie obyvatelstva a kult. geografie, resp. geografie kUltury. Zajem 0 geogr. sledovani soc. jevu vzrostl po r. 1945, ale 0 moderni etape g.s. lze mluvit az od konce 60. I., kdy se pozornost stale vice soustrecfuje na problematiku bidy, nerovnomerneho rozlozeni bohatstvi, rasismu, zdravi a zdravotnictvi apod. Za subdiscipliny g.s. se krome geografie obyv. povaZuje -tgeografie lidskyeh sidel, prumyslu, zemedelstvi, dopravy a sluzeb. Mezi novejsi oblasti g.s. patfi geografie rekreace, vedy, vzdehini, volneho casu, zivotniho zpusobu, lekarstvi, soc. problemu, soc. pece, geografie lingvisticka, vojenska, kapitalu, voleb apod. V ramci techto subdisciplin a oblasti g.s. se zejm. od 80. I. 20. st. projevuje silny trend nejen k sociologizaci, ale i k ekologizaci: zkoumany jsou napf. otazky migracni motivace, fluktuace prac. sil, sidelnich a prostorovych preferenci, vnimani prostredi, kvality zivotnich podminek, stupne poskozeni por. prosued!, problemy zdravotniho stavu obyv., nemocnosti, resp. umrtnosti na civilizacni choroby, pracovnich urazu a nemoci z povolani, zivotniho stylu, stability a nestability oblasti, otazky hodnotove orientace a religiozity, vlivu soc. heterogenity obyv. na kult., soc. a ekon. zivot oblasti, relativne uzavrenych "ekologickych skupin" obyv. ve spolecnem akcnim a komunikacnim prostoru predstavovanem -tbydliStem, uzemni lokalitou ci -tsidlem. V ramci g.s. se objevuji take snahy 0 definovani sociokult. regionu a studie podminenosti soc. patologickych jevu (sebevrazednosti, rozvodovosti, interrupci, pohlavnich nemoci, AIDS, prostituce, kriminality, alkoholismu, toxikomanie apod.) prostorovou diferenciaci. A: social geography F: geographie sociale N: Sozialgeographie I: geografia sociale Lit.: fones, E. - Eyles, f.: An Introduction to Social Geography. Oxford and New York 1977; Pacione, M.: Social Geography. Progress and Prospect. London 1987; Ratzel, F.: Anthropogeographie, 2 vol. Stuttgart 1882; Smith, D. M.: Human Geography: A Welfare Approach. London, New York 1977.

HeE geografie venkovskyeh sidel viz geografie lidskyeh sidel geopolitika - (z fec. geos = zeme, z fec. polis = mesto) - zamereni, resp. teorie mezinar. -tpolitiky vychazejici z pfedpokladu, ze vztahy mezi narody a vyvoj svet. politiky jsou podrnineny a dlouhodobe ureovany zemepisnym prostorem, ve kterem se odehravaji. G. tedy navazuje na ideje -tgeografiekeho determinismu. Podle nejjednodussi formy g. narody pouebuji dostatecny prostor pro svou existenci, proto jeho ziskani ei udrieni je jejich Zivotnim zajmem. Geogr. prostor je vsak omezeny a v pods tate staticky, zatimco narody a staty jsou vzhledem k rostoucimu 346

poctu obyv. a ambicim dynamicke. Soutez 0 prostor ajeho kontrolu je proto pfiCinou neustalych mezinar. sporu a kontliktu. Termin g. poprve pouzil svedsky ucenec J. R. Kjellen v praci Stat jako forma zivota, a to v uvedenem obecnem smyslu. Angl. zemepisec H. J. Mackinder jej popularizoval v r. 1904, kdyz vystoupil pfed Royal Geographical Society v Londyne s prednaskou vysvetlujici strukturu mezinar. fadu (The Geographical Pivot of History). Podle Mackindera obrovska pevnina zahrnujici Evropu, Asii a Afrikuje "Velky ostrov" a vsechny ostatni pevniny jsou pouze jeho satelity. Uvniu Velkeho ostrova je "Jadro" (Heartland) sveta: pevnina od Nemecka po Cinu a od Himalaje po Arkticky ocean. Mackinderova teze, kterou po 1. svet. vaIce jeji autor ponekud revidoval, v podstate fikala, ze kdo ovladne toto Jadro, bude vladcem Velkeho ostrova, a kdo ovladne Velky ostrov, bude panem sveta. Z teto hypotezy vyvodil pfedpoveo, ze bud Rusko, nebo kterykoli jiny stat, ktery ovladne geopolit. jadro, se stane dominujici svet. velmoci. Ve 30. 1. nem. geopolitikove (zejm. general K. E. Haushofer, ktery v r. 1927 napsal praci Grenzen in ihrer geographischen und politischen Bedeutung) ziskali velky vliv na zahranieni politiku nacistickeho rezimu. Geopolitiku povysenou na vedu spojili s nacistickym rozhodnutim, ze nem. narod potfebuje vetSi Lebensraum, tj. zivotni prostor, a ze Nemecko musi ovladnout Jadro sveta. A. Hitler se pokusil realizovat tuto teorii v praxi. Jeho ztroskotani v 2. svet. valce a dalSi vyvoj v mezinar. vztazich prokazaly slabinu g., pokud je pojimana jako teorie, ktera vidi vysvetleni a voditko pro zahranieni politiku jednotlivych statu pouze v zemepisnem faktoru. Pokud vsak -tgeografieke prostfedi poklada pouze zajeden z mnoha faktorU, ktere podrninuji chovani narodu ve svet. politice, pfispiva g. k vykladu a porozumeni jejich chovani. A: geopolitics F: geopolitique N: Geopolitik I: geopolitica Lit.: Kjellen, R.: Der Staat als Lebensform. Leipzig 1917; Mackinder, H. f.: Democratic Ideals and Reality. New York 1942.

Pov

g e ro n to I 0 gi e - (z fec. geron = stafec) - veda 0 -tsmrnuti a -tsmfi. Vychazi zejm. z poznatku obecne biologie, lekafstvi a psychologie a propracovava metody prevence pfedeasneho starnuti i zasady peee 0 stareho cloveka trpiciho progradujici ztratou jednotlivych schopnosti. V. Pacovskj deli g. na 3 hlavni podobory: 1. teoretickou g., ktera vytvai'i teor. zaklad pro praktickou einnost spojenou s peei 0 stareho eloveka; 2. klinickou g. (geriatrii), ktera zkouma choroby stafi a moznosti jejich leeeni; 3. sociaIni gerontologii, ktera zkouma vzajemne vztahy stareho eloveka a spoleenosti. Jako mezinar. uznavany obor se konstituovala ve 20. st.: v r. 1939 vzniklo prvni mezinar. sdruzeni

pro vyzkum starnuti, v r. 1950 byla zalozena International Association of Gerontology (lAG). V Ceskoslovensku byla ustavena Gerontologickd spolecnost pfi Likafskt! spolecnosti 1. E. Purkyne v r. 1962 (0 urcitem zuzeni zajmu svedci i pfechodne pfejmenovani teto spolecnosti na Geriatrickou spolecnost v r. 1993). Vedle techto odbornych spolecnosti vznikla fada zajmovych sdruzeni, nadaci a organizaci s ciIem svepomocne obhajovat zajmy starsich lidi (napr. v r. 1917 ve Svycarsku Pro Senectute, v r. 1962 celoevropsky EURAG, v r. 1990 ces. Zivot 90). Celosvet. vyznam g. roste v souvislosti s poznanim, ze vii vern pusobeni rUznych faktoru podiI starych obcanu ve spolecnosti vytrvale roste (viz tez -tstarnuti demografieke). UrCity meznik znamenalo Mezindrodni zasedani 0 starnuti ve Vidni v r. 1982, protoze od te doby se pocet akci venovanych problematice starych lidi podstatne zvysil. Rada akci (napf. vyhlaseni roku 1993 Rokem staff a porozumeni mezi generacemi, prohlaseni 1. fijna Dnem senioni) rna upozornit na rizika segregace starych lidi a pfispet k jejich integraci do spoleenosti. Vysoky poeet starych obcanu, ekon. neaktivnich a navic casto vyzadujicich spec. peCi vede totiz spiSe k poklesu spol. prestize teto skupiny. Jejim postavenim a problemy se zabyva -tgerontosociologie, ktera byva se zminenou soc. g. ztotoznovana. A: gerontology F: gerontologie N: Gerontologie, Altersforchung I: gerontologia Lit.: Pacovskj, V. - Hermanovd, H.: Gerontologie. Praha 1981; viz tez --+gerontosociologie. Cas.: fournal of Gerontology, 1945.

KaH geron tologie socialni viz gerontosociologie geron tosociologie - tez sociologie staN nebo socialni gerontologie - jedna z aplikovanych s-gickych disciplin, zabyvajici se -tsmNm a -tstarnutim jako soc. kategoriemi, ktere modifikuji svuj obsah pod Ie spol. akult. kontextu, a spec. pak skupinami tzv. starych lidi, jejich vnitfnimi problemy i jejich vztahem k jinym skupinam a pozici ve spolecnosti. Celosvetove se g. venuje zvl. sekce Mezindrodni gerontologicke spolecnosti (European Behavioural and Social Science Research Section of the lAG); sekce behavioralni gerontologie pri Gerontologicke a geriatricke spolecnosti Ceske republiky je jejim clenem. Problemy tzv. tfeb'ho veku zkouma g. v kontextu ceIeho -tzivotniho cyklu. Mezi specif. problemy g. patfi rodinne souziti starych lidi, problemy jejich seberealizace, ztraty spol. integrace, samoty, pozice fyzicky a soc. handicapovanych osob, otazky soc. peee a zdravotnicke pece apod. CiIem g. je poskytovat podklady pro kvalifikovana rozhodovani vladnich i jinych instituci, ktera ovlivnuji zivot clo-

veka v jeho zavereene etape. Za klasika g. je povazovfm angl. sociolog P. B. Townsend. V Ceskoslovensku se gerontosociologicke vyzkumy v 70. a 80. 1. provadely ve \l.yzkumnem ustavu prace a socialnich veci, zejrn. hloubkove sondy do Zivotni situace vybranych sku pin starych obcanu a reprezentativni, po 10 letech se opakujici vyzkumy zivota a potfeb starych obcanu (B. Kaufman, V. SchimmerlingoVfi, H. Kasalova). S-gicke rysy maji i nektere vyzkumy z oblasti -tgerontologie, provadene na ruznych zdravotnickych pracovistich. A: gerontosociology F: gerontosociologie N: Alterssoziologie, soziale Gerontologie I: sociologia degli anziani Lit.: Handbook of Social Gerontology. Chicago, London 1960; Kasaiovd, H. a kol.: Vyzkum zivota a potfeb starych lidi. Praha 1989: Pailfal, P.: Conditions de vie et besoins des personnes agees en France, I.-III. Pafiz 1969-1973; Schimmerlingovd, V. a kol.: Vyzkum zivota a potfeb starych lidi. Praha 1983; Townsend, P.: The Family Life of Old People. Londyn 1963; Townsend, P.: The Last Refuge. Londyn 1962; Wolf, f. akol.: Umeni zit a starnout. Praha 1982. Cas.: Europeall Journal of Gerontology, 1992; Gerontologie et societe, 1972.

KaH g est a It ism u s - (z nem. Gestalt = tvar, utvar, pfenesene konfigurace, struktura, celek) - ces. se pi'eklada jako tvarova psychologie ci celostni psychologie - smer presahujici hranice -tpsychologie, ktery se rozvinul na zacatku 20. st. ve vyzn. ved. hnuti. Podnet pochazi od dvou profesorU nem. prazske univerzity, E. Macha a zejm. Ch. von Ehrenfelse, ktery v r.1890 objevil transponovatelnost struktury vjemu (mel odie zahrana v rUzne tonine je poznavana jako taz). G. se pak rozvinul hlavne ve vyzkumu vnimani (M. Wertheimer), mysleni (K Duncker), citeni (F. Krueger), charakterologie (A. Wellek), spojil se s vlivy behaviorismu (K. Lewin), experimentalniho vyzkumu chovani zvifat (W. Kohler) aj. G. se v Nemecku, kde vznikl, vyvijel na dvou skolach: lipske (F. Kreuger, F. Sander) a berlinske (M. Wertheimer, W. Kohler, K. Koffka, W. Metzger). Pokus 0 synteticke zpracovani g. reprezentuje zejm. diIo Metzgera (1963). G. se rozvijel jako reakce na neplodny psychologicky atomismus, ktery hledal prvky dusevniho zivota, z nichz by byl vylozen jeho pohyb po vzoru fyziky a biologie. Podle Kreugera dusevni jevy nejsou agregaty psych. prvku (poCitku, pi'edstav apod.), nybrijsou to celky, ktere nelze odvodit ze souctu skladebnych prvku. Wertheimer tvrdil, ze celky jsou "nadsumativni". Idea g. byla rozvinuta v -tholismu a v Lewinove topologicke teorii osobnosti a soc. chovani (viz -tteorie pole). G. ovlivnil teor. spor strukturalismu a funkcionalismu (E. B. Titchener a dalsi). Pojem ce1ku (Ganzheit), s nimz g. zacinal, byl vlivem vyzkumu -tvnirnarn, kde se idea g. prokazovala nejvyrazneji, nahrazen pojmem tvar, utvar (Gestalt). Od347

gesto mimicke

GNP

tud pak podle Metzgera (1987) vedla cesta k dalSimu vyvoji pojeti psychiky jako dynamicky organizovaneho fadu, vyznacujiciho se samoregulaci, a k pojeti "otevreneho systemu" (L. von Bertalanffy). Ke gnoseologickym a ontologickym dusledkum pak dopracoval strukturni teorii psychiky Wellek (1953). Spojit g. s fenomenologickou metodou ve smyslu identifikace invariant se pokusil D. Katz (1944), ktery take jako jeden z prvnich uplatnil princip dynamicke regulace organismu. Za vychodisko g. pokladal fenomeny konstantnosti vnimani (za urcitych podminek zustava vjem tvaru, velikosti a barvy staly, konstantni, i kdyz se meni vnejsi podnety, ktere odnlzi). Podle W. Hehlmanna se psych. jevy ve smyslu ....... ontogeneze i .......fylogeneze vyvijeji endogenne z primarnich struktur a jejich aktualni projevy jsou rizeny zvlastnimi zakony. Ina nizsich vyvojovych stupnich (u zvifat, pm. Zijicich narodu, deti) psych. jevy vystupuji jako celky, jako malo nebo vubec nediferencovane utvary. Celek a casti se sice vzajemne podminuji, ale celek vzdy prevlada nad castmi, ktere ho tvofi, v kaidem danem zazitku (fenomenalne) i funkcne (F. Kratina, 1953). Zakl. znaky celku (utvaru) jsou uzavi'enost a clenitost, zakl. znakem prozivani je dominance nejakeho utvaru na urcitem pozadi, pficemz dane utvary jsou transponovatelne (trojuhe1nik poznavame vzdy jako takovy, afje v jakekoli poloze, barye, velikosti). Jako utvary vsak vystupuji nejen vjemy, ale i myslenky, city, postoje ajine fenomeny. U vjemu organizuji senzoricke prvky, napr. body, ktere vnimame, faktory blizkosti, podobnosti a dalSi do urCitych konfiguraci (struktur), a proto je tedy vZdy vnimame v urcitych figurach. G. je kritizovan z ruznych smeril ajeho teze jsou vyvraceny experimenty. Byva mu vytykana ....... predestinace (L. I. Ancyferova, 1963 aj.). Jakysi kompromis s g. predstavuje teorie detskeho vnimani a mysleni J. Piageta, podle nehoz se zkusenost ziskana Cinnosti asimiluje urcitym vnitrnim strukturam, ktere se vsak opet akomoduji dalSim zkusenostem. A: gestaltism F: psychologie de la forme, gestaltisme, gestalttheorie N: Gestaltismus I: gestaltismo Lit.: Koffka, K.: Principles of Gestalt Psychology. New York 1935; Katz, D.: Gestalpsychologie. Basel 1944; Kratina, F.: Ovod do celostni a tvarove psychologie; Wellek. A.: Ganzheitspsychologie und Strukturtheorie. Bern, MUnchen 1969.

Nak

ges to mi m icke viz mimikry socialni g he t to - (z hebr. ghet = odlouceni) - oblast, sektor, ctvrr ci okrsek urCiteho mesta, v nemz zije z hlediska bydleni a nekdy i prace segregovane obyv., ktere se od ostatniho obyv. lisi nabozenstvim, etnickymi rysy, rasou, soc. statusem, regionalnim nebo narodnostnim puvodem ci jakou-

348

koliv kombinaci techto vlastnostL Ve stredoveku se jako g. oznacovala ta cast mesta, v ktere zili ....... Zide. Nejvetsi g. byla v it. mestech (nejznamejsi bylo g. rimske), v Nemecku (ve Frankfurtu nad Mohanem) a v ces. zemich (v Praze). Sve g. vsak mela i mensi a docela mala mesta. V s-gii byla g. zkoumana poprve ....... chicagskou skolou. Pojem g. neni identicky s pojmem slum Ci chudinska ctvrr, i kdyz v g. je nekdy chudoba rozsirenym jevem. Pro vymezeni g. je duldite, ze pravni ci fakticke pi'ekazky brani obyv., ktere v nem sidli, menit bydliste a volne se pfestehovat do jinych ctvrti mesta. Ve stredoyeku byly pfiCinou teto .......socialni diskriminace vesmes nab. motivy. Pozdeji (napr. v Nemecku v dobe nacismu ci v lihoafricke republice) vystupuji do popredi polit., ekon. nebo kult. motivy. Krome subkult. rysu v Zivote obyv. jsou pro g. rnnohdy typicke specif. instituce vytvarejici svebytne struktury moei a vlivu, zvl. formy ekonomiky a pracovniho trhu, modifikovane formy soc. stratifikace a ....... anomie. Tyto momenty vedou k pojeti g. jako samostatneho spol. systemu. G. jsou vybudovana na prostorovem pUdorysu mesta, ktery je relativne autonornni vuci zbyvajicim eastern mesta i vuci jeho komunite. A: ghetto F: ghetto N: Ghetto I: ghetto Lit.: Feagin, J. R.: Social Organization in the Black Ghetto. International Journal of Contemporary Sociology, 1971, C. 1; Fonnan, R. E.: Black Ghettos, White Ghettos, and Slums. Engelwood Cliffs 1971; Harvey, D.: Social Justice and the City. London 1972; RlIdy, Z: Soziologie desjUdische Volkes. 1965; Wirth, L.: The Ghetto Cliffs. 1971.

Much gilda viz socialismus gildovy, solidarita g I a s nos f - (rus. vyraz pro transparenci, otevfenost) oznaceni reformniho programu M. S. Gorbacova. Termin g. byl ale pouzivan uz v carskem Rusku pro vystridani absolutisticke monarchie monarchii konstitutivni. Pod oznaeenim g. zavedl car-reformator Alexandr II. (1818-1881) ver. soudnijednani. Za hlavni pfedstavitele g. byli pak povazovani A. Gercen aN. Saltykov-Scedrin. Gorbacov se vsak puvodne odvolaval na pi'ilezitostne vyroky Lenina, ktere obsahovaly pojem g. V epose .......stalinismu se tento pojem nevyskytoval; objevil se znovu teprve v polo vine 70. I. G. probihala v nekolika etapach. Na zacatku let 1985-1986 byla shora fizenou kampani, ktera mela podporovat ....... perestrojku v ekon. oblasti. Vyrazneji se termin g. zacal pouzivat od r. 1987, kdy oznacoval za pomoci mas medii vedenou kampan za reformu strany a polit. systemu, zv!. pak boj s korupci a byrokratismem. Pozdeji, pi'iblizne od konce r. 1987, vznika pomerne siroke hnuti, ktere se na g. odvolava. Pozaduje a postupne s rozdilnou uspesnosti prosazuje transparenci po lit. procesu ve vsech oblastech a na vsech urovnich, svobodu slova, nab. vy-

znani, vedy a umeni, pravo na stavky a demonstrace, system vice stran, zruseni vedouci ulohy KSSS a pravo narodnosti na sebeurcenL Tim se g. vyvinula v teor. a prakticky pi'edpoklad .......demokratizace spolecnosti. Proti puvodnim Gorbacovovym intencim zpochybnila kritika byrokratismu, stagnace a stalinismu ideol. zaklady SOY. systemu. Temer mimochodem byl vystaven kritice i ....... leninismus a cela epocha od Rijnove revoluce 1917. Vzhledem k odhalenym zloCinum, ktere doprovazely vystavbu SOy. statu, a vzhledem k neschopnosti "nomenklatury" vybudovat vykonnou ekonomiku zacalo stale vice lidi chapat potrebu radikalni transformace celeho systemu. G. pi'ekonala vsechny dosavadni reformni pokusy v SSSR svou duslednosti a otevrenosti v odhalovani polit. chyb a zlocinu. Na rozdil od perestrojky byla i pres rozporny prubeh bezesporu uspesnym polit. procesem, ktery nemalo pfispel k porazce srpnoveho moskevskeho puce (1991). Jim take etapa g. konei. A: glasnost, openness F: glasnost N: Glasnost, Transparenz I: glasnost, trasparenza Bay g 10 ba lis ti k a - (z lat. globus = koule) - termin, ktery byl poeatkem 80. 1. zaveden a pouzivan zejm. v SSSR k oznaceni ved. vyzkumu ....... globalnich problemu soucasneho sveta. G. vetSinou neni chapana jako novy vedni obor, ale spiSe jako specif. syntetizujici smer interdisciplinarniho vyzkumu, ktery se opira 0 integraci poznatku ptir., tech. a spo!. ved. A: globalistics F: globalisme N: Globalistik I: giobalistica Lit.: viz ""problemy globaIni.

Dvl gnosticismus - (z i'ec. gn6sis =poznan!) - spekulativni uceni a ....... nabozenske hnuti z pocatku n.l., oznaeovane puvodne jako gnose, ktere ovlivnilo nejen sti'edoveke nab ........ sekty (viz tez ....... hereze), ale take dualisticke fil. systemy. Doklady nejranejsi gnose jsou znamy ze Syrie a Egypta. Tradicne, ale neprokazane jsou za zakladatele tohoto uceni povazovani Simon Mdg (Simon zminovany v Novem Zdkonl) a jeho druzka Helena. Pozadi vzniku gnose tv on ....... platonismus a zidovske nabozenstvL G. vznikl soucasne s ....... kresfanstvim (nikoliv z neho) a tyto dva myslenkove proudy se vzajemne silne ovlivnovaly. Gnosticke uceni neni jednolite, sklada se z i'ady pomerne odliSnych variant, zastoupenych sektami ohranicenymi rnistne nebo casove. Nektere byly v pnmem rozporu s ki'esranstvim (napi'. Ofite, ctitele biblickeho hada), jine (pozdejsi) se rozvijely uz v ramci ki'esfanstvi (napi'. Valentiniste). Ziikl. tematem gnostickeho mysleni je najit odpovedi na tyto otazky: odkudjsme a cimjsme se stali; odkud pochazime a kde jsme se octli; kam spechame a z ceho jsme

vykoupeni; jak je to s nasim narozenim a jak je to s nasim znovuzrozenim (citovano Klementem Alexandrijskfm kolem r. 200 ze starsiho gnostickeho spisu). Dualisticka podoba sveta a cloveka neni podle gnostiku vecmi, rna byt zrusena navratem k puvodni bozske jednote, ze ktere vse vyslo, splynutim s prazakladem, s prvotnim Bohem. Navrat cloveka k puvodni jednote se rna dit cestou "praveho", tj. nadsmysloveho poznani, ktere povede ke spojeni rozdelene podstaty cloveka. Gnosticke sekty rozvinuly rUzne slozite spekulace 0 vzniku sveta i 0 "posmrtnem zivote", tj. 0 "ceste duse k Bohu". V zasade tato cesta prochazi mnoha sferami neboli ai6ny, vzniklymi bozskymi emanacemi, a hlidaCi aionu, archonti, se snaii dusim v ceste bran it; pouze gnostici jako nositele praveho poznani mohou projit a vymanit se z vecneho kolobehu zivota, ostatni duse jsou stale vraceny na zem. Je to sverazne pojeti dvojiho typu nesrnrtelnosti. Z hlediska gnostickeho uceni jsou dejiny pouze bezcilnym chaosem, z ktereho je treba uniknout - proto se gnostikove nikdy nesnaiili dejiny napravovat. Dobro je prapuvodni idea, zlo vznika v dusledku omylu. Urciteprvky g. obsahuje Evangelium sv. lana a Zjeven( sv. lana (....... Apokalypsa). G. zanikl ve 4. st., ale pnmo na nej navazal ....... manicheismus, ve stfedoveku pak bogomilove, katafi a paulikiani. Jedinou dosud zijici gnostickou sektou jsou Mandejci (asi 5 tis. osob zijicich na toku Dolniho Eufratu). Gnose nepfimo ovlivnila napr. J. G. Fichteho a C. G. Junga, zejm. vsak G. W. F. Hegeresp. jeho dialektiku. A: gnosticism F: gnosticisme N: Gnostik I: gnosticismo

w,

Lit.: Matousek, J.: Gnose. Praha 1994; Pokorn:~, P.: Pisen 0 perle. Praha 1986; NakoneCn:~, M.: (1993) Lexikon magie. Praha 1995; viz tez -the-

reze.

VaO

GNP - zkratka z ang!. gross national product - ees. HNP neboli hruby mirodni produkt, coz je ve statistikach narodnich uCtu jeden z ukazatelu slouzici k mereni vykonnosti nar. hospodarstvi. GNP zahrnuje finalni statky a sluzby z ....... vyrobnich faktoru (prace, pUdy, kapitalu) obcanu urcite zeme nejen na jejim uzemi, ale i v zahranici. Poe ita se tzv. produktovou metodou, pri niz se secfta hodnota vsech statku a sluzeb, ktere frrmy prodavaji domacnostem, a od statku, ktere si firmy prodavaji navzajem, se odecita meziprodukt. Za meziprodukt jsou oznacovany takove vzajemne dodavky statku mezi firmami, ktere jsou v danem obdobi (roce) uskutecneny a soucasne pouzity k dalSi vyrobe. Zakl. slozky ph pi'i vypoetu GNP produktovou metodou jsou nasledujici: 1. vydaje na osobni spotfebu, zahrnujici nakupy statku dlouhodobe a kratkodobe spotreby a sluzeb (vydaje na nove domy jsoujedinym typem vydaju domacnosti, ktery se do jejich spoti'eby nezahrnuje,

349

gramotnost

goodwill

a misto toho je zapoCitav{m do fixnich investic); 2. hrube domaci investice, kam se zahrnuji pouze soukrome hrube investice (nikoli investice vynalozene vladou), tj. veskere nove fixni investice firem do budov a zai'izeni, bytove vystavby a pfirustku zasob statku (celkove investice jsou oznaeovany jako hrube, protoze od nich neni odeetena ta cast investic, ktera slouzi k obnove spotfebovanych kapitalovych statku, tedy k nahrade znehodnoceneho kapitalu); 3. statni nakupy statku a sluzeb, cozjsou pouze vydaje na statni spotfebu a statni investice (nezapoCitavaji se sem tzv. transfery Ci transferove platby, coz jsou ruzne typy soc. davek, jako pfispevky v nezamestnanosti, davky soc. pojisteni aj., protoze nemaji povahu nakupu statku a sluzeb); 4. eiste vyvozy, pfedstavujici saldo obchodni bilance zeme, ktere se vypoeitavaji jako rozdil mezi celkovymi vyvozy a celkovymi dovozy v danem roce. GNP Ize zjisiovat take tzv. duchodovou metodou, kdy se seeitaji veskere faktorove platby firem a pfipoeiffivaji se k nim zisky za dane obdobi. GNP zjisteny touto metodou se obvykle oznaeuje jako --'narodni duchod. Vedle GNP se casto pouziva ukazatel GDP (z angl. gross domestic product), ees. hruby domaci produkt (HDP), ktery zahrnuje hodnotu vsech statku a sluzeb vyprodukovanych v danem obdobi v ramci geogr. hranic zeme bez ohledu na to, jsou-li vyrobeny obeany dane zeme nebo cizinci. GDP pouzivaji zejm. statistikove zap. Evropy, zatimco v USA davaji pfednost GNP. Na vytvofeni statistik nar. uetu, jejichz je GNP a GDP soueasti, se vyrazne podileli angl. ekonomove R. Stone a J. E. Meade a am. ekonom S. S. Kuznets. System nar. uetu byl zformulovan a doporueen ke zjisiovani vykonnosti nar. hospodarstvi OSN v r. 1952. V ekonomikach s centralne fizenym hospodafstvim se pouzival nikoliv GNP (HNP), ale tzv. spoleeensky produkt (puvodne uhrny spoleeensky produkt). Od GNP se odlisoval tim, ze: 1. zahrnoval pouze produkci vyrobni sfery (produktivni sfery), tj. zemedelstvi, prumyslu, stavebnictvi, nakladni dopravy, event. obchodu a nekterych tzv. materialnich sluzeb; 2. poCital se metodou hrube vyroby; 3. zapoeiffival i meziprodukty, takze eim vice meziproduku bylo potfeba k vyrobe finalniho produktu, tim vice "rostl" GNP v social. zemich. A: GNP F: PNB N: Bruttosozialprodukt I: P. N. L. (prodotto nazionale lordo) Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Soj

goo d will - angl. termin pro dobrou vuli, ochotu, snahu. Pojem se vyskytuje v propagaeni praxi, v reklame, marketingu a s-gii obchodu. Puvodne byl pouzivan v obchodni Cinnosti v doslovnem vyznamu, pozdeji byl vztahovan 350

na dobre jmeno Ci dobrou povest vyrobku, firmy, pracovnika, majitele firmy. 0 jeho rozsifeni se u nas postaraly pfed 2. svet. valkou rotarianske kluby (viz --'rotarianstvi), ktere sice odmitaly princip vzajemnych usluh mezi rotariany, akcentovaly vsak princip sluzby, jak ve vztahu mezi podnikateli, tak vuCi zakaznikum. Utvafeni g. obecne spada do oblasti --'prace s vefejnosti. Zjisiovani g. je eastym nametem specializovanych s-gickych a marketingovych vyzkumu. A: goodwill F: bonne volonte N: goodwill 1:Lin g r a d u a lis m u s - (z lat. graduare = odstupnovat, od gradus = krok) - reformisticka pfedstava soc. rozvoje a pokroku zalozena na myslence kontinuity, pozvolnych vyvojovych zmen a odmitnuti revoluci. Je to jedna z forem meliorismu, rozpracovavana pfedevsim fabianci (viz --'socialismus fabianskY). Soc. rozvoj je v g. modelovan podle pfedstavy vyvoje v pHrode, ktera udajne nezna nahle vyvojove skoky (podle lat. pfislovi: natura non fecit saltus = pfiroda neeini skoku). A: gradualism F: gradualisme N: Gradualismus I: gradualismo Lit.: viz -+socialismus fabiansky.

Lin

grad uant viz absolvent g r a f viz teorie grafu g ram at i k a - (z fec. gramma = pismeno, litera; grammatikos = gramotny, vzdelany) - jazykovedny termin s mnohem delSi tradici, nez jakou maji --'lingvistika a filologie. Ty vznikly az v novoveku, zatimco termin g. rna svuj puvod uz ve starem Recku. Dionysios Thrdx v letech 170-90 pf.Kr. podal soustavny popis fectiny a nazval jej Techne grammatiki (z fec. techne = remeslo, umeni, veda). Tato prvni evrop. g. vyclenila 8 slovnich druM. PodIe fec. vzoru se pak v fimske vede nazyvaly odborne popisy jazyka, zaeinajici vykladem 0 pismenech (hlaskach), Ars grammatica (z lat. ars = umeni). Pojmenovani g. se pak rozsifilo na popis --'jazyka jako celku. V tomto sirsim vyznamu se pak termin g. pouzival i ve stredoveke a novoveke vede. V soucasne jazykovede muze ale mit g. i uzsi vyznam, dany vyclenenim --.fonetiky jako relativne samostatne vedy (v 2. polovine 19. st.) a take lexikologie (slovni zasoby). G. v tomto zuzenem pojeti zahrnuje jen morfologii a syntax (vetnou skladbu) a prakticky spoeiva v pravidlech 0 stavbe a pouzivani jazyka jako celku nebo jeho tvarove a vetne soustavy. Nektefi lingviste i filozofove (zejm. angl. a am.) uzivaji pojem g. jako synonymum pro --'jazykovou normu. Jestlize oznaei nejaky jev jako

gramaticky, znamena to, ze odpovida danym zasadam, pfedepsanym pravidlum. Napf. vety mohou byt gramaticke, tj. spravne, odpovidajici norme daneho jazyka, nebo negramaticke, tj. nespravne, neodpovidajici norme daneho jazyka. Proto take N. Chomsky nazyva svou teorii 0 formovan! fecoveho projevu a 0 parafrazovani vet a textu --.generativni gramatikou, resp. --.transformacni gramatikou. Hovofi se ale i 0 kulturni gramatice, pfip. gramatice chovani. A: grammar F: grammaire N: Grammatik I: grammatica Hur gram a ti ka genera ti vni - vzniklajako reakce na am. --.strukturalni Iingvistiku, podle niz hlavnim ukolem jazykovedy je zkoumani distribuce jazykovych prvku v konkretnim textovem souboru a na tomto zaklade stanoveni --'jazykovych jednotek a jejich klasifikace. Pfedmetem zkoumani g.g. neni konkretni jazykovy text, ale psych. proces tvorby (generovani) vet a feeovych projevu vubec. G.g. se pfitom nesoustfecfuje na jejich obsah (semantiku), ale na jejich formalni, konstrukeni vlastnosti. Vychazi z premisy, ze --.gramatiku, gramaticka pravidla, resp. strukturu jazyka rna ve svem povedomi dite uz od narozeni. Proto by va g.g. chapana jako soueast --'psychoIingvistiky. "Generovani" se ale chape i ve smyslu matem. a souvisi take se zavadenim modelovani do jazykovedy. Pojem g.g. lze videt i jako mechanismus, ktery z omezeneho textoveho souboru na vstupu vytvari na vystupu nekoneeny soubor vet. Za tvurce g.g. je povazovan Noam Chomsky. V soucasnosti existuje nekolik verzi g.g., z nichz nejznamejsi je --'gramatika transformacni. A: generative grammar F: grammaire generative N: generative Grammatik I: grammatica generativa Lit.: Chomsky, N.: (1979) Jazyk a zodpovednosf. Bratislava 1995; Chomsky, N.: (1957) Syntakticke struktury. Praha 1966; Chomsky, N.: Topics in the Theory of Generative Grammar. Hague 1966.

Hur

g ram a t i k a k u It urn i viz etnografie nova, gramatika, univerzalie kuIturni g ram a t i k a m 0 c i viz struktura socialni gramatika transformacni - typ --'gramatiky, v niz hlavni roli hraji pravidla odhalujici hluMi vztahy mezi vetami. G.t. navazuje na --'gramatiku generativni. Vznikla na poeatku 50. I. a jejimi tvurci byli dva am. Iingviste: Zelling S. Harris a Noam Chomsky. V soucasnosti existuje nekolik verzi g.t., ktere se od sebe dost podstatne odlisuji. Harris je tvurcem tzv. negenerativni transformaeni gramatiky, podle niz transformaeni pravidla nemaji pfesne

vyznaeeny smer pusobeni. Transformuji napf. vetne konstrukce aktivni na pasivni, zaporne vety na kladne apod. Nejznamejsi verzi g.t. je ale tzv. gramatika transformaene generativni, ktera pfimo navazuje na prace N. Chomskeho. Podle ni se pfi popisu jazyka vychazi z omezeneho souboru zakl. pravidel, pomoci nichz se generuji zakl. abstraktni struktury (tzv. struktury hluboke nebo semanticke) a z nichz se pak pomoci transformaenich pravidel tvofi aktualni, konkretni very. Pojem "transformace" se chape jako gramaticke pravidlo, s jehoz pomoci Ize pfetvaret a menit jedny jazykove struktury na jiDl~. Takto pojem transformace zavedl do jazykovedy Harris. Rozlisovani jazyka jako abstraktniho soc. systemu znaku a reCi jako konkretni realizace tech to znaku v fecovem projevu zavedl do sve transformaene generativni gramatiky N. Chomsky. Jde 0 dichotomii jazykova kompetence - jazykova performance. Prvni znamena zvladnuti jazykove normy v pameti pHslusniku daneho jazykoveho spoleeenstvi, druha realizaci jazykove normy v konkretni feCi. Je to analogie dichotornie "langue - parole" (jazyk - ree), ktera je jednim ze stavebnich kamenu klasicke --'strukturalni Iingvistiky. Pojmy kompetence a performance byly prevzaty a specifikovany kult. antropologii jako --'kuIturni kompetence a kulturni performance (resp. --'sociokulturni performance). A: transformational grammar F: grammaire transformationnelle N: Transformationsgrammatik I: grammatica trasformazionale Lit.: Harris, Z. S.: Discourse Analysis. Language, 28,1952, C. I; Harris, Z. S.: Co-occurrence and Transformation in Linguistic Structure. Langua-

ge,33, 1957, C. 3; Chomsky, N.: Aspekte der Syntax-Theorie. Frankfurt a.M. 1969.

Hur

gramotnost - (z fec. gramma = pismeno) - v puvodnim vyznamu schopnost ei spiSe dovednost eist a psat v ureitem jazyce (nejeasteji v --'matefskem jazyce), event. poCitat. Konkretnejsi vymezeni g. byva zpravidla odvozovane od pojeti negramotnosti a jejich ruznych druhu. 0 g. se uvaiuje pouze v Iiterarnich spoleenostech, s kulturou psaneho slova. V evrop. podminkach byla g. pfibliZne aZ do 15. st. v podstate vysadou elity spoleenosti, pote nastala nejprve pozvolna a zhruba od 19. st. masova alfabetizace (tj. proces sifeni g., uceni se eteni a psani). Vyzn. roli v teto promene sehraly tyto okolnosti: a) vynalez a rozSii'eni knihtisku, majici za nasledek mohutny rust obecne dostupnosti tistenych textu, b) nar. jazykova hnuti, propagujici nahrazeni latiny, ktera byla do te doby univerzalnim dorozumivacim jazykem "vzdelancu" (Iiteratus), nar. jazyky, blizsimi sirsim vrstvam obyv., c) vii v reformace ajejiho usili 0 to, aby se kazdy elovek dostaval do kontaktu s bozim slovem pfimo v bibli, a nikoli prostfednictvim in351

groupthink

terpretace církevních institucí, d) průmyslová revoluce, vyžadující obecně vzdělanější (tj. alespoň částečně gramotnou) pracovní sílu, e) vliv humanistických myšlenek, zdůrazňujících ideály osvobození člověka, demokratizaci společnosti apod. (g. zde měla být nástrojem poznání). Část evrop. zemí dosáhla všeobecné g. již na začátku 20. st. (2-3 % negramotných v populaci jsou považovány za normální, standardní); v některých zemích jihových. Evropy byla obecná alfabetizace dokončena až v období po 2. svět. válce. V evrop. (i severoam.) pojetí je g. dnes považována za jeden z význ. indikátorů kult. úrovně společnosti či obecně stupně rozvoje společnosti. Ve většině rozvojových zemí se masové alfabetizačníkampaně realizují až v prů­ běhu 20. st. I když řada těchto kampaní byla úspěšná a podařilo se relativně výrazně zvýšit procento gramotného obyv., úsilí o alfabetizaci v rozvojových zemích pokraču­ je i nadále, často s mezinár. podporou. Za velký problém považují odborníci nedostatečné podmínky k tzv. postalfabetizaci v těchto zemích (lidé, kteří se naučí číst a psát, mají velmi často málo příležitostí tyto své dovednosti upevňovat a rozvíjet, protože chybí vhodné písemné texty, event. jakékoli knihy jsou obtížně dostupné atd.). Velmi aktivně v celosvět. alfabetizačním úsilí postupuje zejm. UNESCO, které organizuje pravidelné mezinár. konference o problémech g. a negramotnosti; vyhlašuje nárazové propagační akce (např. r. 1990 byl prohlášen za Mezinárodní rok gramotnosti), navrhuje vzdělávací projekty a zajišťuje jejich metodické propracovávání, učitele a lektory, finanční příspěvky apod. K hlavním obecným cílům alfabetizace patří poskytnout: 1. schopnost realizovat velký počet činností každodenního života a profesionální dráhy, při nichž je nutné čtení a psaní; 2. nezbytnou způsobilost k permanentnímu vzdělávání; 3. jeden z nástrojů soc. vzestupu; 4. jeden z předpokladů účasti na demokracii (někdy se doplňuje: a polit. boji); 5. možnost vyhnout se soc. stigmatu, používat nástrojů kultury. Politika v oblasti vzdělávání v pře­ vážné většině zemí počítá se dvěma zák!. nástroji alfabetizace: se zák!. vzděláním pro získání g. nejmladší generace a se systémem různých kurzů pro získání g. či zvýšení její úrovně u dospělých. Zejm. v druhém případě se v poslední době klade zvýšený důraz na individuálnost přístupu a výuky. Kromě státních institucí se na alfabetizaci podílí mnoho soukromých organizací, převážně charitativního rázu. V přeneseném významu g. označuje schopnost či dovednost určité činnosti (většinou duševní činnosti nebo při­ nejmenším aktivity s duševní činností těsně spjaté). PŮ­ vodnímu významu g. (v rovině zákl. systému dorozumívání na základě psaných výrazů) se nejvíce blíží cizojazyčná g.

352

harmonie (tj. schopnost či dovednost číst a psát v jiném než mateř­ skémjazyku) a tzv. počítačová g. (tj. ovládání počítače při­ nejmenším na uživatelské úrovni). Dále je možné hovořit o g. občanské (tj. ovládání dovedností i souboru poznatků nezbytných k tomu, aby se člověk mohl plně uplatnit jako občan své země), polit. (tj. orientace v politice a veř. záležitostech), komunikativní (tj. dovednosti a schopnosti nutné k úspěšné mezilidské komunikaci, umění jednat s lidmi), o různých druzích g. odvozených od jednotlivých oblastí lidského života (zák!. penzum dovedností a znalostí v oblasti právní, lékařské apod.). Zv!. případem je tzv. televizní g. jakožto g. založená nikoli na psaném slovu, ale na spojení obrazu s mluveným slovem. Na televizní g. je poukazováno zejm. v souvislosti s rostoucím sledováním televize u dětí v současnosti: dítě si prostřednictvím televizní obrazovky od nejútlejšího věku zvyká najiný než liter. způsob komunikace a postupem doby může získat představu, že vše, co potřebuje ke svému každodennímu životu, mu bude moci být vždy zprostředkovánopomocí televize. A: literacy F: alphabétisme N: Kenntnis des Lesens und Schreibens I: alfabetizzazione Lit.: Arnove. R. F. - Graff, H. J. eds.: National Literacy Campaigns: Historical and Comparative Perspectives. London 1987; Bhola. H. S.: Campaigning for Literacy. Paris 1982; Bailey. R. W. ed.: Literacy for Life. New York 1983; Cippolla, M. c.: Literacy and Development in the West. Harmondsworth 1969; Dave. R. H. - Ouane. A. - Sutton. P. eds.: Post-literacy. Dordrecht 1989; Graff, H. J.: The Legacies ofLiteracy. Bloomington 1987; Gayfer. M. ed.: Literacy in 1ndustrialized Countries. Toronto 1988; Graff, H. J.: Literacy in History. New York 1981; Kunst Gnamus. O.: L'alphabétisation ala veille du XX1e siede. Strassbourg 1990; Levíne. K.: The Social Context of Literacy. London 1986; Street. B. V.: Literacy in Theory and Practice. Cambridge 1984; Wagner. D. ed.: The Puture ofLiteracy in a Changing World. Oxford 1987.

Duj grou pthink viz agrese gyne ko log ie sociáln í - (z řec. gyné = žena; logos =nauka, slovo) - interdisciplinární teor. i praktická specializace sledující zdravotní stav ženské populace ve vztahu k soc. aspektům reprodukčního procesu. Studuje zejm. soc. podmínky mateřství, identifikuje jednotlivé význ. soc. faktory, které na ně působí, a vytyčuje cesty k jeho ochraně. Podílí se i na studiu a organizaci zdravotní péče o --'ženu s cílem zajistit optimální průběh reprodukčních procesů a přispět tak k posílení celkového stavu --'zdraví žen, zkoumá soc. podmínky jejich života a jejich zdravotní stav považuje za produkt jejich biosoc. historie, realizující se v předcházejících fázích životního cyklu. G.s. studuje i dyádu "matka - dítě", a proto má celou řadu problémů společných s pediatrií. V zájmu --'prevence se zabývá zejm. ženami, jejichž reprodukční funkce je z různých dů-

vodů (především psychosoc.) ohrožena. Podílí se proto také na zdůvodnění a organizaci celospol. péče o rodinu. Charakteristickým rysem g.s. je zájem o ženu jako o biopsychosoc. jednotku, o všechny fáze jejího --'životního cyklu v celku jejího soc. života. A: social gynaecology F: gynécologie sociale N: Sozialgynakologie I: ginecologia sociale Lit.: Muller. Č. - Kapr. 1.: Kapitoly ze sociální problematiky ženského lé-

kařství.

Praha 1980.

Kap

ha bituace d rogov á viz drogy hagiografie - (z řec. hagios = svatý; grafein = psáti) - liter. žánr, který se vyvinul z mučednických akt neboli martyrií, tj. z římských protokolů z doby pronásledování křesťanů. H. se formovala v 3.--6. st. nJ. a nynější podoby dosáhla ve 13. st. Od počátku bylo účelem h. vzbuzení úcty ke svatým, ne tedy věrné mst. vylíčení jejich životů. Autoři hagiografické literatury se snažili udělat ze světců --'hrdiny hodné následování, vytvářeli --'vzory chování. Zákl. motivem obvykle bývá světcův vítězný boj s pokušeními, věr­ né setrvání ve víře navzdory všem překážkám. Některé dě­ jové zápletky se často (pouze s drobnými obměnami) opakují. Pro liturgické potřeby (podklady ke kázáním) byly od středověku sestavovány sbírky hagiografické literatury, tzv. acta sanctorum (skutky čili životy svatých), jejichž koncepce byla ovlivňována také polit. aspekty. V současnosti se v h. klade daleko větší důraz na hist. autentičnost. Nauka o svatých se nazývá hagiologie. A: hagiography F: hagiographie N: Hagiographie, Lebebnsbeschreibung der Heiliger I: agiografia

Lit.: Vidmanová, A.: Legenda aurea. Praha 1984; NovÝ. R. a kol.: Slavníkovci ve středověkém písemnictví. Praha 1987. .

VoO

h a g i o log i e viz hagiografie H A K A T A - ekon. a polit. koncepce realizovaná v 80. I. 19. st. jako --'hnutí, jehož název je odvozen ze jmen jeho zakladatelů Hansemanna, Koenemanna a Tiedemanna. Bylo iniciováno samotným Bismarkem a něm. stát je dotoval značnou částkou. Cílem bylo vykupování zemědělských usedlostí a živností v záp. části pol. pohraničí Němci. Zpočátku byla akce úspěšná, přeplácením se dařilo osidlovat záp. Polsko. Akce však skončila krachem. Noví usedlíci a majitelé živností na nich nepracovali, správci se stávali Poláci. Nakonec se němečtí majitelé vraceli zpět do Pruska a draze získané majetky prodávali lacino Polákům. Kolem r. 1910 bylo záp. pohraničí opět polské. A: HAKATA F: HAKATA N: HAKATA I: HAKATA Str "haló-efekt" - psycho!. mechanismus ovlivňující soc. percepci, spočívající v tom, že při výskytu nového nebo silného podnětu dochází k potlačení podnětů doprovázejících a ke --'generalizaci vjemu, bránící adekvátní diferenciaci dalších podnětů. Pří vnímání druhých osob to může vést k převládnutí prvního dojmu, bez relevantní zkušenosti (např. podle oblečení apod.). "H.e:' působí metodo!. problémy zejm. při --.přímém pozorování, protože pozorovatel může podlehnout apriorní či první představě o zkoumané osobě (zejm. neuvědomovaným sympatiím nebo antipatiím). "H.e." může ovšem podlehnout i respondent na základě nevhodného postupu tazatele při interview, prvních (nepříjemných či příjemných) otázek v dotazníku, nevhodné informace o s-gickém výzkumu jako takovém apod. A: hallo-effect F: halo-effet N: hallo-Effekt I: effetto alone

Bur han d i ca p viz invalidita, opora sociální ha rd w a re viz

počítač

ha r m o n i e - (z řec. slova harmoniá, původně používaného Homérem k označení svorců, klínů pro stavbu lodí, ale i dohody, souhlasu, smíru apod.) - nejčastěji chápánajako soulad, souzvuk protikladných prvků, jako vyrovnání napětí, obraz celistvosti, projev působení --'řádu. Tradič­ ně je h. důležitým rysem estetična, definičním prvkem krásy. První systematické učení o h. jako součást antické kosmologie pochází od pythagorejců. Opírá se o jejich pojetí čísla jako základu uspořádanosti světa, struktury, souměr-

353

harmonogram výzkumný

nosti, rytmu. Číselná h. vytváří jednak kosmos se symetricky uspořádanými sférami, jež jsou naladěny na určitý hudební tón vyjádřitelný číslem, jednak ---'duši a ostatní vnitřně strukturované věci. Vnitřní h. duše se dosahuje katarzí. Hérakleitos chápal h. jako shodu protiva vztahoval ji ke všem "živlům". Empedoklés spojoval h. s ---'Iáskou, která je jednotou a příčinou dobra. Proti ní stavěl svár, který je rozmanitostí, disharmonií a nutným zlem. H. tedy byla původně univerzálním kosmologickým principem. SÓkratés a Platón ji převedli do psychol. roviny, aplikovali na vnitřní život člověka a učinili ji základem krásy. Zdroj a předobraz h. spatřovali v hudbě. Harmonický stav duše nazýval Platón ctností a chápal jej i jako souzvuk "vnitřního a vnějšího", slova a skutku, a jako odraz nebeské h. Stře­ dověká filozofie tyto představy o h. v podstatě přejala, ale vnesla do nich protiklad mezi "lidským" a "božím" a zároveň nedosažitelný ideál odrazu božské dokonalosti a krásy, což má být ta pravá h. Panteismus období renesance nalézal h. v ---'přírodě. Pro renesančního člověka je h. ---'morální normou a nedostižným ideálem. Postoj k životu charakteristický pro baroko implikoval naopak pře­ svědčení, že světu vládne disharmonie a disonance. Ale stoupenci ---'racionalismu se opět vracejí k h., kterou spojují s jasností, řádem, ---'kauzalitou (R. Descartes, G. W. Leibniz, A. G. Baumgarten, É. B. Condillac a další). Problém soc. vztahů vneslo do zkoumání h. ---'osvícenství, které uvažovalo o souladu zájmů osobních a spol. a vidělo h. jako důležitou součást spol. řádu. Otázku ---'mravnosti vnášeli do h. zejm. angl. estetici (A. A. Shaltesbury, 1727 aj.). Něm. myslitelé období klasicismu volali po návratu k antické h., jejíž univerzálnost vyzvedali v protikladu k jednostrannosti soudobého ---'pokroku. Ideál h. spojovali s výchovou ---'vkusu. J. Ch. F. Schiller viděl záruku budoucnosti ve vytvoření "estetického státu", který na rozdíl od "státu etické povinnosti" a "státu práva" bude státem h. Ale ---.romantismus vyrůstal z individ. i spol. konfliktů, byl postaven na neřešitelných protikladech. Podle G. W. F. Hegela soudobá společnost znemožňuje harmonický rozvoj lidských schopností a ztráta přirozené h. mezi jedincem a společností je zákonitým, trvalým výsledkem spol. pokroku. 19. a 20. st. kategorii h. potlačilo ve filozofii i v životě. Pracuje s ní estetika ---'pragmatismu, která ji chápe jako završenou, úplnou, celistvou zkušenost a činí z ní doménu umělců (J. Dewey), a pak zejm. novotomismus, který h. nadřazuje kategorii cíle (J. Maritain obnovuje učení Tomáše Akvinského o "jasnosti" jako zdroji krásy a h. definuje jako "záření formy na hmotě"). Stoupenci ---'existencialismu odmítají h. a naopak estetizují disharmonii, podobně jako řada představitelů ---'umělec­ ké avantgardy. Ztráta h. je symptomem tzv. krize krité-

354

heraldika rií, jíž je často charakterizována soudobá společnost. V marx. s-gii myšlenka h. vstupovala do koncepce tzv. harmonicky rozvinutého člověka, kde však slovo "harmonicky" bývalo vysvětlováno jako "všestranně", resp. "mnohostranně". S-gie používá pojem h. většinou jako synonymum ---'sociální rovnováhy. Hovoří se o ní v souvislosti se soc. integrací, ---'konsensem, koherencí a konzistencí, při vymezování životního stylu, v souvislosti s hodnotovými orientacemi apod. Častěji je však h. chápána jako termín liter. nebo archaizující. A: harmony F: harmonie N: Harmonie I: armonia Lit.: viz ---morálka, ---vkus.

Vod

harmono gram výzkumný - (z řec. harmonia = souzvuk; gramma = písmeno, záznam) - časový rozpis úkolu, v němž jsou termínovány rozhodující ---.výzkumné fáze, příp. jednotlivé akce. H.v. má být závazný a má podléhat soc. kontrole. Jeho konkrétní podobu ovlivňují kapacity časové, personální a finanční. Určení času konání terénních akcí by se mělo řídit i spol. situací v dané lokalitě, skupině či společnosti vůbec. Správné časové vyladění výzkumu maximalizuje ---.výzkumný efekt. A: research timetable (time line, schedule) F: programme temporel de recherche N: Forschungsharmo· nogramm I: armonogramma di ricerca Bur

HDP vizGNP hédonism us - (z řec. hédoné = slast, požitek, a to k hedys = sladký) - původně filozofické, zejm. etické učení, podle něhož kritériem ---'štěstí a podstatou lidského úsilí je dosahování slasti, s čímž souvisí i vyhýbání se nepříjemnému. Představitelem tohoto učení byl Aristippos (4.-3. st. př.n.l.), zakladatel hédonistické či kyrénské školy. Za jemnější formu původního h. je pokládán epikureismus. Epikuros (3.-2. st. př.n.l.) rovněž za nejvyšší dobro pokládal slast, ale nikoli, jak zdůrazňuje, slast smyslovou, nýbrž stav tzv. ataraxie, kdy je člověk osvobozen od tě­ lesných bolestí a duševního neklidu, k čemuž vede život v ústraní a fil. pojetí života vůbec. Nicméně se později pojem epikureismu stal synonymem požitkářství, a to již vlivem stoiků, zdůrazňujících ctnost a cudnost, přirozenost a rozumnost. Epikúrovo zdůrazňování duševní blaženosti je označovánojako eudaimonismus. Pokud je blaho jako cíl rozšiřováno na celou společnost, hovoří se o "sociálním eudaimonismu" (M. Scheler, 1916). Zastánci h. byli také fr. materialisté (de La Mettrie), P. H. D. Holbach a angl. empiricisté (T. Hobbes, J. S. Mill, H. Spencer). Za výrazného představitele h. je pokládán zejm. zakladatel fil. ---'utilitarismu J. Bentham, který vypracoval "calculus"

příjemností a vymezil jejich podmínky (An introduction to the principles of morals and legislation, 1789), ale jeho pojetí je psychol. pochybné, jak soudí W. Tatarkiewicz (1970). Psychol. založený h. hlásal zejm. S. Freud, shledávající jako poslední motiv lidského chování široce pojatou, zjevnou či skrytou sexuální slast (viz ---'libido). Jiným před­ stavitelem psychol. h. je L. T. Troland (1928). Jeho nejvýraznějším zastáncem v psychologii motivace je P. T. Young (1961) se svým hédonistickým principem ---'moti. vace: organismus směřuje k maximalizaci slasti (příjem­ ného) a k minimalizaci strasti (nepříjemného). Experimentálně je tato teze potvrzena na chování zvířat, které v laboratorních podmínkách preferují příjemné alimentární podněty před podněty biol. užitečnými. U člověka je platnost principu smyslového h. zpochybňována, z principů učení (zpevňování) však plyne, že člověk jedná na základě principu šířeji pojatého psych. h., tj. usiluje o dosažení odměn a vyhýbá se trestům (odměny jsou definovány jako příjemné a tresty jako nepříjemné důsledky reakcí nebo jejich očekávání). Jednání člověka je však podmiňová­ no také symbolickými ---'odměnami a tresty, a dokonce tzv. "vnitřnírrů odměnarrů a tresty", nezávislými na vnějších stimulacích, které souvisejí s osobní morálkou a jsou reprezentovány takovými etickými city, jako jsou hrdost na sebe sama, zahanbení, stud, pocit odpovědnosti atd. Je tedy spíše otázkou terminologickou, zda takové tendence v jednání mohou být ještě označovány za psychol. h., resp. za hédonistické motivace. Neurofyziologickými výzkumy byla v mozku zvířat i lidí objevena "centra slasti" a "bolesti" (J. Olds, 1954). Propracovanější pojetí motivace lidského chování řízeného relacemi k příjemnému a nepří­ jemnému podal D. C. McClelland (1951). Problémy sebekontroly jednání na základě vývojově vyšších emočních reakcí propracoval M. Kofta (1979) aj. Již F. Brentano (1875 a později) upozornil na význam individ. pojetí dobra v jednání a jeho morální aspekty: dosahování dobra mů­ že být spojeno s mnoha nepříjemnostmi (námahou, ztrátami atd.), ale rozhodující je konečný efekt, spojený s osobním uspokojením, tedy s hédonicky (v širším smyslu) akcentovaným zážitkem, což je např. radost z pomoci druhému, i když byla spojena s oběťmi. Princip hédonismu v motivaci člověka může být přijat za předpokladu, že: a) jsou uznány vývojově vyšší formy slasti, neredukovatelné na smyslové zážitky, b) uzná-Ii se, že rozhodujcím motivačním činitelem je konečná slast, k jejímuž dosažení jedinec směřuje i přes prožívání předcházejících strastí. A: hedonism F: hédonisme N: Hedonismus I: edonismo Lit.: Cofer, C. N. - Appley, M. H.: Motivation: Theory and Research. New York, London, Sydney 1968; Young, P. T.: The Role of Hedonic Proces-

ses in Motivation. In: lones, M. R. ed.: Nebraska Symposium on Motivation. Lincoln, Nebr. 1955.

Nak

h e not e i s m U s viz judaismus, náboženství, polyteismus her a I d i k a - (ze starofr. heralt = hlasatel; z germ. hari-wald = velitel vojska) - disciplína na pomezí vědy a umě­ ní, slučující znalost a studium rodových a jiných znaků se schopností vytvářet je. Existuje pouze ve společnostech, které odvozují své polit. uspořádání od rodového uspořá­ dání - v Evropě, Japonsku a u některých jihoam. pospolitostí. Tendence ke vzniku h. lze nalézt např. v raně republikánském Římě nebo v sásánovské Persii, odkud převzala značnou část svých "figur" klasická evrop. h. Ta má za základ geometrickou kresbu (např. šachovnici) nebo konkrétní předmět (např. nástroj, ptáka, zvíře), malovaný na štítě. Později se přidávaly další prvky (přilba postavená na štítě, klenot čili figury na této přilbě, obvykle opakující motiv ze štítu, přikryvadla, štítonoši, heslo aj.). V Evropě dále existovala zvláštní h. skotská: tartan neboli vzor na suknici. Japonská h. byla postavena na tzv. monech, ozdobách přilby (např. půlměsíc), které později přešly na doplňky oděvů. U některých jihoam. Indiánů zastávaly stejnou funkci tetované či malované motivy na těle, obvykle na obličeji. Znaky i barvy znaků vládnoucích rodů se stávaly státními symboly. Ne všechna státní symbolika však má heraldickou povahu. Na rozdíl od ostatní symboliky je h. hist. spjata především s ---'rody. Původně pouze rozlišovací znamení se stalo rodovým dědictvím. Něm. slovo "Erbe", označující dědictví, přešlo do češtiny, polštiny a ruštiny jako termín pro rodový znak. V souvislosti s tím se do evrop. znaků promítaly jednak rozdíly rodových linií (změny barev společného znamení - v Če­ chách např. různé barvy růží Vítkovců), jednak majetkové nároky (např. získání panství bylo znázorněno připojením erbu původních majitelů k vlastnímu). Původně byl erb identifikován znakem pro organizaci rytířského vojska a volil si jej každý sám. Později bylo zvykem, že jej udě­ loval buď suverén vazalům, nebo pán svým městům apod., někdy jako výraz vzájemné závislosti, jindy jako formu odměny nebo vyznamenání. Rozlišovací znamení se tak změnilo na odznak významu svého nositele. Nikdy však nebyl erb odznakem šlechtictví. V čes. státě např. existovala instituce tzv. erbovníků, kterým panovník udělil znak, ale panská nebo rytířská obec je mezi sebe nepřijala. Každá h. má svá pevná pravidla. Ústředním pojmem je heraldický znak a ústředními tématy jsou právo na znak, pravidla jeho vytváření a připojování dalších znaků. Evrop. heraldický znak musí být znamením na štítě (což odkazuje k tradici ---'rytířství), kombinujícím symbolické

355

heretik

kresby a zbarvení, jejichž omezená varianta je přesně stanovená a popsaná. Nad štítem může (nemusí) být tzv. vrchní znak: helma, koruna, točenice, klenot, přikryvadla. Znak musím být viditelný, rozpoznatelný a zapamatovatelný. Býval původně umisťován nejen na skutečných štítech, ale i na korouhvích, kabátcích, pečetích, nad vchody budov ajinde. Ke znaku patřily tzv. honosné kusy: koruny, čepi­ ce, klobouky, pláště, štítonoši, heslo, pokřik aj. Mezi pří­ slušenství h. se počítají zejm. prapory a odznaky, ale také herolti, od kterých název h. pochází, což byli sluhové s určitými výsadami, vyučení ve znakovém umění, kteří často bývali zároveň ceremoniáři. H. vytváří a studuje také "loga", což jsou vlastně slovní ochranné známky, pod kterými jsou heraldické znaky registrovány. Základní dovedností heraldika je "blason", neboli slovní popis znaku, jeho podstaty i kresebných detailů. Blasonování má být tak přes­ né, aby bylo podle něj možno zpětně daný znak zkonstruovat. Právo na heraldický znak vždycky udělovala přísluš­ ná "vrchnost", a to buď rodu, resp. dynastii (dědičně), nebo jedinci - význ. osobě (doživotně), kraji, obci, církevní diecézi, cechu, hodnosti (např. maršálovi) či specif. komunitě (např. řeholnímu řádu). Právo na znak zaniká vymřením rodu nebo smrtí jednotlivce, zrušením funkce (hodnosti), lze se jej také vzdát nebo může být odebráno (např. po spáchání zločinu). S-gicky je heraldický znak viditelnou známkou jistých -+privilegií, resp. označením příslušnosti k privilegované vrstvě (pozitivní -+stigmatizací) nebo i k velmi specif. vrstvě obyv., která má ve společnosti zvláštní postavení. Dříve sloužil také k přesné identifikaci nositele, k jeho odlišení od podobně privilegovaných, příp. i k rozpoznání původních či trvalých hodnotových náklonností či preferencí zakódovaných do symbolických dimenzí znaku. Specif. oblastí evrop. h. je církevní heraldika, resp. heraldika katol. církve. Vznikla o něco později než rodová h. v souvislosti s tím, jak církevní představitelé přijímali podíl na majetku a světské vládě. Církevní hodnostáři pře­ jali v zásadě systém rodových znaků, ale modifIkovali prvky zobrazení, zejm. vypustili typické rytířské symboly jako meče a přilbice. Postupně se vyvinul ucelený systém doprovodných "honosných kusů" štítu odvozený z liturgických předmětů a oděvů, k nimž patří kříže, mitry, berly a klobouky. Tato h. výrazně odráží -+církevní hierarchii. Od ostatní h. se liší mj. praktickým užíváním znaků: duchovní je umisťují především na pečetě, bohoslužebné předměty, zdobí jimi knihy, zdi chrámů, náhrobní kameny. Církevní h. je na rozdíl od původní rodové h. dodnes živá, tzn. že se vytvářejí stále nové znaky, nejčastěji při získávání církevních hodností novými osobami (např. Miloslav kardinál Vlk při svém jmenování sídelním bisku356

hermeneutika pem v r. 1990 získal osobní znak, k němuž o něco později připojil hist. znak českobudějovického biskupství z r. 1786; po jmenování pražským arcibiskupem připojil k osobnímu znaku znak pražského biskupství převýšený zeleným arcibiskupským kloboukem, který po jmenování kardinálem v r. 1994 zaměnil za červený kardinálský klobouk), vytvářejí se ale i nové znaky řeholních řádů, kongregací a klášterů. Kromě církevní h. se stále živě rozvíjí h. měst a států a vznikají i nová odvětví h.: např. za 1. svět. války se s obdobou rytířského válčení vytvořila letecká h. (později s nástupem moderní taktiky upadla). Současná h. jako tvorba nových znaků se v každém případě upíná k -+tradici, buď tak, že v ní kontinuálně pokračuje, nebo tím, že vytváří analogony tradičních heraldických oblastí a přístupů. A: heraldry F: héraldique N: Heraldik; Wappenkunde I: araldica LiL: Halada, J.: Lexikon české šlechty, 3 d. Praha 1992; Kadlec, J.: Přehled církevních dějin. Praha 1991; Lévi-Strauss, c.: (1955) Smutné tropy. Praha 1966; MacKinnon, Ch.: The Observer's Book ofHeraldry. London 1966; Schwarzenberg, K.: Heraldika. Uherské Hradiště 1992; Zenger, Z. M.: Česká heraldika. Praha 1978.

českých

Vra, Štu

heretik viz hereze,

kacíř,

konverze náboženská

hereze - (z řec. hairésis = strana, mínění školy, výběr)­ jakákoli zásadnější odchylka od oficiální věrouky, která je touto věroukou odsuzovaná. Původně je to označení odchylky od učení -+církve v jakémkoli náb.-fil. směru, pociťované jako zásadní ohrožení jednoty vyznání společenství. Ve smyslu "nepravé učení" se termín h. užívá v -+judaismu a zvl. v -+křesťanství, kde se ustavil s formováním katolické církve a její -+ortodoxie. H. zde znamená "odpadlictví od víry", od ofIciálních -+dogmat. Zvl. ve středověku se heretická -+náboženská hnutí podílela na formování duchovní opozice a předjímala tak protestantskou reformaci. Oficiální církev záhy uplatnila při potírání h. i řadu mocenských prostředků (viz -+inkvizice). V heretických skupinách, zejm. v náb. -+sektách, se projevuje někdy čilá duchovní iniciativa a vznikají v nich kategorické morální požadavky, které však často vedou k neře­ šitelným sporům mezi navzájem se vylučujícími názory. Význ. motivem lidové h. byl negativní postoj k bohatství a "zkaženosti" oficiální církve. Boj za tzv. laickou církev často vystavoval heretiky pronásledování. Osočení z h. fungovalo v historii jako více či méně nebezpečný -+Iabelling. V češtině se heretici nazývali -+kacíři. Katol. církevní právo (Codex iuris canonici, can. 751) rozlišuje mezi heretikem (kacířem), tj. pokřtěným, který "tvrdošíjně popírá nebo zpochybňuje tu či onu pravdu, kterou je tře­ ba přijmout na základě božské a katol. víry", a tzv. schiz-

matikem, který se v tomto ohledu neproviňuje, ale rozchází se s římskou církví ve věci pojetí kázně a práva, jmenovitě není ochoten podřídit se úřední autoritě papeže, a tak se odděluje od jím řízeného společenství. Bula Unam sanctam Bonifáce VIII. z r. 1302 prohlásila podřízení papeži za podmínku spásy ar. 1870 vyhlásil I. vatikánský koncil dogma o papežské neomylnosti, čímž se vlastně i ze schizmatiků automaticky stali heretici. Nejvýznamnější h., s níž se střetla prvotní církev, byl -+gnosticismus, který např. hlásal odmítání hmotného svě­ ta, zatímco pro křesťany je tento svět jako stvoření Boží dobrý. S učením o Svaté trojici byl v rozporu arianismus, který popíral tezi, že Otec a Syn jsou stejné podstaty. Jinou h. bylo pelagiánství, které přisuzovalo svobodné lidské vlili hlavní podíl na spáse. V řec. prostředí se zformoval monofyzitismus, učení o jediné přirozenosti v Kristu. Vyspělou dualistickou h. s velkým vlivem představoval -+manicheismus. Z méně vlivných h. jsou zajímaví circum celIioni, u nichž se objevují komuny společného majetku i pokus o jakousi "třídní revoluci" s momenty rasové záště. Čas od času se vracela i učení intenzívně oživující pů­ vodní křesťanskou -+eschatologii (např. montanismus). Obranou proti h. a zárukou stabilizace církve byla díla církevních otců, koncily a synody. Ve středověku sice byla dlouho v paměti Augustinova myšlenka, že kacíři církvi prospívají (nedovolí jí ochabnout v jejím úsilí), ale větší pozornosti se dostalo jeho názoru, že kacíře je třeba v jejich vlastním zájmu přinutit k pravé víře. Postupně h. získávaly masový ohlas. Některé překonávaly horizont přítom­ nosti, mohly však rychle skončit jako zhroucení koncepce dějin (např. -+chiliasmus). Dualistické h. starověku měly své pokračování zv\. v bogomilech, asketické sektě, která vznikla v 9. st. v Bulharsku a eliminovala značnou část církevní tradice. Jí blízká byla dualistická h. katarů ve Francii a Itálii, proti níž církev zakročila křížovými výpravami. Potlačován byl i masově se šířící ideál chudoby, který ústil ve snahu o nový životní styl organizovaný ve společenstvích (např. evangelické hnutí valdenských). Pozitivně se církev snažila včlenit ideál chudoby a laické zbožnosti do církevního života, a to pomocí řádů františkánů a dominikánů. Rozhraní mezi h. a ofIciálně přijatými ozdravnými opatřeními byla někdy velmi úzká a byla dána spíše polit. zájmy než obsahem příslušné duchovní deviace. Z hlediska kato\. církve byla h. všechna náb. hnutí období -+reformace. Nařčení z h. postihlo i autory fi\. koncepcí směřujících k panteismu. V moderní době je oslabena zejm. soc. váha h., protože projevy nových náb. hnutí nejsou většinou stíhány ani formálním, ani neformálním soc. zavržením. Objevuje se trend sblížit církve založené na tzv. heretických učeních s ortodoxní kato\. církví (viz

-+ekumenismus). Pojem h. má své analogie v úchylkách od dogmat silných ideo\. systémů, které vytvářejí tzv. -+světská náboženství. V tomto smyslu lze za h. považovat např. -+revizionismus. A: heresy F: hérésie N: Haresie, Ketzerei I: eresia LiL: Eliade, M. - ClIlianll, I. P.: Slovník: náboženství. Praha 1993; Le Gojf, J.: Hérésies et sociétés dans l'Europe préindustrielle 11-18 siěcles. Paris 1968; Machovec, M.: Svatý Augustin. Praha 1967; Molnár, A.: Na rozhraní vě­ ků. Praha 1985; Trawkowski, S.: Mi~dzy herezjq a ortodoksjq. Warszawa 1994; viz též --náboženství.

Hol, Pap, Ran

hermeneu tika - (z řec. hermeneuein = sdělovat, tluvykládat) - až do osvícenství byla především teologickou disciplínou, dovedností správně vyložit smysl biblického textu. Termín h. poprvé použil 1. Dannhauer r. 1654. Důležitý krok učinil G. F. Meier, který r. 1757 rozpracoval h. jako vědu o obecných pravidlech výkladu libovolného textu. Základy moderní h. položil na počátku 19. st. F. E. D. Schleiermacher. Hermeneutické porozumění (Verstehen) smyslu textu má podle něho přede­ vším psychol. základ, předpokládá komplementaritu řeči (Rede) a psychologie. Badatel porozumí smyslu textu na základě porozumění jeho autorovi, jeho duševnímu rozpoložení a motivaci. Nejdůležitějším představitelem h. 2. pol. 19. a počátku 20. st. se stal W. Dilthey, jenž navázal na romantickou tradici, ale čerpal také z I. Kanta a G. W. F. Hegela. Jeho význam spočívá hlavně v tom, že: 1. povýšil h. na obecnou metodu všech duchověd (tj. spol. věd); 2. pokusil se o fil. zdůvodnění h. Začíná kantovsky formulovaným požadavkem kritiky hist. rozumu. Jak je možná -+duchověda, táže se, a má na mysli problém adekvátní metody. Duchovědy se podle Diltheye dosud nestaly skutečnými vědami, protože nerespektují specifičnost svého předmětu a vypomáhají si metodou přírodovědy. Mezi přírodou a dějinně spol. skutečností je však zásadní rozdíl. -+Příroda představuje pouhý vnější, mechanický agregát, a proto přírodověda může úspěšně pracovat metodou kauzálního vysvětlování (Erklaren). Naproti tomu dějinně spol. skutečnost vytváří vnitřní psych. souvislost, strukturu působení a cílů. V ní je vše, osoby i složitější nadosobní útvary (např. rodina, občanská společnost, stát, kultura) psych. povahy, výrazem psych. života. Dilthey popírá existenci obecných hist. -+zákonitostí, vše v dějinně spol. skutečnosti je podle něj singulární, svébytné, ryze racionální postupy selhávají, jedinou adekvátní metodou je pohled zvnitřku. Metodol. základnou duchověd se musí stát zvl. popisná analytická psychologie čili psychol. pojatá h. Zákl. předpokladem hermeneutického přístupu k nějakému dílu je považovat je za výraz psychiky jeho tvůrce. Badatel se do něj "vcítí", přesadí se močit,

357

hermetismus

do jeho duše, znovu prožívá všechna její hnutí a na tomto základě pak provede věrnou reprodukci. Porozumět druhé osobě může proto, že ač je singulární, je právě tak psych. jednotkou jako sám badatel. Porozumět druhému znamená vlastně nalézt sebe sama v druhém. Duchověda ovšem nezkoumá jen osoby, usiluje rovněž o výklad singulárních nadosobních útvarů, např. celých kult. epoch. Tady však vyvstávají vážné obtíže, které se Dilthey snaží neúspěšně vyřešit pomocí pojmu "reprezentativní osoba": duchu určité epochy může být hermeneuticky porozuměno jen tak, že porozumíme psychice význačných osob, které ji reprezentují. Dilthey zdůrazňuje, že h. není žádná subjektivní libovůle, má zprostředkovat platné poznání - proto využívá také logické operace, zvl. indukce, zároveň ale má h. iracionální aspekt, neobejde se bez pomoci emocí, sympatie ani tvořivé -'imaginace. Později se Dilthey pod vlivem Husserlovy teorie významu pokusilo objektivnější pojetí h., ale zásadní změnu to nepřineslo. Hranice pouze metodo!. pojetí h. Dilthey poněkud překročil tezí, že porozumění dějinně spol. skutečnosti je jejím sebeporozuměním.

První důležitý krok k přeměně h. z metody v soudobou hermeneutickou filozofii učinil M. Heidegger, který pojal filozofii jako temporální ontologii, jež má pomocí metody hermeneutické fenomenologie odkrýt smysl bytí vůbec v čase. Porozumění smyslu bytí vůbec ale musí předchá­ zet porozumění smyslu bytí pobytu (Dasein), tj. člověka. H. proto musí začít odkrývajícím porozuměním strukturním momentům - "existenciálům" - bytostného ustrojení pobytu. Je velmi důležité, že u Heideggera h. proniká přímo do obsahových určení jeho ontologie. Porozumění je totiž existenciálem, zákl. ontologickým určením pobytu. Ten je bytostně porozuměním bytí, vždy nějak rozumí svému vlastnímu bytí a zároveň světu. Je dvojí způsob porozumění: neautentické, které vede k upadlému zvěcnělému životu ve zvěcnělém světě, a autentické, které zakládá možnost pravé odhodlané dějinné existence v dějinném světě. Heideggerovy podněty samostatně rozvinul něm. filozof H. G. Gadamer, který je vlastním zakladatelem a klasikem soudobé hermeneutické filozofie. Gadamer odmítá pojetí h. jako metody a klade transcendentálně formulovanou otázku: Za jakých podmínek je možné porozumění vůbec, každé porozumění. Tuto otázku nepovažuje za gnoseologickou, nýbrž ontologickou, neboť porozumění je bytostně založeno v dějinnosti (Geschichtlichkeit), historicitě člověka. K objasnění ontologického smyslu porozumění používá pojmy "dějinné působení" (Wirkungsgeschichte), "předběžné porozumění" (Vorverstandnis), "horizont", "hermeneutické univerzum" atd. Věda podle Gadamera mylně předpokládá svou objektivní nezaujatost. Právě tak 358

hetérismus

i starší h. naivně věřila, že se badatel jednoduše přesadí do ducha epochy, aby ji věrně reprodukoval. Není to možné, protože každý člověk žije v situaci vlastní dějinné přítom­ nosti, k níž patří i dobové předpojatosti. Z ní nelze vyskočit, ale bez této situovanosti nemůžeme porozumět niče­ mu, co v minulosti vzniklo. Minulosti rozumíme, protože je součástí dějin působení, stále živé tradice, spoluvytvářející i naši současnost. Domněnka, že h. umožňuje jednorázově věrný, vyčerpávající výklad díla, je mylná, protože badatel je vázán svým vlastním dějinným horizontem. Každá doba rozumí dílu minulosti svým osobitým způso­ bem. Porozumění nikdy není prostou reprodukcí smyslu díla, nýbrž spíše jeho spoluvytvářením. Rozumět znamená tvořit. Pojetí dějin jako tradice přivádí Gadamera k ontologizaci -'jazyka. Jen díky našemu jazykovému založení (Sprachlichkeit) máme svět. Jazyk je bytím našeho lidského světa. Podle Gadamera je jazyk především rozhovor, v němž otázka dominuje nad odpovědí. V této myšlence koření jeho zájem o dialektiku, především Platónovu a Hegelovu. V Německu našel Gadamer řadu neortodoxních následovníků, z nichž nejdůležitější je J. Habermas, který zapojením psychoanalytických motivů vytvořil hlubinnou h., jejímž úkolem je kritika ideologie jako porušené mezilidské komunikace a přispět k vytvoření nerepresivní komunikativní společnosti, v níž jazyk již nehraje roli nástroje moci. Také fr. filozof P. Ricoeur pojímá h. jako spol. kritiku a spol. terapii, která musí demaskovat každé falešné vědomí a otevřít prostor pro autentický jazyk. Tím se ovšem Ricoeurovo pojetí h. nevyčerpává. V originální syntéze Husserlovy a Heideggerovy fenomenologie se pokouší o ontologicko existenciální rozměr jazyka a reflexe, porozumění vůbec.

A: hermeneutics F: herméneutique N: Hermeneutik I: ermeneutica Lit.: Dilthey, W.: Život a dejinné vedomie. Bratislava 1980; Gadamer. H. G. - Boehm, G.: Seminar: Philosophische Hermeneutik. Frankfurt a.M. 1976; Gadamer, H. G.: Wahrheit und Methode. TUbingen 1960; Heidegger, M.: Sein und Zeil. TUbingen 1927; Ricoeur. P.: Výbor z kratších studií. Praha 1989.

Maj her met i s m u s - původně tajné učení, které pěstovali ve svatyních starého Egypta zasvěcení hierofanté a předá­ vali vybraným adeptům, již předtím museli podstoupit těž­ ké zkoušky. Pojem h. je odvozen od řec. jména Hermes pro staroegyptského boha Thota, resp. Thovta či též Ezhovteje, zobrazovaného obvykle jako lidská postava s hlavou ibise. Hermés nebo též Hermés Trismegistos (Hermes Tři­ krát Mocný) je patrně mytologický autor řady metafyzických spisů (není totožný s řec. bohem stád Hermem). K. Kerényi (1943) zdůraznil Hermovu funkci průvodce

duší (psychopompos).

Kořenem

termínu h. je výraz pro Soubor spisů připisovaných Hermovi je nazýván Corpus hermeticum; je to sbírka řec. textů z 2. a 3. st. n.l., které jsou pokládány za produkt řec­ ko-orientálního synkretismu, charakteristického pro období helénistické filozofie a řec. kolonizace Egypta. Od konce 15. st. se tyto spisy šířily Evropou a měly značný vliv na renesanční filozofii. Obsahují prvky -'gnosticismu, neopythagoreismu, neoplatonismu, ale i Filónovy židovské mystiky aj. Zvl. postavení v hermetických spisech má tzv. Smaragdová deska, kterou okultisté pokládají za hlavní Hermovo dílo a za syntézu h. (R. Aliendy, 1921); středo­ věcí alchymisté ji považovali za svou zák!. fil. a praktickou příručku a věnovali jí mnoho komentářů. Do souboru Corpus hermeticum není ale Smaragdová deska pojímána. S tradicemi h. souvisí také křesťanská -'kabala Ue syntézou křesťanství, původní židovské kabaly a h.), jakož i pověstné rosenkruciánství, které silně ovlivnilo pansofické a humanistické snahy 17. st. Současní hermetikové spatřují kořeny této metafyziky v mytické kultuře Atlantidy, která položila základy tohoto -.esoterismu. Třemi zákl. "vědami" klasického h. byly: -'astrologie, zkoumající esoterní stránku vývoje člověka a přírody, -'alchymie, zkoumající esoterní podstatu života vůbec, jeho tvořivých prvků a přeměn, a -.magie, resp. její vyšší forma, theurgie, zabývající se transcendentními formami bytí tvořícími zejm. tzv. astrál (transcendentní biogenetická dimenze bytí). Zatímco text Smaragdové desky je možno označit za ontologický, dalším, převážně antropocentricky orientovaným pramenem hermetické filozofie je Tarot (Kniha Thovtova), soubor 78 karet, z nichž 22 tvoří tzv. velká arkána, která podle C. G. Junga jsou symbolickými obrazy -'archetypů. Tarot je však v h. chápán též jako význ. divinační prostředek a dnes se stal i nástrojem specif. zaměřené psychoterapie, meditačních praktik, sebepoznávání atd. V kostce lze doktrínu h. formulovat v následujících tezích: 1. existuje analogie světa "hořejšího", transcendentního a "dolejšího", pozemského (I. teze Smaragdové desky), přičemž svět transcendentní je zdrojem příčin interakcí obou těchto světů; 2. zprostředkujícím fenoménem těchto interakcí je "síla", podle Smaragdové desky "univerzální telesma celého světa", tj. astrál či astrální světlo, jakási meta-biol. substance, přítoínná ve všech jevech jako jejich čtvrtá dimenze, "morfogenetické pole" R. Sheldrakea, bioplazma současné psychotroniky; 3. strukturu a vnitřní pohyb všech jevů ovládá univerzální zákon triády, tj. trojitosti všech entit fyzických a ideových: těla, duše a ducha; 4. vše je svým způsobem "živé", je ve své podstatě jedním a trvá v neustálém koloběhu změn, ale i věčných návratů, nepřístupnost, uzavřenost.

takže smrt je jen počátkem nové etapy života; 5. fyzická a psych. jsoucna pozemského světa spolu korespondují podle podobnosti svých signatur (tváře věcí a jevů) a transcendentních znaků, jsou ve vztahu sympatie nebo antipatie a mají mužskou (solární) nebo ženskou (lunární) dimenzi Uin a jang taoismu); 6. vše bytující směřuje k reintegraci s původní, nejvyšší formou bytí, z níž vše vzešlo, a úkolem člověka pozemského je duchovní metamorfóza (promě­ na v "nebeského Adama") v původní božskou autenticitu; 7. vesmír je inteligibilní řád, výraz bytostné substanciální vůle, která mu propůjčuje účelnou strukturu; vše jsoucí se od sebe liší jen vzorcem vnitřního pohybu univerzálního činitele, takže použitím společných vibrací mohou být dynamizovány interakce mezi věcmi pozemskými i mezi nimi a transcendentem (tato utajovaná dynamizace je vlastní funkcí magie). Filozofie h. je založena na magickém myšlení. Její výrazné prvky můžeme najít i v panpsychol. filozofii G. Bruna, který -'duši chápal jako sílu imanentní všem formám bytí a je autorem teze: "Natura est deus in rebus". Prvky h. lze však najít i u řady řec. filozofů. Zůstává věd. nerozhodnuto, nakolik je h. synkrezí vyspě­ lých náb. soustava nakolik může naopak souviset s jejich hist. počátky. Mater. filozofii se h. nutně jeví jako produkt náb. deformovaného vědomí a myšlení, jako rozvinuté magické pojetí světa, zv!. druh hist. neurčeného panteismu. A: hermetics F: hermétisme N: Hermetismus I: ermetismo Lit.: Bonardelová, F.: Hermetismus. Praha 1995; Lasenic, P. de: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Praha 1936; Ruska, J.: Tabu1a Smaragdina. Heide1berg 1926.

Nak heroizace viz hrdina h e t é r i s m u s - (z řec. slova hétaira = původně družka, pak nevěstka) - pojem zavedený J. J. Bachofenem (1861) k označení hypotetického stavu společnosti, v němž neexistovala pevná manželská pouta ani pevné matrilineární či patrilineární příbuzenecké vazby mezi rodiči a dětmi. Teor. to byl stav všeobecné -'promiskuity, kdy děti byly vychovávány celým společenstvím, které také společně zajišťovalo uspokojování jejich životních potřeb. Tento stav vyhovoval mužům, nevyhovoval ale ženám, které si posléze vynutily odvozování původu podle matky (viz -'matriarchát). Rozhodující vliv na této proměně mělo podle Bachofena náboženství. Stav všeobecné promiskuity před­ pokládali i další autoři (např. H. G. Lovie). A: hetairism, hetaerism F: héta'irisme N: Hetarismus I: heterismo Lin 359

heterogamie

hierarchie sociální

h e t e r o gam i e - (z řec heteros =jiný a gamos =sňatek) - termín převzatý z biologie, kde znamená spojení mezi dvěma pohlavními buňkami různých jedinců. V soc. oblasti představuje h. soužití nebo sexuální vztah mezi jedinci odlišného pohlaví. A: heterogamy F: hétérogamie N: Heterogamie I: eterogamia

Jus h e t e r o s t e r e oty p viz autostereotyp a heterostereotyp heuristika - (z řec. heuristiké = umění hledat) - metoda, teorie i vědní disciplína zabývající se nalézáním, objevováním nových poznatků, přístupů apod. bez přesně stanovených logických pravidel, s pomocí -+kreativity. 1. H. jako -+metoda (způsob, postup) tvůrčího řešení problémů a získávání nových poznatků nededuktivní cestou, resp. umění hledat, objevovat, je ve fil. smyslu hist. spjata se sokratovskou metodou -+dialogů a uměním učit se. Aplikuje se tak, že žáci jsou prostřednictvímnávodných otázek, uvádění argumentů a protiargumentů vedeni k tomu, aby sami nalezli pravdu. V zásadě se tímto způsobem h. využívá k řešení problémů, u nichž algoritmus jako neomylné pravidlo jejich řešení není známý. Jako metoda mívá h. také podobu souhrnu pomocných schémat, která redukují náhodnost hledání a ulehčují je (mj. zkracují čas potřebný k řešení úkolu tím, že nezkoumají všechny možné alternativy, ale jen ty nejnadějnější), i když nezaručují plný úspěch. Specifičnost h. spočívá také v tom, že při ře­ šení nejsou vytyčovány žádné jiné požadavky než ten, aby bylo dosaženo výsledku, přičemž se připouští riziko omylu (dosažené výsledky nemusí být přesné a optimální, ale pravděpodobné a přijatelné). Pojmem heuristické metody se rozumí empir. formulovaná pravidla nebo doporučení pro hledání a zjišťování, příp. i budování teorií. Heuristické metody pracují s -+analogiemi, -+hypotézami i -+modely nejrůznějšíhodruhu. Řadí se k nim různé metody kolekt. tvořivého myšlení (např. -+brainstorming). Široce se využívají při tvorbě -+prognóz (viz též -+metoda sinektická aj.). V převážné míře jde o metody založené na principech hodnověrných (pravděpodobnostních) úsudků. 2. H. jako -+teorie může být chápána jako obecná teorie tvůrčího myšlení, systematizace a rozpracovávání poznatků získaných při práci s heuristickými metodami do podoby teorie s obecnějším zaměřením. Za tvůrčí myšlení se označuje takový myšlenkový proces, pro který je charakteristická samostatnost, schopnost na základě již poznaného řešit dosud nepoznané a vytvářet nové, dosud neobvyklé myšlenky, produkovat kval. nové hodnoty. Mechanismy heuristické myšlenkové aktivity, které ve svém

360

celku určují heuristické metody řešení úkolu, jsou svou povahou univerzální a nezávislé na konkrétnostech úkolu. 3. Jako spec. vědní disciplína zkoumá h. zákony, metody, pravidla, postupy, principy formování nových činností v nové situaci. Je vědou o podmínkách a realizaci heuristické metody a heuristické činnosti, vědou o heuristických principech. Z h. jako jedné z částí metodologie vědy, zkoumající metody při hledání pravdy, se postupně vyvinula relativně samostatná vědní disciplína, patřící do věd o myšlení a rozvíjející se interdisciplinárně na pomezí psychologie, logiky, teorie informací, strukturální lingvistiky a dalších disciplín. Snahy o vytvoření vědy zkoumající univerzální pravidla objevování a odhalování se datují od antických dob. Později se o to pokoušel např. R. Lullus svojí "ars magna" a G. W. Leibniz zavedením "ars inveniedi". V soudobé h. jsou odmítány představy, že by jednoduchá aplikace heuristických principů mohla nahradit celou tvůrčí práci a že s jejich pomocí by bylo možné jako podle návodu vyřešit jakýkoli problém. Posláním h. jako vědy je popisovat a navrhovat jednotlivé fáze myšlenkových postupů, usnadňujících teoretickou, empír. i praktickou tvůrčí (příp. rozhodovací) činnost. V poslední době zájem o h. význ. vzrostl, především v souvislosti s obecným růstem významu tvořivosti ve společnosti a také se stále rostoucími požadavky na programy pro samočinné počítače určené k řešení velmi složitých otázek (existuje tzv. heuristické programování). A: heuristics F: heuristique N: Heuristik I: euristica Lit.: Heuristic Processes in Thinking. XVIII. International Congress of Psychology. Symposium 25. Moscow 1966; Metodologické otázky vývinu súčasných vedeckých teórií. Bratislava 1981; Pames, S. J. - Harding, H. F. eds.: A Source Book for Creative Thinking. New York 1962; Polikarov, A.: Problémy vedeckého poznania z metodologického hradiska. Bratislava 1979; Taylor, C. W. - Barron, F.: Scientific Creativity. New York 1963.

Duf

hierarchie církevní - (z řec. hieros = svatý; arché v původním a doslovném pojetí posvátná moc -+církve, v katol. pojetí její Boží pověření vést obec vě­ řících prostřednictvím zvl. po svěceného a božským právem vybaveného kněžského stavu; později a zejm. z hlediska jiných konfesí, resp. z hlediska mimocírkevního, je pojem vztahován spíše k vnitřnímu org. uspořádání církve, k systému správy postavenému na odstupňovánípravomocí jednotlivých církevních hodnostářů, -+duchovenstva i laiků. Z tohoto hlediska je h.c. specif. propracovaný systém nadřízenosti a podřízenosti uvnitř instituce církve. V tomto systému se prolínají dvě pravomoci: 1. k vykonávání náb. -+kultu (je stanoveno, jaké úkony při bohoslužbě i jiných náb. činnostech mohou vykonávat jednotliví příslušníci duchovenstva i laičtí členové církve);

= moc) -

2. ke správě církevní obce (jsou stanoveny na sebe navazující menší a větší správní i územní jednotky i církevní hodnosti způsobilé stát v jejich čele a jejich pravomoci). H.c. obsahuje i pravomoce jmenování církevních hodnostářů jednotlivých stupňů. Obě linie h.c. na sebe zčásti navazují, tzn. že některé významnější kultovní úkony provádějí hodnostáři zároveň pověření vyššími org. a správními úkoly, ale tyto vazby jsou složité už vzhledem k tomu, že druhá hierarchizační linie není lineární (specif. církevní instituce, jako např. -+řeholní řády, mají vlastní hierarchizační strukturu). Nejpropracovanější je hierarchie katolické církve, podobná h.c. je typická i pro -+pravoslaví a pro -+anglikanismus. Tato h.c. bývá někdy uváděna jako vzorová vertikální org. struktura s přesně vymezenými pravomocemi a vazbami jednotlivých hierarchických stupňů, která je předobrazemněkterých světských org. struktur. Zároveň je příkladem důmyslného propojení duchovní pravomoci s intervencemi do správy občanského života. U tzv. -+světských náboženství, která se stala "náboženstvími státními", lze najít pokusy o aplikaci podvojného hierarchického uspořádání a řízení společnosti podle církevního vzoru. A: Church hierarchy F: dignitaires de l'église N: Kirchenhierarchie, kirliche Hierarchie I: gerarchia ecclesiastica Lit.: viz --církev, --sociologie náboženství.

Vod

hierarchie hodnotov á viz orientace hodnotová hi e r a rch i e m ěs ts k á viz hierarchie sociální hierarchie organizační viz organizace, sociologie organizace hi e r are h i e r e a li ty - diferenciace objektivní reality z hlediska dvou kardinálních ontologických principů: principu vývojové vyvinutosti a principu úplnosti. Jestliže princip vyvinutosti, a v užším pojetí pak princip vývojové složitosti, je ve věd. zkoumání pevně zakotven, čehož důkazem mohou být klasifikace vědních disciplín zohledňující vývojovou posloupnost reálných systémů (počátky lze nalézt v pracích C. H. Saint-Simona), princip úplnosti a v užším pojetí princip komplexity byl podobně jako pojetí h.r. uveden do literatury na základě poznání geogr. reality M. Hamplem začátkem 70. I. 20. st. Princip úplnosti se uplatňuje již při pouhém strukturálním pohledu na realitu - vyjadřuje různou úplnost celkové a dílčí struktury, jejíž úroveň může být specifikována ve vztahu k úpl{losti celé reality. V užším smyslu pak princip komplexity zohledňuje zákl. rozdíly v kvalitativní úplnosti (a hybridnosti) systémů a lze ho doplnit principem řádovosti zo-

hledňujícím především kvantitativní (měřítkové), tj. sekundární rozdíly mezi systémy téže úrovně komplexity. Podle principu vývojové vyvinutosti a úplnosti je pak vyjádřena nejen diferenciace systémů, ale i jejich integrace a odpovídající strukturální i vývojové souvislosti. Jejich kombinací lze též vypracovat zák!. klasifikaci reálných systémů a jí odpovídající klasifikaci věd. disciplín. Z hlediska principu vývojové složitosti lze rozlišit systémy pasivní, semiaktivní a aktivní, které odpovídají obvyklému dělení na systémy anorganické, biol. a soc., z hlediska principu komplexity pak systémy elementární, semikomplexní a komplexní, čemuž odpovídá na elementární úrovni např. atom, živočich nebo člověk, na semikomplexní úrovni např. hornina, biocenóza nebo soc. systém a na komplexní úrovni např. fyzicko-geogr. systém, ekologický systém v širším slova smyslu nebo komplexně geografický systém podle dané úrovně vývojové složitosti. Zákl. idea h.r. vychází z empir. generalizace statist. rozložení ]. Korčáka. Lze doložit, že v závislosti na zvyšování úrovně komplexity systémů se postupně zvyšuje jejich vnitřní hierarchická rozrůzněnost (snižuje se četnost prvků v závislosti na zvyšování jejich významnosti nebo velikosti). Dochází tak k přechodu od unimodálního symetrického rozložení (typického pro rozložení elementů jednoho druhu) k rozložení krajně asymetrickému (typickému pro rozložení komplexních systémů), které má hierarchickou povahu. Příkladem může být podobnost lidí jako elementů co do jejich fyzických vlastností (podobnost ve smyslu variability lidského druhu), jejich částečně rozdílné postavení v soc. systému a jejich krajně asymetrické rozložení na zemském povrchu. Hierarchické uspořádání komplexních a částečně již i semikomplexních systémů je zároveň jejich zákl. principem organizačním. A: hierarchy of reality F: hiérarchie de la réalité N: Rangordnung der Realitat I: gerarchia della realtft

Lit.: Hampl, M.: Teorie komplexity a diferenciace světa. Praha 1971; Hampl, M. - Pavlík, 2.: Ontologický smysl poznávání statistických struktur. Statistická revue, 1978, Č. 6; Hampl, M.: Hierarchie reality a hodnocení demografických a geodemografických systémů. In: AUC Geographica, J5, 1980; Hampl, M.: Hierarchie reality a studium sociálně geografických systémů. Praha 1989; Korčák, 1.: Přírodní dualita statistického rozložení. Statistický obzor, 22, 1941. Pav hi e r a rch i e so c i ál n í - množina vertikálně uspořá­ daných soc. -+statusů, vznikající proto, že ve všech nám známých společnostech se od sebe lidé liší -+připsaným statusem nebo získaným statusem a že tato odlišnost se soc. fixuje a stabilizuje. V podstatě je termín h.s. synonymem pro přesnější termín -+sociální stratifikace. Patří do velké skupiny s-gických metafor, které byly přejaty. I v tomto případě je pramenem středověká církevní terminologie

361

hierarchie

třídní

historicismus

(viz -'hierarchie církevní). Stanislaw Ossowski uvažuje o h.s. v souvislosti s analýzou třídní a soc. struktury a mluvi také o hierarchii -.tříd, o třídním kontinuu a soc. a tříd­ ní gradaci. Pojem "hierarchie" používá také Max Weber, který ji uvádí jako jednu ze specif. charakteristik -'byrokracie vedle dělby práce, formalizovaných pravidel atd. Hierarchií se zde rozumí, že autorita je specifikovaně rozdělena podle řetězce příkazů a rozhodnutí shora dolů tak, že každý nadřízený odpovídá za specif. oblast činnosti, v níž má i příslušnou odpovědnost. Ještě specifičtěji figuruje pojem hierarchie v -'sociologii města, kde byl rozpracován pojem městská hierarchie (urban hierarchy): různá města v závislosti na své velikosti a struktuře a úrovni ekon. aktivit mohou poskytovat statky a služby jiným městům a současně být na jiných městech v tomtéž ohledu závislá. Tak se utváří poměrně přesně popsatelná hierarchie měst. A: social hierarchy F: hiérarchie sociale N: soziale Rangordnung I: gerarchia sociale Lit.: Hess, B. - Markson, E. W. - Stein, P. 1.: Sociology. New York 1992; Hawley, A.: Urban Society. New York 1982; Ossows/d, S.: Struktura klasowa w spolecznej swiadomosci. Lódi. 1957.

Pet

hierarchie

třídní

viz

třída

hierokracie viz teokracie h il e li s m u s - etickonáb. učení nazvané podle význ. uči­ tele judaismu Kristovy doby rabbiho Hilléla a projektované L. L. Zamenhofem jako paralela esperanta v soc. oblasti. Základem h. byla představa vytvoření jednotného umělého -'náboženství, které by nebralo nikomu víru, nevyžadovalo odklon od původní náb. konfese, ale sbližovalo by všechny na základě všelidské lásky a všelidského sbratření. H. neměl praktický význam, avšak v esperantském hnutí nalezla jisté zakotvení jeho myšlenka všelidské vzájemnosti, která přispěla též k tomu, že v tomto hnutí dlouhodobě převládlo nešovinistické pojetí vlastenectví i myšlenky internacionalismu a kosmopolitismu. A: Hilelism F: hilélisme N: Hilelismus I: hillelismo Lin

hi n d u i s m u s - také hindudharma - tradiční svérázné -.náboženství, vzniklé mezi 4. a 6. st. n.l., které je dodnes živé a nejrozšířenější v Indii. Jeho vývoj není ukončen. H. je zcela ojedinělým kult. a religiózním fenoménem, a to zejm. množstvím svých variant, rozdílností jednotlivých forem a sekt. Toto náboženství se vyznačuje snad největ­ ším smyslem pro "vnitřní toleranci". Neexistuje vlastně žádný oficiální, hlavní proud a jako spol. útvar je h. vymezen spíše odlišením od nehinduistů. Zákl. pramenem h. 362

je staroindický -'bráhmanismus, který od přelomu tisíciletí prošel podstatnými změnami. Stará božstva svatých textů ztratila na popularitě a původní obětní rituál se jevil příliš složitým. Proto dochází k renesanci kultů lokálních a kmenových božstev, která jsou do bráhmanistické tradice volně včleňována. Působí i vlivy náb. představ neárijských kmenů (např. drávidských). V této době se zároveň prohlubuje v Indii úpadek -'buddhismu (bez ohledu na předchozí velké rozšíření na celém poloostrově se udržel pouze v okrajových oblastech, např. na Cejlonu), který se začíná prolínat s bráhmanismem, Byl to dlouhodobý proces, kterým byly položeny základy h. K dalším větším modifikacím došlo až ve středověku - v kontaktu a střetu s monoteistickým -'islámem tehdejších okupantů Indie. Klasický h. se od bráhmanismu a také od většiny dalších náb. systémů liší tím, že není spojen s představou jednoho, ale tří vzájemně rovnoprávných -'bohů. Tato trojice dostala název "trimúrti", tj. tři podoby, a zahrnuje Brahmu (stvořitele), Višnua (udržovatele, ochránce) a Šivu (ničitele). Každý z nich zároveň představuje svět ve své celistvosti a všechny 3 kosmologické funkce. Dva hlavní hinduistické směry, višnuismus a šivaismus, zdůrazňují vždy jednoho z těchto 3, aniž by ostatní odmítaly. Se šivaismem je spojeno používání magických a jogínských praktik a snaha po dosažení náb. extáze. Višnuismus je zcela unikátní svou schopností asimilovat různé kulty a náb. představy. Tento směr začlenil význ. kulty lokálních bohů - Narajány, Kršny a Vasudévy jako jednotlivá vtělení boha Višny, a tak přinesl do h. princip oddanosti jednomu bohu, jenž byl do té doby v Indii prakticky neznámý. H. obohatil indickou kulturu o zcela nové momenty. Staré bráhmanské náboženství neznalo prakticky kultovní stavby a téměř nikdy nematerializovalo obraz božstva do podoby uměl. díla. V h. vznikají chrámy chápané jako domy boží, v nichž socha zosobňuje osobní přítomnost boha. Obrazy božstev jsou proto oblékány, krmeny, baveny hudbou a tancem jako pozemští panovníci. V obřadní formě je h. podstatně lidovější a jednotlivci přístupnější než původní forma bráhmanismu. Ve státní správě a struktuře společnosti jsou však zachovávány a rozvíjeny tradiční bráhmanské soc. instituce, zůstává princip -.kast a neúprosná nutnost dodržování kastovních předpisů. Jako kritérium spol. postavení se kromě kastovního původu dostává do popředí majetek. Vedle klasického rozčlenění na 4 kasty se objevuje dělení na džáty, jež se utvářejí podle profesí. Vznikají tak džáty tkalců, hrnčířů, kněží, malířů atd. Každá z nich má své vlastní životní předpisy rodinné, náb. aj. Povolání začínají být v rodinách dědičná a je snaha spřízňovat rodiny pomocí sňatků pouze v rámci džát. Jedním z důsledků tohoto dynastismu byl rychlý vzestup

úrovně některé řemeslné a uměl. výroby a nalezení někte­ rých dodnes nepřekonaných či dokonce nenapodobitelných výrobních technik. H. přinesl renesanci sanskrtského písemnictví, uvolnil uměl. potence indického obyv., podpořil rozvoj výtvarného i slovesného umění. S ním je spojeno i probuzení zájmu o exaktní vědy - matematiku, astronomii a lékařství. H. dodnes ovlivňuje ve velké míře polit. život Indie a má i závažné ekon. důsledky. Rozpory mezi vyznavači h. a muslimy zavinily rozdělení Indie na tři státy. A: Hinduism F: hindouisme N: Hinduismus I: induismo Lit.: Zbavitel, D.: Bozi, bráhmani, lidé - čtyři tisíciletí hinduismu. Praha 1964; Zbavitel, D.: Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. Praha 1993. Radhakrišnan: Indická filosofie. Praha 1961; Waldenfels, H.: Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha 1992; viz též ---bráhmanismus.

LiB hip pie s - (zkrácená ang!. forma ang!. slova hipster, odvozeného z hip = bedro, bok) - nejvýzn. -'hnutí 60. a 70. I. 20. st., obrací se proti principům -'konzumní společnosti, vyjadřuje touhu po přirozeném, prostém a bezpečném životě demonstrativním útěkem z reality tohoto světa pomocí náb. meditací, drog, ignorováním učení a práce i životem v -'komunách. Proti pragmatickým a racionálním cílům staví h. přátelství a lásku symbolizované kvě­ tinami. Od svého okolí se snaží diferencovat nedbalým vzhledem a oblečením, ke kterému patří dlouhé vlasy a vousy, rozevlátý oděv, roztrhané a špinavé džíny a sandály. Toto hnutí vytvořilo velmi výraznou -'subkulturu mládeže, která má typické rysy -'kontrakultury. H. odmítají podílet se na spol. životě, jsou plaší a podezřívaví, čas­ to rozpolcení, plni zoufalství a beznaděje. Silně emocionálně prožívají pocit -'odcizení. Oficiálně se hnutí h. zrodilo v lednu r. 1967 v Golden Gate Parku v San Francisku v USA a brzy nabylo masové podoby. V r. 1968 se odhadoval počet h. ve věku od 15 do 25 let v USA na více než 200 tisíc, z toho 70 % pocházelo z bohatých vrstev. Koncem 60. I. už se vyčlenili "praví" h., kterých bylo údajně jen 15 %, a pseudohippies, kteří byli h. pouze vzhledem a chováním. To svědčí o tom, že přitažlivost alternativního -'životního stylu, který spontánně i programově vytvářeli h., byla velmi silná a vedla alespoň k vnější nápodobě. Inspiraci čerpali h. zejm. ze -,zen-buddhismu a dalších orientálních náboženství. Ke -'křesťanství pů­ vodně přistupovali s despektem, od začátku 70. I. jej ale akceptovali. V té době se hnutí rozšířilo i do Evropy, kde ale nikdy nenabylo takového rozsahu jako v USA. Od konce 70. I. už existují pouze marginální skupiny, které si ale zachovávají všechny typické rysy původního hnutí. Na

mnoha místech Středomoří, Indie a USA jsou stále komuny h., které dodnes přitahují mladé lidi. Soc. pozici h. pře­ vzal ale od konce 70. I. -'punk. Už v 80. I. nabylo hnutí h. podoby legendy. V bývalých soc. zemích toto hnutí sice nikdy nebylo příliš rozvinuté, ale existovaly zde skupiny mládeže s evidentními rysy hippies. A: hippies F: hippies N: Hippies I: hippies Sví h i s t o r i c i s m u s - (z řec. historia = zvídání) - termín používaný K. R. Popperem pro označení specif. typu společeskovědního myšlení, které chce na základě odhalení a formulace hist. -'zákonitostí věd. zdůvodnitpředvídá­ ní spol. vývoje. H. je podle Poppera metodol. přístup, který tvrdí, že hist. -'predikce je zásadním úkolem soc. věd. a je nejen možná, ale exaktně věd., je-Ii ovšem založena na odhalení rytmů, vzorců, zákonů nebo trendů, jimž podléhá, řídí se hist. evoluce. Popper doložil, že h. je založen na mylném pojetí -'zákona, hist. trendu či vývojové pravidelnosti a že jeho vlastním smyslem není budoucí vývoj předvídat, ale ideol. zdůvodnit určitou podobu žádoucí, chtěné budoucnosti. Popper rozlišuje 2 zákl. formy h., natura1istickou a antinaturalistickou, na základě toho. do jaké míry je předvídání modelováno podle vzoru přír. věd, zejm. fyziky. Prototypem h. je Popperovi -.marxismus, který fakticky proměňuje s-gii v teor. historii. Jisté pozitivum h. spočívá v tom, že je zdravou reakcí na naivní interpretaci polit. dějin jako souboru událostí spojených výhradně s činností velkých osobností. Na druhé straně však odpor k přeceňování role velkých osobností dal vzniknout různým "duchům" doby, národa či armády, pro něž Popper žádnou sympatii nemá. Koncepce h. je spojena s kritikou -'holismu, -'metodologického esencialismu a metodo!. kolektivismu (viz -'individualismus metodologický), pozitivně pak s Popperovým pojetím partikulárního soc. inženýrství, které proti ideji staví revoluce či obecně makrostrukturální změny. Popper kritizuje h. také eticky a polit. jako nemravný nástroj zneužití a obětování lidí ve jménu údajně fatální, nevyhnutelné dějinné zákonitosti. Podobnou koncepci h. sdílí také ekonom F. A. von Hayek, který pravděpodobně Poppera k tomuto typu metodo!. uvažoÝání inspiroval. Hayek pokládá h. za formu -'scientismu a vidí v něm jednu z mnoha podob soc. a polit. zneužití či nadužití vědy. A: historicism F: historisme, historicisme N: Historizismus I: storicismo Lit.: Hayek, F. A.: The Counter-Revolution of Science. Studies on the Abuse of Reason. New York 1952; Popper. K.: (1957) Bída historicismu. Praha 1994.

Pet

363

historicita

historismus

h i s t o ri c it a viz dějinnost, dějiny h i s t o r i e viz

dějinnost, dějiny,

historiografie

h i s t o r i o g r a fi e - (z řec. historia = zvídání; grafo = píši) - též historická věda, dějepisectví- pojem používaný v čes. jazyce ve 3 významech: 1. hist. věda jako celek, resp. soubor hist. věd, též historie; 2. výsledky hist. poznání, jež jsou fixovány písemnou formou (dějepisectví ve vlastním slova smyslu); 3. zkrácené pojmenování spec. hist. disciplíny, děj in děj episectví. Třetí použití pojmu h. je považováno za logicky i kategoriálně nekorektní. Termín h. byl poprvé použit v 16. st., kdy byl F. Guicciardini označen za historiografa Florencie. Jako hist. věda, resp. věda o -+dějinách je h. specif. způsobem poznávání minulého i současného vývoje lidské společnosti. Je to produkt evrop. kultury. Jako taková se h. zrodila v 5. st. př.n.!. v antickém Řecku (Hérodotos). Ve středověku, kdy byla chápánajako nesamostatná disciplína, se přiřazovala ke dvěma svobodným uměním, gramatice nebo rétorice. Jako samostatná disciplína se zkonstituovala během 15. a 16. st. pod vlivem renesančního humanismu, který viděl v dějinách oblast, do níž nezasahuje přímo Bůh, ale v níž se rozhoduje člověk jako autonomní bytost podle zásad vlastního rozumu. Humanistická h. také učinila první kroky k vytvoření hist. kritiky. Jako věda v novodobém významu se h. vytvářela v 17. a 18. st. pod vlivem osvícenských myšlenek. H. začala usilovat o vytvoření specif. hist. metodiky i o vymezení vlastního předmětu bádání. Tím položila základy systému hist. vědy. Zároveň se tu začí­ nalo formovat i soc. prostředí pro její existenci a rozvoj. H. se zkonstituovala jako samostatný obor studia na vysokých školách, utvářely se učené společnosti, v nichž h. za-ujímala důležité místo, byly zakládány veř. knihovny a odborné práci se otevíraly šlechtické, církevní i státní archivy. Rozhodující místo v šíření hist. poznání získala odborná hist. periodika a časopisy. Od zrodu hist. vědy je vývoj h. určován celkovou orientací h. k potřebám současnosti, dominujícím zájmem o lidskou minulost, pravidly empir. výzkumu, formami hist. narace, funkcemi hist. vědění ve společnosti. Působení těchto faktorů je sice trvalé, avšak dynamické; různá období vývoje h. či různé její směry a školy kladou na jednotlivé faktory rozdílný důraz.

vývoj h. od 18. st. do současnosti je možné rozčlenit do dvou zákl. etap, jejichž dělítkem je rozpad klasického -+historismu na počátku 20. st. V 1. etapě byl kladen dů­ raz především na vytvoření metodické výbavy h. Základem této metodiky byla hist. kritika, soubor pravidel a postupů kodifikujících způsob zacházení s hist. prameny a literaturou a ověřujících pravdivost (viz též -+kritika

364

pramenů) jejích údajů. Stanovování pravidel hist. kritiky si zároveň vyžadovalo, jako ostatně celé konstituování h. jako vědy, vymezení předmětu jejího bádání. Tímto před­ mětem byl určen člověk jako spol. bytost, jednající v jistých, konkrétních dobových situacích. Taková orientace h. si současně vynucovala, aby byla věnována pozornost i určení poměru h. kjiným vědním disciplínám a tím i stanovení celkového postavení h. mezi ostatními vědami. To ovšem příslušelo zejm. filozofii, za jejíž úkol bylo budování klasifikace věd obecně považováno (A. Comte, H. Spencer, W. Dilthey, H. Rickert, v Čechách J. Durdlk, T. G. Masaryk, K. Engliš aj.). Řešení prvního problému naproti tomu příslušelo samotným historikům. Jako nejbližší disciplíny h. byly rozpoznány biol. vědy a -+sociologie. Pro 2. etapu vývoje hist. vědy je charakteristická snaha po metodicky i metodolog. co nejširším propojení h. s jinými vědními disciplínami. Tento proces je zároveň doprovázen opouštěním zásad empir. postupu bádání a výrazným zteoretičtěním hist. vědy. Ve složitém a ne dosti přehledném vývoji h. ve 20 st. lze rozlišit některé dominantní směry: a) propojující h. a s-gii, představovaný mnoha badateli (M. Weberem, P.A. Sorokinem, R. e. F. Aronem, T. Parsonsem, T. Nipperdeyem aj.) i celou fr. -+školou Annales, inspirovanou durkheimovskou s-gií, b) ze spojení s-gie a soc. antropologie vycházející strukturalistický proud (e. Lévi-Strauss, M. P. Foucault, G. Dumézil aj.), c) v návaznosti na Freudovu psychoanalýzu se zrodivší tzv. -+psychohistorie (E. H. Erikson, E. Fromm, L. de Mause), d) proudy ovlivněné různými fil. soustavami: pozitivismem Uiž v prvé etapě vývoje h. jím byl ovlivněn H. Taine, H. T. Buckle, týká se ale hlavně postpozitivistických koncepcí K. R. Poppera, T. S. Kuhna, 1. Lakatose, P. K. Feyerabenda), -+marxismem, -+hermeneutikou (H. G. Gadamer,J. Habermas,K. G. Faber,P. Ricouer, R. G. Collingwood), -+fenomenologií (H. 1. Marrou) a analytickou filozofií (A. e. Danto), orientací na hodnotový aspekt hist. dění (u nás např. J. Pekař nebo Z. Kalista), e) značného ohlasu dnes doznávající sémiologické pří­ stupy (G. Dumézil, J. L. Goff, G. Kubler, A. J. Gurevič aj.), 1) tzv. nová narativní h., stojící na stanovisku, že dě­ jiny jsou z materiálu hist. dění utvářeny pouze prostřed­ nictvím hist. narace (G. Mann). Dějepisectví v užším smyslu se zrodilo jako specif. způ­ sob zaznamenávání hist. skutečností. Liter. žánry annales, historiae, doxografie aj. se vydělily z celku literatury (z eposu, prózy), a ačkoli jsou na ně kladeny i zvl. obsahové nároky, zůstávají stále integrální součástí literatury. Již v antickém Řecku lze sledovat rozdělení h. na 2 zákl. proudy, z nichž jeden sleduje věcný obsah (Thúkydidés), druhý spíše liter. úroveň (Hérodotos). V antickém Římě byla h.

pokládána vedle rétoriky a filozofie za třetí zákl. typ prózy. V této době se h. také stala předmětem reflexe, obsahující její poměr k jiným liter. druhům (Aristoteles, M. T. Cicero). Středověká h. přebírá zákl. principy h. antické, obohacuje je však zásadním důrazem na chronologii; tuto orientaci plně vyjadřují 3 hlavní hist. žánry: anály, kroniky a historie, lišící se od sebe stylem liter. zpracování, ale shodně důsledně zachovávající princip časové posloupnosti popisovaných událostí. Humanistická h. dále prohloubila vedle nároků na jazykovou a stylistickou úroveň hist. děl zájem o datační orientaci v dějinách (hist. kalendáře). Zásadní odpoutání h. od ostatních druhů literatury začalo osvícenskou hist. vědou. Pronikavě se v ní měnily formy, jimiž byly prezentovány výsledky hist. poznání. Rodí se nové žánry, odpovídající novým formám hist. komunikace: věd. stať, monografie, článek, recenze, učebni­ ce, ale na významu nabývají znovu i ústní formy, zejm. přednáška. H. se stává kategorií hist. vědy, jíž se dostává spec. teor. pozornosti. J. Ch. Gatterer, A. L. von Schlďzer aj. vidí v h. část teorie hist. vědy, zabývající se pravidly pro tvorbu a psaní hist. děl. Přesto, že h. se začala vydě­ lovat z celku literatury ("odrétorizovávat"), nepřestávala být integrální součástí hist. poznání (a nejen jeho vyjádře­ ním). Ale důraz na metodickou stránku hist. vědy, jak ji propracovávalo dějezpytectví, vedl k následnému vyřaze­ ní liter. zpracování výsledků hist. poznání z oblasti hist. vědy, která se na konci 19. st. stala již jen vítanou, nikoli však nutnou součástí historikovy profesionální výbavy. Důraz na věcnou, odbornou stránku h. vedl k stále větší čtenářské náročnosti hist. děl, jež omezovala jejich soc. recepcijen na poměrně úzký okruh odborníků a vzdělaných zájemců. Mezi výsledky hist. vědy a široké čtenářské publikum se proto postupně vsouvají popularizující liter. žánry, stojící mezi věd. literaturou a beletrií, jako "populárně vědecká literatura" a "literatura faktu". Osobité místo mezi těmito žánry zaujímají dějepisné učebnice. Rozvoj auditivních a vizuálních médií ovlivnil ve 20. st. značnou měrou i prezentaci výsledků hist. vědy, jež překračuje hranice tradičně pojímané h. Od doby rozšíření knihtisku dosud dominantní písemná forma sdělování výsledků hist. poznání je stále více doplňována mluvenými formami sdě­ lení (rozhlas, televize, dokumentární film). V souvislosti s tím opět stoupá význam rétoriky pro h. Zároveň se vytvářejí i nové formy zachování a předávání hist. informací (gramofonové desky, magnetické pásky, videokazety apod.). Metodikou práce s těmito zdroji hist. informací se zabývá tzv. mluvená historie (oral history). V souvislosti s metodickým i metodo!. obohacováním hist. vědy ve 20. st. především o sémiologické aspekty se v stále větší míře aktivně využívají i ikonická sdělení, a to jak v rámci

tradiční h., tak i relativně samostatně v rámci audiovizuálních médií (film, televize, video). A: historiography F: historiographie N: Gesehichtsschreibung I: storiografia

Lit.: Bernheim, E.: (1889) Lehrbuch der historischen Methode. Leipzig 1908; Blanke. H. W. - Riisen. 1.: Von der AufkHirung Historismus (Zum Strukturwandel des historischen Denkens). Paderbom 1984; Riisell, 1.: Konfigurationen des Historismus. Frankfurt a.M. 1993; Schmale, F. 1.: Funktion und Formen mittelaleterlicher Geschichtsschreibung. Darmstadt 1985; Theorie der Geschichte. I-IV. Munchen 1977-1982; Tapalski, 1.: (1968) Metodologia historii. Warszawa 1973; Tapolski, 1.: Teoria wiedzy historycznej. PoznaJÍ 1983.

BeZ

h i s t o r i o z o fi e - (z řec. historia = zvídání; sofia = vě­ dění, moudrost) - též filozofie dějin - fil. disciplína hledající a studující mechanismus hist. vývoje na základě jeho vyabstrahovaných invariantů. K tomu, aby se mohla h. konstituovat, je nutná předchozí existence jistých teor. představo -+dějinách, resp. -+dějinnosti. Je to zejm. lineární pojímání dějinného průběhu, koncept hist. času a stanovení takového předmětu dějin, který překračuje rozměr lidského individua. H. se nejprve vytvářela v rámci křes­ ťanského teologického pojetí dějin (sv. Augustin, Tomáš Akvinský). Nové koncepty přineslo renesanční myšlení (N. Macchiavelli, J. Bodin) a osvícenství (G. B. Vico, Voltaire, J. G. Herder). Velký rozvoj h. nastal v 19. st. (G. W. F. Hegel, A. von Cieszkowski, K. Marx) a ve 20. st.

(A. J. Toynbee, O. Spengler, M. Scheller, K. Jaspers, J. Maritain). Za předmět h. se často označuje i tzv. -+smysl dějin. V čes. prostředí provází toto pojetí vznik a rozvoj novodobé koncepce nár. dějin, na které se podíleli hlavně F. Palacký, T. G. Masaryk, J. Pekař. A: historiosophy F: historiosophie N: Gesehichtsphilosophie, Historiosophie I: storiosofia

Lit.: Kuderowicz. Z.: Filozofia dziejów. Warszawa 1983.

BeZ

historismus - termín užívaný od poloviny 19. st. v hist. vědách v několika obsahově odlišných významech, jejichž společným základem je představa o neustálém vývoji, a tudíž trvalé proměnlivosti lidské skutečnosti. V tomto svém nejširším významu je h. jakožto výklad procesů a proměn chápán jako protiklad -+naturalismu, zkoumajícího stabilní a stálé struktury a jevy. H. je tedy: 1. univerzálním dějinným uvažováním, vedoucím ke genetickému pohledu a výkladu všech jevů dějin a kultury (vyhraněná aplikace tohoto přístupu na předvídání společenských procesů bývá v čes. jazykovém prostředí odlišena jako -+historieismus); 2. pojmenováním metafyziky dějin, a tedy filozofie dějin, resp. -+historiozofie; 3. osvětlujícím pohledem na minulost, v němž je před současným upřed-

365

hitlerismus

hnutí ekologické

nostňováno minulé

(potom má bJízko k ~romantismu a ~tradicionalismu); 4. určitým překrytím s pojmy objektivismus a pozitivismus, a to v tom smyslu, že se jím rozumí pouze hist. výzkum opřený o důslednou hist. kritiku (je to pojetí pozitivistické etapy vývoje hist. vědy, pro niž je možné užít i pojmenování "klasický historismus"); 5. pojmem shodným s hist. relativismem, tj. s teorií neustálé proměnlivosti hodnot. Vedle těchto pěti významů se termín h. objevuje i ve výtvarném umění jako označení širšího slohového hnutí, které se vědomě vrací k výtvarným prvkům a formám dřívějších uměl. stylů, jež využívá a přetváří pro nové, soudobé potřeby. A: historicism F: historisme, historicisme N: Historismus I: storicismo Lit.: Jaeger. F. - Riisen. J.: Geschichte des Historismus. MUnchen 1992; Marek. J.: O historismu a dějepisectví. Praha 1992; Meinecke. F.: Die Entstehung des Historismus I-II. MUnchen 1936; Riisen. J.: Konfigurationen des Historismus. Frankfurt a.M. 1993 Scholtz, G.: Das Historismusproblem und die Geistenwissenschaften im 20. Jh. Archiv fOr Kulturgeschichte. 1989.

BeZ hit I e r i s m u s viz nacismus, osobnost autoritářská hladina názorová - obvykle se jí rozumí souhrn převažujících ~názorů v určitém hist. okamžiku či období v určité společnosti nebo soc. skupině. H.n. v tomto pojetí nesestává ze všech názorů, ale jen z nejčetnějších, typických. Uvažuje se o stabilní h.n., rozbouřené h.n. apod. Okamžitý stav se tedy srovnává s dlouhodobým trendem. Pozornost přitahují především ty názory v h.n., které provokují svou novostí (nikoliv nutně originalitou), průraz­ ností, event. soc. a polit. nebezpečností. A: opinion level F: niveau ďopinions N: Meinungsniveau I: Hvello di opinioni Tom HNP vizGNP hnu t í - zpravidla a původně kolekt. výraz odporu ovládaných, marginálních, kolonizovaných a manipulovaných proti vládnoucí moci. Tento moment spojuje děl. hnutí 19. st. s nár. osvobozovacím hnutím poloviny 20. st. nebo s h. disentu 3. čtvrtiny téhož století. H. tohoto typu mají univerzalistické představy o podobě žádoucí společnosti a vesměs apelují na obecné morální hodnoty ve snaze legitimovat své vize o správném uspořádání světa. V přípa­ dě svého vítězství postupně opouštějí původní principy a za clonou původních ideálů budují pragmaticky nové struktury moci či jsou naopak moci zbavovány. Jsou-li poraženy, mají šanci zůstat svým ideálům věrny. Výjimečně sehrála hnutí tohoto typu silně negativní hist. roli, spec. hnutí fašistické (viz ~fašismus). Jiným typem jsou h.

366

parciální, která si nestavějí univerzální cíle; jejich ambice jsou skromnější a týkají se zpravidla obrany práva nároků určité spol. skupiny. Jedná se např. o dělnické hnutí, regionální h., různá hnutí mládeže (~beatnici, ~hippies, ~punk, ~skinheadi atd.), h. feministické (viz ~femi­ nismus), h. homosexuálů, ~hnutí abstinentské, konzumeristické, ~hnutí odborové aj. Tato h. hovoří pouze za sebe, necítí se být mluvčími celých společností či národů, jejich cíle jsou věcně omezené, mohou být uskutečněny i bez radikální přeměny spol. vztahů a nevyžadují výmě­ nu mocenské elity. Argumentují svými právy, a nikoli abstraktními morálními hodnotami. Jsou většinou apolit. v tom smyslu, že neusilují o moc či alespoň o podíl na moci jako předpokladu realizace svých cílů. To je chrání před pokušením proměnit se z nástroje ve vlastní samoúčel. Mezi parciální h. ovšem patří výjimečně případy h. postavené na bázi předsudků, rasismu, např. hnutí antisemitské (viz ~antisemitismus). Třetí typ h. je určitou kombinací obou typů předchozích; lze do něj zařadit ~hnutí mírové, h. antinukleární, ~ekologické hnutí. S prvním typem jej spojuje zájem o všelidské záležitosti, konkrétně o možnost přežití lidstva, neapelují však na obecné morální hodnoty, nýbrž na zdravý rozum, což snižuje jeho možnosti při manipulaci s veř. míněním. S druhým typem h. jej spojuje nechuť k přebírání moci, neboť jeho představitelé dobře vědí, že hrozba války či ekologické katastrofy je přede­ vším systémovou záležitostí, kterou nelze vyřešit pouhou obměnou figur u moci. Apelují proto především na pud sebezáchovy lidstva, který je však na jedné straně blokován zájmy držitelů moci a mesiášskými ambicemi h. prvého typu, na straně druhé je přehlušován dílčími požadavky parciálních h. V posledních letech se objevují tzv. hnutí nového typu eskalující další humanitární cíle. V jistém smyslu mají všechna tato h. charakter ~protestních hnutí. Hist. lze jako specifická vydělit ~náboženská hnutí, která se dnes proJínají s různými tzv. komunitními hnutími a reprezentují pokusy o alternativní životní styly (viz ~kibuc, ~nadace findhornská, ~Taizé). Specif. typem h. je hnutí svépomocné, které je ve srovnání s tradičním h. směrované v jistém smyslu inverzně: je postaveno na přebírání soc. povinností státu místo na jejich vymáhání od státu. Všechna tato h. lze nazvat ~sociálními hnutími v širším slova smyslu. V užším slova smyslu se soc. hnutí týká soc. požadavků, vesměs však přerůstajících v požadavky polit. a právní (typický je ~chartismus,dnes např. hnutí humanitární pomoci, které má svépomocný charakter). Současná proměna h. se stává dominantním s-gickým tématem, vytváří se ~sociologie sociálních hnutí. Termín h. se také používá pro výrazné názorové inovační proudy ve vědě. Existuje např. hnutí sociálních uka-

zatelů (viz ~ukazatel

sociální), antipsychiatrické hnutí (viz ~antipsychiatrie) apod. A: movement F: mouvement N: Bewegung I: movimento

Lit.: Touraine, A.: Le retour de I' acteur. Paris 1984; viz též -->hnutí sociální, -->sociologie sociálního hnutí.

Kel hnu t í a b s t i n e n t s k é - (z lat. abstinentia = zdrženlivost, hladovění) - soc.-zdravotní ~hnutí, zaměřené proli nadměrnému, resp. též jakémukoli používání alkoholických nápojů, rozvíjející se od začátku 19. st. hlavně v USA, ve skandinávských zemích, v Anglii, Německu, Švýcarsku, ale také v Haliči, Polsku, Slezsku i na území bývalého Československa. Toto hnutí bylo jednou z reakcí na ~alkoholismus, masově se rozmáhající díky průmyslové velkovýrobě lihovin a piva a rozšiřující se sítí prodeje a pociťovaný jako překážka hosp. a nár. rozvoje. V pionýrském období v Americe se hnutí orientovalo na dělníky a střed­ ní vrstvy. Prvního většího rozkvětu dosáhla Temperance Society (Společnost pro střízlivost), založená v r. 1826, představující jednu linii h.a., jejíž počáteční důraz na stříz­ livost a střídmost se posunul k hlásání úplného abstinent· ství a která spolu s dalšími obdobnými sdruženími (Anti-Saloon League neboli Liga proti výčepům; National Prohibition Party, tj. Národní prohibiční strana; WTCUSvaz křesťanských žen pro střízlivost aj.) směřovala postupně k ~prohibici. Druhá linie am. h.a., rozvíjená hlavně od 70. 1. 19. st. za podpory lékařů, víc než o reformaci společnosti usilovala o pomoc postiženým, ať už ve formě přímé pomoci alkoholikům (např. Washington Movement a jeho pokračovatelé), anebo v podobě určité léčby. výsledkem tohoto úsilí bylo zakládání domů a ústavů pro "opilce". Velkou postavou h.a. v Irsku byl páter T. Mathew (v r. 1842 měly spolky vzniklé z jeho podnětu 5 mil. členů), který výrazně ovlivnil h.a. na Slovensku. V Ně­ mecku působilo v té době téměř 1 500 spolků s více než milionem členů. Masové členství získalo h.a. v Norsku, Švédsku a Finsku, kde dosáhlo mnohých úspěchů (např. značný pokles spotřeby lihovin, zvýšené porozumění veřejnosti pro kontrolu alkoholu). Mezinár. ohlas si získala sdružení Dobrých templářů a Modrého kříže, která úspěš­ ně fungují dodnes. V mezinár. protialkoholickém hnutí a h.a. téměř 50 let úspěšně působil švýcarský psychiatr, socialista A. Forel, který měl zásadu, že alkoholika může přivést k uzdravení jen ten, kdo je sám abstinent. Pozoruhodného rozmachu dosáhly spolky mírnosti na Slovensku, kde se jich ujala nár. buditelská štúrovská generace (L. Štúr, M. Hurban, M. Hodža aj.). Na prahu 20. st. zde rozvíjela protialkoholickou spolkovou činnost generace hlasistů (V. Šrobár, P. Blaho a další). O rozvoj

h.a. v Čechách se zasloužil pražský profesor hygieny G. Kabrhel, propagátor veřejného zdravotnictví, který se v r. 1905 stal předsedou Zemského spolku proti alkoholismu, v r. 1918 přejmenovaného na Československý abstinentní svaz. Za první republiky Československý abstinenlní svaz spravoval za státní podpory tehdejší jediný spec. protialkoholický ústav v Čechách (v Tuchlově). Zakladatelem čes. lidového protialkoholického hnutí byl poslanec J. Hybeš, který šířil myšlenku vystřízlivění dělníka; v r. 1900 založil v Brně první organizovaný abstinentský spolek. Vedle lékařských argumentů se protialkoholické aktivity v Čechách a na Slovensku na počátku 20. st. mohly vydatně opírat o solidní poznatky soudobé čes. s-gie, reprezentované pracemi T. G. Masaryka, B. Foustky, E. Beneše a dalších. Za první republiky přibylo agilní Sdružení abstinentů-socialistů ČSR. Spolky propagovaly svoje názory v časopisech (Vyšší národ, Zdravý život), ale na veřejnosti se neprosadily natolik jako např. obdobná sdružení v USA. Po r. 1950 h.a. v Československu prakticky zaniklo; jeho étos dobrovolnosti a některé další cíle se dnes kultivují v socioterapeutických klubech abstinujících (viz ~skupina svépomocná). A: temperance movement F: mouvement antia1coolique N: Abstinenzbewegung I: movimento antia1colista Lit.: Antons, K. - Schulz. W.: Normales Trinken und Suchtentwicklung. Bd. I. Gottingen 1976; Bútora, M.: Mne sa to nemóže stať (Sociologické kapitoly z alkoholizmu). Martin 1989; Duka-Zólyomi. N.: Americké protialkoholické hnutí v 19. století ajeho zvláštnosti. Protialkoholický obzor, 19, 1984, Č. 4; Foustka. B.: Slabi v lidské společnosti. Ideály humanitní a degenerace národů. Praha 1904.

Bút hn u tí an tipsychia trické viz antipsychiatrie hn u tí a n tise k tářské viz sekta hn u tí an tisem itské viz antisemitismus hnu t í děl nic k é viz anarchokomunismus, hnutí, proletariát, socialismus gildový, sociologie sociálních hnutí hnu tí ekologické - jedno z typických ~hnutí 2. poloviny 20. st., které je zaměřeno na péči o ~životní prostředí, resp. ochranu životního prostředí a jeho tvorbu v širokém slova smyslu, na problémy ~ekologie. Chce vytvářet alternativy k přístupu současné konzumní společnosti k životnímu prostředí a aplikovat je v praxi, proto se pro něj používá také označení "alternativní ekologické hnutí". Jeho kořeny sahají do poloviny 19. st., kdy vznikaly první ~spolky ochránců fauny, flóry, přírody. Bezprostředním impulsem k formování a rozvoji vlastního h.e. v 50. a 60. 1. 20. st. bylo výrazné zhoršení kvality jednotlivých složek životního prostředí i jeho celku a nespo367

hnutí mírové

hnutí ekologické

kojenost obyv. s dosavadním systémem a způsobem jeho ochrany. Zprvu byly cíle i akce h.e. dílčí, lokální, jejich organizovanost a koordinovanost byla nízká. Hnutí mělo spíše osvětové a manifestační zaměření, bylo polit. indiferentní. Postupně se okruh zájmů h.e. rozšiřoval, stoupal počet jeho členů i rozsah a význam akcí, zvyšovala se míra koordinace a organizace. Na přelomu 70. a 80. 1. se h.e. stalo význ. součástí masových soc. hnutí, a to především díky procesu tzv. politizace h.e. Velkou roli sehrály demonstrace v 70. 1. proti jaderným elektrárnám a vojenským základnám ve Francii, SRN, Rakousku, Švédsku. Teprve tyto velké masové akce učinily z ekologie polit. téma a proměnily ji v nástroj hlubší a všestrannější kritiky -+civilizace. Dominující se stávají konkrétní pokusy ovlivnit či změnit některé projekty a dosáhnout obratu v krátkodobě orientovaném cílovém myšlení, i snahy osvobodit se od přeceňování materiálního životního standardu, orientace na změnu spotřebních zvyklostí. U zdrojů h~e. se objevuje zpochybnění víry v -+pokrok, v neomezené možnosti vědy a techniky, odpor proti etatismu a -+byrokracii spolu s požadavkem průhlednosti moci, nedůvěra ve schopnosti polit. institucí, stran a vedoucích elit zásadně řešit problémy vývoje společnosti konce 20. st. a vyvést ji z nepřehledného pole rizik do bezpečí (J. Habermas hovoří o nové nepřehlednosti, U. Beck o -+rizikové společnosti). Příslušníci h.e. postupně stále více pociťovali potřebu i nutnost zapojit se bezprostředně do mocensko-polit. struktur svých zemí se záměrem efektivněji prosazovat ekologické myšlenky na jednotlivých úrovních státní správy, celostátní i místní politiky. Jedním z výsledků je zakládání samostatných polit. ekologických stran, tzv. stran Zelených (zelená barva je symbolem života, naděje a přírody). První z nich vznikla již koncem 60. 1. na Novém Zélandu pod názvem Valu es Party, v záp. Evropě byla první People Party ve Velké Británii (r. 1973), dnes vystupující pod názvem Ecology Party. Masové zakládání samostatných polit. ekologických stran v záp. Evropě se datuje od počátku 80. 1. Díky volebním úspěchům zelených na různých úrovních správy a řízení se v mnoha zemích členové h.e. dostali do poradních i rozhodovacích orgánů místního i celostátního významu a vytvořili také samostatnou frakci zvanou Duha v Evropském parlamentu. H.e. jsou oslabována svou soc. nehomogenností a amorfností. Přesto však dokázala zformulovat společné cíle, v nichž se hist. poprvé sjednocují tři typy požadavků: 1. tradiční apel na rozšíření práva svobod; 2. požadavek odstranění vykořisťování člověka, přírody a budoucích generací spojený s kritikou tradičních forem reprezentativní demokracie a preferencí tzv. -tparticipační demokracie; 3. požadavek řešení ekologických problémů v podmínkách 368

věd.tech. civilizace, spojený s bojem za mír a soc. pokrok. H.e. vytváří tzv. -tnátlakové skupiny na příslušné orgány a instituce na místní, nár. a mezinár. úrovni, které působí ve směru přijímání opatření k ochraně životního prostředí a péči o ně, celkové mobilizace a aktivizace obyv., probuzení jeho ekologického vědomí. Kritérií, kterými lze h.e. klasifikovat, je mnoho. Patří mezi ně např. lokální nebo globální orientace nebo hloubka či systémovost kritiky civilizace jako příčiny -tekologické krize. Podle geneze lze rozlišit: 1. h.e. a strany Zelených, vznikající sdružováním ochranářských organizací s bezprostřední dominancí ekologické problematiky a následnou politizací ochrany životního prostředí, resp. její přeměnou v problém politické ekologie; 2. ekologické strany a hnutí, při jejichž vzniku hrály důležitou roli nadnár. a celosvět. ekologické organizace, jako Greenpeace lnternational, Friends ofthe Earth, World Wildlife Found aj. (h.e. nemá pouze mezinár., ale doslova polykult. charakter); 3. hnutí a strany Zelených, které vznikají na základě občanských iniciativ, -tmírového hnutí, neofeministických hnutí (viz -tfeminismus), hnutí mládeže a studentů (často v opozici vůči politice reformistických social. stran), a chápou h.e. jako novou hist. výzvu tradič­ ním hnutím (děl. a odborovým). Dalším význ. kritériem zkoumání h.e. v 80. a 90. 1. se stává metoda prosazování ekologických cílů. Strana Zelených se v klasickém parlamentním systému chová jako každá jiná strana - usiluje o podíl na moci, snaží se získat voliče svým programem a propagandou. Nepolit. organizace usilují spíše o výchovu, burcování -tveřejného mínění apod. Podobně jako spory mezi zastánci -thlubinné ekologie a "povrchními" ekology, též rozpory mezi "politickými" a "nepolitickými" ekology přinášejí do původně jednotného h.e. značné napětí. Kombinací některých kritérií dospívá J. Bulíček ke schématu proudů a směrů v h.e. současnosti:

hlubinná ekologie II.

I.

politické metody

~---k----II"

nepolitické metody IV.

III. směr

hnutí povrchní ekologie

H.e. měřeno tímto grafem se pohybuje směrem doleva a nahoru, tedy k hlubinnému přístupu, který požaduje změnu zákl. paradigmatu naší civilizace a prosazování této změ­ ny polit. cestami, i když jde o širší chápání -+politiky než

jen jako systému stran, a promítnutí volebních výsledků do skladby parlamentu a vlády. A: ecological (environmental) movement F: mouvement écologique N: okologische Bewegung I: movimento ecologico Lit.: Brandt, K. w.: Neue soziale Bewegungen in Westeuropa und den USA. Ein internationaler Vergleich. Frankfurt a.M.• New York 1983; BIIlíček. J.: K vývoji ekologického hnutí. NlKA 1991. č. 2; Capra, F. -Spretnak. Ch.: Green PoHtics. The Global Promise. New York 1984; Dobson. A.: Green Political Thought. London 1991; Maren-Grisebach. M.: Philosophie der Grtinen. Mtinchen. Wien 1982; Hoste. V.: Philosophie der okologischen Krise. Mtinchen 1991; Kamarýt, J. - Ševčík. O.: Ekologické hnutí. zelené strany a diskuse. které nás teprve čekají. NIKA 1990. č. 11-12; Kellyová, P. K.: Um Hoffnung kampfen. Gewaltfrei in eine grtine Zukunft. Bernheim. Merten 1983; Librová. H.: Pestří a zelení (Kapitoly o dobrovolné skromnosti). Brno 1994; Naess. A.: Ecology. Community and Lifestyle. Ecosophy I. Cambridge 1987; Nash. R.: The Rights of Nature: A History of Environmental Ethics. Madison 1989; Schmidt. G.: Die Grtinen. Portrat einer Bewegung. Krefeld 1986; YOllng. J.: Post Environmentalism. London 1990.

DuP,Kam hn u tí eskapistické viz eskapismus hnu t í fa š i s t i c k é viz hnutí, fašismus, fašismus český hn u tí feministické viz feminismus hnu t í in tel e k t u á I n í viz diferenciace sociologie hnutí kibucké viz kibuc hnu t í k o m u nit n í - spontánní sdružování, vytváření neformálních seskupení, která svým členům usnadňují čelit tlakům celospol. struktur, poskytují morální oporu a rozvíjejí alternativní vzorce lidského soužití a životního stylu. Jde o zvl. typ -thnutí, které má hist. analogii v náb. -tkomunách (ašrámy na Východě, kláštery na Západě), v 18. st. v utopistických -tfalangách, začátkem 20. st. v -+kibucích v Izraeli, později v 60. 1. v komunách -+hippies. Nejnovější komuny či komunity většinou odmítají konzumní hodnoty života, jsou formou odklonu od masové společnosti. Tzv. intencionální komunity 80.-90.1. jsou vědomou odpovědí na soc., ekologické i duchovní problémy industriální společnosti. Plní často úlohu soc. laboratoří, v nichž lidé hledají novou integritu ve fyzické spolupráci a meditaci, vytvářejí nové vztahy vzájemného respektu a porozumění, prohlubují vztah k duchovním hodnotám, ke všemu, co člověka přesahuje, žijí vizí nového světa a nového člověka. Zároveň často rozvíjejí nové technologie, -+alternativní zemědělství a zahrádkářství, ekologickou architekturu, holistické léčení využívající zkušenosti starých kultur. Kladou důraz na integrální myšlení, intuici, prohloubené vnímání, ale i na výchovu k účasten­ ské, přímé demokracii, na dialog a konsensus atd. Někte­ ré intencionální h.k. fungují již řadu let a získaly velkou

popularitu - např. -+findhornská nadace ve Skotsku, -tTaizé ve Francii, Spring Valley v USA, Auroville v Indii aj. Problematikou h.k. a komunitního životního stylu se zabývají četné s-gické studie. V některých zemích se již objevují komunitní domácnosti, komunitní -+svépomocné skupiny, na bázi -+skupin setkávání se pěstuje skup. psychoterapie a pedagogika apod. Novodobé komunity je třeba odlišit od -+sekt a part mládeže, které se většinou vyznačují naprostou konformitou vůči skupině a vůdci, závislostí a strachem z porušení solidarity, využíváním pocitu viny a hrozeb, podezříváním, nechutí k práci a podobně. A: community movement F: mouvement communautaire N: Komunitatsbewegung I: movimento comunitario Kub hnu tí korpo ra ti vní viz komunita hnu tím í r o v é - též "hnutí proti válečné" a v širších souvislostech "antimilitaristické hnutí" - typ -thnutí orientujícího se na odstranění hrozby -tválek a na nastolení a zachování míru na celém světě. Zdroje a počátky evrop. h.m. jsou spjaty s ideou -+humanismu a s dobou -tosvícenství, reálně se ale začalo rozvíjet v 1. polovině 19. st. a historie moderního h.m. začíná po 2. svět. válce. Výrazným mezníkem se stala jednání 1. svět. mírového kongresu v r. 1949, který probíhal souběžně v Paříži a v Praze, a ustavení v té době nejvyššího orgánu h.m. Světové rady míru na 2. svět. mírovém kongresu v r. 1950 ve Varšavě. Současná podoba h.m. se zformovala zhruba na přelomu 70. a 80. let, kdy dochází ke vzniku tzv. nových masových soc. hnutí. V kval. přeměně h.m. má důležitý význam kromě obecných faktorů ovlivňujících proměny všech soc. hnutí dané doby také skutečnost, že mír začíná být chápán jako jeden z nejdůležitějších -tglobálních problémů lidstva a že toto hnutí může hrát roli spojujícího článku mezi mnoha novými hnutími s jiným prioritním zaměřením, (mír je chápán jako nezbytná podmínka uskutečnění spec. cílů jiných hnutí). V h.m. vystupují aktivně intelektuálové, zejm. vědci (počínaje B. A. V. Russellem aA. Einsteinem), hlavní proud tvoří příslušníci tzv. středních vrstev; význ. se na něm podílejí také členové náb. organizací a specif. náb. hnutí. Zvl. skupinu tvoří ženy jakoby zastupující zájmy a potřeby budoucích generací. Výrazné zastoupení zde vždy měli stoupenci pacifismu, kteří odmítají všechny války bez rozdílu a prosazují řešení všech sporných otázek výhradně mírovou cestou, bez použití -tnásilí. H.m. se vždy vyznačovalo vysokým stupněm internacionálnosti a dnes v té či oné míře působí v zemích celého světa, účast­ ní se jej příslušníci různých ras, národů, národností apod. S tím souvisí i to, že h.m. není homogenním, nediferencovaným hnutím; v jeho rámci působí mnoho proudů 369

hnutí odborové

hnutí náboženské

a směrů s různými představami o možnostech a cestách dosažení obecných cílů. Výrazným proudem se stalo hnutí proti jaderné válce, za jaderné odzbrojení, jehož počátky byly zformovány koncem 50. I. ve Velké Británii. H.m.je sice organizováno a institucionalizováno, ale do jeho běž­ ných akcí se zapojuje spontánně množství neorganizovaných lidí. Mezi metody h.m. patří propagační a výchovné akce (např. vydávání spec. literatury Světovou radou míru a mírovými výbory v jednotlivých zemích), podpisování výzev a petic, stávky, demonstrace a mírové pochody, mírová shromáždění, konference, kongresy na nár. i mezinár. úrovni a spec. akce s užšími konkrétními cíli (např. bránění převozu zbraní, zejm. jaderných, prostřednictvím tzv. živých štítů, tj. vytvářením hradby z vlastních těl apod.). A: peace movement F: mouvement de paix N: Friedensbewegung I: movimento pacifIsta Lit.: Brittain, V.: The Rebel Passion. A Short History oť Some Pioneer Peace-makers. London 1964; Knelmall, F. H.: Reagan, God and the Bombs. Prom Myth to Policy in the Nuclear Arms Race. New York 1985; Novák, V.: Abeceda mírového hnutí. Praha 1988; Mírové hnutí v západních zemích. Praha 1987. Čas.: Bulletin Československé mírové společnosti, 1990; Czechoslovak Peace News, 1986; Mír, 1949; New Perspectives, 1970; Peace Courier, 1970.

DuP hnu tí n á b O žen s k é - většinou jde o ---'hnutí, které usiluje o revitalizaci náb. kultury oživením stávajícího strnulého, přežitého (nedostatečně funkčního) náb. systému. H.n. je zpravidla propojeno se soc. změnami, resp. ---'sociálním hnutím, a ovlivňuje strukturu, soc. vztahy, hodnoty a životní způsob lidí. Obecným znakem většiny h.n. je důraz kladený na jasněji vymezené schéma spasení, které se ve stávajícím náb. systému jeví laikům jako nedosažitelné a vzdálené nebo příliš intelektualizované. V historii se h.n. pokoušela např. o reinterpretaci poselství křesťan­ ství s ohledem na změněné životní podmínky. Velmi čas­ to nabízela pravděpodobnější, náhradní možnosti individ. spásy oproti oficiálním ---'církvím, které z těchto důvodů chápaly h.n. jako ---'herezi či ---'sektu. B. Wilson vymezuje tyto obecné tendence v hist. vývoji h.n.: příslib rychlejší spirituální mobility a lepší vyhlídky spasení, zkrácení a zpřístupnění přípravy kněží, často ústup od kněžských funkcí, zjednodušení doktrín, zvýšení participace laiků na rituálech a zvěřejnění dříve tajných učení. Některá h.n. akcentovala více nové formy spasení (např. ---'chiliasmus), jiná podnítila reformaci křesťanství tím, že radikálně pře­ zkoumala jeho premisy a navracela se k původním doktrínám (---'protestantismus). V 2. polovině 20. st. se objevují nová h.n. v USA, záp. Evropě a Japonsku. Lze je charakterizovat takto: jsou svým původem exotická, pojí se s jiným kult. zázemím a životním způsobem, je pro ně ty370

pické ---'charismatické vůdcovství a jiné soc. začlenění než u tradičního církevního křesťanství. S-gické výzkumy ukazují, že v nových h.n. se angažují převážně mladí lidé (od 16 do 30 let), zvl. ti, kteří experimentují s vých. náboženstvími, pocházejí ze vzdělaněj­ šího soc. zázemí středních tříd a sami jsou v průměru vzdělanější. Třebaže jde o minority, mají tato nová h.n. mezinár. působnost a podílejí se na obecných formách kult. a societální transformace. Mezi jednotlivými h.n. existují velké rozdíly. Některá se zaměřují na fyzické a mentální otázky (např. problémy terapie), jiná více na otázky teologického rázu (např. problémy spasení). Na jednom konci dlouhého kontinua se nacházejí hnutí v rámci tradičního náboženství (např. fundamentalistické skupiny, včetně Ježíšova hnutO a na druhém konci ta, která obhajují modernitu a hodnoty sekulárního světa (např. ---'scientismus). R. Wuthnow rozděluje nová h.n. do tří skupin: a) hnutí navazující na nekřesťanské a nezáp. tradice, někdy označovaná také jako kontrakult. hnutí (např. hnutí ---'zen-buddhismu, Transcendentální meditace, Hare Krišna, ---'sataoismus, jóga aj.), b) hnutí původem záp., avšak neutrální ke křesťanské tradici (např. hnutí Personálního růstu), c) neokřesťanská hnutí (např. Křesťanská světová osvobozeneckáfronta, Boží děti, skupiny Mluvícíjazyky, Židé za Ježíše aj.). Náboženství, která jsou do nových h.n. zahrnována, spojuje myšlenka, že náboženství je soc. produkt a koncepce spasení jsou soc. podmíněné. B. Wilson charakterizuje nová h.n. vytvářením přímé cesty spirituální mobility, používáním soudobého jazyka a symbolů, využíváním racionální techniky a moderních prostředků pro vlastní cíle a přizpůsobením se étosu soudobé záp. společnosti. S-gické výzkumy nových h.n. se zaměřují pře­ devším na soc. příčiny jejich vzniku a jejich působení. Wuthnow využívá teorii ---'frustrace, podle níž je participace lidí v h.n. časově vymezena působením hlavních frustračních momentů (do nových h.n. se zapojují lidé svobodní, nezaměstnaní, bez stálého soc. zázemí, nespokojení s vlastní kariérou a uspořádáním osobního života). ]. D. Hunter propojuje při vysvětlování nových h.n. teorii modernity s fil. antropologií. Nová h.n. chápe jako rozsáhlý kult. jev, který se od předcházejících h.n. různí jak z hlediska kvantity (nejedná se o záležitost malých a izolovaných soc. kult. enkláv), tak i kvality (jde o extrémnější a radikálnější odvržení modernity). Hunter vysvětluje nová h.n. jako antropol. protest proti modernitě. Označuje je za demodernizační hnutí, která jsou pokusem o řešení dilematu modernity, kterým je rozpor mezi příliš racionální veř. sférou a deinstitucionalizovanou osobní sférou. Zmírnění dilematu modernity probíhá v nových h.n. v několika směrech: 1. pokoušejí se eliminovat zkušenost

"bezdomovosti" a nahradit ji světem ---'domova, většinou životem v ---'komunách, které jsou dominující formou soc. organizace nových h.n. (v některých případech s rysy kognitivního a org. absolutismu), vyvažují institucionální nejasnosti moderního světa a přemosťují mezeru mezi veř. a soukromou sférou; 2. nabízejí svým stoupencům koneč­ né významové systémy (např. "čisté vědomi", "věčnou blaženost", "transcendentální zkušenost" atd.), které překračují bezesmyslovost všedního dne v moderním světě; 3. snaží se nahradit racionální, chladné formy myšlení, chování a mezilidských vztahů formami expresivnějšími, spontánními a partikulárními. Nová h.n. jsou podle Huntera součástí hist. dědictví modernity Západu. Většinou se nezajímají o problémy širší společnosti, nechtějí ovlivnit její morální standardy a nepronikají do politiky, nevyjadřují se k problémům, jako je ekologie, rasismus, zbrojení, ekon. blahobyt, a zaměřují se především na individ. problémy svých stoupenců. A: religious movement F: mouvement religieux N: ReIigionsbewegung I: movimento religioso Lit.: Hunter. J. D.: The New Religions: Demodernization and the Protest against Modemity. In: Wilson, B. ed.: The Social Impact oť New Religious Movements. New York 1981; Wilson, B.: Religion in Sociological Perspective. New York 1982; Wuthnow, R.: The New Religions in Social Context. In: Glock. Ch. - Bellah, R. eds.: The New Religions Consciousness. Berkeley 1976.

Such hnutí nové výchovy viz pedagogika hnu t í od bor o v é - specif. případ ---'sociálního hnutí, které usiluje o legitimizaci ---'odborů, o jejich svobodu a práva. H.o. se vytvářelo od počátku 19. st. v souvislosti s procesem ---'emancipace námezdně pracujících, zejm. dělníků, k hájení a prosazování jejich zájmů. Zpočátku šlo prakticky o zvyšování mezd a zkracování pracovní doby. H.o. vždy usilovalo o zakládání odborových svazů a jejich sdružování ve větší celky, později na mezinár. úrovni, což význ. posilovalo jeho vliv. Vyvíjelo se vždy po linii nepolit. i politické. Jeho typickou metodou prosazování děl. požadavků bylo a je organizování ---'stávek, i když zejm. v současné době používá i běžné způsoby uzavírání dohod se zaměstnavateli (viz ---'smír sociální). Je to prakticky trvalé ---'hnutí, i když dnes jsou odbory všeobecně rozšířené, akceptované a institucionálně zakotvené, protože fungují jako spojovací mechanismus mezi konkrétními hosp. a soc. požadavky zaměstnanců a zaměstnavate­ li. Na bázi h.o. vyrostla řada osobností dělnického hnutí i politiků tzv. ---'masových stran. Nejdelší historii má h.o. v Anglii, ve Francii, v Německu a Rakousko-Uhersku. První oficiální odborové organizace, trade-uniony, začaly vznikat v Anglii v první polovině 19. st. po zrušení záko-

nů, které zakazovaly zakládat děl. sdružení. První pokus o založení jednotné celostátní odborové ústředny byl uči­ něn v r. 1834, ale ke skutečnému procesu sjednocování místních trade-unionů v oblastním a celostátním měřítku došlo až v 50. a 60. I. 19. st. První sjezd trade-unionů, který položil základy brit. Trades Union Congress (TUC), se konal v r. 1868. Činnost místních skupin i svazů se soustřeďovala převážně na otázky úpravy mezd a délky pracovního dne. Větší část angl. odborů byla vlastně spolky vzájemné pomoci. V 30. I. 19. st. vznikala městská sdružení trade-unionů v USA. V r. 1866 byl založen Národní dělnický svaz, r. 1881 Federace odborových svazů, která se od r. 1886 začala nazývat Americká federace práce (AFL). Tato federace vyhlásila zásadu polit. neutrality odborů.

Ve Francii se začátkem 19. st. začala objevovat sdružení vzájemné pomoci, která materiálně podporovala děl­ níky v době nemoci, nezaměstnanosti apod. Teprve koncem 60. I. se ve Francii tvořily první odborové organizace (syndikáty), které se na rozdíl od angl. trade-unionů do celostátních sdružení organizovaly podle výrobních odvětví (federací). Téměř zároveň se vznikem celostátních odborových svazů se ve Francii tvořily burzy práce. R. 1886 vznikla Národnífederace syndikátů; definitivně se ustavila r. 1895, kdy byl svolán celofrancouzský sjezd syndikátů. Na tomto sjezdu byla založena Všeobecná konfederace práce (CGI), která omezovala svou činnost jen na hosp. boj, vytyčovala především požadavky na zvýšení mezd a zkrácení pracovního dne. V Německu se první odborové organizace začaly tvořit ve 20. a 30. I. 19. st., avšak odborové svazy vznikly až v r. 1848. V r. 1863 část spolkového děl. hnutí založila Všeobecný německý dělnický spolek pod vedením Ferdinanda Lassalla. Polit. rozkol v I. 1863-1875 měl svůj protějšek ve frakcionářství lokálních a regionálních odborových spolků. Sdružily se do 3 skupin: 1. Svazu německého detnictva, který založil a vedl B. Schweizer; 2. Mezinárodního odborového sdružení pod vedením A. Eebela a K. Liebknechta; 3. Hirsch-Dunckerových odborových spolků. Zvl. rysem něm. odborových svazů bylo, že na jejich činnost měl velký vliv sociáldemokratismus. Odbory byly chápány jako org. centra ---'děl­ nické třídy, jejichž úkolem je úplné osvobození proletariátu. Kladly si tedy polit. cíle. Podobná situace byla v tehdejším Rakousko-Uhersku. Také odborové spolky v Čechách se téměř od začátku považovaly za spolky social., za prostředky polit. působe­ ní social. strany na dělnictvo. Úsilí sjednotit odborové spolky v jednotnou odborovou organizaci vyvrcholilo na 1. všeobecném sjezdu ve Vídni r. 1893. V r. 1897 se z iniciativy pražských kovodělníků sešel v Praze sjezd čes. od371

hnutí sociální

hn u tí oly mpij s ké

borových a vzdělávacích spolků, na němž byla založena samostatná čes. odborová ústředna. V samostatném Čes­ koslovensku se přejmenovala na Odborové sdružení čes­ koslovenské (OSČ), které se zmítalo ve frakčních zápasech mezi přívrženci Amsterodamské odborové internacionály (založené r. 1919) a Rudé odborové internacionály neboli ROl, založené r. 1921 v Moskvě. K rozkolu došlo r. 1922 vyloučením přívrženců ROl z OSč. Základy k vytvoření nové, polit. orientované odborové organizace položil ustavující sjezd Mezinárodního všeodborového svazu (MVS) v Praze r. 1924. Vzrůstající masový vliv KSČ a MVS na h.o. se projevil na celostátním sjezdu závodních výborů a rad r. 1924. Po 2. svět. válce zaujalo dominantní pozici Revoluční odborové hnutí, jež se plně stalo převodovou pákou politiky KSČ. Již náplň I. Všeodborového sjezdu v r. 1946 se připravovala na VIII. sjezdu KSČ. Brzy po tomto sjezdu Prozatímní národní shromáždění schválilo zákon o jednotné odborové organizaci, který přiznával ROH výlučné právo řídit činnost všech odborových složek. Vrcholným orgánem jednotných odborů byla Ústřední rada odborů (ÚRO). Odbory ztratily až do r. 1989 valnou část svých tradičních funkcí. Začátkem 90. 1. se vytvořilo více než 60 samostatných odborových svazů a komor. Ně­ které se spojily v Českou a Slovenskou konfederaci odborových svazů v ČSFR. vývoj h.o. po 2. svět. válce postupně ovlivnily tři hlavní mezinár. odborové organizace, Světová odborová federace (SOF), založená už v r. 1945, která byla největší a prokom. orientovaná, Mezinárodní konfederace svobodných odborů (MKSO), založená reformistickými odborovými ústřednami, které v r. 1949 vystoupily ze SOF, a Světová konfederace práce (SKP), která vznikla v r. 1968 z Mezinárodní konfederace křest'anských odborů (založené už v r. 1920). Ve stanovách MKSO se praví; že existuje proto, aby sjednocovala dělníky organizované ve svobodných a demokr. odborech světa a poskytovala prostředky ke konzultacím a spolupráci mezi nimi při prosazování stanovených cílů. MKSO vyhlásila právo jednotlivců na soc. spravedlnost a příležitost žít plným a důstojným životem, na práci a výběr zaměstnání, na jistotu takového zaměstnání a na příjem z něho plynoucí, na přiměřenou ochranu života a zdraví v každém povolání, na vzájemnou ochranu zájmů prostřednictvím odborů, které svou autoritu odvozují od svých členů a musejí být svobodnými nástroji při vyjednávání, a na právo změnit demokr. prostředky vládu. Koncem r. 1972 vznikla v Lucemburku Evropská odborová konfederace (ETUC), která je střešní organizací nár. odborových konfederací na evrop. úrovni. Sdružuje odbory ze zemí Evropského společenství, Evropského sdružení volného obchodu a některých dalších zemí. Kromě to372

ho existuje už od r. 1919 Mezinárodní organizace práce (MOP) jako tripartitní organizace, uskupující vlády, zaměstnavatele a odbory za účelem jednotného postupu ve věci soc. spravedlnosti a zajištění lepších životních podmínek ve světě. Mezi svět. válkami byla MOP autonomní částí Společnosti národů, v r. 1946 se stala první specializovanou agenturou OSN. Každoročně pořádá valná shromáždění - Mezinárodní konference práce, má správní rady a stálý sekretariát (Mezinárodní úřad práce) a působí rovněž prostřednictvím pomocných orgánů, jako jsou regionální konference, průmyslové výbory a schůzky expertů.

A: trade union movement F: syndicat N: Gewerkschaftsbewegung I: movimento sindacale Lit.: Hrdlička, o.: K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Praha 1992; Kaňa, A.: Některé zkušenosti z činnosti zahranič­ ních odborů. Praha 1990; Přehled dějin československého odborového hnutí. Praha 1984; Z dějin odborového hnutí v zahraničí. Praha 1960.

HoV

návrhům

na zlepšení, změnu situace je okamžikem prově­ schopností a síly hnutí. Protest ale zůstává hnacím motivem činnosti hnutí. V některých případech nedochází ke konstruktivnímu posunu z negativizující fáze a hnutí setrvává na úrovni protestu. Tím se vytváří h.p. jako zvl. typ soc. hnutí. Důvody k setrvání v této poloze mohou být nejrůznější: příliš silný odpor k názorům hnutí ze strany vět­ šiny obyv., represe ze strany státu a neshoda uvnitř hnutí v názorech na to, co je správné, i programové zaměření pouze na protest. Někdy dlouhodobá, neměnící se orientace na protest vede k úpadku a zániku hnutí: vnitřní zdroje se vyčerpávají a stagnují, pozornost a zájem široké veřejnosti se otupuje a vyprchává. A: protest movement F: mouvement de protestation (de contestation) N: Protestbewegung I: movimento di protesta, di contestazione řování

Lit.: Langguth, G.: Protestbewegung. Entwicklung, Niedergang, Renaissance. KOln 1983; Steigerwald, R.: Protestbewegung. Streitfragen und Gemeinsamtkeiten. Frankfurt a.M. 1982; viz též --hnutí sociální.

DuP

hnutí olympijské viz olympismus hn u tí protestní - v širokém smyslu převládající forma každého .......hnutí v počátečních fázích jeho vývoje a jedna z jeho význ. trvalých charakteristik; v užším smyslu zvl. případ .......sociálního hnutí s výlučnou nebo před­ nostní orientací na vyjadřování nesouh1asu bez konkrétnějších návrhů řešení situace. V zásadě každé hnutí - ať je jeho konkrétní zaměření jakékoli - vyrůstá z nespokojenosti s určitou situací či s formou a mírou uspokojování některých potřeb, z protestu proti něčemu - nejčastěji proti stávajícímu stavu společnosti nebo její některé oblasti. Spektrum jevů, které jsou bezprostřednímobjektem protestu, zahrnuje otázky zásadního významu pro celé lidstvo (např. v .......mírovém hnutí protest proti válce, zbrojení apod.) i otázky důležité jen pro některé skupiny obyv. (např. hnutí tzv. občanských iniciativ se může týkat nedostatečného vybavení konkrétní městské čtvrti dětskými hřiš­ ti). V zásadě jeden problém může vyvolat hnutí zcela opačného zaměření (např. anticizinecké hnutí a hnutí proti diskriminaci cizinců). V počátečních fázích vlastního vývoje v podstatě každé soc. hnutí chce svým protestem upozornit na negativnost či nebezpečnost nějakého jevu, a to zejm. vzhledem k budoucnosti, a také na existenci skupiny obyv., jíž daná situace nevyhovuje. Fáze protestu je velmi důležitá, protože zde se určitý problém vůbec identifikuje, formuluje se jako nevhodný či nežádoucí stav. Na tuto fázi by mělo navázat vytváření a prosazování konstruktivních představo tom, co může kritizovaný stav nahradit, jaké prostředky je k tomu možné použít atd. Pře­ kročení roviny protestu směrem k promyšleným a reálným

hn u tí rolnické viz agrarismus hnu t í s o c i á I n í - veř. formulování a uplatňování kolekt. soc. požadavků vůči mocenským strukturám, jež má různé zaměření, formu, intenzitu, druh působení, dobu trvání i důsledky. Většina hist. i současných .......hnutí má tento charakter. První h.s. vznikla ve Velké Británii a byla podmíněna vydáváním tiskovin formujících názory na soc. dávky, debatami v parlamentu a většími možnostmi měnit zaměstnání, bydliště a způsob trávení volného času, což bylo součástí rané ....... průmyslové revoluce. Vzniklo rozsáhlé úsilí zformovat rodící se ....... veřejné mínění a s jeho pomocí mobilizovat a prosazovat požadavky vůči parlamentu. V průběhu 19. st. s .......industrializací, .......urbanizací a boji za podporu měšťanstva se ve všech záp. zemích formoval pojem "veřejné", který se stal součástí struktury polit. života. Pozorovatelé společnosti a politiky začínají v té době sledovat organizované kolekt. boje za .......sociální změnu a v těchto studiích se objevuje pojem h.s. (zpočátku často v jednotném čísle). V publicistických pracích 19. st. se objevuje řada statistik, které následně reflektovali soc. vědci, zaměřující se na otázky náboru, motivace a důsledků h.s. a také na soc. souvislosti vytvářející jejich živnou půdu. U.s. bylo viděno jako něco, co převratným způsobem skoncovalo s tradiční minulostí. Vize se opíraly o soc........revoluce z konce 18. st. (zejm. o Francouzskou revoluci z r. 1789). Vznikaly organizace specializující se na konflikt (svazy, polit. strany), vyzývající ke změně přijatého názoru, soc. hierarchie, monarchické vlády a náb. víry. Všechny tyto zneklidňující výzvy propůjčují h.s. podobu

hrozby, která není podepřena žádným systematickým výzkumem. U.s. samo o sobě bylo chápáno jako část procesu soc. zlomu, buď jako příčina, nebo jako symptom. Při­ tom kolekt. akce byly považovány za méně racionální než akce jedinců. Přetrvávalo starší pojetí .......davu jako "chátry, lůzy". Jeho účastníci byli často prohlašováni za nemorální kriminálníky nebo fluktuanty, vyčleněné ze stabilního soc. řádu, jenž by je chránil před přijímáním podivných, neobvyklých idejí. Ve spisech G. Le Bona jsou h.s. formou .......sociální patologie. Durkheimovi stoupenci chápou h.s. jednoduše jako symptomy zlomu premodemího soc. řádu, který všechny pevně držel v mezích institucionálního nátlaku a obecné kultury. Později se mnozí v této souvislosti pokoušeli objasnit iracionální charakter fenoménu .......kolektiv: někteří teoretikové popsali mechanismy, jejichž prostřednictvím vede interpersonální nákaza k emocionálnímu potlačení racionálních důvodů, jiní zkoumali průvodní soc. okolnosti podporující z iracionálních příčin nábor lidí. Vysvětlení pomocí iracionality či emocí byla (díky strachu vyvolanému některými dramatickými projevy davu) akceptována s-gií 20. st. Charakter s-gické reflexe v této oblasti byl spíše spekulativní. V uplynulých třech desetiletích se pojetí h.s. značně změnilo. Provádí se systematický výzkum charakteru účast­ níků, získávání přívrženců, existence hnutí v čase, lokalizace a taktiky akce kolektivu a zakořeněnosti b.s. ve spol. životě. Obecně lze říci, že disjunkce mezi normální politikou a rozvratnou politikou se ukázala být nejasnou, že modely náboru si jsou podobné, mnohé fenomény spojované s h.s. jsou produkty interakce mezi účastníky, včet­ ně důsledků působení autority, a konečně, že strategie a taktika skupin hnutí mají při bližším zkoumání často racionální charakter. Současná literatura rozlišuje hnutí samotné, definované jako široká skupina těch, kteří s ním sympatizují, účastní se jeho akcí, jakož i tyto akce samotné, od organizací hnutí, což jsou skupiny zápasící o získání podporovatelů. To, co je známo jako "perspektivní mobilizace zdrojů" (resource mobilization perspective), je zkoumání strategie a taktiky takových organizací, vycházející z dostupných zdrojů. I málo organizované projevy h.s. jsou někdy zakořeněny v soc. životě a mají své racionální aspekty ("výtržnictví" je konflikt, v němž se neorganizovaní a individ. bezmocní dočasně spojují k rozvratným akcím, zachovávajíce ochrannou anonymitu). Současné výzkumy se zabývají interakcí vládnoucí elity a .......protestních hnutí. Konflikt uvnitř elit je často vysvětlován vlnami soc. aktivity a rozdělení elit jako příhodná příležitost k potlačení požadavků hnutí. Dále se zkoumá: 1. evoluce forem konfliktu pojímaných jako kult. prvky (např. jak vznikla "demonstrace" a čím se stala pro demonstrující, přihlížející 373

hnutí sociální nové

hodnota

i policii srozumitelnou formou konfliktu); 2. vzájemný vztah mezi institucionalizovanými a rozvratnými formami politiky, osvětová činnost h.s. při definování -4sociálních problémů a jejich možných řešení; 3. mikrostruktura náboru (aspekt -4sociální sítě); 4. vztahy mezi více a méně organizovanými aspekty hnutí, jak jsou organizační aktivity h.s. omezeny zdroji, které jsou s to mobilizovat (je to obšírné téma výzkumu 90. I. v USA); S. jak h.s. vyrůstají z obecných kult. změn a jak naopak k těmto změ­ nám přispívají (téma zkoumané v 90. I. v záp. Evropě). "Moderní" h.s. se stále více stávají tématem s-gických studií, takže lze hovořit o -4sociologii sociálních hnutí. A: social movement F: mouvement social N: Sozialbewegung I: movimento sociale Lit.: Smelser. N.: Theory of Collective Behaviour. New York 1963; Ti/ly. Ch.: From Mobilization to Revolution. Reading, Mass. 1978; Klandermans, B. - Kriesi, H. - Tarrow, S. eds.: From Structure to Action: Social Movement Participation Across Cultures. Greenwich 1986; Zald, M. McCarthy, J.: Socia! Movements in an Organizationa! Society; Collected Essays. New Brunswik, N. Y. 1987; Zald, M. - McCarthy. J. eds.: The Dynamics of Social Movements: Resource Mobilization, Social Control and Tactics. Cambridge, Mass. 1979; Tarrow, S.: Democracy and Disorder: Protest and Politics in Italy, 1965-1975. Oxford 1989; McAdam, D.: Freedom Summer. Oxford 1988; Piven, F. F. - Cloward, R. A.: Poor People's Movements: Why They Succeed, How They Fait. New York 1977; Mell/cd, A.: Nomads of the Present: Social Movements and Individual Needs in Contemporary Society. Philadelphia 1989; viz též ->sociologie sociálních hnutí.

MaJ hnu tí s O ci á I n í n O v é viz sociologie sociálních hnutí hn u tí sociálních ukazatelů viz hnutí, kvalita života, ukazatel, ukazatel sociální, způsob života hnu t í s v é p o moc n é viz hnutí, skupina svépomocná hn u tí za profesionalizaci viz profesionalizace hnutí zlepšovatelské viz zlepšovatelství hn u tí ženské viz feminismus hn u tí Židů viz sionismus hod noc e n í viz hodnota, hodnocení v sociologii, orientace hodnotová, racionalita, sociologie hodnot hodnocen í historické viz metoda historická hodnocení v sociologii - jeden ze zákl. obecně metodol. problémů s-gie související s jejím statusem jako objektivní vědy, původně exponovaný zejm. Maxem Weberem v podobě požadavku koncepce s-gie jako nehodnotící vědy. Weberův pohled na problém není ojedinělý. É. Durkheim upozorňuje na to, že s-gie nesmí být ani individualistická, ani social., protože takto pojatá s-gie se nesnaží poznat, ale reformovat. Podobně V. Pareto ve vazbě na 374

svou koncepci -4reziduí a derivací ukazuje, že osobní pocity sociologa vedou k tomu, že ten nevypovídá o tom, co je, ale co by mělo být. Max Weber hodnocením rozumí formulaci subjektivních přání, jimiž do vědy vstupují mimorozumové, iracionální prvky přejaté z hodnotových soustav náb., polit., etických a světonázorových, které poznávací proces deformují. S-gie má být principiálně nehodnotící (wertfrei, value-free) vědou, která se nemá podílet na formulaci spol. cílů. Weber si je ovšem vědom, že absolutně nehodnotící s-gie není možná už proto, že hodnotově určeny jsou problémy, které sociolog volí, výchozí předpoklady a tvrzení, o něž opírá zákl. teorii, z níž pak vychází formulace hypotéz, rozsah empir. dat, jež mohou být výzkumem získána atd. Ideu nehodnotící s-gie dovedl do nejradikálnějších důsledků -4neopozitivismus, který rozlišil dva typy výroků - výroky o faktech, jež jsou založeny na zkušenosti, a výroky o hodnotách, jež jsou založeny na subjektivních preferencích. Věd. poznání samo je sice hodnotou, ale té se dosahuje právě tím, že proces věd. poznání se od partikulárních i obecných hodnotících soudů max. oprostí. Neopozitivisté spojili ideu nehodnotící sociologie s novou soc. funkcí této vědy: empir. sociolog musí být schopen poskytnout validní poznání, které není závislé na žádném hodnotovém systému, musí být neutrální jako chirurgův nůž (formulace P. F. Lazarsfelda). Již v r. 1938 proti tomuto pojetí vystoupil R. S. Lynd v práci Knowledgejor What?, v níž se pokusil doložit, že s-gie je vždycky nástrojem soc. reformy, nápravy či změny, a že tedy musí formulovat praktická doporučení, která mají povahu hodnotového soudu o spol. cílech. Podobně Gunar Myrdal (1953) zdůraznil, že všechny zákl. s-gické pojmy nabývají hodnotícího významu, protože společnost se skládá z lidských bytostí, které sledují určité cíle a ideály. Protože neexistuje jiný způsob studia spol. reality než z hlediska lidských ideálů, nemůže existovat nezainteresovaná soc. věda. Podobnou argumentaci přinášejí i Ch. W. Mills a Alvin W. Gouldner. Spor o h. v s. je také sporem o míru spol. angažovanosti s-gie. Proto všechny typy -4angažované sociologie samozřejmě hodnocení připouštějí, event. ukazují na to, že hodnocení se nelze žádnou procedurou vyhnout. Umírně­ ní neopozitivisté navrhují pravidla, jimiž lze vstup hodnocení do s-gie ve smyslu subjektivní, skup. nebo třídní deformace poznání výrazně omezit: 1. tím, že učiníme všechny předpoklady, z nichž vycházíme, zjevými a výslovnými a jasně definujeme pojmy, s nimiž pracujeme; 2. tím, že se sociolog bude systematicky cvičit v ideálu věd. objektivity; 3. tím, že poznatky budeme max. formalizovat a kvantifikovat, čímž je zbavíme emocionálního nánosu, který s sebou nese užití běžného jazyka; 4. tím, že

vlastní poznání konfrontujeme s dosavadním věděním ber, M.: (1904) Objektivita sociálno-politíckého poznania. In: Weber, M.: a s názorem věd. komunity; S. tím, že jasně rozlišíme soc. K metodológii sociálnych vied. Bratislava 1983. Pet roli sociologa jako profesionála a sociologa jako občana; hodnotící soudy sociologa v roli občana nemají totiž vyš- hod not a - jeden z nejčastěji používaných pojmů v s-gii ší status než výpovědi kohokoliv jiného. Tímto konstato- i ve filozofii, kult. antropologii a soc. psychologii, který váním vstupuje spor o h. v s. do širšího kontextu diskuse je jako většina zákl. pojmů mnohoznačný. R. Lautman o spol. poslání intelektuálů obecně. Problém h. v s. nabý- (1981) rozlišil asi 180 odlišných definic tohoto pojmu a zavá dalších rozměrů vznikem -4interpretativní sociologie, znamenal na 4 tisíce statí k otázkám h.. Např. W. I. Thokterá ve svých krajních polohách chce především popsat mas a F. W. Znaniecki (1918) definují h. jako každý údaj každodenní svět soc. aktéra a vyjádřit jej jeho vlastními s empir. obsahem přístupným členům skupiny a s význaprostředky. -4Hodnoty takto do s-gie vstupují jako refmem, vzhledem k němuž tento údaj je nebo může být před­ lektovaný fenomén každodenního života. V postmoder- mětem jednání. M. Weber říká, že h. je to, co je schopno nistické diskusi je spor o hodnoty sporem o obecnější pro- stát se obsahem postoje vyjádřeného ve vědomě členěném blém pravdy a možnosti jejího dosažení. Ideál věd. pozitivním nebo negativním soudu, něco, co se u nás ucháobjektivity se tak podstatně proměňuje, příp. zcela pozbý- zí o platnost a čehož platnost jako h. uznáváme, odmítává smyslu. V marx. s-gii byl problém h. v s. podřazen obec- me nebo hodnotově posuzujeme v nejrozmanitějších splenému požadavku stranickosti, kterou se rozumí princip, titých souvislostech. Axiologicky racionálně jedná ten, kdo jenž vztahy mezi s-gickými přístupy a soc. ekonomický- jedná, aniž by bral v úvahu předvídatelné účinky svých či­ mi, zejm. třídními zájmy činí explicitními. Protože třídní nů, podle svého přesvědčení o tom, co od něj požadují pozájmy proletariátu vyjadřují nejlépe směřování hist. vý- vinnost, důstojnost, krása, náb. poslání, zbožnost nebo dů­ voje, je s-gie vázaná na tento třídní zájem nejen s-gií ne- ležitost nějaké věci, lhostejno jakého druhu. Podle Clyda K. deformovanou, ale výslovně předurčeno u k max. objek- M. Kluckhohna (1951) je h. explicitní nebo implicitní potivnímu poznání. Tento princip, který má racionální jetí o tom, co je žádoucí, pojetí příznačné pro jednotlivce ekvivalent v mannheimovské s-gii vědění, byl proměněn i pro skupinu, ovlivňující výběr přístupných prostředků v nástroj ideol. indoktrinace s-gie a jejího podřízení stra- a cílů jednání. M. Rokeach (1972) uvádí: Říkáme-li, že nickým usnesením. určitá osoba sdílí určitou h., znamená to, že zastává názor, Ve všech úvahách o h. v s. je nutné rozlišovat: 1. hod- že určitý způsob jednání nebo cílový stav existence zaslunocení, které je legitimním předmětem s-gického studia, huje přednost (is preferable) z osobních i soc. důvodů před tj. hodnotové systémy skupin, vrstev a tříd, hodnotící pro- alternativními způsoby jednání nebo cílovými stavy exiscedury v každodenním životě atd.; 2. hodnocení soc. sku- tence. Podle G. Hofsteda (1980) je h. široká tendence dátečnosti, které prezentuje sociolog jako výsledek (nebo vat přednost určitým stavům věci před jinými. A konečně předpoklad) vlastního výzkumu v podobě hodnotících souFlorence R. Kluckhohnová a F. Stroedtbeck (1961) hodů nebo v podobě praktického doporučení. Jednotlivé s-gicvoří o -4hodnotových orientacích jako o komplexních, ké směry a paradigmata se od sebe liší mírou zájmu na for- učleněných (patterned), řazených (ordered) principech, mulaci takovýchto hodnotících soudů. Ideál absolutně vyplývajících ze vzájemného působení tří analyticky odobjektivní nehodnotící s-gie se proto jeví pouze jako mož- lišných složek hodnotícího procesu neboli hodnocení ný cíl, nikoliv jako aktuální realita. Problém h. v s. má poznávací, citové a direktivní, které dávají řád a směr ustaovšem význ. složku etickou: hodnotové premisy sociologa vičnému toku lidských činů a myšlenek, pokud se vztahunesmějí vést k porušení pravidel vědecké etiky, ke zkrejí k řešení společných lidských problémů. H. je možné cháslování fakt, jejich vědomé dezinterpretaci nebo dokonce pat jako komplexní významy, a to v tom smyslu, že určují zatajování a k destrukci plodného dialogu mezi alterna- a vyjadřují významy různých objektů, činností, možností pro nás, pro naši činnostní orientaci a pro -4činnost sativními teoriemi a přístupy. A: evaluation in sociology F: appréciation dans la socio- motnou. H. ovlivňují naši "zaměřenost", volbu cílů a prologie N: Wertung in der Soziologie I: valutazione in so- středků, způsoby činnosti. Vyjadřují se ve "stanoviscích", ciologia v -4postojích, které k věcem zaujímáme. Můžeme také ří­ ci, že h. vyjadřují specif. subjekt-objektový vztah, který Lit.: Gouldner, A. W.: Anti-Minotaur: The Myth of a Value Free Sociology. ln: Horowitz, I. L. ed.: New Sociology. New York 1964 (čes. in: Urse liší od jiných subjekt-objektových vztahů. bánek, E. - Bauman, B. eds.: Antologie textů ze současné sociologické teSpecif. charakteristiky h. a hodnocení lze rozdělit do orie ve Spojených státech amerických, Praha 1968); Lynd, R. 5.: Knowledge čtyř skupin. a) Zatímco v poznání jde o postižení věcí, for What? Princeton, NJ. 1939; Mills, C. w.: (1961) Sociologická imagi"jaké jsou", a o objektivitu poznání, o jeho interindivid. nace. Praha 1968; Petrusek, M.: Alternativní sociologíe. Praha 1992; We375

hodnota autotelická

hodnota

platnost, v hodnocení může sice také jít o hledání a uplath., které se pokládají za "objektivně platné", ale současně tu jde o postižení významu objektu, činnosti, koncepcí apod. pro subjekt hodnocení, případně pro instance, s nimiž se subjekt ztotožňuje. Toto "určení významu pro ..." je pro hodnocení konstitutivní; je závislé jak na objektu hodnocení, tak na subjektu a hlediscích, z nichž v hodnocení vychází. b) Procesy hodnocení jsou ve srovnání s jinými psychosoc. mentálními procesy značně složité, což se projevuje již v tom, že hodnocení zahrnuje ve velkém rozsahu poznávací, citové a volní procesy a soustavnou interakci těchto procesů (viz uvedená definice F. Kluckhohnové a F. Stroedtbecka). Lze však pochybovat o tom, že by hodnoty a hodnocení bylo možno vymezit jen odkazem na tyto jmenované procesy. C. Kluckhohn a T. Parsons, kteří v oblasti s-gické teorie hodnot patřili mezi nejvlivnější, důrazně zastávali názor, že h. nelze pojímat jako "chtěné věci", že představují "koncepce o žádoucím" (desirable). Parsons pokládal rozdílné chápání h. - buď jako chtěných věcí, nebo jako obecných pojetí o žádoucím - za jedno ze zákl. dělítek mezi -'školou chicagskou a harvardskou. Z hist. hlediska je nutné poznamenat, že někteří autoři již na konci 19. st. (např. Ch. von Ehrenfels, 1897-1898) rozpoznali, že h. nelze definovat tím, že jsou předmětem chtění, ale že jsou "žádoucí" (Begehrbarkeit). Na tyto autory zřej­ mě Parsons a harvardská škola navazují a tento důraz na přítomnost normativních aspektů v hodnocení s-gickou teorii nepochybně zpřesnil a obohatil. Otázkou však zů­ stává, v jakých termínech obecně vyjádřit specif. kvalitu hodnocení. Odkazy na to, co má být, co je žádoucí, charakterizují hodnocení užitečným způsobem, neberou však zpravidla dostatečně v úvahu, že normativní zřetele, které do hodnocení vstupují, nejsou tak stejnorodé, jak se obvykle předpokládá. Zahrnují celou škálu významů: o růz­ ných formách jednání vypovídáme, že jsou "výjimečně přípustné", "zcela přijatelné", "doporučitelné" či "žádoucí", že "zasluhují přednost", že jsou "povinné" nebo "závazné". Všechny tyto termíny vyjadřují svým způsobem kvalitativně odlišné varianty hodnocení, počínaje významy, které pro sebe schvalujeme, aniž je příliš zobecňujeme, a konče sdílenými obecnými -'kategorickými imperativy. Je možné, že rozpětí mezi platností "subjektem hodnocení uznanou" a platností "oprávněnou" vyjadřuje škálu těchto rozdílů. c) H. s sebou nesou vždy určité procesy zobecňování, a v tom smyslu to jsou "koncepce". To neznamená, že by všechny h. byly verbalizovanými maximy, které slouží k posuzování řady různých objektů. Není jistě zanedbatelné, že v estetickém hodnocení, např. v uměl. díle, jsou ňování

376

objevovány h. na úrovni jedinečného. Tyto h. nejsou ještě dostatečně zobecněny a teprve dodatečně mohou být východiskem pokusu o formulování estetických kódů, které zpravidla mají spíše reflexívní než regulativní a anticipační funkci. Uměl. dílo samozřejmě nepostrádá zobecnitelnou koncepci, proto také může být modelem pro jiné a může být přímo výzvou k určitému životnímu stylu; všechny h. však nemusí mít nárok na zobecňující nebo dokonce výlučnou platnost, jak je tomu u koncepcí nabízejících řeše­ ní spol. problémů. Jsou-li h. dostatečně zobecněny a verbalizovány, uplatňují se soustavně jako kritéria, jako měřítka, podle nichž věci posuzujeme. Takje tomu zejm. v celé praxeologické a morální sféře. Význam pojmu h. se tu v prvé fázi zdvojuje: h. jsou kritéria, podle nichž hodnotíme, a současně jsou to objekty, které mají h. Aby mohly být jedním i druhým, musí být předně uznány jako h., jako významy, které platí. Termín h. se tak dostává do dvou odlišných rovin: Jednak se jeví jako věci, statky, stránky chování, které v sobě ztělesňují hodnocené významy, jednak pojem h. jako věci (objektu) nevysvětluje, proč se daná věc hodnotí tak, jak se hodnotí. Předpokládá "hodnotu-význam", uplatňující se v hodnocení (nebo alespoň ve většině forem hodnocení) jako "hodnota měřítko" či "hodnota-kritérium", jež určuje "hodnotu-věci". d) H. představují jednu ze zák!. složek -'kultury. Umožňují integraci kultury samotné i její sepětí se systémem osobnosti a se soc. systémem. Jsou svorníkem pro různé vrstvy psychiky, integrují organicko-biol. sféru ajejí pudové tendence se sférou afektivně-volní a s účastí na kult. životě, na významech, které jedince přesahují, s nimiž se však ztotožňuje, přičemž to nepociťuje jako vnější nátlak, ale vidí v tom své vlastní naplnění. V hodnotové sféře jsme daleko od toho typu soc. -'norem, které vyžadují poslušnost, bez ohledu na to, co si o nich lidé myslí. Cizí vůle hodnotu nezakládá. H. jsou ve své vnitřní diferenciaci podstatnou součástí osobní i soc. identity lidí a představují vazbu se -'sociálním systémem, která umožňuje kontrolu soc. mechanismů a automatismů nebo alespoň dovoluje o tuto kontrolu usilovat. Nicméně, i když při­ znáváme hodnotám tyto vysoce pozitivní charakteristiky, faktem zůstává, že h. jako všechny objektivace se mohou přeměnit z životně význ. prostředku v nástroj omezení (1. P. Sartre). Proti negativním stránkám h.lze však bojovat opět jen hodnotami. H. se kvalitativně liší zejm. tím, že: 1. mají "znaménko", tzn. jsou kladné nebo záporné; 2. mají určitý status, tzn. zaujímají vyšší nebo nižší místo v hierarchii hodnot, jsou více a méně důležité; 3. vytvářejí specif. seskupení, různé subsystémy, pásma, řady h. Obecně je možné říci, že h. jsou platné (tj. subjektem hodnocení uznané za plat-

významy, které určují nebo spoluurčují v jeho činnostní orientaci, určují nebo spoluurčují jeho činnosti a jeho vztah ke světu. Významy jsou pozitivní a negativní, více a méně důležité a zahrnují zpravidla poznávací, citové i volní aspekty. Tato formulace podtrhuje skutečnost, že v h. je aspekt přizná­ ní významu ajsou v nich i direktivní aspekty. Říkáme-Ii, že h. "zpravidla" zahrnují poznávací, citové a volní procesy, znamená to, že v jednotlivých aktuálních procesech hodnocení tyto aspekty mohou být oslabeny, jsou však zcela konstitutivní pro širší komplexy hodnocení. H. nelze chápat jako izolované entity, nicméně v prvé fázi hodnocení jsme soustředěni především na danou situaci a na h., o které jde: zaznamenáváme je, prověřujeme, příp. je uvádíme ve Vztah k některým blízkým nebo konkurenčním h., zatímco otázku vztahu k řadě jiných hodnot necháváme zatím otevřenou. Teprve následně, resp. v širších a obsažnějších přístupech, v reflektovaném vědomí dospíváme k vypracování celé sítě vztahů, do níž se h. situují. Hodnocení může vycházet přednostně z konkrétních situací nebo ze zaměřenosti subjektu, přičemž interakce situačních dat a hodnotových zřetelů rozhoduje o tom, jak situaci definujeme a jaké cíle si pro jednání vytyčíme. Při -'definici situace musí jednající vzít v úvahu svou vlastní zaměře­ nost a při určování svých hodnotových orientací musí naopak přihlížet k situaci: každá situace nedovoluje přijatou h. sledovat a realizovat. Uznání situace neznamená, že tato eo ipso vstupuje do -.motivace činnosti a podílí se na jejím řízení. Určité situační podmínky ji mohou v těchto funkcích blokovat. Právě pro analýzu vztahů mezi situací a hodnotovou orientací zavádí Parsons pojem závazku (commitment), který vyjadřuje, že jednající nejen uznává, ale že podle ní hodlá v dané situaci také jednat, že ji hodlá prosazovat a vzít na sebe důsledky, které z toho plynou. Mohli bychom říci, že cestou "závazku" přechází hodnocení z roviny možných orientací do roviny rozhodnutí a do motivačních procesů. Připomeňme, že závazek je pro Parsonse nejvyšší z médií -'sociální kontroly, k nimž též přinále­ ží (ve vzestupném pořádku) -'peníze, -'moc a vliv. Subsystémy nebo řady h. se vztahují k určitým funkčním problémům, k různým oblastem spol. života nebo k osobnostní sféře. Příkladem takových pásem či oblastí hodnot je rozlišení hodnot biol., estetických, soc. a jiných. Jedním z úkolů axiologické praxe je konstituovat tato pásma a určit jejich relativní význam v úhrnu hodnocení. Aby totiž dospěl k celkovému obrazu hodnotové soustavy, hodnotící subjekt provádí určité "hodnocení hodnot", které určuje místo každého z hodnotových pásem v celé hierarchické soustavě. Většina s-gických srovnávacích výzkumů společností né),

směrodatné

zaměřenost subjektu

v této perspektivě. Jestliže hodnocení h., neznamená to, že hodnotové postupy a uskutečnění hodnotových orientací se děje jen cestou dedukce: h. se projevují jen v hodnocení a tvoří se v jeho průběhu, "za chodu", v závislosti na celé axiologické zkušenosti. Hodnocení znamená jak postup od h. k bezprostřední axiologické zkušenosti, tak postup od této zkušenosti k novým h. Napětí v hodnotové sféře jsou ještě větší, máme-li na mysli vztahy mezi hodnocením a fixovanými spol. normami. Na tato napětí v estetické sféře upozorňoval v době před 2. svět. válkou Jan Mukařovský (1936). I zběžný pohled na problémy hodnocení ukazuje, že se v něm srážejí protikladné aspekty a tendence. Prvořadou úlohu v něm hrají racionální argumentace a zdůvodňování, na druhé straně ale pozorovatele odedávna fascinuje velká proměn­ livost hodnotících soudů, jejich hist. relativita a přímo jejich spornost (např. B. Pascala). Existují i pohledy na svět hodnot, které zdůrazňují jejich stabilitu a neprom~nlivost v hist. procesu, ale jsou v moderním myšlení nepoměrně vzácnější (1. Benda, 1927, 1946). (Viz též -.orientace hodnotová, -'sociologie hodnot, -.výzkum hodnot, -'axiologie.) A: value F: valeur N: Wert I: valore zkoumá h.

právě

předpokládá

Lit.: Benda, J.: La trahison des clercs. Paris 1927; Habermas, J.: Moralbewustsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt 1983; Ho/stede, B.: Culture's Consequences. Intemational Differences in Work related values. London 1980; Kroeber, A. L. - Kluckhohn, c.: Culture - a Critical Review of Concepts and Definitions. New York 1952; Kluckhohn, C. aj.: Values and Value-Orientations in the Theory of Action. An Exploration in Definition and Classification. In: Parsons, T. - SMl/s, E. A. eds.: Toward a General Theory of Action. New York 1951; Mukařovský, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakt. Praha 1936; viz též --+sociologie hodnot, --+výzkum hodnot.

StZ

hodnota au totelická - hodnota objektu nebo aktivity, která spočívá v něm či v ní samotné. Problém h.a.je znám především z estetiky: -'umění, resp. uměl. dílo je možné pokládat za h.a., tj. lze mít za to, že má smysl a hodnotu samo o sobě, samo v sobě a samo pro sebe. Někdy se h.a. uměl. díla přímo ztotožňuje s jeho estetickou funkcí, která ovšem autoteličnost umění skutečně zakládá. Vedle estetické, tedy h.a. má samozřejmě uměl. dílo ještě jiné funkce a hodnoty, např. sdělovací, poznávací (neboli kognitivní), emotivní a expresivní, charakterizační atd. Podobně např. -.práce může mít pouze instrumentální hodnotu jako prostředek obživy, může však mít současně také h.a., jestliže sám výkon pracovní činnosti poskytuje individuu seberealizaci, čímž dostává smysl sám o sobě. Možná h.a. práce byla vyjádřena již antickým spisovatelem Maniliem v úsloví: Labor est etiam ipse voluptas (práce je sama rozkoší). Hodnoty se vždycky vztahují k -'potře-

377

hodnota

dítěte

homeostáze

bám. Dosahování hodnot jako žádoucích soc. cílů může být prostředkem uspokojování potřeb; někdy se sám proces dosahování cíle stává účelem, smyslem a hodnotou. Proměna některých hodnot a cílů v h.a. však ani zdaleka nemusí být pozitivní, může naopak vést k řadě nezamýšlených negativních efektů. Význam umění jako h.a. zdů­ raznila v diskusi o --.masové kultuře Hannah Arendtová, která se tématem zabývala i v dalších kontextech. A: autotelic value F: valeur autotelique N: autotelischer Wert I: valore autotelico Lit.:

Ml/kařovskV. 1.:

Estetická funkce. norma, hodnota jako sociální fakty. Praha 1936; Ze~an. M. a kol.: Průvodce po světové literární teorii. Praha 1988.

Pet

hod not a dít ě t e viz adopce,

dětství, matka

hodnota ekonomická - vztahuje se ke zboží a pře­ vládá názor, že spočívá v užitku, který mu spotřebitel při­ pisuje. Výsledkem odhadované výše užitku zboží je jeho --'cena (subjektivní nauka o hodnotě). V teorii užitku se vychází z toho, že každé zboží poskytuje nezávisle na množství, ve kterém je spotřebováno, pozitivní užitek a že tento užitek je měřitelný. Tento názor je základem tzv. --.teorie mezního užitku, v níž užitek poslední spotřebo­ vané jednotky určuje hodnotu všech ostatních spotřebo­ vaných jednotek určitého zboží. Podle Marxovy teorie je hodnota zboží určována průměrným množstvím práce použité k jeho výrobě, zboží je zpředmětněná, nediferencovaná a abstraktní práce. Pracovní teorie hodnoty tvoří základ Marxovy teorie nadhodnoty a vykořisťování. V ekonomii se Marxova teorie hodnoty neprosadila, protože se ukázalajako nevhodná metoda jak pro určování ceny, tak pro rozdělování příjmů. Typické pro ni je jednostranné zdů­ razňování nákladů a přehlížení spotřebních preferencí. A: economic value F: valeur économique N: wirtschaftlicher Wert I: valore economico BaN hodnota extrémní - též hodnota odlehlá, odchýlená, vzdálená - ve statist. analýze dat je to hodnota netypická pro statist. řadu, resp. pro daný soubor dat; je nepřirozeně vzdálená a odchýlená od ostatních dat souboru a její výskyt již nelze přirozeně vysvětlit působením náhodných faktorů v rámci souboru. H.e. se identifikuje pomocí specif. testů pro odlehlá pozorování, pomocí Tukeyho --'explorační analýzy dat. U vícerozměrných souborů používáme pro odhalení netypických pozorování (případů) --'seskupovací analýzu, spec. metody v --.regresní analýze, analýzu faktorů v tabulkách (viz --'dekompoziční analýza reziduí neboli LINDA) apod. Často se pro tento účel používají grafické metody.

378

A: extreme value outlier F: valeur extreme N: Extremwert I: valore estremo

tislava 1979; Marx, K. -Engels. F.: Vybrané spisy v piatich zvazkoch, zv. 2. Bratislava 1977.

Bun

Řeh přidaná

hodnota

hodnota pracovní síly - pojem používaný K. Marxem, v jehož definici je h.p.s. určována velikostí pracovního času nevyhnutelného k reprodukci spec. zboží, --'pracovní síly. H.p.s. představuje hodnotu obživy jejích majitelů, hodnotu nákladů na výchovu, ke kterým v protikladu kjinému zboží přistupuje konvenčně nevyhnutelný hist. a morální prvek a na kterou má vliv cena nabídky, vyvolaná kolekt. vyjednáváním pomocí odborových svazů a působením prům. rezervní armády nezaměstnaných. K. Marx nepoužíval h.p.s. jen ve smyslu fyzických životních potřeb; podle něho rozsah tzv. nevyhnutelných potřeb i způsob jejich uspokojování jsou samy o sobě hist. produktem, a proto ve velké míře závisejí na kult. úrovni krajiny a v podstatné míře i na tom, v jakých podmínkách, a tedy jakými zvyklostmi a životními nároky se formovala třída svobodných dělníků. V s-gickém zkoumání je možné odlišit "objektivní" h.p.s., která je dominantním kritériem a hodnocením práce podle kritérií zájmu, uspokojení, prestiže a statusu. Ve vyspělých zemích jsou hladiny mezd do velké míry fixovány, samozřejmě s určitou volností rozpětí, kterou Marx anticipoval odkazem na kult. úroveň. Hodnota práce, a tím i vynaložené pracovní síly nabývá autentický objektivní smysl tehdy, když je mezi jednotlivci a mezi skupinami porovnatelná prostřednictvím společné míry, --'mzdy. Z tohoto důvodu se značná část pozornosti soustřeďuje na hodnocení práce Uob evaluation) a na hodnocení pracovních výsledků. Mimo praktického významu může být objektivizace hodnocení práce, a tím i nepřímého oceňování hodnoty pracovní síly metodol. předpokladem s-gických výzkumů práce a podniku, zvl. tam, kde se vyvozují závěry z porovnávání různých pracovních skupin a organizačních jednotek, např. při identifikaci faktorů zvyšování --.produktivity práce. H.p.s. nabývá obsahu nezávislého na mzdě. Jejím charakteristickým rysem je povaha její likvidity, skutečnost, že se realizuje v průběhu celého cyklu ekon. aktivního života. Existují i pokusy ocenit faktory ovlivňující tvorbu h.p.s. podle pů­ vodu a typu působení (faktory genetické, jako je talent, rodinné, výchovné apod.) ajejí úhrnnou akumulovanou velikost s cílem vysvětlit diferenciaci osobních příjmů. A: value of labour force F: valeur de la main-d'oeuvre N: Wert der Arbeitskraft I: valore della forza-lavoro

hod not a vek o n o m i c k é m s mys I u viz teorie mezního užitku

Lit.: Dobb, M.: Teória hodnoty a rozdelovania od A. Smitha. Bratislava 1980; Jencks, Ch. et al.: Inequality: A reassesment of the Effect of Family and Schooling in America. New York 1972; Marx, K.: Kapitál, zv. I. Bra-

viz

důchod

hod n o ta no rm a ti vní viz orientace hodnotová

národní

hod noty pos trn a te riaIis ti cké viz postmaterialismus hodologie viz teorie pole h o Ii s m u s - (z řec. holon = celek) - fi!. směr z počátku 20. st., který zdůrazňuje prioritu celku nad částmi a rozhodující úlohu principu celostnosti a strukturovanosti. Vznikl jako reakce na silné mechanicistické tendence v biologii té doby a jako pokus o smíření jednostranností ---'mechanicismu a vitalismu. H. je finalistickou teorií vývoje, která navazuje na emergentismus a do jisté míry i Bergsonův dynamismus. Celek je v tomto pojetí nejen více než souhrnem částí, ale je i původcem a organizátorem skutečnosti, je tím, co určuje --.vývoj (viz též --'celek a část). H. se vyvinul jako pokus vytvořit metabiologii, tedy fil. teorii biol. skutečnosti, která by přesáhla rámec kompetencí jedné spec. vědy. Tak byl zamýšlenA. Meyerem-Abichem aJ. B. S. Haldanem. Systematickou podobu mu dal J. C. Smuts, který jej současně také ideo!. interpretova! ve směru jakéhosi umírněného --.totalitarismu: ve jménu požadavků celku je možné potlačovat zájmy a potřeby částí, tedy menšin a partikulárních soc. skupin. H. spojoval ideu celistvosti či celostnosti s ideou strukturovanosti, a byl proto v jistém smyslu předchůdcem obecné teorie systému, kterou rozvinul L. von Bertalanffy. Metodol. je zajímavý holistický redukcionismus. Je opakem "klasického", standardního --'redukcionismu, který chce vysvětlit vyšší ontologické úrovně jejich redukcí na úrovně nižší, např. bio!. na chemickou, psychol. na fyziologickou apod. Holistický redukcionismus naopak tvrdí, že pochopení nižších úrovní je možné jen jejich opatrným vyděle­ ním z totální souvislosti a postupným zbavováním vyšších dimenzí. Jinými slovy, rozumět části předpokládá porozumět celku. V s-gii měl h. omezený vliv, projevil se výraznějijen v tzv. organicistické škole (viz --.organicismus), zejm. uA. E. F. von Schiiffla. Z určitého hlediska lze ovšem za holistické pokládat všechny koncepce, které odvozují povahu soc. skutečnosti z celku soc. života, jak to činí ve svém hodnocení moderní s-gie např. K. R. Popper (nachází h. u Hérakleita, ParmenůIa a zejm. v Platónově pojetí vztahu individua a státu; samozřejmě také u G. W. F. Hegela aK. Marxe). Za holistické koncepce v tomto smyslu lze označit --'strukturální funkcionalismus, --'mar-

xismus a většinu makrostrukturálních s-gických teorií. Opakem h. je buď tzv. merismus (z řec. meros = část), který akcentuje prioritu částí, což lze najít klasicky II J. O. de La Mettrieho a v genetickém kontextu uA. Wismanna, nebo v --'sociologickém atomismu. Pro s-gickou interpretaci h. je významnější právě tato druhá opozice, totiž protiklad h. a soc. atomismu. A: holism F: holisme N: Holismus I: olismo Lit.: Bertalanffy. L. von: Člověk-robot a myšlení. Praha 1972; Popper, K.: (1945) Otevřená společnost a její nepřátelé. Praha 1994; Sml/ts, J. C: Holism and Evolution. London 1926; Sml/ts, 1. C: Die holistische Welt. 1938.

Pet

holocaust - (z řec. holos = celý, úplný; kausis = spalování; doslova tedy "úplně spálený") - původně hromadná oběť při náb. obřadech, později také vyhlazovací činy znamenající naprostou zkázu, pogrom, masakr. V součas­ né době pojmenovává systematické vyvraždění 6 milionů evrop. --.Zidů v období před 2. svět. válkou a během ní. H. je považován za nejtragičtější období židovské --'diaspory. Začal 30. 1. 1933 a skončil 8. 5. 1945 bezpodmíneč­ nou kapitulací Německa. Pojem h. je třeba chápat v souvislosti s něm. pojmem "EndlOsung", tj. se snahou o kon:čné řešení --'židovské otázky v Evropě fyzickou likvidací Zidů z důvodů rasových (viz --.antisemitismus) i náb. (antijudaismus). Pronásledování, zbavení občanských práva majetku, deportace, internace a likvidace Židů se konaly na základě tzv. norimberských zákonů. Podle nacistického učení o --'rasách tzv. židovská méněcenná rasa předsta­ vovala zvl. nebezpečí pro "čistotu" něm. rasy. V --.nacismu se pojem rasa stal akčním polit. krédem a zbavení se "židovské rasy" (vedle jiných) bylo cílem EndlOsungu. V satelitních státech nacistického Německa byla účast na EndlOsungu neboli h. zatemňována užíváním názvů odsun či deportace. Rozhodnutím izraelského parlamentu ze dne 12. 4. 1951 byl stanoven 27. Nisán (první měsíc v roce podle židovského kalendáře) jako Jom-ha-šoá (Den katastrofy), vzpomínka na pronásledování Židů. Toto datum se vztahuje k výročí povstání ve varšavském ghettu. Pojem h. se u nás začal užívat oficiálně až po listopadové revoluci. Do té doby se mluvilo o konečném řešení židovské otázky. Židovské komunity v Izraeli dávají před pojmem h. přednost výrazu šoá (katastrofa). A: holocaust F: holocauste N: Holokaust I: olocausto Lit.: Bauman, Z: Modernity and the Holocaust. lthaca, New York 1989; Encyclopedia Judaica. Jerusalem 1971.

Meš, Buch ho m e O stá z e - (z řec. homoios, od homos = stejný; statis = stav) - stav dynamické rovnováhy funkcí systémů. Pojem je převzat z biologie. Mechanismy h. zajišťují, aby 379

hominizace

homo politicus

systém vyrovnával stavy nerovnováhy a reagoval na ---tstresy. Princip h. byl využit zejm. v kybernetickém modelování. V s-gii se v analogickém smyslu v návaznosti na různé koncepce ---tjednání vyskytuje pojem ---tsociální rovnováha (též sociální ekvilibrium). Koncept pohyblivého ekvilibria ve smyslu rovnováhy sil nastínil už V. Pareto, jinou variantu nabízejí koncepce ---torganicismu (nazývané též koncepce homeostatické), funkcionalismus, ---tsystémová sociologie (T. Parsons). V současnosti se u W Buckleye objevuje dynamičtější procesuální pojetí h., vycházející z modelu adaptivního systému, který nejenom zajišťuje setrvání na daném stavu organizace, ale má schopnost dalšího zdokonalování, autoregulace a seberozvoje. A: homeostasis F: homéostasie N: Gleichgewicht I: omeostasi Lit.: viz --->sociologie systémová.

Bur

hominizace - (Z lat. homo =

člověk)

- proces polidšťování hominidů (čeledi primátů, společných předků poloopic, opic a člověka, jehož předchůdcem byl určitý druh lidoopů), který měl následující etapy: 1. první předchůdci člověka (homo habilis, člověk zručný, asi 1,7-2 mil. let, přímý předchůdce člověka); 2. opočlověk (homo erectus, člověk vzpřímený, asi 350 tis. až 1 mil. let); 3. pračlověk (homo sapiens neanderthalensis, neandrtálec, asi 35-100 tis. let); 4. člověk vyspělý (homo sapiens, asi 17-35 tis. let). Proces h. se uskutečňoval jako proces změny stavby tě­ la, zejm. jako vývoj lebky, rukou a dolních končetin, který postupoval s adaptací životním podmínkám, s níž souvisela i podstatná změna činnosti a způsobu života (vzpřimování postavy a chůze, zdokonalování stavby ruky a zhotovování nástrojů a další). Proto lze h. chápat jako jev současně biol. i spol. Současný Horno sapiens sapiens se vyvíjel asi 35 tisíc let. Zároveň s procesem h. se uskutečňoval proces sapientace (z lat. sapientia = moudrost, rozumnost), probíhající jako postupný vývoj psych. funkcí, zejm. myšlení, v souvislosti se zdokonalováním mluvené řeči, jejíž vznik souvisí především s ---tdělbou práce, ale také s podněty pro komunikaci vůbec, s diferenciací a zobecňováním sdělovaných obsahů. A: hominization F: hominisation, humanisation N: Humanisierung I: ominazione Lit.: Beneš, J.: Clověk. Praha 1994; Mazák, V.: Jak vznikl člověk: Sága rodu Horno. Praha 1986; Suchý. J.: Jak se mění člověk. Praha 1975.

Nak

ho moc O n s ume n S - termín zavedený E. Frommem pro bezhraničnou touhu po spotřebě a majetku (cílem je mít víc a užívat stále Víc), na základě rozlišení škodlivé 380

a humanistické spotřeby (která slouží rozvoji a potěšení H.c. je člověk manipulovaný reklamou a jinými prostředky k tomu, aby "kupoval věci, které nepotřebuje, za peníze, které nemá" (1. K. Galbraith). Viz též ---tspotřeba masová, ---tsociologie spotřeby. A: homo consumens F: homo consumens N: homo consumens I: homo consumens člověka).

Več

ho m o dup I e x - lat. termín překládaný jako člověk rozdvojený - jeden z klíčových pojmů s-gie É. Durkheima vyjadřující dualistickou podstatu ---tčlověka, spojení individuálního a společenského (Le dualisme de la nature humaine et ses conditions sociales, 1914). Durkheim vychází z předpokladu, že člověk má dvojí přirozenost a že si tuto skutečnost lidé vždy uvědomovali. Vypovídá o ní náboženství, které chápe člověka jako rozděleného na ---ttělo a ---tduši, filozofie, která v něm rozlišuje stránku duchovní a hmotnou, respektive smyslovou a rozumovou, psychologie, rozeznávající instinkty a rozum apod. Této rozdvojenosti si je vědomo i běžné myšlení, které poukazuje na dva póly lidského života. Na jednom jsou smyslové dojmy, ---tinstinkty a dispozice související s čistě fyzickými potřebami, na druhém pojmové myšlení, ---tmorálka a ---tnáboženství, jinak řečeno všechno to, co sdílí člověk s ostatními lidmi. Tyto aspekty je možné rovněž nazvat osobním a neosobním, egoistickým a altruistickým, jedinečným a univerzálním, individ. a spol. Durkheim tento dualismus nejen konstatuje, ale zároveň jej považuje za trvalou vlastnost lidské existence, z čehož pro člověka vyplývají vnitřní napětí a konflikty. Podle Durkheima je mamé pokoušet se je řešit jakoukoli monistickou doktrínou, ať fil., psychol. či morální. Vnitřní rozdvojenost je jedinou vskutku autentickou lidskou situací, přičemž je jak zdrojem bídy, tak i velikosti člověka. Cestu přechodu od zvířecího k lidskému vidí Durkheim v náboženství, nikoli však běžně a tradičně chápaném, nýbrž v náboženství jako reprezentantu ---tspolečnosti. Pokud by byl člověk ponechán sobě samému, zůstal by v zajetí svých smyslových potřeb, instinktů a egoistických zájmů. Od zvířat se však liší právě tím, že není řízen z vnitřku, tj. instinkty, ale zvnějšku, tj. ---tbohem neboli společností. V Bohu totiž Durkheim viděl společnost, ovšem přetvoře­ nou a symbolicky vyjádřenou. Právě působení společnos­ ti na lidského jedince z něj činí rozumnou a morální bytost. A tak onen vnitřní dualismus lidské přirozenosti redukuje Durkheim koneckonců na dualismus individ. a spol. Zákl. rozporem lidské existence je, že člověk se rodí jako v podstatě biol. jedinec, ale v průběhu celého svého života se musí přizpůsobovat něčemu, co jej přesahu­ je, tj. společnosti. Pouze kontrola společnosti ovládá zvířecí

přirozenost člověka,

jeho čistě fyzické potřeby, kterým nemeze. Pokud se však tato kontrola nad jedincem oslabí, dochází k ---'anomii, tj. k narušení nebo dokonce k dezintegraci soc. norem a k celkové -tsociální dezorganizaci, jež má pro společnost i jedince dalekosáhlé negativní důsledky. Zdroj všech norem včetně norem morálních spatřoval Durkheim ve společnosti. Společnost v jeho pojetí není chápána jako prostý součet jedinců, jako čistě nominální a vymyšlená existence, ale jako systém jednajících sil. Durkheim je z tohoto hlediska typickým představitelem s-gického ---trealismu. A: homo duplex; duplex man F: homo duplex, homme double N: homo duplex I: homo duplex umožňuje překročit určité

Lit.: Szacki. J.: Durkheirn. Warszawa 1964.

Sed

homo hierarchicu s viz rovnost sociální ho m o I ude n s - doslova hrající si člověk - pojem odvozený z názvu zákl. fil.-s-gického dílaJ. Huizingy (1938), věnovaného problematice ---thry a její úloze v utváření ---tčlověka a ---tkultury. Huizinga vymezuje hru jako dobrovolnou činnost, vykonávanou uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic a podle závazných pravidel, která má cíl sama v sobě a je doprovázena pocitem napětí, radosti a vědomí odlišnosti od všedního života. Hru, která není výlučně lidským fenoménem, ale u lidí se nejvýrazněji projevuje, pokládá Huizinga za projev plodného smyslu pro společenství, význ. zdroj inovací, formu umožňující přežití lidského rodu, nástroj ---tsocializace. Ukazuje, jak řada ---trituálů majících svůj původ ve hře zabraňuje např. ve vojenství masakrování protivníka, minimalizuje ztráty, umožňuje přežití. Ve většině kult. jevů spatřuje herní prazák1ad, zároveň však ukazuje, jak se v prů­ běhu civilizace některé kult. projevy vzdalují hře a místo uvolnění lidských potencí je svazují do úzkého prostoru regulí soutěživosti a výkonu. To platí např. i o sportu, z ně­ hož podle Huizingy původní motivace rychle vyprchala a který se stal polem působení agonálních, nezespolečen­ štěných instinktů. Na Huizingovo pojetí hry o h.I. navazovala řada dalších autorů (např. R. Caillois), ať již souhlasně, nebo polemicky. (Viz též ---tpuerilismus, ---tsociologie sportu.) A: homo ludens F: homo ludens N: homo ludens I: homo ludens Lit.: Huizinga. J.: (1938) Horno ludens. Praha 1971; Jensen. A. E.: Spiel und Ergriffenheit. Paideuma, 1942, Č. 3.

Lin

homo oeconomicus -čes. člověk ekonomickýabstraktní model ekon. chování odvíjející se od pojetí

osobního zájmu jako zákl. psych. faktoru ekon. jednání u A. Smithe a konceptualizovaný v klasické a neoklasické ekonomii (viz též ---tmarginalismus). H.o. racionálními prostředky hledá optimální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků. Je univerzální, žije v přítomnosti (bez paměti a předvídání), je izolován od ostatních a svobodný ve svém rozhodování. Usiluje o maximalizaci užitečnosti a vyhledává stále nové možnosti uspokojení svých potřeb; jeho uvažování se odehrává v termínech trh, cen a preference. Fil. je kategorie opřena o ---thédonismus (D. Diderot, J. O. de La Mettrie), ---tutiIitarismus (J. Bentham, J. S. Mill) a senzualismus (É. B. de Condillac). Strohým individualismem je protikladný k ---thomo sociologicus. Princip racionality byl vyjádřen A. Marshallem v zákonu egalizace marginální utility a dezutility práce, egalizaci marginálních utilit různých statků a snižující se užitečnosti příjmu - jedinec volí v oblasti práce i spotřeby cesty vyvážené maximalizace spokojenosti. Koncept byl mnohokrát odmítnut (člověk není strojem na slast) a kritizován explicite i implicite ze strany s-gie např. ve Weberově pojetí instrumentální racionality, ze strany psychologie např. ve Freudově koncepci nevě­ domí, teorií her (rozhodování jako kombinační hra) i samotnou ekonomií (zavedení dimenze času, previze a pIánu). Většinu kritik však předcházelo tvrzení W. Sombarta o h.o. jako zcela neútočném stvoření, které představuje virtuální subjekt rozhodování o fiktivních aktech v racionálních výkladových schématech. A: homo economicus F: homo oeconomicus N: homo oeconomicus I: homo oeconomicus Več

ho mop o I i t i c u s - doslova člověk politický - kategorie, která vyjadřuje vztah ---tčlověka jako příslušníka ---tmoderní společnosti k moderní ---tpolitice, vyjadřuje jeho závislost a angažovanost v polit. dění. Protože koncepce a výrazy politiky v moderní společnosti jsou rozmanité, není ani vztah člověka k ní jednoznačný. Na jedné straně je poznamenán rozšiřováním ---tdemokracie, vyjadřovaném mírou možnosti participace všech na obecních, polit. záležitostech, na druhé straně je polit. i soc. život poznamenán takovou mírou technizace a byrokratizace, že se argumenty aktivní participace na vývoji společnosti jeví jako pouhá ozdoba vzájemné nadosobní souhry sil, ústící do obrazu totální polit. moci. Politika předpokládá nadaného sociálního ---taktéra, který je schopen vytknout soc. zájem z obecného výkladu světa a zdůvodnit jeho prosazení jako potřebu celku. H.p. je chápán jako někdo, kdo utužuje společnost ve prospěch její části nebo kdo využívá její nejsilnější a nejschopnější část ve prospěch utužení celku (společenského ---tkonsensu). Síla zbraní byla nahrazena silou

381

homo sociologicus

argumentů, přičemž se předpokládá,

že nejlepší argument Toto se ovšem může dít jen při velmi vysoké míře participace občanů na polit. dění a při vysoké míře jejich -'kompetence rozeznat nejlepší argument. Dále se předpokládá, že politika je pouhým symbolickým soutěžením o platnost lepšího názoru na obecní záležitosti a že v ní převažují prvky kooperativní nad manipulativními. Ovšem tato teorie, dodnes vévodící v polit. promluvách, byla pravdivá a prakticky průkazná v období konstituce -'národních států (19. st.), kdy bylo třeba pospojovat rozmanité územní celky ve spojitý fungující organismus. Mistři slova a myšlení, obrozenci, osvícenci, literáti se stali aktéry velké hry o univerzální platnost hodnot, symbolů a předpisů. Moderní politika, s-gicky vyložitelná pomocí analýzy -'politických stran, došla výrazné kvalit. proměny, když v 80. I. 19. st. v ní přestala působit -'osobnost ve svém konkrétně hmatatelném rozměru a politika se stala spíše nadosobním symbolem byrokratizovaných celků, které už žádné skutečné osobnosti nepotřebovaly. -'Masové strany a stát jako života zbavený stroj (leblose Maschine), jak byly popsány Maxem Weberem, jsou konkrétním doložením takových celků. Člověk, jenž byl původně chápán jako zákl. stavební jednotka politiky, se stává nahraditelnou součástí dění, jehož tendence neovlivní ani špičkoví politici, neboť oni sami jsou - symbolicky nebo i reálně - jeho obětí. Úmysly vyjadřované vznešenými a přijatelnými idejemi se ztrácejí jako bezvýzn. epizoda při tlaku myšlenkových konstrukcí, ideologií, které jsou souhrou souvislostí utkány tak, že totálně ovlivní i jednání svých domnělých tvůrců. H.p. je manipulován tím více, čím více se domnívá, že tvoří stát, dějiny nebo trh a prosperitu. Absurdní dů­ sledky těchto tendencí vyústily do podoby tzv. totalitárního panství (H. Arendtová). Termínu h.p. použil zřejmě jako první Anthony Downs v r. 1957 pro člověka, který jedná "politicky racionálně", tzn. že se např. ve volbách rozhoduje na základě výpočtu prokazatelného užitku. Téma h.p. však lze vztáhnout i k projevu jistých hodnot u různých typů lidí ve vztahu k politice. Ruth Lane rozděluje h.p. podle partikulárních a univerzálních orientací a podle orientace na sebe nebo na ostatní. Zkoumání politiky se nemá redukovat na čistě instrumentální dimenzi moci, neboť je nutno vzít v úvahu i aspekt etický, soc. psychol., s-gický apod. Tak je h.p., u něhož převažuje orientace na ostatní, zároveň člověkem sociálním (vyznačujícím se tolerancí a altruismem); když je partikulární a orientuje se na sebe, je člověkem ekonomickým, tj. člověkem skeptickým, soustřeďujícím se na sebezáchranu, zdůrazňujícím užitečnost (viz též -.homo oeconomicus); člověkem náboženským je, když uznává přirozeně převáží.

382

homosexualita

univerzální hodnoty (čistotu, idealismus, víru ve spásu, odpor ke kompromisům) a je orientován na ostatní; konečně člověkem principiálním je, když je orientován na sebe a zároveň uvažuje univerzálně (orientuje se na právo, rovnost, povinnost). Téma h.p.,jakje pojala Lane, obsahuje sice jisté redukce, nicméně je částečným východiskem z rozporu mezi intencionálním subjektem a nadosobní strukturou polit. moci. Tato typologie vyhovuje požadavku vykládat vztah člověka a politiky v konkrétních a rozmanitých souvislostech. (Viz též -'ideologie, -.totalitarismus, -'panstvL) A: homo politicus F: homo politicus N: homo politicus I: homo politicus Lit.: Lalle. R.: Political Man toward a Conceptual Base. Lipset, S. M.: Political Man. New York 1960.

Mill

ho m O s O ci O log i c u s - (lat. termín) - doslovně sociologický člověk, pojmová konstrukce, kterou navrhl v člán­ ku z r. 1958 Ralf G. Dahrendorfjako s-gický komplement k pojmu -'homo oeconomicus. H.s. je člověk redukovaný na nositele -'rolL Podobnými pojmovými konstrukcemi kromě homo oeconomicus jsou také pojmy psychologický člověk (psychological man), který navrhl Philip Rief (Freud. The Emergence ofPsychological Man, 1960), aby demonstroval rozpornost lidské přirozenosti (člověk dělá dobro, ačkoliv chce dělat zlo, je racionální, ale iracionálně motivovaný apod.), -'homo politicus, který navrhl Anthony Downs (1957) pro člověka, jenž svá polit. rozhodnutí, zejm. volební, činí na základě propočitatelnéhoužitku a v tomto smyslu jedná polit. racionálně, příp. "political man" S. M. Lipseta apod. Dahrendorfvychází z rozpornosti mezi každodenní zkušeností a věd. viděním světa: podobně jako se liší stůl každodenní zkušenosti a stůl fyzika rozložený na soubor atomů, je podstatně odlišné i každodenní prožívání soc. světa, společnosti, od její věd. analýzy. Společnost je nutné s-gicky rozložit, dekomponovat, podobně jako to dělá se svými objekty fyzika. Klíčovou je otázka jednotky takového rozkladu - je to skupina, jedinec, soc. jednání, nebo soc. vztah? Dahrendorfnavrhuje koncept h.s. jako nositele předem soc. zformovaných rolí, protože jedinec je, existuje svými rolemi a v rolích, role samy jsou "nemilou skutečností společnosti", protože jsou předem dány jako očekávání, předpis atd. Koncept role jako východisko se Dahrendorfovi zdá vhodnější než k němu komplementární pojem -'statusu: status či pozice udává místo v poli vztahů, zatímco role udává vztahy mezi držiteli pozic v rámci téhož pole, což je z hlediska potřeb s-gické analýzy důležitější. S-gie je vědou o člově­ ku pouze v tomto redukovaném smyslu, protože celý člo­ věkje vědou nepostižitelný. Dahrendorfsi uvědomuje me-

ze i mravní souvislosti navrženého konceptu: 1. jde o dů­ ležitou a užitečnou věd. konstrukci, které v realitě nic neodpovídá; 2. reálná redukce člověka na pouhého nositele rolí by vedla k jeho totálnímu zmanipulování (na což upozornil H. Marcuse svým -'jednorozměrnýmčlověkem); 3. h.s. otevírá komplex mravních otázek, zejm. problém -'odpovědnosti a -'svobody, a komplex soc. otázek, zejm. problém odcizenosti člověka vůči sobě samému. Svět zkonstruovaný podle modelu h.s. je samozřejmě děsivý, v odstrašující podobě byl demonstrován G. Orwellem v 1984 a A. L. Huxleym v Brave New World, na což Dahrendorfsám výslovně odkazuje. Koncept h.s. byl liter. inspirován mj. Robertem Musilem (Člověk bez vlastnostt), kriticky jej analyzovali v 60. I. A. Cuvillier, H. Schelsky, H.Plessner, A. Gehlen, R. Konig aJ. Habermas, v bývalém Československu v 70. a 80.1. E. Urbánek aj. Keller. Ačkoliv pojem h.s. nezdomácněl ani ve vědě, ani v běž­ né komunikaci zdaleka tak jako homo oeconomicus, šlo o zajímavou a podnětnou terminologickou inovaci, která mj. předznamenala diskuse 70. I. o vztahu mezi věd. poznáním a každodenní zkušeností. A: homo sociologicus F: homo sociologicus N: homo sociologicus I: homo sociologicus Lit.: Dahrendorf, R.: (959) Horno Sociologicus. Ein Versuch zur Geschichte, Bedentung und Kritik der Kategorie. Koln, Opladen 1964.

Pet ho m o gam i e - (z lat. homo = člověk; řec. gamos = sňa­ tek) - termín převzatý z biologie, kde znamená kopulaci uvnitř polymorfního druhu, při které samec vyhledává pouze ty samice, jež se mu podobají. V soc. oblasti se h. označuje soužití nebo sexuální vztah mezi jedinci téhož pohlaví. A: homogamy F: homogamie N: Homogamie I: omogamia

Jus ho m o log i e - (z řec. homos = stejný, souhlasný) - termín používaný již řec. stoiky a pythagorejci, kteří jím rozuměli podobnost. Později např. v geografii, geologii, v matematice h. označovala shodnost tvarů (J. Hoffmeister, 1944), nověji strukturální srovnatelnost orgánů růz­ ných druhů zvířat. H. znamená podobnost na základě stejného původu, tj. vývojovou podobnost. Homologické orgány mají stejný genetický původ, protože vznikají ze stejného zárodečného listu, ale mají různou fylogenetickou funkci (např. ruka člověka, křídlo ptáka i rybí ploutev vznikly přeměnou končetin). V této souvislosti protikladem h. je -.analogie, která znamená obdobnost orgánů různého genetického původu z hlediska jejich formy a funkce (např. křídla ptáků a hmyzu). Dnes se pojem h. užívá hlavně v -'etologii ke srovnávacím studiím a k rekon-

strukci cest fylogenetického vývoje. Z podobnosti lze usuzovat na bližší nebo vzdálenější příbuznost různých druhů zvířat, avšak ne každá podobnost poukazuje na genetické příbuzenství. Zjištění, že určitý živočišný druh má znak homologický s jiným druhem, většinou znamená, že mezi nositeli těchto znaků je genetická souvislost a že tento znak byl zděděn od společných předků. Také zpúsoby chování mají základ v tělesných strukturách, jsou převe­ ditelné na jejich fyziologické aktivity, a tak lze i určité navzájem si nepodobné způsoby chování poznávat jako homologické (I. Eibl-Eibesfeldt, 1970). A: homology F: homologie N: Homologie I: omologia Lit.: Eibl-Eibesfeldt, I. : Liebe und Hass: Zur Naturgeschichte elernentarer Verhaltensweisen. Miinchen 1970; viz též -->etologie.

Nak homo sex uaH ta - (z řec. homos = týž, stejný; z lat. sexus = pohlaví) - psychosexuální a kult. jev sexuální -'apetence vůči osobám stejného pohlaví, zahrnovaný do rámce -'sociálních deviací, resp. soc. patologických jevů (viz -.patologie sociální). Význ. sexuologové 90. I. 20. st. zdůrazňují komplexnější pojetí h., zahrnující nejen sexuální chování, ale také emotivitu, soc. zájmy, sebeidentifikaci a další postoje. Názvy jako uranismus, homofilie a další se nevžily. Pojem h. razil od r. 1869 rak. spisovatel Benkert, píšící pod pseudonymem Kertheny. ženská h. se označuje příležitostně též jako sapfismus (podle homosexuální básnířky Sapfo), lesbismus (podle řec. ostrova Lesbos, kde byla tato deviace rozšířena) nebo tribadie. Pojem h. se někdy nesprávně zaměňuje s termíny pederastie a pedofilie, které označují spíše homosexuální vztah mužů k chlapcům a heterosexuální vztah k dětem. H. z hlediska sexuologického patří mezi tzv. sexuální inverze, tj. úchylky -'sexuálního chování z hlediska jejich zaměření na objekt. Může vystupovat též jako bisexualismus, tj. sexuální zaměření na osoby stejného i opačného pohlaví. Za pseudohomosexualitu se označuje h. vystupující jako náhradní sexuální aktivita v podmínkách, kdy heterosexuální chování (zaměření na osoby opačného pohlaví) je znemožněno (např. ve věznicích). H. byla pozorována i u některých druhů zvířat a skutečnost, že u nich může být vyvolána injekcemi pohlavních hormonů, vedla k přesvědčení, že h. má organický původ v hormonálním vyladění organismu. Vetiopatogenezi h. se však vedle vrozených podmínek, zejm. defektního vývoje plodu, anomálie ve struktuře chromozómů (dokázal F. J. Kallmann r. 1955 na studiu jednovaječných dvojčat), zdůrazňuje zejm. vliv -'sociálního učení (fixace, resp. impregnace sexuálních zážitků v kritickém období psychosexuálního vývoje, v pubescenci). Empir. je prokázán 383

horda

vliv embryonálních hormonů na sexuální chování určité­ ho druhu zvířat a soudí se, že sexuální zaměření způsobu­ jí hypothalamo-hypofyzární vlivy. Diferenciace hypothalamu na mužský nebo ženský typ chování probíhá u člověka již od 4. do 7. měsíce jeho nitroděložníhoživota (G. Dorner, 1972). Týž autor prokázal experimenty na bílých krysách stresový původ h. (viz -tstres): samčí potomstvo samiček stresovaných ve stavu březosti vykazovalo deviantní sexuální chování (u stresovaných těhotných žen se uvolňuje adrenalin, který blokuje produkci testosteronu u mužského plodu, u kterého se pak vyvíjí "ženský mozek"). Domer se také odvolává na skutečnost, že v Německu se po 2. svět. válce zdvojnásobil počet případů mužské h. vlivem válečných stresů, které těhotné ženy prožívaly. Konvergenční teorie zdůrazňují, že endogenní organické podmínky vytvářejí jen předpoklady, které individ. zkušenost může realizovat. T. Bilikiewicz a K. lmielinski (1974) vyzdvihují vetiopatogenezi h. jako rozhodující vliv zkušenosti: láska k matce nebo osobě, která ji zastupuje, umožňuje chlapci pře­ nesení jeho lásky na jiné ženy; cítí-li ale vůči matce "nevědomou nenávist", nemůže se takovému přenosu naučit a žena je substituována muži (stejně tak je tomu u žen). Ale i nadměrná láska k matce může vést k h., a to zejm. tehdy, když otec zemře v období dětství chlapce nebo odejde z rodiny. Matky v životě homosexuálů hrají význ. roli i podle -tpsychoanalýzy, která chápe mužskou h. jako nevědomou tendenci k zachování věrnosti matce. Druhým faktorem je otec, který není dostatečně mužný, a rodina je ovládána silně dominantní matkou. V mužské i ženské h. se rozlišují aktivní a pasivní typy: první hrají penetrativní ,,mužskou" a druhé receptivní "ženskou" roli. Spojení mužské h. s femininními a ženské h. s maskulinními znaky zjevu a chování je sice charakteristické, ale nikoli nutné. Pokud se týče osobnosti homosexuálů, zdůraznil již S. Freud (1905) spojení h. s -tnarcismem a s feminismem. Ukazuje se také časté spojení h. s psychopatiemi a neurózami, resp. emoční labilitou, se zájmy o umění a kulturu, nikoli však s vyšší úrovní vzdělání ani s vyšší inteligencí. Dále se homosexuálové často vyznačují specif. volbou povolání, mají sklony k transvestitismu, exaltacím apod. Velmi záleží na postavení h. ve společnosti, zejm. na tom, je-li h. trestná či nikoli, jsou-Ii vystavováni posmě­ chu atd. E. J. Haeberle (1983) uvádí, že starší než termín homosexuál je již za středověku se vyskytující angl. označení "gay" (veselý), které nemívalo vždy pejorativní akcent. Ani dnes se mnozí homosexuálové nepokládají za devianty, sdružují se a prosazují svá práva jako tzv. pohlavní menšiny, žijí v trvalejších dyadických svazcích vyznačujících se nezřídka i hlubokým přátelstvím a něžnos384

hra

tí. Existují kultury, kde je h., resp. bisexualita, běžnou formou pohlavního života, a jiné, kde je spojována s mimořádnými pozitivními vlastnostmi (e. S. Ford a F. A. Beach, 1951). Názor, že v antickém Řecku byla mužská h. běžná, není zcela správný, protože tu šlo o efebofilii (erotický vztah mužů k určitému typu chlapců). Ford a Beach uvádějí, že ze 76 různých kultur, kde byl fenomén h. zkoumán, byl ve 49 kulturách (tj. v 64 %) pokládán za normální. Naproti tomu existují kultury, kde h. podléhá přísnému tabu aje tvrdě trestána, nezřídka i smrtí (ve Skotsku ještě na konci minulého st.). Tzv. -tsexuální revoluce vedla k větší toleranci vyspělých kultur vůči h., z nichž některé zrušily její trestní postih, resp. jej omezily na pří­ pady, kdy objektem h. jsou osoby mladší 18 let. U někte­ rých kmenů je h. spojována se šamanstvím. U náb. založených příslušníků záp. kultury může mít h. výrazné negativní psych. důsledky (sebeobviňování). H. Schelsky (1955, 1965) poukazuje na to, že biol. pojetí h. nevysvětluje skutečnost, že četnost jejích projevů velmi kolísá: homosexuální vztahy se mohou stát módou, tj. v relativně krátkých časových obdobích se výskyt h. výrazně zvětšuje nebo zmenšuje. Poukazuje se též na dílo A. Kardinera (1954), obsahující kapitolu ÚteK od mužství, kde se uvádějí dva faktory h.: individ. vývoj a vliv společnosti. Podle Schelského h. ovlivňují některé "sociální konstelace": 1. mužská soc. seskupování (jestliže je život chlapce, který vystoupil z rodiny, dále závislý na mužských skupinách, např. ve vojenské škole, přispívá to k vytváře­ ní čistě mužských vazeb a pří vyloučení ženského elementu se rozšiřuje i na oblast sexuality a může vést k h.); 2. soc. situace normativního odtlumení (existence na okraji spol. norem upevňuje nezdrženlivost mj. i v sexuálním chování) a kriminalita, resp. asociální chování; 3. prudké změ­ ny a přetvoření spol. řádu (revol. odtlumení společnosti a nárůst abnormalit); 4. obtížnost mužské role v moderní industriálně byrokratické společnosti (v situaci tvrdé konkurence vystupují vysoké požadavky na úspěch v povolání, žena se účastní této konkurence a jako "vládkyně konzumních nároků" staví muži také vysoké nároky na jeho životní způsobilost a prosazování se; mnozí muži se necítí být způsobilí převzít roli muže a své sexuální chování proměňují v "hledání ochrany"). A: homosexuality F: homosexualité, pédérastie N: Homosexualitiit I: omosessualita Lit.: Dannecker, M.: Der Homosexuel1e und die Homosexualitat. Frankfurt a.M. 1978; Freund, K.: Homosexualita u muže. Praha 1962; Martin. D. - Phyllis, L.: LesbianIWoman. New York 1972.

Nak

horda viz tlupa hor o s k o P viz astrologie

h o s pod a ř e n í viz ekonomie hospodaření

domácí viz ekonomika neformální

hospodářství

národní viz ekonomie

hospo dářs tví ro dinné - kooperativní podnik všech členů -trodiny, který slouží k zajištění jejich živobytí. Často se jedná o rozšířenou rodinu, tj. rodinu, v níž žije větší počet příbuzných jedné i více generací. Nejčastějším typem h.r. je -trodinné zemědělské hospodářství. Typem h.r. je i rodinná firma, kde je více členů rodiny vět­ šinovým podílníkem jednoho podniku, nejčastěji veř. obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným. A: family enterprise F: entreprise familiale N: Familienwirtschaft I: azienda familiare BaN hospodářství

rodinné zemědělské - též rodinný zemědělský podnik, rodinná farma - charakteristická soc. jednotka pro zemědělské hospodaření, která patří také k zák!. obrazu -tzemědělstvíČeskoslovenskado 50. 1. 20. st. H.r.z. je charakterizováno následujícími rysy: 1. výrobní prostředky jsou téměř zcela v majetku ---'rodiny; 2. hospodář a příslušníci jeho rodiny pracují především sami na svém hospodářství nebo zaměstnávají relativně malý počet pracovních sil; 3. rodinná -tdomácnost a hospodářství nejsou ekon., finančně ani pracovně odděleny; 4. pracovníci mají většinou přehled o průběhu všech prací a jejich vzájemných souvislostech včetně ekologických, týkajících se biotopu, ve kterém se hospodářství nachází (což ovšem závisí na úrovni jejich ekologického vědomí); 5. vztahy mezi pracovníky mají specif., důvěrnější charakter ve srovnání se vztahy mezi lidmi zaměstnanými v jiných podnicích; 6. lidé jsou zde v úzkém kontaktu s -tpů­ dou, rostlinami a zvířaty, což ovlivňuje jejich chování i dlouhodobější horizont jejich uvažování. Přestože se v záp. zemích v současné době zemědělská výroba diferencuje a vznikají kombinované podniky s vedlejšími hosp. čin­ nostmi (v oblasti řemesel, průmyslu, služeb, rekreace), h.r.z. je stále převládajícím typem zemědělského podniku. A: famHy farm F: entreprise - exploitation agricole familiale N: Familienbauernhof I: azienda familiare agricola Lit.: Mendras, H. - Forsé, M.: Le changement socia1, tendences et paradigmes. Paris 1983; viz ->sociologie venkova, ->sociologie zemědělství.

DvV h O s ti li t a viz afiliace, deprivace, drogy, matka hra - specif. výrazová forma chování a činnosti lidí růz­ ného věku, hlavně ale dětí, u nichž je předpokladem i ná-

strojem zdravého vývoje (viz -tsocializace, individualizace a personalizace). Srovnávací s-gické výzkumy zjistily ve všech kulturách tyto zák!. typy h., zejm. dětských: 1. průzkumnické, zaměřené na nové předměty a souvislosti; 2. stavební a organizační (např. dětské stavebnice Merkur, Lego); 3. nácvikové či pohybové, zaměřené na zkoušení vlastních sil a obratnosti; 4. napodobující svět dospělých, jejich jednání a role. Byla vyslovena sporná hypotéza o čistě kognitivních základech těchto h. (kauzálním, strukturálně pořádajícím a operacionálním); uplatňu­ je se v nich zjevně emocionálně hodnotové zaměření, prožívání a libost. Dějiny herních teorií v užším smyslu, které si kladou otázky po původu a podstatě h. systematičtěji, začínají u 1. Kanta a J. Ch. F. Schillera. Obsah i průběh herní činnosti může být zaměřen prakticky na jakékoli předměty a lidské činnosti. Svět h. je stejně pestrý jako herní teorie (viz též ---'ludistika), do nichž se promítají odlišné a někdy i zcela protikladné dějinné, fil. a věd. přístupy. Pojem h. byl tradičně vymezován v protikladu k "vážným" činnostem, jako jsou práce, starost, boj, výchova, učení aj. Utopistické iluze se naopak týkaly pře­ měny práce ve h., utilitaristické a osvícenské představy podrobovaly h. pedagogickým, rekreačním apod. účelům, ve fenomenologickém pojetí je h. zcela svobodná oáza štěstí, nezávislá na jakékoli determinaci, sebeúčelný prožitek. Kulturně hist. analýzy prokázaly určitou kontinuitu typů herních činností, ale současně i promítání aktuálních soc. kult. podmínek do této oblasti. Rozsah i význam herních aktivit dnes rychle narůstají (u dětí i u dospělých), avšak zároveň dochází k jejich omezování a deformování v diváckou pasivitu (viz rozšířenost sledování televize, fanouškovství aj.). Nebývalý rozvoj "her šťastné náhody" (losy, sázky apod.) vytlačuje a někdy přímo blokuje rozvoj dynamičtějších a aktivnějších typů h., vede k indiferentnosti, ke ztrátě aktivity, která je jednou z Wavních podmínek schopnosti hrát si. Rozvoj masových sportovních a rekreačních h. a jejich profesionalizace kultivují spíše únikovou prostřednost, vytvářejí stereotypy, vyvolávají nudu. Specifika h. jsou tedy vymezována v protikladu "hry a nutnosti", "hry a svobody", "hry a účelového jednání". Spontánnost a bezúčelnost h. jsou spojovány s ---'uměním, jsou výrazem -tsvobody a současně přebytku fyzických i duchovních sil člověka, luxusem života. To je původní fil. pohled na h. z 18. st., na nějž navázali o sto let pozdě­ ji pedagogové, psychologové a sociologové, kteří rozvinuli názor, že h. je projevem životní radosti, vitální energie, že smysl existence dětství je ve h., že bez ní není možný zdravý vývoj dítěte, že h. je předpoklademrozumové a uvědomělé sebevýchovy. J. Piaget vypracoval kog385

hra

koaliční

nitivní pojetí h. jako předstupně intelektu. Rozlišoval h. symbolické a h. s pravidly. Poslední jsou nejvyvinutější a tvoří základ socializovaného myšlení dospívajících. H. se dnes chápe jako první škola myšlení a vů­ le, formující nejen intelekt dítěte, ale i jeho hodnotově emocionální sféru. Herními předměty vývojově nejvyšších zvířat a zejm. dětí se stávají předměty, které představují určité překážky. Při jejich překonávání se do h. jednak vnáší dobrodružství rizika a napětí, jednak se kultivuje před­ stavivost a prožívání. V aktivních, dynamických h. se uplatňuje symbolizace, ritualizace, náznakovost (např. kořisti, partnera, nepřítele, kamaráda). Střídání úspěchu a neúspěchu, vítězství a porážek, uvolňování a napětí působí "radost ze hry", její slastné prožívání a touhu neustále ji opakovat. Tohoto dynamismu si povšimla už --'etologie při analýze herního chování mláďat některých vyšších inteligentních zvířat. Někteří etologové (např. K. Lorenz) dávají h. ontologický evoluční smysl a vykládají její původ ze tří hlavních příčin: z apetence, domestikace a ritualizace. Moderní etologie chápe h. spíše jako projev vrozených motivačních tendencí zvířat, založených už fylogeneticky a zesilovaných v ontogenezi. V rámci --'psychoanalýzy vynikly dvě koncepce h.: rekapitulační a katartická. Zatímco Hallova rekapitulační koncepce h. byla odmítnuta a opuštěna, pojetí h. jako prostředku odreagování nahromaděné tenze, katarze, je dnes dále rozvíjeno a účinně se uplatňuje při překonávání dětských stavů deprivace a frustrace a v terapii dětských neuróz. Některé specif. rysy a formy h. se snaží vymezit kult. historicky a esteticky zaměřené teorie, které chápou h. v symbióze s uměním a kulturou. Sem patří koncepce ]. Huizingy aR. Cailloise. Zahrnout do analýzy podstaty h. i věcný obsah h. se pokusil H. Scheuerl, který uvádí 6 hlavních znaků h., určujících její podstatu: 1. moment herní svobody, nezávislosti na kategoriích vážného světa; 2. moment vnitřní nekonečnosti, tendenci k ustavičnému opakování a k co nejdelšímu trvání; 3. fiktivnost, zdánlivost h., protože je postavena na symbolech a obrazech; 4. ambivalentnost, založená na protikladnosti herních situací; S. moment uzavřenosti, související s prožíváním herního času, který jakoby se ve h. zastavoval a ustavičně zpřítomňoval; 6. moment přítomnosti, související s prožíváním herního zaujetí a se zapomínáním na čas. Fenomenologové často chápou h. jako prafenomén, který se nedá z ničeho odvozovat ani vysvětlovat z jiných jevů, ale prostě existuje, jako život a smrt, láska a nenávist. Podle stáří dětí a podle toho, jak dítě zachází s hračkou či materiálem ke hraní, se v jeho individ. vývoji rozlišují stále komplexnější kategorie h. (van der Kooij, 1986, 1991): a) opakující se h., nazývané též funkční či senzomotorické (děti je ustaprocvičovací, h.

386

hry experimentální

vičně opakují bez ohledu na jejich následky velmi často jako exploraci okolí), b) imitační h., též h. fantazijní, identifikační nebo symbolické (dávají vždy smysl pohybu, okolí, věcem), c) konstrukční h., při nichž se vytváří smysluplný celek z herních elementů, hraček, kontakt a vztah mezi nimi, d) seskupovací h., nazývané obvykle "hrou na svět" (Weltspiel), při nichž se už smysluplné herní prvky jako domy, stromy, zvířata, lidé seskupují podle předlohy či volně do celků (např. Lego). A: game, play F: jeu N: Spiel I: gioco

Lit.: éemv, J.: Fotbal je hra. Pokus o fenomenologii hry. Praha 1968; Huizinga, J.: Horno ludens. O původu kultury ve hře. Praha 1971; Kooij, R. van der: Different Research Approaches to Play Behavior. ln: Hel· lendoom, J.: Play Theory, Play Research. Lisse 1986; Kooij, R. van der: Padagogik und Spiel. In: Roth, L.: Padagogik: Handbuch ftir Studium und Praxis. Mtinchen 1991; Mil/arová, S.: Psychologie hry. Praha 1978; Se· verová, M.: Hry v raném dětství. Studie o jejich vývoji a motivaci. Praha 1982.

Kam hra k o a li ční - (z lat. coalescere = srůstat, zapouštět kořeny) - typ --'hry zkonstruované pro laboratorní experiment, zaměřující se na problém --'koalice, tj. vytváření dílčích spojenectví proti společnému nepříteli. Většinou se tím myslí seskupení několika účastníků proti zbytku dané skupiny, populace, ne seskupení dvou proti třetímu, i když Lieberman v r. 1962 zjišťoval faktory vedoucí k uzavření takové min. koalice pomocí h.k.: každý ze 3 účastníků měl možnost zvolit jednoho ze zbylé dvojice do koalice a zjišťovalo se, kdo byl zvolen a kdy byla koalice uzavře­ na. Hardjord a Cheney (1968) místo partnera zavedli volbu barvy žetonu (modrou, červenou a bílou), která měla zároveň význam různého stupně "moci". Už v r. 1957 se W. E. Vinacke a Arkoff zajímali nejen o koalici, ale i o kontrakoalici. Ke studiu použili hry typu "běh přes 100 polí k cíli". Každý účastník měl určitý koeficient, jímž se výsledek v počtu bodů, získaných hodem kostkou, násobil. Zjišťovalo se, kdo nejdříve nabídne někomu z partnerů koalici a jak rychle a za jakých podmínek se uzavře kontrakoalice. R. H. Willis a Long (1967) navrhli další h.k., která měla charakter soupeření: každý z účastníků měl možnost napadnout další dva, příp. tuto možnost nevyužít. Tuto hru adaptoval ]. A. Larson do podoby "pravděpodobnosti napadení", která musela být při každé volbě nižší než 1,00. Laboratorní studium podmínek vzniku koalic se soustře­ dilo na zjišťování vlivu osobnostních faktorů a vlivu síly či --'moci (a jejich poměru) na uzavírání koalic. A: coalition game F: jeu de coalition N: Koalitionsspiel I: gioco delle coalizioni Lit.: Křivohlav.V, J.: Zwischenmenschliche Konflikte und Experimentelle Spie1e. Bern 1974. Kři

hra ne n u lov á viz hry experimentální, spolupráce experimentální hra nulo v á viz hry experimentální hra pro s to r o v á viz chování prostorové HRA F - zkratka Human Relations Area Files - systém kartoték obsahujících deskriptivní údaje o velkém množství mimoevrop. kultur. HRAF vznikla v rámci antropol. projektu Cross - Cultural Survey, založeném v r. 1937 G. P. Murdockem na Institute oj Human Relations v Yale, jehož cílem bylo uspořádat podle pevně stanovených klasifikačních kritérií rozsáhlý antropol. materiál poskytující informace o nejrůznějších kulturách světa. Jenom do r. 1943 bylo z odborné literatury získáno a systematicky seřazeno asi 0,5 mil. karet s informacemi o 150 kulturách. Dnes již zahrnuje kartotéka HRAF údaje o více než tisíci etnikách světa. Informace jsou roztříděny do 88 základních a 900 příbuzných oblastí lidské činnosti a lidských vztahů a umožňují mezikult. komparativní výzkum podobností a rozdílností forem kultury v různých společnos­ tech. Informace byly dříve zpracovány na kartotéčních lístcích nebo mikrofiších, v současné době jsou ukládány na počítače a transformovány v ucelené datové soubory. HRAF inspiroval řadu podobných projektů, např. Societal Research Archives System v Pittsburghu a Centre Documentaire ďEthnologie Comparée v Paříži. Na základě HRAF vznikl také atlas kultur světa, zpracovaný v r. 1981 G. P. Murdockem. A: HRAF F: HRAF N: HRAF I: HRAF Lit.: Moore, F. M.: Readings in Cross - Cultura1 Methodology. New Haven 1961; Murdock, G. P.: Social Structure. New York 1949; Textor, R. B.: A Cross--Cu1tura1 Survey. New Haven 1967.

Sou hr d i n a - jedinec, který vykonal význ. odvážné činy, vět­ šinou s nasazením vlastního života, aje proto prezentován jako --'vzor chování. Běžně se h. připisují tyto vlastnosti: statečnost, neohroženost, schopnost riskovat, obětavost, vytrvalost, někdy i chytrost (není však podstatnou vlastností h.). V zásadě každá společnost i každá ideologie aspirující na hromadnou akceptaci, a zejm. ta, která má státotvorné ambice, potřebuje h. jako vzory chování. Ideální typy h. se opírají o reálné lidi a skutky, jsou ale dotváře­ ny v mýtotvorném procesu. Nápodoba chování h. je čas­ to provázena --'stylizací. Nedostatek h. v rovině vzoru i nápodoby bývá považován za známku úpadku soc. integrity a životaschopnosti společnosti. Termínem "heros" označovali původně staří Řekové přežívající duši zemřelého, jíž připisovali sílu zasahovat do života žijících. Později tak pojmenovávali lidi, kteří se

vyznamenali výjimečnými činy, přičemž se předpokláda­ lo, že to dokázali díky své božské krvi (měli božský pů­ vod po jednom z rodičů). Kolem každého takového h. se vytvořil --.mýtus. Později byli mezi h. zařazováni i význ. občané, filozofové, učenci (např. zakladatel Sparty Likurgos nebo Aischylos, Sojokles, Platón apod.). Kolem h. vznikl a značně se rozšířil specif. --'kult. Hrdinům se stavěly chrámy jako bohům, zasvěcovaly se jim oltáře. Před­ pokládalo se, že po smrti mají vyhrazen zvl. ostrov, kde je čeká věčná --'blaženost (Élysion neboli ostrov blažených). Slib této velké odplaty za riziko statečnosti samozřejmě podporoval působení h. jako vzoru chování. Heroizace neboli prohlášení někoho za h. byla význ. slavností, i když v pozdním římském období se zvrhla v ryze formální akt (dnes se termínem heroizace označuje soc. mechanismus vytváření imaga h.). Křesťanství si vymyslelo vlastní typ h. - bojovníka za víru, mučedníka, vzor křesťanské lásky a obětavosti. Tito h. se nazývají svatými, mají rovněž své mýty a heroizaci nahradila kanonizace. Mýtus světských h. se začal vytvářet v 9. a 10. st., kdy vznikl ideál rytířství, který se stal inspirativním zdrojem novodobé představě romantického h., ochotného obětovat život za ideál, lásku, vlast apod. Částečně přetrvává dodnes kult nár. a váleč­ ných h •. Kategorií h. se zabývá kromě hist. s-gie zejm. --.sociologie morálky, protože h. představuje vypjaté morální cítění, max. identifikaci s určitými --'morálními normami. Z psychol. hlediska je h. zajímavý tím, že potlačuje pud sebezáchovy, je zvýrazněním role --'superega. S-gicky funguje označení h. i jako --'labelling, spojený většinou s velkou --'prestiží, příp. se známkou abnormality. Hrdinství je ovšem hodnota různě interpretovaná a různě ceně­ ná v závislosti na referenční skupině, resp. společnosti a době. H. se vyskytují zejm. ve vypjatých hist. okamžicích (za válek, revolucí apod.), kdy také stoupá význam tohoto pojmu, který je využíván motivačně i propagačně. Z "pragmatického" hlediska se rolí h. zabýval např. S Hook. A: hero F: héros N: Held I: eroe

Vod Lit.: Hook, S.: The Hero in History: A Study in Limitation and Posibi1ity. London 1945.

h r ů Z a viz strach hry experimentální - (z lat. experimentum = pokus, zkouška, experiri =zkoumat, odvažovat se nabýt zkušenosti) - zvl. typy --'her zkonstruovaných pro účely laboratorního experimentu, s jejichž pomocí lze studovat různé typy --'chování a --'sociální interakce jednotlivců i skupin. Pojem h.e. přinesla práce]. von Neumanna a O. Morgensterna The Theory oj Games and Economic 387

hřích

hry olympijské

Behavior (1947), v níž šlo o chování v ekon. oblasti, přes­ o boj o trh, o získání zakázek, o odbyt zboží atp. Termín "hra" byl použit proto, že sportovní soupeřivé hry vykazovaly podobné -tkonruktní strategie. Zmíněné situace byly formalizovány do podoby matic, které měly tolik rozměrů, kolik bylo účastníků interakce, a v každém rozměru bylo tolik řádek, příp. sloupečků, kolik různých možností rozhodnutí měl daný účastník. V každé buňce výplatní matice byly pak uvedeny hodnoty, které získávali nebo prohrávali jednotliví účastníci při provedené volbě. V teorii h.e. se z důvodů jednoduchosti nejčastěji pracuje s nejjednoduššími maticemi 2 x 2, tj. s těmi, které modelují interakci 2 partnerů, z nichž každý má možnost volit v daném kroku jedno ze dvou rozhodnutí. V každé buňce je přitom na prvním místě uvedena hodnota, kterou získá nebo ztratí ten, kdo volí řádky, na druhém místě je obdobná hodnota toho, kdo volí sloupce. Zprvu se pozornost matematiků a ekonomů soustředila jen na tzv. nulové hry, které modelovaly soupeření. Tento zájem je dodnes dominantní v matem. -tteorii her. Později (zhruba od r. 1960) se vyskytovaly stále častěji tzv. nenulové hry, tj. hry s nenulovými maticemi, které umožňují modelovat situace, v nichž je možné nejen soupeření, ale i spolupráce. Mocným podnětem pro tento výzkum byla kniha A. Rapoporta Prisonners Dilemma Game, v níž je bohatý materiál z výzkumů soc. interakce, prováděných v laboratorních podmínkách. Pomocí dvouhodnotových výplatních matic jsou vyjádřeny vztahy v následujících soc. situacích: sám pánem svého osudu; ovládání partnerova osudu; vztah pán a kmán; ovládání partnerova chování; já ovládám tvůj osud a ty ovládáš mé chování. Pro matice s pořadovým odstupňováním hodnot typu 2 x 2 bylo možno vytvořit celkem 576 modelů, které Rapoport redukoval na 78 zák!. vztahů a s 12 z nich provedl sérii pokusů. Hra zvaná Dilema vězně patří mezi nejčastěji používané h.e.. Dalšími byly: "Kuře", "Hrdina", "Vedoucí", "Lukáš a Matouš", "Inspektor a zloděj". význ. je hra "Maximalizace rozdílu" (Maximizing Difference Game). Pomocí této metodiky bylo provedeno velké množství experimentálních prací, jimiž se zjišťoval např. význam velkých a malých finančních hodnot, které je možno získat nebo ztratit, úplné či jen neúplné znalosti situace, vliv situace a možnosti spolupráce za různých podmínek, vliv anticipace, postojů, soc. okolností a soc. prostředí. Řada studií se týkala vlivu hrozby, slibů a inspekce. Předmětem výzkumu byla i efektivita různých -tkonfliktních strategií, podmíně­ ných i nepodmíněných, statických i dynamických, stabilních i proměnlivých. Soc. psychologie využila h.e. ke studiu osobnostních charakteristik lidí, kteří se liší ve své ochotě něji

388

spolupracovat. Podařilo se prokázat specifičnost strategií používaných lidmi s rysem -tautoritářské osobnosti, -tmachiavelismu, nedůvěřování atp. Metodika h.e. umožnila i studium efektivních forem spolupráce, kde kritériem byla míra komunikací navozené spolupráce. A: experimental games F: jeux expérimentaux N: experimentelle Spiele I: giochi sperimentali Lit.: Křivohlavý, J.: Metodika experimentálních her. Praha 1971; Křivo­ hlavý, 1.: Zwischenmenschliche Konflikte und experimentelle Spiele. Bern 1974; viz též --konflikt experimentální. Kři

hry olympijské viz olympismus hry psycho logické - (z řec. psýché =duše, logos = řeč, slovo, nauka) - též moderní spol. hry s psychol. tematikou, zkráceně či hovorově psychohry - specif. typ -ther, při kterých se využívají principy a poznatky -tpsychologie i styl práce psychologů. Svým pojetím a významem přesahují Huizingovo klasické chápání hry. Uplatňují se zejm. v nových formách -tsociálního výcviku i spol. -tzábavy. Původ h.p.je obtížné vystopovat. Ve své prvotní, nepropracované formě vznikaly spontánně, jako součást spol. zábavy, náplň pro klubovou činnost mládeže (skautské organizace, YMCA, YWCA). Lze je nalézt i ve starších encyklopediích spol. her, kde je charakterizuje to, že účastníci (hráči) si srovnávají výkony v jednotlivých duševních funkcích, jako je paměť, pozornost, postřeh, odhad reakcí, intuice, logické uvažování apod. Hry zaměře­ né spíše na celek -tosobnosti a -tinterpersonální vztahy vznikaly zpočátku jako pomocné etudy, techniky či metody, později jako nosné, relativně samostatné postupy při různých formách psychodiagnostiky, psychoterapie, simulačních aktivit, výcviku profesionálních skupin apod., ale i při spol. zábavě s tvořivými organizátory. V Česko­ slovensku se začaly používat jednak v rámci psychoterapeutického výcviku (ve skupinách a komunitách), jednak při výcviku v soc. dovednostech, a rozšířily se do repertoáru zábavy neformálních skupin i do organizované spol. zábavy. Nacházejí uplatnění i v kursech či při výcviku pedagogů, tvůrčích věd. a tech. pracovníků i pracovních týmů. Rámec těchto her připomíná v některých aspektech -tpsychologické testy (odpovědi se zpracovávají a statist. vyhodnocují), operuje se s psycho!. pojmy, buduje se sebenáhled, probouzí se tvořivost apod. H.p. jsou zvláště vhodné pro nácvik soc. dovedností, a to proto, že účastní­ ci se necítí k ničemu zavázáni a obvykle nemají pocit ani jiného rizika, jsou tedy uvolněnější při zkoušení různých nových řešení. Podle převládajícího zaměření se h.p. dělí do 4 zákl. typů, mezi nimiž nejsou ostré hranice: 1. hry seznamovací, ro-

zehřívací,

které jsou zpravidla krátké a jejichž účelem je mezi sebou seznámit, navodit příznivou atmosféru, umožnit otevřenější -tkomunikaci (mnohé z těchto momentů obsahují i některé další typy jako "vedlejší produkt"); 2. hry didaktické, při kterých si hráči v atmosféře soutěživosti připomenou či osvěží řadu znalostí z nejrůz­ nějších oblastí lidské činnosti (např. z umění, literatury, historie, biologie, zeměpisu, fyziky, práva, sportu apod.) a spojí si je s nějakým dalším číselným údajem (např. s letopočty, fyzikálními rozměry, odvozenými indexy apod.); 3. hry rozvíjející tvořivé myšlení, při kterých jsou hráči vyzváni, aby se při řešení zadané (a zpravidla neobvyklé) úlohy oprostili od zaběhaných šablon myšlení a prožívání a zkusili vytvořit, zkombinovat či "vynalézt" něco zcela nového, neobvyklého, originálního; 4. hry na sebepoznání, při nichž se hráči dozvědí o nějaké své dosud pouze tušené nebo dokonce neznámé schopnosti či vlastnosti nebo povahovém rysu a při vzájemném srovnávání (příp. s využitím jednoduché statistiky) si ověřují, zde jejich reakce, názory nebo postoje jsou spíše ojedinělé, nebo naopak zcela běžné. Podmínky úspěšné realizace h.p.: a) relativně nerušené prostředí, nejraději klubové, b) vhodný počet hráčů v závislosti na typu hry (obvykle v pásmu 8 až 40, optimum bývá 15-25), c) vyšší vzdělanostní úroveň, d) věk hráčů 18-60 let (u některých her 14-16 let), e) připravené pomůcky (zejm. tužky, papíry, formuláře, příp. magnetofon, obrázky, fotografie apod.), 1) dobrá vůle, empatie a humor. V s-gii lze h.p. použít v -torientačním výzkumu při zmapování vědomostí, názorů, postojů, potřeb, hodnot, úrovně tvořivosti, sebereflexe, komunikace apod. s tou výhodou, že nevznikají tenze a bariéry obvyklé při testování. H.p. lze aplikovat u homogenizované, ale i různorodé, spontánně vzniklé skupiny dospělých osob. A: psychological games (psychogames) F: jeux psychologiques N: psychologische Spiele I: giochi psicologici hráče

Lit.: Bakalář. E.: Moderní společenské hry s psychologickou tematikou. Praha 1980; Bakalář, E. - Kopský, V.: I dospělí si mohou hrát. Praha 1987; Bakalář, E.: Psychohry. Praha 1989; Gordon, A. K.: Games for Growth. Chicago 1972; Hermochová, S.: Sociálně psychologický výcvik. Praha 1988; Kobylka, 1.: Vybrané techniky pro sociálně psychologický výcvik. Praha, Havířov 1987; Lewis, H. R. - Streitfeld H.S.: Growth Games. London 1973; Masters, R. - Houston, J.: Mind Games. New York 1978; Rapoport, A.: Fights, Games and Debates. Ann Arbor 1961; Raudsepp, E.: Brain Stretchers. Londýn 1982; Ral/dsepp. E.: So steigem Sie Ihre Kreativitiit. MUnchen 1984.

Bak hřích

- (odvozeno z praslovan. termínu pro pochybení, poklesek) - zaviněné porušování -tmorálních norem, které jsou považovány za zákon daný Bohem. V -tjudaismu a -tkřesťanství lze h. identifikovat zejm. zbloudění,

jako porušení -tdekalogu (desatera božího přikázání), existuje však i pojetí "hlavních hřichů" a třídění h. na "lehké" a "těžké". Hřešit lze činem, slovem i myšlenkou. H. není zlý skutek jako takový, ale jeho spáchání jako akt lidské vůle, přičemž se připouští vnitřní nátlak "zlých sil" v člověku (hovoří se proto o boji s h. a podlehnutí h.). Jestliže se člověk identifikuje s příslušnými náb. normami, budí v něm spáchání h. pocit -tviny a touhu zbavit se jí, k če­ muž slouží např. v kato!. náboženství instituce -tzpovědi a -tpokání. I v případě, že jde o ublížení jinému člověku, chápe se h. jako provinění proti Bohu. I soudcem je Bůh, nikoliv -tkněz, i když v katol. církvi objasňuje kněz, kterému se hříšník zpovídá, šíři provinění a jako Boží prostředník uděluje odpuštění. V protestantských denominacích, které odmítly instituční formu tzv. ušní zpovědi (pro nebezpečí "kněžské vlády nad svědomím"), se předpoklá­ dá především zpověď hříšníka přímo Bohu, ale nezanikla ani zpověď "mezi bratry". Kategorie h. ve spojení se zpovědí a pokáním je součástí důmyslného mechanismu -tsociální kontroly dodržování morálních norem, je momentem jeho autoregulace. Člověk je pokládán v zásadě za hříšného tvora, tj. předpokládá se, že permanentně porušuje předepsané normy, ale že není zbaven možnosti odpuštění ani vykoupení, spásy, ovšem za podmínky odpuštění všech h. I dílčí odpuštění má přinést pocit úlevy, katarzi. Některé h. jsou z hlediska světských zákonů charakterizovány jako trestné činy - většinou jsou to tzv. těžké h. Ne ale každý těžký h. je trestným činem (není jím např. provinění ve víře v jednoho Boha). Posuzování a odpouštění h. nebylo v zásadě nikdy věcí -tpráva, i když veř. známý h. mohl podléhat světskému právu. Specif. náb. kategorií je dědičný hřích, který je vysvětlován jako porušení původní lidské dokonalosti, ztráta stavu boží milosti. Podle biblického mýtu vznikl tím, že první lidé, Adam a Eva, porušili boží příkaz. Vzorec tohoto prvního h., vzpurnost člověka proti boží vů­ li, přešel i s odpovědností za něj do postojů a jednání celého lidstva. Křesťanství eliminuje zatracující moc dědičného h. svátostí -tkřtu, protože Kristus odčinil svým utrpením dědičný h. lidstva. Mimo oblast křesťanské teologie je jakousi obdobou učení o dědičném h. Freudova teorie o pů­ vodu pocitů viny jako základu morálky ve "vraždě praotce", jinak bývá vykládán také např. jako rozpad časové a prostorové jednoty života. Dědičným h. se princip lidství polarizovaného na mužský a ženský prvek zhmotnil v podobě široké variety lidských bytostí, v nichž zůstala vzpomínka na původní komplexnost, dokonalost. Spekulace s kategorií dědičného h. může vést i k interpretaci společ­ nosti, resp. "sociálna", jako výsledku snahy dosáhnout nadindivid. kvality, přiblížit se k původní jednotě, k -tBohu. 389

humanita

hřích dědičný

S-gie náboženství se ale tímto aspektem prakticky nezabývá. A: sin F: péché N: Siinde I: peccato Lit.: viz --+sociologie náboženství.

Vod, VoD h ř í c h děd i č n Ý viz hřích, poslušnost, ráj a peklo hu m an ma na gem en t - (angl. pojem doslova znamenající řízení lidí) - racionální řídící činnost (---'management), která se ve své strategii cílevědomě orientuje na ---'lidský potenciál. Z tohoto důvodu se často hovoří o "human resources management". Cílem je dosáhnout participace a vysoké vstřícné aktivity pracovníků. H.m. vychází z klíčového postavení člověka v pracovní organizaci, z toho, že člověk vystupuje jako producent věcí i vztahů a má aktivní, přetvářející vliv na materiální, tech. potenciál organizace. V rámci h.m. dochází k organizování kooperace lidí, koordinování jejich činnosti, k ovlivňování jejich vzájemných vztahů, což ve svých důsledcích usměrňuje efektivní průběh věcných procesů v organizaci. H.m. se opírá o analýzu lidských zdrojů s respektováním demogr. a socioprofesních charakteristik, o hodnotové orientace, profesní a životní aspirace, osobnostní předpoklady člověka. Klade důraz na vytvoření optimální personální struktury organizace. Ve spojení s analýzou ---'sociálního klimatu podniku a celého jeho soc. systému umožňuje vytvářet prognózy jeho soc. a personálního rozvoje. V podobném smyslu jako h.m. se v čes. pracích používá termín sociální ří­ zení. H.m. se vyvinul v relativně samostatný proud teorií ---'vědeckého managementu. A: human management F: management humain N: human management I: human management Mul hu man rel a ti o n s - nepřekládaný angl. termín, který doslovně znamená ---'interpersonální vztahy, označuje však směr ---.sociologie práce a teorie i praxe ---.managementu. Je spojen se jménem Eltona Maya, který v r. 1927 začal provádět experimenty v Hawthornu (v závodě Western Electric Company). Probíhaly 5 let v intencích paradigmatu ---'vědeckého managementu, reprezentovaného zejm. F. W. Taylorem jako sledování vlivu fyzických podmínek práce (osvětlení, počtu, délky a rozložení přestávek v práci apod.) na pracovní chování, zejm. na výkon pracovníků. Byla ověřována hypotéza růstu výkonu se zlepšováním podmínek a jeho klesání s jejich zhoršováním. V průběhu experimentů se však ukázalo, že výkon experimentální skupiny rostl nejen při zlepšování podmínek, ale i při jejich zpětném zhoršování na výchozí úroveň, a dokonce i po jejich zhoršení pod výchozí úroveň. T. M. Whi390

tehead, který prováděl statist. analýzu vztahů mezi pracovními podmínkami a výkonem, konstatoval, že tyto vztahy nelze prokázat. Do hry tedy vstoupil "neznámý faktor", na němž byl výkon závislý. Byl identifikován jako "faktor sociální". Podle Maya a jeho spolupracovníků to, co určuje v rozhodující míře výkon jednotlivých pracovníků, jsou vztahy mezi lidmi v pracovní skupině, resp. skupinová organizace na těchto vztazích založená. V tomto ohledu navázali na koncepci ---.primárních skupin Ch. H. Cooleye. Předpokládali, že více než finanční odměna či zájem o práci samotnou váže pracovníky k práci "pouto pospolitosti". Jejich satisfakce pochází v podmínkách ---'rozdrobené práce spíše ze soc. vztahů vznikajících při práci než z práce samotné. Touha být spjat se svými druhy byla ze strany zastánců koncepce h.r. považována za nejsilnější charakteristiku člověka v pracovní situaci. Tím byla odmítnuta Taylorova koncepce izolovaného jedince, sledujícího jen svůj osobní zájem. Stejně tak byl zpochybněn názor o dominaci ekon. činitelů v pracovní ---.motivaci a ve vztahu k ---.pracovní spokojenosti. To byl základ ke koncepci sociálního člověka, jehož pracovní motivace a spokojenost jsou úzce spojeny s pracovní skupinou, v níž se odehrává jeho pracovní činnost. Pracovní chování a výkon jsou určovány právě touto pracovní skupinou, která si vytváří svou vlastní strukturu, způ­ sob komunikace, zvyky, hodnoty, obřady, normy apod. Byl objeven fenomén neformální struktury, resp. neformální organizace podniku. Úkolem managementu je využít tuto strukturu a začlenit ji do formální struktury podniku. Skup. vztahy mezi pracovníky tvoří podle teorie h.r. základ úspěchu podniku. Protože je pracovník především členem pracovní skupiny a čerpá svoji pracovní motivaci i pracovní uspokojení primárně z prostředí této skupiny, je výhodnější obracet se spíše na pracovní skupinu než na jedince, obracet se na pracovníka jako člena pracovní skupiny. Je třeba získat jej ke spolupráci, je třeba budovat dobré mezilidské vztahy, posilovat komunikaci. Optimální je vedení založené na neformální ---.autoritě a hledající ---'konsensus. U vedoucích pracovníků, od mistrů (na ně je kladen důraz) až po vrcholový management, se podtrhuje význam sociálních dovedností (social skills): přede­ vším schopnosti komunikovat, trpělivě vyslechnout pracovníka, vytvářet v něm vědomí vlastního významu. Role bezprostředního řízení je do značné míry chápána jako zprostředkování ---'komunikace s vyššími stupni řízení. Oproti důrazu teorie tzv. věd. managementu na systém ří­ zení je v h.r. kladen důraz na ---'osobnost řídícího pracovníka, na jeho osobnostní vlastnosti. Předmětem řízení není výroba, ale lidé. Důraz na konsensus v pracovní skupině se přenáší v teorii h.r. i mimo rámec podniku, i když

W. H. Scott ji charakterizuje chápáním podniku jako systému sice sociálního, ale uzavřeného (bez úvahy o jeho vazbách s okolím). Produkovat konsensus patří k funkcím podniku při vytváření celospol. konsensu, stejně jako k nim patří úkol nejen vyrábět zboží a dosahovat zisku, ale i rozdělovat svým pracovníkům uspokojení. Teorie h.r. byla kritizována ze dvou stran. Jednak jí bylo vytýkáno, že soustředěním pozornosti na soc. faktor odvádí pozornost prů­ myslu od výroby zboží a vytváření zisku. Na druhé straně byla kritizována jako obratná manipulace pracovníky managementem a ve prospěch managementu v zájmu výroby zboží a dosahování zisku. Daniel Bell v r. 1947 označuje h.r. jako cow sociology, neboli jako snahu "udělat krávy spokojenější, aby dávaly více mléka". I když současné trendy v s-gii práce a teorii řízení opouštějí principy manipulace obsažené v h.r. a přecházejí k modelu synergického řízení nejen v rovině volby prostředků, ale i volby cílů, reflexe postavení člověka v práci je trvalým přínosem teorie human relations. A: human relations F: relations humaines, sociales N: human relations I: human relations Lit.: Mayo, E.: The Human problems of Industrial Civilization. Cambridge 1933; Roethlisberger, F. - Dickson. J.: Management and the Worker. Cambridge 1939; Whitehead, T. N.: The Industrial Worker. Cambridge 1938.

MaP Human Relations Area Files viz HRAF hu man i s m u s - vzdělávání k ---.humanitě, liter. a věd. směr se světonázorovou orientací, který vystoupil v 13. a 14. st. v Itálii v protikladu ke scholastice. H. usiloval o studium a obnovu literatury, umění a životního obsahu antiky jako základu autentického a zároveň kultivovaného rozvinutí lidské ---'přirozenosti a ---'důstojnosti. Z itálie byly humanistické podněty recipovány takřka všemi evrop. národy a byly rozvíjeny zprvu v latině, později v domácích jazycích. Od konce 18. st. došlo k prohloubení h. v něm. klasice, především v koncepci obnovy celistvosti člověka ve světě, který jej působením dělby práce rozkládá na jednotlivé složky (J. Ch. F. Schiller: Briefe iiber die iisthetische Erziehung des Menschen, 1793), a v myšlence vědomého utváření vlastní osobnosti v životě (1. W. Goethe: Wilhelm Meisters Lehrjahre, 1795-1796, Wilhelm Meisters Wanderjahre, 1820). Patří sem dále výklad ---'smyslu dějin jako média zákonitého utváření "obecného individua" - lidstva (G. W. F. Hegel: Phiinomenologie des Geistes, 1807, Philosophie der Geschichte, 1832), jehož součástí jsou i jiné kult. oblasti než Evropa (J. G. Herder: ldeen zur Philosophie der Geschichte der Menscheit, 1784-1791), a konečně idea vzdělání jako práce na sobě k rozvinutí vlastních možností (W. Humboldt). Za třetí

a nejmodernější pokus o oživení h. lze považovat ---'fenomenologii E. Husserla, který se snaží čelit vzrůstajícímu pocitu lidské nezakotvenosti a cizoty ve světě rekonstrukcí veškerého žitého světa jako výsledku "kladení" transcendentálního já (ldeen zu einer reinen Phiinomenologie undphiinomenologischen Philosphie, 1913, 1952, Cartesianische Meditationen), J. P. Sartre reklamuje charakteristiku h. pro svůj ---'existencialismus (L'existencialisme est un humanisme, 1946). A: humanism F: humanisme N: Humanismus I: umanesimo Lit.: Hegel. C. W. F.: (1807) Fenomenologie ducha. Praha 1960; Herder. J. C.: vývoj lidskosti. Praha 1941; Husserl. E.: (1950) Karteziánské meditace. Praha 1968; Schiller, F.: Výbor z filozofických spisů. Praha 1992.

Sob hu man i s m u s m a I Ý - termín používaný v s-gii ---'masové kultury pro označení pozornosti věnované oblasti rodinného a partnerského života a života v malých skupinách. Klasickými tématy h.m. jsou láska, nevěra, vztahy rodičů a dětí, citový život, osobní úspěch či kariéra apod. Tzv. velký humanismus se týká především problémů odcizení a osvobození člověka, polit. a soc. zápasů, vztahu dějin a současnosti, úlohy historického, sociálního a pří­ rodního v lidském životě, odhalování potencí a mezí člo­ věka. Problémy h.m. se řeší obvykle neřeší v souvislosti s těmito otázkami. A: small humanism F: petit humanisme N: kleiner Humanismus I: umanesimo piccolo Lit.: Kloskowska, A.: Masová kultura. Praha 1969.

Lin h umanism us velký viz humanismus malý h um anis tika viz humanologie hu man i t a - (z lat. humanitas =povaha, lidskost, vzdě­ lanost) - souhrn duchovních norem a praktických způsobů jednání, které činí člověka ---,člověkem. Obsah pojmu "humanitas", z něhož vycházela další tradice, stanovil v řadě svých spisů M. T. Cicero. Do tohoto obsahu patří mravní a duchovní vzdělání, důstojnost, ušlechtilost, duševní urozenost, čestnost, vtip, humor, vkus, půvab, duchaplnost, jemnost smýšlení, vnitřní rovnováha, přátelství, dobrotivost, občanskost (urbanita), pohostinnost, velkorysost, štěd­ rost. U křesťanských autorů má h. význam křehkosti, slabosti a smrtelnosti lidské přirozenosti. V renesanci se zásluhou L. Bruniho stává h. v pojmu "studia humanitatis" klíčovým termínem pro duchovní odkaz antiky a pro úsilí o jeho obnovení. "Studia humanitatis" znamenají zkoumání významu slova interpretaci uměl. textů, nikoli však pouze z fil. zřetele. Jejich cílem je ---.vzdělávání,které zá391

humanizace práce

husitství

leží v tom, že se prostřednictvím významu slov, který lze stanovit pouze ze souvislosti, dobíráme porozumění lidských kvalit, hodnot a vzorů chování, jež jsou ve zmíněných textech vyjadřovány. "Studia humanitatis" zahrnovala dále výchovu uměním a k ---'umění a razila cestu k porozumění celistvosti a obecnosti lidského bytí na jedné straně a individuálnosti lidské osobnosti na druhé straně. Kladla otázku po vztahu umění a skutečnosti, umění a filozofie a po poměru liter. a fil. interpretace. Převládnutí matem. a přír. či empir. orientované filozofie od R. Descarta znamená rozchod s tímto pojetím h. Jeho obnovitelem je J. G. Herder, který ve svých dílech ldeen zur Philosophie der Menschheit a Briefe zur Bejďrderung der Humanitat používá pojem h. k označení lidské přirozenosti, která záleží ve zdokonalitelnosti a ve směřování k spravedlnosti, rozumu, dobrotě a pravdě. V dějinách se lidskost postupně vyvíjela v různých dějinných obdobích, přičemž každá epocha dosáhla svého maxima. Sjednocením všech těch­ to maxim bude h. uskutečněna. A: humanity F: humanité, approches humanitaires N: Humanitat I: umanita Líl.: Grassi, E.: Giordano Bruno, Heroische Leidenschaften und individuelles Leben. Bern 1947.

Sob

humanizace práce - v širším smyslu odstraňování fyzicky i psych. vyčerpávajících, nadměrně rizikových nebo zdraví škodlivých, příp. příliš monotonních pracovních činností, zahrnující příslušná opatření od hist. zkracování pracovní doby až po ---.robotizaci. V s<,>učas­ nosti vychází zejm. z ---'ergonomie, zlepšující pracovní nástroje a podmínky, a z inženýrské psychologie, snižující stres v interakci s tech. systémy. V užším smyslu je h.p. ---'hnutí, které vyšlo z humanistické psychologie, jež zdů­ razňuje hierarchickou potřebu seberealizace (A. H. Maslow, 1954), a koincidovalo s dobovou kritikou dehumanizované společnosti (E. Fromm, 1955, H. Marcuse, 1965). Rozšířilo se v 70. 1. jednak v sepětí s novými směry ---'managementu (D. M. McGregor, 1960, R. Likert, 1961, Ch. C. Argyris, 1964) a ustavující se soc. psychologií organizace (D. Katz, R. L. Kahn, 1966), jednak pod vlivem kritické psychologie (K. Holzkamp, 1972) či emancipativní psychologie (A. Treppenhauser, 1976) a kritické ---'80ciologie práce (H. Braverman, 1974). V praxi naráželo na manažerský konzervatismus. V teorii bylo kritizováno jako mezistupeň manipulativních přístupů (počínaje smě­ rem ---'human relations a konče zatím směrem "human resources") a označováno též jako neo-human relations. H.p. nicméně rozpracovala techniky pravidelných změn pracovního místa, umožňujících střídání úkolů či profesí (job rotation), horizontálního rozšiřování úkolů, např. obslučasově,

392

hy a údržby, umožňujícího využití více dovedností (multiskilljob) či sdružování profesí (job enlargement), a vertikálního obohacování práce o náročnější duševní, zejm. kontrolní, programátorské a řídící činnosti, které byly spolu se zvýšenou odpovědností dříve vyhrazeny jen nadří­ zeným pracovníkům (job enrichment). H.p. vychází buď ze sociotech. tradice převážně inženýrských opatření (job redesign), nebo ze soc. orientovaných strategií managerů i podřízených, vztahujících se k dezalienaci (R. Blauner, 1964) a liberalizaci či demokratizaci kontroly pracovního chování. V tomto širším záběru spojuje snahy o zvyšování kvality pracovního života s problematikou zlepšování industriálních vztahů, zejm. prosazování vyšší míry pracovní autonomie a participace. V 80. 1. dochází, především v souvislosti se zaváděním nových technologií (Flexible Manufacturing Systems apod.), k novému oživení tohoto hnutí. Praxe potvrzuje humanistické předpoklady o tom, že intrinsický motivační význam práce se zvyšuje v seberegulujících se autonomních či alespoň semiautonomních skupinách (Quality Circles apod.) a že přímá nebo reprezentativní spoluúčast řadových pracovníků na manažerském rozhodování zvyšuje iniciativu, představující v nových podmínkách výroby nejen komparativní ekon. výhodu, ale často i tech. nezbytnost. Tuto zkušenost vyjadřují i tzv. nové koncepty práce (H. E. Kern, M. Schumann, 1984). Počátkem 90. I. však vlivem hosp. recese dochází obecně k opětnému zhoršování pracovních podmínek. Podniky,' které z hlediska h.p. představovaly "továrny budoucnosti", jsou rušeny. Nastupuje elitistický přístup, který namísto omezování nedůstojných forem supervize, příznačného pro 70. 1., a zvyšování ---.pracovní spokojenosti, zdůrazňuje celkovou změnu organizačního chování, organizační kultury a strategie a od pracovníka očekává především autonomní odpovědnost, flexibilitu a soutěživost. Pokušení odstraňovat ve prospěch zvýšené konkurenceschopnosti relativně výhodné pracovní podmínky, příznačné v této situaci zejm. pro postsocial. státy, by mohlo být, podle opakovaných varování, cestou mezi rozvojové země. A: humanization of work (labour) F: humanisation du travail N: Arbeitshumanisierung I: umanizzazione del lavoro Lil.: Butera, F. - Di Martino, V. - Kiihler, E. eds.: Technological Deve-

lopment and the Improvement ofLiving and Working Conditions: Options forthe Future. Dublin 1990.

Vlá

hu man o log i e - (z lat. humanus = lidský; logos = řeč, nauka) - též humanistika - nauka o zachování a zušlechťování člověka jako jedince a lidstva jako celku. Předsta­ vuje: 1. soubor humanistických věd či studií založených

na idejích ---'humanismu, resp. fil. směr, pokládající člo­ věka a rozvoj lidství za vlastní smysl dějin; 2. v užším smyslu antropol. směr, novou antropol. disciplínu, tzv. humanistickou antropologii (např. v současné antropologii v USA aj.), resp. celý soubor antropol. disciplín, zahrnující antropologii obecnou a fil., kult. a soc., pedagogickou a psychol., biol. i užitou, příp. další, vystupující od 60. I. v Československu také pod názvem ---'integrální antropologie, v zahraničí např. syntetická antropologie aj. Před­ mětem studia h. je člověk, a to nejen jako jedinec, ale také jako druh Horno sapiens sapiens. Humanologické studium se zabývá: člověkem jako nositelem a tvůrcem hodnot, jako hodnotou všech hodnot (což je etický a fil. přístup); <;lověkemjako přír. bytostí (biol., resp. přírodověd. přístup); člověkem jako kult. bytostí (kult., civilizační pří­ stup); člověkem jako spol. bytostí (soc., spol. vědní pří­ stup). Těmto 4 oblastem odpovídají 4 zákl. antropol. disciplíny: obecná, biol., kult. a soc. ---'antropologie. Pojem h. vznikl v Československu po 17. listopadu 1989 ze snahy vyplnit mezeru a deficit v oblasti spol. věd. základu (po zrušení marx.-Ieninské výuky), poskytnout smysluplný obecný úvod do studia člověka, kultury a společnosti a vytvořit předpoklady k zavedení nového spol.věd. oboru, který se bude zabývat otázkami humanizace člověka. Koncepci h. rozpracováváJ. Wolf. A: humanology F: humanologie N: Humanologie I: umanologia Líl.: wolf, J. a kol.: ABC člověka. Praha 1977; Wolf, J.: Základní humanologie. Praha 1990; Wolf, J.: Základy otázky humanizace vzdělávánLln: Sbomík z mezinárodní konference PWPA 1990; Wolf, J.: Studia humanistica. Praha 1993.

Wol h u s i t s tví - (pojem odvozený od jména J. Husa) - význ. ---'náboženské hnutí a zároveň ---'sociální hnutí v čes. zemích v 15. st., které mělo velký svět. ohlas a výrazné dů­ sledky pro jejich další náb., soc. i polit. život. Kult. a hist. přínos h. je hodnocen různě, někdy kontroverzně. H. před­ stavuje tzv. čes. reformaci, která předběhla zhruba o sto let evrop. ---'reformaci. Ideol. vycházelo h. z učení Johna Wycliffa, J. Milíče z Kroměň'že, Matěje Z Janova, K. Waldhausera a některých ---'sekt (např. valdenských). Vedle Jana Husa se jako další význ. ideologové uvádějí Jeroným Pražský a Jakoubek ze Stříbra.~H. jako učení je dodnes katol. církví považováno za ---'herezi a Jan Hus byl dlouho typickým ---'kacířem. Husitská ideologie byla stažena do tzv. 4 pražských artikulí (lat. articulus = článek), které byly jako požadavky předloženy r. 1419 Zikmundu Lucemburskému jako podmínka jeho uznání za čes. krále. Obsahovaly: 1. svobodné hlásání slova Božího (bez církevní i jiné cenzury); 2. přijímání "podobojí", na základě

autority biblických Kristových slov (i jako symbolické vyrovnosti duchovenstva a laiků); 3. občanskopráv­ ní trestání těžkých, tzv. smrtelných hříchů světskou vrchností; 4. zamezení světského panování církve pomocí hosp. prostředků (s následkem konfiskace církevních statků). Mučednická smrt Husova v r. 1415, odmítnutí artikulí a celková soc. situace v zemi vyprovokovaly husitské ---'náboženské války. Proti husitům byly vyhlášeny ---'křížové výpravy. Od původních požadavků očisty ---'církve se h. vyvinulo ve vzpouru proti církevní i světské moci se znaky ---'revoluce. V jeho rámci vznikaly pokusy o realizaci alternativních způsobů života. Proslulá je verze táboritů, v níž bývá spatřován dokonce krátkodobý pokus o ---.komunismus, kromě toho však h. poskytovalo prostor různým náb. sektám pro rozvíjení vlastních vizí způsobu života. Sociologové zkoumají podmínky, průběh a důsledky h. jako ---'hnutí, jako důležité hist. události a ---'sociální změny, studují v ní sepětí náb. a soc. faktorů, roli osobností, pojetí války apod. Vzhledem ke komplexnímu charakteru tohoto studia se někdy hovoří o ---.sociologii husitství. Husitské války končí bitvou u Lipan r. 1434, ale h. se pak dále rozvíjelo a transformovalo jak v pokusy o náb. toleranci světských vlád, jež mezi 15. a 17. st. dosáhly rozměrů v Evropě dosud neobvyklých, tak ve vytvoření reformních náb. směrů (později ve spojení s vlivem ---'protestantismu). Snahu o dohodu a kompromisy představují tzv. kompaktáta o přijímání "podobojí", smluvená na Basilejském koncilu v I. 1433-1436. Kompaktáta byla zrušena papežem Piem II. v r. 1462, v Čechách však platila jako zemský zákon -až do konce 16. st. Dokumentem dočasné­ ho významu byla tzv. česká konfese, společné vyznání čes. nekatolíků z r. 1575, a majestát Rudolfa II. z r. 1609 o náb. svobodách. Za nejvýznamnějšíčes. reformní náb. směr navazující na h. jsou považováni tzv. čeští bratři neboli Jednota bratrská. Byla založena r. 1457 a postavena na myšlence prvokřesťanského společenství. Nejprve žila v asketickém ústraní, později však rozvinula značný intelektuální a kult. potenciál. Za iniciátora jejího vzniku se považuje Petr Chelčický. Výraznou porážkou doznívajícího h. je bitva na Bílé hoře a hromadné exulanství nekatolíků po r. 1620. Jednota bratrská však přežívala a navázalo na ni několik dnešních protestantských církví. K odkazu h. se přihlásilo čes. obrození a přívlastek "husitská" přijala r. 1971 do svého názvu Ceskoslovenská církev husitská, která vznikla z proudů modernismu po 1. svět. válce jako nár. církev. Etapu h. a její důsledky čeští historikové hodnotí nejen jako období největšího nár. vzestupu, ale i jako období kult. úpadku a izolace čes. kultury od evrop. a svět. vývoje. Pro s-gii je h. zajímavé i jako ---'mýtus, který podléhá procesu ---'demytologizace. jádření

393

hustota

zalidnění

hypotéza nulová

A: Hussitism, Hussite movement F: hussitisme N: Hussitismus I: hussitismo Lit.: Ransdorf, M.: Kapitoly z geneze husitské ideologie. Praha 1986.

Vod h u S t O t a z a I i dně n í - tradiční geogr. ukazatel charakterizující populační "zatížení", -tpřelidnění či nedolidnění určitého území. V hist. studiích slouží tento ukazatel často i jako míra či odhad "úživnosti" oblasti. Podstatou ukazatele h.z. je poměr mezi počtem obyv. a rozlohou jimi obývaného území. Nejjednodušší tvar ukazatele uvažuje pouze celkovou, blíže nespecifikovanou rozlohu a označuje se jako obecná h.z. Určité zdokonalení představují specif. h.z., které počet obyv. vztahují pouze k určité části daného území, např. k rozloze zemědělské, orné či obdělávatelné půdy, k zastavěné či obytné ploše, a také tzv. dynamická h.z., vážící, tj. násobící počet obyvatel mírou jejich -tprostorové mobility. Aplikabilita všech těchto ukazatelů, a zvl. obecné h.z., je vázána pře­ devším na menší územní jednotky; pro velká území (státy, kontinenty), v nichž existuje značná časová (denní, sezónní) a prostorová variabilita v rozmístění obyv., mají pouze hrubě orientační význam. A: population density F: densité de la population N: Bevolkerungsdichtel: densita della popolazione Lit.: Clarke. J. f.: Population Geography. Oxford, New York 1972.

HeE hvězda

sociometrická viz sociogram

Hy dep a r k - největší londýnský park, který se stal mj. specif. demokr. -tinstitucí. Měří 140 ha a nachází se v centrální části Londýna. Původně byl majetkem města Hyde (město s výsadními právy v hrabství Cheshire), pak majetkem Westminsterského opatství, v r. 1536 přivlast­ něným Jindřichem VIII. Veřejnosti byl H.p. zpřístupněn v r. 1635 Karlem I.. Park byl postupně užíván jako královské honební území, místo konání kočárových závodů, soubojů. Od r. 1872 byl v sev. rohu parku na místě, odkud byli obyv. Londýna zvyklí sledovat popravy, zřízen tzv. řečnický kout (speaker's corner), z něhož se později stalo jedno z nejznámějších míst Londýna. Toto ustanovení bylo součástí posilování práv občanů a zrušení zákazu sdružování (1824), na nějž navazovaly volební reformy z 1. 1831 a 1867 a uzákonění tajného hlasování (1872); zřízení H.p. předcházelo další volební reformu v r. 1884. Postupně se H.p. stal synonymem pro svobodu projevu jako jednoho z klasických rysů -tdemokracie. Podle tradice bylo a je možné v H.p. mluvit libovolně dlouho na jakékoliv téma s výjimkou témat kritizujících angl. krále a královnu. Pro vtipného řečníka, schopného hlasitého projevu plného na394

rážek, upoutávajícího posluchače, se ujal angl. výraz "Hyde Parkian" a naopak pro dlouhotrvající, nudnou a nic neří­ kající řeč výraz "Hyde Park Oratory". Park jako celek je v současnosti místem rekreace obyv. Londýna a jedním z oblíbených turistických cílů. Tradice řečnického koutu je ale stále živá, i když již zdaleka neplatí, že nejvíce řeč­ níků je zde možné nalézt v neděli odpoledne, stejně jako již neplatí absolutní tabu týkající se krále a královny. Mnoho řečníků dnes reprezentuje přistěhovalecké menšiny ajejich zájmy, feministická hnutí a podobně. A: Hyde park F: Hyde parc N: Hyde park I: Hyde parc

Lis hygiena sociální - (z řec. hygiena = zdraví)-l. název pro obor -tsociální lékařství (v některých zemích, spec. v bývalé NDR a SSSR); 2. označení úrovně fyziologických, psych. a soc. podmínek pro zdraví obyv. V čes. zemích se těmito otázkami zabývají ze svých hledisek obory hygiena a -tepidemiologie, které mají též zařízení praxe s výkonnou pravomocí k sankcím, dále obor mentální hygiena, zatím provozovaný jako výzk. disciplína. A: social hygiene F: hygiene sociale N: Sozialhygiene I: igiene sociale Lit.: viz

--+Iékařství

sociální.

Pur hyperempirismus dialektický -(zřec. hyper fil. a metateor. východisko s-gického systému G. Gurvitche Uednoho z posledních velkých s-gických systémů typu klasických soustav 19. st.) a současně jeden z prvních novodobých pokusů o organické včlenění -tdialektiky do s-gie. Gurvitch vychází z předpokladu, že dialektika i -tempirismus, jež mají k sobě neobyčejně blízko, byly ve svém vývoji deformovány - dialektika byla "ochočena" (termín C. Lévi-Strausse) a empirismus ztotožněn s afil. a ateor. postojem a redukován na rutinní empir. výzkum. Ačkoliv se Gurvitch vědomě inspiroval -tmarxismem, odmítá spojení dialektiky s materialismem (k němuž prý u Marxe došlo vlastně jen neštastnou náhodou ve snaze odlišit se od hegelovského spiritualismu), odmítá rovněž existenci objektivní dialektiky v přírodě, v čemž je zajedno se J. P. Sartrem. Dialektika je u Gurvitche určena především negativně, jako negace zákonů formální logiky a mumifikovaných pojmů a abstrakcí. Pozitivní rozvoj dialektiky je podle Gurvitche možný jen jejím oddogmatizováním, a to prostřednictvím zkušenosti, která předpokládá trvalé spojení a zprostředkování mezi bezprostředně daným a teor. konstruovaným. Výsledkem aplikace h.d. je Gurvitchova typologie tzv. hlubinných úrovní soc. reality, rozlišení mikros-gických typů skupin a -tglobálních společností

= nad, přes; empeiria = zkušenost) -

a zejm. pojetí tzv. celistvého, totálního -tsociálního jevu. Dial. myšlení se u Gurvitche projevuje i ve snaze vyložit vztah mezi determinismem a náhodností v soc. životě a mezi strukturotvorností spol. tříd a globálních společností a astrukturní povahou mikrosoc. fenoménů. Gurvitchův s-gický systém, který byl ve své době sice respektován, ale s výjimkou teor. trendu v mikrosociologii de facto neměl reálný vliv na vývoj moderní s-gie, se stal předmě­ tem nového zájmu v souvislosti se vznikem a rozvojem -tradikální sociologie a pronikáním dialektiky do záp. s-gie. A: dialectical hyperempiricism F: hyperempirisme dialectique N: dialektischer Hyperempirismus I: iperempirismo dialettico Lit.: Gurvitch. G.: Dialectique et sociologie. Paris 1962.

Pet hyperinflace viz inflace hypnodrama viz psychodrama hy p o s t a z e - (z řec. hypostasis = podstata, skutečnost, základ) - mylné připsání reálné existence něčemu, co je označeno obecným pojmem a čemu v realitě nic konkrétního neodpovídá. Problém h. a hypostazování má základ již ve filozofii Plótínově a ve středověkých diskusích o třech božských osobách, jimž byla připisována samostatná existence (každá božská osoba byla hypostazována). Diskuse o h. souvisí úzce se sporem mezi -tnominalismem a -trealismem. V s-gii jde o to, že se v některých koncepcích připisuje mylně reálná existence abstraktním názvům, že abstrahované a pojmově konstruované vlastnosti nebo vztahy (ideální či fiktivní objekty) jsou chápány tak, jako by byly konkrétními předměty, reálnými substancemi. Odpor proti h. je pochopitelný, protože otevírá v s-gii řadu pseudoproblémů, na druhé straně existuje nebezpečí, že ve jménu odporu vůči h. jsou a budou odmítány užitečné s-gické pojmy jako pouhé fikce a abstrakce. Diskuse a spor o h. se vede v dějinách s-gie od dob Durkheimových v souvislosti s jeho pojetím společnosti jako faktu sui generis: Durkheimovi je vyčítáno hypostazování pojmu -tspolečnost. V jiné podobě je problém h., vět­ šinou bez použití pojmu h., diskutován v rámci sporů o -toperacionalizaci pojmů. A: hypostasis F: hypostase N: Hypostase I: ipostasi Pet hypotéza - (z řec. hypothesis = domněnka) - podmíně­ ně pravdivý výrok o vztahu mezi dvěma jevy, o příčinách, existenci, změně apod. nějakého objektu. Hodnověrnost h. je podmíněna získáním dalších důkazů, faktů, argu-

mentů, potvrzení pravdivosti. Má-li být h. potvrzena, musí souhlasit se všemi fakty, kterých se týká. Jako součást procesu věd. poznání má význam relativní pravdy, jež před­ pokládá neustálé prověřování. Ve vědě h. vychází ze shrnutí a zhodnocení předcházejících poznatků. Vytyčuje orientaci další výzk. práce, resp. formuluje konkrétní výzk. úkol. V. Filkorn rozlišuje h. prvotní (implicitní), spontánně vzniklé, a h. vědecké, které musí být formulovány tak, aby byly ověřitelné (viz --+verifikace), nebo vyvratitelné (viz -tfalzifikace). Za věd. h. nelze pokládat jakoukoli domněnku. H. v empir. orientovaném s-gickém poznání by měla vycházet ze znalostí problému a vyslovit předpoklad o existenci dalších vlastností, vztahů. Implicitně obsahuje návod k pokračování výzkumu, směruje výzk. metody, vede k dekompozici a -toperacionalizaci relevantních pojmů. Zároveň by měla vztahovat zkoumaný problém k obecnější teor. rovině s-gického poznání. Z hlediska obsahu a funkce rozlišuje např. A. G. Zdravomyslov h. o kvant. vztazích, explanační h. a predikční hOo V s-gických výzkumech jsou nejčastěji rozlišovány: 1. východiskové h., které vycházejí z rozboru problému, obsahují dosavadní poznání a zkušenosti s řešením problémů, mají zpravidla podobu širší úvahy, neodpovídají podmínkám empir. verifikace a plní funkci efektivní orientace výzkumu, překonání předpojatých, intuitivních domněnek, resp. slouží kjejich předběžnémuověření; 2. pracovní h., které jsou konkretizací východiskové h., mají formu podmíně­ ných výroků o vztazích mezi zkoumanými jevy a odvozují se z východiskových h. složitým postupem (včetně dílčí verifikace); 3. statistické h., které jsou zvl. případem tzv. empir. věd. h., jsou koncipovány s předpokladem, že budou verifikovány (falzifikovány) na základě empir. dat, mají vést zpravidla k zobecňování (statist. indukce), ově­ řování platnosti závěrů o dílčích souborech pro soubory zákl. a vztahů mezi dvěma nebo více znaky, které vyjadřují určité vlastnosti jevů. Statist. h. se vyznačuje přesností, ale i zúžením obsahu, mají zpravidla podobu tzv. nulové h., která předpokládá závislost příslušných znaků. Její formulace je podřízena metodě jejího testování (viz též -ttestování hypotéz). A: hypothesis F: hypothese N: Hypothese I: ipotesi

Lit.: Filkorn, v.: Úvod do metodológie vieď. Bratislava 1960; Kerlinger. F. N.: Základy výzkumu chování. Praha 1972; Lamser. V.: Základy sociologického výzkumu. Praha 1966; Zich, F.: Sociologický výzkum. Praha 1976.

Zich

hypotéza kauzální viz modelování kauzální hypotéza nomologická viz zákon hy pot é z a n u lov á viz testování statistických hypotéz 395

hypotéza Sapirova- Whorfova

chaos

hypotéza S api rova- Whorfova - někdy také hypotézajazykového relativismu - byla formulována v tzv. mírné verzi E. Sapirem v práci Language z r. 1921 a v tzv. silné verzi jeho žákem B. L. Whorfem v řadě článků publikovaných v I. 1936-1941 a souborně vydaných v r. 1956 J. B. Carollem pod názvem Language, Thought and Reality. Vypovídá o vztahu mezi -tjazykem a poznávacím procesem: jazyk je společností nejen utvářen, ale sám utváří a podmiňuje způsoby, jimiž společnost pojímá realitu, materiální a soc. svět. Podle tzv. silné verze h.S.-W.jsou světy, v nichž žijí společnosti používající různé jazyky, různými světy, nikoliv jedním světem opatřeným různý­ mi jazykovými etiketami. O hypotéze jazykového relativismu se mluví proto, že jádrem h.S.-W. je tvrzení, že růz­ ní pozorovatelé týchž fyzikálních faktů nevytvoří týž obraz světa, jestliže jejich jazyková výbava není podobná nebo alespoň srovnatelná: obrazy světa se vztahují k jazykovému pozadí, jež samo, podle Whorfa, náleží k jevům -tnevědomí. Podle K. Horálka není h.S.-W. nic jiného než jeden z pokusů ukázat, že zvláštnosti jazykové stavby mají důsledky pro tvorbu kult. hodnot. H.S.-W. nebyla přijata lingvisty jednoznačně. Její radikální verze byla většinou jazykovědci odmítnuta, silně však ovlivnila fil. myšlení, např. tzv. -tobecnou sémantiku, kult. antropologii (R. Redjielda, C. Kluckhohna, H. Hoijera a další) a -tsociolingvistiku (např. D. H. Hymese, W Brighta, J. L. Weisgerbera). V 60. I. odhalil K. Perceival paradox h.S.-W.: jestliže naše orientace vidět svět bipolárně vyplývá z povahy našeho jazyka, ačkoliv příroda žádnou takovou bipolárnost nezná, odkud pak je možné vědět, že bipolární vidění je produktem soc. determinovaných jazykových struktur a že v pří­ rodě bipolárnost objektivně není přítomna? A: Sapir-Whorf hypothesis F: hypothese de Sapir et de Whorf N: Sapir-Whorf-Hypothese I: ipotesi Sapir-Whorf Lit.: Hymes, D.: On Two Types of Linguistics Relativity. ln: Bright, W. ed.: Sociolinguistics. Hague 1966; Perceival, K.: A Reconsideration of Whorf s Hypothesis. Anthropological Linguistics, 8, Č. 8, 1966; Sapir, E.: Language. New York 1921; Schajf, A.: J«zyk i poznanie. Warszawa 1964; Caroll, J. B. ed.: Language, Thought and Reality: Selected Writings of B. L. Whorf. New York 1956.

Pet hypotéza statistická -formální výrok O neznámých charakteristikách -tzákladního souboru nebo o parametrech modelu -tstatistického rozložení a statist. vztazích mezi soubory a částmi souboru (komparační h.s.), nebo o vztazích mezi -tznaky (asociační h.s.). Tento výrok musí být: a) relevantní vzhledem k analýze dat (rozhodnutí o jeho platnosti má informační hodnotu k analýze a interpretaci), b) prověřitelný (tzn. že existují data a statist. 396

postupy, které umožňují určení jeho platnosti), c) formulován nezávisle na datech, která použijeme k jeho ověře­ ní. H.s. má 3 složky: 1. třídu rozložení, jejíž platnost pro používaná data je předpoklademdalšího postupu - v jejím rámci vybíráme parametry a na jejím základě je odvozeno rozhodovací pravidlo -tstatistického testu (např. tří­ da normálních rozložení s parametry očekávané hodnoty a rozptylu, třída všech exponenciálních rozložení, všech multinomických rozložení, třída všech rozložení spojitých veličin); 2. parametry rozložení (neznámé), pro něž jsou formulovány hypotézy (např. očekávaná hodnota, rozptyl, korelační koeficient, koeficient asociace, poměr pravdě­ podobnostní atp.) - tato součást obvykle vyjadřuje výzkumný zájem a odráží řešený s-gický problém; 3. parametry rozložení (neznámé), které se ve výroku hypotézy přímo nevyskytují, ale v modelu jsou přítomny aje nutno je buď odhadnout, nebo vhodně ignorovat (např. rozptyly při hypotézách o průměru, průměry a rozptyly v hypotézách o korelačních koeficientech). H.s. se verifikují pomocí postupu nazvaného -ttestování statistických hypotéz, který ověřuje teorii h.s. pro konkrétní datový soubor nebo jeho části. Z hlediska aplikace a interpretace se proti sobě staví zpravidla nulová a alternativní hypotéza. Je-li cílem ověřit jednu h.s. (např. hypotézu normality rozložení nebo hypotézu nezávislosti v kontingenční tabulce), dává se proti ní zpravidla tzv. omnibusová (všeobecná) alternativa (tj. jiné než normální rozložení, existence nespecifikované statist. závislosti). Jestliže je třeba prokázat specif. vlastnost dat v opozici k nějakému nulovému, neutrálnímu, standardnímu stavu Ho, formuluje se specif. alternativa (hypotéza kladné korelovanosti proti nekorelovanosti, hypotéza kladného přírůstku proti nulovému přírůstku, resp. zápornému rozdílu, hypotéza nadpolovičního zastoupení kategorie proti zastoupení nižšímu nebo rovnému 50 %). Složená hypotéza je výrok o intervalové nebo jinak nejednoznačně formulované vlastnosti parametru (pravdě­ podobnost výskytu jevu je větší než 0,7) nebo výrok, který zahrnuje celou třídu rozložení vzhledem k parametrům, které se formulace přímo nezúčastní (rozdíl průměrů dvou souborů je roven O, neznáme ani původní průměry, ani rozptyly). Jednostranná alternativní hypotéza pro neznámý parametr má tvar: HA : f > fo (nebo HA: f < fo) a stojí proti nulové hypotéze Ho : f = fo ' příp. Ho : f š fo (nebo Ho: f ~ fo). Dvoustranná alternativní hypotéza stojí proti Ho: f = fo a má tvar Ho: f :F- fo, tj. není u ní specifikován směr odklonu od fo. H.s. je odrazem -thypotézy s-gické nebo její části (h.s. o rozdílnosti průměrů je odrazem s-gické hypotézy o rozdílném působení nějakých faktorů ve dvou částech souboru). Statist. přijetí hypotézy ještě ne-

znamená, že v kontextu s-gické práce jde o bezesporný závěr. H.s. musí být interpretačně zhodnocena v kontextu všech výsledků analýzy dat a musí být prověřena její konzistence s těmito výsledky. H.s. a jejich testování mohou být používány též v procesu -texplorační analýzy dat jako jednotlivé kroky v pátrání po s-gických závěrech o struktuře dat, problémů a vztahů v realitě, které nebyly předem hypoteticky naformulovány. A: statistical hypothesis F: hypothese statistique N: statistische Hypothese I: ipotesi statistica Lit.: Lehmann, E. L.: Testing Statistical Hypotheses. New York 1959; Ře­ hák, 1. - Řeháková, B.: Analýza kategorizovaných dat v sociologii. Praha 1986.

obyv. vázanou na -tpůdu. Stejně jako domkáři těžili z -tpozemkových reforem a většinou také akceptovali ideu -tdružstevnictví. V polit. terminologii používané zejm. před 2. svět. válkou a po ní je ch. nazýván drobným rolníkem, ale pojmy se zcela nekryjí. Životní styl ch., jejich postavení ve struktuře vesnické komunity a vývojové proměny jsou předmětem studia -tsociologie venkova. A: peasant cottager, small farmer F: petit paysan, propriétaire d'une fermette N: "Kleinbauer" I: piccolo contadimo, proprietario di una piccola fattoria Lit.: viz ---domkář, ---sociologie venkova. Maň

Řeh

chalup aření viz

chataření

cha Iu p n í k - dříve běžně používaný název pro drobného zemědělce vlastnícího -tusedlost s menší výměrou polí (méně používaným termínem byl podsedník či podsedek, ve starších pramenech, zvl. ve Slezsku, též zahradník). Ch. tvořili početnou -tvrstvu venkovského obyv., část -trolnictva. Z hlediska majetkové i soc. pozice stáli ch. mezi -tdomkáři a -tsedláky, ale s kategorií domkářů čas­ to splývali. Výměra jejich usedlostí nebyla nijak přesně vymezena a význam pojmu se lišil i krajově. Za feudalismu byla za chalupnickou usedlost zpravidla považována zemědělská poddanská jednotka bez koňského potahu. Ch. spolu s domkáři byli nejchudší skupinou venkovského

chaos - (z řec. chaskó, chainó = jsem zející, rozevírám tlamu; resp. chasma = propast) - původně temná změť beztvaré prahmoty, která byla původním stavem veškerého jsoucna, termín se ale používá obecně pro označení max. neuspořádanosti, nepřítomnosti jakýchkoli regulujících pravidel, absenci struktury, naprostý rozvrat. Představa chaotického stavu, který stál na počátku všech věcí, je pří­ značná pro mytické a náb. systémy řady kultur. Hraje výraznou úlohu v -tobřadech, jejichž smyslem je revitalizace přírody či společnosti skrze symbolický návrat ke stavu prvotního ch. s jeho tvůrčí potencí. V historii lidské společnosti se občas objevují momenty nebo období ch., které provokují snahu po uspořádání. I vznik s-gie jako věd. disciplíny lze považovat do jisté míry za reakci na chaotický stav společnosti, jenž vznikl rozbitím tradičních soc. vazeb, struktur a hodnotových orientací při přechodu k moderní společnosti. Od dob A. Comta je jedním z hlavních úkolů s-gie analyzovat pozitivní alternativy uspořá­ dání společnosti, jež by mohly čelit hrozbě soc. ch. -tSociální statika lokalizuje možné opory uspořádaného stavu, -tsociální dynamika zkoumá možnosti jeho nechaotického, regulovatelného vývoje. Od dob É. Durkheima se pro označení chaotického stavu společnosti, který se vymknul kontrole, užívá termín -tanomie. Problematika ch. a možností, jak mu čelit, je přinejmenším implicitně obsažena v myšlení všech význ. s-gických směrů. V systémových přístupech je zahrnuto zkoumání, jakými způso­ by je soc. systém schopen zvyšovat svou vnitřní uspořá­ danost, jak je tato uspořádanost reprodukována v procesu -tsocializace členů společnosti a jak dochází k její restrukturaci v procesu -tadaptace na měnící se podmínky prostředí.

Teoretikové s-gie konfliktu zkoumají možnosti regulace -tsociálních konfliktů, bránící jejich destabilizujícímu vyústění do chaotické situace. Interpretativní sociologové analyzují způsoby, jimiž člověk v průběhu svého 397

charakter národní

charakter každodenního života vnáší uspořádanost a rutinní řád do předem nestrukturované reality. Stoupenci tohoto směru se zaměřují především na úlohu -tsymbolů v procesu rutinní orientace v neuspořádané skutečnosti. K zák!. problémům sebereflexe s-gie patří otázka, nakolik je uspořá­ danost analyzovaných skutečností vlastností zkoumané -tsociální reality a nakolik je pouze fikcí sociologů vnášenou do reality zpětně prostřednictvím sofistikovaných metod a technik empir. bádání a prostřednictvím uměle racionalizujících teor. pojmových konstrukcí. Nejnověji explicitně vyjádřil podobné podezření R. Boudon, který při­ suzuje soc. realitě charakter bytostného nepořádku. Tento chaotický stav je paradoxním důsledkem snahy mnoha nezávislých soc. subjektů uspořádat společnost podle svých představo tom, co je žádoucí a rozumné. Reprodukce ch. je nezamýšleným důsledkem snah o definitivní uspořádá­ ní společnosti, vedených často protikladnými zájmy. Redukce tohoto ch. ovšem předpokládá totalitní prosazení jediné pravdy jako poznané nutnosti. Všudypřítomnost rizika ch. jako odvrácené strany respektování -tsvobody soc. aktérů vážně zpochybnila optimismus teorií industriální, řízené, programové, kybernetické a jiné společnosti, rozšířených v 50. a 60. I. Za specif. přístup k problému ch. lze považovat teorii -tentropie. A: chaos F: chaos N: Chaos I: caos Lit.: Boudon. R.: Effets pervers el ordre socia!. Paris 1977; Boudon, R.: La Kel place du désordre. Paris 1984.

cha r a k t e r - (z řec. slova znamenajícího vyrývat, resp. vryp, přeneseně označení pro něco trvalého) - běžně je chápán jako významový ekvivalent pojmu povaha, v současné psychologii je nahrazován konceptem psychických vlastností. Význ. odborným pojmem byl v psychologii 20. a 30. I. 20. st., kdy se vyvinula řada nauk o ch., tzv. charakterologií, které nahrazovaly laické lidoznalectví a nevěd. soustavy popisu a zjišťování povahy člověka (např. -tfrenologii) a pokoušely se přispět potřebám psychodiagnostiky . K ernpir. založeným charakterologickým systémům patří grafologie. Nauka o ch. byla pěstována též v rámci orientálních fil. soustav jógy a tao, v rámci chaldejské astrologie, také byla spojována s fyziognomií (J. B. Porta, T. Půlerit) atd. Vymezování pojmu ch. je velmi nejednotné. G. W. Al/port v r. 1937 odmítá někdy prosazované pojetí ch. jako "volního aspektu osobnosti" a pokládá za správnější chápat jej jako etický pojem. Uvádí, že ch. je zhodnocená -tosobnost a osobnost je ch. bez pojmu -thodnoty. Může být ale používán i bez etických zře­ telů jako obecný termín pro zvyky, vlastnosti, postoje a zájmy, pokud jsou to rozlišitelné "determinující tendence" určitého člověka. V r. 1961 upozorňuje Allport na to, že 398

pojem ch. se často užívá jako synonymum pojmu osobnost s tím, že evrop. psychologové, zdůrazňující spíše to, co je v člověku vrozeného, trvalého a hlubšího, dávají před­ nost pojmu ch., zatímco am. psychologové zdůrazňová­ ním vlivů prostředí a svým behavioristickým zaměřením kladou důraz na vnější projev a "pozorovatelnou akci" a dávají přednost pojmu osobnost. Sám dává přednost pojmu osobnost, protože ch. je laicky chápán ve smyslu "dobré povahy". On i jiní psychologové na užívání pojmu ch. rezignují. Je-li pojmu ch. přisuzován morální obsah, znamená v podstatě totéž, co osobní étos. K diagnostickým účelům byly sestavovány i různé typologie ch., vycházející z jeho různého pojetí (známá je např. typologie E. Kretschmera z r. 1921 aj.). Široké pojetí ch. prosazovali L. Klages (1936), podle něhož je to zvláštní přirozenost (Sonderbeschaffenheit), "osobní duše", aP. Lersch (1931, 1938), který jím rozumí "úhrn duševních dispozic" (vlastností). H. Remplein (1965) chápe ch. poněkud úžeji - jako "relativní konstantu osobního snažení, cítění a chtění hodnot". S. L. Rubinštejn (1961) třídí složité psych. vlastnosti člověka na schopnosti a charakterové vlastnosti a spojuje první "s organizačně výkonovou" a druhé s motivační stránkou psych. regulace chování. Souvisí to s dělením psych. vlastností na "povrchové" (pozorovatelné) projevy osobnosti a "pramenné" (vnitřní determinanty těchto projevů, v novější terminologii faktory), jak je navrhl R. B. Cattel/ (1950). To prohlubuje pojetí ch. u filozofů 1. Kanta a F. W.}. von Schellinga, ale i M. Schelera a pedagoga}. F. Herbarta, kteří ztotožňovali ch. s vlastnostmi vůle, resp. chtění. F. Baumgartenová (1933), která nejpodrobněji kriticky rozebrala řadu hledisek, z nichž byl ch. různými autory definován, dospívá sama k názoru, že charakterová vlastnost je konstantní psych. řídící silou, která určuje aktivní a reaktivní chování člověka v prostředí (pojem síly nechápe ve fyzikálním smyslu, nýbrž ve smyslu intrapsych. aktivity). Ch. je pak určitou strukturou vlastností. Naproti tomuN. D. Levitov (1969) chápe vůli jako komponentu ch., poukazuje na to, že užší pojetí ch. může vést ke schematismu a formalismu, a sám pak vymezuje ch. jako psych. uspořádání ("sklad") osobnosti člověka, projevené v jejím zaměření a vůli. Oba pojmy, jimiž Levitov ch. definuje, vztahuje také k jednání, resp. činnosti, a zdůraz­ ňuje tak v ch. obsaženou jednotu či protiklad prožívání a chování (v zaměření prožívá člověk své vztahy k okolí a ve vůli se realizují cíle vyvstávající z potřeb). Ještě výrazněji zdůrazňuje vztah ch. k jednání V. S. Merlin (1970), který vlastnosti ch. vymezuje prostě jako pohnutky k jednání a ch. jako celkem individuální specifickou psych. vlastnost dané osobnosti, která se projevuje v typických

způsobech chování

za typických okolností a jsou určová­ ny vztahem osobnosti k těmto okolnostem. V tomto nejširším smyslu definoval ch. již H. C. Warren (1934) jako "systém zaměřených konativních tendencí". Nejpropracovanější charakterologii podal L. Klages (Die Grundlagen der Charakterkunde), který ji úzce spojil se svou psychologií výrazu (Ausdruckkunde) a grafologií. Vytvořil tak širokou základnu pro rozvíjení pozdější -tkinesiky. Klagesovým fil. východiskem byl však metafyzický iracionalismus, kterým ho inspiroval zejm. F. Nietzsche. Ch. je podle Klagese tvořen třemi skupinami vlastností: látkou (tj. schopnostmi, jako je paměť, ale např. i jemnocit), skladbou (určuje formu průběhu vnitřních procesů, tj. citovou a volní vzrušivost a způsobilost výrazu) a rázem (Artung), který je dán všemi osobními pohnutkami, jimiž rozumí vnitřní příčiny snah, v nichž se nejvýznamněji uplatňují pudy. K těmto aspektům ch. přičítá Klages ještě vlastnosti stavby či tektoniky, které vyjadřují vztahy mezi výše uvedenými třemi skupinami vlastností (harmonické, ale i rušivé). Klagesova charakterologie se vyznačuje mnoha jemnými a dodnes cennými postřehy. A: character F: caractere N: Charakter I: carattere Lit.: Kronfeld. A.: Lehrbuch der Charaklerkunde. Berlin 1932; Levitov. N. D.: Psichologija charaklěra. Moskva 1969; Peci<, R. F. - Havighurst, R. 1.: The Psychology of Characler Development. New York, London 1960; Roback. A. A.: The Psychology ofCharacler. London 1952.

Nak charakter n.árodní - též povaha národní nebo mentalita národní, příp. "vlastnosti národní" - pojmy používané k vyjádření stabilnější psychoI. charakteristiky příslušníků určitého -tnároda. Klasickou prací na téma ch.n. je impresivní esejistické pojednání S. de Madariagy (1928) O povaze Angličanů (vyznačují se vůlí, činem a "fair play"), Francouzů (charakterizovaných inteligencí, myšlenkou a právem) a Španělů (kteří mají "duši", vášeň a čest). Na rozboru řeči, dějin, krajiny, význ. osobností je založena práce E. Chalupného (1907, 1935) o ch.n. Čechů a dalších evrop. národů. R. Muller-Freienfels (1922) pojednává o psychologii něm. člověka a jeho kultury, M. Meadová (1944) o "americkém charakteru", W. La Barre (1945) o povaze Číňanů a Evropanů. R. Thurnwald (1920) chápal studie o ch.n. jako tematiku srovnávací "národové psychologie" (viz -tVolkerpsychologie). Ch.n. byl odvozován z různých daností, např. z rázu krajiny, hisr. událostí, fonetických ajiných zvláštností řeči aj., které byly volně psychoI. interpretovány. Existují též pokusy vysvětlit ch.n. z raných zkušeností dítěte, závislých na typických podmínkách života dané nár. populace, se kterými souvisí i uplatňování určitých výchovných postupů - např. při výchově k tělesné čistotě (G. E. Gorer, 1946 a další).

Soudilo se např., že obyvatelé hor se ve srovnání s obyv. nížin vyznačují bohatou a pestrou fantazií, což se projevuje zejm. na obyv. Slezska. Podle W. Hel/pacha (1911, 1935) jsou však za rozhodující považovány antropoI. faktory (např. rasa) a dějinné osudy. Podle P. R. Hofstiittera (1963) dosud uváděné typologické znaky ch.n. trpí tím, že dostatečně nepočítají s proměnlivostí těchto charakterů. P. A. Sorokin (1936) tvrdí, že studie o ch.n. jsou většinou nedostatečně empir. podložené, mají spíše fil. ráz a pokoušejí se z jednotlivých, namnoze náhodně vybraných projevů v řeči, literatuře, umění a veř. životě vyvodit zvláštnosti jednotlivých národů. Nicméně bylo zjištěno, že existují typické znaky příslušníků některých národů, formované vlivem prostředí a historie. Není ale spolehlivě známo, které konkrétní faktory a jakým způsobem se uplatňují při jejich utváření. Např. podle R. E. L. Farise (1937) Angličané žijící v Itálii a identifikující se úzce s životem ir. obyv. ztrácejí svou charakteristickou rezervovanost a osvojují si svérázná gesta Italů. Podle E. Chalupného (1935) se ch.n. projevuje v pří­ zvuku řeči, v umění, ale především je určován hist. událostmi: čes. povaha je "mikrokosmos rozličných živlů", přičemž tato složitost je ještě znásobena dočasnými stopami, jež "původnímu kmenu psycho-sociologickému" vtiskly osudy zevnější a situace více méně podružné, vět­ šinou s-gické (polit., hosp., náb., tech. atd.). Podstatným znakem čes. ch.n. je podle Chalupného anticipace. Z před­ pokládaných, resp. vypozorovaných vlastností určitých národů se naopak mohou vyvozovat určité polit., kult. a jiné události: např. z hravosti Američanů a Japonců pokrok v elektronice (M. Zapletal, 1989) apod. S tematikou ch.n. souvisejí s-gické a soc.-psychoI. koncepty -tautostereotypů a heterostereotypů, které však vyjadřují, jak reprezentativní vzorek určitého národa nahlíží v psychoI. charakteristikách sám sebe nebo jiný národ. V novodobé s-gii problematiku ch.n. tematizovali D. Riesman (1950), T. Parsons (1964) a další. Hledali souvislosti mezi strukturami společnosti a lidského charakteru ve snaze nalézt "způsob, jímž společnostzajišťuje u jedinců určitý stupeň konformity" (Riesman). Polit., ekon. a jiné charakteristiky společnosti (např. stupeň její industrializace, narůstají­ cí personální mobilita, struktura moci, úroveň blahobytu atd.) vytvářejí podmínky pro vznik určitých postojů a vzorců chování, zejm. -tzvyků (behavioristicky je charakter chápán jako systém zvyků), jimiž mohou být příslušníci dané společnosti (tedy nejen národa) charakterizováni. Parsons vyjadřuje tyto vztahy v termínech hodnotového systému a hovoří o jeho relaci ke "konzumačním zájmům", o "orientaci instrumentálního aktivismu", "instrumentálním individualismu" atd. Charakteristické znaky a cíle 399

chasidismus

charakter práce

určité společnosti (např.

am.) pak vyvolávají určité trendy v rodinné a školní výchově, ve využívání volného času, v restrukturaci rolí obojího pohlaví a v jejich vzájemných vztazích apod. D. C. McClelland (1950 a později) pokládá za podstatnou charakteristiku různých spol. systémů, resp. národů, "sílu motivu výkonu". A: national character F: caractere national N: Nationalcharakter I: carattere nazionale Lit.: Chalupll'!, E.: Národní filosofie československá; díl I.: Národní povaha. Praha 1935; Parsons. T. -White. W: The Link Between Character and Society. In: Parsons, T.: SociaI Structure and Personality. London 1964; Riesman, D.: (1950) Osamělý dav: studie o změnách amerického charakteru. Praha 1968.

Nak

cha r a k t e r p r á c e - v běžném smyslu nespecifikované synonymum povahy či --'obsahu práce, v marx. s-gii to byla význ. kategorie postihující sociálně ekon. podstatu --.práce, náplň pracovní činnosti, --'dělbu práce a kooperativní formy práce. Tato kategorie byla používána jako duální s kategorií obsah práce, ale v s-gickém výzkumu byla kategorie ch.p. operacionalizována jako funkční obsah práce ve spojení s pracovními podmínkami a vyjadřována mírou zastoupení fyzických a duševních prvků v pracovním procesu. V zjednodušené podobě jde o dichotomizaci na --.fyzickou a duševní práci. Toto obecně stále používané dělení bývá kombinováno se stupněm tech. vybavenosti práce (--.technizace práce), nároků pracovní činnosti, resp. složitosti práce a podobně.

A: character of work F: nature du travail N: Arbeits· charakter I: carattere dellavoro Lit.: Čangli, I. J.: Trud. Sociologičeskije aspekty teorii i metodologii issledovanija. Moskva 1973.

Hud charakteristiky kvantilové - statist. charakteristiky založené na uspořádané statistické řadě a na kvantilech. Kvantily jsou hodnoty, které oddělují určité procento dat na škále podle velikosti: p-kvantil je hodnota, pod níž je 100p % údajů a nad níž je 1OO( 1 - p) % údajů statist. řady. Medián dělí řadu na 2 stejně velké části, tři kvartily dělí uspořádanou řadu na 4 stejně velké části (druhý kvartil je medián), obdobně tercily na 3, decily na 10, percentily na 100 částí. Z kvantilů lze odvodit také kvantilové rozpětí = (poslední kvantil- první kvantil), kvantilové odchylky = (kvantilové rozpětí / (počet kvantilů - 1)), míry šikmosti, míry korelace. Na ch.k. je založena --'explorační analýza dat J. W. Tukeyho. A: quantil characteristics F: caractéristiques des quantiles N: Quantilcharakteristik I: caratteristiche dei quantili 400

Lit.: Anděl, J.: Matematická statistika. Praha 1978; Tukey, J. W.: Exploratory Data Analysis. Reading, Mass 1977.

Řeh

ch a r ak te r is ti ky m o m e n to vé - charakteristiky statistické řady vystupující jako číselné proměnné, které jsou založené na mocninách a součinech hodnot pozorování (Lx, Lx2, Lx3, L.x4, Lxy, ... ). K ch.m. patří klasické statistické míry jako průměr (x = L x!n), rozptyl (a2 = L (x -xf!n), šikmost (L (x - xW(3 ) , špičatost (L (x - x)4la4 ), kovariance (L (x - x)(y - y)ln), korelační koeficient. A: moment characteristics F: caractéristiques des moments N: Momentancharakteristik I: caratteristiche dei momenti Lit.: Anděl, J.: Matematická statistika. Praha 1978; Rao. C. R.: Lineární metody statistické indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

Řeh

ch ara k terologie viz charakter charisma - (z řec. charisma = dar, milost) - v původním smyslu znamená "boží milost", v katol. věrouce označuje výjimečné duchovní dary, které sesílá Duch svatý pro dobro církve (týká se např. neomylnosti papeže). Do s-gie uvedl tento pojem M. Weber, jenž si ho vypůjčil od badatelů zkoumajících dějiny raného křesťanství. Ch. chápe jako nehodnotící kategorii a používá ji ve své typologii panství a v s-gii politiky. Charismatickou osobností je člověk, jehož výjimečné vlastnosti dokáží kolem něho soustředit obdivovatele a stoupence. Může se jednat o náb. proroka, o polit. vůdce, vítězného válečníka, mimořádně úspěšné­ ho kupce i o slavného lupiče či piráta. Charismatické panství se liší od panství tradičního a byrokratického tím, že nemá pevně ustavené struktury. Je v něm obvykle silný revol. prvek, vzniká v odporu k existujícím pořádkům, boří ustavené zvyklosti a nabízí vlastní řešení. Toto panství spočí­ vá na afektivních vazbách mezi vůdcem a jeho stoupenci, kteří ho zbožňují. V tom je zdroj značné razantnosti, s níž jsou nekompromisněbořeny staré pořádky. Je v tom však také zdroj specif. problémů. Charismatická autorita bývá labilní; není-Ii neustále osvědčována novými zázraky či hrdinskými skutky, ztrácí vůdce vliv na své stoupence. Charismatické panství je neekon. v tom smyslu, že bývá financováno z nárazových kořistí či milodarů, není však příznivé dlouhodobé kalkulaci, která je základem racionálního podnikání. Ch. je mimořádnou vlastností a může se uplatnit jen v mimořádných okolnostech. Je ohroženo, jakmile pře­ vládnou každodenní ekon. zájmy, všední snaha o majetek a o rodinu. Z mimořádných výbojů hrdinského válečníka vzniká běžný stát, z mimořádného osvícení proroka vzniká běžná církev, z moudrosti mimořádného filozofa běž-

ná škola a z revol. polit. ideje běžná strana. Ve všech pří­ padech dochází k zesvětštění ch., a tím k jeho postupnému znehodnocení a rozplynutí. Zcela zásadní problém každého charismatického panství představuje otázka nástupnictví. Se smrtí nositele charismatických kvalit je ohrožena legitimnost celého řádu. Proto byly vyvinuty techniky zvěcnění ch., jejichž cílem je podržet zdání charismatického poslání i po smrti zakladatele. Existuje před­ stava, že ch. je přenositelné krví. Na této představě je založeno nástupnictví monarchů a postavení všech pří­ slušníků --'stavu urozených. Kromě představy biol. pře­ nosu však existuje i víra v soc. přenos ch., a to --.úřadem. Na tomto principu je postavena organizace církví, ale též polit. stran. Základem je představa, že úřad propůjčuje svému nositeli bez ohledu na jeho vlastní schopnosti mimořádné uschopnění. Zatímco víra v přenositelnost ch. krevním poutem je základem tradičních forem panství, víra v jeho přenositelnostúřadem stojí v základu procesu byrokratizace ch. (Viz též --'vůdcovství charismatické.) A: charisma F: charisme N: Charisma I: carisma Lit.: Weber. M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tiibingen 1925.

Kel cha rit a - (z lat. caritas = vážnost, úcta, přízeň, láska) výraz pro dobročinnost, praktickou lásku k bližnímu podle křesťanských představ. Původně šlo zejm. o almužny, resp. bezplatnou péči o chudé, nemocné apod., což církev poskytovala prostřednictvím některých --'řeholních řádů i jinak. Ve 20. st. se kromě svého obecného významu stal pojem ch. známým jako pojmenování katol. dobročinné instituce. První společnost tohoto typu, nazvanou Caritas socialis, založil v r. 19181. Seipel ve Vídni. Od r. 1927 existovala Ústřední katolická charita na Slovensku. Charitativní činnost je vlastně --'sociální péčí, zabezpečující min. podmínky života jedince. V církevním, zejm. katol. významu jde o nejrůznější hmotnou i duchovní činnost, zaměřenou na poskytování úlevy od bolesti, duševních problémů, spec. pak na péči o tělesně či duševně postižené a podobně. A: charity F: charité N: Karitas I: carita, beneficenza Kou cha r t i s m u s - (z lat. charta = papír, listina; z řec. charté = list papyru) - název soc.-polit. --'hnutí angl. proletariátu z 30. a 40.1. 19. st., odvozený od tzv. People's Charter (Lidové charty), publikované v r. 1838 a žádající tajné --'volební právo pro všechny muže a odstranění korupce z veL života. Tento min. program byl však spontánně doplňován i o další požadavky, především zrušení tzv. chudinského zákona z r. 1834, zvýšení mezd a zkrácení pra-

covní doby. Součástí ch. bylo i hnutí za tzv. Chartist Land Plan, podle něhož byla za děl. peníze vykupována půda a rozdělována mezi členy chartistické Land Company. Ch. předcházela plná legalizace --'odborů (viz též --'hnutí odborové) a boj za tzv. Great Reform Act, rozšiřující volební právo a odstraňující nejkřiklavější feudální přežitky polit. života. Ch. měl podporu dělníků, drobných výrobců i inteligence, a již proto byl hnutím nejednotným. Patřili k němu také stoupenci owenismu (J. O'Brien), křesťan­ ského socialismu Ch. Kingsley a tzv. feudálního socialismu. Postupně v něm převládli umírnění a ch. byl pohlcen systémem --.parlamentní demokracie. Vytvořil ale klasické formy děl. politické i liter. kultury a ovlivnil celé dobové spol. vědomí. Využíval široké spektrum forem polit. i ozbrojeného boje: petice, --.stávky, občanské nepokoje, polit. schůze a --'demonstrace, prvky --'občanské neposlušnosti i lokální ozbrojená --'povstání. V boji proti ch. byly organizovány policejní provokace a rozbíjeny schůze, byli používani konfidenti, děl. předáci byli korumpováni apod. V ch. vstoupil na polit. scénu typ děl. lidového vůd­ ce (W Lovett, J. O'Brien), děl. demagoga (Feargus O'Connor), revol. inteligenta, který odvrhl předsudky své "tří­ dy" a přešel na pozice děl. třídy (E. Ch. Jones). V ch. se také ustavila děl. publicistika (týdeník Nothern Star a další), vznikla literatura psaná "dělníky pro dělníky", revol. poezie, balady a písně, děl. liter. a uměl. kritiky. V ch. a literatuře o ch. se zformovala spec. symbolika a estetika typická pro soc. román a soc. umění, dlouhodobě ovlivňují­ cí nejen angl., ale i evrop. a severoarn. umění a kritiku. Chartistického původu je rovněž etický postoj, podle ně­ hož boj za osvobození proletariátu je "nejnormálnějšímtématem století" (E. Ch. Jones). A: chartism F: chartisme N: Chartismus I: cartismo Lin cha s i d i s m u s - (z hebr. chasid = zbožný) - původně středověké židovské hnutí "zbožných" rozšířené hlavně mezi --'Židy v Německu a navazující na tradice --'mystiky a --'kabaly, jehož představitelembyl Jehuda Chasid, autor zákl. díla Knihy zbožných. Známější všakje novodobý ch., který se rozvíjel od poloviny 18. st. ve východoevrop. zemích, zejm. v Polsku a na Ukrajině. Odtud pronikal postupně do Uher a do záp. Evropy (v 19. st.). Po 2. svět. válce nastalo oživení v podobě neochasidismu v USA a Izraeli. Novodobý ch. je v mnoha směrech srovnatelný s lidovým --'pietismem. Jeho zakladatelem je rabín /zrael ben Eliezer Baal Šem Tóv (Pán dobrého jména), nazývaný zkráceně Bešt (odtud "beštismus"), který žil v letech 1700-1760. Beštovi žáci vytvořili z původních podnětů mystický systém. Jeho zákl. principy jsou: niterný

401

chataření

chování

vztah k Bohu, odmítání falešné zbožnosti, úsilí poznat božská tajemství a splynout s Bohem prostřednictvímmodlitby aj. Hluboce ovlivnily životní styl stoupenců hnutí, kteří pocházeli většinou z prostých lidových vrstev. Byli přesvědčeni, že jsou strážci tradic ajednají v duchu prapůvodního -tjudaismu. K rozšiřování ch. přispěli tzv. cadikové (z hebL cadik = spravedlivý), většinou výrazné osobnosti vůdčího typu s charismatickými rysy, které pů­ sobily výchovně nejen svým učením, ale i dodržováním životních "pravidel zbožnosti". Zpočátku byl ch. ostře kritizován ze strany ortodoxního rabínského judaismu, postupem času se napětí zmírňovalo. Chasidistické principy vděčně přijímali Židé z lidových vrstev, protože byly pro ně srozumitelné a blízké tím, že zdůrazňovaly význam optimistického postoje k světu, spojení vyšší kultury zbožnosti s radostí, možnost zduchovnění každodenního života a citlivý vztah k lidem i k přírodě (neboť ve všem je stopa Boha). A: Chassidism F: chasidisme N: Chassidismus I: cassidismo Lit.: Bl/ber. M.: Chasidská vyprávění. Praha 1990; Franek. J.: Judaizmus. Bratislava 1993; Langer. J. (1937): Devět bran. Praha 1990; ABC judaismu. Praha 1993.

HoL

cha t a ř e n í - též chalupaření - způsob trávení -tvolného času na chatě (chalupě), její výstavba a údržba, zvelebování jejího bezprostředníhookolí. S-gicky je problém ch. tematizován zhruba v těchto směrech: 1. jako otázka ekon., související se strukturou nákladů na rekreaci (zejm. u vícečetných domácností je bilance nákladů na ch. v zásadě příznivější než na jiné formy rekreace); 2. jako problém poměšťování venkova, resp. naopak jako způsob povenkovštění měst, průnik tradičních vzorů práce a volného času do života městského obyv.; 3. jaků kulturologický problém související s hledáním vzorů pro rekreaci a výstavbu budova zařízení pro volný čas (markantní je pře­ sun od původní "westernové" inspirace k ideálu před­ městského bydlení či hodnotné lidové architektury); 4. jako způsob řešení bytového problému a uspořádání rodinných svazků v průběhu -tživotního cyklu; 5. jako otázka vlastnická, související nejen s valorizací, resp. kapitalizací pří­ jmů i vlastní práce, v bývalém social. Československu i se snahami majitelů stavení a pozemků (často dědiců, bydlících jinde) uchovat si praktikami rekreačního bydlení vlastnická práva, která byla v social. systému silně omezená ve prospěch dispozičních práv obcí a příp. uživatelů - nájemníků. Ch. patří ke specif. způsobům využívání volného času v čes. zemích; v jiných zemích má poněkud jiné podoby. Např. fr. domácnosti mají obvykle tzv. druhou domácnost (maison secondaire), v Německu (v jeho východní,

402

ale i záp. části) je silná tradice "Schreber-Garten" apod. U velkoměstského obyv. je samozřejmě výskyt ch. výrazně vyšší. Ch. se rozvíjí v Čechách zhruba od konce 1. svět. války. Mezi jeho inspirační zdroje patří zvl. -ttramping a idea zahradních měst. Rozmach ch. však nastal až po L 1945, kdy v důsledku pozemkové reformy, kolektivizace a vysídlení něm. obyv. z pohraničí byla část půdy i venkovského bytového fondu vyčleněna pro účely -trekreace. U větších i menších měst i u vesnic dnes existují rozsáhlé chatové oblasti, volně navazující na zahrádkářské kolonie, na vilové čtvrti, původní venkovskou zástavbu i starší či novější letoviska. Jejich výstavba i fungování se staly závažným ekon., urbanistickým, dopravním, ekologickým i kult. problémem. Přes snahy o přísnou regulaci se výstavbu chat nedaří účinněji zbrzdit. Chatové kolonie byly původně osadami s vlastní samosprávou a kolekt. životem, v němž hrály rozhodující roli sport, kolekt. hry, zpěv a vyprávění; dnes se v nich život značně individualizoval a privatizoval. Většina chatařů žije na chatě svým obvyklým způsobem života, pravda s větším podílem těžší fyzické práce a pobytu v přírodě. Rovněž vybavení chat a chalup, které jsou do značné míry vlastnoručně zhotovenými originály (podle vlastní invence a bez pomoci architekta), se postupem doby stále více přibližuje městským standardům (lednička, televize, rádio, ústřední topení apod.) a přizpů­ sobuje se požadavkům celoročního obývání. Ch. ve spojení s automobilismem se ovšem stává nákladnou záležitostí, značně ovlivňující jak rodinný rozpočet, tak strukturu vnitřního trhu. Rozmach ch. je jedním z motivů vzrůstají­ cího zájmu o potřeby pro kutily, zahrádkaření apod. Ovšem návrat býv. social. zemí k tržnímu hospodářství vede i k vět­ ší ekonomizaci hodnot vytvořených nebo uchovaných pů­ vodně pro volnočasové aktivity (pozemků, chalup, automobilů aj.) jejich použitím v soukromém podnikání. A: weekend cottage activities F: activité Iiée la résidence secondaire, au chalet (slang) N: Wochenendhaus-Aktivitiit I: ricreazione nelle proprie case di campagna

a

Lit.: viz ->dovolená.

Lin

ch í - k vad r á t - označení tear. rozložení (pravděpo­ dobnostního zákona) -tnáhodné veličiny, které se používá v různých situacích -tstatistického testování hypotéz. Mnoho statistik (testových kriterií) je za platnosti nulové hypotézy rozloženo přímo nebo asymptoticky (pro velké výběrové rozsahy) pomocí tohoto pravděpodobnostního zákona. V širokém povědomí uživatelů je tento pojem spojen především s testy nezávislosti v -tkontingenčních tabul-

kách, především s Pearsonovým testem nezávislosti. Dále jsou na tomto rozložení založeny testy poměrem vě­ rohodnosti, testy modelů asociace ve vícerozměrných kontingenčních tabulkách, testy dobré shody empiL čet­ ností s teor. předpokladem, testy shody modelů v mnohorozměrné analýze, testy o hodnotě rozptylu normálního rozložení apod. Třída všech rozložení typu ch.-k. odlišuje své prvky pomocí parametru k = počet stupňů volnosti; rozložení vzniká tear. jako součet čtverců k nezávislých standardně normálně rozložených náhodných veličin. Podílem dvou nezávislých veličin s ch.-k. rozložením vzniká F - rozložení, které se používá pro testování rovnosti rozptylů -tnormálních rozložení a v -tanalýze rozptylu. Důležitou vlastností rozložení je aditivita (součet dvou nezávislých náhodných veličin v ch.-k. rozložení a kl a k2 stupni volnosti je též rozložen jako ch.-k. s k = kl + k2 stupni volnosti). Tato vlastnost je využívána např. při vyhledávání vhodného modelu asociace v mnohorozměrné kontingenční tabulce postupným zjednodušováním vztahů a vypouštěním interakčních členů; též při rozkladu čtver­ ců v modelech analýzy rozptylu (s přechodem k poměru F rozložení). Obecně má ch.-k. rozložení také parametr necentrality, který má význam pro studium silofunkce testů a u zvl. testových situací. A: chi-squared distribution F: CHI carré N: CHI-Verteilung I: chi quadrato, chi quadro Lit.: Lancaster. H. O.: The Chi-Sqared Distribution. New York 1969.

Řeh

c h il i a s m u s - (z řec. chilias = tisíc) - též milenarismus (z lat. millenium = tisíciletí) - modifikace křesťan­ ského učení o druhém příchodu Krista spojeném s před­ stavou o přeměně stávajícího světa v tisícileté kralování Kristovo se spravedlivými na zemi, které údajně předpo­ vídá Zjevení Sv. Jana (Apokalypsa). Ch. měl podobu -tnáboženského hnutí zprostředkovanéhorůznými -tsektami. Objevil se už v raném křesťanství a byl církví odmítnut mezi 2.-3. st. Jako -thereze se pak objevoval v celém stře­ dověku (najdeme jej i v rámci husitství a protestantismu). Učení samo má podobu -tutopie a vyjadřuje touhu lidí po stavu -tblaženosti už na tomto světě a také po -tsociální spravedlnosti zajištěné vyšší mocností. A: chiliasm F: chiliasme N: Chiliasmus I: chiliasmo Vod choroba viz nemoc ch o rob a d u šev n í viz psychiatrie, psychiatrie sociální ch or o b y ci v i li z a ční viz choroby sociální, sociologie medicíny, zemědělství alternativní

ch o rob y s o ci á I n í - označují se tak -tnemoci vzniklé nebo negativně ovlivňované působením soc. podmínek. Dnešní pojetí ch.s. se liší pro situaci nevyvinutých a vyspělých prům. zemí. U prvních se ch.s. týkají nemocí způ­ sobených -tchudobou, podvýživou a nedostatečnou hygienou (tzv. chorob z nedostatku). Jsou to zejm. nemoci infekční, tuberkulóza, dětské infekční nemoci, nemoci z podvýživy (jako křivice) aj. Ve vyspělých zemích jsou za ch.s. považovány nemoci způsobené či ovlivněné nezdravými důsledky prům. civilizace, industriální urbanizace, zvl. narušeného -tživotního prostředí, nadměrné psych. zátěže, -tstresů a škodlivých návyků v životním způsobu, jako je nedostatek pohybu, kouření, alkoholismus, toxikomanie, nadměrná konzumace některých potravin apod. Do popředí vystoupil výskyt chronických nemocí, nepřesně nazývaných civilizační choroby, jako jsou ischemická choroba srdeční, ateroskleróza, zhoubné nádory, alergická onemocnění, poruchy imunity, hypertenzní choroba, chronická plicní onemocnění, vředová choroba žaludku, psychoneurózy, sebevražednost, otravy a úrazy. S pokrokem genetiky se prokazuje i soc. ovlivnění někte­ rých genetických vad, jako jsou vrozené malformace. Ch.s. jsou zpravidla podmíněny kombinací soc. podmínek. To vyvolalo strategii Světové zdravotnické organizace (WHO), která začíná být realizována i u nás. Spočívá v integrovaném programu -tprevence (CINDl), který vybízí vlády členských zemí k odstranění či omezení společných přičin nejvážnějších chronických soc. determinovaných chorob. A: social diseases F: maladies sociales N: Sozialkrankheiten I: malattie sociali Lit.: Drbal, c.: Perspektiva zdraví. Praha 1970; Targets for Health for aH. Copenhagen 1985. Čas.: Ceskoslovenské zdravotnictví, 1983; Praktický lékař, 1986; Scandinavian Journal of Social Medicine. 1981; World Health Forum, 1981.

Pur, Gla

ch O v á n í - reakce jakéhokoli systému na změny prostře­ dí či situace. Lidské ch. je projev životních aktivit jedince, odpověď na takové změny. Soc. relevantní ch. je reakce, která vnější prostředí, především vztahy dalších zúčastně­ ných osob, zároveň mění. Alternativně užívaný termín společenská činnost označuje aktivity směřující přímo ke změně postojů a ch. jedinců a skupin (J. Szczepanski, 1966). -tČinnost je však obvykle posuzována vzhledem kjejím původnímcílům, ch. vzhledem k daným -tpotře­ bám nebo spol. -tnormám. Termín sociální chování označuje buď podmíněnostvětšiny lidských aktivit společenskými a skup. vlivy (a je tedy poněkud redundantní), nebo ty aspekty aktivit, které podléhají obvyklému morálnímu hodnocení. To převážně zdůrazňuje nikoli vnější podmínky nebo subjektivní záměry ch., ale jeho důsledky. Tak 403

chování aberantní

lze rozlišovat -tprosociální chování, které spol. žádoucí vztahy a situace ustavuje, asociální chování, které pří­ slušné normy nerespektuje, a antisociální chování, cíleně namířené, což je ch. proti ostatním členům společnos­ ti nebo i vlastní skupiny. Ch. tedy může znamenat nejen biol. reakci na určitý podnět, ale i hodnotový aspekt čin­ nosti nebo -tjednání, příp. ch. vůči určitým -thodnotám. Soulad ch. s hodnotami a normami určuje míru subjektivního pocitu rovnováhy dosahovaného při uspokojování potřeb (H. Hiebsch, 1976). Davové chování je souhrn reakcí většího, soc. obvykle nestrukturovaného seskupení lidí, umocňovaných procesy soc. facilitace a nápodoby. Vzhledem k tradičnímu zaměření am. s-gie na zkoumání negativních projevů tohoto ch. (např. panika, lynč) má i označení -tkolektivní chování převážně negativní konotace. Teprve v posledních desetiletích se předmětem s-gického zkoumání stávají i kladně hodnotitelné kolekt. akce. Ch. může být motivovaným nebo bezprostředně nemotivovaným -tchováním návykovým či habituálním nebo instinktivním (např. při náhlé bolesti), může být vynuceně reaktivní, tj. pasivní, nebo v tech. smyslu neúčelné (např. rituální). Analýza ch. rozlišuje odpověď na událost, která tuto odpověď determinuje, odezvu na nezbytnou, ale nikoli dostačující událost, při níž dochází k reakci na určující pří­ činu výskytu této události (R. L Ackoff, 1971), akt či úkon, kauzálně vyplývající z autonomních změn systému, organismu nebo osobnosti, a operaci či následnost jednoduchých úkonů spjatou s nějakým cílem. Přijetí určitých cílů předpokládá sebeuvědomění i přístup k nezbytným prostředkům jejich dosažení. Je základem tzv. aktivní orientace (A. W. Etzioni, 1968). Postoj k cílovému objektu v ní musí být spjat s postojem k situaci, k volitelným variantním postupům. Pokud tato orientace vyplývá z osobního rozhodování a výběru, představuje již spíše určitou souvislost jednání. Komplexnější následnost operací zakládá způsob činnosti, následnost dílčích aktivit v různých, každodenním vědomím rozlišovaných oblastech spol. života, způsob ch. související s určitým -tživotním stylem. Ten tvoří zároveň rámec ustálených -tvzorů chování, které si jedinec osvojuje v procesech socializace a soc. učení. Konvencionální, symbolické označování různých projevů ch. umožňuje získat konceptuální odstup od bezprostřed­ ních soc. vztahů, zobecnit důsledky ch. a formulovat hodnoty společnosti i jedince (A. C. Kerckhoff, 1972). Ch. je ústředním tématem -tbehaviorismu a jeho odnoží. Jejich implicitním ospravedlněním byla zřejmě právě jazyková zvyklost, podle níž se hodnocení vztahuje k přímo kontrolovatelným soc. důsledkům ch. bez ohledu na jeho příčiny nebo záměry. Behaviorismus v psycholo404

chování kolektivní

gii zásadně nezkoumal vnitřní pohnutky ch., a neuspěl proto v jeho predikci. Z něj vycházející -tbehaviorální vě­ dy mají metodol. problémy postihnout osobnost; psychologie osobnosti má vážné potíže při analýze ch. osobnosti (L. Seve, 1976). Představa libovolného "tvarování chování" (8. F. Skinner - J. J. Holland, 1968) se ukázala mimo laboratorní podmínky nerealizovatelná. Některé behavioristické poznatky a metody jsou nicméně úspěšně využívány při tzv. kontrole ch., zahrnující především jeho utváření a modifikaci. Ta může být zaměřena jak na větší soc. skupiny (např. výchova, propaganda, reklama), tak na tzv. problémové jedince (psychoterapie, nápravná resocializace, modifikace pracovního ch.). Behaviorismus v s-gii, označovaný též jako sociologie chování, redukuje výklad společnosti na analýzu ch. členů -tmalých skupin a nepostihuje jeho širší kulturní (tech.-ekon., ideově polit. aj.) determinanty. A: behaviour F: comportement N: Verhalten I: comportamento Lit.: Homans, G. c.: Socia1 Behavior: 1ts Elementary Forms. New York 1961; Kelvin, P.: The Bases of Socia1 Behaviour. London 1969; Mayer, K. W.: Dynamik sozialen Verhaltens. Berlin 1975; Miller, G. - Galanter, E. - Pribram, K.: Plans and theStructure of Behavior. New York 1960; Opp, K. D.: Verhaltenstheoretische Soziologie. Reinbek 1972; Skinner, B. F. Holland, J. J.: Analýza chování. Praha 1968; Yinger, J. M.: Toward a Fie1d Theory ofBehavior. New York 1965.

Vlá ch o v á n í a ber a n tn í - (z lat. aberrace = odchýlit se) - jedna z forem deviantního chování (viz -tdeviace sociální). Termín ch.a. se někdy používá jako synonymum delikventního chování, což však s-gicky není úplně přesné. Ch.a. označuje chování, které porušuje některou soc. normu nebo skupinu norem, avšak sama platnost, validita normy není aberantem zpochybňována. Aberant si je tedy vě­ dom toho, že narušuje normu, která platí a jejíž platnost sám uznává. Ch.a. proto nelze úplně ztotožňovat ani s nonkonformním chováním, které se snaží upoutat pozornost na fakt narušení normy, případně poukazovat na její neplatnost či nelegitimnost, ani s chováním např. heretiků, kteří nechtějí měnit pouze některá pravidla nebo normy, ale zpochybňují samu základnu pravidel a norem. Podle R. K. Mertona poukazuje ch.a. na rozpor mezi kulturně předepsanými a přípustnými soc. -taspiracemi a způso­ by jejich uskutečňování. Rozlišení ch.a. od chování deviantního, delikventního, rebelantského a heretického poprvé navrhli R. K. Merton aR. A. Nisbet v r. 1961, v s-gické literatuře se však toto rozlišení nijak přísně nedodržuje, ačkoliv se jeví jako smysluplné a funkční. A: aberrant behaviour F: comportement aberrant N: aberrantes Verhalten I: comportamento deviante

Lit.: Merton, R. K. - Nisbet, R. A.: Contemporary Socia1 Problems. New York 1961.

Pet

ch O V á n í a g r e s i v n í viz agrese, asertivita, chování prosociální, teorie míru ch o vání an tis o ciáln í viz chování, chování prosociální ch o v ání ap ete nčn í viz apetence chování asertivní viz asertivita ch o v á ní a s o c i á I n í viz chování, chování prosociální, resocializace chování a verzívní viz apetence chování davové viz dav, chování ch o v án í dem o grafické - chování lidí spojené s -tdemografickou reprodukcí, která se přímo váže k jednotlivým -tdemografickým událostem (početí a rození dětí, sňatky, rozvody, ovdovění, potraty, úmrtí, příp. onemocnění, stěhování). Jako každé -tchování vychází ch.d. jednak z instinktů a přirozených potřeb, jejichž původ je nutno hledat v biol. a psych. podstatě lidí, jednak ze spol. existence lidí, která se stala jejich druhou přirozeností. 1. Psychobiol. faktory dodávají ch.d. primární impulsy a intervenují do celého jeho průběhu (viz -tpsychoanalýza), kromě toho vytvářejí meze, resp. rámec soc. ovlivnitelnosti (existují biol. hranice plodnosti, délky lidského života atd.). 2. Kult. faktory jsou především -tmorální normy, jejichž původ je většinou v -tnáboženství, které se ale časem mohou měnit v normy právní, dále -ttradíce, -tzvyky, -tobyčeje. 3. Mezi soc. ekon. faktory patří možnosti obživy, parametry životní úrovně, -tživotní podmínky, ale též -tpopulační politika atd. V každé kult. hist. etapě se vytvářejí určité vzory ch.d., resp. modelové situace (např. model rodiny se dvěma dětmi,jedi­ ného manželství, ale i rituální sebevraždy starých lidí, zabíjení defektních novorozenců nebo "nadbytečných" novorozenců ženského pohlaví, vzory antikoncepce apod.). Nicméně každý typ ch.d. má určitý prostor individ. rozhodování v rámci biol. možností a daných soc. kult. norem. Předmětem demogr. i s-gického studia je zvl. rozhodování o počtu dětí a době jejich narození, což je problém tzv. reprodukčního chování. Vesměs se vztahuje k manželským párům, a proto přímo souvisí se -tsňatky a -trozvody, které zároveň plní roli jejich regulačních mechanismů. Závisí též na tzv. -tpopulačním klimatu, které je v podstatě tvořeno výše zmíněnými kult., soc. a ekon. podmínkami. Ve společnosti našeho typu existují i páry, které svou plodnost žádným způsobem neomezují, většina se ale snaží regulovat, plánovat -tporody. Jde o tzv. pláno-

vané rodičovství, které se opírá většinou o možnosti antikoncepce, popř. interrupce. Reprodukční chování jednotlivých párů i celých spol. skupin je tedy průsečíkem mnoha vlivů a záměrné vyvolání změny jeho relativně ustálených tendencí a vzorů je velmi obtížné, protože vyžaduje zásahy do klíčových faktorů populačního klimatu při poměrně malých možnostech rychlé kontrolní zpětné vazby (viz též -tpolitika natalitní). Ch.d. týkající se umírání, resp. -tsmrti, má zdánlivě velnů malý prostor individ. i spol. regulace, pokud nebereme v úvahu s-gicky často studovaný problém -tsebevraždy. Ale za ch.d. lze považovat i péči o vlastní -tzdraví a činnosti s tím související. Mezi podmínky tohoto ch.d. patří úroveň životního prostředí, výživy, zdravotní péče atd. V jistém smyslu je ch.d. nejen chováním jednotlivců, ale i spol. institucí, umožňu­ jící rozvinutí individ. chování v té které oblasti demogr. reprodukce. A: reproductive behaviour F: comportement démographique N: demographisches Verhalten I: comportamento demografico Lit.: viz -+demografie, -+politika populační.

Pav, Vod

chov ání devian tní viz deviace primární a sekundární, deviace sociální, dezintegrace kulturní, dezorganizace sociální, chování sexuální, chuligánství, nezaměstnanost, patologie sociální, retreatismus, sociologie deviantního chování, subkultura chování

inovační

viz inovace

ch o v ání i n sti n k ti v n í viz instinkt chování in te rperson ální viz skupina malá chování kastovní viz kasta chov ání kole k ti vní - termín zavedený R. E. Parkem a E. W. Burgessem v r. 1921 pro relativně spontánní, neinstitucionalizované -tchování větší skupiny osob, které reagují na neobvyklou, nejednoznačnou, nepřesně definovanou, nepředvídanou a neznámou situaci. První systematickou teorii ch.k. rozpracoval na bázi -tsymboIického interakcionismu Herbert G. Blumer v r. 1939, na jeho podněty navázal v 60. I. N. J. Smelser, který vypracoval funkcionalistickou teorii ch.k., jež později dostala žertovný název "teorie přidané hodnoty". Smelserovu teorii modifikoval a podstatně doplnil J. F. Lofland, který je také tvůrcem soustavné klasifikace ch.k. Lofland říká, že ch.k. má 3 zák I. dimenze: 1. dominantní emoci, jíž může být strach, radost nebo nenávist; 2. org. formu, což je např. dav, masa, soc. hnutí; 3. emocionální intenzitu (dav má např. větší emocionální potenciál než masa apod.). 405

chování kolektivní

chování

Pak lze navrhnout toto schéma:

však dává iracionální a nezřídka násilnické rysy; konverteorie, která má podloží psychoanalytické a vychází z premisy existence shodných latentních dispozic, které se v ch.k. pouze manifestují a davové chování pak není ničím jiným než sumou individ. reakcí na společný podnět (experimentálně to ověřoval S. Mi/gram); teorie vzniku nových norem (emergent-norm theory), navržená R. H. Turnerem aL. M. Killianem (1972), která popírá tezi, že ch.k. není řízeno žádnou normou a snaží se doložit, že v průběhu ch.k., které vzniká spontánně, se postupně vynořují a ustavují specif. normy, které ch.k. posléze řídí, byť většinou jde o normy, které neodpovídají struktuře standardních akceptovaných norem; teorie přidané hodnoty, což je proslulá šestistupňová Smelserova koncepce; teorie mobilizace zdrojů. Smelserova teorie uvádí 6 podmínek, které musejí být postupně splněny, aby k ch.k. vůbec došlo: 1. strukturální způsobilost, tzn. v soc. struktuře a v jejích institucích musí být zabudována možnost vzniku situace, která vyvolá ch.k.; 2. strukturální napětí, tzn. že ze situace určitým způsobem dramatizované, která se stává nepřehlednou a problémovou, vzniká soubor negativních, nepříjemných psychol. stavů; 3. společně sdílené názory, přesvědčení a víry (posléze bylo dodáno - a ideologie) o tom, jak situaci řešit nebo jak na ni reagovat společně, kolekt.; 4. spouštěcí faktor, což je neočekávaná, obvykle dramatická událost s širokou publicitou; 5. mobilizace k akci, což je vyjádření ochoty spojit se ke kolekt. jednání; 6. pokles soc. kontroly, a to jak vnější, tak vnitřní. Smelserova teorie nebyla sice přijata jednoznačně, zejm. jeho třetí předpoklad byl nejednou kritizován, nicméně jde asi o nejrozšířenější teorii ch.k•. Teorii mobilizace zdrojů vypracoval Ch. Tilly a korigovali M. Zalde aJ. D. McCarthy v kontextu analýzy -'protestních hnutí a soc. revolucí. Podle Tillyho protestní aktivita jako zákl. forma ch.k. není abnormální reakcí na abnormální situaci, která přita­ huje především alienovaná a marginalizovaná individua, ale naopak - jde o součást procesu distribuce a redistribuce zdrojů. Teorie mobilizace zdrojů se snaží vždycky odpovědět na dvě otázky - které zdroje (polit., kult., ekon., soc., ekologické) mají být aktivizovány a jak silný je ten, kdo aktuální distribuci potenciálně aktivizovaného zdroje kontroluje. Na tom závisí zdar protestní aktivity. Dalšími podmínkami je vůdcovství, administrativní a org. zdatnost, komunikační síť, stupeň legitimity, kterou hnutí získalo v širší veřejnosti. Zejm. téma -'Iegitimity je dnes před­ mětem rozsáhlých analýz v souvislosti s ch.k. Protestní aktivity většinou bývají organizovány a stimulovány lidmi nikoliv marginalizovanými: feministické hnutí neiniciovaly ani neudržují při životě nejbezmocnější a nejvíce utiskované ženy, černošské hnutí za občanská práva nevedli genční

emocionální intenzita

fonna ch.k.

dominantní emoce strach

nenávist

radost

větší

davy

dav se bojí

nenávidí

raduje se

menší

masa

masa se bojí

nenávidí

raduje se

Podobně lze schematicky zobrazit klasifikaci forem ch.k., kterou navrhl Lofland:

dominantní emoce typ ch.k. lokalizované (davové)

strach

nepřátelství

radost

smíšené

panika

protestní dav

expresívní dav

veřejný

------lynčující

dav disperzní (masové)

masová hysterie

zdivočení

smutek ------hromadná sebevražda

móda

fáma

koníčky

městské

------- -------legendy

Zák!. formy ch.k., které bývají standardně předmětem zájmu, jsou: panika, masová hysterie, davové chování, zejm. chování davů aktivních, -'fámy, móda, to, co se v anglosaské literatuře označuje termínem "fads", a -'sociální hnutí. Fads (koníčky) jsou stavy ch.k., kdy se náhle objeví nějaký kult. element (hra, sbírání něčeho, dieta apod.), který se na krátký čas stane populární a rychle, téměř beze stopy zase zmizí. H. G. Blumer formuloval 3 obecné charakteristiky ch.k.: 1. vzniká jako reakce na tzv. fluidní situaci, v níž také probíhá; 2. podílí se na něm dosti velký počet lidí, kteří se vzájemně stimulují a tak vytvářejí společné emocionální naladění, které je udržuje pohromadě; 3. je většinou orientováno proti etablovaným soc. normám a standardnímu, normativně určenému skup. chování, což má vážný metodol. důsledek v tom, že pro analýzu ch.k. nelze použít kategorie -'kultury a -'sociální struktury. Beth B. Hessová situuje vcelku standardně ch.k. na 4 kontinuích: spontánní - strukturované, krátkodobé dlouhodobé, expresivní - instrumentální, vědomě - nevě­ domě motivované. Z hlediska míry strukturovanosti pak jednotlivé typy ch.k. uvádí v tomto pořadí: koníčky, módy, masová hysterie, panika, expresivní dav, soc. revoluce. Bylo rozpracováno několik teorií ch.k. s různou hodnotou a mírou empir. podložení. K nejdůležitějším patří: Blumerova, založená na premisách symbolického interakcionismu; klasická teorie nákazy, vycházející zLe Bonovy teorie davového chování, jejíž podstatou je předpoklad, že ve všech formách ch.k. dochází k emocionální nákaze, která danou kolektivitu udržuje pohromadě, současně jí 406

a neudržují lidé reprezentující nejchudší a nejpotřebnější vrstvy černošské populace atd. V souvislosti se zkoumáním ch.k. se analyzují další podstatné fenomény, jako je kolekt. ohrožení (reálné a fiktivní, např. ekologické ohrožení, ohrožení AIDS apod.), teror a terorismus, role symbolického násilí a nátlaku, nenávistné sportovní davy (výzkumy a teorie Gladys Langové, 1981), agresivní pouliční davy, různé druhy extatického chování, projevy náb. fanatismu, hromadné sebevraždy atd. V čes. zemích výzkum ch.k. zatím nemá tradici a aktuálně se příliš nerozvíjí. A: collective behaviour F: comportement collectif N: Kollektivverhalten I: comportamento collettivo Lit.: Lofland, 1. F.: Collective Behavior: Elementary Forms. In: Rosenberg, M. - Turner, R. H. eds.: SociaI Psychology. New York 1982; Lofland, J. F.: Protest: Studies in Collective Behavior and Social Movement. New Brunswick 1985; Rose, J. D.: Outbreaks: The Sociology of Collective Behavior. New York 1982; Smelser, N. J.: The Theory of Collective Behavior. New York 1962; Tilly, Ch.: From Mobilization to Revolution. Reading 1978; Turner, R. H. - Killian, L. M.: Collective Behavior. Englewood Cliffs 1972.

Pet chování kom u ni kační viz teorie komunikace ch o v á n í k r i min á I n í viz gang, kriminalita, kriminologie chování

mateřské

viz matka

chování náboženské viz religiozita chování násilné viz násilí chov ání ná vy kové - jeden z druhů či rysů -'chování, který vzniká častým opakováním jednoduché čin­ nosti nebo řetězce činností vedoucích k vytvoření pohotovosti bezděčně vykonávat tyto činnosti, bez jejich regulace a kontroly v rovině vědomí. V běžném životě se vytváří celá řada automatizovaných reakcí, které lze souhrnně označit jako ch.n.. Předmětem spec. zájmu je např. ch.n. zákazníka ve -'výzkumu trhu. Vyskytuje se velmi často při nákupu předmětů denní potřeby. Výrazné prvky ch.n. najdeme v pracovní činnosti lidí - v tzv. rutinní práci, ale i v péči o vlastní zevnějšek, v některých aktivitách volného času, jako je každodenní sledování televize, pravidelné procházky, návštěvy restaurací apod. Ch.n.je chování funkční v tom smyslu, že šetří kapacitu vyšších psych. funkcí i možné nepříjemné pocity napětí, které doprovázejí rozhodovací procesy. Ovšem např. z hlediska zavádění nových druhů zboží na trh je ch.n. překážkou, kterou musí překovávat reklama a propagace. Obecně může být brzdou -'inovací. Často navazuje na postojové -'stereotypy. Psych. inklinace lidí k ch.n. je rozdílná, je posilována či oslabována mírou pravidelnosti určitých podnětů soc. prostředí i změněným výchovným usměrňováním.

organizační

Ch.n. se zkoumá běžnými technikami s-gického výzkumu. A: habitual behaviour F: comportement coutumier N: Gewohnheitsverhalten I: comportamento abitudinario Lit.: viz ---chování, ---výzkum trhu.

KoR

ch O v á n í O rg an iz ač ní - druh, typ -'chování, vázaný na činnost a postavení lidí v -.organizacích, který se stal mezioborovým polem studia. Ch.o. je svázáno s interakcemi, postoji a jednáním jednotlivců, skupin a struktur uvnitř organizace a cílem jeho studia je zvýšit organizační efektivitu a spokojenost jejích členů. Jde o aplikovanou -'behaviorální vědu, která se jako svébytná konstituovala v rámci věd o řízení v USA na konci 70. 1. a kterou lze charakterizovat: a) kontingenční orientací (neexistuje jeden univerzálně platný, nejlepší přístup k lidem v organizacích), b) aplikovaným zaměřením (hledá odpovědi na konkrétní otázky a způsoby praktického řešení problémů), c) věd. základy opírajícími se o zázemí několika disciplín - soc. psychologie, orientované na chování jednotlivců a malých skupin a na psychol. účinky interpersonálních vztahů na -'osobnost jedince, s-gie, studující -'sociální interakci jednotlivců a spol. útvarů v org. kontextu, kult. antropologie, sledující -'kultury soc. útvarů ve vztahu k jejich vnějšímu prostředí, ekonomie, všímající si tvorby, oběhu, distribuce a spotřeby hmotných i nehmotných statků v organizacích, politologie, zajímající se o moc, konflikt a procesy rozhodování v organizacích, etiky, kladoucí si otázky o morálním smyslu a významu osobních a org. aktů a jejich důsledků na jednotlivce a společnost. Rámec ch.o. tvoří procesy: 1. individuální (exprese osobnostních rysů a postojů, percepce a atribuce, individ. řešení problémů, učení, motivace, stanovování cílů a výkonu, stres); 2. interpersonální a skup. (vnitroskup. dynamika, meziskup. dynamika, vedení lidí, komunikace, konflikty a vyjednávání); 3. vlastní organizační (organizace kultury, moci a polit. chování, definice pracovních míst, org. struktur, rozhodování); 4. změn (plánování profesního a kvalifikačního rozvoje, org. změny). Hierarchicky se někdy dělí na mikrochování (s důrazem na struktury a individ. procesy, malé skupiny a jejich vedoucí), a makrochování (zaměřené na větší subsystémy, organizace a jejich okolí). A: organizational behaviour F: comportement d'organisation N: Organisationshandeln I: comportamento organizzativo Lit.: Baron, A. R. - Greenberg, J.: Behavior in Organizations (Understanding and Managing the Human Side ofWork). Boston 1991; Bowdich, 1. L. - Buono, A. F.: A Primer on Organizational Behavior. New York 1990; Cummings, L. L.: Toward Organizational Behavior. Academy of Manage-

407

chování politické

chování prostorové

ment Review, 3, 1978; Hellriegel. D. - Slocum. 1. W. Jr. - Woodman. R. W: Organizational Behavior. St. Paul, MN 1992; Mitchell, T. R.: Organizational Behavior. Annual Review of Psychology, 30, 1979; Robbins, S. P.: Organizational Behavior: Concepts, Controversies and Applications. Englewood Chffs, NJ 1991.

Čak

ch O v á ní p O I i t ic k é viz vzdělávání politické chování preferenční - verbální nebo reálné chování, jímž individuum vyjadřuje svou volbu založenou na -tsympatii - antipatii a v širším smyslu míru své zainteresovanosti na určité osobě, skupině, ideji nebo věci. Pojem ch.p. je jedním z podstatných definičních znaků -tsociometrie jako teorie i metody. Právě sociometrie se zabývá teorií a zvl. měřením preferenčních nebo sociopreferenčních vztahů (viz -tpreference), tj. vztahů emocionálního přitahování či odpuzování, antipatie, sympatie či indiference. Tyto sociopreferenční vztahy se sociometrie snaží kvantifikovat a graficky zobrazit pomocí sociometrického testu a -tsociogramů. A: preference behaviour F: comportement préférentiel N: soziometrische Priiferenz, Priiferenzverhalten I: comportamento preferenziale Pet chování prosociální - (řec. i lat. pro =před, místo) - specif. lidský typ chování, které sleduje fyzické, psych., morální nebo materiální dobro jiné osoby nebo skupiny a v němž je vlastní individ. nebo skup. zájem podřízen zájmu jiných osob, skupin, společenství, institucí nebo velkých soc. skupin, jako je třída nebo národ. Je spojeno s ochotou sdílet cíl, utrpení, frustraci nebo smutek, avšak při současném zachování vlastní identity. Vnějškově je ch.p. charakterizováno tím, že subjekt ch.p. neočekává žádnou vnější, zejm. materiální odměnu. Protože ch.p. je ve zjevném rozporu s premisami účelové, zvl. ekon. racionality, vě­ nuje se mnoho pozornosti studiu jeho -tmotivace. Rozlišuje se obvykle motivace endogenní, cožje např. vědomí a pocit vlastní hodnoty, cti, závazku nebo imperativu svě­ domí, a exogenní - např. soucit, přesvědčení o spol. užitečnosti daného chování, nesobecká láska apod. Ch.p. je formou chování altruistického a nezřídka s ním bývá i terminologicky ztotožňováno. Jak ukazuje např. S. Schwartz, pocit vniřní odměny, satisfakce, dokonce vnitřní, navenek neprojevované pýchy na vlastní čin nediskvalifikuje morálně ch.p., je dokonce spíše jeho podmínkou. Ch.p. lze klasifikovat podle sfér, kde je realizováno: oblast tělesná (záchrana života, pohostinství), materiální (výpomoc, hledání ztracené věci), morální (ochrana dobré pověsti, obrana před znevažováním), orientační (poskytnutí informace, intelektuální obohacení), praktická (překonání obtíží, umožnění činnosti) a emocionální (útěcha, rozveselení). Jiná 408

možná forma klasifikace je podle délky trvání, podle objektu, na který je ch.p. orientováno, a podle stupně škody, kterou aktér utrpí. Velmi důležitá je obecnější klasifikace činností z hlediska poměru mezi tím, co v důsledku činnosti získává sám subjekt, a tím, co získávají jiní, kterou navrhl pol. psycholog J. Reykowski: 1. alocentrické nebo sociocentrické chování, kdy jiný získává, zatímco subjekt sám vědomě ztrácí, obětuje; 2. pomocné chování, kdy jiný získává, subjekt sám ztrácí pouze přirozeně, tj. vynakládá čas nebo úsilí; 3. kooperativní chování, kdy je činnost organizována tak, že ani jiní, ani subjekt neztrácejí, ale jiní získávají více než subjekt; 4. egocentrické chování, kdy subjekt získává bez ohledu na možná poškození zájmů jiných; S. exploatační chování, kdy subjekt získává na úkor jiných; 6. poškozující chování, kdy činnost je organizována tak, aby jiní utrpěli škodu bez ohledu na to, zda subjekt sám bude eventuálně poškozen. První tři formy chování jsou formy ch.p., čtvrtá a šestá se někdy označuje jako chování asociální a pátá a šestá jako chování antisociální. Rozlišení asoc. a antisoc. chování není v literatuře přesné. Sám pojem ch.p. je poměrně nový; v anglosaské literatuře se objevuje až v 60. 1., v zápodoněmecké, kam jej uvedl H. E. Lilek (prosoziales Verhalten), v r. 1972, v polské, kde jej poprvé použilaA. Potoeka-Hoser, v r. 1971; v sov. literatuře se termín nepoužíval a byl nahrazován pojmem altruistické chování nebo vzájemná pomoc. Termín ch.p. byl původně použit v poněkud paradoxním kontextu analýzy chování agresivního. Bylo totiž zjištěno, že existují specif. formy agresivního chování, které kromě toho, že někomu přinášejí škodu, vedou současně k dosahování cílů, které jsou v dané kultuře pozivitně hodnoceny. výzkumy ch.p. se zabývali J. Darley, B. Latané, J. Reykowski, L. Wispé, T. Tomaszewski aj. A: pro-social behaviour F: comportement prosocial (social) N: prosoziales VerhaIten I: comportamento prosociale Lit.: Reykowski. J.: Motywacja. Postawy prospoleczne a osobowosé. Warszawa 1979; Rogers. c.: On Becoming a Person. Boston 1961; Wispé, L.: Posi ti ve Forms of Social Behavior. Joumal of Social Issues, 28, 1972; viz též -altruismus.

Pet

chování prostorové - je chápáno buď ve smyslu -tprostorové mobility, nebo jako zákl. kategorie prostorové psychologie, která je součástí environmentální psychologie. V tomto rámci se studuje užívání prostoru člo­ věkem a také symbolické významy -tchování člověka v prostoru. Předobrazem takových výzkumů ch.p. byly výzkumy teritoriality u subhumánních živočichů. Řada autorů hovoří i o teritoriálním chování člověka, o jeho

až pudové potřebě vymezovat svůj životní prostor, ohrazovat, ohraničovat jej, bojovat o něj, hájit jej a přitom respektovat teritoria cizí. -tTeritorialita slouží k optimálnímu prostorovému rozmístění jedinců daného druhu tak, aby nedocházelo k vyčerpání potravních zdrojů. Jedná se o automaticky působící přír. ekologický regulační mechanismus. Teritorialita zároveň reguluje reproduktivní chování daného druhu. Neobyčejně plodnými se ukázaly studie sledující způsoby vymezování hranic teritorií. Zvířata používají pestrou škálu smyslově zakódovaných informací, od pachů přes optické signály ke zvukům, a jimi vymezují svá obhajitelná teritoria. Za průkopnické se pokládá dílo H. E. Howarda Teritorium v životě ptáků (1920). Přenášet animální analogie do ch.p. člověka je problematické, nicméně podobné reakce agresivního obhajování vlastních teritorií lze konstatovat i na humánní úrovni v růz­ ných formách: od slovního zastrašování přes fyzické potyčky až k válkám. U člověka je vypracovaná i tzv. časo­ vá teritorialita, tj. způsob obsazování stejného prostoru v časové distribuci. Lidé se o místo střídají, např. ve veř. prostorách, v rodinném životě nebo v dočasných "pronájmech" vzájemně sdílených prostorů v dopravních prostředcích, divadlech, restauracích, místech na plážích apod., a vypracovali celou řadu symbolických signálů delegujících obsazenost prostoru. Přetvářejí prostředí ke svému prospěchu či neprospěchu, ale také naopak - prostředí a struktura prostoru je zavazuje k poměrně přesně stanovenému a rozvrženému jednání. Nejen fyzikální uspořá­ dání prostoru (tvary, barvy, materiály, velikosti, prázdná místa, rozvržení hmoty), ale také symbolické významy prostoru často jednoznačně determinují lidské jednání, a to bez ohledu na rozdíly mezi jedinci. Z toho vyplývá, že výzkumy ch.p. se týkají spíše problému, jak lidé používají prostor, než otázky, proč jej potřebují. I když ne vždy jasně viditelná a pochopitelná, jepsychologie prostoru význ. činitelem lidského vztahování se k -tživotnímu prostředí. Podle E. T. Halla je to s prostorem podobné jako se sexem; je tu, ale moc se o něm nemluví. Uvedený autor je zakladatelem tzv. -tproxemiky, vědy o osobním prostoru, která studuje interpersonální distance. V současnosti se za běžné přijímá toto proxemické schéma: 1. intimní distance; 2. osobnostní distance, tj. příslovečná vzdálenost natažené ruky; 3. soc. distance, v níž se lidé již vzájemně nedotýkají, ale vyřizují vzájemné, zpravidla ekon. a komunikační transakce; 4. veř. distance, která se rozkládá kolem každého jedince, je-li účasten veř. dění ve veř. prostorách. H. Newman klasifikuje intimní a osobnostní distanci jako "obhajitelný prostor", na který si každý jedinec činí nárok a jehož narušení prožívá jako útok na integritu své osobnosti, jako vpád

do soukromého teritoria. V analogickém smyslu může automobil fungovat nejen jako dopravní prostředek, ale také jako emblém soc. úspěšnosti a jako pohyblivé teritorium, na které jsou majitelé zvláště citliví. S. Milgram studoval interakce tzv. známých neznámých na veřejnosti (tj. lidí, kteří se znají od vidění, ale nikdy spolu nekomunikovali) a formuloval pojem bublin osobního prostoru - symbolických proxemických hranic, jimiž si každý člověk na veřejnosti a zvláště v přeplněných prostorách udržuje pocit vlastní identity. Bublina osobního prostoru vystupuje jako malá protektivní sféra, oddělující jedince od ostatních. Přes veškerou sounáležitost s kolektivem je udržování ochranných osobních prostorů pro člověka životně důležité.

Osobní prostory jsou do značné míry ohrožovány v podmínkách -tpřelidnění (crowding), kdy se jedinec stává součástí -tdavu a identifikuje se se známými kolekt. fenomény davového jednání, kdy dočasně ztrácí svou individualitu. Studium ch.p. v těchto podmínkách, přesycení prostoru velkým počtem jedinců cílí především ke stanovení faktorů způsobujících -tstres. Situaci přehlceného prostoru lze nejvhodněji definovat nemožností úspěšného realizování aktivity, ke které prostor vybízí nebo je pro ni pří­ mo určen. Další autoři rozlišují prostory "sociofugální" a "sociopetální", tj. společnost odpuzující a přitahující. Sociofugálním prostorem je např. čekárna zubního lékaře, kde se jen obtížně navazují mezilidské interakce, zatímco sociopetálním prostorem, stimulujícím mezilidské interakce a soc. chování, je restaurace. V rámci ch.p. se nezapomíná ani na průzkum psycho1. determinant -tsoukromí, kde je ch.p. řízeno jinými pravidly než na veřejnosti. Pozoruhodné byly také výsledky pozorování tzv. apatie přihlížejících, která vzniká v důsledku devalvace mezilidských vztahů v přehlcených prostorách. Empir. porozumění ch.p. slouží také k diagnostice rodinných interakcí, což využívá tzv. -trodinná terapie. Na základě strukturalisticky pojatého ch.p. vyvinul R. Mucchielli "test imaginární vesnice" jako diagnostickou pomůcku pro odhalení růstu a patologie prostorových významů v procesu ontogeneze. Rozdíl mezi "vnitřním" a "vnějším" prostorem zavedl E. H. Erikson: vnitřní prostor je feminní rozměr, plný intuice, porozumění, mateřství atd., zatímco "vnější" prostor je ve znamení maskulinních bojů, pronikání ven, zmocňování se prostoru v nejširším slova smyslu. Erikson vypracoval velmi dobrou prostorovou hru, jejíž pomocí diagnostikuje různé poruchy dětského chování. Poznatků o ch.p. neustále přibývá; jeho studium představuje slibný obor soc. a ekologické psychologie. A: spatial behaviour F: comportement spatial N: RaumverhaIten I: comportamento spaziale 409

chování

protispolečenské

chudoba

Lit.: Canter, D. - Stringer, P.: Environmental Psychology. New York 1975; Cemollšek, M.: Psychologie životního prostředí. Praha 1986; Hall, E. T.: The Hidden Dimensions. New York 1966; Stokols, D. - Altman I.: Handbook ofEnvironmental Psychology. New York 1987.

Čer

ch O v á n í pro tis p O leč ens ké - chování záměrně nebo nezáměrně narušující ----'zájmy, ekonomické, polit. a morální základy společnosti, státu, vládnoucí a polit. reprezentace. Obvykle má podobu systematického či příle­ žitostného porušení právních či obyčejových (zvyklostnkh) norem jednání a je pociťováno jako nežádoucí ----'sociální deviace. To platí především o jevech spadajících do oblasti ----'sociální patologie (značná část ----.kriminality, ----.aberantrnno chování v sexuální oblasti, ----.sociálního parazitismu, ----'prostituce, ----'alkoholismu a užívání drog). Do ch.p. však jsou často zahrnovány ijevy, které se nacházejí v tolerančním limitu, a nejsou tedy značnou částí společnosti chápány jako deviace Usou např. v souladu s právním vědomím a veř. míněním), nebo jsou pociťovány jako málo závažná odchylka od normy, stíhanájen mírnými sankcemi. Jde zejm. o určité formy hosp. kriminality, např. drobnou spekulaci, neplacení či zatajování daní, o nezávazný přístup k výchově dětí, liberalismus v jejich sexuální či světonázorové výchově, o některé formy sexuálních deliktů (např. sexuální styk s mladistvou dívkou bez příznaků znásilnění apod.). Pod pojmem ch.p. je subsumována i část projevů ----'kontrakultury a extrémní polit. chování. V polit. publicistice je pojem ch.p. používán jako běžný znevažující ----'labelling. Věd. statut tohoto pojmu je sporný. A: antisocial behaviour F: comportement antisocial N: antisoziales Verhalten I: comportamento antisociale Lit.: viz --->deviace sociální, --->kriminologie.

Lín

chování reprodukční viz demografie historická, domácnost, chování demografické, porodnost, rodina chov ání retrogresi vní viz regrese psychická ch o v á n í řeč o v é viz etnografie řeči, jazyk, psycholingvistika, sociolingvistika, sociologie jazyka chování sexuální - druh ----'chování vázaný na ----.sexualitu, které ma fyziologické základy, ale u lidí úzce souvisí s vnitřními psych. pochody a má těsnou vazbu na emoce. Typickou vlastností ch.s. je párový charakter, jenž má u lidí podobu symetrické erotické komunikace dvou osob. Poznání normálního ch.s. a jeho determinant genetických, endokrinních, psych. a soc. není zdaleka úplné. Fyzická gratifikace ch.s. je těsně spjata s hlubokým psych. uspokojením, potřebou bezpečí, ujištění, že je člověk milován 410

a schopen ----'lásky. Sexuální praktiky lidské společnosti se liší rozmanitostí způsobů, které jsou podmíněny kult. a vých. vlivy. Ch.s. v našem kult. prostředí je začleněno do oblasti ----'morálky a bylo odedávna určováno náb. normami. V křesťanském náboženství je hlavním a prakticky jediným odůvodněním ch.s. početí dětí, a tedy zajištění ----'demografické reprodukce. Ch.s. je vázáno na ----.manželství; mimomanželský sexuální styk je buď formálně sankcionován, nebo alespoň skandalizován. Ale člověk vždy hledal způsoby, jak přerušit souvislost mezi pohlavním stykem a reprodukcí, a snažil se překročit spol. omezení své sexuální aktivity. Většina společností proto v jisté podobě toleruje ----.prostituci. Ch.s. má svá obecná i specif. pravidla. Obecnější normou bývá, že při ch.s. nemá být partner omezován, donucován či dokonce poškozován na zdraví. Ostatní faktory ch.s. jsou arbitrární, zejm. pak erotická přitažlivost a požadavek citového vztahu. Vět­ šinou společnost vyžaduje, aby objekt sexuálního zájmu byl somatosexuálně zralý. K ch.s. se vztahuje také požadavek ----'normality, který je interpretován různě rigidně v závislosti na kult. kontextu. Za deviantní chování bývá považována ----'promiskuita, ----'homosexualita a další méně se vyskytující sexuální aberace. A: sexual behaviour F: comportement sexuel N: Sexualverhalten I: comportamento sessuale Lit.: viz --->sexualita.

BuA

chování skupi nové viz skupina společenská chov ání sociální viz chování chování spotřební - pojem zahrnující všechny organizované aktivity člověka, které vznikají a uskutečňují se ve vztahu k ----.trhu spotřebního zboží a služeb poskytovaných na trhu. Spotřebitel je tedy širší pojem než ----.zákazník. Spotřebitelemje člověk i v případě, kdy sám zboží na trhu nekupuje, pouze je užívá nebo spotřebovává. Spotřebitelem se stává člověk vlastně v okamžiku zrození a jeho ch.s. se neustále mění a vyvíjí v přímé závislosti na jeho měnících se schopnostech a ----'potřebách. Ch.s. se člení: 1. podle ontogenetických fází vývoje člověka na ch.s. vztahující se k dětství, adolescenci, rané dospělosti, zralé dospělosti a stáří; 2. podle předmětu spotřeby na ch.s. týkající se výživy, odívání, bydlení, volného času atd. Ch.s. je určováno hodnotovými preferencemi a potřebami jednotlivců, kteří tímto ovlivňují chování producentů. Modelovým předpokladem ----.tržní ekonomiky je suverenita spotřebitele, tj. stav, kdy se produkce orientuje na jeho preference. Skutečná existence této suverenity byla zpochybněna v teorii masové kultury, zvl. v pracích ----.fran1ďurt·

ské školy. Ch.s. se zkoumá zejm. v rámci ----'výzkumu trhu. A: consumer behaviour F: comportement de consommation N: Konsumentenverhalten I: comportamento di consumo KaR cho v á n í su bs titučn í viz substituce ch o v án í te r i to ri á I n í viz chování prostorové ch o v án í t res tn é viz kriminalita ch o v á n í trž n í viz ekonomika tržní, trh chrám - (staroslovanský termín pro atrium, dům) - budova, resp. přístřeší sloužící ke konání ----'bohoslužeb, příp. k jiným náb. obřadům a shromážděním věřících. Každé náboženství má pro ch. své (další) názvy: křesťanství jej nazývá kostelem (také katedrálou, bazilikou, dómem), islám mešitou, buddhismus v Japonsku térou, v Mongolsku chýré aj. Tato označení jsou ovšem jen v širokém slova smyslu synonymická. Např. Židé měli dvojí typ náb. stavby: templ jako (jedinou) ústřední obětní svatyni, posvěce­ nou přítomností "truhly smlouvy" v symbolický "příbytek Boží", a synagogy jako bohoslužebná shromaždiště, modlitebny, jejichž posvátnost nebyla chápána jako imanentní, ale funkcionální; šlo o vydělení místa pro setkávání obce s Bohem. Tento rozdíl je dodnes relevantní i pro rozlišování charakteru kostela v různých křesťanských církvích. Účel a smysl ch. lze chápat v různých rovinách. Podle M. Elimleho (lmages et symholes, Le Mythe de ľ étemel retour) dávná pojetí ch. jako "imago mundi" symbolizují vesmír a kosmický čas. To se odráží v architektuře ch. i v jejich vnitřním vybavení, které zároveň maximalizuje účinek kultovních ----'obřadů, resp. bohoslužeb. Výstavbě a udržování ch. byla vždy věnována max. pozornost nejen proto, že je "zasvěcen" určitému ----'bohu (v některých křes­ ťanských církvích též svatému) a že je místem komunikace s ----'nadpřirozenem. Reprezentoval zároveň bohatství i typ kultury lokálního společenství vyznávajícího dané náboženství, prestiž a moc příslušné náb. organizace, ----'církve, a při silném spol. vlivu daného náboženství ajeho institucí i význam a bohatství celé společnosti, celého státu. Ch. byl tedy projekcí představ nejen o ----'důstojnosti boha, ale i dané komunity. Velikost a honosnost ch. odpovídala většinou významu ----'obce, i když některé ch. byly postaveny z mimořádných příspěvků bohatých mecenášů (např. jako akt osobního díkůvzdání, příp. dar pro obec). Výstavba ch. byla také velkou pracovní příležitos­ tí v daném místě a velkou možností rozvíjet ----'řemesla a ----'umění. Proto jsou dnes ch. památníky umění, které

bylo ostatně původně chápáno jako služba Bohu. Urbanisticky představovaly ch. dominantu osídlení, což většinou platí dodnes. Byly také centrem spol. života. I tuto úlohu do jisté míry plní dodnes, i když většinou pro omezenější církevní obec. Na ch. je vázána ----'farnost, která byla význ. územní správní jednotkou. Především ale ch. byl a do jisté míry je dodnes výjimečným llÚstem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, ----'modlitbám. Protože je považován za místo posvátné (viz ----.posvátné a profánní), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ch. se hodnotí jako "svatokrádež", resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnos­ ti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ch. svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ch. hrály také důležitou vzdě­ lávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní ----'bratrstva. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ch. udržely dodnes. Ch. sloužívaly také jako útočiště, azyl pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ch. je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě ----.zázraku nebo že se v nich zázraky staly. Takové ch. bývají zároveň místy ----'poutí. Význam ch. obětního, templového typu podtrhuje hlavně ----'katolicismus, který dodnes zachovává honosnou výzdobu ch., zatímco ----.protestantismus, jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v růz­ né míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ch. se zabývá ----.sociologie náboženství, ale i sociologie sídel (viz ----'sociologie města) a ----.sociologie umění. A: church, temple F: église, temple N: Dom, Gotteshaus, Kirche I: tempio, chiesa Lit.: viz --->náboženství. --->sociologie náboženství.

Vod

ch ris tocen trism us viz predestinace ch u dob a - soc. jev běžně považovaný za ----'sociální problém, někdy za ----'sociální deviaci (viz též ----'bída, ----'patologie sociální). Od 19. st. je ch. předmětem statist., ekon. i s-gického studia, přičemž hranice mezi jednotlivými disciplínami nejsou příliš zřetelné. Ch. je v různých koncepcích a přístupech různě definována a měřena, vždy však jde o inferiorní podmínky života se závažnými indi411

chuligánství

vid. i spol. důsledky. Hranice ch. jakožto rozmezí ohranichudou populaci (domácnosti, osoby, děti) může být určena: a) jako absolutní nebo relativní - v původním pojetí (Ch. J. Booth, S. Rowntree) byla určena subsistenč­ ním minimem, tedy prostředky dovolujícími uhradit potřeby holého přežití; na rozdíl od této "absolutní" definice je ---'relativní deprivace dána vzdáleností od spol. standardu - za určitou hranicí člověk sice může přežít, nicméně cítí se být vyloučen ze společnosti; nikoli fyzické, nýbrž soc. strádání je základem ch. (P. B. Townsend), b) nelze porovnávat ch. dříve a dnes při změněných spol. standardech a novém poznání o jejích příčinách a důsledcích (R. Titmuss), c) pomocí jednoduchého indikátoru nebo složeným indexem - většinou se ch. sleduje na základě běž­ ných příjmů nebo spotřeby; Townsend a po něm i další však sledují ch. pomocí indexu deprivace, zahrnujícího kromě spotřeby i bydlení, podmínky práce, kult. aktivity, zdraví atd.; d) objektivně nebo subjektivně - na rozdíl od převažujících objektivních přístupů vychází subjektivní koncept ch. z přesvědčení, že jedinec sám je nejlepším soudcem svých potřeb; v daném soc. referenčním rámci posuzuje individuum naléhavost svých potřeb a hierarchizuje sled jejich uspokojení. Subjektivní přístup k ch. je nejvíce spjat s holandsko-vlámskou ekonomií, v níž byly vyvinuty konkrétní metody měření (B. van Praag, H. Deleeck). Také teorie ch. jsou různé. Podle individualistických teorií (H. Spencer) je ch. osobní věcí každého, resp. věcí osobní neschopnosti a nezájmu zapojit se do výdělečné činnosti. Podle ---'"nové pravice" je ch. výrazem "kultury závislosti", která se vytváří spoléháním se na ---'sociální zabezpečení (viz též ---'stát sociální), zejm. pak na cílené dávky pro chudé. Podle antropol. teorií (O. Lewis, W. o. Miller) je ch. výrazem "kultury chudoby", zahrnující specif. normy a hodnoty, jazyk i svět. názor, vytvářené jako reakce chudých na marginální postavení ve stratifikované společnosti. Příslušná pozice se tak samozřejmě kontinuuje a dědí. Nejvíce s-gická je zřejmě teorie, podle níž je stav ch. důsledkem tlaku okolností: chudý sice sdílí obecné hodnoty společnosti, nemůže je však převést do reality kvůli nízkým příjmům, nedostatečné kvalifikaci pro zaměstná­ ní apod. (H. G. Lewis, E. Liebow). Podle teorie konfliktu je ch. důsledkem nesprávného rozdělení zdrojů ve společ­ nosti. Chudý není odpovědný za svoji situaci, naopak je "obětí" společnosti, konkrétně pak buď nedostatečného systému soc. zabezpečení, nebo diskriminačně fungujícího trhu práce. Podle marx. přístupu je ch. imanentní součás­ tí kap. systému, nutnou podmínkou koncentrace ---'bohatství a rozdělovacího systému. Sebelepší soc. systém ji nemůže odstranit. Z druhé strany se ovšem poukazuje na čující

412

chyba

pozitivní ekon. a spol. funkce ch.: chudí jsou ochotni vykonávat práce, které ostatní odmítají; jejich přítomnost má motivační a varovné účinky na ostatní; péče o chudé vytváří dodatečná místa v sektoru soc. služeb (H. L. Gans). To ostatně navazuje na středověké křesťanské pojetí, kdy být chudým bylo pozitivně definovaným soc. statusem a přítomnost ch. byla výzvou ke šlechetnosti a lásce k bližnímu (viz ---'milosrdenství, ---.charita). Záp. společnosti se potýkají s ch. různým způsobem. Na Lewisověkoncepci byla založena "válka proti chudobě", vyhlášená v r. 1964 prezidentem Johnsonem. Programy byly zaměřeny na lepší vzdělání a vytvoření pracovních návyků, na posílení ambicí a motivací, zejm. mezi mládeží a barevnou populací. Selhání strategie bylo přičítáno chybnému východisku, tj. výlučné odpovědnosti chudých za svůj osud, namísto pojetí ch. jako součásti spol. systému ---'sociální nerovnosti. Konzervativní řešení thatcherovské Velké Británie spoléhalo na efekt "trickle down" (prýštění), tj. na to, že chudí se budou podílet na obecném růstu bohatství, přičemž jejich momentální situace bude řešena co nejmenšími a co nejvíce cílenými soc. dávkami. Oproti tomu stojí řešení požadující účinnou redistribuci bohatství na základě univerzálních dávek, které by neostrakizovaly chudé (Townsend), a předcházení ch. velkorysými soc. dávkami, např. v podobě "základního příj­ mu"; každý jedinec bude mít pouze na základě občanství nárok na příjem pokrývající zákl. potřeby; dosáhne-li vyššího, bude mu příslušně zdaněn (H. Parker). A: poverty F: pauvreté N; Armut I: povera. Lit.: Atkinson, A.: Poverty and Social Security. London 1989; Miller, S. M. - Rohy, P.: The Future of Inequality. New York 1970; Rowntree, B. S.: Poverty and Progress. London 1941; Titmuss, R.: Income Distribution and SociaI Change. London 1962; Townsend P.: Poverty in the United Kingdom. Middlesex 1979. Več

chuligánství - (rus. termín, údajně odvozený odjména zločinecké irské rodiny Hooliganovy) - dobový název pro jednu z poměrně rozšířených forem deviantního chování mladých lidí, projevující se drobnými krádežemi, odcizováním aut, bezdůvodnými útoky na chodce, vandalským ničením soukromého i spol. majetku, násilnostmi mezi diváky na sportovních utkáních apod. Jen zřídka je tato aktivita vyvolána materiálním nedostatkem. Jde vět­ šinou o iracionální aktivitu bez smysluplného cíle. výzkumy skupin a part mladistvých chuligánů začala provádět ve 30. I. ---.chicagská škola, která mj. dospěla k závěru, že přirozené formy specif. životního způsobu delikventní mládeže existují dlouhodobě a nabývají na významu s rostoucí atomizací společnosti a dezintegrací tradičních spol. vazeb. Byl zdůrazňován význam těchto skupin pro mlá-

dež, která vyrůstá v těžkých soc. a ekon. podminkách. V období po 2. svět. válce se ch. stalo středem pozornosti mnoha sociologů a psychologů, kteří se jej pokoušeli empir. i teor. vysvětlit. Bylo např. chápáno jako důsledek rostoucího počtu rozvodů, růstu amorálnosti či počtu duševních chorob. Časem však výzkumy ukázaly, že chuligáni, pokud se nedostanou do konfliktu se zákonem, se v naprosté většině plynule zařazují do spol. života, a že tedy ch. je především projevem odporu mladistvých proti ---'autoritám a protestem proti pociťovanému ---'odcizení ve společnosti. Příčiny existence ch. spočívají hlavně ve společenských, méně v psych. faktorech. Chuligáni se projevují téměř výhradně v "partách", které se však vzájemně liší. Některé se orientují především na delikventní aktivity s cílem zlepšit materiální situaci svých členů. V jiných (což je nejrozšířenějšítyp) převažují sociopatologické spontánní aktivity zaměřené na získání prestiže v očích ---'vrstevníků i společnosti a sloužící jako psych. i fyzické odreagování. A konečně jsou tzv. sociální party, jež se svým charakterem blíží partám "normální" mládeže a sdružují ty, co se domnívají, že své momentální životní cíle nezrealizují jiným způsobem než za pomoci kolektivu svých vrstevníků, a jen někdy se uchylují k typickým chuligánským projevům. Není neobvyklé, že mladý člověk patří k několika chuligánským partám současně, resp. po sobě. Ch. se téměř ve všech zemích, kde se objevuje, týká mládeže ve věku od 14 až do 20 let (horní věková hranice je překračovánajen výjimečně). Chuligánské party jsou charakteristické velkou proměnlivostí rolí svých členů, svojí přechodností a závislostí na existenci vůdčí osobnosti (viz ---'vůdcovství), která dovede nabídnout činnosti zajímavé pro ostatní členy party. Stmelujícím poutem je také vytvoření pocitu společných nepřátel a nutnosti ---'agrese proti nim. Objekt agrese může být často měněn (od před­ mětů přes vrstevníky až po náhodné chodce apod.). výtržnosti, -tnásilí a ---'vandalismus jsou prostředky narušování spol. ---'norem a negace spol. uznávaných ---'hodnot. Zakrývají názorovou neujasněnost a citovou nevyzrálost. V 60. 1. se příčiny ch. hledaly někdy v nestabilnosti ekon. a polit. situace v kap. společnosti (i když ch. bylo běžným jevem i v tzv. social. státech), ve vysoké rozvodovosti a změnách ve způsobu rodinného života, v nedostatečných možnostech vyžití mládeže ve volném čase i ve zvyšující se míře soc. nejistoty a nedůvěry v budoucnost. Ch. je nutno odlišovat od různých ---'hnutí mládeže, protože nereprezentuje ucelenější světonázorovou koncepci ani ---'subkulturu. Ch. také není sebeoznačením, ale pouze vnějším pejorativním ---'labellingem vztahujícím se k projevům chování. A: hooliganism F: blousons noirs, houligan N: Rowdytum I: teppismo

výběrová

Lit.: Clowart, R. - Ohlin, L.: Deliquency and 0pp0l1unity. New York 1959.

Sví

ch y b a n á hod n á viz chyba výběrová, randomizace, reprezentativita chyba směrodatná - též chyba standardní - statist. charakteristika vyjadřující přesnost statistických výběro­ vých odhadů. Je možné ji určovat jen u ---'pravděpodob­ nostních výběrů, u nichž je znám model vzniku výběro­ vého souboru a povaha chyb v datech. Ch. s. pro parametr 1:, který je odhadován pomocí statistiky T, má většinou tvar s~=s/-vn, kde n je velikost souboru a s je charakteristika výběrové variability postupu a souboru. U ---'prostého náhodného výběru je pro odhad chyby průměru za s vzata směrodatná odchylka ve výběrovém souboru. Čím větší je ch.s., tím méně přesné odhady. U většiny parametrů se v praxi předpokládá, že standardizovaný výběrový odhad má Studentovo t-rozložení s určeným počtem stupňů volnosti a pro větší počet pozorování má normální rozložení. Proto je možné konstruovat ---.intervaly spolehlivosti jako 1: = T ± tfj"dfs~, kde tfj"dJje kritická hodnota dvoustranného Studentova testu s počtem stupňů volnosti df, a a = 1 - Ypro lOOy % požadovanou spolehlivost pokrytí neznámé hodnoty. Pro df'C. 60 je možno nahradit a.,df kritickou hodnotou standardního normálního rozložení za. Pro 95 % spolehlivost se konstruují přibližné intervaly t = T ± 2s~. A: standard error F: erreur déterminante N: Standartfehler I: errore standard Řeh

chyba standa rdní viz chyba směrodatná chyba systematická viz chyba výběrová ch yb a v Ýb ě ro v á - rozdíl mezi skutečnou a na základě -tvýběrového šetření odhadnutou hodnotou něja­ ké statist. relevantní charakteristiky ---'základního souboru. Jde např. o odhad a skutečnou velikost procent, průměrů, rozptylů, korelačních koeficientů, indexů, ale i složitých odvozených charakteristik, např. faktorových skorů či regresních koeficientů apod. Ch.v. sestává ze dvou složek: 1. systematického vychýlení (též systematická chyba), vznikajícího v důsledku zvoleného postupu a metody výběru, úspěšnosti realizace výběru, aplikace nevhodných vzorců odhadů nebo z povahy parametrů samých (např. regresních koeficientů, poměrových hodnot apod.); je možné je minimalizovat, resp. korigovat, v praxi však ne zcela vyloučit; 2. náhodné chyby výběru, která vzniká jako důsledek konkrétní realizace výběrového postupu a charakterizuje neurčitost odhadu; její očekávaná hodno413

ideologie socialistická

id

ta je nulová a její velikost závisí na rozsahu výběru (obvykle klesá s odmocninou velikosti výběru) a na množství a typu výběrové náhody (neurčitosti) obsažené ve výbě­ rovém postupu; odhadujeme ji pomocí --tsměrodatných chyb, redukujeme zvýšením rozsahu výběru. Rozšířený názor, že vychýlení způsobené v s-gickém výzkumu např. odmítnutím odpovědí respondentovi či nezájmem tazatelů a nízkou --tvaliditou výpovědí lze eliminovat proporčním zvýšením výběrového souboru, je mylné. Vychýlení se naopak zvýrazní, zejm. tehdy, když odmítnutí či záměrné klamání je v korelaci se studovanými jevy. A: sampling error F: erreur ďéchantillonnageN: Auswahlfehler I: errore di campionamento Lit.: viz

--->šetření výběrová

a jednotlivé typy

výběrů.

Řeh

středkující funkcí ega. Činnost i. je zcela nevědomá, impulsy, které z i. vycházejí a nejsou slučitelné s osobní morálkou,jsou potlačovány, aby nevstoupily do vědol1Ú. V samotném i. se sváří --tsexualita (eros) s pudem --tsmrti (thanatos). Energii, kterou i. disponuje, nazývá Freud --tlibidem. Zatímco libido a eros jsou pudy k životu bez jakéhokoli omezení, je pud smrti (Todestrieb) tendencí k autodestrukci a k návratu k anorganické formě bytí. Je jakýmsi "protihráčem" erotu, je usměrňován, směšuje se s různými tendencemi libida a projevuje se v četných formách --tagrese. Podle Freuda nástrojem, který má "já" umožnit postupné podmanění "onoho", tj. i.,je --tpsychoanalýza. Ego není od i. ostře odděleno, nicméně zatímco ego reprezentuje rozum a rozvahu, i. obsahuje "vášně", jakousi slitinu pudů a potlačených psych. obsahů. Tak mohou psychoanalytikové nacházet libidinózní prvky v takových činnostech, jako je např. sport a hry vůbec, různé druhy zájmů, uměl. činností atd. Freudova teorie i. byla zčásti přijímána i nepsychoanalytiky (např. E. Rothackerem, 1938), pro i. byly hledány i odpovídající neurologické struktury, např. tzv. "starý mozek", avšak koncepce i. byla také ostře kritizována, zejm. pojmy libida a pudu smrti, který je většinou pokládán za spekulaci a je odmítán i řadou ortodoxních psychoanalytiků (např. W. Reichem, 1933, aj.). A: id F: id N: Es I: id, es Lit.: Freud. 5.: Das leh und das Es. Leipzig, Wein, ZUrieh 1923; Graddeck. G. W.: (1923) Das Bueh vom Es. MUnehen 1961.

Nak

i d e a viz platonismus i den ti Ci k a c e viz učení sociální

i d - (lat. ono) - neosobní funkční vrstva lidské psychiky, reprezentovaná vitálními pudy. Je to jeden z klíčových pojmů teorie struktury osobnosti S. Freuda vedle --tega a --tsuperega. Něm. ekvivalent "Es" použil pro označení temné pudové stránky lidské osobnosti již F. Nietzsche. Freud jej převzal v r. 1923 od G. W. Groddecka. Freud chápe i. jako "rezervoár" biol. pudů, především sexuálních a agresivních, jako "dynamickou prasílu" úzce související s životem těla, dodávající mu energii a fungující podle principu slasti (Lustprinzip). V této pudové vrstvě lidské osobnosti se uchovávají též potlačené afekty vznikající z konfliktů mezi pudy a osobní morálkou (superegem). Mezi i. a superegem existuje stálé vnitřní napětí, vyrovnávané zpro414

identita - (z lat. identicus = totožný, stejný) - obecně jednota vnitřního psych. života a jednání, která bývá též nazývána autentickým bytím. Pojem i. je ale používán v různých významových variantách. 1. V psychologii osobnosti se hovoří o vědomí i., což je vědomí trvalé totožnosti a prvek vědomí --tjá (jsem stále týž, i když se měním), jeden ze znaků psych. --tnormality. 2. Ve vývojové psychologii se hovoří o "hledání identity" (E. H. Erikson, 1955) jako o jednom z podstatných znaků adolescence, které je spojeno s otázkami jako: Čím vlastně jsem?, Jsem už dospělý? apod. Podle G. W. Allporta (1961) to souvisí se zkoušením různých masek, způsobů zábavy, ale i účesu, s volbou povolání, s představami životních cílů atd. Zdravá osoba, která má bohaté zkušenosti a zralé názory, je schopna utvářet svou vlastní i. 3. Hledání i. je též zdůraz­ něno v --thumanistické psychologii, kde je i. chápána jako schopnost "být tím, čím člověk opravdu je", tj. sám sebou (A. H. Masům, 1954), a kde je spojována se snahou po --tseberealizaci. 4. V soc. psychologii se i. chápe ve sho-

ra uvedeném širokém smyslu autenticity bytí, jejímž opakem je "neautentické bytí" charakterizované přetvářkou. 5. Podobně je i. tematizována ve fil. antropologii jako "život v pravdě", jako míra integrace jáství a role, skutečné podstaty osobnosti a její spol. "fasády" atd. 6. V s-gii uvažuje o tomto vztahu R. G. Dahrendorf (1950) a nověji E. Goffman (1959 a jindy) prostřednictvím shakespearovské teze člověka-herce. Nastolují v podstatě starou otázku, do jaké míry je člověk autentický ve svých --trolích, resp. falešný v --tautoprezentaci. Dichotomie jáství a jeho --tmasky je v rozporu s pojetím osobnosti jako určité jednoty protikladů (V. Tardy, 1948) jak vnějších (prožívání-chování), tak vnitřních (vnímání-fantazie). A: identity F: identité N: Identitat I: identita Lit.: Erikson. E. H.: Identity and the Life Cycle. Psychological Issues, 1959, Č. I.

Nak i d e o log i e - (z lat. idea = myšlenka; řec. logos = řeč, myšlenka, věda) - doslova věda o idejích. V tomto smyslu byla i. pěstována na přelomu 18. a 19. st. tzv. ideology, školou fr. filozofů navazujících na É. B. Condillaca. Pejorativní význam získal termín poprvé v souvislosti s Napoleonovou kritikou polit. názorů stoupenců této školy. Později se problematice i. věnovali systematicky zakladatelé marxismu, propojili ji s učením o třídních zájmech a s koncepcí falešného vědomí. I když se Marxovo a Engelsovo pojetí i. vyvíjelo, zák!. myšlenka o odvozenosti forem myšlení od charakteru zájmů, které jsou dány pře­ devším třídní pozicí, v něm přetrvala. Falešnost ideol. myšlení spatřuje marxismus ve snaze prezentovat určitý dílčí zájem jako zájem celku, zájem společenský. Zároveň posunuje problém i. z roviny interpretace bytí do roviny praktické přeměny světa. Důraz na svázanost forem --tvě­ domí s formami soc. bytí přejímá K. Mannheim a odvozuje odtud zákl. postupy --tsociologie vědění. Mannheim rozlišuje i. partikulární a i. totální. Partikulární i. mívá podobu dílčích tvrzení, která nejsou pravdivá, neboť ten, kdo je pronáší, má zájem zakrýt před druhými či sám před sebou skutečný stav věcí. Totální i. zahrnuje celý myšlenkový svět určité epochy, určité kultury či určité skupiny lidí. Odhalování ideologičnosti tvrzení poukazem na jeho dobovou či soc. podmíněnost nazývá Mannheim funkcionalizací. Falešnost i. spatřuje Mannheim v tom, že jde o myšlení, které není vedeno snahou poznat skutečnost, nýbrž zájmem ovládnout ji. Ideologickému vědomí nejde o pravdu, nýbrž o --tmoc. Po určitou dobu se Mannheim domníval, že vrstva --tinteligence je schopna provést myšlenkovou syntézu dílčích výkladů světa a překonat tak omezenost ideo!. vědomí. Představitelé frankfurtské školy, především

H. Marcuse aj. Habermas, zkoumali ideol. funkci tech. a věd. racionality, analyzovali proces, v jehož průběhu se rozum proměnil z kritika starých i. v pilíř i. nových. Zdánlivě neideol. princip věd. --tracionality předpokládá ovládnutí a kontrolu přírody i člověka a v tomto smyslu funguje jako účinný legitimační prvek ustavených struktur moci. Funkcionalistické pojetí i. je rozpracováno např. v koncepci E. Lemberga. Podle něho patří mezi funkce i. zajišťování orientace lidského jednání, posilování integrace a solidarity lidských skupin, nikoli však sdělování pravdy o světě. Podobně podle E. Topitsche neslouží i. příliš šíření informací, její hlavní funkcí je emocionálně motivovat lidské chování. Ideol. orientace nahrazuje podle funkcionalismu instinktivní orientaci zvířat; v tomto smyslu se lze od určité i. oprostit jedině přijetím i. jiné. Funkcionalismus polemizuje s teorií "konce ideologií", rozvíjenou v 60. 1., s tím, že ústup od i. by implikoval pokles na zvířecí úroveň motivace. V současné době je podobné pojetí i. rozpracováno např. R. Collinsem, podle něhož náb. i světské i. slouží především k posilování rituální solidarity ve jménu ideálů reprezentujících skup. členství. Při těchto rozborech ideo!. vědomí jsou využity prvky Durkheimovy analýzy náboženství. Rozbor sekularizovaných ideologií se stává prostředkem k pochopení hlubších mechanismů rasismu, nacionalismu či jiných forem masových hnutí (viz též --tnáboženství světské). Vcelku lze shrnout, že s-gie studuje i. z hlediska jejich funkcí ve společnosti, nikoli primárně z hlediska jejich obsahu. Zjišťuje přitom, že každá i. bez ohledu na to, na jak posvátné hodnoty se odvolává, může být dešifrována jako snaha podpořit mocenské zájmy určité skupiny lidí vhodnou manipulací se --tsymboly. Spo!. skupina, která má ve společnosti dominantní postavení, chce toto postavení potvrdit a posílit tím, že ovládá nejen vnější chování, ale také myšlení členů společnosti. Za tímto účelem rozpracovává svoji vlastní i. Naopak spol. skupiny, které pociťují své postavení ve společnosti jako podřízené, vypracovávají doktríny, jež jsou zdůvodněním jejich mocenských ambicí a které tedy mají rovněž ideo!. povahu. Každá i. tak integruje určité skupiny lidí, ospravedlňuje či naopak zpochybňuje rozdělení moci uvnitř společnosti, stanoví systémy hodnot a norem, jimiž se má závazně řídit jednání všech souvěrců. A: ideology F: idéologie N: Ideologie I: ideologia Lit.: Boudon. R.: L'idéologie ou I'origine des idées recues. Paris 1986; Geiger. T.: Ideologie und Wahrheit. 1953; Gré. G. de: Society and Ideology. An Inquiry into Sociology of Knowledge. New York 1943; Lemberg. E.: Ideologie und Gesellschaft. 1974; Mannheim. K.: (1929) Ideologie a utopie. Bratislava 1991.

Kel ideo I o gi e s o ci a I is ti c k á viz socialismus 415

imaginace

idiokultura

idioku I tu ra viz subkultura i d i o I e k t viz subkultura ignoratio elenchi viz důkaz ikonologie - (z řec. eikon = obraz; logos = řeč)­ 1. normativní nauka o personifikování abstraktních pojmů ve vizuální kultuře, která po antických a středověkých před­ stupních doznala největšího rozvoje v 16. a 17. st. a jejíž dějiny se uzavřely v 19. st. (M. Cerlach); 2. analytická metoda obsahového výkladu výtvarných děl, k jejímuž vzniku dal rozhodující podněty začátkem 20. st. A. M. Warburg a E. Pano/sky ji propracoval do podoby systému, který rozlišuje 3 významy uměl. díla: prvotní neboli při­ rozený, druhotný neboli konvenční a 'IInitřní význam neboli obsah, vytvářející svět symbolických hodnot. Při -tinterpretaci díla první významovou vrstvu odkrývá přediko­ nografický popis, pohybující se v rovině motivů a korigovaný dějinami stylu. Druhou významovou vrstvu přibližuje ikonografický rozbor, předpokládající znalost liter. pramenů, tedy specif. témat a pojmů, a kontrolu dějinami typů. Třetí významová vrstva je předmětem ikonologické interpretace, vyžadující syntetickou intuici, podmíněnou osobní psychologií a proniknutím dobového svět. názoru. Kontrolní princip se zde opírá o dějiny tradice zahrnující způsob, jakým byly za různých hist. podmínek prostřed­ nictvím specif. témat a pojmů vyjadřovány podstatné tendence lidského myšlení. Interpretace této třetí vrstvy odkrývá zákl. postoje období, národa nebo třídy, náb. nebo fil. přesvědčení, zhuštěné v jediném díle a poznamenané jedinou osobností. Zejm. tento poslední postup i. je využitelný v s-gii, pro kterou představuje specif. podobu tzv. -thistorické metody. A: iconology F: iconologie N: Ikonologie I: iconologia Lit.: Chadraba. R.: Ikonologická metoda. Výtvarné umění, 1966; Panafsky. E.: Ikonografie a ikonologie: Úvod do studia renesančního umění. význam ve výtvarném umění. Praha 1981.

Czu ikon osféra - (z řec. eikon =obraz; sfaira = koule) - termín sloužící k označení a interpretaci té části reality, která je lidským subjektem vnímána a osvojována vizuálně. Jde o pojem konstituovaný a využívaný především v polit. teorii a historii, v s-gii umění, v s-gii kultury a v kult. antropologii. Vizuálně vnímaná fakta, jevy a procesy, souhrnně označované jako obrazy, se vždy spojují s určitými hist. událostmi. V tomto kontextu jsou subjektem (individuem, skupinou, třídou apod.) pořádány, strukturovány a hierarchizovány, tj. formovány do i. jako relativně autonomního systému. L tedy představuje uspořádanou vizuální představu reality, hist., sociokult. a biol. podmíněný

416

model světa, plnící řadu funkcí: adaptační, poznávací, normotvornou, rozvojovou apod. Tato představa je proměn­ livá: a) aktuálně (v rámci vnitřního vývoje stávajícího -tsociokulturního systému a ontogenetického rozvoje lidské osobnosti), b) hist. (v rámci střídání sociokult. systémů), c) přír. (v souvislosti s nezvratnými změnami přír. a biol. charakteru), d) cyklicky (tzn. že objektivní změny a stavy se opakují periodicky). Zatímco nositelem kontinuity i. je především podsystém "obrazu", nositelem diskontinuity je podsystém -tudálostí. Z hlediska poznání lze v i. rozlišit 3 zákl. dimenze: objektivní (zákonitosti a procesy objektivní povahy), subjektivní (konkrétní lidská zkušenost a individ. výklad) a formální (vnitřní skladba i., znaky, pojmy, symboly a kategorie v ní obsažené). Zákl. metody věd. zkoumání i.: strukturální (vztahuje se k synchronnosti i.) a logicko-hist. (vztahuje se k diachronnosti i.). Nejkoncentrovanější podoby nabývá i. v -tumění, které je z daného hlediska nejucelenějším systémem znaků, symbolů, obrazů, stereotypů, ale i změn. V souvislosti s výzkumem umění se konstituovaly 3 relativně samostatné "jazykové systémy", které lze uplatnit při výzkumu i. jako celku umění nadřazenému: 1. systém kritiky neboli metajazyk obrazového jazyka (kodifikace zákl. znaků a kategorií vizuality, analýza výrazových prostředků, popis struktury apod.); 2. systém metakritiky (rekonstrukce a interpretace uměl. a ikonosférických kódů, klasifikace stylů, hodnotící kategorie, analýza uměl. a s nimi souvisejících rnimouměl. procesů); 3. metodol.-reflexívní systém (logická kontrola interpretačních přístupů k i., analýza jejího významu, pojmového aparátu). Věd. poznávání a výklad hist. proměn a aktuálního stavu i. jsou využívány především k analýze hist. bytí člověka a společnosti, sociokult. zákonitostí ontogenetického a fylogenetického vývoje lidstva. A: iconosphere F: iconosphc're N: Ikonosphare I: iconosfera Lit.: Parebski. M.: Ikonosfera. Warszawa 1972.

MaM

il u ze neměnnosti viz iluze sociální il u z e s o ci á In í - (z lat. illusio = klam, výsměch) - fiktivní, nereálné, většinou idealizované představy o soc. skutečnosti, resp. její chybné vnímání. Jde především o neopodstatněné a přehnané naděje do budoucna či o idealizaci minulosti, o zjednodušené pojetí soc. mechanismů ovládajících v dané chvíli jednání jednotlivců, skupin, institucí či státu, o zkreslené představy o motivech soc. jednání. Ls. jsou regulérní součástí -tveřejného mínění i individ. vědomí, -tlaické sociologie i odborných koncepcí společnosti. Je to forma, v níž se prosazuje princip tzv. -tmož-

ného vědomí. Je třeba odlišovat i.s. od záměrných klamů, tvořících součást -tsociální demagogie, byť argumenty demagogů existenci i.s. předpokládají, jsou na nich obvykle vystavěny a opírají o ně svou působivost. Ls. lze také chápat jako projev intelektuální nedostatečnosti. Jejich pozitivní význam spočívá v tom, že vyvolávají v lidech potřebu plně se angažovat pro určité soc. cíle, popř. i překo­ návat překážky, které jsou vlastně nad síly jednotlivců, soc. skupin i společnosti jako celku. Nejběžnější i.s. se vztahují: 1. k času potřebnému pro uskutečnění soc. změny - jde obvykle o podcenění doby nezbytné k tomu, aby se určité záměry, opatření, mechanismy prosadily do života; typickou iluzí vzniklou na tomto principu je tzv. syndrom revoluční netrpělivosti,před­ pokládájící, že okamžitě po vítězství revoluce (tedy po změně polit. poměrů) se změní celá společnost, její způ­ sob života i lidé sami; jinou iluzí tohoto typu je iluze neměnnosti spočívající v tom, že drobné, kumulující se a na významu stále nabývající přeměny soc. systému unikají pozornosti a jejich význam není pociťován; 2. k -t"haló efektům", tedy k situacím, kdy nápadné spol. události (efektní polit. projevy, pohraniční konflikty, pronikání do kosmu či sportovní úspěchy, polit. i spol. skandály) nahrazují ve vědomí lidí celý obsah a průběh soc. procesů; 3. k důsledkům a efektům -tkognitivní disonance, mezi něž patří tzv. černobílá optika, připisujícíjedněm soc. jevům jen kladné, pokrokové a eufunkční rysy, druhým vlastnosti opačné; 4. k vidění společnosti optikou -tmanicheismu, tj. jako arény, v níž probíhá souboj dobra a zla, resp. démonizace protivníků a adorace přátel; mnoho i.s. tohoto typu je vystavěno na principu bajky o dobrém králi, zlých rádcích a trpícím lidu, v jiných je protivníkům i soupeřům přisouzena až nadpřirozená lstivost, vychytralost, neúspěchy se jeví jako produkt spiknutí zlosynů, agentů cizích mocností, heretiků apod; 5. k principu laskavé prozřetelnosti nebo osudu, tedy síly, která je jedinci (skupině, státu, společnosti či soc. hnutí) nakloněna a zabrání tomu, aby se negativní procesy (např. ekologické) prosadily v oblasti jejich života; 6. k tradici -tmesianismu, resp. mesianistickému komplexu. Řada i.s. je založena na klasických idolech R. Bacona či na subtilních psychoanalytických mechanismech, popsaných S. Freudem a jeho následovníky. Ls. tvoří složité komplexy a často jsou inspirovány či přímo modelovány pomocí náb. či ideol. systémů, nejsou však s nimi totožné. Na rozdíl od nich se vztahují ke konkrétnímjednotlivcům, institucím, událostem, k tzv. velké politice i každodennímu životu v rodině, škole, zaměstná­ ní. Mají svoji vlastní logiku a většinou nabývají charakteru sebeklamu, -tpředsudku, -tstereotypu, -tpověry,

-tmýtu, popř. všeobecně akceptované -thry. Sociolog se s nimi setká jak v terénu u respondentů, tak u sebe samého, protože proti nim není imunní, naopak je často sám produkuje a rozšiřuje, podepírá argumenty, objektivizuje je do podoby věd. paradigmat. Již z tohoto důvodu je nezbytné přistupovat k produktům s-gického bádání jako k hist. pramenům a analyzovat je též z hlediska -tsociologie vědění, -tsociologie sociologie a -tmetasociologie. Připravenost ke kritické sebereflexi i.s. ve vlastní činnos­ ti by měla být součástí metodol. průpravy i profesionální etiky každého sociologa. A: social illusion F: illusion sociale N: soziale Illusion I: illusione sociale Lin im aginace - (z lat. imago = obraz, podoba, vzor, před­ stava) - též obrazotvornost, fantazie - psych. proces a zároveň dispozice osobnosti, specif. schopnost provázející -tkreativitu, která bývá stavěna do protikladu k abstraktnímu myšlení. H. B. English aA. Ch. Englishová (1958) považují i. za rekombinaci mentálních obrazů z minulé zkušenosti do nových vzorců a přisuzují jí funkci "imaginování" (imagining), vystupující ve formě anticipační, podnětové (obraz dosahování cíle), konstruktivní nebo kreativní, blouznivé (fanciful) a reproduktivní nebo pamětní. Neodlišují i. od představ. Relevantnější je pojetí představ jako pouhé reprodukce kdysi vnímaného (jednoduché nebo komplexní vzpomínky atd.) a i. jako procesu přetváře­ ní představ v obrazy s určitým odklonem od skutečnosti. L přechází v tzv. vizuální myšlení, které se ovšem může omezovat jen na operace s představami a vjemy. Jako vlastnost či dispozice -tosobnosti se i. uplatňuje ve všech oborech lidské činnosti, zejm. v -tumění, ale i ve -tvědě aj., a vstupuje do každodenního života. Vytváření imaginárního světa má i význ. funkci únikovou.]. Viewegh (1986) zdůrazňuje, že i. (fantazie) není kognitivní funkce, ale -tprožitek, který funguje jako určitá alternativa skuteč­ nosti, jako její obsahově-mentální obraz. Již Platón a Aristoteles rozlišovali "phantasia" a "dianoia" (diskurzívní myšlení), přičemž Aristoteles (O duši III) užívá pojem "vis imaginativa", aby vyjádřil svéráznost zákonitostí tvorby fantazijních obrazů (fantasmat). Ve středověku se odlišovalo: imaginatio (obrazotvornost), ratio (logické pojmové myšlení) a fides (víra). Také R. Descartes odlišil ostře fantazii a myšlení. Ke zdůraznění svéráznosti i. dospěli I. Kant, D. Hume a další. S. Freud (1908, 1933) uvádí, že hnací silou fantazie jsou nesplněná přání, která jsou symbolicky objektivizována v různých fantazijních produktech, jimiž jsou zejm. sny, -tmýty a -thra. P. Lersch (1951) a po něm H. Remplein (1965) uvádějí jako zákl. vztažné oblasti i. hru, přání, ale i plánování, 417

imago imperialismus tvořivost a -'strach. Lersch odlišuje "prafantazii" (Urphantasie), duševního činitele, který z podnětů vytváří obrazy mající funkci únikovou a tvořivou. Podle tohoto autora i. vždy obsahuje anticipaci, tzn. že prožívání přítomnosti je vždy pronikáno vztahem k budoucnosti. Ačkoli většina autorů považuje i. a fantazii (obrazotvornost) za významová synonyma, objevuje se i pojetí i. přesahující fantazii. Např. W. Toman (1987) uvádí, že i. je schopnost zpří­ tomnit si nepřítomné situace, procesy, objekty a osoby. Existuje však i pojetí užší, vydělující i. jako zcela specif. jev (např. G. K. Mainberger, 1982). Rozet označuje i. za druh fantazie, omezující se na práci s obrazy. T. A. Ribot (1900) rozlišuje reproduktivní a tvořivou i. Antropol.-existenciální význam i. podrobně analyzoval H. Kunz (1946) a podrobnou fenomenologicko-psychol. analýzu tohoto jevu publikoval J. P. Sartre (1940), který používá termín imaginativní vědomí. Za jeho podstatný znak pokládá negaci skutečnosti (neantizaci), projevující se jak v zaměření únikovém, tak i v zaměření tvořivém, neboť obojímu je společné popření a přetvoření stávajícího, přítomného. Proto je také struktura i. výrazně intencionální. Jejím typickým produktem jsou však sny, které se utvářejí spontánně a jejichž obsah je symbolický, takže nevědomá, skrytá intence musí být interpretem snu teprve identifikována (viz též -'psychoanalýza). V obsahu i. se uplatňuje aktuální -'já, jáství, tj. v osobnosti jedince přítomné komplexy, potlačená přání, obavy, naděje, ulehčení, tendence, city atd. E. Klinger (1971) hovoří o "projektivní fantazii" a rozumí tím symbolickou i. produkovanou vnitřními konflikty, resp. -'frustracemi, přičemž imaginační komponenty jsou organizovány aktivací afektů, s nimi spojených nevědomých tendencí ajiných "systémů jáství", resp. nevědomých řídicích vlivů. Proto je mu obsah i. indikátorem setrvávajících motivač­ ních dispozic. Rozet za dva fundamentální mechanismy fantazie pokládá dva způsoby "posunu hodnocení": anaxiomatizaci (oceňování informace neurčitým zaměřením) a hyperaxiomatizaci (emociogenní, resp. subjektivní pře­ ceňování informací); oba mechanismy tvoří jednotu. Rozet je identifIkoval z výsledků vlastních experimentů, ale na jejich existenci byl upozorněn z prací význ. současného teoretika a historika umění E. H. J. Gombricha (1958). Lze je najít i v tvorbě mýtů, legend apod., kde se však uplatňují i soc. vlivy. Hlavními motivy fantazie jsou podle Rozeta vyjádření o motivech vlastní tvorby, neuspokojenost a touha po sebevyjádření. Podle E. Neumanna (1956) souvisí však tvorba mýtů, alegorií a -.symbolů s aktivizací -'archetypů. I. jako podstatu tvořivosti dokládá řada dalších autorů, např. F. Loeser a D. Schulz (1976), kteří zdů­ razňují, že proces fantazie má svou vlastní logiku, která se

liší od klasické logiky, že tvořivá fantazie jako jedna z nejvyšších logických forem tvořivého myšlení má svůj specif. "logický formalismus" (ve strukturách i. se uplatňují takové principy jako kombinování, přesouvání relací, aglutinace, variování, transponování, analogizování, polarizování a další). I. má velký význam v současných praktikách psychoterapie a v metodách relaxace, v nichž se zdůrazňuje léčivá síla "vnitřních obrazů" (H. G. Tietze, 1985, a další). Ve funkci a obsazích i. se uplatňuje vnitř­ ní a vnější konfliktnost člověka, napětí mezi přítomností a budoucností, skutečností vnímanou a chtěnou, aktualitou a plánem, realitou a ideálem. A: imagination F: imagination N: Phantasie, Imagination I: immaginazione Lit.: Klinger. E.: Stmcture and Functions of Fantasy. New York, London 1971; Rozet, I. M.: Psichologija fantazii. Minsk 1977; Sartre, J. P.: L'imaginaire: psychologie fénoménologique de l'imagination. Paris 1940; Vetter, A.: Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; Viewegh, J.: Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.

Nak

imago - (lat. doslova obraz, podobizna, socha, také před­ stava, vidina) - v biologii vyzrálý stav hmyzího organismu (většinou okřídlená forma s vyvinutými a fungujícími sexuálními orgány); v psychologii zvnitřněná představa životně význ. osoby, nejčastěji rodičů, která se utvořila v raném dětství a nevědomě přetrvává v psych. struktuře jako výrazný motivační činitel; v s-gii označení obecně sdílené představy objektu, člověka, instituce, role apod. (v této souvislosti se používá i angl. ekvivalent "image"). Psychol. význam i. je nejrozpracovanější,a to hlubinnými smě­ ry a -'psychoanalýzou. I. je hluboce nevědomá předsta­ va, kořenící v infantilní ~inulosti, která nepodléhá korektivním změnám ze zkušenosti objektivní reality, a proto bývá silně idealizována. Je to automaticky působící před­ stava, jejíchž důsledků si lidé často nebývají vůbec vědo­ mi, i když výrazně spoluurčuje důležitá životní rozhodnutí, např. volbu životního partnera. I. přetrvává v nevědomí celý život a podílí se na výběru erotických cílů, na vytváření vztahu k autoritám, k pracovní výkonnosti. E. Jones stopuje původ i. do prvního mezilidského vztahu-symbiózy "matka-dítě". V dospělosti podle něho nepůsobí i. konkrétně v mezilidských vztazích, ale jako "psychická atmosféra", emočně propojená s představou matky a prolínající i do ostatních vztahů. C. G. Jung zavedl pojem "primordiálního imaga", které je zakotveno v archetypální zkušenosti lidstva, je víceméně jejím individualizovaným projevem. Např. i. matky je individualizovaným projevem mateřského -'archetypu, všeobecně lidské, univerzální a hist. neměnné zkušenosti v symbiotickém vztahu dítěte s -'matkou. Podobně funguje i i. otce, které dů-

kladně popsal W. Stekel (1926) jako instinktivní, rozumem neovladatelné a zkušeností nezměnitelné lpění na určitých stylech vztahů odvozených od vztahu k -'otci (např. vztah mladých dívek ke starším ženatým mužům lze odvodit z přetrvávající působnosti otcovského i.). K. D. Horneyová popisuje a vysvětluje selhávání člověka v různých životních situacích pojmem "idealizované imago". Vytváří se pod vlivem silného tlaku rodičů požadujících výkony nepřiměřené věku dítěte nebo tehdy, když rodiče na své dě­ ti promítají vlastní nesplněné a frustrované ideály, tužby a přání, nerealizované ambice. Idealizované i. vystupuje jako -'obranný mechanismus psych. instance -'ega, který ovšem může selhávat v důsledku reálných tlaků. Čím nerealističtější a idealizovanější takové i. je, tj. čím vyšší idealizované cíle si člo­ věk klade, tím je narcisticky zranitelnější (viz -'narcismus). Podle C. G. Junga osobnostní i. vyjadřuje obsah individ. jedinečného nevědomí, který nemá archaický charakter ani kolekt. význam. Je podmíněn individ. historií osobnosti. S osobnostním i. kontrastuje i. primordiální, které představuje mnemický základ prožívání, jakýsi "imprint" (podle R. G. Semona "engram"), který vznikl kolekt. zhuštěním opakované zkušenosti podobného průběhu mezilidských vztahů. Primordiální i. (např. Velké matky, Hrdiny, Mudrce, Stínu, Animy apod.) představují věčně přítomné mytologické motivy, ovlivňující citový a nevě­ domý život i současného moderního člověka v technol. orientované společnosti. V tomto Jungově pojetí se i. při­ bližuje archetypu. T. Burrows zavedl r. 1924 pojem "sociální imago": jsou to afektivně zabarvené dojmy, které představují krystalizované názory, soudy, veř. mínění, před­ sudky, v nichž se zrcadlí spol. myšlení dané oblasti a doby. Soc. i. bývají hluboce zakořeněná, i když pro ně neexistuje vykazatelná korespondence v realitě. Tyto emočně probarvené -.předsudky přitom nemají přímý vztah k objektu nebo situaci, na něž jsou projikována. Soc. i. je výsledkem přání splňujícího myšlení. V rámci tzv. analýzy self, moderní formy psychoanalýzy, rozvinul H. Kohut pojem "narcistické imago", které má dvojí charakter, grandiózní a zrcadlící, a odráží se v něm individ. geneze narcistických struktur osobnosti. Vyzrálé narcistické i. se vyznačuje tím, že člověk má radost z vykonávané práce, dovede se radovat i truchlit v příslušných fázích svého vývoje, je zodpovědný, dokáže ocenit druhé, ale také sebe a má zpravidla smysl pro humor. A: imago F: imago N: Imago I: imago Lit.: Jones, E.: Papers on Psychoanalysis. New York 1938; Jung, C. C.: Psychological Types. London 1960; Kohut, H.: The Analysis of the Self. New York 1972.

Cer

i m i g r a c e viz emigrace, migrace i m it a c e viz nápodoba, učení sociální imperativ funkcionální viz funkcionalismus strukturální im per a tiv kategorický - (z lat. imperativus = rozkazovací; řec. kategoreo = tvrdím, označuji) - teor. specifikace -'morálního imperativu zformulovaná I. Kantem v protikladu k jakémukoli "hypotetickému imperativu". I.k. se týká výhradně formy a principu, z něhož plyne -'jednání. Sestává ze 3 od sebe neoddělitelných formulí, vyjadřujících 3 zák!. znaky. 1. Všeobecnost vyjadřuje formule: "Jednej tak, aby maxima tvého jednání mohla být z tvé vůle ustavena všeobecným přírodním zákonem." 2. Účel o sobě je vyjádřen větou: ,,Jednej tak, aby ses choval k lidství jak v osobě své, tak v osobě druhého jako k účelu a nikdy jako k prostředku." 3. Autonomie vůle založená v rozumu vyplývá z formule: "Vůli každé rozumné bytosti je třeba chápat jako ustavující všeobecné zákony." I.k. je vrcholnou a dodnes zákl. formulací novověké -'normativní etiky (viz též -'etika, "zlaté pravidlo jednání"). A: categorical imperative F: impératif catégorique N: kategorischer Imperativ I: imperativo categorico Lit.: Kant. I.: (1785) Základy metafyziky mravů. Praha 1976.

HaH

impera tiv morální - souhrnné označení pro formy vyjádření mravního požadavku, jako je příkaz, zákaz, požadavek, předpis apod. Nepatří ke kategoriím -'etiky, představuje pouze jeden ze způsobů realizace -'morálních norem (které mohou mít i formu doporučení, příkla­ dů a vzorů). Z etického hlediska je imperativnost vnějším projevem závaznosti obecné vůle pro jednotlivce, k němuž se v morálním vědomí vždy, i když často méně zjevně, váže představa morální -'sankce. V souvislosti s trn. se proto zkoumá zejm. specif. povaha morálních sankcí a tzv. problém univerzálnosti, který se týká vlastního utváření obecné vůle (viz -'etika normativní). V rámci zkoumání logické struktury imperativních vět jsou trn. předmětem takzvané deontické logiky. Pojem i.m. vešel do etiky prostřednictvím -'kategorického imperativu I. Kanta, s jehož zcela konkrétním významem jej však nelze zaměňo­ vat (viz též -.morálka, -'mravnost). A: moral imperative F: impératif moral N: moralischer Imperativ I: imperativo morale HaH i m per i a Ii s m u s - (z lat. imperium, od imperare rozkazovat) - 1. spíše emocionálně zabarvený než teor. pojem užívaný k označení specif. forem agresivního chová-

418 419

imperialismus biologický

ní některých států vůči jiným ve snaze o jejich polit. kontrolu, vliv na ně či nadvládu nad nimi; 2. v polit. teorii a ideologii -tmarxismu-Ieninismu označení pro tzv. nejvyšší a hist. poslední vývojové stadium -tkapitalismu, kterým je monopolistický kapitalismus. Termín i. se užívá zhruba od 30. I. 19. st. V polovině 19. st. byl používán např. k označení polit. snah Napoleona III., během 19. st. se postupně ustálilo jeho užívání pro evrop. (zejm. brit.) kolonialismus a budování brit. impéria. Širokého užití se pojmu i. dostalo až od počátku 20. st. a pak v době meziválečné díky řadě prací rak. a něm. marxistů a především díky Leninově knize Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1917). Podle Lenina začíná přechod kapitalismu k i. na přelomu 19. a 20. st. a i. je takové stadium vývoje kapitalismu, v němž: a) se vytvořilo panství monopolů a finančního kapitálu, b) nabyl velkého významu vývoz kapitálu, c) mezinár. trusty si rozdělily svět ekonomiky, d) nejvyspělejšíkap. státy si rozdělily svět politicky. V období i. dochází podle m.-1. polit. teorie k zostřování třídního boje, čímž nazrávají předpoklady soc. revoluce, a tím také čas likvidace kapitalismu. Proto je i. v m.-1. ideologii označován nejen jako kapitalismus "parazitní", "zahnívající" a "umírající", ale také jako poslední stadium kapitalismu. Po 2. svět. válce (v souvislosti s pádem agresivní politiky Německa, Japonska a Itálie) přestalo být spojení "kapitalismus - kolonialismus - imperialismus" v záp. svě­ tě frekventované a pojem i. zůstal pouze součástí marx. propagandy. Kritika marx. pojetí i. se pak soustředila na odmítnutí předpokladu, že války jsou vedeny především z ekon. příčin, na popření tvrzení, že kapitalismus je obzvl. vhodným prostředím pro vznik imperialistických tendencí, na kritiku pokusu vysvětlovat kolonialismus konce 19. st. výhradně jako výsledek působení kap. sil. A: imperialism F: impérialisme N: Imperialismus I: imperialismo Mil i m per i al is m u s b i o log ický viz sociobiologie imperialism us kultu rní viz peníze, politika kulturní im perialism us sociologický viz pansociologismus, sociologismus i nces t - (z lat. incestus = nečistý) - vztah mezi osobami natolik příbuzensky blízkými, že jejich sňatek nebo sexuální poměr je zakázaný. Existence i. znamená, že v lidské společnosti jsou některé soc. vztahy nekompatibilní se vztahy sexuálními. G. P. Murdoek ukázal na příkladu 200 etnograficky sledovaných společností, že žádná nepřipouští sňatek mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou, matkou 420

individualismus

a synem. Zároveň jen velmi málo společností připouští čis­ tě sexuální vztah jako opoziční ke sňatku. Ve starém Egyptě, v inckém státě a v některých afr. královstvích byly povoleny sňatky mezi vládci a jejich sestrami (opravdovými nebo klasifikačními). Tyto sňatky, zakázané pro ostatní členy společnosti, představovaly tzv. i. silných a měly zdů­ raznit božský původ panovníka, na kterého se spol. zákaz nevztahuje. Jak poukázal C. Lévi-Strauss, tento případ je v krajní opozici vůči tzv. i. slabých, kdy dochází k sexuálnímu vztahu mezi nejbližšími příbuznými, kteří nejsou schopni navázat jiné soc. kontakty. S. Freud viděl v zákazu i. zdroj napětí, které transformuje skrytou touhu po zakázaném partnerovi (po otci nebo matce) až na úroveň psych. poruchy. Jeho pojetí i. však vycházelo z jediné konkrétní hist. formy, kterou extrapoloval na celou lidskou společnost.

in d e x cit a ční viz citace bibliografická index feminity viz pohlaví in d e x k o I' e I a c e - (lat. index = ukazatel, návěští, rejstřík) - je to -tkoeficient determinace pro případ nelineární regresní rovnice y = g(x) + t. Vyjadřuje podíl vysvětlení rozptylu Y pomocí regresní rovnice a proměnné X. I.k. se zavádí jako J2 = L (Y; - g(x))2 / L (Y; - f)2; f = průměr, Xi, Yi jsou pozorování v dvourozměrné statistické řadě. V literatuře se někdy i.k. nazývá také koeficient determinace. A: index of correlation F: indice de corrélation N: Korrelationsindex I: indice di correlazione Lit.: Cyhelský, L. - Novák, J.: Statistika, I. díl. Praha 1967.

Zákaz i. je jediné soc. pravidlo, které má charakter univerzálnosti. V i. se kříží biol. a spol. hledisko existence člověka. V žádném případě není toto pravidlo řádu hist. Zákaz i. je vlastní lidské společnosti od prvopočátků její existence a s některými jeho prvky se setkáváme už u vyšších primátů (lidoopů). Představa L. H. Morgana, že první stadium lidské společnosti charakterizovala -tpromiskuita bez jakéhokoliv pravidla definujícího i. a že druhé stadium představovala pokrevní rodina, založená na vzájemných sňatcích bratrů a sester, ale kde již byl zakázán sňatek mezi rodiči a dětmi, je zcela mylná. Zákaz i. je soc. pravidlo, které je vlastní všem lidským skupinám a je zcela řádu kult. Zákaz i. není zákazem, který kontroluje sexuální pudy nebo zabraňuje promiskuitě, jejíž existence je i ve světě zvířat poměrně vzácná. Jde spíše o vynález, kterým člověk odlišuje společnost, ve které žije, od přírody, které se oddává. Zákaz i. zavádí řád, jenž je všude a vždy orientovaný stejným směrem a má vždy stejné soc. dů­ sledky. Současně se však neredukuje pouze na pravidlo restriktivní a represivní. Jeho negativní charakter v sobě obsahuje pozitivní předpisy. Lévi-Strauss ukázal, že zákaz i. je ve své podstatě pravidlem -treciprocity a že jeho širším výrazem je -texogamie. Zákaz sexuálně využívat dceru nebo sestru je v protikladu k možnosti dát ji jinému muži a požadovat od něho výměnou jeho dceru nebo sestru. Koncept takové sociální směny je základem rozboru forem -tnepokrevního příbuzenství. Zákaz i. vytváří tedy nejen rozhraní mezi kulturou a přírodou, ale je zároveň zdrojem tvorby nových soc. vztahů uvnitř společnosti, které jsou kodifikovány v pravidlech sňatku (matrimoniální výměny).

A: incest F: inceste N: Inzest I: incesto Lit.: Freud. S.: Totem a tabu. Praha 1969; viz též

in d e x viz index statistický, ukazatel syntetický

-'příbuzenství.

Jus

Řeh

index maskulinity viz pohlaví index statistický - poměrné číslo sloužící ke srovnávání shodně vymezenych statist. ukazatelů, resp. údajů z hledisek věcného, časového nebo prostorového. Tento index je tvořen podílem dvou nebo více údajů, které mohou být ve tvaru absolutního či poměrného čísla nebo prů­ měru. Údaj ve jmenovateli i.s. se označuje jako základ indexu. Při časovém srovnání se jako základ zpravidla volí období dřívější. I.s. srovnávající jednu konkrétní veličinu se obvykle nazývá individuální index, pokud srovnává soubory různorodých veličin, označuje se jako index souhrnný. K srovnávání souborů různorodých extenzitních veličin slouží souhrnné indexy objemové, k srovnávání souborů různorodých veličin intenzitních slouží souhrnné indexy úrovně. Formou souhrnného indexu je agregátní index, který vzniká sloučením (agregací) různorodých členů souboru v jeden celek (agregát). Při měření soc. jevů bývá někdy termín index užíván v odlišném významu jako synonymum -tsyntetického ukazatele. A: statistical index F: indice statistique N: statistischer Index I: indice statistico Lit.: viz -'ukazate1 syntetický.

/ll

i n d e x stá ř í viz stárnutí demografické in d e x i k a li t a - (z lat. index = ukazatel, návěští, rejst- termín -tfenomenologické sociologie, kterým se označuje ontologický předpoklad, že všechny projevy spol. života, např. jazyk, činnost, interakce atd., mají tzv. indexikální charakter, tzn. že jejich význam je možno uchopit výhradně v daném situačním kontextu. Pojem i. byl inspirován -tlingvistikou a také jej fenomenologičtí sociologořík)

vé a etnometodologové (H. Garfinkel, A. Cieourel, P. Filmer, D. Si/verman aj.) používali původně především ve vztahu k jazykovým výpovědím. Indexikální výrazy a výpovědi popisují objekty z hlediska jejich specif. a unikátních vlastností, a proto jsou vždycky vázány na kontext. Proti tomu tzv. objektivní výrazy, s nimiž pracuje věda, popisují obecné vlastnosti objektů, tj. ty vlastnosti, díky nimž je objekt vnímán a zakoušen jako typický, jako před­ stavitel typu, a tedy jako bezkontextový. Odtud vyvozují někteří etnometodologové radikální závěr, že objektivní rysy soc. skutečnosti jsou objektivní vlastně pouze proto, že jsou vyjádřeny v objektivních, tedy neindexikálních pojmech. Studium návyků a technik užívání racionálních vlastností indexikálních výrazů v každodenním životě tvoří podle některých autorů dokonce jádro a vlastní předmět -tetnometodologie. Pojem i. byl později zobecněn i mimo oblast jazykových vyjádření: -tsociální interakce je indexikální povahy proto, že vždycky probíhá v kontextu fyzikálně-materiálním, soc. a jazykovém. S pojmem i. úzce souvisí pojem -treflexivity, jejž etnometodologie používá k vyjádření specif. vlastnosti popisů soc. situací: nakolik je popis situace součastí podmínek, které popisuje, natolik je těmito podmínkami sám utvářen a natolik je sám utváří. V pojmu i. se odráží někdy až krajní subjektivismus fenomenologické orientace, která význam konkrétní situovanosti lidské každodenní aktivity zřetelně absolutizuje. A: indexicality F: indexicalité N: Indexikalitat I: indi· calita Lit.: Cicourel, A.: Method and Measurement in Sociology. New York 1964; Filmer. P. - Phillipson, M. a kol.: New Directions in Sociological Theory. London 1972.

Pet

in d e x y dem Og I' a fi c k é viz ukazatele demografické indi ká tOl' viz ukazatel in d i k á to I' so ci á I n í viz ukazatel sociální in d i v i d u a c e viz individuum, psychologie analytická

nevědomí kolektivní,

in d i v i d u a I i s m u s - (z lat. individuus = nedělitelný) - pojem vysvětlovaný ve 3 rovinách: 1. jako postoj, který v morálních a polit. rozhodováních dává přednost jednotlivé lidské osobnosti před všemi kolektivy, tedy rodinou, sdružením, občanskou společností nebo státem (R. V. Serufon); 2. jako polit. teorie a doktrína, která klade důraz na vlastní práva jedince jako nezbytnou podmínku svobody a která vyžaduje podstatné omezení regulující moci státu a jiných kolekt. orgánů; 3. jako fil. koncepce, podle níž je -tindividuum cílem samo o sobě a jeho posláním je se421

individualismus metodologický

berealizace a sebekultivace. Pojem. i. je poměrně nový, pochází z 19. st. (jeho první užití se připisuje saint-simonovcům) a původně měl v různých zemích velmi diferencované významy: ve Francii byl chápán pejorativně jako reakce na osvícenství a Fr. revoluci, v Anglii byl spíše epitetem pro náb. nonkonformitu a autentické kvality nezávislé osobnosti, v Německu byl spojem s romantickými představami o roli jedince, zejm. geniálního individua ve společnosti a dějinách. Jacob Burckhardt se pokusil propojit "francouzský" a "německý" význam, J. S. Mill (1859) operuje s pojmem i. již běžně ve vazbě na svou liberalistickou teorii. Ke specif. politologickému pojetí i. význ. přispěl A. de Tocqueville, který se pokusil odlišit i. od egoismu a poprvé spojil ideu i. s ideou -tdemokracie. I. je nový výraz, který alternuje původní egoismus: zatímco ten se rodí ze slepého pudu, i. je spíše důsledkem omylu; egoismus ničí všechny ctnosti, i. vysušuje především ctnosti veřejné. I. je demokr. původu a jeho rozšíření je přímo spojeno s egalitarismem, který růst demokracie nezřídka provází. Tocqueville tak současně poprvé poukázal na hodnotovou nejednoznačnost pojmu a výslovně formuloval potřebu boje s krajním i. prostřednictvím svobodných institucí. Vazbu i. a egoismu detailně analyzoval É. Durkheim, u něhož je koncept egoismu ve významu krajního i. klíčo­ vý jak v koncepci -tdělby práce, tak sebevražednosti. I když i. a egoismus Durkheim neztotožnuje, předpokládá nicméně, že jsou silně korelovány a že i. tvoří podloží a předpoklad rozvinutého egoismu. Podobně jako Durkheim i řada dalších sociologů chápe i. jako podstatnou charakteristiku moderní společnosti, v níž se individuum stává zák\. vztažným bodem, referenční jednotkou (viz -tskupina referenční). G. Simmel ukázal ve Philosophie des Geldes vliv peněžní cirkulace na -,-tinterpersonální vztahy, které se anonymizují a depersonalizují, což vede k růstu i. Podobně uvažuje, snad ve vědomé vazbě na Simmela, i Talcott Parsons, který ve formalizaci a anonymizaci osobních vztahů vidí základ moderního i. Výrazně negativně hodnotí projevy i. ve své slavné dichotomii -tGemeinschaft a Gesellschaft F. Tonnies. Naopak vysoce pozitivní aspekty v i. shledává F. A. von Hayek, který jej staví do protikladu jednak vůči aristokratickým privilegiím (motiv tocquevillovský), jednak vůči socialismu a egalitarismu. Pozitivní hodnocení i. lze ovšem najít nejen u autorů liberalistických, příp. u části konzervativců, ale i u spisovatelů jiných orientací. Význ. je rozbor i. v díle Davida Riesmana, který zavádí pojem vnitřně (niterně) ří­ zeného člověka, který je produktem postrenesančního vývoje: vnitřní řízení je Riesmanovi hlavním způsobem zajištování konformity v moderní společnosti. Niterně řízený typ dokáže žít spo\., být iniciativní, řešit neobvyklé pro-

422

industrialismus

blémy a přitom nepotřebuje přísné řízení tradiční. Podobvýzn. jsou analýzy i. ve FrommověStrachu ze svobody. I. je velmi často spojován s kritikou masové společnosti, je ne zcela oprávněně asociován také s elitarismem. Vnitř­ ní ambivalencí i. jako nejcharakterističtějšíhoznaku am. společnosti se zabývají R. N. Bellah, R. Madsen aj. A: individualism F: individualisme N: Individualismus I: individualismo ně

Lit.: Bellah, R. N. aj.: Habits of the Heart. Individualism and Commitment in American Life. New York 1985; Hayek, F. A. von: Individualism: True and False. Dublin 1946; Riesman, D.: (1950) Osamělý dav. Praha 1968; Tocqlleville, A. de: Demokracie v Americe, sv. II. Praha 1992.

Pet indi vid ualismus metodologický - obecně jde o vysvětlení celku výhradně na základě chování nebo povahy jeho elementů (viz -tcelek a část). I.m. je opakem -tholismu, případně metodologického kolektivismu. V s-gii jde o stanovisko, podle něhož všechna tvrzení a pojmy týkající se soc. jevů musíme převést, redukovat na výpovědi o individuích. Ve formulaci K. R. Poppera je úkolem soc. teorie konstruovat a analyzovat s-gické modely v deskriptivních a nominalistických termínech (viz -tnominalismus), tedy v termínech individuí, jejich postojů, očekává­ ní, vztahů atd. V tomto smyslu je trn. nepochybně formou psycho\. -tredukcionismu a variantou -tsociologického atomismu. Popper tento typ metodologie rozvinul v polemice s holismem a esencialismem, zejm. však s marxismem v kontextu svých úvah o -thistoricismu. Názorově je v tomto ohledu Popperovi blízký i F. A. von Hayek. V poslední době principy i.m. rozvíjí také R. Boudon. V jiném kontextu je obecný princip i.m. použit v behavioristických obecných teoriích chování, např. u G. C. Homanse, B. F. Skinnera aA. Malewského. A: methodological individualism F: individualisme méthodologique N: methodologischer Individualismus I: individualismo motodologico Lit.: Homans, G. C: The Nature of Social Science. New York 1967; Popper, K.: (1957) Bída historicismu. Praha 1994.

Pet indi vid u alita viz individuum in d i v i d u u m - (z lat. individuum = nedělitelná jednotka, atom) - původně bio\. pojem pro jedince jako příslušníka určitého živočišného druhu, později vyjádření jedinečnos­ ti jednotlivce. V období scholastiky pojem i. označoval lidskou -tosobnost, později se používal zejm. v protikladu "jedinec - společnost" v souvislosti s rozvíjením a potlačováním individuality. Zjednodušené vysvětlování individuality spočívalo v tom, že byla identifikována s -ttemperamentem a ten byl definován jako funkce tě-

lesné stavby a její humorální regulace. Podle R. H. Wiliamse (1960) individualita existuje již na biochemické a fyziologické úrovni a podle B. G. Anaňjeva v průběhu -,-tontogeneze a životní dráhy člověka dochází k individualizaci jeho organismu a osobnosti. Avšak ne každé i. je individualitou. Proces přeměny i. v osobnost, která zahrnuje všeobecné i osobité, jedinečné rysy, je složitý. V současné filozofii je problematika i. tematizována jednak v rovině abstraktních úvah o ontologicko-Iogickém významu tohoto pojmu, o jeho personálním významu, jednak jako jeho strukturální analýza (A. Pieperová, 1973). V této rovině je i. nejčastěji chápáno jako "jedinečná empirická bytost", což podle K. A. Abulchanové-Slavské (1977,1984) vylučuje možnost objasnit jeho spol. podstatu. V psycho10gÍi se problémem i. široce zabýval H. Thomae (Das Individuum und seine Welt: Eine Personlichkeitstheorie, 1968), který chápal -tpsychologii osobnosti jako psychologii i. a vycházel z kritiky osobnosti pojaté "ve světle nomotetické redukce", stírající její podstatný znak - osobitost (jedinečnost). Jako jednu ze zák\. metod užíval psychol. biografiku. Popsal řadu interindivid. odlišných, ale současně typických "životních technik", jako jsou např. defenzívní a agresivní způsoby jednání apod. I. chápe v podstatě jako individ. osobnost a dává tomuto pojmu přednost před termíny osobnost, charakter, osoba, protože je neutrální, není spojen s jazykovými návyky. W. K. Arnold (Person, Charakter, Personlichkeit, 1969) pokládá za specif. znak i. "psychofyzickou organizaci", určující jeho chování, a za specif. znak "personální individualizace" (ve srovnání s rostlinou a zvířetem) pokládá "potenci sebeprožívání", schopnost rozlišovat mezi předmětnými, ke světu vztažnými objekty na jedné a mravně duchovními subjekty na straně druhé (objekty a subjekty tvoří životní prostor i.). C. G. Jung v souvislosti se svým pojetím i. vytvořil ve své -tanalytické psychologii teorii tzv. individuace, tj. hledání cesty k vlastnímu identickému bytí. Tyto koncepce i. jsou fi\.-antropo\. konstrukcemi, opírajícími se jen o úzkou empir. základnu. A: individual F: individu N: Individuum I: individuo Lit.: Ablllchanová-Slavská, K. A.: (1977) Dialektika !udského života. Bratislava 1984; Anaňjev, B. G.: Čelovek kak predmet poznanija. Leningrad 1969; TlIgarinov, V. P,: Příroda, civilizace, člověk. Praha 1981.

Nak indoktrinace - (z lat. in = v, ve, na; lat. doctrina = vyučování, vzdělanost) - úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určité -tdoktríny, názoru, systému hodnot a postojů. Vede ke změně v hodnotové a ideové orientaci a staví na odmítnutí kritického uvažování. I. působí nejúčinněji v období dospívání či během dlouhodobé izolace. Klasická je náb. a ideo\. i.. Počátky zájmu o i. jsou spoje-

ny se zkoumáním působení různých okolností fyzické a morální povahy na vznik odlišných charakterových typů (J. S. Mill). Větší pozornost i. věnoval i K. Lorenz, který ji uvedl do souvislosti s -treklamou, působením hromadných sdělovacích prostředků, -tpropagací, -tpropagandou a -tkonformismem. K i. lze použít metody -tbrain-washingu. A: indoctrination F: endoctrinement N: Indoktrinierung I: indottrinamento Lit.: Lorenz, K.: Die acht TodsUnden der zivilizierten Menschheit. MUnchen 1980.

Much

in d u k c e viz dedukce, racionalismus kritický in d u str i a I - příklad -thnutí mládeže revoltujícího proti -tindustriální společnosti, resp. proti jejím dopadům na životní způsob a životní prostředí, exaltovaným zvýrazněním některých jejích rysů hudebními prostředky. L vznikl koncem 70. 1. jako reakce jednak na módní -tpunk, jednak na vlnu průmyslové neorevoluce. Zrodil se uprostřed smetišť moderních velkoměst, v rozpadajících se prů­ myslových objektech, kde je vše ovlivněno děsivým Wukem dopravy a továrních strojů. "Hippies obsadili přírodu, rockeři město a punkové sídliště, nám zbyly přístavní doky, tovární haly a nádvoří" - prohlásil jeden z představitelů první vlny této hudby. Nevábný obraz průmyslové společnosti s posunutými měřítky hodnot se industriální soubory snažily vyjadřovat ekvivaletními a záměrně primitivními prostředky na hranici únosné hlasitosti pro posluchače, často simulujícími atmosféru továrních ha\. Nekonkrétní hluk má být tvůrcem nového vědomí, člověk je jím pohlcen a zároveň i očišten od industriálních stresů. Některé kapely naopak používaly metodu tvůrčího teroru vůči posluchačům, protože chtěly hlukem vytvářet až bolest a nutit tak k novému pohledu na realitu. Začátkem 90. \. vznikla vlna postindustrialu, na kterou se snaží navázat čeští industrialisté (či spíše napodobit ji). A: industrial F: industriel N: Industrial I: industrial Lín in d u str i a I i s m u s - (z fr. industrie = průmysl, dovednost; to z lat. industria = pracovitost, pilnost) - nepřekládaný pojem, který znamená čes. nejspíše průmyslnost, průmy­ slovost; přesněji je to princip průmyslové organizace výroby, který se v soc. vědách považuje za velmi význ. či­ nitele v procesu moderní -tsociální změny. Někdy se dokonce chápe jako ústřední nezávisle proměnná v tomto procesu (viz např. C. H. de Saint-Simon, Herbert Spencer a v poslední době Clark Kerr). Jiní teoretikové, hlavně ti, kteří definují současnou spo\. přeměnu jako -tmodernizaci, zařazují i. mezi její Wavní souběžné dílčí faktory,

423

industrialismus

spolu s urbanizací a hosp. rozvojem (Raymond Aron, Cyril E. Black, Georges P. Friedmann, Alex lnkeles, Daniel Lerner aj.). V tom případě se však hovoří spíše o -'industrializaci. Pojem i. se dá vyložit jednak podle technol., jednak podle s-gických atributů. Zvolíme-Ii první, můžeme i. popsat jako sériovou (masovou) metodu výroby, racionálně organizovanou za použití vždy nejnovější -.technologie. Zvolíme-li druhý, dá se mluvit o masové produkci s důsledným uplatněním -'dělby práce, o produkci, jejíž rozsah se většinou neřídí předem danými objednávkami ze strany zákazníků, nýbrž odhadem budoucí možné poptávky ze strany podnikatele (jemuž se někdy také říká "průmyslník"). V češtině je pojem i. užší než v jiných jazycích, zejm. než v angličtině. Průmysl a různé deriváty tohoto podstatného jména se obyčejně vztahují pouze k tovární výrobě na rozdíl od prvotní výroby, zejm. zeměděl­ ské, která bývá dokonce chápána jako opak prům. výroby. Odlišnost se přitom vidí v jakési "umělosti" prům produkce, zatímco v zemědělství se přisuzuje rozhodující úloha přírodě. Ve skutečnosti jsou tyto rozdíly málo důleži­ té, zejm. přijmeme-li uvedenou definici i. Angloam. termín "industrialization of agriculture" (industrializace země­ dělství) žádný protiklad neobsahuje. Sociologové mají všeobecně zato, že i. jako zvl. způsob ekon. reprodukce ovlivňuje v rozhodující míře celou spol. soustavu moderních států. Význ. role v tomto pojetí připadá paralelnímu procesu -'urbanizace, tj. soustřeďování obyv. v městech, vyvolanému potřebou pracovních sil a dosahujícímu rozmě­ rů nikdy předtím nevídaných. Ještě závažnější je v očích některých vědců účinek děl­ by práce, která doprovází i. Émile Durkheim založil na . předpokládaném vztahu mezi dělbou práce a kvalitou spol. vztahů dokonce celou teorii soc. změny. Podle něho způ­ sobilo zavedení principu dělby práce zásadní změnu v povaze spol. solidarity, která se z původní mechanické stala organickou (viz -'solidarita mechanická a organická). Tato změna měla hluboký vliv na soustavu norem, takže -'industriální společnost je po této stránce radikálně odlišná od -.společnosti preindustriální. Ferdinand Tonnies konstatoval podobný posun v oblasti solidarity, který vyvolal i.: dochází k němu v kontinuu proti -'Gemeinschaft a Gesellschaft, přičemž první charakterizuje kolektivy předprůmyslové a druhá kolektivy průmyslové. Max Weber sdílí Durkheimův názor, že i. pronikavě změ­ nil spol. vztahy a vynutil si racionalizaci i ve zcela netech. a neekon. oborech. Příčinou těchto změn však není podle Webera sám i.; ten byl spíše umožněn obratem v hodnotovém systému, protestantskou reformací, zejm. její kalvínskou variantou, která ovlivnila elity v klíčových západoevrop. zemích tím, že legitimovala kapit. podnikání. 424

ind ustrializace

Kari Marx jako sociolog uznal přechod k i. za začátek úplně nové dějinné epochy, v souladu s teorií dial. materialismu a hist. materialismu. Interpretoval i. jako jednu z hlavních forem výr. vztahů, determinujících spol. podmínky v souhře s převládajícími vlastnickými vztahy. Korespondujícím systémem vlastnických vztahů v i. je -'kapitalismus. Herbert Spencer považuje i. také za spoluurčova­ tele nového typu společnosti, který se od toho, jenž mu předcházel, liší svou civilní, nevojenskou povahou. V tom je Spencer pokračovatelem Saint-Simona, který rovněž očekával, že "člověk průmyslový" (I'industriel) bude lépe disponován k mezinár. dorozumění než typ před­ průmyslový. Hist. zkušenost však toto očekávání nepotvrdila. S industriální společností se vynořil i jev -'národního státu a ideologie -.nacionalismu, které oba mezinár. konflikty spíše zostřily. Navíc technologie i. učinila válku nesrovnatelně zhoubnější. Zajímavé jsou též teorie, o nichž se stále ještě vede spor a podle nichž i. svou složitostí a rozrůzněním soc. vztahů, -'sociální diferenciací, umožňuje, ne-li přímo vynucuje polit. pluralismus. Jinými slovy je to názor, že i. může plně a spolehlivě fungovat pouze v -'demokracii a že spol. rozvoj, mezi jehož hlavní aspekty i. patří, dříve či později vyústí v demokracii jako v jeden z univerzálních cílů soc. evoluce ("evolutionary universals" u Talcotta Parsonse). V této debatě se operuje hlavně předpokládanou vzájemnou závislostí svobodného trhu a polit. svobody: protože i. se v minulosti prosadil v rámci -.tržní ekonomiky, má se za to, že bude i nadále vyžadovat volnou soutěž a tím i podporovat "svobodný trh idejí" (Milton Friedman). Pozdní industrializace, plánovitě prováděná za dalekosáhlé státní kontroly a s podstatným omezením tržních mechanismů, zejm. v rozvojových zemích, by se zdála odporovat těmto tvrzením. Na druhé straně však nelze přehlížet časté neúspěchy těchto centrálně řízených procesů s vyloučením svobodné soutě­ že. Zhroucení tzv. -'reálného socialismu na konci 80. 1. patří mezi nejpoučnější ilustrace v tomto směru. A: industrialism F: industrialisme N: Industrialismus I: industrialismo Lit.: Aron, R.: Trois essais sur l'iige industrie!. Paris 1966; Black. C E.: The Dynamics ofModernization. New York 1975; Durkheim, É.: De la division du travail social. Paris 1922; Friedma/l, M.: Free to Choose. New York 1980; Friedma/l/l, G. P.: 1ndustrial Society. New York 1955: l/lkeles, A: Becoming Modem. Cambridge 1974; Kerr, C ed.: lndustrialism and Industria1 Man. Cambridge 1960; Lerner, D.: The Passing ol' Traditiona1 Society - Modernizing in the Middle East. New York, London 1958; ParSOIIS, T.: The Evolution ofSocieties. New Jersey 1977; Saint-Simo/l, C. H: CEuvres choisies. Bruxelles 1859; Spencer. H: The Princip1es ol' Sociology. New York 1880; Tonnies. F: Gemeinschaft und Gesellschaft. Leipzig 1887; Weber, M.: GesammeHe Aufsatze zur Religionsozio1ogie. TUbingen 1922.

Sud

in d u str i a I i z a c e - v užším smyslu zprůmyslnění dří­ ve agrárního či nevyužívaného regionu, v širším hist. smyslu proces rozvoje průmyslu ajeho spol. důsledky. Již paleolitické nálezy sériově zhotovených předmětů jsou příznačně označovány jako "industrie". Neolitická revoluce přináší první technol. specializaci. Urbanizace vede ve starově­ kých i středověkých městech k osamostatňování řemesel, sloužících později jako empir. východisko strojní výroby. Tzv. druhá a třetí zemědělská revoluce poskytují příklady zvyšování produktivity a intenzifikace práce. Manufaktury (od starého Říma po 17. a 18. st.) prostorově oddělují pracoviště a bydliště. Vlastní počátek i. v -.průmyslové revoluci je vysvětlován: 1. souběžnou disponibilitou kapitálu (zejm. z monopolního obchodu s otroky, stanoveného utrechtskou smlouvou r. 1713) a pracovní síly (zejm. z násilného "očišťování statků" od zemědělců); 2. sepětím těžby uhlí (vynucené ekologickou devastací dostupných lesů) s metalurgickým průmyslem a výrobou textilních strojů. Parní stroj představuje, na rozdíl od dříve známých mechanismů, první univerzálně použitelný, kontrolovatelný a mobilní motor. Železnice sloužily prvotně dopravě uhlí. Od r. 1760 až 1787 se i. šíří z Anglie do dalších zemí s uhelnými pánvemi. Včasná i. poskytuje nár. státům velmocenské postavení, od počátku tohoto procesu potvrzované úspěšnými válkami (Prusko - Rakousko, Francie; USA občanská válka, Španělsko; Japonsko - Čína, Rusko), imperiálními a koloniálními výboji. Racionalismus a liberalismus, "duch kapitalismu" (M. Weber, 1904), "faustovský duch" vynálezectví (W. Sombart, 1928) a duch dobrodružného podnikatelství (J. A. Schumpeter, 1939) neustále urychlují rozvoj techniky, která se jako "odpoutaný Prométheus" (D. S. Landes, 1978) proměňuje v před­ pokládaný zdroj pokroku a příslib řešení dosavadních soc. problémů (od Condorceta po encykliku Progressio PopulorumJana XXIII.). Rodí se ideologie i., podle níž "stav, který je nejpříznivější pro průmysl, je současně nejvhodnější i pro společnost" (e. H. de Saint-Simon). Industriální standardy a tradice, stereotypy pracovního chování a jeho řízení také postupně pronikají do všech oblastí života. Ustavuje se idea podniku jako hlavní spol. instituce. Čas se stává mírou výrobní produktivity a organizační efektivnosti. -'Tradiční společenství se proměňuje v moderní -'industriální společnost. Mechanizace je na rozdíl od relativně komplexní a autonomní řemeslné výroby založena na standardizaci a zaměnitelnosti součástek i pracovníků. Továrenská koncentrace energeticky náročných strojů si vynucuje unifikaci pracovní doby a úzkou funkč­ ní specializaci. Směřuje k degradaci práce a instrumentalizaci člověka jako výrobního prostředku, k simplifikaci

činností a dekvalifikaci pracovní síly. Živou práci odsu-

nuje na periferii výroby. Rutinní a monotónní -'rozdrobená práce (G. P. Friedmann, 1970) zvyšuje organizační efektivnost, ale též rigiditu. Ztráta kontroly nad postupy a výsledky práce vyvolává pocity ....odcizení (R. Blauner, 1964). V následujícím období umožňuje spalovací a elektrický motor decentralizaci hnací síly a další prostorové rozšíře­ ní i. Dále se rozvíjí hromadná strojírenská výroba výrobních zařízení. Dochází k i. zemědělství, rodí se průmysl dopravy, komunikací a masové zábavy (konzumní kultury). S kvalitou infrastruktury se zvyšuje fyzická, soc. i psych. mobilita populace. Velkovýroba nachází svůj typický tech.-org. výraz v práci na běžícím pásu (1870,1914) a ve -'vědeckém managementu podniku (F. lf. Taylor, 1919). Místo vlastníka, podnikatele-novátora řídí organizaci námezdní specialista, manažer. Centralizace podporuje byrokratizaci správy. S mechanizací mizí práce jako "povolání" (P. Pascarella, 1984). Instrumentální vztah k práci je doplňován ideologií zvyšování pracovního výkonu. Konkurenční konflikty výkonů však zároveň vedou k redukci výkonů (H. P. Euler, 1973), oslabují soutěživost (D. Bell, 1976) a stávají se soc. limitem dalšího růstu (H. Kahn, 1979). Technologie masové produkce je spjata s pokraču­ jící komercionalizací života. Cykly inovace, realokace kapitálu, difúze a nasycení trhu se projevují jako střídání konjunktury a deprese, popř. krize z nadvýroby (1847 a později). Dobově aktuální třídní rozpory vyvolávají děl. hnutí, zakládání -'odborů (od r. 1825) a social. stran. Extenzivním využíváním přír. zdrojů ohrožuje i. stále vážněji životní prostředí. Protože výrobní inovace se stávají předmětem a inspirací věd. výzkumu většinou až druhotně, je toto období, tzv. druhá průmyslová revoluce, nazýváno též "revolucí technickovědeckou". Tzv. třetí průmyslová revoluce (někdy označovaná jako druhá průmyslová revoluce či jako -'vědeckotechnická revoluce) je naopak založena na "zprůmyslnění"vědy, předcházející svými objevy výrobu a služby. Je spjata nejen s novými zdroji energie, ale především s novými prostředky jejího využití. Rozšíření elektroniky umožňuje samoregulaci tech. systémů a -'informatizaci managementu. Zatímco stroj nahradil lidskou sílu a mechanizace zruč­ nost, -'automatizace a -'robotizace (popř. chemizace, využití biotechnologií) nahrazuje i mnohé kontrolní funkce dosud zastávané člověkem. Ve vztahu člověka a stroje se zásadně mění energetická a informační bilance. Motorické operace jsou vystřídány převážně senzorickou účas­ tí na výrobě. Zvyšuje se intelektualizace fyzické a technizace duševní práce. Z nových konceptů výroby a paradigmatické změny vztahu k živé práci (H. E. Kern 425

inflace

infantilismus

aM. Schumann, 1984) vyplývá "neoindustrializace". V 50.1. 20. st. se projevuje reintegrací "neproduktivních" úkolů, v 60. I. 20. st. zvyšováním a důsledným využíváním kvalifikace lidských zdrojů, reprofesionalizací a -thumanizací práce (zejm. rozšiřováním a obohacováním úkolů), v 70. 1. postfordistickým ustavováním autonomních skupin. S flexibilizací a diverzifikací výroby dochází i k decentralizaci jejího řízení a rozvolňování formální organizační hierarchie. Podnik se stává prostorem relativně konsensuální soc. politiky a rozvíjení specif. organizační kultury. Požadavek -tprůmyslové demokracie vyúsťuje v různých formách participace. Postupná proměna dosud převážně spotřebních hodnotových orientací, konzumního způsobu života v orientace seberealizační (viz -trevoluce tichá R. F. lnghleharta, 1977) je jedním z příznaků přechodu k novému typu společnosti (-tspolečnosti postindustriální, -tspolečnosti informační, -tspolečnosti postmoderní). Důraz je kladen na individ. smysl vykonávané práce (W. Bďckmann, 1980) a sladění produktivity s kvalitou života (D. Yankellowich, 1981). Rodí se nový typ tzv. aktualizovaného pracovníka, pro nějž nezávislost, samostatnost a tvořivost je současně hodnotou, stimulem i odměnou (M. Sinetar, 1987). Zákl. znaky industriálního uspořádání společnosti však nejsou překonány. Dále postupuje globalizace mocenských systémů, zrozených z i. Místo očekávaného vyrovnávání životních podmínek v různých částech světa prohloubila i. soc.-ekon., kult. a světonázorové rozdíly (nová polarizace pracovní síly, napětí Sever - Jih apod.). Jedním ze způsobů řešení těchto problémů je cílevědomé ustavování industriálních distriktů, v nichž decentralizovaná kooperace vytváří pracovní příležitosti, zvyšuje kvalifikovanost a v relativní autonomnosti zakládá možnost demokr. vývoje. Tyto distrikty jsou také nejnovějším příkladem i. v užším smyslu. A: industrialization F: industrialisation N: Industrialisierung I: industrializzazione Lit: Bums, T.: lndustrial Man. Hannondsworth 1970; Hobsbawn, E.: Workers: Worlds ofLabor. New York 1984; Schaff, A.: Wohin fUhrt der Weg. Die gesellschaftlichen Folgen der zweiten industriellen Revolution. Wien 1985.

Vlá

infan tilism us viz puerilismus i nfan tili s m u s so ciál n í - (z lat. infantilis = dětský) - specif. fenomén vyspělých industriálních společností, v nichž vzniká a narůstá rozpor mezi biol. dospělostí a sociokult. nezpůsobilostí a zejm. neochotou mladých dospě­ lých akceptovat zátěž soc. -troJí a povinností, jež tradič­ ně přísluší dospělým. I.s. se projevuje např. v neochotě vstupovat do pevných pracovních svazků, nastupovat vo426

jenskou službu, vázat se trvalým manželstvím, angažovat se v institucionalizovaných polit. strukturách atd. Určitá část biol. dospělé populace si takto uměle prodlužuje adolescenci a současně si nárokuje respektování tohoto umě­ le konstruovaného adolescentního statusu. I.s. je zčásti vyjádřen již v ideologii -tkontrakultury 60. 1., je fixován v některých -tsubkulturách mládeže a nabývá čas od ča­ su povahy generačního konfliktu. A: social infantilism F: infantilisme social N: sozialer Infantilismus I: infantilismo sociale Pet in fe re n ce s ta t i s tick á - (z lat. inferre = vnésti, zanésti, přinésti) - vytváření závěrů ze statist. dat, které jsou zatíženy náhodnými chybami (chyby -tměření a -tchyby výběrové). I.s. vychází z matem.statist. modelů vyjadřujících genezi dat a vztahy mezi proměnnými a případy (objekty). Provádí se na striktní pravděpodobnostní bázi: a) pojednává o náhodných jevech a veličinách, jejichž výskytje řízen pravděpodobnostnímízákony; ty je třeba znát nebo přijmout jako předpoklad a matem. je charakterizovat (např. normální rozložení spolu s modelem nezávislého výběru, mnohorozměrné normální rozložení, třída spojitých rozložení apod.); b) neurčitost odhadů (přesnost, spolehlivost) a závěry o platnosti výroků mají pravděpodob­ nostní charakter; též predikce jsou charakterizovány pomocí pravděpodobnostních výroků. Zák!. postupy i.s. jsou: 1. -ttestování statistických hypotéz - proces rozhodování o přijetí, resp. odmítnutí -tstatistického modelu nebo výroku o populačních parametrech, které se nazývají -tstatistické hypotézy; rozhodnutí je zpravidla výběrem jedné ze dvou nebo více předem formulovaných statist. hypotéz a provádí se pomocí -tstatistických testů (např. test normality rozložení, testování nezávislosti dvou nominálních znaků v kontingenční tabulce, testování o předpokládané hodnotě procentního zastoupení kategorie apod.); 2. odhad neznámých parametrů statist. modelu nebo populačních charakteristik, přičemž může jít o bodový odhad, tj. určení hodnoty, která podle zvoleného kritéria nejlépe odhaduje (určuje, odpovídá, charakterizuje) neznámé číslo (např. výběrový průměr - vážený nebo nevážený podle vzniku datového souboru - odhaduje průměr zákl. souboru), nebo o intervalový odhad, který se zadanou spolehlivostí (přesností, pravděpodobností, stupněm důvěry, přesvědčení atp.) pokrývá neznámý parametr či populační charakteristiku (typický je stupeň spolehlivosti 95 % nebo 99 %); 3. predikce hodnot neměřené proměnné, která se provádí tak, že podle přijatého statist. modelu vztahů mezi proměnnými a v něm odhadnutých parametrů se z hodnot měřených proměnných (vstupních proměnných, prediktorů) určují (odhadují, predikují) očekávané hodno-

ty jiných proměnných (neměřených, nezahrnutých v datovém souboru, příp. latentních či plynoucích ze struktury vztahů a operacionalizace s-gických a jiných vlastností). Např. rovnice lineární represe y = a + bx + f po odhadu parametrů a, b umožňuje predikovat očekávanou hodnotu ~ k danému Xo jako ~ = a + bxo. Analogií k intervalovému odhadu se tvoří predikční intervaly pro neznámou predikovanou hodnotu. Postupy predikce zahrnují také statist. -textrapolaci. Patří sem i klasifikace odvozené ze struktury datového souboru. Správnost závěrů i.s. je přímo závislá na správné volbě výchozího modelu, resp. na splnění modelových distribučních předpokladů zvolené metody, neboť z nich plynou pravděpodobnosti závěru. Čím přesnější informace o modelu jsou známy a čím užší je třída distribucí, z níž vycházíme, tím přesnější jsou závěry. Je-li třída výchozích rozložení dána v explicitní matem. formě jakožto funkce závislá na parametrech (např. třída normálních rozložení, u nichž jsou parametry očekávaná hodnota a rozptyl; tří­ da Poissonových distribucí s parametrem, který je součas­ ně očekávanou hodnotou a rozptylem apod.), nazýváme odvozené metody -tparametrickými metodami a mluvíme o parametrické i.s. Důležitou vlastností parametrické metody je robustnost, tj. stupeň schopnosti udržet si odvozené vlastnosti i při porušení některých předpokladů, z nichž byla metoda odvozena. Robustní metody (často jde o modifikace parametrických metod, jako je useknutí nebo winsorizace statist. řady) platí za širokých předpo­ kladů. Je-li třída distribucí vstupujících do inferenčního modelu zadána obecně bez možnosti zavedení (např. všechna spojitá rozložení na určeném intervalu), nazýváme odvozené metody -tneparametrickými metodami a mluvíme o neparametrické i.s. Přesnost a spolehlivost i.s. roste s velikostí výběru (tj. s množstvím informací). Součástí projektu statist. šetření v rámci s-gického výzkumu by mě­ lo být i určení velikosti výběrového šetření, které zajistí předem požadovanou přesnost závěrů o zákl. souboru i o jeho částech. A: statistical inference F: inférence statistique N: schlienende Statistik, Inferenzstatistik I: inferenza statistica Řeh

i n fil tra c e - (z lat. filtrare =pročistit, filtrovat, zesíleno předponou in = v, ve) - pojem, který má řadu významů v různých oborech, vždy se ale jedná o pronikání, prostupování něčeho něčím. V politologii jde o pronikání cizích idejí, myšlenek, názorů do oficiálních stanovisek, v s-gii o pronikání hodnot, vzorů, norem chování a jednání apod. do ustáleného řádu systému pospolitostí, do kolekt. vědo­ mí. Pronikající narušuje pronikané, mění je, příp. destabi-

lizuje. Při intenzivní a dlouhodobé i. může dojít k dominanci cizího vlivu, ke změně základů infiltrovaného systému. I. může být spontání i systematicky řízená. Pokusem o záměrnou, regulovanou i. je -tpropagace a -treklama, ale i proces -tvýchovy má její rysy. Typem i. je -takulturace. K bezděčné i. dochází při běžné mezilidské komunikaci na bázi racionální i citové. Proti i. si někdy jednotlivci i skupiny vytvářejí -tobranné mechanismy. Otevřené systémy jsou i. postižitelnější než systémy uzavřené, rigidní (viz -totevřenost a uzavřenost postojová). I. může mít pozitivní i negativní důsledky v závislosti na charakteru přenášeného, na okamžité soc. situaci a na vývojovém stadiu infiltrovaného systému. I. skupiny může být zprostředkována,posílena nebo také "zablokována" vůdčí, autoritativní osobností, u jednotlivce může tuto roli hrát -treferenčnÍ skupina. A: infiltration F: infiltration N: Infiltration, Eindringen I: infiltrazione Kou i n fl a c e - (z lat. inflatio = nafukování, nadýmání) - porucha ekon. rovnováhy, při které příliv peněz převyšuje příliv statků. Rist. byla i. průvodním znakem války, občanských nepokojů, hladu nebo jiné přír. pohromy. Posuzuje se míra a tempo i., zpravidla cenovými indexy. Extrémní hodnoty dosahuje v podobě hyperinflace, která se vyskytla např. v Německu v období 1. svět. války a po ní (poměr zlaté marky k papírové byl v r. 1914 1:1, v srpnu 1923 1:1 miliónu a v listopadu 1923 1:1 biliónu); úplné znehodnocení peněz zde vedlo k pauperizaci všech vrstev obyv. s výjimkou velkoburžoazie a bylo ekon. pozadím šíření nacismu (T. W. Adorno, E. Fromm). Při tzv. cválající i. s mírou několik desítek procent dochází k výrazným přesunům v rozdělení nár. důchodu mezi různými spol. skupinami ve prospěch vlastníků kapitálu a tzv. příjmo­ vých lídrů, jejichž životní úroveň roste, a k ustavičnému poklesu životní úrovně nemajetných vrstev s limitovanými příjmy. Tzv. vleklá inflace se při míře několika procent nazývá "plazivou inflací", ve spojení s ekon. stagnací jde o "stagflaci" a ve spojení s poklesem výroby o "slumpflaci". Plazivá i., doprovázená trvalým stoupáním cen, probíhá i v podmínkách celkového růstu životní úrovně, zpravidla při stagnaci, poklesu či opoždění ve skupinách odkázaných na fixní příjmy. Příčiny i. jsou ekon. (zastaralost ekon. mechanismů, nerovnoměrnost strukturálního vývoje) a vyplývají též z rozhodnutí v oblasti hosp. politiky (investice do odvětví, které dlouhou dobu nepřináše­ jí efekt, zvyšování deficitu státního rozpočtu) nebo pramení z vnitřních nebo vnějších polit. konfliktů (vedoucích např. k růstu výdajů na zbrojení). I. je analyzována jako 427

informace

vztahy mezi celkovou nabídkou, celkovou poptávkou a nezaměstnaností v prostoru vymezeném všeob. úrovní cen a velikostí reálné produkce. Úplnější a relevantnější pohled na ekon. nerovnováhu umožňuje rozlišování situace v sektorech a trhových podsystémech ekonomiky. Celkový stav i. vytváří její různá úroveň na ---.trzích práce, výrobků, polovýrobků, spotřebního zboží, cenných papírů, ve veř. sektoru, v nových odvětvích, v rozvojovém prů­ myslu, polnohospodářství apod. Zdůrazňuje se tím i vliv segmentace výroby na monopolizovaný a volnokonkurenční sektor. Monopolizovaná odvětví (oligopol) diktují ceny a vzniká v nich shoda zájmů se silnými odborovými svazy, působí zde stejný mechanismus jako při uzavírání segmentů trhu práce. Syntézu těchto nových vývojových jevů v ekonomice poskytuje]. K. Galbraith. Upozorňuje na spol. důsledky ekon. i.: z čistě peněžního hlediska se víc vyplácí být spekulantem a prostitutkou než učitelem nebo policistou. Soustava stimulů vyplývajících z i. vytváří stav spol. nerovnováhy, diskriminuje veř. služby proti podnikatelskému sektoru. V social., centrálně plánované ekonomice byl problém i. málo prozkoumaný. Odlišovala se tzv. otevřená i., vyjádřená v pohybu cenových indexů, skrytá i., která se nedostávala do standardních cenových indexů a byla spojená s nejasnými změnami kvality výrobků, a potlačená i., kdy narůstala nedostatkovost výrobků na trhu až po vznik ---'ekonomie nedostatku (J. Kornai). Skrytá a potlačená i. negativně působila na činnost hosp. subjektů, výrobců. Negovala význam cen a peněz, vedla ke vzniku trhu dodavatele, který ve stavu nerovnováhy absorbuje i nekvalitní výrobky. Spotřebitel neuspokojený na spotřebitelském trhu podával špatný výkon na trhu práce jako výrobce. Celkovým výsledkem nerovnováhy byla neefektivnost, plýtvání, nekvalita, zastarávání výrobků apod. V oblasti soc. vztahů rostla atraktivnost povolání spojených s rozdělováním výrobků a poskytováním služeb, umožňující získat pololegální a nezákonné výhody, zvyšovala se přitažlivost stínové ekonomiky s dalšími rozkladnými účinky pro pracovní disciplínu a mzdovou zainteresovanost v soc. sektoru. V s-gii se problematika i. vyskytuje v mnohých souvislostech, od změn v hodnotových orientacích přes s-gii odborů, s-gii chudoby, s-gii polit. vztahů, s-gii práce až po otázky formování soc. struktury prostřednictvím trhu práce. I. vyvolává procesy soc. učení a přizpůsobení. Přesto, že je s-gické zkoumání i. v začátcích, lze mluvit o kolekt. a individ. strategiích vyrovnání se s i. Kolekt. strategie zahrnují možnosti vlivu organizovaných skupin v makrosoc. procesu, individ. strategie obsahují reakci jednotlivců na změněné ekon. parametry. Kolekt. aktéři mají nepoměrně větší šance zvládnout inflační procesy a přizpůsobit si je-

428

inhibice

jich rámcové podmínky, zatímco jedinec je nucen se jednostranně přizpůsobit - změnou racionálního očekávání, změnou ---.spotřebního chování, "útěkem od peněz", spekulací apod. Strategie lze dělit také na aktivní a pasivní. S-gie zkoumá i souvislost i. s deviantním chováním a ---'sociální deviací vůbec. A: intlation F: intlation N: Intlation I: intlazione Lit.: Galbraith. 1. K.: Společnost hojnosti. Praha 1967; Galbraith, J. K.: Ekonómia a spoločenské ciele. Bratislava 1984; Pfister, 1.: Grundzlige einer "Soziotheorie" der Inflation. Berlin 1981.

Run

i n for m a c e - (z lat. informare = utvářet mínění) - obecně jakékoliv sdělení, zpráva či údaj, v odborné terminologii kvantifikovatelná veličina vyjadřující míru entropie systému a její změny, kvalitu přenosu ---'obsahu sdělení (viz též ---'entropie), strukturální jednotku umožňující interakci přirozených struktur a jejich vývoj (v biologii, genetice), S-gie tento pojem explicitně nedefinovala, pracuje s ním ale běžně: 1. v obecném pojetí ve smyslu údaje či výroku o nějaké skutečnosti bez ohledu na jeho poznatkový přínos; 2. v užším pojetí ve smyslu sdělení přesahují­ cího rárnec dosavadních poznatků. Zákl. funkci má pojem i. v teoriích ---'sociální komunikace, zejm. v souvislosti s tvorbou umělých komunikačních konstruktů (kódování, přenos a dekódování i.), resp, v teorii informace. Na pojmu i. jsou založeny některé koncepty ---'postindustriální společnosti, spec. ---'informační společnosti, A: information F: information N: Information, Nachricht I: informazione Lit.: Ashby. W. R,: (1956) Kybernetika. Praha 1961; Lamser. V.: Komunikace a společnost. Praha 1969; Wiener. N.: (1954) Kybernetika a společ­ nost. Praha 1963.

Šam

informace so ciální viz paměť sociální informa tik a p rá vní viz právo informatizace - v obecném smyslu proces implementace moderních informačních technologií do různých oblastí života společnosti (často zužovaný na problém manipulace s počítači a telekomunikačními zařízeními), v s-gickém smyslu pojmenování důležitého postindustriálního procesu vyznačujícího se růstem významu ---'informace v systému spol. hodnot. Z toho vycházejí teorie ---'mformační společnosti, podle nichž duševní život stále širšího okruhu (masy) lidí není naplňován informacemi odvozenými z bezprostředního kontaktu s původní, přiro­ zenou realitou, ale převážně z kontaktu se sekundární realitou informačního prostředí. Proces postupné ztráty bezprostřední předmětnosti lidské činnosti, jenž se až dosud rozvíjel na bázi ---.průmyslové revoluce, dostává podobu

informační revoluce: v práci se ztrácí prostorová a často i časová jednota pracovní síly a pracovního předmětu, pracovní předmět je zastupován více či méně symbolizovanou realitou; přirozenou realitou většiny lidských aktivit se stávají informační (komunikační) terminály a pohyb reálných věcí je v perspektivě individua nahrazen pohybem informací; růst strojové inteligence umožňuje seberegulativní rozvoj tech. systémů a staví člověka do zcela nové role ve vztazích člověk versus stroj (viz ---'automatizace). Průvodním a podmiňujícím rysem tohoto vývoje je technizace poznávacích procesů (substituce lidských smyslů tech. senzory, substitutce lidské paměti a některých intelektuálních operací výpočetní technikou) a regulačních procesů (automatizace produkčních procesů) s dalekosáhlými soc. důsledky. Ve fil. smyslu znamená i. významový posun pojmu informace ze sféry vědomí (poznávání, gnoseologie) do sféry bytí (ontologie), jenž souvisí s pokroky přír., zejm. biol. věd (genetiky), zakládajícími vývojové teorie na přenosu informace ve strukturách živé hmoty. A: informatization F: informatisation N: Informatisierung I: informatizzazione Lit.: viz

->společnost informační,

Šam

in for m O van o s t - množství ---'informací, kterými jedinec či určitá skupina disponují a které mohou aktivně šířit. I. je úzce vázána na pojem ---'kompetence. Je objektivně determinována dostupností informací, jejich pravdivostí, úplností apod., subjektivně vzdělaností, intelektuálními i mentálními předpoklady jedince. Reálná i. nemusí být v souladu s pocitem i. u jedince či skupiny. Náplň i. nemusí obsahovat jen pravdivé informace, ale může zahrnovat i různé zkreslené údaje, hypotézy, neadekvátní představy. Ovšem v užším slova smyslu se za i. pokládá jen suma prověřených, skutečnosti odpovídajících informací; za informovaného jedince člověk, který disponuje právě tímto druhem informací, resp. má přístup k jejich zdrojům.

A: knowledgeability F: information, niveau d'information N: Informierheit I: tlusso informativo, stato den' informazione Tom infrastruktura - (z lat. infra = níže) - zákl. ústrojenství, skelet či podklad struktury ekonomiky. Termín i. byl poprvé použit na sklonku 2. svět. války ve vojenství pro označení komplexu zařízení zabezpečujících činnost ozbrojených sil, do kterého patřily sklady vojenského materiálu, letiště, radiolokátory, polygony, odpalovací rampy atd, I. v tomto smyslu znamená něco více než vojenský týl. Z této oblasti se pojem i. přenesl na hosp. pole, kde jej po-

prvé v 50. 1. použil P. N. Rosenstein-Rodan jako důležitý stavební kámen své teorie "velkého popudu". Tento ekonom chápe i. jako zákl. spol. ---'kapitál (social overhead capital), který tvoří soubor všeob. podmínek nezbytných pro příznivý rozvoj soukromého podnikání v zákl. odvět­ vích. I. v tomto pojetí obsahuje energetiku, dopravu, spoje, veř. služby atd., tedy odvětví zabezpečující chod hospodářství jako celku a figurující jako jeho "trvalé náklady". Investice do i. mají dlouhé období dozrávání se značně opožděnými efekty, které spočívají ve vytváření investič­ ních možností pro zákl. odvětví. Jsou vysoce kapitálově náročné s vysokým podílem fixních a relativně nízkým podílem proměnných nákladů. Ke své účinnosti vyžadují jistý min. rozsah (minimum quantum). I. ve svém uceleném fungování (např. po dokončení dálničních tahů) je zdrojem tzv. vnitřních úspor pro mikrosféru. I. je souhrnem zařízení a institucí, nepatří do ní nehmotné skutečnosti (např. kvalifikovanost, kulturnost aj.) tvořící intelektuální zázemí hosp. a spol. života. Podle zaměření a vnitřních charakteristik lze i. členit na ekon. (dopravní systém, energetická soustava, spoje, vodní hospodářství apod.), věd. výzk., administrativně-řídící, informační a soc.-kult. S růstem celkové ekon. a soc. vyspělosti, s prohlubováním integračních tendencí význam i. stoupá. I. plní řadu funkcí: výrobně-za­ bezpečovací, příp. soc.-zabezpečovací, aglomerační a urbanizační, integrační, homogenizační, ovlivňující soc.-ekon. efektivnost, inovačně-racionalizační. A: infrastructure F: infrastructure N: Infrastruktur I: infrastruttura Lam

ing r a c i a c e viz techniky sociální in-grou ps a out- grou ps viz skupina členská, sociologie malých skupin, sociologie rodiny in h i b i c e - (z lat. inhibeo = zadržet, zarazit, odvrátit) mnohovýznamový termín, který obecně znamená znemožňování či úplnou zástavu určitého procesu, zábranu v jeho pokračování, i když jsou přítomny podněty, které za normálních okolností uvádějí proces v pohyb. Psychol. se i. chápe jako stav organismu, kdy nějaká funkce či regulační mechanismus jsou utlumeny nebo úplně zastaveny. I. je ovšem také útlum jako protiklad excitace. Díky inhibičním mechanismům se např. zužuje pozornost při myšlenkové koncentraci na důležitý problém. Termín i. se používá při popisování ---.paměti. Proaktivní i. (útlum) se projevuje tím, že pozdější položky v řadě se hůře pamatují než dřívější. Retroaktivní i. se vyskytuje, následuje-li po zapamatování činnost podobná činnosti při učení: pak se snižuje efekt učení, v paměti je podrženo méně. Při reproduktivní i. máme potíže s vybavením naučené látky. Po-

429

inkvizice

iniciace

slední druh je afektivní i., která je způsobena vlivem příliš intenzívní emoce na vybavení zapamatovaného nebo věr­ né vzpomínky na skutečný zážitek. Na afektivní útlumy a zkreslování paměti bere zřetel především soudní a forenzní psychologie při ověřování věrohodnosti svědectví. Několik významů i. rozeznává -psychoanalýza. Větši­ nou tak označuje stav, kdy jeden psych. proces brání, tlumí rozvoj jiného procesu (např. úzkost může tlumit sexuální touhu, obava z neúspěchu může inhibovat verbální dovednosti). Psychoanalytické chápání i. poukazuje pře­ devším na její symptomatickou hodnotu (kvalitu). I. je pokaždé výsledkem vnitřního konfliktu, střetu protikladně působících sil v psychice. Inhibující (tlumící, potlačující, vytěsňující) tendence nacházejí zpravidla výraz v instancích -ega či -superega, zatímco inhibované procesy jsou většinou pudové (instinktuální) impulsy nebo jejich sublimované deriváty (inhibován může být zírací pud nebo v sublimované podobě potřeba estetiky). Vegoanalytickém pojetí stojí i. v protikladu k symptomu: i. je celková ztráta důležité psych. funkce, zatímco symptom je její porucha. I. samozřejmě ovlivňuje jednání, brání určitým projevům, deformuje plnění spol. rolí. Kromě toho lze pojem i. přenést i do soc. oblasti, na fungování soc. mechanismů. Útlumové faktory mohou blokovat pracovní proces, specif. komunikační procesy apod. A: inhibition F: inhibition N: Inhibition, Hemmung I: inibizione Lit.: Fenichel. O.: The Psychoanalytic Theory of Neurosis. New York 1945; Meili, R. - Roracher, H.: Učebnice experimentální psychologie. Praha 1969.

Čer

i nic i a c e viz obřad

iniciační

i n i ci a ti v a ob č a ns k á - (fr. initiative = popud, podz lat. initium =počátek, původ) - označení pro spontánně vzniklou činnost skupin -občanů, která má víceméně formu činnosti organizované a jejímž cílem je zpravidla odstranění napětí a konfliktů ve společnosti, které nejsou uspokojivě řešeny institucemi a orgány k tomu kompetentními. V záp. Evropě od 2. poloviny 70. 1. jsou termínem i.o. označována -protestní hnutí vznikající z heterogenních příčin (proti budování jaderných elektráren, proti některým soudním procesům, zákazům výkonu povolání atp.), včetně ekologického hnutí, mírového hnutí či hnutí emancipačního. Hnutí i.o. jsou pestrou paletou "diferencovaných forem projevů vůle" (J. Habermas). V rámci i.o. vznikají tzv. alternativní hnutí, jejichž cílem je uspokojovat zájmy a potřeby občanů, které nejsou nebo nemohou být zajištěny státem či dalšími oficiálními mocensko-polit. strukturami. Dochází také zpravidla k vynět;

430

tváření

tzv. paralelní či alternativní kultury, resp. -subkultury, která je nezávislá na kultuře oficiální, kontrolované a podporované státem. 1.0. může vyústit v projevy -občanské neposlušnosti. V bývalých social. zemích měly i.o. specif. charakter. Působily jednak v rámci polit. systému společnosti, často jako státem koordinované spíše manifestní činnosti, jednak měly protisystémový charakter, tvořily součást legalizované či častěji nelegální opozice, -disentu. (Viz též -sociologie sociálních hnutí.) A: civic initiative F: iniciative civique N: Bi.irgerinitiative I: iniziativa civica Lit.: Habermas, J.: Die Neue Uniibersichtlichkeit. Frankfurt a.M. 1985.

Much i n i ci a ti v a p r a c o v n í - vyšší pracovní zaujetí promítající se do pracovního výkonu a pracovních inovací. V současné době je v řadě hosp. vyspělých zemí podporována a prosazována, např. pod pojmem "quality circles" (QC). Spec. velký význam přikládají této otázce japonské průmyslové podniky, které po této stránce vykazují značné efekty. Ve specif. smyslu se tento pojem používal v ideol. a propagačním kontextu tzv. -reálného socialismu, kde představoval spojení morální nabídky k vyššímu, příp. aktivnímu, tvůrčímu pracovnímu výkonu se snahami o tzv. hmotnou zainteresovanost realizovanou ve mzdě a výkonnostních příplatcích. I.p., resp. její cílevědomá stimulace, nebyla vázána na podmínky na -trhu práce a jen zčásti souvisela s kariérovými perspektivami, které byly podmíněny do jisté míry (v některých povoláních podstatně) jinými (nepracovními) faktory. I.p. byla definována jako takové jednání pracovníka, které pozitivně přispívá k plnění podnikových či celospol. cílů, vybočuje z rámce a úrovně plnění běžných pracovních úkolů a je založeno na dobrovolném rozhodnutí, bez přímého donucení. I.p. byla "měře­ na" překročením stanovených ukazatelů kvality, nákladů či výkonu. Význam i.p. byl odvozován už od výroků V. I. Lenina, který ji charakterizoval jako hybnou sílu social. výroby, jako prostředek k dosažení vyšší produktivity práce, k upevnění dobrovolné pracovní kázně a nové, social. organizace výroby. Podporovány a přímo vyvolávány (i nátlakovým způsobem) byly zejm. kolekt. formy i.p. V 50. 1. šlo zejm. o stachanovské a údernické hnutí, později o hnutí zlepšovatelů a vynálezců, o social. soutěže, brigády social. práce (BSP), o komplexní racionalizační brigády atd. Důraz byl kladen na i.p. pracující mládeže (v Českoslo­ vensku např. hnutí ZENIT, Reflektor mladých). Všeobecně propagovanou, statist. vykazovanou a polit. sledovanou formou i.p. byly individ. a kolekt. závazky (v posledních letech social. Československa je uzavíralo v průměru ročně cca 50 % všech pracujících, zatímco v BSP bylo asi 30 %

pracovníků,

zlepšovací návrhy přihlašovalo 4-5 % praTato i.p. se většinou odehrávala v demonstracích a formálně administrativní rovině, nebyla provázena předpokládanými efekty zvyšování výkonu, produktivity a kvality práce. A: work iniciative F: iniciative au travail N: Arbeitsinitiative I: iniziativa lavorativa Hud covníků).

i n k a r n a c e viz nesmrtelnost in ko n Z i s ten ce s ta tu s u - (z lat. in =ne; consistentia = složení) - situace, kdy jedinec zaujímá výrazně odlišné postavení v různých hierarchicky strukturovatelných oblastech soc. života, zejm. v oblasti příjmu či disponibilního bohatství, vzdělání, podílu na moci, ve sféře prestiže povolání. Ve výzkumu -sociální stratifikace se o i.s. uvažuje např. tehdy, jestliže jedinec zaujímá vysokou pozici na škále prestiže povolání a vzdělání, střední pozici na škále podílu na moci a velmi nízkou na škále příjmu apod. O i.s. se mluví i tehdy, jestliže je jedinec soc. handicapován askriptivními elementy statusu, např. pohlavím, rasovou či etnickou příslušností. G. E. Lenski se pokusil ukázat, že i.s. vede k polit. radikalizaci aje soc. základem vzniku skupiny ideologů nižších soc. tříd a vrstev. Tyto třídy a vrstvy totiž samy mají konzistentní status, a proto ze svého středu nemohou vydat vzdělané intelektuály, kteří by formulovali jejich třídní nebo skup. zájem. Existují však naopak příslušníci středních i vyšších vrstev, kteří mají inkonzistentní status, jenž je v těchto vrstvách činí "neplnohodnotnými". Fakt i.s. je motivuje k tomu, aby vytvářeli ideol. koncepce dokonce obrácené proti vlastní výchozí třídě či vrstvě. Takto se např. vysvětluje vysoký podíl židovských intelektuálů v děl. a obecně levicově revol. hnutích. Pojem i.s. a komplementární pojem konzistence statusu byly využity a zajímavě metodol. interpretovány ve čsl. výzkumu soc. stratifikace z konce 60. 1., který vedl P. Machonin a v němž se pracovalo s tzv. vzorcem statusu, kde se pozice na jednotlivých šestibodových statusových škálách (charakter práce, moc, životní styl, vzdělání a příjem) vyjadřovala jednoduchým zápisem tak, že hypoteticky nejvyšší a nejnižší konzistentní status měl podobu (6, 6, 6, 6, 6) a (1,1,1,1,1). Příkladem inkonzistentního statusu by byl třeba vzorec (6, 5, 3, 1,6) apod. V tomto výzkumu se předpokládalo, že o stratifikované společnosti lze mluvit pouze tehdy, jestliže většina populace má sice různé, ale v zásadě konzistentní statusové vzorce. Pojem Ls. je významově totožný s pojmy kongruence statusu a statusová inkongruence. G. E. Lenski zavedl pro označení procesu dosahování konzistentního

statusu termín -krystalizace statusu. W. Wesolowski v 60. 1. navrhl pojem dekompozice statusu, jímž chtěl označit proces opačný k procesu krystalizace statusu. Wesolowski se pokusil pomocí tohoto pojmu, avšak s nedostatečnou empir. základnou, vyložit některé soc. fenomény specif. pro reálný socialismus, např. výrazně inkonzistentní status horníků (vysoké příjmy proti nízkému vzdělání, moci a životnímu slohu), lékařů atd. Fenomén dekompozice statusu pokládal Wesolowski za pozitivní proces funkční egalitarizace společnosti. Jiní autoři poukazovali též na potenciálně pozitivní motivační funkci i.s., např. ke zvýšení vzdělání, změně vzorců chování apod. A: status inconsistency (incongruency) F: incongruence des statuts N: Statusinkonsistenz I: incongruenza di status Lit.: Lenski, C.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratiťication. New York 1966; Machonin, P. a kol.: Československá společnost. Bratislava 1969; Wesolowski, W: Třídy, vrstvy a moc. Praha 1969.

Pet

i n k v i z i c e - (z lat. inquisitio = pátrání, vyšetřování) církevní instituce, jejímž posláním bylo pronásledování -herezí, resp. -kacířů. Prvotní církev takovou instituci neznala, naopak upustila od tělesných trestů i v té míře, již znal judaismus. S herezemi zápolila pastoračně a literárně, uplatňovala příp. -exkomunikaci, ne však donucení. S povýšením křesťanství na státní náboženství ve 4.-5. st. začala být hereze hodnocena jako prohřešek, a to v rovině světského práva, a jako taková mohla být stíhána, postihována formálními -sankcemi. Ještě ve 12. st. byla sice vedena zásadní teologická debata, zda je vůbec možno obracet na víru ohněm a mečem, ale právě tehdy vedl rozmach heretických sekt k přísnějšímu postupu a k ustavení biskupské, od 13. st. papežské i., která v hojné míře používala občanskoprávnítresty a vydávala odsouzené světskému soudu. Tresty byly odstupňovány podle výše poklesku. Pro případ zjevného a zatvrzelého kacířství se od 13. st. ustálil trest upálením. R. 1252 bylo konstitucí Ad extirpanda papeže Inocence IV. povoleno mučení. Inkviziční činností byly pověřeny zejm. řády dominikánů a františkánů. V době reformace došlo k jakési druhé inkviziční vlně. R. 1542 bylo ustaveno papežské Sanctum Officium jako nejvyšší tribunál pro kacířské procesy, který bděl nad čistotou víry, vyhledáváním a trestáním kacíř­ ství a cenzurou tisku. I na straně reformačních církví docházelo zprvu k procesům s heretiky a k exekucím; tato činnost však neměla institucionální zakotvení a poměrně rychle ustala. Katol. i. byla ve většině zemí, kde působila, zrušena v 19. st. A: Inquisition F: inquisition N: Inqusition I: inquisizione 431

inovace i změny soc. struktury, hierarchie soc. pozic, hodnot, norem, morálky, kultury apod. Tyto změny zachycují různé modely vývoje společnosti, jako je Marxova koncepce -'spoPaH leěenskoekonomickéformace, koncept -'postindustriální inovace - (z lat. innovare = obnovit) - věc, idea, metoda, společnosti, resp. -'informační společnosti. V ekon. konjednání chápané jako novota a zároveň i proces implanta- cepcích rozvoje rozpracoval problémy i. zejm. ]. A. Schumce novoty, měnící dosavadní soc. situaci. Lze tedy i. chá- peter, který objasnil jejich vnitřní souvislost s povahou pat jako příspěvek k -'sociální změně. Problematika i. je kap. společnosti a jejím podnikatelským duchem. V této tradici byly rozvinuty teorie tech. rozvoje diskrétních i komtradiční součástí s-gické teorie, primárně s-gie kultury (viz -'inovace kulturní). V této souvislosti je pojem i. chápán plexních změn, krátkodobých i dlouhodobých cyklů.V ně­ široce od navozování systémové změny až po dílčí zlep- kterých koncepcích se klade důraz na problematiku šíření šování činností, podmínek, mechanismů, výsledků (viz též neboli difúze inovací, v jiných na jejich záměrné (pláno-'objev, -.zlepšovatelství) i práce ve smyslu vyrovnání vité) produkování. Někdy se obě hlediska slučují a klade rozdílu mezi dosavadní praxí a jinde známými dokonalej- se důraz na přizpůsobování i. a na druhotné i. Při osvojošími vzory. I. je výsledkem kombinace invence, inovační vání si prvotní i. vznikají reinovace. Klasický model difúkompetence (tj. schopnosti jedince, skupiny či soc. systé- ze i. byl vypracován již G. Tardem koncem 19. st. Uplatmu přizpůsobovat se požadavkům soc. situace inovačním nění našel zejm. v kult. antropologii, která si všímala chováním) a inovační motivace, korespondující s ocho- pronikání různých prvků odlišných kultur. Ve 40.1. tento tou jedince, skupiny či soc. systému adaptovat se na inovaci model používala am. s-gie vesnice. Vychází z předpokla­ a jednat ve shodě s novou situací. Inovační chování je du spontánnosti šíření i. Šance na její přijetí závisí na stuppodle R. K. Mertona nešablonovitý, předem neschválený ni, v jakém lidé předvídají výsledek jejího využití na rizinebo vůbec neznámý způsob -'adaptace na situaci, vět­ ku, které v ní pro sebe vidí, a na odhadu investic do ní. Nejčastěji je chápána difúze i. jako vzájemné -'ovlivšinou na stav -'anomie. Inovační chování je stavěno do ňování v několika etapách, v nichž tempo šíření i. od mísprotikladu k -.tradicionalismu, k tradičnímu jednání. Inota jejího vzniku až po určitý časově-prostorový bod lze zovační postoj je spojený s přesvědčením, že změna je nebrazit logistickou křivkou. Jde vlastně o šíření okruhu jejích jen možná, ale i žádoucí, zatímco tradicionalistický postoj uživatelů, do kterého intervenuje způsob komunikace o i. považuje změnu za nežádoucí, ba i nebezpečnou, a to nejen pro její konkrétní obsah, ale již z principu (odmítána a míra inovačních postojů v populaci. Model plánované i. není situace, kterou změna přináší, ale samotné narušení se rozvinul zejm. v 70. a 80. 1. 20. st. v souvislosti se šíře­ ním výpočetní techniky a "high technology". Na rozdíl od tradiční situace). Podle A. lnkelese existuje "attitude of individual modernity", k němuž patří přesvědčení, že změna difúzního modelu, založeného na předpokladu spontánníje prospěšná, problémy se dají řešit racionálně, ale také ho charakteru šíření i., klade důraz na moment vědomého menší religiozita, větší soc. tolerance, větší mobilita, vět­ rozhodnutí o ní. Ve většině případů se jeho pozornost zaší zájem o širší svět a kontakty s ním a větší připravenost měřuje na tech. i., které mají sekundárně vliv na soc. žiparticipovat na polit. životě. Podle S. N. Eisenstadta jsou vot v rámci dílčích soc. systémů, zejm. různých výr. ori. nakloněny spíše mladé generace a dokonce i. sama mů­ ganizací. V souvislosti s posledními trendy v ekon. životě že mít charakter střídání generací nebo generačního kon- se objevuje model reinovace nejen jako prostého šíření i., ale jako jejího tvůrčího přetváření, počínaje již výběrem fliktu. Z hlediska s-gie lze odlišit i. mající větší a menší vliv i., která je chápána jako zdroj dalších odvozených i. Jde na spol. život (např. z oblasti techniky) a vlastní i. spol. ži- vlastně o i. obohacenou o zkušenost subjektů (jedince, skuvota. Míra vlivu tech. a jiných i. na spol. život, resp. rozsah piny, instituce apod.), který si ji osvojuje. I. vždy mění vlastních i. spol. života mohou mít radikální i dílčí postih, "normální situaci", narušuje systém návyků, standardů, vymohou se stát kult. dědictvím celé společnosti nebo obda- žaduje od jedinců i soc. systémů zvládnutí nových činností, nabytí nových vědomostí, přináší napětí a zvýšené úsilí. řit jednu soc. skupinu či instituci (např rodinu), nebo mořadě případů jedinec či soc. skupina nemají jinou možV hou být jen individ. záležitostí. Vliv tech. i. je spíše zpronost než i. přijmout, a proto existuje celá škála způsobů, středkovaný, ale v určité konfiguraci značný, může měnit jak se s ní vyrovnat. Za určitých okolností vytváří i. noradikálně způsob života (viz např. objev nádob na přenášení vou anomickou situaci, na niž lze reagovat podle Mertopotravy v prehistorii lidstva nebo rozšíření mechanických na -'konformismem, -'retreatismem, novým -'rituástrojů v minulém a informační techniky ve 20. st.). výlem, vzpourou, ale i další inovací. sledkem takových i. jsou nejen změny soc. jednání, ale Lit.: Hroch, M. - Skýbová, A.: Ecclesia Mihtans. Inquisition im Zeitalter der Gegenreformation. Leipzig 1985; Lea. H. Ch.: Geschichte der Inquisition im Mittelalter, sv. 1-3. Bonn 1905-1913.

432

instinkt

V s-gii práce a v teorii řízení jde o vyvolávání a šíření chování v pracovní činnosti. I. tech., ekon., organizační se stávají nutnou podmínkou přežití stále širšího okruhu ekon. subjektů. Impulsy k i. neboli inovační pří­ ležitosti jsou podle P. F. Druckera neočekávané události, nesoulad mezi tím, co skutečně je a co se předpokládá, že se stane, poznání potřeby, změny ve struktuře průmyslu a trhu, demogr. změny, změny v chápání věcí, náladách a významu věcí, nové věd. a nevěd. znalosti. Na druhé straně jde o adaptaci na i., která na jedince i na soc. systémy permanentně útočí. Organizace i jedinci mají v sobě do určité míry zabudovaný obranný mechanismus vůči změně. Zavádění i. je totiž vždy složitější než pokračování v dosavadní činnosti, vyžaduje změny návyků, komunikačních sítí; organizace práce, přesuny a rekvalifikaci pracovníků apod., a to vše je spojeno s rizikem nezdaru. Škála postojů k i. může být široká, od aktivní podpory přes opatrné vyčkávání, lhostejnost, pasivní odpor až po odpor aktivní. Přitom je zjišťováno, že otevřený odpor se zvládá snadně­ ji než zdánlivé smíření se změnou provázené pasivním odporem a nedostatkem spolupráce. Tomu je vystaven celý cyklus i., který R. Likert aj. popisují těmito kroky: 1. objevení potřeby změny nebo uvědomění její možnosti; 2. objevení iniciátorů i. (nebývají totožní s jejími autory); 3. formulování problému a výběr z řady jeho možných ře­ šení; 4. vlastní realizace i.; 5. dosažení trvalých efektů a začlenění i. do rutinní činnosti organizace. Jako 2 zákl. mechanismy eliminace odporu vůči i. jsou doporučovány komunikace a participace, tedy zavedení plynulého toku informací o i., jejím charakteru a průběhu, a získání pracovníků pro účast na celém procesu od samého jeho za-

dosahování známých cílů novými prostředky. I.k. může vystupovat v podobě -.objevu nebo nového uspořádání kult. prvků, stejně jako nového využití existujících kult. prostředků a mechanismů k uspokojování určitých potřeb. Inovační změny mohou mít komplexní i dílčí charakter, mohou se stát součástí -'kulturního dědictví celé společnosti, jejich vliv ale může být omezen pouze na určitou oblast kultury, jednu soc. skupinu nebo instituci. Prosazení nových i.k. je výsledkem kombinace 3 zákl. faktorů: 1. aktuálnosti potřeby nové i.k.; 2. inovační kompetence, tj. schopnosti a ochoty členů dané společnosti přizpůsobovat se požadavkům soc. situace inovačním chováním; 3. inovační motivace, korespondující s ochotou jedince, soc. skupiny či soc. systému adaptovat se na inovaci a jednat ve shodě s novou situací. Prosazování nových inovací velice často naráží na celkovou strukturální nepřipravenost čle­ nů určité kultury akceptovat inovační změny. Často jde o to, že zavádění nových prostředků k dosažení známých cílů se dostává do konfliktu s kult. -.tradicí, -'stereotypy, osvědčenými -'vzory chování atd. Organizace i jednotlivci mají v sobě zabudovaný obranný mechanismus, který brání přijímání kult. změny, neboť to člověka vystavuje složitější situaci než pokračování v dosavadní činnosti. K překonání odporu proti i.k. napomáhá plynulý tok informací o jejím smyslu a průběhu a nárůst počtu lidí participujících na probíhajících změnách. A: cultural innovation F: innovation culturelle N: Kulturinnovation I: innovazione culturale

čátku.

insigniád a viz fašismus

A: innovation F: innovation N: Innovation I: innovazione

i n s p e k ce viz operacionalizace

inovačního

Lit.: Drucker, P. F.: Innovation and Entrepreneurship. New York 1985; !Ilkeles, A.: A Model ofthe Modem Man. Social Science and the New Societies. Problem in Cross-<:ultura! Research and Theory Building. Maplewood 1973; Lazarsfeld, P. ed.: The People Choice. New York 1944; Naisbitt, J. - Aburdell, P.: Re-inventing the Corporation. New York 1985; Rogers, E. - Schoemaker. F.: Diffusion of Innovation. New York 1962; Tarde, C.: Les lois de hmitations. Paris 1893.

MaP i novace k ul tu rní - pojem sloužící k označení typu -'kulturní změny založené na vzniku nových -'kulturních prvků a -'kulturních komplexů (-.artefaktů, -'sociokulturních regulativů). I.k. je vnitřní (endogenní) změ­ nou (exogenní typ kult. změny je vyvolán působením cizích sociokulturních systémů prostřednictvím kult. difúze a migrace obyv.). Počátek a zdroj i.k. tkví uvnitř daného sociokult. systému, v invenci členů společenství, jejíž podstatou je vynalézavost, schopnost nalézat vždy nové způsoby

Lit.: viz ->inovace.

Sou český

i n s t i n k t - (z lat. instinctus = pud, to z instinguere = podněcovat, bodat) - vrozené, druhově specif. adaptivní chování živočichů, v některých svých složkách modifikovatelné učením, individ. zkušeností. Koncept i. byl zaveden v 19. st. v psychologii a jeho uplatnění vrcholilo v -'instinktivismu v klasické -'psychoanalýze. Nyní je doménou -'etologie, resp. komparativní psychologie. V teoriích chování je i. stavěn do protikladu k pojmu -'učení, resp. pojmu individ. zkušenost. V -'behaviorismu někdy splývá s termínem "popud" (angl. drive). Ve filozofii (např. u H. Bergsona aj.) je stavěn do protikladu k pojmu inteligence (viz -.intelekt a inteligence) jako způsobilosti účelně jednat na základě myšlení. V současné psychologii trvá spor o instinktivní základ některých druhů chování II člověka. U tzv. biogenních potřeb člověka (hlad, sex a další) je instinktivní základ nepochybný. I. je významo433

instinkt

vě

dělnosti

ekvivalentní pojmu pud, který byl však užíván spíše ve starší psychol. literatuře. Biol. smyslem i. je účelová adaptace organismu stálým životním podmínkám. Při změnách, zejm. uměle navozených, selhává. Každý živočich je vybaven jakousi druhovou pamětí a příslušným preformovaným (vrozeným) chováním (které I. P. Pavlov interpretoval jako řetěz nepodmíněnýchreflexů). Geneticky je i. chápán jako vývojově nejnižší (nejstarší) úroveň -tmotivace, neboť vychází z určitých vrozených -tpotřeb. U vývojově výše postavených živočichů je jejich instinktivní chování méně rigidní, tj. více modifikovatelné učením. V. G. Dethier a E. Stellar (1961) formulovali následující tři kritéria instinktivního chování: 1. je nenaučené, tj. vrozené; 2. je typické pro daný živočišný druh; 3. je adaptivní. V. B. Droscher (1965) označuje i. velmi případně jako životní -tkategorický imperativ stojící za vůlí a vě­ domím. I. jako účelné reakce organismu na význ. životní situace jsou uvolňovány tzv. vrozenými spouštěcími schématy ("angeborenes auslosendes Schema" podle K. Lorenze) nebo tzv. uvolňovačem ("releaser" podle N. Tinbergena), přičemž se (např. u sexuálního chování) uplatňuje určité vnitřní neurohumorální vyladění (v daném případě pohlavní zralost a určitá úroveň pohlavních hormonů v krvi organismu, která je u volně žijících zvířat sezónní). Důležitou vlastností i. je, že vychází z potřeby určitého druhu činnosti, která je sama sobě cílem (např. hra). Protože má povahu automatické reakce vyvolané klíčovými podně­ ty, nemusí být za jistých okolností účelný. Jedná-li se o instinktivní aktivity soc. typu, jako je např. sexuální chování, používá Tinbergen termín "social releaser". Lorenz je přesvědčen o instinktivní podstatě lidské -tagrese (čemuž jiní oponují) a přisuzuje člověku interindivid. různý agresivní potenciál, který musí být odreagováván. Obvykle se to děje formou spol. aprobovaných činností, jako jsou např. určité druhy sportu a činnosti vyžadující vydávání energie. Předmětem diskuse je jednak otázka, které druhy soc. interakcí u zvířat lze vysvětlit tzv. soc. instinkty a které spíše jako produkty -tsociálního učení, a ovšem i otázka, které i. se mohou uplatňovat i v chování dospělého kultivovaného člověka. Za i. je pokládáno panické chování, vyvolávané v situacích náhlého hromadného ohrožení při požárech, katastrofách apod. E. Kretschmer (1956) pokládá za i. hysterické reakce. Vedle W. McDougalla a psychoanalytiků zašel v instinktivistickém pojetí člověka nejdále K. Leonhard (1961), který i. dělí do šesti kategorií: i. udržování života, i. egoistické, i. altruistické, i. seskupovací, i. společenské a i. sexuální. Každému i. přidružuje specif. emoci. Jeho koncepce lidských i. však byla ostře kritizována. Energetické pojetí i. uvádí jako specif. jev tzv. "běh na prázdno" (odreagování energie L, nesetká-li se vyladě434

instituce

ný jedinec s příslušným uvolňovačem), "náhradní chování" (při potlačené realizaci i.) a "přeskakující chování" (záměna potlačeného i. jiným i.). A: instinct F: instinct N: Instinkt I: istinto Lit.: Fletcher, R.: Instinct in Man. London 1968; Tinbergen, N.: The Stu· dy of Instinct. London 1951; Thorpe, W. H.: Learning and Instinct in Ani· mals. London 1963; Viaud, G.: Les Instincts. Paris 1959.

Nak

i n s ti n k t

děl n O s t i

viz

třída zahálčivá

i n s t i n k t i v i s m u s - myšlenkový směr postavený na tom, že spol. život je souhrnem chování a činností lidí, kteří jsou vedeni řadou vrozených a zděděných -tinstinktů. Hlavním představitelem i. byl Angličan W. McDougaU, který své názory publikoval hlavně v dílech An lntroduction to Sodal Psychology (1908) a The Group Mind (1920). Vycházel z předpokladu, že instinkty jsou rozhodujícími zdroji či pohnutkami veškerého individ. i kolekt. myšlení a jednání a tvoří základ, z něhož postupně pod vedením intelektuálních schopností vyrůstá vůle a charakter jedinců i národů. Na tom založil svoji v podstatě naturalistickou teorii -tchování zdůrazňující souvislosti psychologie člověka s psychologií zvířat a umožňující vysvětlení složitějších psych. a spol. jevů. Instinkt považoval za zdědě­ nou neboli vrozenou psychofyziologickou dispozici, jež způsobuje, že jedinec, který je jí vybaven, vnímá zejm. objekty určitého druhu a zaměřuje se na ně, pociťuje při tom specif. vzrušení a vykonává ve vztahu k nim jisté činnos­ ti nebo je k těmto činnostem alespoň vnitřně puzen. Podmínkou jakéhokoli význ. pokroku v pochopení složitých citů a impulsů tvořících základ myšlení a jednání lidí a společností je podle McDougalla schopnost rozlišit a popsat každý elementární lidský instinkt a emocionální i volní snahy, jež instinktům odpovídají. McDougall rozlišoval 7 zákl. instinktů: útěku, odporu, zvědavosti, bojovnosti, sebepotvrzení, sebeponížení a rodičovský. Jim odpovídá 7 zákl. emocí: strach, antipatie, údiv, hněv, sebejistota, méněcennost a citlivost. Repertoár instinktů tento autor postupně rozšiřovalo instinkt sexuální, stádní, sběratelský, konstruktorský, instinkt smíchu, škrábání se, kýchání, kašle apod. Instinkty se snažil vysvětlit všechny spol. jevy. Např. náboženství bylo redukováno na instinkt útěku, zvě­ davosti a sebeponížení, kapitalismus na sběratelský instinkt, urbanizace na stádní instinkt apod. Dalšími představiteli i., ovlivněnými McDougallovými názory, byli W. Trotter, který při výkladu spol. jevů připi­ soval hlavní význam stádnímu instinktu, a G. Wallas, usilující o aplikaci i. na polit. jevy. Některými částmi svého díla zabývajícími se s-gickou problematikou patří mezi instinktivisty rovněž S. Freud, jehož soc. doktrína je mj.

založena na dualismu instinktu života a smrti. Vliv i. na s-gii nebyl velký a hned od svého vzniku se stal předmětem četných kritik. Jakkoli vycházel z požadavku, aby s-gie byla budována na exaktních, věd. základech, vedl ke krajním zjednodušením, trpěl všemi nedostatky -tpsychologismu a biol. -tredukcionismu. Problematický a mnohoznač­ ný byl sám pojem instinktu, pod nímž různí představitelé i. chápali různé věci, např. i postoje, zvyky, potřeby, afekty aj. I. chyběl přesvědčivý empir. základ. Při vysvětlování jedné neznámé - spol. jevu - se odvolával na jinou neznámou - instinkty, takže vlastně nic nevysvětloval. A: instinctivism F: instinctivisme N: Instinktivismus I: istintivismo

šení od -torganizací. Jestliže i. znamená v podstatě způ­ sob, jakým lidé provádějí určitou činnost, organizace jsou tvořeny lidmi, kteří určitou činnost institucionalizovaným způsobem provádějí. Kult. i. představují pravidla jednání gramaticky správná v dané kultuře, organizace jsou provozovány lidmi, kteří tato pravidla přijímají jako závazná. I. dané kultury nejsou neměnné. Jisté činnosti mohou být nově institucionalizovány - např. vznik i. polit. stran při přechodu k moderní demokracii, jiné mohou být deinstitucionalizovány - např. zánik rytířství na sklonku feudální společnosti. Může též dojít k více či méně radikálním proměnám u téže i. - např. i. rodiny v moderní společnos­ ti. Existence i. umožňuje s-gii nacházet pravidelnosti ve zdánlivě neopakovatelných projevech lidského jednání Lit.: Skinner, B. F.: Science and Human Behavior. New York 1953; Szack,; J. R.-: Historia mysli socjologicznej, d. I. Warszawa 1981; SzczepalÍski, J.: a činí možným vyslovovat o tomto jednání zobecňující Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967. tvrzení. Z tohoto důvodu již É. Durkheim považoval stuSed dium i. za vlastní předmět bádání s-gie. I. jsou výrazem instituce - (z lat. instituere = zřizovat) - též sociální nadindivid. povahy soc. dění. Jejich analýza přispívá k poinstituce - v s-gickém i antropol. smyslu je to v zásadě chopení způsobu a míry determinace individ. jednání, každý obecně praktikovaný a v dané kultuře předávaný k hlubšímu pochopení mechanismu přejímání soc. rolí, ale způsob -tjednání. V dějinách s-gie byly i. definovány jatéž problematiky soc. změny, vztahu soc. statiky a dynako: 1. stálé skupiny integrované ve společnosti; 2. nejdů­ mikyapod. ležitější skupiny uznané ve společnosti; 3. skupiny s neZ hlediska soc.-psychol. představují i. především komosobními funkcemi (F. W. Znaniecki, 1945); 4. projevy plex vzorově určených, vzájemně se doplňujících normanezbytných kult. činností (B. Malinowski, 1949); 5. sys- tivních očekávání, vymezujících příslušné -tchování osob tematizované a uznávané mravy (G. W. Sumner, 1906); plnících určité role. Institucionalizace je spjata s integrací 6. pevně vymezené procedury a rituály (R. M. Maclver, takových očekávání v systému -tsociální interakce. Cho1931); 7. kombinace norem, statusů a rolí (R. Linton, vání se při ní habitualizuje, normy jsou internalizovány či 1936). V dlouhé řadě definic i. dominují pojetí funkcio- interiorizovány. I. zahrnují: a) uznané a zavedené -tzvynální a antropol.Funkcionalismus považuje i. za mecha- ky či zvyklosti usměrňující soc. vztahy, b) celkový komnismy funkční z hlediska uspokojování potřeb společnos­ plex těchto zvyklostí a principy či -thodnoty, které usměr­ ti. Tento přístup omezuje i. na schválené a sankcemi ňují tento komplex, c) příp., pokud existuje, organizaci podepřené -tvzory chování. Antropol. pojetí spatřuje v lidpodporující tento komplex (L. T. Hobhouse, 1924). Taských i. alternativu k pudové orientaci živočichů. Institu- ková normy a hodnoty prosazující organizace (P. L. Mott, cionalizace jednání umožňuje člověku orientovat se v kom- 1965) neboli "institucionální agentura" předpokládá záplexní realitě a šetří náklady, jež by byly spojeny s nutností měrnou činnost, specif. funkce a explicitní cíle. F. H. AUpromýšlet stále znovu reakce na standardní situace. Za- port (1933) říká, že i. nejsou pouze našimi nástroji, jsou tímco funkcionální pojetí zkoumá i. především z hlediska částí nás samých. Představují reciproční typizace návykojejich fungování jakožto mechanismů -tsociální kontro- vých akcí typů jednajících (P. L. Berger, T. Luckmann, ly, antropol. přístup v nich vidí účinný prostředek odleh- 1966). Prostřednictvím -trolí jsou vtěleny do individ. zkučení, jenž zbavuje člověka nutnosti promýšlet případ od šenosti. Výkon rolí zajišťuje participaci jedince v soc. svě­ případu způsoby jednání vedoucí k uspokojení potřeb jedtě, jejich internalizace vytváří subjektivní realitu tohoto notlivců, skupin a celých kultur. I. bývají typologizovány světa. Svět definovaný prostřednictvím nadosobních i. se podle oblastí lidské činnosti, kterou regulují. Rozlišujeme tak stává světem osobně přijatelným. I. jsou zároveň zánapř. i. mocenské, náb., ekon., vzdělávací apod. Ve svém kladem integrace motivů a vztažným rámcem postojů a zájsouhrnu tedy i. vymezují způsoby jednání, které chrání mů. Soc. řád a soc. kontrola, které zajišťují, jsou protiváskupinu či společnost před fyzickým zánikem, před nedo- hou chaosu a bezmocnosti. Podle j. Habermase (1969) statkem, vnější i vnitřní agresí, před ztrátou pocitu smys- tytéž konstelace, které jedince dohánějí k neuróze, dávají luplnosti takto mnohostranně zajišťované existence. spol. podnět ke zřízení institucí. Při vymezení povahy i. hraje klíčovou roli jejich odliA: institution F: institution N: Institution I: istituzione 435

intelektualizace práce

instituce politická

Lit.: Allport, F. H.: Institutional Behavior. Chapel Hill 1933; Feibleman, 1. K.: The Institutions of Society. London 1956; Giddens, A.: (1976) New Rules of Sociological Method. London 1993; Habermas, 1.: Erkenntnis und Interesse. Frankfurt a.M. 1969.

Kel, Vlá

i ns ti tuce po li tic ká viz ekonomika tržní, strana politická instituce právní - pojem používaný v běžné právnické mluvě, který je však mnohoznačný, elastický; v právních předpisech se neužívá. Lp. se chápe jako soubor právních norem upravujících speciť. skupinu vzájemně souvisejících spol. vztahů. Tyto normy tvoří celek z toho hlediska, že prakticky vyčerpávajícím způsobem regulují nějaký dostatečně význ. typ mezilidských vztahů. Lze mezi nimi hledat funkcionální či strukturální vazbu. V čes. právnické literatuře bývá i.p. v tomto smyslu označována častěji výrazem "právní institut". Je to např. manželství, právní odpovědnost, smlouva nebo vlastnictví. Výraz i.p. se však používá ještě v jiném, odvozeném smyslu, a to pro státní orgány nebo spol. organizace, které se chovají (pů­ sobí) v souladu s ustanoveními právních předpisů (personální pojetí i.p.), nebo pro soubor činností, jež jsou vymezeny nějakým souborem norem (funkcionální pojetí i.p.). První použití se blíží s-gickému pojmu --+organizace, druhé s-gickému chápání --+instituce. A: judicial (legal) institution F: institution juridique N: Rechtsinstitution I: istituzione giuridica Lit.: Renard, G.: La théorie de l'institution. Paris 1930; Piller, J.: Empirický výzkum institucí státního práva. In: Stát a právo, 26, Praha 1989.

Pil

in s tituce so ciá Iní viz instituce i n s t it u c e to tál n í viz sociologie. organizace, teorie sociální interakce i n s t it u c e trž n í viz ekonomika tržní i ns ti tuce vzd ě I á v ac í viz sociologie vzdělání instruktáž tazatelů - (z lat. insructio, od instruere = zřídit, poučit) - příprava, školení, výcvik --+tazatelů, umožňující jim zvládat svou roli. !.t. můžeme rozdělit na obecné a spec. Obecné jsou zaměřeny na výcvik v soc. chování při provádění --+interview (zejm. při komunikaci s --+respondenty), na přesné dodržování tech.-org. pravidel realizace výzk. akcí (zejm. pravidel výběru, příp. dovýběru) a na celkovou informovanost o s-gickém výzkumu v dané oblasti. Spec. i.t. se týkají konkrétních výzk. akcí a seznamují tazatele se specifikou výběru respondentů i s charakterem daného rozhovoru, příp. s doplňkovými validizačními technikami (např. pozorováním chování res436

pondentů a jeho záznamem).

Obecná i.t. se většinou provádí s celou --+tazatelskou sítí, a to nejintenzivněji při jejím zakládání, i když by měla průběžně pokračovat, dílčí, spec. i.t. se provádějí s částí sítě aktivovanou pro určitou výzk. akci. V obou případech se používají jak písemné pokyny, tak přednášky a výcvikové semináře. Výhodný je bezprostřední kontakt výzk. týmu s tazateli při i.t., umožňující vysvětlit příp. nejasnosti v chápání pravidel práce a zdokonalovat metody výcviku. A: instruction of interviewers, interview instructions F: formation des enqueteurs N: Interviewleitfaden, Interviewanweisung I: addestramento degli intervistatori Dvo

instrument výzkumný viz nástroj výzkumný instrumen talism us viz pragmatismus in tegrace skupinová viz koheze skupinová in t eg r a c e s o c i á I n í viz dezintegrace sociální, etnocentrismus in te Ie kt a in teligence - (z lat. intellectus =vhled, chápání, rozum; inteligens = chápající, znalý něčeho) - intelekt se většinou chápe jako dispozice k myšlení vůbec, zatímco inteligence se považuje za kval. a kvant. projev této schopnosti. Pojem intelekt se používá jen u člověka, kdežto pojem inteligence i pro pozorovatelné chování u zvířat, charakterizované jako řešení problémů. Často se ale oba pojmy považují za významově ekvivalentní. V neotomistické psychologii je intelekt "základem inteligence" (K. Cernocký, 1947). Scholastická psychologie chápala intelekt jako nejvyšší poznávací funkci, vyšší, než je pouhé "ratio" (rozum, usuzování). I. Kant tento vztah obrátil a rozlišoval "Vemunft" (ratio) a nižší "Verstand" (tj. intellectus, chápající myšlení). H. Bergson (1909) za podstatný znak lidského intelektu ve srovnání s --+instinkty pokládá analyticko-syntetickou činnost, která však je schopna nahlížet jen spojité a nehybné a představovat si dění jen jako řadu stavů. ]. P. Guilford (1967) vypracoval faktorově-analytický model intelektu, v němž rozlišuje 3 dimenze: operace (poznávání, paměť, konvergentní a divergentní myšlení, hodnocení), obsahy (figury, symboly, sémantické a behaviorální obsahy) a výsledky (jednotky, třídy, vztahy, systémy, transformace a implikace). Tento model je však považován i za model inteligence (o inteligenci viz též --+testy inteligence, --+inteligence sociální). Běžně je intelekt také chápán jako vlastnost, zákl. znak --+intelektuála a v této souvislosti bývá poněkud neurči­ tě vymezován jako schopnost diskursivního, kritického

i

tvůrčího

myšlení. Pojem --+inteligence je s-gií studován jako označení soc. skupiny. A: intellect and intelligence F: intellect et intelligence N: Intellekt und Intelligenz I: intelletto e intelligenza především

Lit.: Guilford, 1. P.: The Nature of Human Inteligence. New York, Toronto, London, Sydney, 1967; Nasol, C. S.: Mechanizmy funkcjonowania intelektu: zdolnoki, style poznawcze, przetwarzanie informacji. Wroclaw 1979.

Nak in tel e k t k O I e k t i v n í viz strukturalismus in tel e k t u á I - (z lat. intellego = chápu, rozumím; pů­ vodně interlego = čtu mezi řádky, vybírám; popř. intuslego = čtu dovnitř, pronikám k jádru věci) - v běžném pojetí obvykle ten, kdo dokáže kriticky analyzovat spol. problémy, kdo nezávisle a svobodně reflektuje soc. realitu a konfrontuje ji s univerzálně platnými ideály a hodnotami, kdo se angažuje ve jménu humanitních cílů. Označení i. vzniklo v období Dreyfusovy aféry a bylo přisouzeno těm spisovatelům a novinářům, kteří vystoupili s rozborem a kritikou spol. poměrů. Tím získal pojem i. značný morální a polit. akcent. Vymezení není přesné, kategorie je značně zatížena etizujícím a politizujícím hodnocením, postupem času nabyla různých významových odstínů, pozitivních i negativních, a s-gicky se s ní obtížně pracuje. ]. Szczepa1Íski hovoří o mytologizaci intelektuálů, na kterou reaguje soudobý --+postmodernismus. ]. F. Lyotard napadá představu, že i. jednají ve jménu univerzálního subjektu. Podle něho takovýto subjekt reálně neexistuje, čímž padá i výjimečné postavení i. jako jeho představitelů a mluvčích. Postmoderní autoři tím vlastně útočí na základy ideologie racionalismu, vneseného do evrop. myšlení --+osvícenstvím, které věřilo, že se rozšířením výchovy a vzdělání dosáhne občanských svobod, odstraní se partikularismus a zabrání se soc. krizím. Kritický přístup k i. a k inteligenci vůbec nesměřuje k popření jejich soc. dů­ ležitosti, ale snaží se o --+demytologizaci, odstranění mýtů a iluzí, které se často váží k poslání i. ve společnosti. Kategorie i. je užší než kategorie --+inteligence, ale tyto pojmy se částečně překrývají. Za i. je považována vět­ šinou vysoce kvalifikovaná, tvůrčí část duševních pracovníků převážně humanitního zaměření (vědci, umělci, filozofové, spisovatelé), u nichž se předpokládá spekulativní způsob myšlení spojený s výše uvedenými vlastnostmi a aktivitami. Zpravidla se mezi i. nezařazuje ani tech., ani přírodověd. inteligence (jako inženýři, lékaři, většina úřed­ nictva apod.), ale profese je jen orientačním vodítkem. I když je pojem i. vysvětlován různě, jde o poměrně jemné odlišení od pojmu inteligence, které veřejnost často nechápe, oba pojmy ztotožňuje s pojmem --+vzdělanec a chápe všechny jako synonyma. Často se úvahy o i. týkají jejich

vztahu ke sféře decize a --+moci. Současná teorie --+kulturního kapitálu (A. W. Gouldner, P. F. Bourdieu) např. zdůvodňuje výsadní postavení i. v industriální společnosti jejich schopností disponovat kult. kapitálem a tak ovládat jiné příslušníky společnosti. Proto se ocitá v centru pozornosti etický problém spol. zodpovědnosti i. Někdy se o i. uvažuje jako o duchovní --+elítě. Někdy je pojem i. synonymizován s pojmem "levicový intelektuál", protože kritika spol. systému byla většinou doménou této polit. orientace. Levicově orientované i. kritizovali]. A. Schumpeter, F. A. von Hayek, R. Aron aj. Za modelový typ levicového i. byl např. pokládán význ. am. lingvista N. Chomsky pro svou přemrštěnou kritiku am. polit. a ekon. systému. V čes. poměrech se někdy užívá označení i. ve vysloveně pejorativním smyslu jako označení člověka odtrženého od reality, nadměrně skeptického, nadřazeného nad ostatními a spol. neužitečného. "lntelektuálštinou" se rozumí nadměrný individualismus a subjektivismus. Negativní i pře­ hnaně pozitivní obsahy pojmu i. vycházejí z mimověd., ideol. vlivů. Proud negativních postojů k i. a k inteligenci vůbec se zahrnuje pod pojem antiintelektualismus. A: intellectual F: intellectuel N: Intellektuelle I: intellettuale Lit.: Aron, R.: L'opium des intellectuels. Paris 1955; Bělohradský, V.: Kapitalismus a občanské ctnosti. Praha 1992; Gouldner, A.: The Future of Intellectuals. New York 1979; Lyotard, J. F.: (1983) Grabma1 der Intellektuellen. Graz 1985; Szczepa1Íski, J.: Mito1ogizacja intelektualistów. Studia socjologiczne, 1962, Č. 3.

Luž in telektuali zace práce - růst nároků na využití duševních kapacit pracovníka v průběhu pracovní činnos­ ti, při podávání pracovního výkonu. Lp. je spjata se zaváděním nových --+technologií, vyžadujících spíše než motorické nasazení kontrolní či dispečerské činnosti a místo síly a zručnosti schopnost zpracovat informace. I.p. je kontinuální proces související se změnou obsahu práce a rozšiřováním intelektuálních profesí. Velký význam, i když ne z-cela jednoznačný, pro něj má zejm. --+automatizace, --+robotizace a --+komputerizace. Nahrazují řadu rutinních pracovních operací, ale i část intelektuálně náročněj­ ších úkonů. I.p. není proces zasahující rovnoměrně všechny profese a oblasti --+práce. Je ale většinou chápána jako součást humanizace práce, tj. přibližování pracovního procesu potřebám člověka včetně jeho osobní seberealizace. Týká se také pracovních podmínek, pracovního prostředí a mezilidských vztahů (viz --+human relations). Praktické způsoby a prostředky i.p. se rozvíjejí a uplatňují s vývojem nových technologií a nových forem organizace práce a --+human managementu. Např. záměna pracovních činností a pracovních míst umožňuje snížit jednostranné 437

inteligence

interakce sociální

zatížení a únavu z pracovní monotonie, integrace pracovních činností obohacuje pracovní náplň, autonomní pracovní skupiny si samy organizují pracovní činnost, práce je přizpůsobovánaosobnímu životu pracovníků (viz -trežim pracovní, -tpráce domácí). Lp. v uvedeném smyslu je v s-gii rozpracována zejm. fr. sociology G. P. Friedmannem, P. Navillem a dalšími (viz též -tpráce rozdrobená). A: intellectualization of work F: intellectualisation du travail N: Intellektualisierung der Arbeit I: intellettualizzazione dellavoro Lit.: Friedmann, G. a kol.: Sociológia práce. Bratislava 1967; Friedmnnn, G.:

Rozdrobená práce. Praha 1968.

HaJ

in tel i gen c e - (z lat. intelligens = chápající, znalý ně­ - s-gie tento termín používá především k označení vnitřně velmi diferencované -tspolečenské skupiny, resp. -tvrstvy, jejíž členové mají jediný společný znak, a to duševní práci (viz -tpráce fyzická a duševní), resp. vzdě­ lání jako schopnost, předpoklad k vykonávání duševní práce. V užším pojetí jsou mezi i. počítáni jen lidé s vyšším, většinou vysokoškolským vzděláním, resp. ti, kteří vykonávají práci s touto požadovanou kvalifikací. Pro empir. zkoumání je i. nepřesně a variabilně vymezovaná kategorie, se kterou se špatně pracuje. V Čechách se dříve používal zhruba ve zmíněném užším významu i. pojem -tvzděla· nec. Jiné užší pojetí ztotožňuje i. a -tintelektuály, v jejichž vymezení se objevuje aspekt kritického myšlení a morální kritérium jednání. V této souvislosti bývají pojem i. i postoj k této kategorii politizovány. V podtextu dnešního vymezování i. a jejího odlišování od intelektuálů je také psychol. koncept i. jako rysu -tosobnosti (viz -tintelekt a inteligence, -ttesty inteligence). Slovo i. je odvozeno od rus. termínu intělligencija, který do literatury zavedli ruští narodnici P. D. Boborykin aD. 1. Pisarev v 60. I. 19. st., a bylo popularizováno rus. marxisty. V marx. tradici je i. charakterizována tím, že si uvědomuje své skup. -tzájmy, ale hájí a vyjadřuje zároveň zájmy různých -ttříd, jejichž část objektivně tvoří. K i. jako ke zvl. jednotné skupině se většinou přistupova­ lo v zemích, kde se kapitalismus začal rozvíjet poměrně pozdě, kde nebyly odstraněny bariéry feudální polit. moci, kde existoval nár. útlak a kde působily překážky v přístu­ pu ke vzdělání (v předrevol. Rusku a následně v SSSR, dále v Polsku, balkánských zemích, Pobaltí, Skandinávii a částečně i v Německu). Lidé zabývající se duševní prací zde tvořili málo četné skupiny a mnozí z nich sehráli význ. aktivní roli v polit. boji za emancipaci národa a pokrok ve společnosti. Tuto výlučnost lze srovnávat se specif., i když zčásti jinak definovanou rolí intelektuálů, jak byli vymezeni ve Francii na konci 19. st. Tehdy ale společnost vníčeho)

438

mala vzdělané lidi, tedy zhruba i., jako svou "kvalitnější", schopnější část, která by měla mít vůdčí postavení. Tento požadavek se objevuje už u Platóna. Otázka i. se vždy poněkud překrývala s otázkou spol. -telity. Vedle marx. přesvědčení o služebném postavení i. existuje představa i. volně se vznášející v soc. prostoru (sozial freischwebende Intelligenz), neomezované partikulárními zájmy a vyjadřující zájmy celé společnosti (K Mannheim, v čes. zemích např. 1. A. Bláha). Se zmíněným překrývá­ ním s pojmem intelektuál souvisí vymezování i. prostřed­ nictvím morálních vlastností (P. L. Lavrov, Ivanov-Razumnik a další) a teorie tzv. krize inteligence (v období mezi dvěma svět. válkami J. Benda, J. Ortega y Gasset, v Čechách mj. E. Rádl). Někteří autoři vymezují i. jejím blízkým vztahem ke -tkultuře (T. Geiger, R. Aron, S. M. Lipset a další), přičemž se většinou zabývají pouze její tvůrčí částí, která produkuje kult. hodnoty, chápané jako nadčasové, univerzální. Této části i. se týká kritika "mytologizace intelektuálů" prováděná -tpostmodernismem (viz J. F. Lyotard). Jde ovšem o jiné kritické zkoumání i., než jaké provádí teorie tzv. machajevštiny, která chápe i. jako parazitní třídu, kterou je třeba zničit. Tuto ideu v praxi prováděl -tstalinismus. Všechny totalitní režimy považují i. za nebezpečnou skupinu, protože je schopna samostatně produkovat "nezávislé" myšlenky. Tradičně tyto režimy používají ve vztahu k i. metody "hlídání", zastrašování a -tkorupce. Existuje řada s-gicky relevantních teorií i. Některé vycházejí z uvedeného marx. pojetí i. jako složky jednotlivých tříd (S. J. Volfson, A. Gramsci), některé ji chápou jako zvl. třídu (K. Kautsky, M. Weber, H. de Man), ně­ které jako složku buržoazie (R. Johannet, E. Goblot), jiné jako složku proletariátu (Pisarev, P. Lafargue, M. Adler) a nazývají ji "myslícím proletariátem" či "duchovním proletariátem". V souvislosti se zkoumáním -tsociální stratifikace je i. často řazena do -tstřední třídy, resp. do tzv. -tnové třídy (T. Geiger, A. Touraine, B. Barber, W. L. Warner). Výší vzdělání vymezují i. K. Mannheim aR. Aron, pro jiné je určující soc. postavení, místo v -tsociální struktuře, podíl na -tmoci, postavení v systému -tdělby práce apod. Někteří autoři se přiklánějí k popisu i. pomocí psych. vlastností (A. Cartault). Ze vzniku a úlohy kybernetiky, informatiky apod. ("intelektuálních technologií") vyvozují teoretikové -tpostindustriálních společností klíčové postavení i. v budoucí soc. struktuře (D. BeZl, J. K. Galbraith). K těmto přístupům má blízko teorie -tkulturního kapitálu (A. W. Gouldner, P. F. Bourdieu), která zdůvodňuje výsadní postavení i. v moderní, postindustriální společnosti její schopností disponovat kult. kapitálem, a tak ovládat jiné příslušníky spo-

lečnosti.

K obdobným závěrům došli v 50. a 60. I. někteří -tfrankfurtské školy, kteří tvrdí, že děl. tří­ da přestala plnit svoji emancipační úlohu ve společnosti a na její místo přichází studenstvo, které představuje rodící se i. (viz např. H. Marcuse). A: intelligentsia F: intelligentsia N: Intelligenz I: intelighenzia představitelé

Lít.: Bláha, I. A.: Sociologie inteligence. Praha 1937; Hroch, M.: Evropská národní hnutí v 19. století. Praha 1986; Sedláček, J.: Pojem inteligence v sociologii. Praha 1969.

Luž in te I i gen ce s o c i á I n í - schopnost řešit soc. problémy, tj. problémy vystupující v mezilidských interakcích, resp. schopnost orientovat se v soc. strukturách, "vyznat se ve světě". E. L. Thorndike (1920) vyslovil názor, že vedle obecné inteligence, měřené testy (viz -tintelekt a in· teligence, -ttesty inteligence), existuje na ní relativně nezávislá i.s., kterou vymezil jako schopnost rozumět mužům a ženám, chlapcům a děvčatům, jakož i schopnost jednat s nimi, a jako "moudré chování" v -tinterpersonálních vztazích. Později G. H. Mead (1934), který za podstatu inteligence pokládal racionální myšlení, užívání symbolů, zdůraznil význam -tempatie pro vzájemné porozumění jednoho člověka druhému. J. P. Guilford se v r. 1967 pokusil zobecnit dosavadní výsledky zkoumání i.s. Vyšel z faktu, že testy inteligence vyžadují operace s "behaviorálními informacemi" a opomíjejí sémantický obsah, jehož nositelem je zejm. "verbální materiál", který podle Thorndika (1936) objasňuje většinu variance v testech i.s. Ke stejným výsledkům dospěl H. Woodrow v r. 1939. Testy obecné inteligence nepostihují tedy v dostatečné míře i.s. a je známo, že osoby, které získaly vysoké skóre v testech, nemusí mít vysokou i.s. Jak naznačil již Thorndike, i.s. má dvě zák!. složky: 1. percepční, což je schopnost zhodnotit a rozpoznat správně -tosobnost a -tchování lidí; 2. akční, což je schopnost na základě správné -tsociální percepce použít vůči druhým osobám vhodnou -tsociální techniku. Protože soc. interakce jsou různorodé, při­ stupují k tomu ještě další specif. schopnosti (faktory). V tomto smyslu je i.s. vychovatele specif. např. ve srovnání s i.s. prodavače textilu apod. Obě složky i.s., percepční a akční, nemusí být vždy vyrovnané, protože uplatňování určitých soc. technik v chování vůči druhým lidem může být blokováno některými vlastnostmi osobnosti (např. výraznou introverzí) nebo situačně. A: social intelligence F: intelligence sociale N: soziale Intelligenz I: intelligenza sociale Lit.: GuilJord, J. P.: The Nature of Human Intelligence. New York, St. Louis. San Francisco, Toronto, London, Sydney 1967.

Nak

in tence kom u nika ti vn í viz komunikace in ten c i o n a I i t a - (z lat intentio = úsilí, zaměření) charakteristický rys vědomí "být vždy vědomím o něčem", vztah mezi míněním a míněným i mezi slyšením a slyšeným, chtěním a chtěným atd. V tomto smyslu byl pojem i. zaveden na počátku 20. st. E. Husserlem jako východisko a zákl. pojem -tfenomenologie. V původním slova smyslu jako zaměření vůle k cíli (záměr) je slovo i. dosud běžně užíváno např. u J. Benthama ve významu "záměr­ nost". Širšího významu nabývá v teorii poznání vrcholné scholastiky, kde např. u Tomáše Akvinského je intence "to, co v sobě koncipuje intelekt o poznávané věci". Na tento význam navázal v 70. I. 19. st. F. Brentano, když v zákl. rozlišení své psychologie označil za jeden z charakteristických rysů psych. fenoménů (např. slyšení tónu) proti fyzickým fenoménům (např. tón jako smyslová kvalita) intencionální inexistenci (tj. to, že v sobě obsahují ně­ jaký objekt nebo jsou k němu zaměřeny). Brentanův žák Husserl upřesňoval dále terminologii svého učitele, odmítl reálnou obsaženost objektu v aktu a zavedl výrazy noesis pro mínící akt a noema pro jeho korelát, míněné jakožto míněné (jež není identické s míněným předmětem). V intencionální analýze je prováděn výklad toho, co je míně­ no, předmětného smyslu. Popis přitom tematizuje nejen aktuality vědomí, nýbrž odhaluje rovněž v aktualitách implikované potenciality, jimž odpovídají příslušné horizonty, a horizontovost vykazuje jako všudypřítomný rys i. V tomto tech. významu je termín i. užíván pouze ve fenomenologii a směrech jí ovlivněných, např. ve -tfenomenologické sociologiiA. Schiitze. A: intentionality F: intentionnalité N: Intentionalitat I: intenzionalita LiL: Husserl. E.: (931) Karteziánské meditace. Praha 1%8; Spiegelberg, H.: Der Begriff der Intentionalitat in der Scholastik. bei Brentano und bei Husserl. Philosophische Hefte. 1936. Č. 5.

Mou in te rak ce so ci á I n í - (z lat. předložky inter = mezi; actio = činnost) - v širokém významu procesy, které spočí­ vají v působení jednoho jednajícího (nebo jedné skupiny jednajících) na jiného jednajícího (na jinou skupinu jednajících). Může jít o působení přímé i nepřímé, zaměřené i nezaměřené, osobní i anonymní. I.s. zahrnuje -tsociální komunikaci, procesy vlivu (viz -tovlivňování) a -tmoci, -tkooperaci i -tsociální konflikt, různé formy sociality, jako je směna, skup. ztotožnění nebo konfrontace. Proces i.s. nepředpokládá nutně vzájemnost působení, i když je u rozvinuté interakce typickým jevem. Ls. je konstitutivním aspektem všeho spol. života. Každý konkrétní jev lidského světa může být charakterizován jako soc.-interakční, 439

interakce sociální

může však být také popsán v jiných tennínech, např. v termínech kultury, osobnosti nebo spol. skupiny. I.s. tedy není jedinou univerzální charakteristikou lidské skutečnosti. Jako soc.-interakční ve vlastním slova smyslu označuje­ me jevy, které nejen interakci zahrnují nebo ji předpoklá­ dají, ale v nichž interakce představuje osu, podél níž jsou studované jevy členěny. I.s. je typický analytický, vztahový pojem. Jeho specificita tkví především v tom, že spol. skutečnost ukazuje jako produkování a zřetězení účinků spjatých s působením jedněch jednajících na druhé. V popředí jsou "procesní" nebo přímo "činnostní" aspekty spojené s hlediskem aktérů. Široké pojetí interakce jako obecné s-gické kategorie, rodového -tsociálního jevu se může zdůvodňovat také mnohoznačností termínu "sociální". Centrální místo ve svém širokém pojetí zaujímá i.s. u G. Simmela (1917) a ve fonnální s-gii, která odhlíží od obsahu soc. procesů a soustřeďuje se na jejich fonny. Podle Simmela interakce umožňjje definovat skupiny v prostoru a času, protože vzájemné ovlivňování konstituuje soc. jevy. Podle představitelů -tchicagské školy R. E. Parka aE. W. Burgesse (1921) interakční procesy zahrnují "čtyři velké formy": soutěž, konflikt, přizpůsobení (akomodaci) a asimilaci. Obecným médiem interakce je pro ně komunikace. Pozitivisticky a behavioristicky orientovaní G. A. Lundberg, C. C. Schrag a O. N. Larsen (1954) označují vzájemné působení jednotlivců a skupin za centrální předmět zkoumání spol. věd. P. A. Sorokin ve svém reinterpretovaném výkladu systému s-gie (Society, Culture and Personality, 1947, 1962, 1969) charakterizuje "smysluplnou lidskou interakci" jako rodový soc. jev. Zahrnuje podle něho tyto zákl. složky: myslící a jednající lidské bytosti jako subjekty interakce, významy, hodnoty a nonny, pro něž jedinci do interakce vstupují, a otevřené činnosti a materiální jevy umožňující objektivaci významů, hodnot a norem. V rozboru interakcí samotných rozlišuje Sorokin zejm. neorganizovanou, organizovanou a dezorganizovanou interakci na straně jedné a solidární, antagonistické a smíšené fonny interakce na straně druhé. Centrální postavení zaujímá pojem interakce také u stoupenců -tteorie sociální směny, např. G. C. Homanse nebo P. M. Blaua (1964). Ve své teorii skupiny (The Human Group, 1950) se Homans opírá o zjištění, že v této oblasti existují 4 třídy pozorování, které se vztahují k činnosti, interakci, pocitům (sentiments) a nonnám. Pojmy činnos­ ti a interakce jsou úzce spjaty, jsou však analyticky odlišné. O interakci mluvíme, když máme na mysli fakt, že určitá jednotka činnosti jedné osoby je podnícena nějakou jednotkou činnosti druhé osoby. V r. 1961 definuje autor interakci především odkazem na "odměňování" činnosti jednoho jednajícího činností jiného jednajícího. Široký vý-

440

in te rakcio nism us

znam kategorie i.s. není obecně přijímán. Někteří autoři jej výslovně odmítají, protože v něm vidí nebezpečí privilegovat procesní a vnitřní aspekty v interakčních systémech na úkor aspektů strukturálních, které horizont aktuálních procesů přesahují, a na úkor vnějších souvislostí. Toto nebezpečí -tpsychologismu je reálné, pokud teor. konstrukce chce vyvodit z vnitřní logiky jednoho psychosoc. procesu, navíc určeného specif. rysy, např. z nápodoby (G. Tarde, 1890), úhrn soc. reality. Kritikové psychol. interakcionismu nechtějí redukovat i.s. a vztahy mezi lidmi na jednu rovinu, ale vidí v nich celou hierarchii vztahů, lišících se stupněm objektivace a formami institucionalizace. Někteří kritici interakcionismu a psychologismu kategorii interakce v jejím širokém významu zcela odmítají. Např. 1. A. Bláha (1948) pokládá procesy interakce mezi jedinci za předmět psychologie a v durkheimovském duchu uznává za "sociální" jen skup. vztah. Podobně ]. Szczepa1Íski (1963, 1966) vykládá "vzájemné působe­ ní" jako jednu z forem "sociálních pout", kterou považuje za jeden z článků série pojmů mezi psych. vazbami a spol. stykem na jedné straně a spol. činností a spol. vztahy na straně druhé. Poznamenejme, že pojem i.s. nikterak nepředpokládá, že jde o proces určený jen okamžitými akcemi a reakcemi partnerů. Je výmluvné, že Goffmannova analýza meziosobních výměn v každodenním životě nese titul Rity interakce (1967). Vztah mezi působením vnitřních a vnějších, procesních a strukturních aspektů se ovšem mění s charakterem dané interakce. V současných pojetích i.s. se obráží napětí mezi akcionalistickými a strukturalistickými přístupy, stejně tak jako volba uvnitř těchto proudů a pokusy syntetizovat je při zpracovávání strategií řešení současných soc. problémů. Projevují se rozdíly mezi směry požadujícími pře­ devším rigoróznost a verifikovatelnost metodol. postupů a mezi směry usilujícími zejm. o komplexní, byť i prozatímní postižení celé soc. skutečnosti, včetně žité zkušenosti. Pojem i.s. je velmi úzce spjat s pojmem sociálních vztahů. Oba pojmy se vztahují k téže skutečnosti, liší se však podstatně tím, že i.s. klade do popředí aktuální proces, zatím co soc. vztahy odkazují především na stabilizované, regulující, v reprodukci se opakující strukturní prvky. V návaznosti na zákl. myšlenky formální s-gie G. Simmela rozlišuje L. von Wiese 3 roviny "sociálního:" soc. procesy (které tu tenninologicky nahrazují i.s. jiných autorů), soc. vztahy a soc. útvary. Soc. procesy jsou podle von Wieseho vždy procesy "distancování", zahrnující "navazování" (Binden), jímž jsou lidé sbližováni, přizpůsobová­ ni, asimilováni a sjednocováni, a "oddělování" (Losen), což je konkurence, opozice a konflikt. Přitom soc. vztahy jsou vztahy mezi jednotlivci, z kterých vznikají soc. útvary.

Zhruba od začátku 50. I. 20. st. byl problém i.s. předmě­ tem empir. zkoumání -tmalých skupin, ze kterého se vyvinula -tteorie sociální interakce. Její relativně celistvé, i když zčásti diskutabilní a vzájemně protikladné podoby vytvořili G. C. Homans (v 50. 1.) a E. Goffman (v 60. 1.). Podoby interakce závisí nejen na obsahu tohoto procesu, na tom, "co je v něm ve hře", ale také na charakteristikáchjednajících, na jejich "funkčním statusu", "titulu", na základě něhož do interakce vstupují. Lidé spolupůsobí na jiné buď jako osobnosti, z titulu své osobní nebo soc. identity, nebo jako soc. určení jednotlivci - příslušníci skupin a tříd, nebo jako členové velkých kult. a spol. celků (globální společnosti, mezinár. seskupení, civilizace). I.s. se rozvíjí na jiné úrovni tam, kde vstupují do hry celé spol. skupiny, třídy a velké celky, jejich vnitřní procesy a vztahy. Pojem jednajících, -taktérů, představuje svorník pro všechny tyto významy. I.s. v jednom ze svých prvotních významů je především interakcí mezi lidmi jako -tosobnostmi a -tsociálním systémem. Některé formy interakce mají silný osobní náboj, v jiných fonnách jsou osobní aspekty slabé. Silně osobní charakter se přisuzuje interakcím v -tmalých skupinách, které jsou založeny na osobních znalostech členů a které závisejí v široké míře na jejich osobních charakteristikách. To však neznamená, že by bylo možno vydávat malé skupiny za výlučnou sféru jedinečných, osobních a svobodných vztahů. Do života malých skupin zasahuje mnoho mechanismů, determinismů a institucionalizovaných regulačních schémat, nebo přímo rituálů. Neosobní, anonymní vztahy, které se v moderních společnostech rozvíjejí, jsou vývojovou nezbytností a nejsou ve své podstatě negativním jevem. Rozšiřují totiž základnu pro výměnu činností a jsou podmínkou i produktem uplatňování obecných, na univerzalistických a výkonových hodnotách založených pravidel, jež přiná­ šejí podstatně širší prostor pro činnost členů společnosti. O tendencích k negativní depersonalizaci spol. života lze mluvit tam, kde dochází ke ztrátě finalit, jež jsou pro lidi podstatné, kde se potlačují svobodné projevy a osobité vlastnosti lidí, kde se oslabují vlivy lidí jako osobností na spol. proces. Negativní tendence ve vztazích mezi soc. systémem a lidmi jako osobnostmi se projevují v masových fonnách spol. života, které nestačí definovat jen pře­ vahou neosobních a anonymních vztahů; i osobní vztahy podléhají zmasovění. V -tmasových společnostechjsou lidé vystaveni silným tlakům spol. konvencí, přestávají spolu opravdověji komunikovat, stávají se osamělým davem a současně ztrácejí autonomii v řízení vlastní osobnosti, přestávají být (podle terminologie D. Riesmana, 1950) "vnitřně řízenými" (inner-directed, intro-détenniné) a stávají se "vnějšně řízenými" (other-directed, extro-dé-

terminé). Mnoho jiných současných autorů přináší kritickou analýzu vývoje současných mezilidských a spol. vztahů. (Viz též -tteorie sociální interakce.) A: social interaction F: interaction sociale N: soziale Interaktion I: interazione sociale Lit.: Althusser. L. - Balibar. E.: Lire le Capital, sv. 2. Paris 1965; A/lhusser. L.: Pour Marx. Paris 1968; Bláha. I. A.: Sociologie. Praha 1968; Chombarl. de Lauwe P. H.: The Interaction of Person and Society. American Sociological Review, 31. 1966, Č. 2; Park. R. - Burgess. E.: Introduction to the Science of Sociology. Chicago. 1924; Rosenberg, M. - Turner, R. eds.: Social Psychology. Sociological Perspectives. New York 1981; Szczepalíski. J.: (1963) Základní sociologické pojmy. Praha 1966; Simmel. C.: Grundfragen der Soziologie. Leipzig 1917; Sorokin, P. A.: (1947) Society, Culture and Personality, their Structure and Dynamics. New York 1969.

StZ in ter akce sta tistická - vzájemný vliv dvou nebo více faktorů, který nastává pouze při jejich současném pů­ sobení a projevuje se navíc nad samostatné působení jednotlivých faktorů a nad společné působení jen některých z nich. Podle počtu faktorů se hovoří o i.s. druhého, třetí­ ho, k-tého řádu, I.s. se používá v modelech, ve kterých se hodnoty závisle proměnné vyjadřují jako součet (resp. součin) příspěvků dílčích vlivů nezávislých faktorů ajejich kombinací. Typické je použití v -tanalýze rozptylu a v -tlogaritmicko-Iineárních modelech pro asociační vztahy v -tkontingenčních tabulkách. Při aplikacích statist. metod se často požaduje hierarchičnost zaváděných interakcí, která znamená, že s každou použitou interakcí k-tého řádu jsou v modelu zahrnuty i všechny interakce k-I řádu, které vznikají z jejich faktorů, a to postupně až po zařazení samostatného vlivu jednotlivých faktorů (též označovaných jako i.s. 1. řádu; i.s. nultého řádu se označuje konstanta nezávislá na faktorech). Interakce zařaze­ ná v modelu se určuje odhadovými metodami. Interakce, které nebyly do modelu zařazeny, jsou označovány za náhodné veličiny (chyby) bez soustavného vlivu Gejich součet tvoří zbytkové členy, resp. rezidua modelu). Odhadnuté hodnoty interakcí slouží k odhadu modelově vyhlazené hodnoty závislé veličiny, která je oproštěna od náhodných výkyvů (náhodných šumů), resp. modelem určené očeká­ vané hodnoty. Zvl. případem je úplný (saturovaný) model, který obsahuje všechny možné interakce všech nezávislých proměnných. A: statistical interaction F: interaction statistique N: statistische Interaktion I: interazione statistica Řeh

in t e r a k ci o n i s m u s - směr vykládající spoJ. dění ze vzájemného ovlivňování aktivit jedinců a skupin v jejich soc. styku. -tSociální interakce je v něm základem soc. kontroly a soc. řádu, tedy stávajícího uspořádání společ­ nosti. V důsledku -tsocializace zahrnuje též interakci je441

in terakcionism us in te rd isci plinari ta dince se sebou samým. Zakladateli i. jako soc.-fil. směru byli utilitaristé J. Locke, D. Hume, A. Smith, J. Bentham aJ. S. Mill, teor. zdůvodňující a prakticky propagující užitečnost vzájemných vztahů, zejm. ekon. směny mezi členy společnosti. Výkladovým modelem společnosti se stala dyadická interakce (viz -tdyáda), tj. vztah dvou jedinců sledujících vlastní prospěch. Rozrůzněnost a konflikt jejich zájmů však v tomto atomistickém pojetí ohrožuje trvání interakce. Již tehdy se ukazovalo, že struktura interakce není vysvětlitelná jen ze struktury jejích analytických jednotek. Předpokládá určitého nadosobně platného, společného a tedy vskutku soc. jmenovatele. T. Hobbes proto poukazoval na nezbytnost mechanismů ustavujících z meziosobních vztahů -tsociální řád, I. Kant na význam nadindivid. vztažného rámce -tmorálních imperativů interakce, J. J. Rousseau na význam -tspolečenské smlouvy. G. W. F. Hegel rozšířil toto téma o -tdialektiku pána a raba. V s-gii začal zkoumat normativní součást kultury tvořící výrazy kontrolního působení společ­ nosti na interagující pluralitu jednotlivých jednajících É. Durkheim (1893). G. Simmel (1911) se zabýval formami objektivizovaných vztahů, spontánně vytvářených v procesu interakce a zpětně determinujících smysl jednání každého jejího účastníka. Poprvé položil otázku, "jak je společensky možná", a odpověděl, že pouze jako souhrn vztahů mezi soc. generalizovanými osobami. Tento výklad později rozpracovala zejm. teorie role. M. Weber (1922) vyvozoval interakci z vymezení činnosti jako specif. lidského chování, kterému jednající jedinec přikládá subjektivní význam. Při spol. činnosti musí brát v úvahu očeká­ vané chování ostatních. Zdůraznil význam motivace a s-gickou nezbytnost porozumět "zamýšlenému smyslu" akce. Za determinující rámec interakce považoval nejen kulturu (jako jeho předchůdci), ale též e1
měřeností. Prostředky dosahování cílů nejsou voleny jen na základě racionality utilitárních strategií, ale stejně jako tyto cíle jsou vybírány na základě obdobné normativně hodnotové orientace účastníků interakce. Tato orientace představuje také hlavní podmínku trvání interakce. V pozdějším Parsonsově pojetí (1951, 1952) je podobnost individ. orientací založena na všeobecně se prosazující struktuře rolí a na dominantních, spol. institucionalizovaných hodnotách. Tyto hodnoty tvoří kult. systém společnosti. Vyjadřují a uspořádávají orientace účastníků interakce a zároveň vyvolávají proces jejich soc. kontroly. Uznávání těchto hodnot je podmínkou stability soc. řádu. Nicméně i pro Parsonse je výchozím modelem interakce styk dvou jednajících jedinců. Říká, že systém interakce může být analyzován v termínech rozsahu konformity akcí ega s oče­ káváním "alter" a vice versa (1951). Symbolicky zprostředkované vzájemné ovlivňování vytváří komplementaritu jejich očekávání a jejich výslednou vzájemnou závislost. Právě z ní soc. řád a soc. struktura prvotně vznikají. Každý jednající je současně subjektem akce i objektem orientace pro sebe sama i pro ostatní. Subjekt-objektová podmíněnost, "dvojí kontingence" interakce souvisí jednak se schopností jedince využít danou situaci pro uspokojení svých potřeb a zájmů, jednak s jeho schopností poznat nebo odhadnout a zakalkulovat možnosti, které mu ostatní účastníci interakce v této situaci poskytují. výsledkem interakce je na úrovni jedince rozhodnutí, na úrovni mezilidských vztahů komunikace. Podle R. F. Balese (1953) se též vlastní já stává pro jedince soc. objektem interakce. Parsonsovo pojetí odhaluje hlavní logický rozpor celého směru: dyadická interakce se ve výchozím názorném modelu odehrává v soc. vzduchoprázdnu. Sama kulturu nevytváří, ale předpoklá­ dá ji jako základ své smysluplnosti a stability. Rozpracovaný model předpokládá, že význam vzájemných očeká­ vání se v průběhu interakce přesouvá z prediktivního na normativní, soc. sankcionovaný obsah. Tím se tato očeká­ vání teprve stávají součástí kult. systému. Ten je však zároveň nezbytnou podmínkou samotného vzniku, zahájení procesu interakce. V tomto pojetí nejsou tedy propojeny hist.-genetické a strukturálně-funkční souvislosti interakce. Dyadický výklad společnosti, představující vlastně soc.-psychol. směr v s-gii, přetrvává v řadě dalších teorií. Přímým pokračováním i. je -tsymbolický interakcionismus. A: interactionism F: interactionisme N: Interaktionismus I: interazionismo

Lit.: Homans. G.

c.:

Social Behavior: Its E1ementary Forms. New York

1961; Parsons, T.: The Structure of Socia1 Action. Glencoe, III. 1937; ParSOIlS, T. - Shils, E. eds.: Toward a Genera1 Theory of Action. Cambridge. Mass.1951.

Vlá

in terakcionism us symbolický - směr navazující na -tinterakcionismus a zdůrazňující především symbolické zprostředkování -tsociáIní interakce. Chování v procesu komunikace je v něm analyzováno jako směna významů. K nejvýznamnějším předchůdcům i.s. patřil Ch. H. Cooley (1902) svým pojetím osobnosti jako zrcadlového já, odrážejícího způsob, jakým jedince vidí ostatní. Za vlastního zakladatele i.s. lze považovat G. H. Meada (1934), který podobně jako již J. Locke a D. Hume vychází z předpokladu, že lidská přirozenost se utváří v prů­ běhu interakce. -tOsobnost je výsledkem přejímání postojů ostatních. Jejich krystalizace odpovídá zobecněnému chování jiných osob a tedy předpokládanému postoji "generalizovaného druhého". Toto pojetí je považováno za teOL základ vzniku svébytného oboru soc. psychologie. Na skutečnost, že "člověk se vidí nejdříve jako v zrcadle jen v jiném člověku", nicméně poukázal již K. Marx. Podobná byla i představa G. Simmela (1911) o generalizovaném soc. bytí. Mead považuje za nejvýzn. mechanismus zprostředkování interakce řeč (včetně neverbálních projevů, gest a mimiky), založenou na existenci spol. systému symbolů. Komunikace spočívá ve výměně signifikantních symbolů, vycházející z určitého úmyslu jednoho z integrujících a vyvolávající odpovídající záměr u druhého účast­ níka interakce. Toto pojetí je příbuzné chápání kultury u É. Durkheima (1893), významové interakce u P. A. Sorokina (1947) a "dvojí kontingence" jednání u T. Parsonse (1952). Meadův "generalizovaný druhý", komplementární abstrakce osobnosti, je symbolem reprezentujícím určitou skupinu či společnost. Propagátorem i.s. jako svébytného směru je H. G. Blumer (1937). Zkoumá spol. skutečnost ze způsobu, jímž účastníci interakce vykládají a vymezují situace, v nichž se nacházejí. Zákl. předpokladem je, že lidé jednají vůči objektům podle toho, jaký jim přikládají význam. Veškeré soc. význ. objekty jsou vlastně produktem symbolické interakce jako "formativní transakce". Lidé jsou nebo se stávají tím, co si o sobě myslí nebo vypovídají. Předmětem i.s. jsou proto podle Blumera především procesy interpretace osobností a sebereflexe jejich já, interpretace interakce, interpretace vztahů některých soc. proměnných a interpretace jejich zkoumání, tedy reflexe vlastní metodologie (1969). P. L. Berger a T. Luckmann (1966) chápou obdobně interakci jako "sociální konstrukci reality". V recipročním uplatňování subjektivních klasifikací a typizací se v ní smysl akcí stává součástí nadosobně platných -tsymbolů a na jedinci nezávislých -tinstitucí. Logika institucí, které i ve své objektivitě zůstávají výtvory lidských subjektů, nespočívá v jejich vnějším fungování, ale ve způsobu, jakým jsou reflektovány. Svět každodenního

života vzniká v myšlenkách a akcích členů spol. a jako reálný je právě jimi zachováván (viz též -tkaždodennost). Tomuto pojetí je příbuzná starší koncepce soc. -tdefinice situace lY. I. Thomase (1921). Na ni navazují přístupy ke společnosti jako systému komunikace, k organizaci významů apod. Metodologie i.s. je prakticky využívána v psychoterapii (H. S. Sullivan, J. L. Moreno, E. Gojjmann). Tematicky souběžná s i.s. je -tteorie sociální směny (G. C. Homans, 1961) a zejm. její modifikace, zdůrazňu­ jící výlučnou směnu symbolů. Oběma směrům je vytýkáno nedoceňování materiální stránky interakce. Přímé pokračování i.s. představuje dramatismus (K. Burke, 1945, 1962) či chápání interakce jako "symbolického dramatu" (O. D. Duncan, 1968), její dramaturgické modelování (viz -tsociologie dramaturgická). A: symbolic interactionism F: interactionisme symbolique N: symbolischer Interaktionismus I: interazionismo simbolico Lit.: Blumer. H: Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs 1969; DUllcall, O. D.: Communication and Socia1 Order. London 1968; Helle. H. J.: Verstehende Soziologie und Theorie der symbolischen Interaktion. Stuttgart 1977.

Vlá

in t e rdi a I e k t viz dialekt, dialektologie i n t e rdi k t viz exkomunikace in terdisci p lina ri ta - mezioborovost - termín používaný k vyjádření věd. práce, resp. výzk. činnosti uskutečňované za účasti dvou nebo více vědních disciplín. Problematika i. se stává předmětem zájmu -tteorie vě­ dy, metodologie vědy, příp. také -tsociologie vědy od 50. I. 20. st., ačkoli,,:, samotný jev i. byl zaregistrován mnohem dříve (zpravidla jsou uváděny první výzkumy biochemie rostlin v 18. st.). Neexistuje obecně přijaté a jednoznačné určení toho, co lze považovat za interdisciplinární výzkum, představy o i. jsou víceméně intuitivní. V dosavadním vývoji zkoumání i. se navíc projevuje určitá jednostrannost spočívající v odkazování jen na příklady z dě­ jin vědy. Jedno z typických pojetí i. nacházíme u sociologa R. Kďniga: jeho definice nevychází z obecné charakteristiky i., ale z rozlišení dvou principiálně rozdílných typů interdisciplinárních výzkumů, "měkkých" a "tvrdých". Měkký typ je charakterizován pomocí tradiční klasifikace vědních disciplín, které jsou rozděleny do dvou skupin podle funkce, na pomocné a zobecňující disciplíny (historie je zobecňující vědou ve vztahu k paleografii, chronologii, diplomatice atd. jako pomocným disciplínám). Tvrdý typ spojuje Konig nikoliv s hierarchickou klasifikací disciplín, ale s pojetím objektu zkoumání jako sumy aspektů, z nichž každý je zkoumán odpovídající věd. disciplí-

442 443

interference jazyková

interpretace

nou. Jiní autoři se pokoušejí vymezit i. sérií definic. Např. G. Berger postupně definoval, co je výzkum disciplinární, multidisciplinární, pluradisciplinární, interdisciplinární a transdisciplinární. Adjektivum interdisciplinární zde označuje vzájemné působení mezi dvěma či více různými disciplínami, přičemž jejich vztah může variovat od prosté výměny idejí až po vzájemnou integraci koncepcí, metodologie, procedur či terminologie. Existují také pokusy spojit problematiku i. s tradičním předmětem metodologie vědy: i. je potom zkoumána v kontextu klasifikace věd. poznání či jako zvláštnost procesu integrace věd a je chápána jako určitý mezistav před ustavením nové disciplíny. Studium interdisciplinárních výzkumů bylo iniciováno praktickými potřebami organizace vědeckovýzk. činnos­ ti. Jednou z prvních oblastí interdisciplinární spolupráce byla soc. psychologie vědy. Problémy i. jsou i dnes zkoumány především v kontextu organizace vědy a řízení rozsáhlých vědeckovýzk. programů a přípravy věd. kádrů pro interdisciplinární výzk. programy. Relativně novým smě­ rem ve zkoumání i., který se začíná rozvíjet ve filozofii a s-gii vědy zhruba od 70. 1., je orientace na i. jako --'hodnotu. Má výrazně teor. ráz a problém i. je zde pojat jako jeden z ústředních ukazatelů aktuálního vztahu --'vědy a --'společnosti. V takto orientovaných výzkumech se pod hlavičkou i. často spojují všechny aspekty s-gického, fil., psychol. a metodol. zkoumání vědy, s nimiž se nevyrovnal pozitivismus. Toto pojetí i. je vlastně i určitou sebekritikou vědy, je alternativou --'scientismu, má však vět­ šinou podobu pouhých výzev k renesanci ztracené věd. harmonie. Na interdisciplinární problematiku jsou orientovány některé obecně metodol. koncepce. Jejich základem jsou koncepce rozpracované původně v jednotlivých konkrétních vědních oborech, jejichžmetodol. status je význ. generalizován. Platí to např. o --'systémovém pří­ stupu a obecné teorii systémů, o pojetí zpětné vazby, o negentropii apod. V s-gii je dnes interdisciplinární výzkum zcela běžný, je tak koncipováno hodně výzk. projektů. Vznikají celé interdisciplinární orientace, např. --'historická sociologie, --'politická antropologie aj. Projevem i. je výrazná sociologizace --.ekologie apod. Za úspěšný čsl. pokus o interdisciplinární přístup byla v 60. \. považována práce týmu R. Richty Civilizace na rozcestí. A: interdisciplinarity F: interdisciplinarité N: Interdisziplinaritat I: interdiscilinarita Lit.: Interdisciplinarity. Problems of Teaching and Research in Universities. Paris 1972; Kocka, J.: Interdisziplinaritat. Praxis-Herausforderung-Ideologie. Suhrkamp 1987. Mirski}. E. M.: Meždisciplinarnyje issledovanija i disciplinarnaja organizacija nauki. Moskva 1980. Čas.: Intemationales jahrbuch fUr interdisziplinare Forschung. 1974.

Mil

444

interference jazyková - (z lat. interťerre = vnášet něco, křížit) - vzájemné prolínání různých jazykových jevů, např. pronikání nespisovných tvarů do spisovných projevů ("dobrej" místo "dobrý", platit "penězma" místo "penězi", "utýct" místo "utéci" apod.), prvků nářečí do spisovných projevů, přičemž může jít o nářeční přízvuk, výslovnost jednotlivých hlásek, ale i o vzájemné pronikání nářečních tvarů a slov (viz též --'dialektologie), pronikání prvků tzv. proťesionálníchjazyků (--.slangů) do běž­ ného i ---tspisovného jazyka apod. Interference hláskových systémů se běžně uplatňuje při přejímání cizích slov, která se podle stupně svého zdomácnění přizpůsobují hláskám přejímajícího jazyka, ale jejichž hláskový sklad přesto naznačuje, že jde o slovo cizí (např. v češtině jsou hláskovými příznaky cizosti slova samohláskové začátky slov na a-, e-, i- (absolutní, energický, inženýr aj.). Interference jazykového systému (hláskového, tvaroslovného, syntaktického) --'mateřského jazyka může být rušivým prvkem při zvládání cizího jazyka. I.j. je průvodním jevem --'akulturace, difúze kult. prvků z jednoho kult. a soc. prostředí do jiného a její vyšší míra svědčí o otevřenosti kult. a soc. systémů. Někdy je výsledkem záměrné kultivace, zejm. když jde o vnášení prvků spisovného jazyka do běžného jazyka. S-gicky lze pomocí zkoumání i.j. zjišťovat míru soc. distance, přizpůsobivosti, sbližování. A: linguistic interference F: interférence linguistique N: sprachliche Interferenz I: interferenza linguistica Lit.: Mluvnice

češtiny,

I-III. Praha 1986, 1987. Hůr

i n t e r i O r i z a c e viz internalizace,

učení sociální

in ternacionalism us kul turní viz politika kulturní in t e r n a li z a c e - (z lat. internus = vnitřní) - nevědo­ mý, neuvědomovaný proces osvojování hodnotového a normativního systému dané společnosti individuem v procesu --.socializace, --'akulturace nebo --'enkulturace. I. vět­ šinou probíhá v dětství v rodině, ale i v dospělosti si jedinec musí osvojovat nové --'normy a přizpůsobovat se příp. změněnému hodnotovému systému. I. pak probíhá jako proces, který je sice silněji uvědomován, je tedy méně spontánní, ale ústí ve stejný výsledek: jedinec normu přijme za svou, norma se stává součástí jeho vlastní osobnosti. Jedinec proto automaticky jedná v souladu se soc. očekávání­ mi (--.expektacemi) daného společenství a nepociťuje pů­ sobení soc. normy jako vnější tlak. Proces i. je tedy komplementární k procesu --'sociální kontroly: zatímco soc. kontrola na jedince vykonává vnější tlak, výsledkem i. je vnitřní tlak na dodržování norem a respektování hod-

notového řádu. Pojem i., pro nějž se někdy používá jako synonymum pojem interiorizace norem, je velice důleži­ tý ve všech s-gických teoriích, které kladou důraz na ---třád, --'sociální stabilitu a --'sociální rovnováhu (tedy např. v koncepci T. Parsonse) a v soc.-psycho\. teoriích formování osobnosti. A: internalization F: internalisation N: Internalisierung I: interiorizzazione Lit.: Parsons. T.: Family, Socialization and Interaction Process. Glencoe, London 1956; viz též -->enkulturace, -->expektace, -->norma, -->socializace.

Pet in te rp enetrace - (z lat. inter =mezi, penetrare =pronikat, prodírat se) - pojem z teorie systémů T. Parsonse, který vyjadřuje vzájemné pronikání a ovlivňování jednotlivých systémů, projevující se především v jejich strukturálních proměnách. U Parsonse je to pojem nadřazený (rodový pojem) k pojmům institucionalizace, --'internalizace a --'učení. Označuje zák\. mechanismy spojení mezi kult. systémem, soc., psych. a biol. organismy, které se jako subsystémy podílejí na chování spol. celku. N. Luhmann na rozdíl od Parsonse nepovažuje interpenetrující systémy za subsystémy společnosti, ale proces jejich vzájemného pronikání a ovlivňování vykládá s ohledem na jejich relativní uzavřenost. Každý systém způsobem sobě vlastním vymezuje své hranice a okolí a dále se vyvíjí jako systém autopoietický (viz --'autopoiesis). A: interpenetration F: interpénétration N: Interpenetration I: interpenetrazione Lit.: Kuhn. A.: The Logic of Social Systems. San Francisco 1974; Luhmann. N.: Sozia!e Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Miinch, R.: Theorie des Handelns. Frankfurt a.M. 1982; Parsons. T.: The Social System. Glencoe, III. 1951.

Much

in terpo lace viz extrapolace interpretace - (z lat. interpretatio = výklad, vysvět­ lení) - pojem používaný v s-gii ve dvou dosti podstatně odlišných kontextech: 1. v kontextu tzv. --'interpretativní sociologie pro označení toho, jak aktér, účastník soc. života rozumí tomu, co dělají jiní lidé (jak rozumí soc. čin­ nostem), co jiní lidé (jeho současníci a předchůdci) vytvořili (jak rozumí objektům soc. světa, především jazyku a symbolům) a všemu ostatnímu, co jej obklopuje, s čím přichází do styku a má tedy pro něj nějakou důležitost, zejm. určité specif. uspořádání lidí, věcí a symbolů v konkrétním prostoru a čase (jak rozumí soc. situacím a událostem), jakož i pro označení způsobů, jimiž aktér tohoto porozumění soc. světu dosahuje (i. jako procedura či metoda a i. jako výsledek použití této procedury); 2. ve standardním kontextu --'filozofie vědy pro označení souboru

významů přikládánýchelementům nějaké teorie (výrazům, pojmům, symbolům,

formulím) nebo datům získaným empir. s-gickým výzkumem (i. s-gické teorie a i. empir. dat, výzkumu). V prvním významu je pojem i. velmi blízký pojmu porozumění, s nímž operovala klasická --'chápající sociologie a filozoťie života (W. Dilthey, v s-gii zejm. M. Weber). Značného rozšíření a poněkud odlišného či specifičtějšího významu nabyl pojem i. v souvislosti s rozvojem různých ťorem interpretativní s-gie. PodleA. Schutze i. znamená tři odlišné věci - zkušenostní formu zdravého rozumu, epistemologický problém a specif. metodu soc. věd. I. je podle Schiitze a interpretativní s-gie přede­ vším součástí každodenních lidských aktivit, protože bez i. není možná komunikace, soc. interakce a kooperace. Realita dostává smysl jen v interpretačních aktech interagujících individuí, tyto interpretační akty jsou jazykovými výpověďmi a v tomto smyslu jsou tedy textem, který vyžaduje další a další i. V interpretativní s-gii se vede diskuse o tom, co je předmětem i., především o tom, zda je to smysl Iidských činností, identifikace záměru, cíle a intence jednajícího (weberovská tradice), zda to jsou pravidla soc. styku a normy ~viz --'existencialistická sociologie, která poukazuje na absurditu moderního světa spočívající v tom, že normy jsou nejednoznačné, a proto mnohonásobně a odlišně interpretovatelné) nebo kult. kontext, v němž lidé jednají (diltheyovská tradice). Brian Fay vnesl do s-gického pojetí i. zajímavý prvek tím, že v tradicích brit. lingvistické filozofie ukázal, jak se vůči sobě vztahují slovník s-gie a ťenomén i. Většina slov, jež soc. vědy používají, má povahu tzv. akčních slov, jež vypovídají o tom, co se dělá (skáču), nikoliv o tom, co se děje (padám). Akční slova jsou spojena s cílem a záměrem, intencí jednajícího (nakupování, slib, mluvení, podplácení, boj), kterou obvykle musíme v soc. interakci, ale i v soc. vědě dešifrovat (nákup čeho a proč, slib čeho a komu, mluvení o čem a s kým, podplácení koho a proč, boj proti komu a proč). I. není okultní procedurou, protože cíl, záměr a intence se nedešifrují pouze vcítěním, --'empatií, jako by cíli a záměru rozuměl jen aktér sám. Ve skutečnosti je každé jednání součástí širšího souboru aktů a činností a teprve v tomto souboru a kontextu dostává smysl: vstřelit gól je možné jen ve hře, která má pravidla, takže musíme rozumět světu, který si hraje, hře a jejím pravidlům, abychom porozuměli smyslu aktu samotného. Význam a procedura i. jsou všestranně zkoumány zejm. v --'etnometodologii, ale také v --'sociologii jazyka a --'sociologii literatury, kde se pojem i. používá také ve významech, jež jsou známy ze sémiotiky, estetiky atd. (např. pojetí interpretace, které navrhl Roman lngarden nebo Umberto Eco: liter. dílo jako otevřený sytém,

445

interview interpretace reality

který je znovu a znovu interpretován a jehož smysl je pře­ devším v těchto interpretačních aktech). Ang!. sociolog S. L. Andreski vysvětloval v Elements oj Comparative Sociology (1964) nezbytnost i. z faktu omezenosti naší poznávací kapacity: tak jako neexistují prostředky vhodné pro všechno, neexistují ani popisy vhodné ze všech myslitelných hledisek. Realita je nevyčerpatelná,a proto jsou všechny popisy neúplné. Kde končí víceméně exaktní, přes­ ný popis, nastupuje i. V druhém významu se i. vztahuje k s-giijako vědě. Pře­ devším jde o i. s-gických teorií, a to jednak jako systémů pojmů a tvrzení, jež jsou ve vzájemných vztazích (i. pojmů a termínů, výroků a jejich souvislostí), jednak jako textů (hermeneutické pojetí i. teorie). Empir. i. teorie rozumíme jednak i. pojmů, jež má obvykle podobu jejich -toperacionalizace, jednak vztažení teor. tvrzení k empir. datům. Pak se ptáme po tom, jak je teorie empir. podložena, nakolik souhlasí s údaji empir. výzkumu, příp. jiných a jinak získaných empir. dat. -tFenomenologická sociologie upozornila na další zajímavou souvislost, totiž na to, zda jsou teor. tvrzení (generalizace), která formulujeme, srozumitelná také aktérovi, jehož se týkají a o němž vypovídají. Podle tzv. principu adekvátnosti jsou totiž teor. tvrzení smysluplná jen tehdy, jestliže jsou v souladu s tím, jak situaci interpretuje aktér sám. Princip adekvátnosti, který je ovšem osobitou formou i. zavedenou do s-gie původně Alfredem Schiitzem, byl několikrát kriticky analyzován (např. Peterem Winchem, Anthonym Giddensem aj.). Žádná teorie nemá ovšem nikdy úplnou empír. i. a dokonce váha a význam s-gické teorie není v přímé úměr­ nosti k její empír. či hist. doloženosti. Konečně je možné mluvit o teor. i. empír. dat, což znamená jednak přepis empir. dat do teor. jazyka, který nemá úplné empir. krytí ve smyslu operacionalizace, jednak vysvětlení těchto dat, explanaci, tedy tvorbu teorie. Filozofie vědy v úvahách o i. operuje samozřejmě pojmy -tmodel, izomorfismus, homomorfismus atd., pro s-gii je relevantní weberovský -tideální typ. V běžném s-gickém jazyce se interpretací dat rozumí jejich "přečtení", tj. převedení z jazyka matem.statist. výrazů, tabulek, schémat atd. do podoby výroků formulovaných v běžném jazyce. A: interpretation F: interprétation N: Interpretation, Deutung I: interpretazione Lit.: Dilthey, w.: Život a dejinné vedomie. Bratislava 1980; Eeo, u.: The Limits ~f Interpretation. Bloomington 1990; Fay, B.: Social Theory and Political Practice. London 1975; Chi/d, A.: Interpretation. A General Theory. Berkeley -Los Angeles 1965; O'Neill, J.: Making Sense Together. An Introduction to Wild Sociology. London 1972; Petrusek, M.: Teone a metoda v moderní sociologii. Praha 1993; Zimmennan Don, H.: Ethnomethodology. American Sociologist, 13, 1978.

Pet

in te r p ret a ce re a I ity viz názor světový in te rp s y c h o log i e viz psychosociologie interrupce viz právo na život intersubjektivita - (z lat. předložky inter = mezi; subiectus = ležící) - jeden z význ. pojmů fenomenologické filozofie, který přešel do s-gie zejm. díky koncepci Alfreda Sehutze. Pojem i. rozpracovává intenzívně Edmund Husserl v Karteziánských meditacích (1931), zejm. v páté meditaci, a v Krizi ~vropských věd. A. Schutz využívá skutečnost, že Husserl v pozdním díle spojil pojem i. spíše s pojmem životního světa (-tLebenswelt), který je s-gicky relevantnější, než se svými fenomenologickými metodo!. východisky. I. se ve fenomenologii, ale dnes i v s-gii (pokud s pojmem i. ovšem vůbec pokládá za nutné pracovat), rozumí něco, co není vázáno jen najeden subjekt, ale co je vlastní, společné, co je sdíleno mnoha jinými subjekty, tedy všechno to, co neexistuje mimo tyto subjekty, ale v nich. Husserl se k problému i. dostal vlastně tak, že hledal spojnici od čistého, transcendentálního já, které získal fenomenologickou redukcí, ke světu druhých, který před­ tím fil. uzávorkoval a vyloučil jako všechno problematické a nejisté. Zavedením pojmu Lebenswelt se situace poněkud projasnila, ačkoliv námitka ze solipsismu ani pak nebyla úplně vyvrácena. Zákl. charakteristikou životního světa je právě jeho i., to, že je sdílen mnoha subjekty, že je to náš společný svět chápaný jako samozřejmě daný nám i ostatním. I. není totožná s -tobjektivitou, životní svět je "objektivní" pouze pro jeho laické účastníky, z hlediska -tfenomenologické sociologie je vždycky a důsledně "jen" intersubjektivní. Koncept i. je v Schutzově díle vázán na další fenomenologické představy a postuláty, zejm. na postulát reciprocity perspektiv: předpokládáme, že kdybychom si vzájemně zaměnili místo, z něhož se díváme na svět, viděli bychom stejný svět a stejně bychom jej prožívali. Podobnou funkci má i postulát souladu systému relevancí. Pojem a problém i. se objevuje i v jiných fi!. a s-gických kontextech, např. v díle J. P. Sartra, M. Merleaua-Pontyho, figuruje i v analytické filozofii u R. Carnapa, B. Russella a W. van O. Quinea. Novější s-gické interpretace i. přinesli P. L. Berger a T. Luckmann, kteří i. vztáhli k procesům institucionalizace, rutinizace a habitualizace. Tím pojem i. nabývá reálného s-gického smyslu a pozbývá část své fil. výlučnosti, A: intersubjectivity F: intersubjectivité N: Intersubjektivitat I: intersoggettivita Lit: Berger, P. - Luekmanll, T.: The Social Construction of Reality. London 1966; Husserl, E.: Karteziánské meditace. Praha 1968; Mokrejš, A.: Fenomenologie a problém intersubjektivity. Praha 1969; Sehutz, A.: The Problem of Transcendentallntersubjectivity in Husserl. In: Collected

Papers, vol. ll. Hague 1975; Urbánek, E.: Kritika fenomenologické sociologie. Praha 1989.

Pet

in t e r val y k o n fi den ční viz intervaly spolehlivosti in te rval y ko nfidenční s im u ltánní viz intervaly spolehlivosti simultánní

-tzákladního souboru pomocí intervalů tak, aby spolehlivost zahrnutí všech skutečných hodnot parametrů do zkonstruovaných intervalů byla rovna alespoň předem zadanému číslu 100 y %. Kromě spec. postupů vznikají i.s.s. aplikací BonJerroniho nerovnosti: pro každý parametr se jednotlivě zkonstruuje -tinterval spolehlivosti, ovšem tak, že jeho individ. spolehlivost je rovna y = 1 - (1 - y)/S, kde S je celkový počet parametrů (intervalů). Zobecněním pojmu Ls.s. je oblast spolehlivosti, která je určena spec. postupy a určuje množinu v S-rozměrném prostoru tak, že tu pokrývá neznámý soubor parametrů se spolehlivostí y (např. Scheffého metoda v analýze výskytu vytváří elipsoidy spolehlivosti). A: simultaneous confidence intervals F: intervalles de confiance simultanées N: simultane Konfindenzintervalle I: intervaili di fiducia simultanei

in te rvaly s po leh li vos ti - (z lat. intervalum = prostor mezi opevněním, místní i časová mezera) - též konfidenční intervaly - nejběžnější způsob intervalového odhadu parametrů -tstatistických modelů a -tstatistických rozložení. Je založen na podmíněné pravděpodobnosti chování výběrové statistiky (většinou té funkce dat, která je bodovým odhadem parametru), vycházející z předpokla­ dusprávné hodnoty parametru, který je odhadován. Tento odhad vychází z požadované spolehlivosti 100 y % přípa­ dů. Čím vyšší spolehlivost je vyžadována, tím širší i.s. doLit.: Miller, R. G.jr.: Simuitaneous Statisticallnference. New York 1966; stáváme. S počtem pozorování se intervaly zkracují (čas­ Řehák, J. - Řeháková, B: Analýza kategorizovaných dat v sociologii. Prato úměrně k l!'Jn). I.s. nejsou určeny jednoznačně, a proto ha 1986. Řeh jsou dodatečně zaváděna další kritéria, jako je hledání intervalu nejkratší délky nebo intervalu, který je symetrický in t e rve n c e s o c i á I n í viz sociologie sociálních hnutí kolem bodového odhadu. Pro malé výběry se i.s. určují in tervencionism us viz dotace spec. algoritmy, pro větší výběry platí ve většině případů asymptotická teorie, která vede většinou k normálnímu in t e r v i e w - (angl. termín pro rozhovor, ale zároveň schůzku, setkání) - jednou stranou vyvolaný a organizorozložení odhadových statistik. Výrok: "Odhadová funkce T má střední hodnotu f a směrodatnou chybu (odchyl- vaný profesionální rozhovor mezi jednou i více osobami, ku) ST (resp. rozptyl si)" lze využít pro konstrukci i.s. pro jehož cílem je získání -tinformací. I. lze chápat také jako parametr f :f f (T - ZST, T + ZST), resp. f = T ± ZST; pro řízenou verbální -tkomunikaci, při níž dochází k stimulaci y = 0,95 je z = 1,96 (v praxi se běžně používá z =2,00), (vyžádání) a přenosu zprávy o předem vymezeném obpro y = 0,99 je z = 2,58. Uvádění i.s. ve statist. zprávách jektu. I. je nástrojem pozorování, patří mezi ty -ttechniky a publikace výsledků je pravidlem motivovaným nutností sběru informací, resp. techniky -tdotazování, kde pří­ charakterizovat přesnost získaných výsledků. Neparame- stup pozorovatele k pozorovanému jevu je zprostředkován trické i.s. vycházejí z pořadí pozorování, nikoliv z původ­ osobou, která je nositelkou informací o něm. Ve zvl. pří­ ních hodnot, a vzhledem ke slabším matem. předpokladům padech je tato osoba totožná s předmětem pozorování, tzn. (a tudíž slabší informaci na vstupu) jsou zpravidla širší než cílem i. je její charakteristika, poznání jejích osobnostních paralelní parametrické i.s., u nichž však je nutno znát správ- rysů, jejích zkušeností, názorů, zájmů, záměrů apod. To je né výchozí rozložení dat, aby užší (a tudíž přijatelnější případ psychol. a žurnalistického i. Bezprostředním cílem takových i. může být kromě získání informací pro věd. výa výzk. zajímavější) i.s. mohly být pojaty jako validní. zkumy i ovlivnění, resp. usměrnění jednání dané osoby, A: confidence intervals F: intervalles de confiance např. v rámci psychoterapie, s cílem -tresocializace, ~e­ N: Konfindenzintervall, Vertrauensbereich I: intervalbo vytvoření -timaga dané osoby na veřejnosti, resp. lllli di fiducia formování veřejnosti o ní. Někdy se jako zvl. případ i. uváLit.: Neymall. J.: On the Problem of Confidence 1ntervals. Annals of Mathedí též policejní výslech, pro který je charakteristická matical'Statistics, 6, 1935; Rao, C. R.: Lineární metody statistické indukce většinou nedobrovolná účast interviewované osoby, speajejich aplikace. Praha 1978; Řehák, J. - Řeháková, B.: Analýza statistických dat v sociologii. Praha 1986. cif. metody psychol. působení a spec. použití získaných Řeh informací. V s-gii je interviewovaná osoba primárně vždy zprostředkujícím článkem a nikoli objektem výzkumu. i n t e r val y s p o leh li vos t i s i m u lt á n n í - též siI když vypovídá o vlastních názorech, zážitcích, postojích, multánní konfidenčníintervaly - metoda z teorie statist. aspiracích, nevystupuje přitom za sebe, ale jako reprezenodhadu, jejímž cílem je pokrýt soubor hodnot neznámých určité skupiny populace. Cílem není její ovlivnění a ani tant parametrů -tstatistického modelu nebo charakteristik

447 446

interview ohniskové

interview

se nepředpokládá, i když k němu v praxi může docházet (viz -+zákon Brillouinův). Většinou je s-gická technika rozhovoru založena na kladení otázek a odpovídání na ně, i když není vyloučen systém iniciovaného volného vyprávění na dané téma, které je ve svém průběhu více nebo méně usměrňováno. V s-gické terminologii se i. účastní -+tazatel a -+respodent, resp. více osob v obou rolích. Nástroje a pomůcky nejsou nutné, ale většinou se používá buď tzv. záznamní list, nebo dotazník, někdy ještě pomocné karty s opakujícími se stupnicemi, schématy situací, ukázky z různých dokumentů, zvukové nahrávky, obrázky, fotografie, filmové snímky apod. (viz -+fotografie sociologická, -+film sociologický). I. je v s-gii tradiční, dlouho používanou technikou, která byla původně kombinována spíše s -+pří­ mým pozorováním, dnes spíše s technikou -+dotazníkového šetření. I. nebývá považováno za příliš precizní, "objektivní" techniku pro značné riziko subjektivních zkreslení informací (ze strany tazatele i respondenta). V řadě přípa­ dů je to ale jediná použitelná technika. Z hlediska fenomenologického přístupu (viz -+sociologie fenomenologická) není na závadu, že do i. vstupují blíže nezjišťované motivace a reakce zúčastněných osob, pokud se s nimi počítá (G. A. Lundberg) a pokud má i. své kořeny v kategoriích každodenního života, v jejich běžném významu. Podle A. Schutze dobré i. dospívá k synchronizaci významů ("meanings") světa tazatele a světa respondenta a smyslem s-gie je studovat právě tyto významy. I když existuje řada doporučení, jak vést správně i., není v podstatě tato technika svazována přísnými pravidly. Většina příruček podává kompilaci praktických zkušeností (což F. Cannell aR. L. Kahn nazvali "folklórem interview") s event. pokusem o jejich systematizaci. Často se hovoří o i. jako o specif. dovednosti nebo dokonce "umění", protože jeho optimální průběh závisí i na schopnosti -+introspekce, na rychlých a přiměřených reakcích v nečekaných situacích, na zvládnutí určitých spol. konvencí, na míře sebeovládání apod., což tazatelé nemohou získat během povinných nácviků a -+instruktáže tazatelů. Nároky na zvládnutí situace i. se různí podle tématu, kterému je věnováno, podle požadované hloubky informačního záběru, typu nástrojů a pomůcek a také podle typu respondentů. Zásady, které se obvykle doporučují při i. dodržovat, lze shrnout takto: 1. správně odhadnout únosnost (složitost) zkoumaných problémů, resp. informačních požadavků, a to z hlediska charakteru respondentů Qejich stáří, vzdělání, inteligence, informovanosti v dané oblasti, event. soc. a morálních zábran apod.) i z hlediska širšího soc. kontextu a situace, ve které se i. odehrává; 2. koncipovat L jako přirozený, nenásilný -+dialog, kde jedna 448

otázka navazuje na druhou, střídají se snazší s obtížnější­ mi (příp. je možno vytvořit scénář i. s obsahovou gradací, s momenty překvapení apod.); 3. počítat s narůstáním únavy v průběhu rozhovoru a s poklesem pozornosti a při­ způsobit tomu náročnost tématu i plán rozhovoru a též omezit trvání i. na únosnou míru (za max. hranici se běž­ ně považuje I hod.); 4. předem motivovat respondentův příznivý postoj k akci (vhodným vysvětlením smyslu i., prestižně, morálně, finančně, zárukou anonymity apod.); 5. vytvořit přátelskou, ne ale přehnaně důvěrnou atmosféru, v níž jsou respektovány respondentovy názory, jeho osobnost a není na něj vyvíjen nepříjemný nátlak při odmítání odpovědí; 6. zajistit dodržování předepsaného postupu (stanovené míry standardizace, způsobu použití instrumentů, pomůcek); 7. mít připraven explikační rámec pro předpokládanou variabilitu nedorozumění a zábran (pro vysvětlení nepochopených otázek, uvádění příkladů, eliminaci rozpaků nad "choulostivými" otázkami apod.); 8. používat srozumitelný jazyk blízký jazyku respondenta, vyloučit zejm. specif., odborné výrazy (pokud nejde o spec. i. s odborníky); 9. zajistit koncentraci respondenta na daný problém a udržet jeho pozornost po celou dobu rozhovoru; 10. vyloučit subjektivní ovlivňování odpově­ dí tazateli (komentováním a hodnocením respondentových názorů, radami, jak má odpovídat, informováním o odpovědíchjiných respondentů apod.); 11. pokud možno spojit rozhovor s pozorováním reakcí respondenta a vyžadovat na tazateli vyhotovení záznamu průběhu i., jehož pomocí lze korigovat získané odpovědi. Důraz na jednotlivé vyjmenované zásady se mění podle typu L: roste se snižováním míry -+standardizace, s růstem intelektuálních nároků na respondenta a s četností otázek vzbuzujících rozpaky (týkajících se osobního, spec. erotického života, morálních postojů, polit. názorů, ale někdy i výše platu apod.). Některé zásady a problémy i. se objevují v analogické podobě i při dotazníkovém šetření (zvl. ad I, 3, 4, 8). Závažným problémem L je záruka -+anonymity, která je zde obtížnější než u dotazníkového šetření vzhledem k nutnosti osobního kontaktu s respondentem, a tedy k jeho snazší identifikovatelnosti. Do i. výrazně zasahují otázky profesionální etiky: většinou se zdůrazňuje diskrétnost tazatele, doporučuje se "nelhat" a "neslibovat". V mnoha ohledech jsou problémy i. problémy běžné interpersonální komunikace. V podstatě všechny ovlivňují -+validitu získaných informací. Použití techniky i. v s-gii je velmi široké. V zásadě lze jejím prostřednictvím získávat informace o jakémkoli okruhu problémů, pokud v něm lze formulovat obecně nebo danou skupinou respondentů zodpověditelné otázky (mů­ že tedy být zdrojem tzv. -+měkkých a tvrdých dat), a sku-

tečně se takto široce aplikuje. Doporučuje se však používat i. pro psychol. náročnější témata, resp. způsoby dotazování, když je třeba podávat individ. vysvětlení k formulacím otázek, když otázky nelze přesně formulovat nebo když je třeba odvíjet další dotazy z jednoho výchozího. Pokud lze výzk. problém převést do jednoduchých otázek zvládnutelných respondentem bez cizí pomoci (self-administrated), doporučuje se technika dotazníkového šetření (týká se to většinou výpovědí o tzv. objektivních faktech podchycujících soc. postavení, profesní a kariérovou dráhu, demogr. chování, migraci apod.), která je méně náročná na pracovní síly i finančně a umožňuje zahrnout do výzkumu širší záběr populace. Výhodné a v současné době časté je použití hybridní techniky, při které vyplňují dotazník individ. nebo ve skupinách sami respondenti, ale za přítomnosti výzk. pracovníka, který podá úvodní vysvět­ lení, eliminuje různá nedorozumění, příp. negativní postoje k akci, a zejm. zaručuje úplné vyplnění formulářů, jejich max. návratnost, která je velkým problémem např. dotazníků zasílaných poštou. Klasické a též nejběžnější i., prováděné většinou formou individ. rozhovoru mezi jedním tazatelem a jedním respondentem, se týká témat na pomezí s-gie a soc. psychologie: -+postojů k nejrůzněj­ ším soc. jevům a problémům (k práci, vzdělání, polit. událostem, k otázkám rodinných vztahů, k vzorcům chování, názorovým systémům apod.), -+hodnotových orientací a -+aspirací. Méně často se s-gie zaměřuje na hlubší psych. -+motivace postojů a jednání (viz -+interview ohniskové, -+metoda explorační). Mezi typické oblasti, ve kterých se využívají všechny tyto typy i., patří výzkum -+masové komunikace, -+výzkum veřejného mínění, -+výzkum trhu. I. se provádějí většinou pomocí stálé, cvičené -+tazatelské sítě, převážně amatérů (bez psychol. či s-gického vzdělání) a používá se v nich maximum -+uzavřených otázek (viz též -+interview standardizované). V uvedených případech i u některých spec. postojových či hodnotových šetření vystupuje i. jako hlavní terénní technika. Kromě toho bývá na i. postaven tzv. -+orientační výzkum, -+terénní výzkum, resp. -+předvýzkum, kde slouží k identifikaci proměnných, k naznačování hypotéz, k upřes­ ňování pojmů, formulací otázek dotazníku. I. se také používá jako doplňková, upřesňující technika při extenzívním dotazníkovém šetření (např. k podchycení motivačního zázemí dílčího souboru osob) a při -+validizaci. Tyto typy i. pracují s méně strukturovaným (standardizovaným) dotazníkem, příp. používají tzv. -+záznamový arch či schéma ("schedule"), kde jsou vytyčeny a logicky propojeny hlavní body sledovaného problému. Práce s tímto instrumentem je náročnější než s dotazníkem a vyžaduje urči-

tou odbornou erudici, podobně jako hloubkové, explorativní či psychol. i. I v těchto, stejně jako ve všech před­ chozích případech jde o tzv. řízené interview. Formy "neřízeného interview" se téměř nepoužívají. Inklinuje k nim beseda jako spec. případ -+skupinového interview, což je rovněž málo používaná technika (spíše se sekundárně využívají záznamy z neřízených besed a diskusí, které nebyly součástí žádného výzkumu). Jak vyplývá z předcho­ zího, i. lze dělit podle nejrůznějších kritérií: podle počtu účastníků, typu otázek, míry zásahu do rozhovoru, charakteru tématu, psychol. hloubky, resp. podle oboru, ve kterém se používá (hovoří se např. o psychol. interview na rozdíl od s-gického L apod.). V praxi se často jednotlivé typy i. vzájemně kombinují. Moderní tech. možnosti při­ nášejí další modifikace L Tzv. telefonní i. vytváří jistou komunikační distanci, počítačové i. nový typ spojení s dotazníkovým šetřením (viz -+dotazování počítačové). A: interview F: entretien, interview N: Befragung, Interview I: intervista Lit.: Eder, R. V. - Ferris, G. R.: The Emp10yment Interview. Theory, Research, and Practice. London 1989; Garret, A. (1944): Interviewing, its Principles and Methods. New York 1966; Hyman. H. H.: Interviewing in Socia1 Research. Chicago 1954; Lopez, F. M.: Personne1 Interviewing. Theory and Practice. New York, San Francisco, Toronto, London, Sydney 1965; Richardson, S. A. - Dohrenwend, B. S. - Klein, D.: 1nterviewing. Hs Forms and Functions. New York, London 1965; viz též ---metody sociologické, ---techniky sběru informací.

Vod

in te rview

frakční

viz validizace

in terview ohniskové - (překlad z angl. focused interview; focus =ohnisko, to focus = soustředit mysl) - používá se i původní angl. výraz focused interview - spec. varianta tzv. hloubkového interview, při které je pozornost -+respondenta koncentrována na určitou situaci, často experimentálně navozenou, jejíž objektivní parametry jsou předem známy. Účelem i.o. je prozkoumat subjektivní prožitky této situace. Tento typ interview byl původně rozvinut pro výzkum efektů hromadných sdělovacích prostředků a propagandy (H. Herzog takto zkoumal pocity uspokojení posluchačů z různých typů rozhlasových pořadů), má však širší použití. V i.o. jsou hypoteticky stanoveny předpokládané efekty a zjišťují se vzniklé odchylky. Testují se též rozdíly mezi zážitky jednotlivých skupin respondentů. Úkolem -+tazatele je udržovat, resp. stále vracet pozornost respondenta k témuž bodu a krok po kroku dospívat k větším podrobnostem. Tazatel má být vybaven "průvodcem" a programovým analyzátorem, což jsou mechanické pomůcky sloužící zejm. k retrospektivnímu navození situace, na kterou má respondent reagovat. Používají se grafická znázornění, filmové snímky, playbacky, tiště­ né materiály. 1.0. vyžaduje specif. vyškolené tazatele. V čes. 449

interview skupinové

intuice

s-gii a ve výzkumu veř. mínění se v 90. I. začaly uplatňo­ vat různé volnější varianty skup. formy i.o. (viz -tfocus-groups). A: focused interview F: interview focalisée N: zentriertes Interview I: intervista focalizzata Lit.: Mertoll. R. K. - Fiske. M. - Kelldall. P. L.: The Focused Interview. A ManuaI of Problems and Procedures. Glencoe. Ill. 1956.

Vod

interview skupinové - jeden z typů -tinterview, pro něž je charakteristické, že se jej účastní skupina -trespondentů,buď uměle vytvořená nebo přirozená (příp. její část) a že mívá formu diskuse. Může sloužit různým úče­ lům jako každé interview: k předvýzkumu, hlavnímu výzkumu s-gickému, antropol., psychol., k výzkumům diagnostickým i k terapeutickým účelům, pro účely žurnalistické apod. Může být napojeno na tzv. participativní strategii, kdy lze s laiky, příp. se skupinou expertů diskutovat třeba již zpracované výsledky výzkumu. Ve specif. podobách se i.s. používá v oblasti -tmanagementu a -tprognostiky. Obecným problémem je vyvážené zapojení všech členů skupiny a eliminace vlivu autoritativnějších jedinců, i když studium těchto přirozených okolností je s-gicky relevantní a může se naopak stát ústředním výzk. tématem. Někdy je technika i.s. aranžována tak, že skup. diskusi předcházejí individ. rozhovory, anebo naopak po i.s. následují rozhovory s jednotlivými členy dané skupiny. Jiným pokusem o zvýšení efektivity této techniky je rozdělení skupiny respondentů na menší diskutující kroužky, které pak sdělují výsledky své diskuse a činnos­ ti (tento způsob bývá přínosný z hlediska didaktického). Rozhovor se skupinou (ve skupině) je základem techniky -tfocus-groups, při níž ale většinou spolupůsobí i prvky pozorování nebo experimentu (např. při výzkumu trhu se sledují nejen vyslovené názory na určitý výrobek, ale i reakce účastníků na předkládané vzorky, použitá slovní spojení, způsoby argumentace v diskusi apod.). Zákl., resp. tradiční formou i.s. je beseda, což je více nebo méně usměr­ ňovaná diskuse na dané téma se skupinou lidí, jejichž angažovanost v diskutovaném problému je většinou předem alespoň částečně známa. Každé i.s. je náročné na přípra­ vu, a to zejm. v rovině soc. dovedností, zkušeností a imaginace vedoucího diskuse. Přináší také obtíže se záznamem obsahu rozhovoru. Původně šlo o dilema rušících písemných záznamů či záznamů ex post, v současné době jde o problém selekce a utřídění informací z úplných magnetofonových záznamů rozhovorů. A: group interview F: interview de groupe N: Gruppeninterview I: intervista di gruppo Bur

450

in terview standardizované - forma -tinterview opírající se o standardizovanou strukturu -tdotazování: otázky jsou tazateli formulovány a pokládány jednotně, stejně celému souboru respondentů. I.s. se opírá o dotazník či -tzáznamový arch, příp. o jiné pomůcky, vyvolávající verbální reakce dotazovaných (např. fotografie, obrázky apod.). Důležité je dodržení předepsané standardní formy tazatelem. I.s. zpravidla umožňuje vysokou návratnost a kvalitu získávaných dat, ale ve srovnání se standardizovaným -tdotazníkovým šetřením je nákladnější. Je rozsáhle využíváno ve -tvýzkumu veřejného mínění, -tvýzkumu trhu apod. A: standardized interview F: interview standardisée N: standardisiertes Interview I: intervista standardizzata Lit.: viz ->interview, ->metody sociologické, ->techniky sběru informací.

Dvo

in t i m it a - (z lat. intimus = nejvnitřnější, nejtajnější, nejdůvěrnější) - nejvyšší stupeň -tsoukromí, atmosféra max. soc. uzavřenosti a zároveň nejtěsnější, nejdůvěrnější soc. spojení. I. lze chápat jako zvláštní druh -tkomunikace, která probíhá v rodině, mezi přáteli a v milostných vztazích. Vzniká vzájemným pronikáním náklonnosti a izolací od ostatního světa. Intimní osobní vztahy jsou zvl. typem soc. vztahů a jsou součásti spol. systému, v jehož rámci se vytvářejí a proměňují, intenzifikují a oslabují. I. se vlastně staví proti názoru, že to, co konkrétně formuje jednotlivého člověka, jeho vzpomínky, hodnoty, postoje apod., nemůže být zcela přístupné druhému člověku. Pro soc. život ve starších, méně diferencovaných, lokálně omezených a z hlediska četnosti vztahů méně komplikovaných společnostech byl charakteristický nedostatek prostoru pro soukromí i pro L v manželství. Potřeba i. zde zřejmě nevznikala, lidé se tak jako tak vzájemně znali, i když ne do hloubky. Postupná -tsociální diferenciace vede podle Scatera k autonomizaci intimních vztahů. Proti obecné normě, konvenci partnerských vztahů stojí dnes intimní spojení jako čistě osobní zdroj její stability. V moderní společnosti je partnerský vztah více závislý na vzájemné otevřenosti jednoho k druhému, na osobních vlastnostech. Tím ale přibývá i konfliktů. Dokazují to novější výzkumy oblasti intimních vztahů. Podle nich se názorové rozdíly, projevující se v konkrétním jednání, v pojetí rolí, hodnocení věcí, událostí, v otázkách vkusu apod., stávají stálým zdrojem konfliktů (Braiker, H. H. Kelley). Rovina osobní komunikace je nejen rovinou i., ale i rovinou řeše­ ní konfliktů. I. jako s-gickým problémem se podrobněji zabýval N. Luhmann. Všímá si především hist. a soc. pro-

měnlivosti i. ve vztahu k -tlásce. Chápání pojmu i. může být rozšířeno na vztahy k věcem, prostředí, na potřebu jistoty, -tdůvěry, na zákl. orientace v běžných životních situacích. Nová tematizace tohoto pojmu ve -tfenomenologii úzce souvisí s objasněním pojmu -tLebenswelt. A: intimacy F: intimité N: Intimitat I: intimita Lit.: Burghes. R. L. - Hustoll T. L. eds.: Social Exchange in Developing Relationships. New York 1979; Levillger. G.: elose Relationships: Perspectives on the Meaning of Intimacy. Amherst 1977; LlIhmall/l, N.: Liebe als Passion. 1982.

Much intralingvistika - (z lat. intra = uvnitř) - odvětví aplikované -tlingvistiky zabývající se srovnávacím studiem tzv. umělých jazyků. I. zkoumá možnosti, jak takové jazyky vytvořit, jak je využívat a rozšiřovat na věd. základech, většinou s cílem zlepšit mezinár. komunikaci. Snahy o vytvoření pomocného jazyka pro potřeby mezinár. dorozumívání jsou velmi staré. Touto myšlenkou se zabýval např. už J. A. Komenský, ale hlavní projekty umělých jazyků vznikaly od 19. st. Vycházely především z jazyků přirozených, zejm. západoevrop. Nejvíce je rozšířeno esperanto, které vytvořil varšavský lékař L L Zamenhoj. Přes uvedené snahy ale hlavním prostředkem mezinár. styku zůstávají některé živé -tjazyky národní, zejm. anglič­ tina, dále němčina, francouzština, španělština aj., což svěd­ čí mj. o tom, že životaschopnost a míra užívání jazyka jsou svázány s jeho přirozeným vznikem a soc. pozicí komunity, která je jeho přirozenou nositelkou. A: intralinguistic F: intralinguistique N: Intralinguistik I: intralinguistica

Buch in t roj e kce viz učení sociální in t r o s p e k c e - (z lat. introspicere = nahlížet dovnitř) - pozorování sebe sama, resp. sebepozorování, což je zákl. metoda klasické fenomenologisticky, deskriptivně orientované psychologie a s.gie. Pokud provádí i. odbomě psycholog, lze předpokládat, že výsledek je kontrolovatelný sebepozorováním jiných psychologů zaměřených na týž předmět. I v těchto případech byly ovšem dosaženy nejednotné výsledky (např. při popisu některých citů). Pokud je požadavek i. obsažen v některých položkách s-gického dotazníku, který je předkládán laikům, může být sebepozorování do jisté míry validizováno jinými odpověďmi téhož dotazníku a také srovnáváním odpovědí jednotlivých respondentů. Podle M. Kreutze (1962) jsou problematické jen jednotlivé výroky založené na i., zatímco výpovědi obecné mají stejnou hodnotu jako výpovědi o fy_ zických předmětech, získané pomocí metod přír. věd. Metoda i. byla precizována: a) zpětným pozorováním, tj. se-

bepozorováním z reminiscence, z bezprostřední vzpomínky na daný zážitek (i když vzpomínka může již obsahovat zkreslení, a tedy ztrátu informace), b) řízením druhou osobou, což se uplatňuje zejm. u -texperimentu. Uvádí se, že i. musí zachovávat 3 zákl. pravidla: 1. podle vzoru přír. věd popisovat konkrétní psych. procesy určené v čase a prostoru, a to v současné nebo v co možná nejkratší době po jejich prožití; 2. sloužit jedině k popisu výrazných psych. jevů, tj. takových, které známe a poznáváme bez pochyb; 3. provádět i. systematicky a kvant. zpracovávat sebrané informace. Kreutz zdůrazňuje, že odmítnutím i. by se ze spol. věd vyloučily určité jevy vědomí, které reálně existují a mají svůj význam, hrají svou roli. I. jako metoda vhledu do soc. reality byla rozvíjena zvl. v tzv. -tchápající sociologii a ve směrech, které na ni navazují. Byla sice v příkrém rozporu s comtovským pozitivismem (sámA. Comte v r. 1864 pokládal sebepozorování za nemožné, neboť podle jeho přesvědčení se vědec nemůže rozštěpit na objektivního, nezaujatého pozorovatele svých vlastních prožitků a bytost prožívající), ale řada empir. sociologů (např. R. Konig) oceňovala pozitivní pří­ nos klasických vzorů s-gické L (zvl. analýz W. Diltheye). Upozorňovali, že nedostatky připisované i. se vyskytují i v těch metodách a technikách, které vycházejí z přírodo­ vědného modelu věd. výzkumu. I. jako metoda byla devalvována zejm. nástupem -tbehaviorismu a -tfyzikaIismu, přesto však nikdy zcela nevymizela z repertoáru věd. výzkumu a zcela rehabilitována byla -tinterpretativní sociologň a -tbiografickou sociologií. Běžně se používá také v terénním Výzkumu v kult. antropologii. V s-gii i antropologii souvisí zvl. s využíváním životních příběhů (life story) a životních historií (life history), používá se ale také při experimentech s vlivem skupiny na pokusnou osobu a při všech hloubkových interview. V psychologii se uplatňuje zvl. ve výzkumu vnímání a myšlení. Přispě­ la k důležité fenomenologické diferenciaci řady psych. jevů (mj. např. k rozlišení představa myšlenek). Na základě i. byla učiněna řada význ. psychol. objevů, např. v oblasti vnímání kauzality, rozhodování, struktury osobnosti, vlastností a jejich skladby. A: introspection F: introspection N: Introspektion I: introspezione Lit.: Kreutz. M.: Metody wspólczesnej psychologii. Warszawa 1962; Spiegelberg. H.: Phenomenology in Psychology and Psychiatry. Evanston 1972.

Nak

in t r O v e r z e viz psychologie analytická in t u i c e - (z lat. intueri = nahlížet, dívat se dovnitř, zřít) - poznání na základě vnuknutí, vystupující v protikladu k poznání, kterého se dosahuje diskursivním myšlením.

451

intuitivismus

invisible college

H. Bergson (1900) chápal i. ve spojení s -'instinktem a v protikladu k intelektu (viz -'intelekt a inteligence) jako vciťování do podstaty předmětu, umožňující poznat, co je na tomto předmětu jedinečného a nevyjádřitelného. Zhruba v tomto významu se pojem i. stal základem fil. -'intuitivismu, nezřídka s akcentem jakéhosi esotemího poznávání. Zejm. byl zdůrazňován protiklad i. a pojmového logického myšlení. W. K. Arnold (1969) nazývá i. "nazřeným poznáním" (schauende Erkennen), jímž se dospívá k vnější a vnitřní, empir. a apriorní evidenci. I. je "intelektuální nazírání na obsah", který se stává evidentní bez logického odvozování, tedy bezprostředně. V tomto smyslu bývá i. někdy ztotožňována s inspirací, resp. s nápadem, osvícením a dalšími termíny. J. P. Guilford (1967) ztotožňuje i. s tzv. vhledem a považuje ji za "dramatický aspekt tvořivosti", za "moment osvícení", kdy jedinec vytváří ohromný krok v myšlení, poznání. Za podstatný znak i. je pokládán náhlý objev něčeho, náhlé vyřešení problému. Guilford dále zdůrazňuje, že při i. přestává být proces myšlení kontrolován, že se objevují četné volné asociace připomínající denní snění a že stav relaxace vytváří lepší podmínky pro vybavování informací. Obecně se v i. zdů­ razňuje pozitivní úloha předcházejících zkušeností, které mají vztah k danému předmětu myšlení či řešení problému, které pak náhle intuitivně vystoupí. Obecně se soudí, že zvláštnost i. spočívá v tom, že probíhá jako neuvědo­ mované myšlení. Fenomenologickou analýzu i. v rámci svého pojetí "zření podstat" podal E. Husserl, který i. označuje za evidenci, "bezvadný způsob vědomí" (proti němuž staví pouhé Bewussthaben); i. (evidence) je mu "sebezjevením", "sebe sama zobrazením", "sebe sama dáním" něja­ ké věci, obsahu, obecnosti, hodnoty atd; i. je bezprostřed­ ní prezentací podstat. Naproti tomu J, Kant uznával jen diskursivní intelekt (Verstand). Zdůrazňování primátu i. v poznávání se prosadilo hlavně ve filozofii (N. O. LosskiJ), ale i v matematice. V psychologii se na i. orientoval zejm. charakterolog L. Klages, v historii W. Dilthey. V s-gii se husserlovskému intuicionismu přiblížil A. Schiitz (Der sinnhafte Aujbau der sozialen Welt, 1932). Tzv. -'chápající sociologii nelze s intuicionismem spojovat. Současná psychologie pojem i. v podstatě opustila a nahradila zmíněným termínem vhled (angl. insight, něm. Einsicht). A: intuition F: intuition N: Intuition I: intuizione Lit.: Asmus, V. F.: Problema intuicii v filozofii i matěmatike. Moskva 1963; A. A.: Někotoryje psichologičeskije problemy intuitivnogo poznanija. Moskva 1972; Ponomarjov, J. A.: Duševní život a intuice. Praha 1972.

Nalčadfjan,

Nak in t U i t i v i s m U S - též intuicionismus - fil. směr vymezovaný jako učení o -'intuici jako hlavním a nejjistějším 452

zdroji poznání (H. Schmidt, 1934). Termín i. se příliš neujal, protože metoda intuice byla chápána různě a vedla k různým výsledkům. Mezi nejvýzn. představitele i. patří tak rozdílní filozofové, jako H. Bergson, N. O. Losskij, E. Husserl, v jistém smyslu sem patří i W. Dilthey se svou metodou chápání (viz -'heuristika), jakož i L. Klages, který proti obrazně nazírající duši postavil destruktivní rozum ducha, věčného protivníka duše. Prvky i. ale nacházíme již u Platóna v jeho rozlišení mínění (doxa) a nazírání (synopsis), dále u R. Descarta, J. G. Fichteho, F. W. J. von Schellinga, A. Schopenhauera aj., zvl. přijmeme-Ii tezi, že vciťující chápání je zvl. případ intuitivního způso­ bu pojímání (H. Lenk, 1967). I. je založen na zdůraznění protikladu intuice a diskurzivního myšlení (vědomě krok za krokem postupujícího poznávání). Ve skutečnosti tento protiklad není absolutní, neboť také intuice je založena na určitém postupu, který je však nevědomý. Heuristická hodnota psychol. pojaté intuice je nesporná a intuice se v tomto smyslu uplatňuje i v přír. vědách včetně matematiky (1. Hadamard: The Psychology oj lnvention in the Mathematical Field, 1945). H. Bergson své pojetí intuice neprecizoval, ale spojoval ji s -'instinkty a zdůrazňoval, že pochopení života je možné jen intuicí, protože jeho podstatou je věčný pohyb (elan vital), který statické pojmy rozumu, resp. intelektu (viz -.intelekt a inteligence) nemohou zachytit. Intelekt je stvořen pro matematiku, techniku a praxi vůbec. Život je možno pochopit jen z vlastního prožívání a intuicí, v níž se člověk zbavuje zavádějících návyků intelektu a dospívá k "bezprostředním datům vědomí". Intuice není pasivní reflexe, ale náhled vitální účelnosti; zavádí nás do samotného "nitra života", je jakýmsi sebeuvědoměním instinktu a doplňuje "nedostatečná data intelektu". Životní proces nevysvětluje dostatečně ani mechanická kauzalita, ani finalita. Intelekt je naladěn na hmotu, intuice na život (viz v.ývoj tvořivý, 1919). Losskij vypracoval základy "intuitivní gnoseologie" (Die Grundlagen des lntuitivismus, 1908), od níž dospěl k tzv. mystickému empirismu. Rozeznával tři druhy intuice: smyslovou, intelektuální a mystickou. Intuici nazývá věděním, poznáváním věcí v jejich realitě, která je v jakési abstrakci vědomí imanentní. Intuice mu není jen vnímáním a myšlením, ale přímým, mystickým nazíráním transcendentních principů (zejm. v náb. zkušenosti). Je možná, protože svět jako organický celek obsahuje vše ve všem, a tak abstraktně substanciální vnějšího je obsaženo ve vědomí subjektu. Je to vlastně jakási parafráze Aristotelova výroku, že "duše je svým způsobem vším", proto je v ní možno najít veškeré pravdy bytí bezprostředně. Místo pojmu -'vědomí však Losskij používá termín "substanciální já" (Absolutní kritérium pravdy, 1946). Losskij

sám svou filozofii nazval i. a snažil se jí především pře­ konat Kantův fil. kriticismus. E. Husserl vystoupil ostře proti tehdy rozšířenému -.psychologismu, který gnoseologii, logiku a etiku převáděl na psychol. problematiku. Pravda poznání není podle Husserla závislá na psychologii, je to otázka fil. metody. Pravdy tvoří jakýsi autonomní svět a -'Iogika, která je jeho základem, je apriorní vě­ da. Svou fenomenologickou metodou redukce jevů na jejich podstaty definuje přímo pojem "čisté intuice", kterou chápe jako "intuitivní evidenci" (viz též -'fenomenologie). Ve své podstatě je i. spekulativní doktrínou, zatíženou předsud­ ky -'spiritualismu. Byl reakcí na prosazující se -'scientismus. Čes. stoupencem a vykladatelem i. byl Vladimír Hoppe. A: intuitivism F: intuitivisme N: Intuitivismus I: intuizionismo Lit.: Hoppe, v.: Úvod do intuitivní a kontemplativní filosofie. Praha 1928; Losskij, N. O.: Die Grundlagen des lntuitivismus. Berlin 1908; Losskij, N. O.: Absolutní kritérium pravdy. Bratislava 1946.

Nak i n v a li d it a - (z lat. invalidus = nemocný, in = záporka ne, validus = zdravý, silný, zdatný) - termín, který vznikl ve středověku jako pojmenování neschopnosti činné vojenské služby a od poloviny 19. st. se ustálil jako pojem vyjadřující změnu, pokles, příp. úplnou ztrátu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nebo trvale nepříznivý zdravotní stav, tělesnou nebo duševní vadu v důsledku úrazu, -.nemoci, vrozeného defektu. Dnes znamená nezpůsobilost k výkonu práce ve smyslu podstatně omezené možnosti pracovního uplatnění. Vyšší stupeň takového omezení vyjadřuje i. úplná, kdy osoba není schopna vykonávat soustavně žádné zaměstnání nebo může vykonávat pouze zaměstnání nepřiměřené její -'profesi, schopnostem a dosavadnímu pracovnímu uplatnění. Nižším stupněm je i. částečná, kdy osoba své dosavadní povolání vykonávat může, ale pouze za zvlášť upravených podmínek, při zvláštních úlevách, při podstatně nižším výdělku, příp. může vykonávat jen povolání méně kvalifikované. Přímá vazba pojmu i. na urči­ tý stupeň ztráty pracovní způsobilosti vysvětluje, že je dnes v soc.-právní oblasti používanější označení "občan se změ­ něnou pracovní schopností" místo invalida. Vyšším stupněm změny pracovní schopnosti je tzv. těžší zdravotní postižení. Vymezení plné a částečné i., na kterou se váže poskytování invalidního důchodu, vymezení statutu obča­ na se změněnou pracovní schopností a se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, včetně důvodů přiznání tohoto statutu a poskytování příslušných soc. výhod, určuje zákon o soc. zabezpečení a předpisy vydané k jeho provádění. Z hlediska zdravotnického se k pojmu i. přidružují termíny: porucha - jakákoliv ztráta nebo

abnormálnost v psychol. nebo anatomické struktuře či funkci; disaptibilita - poruchou způsobené jakékoliv omezení nebo nedostatek schopnosti vykonávat nějakou činnost způsobem anebo v rozsahu, jaký je u člověka považován za normální; handicap - souhrnné označení nepříznivé situace člověka dané poruchou nebo disaptibilitou, omezující nebo znemožňující plnění úloh považovaných pro danou osobu v závislosti na věku, pohlaví, soc. a kult. či-, nitelích za normální. A: disability F: invalidité N: Invaliditat, Behinderung I: invalidita Lit.: Defektologický slovnik. Praha 1984; Kříž, V.: Rehabilitace ajeji uplatnění po úrazech a operacích. Praha 1986; viz též --+nemoc, --+nemocnost.

HuH i n vaz e viz procesy sociálně ekologické in ven táře oso bnosti viz testy osobnosti in verze sexuá Iní viz homosexualita i n ves ti c e - (z lat investitio = zakládání penězi, to z investire = šatit, oblékat) - pojem, který je v ekonomii různě definován: 1. v národní ekonomii se jím rozumí hodnota přírůstku staveb a vybavení (i. do budov, strojů a zaří­ zení), nebo zásob (i. do zásob); i. jsou tou částí národního produktu, která se nespotřebuje a zajišťuje růst ekonomiky; 2. v podnikové ekonomii se i. rozumí jednání, které dlouhodobě vede k příjmům (nebo výhodám) a výdajům a které začíná výdajem (investičním nákladem); v rámci plánu i. vybírá podnik z několika alternativ tu, od které si na základě investičního propočtu slibuje celkový příjem min. ve výši celkových nákladů (investičních a běžných). V rámci vývoje svět. trhu se v současné ekon. teorii z hlediska podnikatele považují za významnější dlouhodobé i., investiční objekty velkého objemu (jako např. přenesení výroby do zahraničí). Cílem i. je buď zvýšit výrobu, nebo si udržet či zvýšit tržní podíly pro své výrobky, anebo zvýšit obrat, v zásadě ale přímo nebo nepřímo zvýšit zisk. A: capital goods, investments F: investissements N: Investitionen I: investimento RaN i n v i s i b I e c o II e g e - (z angl. invisible = neviditelný; college = kolegium, učiliště) - do češtiny nepřekládané označení pro specif., jakoby "neviditelný" druh komunikačního spojení mezi vědci v moderní vývojové etapě vě­ dy. Pojem zavedl v 60. I. D. J. Price de Solla jako označení pro seskupení nejproduktivnějších a nejvlivnějších vědců sdružených na základě intenzívní neformální -'komunikace. Vznik i.c. spojuje Price s exponencionálním růstem vědění, které se podle jeho výzkumů ze 60. I. bě­ hem každých 15 I. zdvojnásobuje. Nemožnost informač453

islám

inženýrství genové

ně

zvládnout tento růst vyvolává v život kompenzaci v podobě utváření rostoucího počtu relativně malých výzk. sítí, jimž od 70. 1. věnuje význ. pozornost -tsociologie vědy. Pod povrchovou vrstvou formálních komunikačních struktur vzniká v moderní vědě mnoho neformálních komunikačních sítí, které zdánlivě neviditelně spojují vědce po celém světě. Dříve funkci Lc. plnila soukromá korespondence mezi vědci, dnes jde o konference, setkání, výmě­ ny separátů a zejm. o spojení prostřednictvím nových tech. médií. Pro vznik i.c. podle J. M. Zimana neexistují žádná psaná pravidla spojování, žádné pevné procedury, žádná pravidla udržování kázně, členové i.c. nejsou spojeni ani geogr., ani finančně, neexistují formální doklady o člen­ ství, ale ani zjevná hierarchie, kromě vztahu "učitel-žák". Empir. se studiem i.c. zabývala zejm. D. Craneová, která si položila mj. otázku, jak různé typy org. a komunikač­ ních struktur přispívají k rychlému a efektivnímu vzniku inovací ve vědě. Craneová pokládá sice i.c. za reálný soc. fakt, jeho existence se však těžko prokazuje a konkrétní i.c. se obtížně popisují. Podle M. J. Mulkayho jde naopak o pojem vysoce zavádějící, neboť členové Lc. jsou ve skutečnosti vysoce viditelní a hrají prominentní roli při reprezentaci oboru v širší -tvědecké komunitě a v ustavování její věd. reputace. Za analogické pojmy k pojmu i.c. lze považovat termíny typu výzk. síť (research network), výzk. centra (research centers - podle F. M. Crawjorda seskupení, kde vědci fungují jako jednotka bez ohledu na institucionální spojení a polit. hranice), soc. kruh (social circle - podle C. Kooushina spojení vědců se společnými kult. zájmy nebo společenství utilitární, mocensko-polit. a integrativní). Za opravdu zvláštní druh i.c. bychom mohli pokládat neformální a dokonce utajené komunikační a interakční struktury disidentské vědy a kultury v totalitních systémech. Z hlediska s-gie vědy se však tímto fenoménem zatím nikdo nezabýval. A: invisible college F: com~ge invisible N: invisible college, unsichbares College

znamu jako Ls. se používá pojem sociotechnika (viz -ttechniky sociální). Oboje vychází z poznatků filozofie, s-gie, psychologie (zvl. sociální), ekonomie, kult. a soc. antropologie, politologie apod. a uplatňuje se v rozhodovacích aktech v oblasti ekonomie, práva, demografie, pedagogiky (zvl. školských systémů), reklamy, polit. praxe. A. Podgórecki (1968) umisťuje předmět sociotech. bádání do čtyř oblastí, mezi které patří systém výchovy, prostředky masové komunikace, právní systém a formy užití moci. Metodika je rozpracována především v technikách persuaze, tj. -tovlivňování postojů, hodnotových systémů apod. Existence i.s. je spojena s 20. st. Pojem i.s. použil poprvé nejspíše R. Pound v práci lntroduction to the Philosophy oj Law (1922). Za hlavní nástroj i.s. považoval právo, jehož hlavním úkolem a cílem je podle něho zachování -tsociální rovnováhy. V r. 1940 vyšla práce M. Eastmana Marxism: is it Science, kde je i.s. pojato jako věda, která se zabývá globální přeměnou společnosti. K. R. Popper (The Open Society and lts Ennemies, 1945) člení i.s. na obecné, které si klade za cíl celkovou přemě­ nu společnosti, a na dílčí, které má odstraňovat spol. zla, jako např. nezaměstnanost, konflikty apod., ale má se vě­ novat i otázkám reformy školství, regulace mezilidských vztahů apod. V práci G. Myrdala, R. Sternera, A. Roseho (An American Dilemma, 1944) je i.s. spojeno s pokusy o řešení černošské otázky v USA. Někdy se i.s. pojímá jako soubor manipulativních metod, které je možno ve spojení s ideologií zneužít a které skutečně zneužity byly. Je uváděno do spojitosti s totalitními systémy a bývá dokonce označováno jako "největší zlo tohoto století". Např. i.s. v hitlerovském Německu charakterizuje P. Johnson (1991) jako manipulaci s lidmi založenou na představě, že s lidskými bytostmi lze zacházet tak, "jako se na lopatu nabírá beton". Po této hist. zkušenosti lze zaznamenat snahy distancovat od Ls. sociotechniku a orientovat ji ve smyslu "dílčího sociálního inženýrství" K. R. Poppera. -tPersonalistika používá užší pojetí sociotechniky (ts.) jako systémově uspořádaných souborů změn, zásahů Lit.: erane. D.: Invisible Colleges. Dillusion ol Knowledge in Scientific do pracovních situací, které mění podstatu práce, činnost Communities. Chicago. London 1972; Kommunikacija v sovremennoj nauke. Moskva 1976; Price, D. de 5.: Little Science, Big Science. New pracovních skupin a ovlivňují vztahy zaměstnanců k techYork 1963; Price, D. de 5. - Beaver, D.: Collaboration in an Invisible Colnice. lege. American Psychologist, 21, 1966; Ziman, 1.: Public Knowledge. A: social engineering F: engineering social, ingenierie The Social Dimension ol Science. Cambridge 1968. Mil sociale N: Sozialingenieurstums I: ingegneria sociale inženýrs tví genové viz eugenika in žen Ýrs tv í s o ci ál n í - praktická disciplína podřa­ zená -tpraxeologii, která na základě věd. poznatků vytváří relevantní systém praktických direktiva doporučení k dosažení spol. změn nebo (v užším pojetí) změn v chování a jednání jedinců nebo skupin. Téměř ve stejném vý-

454

Lit.: Grác, J.: Perzuázia. Ovplyvňovanie človeka človekom. Bratislava 1985; Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991; Podgárecki, A.: Základy sociotechniky. Praha 1968. Popper, K. R.: Otevřená společnost a její nepřátelé. I. Praha 1994.

ŠtZ

inženýrství systémové - obor zabývající se výzkumem, navrhováním, výstavbou, provozováním a říze-

ním rozsáhlých a složitých tech., tzv. "smíšených" (sociotechnických), ekon. či ekologických systémů, jejich subsystémů i komponent. Ls. je aplikací poznatků řady tech. a spol. věd. Vychází ze systémové teorie, kybernetiky, věd. managementu, psychologie a s-gie. Opírá se o systémové myšlení, založené na klasických přístupech redukce, analytičnosti, doplněných o moderní přístupy celostního chápání problémů a cílovosti. Používá se zejm. týmový způsob práce. Vznik i.s. je spojen s přípravou a realizací tzv. "velkých programů", především z oblasti kosmonautiky, dopravy, plánování, kontroly a řízení letových situací vokolí velkých letišť, telekomunikací, jaderné energetiky, pružné automatizace při uskutečňování "zelené revoluce" v rozvojových zemích, rozvoje biotechnologií, systémů ochranya tvorby životního prostředí. Výrazný je integrační charakter i.s. při spojování inovačních, investičních a racionalizačních stránek, při respektování ekologických požadavků. Jádrem i.s. je jeho metodologie, která prošla od 50. 1. 20. st. výrazným vývojem. Původní "tvrdé systémy" tech. charakteru, v nichž participace člověka byla dána výrobní technologií či provozními předpisy, byly postupně "změkčovány" k respektování člověka jako aktivní a uvědoměle se chovající složky systému. Rozvoj i.s. je úzce spojen s uplatněním výpočetní techniky. A: system engineering F: ingénierie de systeme N: Systemigeneering I: ingegneria dei sistemi

identifikovatelné se státem, jehož občany jsou. Na hnutí sudetoněmecké, vedené K. Henleinem, je možno dívat se nejen jako na hnutí nacistické, ale současně i jako na hnutí iredentické v tom smyslu, že většina obyv. Českoslo­ venska (tzv. první republiky, trvající mezi 1. 1918 a 1938) něm. původu vyžadovala připojení k (hitlerovskému) Ně­ mecku (což pak mnichovský diktát z r. 1938 a jeho přije­ tí tehdejší čsl. vládou umožnily). V provincii Ogaden v Habeši žije vesměs obyvatelstvo, které jazyk a kultura spojuje se Somálskem a jejichž (ne příliš hlasité) požadavky žít v Somálské republice a ne v Habeši a pokusy somálské vlády o jejich ovlivňování jsou vlastně iredentismem. Když někde v pohraničí žije početná národnostní -tmenšina obyv., která se identifikuje se sousedním státem (kult., náb., jazykově, polit.), existují zde možnosti iredentistického hnutí a organizací, které vždy znamenají určitou destabilizaci státu, ve kterém se taková menšina nachází. Snahy srbské menšiny v Chorvatsku připojit se k Srbsku nebo arménské menšiny v Ázerbájdžánu připojit se k Arménii skončily válkou. V konsonanci se svým it. původem bývá iredentismus spojen s extrémnějšími formami -tnacionalismu. A: irredentism F: irrédentisme N: Irredentismus I: irredentismo Neh i s I a m i z a c e viz fundamentalismus islámský

Lit.: Dráb. 2.: Systémové inženýrství. Praha 1982; Halada, M.: Systémové inženýrství. Praha 1984;

Vlček,

J.: Systémové inženýrství. Praha 1985.

Dra I Q viz kvocient inteligenční, testy inteligence i r e den t a - (z it. irrendenta = nevysvobození) - vlastenecké a nacionalistické -thnutí v Itálii na konci 19. st. organizované jako polit. strana ltalia irredente. Zákl. (nacionalistickým) požadavkem bylo sjednocení Italie - tedy všech Italů a it. mluvících občanů žijících v kterémkoliv sousedním státě. Hnutí našlo podporu mezi členy radikální, jakož i republikánké strany. K sjednocené Itálii mělo být připojeno Již. Tyrolsko, Istria, Goerz, Trieste, Tessino, Nice, Korsika, Malta. Obavy před možnou agresí Rakouska a Francie vedly k umírnění iredentistického hnutí po jeho zhruba šestiletém trvání. Objevilo se znovu až v r. 1908 jako "L'idea nazionale", myšlenka později (po r. 1922) zcela převzatá fašistickým režimem Mussoliniho. V r. 1908 evrop. krize (mj. připojení Bosny-Hercegoviny k habsburské říši) vyvolala obrození extrémního it. nacionalismu. Pojem i. má však též svůj obecnější význam. Vztahuje se na všechny svět. situace, kdy ten či onen stát vyžaduje připojit ke svému území oblasti, v nichž žijí obyv. jiného státu, jejichž jazykové a kult. příslušenství není plně

i s I á m - jedno ze svět. -tnáboženství, založené Mohammedem (Muhammadem) a čerpající z -tjudaismu, nestoriánského a monofyzitského -tkřesťanství a mazdismu. Základem i. je idea jednoho Boha a jeho proroka Muhammada, ve věrouce však figurují i další nadpřiroze­ né bytosti. L se opírá o pět "sloupů víry" (arkán ad-dín): o vyznání víry (šaháda), modlitbu (salát), půst (saum) v mě­ síci ramadánu, almužnu (zakát) a pouť do Mekky (hadž). Vyznavači i., muslimové, jsou diferencováni do 2 hlavních větví, sunny a šíy, a do dalších méně početných --tsekt. Během svého vývoje i. integroval kult. projevy života růz­ ných etnik a oblastí do relativně jednotného způsobu života a vedl k vytvoření svébytné islámské kultury. Posílení svébytnosti kultury i. a obnovení islámské civilizace je cílem -tislámského fundamentalismu. Sociální učení islámu vzniklo na bázi koránu a dalších zdrojů "šaríe", kodexu islámského práva, cožje hadís (vyprávění o slovech a činech Muhammadových), idžma (shromáždění náb. autorit) a kijás (výklad jednotlivého právního případu pomocí koránu nebo sunny, což chybí u Šíitů). Výkladem šaríe se zabývá náb.právní disciplína "fikh". Náb.právní soustava i., která kodifikuje soc. učení i., obráží úroveň spol. poměrů feudální doby svého vzniku s prvky rodové či kme-

455

jádro kulturní

izolace kulturní

nové spol. organizace. Uchovávání předepsaných forem vlastnictví a rozdělení společnosti je sankcionováno pří­ mo koránem. Nepotvrzuje ovšem vlastnictví půdy, ta patří Bohu. Mnohoznačnost některých formulací koránu dovoluje různý výklad, což se projevuje v přizpůsobování soc. učení i. různým neislámským ideologiím. Učení i. při­ kazuje určité "přerozdělení" majetku prostřednictvím "zakátu" u všech a "sadáky" u některých (dobrovolná almužna majetných muslimů). Týká se to však jen muslimů, lidí, kteří obývají "dár al-islám" (svět islámu). Silný religiocentrismus i. omezuje platnost jeho soc. učení a v islámském fundamentalismu nabývá rysů fanatismu. V soc. uče­ ní i. přežívají hist. velmi staré normy spol. života, jako je potřeba pomsty, kořisti aj. Význam i. je dán již početní základnou stoupenců tohoto náboženství, jejíž odhad pro r. 2000 představuje asi 1 miliardu věřících, z toho relativně početnou skupinu v záp. Evropě a v zemích bývalého SSSR. A: Islam F: islam N: Islam I: islam LiL: Achmedov, A.: Socialnaja doktrina islama. Moskva 1982; Kovář, J.: Islám a muslimské země. Praha 1984; Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha 1993; Petráček, K.: Islám a obraty času. Praha 1969.

Hub

izolace kultu rní viz kontakt kulturní i zo Iace pos tižen ých - (z fr. isoler = osamostatnit, odloučit; z it. isola =ostrov) - dnes už překonaný způsob zacházení s fyzicky i mentálně postiženými lidmi, který vycházel z představy, že je takovým lidem lépe mezi sebou a naopak zdravým jedincům je lépe, nemají-li je na očích. Někdy se v této souvislosti mluví o -'sociální izolaci, což je ovšem širší pojem. Zjistilo se však, že izolace od zdravých lidí, od společnosti je jedním z podstatných zdrojů psych. deprivace postižených a že mimořádně nebezpeč­ ná je v dětském věku, kdy ohrožuje zdravý psych. vývoj dítěte a proces jeho -.socializace. Snižuje také možnosti přiměřeného spol. uplatnění handicapovaných jedinců. I.p. způsobuje ztrátu starých soc. kontaktů a stává se bariérou získávání nových kontaktů. Východiskem z ní je jedině zapojení postižených lidí do normálního soc. kontextu, v dětském věku zejm. do rodiny, školy, později do pracovního prostředí, i když soužití s postiženými někdy klade na toto prostředí značné nároky. A: isolation of the handicapped F: isolement des personnes atteintes N: Isolierung der Betroffenen I: isolamento degli handicappati Lit.: Defektologický slovník. Praha 1978; Langneter, J. - Matějček, Z.: Psychické deprivace v dětství. Praha 1974; Postižené dítě v rodině a společ­ nosti. Praha 1968. Hůr

456

i z O I a c e s o c i á I n í - mnohovýznamový pojem, který vedle prvního, samozřejmého významu absence soc. kontaktů, -'interpersonálních vztahů, má spec. významy v rámci hlubinné psychologie. I.s. je vědomé a záměrné vyčlenění jedince ze společnosti, např. rituálem vyobcování, který v některých společnostech nahrazoval trest smrti, za těžká provinění proti pravidlům a zákonům (viz též -'ostrakismus). I.s. motivovaná subjektivně se týká strachu a úzkosti z mezilidských kontaktů, odporu a nechuti k vytváření interpersonálních relací, je to závažný psychopatologický projev. K i.s. vedou dlouhodobé soc. -'deprivace a citové deprivace v kritických obdobích dospívání (nejznámější je příklad "vlčích dětí" - Kamaly a Amalyv Indii, vychovaných vlčí smečkou v džungli; obě sestry setrvaly po celý zbytek života v totální i.s.). V psychoanalýze je i.s. -.obranným mechanismem, podobným -.vytěsnění: jedná se o vytlačování nepříjemně prožívaných obsahů z vědomí při uchovávání jejich ideační formy. I.s. jako častý obranný mechanismus při rozvoji nutkavé neurózy spočívá v oddělení afektu od příslušného objektu. V praktickém prožívání to vypadá tak, že člověk prožívá neodpovídající emoce tam, kde je prožívat nemá. Podle C. G. Junga spočívá i.s. v totálním pocitu osamění a -.odcizení, vyvolaném invazí obsahů kolekt. nevědomí do vědomě udržované rovnováhy psychiky. A: social isolation F: isolement social N: soziale Isolierung I: isolamento sociale

Čer

izolacionism us kultu rní viz politika kulturní i z o lát - (z it. isola =ostrov) - pojem používaný v -'sociometrii, kde je označením osoby, která není v sociometrickém testu nikým pozitivně vybírána. V sociometrii je ale vhodné odlišit osoby opomenuté od izolovaných takto: osoby izolované ani neprovedly, ani neobdržely žádný výběr, zatímco osoby opomenuté výběr sice samy provedly, ale nebyly nikým vybrány. Tzv. sociopreferenční izolace ve skupině se měří indexem: počet

izolovaných sociopreferenční izolace = - - - - - - - - celkový počet členů skupiny

Izolace individua ve skupině závisí na řadě činitelů, např. na délce existence skupiny a členství v ní, na existenci vnitřních bariér ve skupině, na osobnostních vlastnostech, na míře autoritarismu atd. Sociometrická izolace vyjadřu­ je postavení individua ve struktuře nějaké konkrétní malé soc. skupiny, nemusí však být totožná s celkovou soc. izolací této osoby, i když je ovšem málo pravděpodobné, že by

osoba, která je v jedné skupině i., měla současně v jiné vysoký sociometrický status. Výjimečné případy tohoto druhu, zejm. ve sféře polit. života, jsou ovšem možné. A: isolate F: isolat N: Isolat I: isolato Lit.: viz -->sociometrie.

Pet

já - též jáství - jako distinktní fil. pojem se vyskytuje poprvé u R. Descarta v Meditationes de prima philosophia ve významu "věc myslící". Descartes vyslovuje nepochybnost vlastní existence j. na rozdíl od vnějšího světa, jehož existence je zpochybněna v metodické skepsi. Tážeme-li se po povaze onoho j., jehož existence je nepochybná, vyplyne, že pod myšlení patří pochybování, rozum, přitakání a popírání, chtění a odmítání, představování a konečně vnímání ve smyslu uvědomování smyslových dojmů. J. Locke má pro j. termín self, které definuje jako bytost myslící s vědomím. G. W. Leibniz považuje v Principes de la nature et de la grace za stavební kameny skutečnosti nedělitelné dynamické jednotky zvané monády a rozlišuje monády nadané pouze percepcí, U. schopností zachycovat daný stav světa, a monády nadané i apercepcí, schopností -'sebevědomí. Tyto druhé monády jsou lidská j.1. Kant v Kritik der reinen Vernunft podrobil kritice metafyzické pojetí j., podle něhož je nositelem j. duševní substance. Předpoklad duše jako substance je podle Kanta neoprávněným úsudkem rozumu, jenž ze zkušenosti "já myslím", která "musí provázet všechny mé představy", usuzuje na jejího věcného nositele. Nejklasičtějším předsta­ vitelem j. jako fil. principu je J. G. Fichte, který v Grund-

lage der gesamten Wissenschaftslehre) charakterizuje j. "kladením sebe sama", tj. neustále vykonávanou aktivitou, která se projevuje jako myšlení, nazírání, vnímání, žádostivost, cítění atd., nesplývá však s žádným tímto stavem. Je prostřednictvím těchto projevů určitelná, není však žádným z nich určena. Stejně jako Kant odmítá Fichte vazbu j. na duševní substrát. Odtud postupuje Fichte k tezi, že j. se určuje jako určené skrze "nejá", což znamená, že j. je podněcováno k aktivitě pudového rázu vnější realitou. "Nejá" neznamená vnější svět v ontologickém smyslu; je to fenomenální "vně", které však, jak Fichte dává najevo, je založeno v adekvátně neobjektivizovatelném protipólu j., který lze nejvlastněji charakterizovat jako "sílu". Konečně třetí fáze procesu, v němž se konstituuje j., záleží v tom, že j. se klade jako určující "nejá", tj. že j. ruší pů­ vodní přír. určení předmětů, vkládá se do světa a zanechává v něm stopu. Připodobnit si zcela -.přírodu a zároveň se připodobnit (díky vzájemnému dávání a přijímání) všem lidem, je cílem -'dějin, k němuž se lidstvo nekonečně přibližuje. Na konci 19. st. podal E. Mach v Analyse der Empfindungen skeptickou analýzu j., které je mu podobně jako předtím již D. Humeovi - pouhým sledem počitků navzájem souvisejících vůlí vyhnout se bolesti a dojít k požitku. Protože i vnější svět je Machovi řadou (jiným způsobem) vzájemně souvisících počitků, není podstatný rozdíl mezi j. a světem. Podle F. X. Šaldy ovlivnila Machova teorie jednoty j. tvorbu M. Prousta, L. Pirandella a -'surrealismu. (Psychol. pojetí j. viz -'ego, -.psychologie seJf.) A: ego, self F: je, moi N: ich, Ichheit I: io Lit.: Frank, M.: Die Unhintergehbarkeit von Individualitat. Frankfurt a.M. 1986; Frank, M. - Raulet, G. - Reijen, W. van eds.: Die Frage nach dem Subjekt. Frankfurt a.M. 1988.

Sob

já sociální viz ego j á z r cad lov é viz interakcionismus symbolický, jiný j ád ro

děln ické třídy

viz

třída dělnická

jádro ku I tu rní - pojem zavedený J. H. Stewardem k označení takových primárních kult. rysů, které se nejvýrazněji podílejí na adaptaci daného -'sociokulturního systému k vnějšímu prostředí a vystupují v podobě relativně integrovaného a stabilního jádra. J.k. je konstelací -'kulturních prvků, resp. -'kulturních komplexů zajišťujících zejm. fungování ekon. a technol. aktivit a pů­ sobení s nimi spjatých soc., polit. a náb. vzorů chování. Tzv. sekundární kult. rysy nejsou na jádro přímo vázané a vykazují značnou variabilitu. Pojem j.k. nalezl své využití zejm. v -'kulturní ekologii. 457

jazyk

jáství

A: culture core F: noyau de la culture N: Kulturkern I: nucleo culturale Lit.: Steward, J. H.: Theory of Culture Change: Methodology of Multilinear Evolution. Urbana 1955.

Sou j á s tví viz ego, já, psychologie analytická, psychologie humanistická j a z y k - systém znaků (primárně zvukových, sekundárně psaných), které slouží k dorozumění, ke -tkomunikaci v určitém společenství. J., resp. schopnost verbální komunikace, jsou charakteristické pro Horno sapiens a pro jeho spol. způsob života. Jazyková různorodost, fakt, že existuje velké množství jazykových systémů, souvisí s růz­ norodostí -tkultury, jejíž součástí j. je. Uvádějí se min. tři tis. j., tento počet však závisí na dělící čáře mezi j. a -tdialektem, která není pevně určena. Jako o j. se hovoří i o jazykových subsystémech, často odlišných jen malou částí slovní zásoby nebo stylistikou - jde o tzv. jazyk profesní, jazyk literární, jazyk vědecký (viz též -tslang). Vedle jazyků přirozených, které se vyvíjejí spontánně a slouží k běžnému dorozumívání mezi lidmi, existují také jazyky umělé, např. esperanto, ido, interlingue (viz -tintralingvistika). S rozvojem počítačové techniky vznikly tzv. jazyky formalizované, programovací (např. Basic, Pascal, Fortran aj.), určené ke komunikaci mezi člověkem a strojem. Dějiny přirozených jazyků jsou důležitým zdrojem poznání historie společnosti, kultury, civilizace. Ze s-gického hlediska se j. jeví jako typický -tspolečenský jev, typický normotvorný systém a spol. -tinstituce (viz -tsociologie jazyka). J. odráží hodnotové systémy (M. Meadová) a sám je význ. kult. hodnotou. Podle Cly· da Kluckhohna je z antropol. hlediska na zemi tolik svě­ tů, kolik je j., které umožňují, aby se lidé dostali efektivněji blíže k sobě, mírní soc. tenze. J. je nástrojem pozorování, reagování, sebevyjadřování, srovnávání, kategorizace, selekce. Je prostředkem akce a zároveň se jím přenášejí a formují ideje. Behaviorální rovinu j. zdůrazňoval L. Bloomfield (Language, 1933). Podle Edwarda Sapira (Language, 1921) není j. pouhým prostředkem komunikace ani pouhou reflexí reality, reálný svět je naopak nevědomě budován na jazykových zvyklostech dané komunity, které predisponují určitý výběr interpretace; v jistém smyslu je j. filozofií. Z hlediska -tstrukturální lingvistiky se j. skládá ze zvukových jednotek (fonémů, fonetických vět) a morfologických, lexikálních a znakových jednotek (morfémů, slov, slovních spojení, vět, větných celků, textu). Tzv. kulturní jazyk (j. literárních společností) má dvě podoby, psanou a mluvenou, které zhruba odpovídají dichotomii "jazyk

458

- řeč" (langue - parole). F. de Saussure odlišilj. (langue) jako abstraktní, společností vytvořený systém znaků od ře­ či (parole), kteráje individ. realizací systému znaků. J. při­ rovnal k pravidlům šachové hry, zatímco řeč přirovnal ke konkrétním šachovým partiím, které hrají jednotliví účast­ níci hry. Lidskou schopnost vytvářet artikulované zvukové jednotky, vázané na určité významy, nazýval mluvou (langage). Běžně (laicky) se ale ztotožňují výrazy řeč a mluva a velmi často i řeč a jazyk. Analogickou dichotomii jako je "jazyk-řeč" vymezil v psychol. rovině tvůrce tzv. -tgenerativní gramatiky Noam Chomsky, který hovoří o jazykové kompetenci, tj. sumě jazykových znalostí a pravidel jejich propojení s celým kognitivním systémem, v protikladu ke schopnosti jazyk používat (performance), se kterou souvisí jazykové či řečové chování. Různé subdisciplíny -tlingvistiky jako vědy o j. studují různé stránky j. Jeho souvislostmi s širším soc. a kult. kontextem se zabývá z jazykovědných disciplín zejm. -tsociolingvistika. Z nelingvistických oborů se j. kromě s-gie zabývá hlavně kult. antropologie (viz -tantropologie lingvistická, -tet· nografie řeči, -tetnosémantika) a -tteorie komuni· kace. A: language F: langue N: Sprache I: lingua Lit.: Bickertoll, D.: Roots of Language. Ann Arbor 1981; Bloullt, E. - Sallches, B. G. eds.: Sociocultural Dimension of Language Change. New York 1977; Fishmall, J. A.: Language and Society. 1982; Ch omsky, N.: Reflections on Language. New York 1975; Kluckhohll, c.: Mirror for Man, New York 1959; Oravcová, M. ed.: Filozofia prirodzenéhojazyka. Bratislava 1992; Sapir, E.: (1949) Kultura,j~zyk, osobowosé. Warszawa 1978; Searle, J. R.: (1968) Czynnosci mówy. Warszawa 1987; 12 esejů o jazyce. Praha 1971. Hůr,

Vod

jazyk empirický viz jazyk observační jazyk fo rm alizov aný viz formalizace j a z y k mat e ř s k Ý - jazyk, kterým se člověk jako prvním naučil mluvit, ve kterém obyčejně (převážně) myslí a nejraději jej užívá ve své rodině a svém soukromí, protože je mu nejbližší. J.m. nebo též mateřská řeč jsou pojmy, které svědčí o tom, že jazyková společenství mají k svým -tnárodním jazykům nejen racionální vztah (jako k účin­ nému nástroji myšlení a spol. dorozumívání), ale i hluboký vztah citový. Pojem j.m. je v řadě jazyků spojen s -tmatkou, s představou osoby, která učí dítě prvním slovům. Analogický význam mají pojmy spojující jazyk s představou rodné země, vlasti (rus. rodnoj jazyk, pol. jezyk ojczysty). J.m. bývá považován za spoluurčující nebo určující znak -tetnické příslušnosti, bývá jím operacionalizována národnost v dotaznících pro sčítání lidu i pro jiná šetření. V podstatě identifikuje příslušnost k určité kultuře, což se projevuje i pocity sounáležitosti s lidmi stej-

ného j.m. v cizím nebo smíšeném jazykovém prostředí. Na bázi j.m. většinou probíhá prvotní -tsocializace, -tinternalizace hodnot a norem dané kultury. Zároveň je j.m. sám hodnotou, většinou spjatou s hodnotou původního domova, vlasti. Tato hodnota se může rozcházet s praktickou využitelností mateřského jazyka. A: mother tongue F: langue maternelle N: Muttersprache I: lingua materna Hůr, Vod j a z y k n á rod n í - jazyk, kterým se běžně dorozumívají příslušníci určitého -tnároda, jeden z podstatných znaků, kterým se (vedle znaků geomorfologických, ekon. a soc.-kult.) většinou (ne vždy) liší jeden národ od druhého. Vědomí příslušnosti k určitému národu se kromě jiných faktorů opírá o existenci a používání j.n., k němuž se získává citová vazba jako k -tmateřskému jazyku a který lze charakterizovat také jako sílu integrující pří­ slušníky národa do jednoho celku. Integrující roli hraje zejm. j.n., který byl v dlouhé historii jediným dorozumívacím prostředkem na určitém území, pro určité -tetnikum, ale i j.n., který byl původně jazykem jednoho etnického společenství, které svým dlouhodobějším dominantním postavením na určitém území vytlačilo jazyky ostatních etnických společenství. Druhý případ svědčí o tom, že j.n. nemusí být jazykem původního obyv. v daném etnickém prostoru. Jako j.n. může dokonce sloužit jazyk převzatý v procesu -takulturace od etnika, které nikdy daný prostor neobývalo. Souvisí to s odlišnostmi v procesech formování novodobých národů. Jednotlivé j.n. nejsou zcela jednolité,jsou různým způsobem vnitřně diferenciovány, zejm. na útvary standardní či spisovné (viz -tjazyk spisovný) a nestandardní, nespisovné, teritoriálně na jednotlivé -tdia· lekty, soc. a profesně se vydělují -tslangy, někdy se odlišuje jazyk městského obyv. a venkovského obyv. I když j.n. žije tradicí, předává se z generace na generaci, existují i menší rozdíly generační - jazyk dětí se vždy poněkud liší od jazyka rodičů. J.n. jsou jazyky přirozené, živé, vyvíjející se jazyky, na nichž lze identifikovat kult. změny nár. společenství. J.n. není jen prostředkemdorozumívání jeho členů, ale je i význ. kult. hodnotou. Svého jazyka se národ nevzdává, i když mu to (zejm. v případě početně malých nár. společenství) přináší jisté nevýhody. Problémem se někdy stává vztah j.n. k jazykům národnostních menšin, kodifikace jeho nových vývojových forem, tolerance vůči nespisovným podobám apod. Tyto problémy se snaží řešit nár. -tjazyková politika, která hlavně stvrzuje normativní váhu určité podoby j.n. a určuje jeho úřední pů­ sobnost. Kultivace j.n. probíhá zejm. prostřednictvím slovesného umění.

observační

A: nationallanguage F: langue nationale N: Nationalsprache I: lingua nazionale Hůr, Vod

j a z y k ob c o v a c í viz

příslušnost

etnická

j a z y k o b ser v a ční - (z lat. observare = pozorovat, hlídat) - v pojetí -tneopozitivismu součást -tjazyka vědy, jehož kategorématické výrazy, tj. mimologické (deskriptivní) konstanty, nazývané též observační termíny, bezprostředně odpovídají pozorovatelným objektům (observačními termíny označují pozorovatelé vlastnosti a vztahy mezi věcmi či jevy, které jsou přístupné našemu pozorování či měření ajsou proto využívány k popisu těchto vě­ cí a jevů). R. Carnap klade na j.o. tyto požadavky: 1. pozorovatelnost pro zákl. deskriptivní termíny; 2. explicitní definovatelnost a redukovatelnost pro ostatní deskriptivní termíny; 3. nominalismus, podle něhož má být obor proměnnosti individuových proměnných vztažen na konkrétní pozorovatelné entity; 4. finitismus formulovaný v růz­ ných podobách "s rostoucí přesností" (daný jazyk má obsahovat alespoň jeden konečný model, daný jazyk obsahuje jenom konečné modely, oblast zkoumání obsahuje konečný počet individuí a žádný model neobsahuje více než n individuí); 5. konstruktivismus, podle něhož každý designát proměnných daného jazyka je vždy označen něja­ kým výrazem tohoto jazyka; 6. extenzionalita, což znamená, že daný jazyk neobsahuje žádné termíny pro modality a jiné funktory neklasických logik. J.o. je spojen s -tjazykem teoretickým pomocí tzv. pravidel korespondence neboli korespondenčních pravidel (např. teor. termín "teplota" je spojen s dvoumístným deskriptivním predikátem "...teplejší než..." takto: jestliže u je teplejší než v, pak teplota u je vyšší než teplota v). Striktní dichotomie dvou podjazyků jazyka vědy, j.o. a teor. jazyka, byla velmi záhy podrobena kritice a již R. Camap tuto dichotomii liberalizoval tím, že do j.o. zavedl tzv. dispoziční predikáty a připustil pro ně i pojmy definované pomocí operaci 0nálních definic. Dnes se jde ještě dále a plně se uznává samostatný status teor. pojmů, které nejsou redukovatelné na observační výrazy, a dokonce se tvrdí, že empir. pojmy jsou vždy teor. "impregnovány". Prakticky ve stejném významu jako j.o. se používá termín empirický jazyk. A: observationallanguage F: langue (langage) d'observation N: Observationssprache, Beobachtungssprache I: linguaggio dell' osservazione Lit.: Camphell, N. R.: Foundation of Science. The Philosophy of Theory and Experiment. New York 1957; Carnap. R.: Metodologický charakter teoretických pojmů. In: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Hempel, C. G.: Teoretikovo dilema. Studie z logiky konstrukce teorií. In: Filozofie vědy. Praha 1968; Šefrállek, J.: Logika, jazyk a poznanie. Bratislava 1969.

Ber 459

jazyk

přirozený

j a z y k při r o z e n Ý viz jazyk, jazyk národní, teorie komunikace j azy k soci o log ický viz jazyk vědy j a z y k s p i s o v n Ý - tennín odvozený od "jazyka spisů" (tj. psaných, tištěných projevů), i když jde o normativní (kodifikovanou) podobu psaného i mluveného projevu. J.s. bývá zakotven v "jazyku úředním" i v tzv. jazyku literárním a je chápán jako reprezentativní útvar ~národního jazyka. Za první slovanský j.s. je považována staroslověnština. Utváření novodobých slovanských j.s. má specif. hist. význam pro nár. identifikaci. Vznikaly v období nár. obrození dílem z vybraných ~dialektů (územně centrálních či převládajících, gramaticky nejpreciznějších, hist. nejstarších, udržujících nár. celistvost a kontinuitu), dílem uměle, nejčastěji obohacením lexikologické výbavy o cizí nebo zastaralé, málo používané výrazy. Velká zásluha o čes. j.s. se přičítá J. Dobrovskému a hlavně J. Jungmannovi, o slovenský j.s. E. Štúrovi. J.s. je ale živý útvar, který se stále vyvíjí, vnitřně sjednocuje a diferencuje v úzké souvislosti s vývojem ~kultury příslušného národa, kterou zároveň j.s. obohacuje a reprezentuje (viz též ~kultura jazyková). Jeho primární funkcí je ale usnadnění ~ko­ munikace, překlenutí rozdílu mezi jazykovými útvary územními (nářečími), generačními, profesními (viz ~slang) a zajištění jednotného vyjadřování ve veř. styku hosp.správním, polit. a kult. Tato forma jazyka je přímo předepsána pro úřední styk, veL sdělovací prostředky a školní výuku, patří mezi jejich charakteristické znaky. Vnitřní diferencovanostj.s. se projevuje ve slovní zásobě, zčásti v syntaxi a silně ve způsobu výstavby jazykového projevu. Používání j.s. bylo zejm. dříve známkou vzdělanosti, příslušnosti ke kultivovanější spol. vrstvě, klíčem k pří­ stupu do určitých společností, faktorem zvyšování spol. prestiže i podmínkou získání některých kvalifikovaných prac. míst. Tyto funkce j.s. jsou dnes setřeny, i když jeho dobrá znalost stále patří k předpokladům vykonávání určitých povolání (např. učitele, spisovatele, žurnalisty, korektora). V některých soc. prostředích je ale přesné dodržování gramatických pravidel j.s. považováno dnes za ~snobismus. S rozvojem masmédií dochází všude na světě k prolínání j.s. do nářečí a slangů, zároveň ale slábne používání j.s. v čisté podobě, a to zejm. v mluveném projevu. Studiem j.s. se zabývají především lingvisté, někdy orientovaní hist. a na srovnávací jazykové studium, i když jde o relevantní s-gické téma. Jak vyplývá z předchozího, j.s. je především vzorem ~normy s typickým způsobem utváření, formální a neformální akceptace, průběžných korekcí obrážejících soc. vývoj apod. Lze na něj nejlépe vztáhnout např. 460

jazyk

Durkheimovy úvahy o jazyku. Jeho používání je identifikačním znakem určitých soc. komunit, skupin, jeho sjednocovací role přerůstá do širšího soc. a nár. měřítka. J.s. je symptomem vyspělé kultury a účastní se svým specif. způsobem dobového ~diskursu. (Viz též ~norma jazyková, ~jazyk, ~plánování jazykové.) A: standard language F: langue littéraire N: Schriftsprache I: lingua standard, lingua letteraria Lit.: Čeština za školou. Praha 1979; Chloupek. 1.: Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Praha 1986; Jedlička. A.: Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha 1978; Slovanské spisovné jazyky v době obrození. In: Sborník UK k 200. výročí narození Josefa Jungmanna. Praha 1974; Šmilauer. V.: Nauka o českém jazyku. Praha 1974. Hůr,

Vod

jazyk teoretic ký - v pojetí neopozitivismu součást ~jazyka vědy obsahující na rozdíl od ~observačního jazyka jenom takové kategorématické výrazy, tzv. teoretické termíny, které označují nepozorovatelné entity ajejich nepozorovatelné aspekty. Teor. tenníny korespondují určité ~teorii, která se týká nějaké empir. oblasti. Pro j. t. se nepožaduje, aby měl úplnou interpretaci. Postačuje, má-li nepřímou nebo dílčí interpretaci pomocí korespondenčních pravidel. Neopozitivisté v souladu se svou snahou o "vymýcení metafyziky" kladli velký důraz na kritérium smyslu teor. termínů. Podceňování úlohy j.t. vzhledem k jazyku observačnímu je dnes odmítáno i představiteli postpozitivismu. A: theoreticallanguage F: langue (langage) théorique N: theoretische Sprache I: linguaggio teorico Lit.: viz -jazyk observační.

Ber j a zyk

umě I Ý viz

- funkční abstrakce, pomocí níž se vyjadřuje skutečnost, že jednotlivé ~vědy si vytvářejí a používají vlastní způsob vyjadřování, "jazyky", které se někte­ rými společnými rysy liší od ~jazyka každodenní komunikace i od tzv. uměleckého jazyka. Ve skutečnosti neexistuje žádný univerzální j.v., jazyk společný všem vě­ dám. Představa, že je možné a žádoucí konstruovat univerzálníj.v., má však dost vyznavačů a vznikla již dost dávno. Je spojena s úsilím skupiny filozofů a vědců sdružených ve 30.1. ve ~Vídeňském kruhu. Navazovali zejm. na podněty obsažené v díle G. W. Leibnize, jenž se podobně jako mnozí jeho současníci i předchůdci (např. scholastik R. Lullus) pokoušel vytvořit ars combinatoria (umění kombinovat) jako prostředek k nalezení pravdy. Domníval se, že naše myšlení je jakýmsi druhem počítání se znaky a že proto můžeme přeložit všechny pojmy do ja-

j a zy k

věd y

intralingvistika, jazyk

zyka čísel (a jiných znaků) a vybudovat logický kalkul, který by umožnil plnit všechny funkce rozumového myšlení úsporněji a efektivněji. Leibniz byl přesvědčen o tom, že tato metoda, vycházející z univerzálního, jednotného jazyka, by byla mimořádně užitečná. Myslitelé sdružení kolem O. Neuratha aR. Carnapa ve Vídeňském kruhu se pokusili vytvořit "jednotnou vědu", která měla být založena právě na "jednotném" j.v. Idea jednotného jazyka se opírala mj. o tento předpoklad: jestliže je nějaký znak definován pomocí jiných znaků, je možné jej eliminovat všude tam, kde se vyskytuje, a to tak, že větu, která znak obsahuje, přeložíme do tvaru věty, která jej již neobsahuje. Za základ navrhovaných sjednocovacích procedur členové Vídeňského kruhu navrhli jazyk tehdy nejrozvinutější vě­ dy- fyziky. Idea jednotné vědy tak vedla k ideji jednotného jazyka a idea jednotného jazyka vyprodukovala ~fy­ zikalismus jako přístup k vědě a světu. Představa jednotného j.v. je sice lákavá, ale není možné ji do dů­ sledků realizovat. Její reálný kognitivní obsah spočívá v tom, že je potřebné hledat všechny možné logické, sémantické, lingvistické, metodol. a fil. prostředky k tomu, aby se komunikace mezi jednotlivými vědami zjednodušila a zefektivnila. Novopozitivistická filozofie sice ideu jednotného jazyka později sama opustila, ale zanechala ve fil. myšlení výraznou stopu tím, že položila mimořádný důraz na analýzu j.v. Někteří novopozitivisté šli dokonce tak daleko, že celou filozofii pojali jako analýzu j.v. a později jako analýzu jazyka vůbec. Někteří badatelé v oblasti ~fiIozofie vědy až donedávna pokládali za prokazatelné, že j.v. má dvě odlišitelné úrovně: úroveň pojmů, které jsou přímo spjaty s pozorováním (v nejširším slova smyslu) a se (smyslovou) zkušeností, a úroveň pojmů, které nemají tuto povahu. Proto se obvykle rozlišovaly tzv. observační termíny (pojmy) a ~jazyk observační a tzv. teor. termíny (pojmy) a ~jazyk teoretický. V dalším vývoji filozofie vědy a obecné metodologie se začalo stále jasněji ukazovat, že dichotomie observačního a teor. jazyka je neudržitelná, a to nejen proto, že teor. pojmy není možné z vědy vyloučit, aniž by věda nebyla v podstatě likvidována, ale pře­ devším proto, že ve vědě vlastně až na malé výjimky žádné "čisté" observační pojmy neexistují. J.v. vyrůstá z přirozeného, resp. běžného jazyka, zároveň se však od něho odlišuje tím, že vědomě vylučuje (nebo se snaží vyloučit) některé z jeho podstatných charakteristik, zejm. polysémii, emocionální zatíženost některých slov, metaforičnost, redundanci, spjatost běžného jazyka s běžnými životními situacemi a s konkrétním komunikačním kontextem. Každé vědě jde o vyjadřovací přesnost, jednoznačnost a výrazovou úspornost, přičemž ideálem bude

vědy

vždy maximálně formalizovaný jazyk (viz ~formaliza­ ce). Téměř všechny vědy bez výjimky se o to nějakým způ­ sobem pokusily - existují tedy i pokusy o tvorbu formalizovaných sociologických jazyků. Rozdíly ve způsobech vyjadřování věd. poznatků mohou, ale nemusejí signalizovat míru rozvinutosti (exaktnosti) jednotlivých věd, protože většinou poukazují na ontologickou odlišnost, na rozdíly v povaze objektu, který je předmětem dané vědy, příp. na rozdíly v metodě, pomocí níž je objekt zkoumán. Všechny jazyky (nejen jazyky jednotlivých vědních oborů) je možné alespoň přibližně situovat na sémantické škále podle toho, do jaké míry jsou polysémické či polymorfní. Na jedné straně této škály budou např. jazyky programovací, v nichž každému znaku absolutně jednoznačně přiřazujeme striktně vymezený význam, na opačném pólu bude jazyk umění, kterému předchází běžný jazyk, jenž je polysémický, významově neurčitější, ale méně polymorfní než jazyk např. malířství či architektury. Schematicky můžeme sémantickou škálu jazyků zobrazit přibližně takto:

"tvrdé" jazyky

jazyky deduktiv. věd (čisté

matematiky a matem. logiky)

j~~~

programovacljazyk

archit~ jazyk jazyk matem. psychologie při aplikaci na popis

jazyk realistického malířství

jevů vnějšího

světa

jazyk filozofie

jazyk abstraktní malby

Jednotlivé vědy redukují bohatství přirozeného jazyka, neboť ho používají k co možná přesnému vyjádření věd. poznání v určité předmětné oblasti. Této redukce dosahují mj. tím, že si vytvářejí vlastní terminologii, souhrn odborných pojmů převzatých buď z přirozeného (vlastního či cizího) jazyka, nebo uměle vytvořených, přičemž jejich význam je jednoznačněurčen definicemi. A: language of science F: langue (langage) de la science N: Sprache der Wissenschaft I: linguaggio scientifico Lit.: Carnap, R.: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Miltová, A.: Jazyk vedy. ln: Gál, F. a kol.: Svet vedy a poznávania. Bratislava 1988; Nalimov, V. V.: Verojatnostnaja moděljazyka. Moskva 1979.

Mil 461

jazykověda

j azy ko věda viz lingvistika jed n á ní - postojově organizovaná a cílově zaměřená --+činnost zahrnující analýzu situace, anticipaci výsledku a plán jeho dosažení. Předpokládá vstupní --+motivaci a průběžné --+sociální učení v --+sociální interakci. V obvyklých soc. situacích je j. spjato s očekáváním reakce relevantních jiných osob ("významného druhého") a referenčních skupin. Ve většině případů vyžaduje kooperaci založenou na společně sdílené, institucionální definici objektů, norem, rolí a významů. Z nich vychází jako z určité­ ho impulsu, který v daném prostředí vede k výběru stimulů, odpovídajících potřebám (G. H. Mead, 1934), a vlastní aktivitě, toto prostředí spoluvytvářející. J. je v běžném i věd. jazyce nezřídka zaměňováno s --+chováním. Teor. správné je však užití tohoto pojmu jen pro takové chování, které má subjektivní smysl pro svého nositele (M. Weber, 1922) a v němž se jeho normativní regulace projevuje jako "inteligence" chování (T. Parsons - E. A. SkUs, 1951). Na rozdíll od zvířat není člověk dostatečně vybaven přiro­ zenými instinkty. Tato antropol. neurčenost mu umožňuje odložení saturace potřeb, odstup od bezprostřední situace a uvolnění vyšších psych. funkcí pro náročnější aktivity. Zároveň jej nutí vytvářet instituce nahrazující instinkty, vlastní kulturu a dějiny. Z hierarchizace motivů, k níž dochází v těchto procesech, se ustavují orientační, regulativní a kontrolní mechanismy, zajišťující "odlehčení" autonomního rozhodování (A. Geklen, 1963). To nemusí být prováděno opakovaně v každé situaci, může to být vyhrazeno pro řešení nových, životně význ. problémů. Člověk uspokojuje své potřeby nejen chováním, ale též záměrnou aktivitou, založenou na specif. lidském rozhodovacím procesu. Instituce a kultura mu pro něj.poskytují nezbytný referenční rámec, v konfrontaci s nímž jeho aktivity také získávají určitý smysl. J. směřuje k praktickému přetváření prostředí. Zahrnuje hledání. testování a modifikování způsobů, jak dosáhnout stanoveného cíle. Je založeno na zpětnovazebním učení z jeho důsledků a na osvojování institucionálně zprostřed­ kované seberegulace. Jeho zákl. technol. normou je efektivnost využití prostředků poskytovaných prostředím, hlavní soc. normou je spol. přijatelnost způsobů a důsledků pře­ tváření tohoto prostředí. V této dvojí podmíněnosti produkuje j. specif. lidskou skutečnost. Na rozdíl od nemotivovaného chování máj. již samo v sobě obsaženu svou vlastní psych. příčinu. Mezi podnět a reakci v něm vstupuje obraz, který si jedinec o své situaci vytváří, a plán (G. A. Miller, E. Galanter a K. H. Pribram, 1960), na jehož základě ji hodlá změnit. Situace se utváří v napětí mezi tím, jaká je, a tím, jaká má v budoucnu podle tohoto plánu být, jedinec 462

jednotka jazyková sám v napětí mezi tím, čím byl a čím se stane. --+Osobnost se v psych. smyslu ustavuje v důsledku nezbytnosti řešit problémy, před něž jedince měnící se situace průběžně staví, a svébytně se rozhodovat mezi alternativami reakcí na tuto situaci. Uvědomované možnosti budoucích akcí jsou součástí podmínek určujících přítomné j. Osobnost lze tedy považovat za funkci volby (R. F. Poršněv, 1970) a představ vlastní budoucnosti (G. W. Allport, 1965) jednajícího jedince. Tah budoucnosti může být silnější než tlak minulosti, předchozí příčinné vztahy mohou být převáže­ ny předjímanými cíli a v budoucnu zakotvenými důvody. J. je mnohdy spíše anticipativní než reaktivní (G. A. Keily, 1955). Důležitější než podněty samy mohou být jejich symbolické významy (E. Cassirer, 1941). Člověk je bytost vytvářející svým j. nejen nástroje, ale též --+symboly. Tyto výrazy zobecněné kolekt. zkušenosti vyjadřují zároveň objekt i společně sdílenou nebo očekávanou reakci na tento objekt. Iniciují a současně regulují j. Jejich spol. význam vyvolává tendenci reagovat i přímo na ně, jejich individ. smysl je kritériem rozhodování. J. založené na symbolicky vyjádřených cílech proměňuje, zejm. v případě kolekt. akcí, tyto symboly v lidskou "energii" (A. W. Etzioni, 1968). Nejvýznamnějším případem j. je --+práce. Zvláště v ní se projevuje definitorická zaměře­ nost j. na vědomě určený cíl a předjímaný výsledek, na předběžnou analýzu podmínek, ověřování zvoleného způ­ sobu a prostředku, využívání nových informací i dříve ustavených vnitřních programů, na výběr postupu a hierarchizaci jeho kroků, srovnávání stanoveného cíle a dosaženého výsledku, stanovení hypotéz a korektur, vypracování dalších strategií a prvků optimalizace (W. Hacker, 1986). V práci se zvl. výrazně projevuje též dvojjedinost j.: nezbytnost souběžného myšlenkového a prakticky objektivovaného ověřování používaných prostředků, interního srovnávání a externalizace zvolených postupů a především zpředmětnění intencionality j. v určitých produktech, příp. vztazích (viz též --+psychologie práce). A: action, activity F: action, activité N: Handlung I: azione, agire Lit.: Parsons, T. - Shils, E. A. eds.: Toward a General Theory of Action. Cambridge, Mass. 1951; Schwanenberg, E.: Soziales Handeln. Stuttgart 1969; TOl/mine, A.: Sociologie de I'action. Paris 1965.

Vlá

jednání kolektivní - jeden z klíčových pojmů --+nové politické ekonomie, zavedený M. L Olsonem, vycházející z teorie racionálního jednání. Koncepce j.k. je základem ekon. teorie polit. organizací a ekon. teorie kolekt. a org. chování. Olsonova analýza vychází z poznání, že racionálně jednající individua se chovají při sledování individ. cílů jinak než při sledování cílů kolekt. Racionální in-

dividuum podnikne zpravidla vše pro dosažení invidid. cíle, zatímco pro dosažení kolekt. cíle vyvine snahu podstatně menší. Protože společný cíl není dostatečnou základnou j.k., je k dosažení kolekt. cílů, které jsou základem organizací, nutná zvl. nabídka individ. výhod. Individua se slučují do --+organizací pro určitý zájem, organizace jsou tedy účelově orientovaným soc. útvarem, jehož cílem je vytváření kolekt. statků pro své členy. Protože pro kolekt. statky neplatí vylučovací princip, podílí se na jeho spotřebě každý člen organizace bez ohledu na to, zda se dostatečně podílel na jeho vytváření. Pro Olsona z toho plyne klíčový problém organizací. Přestože organizace vzniká za účelem vytvoření kolekt. zboží, nelze od jejích racionálně jednajících členů očekávat takové jednání, -které vede ke splnění cílů organizace. Jednotlivci nejsou ochotni převzít náklady v té výši, která je nezbytně nutná k vytvoření optimálního množství tohoto zboží. Individ. ochota k příspěvku je tím menší, čím více členů organizace má, protože jeho odepření má poměrně malý dopad na množství zboží a racionálně jednající člen organizace ví, že jeho užitek se jen nepatrně zmenší, když se nebude podílet na nákladech. Navíc má kolekt. statek pro různé členy organizace různou hodnotu. Každý proto přispěje max. do té míry, která odpovídá subjektivně pociťované­ mu užitku z kolekt. statku, a tento příspěvek je zpravidla suboptimální z hlediska organizace. Čím větší je organizace, tím obtížněji dosahuje cílů. To vyplývá z klesajícího užitku kolekt. zboží pro jednoho člena. Pro Olsona z toho plyne, že velké organizace mohou dosáhnout svého cíle jen tak, že svým členům nabídnou selektivní podněty kjednání, tj. nějaké statky, na jejichž používání se mohou podílet jen ti, kteří se podílejí na nákladech na zabezpečení cílů organizace. K takovým statkům patří např. soc. odměna, jako je prestiž, moc, status pro aktivní členy, prémie a půjč­ ky, zprostředkování výnosných funkcí nebo pozic vně organizace. Toto má dalekosáhlé konsekvence pro strukturu a fungování velkých organizací: budují hierarchické org. struktury a oligarchii k vytváření selektivních podnětů (viz --+"železný zákon oligarchie") a rozšiřují pole své pů­ sobnosti na oblasti, v nichž mohou pro své členy získat soukromé statky; vlastní cíle organizace jsou zatlačeny do pozadí. Efektivita malých organizací je nepoměrně vyšší. Z toho důvodu se v --+západních demokraciích prosazují zvl. zájmy malých skupin (lékařů, pilotů, podnikatelů apod.) na úkor všeobecných zájmů velkých soc. skupin (žen, spotřebitelů). A: collective action F: action collective N: kollektives Handeln I: azione collettiva Lit.: O/son, M.: The Theory of Collective Action.

Bay

jednání mra v ní viz morálka jed n ání ko m u n i ka ti vn í - pojem označující pře­ sah --+jednání a procesu přenosu informací ve společnosti směrem do procesů intersubjektivního dorozumění. Jednat komunikativně znamená dodržovat soc. a kult. stabilizovaná pravidla, o jejichž korektním dodržování může na základě svého porozumění nebo neporozumění komunikaci podat svědectví pouze adresát či partner --+sociální komunikace. Vedle čistě informačního aspektu komunikace (objektivního --+obsahu sdělení) zde hraje důležitou roli výměna emocionálních obsahů, které určují většinou smysl komunikace. V souvislosti s Habermasovou knihou z r. 1981 Theorie des kommunikativen Handelns (Teorie komunikativního jednání) vystoupily do popředí otázky "komunikativní" (tj. nikoli jen účelově funkcionální) racionality, která má sloužit jako normativní základ pro kritickou teorii společnosti. V j.k. vidí Habermas nejzákladnější reprodukční mechanismus pro všechny společnosti. Je podle něho zásadně odlišné od jednání "instrumentálního" i "strategického" (která jsou orientována na úspěch, resp. na zisk), neboť je postaveno na orientaci na "dorozumě­ ní", které předpokládá konsensuální definice společné situace. A: communicative action (behaviour) F: comportement communicatif N: kommunikatives Handeln I: agire comunicativo Lit.: Habermas, J.: Theorie des kommunikativen Handelns. Frankfurt a.M. 1985-1986.

Haf

jednání korupční viz korupce je dn án í p a to 10 gické viz korupce, patologie sociální jed n á n í p o I i t i c ké viz sociologie politiky jednání praktické viz praxe jed n á n í s o c i á I n í viz sociologie, sociologie hodnot, techniky sociální, teorie moci, teorie sociální směny, utilitarismus axiologický jed n á n í tra dič n í viz tradice jed n á n í t r i par t i t n í viz smír sociální jednání vlastnické viz vlastník jed n otka gener ační viz generace jednotka jazyková -diskrétní, v daném jazykovém plánu nerozložitelný element s vyhraněnými funkčními vlastnostmi. J.j. je např. foném v plánu zvukovém (fonologickém), morfém v plánu morfologickém, slovo v plá463

jistoty sociální

jednotka komparace objevují v učebnicích s-gie. Tradiční hrubé členění rozlišuje mezij.s. vztahy, pravidla, instituce a kolekt. představy (od dob Durkheimových, 1895). V jemnějších verzích se pak objevují dílčí důsledky vzájemného působení lidí, jednotlivé mechanismy utváření, posilování či oslabování, resp. rozbíjení různých druhů soc. a institucionálních struktur, typy procesů průběžných i náhlých soc. změn. Někdy se od j.s. oddělují soc. procesy (viz např.]. Szczepatíski, 1963) a j.s. jsou chápány pouze jako stavy, resp. pravidla chování soc. systémů. J.s. bývají charakterizovány i jako činnosti Hůr a výsledky činností, hodnoty, potřeby a zájmy, jako prvjednotka komparace viz komparace ky a formy chování soc. struktur a systémů apod. O j.s. se uvažuje na různých úrovních. Tzv. komplexní, totální či jednotka kon textov á viz analýza obsahová globální j.s. jsou integrací dílčích j.s., resp. jejich specif. jednotka měření - určité množství (velikost), přija­ podobami na vyšší strukturální úrovni, nebo spojením dité za základ pro -+měření extenzívní ---.veličiny, resp. jed- menzí mst., ekon., ekologických aj. s dimenzemi s-gickými. notkové množství takové veličiny. Stanoveníj.m. vycháŘada sociálních myslitelů, od C. H. de Saint-Simona zí z hledání společné kvality a společného pojmenování a K. Marxe počínaje, používala kategorii j.s. pro analytics veličinou. Pro měření intenzívních veličin, které vyjadřují ké podchycení autonomních rysů soc. světa, explicitně se pouze stupeň nebo pořadí a nikoli počet, množství, se j.m. ale pokusil vyjádřit specif. analytické možnosti tohoto konnepoužívá. J.m. zobecněná pro danou třídu měřených vlast- ceptu až É. Durkheim ve svých Pravidlech sociologické ností je základem ---'etalonu měření. Z běžných j.m. se metody (1895, čes. 1926). Stanovil tato kritéria vymezení v s-gii používají nejčastěji jednotky času. j.s.: schopnost existovat mimo individ. vědomí, nezáA: unit of measurement F: unité de mesure N: Ma8- visle na něm (typickým příkladem jsou morální a právní normy, náb. dogmata, polit. a liter. instituce, finančí systéeinheit I: unita di misura Jeř my aj.); 2. schopnost vyvíjet na individuum nátlak, ~IllU­ covat se mu, působit na něj s jeho vnitřním souhlasem I bez jednotka o bsahová viz analýza obsahová něho (typické je opět působení právních a morálních nojednotka sídelní základní viz obec rem, tradic, veř. mínění, spol. konvencí apod.). Podle Durkheima jsou tedy j.s. specif. na individuu a jeho vědomí nejeptiška viz řád řeholní závislými reáliemi ( ---'sociálními fakty), které lze pojímat jev p r á v n í viz sociologie právní jako "věci", nabízející se nebo vnucující se pozorování. Oddělení j.s. od vědomí pozorovatele je nutným předpo­ jev s o c i á I n í - termín používaný běžně k pojmenování kladem Durkheimovy "sociologické metody", v níž zároven čehokoliv, co má spol. povahu a odlišuje se tak od indiplatí, že j.s. může být vysvětlen jen jiným j.s., že jeho pří­ vid., psychol, biol., fyzického. Někdy je j.s. kladen do pročinou nemohou být jevy psych. (jak se domníval dobový tikladu k "jevu přírodnímu" jako něco vzniklé uměle, pů­ psychologismus) ani biol. (jak uvažoval v duchu b~ologis­ sobením lidí, jejich vzájemnou interakcí. Do chápání j.s. mu např. H. Spencer), protože jde o jiné formy eXIstence. bývá také vnášeno fil. hledisko akcentující spíše termín Durkheimovo pojetí j.s. založilo přesnější, svébytnější pojetí "jev", resp. "jevovou" stránku soc. reality v kontrapozici ---.sociologie, bylo velmi sugestivní a přes mnohé výhrak "podstatě" (typický je marx. přístup kritizující behaviody má dodnes velkou váhu. Objevily se jeho variace, např. rismus a pozitivismus za redukci na jevovou stránku, na ve 30. I. 20. st. v rámci am. pragmatismu u A. K. Cohena to, co je pozorovatelné). Široké a neurčité s-gické pojetí aA. F. Bentleye, kteří zdůrazňovali komunikační jazykové j.s. se odvíjí od podobně složitých pojmů ---'sociální a spoprocesy, a později u neopozitivistů. Přitom se už v době lečenské a ---.společnost a tradičně společně s nimi vyDurkheimově vyskytla jiná, resp. užší pojetí j.s. Např. značuje oblast s-gického zkoumání. J.s. se ovšem zabýAdolph Coste oddělil odj.s. "jevy ideologické", mezi něž vají i jiné vědy, zejm. soc. antropologie, historie, právní počítal zejm. umění, literaturu, filozofii, teologii. Dopoa polit. vědy, ekonomie. Proto s-gii jako specifický obor ručoval, aby tyto jevy nestudovala s-gie, ale nová věda definuje spíš než j.s. jako předmět zkoumání přístup k to"ideologie", jejíž pojmenování převzal od Destutta de Tramuto předmětu, způsob jeho modelování a zkoumání. Tocy (srovnej s heslem ---'ideologie). Negativní reakce na to hledisko vstupuje i do třídění, typologizací j.s., která se

nu lexikálním atd. Pojmenování émy pro jazykové jednotky bylo převzato od am. sociolingvisty K. L. Pikea (viz ---'behaviorém), pracuje s nimi hlavně ---.strukturální lingvistika. Charakter j.j. je abstraktní, významu nabývá ve vazbě na elementy jiného typu. Vyčlenění a srovnávání jednotlivých jazykových elementů se projevuje v ---'jazykové variantnosti a ---'jazykové interferenci. A: unit of language F: unité de langue N: Spracheinheit I: unita linguistica

1:

Durkheimovo pojetí j.s. se opíraly a opírají v podstatě o popření tvrzení, že j.s. jsou vnější věci, nezávislé na pozorovateli, na individ. interpretaci. Jednotlivým proudům ---'chápající so~iologie a ---'interpretativní sociologie, v nejnovější době konstruktivistické s-gii (viz --'konstruktivismus sociologický) a v extrémní poloze --'etnometodologii jde o to, jak lidé vnímají, prožívají a spoluvytvářejí svůj vlastní svět a jak se tato jejich činnost a její výsledky jeví v očích jiných lidí, jak jsou jimi vnímány, interpretovány. V ---'biografické sociologii se sociálno de facto překrývá se souborem autobiografií a úkolem "pozorovatele" je vyprávět o svých pocitech soc. aktéra. J.s. se jakoby skrývá za textualizací a indexikalizací, resp. jeho "objektivní" existence se nevyjevuje. V tomto kontextu samotné používání pojmu j.s. ztrácí smysl, resp. se přená­ ší do expresivní roviny nebo do oblasti výkladových klišé. A: social phenomenon F: phénomene social N: Sozialphenomen I: fenomeno sociale Lit.: Durkheim. É.: (1895) Pravidla sociologické methody. Praha 1926; Szczepa1Íski, J.: (1963) Základní sociologické pojmy. Praha 1966; viz též -+sociologie a její zmíněné směry.

Vod jev socio kulturní viz sociologie ji n Ý - též druhý - pojmy vzniklé překladem angl. "other", což je význ. pojem koncepce G. H. Meada, který se pokusil vysvětlit proces ---'socializace tím, jak individuum vytváří obraz sebe sama prostřednictvím toho, jak jej vnímají a jak na něho reagují jiní lidé a jak si osvojuje soc. ---'role napodobováním a přejímáním rolí jiných. Pro utváře­ ní vlastního já (v Meadově terminologii self pro označení socializovaného individua) má mimořádný význam to, jak jedince nejprve v dětství, ale později v celém jeho životě vnímají jiní lidé, a zejm. zda jej akceptují ty osoby, které pokládá za význ. Těmito "významnými jinými" (significant others) jsou obvykle nejprve rodiče, učitelé, příp. ostatní děti, vrstevníci, později milenci či milenky, manželé, nadří­ zení, autority atd. Někdy ale význ. j. může být dítě samo, např. pro rodiče, v nichž upevňuje pocit a vědomí správné realizace role dobrého rodiče. V dětství nejprve napodobujeme a přejímáme role konkrétních význ. j., později docházíme k vědomí, že tyto role jsou obecnější, že nejsou vázány na konkrétní jedince. Tak se vytváří vědomí "generalizovaného jiného" (podle překladu E. Urbánka "zevšeobecněného jiného"). V generalizovaném j., resp. v "generalizovaném druhém" jsou vyjádřena očekávání vázaná na výkon určité role, na realizaci societálně přijatelného chování spojeného s určitou soc. pozicí. Individuum se tedy v socializaci učí jednak partikulárním, dílčím rolím od význ. j., posléze univerzálním normám od generalizova-

ných j. Koncept j. je komplementárněspjat s pojmem --'já (Self), jímž se vyjadřuje obvykle osobnostní identita. význam j. pro utváření obrazu sebe sama není Meadovým objevem. Objevuje se dokonce u Marxe v Kapitálu: člověk se nejprve vidí jako v zrcadle v jiném člověku a sebe sama si jako soc. bytost uvědomuje prostřednictvím jiného, stejně jako si lidskou podstatu druhého uvědomuje prostřed­ nictvím tohoto zrcadlového obrazu. Ideu zrcadlového já (looking-glass self) rozvinul později, nezávisle na Marxovi, Ch. H. Cooley: tak jako svou tělesnost mohu spatřit jedině v zrcadle, tak svou sociálnost mohu spatřovat pouze v reakcích j., tedy v soc. zrcadle, které mi nastavují svým vztahem ke mně. Koncept význ. j. je přítomen, ale poněkud odlišně pojat v koncepci -+sociálního atomu]. L Morena. A: other F: autre N: alter, anderer I: altro generalizzato Lit.: Burkitt. f.: Social Selves: Theories of the Social Formation of Personality. Current Sociology, 39,1991, Č. I; Mead, G. H.: On Social Psychology. Chicago 1965; Mead, G. H.: The Individual and Social Self. Chicago 1982; Urbánek, E.: Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role. Role, masky, charaktery. Praha 1979.

Pet jistoty sociální - tento výraz se používá buď k označení různých druhů jistot, které poskytuje jeden z oborů podnikání, ---'pojišťovnictví, nebo v různých hist. a kult. zabarvených modifikacích jako pojmenování požadavku zajištění, příp. právního zakotvení zákl. materiálních potřeb občanů společností, resp, státem. V tomto druhém pří­ padě jsou výsledkem určitého systému ---'sociálního zabezpečení. Pojem j.s. pochází z anglosaského jazykového okruhu, kde byl také v r. 1935 poprvé použit v zákoně ("social security act" za prezidenta Roosevelta). Podle Mezinárodního pracovního úřadu lze o j.s. mluvit tehdy, když jsou splněny následující podmínky: 1. je zajištěna lékař­ ské péče, nebo jsou při nedobrovolné ztrátě příjmu ze zaměstnání poskytovány prostředky k obživě, nebo je zajištěna finanční podpora rodin s dětmi; 2. soc. zajištění je provedeno zákonem, který občanovi garantuje právní nárok naj.s. a veř., poloveř. nebo nezávislým institucím ukládá určité povinnosti. Požadavek j.s. v zásadě vychází z toho, že k osudu lidí patří, že se bez vlastní viny dostávají do nevýhodných situací vyžadujících soc. pomoc a že společnost nese jistou zodpovědnost za existenci všech svých členů. Podnět k vybudování systému j.s. vzniká ze spol. a ekon. změn, jako je zánik agrární společnosti a vznik společnosti industriální a přechod od třígenerační ke dvougenerační rodině. Tech. přebírají soc. ochranu v nové společnosti velké pojišťovací pospolitosti. Využití principu pojištění pro prevenci standardních rizik (nemoc, invalidita, nezaměstna­ nost, úraz, stáří) spolu se soc. prvky, jako je pojišťovací 465

464

jméno

jistoty sociální

povinnost, soc. vyrovnání, jsou výchozím bodem pro vybudování sociálního pojištění. K tomu přistupuje princip zaopatření, který spočívá v pokrytí nepojistitelných rizik. V principu existují 3 techniky soc. zajištění. 1. Zaopatření pracuje podle finálního principu, orientuje se nikoliv na riziko a příčinu tísně, nýbrž na fakt tísně samé, individuum, které se dostane pod existenční minimum, má právní nárok na pomoc nezávisle na výši svého vlastního výkonu. Tato technika je vlastně sekundárním přerozdělováním státních prostředků. Jejím příkladem je soc. podpora. 2. Soc. pojištění funguje podle kauzálního principu; na základě povinných příspěvků vzniká pospolitost pojištěnců, z nichž každý má nárok na náhradu vzniklé škody bez ohledu na svou situaci. Příkladem je soc. a zdravotní pojištění. 3. Státní soc. zajištění je založeno na principu, že každý občan má v určité rizikové situaci nároky vůči svému státu, a to nezávisle na své finanční situaci. Typickým pří­ kladem jsou přídavky na děti. Zpravidla jsou dávky tohoto zajištění stejné pro všechny a teor. by se měly orientovat na zákl. potřeby (basic needs). V konkurenční demokracii se však často toto omezení ukazuje jako neudržitelné, protože polit. strany se snaží získat voliče slibem zvýšení dávek. Obecně vzniká potřeba zajištění do budoucnosti z rizik, kterým jsou individua a domácnosti vystaveny při zajišťování svého životního standardu, přičemž pod rizikem rozumíme určitou možnost (statist. pravděpodobnost) budoucích škod. Hodnota pojištění spočívá v zajištění budoucnosti, přičemž i zde platí ekon. zákon klesajícího užitku. Max. dosažitelná jistota, která je spojena s velkými náklady, překračuje vysoce ekon. optimum. Na druhé straně není potřeba jistoty statickou veličinou. Obecně platí jak pro jednotlivce, tak i pro společnosti, že se zvyšujícím se životním standardem rostou i nároky na jistotu. Ke zmenšení rizika jsou možné dvě cesty: soukromá opatření (ryze individ., jako jsou např. úspory nebo soukromé pojištění, a přes subsidiární instituce, jako je rodina, charitativní instituce a někdy i podniky) a soc. zajištění, jehož součástí je jednak povinné pojištění, jednak jištění financovaná ze státního rozpočtu. K těmto posledním patří soc. zaopatření, soc. pojištění a náhrada, což jsou j.s., které tvoří tzv. meritorní statky (Musgrave), které lze sice nabízet na trhu, ale které jsou pro společnost natolik význ., že stát v nějaké podobě, zpravidla příspěvkem ze státního rozpočtu a zákonem, garantuje jejich existenci. Na rozdíl od typických kolekt. statků neexistuje zde žádné jednoznač­ né kritérium pro aktivitu státu, z čehož ale nevyplývá, že stát nemá zasahovat vůbec. I přesto, že existuje prosperující soukromé pojišťovnictví, existují 3 důvody pro státní aktivitu: a) na volném trhu zpravidla nedochází k pojištění všech druhů rizika, zvl. tzv. špatných rizik a rizik, která

466

nejsou kalkulovatelná, b) existuje nedostatečná ochota se pojistit i přesto, že existuje odpovídající nabídka, protože občan celkem správně předpokládá, že ač je nepojištěn, stát ho nenechá naprosto bez prostředků (např. bez lékař­ ské péče), c) existují domácnosti, jimž jejich finanční situace neumožňuje, aby se pojistily samy. Instrumenty meritorizace jsou: 1. zákonná dávka, která určité subjekty nutí k tomu, aby se pojistily, přičemž je způsob pojištění pře­ nechán jejich rozhodnutí (např. povinné ručení); 2. státní soc. podpora pro ty, kteří se nemohou zajistit sami, zvl. pro nedostatečný nebo žádný výdělek; 3. vlastní státní nabídka soc. pojištění, která má zůstat "posledním" prostředkem, protože zasahuje do svobody rozhodování individuí. Stát zde nevstupuje do konkurence se soukromými pojišťovacími institucemi, ale pracuje s donucením, jako např. při soc. pojištění. Hlavním problémem všech systémů j.s. je dnes relativní nárůst nákladů proti růstu HMD. Např. v NSR vzrostla v průběhu 1. 1960-1980 tzv. Sozialleistungsquote z 20 % na 30 %, přičemž soc. transfer vzrostl na 44 % celkových státních výdajů. Hlavními příčinami tohoto jevu byly nevýhodný vývin na trhu pracovních sil, nevhodný demogr. vývoj, nové a zlepšené nabídky j.s. Existují dva zákl. modely, které se snaží vysvětlit hlubší příčiny pro prudký nárůst nákladů na j.s.: neoklasický a soc.-reformní. Neoklasický model je svým způsobem teor. podpořením staré konzervativní teze o zneužití systému soc. péče ze strany pojištěných. Vychází při tom z hypotézy tzv. "moral-hazard", podle níž sám systém soc. péče provokuje své vlastní zneužívání. Jestliže jsou dávky soc. pojištění dostatečně vysoké, jsou dostatečným podnětem pro individuum, aby soc. pojištění využívalo. Možnost k takovému chování se nabízí všude tam, kde individuum může ovlivnit výšku škody nebo situaci, v níž ke škodě dojde. Podle teorie kolekt. statků existuje rozpor mezi individ. a kolekt. racionalitou (viz ---'jednání kolektivní). Kolekt. cíl úsporného používání soc. zabezpečení není racionálně jednajícím individuem akceptován, naopak individuum se snaží své nároky na systém maximalizovat, protože ví, že zvýšené náklady budou rozděleny mezi všechny členy společnosti a tudíž je on sám ponese pouze z nepatrné části. Čím vyšší jsou dávky soc. pojištění nebo daně, tím rozšířenější je "moral-hazard", protože souvislost mezi dávkami a výkony soc. pojištění je pouze nepřímá a není individ. relevantní. Druhý model, soc.-reformní, vede k tomu, že nedostatečná možnost artikulace potřeb ze strany poptávajících vůči autoritě expertů a slabost těch, kteří soc. pojištění spravují, umožňuje obrovské zisky těm, kteří se na nabídce statků zajišťujícíchj.s. podílejí (např. lékaři, farmaceutický průmysl apod.). K tomu přistupuje centralizace a byro~

kratizace celého systému soc. zajištění. V některých teoriích bývá expanze nákladů na j.s. považována za symptom krize pozdně kap. státu. Je následkem rostoucího opotřebování pracovní síly, proti němuž lze působit pouze za cenu zvyšování nákladů na soc. péči. Tyto zvýšené náklady lze hradit pouze z přerozdělení zisků soukromých podniků. Jestliže zatížení soukromého sektoru narazí na urči­ té hranice, stává se ---'sociální stát iluzí. Ze s-gického hlediska je význ. C. Ojjeho teorém horizontálních disproporcí, který vychází z teorie kolekt. statků. V polit. zápase o rozdělení j.s. a o vynucení státních aktivit se prosadí skup. nároky, které jsou schopny konfliktu, a nikoliv nároky těch nejpotřebnějších. A: sodal securities F: certitudes (suretés) sociales N: soziale Sicherheit I: garanzie sociali Lit.: Molitor, B.: Sociale Sicherung. MUnchen 1987; Musgrave, R. A.: The Theory of Pub1ic Finance. Ann Arbor 1959; Offe, c.: Politische Herrschaft und Klassenstrukturen. In: Kress, G. - Senghaas, D. eds.: Politikwissenschaft. Frankfurt a.M. 1969.

Bay

nebo předmětu, příp. souboru, celku předmětů či skupiny bytostí. Soc. funkce a hodnotaj. osoby spočívají v tom, že ji jednoznačně identifikují ve skupině a zároveň poukazují na její původ (místní, příbuzenský, etnický atd.), příp. ji symbolicky spojují s jinou nepříbuznou osobou (např. svět­ cem), zvířetem, jednáním. Dlouho se antropologové domnívali, že j. mají svůj původ v hluboce náb. charakteru tzv. ---.primitivních společností. Ukázalo se však, že tato představa je mylná a že označování osob a skupin j. vychází z neobyčejně složitých klasifikačních systémů, které ---.přírodní národy vytvářejí a se kterými pracují s takovou logikou věcí, jako pracuje moderní věda s taxonomickými systémy. Mnohé pozorovatele udivovalo, že přír. národy používají mnohdy velký početj. identifikujících jednu a tutéž osobu. J. se totiž v těchto společnostech získává při mnoha příležitostech, např. při narození, iniciaci, sňat­ ku, smrti příbuzného atd. Může se ale také ztratit, změnit, získat opakovaně. Např. Tiwiové z Kanady se vyznačují nesmírnou spotřebou j.: každý jednotlivec jich má něko­ lik, musí být navzájem odlišná, kdykoliv se žena znovu provdá, musí všechny její děti dostat nová j., smrt jedince s sebou přináší zákaz nejen jeho j., ale i těch, která sám někomu dal. Tiwiové vytvářejí stále nováj. díky tomu, že zákaz j. se přenáší na slova obecná, která se pak vyřazují z běžného jazyka a přecházejí do "jazyka posvátného", který umožňuje tvořit vlastní j. Tento cyklický pohyb mezi obecným a posvátným jazykem je natolik soudržný, že každé j. se může objevit ve svých dvou modalitách, ale ve skutečnosti se nikdy neztrácí.

j mé n O

-

slovní

označení bytosti

označení určitého

Nejznámější systémy

j. pocházejí od národů, které vytotemické klasifikační soustavy (viz ---.totem). PŮ­ vodní totemické tradice dlouho převládaly např. v tvorbě židovských j.: (Rachel - ovce, Léa - kráva atd.). Mnohá j. vycházejí z genealogie a sledují příslušná příbuzenská pravidla (viz ---'patrilinearita a ---.matrilinearita). Např. u Arabů se vždy ke jménu přidávalo "syn toho a toho", "otec toho a toho". Podobně tomu bylo ve starověkém Řec­ ku, kde ale součástí jména bylo ještě označení obce. Řím­ ské j. se od dob republiky skládalo ze tří částí: praenomen, označovaného pouze prvním písmenem, gens, označující­ ho příslušnost ke ---'kmenu, a cognomen neboli přezdív­ ky, která často poukazovala na původní větev rodiny (např. Cicero - hrách). Přezdívka byla původně pouze součástí j. patriciů, ale později ji používali všichni občané (za císař­ ství jich mohl mít jedinec i několik). J. prvních křesťanů se spíše vztahovala k liturgii než k biblickým výpůjčkám. Ve středověku se hlavním j. stalo j. získané při ---'křtu. Katol. církev požadovala, aby se dítěti při křtu dalo j. svět­ ce nebo j. vyskytující se ve Starém zákoně nebo j. anděla či křesťanské události (viz např. fr. j. Noel). Někdy se ke křestnímu j. přidalo j. otce - např. v irské a brit. tradici (FitzGerald, MacIntosh, O'Brien, Johnson), někdy takéj. obce nebo místa, odkud člověk pocházel (např. Jan Jakoubek ze Stříbra). Přezdívky nebo patronyma (jména po otcích) se staly v Evropě dědičnými; tento jev lze pozorovat od 10. st., ve 14. st. již byla dědičnostj. obecná a od 16. st. se tento zvyk přenesl do církevních matrik a později do civilního práva evrop. států. S-gii zajímá také působení j. jako ---'labellingu, příp. ---'stigmatizace. Např. s nositeli známých, slavných j. jsou spojována určitá očekávání, j. působí jako mobilitní kanál, j., na nichž lpí zločin nebo skandál, se lidé často zbavují. Některá j. již pouhou svou symbolickou či zvukovou, estetickou stránkou obsahují jisté šance pro určité kariérové dráhy (proto se např. filmové hvězdy přejmenovávají, vybírají si atraktivnější j.). Soc. význam j. je patrný i z potřeby zatajení j., znemožnění jeho identifikační funkce, uchýlení se do ---'anonymity. Podobný účinek má používání pseudonymů, tj. cizích, resp. vymyšlených, neexistujících j. Pseudonymy zároveň svědčí o tom, že s j. lze spojit určité vlastnosti osobnosti, resp. její projevy v soc. světě, a že potřeba projevit jiné vlastnosti evokuje potře­ bu jiného j. Tato potřeba bývá ještě výraznější v souvislosti s členstvím v nějaké spec. skupině, event. s přijetím spec. role v takové skupině. Nová j. získávají lidé např. vstupem od mnišských řádů (řádová jména), ale i do ně­ kterých gangů nebo part mládeže. Místo oficiálního j. může být člověk identifikován tzv. přezdívkou. Někdy je používání určitého j. (přezdívky) výsadní záležitostí omezeného tvářejí

467

jméno posvátné

kabala

okruhu osob, souvisí s esoterní subkulturou, spec. rituálem. V -tmagii je se "správným" vyslovením posvátného jména, tj. j. posvátné bytosti, tradičně spojován akt její evokace. Vyslovení božího j. při náb. -tmodlitbě má být součástí navazování transcendentní komunikace. J. tak pře­ kračuje nejen funkci identifikace, ale i -tsymbolu, vyjadřuje přesahy funkcí -tjazyka do roviny vytváření reality. V každém případě přiřazení j., tedy proces pojmenování, je známkou vzniku či přiznání svébytné a jedinečné -tentity. To platí i o pojmenování skupin, lokálních komunit, organizací, institucí. Specif. příkladem j. se složitou historií jsou tzv. -tetnonyma. V pojmenovávání věcí a přír. úkazů je rys personifikace, úmyslného připodobnění neživých věcí živým bytostem. A: name F: nom N: Name I: nome Lit.: Lévi-Strauss, c.: Myšlení přírodních národů. Praha 1970; viz též --et· nografie řeči, --sociologie jazyka.

Jus, Vod j mé n O p O S vát n é viz jméno, posvátné a profánní jméno

řádové

viz jméno,

řád řeholní

judaismus - (z hebr. Jehudi, Jehudim = Žid, Židé)obecné označení náb. systému -tZidů, jednoho ze tří velkých monoteistických -tnáboženství. Ve vývoji j. lze sledovat několik etap: 1. starozákonní biblické náboženství, jehož počátky spadají již do nomádského období, zahrnují usidlování hebr. kmenů v Palestině a končí zánikem samostatného judského království r. 587 př.n.I.; 2. rabínský j., jehož počátky je možno klást do období babylónského exilu (587-538 př.n.I.) a který trvá až dodnes; 3. období od konce 18. st., kdy pod vlivem židovského osvícenství (haskaly) začínají vznikat některé moderní směry židovského náboženství. V 1. období převažovaly prvky monolatrie a henoteismu. Kmenovým božstvem Hebrejců byl tehdy Jahve, jehož pojetí bylo značně antropomorfní. Neměl pevnou svatyni, ale sídlel v přenosném svatostánku nazývaném "archa úmluvy". Kromě vytváření pojmu -tboha vznikaly již v tomto vývojovém stadiu j. různé náb., etické a právní předpisy, které měly formu kmenových tradic. Později se některé z nich staly součástí právních souborů obsažených v pěti knihách Mojžíšových (Pentateuch či tóra). V období osídlování Palestiny se hebr. kmeny dostaly do kontaktu s vyspělou kananejskou zemědělskou civilizací a jejími kulty. Zejm. ty hebr. kmeny, které se usadily na severu země (Izrael), přijaly -tkulty zemědělskýchbožstev plodnosti (Baala a Aštary) a kult Boha (Jahveho) tak nabyl synkretické podoby. Po vzniku království (kolem r. 1025 pLn.I.) se sídlem Boha (Jahveho) stal -tchrám (templ) v Jeruzalémě, vybudovaný králem Šalomounem 468

(kolem r. 960 př.n.I.). -tBohoslužby měly ráz obětního kultu, vykonávaného skupinami -tkněží označovaných "koheni" a "Ievíté". Ti vytvořili sbírky předpisů o -tobě­ tech a rituální čistotě, které se uchovaly v biblických knihách Exodus a Levitikus. Existovala i celá řada místních svatyň, v nichž byl Jahve uctíván často společně s jinými lokálními božstvy. K důsledné centralizaci jahvistického kultu do jeruzalémského chrámu došlo až za judského krále Joziáše (kolem r. 622 pLnJ.). Po celé období královské si oficiální jahvistický kult zachoval synkretický charakter. Stále však vzrůstaly tendence směřující k etizaci náboženství a k -tmonoteismu, jejichž nositeli byli proroci, kteří z těchto pozic kritizovali oficiální kult. V královském období se v j. vytvořila zákI. idea Boha, základy náb. práva, etického kodexu a rituální předpisy vztahující se k chrámové bohoslužbě. Rozhodujícím momentem pro další vývoj v 2. období j. byl babylónský exil v I. 587-538 př.n.I. Židé ztratili jeruzalémský chrám a svou vlast, které představovaly centrajejich náb. a nár. existence. ZákI. význam pro uchování identity nabyly náb. tradice, které vznikly v době před exilem. Židovští vzdělanci vyhnaní do Babylónie je začali shromažďovata vytvářet z nich určité celky, které již mě­ ly převažující monoteistický ráz. Tím byly položeny základy -tbible, resp. biblických knih tóry, označovaných jako "psaný zákon" (tóra še-bi-chtav). Postupně se začaly utvářet i tradice nové, reagující na změněné životní podmínky. Zásady rituální čistoty, přísného dodržování soboty a obřízky, tvořící základy rabínského j., byly zpočátku tradovány ústně, nazývají se proto "ústní zákon" (tóra še-be-al pe). Novým náb. centremj. se postupně staly synagogy, v nichž byl obětní kult vystřídán modlitbami, čte­ ním tóry a zpěvem žalmů. Místo kněží a proroků, kteří byli nositeli biblických tradic, zaujali učenci, znalci zákona a tvůrci ústních tradic. Tito lidé položili základy rabínského j., jehož hlavními zásadami je jednota Boha vyjádřená modlitbou (šema), -todměna a trest v pozemském i posmrtném životě, svoboda vůle, víra v příchod mesiáše a boží inspiraci tóry. Z náb. a soc. ideálů byla zdůrazňo­ vána bohabojnost a nitemá vroucnost při výkonu náb. před­ pisů. Zásady ústní tradice a tóry byly určujícími principy j. až do 19. st., i když s některými modifikacemi, které při­ nesla na jedné straně náb. filozofie j., ovlivněná novoplatonismem a aristotelismem, a na druhé straně různá mystická hnutí od raného středověku až do 18. st. Na principech rabínského j. je založen ortodoxní j. Stoupenci j. se řídí zásadami tóry, talmudu a středověkých rabínských autorit. Ve 3. období na počátku 19. st. byl rabínský j. modifikován reformním hnutím, které vzniklo pod vlivem myšlenek židovského osvícenství (haskaly) v Německu a od

40. I. 19. st. nabylo velkého vlivu v USA, kde se jeho hlavním představitelem stal Isaac Mayer Wise. Reformní j. je postaven hlavně na těchto zásadách: a) Židé jsou pouhou náb. skupinou, ne nár. entitou, b) pravým cílem j. je vštípit světu monoteismus, c) exil není pro Židy tragédií, ale požehnáním, protože jim umožňuje misii mezi národy. Dalším moderním směrem j. je konzervativní j., který je postaven na zásadě, že měnící se životní podmínky vyžadují změny v náb. praxi a observanci, tyto změny se však musí dít v souladu s hist. tradicemi a příp. s halachickou (náb.právní) interpretací. Vůdčími osobnostmi tohoto smě­ ru j. byli Leopold Zunz, Zacharias Frankel a Heinrich Graetz. Reakci na přísnou -tortodoxii, nedisciplinovanou reformu a vlažný konzervativismus představuje rekonstrukcionalismus, jehož hlavní zásady formuloval jeho nejvýzn. představitel rabín Mordechai Kaplan: a) obnova duchovní jednoty židovského lidu, b) reorganizace života židovských obcí v Americe, c) pomoc rozvoji Izraele, d) obnovení židovské kult. kreativity ve výchově, literatuře a umění, e) zintenzívnění podílu Židů na všech aktivitách podporujících ideály demokracie. ZákI. prameny j. jsou kromě tóry další knihy Starého zákona - Proroci a Hagiographa, dále Mišna (soubor tzv. ústní tóry, redigovaný v 1. st. n.I. rabim Jehudou ha-Nasimem), Babylónský talmud (další soubor "ústní tóry" navazující na Mišnu, uzavřený redakcí v 6. st. n.I.), rabínská responzívní literatura (tzv. Poskim), Šulchan aruch. Kodex náboženského práva, který sepsal Josef Karo (s komentářem Moše Isserlese z Krakova). A: Judaism F: judaisme N: Judaismus I: guidaismo Lit.: Encyklopedie antiky. Praha 1973; Friedlander, M.: The Jewish ReJigion. New York 1946; Kohn, J.: The Synagogue in Jewish Life. New York 1973; Mayer, D.: Kapitoly z židovských dějin. Praha 1989; Waxman, M.: A History of Jewish Literature. New York 1938.

Nos jur i spr ude n c e viz PRES jurisprudence, sociologie práva jur i spr ude n ce s o c i o log i c k á viz PRES j urisprudence, sociologie práva j u s ti ci a li s m u s viz peronismus j u ven tizace

společnosti

viz mládež

J Z D viz družstevnictví, kolektivizace zemědělství, reforma pozemková, rolník střední, třída družstevních rolníků

k a b a I a - (z hebr. slovesa kábbal, resp. kibbel, které znamená přijmout nějaké poselství, převzít podání, tradovat) - druh židovského -tesoterismu, resp. židovské -tmystiky (G. Scholem, 1967). K. výrazně ovlivnila fil. myšlení renesance, kdy vznikla tzv. křesťanská k. jako pokus o syntézu k. s novozákonní vírou, a to nejprve v kroužku humanistických myslitelů, později také v reformačním prostředí (J. Reuchlin: De arte cabbalistica, 1513; Ch. Knorr von Rosenroth: Kabbala denudata, 1677, aj.). Za první hist. stopu k. pokládá A. Safran (1966) výrok Mišny, že Mojžíš přijal "kibbel", tóru (učení, zákon) na Sinaji a pře­ dal ji Josuovi a ten pak nejstarším a nejstarší prorokům (viz též -tjudaismus). V tradici k. se v tomto smyslu zdů­ razňuje, že Mojžíš přijal od -tBoha tajné poselství, které pak bylo pouze ústně předáváno z generace na generaci vybraným jedincům, a že toto tajné poselství je vlastní k. Údajně teprve kolem r. 150 n.I. pořídil rabbi Simeon ben Jochai soubor nejdůležitějších kabalistických studií, který byl nazván Sefer ha Zohar (Kniha lesku), avšak také obsah tohoto díla byl dlouho komunikován jen ústně; poprvé bylo vytištěno v Mantově r. 1558. Druhým nejvýznamnějším dílem k. je Sefer Jecirah (Kniha utváření), která vyšla poprvé tiskem hebr. rovněž v Mantově r. 1562. Zatímco Zohar je především kabalistickým komentářem -tbible, resp. k Mojžíšovým knihám Starého zákona, poměrně neobsáhlé dílo Sefer Jecirah obsahuje kabalistickou kosmogonii, ale i základy kabalistické -tantropologie a -tastrologie. Třetím význ. kabalistickým dílem je Sefer Bahir (Kniha jasu), která vznikla v 1. st. n.I. a obsahuje jedno z nejstarších pojednání o zákI. tématu k., tzv. sefirách, tvůrčích božích idejích promítnutých do úrovní kabalisticky pojatého vesmíru. H. Sérouya (1947) označuje k. 469

kacif kalvinismus za "hebrejskou gn6zi", analogii pozdejsiho -tgnosticismu (hist. jej ovsem pfedchazejici). Mnozi kabaliste kladou hist. pocitek k. do obdobi patriarchU Izraele nebo dokonce hovofi 0 tom, ze Buh vyucoval k. urCiry druh andelu. Vetsina akademick)kh znalcu k. v cele s C. Scholemem okultisty vsak neni a 0 dejinne zafazeni k. vede s timto pojetim spory. Zrakum historika se k. ve sve ucelene podobe vynoruje teprve ve 13. st., do nejz se klade sepsani knihy Zohar (snad Mosem z Leonu), zatimco Kniha Bahir rna pochazet z 12. st., Sefer lecirah dokonce z pocatku stfedoveku. Prvni tema k. je "velke dilo" (hebr. dabar gadol), tj. problem transcendentna Boha, ktery je poznatelny jen ve svych projevech, emanacich, tvurcich ideach, bozskych inteligencich, zminenych "sefirach" tvoficich system, nazyvany sefirotickym stromem. Druhe velke tema se zabyva pozemskym svetem, zejm. -tclovekem a jeho cestou k Bohu. Kabalisticke studie pfitom vychazeji ze skryteho smyslu Pisma svateho, jimz jsou pfedevsim prvni ctyfi knihy Mojz(sovy t6ry (Pentateuchu). Take na text tohoto dila je v k. aplikovan univerzalni princip vsech esoterismu, princip triady: text a vlastne kaZde jeho slovo rna sve telo, dusi a ducha; k. zkouma "ducha" Stareho zdkona. Umoziiuje ji to pfedevsim zvl. povaha hebr. jazyka a pisma, jakoz i nekolik specif. hermeneutickych, resp. exegetickych metod. KaMe slovo t6ry (davar) je vlastne jakymsi aspektem 10gu (svetoveho i'adu, stvoi'eni), tvoi'i praveho prosti'ednika mezi absolutni transcendenci Boha a konecnosti cloveka (A. D. Card, 1972). V tomto smyslu Buh stvoi'il svet deseti slovy. Plan stvoi'eni, svet. i'ad je pak vyjadi'en systemem deseti sefir, ktere emanovaly z "nekonecneho svetla" (en-sof-6r), to emanovalo z "nekonecna" (en-sof) a to z Boha, jehoz nepoznatelna podstata je oznacovana jako "Nic" (En). Tzv. sefrroticky stromje tvofen trojici triad, z niehz kaida reprezentuje kvalitativne specif. svet. KaZdy z tff svetu - intelektualniho, moralniho a materialniho - v sobe obsahuje zvl. zpusobem svety ostatni. Obraz "tela sveta", vyjadfeny sefirotickym stromem, je soucasne obrazem "tela cloveka" a bozske ideje cloveka (Adama Kadmona), nebot clovek byl stvofen k obrazu bozimu a vsechny tvary sveta jsou v nem obsazeny. Kabalisticke pojeti Boha se velmi podoba Hegelovu pojeti absolutniho ducha jako "mysleni, ktere myslf sarno sebe", v k. vsak Buh ze sebe vydava tvurci svetlo. Smyslem lidskeho byti je "cesta k Bohu", uskutecnujici se skrytymi cestami, pi'edevsim za pomoci lasky a bazne, dvou citti, ktere jsou zakladem extatickeho stavu, zvaneho "kavvanah". Teprve studium k. spojene s timto stavem umozni prave poznani. Z exegetickych metod studia k. je nejznamejsi tzv. gematria, tj.

nahrazovanijednotlivych pismen cisly, a vyklad slova z vysledneho cis la, ktere je chapano jako -tsymbol. Slova t6ry mohou byt take doplnovana, nebot az do 12. st. byla slova v hebrejstine psana pouze souhlaskami, kdezto samohlasky se ph cetbe doplnovaly bez oznaceni (totez slovo mohlo byt cteno v ruznych vyznamech podle toho, jakymi samohlaskami bylo dopliiovano). Samy tvary pismen hebr. abecedy, kterych je celkem 22, nejsou podle k. nahodne, jsou to urcite okultni ideogramy, slozene ze zakl. pismene "jod" ('). K. jako produkt zidovskeho esoterismu byla mnoha zidovskymi teology (rabiny) phjimana, mnoha byla rozhodne odmitana. Profanaci k. k hadacskym uceltim tzv. ciselne magie (pfevadeni vlastniho jmena a pi'ijmeni na cisla za ucelem interpretace, sestavovani magickych ctvercu apod.) pi'edstavuje tzv. kabalistika. Aplikaci k. na kaidodenni "zivot v Bohu" pfedstavuje dojimavy -tchasidismus. Pi'imo na k. navazuje filozofie G. Pica delle Mirimdoly a B. de Spinozy. K. je druhem -tokultismu, ale take ucelenou zivotni filozofii, jejiz stopy, resp. analogie najdeme v rnnohajinych til. a nab. systemech, v zasade vsak chce byt spekulativne mystickou podobou biblicke viry. A: kabbala F: cabale N: Kabbala I: cabala Lit.: Elid!, 0.: Kabbala: pojern, dejiny a prarneny. Praha 1938; Ginsburg, Ch. D.: The Kabbalah. London 1925; Zev ben Shimon Halevi: A Kabbalistie Universe. New York 1977.

Nak

kacif - (z nem. Ketzer, resp. i'ec. katharos = cisty)v historii -tkfesfanstvi pouzivane negativisticke oznaceni heretika, tedy hlasatele Ci stoupence nab. -thereze. Kacii'stvi bylo spojeno vetSinou s kritickymi postoji vuci cirkvi, se zakladanim novych nab. organizaci a s modifikacemi zivotniho stylu. Oznaceni k. je soc. -tlabelling, ktery jeho nositele odmitali pi'ijmout. V urcitych soc.-~ist. souvislostech se toto oznaceni menilo v poctu. Pojem k. zacal byt pouzivan v polovine 12. st. v souvislosti s valkami proti albigenskym neboli katanim, od nichz oznaceni k. pochazi a jejichz dualisticka odchylka od karol. doktriny se rozsifila na velkem uzemi jizni Francie. Kacii'stvi rna bohatou historii v ces. zemich, kde zasahovalo do formovani statu, kultury, spolecnosti; k. Jan Hus je chap an jako nar. -thrdina, husitske valky jsou v jistem smyslu dtisledkem jeho kacii'stvi, doba pobelohorska je podle katol. pohledu na dejiny dusledkem obrany proti kacii'stvi (viz tez -thusitsvi). Po obvineni z kacii'stvi nasledovala casto -texkomunikace, exulanstvi. Boj proti k. stimuloval -tkfizove vypravy a Cinnost -tinkvizice. Dnes role k. v puvodnim vyznamu ztratila smysl, jeji analogie se vsak vyskytuji ve vztahu k tzv. -tsvetskemu nabozenstvi (viz tez -trevizionismus).

A: heretic F: heretique N: Ketzer I: eretico

aU. Zwingliho. Kalvinovo ptisobeni se vyznacovalo pfisne asketickou kazni. Osou jeho teologie je respekt k suveVod renite bozi yUle, ktera neni cloveku povinovana nicim jika kotonie viz dystopie nym nei tim, Cim sarna usoudi, a clovek, ktery se 0 teto kalokagathia - (z fec. kalos = krasny, aghatos = vuli dozvida z biblickeho slova, je povinen peclive sledodobry) - spojeni krasy a dobra vyjadfujici syntezu estetic- vat jeho smysl a fidit se jim. Specif. vyraz tento respekt keho a etickeho citeni a mysleni. Puvodni termin rna ne- nalezl v uceni 0 -tpredestinaci, jehoz prostrednictvim se obvyklou gramatickou stavbu souvisejici se specifikami Kalvin vyrovnava s ideou "svobodne vule" cloveka vuCi obsahu pojmu: prvni pfidavne jmeno se vztahuje k -tte- Bohu, diskutovanou jiz v prvotnim kfestanstvi (navazoval lu, druhe k -tdusi. Prvni zminky 0 k. najdeme u tzv. sed- ~a uceni Augustina Aurelia). Kalv{nova postupne radikami mudrcu a u pythagorejcu. V pods tate slo 0 pozadavek hzovana myslenka predestinace mii'ila proti -tkatolicisspojeni telesnych a dusevnich ctnosti, coz se povazovalo ~u tim, ze promenovala pi'edstavu 0 roli -tcirkve pi'i zproza cestu k dokonalosti. Princip k. se pi'enasel do roviny stredkovani spasy. Cirkev ji rna nabizet pouze odkazem ke obecnych hodnot anticke spolecnosti jako spojeni -t6idu Kristu, ktery se s clovekem chce smifit na osobni rovine a -tbohatstvi a zaroven spojeni individ. cinnosti s osu- zvestovanim poselstvi, at jiz v bohosluzebnem kazani, ne~ dem celeho naroda. K. tedy byla i siroce pojatou -thar- bo ve sborovem obecenstvi. Cirkev jako spolecenstvi vymonii, do ktere vstupovala na jedne strane i'ada takovych volenych je neviditelna. Viditelna cirkev jakoZto spolehodnot, jako je sila, odvaha, nab. citeni, vlastenectvi ale censtvi lidi fidicich se vuli bozi je nesena myslenkou i umirnenost a (podle Sokrata) tez moudrost a sprav'edl- solidarity, poslusnosti Bohu a bratrske kazne. Sluzby v obnost, na druhe strane bohatstvi, slava, uspech, ale i zivot- ci se diferencuji pomoci uradti doktoru (ucitelti teologie), ni energie a zdravi. Na bazi k. vznikaly -tvzory chovani. pastori'!, presby terti (laickych starsich) a diakonu (starajicich Pindaros napi'. naleza takovy vzor a ideal v olympijskych, se 0 chuM). 0 techto otazkach pojednava Kalvinova Inpythijskych a jinych hrach a soutezich (tzv. eleatske k.). stituce kfest'anskeho ndbozenstvi, kterou vydal v r. 1536. V k. se vyvinul etos usilovne prace a uspechu v povoPuvodni naivni i'ec. synteza fyzickych pi'ednosti a uslechlani ve spojeni s kfest'anskou odevzdanosti a bezmeznou tileho ducha, resp. materialni a duchovni kultury spolecoddanosti nab. vii'e. K. pi'edstavuje individualisticke nanosti, spojena se smyslem pro miru se stava u Platona bozenstvi a sehral vyzn. roli pi'i vzniku -tkapitalismu. vysledkem vysoke kultivovanosti a zaroveii stavem zaKazen, pojeti cloveka jako jednajfci yule a racionalizace merneho vyberu toho nejlepsiho, ktery se vztahuje k nejrtiznejsim cintim vcetne spravy stitu, u Aristotela pak pfe- a systematizace lidskeho zivota, vedla k typu chovani pi'izdevsim celistvosti, jednotou vsech ctnosti, celeho zivota. niveho akumulaci kapitalu a orientaci na produktivni zivot. K. byla casto chapanajako privilegium odvozene od uro- Ta s sebou zaroveii se srrizlivosti a setrnosti nese i potlaceni zeneho soc. ptivodu, ale i jako vysledek narocne mravni smyslove kultury, zato posiluje smysl pro hospodafstvi, a esteticke vychovy. Ve srredovekem zptisobu mysleni a zi- individ. vykon a soc. aspekty lidskeho zivota. V Anglii se vota se anticka jednota dobra a krasy rozpada v hodnoty k. ve forme -tpuritanismu vyrazne promital do cilu na sobe nezavisle a harmonie se casto meni v antinomii. obcanskych valek (1642-1646, 1648-1649) a rozvinul K. se stala neurCitou abstrakci, ktera nicmene mela hod- v tomto prosti'edi -tprotestantskou etiku. Reformovane notu ztraceneho idealu. V modernich dejinach evrop. kul- cirkve se spolecne s Kalvinovym odkazem sifily po cele tury se obcas obnovuje pfitailivost pojmu k. v protikladu zap. a srredni Evrope (do Svycarska, Anglie, Skotska, Frank relativistickym estetickym koncepcim a v souvislosti cie, casti Nemecka). V ces. zemich mel a vliv kalvinska teologie najednotu bratrskou. Soucasny k. zahrnuje zhrus vychovnymi systemy usilujicimi 0 propojeni fyzicke 40 mil. pi'ivriencti pi'edevsim ve Svycarsku, Anglii, Hoba a moralni zdatnosti (viz -tolympismus, -tSokol). landsku a USA. Mezinar. organizaci je Reformovanv sveA: callocagathia F: calocagatie N: Kalokagathie I: catovy svaz, nejstarsi organizace rovnopravnych cirk~i. Ty locagatia reprezentuji dvoji typ cirkevniho zi'izeni: presbyterni, kde Vod denominace spravuji voleni zastupci jednotlivych sboru k a I v i n ism u s - jeden z nejvyznarnnejsich smerti -tpro- Uako v anglosaskych zemich se k. jako takovy oznacuje testantismu, pfedstavujici radikalni formu -treformace "presbyterianismus"), a kongregacionalisticky, kde spravv druhe generaci jejiho evrop. rozsrreni. Jmeno rna po Jeanu ni svrchovanost nalezi obcim. Hlavnim pfedstavitelem moCalvinovi (Kalvinovi), organizitoru zenevske teokraticke demi kalvinisticke teologie je Karl Barth, ktery ovsem Uarepubliky, ktery navazal na M. Luthera (viz -tluterstvi) ko mnozi jini) odstoupil od myslenky dvoji predestinace. Lit.: viz -+hereze.

470 471

kameralistika

kapital

Problematikou k., resp. puritanismu, se s-gicky zabyval M. Weber. Kalvinsky puritanismus v jeho pojeti podminuje etos raneho podnikimi a raciomllni organizace pnke, nebot protestantska askeze legalizovala snahy 0 produkci statku jako bohumile. Toto chiipani zivota upevnovalo take mestansky, ekon. racionalni zpusob Zivota, ktery spoeival v pracovitosti, setmosti a vytvafeni bohatstvi. Podle M. Webera se konstitutivni slozka modemiho kap. ducha a modemi kultury, tj. racionalni zpusob zivota na zaklade povolani, zrodila z ducha kfestanske ---'askeze, resp. z kalvinske askeze v povoliini (viz tez ---.etika protestantska). A: Calvinism F: calvinisme N: Kalvinismus I: calvinismo Lit.: Leonard. E.: Histore generale du protestantisme, I-III. 1962; Weber. M.: (1905) Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus. In: Gesammelte Aufsatze zur Religionssoziologie I. Ttibingen 1963; viz tez -->protestantismus.

Such k a mer a Ii s t i k a - (z lat. camera =komora, hosp. komora) - souhm poznatku z finaneni a danove politiky statu, zivnostenskeho prava, obchodni politiky a odbomych disciplin (technologie homictvi, lesnictvi, zemedelstvi a mincovnictvi) urceny pro financni uredniky zemskych komor ve stfedoevrop. zemich, zejm. v Nemecku a Rakousku. Prvni profesura k. by la zffzena v Prusku v r. 1727, pocatky k. vsak sahaji af do stfedoveku. K. byly oznacovany tez jako "Polizeiwissenschaften" - doslovne policejni vedy, spravneji vsak polit. vedy. To uz ale byla vyvojove vyssi fiize k., ktera se utvonla na konci 18. st. v Prusku a Rakousku a podstatnym zpiisobem ovlivnila vyvoj socialni statistiky i pfedstavu 0 vzdelavani ufednictva ve stfedoevrop. zemich. Krome nezbytnych poznatkii 0 nzeni statu zahmovaly polit. vedy i ekon, teorii, hosp. politiku a financni vedy. Prvnim pi'edstavitelem polit. ved byl J. Ch. Dithmar. V Prusku systematizoval polit. vedy poprve J. H. G. von Justi, v Rakousku J. von Sonnenfels. Podle jeho ucebnice se vyucovalo na rak. univerzitach az do r. 1848. V uzsim slova smyslu oznacuje slovo k. specif. system ucetnictvi, zavedeny rak. cisai'em Maxmilidnem I. Jeho principem byla jednoduchii bilance pfijmu a vydani. PUvodne nebyly evidovany zasoby ani vecny majetek. Na penize pohlizela k. jen jako na prosti'edek smeny a evidovala jejich oMh. Kameraliste byli placeni ui'ednici, pravnicky a posleze ekon. skoleni. V prevazne vetsine se zabyvali jen optimalizaci prijmii a vydani stitu danovou politikou. Nektefi vsak usilovali 0 aktivnejsi hosp. a financni politiku a byli blizci ---'merkantilismu a ---.fyziokratismu. K pi'ednim merkantilistum pati'ili v Rakousku F. W. von Horningk, J. J. Becher a W. von Schroeder. Podporova472

li zakladani manufaktur, rust zahranicniho obchodu, zdravotni peci, zemedelstvi a pocetni rust obyv. Bojovali proti alkoholismu, koui'eni, spoi. parazitismu, karbanictvi a demonstrativnim formam spotfeby. V rustu populace spati'ovali hlavni ziiruku prosperity statu. Byli zakladateli populacionistiky a soc. statistiky a nektefi z nich (napi'. J. FejeS) dokonce proviideli empir. vyzkumy. A: cameralistik F: sciences administratives et financieres N: Kameralistik I: cameralismo, scienze camerali Lit.: Bodnar. 1. a ko!.: Dejiny filozofickeho mysleni na Siovensku. Bratislava 1987; KUma. A.: Manufaktumi obdobi v Cechach. Praha 1958.

Lin k a n a I mob i Ii t n i viz mobilita socialni k ani b a lis m u s - (ze span. canibal nebo caribal = v feci KariM statecny, odvazny muz - podle puvodnich Kolumbovych zprav 0 jeho prvnich kontaktech s obyvateli Antilu; v pojeti span. cestovatelu ale oznaceni barbarskeho lidozrouta, suroveho nasilnika) - ces. Iidozroutstvi jeden ze zakl. mytiI evrop. expanze, ktery se vynoi'il v dore prvnich objevitelskych a dobyvatelskych cest v 15. a 16. st. a ziistal zivy az do 20. st. Skryva se pod nim pi'edstava ostrovii, na nichz se odehravaji strasidelne hostiny, pi'i nichz se pojida lidske maso. Je to ziiroven predstava kult. a civilizacni propasti, ktera Evropany podle jejich niizoru delila od cizich, tzv. ---'primitivnich spolecnosti, niirodu. Vyjadrovala pfesvedceni 0 nadrazenosti naseho ki'estansko-humanistickeho pojeti lidskosti a ospravedlnovala nescislne mocenske manipulace. Podle Ottova slovniku naucneho (1900, 15. dil) se lidojedstvim nebo lidozroutstvim "zove hnusny zvyk mnohych kmenii divokych pojidati maso svych bmnich", coz je "nemoc v rozvoji lidskem, do ktere casem upadli nejen kmenove nevzdelani, ale i vysoce vzdelani". Lze rozliSit k. soc., individ. a imaginiirni. a) "Socialnim" k. se rozumi skup. k., ktery je soucasti kult. normy dane spolecnosti. Na Nove Guinei (Iatmul) byl napr. pozorovan nasledujici zvyk: v ramci slavnostniho ritualu se podavalo noviciim jidlo, do ktereho byly pfirnichiiny kousky masa z hlavy zabiteho nepfitele-cizince. V jinych spolecnostech (tez na Nove Guinei, napi'. Fore) pojidali poziistali po dobu pohrebnich ritualii mozek mrtveho pfibuzneho. Ridceji byly popsany zvyky, pri kterych se jedna 0 skutecnou konzumaci vetSich, svalovych casti lidskeho tela (napi'. na Fidzi). Do stejne kategorie se zahmuji take formy k., ktere sice porusuji dane normy, pi'ece se ale pravidelne vyskytuji, jako napi'. pojidani lidskeho masa carodeji (carodejnicemi), ktere jim rna zaruCit spojeni s nadpi'irozenymi silami. Prehled 0 geografickem rozsireni ruznych forem k. podava E. Volhard (1939). KriticM

zhodnoceni etnologickych zprav 0 soc. k. ukazalo, ze byl pozorovany velmi zi'idka a ze v drtive vetSine pfipadu se jednalo jen 0 popisy z tret! ruky, 0 vymysly, mytologicke predstavy nebo pomluvy sousednich obcL Na zaklade techto nespolehlivych pramenu nektei'i au tori usoudili, ze k. jako spoi. norma, tzn. jako "normalni" pocinani, vlastne nikdy neexistoval (w. Arens, 1979). b) Pod k. "individualnim" se rozumi skutky nezavisle na spoi. institucich, napi'. pojidani lidskeho mas a v extremnich podminkach hladu nebo v souvislosti se sexualnimi uchylkami (zvlastnimi formami sadismu). c) "Imaginami" k. lze najit v lidove slovesne tvofivosti temer vsech narodu, v liter. dilech, a nakonec i ve snech, halucinacich a utkvelych pi'edstavach. Puvodni rozhoi'ceni, ktere proviizelo zpravy 0 k., bylo postupem casu vystfidano ved. zajmem: ---'etnologie hromadi a ti'idi pi'islusna fakta a snazi se objevit jejich vyznam. V ramci vseobecnych trendu vyvoje etnologie jako vMy prekonalo i pojeti k. nektera charakteristicka stadia: evolucionisticke, kultume-deterministicke a etnosociologicke: 1. teor. koncepce prvniho typu odsouvaly k. do "rane faze" vyvoje lidstva a riidi by ho videly jako "prekonanY" (psychiatricke a kriminologicke zpravy 0 modemim k. jej interpretovaly jako "atavismus", jako psych.-bioi. "pi'ezitky"); 2. kult.-deterministicke koncepce se snazily videt kanibalisticke pocinani jako logickou soucast daneho kult. celku a pfezkoumat jeho vztahy k dalsim institucim a nab. pojmovym komplexiim; 3. soc.-vM. koncepce se pokousely budovat kauzalni modely, izolovat faktory nebo ucely, ktere ovlivnuji formy institucniho ustanoveni k. Vsechny tfi typy koncepci maji svoje zftsluhy i specif. omezeni - jedno zavafne omezeni je vsak vlastni vsem tfem: pn zamei'eni na cizi a vzdalene kult. zvyky opomenuly nasi vlastni, evrop. spolecnost. Jako vM. pojem lze k. najit nejen v etnologii a s-gii, ale take v psychiatrii, psychoanalyze, zoologii a biologii, a dokonce i v astronomii. Ackoli se puvodne tento pojem vztahoval jen na chovani lidi, oznacuje se jim dnes i pozirani mezi zviraty stejneho druhu, ktere se ale vyskytuje jen zfidka (pi'edevsim v dusledku pi'emnozeni v malem, uzavi'enem prostoru). Prirozenou formou k. u nekterych druhu zvifat je pozirani samecka samickou, napr. mantis religiosa (kudlanka nabozna) sni samecka kratce po skonceni anebo dokonce behem kopulace. V astronomii se hovori o "galaktickem kanibalismu", pohlcovani mensich galaxii velkYmi. Osobitemu pi'ehodnoceni se dostalo pojmu k. v ---'psychoanalyze, jejiz vysledky ukazuji, ze kanibalisticke pi'edstavy jsou vseobecne rozsii'ene a odpovidaji postupnemu sexualne-pudovemu vyvinu v ranem detstvi. Na oriiInim stupni nabyvaji pfedstavy spojene s objektovym vztahem "kanibalisticke" podoby: inkorporace milovane-

ho objektu pi'es usta, jeho zniceni a zaroven zachovani ve vlastnim nitru, tez osvojeni si jeho vlastnostf (S. Freud, 1905, 1915). K. Abraham (1916) deH oralni stupen na prvni, neambivalentni fiizi jednoducheho Iibani ana druhou, ambivalentni fazi, ve ktere kojenec jiz vyviji sve kousave schopnosti a aplikuje je na matCine prsu. Tato druha faze je oznacovana jako oralne-sadisticka nebo take "kanibalisticka". Omezeny "etnologickY" pi'istup ztratil v dnesni dabe existence glohiilni spolecnosti smysl: kanibalisticke instituce byly sice zruseny a k. se ve vsech stiitech sveta stal individ. zlocinem, avsak lidska bestialita je nekdy systematicky organizovana, institucionalne ustanovena a zapojena do sluzeb mocenskych apariitu i jinych zajmovych skupin. Jako pnklad staci uvest ved. zdokonalene systemy vezenskeho muceni nebo obchod s lidskymi organy provadeny zloCineckymi organizacemi bez ohledu na utrpeni a smrt "darcii". A: cannibalism F: canibalisme N: Kanibalismus I: cannibalismo Lit.: Abraham. K.: (1916) Untersuchungen tiber die frtiheste pragenitale Entwucklungsstufe der Libido. In: Psychoanalytische Studien zur Charakterbildung und andere Schriften. Frankfurt a.M. 1969; Arens. W.: The Man-Eating Myth: Anthropology and Anthropophagy. Oxford 1979; Bateson, G.: The Naven. Stanford 1958; Blanche. L.: Les Caraibes etainent-ils des monstre? Guadeloupe 1940; Boehm. F.: Formen und Motive der Anthropophagie. Berlin 1932; Brown, P. D. eds.: The Ethnography of Cannibalism. Washington 1983; Derrick. R. A.: A History of Fiji. Suva 1967; Freud. S.: (1905, 1915) Drei Abhandlungen zur Sexualtheorie. In: Sexlwllebell, Studienausgabe, Bd. V. Frankfurt a.M. 1972; Sindzille. N.: Le canibalisme institue: Approche anthropologique. In: Encyclopaedia Universalis, vol. 4. Paris 1993; Stanek. M.: Sozialordnung und Mythik in Palimbei: Bausteine zur ganzheitlichen Beschreibung einer Dorfgemeinschaft der Iatmul. Basel 1983; Volhard. E.: Der Kanibalismus. Stuttgart 1939.

Sta k a pit a I - (z nem Kapital, to z lat. capitalis, od caput = hlava) - vedle ---'prace a ---'pudy ti'eti ---'vyrobni faktor v nar. ekonomii. Tvorba k. charakterizuje modemi spolecnosti. V tradicnich spolecnostech jsou hosp. pi'ebytky spotfebovavany ve forme dariI, sviitkU, nab. ritualu apod. K. rna 2 zaki. formy: 1. fyzicky k. (hmotne statky dlouhodobeho uziti, jichz se pouziva k vyrobe dalSich statkii: budovy, tovamy a domy, zafizeni a zasoby hotovych produktu a meziproduktu); 2. financni k., coz jsou cenne papiry. Naroky podniku na k. rostou s techno!. pokrokem, protoze se neustale zvysuji naklady na vyzkum a produkci. V konecnem dusledku to vede ke koncentraci a k vytviii'eni velkych podniku, ktere jsou jako jedine schopne unest hosp. rizika spojena s inovaci. Procesy koncentrace v ekonomii jsou zaroven koncentraci ekon. moci. Kapitalovy trh je trhem, kde se obchoduje cennymi papiry jako pfedstaviteIi fyzickeho k. a penezniho k .. V pfenesenem smyslu se 473

kapital kulturni

pojem k. pouziva i pro vyjadfeni kult., soc. a psych. dispozici (viz --.kapital kulturni, --'kapital socialni, --'kapitallidskY)· A: capital F: capital N: Kapital I: capitale BaN k a pit a I k u It urn i - zv\. forma ziskanych pfedpokladu jedince nebo sku piny k dosazeni urciteho soc. --'statusu, ktera je vazana na charakter a Uroven --'enkulturaceo Od 70. \. je k.k. jednim z klicovych pojmu analyzy ulohy systemu -'vzdeilivani v --'socialni reprodukci. Jeho vyklad navazuje na ekonomizujici chapani tzv. --'Jidskeho kapitalu, jehoz duleZitou slozkou je vzdelani jako nematerialni --.kapital, ktery analogicky financnimu kapitalu pfinasi svemu vlastniku zisk v podobe privilegovaneho spol. postaveni a z neho plynoucich ekon. a soc. vyhod. V tomto smyslu byla kategorie k.k. poprve pouzita A. R. J. Turgotem. Jeji zak\. principy vsak zformuloval az P. F. Bourdieu v ramci sve koncepce soc. a kult. reprodukce, zalozene na analyze forem soc. --.jednani. Jednotlivci i skupiny podle neho svym jednanim usiluji 0 zacleneni do spol. vrstvy zaujimajici v dane spolecnosti privilegovane postavenL Tato vrstva se vyznacuje specif. kult. rysy, vkusem a stylem. Jejich osvojeni je nezbytnou podminkou spravne orientace ve zpusobech chovani a jejich symbolickych vyznamech, ktere indikuji pfislusnost k teto vrstve a tvoH kult. pfedpoklady vzajemne komunikace mezi jejimi cleny. Aktivni participace na tzv. elitni statusove kultufe (podle M. Webera) je klicovym strategickym prvkem jednani smefujiciho k zaujeti privilegovane pozice. Pfedstavuje "symbol icky kapital", ktery jednotlivci nebo skupiny vkladaji do boje 0 prosazeni ve spolecnosti. V teto souvislosti zavadi Bourdieu pojem k.k. a definuje jej jako nastroj pfivlastnovani symbolickeho bohatstvi, ktere je spolecnosti pokladano za hodno toho, aby bylo vyhledavano a vlastneno. Distribuci formalnich opravneni (profesni kvaJifikace) i subjektivnich dispozic (znalost spravnych postupu) ke vstupu do vladnouci vrstvy zprostfedkovava vzdelavaci system, jehoz charakter je urcovan prave touto vrstvou. Jazykove a ostatni symbolicke k6dy pouzivane pfi skolni komunikaci jsou proto odvozovany z jeji statusove kultury. Zaci, ktefi tuto kulturu ovladaji, se pak diky tomu jevi jako nadanejsi a inteligentnejsi, uCitele s nimi snaze komunikuji a venuji jim vetsi pozornost. Uroven dosazeneho vzdelani jednotlivce je tak pfimo zavisla na tom, v jake mite absorboval dominantni kulturu neboli jakym k.k. disponuje. Vzdelavaci system ptitom ptedpoklada a vyzaduje tadu schopnosti, ktere tvoti dulezite komponenty k.k. (napt. schopnost verbalni komunikace nebo percepce umen!) a jejichz osvojovani sam nezprostfedkovava. Tyto schopnosti jsou ziskavany pte-

474

karbonari

vazne v --'rodine. Mira k.k., jimz jednotlivec disponuje, proto zavisi znacne na tom, kolik je ho akumulovano ve vychozi rodine. K.k. je ovsem ve spolecnosti rozlozen nerovnomerne, podle postaveni v mocenske struktute a paralelne s kapital em ekon. a --'kapitalem socialnim. Selekce zaku ve vzdelavacim systemu podle vstupniho k.k. tak skryte reprodukuje --'socialni nerovnost ve spolecnosti. Pfislusnikum vladnouci vrstvy poskytuje ptednostne vzdelanostni a kvalifrkacni opravneni ke vstupu do privilegovanych mocenskych, ekon. a soc. pozic a umoznuje tim, aby si tato vrstva udrZovala sva --'privilegia. Sance na vzestupnou --'socialni mobilitu ptis!usniku nizsich spol. vrstev, ktefi maji horsi vychozi podminky, naopak blokuje. Vstupni sp0\. nerovnosti se tak ve vzdelavacim systemu transformuji v soc. legitimnejsi nerovnosti individ. pfedpokladu a moznosti a nabyvaji zdani pfirozenych nerovnostL Prostfednictvim vzdelavaciho systemu tedy k.k. pusobi jako nastroj mezigeneracni transmise spo\. nerovnosti, podili se na autoreprodukci jednotlivych spo\. vrstev a pomaha reprodukovat danou strukturu spol. vztahu (viz tez --'alokace socialni). Ph vykladu pojmu k.k. je ovsem mozne uplatnit take jeho demokratizacni pojeti, ktere vychazi z humanizacni funkce --'kultury pfi utvateni lidske osobnosti. Pod k.k. se pak rozumi vsechny latentni schopnosti cloveka, ktere je mozno individ. osvojovat a rozvijet a prolamovat jimi spol. bariery determinujici prubeh Zivotni drahy jednotlivce, resp. jeho --'karieru. V osvojeni k.k. lze tak spatfovat nikoliv apriorni pfedpoklad, ale vysledek vzdelani. CHern vzdelavaciho systemu podle tohoto pojeti je eliminace vstupnich sociokult. nerovnosti a vyrovnavani sanci pfislusniku jednotlivych spol. vrstev na uspech. Vychova a vzdelani nereprodukuji vychozi spo\. nerovnosti, ale naopak potlacuji jejich vliv tim, ze distribuuji k.k. relativne nezavisle na ekon. a soc. kapitalu. K.k. diky tomu pusobi jako prosttedek narusovani autoreprodukce jednotJivych spol. vrstev a jako jeden z hlavnich zdroju vertikalni mobility v reprodukci stratifikacniho systemu spolecnosti. (Viz tez --.potenciallidskY.) A: cultural capital F: capital culturel N: Kulturkapital I: capitale culturale Lit.: Bourdieu, P.: Cultural Reproduction and Social Reproduction. In: Brown, R. ed.: Knowledge, Education and Cultural Change. London 1973; Bourdieu, P. - Passeron, J. c.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1977; Maggio, P.: Cultural Capital and School Success: The Impact of Status Cultural Participation on the Grades of U.S. High School Students. American Sociological Review, 1982, c. 2.

HuO

k a pit a I lid sky - zasoba znalosti a dovednosti ztelesnenych v lidech urciteho statu, zijicich na urcitem uzemi.

Je vysledkem tradice, vzdelani a poznatku ziskanych praxi. V sirokem pojeti se pojem k.l. blizi pojmu -tkulturni kapital. Ekon. teorie k.l. interpretuje vzdeJani jako --'investici do --'pracovni sily, srovnatelne napt. s investici do vyrobniho zafizeni, a zabyva se otazkami investovani casu a penez do zlepsovani kvality pracovniku odbornou ptipravou a vzdelanim. Zduraznuje, ze profese, ktere vyzaduji vetSi vzdelani, musi byt vice placene, pokud chteji pfitahnout dostatecne mnozstvi pracovniku, protoze pracovnici ocekavaji navratnost investice do k.l. V podobnem vyznamu jako k.l. se pouziva pojem --'lidsky potencial. A: human capital F: capital humain N: Humankapital I: capitale umano Lit.: Peterson, W. L.: Principles of Economics MICRO. University of Minnesota 1989; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kern k a pit a Iso cia I n i - suma aktualnich i potencialnfch zdroju, ktere muze urcita osoba vyuzivat diky tomu, ze se zna s druhymi lidrni. Je to bohatstvi styku a znamostf, ktere mohou byt uzitecne. P. F. Bourdieu, autor koncepce k.s., vychazi z analogie s kapitalem financnim a s --'kapitalem kulturnim, ktere rovnez zvysuji uspesnost ve spolecnosti. Objem k.s., jimz clen spolecnosti disponuje, je dan velikosti site kontaktu, ktere je schopen mobilizovat pro svoji potfebu, a velikosti ekon., kult. a symbolickeho kapitalu tech, z nichz se sit jeho znamosti ski ada. Profit, ktery k.s. svym drzitelum poskytuje, posiluje solidaritu skupiny zucastnenych. Tento profit rna vedle Ciste hmotne podoby ptedevsim podobu sluzeb a protisluzeb. Navic poskytuje k.s. svemu drZiteli tez profit symbolicky, urCitou prestiz spojenou s kontakty s uzitecnymi a vyhledavanymi lidmi. Bourdieu prohlubuje analogii mezi financnim kapitaiem a k.s., kdyz hovoti 0 praci, kterou je nutno vykonat, rna-Ii byt k.s. akumulovan a reprodukovan. Jedna se 0 Cinnost spocivajici ve vytvateni a udrzovani uzitecnych kontaktu, 0 vyhledavani prospesnych znamosti. Tyto soc. investice se vraceji, jakmile zacne byt clovek sam vyhledavan druhymi lidmi. Socialni smena, ktera v ramci ustavenych siti znamosti probiha, promenuje smenovane veci a sluzby ve znaky soc. uznani. Toto uznani zpetne zvysuje vyznam poskytovanych sluzeb. Drzitele zvlasf velkeho objemu k.s. jiz ani nepotfebuji znat vsechny ty, ktefi znaji je, aby byli schopni svuj k.s. dale rozsifovat. Spolu s kult. kapitaiem pusobi k.s. ph pfedavani -tprivilegii ve spolecnostech, ktere odstranily rodova privilegia. Nekde je vysoce koncentrovany k.s. spojen s existenci exkluzivnich klubu, ktere svym clenum poskytuji krome zvlasf cenenych nedostatkovych sluzeb tez vysoky symbolicky kapital plynouci z pouhe ucati v prestizni skupine.

A: social capital F: capital social N: soziales Kapital I: capitale sociale Lit.: Accardo, A. - Corcujf P.: La Sociologie de Bourdieu. Bordeaux 1986.

Kef

k a p it a Ii s m u s - ekon. a spo\. system, v nemz je vetsina majetku v soukromem -+vlastnictvi, rozhodujfcim -+vyrobnim faktorem je -+kapital, rozhodujicim nastrojem alokace zdroju a vytvarenim duchodu je -ttrh. Zasahy vlady do fungovani trzniho mechanismu jsou omezene. K. se vyznacuje oddelenim prace a kapitalovych statku ci vyrobnfch prostfedku, ktere jsou v soukromem vlastnictvi. Pracovnfci jsou osobne svobodni a mohou se podle uvazeni nechat najimat od vlastniku kapitalovych statku za mzdu. K. nastoupil s rozpadem feudalismu. Zpocatku prochazel stadiem manufaktury, v Evrope zhruba od poloviny 16. do konce 18. st., i kdyz jsou znacne rozdHy mezi jednotlivymi zememi. Prvni -+prumyslova revoluce, zacinajici na pfelomu 18. a 19. st., manufaktury postupne vytlacila a vytvoi'ila ptedpoklady pro rozvoj strojove velkovyroby. V te dobe se k. definitivne prosadil jako spol. system. V moderni podobe je dnes ptevazujici formou uspotadani spolecnosti. K., zv\. jeho soucasna forma, resp. tzv. kapitalistickli spolecnost, byva casto ptedmetern kritiky, a to i ze strany s-gie. J. K. Galbraith tvrdi, ze koncentraci do velkych podniku je rozlozen trZni princip. Zatimco v minulosti urcovaly ekon. strukturu jednotlive podnikatelske osobnosti, pfevazuji v soucasne dobe mamuti podniky se stabem planujicich expertu, ktefi ovladaji vyvoj moderniho k. Podle Ch. E. Lindbloma je hlavnim problemem moderniho k. demokr. deficit, projevujici se v nedostatecne vet. kontrole, privilegovane pozici ekon. sektoru a jeho vlivu na polit. rozhodnutL Podle J. Habermase strategicka racionalita, vyvinuta k., hrozi kolonizovat ostatni oblasti spo\. zivota. A: capitalism F: capitalisme N: Kapitalismus I: capitalismo Lit,: Cotta, A.: Le capitalisme dans tous ses etats. Paris 1991; Friedman, M.: Kapitalismus a svoboda. Praha 1993; Napoleoni, c.: Elementi di economia politica. Firenze 1981; Novak, M.: Ouch demokratickeho kapitalismu. Praha 1992; Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

So) karbonari - (od it. slova carbonaro = uhlif) - clenove tajne spolecnosti Carbone ria (schazeJi se tajne v prodejnach uhli), pusobici v Italii v I. polovine 19. st. ave Francii ve 20. a 30. I. 19. st. It. k. usilovali 0 sVrZeni fr. a rak. okupace ItaJie, fr. bojovaJi proti restauracnimu reZimu Bourbonu a za nastoleni republiky. Levi k. posJeze vstoupili do organizace Mladd Itdlie (viz --'Mlada Evropa). K. se podileli na revolucich nebo je dokonce organizovali -

475

kariera

katafi

v Piemontu, Romagni, Modene, Parme a v knilovstvi obou Sicilii. Soc. slozeni k. bylo velmi pestre, coz vysvetluje i rozporuplnost hesel k., v nichz se republiblnsky demokratismus misil s iluzemi 0 pozitivnim vyznamu monarchie, antiklerikalismus s mysticismem. K. vytvareli slozite hierarchizovanou a pIne zakonspirovanou sit revo!. skupin, tzv. 16zL Jedmlni v nich se vyznacovalo obradnosti, smyslem pro ritual a romantickou symboliku. Tim vytvareli dlouhodobe fungujici vzory polito nonkonformniho jednani, revo!. etosu i revo!. organizacL Vazby na organizace k. mela i'ada utopickych socialistu i pi'edstavitelu de\. hnuti (napi'. S. A. Bazard, P. Buonarotti, G. Mazzini a dalSi), praktiky k. ovlivnily jak ruzne formy -+anarchismu, tak organizace typu -+mafie. K. meli blizko i ke svobodnemu -+zednafstvi a zejm. v Halii s nim casto splYvali. A: Carbonari F: Carbonaro, Charbonneriers N: Carbonari I: carbonari Lin k a ri era - (z fr. carriere = povolani, draha) - individ. -+socialni mobilita v profesi nebo ve spolecnosti vubec. V klasickem smyslu jde 0 postup smerem k vyssimu -+statusu, vyssimu soc. postaveni spojenemu s vyssi prestizi, vyssim podilem na moci a vyssi urovni pfijmu. V novejsi literature je k. casto pouzivana jako synonymum profesni drahy jedince bez ohledu na vzestupnou ci sestupnou linii, shmuti jeho vyvoje od startu k danemu okamziku. Pozomost je venovana spo!. faktorum ovlivnujicim karierovy postup: rodine (puvodni i vlastni, jeji velikosti, resp. poetu deH, profesionalni draze manzelskeho partnera apod.) i sirsimu soc. kontextu, do nejz pam zejm. dostupnost vzdelani a rozvinutost systemu pracovnich pi'ileZitosti, resp. "otevrenost" mobilitnich sanci, ale take zmeny celeho soc. makrosystemu. V beznem jazyce by va k. nazyvan (s pejorativnim pi'idechem) vysledek snahy jedince dosahnout za kazdou cenu (bez ohledu na eticke konsekvence) vyssiho soc.-profesniho statusu. V teto souvislosti se hovon o karierismu. Ale moznost rychleho karieroveho vzestupu muze obecne pusobit jako pracovni -+motivace a muze byt uCinnym nastrojem -+managementu. K. se zabyva zejm. s-gie prace. Specif. k. je polito k., pro niZ je typicka moznost rychleho vysti'idani vzestupne a sestupne linie a ktera pati'i mezi temata s-gie politiky. Pojem k. se ale pouziva i ph studiu deviantniho chovani (viz -+deviace socialni), napi'. k pojmenovani postupu drogove zavislosti, ktery je clenen do 3 fazi: uceni technice, dosaZeni efektu, rustu poteseni z efektu (G. S. Becker, 1963). A: career F: carriere N: Karriere I: carriera

z.: (1965) Kariera. Praha 1967; Hall, R.: Occupations and the Social Structure. Englewood Cliffs, N.J. 1969.

Lit.: Bauman.

Nov, Cap

476

k a r i era de v ian t n i viz sociologie deviantniho chovani

A: Cartesianism F: cartesian is me N: Kartesianismus I: cartesianismo

karierismus viz kariera

Lit.: Descartes, R.: (1637) Rozprava

k arm a viz brahmanismus, duse, lamaismus k art e z ian s t vi - (z fr. cartesian is me, odvozeneho od lat. transkripce jmena R. Descarta Cartesius) - nazev pro filozofii Rene Descarta, jeho stoupencu a nasledovniku. Principy Descartovy filozofie jsou: sebeevidence poznavajiciho -+ja (cogito), jasnost a zi'etelnost jako kriteria pravdy, pojetfhmoty jako rozprostranenosti, mechanisticky vyklad pnrody, dualismus ducha a tela, metodicka pochybnost, -+racionalismus, oceneni matematiky a dedukce jako poznavaciho pi'istupu, zavrzeni veskere predchozi filozofie, zdurazneni osobni zkusenosti a vnitfuiho obratu v protikladu vucijakekoli "vnejsi", tj. polit. nebo nab. autorite, Mysleni pomoci "jasnych a zi'etelnych myslenek" spoluzaklada Descartuv racionalismus spolu s pfesvedcenim, ze kazde spravne vedene mysleni muze dospet kjistemu poznani pravdy. Descartes vychazi z metodicke pochybnosti 0 vsech vecech a dospiva k poznani, ze tim, ze pochybujeme, nase mysleni zaklada nasi prvni jistotu, z niz muzeme odvodit jistotu naSi existence ("cogito, ergo sum"). Stejne tak muzeme odvodit jistotu 0 existenci Boha z pojmu nekonecna, ktery v sobe marne, a jistotu 0 existenci sveta z pocitu, jake nam 0 hmotnem svete zprostredkovava nase telo. Svou moralni filozofii deli Descartes na prozatimni moraIni filozofii (nez budeme moci opfft nase jednani 0 skutecne pravdive poznani) ana definitivni moralni filozofii (oprenou 0 pravdive poznani). Najeho stoupence a na vyvoj modemi vedy melD velky vliv i jeho pojeti sveta, vylozene ve zv!. spise, a jeho objev analyticke geometrie. Ze stoupencu k. vynikaji pfedevsim G. W. Leibniz, B. Spinoza aN. Malebranche. Leibniz rozvinul predevsim kartezianskou fyziku - nezavisle na I. Newtonovi vytvofil diferenciaIni pocet a objevil spnivne vyjadreni zakona o zachovani energie, ktery ovsem pochopil jako duchovni sHu, jez zpusobuje pohyb ve svete. Leibniz jako skutecny polyhistor byl rovnez Cinny v jinych oborech (zejm. ve fyzice a matematice a v historiografii). Malebranche se snaZil o takove pojeti kartezianskeho cogito, jez by umoznilo tvrdit, ze v zakladu naseho mysleni je pfftomen sam Buh. Sve k. opira 0 mystickou intuici. Naproti tomu B. Spinoza rozviji k. v duchu absolutniho racionalismu jako panteistickou (materialistickou) filozofii cloveka. Hluboce ovlivnil filozofii J. G. Fichta, F. W. J. Schellinga a G. W. F. Hegela. Spinozova "politick:i filozofie" reflektuje jiz zrod novodobe mestanske spolecnosti. K. se dovolavajijeste v 18. st. materialisticti myslitele, jako D. Diderot a J. D I Alembert, a to pi'es rostouci kritiku Descartovy fyziky.

0 metocte. Praha 1947; Descartes, R.: (1641) Uvahy 0 prvni filozofii. Praha 1970; Major, L. - Sobotka, M.: Svetomizorovy vyznam Descartovy pfirodni filozofie. Praha 1977.

Hor

kasta - (Z fr. caste, pi'es nem. Kaste, to z portugalskeho casta = Cism rasa, to z lat. castus = rnravne Cisry, bezuhonny, posv
k endogamnimu chovam. Kategorie "cisteho" a "neCisteho", ktere urcuji zpusoby vystupovani i moznosti kontaktu mezi cleny k., prozrazuji inspiraci v nab. oblasti. Prakticky vsechny rysy kastovnictvi se v moderni spolecnosti vyskytuji u chovani fizeneho pfedsudky -+rasismu. Z profesnich skupin vykazuji cetne rysy kastovniho chovani napr. lekafi, vojaci z povolani a ume1ci. Projevuje se to v udrzovani soc. distance navenek, v dedicne profesni specializaci, v preferenci endogamniho chovani, ve vyhranenem zivotnim stylu. UrCitou pi'ibuznost s klasickymi k. Ize pritom spatfovat v tom, ze jmena starych k. se casto kryla s nazvy profesi. Zasadni rozdilnost je dana absenci hlubsiho fi!. ci nab. zduvodneni puvodu a poslani k. v moderni spoiecnosti. Kastovni chovani je v tomto pi'ipade vedena spiSe pragmatickymi zajmy uchovani vyjimecneho soc. statusu. A: caste F: caste N: KasteI: casta Lit.: Bougie, c.: Essai sur Ie regime des castes en Inde. Paris 1908; Dumont, L.: Homo Hierarchicus - Essai sur Ie systeme des castes. Paris 1967.

Kel

kas u i s ti ka - (z lat. casus = pripad, udalost, nahoda) podrobny a vycerpavajici popis, analyza urCiteho pfipadu, vetSinou i jeho geneze a konfrontace s nim. Pojem k. se uziva v lekarstvi, psychologii, pravni vede, mene jiz v s-gii, kde se vyvinula tzv. -+case study, ktera vsak vetsinou nesleduje zasahovani do pfipadu (pokud neni propojena s experimentem). Hist. mela k. znacny vyznam i jako metoda reseni etickych problemii (jako forma analyzy i presvedcovani). V medicine a psychologii (psychiatrii) jde 0 popis jednotlivych pfipadu choroby, ktery zahrnuje vsechny dostupne informace 0 rodinne i individ. anamneze pfislusne osoby, 0 jejim prozivani, orientaci ve svete, konfliktech, traumatech, a take vsechny vysledky psycho!. testovani, analyzu zac
477

katolicismus socialni

katastrofa

kat a s t r 0 f a viz teorie katastrof katastrofa ekologicka - (z i'ec. katastrofe = pi'evrat) - vaine nebezpeei, v globalni podobe hrozba ukoneeni existence lidske spoleenosti a soueasne podoby -tbiosfery planety Zeme. K.e. je moznym pokraeovanim -tekologicke krize. Je to situace v -tekosystemu, kdy nejsou splneny zakl. potfeby ziveho subsystemu (-tbiocen6zy) a jeho adaptaeni schopnosti pI'ekroeily sve meze, takZe v nem zanikaji moznosti bioI. reprodukce. Ke k.e. muze dojit bud jednorazove vlivem extremniho zasahu (pozar v lokalnim mefitku nebo valeeny konflikt s pouzitim jademych zbrani v mefitku globalnim), nebo dlouhodobym pusobenim stresoru, ktere postupne vyeerpavaji adaptaeni schopnosti ekosystemu a zpusobi zanik jeho -tekologicke stability. 0 k.e. (stejne jako 0 ekologicke krizi) lze rnIuvit bez ohledu na mefitko, ve kterem probiha. K.e. globalni je meznim pnpadem, kdy se do tohoto stavu dostava globalni ekosystem, tedy biosfera, zahmujici take lidskou spoleenost. Proto se nebezpeei globalni k.e. a reakce spolecnosti na ni stava i predmetem s-gickeho studia. A: ecological disaster F: catastrophe ecologique N: okologische Katastrophe I: disastro ecologico PIa

neho kontextu (napi'. spojky). Z ontologickeho hlediskaje relevantni rozdiI mezi podstatou, ktere je pi'isouzena samostatna existence a ktera je proto nositelem vsech os tatnich k. i podkladem predikace v jednoduchem vyroku, a pnpadky (symbebekota), kam spadaji vsechny ostatni k. Prvni typ k. se CIeni na tzv. prvni podstatu, zahrnujici individua, a druhe podstaty, tvoi'ene druhovymi a rodovymi pojmy (prvni podstata muze byt v jednoduchem vyroku vzdy jenom subjektem, druhe podstaty mohou byt subjektern i predikatem a k. samy vZdy jenom predikatem). S odlisnym pojetim k. se setkavame v dejinach filozofie u dalSich myslitelu. Nejznamejsi pokus 0 systematizaci nauky 0 k. nachazime u I. Kanta, ktery vytvoi'il tabulku dvanacti k., zalozenou na deleni subjekt-predikatovych vyroku tradieni logiky podle kvantity, kvality, relace a modality. V kaZde z techto ctyi' md, ktere Kant chapal jako apriorni podminky zkusenosti, rozliSuje ti'i druhy, napi'. v prvni ti'ide jednost, mnohost a veSkerost, nebo ve etvrte dvojiee moznost-nemoznost, skutecnost-neskuteenost a nutnost-nahodilost. V modemi logice se s vykladem k. jiz nesetkavame. Nauka 0 k. presla do filozofie a je rozvijena pi'evazne jenom ontologicky orientovanymi fil. smery. V empir. s-gii se termln k. pouZiva take pro oznaceni tfidy, skupiny jevu se stejnymi vlastnostrni - hovoi'i se napi'. 0 k. soc. struktury, zamestnani apod. (viz -tkategorie socialni). Kategorizace je pak urcitym druhem -tklasirlk.ace. A: category F: categorie N: Kategorie I: categoria

ka tegorie - (zfec. kategoria = puvodne obzaloba, vypoved pfed soudem; uzce souvisi s vyrazem "kategoreisthai" ve vyznamu vypovidat neco 0 necem a s vyrazem "kaLit.: Aristoteles: Kalegorie. Praha 1958. tegorumenon" ve vyznamu predikfltu nebo predikace) Ber puvodne nazev prvniho z Aristotelovych logickych spisu (shmutych pozdeji pod nazvem Organon), pozdeji zakl., ka te go rie socialni - mnozina osob, ktere vykazuji nejobecnejsi pojmy ureiteho vedniho oboru. PUvodni Arisjeden, pI'ip. nekolik spolecnych shodnych znaku, pficemz totelltv vyznam k. navazoval na nazory pythagorejcu a Plamezi temito osobami neexistuje a obvykle ani neni moztOna: k. byly nejobecnejSi vypovedi 0 jsoucnu (ontologiena pfima interakce a komunikace. Pnkladem k.s. mohou ke uceni) jako nejobecnejsi rodove pojmy uspoi'adane byt vsechny osoby se zakl. vzdelanim, osoby s mesicni~ v hierarchicke i'ade vztahem subsumpce, jimz neni nadI'apI'ijmem nizsim nez 1500 Kc, liM rusovlasi, zamestnancl zenjiz zadny jiny obecnejsi pojem (logicke hledisko), ijave strojirenstvi atd. Z uvedenych pnkladu plyne, ze urcity ko jednotliva slova majici samostatny vyznam i bez vetne znak, na jehoz zaklade se k.s. tvoi'i, obvykle soucasne imsouvislosti (gramaticke pojeti). Prave s ohledem na analyplikuje nejake dalSi znaky, takze vznika jakysi shluk zu slov ve vetach (v I'ectine) rozlisuje Aristoteles celkem znaku; podstatne je vsak to, ze k.s. jsou obvykle tak vel10 k.: podstatu (napi'. clovek), kvantitu (napf. dvouloketne), ka seskupeni, ze mezi lidmi, kten je tvon, neni mozny bezkvalitu (napf. bile), vztah (napi'. polovicnl), misto (napi'. prosti'edni soc. styk. K.s. lze rozdelit na objektivni, tj. na namesti), cas (napi'. vcera), polohu (napi'. lezl), vlasttakove, jimz v realite odpovidaji mnoziny osob, 0 nichz nictvi (napf. rna zbroj), Cinnost (napi'. i'de) a trpnost (napi'. lide bezne uVaZuji jako 0 nejakem smysluplnem celku, a na je i'ezan). Toto rozliSeni k. tvon zi'ejme podklad i pro konstruovane, ktere vytvareji sociologove a statistikove pozdejsi klasifikaci tzv. druhu slov: k. podstaty odpovipro sve vlastni poffeby. K.s. jsou beznym vysledkem prodaji podstatna jmena, k. kvantity cislovky, k. kvality pi'icesu -toperacionalizace v empir. s-gickem vYzkumu. davna jmena, k. mista ci casu pi'islovce atd. Souvisi take Standardni empir. s-gie byla casto kritizovana ze strany se semantickym rozlisenim tzv. kategoremat a synkategotzv. -tinterpretativni sociologie za to, ze pracuje pi'ederemat, tj. vyrazu, jez maji samostatny vyznam bez vetneho vsim s timto typem soc. konstrukci, jimz pry nic neodpokontextu, a vyrazu, jd maji vyznam jenom v ramci vet478

vida ani v realite, ani v lids kern vedomi. Uvazovat 0 k.s. rna ovsem smysl potud, pokud zakladem tvorby k.s. jsou spol. relevantni znaky. Pfedstavy 0 spol. relevantnich znacich jsou vsak znaene promenlive v prostoru i v ease: nektere znaky nabyvaji na vyznamu jen v ureitych konkretnich situacich, nektere maji soc. relevanci jen v urCitych kulturach atd. Ponekud krajni stanovisko zastava I. A. 8Mha, ktery pi'edpoklada, ze k.s. sice nemusi byt pevne organizovana, muze mit rozplyvave hranice, ale e1enove k.s. pry maji urcite zakl. mentalni rysy podobne nebo stejne a kazda k.s. rna svou specif. soc. funkci. Blaha proto za k.s. poklada take inteligenci, delnictvo a rolnictvo. Takovy pozadavek kladeny na k.s. je vsak pfilis silny a vede k zamene k.s. se soc. makrostrukturalnimi utvary jineho i'adu. Zvl. druhem k.s. jsou statist. kategorie, ktere vetSinou redukuji a standardizuji pro srovnavaci ucely nejakou typologii soc., resp. profesnich skupin (viz -tstatistiky, -tukazatel syntetickY). Pojem k.s. se vyznamove odchyluje od fil. pojeti -tkategorie. A: social category F: categorie sociale N: soziale Kategorie I: categoria sociale Lit.: viz --->agregat.

Pet kat ego r i z ace viz analyza obsahova, kategorie, klasifikace, mereni, metoda analyticka, otazka otevrena, pozorovani prime ka tolicismus - (z i'ec. katholikos = vseobecny, od rec. kat holon = obecne) - nejrozsirenejsi smer soudobeho -tkresfanstvi (jeho pocetni odhady kolisaji mezi 500--800 mil. vencich, jejich hlavni podiI je v Evrope a v Lat. Americe). Puvodne znamenal k. pravou kresfanskou viru rozSii'enou po cele zemi v protikladu k lokalne se vyskytujicim -therezim ("prava vira" je to, co je "vsude, vzdy a vsemi vereno"). Nikajsko-konstantinopolske vyznani stavi katolicitu a apostolicitujako podstatne znaky -tcirkve. Narok na oba tyto znaky, tedy i na katolicitu, vznasi i pravoslavne i evangelicke cirkve (pojem evangelicke katolicity pro cirkve vzesle z reformace rozpracoval J. Nathan SOderblorn). V tzv. F6tiove schizmatu se oddelila i'imskokatol. cirkev od pravoslavne, protoze uznava vychazeni Ducha sv. nejen z Otce, ale i ze Syna. Ale oznaceni cirkev rimskokatolicka se ustalilo teprve po -treformaci. Tridentsky koncil (1545-1563) vymezil tuto cirkev jako jedinou pravou a postavil ji proti -tprotestantismu a -tpravoslavi. Toto stanovisko narusil az II. vatikansky koncil (1962-1965). Pravoslavni jsou pod1e katoliku schizmatici, nikoli pravi heretici (viz -tschizma). Tzv. uniovane cirkve uznavaji svrchovanost -tpapeze (uniaty jsou napf. prislusnici reckokatolicke cirkve). Ke specifikum k.

pam pfedevsim uznavani 7 svatosti neboli kultovnich ukonu, col. je -tkrest, biI'movani (viz -tkonfirmace), pfijimani, -tpokani, -tzpoved', posledni pomazani a -tmanzelstv!. Vsechny obsahuji vyzn. psychol. a soc. momenty (identifikace s ureitym spo1eeenstvim, sebereflexe, katarze, soc. zavazek atd.). Za autoritativni zdroj dogmatickYch pravd vedle Pisma svateho (-tbible) uznava k. tradici; zjeveni zavazne vyklada ueitelske magisterium -tcirkevni hierarchie, jejiz postaveni se odvozuje z "bozskeho prava". Mezi dalSi specifika karol. cirkevni nauky pam vira v oeistec, pfisne dodrzovani -tcelibatu duchovnimi bez vyjimky, nerozlueitelnost cirkevniho siiatku, vyzn. role -treholnich rad" a kongregaci, uctivani svatych a -tmariansky kult. Za oficialni filozofii karol. cirkve se od -tpapeZske eDcykliky Aeterni patris (1879) poklada ueeni Tonulse Akvinskeho (od r. l323 svateho). Symbolem katol. cirkve zustava Ctyi'ramenny tiiz. Do II. vatikdnskeho koncilu byla liturgickym jazykem jen latina, laici smeli pfijimat pouze tela Pane (formou chleba), krev Pane (formou vina) byla vyhrazena duchovnim. Katol. mse (i jine obfady) maji casto okazalou podobu, hudebni doprovod instrumentalni a sborovy (viz tel. -tbohosluzba, -tchram). Vyvinutym nastrojem regulace cirkevniho zivota je cirkevni pravo, shmute v Korpusu kanonickeho prava. Soucasne -socialni uceDi cirkve se zformovalo v 19. st. (encyklika Rerum novarum, 1891). Mj. pi'edpoklada uplatneni principu -tsolidarity a odmita tfidni boj jako nastroj reseni soc. otflzky (smvku schvaluje encyklika Laborem exercens z r. 1981). V teto souvislosti se hovori 0 -tsocialnim katolicismu, i kdyz ten to pojem presahuje cirkevni aktivitu. Polit. je k. reprezentovan klerikalnimi stranami, resp. konfesnimi stranami, ktere se vytvareji od 90. 1. 19. st. a nejsou primo propojen~ s cirkvi ani s nab. organizacemi. A: catholicism F: catholicisme N: Katholizismus I: cattolicesimo Lit.: Franzen, A.: Male cirkevni dejiny. Praha 1992; Sokolov. V. V.: Suedoveka filozofie. Praha 1988; viz lei --->ki'esfanstvi, --->nabozenstvi, --->sociologie nabozenstvi.

Ran k a to licism us socialni - souhmne oznaceni karol. -nabozenskeho hnuti, ktere vzniklo vI. polo vine 19. st. a reagovalo na vyhrocene soc. protiklady v zap. Evrope te doby. V rovine ideol. a soc. postoju predstavuje k.s. pestrou mnozinu smeru, skol a skupin. V jejich cele stali vesmes pi'edstavitele nizsiho -tduchovenstva, v nekterych pi'ipadech tez laicti pfislusnici cfrkve. K.s. se jako soucast tzv. socialniho kresfanstvi formuloval zejm. ve Francii, Italii, Nemecku, Rakousku, Belgii a Svycarsku. leho pI'edstavitele vystoupili s kritikou nedoceneni ci dokonce ignorace zavaznosti -tsocialni otazky v kruzfch tehdejsi 479

kauzalita

kauzalita

cirkveni hierarchie. Na rozdil od oficialni katol. moralni teologie, ktera vesmes hlasala nedotknutelnost soukromeho vlastnictvi, pozadoval k.s. kritictejsi postoj cirkve k soc. skutecnosti a aktivni podil nabozenstvi na reseni soc. problemu. Nektere skoly k.s. kritizovaly negativni stranky kapitalismu z pozic tzv. feudalniho socialismu Ci kfesfanskeho socialismu, jine zamefovaly ostfi sve kritiky jak proti kapitalismu, tak proti socialismu. V k.s. lze vydelit tfi zakl. proudy: kfestansko-socialisticky, liberalne-demokraticky a ortodoxne-konzervativni. Ve Francii reprezentovali vychozi etapu k.s. H. F. Lamennais a P. 1. Bouches, usilujici 0 syntezu nekterych ideji utop. socialismu a soc. uceni -'bible. V cele antidemokr. seskupeni stal F. Le Play, hlasatel-'geografickeho determinismu a nab.-moralniho meliorismu. V royalistickem duchu rozvijel svoji Cinnost spolek Oeuvre des Cerdes catholiques ouvriers, zalozeny r. 1871 A. de Munem. V Nemecku byl k.s. spjat se jmenem biskupa W. E. von Kettelera, "katolickeho lassalovce", prukopnika cirkevniho socialismu a kfesianske demokracie (Die Arbeiteifrage und das Christentum, 1864), ktery hlasal zmirneni negativnich jevu kap. spolecnosti, poukazoval na nezbytnost solidarity ve "vyrobnich asociacich". V Kettelerovych intencich pusobil zakladatel katol. odborovych svazu A. Kolping. Dominujici a velmi vlivny smer k.s. v Italii reprezentoval A. Taparelli z okruhu jezuitskeho casopisu La Civilta cattolica (zalozeneho r. 1849), prukopnik orientace cirkve na liberalni kapitalismus. Na jeho dilo navazuje kfesianskosoc. apologetika profesora pisanske univerzity A. Toniolda. Mezi prukopniky kfesianskeho socialismu v Rakousku se i'adi B. Bolzano (0 nejlepsim state, 1846) aM. Prochtizka (Otazka delnicka, 1872). K nejznamejsim cinitelum k.s. v rak. monarchii nalezel K. F. von Vogelsang, jehoz "delnicky osvobozovaci program" zahrnoval sVrZeni kap. fadu a pi'emenu delniku ve spolupracovniky a spoluvlastniky "produktivniho kapitalu". I kdyz se tento v zasade reformni projekt odvolaval na soc.-eticke principy evangelia, nenasel podporu v cirkevnich kruzich. Vogelsang se stal zakladatelem casopisu MonatschriJt fUr christliche SozialreJorm (1879). Prvy manifest Vogelsangovy skoly byl vydan pod patronaci knizete K. Loewensteina v Cechach (Haider Thesen aber die Arbeiteifrage, 1883). K.s. pusobil i ve sve rozporuplnosti jako vyzn. katalyzator v procesu utvareni a systematickeho vyjadfeni -'socialni nauky cirkve. V 80. I. 19 st. se zacaly projevovat snahy 0 sjednoceni rozti'istenych smeru k.s. a tim i 0 znasob~ni jeho akceschopnosti. R. 1882 za10zil papez Lev XIII. v Rime komisi pro zalezitosti tykajici se delnictva. V evrop. podminkach byl k tomuto ucelu zalozen mezinar. casopis Correspondance de Geneve. K prohloubeni kontaktu v ram480

ci k.s. a k vyjadi'eni karol. soc. doktriny byla ve Svycarsku vytvofena tzv. Freiburskd unie (Union catholique d'etudes sociales et economiques. Union de Fribourg), v jejimz cele staI od r. 1885 biskup G. Mermillod. Soc. nauka cirkve byla v ucelene a autoritativne zavazne podobe poprve prezentovana v okruznim poselstvi papefe Lva XIII. Rerum novarum (0 delnicke otazce) z r. 1891. K nekterym aspektum k.s. vyjadfujicim soc. zkusenost lidove cirkve se hlasi demokr. a levicove orientovane a angaZovane proudy soudoMho -'katolicismu. Kfestanska (katol.) forma soc. protestu zustava v hranicich evangelijniho uceni 0 nezbytnosti souladu a soucinnosti "majetnych a nemajetnych stavu". A: social catholicism F: catholicisme social N: sozialer Katholizismus I: cattolicesimo sociale Lit.: Aubert, R.: The Church in a Secularized Society. London 1978; Duroselle, 1. B.: Les debuts du catholicisme social en France (1822-1870). Paris 1951; Fiala, P.: Katolicismus a politika: 0 politicke dimenzi katolicismu v postmoderni dobe. Brno 1995; Knoll, A. M.: Katholische Kirche und scholastisches Naturrecht. Wien, Frankfurt a.M., Ziirich 1962; Moody, 1. M.: Church and Society. Catholic Social and Political Thought and Movements (1789-1950). New York 1953.

Kar

k a u z a lit a - (z lat. causa =pficina) - ces. pficinnostvyraz uznani vzajemne pi'iCinne souvislosti mezijevy, procesy atd. Pro identifikaci k. je podstatny vztah pficiny a ucinku: jev nazyvany pficinou vyvolava za urcitych podminek vzdy nutne jiny jev, nazyvany ucinkem ci nasI edkern. Pojeti vzajemneho vztahu pi'iciny a nasledku, stejne jako pojeti k. vubec, se s rozvojem vedy a filozofie vyvijelo. Pi'edsokratovsti filozofove se zpravidla sousti'edovali na nalezeni urcitych "prapuvodnich" pi'icin ci nejake "univerzalni", jedne pi'iCiny. Explicitne vyjadi'uje stanovisko vseobecne pi'icinne souvislosti ve staroveke filozofii PlatOn, ktery i'ika, ze vsechno rna svou pi'iCinu, nic se nedeje bez nejake pi'iCiny. Nejucelenejsi koncepce k. ve staroveke filozofii, na niz navazuje jak sti'edoveka, tak i novoveka filozofie a veda, je obsazena v dile Aristotelove (viz tez -'aristotelismus). Aristoteles rozlisuje 4 zakl. druhy pi'iCin: materialni (causa materialis), formalni (causa formalis), ucelovou (causa finalis) a hybnou - pusobici (causa efficiens). V rane kfesianske filozofii se muzeme setkat jeste s pi'icinou exemplArni (pfedevsim u Pseudodionysia Areopagity a Augustina Aurelia), ktera nepusobi pfimo, nybrZ zpravidla prostfednictvim idealni slozky pi'iciny ucinne. Sti'edoveka filozofie akceptuje v zasade vsech 5 druhU pficin. Ve vyvoji fil. mysleni se muzeme setkat jeste s pojmem pi'ilefitostne pi'iciny (causa occasionale - odtud okazionalismus). Na urCite gnoseologicke problemy spojene se vztahem pi'iCiny a ucinku poukazali jiz anticti skeptikove (napf. Sextos Empiricos). Slo v prve fa-

de 0 skutecnost, ze nejaky jev muze byt povaZovan za pficinu teprve tehdy, kdyzjiz existujejev, ktery je uCinkem. Tato skutecnost se odrazi i v soucasnych metodol. uvahach - v nazoru, ze priCinu Ize vzdy spolehlive identifikovat az "ex post", tj. az se realizuje ji vyvolany uCinek. Velka pozomost otazkam k. je venovana zejm. v dobe vzniku a formovani novoveke vedy a filozofie. Jestlize stredoveka filozofie zduraznovala pfedevsim pi'icinu formalni a finaIni, pak novoveka veda a filozofie soustreduji pozomost pi'edevsim na pficinu hybnou - pusobici. Tehdejsi pojeti k. bylo ovlivneno koncepci mechanistickeho determinismu, absolutizujiciho zjednodusene pojeti nutnosti. Z neho pak vyplynula pfedstava 0 tzv. lineami k., podle niz jsou udaIosti a jevy spojeny lineame vedle sebe v kauzalnim i'etezci. Vyustenim uvah 0 k. v tomto smeru je tvrzeni P. S. Laplacea, ze kdybychom znali polohu vsech hmotnych castic, velikost a smer jejich pohybovych impulsu v danem case, dokazali bychom zcela jednoznacne a presne predpovedet stav sveta v libovolnem nasledujicim okamiiku. V novovekem ved. a fil. mysleni se ovsem muzeme setkat i s nazory odmitajicimi nejen takoveto pojeti k., nybrZ zpochybilujicirni jakoukoliv k. V nejklasictejsi podobe jsou tyto nazory vyjadrene u D. Humea, podle nejz pfedstava Ci pojem pficinne souvislosti vznika vicemene pouze na zaklade zvyku povazovat pravidelne casove za sebou nasledujicijevy Ci udalosti za pficinne spojene. Pi'icinnost je pod Ie jeho nazoru vysledkem psych. myslenkovych procesu probihajicich v subjektu a vztahuje se k casovemu i'azeni nasich vjemu a pravidelnosU v jejich naslednosti, postrada vsak jakykoliv objektivni zaklad. S nazory, ktere pojem pi'icinnosti interpretuji pi'evazne jako produkt Cinnosti vedomeho subjektu, se muzeme setkat i ve ved. a fil. mysleni na pocatku 20. st. a pozdeji. Napf. E. Mach vyjadi'uje nazor, ze k adekvatnimu postizeni sveta postacuje pojem podminky a funkcionalni souvislosti. Modifikovanou verzi k. predlozil kondicionalismus. PodIe tohoto smeru Ize pojem pi'icina adekvatne nahradit pojmem podminka a pojem pfiCinne souvislosti pojmem podminene souvislosti. Z metodol. hlediska maji podstatny vyznam tzv. kanony koncipovane J. S. Millem v jeho Systemu deduktivnf a induktivni logiky. UrCite modifikace techto kanonu mohou byt vyuzity i pri -'kauzalni analyze v oblasti spol. ved, vcetne s-gie: 1. kanon: jestlize dYe nebo vice situaci zkoumaneho jevu maji jen jednu spolecnou okolnost, v niz se shoduji, je to pfiCina (nebo nasledek) daileho jevu; 2. kanon: je-li nejaka situace, v niz se zkoumany jev vyskytuje, a situace, v niz se nevyskytuje, a maji-li spolecne vsechny okolnosti s vyjimkou jedine, ktera se vyskytuje jen v prvem pfipade, okolnost, v niz se tyto dye situace li-

si, je ucinkem nebo pi'iCinou nebo neoddelitelnou casU pficiny zkoumaneho jevu; 3. kanon: jestlize dye nebo vice situaci, v nichz se jev vyskytuje, maji jen jednu okolnost spolecnou, zatimco dye Ci vice situaci, v nichz se jev nevyskytuje, nemaji s vyjimkou nepfitomnosti teto okolnosti nic spolecneho, jedina okolnost, v niz se uvedene dYe situace (ci vice situaci) odlisuji od ostatnich, je nasledkem nebo pfiCinou nebo neoddelitelnou casU pi'iciny zkoumaneho jevu; 4. kanon: jestlize z nejakeho jevu vydelime takovou cast, 0 niz po pi'edchazejicich induktivnich postupech vime, ze je ucinkem urcitych pfedpokladu, zbytek jevu je pak nasledkem zbyvajicich pfedpokladu; 5. kanon: libovolny jev, ktery se meni pouze soucasne stirn, kdyz se urCitym zpusobem meni jiny jev, je bud pfiCinou, nebo ucinkem tohoto jevu, nebo je s nim spojeny urCitou pfiCinnou souvislosti. Dial. filozofie (pocinaje nem. klasickou filozofii, predevsim fil. dilem G. W. F. Hegela) obohacuje uvahy 0 k. 0 i'adu dalSich aspektu. Pi'ichazi s myslenkou vseob. vzajemne pi'icinne podminenosti jevu a soucasne upozoriluje na to, ze jeden a tyz jev muze byt v jednom konkretnim kontextu pi'icinou a v jinem ucinkern ci nasledkem. Krome rozlisovani pficin (ale i dusledku) potenciaInich a aktualnich pfichazi s rozlisovanim vnitfnich a vnejsich, hlavnich a vedlejsich, bezprostfednich a pusobicich zprosti'edkovane atd. V dejinach lidskeho mysleni se muzeme setkat s fil., ale i s-gickymi, psychol. a jinymi smery preferujicimi ci dokonce absolutizujicimi urcity rys ci urcitou stranku kauzalnich vztaM. Stejne jako s radikalnim odmitanim k. (akauzalitou) se muzeme (ovsem i'idceji) setkat s tendenci redukovat vsechny vztahy, vzajemne souvislosti mezi jevy a vecmijen na vztahy kauzalni (absolutni determinismus). Libovolny ucinek (nasledek) muze mit a zpravidla take rna vice pficin, stejne jako pi'icina muze mit a take miva vice dusledku. I kdyz muze byt nektera z pi'icin (ci ucinku) identifikov{majako hlavni, rozhodujici, nelze na ni cely komplex pficinneho pusobeni redukovat. Opacny nazor reprezentuji ruzne redukcionisticke koncepce i v oblasti spol. ved, vcetne s-gie (ekon. redukcionismus, -.biologismus, -'psychologismus atd.). Jednou z reakci na tyto pokusy je "teorie faktoru", zdurazilujici skutecnost, ze spo!. vyvoj a lidske jednani je vysledkem pusobeni mnoha na sobe nezavislych faktoru ruzneho charakteru. I kdyz fil. a obecne metodol. koncepce k. postihuji urcite spolecne a obecne rysy pi'icinnych souvislosti, projevuji se kauzalni vztahy v oblastech, ktere jsou pi'edmetem studia rUznych ved, rUznym zpusobem. Jiny je charakter k. v oblasti fyzikalnich jevu, jiny v oblasti jevu bioI., psych. a spo!. (viz tez -'kauzalita socialni). A: causality F: causalite N: Kausalitat I: causalita 481

kauzalita socbilni

kazdodennost

Lit.: Burge, M.: Causality. The Place of Causal Principle in Modern Science. Cambridge, Mass. 1959; DublliCka, 1.: Cas a kauzalita. Bratislava 1986; Kutschera, F. VOIl: Wissenschaftstheorie I, II. Miinchen 1972; Wright, G. H. vo,,: Explanation and Understanding. Ithaca, N. Y. 1971; Wright, G. H. vo,,: Causality and Determinism. New York 1974.

Cech

kauzalita socialni - termin zavedeny pi'edevsim V am. s-gii pro oznaceni specif. projevu --'kauzality Voblasti spol. jevu. Problemy k.s. se zabyvali vsichni klasiCtf sociologove, zejm. M. Weber, V. Pareto, M. Halbwachs. Na problem vztahu mezi k.s. a statist. pravidelnosti poukazal jiz E. Durkheim ve sve pr:ki 0 sebevrazde. V koncepci V. Pareta se zduraznuje zejm.: a) vyznam vzajemne, oboustranne zavislosti mezi soc. jevy, b) vyznam funkcionalnfch vztahu, c) nezbytnost studia tech prvkli soc. systemu, ktere jsou stale, nikoliv prvku nahodilych a nepravidelnych, d) studium podobnosti a korelaci Vprostorove a casove fluktuaci prave techto stalych prvku, e) nezbytnost kvant. mefeni techto souvislosti a stanoveni kore1aci, 1) to, ze v dusledku tohoto postupu lze ziskat soubor tvrzeni, ktera jsou postupnym pfiblizovanim k neobycejne slozitosti soc. sveta. Pojem k.s. nezavisle na sobe zavedli R. M. MacIver v r. 1942 a P. A. Sorokin v r. 1934. Mac Iver formuloval tfi axi6my platne i pro soc. oblast: cokoliv se deje, rna pficinu; kde existuji rozdily v ucincfch, existuji rozdily i v pncinach; kaZda pficina je predchazejfcim uCinkem nejake priciny a kaZdy ucinek je pficinou nasledujiciho ucinku. Dale rozlisil druhy kauzalnich tazani "proc": 1. kauzalni tazani invariantniho fadu, neorganicke prirody, jeZ spoeiva na fyzikalnim nexu (tj. zfetezeni p1'icin a uCinku); 2. tazani organickych funkci (bioI. nexus); 3. tazani na ciIe, motivace a zamer (psychoL nexus); 4. tazani na soc. souvislosti (soc. nexus). Krome toho existuje nekauzalni tazani "proc", a to inferencni, ktere je i'izeno logickym nexem, a "proc" zavazku, ktere je i'izeno normativnim nexem. Podstatou MacIverovy koncepce je duraz na specifikum soc. a sociopsychol. kauzalniho spojeni, ktere se odlisuje od univerzalni souvislosti fyzikalni. Podobne uvazuje Sorokin, ktery vsak sve pojeti sociokult. kauzality p1'ilis svazuje se svou integralistickou koncepci. Kritizuje modemi s-gii a -.teorii vedy za to, ze nerespektuji tzv. trojkomponentovost sociokult. fenomenu. Ty totiz mohou podle Sorokina existovat nejen jako materialni p1'edmety a projevovat se jako zjevne, manifestovane chovani, ale take jako ideje a ciste vyznamy. Protoze modemi teorie kauzality jsou zalozeny na pfedpokladu, ze kauzalni vztah lze identifikovat pouze mezi materialnimi, objektivnimi fenomeny, vylucuji specificnost sociokult. fenomenu, kde se kauzalita projevuje zce1a odlisne: ideje a Ciste vyznamy funguji jako specif. priciny a kauzalitu nelze zachytit mechanickym popisem nebo statist. procedurami.

482

S-gie, stejne jako exaktni vecty, aspiruje na odhaleni kauzalnich souvislostf, protoze soc. zivot neni nahodily, rna rad, rytmus a svebytnou kauzalitu (A. Giddens). V s-gii je tradiene bezna tendence k unikauzalnimu nebo monokauzalnimu vykladu, coz je snaha vylozit urcity soc. proces nebo jev jedinou p1'icinou, jedinym faktorem. Takove teor. konstrukce byly bezne zejm. v 19. st. ajsou znamy v podobe antroporasovych, soc.-demogr., geogr. a podobnych jinych "determinismu" (viz --'determinismus geograficky, naturalisticky, socialni). Take --'marxismus byva bezne razen mezi monokauzalni teorie, protoze se sice "v posledni instanci", ale p1'ece jen snaZi vysvetlit podstatu soc. zivota a vsechny zakl. soc. procesy z materialne-ekon. podminek a pomoci ekon. mechanismu, Monokauzalismus se objevuje take v novodobe s-gii, napr. v podobe --.technologickeho determinismu, v radikalnim --'behaviorismu apod. Tyto simplifikujici koncepce jsou obvykle intelektualne velmi stimulujici a provokujici, jejich intelektualni naboj se vsak pomeme rychle vyeerpava a jejich explanaeni nebo metodoL radikalismus je nutne liberalizovan. Bezne se p1'edpoklada spiSe pluralita p1'icin; rozdilnost mezi autory lze zjistit podle toho, zda a k jakemu hierarchickemu 1'azeni pi'icin sme1'uji. MacIver zavedl pojem srazejici se pnciny, ktery rna vysvetlovat situace, v nichZ figuruje prilis mnoho jevu, ktere by mohly byt identifikovany jako priciny. Vyzn. impulsem pro uvazovani 0 k.s. byl funkcionalismus, ktery ve snaze nahradit pojem pnCiny pojmem --'funkce stimuloval uVaZovani 0 vztahu mezi temito dvema 1'adami jevu. V soc. vectach je obvykle uvazovat 0 vztahu mezi k.s. a teleologii: nektere kauzalni souvislosti lze interpretovat p1'irozene teleologicky tak, ze pfiCinou urciteho specif. chovani orientovaneho k dosazeni urcitych cilU je sam tento zadouci cil. Spor 0 k.s. je nekdy situovan take do kontextu sporu mezi --'evolucionismem, ktery hied a p1'iCiny v case, a --'strukturalismem, ktery hleda tzv. synchronni souvislosti nekauzalniho typu. V modemi s-gii je rozsahle diskutovano tema vztahu mezi --'korelaci a kauzalitou. Obecne se v metodoL literature sdili nazor, ze z prokazaneho korelacniho vztahu nelze primo usuzovat na existenci k.s. Souvislost s-gie a --.etiky je nejlepe manifestovana na klasickem fiL problemu vztahu kauzality a svobodne yule. Tento veeny problem je legitimni soucastf uvazovani 0 socialni kauzalite. A: social causality F: causalite sociale N: soziale Kausalitat I: causalita sociale Lit.: Blalock, H. M. jr.: Causal Inference in Non-Experimental Research. Chapel Hill 1964; Boudoll, R. -Lazars/eld, P. E.: L'analyse empirique de la causalite. Paris 1966; Colemall, 1. S.: Introduction to Mathematical Sociology. Glencoe 1964; MacIver, R. M.: Social Causation. Boston 1942; Sorokill, P. A.: Sociocultural Causality, Space, Time. New York 1943.

Pet

k a z dod en nos t - uhm vsednich, pravidelne se opakujicfch (tzv. repetitivnich), a proto predvidatelnych lidskych Cinnosti, ktere jsou zakladem soc. reprodukce individua, male sku piny a takto zprostredkovane cele spolecnosti, cinnosti, ktere se ridi znamymi, vetSinou vsak nepsanymi normami a pravidly, jsou specif. casove a prostorove uspofadany a jejich vykonavani p1'edpoklada urCity objem vedeni fixovany v tzv. beznem vectomi (zdravem rozumu, --'common sense) a vyjad1'ovany beznymjazykem. Pojem k. uzce souvisi s pojmy kazdodenni zivot, zivotni svet, ktere do s-gie vstoupily z pojmove vybavy Husserlovy --.fenomenologie (viz tez --'Lebenswelt) prost1'ednictvim Alfreda Schutze. Jeho pojeti kazdodenniho zivotaje zakladem vsech naslednych analyz k., aekoliv nikoliv vsechny nutne vychazeji z fenomenologie. Problemem k. se zabyvali jiz p1'ed Schutzem napi'. Ch. H. Cooley a G. H. Mead. Podle nekterych neomarxistu neni dokonce cely klasicky marxismus nicim jinym neZ kritikou k., ktera je provedena pomoci pojmu --'odcizeni, zvecneni, praxe, triviality, fetiSismu atd. Takto pojal svuj vyklad k. Henri Lefebvre v rozsahlem spise Critique de La vie quotidienne (I. Introduction 1958, /I. Fondaments d'une sociologie de La quotidiennite 1961, III. De La modernite au modernisme 1981) a v podobnem duchu uvazuje i Agnes Hellerova aj. K tomuto typu uvazovani rna velmi blizko i DiaLektika konkretnfho Karla Kostka (1963). Ackoliv problem k. tedy neni specif. fenomenologickym tematem, naprosta vetSina konkretnfch i pojmoslovnych analyz k. je nespome inspirovana konceptem Lebensweltu, jak jej puvodne zavedl HusserL a s-gicky modifikoval Schutz. K. p1'edpoklada kaZdodenni, vsedni neboH zivotni svetjako sferu, v niz se k. jako uhm aktivit odehrava, hezne vedomi a bezny jazyk. Zivotni svetje samoz1'ejmym svetem zdraveho rozumu, svetem soc. a p1'ir. objektu, v nemz lide ziji, pracuji, setkavajf se a vykonavaji rutinn! aktivity, je svetem, v nernZ lide jednaji, sleduji sve dIe, prozivaji jej a interpretuji; aby mu porozumeli a porozumeli jednani jinych. Je to svet, ktery n'eni zpochybnovan, ktery elovek bere jako samoz1'ejmy fakt, jako danost, vuci niz vsak musi zaujmout aktivni prakticky ci pragmaticky postoj a ktera tedy od cloveka vyzaduje aktivitu, Cinnost, jednanL Podle Schutze je zivotni svet strukturovan do specif. oblasti, tzv. uzav1'enych oblasti struktury smyslu (der geschlossene Bereich der Sinnstruktur, finite province of meaning). Takovymi oblastmi jsou vedle zivotnfho sveta samotneho svet vedy, svet snu, svet divadla, svet nabozenstvi, svet hry, svet fantazie atd. Toto Schutzovo pojeti multiplicity soc. svetu bylo inspirovano puvodne Jamesovjm rozlisenim ruznych --'mikrosvetu, jeZ byly urcitym zpiIsobem se1'azeny. U Schutze takove fazeni postradame. Velmi kon-

kretne Ize i'fci, ze vsedni svet a k. jsou tvofeny predevsim rutinnimi aktivitami, jako je prace (iiz Schutz venuje jen min. pozornost), jidlo, pitf, oblekani, spanek, hygiena, nakupy (obstaravani veci), cestovani, setkavani s pr
483

kinesika

keynesismus

svet, s nimz se clovek dostava do styku, vsechny ostatni s-gie zabyva pfedevsim cela -tetnometodologie, pro niz je mikrosvety jsou odvozene, sekundiimL K analyze k. vyzn. k. hlavnim problemovym polem, spec. se tematu venovaphspel E. Goffman zejm. svym zkoumanim interakcnich Ii M. Truzzi, J. D. Douglas, S. Mennell, M. Maffesoli aj., rituahi a tzv. maleho chovani, tj. chovani za pfitomnosti v Polsku byla provedena fada vyzkumu a teor. analyz zejm. jinych a v dusledku pi'itomnosti jinych. Pro Goffmana nenf bezneho vedomi (A. Kojder, Miroslawa Marodyovti aj.), podstatne, co je realita, ale za jakych podrninek pokladame v byvalem Ceskoslovensku tema k. v kontextu s-gie rodiurCite uspofadani veci a pomeru za realne. H. Garfinkel ny rozvijel Ivo MoZnY, v kontextu -tbiograficke sociolozduraznil, ze smysluplna kaidodenni Cinnostje zavisla na gie, s-gie -tzivotnich cyklu a drah a s-gie casu Josef Alan konecne mnozine pravidel, jejichz pochopeni je pfedpo- a Lubomfr Novy, ve vazbe na systematicka studia zap. kladem pochopeni soc. sveta. Peter L Berger a Brigitte s-gie Dilbar Alijevovti a Eduard Urbanek, ve vazbe na Bergerova pojaJi k. a zivotni svet jako zvykovy svet, nas program -talternativni sociologie Miloslav Petrusek. domaci svet, ktery se nam sice nemusi libit, ale v nemz S-gie k. je uzce vazana na s-gii -tteIa, -tsociologii jidla, musime zit a jednat. Zvl. pozomost venovali vztahu k. resp. s-gii stravovani, s-gii -thry, -tsociologii volneho a instituci: k. nelze pochopit bez pochopeni -tinstituci, . casu atd. Kompiementamimi pojmy k pojmu k. jsou svaktere naopak jsou realne pouze potud, pokud jsou repre- tecnost a -tsvatek, v jine optice historicnost a -tdejiny, pfip. soc. makrostruktury a makrosystemy. Strukturarni k. zentovany lidmi a zakouseny v k. Ackoliv se konstituovala spec. s-gicka disicpHna, kte- v sirokych hist. souvislostech se zabyval fr. historik ra se k. zabyva, je pro k. specif. pnive to, ze rna prufezovy F. Braudel. charakter. Belg. sociolog Claude Javeau fika, ze k. neni A: everyday life F: vie quotidienne, quotidiennete partikularnim s-gickym tematem, ale transverzalnim fe- N: Alltiiglichkeit I: quotidianita, vita quotidiana zem celym s-gickym problemovym pol em: muzeme igno- Lit.: Douglas, 1. D.: Understanding Everyday Life. London 1973; Mi· rovat stat, strany, tfidy a cirkve, ale nemuzeme se vyvazat cro et macrosociologie du quotidien. Bruxelles 1983; Schutz. A.: The Phez k. V tomto smyslu rna k. povahu durkheimovskeho -tso- nomenology of Social World. Chicago 1967; Trul2i, M.: Sociology and Everyday Life. Englewood Cliffs, N.J. 1968. cialniho faktu par excellence bez ohledu na roli interprePet tace a osobni aktivity akteru v nL Podle Javeaua se sociologie kaidodennosti da rozvijet na 3 Urovnfch: 1. na Urovni key n e sis m u s - tez keynesianstvi, keynesanstvi - smer -tcinnosti, kde je blizka weberovske s-gii; 2. na urovni ekon. mysleni zalozeny J. M. Keynesem, jehoz hlavni protikladu -tposvatneho a profanmno (ten to impuls roz- tezi je, ze kap. trini system pfi pIne zamestnanosti pfedeviji zejm. P. L. Berger); 3. na urovni odporu (resistance), vsim diky nepruznym mzdAm netihne automaticky k rovtedy schopnosti vzepi'it se k. a udelat schvalnost, neco ne- novaze. K. se soustfeduje na problem efektivni poptavky obvykleho, vymykajfcibo se k. S-gie k. otevira a legitimi- na makroekon. urovni. Popira platnost J. B. Sayova zakozuje jako s-gicky relevantni fadu zdanlive okrajovych pro- na, podle ktereho nabidka vytvafi svoji vlastni poptavku blemu, jimiz se klasicka s-gie nezabyvala, a ukazuje vetSinu (viz -tzakon nabidky a poptavky), a tim se vyzn. lisi od standardnich s-gickych temat v neobvykle perspektive smeru klasicke makroekonomie. Podle k. naopak efektiv(pod Ie Marcella Truzziho napf. v souvislosti se stratifika- ni poptavka urcuje uroven produkce. Nedostatecna uroven ci je pojednan problem role krasy, tedy tzv. skryta strati- efektivni poptavky sniZi produkci, a to vede k poklesu pfijfikace, v souvislosti se zkoumanim interakce se popisuji mu podniku a domacnosti. Hlavni charakteristiky k.: napf. telefonni ritualy nebo role chladu v soc. kontaktu Ci a) spotfebni funkce vyjadfuje stabilni vztah mezi beznym komunikacni funkce hry v karty, v souvislosti se s-gii mi- -tduchodem a vydaji na -tspotfebu, b) teorie -tinvesnorit tfeba postaveni liliputu nebo funkce nudistickych pla- tic je zalozena na mezni efektivnosti -tkapitalu, c) alterzi, v souvislosti se s-gii deviantniho chovani napf. prakti- nativou konzervativni teorie -tpenez je teorie preference ky pouzivane ph uceni se prostituci atd). Soucasne je s-gie likvidity, d) -teeny a -tmzdy mohou byt nepruzne. Podk. vzdycky nepfimou kritikou oficialnich ideologiL I pro- Ie k. by bylo nahodou, kdyby rovnovazna uroven -tnato byla v komunistickych systemech programove margi- rodniho duchodu byla totoha s jeho vysi ph pIne zanalizovana: u nas napf. pokus Josefa Alana uvest s-gii k. mestnanosti. Jestlize je nitsi, bude existovat nedobrovolna jako legitimni vyzk. tema byl na pocatku 80. 1. ostfe na- -tnezamestnanost, a to bez ohledu na vysi realne mzdy. paden v Rudem pravu Karlem Rychtafikem. V politolo- Podle k. vznikajici makroekon. rovnovaha pri neplne zamestnanosti muze byt lecena nastroji -thospodafske pogickem kontextu nepfimo program s-gie k. nacrtl Milan litiky, a to pfedevsim politikou fiskalni a monetami tak, Simec'ka svyrni uvaharni 0 velk)'ch a malych dejinach (v saaby se zvysila uroveii agregiitni poptavky. K. se stal obecmizdatove Kruhove obranl). S-gii k. se v kontextu zap. 484

nym teor. nastrojem statni hosp. intervence ve vyspelych trznich ekonomikach. A: Keynesism F: keynesisme N: Keynesismus I: teorie keynesiane Lit: Keynes. 1. M.: Obecna teorie zamestnanosti, uroku a penh Praha 1963.

/za k i b u c - (hebr. pospolitost) - sidelni utvar a zaroveii spec. podoba druzstva a venkovskeho spolecenstvi, experimentalni -tkomuny, vyskytujici se na uzerni statu Izraei. 0 zakladani k. se hovofi jako 0 kibuckem hnuti. Datuje se pocatkem 20. st. PUvodnim umyslem bylo phpravit zidovskou mladez na kolekt. praci a zivot v zemedelskych druistvech. Prvni osada tohoto druhu se nazyvala Daganija (r. 1910) a nemela vice nez 40 clenu. DalSi byly zakladany po 1. svet. valce, vetsinou v nezalidnene casti Pales tiny s neurodnou pUdou (z prostfedku Zidovskeho narodniho fondu). Prvnim skutecnym k. z teto doby byl Ejn Charod (nedaleko jezera Genezaret). Nejvice k. vznikalo pfed 2. svet. vaIkou a po nL Do r. 1988 bylo vybudovano 270 k. (se 106 tis. obyvatel, coz je 3,5 % obyv. Izraele) jako sobestacnych celku vybavenych zakl. sluzbami, s produktivnimi farmami a vyrobou i nezemedelske produkce (viz E. Terner, 1991). Pro k. je charakteristicky kolekt. zpusob prace i zivota, puvodne spojeny s prostym zivotnim stylem bez soc. polarizace, s koncentraci na zemedelstvi jako na zdravy zaklad zivota i nar. ekonorniky, se spolehanim na sebe sarna. Zaroven byly k. utocistem -tZidu prchajicich pfed -tantisemitismem a -tholocaustem, posilou ph formovani statu Izrael v nejtezsich fazich, jeho vojenskymi opemymi body. K. jsou znamy take svou podporou del. a odboroveho hnuti. Vrchol jejich vyvoje byl v i. 1949 a 1950. Byly -thnutim s vlastni -tideologii, spojenou s -tmytem 0 navratu do zasHbene zeme. V 50. i. intenzita zakladani k. klesa, ale zaroven se zlepsuji vysledky jejich hospodafeni a zivotni uroveii jejich clenu. Za nepfekonane se povazuje soc. zajisteni obyvatel k., pro net neexistuje materialni riziko, ktefi maji bez ohledu na stupen vzdelani, profesi a vykon zajistenu slusnou zivotni uroven a vyuzivaji kolekt. peci 0 deti a stare lidi. Ale aplikace principu -tsocialni rovnosti v k. a cely jejich "rnikrokosmos" zacaly byt v 80. 1. konfrontovany s beznym kap. systemem soc. hierarchizovane spolecnosti, ktery do Izraele pfichazel zvenci, take ovsem s dominanci pnimysloveho sektoru a s orientaci na trini smenu. Clenove k. zacali porovnavat svoji zivotni uroveii s urovni obyv. izraelskych i jinych mest. Uvedene puvodni motivace zakladani k. pominuly. Kibucka mladez se od "socialistickeho sionismu" pfesunula k postoji "socialne-liberalnimu", zamefuje se spiSe na otazky prakticke ana sve

osobni zajmy. V 80. 1. zhruba 50 % mladych lidi opousti k. (odchazeji do mest, ale i do rozvojovych zemi, kde pracuji jako zemedeISti odbornici). Ti, co zustavaji, se vice orientuji na konzum, smeruji k individualizaci a privatizaci. Posiluje se orientace na -trodinu, vztah k sirsi kolektivite slabne. K. hledaji svoji novou identitu. Anita Shapira (1986) fika, ze ubylo snahy napravit svet, byt -tavantgardou v "jine spolecnosti" a misto toho se vyvinul jisty druh -tsnobismu, zakladajici si na tom "byt lepsi nef druzi". Dnesni k. je mnohem vice propojen s celou spolecnosti nez ten puvodni: vyrabi pro trh a je ovliviiovan jeho zakonitostmi, je nucen zamestnavat namezdni delniky v profesich, ktere v k. chybeji, musi celit atraktivite velkomest, kde ziji pi'ibuzni a znami clenu k. Sociologove dnes studuji k. zejm. z hlediska moznosti jeho zachovani jako humanniho spolecenstvi s altemativnim zivotnim zpusobem, ktery by nebyl formovan bezohlednou soutezL S-gicky vyzkum k. provadeli napf. K. BartOlke, T. Bergmann a L. Liegle v r. 1980, problematika k. vsak pfitahuje mnoho sociologu, zejm. tech, ktefi se zabyvaji s-gii venkova a zemectelstvL A: kibbutz F: kibboutz N: Kibbuz I: kibbutz Lit.: Bartiilke, K. - Bergmann, T. - Liegle, L.: Integrated Cooperatives in the Industrial Society. The Example of the Kibbutz. Assen 1980; Ben-Rafael, E. -Konopicki, M. -Rambaud, P.: Le Kibboutz. Paris 1983; Terner, E.: Dejiny statu Izrael. Praha 1991; Tolmen, Y.: Family and Community in the Kibbutz. Cambridge, Mass. 1972.

Schi

kinesika - (z fec. kine6 = pohybuji se) - vedni discipHna 0 tzv. feci -ttela, cbapajici telesne pohyby jako vice ci mene nevedome signaIy psych. stavu a tendenci, tedy jako druh obvykle nevectome -tneverbalni komunikace. Zakladatel k. R. L. Birdwhistel (1952) chape tyto telesne pohyby jako signaly k6dovane podle gramatickych pravidel. J. Fast (1970) vymezuje k. proste jako vedu 0 -tvzorech chovani ph neverbalni komunikaci. Hist. pfedchUdcem k. byla tzv. psychologie vyrazu, ktera se zabyvala projevy dusevniho zivota cloveka v rnirnice a pantornirnice, tj. v pohybech oblicejoveho a teloveho svalstva wbec, ale i v celkovem telesnem zjevu cloveka, zejm. v jeho fyziognomii. Psychol. vyklad telesnych pohybu lze nalezt jiz v obdobi renesance a zejm. na konci 18. st., kdy se vsak opiral 0 nevM. spekulace. Empir. psychologii vyrazu se zabyval Ch. Darwin (1872), ale vytvofili ji teprve L. Klages (1913) a P. Lersch (1950). K. vybudoval Birdwhistel po vzoru -tstrukturalni lingvistiky jako strukturovany system pohybovych jednotek (kinu) a jejich vyrazovych souboru (kinemu). Tato koncepce se vsak pfilis neujala a dnes je fec tela budovana spiSe na empir. evidenci vyznamu urcitych pohybovych struktur. Podle Fasta fee tela zahrnuje kaidy 485

klaka

klepy

vectomy nebo nevedomy pohyb casti tela (pfip. celeho tela), ktery cloveku zprostredkovava emocionalni poselstvi adresovane vnejsimu svetu. Jedna se tu napf. 0 nevedomou signalizaci sexualniho zajmu, odporu, potlacovane agrese, strachu a obrany, nejistoty atd. prostrednictvim urcitych pohybovych vzorcu. Tyto pohybove vyrazy maji povahu signalu, jako: "vezmi si mne!", "jsem sam a touzim po spolecnosti!", "nech mne samotneho!" atd. Podrobne jsou popsany vzorce "obrany", potlacovaneho odporu a agrese a dalSi. Cetne prirucky 0 k. vsak mnohdy phpominaji neved., prakticke "lidoznalstvi" minulosti. Vzorce nekterych signalu i'eCi tela vsak byly verifikovany experimentalne a k. rna nesporne jistou psychodiagnostickou hodnotu. Zajem 0 k. se dnes projevuje i v kult. antropologii a etologii, tematu tela se venuje i s-gie. A: kinesthesia, kinesthesis F: cint!tique N: Kinestik I: cinesica Lit.: Fast, 1.: Body Language. New York 1970; Lewis, D.: Tajnaree tela. Praha 1994; Morris, D.: Der Mensch, mit dem wir leben. Ein Handbuch unseres Verhaltens. MUnchen 1978.

Nak k I a k a - (z fr. claquer = tleskat, sklapnout, mlaskat; claqueur =najaty tleskac) - v puvodnim smyslu najata (nejcasteji za uplatu) skupina lidi, ktera potleskem a pi'edstiranymi ovacemi vytvan v ---tpubliku atmosferu uspesneho pi'edstaveni (uspesneho dila, autora, interpreta apod.). K. je tedy zpusobem i prostfedkem soc. manipulace, zamerneho pusobeni na divadelni, koncertni a jinou vei'ejnost. Prvni zprava 0 vyuziti k. je z doby panovani i'imskeho cisafe Nerona, ktery najarym navstevnikum sve soutezni hry proplatil 5 tis. soldu. V 16. st. fro Msnik Jean Daurat skoupil vetsinu listku na pi'edstaveni sve hry a rozdal je svym pi'atelum, aby hfe zajistil uspech. Od r. 1820 je oficialne datovana existence pai'izskych klakeru. Meli sveho vedouciho (chef de claque), ktery byl jejich manaZerem a jednal se zakazniky. Klakeh se specializova1i: "chatouilleurs" smichem a vykfiky udrzovali publikum v dobre nalade, "pleureurs" ostentativne plakali do krajkovych kapesnicku, "bisseurs" nadsene volali "bis!" atd. K. je vyuzivana nejen k zajisteni pot!esku a ovaci, ale take k uce1um opacnym, aby piskanim, smichem, polohlasirym hovorem nebo predstiranou nevoli branila divakum sledovat pi'edstaveni nebo vyvolala ume!. ci spol. ---tskandal. Klasickym pi'ipadem skandalu, na jehoz pocatku stala zamerne organizovana k. a ktery pi'erostl do polit. rozmerii, je pfipad Ostrcilova provedeni opery Vojcek v Narodnim divadle r. 1926. Jako specif. forma ---tnatlakove skupiny se zacala k. uplatnov at i mimo oblasti kult. pi'edstaveni - vsude tam, kde je shromazden vetsi pocet osob a kde je mOZne ji vyuzit k ovlivneni bezprostfedniho chovani lidi i k vytvareni ---tve486

fejneho mineni. Muze byt nahodnym seskupenim pro dany ucel najatych osob, ale muze jit i 0 stabilni skupinu, jejiz clenove jsou propojeni spolecnymi zajmy a vytvoi'eni k. je pro ne dohodnutou metodou natlakoveho chovani. Takove k. vznikaji nejcasteji na vei'. shromazdenich, schuzich, ale i v parlamente apod. Vznik k. je nekdy pruvodnimjevem existence ---tlobby ci ---tkliky. Projevy k. spadaji do sfery ---tpoliticke kultury. K. je pfedmetem studia s-gie masove kultury i s-gie politiky, pfip. s-gie komunikace. A: claque F: claque N: Claque I: claque Hrd k I a n - (v irske keltStine klann = potomek) - phlmzenska jednotka, ktera spojuje osoby hlasici se pokrevne k temuz totemickemu pfedku. V Irsku a Skotsku se terminem k. oznacuje soc. skupina, kterou tvon nekolik rodin. Na rozdil od ---trodu, jehoz kaZdy clen dokaze pi'esne identifikovat svuj genealogicky vztah vuci spo!ecnemu pi'edkovi, klanova sounaletitost se vztahuje nikoliv na lidskeho pi'edka, ale na pfedka totemickeho. Klanove pfibuzenstvi je tedy ---tpfibuzenstvim ryze kult., nikoliv bioI.: jedinci jsou si navzajem "bratry" a "sestrami" nikoliv proto, ze maji spo!ecneho otce nebo matku, ale protoze se hlasi ke stejnemu ---ttotemu. Ne kaMa rodova organizace vytvan k. Ale pro k. plati stejna pravidla naslednosti jako pro rody: pi'enasi-li se genealogicke vztahy mezi generacemi po matei'ske linii, jedmi se 0 k. matrilinearni, pi'enasi-li se tyto vztahy po otcovske linii, jde 0 k. patrilinearni (viz ---tmatrilinearita a ---tpatrilinearita). Klanova organizace neni stala v case, meni se na zaklade demogr. zmen: nektere k. zanikaji, jine se deli na dalSi. Pro kaZdy k. plati, ze se vzdy hlasi ke svemu totemu, clenove k. se povazuji zajeho fyzickou soucast. Totemicky pi'edek neni dolozen genealogicky, ale myticky. ---tMytologie zahrnuje nejen pi'ibehy spolecneho pi'edka, ale definuje take vztahy k pi'edkum ostatnich klanu a stanovi pi'fslusne zakazy, ---ttabu. A: clan F: clan N: Clan I: clan Lit.: l.t!vi-Strauss,

c.: Mysleni pl'irodnich niirodiI. Praha 1971; viz tez -->rod. Jus

klasifikace - (z lat. classis = tfida) - postup, ktery se zaklada na rozdeleni, roztrideni mnoziny, resp. souboru prvku (jevu, objektu, pripadu apod.) do urcitych podmnozin pod Ie zvolenych variant tzv. klasifikacniho (tfidiciho) znaku. Rozlisuje se k. analyticka (postup od zakl. mnoziny k tfidam a prvkum) a synteticka (postup v opacnem smeru). Zakl. mnozina je zpravidla neusporadana, a proto k. znamena take jeji uspoi'adani pi'ii'azenim prvku do pi'islusnych trid. Zakl. mnozina muze byt urcena bud enumeraci, tj. vyjmenovanim vsech prvku, nebo definicne, tj. na zaklade znaku ci soustavy znaku, ktere rozhoduji 0 pri-

slusnosti prvku do dane zakl. mnoziny (napi'. vsichni ekon. dy, kdyz jsou splneny podminky 2 aZ 5, tj. kdyz je kazdy aktivni obyvatele ve veku nad 18 let s danou statni pH- prvek zakl. mnoziny jednoznacne zafazen (zaraditelny) vyslusnosti, ktei'i se v case to nachazeji na uzemi lokality lucne do jedne z moznych tfid. A a maji v ni trvaly pobyt). Vstupnim predpokladem k. je K. dominuje zejm. v pocatecnich stadiich rozvoje vedmoznost jednoznacne rozhodnout 0 tom, zda dany prvek ni discipliny, resp. v jejim pfedteor. stadiu. Klasickym pfipatfi ci nepatfi do zakl. mnoziny. Jednotlive podmnoziny klademje biologie (botanika i zoologie), ale i chemie atd., odpovidaji jednotlivym klasifikacnim tridam nebo kate- v nichz sarna k. znamenala bud duletity poznatek, nebo goriim. V s-gii a s-gickem vyzkumu se kategorizace pro- stimulovala vyzn. objev ci teor. pokrok. I v mnohych, zejrn. vadi v ruznych souvislostech: napi'. v ramci ---tptfmeho starsich s-gickych teoriich byla k. zakl. prostfedkem prepozorovani, ---texploracnich metod, ph ---tanalyze do- zentace a systematizace poznatku. Vseobecne plati, ze k. je kumentu (zejm. pri ---tobsahove analyze). Je pojmovym spiSe e!ementarnim stadiem a nastrojem poznavani. Je preekvi valentem k. Ph jednostupnove k., tj. v pfipade pouzi- devsim pfedpokladem a vychodiskem jakekoliv analyzy ti jen jednoho klasifikacniho znaku, odpovida kazda trida a pfedstupnem dalSich, navazujicich uloh, postupu a mejedne vyclenene variante klasifikacniho znaku (napi'. po- tod. Zvl. misto rna v ---tdeskriptivnim vyzkumu, pti aplihlavi: muzi - zeny). Vycleneni variant klasifikacniho zna- kaci metod meteni, statist. ttideni, v ---tteorii a pi'i tvorbe ku neni ve vetsine situaci trivialni ulohou a vyrazne zavi- ---ttypologii. Jednostupnova k. je napi'. soucasti mefeni v sisi zejm. na vyzk. zameru. Ph vicestupnovych, jemnejsich rokem smyslu (zafazeni empir. pfipadu do urcite tfidy a nak., kde se pouzivaji dva a vice ti'idicich znaku, odpovida sledne scitani vsech pfipadu tohoto druhu) a vychodiskem kaMa ti'ida jedinecne kombinaci variant vsech ti'idicich nejen pro deskripci, ale i pro dalSi analyticke operace. Dvojznaku (napf. rodina: jednogeneracni uplna, jednogenerac- a vicestupnova k. je nejbeznejsim vychodiskem pro anani neuplna, vicegeneracni uplna, vicegeneracni neuplna). lyzu funkcnich vztahii, pi'icemz zde neni mozne zamenoPocet moznych ti'id zavisi na poctu zvolenych klasifikac- vat poi'adi klasifikacnich znaku, je tfeba respektovat jejich nich znaku a na poctu jejich vymezenych variant. Pi'i dvou hierarchicky charakter nebo jejich diferencovanou vahu ci dichotomickych znacich je pocet ti'id roven 4, pi'i tfech 8, vyznam pro dany problem. V tzv. klasicke typologii jedpfi tfech znacich se tfemi variantami 27 atd. notlive teor. mozne tfidy, ktere vzniknou kombinaci variKorektnost k. zavisi na respektovani elementarnich pra- ant klasifikacnich znaku, jsou zvyznamneny a interpretovidel, ktera maji logicky a heuristicky charakter a vyjad- vany jako zvlastni typy. i'uji urCite podminky: 1. podminku funkcnosti, coz zna- A: classification F: classement, classification N: Klassimena, ze k. se odvozuje z konkretniho vyzk. zameru, ktery fikation I: classificazione determinuje vyber klasifikacnich znaku i vymezeni jejich Lit.: Bailey, K. D.: Monothetic and Polythetic Typologies and their Relavariant (zamery mohou vyzadovat riizna vymezeni, resp. tion to Conceptualization, Measurement and Scaling. American Socioloriizny pocet variant - tfid, i pi'i jednoduchem znaku, jako je gical Review 38, 1973, C. 1; Kerlinger, F.: Ziiklady vyzkumu chovan!. Pranapf. pojem, vek atd., ale 0 mnoho naroenejsi je k. napi'. po_ ha 1972; Lazarsjeld, P. F.: Some Remarks on Typological Procedures in Social Research. New York 1972. stoju apod.); 2. podminku jednodimenzionality, tzn. ze klaSche sifikacni znak musi byt pfesne vymezeny a kval. homoa s t e r viz lamaismus, fad feholni k I genni (z hlediska vecneho i logickeho je rozdil napf. mezi tfidenim pi'ijmu a cisteho pfijmu na hlavu domacnosti), klepy - (odvozeno ze slov klebety, klevety, kterajsou zadna z variant klasifikacniho znaku se nesmi vztahovat staroces. puvodu) - informace 0 urCite osobe nebo skupik jinemu kontinuu; 3. podminku nezavislosti, tj. pozada- ne osob, ktere vedle pi'ipadnych pravdivych prvku nutne vek, aby se klasifikacni tfidy nepi'ekryvaly, nemely ani je- obsahuji i nepravdu a zpravidla snizuji spo!. ---tprestii toden spolecny prvek (z logickeho hlediska to znamena, ze ho, koho se tYkaji. K. se obvykle siri neoficialnimi inforpriinik libovolnych tod, ktere vznikly pi'i k., musi byt prazd- macnimi zdroji - "od ust k ustum", pfip. bulvarnim tisny); 4. podminku uplnosti, ktera znamena, ze k. musi byt kem, televizi apod. K. 0 znamych osobnostech uspokojuji vycerpavajici, kazdy prvek zakl. mnoziny musi byt prin- zvedavost lidi, doplnuji bezne dostupne informace. Vznicipialne zafaditelny do jedne z vytvofenych klasifikacnich kaji bud se zamerem poskodit objekt k. (coz je popsano tfid (v logic kern smyslu plati, ze pi'i spravne k. je sjedno- napf. v povidce J. Nerudy Phvedla chuddka na mizinu), ceni vsech tfid - podmnozin ekvivalentni zakl. mnozine); nebo pro posileni vlastni duletitosti, zdurazneni ---tinforS. podminku indikace, ktera znamena, ze 0 kazdem prvku movanosti, znamosti apod. Mohou vzniknout i omylem, zakl. mnoziny musi byt mozne jednoznacne rozhodnout, pfeslechnutim, sumem v neoficialnich informacnich kado ktere tfidy patfi. Z logickeho hlediska je k. korektni teh- nalech. Pokud je objekt k. v centru zajmu vefejnosti, mo487

klima populacni

klerikalismus

hou k. pferust ve -tfamu. Ovlivnuji postoje Iidi, -tverejne mineni, pfip. i chovani Iidi. Nektere k. mohou pfispet ke vzniku -tverejne ostudy, k vytvoreni trvalejsiho -timaga osoby Ci instituce. A: gossip F: commerages, cancans N: Tratsch I: pettegolezzi Tom

pavajicim popisem moznych pfifazeni mezi kvalitativnimi udaji a cislicemi, tj. kody. Programovy k.k. specifikuje pravidla pfifazeni mezi moznymi kvalitativnimi Udaji a soustavou cislic a zpravidla je doplnen pnklady aplikace (tj. zpusobu k6dovani) a neni uplny z hlediska vyctu moznych variant. Zv1. misto mezi k.k. zaujimaji ruzne -tstatisticke Ciselniky, coz jsou v podstate standardizovane k.k., pouzivane nejvice v systemech soc.-ekon. informaci. Pouziti vhodnych k.k. napomaha standardizaci i efektivnimu zpracovani s-gickych dat. A: code key F: cM de codage N: Kodierplan I: chiave del codice Dvo

k I e r i k a lis m u s - (z fec. kleros = udel, los; lat. clericalis = tykajici se "kleru", duchovenstva) - pojem je spiSe v hanlivem smyslu odvozen od "kleriky", talaru, ktery nosi -tknezi neboli klerikove, a tyka se polit. cinnosti -tduchovenstva neboli kleru, jeho zasahovani do veci svetskych. V teto souvislosti se hovon tez 0 klerikalnich polit. stranach. Za vyhraneny hist. typ k. je povaZovan tzv. klero- k lie n t viz klientelismus, poradenstvi, poradenstvi prafaSismus, smefujici ke klerikalni vladni moci uplatnujici COyne profesni, prace socialni, profese metody -tfaSismu (jako pnklad se uvadi pusobeni J. Tisa k lie n tel ism u s - (z lat. cliens = poslusny, od starolat. ve Slovenskem state v 1. 1939-1945). Po podobnych zku- cluere = poslouchat) - soc. -tinstituce zalozena na vztahu senostech narusta poznani, ze si cirkevni urady nemaji oso- mezi zavislymi klienty a jejich patronem. Nejvyraznejsim bovat pravo pfime spravy vef. obcanskopravnich zalezi- rysem klientskeho vztahu je uznana nerovnost zucastnetosH a narokovat si kompetence mimo ulohy cirkevni nych strano Jedna se pfitom 0 vztah reciproky, kazda ze spravy. Nadto roste pfesvedceni, ze cirkev jako celek rna stran rna vuci strane druM jiste povinnosti, i kdyz jejich byt polit. pluralisticka, v jistem smyslu neutralni. Musi vyznam by va zpravidla nesoumefitelny. Vztah je pfisne ovsem davat pfednost humannejsim systemum a snaZit se osobni, zpravidla silne emotivne zabarveny idealem verje rozpoznat a kazat proti Cinitelum moci, pokud pfekra- nosti, cimz se lisi od neosobnich vztahU trZniho typu. Necuji svou roli a usHuji 0 panovani nad dusi a svedomim. ni smluvne ustanoven a probiha casto pololegalne, cimz Protoze vira v plnem slova smyslu neni jen privatni cit, ale se lisi od vztahU zakotvenych ve vef. pravu, i kdyz jeho celostny existencialni postoj, jeji uCinky by se mely pro- vyznam pro strukturu vef. zivota byva znacny. Paradoxn~ jevovat i pozitivnim obcanskym pusobenim, vcetne ucas- kombinace vzajemne vemosti a nekomprornisni nerovnoslJ. ti jednotlivych veficich v polit. zivote a prosazovani kfes- nebrani tomu, aby byl vztah udrzovan dobrovolne obema ranskych zasad v teto sfefe. Tyto postoje vedly ke vzniku stranami. 0 znacne zivotnosti teto netrzni a nedemokr. tzV. konfesnich strano Obecne je pojem k. svazan s mo- instituce svedci, ze je silne rozsifena jak v tradicnich, tak dernim polit. Zivotem a lze nalezt i jeho rnimokfesranske va- take v modemich spolecnostech. K. jako soc. jev byl anarianty (napf. v -tislamu, -tjudaismu). Za starsi vyhrane- lyzovan v ruznych fazich vyvoje antiky, v evrop. i mimonou podobu, resp. vysledek k., by bylo mozno povaZovat evrop. feudalismu, v obdobi absolutnich monarchii, v brit. -tteokracii, resp. hierokracii. polit. systemu 18. st., v soucasnosti pfedevsim v zemich A: clericalism F: clericalisme N: Klerikalismus I: cleri- Stfedozemi, Lat. Ameriky, jihovych. Asie a v Japonsku. calismo Cetne studie historikU a kult. antropologu nalezaji v s-gii poKdn merne malou odezvu, a to z duvodu metodo!. i obecne teor. Tato velmi specif. forma socialni smeny probiha k I e r 0 f a sis m u s viz klerikalismus, nookracie zcela netrznim zpusobem, jeji charakter neumoznuje zuk I e r u s viz duchovenstvo, klerikalismus castnenym stranam kalkulovat zisky a vydaje, pnsne osobk I i c k 0 d 0 v Y- zakl. nastroj -tkodovani odpovedi na ni raz vylucuje moznost regulace ceny vymenovanych otazky v technikach s-gickeho -tdotazovani i jinych in- sluzeb. Vklad patrona miva zpravidla podobu ochrany zaformaci. K.k. je chapan jako: 1. soustava cislic nebo ji- vislych klient", klienti naopak svou loajalitou zvysuji panych znaku, ktera je jednoznacne pfifazena ke kvalitativ- tronuv vliv. Klientske vztahy supluji trh pfi distribuci tech nim Udajum, napf. k moznym odpovedim na urcitou otizku; sluzeb a statku, k nimz v principu neni umoznen vsem pn2. pravidla pro pouzivani teto soustavy, ktera vychazeji ze stup. Jedna se pfedevsim 0 nerovnou distribuci podilu na zasad -tklasifikace. Pri zpracovani s-gickych dat je zpra- moci - polit. klientelismus. V teorii k. hraje vyzn. roli kavidla pouzivan ciselny k.k. Tzv. taxativni k.k. je vycer- tegorie "zprostfedkovatelu" (brokers). Jde 0 osoby, ktere 488

nekontroluji pfimo zadane zdroje, maji vsak strategicke kontakty na ty, kdo takove zdroje kontroluji. Rozborem postaveni zprostfedkovatelu, jejichz kapital spociva v sitich osobnich vztahu s vlivnyrni lidmi, pfedznamenala teorie k. pozdejsi P. F. Bourdieuho uvahu 0 -tsocialnim kapitalu. Jednim z pfinosu studia klientskych vztahu je zpochybneni univerzalistickych naroku -tteorie socialni smeny, ktera zcela mechanicky rozsifuje princip trZniho jednani na vsechny oblasti lidske Cinnosti. DalSim pfinosem je zpochybneni ideologie formalni -tsocialni rovnosti, kterou modemi s-gie nereflektovane pfebira z pol it. ideologii liberalismu. Zakl. postaveni patronaje ve skutecnosti pfistupem ke statkum, ktere zdaleka nejsou dostupny vsem. To; ze ucast na techto statcich arbitrame zprostfedkovava clenum sve klientely, posiluje zpetne jeho pozici a vliv, coz nedemokr. a netrzni charakter vztahu dale reprodukuje. Zavisli klienti dobrovolne rezignuji na svou rovnopravnost s patronem, nebor jejich zavislost je povysuje nad ty, kterym vstup do klientely umoznen neby!. V tomto smyslu pusobi k. i ve formalne demokr. spolecnostech soucasnosti. Ze sociologu venoval k. pozomost M. Weber, ktery kladl duraz na nab. charakter pouta vemosti mezi patronem a jeho klienty v antice a ve stfedoveku. Polit. k. v modemich spolecnostech analyzuje napf. S. N. Eisenstadt. Chape k. jako typ generalizovane smeny, kdy v asymetrickem vztahu -treciprocity jsou smenovany cenene, bezne nedostupne statky proti loajalite a oddanosti ze strany klientu. Tradicni klientske vazby jsou posilovany prostfedky symbolicke legitimace, ktere jim propujcuji posvatny a moraIne zavazujici charakter. V modemim k. vystupuje do popfedi spiSe instrumentaini a ciste pragmaticky prvek vztahu, ktery umoznuje klientum participovat na privilegiich kontrolovanych patronem, aniz by se pfilis angazovali emotivne. V teto situaci k. pfetrvava v podobe protekci a znamosti jako forem rnimotrZni distribuce statku a sluzeb. A: clientelism, client relations F: clientelisme N: Klientelismus I: clientelismo Lit.: Boissevain, J.: Friends of Friends. Oxford 1974; Dlirand, Y.: Clienteles et fidelites en Europe a I' epoque moderne. Paris 1981; Eisenstadt, S. N.: Political Clientelism, Patronage and Development. London 1981; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Ttibingen 1925.

KeL

k I i k a - neformalni skupina uvnitf formalni -torganizace, prosazujici vlastni zajmy, ktere mohou byt a casto jsou v rozporu se zajmy dane instituce. V jedne organizaci muze byt vice skupin tohoto typu. Vytvafeji se kolem nekterych vedoucich pracovniku a jsou spolu v kompetitivnim vztahu. K. muze mit vertikalni hierarchickou struk-

turu s fidicirni a fadovyrni pracovniky, nebo mule mit strukturu horizontaJni, kterou tvori pracovnici tehoz postaveni, bojujici napt. proti vedeni podniku nebo jine k. zamestnancu. K. mivaji charakter -tnatlakove skupiny. Jsou postaveny na neformalnich ci pfatelskych vztazich. Komunikace clenu k. se vetSinou tyka taktiky boje s jinymi skupinami Ci posileni pozice vlastni skupiny (oslabeni druhych). line k. jsou povaZovany za nepfatelske, budi neduveru, jsou podezirany ze spatnych zameru, ptip. snaha kooperovat se interpretuje jako uskok. K. maji vetsinou dlouhodoby charakter. Byvaji brzdou reforem a zmen v organizaci, nebor clenove se obavaji ztraty sve pozice. K. tedy vetSinou pfispivaji k rigidite daneho systemu. Specif. typem k. je -tmafie. A: clique F: clique, coterie, chapelle N: Clique I: camarilla, cricca Nov, Cap klima kulturni -(zfec.klima=sklonZemekSlunci, podnebi) - bezne se jim rozumi celkove kult. pomery, situace, prostfedi, charakteristicke pro urcite teritorium, komunitu, spolecnost (analogicky se hovon 0 politickem klimatu a 0 -tsocialnim klimatu). K.k. vyjadfuje naladenost, potenci Ci absenci urcitych sociokult. procesu. Na rozdil od klimatu pfir. je utvafeno pusobenim soc. cinitelu, zejm. Cinnosti, jejichz vysledkem jsou ideje, kult. hodnoty, normy, kult. vzory Ci jine duchovni vytvory. K.k. v diachronii a synchronii s pfir. prostfedim, demogr. a soc. faktory evokuje tvorbu tech -tpodminek zivota, ktere ovlivnuji mysleni a chovani lidi ajejich identifikaci s vlastni -tkulturou. Indikuje celkovy charakter kult. systemu a je obvykle posuzovano s hodnotovym akcentem jako k.k. tolerantni Ci netolerantni, pnznive ci nepnznive apod. Meni se v case a sarno muze bud stimulovat, inspirovat -tkulturni zmeny, nebo naopak zmenam branit. Lze uVaZovat jak 0 mikrosoc. k.k. (napf. v rodine, soc. skupine, subkultufe), tak 0 k.k. makrosoc. (v regionu, narode, kult. okruhu). K.k. je zavisle na pusobeni faktoru -tkulturni inovace i na -takulturaci. A: cultural climate F: climat culturel N: Kulturklima I: clima culturale MaM klima poli ticke viz klima kulturni k lim a pop u I a c n i - spo!. a psych. atmosfera vytvarejici se kolem planovani, poceti, rozeni deti a v sirSim smyslu i kolem hodnoty ditete v zivote rodiny a spolecnosti. K.p. Ize chapat tez jako obecne postoje k reprodukci, vcetne postoju instituci, zejm. statnich. Je urcovano obecnejsimi procesy uvnitf -tspolecenskeho vedomi (zejm. uvnitf -thodnotovych orientaci a koncepci zivotniho 489

kmen

klima socialni

zpusobu) a soc. diferencovanymi ---'zivotnimi podminkamL Uchovava si vsak relativni samostatnost. Stabilizujicim prvkem k.p. je pfedevsim bio!. zakotvena zainteresovanost lidi na sexualnim zivote a prolongaci vlastniho rodu (ktera rna ovsem tez soc. obsah a vyznam). Vempir. vyzkumu se k.p. bezne, avsak zjednodusene operacionalizuje pomoci techto ukazatelu: pocet jiz narozenych deti, pocet deli planovanych v dane dobe, pocet chtenych, resp. planovanych deti pfed siiatkem, pocet deti, ktere by si lide pfali mit, kdyby mohli znovu zaW svuj zivot (tzv. retrospektivni pocet deti). Vystiznou charakteristiku k.p. podavaji odpovedi na dotaz po idealnim poctu deti obecne (bez ohledu na realne podminky dane rodiny) a ve specif. podminkach rodiny. Mezi dopliiujici ukazatele patfi: zda je davana pfednost chlapci nebo divce, proc zena nechce mit vice deli apod. V uplnosti vsak nikdy nebylo k.p. empir. podchyceno. Pfesnejsi zavery Ize odvodit z retrospektivniho sledovani urovne ---'porodnosti. Dulezirym aspektem k.p. je tzv. casovani deti, vztahujici se k intervalum mezi rozenim jednotlivych deti. Nekdy se nepfiznive k.p. projevuje odkladanim porodu na pozdejsi dobu. Neni to vsak jednoznacny indikator, nebor odkladani porodu muze byt naopak vysledkem uvedomele strategie, zalozene na preferenci rodinneho zivota s malymi detmi v pozdejsim veku. K.p. silne ovliviiuji: a) dlouhodobe tendence vyvoje procesu demogr. reprodukce, ktere maji vetsinou stabilizacni ucinky, b) dlouhodobe tendence ekon. a soc. vyvoje (napt. dlouhodoby stav bytove nouze, zamestnanost zen, urbanizace apod.), c) vyrazne soc. a polit. udalosti, mezi nez patH v prve fade narazova opatfeni ---'populacni politiky, dale valky, ekon. krize a ekologicke katastrofy, d) zmeny nab. a moralnich norem a pravni upravy siiatecnosti a rozvodovosti. Z demogr. hlediska stoupa vyznam studia k.p. zejm. v obdobi po ukonceni ---.demograficke revoluce, kdy rozhodujici cast rodin akceptuje model planovaneho rodicovstvi. Pro s-gii je k.p. dulezitym indikatorem vnitrorodinneho i sirsiho soc. klimatu i spo!. vedomi. A: population climate F: climat de population N: Populationsklima I: clima della popolazione Lit.: Matejcek, 2.: Hodnota ditete pro rodinu. Demograjie, 1979, C. 20; Pavlik. 2.: Setfenf populacnfho klimatu. Praha 1977; Srb, V.: Setrenf plodnosti (1977). Demografie, 1979, C. 21.

Pav

k Ii mas 0 ci a I n i - s-gicky a soc.-psycho!. pojem vyjadfujici kvalitu ---'interpersonalnich vztahii a souCinnosti lidi v ramci konkretni ---.spolecenske sku piny . Pojem k.s. je sice znacne frekventovan, jeho definice vsak neni propracovana. Nejvetsi pozornost je mu venovana v s-gii priimyslu, zejm. ve vyzkumu ---'pracovnich pod490

minek, kde je chapan jako urcity sveraz skupiny, zavisly pfedevsim na vztazich mezi jejimi cleny. B yva zduraziiovan vyznam k.s. pro pracovni moralku, spo!. aktivitu a ovlivnitelnost skupiny. V byvale NDR se k.s. zkouma10 jako "vyrobni klima". 1. Kunze do nej zahmoval pomer k praci, vztah k "vyrobnimu kolektivu", k vedeni a systemu fizeni podniku, ke spo!. organizacim podniku a k podniku jako celku. V SSSR se casteji uzival term in "psychologicke klima", ktere V. C. Podmarkov charakterizoval "objektivnimi ukazateli prace", psycho!. faktory a pracovni moralkou. V ces. literatufe se krome terminu k.s. vyskytovaly pojmy "spolecenske klima" nebo "spolecenska atmosfera", ktere maji v pods tate shodny obsah. K.s. je celkovym ladenim ~ocialni interakce v urCitem soc. okruhu. Vyznamnejsi ulohu rna v okruzich (skupinach) uzavfenych, kde vice ovlivnuje ---'cinnost lidi. V zasade ale kazda skupina vytvari v kontaktu s vnejsim prostfedim urCite k.s. Lze je mefit jen nepfimo a nelze urCit jednoznacne jeho charakter Ci miru, pusobeni na cleny skupiny, jeho vyznam pro vnitfni integraci i misto skupiny v sirsim soc. kontextu. Znaky k.s. nejsou rnnohdy na prvni pohled zfejme. Pozorovateli byvaji patrne pfedevsim extrernni formy projevu, z kterych se odvozuje napf. k.s. napjate, smefujici ke konfliktum, nebo naopak k.s. srdecne a uvolnene apod. Na k.s. Ize pohlizet take tak, ze vnucuje normy a postoje, ktere se tykaji pracovniho vykonu, pracovniho prostfedi, zpusobu fizeni apod. a ktere vymezuji prostor pracovniho chovani, urcuji miru pracovni pohody nebo pracovniho stradani. K.s. je ale zavisle i na tom, nakolik jsou uspokojovana ocekavani pracovniku. K.s. podniku Ize nepfimo urcit mirou identifikace pracovniku s jeho vnitfni a vnejsi politikou. Cim je tato identifikace vyssi, tim je k.s. pfiznivejsi pro plneni ukolu a cilu podniku. Naopak mala nebo nedostatecna identifikace znamena, ze se u pfislusne skupiny vytvofily postoje, normy a cile odlisne od zajmu podniku, pficemz pruvodnim jevem teto skutecnosti jsou konflikty na vsech urovnich organizace. Nepfiznive k.s. brzdi nebo dokonce znemoznuje plneni podnikovych cilu, pozitivni vznika ph dosazeni souladu formalni a neformalni organizace podniku. Z hlediska dilci pracovni skupiny je pfiznive nebo nepfiznive piisobeni k.s. na pracovnika podmineno: 1. mirou shody nebo neshody jedince se skupinou v postojich a pfistupech ke skuteen os tern relevantnim pro pracovni proces; 2. zpusobem hodnoceni jedince skupinou. Je-Ii tlak k.s. na jedince nepfiznivy, vede nekdy k jeho zdravotnimu poskozeni (frustrace, neur6zy, dusevni poruchy), nebo poskozeni moralnimu (neochota spolupracovat, pracovni nekazen, porusovani spo!. norem apod.), a zaroveii porusuje soudrz-

nost skupiny, resp. muze vest az k jejimu rozkladu. Vytvafeni pfizniveho k.s. je jednim z ukolu ---'managementu a zabyvaji se tim zejm. teorie ---'human manage mentu. Utvafeni k.s. konkretne ovlivnuje: a) druh vykonavane prace a forma kooperace mezi pracovniky, b) velikost pracoviste a pracovni skupiny, c) skladba pracovni skupiny, d) zpiisob vedeni a organizace prace, e) zpusob odmenovani a hodnoceni prace. (Viz tez ---'human relations, ---'kuItura prace.) A: social climate F: climat social N: Sozialklima, Betriebsklima I: clima sociale Lit.: Kohout. J. - Riif}(ka, J. - Malaniuk. B.: Clovek v pracovnim prostfedi. Praha 1971; Kunze, J.: Betriebsklima. Berlin 1967; Miller, D. C. Form, W. H.: Industrial Sociology. New York 1951.

Ryz

kl u b - (z ang!. club = palice, kyj; na spolkove schuzky se zvalo palici, ktera se posilala po clenech) - spontanne vznikla nebo cilevedome ustavena asociace nebo ---'organizace sdruzujici osoby na zaklade spolecneho zajmu v ne} riiznejsich oblastech spo!. zivota. Podle oblasti zajmu, zamefeni organizace a stupne formalizace Ize k. riiznym zpusobem specifikovat. 1. Z hlediska obsahu cinnosti je mozne odliSit k. polit., resp. stavovsky, jednu z nejstarsich podob k., kdy plnil funkci ---'politicke strany nebo zajmoveho, pop. profesniho sdruzeni (zejrn. ve Francii a AngIii 17.-19.st.). Pozustatkem tohoto typu k. jsou poslanecke k. v zemich s parlamentni demokracii, shromaicfujici poslance jednotlivych stran s cilem koordinace postupu v parlamentu. 2. Patme nejpocetnejsi skupinu tvofi spo!. k., ktere plni pfedevsim funkci sdruzovaci, pficemz motiv sdruzovani dominuje nad obsahem Cinnosti, i kdyz ani jeji zamefeni nelze zcela pominout. Tento typ k. rna dlouhou tradici pfedevsim v Anglii a take v USA. V kontinentalni Evrope se pro odliSne podminky pfilis neujal nebo se objevil pouze v uzkych, vetSinou soc. statusove vyssich ci exkluzivnich soc. skupinach a vrstvach, pfipadne vyustil v podobny typ asociace - ve ---.spolek, pro ktery je typicka pfevaha zamefeni cinnosti nad samotnym faktem sdruzovani. Pokud podobne k. existuji dnes, plni spiSe spec. funkce (napf. k. duchodcu). 3. DalSim vyzn. typem jsou k. vznikajici na zaklade pfislusnosti k urcite socioprofesni skupine (k.lekaru, pravniku, umelcu, podnikatelu apod.) a k. ustavujici se na zaklade specif. zajmove Cinnosti realizovane profesionalne i neprofesionalne (k. sberatelii, chovatelu, ochrancii pfirody, pfatel umeni apod.). 4. Specif. odriidou jsou k. obdivovatelu a pfiznivcu ume!., polit., sportovnich, ved. ajinych osobnosti (tzv. fan kluby). V ces. podminkach se oznaceni k. vZilo v poslednich desetiletich zejm. pro dva typy ---'zajmovych cinnosti: pro cast kult. aktivit (kam az na male vyjimky termin k. vstoupil po

r. 1945 v souvislosti s pfebiranim terminologie ze SSSR) a pro sportovni cinnosti (kde je termin pfevzat pfimo nebo zprostfedkovane z angloamericke oblasti). Obsahem Cinnosti tech to k. je sdruzovani osob na zaklade spolecneho zajmu 0 urcity typ cinnosti, at jiz jde 0 aktivni provozovani sportu nebo organizacni cinnost. Z hlediska typu organizace Ize vyclenit jako samostatny typ k. ustavene jako clenske organizace, kde clenstvi je vazano na splneni urcitych podminek nebo pfihlaseni k urcitym pravidliim; k. pak vetSinou funguje jako mensi soc. skupina a komunikace mezi cleny je pfevazne pfima, nezprostfedkovana. S timto typem organizace se Ize setkat u rUznych k. bez ohledu na obsah jejich Cinnosti. Charakteristicky je vsak pfedevsim pro k. polit., pfevazuje u spo!. k. a castecne u k. sportovnich. Mene casty je u k. s kult. poslanfm. Pro ne je typicka forma navstevnicke organizace (k. mladych divaku, filmovy k.). V tomto pffpade je k. nazyvana kult. instituce, ktera nabizi kult. programy, umoznuje sdruzovani nebo spolecny vykon nejake zajmove Cinnosti. Pro rUzne typy Cinnostf plati odliSna pravidla organizace skupin navstevniku. Navsteva v k. je casto spojena s nutnosti uhradit vstupne. DalSi org. formou v oblasti kuJtury a umenf jsou k. jako odberatelske organizace. Clenstvi v k. a splneni urCitych podminek odberu na principu subskripce zarucuje pfednostni a nekdy dokonce unikatni moznost ziskani urCitych kult. statku (knih, grafik, gramofonovych desek apod.), nekdy i za ekon. a dalsich vyhod. Vysoky stupeii formalizace principii clenstvf v k. Ize nalezt pfedevsim u k. vyberovych, exkluzivnich apod. Nizka formalizace pfevazuje naopak u k. typu navstevnicke skupiny, kde se utvafi jen velmi volne a casto i promenlive seskupeni ucastnikii. Pod terminem k. se nekdy rozumi tez prostor pro klubovou cinnost. V odbome literatufe byvalych socia!. zemi bylo pouzivano i oznaceni zafizeni kluboveho typu, coz byla takova zarizeni, kterei umoznovala Cinnost k. bez ohledu na nazev instituce, jez je provozovala. Nejcasteji slo 0 kult. domy, zavodnf k., k. pracujicfch, osvetove besedy, k. mladeze, domy pionyru a mladeie apod. Spolecnym znakem techto instituci je existence jedne nebo nekolika viceucelovych, pfip. specializovanych shromaZdovacich prostor. A: club F: club N: Klub I: club, circolo Zdk, MaM k I u b y rot a ria n s k e viz rotarianstvi, service club k men - 1. skupina lidf, ktera je etnicky jednotna a ktera se obvykle hlasi ke spolecnemu puvodu, ktery muze vyplyvat z genealogickeho vztahu k davnemu pfedku nebo muze vychazet z odlisneho etnickeho vyvoje (viz ---'etnikum, ---'etnicita) nebo soc. vyvoje (napl'. kmeny u Tuare491

koeficient determinace

knez

gu se deli podle soc. ulohy a etnicke pfislusnosti a vytvafeji slozitou kmenovou hierarchii); 2. cast sirsi spol. organizace, ktera muze byt stanovena polit. (kmenovy svaz u lrokezu), etnicky elide se deli na dvanact kmenu) nebo uzemne (Atheny a Atika se puvodne clenily na Ctyfi kmeny). Maloktery antropol. terminje natolik promenlivy jako k. Ces. termin odpovida fec. "fule", lat. "tribus", ze ktereho vychazi fr. "tribu" a angl. "tribe". Tento termin oznacuje spec if. soc. a po lit. organizaci, ktera kdysi existovala u vsech indoevrop. narodu. Oznacovala se tak nejsirsi forma soc. a polit. organizace uvnitf techto narodu pfed vznikern statu. Skladala se z mensich castf, jako byly "genos" a "fratra" u Reku, "gens" a "curia" u Latincu. Vsechny tyto terminy spojovaly pfibuzenske organizace s polit. institucemi. Antropologove oznacuji obvykle terminem k. dYe odlisne, i kdyz vzajemne spjate skutecnosti: temer vsichni takjmenuji urCity typ spolecnosti, specif. zpusob soc. organizace, kterou porovnavaji s jinymi typy, jako jsou ---ttlupa, ---tklan, ---tstat apod.; druM uziti je oznaceni vyvojoveho stadia Iidske spolecnosti, pro ktere bylo toto soc. a polit. uspofadani typicke, stadia, na ktere potom navazoval vznik statu. Vztah mezi obema pojetfmi je jasny z hlediska evolucnich teqrii, kdy je kazda vyvojova faze charakterizovana specif. typem soc. organizace. Ale vetsin a antropologu odmita delat zavery z toho, ze by soc. existence jedne instituce svedcila 0 obecne platne posloupnosti soc. forem,jak se projevovaly v case (s vyjimkami, tykajicimi se napf. E. E. Evanse-Pritcharda a R. W. Firtha, ktefi se hlasi k funkcionalismu a strukturalismu). Ale i ti, ktefi brani teorii soc. vyvoje (napf. O. Lewis), nepovazuji kmenovou organizaci za vyvojove nezbytnou a obecnou a M. H. Fried v ni dokonce vidi slepou ulicku vyvoje lids tva. Existenci k. v systemech polit. organizace v Africe, Americe, Asii a Oceanii povaZuji nektefi politikove tfetiho sveta za retardujici cinitel v soudobem polit. vyvoji tamejsich statu. H. D. Skinner prohlasil, ze je nestestim, ze tribalismus se stal synonymem primitivismu a tradicionalismu. A: tribe F: tribu N: Stamm I: triM Lit.: Fortes, M. - Evans-Pritchard, E. E. ed.: African Political Systems. London 1940; Middleton, 1. - Taits, D. ed.: Tribes without Rules. London 1968; Sahlins, M.: Tribesmen. London 1968.

Jus

k n e z - vyzn. nab. i soc. ---trole. Oznaceni k. se puvodne tykalo pfedni osoby, pan a, vladce, panovnika, knizete, pak osoby povefene obci nebo vladou, nab. instituci vykonavat kultovni, nab. ---tobrady, zastavat roli prostfednika mezi ---tbohemalidmi.Zarodkytetorolenajdemeupfir.narodu, kde k. splyva s ---tkouzelnikem, ---tsamanem. Vysoka autorita k. byla dana vykonem posvatnych ukonu a posle492

ze byl k. sam povazovan za posvatneho (viz ---tposvatne a profanni). K. je nositelem a ochrancem nab. tajemstvi, vykladacem nab. ---tdogmat, ustfedni postavou fady ---tritualu. leho pravomoc se tyka duchovniho zivota, ale je i strazcem plneni norem chovani. V nekterych ukonech pfideluje ---todmeny a tresty (viz ---tzpoved'). Vykon teologicke funkce zavazuje k. kjednani, zpusobu zivota, kterymi se od ostatnich clenu spolecnosti Iisi. Nektere Cinnosti jsou v jeho zivote tabuizovany (viz ---tceliblit, ---tpust). Odlisuje se i tim, ze pouziva zvl. odev au kultovnich ukonu nekdy i specif., resp. cizi jazyk. U nekterych pfir. narodu je rozsifena pfedstava, ze bozstva si sve k. sarna vybiraji (napf. u Eskymaku, Australcu). V nekterych spolecnostech se knezstvi dedi. K. vetSinou musi projit spec. iniciaci, kterou fidi starsi k. V nekterych spolecnostech plni k. i funkci vychovnou. Nektera nabozenstvi ale k. nemaji (napf. islam a buddhismus). V zemich, kde pfevladl ---tkatolicismus, meli k. vzdy poloUfedni postaveni, vykonavali nektere obcanskopravni funkce (vedli matriky, uzavirali snatky atp.). Pravoslavni k. pfimo plnili funkci statniho dozoru. K. tvofi zvl. spol. stav. Nekde maji privilegovane postaveni, nekde jsou diskriminovani (v zavislosti na postaveni daneho nabozenstvi, cirkve). V nekterych typech spolecnosti dochazelo ke spojeni moci duchovni a svetske (viz ---tteokracie, ---tklerikalismus). Rada atributu role k. se liS! podle nabozenstvi a castecne i podle hist. obdobi. V cirkvi fimskokatolicke muze dnes byt k. pouze pi noIety pokfteny muz, ktery se na sve poslani pfipravil studiem na teologicke fakulte nebo v jinem pfedepsanem zafizeni. Na zaklade toho pfijme jahenske a knezske sveceni, pfi nemz se zavaze poslusnosti vuCi svemu biskupovi, chudobou a slibem, ze bude zit v celibatu, modlit se tzv. denni modlitbu cirkve (dfive breviaf), ktera je spolecna pro vsechny k. a cleny feholnich fadu. Katol. k. muze byt svym nadtizenym bud' povefen spravou nejake ---tfarnosti, zvlastni sluzbou v nemocnici, veznici, vojsku, nebo byt poslan do misii (viz ---tmisionarstvi), na dalSi studia, do redakci nab. nov in apod. Kazdy k. muze udelovat svatost ---tkrtu, pomazani nemocnych, slouzit mse (viz ---tbohosluzba) a provadet zpoved', asistovat pfi svatosti manzelstvi a vyjimecne muze take bifmovat (viz ---tkonfirmace). Radovy k. vsak nemuze platne posvetit dalSiho k. Ze s-gickeho hlediskaje zajimave, ze k. prostfednictvim "svatosti" stvrzuje zakl. mezniky zivotniho cyklu cloveka, resp. zakl. demogr. udalosti (narozeni, snatek, umrti). S tim byly vzdy spojeny pomeme okazale slavnosti prerustajici nab. ramec a zaroven potvrzujici vyznam nab. obfadu i role k. Proto zfejme pfi programove ---tsekularizaci v byvalych social. zemich byly cirkevni ulohy pri jmenovanych pfiIditos-

tech zbaveny ufedni platnosti. Uvedene znaky knezske role se tykaji katol. k. jako zakl. clanku pomeme slozite hierarchie ---tduchovenstva. lako spec if. spol. skupina s tradicnim a casto vlivnym mistem v celkove soc. hierarchii jsou k., resp. duchovenstvo, pfedmetem s-gickych studii. Sociologie kneze je soucasti ---tsociologie nabozenstvi. A: priest, minister, vicar F: pretre N: Priester I: sacerdote, prete Lit_: Dahm, K. W.: Beruf Pfarrer. 1972; viz tei ->sociologie mibozenstvi.

Kdn, MaR

knihovn a da t viz archiv dat k 0 a Ii c e - (z lat. coalitus, to z coalescere = srustat, slucovat) - nejobecneji skupina Iidi, ktefi se spojili, zpravidla na docasne obdobi, aby dosahli urCity spolecny cil. Takto vysvetluje k. napf. E. Rikker podle tradicniho angl. pojeti. Pojem k. se pouziva pfedevsim v ---tpolitice. T. Eschenburg (1963) ji povazuje za svazek stran k vytvofeni vlady a parlamentni podpory vlady, W. A. Gamson za spojovani zdroju, vysledku rozhodovani ve smiSene motivovane situaci, jez zahmuje vice nez dva prvky. V politice vznika k. pfedevsim tam, kde je vice ---tpolitickych stran, z nichz zadna nema dostatecnou podporu k tomu, aby pfevzala vedeni vlady anebo sarna 0 sobe tvorila vetSinu ---tparlamentu nebo jineho polit. rozhodovaciho sboru. K. se mohou utvaret jen vzhledem k jednomu rozhodnuti, mohou byt alei dlouhodobe, postavene na pfiblizne spolecnych cilech anebo programech. Utvafeji se jak na vladni zakladne, tak i na zakladne ---topozice a maji vladu pfi moci a pfi jejim rozhodovani podpoI'it, anebo zmenit a paralyzovat jeji Cinnost. K vzniku k. muze dojit pfed ---tvolbami, ale take po nich. Stabilita k. je promenna, take vnitfni rozdeleni sil a pozic v k. se muze menit a jednotlive programove prvky mohou nabyvat a pozbyvat dulditosti. Existuji pfipady, kdy k. vede k trvalemu spojeni v jednu pol it. silu anebo organizaci. Silne polit. strany mohou menit sve polit. partnery, slabsi partnefi mohou bytjazyckem na vahach moci silnych stran a zaroven si koalicni politikou zajis{ovat ucast na rozhodovani. V k. se mohou spojovat i polit. soupefi proti jinym soupefum a po jejich porazce opet pokracovat ve vlastnim boji. lestlize se nedafi vytvafeni k., muze to vest k po lit. krizi. V zemich s mensim poctem silnych polit. stran (Velka Britanie, USA aj.) zpravidla nedochazi k utvaI'eni koalicnich seskupeni. A: coalition F: coalition N: Koalition I: coalizione Lit,: Gamson, W. A.: Coalition Formation. In: Encyclopedia of the Social Sciences, v. 2, 1968; Rikker, w.H.: The Theory of Political Coalitions. New Haven 1962.

Ska

k 6 d viz klic k6dovy, k6dovani, registry statisticke

k6d k ultu rni viz vzor kulturni k 0 d e r - (z fr. code, to z lat. codex = v puvodnim vyznamu kmen, spalek, z ktereho se stipaly psaci desky, pak sbirka zakonu) - pracovnik provadejici v prubehu s-gickeho vyzkumu pfevod prvotnich udaju pochazejicich ze sberu informaci do k6dovane formy, tedy ---tk6dovani, a to zpravidla pomoci tzv. ---tk6doveho klice. Pfevod provadi bud' zapisem do pfedem pfipravenych "okenek" v prvotnim dokumentu (napf. dotazniku), nebo zaznamem do spec. k6dovacich archu, tj. formularu s pfedtistenymi kolonkami, okenky. Prace k. se tidi pokyny pro k6dovani. V ramci k6dovani provadi k. zpravidla soucasne i kontrolu prvotnich dokladu, tj. uplnosti vyplneni, spravnosti pouziti ---tfiltracnich otazek, konzistence odpovedi apod. a vyfazuje nespravne vyplnene nebo neuplne doklady. A: coder F: codeur N: Koder I: codificatore Lit.: viz ->dotazovani, ->setreni dotaznikove, ->techniky sberu informaci.

FoV

kodifikace normy viz normajazykova k 6 d 0 van i-v s-gii termin pouzivany nejcasteji pro postup, pfi kterem se jednotlivym kval. Udajum, ziskanym pfi sberu informaci v procesu empir. vyzkumu, pfifazuji k6dy, vetsinou v podobe cisel, pismen, event. urCit)'ch znacek, aby informace mohly byt zpracovany a vyhodnoceny (obvykle za pomoci vypocetni techniky). lako k6d muze vystupovat pfimo zjisteny udaj (napf. vek nebo pfijem). U ---tuzavrenych otazek je k6dem zpravidla ciselne oznaceni varianty odpovedi, u ordinalnich znaku je nutne zachovat i ordinalitu v ciselne reprezentaci skaly. Slozitejsi je k. otevfenych otazek a spec. kval. udaju (napf. fotografii, nacrtku a schemat prostfedi ci situaci), pro ktere je nutno vypracovat ---tk6dovy kllc a zabezpeCit ---tkodery. V ramci sveho sirsiho smyslu se pojem k. pouziva pfi analyze ---tobsahu sdeIeni. A: coding F: codage N: Kodierung I: codificazione Lit.: viz ->dotazovani, ->techniky sberu informaci.

FoV

koeficien t determinace - (z lat. coefficiens = spolupusobici; z lat. determinare = vymezovat, ohranicovat) - 1. Mira vhodnosti lineami regresni rovnice vyjadfujici vztah zavisle promenne Y k promennym Xl> X 2 ,· .. X K (Y = b o + L b k Xk + £) pro data empir. souboru. K.d. se znaci R2 (tez se vyjadfuje v % jako 100 R2 % a ukazuje podil variance promenne Y vysvetIene pomoci Iinearni ---tregresni analyzy s promennymi Xl> X2 ... Xko R2 = 1 - L (Yi -l"i)21 L (Yi - 1')2; Yi jsou hodnoty promenne 493

koeficient obecne korelace

koeficient faktorovy

Yv datovem souboru, Yi je hodnota urcena rovnici pro i-ty objekt, Y je prumer hodnot Yi .1 - R2 (resp. (1 - R2) 100 %) ukazuje na podil variability, ktera zustava nevysvetlena a ktera charakterizuje chybovou promennou (zbytkova, zustatkova, chybova, rezidualni variance). Nazyva se take koeficientem neurcitosti rovnice (koeficient indeterminace). R je koeficient vicenasobne korelace lineami mezi Y a Xl> X2 ... X K ; pro parovou regresi Y = bo + b I X + E je k.d. ctvercem --.koeficientu linearni korelace r. 2. Obecne je to koeficient vychazejici z obecneho rozkladu variability: celkova variabilita Y = variabilita Y vysvetlena vztahovym modelem a nezavisle promennyrni X + variabilita rozdilu Y od modelovych hodnot 1>: Pfi aplikaci metody nejmensich ctvercu, jejich modifikaci a zobecneni mefime variabilitu pomoci ctvercu odchylek a rovnici zapisujeme: L(Yi - 1':)2 = L(1); - Y)2 + L(Yi -1>;)2 nebo symbolicky TSS =MSS + RSS (celkovy soucet ctvercu odchylek =modelovy soucet ctvercu odchylek + rezidualni soucet ctvercu odchylek). K.d. je roven R2 = MSSrrSS = 1 - RSSrrSS; vyjadfuje se tez jako 100 R2 % a oznacuje podil modelem a promennymi vysvetlene variance z celkove empir. variability Y. K.d. je mirou --'statisticke zavislosti mezi (nezavislymi) promennymi Xl'" X K a zavislou promennou Y, ktera obecne muze byt i vektorova; nabyva hodnoty v intervalu (0,1); ph absenci zavislostije roven nule ajestlize model naopak pine reprodukuje data Yi (saturovany model), je jeho hodnota rovnajedne. Vyssi hodnota k.d. indikuje tesnejsi statist. zavislost. 1 - R2 se nazyva koeficientem neurCitosti (indeterminace). Specif. tvary jsou urceny podle analyticke situace, modelu, tvaru promennych a zpusobu mefeni ctvercovych odchylek. Jsou to napf. k.d. lineami regresni rovnice, korelacni pomer, korelacni index, Wallisuv koeficient asociace mezi norninalnimi znaky, koeficient beta pro vztahy mezi nominalni a ordinalni promennou, obecne koeficienty explanacni sily rozkladu, P-R-E koeficient (koeficient redukce predikcni chyby), ctverec koeficientu kanonicke korelace aj. K.d. vznikaji take jako soucast vysledku slozitejsich metod, v nichz charakterizuji vyznam a vliv promennych nebo kvalitu modelu: procento vysvetlene variance latentnimi faktory i celym modelem ve faktorove analyze, resp. v metode hlavnich komponent a v korespondencni analyze, vliv pfimych faktoru a modelu v analyze rozptylu, diskriminabilita faktoru v diskriminacni analyze, vhodnost vysledku seskupovaci anaIyzy. K.d.lze vyjadfit take predikcnim modelem (resp. vyhlazovacim modelem): a) hodnoty Yi jsou predikovany z hodnot Xl'" XK pomoci funkce Y = g (Xl> .... , XK ), a to ve smyslu nejmensich ctvercu s nejmensi zustatkovou variabilitou RSS; b) k.d. je podil vlivu funkce g(X) na Ya tudiz 494

ukazatel pfesnosti predikce RSS = mira odchyleni predikovanych hodnot od realnych hodnot Y. V ulohach nelinearni regrese se k.d. nazyva korelacnim indexem. K.d. Ize rozsifit na parcialni k.d. (parcialni korelacni pomer, parcialni koeficient explanacni sily). A: coefficient of determination F: coefficient de determination N: Determinationskoeffizient, BestimmtheitsmaR I: coefficiente di determinazione Lit.: Rao, C. R.: Lineamf metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978; Rehdk, J. -Rehdkovd, B.: Vfcenasobna a parcialni asociace v kontingencnfch tabulkach. Soci%gicky casopis, XXII, 1986; viz tez -->koefi-

cienty statisticke.

Reh

koeficien t fak torovy viz analyza faktorova koeficien t humanisticky - jeden z ustfednich pojmu tzv. --'humanisticke sociologie F. Znanieckeho vychazejici z toho, ze kult. jevy jako pfedmety teor. reflexe jsou jiz predtim dany nekomu ve vooomi a zkusenosti, resp. jsou neCimi vedomymi cinnostmi. Mytus, umel. dilo, jazykovy vyraz, pravni norma nebo spol. uspofadani jsou tim, cim jsou, jedine jako vedome lidske jevy; poznavame je pouze ve vztahu ke znamemu nebo hypoteticky konstruovanemu komplexu cinnosti nebo zkusenosti tech empir., hist. aspol. podminenych osobnosti nebo jejich souborn, ktere je vytvohly a ktere je pouzivaly nebo pouzivaji. Bez k.h. vsechny jevy a cinnosti zcela ztraceji sve soc. kvality. Soc. skutecnost je na rozdil od pfirody vzdycky "neci", nikdy neni "nici". Proto je take nemozne kulturu primo geneticky vyvodit z pfirody: pohybujeme-li se smerem do minulosti, zustavame v soc. a kult. svete dotud, dokud je mozna interpretace nalezenych pfedmetu jako pfedmetu kult., tj. pfedmetu danych ve vedomi tfeba prehist. lidi, pfedmetu obdafenych vyznamem. Pojem k.h. je blizky (ne totozny) W. J. Thomasovu konceptu --'definice situace: je v nem totiz take obsazen pOZadavek, aby badatel vzdycky respektoval to, jak je soc. skutecnost interpretovana soc. akterem (bez ohledu na to, jak ji badatel sam "objektivne vidi"), tedy tim, kdo se nachazi a jedna v urcite soc. situaci a na zaklade vlastni specif. zkusenosti a vedeni ji definuje. V pol. literature se vedl spor 0 to, zda je mozne Znanieckeho koncepci interpretovat "ontologicky", tj. zda pfitomnost k.h. je definicnim znakem soc. jevu (J. R. Szacki), nebo zda je mozno ji definovat pouze "metodologicky", tj. jako direktivu, ze ph zkoumani spol. jevu musime brat v uvahu rovnez vooomi jednajicich lidi a skupin (J. Szczepanski). Autenticka je ontologicka interpretace, ackoliv nepochybne muze byt pochopena jako vyraz Znanieckeho tendence k "sociologickemu idealismu". V pojeti kult. jevu je Znaniecki blizky P. A. Sorokinovi; v pojeti k.h. je vsak nadto anticipovana fada ideji,

rozvinutych daleko pozdeji v antipozitivistieky orientovane --'interpretativni sociologii a v --'etnometodologii. Na Znanieckeho se dnes jiz nepravem s-gicka literatura v tomto kontextu temer neodvolava, vice je hodnocen jeho prinos v oblasti s-gie vedy a k rozvoji biograficke metody. A: humanistic coefficient F: coefficient humaniste N: humanistischer Koeffizient I: coefficiente umanistico Lit.: Szacki, J.: Znaniecki. Warszawa 1986; Znaniecki, F.: (1922) Wst~p do socjologii. Warszawa 1988; Znaniecki, F.: The Method of Sociology. New York 1934.

Pet

koeficient kanonicke korelace viz korelace kanonicka k 0 e fi ci e n t k 0 reI ace viz koeficient linearni korelace, korelace koeficien t ko rei ace Kendall u v viz koeficienty kinearni korelace, koeficienty poradove korelace koeficient poradove korelace Spearmanuv viz koeficienty poradove korelace koeficient linearni korelace - vyjadfuje stupen vzajemne linearni zavislosti ve vztahu mezi dvema ciselnymi promennYrni. Pro dvojrozmernou statist. fadu (Xi> Yi ), i = 1, 2, ... n je k.l.k. urcen jako r = L (Xi - X) (Yi - Y)/L ((Xi - X)2 L ((Yi - Y)2. Jeho hodnoty lezi v intervalu (-1, +1), krajnich hodnot nabyvaji v pfipade, ze plati Yi - Y= b (Xi -X) pro vsechna pozorovani, a to podle znamenka b. Jsou-li vsechna Xi nebo vsechna Yi stejna (varX = 0 nebo varY = 0), r neni definovan. Je-li r = 0, mezi Xi a Yi neexistuje linearni vztah (interpretacne jde bud' 0 jiny typ zavislosti, nebo 0 statist. nezavislost). eim vyssi je kladna hodnota r, tim vyssi je stupen linearni zavislosti, cim blizsi je r k hodnote -1, tim vyssi je stupen nepfime lineami zavislosti. K.l.k. rna celou fadu statist. pravdepodobnostnich, geometrickych a trigonometrickych interpretaci a definic. V praxi se pouzivaji ruzne vypocetni vzorce a tez zjednodusene (rychle) postupy jeho odhaduo K.l.k. rna 2 hlavni analyticke vyznamy: 1. je to mira paroveho vztahu --'korelace, vyjadfujici stupen linearity (intenzitu linearni slozky); 2. je to mira vhodnosti jednoduche linearni rovnice y = a + bx + E, resp. rovnice x = a + by + E. Pfi studiu vice promennych soucasne se parove k.I.k. sestavuji do korelacnich matie (korelacni vztahy vsech promennych mezi sebou do tzv. ctvercove korelacni matice). Korelacni matice jsou zakladem mnohorozmernych linearnich statist. metod a korelacni analyzy, ktera se zabyva hodnocenim parovych vztahu, testovanim vhodnosti vsech korelacnich koeficientu, testovanim rovnosti korelacnich matic v ruznych souborech, vyhledava-

nim nejtesnejsich korelacnich navaznosti metodou minimalni kostry grafu a korelacnich shluku, komplementarnich vlastnosti atd. K.I.k. odhlizi od mefitka stupnice a neni citlivy na zmenu posunuti ani volbu jednotek u X ci Y. Vznikajako normalizovana kovariance (mira spolecne variability dvou promennych v oboru jejich hodnot), ktera men stupen vztahu X a Y vzhledem k jejich stupnicim. Korelacni (i kovariancni) matice jsou take vychodiskem pro modelovani linearnich kauzalnich struktur (viz --'analyza kauzalni). K.l.k. je tez parametrem dvou- a vicerozmerneho rozlozeni. Jeho aplikace neni vhodna pro pnpady silne sikmych rozlozeni X nebo Ya soubory dat se vzdalenymi pozorovanimi. Zobecnenim k.I.k. vznika: a) koeficient vicenasobne linearni korelace, ktery men vztah mezi promennou Ya nekolikajinyrni promennyrni Xl> X 2, ... XK ; b) koeficient kanonicke korelace, ktery mefi vztah dvou skupin promennych mezi sebou; c) koeficient parcialni linearni korelace, mefici stu pen linearni zavislosti dvou promennych X, Y za pfedpokladu, ze promenne Zj, ... , ZK se nemeni, a tudiz ze se nerealizuje jejich vliv na vztah X, Y (koeficient parcialni lineami korelace K-teho fadu); d) Spearmanuv koeficient poradove korelace, coz je mira monot6nniho vztahu mezi X a Y, kterou Ize spocitat tak, ze se puvodni hodnoty Xi a Yi nahradi pofadim v souboru. K.I.k. splyva s koeficientem koreIace mezi dvemajevy A, B, zavedeme-li X a Y jako indikatorove promenne vyskytu jevu (I = jev se vyskytl, 0 = jev se nevyskytl). K.l.k. je vedle prumeru, procenta a rozptylu nejfrekventovanejsi aplikovanou statist. mirou; je casto chybne interpretovan zamenou Iineami nezavislosti (nekorelovanosti) za obecnou statist. nezavislost (v pfipade r = 0). etverec k.I.k. r2 je --.koeficient determinace, vyjadfujici cast variance jedne z promennych vysvetlene Iineamim vztahem k druhe promenne. K.l.k. byI explicitne zaveden K. Pearsonem v r. 1895. Geneze pojmu je spojena tez se jmeny: K. F. Gauss (1823), J. S. Mill (1843), A. Bravais (1846), Ch. R. Darwin (1868), F. Galton (1877, 1885, 1888). A: coefficient of linear correlation F: coefficient de correlation lineaire N: linearer Korrelationskoeffizient I: coefficiente di correlazione lineare Lit.: Nicewander, W. A.: Thirteen Ways to Look at the Correlation Coefficient. The American Statistitian, 42,1988; Rao, C. R.: Linearni metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978; Smillie. K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966. Reh

koeficient neurCitosti rovnice viz koeficient determinace koeficient obecne korelace viz koeficienty poradove korelace 495

koeficient parcbilni determinace

koeficienty statisticke

koeficient parcialni determinace - men stupen -'statisticke zavislosti promennych Y = (Y l , ... YM) na promennych X = (x], ... XL) s vyloucenim vlivu promennych Z = Z], Z2, ... ZK (parcialni determinace K-teho fadu). Definuje se jako Wy.x( z) = (R2 y.x, Z - R2 y.z) 1(1 - R2 y.z), kde R2 y.x, z koeficient determinace Y na obi! X a Z, R2 y. Z = koeficient determinace Y na Z, R2 y.x( z) = k.p.d. vyjadfujici cisty pnspevek X k objasneni variability Y ph oddeleni (odecteni, eliminaci) vlivu Z. Vyjadfuje se tezjako 100 R2 %. K.p.d. je relativni ubytek neurcitosti, kter)' zpusobi pfidanl X mezi nezavisle promenne vztahu Z--+ Y, takze vznikne vztah (Z, X)--+ Y. Nabyva hodnoty z intervalu 0, 1. Je royen 0, kdyz X nepfinasi zadnou novou informaci pro Ya tudiz veskera informace (X, Z) 0 Y je obsazena v Z. Je roven I, jestlize vysvetluje cely zbytek variability neurceny ve vztahu Z--+ Y. Spec. pfipady jsou parcialni korelacni pomer (v -'analyze rozptylu), koeficient parciaIni asociace (v analyze -'kontingencnich tabulek), parcialni koeficient determinace (v -'regresni analyze). A: coefficient of parcial determination F: coefficient de determination partielle N: partieller Determinationskoeffizient I: coefficiente di determinazione parziale Lit.: Smillie. K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966; viz tei ->koeficient determlnace.

Reh

koefi ci e n t parcial n i k 0 re I ace - tez koeficient lineami parcialni korelace - vyjadruje lineami vztah dvou ciselnych promennych X, Y, z nehozje vyloucen vliv (resp. lineami slozka vlivu) dalSich promennych Z], Z2, ..... ZK (parcialni korelace K-teho radu). Pouziva se pro zjiSteni -.neprave korelace zpusobene spolecnou p[fcinou variability obou promennych, pro retezeni zavislosti a sestavovani modelu komplexnich kauzaInich sHi (metoda Wrightovy -.analYzy drah). K.p.k. Ize chapat take jako -'koeficient Iinearni korelace mezi zbytkovymi promennymi Y' a X', ktere vzniknou ph aplikaci lineamich regresnich modelu Y na ZI> .... ZK a X na ZI> ... ZK' Obdobne se zavadi k.p.k. mezi dvemajevy (vylucuje se vliv jinych jevu). Neparametricky k.p.k. je rozsifenim Kendallova 'to Pro analyzu -.kontingencnich tabulek byly zavedeny koeficienty parcialni asociace pro norninalni, ordinalni, kardinalni i zobecnene znaky. V kontextu lineamich modeIu se pouziva parcialni korelacni pomer. A: coefficient of partial correlation F: coefficient de correlation partielle N: partieller Korrelationskoeffizient I: coefficiente di correlazione parziale Lit.: Kendall, M. G,: Rank Correlation Methods. London 1970; Smillie, K. V.: Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966; viz tei ->koeficient determinace, ->koeficienty statisticke.

Reh

496

koeficient skupinkove korelace viz koeficient vnitrotfidni korelace

Lit.: Hdjek, 1.: Teorie pravctepodobnosti vyberu s aplikacemi na vyberove setreni. Praha 1960; Kish, L.: Survey Sampling. New York 1965; Rao, e. R.: Lineami metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

koeficient vicenasobne korelace - meri stupen linearity ve vztahu mezi Ciselnou promennou Ya souborem ciselnych promennych XI> X2, ... X K. Vznika v souvislostech modelu mnohonasobne lineami re~rese (viz -'analyza regresni), Y = bo + L bk Xk + £ = 1" + £ jako -.koeficient Iinearni korelace mezi Ya t tj. mezi empir. hodnotarni Yi a ocekavanyrni podrninenyrni hodnotarni, spoCtenyrni z X], ... , Xk: 1>; =bo + L bk Xk . K.v.k. men shodu mezi Yi a 1>;, a tedy vhodnost modelu lineamiho vztahu, a je mirou informace, kterou (v ramci lineamiho modelu) phnasi X], X2, ... XK 0 Y. K.v.k. R (Y, (X], Xz, .. , XK ) =r (Y, Ctverec k.v.k. R2 je -.koeficient determinace. R nabyva hodnoty v intervalu (0, 1) (R = 0 znaci, ze L bkXk neprinasi zadnou informaci 0 Y; R = 1 znamena, ze Y je regresni rovnici urceno beze zbytku (£ = 0 pro vsechny objekty souboru). A: coefficient of multiple correlation F: coefficient de correlation multiple N: multipler Korrelationskoeffizient, multiple Korrelation I: coefficiente di correlazione multipla

Reh

1».

Lit.: Kendall. M. G. - Stuart, A.: The Advanced Theory of Statistics, vol. II: Inference and Relationship. London 1961; Smillie, K. V.: An Introduction to Regression and Correlation. Toronto 1966.

Reh

koeficien t vn itrotfidni ko relace - tez koeficient skupinkove korelace - charakterizuje podobnost Udaju 0 veliCine Y ve skupinkach datoveho souboru v porovnani s variabilitou vsech dat souboru. Pouziva se v situacich, kdy je soubor rozdelen na vyzk. nebo metodol. zajimave skupinky (napf. rodiny, domacnosti, pracovni kolektivy, obyvatele obci a mest apod.) a cHern analyzy je urcit stupen homogenizace, ktery v nich nastava (vzhledem k Y). Je take mirou, ktera vystupuje v teorii i praxi skupinkovych vyberovych uspofadani, kde se take nazyva pomerem homogenity (znaci se roh). Je definovan bud' jako korelace vsech paru ve skupinkach nebo jako pomer variance uvnitf skupinek a variance v celem souboru (r = 1 - L nh var (Ylh) / var (Y), kde var (YIh) je rozptyl v h-te skupince, nh je pocet objektu h-te skupinky a varY je rozptyl Yv datovem souboru). K.v.k. nabyva hodnoty z intervalu (-l/(nmin-1), 1) : r = 1 znamena uplnou homogenitu uvnitf skupinek (veskera rozmanitost dat se projevi mezi skupinkami). 112 = 1 - r je korelacni pomer pro vztah Ya rozkladoveho znaku, ktery urcuje skupinky. A: intraclass correlation F: coefficient de correlation intraclasse N: Koeffizient der innerklassen Korelation I: coefficiente di correlazione intra-c1assi

k 0 e fi c i e n t I viz index korelace k 0 efi ci e n ty as 0 cia ce - (z lat. associatio = sdruzen!) - mefi stupen -'statisticke zavislosti, resp. korelovanosti u kategorizovanych dat. Jsou zalozeny pfedevsim na: a) normalizovane vzdalenosti cetnostni tabulky od tabulky ocekavanych cetnosti vyjadfujicich stav nezavislosti (napf. koeficientPearsonuv, Cuprovi'tv, Crameri'tv, k.a. zalozene na teorii informace), b) pomeru redukce variability jedne promenne ve tfidach druhe, tj. -'koeficientech determinace (korelacni pomer, 't, fJ). Mohou to take byt koeficienty korelace vznikle specifikaci obecneho Danielsova koeficientu (napf. p, 't, r - viz -.koeficienty pofadove korelace). Pouzivaji se pro mefeni pfimych i parcialnich vztahU. A: association coefficient F: coefficient d'association N: Assoziationsma8e, Kontingenzma8e I: coefficienti di associazione Lit.: Goodman, L. A. - Kruskal, W. H.: Measures of Association for Cross Classification, I.-IV. Journal of the American Statistical Association, 49, 54,58,67; Liebetrau: Measures of Association. Newbury Park, Calif.; Rehdk, 1. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Mereni statisticke zavislosti nominalnich znakil. Sociologick:v casopis, IX, 1992; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Miry statisticke zavis10sti pro ordimilni znaky. Sociologiclcy casopis, IX, 1992.

Reh

koeficienty poradove korelace -l.Ck E. Spearmanovo p (Spearmanuv koeficient korelace): charakterizuje soubeznost pofadi hodnot dvou promennych X a Y a men stupeiijejich shody, resp. neshody (p = 1 - 6 Ld/I (n 3 - nY, di je rozdH pofadi X a Y u i-teho objektu). Lze jej tez ziskat tak, ze aplikujeme -'koeficient Iinearni korelace na pofadi hodnot obou promennych - vyjadfuje stupen monot6nni -.statisticke zavislosti obou promennych. Nabyva hodnot v intervalu (-1, +1); P = 1 znamena uplnou shodu obou pofadi (ryze monot6nni rostouci vztah hod not); p = -1 znamena uplnou inverzi obou pofadi (ryze monot6nni klesajici vztah hodnot); p = 0 odpovida stavu poi'adove (monot6nn!) nekorelovanosti; obe pofadi jsou k sobe v nahodnem pomeru. 2. Kendallovo 't (Kendalluv koeficient korelace): rna obdobne vlastnostijako Spearmanovo p.Vychazi ze vztahU vsech dvojic objektu, u nichz definujeme shodu, jsou-li u jednoho objektu obe hodnoty X i Y vyssi nd u druheho, a neshodu, je-Ii jedna promenna vysSi u jednoho a druha u druheho objektu; je-li S = pocet shod mezi vsemi dvojicemi, 1 = pocet neshod, je 't = 2 (S - 1) I (n (n - 1). 3. Danielsi'tv koeficient obecne

korelace: [' = L L aij b i/ r., a;/L b;/; aij (b i) jsou sk6ry pfifazene dvojicim objektu tak, ze aij = -aij jsou pfifazeny promenne X bij = -bij promenne Y. Spec. pfipady ai) (b i) = rozdil pofadi pro X (Y) vede na Spearmanovo p; a,j = -1, 0, +1 pro X, < Xi' X, = Xi X, > ~. resp. obdobne pro bij, dava Kendallovo 't; aij = Xi - Xi' bi) = Yi - lj vede na Pearsonuv -'koeficient Iinearni korelace (rovna se 1, kdyz vsechna aij jsou umerna k bij s kladnou konstantou umernosti, -1, kdyz uplna umera je dana zapornou konstantou). 4. miry odvozene z neparametricke korelace, pouzivane pro -'kontigencni tabulky. Jsou to adaptace p,'t, Goodmannovo - Kruskalovo y = (S - 1) I (S + l), Somersovo d pro asymetricky vztah (obdoba regresniho koefi-cientu), d ylX =(S -l) / (S + I + T); T je pocet dvojic, u kterych nastalo spojeni (shodna hodnota) pouze u Y. Uvedene vzorce pro p,'t jsou slozitejsi v pripade, ze u X nebo Y se vyskytuji stejne hodnoty, ktere maji stejne (spojene) pofadi. A: rank correlation coefficients F: coefficients de correlation des rangs N: Rangkorrelationskoeffizient I: coefficienti di correlazione per ranghi Lit.: Goodman, L. A. - Kruskal, W. H.: Measures of Association for Cross Classification, I-IV. Journal of the American Statistical Association, 49, 54, 58, 67, 1972; Kendall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1970; Siegel, S.: Nonparametric Statistics for the Behavioral Sciences. New York 1956; viz tei ->koeficienty statisticke.

Reh

koeficienty statisticke - oznaceni pro miry dat (funkce dat), ktere vyjadfuji (indikuji) stupeii pfesne definovanych vlastnosti dat nebo odhaduji vhodne interpretovatelne parametry statist. slozeni. Maji pnmou interpretaci v --'statisticke analyze dat. VetSinou jsou normalizovane v intervalu (0,1), (-1, +1), (0,100) apod., nebojsou standardizovane. Nejcastejsi typy k.s. se tykaji: 1. vlastnosH statist. fady a rozlozeni cetnosH (koeficienty variace, asymetrie, sikmosti, spicatosti); 2. vztahu mezi promennymi (-.koeficient determinace, koeficient -'korelace, -.koeficienty asociace, regrese, explanacni sHy, predikcni sHy, -.koeficient parcialni korelace, parcialni asociace, regrese, -.koeficient vicenasobne korelace, -tkorelacni pomer, -'index korelace); 3. komparace souborU (koeficient neshody, rozdilnosti); 4. vlastnosti dvou(vice)-rozmerneho rozlozeni (koeficient symetrie, stability, strukturni shody atd.); S. ruznych charakteristik vlastnosti, postupu, vysledku metody (-.koeficient determinace, predikce atd.). K.s. netvori samostatnou souhrnnou statistickou tfidu (nemaji souhrnnou teorii) - jednotlive k.s. se lisi vlastnostmi, teor. zaklady a interpretaci. Patfi k nim i miry jinak oznacovane: indexy (napf. korelace), pomery (korelacni, sanc!). V praxi se take zavadeji ad hoc koeficienty, vyjadfujici pozadovane vlastnosti dat podle inter497

kolektivismus

kohabitace

pretacnich uloh a vyzk. kontextu. Aby k.s mel prakticky vyznam, musi splnovat pozadavky: a) interpretability hodnoty vyjadruji stupen operacionalizovane vlastnosti ajsou znamy jeho interpretacni nejednoznacnosti a nedostatky (napt. nulova hodnota korelacniho koeficientu); b) odvozeni statist. vlastnosti - testy vyznamnosti, zpusoby odhadu a intervaly spolehlivosti, srovnani s jinymi merami a vlastnostmi optimality; c) prakticke dostupnosti algoritmus vypoetu, moznost pouziti v rychlych analyzach, zahrnuti do statist. programu. A: statistical coefficients F: coefficients statistiques N: statistische Koeffizienten I: coefficienti statistici Lit.: Kendall. M. G. - Stuart. A.: The Advanced Theory of Statistics, vol. I., II .. III. London 1962; Rehdk. 1. - Rehdkovd, B.: Ana1yza kategorizovanych dat v socio1ogii. Praha 1986.

Reh

k 0 h a bit ace viz souziti nesezdane koherence skupinova - (z lat. cohaerentia = souvislost, spojitost) - specif. termin zavedeny v -tsociometrii, ktery vyjadi'uje pomer vzajemnych pozitivnich sociometrickych vyberu ve skupine k souctu vsech provedenych pozitivnich vyberu. S pojmem k.s. se dnes jiz v soc. psychologii jako s teor. pojmem prakticky nepracuje, bezne se zamenuje pojmem -tskupinova koheze ci skup. soudrinost. A: group coherence F: coherence de groupe N: Gruppenkoherenz I: coerenza di gruppo Pet koheze skupinova - (z lat. co- a haerere =prilnout, lpet) - puvodne jeden ze sociometrick)ich indexu (viz -tkoherence skupinova), ktery mel vyjadi'ovat miru vnitrni sevi'enosti skupiny mei'enou pomerem vzajemnych pozitivnich vyberu k celkovemu moznemu poctu voleb. K.s. se v -tsociometrii odlisuje od skupinove integrace, ktera se men podle indexu: skupinova integrace = pocet izolovanych ve skupine kde izolovanymi se rozumeji jedinci, kteri nebyli podle zadneho sociometrickeho kriteria v sociometric kern testu vybrani. Z vecneho hlediska jsou si skup. integrace a k.s. ovsem blizke, protoze vyjadruji miru vnitrni sevrenosti skupiny, jeji zpusobilost k vykonu spolecnych aktivit orientovanych ke spoleene sdilenemu cili, pI'ip. dokonce normativni a hodnotovou jednotu. K.s. je velmi dulezitym einitelem z hlediska vykonnosti skupiny, a proto byla predmetem intenzivniho zajmu zejm. prumyslovych sociologu. 498

A: group cohesion F: cohesion de groupe N: Gruppenkohesion I: coesione di gruppo Pet k 0 h 0 r t a v e k 0 v a viz analyza kohortni, miMi, pokoleni, vrstevnici k 0 I abo r ace - (z hlt. collaborare = spolupracovat) - slovo pouzivane v polit. zivote k oznaceni vstricneho, moraIne negativne hodnoceneho -tchovani individui, skupin i nar. a statnich celku v urCitych -tmeznich situacich, zejm. situacich nasilneho ovladnuti (podmaneni) vlastniho spolecenstvi jinym (vetsim, silnejsim) celkem, pncemz nemusi vzdy pfedchazet jejich vzajernny vaIecny stfet. Do pejorativni polohy se vyznam slova posunul zv!. v souvislosti s dvema poslednimi sver. valkami. Stalo se synonymem "narodni zrady". K.je vedoma spoluprace odmenovana zpravidla ziskanim urcitych polit. a ekon. vysad od vladnouci skupiny, jejimz cilem je paralyzovat usili ovladanych po osvobozeni, emancipaci, resp. usnadnitjejich dokonalejsi podmaneni, prip. asimilovanL Pojem k. se pouziva nejen v pnpade spoluprace s cizi okupaeni mocnosti, ale i kdyz jde 0 vicemene vnucenou vladnouci polit. silu v totalitnim systemu bez prime souvislosti s narodnostnim utlakem. Nareeni z k. veetne tzv. rezimove kolaborace rna charakter -tstigmatizace. Byvaji zvefejnovana po skoneeni obdobi nar. a polit. utlaku; stavaji se duvodem -tpranyrovani, jejich opozdene odhaleni byva spojeno se -tskandalem. Snizeni prestize aZ po -tostrakismus v rozmeru individ., nar. i mezinar. v dusledku k. (pokud jde 0 k. instituci, polit. stran i celych narodu) zavisi na pnsnosti moralnich norem daneho spoleeenstvi i na dobove atmosfere. Totez plati 0 pravnim postihu k. V Ceskoslovensku zaearkem 90. I. 20. st. se k. s byvalym totalitnim reZimem postihuje pomoci tzv. -tlustraci. K.lze povaZovat za specif. tema -tsociologie politiky a -tsociologie moralky. A: collaboration F: collaboration N: Kollaboration I: collaborazione Bub kola borace rezim ov a viz kolaborace, lustrace k 0 I e k ti v - (z lat. colligere = spojovat, shromaZdovat) - v beznem jazyce oznaceni pro soc. skupinu, v niz previ ada dobra, pfarelska atmosfera, dobra parta, vetSinou bez dalSiho specif. ureeni; v kontextu marx. ideologie, s-gie a soc. psychologie oznaeeni pro specif. skupinu, vetSinou pracovni, ktera je charakterizovana vysokou vykonnosti, identifikaci se socia!. systemem ajeho hodnotovou strukturou, je zalozena na "soudruzske spolupraci", kritice a sebekritice atd. Drive nez byl pojem totaIne zideologizovan,

byly ueineny pokusy definovat k. pomoci pojmu reflexologie V. M. Bechtereva jako specif. typ sdruzovani v kolektivistickych podminkach budovani socialismu a byla k tomu vypracovana dokonce spec if. vyzk. metodika (B. V. Beljajev, V. A. Artemov, M. V. Lange). K. byl definovan existenci bezprostrednich kontaktu, prime interakce a tzv. celostnosti, jiz se rozumela skutecnost, ze kaMe individuum se ucastni interakce proto, aby nejakym zpusobem ovlivnilo reakci k., nikoliv tedy proto, aby svou individ. reakci pfipodobnilo individ. reakcim ostatnich elenu. A. S. Makarenko v souvislosti se svymi pedagogickymi aktivitami a experimenty nedefinoval k. empir., ale normativne - jako svobodne sdruzeni pracujicich spojene jednotnym cilem, Cinnosti, organizaci, disciplinovanosti a odpovednostL Akcent byl polozen na to, aby slo 0 einnosti tzv. soc. vyzn. a celospol. prospesne. K. mel byt charakterizovan dobrovolnym poskytovanim pomoci druhemu bez pfedpokladu odmeny, tedy nesobeckosti, iniciativou, odpovednosti za osudy ostatnich elenu a zajmem 0 druhe. Idea k., ktera puvodne vychazela z nekterych solidaristickych koncepci, byla nakonec pouzitajako nastroj manipulace a kontroly individua ve smyslu zname orwellovske vize. Pokusy revitalizovat puvodni sponffinni -tkolektivismus raneho social. hnuti napf. v hnutich brigad kom. (socia!.) prace skonCiI v toffilnim formalismu (viz tez -tiniciativa pracovni). Z hlediska vyvoje byvaIe esl. s-gie je nicmene zajimave, ze prvni vetsi s-gicky vyzkum v obdobi po r. 1948 byl proveden prave na tema kolektivismu v brigadach social. prace v souvislosti s uvolnenim intelektualni atmosfery po 20. sjezdu KSSS (P. Machonin, V. Rollovd, K. Holy, D. Slejska aj.). Posledni pokus dar pojmu k. teor. a empir. smysl ueinili L. I. Umanskij a zejm. A. V. Petrovskij v tzv. stratometricke teorii k. (viz .....stratometrie). Tato koncepce se teor. odvolavala na Marxovo rozliseni tzv. skutecne a domnele kolektivity a pokusiIa se vyuzit metodo!. i teor. podnety zap. soc. psychologie. S padem kom. systemu tyto koncepce pozbyly smyslu a dale se nerozvijeji ani v Rusku. A: collective F: collectivite, equipe N: Kollektiv I: collettivo Lit.: Andrejevovd, G. M.: Socialni psychologie. Praha 1984; Brigddy socialisticke prace a sociiilni pfemeny v nasi spolecnosti. Praha 1963; Makarenko, A. S.: Flagi na basnach. Moskva 1938; Makarenko, A. S.: Pedagogiceskaja poema. Moskva 1935; Ralnikov, V. P.: Kollektiv kak socialnaja obScnosi. Moskva 1978.

Pet

k 0 I e k t i vis m u s - polit. a ideo I. doktrina, ktera podfizuje zajmy individua zajmum sirsi -tkolektivity, tedy soc. skupiny, tridy, naroda, cirkve, prip. obecne spolecnosti. Na zaklade tohoto podfizeni zajmu vyzaduje take kazda

kolektivisticka doktrina podrizeni realneho chovani individua regulim sirsiho spolecenstvi a osobuje si pravo kontroly znacne sirokeho spektra individ. i skup. chovani a programove proto omezuje sferu lidskych svobod. Pojem k. se pravdepodobne poprve objevil na tzv. Basilejskem kongresu I. komunisticke intemacionaIy (1869) v ponekud paradoxnim kontextu: oznaeoval totiz treti, ostre protimarxovskou skupinu uvnitf Internacionaly reprezentovanou M. A. Bakuninem (prvni a druhou skupinu predstavovali P. J. Proudhon a K. Marx). U Bakunina pojem k. nemel ovsem jeste nic spolecneho se statnim socialismem, vazal se spiSe na lokalni skupiny kooperujicich lidi, vyrobcu a spotfebitelu, ktefi jsou v bezprosti'ednim kontaktu. Teprve P. A. Kropotkin spojil k. explicite s -tkomunismem, kdyz vyvoj k finalnimu stadiu tzv. revolueni spoleenosti rozdelil na dye stadia - na stadium k., ktere rna byt prechodnym obdobim odpovidajicim Marxove -tdiktature proletariatu, ale se zcela jinymi polit. parametry, v nemi bude jeste existovat vlastnictvi, ale pouze komunalni, ana stadium vlastniho komunismu. Pozdeji byl pojem k. pouzivan ve vyrazne pejorativnim vyznamu pro oznaceni doktriny, jez pfedpoklada rozsahlou statni intervenci, zejm. ve sfere ekon. planovani a rozhodovani. V tomto pojeti, ktere do obecneho povedomi prosadil hlavne F. A. von Hayek, je k. pfedevsim virou, ideologii a pfesvedeenim 0 tom, ze spo!. cilu Ize nejIepe dosahnout vedomym centralnim fizenim. K. se tak stava joonou z nejduleZitejsich variant soc. konstruktivismu. Hayek poklada --'socialismus ve vsech podobach za nejvyznamnejsi odrUdu k. Velmi vyrazne kolektivisticke rysy ve smyslu podfizeni autonomie individua sirsi kolektivite maji ovsem vsechny podoby -tnacionalismu, -tnacismus, -tfasismus, vsechny fundamentalisticke viry (viz -tfundamentalismus) atd. Take ki'esfanske denominace se od sebe vyzn. lisi proporci k. a -tindividualismu. V oficialnim marxismu jako statni doktrine byl k. povysen na mravni princip, ktery udajne hist. vznikajako soucast formujiciho se vedomi -tdelnicke tNdy, jako projev a predpoklad tfidni solidarity. Ve spolecnosti -trealneho socialismu mel byt k. obecnym principem vztahU mezi lidmi. Byl spojen s ideo!. koncepty tzv. socialistickeho humanismu, spo!. odpovMnosti atd. Ve skuteenosti znamenal predevsim podrizeni individua centralni rozhodovaci moci, takZe naplnoval vyznam pojmu k. tak, jak se mu rozumi predevsim v anglosaske a fr. politologicke literature, ze totiz jde 0 uhm pfesvedceni, cilu a metod, jeZ pouzivaji stoupenci rozsahle centralni kontroly nad spo\., zejm. pak ekon. uspofadanim. U Marxe se pojem k. prakticky nevyskytuje, rozhodne nehraje v jeho teor. konstrukci zadnou vyznamnejsi konceptualni roli. 499

komparabilita

kolektivismus metodologicky

A: collectivism F: collectivisme N: Kollektivismus I: collettivismo Lit.: Hayek. F. A. von: (1944) Cesta do otroctvf. Praha 1990.

Pet ko I ek ti vism us meto dol ogicky viz individuaIismus metodologicky k 0 I e k t i v it a - velmi obecny pojem pouzivany vyhradne v anglosaske a fr. s-gii pro oznaceni jakehokoliv seskupeni osob. Pojem k. je tak nadrazen pojmum --.spolecenska skupina, --'vrstva, --.tfida, --'dav, ale i --'socialni agregat, statist. skupina atd. VetSinou se funkcne pouziva v kontextu analyzy tzv. --'kolektivniho chovani, kde je k. minen day, publikum, verejnost, ale i skupina vcetne male, dobre strukturovane skupiny. Ackoliv v ces. pojmoslovi nebyl pojem k. zatim polis akceptovan, zda se byt vhodny, protoze je vecne funkcni a opodstatneny. A: collectivity F: collectivite N: Kollektivitat I: collettivita Pet kolektivizace zemedelstvl - proces postupne zmeny vlastnickych vztahu k --'pude a k vyrobnim prostredkum na --'venkove ze soukromych na druzstevni a statni, ktery je hist. etapou ve vyvoji byvalych social. statu. Vyzn. zpusobem soc. restrukturoval vesnickou komunitu. K.z. probehla v ruznych formach a v rozne intenzite prakticky ve vsech zemich, kde se dostaly k moci kom. strany. V byvalem SSSR se pfi k.z. vychazelo z Leninova druzstevniho planu. Druzstevni forma hospodafeni (viz --'druistevnictvi) byla povaZovana za nejvhodnejsi zpusob pfechodu od pfevaZujici malovyroby k social. velkovyrobe. Cast vyvlastnenych velkych hospodafstvi byla ovsem pfemenena porno ve statni zemedelske podniky (sovchozy). Prvni kolekt. hospodafstvi, tzv. komuny, koIchozy a tozy (tovariscestva po obscestvennoj obrabotke zemli), vznikaly jiz po Rijnove revoluci. Hromadna k.z. vsak nastala aZ po XV. sjezdu kom. strany v r. 1927. DalSi urychleni k.z. nastalo v dusledku stranickeho usneseni z r. 1930 (0 tempu kolektivizace a opatfenich statu na pomoc budovani kolchozu). Silne vazby stfednich a drobnych rolniku k pude byly pfitom zlomeny roznymi formami natlaku. Obzvl. tvrde postupy byly uplatnovany vuci tzv. kulakum, ktefi by Ii urceni k likvidaci (nezfidka i fyzicke). V 2. polovine 30. I. byl proces k.z. v SSSR prakticky ukoncen. V Ceskoslovensku se k.z. pfipravovala prakticky jiz od r. 1945. Ministerstvo zemedelstvi bylo jiz tehdy ovladano KSC, ktera ziskavala i vyzn. pozice v nar. vyborech vsech stupM a v dalSich organech statni spravy. Konfiskace majetku Nemcu a kolaborantu, konfiskace na zaklade zako500

na 0 revizi pozemkove reformy a pozdeji i pod Ie zakona o nove pozemkove reforme byly vetsinou vedeny tak, aby byl potlacen hosp. vliv zamoznejsich zemedeIcu a odpurcu kolektivizace. Tim vznikly vhodne podminky pro ziskani pIne kontroly statnich a stranickych organu nad zemedelskou vyrobou. Zemedelska vyrobni druzstva pro spolecne obdelavani pUdy vznikala za podpory ministerstva zemedelstvi a zemskych narodnich vyboru jiz pfed unorem 1948, ale rozsahla k.z. podle SOY. vzoru byla zahajena az po pfijeti zakona 0 JZD a po IX. sjezdu KSC v r. 1949. Zfizovana JZD tvofila nekolik skupin podle urovne vyrobni kooperace. JZD I. a II. typu, ktera bylajen pfechodnou formou, se vyznacovala spolecnym provadenim polnich praci a vyuzivanim stroju, ale rozdelovani se provadelo jeste s ohledem na vymeru vnesenych pozemku. JZD vyssich typu (III. a IV.) jiz pfedstavovala druzstevni hospoctafstvi se spolecnou rostlinnou a zivoCisnou vyrobou a s pfevaznou vetSinou spolecnych vyrobnich prostfedku. Rozdelovani se provadelo podle vykonu mefeneho v pracovnich jednotkach. Obdobne jako v SSSR byJi zemedeIci ke vstupu do druzstev nuceni ekon. tlaky (stanovovani obtizne splnitelnych povinnych dodavek), vyhrozovanim a naslednou perzekuci. Tzv. kulaci byli postihovani ruznymi tresty vcetne zabavovani majetku, vystehovavani z obci a vezneni v pracovnich taborech. Odpor rolniku vuci k.z. byl vetSi v tradicnich zemedelskych oblastech, kde probihalo zdruzstevnovani obvykle pomaleji nel v okoli velkych mest a v pohraniei. Puvodni zemedelska druzstva (uverni, obchodni, skladistni, lihovarska, mlekafska, susarenska apod.) byla temef beze zbytku zlikvidovana. K.z. probihala za silne organizaeni, ekon. a polit. podpory statu az do 2. poloviny 50. I., kdy se vznikla JZD postupne hosp. konsolidovala. Struktura ces. --'zemMelstvi se behem jednoho desetileti zdruzstevnovani uplne zmenila. Misto statisicu hospodafstvi stfednich a drobnych rolniku vzniklo zhruba 11 tis. JZD 0 prumerne vymere asi 450 ha pudy a pfiblizne 200 statnich statku 0 promeme vymefe temef 7 tis. ha pUdy. Az na male vyjimky (napf. na Ceskomoravske vrchovine, v jiznich Cechach a na Valassku) zcela vymizela soukroma hospodarstvi, a pokud existovala, byli jejich majitele ekon. znevyhodiiovani statem. V procesu kolekt. obhospodafovani pUdy postupne zanikalo vlastnicke pravo k pUde, ktere nemohlo byt ekon. realizovano a stavalo se pouze formalnim. Na venkove pfitom doslo k zaniku tradienich vrstev venkovskeho obyv. (--'sedlaku, --'chalupniku, --'domkaru aj.), k vyrovnavani majetkovych rozdilu a k promene samostatnych hospodaru v zemedelske delniky. Za uspech social. druzstevniho zemedelstvi bylo povazovano pfedevsim zvyseni

vyroby a nasledne i spotfeby potravin, rust zivotni urovne zemedeIcu a odstraneni velkych soc. rozdilu mezi jednotIivymi skupinami vesnickeho obyv. Tyto uspechy social. velkovyroby byly umozneny predevsim masivni mechanizaci a chemizaci zemedelstvi, direktivne nafizenym scelenim pozemku a sirokou podporou zemedelstvi ze strany statu (napf. zakladanim strojnich a traktorovych stanic, ruznymi formami dotaci atd.), ktery usiloval 0 dosazeni sobestaenosti ve vyrobe potravin i za cenu vysokych nakladu. Problematickou strankou k.z. bylo rozsahle porusovani zakonnosti vcetne zak!. lidskych pray pfi jejim provadeni, naruseni tradienich vlastnickych vztahu k pude a hosp. ztrMy zpusobene nekvalifikovanym rizenim nekterych JZD. Zavazne je i rozsahle poskozeni zivotniho pfostfedi uplatnovanim nesetrnych agrotech. postupu, nevhodnymi pozemkovymi upravami a nadmernou koncentraci zivoeisne vyroby. A: collectivization of agriculture F: collectivisation de l'agriculture N: Kollektivierung der Landwirtschaft I: collettivizzazione dell' agricoltura Lit.: Kozdk. J.: Dramaticke kapitoly z boju

0 kolektivizaci vesnice. Praha 1963; Kubacdk, A.: Vyvoj spnlvy zemMelstvi v ceskych zemich v letech 1945-1949. In: Prameny a studie ZemMelskeho muzea, 1991, c. 33; Vo· hryzka-Konopa, F. J.: Venkov v temnu. Mnichov 1986.

Man

komfort fy zio logicky viz eubiotika k 0 mod i fi k ace viz akumulace venalni komparabilita - ees. srovnatelnost- obecne zpusobilost ke --.komparaci chapana jako princip, pod Ie nehoz Ize srovnavat pouze jevy stejneho fadu, jevy soumeritelne, resp. alespon min. pfibuzne. K. je kategorie relaeni v tom smyslu, ze jev nemuze byt komparabilni jako takovy, sam 0 sobe, ale jen s jinym jevem nebo tfidou jevu. Je to take kategorie relativni, protoze je explicitne nebo implicitne odvozena od ureiteho hlediska, postavena na urcitem kriteriu, ktere musi spliiovat vsechny srovnavane jevy. Timto kriteriem k. muze byt: 1. poslusnost do stejne tfidy urCite --'klasifikace ei ke stejnemu typu dane --.typologie, pop. jen ke stejne urovni --'generalizace, projevujici se v semanticke oblasti (a identifikovatelne u evidentnich vyznamu pfimo, u slozitejsich spec. terminu pomoci semanticke analyzy); 2. spoleena a z hlediska daneho vyzk. ueelu urcujici, signifikantni vlastnost, funkce, resp. spoleeny puvod, vyvojovy trend; 3. spoleeny refereneni system, spoleene podminky existence, fungovani nebo alespon spoleene dilci kontextualni faktory, ktere se z hlediska vyzk. ucelu jevi jako vyznamne. K. muze byt dana ceIym systemem kriterii, ve kterem jsou jednotlive typy kriterii mezi sebou provazany. Klasicka (CiSh1) kom-

parace pfedpoklada, ze kriteriem k. nemuze byt logicka implikace ani kauzalni vazba, protoze v prvnim pfipade jde 0 jevy ruzneho fadu, v druhem popade 0 jevy vuci sobe nepfesne ohranicene. V praxi se ale nekdy srovnava cast s celkem i dusledek se svou pfieinou a za pfedpokladu spravne interpretace jde 0 smysluplne a uZiteene ulohy. V s-gii zaklada k. pro urCite ueely uz pouha pfislusnost (lidi, skupin, instituci atd.) k lidske spoleenosti, pro jine ueeIy pfislusnost ke spolecnosti urCiteho typu, nebo stejny typ skupiny, instituce, ci fakt, ze vubec jde 0 instituci, ze jde o normu, hodnotu, kult. vzor. Nekdy je nejdUlezitejsim kriteriem k. prostorova nebo easova lokalizace, nekdy totoznost nebo naslednost ekon. fadu, stejny typ vazeb k okolnimu svetu apod. Co je pro jeden typ vyzkumu kriteriem k., muze byt pro jiny vysledkem komparace nebo take jeji zabranou. Z pfedchoziho vyplyva, ze k. Ize povaZovat take za min., apriome danou (vzhledem k danemu procesu komparace) podobnost. V beznem (neved., nesystematickem) mysleni je to podobnost intuitivni, psych. a situaene podminena, zavisla na neuvedomovanych kriteriich (bezne se stava, ze to, co jeden elovek povazuje za srovnatelne, druhy za srovnatelne nepovazuje), ktera se lehce meni nejen pfipad od popadu, ale i behem jednoho a tehoz procesu komparace. Ve vede by melD byt explicitni apriorni vymezeni k. nezbytnou podminkou komparace, prvnim pravidlem --'srovnavaci metody, prvnim krokem --.komparativni procedury. Postup stanoveni k. muze mit v zasade tyto formy: a) identifikaci zjevne stejnych prvku u vsech jevu, ktere maji byt pfedmetem komparace, resp. identifikace poslusnosti ke stejne k!asifIkaeni tfide, stejnemu typu apod., a rozhodnuti, zda jde 0 postaeitelnou bazi k. z hlediska ueelu daneho vyzkumu (muze dojit i ke zjisteni pfilis vysoke miry podobnosti, takze zamer komparovat se stane zbyteenym); b) apriomi urceni kriteria k. (z hlediska spec. ueelu vyzkumu) a vyhledani skupiny jevu, ktere mu odpovidaji a ktere proto Ize srovnavat, pfip. testovani jednotlivych jevu dane skupiny (ktera rna byt pfedmetem komparace) z hlediska pfitomnosti tohoto pfedem daneho kriteria (komparace pfestava byt smysluplna, jestlize takovych jevu je zanedbatelne mnozstvi nebo naopak pod dane kriterium spada pfilis rozsahly, jinak zjevne nesourody soubor jevu). Krome zanedbani techto zjisiovacich procesu dochazi v praxi pfi praci s kategorii k. casto k temto chybam: 1. jestIize nektery jev stanovenemu kriteriu nevyhovuje a jeho zafazeni do komparace je pfitom zadouci, provede se v jeho pfipade substituce jinym (neverifikovanym) kriteriem; 2. kdyz se puvodni kriteria ukazi az v prubehu komparace jako nevhodna, zameni se dodateene za jina; 3. pfeceni se nepodstatne, dilei vlastnosti

501

kompetence kuIturni

komparace

a souvislosti bud v tom smyslu, ze jsou neopnivnene vybnlny za postacujfci kriteria k., nebo naopakjsou povazovany za zabranu komparace; 4. apriorne zname podobnosti, vhodne nebo dokonce pouzite jako kriteria k. se zai'adf mezi vysledky komparace. Poslednf chyba nekdy prerusta ve ztotoznenf k. s podobnostf jako takovou a nekomparability s nepodobnostf, rozdflnosti. I kdyz zakladem k. je urCita minimaInf predem vymezena podobnost, je smysl teto kategorie, stejne jako komparace samotne, zalozen na pIedpokladu diferencovanosti, ovsem v predem utffdenem, castecne popsanem svete. Kazda k. je v jistem smyslu vysledkem pfedchozfch komparacf. Casto vychazf z klasifIkaci a typologif obecnejsfho fadu, aby zalozila klasifIkace a typologie radu specifictejsfho. A: comparability F: comparabilite N: Vergleichbarkeit, Komparabilitat I: comparabilita Lit.: viz -+metoda srovmivaci, -+vyzkum komparativni.

Vod komparace - (z lat. comparatio = srovnanf, pfirovnanf; odvozeno od com-par = stejny, rovny) - ces. srovmivani - v nejobecnejsfm smyslu zpusob myslenf spocfvajfci ve vzajemnem pfifazovanf jevu k sobe a v uvazovanf o jejich podobnostech a rozdflnostech. Z hlediska -tsociologicke metodologie muze byt k. chapana jako: a) elementarni myslenkova operace vedouci k vyroku 0 mire podobnosti Ci rozdflnosti, b) system ci -talgoritmus podobnych operaci, ktery muze mit charakter -tvyzkumne procedury; c) navod, soubor pravidel, respekt. -tmetoda provadenf takovych myslenkovych operaci ci procedur. K. jako myslenkova operace je zakladem a nezbytnou soucastf k. jako procedury a metody, ale jako dflcf prvek se vyskytuje prakticky ve vsech teor. i empir. postupech i v beznem, "nevedeckem" uVaZovanLCilem intuitivni k. je pops at a vetsinou i pochopit, vysvetlit jeden jev pomoci druheho, k cemuz je treba najit spolecne momenty, vlastnosti, utridit si zfskane poznatky a zazitky. Jejich zobecnenf rna formu tzv. Zivotni zkusenosti. K. ve vede rna podobne, ale narocnejsi cile, tj. -tdeskripci, -tklasifikaci, --.typologii a -tgeneralizaci. Je vazana urCitymi pravidly: 1. nelze srovnavat cokoliv, ale jen jevy stejneho radu, jevy soumeritelne, to znamena, ze je nutno podfidit se principu --.komparability; 2. musf byt presne vymezeno to, co se srovnava, tedy objekty, vlastnosti, procesy, ktere se stavajf jednotkami komparace; 3. musi se brat v uvahu pfip. vzajemne vazby a pusobenf mezi srovnavanymi objekty a kontextualnfmi faktory, ktere spoluvytvarejf komparacni situaci. V zasade lze k. provadet temito zpusoby: a) vymezit najednom objektu srovnavane vlastnosti (ktere jej charakterizujf nebo jsou predmetem vyzkumneho 502

zajmu) a hledat objekty se stejnymi nebo naopak rozdflnymi (protikladnymi) vlastnostmi, resp. zjistovat u danych objektu, do jake mfry se jejich vlastnosti kryjf s vymezenym objektem; vetsinou jde 0 srovnavanf vuCi strandardu, modaInfmu typu, -tidealnimu typu nebo proste vuci znamemu, snadno popsatelnemu jevu, resp. vuCi -tetalonu; b) vymezit jednotlive srovnavane jevy (bud podstatnymi znaky, nebo do max. podrobnostf) a hledat vzajemny prunik jejich vlastnostf, ze ktereho Ize usuzovat na mfru podobnosti ci rozdflnosti; c) vyjit z definovanf vazby mezi dvema jevy a k nim hledat analogickou dvojici jevu identifikaci teto vazby, nebo naopak u zdanlive podobnych dvojic jevu zjistovat, zda je mezi nimi stejny typ vazby. Nejbeznejslm vysledkem k. je vfazenf urCiteho jevu pod urcity pojem a jeho definovanf. Vliv vnejsfch podmfnek na komparovane jevy se eliminuje bud -tstandardizaci, nebo jejich izolaci (v podmfnkach laboratornfho experimentu), vyhledanim pfuozene situace 0 stejnych (max. podobnych) podminkach, podchycenim, vyjadrenfm, srovnanfm intenzity vlivu jednotlivych situacnfch faktoru. K. je svazana s kategorif podobnosti, ktera je nejcasteji pojfmana jako skala identity, jejfz jeden p61 tvorf totoznost vsech srovnavanych vlastnostf a druhy absence jakekoli stejne vlastnosti, ktera je povazovana za max. rozdflnost. Podobnost ale muze mit i podobu -tanalogie, rozdflnost podobu binarni opozice. Castou chybou je zamenovani identickeho a analogickeho typu podobnosti. Mfra slozitosti a obtfznosti k. je dana pfedevsfm charakterem srovnavaneho jevu. Lepe se srovnavaji jednoduse kvantifikovatelne nebo dichotomizovatelne vlastnosti, obtiznejsi je komparovat spojite skaly, relace apod. Do slozitejsfch k. casto i ve vede (zejm. ve vedach spo!.) intervenuje --'intuice. K. jako intuitivnf i systematicka myslenkova operace se v s-gii vyskytuje v nejruznejsfch souvislostech, o specif. s-gicke k. se vsak hovofi tehdy, kdyz slouzf k resenf explicitne vymezeneho vyzk. problemu a nabyva charakteru metody. Pojem -tsrovnavaci metoda je ale v historii s-gie zuzen jen na urcity okruh metod a jevu k. a prekryva se silne s pojmem -tkomparativni sociologie Ci -tkomparativni vYzkum. Pro stejny ucel se take pouzfva pojem -tkomparativni procedura, ktera je chapana jako system operaci, z nichz ty hlavnf (ne vsechny) majf charakter k. Casto je vsak k. podffzena ji-nemu typu vyzk. procedury, zejm. -tprocedufe typolo-gicke. A: comparison F: comparaison N: Vergleich I: comparazione Lit.: viz -+metoda srovmivaci, -+vyzkum komparativnf,

Vod

komp ara tis ti ka so cial ni viz sociologie komparativni

k 0 m pen z ace - (z lat. compensare = zvazit, vyrovnat) - obecne vyrovnanf s necfm nedosaZitelnym, nahrada neceho necfm jinym. V klinicke psychologii je to jeden z tzv. --'obrannych mechanismu a znamena nahradu nejakeho fyzickeho ei psych. nedostatku vypestovanfm nejake zpusobilosti, coz umozi'iuje vyrovnat se s pocitem menecennosti vyvolavanym puvodnfm nedostatkem. Pojem k. zavedl A. Adler (1907) puvodne pro jev fiktivnfho vyrovnavanf se jedince s organovou menecennostf a koncept k. pak sehraI dulditou roli v jeho systemu tzv. individualnf psychologie. Podle Ad/era (1935) mechanismem kompenzaenf snahy odpovfda "dusevnf organ" na pocit menecennosti, aby se jedinec vyrovnal s tfmto "tryznivym pocitem". Chorobne vystupi'iovani takove snahy muze ale vest k "prekompenzaci". Naopak selhanf teto snahy se oznacuje jako "dekompenzace". Beznym pfikladem k. je telesne slabe, neobratne dite, ktere sve nedostatky vyrovnava zvysenym usilfm v ueeni, "kupovanfm spoluzaku", urcitymi formami soc. exhibicionismu apod. C. G. Jung (1936 ajindy) v souvislosti se svym pojetfm komplementarity vedomeho a nevedomeho dusevnfho zivota chape k. jako vyrovnavanf urCite jednostrannosti, napf. vMome racionality nevedomou sentimentalitou. K. jako stanovenf nahradnfch cilu za cile, kterych jedinec nebyl s to dosahnout, je jednou z nejtypictejsfch reakci na -tfrustraci. P. Symonds (1946) zduraznuje, ze k. muze byt i vedoma a jako takova nemusf byt vZdy ochrannym mechanismem. Rozlisuje nekolik forem k.: 1. rozvfjenf tech stninek osobnosti, ktere jedinec pocifuje jako slabinu (napf. telesne sfly u fyzicky slabeho jedince); 2. zmenu nedostatku v prednost (muz maleho vzrustu se snazf vyniknoutjako zokej); 3. antisoc. chovanf jako k. komplexu zavrzenf, ponfzenf atd.; 4. vychvalovanf se, vyvysovanf pomoci fantazie, identifikace a projekce. A: compensation F: compensation N: Kompensation I: compensazione Lit.: Symonds, P.: The Dynamics of Human Adjustments. New York 1946.

Nak

k 0 m pet e n c e - (z ang!. slova znamenajfciho pffslusnost, zpusobilost, puvodne z lat. competere = mit spo1eeny cfl, setkavat se) - schopnost, predpoklady jedince nebo skupiny, instituce, organizace zvladnout urCitou Cinnost, situaci, resp. posuzovat urCite jevy s vedomfm sirsfch souvislostf nebo z odborneho hlediska (tzv. k. odborna), V mnoha prfpadech vyplyva k. z role a soc. pozice a nemusf nutne znamenat optimalnf zvladnutf problematiky. V teto souvislosti se hovofi 0 k. formalnf. K. neformalnf souvisf napr. s rolf -tarbitra. K. rozhodovat ve vecech veL zavisf na mfre demokraticnosti a otevrenosti infor-

macnf politiky ve spoleenosti. V souvislosti se zvladnutfm -tsocialnich technik se pouzfva pojem -tsocialni kompetence. Jakakoliv k. se objektivne snizuje s rustem slozitostijevu. Mezi subjektivnf predpoklady jakekoliv k. patfi inteligence a vzdelanost cloveka, jeho zajem 0 dany jev apod. Specif. typem k. je kompetence jazykova. Je to jazykova vybava, schopnost pouzfvat jazyk. Pojem pouzfva v komplementarnfm spojenf s "performanci" jako vyuzitim jazykove vybavy v praxi mezilidske komunikace Noam Chomsky ve sve psycholingvistice. Analogicky vznikl pojem -tkompetence kulturni. A: competence F: competence N: Kompetenz I: competenza Tom kom petence inovacn i viz inovace ko m p e ten ce j azy ko va viz etnografie feci, gramatika transformacni, jazyk, kompetence, kompetence kulturni, osm veku cloveka, sociologie jazyka, sociologie kognitivni kompetence kulturni - pojem zavedeny am. antropologem F. M. Keesingem k oznacenf zpusobilosti cloveka orientovat se v kulture sve spoleenosti. Teorie k.k. pfedstavuje originalni aplikaci koncepce jazykove kompetence a jazykove performance, kterou do spo!. ved uvedl am. lingvista N. Chomsky. Podle Chomskiho je ph studiu jazyka nezbytne respektovat distinkci mezi jazykoYOU zpusobilosti (--.kompetenci), tj. urcitym objememjazykoveho repertoaru, slovnf zasoby a gramatiky, kterym idealnf mluvcf disponuje, a skutecnym, konkretnfm jazykovym vykonem (performanci), tj. tim, co tento mluvci v ramci sve kompetence skuteene pouzil a aktualizova!. Keesing, ktery vyuzil tyto pojmy ke studiu kult. jevu, pracuje s pojmem k.k., do ktereho zahrnuje jak kognitivnf system sdfleny vsemi cleny daneho spolecenstvf, takjedinecne znalosti, vfru a hodnoty, ktere jsou vysledkem individ. soc. zkusenosti. -tKultura chapana jako system kompetenci ovsem nepredstavuje vse, co si jedinec myslf, zna a proziva, ale je to jeho teorie a ideovy model 0 tom, co si myslf, v co verf a co znajf pfislusnfci jeho spolecnosti. V soueasne kognitivnf teorii kultury je studium k.k. vychodiskem pro pochopenf a interpretaci -tsociokulturni performance - skutecneho jednani lidf v konkretnfm prostfedf. A: cultural competency F: competence culturelle N: Kulturkompetenz, kulturelle Zustandigkeit I: competenza culturale Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; C/wmskv, N.: Syntakticke struktury. Praha 1966.

Sou

503

komplex Herostrata

kompetence profesni

kom petence p rofesni viz potreby vzdehivaci k 0 m pet en c e so ci a I n i - zpusobilost jedince kontrolovat prubeh soc. situace v souladu s vlastnimi cili. K.s. se vztahuje ke zvladnuti urcitych ~socialnich technik na zaklade ~socialni percepce, psycho!. poznavani druhe zucastnene osoby nebo osob. Pfibuzne pojmy jsou ~social­ ni inteligence a socialni dovednosti (social skill). Model soc. dovednosti, resp. k.s., ktery vyvinul M. Argyle (1967), je analogicky modelu motoricke obratnosti: oboje lze definovat jako organizovane, koordinovane jednani zamefene na objekt nebo situaci, pficemi prubeh tohoto jednani je stale pod kontrolou senzorickych vstupu, ktere v soc. situaci znamenaji vnimani a hodnoceni partnera nebo partneru interakce; jednani subjektu probiha se zfetelem na dosaieni ureiteho cile, pfieemz se uplatiiuji zpetne vazby z reakci partneru interakce. K.s. tak tvofi funkeni jednotu se soc. technikami, tj. vice ei mene umyslnymi zpusoby jednani s partnery interakce, aby subjekt tohoto jednani dosahl sveho cile. Za spec. rys soc. dovednosti poklada Argyle: 1. poti'ebu vytvofit tesny vztah s druhou osobou, mj. jednanim s ni jako s rovnocennym partnerem, eliminovanim soc. barier, nalezenim spoleenych zajmu a zkusenosti, vfelosti, ktera je doprovazena usmevem, venovanim pozornosti, projevy sympatie a dalSimi zpusoby, 2. uddet tuto osobu ve hfe, motivovat ji pro klienta, redukovat u ni uzkost a defenzivnost. Je zmimo, ze vysoce inteligentni lide nejsou vzdy soc. obratni. Podle Argylova nazoru existuje nejaky obecny einitel k.s., ale neni dosud znam. Za zakl. slozky k.s. poklada Argyle percepeni senzitivitu, vfelost a tesny vztah, repertoar soc. technik, flexibilitu (rychle reagovani na podnety ostatnich, i kdyz nemusi delat nutne to, co druzi chteji), energii a iniciativu, vzorce klidne odpovedi. V pozdejsi praci s M. Hendersonovou (r. 1985) hovon Argyle 0 pravidlech uspesne soc. interakce, ktera povazuje za pruvodce k dosaieni soc. dovednosti, vyzadujicich vsak i specif. zpusobilosti, napf. schopnost kontrolovat projevy nekterych emoci. S. Greif (1987) pouziva pojem k.s. v pluralu, protoze je dnes znamo, ze jsou ziskavany jen pro urCite soc. situace (napf. fidici pracovnik je schopen fesit konflikty mezi spolupracovniky, ale nikoli mezi svymi vlastnimi detmi). Pro osvojeni soc. dovednosti byly vypracovany rozne programy treninku, velmi spec if. zamerene. Jako zakl. koncepty se zde uplatiiuji objektivni pole jednani a jeho vnitfni reprezentace (rozdil mezi objektivni charakteristikou situace a jejim subjektivnim videnim) a strategie vlastniho jednani. Prvnim krokem k vycviku k.s. je situacni anaIyza a z ni vyplyvajici efektivni alternativy jednani, ktere lze zeasti pfifazovat k urCitym roHm jako obecneji zavaz504

na pravidla. Greif vyslovuje pochybnosti 0 modelovani k.s., neboi v komplexnejsich polich jednani narusta moznost alternativ spravnych soc. technik a jejich ved. rekonstrukce soucasnymi metodami je iluzi. Zatim tedy koncept k.s. spociva na teor. modelu a systemu urcitych kHeovych pojmu.

A: competition F: competition N: Wettbewerbslust, Konkurrenzfahigkeit I: competizione Lit.: Ravell, B. H. - Eachus, H. T.: Cooperation and Competition in Meansinterdepedent Triads. Journal of Abnormal Psychology and Social Psychology, 67, 1963.

Nak

k 0 m pie men tar ita viz princip komplementarity

Argyluv model socialni kompetence:

,

A vnfma B die A VUc! chovanf B

.~

r--.

prevod

•

sociaJnf techniky A

,

k 0 m pie x p s y chi c k Y viz psychologie analyticka zpetna vazba X

zpetna vazba Y

~

socialni

I techniky B

I

system rovnovahy

--, I I I I I

- --'

zpetna vazba Z

A: social competency F: competence sociale N: soziale Kompetenz I: competenza sociale Lit.; Argyle, M.: The Psychology of Interpersonal Behaviour. Harmondsworth 1967; Greif, S.: Soziale Kompetenzen. In: Frey, D. - Greif, S. eds.: Sozialpsychologie. Miinchen, Weinheim 1987; Hillsch, R. - Pfingsten, U.: Gruppentraining sozialer Kompetenzen. Miinchen 1983.

Nak kompetice - (z lat. competere = setkavat se, mit spoleeny cil) - soutezive interakcni stfetavani chapane v jistem smyslu jako opak ~kooperace, tj. spoluprace. Zatimco ke kooperativnimu chovani dochazi, kdyz dosazeni cile ureitym jedincem zvysuje pravdepodobnost, ze take druzi, ktefi s nim budou spolupracovat, dosahnou cile, ke k. dochazi, jestlize naopak cilovym chovanim jedince je blokovano dosazeni cile pro druhe, resp. jeho pravdepodobnost se zmensuje (R. M. Krauss, 1966). K. neboli soutezivost uzce souvisi s ~konkurenci. Srovnavanim kooperativnich a konkurenenich skupin se zjistilo, ze prvni fesi zadane ukoly rychleji a jejich clenove jsou k feseni vice pfitahovani; vykazuji take mene nepf:itelstvi a vetSi pnzeii vuei svym spolupracovnikum (B. H. Raven a H. T. Eachus, 1963). Vyzkumy rozdilu mezi kooperaci a k. v malych pracovnich skupinach vsak neprinesly jednotne vysledky (H. Feger, 1972). Navozovani soutezivosti obecne zvysuje uroveii ~motivace daneho jedince, zejm. srovnava-li svuj vykon s ostatnimi a toto srovnavani je vychodiskem jeho sebehodnoceni. (Viz tez ~soutezivost experimentalni. )

komplex ekologicky - (z lat. complexus:= svirajici, obklopujici, objimajici) - heuristicky makrostrukturalni model, ktery pfedpoklada vzajemnou zavislost 4 shluku promennych: obyv., soc. organizace, prostfedi a technologie. Myslenka k.e. byla formulovana v 60. 1. pfedevsim D.D. Duncanem a L. F. Schnorem. Ti jsou povazovani za pfedstavitele novejsich koncepci ~socialni ekologie, navazujicich spiSe pfimo na principy obecne ~ekologie nez na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi soc. ekologie. Model k.e. neni ani deterministicky, ani uzavreny a muze byt inspirativni pri vyhledavani a ureovani toho, jak uvedene shluky promennych na sebe navzajem pus obi. Zmena kterekoliv z nich pusobi na vsechny ostatni. Presne deflnice 4 dimenzi k.e. jeho autofi nepodali, ale lze je alespoii zeasti nahradit vyeislenim jednotlivych promennych podle Schnorea: 1. obyvatelstvo: mnozstvi, tempo rustu, komponenty rustu (mezi jinym migrace), struktura (veetne struktury etnicke); 2. organizace: hosp. zakladna (prumysl, obchod, univerzita), ekologicka organizace (mezi jinym autonomie obci uvnitr mestskych uzemi, segregace), soc. rozvrstveni; 3. prostredi: topografie, fyzikalni prostfedi; 4. technologie: dopravni prostredky, zdroje energie pro prumysl, stavebni hmoty, zasobovani energii, kanalizace, orientace dopravnich komunikaci, spojove technologie. Model k.e. je explicitne makrostrukturalni, tj. zabyva se ~globalnimi spolecnostmi, jak zduraziiuje B. Hamm. Umoziiuje popsat komplexne a pfitom pomerne pfesne stay rozvoje jednotlivych zemi. Lze jej vsak pouzit i pro vyklad ekologicke struktury a vyvoje jednotlivych mest, Cili pro mezo-uroveii. Podle Schnorea prostredi, technologie a obyv. v makrospol. vyznamu pusobi na funkeni organizaci einnosti jednotlivych mest, a ta pak pusobi dale na prostorove rozlozeni Cinnosti i obyv. Cili na ekologickou strukturu mesta. V pojeti autoru konceptu k.e. je ekologicka struktura chapana jako organizace funkci, eili aktivit, ktere zavisi na druhych aktivitach. I kdyz byl k.e. konstruovan s cilem umoznit operacionalizaci a stimulovat empir. vyzkum, jeho aplikace byla minimalni. Pokusy 0 ni ueinil zejm. sam O. D. Duncan pfi analyze zneeiSteni ovzdusi v Los Angeles a jeho soc. podminek i dusledku.

Noveji se pokouseli v odvozene podobe aplikovat k.e. B. Hamm a J. Friedrichs. Model k.e. pfes svou heuristickou intenci zustal spiSe teor. hypotezou. Nekdy se poukazuje na podobnost tohoto modelu s marx. koncepci vztahu mezi vyrobnimi silami (v dikci k.e. jde 0 obyv .• prostredi, technologii) a vyrobnimi vztahy (tj. podle k.e. soc. organizaci). Soc. organizace je v modelu k.e. povazovana za zakl. element. V centru zajmu k.e. stoji ty formy soc. sdruzovani a pravidel, ktere jsou zakladem preZiti populaci v prostredi, ktere je v pods tate z hlediska zdroju omezene. J. P. Gibbs a W. T. Martin v uvaze, ktera je blizka konceptu k.e., hovofi v teto souvislosti 0 "organizaci preziti" (subsistence organization). Nejvetsim nedostatkern konceptu k.e., ktery se vyskytuje v klasickych i neoklasickych verzich soc. ekologie, je skuteenost, ze ze sveho analytickeho pnstupu vylueuje pusobeni hodnot, kultury, motivace a rozhodovani (rozhodovani jednotlivce je chapano pouze jako dusledek strukturalnich znaku spoleenosti). I kdyz jak autofi k.e., tak Gibbs a Martin nevylueuji vliv ideologii, hOdnotovych systemu, nabozenstvi aj. na soc. organizaci, soudi, ze tyto jevy nemohou vysvetlit jeji existenci. Ne zcela jasne zustavaji vztahy mezi jednotlivymi promennymi k.e., zejm. vztahy a zprosti'edkovani mezi fyzikalnimi a soc. jevy. Nefesene jsou rovnez vztahy mezi jednotlivymi urovnemi soc. reality - makro- a mikrourovni, zejm. vztahy mezi chovanimjednotlivcu a strukturou agregovanych soc. jevu. Teprve viceuroviiove analyzy, ktere zkoumaji vztah mezi jednotlivymi faktory, Cinnostmi a kontexty a ktere zaealy byt pouzivane v ~sociologii mesta, umoziiuji lepe porozumet pusobeni prostredi na jednotlivce ajejich einnosti. PUvodni pojeti k.e. neprekonalo tudiz meze tradicniho makrostrukturalniho pfistupu soc. ekologie, ktery je v soueasne dobe menen pod vlivem teorii soc. struktury. A: ecological complex F: complexe ecologique N: okologischer Komplex I: complesso ecologico Lit.: Duncan, O. D.: From Social System to Ecosystem. In: Micklill, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hindsdale 1973; DUllcan, O. D.: Social Organization and Ecosystem. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modem Sociology. Chicago 1964; Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Soziale und raumliche Organisation der Gesellschaft. Opladen 1981; Gibbs, J. P. - Martill, W. T.: Toward a Theoretical System of Human Ecology. In: Micklill, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hinsdale 1973; Hamm, B.: Einftihrung in die Siedlungssoziologie. Mtinchen 1982; Schllore, L. F.: On the Spatial Structure of Cities in the Two Americas. In: Hauser, P. M. - Schnore, L. F.: The Study of Urbanization. New York 1965.

Mus

komplex Herostra ta - psych. vychodisko Cinti, ktere nemaji jine racionalni vysvetleni krome touhy po -'popularite. Pojem k.H. je odvozen od einu Herostrata, ktery r. 356 pr.n.l. zapahl chram bohyne Artemis v Efesu 505

komunikace

komplex kuIturni

udajne proto, aby se stal slavnym. Pouziva se i pojmova modifikace "herostratovska slava". ledna se vesmes 0 ciny hruzne, vandalske, sokujici, casto vyvolavajici okaillZitou represi ze strany piitomne vefejnosti i sebevraiedne reakce. Projevem k.H. jsou napf. vel'. masove vraidy, poskozovani Ci niceni svetoznamych obrazu ci plastik, okazala pohrdani nar. symboly atd. Cast osob postizena k.H. si pfipisuje odpovednost (spoluodpovednost) za ciny, ktere nespachaia, ba ani spachat nemohla. K.H. muze byt i polit. zneuzit, rak Jako tomu bylo v pfipade M. van der Lubbeho v Iipskem procesu se zhari riSskeho snemu v r. 1933. Od k.H. je tl'eba odlisovat ciny, ktere si sice tez vynucuji publicitu, ale podl'izuji ji pragmatickym ucelum. Napl'. atentat na izraelske sportovce na mnichovske olypiade nebyl projevem k.H., ale snahou upozomit sirokou vel'ejnost na palestinsky problem (viz -tterorismus). K.H. je casto vykladan dusevni chorobou, rna vsak zrejme obdobne pl'iciny jako -tvandalismus. A: Herostratus' complex F: complexe d'Herostrat N: Herostratoskomplex I: complesso di Erostrato Lin k 0 m pie x k u I t urn i - soubor vzajemne zavislych nebo integrovanych -tkulturnich prvku, resp. funkcni seskupeni kolem dominantniho kult. prvku. K.k.jako vnitl'ne spjary, logicky a funkeni celek vtiskuje kaide -tkultufe jeji charakteristickou tval'. Pl'i studiu kultury modemich spoleenosti je mozne identifikovat typicke k.k., ktere paralelne funguji v rUznych oblastech zivota spolecnosti. Vyzkumy preliteramich spolecnosti proti tomu prokazaly existenci sociokult. systemu primame spjatych s jednim zakl. k.k. (napf. s lovem urCiteho zvifete nebo pestovanim urcite plodiny). Pro oznaceni fady vzajemne spjatych k.k. pouzivaji nekteii sociologove a antropologove pojem kulturni konfigurace, coz je napf. soueasny typ industrialni spolecnosti, ktera je dnes charakteristicka pro mnoho sociokult. systemu, vzajemne spjatych funkcni i strukturaIni zavislosti. Problematiku vyzkumu k.k. anticipoval jiz L. Frobenius, ktery explicitne upozomil na fakt, ze kult. prvky jsou vzajemne spjaty v urcitych souborech. lejich vnitfni integrace vsak pro nej nepfedstavovala primarni vyzk. problem, protoze podobne jako jeho pokracovatele F. Graebner, B. Ankermann a W. Schmidt venoval pozornost zejm. difUzi kult. prvku a k.k. Predstavitele evrop. -tdifuzionismu stejne jako jejich am. kolegove (F. Boas, e. Wissler, A. L. Kroeber) maji sice znacnou zasluhu na prosazeni pojmu kult. prvek a k.k. jako vyzn. nastroju empir. studia kult. difuze a migrace, ale problematika systemoveho vyzkumu k.k. zustala na okraji jejich badatelskeho zajmu. Kvalitativne novy pristup ke studiu k.k. jako 506

vnitfne integrovaneho, fungujiciho systemu je spjat ai s vyzkumy pfedstavitelu am. -tkonfiguracionismu (E. Sapir, R. F. Benedictovti, M. E. Opler) a brit. -tfunkcionalismu (B. Malinowski,A. R. Radcliffe-Brown). V soucasne vede 0 kulture je zpochybneno tradicni vymezeni k.k. s roIf dominantniho kult. prvku a stale vice je kladen duraz na studium komplexnosti, k.k. jako celku. A: culture complex F: complexe culturel N: Kulturkomplex I: complesso culturale Lit.: Herskovits, M. 1.: Man and his Works. The Science of Cultural Anthropology. New York 1948; Kroeber. A. L.: The Nature of Culture. Chicago 1952; Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Schmidt, w.: Handbuch der Methode der Kulturhistori-

schen Ethnologie. Miinster 1937.

Sou komplex 0 id ipu v viz libido komplexita - (z lat. complexus = spojeni) - jednota rozmanitosti, tez spojitost, celistvost, uplnost. Tento pojem se pouziva ruznym zpiisobem pfi analyze systemu v teorii systemu. Vztahuje se vsak take k okoli systemu, pfip. spojuje dany system s jeho okolim. K. Je jeden ze zakl. pojmu Luhmannovy funkcionalne strukturalni teorie. N. Luhmann vychazi z toho, ze vzajemny vztah vsech elementu nemuze byt uskutecnen ani v systemu, ani v okoli, ani ve svete, taUe kaidy systemje prinucen k selekci parcialnich vzorcu relaci a v tomto smyslu k vytvoreni kontingentni struktury. Pojem k. definuje na zaklade pojmu element (prvek) a relace (vztahl. Pri narustajicim poetu prvku, ze kterych sestava system nebo okoli (osveti) systemu, posleze dojde k urCite hranici, za kterou jiz neni mozne uvestjednotlive prvky do vzajemnych vztahu. Za komplexni je povazovan celek vzajemne souvisejicich prvku pri imanentnich omezenich kapacity techto spojeni. K. se nazyva take selekcnim niitlakem. K. sveta, jeho ruznych rovin a oblasti, vznika a vyviji se teprve redukci k. a selektivnim podminenim teto redukce. A: complexity F: complexite N: Komplexitat I: complessitit Lit.: Luhmalln, N.: Soziologische AufkHirung 2. Opladen 1975; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Wilke, H.: Systemtheorie. Stut-

tgart 1982.

Much

kompu terizace - (odvozeno z angl. computer =elektronicky cislicovy pocitac, to z lat. computo = pocitam) komplex vyzkumu, vyroby, zavadeni a vyuzivani pocitacu ve vsech oblastech Iidske cinnosti a zivota. Pojem k. je pouzivan v anglosaske literature od poloviny 60. I., do ceStiny byl pfevzat pres rustinu. Casto se k. chape jako "zavadeni poCitacu", nekdy se ztotoznuji pojmy k. a -tinformatizace. K. ve vsech tech to smyslech silne ovlivnuje

-tcharakter prace a zasahuje do -tzpusobu zivota, byva proto predmerem s-gicke analYzy. Nejcasteji se zkourna vztah "clovek-poeitac" (viz tez -tautomatizace, -tautomatizovane systemy fizeni, -tpocitac). A: computerization F: informatisation N: Komputerisierung I: computerizzazione Lit.: Pernica, V.: Pocitace, fizeni. automatizace. Praha 1983; Tom.ffk, M. - Ruzicka, 1. - Rymes. M.: Spolecenske a psychologicke souvislosti zavadeni vypocetni techniky. Praha 1987.

Per

komuna - (z fr. commune, to z lat. communis = obecny, spolecny) - spolecenstvi lidi, ktefi se rozhodli zit alternativnim zpusobem zivota, jenz zpochybnuje hodnoty a zivotni styl prevaiujici ve spolecnosti. Odmitnuti spol. uznavanych hodnot muze mit ruzne radikalni podobu. Zivot v k. zpravidla predpoklada odmitnuti soukromeho vlastnictvi a jeho nahrazeni vlastnictvim spolecnym; zvlastni duraz byva kladen na sobestaenost k. vzhledem k okolnimu svetu. Rozhodovani v ramci k. muze byt organizovano ruzne, muze sahat od principu -tcharismatickeho vudcovstvi (praktikovaneho zejm. v nab. k.) ai po vyrazne antiautoritafske modely. Vychova deti byva zalezitosti vsech clenu k., sexualni praktiky mohou znacne variovat. Zakladani k. je vyrazem usili nalezt autentietejsi mezilidske vztahy, nezjake nabizi centralizovana spoleenost. lako inspirace pusobi -tnabozenska hnuti minulosti, projekty radikalnich soc. reformiitoru i orientalni -tsekty. Vsechny tyto prvky byvaji spojeny v zivote k., jeZ jsou ustavovany jako reakce na soucasnou -tekologickou krizi a jejichz pocet roste. Ze s-gickeho hlediska Ize povazovat k. za kolekt. formu uniku z reality, za formu rezignace na moznost zmenit rysy a charakter spolecnosti, ktere jsou z ruznych duvodu povazovany za neprijatelne. (Viz tez -thnuti komunitni, -thippies, -tTaize, -tnadace findhornska.) A: commune F: commune N: Kommune I: comune Kel k 0 m una lit a viz analyza faktorova komunikace - (z lat. communicatio, to od communicare = spojovat) - v sirokem smyslu jakykoliv pl'enos -tinformace. Na tomto stupni obecnosti popisujeme k. v kategoriich typu: zdroj - pfijemce, komunikacni kanal, komunikacni k6d, komunikaeni sumy atd. Samotny pfenos inform ace jeste nevytvai'i mezi ueastniky vztah mluvciho a adresata, ktery je podstatnym rysem k. v uzsim smyslu. V tomto vztahu jeden ueastnik-mluvci (M) otevrene vystupuje vuci jinemu ucastniku-adresiitovi (A) jako nekdo, kdo rna vuci nemu specif. zamery, oznacovane jako komunikativni intence. Transparentnost komunikativnfch

intenci nevylucuje, ze M sleduje komunikativnim aktem i dalSi zamery, ktere se v nem nemanifestuji. V klasicke Griceove analyze vyznamu promluvy z hlediska M (tj. v definici toho, co to znamena fici 0 M, ze neco mini svou promluvou vzhledem k A), je komunikativni intence charakterizovana jako komplexni postoj zahrnujici intenci 11 vyvolat promluvou u A urcitou reakci (pfesvedceni nebo cinnost), dale intenci h aby A rozpoznal 1lo a intenci 11, aby 11 byla naplnena na zaklade naplneni 12 , Ukazalo se, ze toto vymezeni nestaci k zachyceni transparentnosti komunikace a ze pokusy dosahnout toho zesilenim griceovske definice vedou k postulovani nekonecne hierarchie intend, a tedy za hranice psycho!. reaInosti. Vyustenim je Griceovo pojeti komunikativniho postoje jako ideaIniho limitu, k nemuz se v realne k. aproximativne priblizujeme. Alternativou je nesnazit se definovat komunikativni postoj intencionalne, ale povazovat ho prim arne za institucionalni pozici, v niz se ocitame tim, ze vykoname akt, ktery na zaklade urCitych spol. pravidel (typicky, ale ne nutne, jazykovych konvend) rna v danem spolecenstvi platnost tvrzeni, slibu, rozkazu atd. Kazdy takovy akt se vymezuje institucionalnimi dusledky, ktere rna pro M a A. Transparentnost komunikativniho aktu spoeiva prave v tom, ze stavi sve ucastniky do pozic, ktere jsou svou podstatou vefejne. Pod vlivem J. L Austina se hezne rozlisuji 3 vrstvy komunikativniho aktu: 1. akt lokucni (uziti smyslove vnimatelneho prostredku - typicky, ale ne nutne, jazykoveho vyrazu s urCitou gramatickou strukturou a urCitym konvenenim vyznamem); 2. akt ilokueni (komunikativni funkce 1. aktu - tvrzeni, slib, atd.); 3. akt perlokucni (ucinky aktu 2., pl'edevsim na strane A - vyvolani urCiteho pl'esvedceni, emoci, motivace k urcitemujednani). Na strane M lze rozlisit autora promluvy (napf. toho, kdo formuluje text vyhlasky), vykonavatele lokucniho aktu (toho, kdo vyhlasku zpfistupnuje ve zvukove nebo graficke podobe verejnosti) a subjekt ilokucniho aktu (instituci, ktera vydava vyhlasku): v bezne k. byvaji tyto role spojeny v jedne osobe. Vlastni komunikativni status aktu urcuje jeho ilokucni sila. Nejznamejsi analyzu a klasifikaci zakl. typu ilokucnich aktu padal J. R. Searle: jednotlive typy se charakterizuji pomoci podminekjejich uspesneho vykonu (tyto podminky se tykaji intenci a pfesvedceni M, konvencniho vyznamu uziteho vyrazu i vnejsich okolnosti promluvy). V Searlove pojeti se tim vymezuje slib, rozkaz, tvrzeni, atd. jako obecna kult. instituce. Jazykove konvence pak ureuji spec if. zpusob realizace techto instituci v jednotlivych jazykovych spolecenstvich. Searle roztfidil ilokucni akty (tez mluvni akty) do 5 zakl. kategorii: a) reprezentujici akty (napT. tvrzeni, namitka, stiznost), 507

komunikace ekologicka

b) usmeriiujici (direktivni) akty (napf. rozkaz, prosba), c) zavazujici akty (napf. slib, hrozba), d) expresivni akty (napf. omluva, blahopfani), e) deklarativni akty (napf. jmenovani, exkomunikace). Vlivmi analyza a klasifikace ilokucnich aktu na zaklade ciste intencionalnich kriterii pochazi od S. Schiffera. Uzitim vyrazu, jehoz bezprostfedni konvencni funkci je vykon jisteho ilokucniho aktu, lze soucasne nepfimo vykonatjiny ilokucni akt. P.Grice charakterizuje rozsahlou tfidu takovych jevu jako "konverzacni implikatury": nepfimy akt je promluvou konverzacne implikovan na zaklade pravidel k., tzv. konverzacnich maxim, z nichz kaMa je specifikaci obecneho principu komunikativni spoluprace. Tento princip Grice odvozuje z obecneho ucelu k., ktery spatfuje v max. efektivni vymene informaci. Griceovy maximy pfikazuji napf. pfimefenost kvantity sdeIeni, resp. sdelovanych informaci komunikativnimu ucelu, pravdiyost, zduvodnenost, relevantnost, zfetelnost, jednoznacnost. Konverzacni implikatura je pak zalozena na tom, ze prornluva ve svem doslovnem vyznamu napadne kontrastuje s nekterou z maxim. A pi'edpokliida, ze maxima neni porusena (protoze vefi, ze M rna zajem 0 komunikativni spolupraci), vyvozuje z toho, Ze prornluva musi mit nepfuny vyznam a identifikuje jej na ziiklade znalosti kontextu a dalsich premis. Ucastnici k. nejen stfidave zaujimaji role rnIuvciho a adresata, ale vykonavanim komunikativnich aktu zaroveii potvrzuji spol. -'role (resp. vznaseji narok na role), ktere pi'esahuji ramec komunikativniho vztahu: u tvrzeni jde 0 roli kompetentniho zdroje informaci, u rozkazu 0 roIi nositele autority, u ruznych typu deklarativnich aktli 0 postaveni v ramci urcitych instituci atd. Repertoar typu komunikativnich aktu lze tedy vylozitjen na pozadi obecnych forem osobnich a institucionalnich vztahu v danem spolecenstvi (viz tez -'komunikace socialni). A: communication F: communication N: Kommunikation I: comunicazione Kot' kom unikace ekologicka - v uzsim smyslu racionalni reflektovani ekologickeho ohrozeni, resp. -'ekologicke krize, v sirsim smyslu spojeni lidske spolecnosti jako operativne uzavfeneho a omezeneho systemu s -'ekosystemy, s -'pfirodou. K.e. dnes neni samozi'ejmymjevern, protoze pi'iroda neni stabilni a samoregulacni. leji nemennost, harmonie a organicke zacleneni lidskych aktivit spada do pfedmoderniho obdobi. Moderni pojeti evoluce pocita se systemy, ktere se vyvijeji bez ohledu na prostfedi a na budoucnost (viz -'autopoiesis). K.e. vazne pi'i vyhradni koncentraci pozornosti na stupiiovani hosp. rustu, ph narusovani gloMlni ekologicke rovnovahy rozvojem spickovych technologii. Zamerne rozvijeni k.e. 508

komunikace neverbalni

by melo vest k tomu, aby stupiiovani rozsahu a hloubky tech. zasahu do pi'irody bylo kompenzovano vetSi kompetenci aItemativnich zasahu eliminujicich ekologicke ohrozeni a krize. K.e. by mel a pi'ispivat ke vcasnemu pfedvidani a reseni nalehavych problemu -'zivotniho prostredi. Mela by se promitat do -'ekologicke politiky a -'ekologicke etiky. A: ecological communication F: communication ecologique N: okologische Kommunikation I: comunicazione ecologica Lit.: King, A. - Schneider, B.: Prvni gloMlni revoluce. Bratislava 1991; Luhmann, N.: Okologische Kommunikation. Kann die moderne Gesellschaft sich auf okologische Gefahrdungen einstellen? Opladen 1986.

Kam

komunikace masova - zvl. druh -'komunikace, pi'i niz dochazi k rozsii'ovani a sdelovani -'informaci a symbolickych obsahu urcenych siroke -.verejnosti, resp. -.mas:im, pomoci spec. prostfedku, pfedevsirn rozhlasu, televize, tisku a filmu, ktere se proto nazyvaji prostredky masove komunikace, resp. masmedia. K.m. spoluvytvafi -'masovou kulturu a zaroveii je jejim dusledkem. Schema k.m. zahrnuje: a) komunikatora (puvodce sdeleni), coz je vedle jednotlivce vetsinou i urcita organizace, instituce (redakce, vydavatelstvi), b) sdeleni s jeho obsahovou i formalni strankou, c) komunikacni kanal vazany na typ masmMia, d) komunikanta (pi'fjemce sdeleni), coz jsou pocetne, diferencovane, heterogenni skupiny spolecnosti. K.m. Ize chapat jako novy typ zprostfedkovani a kvalitativne novou dimenzi vymeny informaci, pi'i ktere se stykaji organizace, instituce, vrstvy a skupiny zastoupene konkretnfrni lidmi jako sdelovatele a pfijemci. Pohyb informaci je vetsinou jednosmerny a puvodce sdeleni zastava trvale roli mluvciho k casove i prostorove vzdiilene rnnozine pi'ijemcu. K.m. ovliviiuje mysleni a jednani lidi i zpusob jejich zivota. Pusobi prakticky neustiile, bezprostfedne i zprostfedkovane na -.spolecenske vMomi, vytvafi obecne hodnoty, upeviiuje nebo rozvoliiuje normy, podili se na procesu -'socializace a -'enkulturace. Krome toho plni funkce -.propagandy, -'reklamy, -'socialni kontroly a funkce zabavni a rekreativni. Prostfedky k.m. se deli podIe zpusobu recepce na akusticke, opticke a kombinovane. Hlavnimi prostfedky k.m. jsou tisk, film, rozhlas a televize. K.m. lze sifit i dalSimi zpusoby reprodukce psaneho slova (knihami, letaky, plakaty, telexem atd.), mluvenym slovem a hudbou (na gramofonovych deskach, magnetofonovych kazetach, CD aj.), obrazovyrni a plastickjmi vytvory (videem, obrazovymi reprodukcemi, holografii). Nejstarsim prostfedkem k.m. je tisk. Nabyl na vyznamu zejm. vynalezem rotacky, ktera umoznila masove rozsii'eni novin a casopisu, jef brzy pfekroCily pouhou informativni

funkci a zamefily se i na vseobecne zajmy a zabavu ctenaru. Film byl od sveho vzniku (r. 1894) pfedevsim nastrojem zabavy. Pfiznivych tech. moznosti pro rychle masove sueni vyuzil prumysl a film se stal standardizovanym zbozim. lebo vyznam spoCiva v univerzalni pouzitelnosti a pochopitelnosti a v apelujicim uCinku. Rozhlas byl vynalezen v r. 1896, ale soucasti k.m. se stal az ve 20. I. 20. st. lebo hlavni pfednosti je snadny pfijem a operativnost vyuZiti. V souvislosti s masovym rozsifenim rozhlasu a filmu po 1. svet. vaIce se hovori 0 tzv. prvnim prahu zmasoveni kultury. Druhy prah zmasoveni nastal po 2. svet. valce masovym rozsuenim televize, ktera pfitahovala vetsimi moznostmi domaciho vyuziti. Diky rychlemu rozvoji novych prostfedku k.m. a jejich integraci na Mzi vypocetni techniky muzeme dnes hovofit 0 ti'etim prahu zmasoveni. Kvalit. zmena. kterou vnesly do Zivota spolecnosti prostfedky k.m., je odborniky oceiiovana jak pozitivne (rychle sii'eni informaci, zrovnovpravneni vsech mist a oblasti, rust vzdeJanostni urovne), tak negativne (prostfedky k.m. jsou niistrojem soc. manipulace, pncinou standardizace a nivelizace vkusu). Rust vlivu prosti'edku k.m. vyvolal s-gicke analyzy tohoto jevu. E. Katz a P. F. Lazarsjeld vypracovali tzv. teorii dvoustupiioveho prubehu komunikace (two-step-flow of communication), spocivajici v pi'edpokladu, ze mnoM sdeleni dosahujf -'publika ne pi'fmo, ale prosti'ednictvim dalSich osob - usmeriiovatelu mineni (opinion leaders). H. M. McLuhan vypracoval -'periodizaci dejin podle pfevliidajiciho typu komunikace: spolecnost bezprosti'edni komunikace, kde jako rozhodujici vystupuje lidsky hlas a sluch, prechazi pi'es tzv. spolecnost pisma do tfetiho, tzv. retribiilniho stadia, spjateho s eIektronickou revoluci a rozvojem prostfedku k.m. Niistupem novych prosti'edku k.m. a jejich vIi vern na zivot cloveka a spolecnosti se zabyval A. Tojfler, ktery vychazel z analyzy promen spolecnosti jako produktu prumyslove revoluce, industrializace a urbanizace a kultury zavisle na prosti'edcich k.m. a masovosti vubec. Podle neho bude tato masovost pi'ekonana tzv. novou individualnosti. Analyze novych technologii informacnich a komunikacnich procesu venuje pozomost stale vice vedcu. Vypocetni technika se stava pevnou soucasti procesu k.m., zdokonaluje se kvalita komunikacnich kanalu a zvysuje se jejich pi'enosova kapacita. S. Brand v teto souvislosti hovoi'i 0 spolecnosti, jejimz chrakteristickym rysem bude synteza vsech prostfedku k.m. - televize, filmu, tisku, videa a vypocetni techniky. Moznosti teto nove syntezy a jejiml pfip. dusledky se zabyva v soucasne dobe mnoho vedcu. V Massachusetts Institute of Technology byla zalozena laboratoi' prostfedku k.m. (Media Laboratory), jef sdruzuje velke mnozstvi odbomiku na tele-

komunikaci (napi'. 1. Weiner, Ch. Schmenad), vypocetni techniku (A. Kay), umelou inteligenci (5. Papert), film a video (R. Leacock), holografii (5. Benton), elektronicky tisk (A. Lippman), televizi budoucnosti (w. Schreiber), pocitacovou hudbu (B. Vercoe, D. Levitt), pocitacovou grafiku (D. Zeiter) atd. A: mass communication F: communication de masse N: Massenkommunikation I: comunicazione di massa Lit.: DeFleur, M. - Ball-Rokeach, S.: Theories of Mass Communication. London, New York 1989; Kloskowska, A.: Masova kultura. Praha 1967; MacLuhan, M.: Jak rozumet mediim. Extenze cloveka. Praha 1991; Thompson, 1. B.: Ideology and Modern Culture. Critical Social Theory in the Era of Mass Communication. Cambridge 1990; viz tez ..... komunikace socialni.

ViS kom unikace neverb alni - ( lat. verbum =slovo) - doslova mimoslovni forma -'komunikace. Termin k.n. se pouziva k odliseni souboru ruznorodych forem mimoslovniho sdelovani od dominantni formy, tj. od komunikace verbiilni. Obvykle se uviidi tyto formy k.n.: 1. sdelovani zrakovym kontaktem (oCima); 2. sdelovani mimikou, tj. vyrazy obliceje; 3. sdelovani pohyby, a to jak mimovolnimi (viz -'kinesika), tak kuIt. ovlivnenymi gesty; 4. sdelovani pfiblizenim ci oddaJenim od osoby, s niz jsem v soc. interakci (viz -'proxemika); 5. sdelovani bezposti'ednim pi'iblizenim a dotekem (tzv. haptika); 6. sdelovani fyzickym postojem, ktery pi'i interakci zaujimame (tzv. posturologie) a sdelovani "svrchnimi tony i'eci", tj. jinymi nefli semantickymi znaky mluvy (viz -'paralingvistika). Do souboru forem k.n. je nekdy zafazovano take sdelovani zevnejSi upravou, a to jak vlastni osoby (napl'. pomoci make-upu, upravou vlasiI apod.), tak upravou satu. Nektei'i autoi'i jdou jeste dale a uvazuji 0 sdelovani upravou domu, chaty, chalupy, volbou auta, mista dovolene, cest atd. V jistem smyslu lze celou tzv. demonstrativni spotrebu povaZovat za vypoved' 0 soc. postaveni formou k.n. Ovliviioviini zvukem, kratkjm zrakovym vjemem, sekvenci obrazu ci jejich opakovanim, vzbuzovanim libych Ci nelibych pocitu (tepla, zimy apod.) se stalo soucasH metod -'reklamy. Vytvame, hudebni a do jiste miry i dramaticke -'umeni je zalozeno na k.n. Spec. formou k.n. je tanec, ktery u pfir. narodu pi'edstavuje vyzn. oblast komunikace s lidmi i nadpi'irozenymi silami. Podobnou formou komunikace jsou ritualni gesta i slozitejsi ukony (napi'. pi'iprava pokrmu, vykui'ovani apod.) v prakticke -.magii a do jiste miry i v -.nabozenstvi. V beznem zivote se neverbalne casto sdeluje pocit nepi'atelstvi, nenavisti - od vyhruznych gest pi'es pestni utoky az po ozbrojene pfepady. Ale i pocity velke naklonnosti mivaji tento charakter - pfatelske stisky rukou, objeti, polibky atd. Lze rici, ze k.n. byva dominantni v oblasti cito509

komunismus

komunikace socialni

ve komunikace, i kdyz to neplati v kaZdem pfipade, a pak tam, kde nelze pouzit verbalni komunikaci, napf. ve styku s nemluvnetem, se zvifetem. Z k.n. se nekdy vydeluje jako specif. pfipad tzv. -tvykonove sdeleni, tj. neverbalni sdeleni zalozene na akci. Casto se k.n. odehrava na bazi skupin, nemusi to byt individ. komunikace. Stejnym oblecenim, pozdravnym gestem a jinymi rysy chovani sdeluji napi'. spec. komunity mladeZe svemu okoli svuj odlisn}' nazor na svet. Uniformni obleceni pfislusniku -tfeholnich fad" rna podobnou sdelovaci funkci a navic vytvari urCitou komunikacni barieru. Ale i sroceni Iidi na vef. prostranstvi je "vymluvnym" neverbalnim, resp. vykonovym sdelenim, a tim spiSe je jim pochodujiei, kleciei nebo hroziei -tdav. Specif. formou k.n. je pferuseni verbalni komunikace - vymluvne mlceni. Nejvetsi pozomost vedcu, hlavne soc. psychologu, vzbuzuje "sdelovani ocima". Experimentalne se studuje zamefeni pohledu (napf. na koho se dana osoba diva, nediva), doba trvani daneho zamefeni pohledu (jak dlouho se na druhou osobu dana osoba diva), cetnost pohledu na rozne soc. terce - osoby (napf. jak casto se behem rozmluvy ve sku pine dana osoba podivala na kteroukoliv z dalSich osob), sekvence pohledu (na koho se podivala pfedtim, ted a potom), celkovy objem pohledu venovanych urcite osobe (po jakou dobu v prubehu cele doby interakce se dana osoba divala na urcitou druhou osobu), coz je zak!. udaj v teto oblasti, uhel pootevfeni vicek, pro mer zomice, odklon smeru pohledu od normaly obliceje (zda se diva pfimo nebo po ocku, do boku), mrkaci pohledy, tvar a pohyb oboci ph pohledove cinnosti, tvary vrasek kolem oCi apod. Zprvu se venovala pozomost jednotlivym vyjmenovanym elementum, pozdeji se pfeslo na konfigurace ukazatelu. V protikladu ke -tgestaltismu, ktery se zajimal 0 vyraz obliceje, vyraz fyzickeho postoje apod., se od r. 1950 rozviji zv!. v anglosaskem svete podstatne odliSny pi'istup v ramci -tbehaviorismu, ktery byl zfejme ovlivnen studiem komunikace zvifat. Pozomost je venovana nejen druhum k.n. objevujicim se v dane interakci, ale i jejich komunikacnimu vyznamu, tomu, co se k.n. vyjadfuje. Uvadi se: 1. emoce, vyjadi'ovane zv!. vyrazem obliceje a pohledy (napf. promerem zomice); 2. phtazlivost a touha po uzsim soc. kontaktu v osobnim styku; 3. usuzovani na charakteristiky osobnosti partnera soc. styku; 4. ovlivnovani postoju druhych ucastniku interakce; S. fizeni chodu interakce (viz napf. roli oci ph pfedavani slova v rozhovoru); 6. kult. vazby toho, kdo k.n. vysila. Po prvnim teor. pojeti M. Argyla se od teorie -treciprocity pfeslo k teorii dosahovani a udrZovani rovnovahy ve vzajemnych vztazich a pozdeji k jeste komplexnejsim pojetim v souvislosti se zminovanou paralingvistikou.

510

A: non-verbal communication F: communication non-verbale N: non-verbale Kommunikation I: comunicazione non verbale Lit.: Kfivohlavv, 1.: Jak si navz:ijem lepe porozumime. Praha 1988; Kfivohlavv, J.: Neverb:ilni komunikace - fee pohlediJ, usmeviJ a gest. Praha 1988.

Kfi

komunikace socialni - proces, v jehoz ramci se sdeluji Ci vymenuji -tinformace a ktery je zaroven bran jako typ -tsocialni interakce (proces -tovlivnovam'). Propojeni techto dvou aspektu, ale i dalSieh - napf. chapani -tkomunikace jako prace se znakem a k6dem - a vedomi jejich soc., kult., dejinne, ale i bio!. podminenosti vedlo k postupnemu ustavovani pojeti k.s. jako svebytneho vedniho oboru, ktery se zabyva ruznymi typy a zpusoby komunikovani ve spolecnosti (viz tez -tteorie komunikace). Snaha klasifikovat komunikacni akty vedla k hledani kriterii a postupne k vytvafeni vnitfne strukturovanych koncepci k.s. Nejrozsifenejsi je vymezeni rovin komunikace pod Ie povahy vztahu mezijejimi ucastniky (uvaZuje se 0 intrapersonalni a masove komunikaci) a typu komunikace podle prostfedku, ktere se pfi komunikovani aktivuji (verbalni a -tneverbalni komunikace), nebo podle ucelu komunikace (napf. pervazivni aj.). Podle povahy vztahu mezi jejimi ucastniky se rozlisuji 3 typy k.s. 1. Intrapersonalni komunikace je ta, kterou "vede" jednotlivec sam se sebou. Iedna se 0 dynamicky otevfeny komunikacni system, na jehoz zaklade individuum interpretuje data (tedy i dek6duje sdeleni "zvenku" a enk6duje sdeleni "ven"), vyhodnocuje informace a pfipravuje se k rozhodnuti. Vyviji pfevazne neurofyziologickou aktivitu, i kdyz se do teto sfery komunikace zpravidla zahmuje i "mluveni sarna se sebou", tedy operace se zazitky, myslenkami a udalostmi. 2. Interpersonalni komunikace je ta, pfi ktere je komunikujici jedinec nejakym zptlsobem pfimo spojen s dalSim ucastnikem (nebo ucastniky) komunikacniho aktu. Vsichni ucastniei takove komunikace na sebe navzajem nahIizeji jako na -tindividua. Pod interpersonalni komunikaci se zpravidla rozumi dyadicka komunikace (viz -tdyada) a skup. komunikace (nekdy take komunikace v -tmalych skupinach). Dyadicka komunikace, tj. komunikace mezi dvema osobami, muze byt jak formalni, tak neformalni (neformalni je napf. rozhovor s pfitelem u kavy nebo po telefonu, formalni je pohovor pfed phjimanim do zamestnani nebo rozhovor s nadfizenym). Skup. komunikaci se oznacuje komunikovani v tak malych skupinach, ze v nich muze byt splnena zak!. podminka pro interpersonaini komunikaci: pfimy, individualizovany vztah mezi ucastniky komunikacniho procesu. Skup. komunikace muze byt ne-

formalni (nekolik pfatel u stolu v restauraci) i formalni (zasedani spravni rady). 3. Vefejna komunikace je komunikace, ph ktere je sdeleni pfedavano tzv. vefejnosti, tj. Ctenarum, posluchacum a divakum v nejsirsim slova smyslu: od nekolika osob shromazdenych na pfednasce az po mili6ny ctenai'u, posluchacu rozhlasu a divaku televize. Podstatne je, ze znalost ucastniku komunikace neni ani vzajemna (i kdyz divaci nekdy vedi 0 "svem" reporterovi nejake podrobnosti), ani individualni. V ramci vef. komunikace je mozne rozlisit vef. komunikaci v uzsim slova smyslu a masovou komunikaci. Prvni je typem komunikacniho aktu, pfi nemz na jedne strane stoji jeden mluvci (pfednasejici, popf. podavate!, zahajuje-li napf. vystavu nekdo jiny nez autor) a na druhe strane posluchaci (pfijemci). Ie to komunikace, ktera podleha jednote mista a casu, ale vztah mezi mluvcim a pfijemci neni individualizovan. -tMasovou komunikaci se rozumi veskere typy komunikace, ph kterych je sdeleni distribuovano ve vysokem poctu indentickych kopii (ve forme vytiskU, signalu, magneticke kopie, filmove kopie, letaku, plakatu apod.) k pfijemcum, ktefi nejsou autorovi (mluvcimu, podavateli) osobne znami. Masova komunikace se postupne - vzhledem k narustajieimu vyznamu tzv. masmedii - konstituovala jako relativne samostatny obor, jenz se soustfeduje na studium medii, jejich fungovani ve spolecnosti, obsahy a vlivy. A: social communication F: communication sociale N: Sozialkommunikation I: comunicazione sociale Lit.: Fiske, J.: Introduction to Communication Studies. London 1990; Janousek, J.: Soci:ilni komunikace. Praha 1968; Littlejohn, S. w.: Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; Sereno, K. K. - Mortensel, C. D.: Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; Zibritovd, G.: Socialna komunikacia. Bratislava 1984; viz tez

--tkomunikace masov3.

lir kom u nikace verbal ni viz jazyk k 0 m u n ism u s - (z lat. communis = patfiei vsem) - typ -tideologie a zaroven spolecnosti charakterizovany spolecnym -tvlastnictvim. Pojem k. je odvozen od pojmu -tkomuna, coz je puvodne nazev mesta, ktere si vydoby10 na fedualech polito prava a mistni samospravu. Ideje k. mely ruznou podobu a ani dnes neexistuje unifikovana pfedstava k. Iako soc. teorie pochazi k. ze 4. st. pf.n.!. od kyniku Antisthena a Diogena, ktefi pfedpokladali navrat k pfirode a spolecnosti zalozene na spolecnem vlastnictvi. Myslenky spolecneho vlastnictvi Ize alespon v dilci forme nalezt u Platona v popisu idealniho statu (v Ustave,), ve kterem vladcove a strazcove, fidici a chraniei stat, nemaji soukromy majetek a dohlizeji na to, aby ve spolecnosti nebyli ani pfiIis bohati, ani pfilis chudi, nebot to vede k ni-

cemnostem a nizkym pracovnim vYkonum. Komunisticke ideje se vyskytovaly take ve stfedoveku jako soucast selskych a plebejskych hnuti, zadajieich obnoveni -tsocialni rovnosti, ktera byla vlastni ranym kfestanskym obcim. Nektefi pfedstavitele tohoto smeru, jako napf. taboritc nebo T. Miintzer, vyjadfujici nazory pol it. bezpravnych vrstev, zadali i odstraneni soukromeho vlastnictvi a statni moci nezavisle na clenech spolecnosti. V obdobi renesance rozvijel myslenky k. T. More ve svem spise Utopie a mnich T. Campanella v Slunecn[m state (viz -tutopie). V 18. st. inspirovala idea k. J. Mesliera, G. B. de Mablyho, Morellyho, F. N. G. Babeufa a castecne i J. J. Rousseaua. V nasledujicim st. R. Owena, E. Cabeta, C. H. de Saint-Simona, F. M. Ch. Fouriera a L. A. Blanquiho. Novy pfistup k myslence k. nalezame u K. Marxe a F. Engelse, podle nichz vyvoj civilizace smefuje od prvobytneho k. pfes -tspolecenskoekonomicke formace zalozene na soukromem vlastnictvi (otrokarstvi, feudalismus, kapitalismus) ke spolecnosti komunisticke. Na zaklade analyzy dejinneho pohybu dokazovali, ze: 1. urcitemu vyvojovemu stupni vyrobnieh sil odpovidaji urcite vyrobni vztahy; 2. souhm vyrobnieh vztahu vytvafi zakladnu, nad niz se zveda pnivni a polito nadstavba, ktere odpovidaji urCite formy vedomi a kterou jsou zpetne ovlivnovany jak vyrobni sHy, tak i vyrobni vztahy; 3. vyrobni vztahy ani nadstavba neodumiraji drive, nez se vycerpaji jejich moznosti stimulovat rozvoj vyrobnieh sil, a pokud k tomu dojde, pak se jejich zmena realizuje prostrednictvim revo!. Cinnosti tl'id zainteresovanych na takove zmene. Pfi aplikaci techto tendenci na kap. spolecnost doSli Marx a Engels k zaveru, ze -tkapitalismus je formaci, po ktere musi nasledovat k. Strojova velkovyroba bude v procesu sveho dalSiho vyvoje smefovat k bezprostrednimu sepeti s vedou, coz bude mit fadu dtlsledku, mj. dalSi zespolecensteni vyroby, zmeny v charakteru prace (pfestane byt zdrojem obzivy a stane se prostfedkem seberealizace), odstraneni rozporu mezi mestem a venkovem, fyzickou a dusevni praci, vznik beztfidni spolecnosti, postupny zanik zbozne-peneznich vztahu, stimulovani vyroby uspokojovanfm potfeb podminujicich rozvoj cloveka a rozdelovanf podle techto potfeb, nahrazeni polit. formy organizace spolecnosti spo!. samospravou. Ielikoz se Marx domnival, ze bUrZoazie bude branit existujici stav, ktery ji garantuje rozsahla privilegia, a zaroven si uvedomoval, ze vyvoj od strojove velkovyroby k automatizaci si vyzada delSi obdobi, rozviji myslenku 0 postupnosti pfechodu k plnemu k. pfes etapu -tdiktatury proletariatu a -tsocialismu jako nizsi faze kom. spolecnosti. Realizace myslenky k. ztroskotala na: a) nephpravenosti pro spo\. phvlastnovani a podceneni moznosti kapi511

komunita

komunismus agnirni

talismu rozvijet vlastni hosp. mechanismus; b) preceneni pozitivni ulohy statu jako nastroje centralizovaneho a planoviteho rozvoje spolecnosti; c) podceneni skutecnosti, ze pri existujici delbe prace a urovni vyrobnich sil muze po likvidaci soukromeho vlastnictvi vzniknout novy druh statne-byrokratickeho vlastnictvi, jakoz i nova vladnouci vrstva, majici sklon k totalitnimu zpusobu vlady; d) podceneni specializace a slozitosti rizeni a tudiz i omezenosti a slozitosti jeho mozne kontroly zdola; e) pfeceneni pozitivni stranky revoluce jako faktoru vychovy a pfevychovy lidi. K zastancum k. patfili i vedci a spisovatele, jako F. loliot-Curie, H. Barbusse, l. Steinbeck, L. Aragon, P. Neruda, P. Picasso, l. Cocteau, A. France aj. V soucasnosti se kom. hnuti pokousi 0 nalezeni noveho teor. paradigmatu. Nektere kom. myslenky lze nalezt i v dnesnich nab. sektach fidicich se zasadami soc. spravedlnosti a rovnosti a opirajicich se 0 spolecne vlastnictvi. A: communism F: communisme N: Kommunismus I: comunismo Lit.: Engels, B.: Vyvoj socialismu od utopie k vecte. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1977; Marx, K.: Ke kritice politicke ekonomie. Pfedmluva. Vybrane spisy, sv. 2. Praha 1977; Marx, K.: Kritika Gothajskeho programu. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1977; Marx, K.: Ekonomicko-filozoficke rukopisy z roku 1844. Soukrome vlastnictvi a komunismus. Vybrane spisy, sv. 1. Praha 1976; Masaryk, T. G.: Otazka socialni. Sociologicke a filosoficke zaklady marxismu. Praha 1898; Plat6n: Ostava. Bratislava 1980.

PrY kom unism us agrarni viz obcina komunismus vedecky - zaklad statni ideol. doktriny a institucionalizovaneho -tmarxismu v zemich tzv. -trealnt!ho socialismu a zaroveii v 60. I. ucelove vytvofena pedagogicka disciplina pfednasena na vsech vychodoevrop. univerzitach jako tzv. treti soucast -tmarxismu-Ieninismu vedle filozofie a polit. ekonomie. Pojem k.v. se az do 60. I. 20. st. prakticky nepouzival, bezne se mluvilo 0 vedeckem socialismu jako prakticko-ideol. komponente marxismu. Pojem ved. socialismus pouzival F. Engels, aby odlisil Marxovu a svou interpretaci social. ideje od fr. a brit. utop. socialismu, V. 1. Lenin pozdeji ved. socialismus kanonizoval na jednu ze tfi soucasti marxismu. Idea ustaveni k.v. jako samostatneho oboru vznikla na konci 50. I. v Ceskoslovensku v ramci snahy odhistorizovat vyuku marxismu, ktera do te doby spocivala v reprodukci a komentovani Dejin VKS(b), ktere redigoval J. V. Stalin. S padem Stalinovy autority vznikla moznost vykladat marxismus mene dogmaticky a doktrinaine. Koncepce k.v. tedy mela najedne strane modemizovat stalinsky deformovany marxismus, na druhe strane vsak mela nahradit s-gii a polit. vedu. Z Ceskoslovenska se rozsifila idea k. v. jako pedagogicke discipliny do ostat512

nich zemi vych. bloku vcetne SSSR a pozdeji se k.v. promenil ve formalizovany a institucionalizovany akademicky obor, v jehoz ramci se dokonce udilely vedeckopedagogicke hodnosti (docent k.v. apod.). Od poloviny 60. I. se v souvislosti s reinstitucionalizaci s-gie vedly pro toto obdobi typicke diskuse 0 vztahu k.v. a -tsociologie. Za pomeme nejracionalnejsi Ize pokladat tehdejsi interpretaci k.v. jako vedy 0 soc. struktufe, organizaci a fizeni spolecnosti v obdobi pfechodu od tfidne-antagonisticke k beztfidni spolecnosti, protoze umoziiovala zastitit empir. vyzkumy soc. struktury pfed ideal. kontrolory. V tomto pojeti byl k.v. po kratinkou dobu dokonce chapan jako marx. s-gie politiky. V 70. a 80. I. se spolu s recidivami neostalinismu objevila pojeti k.v. jako obecne teorie vystavby socialismu a -tkomunismu, ktera rna stanovit univerzaini zakonitosti pfechodneho obdobi od kapitalismu ke komunismu. V ramci k.v. vznikla take teorie vyvojovych stadii socialismu, koncepce tzv. rozvinuteho socialismu a zraleho socialismu, byly zpracovany desitky studii 0 znacich a rysech techto etap apod. Dominantni temata k.v. byla tato: avantgardni role strany, vedouci uloha del. tfidy, soc. struktura rozvinuteho socialismu, social. zivotni zpusob, role tzv. subjektivniho faktoru ve vystavbe socialismu a formovani social. spol. vedomi. V ramci k.v. a podobne i tzv. -tvedeckeho ateismu bylo provedeno nekolik zajimavych vyzkumu, jako celek vsak tyto discipliny slouzily jako nastroje ideal. -tindoktrinace spolecnosti a polit. kontroly spol. ved. Centralnim motivem k.v. byla proklamace tzv. ved. dukazu hist. nevyhnutelnosti zaniku kapitalismu a konecneho vitezstvi socialismu. K.v. byl hist. bezprecedentnim pokusem povysit ideol. doktrinu na oficialne uznanou akademickou disciplinu. Protoze k.v. (podobne jako ved. ateismus) byl v odbome i laicke verejnosti znacne zkompromitovan, byly Cineny caste pokusy bud integrovat s-gii do teto pseudodiscipliny, nebo naopak k.v. zafadit do s-gie jako subdisciplinu. A: scientific communism F: communisme scientifique N: wissenschaftlicher Kommunismus I: comunismo scientifico Lit.: Engels, B.: Vyvoj socialismu od utopie k vecte; Lenin, V. I.: Tn zdroje a tn soucasti marxismu; Slovnik vecteckeho komunismu. Praha 1978; vedeckv komunismus. Praha 1979; Zdklady vedeckeho komunizmu. Bratislava 1968.

Pet k 0 m u nit a - (z lat. communitas = spolecenstvi) - tez spolecenstvi, pospolitost - soc. utvar charakterizovany jednak zvl. typem soc. vazeb uvnitf, mezi cleny, jednak spec if. postavenim navenek, v ramci sirsiho soc. prostfedi. Byt se jedna 0 jednu ze zakl. kategorii s-gickeho mys-

leni, byva pojem k. chapan velmi nejednoznacne. Snad nejostrejsi vymezeni nalezneme v oblasti tzv. -tkomunitnich studii, vyzkumu sidelnich pospolitosti, resp. tzv. mistnich ci lokalnich k. linou oblasti studii k. je vyzkum tzv. -tkomunitnich hnuti, formujicich se jako protest vuci odcizujiclm mechanismum modemi spolecnosti. V mene radikalni podobe lze ideu k. sledovat v nejruznejsich formach korporativnich hnuti. Zde jsou hodnoty komunitni kladeny proti maximam -tobcanske spolecnosti. Z podobneho protikladu promitnuteho do dejin cerpala jiz klasicka Tiinniesova dichotomie -tGemeinschaft a Gesellschaft (pospolitost a spolecnost), pfedstavujici dva polami typy lidske sociability i soc. organizace. Ruznorodost situaci, k jejichz analyze sociologum pojem k. slouzi, vedlak tomu, ze jiz v polovine 60. I. mohl G. A. Hillery shromazdit temef 100 ruznych definic tohoto pojmu. CelkoYOU ambivalentnost koncepce k. lze zcasti vysvetlit take tim, ze tento pojem uzivaji od konce 19. st. pfedevsim novinari a soc. pracovnici. Teprve pocatkem 20. I. se v prostredi -tchicagske skoly dostava problematika k. do centra systematictejsi pozornosti. Promeny, k nimz doslo v uzivani tohoto pojmu, vsak samy 0 soM mohou sloliZit jako pomerne citIivy indikator percepce ozehavych soc. problemu dane doby. Ve 2. polovine 19. st. je k. hledana pfedevsim na -tvesnici, ktera je symbolem -ttradicniho spolecenstvi, ktere pro cast myslitelii 19. st. predstavova10 pfijatelnejsi variantu usporadani soc. pomero, nez s jakou se setkavali v -tindustrialni spoleenosti. Pozdeji hleda empir. s-gie k. ve -tmestech, protoze se snazi fesit problemy, mezijejichz hlavni zdroje patfi v teto dobe prudky, nerizeny rozvoj mest. Pozomost se pfitom pfesunuje od vyzkumu rasove a etnicky segregovanych oblasti k problematice zivota na -tperiferii. Konecne v dobe rozmachu tzv. -tmasove spolecnosti, 0 niz mnozi sociologove pi'edpokladaji, ze izoluje jednotlivce a pfivyka ho pasivite, byva k. hledana opet v utvarechjineho typu, ve skupinach duchovne spi'iznenych osob, ktere udrzuji vzajemne kontakty bez ohledu na prostorovou vzdalenost, kteraje deli. Ruzne zpusoby konceptualizace k. umoziiuji pi'inejmensim diagnostikovat problemy, ktere sociologove povazuji v jiste dobe za nejpalcivejsi. Opravnenost pojmu k. je spatfovana pfedevsim v tom, ze nuti sociology uvedomit si, ze liM dnes tak jako vzdy di'ive maji nekde svuj -tdomov, kde si zaopatfuji zivobyti, kde pecuji 0 potomky a provadeji vetsinu prozaickych, nicmene pro pfditi jejich i cele spolecnosti naprosto nutnych aktivit. V tomto smyslu byva k. chapana jako misto, v nemz lze prozIt cely zivot od narozeni do smrti i bez kontaktu s vnejsim, nekomunitnim okolim. Pojem k. vsak jiz od dob Tonniesovych s sebou nese jeste jeden - tentokrat problematic-

tejsi - vyznam. le s nim spojovano pfesvedceni, ze aktivity komunitniho typu jsou provozovany ve zvl. atmosfefe, ktera neni pi'itomna u vazeb ostatnich a ktera tvoi'i jak)isi zvl. svet vicemene oddeleny od velkeho a ciziho soc. sveta, ktery k. obklopuje. Mnozi autofi komunitnich studii pfipousteji, ze charakter k. se postupem casu ponekud pozmeiiuje, na trvani k. jako mikrosveta v protikladu k cele spolecnosti se tim vsak, podle jejich nazoru, nic nemeni. Tonniesova polarita pospolitosti a spolecnosti zustava v principu nedotcena. Ve skutecnosti prochazi v dusledku modernizacnich procesu fen omen k. podstatnymi promenami. Tradicni k., v jejichz prostfedi lidstvo proZilo naprostou vetsinu svych dosavadnich dejin, se vyznacovaly nasledujicimi znaky: 1. byly prostorove jednoznacne vymezitelne, snadno odlisitelne od k. okolnich; 2. jejich pi'islusnici byli propojeni cetnymi pi'ibuzenskymi vztahy (rozvetvene rodiny mely znacny vyznam pro vniti'ni organizaci k.); 3. byly schopny uspokojit v principu vsechny potfeby svych clenu, a to pi'evazne z vlastnich zdroju; 4. vystupovaly casto jako mocensky suverenni celky, a to jak vuci svym clenum, tak navenek; S. ze spolecneho zivota v jejich ramci plynula urcita pfibuznost -thodnotove orientace clenu. Vsechny uvedene znaky byly vyvojem moderni spolecnosti postupne zproblematizovany, takze dnesni komunitni studie analyzuji rezidmilni formy k. v rUznem stadiu rozpadu. Typ mocensky autonomni a vsestranne sobestacny je v pi'itomnosti zastoupen patme jiz jen v dilech antropologu zkoumajicich izolovane pospolitosti kultur -tpfirodnich narodu. Hist. nasledujici k. je hosp. a soc. sobestacna, avsak mocensky zavisla. Pati'i sem rUzne typy osidleni v obdobi po vzniku moderni statni moci, avsak pi'ed urbanizaci, ktera mnohostranne propojuje mesta s jejich zazemim. Na dalsim stupni lze hovofit 0 k., ktera neni po zadne strance sobestacna, avsak v jejimz ramci lze stale jeste uspokojit vsechny poti'eby jednotlivcu i celych domacnosti. Sem pati'i napi'. mestske Ci pi'edmestske lokality, jakje zname z vyzkumu. Vyvojovou i'adu uzaviraji k. podobne smyslejicich osob, v nichz pi'estava byt podminkou dokonce i lokaini baze. lsou sem i'azeny napi'. -tkomunity umeIecke, profesni, akademicke, -tkomunity vedecke, nab., resp. cirkevni apod. lako k. se oznacuji take spolecenstvi typu -tkomun. K. tedy pozbyva postupne mocenskou suverenitu, soc. univerzalnost a hosp. sobestacnost a nakonec i lokalni zaklad a schopnost byt prosti'edim, v nemz lze prozit cely Zivot. V jistem smyslu zakl. problemem cele teorie komunit je stanoveni toho, ve ktere ze 4 uvedenych fazi lze jeste dany soc. utvar povazovat za k. Nejednoznacne chapani k. neni ovsem zalditosti teprve am. a angl. empir. orien-

513

komunita vedecka

komunita mestska

tovanych sociologu. Jiz u Tonniese je k. chapana zaroven jako lokalni spolecenstvi i jako jisty typ mentalni a hodnotove spfiznenosti, pficemz na oba znaky je kladen stejny duraz. VIi vern procesu modemizace dochazi vsak k pferuseni drive obvykleho spojeni prostorove blizkosti a zajmove spriznenosti. Vzdalenost pfestava byt pfekazkou soc. styku, zatimco prostorova blizkost uz si navazovani soc. styku nevynucuje. Vyvoj --tmoderni spolecnosti se stava procesem pfebirani funkef tradienich k. nadkomunitnimi instancemi. V dusledku toho se drive sobestaene k. meni v zavisle lokality. Pfestaly existovat duvody, proc by hustota meziosobnich vztahu uvnitf lokality mela byt vyssi nez hustota meziosobnich vztahu mimo jeji hranice. Rozdil mezi tradieni k. a moderni lokalitou se zfetelne projevuje v postaveni jednotlivcu. --tStatus individua v tradicni k. byl vybudovan pouze a jedine v jejim ramci. Proti tomu status jednotlivcu v modemi lokalite respektuje zpravidla pozici, ktera byla ziskana vne k. Zatimco tradicni k. byla schopna sarna status svych clenu produkovat, v dnesni lokalite byva pouze uzivan, konzumovan. 0 tom, zda proces postupneho rozpadu tradicni k. je procesem nevratnym, se nerozhoduje na urovni lokalit. A: community F: communaute N: Kommunitiit, Gemeinschaft I: comunita Lit.: Bell. C. - Newby. H.: The Sociology of Community. London 1974; Konig. R.: The Community. London 1968; Scherer. 1.: Contemporary Community. Sociologicallllusion or Reality? London 1972.

Kel

k 0 m u nit arne s t s k a viz mesto, sociologie mesta komunita profesni viz komunita umetecka, komunita vedecka, profese komunita umelecka - v nejsirsim smyslu vice nebo mene organizovane seskupeni --tumeIci't na zaklade spolecnych --tzajmi't. K.u. je specif. --tkomunitou, ktera vetSinou plni 2 zak!. funkce: posfleni vylucne spo!. identity, pfip. spo!. statusu jednotlivych umeleu (v ramci stavajief soc. struktury nebo pokusem 0 jeji zmenu), a vytvareni spec. soc. atmosfery vhodne pro realizaci specif. Cinnosti a potfeb umeleu. K.u. Ize charakterizovat jako zajmovou komunitu, nabyvajici nekdy rysy komunity profesni. Byva chapana spiSe jako pfirozena skupina, i kdyz vetSi seskupeni mohou vznikat na generacni nebo profesnf bazi s minimem osobnich kontaktu (napf. ruzne mezinar. ume!. asociace). Vnitfni struktura roli, funkci a aktivit k.u. je velmi variabilni, stejne jako mira rigidity pravidel skup. zivota, podil prvku institucionalizace a organizace, jakoz i konkretni zpusoby ziskavani spo!. pozice, reprezentace navenek apod. Hist. je vznik k.u. vazan na emancipaci --tumeni od jinych cinnosti a na soc. proces indivi514

dualizace umelcu, ztraty jejich pfirozene zakotvenosti v soc. struktufe spolecnosti, ktera v nich vyvolala potfebu vzajemne podpory, sdruzovanf. V evrop. kult. prostfedf jsou zacMky tohoto procesu nalezany v renesanci, ale urcite rysy k.u. najdeme i ve stfedoveke a anticke spoleenosti. Nejstarsim typem k.u. jsou pracovni ume!. kolektivity zalozene na spoleenem vlastnictvf nebo pouzfvani nastroju a surovin a (nebo) na delbe prace. Takovy charakter meIy odedavna sochafske a malffske dilny, skupiny potulnych hercu i skupiny hudebniku. Struktura a fungovani techto skupin byly v podstate stejne jako jinych prac. skupin (s pfislusnymi hist. peripetiemi). Jiz z antiky jsou znama take volna profesni sdruzeni zprostfedkujici angazma hercum, zajistujici odbyt umeL vyrobku a soc. ochranu, pfip. urCita privilegia tvurcum, interpretum a femeslnikum (ve kterych my dnes vidime umelee), jejichz soc. pozice byvala vetsinou labilni. Typickymi organizacemi tohoto typu jsou stfedoveke --tcechy umeL femesel, resp. ruzna cechovni --tbratrstva; pozdeji tuto roli pfevzaly castecne akademie, velci --tmecenasi (shromazdujici pod svou patronaci skupiny umeleu), v novejsi dobe ruzne federace, syndikaty, svazy. Hist. vyvoj tohoto typu k.u. vede ke zvysovani poctu clenu a durazu na institucionalni, organizacni a komercni stranku; vydeluji se byrokraticke a manazerske funkce, slabnou osobni vazby i spolecna tvurci atmosfera. Zprostfedkovani a propagace odbytu umel. produkce je dnes slozitym spec. systemem, v nemz funguje fada ekon. a org. mechanismu a participuje v nem fada profesf. Velkou hist. roli sehraIy take umelecke skoly, vetsinou postavene na vyrazne umel. osobnosti, ktera kolem sebe soustfedila vetSi nebo mensi pocet "zaku" a urcovala umel. zamefeni (temata, styl, techniku). Puvodne slo 0 skuteene skoly, casto propojene s dilnou a se zminenymi patron atnfmi funkcemi. Zname jsou renesancnf akademie, soustfedene kolem velkych umel. osobnosti a velkych mecenasll, ktere provadely vyuku, zajisfovaly sve cleny existencne a mely pomerne vysoky soc. status jako umeL a myslenkova centra spolecnosti. Od 17. st. se zacaly oficialni, spolecnostf uznavane a podporovane vzdelavaef funkce oddelovat jak od vykonu profese, tak od roli neformalnich ume!. autorit. Akademie ztracely charakter pfirozenych komunit s tfm, jak rostl jejich spol. vliv, poskytovaly vsak vetSi existencni zaruky. Paraleine vsak vznikaly neformalnf umeL skoly, nazyvane (casto az dodatecne historiky umeni) podle umeL smeru nebo jeho zakladatele, vUdCf osobnosti. Plivodnf vztah "ucitel (mistr) - zak" z nich vsak prakticky mizi, i kdyz zachovavajf urcite rysy patriarchalnf struktury. V tzv. generacnich skolach, ktere tvofi vrstevnici, se nezfidka vyskytuji soupefici autoritativni osobnosti. U techto neformalnich k.u. je termin skola spiS

vyznamovym synonymem smeru, skupiny (piaU to i 0 tzV. narodnich ume!. skolach). Vyzn. hist. pfelom ve vytvareni k.u. nastal v obdobi --tromantismu, kdy zacaly v hojne mire vznikat neformalni umel. krouzky, skupiny, spolky a stale jeste i skoly, oznacovane casto jen podle mista schUzek, uzemni lokality, ume!. zamu, vzoru apod. (napi'. jezemi basnici, Mnichovsky basnicky krouzek, prerafaeliste, Heidelberska skola, Velky krouzek V. Huga apod.) Specifickou k.u. teto doby byla pafizska --tbohema, ktera postupne zahrnula nekolik krouzku, schazejicich se v urCitych by tech, ateiierech, kabaretech, kavarnach (prvni, tzV. maly krouzek paml k atelieru 1. Seigneura, druhy mel centrum v byte G. Nervala v ulici Du Doyenne, pod Ie niz byva nazyvan, atd.). V jistem smyslu vytvafela bohema i mistni komunity, protoze obyvala a navstevovala jen urCite ctvrti. Takove k.u. v uzsim slova smyslu, ktere se vyskytuji od zacatku 19. st. dodnes, vznikaji "na okraji spolecnosti", od ktere se demonstrativne distancuji, se kterou svymi vlastnimi prostfedky bojuji a po jejimz uznani zaroven touzi. Vetsinou zamerne vytvafeji urCite soc. napeti v dane spolecnosti, a to v rovinach moraInich a casto i soc.polit., resp. ideologickych. V techto rovinach se take vytvafeji silne soc. stmelujici motivace, ktere maji casto vetSi vahu nez esteticky program, i kdyz se obe polohy prolinaji. Cleny tech to skupin nebyli a nebyvaji pouze tvurci osobnosti, i kdyz silny zajem 0 umeni, silne oceneni tvurciho sebevyjadfeni a potfeba zaujeti postoje ke spolecnosti prostfednictvim umenijsou typicke pro vsechny cleny techto komunit. Aktivita techto skupin se orientuje zejm. na diskuse, ale i na spolecnou praci, spolecne publikacni akce a vetsinou na velmi zivy spol. iivot s rysy --thedonismu, s vyraznymi citovymi momenty a vedomym epateismem. Skupiny casto vytvafeji zasvecene a kriticke vnitfni auditorium, dulezite zejm. pro zacinajici umelee. Tzv. moderni umeni se vyvijelo pfevazne na bazi techto komunit, jejichz atmosferou, byf tfeba kratce, prosla vetsina znamych umel. osobnosti. Sve skupiny (vetSinou ne pfilis dlouheho trvani) mely skoro vsechny -ismy (realismus, impresionismus, symbolismus, expresionismus atd.). Veiky duraz na kolekt. aktivitu posledniho zmineneho typu kladla --tumelecka avantgarda 20. st. Na bazi --tfuturismu, --tdadaismu, --tsurrealismu, v Cechach --tpoetismu a soc. a proletafskeho umeni (viz --tDevetsil) se konstituovaly skupiny s pomerne rigidnimi pravidly skup. zivota, se silnou mirou vnitfni soc. kontroly, rozvinutym systemem sankci (vcetne --tostrakismu), s rysy -.sekty. Tyto avantgardni k.u. si vytvarely vlastni programy propojujici komponenty ideol. a esteticke, ktere prezentovaIy zejm. formou skup. manifestu. Dedictvi avantgardnich

k.u. v mnohem pfevzaly soucasne protestni sku piny mladeze (--tbeatnici, --thippies, --tpunk aj.), ktere ale nejsou Cistymi k.u., protoze u nich je duraz na umel. projev a program silne zatlacen do pozadi durazem na ideologii --tzivotniho stylu. Existuji ale i ciste umeL kolektivity, o nichz se dnes hovofi v souvislosti s parale\nim Ci alternativnim umenim. Male neformalni k.u. vyjimecne pferlistaji v umel. --tkomuny (pfipad nekterych mystizujicich skupin, symbolistu, sku pin hippies). Vedle vsech techto malych pfirozenych k.u. se vyvinuly zhruba ve stejne dobe volnejsi a formalnejsi umel. sku piny , zaclenene do stavajicich soc. struktur: rozne umeL --tspolky, sdruzeni, koncentrovane kolem casopisu, vystavnich sini apod. (v Cechach napf. lumirovci, majovci, Umeleckd beseda, spolek Mdnes, Sdruzeni moravskych spisovate!u, Druzina literdrni a umeleckd, Blok, Kveten apod.). Tyto skupiny ci organizace mivaji vetSinou urcitou sirsi jednotici ideu (napf. podporu modernimu umeni), prakticky program zajisfovani publikacnich moznosti pro sve cleny a casto i moznosti osvetove-zabavnich, relaxacnich (pfednasky, besedy, zajezdy, veCfrky apod.). Jejich cleny jsou aktivni umelci i pfiznivci umeni, takie tyto volne komunity zaroven zprostfedkovavaji kontakt mezi umelcern a --tpublikem. Jsou to k.u. na rozhrani profesnich, patronMnich a neformalnich pfatelskych seskupeni. A: artists' (artistic) community F: communaute artistique N: KiinstIergemeinschaft I: comunita artistica Lit.: viz -->avantgarda umelecka, -->romantismus, -->sociologie umeni.

Vod komunita urbanni viz mesto, venkov k 0 m u nit a v e dec k a - v sirsim smyslu spolecenstvi vedci't jednoho i vice vednich oboru propojene formalnimi i neformalnimi interakcnimi vazbami a obvykle sdilejici jedno zakl. vect. --tparadigma; v uiSim smyslu mala skupina vectcu pracujicich v prostorove blizkosti, bezprostfedne vzajemne interagujfcich a kooperujicich, se specif. internimi mechanismy komunikace a integrace, pfip. interdisciplinarni soc. sf{ vectcu pracujicich na temi tematu. Lze fici, ze k.v. spojuje specif. zpusobem rysy profesni komunity a zajmove komunity. S-gicke vyzkumy moderni k.v. zacaly ve 40. a 50. 1., kdy v --tsociologii vedy pfevaZovala funkcionalisticka perspektiva. Jednfm z prvnich problemu, kteremu se sociologove vedy venovali, byla identifikace soc. norem, ktere odlisuji k.v. od ostatnich soc. seskupeni. Podle R. K. Mertona je trvale rozsifovani ovefeneho ved. poznanf moine pouze v --tkomunite, v niz existuje vseob. konformita ke ctyfem funkcionalnim imperativum, coz jsou univerzalismus, kolektivismus, nezistnost a organizovany skepticismus (viz tez --tetika ve515

komunita vedecka

dy). Behem 50. 1. bylo Mertonovo schema siroce pfijato jako zaklad pro interpretaci vnitfnich soc. procesli vyvoje -tvedy a byla navrZenajeho rlizna doplnenL V 60. l. byla zkoumana distribuce odmen v k.v. jako soucast analyz normativni struktury vedy: vetsina sociologli tehdy akceptovala nazor, ze uznani kompetentnimi kolegy je zakl. odmenou v k.v. Ke studiu distribuce ved. uznani byly pouzivany bibJiograficke techniky (viz -tcitace bibliografickli) a tehdy vytvofeny Science Citation Index (E. Garfield). Z techto studii vyplynuly dva zjevne zavery: 1. odmeny jsou distribuovany soc. procesem smeny - hodnotna informace je dostupna k.v. smenou za profesionalni uznani (N. W. Storer, W. O. Hagstrom); 2. tento smenny proces utvari sebepodporujici elitni strukturu (S. Cole aJ. R. Cole, Zuckermanovd). Tematy empir. vyzkumli byly take vzorce chovani odlisujici od sebe urCite k.v., jako napf. -tkonsensus (spontanne vznikajici ci zameme udrzovana shoda v chovani clenli dane komunity ve shodnych situacich), -tsocialni stratifikace (rozvrstveni ved. pracovnikli podIe profesionalnich funkci v k.v., podle charakteru publikovanych vM. vysledkli apod.) a partikularismus (tendence k vyberove podpore soc. vztaM v k.v.). Tato temata zacala na pi'elomu 60. a 70. l.signalizovat revidovany pohled na podstatu -tsochilni kontroly ve vede. Zacalo se poukazovat na to, ze -toriginalita ve vede je odmenovanajen tehdy, zlisrnva-Ji v ramci existujiciho konsensu, ze ziskani uznani v k.v. a s tim spojene odmeny jsou podrnineny konformitou k predepsanym zplisoblim jednani a myslenL Sociologove zacali zdliraznovat, ze dlisledkern clenstvi v k.v. je akceptace intelektualnich standardli, ktere urcuji, jake druhy problemli a jaka reSeni jsou legitimni; pouze vyzkum, ktery obecne dba techto standardli, je odmenovan profesionalnim uznanim. V 70. 1. se v s-gii projevil vyrazny vliv tzv. nekumulativniho modelu ved. pokroku T. S. Kuhna, ktery postuloval nejen pluralitu hist. i soucasnych k.v., ale i jejich vMomou vzajemnou intelektualni i soc. oddelenost. Klicovy pojem Kuhnova pojeti je pi'imo definicne vazan na pojem k.v.: clenove k.v. jsou spojeni tim, ze sdileji spolecne paradigrna, coz jim umoznuje pomeme dokonalou vzajernnou komunikaci a pomeme jednotny profesionalni zplisob uvazovani, a naopak paradigma zacne soc. vyzn. fungovat teprve tehdy, jestlize je akceptovano v k.v. V s-gii vedy byly k.v. zkoumany a diskutovany na rUznych urovnich, od "narodnich" (tj. vedcli plisobicich v jedne zemi) az po male skupiny specialistli. V pracich vlidClch filozofli vMy (krome Kuhna je to K. R. Popper, S. Toulmin a I. Lakatos), jakoz i v i'ade hist. studii byla existence k.v. pi'ijata bez pochybnosti ci argumentli. Od poloviny 70.1. se vsak zajem sociologli vedy, zejm. tech, 516

konec cloveka

ktefi vystoupili s kritikou postulatu k.v. a pouzivani kvant. metod mereni komunikace ve vede (R. Collins, M. J. Mulkay, G. N. Gilbert, S. Woolgar, Whitley, Edge aj.), pfesouva k tzv. problemovym ci vyzk. sitim (problem networks, research networks). Problemove site zacaly byt pokladany za hlavni cinitele inovace a soc. kontroly ve vede (M. Mulkay, D. Craneovd). VYzk. vysledky se stavaji uznanym vedenim teprve pote, co jsou komunikovany a schvaleny kompetentnimi vedci, tj. v prve fade cleny maIych problemovych sitL To vyplyva z faktu, ze se kazda vedni disciplina mimoradne rozsifila a deli se na radu subdisciplin a ze se discipliny stavaji velkymi soc. jednotkami, ktere jsou navic jeste prostorove rozptYlene. Discipliny i specializace jsou dnes uz pi'ilis velke na to, aby vedclim poskytovaly orientaci k zamereni jejich vyzkumu. To umoznuji mnohem mensi site, Citajici cca 200 clenli a zabyvajici se zcela bJizkym okruhem problemli. Vznik siti ve vede mlize byt obvykle identifikovan jen zpetne, nebof ani sami ucastnici si po dlouhou dobu nejsou vedomi toho, ze se utvari nova sit Pojem vyzkummi sif byl zaveden pro oznaceni tech soc. jednotek ved. aktivity, ktere jsou rovnez mensi nez komunity, v nichz se ale soustreduji vedci z rliznych oborli a disciplin. Zatimco podle Kuhna tedy prosli vsichni vMci v dane komunite stejnou vychovou, do vyzk. siti se naopak soustreduji vMci z rliznych oboru a disciplin. Vyzk. site jsou amorfni soc. seskupeni, ktera jsou castecne diky migraci a castecne diky prekr9vajicimu se clenstvi ve stavu stale zmeny. V kteremkoliv case je k.v. jako celek i dilci specializace a obory uvniff ni slozeny z pocetnych siti na rliznem stupni formovani, rlistu a upadku (Craneovd). Zatimco tedy Kuhn pi'edpoklactal relativne stabilni clenstvi v k.v., vyzkumy ukazaly, ze ved. site jsou ve stavu stale zmeny. Nejvyzn. soucasnou altemativou k pojmu k.v. je koncept "transepistemic arenas", rozvinuty K. D. Knorrovou-Celinou, ktera argumentuje tim, ze oblasti Cinnosti, v nichZ probiha ved. zkoumani,jsou transepistemicke, tj. ze v principu zahrnuji vMce i ne-vedce (administratory ve vede, techniky, vladni Ufedniky, vydavatele atd.). Pojem k.v. se tedy (i kdyz je kritizovan) v s-gii vedy dale pouziva, ale zuzuji se pfedstavy 0 tom, co oznacuje. (Viz tez -tinvisible college.) A: scientific cQmmunity F: cQmmunaute scientifique N: wissenschaftliche KQmmuniHit I: cQmunita scientifica Lit.: Cole. J. R. - Cole. S.: Social Stratification in Science. Chicago 1973; Cole, S.: Scientific Reward Systems: A Comparative Analysis. In: Research in the Sociology of Knowledge, Science and Art. Greenwich, Conn. 1978; Crane, D.: Invisible College. Diffusion of Knowledge in Scientific Communities. Chicago and London 1972; Hagstrom, W. 0.: The Scientific Community. New York 1965; Jacobs, S.: Scientific Community: Formu-

lation and Critique of a Sociological Motif. The British Journal of Sociology, 1987; Knorr-Cetina. K.: Scientific Communities or Transepistemic Arenas of Research? A Critique of Quasi-Economic Models of Science. Social Studies of Science, 12, 1982, c. I; Kuhn. T.: Struktura vedeckych revolucif. Bratislava 1982; Mulkay. M. 1.: Sociology of the Scientific Research Community. In: Spiegl-Rosig. I. - de SoUa Price. D. eds.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London 1977; Mltlkay. M. 1. - Gilbert, G. N. - Woolgar, S.: Problem Areas and Research Networks in Science. Sociology, 9, 1975.

Mil kQmunita venkQvska viz venkQv kQmunita vesnicka viz dQmkaf, Gemeinschaft a Gesellchaft, chalupnik, PQdruh, rQlnictvQ, sedlak, SQciQlogie venkQva, usedlQst, vesnice k 0. m unit a z aj m 0. v a viz kQmunita umelecka, komunita vedecka, zajem kQncepce nelegitim nich mQznQsti viz socioIQgie deviantnihQ chovani

definovany primo empir. Vyjimkou nenf ani zcela nove a casto ryze umele pojmenovani takovychto konstruktli. Napc. na zaklade vysledkli faktorove analyzy urcite baterie testovych polozek mohou byt vlastnost ci jedinec oznaceny vypoctenou hodnotou faktoroveho sk6ru v dimenzi fekneme QI, anebo se extrahovany faktor pojmenuje zcela originalnim novotvarem. Ma-Ji ale novy pojem pfispet k rozvfjenf sirsfho referencnfho ramce a konceptualniho zakladu oboru, nemlize jit jenom 0 jeho konfirmativni nebo explorativni potencial. Musi prokazat heuristicky prfnos z perspektivy interpretace a ved. komunikace. A: cQnceptualization F: cQnceptualisatiQn N: KQnzeptualisierung I: cQncettualizzaziQne Lit.: Blalock, H. M. jr.: Conceptualization and Measurement in the Social Sciences. London 1982; Buridnek, J.: Ke kofenfim sporu 0 metodu empiricke sociologie. In: Studie z dejin sociologie a sociologicke teorie. Acta Univ. Carolinae, Ph. et His!. 1992, C. 2.

Bur

k 0. n c e p t viz kQnceptualizace, PQjem

kQnd iciQna lism us viz kauzalita

k 0. n c e p t u a liz ace - tvorba pojmli neboli kQnceptu odbome terminologie, ktera je v s-gii i jinych soc. vedach specif. tim, ze zaklad rady pojmli je v pl'irozenem jazyku a ze pojmy maji nekdy temer metaforicky charakter. Tato skutecnost pl'inasi radu metodol. problemli: najedne strane existuje nebezpeci redukce sloziteho obsahu, na druhe strane nebezpeci vagnosti pojmu. K. v teor. i empir. vyzkumu zasahuje problem nebo se pro lin a s problemem -tvalidizace. S-gie sice dospela ke sve ustalene odbome terminologii, nelze vsak prehlizet rozdily v chapani jednotlivych pojmli uvniti' rliznych teor. systemli, resp. -tsociQIQgickych paradigmat. Bezne jsou napr. specif. reinterpretace pojmli spolecenska struktura, spolecenska tfida nebo zavadeni pojmli, jejichz inspirace je cerpana v jinych nez s-gickych oblastech (viz napr. pojem akter). Jako k. byva oznacovana ta -tvyzkumna faze empir. vyzkumu, v niz se hledaji a definuji pojmy k uchopeni vychozi problemove situace. Tato k. predchazi -tQperaciQnalizaci. V -texplQrativnim vyzkumu se vsak postup obraci: vychodiskem je empir. studium jevli a pojem se stava vysledkem induktivniho zobecnenL Rada metodologli se snaZila nejakym zplisobem kompenzovat jednostrannost uvedenych cest. P. F. Lazars/eld bral za vychodisko vyzkumu intuitivnf pi'edstavu pojmu, jejfmz zdrojem mohla byt beletrie, individ. zivotnf zkusenost apod., H. G. Blumer zase uvazoval 0 principu "inspekce", tedy jakesi pmbezne empir. kontroly obsahu ved. pojmli. K. muze vest k pojmum klasifikacnim nebo typologickym (viz -tklasifikace, -ttypoIQgie). V soucasne metodologii stoupa vyznam tzv. odvozenych promennych, tj. tech, ktere nejsou

kQnec clQveka - tez smrt clQveka - pojem, s nfmz ve vedome navaznosti na urcite starsf fil. smery a osobnosti, zejrn. na F. Nietzscheho, pose! fro -tstrukturalismus a s nimz pracuje mj. filozofie -tPQstmQdernismu (J. F. Lyotard, G. Lipovetsky). Kritika v nem shledava dlikaz toho, ze "strukturalismus byl ideologif triumfujfciho technicismu", protoze vyrok 0 konci ci srnrti cloveka je mozny jen jako sebenegace subjektu (A. Gorz). M. P. Foucault formuloval vyrok 0 k.c. v souvislosti se svou analyzou dejin evrop. vedeni v knize Les mots et les choses. Podle neho se fil. pojeti -tClQveka, ktere je vlastni evrop. mentalite 19. a 20. st., vynoruje na konci epochy evrop. klasicismu, na prelomu 18. a 19. st., kdyz se hluboce menf charakter evrop. vedy. Tato zmena je nejnapadnejsf v polit. ekonomii, prirodovede a jazykovede. D. Ricardo ve sve ekonomii odhaluje cloveka jako zaklad ekon. procesu i jako jeho cil, polit. ekonomie podle neho prestava byt pouhym popisem bohatstvi, eventualne jeho vnejsich zdrojli, jako jsou suroviny, drahe kovy, smena. G. Cuvier meni pfirodovedu v bioI. nauku tim, ze od pouheho popisu organli pfechazi ke zkoumani jejich funkcf. Podobne jako Ricardo v ekonomii, odhaluje Cuvier v biologii pod povrchern popisovanych skutecnosti vyvoj, historii. V jazykovede F. Bopp zaklada skolu, ktera zkouma jazyk jako system forem, ktery rna urCitou historii. Proti klasicke vede, jez se soustredovala na klasifikaci jevli, se objevuje nova veda, ktera zkouma vyznam a funkci jevli nejen na zaklade systemu (klasifikace), nybrZ na zaklade historie (vyvoje) zkoumanychjevli. Take clovek se v teto souvislosti nejevi uz jen jako jeden z objektu sveta (byf mu bylo 517

konec ideologie

konflikt kulturni

pfizll
Har

k 0 n e c ide 0 log i e viz sociologie americka, spolecnost postindustrialni, typologie spolecnosti 518

konfigu race kuIturni viz komplex kulturni, vzor kulturni konfiguracionismus - (z lat. configurare = seskupovat) - smer v am. ---'kulturni antropologii, ktery byl rozpracovan v prubehu 20. a 30. I. 20. st. spolupracovniky a zaky F. Boase a ktery vyzn. pfispel k rozsireni systemovych metod a technik antropol. vyzkumu a k prohloubeni syntetickeho poh1edu na kulturu ---'pfirodnich mlrodu. K. se zameroval ptedevsim na studium mechanismu integrace kultury, na deskripci ---'kulturnich vzoru, analyzu procesu ---'akulturace a ---'kulturni zmeny. Podstatu kultury spatroval v konfiguraci hodnot, norem, ideji a vzoru chovani charakteristickych pro zkoumanou spolecnost. K. se pokusil 0 systemovy vyklad empir. ziskanych ---'kulturnich prvku typickych pro urCitou ---'kulturni oblast. Centralni kategorii konfiguracionisticke anaIyzy kultury se stal pojem kult. vzor, jimz se antropologove pokouseli vyjadrit, ze kultura nepredstavuje nahodile seskupeni kult. prvku, ale je zalozena na urcitem org. principu, ktery plni integrativni a selektivni funkci. Vedle F. Baase anticipoval k. jako novou teor.-metodol. orientaci v kult. antropologii ve 20. 1. E. Sapir. Za zakladatele k. je vsak povazovana R. F. Benedictowi. Vydani jeji prace Patterns afeulture (1934), ve ktere predlozila svoji slavnou typologii indianskych kultur (dionysky a apo1l6nsky typ kultury), ptedstavuje ptelom v antropol. studiu, prekonani difuzionistickeho vykladu kultury. Osobitou variantu k. vypracoval M. E. Opler, ktery se ve sve koncepci ---'kulturnich tern at pokusil prehodnotit ptedpoklad R. F. Benedictaw!, ze v kazdem kult. systemu existuje dominantni, zakl. vzor, jenz vsechny ostatni integruje a dava kazde kulture jeji osobity a jedinecny charakter. Podle Oplera neexistuje pouze jeden vseovladajici organizacni princip, ale cely soubor ruznych vzajemne spjatych soc. regulativu a vzoru Cinnosti - tzv. kulturnfch temat, ktera kontroluji a stirnuluji chovanijednotlivcu uvnitf spolecnosti a zabezpecuji celistvost a dynamickou rovnovahu kult. systemu. Konfiguracionisticky vyzkum kult. vzoru, konfiguraci hodnot a norem v ruznych kulturach dale rozvinuli ve 40. a 50.1. A. L. Kroeber, C. Kluckhohn, D. Bidney, J. P. Gillin. K. je kritizovan pro jednostrannou a do znacne miry subjektivni interpretaci antropol. dat a celkovou spekuIativnost modelu kultury. S nastupem novych antropol. smeru k. na ptelomu 50. a 60. 1. zanika. A: configurationism F: configurationnisme N: Konfigurationismus A: configurazionismo Lit.: Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston and New York 1934; Hatch, E.: Theories of Man and Culture. New York 1973; Opter, M. E.: The Context of Thernes. American Anthroplogist, 61,1949.

Sau

k 0 n fi r mac e - (z lat. confirmare = utvrdit, potvrdit) v diplomatice oVeteni, potvrzeni pisemnosti formou insertu, v nab. vyznamu zejm. potvrzeni "kfestanske dospelosti", obdoba ---'iniciacnich obradu. V protestantskych cirkvich ptedstavuje k. zvl. bohusluzebny ukon cirkve, ktery navazuje na ---'krest, potvrzuje jej osobne (pri kftu totiz :a~teneh~ vyznavaji virujeho rodice). Konfirmandi, obyceJne ve veku 14-16 let (vyjimecne uz od 12 let), jsou na zaklade osobniho vyznani viry, vetSinou po dvoulete ptiprave (tzv. katechumenatu), pted cirkevnim sborem prijimani za pravoplatne cleny ---'cirkve. Pravo konfirmovat ma v protestantskych cirkvfch farM, pouze v cirkvi anglikanske je vyhrazeno biskupovi. U katolfku k. odpovida svatost birmovani, obycejne ve veku 7-12 let (podle okolnosH i ~ozdej.i, vcetne dospeleho veku). Bitmuje biskup (pokud Je spoJeno se krtem, muze bifmovani pro vest i farat). V katol. cirkvi se ale termin k. v teto souvislosti nepouziva, je vyhrazen pro potvrzovani biskupu papdem. V pravoslavi plni funkci k. tzv. mironamazanije, odehravajici se kratce po kftu. Termin k. se pouziva take ve smyslu potvrzeni platnosti teorii a hypotez (viz ---'verifikace). A: confirmation F: confirmation N: Konfirmation I: confermazione Lit.: Jenssen, H. H.: Probleme der Konfirmation. In: Handbuch der praktischen Theologie, sv. I. 1975.

MaH k 0 n fI i k t viz boj tfidni, konflikt experimentalni, konflikt kulturni, konflikt roli, konflikt socialni, neposlusnost obcanska, organizace pracovni, reaktance, semantika obecna, sociologie prumyslu, strategie konfliktni, stres, teorie miru, vztahy mocenske, zajem konflik t experimen talni - (z lat. confligere = vrazet do sebe, zapasit) - umele navozeny interpersonalni konflikt v podminkach laboratorniho ---.experimentu. Jde o konflikt bud' ptedstav, nazoru, postoju, nebo zajmu. Tomuto zpusobu studia konfliktu predchazely na zacatku 20. st. pokusy 1. P. Pavlova s umelym navozenim ci vyvolanim experimentalni neur6zy u psu. Ukazalo se, ze metodikou zvysovani obHznosti odliseni kruhu od elipsy, ctverce od obdelnika a blfzkych frekvenci tikani metronomu je mozno navodit k.e. i u Iidi. Soc. psychologie se umeIe navozenym konfliktum zacala venovat 0 30 let pozdeji pod vlivem konceptu soc. pole K. Lewina (viz ---.teorie pole) a v souvislosti s metodikou ---'experimentalnich her. Zpocatku slo 0 navozeni konfliktu zajmu dvou ucastniku motivovanych snahou ziskat max. pocet bodu v situaci definovane vyplatni matici. Pak se objevila snaha prevest

abstraktni formy k.e. do konkretnejsi podoby, jejimz vysledkem je tad a her, ktere se vieemene blfzi ideaIu maticove hry, i kdyz maji konkretnejsi formu. Ptikladem muze byt hra P (Produkce) pouzivajici ruznobarevne kostky, Akme - BaIt pouzivajiei schematizovanou mapu dopravni sltuace, v niz se pohybuji modely aut dvou ucastniku, Stavb~ vifze, kde ukolem postaveni veze jsou povereni dva "posHzeni" ucastniei (jeden "nevidi", tzn. ma zavazane oci a ma stavet, a druhy "nema ruce", tzn. maje zavazane a ma tidit stavbu). J. Kfivohlavy (1988) uvadi 50 takovychto her. A: experimental conflict F: conflit experimental N: experimenteller Konflikt I: conflitto sperimentale Lit.: Kfivohlav:J, J.: Jak si navzajem lepe porozumime. Praha 1988' Kfivohlavv, 1.: Soubor her a cviceni souhry, spolupnice a sdelovani. Praha 1986; viz lei --thry experimentalni.

Kfi konflikt generacni viz inovace k 0 n fl i k tin t e r per son a I n i viz konflikt experimentalni, konflikt roli k 0 n fl i k tin t rap e r son a I n i viz konflikt roli k 0 n fI i k t k u It urn i - typ konfliktu spoci vajici v procesu, ve kterem clenove dvou Ci vice vzajemne propojenych komunikujicieh kultur nebo subkultur prosazuji zaroven (proti sobe) znacne odliSne, az protikladne kult. prvky. V podstate je k.k. typem ---'kulturnich kontaktu, ptip. ---'akulturace, ktery rna charakter soupereni. Soupetiei strany se vzajemne jevi jako ---'kontrakultury. I uvnitt osobnosti muze probihat k.k., napt. v situaci ---'kulturniho soku, kdy jsoujednotlivcem sdflene kult. hodnoty, normy a ideje nahle konfrontovany s neslucitelnymi, ale soucasne pfitazlivymi hodnotarni cizi kUltury. K.k.lze charakterizovat i jako proces, ve kterem jednotli vec nebo soc. skupina usiluji 0 dosazeni vlastnieh cflu konfrontacf, eliminovanim nebo znicenim ptislusniku jine kultury, jineho kult. systemu. V takove soc. situaci je protivnik definovan rozdfly v zajmech, motivacich a cflech. Zdrojem k.k. je velice casto antagonismus vyrustajiei z rozdflneho chapani sociokult. regulativu a z ptedsudku pramenicfch z pocitu ohrozeni. Pti konfrontaci pfislusniku ruznych nar. kultur hraje vyzn. roli ---'etnocentrismus i ruzne vymezeni cflu, hodnotovych a normativnfch systemu a vzorU chovani. Podle zpusobu reseni k.k. muze dojit k posfleni, rozkolfsani nebo ztrate kult. identity, resp. k ruzne mite ---'kulturni dezintegrace. A: culture conflict F: conflit culturel N: Kulturkonflikt I: conflitto culturale Lit.: Hollander, A. N. 1.: Der Kulturkonflikt als soziologischer Begriffund

519

konflikt mezigeneracni

konflikt socialni

als Erscheinung. Kiilner Zeitschrift fUr Soziologie, 1955; Kwasniewski, K.: Zderzenie kultur. Toszamosc a aspekty kontlikt6w i tolerancji. Warszawa 1982.

Sou konflikt mezigeneracni viz vychova konfl ik t m oti V acni viz motivace k 0 n fI i k t po Ii tic k Yviz konflikt socialni, lev ice pravice konfl ik t P ru myslo vy viz konflikt socialni k 0 n fI i k t r 0 Ii - vyskytuje se bud ve vztahu mezi niznymi nositeli vetSinou riiznych -troll (interpersonalni konflikt), nebo ve vztahu jednotliveho nositele k urcenym rolim (intrapersonalni konflikt), a to v pripade nesouladu mezi riiznymi soucasne zastavanymi rolemi (inter-role), v pripade rozporii uvnitr jedne role (intra-role) nebo nesouladu mezi -tosobnosti a urcenou roll. V komplementamosti roli byva jiz zalozena jejich protikladnost (cetnici - zlodeji) vyjadrujici stfet skup. -tzajmu, resp. konflikt zajmu. Ke konfliktu dochiizi i v konkurenci niznych nositelii stejnych roll. Konflikt mezi rolemi tehoz jedince (matka - manaZerka) je obvykle resen jejich casovym nebo prostorovym oddelenim. Konflikt uvnitf role miize byt diisledkem toho, ze riizni lide vysilaji viici jejimu nositeli riizna s ni spjata ocekavani (inter-sender conflict), napr. podnzeni a management viici mistrovi, nebo ze tataz osoba (intra-sender) vyjadfuje vzhledem k roli vnitrne rozpome, rnnohoznacne (role ambiguity) informace a hodnotici postoje. Tato situace nositele role neurotizuje a zaroven dezorientuje. Konflikt osobnosti a role vyplyva z inkompatibility urcirych psych. rysii ci habitu se soc. naroky okoli (silne introvertni manazer). K.r. jsou znasobovany rozdily mezi normativnim ocekavanim a individ. vypracovanym -tstereotypem plneni role, vykonem a chovanim determinovanym podnety mimo tuto roli apod. (R. G. Hunt, 1971). Ovlivnuji disciplinu, loajalitu a identifikaci s roll. -tStres zpiisobeny roli (role strain - W. J. Goode, 1960) miize vest k jejimu odmitnuti (role exit). Ztriita alespon min. distance k roli signalizuje psych. poruchu chovanL Negace role je naopak znakem prinejmensim dilci deviace. Institucionalizace obecne pfinasi reseni rozponi ve strukture roll. Nevyjasnenost vztahii mezi komplementarnimi rolemi se projevuje jako organizacni stres (R. L. Kahn, 1964). Z rozporne struktury roli vyplyvaji neprehledne meziosobni vztahy, destruktivni interakce a vetSinou tez kontraproduktivni -tmanazersky styl. To jsou take hlavni znaky "neuroticke organizace" (M. Kets de Vries a D. Miller, 1984), v niz se administrativne-tech. problemy promenuji opet v individ. psych. potize. K.r. se mohou stat

neunosnymi jak v diisledku vyrazne org. ustrnulosti, tak v diisledku pfevratnych org. zmen. A: role conflict F: conflit des roles N: Rollenkonflikt I: conflitto di ruoli Lit.: Katz. D. - Kahn. R. L.: The Social Psychology of Organizations. New York 1966; viz tez --
Vid

k 0 n fI i k t so ci a I n i-v principu diisledek nedostatkovosti statkii, 0 nez soc. aktefi usiluji, a odlisnosti hodnot, ktere vyznavajL Jako soc. jev vystupuje konflikt v mnoha formach, souvislostech a intenzite, coz znesnadnuje pokusy 0 jeho obecnou definici. Konfliktivni situace jsou studovany radou ved. disciplin. Etologicky pfistup povazuje konflikt mezi jednotlivici i skupinami za projev agresivity , ktera rna instinktivni charakter. Tento pnstup umoznuje zkoumat fyziologicke zdroje agresivity, sledovat podminky jejiho tlumeni ci spousteni, studovat bioI. ustavene ritualni formy jejich projevu. Pn~tup psychoi. si vsirna napr. formovani konfliktnich typii osobnosti v pnibehu ontogeneze, sIeduje pravidelnosti v priibehu interindivid. konfliktii, psych. dispozice kjejich reseni apod. (viz -tkonflikt experimentalni). Rist. veda je od sveho vzniku z velke casti snahou 0 rekonstrukci priibehu konfliktii vojenskych, nab., soc. aj. Matern. analyza konfliktnich situaci-tteorie her - analyzuje ve vysoce formalizovane rovine priibeh a feseni konfliktu jako problem racionalniho rozhodovani autonomnich akterii. Cetne nab. a fiI. koncepce v rovine spekulativni vysvetluji stay a vyvoj svetajako vysledek konfliktniho stretavani protikladnych sil a principii. S-gicky pristup ke studiu k.s. rna sve specif. rysy. Modifikuje etologicky rozbor agresivity diirazem na instituce -tkultury, ktere instinktivni agresivitu neodstranuji, reguluji vsak vyrazne jeji projevy. I psychologie upozornuje, ze konfliktni situace nejsou vysvetlitelne pouze z psycho!. dispozic individui. Psychoanalyza a soc. psychologie s-gicky pfistup ke konfliktu ve 20. st. vyrazne inspirujL Ristorizujici sociologove jsou v odobne mire inspirovani analyzou konfliktu v dejinach, snazi se odkryt nadcasove vzorce k.s., pfetrvavajici za promenami hist. kosrymii a kulis. Matern. analyza konfliktu miize s-gicky inspirovat presnosti a jednoznacnosti sveho formaIniho jazyka. Sporny je vsak jeji predpoklad soc. aktera jako zcela racionalne kalkulujici by tosti, stejne tak jako rada abstrakci od soc. skutecnosti, ktere matem. analyza v zajmu sveho typu exaktnosti musi provadet. Zatimco s-gie je vedena snahou odkryt spolecne rysy riiznorodych k.s., matem. teorie her je normativni teorii , ktera stanovi, za jakych podminek lze v dane konfliktni situaci dosahnout max. zisku. S-gie se venuje po ceIe 19. st. a pocatkem 20. st. ana-

lyze k.s. jen nesystematicky, pfedevsim v dilech F. H. Gilldingse, E. A. Rosse, L. F. Warda a dalSich am. soc. reformatoni. VetSi zajem budi k. u pfedstavitelii -tchicagske skoly, R. E. Parka a E. W. Burgesse. Pfiblizne od 30. 1. 20. st. ustupuje i epizodicky zajem 0 vyzkum k.s. do pozadi. -tStrukturalni funkcionalismus v Parsonsove verzi cini osou sveho vykladu fungovani soc. systemu na zaklade konsensu a pfizpiisobeni. Konflikt se v teto perspektive meni z vitalniho principu konkurencniho soupereni v chorobny pfiznak individ. maladaptace Ci projev anomickeho stavu spolecnosti. Podobne E. Mayo odsuzuje konflikt jako naruseni kooperace, G. A. Lundberg jako absenci komunikace, W. L. Warner jako dezintegrujid prvek v ramci komunity, Teprve v polovine 50. 1. L. A. Coser pod vii vern R. K. Mertona rehabilituje problematiku konfliktu, kdyz rozviji mysIenky G. Simmela v ramci modifikovaneho strukturniho funkcionalismu. Coser se zamefuje na analyzu pozitivnkh funkd konfliktu, tedy na situace, kdy k.s. paradoxne prispiva k uddeni Ci adaptaci existujicich soc. vztahii a stuktur. Rozpracovava pojem nerealistickeho konfliktu, kdy deklarovane cile konfliktnich stran jsou podruzne a vybiti agrese se stava hlavnim motorem jednanL Jiz u Cosera lze nalezt jednu z ustfednich myslenek s-gicke teorie konfliktu, podle niz spoi. nebezpecnymi nejsou samotne konflikty, nybd absence pravidel pro jejich regulaci. Institucionalizace konfliktii dynamizuje vyvoj spolecnosti, jejich potiacovani stabilitu spolecnosti ohrozuje. Absence konfliktii nemiize tedy slouzitjako indikiitor normality. Coser prejima Marxovo vychodisko, podle nehoz stretavani konfliktnich zajmii je hlavni silou soc. deni. Polemizuje vsak s diirazem na ekonomiku jako privilegovanou oblast vzniku konfliktu zajmu. Systematicteji v tomto smeru rozpracovava teorii konfliktu R. G. Dahrendorf. Proti Coserovi, ktery usiluje o vcleneni teorie konfliktu do koncepce strukturniho funkcionalismu, je Dahrendoifveden snahou prehodnotit Marxovo pojeti zdrojii konfliktii po mod mysIenek M. Webera. Zaki. Dahrendorfovou tezi je, ze konflikty mezi jednotlivci i celymi skupinami jsou vedeny v prve fade snahou 0 podil na -tmoci, 0 moznosti cinit rozhodovani tykajici se tech, kdo jsou z podilu na moci vylouceni. Zaklad marx. teorie tfidnich konfliktu a -ttfidniho boje plyne podle Dahrendorfa z mylneho ztotozneni kontroly rozhodovani se soukromym vlastnictvim vyrobnich prostfedkii, ktere pfedstavuje ve skutecnosti pouze jednu z forem moci. Dahrendoifsaha k Weberovu pojmu -tpanstvi jako protikladu vladnoucich a ovladanych, ktery se v riiznych podobach vyskytuje ve vsech typech spolecnosti. Snaha 0 udrzeni Ci naopak modifikaci existujici mocenske nerovnosti je hlavnim generatorem k.s. Ve vyspelych

520

spoIecnostech je nerovne rozdeleni moci jako zdroj konfliktii lokalizovano v ramci nar. statii pfedevsim do oblasti politiky a v ramci hosp. podnikii do oblasti ekonomiky. Odtud plynou dva hlavni typy konfliktii: konflikt politicky a konflikt prumyslovy. Na rozdil od Marxovy doby vsak doslo k rozruseni identity polit. a pnimyslovych trid, fronty tfidnich konfliktii jiz nelze urcit prostym prodlouzenim linii zapasu 0 ekon. pozadavky do oblasti statni politiky. Vzestup velkych byrokratickych organizaci statni spravy najedne strane a vznik mnozstvi niitlakovych skupin na strane druhe ucinily mocenske konflikty mene priihlednymi. I kdyz intenzita konfliktu v moderni spolecnosti miize narustat, rozriiznenost front, na nichz se dilci zapasy odehravaji, cini marx. predstavy 0 revolucnim vyfeseni soc. rozporii iluzornimi. Perspektivni v teto situaci ziistava pouze snaha 0 regulaci konfliktii, nebof jejich jednorazove odstraneni neni mozne ani zadoucL Velka cast Dahrendoifovych prad je venovana analyze niznych "pravidel hry" umoznujicich vyskytnuvsi se konflikty regulovanym zpiisobem zvladat. V dosud nejsystematictejsi podobe byla sociologie konfliktu rozpracovana R. Collinsem, ktery toto paradigma aplikuje nejen na vyklad soc. stratifikace, fungovani organizaci a povahy statu, ale tez napr. na postavenf zen ve spolecnosti, na zpiisob rozvoje vedy ana analyzu rodiny. V piivodnf synteze propojuje myslenky M. Webera, E. Durkheima, E. Goffmana a dalSich pozitivistickych i interpretativnich sociologii. Collinsovo pojeti -ttfid jako hlavnich akterii k.s. je obdobou Dahrendoifovy modifikace Marxe. Podle Collinse existuji v kazde spolecnosti 2 zakl. tfidy: jedna kontroluje nedostatkove statky a sluzby a druha 0 jejich kontrolu usiluje. -tVlastnictvi je pouze jednou z moznych forem podilu na moci, jine formy spocfvaji v otevrenem nasili Ci v drazbe -ttifadu. S kazdou z forem moci jsou spjaty jine formy konfliktu. Collins v teto souvislosti explicitne stanovuje zakl. predpoklady, z nichz vychazeji vsechny analyzy k.s.: 1. kazdy clovek sIeduje v prve fade uspokojeni sveho vlastniho zajmu a vyhyba se jeho neuspokojeni, -taltruismus jako strategie jednani je pouzivan pouze jako jeden z moznych nastrojii k dosazeni tohoto zaki. die; 2. nizni lide maji k dispozici odlisne zdroje, jejichz pomoci mohou svych egoistickych cilii dosahovat; mezi tyto zdroje patH prave tak moznost fyzickeho donuceni, jako schopnost vyvolavat emocni vazby ze strany druhych, sexualni atraktivnost prave tak jako soukrome vlastnictvi; 3. nerovnosti v rozdeleni zdrojii umoznuji jednem ziskavat pfevahu na druhymi; odpor tech, kdo se ocitaji v podnzenem postaveni, umocnuje konflikt, nebof plati I. bod; 4. ideje a viry je treba vysvetlovat v souvislosti se zajmy lidi, ktefi maji k dispozici zdroje umoznujicijimje521

o

konflikt Hidni

konsensus

jich ideje a zajmy prosazovat. Konfliktni pohled na spolecnost je krome zminenych autoru vyrazne zastoupen napl'. v dilech K. Mannheima, Ch. W. Millse, J. A. Rexe, K. E. Bouidinga, J. Freunda, A. Touraina, C. Letenskeho a dalSfch. V pnlbehu 70. a 80. \. se literatura z oblasti teorie konfliktu rozrusta, kaidorocne vychazi fada monografii a sborniku venovanych tomuto tematu. Zaroven se ukazuje, ze nektere tradicni motivy v teto oblasti jsou prakticky jiz vycerpany. To se tyka napf. uvah 0 funkcnosti konfliktu pro spolecnost, uvah 0 odlisnostech a pfibuznos tech teorie konfliktu a marxismu apod. Zaroven se oteviraji perspektivnejsi oblasti dalSiho zkoumani: pokusy o aplikaci teorie konfliktu v rovine odvetvovych s-gii, etologicky pfistup sledujid bios-gickou podminenost lidskeho jednani vcetne jednani agresivniho, ale tez obecnejsi snaha propojit principy teorie konfliktu s pojetim konsensualnim a interpretativnim, a tak pfeklenout dosavadni rozstepeni teor. s-gie. A: social conflict F: conflit social N: Sozialkonflikt I: conflitto sociale Lit.: Collins, R.: Conflict Sociology. New York 1975; Coser, L.: The Functions of Social Conflict. New York 1956; Dahrendoif, R.: Modemy socialny konflikt Esej 0 politike slobody. Bratislava 1991; Dahrendoif, R.: Soziale

Klassen und Klassenkonflikt in den industriellen Gesellschaft. Stuttgart 1957; Kia/de. J. - Tlustv, V.: Soudoba sociologie, sv. l. Praha 1965.

Kef

k 0 n fl i k t Hid n i viz konflikt sochilni, sociologie socialnich hnuti, spolecnost tNdni, tNdy k 0 n fl i k t z aj m u viz konflikt experimentalni, konflikt roli, konflikt socialni, zajem k 0 n for m ism u s - (z angl. conform, to z lat. conformis = shodny podobou) - zpusob --'jednani, usilujidho kult. pfedepsanym zpusobem 0 dosazeni kult. legitimnfch diu. Toto vymezeni pochazejid od R. K. Mertona naznacuje ambivalentnost konformniho jednani (konformity). Bez jisteho stupne k. by nebylo mozno zajistit respektovani spo\. platnych hodnot a norem. V tomto smyslu je urcita mira k. nezbytnym pfedpokladem existence --'socialnlho radu. Pfesahne-li vsak k. jisty stupen, stava se soc. problemem. Striktne konformni jednani neumoznuje jednajidm odstup od jejich roli, zbavuje je osobni zodpovednosti, blokuje moznosti inovativniho jednani, zvyhodnuje prumernost. Vyraznou kritiku k. v tomto ohledu obsahuje napf. Riesmanuv typ vnejsne fizeneho cloveka. Nadmerny k. stoji v centru pozornosti kritiku --'masove spolecnosti. Jeho specif. pfipadem je hyperkonformni jednani byrokratickych ufedniku, pro nez se stava formalni dodrzovani predepsanych norem cHern sarno 0 sobe bez ohledu najejich obsah a urceni. Zde prechazi k. az do roviny ri-

522

tualniho jednani. Studium k. tvori pfirozenou cast analyz mechanismu --'socialni kontroly, studia m6dy, zvyku, obyceju, analyz pfejimani soc. rolf atd. A: conformity F: conformisme N: Konformismus I: conformismo Lit.: Walker. E. L. - Heyns. R. W.: An Anatomy for Conformity. London

1962.

Kef

k 0 n for mit a viz konformismus, retreatismus, role, techniky socialni k 0 n fu ci ani s m u s - vlivny smer starocinske --'filozofie, zalozeny Konjuciem, pozdeji prohlaseny za statni uceni. Ve spojeni s mytoepickymi prvky je to tez cinske --'nabozenstvi. H1avni obsah k. tvofi soc. --'etika a statotvorna teorie. Podle k. zaujima kaidy jedinec pevne misto ve spol. hierarchii, z cehoz pro kaideho vyplyvaji urCite povinnosti. Jejich plneni je prvoi'adym ukolem, stejne jako projevovani lidskosti (zen). K. pfesne stanovil vztahy podfizenosti a nadi'izenosti a stal se trvalym stabilizujicim faktorem cinskeho spo\. zivota. Krome Konfucia rozvijeli toto uceni Mencius a Sun-c'. K. i pfes vysadni postaveni neodolal pusobeni --.taoismu a --'buddhismu. Ve 3.-4. st. ustoupil do pozadi. K novemu oziveni doslo v 10. st. v podobe neokonfucianismu, ktery navazal na etiku k. a udrzel si vIiv az do soucasnosti. A: Confucianism F: confucianisme N: Konfuzianismus I: confucianesimo Lit.: Etika i ritual v tradicionnom Kitaje. Moskva 1988; So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden. Berlin 1986.

Hub

k 0 n g rue n c est a t us u viz inkonzistence statusu, krystalizace statusu k 0 nj un k t u r a viz teorie hospodarskeho cyklu k 0 n k ubi nat -(z lat. concubinatus = pohlavni souziti) - souziti nebo sexuaIni vztah dvou osob ruzneho pohlavi, mezi kterymi nedoslo ke snatku (dnes viz --'souziti nesezdane). V nekterych spolecnostech doprovazi k. pravidlo --.monogamie, je'Z pfikazuje pouze jediny snatek mezi dvema partnery. Prakticky k. znamena bud souziti dvou osob mimo manzelstvi (pro nez se vzilo oznaceni "druh" a "druzka"), nebo souziti dvou osob, z nichz alespon jedna uzavfela dfive snatek s jinou osobou a tento snatek je dosud platny (casty jev ve spolecnostech, kde je rozvod zakazany nebo obtizny), nebo konecne pravidelny sexualni aspol. styk dvou osob, z nichz alespon jedna Zije v normalnim manzelskem svazku (bezny pfipad v tradicni cinske spolecnosti, v zivote evrop. slechty apod.). K. je

neznamym jevem u --'prirodnich narodu, protoze soc. a ekon. podminky tento typ souziti prakticky vylucuji. Na afr. kralovskych dvorech mely vsechny zeny praktikujici sexualni styk s panovnikem statut manzelek. Zv\. typ k. predstavoval vztah svobodne osoby a otroka (otrokyne): ve starovekem Recku byl takovy vztah tolerovan za podminky, ze otrokyne ne'Zila ve stejnem dO'11e jako manzelka; Tuaregove meli casto otrokyne jako sve milenky, pricemz deti vzesIe z tohoto vztahu byly svobodne a mohly po otci dedit majetek (aniz mezi rodiCi doslo ke snatku). A: concubinage F: concubinage, concubinat N: Konkubinat I: concubinato Lit.: Fortes, M.: Marriage in Tribal Societies. Cambridge 1962; Lhole, H.:

Les Touaregs du Hoggar. Paris 1944.

Jus

k 0 n k u r e n c e - (z lat. concurrentia, to z concurrere = sbihat se, shlukovat) - obecne soutezivost nebo soup ereni (viz tez--'kompetice), resp. existence soutezfciho subjektu; v nejuzivanejsim ekon. smyslu proces, ve kterem se stfetavaji ruzne zajmy ruznych subjektu --.trhu. Rovnovazna cena neni optimalni pro vyrobce, ktefi ji povazuji za pfilis nizkou, ani pro spotfebitele, ktefi ji povazuji za pi'f1is vysokou - je cenou kompromisu. K. na strane poptavky je odrazem stretavani zajmu jednotlivych spotfebitelu vstupujicich na trh. Vyznam k. na strane poptavky roste zejm. v situaci, kdy poptavka pfevysuje nabidku, kdy je nedostatek statku a sluzeb na trhu. V tom pfipade k. mezi spotfebiteli, snaha kazdeho, aby prave on ziskal nedostatkove zbozi, vede ke zvysovani --'cen. Na strane nabidky charakterizuje k. situaci, kdy kazdy vyrobce pfichazi na trh se snahou prodat co nejvetsi mnozstvi svych vyrobku za co nejvyhodnejsich podminek. Vyznam k. na strane nabidky roste v situaci, kdy nabidka pfevysuje poptavku. V teto situaci se konkurencni boj mezi vyrobci stava bojem 0 pi'eziti. K. na strane nabidky muze mit podobu k. cenove a necenove. Podstatou cenove k., tzv. cenovych valek, je zdanlive nesmyslne dobrovolne snizovani ceny ve snaze ovladnout trh. CHern je zniceni konkurentu, aby firma v budoucnu mohla urcovat podminky na trhu a ceny opet zvysovat. K dosazeni tohoto cile je firma ochotna docasne se vzdM svych zisku. Cilem necenove k. je pfilakani poptavky jinymi metod ami nez cenovymi - rustem kvality a tech. parametru vyrobku, rychlymi inovacemi, reklamou, obalovou technikou, prodejem, uverem apod. Z hlediska struktury trhu se rozlisuje k. dokonala a nedokonala. K. dokonala pfedstavuje trzni situaci, v niz: 1. je znacny pocet prodavajfcich a kupujidch; 2. produkty nabizene prodavajfcimi jsou stejnorode. Za takovych podminek neni zadna firma schopna ovlivnit trzni cenu. K. nedokonala se tyka trhu, na nichz nejsou splneny podminky

dokonale k., nebof pfinejmensim jeden prodavajici je dostatecne velky na to, aby ovlivnil tdni cenu - jedna se o cisty --.monopol, oligopol nebo monopolistickou k .. Na ekon. k. Ize take pohlfzet jako na v case probihajfci --'dialog mezi nckolika navzajem se ovlivnujicimi partnery --'socialni interakce, ktefi sleduji stejny cit prostrednictvim ruznych pflstUpU. Tzn. ze k. spociva na antagonistickem rivalizujicim vztahu mezi nejmene dvema osobami nebo organizacemi. Jako zv\. forma soc. vztahu modelove sestava k. z konkurentu a pfedmetu k. Teprve vedoma soutez, tj. vedomi konkurujfcich roli, zaklada k. jako oboustranny aktivni soc. vztah. K. fidi soc. chovani, v tomto smyslu se stava gigantickym soc.-kontrolnim mechanismem modernfch trhu, na nichz kaidy jedna pod tJakern uspechu druhych. K. rna nasledujici vlastnosti a funkce: zvysovani pfizpiisobivosti, funkci inovacni, selektivni a socializacni. A: concurrence F: concurrence N: Konkurrenz I: concorrenza Lit.: Mertl{k, P. - Rusmic/wvd, L. - Soukup, J.: Uvod do obecne ekonomie. Praha 1991; Samuelson, P. A. - Nordhalls, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kern

k 0 n sen sus - (z lat. consensus = shod a, souhlas, jednomyslnost) - souhlas vetsiny lidi urcite skupiny, spolecenstvi nebo spo]ecnosti v nazorech a postojich k nejdulezitejsim aspektiim jejich spolecneho Zivota. K. je vice ci mene obecny souhlas v myslenkach i citech, ktery napomaha dosazeni, ustaveni a uddeni --.radu. Nekdy se zdiirazn.uje, ze k. neni pouhym rozumovym souhlasem, ale ze rna take vyzn. slozku emocionalni, ze k. bez citove slozky neni liplny. Proto take k. neni totozny ani s konformitou, ani s donucenim: je totiz zalozen na dobrovolnosti a byva vysled kern pfedchozi diskuse, sporu, kompromisu, dohadovani atd. Proto rna k. take velky vyznam legitimizacni. V kaide spolecnosti je jisill mira k. nutna, ackoliv uplny, totalni k. neni mozny, a to ani pokud jde 0 liplnost souhlasicich, ani pokud jde 0 uplnost temat, je'Z by mohla byt pfedmetem k. nebo naopak nesouhlasu (disensu). Problem k. se vyznamneji objevuje u Johna Locka au vsech teoretikii --.spolecenske smlouvy. Ze sociologii venoval tematu k. znacnou pozornostjizA. Comte, pro nejzje k. pfimo centralnim tematem pozitivni s-gie, zejm. --'socialni statiky. Pojem k. vsak Cornte chape ponekudjinak nezjako nazorovy a emocionalni souhlas a soulad: je v nem vyjadfena vzajemna zavislost a provazanost vsech soc. jevii, coz znamena, ze vsechny soc. prvky je nutne chapat jako vzajemne solidarni a kazda spolecnost smefuje k jejich vzajemnemu vyvazeni, vyrovnani, tedy k harmonickemu uspofadani, k dynamicke --'socialni rovnovaze. Podle

523

kons titucionaIism us

kontext extrasomaticky

J. L. Fischera je Corntuv objev soc. k. v tomto smyslu jeho nejorigimilnejsim pnspevkem k rozvoji s-gickeho mysleni. Nespome je, ze Cornte svym pojetim k. pfedjima pozdejsi funkcionalisticke koncepce. o k. vazne pfemyslel i E. Durkheim, a to v souvislosti s -tdeIbou prace i -tanomii, a Max Weber, podle nehoz je k. objektivne existujici pravdepodobnost, ze ucastnici te ci one formy interakce dosahnou souhlasu, aniz se pfedtim dohodli. Podle Webera k. pfedchazi smlouve a je pfedpokladem smlouvy, nikoliv naopak. Psychologizujici prvky do pojeti soc. k. vnesli G. Tarde a G. Le Bon; modemi soc. psychologie 0 k. uvazuje v kontextu kognitivni rovnovahy a disonance (L. Festinger, F. Heider, T. M. Newcomb). V s-gii je dosti obvykle stavet do protikladu dva obecne modely spolecnosti - model konfliktni, reprezentovany zejm. marxismem, a model konsensualni. Tento druhy model je nejvyznamneji pfedstavovan -tstrukturalnim funkcionalismem. Spec. se tematu k. venoval Edward A. Shils, podle nehoz k. znamena afirmativni shodu clemi teze skupiny v normativnich a kognitivnich zalezitostech relevantnich pro jejich spolecne cinnosti, vzajemny styk, interakci a kooperaci, pro jejich chovani vuCi centraInim osobnostem a rolim daneho systemu a vuci skupinam a osobnostem vne daneho systemu. K. je podstatny pro makrosoc. fad, protoze vyjadfuje miru pravdepodobnosti relativne harmonicke spoluprace pfi vykonu spol. nutnych cinnosti a miru souhlasu, pokud jde 0 rozdeleni soc. roli a zpusoby jejich obsazovani. Vyjadfuje stupeii legitimity, ktery je pfisouzen centnHnimu institucionalnimu systemu. V beznem a zeJm. publicistickem jazyce se pojem k. uziva pro vyjadreni vysokeho stupne obecneho souhlasu s urCitym rozhodnutim nebo nazorem nebo pro vyjadreni pozitivniho vysledku nejakeho jednani mezi konfliktnimi nebo vzajemne nesouhlasicimi stranami. A: consensus F: consensus N: Konsens I: consenso Lit.: Fischer, 1. L.: Saint-Simon a Auguste Comte. Pffspevek k dejimim sociologickeho racionalismu. Praha 1925.

Pet

konstitucionalism us viz pravo statni kons trukce social ni reali ty viz definice situace, spolecnost konstrukt kul tury - (z lat. constructio = sestrojeni, slozeni) - pojem slouzici k odliSeni realne -tkultury jako skutecne konfigurace nauceneho chovani a jeho produktli, ktere jsou sdileny a vef. predavany cleny urCite spolecnosti, od kultury jako teor. abstrakce (gnoseologickeho modelu). K.k. uvedl do spol. ved R. Linton jako teor. konstrukci a nastroj deskripce, klasifikace a interpretace kult. 524

dat. E. A. Hoebel upozomil na to, ze k.k. odrazi skutecnou kulturu tak presne, jak adekvatni a efektivni je pouzita vect. metodologie. V soucasne dobe otevrel diskuse nad pfevodem antropol. dat do podoby k.k. zejm. C. J. Geertz, ktery ve sve praci Works and Lives (1988) upozomil na fakt, ze velikost takovych antropologu, jako jsou E. E. EvansPritchard, R. F. Benedictova, C. Levi-Strauss a B. Malinowski, netkvi ve vyznamu jimi popisovanych kultur, ale ve zplisobu prezentace tech to kultur, v liter. a vect. brilantnosti, s jakou byli tito autofi schopni budovat sve konstrukty kUltury. A: culture construct F: construit culturel N: KulturkonstrukteI: costrutto culturale Lit.: Geertz, c.: Works and Lives. The Anthropologist as Author. Stanford 1988; Hoebel, E. A.: Man in the Primitive World. An Introduction to Anthropology. New York 1949; Linton, R.: The Cultural Background of Personality. New York 1945.

Sou konstruktivismus sociologicky - (z lat. construere = sestrojit, slozit po vrstvach, hromadit) - souhmne oznaceni pro skupinu s-gickych smerli, skol a koncepci, ktere v opozici vuci s-gickemu objektivismu a naturalismu zduraziiuji, ze soc. svet neni individuu, tedy soc. akterujako aktivnimu ucastnikovi spol. zivota, proste objektivne dan jako fakt nebo jako vec ve smyslu durkheimovskeho sociologismu, ale je neustale znovu, kontinualne konstruovan v procesu -tsocialni interakce a -tsocialni komunikace. V tomto sirokem smyslu lze za konstruktivisticke pokladat takove skoly a smery, jako je -tsymbolicky interakcionismus, -tfenomenologicka sociologie, -texistencialisticka sociologie a -tetnometodologie. Cele konstruktivisticke hnuti, jez vytlaCilo na prelomu 60. a 70. 1. postupne strukturaIni funkcionalismus a neopozitivismus z role dominantnich paradigmat, bylo silne ovlivneno brit. lingvistickou filozofii, zejm. koncepci J. L. Austina, dilem pozdniho L. Wittgensteina, hermeneutikou a samozrejme s-gickou reinterpretaci dila E. Husserla, kterou provedl A. Schiltz. V k.s. se mimoradne vyzn. uloha v procesu konstrukce soc. sveta pripisuje jazyku, ktery svet nejen zobrazuje a vyjadruje, ale take spoluutvari, je nejen nastrojem soc. komunikace, ale i konstituce soc. zivota. Vyznamy nelze na soc. objektech pouze odkryvat, jako by v nich byly pfedem pfitomny, protoze vyznamy jsou na objekty teprve kladeny soc. aktery. Jak se meni vyznamy, ktere jsou objektum pfisuzovany interpretacnimi a komunikacnimi aktivitami, tak se meni i povaha soc. skutecnosti. Zajimavym pokusem 0 syntezu, byf ponekud eklektickou, konstruktivistickeho a tradicne objektivistickeho paradigmatu je teorie strukturace A. Giddense. A: sociological constructivism F: constructivisme socio-

logique N: soziologischer Konstruktivismus I: costruttivismo sociologico Lit.: Berger, P. - Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. London 1971; Giddens, A.: Central Problems in Social Theory: Action, Structure and Contradiction in Social Analysis. London 1983; Willey, N.: The Current Interregnum in American Sociology. Social Research, 1985, c.l.

Pet k 0 n t a k t k u It urn i - (z lat. conctactus =dotyk, styk, nakaza) - vzajernna interakce mezi rliznymi -tkulturami, ktera muze vest k -takulturaci. Pfi studiu k.k. je mozne vyclenit komunikacni, fyzicke, psych. a ekologicke slozky interakcnich procesu, ktere se podileji na event. -tkulturni zmene. Vyzkum komunikacnich slozek k.k. se vztahuje k analyze transmise kult. -tsymbolu a vyznamu. Studium fyzickych slozek k.k. souvisi s sifenim -tkulturnich prvku a -tkulturnich komplexu prostfednictvim -tmigrace obyv. a kult. difuze. Analyza psych. slozek k.k. je spjata s pfenosem emocionalnich motivu, hodnot a prozitku, zatimco vyzkum ekologickych slozek zahmuje studium pfir. a sociokult. prostfedi, ve kterem k.k. probiha. Za zakl. typy k.k. je mozne povazovat materiaIni interakci, pfi ktere dochazi k pnmemu fyzickemu pusobeni a ovliviiovani prislusniku ruznych kultur, a symbolickou interakci, ve ktere hraje rozhodujici roli kult. transmise ve forme symbolickych znakovych systemu, zejm. -tjazyka. Mezi zakl. formy k.k. patfi: l. kulturni kooperace, zalozena na vzajernne spolupraci, ktera ovsem ve svych dusledcich muze vest ke ztrate kult. identity kooperujicich kultur a k vytvofeni nove jednotne kultury a kult. identity; 2. -tkulturni konflikt, pro ktery je typicka vzajemna opozice a soupefeni kultur, jez jsou ve vzajernnem kontaktu; 3. kulturni izolace neboli nulova uroveii interakce, ktera vznika pri neexistenci nebo ztrate k.k. V podminkach modemizace, urbanizace a industrializace, ktere jsou pruvodnimi znaky soucasne faze vyvoje lids tva, pfestavaji vsak podminky pro existenci izolovanych lokalnich kultur existovat. Charakteristickym rysem soucasne faze kult. vyvoje jsou intenzivni k.k. a integracni procesy, ktere ve svych dusledcich smefuji ke vzniku celosvet. megakultury. Vyzkumy k.k. z hlediska difuze kult. prvku a migrace obyv. realizovali jiz v prvnich desetiletich 20. st. pfedstavitele kult. -tdifuzionismu. Rozpracovani metodologie vyzkumu k.k. je vsak spjato aZ s vyzkumy akulturacnich procesu, ktere staly v centru zajmu -tkonfiguracionismu a -tfunkcionalisticke antropologie. Vyzkumy akulturacnich procesu v Africe provadel zejm. B. Malinowski a jeho zaci M. Fortes, L. P. Mairova, 1. Schapera, S. F. Nadel, M. Hunterovd. Jejich spolecna prace Methods of Study of Culture Contact in Africa (1938) odhalila stale zesilujici proces industrializace a urbanizace a s nim spjate

promeny vsech tradicnich forem zivota afr. domorodcu. Snaha zachytit a objasnit tyto procesy vedla Malinowskiho ke zformulovani teorie k.k., podle niz transformaci plivodnich afr. kultur je nutne studovat jako prlisecik tl'i ruznych svetu: sveta plivodnich afr. kultur a domorodych instituci, sveta zap. kultury, jejimiz nositeli jsou bili pfistehovalci a kolonizatofi, a kvalitativne nove sociokult. reality, jez je osobitou syntezou spolecne sdileneho sveta Evropanu i Africanu. Tato nova realita, kteni de facto tvon vlastni ohnisko k.k., se sklada se specif. konfigurace afr. a evrop. kult. prvku a komplexu, ktere by samy 0 sobe v puvodnim evrop. nebo afr. kontextu nikdy nevznikly. Take v soucasnem antropol. a s-gickem vyzkumu kultury hraje pojem k.k. vyzn. roli, i kdyz je velice casto pouzivan v sirsim referencnim ramci zminenych pojmu akulturace, kult. zmena, kult. difuze a kult. konflikt. A: culture contact F: contact culturel N: Kulturkontakt I: contatto culturale Lit.: Frazier, F. E.: Race and Culture Contacts in the Modern World. New York 1957; Herskovits, M. 1.: Acculturation. The Study of Culture Contact. New York 1938; Malillowski, B.: The Dynamics of Culture Change. New Haven 1945.

Sou k 0 n t est e ti k a - (z lat. contestari = brat za svedka, dosvedcovat, dokazat) - spiSe proponovana nei realne existujici disciplina zabyvajici se vykonem, jeho spol. podminenosti, dopadem na spo!. struktury a odrazem ve vel'. mineni. Byla rozpracovana na okraji s-gie telesne kultury a s-gie sportu. Jeji zaber je vsak podstatne sirsi. V byvalem Ceskoslovensku propagoval k. M. Choutka. A: contestetics F: contestetique N: Kontiisthetik I: contestetica Lin kon text extrasoma ticky - (z lat. contextus =souvisly; extra = mim~, zvlastni; fec. soma = telo) - pojem, ktery zavedl do spol. ved L. A. White a ktery oznacuje vzajemne vztahy tzv. -tsymbolatu, ktere jsou specif. vrstvou reality vznikajici ze schopnosti lidi vytval'et -tsymboly. Podle Whitea je mozne posuzovat kult. jevy v rliznych kontextech. Studiem jejich vztahu k Iidskemu organismu, tj. somatickym kontextem, se zabyva pfedevsim psychologie. SymbolMy a k.e., tj. -tkulturou, se zabyva -tkulturologie. Vyzkumem kultury jako urcite autonomni sfery navazal White na A. L. Kroebera, podle ktereho kultura, ackoli existuje prostfednictvim cloveka nebo mezi lidmi, rna svou vlastni existenci. Pojem k.e. je bJizky Kroeberovu terminu -tsuperorganismus. A: extrasomatic context F: contexte extra-somatique N: extrasomatischer Kontext I: contesto extrasomatico 525

kontext objevovani

kontrola socialni

Lit.: White, A. L.: The Concept of Cultural Systems. A Key to Understanding Tribes and Nations. New York 1975; White, A. L.: The Science of Cullure. New York 1949.

Sou, Lin ko n tex t 0 bj e v 0 van i viz kontext zduvodneni, 10gika objevovani k 0 n t ext so ci a I n i viz prostfedi sochllni k 0 n tex t z d u v 0 d n e n i - tennfn, ktery se pouzfvajako protiklad kontextu objevovani (pfedevsim v logickem pozitivismu) a vyjadfuje pfisne rozlisenf logicke a psychol. stranky v poznani. Zatimco kontext objevovani patff do oblasti psycho logie, je k.z. domenou logicke analYzy. Nezamefuje se na proces formovani ved. hypotez a teorii, ale pfedklada soubor pravidel pro jejich testovani. Dichotomie kontextu objevovani a k.z. se udduje i v -tkritickern racionalismu. Aekoli prvni Popperova prace nese titul Logika vedeckeho objevu, jde spiSe 0 nesiastny pfeklad puvodniho nem. nazvu Logik der Forschung do anglietiny (The Logic of Scientific Discovery). Systematickemu testovani se podrobuji vsechna tvrzeni usilujici 0 ved. relevanci. Antipsychol. narok metodologie udduje i dalSi verze kritickeho racionalismu vypracovana l. Lakatosem. Nicmene lze pozorovat duleZity posun v chapani k.z.: v 10gickem pozitivismu znamena vyluene logickou analyzu, u Poppera jiz sirsi metodol. zaleZitost a u Lakatose se uplatiiuji dokonce nektere externi faktory. Snaha 0 udrzeni dichotomie mezi kontextem objevovani a k.z. je spoleenym jmenovatelem normativniho pojeti metodologie. Naproti tomu existuji tendence, ktere popfraji vyznam k.z. a zduraziiuji prioritu zivelneho aspektu v procesu poznani (T. S. Kuhn, P. K. Feyerabeml). Misto metodol. norem se klade do popredi role individ. a soc. psychologie v rozvoji a hodnoceni pozmini. Ve svem dusledku pak toto pojeti vede k odmftnuti moznosti racionalni rekonstrukce poznani a k relativismu. A: context of substantiation (justification) F: contexte de justification N: Kontext der Begriindung I: contesto di giustificazione Lit.: Reichenbach, H.: Elements of Symbolic Logic. New York 1948; Vicenrk, 1.: Spory 0 charakter metodol6gie vied. Bratislava 1988; viz tei -+neopozitivismus.

Par kontingentismus - (z ang!. contingent, to z lat. contingere = dotykat se, obsahovat) - puvodne fil. koncepce fr. filozofa E. Boutrouxe, ktera do jiste miry ovlivnila take H. Bergsona; podle ni prir. jevy nejsou vzajemne spojeny zadnym obecne zavaznym a nutnym zpusobem, ale vazl se k sobe navzajem v zasade nahodne, kontingentne, a proto take nepodlehaji obecnym zakonitostem. Zakonitosti

526

jsou pouze produktem lidskeho rozumu, jsou hypoteticke a lze je take jen pfiblizne overovat. Boutroux rozlisoval 3 ontologicke urovne - materialnf, instinktivnf a mysJicf pri durazu na prvotnost ducha. V zakladech bioI. evoluce a samozrejme ce1eho psych. a soc. zivota spoefva svobodny, nahodny tvurel akt, ktery vede ke vzniku noveho; nove nelze postihnout ved. zakony, ktere fixujf pouze to, co je nemenne, nehybne a netvurei. K. stoji v ostre opozici vuei -tscientismu. V s-gii je pojem kontingence jako teor. koncept pouzivan T. Parsonsem a v posledni dobe mu dal primo kategorialni status N. Luhmann. Vychazi se implicite z klasickeho aristotelovskeho a scholastickeho pojeti kontingence jako vzajemneho styku dvou nezavislych substanci a jako nepfitomnosti determinace volby. Dyadicky vztah je pod Ie Parsonse charakterizovan tzv. dualni, podvojnou kontingenci, protoze ueastnici -tdyady ja a druhy - jsou soueasne jednajicimi osobami a objekty orientace na sebe sarna i na druheho. Kontingence roste s pOCtem interagujicich osob. Pojem kontingence pouziva v -tsociologii organizace take R. MayntzoVli. V s-gii muze vest k. aZ ke krajnimu voluntarismu, jemuz se napr. Parsons vyhyba durazem, jejz klade na skuteenost existence normativniho a hodnotoveho radu, ktery je sdilen vsemi eleny spoleenosti. A: contingentism F: contingentisme N: Kontingentismus I: contingentismo Lit.: BOlltrollX, E.: De I'idee de loi naturelle dans la science et la philosophie contemporaine. Paris 1895. Parsons, T.: The Social System. Glencoe, Ill. 1951.

Pet kon trakoalice viz hra koalicni kon trak u I tu ra - (z lat. contra = proti, mimo) - kontrastni, opozieni typ -tkultury, resp. -tsubkultury vzhledem k typu prevladajicimu, dominantnimu, oficialnimu v dane spoleenosti. Pro k. je typicky nesouhlas s normami, hodnotami a idejemi oficialni kultury, zaroveii ale zavis lost na ni, neboi pouze v jejim ramci k. nabyva smysl a jeji zakl. premisy jsou srozumitelne a realizovatelne, Vznik k. je spjat predevsim s procesy -tkulturni zmeny a s -tkulturni dezintegraci spojenou s disfunkci systemu -tsocialni kontroly. Ze s-gickeho a kulturologickeho hlediska je mozne rozlisit k. vyrustajici na okraji spoleenosti v soc. deklasovanych prostredich narkomanu, alkoholiku, bezdomovcu, kriminalnich zivlu, veziiu (viz tez -tgang, -tgalerka) a k. zrozene z protestu a snah realizovat ureity soc., umel., polit., ekologicky nebo jiny program, ktery neni obsazen v oficiaini kulture a vedl by k jeji transformaci. Zvyseny zajem spol. ved 0 problematiku k. je spjat zejm. s radikalnim a masovym charakterem -tprotestnich

hnuti mladere, ktera se stala jednim z typickych kult. symptomu 2. poloviny 20. st. K. se projevuje odlisnym ..... zivotnim stylem souvisejicfm s odlisnymi -tkulturnimi vzory. Ie mozne setkat se s k., ktere svou kritiku umirnene omezuji na vybrane oblasti oficialni kultury, stejne jako s radikalnimi k., ktere smeruji k negaci celeho kult. systemu. Kontrakult. hnuti v mnoha pfipadech usiluji 0 vytvoreni alternativni kultury (viz napr. komuny ..... hippies v 60. I., anarchisticke -tsquatery 80. a 90, I., -tfindhornskou nadaci i ruzne novodobe nab. -tsekty). A: counterculture F: contre-culture N: Gegenkultur, Konterkultur I: controcultura Lit.: lawlowska, A: Drogi kontrakultury. Warszawa 1975; Roszak, T.: The Making of Counter Culture. Reflections on the Technocratic Society and Its Youthful Oposition. New York 1968; Yinger. 1. M.: Countercultures. New York 1982.

Sou k 0 n t rap r 0 p a g and a viz propaganda ko n tra revol uce - (z lat. contra = proti, mimo, revolutio =oddalovani, navraceni; to od revolvere =opakovat, otaeet se kolem dokola) - protirevol. akce. Iednoznaene Ize tento vyraz pouzit v poeateenich stadiich ..... revoluce. V prubehu revol. procesu, kdy boje probihaji mezi jednotlivymi skupinami revolucionaru, jakoz i v pripadech, kdy je revoluce exportovana do jinych zemi, byva pojem k. dvojznaeny, a to podle postoje uzivatele. Pro stoupence revoluce, jejiz vysledky jsou exportovany, je k. odpor proti importu revoluce, pro ty, kteri se od dusledku importovane revoluce osvobozuji vlastni revolueni akci, je odpor stoupencu tohoto importu k. Podobne dilema nastava i pri uzivani pojmu -tlevice - pravice v po lit. slova smyslu. A: counter-revolution F: contre-revolution N: Konterrevolution I: controrivoluzione Lit.: Skilling, G. H.: Czechoslovakia's Interrupted Revolution. Princeton 1976; viz tei -+revoluce.

Kre k 0 n t r a s t bin a r n i viz metoda binarnich kontrastu kon tra u topie viz dystopie k 0 n t r 0 I a so ci a I n i - konfrontace realneho chovani jedince nebo skupiny s kolekt. sdilenymi -thodnotami a -tnormami tohoto chovani, prubezne provadena ueastniky -tsocialni interakce. Zjisiuje deviaci od standardu spol. souziti a jako regulativni mechanismus smefuje k jejich odstraneni prostrednictvim -tsankci. V puvodnim, teor. nejopravnenejsim s-gickem smyslu zahmuje nejen dodateene posuzovani soc. pfijatelnosti ei pfimefenosti ureiteho chovani a pfipadny postih, ale i vychozi informaeni aktivity 0 tom, co je povazovano za zadouci. Na

rozdil napr. od tech. kontroly se tedy neomezuje jen najakesi prezkouseni, nybd je bezprostredne spjata s pfedem danou moznosti pusobit na jine cleny spolecnosti. Ang\. termin "control", z nehoz koncepce k.s. vychazi, rna take proti nasemu jazykovemu uzu sirsi vyznam: ovladani, flzeni, moc prikazovat. Koncept k.s. rozpracovali v sepeti s otazkami dominace E. A. Ross (1901), se soc. problemy R. E. Park a E. W. Burgess (1921), se soc.-psychol. otazkami osobni identity G. H. Mead (1925), s kult. vzory G. Gurvitch (1945), soc. skupinou G. C. Homans (1950) a s prekonavanim deviantniho chovani T. Parsons (1951). K.s. muze probihat, podobne jako samoCinna regulace, nezameme a spontanne. K tomu dochazi zcela pfirozene ph vzajemnem ovliviiovani Iidi v kazdodennim styku, kdy moznost uziti sankci je v zasade rozlozena rovnopravne. K.s. je ustavujici soueasti vlivu -tmalych skupin na vlastni eleny i vnejsi partnery. Od elena se nonnativne oeekava prizpusobeni skup. zvyklostem, pheemz jeho nonkonformita muze mit za nasledek jak vyloueeni ze skupiny, tak inovaci v jejim zivote. Tyto zvyklosti jsou jako samozrejme prosazovany tez vuci prislusnikum jinych skupin. Napr. podfizeni mohou i nevedornky vyrazne pusobit na jednani fonnalniho vedouciho. Iedinec je akterem k.s., pokud se opira 0 nadindivid. platne principy a spoleha na pravdepodobnou podporu ostatnich, treba i ph nahodnem stretu s deviantn! osobou. Odrnitava reakce na deviaci je v teto podobe k.s. zaroveii prvotni sankci. Obsahuje jiz sarna v sobe potencial napravy. Trvajici konfrontacni napeti vyvolava dalSf kolekt. akce k odstraneni ilesrovnalosti (R. E. Park, 1967). Druhou strankou k.s. je proces -tsocializace a -tsocialniho uceni. Iedinec byva soucasne objektem i subjektern k.s. Provadi cizi a pfijima vlastni rozhodnuti, podrobuje se hodnocenijinych a utvili si vlastni mineni 0 sobe i ostatnich. Soubezne stirn se u neho ustavuje psych. mechanisrnus sebekontroly. Aktivnf ueast v procesech k.s. je spjata se soc. -todpovMnosti. Nedostateene pusobeni k.s. se projevuje jako snizeni rozsahu zajmu a citlivosti vuci nezadoucim, nonny a hodnoty porusujicfm jeviIm. Vseobecna tolerance k nim je vyrazem tzv. soc. koroze, vyusiujici obvykle v rozklad nonnativniho systemu, -tanomii. K.s. muze probihat, obdobne jako rizeni, zameme a organizovane. Tak je tomu nejcasteji pfi mocenskem prosazovani urCitych programovych rozhodnuti a skup. zajmu, predpokladajicim schopnost institucionalne zakotveneho a pri vyskytu odchylky vysoce pravdepodobneho pouZiti predem stanovenych a odstupiiovanych sankci. Vzajemnost interakce je v teto podobe k.s. nahrazena jednosmemosti vlivu a pro mocenske vztahy pfiznacnou asymetrienosti vzajemne vyuzitelnych sankci. Vykon k.s. se opira 0 -tmoc,

527

konurbace

moznost realizovat vlastni rozhodnuti i pres pfipadny odpor, proti vuli ostatnich zueastnenych. Zatimco soc. vliv je obecne projevem moci, ktery nemusi mitjednoznaeny, puvodne ureeny vysledek (M. E. Olsen, 1968), k.s. je projevem moci sledujicim dosazeni pfinejmensim implicitne daneho cile zruseni prislusne odchylky. Zatimco fizeni pfedstavuje usmemeny, 0 form
kon vencionalismus

presivni, postihovane ztotoznenim a personaInim dozorem, tak preventivni a socializaeni. Socializujici pusobeni k.s. (P. H. Landis, 1939) je spjato s individ. prejimanim hodnot a norem, ktere zprostfedkovava. K.s. zahmuje ovlivi'iovani cilu einnosti, vyberu prostredku a postupu, ustavovani --.organizace, produkujici zadouci chovani, a koneene podminek usmeri'iujicich jednani k zadoucim cHum (1. D. Douglas, 1971). Ovladani nebo manipulace vstupnich podminek a informaci, soc. vztahu i kult.-tech. prostredi, slouzici jako ramec Ci implicitni program ureitych akci, zaklada druh komplexni k.s., metaforicky oznaeovane jako "ekologicka" (D. P. Cartwright, 1965). Nejvyzn. nastrojem k.s. je fee --'jazyk. Svym normativne hodnotovym charakterem se vztahuje ke strukturam nadfizenosti a podfizenosti. lako prostfedek komunikace i moci (w. Breed, 1971) je zarovei'i zavaznym model em --.socialni komunikace (M. Hartig aU. Kurz, 1971). UCinnym prostredkern k.s. je tez --'neverbalni komunikace (A. Scheflen 1972), v niz paralingvisticke reakce pfedstavuji druh symbolickych sankci, ze soc.-psych. hlediska nemene zavaznych nef sankce jine. A: social control F: controle social N: soziale Kontrolle I: controllo sociale Lit.: Cohen. A. K.: Deviance and Control. Englewood Cliffs, N. 1. 1966; Park. R. E.: On Social Control and Collective Behavior. Chicago 1%7; Segerstedt. T. S.: Social Control as Sociological Concept. Uppsala 1948; Watkins. C. K.: Social Control. London 1975.

Vld

k 0 n u r b ace - (z lat. con urbs =soumesti) - souvisle zastavene uzemi, ktere vzniklo rozsifovanim a posleze propojenim nekolika oddelenych --'sidel, jez si i nadele zachovavaji svou administrativni samostatnost. Na rozdH od --'aglomerace je k. vytvarena dvema nebo i vetSim poetem vyzn., vzajemne rovnocennych center, vetsinou --'mest, jez obvykle maji spoleene stimuly ekon. rUstu (napl'. moznost tezby nerostnych surovin, vyhodnou dopravni polohu pri vodnich tocich ajejich ustich do more apod.). Na styenych plochach jednotlivych mest tvoficich k. je relativne mene kompaktni zastavba ve srovnani s mestskymi jadry. Pojem k., ktery do --'geografie lidskych sidel zavedl P. Geddes, je easto zamei'iovan s pojmem metropolitni uzemi (viz --'metropole), nekdy i s pojmem aglomerace a megalopolis. A: conurbation F: conurbation N: Conurbation I: conurbazione, continuo urbano Lit.: Freeman. T. W.: The Conurbations of Great Britain. Manchester 1959; Geddes. P.: Cities in Evolution. London 1949.

HeE

k 0 n V e n c e viz konvence spolecenska, konvencionalismus

kon vence spolecenska - (z lat. conventio = dohoda, zvyklost) - v urCitem spo!. prostfedi dohodnute a ustalene pravidlo chovani (tj. konvence),jehoz puvodnim ucelem je usnadneni a zpfijemneni styku mezi lidmi v intencich dane moralky, vseobecne zastavanych hodnotovych preferenci, akceptovane spo!. diferenciace i doboveho vkusu. Usnadneni spo!. styku spoeiva v tom, ze lide vedi, ze v typove komunikaeni situaci maji jednat urCitym (predepsanym, naueenym) zpusobem, a take ze vedi, jak se maji a asi budou chovat v takovych situacich druzi lide. K.s. je tedy specif. druh soc. --'normy, k niz se vaze --'vzor chovani. Rada k.s. vyjadruje symbolicky spo!. rozdHy: stavovske, mezi muzi a zenami, lidmi ruzneho veku a soc. postaveni apod. K.s. maji puvod ve stavovske, resp. tradieni spoleenosti, kde byly zfejme vnejsim projevem integrovaneho moralniho a estetickeho cHeni a identifikace jednotlivce s ureitym mistem ve spoleenosti, vymezenym vuei jinym lidem. V moderni spoleenosti mnohe k.s. ztratily svoji hlubsi opodstatnenost, ale zachovaly si svoji ulohu indikatoru pfislusnosti k ureite spo!. vrstve, vzdelanostni kategorii apod. a zeasti (zejm. v nekterych soc. skupinach s dlouhodobou tradici) plni stale zminenou ulohu usnadneni a zpfijemneni spo!. styku, i kdyz nektere obsahuji prvky easove i jinak naroeneho ceremoniaIu. Krome k.s., ktere jsou soueast1 starsi kult. tradice a do jiste miry jsou jejim poznavacim znarnenim, existuji i novejsi k.s., spjate s modemejsim zivotnim stylem, resp. vzorce chovani s typickymi rysy k.s., i kdyz tak nejsou vZdy nazyvany. K.s. maji svuj vyraz jazykovy, resp. konverzaeni (zdraveni, oslovovani, tykani ei vykani, pravidla vedeni diskuse apod.), projevuji se gesty (mapr. ph pozdravu), mimikou oblieeje (napf. usmevem), v ddeni tela, zpusobu oblekani, v dHeim chovani i kornplexnejsich akcich (formalizovanych navstevach ph ureirych pfilezitostech, darcich - easto pouze symbolickych, doprovodech, rozesilani blahoprani, kondolenci apod.). K.s. se projevuji jako spo!. --'zvyky, resp. --'mravy zvlastniho druhu: jejich hlavnim smyslem je regulovat spo!. styk. Vyrazna east k.s. rna stale zaklad moralni: byvaji alespoi'i naznaeenim ochoty poskytnout ochranu, vykonat nejakou sluzbu nebo projevit spoluueast pfi radostne udalosti i v nestesti; v podstate jde tedy 0 projevy --'solidarity. Smyslem dalSi easti k.s. je vyjadfit jistou miru ucty, podtrhnout --.diistojnost urCiteho stavu, ktera nekdy hraniei az s naznaky jeho --'adorace. neti east k.s. rna zaklad esteticky, slouzi pouze ke zpfijemneni spo!. styku (napl'. rada prvkll oblekani, stolovani, zdobeni mlstnosti apod.). Doddovani vseobecne akceptovanych k.s. je ocei'iovano jako slusnost, zdvorilost, vychovanost, zpusobnost, spec. pak jako spo!. takt (ktery jako projev jakehosi pfirozene-

ho talentu zdurazi'iovaljizA. A. C. Shaftesbury). Ueeni se k.s. je soueasti vychovy a socializace deti a mladeze. Zvladnuti k.s. ureiteho soc. prostfedi pomaha nekdy otevfit mobilitni sance. Zarovei'i ale pfilisne lpeni na nekterych k.s. (zejm. tech s estetickou naplni) nebo jejich neumele napodobani byva charakterizovano jako znak --'snobismu. Fakt, ze nektere k.s. se zejm. dnes jevi jako vicemene samoueelne, zbyteene nebo neupfimne, pokrytecke, event. zddujici, blokujici soc. kontakty, a ze jejich pouzivani doprovazi soc. --.stigmatizace, vyvolava zejm. u rnladeze vzpouru proti k.s. jako takovym, snahu chovat se demonstrativne "nekonvenene". lako nekonveneni chov{mi byva oznaeovano chovani neformalni, bezprostfedni, srdeene, ale i chovani neornalene, drze, bezohledne. Negativni hodnoceni k.s. je tradienim pfedmetem pozomosti autoru z pornezi etiky a s-gie (zabyval se jim napl'. W. Wundt nebo E. S. Bogardus). Pfedmetem zajmu je ale i fakt, ze k.s., resp. nektere z nich, vytvareji barieru afektivnimu, agresivnimu chovani, obtezovani druhych i naopak neskryvane lhostejnosti vuCi nim. K.s. nuti k sebeovladani a k pozomosti vuCi soc. okoli za cenu jiste ztraty autentienosti vlastniho projevu a bezprostredni reflexe soc. okoli. S-gicky zajimavou otazkou je take to, zda mechanicke doddovani ureite vnejsi formy chovani muze easem vest k dodateene identifikaci s jeho zamleenym moralnim obsahem. Touto offizkou se zabyval nap!'. G. L. Duprat (1920) a do jiste miry i Julidna ObrdUkowi, kterou zajimaly pfedevsim pozitivni vlivy k.s. na eleny spoleenosti a jejich prispeni k fungovani radu. V historii se vyskytly rnj. pokusy vyelenit samostatne oblasti zkoumajici k.s. z --'etiky, ktera je primarni oblasti jejich zkoumani. Ferdinand Tiinnies ve sve praci Die Sitte (1909) upozomuje na oznaeeni "mala moralka" (ryka se "vnejsich" forem chovani) a "ethica complementaria" (vnejsi chovani bylo povazovano za complementurn, tj. doplnek mravnich postoju). V duchu tradieni s-gie se M. Weber (1922) zabyval soc. tlakem pusobicim ve smeru doddovani k.s., jinak reeeno silou jejich normativniho pusobeni. Naopak miru dobrovolnosti dodrzovani k.s. studoval v 60. !. 20. st. napl'. R. E. Clute. Krome etiky a s-gie moralky se k.s. zabyva take s-gie zivotniho stylu, kult. antropologie, psychologie a estetika (v souvislosti s kategorii --'vkusu). A: social convention F:convention sociale N: Gesellschaftskonvention I: convenzione sociale Vod kon v enci on alis m us - ueeni, podle nehoz vM. pojmy, hypotezy a teorie vznikaji na zaklade dohody, konvence mezi vedci. Klasickou podobu ziskal k. v dHe J. H. Poincariho Veda a hypoteza. Konvence jsou pod1e 529

konvergence

konzervatismus

neho vysledkem svobodne Cinnosti lidskeho ducha, ktery v tomto smeru nema zadna omezeni. Logickym dusledkern toho je pak nazor, ze cele nase poznani je konvenci. Poznavajici subjekt voH konvence na zaklade sveho vlastniho kriteria "vhodnosti" a sveho nazoru na jejich uzitecnost. Zda se, ze v tomto stanovisku se promita vyrazny subjektivismus. Soucasne vsak Poincare uvadi, ze konvence musi byt logicky konzistentni a mely by akceptovat smyslove postizitelne vztahy mezi vecmi ci jevy. Novy impuls ziskal k. v dobe objeveni a rozvoje neklasickych logik. Vznikl nazor, ze jsou-Ii ruzne logiky (klasicka i neklasicke) stejne platne, pak zalezi na subjektu, kterou z nich bude akceptovat. R. Carnap v obdobi Logicke syntaxe jazyka formuloval tzv. princip tolerance, podle nehoz si kaidy muze podle Iibosti zvolit pouziry jazyk, musi ovsem uvest prislusna syntakticka pravidla. Se vznikem logicke semantiky Carnap a dalSi autofi stanovisko k. v logice opustili. V rade ved (vcetne s-gie) se setkavame s k. i dnes, ale v daleko slabsi podoM. Spociva ve stanovisku, ze pojmy vedy, resp. -tdefinice, jimiz jsou zavadeny, jsou i pri akceptovani urcitych pravidel prijimany na zaklade dohody. Skutecnosti je (a dejiny vedy to potvrzuji), ze z pragmatickeho hIediska v urcitych stadiich vyvoje vedy sehravaji takto dohodou stanovena pravidla (Ci pojmy) pozitivni ulohu. A: conventionalism F: conventionnalisme N: Konventionalismus I: convenzionalismo Lit.: Hij/ding, H. - Krdl, J.: Prehledne dejiny filosofie. Praha 1946; Tatarkiewicz, W: Historia filozofii I.-III. Warszawa 1970.

Cech k 0 n v erg e n c e viz teorie konvergence kon vergence kulturni - (z lat. convergentia = sbihavost) - pojem slouzici k oznaceni typu -tkulturni zmeny, pro kterou je charakteristicke sblizovani a narust podobnosti -tkulturnich prvku a -tkulturnich komplexu ve vzajemne izolovanych a puvodne odlisnych -tsociokulturnich systemech. Neni spravne interpretovat k.k. jako dusledek -tkulturnich kontaktu, -takulturace, nebo ji zamenovat s kulturnim paralelismem, tj. s analogickym, vzajemne nezavislym a soubeznym kult. vyvojem nekolika spolecnosti. K vysverleni distinkce mezi k.k. a kult. paralelismem pfispel R. H. Lowie, ktery vyvoj kultur probihajici od ruznorodosti forem ke stale vetsi kult. homogenite oznaCiI za "konvergentni evoluci", zatimco soubezny vyvoj ruznych kuItur, jenz rna v dusIedku staleho pusobeni obdobnych podminek jak ve vychozim, tak v cilovem bode analogicky charakter, nazval paralelni evoluci. K dalSimu rozpracovani teorie k.k. vyrazne pfispel A. A. Goldenweiser, ktery se pokusil vysvetlit zakonitosti

530

k.k. prostrednictvim tzv. principu omezenych moznosti kulturniho vyvoje. Podle Goldenweisera prestoze se kazda kultura vyviji v ruznych casoprostorovych souvislostech, sklada se jen z omezeneho poctu kult. prvku, jejich moznych kombinaci a pravidel transformace, coz ve svych dusledcich vede k tomu, ze se podstatne zmensuje mnozstvi variantnich reseni a rozdilnosti a zvysuje se pravdepodobnost k.k. V soucasne am. antropologii navazaly na koncepci k.k. zejm. -tneoevolucionismus a -tkulturni ekologie. J. H. Steward, M. D. Sahlins a E. R. Service empir. testuji hypotezu, ze k.k. vznika jako dusledek kult. adaptace na podobne podminky. Podobn.ym zpusobem rozviji teorii k.k. take predstavitel -tkulturniho materialismu M. Harris, podle jehoz nazoru podobne technologie aplikovane v podobnem prostredi vedou k vytvareni podobneho usporadani vyroby a distribuce, coz ve svych dusledcich vede k vytvareni podobnych soc. seskupeni, ktera ospravedlnuji a koordinuji svoji Cinnost pomoci podobnych systemu hodnot a viry. A: cultural convergence F: convergence culturelle N: kulturelle Konvergenz, kulturelle Annaherung I: convergenza culturale Lit.: Goldenweiser, A. A.: The Principle of Limited Possibilities in the DevelopmentofCulture. Journal of American Folklore, 1913; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968.

Sou k 0 n v e r z e - (z lat. conversio = obrat, obeh, prevrat) zmena, obrat v presvedceni, prip. navrat k puvodnimu dogmatu, spolecenstvi. 0 k. se hovofi predevsim v sou vis losti s -tnabozenstvim, -tcirkvi, analogicky pak v souvislosti s jakymkoliv -tsvetovym nazorem. Hist. je termin k. pouzivan prevazne pro navrat nekatol. kfesiana do karol. cirkve. Tato cirkev nahlizi kazdeho pokfteneho cloveka, tedy i heretika, resp. -tkacife nebo schizmatika (viz -thereze, -tschizma, -tortodoxie), jako clena cirkve nebo jako cloveka z hlediska duchovni spravy podfizeneho cirkvi. K. kresiana pokfteneho mimo katol. cirkev neni chapana jako pfijeti, ale jako navrat do cirkve. Rozhodovani o umozneni navratu Ci prijeti je v kompetenci cirkevnich organu, jeho predpokladem je vlastni prohlaseni dotycneho, ze se chce vratit, vstoupit do cirkve. Po tomto aktu, ktery se odehrava liturgickou formou podobnou -tkonfirmaci, jako vyznani viry (nyni formulaci schvalenou katol. organy r. 1960), a muze byt provazen podminecnym ocistenim od klatby, pnp. podle okolnosti novym -tkftem a -tzpovedi, ziskava konvertita vsechna prava clena cirkve. Zminena procedura se uplatnuje od r. 1859, predchazel ji vsak dlouhy vyvoj, poCinaje stredovekym ritual em -tpokani na verejnosti. Konvertita ale neni nahHzen jako

clovek obtizeny -thfichy. Nutnost k. je zduvodnovana ucenim, podle nehoz mimo cirkev neni spasy. Teologie chape problem k. v uzke souvislosti s otazkou svobody svedomi a vychazi z teze, ze Iidi nelze nutit ke k. Po II. vatikdnskem koncilu (1962-1965) se v cirkevnich kruzich ozivil problem smysluplnosti okazale, veL individ. k. VetS! duraz se nyni klade na vytvareni predpokladu pro moznost k. celych reformovanych nab. spolecnosti a cirkvi. Z katol. hlediska by se tak melo prekonat existujici rozstepeni -tkfesfanstvi. Za timto ucelem vznikaji karol. cirkevni instituce, ktere rozpracovavaji teorie k. a schemata nab. vyuky konvertitu. Tento pozadavekje spojovan se snahou o akcni jednotu cirkve. Mimonab. k. se vetSinou tyka prestupu z jedne -tideologie nebo polit. platformy, strany na bazi jinych ideologii, zasadne odliSnych (protikladnych) polit. postoju. S-gicky je zajimava ne tak individ. motivace ke k. jako jeji soc. a hist. situace, mechanismus substituce norem a pusobeni referencnich a mltIakovych skupin. A: conversion F: conversion N: Konversion I: conversione Lit.: Brell, K.: Konvertit und Kirche. NUmberg 1961; COllgar, Y: Zenissene Christenheit. MUnchen 1959.

HoB

kon z e rv a ti s m us - (z lat. conservare = uchovat) - tez konzervativismus - jeden ze 3 hlavnich fil., ekon. a polit. proudu Zapadu vedle -tliberalismu a -tsocialismu. Soucasti polit. kultury se stal okolo r. 1830 v Anglii, jeho fil. podstata vsak byla zformulovana (ovsem bez vedomeho spojeni s pojmem k.) jiz v r. 1790 irskym statnikem, filozofem a polit. teoretikem Edmundem Burkem v knize Ref lections on the Revolution in France. K. v Evrope vznika jako vedoma reakce na ideologii i realitu Fr. revoluce. Oznaceni "Ie conservateur" pouzil jiz v r. 1818 F. A. R. Chateaubriand jako nazev pro svuj casopis, termin "konzervativni strana" pouzil v r. 18301. W. Croker. Vyvoj konzervativniho mysleni byl ponekud odlisny v Anglii ave Francii, kde k jeho klasickym predstavitelum patfi Joseph M. de Maistre, Louis G. A. Bonald a kde s k. sympatizovali vyzn. intelektualove a spisovatele, jako Jacques Maritain, George Bernanos aj. Podstatne odlisny je take v Evrope a Sev. Americe. K. v evrop. smyslu se v USA ustavil velmi pozde, coz je hist. dana odlisnou povahou fr. a am. revoluce (am. revoluce nemela ideal. charakter). Am. konzervativni mysIeni, ktere je obvykle ztotoznovano s -ttradicionalismem, reprezentuji zejm. Irving Kristol, Nathan Glazer, Norman Podhoretz, Daniel P. Moynihan aj. Konzervativni filozofie vychazi predevsim z realistickeho pohledu na pfirozenost cloveka a presvedceni, ze Iidske byti je charakterizovano jistym napetim, ktere nemuze byt ze spolecnosti nikdy zcela odstraneno, avsak muze byt zmir-

novano polit. praxi. Tim se konzervativni filozofie cloveka odlisuje od ruznych radikalnich doktrin, pod Ie kterych neni zlo zakofeneno v Iidske pfirozenosti, nybrz spociva ve struktufe spolecnosti, takze clovek muze byt osvobozen a zlo ze spolecnosti eliminovano pretvorenim celku spol. radu nebo jeho urcitych casti. V modernim svete se touto virou vyznacuje napr. -tmarxismus. Pro k. je zlo a utrpeni od lidske existence neoddelitelne a neni proto moudre upinat se k utop. pfedstavam 0 jeho odstraneni, nybri je treba se soustredit na skromnejsi cile omezovani jeho ucinku, coz v praxi vede k pfijeti koncepce "Iimitovane politiky". liz E. Burke rozpoznal, ze snaha 0 pros azeni svobody revol. metodami nerozsifuje ani nezdokonaluje moznosti takoveto Iimitovane politiky, ale naopak destruuje podminky pro jeji uchovani. Tyto podminky spatruje k. predevsim v existenci vlady zakona, v nezavisle justici, systemu zastupitelske vlady a instituci soukromeho vlastnictvi. I kdyz k. sdili s liberalismem spolecnou zakladnu liberalnich principu formulovanych poprve J. Lockem a rozsifenych whigovskou reformni tradici, obhajuje tyto principy odlisnym zpusobem. Proti Iiberalismu odmira predevsim abstraktni Iiberalni koncepty individua, -tlidskych pray a teorii -tspolecenske smlouvy, spojenych s whigismem, ale take -tutilitarismus a viru v -tpokrok, ktere se objevily behem 19. st. Ponevadz k. vzesel z kritiky Fr. revoluce, dlouho zustala jeho hlavnim obsahem predevsim kritika revol. stylu politiky. 1. ledna se predevsim o kritiku revol. fanatismu, ktery promenuje politiku z "Iimitovane" aktivity venovane postupnemu smirovani konfliktu, zajmu a vasni ve vsezahrnujici ideo I. tazeni proti zlu. 2. Dale jde 0 odmitnuti -tracionalismu ztelesnovaneho virou, ze instituce mohou byt vytvoreny a legitimizovany Iidskym rozumem. Podle k. nebezpecnost tohoto nazoru spoCiva v tom, ze vsechny existujici instituce mohou byt principialne odmitnuty proto, ze je reformatofi svevolne oznaci jako iracionalni produkty zvyku a tradice. Misto nich maji byt vytvoreny nove instituce, ktere by lepe vyhovovaly pozadavkum abstraktnich idealu, jako jsou Iidska prava, pravidlo "co nejvetSi stesti pro co nejvetsi pocet lidi" Ci ideal soc. spravedlnosti. Podle k. neni takovyto racionalisticky pfistup ke spo!ecnosti klicem k lidske -temancipaci, ale pouze zasterkou pro -tdogmatismus. Racionalisticke opovrhovani zvyky a tradicemi pouze uvolnuje dobrovolna pouta, ktera drzi spolecnost pohromade a ktera musi byt proto pozdeji nutne nahrazena natlakem. 3. Konecne jde 0 odmitnuti nekriticke viry v suverenitu jako klic k vnitrni a mezim'ir. harmonii, podle niz de mokracie automaticky zajisiuje jak dobrou vladu, tak svet. mfr, neboi pouze vladnou-Ii si lide sami, nemohou mit zadny zajem

531

konzistence statusu

vladnout si spatne nebo utoCit na druhe. K. naopak varuje, ze demokracie nemiize byt automaticky ztotoznena ani se svobodou, ani s dobrou vladou, ponevadz plebiscit miize byt velice snadno vyuzit k legitimovani diktatury. Hist. promenlivy byl vztah k. ke kapitalismu jako soc.-ekon. a civilizacnimu typu. Od kritickych postojii se k. vyvinul az k uplnemu prijeti tdni ekonomiky, kterou pozitivne hodnotil jiz Burke, jenz se inspiroval A. Smithem. Od konce 2. svet. valky dochazi k transformaci k., predevsim v souvislosti se specif. spol. a polit. situaci. V priibehu prvnich m povalecnych desetileti je stale patmejsi posun liberalismu smerem k social. obsahiim, a to castecne proto, ze se statni kontrola valecne ekonomiky zdala poskytovat praktickou ukazku schopnosti fizene ekonomiky skoncovat s nezamestnanosti, castecne proto, ze vseobecne prijeti idealu "welfare state" (viz --'stat socialni) vladu stale vice zavazovalo k tomu, aby byla priznive naklonena nejriiznejsim konzumnim a rovnostarskym pofadavkiim. Vysledkem byl silny posun smerem ke --'kolektivismu, ktery behem 70. I. dosahl takove intenzity, ze se zdalo, ze zap. liberalismus zcela ztratil svou identitu. Predevsim viici teto socia!. vyzve se formoval soucasny neokonzervatismus Ci liberalne-konzervativni reakce, mezi jejiz zak!. vychodiska pam: a) zasadni podpora zap. hodnot ajednoznacne odmimni --'komunismu (silne zfetelne u praktickych politikii, jako u M. Thatcherove a R. W. Reagana), b) odmitnuti predstav a myslenek 0 rovnosti a socialni spravedlnosti, c) radikalni odmitnuti nekriticke viry v planovani jako jedinecny lek na vsechny spo!. nedostatky (jiz v r. 1944 F. A. von Hayek ve vlivne knize The Road to Serfdom ukazal, ze planovani zavadi svobodnou spolecnost na cestu, jez vede nevyhnutelne k totalitarismu, a zamitl myslenku, ze lze uspesne kombinovat vyhody rizene ekonomiky s principem svobody), d) kritika rostouci inflace objevujici se v zapadnich demokraciich behem 70. I. (pfiCinu inflace spati'uje k. pi'edevsim v tom, ze se vi ada zavazala udrzovat vysokou miru zamestnanosti a ekon. riistu a pi'ipousti piijcky k naplilovani premrstenych sliM danych voliciim na ukor uvazliveho a vyvazeneho hospodafeni se statnim rozpoctem), e) s tim souvisejici modemi kritika --'demokracie, formulovanajizA. Ch. Tocquevillem, podle niz demokracie miize vest k nove forme despotismu, zpiisobene nikoIi vladnim utlakem, ale pfedevsim pfemirou dobrych umysIii, ktere nakonec vedou k nezdrave forme patemalismu, f) podpora tradicniho --.nabozenstvi a --'moralky, v posledni dobe pfedstavovana predevsim snahou uvest v soulad kfesianske hodnoty se systemem demokr. kapitalismu (1. C. Murray, M. Novak, encyklika Jana Pavia II. Centesimus annus). 532

korelace kanonicka

A: conservatism F: conservatisme N: Konservatismus I: conservatorismo Lit: Bourricaud, F.: Le retour de la droite. Paris 1986; Burke, E.: Reflections on the Revolution in France. Londym 1968; Kirk, R.: The Conservative Mind. 1953; Kirk, R.: The Portable Conservative Reader. London 1982; Mallllheim, K.: Conservative Thought. In: Essays in Sociology and Social Psychology. London 1953; Nisbet, R.: Konzervatismus: sen nebo realita. Praha 1993; Remolld, R.: Les droites en France. Paris 1982; Scrutoll, R.: The Meaning of Conservatism. London 1981. Cas.: Salisbury Review. Proglas.

MiF kon z is tence s ta tus u viz inkonzistence statusu, krystalizace statusu k 0 n z u mer ism us - (z lat. consumare = spotrebovat) - tendence ke --'konzumnimu zpusobu zivota spojena s preceilovanim vyznamu --'spotreby hmotnych statkii, vyusiujici az ve "spotfebu pro spotfebu". S vyraznou kritikou k. a --'konzumni spoleenosti se setkavame od pocatku 70. I. v souvislosti s rostoucim zneCistenim zivotniho prostfedi a vycerpanim neobnovitelnych prir. zdrojii. Vznikly teorie nuloveho a omezeneho riistu a pozdeji teorie --'kvality zivota, ktere zdiiraziluji nastup novych hodnotovych systemii v --'postindustrialni spolecnosti, snizovani vahy hmotne spotreby a riist ulohy sluzeb terciarniho a kvaternalniho typu. S ostrou kritikou k. se lze setkat zejm. ve zpravach --. Rimskeho klubu a vyrazne k ni prispeli autofi, jako E. J. Mishan, J. W. Forrester, B. Commoner ci J. K. Galbraith. A: consumerism F: consumerisme N: Konsumerismus I: consumerismo Lit.: Hamrill, R. D.: Managing Growth in the 80-es. Toward a New Economics. New York 1980; Meadows, D. L. - Meadows, D. H. and others: Limits to Growth. Cambridge, Mass. 1974.

Soj k 0 0 per ace - (z lat. cooperare = spolupracovat) - doslova spoluprace - v ekonomii spoluucast na vyrobe, podnikani, obchodu apod., v s-gii spolecna, resp. navazna --'cinnost uvnitf skupiny nebo navenek, jejiz podminkou je akceptace spoleenych cilii, shoda v taktice a strategii jejich dosahovani a dobra vzajemna --'komunikace. Pracovni i jine skupiny opirajici se 0 k. maji ve srovnani s rivalitnimi skupinami vetsi produktivitu, proto s faktorem k. poeita napi'. tzv. --.human management. Psycho!. je k. chapana jako strategie soc. --'chovani s cilem zajistit zisk nejen pro sebe, ale pro vsechny zueastnene. Protikladem k. je strategie kompetitivni, soupei'eni "kdo s koho" (viz --.kompetice). Lze hovoi'it 0 k. "prosocialni", zamefene k eticky hodnotnym cHiim, a 0 k. "asocialni" (napf. ve zloCinecke bande). Orientace na k. znamena hledani reseni vyhovujici obema stranam a ocenovani spoleeneho zisku ja-

ko vetsi hodnoty, nef je maximalizace vlastniho zisku. Kooperujici je schopen videt problem i oCima druhe strany, je orientovan na "shodu" a rozdily, ktere by se mohly stat zdrojem konfliktu, vidi jako nepodstatne. Je ochoten hledat kompromisy. K. charakterizuje vysoka mira vymeny informaci a snaha informovat se vzajemne co nejpfesneji a nejuplneji. Byva provazena pratelskymi vztahy, ocenenim druheho, diiverou v jeho "dobre umysly". K. miize byt zalozena na racionalni bazi a miize byt take podlozena iracionalne, miize mit dilci nebo komplexni podobu, miize mit trvaly (resp. pfevaZujici) nebo situacni charakter. Trvale k. se vyskytuji napi'. v rodinach a pi'ibuzenskych klanech, situacni v oblasti politiky, kde na jejich zaklade vznikaji --'koalice. V mezinar. mefitku je k. zarukou miru. Kazda oblast rna svoje typy k. Ochota ke k. je take spojena s --'postojovou otevrenosti a uzavrenosti. (Viz tez --.spoluprace experimentalni.) A: cooperation F: cooperation N: Kooperation I: cooperazione Nov, Cap kooperace kulturn i viz kontakt kulturni kooperace sou tezi v a viz ekologie socialni koordinace viz spoluprace experimentalni k 0 ran viz fundamentalismus islamsky, islam, ortodoxie korelace - (z lat. correlatio = vzajemny vztah, souvislost) - predevsim obecny pojem ve --'statisticke analyze dat,ktery vyjadfuje tendenci k soubeznosti empir. vyskytil dvou jevii, resp. urcirych hodnot dvou promennych. PodIe charakteru vzajemne vazby hodnot na sebe rozlisujeme u ciselnych promennych k. lineami (viz --'koeficienty linearni korelace), k. nelineaflli (viz --'index korelace); u ciselnych, pofadovych a ordinalnich promennych tez k. monot6nni, resp. pofadovou, resp. neparametrickou (viz --.koeficienty poradove korelace), au nominalnich dat, pfip. obecne u kategorizovanych dat, mluvime 0 asociaci (viz --.koeficienty asociace). Stupen korelovanosti mei'ime podle typu promennych a podle typu zavislosti riiznymi koeficienty korelace a asociace. Pojem k. je pouzivan pi'edevsim jako empir. projev --.statisticke zavislosti. K. sarna nevyjadfuje smer vztahii mezi vlastnostmi, tenje nutno urcit mimostatist. prostfedky. K. miize vyjadfovat: a) korelacni asymetricky vztah, jde-li 0 kauzalni, casovou nebo vecnou precendenci, resp. chceme-li pouzit jednu promennou ke statist. explikaci variability druhe promenne, b) korelacni vztah symetricky, pfi nemzjsou promenne bud indikatory (projevy) teze latentni vlastnosti, nebo jsou diisledky spolecne pi'fciny ci spolecneho kontextu,

prostfedi, systemu, nebo koneene jsou castmi spolecneho systemu, resp. komplexu, jehoz fungovani je podmineno souladem funkci. Symetrickym vztahem tef miize byt nahodila koincidence dvou jevii Ci procesii. Ph vysvetJeni korelovanosti pomoci ti'eti, resp. dalSich promennych hovofime 0 tzv. --'neprave korelaci. 0 tzv. --'skrytou korelaci jde tehdy, kdyz k. projevujici se v riiznych intenzitach a typech v cas tech souboru se v celku neprojevi. K. jako takova miize byt take chapana jako zv!. pfipad --'statisticke zavislosti, ktera v kontextu analyzy Ciselnych dat vyjadfuje lineami vztahy. A: correlation F: correlation N: Korrelation I: correlazione Lit.: Rosenberg, M.: The Logic of Survey Analysis. New York 1968.

Reh korelace kanonicka - metoda --'mnohorozmerne statisticke analyzy eiselnych dat, ktera poskytuje charakteristiky korelovanosti dvou (disjunktnich) mnozin promennych. Vychazi z konstrukce kanonickych promennych, ktere vznikaji jako lineaflli kombinace promennych prvni, resp. druhe mnoziny tak, aby obe byly max. korelovane a aby vysvetlily maximum vzajemne --'korelace mezi polozkami obou mnozin. Obdobne lze konstruovat dalSi dvojice kanonickych promennych, ktere jsou nezavisle na pi'edchozich a kazda dalSi vysvetJuje maximum dosud nevysvetlene korelace. Metoda k.k. vychazi ze tfi paralelnich modelii: 1. symetricke korelovanosti obou blokii; 2. asymetricke korelovanosti, u niz rna jeden blok roli vysvetlujiciho a druhy vysvetlovaneho vektoru dat; 3. latentnich faktorii, ktere piisobi vzajemnou korelovanost obou blokii. Podle pfijateho modelu jsou interpretovany koeficienty linearnich kombinacf vyt"arejfcich kanonicke promenne. Kanonicke promenne slouzi jako synteticke, resp. latentni faktory. Korelaeni koeficient prvni dvojice kanonickych promennych se nazyva koeficient kanonicke korelace a pouziva se jako mira tesnosti vztahu mezi obema bloky. Metoda poskytuje in formaci pro studium: a) struktury vzajemne zavislosti dvou mnozin promennych a podstaty vazeb mezi nimi vzhledem k pi'ijatemu modelu a smeriim vIi vii, b) sHy vzajemne korelovanosti blokii a podminene variability jednoho bloku druhym, c) poctu statist. vyzn. nezavislych spojeni mezi dvema bloky a role techto spojeni, d) informaeni redundance obou mnozin a obsahu teto redundance, e) predikcnich moznosti, ktere majeden blok pro druhY. Kanonicke promenne mohou byt (po jejich ureeni pro statist. jednotky souboru) pouzity v dalSi analyze dat. Rozsifeni k.k. je mozne pro soueasne studium vice nef dvou nepfekryvajicich se mnoZin promennych, pro kategorizovana data (obdobne jako analo533

korupce

korelace neprava

gie -tmetody hlavnich komponent a -tkorespondencni analyzy) a na -tmnohorozmerne skalovani vztahu dvou nebo vice mnozin objektu. A: canonical correlation F: correlation canonique N: kanonische Korrelation I: correlazione canonica Lit.: Levine. M. S.: Canonical Analysis and Factor Comparison. Beverly Hills 1977; Rao. C. R.: Linearni metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

Reh

k 0 rei ace n e p r a v a - takova -tkorelace dvou promennych X a Y, ktera neni pusobena realnym vztahem ovlivneni jedne promenne druhou, ale spoleenou pfiCinou Z (reprezentovanou jednou nebo nekolika promennymi) se soubeznym vlivem na X i Y - dva dusledky spoleeneho pfiCinneho zdroje se projevi jako korelace. K odhaleni tohoto jevu (tj. skutecneho duvodu korelovanosti X, Y), se pouziva -tkoeficient parcialni korelace reX, YIZ) vymizi), -tkoeficient vicenasobne korelace R(YIX, Z) je stejne jako R(Y/z), vicenasobna regrese (v rovnici Y = a + bX + cZ je b zanedbatelne). Plati take r(X,Z) . r(Z, Y) = reX, Y) (pro jednorozmemou veliCinu Z). Pro vice promennych lze pouzit -tfaktorovou analYzu. U slozitejsich vztahu zahmutych v k.n., ph vicenasobne a zprostredkovane spoleene pi'ieine je mozne aplikovat Wrightovu -tanalyzu drah a postupy modelovani vztahu -tanalyzou kovariancnich struktur. Obdobne se ve -tstatisticke analyze dat vyskytuje neprava asociace a obecne neprava statisticka zavislost (metody jejiho odhaleni se lisi podle analyticke situace, typu promennych a typu zavislosti). A: spurious correlation F: correlation fallacieuse N: unechte Korrelation I: correlazione spuria Lit.: Blalock. H. M.: Causal Models in the Social Sciences. Chicago 1971; Heise. D.: Causal Analysis. New York 1975; ReMk, 1. -Rehdkovd, B.: Analyza sociologickych dat v sociologii. Praha 1986; Simon. H. A.: Spurious Correlation: A Causal Interpretation. In: Models of Man. New York 1971.

Reh korelace skryta - spociva v tom, ze v souboru dat je zjistena nul ova -tkorelace promennych X a Y, prieemz v nekterych eastech souboru se kore1aeni vztahy projevuji (korelace na dileich souborech, tez podminena kore1ace), dilei korelace jsou vsak v celem souboru prekryty (maskovany) bud' tim, ze pus obi znaene rozdilne, az opaenym smerem, nebo dalSimi statist. vlastnostmi easti souboru. Ke zjisteni k.s. napomahaji graficke statist. techniky a rUzne postupy -tmnohorozmerne statisticke analYzy. A: hidden correlation, masked correlation F: correlation latente N: versteckte Korrelation I: correlazione soppressa Reh k 0 r p 0 r ace viz korporatismus

534

k 0 r p 0 r a ti s m u s - (z lat. corporare = sdruzovat) - termin vztahujici se v I. polovine 20. st. k rozmanitym praktickym navodum hierarchickeho a antiliberalniho spo\. usporadani a vystavby -tstatu, ktery ale v poslednich desetiletich slouzi spiSe k popisu zprostredkovatelskych instituci mezi spoleenosti a statem neodpovidajicich liberMnimu pluralismu. Nekdy byl k. nahlizen dokonce jako novy zpusob spo\. usporadani, odlisny od -tkapitalismu i -tsocialismu. Vychodiskem bylo oziveni Aristotelovy myslenky, ze celek predchazi eastern, resp. celostni analyza, univerzalismus jako metoda poznani (viz -tholismus). lako navod ke spo\. usporadani tyto principy promysleli v Nemecku Othmar Spann, v Italii Benito Mussolini a Giovanni Gentile, ve Spanelsku Onesimo Redondo a Ramiro Ledesma, v Portugalsku Manuel Oliveira Salazar. Statni ei autoritarsky k. vychazel z myslenky prirozene, organicke hierarchie "jednotiivec - rodina - korporace - narod - (Buh)". Statni doktrinou se stal pouze v Mussoliniho Italii a v Salazarove Portugal sku, ale ruzne mechanismy z tohoto principu vychazejici nasly sve uplatneni i jinde, zejm. ve Spanelsku a v mnoha autoritarskych rdimech Lat. Ameriky od 30. \. az po soueasnost (viz Brazilie, Argentina, Mexiko). K. spoeiva v zasade v tom, ze stat vybere, prip. vytvori omezeny poeet spo\. sdruzeni Ci organizaci pod Ie funkeni ei odvetvove struktury a sveruje jim monopolni reprezentaci pfislusnych odvetvi vymenou za to, ze ve sverenych sferach aktivne uplatnuji statni politiku a udrZuji kontrolu nad svymi eleny. Castaje v tomto systemu -tstatniho paternalismu statni ochrana podnikatelskych sektoru i pracujicich pred vnejsi konkurenci, coz je doplnek statniho -tnacionalismu. Liberalni ei societalni k. nebo neokorporatismus (P. Schmitter, A. Cawson) je postaven na vztazich mezi spoleenosti a statem paralelne se rozvijejicich k Iiberalnim strukturam reprezentace. V centru pozomosti jsou zajmove skupiny a sdruzeni, ktere diky sve autorite v ureitem odvetvi dosahnou neformalniho spojeni se statni sferou a jsou schopny tohoto privilegovaneho postaveni vyuZit obousmerne - jak k ovlivneni statni politiky v ureite oblasti, tak k dodrZovani dohodnurych zasad ve svych radach. Zatimco liberalni pluralismus a -tparlamentarismus jsou zalozeny na individ. reprezentaci a uzemnim principu, k. usiluje 0 vliv zajmovych skupin na statni politiku bez ohledu na princip obecneho zajmu a s narusenim ideje zastupitelskeho mandatu. Puvodni vyznam slova korporace jakozto souboru lidi stejneho povolani byva v neokorporatismu rozsirovan na vsechny kolekt. aktery uplatrlUjici vuei statu ureite naroky: na narodnostni minority, pristehova\ce, feministicke organizace atd. Na rozdil od autoritarskeho k. tady neni

stat v suverennim postaveni, ale nadale udeluje licenci k monopolni odvetvove reprezentaci a uchovava si ulohu -tarbitra. Byf i zde je k. nahliZen jako protejsek pluralismu, nejde jiz 0 vylueujici se alternativy, ale 0 krajni polohy definujici kontinuum podle miry monopolni funkeni reprezentace a statni aktivity. Institucionalizovane formy tohoto k. se vyvinuly nejvice v zemich s nejdelSi tradici dohadovani mezi podnikateli a zamestnanci, jako jsou skandinavske zeme (zejm. Svedsko). I ty vsak byly v zaeleneni mechanismu sjednavani kolektivnich smluv do spravniho prava predstizeny po 2. svet. va\ce Rakouskem. Charakteristicke je povinne Cienstvi v pi'islusnych komorach a sdruzenich stirn, ze regionalni organizace a jednotlive svazy jsou i z hlediska financovani podrizeny celostatnimu vedeni. Nektei'i autoi'i upozomuji na vysokou korelaci mezi institucionalizovanym korporativnim vyjednavanim a celkovou ekon. stabilitou, zaroven nizkou nezamestnanosti a vysokymi vydaji ve skolstvi, zdravotnictvi a soc. zabezpeeeni. lini autoi'i davaji nebyvaly rozmach k. v 80. \. 20 st. do souvislosti s krizi -tsocialniho statu a snahami nejvlivnejsich zajmovych skupin uchovat si predchozi vyhody na ukor mene organizovanych odvetvi. I v zemich, kde formy tripartitniho vyjednavani nejsou pfilis rozvinuty a institucionalizovany (Nemecko, Francie, anglosaske zeme), uplatnuji se korporativni postupy vyrazne v takovych odvetvich, jako je zemedelstvi. Zfetelna byva preference zajmu vyrobnich sdruzeni na ukor spotrebitelskych zajmu. A: corporatism F: corporatisme N: Korporatismus I: corporativismo Lit.: Berger. S. ed.: Organizing Interests in Western Europe: Pluralism. Corporatism and the Transformation of Politics. New York 1981; Cawson. A.: Corporatism and Political Theory. Oxford 1986; Cotta. A.: Le triomphe des corporations. Paris 1983; Goldthorpe. 1. ed.: Order and Conflict in Contemporary Capitalism: Studies in the Political Economy of Western European Nations. Oxford 1984; Lehmbruch. G. - Schmitter. P. c.: Patterns of Corporatist Policy-Making. London 1982; Schmitter. P. C. - Lehmbruch. G. eds.: Trends Toward Corporatist Intermediation. London 1979; Schmitter. P. c.: Still the Century of Corporatism? Review of Politics, 1974, C. 36; Williamson. P. 1.: Varieties of Corporatism: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1985.

DVI, Kun

k 0 r Up c e - (z lat. corrumpere = zmafit, zkazit, uplacet, podplacet) - kategorie, ktera neni jednotne definovana, ale v sirsim (anglosaskem) pojeti je nejrozsirenejsi definice Nyeova: jdc 0 -tchovam, ktere se odchyluje od "formalnich povinnosti" vel'. role pro soukrome (osobni, rodinne nebo skup. orientovane) zajmy, pro finaneni nebo statusovy zisk, a dale 0 jakekoliv chovani, ktere porusuje pravidla za ueelem zvyseni soukromeho vlivu. K. zahrnuje uplatklirstvi, coz je odmena za jiny vyklad nebo pozmeneni rozhodnuti Ufedni osobou, -tnepotismus (zvyhodneni na z
sluh) a zproneveru jako protipravni ziskani vel'. prosti'edku k privatnim ueelUm. Nekdy byvaji v definici k. nahrazeny "formalni povinnosti" spo\. -tnormami a mezi nutne znaky je zarazeno "poskozeni verejnosti". V uzsim (cvrop.) pojeti se za k. povazuje takove jednani, ph kterem dochazi k nejake smene mezi Ufednikem a tim, kdo mu nabizi nejakou vyhodu, ktera nemusi byt nutne finaneniho razu. V tomto pojeti pam ke korupcnimu jednani aktivni i pasivni uplaceni a nepotismus. Definice k., orientujici se na poruseni zakonnych, pravnich norem v soukromem zajmu, nepostihuje procesy k. ve spoleenostech, kde neexistovalo (neexistuje) rozdeleni zajmu na vel'. a soukrome: v -ttradicnich spolecenstvich, ve spoleenostech SOY. typu, v zemich -t"tretiho sveta". Proto byl vytvofen termin "rezimova korupce", oznaeujici ztratu funkcionalni integrity rezimu (Jowitt), a termin "systemicka korupce", splnujici nasledujici podminky: 1. externi moralni kodex je systematicky porusovan internimi praktikami, ktere jsou ukryvany a ph odhaleni posuzovany mime; 2. osoby orientujici se na tyto praktiky jsou zvykle na ocbranu svych zajmu a naopak kritika korupeniho chovani je pronasledovana a kriminalisovana (Caiden). K. lze rozdelit na "trzni", pfi niz dochazi k ilegalnimu prodeji moci, a "parochialni", kde pfevladaji tradieni vazby (-tpfibuzenstvi, -tklientelismus, znamosti apod.). V teto souvislosti je diskutovana otazka, kdy lze tradieni chovani oznaeit za korupeni, zda na nej lze uplamovat modemi normy. V teorii existuje tendence vysvetlit k. jako prirozeny fenomen tradienich spoleenosti, ktery se teprve s prechodem k moderni spoleenosti stava dysfunkenim. Take odsouzeni k. z hlediska -tmoralky se vyviji zaroven s procesy vytvarejicimi -tobeanskou spolecnost. lebo podminkou je vseobecne akceptovani ideje svobodne vuIe individua a uznani zavaznych hranic pro urednicke jednani. Podle jinych kriterii lze k. delit na individ., kolekt. a univerzalni (statni), vzdy podle subjektu, ktery se jejim prostrednictvim obohacuje. K. je vysvetlovana nejruznejsimi prieinami. V zasade lze v literature vystopovat 5 kategorii pi'iein: 1. soc. zmenu, zv\. prechod od tradieni spoleenosti k modemi (N. Elias, S. P. Huntington); 2. deficity ve vyvoji spoleenosti, prinasejfci propastny rozdil v prijmech, polit. moc jako podminku pro ziskani bohatstvi, zmenu moralnich norem, slabost statu a absenci smyslu pro nar. spolecnost (G. Myrdal, Nye, Johnston); 3. monopolni postaveni statu, ktere vede k vytvoreni "statnich trid" (M. Djilas, M. S. Voslenski, Jowitt, Elsenhans); 4. ekon. faktory, spoeivajici ve vytvoreni diskrepance mezi nabidkou a poptavkou (neoliberalni skola); 5. soc.-psycho\' prieiny, ktere vychazeji z individ. nebo skup. determinant (H. A. Murray). Zatimco v poli-

535

krajane

kostel

tice vyspelych zemi patfi k. k patologickym jedminim, v zemich tfetiho sveta i v byvalych social. zemich je jednim z nejrozsifenejsich jew. Casto by va nejen pfiCinou -+skandalu, ale i vetsich spol. otfesu a statnich pfevratu. A: corruption F: corruption N: Korruption I: corruzione Lit.: Heberer, T.: Korruption in China. Opladen, NSR 1991; Heidenheimer, A. J. - Johnston, M. - Le Vine, V. T. eds.: Political Corruption. New Brunswick, Oxford 1989; Ward, P. M. ed.: Corruption, Development and Inequality. London, New York 1989.

Bay

k 0 s tel viz bohosluzba, chram kouzelnik - oznaceni leCitele, ktery nepouziva pouze prakticke lecebne postupy, ale take magicke ukony - carovani. Synonymem k. je carodej, zvl. pouziva-li tzv. cernou magii (viz tez -+carodejnice). Terminem k. se take oznacuje clovek, jehoz prakticke schopnosti jsou mimofadne, odlisne od ostatnich lidi. Z antropol. hlediska je k. vyzn. postavou, kteni se vyskytuje u mnoha -+pfirodnich narodu. Rozpeti jeho cinnosti je siroke a role se pohybuje od kneze az po lekafe. Hlavnim poslanim k. je leCit fyzicky i dusevne nemocne jedince i cele kolektivy. K tomu pouziva jednak prakticke, empir. osvedcene lecebne postupy, jednak ukony z oblasti -+magie, jejichz cHern je orientovat nadpfirozene sHy zadanym smerem. Na rozdH od lekafe pusobi k. nejen na nemocneho, ktereho leci, ale zaroven na publikum, ktere je jeho zakroku pfitomno nebo si jeho zakrok pfeje. Neboi je-li -+nemoc chapana nejen jako zlo jedince, ale zaroven jako rozpor mezi spolecnosti a pfirodou, pak ukolem k. neni pouze vylecit nemocneho, ale take adaptovat spolecnost na nemoc. Proto je cinnost k. uzce spojena s -+obradem, jehoz cHern je fesit konflikt, ktery do spolecnosti muze nemoc vnest. Tak se v poslani k. spojuji dye Cinnosti: lecebna a obfadni - psychoterapeuticka. Aby byly obe ucinne, musi byt aktivita k. zcela v souladu s pfanim spolecnosti. Na rozdH od -+samana zustava k. psych. obvykle mimo ucinky sve vlastni lecby. Ulohu k. v nekterych spolecnostech pfejimaji spec. skupiny (napf. medicinske spolecnosti u lrokezu), jine profesionalni osoby (kovari, zafikavaci, bylinkafky) nebo zvl. kasty Ci kmeny s lecitelskymi schopnostmi. A: magician F: magicien, sorcier N: Zauberer I: mago, stregone Lit.: Frazer, J. G,: (1907) Zlata ratolest. Praha 1994; Levi-Strauss, Anthropologie structurale I. Paris 1958.

c.:

Jus

stvi a soucasne vlastnictvi domku na vesnici, pfip, i maleho hospodafstvi. Kovorolnicky typ -+rodinneho zemedelskeho hospodarstvi se vyznacuje tim, ze cast clenu rodiny pracuje trvale mimo zemedelstvi a prijem ze zemedelske Cinnosti je pouze pfijmem doplnkovym. Mezi k. patfili ale i -+domkari bez vlastniho hospodarstvi. Tradicni termin k. jiz nestaci k vyjadfeni dnesni skutecnosti, ackoliv svuj puvodni obsah neztratil. Soucasnym celoevrop. trendem je prohlubovani diferenciace zemedelskych podniku, pficemz se profilovaly tfi typy: a) tradicni rolnicka hospodarstvi s lidmi, jejichz hlavnim zdrojem obzivy jsou pfijmy ze zemedelstvi; b) podniky, kde zemedelska Cinnostje vedlejsim zdrojem pfijmu (Nebenerwerbsbetriebe); c) podniky, kde zemedelstvije doplnkovym zdrojem prijmu (Zuerwerbsbetriebe). Zvysuje se pocet a roste vyznam druheho a tfetiho typu podniku. V nekterych evrop. zemieh jejich pocet jiz dokonce pfevysil (Rakousko), jinde se vyrovnal (SRN) nebo temef vyrovnal poctu tradicnieh podniku (Francie, Finsko). V historii zemedelstvi nekterych vychodoevrop. zemi se sku pin a k. stala dulezitym nastrojem polit. boje. Svou pfislusnosti k delnikum, ale zaroven charakteristickou touhou po vlastnictvi -+pudy meli rozpomou ulohu pfi tzv. socialisticke revoluci v zemedelstvi. Jejich prostfednictvim prosazovala napf. KSC v I. 1950-1952 -+kolektivizaci zemedelstvi a ucinila z nich pnikopniky noveho zemedelskeho -+druistevnictvi. Pozdeji, v obdobi rozvinutejsi industrializace, pusobiJi vsak proti dalSimu rozsirovani social. sektoru zemedelstvi, neboi prace v pmmyslu jim poskytovala vetSi jistotu. Ve vychodoevrop. zemich, kde neprobehla uplna kolektivizace a zdruzstevneni (napl'. v Polsku), jsou k. kontinualne podstatnou casti soc. struktury vesnice. Zmeny ve vlastnickych vztazieh v 90. I. mohou vest ke zvyrazneni vyznamu teto soc. kategorie ve vsech byvalych social. zemieh a k pfiblizeni zapadoevrop. vzorum. K. i jeho modemi podoby jsou specif. pfipadem obecnejsi kombinace rozdHnych existencnieh postaveni vlastnika a pracovnika za mzdu. Tato kombinace se vyskytuje i v pmmyslu, v obchodu ajinde a casto je pmvodnim jevem ekon. nedostatecnosti nebo ekon. transformace spol. systemu. A: part-time subsistance farmer F: agriculteur atemps partiel N: Halbbauer I: metalmezzadro Lit.: Cihdkovd, K.: Sociologicke a ekonomicke problemy kovozemMelcu. Praha 1968.

HuH

k 0 V 0 r 0 I n i k viz domklir, kovozemedelec, rolnictvo k 0 V 0 z e m e del e c - tez kovorolnik - tradicni nazev pro pfislusnika pocetne a vyzn. soc. skupiny na -+vesnici, pro kterou je pfiznacne trvale zamestnani mimo -+zemedel-

536

k r aj viz regionalizace k r aj an e - v soucasne dobe ne zcela pfesne pojmenovani obyv. ces. ci slov. puvodu usedlych docasne ci trvale

v zahranici. Odboma literatura tento termin nahrazuje vyrazy ces. -+etnikum v zahranici, vystehovalci, exulanti, emigranti (viz -+emigrace), zahranicni Cesi, Cechoamericani, Francouzi ces. puvodu apod., neni v tom vsak dusledna a nazorove sjednocena. Pfedstavitele intelektuaIskych a polit. center ces. a slov. emigrace, ktefi odesli za hranice po r. 1948 a 1968, nekolikrat prohlasili, ze se nyni po listopadu 1989 stavaji z "emigrantu" "krajany". Znamena to, ze se v I. 1948-1989 vzilo deleni na emigranty a k., odvozene od polit. pomeru vystehovalce k Ceskoslovensku. K. byli ti, ktefi meli tzv. upraveny vztah k lidove demokr. a pozdeji social. zfizeni v Ceskoslovensku. Vetsinou se jednalo 0 vystehovalce v prvni generaci, ktefi meIi casto dvoji statni pfislusnost, nebo 0 potomky techto vysteliovalcu. Po listopadu 1989 pfevaZuje nazor, ze pominul duvod klasifikovat vystehovalce podle jejich pravniho ci polit. vztahu k zemi puvodu a ze Ize tento pojem pfijmout v jeho puvodnim rozsahu, tzn. ze za k. Ize povaZovat vsechny lidi ces. puvodu zijiei v zahraniCi. Ces. zivel v zahranici, jeho kontakty se starou vlasti a naopak pomer vlasti ke k. maji dlouhou historii. Za prvni hromadny odliv Cechu za hranice lze povazovat ceskobratrskou emigraci (exulanstvi) do Polska po porazce stavovskeho odboje v r. 1547. Nasledovalo nekolik dalsich proudu odchodu z nab. duvodu do Saska, Slezska a Pruska (v 17. a 18. st.). Exulanti se usazovali pfevazne jako zemedelci. Pro 19. st. je charakteristicke pokracovani zemedelske kolonizace ces. kolonisty a zaroven od poloviny st. narustani hromadneho vystehovalectvi do velkych prumyslovych center. Hlavnimi smery byly USA a Rakousko. Behem 19. st. se cesti pristehovalci usazovaIi v Banatu, Chorvatsku a Bosne-Hercegovine, od 60. I. 19. st. na Volyni a v cemomorske oblasti v Rusku, od 80. I. v Nebrasce, lowe, Wisconsinu a Texasu atd. Po 1. svet. valce narostlo vystehovalectvi do Francie, Kanady a Argentiny. Posledni migracni vlny, zvl. po r. 1968, smerujici temer vyhradne "na zapad", se vyznacuji znacnym prolinanim hosp. duvodu s polit. duvody. Zacatkem 90. I. se odhaduje, ze v zahranici ziji 2 az 3 mil. lidi, kteri se hhlsi k cesstvi. Zatimco potomci ces. zemedelskych kolonistiI z 18. a 19. st. v zemieh vych. ajihovych. Evropy si vets inou uchovavaji prvky ces. etnicity, dochazelo a dochazi v prostfedi priImyslovych center k silne -+asimilaci. Jeji tempo je zavisle na nekolika faktorech: na velikosti skupiny, kompaktnosti osidleni, objektivnieh pfiCinach a subjektivnich diIvodech k migraci, na mife odliSnosti soc. prostfedi mezi emigracni a imigracni zemi, na kontaktech s ces. zememi (s pfibuznymi nebo s institucemi). Pro soucasnost stejne jako pro kterekoli hist. obdobi neexistuji pfesne statist. udaje. Zacatkem 90. I. 20. st. se odhaduje napf. v USA

1,5 mil. CechiI a SlovakiI, v Nemecku a Rakousku 70 tis., ve Francii 30 tis. Na desetitisice se daji odhadovat poNy CechiI a SlovakiI tez v Mad'arsku, Jugoslavii, Polsku, Rumunsku, Kanade, v zemich byvaleho SSSR a v Argentine. S ohledem na kompaktnost osidleni muzeme stanovit nekolik typiI k.: 1. puvodni obyv. tzv. "moravskych" vesnic na Hlubcicku a Ratibofsku a dale ces. vesnic v Kladsku, ktere souviseji s piIvodnim osidlenim ces. zemi a nevznikly migraci; 2. obyv. vesnic zalozenych ces. osadniky; 3. tzv. kolonie v prumyslovych aglomeracieh; 4. rozptylene usazeni (nejcastejsi typ). Kolem r. 1930 bylo registrovano 242 obci, v nichz obyv. ces. nebo slov. puvodu tvofilo vetsinu, 6400 krajanskych spolku, 162 doplnovacich skol, 152 casopisu vydavanych k., 375 katol. kostelu, 332 evangelickych sbom. V te dobe take vrcholily vzajemne kontakty mezi k. a Ceskoslovenskem. VetSina csl. ministerstev mela spec. vystehovalecka Ci krajanska oddeleni, o koordinaci statniho postoje ke k. se starala meziministerska komise pro vystehovalectvi a kolonizaci. Od r. 1922 platil vystehovalecky zakon, ktery tvoril zaklad pro emigracni a krajanskou politiku nekdejsi CSR. Na domaci piIde i v zahranici pusobilo nekolik dobrovolnych nevladnich instituci, krajanskych spolku: Ostav pro hospoddfske styky emigracni a kolonizacni pfi Masarykove akademii prdce (zkracene Emigracni ustav), Sdruzeni ceskoslovenskYch spolki't zahranicnich, Kostnickd jednota, Spolek sv. Rafaela, ZLlhranicni zupa sokolskd, SkolskY spolek Komenskeho aj. V r. 1928 vznikl Ceskoslovenskj ustav zahranicnf, jehoz poslanim byla koordinace vztahu mezi k. a CSR. Vychazelo nekolik casopisu specializovanych na vystehovalectvi a krajanstvi: Emigracni ustav vydaval Ceskoslovenskou emigraci, ZLlhranicni odbor Narodni rady ceskoslovenske vydaval Nase zahraniCi, Sdruzenf ceskoslovenskjch spolki't v zahranic{ vydavalo v ces. verzi casopis Vystehovalec a v nem. Heimatsbote. Vyvrcholenim kontaktiI mezi k. a Ceskoslovenskem byly dva krajanske sjezdy v Praze (v r. 1932 a 1938). K. prokazali svuj vztah k puvodni vlasti vojenskou ucasti v protihabsburskem zahranicnim odboji (1914-1918) a v protifasistickem odboji (1939-1945). Po r. 1948 byly tyto hist. vznikle vazby zpretrhany. Iniciativa krajanskych organizaci usilujici 0 jejich navazani ve smyslu pravnim, institucionalnim a podnikatelskem nebyla podle jejich vyjadreni vyslysena. Krajanska sdruzeni krome sokolskych jednot nemaji celosvet. organizaci se sidlem v Ces. republice. Tento a dalSi problemy by mel resit svet. sjezd krajaniI. A: countrymen F: compatriotes N: Landsleutel: connazionali Lit.: Aurilall, 1. - TurN/!, R.: Cesi a Slovaci za hranicemi. In: Ceskos/ovellskd vlastivMa, sv. 5. Praha 1932; Broucek, S.: Krajane a domov. Nastin

537

kraj in a

kriminologie

dejin Ceskoslovenskeho ustavu zahranicnfho. Praha 1985; Folprecht, 1.: Studie 0 povaze zahranicnfch krajanu. Praha 1947; Streji'ek, K: Pruvodce po ceskoslovenskem zahranicf. Praha 1938; Sti'dronskf', F.: Zahranicnf krajanske noviny, casopisy a kalendafe do roku 1938. Praha 1958.

BrS k r aj ina - z ekologickeho hlediska, ktere je relevantni i pro s-gii, je to soustava abiotickych a biotickych utvaru, z nichz si s-gie vsima zejm. technoantropocenoz, jejich pronikani do prir. slozek k. a zpetnych dusledku tohoto procesu pro spolecnost. Empir. s-gie nekdy ekologicke pojet! k. zuzuje ve shode se soc, konotaci na opticky uzavreny celek prevazne prir. prostredi, k nemuz se vztahuje esteticke hodnoceni. K. je pojem prevzaty z bezneho jazyka, pouzivany v ruznych ved, oborech, ale obsahove je nesjednoceny a neustaleny. Je studovana predevsim v mezioborove spolupraci. Byva nespravne zamenovana s sirsim pojmem -tzivotni prostredi. Sociologa pfivadi zkoumani k. casto k prakticke spolupraci se -tsociologii zemedelstvi a -tsociologii venkova. Ze soucasneho stavu k. vsak vyplyva i aktualnost vyzkumu jeji prumyslove a urbanizovane podoby. V kazdem pfipade se s-gie zajima o soc. funkce k., pfedevsim 0 funkci obytnou, vyrobni, rekreacni, ekologickou a estetickou. Na rozdil od pi'lr. ved klade zvl. duraz na hist. podminenost a vyvoj vztahu cloveka a krajiny. A: landscape F: paysage N: Landschaft I: paesaggio Lit.: Hadac, E.: Krajina a liM. Praha 1982; Librovd. H.: Socialni potfeba a hod nota krajiny. Bmo 1987. Cas.: Landschaft und Stadt, 1969; Natur und Landschaft, 1925.

Lib k r a I viz monarchie, pariament, stat absolutisticky k rea t i v it a - (z lat. creatio = volba, zvoleni, stvofeni) - tez tvofivost - schopnost vytvafet, nachazet nova, neobvykla feseni starych i nove vznikajicich problemu. Vyzn. rysem vysledku k. je -toriginalita, ktera je zaroven kriteriem, podle ktereho se tvurCi Cin identifikuje. K. se projevuje obecnym naladenim, postojem cloveka, ktery nepovazuje nic za ukoncene, hotove, definitivni, jednou provzdy dane. J. Hlavsa (1985) uvadi velke mnozstvi definic k. stirn, ze se nejedna ani tak 0 odlisne pfistupy, jako 0 ruzne zpusoby verbalizace. Za konstituujici slozky k. jsou pokladany: schopnost objevovat problemy, seskupovat predchazejici usporadani prvku do novych souvislosti, restrukturovat (nove zahlednout) vjemove pole problemu, objevovat nove vztahy, produkovat nove vhledy do situace atd. J. P. Guilford (1970) pojima k. jako "divergentni mysleni", charakteristicke hledanim a spontannim tvofenim asociaci z daneho okruhu informaci. Myslenky nejsou zuzeny najeden dany cil, ale volne se rozptyluji a vytvareji svobodnou matrici myslenkovych potenciaIit. VIivna kon538

cepce k. vychazela z aplikace zasad -tgestaltismu. K. je zde pochopena jako restrukturace vjemoveho pole a myslenkovych matric. M. Wertheimer, jeden ze zakladatelu tvarove psycho logie, napsal 0 k. jednu z nejlepsich knih: Produktive Thinking. Podle neho kreativni mysleni vzdy reaIizuje nove produkty na rozdil od bezneho mysleni, ktere jen v novych souvislostech opakuje stara feseni. Podobna je koncepce k. jako "lateraIniho mysleni", vytvorena E. De Bonem, ktery zduraznuje, ze podstata k. spociva v zamereni myslenkoveho, predstavoveho a fantazijniho usili zcela novym smerem, temer do neznama, stranou od vyjetych koleji stereotypu (odtud termin "lateralita"). V teto koncepci kreativni clovek napf. nepokracuje v zacatem prohlubovani jamy, nybd zacne hloubit jamu na uplne jinem, neocekavanem miste. Mnozi autofi zdurazlluji -tintuicijako vyzn. slozku k., pusobici zvlaste pfi ziskavani informaci z nevedomych rezervoaru psych. aktivit. C. G. Jung intuici pfisuzuje vyzn. misto v fizeni racionalnich i logickych operaci tvofive cinnosti. J. A. Ponomarev chape intuici jako nahle uvedomeni nevedome pfipravenych zaveru, korunovane vytvofenim neceho noveho. A. Koestler, ktery napsal 0 k. nekoIik knih (provedl napf. psychol. analyzu tvofiveho ducha J. Keplera a Tycho de Braha), konstatuje, ze v zakladne tvurci cinnosti je bisociace, tj. nahle, ale predem pfipravovane vzajemne setkani dvou pfedtim nesouvisejicich planu (matric) mysleni. Bisociace se v jasne, obnaZene podobe lidove slovesne tvofivosti projevuje napf. ve vtipech, v komice a v "kultufe smichu" vubec. Z hlediska psychodynamicke motivace je pod Ie S. Freuda zakladem k. -tsublimace, tj. pfemena pudove energie na vyssi, soc. adaptovane cile uspokojovani, k nimz patfi tvorba novych ume!., kult. a ved. produktu. Dulezity je cely proces k., resp. tvurci metody, ktery od pfipravnych fazi ke konecnemu produktu probiha nekdy velmi dlouho. Zpravidla se deli na 4 navazujici faze (etapy): inspirace, inkubace, ilumin ace a realizace tvurciho aktu. Ve -tvede a v -tumeni se k. projevuje specif. zpusoby. V obou pfipadech je provazena -timaginaci. V jistem smyslu Ize k. povazovat za -tkulturni kapibil. Je to dispozice, ktera muze vyrazne pfispet k vzestupne mobilite, muze zvysit prestiz, ale pouze ve vhodne konstelaci s dalSimi dispozicemi a soc. podminkami. K. hraje velkou roli v historii lidskYch -tobjevu a implicitne je pfitomna v konceptu -tpokroku. A: creativity, creativeness F: creativite N: Kreativitat I: creativita Lit.: Hlavsa, 1.: Psychologicke zaklady teorie tvorby. Praha 1985; KoestCer ler, A.: The Act of Creation. London 1965.

k rem I 0 log i e viz sovetologie

k rim ina Ii t a - (z lat. criminalis = zloCinny; to z crimen tez zlocinnost - vyskyt trestneho chovani neboli chovani kriminalniho, vyjadreny souhrnem trestnych cinu spachanych ve spolecnosti. Pojem je vymezen platnym trestnim pravem, ktere stanovi, jake -tprotispolecenske chovani se vzhledem ke sve nebezpecnosti povazuje za trestne ciny, pripadne za dalSi kategorie delikti'! stihanych soudnimi organy. K. je jednim ze soc.-patologickych jevu (viz -tpatologie socialni, -tdeviace socialni). Rozlisuje se k. zjevna, ktera je statist. registrovana, a k. skryta, latentni, 0 ktere se policie, prokuratura a soudy z ruznych duvodu nedovedi. Vetsina spachanych trestnych cinu vychazi najevo a stava se pfedmetem trestniho stihani, blize neurcena cast k. vsak zustava latentni. Na rozsah latence k. rna vliv zejm. duvera obcani'! v bezpecnostni organy, obava ze msty pachatelu, reakce spoluobcani'! na oznamovani trestne cinnosti a kriminalni citlivost ve spolecnosti, kterou se rozumi mira tolerance k porusovani zakonu. Stav, dynamika a struktura k. se analyzuji na dlouhodobych casovych fadach statist. udaji'! 0 registrovanych trestnych cinech a stihanych a odsouzenych osobach a stanovuji se prognozy budouciho vyvoje. Struktura k. se vyjadfuje pomerem jednotIivych skupin trestnych Cinu, napf. proti vel'. pofadku, proti zivotu a zdravi, proti majetku. K. se analyzuje tef podle uzemniho rozlozeni, podle demogr. a socioprofesnich kategorii pachatelu, zjisfuje se rozsah recidivy, tj. opakovani trestne cinnosti pote, co byl pachatel jiz odsouzen, zkoumaji se specifika k. mladeze (viz -tdelikvence). Pficinami a prevenci k. se zaby va -tkriminologie. Ve vetsine pri'!myslove rozvinutych statu i v rozvojovych zemich dochazi v poslednich desetiletich k prudkemu vzestupu k., ktery je davan do souvislosti s procesy -tindustrializace, -turbanizace a -tmigrace a s demogr. zmenami. Mezi nove jevy v k. ve svete pam -tterorismus, organizovany zlocin, hosp. trestna cinnost nadnar. organizaci, rust zloCinnosti spojene s -tdrogami, trestne Ciny vyuzivajici nebo poskozujici pocitace, niceni zivotniho prostfedi, -tvandalismus. Modemi pfistupy zduraznuji komplexnost boje s k., rozviji se vectni obor -tviktimologie, zabyvajici se zkoumanim -tobeti trestne cinnosti. VetSina starn publikuje udaje 0 poetech spachanych trestnych cinu a 0 odsouzenych osobach v oficialnich nar. statist. rocenkach. Organy OSN provadeji komparativni studie 0 stavu k. v clenskych zernich, problememje vsakjeji ruzne vymezeni podle zakonodarstvijednotIivych statu. Ph mezinar. komparaci se proto prihlizi pfi vymezeni pojmu k. k soc., ekon. a kult. zvlastnostem a tradicim jednotlivych zemi. A: criminality F: criminalite N: Kriminalitat I: criminalita

= zlocin) -

Lit.: Bottomley, A. K - Pease, K: Crime and Punishment: Interpreting the Data. 1986; Box, 5.: Power, Crime and Mystification. London 1983; Cambell, A.: The Girls in the Gang. Oxford 1986; Coilen, 5.: Visions of Social Control: Crime, Punishment and Classification. Oxford 1985; Cornish, B. D. - Clarke, R. V. eds.: The Reasoning Criminal: Rational Choice Perpectives on Offending. New York 1986; Dear, M. - Wolch, 1.: Landscape of Despair. Princeton 1987; Flowers, R. B.: Women and Criminality: The Woman as Victim, Offender and Practitioner. New York 1987; Gibbons. D.: The Criminological Enterprise: Theories and Perspectives. Englewood Cliffs, N. 1. 1979; Hindelang, M.l. ed.: Violence of Personal Crime. Cambridge, Mass. 1978; Prills, H.: Offenders, Deviations or Patients? London 1980; Redo,S.: The United Nations Crime Trends Surveys. International Annals of Criminology, 24, 1986.

KaZ

k rim i n 0 log i e - (z lat. criminalis = zloCinny; rec. logos = nauka, slovo ) - vedni obor zabyvajici se -tkriminalitou, a to zejm. jejim stavem a vyvojem ve spolecnosti, pficinami a podminkami jejiho vyskytu, osobnosti pachatelu a opatfenimi a prostredky k jejimu omezovani. K. zkouma zloCinnost jako hromadny soc. jev i jako konkretni jednani urcite osoby nebo skupiny, nap!'. poulicni, soc., profesni. Venuje pozomost tef souvislostem mezi zloCinnosH a jinymi soc. nezadoucimi jevy, ktere mohou ve zloCinnost pferi'!stat nebo jsou s ni jinak spojeny, jako je nap!'. -talkoholismus, pozivani -tdrog, -tprostituce, -trozvodovost, -tsocialni parazitismus, nedostatky ve spol. a individ. moralce, nizka uroven pravniho vedomi (viz -tdeviace sociwni, -tpatologie socialni). K. uzce navazuje na jine vMni obory a syntetizuje jejich poznatky ve vztahu ke zlocinnosti. Zejm. jde 0 s-gicke discipliny, psychologii, pedagogiku, statistiku, kriminalistiku a vMu 0 trestnim pravu. Tesna souvislost je tez s trestni politikou, tj. volbou opatfeni a prostfedku proti zloCinnosti ve spolecnosti. K. poskytuje poznatky a doporuceni k provadeni trestni politiky a zkoumajeji ucinnost a dusledky. Pocatky k. lze spatfovat v novych myslenkovych proudech 2. poloviny 18. st. v oblasti trestniho prava (zejm. pokud jde o smysl a ucel trestu), vyjadrenych v dile C. B. Beccarii a J. Benthama. V souvislosti s rozvojem daISich vednich disciplin v 19. st. se prohlubuje poznani etiologie kriminalniho chovani a osoby pachatele, je kladen duraz na faktory antropol., bioI. a pozdeji i soc., determinujici jednani pachatele. Nap!'. C. Lombroso rozviji teorii rozeneho zlocince, jeho nasledovnici E. Ferri, R. Garofalo a daISi v ramci klinickeho studia osobnosti pachatele sleduji i exogenni vlivy, L. A. Quitelet provadi studie zlocinnosti na zaklade soc. -tstatistik, F. von Liszt zkouma vliv demogr., soc. a kult. pomeru, W. A. Bonger sleduje pusobeni ekon. aspol. podminek na zlocinnost. Ve vyvoji k.lze rozlisit 2 hlavni smery: prvni zduraznuje vyznam bioI. faktoru zloCinnosti, zejm. dedicnosti, telesne konstituce a psych. struktury osobnosti, druhy vyznam faktoru soc. povahy, prostredi, hosp., soc. a kult. podmi539

krize ekologicka

kritika

nek. V evrop. zemich tradiene prevazovala tzv. klinicka kriminologie, zamerena na zkoumani osobnosti pachateIe. S-gicky orientovane empir. vyzkumy zloCinnosti se v obdobi mezi 1. a 2. svet. valkou siroce rozvijely zejm. v USA. Z empir. poznatku vychazela napr. teorie diferencialni asociace E. H. Sutherlanda predpokladajici, ze elovek se uei kriminalnimu chovani tim, ze utvari nebo prejima sve postoje podle chovani ostatnich lidi. Chicagske ekologicke teorie zloCinnosti eerpaly ze studia uzemniho rozlozeni kriminality (viz --tskola chicagska). V poslednich Ietech se uplatnuji zejm. koncepce --tinterakcionismu, vychazejici z predpokladu, ze kriminalni chovani neni deviantni sarno 0 sobe, ale pouze ve vztahu ke spoleenosti, ktera definuje, co za zloCinnost povazuje. Rozvoj k. vedl ve vetSine zemi ke vzniku rUznych instituci zamerenych na kriminologicke vyzkumy a vyuku a k ustaveni mezinar. organizaci (sdruzujicich kriminologicky orientovane pracovniky teorie i praxe a kriminologicke instituce). Mezi nejvyzn. patri Societe Internationale de Criminologie se sidlem v PariZi, Association Internationale de Droit Penal, Societe Internationale de Defence Sociale, International Penal and Penitentiary Foundation. V ramci OSN piIsobi pri Hospoddfske a socidlni rade poradni vybor expertu pro prevenci zloCinnosti a zachazeni s pachateli a regionalni ustavy OSN pro Evropu a Asii pro zkoumani zloCinnosti. Iednou za 5 let porada OSN kongresy zabyvajici se tern ito problemy. A: criminology F: criminologie N: Kriminologie I: criminologia Lit.: Adler, F. - Muller, G. O. - Laufer, W. S.: Criminology. New York 1991; Farrington, D. - Ohlin, L. E. - Wilson, 1. Q.: Understanding and Controlling Crime: Toward a New Strategy. New York 1986; Johnson, E.: International Handbook of Contemporary Developments in Criminology. London 1983; Kaiser, G.: Kriminologie. Ovod do zakladu. Praha 1994; Void, G. - Bernard, T.: Theoretical Criminology. Oxford 1981. tas.: Abstracts on Criminology and Penology, 1969; The Journal of Criminal Law and Criminology, 1910.

KaZ k r i t i k a - v sirsim slova smyslu vyjadreni nesouhlasu s ureitym nazorem Ci postojem, v uzsim slova smyslu projev schopnosti distancovat se od zpusobiI mysleni, ktere odpovidaji momentalnimu mocenskemu pomeru sil ve spoleenosti. Pouze v prvem smyslu jsou kritieti ti, kdo kritizuji kritiky ustavenych pomeru. Kriticky postoj, ktery je nejprirozenejsim postojem kazdeho vedce, rna v oblasti s-gie jista specifika. Na rozdil od pnr. ved je s-gie nucena zabyvat se skuteenostmi a pomery, ktere byvaji podepreny mocenskymi zajmy, a je nucena uzivat pfi jejich analyze slova a pojmy, ktere jsou v dusledku pusobeni techto zajmu tabuizovany. To je duvodem, proe se kriticke mysleni vyzadovane od vedcu obecne stava v pripade spolecen540

skovednich badateliI vice ci mene riskantnim. Zpusob sankcionizace nepohodlne k. tvofijeden z rozdilu mezi demokracii a totalitou. A: criticism F: critique N: Kritik I: critica Kef

k r it i k apr arne n u - souhrn postupu umoznujicich ovefit puvodnost, pravost a informacni spolehlivost --thistorickeho pramene, resp. historickeho dokumentu. Tradicne se deli na kritiku vnejsi a vnitmi, hranice mezi temito druhy k.p. vsak nejsou prikre oddeleny a nektere problemy (napr. overeni autorstvi puvodce hist. pramene) Ize resit pouze kombinaci vnitmi a vnejsi k.p. Vnejsi k.p. se vztahuje ke zkoumani fyzickeho stavu pramene, ovefuje (napr. fyzikalne, chemickymi postupy), zda material, z nehoz je vyroben ureity pramen (napr. listina), pochazi skutecne z te doby, z niz Udajne pochazi, a zda byl v te dobe uzivan, zda splnuje rUzne formalni naIezitosti typicke pro listiny te doby, zda pismo, styl vyjadrovani, pravopis i mluvnicka stavba odpovidaji dobe, autorovi apod. K vyzn. metodam vnejsi k.p. patri i rozbor ikonickeho materiaIu (viz tez --tikonologie), zejm. zobrazeni odevu, heraldickych objektu (viz --theraldika), staveb a ruznych predmetu, zkoumani peeeti aj. Vnitmi k.p. se opira 0 rozbor vlastniho sdeleni. Zjistuje se, zda piIvodce 0 veci mluvi z vlastni zkusenosti Ci na zaklade informaci "z druhe ruky", jeho hodnovemost, skIon k falzifikacim, zapometlivost a kompetentnost, stranictvi, zdroje zkresleni vyplyvajici z jeho soc. pozice Ci specif. zajmu na vyliceni nejake udalosti, opomenuti nekterych detailu apod. Pramen neni posuzovan izolovane, ale v kontextu dalSfch pramenu pochazejicich z teze doby, od tehoz puvodce, urCiteho okruhu osob. Znacny vyznam rna urceni a zjisteni predloh pramene, jeho puvodniho zneni, casovych vrstev, v nichz pramen vznikal, apod. CHern vnejsi i vnitmi k.p. neni pramen zavrhnout nebo naopak pfijmout, ale urCitjeho vypovedni hodnotu a typ problemu, ktery muze napomoci rdit. Konstatovani nepravosti tzv. Rukopisu krdlovedvorskeho Ci Rukopisu zelenohorskeho je sice diskvalifikuje jako pramen poznani nejstarsich ces. dejin, oba rukopisy vsak zustavaji cennym podkladem pro studium dejin narodniho obrozeni, ces. romantismu, pro poznani predstav 0 nar. povaze, nar. dejinach apod. Podobne zjisteni, ze Kosmova kronika obsahuje radu pasazi zpracovanych na zaklade antickych vzoru a rozvijenych nezavisle na dobove skutecnosti, nesnizuje hodnotu pramene jako celku. Kronika zustava min. zdrojem urCitych toponomastickych nazvu (viz --tonomastika), znalosti 0 konkretnich soc. a etnickych skupinach v teritoriu, dokladem pouZivani ureiteho naradi, ureitych pravnich pojmu apod. K.p. zabranuje mechanickemu prebirani udaju z dobo-

vych dokumentu. Ie treba ji pokladat za komplexni proceduru --tvalidizace, ktera rna sve misto nejenom v --thistoriografii a nejenom v oblasti medievalistiky. Objektivne, optikou vnejsi i vnitmi k.p., je treba analyzovat i dila s-gicke provenience (s-gicke monografie, zavereene zpravy, datove zdroje, ruzne manualy a sdeleni, vdkerou produkci s-gickych instituci, casopisu i jednotlivych sociologu). K.p. je samozrejmym predpokladem --tsekundarni analYzy. I zde, zejm. v obdobich pohnutych, muze dojit k riIznym podvrhum, nepresnostem vyplyvajicim ze ztraty nekterych materialu (napr. puvodnich a dodatecne rekonstruovanych klicu pro triden!), k nejasnostem v urceni --tautorstvi, doby vzniku, ucelu materialu. I v s-gii piIsobi sila vzorU, nahrazujici vlastni badani, i mimognoseologicke motivy, vedouci ke zkresleni dat ajejich interpretace. V rade del miIze odhalit k.p. radu casovych horizontiI vzniku dila, menicich dosavadni predstavy 0 jeho strukture a soc. podminenosti. Tak jako v historiografii, i zde je treba rozlisovat mezi tim, co pramen (napr. zaverecna zprava) vypovida 0 predmetu badani, osobnosti sociologa ci vlastnostech celeho vyzk. tymu, 0 dobe, v niz prace vznikla, 0 paradigmatu vedy v te dobe obvyklem. Metody k.p. nejsou dosud prilis rozpracovany pro prameny doby nejnovejsi a zejm. odhaleni moznych zasahu do pocitacovych databazi, popr. simulace celych datovych souboriI nejruznejsiho druhu a puvodu, muze v budoucnu k.p. velmi ztezovat. A: criticism of sources F: critique des sources N: Quellenkritik I: critica delle fonti Lit.: Hroch, M. a kol.: Ovod do studia dejepisu. Praha 1985.

Lin k r i z e - (z lat. crisis = rozhodna chvHe, obrat, to z rec. krizio = rozhodnuti, rozhodny obrat) - situace, kdy je vazne naruseno fungovani ureiteho systemu Ci jeho casti. Samotna s-gie vznika v dusledku mnohostranne k. tradicni spolecnosti, k niz doslo nastupem prumyslove revoluce a pusobenim doprovodnych soc. procesiI, ktere rozbily dosavadni spo!. struktury. S-gie se formuje jako snaha prispet na zaklade pnp. mechanismu chodu spolecnosti k predchazeni ci reseni pnpadnych budoucich spo!. k. Iednotlive smery s-gickeho mysleni se navzajem Iisi mj. tim, jakou pozomost venuji kritickym situacim ohrozujicim chod spolecnosti a ve ktere oblasti nalezaji klic k jejich resent. S-gie --tsocialniho konfliktu analyzuje zpusoby, jejichz pomoci Ize institucionalizovane uvolnovat kriticke napeti, a tak predchazet vybuchum neregulovatelnych k. Funkcionalni s-gie zduraznuje vyznam normativnich tlaku a hodnotoveho konsensu pro zabraneni spo!. otresum a k. Interpretativni s-gie analyzuje mj. komunikacni bariery a defor-

mace komunikacnich toku zvysujici riziko vyskytu krizovych situaci a zkouma predpokIady a vlastnosti racionalniho --tdialogu jako nastroje jejich reseni. Iakkoliv pozoruhodne jsou uspechy, jichz dosahuje s-gie ve vsech techto oblastech, nejaktualnejsi k. konce 20. st. vyzaduje pfehodnotit --tantropocentrismus stojici v zakladu vsech zminenych proudu s-gie. Narustajici --tekologicka krize diIrazne pripomina, ze modemi spoleenost jiz nadaIe nemiIze resit sve vlastni k. a sva soc. napeti zvysenym drancovanim pHr. zdroju. Misto stale rozsahlejsich intervenci do omezenych zdroju prirody bude nutno intervenovat bezprostredne do spolecnosti, rna-Ii se z ni stat spolecnost trvale udrZitelna (viz --trozvoj trvale udditelnY). Iniciativa v tomto smeru je prozatim prenechavana s-gicky ndkolenym ekologum, samotna s-gie jeste stale pohlizi na soc. deni, jako by se odehravalo v prir. vakuu. Proto jeji doporuceni k reseni dHcich spo!. k. nejenze nezmensuji hrozbu k. ekologicke, nybrZ ji zpravidla jeste stupnuji. A: crisis F: crise N: Krise I: crisi Kel k r i z e a g r a r n i viz agrarismus, otazka agrarni, reforma pozemkova krize demo graficka - obdobi ve vyvoji populace, kdy po dobu nejmene 3 mesicu prudce stoupne pocet umrti, a to min. na dvojnasobek mesicniho nebo rocniho prumeru, snizi se pocet snatkiI a poceti, v obdobi po 9 mesicich tez porodiI. K.d. je obvykle dusledkem epidemii a hladomoru. Patfila k vyvoji populace predkap. spolecnosti, dnes se vyskytuje v rozvojovych zemich, popr. v zemich zasazenych zivelnymi nebo valecnymi udalostmi (napr. v Evrope doslo ke k.d. po 1. svet. valce v dusledku epidemie tzv. spanelske chfipky). Tzv. morove epidemie zasahovaIy obyv. obvykle nahle a mnohdy prednostne postihovaly osoby movite, udrzujici obchodni i jine kontakty se zahranicim. Hladomorum naopak pfedchazel obvykle vzestup cen potravin, pokles snatecnosti a porodnosti, umrti byla castejsi mezi chudinou a vetSina osob umirala na bezne infekcni choroby. Za k.d. se pocet obyv. snizil vzdy velmi vyrazne. A: demographic crisis F: crise demographique N: demograpische Krise I: crisi demografica Lit.: viz -+demografie historicka.

Lin k r i z e e k 0 log i c k a - tez krize zivotniho prostredi faze vyvoje --tekosystemu, v niz je ohrozena jeho stabilita a kdy se priblizuje okamzik, v nemz jeho schopnosti a moznosti adaptace budou vycerpany. K.e. jsou soucasti evoluce --tbiosfery a dejin lids tva. Soueasnou ekologickou 541

kfest

krize kultury

situaci Ize oznacit jako k.e., protoze se lidstvo musi vyrovnavat s realnou hrozbou globalni --'ekologicke katastrofy. Jedinecnost soucasne k.e. spociva: 1. v jeji globalnosti, tzn. v ohrozeni svet. ekosystemu, biosfery; 2. v tom, ze jejim zdrojem je modemi prumyslova --.civilizace, ktera podporuje exponencialni rust materialni spotfeby a svet. populace; 3. v jejich dalekosahlych negativnich dusledeich pro --'zivotni prostfedi lids tva, v hrozbe konce jeho dejin; 4. v tom, ze opatfeni, ktera by vedla k jejimu zmirneni a k pfekonani, neIze odkladat, maji-li byt ucinna, musi byt provedena co nejdfive, nanejvys v nejblizsich desetiletich. Soucasna k.e. se projevuje jako rozdvojeni zivota lidske spolecnosti: lide ziji pfevazne tak, ze pfispivaji k pustoseni pozemske pfirody, k ochuzovanijeji rozmanitosti. Spo\. reprodukce smefuje k destrukci spolecnosti, zivotni prostfedi pfestava byt prostfedim vhodnym pro zivot. --'Spolecenske vedomije zatizene nevedomosti 0 ekologickych pfedpokladech lidskeho zivota. To, co se dfive, pfed stavern ekologickeho ohrozeni, mohlo jevit jako hospodame, se nyni casto jevi jako plytvani a v souvislosti stirn se to, co dfive mohlo byt povazovano za rozumne a moralni, nyni ukazuje jako nerozumne a nemoralni. K.e. podnitila vznik --'ekologicke etiky a vedla k rozvoji tzv. ekologickeho vedomi. Soucasna k.e. je podnetem k tomu, aby si lide uvedomili kfehkost ekologickych podminek obyvatelnosti Zeme, aby reflektovali a posuzovali sve Ciny, myslenky, hodnoty, spolecenske instituce z hlediska otazky, jak pfispivaji k niceni ci k uchovani techto podminek, a aby na tomto zaklade pfijimali rozhodnuti zasahujici i zivotni orientace a zpusob zivota. Soucasna k.e. je spo\. krizi, protoze pfinasi moznost rozpadu lidske spolecnosti. Ukazuje neunosnost plytvani stejne jako bezohlednosti vuci pfiStim generaeim a vuCi pozemske pfirode. Je vyzvou k rozvijeni forem spoluprace a komunikace, jake nemaji obdoby. V tomto smyslu je pfileiitosti k moralni obrode spolecnosti, k rozvinuti spolecenskosti jakozto jednoho ze zak\' urceni cloveka. Soucasnou k.e. Ize proto povazovat za noYOU hist. zkousku lids tva. A: ecological crisis, environmental crisis F: crise ecologique N: okologische Krise I: crisi ecologica Lit.: Keller, 1.: At na dno blahobytu. Ke spolecenskym korenum ekologicke krize. Bmo 1993; Librovd. H.: Pestn a zeleni. Kapitoly 0 dobrovolne skromnosti. Bmo 1994; Meadowsovd, D. - Meadows, D. - Randers, 1.: Prekroceni mezi. Konfrontace globalniho kolapsu s pfedstavou trvale udrzitelne budoucnosti. Praha 1995; Michal, I.: Ekologicka stabilita. Praha 1992; Weizsiicker, U. von: Erdpolitik j;kologische Realpolitik all der Schwelle zum lahrbulldert der Umwelt. Darmstadt 1989; viz tet -->ekologie hlubinna, -->ctika ekologicka, -->pfiroda. Kol

krize kultury viz --'kuItura k r i z e man z e Is t v i viz manzelstvi, snatek

542

k r i z e po k r 0 k u - tento pojem shrnuje kritiku jednostrannych pfedstav 0 plynulem linearnim soc. --'pokroku lids tva, ktery spolu s kategoriemi jako evoluce, soc. vyvoj, civilizace patfi k myslenkove tradici evrop. --'osvicenstvi a pozdeji tvofil jadro social. ideologii, ktere stimulovaly ruzna soc. hnuti. K.p. rna v poslednich desetiletich mnoho podob a souvisi s pojmy "krize modemy" a "krize postmoderny". Uvazuje se 0 teritorialni nerovnomernosti pokroku, ktery se projevuje v rozdilu mezi rozvojovymi zememi jihu a bohatymi zememi severu, nebo o techno\. nevyvazenosti, 0 civilizacne-kult. selhani patrnem na zaniku velkych soc. ideologii, na jejich "spotfebovani" a neschopnosti stimulovat velka dejinna hnuti. Za nejmarkantnejsi projev k.p. se povazuje prohlubovani nepomeru mezi hloubkou zasahu cloveka do pfirody a schopnosti pfedvidat dusledky tohoto zasahu. Konkretne jde napl'. 0 nebezpeci a rizikovost jademe technologie a 0 technol. neschopnost fesit rychle narustajici --'ekologickou krizi. K.p. je spojena s rozrusenim dosavadni stability a souladu mezi tim, jak clovek svetu rozumel a jak ho prakticky menil a ovladal. Je tez krizi jednostrannych pfedstav --'antropocentrismu 0 postaveni cloveka ve svete (viz tez --.spolecnost rizikova). A: crisis of progress F: crise du progres N: Fortschrittskrise I: crisi del progresso Kam

vyvoj rodiny je soucasti vyvoje moderni spolecnosti, ve kterem se mj. meni potfeba i pojeti stability, naroky na mezilidske vztahy, restrukturuji se hodnotove orientace. W. E. Moore upozomuje, ze univerzalita soc. diferenciaci vylucuje presnou uniformitu rodinnych pozic. To cini z rodiny vyhodny i nevyhodny faktor zivota kazdeho jednotIivce, ktery je spojen stale s moznou zmenou, resp. obmenou jeho postoju k rodine. Usilovat 0 stabilitu rodiny v modemi spolecnosti se z jisteho uhlu pohledu jevi jako posetilost, protoze rod in a je pro jednotlice pfitazliva nejen moznostmi seberealizace, ktere mu nabizi, ale i tim, ze mu jako jedna z mala instituei poskytuje moznost volby, kterou muze do jiste miry popfit uniformitu sveho zivota. Hrozba k.r. je zpochybnena i tim, ze nove tendence ve vyvoji rodiny, zejm. v poslednich 50 \etech, naznacuji jeji znacnou schopnost nejen prezit, ale uddet si dulezitou roIi ve spol. zivote i pfes ztratu nekterych funkei a pfi prokazatelnem omezovani vlivu --'pfibuzenstvi. Jak naznacuji vsechny vyzkumy hodnotovych orientaci, jsou soukrome eile smerovany do rodiny navzdory tomu, ze rodiny zanikaji. Je otazkou, zda snahy zakladat nove a nove rodiny jsou pfiznakem k.r. nebo ukazuji naopak daleko hlubsi typ stability teto instituce. A: crisis of family F: crise de la famille N: Krise der Familie I: crisi della famiglia

k r i z e rod i n y - nejcasteji je chapana jako stale castejsi selhavani --'rodiny v pIneni jejich tradicnich funkci. K.r. je proces, ve kterem se rodina jako spo!. instituce "vzdava" svych vyIucnych Cinnosti a pfenechavaje jinym institueim, resp. statu. Kofeny k.r. se vetSinou hledaji v dobe, kdy tradicni rod inn a domacnost jako do znacne miry nezavisla spol. jednotka vybavena znacnou moei nad svymi cleny zaCina pozbyvat sve vylucne sobestacne postaveni aje stale vice regulovana statem. Tzv. transformace rodinnych funkei, kterou J. Keller (1992) vystizne nazyva "socialnim vyvlastnenim rodiny", zacinajiz ve feudalnim state. Rodina se meni z ekon. vyrobni jednotky na jednotku spotfebni, ztraei moc nad vychovou svych deti i kontrolu nad chovanim svych clenu, slabne jeji schopnost poskytnout citove zazemi a pocit jistoty atd. Objevila se teorie shody mezi potfebami moderni rodiny a moderniho prumyslu, ale zaroven bylo ukazano, ze vzory rodinneho chovani odpovidajiei industrializaci se uplatnovaly uz pfed pfevzetim vzoru industrializace (W. J. Goode, 1966). K.r. byva take casto chapana jako moralni upadek --'rodinnych vztahu, vyplyvajiei z celkoveho moralniho upadku spolecnosti i z negativnich zmen osobnostnich vlastnosti jednotIivcu. Za vyzn. projev k.r. je povazovan rust --'rozvodovosti. To je zjednodusene videni, ktere nebere v uvahu to, ze

Fis

--'Lil.: viz -->rodina, -->vztahy rodinne.

k rize zi votniho prostfedi viz krize ekologicka k r 0 k v Yb e r 0 v y viz vyber systematicky kru to v lada viz tyranie k r y pte s t e z i e viz parapsychologie kryptomarxismus - (z fec. kryptos = tajny, skryty) - term in oznacujici teor. i prakticke polit. koncepce, ktere pfejimaji selektivne urCite prvky --.marxismu a vyuzivaji je zpusobem. ktery marxismus devalvuje nebo popira. Prvnimi pfedstaviteli k. byli zfejme legalni marxiste. Ve 20. 1. mezi ne byva fazen K. Mannheim, protoze udajne svoji s-gii vedeni zalozil na reinterpretaci marx. koncepce ideologie jakozto faleSneho vedomi a vyuzil tento koncept k utoku proti marxismu. Ke k. byla nekdy poeitana i --'frankfurtska skola a --'neomarxismus. V soucasnosti se pojem k. pouziva jiz jen zfidka. A: crypto-marxism F: cryptomarxisme N: Kryptomarxismus I: criptomarxismo Urb krystalizace statusu - (z fec. krystallos = ledovy kus, od kryos = mraz) - termin, jehoz autorstvi je pfi~iso-

vano G. E. Lenskimu a ktery vyjadfuje, do jake miry si odpovidaji u urciteho individua jednotlive slozky jeho soc. ---+statusu. Tehoz problemu se tykaji terminy kongruence statusu ci konzistence statusu (viz ---+inkonzistence statusu). Vysoky stupen k.s. existuje napf. v situaci, kdy vysoce ocenovana profese je zaroven spjata s vysokym pfijmem, popf. s vysokou mirou prestize, podilu na moei apod. eim je vyssi stupen k.s., tim jednoznaeneji Ize zafadit eleny spolecnosti do zfetelne vymezenych a navzajem ostfe ohranicenych --'vrstev. Vysoka mira k.s. je dukazem existence kumulativni nerovnosti. Nizky stupen k.s. svedei o rozvoji nerovnosti disperzni. Extremne vysoky stupen k.s. je charakteristicky napf. pro ---+kasty. Naproti tomu extremne nizka mira k.s. muze byt svedectvim toho, ze v dane spolecnosti existuji vazne disproporce pfi ocenovani spol. pozic podle ruznych ukazateIu. Tato situace snizuje moznosti soc. orientace a problematizuje odpovedi na otazku, kdo je kdo. Zatimco nizky stupen k.s. ohrozuje timto zpusobem pfedevsim jednotlivce, vysoka mira k.s. ohrozuje naopak soc. celek, vede jej na cestu k uzavfene spoleenosti. Optimalni mira k.s. existuje tam, kde drzitele soc. pozic netrpi pfilisnou nejistotou ohledne vyse sveho vlastniho statusu i statusu druhych a zaroven spoleenost jako celek neni rozdelena do pevneho poetu nespojitych a navzajem izolovanych soc. vrstev. A: status crystallization F: cristallisation du statut N: Statuskristallisation I: cristallizzazione di status Lit.: Lellski, G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. New York 1966.

Kef

k f est - (z fec. christos = pomazany; krist, kristen =einit nasledovnikem Kristovym) - zakl. ---+obfad kfesianskych cirkvi, ph kterem dochazi k pfijeti cloveka do --'cirkve, do spoleeenstvi kfesianu. K. navazuje na zidovske oeistne obfady (omyvani vodou symbolizuje oeisteni od zleho, zlych duchu i veskere necistoty). V jednotlivych kfestanskych eirkvich je k. interpretovan i provaden odlisne, jeho platnost je vsak vetsinou vzajemne uznavana. V karol. a pravoslavne cirkvi je pojiman jako "brana svatosti", i protestante jej vsak uznavaji za jednu ze dvou biblicky fundovanych svatosti. Z hlediska kfesianskeho nabozenstvi je prostfednictvim k. clovek sveren do "bozi vlady", pfijima znameni "bozi ochoty" k obnovenemu spolecenstvi s Bohem a pfislib pomoci v nem. Bez k. neni mozne udelit zadnou z dalSich svatosti. Jde 0 akt, jimz clovek umira pro zivot telesny, hfiSny a rodi se do zivota duchovniho, svateho. Katol. formulaci pfi k. dochazi k odpusteni prvotniho (dedicneho) --'hfichu. Pokud se kfti dospely, odpousti se mu vsechny osobni hfichy spachane do te doby. Dite se kfti tehdy, jestlize jsou v rodine pfedpoklady kfesranske vy-

543

kresfanstvi

chovy, jinak je duchovni spnlvce ve vetSine cirkvi povinen k. prozatimne odlozit. Nektere mensi protestantske skupiny (zejrn. baptiste) trvaji na kftu dospelych, ktefi se sami dopfedu rozhodli, vets ina kfestanskych cirkvi vcetne evangelickych vsak zduraznuje, ze v k. je prvotni Bozi milost, jejiz vyzva ke smifeni pfedchazi lidske stanovisko. Ve vetsine protestantskych cirkvi se pfitom ale popira, ze by clovek mohl byt zbaven pouhym k. prvotniho hfichu (kfest bez viry neprospeje). U katoliku a pravoslavnych se k. kona zpravidla v kostelich, u nekterych protestantu probiha v pfir. podminkach (napt. u adventistu sedmeho dne). K. provadi -'knez i jahen, v pfipade nebezpeCi smrti jej muze udelit kterykoliv pokfteny muz i zena. K. ze s-gickeho, resp. antropol. hlediska je v podstate -'iniciacnim obradem, kterym se soc. stvrzuje bioI. existence, je oficialnim pfijetim do spolecnosti (ktera se v danem pfipade kryje s obci veficich). PI'iznacne je, ze cirkevni -'matriky, ktere byly dlouho jedinym pravoplatnym dokladem 0 narozeni cloveka, se vedly na zaklade kftu. A: christening, baptism F: bapteme N: Taufe I: battesimo MaH kres fans tvi - (odvozeno od jmena Kristova, coz je puvodne titul, protoze fec. christos = pomazany; je to pfimy ekvivalent hebr. masiach =mesias) - siroky nab. proud vyznavacu -.viry Jef.ise Krista, ktery je povazovan nejen za -'mibozenstvi, ale za typ -'civilizace rozsifeny primarne v evrop. prostoru. K. je evrop. kult. dedictvim a zarovenje v jistem smyslu tvurcem daneho typu -'kultury. Jake nabozenstvi rna k. I'adu vnitrnich variant. Dnes rna zhruba 1 200 mil. stoupencu (z toho asi polovinu fimskokatoliku, 400 mil. protestantu, zbytek tvori vetsinou pravoslavni). Za kfestanaje povazovan kazdy, kdo podstoupil -'kfest. Historie k. zacma narozenim Kristmrjm, od ktereho se vetsinou pocina datovani naseho letopoctu. Puvodni stoupenci Kristovi se oznacovali jako jeho ucednici, vyvoleni apod. lmeno kfesfane ziskali ve stylu antickeho sveta podle uctivaneho bozstva. Kfestanske nabozenstvi je -.monoteismem. Dnes zahmuje cirkev fimskokatolickou, cirkev reckokatolickou, I'adu denominaci v ramci -'protestantismu, vyznavace -'pravoslavi, tzv. vychodni cirkve (napf. armenskou, etiopskou atd.), fadu nab. organizaci i sekt. K. se zformovalo v Palestine z nekonfonnnich judaistickych skupin a rozvijelo se zpocMku v ramci -'judaismu a soubezne s nim, brzy ale dochazi k oddeleni a k meni v fec. a fimskem prostfedi. Z pronasledovaneho nabozenstvi se ediktem milanskym stava r. 313 stMne uznavanym nabozenstvim. Za Theodosia se meni v nabozenstvi vlad-

544

kuIt mariansky

nouci. V dobe pozdni antiky, po cely stfedovek a v ranem novoveku silne urcovalo kult. i zivotni styl evrop. spolecnosti. Z Evropy se rozsifilo do Ameriky, Australie, postupne s kolonialismem i do dalSich svetadiIu. Na Blizkem vychode hodne ztratilo ve prospech -'ishimu, podobne v cele sev. Africe. Do 19. st. pfevaznou cast kfestanu tvofili pfislusnici germanskych, romanskych a slovanskych narodu. Dnes se teZiste k. zacina pfesouvat mimo Evropu a probiha proces sjednocovani kfesfanske verouky (viz -'ekumenismus). K. prokazalo vysokou schopnost adaptace. Nekdy se ovsem hovofi 0 uzavfeni kfestanske ery procesem -'sekularizace. Pro smiSeni s prvky vyrazne mimokfesfanskymi by va samotny pojem k. uvaden v pochybnost (napf. Siirenem A. Kierkegaardem). Puvodni k. bylo neseno ideami obnovy jednoty lids tv a jako rodu v Jef.isi Kristu, myslenkami lidske solidarity a obnovy pfirozeneho vztahu mezi lidmi navzajem, mezi lidmi a pfirodou a mezi lidmi a -'Bohem. Tyto hodnoty jsou znovu a znovu odkryvany, zvl. v modemich teologickych smerech. Vlastni dogma kfesfanskeho nabozenstvi je postaveno na vife ve spaseni skrze Jezise Krista, ktery svou mucednickou smrti vykoupil -'hfichy lids tva, v jeho druhy pfichod na zemi a v existenci posledniho soudu a vytvofeni nebeskeho kralovstvi. Buh je sice jeden, ale vystupuje ve trech podobach: jako Buh Otec, Buh Syn a Duch svaty. Kresfanska verouka obsahuje jako vetS ina nabozenstvi i vlastni, -'kresfanskou etiku, ktera se stala zakladem obecne akceptovane etiky v nasem civilizacnim ramci. Zakl. myslenky k. jsou obsazeny v -'bibli, ktera se deli na Stary zdkon, prevzaty z judaismu, a Novy zdkon, ktery je specif. kfesfanskY. A: Christianity F: christianisme N: Christentum I: cristianesimo Lit.: Eliade, M.: Histoire des croyances etdes idees religieuses. Paris 1976; Hromddka, J. L.: Kfesianstvi v mysleni a zivote. Praha 1931; Johnson, P.: A History of Christianity. New York 1976; viz tel. ->mibozenstvl.

tvar k. E •. Maji vyznam v mikroekonomii a ph rozboru -'spotrebniho chovani. A: Engel curves F: courbes d'Engel N: Engelsche Kuryen I: curve di Engel Lit.: Klein, R.L.: Uvod do ekonometrie. Ekonomie a spolecnost. Praha 1966.

fza

K u K I u x K I a n viz spolecnost tajna k u I a - symbolicka obfadni vymena, kterou provadeli domorodci obyvajici prstenec ostrovu v oblasti Nove Guineje: ucastnici slavnosti se na kanoich plavili proti sobe, casto na vzdalenost mnoha kilometru, a vezli s sebou cervene lasturove nahrdelniky "soulava" a naramky z biIych rrlUsli "mwali", ktere si pfi setkani slavnostne vymenovaIi. K. tvofi slozity system, fizeny souborem tradicnich pravidel, provazeny -'ritualy. Tento -'obrad plni celou fadu soc. funkci - posiluje soc. prestiz, je mechanismem ihtegrace spolecnosti a prostfedkem mezikmenove spoluprace i transkuItumi komunikace. K. poprve popsal a z funkcionalistickeho hlediska interpretoval B. Malinowski ve sve praci Argonauts of the western Pacific v r. 1922. PodIe fr. etnologa M. Mausse pfedstavuje k. druh velkeho -'potlachu a nejposvatnejsi fazi rozsahleho systemu vzajemnych sluzeb a -'reciprocity, ktery prostupuje veskerym soc. a hosp. zivotem teto kultury. Malinowskeho a Maussovy interpretace k. vyrazne stimulovaly vyzkumy redistribuce a reciprocity a zap~sobily na zformovani vyzn. oblasti vyzkumu -'ekonomicke antropologie (viz tez -.teorie socialni smeny). A: Kula F: Kula N: Kula I: Kula Lit.: Leach, J. W. - Leach, E. R.: The Kula: New Perspectives on Massim Exchange. Cambridge, Mass. 1983; Malinowski, B.: Argonauts of the Western Pacific. London 1922; Mauss, M.: Essai sur Ie don, forme !lrchaIque de l'echange. L'AllIltfe sociologique, I, 1923-24.

Sou

Sek k re s fan s t vis 0 ci a I n i viz katolicismus socialni k r i v k a G a u s so v a viz norma, rozlozeni normalni kri vka Lo ren zo v a viz duchod k fi v k yEn gel 0 v y - charakterizuji vztah mezi nakupovanym mnozstvim vyrobku a vysi pfijmu. Nazvany jsou podie nem. statistika 19. st. Christiana L. E. Engela. Tvar k. E. pro urcity vyrobek zavisi na jeho charakteru, cene a na preferencich a vkusu spotfebitele. Mnozstvi spotI'ebovavaneho vyrobku zpravidla roste s vysi pfijmu - nekdy klesajicim tempem (napf. tkanicky do bot), nekdy rostoucim temp em (napf. kaviar). Na tom zavisi geometricky

k u I a k viz kolektivizace zemedetstvi, rolnictvo, rolnik stredni, sedlak k u I t - (z lat. cultus = vypesteny, vzdelany) - ritualizovana vazba na posvatny objekt, ktera spociva v ustalenem komplexu -'symbolu a verbalniho i neverbaIniho chovani (hlavne gest), doprovazeneho pocity a postoji uctivani, zboznovani, pokory, bazne. Kultovni chovani neni ucelove v beznem slova smyslu, rna expresivni vyznam (B. Malinowski, 1954). Komunikacni vazby mezi lidmi v nem maji sekundami, zprostI'edkujici ulohu. K. zajisfuje kontakt s necim, co nelze pine racionalizovat, rna mysteri6zni charakter (G. H. Mead, 1934). K. tedy nejsou pouze pestovanim -'asertivity na obranu vuCi strachu z po§VMne-

ho objektu ani jinym soc. ucelovym jednanim, vcetne navazani lidskeho kontaktu, vytvofeni atmosfery -'solidarity. Plati to i 0 k. pfir. narodu (S. K. Langerova, 1948). Phtom kuItovni chovani patti k primarnim lidskym, resp. spol. potfebam. KaZdy k. rna v podstate nab. charakter, vydeluje ze sveta "posvMne" a stavi je do kontrastu k "profannimu" (viz tez -'posvatne a profanni). Typicke nab. k. se koncentruji na vyssi bytost nazyvanou vetSinou -'bohem. V monoteistickych nabozenstvich se vydeluji dilci k. vztahujici se k "svatym" (viz napf. -'mariansky kuIt), ktere vznikaji v pods tate tim, ze nekdo vytvofi vyrazny vzor nab. chovani, ktery je nab. instituci uznan a propagovan a vetsinou kolem neho vznikne -.mYtus. Podobne muze k. vyrust i kolem dulefite pfevratne udalosti kolekt. i individ. zivota (pocinaje -'zazrakem a konce narozeninami, snatkem, umrtim apod.). Vychozim bod em nab. k. jsou -.dogmata, ale zivotnost k. je postavena na vykonavani systemu -'ritualu, casto dosti slozitych a zcasti promenlivych. Vyvoj nab. k. vetSinou probiha od relativne spontannich projevu (vzyvani vlastnimi slovy, gesty, zpevem, tancem apod.) pfes standardizaci techto projevu (pfedepsani modliteb, pisni, forem pokani atd.) ajejich vzajemne skloubeni az po uplnou institucionalizaci k. (vytvoreni nab. organizace, stanoveni mista konani obfadu, stanoveni svarku apod.). K. vetsinou obsahuji individ. i kolekt. rituaIy, jejichz neplneni byva provazeno sankcemi, coz ovsem zavisi na charakteru daneho nabozenstvi a dane kultury. Spolecne vykonavani k. posiluje skup., prip. spol. integritu a ucastni se neformalni soc. kontroly. Podle T. Parsonse (1949) pri kultovnich vykonech dochazi k manifestaci spolecnych postoju a tato manifestace pfislusne postoje posiluje, upevnuje a zaroven ucastniky dovadi k sebeuvedomeni a k vytvofeni moralniho spolecenstvi. K nab. k. se jako soucast ritualu poji -.mytologie, ktera je intelektualnim vyrazem nab. postoju a interpretaci nab. cinu. Terrnin k. se pouziva v analogickem smyslu s nab. pojetim v ramci uvedeneho sirokeho vymezeni i v tzv. -'obcanskem nabozenstvi (viz napf. -'kult rozumu) a -'svetskem nabozenstvi, kde se hovofi zejm. 0 kultu osobnosti, jehoz podstatou je -'adorace vyrazne polit. osobnosti, jeji uctivani jako "boha". A: cult F: culte N: KuIt I: culto Lit.: Parsons, T.: The Structure of Social Action. Glencoe, Ill. 1949; Robins, T.: Cults, Converts and Charisma. Newbury Park, Calif. 1988; Stark, R. Bainbridge. W. S.: The Future of Religion: Secularization, ReVival, and Cult Formation. Berkeley, Calif. 1985; Wach, J.: Types of Religions Experience, Christian and Now Christian. Chicago 1952; viz tel. ->sociologie mibozenstvi.

Vod

k u I t mar ian sky - take kult Madony Ci bohorodicky - nejvyznamnejsi dilci katol. -.kuit spocivajici v uctivani 545

kuItura

kuIt osobnosti

Panny Marie jako matky Jezise Krista, tedy rod icky Bozi. K.m. je povaZovan za analogii kultu bohyn plodnosti, bohyn-matek v jinych nabozenstvich. Zduraznuje roli zenskeho a matefskeho principu spojeneho nejen s uchovanim, obnovou zivota, ale i s pokorou, -tmilosrdenstvim, obetavosti, zboznosti. V zakl. kfestanskem dogmatu 0svate Trojici, kterou tvofi Buh Otec, Buh Syn a Duch svaty, tento princip chybi, coz je vysvetlovano vlivem paternalismu judaistickeho nabozenstvi, na nejz kfestanstvi navazovalo. K.m. se zacal vyvijet az ve 4. a 5. st. a jeho zacarky jsou provazeny teologickymi spory. Na cirkevnim koncilu v r. 431 byla Panna Maria oficialne uznana za bohorodicku. Tehdy se k.m. rozvijel spiSe na kfestanskem vychode; v pravoslavi zustal na urovni 6. st. a Marie v nem pfedstavuje pfedevsim kosmicky princip moudrosti. Zato na puvodne zddenlivejsim Zapade se k.m. stupnoval; silne se zacal rozsifovat hlavne od 12. st., coz souviselo s novymi formami adorace zenstvi vubec, s uctivanim zeny trubadurskou kulturou. Jiz v 7. st. bylo dogmatizovano tvrzeni, ze Maria zustala Pannou nejen pfi poceti Jef.ise Krista, ale po cely zivot. V polovine 19. st. bylo vyhlaseno fimskokatol. dogma 0 neposkvrnenem poceti Panny Marie sv. Annou a v polovine 20. st. dogma 0 posmrtnem telesnem nanebevzeti Panny Marie. Vsechny tyto akty stupnovaly k.m. Pana Maria je povazovana za "matku cirkve" a nejvlivnejsi pfimluvkyni - orodovnici za hfiSniky. Jeji kult je zduvodnovan i jejim vetSim pochopenim pro lidske slabosti a zaroven jeji moznosti zprostfedkovat prosby u mene pfistupne a mene pochopitelne dvojice Boha Otce a Boha Syna. Zastanci k.m. jej povazuji za vyrazny humanitni prvek kfesianstvi, za prvek citovy, zneznujici. 0 vyznamu k.m. svedci to, ze Panni! Marii je zasveceno mnoho dni v roce (-tsvatku), mnoho -tmodliteb, -tchramu, mist -tpouti. Existuji i sekty, ktere ji povazuji za svou zakladatelku. Kritici tohoto kultu zduraziiuji, ze jde 0 reziduum pohanskeho polyteismu, 0 potvrzeni nedostatecneho smyslu pro Bozi transcendenci a ustfedni Kristovu roli v biblicke zvesti, dokonce i 0 urCity prvek sebezbozneni cloveka. Dogmaticke zakotveni k.m. budilo odpor protestantskych cirkvi, pro nez Marie zustava jen pfikladem viry, i karol. "volnomyslenkafu" (viz -tdeismus), kterym se nelibila pfeexponovanost k.m. a barokizace zboznosti, kterou pfedstavova!. Posledni posileni kultu dogmatem 0 neposkvmenem poceti Panny Marie ztizilo ekumenicke rozhovory mezi kfesianskymi cirkvemi. A: Marian cult, cult of Mary F: culte de la Sainte Vierge N: Marienkult I: culto mariano Lit.: viz -'kult, -+sociologie mibozenstvi.

Vod

546

k u Ito sob nos t i viz adorace, kult, nabozenstvi svetske, nadclovek, pocta vefejmi, stalinismus k u It p fe d k u - jeden z -tkultu typickych pro -tpfirodni narody, ktery vychazi z -tanimismu, v nemz duchove pfedku hraji vyznamnou roli, mnohdy mytologicky podlozenou, a zaroven vyjadfuje ve vztahu zivych k mrtvym kontinuitu existence soc. skupin, pocinaje rodinou a konce statnimi utvary. I kdyz je k.p. charakteristicky pfedevsim pro mysleni pfir. narodu a pro nektere nab. systemy starovekych a stfedovekych civilizaci, ve sve podstate se prom ita do vsech nab. pfedstav a ve zvykove podobe i do zivota soucasne spolecnosti (viz pohrebni obrady, svatek mrtvych apod.). K.p. vychazi z dichotomie -tzivota a -tsmrti a tomu odpovidajiciho rozdeleni sveta na svet zivych a mrtvych. Je zalozen na vire, ze clovek po smrti odchazi do zeme mrtvych. Nejprve musi ale opustit svet zivych. Tomuto prechodu je venovana fad a obradu, bez kterych by duse mrtveho nemohla opustit svet zivych. Aby mrtvy v novem svete nestradal, davaji se do hrobu cenne predmety,jidlo, piti, osobni veci. U nekterych narodujsou se zemrelymi pochovavana i zvifata, pfip. i sluhove, otroci Ci manzelky. V Cine byli mrtvi panovnici pochovavani se sochami svych Ui'edniku, sluM, konkubin, dokonce i s vozataji as celou armadou (napr. pohrebni vybava vladce Cchin S-chuanga). Vztah mezi zivymi a mrtvymije vyjadren systemem obfadu, ktere se obvykle periodicky opakuji. Jejich ucelem je naklonit si duchy zemfelych, aby byli ochotni pomoci zivym. Vetsinou to neznamena, ze by se jim pfipisoval vliv na chod veci ve svete zivych, ale ze mohou pusobit prostfednictvim boM (ci Boha). Tato blizkost duchu predku k boMm a jejich role media je velmi dulezita, neboi na sebe obvykle vaii celou radu pravidel, povinnosti, zakazu a poyer v soc. zivote zijicich. Kontinuitu existence soc. skupin vyjadfuji prislusne obrady, ai uz se obraceji na myticke pfedky nebo na nedavno zemrele. K zosobneni predku mohou slouzitjednoduche predmety, jakymi jsou napr. australske curingy, obradni -tmasky a sochy, ale i cele panteony (napr. Sal predku v Kamaku, kde byly ulozeny sochy zemrelych faraonu, ktere byly noseny pri zvlastnich obradech). Konani a organizace techto obradu navazuje na pravidla -tpfibuzenstvi, ktera vyjadfuji i zakladni relace, jez existuji mezi zivymi a mrtvymi pfibuznymi. A: cult of ancestors F: culte des ancetres N: Ahnenkult I: culto degli antenati Jus k u It r 0 z u m u - uctivani lidskeho rozumu jako nejvyssi dokonalosti v analogii s -tkultem nadpfirozenych mocnosti, boM. Je to extremni postoj, ktery vznikl v souvis-

losti stirn, ze v obdobi racionalismu, -tosvicenstvi, se rozum staval velkou hodnotou. Zacal byt staven na roven nab. -tviry nebo nad ni. Pfedstupnem se stal pokus deistu vyfesit starodavne usili 0 soulad obou poloh, pfistupu zpusobem, ktery ucinil rozhodujicim kriteriem zjeveni rozum (viz -tdeismus). V jistem smyslu je k.r. paradoxni pojem, protoze vyjadfuje "vim v rozum". Je jednak vyrazem -tantropocentrismu, jednak pretrvavajici potfeby viry a moznosti substituovani jejich tradicnich nab. objektu objekty svetskymi. K.r. rna svoji realnou hist. peripetii, ktera se odehrala za Velke francouzske revoluce. Prvni "Svarek Rozumu" se konal v pafiZske katedrale Notre Dame 10. listopadu 1793. Obfad mel nab. charakter a byl spojen s nahrazenim soch svatych bytostmi revol. hrdinu a s prejmenovanim kostelu na "chramy rozumu". M. Robespierre tyto oslavy posleze zakazal a zavedl "kult nejvyssi bytosti" (7. 5. 1794). Obe tyto kratce trvajici akce lze radit k extremnim pokusum 0 vytvofeni -tobcanskeho mibozenstvi. A: cult of reason F: culte de la raison N: Kult der Vernuft I: culto della ragione Vod kuIt sa tan is ticky viz satanismus kuIt sHy viz ville k moci kuIt vudce viz nacismus k u I t u r a - (z lat. colo = vzdelavat, obdelavat, pestovat; cultura =pestovani, vzdelavani) - jedna z centrainich kategorii spo!. ved, ve svem nejsirsim pojeti vyjadrujici specif. lidsky zpusob organizace, realizace a rozvoje -tcinnosti, objektivovany ve vysledcich fyzicke a dusevni -tprace. Pojem byl puvodne spojovan s obdelavanim zemedelske pUdy (agri cultura). M. Tullius Cicero v Tuskulskjch hovorech (r. 45 pr.n.l.) nazval filozofii "kulturou ducha", a tim polozil zaklad pojeti k. jako charakteristiky lidske vzdelanosti. Pojem k. tak ziskal selektivni a hodnotici funkci: odlisoval ty, ktefi prostrednictvim -tvzdClavani a zdokonalovani smeruji k vyssi forme individ. a soc. identity, od vsech ostatnich, ktei'i setrvavaji ve fi!. nevedomosti. Ve stfedoveku se pojem k. jako charakteristika kultivace lidskych schopnosti pfilis neuzival, a pokud se s nim v tomto obdobi setkame, pak rna silny mysticky obsah, nekdy dokonce vystupuje jako ekvivalent pojmu -tkult. Nastup renesance a humanismu znamenal nejen oziveni antickeho vyznamu pojmu k., ale i jeho noYOU funkci: vest hranicni cam mezi -tClovekem a -tpfirodou. Clovek zacina byt chapan jako aktivni tvurce k., jejimz prostrednictvim neustale pfekracuje kruh svych existencnich moznosti a pretvafi tak pfirodu i sebe samac Vyzn.

meznikem je dilo nem. historika a pravnika S. Pufendorfa, ktery slovo k., jef do te doby vystupovalo vzdy s pfedmetem v genitivu (cultura iuris, cultura scientiae aj.), osamostatnil jako nezavislou lexikalni jednotku. Zahrnul do k. vsechny lidske vytvory - spol. instituce, jazyk, vedu, moralku, zvyky odivani i bydleni. V centm vyzk. zajmu se tak ocita nejen problematika kultivace lidskych schopnosti, ale take rozsahla oblast produktu lidske cinnosti. Pro pfedstavitele osvicenstvi je uz k. jednoznacne sferou lidske existence, ktera stoji v protikladu ke svetu prirody. Toto pojeti k., ktere akcentuje spiSe zdokonalovani nezli stay a podminky soc. Zivota, dale rozvijeli v !. 17701801 nem. historici, zejm. K. F. Irving, ktery ve svem eseji 0 kultufe lidstva (1779) zkouma vyvoj k. jako proces kultivace, zdokonalovani a rozvijeni lidskych schopnosti, k nimz muze byt clovek povznesen ze sveho prir. stavu, a J. Ch. Adelung (1793), ktery definuje k. jako zdokonaleni a zuslechteni nebo zjemneni celkovych dusevnich i telesnych sil osoby nebo lidu, pficemz jde nejen 0 osviceni nebo zdokonaleni rozumu osvobozenim od predsudku, ale take 0 uhlazeni, zjemneni -tzvyku a -tmravil. Pfedpoklady k prekonani osvicenske koncepce k. polozil ve svych Myslenkdch kfilozofii difjin lids tva v I. 1784-1791 J. G. Herder, podle nehoz clovek v existencnim zapase nahrazuje sve fyzicke nedostatky k. jako specif. lidskym nastrojem adaptace k prostfedf. V dejinach k., ktere Herder chape jako neustaly narust humanity a sebeutvareni cloveka, hraje rozhodujici ulohu kult. -ttradice, jez je fixovana zejm. schopnosti symbolicke komunikace a projevuje se pfedavanim dosazenych vysledku a jejich dalSim tvurcim rozvijenim. Herder odmital teorii 0 nekult. narodech. Podle jeho nazoru existuji vice ci mene kult. spolecenstvi, ale k. jako takova je univerzalni vlastnosti celeho lidstva. Herderovu koncepci je mozne v jistem smyslu povazovat za vyvrcholeni teorii k., ktere syntetizuji fi!. a spec. vedni dimenzi pojmu k. Od Herderova vystoupeni totiz dochazi k stale narustajici divergenci v pouzivani pojmu k. Jeho dalSi vyvoj je proto nutne sledovat ve dvou paralelnich liniich. 1. Axiologicke pojeti k. rna sve kofeny v antice a v dilech renesancnich humanistu a nem. osvicencu a bylo dale rozpracovano pfedstaviteli nem. klasicke filozofie. Vychodiskem koncepce k. I. Kania je -tkategoricky imperativ, mravni zakon. Kant zahrnuje do k. predevsim ideu moralnosti, jiz urcuje uroven svobody dosazene spoleenosti i jednotlivcem, uroveii vedy, umeni, prace, ale take discipliny a sebeomezovani vypestovaneho vychovou. en kult. vyvoje vidi ve vytvoreni mravne dokonale bytosti. V dile G. W. F. Hegela dostava pojem k. zretelne ontologicky vyznam a jako takovy slouzi k vyjadreni celku lid547

kuItura

skeho sveta. V souladu se svou teorii vyvoje absolutni ideje Hegel povazuje k. za vysledek a specif. stupen vyvoje absolutniho ducha, jeho sebepoznani a sebeuskutecneni, ktere probiha formou lidskeho poznavani. Svet k. je konstituovan na tlrovni smysloveho nazoru (sinnJiche Anschauung) v umeni, v rovine pi'edstav (Vorstellung) v nabozenstvi a vrcholi ve -tfilozofii jako nejadekvlitnejsi forme poznani, zalozene na mysleni (Begriff). Snaha postihnout v dejinach vllidnouci duchovni principy, ktere integruji ceJe epochy, vedla ke vzniku cele i'ady spekulativnich kult.-hist. konstrukci, v nichz se vlastne staly kult. periody epochami obecnych dejin (J. Burckhardt, K. Lamprecht, G. Freytag aj.). Ve 2. polo vine 19. st. zacina ziskavat pojem k., ktery docasne ustoupil pojmu duch, ve fil. kategorialnim aparatu stale vyznamnejsi postaveni. W. Dilthey vycleiiuje jako zvl. oblast zkoumani tzv. systemy kultury, ktere tvon -tjazyk, -tmoralka, -tumeni, -tnabozenstvi a -tvMa. Proces konstituovani pojmu k. byl v nem. filozofii dovrsen v posledni tfetine 19. ana poclitku 20. st. pfedstaviteli novokantovske skoly W. Windelbandem a H. Rickertem. Nariist vyznamu pojmu k. nalezl sve vyjadi'eni v Rickertow! navrhu na vybudovani vedy 0 k. (Kulturwissenschaft). Na pUde nem. filozofie tak byla de facto konstituovana fil. dimenze pojmu k., resp. filozofie kultury, se kterou se setkavame ve vsech nasledujicich etapach kulturologickeho mysleni. Hlavnimi poznavacimi znaky teto linie jsou aplikace logicko-analyticke poznavaci metody, uzivani fil. terminologie a reseni otazek k. v ramci konkretniho fil. systemu. Ve 20. st. je problematika k., zvl. otazka kult. hodnot, nedilnou soucasti vetsiny fil. skol a smenl. S nejruznejsimi koncepcemi k. se setkame na pude -tfenomenologie (E. Husserl, R. Ingarden aj.), -texistencialismu (M. Heidegger, K. Jaspers, J. P. Sartre), -tfilozoficke antropologie (A. Gehlen, H. Plessner), -tpersonalismu (P. Teilhard de Chardin, J. Maritain), -tpragmatismu (J. Dewey), -trealismu (A. N. Whitehead. G. Santayana), aniz by vsak doslo k jednoznacnemu vymezeni rozsahu a obsahu pojmu k. nebo k sjednoceni pi'istupu ke studiu sociokult. jevu. 2. Druha linie vyvoje pojmu k. je utvai'ena ve znacne sirokem spektru na pUde rodici se -tantropologie, -tsociologie, -tetnografie, -tpsychologie a dalsich spec. disciplin. Zrozeni modemiho antropol. vyznamu pojmu k. anticipoval nem. historik G. F. Klemm v pracich Vseobecne kultumf dejiny lidstva (1843-1852) a Vseobecnd veda 0 kulture (1854-1855). Jeho zpusob uzivani pojmu k. ke studiu obyceju, zvyku, znalosti a dovednosti ruznych spolecnosti v sobe jiz zrcadli pozadavky rodicich se empir. ved. Za vlastniho tvurce modemi globalni ved. definice k. je vsak povazovan E. B. Tylor, ktery, poucen nem. historio548

kultura a osobnost

grafii, podal v tlvodu sve prace Primitivni kultura (1871) prvni antropol. vymezeni pojmu: kultura neboli -tcivilizace je sloZity celek, ktery zahmuje vedeni, viru, umeni, pravo, moralku, zvyky a vsechny ostatni schopnosti a obyceje, jef si clovek osvojil jako clen spolecnosti. Na rozdil od tradicniho axiologickeho pristupu. ktery za k. povazuje pi'edevsim tfidu veci a jevu humanizujicich a kultivujicich cloveka, antropol. pojeti k. nema hodnotici vyznam, pi'edpokllida mnoho spec if. k. (definovanych v case a prostoru), pi'isluSejicich ruznym spolecenstvim, a poskytuje moznost srovnavaciho vyzkumu jednotlivych -tsociokulturnich systemu. Krome Anglie a Francie, kde uzivani nove zformulovaneho pojmu zpoclitku narazilo na urcity odpor (i proto, ze romanske jazyky a anglictina uzivaly pro oznaceni kultivace, zdokonaleni a pokroku rnisto pojmu k. pojem civilizace), bylo Tylorovo pojeti k. prijato prakticky ve vsech zemich - ve Skandinavii, Holandsku, Lat. Americe a USA, ve slovanskych zernich. Na poCatku 20. st. se k. v tomto pojeti stava tlsti'edni kategorii archeologie a prehistorie, etnografie a etnologie, soc. a kult. antropologie a zdomacnela take v s-gii a psychologii. V priibehu 20. st. dochazi k dynamickemu rozvoji teorie kultury predevsim v ramci -tdifuzionismu (skola -tkulturnich okruhu, helioliticka skola, am. historismus), -tstrukturainiho funkcionalismu, -tkonfiguracionismu, -tstrukturalismu, -tneoevolucionismu, -tkulturni ekologie, -tkulturniho materialismu, -tpsychologicke antropologie, -tkognitivni antropologie, -tsymbolicke antropologie, -tdialekticke antropologie, -tetnosemantiky, -tetnovMy, -tnove archeologie, analyticke archeologie a -tsociobiologie. Osobitou variantu vyzkumu sociokult. jevu pi'edstavuje koncepce -tkulturologie L. A. Whitea, ktery navrhl studovat k. jako autonomni ti'idu veci a udalosti zavislou na symbolice a posuzovanou v -textrasomatickem kontextu. 0 sjednoceni riiznych pristupu k vymezeni pojmu k. se v r. 1952 pokusili am. antropologove A. L. Kroeber a C. Kluckhohn. Na zaklade rozboru vice nez 150 definic dospeli k nazoru, ze k. je produkt, je hist., zahmuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivni, lze se ji ucit, je zalozena na -tsymbolech a je abstrahovana z -tchovani a produktu chovani. Tuto koncepci k., typickou pro -tsocialni antropologii a -tkulturni antropologii, je soucasne mozno chapat jako shrnuti dominantnich tematickych okruhu studia k. v kult. antropologii. Uzivani pojmu k. v soucasne s-gii (i psychologii, archeologii a ekologii) svedci 0 preferenci gloMlniho antropol. pojeti. K. je povazovana za ti'idu metabiol. (extrasomatickych, superorganickych) prosti'edku a mechanismu specif. Iidske adaptace k vnejsimu prostfedi. Pi'edstavuje plasticky a mnohovyznamovy negeneticky program Cin-

nosti jednotlivcu a soc. skupin, ktery je fixovany sociokult. samoregulaci a kult. stereotypy, pi'etvareny spol. CinnosH a pi'edavany prosti'ednictvim -tkulturniho dedictvl. K. vystupuje v podobe: a) vytvoru Iidske prace (-tartefakw), b) -tsociokulturnich regulativu (-tnorem, -thodnot, -tkulturnich vzorU), c) ideji (kognitivnich systemu), d) -tinstitucl organizujicich lidske chovani. Nezbytnym pi'edpokladem existence -tkulturnich prvku a -tkulturnich komplexu je jejich objektivace (exteriorizace) a nasledne osvojeni (interiorizace) jednotlivcem nebo soc. skupinou. Interiorizace k. probiha v ramci procesu --+socializace a -tenkulturace. Velice ucinnym mechanismem transmise k., ktery pfispiva k zachovani kult. kontinuity a zpevnovani kult. tradice v case, je endokulturace, tj. pi'edavani kult. prvku starsi generaci generaci mladsi. Z tohoto hlediska je nezbytne pohlizet na k. jako na kolekt. produkt, vysledek cinnosti lidi, ktei'i v procesu soc. interakce tvoi'ive rozvijeji kult. dedictvi minulosti. -tKulturni zmena (transformace k.) pfitom muze probihat formou -tkulturni inovace nebo kulturni difuze (exogenni zmeny) kult. prvku nebo komplexu. K. je mozne zkoumat z ruznych zornych tlhlu na 3 zakl. tlrovnich: 1. Prvni pi'edstavuje vyzkum kultury v atributivnim smyslu a jako univerzalne lidskeho fenomenu, univerzalni technologie lids tva, systemu extrasomatickych prostfedku a mechanismu, ktere motivuji, usmernuji a zajis{uji lidskou cinnost na tlrovni druhu Homo sapiens. Predmetem vyzkumu je k. obecne neboli -tgenericka kultura, na kterou je pohlizeno jako na nejvyzn. znak, jimz se druh Homo sapiens odlisuje od ostatnich subhumannich bytosti. Mezi hlavni tematicke okruhy patfi geneze, vyvoj a fungovani k. v procesech fylogeneze, antropogeneze a sociogeneze, otazky vztahu mezi bioI. a kult. evoluci, adaptaci a adaptabilitou apod. Charakteristickym rysem soucasnych vyzkumu tohoto druhu je snaha 0 integraci poznatku a metod pi'ir. ved a spo\. ved a vznik novych mezioborovych syntetickych disciplin (napi'. sociobiologie). 2. Druhou rovinou je vyzkum k. v distributivnim smyslu, na tlrovni jednotlivych kultur a -tsubkultur, ktere je mozne identifikovat v case a prostoru. Toto studium akceptuje fakt kulturniho pluralismu a metodol. se opira 0 zasadu -tkulturniho relativismu: k. pi'edstavuji jedinecne a uniklitni konfigurace artefaktu, ideji, norem, modelu, instituci a kult. vzoru; vystupuji jako relativne autonomni adaptivni systemy s vlastni organizaci a specif. obsahem. Pi'edmetem studia jsou explicitni kult. vzory zahrnujici typicke a vyrazne vnejsi projevy k. a implicitni kult. vzory postavene na systemu hodnot, norem, nazoru. Vyzn. vyzk. krokem je identifikace zakl. kult. prvku, kolem kterych se koncentruji kult. komplexy, ktere vtiskuji kazde k. j~ji je-

dinecnou tvai', dale odhaleni kult. dynamiky a diftlze. 3. neti rovinou je vyzkum k. na tlrovni jednotlivce. Jde o osobnostni k., analyzu vztahu k. a osobnosti, jazyka a mysleni v konkretnim sociokult. kontextu. JednotJivec je studovan jako tvurce a zaroven produkt sve k. Zvl. pozornost je venovana socializaci a enkulturaci. S-gie v teto rovine studuje napi'. krizi kultury, vzdelani a vychovy (H. Arendtowi), vliv masove k. a k. prumyslu (T. W. Adorno), nivelizaci k. (E. van den Haag), permutaci k. (A. Toffler), k. postsoucasneho cloveka pfirovnavanou ke zmene geneticke mutace (B. Guggenberger), komunikacni aspekty k. (H. M. McLuhan) Ci symbolicke aspekty k. (A. Kloskowska) apod. (viz -tsociologie kultury). Prioritnimi soudobymi otazkami se staly problemy --+kulturni zmeny a moznosti jeji predikce, ochrany k., pi'edavani k. a podpory k. Vyzkumy -tkultury a osobnosti dnes pfedstavuji mezioborovou oblast, na ktere participuje soc. psychologie, psychologie osobnosti, psychol. antropologie, s-gie, psycholingvistika, srovnavaci pedagogika apod. Pi'estoze studium k. ve vsech ti'ech zminenych vyzk. rovinach probiha jiz mnoho let velice intenzivne, nedoslo ke sjednoceni pristupu a poznatku. Snaha konstituovat kvalitativne novy integralni pnstup ke studiu k. se odrazi v tlsiIi vybudovat novou vedni disciplinu -tkulturologii. A: culture F: culture N: Kultur I: cultura Lit.: Arendt, H.: Krize kultury. Praha 1994; Bourdieu, P. F. - Passeron, c.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1990; Czerwinski, M.: Kultura ijej badanie. Wroclaw 1985; Featherstone, M.: Postmodern Culture. London 1990; Gamst, F. C. - Norbeck, E.: Ideas of Culture: Sources and Uses. New York 1976; Guggenberger, B.: Sein oder design. Zur Dialektik der AbkHirung. Berlin 1987; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories Culture. New York 1967; Hatch, E.: Theories of Man and Culture. New York 1973; Horigan, S.: Nature and Culture in Western Discourses. London 1989; Kloskowska, A.: Socjologia kultury. Warszawa 1983; Kroeber, A L. - Kiuckhohn, c.: Culture. A Critical Review of Concepts and Definitions. Massachusetts 1952; Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Petrait, 1.: Dejiny hmotne kultury. Praha 1985; Rossi, I.: People in Culture. A Survey of Cultural Anthropology. New York 1980; Shweder, R. A - Levine, R. A. eds.: Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion. New York 1984; Snow, G. P.: The Two Cultures and Second Look. Columbia University 1963; Sorokin, P. A.: Social and Cultural Mobility. New York 1964; Tvior, E. B.: Primitive Culture. London 1871; Wernick, A.: Promotional Culture. London 1991; White, L. A: The Science of Culture. New York 1949; White, L. A. - Dillingham, B.: The Concept of Culture. Minneapolis 1973; Williams, R.: The Sociology of Culture. New York 1982.

MaM, Sou k u It u r a a 0 sob nos t - doslovny ces. pi'eklad nazvu etnopsychol. orientovane skoly am. kult. antropologie zabyvajici se studiem vztahu -tosobnosti a -tkultury v ruznych spolecnostech. Vyzkumy skoly k. a o. jsou uzce spjaty s -tkonfiguracionismem. Predstavitele obou smeru spojovala zejm. snaha porozumet, popsat a vysvetlit cho549

kultura a osobnost

vani a prozivani cloveka jako tvurce a zaroven produkt vlastni kultury. Vychazeli z pfedpokladu izomorfie osobnosti a kultury. V centrujejich zajmu bylo proto studium procesu -tsocializace a -tenkulturace. Problematiku vztahu k. a o. anticipovali ve svych pracich jiz v prubehu 20. l. 20. st. F. Boas, E. Sapir, A. A. Goldenweiser aj. Bezprostfednim stimulem k soustavnemu studiu tohoto tematu byla polemika 0 roli geneticke a kult. determinace lidskcho chovanL Antropologove Boasovy skoly stojici na pozicich -tkulturniho determinismu v tomto sporu ostfe vystupovali proti eugenikum, podle nichz lidske vlastnosti a vzory chovani jsou primarne urcovany dedicnostL o vitezstvi zastancu kult. determinismu se nejvyrazneji zaslouzila Boasova zakyne M. Meadowi, ktera svymi vyzkumy domorodych kultur v Tichomofi zpochybnila argumenty eugeniku, neboi prokazala rozhodujici vliv vychovy na formovani osobnosti. Od 30. l. muzeme sledovat narust empir. komparativne orientovanych vyzkumu, zabyvajicich se stanovenim vztahu mezi technikami vychovy a typy dospelych osobnosti. Charakteristickym rysem techto studii je snaha 0 integraci antropol., psychol. a s-gickych metod. K dalSimu rozvoji vyzkumu k. a o. ve 30. a 40. 1. prispel zejm. R. Linton. Centralnimi kategoriemi jeho teorie cloveka a kultury se staly pojmy -tbazalni osobnost, -tstatus a -trole. Podle Lintona se v zadne spolecnosti jednotlivec neuci a neprijima celou kult. tradici, ale jeho ucast je omezena na chovani, ktere odpovida urCite skupine statusu, jez clovek v soc. systemu zaujima, a roli, ktere braje v prubehu sveho zivota. Spo!ecnost a soc. skupiny pritom vyzaduji, aby kaZdy jednotlivec v ramci svych spol. pozic plnil urCite role a choval se v souladu s pravy a povinnostmi, ktere vyplyvaji z jeho statusu. Ty ziskava clovek jiz od raneho detstvi na zaklade sveho pohlavi, soc. pfislusnosti rodiny atd., pozdeji se rozvijeji a utvareji prostrednictvim povolani, pozice v rodine, soc. skupine vrstevniku apod. Nektere charakteristiky jsou vrozene (pohlavi), jine pfipsane (vek) nebo ziskane (spol. prestiz). PodIe Lintona si urcite -tkulturni prvky (kult. univerza) osvojuji v procesu socializace vsichni c!enove spolecnosti. Tak se formuje tzv. bazalni osobnost (basic personality), tj. urcite, vsemi sdilene osobnostni jadro, ktere obsahuje typicke vlastnosti a podstatne hodnoty dane kultury. Z neho vyrusta konkretni osobnost a jeji status, tedy charakteristiky vyplyvajici z pozic, ktere clovek v soc. systemu zaujima, a roli, jez ve spolecnosti hraje. Kazda spolecnost rna svuj vlastni typ zakl. osobnosti a svoji vlastni skalu osobnosti statutarnich, ktere vymezuji pfislusne role, postoje, hodnoty a vzory chovanL Podobnym smerem byly zamereny take vyzkumy Lintonovych spolupracovniku A. Kardinera

550

kultura jazykova a C. DuBoisow!. Podobne jako Linton dospel Kardiner k nazoru, ze v kazde spolecnosti je mozne izolovat urcitou osobnostni konfiguraci, ktera je sdilena versinou clenu spolecnosti jako vysledek spolecnych zkusenosti z detstvL Existenci teto "basic personality structure" (zakl. osobnostni struktury) potvrdila svymi vyzkumy alorske kultury take C. DuBoisovd, ktera navrhla, aby tento statist. nejcetnejsi soubor typickych osobnostnich rysu urCite kultury byl oznacovan jako modalni osobnost (modal personality). Ve 30. a 40.1. byly antropol. vyzkumy k. a o. vyrazne ovlivneny neofreudistickou linii (G. R6heim, A. Kardiner, W. La Barre, 1.1. Honigmann, E. H. Erikson aj.). Vedle psychoanalyzy do antropologie rychle pronikaly i metody neobehavioristicke psychologie. Zasady c. L. Hullovy a H. D. Skinnerovy teorie uceni uplatnili v antropol. vyzkumech J. W. M. Whiting, G. P. Murdock, J. P. Gillin aj. Velke nadeje byly take vkladany do vyuziti -tprojektivnich testu jako kvalit. nove metody studia osobnosti v ruznych kulturach. K dalSimu rozvoji vyzkumu zakl. osobnostni struktury a jejiho utvareni vychovou v detstvi doslo v prubehu 2. svet. valky a po ni, kdy se h!edaly odpovedi na ollizky, zda Ize identifikovat a systematicky studovat tzv. -tnarodni charakter. K rozpracovani tohoto smeru k. a o. prispeli M. Meadovd, C. K. M. Kluckhohn, G. E. Gorer, F. L. K. Hsu, W. L. Warner aj. Vyzkumy k. a o. vlastne nikdy nepredstavovaly jednolitou skolu, ale reprezentovaly ruzne zajmy, spjate spolecnou vyzk. orientaci. Na tento fakt reagovali nekteri antropologove navrhem rozvijet tyto vyzkumy v ramci nove antropol. discipliny -tpsychologicke antropologie. Od 60. l. vsak byly tradicni pristupy ke studiu k. a o. postupne revidovany. Antropologove si stale vice uvedomuji, ze projekcni testy odrazeji spiSe urCite rozcleneni kult. kategorii a modelu vnimani nel nejaky standardni typ osobnosti. Pod vii vern L. Festingerovy teorie -tkognitivni disonance, praci A. F. C. Wallace aj. se postupne presouva teziste zajmu ke studiu vztahu osobnosti, poznani a mysleni. Nekteri autofi mluvi primo 0 vzniku noveho smeru, ktery klade duraz na studium vztahU -tjazyka, kognitivnich procesu a kultury (viz -tantropologie kognitivni, -tetnoveda, -tetnosemantika) . A: culture and personality F: culture et personnalite N: Kultur und Personlichkeit I: cultura e personalita Lit.: HSII. F.L. K.: Psychological Anthropology; Approach to Culture and Personality. Homewood 1961; Kardiner, A.: The Individual and his Society. New York 1939; Linton, R.: The Study of Man. New York 1936; Mach. Z: Kultura i osobowosc w antropologii amerykanskiej. Warszawa 1989; Mead, M.: Comming of Age in Samoa. New York 1928; Wallace, A. F. c.: Culture and Personality. New York 1971.

Sou

ku Itu ra alte rn a ti vn i viz kontrakultura kultura archeologicka - geogr. uzavfeny komplex archeologickych pramenu zahrnujici soubor -tartefaktu, -tekofaktu a pfir. pfedmetu, ktere obsahuji informace o zkoumanem hist. obdobi a reprezentuji urcitou hist. pospolitost. Na rozdil od etnicke kultury, ktera je spjata s artefakty, -tsociokulturnimi regulativy a idejemi konkretniho etnika, k.a. je obvykle etnicky neurCitelna a nemuze proto byt a priori povazovana za etnickou, hosp. nebo spo!. jednotku. Nazvy jednotlivych k.a. vznikaly od 19. st. na zaklade dohody podle ruznych kriterii, jako je misto naleziste, typicky tvar artefaktu, vyzdoba nadob apod. V soucasne dobe archeologove pri rekonstrukci k.a. vyuzivaji vedle tradicnich metod a technik vyzkumu i pfistupy alltropologie, etnografie, semiotiky, kybernetiky aj., coz vede ke vzniku novych mezioborovych oblasti, jakymijsou napr. -tetnoarcheologie a experimentalni archeologie. A: archaeological culture F: culture archeologique N: archeologische Kultur I: cultura archeologica Lit.: Clarke, D. L.: Analytical Archaeology. London 1968; Malilla, 1.: Archeologie vcera a dnes. Bmo 1981; Novotnv, B. a kol.: Encyklopectia archeologie. Bratislava 1986.

Sou

k u I t u rae t n i c k a viz kultura archeologicka kultura genericka - (od lat. genus = rod) - pojem uvedeny do spol. ved. am. antropologem D. G. Mandelbaumem, slouzici k oznaceni kultury v atributivnim smyslu jako univerzalne lidskeho fenomenu a zakl. znaku, kterY odlisuje lidsky rod 0 ostatnich zivocichU. Studium kultury jako rodove vlastnosti cloveka stavi pred vedy 0 kultufe jinou tridu jevu a procesu nel vyzkum konkretnich hist. nebo lokalnich kultur (kultury v distributivnim smyslu). Zakl. gnoseologickou funkci pojmu k.g. je vest hranicni caru mezi spec if. lidskou cinnosti a bioI. formami zivota a objasnit podstatu kultury jako nadbiol. (superorganickeho, metabiologickeho, negenetickeho) zpusobu adaptace cloveka na vnejsi prostfedi. Pri studiu procesu -tkulturni zmeny na urovni k.g. stoji v centru pozornosti pfedevsim otazky geneze lidske Cinnosti a kultury v procesu -tantropogeneze. Vyzkum evoluce lidske kultury je pfitom vedeny z makroevolucionisticke perspektivy. Akcentovana neni specif. evoluce, ktera predstavuje rozmanitost kult. adaptace jednotlivych kultur na rUzna prostredi s durazem na variabilitu, divergenci a konvergenci forem, ale evoluce vseobecna, univerzalni pro cele lidstvo. Pfi vyzkumu makroevolucnich procesu neni cilem popis detailu a variant lokalni kult. adaptace rUznych spolecnosti v case a prostoru, ale analyza smeru kult. pokroku v kontrole energie 'l v urov-

ni kult.' komplexnosti a integrace k.g. lids tva jako celku. A: generic culture F: culture gene rique N: Generische Kultur I: cultura generica Sou k u I t u raj azy ko v a - verSinou se pod timto pojmem rozumi propracovanost -tjazyka, jeho vytfibenost, plneni mnohostrannych pozadavku na nej kladenych a jazykova vychova (tj. pece 0 uroven kazdodenni jazykove praxe). K.j. je vysledkem kultivovani jazyka a obrazi se predevsim ve stavu a urovni -tspisovneho jazyka, v mife doddovani jeho norem v psanem i mluvenem projevu a ve zpusobu jeho rozvijenL Zakladem ces. funkcne zamefene teorie k.j. je teorie spisovneho jazyka, jak ji vytvofila prazska jazykovedna skola na pocarku 30. I. 20. st. Podle formulaci prednich clenu -tPraiskeho lingvistickeho krouzku je k.j. "aktivnim zasahovanim ve prospech spisovneho jazyka" nebo "vectomym teoretickym pestenim spisovneho jazyka". Integralni soucasti pestovani k.j. je tedy vedoma Cinnost, usili 0 zmenu soucasneho stavu na zaklade co nejvsestrannejsiho poznani spisovneho jazyka ve vsech rovinach jeho stavby a se zfetelem ke vsem jeho funkcim. K.j. se vytvafi jazykovou vychovou ve skolach, vychovou pomoci masove komunikacnich prostredku vcetne pofadu o samotnem jazyce v rozhlase a televizi, pfednaskami pro vefejnost i specializovane odborniky (novinare, redaktory), vydavanim popularizacnich pfirucek 0 jazyce apod. a vychovou pomoci ume!. del a projevu (literarnich, divadelnich, filmovych aj.). K.j. se chape jako nedilna soucast kultury spol. vystupovani a chovani, v jistem smyslu patfi ke -tspolecenskym konvencim. Lze uvazovat zvlast o k.j. ruznych typu jazykovych projevu a ruznych typu soc. prostredi (napt. k.j. polit. projevu, denniho tisku, parlamentu, hosp. manaZeru apod.). Z sirsiho s-gickeho hlediska je k.j. soucasti -tkultury dane spolecnosti, promita se do ni charakter i uroven spo!. vyvoje. K.j. je vysledkem vztahu spolecnosti, jejich instituel, jednotlivych soc. skupin k jazyku a zaroven ten to vztah stimuluje a formuje. V obdobich vyraznych spo!. zmen dochazi i ke zmenam k.j.; casto se napr. uvolnuje rigor6zni chapani pravidel spisovneho jazyka, kultivace jazyka se pfenasi na jine typy projevu a do jinych obsahovych kontextt1 nez dfive, jejimi nositeli se stavaji jine soc. sku piny . S-gicky relevantni je i relati visticke zkoumani k.j., ktere ji nevztahuje pouze ke spisovne norme. Tyka se napr. pestovani jazykovych "subkultur", jejich specif. kriterii, vazeb na vytvafeni soc. statusu jedincu i skupin, na delbu rolf ve skupinach apod. 0 k.j. Ize uvazovat analogicky jako 0 jinych typech kultur (napr. kultufe vzdelani, podnikani apod.), jejim specifikem vsak je, ze vetSi Ci men-

551

kultura lokalni

kultura politicka

si merou vsemi ostatnimi kulturami prolina, ucastni se jejich vytvareni a zaroveii je jejich vysledkem. A: culture of language F: culture de langue N: Sprachkultur I: cultura della lingua Lit.: Aktualni otazky jazykove kultury. Praha 1978; Havranek, B. - Weillgart, M. eds: Spisovna cestina a jazykova kultura. Praha 1932; Kultura ceskeho jazyka. Liberec 1969; viz tez. ->PraZsky lingvisticky krouzek.

Hur, Vod k u I t u r a 10k a I n i - (z lat. localis = mistni) - relativne autonomni, regionalne, casove i prostorove vymezeny kult. system zahmujici -tartefakty a -tsociokulturni regula· tivy (-tobyceje, -tmravy, -ttabu). Pojem k.l. fixuje fakt plurality kultur. leho zakl. gnoseologickou funkci je vest hranicni caru mezi odlisnymi zpusoby kult. adaptace, ktere si v prubehu dejin vypracovaly hist. pospolitosti obyvajici ruzne geogr, regiony. Z reflexe existence k.l. byl odvozen -tkulturni relativismus. Nekdy se pojem k.l. pouziva jako synonymum mistni kultury v uzkem pojeti regionalnich specifIk tzv. kult. zivota (viz -tosveta, -tpo· tencial sociokulturni). A: local culture F: culture locale N: Lokalkultur I: cui· tura locale

Sou k u It u ram a s 0 v a - kult. vytvory a produkce urcene pro -.masy lidi anebo jimi samymi produkovane, vychazejici z jejich -tpotreb a -tvkusu, Podle A. Kloskowske je podstatou k.m. sdelovani obdobnych ci identickych obsaM z maleho poctu zdroju velkym masam prijemcu, jakoz i jednotlive formy -thry a -tzabavy velkych mas lidi. K.m. vynikla jako druhotny produkt prum. revoluce, industrializace a urbanizace a je uzce spjata s vyuzitim prostredku -tmasove komunikace. Soucasna spolecnost vetsinou vynibi i spotrebovava v masovem merltku; existence k.m. a prostredku masove komunikace je produktem teto situace a zaroveii aktivnim nastrojemjejiho utvareni. Rozvoj k.m. ovsem do jiste miry omezuje individ. kult. poti'eby a projevy a preferuje mene narocne zanry a obsahy, coz bylo vzdy predmetemjeji kritiky. Ve 20. st. se tato kritika zacala vyrazneji diferencovat. Kolisa od vysoce pozitivnich poloh k poloze krajne negativni. Formuji se tfi zakl. nazorove linie: optimisticka, pesimisticka a melioristicka. o klasifikaci k.m. se pokusili D. McDonald, C. Greenberg, T. S. Eliot, I. Howe, D. Riesman, J. Ortega y Gasset, G. Seldes aj. Na pfelomu 19. a 20. st. se k.m. stava pfedmetem s-gicke analyzy a je zkoumana jako funkce urciteho typu spolecnosti a jejich potfeb (F. Tiinnies, L. Wirth, H- G. Blumer). Pozdeji vznikla empir. skola (P. F. La· zars/eld, E. Katz). Pfi zkoumani k.m. se vetsinou sleduje kvantitativni stranka a mira standardizace. V soucasne do552

be existuje nekolik rovin vykladu k.m: a) je to hist. vznikly typ -tkultury charakteristicky pro soudobou spolecnost (viz kultura -tmasove spolecnosti v pojeti E- van den Haaga), chapany najedne strane jako disfunkcni fenomen (D. McDonald, R. K. Merton), na strane druhe jako nastroj meni kult. hodnot mezi nejsirsi vrstvy a vytvafeni prostoru pro rozvoj Iidske individuality (E. A. Shils), b) je to souhm kult. hodnot svym obsahem a formou pfizpusobenych moznostem osvojovani nejsirsimi vrstvami, coz je pojeti k.m. jako narocne kultury, spojene s pfedpokladem existence vice urovni tvorby kult. hodnot podle kategorii pfijemcu (highbrow culture, middlebrow culture, lowbrow culture), c) je souhmem kult. hodnot sifenych prostrednictvim masove komunikace (A. Kloskowska) nebo kult. hodnot osvojenych nejsirsim -tpubIikem (L. Zy.

gulski). A: mass culture F: culture de masse N: Massenkultur I: cultura di massa Lit.: Kloskowska, A.: Masova kultura. Praha 1967; viz tez ->komunikace masova, ->komunikace socialni.

ViS kultura mestska viz urbanizace k u I t u ram is t n i viz folkl6r, kultura lokalni, obycej, osveta kul tu ra m ladeze viz sociologie mladeze kul tura 0 bcanska viz kultura politicka kul tu ra poli tick a - pojem, do ktereho se promitaji vyznamove dimenze pojmti -tkultura a -tpolitika. Na pojem kultury se lze v teto souvislosti divat jako na vicevrstevny: na nejobecnejsi rovine oznacuje ze specif. hlediska veskerou lidskou skutecnost, vyjadfuje objektivacni a subjektivacni charakter lidske -tcinnosti, schopnost produkovat vytvory, ktere vstupuji do novych kolobehu lidskych cinnosti a pfinaseji jim hist. dimenzi. Soucasne pro vetSinu autoru pojem kultury podtrhuje informacni charakter celeho procesu, schopnost kultury zpracovavat -tin· formace a vstupovat do fizeni cinnosti ve vsech oblastech. o politice a polito cinnosti je mozno fici, ze maji svou zakl. osu v integraci procesu vlivu a -tmoci ave vyuzivani techto procesu - pokud jsou spjaty s fungovanim statu a jeho instituci a organizaci - pro regulaci celospol. (societalniho) systemu na ruznych strukturalnich urovnich. Problematika k.p. byla jako realtivne nove ohnisko empir. vyzkumu v -tsociologii politiky uvedena G. A. Almon· dem as. Verbou (The Civic Culture, 1963). Tento vyzkum pfedstavuje jednu z cest, ktere umoziiuji osvetlit rozdily mezi polito systemy v soucasnem svete, osudy demokracie, otazky jeji stability v jednech zemich a jeji lability Ci

jejiho potlaceni v jinych zemich. Uvedeni autofi definuji kulturu jako psychol. orientaci k soc. objektum a k.p. pojimaji sice jako komplexni, mnohodimenzionalni skutecnost, casto se vsak zabyvajijejimi spec if. typy. Vedle pojmu k.p. zavadeji pojem obcanska kultura, ktery charakterizuji jako smes ruznych k.p. a dale vztahem mezi roli -tobcana a polito (pfip. polit. a soc.) kulturou. Hledisko obcana neni jedine, z nehoz Ize ke k.p. pfistupovat. Z urciteho hlediska je pojem k.p. sirsi nez pojem obcanska kultura (napf. kultura "politicke tfidy" a jednotlivych akteru v mocenskych aparatech neni pfimou soucasti obcanske kultury), z jineho je sirsi pojem obcanska kultura, protoze ta se neomezuje jen na polit. system, ale plati i pro oblast soc. sy'stemu (obcane se ucastni reseni soc. otazek) a pro vztahy mezi obema systemy. Spec if. problematiku predstavuji vztahy mezi k.p., obcanskou kulturou, institucionalizacnimi procesy a institucionalnimi soustavami. Ve sve typologii k.p. rozlisuji Almond a Verba 3 zakl. typy: ucastnickou k.p., kulturu "podfizenosti" a kulturu "fami": 1. v ucastnicke k.p. (participant political culture, culture de participation) se obCane orientuji na polit. system v jeho celku, na vstupy do nej a vystupy z neho a na aktivni pojeti sve role; 2. v kulture podfizenosti (subject political culture, culture de sujetion), charakteristicke pro autoritativni spolecnosti, liM uplatiiuji sva ocekavani vuci systemu (tj. vystupum systemu), ale nezamefuji se na vstupy do systemu a na aktivn! pojeti sve role v polito zivote; 3. fam! k.p. (parochial political culture, culture paroissiaIe) se vyznacuje absenci orientace na system jako celek, na jeho vstupy a vystupy i absenci aktivnich pojeti role v po lit. systemu; po lit. orientace ve fami kulture nejsou oddeleny od nab., poznavaci aspekty jsou nerozvinute, neexistuje tu ocekavani podstatne spol. zmeny. lednotlive typy k.p. odpovidaji typum polito struktury. Ucastnicka kultura odpovida demokr. polit. struktufe. kultura podfizenosti autoritativni centralizovane struktufe, fami kultura decentralizovane tradicni kultufe, organizaci nacelniku, samanu, rodu Ci kmenu. Autofi mluvi 0 fami k.p. i v modemi spolecnosti, pokud si v ni zachovaji vyrazny vliv spolecnosti lokalni (mistni nebo oblastni) -tkomunity, pokud zustavaj! ohniskem polito orientaci, namnoze i proti centralizacnim a integracnim tendencim "statne vymezenych spolecnosti". Zduraziiuji, ze v obcanske kultufe se i ph dominantnosti ucastnicke kultury nerusi pfitomnost a vliv obou ostatnich kultur, ze obcanska kultura pfedstavuje vzdy spojeni ruznych k.p. a ze existence techto kombinaci neni zpravidla negativnim jevem brzdicim vyvoj -tdemokracie; pfedstavuje podle nich faktor stability. Pfemira prvku podfizenosti nebo fami kultury muze ovsem brzdit vyvoj demokracie, stejne jako pfemira prvku parti-

cipace, kdy vei'ejnost zasahuje do feseni vsech otazek a mnozeni forem kontroly blokuje vykonnou moc. lde tedy 0 nalezeni urCite rovnovahy mezi moci tech, ktefi vladnou, a kontrolou, kterou vykonavaji ti, kdoz jsou ozeni. Pojem k.p. se casto spojuje s pojmem -tideologie, pokud se tato chape v sirokem vyznamu, nikoliv jen jako falesne vedomi. Ale ideologie privileguje poznavaci nebo kvazi-poznavaci aspekty pfedstav spol. vztahu ajejich seperi se soc. podminkami, v nichz aktefi produkuji sve pfedstavy, zatimco pojem k.p. se vztahuje k orientacim k cinnostnim potencialtim i k samotnym cinnostem. Klade na stejnou uroveii poznavaci, afektivni, hodnotove a normativni aspekty cinnostnich orientaci. Pojem k.p. nezduraziiuje jeden specif. vztah, jak je tomu u ideo logie, nechava otazku vnitmich a vnejsich zavislosti kult. jevti na konceptualni rovine otevfenou. Z tohoto hlediska se ideologie muze jevit jako aspekt kultury, pfip. k.p. V I. 1960 a 1961 Almond a Verba zkoumali dotaznikovym setfenim reprezentativni vzorky 5 spolecnosti: USA, Velke Brirnnie, Irnlie, Nemecka a Mexika. Mefili jednotIive stranky obcanske kultury, zejm. polito znalosti, stupen stranicke angazovanosti a snasenlivost k polito nazorovym rozdiltim, subjektivni a objektivni polito kompetenci, zpusoby polit. cinnosti. Na zaklade ziskanych vysledkti podavaji obraz obcanske kuItury v jednotlivych zernich. Obecny model pro analyzu k.p. mtizeme videt v souboru zakl. voleb tykajicich se polit. sfery. 1. Vubec nejdtilezitejsije volba mezi -tdemokracii a autoritarismem, sarna vsak k.p. dostatecne neurcuje. 2. Nedilnou soucasti k.p. nejsou jen polit. preference ve vlastnim slova smyslu, ale podstatne je take pojeti vztahu mezi polito a ekon. systemem, jez se projevuji zejm. v rozdelovani (je to ekon. proces, do nehoz mohou velmi vyrazne zasahovat polit. a axiologicke vlivy). Nektere k.p. davaji pfednost spontanni autoregulaci ekon. systemu, jine pozaduji vetsi Ci mensi ucast vedomeho fizeni ekon. procesu podle hodnotovych a moraInich kriterii. Tento rozdilny pfistup se v plnem rozsahu vztahuje na utvafeni ekon. a -tsocialni diferenciace. V spontanne autoregulovanych ekonomikach vznika pfedevsim na zaklade ekon. mechanismu a neni zvnejska omezovana, zatimco vedome ozene ekonomiky se snazi uddet ekon. a soc. rozdily v mezich, ktere fidici instance samy urcuji. Tuto odlisnost v pfistupech lze take vyjadfit jako volbu mezi ekon. systemy s omezenou redistribuci a systemy s rozsahlou redistribuci. V soucasnych zap. spolecnostech jsou v popfedi zajmu siroke vefejnosti otazky rozdelovani, zatimco otazky -tvlastnictvi vyrobnich prostfedku nejsou v popfedi pozadavku polito hnuti v te mire, jak tomu bylo do konce 70. I., ajsou zpravidla posuzovany z pragmatickych hledisek. 3. neti podstatnou 553

kultura postmoderni

kulturologie

strankou k.p. je jeji vztah k spol. celkum, ke kterym pfinalefi jedinec. Jde 0 vztahy k lokalnimu spolecenstvi, k statnimu a nar. celku, k mezinar. seskupenL Otazky vztahU k temto celkum nabyvaji na vyznamu, kdyz znovu vystupuji do popfedi nar. emancipacni a nacionalisticka hnuti, a to zaroven s potfebami restrukturace ekon. prostoru, projevujicimi se vytvarenim mezinar. seskupeni. 4. DalSi z podstatnych rozdilu v polit. orientacich lze spatfovat v tom, ze polit. cinnost se muze orientovat bud na partikulami zajmy - skup., kategorialni, tfidni, resp. "stranicke", tj. partikularistickou politiku, anebo na celospol. zajmy a hodnoty. Polit. strany se vzajemne lisi tim, jak resi vztahy mezi svymi zvl. zajmy a zajmy a hodnotami zobecnitelnymi. 5. V popisech k.p. se casto zapomina na podstatne rozdily v celkovem pojeti pol it. cinnosti. Podle stoupencu prvniho myslenkoveho proudu se polit. Cinnosti pfisuzuje ukol vypracovat hodnotove orientace a na nich stanovene cile, ktere rna spolecnost sledovat. Podle druheho pojeti nema po lit. cinnost rozhodovat 0 volbe cilu, ale rna pecovat o hladke fungovani spolecnosti a 0 vytvareni podminek, o jejichz vyuziti pak rozhoduji sami jednotlivci; lze mluvit o hodnotove urcenem pojeti politiky a 0 jejim formalne procesnim nebo instrumentaJnim pojetL 6. K uvedenym specif., samostatnym ohniskovym volbam urcujicim k.p. je nutno pfiradit, aniz bychom oboje smesovali, umisteni jedince na zebricku -tlevice - pravice, ktere sdruzuje radu hledisek. A: political culture F: culture politique N: politische Kultur I: cultura politica Lit.: Almond. G. A - Verba, S.: The Civic Culture. Princeton 1963; Braud. P.: Manuel de sociologie politique. Paris 1992; Dahl. R. A - Lindblom. C. E.: Politics, Economics and Welfare. N.Y. 1953; Downs. A.: An Economic Theory of Democracy. N.Y. 1957; Gibbins. J. R. ed.: Contemporary Political Culture. Politics in Postmodern Age. London, N.Y. 1989; Schemeil. Y: Les cultures politiques. In: Leca. J. - Grawit,. M.: TraM de science politique, sv. 3. L'action politique. Paris 1985; Touraine. A: Production de la societe. Paris 1973; Touraine, A.: La voix et Ie regard. Paris 1978; Touraille. A.: Le retour de l'acteur. Paris 1984.

StZ

ku I tura postmoderni viz postmodernismus, spolecnost postmoderni k u I t u rap r ace - pojem velmi variabilni a neostre ohraniceny, oznacujici souhm nazorU, vzorU chovani, hodnotovych preferenci, dovednosti, legitimacnich procesu apod. v oblasti -tprace. Pfevazna cast jednani ucastniku prace v pracovnim systemu je usmernovana k.p., ktera se utvafi prevazne jako nezamemy vysledek prace, ale take zamemym pusobenim nejvlivnejsich osobnosti v pracovnim systemu. K.p. je kolekt. zkusenost umoznujici produktivneji pin it spolecne ukoly. Je to pojem analyticky, ni554

koli normativnL Kazdy pracovni system rna urcitou k.p., jinak by nemohl vubec fungovat, ale vazba mezi systemem a jeho k.p. je pruzna: nekolik systemu muze mit prakticky stejnou kuituru, naopak uvnitf jednoho systemu, a tim spiSe uvnitf jednoho -tpodniku, muze byt nekolik dosti odlisnych variant k.p. Za pfedpokladu existence vhodnych podminek lze k.p. pfenaset v soc. prostoru i v case. Tak lzc napf. rekonstruovat k.p. stfedovekeho hmcife. Tomas Bat'a pfenesl na Valassko mnoho prvku am. prumyslove k.p. a adaptoval ji pro mistni podminky tak perfektne, ze je na Zlinsku poznatelnajeste po vice nef pulstoletL K.p. se otiskuje do vsech efektu prace, do vsech vytvofenych artefaktu. Jejich prostfednictvim ovlivnuje i okoli pracovniho systemu. Naopak kazdy pracovni systemje ovlivnovan modifikacemi k.p. typickymi pro oblast, v niz pus obI. K.p. je dulezitym faktorem efektivity prace a trva dlouho, nd se vypracuje do podoby adekvatni situaci v pracovnim systemu. Je proto pfirozene, ze stabilita k.p. rna pro pracovni system vysokou hodnotu a ze je vsem tendencim ke zmenam kladen odpor. Protoze se vsak vnejsi i vnitfni okolnosti prace meni, vznika casem nutne i potfeba modifikace k.p. Nejprve dochazi ke krizi stare k.p. a pak k jakesi revoluci v nL Tento proces zmeny je podobny tomu, co popsal T. S. Kuhn jako "revoluci ve vede". Pfechod od stare formy k.p. kjeji nove forme muze byt take pops an jako promena potencialni kultury v kulturu realnou. Realna kultura je ta, ktera funguje v urcitem systemu v urCite dobe, potencialni je ta, ktera je pro system dosazitelna a ktera by po sve realizaci pfinesla optimalni efektivitu. V obdobi stability urCite faze k.p. lze hovofit o celem poli potencialnich kultur, ale v obdobi konfrontace stoupencu stare a nove faze se zpravidla vyhrani jen jedna altemativni forma, ktera rna sanci nahradit formu soucasnou. Generalizaci specif. k.p., pusobicich v jednotlivych pracovnleh systemech, vznika obecna k.p., charakteristicka pro nejaky vetsi soc. celek, napf. pro region nebo stat ci narod. Napf. by se asi dalo flei, ze soucasna ces. k.p. vynika schopnosti improvizace pri nedostatku stability, vynalezavosti ph hledani vyhodnych reseni, nesoustavnosti a hledanim bezprostrednich vYhod. Inspirativni jsou poznatky 0 japonske k.p. V USA se venuje pozornost podnikove k.p. a spatfuje se v ni podminka uspesnosti podniku. (Viz tez -tsociologie podniku.) A: culture of work F: culture du travail N: Arbeitskultur I: cultura dellavoro Lit.: Gregor. M. a kol.: Hledanf pruzne organizace. Bmo 1993; Ouchi, W G.: Theory Z. New York 1981; Japanese Systems; An Alternative Civilization? Yokohama 1992.

Gre

k u I t u rat e I e s n a viz sociologie telesne kultury

k u I t u r g e n viz sociobiologie K u I t u r k amp f - (nem. slovo doslovne znamenajici kultumi boj) - zkratkovite oznaceni souhrnu opatfeni Bismarckovy vlady k laicizaci kult. zivota a posileni moci -tstatu v ideol. oblasti. Opatfeni mela podobu 4 zakonu schvalenych fiSskym snemem v r. 1873, ktere zavMely pfisnou kontrolu statu nad cinnosti katol. cirkve, zejm. nad cirkevnimi skolami, a legalizovaly obcansky snatek. V teto dobe byla take zrusena Cinnost jezuitskeho fMu. K. je hist. pfikladem intervence statu do -tkulturni zmeny a dokladem regulovane -tsekularizace. A: Kulturkampf, cultural struggle F: lutte culturelle N: KulturkampfI: Kulturkampf Lin k u I t u r 0 log i e - nestabilizovany pojem dnes bezne chapany jako siroce pojata veda 0 -tkulture. Termin uvedl do spo!. ved v r. 1909 chemik W. Ostwald. V souladu se svou fil. koncepci energetismu pozadoval studium a interpretaci kultury jako projevu transformace energie. lako jeden z prvnich se pokusil vymezit specifikum s-gickeho a kulturologickeho vyzkumu. Jeho klasifikace ved a pojeti k. se vsak nesetkaly s vseobecnym uznanim a byly zejm. ze strany sociologu podrobeny fade kritik (M. Weber aj.). Nejvlivnejsi koncepci k. jako samostatne vedni discipliny vypracoval v prubehu 30. a 40.1. 20 st. L. A. White. Jejim vychozim bodem se stalo hledani odpovedi na otazku, cim se clovek lisi od ostatnich zivoCichU. Podle Whitea je to pfedevsim specificky lidska schopnost symbolizace, ktera cloveku umoznuje vytvaret a udilet vecem ajevum vyznam. Navrhl pro ne pojem -tsymbolaty. Jestlize se zabyvame symbolaty v jejich vzajemnem vztahu (viz -tkontext extrasomaticky), jedna se 0 kulturu a oborem, ktery je studuje, je podle Whitea k. White ova koncepce k. vyrazne ovlivnila kult. antropologii 2. poloviny 20. st. (G. E. Dole, R. L. Carniero aj.). S nejruznejsimi modifikacemi jeho pojeti kultury se setkavame v -tneoevolucionismu, v -tkulturni ekologii, v -tkulturnim materialismu a v -tnove archeologii. S ohlasem Whiteovy k. se muzeme setkat nejen v USA, ale i ve Velke Britanii, Francii, Nizozemsku a dokonce i v byvalem SSSR (E. Markarjan). Soucasna k. neni pouhym ozivenim myslenek L. A. Whitea, ale predstavuje bezprostfedni reakci na fakt stale vetsi dezintegrace a diferenciace vyzkumu cloveka, spolecnosti a kUltury. Tato k. vychazi z globalniho antropol. chapani kultury jako systemu nadbio!. prostfedku a mechanismu, jejichz prostfednictvim se clovek adaptoval na vnejsi prostfedi. Pokousi se pfekonat roztfiStenost pfistupu ke kultufe jednotlivych spo!. ved a odhalit vnitrni vztahy, ktere mezi jednotlivymi dimenzemi kultury realne ex1stujL

Vychazi pfitom z pfedpokladu, ze kulturu je mozne zkoumat: 1. v atributivnim smyslu jako univerzalne lidsky fenomen, system extrasomatickych prostfedku a mechanismu, ktere motivuji, usmernuji, koordinuji, realizuji a zajistuji lidskou Cinnost na urovni druhu Homo; 2. v distributivnim smyslu na urovni jednotlivych -tsociokulturnich system", -tsubkultur a -tkontrakultur, ktere je mozne identifikovat v case a prostoru (pri akceptovani kulturniho pluralismu a metodo!. zasady -tkuIturniho relativismu); 3. na urovni jednotlivce z hlediska mechanismu osvojovani kultury clovekem v procesu -tsocializace a -tenkulturace. Kultura jako pi'edmet kulturologickeho vyzkumu Orovne analyzy kulturnich jeviI

Groven druhu Homo sapiens

Pi'edmet studia

Kultura jako rodovy atribut lidstvagenericka kultura

Tradicni discipliny

Kulturologicke discipliny

Filozoficka > Filozofie cloveka antropologie a kultury Filozofie kultury Fyzicka antropologie Paleoantropologie Etologie

> Biokulturologie

Socialnf, kulturni a lingvisticka antropologie > Sociokulturnf Etnografie antropologie Etnologie Orovei\ sociokulturnfch systemti

Kultury a subkultury

Sociologie

> Sociologie kultury

Socialn! a kulturnf ekologie

> Ekokulturologie

v case a prostoru

Archeologie Prehistorie Obecne dejiny

Oroven osobnosti jednotlivce

Kultura jako determinanta osobnosti cloveka

Socialn! psychologie Vyvojova psychologie Psychologie osobnosti Psychologicka antropologie Transkulturnf psychologie

> Dejiny kultury

> Psychologie kultury

Charakteristickym rysem takto koncipovane k. je jeji generalizacni funkce, nova synteza poznatku, kterych bylo studiem kultury na ruznych urovnich dosazeno. K. buduje multidimenzionalni explanacni model, ktery se opira o dilci teorie kultury, jednotne tematizovane vyzk. oblasti a sit komplementarnich kulturologickych pojmu a kategoriL Obecna k. se opira zejm. 0 -tfilozofickou antropolo555

kvocient inteligencni

kvalifikace

gii, ---'biokulturologii, 0 spojeni SOC. a kult. antropologie a 0 ---.sociologii kultury (nekten sociologove, napf. P. A. Sorokin, T. Parsons, meli tendenci chapat celou s-gii jako kulturologickou vedu zabyvajici se studiem sociokult. jevii). Nezastupitelne misto v k. zaujima dnes soc. a ---'kulturni ekologie a ekokulturologie, ktera se zabyva zejm. analyzou limitujiciho a stimulujiciho vlivu ekologickych, ekon., demogr. a technol. faktorii na vznik, fungovani a vyvoj konkretnich sociokult. systemii. Pro kulturologickou explanaci jsou diilezite take dejiny kultury a ---'psychologie kultury. Teor.-metodo!. moznosti k. v naznacene podoM experimentalne ovefuje v ces. zemich pocatkem 90. 1. v pedagogicke i vedeckovyzk. praxi katedra teorie kultury fil. fakulty Univerzity Karlovy pod vedenim M. Matiju. Od r. 1990 je zde pestovana k. jako novy studijni obor (za spoluucasti J. Polisenskiho, J. Petrtine, L. Holiho, P. Skalnika aj.). Paralelne s budovanim zakladii obecne k. se rozviji take aplikovana k., ktera se zabyva managementem kultury, animaci kultury volneho casu, tvorbou, distribuci a prezentaci kult. hodnot, ochranou kult. dedictvi, fungovanim kult. instituci, sifenim kultury prostfednictvim mas medii atd. A: culturology F: culturologie N: Kulturwissenschaft I: culturologia Lit.: Dole, G. E. - Carneiro, R. L. ed.: Essays in the Science of Culture. In Honor of Leslie A. White. New York 1960; Edgerton, R. B. - Langness, L. L.: Methods and Styles in the Study of Culture. San Francisco, 1974; Gamst, F. C. - Norbeck, E.: Ideas of Culture: Sources and Uses. New York, Holt, 1976; Geem, c.: The Interpretation of Cultures. New York 1973; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Kaplan, D.: Culture Theory. Englewood Cliffs, N. J. 1972; Kroeber, A. L. - Kluckhohn, c.: Culture. A Critical Review of Concepts and Definitions. Massachusetts 1952; Shweder, R. A. - Levine, R. A. eds.: Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion. New York 1984; Soukup, V. ed.: K aktu:llnim otazkam kulturologie. Praha 1991; Ten· Ilekes, J.: Anthropology Relativism and Method. Assen 1971; White, A. L.: The Science of Culture. New York 1949; White, A. L.: The Concept of CuI· tural Systems. New York 1975.

Sou k V a Ii fi k ace - (z lat. qualificatio, odvozeneho od qualis obvykle je chapana jako souhrn schopnosti, ktere miize jednotlivec, ale i cela spolecnost generovat pfedevsim prostfednictvim vzdelavacich aktivit k dosaieni urCiteho vYkonu. Kriterium k. se promita i do definic nekterych soc. skupin (napf. kvalifikovani a nekvalifikovani delnici). Ve vyzkumech byla prokazana zavislost mezi stupnem rozvoje technologii a zmenami ve vyznamu a v uzivani pojmu k. Velmi uzce to souvisi s f1uktuacni povahou pojmu ---'vzdeilivani. Ziskani vzdelani na urcite min. urovni tzv. zakladniho, vseobecneho vzdelani je prvnim pfedpokladem k nabyti k. Na nej vsak musi navazovat specializovane vzdelani i ziskani

=jaky; facio =delam, vykonavam) -

556

praktickych dovednosti. UrCity druh a stupen k. je pfedpokladem vykonavani vetsiny ---'profesi. Ale i tzv. nekvalifikovane prace vyiaduji jiste schopnosti a pfedpoklady (napf. schopnost vyuzit vlastni fyzickou sHu a hospodafit s ni, nacvik jednoduchych rutinnich ukonii apod.). Stirn, jak se v priibehu vyvoje spolecnosti meni uroven a take rozsah a obsah vzdelavacich a pracovnich aktivit, meni se i vyznam k. v jednotlivych odvetvich, povolanich apod. S narocnosti a komplikovanosti prace rostou naroky na k. Na druM strane v nekterych profesich a odvetvich v priimyslu a v zemedelstvi doslo k urCite degradaci, k jejich zafazeni mezi nekvalifikovane, protoze prac. ukony se zde zjednodusily, nabyly rutinniho charakteru. Zejm. nektera tradicni povolani vyrazne zmenila charakter narokii na pfipravu, co se tyce manualnich dovednosti, vzdelani, ---'nadani. V souvislosti se zmenou vyznamu a hodnoty profese se zvysila potfeba ochrany k. v podobe narokii na atestace a na respektovani etickeho k6du platneho v dane oblasti prace. PfehliZeni kriteria k. vede k deformacim v podobe nadkarier a podkarier, tj. pracovnich zafazeni bud nad uroyen, ci pod uroven realne k. Pomiickou pro spravne zafazeni je ---'kvalifikacni stupnice, vymezujici kvalifikacni pozadavky pro kazdy druh prace. Vyrazne ekon. zmeny, napf. pfechod k trznimu hospodafstvi, vedou ke zmenam techto pozadavkii i k individualizaci k., tj. k jejimu posuzovani bez ohledu na formalni osvedceni. To souvisi i s faktern, ze soucasti k. se mohou stat i schopnosti a dovednosti, ktere nebyly ziskany v ramci kvalifikacni pnpravy, ale kaidodenni zivotni zkusenosti, a take souhrn osobnich vlastnosti (fyzickych i psych.), ktere nabyvaji casto na vyznamu v realne pracovni situaci. K. v sirsim smyslu se nevaze jen na vykon profese, ale je to zpiisobilost dobfe, kvalitne (na profesionalni urovni) vykonavat urcitou cinnost. ,;Zvysovani kvalifikace" je v praxi bezneho zamestnani chapano jako nastroj pracovni ---.kariery. Ziskana (prokazana) k. ovlivnuje horizontaIni i vertikalni mobilitu pracovnika, spoluurcuje jeho soc. postaveni a spoluvytvili jeho ---'prestiz, a to i v pfipade, ze neni realne vyuzivana pro nepfiznive spo!. podminky nebo z osobnich diivodii. Nevyuziti k. se ale celkove chape jako osobni i jako spol. ztrata. Soulad mezi kvalifikacni strukturou a potfebami spolecnosti je podminkou a zaroven vysledkem optimalniho spol. rozvoje. A: qualification F: qualification N: Qualifikation I: qualificazione, qualifica Lit.: Bardk, L. a kol.: AktmUni problemy kvalifikace a vzdelani v csl. mi· rodnim hospodarstvi. Praha 1981; Blucha. J.: K valifikace jako sociologic· ka kategorie. Praha 1969.

CeV

k val ita z i V 0 t a - malo propracovany pojem s-gicke, futurologicke a soc. reformatorske provenience. Oznacuje kval. parametry lidskeho ---.zivota, ---'zpusobu zivota, ---.zi· votniho stylu, ---'zivotnich podminek spolecnosti. Je urcen pfedevsim protikladem k objemovym, makroagregatovym ekon. a se ziskem souvisejicim kriteriim vykonnosti a us· pesnosti spol. systemu. Na urovni zivotajednotlivce by va idea k.z. stavena proti tzv. konzumnimu zivotnimu stylu s jeho preferenci vlastnictvi spotfebnich pfedmetii, ktere sarno 0 sobe (pod Ie kritikii konzumenstvi) nemiize cloveka pine uspokojit a nahradit mu redukovani ci absenci uspokojovani jinych potfeb, zejm. duchovniho charakteru. V teto souvislosti k.z. pfedstavuje neco, co pfekracuje ciste materialni potfeby, ktere je mozne uspokojit prostfednictvlm zbozi, a vztahuje se k tzv. postmaterialnim hodnotam (viz ---'postmaterialismus). V navaznosti na nespokojenost s nekterymi rysy soucasnosti a na jejich kritiku byla pfedstava k.z., resp. dosazeni jeji zadouci podoby, situovana jednoznacne do budoucnosti (k.z. je pojem ve1mi casto vyuzivany v ramci soucasne ---.futurologie). Pojem k.z. je uzivan zhruba ve ctyfech distinktnich urcenich: 1. Je to odborny pojem vyjadfujici a operacionalizujici kval. stranky zivotnich procesii a kriteriajejich hodnoceni (neexistuje vsak obecneji pfijimane a soucasne dostatecne konkretni vymezeni k.z. - mezi pojetimi jednotlivych autorii jsou znacne rozdily). K.z. je posuzovana pfedevsim pod Ie indikatorii zivotniho prostfedi, ukazateIii zdravi a nemoci, urovne bydleni a rekreace, mezilidskych vztahii, volneho casu, soc. i technologickych charakteristik prace, moznosti podilet se na fizeni spolecnosti, podle osobni i kolekt. bezpecnosti, soc. jistot a obcanskych svobod. Stale vetSi vyznam maji indikatory odvozene z feseni ---'glob3lnich problemu, zejm. vyjadfujicich ekologicke stranky zivota. Nektera pojeti kladou diiraz na subjektivni hodnoceni (spokojenost jednotlivce se svym zivotem); v ramci tzv. hnuti sociaInich ukazatelu se vsak naopak projevuje snaha nalezat objektivnejsi kriteria. K.z. je studovana bud jako souhrn dilcich "kvalit" jednotlivych stranek a slozek zivota. nebo holisticky jako celek s vlastni strukturou a vyznamem. Mnohdy je zcela redukovana na zjisiovani urovni spokojenosti s danym stavem. 2. Je to programove polit. heslo, obracejici pozornost siroke vefejnosti na nove ukoly spolecnosti, pfesahujici materialni uroven a vojenskou sHu. Do politiky jej zavedli v 60. 1. am. prezidenti J. F. Kennedy a L. B. Johnson, posledni zejm. v programech The Great Society a The Beautiful America. Zde mj. slo 0 zmenu image USA: obraz "americkeho zpiisobu zivota" mel byt zprosten jiste nekulturnosti, tvrdeho, nelitostneho "boje 0 zivot", vseobecne nejistoty, urCiteho primitivismu, vykofisiovatelskych prvkii;

do popfedi se naopak mely dostat momenty spoluprace, pomoci rozvojovym zemim, ucty k mensinam i tzv. barevnym, vysoky ---'zivotni standard zbaveny manyr ---'zbohatliku, okazaIe spotfeby apod. V mezinar.polit. slovniku se pote objevily nove otazky: soutez v k.z., iniciativa v hledani zivotniho smyslu, pfitazlivost zivotnich zpiisobii. 3. Je ---'socialnim hnutim ("za kvalitu zivota") utvafejicim se zejrn. v ramci riiznych sirsich ekologickych, protikonzumeristickych, protirasovych hnuti, bojii za obcanska prava apod. 4. Jde 0 reklamni, casto zcela bezobsainy slogan objevujici pro spotfebitele nove oblasti konzumu (zejm. spojene s volnym casem, cestovanim, dovolenou, konicky, bydlenim a vnimanim umeni) a orientujici konzumenta (v protikladu s piivodnim zamerem) na oblast prestizni, demonstrativni spotfeby. Koncepce k.z., takjak ji v 50. 1. proponovali J. K. Galbraith aD. Riesman, obsahovala vyrazne prvky kriticnosti viiCi am. zpiisobu zivota. Postupne se stale vice a vice rozsifoval okruh problemii, ktere zahrnovala. Prostfednictvim k.z. je vytvafen novy obraz sveta a cloveka, kde vychodisko ze soucasneho neuspokojiveho stavu je spatfovano pfedevsim v hledani kvalitativne jine interpretace byti. Vyrazne patme je to zejm. v teoriich rozvijenych od konce 70. 1., v nichz se k.z. nespojujejizjen s motem "zit lepe", ale spiSe "zitjinak". A: quality of life F: qualite de la vie N: Lebensqualitat I: qualita della vita Lit.: Dufkovd, J.: Pojeti kvality zivota v soucasne nemarxisticke sociologil. SociologickY casopis, 22. 1986, c. 2; Eppler, E.: Masstabe fUr eine humane Leistungsgesellschaft. Lebensstandart oder LebensqualiUit. Stuttgart 1974; Friedrichs, G. ed.: Aufgabe Zukunft: Qualitiit des Lebens. Frankfurt a.M. 1972; Fromm, E.: (1976) Mit nebo byt? Praha 1992; Grosse, H. Pllschmalln, M.: "Qualitiit des Lebens". Ausweg oder Irreftihrung. Berlin 1974; Lebensqualitiit Konkrete Vorschlage zu einem abstrakten Begriff. Frankfurt a.M. 1975; Swoboda, H.: Die Qualitiit des Lebens. Stuttgart 1973.

Duf, Lin k van ti I viz charakteristiky kvantilove k v azi experimen t viz experiment kvazi potreba viz teorie pole k v a z i z Ii k 0 n viz zlikon kvocient inteligencni - (z lat. quot = kolik, resp. quotiens = kolikaty) - vyskytuje se v ---.testech inteligence, je bezne oznacovan IQ a vyjadfuje vztah mezi tzv. mentalnim vekem a vekem skutecnym podle vzorce mentalni vek x 100 skutecny vek Tento kvocient byl do psychologie zaveden W. Stern em r. 1922. K.i. je pojmem relativnim, jeho smysluplnost je

557

kvocienty demograficke

himaismus

zavisla na overeni spolehlivosti na prislusne populaci a na aplikaci na odpovidajfci vekove rozmezL Urcuje se nikoliv na zaklade vyplneni jednoho testu, ale na zaklade cele testove baterie. K.i. nelze zamenovat se skutecnou inteligenci, protoze vyjadfuje pouze pomeme cislo (viz -tintelekt a inteligence). Na zaklade dlouhodobeho pozorovani se dospelo k zavetiIm, ze k.i. je diagnosticky VYzn. pouze v souvislosti s dalSimi vysledky -ttestu osobnosti. A: intelligence quotient F: quotient intellectuel N: Intelligenzquotient I: quoziente di intelligenza Cer

kvocienty demograficke viz ukazatele demograficke

cich cinnosti. Deviace je funkci vnimani a hodnoceni urCitych forem chovani spolecenstvim, jehoz se chovani tyka, a funkci -tsocialni kontroly. Neni tedy prostym porusenim normy, ale zhodnocenim urciteho konkretniho chovani jako deviantniho, odchylneho, nenormalniho nebo asocialniho urCitou casti verejnosti. Neni objektivni charakteristikou urCitych forem chovani, ale vlastnosti, kterou jim prisuzuje verejnost. Aby jedinec byl pokladan za devianta, musi byt za devianta oznacen, deviace mu musi byt pripsana, pfisouzena. Tento oznacovaci, nalepkovaci, etiketizacni akt je pro s-gicke posuzovani urciteho chovani jako deviantniho podstatnejsi nez sarno poruseni normy. V ramci etiketizacni teorie Ize chovani typologizovat takto:

k v 0 t a viz vyber kvotni chovani

moznosti

k y b ern e t i k a viz sociologie kyberneticka kybernetika pravni viz pravo kybernetika socialni viz sociologie kyberneticka

I abe II i n g - (z angl. label == nalepka) - ustredni pojem tzv. etiketizacni teorie (labelling theory), coz je koncepce rozpracovana v ramci psychologie a -tsociologie deviantniho chovani. Jejimi zakladateli jsou H. P. Becker, K. T. Erikson a 1. 1. Kitsuse, kten kriticky reaguji na nektere jednostrannosti strukturalne funkcionalistickeho pojeti -tsocialni deviace a -tanomie. V etiketizacni teorii se rozlisuje poruseni soc. -tnormy, kteraje objektivnim faktem, a deviace, ktera je vysledkem interpretacnfch a hodnoti-

558

oznacene

doslo k poruseni normy

nedoslo k poruseni normy

oznacenejako deviantni

identifikovana deviace

neadekvatni oznaceni

neoznacene

skryta deviace

konformni chovani

Etiketizacni teorie umoznuje analyzovat vice forem chovani nez tradicni koncepce, zejm. skrytou deviaci a ty formy chovani, ktere objektivne nejsou deviantni, ale vefejnost je jako deviantni hodnoti. Podle A. J. Reisse krast jeste neznamena byt zlodej, nekrast jdte neznamena, ze jsme se vyhnuli nebezpeci, ze za zlodeje budeme pokladani. Etiketizacni teorie poukazuje pnmo i nepnmo na tfidni a skup. podminenost posuzovani konkretnich forem soc. chovani: nektere skupiny jsou a priori soc. pfedurceny k tomu, aby jejich chovani bylo etiketizovano pfisne, jine naopak k tomu, ze jejich chovani je posuzovano velmi tolerantne. Sam fenomen etiketizace byl s-gicky popsan jiz dfive napf. M. Ossowskou, ktera uvadi hist. odlisnou interpretaci fenomenu donasecstvi, nebyl vsak do vzniku etiketizacni teorie uchopen v konzistentni teorii. Proti etiketizacni teorii se nekdy namita, ze pfecenuje interpretativni element ph vzniku soc. deviace, ze nedostatecne vysvetluje mechanismy I. a ze nespecifikuje skupiny, ktere etiketizaci provadeji. Teorie I. vychazi z fenomenologicke s-gie, zejm. z -tetnometodologie, a v nekterych momentech navazuje na radikalni s-gii. Termin etiketizace jako ekvivalent ang!. I. navrhli slov. sociologove manzele KovdCikovi. Nekdy se I. pfeklada do cestiny jako -tstigmatizace. A: labelling F: Hiquetage N: Labelling I: labelling, etichettamento Lit.: Becker, H. P.: Outsiders: Studies in the Sociology of Deviance. New

York 1963; Erikson, K. T.: Notes on the Sociology of Deviance. Social Problems 9, 1962; Kitsll.,e, 1. I.: Societal Reaction to Deviant Behavior: Problems of Theory and Method. Social Problems, 9, 1962; Kovd6kovd, M. - KoVd6,k. P.: ,Niektore sucasne tendencie v nemarxistickych sociilnopatologlckych teonach. Sociol!5gia. 1979, C. 5.

Pet

laboretismus - (z lat.labor== prace; fec. ethos == mrav) - tez laborismus - reformisticka koncepce, ktera vznikla kolem r. 1926 v Ceskoslovensku pod silnym vlivem technokratismu, koncepci soc. managementu a teorii tridniho smiru. Hlavnim propagMorem I. byl V. Verunac, z vyzn. sociologu se k nemu hlasili J. MertZ a O. Machotka, jinak napr. pedagog a psycholog V. Ph11Oda. Pod I. zahmovalijeho privrzenci i fadu zahranicnich autoru a spojovali s nim i fllznorode reformy, napr. -tNew Deal a zkusenosti ze ~ocial. vystavby v SSSR. L. sam sebe interpretoval jako ldeove, v beznem slova smyslu nepolit. hnuti opirajfci se o zasady ved. organizace prace, 0 tech. mysleni a eticke pojeti prace, usilujici 0 kooperaci vsech domacich i zahranicnich soc. a hosp. vyzn. sil. Hlasil se k evolucni koncepci soc. zmeny, oznacujici sve stanovisko jako tech.-eticky progresivismus. Usiloval 0 propojeni reformistickeho socialismu s myslenkami ekon. neoliberalismu a solidarismu nejruznejsiho zamefenL L. vychazel z krize ekon. liberalismu a pozadoval aktivni ucast statu v fizeni soc. a ekon. rozvoje. Laboretiste byli stoupenci hosp. dirigismu. Pozadovali celostatni planovani, kontrolu provadeni planu, organizaci psychotech. zkousek a vyberu podle schopnosti a talentu, fizeni migrace obyv., ucelne planovani osidleni, posileni zdravotni a vychovne pece (rozvoj skolstvi) i reformu polit. zivota smefujici k zvyseni ulohy centralni moci, omezeni vlivu stranictvi a zvyrazneni funkci hlavy statu. L. byl ideovou koncepci sjednocujici roztrousene pokusy 0 prosazeni sociotechniky, psychotechniky, soc. planovani, ved. fizeni do Zivota spolecnosti. L. pfijala za svuj program intelektualska Akce demokraticke spoLuprdce, jejiz objektivni vliv nebyl pfiliS vyrazny, byt jednotIive momenty I. zahrnul E. Benes do ideol. programu "Hradu". A: Labouretisme F: laborisme N: Laboretismus I: Lit.: Belles, E.: 0 smyslu a vyznamu modemi techniky. Bmo 1937; Maclwtka, 0.: Laboretismus z hlediska sociologickeho. In: Parlament. Praha ' Vyskov 1930; Verulldc, V. ed.: Laboretismus. Praha 1934.

Lin

I abo r ism u s viz laboretismus laissez faire - tez "laissez nous faire", v rozSffene podobe "laissez faire et laissez passer" - zname heslo fr. -tfyziokratismu znamenajici pfiblizne "nechte vecem volny ptiIbeh". Odrazelo pfesvedceni, ze hosp. i soc. zivot je dan pfirozenym radem a lidske zasahy veci spiSe zhorsuji, nd

zlepsuji; je proto tfeba "mene, ale lepe vladnout". Heslo bylo zamereno proti -tabsolutismu a -tmerkantilismu, stalo se vsak obecnym vyrazem -tliberalismu ve Francii i mimo ni. Jeho obsah podal v r. 1736 markyz R. L. D'Argenson, ktery v knize Pensee sur La Reformation de L'etat pozadoval, aby kafdy pracoval podle sveho prava a obohacoval se vsemi dovolenymi zpusoby, coz je to nejvetsi dobro, ktere muze kazdy prokazat svemu bliznimu. Puvod hesla I.f. ani jeho autor nejsou pfesne znami. Krom markyze D'Argensona je uvaden jako autor J. C. V. de Gournay Ci obchodnik CoZbertovy doby Legendrave. Vzniklo vsak pry tez z pokhku nespokojenych demonstrujfcich obchodniku, kterym merkantilisticka politika znemoznovala svobodne podnikani. Termin se dnes pouziva: 1. pro oznaceni Iiberalni politiky minimalizujfcf zasahy statu a polit. korporacf do ekon. zivota; 2. pro oznaceni tzv. kapitalismu volne souteze; 3. pro fyziokratismus (skoly l.f.). A: laissez-faire F: laissez faire N: laissez faire I: laissez faire Lit.: viz --->fyziokratismus, --->merkantelismus.

Lin

I am a ism u s - ne zcela pfesny vyraz pouzivany v Evrope pro specif. formu tibetskeho -tbuddhismu, odvozeny od terminu lama, coz je osloveni mnicha (lama je doslova "ten, kdo je nejvyssi", "pfevtelenec"); Tibetane sami pouzivaji nazev Sangjakji-cho (Buddhovo nabozenstvi). Je to siroce rozvetveny nab. system, casto vzrusujici svou tajemnosti. Vedle Tibetu je rozsifen v ruznych odnozich a sektach i mezi Mongoly, Burjaty, Kalmyky, rna sve vyznavace i v Nepalu, Bhutanu aj. L. je v podstate sveraznou transformacf pozdniho mahajanskeho (sev.) buddhismu se slozkami -tmystiky a domorode viry zvane "ban" (banismus byl jiz od pfedhist. dob vyznanim vetsiny obyv. Tibetu a byl podobne jako jine pfir. kulty smesi samanismu a kouzelnictvf). Za vlastniho zakladatele I. je pokladan knez-j6gin Padma Sambhava, ktery byl do Tibetu povoIan z Indie a jehoz ukolem melo byt zazehnani zlych demonu. Uspech tohoto legendfuniho verozvesta byl (krome polit. podpory tibetskeho krale) podminen tim, ze dovedl pfizpusobit buddhisticke uceni domacim tradicim, zaclenit do neho i mistni bozstva, bonistickou demonologii, take ovsem tantrismus s jeho navody k dosahovani spasy tzv. rychlou (nebo sirokou) cestou, tj. prostfednictvim obfadnich ritualu, magickych zaklinacfch formuli apod. Tantrismus (odvozeny od slova tantra, coz je rozmnozovani) je puvodne tajne uceni 0 mystickem splynuti s bozstvem, s magickymi ritualy tykajfcimi se plodnosti. Pomerne rychlemu rozsifeni takto modifikovaneho buddhismu v Tibetu nezabranilo ani pozdejsi pronasledovani jeho stou-

559

laska

lartpou rlartism us

pencu (v 9. st.) panovniky pokousejicimi se 0 obnovu eisteho bonismu. Od 11. st. se uz reformovana podoba buddhismu sifila po cele zerni bez vetsich pfekazek, stabilizovala se vystavbou klasteru a systemizovala se ve specif. veroueny a kulticky utvar, znamy dnes pod nazvem l. Reformy l. v dalSich st. se t9kaly zejrn. feholniho zivota v klasterech. Postupem doby se l. rozruznil na fadu -tsekt a podsekt. Vyzn. reformator Congkhapa zaloZiI vIS. st. sektu "spravne fehole" Gelugpa. Brojil proti nab. upadku a svetske moci mnichu, jejich uvolnene kazni apod., upevnil organizaci, zpfisnil feholni zakony a usiloval 0 dodrzovani puvodniho ueeni (i easovou shodou to v mnohem pfipomina evrop. -treformaci). Vnejsim znakem feholniku se stala zluta barva jako symbol chudoby (odtud nazev sekty, ktery v pfekladu zni "zlute eepice"). Tato sekta je dodnes nejrozsifenejsi a od 17. st. de facto vladne v duchovnim i svetskem smyslu v Tibetu; jeji ueeni vyznava vetSina lamaistu i mimo Tibet. Z jejich fad vychazeji dalajlamove a pancenlamove, jejim stfediskem je znamy klaster P6tala ve Lhase. Tradice dalajlamovske posloupnosti byla zalozena na pfizpusobenem a institucionalizovanem buddhistickem uceni 0 pfevtelovani podle zakona karmy. Titulem dalajlama byl poprve oznacen Sonam Gjamccho v 16. st. jako duchovni vUdce, jehoz ctnost a ucenostjsou bezbfehe jako ocean (vyraz je z mongol. slova pro ocean, nedozime mofe). Soucasny (v pofadi 14.) dalajlama Tiindzin Gjamccho je nositelem Nobelovy ceny za mir z r. 1989. Je duchovnim i polito vUdcem Tibetu. K vrcholkum lamaisticke hierarchie patfi i pancenlama (pan::: zkratka sanskrtskeho pamdita, coz znamena puvodne ueenec). Reformatofi, zakladatele a vyznamni pfedstaveni klasteru se Udajne vetsinou nachazeji v lamaistickem panteonu. Je to pomeme slozite spoleeenstvi s mnozstvim bozstev, b6dhisattvu, svetcu, ktere je obrazem postupne revize buddhismu a jeho pfizpusobovani "slabemu eloveku". B6dhisattvove jsou kanonizovani svetci (arhati), ktefi dosahli osviceni, zfekli se ale vstoupit do nirvany (stat se buddhou) a venovali se pomoci lidem ke spase. Idea tech to spasitelu-b6dhisattvu je pro l. typicka, povysuje lamaistickou viru i mravnost na nezistnou pomoc lidem, lasku k bliznimu, soucit apod. K nejuctivanejsim b6dhisattvum pam legendami A val6 KiteSvara (jinak nazyvany Ciinriizig, zobrazovany s mnozstvim pazi a 11 tvafemi), symbolizujici prave tyto vlastnosti. L. uznava bozstva nizsiho fadu, tzv. ochranna (jidam), ochrance Buddhovy nauky (doksite), ochrance dharmy (dharmapalove), patrony (gonpy), nebeske viIy (dakini), pozemske ztelesneni bozstev (tulku), divotvorce, dobre a zle patrony, mistni, rodinne a osobni buzky, bozske pomocniky (I6kapaIy), demonicke bytosti ruzneho druhu

S-gicky je I. specif. -tlabellingem, ktery se dosud pouziva, a to pomeme volne, pro oznaeeni tech ume\. koncepci, jejichz smysl a cil hodnotiteli unika nebo mu pfipada malo dulefity, nesympatickY. Z I. byvaji napf. nafceny ruzne avantgardnf ume\. smery nesporne silne programove vybavene a soc. orientovane, jako je dadaismus, surrealismus. Ve spo\. vedach byva jako samoueelny oznaeovan napf. formalismus. A: art for art's sake, l'art pour l'art F: l'art pour l'art N: l'art pour l'art I: l'art pour l'art Vod

a funkci (demoni pUdy, vyvolavajici nemoci, ochranci krajiny) atd. V I. neexistuje zavazny system a doktrinalni klasifikace bozstev. Velky vyznam se pfieita ruznym amuletum a relikviafum, jako meditacni prostfedek se pouziva mandala, coz je vlastne nazome psychodrama, provadeji se magicke invokace (manter), uctivaji se ostatky svatych (suburgamy). I mimo Tibet vzbuzuje zajem Tibetskd kniha mrtvych, ktera vychazi z tantristicke tradice. Jeji skutecny nazev je Vysvobozeni v bardu skrze naslouchdni. PUvodne slo 0 navody k meditaci pro umirajiciho, z nichz se stal posvatny ritual. V knize je popsan proces umirani a pobyt -tduse v "bardni", tj. pfechodne flSi, v mezistavu (bardo::: mezi). Pfedstava 0 bardo v podstate vychazi z nauky o reinkarnaci: mezi smrti a pfevtelenim bytosti je duse schopna zakouset prapodstatu vseho deni; ukollamy, ktery septa text knihy mrtvemu do ucha, tkvi v tom, ze mu pomaha najit cestu k novemu zivotu. K pfedstavam 0 tajuplne lamaisticke nauce snad nejvice pfispiva pouzivani magickych formuli a zafikavadel (zname ,,6m, mani padme, hum!" je projevem magicke hrozby, zafikavani zlych demonu). A: Lamaism F: lama'isme N: Lamaismus I: lamaismo HoL

I ask a - spec. lidsky zpusob prozivani pozitivniho vztahu vysoke intenzity, zaciIeneho na nejaky konkretni ci abstraktni objekt. S-gie takto oznacuje vesmes vztah cloveka k ~Ioveku, nejeasteji mezi -tmuzem a -tzenou. Takto vniman vsak muze byt i vztah homosexualni (viz -thomosexualita) a obrazne se totez oznaceni uziva i pro vztahy k nefivym Ci abstraktnim objektum, k -tpenezum (viz G. Simmel), ke -tkrajine (viz H. LibroVli), k -tdomovu aj. Z hlediska -tsociobiologie je schopnost I. dulezitym prvkem zvyhodiiujicim druh Homo sapiens, nebot u neho vytvan bazi pro -taltruismus, jenz zvysuje nadeji skupiny na pfefiti. Fylogeneticky dosazena uroven schopnosti I. se v druhu pfedava geneticky jako jedno ze zakl. pravidel jeho biogramatiky. Prvnim podnetem k rozvinuti teto vlohy uz v ranem detstvije I. ditete k -tmatce. Dite se od matky uci I. a zvlcidnuti tohoto vztahu je jednim z prvnich pfedmetu jeho -tsocialnmo uceni. Rozsahlou serii pokusu na vyssich savcich, zejm. opicich, bylo prokazano, ze potfeba I. rna pro normalni ontogenezi cloveka subkult. zaklad. Deprivace od tohoto vztahu zanechava v dalSim vyvoji trvale nasledky a poskozuje jedince v schopnosti uspesne -tsocializace, zejm. pokud nedostatek matefske I. v ranem veku neni kompenzovan jinym silnym citovym poutem. Druhym nejvyzn. obdobim v ontogenezi I. je obdobi adolescence, kdy se clovek uei I. jako specif. lidske nadstavbe -tsexuality. A vsak S. Freud pfedpoklada jednotu sexuaJni touhy a I. (i I. k rodicum) uz od nejranejsiho veku (viz -tfreudismus). Rozlisujeme rozne druhy I. Tak napf. I. heterosexualni, ktera neni nadstavbou sexuality, odehrava se v oblasti dusevni, resp. citu, se nazyva "Iaskou platonickou". DalSi specif. druh I., tzv. laska matefska, byl dlouho chapan jako vrozena vloha kaMe zeny, soc. jen nepatrne modulovatelna. Moderni prace 0 -tdetstvi jako soc. determinovanemjevu (viz zejm. P. Aries) a nove dolozena variabilita vztahu k novorozencum a kojencum i v nedavne evrop. historii (napf. E. Badinterovd) ukazuje na velkou soc. plasticitu i tohoto nespome bioI. zakotveneho soc. vztahu. Podie E. Fromma matefska I. tim, ze se orientuje na 'CIite hned

I art p 0 uri art ism u s - (z fr.l' art pour I' art::: umeni pro umeni) - puvodne nazor, ze -tumeni je sarno sobe cilem, vyraz kultu tzv. eisteho umeni, oprosteneho od soc. funkci. Casem se ale princip I. pfenesl i do jinych oblasti a analogicky Ize proto vyjadfit samoucelnost dalSich intelektualnich cinnosti: hovofi se napf. 0 "vede pro vedu", "ueeni pro uceni "apod. Hist. je I. pnmou odezvou na proklamace angazovaneho umeni z fad pfedstavitelu saintsimonismu a fourierismu, exaltovanou obranou proti pozadavku slouzit bezvyhradne civilazaci a spolecnosti, proti dobove doktrine "uzitecneho umeni" (art utile), rozvinute ve Francii kolem r. 1830 pod vlivem soc. reformatoro. Termin I. se pfipisuje V. Hugovi (1829), estetickou koncepci I. vypracoval ale T. Gautier (1835), vUdei postava hnuti -tMlada Francie, ktery vyhlasillhostejnost umeni k moralee a politice a neduveru k soc. reformam. Chtel vsak, aby umenf vytvafelo krasu a pusobilo radost a aby vitezilo nad casem a smrti. V podstate tedy slo spiSe 0 nalezeni Ci obranu vlastniho, nezavisleho ueelu umeni pro zivot Iidi, o jeho vydeleni z jinnych Cinnosti, 0 autonomii, ktera je v jistem smyslu pozadavkem pozdniho -tromantismu (Ize ji ovsem chapat i jako jeho popreni), a nasledne slo i 0 vyssi hodnoceni -tumelcu. Z programu I. vychazeJi parnasiste, symboliste a predstavitele -tdekadence. V Cechach se k nemu hlasili basnfci kolem Moderni revue jeste koncern 19. st. a zacatkem 20. st. (vychazela v I. 1894 - 1925).

od jeho narozeni, tedy jeste drive nef dite ziska schopnost diferencovanejsiho projevu, dokaze odhlednout od hodnoceni: matka miluje dite, protoze je, at je jakekoli. Vytvafi tim prostor pro vybudovani zakladu k sebelasce. Naproti tomu je I. otcovska spjata s hodnocenim: otec miluje nebo odmita dite pod Ie toho, jake je, pozitivne podminuje jeho soc. uceni odmenami uznavaneho vykonu a tim pfispiva k soc. kultivaci jeho sebelasky. "Sourozenecka laska" neni s-gii systematicteji studovana. "Milenecka laska" ve spolecnostech, kde -tmanzelstvi pfedevsfm zajisfuje dedicky pfenos rodoveho majetku na legitimni potomstvo, je realizovana jako vztah na manzelstvi nezavisly, resp. vylucujici se s nfm. Zejm. vyber partnera pro manzelstvi byl a je prevazne povazovan za jev pfiliS vyzn., nez aby mohl byt zalozen na efemernich citech; 0 vyberu partnera tedy rozhoduje sirsi rodina anebo dohoda rodicu, nikoli rnilenecka I. Teprve kdyz v -tdedictvi prevazi podil -tkulturnmo kapitalu a -tsocialniho kapitalu, je soc. legitimizovan vzajemny vyber paru na zaklade I. milenecke. Ta se pak stava legitimni soucasti lasky manzelske. Pod Ie odhadu expertu vsak I. milenecka prirozene zanika asi po dvou letech (pres velky rozptyl okolo teto stfedni hodnoty) a musi byt, rna-Ii byt udrieno manzelstvi, vystridana jinym, mene exaltovanym a se sexualitou volneji spojenym vztahem. I sexualita totiz postupem let v kaidem pam slabne bez ohledu na to, zda a jak je saturovana. Nesaturovana sexualita je bazi romanticke lasky, jejimz hlavnim prvkern je nevyslysena touha. Jako soc. kodifikovany vztah se tato I. etablovala v obdobi -tromantismu, jez je shodou okolnosti casove shodne s obdobim, kdy se vzajemny vyber partneru pro manzelstvi zacina teprve Iegitimizovat a je tedy casto frustrovan. V modemich spoleenostech je mnohdy romanticka I. nahrazovana flirtem, jenz je demonstrovanou ambivalenci l. nabizene a odmitane: licitaci se pfi nem rafinovane zvysuje hodnota vztahu. Legitimaci l. jako normy pro vztah mezi manzeli provedlo kfesfanstvi v Nowim zdkone. Manzelska I. zde byla jen zvl. pripadem I. jako zakl. vztahu mezi lidrni. Byla to tedy l. znaene zduchovnela, se zdrzenlivym vztahem k telesnosti a sexu, vzhledem k nemuz si zachovavala znacnou autonomii. SdiIeni loze manzelskeho vsak patfilo k cirkvi kontrolovanym povinnostem, nezavislym na citech mezi manzeli. Existovaly ale altemativni instituce pro realizaci a sublimaci sexualni touhy mimo manzelstvi (viz -tprostituce), ktere potJaCila az pfisnost reformace. Zaroven byl odstartovan dlouhy proces sekularizace manzelske l. Nasledne zmeny Ize charakterizovat pohybem: 1. od pojimani manzelske I. jako trvaleho, dozivotniho zavazku k vztahu chapanemu jako opetovana volba; 2. od vztahu uplne vzajemne oddanosti k vztahu vzajemneho re561

560

I

I'

laska manzelska

spektu a osobnostni nezavislosti; 3. od obetovani se pro vztah k seberealizaci skrze vztah; 4. od pfisne libidualni zdrzenlivosti k spontanni libidualni seberealizaci. Kultivovana erotika, kterou dnes chapeme jako zakl. denotat I., si nasla cestu i do manzelstvL Ve spol. vedomi temef vsech prumyslove vyspelych spolecnosti naseho kult. okruhu je dnes jiz prakticky zavrsen pfechod od tradicniho chapani manzelske I. k jejimu pojimani jako sekulami, osobni integritou garantovane, permanentne opetovane volby, otevirajici nove pros tory pro seberealizaci a rozvoj autonomnich osobnosti obou manzelu, v neposledni fade skrze libidualni sebevyjadfenL Vzhledem k individ. pfitaZlive iluzi 0 jedinecnosti kaZde I. a obtizne empir. identifikaci teto iluze se s-gie dlouho vyhybala uzivani terminu I.: v tradici comtovskeho pozitivismu patfila I. k mimoved. skuteenostem. Ai G. Simmel tim, ze polozil zaklady k interpretativni mikrosociologii a zacal se venovat i analyze relativne nestandardizovanych soc. situaci, mohl do kruhu sve pozomosti zahrnout i jevy tak subtilni, jako je I., aniz by psychologizoval. V zasade ovsem chape I. spfSe jako kapacitu nezli jako vztah: bud' je psyche obdafeno laskou jako konecnou skutecnosti, anebo ji proste obdafeno neni; nemuzeme hied at za I. zadny druh extemiho anebo intemiho motivacniho faktoru, jenz by znamenal vice nez jeji nahodnou pficinu, a to je ten hlavni duvod, proc je zcela nesmyslne hledat nejakou legitimacni bazi pro lasku. Ac Simmel neni slepy k sexualnimu aspektu heterosexualni I., soudi, ze kratke spojeni mezi sexem a I. muze psychologie delat jen tehdy, pokud by "upadla do rukou feznickych tovarysu". Uznava, ze v realizaci je I. vZdy subjekt-objektovy vztah, jeho pojeti lasky jako kapacity mu vsak umoziiuje pfevest na spolecneho jmenovatele tak odlisne jevy oznacovane slovem I., jako je kfesianska I. k bliznimu a k Bohu i znicujici vaseii k osobe opacneho anebo i stejneho pohlavi. Simmeluv podnet ovsem dlouho nenasel pokracovatele. Z pfevladajici pozitivisticke perspektivy tu totiz nebylo cim se zabyvat. Ai vlna --+interpretativni sociologie 60. 1. vratila l. s-gii zpet jako legitimni pfedmet ved. zajmu. Mezi vyzn. mezniky na teto ceste Ize jmenovat zejm. dilo M. P. Foucaulta aN. Luhmanna. Foucault zavedl pojem I. v kontextu s komplementamimi pojmy moci, rozumu a sexu jako vyzn. prvek do analyz historicity struktur soc. diskursu, Luhmann uz v postmodemisticke analyze soc. kodifikace lidskych vztahu vyuziva podnety modemich informacnich teorii, strukturalismu a evolucnich teorii a venuje I. monografickou pozomost. A: love F: amour N: Liebe I: amore Lit.: Badinter. E.: L'amour en Plus: Histoire de l'amour maternelle, SV. 17.-18. Paris 1980; Foucault, M.: Histoire de la Sexualite. Paris 1984;

562

lecitelstvi pfirodni

Fromm. E.: Umeni milovat. Praha 1966; Luhmann. N.: Love as Passion: The Codification of Intimacy. Cambridge, Mass. 1986: Simmel. G.: (1923) Uber die Liebe (Fragment), In: Fragmellfe und Aufsatze aus dem Nachlass und Vertiffentlichungen der letzten Jahren. Hildesheim 1967: Simmel. G.: Die Koketerie; Das Relative and das Absolute im Geschlechterproblem. In: Philosophische Kultur: Gesammelte EssalS. Potsdam 1923

MOl I ask a man z e I s k a viz laska, manzelstvi, revoluce sexualni I aska matefska viz laska, matka I ask a rom ant i c k a viz laska, revoluce sexualni L e ben s r a urn viz determinismus geograficky, geopolitika, malthuzianstvi, nacismus L e ben s wei t - nem. term in pfekladany jako zivotni svet, svet Zivota, pfenesene tez pfirozeny svet - oznacuje skutecne i mozne horizonty zkusenosti lidskeho zivota. Je to jeden ze zakl. pojmu --+fenomenologie, jehoz koncepce vychazi z Husserlovy analyzy "fenomenu sveta", z faktu, ze lidsky zivot jiz pfedem, v kaZde sve forme pfedjima svet, k nemuz se vztahuje nereflektovane jako k necemu samozfejme danemu. Na druhe strane se take pi'edpoklada, ze svet, je-li pfedmetem vykladu, nemuze byt tematizovan jinak nez v korelaci se "subjektem". Jeste pi'ed E. Husserlem pojem L. pouzil G. Simmel (v nefenomenologickem smyslu). Uvaham 0 L. pfedchazelo obdobi, ve kterem svet pi'estaval byt mysJen jen v koncepcich kosmu a pfirody a stale vice se 0 nem uVaZovalo v rovine hist., jazykove a soc. existence --+cloveka (J. G. Herder, W. von Humboldt, W. Dilthey aj.). U nas se problematikou pfirozeneho sveta zabyval jiz v r. 1936 J. Patocka. Podle Husserla se L. jevi na prvni pohled jako svet prvotnich zajmu, snah a bezvyhradne pfijimanych zfejmosti, jako svet kazdodenniho zivota a zdraveho rozumu. Je podle neho sferou "znamou vsem", je "bezprostfedne evidentni". Je to okruh jistot lidskeho zivota povazovanych za bezpodminecne platne mimo veSkerou "potfebu vedeckeho zduvodneni". L. je zakladem "kazdeho objektivniho poznani". Je pfedem danym horizontem, pfedpokladem kazde skutecne i mozne praxe. --+VCda vytvari svet "idealnich objektu", ktere jsou jednoznacne urceny pro kaZdeho, je vysledkem abstrahovani a ideace veci, jevti a vztahti prapuvodniho zivotniho sveta. Od objektivne logicke evidence vede cesta zpatky k praptivodni evidenci, v nizje pfedved. svet naseho zivota pi'edem dan. Husserlovo pojeti L. byva oznacovano za transcendentaIne ontologicke, coz je vyjadfenim toho, ze zakl. (ontologicka) urceni jsoucna jsou podminena (transcendentalne) vyznamy, ktere lze nalezt v tzv. pi'edved. svete. Husserl tento proces analyzuje pfedevsim v Krizi evropsk.ych ved a vyklada jej na principu

--+ega, subjektivity, intencionalniho, nereflektovaneho zakladu pozdejsi ved. schematizace sveta. Husserlova tematizace L. se povazuje dnes za nedostatecnou. Vede se diskuse 0 tom, zda je to pouze plod pozdnich Husserlovych uvah, nebo zda byla koncepce L. imanentni soucasti j~ho dna od jeho pocMku, byf nebyla vykladana explicitne. V kazdem pfipade nevymezil pojem L. jednoznacne. Po 2. svet. valce se vyraz L. rozsifil v ruznych kontextech, nejen ve spo!. vedach, a pronikl nakonec i do bezne feci. Dnesni pokusy 0 systematizaci vykladu L. vychazeji take z dna M. Heideggera a A. Schutze, kde je zjisfovan vliv, ktery koncepce L. mela na vyvoj --+filozoficke antropologie (E. Rothacker, W. Schapp) nebo s-gie, pfedevsim sociologie --+kazdodennosti Ci --+etnometodologie. Zmena, ktera ovlivnila koncepce L., byla podminena Heideggerovou kritikou Husserla, jeho vytkou pfilisneho pfeceiiovani tradicniho pojeti subjektu a subjektivity. Heideggerovo pojeti L. je oznacovano za transcendentalne-antropol., i kdyz on sam uziva termin "Weltbegriff" ve vyznamu "Zivotniho sveta". Ze subjektu se stava konkretni lidske byti (Dasein), jehoz vztah ke svetu neni "bezzajmove vnimajicim poznanim". Pod vlivem Heideggerovym se vyrazneji projevilo odmitani ontologickeho pojmu sveta a prosadila se postupne hlediska antropologizujici (Schapp), ktera byla jeste doplnena 0 empir. pnstupy (Rothacker). Na --+fenomenologickou sociologii mel nejvetSi vliv A. Schutz, ktery zpracoval pozdni Husserlovy "reflexe" nad pojmem L. a ucinil je zakladem sveho pojeti "struktur zivotniho sveta kaZdodennosti". L. splyva u Schiitze se svetem vtibec. Vychodiskem soc. analyz se stava kazdodennost (world of everyday life, life world), ktera vymezuje veskery prostor zkusenosti jedince, tedy pi'edmetU, osob, udalosti, ktere jej kaZdodenne provazeji. Tento svet, ktery pi'edchazi objektivizujici ved. reflexi, je svetem lidske bezprostfednosti, fenomenalnim svetem citeni, snazeni, usilovani, fantazirovani, pi'ani a touzenf, pochybovani, tvrzeni, vzpominani na minule a pfedvidani budouciho. CHern fenomenologickeho usili je znovusjednoceni L. se svetem vedy a znovuvzkfiSeni lidske subjektivity. Tematika L. se zakl. zpusobem dotyka toho, co bylo oznacovano za apriomi v transcendentalni filozofii, z ceho Ize vse, co je mysleno i konano, odvodit. Otazka, jakje to, co se deje, mozne, je vztahovana k tomu, co pfedchazi, ale nikoliv libovolne ci v sirsim slova smyslu iracionalne, chaoticky. Je to struktura, ktera rna preexaktni podobu a jsou na ni postaveny exaktni vYklady. Jeji odkryti je pfedpokladem porozumeni soc. --+jednani i odliSnosti typu jednotlivych kultur. Teoretiky zabyvajici se L. nezajima ani tak jeho geneze ci obsahova slozka, jako spiSe formalni zalozeni, moznost odvodit jej z univerzalne lidskychopfedpo-

kladu jakehokoliv zamenitelneho obsahove rozmaniteho spektra moznosti, ktere maji spolecny zakiad. Odkryti L. je zaroven odhalenim roviny, ktera nemtize byt vylozena ani pouze z antropol. vlastnosti, ani ze specif. typu soc. souziti. Oba dva faktory se vzajemne pronikajf a z jejich neustaIeho napeti vyrusta narok na nove tematizace L. odpovidajici specif. podminkam intenzity vzajemneho pronikani soc. a individ. sfery. V tomto smyslu nektefi autofi pfekracuji ramec pokusti 0 fenomenologicky pfistup (tedy urcovani pods tat, vychodisek, obecne zavaznych urceni) k Ciste popisnemu urceni "apriornich struktur" zivotniho sveta jako zakiadu ved. teori! v tzv. "konstruktivisticke vedecke teorii" (P. P. W. Lorenzen). A: life-world F: univers de vie N: Lebenswelt I: Lit.: Brand, G.: Die Lebenswelt. Berlin 1971; Husserl, E.: Krize evropskych ved. Praha 1972; Kratochvfl, Z: Filosofie five pi'irody. Praha 1993; PatoCka. 1.: Pi'irozeny svetjako filosoficky problem. Praha 1992; Schiitz, A. - Luckmann. T.: Strukturen der Lebenswelt. Neuwied 1975; Welter, R.: Der Begriff der Lebenswelt. MUnchen 1986.

Much I eci telstvi p fi rod n i-v sirokem smyslu uzivani nekonvencnich pi'ir. prostredku k leceni --+nemoci osobami, z nichz jen nemnoM jsou aprobovanymi lekafi. Vetsinou jsou nazyvany leciteli a v urCitych spo!. prosti'edich jsou velmi populami a casto se tesi i znacne ucte. L.p. je nekdy oznacovano take jako paramedicina nebo alternativni medicina, coz souvisi stirn, ze v nekterych zemich maji IeCitele dobre postaveni, jsou oficiaIne uznavani, resp. jejich Cinnost je tolerovana (Nemecko, Anglie). Zakl. lecebnymi prosti'edky l.p. jsou pfedevsim ruzne pi'irodniny (byliny, mineralie, kovy), tzv. "Iidsky magnetismus" (F. A. Mesmer) Ci "od" (K. von Reichenbach) a ruzne postulovane metafyzicke sily, napi'. "prana" (indicka teozofie), "ch'ichin" (taoisticka zivotni sila s energetickymi proudy "jang" a "jin"), "orgon" (w. Reich) atd. Z lecebnych pi'irodnin byly popularizovany zejm. mandragora ajeji asijsky protejsek zensen, aloe a dalSi. L.p. jako bioterapie i v sirsim smyslu je dnes reprezentovano fadou specif. smeru, napf. ruznymi systemy lecebne masaze ("an-mo" - cinska metoda "mikromasaze", japonska "siacu" ci akupresura), fytoterapii, aromaterapif (aromaticke kvetiny), "cheiropraktikou", "magnetovou terapii", "izometrikou" (system treninku svaIu), "lecebnym magnetismem", "Iecenim duchern" Ci "duchovni gaivanoplastikou" (M. G. Bakerove "christian science", t.j. kfesfanska veda), "dianetikou", "paranormalni filipinskou chirurgii" a i'adou dalSich. Nektere formy I.p. souviseji s ruznymi metafyzickymi koncepcemi - krome taoistickeho principu "jin-jang" je to "kosmicka energie pyramid", "orgonova energie" atd. Nektere z nich jsou pravem oznacovany jako sarlatanstvi. Jine 563

lekarstvi socialni

LeF

se opiraji 0 mene prob!ematicke teorie "biorytmu", "sHy podvedomi" (autosugesce), makrobiotiku a dieteticke systemy vubec, akupunkturu (E. Asshauer, 1985) nebo 0 Jecebne metody, jako je homeopatie, balneologie, resp. hydroterapie, lecebml gymnastika atd. Nektere druhy l.p. se vazi na paranormalni diagnostiku prostrednictvim jasnozreni, tzv. "iris-diagnostiku" (podle ocni duhovky) aj. Hist. predchudcem I.p. byla zejm. spagyrie (zhotovovani elixirU a lecebnych "arkan" v --'alchymii), dale zmineny mesmerismus (leceni "lidskym magnetismem") a "lecba duchem". A: natural medicine F: traitement naturel N: Naturheilkunde, Naturmedizin I: medicina popolare Lit.: Rosendorf, A.: Neue Erkentnisse in der Naturheilbehandlung. Bietigheim 1981.

Nak

L e F - zkratka pro Levyj front iskusstva a v ces. verzi pro Levou frontu umeni, coz byly typicke levicove, prorevol. a prokom. zamerene --'umelecke komunity pusobici ve 20.1. 20. st., pestujici tzv. angazovane umeni. V SSSR vznikl LeF spontanne tesne po VRSR. Na pocMku jeho clenove predevsim kreslili agitacni plakMy, psali propagacni basne, navrhovali rekonstrukci prumyslovych objektu. Dmel. i personalne navazovali na predrevol. --'futurismus. Proto byl LeF zpoeatku kritizovan pro nedostatek "proletarske ideologie" (zejm. lidovym komisarem osvety A. V. Lunacarskym). Pozdeji (v r. 1922) se stal oficialni organizaei a reprezentantem SOY. umeni (af do r. 1929). Mezi jeho hlavni predstavitele patfili M. Majakovskij, B. Pasternak, S. Trefjakov a dalSi, sympatizovali s nim rezisen S. Ejzenstejn aD. Vetrov. Sovetsky LeF se orientoval na nove postupy, formy ume!. vyrazu, novy material, propagovalliteraturu faktu, reportaf, agitacni zaury, ale i umel. kritiku. Postupne vydaval 2 casopisy: LeF (1923-1925) a Novyj LeF (1927-1928). Po vzoru SOY. LeF vznikla organizace, resp. spolky LeF v Ceskoslovensku (nejdrive v Praze v r. 1929, zahy nato v Bratislave, Bme a v dalSich mestech). Programove prohlaseni otistene v casopisu ReD nazyvalo novou organizaci "ustrednou moderni tvorby" uzce spojenou s nejsirsim publikem, hovorilo 0 spolku revol., ale nepolit., bojujieim proti tradieim a prezitkum, a vyhlasilo program umel. i spol. akci. Zakladnu teto organizace tvonli vetSinou clenove rozpadajiciho se --.Devetsilu; prvnim predsedou byl K. Teige. K castecne zmene koncepce doslo uz koncem r. 1929, kdy se predsedou LeF stal S. K. Neumann, a zejm. v r. 1932 pod vedenim Z. NejedUho. Ackoli byl LeF vzdy formalne nezavisly na KSC, stal se v teto dobe uz nastrojem stranicke kult. politiky, nastrojem jejiho pusobeni na inteligenci a take zprostfedkovate1em kult. styku se SSSR. Mel nekolik pracovnich sekci: architektonickou, ekon., liter., lekarskou, skupinu film-fo-

564

to a take filozoficko-s-gickou. Od konce r. 1930 vychazel casopis Leva Jronta a pracovalo nakladatelstvi Knihovna LeFu, ktere vydalo radu fil., s-gickych, estetickych a jinych del (vcetne klasiku marx.-Ieninismu). A: Left Front of Artists F: front de gauche de l'art N: Linke Frontkunst Lit.: Leichmallll, M.: Bmenska Leva fronta 1929-1933. Brno 1971; Stat, L.: Z boju na Leve fronte. Praha 1964.

Vod

leg a lit a viz legitimita legis I a ti v a - (z lat. legislatis, od legislatus = zakonem stanoveny) - tvorba pravnich pfedpisu, predevsim --'zakonu, nebo primo zakonodarstvi, zakonodarna moc. Zakladem puvodniho pojeti I. je tradieni nauka 0 delbe moei, vytvorena v dobe, kdy se k moei dostavala burioazie. Ch. Montesquieu se ve svem spise 0 duchu zakonu pokusil 0 zduvodneni nezbytnosti deleni moei mezi ustupujici aristokracii a nastupujici burzoazii. Zarukou polito svobody a pravni jistoty burzoazie a zaroven prekazkou zneuziti moci mela byt delba moei na zakonodamou, vykonnou a soudni spolu s vyloucenim toho, aby "jedna a taZ yule ovladala vice moei". Pro tuto teorii delby moci jsou dUlezite dye zasady: 1. zasada nezavislosti moei, tedy jejich oddelenosti a samostatnosti; 2. zasada rovnovahy moei a vzajemnych brzd mezi nimi. Tyto zasady jsou v podstate v zap. stMech dodriovany dodnes a odpovida jim statni mechanismus skladajici se ze zakonodarneho organu, vykonnych (spravnich) organu a organu soudnich. V byvalych social. zemich se teorie 0 delbe statni moei neuznavala. Za I. se povazoval zpravidla postup pfi tvorbe pravnich norem a Cinnost zakonodarnych organu. A: legislation F: legislation N: Legislative, Gesetzgebung I: legislazione Lit.: Kucera, E. a ko!.: Obecna leorie statu a prava. Praha 1987; Noll, P.: Gesetzgebungs1ehre. Reinbeck 1973.

Much

legitimita - (z lat.legitimus =zakonity, pravni) - v sirokem smyslu obecne uznani prava na vykon --'moci ei uplatnovani --.autority. V uzsim smyslu zakonne zduvodneni, zalozeni vykonu vladnuti. L. je pfipisovana jedinci nebo skupine. Jako pojem tykajici se mocenskych vztahu ve spoleenosti se vyskytuje spiSe v polito a pravni oblasti. Navazuje na ni pojem legalita, coz je konformni zpusob jednani podle platnych --'zakonu. Legalni jednani by melD provazet I., ale neni tomu tak vzdy. Zavisi to prave na mocenskem uspofadani spol. vztahu. L. statni moci je v pods tate jeji opravnenost a je vyrazem skutecnosti ci pfesvedceni, ze ten, kdo vladne, tedy kdo vydava pravni akty a pfijima jina mocensky sankcionovana rozhodnuti,

vladne "po pravu", ze se nedostal k moei "uzurpaci", nybrZ na zaklade urCiteho "titulu". Ten nemusi byt nutne pravni, ale muze byt zalozen najine "nejvyssi legitimacni norme", napf. na vlade "na miste bozim" ci "z bozi milosti" nebo na "pfirozenem pravu". Od Francouzske revoluce, ktera pfijala Rousseauovu doktrinu --.spoleeenske smlouvy, je dnes ve vetSine zap. zemi povazovana za zaklad l. yule lidu. I v soudobych pravnich teoriich se vychazi z myslenky suverenity lidu a za legitimni se povazuje takova moc, ktera se zaklada na mandMu lidu, je od neho odvozena a trva s jeho souhlasem (viz tez --.demokracie, --'demokracie zapadni, --'demokracie a autoritarismus). Ze s-gickeho hlediska se obsirne otazkou I. zabyval M. Weber ve sve Herrschaftsoziologie (soeiologii panstvi). RozliSuje 3 "ciste" typy "legitimniho" --'panstvi z hlediska: 1. raeionalniho charakteru I. zalozeneho na vife v legalitu stanoveneho fadu a prava vykonavaneho temi, kteri jsou k tomu kompetentni; 2. tradieniho charakteru I. opirajiciho se 0 kazdodenni viru v posvMnost tradice; 3. charismatickeho zakladu I. spocivajici na posvatnosti, mimofadnem pusobeni Ci sHe osobnosti, ktera tento rad vytvorila (Kristus, M. Luther, Napoleon aj.) - viz --'panstvi charismaticke. Problem I. ozivila v zapadonem. s-gii diskuse k racionalnimu typu legitimniho panstvi, vedena mezi J. Habermasem, N. Luhmannem a J. F. Winckelmannem nad vykladem Weberovy klasifikace zakl. typu legitimniho panstvi. Podle 1. Habermase dochazi v modemi spo!ecnosti ke --'krizi I. vyvolane zmenami v polito systemu, ktera je soubeznym jevem ekon. krize, krize racionality a motivacni krize. Potreba I. ale neustale stoupa, coz podle Habermase vede k --'chaosu ve spoleenosti. N. Luhmann povazuje za dostacujiei, jestlize se I. opinl o legalitu, bere tedy v uvahu pruzny pravni system rychle reagujici na zmeny vyvolane soc. difereneiaci. Racionalita legaInich rozhodnuti resicich konkretni soc. problemy, krizove situace ekon., polit., ekologicke aj. supluje pIne potfebu I. v Habermasove smyslu. Marx. teorie statu pojem I. nepouziva, protoze ve spoleenosti, ktera je rozdelena na antagonisticke mdy, neni z hlediska veskereho obyv. statni moc nikdy "legitimni". A: legitimacy F: legitimite N: Legitimitat I: legittimita Lit.: Habermas. 1.: Legitimationsprob1eme in Spatkapitalismus. Frankfurt a.M. 1977; Luhmann, N.: Legitimation durch Verfahren. Neuwied 1969; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1972; Wincketmalln, J.: Legitimilat und Legalitat in Max Webers Herrschaftsozio1ogie. 1952.

Much

Ie k a r viz sociologie mediciny lekarstvi socialni - vedni, medicinsky a interdisciplinarni obor, ktery se zabyva problematikouo--'zdravi

populace a pece 0 zdravi ve spolecnosti. Pro I.s. je typicke, ze vzniklo a formovalo se pod tlakem konkretnich soc.-zdravotnich problemu, ktere nebyly resitelne tradicnimi biomedicinskymi nastroji a ktere svou vaznosti i nalehavosti reseni vyvolaly zajem odborne a obcanske verejnosti. Z obecne teor. hlediska dominuji v I.s. 3 otazky: Jake je zdravi lidi? Proc je takove? Co lze vykonat k jeho zlepseni? L.s. vyuziva rozsahlou informacni i metodickou zakladnu slouzici k popisu zdravotniho stavu obyv., venuje se studiu determinant zdravi lidi a populacnich skupin a klade si otazku, jaka soustava siroce pojimane pece o zdravi muze v danych polit., ekon. a soc. podminkach co nejucinneji pfispet ke zlepseni zdravi populace. L.s. je mozne charakterizovat 5 zakl. funkcemi. 1. Funkce poznavaci a metodicka spociva v tom, ze se I.s. zabyvajevy, ktere lze definovat, merit a srovnavat, vztahy, ktere lze kvantifikovat a vysvetlit, a hypotezami, ktere lze ovefit. Jde v podstate 0 moderni --'epidemiologii, chapanou jako studium udalosti majicich vztah ke zdravi, a 0 vyuziti vysledku tohoto studia ke zvladnuti zdravotnich problemu. Spolu s metodami epidemiologie vyuziva l.s. metodicky aparat biostatistiky, informatiky, demografie apod. 2. Funkce hodnotova a postojova je spojena s lekafskou --'etikou a je "kritickym zkoumanim moralnich aspektu rozhodovani v oblasti zdravotni pece". Vztah kognitivniho a hodnotoveho pnstupuje komplementami. 3. Funkce formativni a akcni spociva v pfiprave navrhU a v ovefovani nejruznejsich opatreni, jejichz smyslem je prispet k vytvareni, fungovani, kontrole i hodnoceni systemu zdravotni pece. Do teto oblasti patfi problematika fizeni --'zdravotnictvi, vcetne jednotlivych zdravotnickych zafizeni. Metodickou zakladnu zde tvori systemova analyza a vedy o nzeni, ekonomie (a jeji aplikace ve zdravotnictvi), pravo a zdravotnicka legislativa, soc. psychologie, politologie apod. 4. Funkce vychovna spociva v cHevedomem rozvoji --.vychovy. Jde zejm. 0 pregraduaIni vychovu na lekafskych fakultach, postgradualni vychovu vsech pracovniku ve zdravotnictvi i 0 vychovu orientovanou na sirokou obcanskou verejnost. S. Funkce aplikacni se nejvyrazneji projevuje ve verejnem zdravotnictvi jakozto soustave instituci, ktere ve sve praxi reaguji na zakl. soc.-zdravotni problemy a prispivaji kjejich zvladnutL L.s.je zde uplatnovano spolu s dalSimi spol. i pfirodovednymi obory. Pro vel'. zdravotnictvi je typicky rys institucionalni a org.-vykonny. Prvni snahy 0 soc. lekarsky pristup byly zaznamenany jiz ve staroveku. Populacne empir. linie l.s. rna svuj puvod v 17. st. v --'politicke aritmetice 1. Granta a W. Pettyho, ktefi nalehave radili sbirat a hodnotit udaje 0 zdravi a zdravotnich problemech populacnich celku. Za zakladatele

565

Leviathan

leninismus

soc. hygieny, v te dobe pojate jako zdravotni policie, se povazuje 1. P. Frank. Nazev "Medicine sociale" poprve (v r. 1848) uziIJ. R. Guerin. Pocatky ces.l.s. byly motivovany jednak nem. skolou soc. medieiny, jejimz uznavanym protagonistou byl Alfred Crotjahn, jednak tehdejsim vedomim polit. a obcanske odpovednosti za zdravi lidi v novem csl. state. Zakladateli ces. l.s. jako akademicke disciplfny byli Frantisek Prochazka, ktery jako prazsky docent interniho lekarstvi se ponejvfce venoval zdravotne-soc. a posudkove problematice rozvijejieiho se soc. a nemocenskeho pojiSteni, a Frantisek Hamza, zakladatel Ustavu socidlniho lekafstvi na lekarske fakulte Masarykovy univerzity v Brne, ktery se orientoval zejm. na humanni a organizacni aspekty pece 0 zdravL Teor. a metodo!. zakladna l.s. se rychle rozsifovala. Zacala se vyuzivat s-gie, fr. skola demografie i slibne se rozvijejfci anglosaski biostatistika a epidemiologie. Nejvyzn. pfedstavitelem takto orientovane dalSf generace soc. lekaru byl Hynek Pelc, ktery v r. 1937 vydal na svou dobu moderni ucebnici l.s. V povalecnem vyvoji l.s. v ces. zemfch degradovalo svou jednostrannou orientaei na pouhou organizaci zdravotnictvi ana povrchni obhajobu tehdejsich polit. zameru, i kdyz v nekterych oblastech zasluhou nekolika jednotlivcu neztratilo kontakt s vyvojem ve svete. Zacatkem 90. 1. odbornou zakladnu I.s. v ces. zemich pomaha vytvaret Spoleenost socidlnfho iekafstvf a ffzeni piCe 0 zdravi. Ve vychove se uplatnuje mimo ustavy l.s. najednotlivych fakuItach zejm. Skola vefejneho zdravotnictvi v Praze. A: social medicine F: traitement social N: Sozialmedizin I: medicina sociale Lit.: Gladkij, I.: Propedeutika socialniho lekarstvi, I, II. Olomouc 1991, 1992; Hamza, F.: Uvahy 0 sociaIni peci zdravotni. Praha 1921; HolCfk, J. - Zacek, A.: Socialni lekarstvi, I, II. Brno 1991, 1992; Pelc, H.: Socialni lekafstvL Praha 1937; Prochazka, P.: SociAlni lekafstvi. Praha 1925; Zacek, A.: MelOdy studia zdravi a nemoci v populaci. Praha 1984. Cas.: American Journal of Public Health, 1980; Ceskoslovenske zdravotnictvi, 1978-1988; Social Science and Medicine, 1981; Sbornik socialniho lekarstvi, 1992.

Cia, HIa len i n ism u s - spec if. interpretace -tmarxismu vypracovana V. l. Leninem, soucast oficialni statni doktriny zemi -trealllt!ho socialismu. Termin l. poprve pouzil pravdepodobne G. V. Plechanov jiz v r. 1918 pro oznaceni Leninova programu realizace ruS. revoluce, s nimz on sam nesouhlasil. V r. 1920 navrhl L. Suvorov v clanku dedikovanem Leninovym narozeninam pouzivat oznaceni I. pro Leninovo uceni, termin vsak byl Leninem odmitnut. Znovu se objevuje ve stati M. Babachana v r. 1923 v souvislosti s tzv. sporem 0 Plechanova, Proti Plechanovovi ajeho zakum, kteri byli oznacovani za tzV. abstraktni teoretiky, by10 staveno Leninovo dilo jako priklad promyslene a syste566

maticke prakticke aplikace marx. teorie. V Bucharinovi! formulaci Lenin rozpoznal praktickY smysl kaide teor. konstrukce a kazdeho teor. tvrzenL L. je v tomto obdobi chapan vyhradne jako teor. vyjadreni a zobecneni revo!. praxe, jako strategicka a takticka aplikace marxismu v podminkach ruS. revoluce. V r. 1924 prednesl J. V. Stalin prednasku 0 zdkladech leninismu, v niz navrhl vymezovat I. jako marxismus epochy imperialismu a proletarske revoluce. V r. 1926 tuto definici I. obhajuje v polemice se Zinovjevem a dalSfmi, zejm. odmita tehdy i pozdeji dosti bezne pojetf l. jako aplikace marxismu na nevyzraIe ruS. pomery nebo jako navrat k revol. tradici marxismu 40. 1. 19. st., ktera byla revidovana tzv. reformisty. Je zajimave, ze prave toto Stalinem odmitane pojetf l. sdilel u nas T. G. Masaryk, ktery v serii statf z r. 1920 presne postfehl, ze jadrem I. je koncepce -tdiktatury proletariatu a elitarske pojeti vedouei ulohy strany. Syn prominentniho kom. funkcionare A. Mikojana v r. 1987 tvrdil, ze existuji dukazy, ze Stalinova koncepce I. je dilem mladeho stranickeho teoretika Ksenofontova, ktery vsak byl jiz ve 20. 1. fyzicky zlikvidovan. Do diskusi 0 pods tate I. se zapojil take N. l. Bucharin, jehoz definice I. je se Stalinovou temer shodna: I. je pro Bucharina logicke a hist. dovrseni marxismu ve zmenenych hist. podminkach (vznik imperialismu, rozpad kapitalismu v souvislosti se svet. valkou, del. povstani a pocatek epochy vlady del. tfidy). Ve Stalinovi! pojeti, ktere bylo na radu let kanonizovano a prakticky nebylo nijak revidovano ani po odhaleni Stalinovych zlocinu na Xx. sjezdu KSSS (1956), jsou zdurazneny tyto specif. rysy I.: 1. rozliseni kratkodobych a dlouhodobych zajmu -tproletariatu, ktere umoznuje formulaci teze 0 avantgardni roli kom. strany, povolani osvecovat a vzdelavat, vest a organizovat proletarske masy, ktere samy nemohou dospet k revol. uvedomeni, ale pouze k tzv. tradeunionistickemu vedomi svych kratkodobych, zejrn. ekon. zajmu; 2. pozadavek formovani avantgardni, vylucne, disciplinovane strany spojene principem tzv. -tdemokratickeho centralismu; 3. duraz na moznost vzniku proletarske revoluce v nekolika malo zemfch nebo dokonce jen v jedne zemi; proti klasickemu marxismu se tedy tvrdi, ze kapitalismus se nezhroutf tam, kde je nejvyspelejsi prumysl a nejpocetnejsi del. trida, nejrozvinutejsi kultura a nejlepe fungujiei parlamentni demokracie, ale tam, kde je svet. imperialismus nejslabsi (teorie tzv. nejslabsiho clanku retezu); 4. vypracovani teorie diktatury proletariatu jako specif. statni formy, v niz se sjednocuje moc zakonodama a vYkonna. Krome toho se poukazuje na Leninovy ideje 0 narodnostni otazce, na jeho teorii -timperialismu, navrh reseni tzv. rolnicke otazky atd. Az do poeatku 30. 1. se 0 l. diskutovalo vyhradne jako 0 otazce

praktickopolit. a teoretickoideol., zasadne vsak nikoliv jako 0 otazce fil. ci s-gicke. Za legitimniho dedice a pokracovatele v rozvoji marx. teorie, zejrn. filozofie, byl totiz pokladan Plechanov, nikoliv Lenin. Az do r. 1930 nebyla ani Stalinova stat 0 I. pfflis citovana. Na konci r. 1930 vsak mladi marxiste, pracovnici institutu tzv. rude profesury M. B. Mitin a P. F. Iudin, v kontextu tehdy vedene fi!. diskuse mezi tzv. dialektiky reprezentovanymi A. M. Diborinem a mechanicisty navrhli uvazovat 0 tzv. leninske etape v dejinach filozofie. Od teto doby je jiz pojem I. vztahovan na vsechny 3 tzv. zakladni soucasti marxismu, tedy na polit. teorii, tzv. ved. socialismus ci -tvCdecky komunismus, na filozofii a dokonce i na ekon. teorii. Prostfednictvim tohoto ideol. manevru byla zrusena puvodni rada "klasiku": Marx - Engels - Plechanov - Lenin a nahrazena radou: K. Marx - F. Engels - Lenin - Stalin. Za nejvyzn. teoretika l. a nejvetsiho Leninova zaka byl prohlasen Stalin. eely vyvoj oficialniho marxismu v zemich social. typu az do 60. I. byl vyvojem leninske interpretace marxismu, ktera byla kanonizovana a institucionalizovana Stalinem a jeho epigony. Proto kazdy pokus 0 kritiku stalinskeho marxismu zacina nikoliv nahodou navratem k tzv. autentickemu Marxovi, jakoby oprostenemu od stalinskych deformaci, ale implicite i od leninskych vykladu a zejm. leninskych opomenutf, Doktrinalni -tmarxismus-Ieninismus nicmene lpel na definici I., kterou zavedl Stalin, takze ji nachazime jeste v tezich k 100. vyroci narozeni Lenina (1970). Nekoneene a nejapne diskuse se vedly 0 leninske etape ve filozofii, ekonomii a po lit. teorii, Lenin byl Prohlasen za absolutni a nedotknutelnou autoritu. Zap. badatele vsak vel ice brzy rozpoznali, ze l. je svym pojetfm strany nejCistsim elitarstvim a svym pojetim role a funkei diktatury proletariatu prokazatelnym -ttotalitarismem. Vsechny pokusy 0 polit. reformy zalozene na navratu k jakymsi cistym leninskym normam byly proto ideol. sebemystifikaci: zakl. teor. chyba je totiz zabudovana jiz v puvodni verzi I. Z Leninovych uvah, ktere mely jisty teor. pfesah, se soucasti marx. s-gie staly zejm. tyto partikularni koncepce: 1. idea stranickosti vedy, kategoricke odmitnuti -tobjektivity a objektivismu (podle Lenina je spolecenskovedni poznani tim pravdivejsi, eim presneji vyjadfuje zajmy del. tridy); 2. pokus 0 zcela dusledne nahrazeni pojmu spolecnost jako pfilis abstraktniho pojmem -tspolecenskoekonomicka formace; 3. definice spo!. -ttfidy navrzena v ryze ueelovem clanku Velkd iniciativa; 4. teorie role subjektivniho einitele v dejinach a zejrn. role strany jako -tavantgardy; 5. teorie statu, zejm. diktatury proletariatu jako prechodne formy -tstatu, ktera rna tvofit predpoklady odumirani statu; 6. teorie dvou kultur v~ spolec-

nosti, jejichz rozlisenf odpovida udajne zakl. tridni dichotomizaci kaide spolecnosti; 7. koncept ved. ideologie. L. je svou podstatou radikalni revizi klasickeho marxismu, je -trevizionismem par excellence. Protoze l. je radikalnim zasahem do puvodnf struktury marxismu, je mozne tvrdit, ze rozdil mezi 1. a -tstalinismem je mensi nez rozdil mezi 1. a klasickym marxismem. Pro I. je charakteristicka ideova nesnasenlivost ve vztahu k moznym oponentum a tendence k redukci kazdeho teor. problemu na problem ideol. a polit. L. je zavrsenim marx. vize, ze je mozne ved. zduvodnit jedinou moznou alternativu budoucnosti a ze je zadouci budovat novy spol. system na zaklade predem dane racionalni konstrukce. A: Leninism F: leninisme N: Leninismus I: leninismo Lit.: Bucharin, N. I.: Lenin kak marksis!. In: Izbrannyje proizvedenija. Moskva 1988; Kolakowski, L.: GI6wne nurty marksizmu, sv. 3, Warszawa 1989; Lenin, V. I.: Co dela!. Vybrane spisy, sV. \. Praha 1975; Lenin, V. I.: Stat a revoluce. Vybrane spisy, SV. 3. Praha 1976; Lenin, V. I.: Proletarska revoluce a renegat Kaut~ky. Vybrane spisy, sv. 4. Praha 1980; Marcllse, H.: Soviet Marxism. A Critical Analysis. New York 1958; Masaryk, T. G.: o bolSevictvi. Praha 1990; Stalin, J. V.: Otazky leninismu. Praha 1950.

Pet Ie s b ism u s viz homosexualita Levia than - myticka obluda ztelesnujici vse pohlcujiei ocean. V apokalypticke knize Iobovi! je to tez symbolizace namomi moci. Symbol pfevzal v r. 1651 T. Hobbes ve sve knize Leviathan, neboli 0 pods tate zfizeni a moci stdtu cirkevniho a obcanskeho k oznaceni vseobjimajici moei -tstatu. L. je apote6zou absolutistickeho statu, ktery ehrani poddane (ktefi jsou ve vztahu k nemu v zasade rovni) pfed privatnim fanatismem a svobodou ustici ve valku vsech proti vsem. V tomto smyslu je i spatny stat lepsi nez zadny stat. Je proto povinnosti obeanu podfizovat se statu potud, pokud je stat schopen je chranit; obeanum vsak vznika povinnost loajality vuei nastupnicke polit. mo~i. Zakl. atributem statu je -tmoc a z ni take vyplyvaji jeho vztahy k obeanum. Neexistuje soc. institut, ktery by se vymykal svrchovane moci statu. Soukrome vlastnictvi je statem trpene, ale kdykoliv zrusitelne, tisk, skolstvi a nabozenstvi podleha cenzure. Stat netrpi libovuli a sam je podrizen zakonum. Zaroven vytvari garance pravnich a obcanskych jistot. V tomto smyslu vyzveda Hobbes roli byrokracie a krale jako vykonavatelu statni moci aCini je odpovednymi za realizaci v zasade merkantilisticke politiky. Stat rna povinnosti vuei chudYm. T. Hobbes zada, aby chudi a slabi doW sveho prava stejne jako bohati a mocnf. KIfeovym pojmem Hobbesovy knihy je pojem -tradu, ktery je mozno vytvofit pouze moei, ktera svou svrchovanou vuIi vnutf ce1ku i proti snaham opozienfch skupin. Rad je pojat individualisticky jako smerovani k blahu jednotlivcu 567

levice

levirat

prostfednictvim pece 0 klid, pofadek a mir uvnitf zeme. Hobbesova price je vyzn. politologickym dilem. Byla napsana v obdobi angl. revoluce. Vzorem L. byla zfejme absolutisticka Francie. Mezi vladci usilujicimi 0 utuzeni absolutismu nalezla kniha take nejvetsi ohlas, byla vsak vseobecne komentovana, zejm. v ang!. literatufe. Zajem o koncepci L. vzrostl v prve polovine 20. st., kdy na ni navazovali konzervativni ideologove, pfedevsim fasismus a nacionalni socialismus. Temito silami byl L. pokladan za pfedchUdce totalitniho statu. Ide vsak 0 koncepci rozpornou, umoznujici interpretaci v intencich ---'pravniho statu. V Cechach byli L. a T. Hobbes dobfe znami: v r. 1909 pfelozilJ. Krdl stat 0 obcanu a podstatny vytah z Hobbesovy knihy udelal v r. 1941 J. Mertl, ktery v pfedmluve zvyraznil filiace vedouci od L. k nacionalne socia!. ideologii. A: Leviathan F: Leviathan N: Leviathan I: Leviatano Lit.: Hobbes, T.: (1651) Leviathan, neboli 0 podstate zffzeni a moci statu elrkevniho a obcanskeho. Praha 1941; Hobbes, T.: Zak1ady filosofie statu a spo1ecnosti. Praha 1909; Schmitt, c.: Der Leviathan in Staats1ehre des Thomas Hobbes. Hamburg 1938.

Lin

I e vic e viz levice - pravice I e vic e - p r a vic e - velmi casto uzivana typologie polit. orientaci a postojti a v nich se projevujicich ---'politickych kultur. Rozdeleni po lit. sil na levicove a pravicove se zrodilo 11. zafi 1789 ve Versailles ve fr. ustavodamem shromazdeni pfi diskusi 0 ustave. Stoupenci silne moci krale a kralovskeho prava vetovat ziikony zaujali sva mista napravo od pfedsedajiciho, stoupenci omezene vykonne moci a rozhodujici moci parlamentu, pfedstavujiciho suverenitu lidu, se posadili nalevo (J. Defrasne, 1973, J. Ch. Petitfils, 1973). Toto rozdeleni nabylo trvaleho symbolickeho vyznamu: postavilo proti sobe ty, ktefi kladli dtiraz na tradici, autoritu, soc. ptivod, chteli hajit spo!. fad a pofadek, ospravedli'iovali spo!. nerovnosti, dovolavali se nab. posveceni svetskeho fadu, a ty, ktefi tyto postoje odmitali. Kriteria rozdeleni na I.-p. nebyla nikdy pfesne stanovena, jejich obsah se menil v zavislosti na hist. podminkiich, byl kritizovan a odmitan (casteji pravici nez levici), a to z dtivodti polit. i poznavacich. Nektefi his torikove politiky zastavaji nazor, ze maloktery termin byl v prtibehu hist. vyvoje diskreditovan v te mITe, jako pojmy I.-p. Pouzivani techto terminti, zejm. v hovorovemjazyku a polit. praxi, vsak nezabranili, i kdyz v teor. analyzach neni jejich postaveni jednoznacne a existuji pfesneji explicitne vymezena analyticka pojmova rozlisenL Deleni I.-p. se vlastne vztahuje k polit. orientacim a skupinotvornym procestim v podminkach politickych konfliktu. Klade proto otazku typologie techto konfliktu. S. M. Lipset a S. Rokkan (1967), ktefi vychazeji z Par568

sonsova ctyffunkcniho paradigmatu, ale aplikuji jej na konfliktni aspekty spol. procesti, rozlisuji 4 typy zakl. opozicnich deleni (cleavages), ktera se vyskytuji v modemich spolecnostech: konflikt mezi centrem a periferii, statem a cirkvi, venkovem a prumyslem a mezi vlastniky a delnikyo Deleni I.-p. je vlastne produktem snahy shrnout fadu polit. rozdilu v jeden komplexni znak. lebo charakter se vsak meni se zmenou soc. systemu. V puvodnim vyznamu, v obdobi konfliktu mezi starym monarchickym systemem a novou modemejsi a demokratiCtejsi spolecnosti, hajila pravice monarchii, aristokracii a zajmy zamoznych vrstev, zastavala tradicni nab. nazory, byla konzervativni a nedtivefovala zmenam. Legitimovala spo!. rozdHy a kladla duraz na poslusnost a disciplinu. K levici patfili vsichni, kdoz stary rdim odmitali, bez ohledu na stav, ke kteremu pfinalezeli. V obdobi vyvoje modemi kap. spolecnosti meni diferenciace I.-p. svtij vyznam. Konzervativni sHy, spjate s dfivejsim starym rdimem ve spolecnosti, nepfestavaji existovat, uchovavaji si sve pozice v ekonomice i v soc. struktufe, ztistavaji vlivne zejm. na venkove, v zemedelstvi a v jinych tradicnich sektorech, zachovavaji si svou ideologii a dostava se jim ucinne podpory se strany cirkve; jsou casto nositeli pokusu 0 restauraci stareho rezimu. Do popfedi se vsak dostavaji nove soc. sily, podnikatelske vrstvy a nove vrstvy vzdelancti. Zakl. spol. konflikt se zdvojuje, pfenasi se jednak do vztahu mezi tradicnimi hosp. a soc. sektory a podnikatelskymi kruhy, jednak do vztahu mezi podnikateli a zamestnanci, zejm. delniky. Podnikatelske vrstvy a skupiny vzdelanych lidi se polit. a ideo!. situuji spiSe kolem stfedu, pfip. leveho nebo praveho stfeduo Pfislusnici techto vrstev jsou pokrokovi, orientuji se na zmenu, na hosp. a kult. vyvoj, jsou aktivistiCti a racionalistictL Levice pfedstavovana delnictvem a skupinami radikalnich intelektualu se pol it. orientuje bud na ochranu del. zajmti na zaklade odborafskych strategii, nebo na vytvofeni podminek potfebnych pro pfemenu spo!. fadu v socia!. fad. Diferenciaci I.-p. mtizeme chapat jako sled v podstate dichotomickych voleb, z nichz nektere jsou na danych rovinach konecne a nektere jsou vychodiskem dalSich postupnych voleb Ci dalSich diferenciaci, nejsou ucleneny linearne, ale situuji se do vicerozmemeho prostoru. V deleni na I.-p. vystupuji do popfedi tyto aspekty: a) pfedstavuje de facto oddeleni demokr. a nedemokr. orientace, tudiz levice demokr. od nedemokr. a pravice demokr. od nedemokr. (viz tez ---'demokracie zapadni, ---'demokracie a autoritarismus), b) jde 0 odlisne pfistupy k normativnimu fadu spolecnosti, ktery pravice i levice sice definuji v terminech ---.hodnot, pro pravici je vsak centralni vztah k ---'normam a institucionalnim soustavam, ktere tyto hodnoty ztelesnuji (tdni hospodafstvi, normy repre-

zentativni demokracie), levice se jednoznacne neidentifIkuje meni v tom smeru, ze smefuje k citlivejsimu posuzovani s existujicim institucionalnim systemem, je otevfena mys- lidskych aspektti v soc. procesu a poznani jejich vyznamu 1ence jeho pfemeny, zdokonaleni nebo nahrazeni, coz se pro samotne fungovani systemu. V techto souvislostech vyjadfuje tim, ze pravice je "konzervativnejsi" a levice Ize mluvit opravnene 0 procesech hist. uceni, jimiz levice "pokrokovejsi" (za urCitych okolnosti muze byt ovsem pra- i pravice prochazejL Krome toho Ize pozorovat vznik novice orientovana na zmenu vice nez levice, coz ukazuji vych ohnisek polit. diferenciace, ktere deleni I.-p. nepozmeny v postkom. spolecnostech a zcasti i reformy v sou- kryva (napf. ekologicke problemy). Protikladne pusobeni dobych zap. spolecnostech), c) rigoroznejsi uplatnovani lev ice a pravice v hist. procesu je v fade aspektu funkcni: pozadavku doddovani norem u stoupencti pravice se ty- zajistuje urCitou dynamickou rovnovahu tim, ze umoznuka nejen vef., ale take soukromeho zivota (napf. umeleho je, aby spolecnost jako celek brala v uvahu protikladne zfepferuseni tehotenstvi, trestu smrti, pfestupkti v oblasti se- tele, ktere je obtizne sledovat v Cinnostni strategii jednoxualniho chovani, hodnoceni ume!. tvorby z moralnich hle- ho typu; zvetSuje vyznam stfidani po lit. sil u moci, ktere disek, imigrace a pray imigrantti), d) za hlavni hodnotu se tak neomezuji jen na osobni zmeny; umozi'iuje testovat pravice byva povazovana ---'svoboda, u lev ice jde 0 ---'so- odlisne smery spol. vyvoje. Deleni I.-p. je konstitutivnim ciatni rovnost; tento soud ovsem plati ve vetsi mife pro aspektem politickeho pluralismu. V hist. procesu se vypravici nd pro levici, jejiz velka cast zpravidla odmitla skytuji rtizne dlouhe faze, v nichz stoji vyrazne v popfedi vybrat si mezi svobodou a rovnosti, e) zatimco levice pri- jedna ze sil, bud pravice, nebo levice, zatimco druha nevileguje ochranu zajmu zamestnancti, pravice haji spiSe odpovida pfevladajici polit. senzibilite. Napf. ve Francii zajmy jinych kategorii, zejm. podnikatelti a samostatne byla po fadu let od konce 2. svet. valky pravice komprocinnych pracovnikti, 1) pravice odmita rust ekon. transferu mitovana petainovskym rezimem natolik, ze bylo obtizne a silnou redistribuci pfijmti a poukazuje na dysfunkcni se k ni otevfene hlasit. V obdobne situaci se ocitli pfislusuCinky takovych zasahU, levice tyto zasahy neodmita, ne- nici demokr. levice v postkom. spolecnostech po zhroubo je pfimo pozaduje, poklada-li je za moraIne zdtivodne- ceni komunismu. Nic neopravnuje k zaveru, ze deleni na ne (nejvyraznejsi rozdily jsou proto zpravidla v oblasti soc. I.-p. silne ustupuje nebo mizL V obou proudech existuji politiky), g) pravice hodnoti pozitivne pfislusnostjedince stale "tvrda jadra" a existuji i ohniska protikladti a konk nar. celku, je zpravidla nacionalnejsi nez levice, ktera se fliktti, ktera v urcitych situacich ustupuji vicemene do pokloni k intemacionalismu (i kdyz soucasne dejiny znaji ta- zadi, ale neztraceji svou platnost a ozivuji se znovu, jakke kombinace krajniho ---'nacionalismu s krajne levico- mile to polit. konjunktura dovoluje nebo vyzaduje. Vztahy mezi I.-p. se meni, ale nejsou jeste vytvofeny podminky vymi postoji). Sebeidentifikace na skale I.-p. a vztahy mezi touto pro- pro pfekonani tohoto delenL mennou a jinymi promennymi byly pfedmetem rtiznych A: Left - Right F: gauche - droite N: Linke - Rechte empir. setfenL J. Stoetzel v r. 1983 zjistil, ze 4/5 dotaza- I: sinistra - destra nych z 9 zapadoevrop. spolecnosti je ochotno situovat se Lit.: Braud, P.: Socio1ogie politique. Paris 1992; Defrasne, J.: La gauche na skale I.-p. Empir. data potvrzuji, ze volba I.-p. je spja- en France, de 1789 a nos jours. Paris 1975; Petitfils, J. Ch.: La droite en France de 1789 anosjours. Paris 1973, 1976; Sirillelli, J. F. ed.: Histoire des ta s preferencemi svobody pfed rovnosti, ze 1evicove po- droites en France, I: Politique; II: Cultures; III: Sensibilites. Paris 1992; zice se spojuji s hodnocenim nezavislosti, s duchem ne- Stoetzel, J.: Les va1eurs du temps present: une enquete europeenne. Paris podfizenosti (fekli bychom s obranou jedince proti tlakum 1983. StZ institucionalnich soustav), s vetSi permisivitou a s internacionalismem, zatimco pravicove postoje jsou spojeny I e vir a t - (z lat. levir = svagr) - pfibuzenske pravidlo, s pfisnejsim uplatnovanim norem, s durazem na poslus- ktere pfikazuje muzi ozenit se s vdovou po svem zemfenost a s patriotismem. V deleni I.-p. existuji nektere aspek- lem bratrovi. L. je charakteristicky pro spolecnosti, kde ty, ktere maji dlouhodobou platnost, jine aspekty se stira- zakl. principem pfibuzenskych vztahti je ---'patrilineariji tim, ze sporne otazky najdou nakonec spolecna feseni, ta, tedy system, kde je soc. posloupnost clenti zajistovana ze se bud levice pfizptisobi pravici nebo naopak, anebo po muzske linii. Proto se vyskytuje pfedevsim v pasteoba proudy pfejdou na spolecnou platformu. V soucasnem veckych spolecnostech (Beduini, Nuerove, Fulbove atd.). obdobi se velkii cast modemi levice pfiblizuje pravici tim, Zidovsky zakon aplikuje pravidlo pouze na bezdetnou vdoze bere pfi posuzovani ekon. aspol. otazek ve vetsi mife vU. L. zvysuje patrilineami rodovou kontinuitu, chrani nev uvahu funkcni imperativy systemu, potfebu adaptace lidi delitelnost rodoveho majetku a zachovava soc. postaveni existujicim podminkiim, vlastnosti lidi zamefene na pra- vdovy a sirotkti. Tento typ pam mezi tzv. preferovane snatcovni usili a na vYkon. Naproti tomu modemi pravice se ky (viz ---'pribuzenstvi nepokrevni) a zda se byt svou soc. 569

liberalismus

lid

strukturou velice blizky ~polyandrii - siiatku jedne zeny s nekolika bra try . A: levirate F: levirat N: Levirat I: levirato Lit.: DUl'ire. M.: Organisation sociale des Peules. Paris 1970; Evans-Pritchard. E. E.: The Nuer. Oxford 1940.

Jus

liberalismus - (z lat. liber = svobodny, volny, nespoutany) - fil.-s-gicke, ekon. a polit. koncepce a hnuti prosazujici ~svobodu eloveka ve vsech oblastech jeho einnosti, zejm. v hosp. zivote, v politice, ve vede a umeni. Hist. obdobim krystalizace zakl. ideji I. bylo 18. a zejm. 19. st. Jejich zdroje vsak Ize sledovat u individualismu, v nazorech fyziokratu, v Lockeove teorii statu. L. vytvafi komplex ideji 0 hist. ~pokroku zalozenem na schopnosti jednotlivce usilovat 0 sebeureeni na zaklade rozumu, na hosp. zivote fizenem nikoliv statem, ale zakony ~trhu a soutezeni a na nezadatelnosti ~lidskych pray. Tyto znaky I. ukazuji rovnez na obory, ktere pfispely k jeho formulaci: filozofie, pravoveda, s-gie, veda 0 nar. hospodarstvi (nikoliv vsak teologie). L. je povazovan za prvni obsahlou ~ideologii v modemim slova smyslu. Jeho vyvoj rna svoji periodizaci: 1. obdobi, oznaeovane jako "revolueni", ktere konei v polo vine 19. st. a charakterizuje formovani liberalniho obrazu sveta mesfanske spoleenosti; 2. obdobi, spadajici do epochy od poloviny 19. st. do 90. I., pfedstavujici konflikt I. s ekon. zmenami (koncentrace kapitalu, vznik monopolu) a s promenami polit. sceny (vznik po lit. stran, pfedevsim typu soc. demokracie); 3. obdobi vrcholici vseobecnou hosp. krizi, ktere je rovnez krizi I. (statni intervence do hosp. zivota). DalSi vyvoj, charakterizovany nastupem fasismu, stalinismu, ale i projevy studene valky, vedl ke vzniku nazoru 0 konci I., 0 jeho neschopnosti byt vyznamnejsi polit. silou. Mnoho politologickych a s-gickych studii je venovano kritice I. Napf. pro T. G. Masaryka byl I. kritizovatelny pfedevsim z etickych hledisek, a to jako koncepce, ktera vede k urCite Ihostejnosti a asocialnosti. F. W. Coker kritizovall. pfedevsim pro "pfehnane" pfedstavy 0 lidske kapacite myslet spravedlive a inteligentne. Pfilisny optimismus a vira v pokrok znamena podle neho casto odklon od tvurei prace a tvofiveho mysleni. Tolerance muze degenerovat v Ihostejnost a neodpovednost. Pfedmetem kritiky se staly rovnez pfedstavy I. 0 moznostech svobody eloveka, vyhraneny ~individualismus nedoceiiujici jednotlivcovu potfebu participace v soc. skupinach. Kritici I. take upozori'iuji na nevyvazenost v chapani vztahu pray a povinnosti. L. je svym hist. vznikem hnutim ~burZoa­ zie. Propaguje vsak obecna prava na svobodu slova, pfesvedeeni, svobodu jednani, pohybu. Zustava pfitazlivym podporou lidskych pray a presvedeeni 0 nezavislosti elo570

veka na vsech formach moci, af jiz jde 0 stat ei organizovanou polit. stranu. Soueasne liberalni politicke strany, existujici casto pod ruznymi nazvy, jsou nositeli tohoto pfesvedeeni a povazuji tradieni organizovanou stranicko-tfidni politiku za mylnou. Soustfecfuji se na vyhledavani schopnych jednotlivcu a na podporu rozvoje talentu. Liberalove casto protestuji proti oznaeovani za ~hnuti nebo polit. stranu "stfedu" mezi "Ievou" a "pravou" polit. orientaci (viz -.Ievice-pravice). A: liberalism F: liberalisme N: Liberalismus I: liberalismo

w.: Freiheit, die wir meinen. Entscheidung fUr die liberale Demokratie. MUnchen 1982; Coker, F. W.: Some Present-day Crisis of liberalism. In: Political Thought since World War II. London 1964; Dahrendorf, R.: Fragmente lines neuen Liberalismus. Stuttgart 1987; Dahrendorf, R.: Lebenschancen. Auflaufe zur sozialen und politischen Theorie. Frankfurt 1979; Hobhouse, L. T.: Liberalism. Praha 1914; Schiller, T.: Liberalismus in Europe. Hannover 1978. Lit.: Becker,

Pee Ii be raIism us teologicky viz nabozenstvi lib i d 0 - (lat. termin znamenajici zadostivost, naruzivost; odvozeno od libet = libo, milo) - ustfedni koncept ~psy­ choanalyzy, jimz se vyjadfuje zakL pud (motiv chovani) eloveka, zamefeny na bezohledne dosahovani slasti. Je to vlastne "slast hledajici energie" chemickeho puvodu, jejiz zamefeni se postupne vyviji. U nemluvnete se koncentruje na einnost ust (tzv. oralni faze - z lat. os = usta); u batolete se soustfecfuje na fif (analni faze, z lat. anum = fif) jde 0 slast z vymesovacich funkci a z manipulaci na vlastnim tele. Teprve mezi 4.-5. r. veku ditete obsazuje I. genitalie, coz je tzv. falicka faze (z fec. fallos =pyj), kdy jde o slast z manipulace na vlastnich genitaliich. V teto fazi vznika tzv. Oidiptiv komplex (podle hrdiny S%klova dramatu), eroticky vztah ditete k rOOiei opaeneho pohlavi a zarlivecky vztah k rodiCi stejneho pohlavi. Tyto vztahy jsou pozdeji vytesneny a subjektivni feseni Oidipova komplexu vytvafi zaklady osobni ~moralky, resp. i pocity ~viny. Osobni moraika je zalozena na identifikaci ditete s rodiei. Zatimco v oralni fazi vyvoje I. se utvafi vztah zakl. duvery ei neduvery vuCi svetu (pod Ie uspokojeni kontaktu ditete s matkou), v analni fazi se formuje vztah k davani a brani, Cistote, peelivosti a sebeovladani. S. Freud si dusevni deni pfedstavoval energeticky, jako Ciste intrapsych. pfedavani ("obsazovani") konstantni miry psych. energie, jejimz zdrojem jsou pudy. Dynamika psych. energie je ovladana tfemi instancemi psychiky (osobnosti): 1. pudy, ktere jsou zdrojem a souviseji s instanci nazvanou ~id, fungujici podle principu slasti; 2. instanci zvanou ~ego, ktera funguje podle principu reality a fidi distribuci psych. energie tak, aby byla udrZovana rovnovaha mezi pudovy-

mi tendencemi a osobni intemalizovanou moralkou; 3. reprezentantem teto moralky, tzv. -'superegem, ktere je zdrojem imperativnich moralnich zabran a povinnosti. A: libido F: libido N: Libido I: libido Lit.: viz -+psychoana\Yza.

Nak lid - expresivne zabarveny termin, ktery se pouziva v riiznych souvislostech. 1. V etnologii, resp. v kult. a soc. antropologii se uziva ve smyslu ~populace a ve vazbe na ~etnikum. Hovofi se napf. 0 I. kmene Hopi (Hopi people) apod. Vetsinou tento termin oznaeuje velke kolektivity, charakterizovane spiSe rasove, kult., etnicky nez spec. soc. organizaci. Vyskytuje se tam, kde se pro evrop. populace pouziva pojem ~narod, narodnost, etnikum, eventuaine ~kmen nebo plemeno. Nejblize tomuto vymezeni je pojeti demogr.-statist., ktere I. chape nekdy jako synonymum ~obyvatelstva (napf. ve -'scitani lidu). 2. V evrop. etnografii oznaeuje termim I. puvodne vrstvy venkovskeho obyv., pozdeji tez obyv. mestskeho, ktere se vyvijely relativne nezavisle na institucich oficialni kultury (na vyssim vzdelani, vecte, umeni, teologii atd.) a uchovaly si tudiz rysy nar. sverazu, projevujicfuo se v OOivani, zpusobu bydleni, strave apod. Takto vymezeny I. se netykajen nejchudsich vrstev obyv. Za typicky lidove byIy mnohdy pokladany kult. projevy bohatsich vrstev (napl'. bohate kroje sedlaku i jejich zivotni sty I). 3. Na pfedesle vymezeni navazuje romanticka vize I., resp. narOOa (fr. nation, nem. Volk), ktera stavela najednote "krve a pUdy" (Blut und Boden), tedy pokrevenstvi a vazbe na ureity prostor - spoleene dobyty, uhajeny, osidleny a ztvameny do podoby kult. krajiny. V nem. ~romantis­ mu poeinaje J. G. Herderem a bratry Grimmovfmi (J. L. a W.) byll. idealizovan do podoby nevysychajiciho zdroje obrOOy tzv. vyssich vrstev naroda, jeho polit. i kult. ~eli­ ty. Podle teto pfedstavy se v I. uchovavaji nejlepsi, nejprogresivnejsi a zaroveii trvale, pro nar. identitu rozhodujici moralni, esteticke i stylotvome prvky a zaroveii zdrave instinkty (viz ~etnocentrismus). Tato pfedstava se rozvijela dvema proudy, z nichz prvni dospival k nar.-demokr. konsekvencim (1. J. Rousseau, tzv. burzoazni demokrate, koncepce lidove demokr. zfizeni atd.), druhy vztah mezi I. a narodem iracionalizoval: lidovost ztotoziioval s pudovost!, soc. charakteristiky zamenil za rasove znaky a vyvodil z toho vyrazne nedemokr. zavery. Tento druhy smer pfedstavuje zejm. ~fasismus, pro nejz slovo "lidovy" ("volksich") bylo synonymem pudove sily, nar. genia a nar. zajmu sjednocenych a vyjadfenych vudcem (viz -'princip vtidcovskY). "Volk" je jako organicka a metafyzicka jednota krve a pudy protikladem polit.Dnaroda,

~obcanske spolecnosti. Na romantickem pojeti l. je zalozen specif. liter. zanr, vychazejici z mistnich zvyku, nareei, tradic, znalosti ureite krajiny, konkretnich osob nevstupujicich do tzv. velke historie. Jde 0 povidky, romany, zanrove obnizky, pfip. poezii, liter. zpracovani mistnlch povesti, hist. udalosti vazanych na kraj, pruvodce krajem a lidovymi zvyky. Tato literatura plni normativni funkce, protoze vybira, uchovava a rozsifuje pozitivni hodnoty I. Plni take propagandistickou, mimo dany region orientovanou funkci a zaroveii funkci osvetovou jak v danem regionu, tak v Jidovych vrstvach vubec. Tento typ literatury najdeme ve vetsine kult. zemi a je vyuzivan ruznymi polit. proudy. Jeho typickymi pfedstavitely jsou dila B. Nemeove, J. S. Baara, P. Bilidnove a K. Klostermanna. 4. Stratifikaeni pojeti I. navazuje na antickou tradici, v niz fec. demos, lat. populus oznaeovalo vrstvu svobodnych ~obcanti, odlisujicich se na jedne strane od cizincu a otroku, na druhe strane od rodove slechty a nejbohatsich pfislusniku obce. Lat. vyraz plebs (ktery je dosud pejorativnim ~Iabellingem) oznaeuje prosty I., tzn. pfislusniky neSlechtickych rodin, nezamoznych vrstev rolniku a femeslniku, ktefi byli vyloueeni ze statni spravy. V aristokraticke tradici mysleni byl takto vymezeny I. synonymem pojmu chudina, chMra, ~Iuza. Nekdy byll. chapan ve srovnani s "pany" jako podfadna, pfip. menecenna rasova skupina. Dichotomie "panstvo - lid" byla casto odvozovana ze vztahu "vitez - porazenY" (viz ~stav urozenych, ~slechta). L. byl ovladanou vrstvou, ktera rna podle fr. legitimisty L. G. A. vikomta de Bonalda pravo "byt ovladana, tak jako dite rna pravo byt ziveno"./. A. Bltiha a A. Nice/oro definovali I. jako nejpoeetnejsi cast naroda, pfevazne fyzicky pracujici, bez vyssiho vzdelani, nedisponujici pravnimi a majetkovymi vysadami. Zpravidla rna I. nizky majetkovy, kult. a vzdelanostni status a vykazuje malou aktivitu v polit. i kult. oblasti. Je ovladan tradici, poverCivosti, emocionalitou, je sugestibilni, vykazuje priimernou az nizsi inteligeneni uroveii. Byva ztotoziiovan se stfednimi a nizsimi vrstvami spoleenosti. Za protiklad I. je povazovana elita, pfip. ~inteligence (napf. u Bldhy), ktera ovsem muze z I. vychazet a take hajit jeho zajmy, ale hraje ve vztahu k nemu vudei, usmeriiujici a kultivaeni roIi. V soueasne s-gii se ale v techto souvislostech pouziva pojem I. jen velmi zfidka. 5. V politologickem slova smyslu je I. souhrnem vsech obeanu daneho statu disponujicich polit. pravy. Je to tedy v pods tate synonymum pojmu obean. Proto se vyskytuji vyroky, jako "lid je zakladem veskere moci ve state", "instituce jsou odpovedne lidu" apod. Pojeti moci zalozene na I. je protikladem koncepce vazici moc na privilegovane

571

lidovlada

pana i Sife nez ---'stredni trida, i kdyz spiSe reprezentuje odlisny pfistup, pohled, ktery rna neodbomy puvod, stejne jako pojem l.b. sam. V hovorove cestine se l.b. nejvice bliZi urednik, ale pojmy se rovnez zcela nepfekryvaji. Behem vyvoje priiffi. spolecnosti se pracovni ulohy mnohostranne diferencovaly a rozdil mezi temi, kterym povaha prace dovolovala, aby se k ni oblekali formalne nebo vychazkove, a temi, ktefi se rnuseli chranit zvl. pracovnim ode vern tmave barvy proti pi'flisnemu zaspineni, se vyhranil jeste vice nez pfed industrializaci. Termin l.b. ale zahmuje vsechny aspekty nerovnosti v zarnestnani. L.b. se od rnodrych limecku odliSuji vyssirn prumernym vydelkern, lepsimi vyhlidkami na povyseni, vetSi existencni jistotou a vyssi prestizL Do ---'sociologie prace byly tyto terminy zavedeny pomerne nedavno. Pojmem I.b. se nejpodrobneji zabyval Ch. W. Mills, ktery mu zasvetiljednu ze svych znamych studii. Vyraz I.b. jiz natolik zdomacnel, ze se objevuje i v adjektivni forme: hovofi se 0 "bile limeckovanych" sidliStich, pracovnich pfilezitostech, ba dokonce zlocinech, jimiz se zpravidla mini drobne podvody na pracovistfch l.b., jako napf. zneuziti prostfedku urcenych pro vykon pracovni funkce k osobnimu ucelu (papiru a postovneho k soukrome korespondenci, rnezimestskych telefonnich Lit.: Bldha, A. I.: Problem lidu. Praha 1947; Cvekl, 1.: Lid a osobnost hovoru na ucet firmy atd.). Pro pfislusniky manmilnich v dejimlch. Praha 1961; Hook, S.: The Hero in History. London 1945; Mafdn, c.: Dav, lid, osobnost. Praha 1945. pracovnfch odvetvi orientovane na vzestupnou ---'socialni MaR mobilitu pfedstavuje kategorie l.b. hlavni model nebo pfinejmensim nejblizsi cil jejich vzestupneho snazenL Vylidovlada viz mobokracie hlidka na ziskani zamestnani jako l.b. motivuje podle s-giclidovychova viz osveta kych vyzkurnu pfedevsim studium deti z del. rodin na vysokych skolach. Prestiz sku piny povolani zahrnovanych li d 0 Zr 0 u t s tv i viz kanibalismus pod nazev l.b. vsak v posledni doM dost utrpela, a to ze lidstvi viz clovek dvou duvodu: 1. pokrok kybernetiky a informatiky nahralife history viz introspekce, metoda autobiografic- dil vysoke procento pracovniku v nejn1znejsich sluzbach ka, metoda biograficka, respondent, sociologie biogra- malym poctem zamestnancu, ktefi obsluhuji pocitace; zmizela tak fada kancelafskych mist, ale nevytvofily se nove ficka podobne pracovni pfilezitosti (ktere by si byl jinak, ph nelife story viz introspekce, metoda autobiograficka, zmenene technologii, vynutil obrovsky rozmach dopravy metoda biograficka, respondent, sociologie biografic- a bankovnictvi po 2. svet. valce) a mechanizace pracovka nich ukonu (rezervace, registrace, ucetnictvi) navic podlimecky bile - (pfeklad angl. white collar) - termin statne snizila nebo uplne vylouCila moznost vzestupu uvnitf pfevzaty z angloam, s-gickeho slovniku (spolu s pojrny teto kategorie (marx. inspirovany Harry Braverman ---.modre limecky a ---'ruzove limecky) a pouzivany vidi v tomto vyvoji dokonce pfiznaky ---.tfidnmo boje mek oznaceni siroke kategorie v stratifikacnim systemu pra- zi monopolnim kapitalem a pracujicirni, jehoz vysledkem covnich aspol. roli, ktera zahrnuje zarnestnance vykona- bude zproletarizovani, tj. zbaveni moci a vlivu tzv. stfedvajici dusevni praci nebo "praci ve vyssfch sluzbach". V te- ni manazerske vrstvy); 2. behem poslednich cyklickych to spolecenske skupine se jeste dale a podrobneji rozlisuje. krizi v zemich s trZnim hospodafstvim se ukazalo, ze l.b. V zasade se k l.b. fadi kafdy ekon. aktivni jedinec, ktery ne- navzdory zakofenenym pfedstavam nejsou 0 mnoho bezvykonava manualni praci. Kategorie l.b. je tedy sirsi nez pecnejsi vuCi riziku ---.nezamestnanosti nez jina povolani. rovnez malo urCita kategorie ---'inteligence a muze byt cha- Celkern vsak pocetni zastoupeni l.b. v pracovnim systemu

vrstvy obyv., v niz ---'Iegitimita vlady neni podlozena vuIi lidu (viz ---'demokracie). Polit.-pravni vymezeni l. je v nekterych polit. doktrinach upfesneno tim, ze je specifikovana uvnitf l. skupina, 0 kterou se dany polit. system opira, na kterou se orientuje at skutecne, nebo pouze v ramci statni ideologie. Napf. v systemech tzv. lidove demokr. zfizeni byli touto skupinou "pracujici". K. Marx polemizoval s abstraktnim chapanim l. jako polit. zakladu statu a zduraznoval, ze je tfeba vychazet namisto z kultu l. ze skutecneho I., ktery neni celistvou, ale tfidne rozruznenou kategorii, v niz jednotlivi polit. pfedstavitele nezastupuji zajrny l. jako takoveho, ale jeho jednotlivych tfid, vrstev, skupin. Sku piny zavisle pouze na sve praci tvofi lidove ---'masy. V puvodnich teor. konceptech social. spolecnosti najdeme vizi vselidoveho statu, jehoz zakladem je homogenni spolecnost, v niz neexistuje moznost obohacovani se na cizi ucet ani vnitfni tfidni nepfitel. V tzv. ---'realnem socialismu byl ovsern l. nadale diferencovan po kult. a majetkove linii, delbou prace, ucasti na polit. zivote atd. V marx. s-gii se ale pojem l. pfilis nepouzival, vyskytoval se pouze ve spojeni s etnografickymi vyzkumy zamefenymi na tzv. lidovou kulturu. A: people F: peuple N: Volk I: popolo

572

limecky ruzove

modernich spolecnosti nadale roste. Sektor ---'sluzeb, v nemz l.b. pfevladaji, je dnes ve vsech pokroCilych prumyslovych spolecnostech statist. nejduleZitejsim sektorem. Krome s-gie prace se bilymi limecky zabyvaji vyzkumy ---'socialni struktury a ---'socialni stratifikace. A: white collar workers (white collars) F: cols blancs N: white collar, weisser Kragen I: colletti bianchi Lit.: Bravennan, H.: Labor and Monopoly Capital - The Degradation of Work in the Twentieth Century. New York, London 1974; Mills, Ch. W: White Collar - The American Middle Classes. New York 1951; Whyte, W F.: Men at Work, Homewood, 11l. 1961.

Sud

Ii me c k y mod r e - (pfeklad angl. blue collar) - na rozdilod ---'bilych limecku a nekdy i ---'ruzovych limecku oznacuji velmi sirokou a mnohotvarnou skupinu lidi zamestnanych v priimyslu, jejichz hlavni spolecnou charakteristikou je manualni povaha prace (timto zpusobem se bezne vymezuji delnici). Uvnitf teto kategorie existuji velmi vyzn. rozdily co do namahavosti pracovnich ukolu, potfebne kvalifikace, systemu odmen a vedlejsich pozitku, vyhlidek na vzestup atd., coz se projevuje take ve velmi rozlicne prestizi jednotlivych pracovnich roll. Etymologicky pochazi nazev l.m. z hovorove anglictiny. Tento jeho puvod a uzivani v sirokych vrstvach spolecnosti zpusobuje, ze se nekdy povazuje za synonymum mlzvu ---'deInicka tfida nebo vice ideol. zabarveneho terminu ---'proletariat. Nazev l.m. vsak postihuje jen nektere aspekty del. tfidy a proletariatu, a to zejm. ty, ktere se va'li k urcitemu ---'zivotnimu stylu. Hovofi se totiz 0 bytovych ctvrtich, kde pfevladaji I.m., 0 m6de nebo vkusu, ktere jsou vlastni l.m., 0 charakteristickem zpusobu zabavy l.m., 0 jejich zvlastnich polit. nazorech a sympatiich atd. Nekdy se mluvi i 0 uzavfene "kultufe" (resp. ---'subkulture) l.m. Sveraz jejich zpusobu zivota si ve vyspelych prumyslovych zemich uvedomovali soc. kritikove a pozorovatele jeste dlouho pfedtim, nez se dnesni vyraz vzil. Na vrcholu industrializace v 2. polovine 19. st. ve Velke Britanii nektefi tvrdili, ze delnici v prumyslu a jejich rodiny pfedstavuji "druhy anglicky narod", odliSny od ostatniho obyv. v kazdern ohledu, ba i pokud jde 0 jazyk. Pesimisticke pfedpovedi 0 nesmifitelnosti dvou soc. svetu se nesplnily, z velke casti proto, ze v zivotnim stylu priimysIovych spolecnosti nastaia pozdeji, v udobi tzv. ---'masove spotreby, spiSe uniformizace zivotnich styIu, aiespoi'i vnejsich, ktera zasahia vsechny tfidy. Tato tendence se projevila nejzfete1neji v Americe, kde vedla nektere soc. vedce k zaveru, ze dochazi k "zburzoazneni delnicke tfidy", a tedy i k postupne likvidaci I.m. Vyvoj v Evrope a nakonec i v USA samych vsak ukazal, ze tento zaver bj'l pfinejmensim ukvapeny.

Veirni znacny vliv na zivotni styll.m. a jejich postaveni ve spolecnosti mela take pokracujici mechanizace vyroby, zejm. po 2. svet. vaice, ktera na nekterych mistech setfela rozdily mezi telesnou praci v jejirn puvodnim smysIu a mechanickou praci mimo vyrobni sektor, pri niz neni tfeba primo vynakladat fyzickou silu (napf. v rafineriich ropy). V techto pripadech ztratil termin l.m. svuj doslovny smysl, protoze prace jiz neni tak "spinava" a nevyzaduje pracovni oblek modre barvy. Soc. problematika I.m. byia nametem mnoha s-gickych studii a vyzkumu. Badatele si vsimali l.m. nejen jako socializacni matrice vytvarejici vlastni zivotni styl a hodnotovy system, ale take jako skupiny, kteraje vice ndjine skupiny v prurnyslove spolecnosti vystavena ucinkurn ---'odcizeni. Za hlavni pfiCinu teto nachylnosti k odziceni byva uvaden (napf. Robertem Blaunerem) nedostatek vlastni iniciativy, kterou trpi pracovni role charakteristicke pro skupinu I.m., pokud jde o vykon a zpusob prace (prace je repetitivni, delnik se musi pfizpusobit stroji a nikoli naopak atd.). Videno z tohoto hlediska, zuzuje se pojem l.m. na pracovni odvetvi, kde bez ohledu na namahavost nebo "spinavost" prace - zarnestnanec nema vliv na chod pracovniho procesu aje sam spiSe nastavkern stroje. Studium l.m. spada do oblasti vyzkumu ---'sochilni struktury a ---'socialni stratifikace i do ---.sociologie prace a ---'sociologie prumyslu. A: blue collar workers (blue collars) F: cols bleux N: blue collar, blauer Kragen I: colletti blu Lit.: Blauner, R.: Alienation and Freedom. Chicago 1964; Komarovsky, M.: Blue Collar Marriage. New York 1967; Shostak, A. B.: Blue Collar Life. New York 1969.

Sud

limecky ruzove - (pfeklad angl. pink collars) - porneme novy terrnin oznacujici nizsi a stfedni vrstvy ---'zen v nemanualnich sektorech zamestnani (zeny na vedoucich mistech ve vyrobe a sluzMch ani zeny ve svobodnych povolanich do teto skupiny nepatfi). Podobne jako ---.bile Iimecky a ---'modre Iimeeky byl i tento termin prevzat z hovoroveho jazyka (am. anglictiny), kde mel a dosud rna lehce zertovny pfizvuk. Ve srovnani s obema ostatnirni "Iimeckovymi" skupinamijde 0 podstatne u'lSi kategorii, vymezenou jak ---'charakterem prace, tak ---'pohlavim. Z hlediska ---'socialni stratifikace, mista techto pracujicich zen v soustave spo\. rozvrstveni, je to kategorie daleko vyhranenejsL Vypovida totiz 0 statusu a prestiZi pracovnich mist na spodni a stfedni rovine adrninistrativy, vyroby a sluzeb a zaroven 0 sexuaini stratifikaci na techto pracovnich mistech. L.r. pozivaji 0 neco vyssiho spol. uznani nez zeny v oborech vylozene manualnich a jsou ponekud mene ohrozeny nezarnestnanosti, avsak jejich prumeme platy se mnoho nelisi od mezd kvalifikovanych zen573

limit tolerancni

lobby

skych delnic ve vyrobe. Vyhlidky na vzestup jsou vetsi nez porno ve vyrobe, ale i takjsou dost omezeny. Logicky by mobilitni zebficek mel vest od l.r. alespoi\ na urovei\ stfednich administnltoru, ale zda se, ze sexualni bariery zde pfeZivaji. Z tohoto duvodu pam pojem l.r. v USA a zap. Evrope take do slovniku -+feminismu. Pfedstavuje tam jednu z ilustracf sexualni nerovnosti a -+sochilni diskriminace ve svete prace. Prvni soustavna prace na toto tern a Pink Collar Workers od Louise Kappove-Howeove vysla na konci 70. 1., uprostfed jedne z vln am. feminismu. Pfevazna cast textu teto knihy poukazuje na typicke pffpady diskriminace zen v pffslusnych povolanich. U mluvcich za zrovnopravneni pohlavi ve svete prace se casto setkavame se stiznostmi na nejasne (pod Ie kritiku zamerne nejasne) predstavy 0 pracovnich rolich zen, tedy 0 l.r. Ocekava se od nich nejen plneni ukolu primo spojenych s pracovni roli, nybrz i zastavani neformalnich funkcf tradicne prisuzovanych zenam: vytvafeni pfijemneho prostfedi, pusobeni zenskym puvabem na zakazniky zamestnavatele apod. Odtud pochazi i napUl skadliva, napUl sarkasticka pfezdivka jedne velmi pocetne skupiny l.r., osobnich sekretafek, "office wife" (manzelka v ufade). Jina kritika vytyka, ze l.r. jsou dalSfm pfipadem umyslne -+feminizace, tj. pozenstovani celych pracovnfch oborU za ucelem stIacovani platu a omezeni soc. vyhod, ktere by muzum na stejnych pracovnfch mistech musely byt pfiznany. Podle tohoto vykladu si zamestnavatele slibuji od zen vetsi poslusnost a manipulovatelnost nd od muzu. Zkusenost opravdu potvrzuje, ze l.r. jsou daleko mene odborove organizovany a jejich ochota hajit sve zajmy tfeba stavkou je 0 mnoho mensi nd u muM nebo u zen pffmo ve vyrobe. Pojem l.r. spada mezi oblasti -+sociologie prace a -+sociologie prumyslu, jakoz i do zkoumani -+socialni struktury. L.r. pfedstavuji i urcity stupen na skale -+prestize povolani. Ve feministicke s-gii definuje jednu skupinu zen jako znevyhodnenou -+menSinu (disadvantaged minority), opravnenou klast spec. reformni pozadavky. A: pink collar workers (pink collars) F: cols roses N: rosy collars, Rosa-Kragen I: colletti rosa Lit.: Kapp-Howe. L.: Pink Collar Workers - Inside the World of Women's Work. New York 1978.

Sud

Ii mit to I era n c n i viz deviace socialni LIN D A viz analyza rezidui dekompozicni, hod nota extremni lin g vis t i k a - (z fr. linguistique, to z lat. lingua = jazyk) - tez jazykovMa - veda 0 jazyce, resp. veda, pro niz je -+jazyk hlavnim pfedmetem badani. Jazykem se totiz 574

zabyvaji i jine vedni discipliny, napf. logika, filozofie, psychologie aj. Zajem vedcu 0 jazyk se objevuje ve velmi davnych dobach (napf. v Indii poloviny I. tisfcileti pf.Kr). K prudkemu rozvoji l. dochazi na pfelomu 18. a 19. st. Do konce 19. st. byly pfedmetem lingvistickeho vyzkumu hlavne otazky vyvoje jazyka. CHern hist.komparativni metody byla rekonstrukce puvodniho jazyka (prajazyka), ze ktereho se podle tehdy pfevladajiciho nazoru vyvinuly jednotlive jazyky. Pfedmetem studia tohoto typu byla pfedevsim (ale nejen) skupina indoevrop. jazyku. Od zacatku 20. st. se zajem l. stale vice soustfed'uje na soucasny stay jazyku, na problematiku vystavby jazykoveho systemu ve vsech jeho planech (zvukovem, mluvnickem, lexikalnim, syntaktickem) ana fungovani jazykoveho systemu. Za revol. zmenu v lingvistickem zkoumani se povaZuje nastup -+strukturalni lingvistiky ve 20. 1. 20. st. Z teto baze se odvinuly relativne samostatne lingvisticke subdiscipliny, pfedevsim -+fonetika a -+fonologie. Relativne se osamostatnila i -+semantika, -+semiotika a -+semiologie, ktere pferostly i ve studium -+neverbalni komunikace. L. zkouma take soc. podminenostjazykovychjevu, ulohu jazyka v mezilidske komunikaci, jeho vliv na utvareni osobnosti cloveka. v techto oblastech se vytvafeji hranicni obory, jako je -+psycholingvistika, -+sociolingvistika, etnolingvistika, matem. lingvistika, ale i -+jazykova pragmatika, -+jazykove planovani aj. Moderni l. inspirovala tzv. -+obecnou semantiku, -+lingvistickou antropologii a -+interpretativni sociologii. A: linguistics F: linguistique N: Linguistik I: linguistica Lit.: Greenberg, J. H.: New Invitation to Linguistics. New York 1977; Lyons. 1.: Language and Linguistics: An Introduction. Cambridge, Mass. 1981; Newmever. F. J.: Linguistics Theory in America. New York 1980; Robins, R. A Short History of Linguistics. Bloomington 1968; SampSOil, G.: School of Linguistics. Stanford., Cal. 1980.

H.:

Hur lingvistika deskripti vni viz planovanijazykove lingvistika preskriptivni viz planovanijazykove lin g vis t i k a s t r u k t u r a I n i - specif. pfistup ke studiu -+jazyka, resp. metodo!' smer v -+lingvistice, ktery vznikl na pocMku 20. st. a ze ktereho se vytvofil vyvojovy proud ovlivi\ujfci prakticky vsechny spol.vedni discipliny. Proti pozitivistickemu mladogramatickemu atomismu postuluje l.s. chapani a zkoumani jazyka jako systemu, tj. vnitrne strukturovaneho celku. Pozorovanim a popisem -+jazykovych jednotek se udajne zabyval jiz Rek Panin (300 J. pf.Kr.), ale zacMky l.s. se kladou do pocatku 20. st. a byvaji spojovany se jmeny Jeana Baudouina de Courtenay a Mikolaye Kruszewskeho, zejm. ovsem Ferdinan-

da de Saussura, ktery je povaZovan za zakladatele l.s. K zakl. metodol. vychodiskum l.s. patfi ontologicke odliseni jazyka (langue) jako abstraktniho a soc. dorozumivaciho k6du (tj. znakoveho systemu) a feci (parole) jako jednotlive, individ. realizace tohoto k6du v dorozumivacfm aktu. Ontologicke rozliseni jazyka a feci vedlo k vycleneni -+fonologie jako vedy 0 zvukovem planu jazyka a -+fonetiky jako nauky 0 zvukove strance lidske feci. L.s. take zduraznovala nutnost vymezit v jazykovednych vyzkumech presne aspekt synchronni a diachronni. Tim reagovala na pfevahu historismu (diachronie) v jazykovede 19. st. L.s. neni smerem jednolitym, z jejich premis vychaze10 nekolik skol. V mezivalecnem obdobi se vytvofila tzv. prazska lingvisticka skola, soustfedena kolem -+Prazskeho lingvistickeho krouzku, jejiz zasluhou byl zejm. rozvoj fonologie. V Evrope sehrala vyzn. ulohu take skola kodaiiska, jejimiz tvurci byli Viggo Br¢ndal a Louis T. Hjelmslev a ktera se zamefovala na logickou strukturu jazyka. Rozvijela tzv. glosematiku, formalizovanou analyzu textu, s cHern najit "glosem", invariantni funkcni jazykovou jednotku. Zatimco prazska skola uVaZovala i soc. souvislosti jazykovych projevu, kodanska skola ve svem klasickem obdobi naopak zduraznovala autonomii jazykoveho systemu. V USA se pod vlivem pracf Edwarda Sapira, ktery jazyk studoval jako "klic ke kultufe", a Leonarda Bloomfielda, ktery jej studoval v rovine chovani, vytvofil smer nazyvany "americka deskriptivni lingvistika" neboli distribucionalismus. Pfedmetem jeho badani byl vyskyt (distribuce) jazykovych jednotek v konkretnim textovem souboru. Duraz na zkoumani konkretnich textu vedl v Evrope ke vzniku stylistiky jako relativne samostatne jazykovedne discipliny. V jistem smyslu pokracovanim a v jistem smyslu reakcf na am. l.s. 20. a 30. 1. je -+generativni gramatika N. Chomsktfho z 50. I. Principy l.s. se rozvijeji v poslednfch desetiIetich v ramci -+semiotiky, resp. -+semantiky. Vychazi z nich -+lingvisticka antropologie a zasahuji do -+interpretativni sociologie a -+etnometodologie (viz tez -+sociologie jazyka). A: structural linguistics F: linguistique structurale N: strukturelle Linguistik I: linguistica strutturalista Lit.: Bloomfield. L.: Language. New York 1933; Harris. Z. S.: Methods in Structural Linguistics. Chicago 1951; Hjelmslev. L.: Jazyk. Praha 1971: Hjelmslev. L.: Prolegomena to a Theory of Language. Baltimore 1953; Sapir. E.: Language. New York 1921; SallsslIre. F. de: (1916) Kurs obecne lingvistiky. Praha 1989; viz tei -->gramatika generativni.

Hur list zaznamni viz arch zaznamovy listina obcanskych pray vizobcan lit era t u r a viz sociologie literatury

lit u r g i e viz bohosluzba 10 aj a lit a - (z fr. loyal = zakonny, to z lat. lex = zakon) - vernost Ci oddanost smerovana vuci konkretni osobe ci vuCi neosobni organizaci. L. je vzdy zalozena na -+autorite, a to bez ohledu na to, od eeho je autorita odvozovana. L. pfedpoklada dobrovolnost, tedy moznost volby ze strany toho, kdo ji prokazuje. Zaroven se vsak zpravidla poji s emotivnim rozmerem, ktery tuto volbu zuzuje. Posun l. od osoby panovnika na celou instituci vel'. -+moci jako takove sehral vyzn. ulohu pfi konstituovani starni moci. Prvek l. patH ke konstitutivnim slozkam vsech forem -+klientelismu. Pusobi take ve zobecnene podobe - vylucna I. vuCi vlastnimu narodu je soucastf umirneneho -+nacionalismu i vyhroceneho -+sovinismu. Jista mira l. tvoff soucast vsech typu soc. vazeb, ktere nejsou zalozeny na jednorazovych, Ciste ucelove kalkulovanych kontraktech. V tomto smyslu slouzi kategorie I. sociologum k vystizeni povahy vztahu pospolitostnfho typu v opozici ke vztahurn zalozenym na prostem egoisrnu zucastnenych. A: loyalty F: loyalisme, loyaute N: Loyalitiit I: lealismo Kel lob b y - (angJ. terrnin pro halu, pfedsin, vestibul- napf. v hotelich, divadlech apod.) - vyraz pouzivany pro mistnosti pfed vchodem do jednaci sine am. snernovny (House of Representatives) a senatu, ktere jsou pfistupne verejnosti a kde je mozno setkat se s poslanci a senMory, a ktery v politologii a pol it. s-gii a dfky sdelovacirn prostfedkum uz vseobecne (i v laicke mluve) nabyl dalSiho vyznamu: konotuje jednotlivce a skupiny (lobbisty), ktefi se snazi ovlivnit zakonodarstvi a vladni administraci zakona ve prospech sve zajmove sku piny a organizace. Lobbiste maji prostrednictvim svych styku s volenymi cleny Kongresu a s Ufedniky vladni administrativy pfesvMcovat cleny legislativnich organu a (nebo) administrace, aby rozhodovali s ohledem na potreby organizaci, ktere lobbiste reprezentuji (ropne firmy, bankefe, odborove organizace, Jekafe, ucitele apod.). V USA, kde rna l. svuj puvod, jsou v lobbisticke aktivite zapojeny tisice osob - nejen na federalni urovni, ale tez v jednotlivych starech. KaZda vetSi organizace a zajmova skupina rna sve (temef vzdy placene) lobbisty. Federalni zakon z r. 1946 (Federal Regulation of Lobbying Act) vyzaduje forrnalni registraci lobbistu, cHove prohlaseni organizace, kterou reprezentuji, jakoz i oznameni jejich vydaju a pffjmu. Timto uzakonenirn se vlastne l. stala forrnalni soucasti po lit. zivota, je castecne pod pravni kontrolou. Ma moznosti vykonavat vliv (napf. pomoci financnich daru od reprezentovanych organizaci a skupin ve volebnich kampanich atd.) daleko pfesahujici faktickou sHu skupin, ktere zastupuje. 575

logika

ludistika

Pojem I. v po lit. zivote zobecnil i mimo uzemi USA, i kdyz bez formalniho zakotveni. Aekoliv mnozi lobbiste pouzivaji pfijatelne prostfedky k prosazeni zajmu svych klientu (pokouseji se napf. pfesvedeovat 0 spravnosti toho Ci onoho zakona nebo 0 jeho negativnich dusledcich), mnozi jini pouzivaji nebo se pokouseji pouzivat metody nezakonne (podplaceni, dodavani zkreslenych ajednostrannych informaci apod.). Proto termin I. budi ve vefejnosti pfedevsim negativni pocity. Je to ale i proto, ze I. zastupuje uzke zajmy svych klientu zcela bez ohledu na celonar. zajmy. o nezakonnych a protizakonnych akcich lobbistu se v zap. demokraciich vefejnost dozvida diky sdelovacim prostfedkum. Legitimni podezfeni tykajici se jejich einnosti je pfedpokladem jejich kontroly. Do jake miry jsou zakonodarci nebo vladni einitele skuteene ve svem rozhodovani ovlivneni I., je v podstate nezjistitelne. Pluralita a ruznorodost zajmovych skupin a organizaci "vyzbrojenych" lobbisty vsak do jiste miry umoziiuje elenum legislativnfch organu i adrninistrativy vyslechnout nejprotichUdnejsi hlasy tykajfci se zakonodame Cinnosti nebo interpretace zakonu v praxi. Za neplacenou a neformalni lobbistickou Cinnost lze povazovat dopisy elenum parlamentu, petice, rozhovory se zainteresovanymi obeany a vubec vsechny metody, jirniz jednotlivec nebo jeho organizace maji moznost prosazovat sve -'mizory a -'zajmy. Dopisove akce jsou casto inscenovany zajmovymi organizacerni a skupinami a je skoro nemozne kontrolovat, kdo je autorem dopisu nebo alespoii jeho odesilatelem. A: lobby F: lobby N: Lobby I: lobby Lit.: Finer. S. E.: Anonymous Empire: A Study of the Lobby in Great Britain. London 1958; Key, V. O. Jr.: Politics, Parties and Pressure Groups. New York 1958; Millbrath, W.: The Washington Lobbyists. Chicago 1963.

Neh logika - (z fec.logos = slovo, fee) - ve vyvoji evrop. mysleni je tento termin uzivan v ruznych vyznamech a kontextech, ale z hlediska terminologicke tradice by se jim mel a rozumet pfedevsim analyza jazyka a mysleni (usuzovani, definovani, klasifikovani) s cHern podat takova pravidla, ktera by provadeni techto Cinnosti uCinila co nejefektivnejsi. L. (v soueasnem stadiu rozvoje nazyvana tez formaIni I., symbolickou I., modemi I.) je ved. disciplinou, ktera za sve zformovani vdeei Aristotelovi a ktera byla rozvijena az do 19. st. v podobe tzv. tradieni I. Potom vstoupila do noveho obdobi, ktere je charakteristicke sirokym vyuzivanim matem. aparatu, rozvijenim symbolicke techniky, budovanim axiomatickych systemu a v souvislosti stirn obrovskym rozsifenim oblasti aplikaci (v soueasnosti pfedevsim ve vypoeetni technice, informatice a umele inteligenci). V navaznosti na hist. tradici je I. nejintenzivneji zkoumana jako prostfedek ovefovani spravnosti -'du-

576

kazu, zejm. tzv. deduktivnich dukazu (viz -tdedukce). Za pfedmet formalni I. tak muze byt povazovana zejrn. teorie spravneho odvozovani a relace logickeho dusledku, na niz je toto odvozovani zalozeno. V teorii odvozovani formalni logika uvazuje dukazy pouze vzhledem kjejich forme, a tedy nezavisle na obsahu a pfedmetne pravdivosti tvrzeni, ze kterych se dukazy skladaji (odtud nazev formalni I.). V poslednich desetiletich se formalni I. vnitfne diferencovala na tzv. klasickou I. a neklasicke I., pro ktere je charakteristicke, ze popiraji nektery ze zakl. principu klasicke I. (extenzionalitu, dvouhodnotovost). Mezi neklasicke I. patfi napf. intuicionalisticka I., vicehodnotova I., modalni I., deonticka I., fuzzy I. atd. Tzv. -'Iogika dialekticka nepatfi ani ke klasicke, ani k neklasicke vetvi rozvijeni 10giky. A: logic F: logique N: Logik I: logica Lit.: Cechdk, V. - Berka, K. - Zapletal, I.: Co vite 0 modern! 10gice. Praha 1981; Berka, K.: Strucne dejiny 10giky. Praha 1994; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton 1956; Tarski, A.: Ovod do logiky a metodologie deduktivn!ch vM. Praha 1966; Whitehead, A. N. - R1Lue!l, B.: Principia Mathematica. Cambridge, Mass. 1910-1913.

Svo log i k a d i a I e k ti c k a - nejasne pojmenovani ureitYch fil.-metodol. zasad, ktere nema ve skuteenosti nic spoleeneho s -tlogikou jako takovou, ale v urCitem vyvojovem obdobi to byla vyzn. soueast marx. filozofie (zejm. sov.). Pojem byl zfejme poprve pouzit V. 1. Leninem r. 1915 ve stati Karel Marx, ale K. Marx ani F. Engels tento pojem nepouzivali. Vyznam, ktery mu Lenin daval, je patrny z jeho komentafu a poznamek k Hegelove Logice, publikovanych ve FilozoJickjch seSitech, kde se zmiiiuje 0 "jednote dialektiky, logiky a teorie poznani". Zakl. principy I.d. charakterizoval Lenin v r. 1921 ve stati Jest/! jednou 0 odborech takto: 1. vsestranne zachyceni pfedmetu v myslence; 2. pojimani pfedmetu v jeho vyvoji a samovyvoji; 3. zahrnuti vsech praktickych lidskych poznatku v uplne definici pfedmetu; 4. popfeni existence abstraktni pravdy (pravdaje vzdy konkretni). Z techto formulacije zfejme, ze jde 0 jakesi obecne fil.-metodol. zasady. V diskusich, ktere probihaly v SOY. filozofii ve 20. l., se pojem I.d. vyskyto val velmi sporadicky as nevyhranenym vyznamem uzival se pfevazne jako synonymum k pojmu -tdialektika. Koncem 20. I. se objevily pokusy charakterizovat I.d. jako "aplikaci dialektiky na proces vedeckeho poznani". V tomto smyslu byla I.d. v ruznych pokusech 0 systematizaci marx. filozofie povaZovana bud za soueast teorie poznani, nebo dialektiky, event. za spojovaci soueast obou. Od 30. !. Ize pfedevsim u soy. autoru identifikovat dva hlavni smery pokusu 0 rozvoj I.d.: prvni spoeival v obecne metodo!. uvahach s pouzitim (nekdy jen vnejskovym)

dial. terminologie, druhy v komentovani a uVadeni pfikladu k principum I.d. vyslovenym Leninem. V souvislosti s pouzivanim pojmu I.d. vznikl v SOY. a vychodoevrop. filozofii take problem vzajemneho vztahu formalni logiky a I.d. V tech to diskusfch zaeal pojem I.d. dostavat novy vyznam, kter)' pozdeji pfevladl-I.d. byla pojimana jako vyssi vyvojova faze Cijako "pfekonani" formalni logiky. A: dialectical logic F: logique dialectique N: dialektische Logik I: logica dialettica Lit.: Rozellfal, M. M.: Principy dialekticke logiky. Praha 1962; Wetter, C. A.: Dialectical Materalism. London 1958.

Cech logika 0 bj evo vani - (z ang!. logic of discovery)zpusob vytvareni, vzniku -'objevu novych, originalnich poznatku, noveho vedeni. V jistem smyslu opakem 1.0. je logika justifikace (logic of justification). Tento vztah je analogii protikladu -'kontextu zduvodneni a kontextu objevovani. Jiz anticky feenik M. Tullius Cicero rozlisoval dva druhy logiky: ars inveniendi, coz je vlastne 1.0., a ars iudicandi neboli logiku souzeni. Nachazel je v Aristotelovych dilech (prvni v Topikdch a druhou v Analytikdch). L.o. ve forme kombinatoriky se snazil jako prvni vypracovat R. Lullus koncem 13. st. a pozdeji v 17. st. G. W. Leibniz, zejm. v souvislosti s tzv. mathesis universalis. L.o. by va nekdy explifikovanajako induktivni logika nebo jako kreativni logika zabyvajici se zakonitostmi tvofiveho mysleni. V tomto smeru je 1.0. spjata s psycho!. otazkami -.kreativity a invence a s problematikou konstruovani v inzenyrskem mysleni. Nejpropracovanejsich vysledku dosahl G. P6lya ph formulaci pravidel plauzibilniho usuzovani, ktere odvodil z rozboru inveneni Cinnosti matematiku. A: logic of discovery F: logique de la decouverte N: Logik der Entdeckung I: logica delle scoperte Lit.: P61ya, C.: Mathematics and Plausible Reasoning. Princeton, N.J. 1954.

Ber logi ka vedy - vedni disciplina pouzivajici pojmy a aparat moderni -'Iogiky k analyze systemu ved. poznani. Zformovala se v prvni etvrtine 20. 1., rozpracoval ji -tneopozitivismus. Termin I. v. se pouziva take pro oznaeeni zakonitosti rozvoje -'vedy, pravidel a procedur ved. pozorovani a ueeni 0 psychol. a metodol. pfedpokladech ved. -tobjevu. (viz tez -'Iogika objevovani). Mezi zak1. okruhy probJemu soueasne I.v. patfi zkoumani logickych struktur ved. teorii, vytvafeni a zkoumani umelych (formalizovanych) -tjazyku vedy, ruznych typu deduktivnich a induktivnich usudku (viz -tdedukce) v pfir. a spo!. vedach, analyza formalnich struktur zaki. a odvozenych ved. -tpojmu a -tdefinic, zkoumani logicke struJetury pozo-

rovacich procedur a rozpracovavani logickych kriterii jejich heuristicke efektivnosti, zkoumani logicko-metodo!. obsahu procesu abstrakce, vysvetlovanf, pfedpovidani atd. A: logic of science F: logique de la science N: Wissenschaftslogik I: logica della scienza Lit.: Durbin, P. R.: Logic and Scientific Inquiry. Milwaukee 1968; Ruzavill, C. I.: Naucnaja teorija. Moskva 1978.

MaO log i s t i k a - (z fec. logos = slovo, fee) - oznaeeni moderni vyvojove etapy -tlogiky, zavedene poeatkem 20. st. L. Couturatem k odliseni tzv. matematicke nebo symboIicke logiky od logiky tradieni. Toto oznaeeni se nyni jako tech. termin nepouziva, rna spiSe negativni podtext. V antice se pod nazvem "logistike techne" rozumelo umeni pocHat. Ve vojenstvi se pod I. rozumi zasobovaci system armadnich utvaru. A: logistics F: logistique N: Logistik I: logistica Ber log it viz modely logitove log 0 a n a I y z a viz poststrukturalismus log 0 k r a c i e - (z fec. logos = fee; kratos = sila, vi ada) - ideova koncepce pomerne malo vlivneho konzervativniho polit. hnuti tzv. neoaristokratu. V jeho eele stal jeden ze zakladatelu Panevropy R. N. Coudenhove-Kalgeri spolu s K. Hilerem, soc. teoretikem navazujicim na PlatOna a F. Nietzscheho. Logokrate se hlasili k tzv. stavovskemu socialismu, odmitali marxismus, demokracii i liberaIismus. Uznavali vsak parlamentni system s tim, ze senat by mel byt nahrazen jakousi vyssi snemovnou slozenou z vynikajicich jednotlivcu, "dusevnich aristokratu", kteff by usmeriiovali a fidili polit. a duchovni vyvoj mas. Tento aristokraticky -tklub se mel dopliiovat a rozsifovat kooptaci novych elenu. Logokrate ostfe vystupovali proti myslence soc. rovnosti, akcentujice vzdelanostni, pracovni a duchovni hierarchii, kterou povazovali za pfirozenou. V pfedvaleenem Ceskoslovensku vzbuzovala I. zajem elenu Svazu stavovskeho sourucenstv{ prdce, charakteristickeho vypjatym nacionalismem a konzervatismem. A: logocracy F: logocratie N: Logokratie I: logocrazia Lin Iud i s t i k a - (z lat. ludus = hra, zabava; logos = slovo, fee, veda) - tez ludologie - systematicky vyzkum podstaty, vzniku, smyslu pravidel, funkcf a ulohy -'hry v individ. aspol. zivote eloveka a vyssich zvifat. Ludologove zkoumaji hru jako bioI. jev (viz -'etologie) a psycho!. jev a jeji misto v -.ontogenezi a -'socializaci jedince (zejm. v detske psychologii) i ve vytvafeni a vyvoji kultury. L. objasi'iuje pojem hry v protikladu a v souvislosti se svo-

577

lum penp ro letari a t Iync bodou, ucelnosti, krasou, praci, existenci, proZitkem, starosti aj. Ruzne teorie her analyzuji tento jev od nejstarsfch kultovnfch her a ritmilu az po nejmodernejsi hry, napl'. na pocltacfch. Vyskytuji se estetickt\ psycho\', s-gicke a kult.-fi\' teorie, zalozene zejm. na fenomenologickych pfistupech. A: Ludism F: ludistique N: Ludismus I: Lit.: viz -+hra.

Kam

lumpenproletariat - (z nem. Lumpen = hadr, car; lat. proletarius = obcan nemajfci pozemky) - doslova proletariat v hadrech, -'deklasovane vrstvy, nachazejici se na nejnizsi pricce zebftcku -'socialni stratifikace kap. spolecnosti. Do I. patfi zebnici, zlodeji, tuhici, prostitutky apod. L. je vysledkem sestupne -'socialni mobility casti -'maloburZoazie a casti -'proletariatu, spojene se -'socialni degradaci (viz tez -'pauperizace). Podle K. Marxe jde spiSe 0 reakcni vrstvu spolecnosti, jejiz pl'islusnfci ztratili -.tfidni vMomi, a ackoli byvaji nekdy strzeni proletarskou revoluci, jsou ochotni zaprodat se -'burZoazii, ktera l. casto zneuziva proti tl'idne uvectomelemu proletariatu (napl'. formou stavkokazectvi). L. je nachylny i k pl'ijimani extremnfch poloh -'rasismu a -'nacionalismu, k ucasti na pogromech. Jako tema patff do studia -'sochilni deviace, resp. -'socialni patologie. A: lumpenproletariat, underclass F: lumpenproletariat, sous-proletariat N: Lumpenproletariat I: lumpenproletariat San lustrace - (z lat. lustratio = ocista, oCisteni) - ptivodne nab. obfady "ocisty" od "poskvrneni", ktere vznikly v davnych dobach. Ten, kdo se provinil proti bozstvu, byl lustracni -'obeti oCisten. L. se vyskytuji ve vsech nabozenstvich, jejich formy jsou vsak rUzne. K oCiste se casto pouzivaji prostredky, ktere maji dezinfekcni uCinek, jako voda, ohei'i, kouf (napf. v hinduismu ocistna koupel v posvatne fece Ganze). Rozsifenym prostfedkem jsou i davive napoje a pousteni zilou (zejm. u pfir. narodti). V obdobi antiky byly l. provadeny v Rime. Ocista se konala zejm. pokud se clovek poskvrnil krveprolitim nebo tim, ze se dotkl mrtveho, byla vsak tez provadena na novorozenci hned po narozeni. L. formou krvave zvffeci obeti byla "hromadna", provadela se kazdych 5 letjako skup. -'obrad, a to v obdobi cenzu, tedy ph scitani lidu a soupisu majetku, aby mohly byt fadne vymefeny dane a nikdo se nemohl vyhnout vojenske sluzbe. V soucasne doM znamenaji l. spiSe nd ocisteni od viny jeji odhaleni a potvrzeni, event. potrestani vinika. V polistopadovem Ceskoslovensku se l. stala pravnlm aktem. Lustrovan neni kazdy, kdo pl'ekroCiI zavaznou moralni normu, ale jen ten, kdo zaujima vy578

znamnejsi obcanskou pozici, zodpovednou spo\. funkci, jejlz vykon podh~ha co nejsirsi soc. kontrole (vycet techto funkci je dan zakonem). L. je v tomto pfipade chapana spise jako oeista spolecnosti od nemoralnfch reprezentantu ei vUdcti a ochrana pi'ed nebezpecim moraine zavadneho jedmini. Ma postihnout v podstate zavaznejsi podoby tzv. rezimove kolaborace. Jeji prakticka realizace se vsak ukazala jako sporna. Doslo mj. k vyvolanl tzv. divokych lustraci a k zneuZlvani policejnfch archivu napl'. za ucelem -'skandalizace polit. protivniku. A: screening, background investigation, lustration F: lustration, epuration N: Lustrationen, Reinigung I: accertamenti, controlli MaR

I ute r s t v i - tez luteranstvi - smer -.protestantismu, ke kteremu se dnes hlasi v celem svete asi 80 mil. Iidi. Jeho zakladatelem je Martin Luther. V r. 1517 vystoupil s 95 tezemi proti odpustkum, na lipske disputaci; 0 2 roky pozdeji prohlasil, ze primat -.papeZe neni nutny ke spase a ze cfrkevni koncily nejsou neomylne, a okazale se pl'ihlasil k husitskym pl'edchtidctim. Vydal l'adu del oslovujfcich vel'ejnost, s pozadavky vtiCi statu i cirkvi. Pred mestskymi bran ami Wittenberka spalil odsuzujfci bulu papeze a papezske dekretaly. Byla na nej uvalena klatba. Prekladem bible (r. 1534) ziskal zasluhu 0 jednotny -'spisovny jazyk nem. naroda. Je povazovan za pfedstavitele "praveho kfidla" reformace. Polito byl znacne konzervativni. Konstantou jeho teologie je ospravedlneni pouhou -'virou a uplna zavislost eloveka na Bohu, rozluka teologie a fiJozofie, odontologizovani teologie. Zvestovani ajednani -'drkve neni podle neho neseno tradici, ale biblickou zvesti, soustfedenou kolem Jef.ise Krista. Uceni M. Luthera 0 dvou riSfch (Zwei Reiche Lehre), ktere souviselo s jeho rozlisenim zakona a evangelia, znamenalo vymaneni jednotIivych oblasti spo\. zivota z klerikalniho podruel, ale pozdeji vedlo i ke zdtirazi'iovani jejich svezakonnosti, coz naopak usnadiiovalo svetske vrchnostenske porucnictvi. L. je umfrnenejsi formou reformace nd -'kalvinismus, ktery na ne navaza\. SpoJecne ale vychazeji z -.bible jako jedineho zdroje a zakl. hlediska kl'estanske viry a zivota. Luterska teologie brzy zacala vytvaret (i za pomoci prvku aristotelismu a stoicismu) racionalni system usilujici o vyrovnani s renesancni filozofii. Ustfedni roli v l. hraje zminena teze, ze veskera Cinnost cloveka je poznamenana hfisnostf a zkazenostf lidske phrozenosti, ktera se da ospravedlnit pouze virou (sola fide), a ze spaseni eloveka je mozno dosahnout pouze BOZl milosti. L. pop ira zprostl'edkovanost vztahu "clovek - Buh" pomoci cirkve jako hierarchickeho arbitra, pfipousti ale zvestovani pomoci ka-

zani a obecenstvi. Odmita take vnejsi formy zasluhovosti (katol. system odpustku ajinych kultickych dobrych skutkti). Zdtiraznena hluboka osobni vira zaklada bezprostfedni vztah eloveka k Bohu a vyplyva z nl i vsechno skutecne dobre jednanl (zatfm mu vzdy neco chybl, co by mohlo byt pfidano). L. chtelo byt -'reformad cele ki'estanske cirkve, ale dostalo se do konfliktu s l'lmskym katolicismem ohledne obl'adnictvi, pojeti svatosti, postavenl knezl atd. Pro l. je typicka orientace na civilni zpusob zivota, kteni se promita do odmitanl -'reholnich radu, klasterniho zivota a -'celihlitu. Podobne jako kalvinismus take l. pl'ispelo k formovani individualismu a podpol'ilo rozvoj moderniho podnikani (viz tez -'etika protestantska). Po augsburskem nab. miru (r. 1555) se l. stalo statnim nabozenstvim, zv\. na severu Nemecka (v cele cirkve stal zemsky knize). Mimo Nemecko zapustilo l. koreny nejdl'ive ve Skandinavii, kde se stalo tez statnfm nabozenstvfm, ale zachovalo biskupske zfizeni. Vliv I. se sml i v ees. zernich, zejm. jako novoutrakvismus, dale v Polsku, Uhrach apod. Luterska ortodoxie pres systematicke vykony svych celnych osobnosti (L. Hutter, J. Gerhard) neunikla doktrinalni ztuhlosti. Tato -.teologie prosla relativne malym stepenim a necetnymi vnitrnimi spory. Urcujicf byly dva protikladne proudy: konzervativni a liberalni. Konzervatismus se drZel spo\. statu quo a v 50. I. 19. st. se mu podanlo podrobit si znacnou cast zemskych cfrkvi; liberalismus cerpal z ideji -'osvicenstvL Hlavnl teologickou osobnosti teto epochy je F. D. E. Schleiermacher, stavejfci viru na bezprostfednosti a niternem citu. Jeho teologie a filozofie se vyvijely v kritickem dialogu s nem. klasickou filozofii, zvl. s G. W. F. Hegelem. Jeji romanticky kontext zmizel po revoluci 1848-1849. Luterska teologie pl'ehlizela zneuzivani l. ve prospech tzv. Druhe fiSe a pozdeji Tfet! fiSe. Cest l. zachovala zvl. tzv. Vyzndvajici cirkev (Bekennende Kirche). Zhrouceni liberalni teologie pod vlivem 1. svet. valky podnitilo vznik novych smeru, reagujicich zvl. na tzv. dialektickou teologii Karla Bartha. V soucasnem I. je silny vliv teto skoly, dale teologie D. Bonhoefferovy, existencialnfch a hermeneutickYch vykladti bible, roste i vyznam podnetti z USA (P. Tillich, H. Cox) a z Lat. Ameriky (1. Bonino, G. Gutierrez, Alves). Organizaci luteranti v Nemecku byla nejprve Vseobecnd evangelicko-luterskd konference (od r. 1868). R. 1923 vznikl v Eisenachu Svetovy konvent luterdnu, r. 1947 v Lundu Svetovy luterdnskj svaz, ktery je volnym shromazdenlm luterskych cirkvi hlasicich se k augsburske konfesi, k Lutherovu katechismu (generalni tajemnik rna sldlo v'leneve). A: Lutheranism F: lutheranisme N: Luthertum I: luteranesimo

Lit.: Hennann, R.: Luthers Theo1ogie. 1967. MUller, R.: Streisand, Luthers Weg von der Reformation zur Restauration. 1964. Leonard, E.: Histoire genera1e du protestantisme, 3 sV. 1962; Ransdorj, M.: Z mys1enkoveho sveta reformace. Praha 1989; Stern, L. - Steinmetz, M.: 450 Jahre Reformation. 1967.

Ran, Such I u z a - (asi ze staronem, los = bezuzdny) - expresivni neodborny pojem vyskytujici se v hist. pramenech, ktery oznaeuje soc, -'vrstvu vydelujici se z chudiny, resp. z .....lidu agresivitou, amoralnostf, egoismem, nekulturnostf i animalnostf potfeb. V cestine jsou temer analogicky uzivany pojmy chatra, holota, chaska, sebranka aj, Jde 0 osoby nejnizsfho soc, statusu, s vyrazne negativistickym vztahem k soc. fMu a nedostatkem porozumeni pro celospol. zajmy. Tyto osoby vetSinou prosly procesem -'socialni degradace a byvaji povazovany za -'deklasovanou vrstvu. Pozivaji min. spo\' ucty a prestize. Dnes jsou to obvykle chuligani, narkomani, kriminalni zivly, pobudove, tzv, -.Iumpenproletariat. V pol it. publicistice je terrnin l. obvykle pejorativnlm -.labellingem, kterym se oznaeuji nejrtiznejsi spol. skupiny vcetne clenti militantnfch hnutf, ale i vlMnouc1 vrstvy (viz slovni spojeni "panska holota"), Pouzitf pojmu l. rna obvykle vyrazny diferenciacni pfidech a je projevem nadfazenosti rnIuvciho. S-gie zahrnuje zkoumani l. do ramce studia ~ociaJ.ni deviace, resp. -'socialni patologie. A: mob, rabble F: populace, racaille N: Pobel I: plebaglia Lin I y k ant r 0 pie - (z fr. lycanthrope = vlkodlak) - programove sebevycleiiovanl -'umeIcu ze spo\' struktury, interpretovane bud' jako destruktivnf p6za liter. .....satanismu, nebo jako vedomi hlubokeho rozporu mezi nfzkym soc, postavenim umelce a jeho pocitem moralni pfevahy nad "mesfakem". Program l. zformuloval eelny predstavitel prvni generace fr. -'bohemy P. Borel, k pojmu v jeho druhem uvedenem smyslu se vsak vratili i pfedstavitele -'umelecke avantgardy 20. st. (napr. T. Tzara). A: lycanthropy F: Iycanthropie N: Lykanthropie I: Iicantropia Lit.: viz -->bohcma.

Vod Iync viz day

579

mafie

machiavelismus nickeho klientelismu, hosp. i polit. -tkorupce. Novou kvalitu tyto m. ziskavaji, jakmile se propoji s narkomafiemi, s mezinar. zlocinem a s prodejem zbrani. Je vysoce pravdepodobne, i kdyz to Ize stezi prokazat, ze obchodni obrat organizaci tohoto typu ptesahuje vysi hosp. produktu mnoha mene rozvinutych zemi, cemuz zfejme odpovida i jejich celkovy vIiv. A: mafia F: mafia N: Mafie I: mafia Lit.: Pflilcke, R.: Beitrage zur Theorie von Patronage und Klientel. Hei1972.

de
berg

Kel

mafie - (z it. maffia) - organizace uspofadana na principu -tklientelismu, ktera v podminkach modemiho statu pfemenuje jistou cast vef. zdroju a pravomoci v pravomoci a zdroje soukrome. Organizovane pfitom porusuje monopol statu na pouzivani -tnasHi a na vykon -tprava. Spojuje prvky osobni vernosti a -tloajality s tuhou hierarchickou strukturou, pfitom dodduje zasady delby prace mezi slozkami fidicimi a vYkonnymi. Po ekon. strance respektuje principy tdni smeny a snazi se pfitom profitovat z umele vytvaI'eneho nedostatku - poskytuje za uplatu ochranu tern, ktere sarna zbavuje bezpeci, poskytuje drogy tern, u nichz na ne vyvolala navyk apod. Obecne se za mafiany oznacuji ti, ktenjsou schopni zajistit sve osobni bezpeCi a svuj hmotny zajem, aniz by pfitom respektovali vet. moc a platne zakony. V konkurenci s vef. -tautoritou vytvaI'eji stat ve state. K nejznamejsim pfipadum tohoto typu pam it. m., ktera se formovala od pfelomu 18. a 19. st. nejprve z hlidacu dobytka na jihoit. latifundiich Bourbonu, ktefi vstoupili do klientskych vztahti k najemcum ptidy zprosttedkovavajicim najem pUdy mestske slechty drobnym zajemcum. Postupne se m. urbanizuje a prorusta do vrstev prumyslnickych a banketskych, propojuje se s maklefi a ziskava vazby na lokalni politiku. Podobne praktiky, prortistajici navic celym byrokratickym aparatem, se rozvijeji do podoby mafianske "amigokrazie" take napf. ve Spanelsku (pfedevsim v Andalusii, nazyvane nekdy "spanelskou SicHii"). Jestlize sicilska m. se dokazala dobte adaptovat na podminky mestskeho zivota pfedevsim v USA, urCite prvky span. mafianstvi byly rozvinuty na latifundiich zerni Lat. Ameriky, kde se namnoze staly soucasti statniho systemu. Praktiky mafianstvi prorustaji polit. systemy ruznych typu, mivaji podobu nelegalnich kontraktti mezi polit. a hosp. kruhy ci podobu Ui'ednickeho a stra580

mag i e - (puvod terminu je nejasny, snad je jeho kofenem staroperske oznaceni osoby nadane nadpfirozenymi schopnostmi) - ponechame-Ii stranou, ze timto terminem je take oznacovan jevistni iluzionismus (varietni kouzelnictvi, eskamotaz) a lidove pak vetSinou poverecne carodejnictvi, vystupuje pojem ve ttech vyznamovych rovinach - kult. a soc. antropol., resp. etnologicke a s-gicke, filozofickeho a liter. romantismu a okultisticke. Klasikem pojeti m. v kult. antropologii je J. G. Frazer (viz Zlata ratolest z r. 1911-1915), ktery sve evolucionisticke pojeti zalozil na srovnavacim studiu ruznych poverecnych -tritualo, dolozenem bohatym materiaIem. Jeho vychodiskem je analyza magickeho mysleni, ktere chape jako vyvojove nejranejsi, primitivistickou fazi Iidskeho mysleni, resp. jako nespravnou aplikaci zak!. principu asociace pfedstav, principu podobnosti a vzajemneho doteku. Za spolecneho jmenovatele povaZoval "sympateticky vztah" (vnitfui soulad). Zakon podobnosti vedl podle neho ke vzniku homeopaticke m., zalozene na tom, ze podobne vytvari podobne a vysledek se rovna pficine. Zakon doteku vedl ke vzniku kontaktni m., podle ktere veci, ktere byly ve vzajemnem styku, na sebe pusobi (napf. cokoli se cini s pfedmetem, ktery byl ve styku s urCitou osobou, deje se take s touto osobou, cozje pI'ipad tzv. voltu, carodejnicke praktiky rozsifene ve vsech kulturach: probodne-li se stopa urCite osoby, pusobi se ji tim bolest apod.). Uplatnuje se zde princip "pars pro toto", tzn. cast zastupuje celek (volt-figurka byl impregnovan napt. vlasy osoby, na niz mel pusobit). Frazer dospel k zaveru, ze m. je falesnym systemem pfir. zakonitosti a klamnym navodem k jednani, ze je nepravou vectou stejne jako neplodnym umenim. Protoze podle nej -tnabozenstvi ptedstavuje vyssi uroven lidskeho mysleni, vznikla m. hist. pfed nabozenstvim a lisi se od nej tim, ze pfinucuje nebo omezuje nadpfirozene sily, kdeito nabozenstvi se je snazi ziskat na svou stranu (rozdH ritualu v m. a nab. kultu zaklfnani a modlitby). Frazer tvrdi, ze nabozenstvi vzniklo, kdyz se zacalo pochybovat 0 praktickych vysledcich m., ale nevysvetluje, proc

se m. vzdor temto pochybam udrzela, a to i ve vyspelych kulturach. Teto teorii bylo vytykano, ze nezahrnuje celou fenomenologii m., zejm. pak praxi samanismu (viz -tsaman). E. Durkheim (1912) poklada m. za individualistickou, nabozenstvi za kolektivisticke, oboji pak za dva p6ly tehoz jevu, -tviry. Existuji vsak take kolekt. magicke -tobrady (napt. lovecke nebo valecnicke tance pred zapocetim lovu nebo valecneho tazeni), predstavujici princip homeopaticke imitativni m. V jinych teoriich se uvadeji jina trideni m., napf. agresivni a prevencni (k druhemu patri zaZehnavani nemoci, noseni amuletti a talismanti apod.). Nekten funkcionalisticti autoh (napf. B. Malinowski v Magic, Science and Religion, 1926) soudi, ze magicky ritual vznika z uzkostne tenze, kterou umoznuje odreagovat, a ze nahrazuje praxi. Magicky obfad rna zajistit uspech, 0 jehoz dosazeni se pochybuje, ktery je nejisty. V mysli primitiva vznika ve stavu uzkosti tendence k expresi a casem je tato akce symbolizovana (viz napf. magicke rity Trobriandu, ktere maji zajistit uspech pfi lovu ryb). Teto teorii vsak odporuje napt. A. R. Radcliffe-Brown (1930 a jindy), ktery cely tento vyklad obraci: ritual naopak vytvafi uzkost, ktera zajiSfuje ucelne chovani (napf. rituaIy po narozeni ditete u Andamanu, ktere maji zajistit vetS! peci o novorozence, navozuji strach, aby narozeni probehlo bez komplikaci). C. Levi-Strauss (1962) nestavi m. a -tvedu do protikladu a nechape magicke mysleni jako zasadne insuficientni, resp. inferiorni, ale proste jako jiny druh mysleni, ktery je s ved. myslenim paralelni a osvectcuje se u -tpfirodnich narodu (napt. v klasifikaci bylin podle jejich lecebnych ucinku). W. E. Miihlmann (1969) soudi, ze by bylo chybne pfevadet veskere fenomeny m. jen na primitivni stupne kultury; magicke podle nej zustava obecnym lidskym potencialem. V -tromantismu je m. spojovana se silami -tnevedomi (c. G. Carus), je chapana jako vyraz dokonalosti a symbol absolutna (napf. u F. L. Novalise magicke pojeU poezie). Vznika tzv. magicky idealismus, na nejz navazujeA. Schopenhauer, uznavajici vedle kauzalnich souvislosti tez souvislosti magicke. Okultisticke pojeU m. (viz -tokultismus) vyjactfil jiz R. Bacon vyrokem, ze m. je prakticka metafyzika, interakce mezi transcendentalnem subjektu a transcendentnem reprezentovanym svetem tzv. astralniho svetla, ktere je prostfednikem, ale i pusobcem magicke akce. Ta rna formu invokativni (prosebnou), resp. evokativni (imperativni), a dynamizujic astralni svetIo tvotf v nem by tosti, jejichz prosttednictvim muze pak operater pusobit i v rovine fyzickeho sveta. Klasik evrop. m. H. C. Agrippa von Nettesheim (De occulta philosophia, 1531) se pokousi sjednotit filozofii m. s kfesfJlnstvim na

bazi neoplatonismu. M. je pestovana jako metafyzika pnrody i jako prakticka nauka 0 vyuziti skrytych sil pfirody, zejm. k uceltim lecebnym (G. della Porta: Magia naturalis, 1619) a ke komunikaci s transempir. bytostmi (magia innaturalis). Deli se na "cernou" (uziti prostredku m. ke zlym ucelum) a "bilou" Ueji uziti k ucelum dobrym). Ke vzkfiSeni stfedoveke m., zejm. ve spojeni s -thermetismem as -tkabalou, dochazi koncem 19. st. (Eliphas Levi: Dogma a ritual vysoke magie, 1856, ces. 1918). Obnovuje se alexandrinska theurgie, coz je vyssi forma m. (J. Kefer, 1938). V soucasnosti nechybeji ani teorie chapajici m. jako praxi s personifikovanymi silami nevedomi (/. Regardie, 1969) nebo jako praktickou metafyziku sexu, tzv. sexualni m. (satanistaA. Crowley, 1929) a nechybeji take pokusy 0 jeji experimentalni provefovani (fimska skupina Ur, londynska spolecnost The Golden Dawn, prazska Universalia). A: magic F: magie N: Magie I: magia Lit.: Bittner, K. G.: Magie Mutter aller Kultur. MUnchen, 1930; Cavendish. R.: Oejiny magie. Praha 1994; ElidS, 0.: Uvod do magie. Praha 1935; Kefer, J.: (1938) Synteticka magie. Praha 1993; Nakoneen:v, M.: (1993) Lexikon magie. Praha 1995.

Nak mac h i a vel ism u s - termin odvozeny od jmena vyzn. it. renesancniho teoretika spolecnosti a politiky N. Machiavelliho. Je pouzivan v fade vyznamu, z nichz prvni splyva s autentickymi nazory N. Machiavelliho na stat a politiku, druhy se ztotoznenim m. s amoraInosti a polit. bezzasadovosti, popt. (v psycho!. pojeti m.) s prostou vypocitavosli a schopnosti sjednavat a rusit koalice, tfeli pojeti jej charakterizuje jako pocatek ved. pfistupu k politice, jako smer, ktery politiku demaskuje, strhava z ni ideol. rousku, zbavuje ji mytu a derivaci a odhaluje jeji pravou podstatu, jiz je boj 0 moc, predevsim 0 moc statni. Sam Machiavelli svou spo!. teorii vedome budoval jako nastroj zmeny stavajici skutecnosti a navod k -tjednani. Byl ptesvedcen, ze ph sjednoceni Italie musi hlavni roli sehrat silny a rozhodny panovnik, ktery k tomuto cHi nebude vahat pouzit vsechny dostupne prostredky vcetne tech, jez jsou z moralniho hlediska hodnoceny jako povazlive nebo dokonce neunosne. Obraz takoveho panovnika podal a zakl. metody a techniky jeho vlady popsal v dHe The Principe (1513). Vladce podle Machiavelliho muze byt kruty, nemusi drzet slovo, muze neco jineho pfedstirat a neco jineho delat, nesmi se spolehat hlavne na sHu argumentu, ale na argument sHy, nema se pfiznavat k chybam, ale vzdy je svalovat na druhe, a to i na sve nejblizsl spolupracovniky apod. Prave na zaklade techto doporuceni bylo brzy po Machiavelliho smrti obvineno jeho dilo z amoralnosti a k tomuto hodnoceni se hlasila i fada politiku a myslitelti 581

majetek

v dalSich stoletich. UZ v polovine 16. st. byl Machiavelliho obraz symbolicky spalen na hranici, papez Pavel IV. a pote tridentsky koncil dali Machiavelliho dila na index, dokonce udalosti bartolomejske noci byly pfipisovany vlivu jeho nazoru, nektere Machiavelliho ideje ostfe odsuzoval prusky kral Fridrich II. apod. Pod vlivem techto kritik se postupne vytvafel termin m. jako oznaceni amoral nosti a pokrytectvi v politice i jako synonymum nazoru, ze pro dosazeni polit. cilu je mozne pouzit jakekoli prostfedkyo M. zacal znamenat odtdeni -'politiky a -.monilky jako dvou podstatne odlisnych oblasti spo!. skutecnosti, z nichz kazda se fidi jinymi pravidly, z cehoz v praxi vyplyva, ze neni smysluplne vztahovat na politiku moralni hodnotici kriteria. Vznika otazka, do jake miry je opravnene pfipisovat tyto nazory Machiavellimu, a tedy do jake miry je spravne odvozovat termin m. od jeho jmena. Je to vlastne paradoxni problem: zda Machiavelli byl vubec machiavelistou. Nelze totiz napf. tvrdit, ze by Machiavelli povaZoval nektere vyse zminene prvky za trvalou soucast spo!. a polit. zivota, ze by byl jejich zastancem a propagatorem. Machiavelli jako realisticky uvazujici autor pouze popisoval polit. zpusoby a metody, jez byly v jeho dobe v Italii i jinde bezne, a upozori'ioval, ze kazdy, kdo chce v politice dosahnout uspechu a pozitivnl zmeny, musi s touto, byi z moralniho hlediska neradostnou skutecnosti pocitat a musi se ji pri volbe vlastnich postupu pfizpusobitjinak je nutne v boji se svymi soupefi pfedem odsouzen k porazce. V uzsim a specifictejsim vyznamu zavedl termin m. do sociologie amer. autor J. Burnham v dile The Machiavellians. Defenders of Freedom (1943). V jeho pojeti strhava m. z politiky ideal. rousky, zbavuje ji mytu a derivaci a odhaluje jeji pravou podstatu, jiz je boj 0 moc, pfedevsim 0 moc statni. Toto pojeti vychazf z konfliktualistickeho modelu spolecnosti a pfedpoklada, ze mocenske konflikty jsou vyvolavany stfetavanim lidi, ktefi bojuji o uspokojeni svych potfeb, ze moc neslouzi zadnym vyssim cilum. Tato podstata politiky byla v dejinach drziteli moci zakryvana a Machiavelli byl podle Burnhama prvni, kdo tuto skutecnost odhali!. Na nej pak navazali dalSi autofi, ktere Burnham nazyva machiavelisty a mezi nez fadi V. Pareta, G. Moscu, R. Michelse a castecne G. E. Sorela. Vsechny spojuje demaskatorska role ve vztahu k politice a kritika drzitelu moci, ktefi podle Burnhama vzdy usilovali 0 uddeni mas v neznalosti prave podstaty politiky. PojeU politiky jako zcela autonomni oblasti spo!. zivota nezavisle na ekonomice a moraice mj. pfispelo k vytvoreni novych mytu 0 podstate politiky (viz napf. -'fa.sismus). A: Machiavellianism F: machiavelisme N: Machiavellismus I: machiavellismo 582

maloburZoazie Lit.: Gramsci. A.: Pozmimky 0 Machiavellim. politice a modernim statu. Praha 1970; Kuitura v zrcadle dejin filozofie. Praha 1982; Machiavelli, N.: Uvahy 0 vladnuti a 0 vojenstvl. Praha 1986.

Sed m aj e t e k viz vlastnictvi, vlastnik m akro b i oti ka viz eubiotika makroekonomie viz ekonomie m ak ro ekonom i e nova klasicka viz ekonomie neoklasicka, expektace, monetarism us makrosociologie a mikrosociologie - (makro z fec. makros = velky; mikro z fec. mikros = maly) - konvencni, obecne akceptovane vnitfni cleneni s-gie podle velikosti soc. utvaru, ktere jsou pfedmetem studia: mikrosociologie se zabyva sferou bezprostfedni -'socialni interakce, tedy -'malymi skupinami, -'socialnimi sitemi, -'interpersonalnimi vztahy a kaZdodennimi zivotnirni aktivitami, makrosociologie se zabyva velkymi soc. utvary, jako jsou -'narody, -.ti·idy, -.glohalni spolecnosti, -'vrstvy atd., a temto utvarum odpovidajicimi procesy a jevy (-'socialni stratifikaci a -'mobilitou, -.migraci, -'modernizaci, -'masovou spolecnosti, -'masovou kulturou atd.). I kdyz se krome -'socialni makrostruktury a mikrostruktury nekdy terminologicky vyclei'iuji take tzv. socialni mezostruktury, jimiz se rozumeji soc. utvary stfedni velikosti (organizace, podniky, ufady atd.), pojem "mezzosociologie" se nepouziva. Velmi obecne lze fici, ze klasicka s-gie 19. st. a prvni poloviny 20. st. byla v pfevladajici mire makrostrukturalne orientovana, vedome a programove se zabyvala pfedevsim tzV. velkymi soc. problemy, temata mikrostrukturaIni povahy byla spiSe na okraji badatelskeho zajmu. Mikrostrukturalni obrat je spojen se vznikem -'sociologie malych skupin (ktera se nekdy ne zcela pfesne ztotozi'iuje s mikros-gii), k nemuz doslo v 30. I. 20. st. Od te doby do konce 60. I. koexistovala teor. orientace makrostrukturalni, reprezentovana zejm. -'strukturalnim funkcionalismem a konfliktni a kritickou teorii, ale take tfeba makrostrukturalni teorii P. A. Sorokina, vedle mikrostrukturalni orientace pfedstavovane zejm. tzV. -.skupinovou dynamikou, -.sociometrii a mikrosociologii G. Gurvitche (termin mikrosociologie sam je francouzskeho puvodu), ale take rutinni empir. s-gii v podobe teor. neambici6znich mikros-gick,Ych vyzkumu neopozitivisticke inspirace. V soucasnosti se k makrostrukturalnim teoriim fadi vedle strukturniho funkcionalismu a neostrukturalismu (nekdy se mluvi 0 neoparsonsovstvi) take -'neoevolucionismus, strukturacni teorie A. Giddense, analyza svet. systemu l. M. Wallersteina a vubec vsechny odrudy -'neomarxismu, k mikrostrukturalni orientaci

-'symbolicky interakcionismus, -'etnometodologie, -'fenomenologicka sociologie, do jiste miry -.teorie socialni smeny a -.teorie socialnich siti. S. N. Eisenstadt a H. 1. Helle uvadeji jako velka soudoba temata makros-gie problem moci, hodnot, elit, tfidni struktury, soc. konfliktu a zmeny, jako zaki. temata mikros-gie teorii roli, kazdodennost, symbolickou interakci, konverzacni analyzu, teorii emoci a teorii ocekavani. Nektefi autofi, napf. G. Gurvitch, Amitai W. Etzioni, Edward A. Shils, Peter M. Blau aj., formulovali tezi, ze mikro- a makrostruktury jsou tak kva!. odlisne urovne soc. reality, ze je nutne chapat je jako nespojite, s "emergentnimi" vlastnostmi a najit proto vyraz i v jejich radikaInim oddeleni jako specif. subdisciplin s vlastnimi teoriemi, pojmoslovim a metodologii. Vychazeli z pfedpokladu, ze hlubsi poznani mikrostruktur neposkytuje dodatecne relevantni informace k pochopeni makrostrukturaIni urovne soc. jevu a ze to do jiste miry pIaU i naopak. S-gie se pak jevila jako veda vnitfne hluboce schizmaticky rozdelena na dYe velke subdiscipliny, mezi nimiz je obtizna, ale dokonce snad i malo funkcnf vzajemmi komunikace pro absolutni kval. odlisnost pfedmetu. Toto radikaIni stanovisko se v 70. !. postupne stira a kdysi zdanlive frapantni rozdH mezi obema orientacemi do znacne miry mizi. Hleda se dokonce cesta k jejich teor. integraci. PfeZivaji samozfejme nadale vzajemna obvineni - makrosociologu zejm. z neopravnenych reifikaci a hypostaze abstraktnich pojmu a mikrosociologu z nezpusobilosti vypovidat 0 velkych problemech doby, vetSinou se vsak hledaji cesty ke komplementamimu vYkladu. Respektuje se, ze mikroprocesy a mikrostruktury jsou makrostrukturalne ramcovany (nikoliv jednosmeme determinovany), ze pochopeni mnoha makrostrukturalnich procesu neni mozne bez respektovani perspektivy individui, jejich zivotnich drah, orientaci a aspiraci atd., a dochazi se k pochopeni, ze vets ina partikulamich soc. jevu rna aspekt mikro- i makros-gicky (napf. alkoholismus nebo prostituce jako problem interpersonalni komunikace, individ. selhani, interakcni site a socializacniho procesu na jedne strane a ekon., pravniho, polit., statist. etc. kontextu problemu na strane druhe). Makrosociologicka orientace je vazana na historii, ekonomii a polit. vedu, mikrostrukturalni studia se inspiruji a opiraji spise 0 soc. antropologii, psychologii a lingvistiku. Rozliseni m. a m. je pomocne, orientacni a sarno 0 sobe velkou vykladovou hodnotu nema. A: macrosociology and microsociology F: macrosociologie et microsociologie N: Mikro- und Makrosoziologie 1: macrosociologia e microsociologia Lit.: Giddens. A. - Turner. 1. eds.: Social Theory. Stanford 1987; Eisenstadt. S. N. - Helle. H. 1.: Perspectives on Sociological Theory. London

1985; Kemeny 1.: Perspectives on the Micro-Macro Discussion. Sociological Review. 24,1976.

Pet makrostruktura a mikrostruktura socialn i - vzajemne protikladne pojmy, nejcasteji pouzivane pro rozliseni analyz -'socialni struktury lisicich se velikosti analyzovanych ci strukturu urcujicich jednotek. Jsou-li analyzovany interakce, vzajemne vtahy mezi individui a malymi soc. skupinami, hovofi se 0 soc. mikrostruktufe. Jejimi prvky jsou tedy pfedevsim jednotlivci a vztahy mezi nimi. Zabyva-li se analyza vztahy mezi -'spolecenskymi skupinami nebo uskupenimi, napf. mezi polit. stranami, dobrovolnymi spolky, klikami aspol. tfidami, hovofi se 0 soc. makrostruktufe. Soc. makrostruktura se vztahuje k institucionalni struktufe ajejimi prvky jsou spise soc. systemy (skupiny jednotlivcu), zatimco mikrostruktura se vztahuje spiSe k soc.-psycho!. a interpersonalnim procesum. Lze se setkat i s pojmem socialni mezostruktura (z it. mezzo = polovicni), ktery pouzivaji autofi uvazujici vice rovin strukturace. Konkretni vymezeni se od autora k autorovi meni. Z vyznarnu slova je zfejme, ze vzdy jde 0 rovinu analyzy lezici uprostfed mezi m. am. s. Za mezostrukturu se obvykle poklactaji organizacni systemy typu prumysloveho podniku, velkych vojenskych jednotek, teritorialni jednotky typu okresu apod. Pokud se vsak pohybujeme napf. v rovine globalni analyzy ci teorie zabyvajici se vztahy mezi spo1ecnostmi, jako je napf. Wallernsteinova analyza svet. systemu, je vhodnejsi vyhradit pro tento typ uvah pojem makrostruktura a pro vztahy mezi skupinami, tfidami apod. vyuzit pojem mezostruktura. (Viz tez -'makrosociologie a mikrosociologie.) A: social macrostructure and microstructure F: macrostructure et microstructure sociale N: soziale Makro- und Mikrostruktur I: macrostruttura e microstruttura sociale San m a lob u r Z0 a z i e - (z fr. bourgeois = puvodne nazev pro obyv. maleho mesta, mestyse) - oznaceni pro pocetne vyraznou -'vrstvu uvnitf -'burZoazie, zahrnujici osoby Zijici bud' zcela, nebo z velke casti z vlastni prace a z prace rodinnych pi'islusniku, tzn. pfedevsim femeslniky, drobne rolniky, zivnostniky a osoby zijici z vynosu skrovneho zemedelskeho ci prumysloveho kapitalu. Pojem m. je nekdy rozsifovan i na drobne ufedniky a pfislusniky svobodnych povolanL Cast m. kombinuje vytezek z vlastniho podnikani s pfijmy ze zamestnani. Podle vzajemneho pomeru obou techto slozek zpusobu obzivy jsou tito jedinci klasifikovani bud' jako delnici, v ideal. kontextu jako -'proletariM (pfevlada-Ii v jejich obzive rozhodujicim 583

malthuzianstvi

management

zpusobem mzda, popf. soc. davky), nebo poloproletariat Gsou-Ii tyto zdroje pi'ijmu v relativni rovnovaze ci pi'evazuji-li pfijmy z vlastniho podnikani). VYzn. soucasti m. jsou tez pauperizovane skupiny pi'emenujici se v ~de­ klasovane vrstvy, ztracejici postupne svoji soc. oporu v prosti'edi burzoazie a nezakotvene dosud v zivotnim stylu i kultufe proletariatu. lsou to tzv. marginalni skupiny. Typickymi pi'islusniky techto vrstev m. jsou dluznici a najemnici, jejichz majetek je zatizen hypotekou, dale osoby zijici z renty, jejiz hodnota rychlou inflaci znacne poklesla. Mezi deklasovanou vrstvu m. pati'i zvl. bankrotari (viz ~bankrot) a pi'islusnici opovrhovanych profesi. Pojem m. pati'i pi'edevsim do marx. kategorialni vybavy. Marxismus u m. predpoklada zvl. typ spol. vMomi, odlisneho od vMomi bUrZoazie i proletariatu. lebo zakladem je dvojakost zapojeni do spo!. delby prace i soc. struktury: jakozto podnikatelu i bezprosti'ednich vyrobcu, jako vykofisiovatelu i vykofisiovanych. Marxovy uvahy o ~moznem vedomi teto vrstvy se staly zakladem marx. analyzy spol. vMomi. Oddeleni m. od velke burzoazie je obtizne, neboi hranice je plynula a zavisla na povaze vyroby. lina je v obchode ci sluzbach, jina v prumyslove ci i'emeslne vyrobe, jina v zemMelstvi; existuji rozdily i podle jednotlivych odvetvi a konkn!tnich specializaci. Velmi relativni vyznam rna napf. pocet zamestnavanych osob v remesle Ci zivnosti i mira zisku ci vynosu z podnikani (presto jde 0 ukazatele nejcasteji brane v uvahu). Tradicnim kriteriem pfislusnosti k m. je osobni ucast majitele podniku na organizaci vyroby ci podnikani, nizky stupen vniti'ni clenitosti org. vystavby jeho podniku i fakt, ze cast produkce je urcena pro vlastni spoti'ebu v domacnosti. Pfedpoklada se, ze i po rustu velkovyroby je v kap. spolecnosti m. stale vyraznou ~referencni skupinou ajeji zivotni styl je napodobovan casti del. ti'idy, zejm. tzv. ~delnic­ kou aristokracii. V byvalych social. zemich byla m. bud zrusena spolu s celou ti'idou bUrZoazie, nebo byla v pozmenene podobe inkorporovana do social. ekonomiky (v Polsku, NDR, Vietnamu). Zacatkem 90. I. dochazi v techto zemich k revitalizaci m. formou tzv. male privatizace. S-gicke analyzy vetsinou zduraznuji pi'ijmove a prestizni ukazatele a m. zai'azuji do ~stredni tfidy i nizsich vrstev spolecnosti, vyjimecne do vrstev vyssich. Kategorie m. je postavena na kriteriu ~vlastnictvi, a proto se nekryje s pojmy ~bile Iimecky a ~modre limecky, protoze ty jsou postaveny na charakteru prace a zpusobu zivota. A: petty bourgeoisie F: petite bourgeoisie N: Kleinbiirgertum I: piccola borghesia Lin

malthuzianstvi - demogr., ekon. a s-gicka teorie iniciovana T. R. Malthusem koncem 18. st. V duchu ~bio-

584

logismu vychiizi z pfedpokladu, ze ziikl. faktory spol. zivota jsou bioI. nutnostjist a pohlavni vasen, silnejsi nd schopnost lidi opatfovat si potravu. Z toho vyplyvajici zaostavani vyroby potravin za populacnim pi'irustkem chapal Malthus jako univerzalni ~zakon, jejz opi'el 0 cetne statist. a jine udaje z ruznych zemi a dob. Pusobeni tohoto zakona podle Malthuse znemoznuje podstatne zdokonaleni spolecnosti a vedlo by k absolutnimu ~prelidneni a hromadne smrti hladem, kdyby je nezmirnovaly pfekazky (checks) zvysujici ~umrtnost nebo snizujici ~porod­ nost. "Pozitivnimi" ("represivnimi", ale pfirozenymi) pi'ekazkami jsou nemoci, valky a ostatni pohromy. lako mnohem mensi zlo vsak Malthus doporucoval pi'ekazky "preventivni", tj. sexualni zdrzenlivost mimo manzelstvi a odklad uzavi'eni snatku do doby, kdy je mozne uzivit deti (moral restraint). Pi'izpusobovani porodnosti k omezenym zdrojum zivobyti pomoci antikoncepce nebo potraru nepi'ichazelo pro Malthuse v uvahu z nab. duvodu. Nepredpokladal ani nalezite zvyseni zemMelske vyroby, neboi pocital s klesajici urodnosti pUdy, a domnival se, ze kdyby k nemu prece jen doslo, vedlo by k populacnimu vzestupu, ktery by jeho pffnos pfesah!. Malthus tedy do jiste miry uznaval zavislost rustu obyv. na urovni prace a zivota v zemi. Tato teorie nemalo odpovidala situaci na pocatku ~pnimyslove revoluce v Anglii. Zapusobila na mnoho demografU, ekonomu, historiku, politiku a sociologu v i'ade zemi nejen tehdy, ale take v pozdejsich dobach (ovlivneni byli napr. H. Spencer, M. Weber, A. Weber, E. A. Ross, P. A. Sorokin). Vliv mela i na Ch. R. Darwina, tvurce bioI. teorie boje 0 zivot a pfirozeneho vyberu. V Nemecku byly dokonce prijaty zakony zvysujici nejnizsi pi'ipustny vek pro uzavreni manzelstvi. Tim, ze Malthus spati'oval pi'iCinu bidy v nadmeme plodnosti chudiny, zpusobovane jeji lehkomyslnosti, a jako stoupenec ~libera­ lismu odmital jeji soc. podporu statem, posiloval protide!. a protiodborai'ske nalady ve vel'. mineni a pfispel ke zhorseni chudinskeho zakonodarstvi v Britanii. Tak se m. stalo i pravicovou ~ideologii, ktera narazila na odpor u socialistu, hledajicich puvod chudoby v kap. ekonomice; Malthuse kritizoval napi'. K. Marx. Nektei'i antimalthuziani zduraznovali vojensky i kult. vyznam pocetne populace. Rovnez i'ada sociologu (kupi'. A. Coste, W. Sombart, F. Oppenheimer) podrobila m. kritice. Tuto teorii ostatne zpochybnoval sam spol. vyvoj. Obyv. prumyslove vyspeIych zemi se zdaleka nezvetsovalo geometrickou i'adou. Poklesla tam porodnost i umrtnost, vyznam mel a tez emigrace, diky tech. pokroku se zvysovala produktivita zemedelstvi i moznosti dovozu potravin a vzestup zivotniho standardu dokazoval, ze dodavky prostfedku k zivotu ros-

tou rychleji nez populace. Ziiroven se ukazovala mahl. uCinnost vyzev k "rnravni zdrzenlivosti". Proto jiz v 19. st. cetni soc. reforrnatofi, ktei'i se v ruznych zemich zorganizovali jako hnuti, chteli celit pfelidneni a bide spiSe regulaci porodnosti (birth control) na zaklade antikoncepce (i v manzelstvi) a pi'islusneho zakonodarstvi. Tomuto uceni a hnuti se na rozdil od "klasickeho" m. zacalo i'ikat neomalthuzianstvi. Od 20. I. 20. st. se vsak hnuti za regulaci porodnosti od neomalthuzianstvi stale vice oddelovalo zduraznovanim jinych duvodu pro antikoncepci. Marxiste zafazovali do neomalthuzianstvi (ktere nekdy zamenovali sm.) spiSe ty soudobe ideologie Ci jejich prvky, ktere meIy pfelidnenim, nebo naopak nedostatkem obyv. (coz bylo "malthuzianstvi naruby") vysvetlit nebo ospravedlnit nezamestnanost, kolonialismus, valky apod.; patfila k nim fasisticka koncepce zivotniho prostoru (Lebensraum), orientace na zvysovani umrtnosti aj. Pozdeji se ujalo chapani neomalthuzianstvi jako novejsi varianty m., ktera vice zduraznuje soc. faktory reprodukce obyv., ale v praxi nadale klade na prvni misto bioI. deterrninanty. Soucasna statni opati'eni k omezovani porodnosti a tim ke zmimovani rozporu mezi rychlym populacnim pl'frnstkem a nedostatecnymi potravinovymi zdroji v nekterych rozvojovych zemich (napr. v Cine) nejsou nutne projevem neomalthuzianstvi. (Viz tez ~politika populacni, ~exploze populacni.) A: Malthusianism F: malthusianisme N: Malthusianismus I: maltusianismo Lit.: Eversley, D. E. c.: Social Theories of Fertility and Malthusian Debate. Oxford 1959; Popov, A. 1.: Sovremennoje maftuzianstvo. Moskva 1960; Rubin, 1. I.: Teorija narodonaselenija (maftuzianskoje i bUrZuazno-antimaftuzianskoje napravlenija). Moskva 1972; Smith, K.: The Malthusian Controversy. London 1951.

Stu man age men t - (angl. slovo znamenajici ovladani, zachiizeni, vedeni) - pojem terminologicky odpovidajici zhruba ces. fizeni, lepe jeste podnikovemu fizeni, ale zatimco rizeni je primame chapano jako Cinnost, resp. soustava rozhodovacich ukonu, m. Ize obecne vymezit spiSe jako soubor pfistupu, nazoru, zkusenosti, doporuceni a metod, ktere vedouci pracovnici neboli ~manazefi uzivaji ke zvladnuti tzv. ~manazerskych funkel, smei'ujicich k dosazeni soustavy cilu organizace (pod Ie definice Workshop on Capitalist and Socialist Organizations neboli WCS, 1984). Pojem m. zahrnuje funkce a lidi, ktei'i je vykonavaji, zaroven je to ale odborna disciplina a obor studia. Definici m. je fada. Nektere kladou duraz na vedeni lidi: napf. podle American Management Association je m. vykonavani ukolu prostl'ednictvim prace jinych. line vymezuji m. specifikacijeho cinnosti: napf. podle K. H. Chunga

je m. proces planovani, organizovani, vedeni a kontroly organizacnich cinnosti zamerenych na dosazeni organizacnich cilu. Na rozmanitost pojeti m. a jeho obtizny vyklad upozornil P. F. Drucker. Podle nej je m. funkel, disciplinou, navodem, ktery je tfeba zvladnout, a manazei'i jsou profesionalove, ktefi jej realizuji. M. je am. pojem, ktery se nesnadno vystizne pi'eklada i do brit. anglictiny. Ale stale vice nabyva mezinar. vyznamu a dnes uz se uziva nejen v angl. mluvicich zemich. Soudoby svet. m.je uz produktern am. i japonskym a zapadoevropskYm. V ponekud odlisnem smyslu se zacal pouzivat i v zemich s tzv. socialistickou ekonomikou, jak bylo poukazano na jednani WCS pocatkem 80. let. V zemich s trZni ekonomikou se chape m. predevsim jako ucelene fizeni vsech podnikovych politik a aktivit (marketingovych, obchodnich, vM.tech., vyvojovych, personalnich, ekon. aj.). M. se odlisuje od uzsiho pojmu "control", coz je pfime fizeni techno!. procesu a produkce. L. A. Allen oznacuje manazerskou cinnost (management works) za administrativne-ffdici, ktera se jeste nemusi vyznacovat osobnim vedenim (personal leadership). Administrativni fizeni podle neho smefuje k decentralizaci na rozdil od osobniho vedeni, ktere je do znacne miry centralizovane. Pojem m. se ani v USA nehodi pro instituce, ktere nespadaji do sfery podnikani. Univerzity nebo vladni instituce ci nemocnice maji obvykle sve "administrators", v armade jsou "commanders", jine instituce maji "executives" apod. V podstatnych zmenach hierarchicke organizace a zpusobu i'izeni podnikatelske cinnosti spati'uje T. J. Peters pfedpoklad pi'diti firem v podminkach turbulentnich zmen 90. !. 20. st. Pojem m. v zemich s tini ekonomikou implicitne zahrnuje vyrazne cilovou orientaci zalozenou na vel ice samostatnem a aktivnim podnikatel sky zamei'enem chovani vedoucich pracovniku (manazern), jemuz odpovidaji pi'islusne aktivity (funkce) fizenych organizaci. V zemich s tzv. social. ekonomikou se m. vztahoval ci vztahuje k plneni zadane soustavy ukolu, pfevedenych do rozsahlych souboru planovacich, vyrobnich a zdrojovych ukazatelu, a k vice ci mene jednotnemu centralnimu fizeni hospodai'stvi statem. Toto pojeti m. omezuje kreativitu a seberealizaci vedoucich pracovniku v podnicich i proklamovanou ~pracovni iniciativu. Pfechod byvalych social. podniku k mechanismu otevi'ene ~trzni ekonoJV.iky je podminen zejm. akcentovanim podnikatelskeho chovani v intencich soudobeho zap. m. (Viz tez ~human management, ~management vedeck)'.) A: management F: management N: Management; Fiihrung I: management Lit.: Allen, L. A.: Management and Organization. New York 1958; Cam-

585

management motivad

manifest behavioristieky

ra, 1. J.: Vychova k vecteckemu fizenL Praha 1970; Drucker, P. F.: Management - Task. Resposibilities, Practies. New York 1973; Peters, T. J.: Thriving in Chaos. New York 1980; Sedldk, M.: Organizacia americkych firiem a manageri. Bratislava 1967; Voddcek, L. - Dvorak, V.: Management v USA. Praha 1990: Voddcek. L. - Voddckovd, 0.: Management na prahu 90. let. Praha 1991.

Pro m anagemen t m oti v ad viz psyehologie praee management socialni - pojem pouzivany v rozdilnych vyznamech: 1. jako zvl. duraz na manazerske vyuziti soc. aspektu organizace, napf. v ramci smeru --'human relations (ide 0 podobne redundantni oznaceni jako --.human management, nebot --'management se vzdy opira 0 uvedene aspekty); 2. jako administrativni Cinnosti specializovane zamefene na soc. situaci a zabezpeceni pracovniku a obcanu na urovni podniku i vel'. spravy; 3. jako nazev pro management --'socialnich hnuti, obvykle nezavislych na stavajicich soukromych, vefejnopravnich nebo statnich institucich; v tomto smyslu se m. s. vztahuje nejcasteji k organizovani neziskovych akei a zajisteni kontinualniho pusobeni prosoc. nadaci. A: social management F: management social N: Sozialmanagement I: management sociale Vld manage men t vedeeky - tez vedeeke fizeni - rozvijeni teor. pfedstav 0 --'managementu, ktere rna spiSe podobu tvorby dilcich koncepei, zasad, doporuceni. Casto jsou protichUdna, pochazeji z ruznych vect. disciplin, jsou vsak spojena snahou 0 vytvofeni pfedpokladu uspesneho praktickeho fidiciho chovani podnikatelu a --'manazeru. Uspesne chovani znamena zvyseni zisku, snizeni ztrat, zajisteni celkove prosperity, ale i dosazeni spokojenosti Iidi, soc. souladu, participace soc. skupin na danem podnikani. Za zakladatele m. v. je povaZovan F. W. Taylor. H. L. Gantt ozivil davnejsi tezi R. Owena z jeho zname Adresy dozorcum manufaktury, ze fidit znamena spiSe vest a uCit nei popohanet, a zdurazi'ioval potfebu i jine nei jen vylucne hmotne stimulace vykonu delniku. Odmit! take Taylorovu diferencialni mzdu a nahradil ji ukolovou mzdou s prernii. H. Emerson vstoupil do teorii m.v. zejm. knihou 012 principech managementu, v niz na pfedni misto posta vii potfebu spol. cile, sjednocujiciho metaidealu v organizaci, nezbytneho pro dosazeni pozitivni synergicke vyslednice sil, pusobicich v ni na ruznych mistech a urovnich. F. B. Gilbreth pracoval na aplikaci koncepce motivace. Ve spolupraci se svou zenou, psycholozkou, vsak vypracoval pfedevsim metodiku tzv. pohybovych studii lidske prace, opiraje se 0 vlastni objev zavislosti optimalniho zpusobu vykonavani te ktere konkretni prac~ na spravne kombinaci zakl. prvku - mikropohybu (nazval je 586

pfesmyckou sveho jmena "therbligy"). Gilbrethovi, vedeni snahou 0 komplexnost vyzkumu fizeni k vyssi vykonnosti, pfispeli k vytvofeni zakladu prumysloveho designu, --.psyehologie praee, --.ergonomie a tzv. human engeneering. Hnuti racionalizace fizeni a prace na zaklade am. m.v. ziskalo po l. svet. valce sirokou odezvu v Evrope. V byvalem Ceskoslovensku v tomto smeru rozvijela pozoruhodnou aktivitu Masarykova akademie prdce a Ceskoslovenslcy komitet pro vedecke fizenf. V. Verumic, znamy tez ve spojeni s --'Iaboretismem, byl generalnim sekretarem Mezindrodnfho komitetu pro vedecke fizenf (CIOS). DaISi csI. pfedstavitele m.v., jako S. Spacek, J. Fleischner, A. Basus, 1. Basta, se mj. snazili pfekonat z sirsich humannich a soc. hledisek mechanicko-manipulacni omezenost Taylorova pfistupu. Zvl. pozornost zasluhuje v souvislosti s m.v. a jeho aplikaci v csl. podminkach --'batismus. Vyzn. obohatil m.v. fr. podnikatel a inzenyr H. Fayol, ktery jiz vyclenil fidiei Cinnost jako samostatny p1'edmet teor. zkoumani; sve pfedstavy vylozil zejm. v dile L'administration generale et industrielle (1916), ktere vysl0 ces. pod nazvem Zdklady sprdvy vseobecne a sprdvy podniku (1931). Venoval vetSi pozomost 1'izeni "shora doW', po 1'idici vertikale, vypracoval sve pojeti struktury fizeni, odrazejici rostouci --'delbu praee a --'profesionalizaci vykonu spec. fidicich roli nebo funkci, zdurazi'ioval pojeti fizeni jako pusobeni na lidi, nikoli pfimo na pracovni prost1'edky a pfedmety, pozadoval zabezpeCit vyuku 1'idiei prace p1'ime1'ene na vsech stupnich skolske soustavy. VytyCiI pro pot1'ebu konstituovani obecne vecty 0 fizeni ci sprave (v rozlisovani techto pojmu nebyl nijak dusledny) 14 obecnych principu: 1. delba prace; 2. pravomoc Ci autorita; 3. disciplina Ci kazei'i; 4. jednota veleni ci pfikazovani; S. jednota vedeni; 6. podfizeni individ. nebo dilcich zajmu zajmu spolecnemu, pot1'ebam celku; 7. odmenovani; 8. centralizace stupnice hodnosti a skalarni linie pravomoci; 9. po1'adek; 10. slusnost; 11. rovnost; 12. stabilita zamestnancu ve funkeich; 13. iniciativa; 14. korporativni duch, jednota zamestnancu. Za hlavni povazoval umeni fidit, tedy pruzne uplati'iovat obecne principy v konkretnich podminkach, podle menici se situace, na zaklade nezbytnych osobnostnich kvalit vedoueiho (inteligence, znalosti, zkusenosti, mravnich hod not a dalSich specif. schopnosti). Rozclenil --'manazerske funkee, na coz pak navazal L. H. Gulick a daISi auto1'i vcetne M. Webera. Ten venoval znacnou pozornost otazkam --.autority a rozdeleni --.moci v organizaeich, typologii vedeni a zejm. moznostem optimalizace --.byrokracie jako formy, resp. stylu fizeni ci --'manazerskemu stylu. Stanovil charakteristiky "idealniho typu administrativni organizace": max. del-

ba prace, hierarchicka autorita a pravomoc, system racionalnich standardu, obecnych pravidel, pfesnych instrukei ajejich dodrzovani (disciplina), vylouceni osobnich uvah a emoci (nestrannost, neosobni pfistup), pevna pravidla sluzebni kariery pracovniku a vytvareni jejich loajality k organizaci, p1'csnost, stabilita, spolehlivost, efektivnost cinnosti organizace jako celku v souladu s jejimi racionalnimi cili. A: managerial theory, scientific management F: management scientifique N: wissesehaftIieher Management I: management scientifieo KuP man a z e r - (z angl. manager = spravce, vedouei, 1'editel) - profesionalni 1'idici pracovnik, ktery vykonava Cinnosti (--'manazerske funkee) zame1'ene na alokaci a realokaci Iidskych a materialovych zdroju, na jejich koordinaci v prostoru a case k dosazeni stanovenych podnikovych cllu. Na m. je postaven system --'managementu. Postaveni a poslani m. je typicke pro zeme s trini ekonomikou a vaze se vyrazne k podnikani (P. F. Drucker). M. je vel ice narocna --'profese, spec if. pracovni --'kariera. Zejm. velke firmy venuji znacnou pozomost vychove a vyberu lidi pro ni. M. p1'i vykonavani svych profesnich Cinnosti (funkci) p1'ejimaji ci vytvafeji urcity --'manazersky styl (styl fizeni). Jsou produktem endogennich podminek (pfevazne mentalnich vlastnosti a schopnosti) a exogennich podminek, mezi nez patfi povaha ukolu, mira sverene pravomoci, vztahy na pracovisti, spol. pomery aj. Vznikla fada typologii m. Podle stylu fizeni Ize vymezit 3 typy m. z hlediska "dispozice osobnosti": autoritativni, demokr. a liberalni. Podrobnejsi cleneni vychazi ze zamefeni pusobeni na podfizene: k dosahovani co nejvyssich pracovnich vykonu, k jejich satisfakci, k vytvofeni harmonickeho pracovniho celku. Pomoei maticove typologie R. R. Blakea a 1. S. Moutona Ize zkonstruovat typy m. ruzne oscilujiei mezi "vykonovym Cinitelem" a "Iidskym cinitelem": autokraticky, byrokraticky, kompromisni, kolegialni, kamaradsky, Ihostejny ke sve funkci, demokraticky a tymovy. Podle "spolecenske tendence" se vymezuji hist. vznikIe typy m. Ve 2. polovine 19. st. a zacatkem 20. st. byl ideaIem m. "self-made-man" bez formalniho vzdelani. Ten se transformoval v "tvrdeho sUa" 20. a 30. let. Tehdy se vychazelo z toho, ze clovek je liny a je nutno s nim tvrde zachazet, aby pracoval. Hosp. deprese techto let umozi'iovala pfisnost i nedodriovani fair play, ponevadz na ulici cekali jini pracovnici ochotni pfijmout jakoukoliv praci. S vypuknutim 2. svet. valky se zacalo pfemyslet 0 tom, ph jakych podminkach jsou pracovnici spokojeni, rostl vliv teorie --.human relations. Ve 40. I. nastupuje m. jako

"vudce lidi". Ale jiz koncem 40. I. se ukazalo, ze vsichni spokojeni pracovnici nejsou produktivni a ze pfijemna pracovni atmosfera nezajisti, aby se vyrobil a prodal dobry vyrobek. Hledalo se feseni k snizeni vyr. nakladu. Vyzadovalo to novy styl 1'izeni, nove muze a metody. Rozsifovala se oddeleni pfipravy prace, pfeorganizovavaly se pracovni Cinnosti a zavadel0 se elektronicke zpracovnani udaju. Sio 0 to, aby pracovnici dosahovali nejvetsiho vykonu a pfitom aby z podniku neodchazeli. "Vudce lidi" je koncem 50. I. a pocatkem 60. I. nahrazen m. soustfed'ujieim se na "provozni natlak". V prubehu 60. I. doslo ke snaham koordinovat vykony zamestnancu a zarovei'i podporovat jejich iniciativu. Dulezitou roli zacal hrat organizacni talent m. Zrodil se "project manager". Neni to specialista, ale opira se 0 specialisty, rna zajem 0 sve lidi a 0 uspech projektu, pouziva nejnovejsich teorii motivace a informace. V 70. I. tento typ dale krystalizuje. Projektovy m. vyuziva poradcu-odborniku na "modelovani" perspektivy firmy, hleda strategicke koncepce. 70. I. byla obdobim euforie z exaktizace managementu a obdobim mamutich strategickych utvaru. Tento trend pominul. Od zpracovani rozsahlych strategickych planu s vlivem na chovani firmy se pfeslo ke strategickemu fizeni jako atributu "top managementu" (vrcholoveho vedeni) firmy. "Manazer strateg" zapada do obdobi 80. let. Pro 90. I. je charakteristicky vZrUst naroku na "manazera budoucnosti". Pro evrop. region se razi pojem euromanaier. Tento novy typ m. rna univerzitni vzdelani, plynule hovo1'i nekolikajazyky, rna nejmene t1'iletou praxi v zahraniCi a je schopny obstat na novych trzich. K jeho charakteristickym vlastnostem patfi schopnost globaIniho mysleni v mezinar. dimenzich a schopnost pohybovat se a pracovat v mezinar. tymech. Manazer budoucnosti (euromanazer) bude pracovat v pruzne organizacni struktu1'e s vice sefy pro vice ukolu, bude rozhodovat o mene vecech nez dnes, bude pfijimat rozhodnuti na urovni, kde vznikne potfeba rozhodovat, bude spolehat na sebemotivace a sebefizeni svych podfizenych. Nebude "sefern", ale nejlepsim clenem tymu optimalizujiciho chovani firmy, tvurcim a pruznym myslitelem s vizi budoucnosti. Je to samozfejme spiSe idealizovana vize. A: manager F: manager N: Manager; Leiter I: manager Lit.: Blake, R. R. - Mouton, J. S.: Training for Decision-Making in Groups. Austin, Tex. 1958; Henzler, H.: Od strategickeho planovani ke strategickemu fizeni: pokus 0 urceni mista. In: Tvorba podnikatelske strategie pro 90. leta. Praha 1990; Prochdzka, V.: Management v trtnim hospodarstvi. Praha 1991; Will, H. 1.: Zeitschrift fUr Betriebswirtschaft. Modernifizeni podniku, 129. 1970; viz tet ->management.

Pro mandala viz arehetyp rna n i fes t be ha v io ris tic ky viz behaviorismus 587

manifestace

manifestace viz demonstrace man i c h e ism u s - nab. uceni povazovane za --.herezi, bJizke --'gnosticismu, ktere vytvofil ve 3. st. n.1. Persan Manl. Je aplikaci principu dualismu a zakladem fady --'mibozenskych hnuti a --'sekt. Synkreticky spojuje prvky orientalnich nabozenstvi, zvl. --.zoroastrismu a --.buddhismu, s --.kfesianstvim. Jeho zaklad tvofi persky dualismus boje dobra se zlem (svetla, tj. Boha a jeho fise, s tmou, tj. dablem ajeho fisi), ve kteremje dobru pfisuzovana duchovni (spiritualni) povaha, zatimco zlo rna povahu hmotnou (materialni). Odtud prameni manicheisticky pozadavek, aby clovek usilujici 0 dobro potlacoval svou telesnost, ktera mu v kontaktu s dobrem brani. Podle stupne --'askeze se stoupenci m. delili ve dYe skupiny: vyvolene (elekty), zijici mnisskym zivotem, a laiky Cili posluchace (auditory). M. se zahy rozsifil do fady oblasti starovekeho a rane stfedovekeho sveta - na zapade pronikl ai do Spanelska, na vychode do Stfedni Asie a Ciny. Temef vsude byl statem pronasledovan. Pfesto pfetrval hluboko do stfedoveku. Na heretickem okraji kfesfanskeho sveta byly manichejske myslenky adaptovany nejprve sektou paulikhinu (jmeno odkazuje k apostolu Pavlovi), ktera vyrostla v 7. st. v Syrii, Male Asii a Armenii. PUvodne se sice tomuto zafazeni branilajako nafceni, ovsem i Marki6n, na nehoz navazovala, byl dualisticky gnostik; vSechny tyto skupiny casem splynuly. Paulikiani bylijako bojovni zaskodnici na byzantskem pomezi po nekolika porazkach v 9. st. pfesidleni na uzemi Thrakie, aby tam stfezili hranice; zde napomohli v 10. st. ke vzniku sekty bogomilu, ktefi rovnez odmitali Stary zakon, neuznavali etablovanou cirkevni organizaci, hmotny svet pokladali za vytvor dabla, za vezeni lidske duse. Jejich "dokonali" neznali manzelstvi, pozivani masa a jinych jidel. Ostfe kritizovali cirkevni hierarchii a hlasali myslenky soc. spravedlnosti. V Bulharsku bylo hnuti bogomilu vlivnou mensinou. V Bosne dokonce ovladlo zemi, protoze bylo schopno nalezat kompromisy. S bogomilstvim jsou spjati i katafi, ktefi se rozsifili ve 12. st. na jihu Francie, severu Italie a Spanelska. Byli pfikrymi dualisty, hlasali, ze fiSe sverla a fiSe tmy stoji nesmifitelne proti sobe, prosazovali asketicky zivotni styl. I u nich by Ii "dokonaJi", tvofici zvl. staY dosahovany pfijetim "svatosti utechy", ktera byla vlastne pfipravou na smrt, urychlovanou nekterymi dobrovolnym vyhladovenim. Vytvofili jakousi tajnou cirkev, do niz "nedokonali" nebyvali zcela zasvecovani, takZe zili na zvlastnim pomezi katolicismu a katarskeho spolecenstvi. Jejich uceni, ktere odmitalo tento svet jako neco od ~akla­ du spatneho, je pozoruhodne i fil. Byly proti nim vedeny nemilosrdne --.kfizove vypravy a scholastiCti filozofove psa-

588

manyrismus

Ii proti temto "novym manichejcum" fil. a teologicke trak-

taty (viz Tomas Akvinskj). A: Manich(a)eism F: manicheisme N: Manichaismus I: manicheismo Lit.: Klima, 0.: Manis Zeit und Leben. Praha 1962; Loos. M.: Dualist Heresy in the Middle Ages. Praha 1974; Widengren. G.: Mani und der Manichaismus. Stuttgart 1961.

Pap, Ran

man ip ulace viz donuceni MAN 0 V A viz analyza rozptylu vicerozmerna man ufak tura - (z ang!. manufactory, v jehoz zaklade je lat. manufactoria, resp. manu facere = tovama Ci dOna, vyroba prum. zbozi, rukodilny vyrobek) - forma organizace vyroby a prace hist. pfedchazejici tovamimu systemu, zalozena na kooperaci vetsiho poctu namezdnich delniku, ruznych samostatnych oboru nebo oboru shodneho vyrobniho zamefeni. M. je typicka vysokym stupnem --.deIby prace a specializace. V manufaktumi dOne mohIy byt soustfedeny bud vsechny vyrobni operace, nebo jen operace finalni, pficemz zbyvajici byly vykonavany domacimi vyrobci a samostatnymi femeslniky pracujicimi pro m. (tzv. rozptylena manufaktura). V nekterych m. byIy od pocatku pouzivany primitivni --'stroje, obvykle na vodni Ci vetrny pohon, pfevladala vsak rucni vyroba. Dobove byla m. charakterizovanaA. Fergusonem (v Essay on the History of Civil Society z r. 1767) jako stroj, jehoz soucastkami jsou lide. Prvni m. ve vyse uvedenem slova smyslu vznikaly v 2. polovine 16. st. (uplne prvni vsak vznikla v r. 1341 v Boloni), v ces. zemich v 17. a 18. st., pfedevsim v textilnim prumyslu. M. je formou rane kap. vyroby, ktera ale dosud pfeziva v nekterych oblastech vyroby (napf. umeleckofemeslne) a v tzv. rozvojovych zemich. V hist. obdobi rozkvetu m. byl tento pojem pouzivan casto jako synonymum prumyslove vyroby ci tovami vyroby. Rada autoru (napf. M. Weber, W. Sombart) zpochybiiuje moznosti pfesne odlisit m. a tovamu, resp. pojmout je jako dYe na sebe navazujici faze prum. vyroby. M. Freudenberg a F. Redlich upozoriiuji podobne jako Sombart na to, ze rozdil mezi m. a tovamou se nemuze opfit 0 dobove terminologicke konvence ani 0 pfesny vyklad pojmu stroj. Navrhuji jak m., tak rane tovami vyrobu zahmout pod pojem "pratovama" (protofactory). Podobne H. D. Fong zahmuje m. pod pojem nezrale, nevyvinute tovamy (immaturate factory). Oba pfistupy odkazuji na vyznam procesu spjatych s urovni organizace vyroby, delbou odvetvi na kapitalove intenzivni a extenzivni, orientovana na zahranicni ci vnitfni trh. (Viz tez --'revoluce prumyslova.) A: manufacture F: manufacture N: Manufaktur I: manifattura

Lit.: Fischer, W. ed.: Wirtschaft - und Sozialgeschichtliche Probleme der frUhen Industrialisierung. Berlin 1968; Fong, H. D.: Triumf of the Factory System in England. Tientsin 1930.

Lin man y r ism u s - (z it. maniera = navyk) - v puvodnim smyslu v ramci kritiky umeni je to hodnotici pojem, oznacujici vytvamy a liter. styl hledajici dokonalost v opakovanem napodobovani vyzn. del a vyusfujici v navyk, ph nemz tvofivost, osobitost a nitemost zanikaji v zavazne vnejsi forme. Dejiny umeni jej chapou jako smer, ktery pfejima urcite znaky dfivejsich vytvoru a nechavaje ustmout v deformovane podobe, aby tak vyjadfil zivotni pocit --'odcizeni. M. je uvaden v protip61u ke klasickemu umeni jako soc. a psych. podrninene esteticke chovani vilci svetu, zprobleinatizovanemu svetonazorovou krizi. Prvotne se oznaceni vztahuje k obdobi pozdni renesance, v nemz dochazi ke kap. odosobneni trZnich vztahu, nove vznikajici instituce pusobi proti C10veku a pfirodovedny scientismus nachazi svou obdobu v byrokratizaci vefejne spravy (w. Shakespeare zmiiiuje zvuli uradu, N. Machiavelli odhaluje rozdvojenost kriterii polit. a soukromoobcanskeho jednani, K. Marx z techto procesu vyvozuje ztratu univerzalni podstaty cloveka v abstrakcich vzajemne odtrienych oblasti zivota, G. Simmel nasledujici tragedii kultury). V teto doM geocentricka pfedstava vesmiru je nahrazena heliocentrickou, christocentrismus antropocentrismem, univerzalni katolicismus reformaci a protireformaci. Obdobou hrdinova "zaniku bez viny", pfiznacneho pro soudobou tragedii, je "spasa bez zasluhy" v protestantskem uceni o --'predestinaci. Zhrouceni nab. zarucovane jednoty sveta vyvolava obraz jeho roztfistenosti a otevfenosti. 0 postizeni techto jevu usiluje nadale veskere tzv. modemi umeni. Rozklad renesancniho humanismu, zalozeneho na sebeuspokojive samozfejmosti vztahu ke svetu, nastoluje problem vykofenenosti a bezmocnosti cloveka. Obrannym mechanismem proti nim a zaroveii psych. poruchou se stava vyhroceny egocentrismus, pfip. --'narcismus nebo melancholie (T. Campanella napf. ztotoziiuje vedeni, sebeodcizeni a silenstvi). Zfejme prvni, kdo s pfemenou dila ve zbozi vyrazne pocitili dusledky odcizeni a reagovali na ne, byli -'umelci. M. v jejich tvorbe odpovida ztrate svetonazorovych jistot ve vede, nabozenstvi i politice. Klasicke zasady souladu obsahu a formy, vyvazenosti a ekonomie vyrazovych prostfedku, fadu a pravidelnosti, racionalismu a realismu zobrazeni skutecnosti jsou zde obdobne jako daiSi idealy rozruseny odkrytim klamnosti sveta. Manyristicka literatura vytvafi osamocene, skepsi propadajici postavy Dona Quijota, Dona Juana, Fausta, Hamleta. Na jedinci nezavisla platnost pfir. zakonu a polit. cilu dava vzniknout

myslence nezavislosti tvorby a odlisnosti svebytne oblasti umeni od vnimane skutecnosti. Umelec si poprve osobuje pravo na originalitu vyrazu, svobodnou volbu samotnych cilu tvorby a programove vytvareni noveho stylu. Objevuje se pojem --'genia, zijiciho v konfliktu s kult. zvyklostrni, hist. vedomi 0 specificnosti pfedchozich obdobi i vedni obor "dejiny umeni". Pfedpokladana vemost odrazu vnejsiho svetaje nahrazena novym pojetim skutecnosti. Umeni pfestava byt prostfedkem napodobeni pfirody, pfip. pouheho sebevyjadfeni. Pusobi nadale jako nastroj obrazotvomeho osamostatneni odcizeneho sveta, umoznujiciho subjektivne se vyrovnat se znepokojenim, ktere vyvolava. Deformace smyslove vnimatelne skutecnosti rna slouzit jeji transcendenci. Ostentativni odklon od normativnosti klasickeho umeni a rozklad jeho forem vede k popfeni smysluplnosti dosavadniho obsahu. Rozklad rozumu ve zjednodusujicim mysleni tehdejsi vedy a dosud pfetrvavajicim zpusobu spravy inspiruje umele vyhrocovani protikladu a zdanlive protismyslna spojeni, postihujici mnohoznacnost a rozpomost vztahu cloveka a sveta. K nejvyraznejsim estetickym rysum m. patfi ozivovani anorganicke pfirody nebo antropomorfizace organicke pfirody a naopak mechanisticke odlidsfovani lidskeho sveta, deformace postav, zneklidiiujici, zcizujici zpusob zobrazovani beznych jevu a realisticky popis pfedmetu klamu a sebeklamu -labyrintu, zrcadla, dvojnika, --'masky. K jeho hlavnim psych. zdrojum patfi kritika a vzpoura nebo strach a unikove tendence. Ve slovniku manyristickych umelcu se velmi casto objevuje heslo vznesene lehkosti tvorby (grazia), panoptikalni schvalnosti (capricciosita) a udesnosti ucinu (terribilita). Cim casteji se vsak pfedmetem manyristickeho zobrazovani stavaji vylucne jeho dfivejsi vytvory, tim vyrazneji se tento smer uzavira do sebe a jeho zastanci ztraceji vliv na vlastni styl. M. tak vyusfuje ve fetisisticky --'akademismus a je pfekonan novymi ume!. pl'istupy ke skutecnosti,jako napf. na konci renesance dynamizujicim ideal. nabojem baroka. Do dejin kultury pfinasi m. jako individ. projev a kolekt. sdileny styl, smer i --'umelecky sloh take expresivni, "surrealisticke" a abstraktni vyjadfeni urcite existencialni situace. lebo soucasny vyklad se neomezuje jen na zminene obdobi hist. konstituce (1520-1650), ale zahmuje tef vytvory umeni alexandrijskeho (350-150 pf.n.!.), fimskeho (r. 14-138), rane a pozdne stfedovekeho a modemiho (po r. 1880). Neni pouze subjektivne antiklasickym stylem, jak jej charakterizuji starsi dejiny umeni, nebo dusledkem tvurci neschopnosti, jak tvrdi jeste starsi kritiky umeni, ale vznika prave z napeti mezi snahou 0 dosaieni shody dila se zobrazovanou skutecnosti a prostym reprodukovanim znaku tohoto zobrazeni, mezi durazem na smyslovost a pfe-

589

manzelstvi

mapa mentalni

pjatym meditativnim spiritualismem a mezi zachovanim a rozldadem ustalenych zpusobu tvorby. Je vyrazem specif. psych. struktury i opakujicich se rysu "dobove atmosfery". Nejvyznamnejsi badatele v teto oblasti M. Dvohik (1936), E. R. Curtius (1948) a E. Panofsky (1981) chapou m. prave vzhledem k jeho opakovanemu vyskytu jako urCitou evrop. konstantu. A: mannerism F: manierisme N: Manierismus I: manierismo Lit.: Hauser, A.: Der Manierismus. Die Krise der Renaissance und der Ursprung der modernen Kunst. Mnichov 1964; Hocke, C. H.: Die Welt als Labyrinth. Manier und Manie in der europaischen Kunst. Hamburg 1957; Preiss, P.: Panorama manYrismu. Praha 1974.

Vld

manzelstvi - obvykle spol. uznany, legalizovany sexualni vztah mezi dvema nebo vice partnery opacneho pohlavi, 0 kterem se predpoklada, ze se drive Ci pozdeji stane zakladem -trodiny. M. muze mit variantni formy spojeni: 1. jednoho muze a jedne zeny (-tmonogamie); 2.jednoho muze a dvou nebo vice zen (-tpolygamie); 3. jedne zeny s nekolika muzi (-tpolyandrie). Jsou to v podstate 3 zald. kult. vzory m., ke kterym se vaze specif. usporadani -trodinnych vztahu i dalSich spo!. vztahu. Podle vyzkumu G. P. Murdocka zverejnenych po 2. svet. valce je nejrozsirenejsi formou m. polygamie, pak monogamie, ridce se vyskytuje polyandrie. Uvadeji se jeste jine typologie m.: podle vyberu partnera, podle vnitfniho usporadani vztahu v m. a podilu partneru na moci ve spolecnosti (viz -tpatriarcbat, -tmatriarchat, popr. tzv. egalitami manzelstv!), podle dedeni jmena, majetku apod. (viz -tpatrilinearita nebo -tmatrilinearita), podle toho, kde novy par zaklada domacnost (-tpatrilokalita a -tmatrilokalita nebo neolokalni m.). Vedle toho byly nalezeny jeste mimoradne typy m., jako napr. m. mezi zenami, ktere muze byt legalizaci lesbickeho vztahu, muze ale jit 0 zastupne prevzeti role muze a otce v rodine v pfipade nedostatku muzskych akteru, coz je reseni urCiteho soc. problemu, ktere voH nektere pfir. narody. Tzv. duchovni nebo posmrtne m. je soc. metaforou na realne m. Jde bud' 0 pomyslne spojeni s fiktivni bytosti nebo mrtvou osobou, nebo 0 partnersky vztah prosty sexuality, akcentujici dusevni spojeni, souhm. I takova m. jsou postavena na ureitem slibu, zavazku, chapanem jako oboustranny akt. Legalizace "normalniho" m. se provadi vetsinou -tsnatkern, ktery byva (ne nutne) spojen s urCitymi ritualy, jez jej pfedchazeji (namluvy, zasnoubeni) i ktere jej provazeji (svatba). Dodavaji m. spol. vaznost a zaroven naznacuji jeho budouci spo!. i ekon. postaveni. Manzele se.stavaji pftouznymi na nepokrevnim zaklade (viz -tpribuzenstvi nepokrevni) a kazdy z nich ziskava dalSi pribuzne, kteri 590

patfili puvodne k partnerovi. Naplni-Ii se spo!. smysl m. zalozenim rodiny, zustava m. jednim z jejich nosnych vztahu. Kvalita manzelskeho vztahu ovlivnuje i kvalitu vztahu k detem i deti navzajem a deri k rodieum. Na m. se Ize divat take jako na proces permanentniho vzajemneho pfizpusobovani partneru, ktefi se uei svym rolim, modifikuji je, prijimaji nove role (zejm. roli rodicu a pozdeji prarodicu). Musi se pfitom vyporadat s kazdodennimi stereotypnimi cinnostmi i s meznimi zivotnimi situacemi. M. je specif. intimni vztah, ktery se udduje tim, ze dospeje k vice ci mene trvale kohezi. V tom pfipade stmeluje rodinu, zaklada spokojenost ostatnich jejich clenu. Pokud se manzelska souddnost narusi, prip. dospeje do krizoveho stavu, nastava casto krize celeho rodinneho spolecenstvi a rozpada se nejen m., ale i rodina (viz -tkrize rodiny). Uzavrenim m. vetSinou vznika i zcela nova -tdomacnost, coz je ekon. jednotka, ktera vyzaduje spolecne hospodareni. Nekdy pferusta ve vydelecnou jednotku, kde je dulezita delba pracovnich roli manzelu. Ale i v bezne rodine je delba manzelskych roH nezbytna a vetSinou vsestranne zajisfuje koordinovany chod teto primami spol. skupiny, zahmujici pfedevsim peCi 0 deti (zodpovednost za ne), ale casto i peCi 0 stare a nemocne pfibuzne. Kult. hist. zakladem m. naseho typu je jednak fimske pravo rodinne a jednak pozdejsi kfesfanska manzelska doktrina, pfisne preferujici monogamicke manzelstvi a stfezici jeho nerozlucitelnost. V jejim ramci je m. povaZovano za svazek posvatny, stvrzovany Bohem. Nektefi sociologove (W. J. Goode aj.) poukazuji na to, ze vzory monogamickeho m., typicke pro Evropu i Ameriku, se sifily pozdeji s procesem industralizace a byly pfejimany i zcela jinak tradicne orientovanymi zememi, jako napr. Cinou. P. Laslett se domniva, ze nukleami monogamicka rodina, po fadu stoleti (do pocatku industrializace) hlavni forma evrop. rodiny, byla spiSe produktem soc. hodnot nez demogr. nebo jinych tlaku. S-gie studuje ale pfedevsim otazky vyberu, volby manzelskeho partnera a uspofadani vztahU mezi manzeli. Dnesni m. je poznamenano pfevahou individ. svobodne volby partnera, casto motivovane citovym vztahem, -tlaskou. Vliv rodicu na tuto volbu, jejich rozhodujici (doha jsou systematicky potlacovany, i kdyz existuji stejne jako dalSi soc. bariery a regulativy. Stale se projevuje tendence smerovat vyber k tomu, co je soc. podobne a blizke. Tomuto problemu se venovalo mnoho autoru, a to zejm. od r. 1953, kdy E. W. Burgess a H. J. Locke konstatovali nedostatek zajmu 0 tuto tematiku. Studovali ji pak zejrn. A. de Belmont Hollingshead (1950), M. Zelditch (1964), A. M. Katz a R. L. Hill (1958), A. C. Kerckhoff a K. E. Davis (1962), R. F. Winch (1958), M. B. Sussman (1953) a zmineny W. 1. Goode (1959) aj.

Zv!. oblasti je s-gicke zkoumani konsekvenci rodinneho prava predpisujiciho e1ementarni manzelska prava a povinnosti. Patfi k nim zejrn. vzajemny monopol nad sexualnim zivotem a legalita otcovstvi a matefstvi. Tradicne ziskava manzel pravo na domaci sluzby manzelky, ona naopak na manzelovy ekon. sluzby, pfip. na zajisteni vlastni obzivy. VetSinou ziskavaji spolecne pravo disponovat narustajicim majetkem, jsou povinni nest spolecne nasledky event. majetkovych ztrat, vytvofit majetkovou zakladnu pro sve deti. Ve vsech techto obI as tech vznikaji ruzne soc. tlaky, potfeba vyrovnat se s ruznymi soc. situacemi spojenymi se spo!. ocekavanim plneni manzelskych pray a povinnosti. Pozomost sociologu se koncentruje take na statusovou vymenu, ke ktere dochazi uzavfenim m., tzn. na m. Jako na zvl. typ socialni smeny. Nemusi jit 0 vykalkulovane veno, jehoz instituce je v moderni spolecnosti stale vice oslabovana, ale i 0 prevod -tprivilegii, 0 umozneni vstupu do urCite spol. sku piny otvirajici napf. obchodni moznosti, pfinasejici prestiz apod. To stale mohou byt hlavni nebo alespon pfidavne duvody k uzavirani m., zejm. vekove nerovnych. Pri vyrazne vekove nebo ekon. nerovnosti partneru se konsensu m. v zivotnim stylu rodin dosahuje na zaklade smeny jinych hodnot nez v m. vekove a soc. rovnem. V pfipade velke vekove nerovnosti m. casto neprochazi obdobim tzv. milenecke lasky, coz nevylucuje lasku manzelskou, ktera miva z jedne strany rysy detske ucty a z druhe strany f<'lz rodicovske ochrany. Stfedem zajmu sociologu i demografU je jak zacpfibuzenstvi. -->rodina.

Fif

map a k 0 g nit i v n i viz mapa mentalni, teorie pole mapa mentalni -(zlat. mappa= ubrousek,pak platene desky na ukladani map; lat. mentalis = dusevni) zvnitfneny kognitivni obraz (pfedstava) mesta, vesnice nebo krajiny, regionu tvoficiho -tzivotni prostredi daneho jedince, ktery je obvykle graficky (kartograficky Ci schematicky) vyjadfen. Zaroven je m.m. vyzk. metodou, zachycujici prostorovou strukturu preferenci, hodnot, postoju. M.m. neni kognitivni mapou, kterou v souvlslosti s vyzkumem prostorove pameri a uceni u laboratornich krys zavedl do psychologie W. Tolman a kteraje hypotetickym pamefovym zaznamem uspesnych cest v bludisti. Prukopnikem studia m.m. byl K. Lynch, ktery pomoci dotazniku zpracovaval pfedstavy prostorovych a rezidualnich preferenci obyv. velkomestskych aglomeraci. Zjistil, ze lide prostorove strukturuji sve zivotni prostredi podle nekolika elementu, v nichz se zachycuje psychol. a symbolicky vyznam prostoru. Lynch pracuje s pojmy dominanta, trasa, uzel, obvod, hranice atd. M.m. vlastne vznika selektivnim profiltrovanim duleZitych informaci 0 prostoru, kde zijeme a kde se potfebujeme orientovat. Propustne body pfedstavuji mista podstatneho vyznamu a slouzi k Citelnosti prostfedi, tj. k jeho srozumitelnosti. Urbanisticka rozhodnuti a nasledujici realizace zmen takove prostfedi meni, s cimz ovsem uZivatele m.m. nepoCitaji. M.m. se jako utvar dlouhodobe pameti vyznacuje znacnou setrvacnosti, takZe dochazi k intenzivne prozivanym rozporum a konfliktum mezi skutecnosti a prostorovym znazornenim v dlouhodobe pusobici pfedstave m.m.. Zmeny v prostfedi lide jen obtizne promitaji do svych m.m. Prakticky existuji 2 hlavni typy m.m.: 1. zobrazeni prostoru tak, jak jedinec vnima rozsah, umisteni ci tvar elementu v prostfedi, jak se v prostoru orientuje apod.; m.m. zde pfimo reprezentuje konkretni nacrtek, schema (tzv. skatch map); 2. obraz atraktivity prostorovych preferenci pro trvale bydleni nebo stale zamestnani; v tomto pfipade vnika m.m. druhotne prenesenim slovnich informaci do mapy (pri uziti izolinii, kartogramu, anamorfovanych map). Predstavy, na jejichz zaklade se tvori m. m., podminuje zejrn. polit., soc., kult., ekon. i "geneticke pozadi" jedince (mimo jine je duleZita uroven spokojenosti s danym mistem, znalost prostoru, stupen informovanosti, mnozstvi zkusenosti). Problematika m. m., intenzivneji rozvijena od 60. 1. 20. st. pfedevsim v angloam. svete, patfi do tzv. behavioralni geografie, kde se ji zabyvaji zejm. geografove, sociologove, psychologove a urbanisteo A: mental map F: carte mentale N: subjektive Karle, subjektiver Plan I: mappa mentale Lit.: COli/d. P. - White, R.: Mental Maps. Baltimore 1974; Lynch, K.: The Image of the City. New York 1970; Stea, D.: Mental Maps. 1978.

Cer, Drb 591

marginalismus

marxism us -leninism us

marginalismus - (z lat. marginalia, to z margo = okraj, hranice) - pojem pouzivany bud pro oznaceni specif. metody, nebo cele skoly ---'neoklasicke ekonomie. V prvnim pnpade jde 0 postup v mikroekon. i makroekon. analyze zalozeny na vyuzivani diferencialniho a integralniho poctu; v zasade jde 0 zjisfovani hypotetickych zmen jedne veliciny za pl'edpokladu, ze se jina veliCina s ni vzajemne zavisla bude menit v urcitem rozsahu a tempu, kdeZto ostatni okolnosti se menit nebudou. PrvopocMky marginalni (mezn!) analyzy jsou spatl'ovany u A. R. J. Turgota, D. Bernoulliho a D. Ricarda v zakone klesajicfch vynosti pUdy. lako synonymum neoklasicke skoly je m. spojovan pi'edevsim s ---.teorii meznlho uZitko, teorii mezni produktivity, pl'ip. dalSimi koncepcemi neoklasicke ekonomie. A: marginalism F: marginalisme N: Marginalismus I: marginalismo Lit.: Blaug, M.: Economic Theory in Retrospect Cambridge 1985; Piettre, A.: Histoire de la pensee economique et analyse des theories contemporaines. Paris 1973.

Cik

m arginalizace viz pauperizace marketing - (angl. slovo vyjadfujici cinnosti vedouci k uplatneni na trhu) - pojem vyskytujici se v nekolika vyznamech, zejmena: 1. celkova filozofie l'izeni; 2. jedna z ndicich funkci podniku Ci organizace; 3. obchodni aktivity a techniky podporujici proces smeny zbozi Ci sluzeb. Zakl. vyznam m. jako filozofie l'izeni definuji jednotlivi autol'i rtiznym zptisobem. Oficialni definice American Marketing Association (AMA) z r. 1985 vymezuje m. jako "proces planovani a realizace koncepce rozvoje, cenove tvorby, propagace a distribuce myslenek, vyrobkti a sluzeb za ucelem formovani procesu smeny, zajisfujici uspokojovani individ. aspol. potfeb". M. vznikl v USA pro usnadneni smeny na trhu spotl'ebniho zbozi; postupne pak zdokonaloval a menil sve postupy a metody v zavislosti na vyvoji tdniho prosti'edf. Era rozvoje m. nastala v USA i Zapadni Evrope po 2. svet. valce. Od 70. I. je dalSf celosvet. rozvoj m. spojen s orientaef na ce1ospolecenske aspekty, se zmenami v pl'istupech, intemacionalizaef a rozsil'enim do novych oblasti pouzitf. Z ptivodniho urceni pro oblast nabidky spoti'ebniho zbozi (vyrobky osobni spoti'eby pro jednotlivce, domacnosti) se marketingovy zptisob fizeni rozsil'il i do vzajemnych smennych vztahti mezi podniky a organizacemi v procesu vyroby zbozi a sluzeb a take na organizace neziskove v oblasti zdravotnictvi, kultury, ekologie, statni spravy apod. (prumyslovy marketing, business to business marketing, socialni marketing apod.). Socialni marketing je charakterizovan jako soubor zasad a cinnosti ph formovani spol. prospesneho chovani rozsahlych rozptylenych populaci (R. K. Manoff>. Klade du592

raz na pouZiti hromadnych sdelovacich prosti'edkti, na peclivou konstrukci propagacniho sdeleni a na vyzkum. Nektel'i autol'i zahrnuji pod tento pojem i soustl'edeni se na celospol. dtisledky marketingovych strategii, rozhodnuti a Cinnosti (William Lazer). Koncepce "spolecenskeho marketingu" (societal marketing concept) je zatim posledni vyvojovou fazi podnikatelske filozofie a zastava stanovisko, ze ukolem organizace je urcovat potl'eby, pozadavky a zajmy cflovych trhti a poskytovat jejich zadouci uspokojovani ucinneji a efektivneji nez konkurenti, zptisobem, ktery zachovava nebo zvysuje blahobyt spotfebitele a spolecnosti (P. Kotler). Fazemi marketingoveho procesu fizeni jsou analyza marketingovych pfilezitosti, vyzkum a vyber ciIovych trhti, tvorba marketingove strategie a planovani marketingovych programti a organizace, provadeni a kontrola marketingovych cinnostf. Vychodiskem pro analyzu marketingovych pfileZitosti je marketingovy informacni system, ktery cerpa z l'ady vnitfnich i externich informacnich zdrojti. leho vyzn. soucastf je marketingovy vyzkum (viz ---,vyzkum trhu). Marketingova strategie pl'edstavuje dlouhodobou koncepci promysleneho a ucelneho rozmisteni podnikovych zdrojti k dosazeni vytycenych ekon. a marketingovych cflti na zvolenem cflovem trhu. Zakl. cflem je zpravidla ziskat (udrzet) ---'zakaznika. Z toho vyplyvaji dalSi cile: vytlacit konkurenci, zvysit zisk, uddet si svuj podiI na trhu apod. Strategii je nekolik typu a promitaji se do navrhu a vyvoje vyrobku ci sluzby, do vyberu cilovych trhti, zptisobu komunikace se zakaznikem, stanoveni ceny a volby distribucnich cest. Produkt, cena, propagace a distribuce tvori zakl. prvky tzv. marketingoveho mixu, ktery je nastrojem k realizaci zvolene strategie. Vhodnou kombinaci techto 4 prvku se snazi prodavajici dosahnout zvoleneho cile. M. pi'edstavuje spojeni koncepcni prace (tvorba strategif) ajeji prakticke realizace, ktera nachazi konkretni podobu v provadeni a kontrole marketingovych programu. A: marketing F: marketing N: Marketing I: marketing Lit.: Hannagan, T. 1.: Marketing pro neziskovy sektor. Praha 1996; Kotler, P.: Marketing Management (Analyza, pliinovani, vyuziti a kontrola). Praha 1993.

Kli mar t y ria viz hagiografie mar xis m u s - myslenkovy proud spojeny s polit. praxi, jehoz vychodiskem jsou nazory K. Marxe, zprvu fil., postupne pl'erustajici v komplexni interpretaci dejin jako "pfirodne historickeho procesu". Die vlastni Marxovy charakteristiky melo byt toto pojeti "naturalismem", dial. pl'ekonanim dosavadniho materialismu a idealismu ve smyslu syntezy jejich nejlepsich prvkii. V teorii poznani stavi Marx na odmitnuti naivniho realismu pojetim ---'praxe ja-

ko predmetu poznanf. Svet je poznatelny pouze v mii'e, do jake jej meni "lidska smyslova Cinnost", tj. prave praxe. Nepoznavame tedy svet sam, nybrz svou cinnost v nem a proces poznavani sveta nemuze byt nikdy uplny a dokonceny. Tim je soucasne l'eceno, ze lide tvol'i sami sve dejiny premenou okolniho sveta; praxe je zakladem formovani spolecnosti i jeji sebereflexe. lelikoz nejpodstatnejsi slozkou praxe je pro Marxe ---'prace, jsou dejiny v konecne instanci dejinami ---.spolecenskoekonomickYch formaci, ne vsak ve smyslu bezneho ---'ekonomickeho determinismu, nybd na zaklade zmen povahy vyrobnich sil, kterou musi ve sve praci clovek respektovat. Pl'i vypracovani sveho ---'svetoveho nazoro postupoval Marx synkretickym zptisobem, tj. dosavadni literaturu bral jako stavebni kameny sve vlastni koncepce, aniz ho zajimal puvodni smysl. Nelze tedy ani pl'i jeho odvolavkach na pi'edchozi vyvoj fil. ci ekon. teorie mluvit 0 "zdrojich a soucastech" m. liz za Marxova zivota byly jeho nazory i jeho stoupenci pl'ijimany pouze v redukovane podobe, coz Marxe vedlo ke znamemu prohlaseni ,ja pi'ece nejsem zadny marxista". Hlavni linie vyvoje m. pocina F. Engelsem, ktery nebyl zjednodusenym vydanim a popularizatorem Marxe, ale samostatnym tradicne social. myslitelem. RozdiIy jsou patme zejm. v Engelsovekoncepci "socializace" (rozumi se centraIniho fizeni ekonomiky spolecnostf jako celkem) jako skoku z "i'iSe nutnosti do l'iSe svobody", coz Marx vyslovne odmiral. Pokracovanim v tomto Engelsove ekon. redukcionismu byl jednak ---'revizionismus Engelsova sekretare E. Bernsteina ustief do vyslovneho odmirnuti Marxovych nazoru, jednak ortodoxie K. Kautskeho dokoncujief pi'emenu Marxova komplexniho nazoru v soustavu osamostatnelych fil., ekon. a polit. ---'doktrin. Z marx. ortodoxie vychazi linie dalSiho srepeni marx. nazorU. Nejvyraznejsimi pl'edstaviteli tohoto vyvoje jsou Rosa Luxemburgovti, V. I. Lenin (viz ---'leninismus), L D. Trockij (viz ---.trockismus), N. I. Bucharin a J. V. Stalin (viz ---'stalinismus), jehoz tezi 0 priorite politiky pi'ed ekonomikou se z m. stava utilitaristicky soubor poucek, casto protikladnych piivodnimu obsahu a meneny die polit. poti'eby. Stalinismus vystupuje pod nazvem ---'marxismus-leninismus die vlastni Stalinovy definice jako "spojeni ruske revolucnosti s americkou vecnosti". Ve sve liberalizovane podobe po Stalinove srnrti konci tato ideologie jako "sluzticka politiky" v naprostem rozkladu. Odstepenou vetvi bylo od 30. I. 20. st. vyuziti zejm. Leninovych nazoru v tehdejsich kolonialnich a polokolonialnich zemich. Mao-Ce-tung z nich vytvofil ve 30.-60. I. ucelenou ideologii prosazovani zajmii chudych vrstev v TIClL mefftku a chudych zemi v mezinar. mefftku. V maoistickc po-

dobe se marxismus-leninismus stal vlivnou ideologii uvnitl' tzv. ---'"tretlho sveta", sice jiz tez vzdalenou Marxovi i m., na rozdil od stalinismu vsak ucelenou a utilitaristickou az v pozdnich oficialnich podobach. Od dvacatych let 20. st. se v Evrope, pozdeji v USA vyvijel tzv. ---'neomarxismus, navazujici na dl'ive opomijene a nezname casti Marxov.Ych pracf. A: Marxism F: marxisme N: Marxismus I: marxismo Lit.: Marx, K -Engels, B.: Vybranespisy. Praha 1976--1978; Kolakowski, L.: Main Currents of Marxismus. Oxford 1978; Lejebvre, V.: The Sociology of Marx. London 1968; Lenin, V. I.: Vybrane spisy. Praha 1975-1981; Mao-Ce-tung: Vybrane spisy. Praha 1953-1957; Marx, K.: Ekonomicko-filozoficke rukopisy z r. 1844. Praha 1978; Marx, K.: Kapital, I.-III. Praha 1953-1968.

Vra

marxism us-lenin ism us - souhm poznatku, teorii, interpretacnich principii, dial. vzorcu a ideol. pi'esvedceni, vybrany z dfla Karla Marxe, Friedricha Engelse, VIadim ira Iljice Lenina a hierarchizovany a kodifikovany zhruba na pocMku 30. I. 20. st. J. V. Stalin em jakozto oficialni svetonazorova a polit. doktrina kom. stran a zaroyen jako fil.-teor. zakladna vsech spol. ved. Tato hierarchizace a kodifikace navazovala na pi'edchozi analogicky vykon LeninCtv, ktery neco obdobneho provedl s ucenim Marxovym a Engelsovym. Po odhaleni tzv. kuItu osobnosti byly sice z m.-l. vypusteny nejkfiklavejsi Stalinovy dopinky, celek vsak v zasade prezival az do rozpadu kom. polit. systemu zemi stfedni a vych. Evropy. Stalinova (vlastne uz Leninova) doktrinalizace fil.-teor. obsahu Marxova dfla, pl'edevsim jeho ideal. kritickych motivii, byla uz ph svych pocatefch odmftnuta i'adou pl'edstavitelu zapadoevrop. levicove inteligence a vedla ke vzniku tzv. zapadnlho marxismu, ktery byl k polit. doktrine m.-l. odmitave nevsimavy a k jeho intelektualnimu obsahu kriticky a zasadne altemativnL lako jeho pi'edchUdci byvaji uvadeni mlady Gyorgy S. Lukacs a Ernst Bloch a v oblasti politiky Rosa Luxemburgovti. lako hlavni pi'edstavitele byvaji jmenovani napT. Max Horkheimer, Herbert Marcuse, T. W. Adorno, K. Korsch a svymi pozdnimi pracemi take J. P. Sartre a dalSf (viz tez ---'neomarxismus). M.-l. nebyl jen plodem - jak to sam 0 sobe tvrdil- tfi velkych tradic zapadoevrop. mysleni, totiz nem. klasicke filozofie, angl. polit. ekonomie a fr. utopickeho socialismu, ale take plodem ruskych centralisticko-autokratickych po lit. technik, imperialnich ambici, totalisticko-doktrinalistickych zpusobu mysleni a protiburzoazniho nihilismu. M.-I. se zaklada na (z Marxova dfla ne zcela odvoditelne) teorii poznani ---'dialektickeho materialismu, jehoz nejspomejsim bodem byla tzv. ---.teorie odrazu, v zasade realisticke pl'esvedceni 0 neproblematicnosti, samozi'ejmosti a potenciaIne i uplnosti pi'echodu od nazoru k po593

masarykismus

marxismus zapadni

jmu, od zkusenosti k teorii. Uceni dial. materialismu 0 tzv. dial. zakonech pohybu a vyvoje hmoty bylo nadfazeno m.-1. teorii spolecnosti a dejin (ktera u Marxe puvodne dominovala), tj. tzv. --'historickemu materialismu, ktery v duchovnfch produktech spolecnosti a dejin, tzv. spo!. nadstavbe, videl pouze ideo!. znetvofeny obraz tzv. materialni zakladny, tvofene konkretni hist. podobou vztahu mezi vyrobnimi silami spolecnosti a vlastnickymi vztahy. Odtud se pak odvijela jak teorie polit. jednani, tzv. --'vedecky komunismus, tak kritika polit. ekonomie opfena 0 pfesvedcelli, ze ve spolecnostech soukromeho vlastnictvi tfida vlastniku vzdycky nutne (a vetSinou i brutalne) "vykofisfuje" tfidu "namezdnou" (viz --'vykofisfovani). Odstraneni soukromeho vlastnictvi vyrobnfch prostfedku se melo stat prostfedkem definitivlliho osvobozeni Iidstva v --'komunismu. A: Marxism-Leninism F: marxisme-leninisme N: Marxismus-Leninismus I: marxismo-leninismo Lit.: viz ->marxismus. ->Ieninismus.

Haf mar xis m u s zap a d n i viz marxismus-leninismus, marxologie mar x 0 log i e - oznaceni pouzivane v zap. zemfch pro okruh fil., s-gickych a ekon. studii venovanych dilu a zivotu Karla Marxe. Analyza Marxova dila zacala uz za jeho zivota. 1. M. Wallerstein delf vyvoj --'marxismu na vlastni zivot Marxuv (do r. 1883), marxismus stran (od 70.1. 19. st. do 50.1. 20. st.) a pluralitni marxismus. V druMm obdobi zpusobilo zvrat v m. vydani Ekonomicko-filosofickYch rukopisu (z r. 1844) v r. 1932. Od r. 1927 take vycMzelo souborne vydani spisu K. Marxe a F. Engelse (Marx-Engels Gesamtausgabe), obnovene v 80. 1. (100 svazku). Ekonomicko-filosoficke rukopisy ovlivnily odvrat levicove smysiejicich intelektualu od ,;scientismu" ortodoxniho marxismu K. Kautskiho. Gyorgy S. Luluics a Karl Korsch se snazili ukazat, ze marxismus je pfedevsim filozofie. V te doM se zacalo silne rozIiSovat mezi "mladym Marxem" a "zralym Marxem", mezi antropol. ladenym Marxem a scientisticky zamefenym Engelsem. Nove motivy do m. vnesl Antonio Gramsci, ktery nove koncipuje otazky moci, polit. struktury a zvl. statu a ktery ovlivnil v 60. a 70. I. zvl. N. Poulantzase, Andersona, Jessopa aj. Spolecnym motivem tzv. --.zapadnmo marxismu je striktni oddelovani leninskeho marxismu od myslenkoveho sveta samotneho Marxe. H. Marcuse slucuje Marxe s podnety Freudovymi, podobne Karen D. Horneyovti a Erich Fromm. Ernst Bloch ovlivnil m. svym vykladem Marxe v duchu ztotozneni emancipace a utopie (Das Prinzip Hoffnung, 1939-1947). V povaiecnem obdobi vznikly studie Tuckerovy, venovane marx. koncepci revoluce, take studie 594

Lefebvrovy a Cornuho. Velice bohataje nem. marxologicka literatura. Z psychoanalytickych vykladu Marxe jsou nejznamejsi prace Arnoida Kiinzliho. Znacna cast praci o Marxovi byla inspirovana kritikou, kterou mu v oblasti ekonomie adresovali L. von Wiese a F. A. von Hayek a ve sfefe filozofie K. R. Popper (viz Brda historismu a Otevfend spolecnost a jejf nepldtele) Podle techto autoru Marx neni zdrojem demokr. koncepcf pfemeny spolecnosti, protoze hledal holisticky a potencialne totalitni pfistup ke spolecnosti. V soucasne dobe se interpretace Marxova myslenkoveho sveta rozviji pfedevsim: 1. kolem problematiky --'racionality (viz teorie komunikativniho jednani Jiirgena Habermase, 1981, vyzkumy K. O. Apela, prace J. P. Arnasona a filozofU vzeslych z Lukdcsovy skoly - A. HeUerove, F. Fehera, H. Markuse aj.); 2. kolem problematiky statu a polit. moci (viz Andersona, E. Meiksins Woodovou, R. Jessopa, C. Offeho, J. M. Wallersteina). V katol. svete jsou vlivne spisy Calvezovy, Bigovy, Chambrovy, Hommesovy, Watterovy, J. M. Bochenskiho, ktere kriticky analyzuji kategorialni system marxismu. Nejlepsi evangelicke studie pochazeji z Komise pro marxismus pfi Evangelicke studijni spolecnosti (SRN) a mezi jejich au tory jsou Metzke, Thier a zvl. Iring Fetscher. V 60. 1. byly rozsifene existencialisticke interpretace Marxe (viz napf. H. Popitz), ale i interpretace fr. novohegelovcu (J. Hyppolite, J. Wahl, A. Kojeve). Za standardni praci ve Francii je pokladana kniha M. Rubela Karel Marx (pokus 0 intelektualni biografii z r. 1957). Ve skandinavske oblasti rna podobny vyznam studie L. R. Langsleta Mlady Marx a odcizeni v zdpadni diskusi (1963). L. Althusser (Pour Marx, 1965, Lire Ie Capital, 1965) dovozuje Marxuv programovy antihumanismus, pfehodnocuje jej z hlediska strukturalismu. Nejlepsim ces. marxologem byl L. Sochor, pfekladatel A. Gramsciho a autor cetnych praci z dejin marxismu. M. ziskala i institucionalni zakotveni: existuje Dum Karla Marxe v Treviru a Institut Marxe-Engelse-Lenina. M. se pestuje tez v Feltrinelliho ustavu v Italii a v Mezindrodnim ustavu pro socidlni dejiny (l/SG) v Amsterdamu. A: Marxology F: marxologie N: Marxologie I: marxologia Lit.: M. RallSdorf Nove cten! Marxe, d. I. Praha 1996.

Ran mas a - s-gicky vagni pojem pouzivany pro mnoZinu osob, ktere jsou v mal em nebo nejsou v zadnem pfimem kontaktu, ktere spolu min. interaguji a nemaji spolecne vedeni, jsou vsak vetsinou objektem cileneho ovlivnovani, indoktrinace a manipulace. Takto neutralne je pojem m. vymezovan vetsinou v kontextu analyzy --'kolektivnmo chovani. V dalSfch kontextech se ustalilo nekolik daISfch

pojetf m. 1. Aristokraticke, kriticke pojetf chape m. dusledne jako komplementarni pojem k pojmu --'elita. Toto pojetf Ize hist. vysledovat na pocatku 19. st., kdy bylo formulovano zakladateli konzervativnfch ideologii v sou vislosti s kritikou Francouzske revoluce (E. Burke, J. M. de Maistre aj.). Stoupencem tohoto pojeti byl iF. Nietzsche a s-gicky vyrazneji J. Ortega y Gasset, podle nehoz m. aspiruje na vedeni spolecnosti, ackoliv k tomu nema 'ladne kompetence, vytlacuje elitu rnfsto toho, aby ji nasledovala, a zaujima soc. i prostorove mista, na nez nepatff. Jeho spis silne ovlivnil ices. intelektualni klima (napf. F. X. Salda a Vticlav Cerny se k aristokratickemu pojeti m. v podstate hlasili). Jinym zdrojem kritickeho vztahu k m. je vedomi vnitfniho nebezpeci, jemuz je vystavena demokracie masoveho typu, jak na to upozornil jiz A. Ch. TocquevilIe. 2. Liberalne kriticke az levicove pojetf m. poukazuje na souvislost mezi vznikem moderni m. a takovymi fenomeny, jako je byrokratizace spoiecnosti, centralizace polit. moci, kontrola osobnosti atd. Pojem m. pouzila velmi pfimefene H. Arendtovti k analyze procesu vzniku ~to­ talitarismu, ktery spojuje s existenci spolecnosti, v ni'l existuje atomizovana m. Je slozena ze vzajemne odcizenych individui, ktera jsou nachylna akceptovat ideu Ci ideologii, jez jim absenci soc. identity bude kompenzovat. Toto pojetf m. je nekdy pouzito ke kritice nekterych negativnich jew modernich demokracii a tini ekonorlliky (D. Riesman, Ch. W. Mills, A. W. Etzioni aj.). 3. Psychoanalyticke pojeti formuloval S. Freud (viz --'dav) a na analyzu --.fasismu je aplikoval se zdarem W. Reich. 4. Politologicke pojetf spojuje koncept m. pfedevsim s analyzou "masovych hnuti", zvl. totalitniho typu. Pozoruhodnou analyzu teto souvislosti nabidli take spisovatele a publiciste, napf. Elias Canetti a Eric Hoffer. 5. Marx. pojeti v puvodni verzi spojuje vyznam m. s jeji rolf v ekon. produkci a odtud odvozuje jeji kIfcovy dejinny vyznam: protoze rozhodujici lidskou aktivitou je reprodukcni ekon. Cinnost, zejm. Cinnost pracovni, a protoze nositelem teto aktivity jsou prave m., je jejich objektivni hist. role rozhodujicf bez ohledu na to, jak rozvinute vedomi teto skutecnosti maji nebo nemaji. Pozdeji byla tato koncepce promenena v ideologii "role lidovych mas v dejinach", ktera pouze zakryvala autokraticky charakter kom. systemu s dominantni rolf uzke skupiny osob s neomezenymi pravomocemi. 6. S-gicka pojeti koncept m. jen volne spojuji se specif. teoriernf ci koncepcernf partikulamfch soc. jevu, zejm. masove komunikace a --'masove kultury. Pojem m. se vetsinou pouziva v adjektivni forme a neni ani explicite definovan. PHkladem muze byt pojeti E. A. Shilse, ktere formuloval v polemice s kritikou masove kultury. Jinak se daji pojetf m. systematizovat takto: a) m. jako iracional-

ni, neodpovedne seskupeni individui (G. Le Bon), b) m. jako objekt adorace a soucasne manipulace (fasisticka pojeti), c) m. jako konzervativni polit. sila manipulovana elitou pomoci totalitnich aparatu (E. Lederer, K. Mannheim), d) m. jako produkt alienace, suma odcizenych, atomizovanych jedincu, e) m. jako soc. utvar integrovany do systemu v podobe mlcici vetSiny, f) m. jako odromantizovany, demytizovany lid 19. st., g) m. jako hlavni nositel kazdodenni rutinni ekon. cinnosti, a proto garant soc. reprodukce a demiurg dejin a pokroku (marx. a vulgarne marx. pojetO. A: mass F: masse N: Masse I: massa Lit.: Arelldt, H.: The Origins of Totalitarianism. New York 1951; Calletti, E.: Masa a moe. Praha 1994; Hoffer, E.: The True Believers. Thoughts on the Nature of Mass Movements. New York 1951; Ortega y Gasset, J.: Vzpoura davti. Praha 1933; viz tez ->dav, ->chovani kolektivni.

Pet mas a r y k ism u s - pejorativni oznaceni pro fil., s-gickou a polit. koncepci T. G. Masaryka, pro teor. a praktickopolit. koncepce na Masaryka navazujfci a pro promasarykovske postoje a nalady csI. (zejm. ces.) vefejnosti. Pojem byl zaveden do obecnejsiho uzivani v r. 1953, kdy vedeni KSC ajeji ideologove (pfedevsim Vdclav KopeckY) zacaIi programovy a systematicky boj proti Masarykovi ajeho duchovnfmu a polit. odkazu. Pffmym impulsem k teto kampani byla publikace Dokumenty 0 protilidow! a protindrodni politice T. G. Masaryka (editovali Jan Pachta, Frantisek NeCdsek a Eva Raisovd), kde byl Masaryk poprve oznacen vyslovne za vedouciho exponenta velkokapitalistu a hlavu vykofisiovatelskych a fasistickych sil, dokonce za valecneho stvace, ktery nese pinou odpovednost za zloCiny pfedmnichovske republiky. 0 Masarykovi se zde mluvijako 0 farizejskem hlasateli poboznustkarskeho humanismu a 0 prototypu lzivosti a licomemosti upadkove burzoazie. Tato antimasarykovska komponenta kom. ideologie 50. I. sice vychazela z Gottwaldova oznaceni Masaryka za "kapitana ceskoslovenskeho imperialismu" a navazovala na pfedvalecnou kom. agitacni tezi "Ne Masaryk, ale Lenin", byla nicmene v rozporu se snahou formulovanou explicite v dobe vaIecne a v dobe boje 0 uchvaceni polit. moci - Masaryka si nejak pi'isvojit a KSC prezentovat jako dedice masarykovske tradice (viz napf. Gottwalduv projev k 10. vyroci umrt1 TGM Masaryk k dndku). V tomto smeru bylo zamereno usiIi Zdenka Nejedliho, ktery je autorem vubec nejlepsiho (ovsem nedokonceneho) zivotopisu T. G. Masaryka (T. C. Masaryk, sv. 1-4, 1930-1937). Nejedly se u pfflezitosti 100. vyroci narozeni T. G. Masaryka jeste naposledy pokusil "zachranit" aspon jakesi minimum, kdyz rozdelil Masarykovo zivotni dilo na etapu pokrokovou do Rijna 1917 a etapu reakcni, ktera 595

maska

materialismQs dialekticky

spocivala v nepochopeni vyznamu a smyslu bolSevicke revoluce. Bylo projevem mocenske sebejistoty KSC, kdyz zahajila antimasarykovskou kampan provazenou likvidaci vsech vnejsich pfipominekjeho osobnosti s jasnym vedomim, ze narazi na vnitrni odpor vetsiny obcanu. Po 20. sjezdu KSSS, tedy v souvislosti s celkovou liberalizaci, se objevuje prvni vecny pokus analyzovat Masaryka a m. v kontextu vyvoje fil. mysleni konce 19. st., a to z pera Radovana Richty (1958). Po nem nasleduji temer jiz deideologizovane prace, zvl. Theodora Syllaby T. G. Masaryk a revoluee v Rusku (1959), Lubomira Noveho Filosofie T. G. Masaryka (1962), Olgy Louzilove Masarykovafilosofie cloveka (1967) a Milana Maehovee Tomds G. Masaryk (1968). Je priznacne, ze okamzite po r. 1968, v prime souvislosti s normalizaci, se m. stava opet ideal. nepfitelem cislo jedna, a to dokonce i v s-gickych kontextech (A. Vanek), teor. exponenty jsou vsak autoh tretiho radu, napr. Miroslav Sole a ministr vnitra Jaromlr Obzina. Paralelne v samizdatu vychazeji nove masarykovske studie, napr. vyzn. studie Jana Patocky, je priprayen a samizdatove vydan sbornik k Masarykovu vyroci (1980). Rada "masarykian" vychazi v exilu, napf. prace Erazima Kohdka aj. Pfiznakem unavy pozdniho totalitarismu bylo to, ze se v druhe polovine 80.1. objevily, event. byly pI'ipusteny pokusy ,,rehabilitovat" Masaryka, tedy pfiznat mu jakesi hist. misto (1. Galandauer, O. Urban), paradoxne nezridka ovsem prave temi, kteri mu je puvodne odepfeli. Pojem m. dnes samozrejme zadny poznavaci vyznam nema. Masaryk totiz nevytvoril ani ideologii, ani smer, snad dokonce ani ne skolu ve smyslu -ismu. Mel radu nasledovniku a obdivnych kritikli, nikoliv vsak zakli v uzsim slova smyslu. A: Masarykism F: masarykisme N: Masarykismus I: masarykismo Lit.: Kosik, K.: 0 sociiilnich kofenech a filosoficke pods tate masarykismu. Filoso/ickj casopis, 1954, c. 3; Krizek. J.: T. G. Masaryk a nase diHnicka tfida. Praha 1955; Krizek. J.: T. G. Masaryk a ceska politika. Praha 1959; Masarykitv sbomik, sv. VII. Praha 1992 (samizdat 1980); Richta. R.: 0 podstate sociologicke a filosoficke soustavy masarykismu. In: Filosofie v dejiniich ceskeho niiroda. Praha 1958.

Pet

mas k a - v puvodnim smyslu vytvame zpracovany predmet nebo pouze nanesene barvy, ktere slouzi k zakryti obliceje za ucelem premeny nositele v jinou osobu ci bytost; prenesene je to kaMa zmena obliceje, ktera odlisuje nositele teto zmeny od jeho puvodniho vzezi'eni. Puvodni m. jsou nedHnou soucasti kultury mnoha -tpfirodnich mirodu a ve sve rezidualni podobe existuji i v lidove kultui'e industrialni spolecnosti (napi'. m. masopustni, v mikulasske tradici atd.). Souvisi se zplisoby zdobeni tela u prir. narodu, jeho malovanim hlinkou, tetovanim, skarifikaci,

596

deformaci oblicejovych casti, vyrazenim prednich zubU, obi'izkou a vyI'ezavanim klitorisu. Vsechny tyto ukony, kterymi se mode1uje lidske telo, souvisi s podchycenim sil, ktere zajisiuji dIe mysleni pi'ir. narodu zdamy chod pi'irody a spolecnosti a ktere se od mytologickych dob periodicky regeneruji pomoci -tobfadu. Soc. a nab. hodnota m. spociva v jeji uloze metamorf6zy - premeny, kterou proziva jeji nositel, aby se v prubehu obi'adu stal mytickou bytosti. M. rna tedy silu pfemenit sveho nositele v jinou bytost tim, ze zmenijeho vzhled. Aby tohoto ucinku mohly m. dosahnout, musi ve sve vytvame podobe zajistit spojeni dvou nezbytnych prvku: 1. kazda m. musi nejprve zaujmout svym vyrazem, svou mimikou (proto maji masky pfirodnich narodu az nasilne vzezi'enf); 2. kaMa m. musi znazornit svou podobnost s mytickou predstavou, kterou znazomuje; toto podobenstvi se mlize omezit na jeden ci dva prvky zakomponovane do masky, muze spocivat pouze v symbolice barev ci materialisticky odrazet vzhled takove by tosti, ale mlize byt kompletnim ideogramem, ktery pro nezasveceneho nema konkretni vyznam. Vyraz m. a jeji prvky symbolismu jsou nastrojem komunikace mezi -tmytem a soc. skupinou, jsou vytvamym -tjazykem, ktery tuto komunikaci nejen umoznuje, ale i generacne prenasi. Neni nahodou, ze u nekterych etnik se pravo nosit m. dedi a nektere m. nesmi opustit rod (napi'. nektere indianske kmeny ze sev. Tichomofi pfisuzuji drzitelum m. stesti a bohatstvi a tito drZitele sve m. pfed ostatnimi zarlive stfezf). Protoze jsou m. spojeny ve vsech svych funkcich s mytologickymi pfedstavami svych tvurcu a spolu s hudbou a tanci jsou nedHnou soucasti obfadu, pfip. spol. akci, jejichZ plivod je v takovych obfadech (napl'. maskami plesy ci divadelni predstavenf), lze soudit, ze patfi k nejstarsim vytvamym projevum lidstva. Dokazuji to paleoliticke rytiny a fresky z Evropy (jeskyne Trois Freres) a pfedevsim skalni umeni ze Sahary (Tassili, Fezzan atd.). Z morfologickeho hlediska existuje neuvefiteine mnozstvi tvaru, forem, barevneho zpracovani, pouzitych materialu a zpusobU fyzicke manipulace sm.: od pomalovanych obliceju pfes m. pfipevnene na tvai'i az po cela sousosi, jez se nosi pfed telem. Nektere m. predstavuji kompletni kostym, do ktereho se tanecnik nebo herec mytickeho dramatu pI'evlece, nekdy postaci k vyjadfeni pfemeny kousek kury, list, par provazku ci nekolik car hlinkou. U rnnoha etnickych skupin pi'erostlo zhotovovani m. ve svebytny ume!. styl, ktery se neposuzuje pouze funkcne, ale i esteticky. M. cernosskych narodu ze zap. Afriky, Indianu ze sev. Tichomofi a domorodcu z ostrovu Melanesie vyrazne sblizily nase esteticke pocity se svetem prir. narodu a ovlivnily vnimani a procesy tvorby cetnych evrop. vytvamiku.

Z hlediska funkce lze m. rozdelit do techto kategorii: a) pohi'ebni m. - jsou zname z archeologickych vykopavek z Egypta, Peru, Mexika, Sti'edomoi'i; nektere se kladly rnrtvym pi'imo na oblicej, nekdy se pi'ikladaly na mumifikovanou hlavu; s nejvetsi pravdepodobnosti byl tento zvyk spojen s virou v zmrtvychvstani, m. na obliceji chranila vzhled zesnuleho az do okamZiku jeho vzkfiSeni; b) obradni m. - noseni m. pfi obfadech je nejrozsifenejsi funkci, pficemz m. zde zi'idka zobrazuje cloveka, vetsina obi'adnich m. rna strukturu, znaky a vlastnosti, ktere ukazuji spiSe na nejaky pi'ir. druh nebo dokonce na zjeveni, ktere v realnem svete neexistuje; jejich hlavni hodnota spociva v tom, ze se pfi obfadu stavaji tim, co masky pfedstavuji; clovek za maskou skutecne ztraci svou identitu, aby tak dovolil na nekolik okamziku svemu pfedkovi, totemickemu zvii'eti ci mytickemu hrdinovi oW a ukazat svou tvai'; c) divadelni m. - tento typ m. znamy od dob antickeho divadla pi'edstavuje dekadentni variantu, protoze m. zde nema nic z toho, ceho chce dosahnout ten, kdo ji na sebe pfi obi'adu bere; herec se identifikuje pomoci m. s postavou deje a vsichni pi'itomni tuto iluzi pfijimaji, ale pouze tak hraje svou roli, aniz by ve skutecnosti vefil, ze se jinou bytosti stal. S timto vyznamem je spojeno i pi'enesene pouziv:ini pojmu m., pi'edstava, ze si lide pro urcite spol. situace nasazuji vhodne m. projevujici se usmevy, placem, grimasarni, ddenim tela, ale i zplisobem vyjadi'ov:ini a chovani vubec. M. je v tomto smyslu jakousi vnejsi, povrchni slupkou soc. -trole. Obrazne je nekdy svet pi'edstavovan jako komedie, karneval, v nemz si lide stale berou a snimaji nejake m. V duchu zminene dekadentni funkce m. to by va vysvetlovano jako vyraz -todcizeni (viz napi'. Peter L Berger, 1963), vzhledem k plivodnim funkcim m. u pm. narodu muze vsak i takova m. vyjadi'ovat plnou identifikaci s pfijatou spol. roll. A: mask F: masque N: Maske I: maschera Lit.: Bedollin. J. L: Les Masques. Paris 1967; Levi-Strallss. des Masques. Geneve 1975.

c.: La voie Jus

maskulinita viz muz m askul inizace viz feminizace mas m ed i a viz komunikace masova, komunikace socialni, pop-music mate rialism us dialek ti cky - (z lat. materia = latka, hmota; z i'ec. dialektike = rozebirat i'ec) - fil. smer, ktery stavi na organicke jednote material. pojeti sveta a -tdialektiky. Vychazi z materialni podstaty sveta a vedomi poklada za vlastnost vysoce organizovane hmoty, za funkci mozku. Pi'i analyze vedomi uplatnuje tzv. -tteorii od-

razu. Pohyb a vyvoj sveta vyklada na zaklade pusobeni vniti'nich rozpOrll. K. Marx a F. Engels chapali m.d. jako synonymum -thistorickeho materialismu; oba nazvy pro ne byly vyjadfenim nove kvality mater. svet. nazoru na rozdil od mechanickeho materialismu 18. st., pi'ip. jinych forem materialismu v dejin:ich filozofie. Novou kvalitou bylo radikalne hist., procesualni videni sveta a jeho struktur, historizace pojmovych urceni. Takto to jeste chapali G. V. Plechanov a V. I. Lenin. J. V. Stalin m.d. a hist. materialismus rozdelil, dal jim rozdilny obsah. M.d. mel byt ved. disciplinou 0 nejobecnejsich zakonech byti, poznani, mel byt zakladem uceleneho svet. nazoru, tzv. vedeckeho svetoveho nazoru, ucelenou kategorialni soustavou. Protoze mel spravne odrazet zakonitosti vyvoje byti a vedomi, mel byt nastrojem prakticke pi'emeny sveta na zaklade jeho spravneho poznani. M.d. mel shrnovat vsechny pozitivni vysledky vedy, spol. praxe a zvl. pak praxe del. hnuti. Zakladatele -tmarxismu staveli na kriticke analyze vyvoje filozofie, spol. a pi'ir. ved, zvl. ekonomie, na zhodnoceni vyvoje social., kom. del. hnuti. NejvetSi vyznam pro formovani m.d. mel a Hegelova dialektika, obsahujici ideu vyvoje a rozporu jako hybne sHy, a Feuerbachuv fil. materialismus, ktery byl korekci Hegelova neosobniho pochopeni pohybu svobody v dejinach. Dlilezitym rysem Marxova m.d. bylo rozsifeni materialisticke koncepce na celou oblast dejin: pfiroda a spolecnost byly postaveny do vzajernne souvislosti, vyvoj sveta pochopen jako pi'ir. hist. proces, jako jednotny (by! diferencovany) vyvoj ce1e hmotne skutecnosti. Klicovym pojmem pro zakladatele m.d. je -tpraxe. Jako pi'evratna praxe (umwalzende Praxis) je pojimanajako kriterium pravdivosti poznani. Vyzdvizenim cinne stranky, zasahovanim do sveta, se lisi m.d. od vsech pfedchozich forem materialismu, jimz byla vlastni nazirayost. M.d. uznava jednotu byti a mysleni; ji by mela odpovidat soustava zakonu a kategorii m.d. Mezi tyto kategorie pati'i napi'. kvalita a kvantita, forma a obsah, podstata a jev, nutnost a nahodilost atd. Mezi zakl. zakony m.d. pati'i zakon pi'echodu kvantitativnich zmen v kvalitativni, zakon rozporu a zakon negace negace. M.d. pi'edpoklada dvoji vazbu se spec. vedami: rna z nich vychazet a zpetne jim poskytovat obecnou metodu poznani. Podle nekterych marxistu mel m.d., resp. hist. materialismus, zcela zastupovat -tsociologii (nazory SOY. marxistu ve 30.-50. 1. sdilene v byvalem Ceskoslovensku oficialne v 50. 1. a zacatkern 60.1.), podle jinych pi'edstavoval obecnou s-gickou teorii (typicke pro 70. 1.). (Viz tez -tsociologie marxisticka.) A: dialectical materialism F: materialisme dialectique N: dialektischer Materialismus I: materialismo dialettico

597

matrika

materialismus historicky

Lit.: Gropp, R.: (1958) DiaJekticky materialismus. Praha 1960; Ladosl, J.: Materializm dialektyczny. Warszawa 1969; Podosetnik, V.: Cto takoje dialekticeskij i istoriceskij materializm. Moskva 1961; Ransdorf, M.: Nove cteni Marxe, d. I. Praha 1996; Rutkevii'. M.: Dialekticeskij materiaJizm. Moskva 1959; viz te;;. -+materialismus historickY.

Po jeho smrti rozvijeJi m.h. K. Kautsky, H. Cunow, F. Mehring, G. V. Plechanov, A. Labriola, M. Adler, K. Renner a B. Bauer jako hlavni teoretici II. internacionaly, spec if. zpusobem pakE. Bernstein (odmitl dialekti-

Ran

ku jako metodu spol.vedni prace). Mezi teoretiky 111. illternacionaly krome V. I. Lenina vynikli na tomto poli N. 1. Bucharin a L. D. Trockij, G. S. Lukacs, K. Korsch, K. A. Wittfogel, E. Bloch a zejm. A. Gramsci. Stalinovy spisy vrMily problematiku m.h. k pfekonanym hlediskum. Novy rozmach m.h. nastal az po Stalinove srnrti a po XX. sjezdu KSSS. Pokus 0 rekonstrukci s rezignaci na moznost komplexni racionality podnikl ve 20. st. Jiirgen Habermas. V byvalem SSSR rozpracovavala m.h. zejm. Kelleho skola a teor. zamerena historiografie (M. A. Barg, 1. P. Pavlov aj.). 0 vztahu -tmarxisticke sociologie k m.h. platl totez co 0 jejim vztahu k dialektickemu materialismu. A: historical materialism F: materialisme his tori que N: historischer Materialismus I: materialismo storico

materialismus historicky - pojeti hist. procesu vypracovane K. Marxem a F. Engelsem, podle nehoz ceIe tzv. svetove dejiny nejsou nic jineho nd "vytvareni cloveka lidskou praci". lakkoliv jsou pfir. podminky pfedpokladem a terenem hist. procesu, pro jeho pochopeni nejsou urcujici. Klicovy vyznam rna lidska schopnost pfetvafet vlastni aktivitou pm. pfedpoklady. Dejiny jsou pro -tmarxismus zakonitym procesem, coz ale podle marxistu nerusi prostor pro svobodnou cinnost lidL M.h. by va tez nazyvan -tekonomickym determinismem, resp. ekon. pojetim dejin. Podle m.h. clovek pfetvafi svou pfedmetnou cinnosti vnejsi prostfedi (pfir. i soc.) a tim meni i sebe sarna. -tPnice, cinnost puvodne zalozena na pfir. nutnosti, byla uz v nem. klasicke filozofii povazovana ze konstitutivni pro cloveka jako jedince i jako druh, protoze se v ni vzajemne pfevraci subjektivni a objektivni, materialni a idealnL Podle m.h. neni prace jen produkci bohatstvi (J. Locke, A. Smith, D. Ricardo aj.), ale produkci dejin. Gyorgy S. Lukacs se neuspesne pokusil v knize K ontologii spolecenskiho byti (1964-1971) najit v analyze pracovniho procesu pfimy klic k desifrovani spol. vztahU. Od doby Stalinovy dochazelo k ekonomickemu redukcionismu, k pfesvedceni, ze spolecnost lze integrovat pouhymi ekon. strukturami. M.h. podobne jako -tdialekticky materialismus (s kterym se prakticky pfekryva) byl pfizpusoben konceptu spol. racionality, ktery byl spojen s industrialnim kapitalismem, jehoz zpetnou vazbou byl de facto byrokraticky socialismus. By! charakterizovan manipulativnosti, instrumentalnosti, absenci hodnotove dynamiky, jak to klasicky vyjadfil Max Weber. Antisystemovy potencial socialismu a emancipacni potencial samospravnych struktur tak byly redukovany na minimum. Redukcionismus v pojeti spolecnosti aspol. racionality ustil ve "zbytkove pojeti" kultury a celeho hodnotoveho horizontu a projevoval se zvl. v uceni 0 zakladne a nadstavM. Dejinnou skutecnosti pro Marxe je -tspolecenskoekonomicka formace, kategorie konkretni totality. Mater. pojeti dejin je monisticke, jednotlive formy a prvky lze vysvetlit jen na zaklade jejich mista v konkretnim vyvijejicim se celku. Poprve se s m.h. setkavame v Marxove Nemecki ideologii (1855). Marx uzival metodu m.h. pfi vysvetleni teor. reprodukce dejinneho vyvoje -tkapitalismu (Kapital, I. dH, 1867), zprostfedkovane i dalSich spol. skutecnostL 598

Lit.: Bochetiski, I.: Europaische Philosophie derGegenwart. MUnchen 1951; Chrestomatija po dialekticeskomu i istoriceskomu materializmu. Moskva 1971; Politzer, G.: Principes elementaires de philosophie. Paris 1946; Zdklady marxisticke filosofie. Praha 1959; viz tei -+materialismus dialektickY·

Ran mat e ria lis m u sku I t urn i - strategie studia kultur kladouci duraz na roli materialnich podminek zivota, kterou do am. -tkulturni antropologie uvedl v prubehu 70. a 80, 1. 20, st. M. Harris a jeho pokracovatele (napr. A. Berger). Mezi zdroje m.k. pam vedle Darwinovy koncepce bioI. evoluce Marxuv -thistoricky materialismus, ktery je ale v Harrisove interpretaci zbaven dialektiky a teorie revoluce. V souladu s teor.-metodol. vychodisky -tneoevolucionismu (L. A. White) a -tkulturni ekologie (J. H. Steward), na ktere m.k. bezprostfedne navazuje, povaZuje Harris jednotlive -tkultury za adaptacni systemy, jejichz strukturu, funkci a vyvoj je mozne vysvetlit na zaklade jejich vztahu k okolnimu prostfedi. Harrisuv m.k. pfedstavuje ambici6zni pokus 0 vybudovani kauzaIni a mater. teorie kultury, Vychazi pfitom z pfedpokladu, ze zpusob vyroby a reprodukce materialniho zivota spolecnosti (ktery nazyva -tinfrastrukturou) ovlivnuje fungovani domaciho a vel', hospodarstvi (strukturu), ktere determinuje vMu, umeni, literaturu, ritualy, hry aj. (superstrukturu). Tento princip "kauzalni priority infrastruktury" podIe Harrise vyzaduje venovat ph studiu kultury pozornost roli materialnich podminek (pfir. prostfedi, technologie, ekonomiky) ph formovani -tzivotniho stylu. Harris se domniva, ze podobne technologie aplikovane v podobnem prostfedi inklinuji k vytvareni podobneho uspofadani vyroby a distribuce a ty opet vedou k vytvafeni podobnych

soc. seskupeni, ktera ospravedlnuji a koordinuji svoji Cinnost pomoci podobnych systemu hodnot a viry. Tento fakt implikuje pozadavek primamiho vyzkumu demogr., technol., ekon. a environmentalnich faktoru jako hybnych sil dejin spolecnosti. A: cultural materialism F: materialisme culturel N: Kulturmaterialismus I: materialismo culturale Lit.: Berger. A.: Structural and Electric Revision of Marxist Strategy. Current Anthropology, 17,1979, c. 2; Harris. M.: Cultural Materialism: The Struggle for a Science of Culture. New York 1979.

Sou mat k a - pro s-gii pfedevsim vyzn. role v -trodine a ce!em systemu -tpribuzenstvi, v -tsocializaci, resp. ve -tvychove ditete a ve spolecnosti vubec. Role m. je v ruznych kulturach ruzne hodnocena, respektovana, pfip. zvyhodnovana. V nekterych nab. kontextech pferusta v -tadoraci a specif. -tkult (viz napf. -tkult marianskY). Bezne souvisi spol. podminky realizace role m. s -tnatalitni politikou. S jeji pronatalitni tendenci narusta hodnota matefstvi, zejm. je-li realizovano vetsim poctem detl. S hodnotou matefstvi a m. roste i hodnota ditete a rodiny. Temito problemy se zabyva zejm. -tsociologie rodiny. Zaroven zkouma komplementaritu roli m. a -totce. Z hlediska soc. psychologie a etologie je m. reprezentantkou tzv. materskeho chovani, studovaneho u zvifat i u lidL Toto chovani rna zaklad v -tinstinktu (hormon prolaktin je vylucovan ve zvysene mife v obdobi laktace, existuje "instinktivni schema ditete", komplex klicovych podnetu danych charakteristickym vzezfenim ditete apod.) a projevuje se kladnymi citovymi reakcemi na dite, tendencemi zabyvat se jim, pecovat 0 nej, poskytovat mu ochranu. Vztah mezi m. a ditetem se prohlubuje pomymi fyzickymi kontakty s nim. liz u zvifat (krys, ruznych druhu opic atd.) je prokazan rozhodujici vliv materske lasky na vyvoj mladete (H. F. Harlow, 1958). Deti vyvijejici se bez kontaktu s m. (v kojeneckych a vychovnych ustavech) trpi citovou -tdeprivaci ajejim dusledkem, syndromem hostility, projevujicim se zvysenou agresivitou, emocni labilitou, hostilnimi postoji, opoZdenym vyvojem intelektu a zejm. feci. W. Toman (1960) proto poklada roli m. v zivote ditete za osudovou pfedevsim v te ruife, do jake je ci neni m. schopna poskytnout diteti dostatek projevu lasky a zajmu. Deti obojiho pohlavi ve veku 5-6 let se k m. utikaji v situacich ohrozeni a nejistoty a hledaji u ni ochranu. V soc. a vyvojove psychologii byly provedeny cetne vyzkumy, ktere se zabyvaly vztahem mezi vychovnymi postoji a technikami m. a znaky psych. vyvoje jejich detl; byly zde shied any vyzn. korelace, ktere poukazuji na rozhodujici vliv m. pro utvafeni ruznych specif. charakteristik deti, pfetrvavajicich casto do dospelosti (napf. tzv. "bazalni uzkost" u deti,

ktere matky casto ponechavaji 0 samote aj.). M. byvaji phsuzovany vfelejsi postoje k vlastnim detem nez byvaji phsuzovany otcum, ale vyzkumy, ktere provedl H. Platt a dalSi (1962), nezjistily zadne vyzn. rozdily v tomto smyslu. Identifikace s m. rna vliv zejm. na psych. vyvoj deer, u synu se obraz m. uplatnuje pozdeji ve vyberu erotickych partnerek (viz tez -tarchetyp). Vyzkumu postoju m. k vychove detl slouzi napr. dotaznik PcRQ (Parent-child Relations Questionnaire), sestaveny A. Roem aM. Siegelmanem v r. 1963. A: mother F: mere N: Mutter I: madre Lit.: viz -+otec.

Nak mat ria r c hat -(z lat. mater = matka; fec. arche6 = vladnu) - typ spol. organizace, ve ktere zena hraje rozhodujici ulohu. Puvodne vychazela teorie 0 existenci m. z evolucni pfedstavy 0 naslednosti jednotlivych typu spo!. organizace. M. byl tak chapan jako pfedchUdce -tpatriarchatu a pfedstavoval vyvojove stadium rane spolecnosti, kde existovala -tpromiskuita, jedinym rozeznatelnym pfibuzenskym vztahem byl vztah matky a ditete a celou spolecnost kontrolovala stafeSina. Pfedstavam m. napomahaly i nektere archeologicke nalezy z obdobi paleolitu, tzv. venuse, sosky zen s vyrazne modelovanymi druhotnymi sexualnimi znaky (napf. Vestonicka venuse ). Tato evolucni teorie, popisujici mechanismus pfechodu od promiskuity k -trodine, od nacelnice rodu ke stafesinovi, od m. k patriarchMu, je zachycena jak ve ved. literatufe (napr, L. H. Morgan, F. Engels, J. J. Bachoven apod.), tak v beletrii (v Cechach napf. V. Vancura). Pozdeji byl m. spojovan s kultem "matky zeme" v nekterych zemedel" skych spolecnostech, kde hraly zeny vyzn. ulohu ideol. (napf. "desiove kralovny" jihoafr. Lovedu), soc. (-tmatrilinearita, pfislusnost k matCine rodu, klanu), ekon. (napl'. vlastnictvi domu u arizonskych Pueblanu, dMicka prava po matefske linii u zemedelskych narodu v Africe). Avsak u zadne teto spolecnosti nebyl m. etnologicky prokazan, nikde zeny polit. nekontrolovaly spolecnost. Ve vetsine techto pfipadu se zamenuje pojeti m. s matrilinearitou. A: matriarchy F: matriarcat N: Matriarchat, Mutterrecht I: matriarcato Lit.: Engels, B.: PiIvod rodiny, soukromeho vlastnictvi a statu. Praha 1950; Kosven. M. 0.: Matriarchat. Praha 1952; Krige, J. D. - Krige, E. J.: The Lovedu of the Transvaal. Oxford 1970; Morgan, L. H.: Ancient Society. New York 1877.

Jus

mat r i k a - (z lat. matrimonium = manzelstvi) - kniha, do niz jsou systematicky zapisovany udaje 0 stejnorodych 599

mazdaznan

matrilinearita

uctalostech, kterym pfipisuje celli spolecnost nebo urCita komunita zvl. dulezitost. Zvl. maji vyznam knihy (nebo akta), ktere vedly a vedou nektere cirkve (zvl. kfesfanske, ale nejen ony) pro potfebu evidence cirkevnich svatosti (kfesfanske cirkve vedly evidenci kftu a svatostl manzelstvi kvuli pokrevnimu a duchovnimu pfibuzenstvi a evidovaly i svatost posledniho pomazanf). Tyto registracni knihy (puvodni nazev matrik, ktery se dosud uddel napf. ve Francii nebo Anglii, byl "registr") se postupne pod vlivem statni adrninistrativy, kterajejich existenci vyuzivala pro svou potfebu zjisfovani poctu obyvatel, zmenily v evidenci narozeni, snatku a umrtf. Nektere m. evidovaly chronologicky vsechny udalosti, tj. kfty, snatky a pohfby dohromady (tento zpusob byl napi'. Mzny ve Francii). Obvyklejsi vsak je zapisovani stejnorodych uctalostl do zvlastnich oddilu jedne knihy nebo do 3 samostatnych knih. Pokud jsou vsechny 3 oddily v 1 svazku, knihy se nazyvaji tripartitnf. I kdyz existovaly a existuji dalSf druhy m., evidujici napf. imatrikulace studentu vysokych skol nebo zamestnance vyrobnich podniku, do obecneho povedomi v nasem kult. prostfedi vstoupily cirkevni m. natolik, ze se pod pojmem m. rozumi vetSinou pouze ony. Jejich oficialni nazev je ovsemjiz po nekolik st. Kniha manzelstvi, Kniha narozeni a Kniha zemfelych (viz -'evidence obyvateIstva). I kdyz kfesfanska cirkev evidovala svatosti (pravdepodobne nejdi'ive kfty) jiz brzy po svem vzniku ve 4. st., nejstarsi dodnes zachovane m. pochazeji az ze 14. st. z romanskych zemf. Jejich obecne rozsifeni v katol. zemich upravil tridentsky koncil (1545-1563). Ve stejne doM nebo i dfive je zavadely i reformovane cirkve, od 18. st. i cirkev pravoslavna. V ces. zemich pochazeji nejstarsi zachovane m. z 1. poloviny 16. st. (Jachymov 1531, Homi Blatna 1541, Abertamy 1544, Kutna Hora 1583, vesmes z nekatol. prostfedi), na Slovensku z pocatku 17. sLz luterskych mest. V ces. zemich byly v 1. 1627-1781 vsechny m. pouze katol., teprve pak zacali knihy vest opet i evangelicti pastori. Od r. 1792 existuji m. pro augspurske a helvetske vyznani, od r. 1780 i pro Zidovske obce. Od r. 1868 jsou na nasem uzemi zavedeny i civilni m. (nejprve snatku, od r. 1870 i m. umrtni a rodne). Teprve v r. 1950 pfeslo vedeni m. slouzicich k evidenci -'pNrozene meny obyv. vyhradne na stat a byly jim povefeny vylucne civilni organy. V fade evrop. zemi pfevzal stat dohled nad m. podstatne di'ive: ve Francii v r. 1792, ve Velke Britanii r. 1836, v Nemecku r. 1875 atd. Obsah zapisu jednotlivych udalosti do m. se v minulosti menil. V nejstarsi doM byl zapis vetny a byl jen velmi strucny - informoval pouze 0 dane udalosti: casto neuvadel vice nez jmena snoubencu, skutecnost, ze v te a v te rodine (nebo v dome) se narodilo dite, ze tam a tam nekdo 600

zemfel. Pozdeji se zapisy rozsrrovaly, uvadela se ce1ajmena rodicu deti, rodicu snoubencu, jmena zemfelych, jejich soc. postaveni, zfidka vek, zapisy se zacaly zapisovat do pfedepsanych rubrik. Az v dobe, kdy zacaly byt m. vyuzivany pro potfeby demogr. statistiky (tj. v Cechach po r. 1784), se jejich obsah postupne upravoval tak, aby zapisy dusledne obsahovaly zakl. demogr. znaky, -'pohlavi a -'vek, a mimo to i'adu dalSich soc. charakteristik. Zapisy jsou vsak vzdy poplatne dobe vzniku, zejm. Udaje 0 pfiCinach smrti jsou az do konce 19. st. znacne obecne. Protoze prvotnim ucelem m. byla evidence obi'adu, az do 18. st. se zpravidla neuvadi datum narozeni nebo umrtf. V m. pfislusne famosti nemusely byt evidovany vsechny udaIosti, zalezelo i na famikovi, do ktereho kostela odnesl dite ke kftu, kde se nechal oddat. Povinnost uplne evidence vsech udalosti byla rozpracovana az v doM, kdy zacaly byt m. vyuzivany pro zjisfovani pohybu obyv. Tehdy se take vypracovala nafizeni zabranujici duplicite zapisu (napf. delegaci snatku). Dnes je text zapisu do m. stanoven zakonem, kterym se vydavaji blizsi pfedpisy k zakonu 0 m. Knihy pro jednotlive udalosti jsou vedeny dusledne oddelene a zvlasi pro kazdou obec. M. maji nezastupitelny obcanskopravni vyznam. Pokud se do nich zapisuje, zustavaji ulozeny na matricnich ufadech; po ukonceni zapisu, ale vetSinou nejdi'ive po 70 letech se m. pfedavaji do Stdtnich oblastnich archivu. M. byly a jsou vyuzivany pfedevsim pro rodopisna badani, dnes jsou pokladany take za vyzn. pramen -'historicke demografie a vyuzivaji se i pro poznani soc. vyvoje. Pro sociology jsou jednim z hist. pramenu vyuzitelnych napi'. pro zkoumani vyvoje soc. a profesni struktury obyv., struktury rodin apod. Zpracovavaji se metodou -'analyzy dokumentu, resp. se sekundame interpretuji vysledky demogr. excerpce matrik. A: register F: registres d'etat civil N: Register, Matrik I: anagrafe

veho rodu nebo klanu se hlasi ke spolecnemu pfedkovi z matefske strany a vsechny soc. hodnoty, ktere ve spolecnosti identifikuji jedince, se pfenaseji po matce. Matka vytvari stfed vsech pfibuzenskych vztahu platnych pro jeji deti. M. tedy znamena, ze kazda osobaje svou krvi spojena s ostatnimi cleny kolektivu pouze pfes svou matku a pouze tyto vztahy nabyvaji soc. hodnot. M. se vztahuje nejen na identifikaci jedince, ale zaroven i na dalSi soc., polit. a ekon. prava (tituly, Ufady, profese, majetek atd.). I kdyz matrilineami systemy pfedpokladaji, ze velka cast soc. a polit. zivota, stejne jako nab. aktivita, bude urcena vztahem vuci matce, nelze m. zamenovat s -tmatriarchatem. Ostatne ve vetSine matrilineamich systemu rozhodujici ulohu v soc. zivote braje muz - bratr matky, stryc z matciny strany, ktery pi'ebira obvykle autoritu otce (tzv. avunkulat). Snatek s dcerou stryce patfi v mnoha spolecnostech mezi preferovane snatky. Soc. ulohu stryce z matCiny strany popsal B. Malinowski na zaklade svych vyzkumu na Trobriandskych ostrovech, teor. ji rozpracoval C. Levi-Strauss, ktery oznaCiI stryce z matCiny strany za nejdulezitejsi prvek v zakladnim atomu rodiny tech spolecnosti, u kterych dochazi k substituci ulohy stryce a otce. Model S. Freuda, ktery pi'edpokladal, ze tuto roli v rodine muze brat pouze otec, nemuze v matrilineamich spolecnos tech fungovat. Etnologicky neni nikde prokazano, ze by m. byla vyvojove starsim spol. modelem nez -tpatriIinearita. Obecne lze pouze tvrdit, ze zemedelske spolecnosti jsou casteji matrilinearni nez spolecnosti pastevecke; u nejarchaictejsfch etnit lidstva, jakymi jsou praobyv. Australie, Afriky a Asie (Aboriginalove, Pygmejove, Ki'ovaci apod.), se m. vyskytuje stejne jako patrilinearita. A: matrilinear descent system, matrilineage, matrilinear succession F: structure (systeme) matrilineaire, matrilinearite N: Matrilinearitiit, matrilineale Zurechnung I: matrilinearita

Lit.: Fleury, M. - Henry, L.: Nouveau manuel de depouillement et d'exploitation de l'etat civil' ancien. Paris 1965; Henry, L.: Manuel de demographie historique. Geneve, Paris 1970; Maur, E.: 0 poeatcich a vyvoji cirkevnich matrik se zvlastnim zretelem k ceskym pomerum. Historickd demografie,2, 1969; Maur, E.: Vyvoj matricniho zapisu v Cechach. Historickd demografie, 6, 1972. Fia

Lit.: Malinowski, B.: Argonautes of the Western Pacific. London 1922; viz tez ->pi'ibuzenstvi pokrevni.

matrilinearita - (z lat. mater = matka; linea = cara, linie, pfibuzenska i'ada) - system -tpokrevniho pfibuzenstvi, ktery pi'edepisuje, ze zakl. genealogickym vztahem bude vztah po matefske linii. Znamena to, ze dUe bude vzdy spojeno se skupinou pffbuznych, ke ktere svym puvodem patfi jeho -tmatka. Spolecnosti, ktere vytvai'eji v matefske linii pokrevni skupiny, jako jsou -trod a -tklan, se nazyvaji matrilinearnf. Vsichni clenove tako-

Jus mat r i 10k a lit a - (z lat. mater = matka; localis = mistnO - pravidlo usidleni manzelu, ktere jim pfedepisuje zit v 10kaIni sku pine rodicu manzelky. Teor. existuje 7 moznosti usidleni novomanzelu, z nichz nejrozsifenejsi jsou m., -'patrilokalita a avunkulokalita. V pfipade m. rozhodujici osobou, ktera urcuje, kam se pfestehuji manzele po snatku, je matka. V pffpade avunkulatu je touto osobou bratr matky, stryc z matCiny strany, jehoz soc. uloha je vyzn. pfedevsim v systemu -'matrilinearity. U nekterych spolecnosti dochazi ke sti'idani usidleni: napf. v zap. Afri-

ce byva zvykem, ze se novomanzele usidli spolecne s rodinou zeny, ale po narozeni prvniho ditete se odstehuji k rodine muze. Pravidlo m. muze, ale nemusi platit zaroven s pravid1em matrilinearity. Usidleni u stryce z matCiny strany se obvykle aplikuje v pfipade snatku s jeho dcerou; tento snatek patfi mezi nejznamejsi pfipady tzv. preferencniho snatku. A: matrilocality F: matrilocalite N: Matrilocal I: matrilocalita Lit.: viz ->pfibuzenstvi pokrevni.

Jus

m a z d a z nan - (perske slovo znamenajici vedce, mistra hluboke, originalni myslenky) - synkreticke teozoficke uceni, odvolavajicf se na staroperske nabozenstvi -tzoroastrismus, alexandrijskou skolu, rane -tkresfanstvi, -'gnosticismus, frenologii, -'okultismus a joginska uceni. Uceni systematizoval am. lekaf D. Z. Hanish pfed 1. svet. valkou a v mezivalecnem obdobf. Pusobilo pfedevsim apelem na mravni zdokonaleni a i'adou navodu k zdravemu zpusobu zivota, hlasanim pohlavni zddenlivosti, abstinence, vegetarianismu, pacifismu a tolerance. Velky vyznam v m. mel kult Jelise Krista, ktery byl pokladan za arijce (nejspiSe Persana) a za vzor, esenci pozitivnich kvalit arijske rasy. M. vsak neobsahoval prvky rasove nenavisti a nadfazenosti. Zpusob zivota v m. byl prosycen fadou -'alimenbirnich zakazu, propagoval ruzna telesna a dechova cviceni i meditace. Podle m. bylo -.telo nastrojem ducha a cestou duchovniho sebezdokonaleni bylo mozno kompenzovat i tezke smyslove nedostatky a dosahnout extrasenzorickeho vnimani pods tat i jevu. Dusevni stay rodiM ovlivnoval kvality ditete jiz pfi jeho poceti. M. pfipisoval znacny vyznam zenam, ktere pokladal za nositelky duchovni, a tim i soc. zmeny. Byl vsak proti jejich emancipaci, kladl duraz na tradicni funkce zeny (zejm. na matefstvi) a rodiny. Manzelstvi chapal pi'edevsim jako duchovni spojeni. Nezadal vystoupem svych stoupencu z polit. stran ani cfrkevnich organizacf, pusobil vsak jako antiklerikalni -tsekta s vlastni, byi volnou organizacf a dogmatikou. Velky vyznam v m. meli laiCti vykladatele, ktefi casto pouzivali samorostle obraty a podobenstvijako dukaz sve duchovni nezavislosti. M. byl elitai'skou ideologii hlasajicf, ze v kaZdem cloveku sice sidli absolutno (tedy Buh), cilem m. vsakje sjednocovat pouze nejlepsi duchy. V Cechach existovaly dYe liter. a organizacni centra m.: praZske a posumavske (se sidlem v Klatovech). Polit. a ideo 1. vyznam m. byl maly, vetsiho rozsii'eni a vlivu dosahla pouze mazdaznanska kuchyne. (Viz tez -tteozofie.) A: Mazdaism F: mazdeisme N: Mazdaznan I: mazdeismo Lin 601

mccarthismus

m c car t his m u s - polit. praktiky am. senatora Ioea McCarthyho, charakteristicke obvinovanim, vetsinou nepodlozenym, jednotlivych osob i celych sku pin lidi z cinu nebezpecnych pro USA, sledovanim a vysetrovanim techto osob a take senzacechtivosti a sifenim atmosfery strachu v cele spolecnosti. Terminem m. je take nazyvano obdobi am. politiky v dobe, kdy ji ovladal McCarthy, tj. od (mora 1950 do prosince 1954. Pfesne datovani pocatku je dana projevem McCarthyho ve Wheelingu v Zap. Virginii, pri nemz obvinil 205 nejmenovanych pracovniku State Departementu, ze jsou cleny kom. strany. Bylo to ve vrcholnem obdobi tzv. studene valky, po vzniku fady vychodoevrop. kom. diktatur a Lidove Ciny, v dobe, kdy se rozjizdely stalinske -tpoliticke procesy, kdy SSSR vyzkousel atomovou bombu a byl zalozen Severoatlanticky pakt a Americane umirali v korejske valee. McCarthy vlastne navazal na drivejsi cinnost kongresoveho V.Vboru pro pot(rdn( neamericke Cinnosti, ktery vznikl jiz v r. 1938 s poslanim patrat po organizacich propagujicich totalitni ideologii. Tento vybor se puvodne zamel'il na hollywoodske filmafe. Ale v r. 1947 am. prezident Harry Truman narid iI, aby u vsech clenu kongresoveho vyboru byly prosetfeny osobni kontakty a minulost. 0 neco pozdeji byJi z neam. Cinnosti obvineni vedouci predstavitele am. kom. strany a odsouzeni k odneti svobody. M. byl vyvrcholenim teto aktivity. V jeho dobe se am. obcane bali expanzivnosti SSSR a snadno uvefili v sabotery ve vlade. RepublikanSti politici postup sveho senatora podporovali. Senat vytvoril peticlenny vysetrovaci vybor, ktery ale nemel dostatek dukazu pro usvedceni osob oznacenych McCarthym. Ten reagoval obvinenim general a George Marshalla (twrce tzv. Marshallova pldnu) z ucasti na kom. spiknuti ve prospech SSSR. I kdyz obvineni nebylo prokazano, Marshall odesel znechucen do duchodu. McCarthy jako predseda podvyboru pro vysetrovani a pozdeji podvyboru pro vnitfni bezpecnost dosahl postupne propusteni 9 500 uredniku ze statni spravy a rady dalSich pracovniku vcetne univerzitnich profesoru. Vznikla "spionomanie", atmosfera strachu, donaseni, vyrazovani "podvratnych autoru" z knihoven (vcetne napr. Thomase Manna, Sigmunda Freuda a Alberta Einsteina). Boj proti vlivu kom. totalitnich rezimu prerustal v hrozbu vlastni totality (napr. podle hodnoceni Waltera Lippmanna). Nakonec McCarthy predvolal pred svuj vybor byvaleho prezidenta Trumana a zacal vysetfovat dustojniky armady, coz se odehravalo pred ocima televiznich divaku. Ti ale v rozsahle ankete prevazne odsoudili pouzite vysetrovaci metody. Posleze se proti nim postavil i Senat USA a prezident Eisenhower, cimz skoncila era m. Jeji tvurce byl odvolan, narcen ze zneuzivani financnich prostredku k soukromym spekula602

mechanismus socialni cim a skonCiI jako alkoholik. M. je dnes povazovan za smutne obdobi am. polit. historie a zaroven za prototyp ohrozeni demokracie "zevnitr". Vznikl jako zneuziti obecnych obav 0 -tdemokracii, ale k jeji "ochrane" pouZiI neadekvatni prostfedky a tim zacal podryvatjeji zaklady. Zaroven je povazovan za urcitou hist. zkousku, ve ktere am. demokracie obstala. Uvadi se jako vzor nepfimereneho a nebezpecneho polit. chovani. A: McCarthyism F: maccartisme, maccarthysme N: McCarthyismus I: maccartismo Vod me c e n as - puvodne podporovatel, ochnince, patron umelcu, pozdeji i filozofU a vedcu. Je to specif. spol. role, jejiz potfebu vyvolalo labilni postaveni nositelu zminenych profesi ve spolecnosti, jejich materialni i soc. nezakotvenost, a jejiz realizaci umoznila zvysena mira citlivosti, pochopeni pro spol. yYznam umeni a vedy i pro jejich potencialni komercni efektivnost u nekterych pfislusniku bohatych, privilegovanych vrstev spolecnosti. Role patrona umeni se vytvan v dobe, kdy se umeni alespon castecne emancipuje od jinych cinnosti, -tumelci ztraceji sve existencni zakotveni v ramci stabilizovanych profesi a kdy zaroven existuje pfizniva spol. atmosfera pro rozvoj umenL Termin m. pochazi z antickeho Rima: Hordcius venoval jednu svou odu svemu patronu Maecenatovi, ktery jej financne zajist'oval a byl milovnikem umenL Jmeno tohoto patrona se zapsalo do vseobecneho povectomi ve vztahu ke specif. pripadu patronstvi nad umelci. Ve stfedoveke Evrope najdeme znarnky tohoto jevu (nikoli termin m.) jiz v 10.-13. st. v souvislosti s hnutim trubaduru a minesengru, jimz venovali materialni podporu, soc. ochranu (casto i dlouhodoby azyl) a uctu knizata a kralove. Pozdeji podporovali i toulave studenty-basniky (vaganty a goliardy) a toulave herce. Instituci se stalo mecenasstvi v renesancni Italii, kde se poji k silnemu vzrustu spol. prestize umelcu. Velkym m. byl Lorenzo Vznefeny Medicejsky, ktery byl nejen obdivovatelem a financnim podpurcem, ale i ve1kym znalcem umeni, dobrym odhadcem talentu a sikovnym organizatorem. I tyto vlastnosti, stejne jako urCite rysy paternalismu a snaha 0 kontrolu nad veSkerou produkci umelee charakterizovaly roli m. (ne vsak nezbytne). V alzbetinske renesancni Anglii se pozornosti m. tesili hlavne herci, kten nosili barvy a erbovni znaky svych slechtickych ochrancu. Po vzoru umel. mecenasstvi se tento postoj formoval i ve vztahu k filozofUm, astrologum a jinym vedcum (viz pripad J. J. Rousseaua, J. Dobrovskeho apod.). V nekterych pripadech nelze dobre odliSit roli m. a zamestnavatele (napr. u Rudolfa II., na jehoz dvore se vystfidaly stovky umeleu).

Mecenasstvi ale nelze chapat jako druh dobrocinnosti, soc. podpory, ktera se poskytuje neproduktivnim clenum spolecnosti z humanistickych a altruistickych duvodu. Mecenasstvi je v pods tate reciproky vztah mezi tvurcem a elitnim konzumentem, zalozeny na smene hodnot, ktery supluje absentujici zadouci vazby mezi umelcem a spolecnosti. Ve sve ciste forme je to jev pfechodny, ktery mizi stirn, jak narusta a zevseobecnuje funkce umeni jako zbozi a jak vznikaji sloZite komercni mechanismy a soc. instituce v oblasti umeni. Urcite prvky Ci modifikovane podoby m. ale pfdivaji. Mecenasstvi se dnes spojuje se -tsberatelstvim, s touhou po reprezentaci, po specif. druhu spo!. prestize. Po velkych sberatelich am. se nazyvaji nadace, ceny, galerie (viz napf. Fordova nadace, Pulitzerova cena, galerie Guggenheimove apod.). M. v soucasnosti tihnou ke -tsnobismu. V souvislosti s komercializaci umeni vznikl novy typ m., pfedstavovany bohatym obchodnikern s obrazy, nakladatelem, majitelem galerie apod., ktery dokaze "objevovat talenty" a existencne zajist'ovat neetablovane umelee nakupem jejich del (impresioniste meli sveho A. Vollarda, kubiste D. H. Kahnweilera, surrealiste P. Rosenberga). Postupem casu se tyto vztahy staly znacne slozitymi a rozporuplnymi a spo!. vyznam m. do znacne miry prebira -tmanazer orientovany na prodej umeL del. Zaroven se ale rozvijeji instituce "statnich patronatu", za jejichz zakladatele se povazuje J. B. Colbert, ktery vytusil yYznam umeni pro zahranicni obchod statu. Na teto bazi zacaly vznikat Akademie a podobne instituce, ktere zaroveii plnily a plni roli kontroly a selekce ume!. produkce i ume!. trhu. Dnes se statni patronaty projevuji dotacemi nejruznejsim kult. organizacim i pro jednotlive akce, zakladanim umel. skol, udilenim individ. stipendii a propagaci a reklamou umel. del a umelcu ve vel'. sdelovacich prostredcich. Primou roli m. pfebiraji nadace, sponzorovane statem i soukromymi firmami (viz tez -tsponzorstvi). Vakuum organickeho vcleneni umelee do spolecnosti se zaplnilo, i kdyz ne zcela optimalne. Stagnujici a casto zbyrokratizovana pravidla selekce umeL produkce vytvafeji pomerne ostry fez mezi oficialnim spolecnosti podporovanym umenim a tzv. altemativnim umenim, ktere v podstate hleda sve modemi m. I zivotaschopnost modemi vecty, zejm. oboru, ktere nemaji bezprostfedni ekon. efekt, je zavisla na modemi podobe m., na sponzorech, nadacich, grantovych agenturach apod. Tyto instituce provadeji selekci vyzk. projektu z hlediska odbomych kriterii i kriterii spol. uzitecnosti. A: Maecenas, patron, sponsor, backer F: mecene N: Mazen I: mecenate Lit.: Foster, A. W. - Blall, R. 1.: Art and Society. Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; Vollard, A.: Yzpominky obchodnika

s obrazy. Praha 1959; Zolberg, V. L.: Constructing a Sociology of Arts. New York 1990; viz tei. ->sociologie umeni,->umeni.

Vod me d i ci n a a It ern a t i v n i viz leCitelstvi pfirodni m ed ici na p reven ti v n i viz prevence meg a lop 0 lis viz aglomerace, konurbace meg a t r end y viz trendy sekularni mechanicismus - (z rec, mechane = stroj; lat. mechanicus = technicky, remeslny, take femeslnik, pracovnik) - smer v ramci -tnaturalismu vychazejici z pfedpokladu, ze spol. jevy jsou vysvetlitelne zakonitostmi pohybu hmoty a energie, odhalenymi mechanikou a nekterymi odvetvimi chemie, Jde 0 typicky -tredukcionismus, pfehlizejici specif, rysy spol. zivota, M. se stal obecnym zakladem -tmechanisticke skoly v s-gii. S obdobnymi pokusy o vyklad spo!. jevu se setkavame jiz ve staroveku u Leukippa, Demokrita, Lucretia, v novoveku napf. u T. Hobbese, G. Berkeleye, Duldity je vliv Newtonovy gravitacni teorie na nektere osvicence a teoretiky pfirozeneho prava, Podobne jako jine smery naturalismu byl m. veden snahou vytvofit ze s-gie stejne exaktni vectu, jakou jsou pHr. vedy. Dectictvi m. se do urcite miry odrazi v dnesnich tendencich ke sblizovani i znacne vzdalenych oblasti vedeni, k hledani univerzalnich principu a analogii, v pokusech vyuzlt v s-gii kybernetiku a obecnou teorii systemu. Predstavitele m. castecne pfispeli i k teorii soc, -tmereni a k rozvoji statistiky jako pomocne s-gicke discipliny, A: mechanicism F: mecanicisme N: Mechanizismus I: meccanicismo Lit.: viz ->naturalismus.

Sed mech anism us socialn i-v nespecif. smyslu ustalene, vice mene automaticke fungovani org. struktury ci systemu soc. charakteru (viz napf. mechanismus soc. kontrolni, vzdeJavaci, spravni atd,). Ve specif. smyslu je pojem m.s. uzivan v s-gicke teorii systemu. N. Luhmann pouzil kategorii m.s. k oznaceni takovych vykonu v -'socialnim systemu, ktere jej pfipravuji a posleze stabilizuji pro urCite funkce, Podle Luhmanna je m.s. jako komplex funkcionalne ekvivalentnfch vykonu regulovan problemy, ktere fesi, vyjadfuje opakovany ,Jetez ucinku", ktery je v systemu ocekavan a podle nehoz se vytvareji dalSi kauzaini souvislosti. Cinnosti m.s. mohou mit nepatrne pficiny a znacne dusledky. M.s. se v podminkach moderni spolecnosti neustale diferencuje. Nema pouze stabilizujfci funkci, ale podobu reflexivnich mechanism" orientujicich daEif vyvoj systemu. V teorii m.s. se prosazuje mys603

mensina nabozenska

mechanismus trzni

lenka prevzata z biologie: soc. systemy mohou vytvaret generativni mechanismy, jejichz pomoci se pak samy reprodukuji a evolucne promenL Lze je brat jako funkcionalni ekvivalenty genetickych k6dti v zivych organismech. Takovymi generativnimi mechanismy jsou predevsim mechanismy soc. diferenciace, prostredky symbolicke generalizace a integrativni instance. Dtilezite je, ze tyto mechanismy v zadnem pfipade nedeterminuji smer evoluce soc. systemti, ale oteviraji omezeny prostor, ve kteremjsou mozne struktury, procesy a stavy systemti myslitelne a uskutecnitelne. A: social mechanism F: mecanisme social N: Sozialmechanismus I: meccanismo socia Ie Lit.: Luhmann. N.: Soziale Systeme. Frankfurt aM. 1984; Merton. R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe, 111. 1951; Parsons. T.: The Social System. Glencoe. 111. 1951.

Much mechanismus trzni viz trh mechanismy 0 bra nne - koncept souvisejici s dynamismem osobnosti, jehoz zaklady polozil jiz S. Freud v r. 1893 svou teorii "obrany". V soucasne ---'psychologii osobnosti se "obranou" rozumi psych. odpor jedince proti ztrate vnitfni psych. rovnovahy ci integrace osobnosti. Protoze se tyto dusevni pochody koncentruji kolem "ja", jsou m.o. nazyvany take "ego-defenzivnimi" mechanismy. Rovnovaha, resp. integrace osobnosti je narusovana negativnimi zazitky neuspechu, selhani, viny, uzkosti atd. Smyslem m.o. je pak podle E. R. Hilgarda (1962) uddeni nebo zvyseni hodnoty sebe sarna, resp. unik pred uzkosti, ktera je chapana jako spolecny jmenovatel negativnich zazitkti, spojenych s ohrozenim hodnoty sebe sarna. Podle tehoz autora maji m.o. dYe hlavni formy: popreni (odmitnuti) a zakryti (zamaskovani) zazitku, resp. situad ohrozujidch vnitfni rovnovahu, integritu osobnosti jedinceo M.o. funguji jako automaticke, vice ci mene nevedome reakce na vyse uvedene situace spojene s ---.frustraci, devalvaci ---'ega. Fungovani rady m.o. bylo potvrzeno empir. vyzkumy zamerenymi na vliv frustrace, jakoz i klinickymi zkusenostmi, zejm. s psychoterapii neurotickych pacientti. Nektere z nich popsal jiz Freud (v 1. 1894, 1896). Jeho objev "psychicke obrany" je povaZovan zajeden z nejvetsich pnnosu ---'psychoanalyzy pro novodobou psychologii osobnosti i klinickou psychologii, i kdyz nektera Freudova pojeti vztahti mezi vytesnenim (potlacenim) a dalSimi "osudy pudti", ktera maji rovnez povahu "obrany", jsou sporn a a nebyla verifikovana (napr. jeho pojeti sublimace). H. 1. Grzegolowska-Klarkowska vypracovala v r. 1986 nasledujid index dosud identifikovanych m.o.: ---.vytesneni, obrana ve vnimani, anulovani, disociace, fan604

tazie, idealizace, identifikace, inkorporace, internalizace, introjekce, izolace, ---'kompenzace, konverze, odvraceni, ---.projekce, premisteni, racionalizace, zaminkova reakce (ang1. "reaction formation"), regrese, ---'sublimace, ---'substituce, symbolizace, nahrazovani a popiranL Teorii m.o. zalozenou na integraci psychologie uceni a kriticky pojate psychoanalyzy vypracovali J. Dollard aN. E. Miller (1950), zamerujice se predevsim na problem vytesnenL Oponujici teorii podali H. Kellner, N. M. Butters aM. Wiener (1964), ktefi za podstatu m.o. povazuji dosud ne pine poznany mechanismus percepcni obrany, ktery musi byt nevedomy, nebor psych. rovnovahu ohrozujid podnet si jedinec neuvedomuje. A: defense mechanisms, mechanisms of defence F: mecanisme de defense N: defensive Mechanismen, Abwehrmechanismen I: meccanismi di difesa Lit.: Eriksen. C. - Pierce. J.: Defense Mechanismus. In: Bogalla. E. - Lambert. W. eds.: Handbook of Personality Theory and Research. Chicago. 1968; Freud. A.: (1936) The Ego and the Mechanismus of defense. London 1948; Grzegolowska-Klarkowska. H. J.: Mechanismy obronne osobowosci. Warszawa 1986; Laughlin. H. P.: The Ego and its Defenses. New York 1970.

Nak

m ech anism y r efl exiv n i viz mechanismus socialni, reflexivita me c han i z ace viz automatizace m ej dan - (z arab. meydan = volne prostranstvi) - v soucasne doM oblibeny zpusob traveni ---'volneho casu v parte, spojeny s popijenim alkoholu, malym obcerstvenim, poslechem hudby, tancem, neformalni konverzaci a komunikad, casto v intimni atmosfere. Nazev je konkretne odvozen od istambulskeho zavodiste a cviCiste At Meydan, na nernZ v r. 1583 poradal turecky sultan okazale oslavy narozeni sveho prvorozeneho syna. Soucasne m. se poradaji v soukromi, obvykle v byte jednoho z poradatelti, na chate, v hotelovem pokoji Ci na podnikove ubytovne s vyloucenim neprizvanych. Nejsou vsak omezeny jen na uzky okruh nejblizsich pratel a znamych. Casto sleduji i cn rozsireni spektra soc. kontaktu 0 aktraktivni jedince. Maji charakter neformalni, casto hlucne oslavy, s oslabenim pnme ---'socialni kontroly ze strany verejnosti, rodicu apod. Ritual poradani m. patfi zejm. k zivotnimu slohu adolescentti, mladeze, ale i osob stredniho veku. Plni funkci uvedeni do ---'subkultury mladeze. Ucastni se ho zpravidla muzi i zeny spolecne, existuji vsak tez m. ciste panske ci damske. Intimni charakter m. usnadiiuje i eroticke, sexualni sblizeni ucastnikti. M. hraji nepominutelnou ulohu v etiologii ---'alkoholismu, narkomanie (viz ---'drogy), ---'promiskuity, v rozpadu partnerskych vztahu, mnohdy i trestne Cinnosti (znasilneni, kradefe, omezovani osobni svobody

apod.). Naprosta vetSina m. se vsak pohybuje v ramci spol. normy. (Viz tez ---'potlach.) A: party, rave-up, bash F: surboum, pot N: Feier; Fetel: festino, party

Lin mel ting pot - (angl. vyraz pro "tavid kotel") - pojem uzivany pro neomezene miseni ---.etnik a ---'ras na spolecnem uzemL Uspech zavisi na tom, zda se rtizne rasy a narody misi nejen ve styku hosp., ale take spo1. a uzaviranim smiSenych siiatkti. V teorii se nekdy pouzivaji lat. nazvy k oznaceni 3 stupiiti intenzity tohoto miseni: commercium (obchod), commensalitas (spolecne stravovani) a connubium (manzelstvi). Nazev m.p. se zacal pouzivat pro situaci v USA. Pnkladem intenzivniho m.p. je Brazilie. A: melting pot F: melting pot, creuset N: melting pot I: melting pot Lit.: Francis. E. K.: Inter-Ethnic Relations. Amsterdam 1976.

Kre men a mechanicka - tez mechanicky pohyb obyv.demogr. vyjadreni procesu spojenych s ---'prostorovou mobilitou, s ---'migracemi. Je to vedle ---'pfirozene meny druhy zpusob, jimz se meni mnozstvi i demogr. struktura populace v danem uzemi a s tim i jeji soc. charakteristiky, skladba jazykova, etnicka, nab., vzdelanostni a profesnL V ---.demograficke statistice a zejm. v Mznem jazyce se pro m.m. pouziva take termin stehovani. A: migratory movement F: changement mecanique N: Bevolkerungsbewegungen I: movimento meccanico Lit.: viz -->migrace.

Fia mena prirozena - pojem pouzivany v demografii pro vyjadreni procesu rozeni a vymirani lidskych populad, pro spojeni dvou zak1. slozek ---.demograficke reprodukce (podrobneji viz ---'porodnost, ---.umrtnost, ---'udalosti demograficke). M.p. souvisi pouze s pfirozenou obnovou populace, tj. pl'i vylouceni ---'migrace. V sirsim pohledu se nekdy do m.p. zahrnuje i ---'siiatecnost, ---'rozvodovost a ---'nemocnost, v nekterych zemich i uznani otcovstvi apod. A: balance of birth and death F: mouvement naturel de la population N: natiirlicher Wachstum, stabile Bevolkerung I: movimento naturale della popolazione Lit.: viz -->demografie.

Kal m ensin a - obecne jakakoliv skupina lidi definovana nejakym s-gicky vyzn. spolecnym znakem, ktera se pocetne

nemtize rovnat jine skupine, tvond v dane spolecnosti vetsinu. Nejcasteji se v tomto smyslu mluvi 0 m. v souvislosti s narodnostni (jazykovou), rasovou nebo nab. (cirkevni) a nekdy take polit. nebo soc. pnslusnosti obyv. te ktere zeme. Otazka m. se stava aktualni tim, ze je ji odpirano nejake pravo, jef uziva vetSina. Za nab. valek v Evrope v 16. a 17. st. se uplatiiovala zasada "cuius regio, eius religio" (ci zeme, toho take nabozenstvi). V dtisledku toho dochazelo jednak k nasilnym konverzim jinovercti, jednak k jejich vyhaneni ze zeme. Teprve osvicenstvi prosadilo myslenku tolerance a ochranu ---'nabozenskych mensin. V epose vyhroceneho ---'nacionalismu byly podobnemu jednani casto vystaveny mensiny narodnostni. V Evrope tomu tak bylo hlavne v 2. polovine 19. st. a l. polo vine 20. st. Vetsinou slo 0 potlacovani mensinoveho jazyka, pl'edevsim jeho vyloucenim ze skol a vel'. sdeIovacich prostfedku. V mensi mlfe dochazelo k vypuzovani celych nar. skupin. Tato praxe se podstatne rozsifila Mhem 2. svet. valky a bezprostl'edne po nL Postihla nejen m. narodnostni (ve stfedni a vych. Evrope), ale take m. nab. (pl'edevsim v dtisledku rozdeleni Indie podle nab. principu). Na sklonku 20. st. znovu oziva, a to zejm. v souvislosti s rozpadem Jugoslavie (tzv. etnicke CiSteni). V modemi demokr. spolecnosti je svobodny rozvoj narodnostnich (jazykovych), nab. a jinych m. pokladan za jedno ze zak1. ---'lidskych pray. Jak Spolecnost ndrodu, ustavena po l. svet. vaice (1919), tak Organizace spojenych ndrodu, ktera vzesla z 2. svet. valky a ktera v r. 1948 pfijala podrobnou Deklaraci prdv clove'Ka, vyhlasily ochranu m. zajeden ze svych diu. Respektovani kult. a po lit. pray narodnostnich a nab. m. je ukazatelem civilizacni vyspelosti jednotlivych spolecnosti a statti (viz tez ---'rasismus). Zvl. pl'ipad tvori m. zidovska, ktera podle okolnosti muze mit raz m. nab., narodnostni nebo rasove (viz ---'otazka zidovska). V prvni Ceskoslovenske republice se pl'i scltani lidu ---'Zide mohIi deklarovat bud jen jako m. nab., nebo take jako m. narodnostni (v prvnim pl'ipade se psali s malym, ve druhem pl'ipade s velkym Z). V prenesenem smyslu se hovoi'i i 0 pohlavnich a jinych m. (viz ---'otazka zenska, ---'homosexualita) . A: minority F: minorite N: Minderheit I: minoranza Lit.: Claude. I.: National Minorities, an International Problem. Cambridge 1955; Krejci, J. - VelfmskY. V.: Ethnic and Political Nations in Europe. London 1981; Macartney. C. A.: National States and National Minorities. Oxford 1934.

Kre men sIn a nab 0 zen s k a - seskupeni lidi spolecneho nab. vyznani, ktere rna ve srovnani se skupinou vetsinove nebo oficialni nab. ortodoxie (event. i sverske ideologie) charakter ---.mensiny. Ze s-gickeho hlediska jde take

605

mensina narodnostni

o -treferencni skupinu, s jejimiz hodnotami se jedinec identifikuje. M.n. neni pfesne kvantitativne vymezitelmi a nema obecne stanovitelne soc. a kult. parametry. V realnem soc. a polit. zivote se vsak s timto pojmem bezne operuje. Ruzne spolecnosti poskytuji m.n. ruzna prava a phsuzujijim ruzne postaveni (napf. vlastnictvi majetku, podil na organizaci veL zivota, zasahovani do skolstvi). Ideologie m.n. pfesahuje hranice nab. zivota, zasahuje do hodnotovych orientaei dane spolecnosti, do vztahu mezi lidmi, zivotniho stylu, at uz pomoei vef. sdelovaeich prostfedku nebo neoficiaIne. Pfislusnost k m.n. neznamena vzdy cestu k soc. izolaci nebo k deviantnimu chovani, jak je to nekdy chapano. M.n. se stavaji ve spolecnosti vyzn. i svym vnitfuim napeHm a konfrontaei s vetSimi ci tradicnimi nab. a ideol. smery. M.n. muze byt organizovana jako mala -tsekta, muze byt casH velke -tcirkve, nemusi ale mit zadnou organizaci. Uzemne muze byt lokalizovana nebo rozptylena, v ramci jednoho statu nebo v nadstatnim mefitku. Konkretni postaveni m.n. v te ktere spolecnosti je dana polit. systemem, soc. a kult. podminkami, tradici a take schopnostmi m.n. soc. se pfizpusobit. V historii hraly nektere, zejm. vznikajiei m.n., velkou roli: svadely ideol. boj s vetsinovym nabozenstvim, dynamizovaly vyvoj spolecnosti. Casto byly obvineny z -thereze, jejich pfislusnici ziskali nalepku -tkacire, byli pronasledovani, nekdy i vyhlazeni. Nekdy ale v hist. procesu pozbyly tyto m.n. mensinoveho charakteru (viz napf. historii -tprotestantismu). V soucasnych demokr. spolecnostech jsou m.n. tolerovany, ztraceji ovsem sve ostre soc. ohraniceni a svuj soc. a polit. diferencujiei vliv. Slucovani zajmu nab. smyslejicich lidi napf. v -tekumenismu vede i k stirani hranic mezi nab. vetsinami a mensinami. Ve vych. totalitnich rezimech prakticky vsechny tradicni nab. sku piny mely vlastne mensinovy charakter a staly v opozici proti statni ideologii. V jistem smyslu probiha v soucasne dobe opacny proces ve srovnani s historii: diky -tsekularizaci se z nab. vetSin stavaji m.n., vetSinou ovsem tolerovane. UrCitou roIi hraji v politice pfi formovani konfesnich strano VetS inova nabozenstvi jsou ovsem polit. a soc. vlivnejsi (v ces. zemich to stale plaH 0 fimskokatol. nabozenstvi). A: religious minority F: minorite religieuse N: Religionsminoritat, Religionsminderheit I: minoranza religiosa Hoi mensina narodnostni viz mensina, :lide mensin a p ohla vn i viz homosexualita men tali ta narodni viz charakter narodni men t i ci d a viz brain-washing

mereni meritokracie - (z lat. meritorius = duldity; fec. kratos = vlada) - ideologie, podle niz zavisi uspesnost kazdeho jednotlivce vyhradne ei alespon v prve fade na jeho osobnim vykonu danem pouze jeho schopnostmi. V dobe vzestupu -tburZoazie mel a tato -tideologie oslabit vrstvy opirajici sva privilegia pfedevsim 0 rodovou pfislusnost. Proti -tpfipsanemu statusu urozenych byla vyzdvizena hodnota statusu ziskaneho vlastnimi zasluhami a vlastnim vYkonem. V otevfene spoleenosti to nabylo podoby teze o neomezenych saneich, v tzV. realnem socialismu podoby hesla 0 odmenovani kazdeho podle jeho zasluh. V obou pfipadech se pfedpoklada, ze osobni vykon jednotlivce vede vice ci mene zprostfedkovane k prosperite a blahu spolecnosti. V praxi se vsak ukazalo, ze moznost podat urcitY osobni vykon nezavisi pouze a jedine na osobnich kvalitach jednotlivce. B. B. Bernstein, jeden ze zakladatelu sociolingvistiky, ukazal, nakolik je schopnost podat slovni projev urcite kvality (coz je nutny pfedpoklad uspesne kariery rostoueiho poctu profesnich cinnosti) zavisla na soc. pfislusnosti rodiny. Podobne R. Sennet zkoumal miru uspesnosti jednotlivcu ve vztahu ke kvalite jejich rodinneho zazemi (v Chicagu 60. I.). UrCite zobecneni podava P. F. Bourdieu ve sve teorii -tkulturniho kapitalu a -tsocialniho kapitalu. Uspesnost individ. vykonu je podle neho zavisla na uspesnosti pfedku a na kvalite rodinneho zazemi. V praxi realneho socialismu prosla zasada m. paradoxnim vyvojem. Pfi neexistenci trhu se kriterium zasluh pfeneslo zce\a do mimoekon. oblasti. Fakticky nejvyssi zasluhou se stala schopnost napojit se na site vlivnych klientel. Tato spec if. zasluha byla odmenovana vyhodnejsim postavenim pfi distribuci sluzeb a statku. V tomto pojeti ztratil princip m. jakoukoli souvislost s udrZovanim vitality ekon. oblasti a odtud yychazejiei dynamikou spol. vyvoje. V samotne koncepci m. je ukryt rozpor spocivajiei v pfedpokladu, ze uspech jednotlivcu vice ci mene bezprostfedne koresponduje s prosperitou cele spoleenosti. Uspech, dosazeny tfebas i vlastni zasluhou, muze pfivodit -texternalitu v podoM snizeni sanei ostatnich, nemluve o uspesich dosazenych na ukor zbytku spoleenosti. Krome toho soueasne sledovani vlastniho uspechu vetsim mnozstvim lidi muze navodit zvraceny efekt, ktery vice Ci mene znehodnoti vysledny uspech vsech zucastnenych. Mechanismus m. je pak potvrzenim koncepce nezamyslenych dusledku jednani, ktera pocita s moznym nesouladem mezi prosperitou jednotlivcu a prosperitou spoleenosti. A: meritocracy F: meritocratie N: Meritokratie; Leistungsgesellschaft I: meritocrazia Lit.: BoudOI1, R.: Effets pervers et ordre social. Paris 1977.

merismus viz holismus 606

Kef

mer k ant il ism u s - (z it. mercantile = obchodni; odvozeno od lat. mercatus =obchod, trh) - pojem zavedeny -tfyziokratismem a zpopularizovany A. Smith em (v knize An Inquiry into the Nature and Causes of the Wefth of Nations z r. 1776), ktery oznaeuje smer v soc. a ekon. mysleni akcentujiei vyznam statniho intervencionismu do hosp. sfery, populaeniho rustu, nadbytku levne pracovni sHy, nizkych mezd a rezervni armady nezamestnanych pro bohatstvi spolecnosti a polit. moc statu. Vlady ovlivnene m. podporovaly vesmes rozvoj obchodu, zvl. zahranieniho, a budovani manufaktur, casto (pfedevsim ve Francii) orientovanych na vyrobu luxusniho zbozL leho pfedstavitele 1. Child, B. de Mandeville, G. Malynes, T. Mun, Ch. Devenant a zejm. W. Petty jsou pokladani za prvni predstavite1e modemi, sekularizovane -tpoliticke ekonomie a jejich nazory jsou studovany jako reprezentativni projevy -tprotestantske etiky. lako ekon., obchodni a soc. politika se m. prosadil nejprve v Italii a Anglii. Ve Francii prosazoval radikaIni merkantilistickou politiku J. B. Colbert (proto je nazyvana tez colbertismem), v Rusku Petr I., v Nemecku Fridrich Ve/ikj. V Rakousku, a tedy v Cechach ina Slovensku, se m. zacal uplatnovat od pocatku 18. st. (viz -tkameralistika). Do podoby ucelene ekon. a soc. teorie se m. vyvinul pouze v Anglii. V jeho vyvoji jsou rozliSovany 2 faze: tzv. rany merkantilismus, oznacovany tez jako -tmonetarismus ci bulionismus, a vlastni merkantilismus, nazyvany K. Marxem tez obchodnim ci manufaktumim systemem. Za kriterium odliSujicim obe faze je pokladano zruseni zakazu vyvozu penez za hranice zeme a predevsim prechod od politiky regulace pohybu penez a zahranieniho obchodu k politice celkoveho rizeni hospodarstvi. V oblasti financni politiky se hranici mezi monetamim systemem a zralym m. stal prechod od sledovani penezni bilance k bilanci obchodni a k sledovani platebni bilance zeme. Hlavnim cHern monetamiho systemu bylo shromazdit v zemi co nejvice drahych kovu a penez a bran it jejich vyvozu ze zeme. Penize a drahe kovy mely predevsim funkci pokladu. Rane merkantilisticka politika blokovala dovoz luxusnich predmetu a vyvoz domaeich vyrobku podporovala pouze tehdy, kdyz prinasel zisk v drahych kovech. Zahranicni obchodnici byli nuceni utratit veSkery zisk v zemi. V druhe fazi merkantilisticke politiky byla za hlavni eil pokladana kontrola zahranicniho obchodu, podpora vyvozu pri snizovani vyrobnich nakladu. Zisky z aktivni platebni bilance nebyly tezaurovany, ale byly pouzity k rozmeni vyroby, byly jiz tedy chapany jako -tkapital. Charakteristickym rysem m. byla agresivni zahranicni politika, boj 0 trhy doprovazeny snahou hosp. oslabit potencialniho soupefe. Souviselo to s pfedstavou, ze zeme se

muze obohatit jen na ukor jine zeme, jeden obchodnik na ukor druheho. Politika byla z tehoz duvodu zamerena na podporu kolonialnich vYboju. leji soc. i ekon. slozka se zamefovala na stimulaci rustu obyv. a ucelne vyuziti veSkere pracovni sHy veetne tulaku, zebraku a kriminalnich zivlu. Merkantilniho puvodu je i pfedstava, ze nikoliv suroviny, ale -tpracovni sila a pracovni eas jsou nejvetsim bohatstvim statu, stejne jako pfedstava 0 -tsocialni poIitice, ktera udrzuje zivotni uroven pracujieich na urovni postacujici k zajisteni jejich zivotnich potfeb. Podle Mandevilla je tfeba delniky chranit pfed smrti hI adem, ale nemeli by dostat nic navic. Protoze nemaji zadnou jinou motivaci k praci nez sve vlastni potfeby, je moudre je uspokojit, ale bylo by silene zabezpecitje trvale. M. byl hosp, a soc. politikou absolutismu a proti nemu se obraceli pfedevsim ideologove volne souteze (viz -tlaissez faire). V s-gii a ekonomii vzrostl zajem 0 m. az v 2. polovine 19. st., kdy na nej upozomili zvl. predstavitele hist. skoly v ekonomii G. Schmoller a W. Cunningham. Ocenovali na m. predevsim ideu silneho statu aktivne ovlivnujicibo ekon. i soc. zivot spolecnosti. Kriticky postoj zaujimali nekten marx. badatele (napf. F. Mehring) k adrninistrativne byrokratickym metodam ovlivnovani ekon. zivota, typickym pro nem. absolutismus. (Viz tez -tneomerkantilismus.) A: mercantilism F: mercantilisme N: Merkantilismus I: mercantilismo Lit.: CUl1ningham, w.: Growth of English Industry and Commerce. Cambridge 1882; Heckscher, E. F.: Der Merkantilismus. lena 1932; Schmoller, G.: The Mercantile System. Berlin 1884.

Lin

mer e n i-v sirsim smyslu poznavaci akt Ci proces zalozeny na zjistovani vztahU mezi pfedmety, jevy prostfednictvim -tkomparace jejich vlastnosti a ciselne symboliky a vetsinou i na kvantifikaci techto vztahu. Pro uzsi pojeti m. je podstatny a nezbytny prave moment kvantifikace. Podle casto uvadene Campbellovy definice (What is Science, 1921) je m. pfirazovanim cisel predmetum ci jevum pod Ie urcitych pravideJ. Z matem. hlediska jde 0 pfirazovani prvku jedne mnoziny prvkum jine mnoziny za podminky izomorfismu zobrazenL Prvky mnoziny mohou byt i vlastnosti osob, skupin, charakteristiky soc. jew, vyvojove okamziky apod., vyjadrovane pomoci symbolu, coz jsou vetsinou cisla, cislice. I kdyz se hovori 0 m. postoju, pozic, hodnot, motivaei apod., jde vlastne 0 m. zastupujicich ~ukazatelu (indikatoru), vyjadfujfcfch jednotlive (podstatne, vyzn.) kvalitativni dimenze techto jevu, konstruovanych do podoby -tznaku, pfevadenych vetsinou v C1seIne -tveliciny. Pfi m. tedy dochazi ke srovnavani veliCin mezi sebou, pficemz min. cHern je stanoveni jejich shodnosti ci odliSnosti, slozitejsimi cili jsou vyjadi'eni velikos607

mesto

mesianismus

ti, rozsahu, objemu, intenzity apod. a ureeni poradi a pomemo Vsechny tyto slozitejsi cile predpokladaji ureeni jednotkoveho poetu, mnozstvi, tzn. stanoveni -tjednotky mereni, kterou se pomefuji vsechny srovmivane veliCiny. Min. cil, pouhe srovmivani, indikuje tzV. nomimilni mereni, pro ktere je charakteristicke pfirazovani numerickych symbolu vlastnostem, aniz maji vyznam skuteenych eisel, tzn. nemohou byt vzajemne seitany, serazeny apod., reprezentuji pouze ureitou kvalitu odlisnou od kvality jine v dane srovnavane mnozine. Podle nekterych autoru (kteo se phklaneji k uzsimu pojeti m.) nejde jeste 0 m., ale 0 pouhou kategorizaci. V s-gii je to ale nejbeznejsi pripad m. (napr. m. znaku "pohlavi" spoeiva v rozdeleni na muze, kterym se phradi cislo 1, a zeny, kterym se priradi cislo 2), ktery je vychodiskem statist. trideni souboru. M. vyssiho stupne (podle nekterych autoru teprve "skutecne" m.) je tzV. poi'adove mei'eni, jehoz cHern je sei'azeni merenych objekrn podle nejakeho kriteria. Poi'adove m. dospiva ke vztahum typu: vetsi-mensi, mladsi-starsi, blizsi-vzdalenejsi apod. Toto m. stejne jako analogicke "mei'eni intervalove" je postaveno na existenci skal (viz -tskalovam'). Za nejdokonalejsi formu m. je povaZovano "mei'eni pomerove", kdy je krome jednotky mei'eni stanovena tzV. nulova hodnota, empir. podlozena, jejiz existence umoznuje i slozitejsi smysluplne matem. operace s namei'enymi hodnotami. Hist. je prvnim a elementamim zpusobem m. tzV. mei'eni pome, jehoz cHern je bezprosti'edne namei'eny vysledek, napi'. vzdalenost vyjadi'ena v km, doba trvarn v min., ve dnech apod. Tzv. nahodila ci jednotliva, prosta forma m. spoeiva ve srovnavani se standardem, coz je konkretni objekt stejne kvality, jakou rna mei'eny objekt, reprezentujici pokud mozno jeho jednotkove rnnozstvi. Z teto formy se postupne vyvinula tzv. rozvinuta forma m., kdy je vuCi jednomu standardu promei'ovano vice objektti, a tato forma pi'esla v tzv. vseobecnou formu m., kdy se standardem promei'uje cela ti'ida objektti a ktera se nazyva tez etalonovym mei'enim (viz -tetalon mereni). M. bezne probiha v techto krocich: 1. vymezeni objektu m. ana nem mei'ene vlastnosti (znaku, veliciny); 2. stanoveni jednotky m. nebo etalonu m. (tj. veliciny, s niz je merena veliCina srovnavana); 3. zaktivizovani subjektu m. (vyzkumnika, pozorovatele), pop. ve spojeni s nastrojem a pomtickami m.; 4. vyber -tmetody, jejimz prosti'ednictvim rna byt m. provadeno (na zaklade pi'islusne teorie); 5. realizace vlastniho procesu m. Nektere z techto krokti byvaji v konkretnim pi'ipade vynechliny (napi'. pri automatizovanem m.), jine nabyvaji podstatne slozitejsi podoby. Vysledkem m. obecne je tedy pojmenovane cislo vyjadrujici svym pojmenovanim kvalitativni stranku, ktera na zaklade teorie spojuje merenou vlastnost se stejnoro608

dou jednotkou m. nebo etalonem m. a take s ostatnimi objekty, ktere mohou byt stejnym zptisobem mereny, a zaroven urcujici bud mnozstvi (velikost) nebo stupen kvality. Fil. zakladem m. je kategorie miry. Role -tteorie v m. spoeiva ve stanoveni mista merene veliCiny v systemu vlastnosti a vztahu zkoumanych spol. jevu a procesti, ve vytvoreni -tmodelu vazeb mezi dileimi objekty, vlastnostmi a vztahy, ktery umozni vysledky dilcich m. prevest na vysledna pojmenovana cisla. Role m. v teorii naopak spoeiva v tom, ze pomaha vysvetlit spol. jevy, zejm. procesy a mechanismy, ph nichz opakovane dochazi nejen ke kvantitativnim, ale i ke kvalitativnim zmenam. Samotne pouziti pojmu m., jeho vyznam a jeho moznosti ve spol. vedach, spec. v s-gii, jsou casto diskutovanym tematem. Byva zpochybilovana mehtelnost abstraktnich, vyznamove neurCite ohranicenych entit. Konstrukci znaku, resp. merene veliCiny by va vytykan redukcionismus, prenaseni pravidel m. z pili. ved, mechanicky postup, neadekvatnost apod. Zaroven ale byva "vedeckost" s-gie posuzovana podle miry kvantifikace a vyuziti m. Duraz na -tstatistickou proceduru, ktery rna sve hist. peripetie, je vlastne dtirazem na m., i kdyz i rada modemich soc. psychol. metod je postavena na m. (skalovani). Postoje k m. v s-gii se pohybuji mezi dvema extremnimi pl'istupy: mezi redukci poznatkti i smyslu empir. vyzkumu na bezprostfedni vysledky m., resp. na jejich matem. ztvameni, spojenou s potlacenim -tinterpretace, resp. jeji imaginativni slozky, a odmitanim jakehokoli m. (viz nap!'. -tsociologie fenomenologicka). Diskuse 0 adekvatnosti m. v s-gii evokuji spec. otazky chybovosti m., -tvaliditya -treliability. Otazkami m. se v ces. zemich ze s-gickeho hlediska zabyvali zejm. K. Berka a H. J efcibek. A: measurement F: mensuration, mesurage N: Messung I: misurazione Lit.: Berka, K.: Mereni, pojmy, teorie, problemy. Praha 1977; Blythe, B. 1. _ Tripodi, T.: Measurement in Direct Practise. London 1989; Pawson, R.: A Measure for Measures- a Manifesto for Empirical Sociology. London 1989.

lei' mesianismus - (z hebr. ha-masiah, aramejskeho mesiha, porecteneho na messias =pomazany) - souhmny nazev pro nab., polit. a soc. motivovanou -tviru v prichod spasitele ci osvobodite1e (mesiase), nebo ve zvl. spasite1ske poslani vice lidi (napr. celeho naroda). Terminem mesias byli titulovani starozakonni zidovsti kralove, pozdeji vlivem zidovskych prorokti bylo toto oznaceni vyhrazeno pouze oeekavanemu "kralovskemu" spasiteli. V -tkresfanstvi byl mesias ztotoznen s lef.isem Kristem am. s virou v jeho novy pfichod k poslednimu soudu zivych i mrt-

vych pfed stvofenim nove zeme a noveho nebe (viz -teschatologie), pfip. za ueelem dovrseni jeho vlady nad zemi (viz -tchiliasmus). M. se rozsifil zvl. v cele fade nab. -tsekt a za mesiase se vydavalo uz mnoho lidi. Tento soc. ukaz je do znacne miry projevem soc. nestability, podnecuje i -tsocialni hnuti. Je soucasti i nekterych nenab. ideologii - roli mesiase hraje -trasa, spol. -ttfida nebo skupina (viz tez -tnabozenstvi svetske). V sirsim smyslu jde o ocekavani zachrany, vysvobozeni, spasy od nekoho "vyvoleneho", komuje ulozeno "dejinne poslani". Psych. poti'eba nutka k hledani surogatti za nadeji oduvodnenou, proto m. vyvstava v historii periodicky a jeden nahrazuje druheho, pficemz jejich charakter mtize byt velmi rtizny. M. mtize pi'erust v individ. i masovy fanatismus, mtize byt taRe prosti'edkem soc. manipulace. A: messianism F: messianisme N: Messianismus I: messianismo Lit.: Dexinger, F.: Die Entureklung des jiidiseh-ehristliehen Messianismus. Bitel und Liturgie 47, 1974; Schmidt, W. H.: Alttestament lieher Glaube in deiner Gesehiehte. 1976; Wachter, L: liidisehes und ehristliches Messias-Verstziiduis. In: liidischer und ehristlicher Glaube. 1975.

Hoi me s i a s viz mesianismus me s t 0 - z hlediska analytickeho jedna z podob -tsidla, uzemniho spolecenstvi. M. je formou -tkomunity, jejiz clenove ziji spolecne tim zpusobem, ze sdHeji nejen ten neb onen dilci zajem, nybd vsechny zakl. podminky spolecneho zivota. Znakem takove mestske komunity (resp. urbanni komunity) je, ze v jejim ramci mohou byt uspokojovany zakl. lidske poti'eby a aktivity. V negativnim vymezeni m. neni zajmovym sdruzenim, asociaci nebo instituci, ktere sleduji pouze urcite specif. zajmy a dIe. M. v s-gickem smyslu neni ani pouhym subsystemem globalni spolecnosti, ktery rna plnit urCite specif. funkce, i kdyz jednotliva m. maji samozi'ejme v ramci celospol. delby prace nektere aktivity rozvinute vice a jine mene. Specializace m. umoznuje provest jejich typologii, ktera se nejcasteji opira 0 zafazeni podle tzV. dominantni aktivity, nekdy oznacovane take jako hosp. baze m. I kdyz m. nejsou pouhymi subsystemy globalnich spolecnosti, maji k nim dulezity vztah, ktery lze obecne popsat takto: spolecnost se realizuje v konkretnich komunitach, tedy i v m., v nichz se v rtiznych modifikacich jako by "opakuje". M. jsou tudiz jakymisi mikrokosmy -tspolecnosti. Lze u nich rozlisit 4 stranky: 1. hmotnou a morfologickou (budovy, site, obyv., hustotu, pohyby lidi, prostorove uspofadani objektti a lid!); 2. funkcni a institucionalni (aktivity hosp., polit., soc., pravidla, pravo, hosp. a jine organizace); 3. soc. a psych. (typy soc. vztahti, zptisob zivota); 4. semiotickou

(prostor a artefakty v nemjsou take soustavou znakti, ktere nesou informace, navody a pokyny a vyjadruji tak kult. obsahy a orientace daneho m. a spolecnosti). Analyzou techto 4 stranek m. se zabyvaji jednotlive slozky -tsociologie mesta, pop. sousedni vedni obory. Tak napi'. na mo[fologii m. se soustfeduje -tsocialni ekologie, -tdemografie, -tsocialni geografie, ekonomie mesta a rovnez -turbanismus jako soucast architektury. Funkeni a institucionalni stranku m. zkouma -tsociologie bydleni, s-gie mestske spravy, mestskych mocenskych struktur, komunalne orientovana politologie, teorie mestskeho a uzernniho planovani. V ramci soc.-psychol. a s-gickeho pristupu se zkoumaji takove otazky, jako je mestsky zptisob zivota, typy soc. vztaM, dtisledky zivota ve mestech ve sfefe individ. a skup. S tim souvisi -tetnografie velkeho mesta, kult.-antropol., psychiatricke a obecne lekafske studium m. a studium mestske -tsocialni patologie. Semioticka stranka m. je dosud nejmene rozvinutou slozkou s-gie m. VetSi pozomostje ji venovana v psychologii architektury a prosti'edi, v ekologicke psychologii a v informaene orientovane estetice. Nedostatkem mnoha definic m. je jednostranny dtiraz na jednu z uvedenych 4 stranek, nejcasteji na morfologicke a kvant. aspekty. Hmotne, funkcni, institucionalni, soc. interakcni a znakove stranky m. tvoo tesne propojene a vzajemne se ovlivnujici casti kazde komunity. Hmotny substrlit, artefakty m., hustota obyv. a jine slozky morfologie m. pusobi na institucionalni uspoi'adani m., na chovani jeho obyv., a naopak zmeny instituci, hodnot, forem interakce urcuji hmotne usporadani, prostorovou strukturu m. i jeho artefaktu. Tento druhy smer morfogenetickeho pusobeni, tj. od spolecnosti k hmotne struktui'e, lze povazovat za primami, i kdyz prokazatelne existuje i zpetny vliv hmotnych struktur na soc. a kult. sloZky kaZdeho uzemniho spolecenstvi. Povaha vsech techto vztahu se v zavislosti na hist. podminkach meni. Obdobne se v historii menil take modus vztahU mezi gloMlni spolecnosti a m. jako relativne nezavislymi elementy hosp., pravni a kult. i soc. struktury gloMlni spolecnosti. Za techto okolnosti je obtizne vyslovit obecnou definici m. Zda se, ze jeho nejduleZitejsimi znaky ztistavaji znaky morfologicke a soc.-psychol., pfip. kultumi. M. je tedy jednou z forem uzemniho spolecenstvi, ktere se vyznacuje pomeme velkou hustotou obyv. i budov a siti, je mistem rozvinute delby prace, jeZ se v zavislosti na fazi hosp. vyvoje projevuje koncentraci prumyslovych a pozdeji obsluznych, informacnich a fidicich Cinnosti, a take uzemim a mistem s vysokou mirou soc. komunikace, produkce, shromaZdovani, vymeny a pfedavani hmotnych i kult. statku a symbolu. Rostouci znalosti hist. se promenujicich hmotnych, 609

mesto zahradni

hosp., pnivnieh, polit., kult. i soc. interakcnieh podob fenomenu, ktery je oznacovan pojmem "mesto", vedly k pochybnostem, zda lze m. definovat bez ohledu na hist. epochu, zemi a kulturu. Autofi zabyvajici se m. se rozdelili na ty, ktefi zdtirazi'iuji trvale, by!' modifikujici se komponenty a formy, ana ty, ktefi zdtirazi'iuji historicitu mestskych sidel a nevidi moznost povaiovat soudobe Los Angeles a staroveke Atheny za totoznou s-gickou konfiguraci. Vyraznym reprezentantem prvni skupiny je Lewis Mumford, ktery v knize The City in History dospeI k zaveru, ze existuji 3 trvale institucionalni a morfologicke znaky m.: 1. mestske jadro, slouzici jako ceremonialni centrum, ktere casto tvofilo posvatne jadro pro pozdejsi zalozeni m. (napf. v Athenach); 2. trvale shluky budov umistenych pomeme blizko sebe, charakterizujici mnohe mestske struktury odvozene z neolitickych vesnic; 3. velka skupina hrnotnych struktur a instituci, odvozena z noveho mestskeho jadra, tj. z citadely. Z hradu nebo palace najedne strane a ze svatyne na strane druhe jsou odvozeny cetne prvky m., ktere v modifikovane podobe nachazime i v jeho dnesni podobe (napf. soudy, vezeni, administrativni budovy, kasama, knihovny, skoly, univerzity, nemocnice). Trh, dilna, skladiste a banka pochazely jak z vesnice, tak z citadely. Univerzalni model m. nabyval rtiznych forem, pohyboval se vsak mezi dvema polamimi podobami: prvni, ktera pfetrvavala v Evrope az do 17. st., oznacil Mumford pojmem "klasicky kontejner", druhou pojmem "magnet". Kontejner bylo vysoce kompaktni m. s hradbami, typicke pro vetSi cast Evropy, magnet byl vyrazem pro rozvolnenou mestskou strukturu, ktera je pfitahovana a driena dohromady silnym centrem, ale nema tak vysokou hustotu objektu i obyv. jako kontejner. Tato druha forma rna zacatky v Egypte, v egejskych mestech s akropoli, ve stfedoam. ceremoniaInich centrech. Obe tyto mestske formy slouzily tymi zakl. funkcim: shromaid'ovani, uskladi'iovani, vymene, pi'evadeni in formaci a dalSim operacim s hmotnymi a kult. statky a snadne interakci a komunikaci mezi lidmi. K autorum, ktefi naopak zdtirazi'iuji historicitu a relativitu obsahu i pojmu m., patfi napf. M. Weber (na pfipade evrop. stfedovekeho m.), G. Schmoller, P. M. Hohenberg a L. H. Lees (na stfedovekych, baroknieh, prumyslovych m.), R. A. Rappaport (studuje m. v rtiznych kulturach), G. Sjoberg (vsima si preindustrialniho a industriaIniho m.). Pnkladem ideaIniho typu stfedovekeho evrop. m. je soubor 5 znaku, ktere uvadi M. Weber: 1. hradby; 2. trh; 3. vlastni soud a alespoi'i z casti autonomni pravo; 4. stirn spojene formy sdruzovani; 5. alespon castecna nezavislost a autokefalie, tudiz take sprava skrze ufady, na jejichz zvoleni se ucastni mestane. M. v tomto pojeti je ovsem pomeme

610

metoda

oddelene od ostatni spoiecnosti, je to autonomni prvek uprostfed pfevladajici agrami feudalni spolecnosti. Vztah dnesnieh m. k celku spolecnosti je odlisny. Promenlivost vztahu m. ke globalni spolecnosti je ovsem dalSim argumen tern pro hist. pi'istup. Do doby -tprumyslove revoluce splyvaly pravni, hosp. a hmotne stranky m. Prumyslova revoluce je od sebe oddelila a navie --turbanizace spolecnosti zptisobila, ze (podle nekterych autorti, napf. R. E. Pahkl, P. Saunderse) nema ve vysoce urbanizovanych spolecnostech jiz smysl rozlisovat mezi m. a venkovern nebo m. a ostatni spolecnostL Tyto spolecnosti jsou jako celek mestske, i kdyz se nadale zachovavaji rozdily ve velikosti a ve funkcich m. a ostatnieh sidel. Ale vel ikost sidla jiz temer nevypovida 0 jeho mestskosti, jako tomu bylo v 19. st. M., ktera byla prostorove, pravne a zcasti i kult. a soc. oddelena od ostatni spolecnosti, jiz neexistuji a jsou nahrazovana novymi strukturami: metropolitnimi oblastmi, mestskymi regiony, mestskymi -taglomeracemi a -tkonurbacemi. Stara mestskajadra a centra se vylidnuji a obyv. i instituce se stehuji za fyzicke i pravni hranice m. Tyto promeny mest 20. st. nejlepe vysvetluji techno logie, kult. hodnoty a struktura moci. I kdyz nejnovejsi trendy ukazuji, ze --tvelkomesta a jejich centra, zejm. v Evrope, maji vetS! vitalitu, nez se predpokladalo, a ze lze pozorovat jakousi renesanci "vnitfnieh mest", neni pochyb 0 tom, ze vztah mezi prostorovou, funkcni, polit. a kult. decentralizaci a centralizaci, Cili take mezi rozptylem a koncentraci mestskych aktivit, bude trvalym problemem mestske politiky v priStieh desetiletich (viz tez -tmetropole). A: city F: ville N: Stadt I: ciWl

tivni, neboi nezkouma mravni principy, nybrz vyznamy a funkce jiz existujieieh slov, soudu a argumentaci pouzivanych s moralni intenci. Jeji prednosti je pouzivana jazykove analyticka metoda, nevyhodou absence vlastniho kriteria moralniho urceni (napli'i pojmu --tmonilka mus! prejimat odjinud). M. se vnitfue deli na kognitivismus (naturalismus a intuicionismus) a non-kognitivismus (logicismus a emotivismus). Nejvyzn. pfedstaviteli m. jsou R. M. Hare, P. H. Nowell-Smith, A. J. Ayer, G. E. Moore a dalSi. M. je pomeme intenzivne rozvijena v Polsku. A: metaethics F: meta-ethique N: Metaethik I: metaetica Lit.: Frallkella, K.: Ethics. Prentice-Hall Inc. 1963; Warnock, G. J.: Con· temporary Moral Philosophy. London 1966; Warnock, M.: Ethics since 1900. Oxford 1960.

HaH met a fy z i k a - (z lat. meta ta physica, to z rec. meta ta physika =po fyzice) - v dnesnim chapani zakl. fil. disciplina 0 poslednieh duvodech byti, 0 jeho bytostnem urceni a smyslu. V pojeti tomuto blizkem se pojem m. poprve objevuje v 5. st. po Kr. v novoplatonske filozofii: m. byla definovana jako "to, co je nad pfirodou" anebo "za pnrodou". Dnes se etymologie odvozuje od stfedovekeho pofadani Aristoteiovjch spisti: jako "meta ta physika" se oznacovaly ty Aristotelovy spisy, ktere nasledovaly po fyzice Uakozto vede 0 skutecnosti) a byly venovany tzv. prvni filozofii ci "sofii", tj. vede 0 "prvnieh principech a pfiCinach" skutecnosti. Slovo m. se dnes take pouziva ponekud hanlive pro oznaceni mimoved. pfedpokladti poznani, pro jeho spekulativnf zptisob anebo pro jeho unitaristicky-univerzalisticke ambice. 0 m. se beine hovofi jako 0 zakladu svet. nazoru (a roznost odpovedf na jeji otazky svetove nazory od sebe odliSuje). Existuji rovnez pokusy hist. prokazat, ze rozne kultury, ruzne epochy a pfedevsfm rozna paradigmata vedy jsou vzajemne odlisne svymi metafyzickymi zaklady, rtiznym pojetfm sveta, casu, byti atd. A: metaphysics F: metaphysique N: Metaphysik I: metafisica

vaci procedury s-gie, vystavbu s-gie jako vedy, pffp. problem moznosti budovani s-gie podle modelu pm. ved, tvorbu pojmoveho a terminologickeho aparatu, problem vztahu empir. a teor. slozky v s-gii, pojeti zkusenostf, otazku kumulativnosti s-gickeho poznani; 2. sociolingvisticka zkoumani, kde jde 0 jazyk s-gie a 0 jeho vztah k beznemu jazyku; 3. zkoumani eticka, kde jde 0 problem hodnot a hodnocenf v s-gii, normy ved. zkoumanf a normy soc. chovanf ve vede; 4. zkoumani psycho\" resp. psychologii s-gickeho poznani, zejm. vztah mezi poznanfm soc. skutecnosti na urovni bezneho vedomf a kazdodenni zkusenosti a na urovni systematicke empir. deskripce a teor. vykladu; 5. ekon. zkoumanf, pfi nichz jde 0 bezprostredni a zprostfedkovane ekon. efekty s-gickeho poznanf. V jistem smyslu do m. patn take zkoumani vyvoje s-gie, tedy -tdejiny sociologie. Samostatnou cast m. tvon -tsociologie sociologie, jejimz pfedmetem je spol. podminenost s-gickeho poznani, soc. funkce s-gie a jeji institucionalni a skupinova struktura a infrastruktura. Pi'edmet m. je tedy sirsi nez pfedmet sociologie sociologie, nekdy vsak dochazi k nepfesne synonymizaci obou pojmti. Ackoliv metas-gicka zkoumani jsou pro rozvoj s-gie mimofadne dtileiita a realne tvoff cast s-gicke produkce, nebyla m. zatim nikde institucionalizovana. (Viz tez -tsociologie vedeni, -tsociologie vCdy.) A: metasociology F: metasociologie N: Metasoziologie I: metasociologia Pet meta teo rie viz teorie

mesfanstvo viz remeslo

metajazyk vizmetavCda

met a v e d a - vM. disciplina, pfedmetem jejihoz zkoumanf je --tvCda. Nektere vedni obory vcetne s-gie maji rozvinuty vlastnf meta-discipliny (viz -tmetasociologie). Vyznam m.je pfedevsim metodologickY. Metavedni disciplfny se konstituovaly nejprve u deduktivnich vM (metalogika, metamatematika). Tvrzenf m. musi byt formulovana v odpovfdajfcfm jazyce, jehoz terminy se vztahujf k jazyku dane vedy; ten se v teto souvislosti nazyva objektovym jazykem, jazyk m. se nazyva metajazykem (viz tez -tjazyk vCdy). A: metascience F: metascience N: Metawissenschaft I: metascienza

meta b io 10 gie viz holismus

meta psycholo gie viz parapsychologie

Lit.: Carnap, L. R.: Problemy jazyka vedy. Praha 1968.

metaetika - (zfec. meta = pfes; ethos = mrav, zvyklost) - kriticka teorie -tetiky tykajici se jazykove formy moralnieh vypovedi, ktera se vyvfjf od pocatku 20. st. a vychazi z analyticke filozofie nebo z teorie jazyka pozdniho L. Wittgensteina, procez je oznacovana take jako analyticka nebo jazykove analyticka etika. Je to etika nenorma-

met a soc i 0 log i e - teor. zkoumanf, jehoz pfedmetem je sarna -tsociologie jako -tvCda. Je nutne odlisit pfedmetnou oblast s-gie, jfz je spolecnost Uako celek a jeji jednotlive segmenty), od teto poznavaci oblasti. Vnitfne se cleni na: 1. teor. zkoumani fil., pfedevsfm gnoseologickeho charakteru, v nichz jde 0 poznavaci hodnotu a pozna-

Lit.: Hamm, E.: EinfUhrung in die Siedlungssoziologie. MUnchen 1982; Hohellberg, P. M. - Lees, L. H.: The Making of Urban Europe 1000-1950. Cambridge, Mass 1985; Mumford, L.: The City in History. Londyn 1961; Musil, J.: Sociologie soudobeho mesta. Praha 1967; PaM, R. E.: Patterns of Urban Life. London 1970; Saullders, P.: Social Theory and the Urban Question. New York 1981; Sjdberg, G.: The Preindustrial City. London 1960.

Mus

mesto zahradni viz urbanismus

s

Lit.: Martells, H. - Schlliidelbach, H.: Philosophie. Hamburg 1985.

me fan viz bUrZoazie

Haj

MaO met 0 d a - (z lat. methodus, to z fec. methoda = cesta za necim) - v nejsirsfm smyslu zpusob, postup, pravidla jakehokoliv --tjedmini, pocinaje od dilcich aktti, operacf a konce celkovym pojetim Zivota a sveta. M. se vetSinou chape jako navod kjednani, ktery lze vyuzivat, napli'iovat 611

metoda biograficka

metoda analyticka

vedome, nebo podvedome, rutinne. V druhem pi'ipade jde vetsinou 0 navod vyzkouseny, zazity (na individ. nebo obecne urovni), 0 kterem se nepremysJi, ktery Ize vykoll
a -analogiich. Jejich zaklademje -kreativitajako zvlastni ojedinela disposice a zaroveii zpusob seberealizace individua. Tvurci m. charakterizuji umeleckou cinnost (viz -umeni). Tvurci momenty obsahuje ale i ved. prace; jsou spojovany s ved. -objevem, ktery je povazovan za nejvyznamnejsi obohaceni ved. poznatku. A: method F: methode N: Methode I: metodo Lit.: viz -+metoda vedecka, -+metodo\ogie, -+metodo\ogie socio\ogicka.

Vod

metoda analyticka - jedna z obecne pouzivanych poznavacich, resp. -vedeckych metod, v zasade spocivajici v rozcleneni jevu nebo procesu na prvky nebo casti s cilem odhalit jejich vzajemne vztahy, poznat je jako komponenty sloziteho celku. M.a. je tedy postavena na analyze a byva kiadena do protikiadu k synteze, ktera pl'edstavuje naopak skladebny proces, vytval'eni celku z jednot!ivych casti (viz -analyza a synteza). Vetsinou se pl'edpoklada, ze fada dilcich poznatku ziskanych m.a. je posleze syntetizovana v ucelenejsi komplexy poznatku. M.a. je metodou vyzkumnou, rna siroke pouziti v teor. i empir. s-gickem vyzkumu. Nekdy se hovol'i dokonce o analyticke sociologii, do niz se zahrnuji vsechny vyzkumy (studie) zkoumajici vniti'ni strukturu nejakeho globalnejsiho soc. jevu. M.a. sveho druhu jsou -operacionalizace, kategorizace, resp. -k1asifikace a -statisticka analyza dat, take -metoda geneticka, -metoda biograficka, v jistem smyslu ale i modelovani apod. A: analytic method F: methode analytique N: analytische Methode I: metodo analitico

Bur

m eto da a u to b i ograficka - (z l'ec. autos = sam, bios = zivot, grato = piS i) - system s-gicky relevantnich analytickych postupu postavenych na autobiografiich neboli zivotopisech autenticky sestavenych -respondentem. V zadnem pripade nemuze byt oznacen jako autobiograficky zivotopis, ktery je badatelovou rekonstrukci zivotniho behu respondenta (na zaklade dokumentu, interview atd), popl'. vznikajici jako vysledek dlouholeteho, systematickeho ved. usili (napr. ved. monografie slavnych lidi). Pro autobiografii je typicka prave aktivni ucast respondenta na konecne redakci zivotopisu, na vyberu zivotnich udalosti a jejich zhodnoceni. Neni pl'itom dulezite, zda vysledny zivotopis je pine jeho dilem nebo vznika za ucasti profesionalniho badatele, nebo je dokonce jen v konecne fazi autorizovan (byi zivotopisy autenticky psane respondentem jsou pokladany za hodnotnejsi). Autobiografie mohou vznikat spontanne, na zadost bad ate Ie nebo pod tlakem okolnosti (nap!'. jako soucast policejniho vyslechu, zadosti 0 pl'ijeti do prace atd.). To pochopitelne

ovliviiuje jejich charakter i miru -stylizace. Smyslem m.a. neni jen ziskavat relevantni statist. zpracovatelne udaje (i kdyzje to tez castym cilem a existuji i metodiky umoziiujici respondentovi rychle se orientovat v narocich badatele). Zakl. smyslem m.a. je prunik do sveta sebestylizace a soucasne i interpretace hist. jevu, jichz se respondent ucastnil. Autobiografie i jine materialy jsou urceny casto nejen pro vyzkumnika, ale predevsim pro sirsi spolecnost, maji propagandistickou Ci obrannou funkci, snazi se pusobit na vel'. mineni Ci urcite osoby. V techto pripadech rna vyznam venovat vetsi pozornost i jejich ohlasu. Mira osobniho vykladu a tematizace vlastniho zivotaje v autentickych materiaiech velmi rozdilna. Vzdy se vsak doporucuje vsimat si duvodu, proc respondent vynechal Ci ponechal bez komentare urCity vyzkumnikovi znamy fakt. Vznik autobiografickeho materiaiu je vZdy poznamenan okarnZitou situaci, aijiz psych. ci spol.; nejsou vzacnosti ani Zivotopisy, jejichz redakce se meni prilbezne behem nekolika tydnu, dnu, hodin. Rekonstrukce jednotlivych redakci zivotopisu je zajimavym liter., ved. a hist. problemem i nastrojem analyzy (zejm. v psychologii) a muze pfinest bohaty material jak pro diagn6zu osobnosti, tak pro analyzu dusledku tzv. -mezni'ch situaci (zajimavou liter. rekonstrukci nalezneme napf. v romanu K. Capka Obycejny zivot) i makrospol. situaci. V bezne praxi obvykle ponechavame respondentovi znacnou vuli v tom, jak zivotopis pojme, co do nej zahrne a jak jevy interpretuje. Existuji ovsem prakticke i vyzk. situace, kdy neni tento pozadavek dodr'Zen. Zpusob psani zivotopisu je podrobovan kritice, jsou vznaseny narnitky, vede se diskuse 0 tom, jaky je "skutecny" vyznam uvadenych faktu i zivota respondenta jako celku. Tento postup vesmes spada do oblasti klinicke praxe, rna vsak sve misto i v policejnim vyslechu, pedagogicke praxi, v zurnalistice a v -brain-washingu. M.a. je typickou kvalitativni metodou spadajici do vybavy -fenomenologicke sociologie, v nif rna spec if. misto i specif. postupy. Autenticke autobiografie byvaji nazyvany life story a life history a v souvislosti s jejich vyuzitim se hovofi 0 -biograficke sociologii. A: autobiographic method F: methode autobiographique N: autobiographische Methode I: metodo autobiografico

proponovana C. K. M. Kluckhohnem (1956) jako nastroj vseobecne typologizace kultur, resp. spolecnosti. Zadna z kultur (spolecnosti) nemuze byt podle Kluckhohna studovana prismatem jine kultury nebo z hlediska realizace nejake univerzalni hodnotove soustavy, ale pouze optikou vlastniho systemu hodnot. Jeji popis a analyza musi byt tedy provadeny v terminech vlastnich dane kultul'e. Na druhe strane je tfeba vzit v uvahu, ze vsechny kultury reaguji nejakym zpusobem na nektere typicke situace vlastni cloveku jako bioI. druhu: napl'. na fakt existence dvou pohlavi, na poti'ebu jidla, sexu, tepla a bezpeci, na bezmocnost kojencu a nemohoucnost stai'i. Tyto -kulturni univerzalie jsou vsak v kulturach ruznorodym zpusobem tematizovany a interpretovany a existuji proto mezi nimi rozdily, ktere mohou byt zakladem mezikult. srovnavani (crose cultural research) a typologie kultur. Kluckhohn navrhuje, aby kultury byly typologizovany na zakiade kiicovych hodnot vztahujicich se k reladm cloveka k ostatnim !idem, k boMm a pfirode. Objektivni testy by mely uspol'adat hodnoty do binarnich kontrastu., tedy tak, aby hodnoty staly vuCi sobe v opozici, vylucovaly se. Testy by nemely byt zatizeny kult. zkusenosti; za optimalni byly pokiadany -testy projektivni. Empir. setfeni vsak ukazala, ze uvnitf spolecnosti (kultur) existuje znacna variabilita v chapani hodnot i jejich hierarchickeho uspol'adani. Tato variabilita je podminena jak osobnostne, tak ruznymi vlivy, zprostfedkovanymi zejm. akulturacnirni procesy. To vzbudilo zajem 0 vyzkumy hodnot uvnitf -kuIturniho jadra populace i 0 lepsi diagnostiku osobnosti. Metoda sarna byla inspirovana -strukturalni Iingvistikou (Jakobsonovou teorii distinktivnich fonologickych rysu). M.b.k. je pouzitelna spiSe jako parcialni pi'istup, a to i mimo puvodni teor. koncept. Pfedmetem typologizace pl'itom nemusi byt jen kultury (spolecnosti), ale i -hodnotove orientace jednotlivcu. A: method of binary contrasts F: methode des contrastes binaires N: Methode der binaren KontrasteI: metodo dei contrasti binari Lit.: Kluck/whn, C. K. M.: Toward a Comparisons of Value· Emphasis in Different Cultures. Chicago 1956; Kluckhohn, C. K. M.: Universal Categories of Culture. In: Kroeber, A. L. ed.: Anthropology Today. Chicago 1957.

Lin

Lit.: viz -+metody socio\ogicke, -+socio\ogie biograficka.

Lin metoda binarnich kontrastu - (z lat. binarius, to z bini = po dvou) - jedna z typologickych metod, vychazejici z pl'edstavy, ze -kuItura neni nahodilym konvolutem kult. prvku Ci kult. vzoru, ale systemem s vniti'ni strukturou integrovanou kult. hodnotarni. Tato metoda byla

metoda bio graficka - (z rec. bios = zivot, grafo = piSi) - jedna z -analytickych metod postavena na studiu a rekonstrukci zivotopisu. neboli biografii. Pouziva se jak v s-gii, tak v dalSich spol. vedach, zejm. v historiografii, demografii a v umenovede. Jeji soucasti je -metoda autobiograficka, ktera pracuje s autentickymi zivotopisy (life story Ci life history, pfip. life course), velmi blizka 613

metoda historicka

metoda delfska

ji je -.metoda genealogicka. M.b. vychazi z pfedpoldadu, ze zivotopis, at jiz rekonstruovany na zaklade hist. prameni'J badatelem, nebo sestaveny samotnym respondentern, pfinasi informace, ktere jinak nelze ziskat. Uvadeji se zvlaste tyto pfednosti m.b.: 1. pfesna chronologicka 10kace jednotlivych udalosti (zvl. demogr. udalosti, pracovni, polit. kariery, fazi Zivotniho cyklu); 2. moznost sledovani koincidence profesni, polit., vzdelanostni kariery a dynamiky rodinneho zivota; 3. identifikace udalosti a fakticit, ktere lezi mimo bezne paradigma zjistovani (napf. fakti'J tykajicich se zmen pfislusnosti k nab., po lit. Ci kult. organizacim); 4. vetsi moznosti propojit analyzu zivota jednotlivci'J s zivotem instituci a organizaci (znaena cast zivotopisi'J sleduje velmi podrobne pohyb jedince uvnitf instituci a mezi institucemi); S. moznost zachyceni marginaInich, popr. pnmo utajovanych oblasti lidskeho zivota (historiky sestavene zivotopisy napt. udavaji poety nemanzelskych deti, trestnou einnost, spolupraci s policii, pnslusnost k tajnym spoleenostem - tedy informace, ktere nejsou ani soueasti autobiografii, ani beznych dokumenti'J 0 zivote respondenta); 6. v pfipade autobiografii moznost zjistit miru autostylizace, v pripade oficialnich zivotopisi'J konfrontaci se skuteenymi fakty odhalit radu zajimavych souvislosti jak vecnych, tak ideol.; 7. lze sledovat vazby jednotlivci'J na ureite iizerni, region, -'genia loci; 8. lze provest rekonstrukci -'socialni site jednotIivce, resp. jeho zapojeni do niznych typi'J soc. sitL M.b. je uzivana -'historickou sociologii, ale stale vice sili trend vyuzivat jeji moznosti i v bezne empir. s-gii. Na specif. vyuziti autobiografii je postavena tzv. -'biograficka sociologie. V tradienim pojeti byva vychodiskem pro sestaveni zivotopisu obvykle nejaky bezne dostupny autobiograficky naert, at jiz zpracovany na zaklade zadosti badatele, nebo ziskany napr. z podnikoveho, skolskeho Ci policejniho archivu. Pro uleheeni strojniho zpracovani i pro osvezeni pameti je predlozen vzor zivotopisu a metodicke pomi'Jcky. Pro overeni a doplneni udaji'J se vyuzivaji archivni materialy, zvl. z matrik a evidence obyv., z podnikovych, skolskych a tez policejnkh archivi'J. Zivotopisne udaje jsou dale dopliiovany rozhovory se CIeny rodiny, pnbuznymi, spolupracovniky, zajimavymi Udaji z publikovane i nepublikovane korespondence, z deniki'J a podobnych materiali'J. Ph sestavovani zivotopisu je ueba venovat znaenou pozomost podchyceni osob, s nimiz se jedinec stYka (at pratelsky Ci jinak), na nez se obraci s rUznymi zadostmi, pranimi a sdelenimi, institucim, s nimiz spolupracuje, hist. udalostem, jichz se aktivne zueastnil. Presnejsi modifikace m.b. vyplyva vzdy z cile vYzkumu. Mi'Jze byt realizovana velmi extenzivnim zpi'Jsobem (zvlaste tehdy, je-li cHern predstavit urCiteho jedince jako ureity hist. typ),

614

nebo naopak ve velmi zuzenem pojetL Udaje mohou byt zpracovavany kvantitativne nebo spiSe fenomenologicky, s citem pro jedineenost detailu i zivotopisu jako takoveho. M.b. je jen malo formalizovana a standardizovana. Ph bezne aplikaci dochazi k velke ztrate informace, zvl. jsou-li udaje zpracovavany kvantitativne. A: biographic method F: methode biographique N: biographische Methode I: metodo biografico Lit.: ->metodologie sociologickli, ->sociologie biograficka.

Lin

meto da delfska - postup utvafeni spoleeneho nazoru skupiny (panelu) -.expertu. M.d. byla pi'Jvodne vypracovana pro poueby progn6zovani, v soueasnosti se vyuziva i pfi rozhodovani a reseni nejri'Jznejsich problemu. Je vybudovana na: a) -.anonymite expertu nebo alespoii anonymite jejich nazorU, b) statist. identifikaci skup. nazoru (pomoci medianu nebo aritmetickeho prumeru, interkvartiloveho rozpeti nebo standardni odchylky), c) fizene zpetne vazbe, zabezpeeovane interaktivnim informovanim skupiny Ci panelu 0 vyslovenych nazorech. CHern klasickeho pfistupu je dosahnout co nejvyssi shody v nazoru expertu. Aplikace m.d. probiha takto: 1. volba strategie spoeivajici v ureeni kriterii vyberu expertU do skupiny, panelu, a rozhodnuti 0 tom, jake typy kval. a kvant. odhadu se budou vyzadovat, 0 zpusobu statist. zpracovani a organizaeniho zabezpeeeni; 2. vyber experti'J; 3. sestaveni dotazniku; 4. zjiSiovani nazori'J, jejich identifikace a fizena zpetna vazba s cHern dosahnout shodu ve skupinovem nazoru; S. zavereene zpracovani a -'interpretace. Nejeasteji se k m.d. pouziva dotaznik zasHany postou. Mezi vyhody tohoto zpusobu patri moznost spoluprace s experty fyzicky nepfitomnymi a eliminace konformity s nazorem autority nebo vetSiny. Nedostatkemje vyloueeni moznosti pfime komunikace mezi experty, znaena organizaeni naroenost, vyrazna zavislost kvality vysledku na vyberu experti'J a navratnosti vyplnenych dotazniki'J. Nedostatky klasickeho pnstupu eliminuji ri'Jzne modifikace v organizaci, ale i realizaci zminenych tri zasad. V posledni dobe se klade mensi di'Jraz na dosazeni shody v nazorech, aplikace se neomezuje pouze na pisemny styk mezi realizatorem a experty, hledaji se zpi'Jsoby vyuziti prednosti diskusnich metod. Kombinaci klasicke m.d. a diskusnich metod je tzv. interaktivni m.d .. Zasady m.d. se vyuzivaji i jako soueast jinych prognostickych metod (viz -'scenare budoucnosti, -'strom cilu, -'strom vYznamnosti). A: Delphi method F: methode de Delphes N: DelphiMethode I: metodo Delfi Lit.: Helmer, 0.: Looking Forward. London 1983; Linstolle, H. A. - Tu· roff, M. eds.: The Delphi Method: Techniques and Applications. London

1975; Martino, f. P.: Technological Forecasting for Decisionmaking. New York 1972.

Ben

metoda dokonaleho prurezu vizvyberkvotni metoda eklekticka viz eklekticismus me to d a ex pi 0 rae n i - (z lat. exploro = vypatrat, vyzkoumat, vyzvedet) - jedna z nejstarsich metod soc.-psychol. vyzkumu, pouzivana pfi tzv. hloubkovem interview, zamei'enem na prozkoumani podstaty daneho problemu (explorace by va dopliiovana pfivlastkem "hloubkova" nebo tez "psychologicka"). Pouziva se casto v -'klinicke psychologii k odhaleni neurotickych nebo jinych psych. problemi'J pacienta. Uplatiiuje se take v motivaenim vyzkumu, kde na rozdH od klinickeho pouziti nepronika ke koi'eni'Jm osobnosti respondenta, ale je zamei'ena na vztah "subjekt - objekt", pi'ieemz subjektem je napi'. spouebitel, zakaznik, uzivatel a objektem je zbozi, sluzba, podminka spoti'eby apod. V teto souvislosti jako prvni v ees. zemich pouzil m.e. E. Rejnuinek v r. 1958 ph vyzkumu motivace nakupu mixeru Pragomix. Bylo to zhruba ve stejne dobe, kdy se m.e. zaeinala v teto oblasti uplatiiovat i v ostatnich statech Evropy. Od te doby se rozvinula do nasledujici charakteristicke podoby: provadi se na souborech od 20 do 200 respondentu, jejichz vyber se ndi obsahem seti'eni (nekdy je zamei'en na muze, nekdy na zeny, rodiee deti do 1 roku, odberatele ureiteho easopisu apod.), ale i relativne mall' vzorek rna predstavovat ve zmensenem mentku -'zakladni soubor nebo jeho segment. Rozhovor provadi vzdy jen psycholog na zaklade tzv. exploracniho schematu. V rozhovoru je pevne stanoveno tema a dHei problemove okruhy. -'Tazatel rna aktivni roli, cell' prubeh rozhovoru veetne formulace dotazi'J pi'izpusobuje individualite -'respondenta, eimz zaroveii podnecuje jeho aktivitu, uvoliiuje jeho zabrany a dostava se k jadru problemi'J. Tzv. prime otazky se uzivaji jen okrajove ke zjiSteni sku teenosti, ktere po vnejsi strance charakterizuji respondenta ajeho spouebu. Teziste spoeiva v neprimych otazkach (viz tez -'metody psychologicke). M.e. klade vysoke naroky na tazatele, ktery musi mit nejen odpovidajici psychol. vzdelani, ale i odbomy vycvik a prakticke zkusenosti s aplikaci explorace. V souvislosti s pouzitim m.e. se hovofi o explorativnim vYzkumu. Tento termin vsak, stejne jako term in m.e., se pouziva i pro -.exploracni analyzu dat, kde je pojem explorace pouzit v jinem smyslu. A: exploration method F: methode d'exploration N: Explorationsmethode I: metodo esplorativo Lit.: Bdrta, V.: Vyzkum trhu. Praha 1981; Rejmdnek. E.: Coje psychologie trhu. Praha 1968.

KoR

metoda genealogicka - (z fec. genos = rod; logikos = fee rozumem odi'Jvodnena) - vyzk. metoda vychazejici ze studia genealogii neboli rodokmenu jednotlivych rodi'J Ci jednotIivci'J. Sestaveni rodokmenu je nekdy sarno o sobe cHern s-gickeho, easteji vsak hist. ci demogr. badan!. M.g. je aplikovana bud' samostatne, nebo jako soucast -'biograficke metody. V s-gicke analyze je pouzivana pfedevsim k analyzam -'socialnich siti vznikajicich na bazi -'pfibuzenstvi. Ve spoleenostech, kde rodinny pi'Jvod tvon podstatnou soucast soc. statusu (jako tomu by10 napi'. v evrop. feudaInich spoleenostech, ale i ve spolecnostech fasistickych a komunistickych), slouzi m.g. vlastne k ureeni soc. postaveni rodu, resp. jejich vzestupne Ci sestupne mobility. M.g. je tech. zalozena predevsim na studiu -'matrik a zapisi'J 0 narozeni a umrti v rUznych evidencich. Jen vyjimeene (napf. pfi studiu rodokmenu slechty) se Ize opfit 0 jiz zpracovane a stale dopliiovane genealogicke udaje, publikovane ve spec. literatufe. A: genealogical method F: methode genealogique N: genealogische Methode I: metodo genealogico Lin metoda geneticka - (z rec. geneze = zrod, vznik, pi'Jvod) - jedna z obecneji pouzivanych metod, zalozena na zkoumani a studiu jevu i procesi'J v jejich vzniku, vyvoji, zmenach. Zaeala se rozvijet na pfelomu 18. a 19. st. a byla puvodne zamerena proti analyticke, typologicke a klasifikacni metode (viz -'evolucionismus, -'historismus, -'difuzionismus). Ve 2. polovine 19. st. se zacala prosazovat i v s-gii pro sledovani vzniku soc. instituci a zaeatku, prubehu a hlavni vyvojove linie soc. procesu. Pri aplikaci m.g. se postupuje takto: 1. nejdfive se stanovi vychozi podminky a vychozi stav jevu, procesu, instituce; 2. pak se zkoumaji hlavni etapy vyvoje a take pnCiny pl'echodu od jednoho stavu ci etapy k jinym; 3. nakonec se urei hlavni tendence vyvoje. Vetsinou se neklade duraz na zkoumani konce, zaniku jevu, instituce Ci organizace. M.g. zdi'Jraziiuje -'marxismus a povazuje ji za soucast -'dialekticke metody. Ve 20. st. se proti m.g. vyrazne prosadila funkcionalni a struktume funkcionalni metoda (viz -'strukturalismus, -.funkcionalismus strukturalni), ktere kladly hlavni di'Jraz na vnitfni skladbu a fungovani spolecnosti, systemu, jednotlivych soc. jevi'J. A: genetic method F: methode genetique N: genetische Methode I: metodo genetico Urb metoda historicka - jedna z vyzk. metod, jejiz uziti v s-gii je spojovano s aplikaci metod a technik vlastnich ~historiografii, zejm. s analyzou -'historickych pramenu, s vyuzivanim pomocnych ved hist. a -'archivu,

615

metoda kfizovych interakci

metoda hlavnich komponent

veetne tech, ktere archivuji dokumenty ze s-gickych vyzkumli ei materialy z -tdejin sociologie. K hist. metod am studia spol. jevli se sociolog obraci obvykle tehdy, kdyz pracuje s objekty, ktere jsou ve spoleenosti pokladany za soueast minulosti a pro easovy odstup nejsou bezprosti'edne pfistupne analyze, a v uvahu je bere i v pfipadech, kdy vedome zabezpeeuje materialy ze soueasnych s-gickych vyzkumli pro pozdejsi vyuziti. Ph studiu dejin s-gie je m.h. hlavni pouzivanou metodou. M.h. v s-gii je zamerena: a) na rekonstrukci hist. udalosti, faktli nezbytnych pro hist. a s-gicke studium jevu, b) na rekonstrukci minulych podob soc. instituci, kult. vzorli, norem a obyeejli ei sirsich soc. systemli. V m.h. jde pi'edevsim 0 ureeni faktorli plisobicich na soc. jevy v minulosti, a to zejm. tech, ktere se prosti'ednictvim mechanismli -tsochilni dCdicnosti prosazuji i v soueasnosti. Jde vesmes 0 popis filiaenich vazeb a zdrojli soc. a kult zmeny. Rozbor tzv. historickych souvislosti, ktere maji geogr., etnickou, jazykovou, nab. a ideol., vnitropolit. ei naopak zahranicne polito povahu, je obvykIe nutnou soucasti "mapovani terenu" pi'ed vlastnim s-gickym vyzkumem a nezbytnym momentem analytickych studiL Pfi rekonstrukci vyvoje ureitych instituci, soc. systemli, soc. vrstev spolecnosti apod. se voli pi'istup evolueni, stratigraficky nebo (pi'edevsim) historicko-logicky, ktery smei'uje i k vykladu soc. jevli. Aplikace m.h. mlize vest k stanoveni periodizace vyvoje urciteho jevu, popi'. k zai'azeni urcitych udalosti ci dat 0 spolecnosti do ramce sirsi ci uzsi -tperiodizace dejin. M.h. mlize pi'edstavovat pi'edstupen -tsrovmivaci metody nebo jeji soucast. Prosti'ednictvim tzv. historickeho hodnocenije vyjasnovana vniti'ni spojitost zkoumaneho jevu s pfitornnosti. Hist. hodnoceni je soucasti s-gickeho hodnoceni a jako kaZde hodnoceni se meni zmenou spol. perspektivy. Hranice mezi minulosti a pi'itornnosti jsou neostre, a proto i odHseni m.h. od os tatnich s-gickych metod neni absolutnL M.h. mlize zejm. v oblasti nejnovejsich dejin (-tZeitgeschichte) vyuzivat i'adu dalSich s-gickych metod, hlavne statist. charakteru. M.h. blizke jsou -tmetoda biografickIl, -tmetoda autobiograficka, -tmetoda genealogicka, metoda -tobsahove analyzy, easteene i metody zalozene na -tdotazovani (napi'. pametnikli urCitych udalosti) ana -tprimem pozorovani dlisledkli a stop hist. udalosti. Tyto metody pi'edstavuji i stycnou plochu s-gickych a historiografickych metod - krome spolecnych problemli -tvalidity a -treliability a -tkritiky pramenii. OdliSnost historiografickeho a s-gickeho pi'istupu spoeiva pi'edevsim v celkovych cilech studia soc.-hist. procesli. Pohled his torika je konkretnejsi, vice respektuje easove a prostorove determinace urCitych soc. jevli, jejich easoprostorovou jedineenost a extenzi i nezbytny detail ozivujici hist. vypra616

veni. V s-gii je poznani hist. materialu podi'izeno poti'ebam typologizace soc. jevli a poznani soc. mechanismli v ramci spec. soc. systemu ei lids tva jako celku. Koordinace hist. a s-gickeho vysvetleni pati'i k nejslozitejsim problemlim -tinterpretace soc. jevli. V nekterych s-gickych smerech, v kult. a soc. antropologii (napi'. v -tdifuzionismu a -tevolucionismu) byla m.h. pokladana za zakl. metodu: rnnohdy byl jev pokladan za vysvetleny, pokud byla nalezena jeho plivodni elementami forma, popr. zdroj ureite inovace, kult. vzoru, rysu apod. Rada s-gickych smerli (napi'. klasicky funkcionalismus) vznikla jako reakce na pretence m.h. a na ni budovane teor. systemy. A: historic method F: methode historique N: historische Methode I: metodo storico

vstupli ohrozuje vysledek (tzv. multikolinearita), napi'. v -tregresni analyze. M.h.k. vychazi bud' z plivodnich dat a vyuziva kanonicky rozklad kovarianeni matice, nebo pi'edpoklada apriomi standardizaci a vychazi z korelaeni matice. Jeji zobecneni lze provest pro kategorizovana data (viz -tkorespondencni analyza) i pro data smiseneho typu (eise1na i kategorizovana). Ve statist. programech vetsinou nalezneme m.h.k. mezi procedurami -tfaktorove analyzy, za jejiz nejjednodussi variantu mlize byt povazovana. Neparametrick,Ym analogem teto metody je -tmnohorozmerne skalovani. A: principal component analysis F: methode des composantes principales N: Methode der Hauptkomponenten I: metodo delle componenti principali

pi'edem jsou jim vysvetleny vychozi podminky a cil inscenovaneho pi'ipadu. M.i. mlize zvoleny problem pi'esne strukturovat do podrobneho scenare, podle ktereho se hraje, nebo se problem rozehrava bez scenare. Herci vsak maji vzdy reagovat podle svych pi'edstav, hraji sami sebe, ne naueene role. Pri zavereenem rozboru se lektor zameruje na hodnoceni celkove atmosfery v prlibehu inscenace, zplisobu jejiho zahajeni, pojeti jednotlivych roli (duleiite je, kdo udaval hlavni t6n). M.i. je metodou doplnkovou, vyuzitelnou u nekterych typli vyuky. Spec. se pouziva pi'i vychove -tmanazeru ve specif. postgradualnich kursech. A: role-playing method F: methode de mise en scene N: Inszenierungsmethode I: metodo dei giochi di ruolo Prj

Lit.: viz ->historiografie, ->metodo\ogie socio\ogicka, ->prameny historicke.

Lit.: -Lebart, L. - Morineau, A. - Warwick, K. M.: Multivariate Descriptive Statistical Analysis. New York 1984; Rao, C. R.: Lineami metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

metoda komparati vni viz metoda srovnavaci

Lin

metoda hlavnich komponen t - (z lat. componens =skladajici) - metoda -tmnohorozmerne statisticke analyzy ciselnych dat, poskytujici nezavisle lineami funkce promennych vstupniho vektoru, ktere ve svem souhmu reprezentuji veskerou informaci vstupniho souboru promennych, ale jejichz mala cast poskytuje vetsinu informace pro analyzu i dalSi zpracovani dat. Prvni hlavni komponenta shmuje maximum informace, ktere je mozno pojmout do jedne linearni funkce, a vysvetluje take maximum variability a korelovanost promennych. KaZda dalSi hlavni komponenta shmuje maximum informace, ktera nebyla dosud podchycena pi'edchozimi komponentami. Hlavni komponenty mohou mit take interpretaci latentnich promennych, ktere vytvareji data, jejich variabilitu a korelovanost. M.h.k. se pouziva pro: a) redukci sbirane informace (vynechanim promennych, ktere samostatnou relevantni informaci neobsahuji a ktere hlavnim komponentam nepi'ispivaji), b) redukci zaznamove informace s moznosti uspomeho vstupu do dalSich analyz (pi'echodem od plivodniho dlouheho vektoru promennych k malemu poetu syntetickych komponent), c) geometrickou reprezentaci vztahli promennych (koeficienty hlavnich komponent poskytuji soui'adnice bodli v prostoru), d) studium tech promennych, ktere plisobi max. polami diferenciaci v datovem souboru (vysoke hodnoty a znamenka koeficientli hlavni komponenty), e) studium existence latentnich promennych a povahy vzniku dat, f) graficke znazomeni jednotek souboru v geometrickem prostoru (pomoci hodnot hlavnich komponent), g) vyhlazeni dat odeetenim nahodne slozky (vynechanim komponent s malym podilem na diferenciaci dat v celku a s nejasnou strukturou koeficientli), h) vstup do vypoetli, kde pi'edpokladame nebo vyzadujeme nekorelovane vstupy a kde korelace

Reh

metoda incidencni - (z lat. incidens =dopadajici, stavajici) - metoda i'eseni incidentli neboli pi'ihod, jejimz autorem je P. J. W. PigoTs z Massachusetts Institute of Technology, ktery ji v r. 1950 zavedl do kursli personMniho i'izenL Je ureena pro vzdelavani vedoucich pracovnikli, pro rozvijeni jejich analytickych schopnosti a schopnosti logickeho mysleni potrebnych pro -trozhodovani. Vei vyhledavat informace ve slozitych situacich, klast vhodne otazky, rozpoznavat a formulovat problemy. Vei, jak se vyrovnat s incidentem, ktery je cvicne chapan jako bezna udalost osobniho Ci neosobniho charakteru. Skupine ucastniku (10-20 osob) je pi'edlozena problemova situace, kterou maji i'esit, a je stanoveno hledisko, ze ktereho maji k problemu pi'istupovat. Nezbytne doplnujici informace mohou ziskat kladenim vhodnych otazek zadavateli ulohy. Na zaklade shromazdenych informaci pak pi'ipad analyzuji, odhaluji pi'iciny vznikle situace, hledaji varianty i'eseni (nejdrive individ., pak ve skupinach) a pi'ijimaji rozhodnuti. A: incident method F: methode des incidents N: Inzidenzmethode I: metodo accidentale Lit.: Pigors, P. - Pigors. F.: Case Method in Human Relations. New York 1961; Sko[enipomoci incidencni metody. Modern(f/zeni, 7, 1971.

Prj

metoda inscenacni - (z lat. inscenace = uvedeni na jeviste, na scenu) - aktivizujici vzdelavaci metoda smerujici k podnecovani samostatne einnosti. Je postavena na reseni problemovych situaci, ktere se vztahuji k nejruznejsim tematlim. Vytvoi'i se scenka, ve ktere vybrani zaci vystupuji jako herci a podle svych pi'edstav se snaii i'esit danou situaci. Ostatni ueastnici vyuky jsou pozorovateli a hodnoti rozvijeni situace. Herci maji ramcove stanovene role,

metoda komponen tni viz projekce populacni metod a kfizo v ych in te rakci - metoda pouzivana v -tprognostice a spojujici prvky expertnich odhadli a strukturaIniho modelovani. Existuje nekolik variant m.k.i.; vsechny jsou zalozeny na analyze vzajemneho ovlivnovani (interakce) mnoziny jevu. Ulohou --+expertiije parove porovnat vsechny dvojice jevu vzhledem ke zvolenemu kriteriu. Za timto ueelem se sestavuji tzv. matice ki'izovych interakcL Radky a sloupce matice predstavuji pi'islusne jevy a do polieek matice se zapisuji ruzne expertni odhady, napi'. podminene pravdepodobnosti toho, ze jevy nastanou, smer a intenzita interakce mezi nimi anebo ruzne kvant. odhady charakterizujici zkoumane jevy. Podle pouzite varianty m.k.i. mohou byt vysledkem zpracovani: 1. zpi'esnene odhady pravdepodobnosti toho, ze nastanou jednotlive jevy; 2. zpi'esnene odhady podminenych pravdepodobnosti jevu, ktere nastanou; 3. odhad pravdepodobnosti dosahnuti hierarchicky vyssiho dIe za pi'edpokladu, ze se dosahnou cile nizsi; 4. odhad pravdepodobnosti vsech kombinaci jevu, ktere nastanou a nenastanou; 5. progn6za trendu v zavislosti na existenci rliznych pravdepodobnosti vyskytu jevu ovlivnujicich dane trendy; 6. progn6za trendli v zavislosti na jejich vzajernne interakci a na modelovych zasazich decizni sfery. Vysledky m.k.i. mohou predstavovat samostatny prognosticky vystup nebo mohou vstupovat jako podklady do -tscemiru budoucnosti. Prednosti m.k.i. je moznost posuzovat mnozinu jevli v jejich vzajemne interakci a vazbach (pouze vsak parovym srovnanim), nedostatky vseobecne vyplyvaji z vlastnosti subjektivnich odhadu. A: cross-impact analysis, cross-interaction method F: methode des interactions de la croix N: Methode der Kreuzinteraktionen I: cross-impact analysis

617

metoda kuponova

metoda statisticka

Lit.: Godet. M.: The Crisis of Forecasting and the Emergence of the "Prospective" Approach. London 1979; Helmer. 0.: Looking Forward. London 1983; Kane. J.: A Primer of New Cross-Impact Language - KSIM. In: LinstOlle. H. A. - Tllroff. M. eds.: The Delphi Method: Techniques and Applications. London 1975; Stover. G. J. - Gordon. T. J.: Cross-Impact Analysis. In: Fowles. 1. ed.: Handbook of Futures Research. London 1979.

Ben

metoda kuponova - jedna z metod pfevodu majetku statu na jine osoby. "Kup6nem" se pro tyto ucely rozumi cenny papir na jmeno, ktery opravi\uje ke koupi akcii urcenych k prodeji za kup6ny. Kup6n je nepfevoditelny a pniva s nim spojemi pfechazeji pouze na dedice. V byvalem Ceskoslovensku bylo zvoleni privatizace m.k. v r. 1991 zduvodi\ovano pfedevsim nedostatkem peneznich prostfedku na strane obyv., zrychlenim celkoveho procesu --tprivatizace i momentem --tsocialni spravedlnosti. Ze s-gickeho hlediska je m.k. specif. formou participace obcanu na ekon. cinnosti. A: voucher method F: methode des coupons N: Kuponprivatisierung 1: metodo con coupon Lit.: Zdkon

0

velke privatizaci z 26.2. 1991.

Kern met 0 d a k val ita t i v n i viz metoda autobiograficka, metodologie sociologicka, sociologie metod a k v an ti ta ti v n i viz metodologie sociologicka metoda p aroveho srovnani - je cbapana dvojim zpusobem. 1. Je to metoda sberu a analyzy preferencnich odpovedi jednotlivce, pfi kterych se srovnavaji vsechny dvojice objektu z urCiteho seznamu. Z n polozek je sestaveno n(n'})/2 dvojic, ktere se v nahodnem pofadi polozek v kaZde dvojici i dvojic pfedkladaji posuzovatelik preferencnimu posouzeni. Vysledky tvofi preferencni matici, resp. preferencni graf. Neuplny plan m.p.s. vznika, jsou-li nektere dvojice systematicky pfedem vynechany z dotazu. Cilem metody je: a) zjistit, zda hodnocene polozky tvofi z pohledu posuzovatele uspofadanou, jednorozmemou skalu, tj. zda hodnoceni je tranzitivni, b) odhadnout jejich relativni pozici na teto skale. Mirou vhodnosti skaly je koeficient konzistence zalozeny na poctu triad (trojic, u nichz je porusena tranzitivita). V pripade nekolika posuzovatelu je mozno formulovat ulohu komparace jejich vypovedi a stupnic. 2. Je to metoda hledani spolecne skaIy K polozek n respondentu, u nichz jsou znamy vysledky individ. parovych srovnani (viz bod 1.), a to za pfedpokladu jeji existence. Metoda je zalozena na Thurstonovl zakonu komparacniho posuzovani, ktery formuluje zaklady modelu a zavadi jeho parametry. Vychazi z odpovedni funkce za618

lozene na normalnim rozlozeni pravdepodobnosti; podle restrikci na parametry se rozlisuje 5 variant modelu. Paralelne byla navrzena tez logaritmicko-normalni, logisticka a anguhirni odpovedni funkce. Nevyhodou metody jsou vysoke naroky na sber informaci (pocet predkladanych dvojic je vysokY). Vyhodou je pfedevsim moznost kvantifikovat polozky, ktere je obtizne a nespolehlive hodnotit na ciselnych stupnicich, ale ktere je mozne vzajemne porovnavat. Metoda poskytuje test existence skaly, kterou pi'i pfimem kvantitativnim hodnoceni lze pouze predpokladat. Pouziva se pfi preferencnim hodnoceni abstraktnich entit, pri vyzkumu trhu, pri metode expertniho posuzovani a v pfedvyzkumnych etapach jako metodo!. kvantifikacni prostredek. RozSifeni m.p.s. lze provest: a) pouzitim soustavne kombinace individ. neuplnych planu ph sberu dat, b) pouzitim sirSi preferencni stupnice u dvojic polozek vcetne neutralni kategorie, c) analyzou neuplnych datovych souboru (chyhejici cast odpovedi). 3. Termin m.p.s. se vyskytuje tel. v --tanalyze rozptylu, kde po odmitnuti nulove hypotezy 0 rovnosti vsech prumeru posuzujeme pomoci --tsimultanniho testovani statistickych hypotez 0 rovnostech vsech dvojic pnimeru vyzn. rozdily, pofadi a homogenni podskupiny pnimeru. A: paired comparison method F: methode de la comparaison par paire N: Paarvergleichverfahren I: metodo dei confronti a coppie Lit.: Bock. R. D. - Jones, L. V.: The Measurement and Prediction of lndgement and Choice. San Francisco 1968; David, H. A.: The Method of Paired Comparisons. London 1963; Kendall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1962; Rehdkovd, B.: Metoda paroveho srovnani. In: Rehdk, J. ed.: SkaIovani a kvantifikace. Praha 1981; Scheffe, H.: The Analysis of Variance. New York 1959; Torgerson, W. S.: Theory and Methods of Scaling. New York 1958.

Reh

metoda poznavaci viz metoda metoda sinekticka - jedna z metod skup. tvorby ideji, navrhu feseni problemu. Na rozdil od --tbrainstormingu nehleda m.s. co nejvfce reseni, ale snazi se vytvofit jedno uplne nove, resp. originalni feseni. M.s. pouziva --tanalogii i metaforu, a to jak v etape analyzy problemu, tak i pri navrhovani moznych reseni. Clenove sinekticke skupiny i moderator jejiho vedeni musi byt zv!. vyskolenL Prednosti m.s. je eliminace neefektivnich reseni typickych pro brainstorming. Nevyhodou je vetS! casova narocnost a nemoznost efektivni aplikace bez vyskoleni, resp. bez dlouhodobych zkusenosti. A: sinectics, sinectic method F: methode sinectique N: sinektische Methode I: metodo sinetico Lit.: viz ---+metoda deIfska.

Ben

me to d a s r 0 v n a v a c i - tez metoda komparativni ci metoda komparacni - pojmy pouzivane pro vyzk. pfistup, system, proces i dilci postup postaveny na principu --tkomparace. V tech to vyznamech se m.s. vyskytuje v s-gii, historiografii, kult. a soc. antropologii, demografii a jazykovede. V souvislosti s pouzitim m.s. jako hlavni, zakl. --tmetody s- ..;ickeho empir. vyzkumu se nekdy hovofi o --tkomparativni procedure, --tkomparativnim vyzkumu, resp. --tkomparativni sociologii. Jako vyzk. postup m.s. obecne zahrnuje: a) specifikaci pfedmetu srovnavani, b) vymezeni srovnavanych vlastnosti (znakti a kontextualnich promennych), c) posouzeni --tkomparability, d) urceni konkretnich technik srovnavani, e) zptisob zhodnoceni ziskanych informaci a systematiku vystupu.M.s. muze byt pouzita bud' k --tdeskripci zkoumanych jevu, nebo ke --tgeneralizaci, --tklasifikaci, --ttypologii, k hledani kauzalnich a funkcnich souvislosti a naslednosti, popr. k --tpredikci a --tprognoze. Je chapana tez jako forma testovani hypoth M.s. pouziva hezne logicke operace a statist. postupy, z nichz nektere byly pfednostne vyvinuty pro behavioralni vedy. Pro praci se statist. komparativnimi postupy byva pouzivan pojem komparativni analyza, pro oznaceni druhu vystupu komparativni studie. V historii s-gie se vyskytuje nekolik typickych problemu, kjejichz reseni byva m.s. zacilena. 1. Jednim z hlavnichje overovani tzv. unarnich hypotez, ktere usti v otazku po kult. ci jinych univerzalifch, invariantach apod. Pomoci m.s. byly napf. overovany hypotezy, ze ve vsech znamych spolecnostech, resp. kulturach existuji instituce typu rodiny, vzdelavani apod. Forma i vysledky m.s. v tomto pripade zv!. silne zavisi na teor. formulovani problemu (je napr. zjevne, ze jakysi typ rodiny skutecne existuje ve vsech znamych spolecnostech, nemusi vsak jiz jit 0 rodinu parovou a jiz vubec ne 0 rodinu monogamni, dale vznikaji slozite vazby k pojmum rod a kmen apod.). Tato vyzk. uloha prakticky vzdy vyzaduje feseni obtiznych otazek --toperacionalizace. 2. M.s. mtize smerovat ke stanoveni diferencujicich znaku mezi rtiznymi soc. jevy, napr. mezi Cechy a Slovaky, delniky a zemedelci apod. Jde 0 nejheznejsi typ s-gicke komparace vyuzivajici dnes jiz velmi propracovany soubor statist. metod. Tento problem muze byt tel. preveden na testovani souboru unamich hypotez, i kdyz zatim dosahovane vysledky na tomto poli jsou spise skrovne a mivaji charakter baniilnich zjiSteni. Postup muze registrovat statist. podchytitelne rozdily, mtize vsak tez vychazet z odlisnosti vyznamu funkci soc. jevti apod. 3. Naplni m.s. mtize byt testovani shod a rozdilnosti, resp. fazovych posunti v casovem prubehu urCiteho soc. Ci kult. jevu (viz tel. --tmetoda geneticka). Na zjistovani tohoto

typu pravidelnosti je zalozena i vetsina komparativnich analyz v --thistoriografii (v Cechach viz napr. studie M. Hrocha) a take ve vyvojove psychologii. V s-gii se v techto souvislostech dnes hovori 0 "komparativni historicke analyze". Stanovenf casove posloupnosti a ureeni odchylek od prevladajiciho typu (etalonu) nejsou jednoduchou zaleZitosti a ve ily k vyvinuti spec. metodik (viz napr. stratigrafie, techniky mereni zpozdenf Ci zrychleni soc.-ekon. vyvoje ci technologicke zaostalosti). 4. M.s. muze byt pojatajako --tkontextualni analyza, tj. muze se orientovat na zjistovani rozdilu mezi jevy pi'ibliZne stejneho charakteru a vyvojoveho stupne, avsak nalezajicich se v systemovych kontextech rtizne urovne (napr. v rtiznych spo!. systemech, kult. okruzich apod.). Predmetem zajmu komparativisty zde nemusi byt jen kvant. rozdily, ale napr. i funkce jevu, stupei\ institucionalizace, charakter soc. zazemi apod. Tento pristup, hezne rozsireny v kult. a soc. antropologii, muze byt ovsem modifikovan i tak, ze za --tkontextualnf promennou jsou povazovany typy vyvojove dynamiky (napr. M. Hroch zvazoval dusledky predstihu ci zaostavani ekon. i polit. rozvoje pro prtiheh nar. obrozeni v rUznych evrop. zemich). 5. Casto m.s. smeruje bud' ke klasifikaci, nebo k typologizaci ve smyslu hledani --tidealnich typu. Komparaci zjistene rozdily mezi ureitymi soc. objekty jsou v tomto pripade prednostne pouzity pro sestaveni typologii objektll rUzneho rMu. V komparativni sociologii jde vetSinou 0 typologii zemi, spolecnosti, kultur, soc. charakteru Ci osobnosti, malokdy 0 typologii jedincu. 6. M.s. byva chapana take proste jako porovnani s etalonem, standardem, tedy jako soucast --tmereni. Postup vsak muze mit i samostatny meritorni vyznam, pokud jsme schopni na zaklade teor. analyzy definovat standard, ktery je progresivnim, tedy smer do budoucna urcujicim vzorem soc. organizace Ci jednani (viz napr. --tpilote nation). Aplikace m.s. ve vsech uvedenych, prip. dalSich smerech vyzaduje dobrou teor. i metodo!. pripravu. A: comparative method F: methode comparative, comparee N: vergleichende Methode I: metodo del confronto Lit.: Armer, M. - Grimshaw, A. eds: Comaparative Social Research. Methodological Problems and Strategies. New York 1973; Ragi/!, Ch. c.: Between Complexity and Generality: The Logic of Qualitative Comparison. Berkeley, Cal. 1988; Smelser, N.: Comparative Methods in the Social Sciences. Englewood Cliffs 1976; Vallier, I. ed.: Comparative Methods in Sociology. Berkeley, Cal. 1971; viz tez ---+sociologie komparativni, zkum komparativni.

-tvr-

Lin, Vod

metod a s ta tis ticka - metoda zkoumani soc. jevu, resp. modelovych udaju, bud' ziskanych empiricky (nekterou z --ttechnik sberu informacf), nebo simulovanych na zaklade urcitych predpokladu 0 jejich charakteru prostredky --tstatisticke analyzy dat. Soudoba m.s. je pod619

metodologie sociologicka

metoda typologicka

lozena vysledky a teoriemi matem. statistiky a zahrnuje nologicke s-gie a zastanci tzv. duchovedneho p[fstupu zejm.: 1. konstrukci popisnych charakteristik statist. sou- k spo!. realite vymezuji m.s. podfadne misto, popf. ji boru, jejich aplikaci a odhady statist. parametru souboru pokladaji za zcela nevhodnou pro postizeni kvality soc. dat (prumeru, procent a rozptylu, indexu apod.); 2. testovani jevu. rozdilu mezi jednotlivymi statist. soubory reprezentujici- A: statistical method F: methode statistique N: statismi relevantni spo\. entity (testy rozdilu, prumeru, rozpty- tische Methode I: metodo statistico lu, korelacni koeficienty apod.); 3. analyzu siti ~sta­ Lit.: viz -->metody sociologicke. tistickych zavislosti umoznujici formulovat hypotezy Lin o kauzalnich a funkcnich zavislostech mezi statist. soubory a zprostfedkovane tedy i soc. entitarni (~analyza drah, metoda typologicka viz metoda binarnich kontrastii, typ idealni, typologie ~regresni analyza, ~analyza rozptylu apod.); 4. taxonornicke operace (viz ~taxonomie, ~seskupovaci anamet 0 d a tv ii rei viz kreativita, metoda Iyza apod.); 5. vysetfovani slozitych dynamickych datovych systemu a casovych fad; 6. statist. simulace spo!. metoda vedecka - v nejsirsim smyslu kaMa ~me­ procesu a systemu. Podstatou m.s. je nahrazeni slozitych toda pouzivana ve ved.-vyzk. Cinnosti, v uzsim smyslu konkretnich soc. jevu mene slozitym ~statistickym mo- metoda splnujici urcite pozadavky kladene na vM. praci, delem opirajicim se 0 hromadne ziskane Udaje (~data). zejm. systematicnost a pfesnost. Klasifikaci a kritickym Soubor statist. dat, ktera musi byt ziskana prostfednictvim hodnocenim m.v. se zabyva metodologie vedy. JizAristovalidni a reliabilni procedury a jejicbZ definice musi splno- teles v Druhych Analytikdch rozliSoval mezi metodami vat poZadavky kladene na tzv. protokol:imi vety (viz ~ope­ teor. vM, zamefenych na nalezeni a zduvodneni ved. poracionalizace), je chapan jako analogon soc. reality a vy- znatku, a metodarni praktick)'ch vM, orientovanymi na cipovMi 0 jeho struktufe jsou chapany jako zprostfedkovane levMome jednani. S rozvojem modemi pfuodovMy se vyvypovMi 0 skutecnosti. Vyzkumnik vytvafi hypotezy vinul systematictejsi pfistup k m.v. (viz ~metodologie). o struktufe dat v statist. souboru, ovefuje je matem.-statist. Pozdeji se m.v. zabyvalo tzv. vedoslovi, pojimane jako operacerni a vysledky konfrontuje s teorii a jinymi zdroji soucast aplikovane ~Iogiky. Dnesni metodologie vMy je soc. zkusenosti. Vysledky statist. operaci maji casto cha- spiSe chapana jako samostatna disciplina nebo soucast rakter konstruktu, jehoz vztah ke skutecnosti neni zfejmy, ~filozofie vedy. S rozruznenim vMnich oboru byva m.v. je obtizne identifikovatelny, popi'. je jen velmi pfibliznou klasifikovana ruznym, navzajem se vsak pi'ekryvajicim zpusobem. Podle dosahu aplikability se rozlisuji tfi hieaproximaci realneho soc. objektu. Kvalita aplikace m.s. zavisi jednak na teor. vymezeni rarchicky uspoi'adane skupiny m.v.: 1. fi\', zahrnujici napi'. pfedmetu statist. modelovani, na dobre korespondenci teor. metodu dial. nebo fenomenologickou; 2. obecne vMni, zaa operacionalnich definic objektu, uplnosti souboru z hle- hmujici logicke metody, ktere jsou uplatnovany ve vsech diska teorie soc. objektu, a jednak na kvalite statist. dat, vMnich disciplinach (jako je definovani, klasifikace ci na jejich statist. ~reprezentativite, ~validite a ~relia­ usuzovani), a ty, ktere jsou aplikovany ve vice, zpravidla bilite. Statist. reprezentativita je obvykle pozadavkem vy- pi'ibuznych vMnich oborech (napf. v ramci pffr. nebo huzadovanym, ne vsak vMy zcela nutnym. Naproti tomu vec- manitnich oboru); 3. spec. vMni, ktere se pestuji na urovna spolehlivost dat a jejich korektnost je pozadavkem ni jednotlivych vMnich oboru. Rozdil mezi ~formalnimi vedami, tj. logikou a manezastupitelnym. Aplikace m.s. je stale pokladana za dulezity pi'edpoklad praktickeho vyuziti s-gie, ackoliv s je- tematikou, a ~realnymi vedami vede k rozliSeni skupijim uplatnenim v rozhodovani je spojeno nejedno uskali ny deduktivnich vM a skupiny induktivnich vM (viz ~de­ a i'ada casto podvMome aplikovanych interpretacnich pra- dukce). Prvni skupina, ktera by va nekdy ztotoznovana videl neni teor. podlozena. Jde napf. 0 pfedstavu, podle niz s logickymi metodami, zahrnuje zejm. metody pojmove vysoka mira cetnosti urciteho jevu odpovida i jeho spo\. a definitoricke vystavby deduktivnich ci hypoteticko-devyznamnosti, statist. indikovany vztah je prukaznym po- duktivnich systemu: ~klasifikaci, ~definici a ~expli­ tvrzenim funkcni ci kauzaIni zavislosti (viz ~neprava kaci v prvnim pfipade a ~axiomatizaci a ~formalizaci korelace), statist. prukazny rozdil mezi soubory je tez v druMm pi'ipade. Metodologie techto vM se pak zabyva vyzn. soc. rozdilem atd. V scientistne orientovane s-gii je metalogickymi vlastnosti techto systemu (bezespomosti, aplikace m.s. preferovana, popi'. je m.s. pokladana za uplnosti, rozhodnutelnosti apod.), jejich semantikou (otazzak!. metodu a na ni postavena ~statisticka procedura kami interpretace apod.). Druha skupina m.v., ztotozza zak!. vyzk. proceduru. Naopak ruzne formy fenome- novana s metodami empir. ved, by va nekdy clenena na 620

empir.-vyzk. metody, zahrnujici metody pozorovani, mefeni a experimentovani, a metody konceptuaIne-teor. povahy, kam se fadi indukce a ~analogie, ~verifikace, ~falzifikace a konfirmace, ~explanace a ~predikce, tvorba ~hypotez a ~teorii. Na rozvoji, uziti i hodnoceni m.v. se podileji vMni obory ruznym zpusobem. Abstraktneji zalozene obory jsou metodol. produktivnejsi nd konkretnejsi obory. Pfi pfenosu metod z jedne oblasti do jine je tfeba vzdy pfihliZet ke specificnosti dane oblasti a v zavislosti na konkretnich podminkach modifikovat metody. To plati zejm. pro pi'enos formaInich metod (napf. axiomatizace) nebo metateor. pozadavku formalnich ved (napf. ~exaktnosti) do ruznych empir. oboru. Nesrnime take zapomenout na hist. i ontologickou podminenost metodol. vyiralosti jednotlivych empir. oboru, ktera je v pfir. vedach vyssi nez ve vedach 0 cloveku a spolecnosti. Jako pfiklad lze uvest problematiku operacionalnich definic a ~operacionalismu vubec ve fyzice na strane jedne a v s-gii na strane druM. A: scientific method F: methode scientifique N: wissenschaftIiche Methode I: metodo scientifico Lit.: Blalock. H. M. - Blalock. A. B. eds.: Methodology in Social Research. New York 1968; Suppes. P.: Studies in the Methodology and Foundations of Science. Dordrecht 1969.

Ber

metoda vetveneho dotazniku viz analyza vetvenych interakcnich struktur metodismus viz etika protestantska, evangelikalismllS

me to dolo g i e - obecne nauka 0 ~metodach, resp. teorie metod jakehokoliv jednani, zahmujici jejich kriticke hodnoceni. VetSinou se ale uvazuje 0 metodologii vedy, ktera se zabyva ~vedeckymi metodami. Vyvijela se ve 2 zak!. smerech: 1. ve spec. vMach, jejichz svebytnost je dana pfesnym urcenim pfedmetu a metody (i kdyz mezi metodami jednotlivych vM jsou pruniky a analogie); soucasti spec. m. je i specif. ~heuristika, zamefena na koncipovani novych metod; 2. v obecne vMni a fi!. oblasti, kde se srovnavaji metody jednotlivych vM a vytvareji se systernizujici pI'ehJedy, kde se dedukuji obecne platne principy a pravidla; v tomto pffpade se hovofi 0 obecne metodologii. S poCatky obecne m. se muzeme setkat jiZ u antickych myslitelu, napf. Platona a Demokrita, ale i u sofistii. Systematicke metodol. uvahy nachazime u Aristotela. Jeho soubor praci Organon je vlastne z:imeme, podIe pfisnych pravidel budovanou m., v niz mimofadne postaveni zaujirna ~Iogika. Velka pozomost byla venovana logicke m., pfedevsim rozvoji metod deduktivnich a usuzovani v obdobi scholastiky. V novoveku soustfeduje po-

zomost na m. jak R. Descartes (viz jeho Rozprava 0 mefode') a pi'edstavitele racionalisticke orientace, tak F. Bacon (ve svem Novum Organum), stojici u zrodu modemiho empirismu. Vyrazne (dosud ne pIne zhodnocene) pi'ispeli k rozvoji obecne m. ~encyklopediste, kterym neslo jen o podani uce1eneho pfehledu poznatku, nybrZ i 0 pfistupy kjejich ziskavani a zacleneni do uce1eneho systemu. V 19. st. dochazi k rozvoji m. jednak s rozvojem experimentalnich ved (pfir., jako je fyzika, i spol., jako je psychologie), jednak s rozvojem matematiky a matem. logiky (v l. polovine st. vznikla napf. neeuklidovska geometrie, v 2. polo vine teorie rnnozin). V oblasti filozofie jsou metodo\. uvahy ovlivneny Hegelovou ~dialektikou najedne strane a angl. empir linii, pfedstavovanou napi'. J. S. Millem, na druhe strane. Windelbandovo a Rickertovo deIeni na ~vedy ideograficke a nomoteticke ma rovnez metodo\. vyznam. Ve 20. st. vyvoj obecne m. ovlivnily koncepce B. Russella, L. Wittgensteina aj., pfedevsim ale R. Carnapa, M. Schlicka, H. Reichenbacha (viz -.neopozitivismus) a K. R. Poppera. Metodo!. charakter maji i koncepce -'intuitivismu, ~sociologickeho konstruktivismu, -'operacionalismu. Rada metodo!. koncepci uzce souvisi s -'filozofii vedy, metodologii vedy a ~metavedou. Lze se setkat s nazory, ze obecna m. je jejich soucasti (viz napi'. T. S. Kuhn ajeho teorie ved. revoluci, P. K. Feyerabend a jeho -'metodologicky anarchismus, 1. Lakatos, ale i starkenberska skola a jeji koncepce -.finalizace vedy). V souvislosti s vyvojem vedy a jeji m. se hovofi o intemalizaci, zduraznujici vnitfni faktory, a extemalizaci, kladouci duraz pi'edevsim na vnejsi cinitele. W. Krajoski rozlisil v r. 1978 tyto zakl. metodo!. pffstupy: indukcionismus, hypotetismus, pluralisticky hypotetismus, idealizujici byrokratismus a pluralisticky idealizujici hypotetismus. Dulezitym stimulacnim momentem rozvoje m. je vyuzivani metod a postupu, ktere vyvinula jedna veda ci skupina vM, v jinych disciplinach. A: methodology F: methodologie N: Methodologie I: metodologia

v.: Metodol6gie vied. Bratislava 1962; Kuhn. T. S.: The Esentia1 Tension. Chicago 1977; Kuhn. T. S.: Struktura vedeckych revolucii. Bratislava 1981; Naegel. E.: Structure of Science. London 1971; Popper. K. R.: Logic of Scientific Discovery. London 1965; Vicenik. 1.: Spory 0 charakter metodol6gie vied. Bratislava 1988.

Lit.: Filkom.

Cech me to do 10 gie psych 0 h is to ricka viz psychohistorie metodolo gie

0

becna viz metodologie

metodologie sociologicka - naukao ~metodach s-gickeho zkoumani, ktera se zabyvajejich systematizaci, 621

metodologie vedy

verifikaci, standardizaci, pfehodnocovanim a rozvijenim novych variant i zcela novych postupu a tez pfejimanim a modifikaci metod z jinych, pfibuznych vednich oboru. Nekdy je m.s. zjednodusene chapana jako souhm vsech s-gii pouzivanych metod a technik v oblasti empirie, pfip. i v teor. praci. Podle P. F. LazarsJelda poskytuje m.s. varianty moznych vyzk. cest, shmuje vseobecne pouZitelne postupy a navrhuje zpusoby vyuziti metodo!. postupu v teorii i praxi, nemuze vsak pfedepisovat vhodne teorie a na druM strane se nezabyva ani ryze tech. problemy. V soucasne dobe se metodologove shoduji vetsinou v tom, ze pro m.s. je nejduleZitejsi "kriticky postoj", ktery se tyka fady obecnych metodo!. principu. Jde napf. 0 ideal ---'objektivity: metody samy 0 soM objektivitu zarucit nemohou, zalezi najejich vyberu, zpusobu aplikace ana vyuziti vysledku, k jejichz ziskani slouzi. Existuji ovsem moznosti metodo!. zasahii i do teto oblasti, napf. formou ---'validizace (zejm. validizace konstruktove), nejriiznejsimi kontrolnimi procedurami, aplikaci ---'kontextualni analYzy. Specif. nastrojem m.s. je tzv. metodologicky vyzkum, resp. ---'verifikacni vyzkum. Empir. overuji, srovnavaji podobne metody, hledaji optimalni varianty i nove postupy. Otazka adekvatnosti metod danemu problemu je casto teor. fesitelna, v praxi se ale voli metody dostupne, jednoduche, levne a take obvykle, bezne, pfip. modemi. Za diilezite byva povazovano vhodne vzajemne vyvazeni tzv. kvalitativnich a kvantitativnich postupii. Diiraz na kvantitativni metody, resp. ---'statistickou proceduru je spojen s vytkami obsahove redukce, pfevaha kvalitativnich metod budi pochybnosti 0 pfesnosti zaverii a vyvolava kritiku intervenci subjektivnich usudkii. Obecne se kriticka metodo!. aktivita vztahuje take k pfilisne koncentraci na jeden bod daneho problemu, resp. na jednostranne pfistupy, i kdyz volba vyzk. optiky neni v z~sade metodo!' zalezitosti. Na druhe strane byva kritizovano zobeci'iovani marginalnich pi'ipadii a take nebezpeCi vykladovych tautologii. Rozpracovani ---'vykladoveho schematu je dulezitou pomiickou, je vsak spojeno s nebezpecim schematizace, s podcei'iovanim ---'heuristiky. Pfedstava m.s. jako souboru idealizovanych ---'modehl je kritizovana pro tendenci vzdalovani se realite, osamostatiiovani m.s. do podoby specif. ---'hry. Nekdy je m.s. chapana jako ---'jazyk vMy, tvofeny ---'paradigmaty, ---'pojmy (koncepty) a ---.teoriemi, pfip. jako korespondence mezi timto jazykem a realitou. Diskutovanou otazkou je, zda se m.s. vztahuje k popisu vnejsich projevu (chovani), nebo take k pochopeni soc. reality. Jde 0 stanoveni zkoumanych dimenzi vyzk. pfedmetu, ktere se fidi i metodo!. moznostmi, nejen teor. intencemi. Vysledky m.s. byvaji pokladany za "slabe", jestlize se 622

metody parametricke srovnavaji s vysledky pfir. ved, resp. jestlize se na ne kladou stejna ocekavani. S tim souvisi i skutecnost, ze m.s. vychazi z kompilace fady metod, ktere nebyly puvodne urceny pro zkoumani spo!. jevii. Nejde jen 0 zminenou otazku adekvatnosti, ale 0 pojetf ---'merenf, presnosti, chyb. Rozvoj m.s. podleha m6dnim vlnam: pfiklon k zobeci'iujicim a historizujicim pfistupiim vystfidala m6da typologii, z antropologie odvozenych srovnavani maIych pfirozenych skupin, pak duvera v psycho!. metody, boom sociometrie, behavioralne zamereneho pozorovani, matem.-statist. metod a nakonec fenomenologicky postup. Kazda tato vlna pfinasi nejen nove nebo inovovane stare metody, ale i urCita pojeti m.s. Kriticke pfistupy se vetsinou vyskytuji na casovych rozhranich mezi nastupy vyraznejsich metodo!. proudii. (Viz tez ---'sociologie, ---'paradigma sociologicke, ---'struktura sociologie paradigmaticka.) A: methodology of sociology, sociological methodology F: methodologie sociologique N: soziologische Methodologie I: metodologia della sociologia Lit.: Berger, P. L. - Kellller, H.: Sociology Reinterpreted. An Essay on Method and Vocation. New York 1981; Clogg, C. ed.: Sociological Methodology. Cambridge, Mass. 1990; Gibsoll, Q.: (1960) The Logic of Social Enquiry. London, New York 1966; Giddells, A.: (1976) New Rules of Sociological Method. Cambridge 1993; LYllch, M.: Scientific Practice and Ordinary Action. Ethnomethodology and Social Studies of Science. Cambridge 1993; Mertoll, R. K.: Elements de tMorie et de methode sociologique. Paris 1965; Petrusek, M.: Teorie a metoda v modern! sociologii. Praha 1993; Zetterberg, H. L.: On Theory and Verification in Sociology. London 1965; viz tei ->metody sociologicke.

Vod metodologie vedy viz filozofie vMy, metoda vedecka, metodologie, metody sociologicke, poznatek metody expertni - spec. vyzk. ---'metody vetSinou pomocneho, dopli'iujiciho razu, jejichz spolecnym rysem je vyuziti ---.expertil k posouzeni zavaznych teor. nebo metodo!' otazek. Tyto metody se pouzivaji zejm. ph vyzkumech organizace a ozeni a v ---'prognostice, lze je vsak pouzit i pfi hledani optimalni varianty vyzk. strategie Ci sociotech. doporuceni. Nekdy se zahrnuji pod heuristicke metody (viz ---'heuristika) nebo techniky tvofiveho mysleni (plati to zejm. 0 ---'brainstormingu). V souvislosti s uplatnenim m.e. se hovon tez 0 expertnim setreni. M.e. mohou vyuzivat tvurCi potencial jednotlivcu i skupiny expertu, a to na bazi individ. ci skup. ---'interview, ---'ankety nebo ---.expertizy. Vyber expertu nemusi byt omezen jen na specialisty; nekdy je dulezitejsi rozvinuta schopnost tvohveho mysleni nez znalosti v urcitem uzkem odbomem kruhu. Specif. m.e. je tzv. ---'delfska metoda. M.e. mohou byt zalozeny jak na principu pozitivniho rozvijeni nametu, tak na jeho programove kritice (tzv. metoda d'ablo-

va advokata). Pragmaticky je zamefena technika -'scenMil budoucnosti, technika kriticke cesty, ---'metoda sinekticka a dalSi. Expertum mohou byt poskytnuty pfedbezne informace (zak!. udaje, trendy nebo teor. modely resen!), anebo jim muze byt naopak ponechan zcela volny prostor pro uplatneni ---.kreativity. M.e. mohou byt ruzne kombinovany a obmei'iovany. Expertni setreni nebo diskuse Ize opakovat ph zapojeni stejnych nebo riiznych osob, s fixovanym nebo obmei'iovanym nametem; vysledky Ize vyhodnocovat priibezne. A: expert methods F: methodes d'expertise N: Expertenmethoden I: metodi peri tali Bur metody heu risticke viz heuristika me to dy mate mati cko - s ta ti s ticke - postupy ---'statisticke analyzy dat, jejichz cHern je urceni nahodne a nenahodne slozky ve ---'statistickych modelech, odhad neznamych parametru, testovani modelii, statist. explikace a predikce. Jsou vyvozeny jako zpusob aplikace statist. modelu a jejich dusledku (tj. statist. odrazu realne situace a vyuziti datove informace za neurcitosti). V praxi analyzy dat se deli podle ruznych pragmatickych hledisek. Lze vydelit metody ---'analyzy statisticke rady, ---'analyzy dvourozmerne statisticke rady, ---'mnohorozmerne statisticke analyzy, analyzy ciselnych a kategorizovanych dat, ---.metody parametricke a ---'metody neparametricke, metody robustni a metody ---'rychIe analyzy dat, metody statist. odhadu, testovani ---.hypotez, metody komparacni, asociacni, vztahove, exploracni a konfirmacni, analyzy casovych fad, vyberu (vyberova uspofadani), metody podle riiznych skupin uloh, metody ---'faktorove analyzy, ---.seskupovaci analyzy, kontroly jakosti a spolehlivosti, metody teorie front, metody analyzy preZiti, analyzy kontingencnich tabulek atd. M.m. jsou zavisle na vychozim modelu a jejich spravna aplikace i validni vysledky jsou podmineny spravnou volbou modelu adekvatne realnym datum. A: methods of mathematical statistics, mathematical-statistical methods F: methodes mathematico-statistiques N: mathematisch-statistische Methoden I: metodi matematico-statistici Reh metody nep a rametricke - patri k ---.matematicko-statistickym metodam, ktere vychazeji z velmi sirokych (slabych) predpokladu 0 chovani promennych (vetsinou z predpokladu spojiteho rozlozeni nahodnych velicin), aniz je tfida statist. vychozich rozlozeni jakkoliv parametricky charakterizovana (viz ---'metody parametricke). M.n. jsou vetSinou zalozeny na poradi hodnot promennych

(nikoliv na vlastnich ciselnych hodnomch) nebo na funkcich pofadi. Znamymi testy hypotez jsou napr. Wilcoxonuv-Mannuv- Whitneyuv test jako obdoba Studentova t-testu, Kruskalova- Wallisova a Friedmannova analyza rozptylu, znamenkovy a medianovy test, McNemaruv a Cochranuv test atd. Neparametricke korelacni koeficienty, Spearmallliv a Kendalluv, mefi sHu vzajemne monot6nni souvislosti dvou promennych. Mnohorozmerne m.n. resi ulohy obdobne tern, ktere fesi klasicka ---'mnohorozmerna statisticka analYza. Na pofadi jsou zalozeny take m.n. bodoveho a intervaloveho odhadu. Metody jsou rozsifeny pro simultanni testovani hypotez. A: non parametric methods, distribution-force methods F: methodes non parametriques N: nieht parametrische Methoden I: tecniehe non-parametriche Lit.: Hollallder, M. - Wolfe, D. A.: Nonparametric Statistical Methods. New York 1973; Kelldall, M. G.: Rank Correlation Methods. London 1970; Miller, R. G Jr.: Simultaneous Statistical Inference. New York 1966; Puri, M. L. - Sell, P. K.: Nonparametric Methods in Multivariate Analysis. New York 1971.

Reh metody parametricke - (z fec para = vedle; metron = mira) - patn k ---.matematicko-statistiekym metodam, ktere jsou odvozeny z pfedpokladu, ze pro analyzovana data plati urcite modely rozlozeni (pravdepodobnostnich zakonu) v jejich explicitnim tvaru, modely vztahti mezi promennymi, pfip. vztahu mezi castmi souboru, resp. ruznymi soubory. Odvozene metody vychazeji z nektereho matem.-statist. principu (max. verohodnosti, nejmensich ctvercu, nevychyleneho odhadu s nejmensim rozptylem, robustnosti apod.). Poskytuji podklady pro ---'statistiekou inferenci 0 datovych souborech a pro ulohy spliiujici vstupni distribucni, resp. vztahove predpoklady. Vetsina klasickych statist. metod je odvozena za pfedpokladu normality rozlozeni, linearity vztahu a aditivity pusobeni studovanych vlivu; pro kategorizovana data a cetnosti je vetsina metod odvozena za pfedpokladu multinomickeho, binomickeho nebo Poissonova rozlozeni. K nejznamejsim a nejbeznejsim analytickym prostredkum patfi: Studentuv t-test, Fisheruv-Snedecoruv F-test, Pearsonuv ---'chi-kvadrat, test dobre shody, modely ---'analyzy rozptylu, klasicke metody ---'mnohorozmerne statistieke analYzy. Pouziva se take fada specif. parametrickych postupu: modely pfeziti, kontrola statist. jakosti a spolehlivosti, geneticke a bioI. modely, epidemiologicke metody. Pro s-gii jsou aplikacne zvlast zajimave ---.logaritmicko-linearni modely v mnohorozmemych kontingencnich tabulkach, zobecneny lineami model, ---'analyza kovariancnich struktur. A: parametric methods F: methodes parametriques N: parametrische Methoden I: tecniche parametriche

623

metody psychometricke

mezaliance

Lit.: Rao, C. R.: Linearn! metody statisticke indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

Reh

metod y psycho m etricke viz psychometrika met 0 d y rob u s t n i viz inference statisticka metody sociologicke - pod tento pojem Ize zahmout bud vsechny vyzkumne metody pouzivane v teor. i empir. s-gii, nebo metody typicke pro sociologii vzhledem k pfedmetu jejfho zkoumanf nebo k jejfmu hist. vyvoji. M.s. je kategorie nepfesne ohranicena, poznamenana velkou vyznamovou sm pojmu -tmetoda, vyzkum i -tsociologie. Pod m.s. Ize zahrnout obecne gnoseologicke pnstupy, jednotlive zpusoby teor. i empir. zkoumanf, postupy, navody zfskavanf i zpracovani s-gickych poznatkU, typizovane, modelove operace nejruznejsfho druhu. Pojem se pouziva v ruznych rovinach obecnosti, pro dflCf i komplexni postupy, pro ramcove pnstupy i pro podrobne navody. Hovofi se napf. 0 metode strukturalne funkcionalni ci fenomenologicke i 0 metode kladeni otevfenych otazek, 0 metode statist. i 0 metode carkovani apod. V nekterych kontextech, resp. slovnich spojenich se pouziti terminu metoda hist. ustalilo, jinde se vyskytuje paralelne s terminem vyzk. technika nebo procedura, analyza, pnp. model. Zvyklosti a specifikace pouzivani pojmu m.s. Ize shrnout a utfidit nasledujicim zpusobem. 1. Singular, tvar "metoda sociologicka" se versinou pouziva k vyjadfeni pfistupu k soc. realite charakteristickemu pro s-gii jako takovou. Existence vlastni metody mela znacnou dulezitost zejm. pro specifikaci, vydeleni s-gie jako samostatne, svebytne discipliny. Durkheimova PravidLa socioLogicke metody (Les regLes de La methode socioLogique, 1895) de facto definuji sociologii. E. Durkheim

odmfta metafyzicke pffstupy, vyzvedava induktivni logiku a -tempirii, narokuje princip -tkauzality, -tobjektivity, explikaci spol. jevu pomocf jinych spol. jevu jako spec. typ -tkomparace, posuzovani soc. jevu jako -tfaktu vecne povahy a koncentraci pozornosti na odliseni jevu soc. zdravych od soc. chorobnych. To vse chape jako metodol. principy, jejichz propojeni vede ke specif. s-gicke metode, kterou je definovana s-gie. 2. V historii s-gie byla obcas vyzvedanajedna obecna poznavaci metodajako pro s-gii typicka, charakteristicka, nejvhodnejsf. Takova metoda se postupem casu vyvinula pfes fadu konkretnich aplikaci ve specif. s-gicky vyzk. system a nabyla charakteru -tvyzkumne procedury, casto i typu vyzkumu, resp. zameteni cele s-gie. Versinou je spojena s vyzn. jmeny a nekdy i s-gickymi skolami. Takto byly stfidave preferovany a postupne rozvinuty dnes obecne tradovane m.s.: -tmetoda historicka, -tmetoda srovnavaci, -tmetoda typo624

logicka, -tmetoda statisticka, -tmetoda biograficka. Existovaly vsak i dalSi pokusy 0 universalni m.s., napf. J. S. Mill vyzvedal metodu induktivni (System of logic, 1843), G. Simmel formalni logiku, J. L. Moreno vypracoval metodu sociometrickou atd. 3. Do konstituovani uvedenych obecnych s-gickych metod, do vyvoje jejich uplatneni a pozice v s-gii zasahovaly teor. konflikty mezi kontraverznimi pnstupy k poznani: mezi empirismem a racionalismem, pfistupem induktivnim a deduktivnim, nomotetickym a idiografickym, kvalitativnim a kvantitativnim, mezi durazem na generalizaci a konceptualizaci, na synchronicitu a diachronicitu, dialektiku a analogii, resp. analogii a kauzalitu apod. I tyto pfistupy, resp. metody a jejich prumety do s-gie jsou nekdy povazovany za m.s., i kdyz vzhledem k s-gii nehraly tak vyzn. konstitutivni roIi jako metody uvedene v bode 2. (marx. s-gie byla ovsem chapana jako aplikace dial. mater. metody na explikaci soc. sveta). 4. Jako dilci m.s., objevujici se prakticky v kaZdem vyzkumu, jsou cMpany aplikace obecne ve vede vyuzivanych logicko-metodol. principu ci postupu, jako je tvorba -thypotez, -tkonceptualizace, -tdeskripce, -tklasifikace, -texplikace, -toperacionalizace, -tinterpretace, -tanalyza a synteza, -tverifikace, -tvalidizace, v podobnem smyslu i -tkomparace, -tgeneralizace apod. 5. Jako m.s. jsou casto oznacovany logicko-tech. rozpracovane postupy vyzk. operacf, a to paralelne s oznacenim technika, analyza ci model. V:iZi se ke sberu informaci (viz -ttechniky sberu inormaci), resp. mefeni, skalovani statist. vyberu a zpracovani dat. 6. V s-gii zdomacnely i nektere specif. metody pfibuznych spol. ved, zejm. -tmetody psychologicke, ale pouzfvajf se v urcitych varian tach i metody -tprognostiky, -tdemografie aj. Rada metodol. ucebnic se tyka "metod a technik" spol. ved vubec, empir. m.s. jsou ale nejcasteji propojeny s metodami -tsocialni psychologie. I kdyz pojem metoda byva chapan v kontrapozici k pojmu -tteorie, odliSuji se m.s. empir. vyzkumu a teor. vyzkumu. Prvni inklinuji k tech. ztvarneni, druhe jsou spiSe typy myslenkovych operacf. Zkoumanim a rozvijenim m.s. se zabyva -tsociologicka metodologie, obecnejsimi metodami, ktere s-gie pouziva, metodologie vedy (viz -tmetoda vedecka). A: sociological methods F: methodes sociologiques N: soziologische Methoden I: metodi sociologici Lit.: Bickman, L. - Rog, D. eds.: Applied Social Research Methods. London 1991; Blumer, H.: Symbolic Interactionism: Perspective and Method. New Jerssey 1969; Boudon, R.: Les methodes en sociologie. Paris 1969; Brewer, J. - Hunter, A.: Multimethod Research. A Synthesis of Styles. London 1990; Denzin, N. K. ed.: Sociological Methods. London 1970; Duverger, M.: Methodes des Sciences Sociales. Paris 1964; Goode, J. W, Hatt, P. K.. Methods in Social Research. New York, Toronto, London, To-

kyo 1952; LazarsJeld, P. - Rosenberg, M. eds.: The Language of Social Research. New York 1965; Miller, D. c.: Handbook of Research Design and Social Measurement. London 1991; Nowak, S.: Metodologie sociologickych vyzkumiI. Praha 1975; Pinto, R. - Grawitz, M.: Methodes des Sciences Sociales. Paris 1967; Sczepmiski, 1.: (1961) Sociol6gia. Vyvin problematiky a met6d. Bratislava 1967; Selltiz, C. - JallOda, M. - Deutsch, M. - Cook, S. w,: Research Methods in Social Relations. 1965; Strauss, A.: Qualitative Analysis for Social Scientists. Cambridge 1987; viz tez ->metodologie sociologickli, ->techniky sberu informaci.

Vod

metody sociometricke - soubor vyzk. technik, z nicm vetsinu navrhl J. L. Moreno v ramci sve -tsociometrie ajejichz cilemje popsat a podle puvodniho Morenova zameru zcasti take menit interpersonalni strukturu male soc. skupiny. V zasade jde 0 zpusoby kvant. vyjadfeni vztaM vzajemne pfitazlivosti Ci odpuzovani, obecne preference Ci sociopreference uvnitf skupiny. Tyto vztahy jsou zjisiovany vyhradne na z:iklade informaci ziskanych od clenu skupiny, v cemzje vseob. shledavano z:ikl. omezeni m.s., ktere nemohou poskytnout uplny objektivni popis interpersonalnich vztaM ve skupine. Omezuji se nadto na vztahy preference a opomijejf vztahy pozorovatelne interakce, komunikacni system, instrumentalni vUdcovstvi atd. Nejpodstatnejsi m.s. je sociometricky test, jehoz vysledky se vyjadfuji v sociometricke matici a v -tsociogramu. Testje zalozen na tom, ze individua maji podle urCiteho pi'edem stanoveneho kriteria vybrat jine osoby pro vykon nejake spolecne aktivity. Krome sociometrickeho testu se ve vyctu m.s. uvadi test seznameni, test vzajemneho pusobeni, test roli, test spontannosti, zive noviny, technika sebehodnoceni, technika PSI, skala Syracuse a plebiscit naklonnosti. Podstatnou slozkou sociometrickych postupu jsou techniky dramaticke, zejm. sociodrarna a -tpsychodrama, ktere se rozsahle pouzivaji nejen v s-gii, ale pfedevsim v psychiatrii a v soc.-psychol. vycviku, dokonce pfi studiu historie a pfiprave diplomatu. A: sociometric methods F: methodes sociometriques N: soziometrische Methoden I: metodi sociometrici

V kolonialnim obdobi se terminem m. oznacovala zeme, ktera ovladala kolonii. V soucasne dobe se zdiiraznuje, ze m. je centralni casti metropolitniho spolecenstvi, metropolitni oblasti, metropolitnmo regionu. PUvodni hist. vyznam pojmu m. se tedy zmenil. Metropolitni spolecenstvi pod Ie soudobeho pojeti je rozsahla uzemni jednotka, ktera je tvofena m. a -tsidly v jejim blizsfm i vzdalenejsim okoli. Z hlediska funkcniho je metropolitni spolecenstvi komplexem ekon., poIit., soc. a take kult. vztahu, ktere spojuji jednotliva sidla a m. a vytvafeji tak jednotku s dominujicim centrem a castmi, ktere na nem zavisi. I kdyz je rozvoj metropolitnfch spolecenstvi charakteristicky pro prlimyslove rozvinute zeme, vyskytuji se tato spolecenstvi uz ve vsech cas tech sveta. A: metropolis F: metropole N: Metropole, Hauptstadt I: metropoli Lit.: Duncan, O. D. a kol.: Metropolis and Region. Baltimore 1960; McKenzie, R. D.: The Metropolitan Community. New York 1933.

Mus

met r 0 pol i z ace - vyssi faze procesu -turbanizace projevujici se rostoucim sousti'edovanim obyv. jednotlivych zemi do metropolitnich oblasti (metropolitnich regionu), jejichZ jadrem jsou velka nebo stfedne velka mesta, -tmetropole. Metropolitni oblasti Ci regiony se nekdy v statist. literatufe oznacuji take jako metropolitni uzemi. Obvykle se rozlisuji dva zpusoby mefeni stupne m.: podilu obyv. sousti'edeneho v metropolitnich regionech se 100 tis. a vice obyv. nebo s 1 mil. a vice obyv. (casteji se aplikuje podil obyv. v metropolitnich regionech s vice nei 1 mil. obyv.). Vymezovani metropolitnich regionu ci uzemi neni v jednotlivych zemich jednotne; pfesto lze z existujicich udaju odvodit, ze nejvyssiho stupne m. dosahly v soucasne dobe Sev. Amerika, Australie a Jiz. Amerika. A: metropolization F: metropolisation N: Metropolisierung I: metropolizzazione Lit: viz ->metropole.

Mus

Lit.: viz ->sociometrie.

Pet

metody statisticke mnohorozmerne viz analyza statisticka mnohorozmerna met 0 d Y v Yz k u m n e viz metoda analyticka, metody sociologicke, procedura vyzkumna metropole - (z fee. metropolis = hlavni, matefske mesto; to z meter = matka, polis = mesto) - v s-gickem pojeti velke -tmesto ovladajicf obce ve svem okoli. Ve staroveku, zejm. ve starovekem Recku, se termin m. pouzival pro oznaceni "matefskeho mesta", se kterym byla hosp., poIit. a kult. spojena jina mesta, casto geogr. znacne vzdalena.

mezaliance - (z fr. mesalliance, slozeno z mes, to z lat. minus = mene, alliance = svazek) - uzavfenf tzv. nerovnorodeho (morganatickeho) snatku, ktere puvodne znamenalo poruseni pravidel platnych pro uzavirani -tsnatku pi'islusniku evrop. -tslechty. Tato pravidla omezovala okruh vyberu partnera v podstate na rody stejneho nebo blizkeho postaveni, coz bylo motivovano snahou udrzet nebo ziskat snatkem jista uzemi, majetek, polit. moc a fadu -tprivilegii a zaroven snahou stabilizovat striktne vymezene hranice mezi -tstavy i mezi hierarchicky uspofadanymi spol. vrstvami uvnitf -tstavu urozenYch. Tyto motivy ovsem platily v evrop. kultufe pfed nekolika sta625

migrace

mezera kulturni

letimi. S objevenim tzv. novodobych industrialnich spoleenosti bylo stale obtiznejsi dosahnout snatky uvnitf slechtickych rodu naznaeenych vyhod a pfislusnici techto rodu stale vice pocifovali tato pravidla jako omezovani individ. svobody. I v tomto tradienim prostfedi se prosazovalo ph vyberu partnera (romanticke) kriterium -tlasky, i kdyz m. byla aje stale chapanajako poruseni ureitne normy a byva provazena -tskandalem. Nejznamejsim morganatickym snatkem v novodobe historii je pfipad naslednika rakousko-uherskeho trunu Frantiska Ferdinanda aces. hrabenky tofte Chotkove, jejiz slechticky rodokmen nebyl pro naslednika trunu postaeujicim. Frantisek Ferdinand mel moznosti vyberu partnerky ohraniceny asi 30 nem. a 15 rak. knizecimi rody, mezi nez rod Chotkit nepatfil. Ferdinand si vynutil cisarsky souhlas ke snatku s podminkou, ze se vzda pro manzelku i sve potomky pray, poet, titulu, erbU i dalSich vyhod panovnickeho rodu. Z hlediska s-gickeho znamena sankcionovani m. ochranu instituce -tdedictvi a -tpfipsaneho statusu, prip. i ziskanych soc. pozic a konzervaci dane soc. struktury zpusobem pfipominajicim kastovni system (viz -tkasta). I u jinych soc. sku pin v modemi dobe a ve spolecnosti, ktera znacne rozvolnila pravidla pro uzavirani snatku, Ize najit negativni hodnoceni soc. nerovnych -tmanzelstvi a snahu zabranit jim, pripominajici m. a postoje k nL Stale z ekon. i prestiznich duvodu by va vyber partnera vMome omezen na urCite soc. prostredi, vrstvu, skupinu a poruseni tohoto pravidla muze prinest ztratu spol. pozice a jistych vyhod toho, kdo si podle vlastni skupiny nevhodne vybral, a nekdy vede aZ k ostrakizaci jeho nezadouciho partnera, pnp. obou manzelu. A: mesalliance F: mesalliance N: Mesalliance I: mesalHance Fis mezera kulturni - zaosmvani mene adaptivnich slozek dane -tkultury v dusledku -tkulturni zmeny, pfi ktere se ruzne casti urciteho kult. systemu meni ruznou rychlosti. Koncepci m.k. rozpracoval W. F. Ogburn v ramci sve teorie soc. a kult. zmeny. Vysel pritom z pfedpokladu, ze kultura pfedstavuje adaptivni system, ktery zahruuje 3 zakl. slozky: 1. materialni kulturu, tj. tech.-vyrobni system, ktery v procesu kult. zmeny vystupuje jako nezavisla promenna; 2. nematerialni adaptivni kulturu, ktera je pfimo determinovana promenami materialni kultury a vystupuje v procesu kult. zmeny jako zavisla promenna; 3. nematerWni neadaptivni kulturu, ktera na promenach materiaIni kultury zavisi pouze zprostredkovane. Tyto konstitutivni oblasti kultury by za idealnich okolnosti mely byt ve stavu rovnovahy. V realne fungujicich spolecnostech je vsak stay rovnovahy neustale narusovan akumulaci a difUzi -tkul626

turnich prvku, pfedevsim tech. vynalezu a -tobjeviJ., ktere podle Ogburna pfedstavuji nejdulditejsi faktory soc. a kult. zmeny. Dochazi tim k trans formaci jednotlivych oblasti kultury, pficemz jednotlive jeji subsystemy se meni ruznou rychlosti, nektere slozky neadaptivni nematerialni kultury se opozcfuji a vznika m.k. Ieji rozsah je zavisly na povaze menicich se slozek kultury. Obnoveni souladu mezi jednotlivymi subsystemy kultury muze trvat i fadu let. Ogburnova koncepce vyrazne ovlivnila s-gicke a antropol. vyzkumy dynamiky kultury a kult. zmeny. A: cultural lag F: lacune cuIturelle N: Kulturverspiitung, cuIturallag I: lacuna culturale Lit.: Ogburn, W. F.: Social Change with Respect to Culture and Original Nature. New York 1922; Ogburn, W. F. -Nimkoff, M. F.: Sociology. Boston 1964.

Sou me zos tru k tu r a so ci al ni viz makrosociologie a mikrosociologie, makrostruktura a mikrostruktura socialni Mid die tow n - krycf jmeno pro male mesto Muncie 040 tis. obyv. ve state Indiana v USA, ktere podrobili Robert S. Lynd a Helen M. Lyndovti kult. antropol. analyze. Publikace Middletown s podtitulem Studie 0 soudobe arnericke kultufe, ktera vysla r. 1929, byla prvni systematickou praci, jez v duchu pnstupu vyvinutych v kult. antropologii formovala zasady sociologie obce. -tObec byla v praci Lyndovych chapana jako celek tvofeny interagujicimi institucemi a organizacemi, zakl. aktivitami obyv. a obyvateli samotnymi. R. S. Lynd a H. M. Lyndovd se vratili do M. v 30. I. a provedli novou analyzu, ktera je znama pod jmenem Middletown in Transition a ktera vysla r. 1937. Podtitul tohoto druheho svazku zduraznuje zmenenou optiku autoru: Studie 0 kulturnich konfliktech. CHern prvniho svazku z r. 1929 bylo, receno slovy autoru, prezentovat dynamickou a funkcionalni studii 0 soucasnem zivote ve vybrane am. komunite ve svetle trendu meniciho se chovani v uplynulych 35 !etech. Druhy svazek byl napsan po otfesech hosp. krize 30. I. a do znacne miry reflektuje zmeny a konflikty, ktere pfinesla pfedevsim hosp. deprese. Podle pfedmluvy Clarka Wisslera, ktera uvadela 1. svazek, manzele Lyndovi zacali soustavne pouzivat ve vyzkumu soudobe am. komunity metodu soc. antropologie, dosud aplikovanou pfevazne pfi vyzkumu tzv. jednodussich spolecnostL Snad ani netusili, ze tim zahajili dlouhou fadu monografii 0 strukturach a procesech probihajicich a fungujicich v ruznych mestech, interpretovanych jako sociokult. celek. Polozili tim zaklady sociologie obce, jejiz principy byly vytvofeny v obdobi od r. 1930 do r. 1960. Prvni svazek Middletownu, opirajici se 0 statist. data

a 0 terenni prace v I. 1924-1925, obsahuje 6 hlavnich kapitol, ktere se zabyvaji praci (doslova vydelavanim si na Zivobyti), vytvafenim domova, vychovou mladych, vyuzivanim volneho casu, provozovanim nab. ukonu, ueasti na aktivitach obce. V prvni kapitole je poukazano na dominantni roli -tprace v zivote M., na to, kdo vydelava a "proc lide tak tvrde pracuji". Kapitola 0 -tdomove obsahuje popis domu a bytu, rozbor rodin, zpusobu vychovy deti a vsima si take provozu domacnostL neti kapitolaje 0 -tvychove a informuje 0 strukture skolaku, 0 tom, co se uci a kdo je uei a je uzavfena popisem soc. Zi vota skol. Obdobne jsou uspofadany kapitoly 0 volnem case, nabozenstvi a soc. aktivitach v obci. Lyndovi srovnavali soustavne informace z r. 1890 a 1924, aby poznali hlavni vyvojove trendy v zivote mesta. Uplatnili pfitom 5 metod: zucastnene pozorovani mistniho zivota; zkoumani dokumentu; sber statist. udaju; interview; dotaznikove setrenL Vsechny informace slouzily jednak popisu dane sfery zivota, jednak tomu, aby se stala zfejmou vzajemna propojenost jednotlivych oblasti zivota mesta. Druhy svazek Middletownu rna podobnou strukturu, ale je doplnen 0 nektere nove kapitoly, ktere se tykaji problemu, jez se staly aktuaInimi v 30. I.: hosp. deprese a jejich soc. dusledku, role tisku ve meste, rostouci moci obchodni a prumyslove tfidy a mechanismu uplatnovani moci v obci. Na tomto svazkuje pozoruhodny prave posun smerem k hlubsi analyze -tmoci, ktera je zkoumana pomoci rozboru toho, jak "rodina X" ovlada M. Druhy svazek venuje proti prvnimu take podstatne vetsi pozomost tfidni strukture mesta a jejim dusledkum. Iadrem analyzy M. v 30. I. je zkoumani dusledku rychle soc. zmeny, ktera transformovala instituce, individ. chovani a zvyky a mistni kulturu, a to predevsim v dusledku zmen v globalni spolecnosti. Deset let historie M., ve kterych se vystfidala prosperita a deprese, zanechalo na kulture mesta znacne stopy a vyvolalo u Lyndov:ych zajem 0 radikalni soc. a polit. reformu. Druhy svazekjiz neni nezaujatym pozorovanimjako prvnL Ma velmi zretelne polito konotace. Prace manzelu Lyndovych nezustala osamocena. V 30. I. se zacaly v USA realizovat dalSi -tkomunitni studie, z nichz nejvetsi vyznam mel a kolekt. prace Yankee City, vedena W. L Warnerem. Komunitni studie se zacaly provadet i v Evrope, zejm. ve Velke Britanii a v Nemecku. Kritika techto studii poukazovala na dye nebezpeci: na chapani obce jako uzavfeneho systemu a na ahistoricnost vetsiny tech to studif. Ie zapotfebi zduraznit, ze oba svazky Middletownu se temto nedostatkum vyhnuly. Kladly duraz na soc. zmenu a vyvoj a poukazovaly na to, jak se kult. vzorce a zivotni formy maleho mesta meni do znacne miry diky vnejsim vlivum.

A: Middletown F: Middletown N: Middletown I: Middletown Lit.: Bell, C. - Newby, H.: Community Studies. London 1971; Hahn, A. Schubell, H. A. - Siewel1, H. 1.: Gemeindesoziologie. Stuttgart 1979; Konig, R.: Grundformen der Gesellschaft: Die Gemeinde. Hamburg 1958; Lynd, R. S. - Lynd, H. M.: Middletown. New York 1929; LV/ld, R. S. - Lvnd, H. M.: Middletown in Transition. New York 1937; Wa~er, W. L. et·al.: Yankee City. New Haven, London 1963.

Mus

mig r ace - (z lat. migratio = pfestehovanf) - tez stehovani - prostorove pfemisfovani osob pfes libovolne hranice (zpravidla administrativni), spojene se zmenou mista bydliste na dobu kratSf ci delSi, pfip. natrvalo. Iako synonymum m. se pouziva pojem stehovanL Pojem m. nemusi byt pouZit jen pro mobilitu lidi, biologie a zoologie se zabyvaji m. rostlin a zvifat. Vzhledem k vyznamu m. byla rozpracovana fada ukazatelu, jimiz ji lze sledovat, pfip. mefit jeji intenzitu. Data 0 m. vsak nebyvaji bezne dostupna a zpravidla ani uplna. Ceskoslovensko patfilo k malu zemi, ktere mely pomeme dobrou statistiku stehovani, takZe je mozno studovat -temigraci a imigraci, coz jsou pojmy vyjadfujici smer migraeniho pohybu z hlediska konkretni zeme. K zaki. udajum patn poCty stehujicich se. Tzv. objem m. (nebo hruba m.) je uhrn pfistehovalych (hruM imigrace) a vystehovalych (hruM emigrace) z urcite uzemni jednotky za urCite obdobi, zpravidla za kalendafni rok. V CR jej lze pocitat za cely stat, za jednotlive kraje, okresy, obce. Neni totozny s poetem migrantu, nebof nektefi z nich se mohli stehovat za rok vickrat. "Cista migrace" je rozdil mezi poctem pfistehovalych a vystehovalych a oznacuje se take jako migracni pnrilstek nebo "migracni saldo". Spolecne s pfirozenym pfirustkemje zaki. udajem pro -tbilanci obyvatelstva s!edovaneho uzemf. Iako "Cista imigrace" se oznacuje kladne migracni saldo, "Cista emigrace" je zapome migracni saldo. Index hruhe emigrace je pocet vystehovani na pocet pfistehovani, pfi vypoctu indexu ciste imigrace, ktery charakterizuje podil imigrace, jez je z hrube imigrace ve sledovanem uzemi zachovan, se porovnava cista a hruba imigrace, tj. migracni saldo se vztahuje k poctu pfistehovalych. Obdobne se postupuje pfi vypoctu indexu migracniho saldajako pomeru migracniho salda a celkoveho objemu m. (R. Bacchi nazval tento index "indexem atraktivity"). Celkovy pocet phstehovani za urcite obdobi na 1 000 obyv. stfedniho stavu se oznacuje jako hruM mira imigrace; obdobne se konstruuje hruba mira emigrace. Pfi sledovani intenzity vnitrni m. (v ramci jednoho uzemi mezi jfldnotlivymi jednotkami) se celkovy pocet vystehovalych a pfistehovalych vzajemne rovna a ukazatel, ktery dava do pomeru celkovy pocet prestehovalych a pocet obyv., se oznacuje jako "hruba mira migrace". Nekdy se poCfta pouze hruba mira

627

mikrocensus

milosrdenstvi

migracniho salda, col, je migracni pi'irustek na 1 000 obyv. sti'edniho stavu (udaj obvykle zvei'eji'iovany za cely stat). Ce1kove pocty migrantu se stejnym mistem odchodu a stejnym mistem pi'ichodu vytvai'eji migracni proudy, ktere ovlivi'iuji strukturu osidlenL Jejich hodnoceni je zpravidla zalozeno na parcialnich hrubych mirach m., jef se poCitaji jako pomer pi'istehovalych (nebo vystehovalych) k poctu obyvatel mista pi'istehovani (nebo vystehovani). Lze vyjadht i intenzitu vztahu mezi mistem emigrace a imigrace a rozdHnost atraktivity jednotlivych mist (indexy migracni preference). Obvykle se pouziva metoda, kterou navrhl R. Bacchi a ktera charakterizuje, zda sledovany migracni proud je vetS! nebo mensi nez proud ocekavany podle velikosti obou mist bez ohledu na jejich vzdalenost. Ph analyze m. se znacny duraz klade i na zjisiovani demogr. charakteristik rnigrantu (jejich pohlavi, veku, rodinneho stavu, ekon. aktivity, narodnosti). Zjisiuji se jak skladba migrantu podle uvedenych charakteristik, tak i miry m. (podle veku, rod. stavu, ekon. aktivity apod.). Podle poctu zenatych muzu a vdanych zen Ize odhadovat stehovani rodin a domacnostL Je-Ii k dispozici ti'ideni migrantu podle veku, lze poufit i emigracni tabulky a vypocitat pravdepodobnost emigrace z dane populace (viz --+tabulky Zivota); pi'i vypoetu se obvykle abstrahuje od umrtnosti. S-gie venuje pozomost hlavne motivum m. a dopadum m. na lokalni soc. a profesni strukturu, na pozadavky bydleni, pracovnich pi'ilezitosti, vzdelavacich zai'izeni, zdravotnickych sluzeb. Spolu se soc. a kult. antropologii studuje tel, vliv m. na zivotni styl, uchovavani ci narusovani tradic a obyceju, intervenci pribuzenskych svazku do m. apod. Zabyva se take moznostmi a ucinnosti regulace m. a jejim vztahem k soc. politice, populacni a natalitni politice. S-gie politiky zkouma mj. vazbu vetSich migracnich pohybU ci tendenci ve vztahu k polit. zrizeni, situaci narodnostnich a rasovych mensin, vzniku natlakovych skupin apod. A: migration F: migration N: Migration, Wanderung I: migrazione Lit.: PavUk, Z. - Rychtaf(kovd, J. - 511brtovd, A.: Zaklady demografie. Praha 1986; Srb, V. - Kucera, M. - Ruzicka, L.: Demografie. Praha 1971; viz

tez -+demografie, -+mobilita prostorov3.

Fia

mikrocensus - (Z reC. mikros =maly; z lat. census = odhad jmeni, poCitanO - reprezentativni vyberove statist. setfeni domacnosti, slouzici k periodickemu zjiSiovani demogr. a soc.-ekon. Udaju. Termin oznacoval puvodne "mala" --+sCibini Iidu, zjisiujici omezeny okruh udaju vyberovym zpusobem. Program m. se postupne rozsifoval a dnes krome ciste demogr. udaju zahmuje i Udaje 0 Zivotni urovni a soc.-ekon. strukture obyv. M. slouzi v dobe mezi scit
628

iovanych v censech a krome toho sleduje i dalSi Udaje, jirni se ve scHani pozomost nevenuje. Interval mezi m. je v CR 2-5 let, rozsah vyberu zpravidla 2 %. V m. se zjisiuji: 1. udaje 0 osobach, zahmujici zpravidla zak!. demogr. udaje, udaje 0 vzdelani, soc. pfislusnosti, zdroji obzivy, zamestnani, zamestnavateli, prijmech za minuly rok vcetne pfijmu naturalnich; 2. udaje 0 domacnostech, zahmujici slozeni domacnosti, soc. pfislusnost, vybavenost predmety dlouhodobeho uzivani a prijmy; 3. udaje 0 bytu - jeho druhu, pravnim duvodu uzivani, velikosti, kategorii, prislusenstvi; 4. udaje 0 dome - jeho druhu, vlastniku a stai'i. Obsah m. byl postupne rozsifovan a obmenovan a neni ani dnes pine standardizovany. V celku nemenny zak!. okruh sledovanych informaci se v jednotlivych m. zpravidla dopli'iuje podle aktualni potreby 0 dalSi temata, setrena prip. na podsouborech. Pokud m. bezprostfedne navazuje na scitani lidu, domu a bytu, provadi se vyber bytu a prejimaji se nektere udaje. Do r. 1993 bylo v CSSR provedeno 12 rnikrocensu (drive se oznacovaly rokem provedeni, nyni rokem, za nejz jsou Udaje 0 pi'ijmech), a to v letech: 1956 (rozsah vyberu 0,75 % bytovych domacnosti); 1958 (0,75 % - u sCitacich archu take vybaveni domacnosti predmety dlouhodobeho uziti); 1960 (2 % - take Udaje 0 spo!. spoti'ebe, bydleni a zajmu domacnosti 0 novy byt a udaje 0 zamestnanosti vdanych zen); 1965 (l % - take Udaje 0 navstevach kult. zai'izeni, rekreaci, vyuzivani detskych zai'izeni, lecebne peci, ekon. aktivite zen, vlastnictvi osobnich automobilu), 1966 (prijmove setreni m. byl0 provedeno spolecne s setrenim 0 soc. diferenciaci a mobilite obyv. u poloviny domacnosti mikrocensoveho souboru), 1970 (2 %), 1973 (2 % - navic udaje 0 bytovych zamerech, vlivu pronatalitnich opatfeni na zivotni urovei'i rodin, financni situaci domacnosti, jejich nakupnich umyslech a rekreacnich moznostech a 0 podHu obyv. na spol. spotrebe), 1976 (2 %), 1980 (2 %), 1985 (2 % - navic udaje 0 vybaveni domacnosti, jejich pujckach a usponkh a 0 financni a majetkove situaci mladych manzelstvi v dobe uzavreni si'iatku), 1992 (0,5 %). M. je zalozen na nahodnem dvoustupi'iovem stratifikovanem vyberu, kde v 1. stupni se vybiraji obce kategorizovane podle velikostnich sku pin a ve 2. stupni se vybiraji nahodne trvale obydlene byty. Jednotkou vyberuje tedy byt, jednotkou zjisiovani bytova domacnost, definovana jako soubor osob, ktere v byte trvale bydlL Setreni jsou vsichni clenove domacnosti vcetne docasne nepi'itornnych. Udaje zjiSiuji tazatele vyslani uzemnimi statist. organy. Overeni pracovnich pfijmu ekon. Cinnych osob se provadi pi'imo u zamestnavatele, vyse duchodu se zjisiuje na postach. Udaje zjistene v m. se zpracovavaji za vyberovy sou-

bor (za osoby a domacnosti), nektere se take pi'epoCitavaji za veskere obyv. Mohou byt tel, spojovany s vysledky jinych statist. seti'enL Vysledky jsou reprezentativni pro soubory bydHciho obyv. a domacnosti velkych uzemnich jednotek (napf. v CR po r. 1992 kraju). Zakl. vysledky se publikuji v Ceskoslovenske statistice (viz --+statistiky), podrobnejsi vystupni sestavy jsou ulozeny na statist. uraduo Jako vyberove setfeni se znacnou periodicitou charakterizuje m. prufnost, ktere scHani lidu, domu a bytu nemuze dosahnout. Mensi rozsah vyberoveho souboru dovoluje zpracovat vysledky m. rychleji, omezuje vsak mofnost nekterych vicestupi'iovych ti'ideni a limituje vyuziti m. v regionalni analyze. M. patfi k nejdUlezitejsim zdrojum statist. informaci pouzite1nych pro s-gickou anaIyzu spolecnosti. Pi'ispiva k tomu take obsahova komplexnost, zahmuti znaku dovolujicich dezagregovat vysledky podle relevantnich soc. hledisek a periodicita, umozi'iujici sledovat vyvoj. M. je jedinym reprezentativnim statist. setrenim pi'ijmu obyv. Na souborech odvozenych z vyberoveho souboru m. byla provedena vI. 1967, 1978, 1984 a 1993 rozsahla s-gicko-statist. setreni soc. struktury a mobility obyv. Ceskoslovenska, resp. CR. V nekterych zemich (napr. v USA) se mikrocensove a dalSi podobne Udaje ziskavaji pomoci pravidelnych viceucelovych vyberovych setreni obyv. (Current Population Survey), provadenych mesicne. Toto reseni lze povafovat za metodicky progresivnejsL A: microcensus F: microrecensement N: Mikrozensus I: microcensimento Lit.: Kovacka, M. a kol.: Ekonomicka statistika. Bratislava. Praha 1984; VytlaCil. J.: Vyberova setfeni v praxi. Praha 1969.

III

mikroekonomie viz ekonomie, kfivky Engelovy, trh, zakon nabidky a poptavky m i k r 0 poe ita c viz pocitac, pocitac osobni m i k r 0 s vet - ta cast totalniho --+socialniho sveta, ktera je dulezita, relevantni pro --+individuum, k niz rna individuum nejaky vztah, kterou emocionalne proziva a kterou proto poklada za realnou. Pojem m. zavedl am. psycholog William James v r. 1901 (pouzival termin sub-world). James vysel ze zduvodneneho predpokladu, ze fadny jedinec se nikdy nevztahuje a nemuze vztahovat k cele soc. skutecnosti, ze jen jeji cast rna pro nej skutecny vyznam, a proto je z tohoto hlediska pro nej realna. James si polozil tuto otazku: Zajakych podminek pokladame veci, vcetne soc. objektu a vztahu, za realne? Realne je podle Jamese pouze to, co se vztahuje k nasemu aktivnimu zivotu, k nasi emocionalite, to, co vyvolava a stimuluje nas zajem. Vsechno ostatni, tedy to, co je nezajimave

a nedulefite, je nerealne. Jedinec zije v sou stave m., ktere James rozdeluje takto: 1. smyslovy svet fyzickych veci; 2. svet vedy; 3. svet idealnich vztahu; 4. svet kmenovych iluzi, idealu, idolu a pi'edsudku; 5. nadpi'irozene svety; 6. svety individ. mineni; 7. svety Cisteho silenstvi a fantazie. V prubehu lidske zivotni drahy se meni jak objem m., s nimizje individuum v kontaktu, takjejich rozsah a obsah. Pojem m. korigoval Alfred Schutz, ktery jej nahradil pojmem "konecna oblast vyznamu" (viz --+kazdodennost). RozdH mezi Jamesem a Schutzem je v tom, ze James pokladal m. za objektivne realne, za soucasti totalniho sveta, ktere se individuu postupne mohou, ale nemuseji vyjevovat, a vuci nirnz se individuum adaptuje, zatimco Schutz je poklada za produkty a dusledky tzv. konstituce smyslu. Clovek m. spiSe vytvari, nef by je jen nachazel hotove v objektivnim svete. Schutz rozvinul Jamesovu ideu v koncept plurality soc. realit, z nichz kafda rna svou vlastni racionalitu a ve vztahu k individuu svebytnou relevanci. A: micro world F: micro-monde N: Mikrowelt, kleine Welt I: microcosmo Lit.: James, W.: The Principles of Psychology. London 190 I; Llickmallll, T. ed.: Phenomenology and Sociology. Selected Readings. Harmondsworth 1978; Manterys, A.: 0 poj~iu mikroswiat Studia socjologiczne. 1989. 2; Schutz, A.: On Multiple Realities. In: Collected Papers, vol. I.: The Problem of Social Reality. The Hague 1962; Weigert, A. J.: Sociology of Everyday Life. New York 1981.

c.

Pet mi len arism us viz chiliasmus milosrdenstvi - pojem vazici se ke ki'esianske nab. tradici, bHzky s-gicky analyzovanejsimu --+altruismu. M. znamena pi'evedeni kfesianske "lasky k bliznimu" do roviny prakticke pomoci cloveku v nouzi a utrpeni. K m. patri i odpusteni provineni, prekonani touhy po pomste. M. se tyka nejen nemocnych, chudych, opustenych, ale i dusevne stradajicich, porafenych neprntel (zejm. vaIeenych zajatcu), vezi'iU apod., v jistem smyslu vsech, ktei'i jsou odkazani na milost a pomoc svych bliznich. Spec. pfikaz m. vlastni --+kresfanstvi neni vyjadren v judaismu prikazanim "nezabijes", ani v "ahinse" vych. nabozenstvi (hlavne hinduismu, buddhismu) zakazujid ublizovat fivym bytostem (vzhledem k predpokladu inkarnace). Presto rna sve pocatky jiz ve starozakonnim zidovstvi, kde se setkavame jak s vedomim 0 jeho zakotveni v Bozim m. k lidem, tak i s prorockym kazanim, ze Buh stoji vice 0 m. cloveka nef o kulticke obeti. Ki'esianske m. pfekracuje rovinu pasivniho zakazu konani zla, vyzaduje aktivni pomoc bliznimu, soc. pomoc. Vychazi z prikladu Jezise Krista, ktery byl ochoten trpet a zemi'it za lidi jako takove, vcetne tech, ktei'i mu ublizovali. M. nema rozeznavat lidi blizke a cizi, ani dobre a spat-

629

mineni verejne

mimikry socbilni

ne. Je ptekominim egocentrismu, ptekroeenim hranice in- jsou zameme. Zatimco mimikry ve svete subhumannich divid. lidstvi, praktickym vyvozenim dusledku z pfikazu zivoCichu maji jasne bioI. funkce a dulezite vyznamy pro lasky k bliznimu, z jeho max. pochopeni a identifikace pfehti (napf. barevna adaptacni promenlivost chameleos nim. M. rna charakter maximalizovane --.monllni nor- na a jine pestre skaly "ochranneho zbarveni"), jsou m.s. my naplnene skutky, je to velmi naroeny --'monilni im- u cloveka komunikacnim prostfedkem delikatniho, casto perativ. Korespondoval spiSe s mentalitou stfedovekeho az rafinovaneho sdelovani a nahravani. Skutecne kopiruji nez modemiho C1oveka, navazoval na kategorii --'hrichu. vec nebo cinnost, a proto mezi nimi nenachazime stylizoVypjaty individualismus, touha po spol. sebeuplatneni, vane konvencni prosttedky komunikace; jsou srozumitelpodminky pracovni a karierove konkurence vedou v mo- ne i tomu, kdo s nimi phchazi do styku poprve. D. Mordemi doM nejen k izolaci uprostfed intenzivne komuni- ris (1986) rozeznava 4 druhy mimickych gest: 1. soc. kujiciho soc. sveta, k pocitu --'odcizeni, ale i ke ztrate mimikry v pravem slova smyslu, tzn. nasazovani odpovischopnosti m. V doM modemiho --'humanismu je idea dajicich vyrazu (ve spolecnosti, ktera nas nudi, "nasazum. vytlaeovana ideou --.tolerance, ktera je zalozena na jeme" usmev; na pombu vypadame jeste smutneji, nez se respektovani individuality druhych lidi a pocitu nekom- ve skutecnosti citime; kdyz lzeme, vypadame znacne vepetentnosti soudit jejich Ciny, z cehoz vyplyva pfikaz rohodne atd.), pficemz se nejedna 0 "hrani roli", protoze neublizovani, ponechani kazdemu stejne volnosti, jakou prostfednictvim mimiky podvadime pouze sve okoli, kdezclovek vyzaduje pro sebe. Nevyplyva z toho ale pnkaz sou- to pti hrani roli podvadime i sami sebe; 2. divadelni miciteni, pomoci v nouzi. Tolerance je vyrazem pochopeni mikry, na nichzje zalozeno veskere vyrazove dramaticke prlncipu --'etickeho relativismu, zatimco m. se opira 0 jed- umeni hercu; vyskytuji se i v beznem zivote (umeni takonoznaenou kfesianskou interpretaci kategorii dobra a zla, ve napodoby byva casto nevedome - nekteti jedinci maji neni zalozeno na "nehodnoceni", ale na --'odpovednosti schopnost imitovat druhe lidi) a dosahuji verohodnosti praza jine lidi, na --'solidarite a odpusteni. V tomto duchu vych m.s.; 3. castecne mimikry, tykajici se zpravidla ponapomaha soc. kohezi a integrite, ale i smiteni s danym hybu rukou ph napodobovani toho, 0 cern je tee (napt. stavem. Patfi ke kfesianskym myslenkam, kterym je ze pleskot desiovych kapek nebo stfelby z pistole); 4. vakuove strany soc. revolucionatu vytykana pasivita, napomahani mimikry, odehravajici se jakoby ve "vzduchoprazdnu", ke stabilizaci nespravedliveho fadu. M. se skutecne ne- "bezici naprazdno" (napt. pohyb ruky naznacujici piti ze snazi lecit chudobu a jine soc. neduhy soc. zmenou, pte- sklenice apod.). Pojem m.s. se take uziva v siroce pfenevratem, revoluci. Je propojeno s myslenkou smiteni a po- senem slova smyslu k oznaceni vsech gest, slov, vyrazu, kory, i kdyz v nekterych teologickych smerech (viz napf. ktere jen ptedstiraji skutecny stav veci. I v beznem slov--.teologie osvobozeni) nabyva i v tomto smeru aktivnej- nim projevu muzeme desifrovat intence ptedstirani, tedy sich podob. Na m. je zalozena tzv. dobrocinnost, ktera jakesi m.s. rna ruzne podoby, almuznou pocinaje, a ktera se vyvinula A: social mimicry F: mimetisme social N: soziale Miv druh --'spolecenske konvence bohatsich spol. vrstev. mikry I: mimetizzazione sociale Z m. vychazi instituce karol. --'charity i protestantske Lit.: Diirscher. W.: Magie smysliI v flSi zvii'at. Praha 1969; Morris, D.: Cer --'diakonie a tradicne jsou mu zasveceny nektere --'re- Manwatching. Triad Grafton. London 1982. holni rady (napf. milosrdni bratfi). V jistem smyslu se k myslence kfesianskeho m. dnes vraci zap. spolecnost ve min e n i - subjektivni usudek, --'nazor, domnenka, ktere mohou a nemuseji byt vysloveny, mohou a nemuseji byt styku s hrozbou --.AIDS. A: mercy F: misericorde, pitie N: Barmherzigkeit I: mi- podlozeny vlastnim hodnocenim. UZ Aristoteles rozlisuje m. a ved. poznani zabyvajici se ptedevsim obecnym a nutsericordia, carita Vod nym. Psychol. vymezeni pojmu m. obvykle klade duraz mimikry socialni - (z angl. mimicry = napodobo- najeho hodnotici charakter a uvedomeni si jeho obsahu vani; puvodne z tec. mimeomai = napodobuji) - mimicke subjektem. V s-gii se m. vetsinou chape jako reflektovavyrazy, gesta, jimiz clovek pfedstira, napodobuje pomeme ne vyjadteni vztahu cloveka k urCitym jevum, zahrnujici spolehlive jine osoby, pfedmety, akce, vyznamy, distinkce, siroke rozpeti pocitu, domnenek, racionalnich poznatku vztahy apod. M.s. slouzi mnohavyznamove interpersonal- apod. a majici do ureite miry hodnotici charakter. Pfitom jde ni komunikaci. Jsou to vlastne signaly, znaky, ktere tlu- o stanovisko alespoi'i potencialne odlisne od jinych m. moci sdelovane informace imitaci, --'napodobou. Nekte- M. nejsou pfikazy, pfani, prosby, vira ani vyjadteni prora funguji automaticky a nevedome, jsou-li splneny kazanych a vseobecne uznanych skutecnosti. Zformulopodminky ptislusnych podnetovych konfiguraci, nektere vanim, prip. vyjadtenim m. se subjekt odlisi od jinych sta-

630

novisek Ci se s nimi naopak ztotozni, vzdy vsak pfedpoklada existenci jinych m. 0 m. se obvykle hovofi v uzke souvislosti s --.postoji. Vyskytuje se i jejich zcela synonymicke pouzivani, vetsinou je vsak m. povazovano za verbalni vyjadfeni postoje (H. L. Childs aj.), existujici vedIe jeho vyjadteni chovanim. A. D. Monroe uvadi jeden z nejuplnejsich modelu utvafeni individ. m. Podle neho rna na m. vliv soc. --'status individua, jeho rodicu a skupin, s nimiz se identifikuje, jim uznavane a intemalizovane --.hodnoty, --.verejne minen! v jeho okoli aspol. --'normy. Dale je m. utvareno percepci jevu okolni reality,jejich hodnocenim, vlastnimi ptedchazejicimi m., -'stereotypy ve vedomi i prezentaci ruznych m. v hromadnych sdelovacich prosttedcich. B. A. Grusin povaZuje za m. takove vyslovene myslenky, ktere skytaji moznost existence jinych stanovisek. Hovoti 0 diskusnosti objektu, jehoz se m. tYka. Upozori'iuje na zajem individua 0 pfedmet m. jako nutny ptedpoklad existence m., pficemz v teto souvislosti vubec nepouziva pojem postoj. Zpravidla se ale ptedpoklada, ze m. ptedchazi utvoteni postoje, i kdyz hranice mezi nimi je znacne neurcita. Z hlediska s-gickeho vyzkumu, ale inapt. z hlediska prakticke politiky jsou dulezite zavislosti a moznosti ovlivneni m. a jeho vazba na --'chovani. Podle nekterych autorU zavisi m. na --'emoclch vice nef postoj aje tedy labilnejsi, promenlivejsi. Ke zmene m. muze dojit pod vlivem nejrUznejsich okolnosti, z nichz se casto uvadeji: vliv --'autoritarske osobnosti, konfrontace s --'referencni skupinou, sugestivni pusobeni na prestizni momenty, vliv m6dy (viz --.sociologie m6dy). Podstatne je i odliSeni skutecneho m. jedince, vnittne vyjadfeneho a reflektovaneho, od jeho vnejsiho vysloveni. Zkresleni muze byt jednak nevedome, pod vii vern semantickeho nepochopeni Uedinec vlastne hovofi ,,0 necem jinem"), jednak zameme, dane snahou sve vlastni m. zamaskovat, nevyjadtit je, coz muze byt jak projevem konformity, snahy podtidit se vladnoucimu vef. mineni Ci oficialni prezentaci jevu, tak naopak snahou od techto m. se odliSit. Pro empir. zkoumani m. se pouziva vetSinou technika --'dotaznikoveho setreni s pfimymi i projektivnimi otazkami a vyzadovanim slovniho vyjadfeni k navozenym (popsanym) situacim. A: opinion F: opinion N: Meinung I: opinione Lit.: Grllsill. B. A.: Vei'ejne mineni a jeho vYzkum. Praha 1972; Childs, H. L.: An Introduction to Public Opinion. New York 1940; MOllroe, A. D.:

Public Opinion in America. New York 1975.

Tom

min e n i ve Fe j n e - koncept --'mineni vztafeny k --'verejnosti, ktery se pouziva v s-gii, soc. psychologii, politologii, filozofii, teorli komunikace, zumalistice apod. Nekten autofi zastavaji nazor, ze m.v. existuje a funguje v kaMe

spolecnosti. M. Meadovti doklada jeho pusobeni v preliteramich spoleenostech. Nesporna je uloha m.v. v antickych demokraciich, mene vyrazna je napt. ve sttedoveku (vyskytuji se i pochybnosti, zda v teto dobe vubec existovalo). V obdobi renesance se znovu zaCinaji prosazovat nektere, zejm. po lit. funkce m.v. a objevuji se i prke tykajici se tohoto fenomenu (N. Machiavelli aj.). S prosazovanim prvku kapitalismu do feudalni spolecnosti vyznam m.v. roste. Pozornost mu venuje filozofie a postupne i dalSi vznikajici spol. vedy. Za autora pojmu m.v. (opinion publique) byva povazovan J. J. Rousseau (Du Contrat social). Jiz drive vsak byly v pfibuznem smyslu pouzivany terminy opinion, general opinion, general will, opinion du peuple, Zeitgeist atd. Fyziokrate (J. Necker a dalSi) odlisovali "opinion publique" jako vyjadfene mineni polit. zainteresovane vetejnosti od pojmu "opinion du peuple", coz bylo mineni lidu. G. W. F. Hegel oznacuje m.v. za vyraz svobody mit vlastni nazor. Spojuje se v nem pravda s omylem, proto si zaslouzi byt "geachtet so wie verachtet", tedy je i neni tteba je brat vazne. Nezavislost na m. v. je v Hegelow! pojeti prvnim ptedpokladem pro skutecne racionalni mysleni a chovani. V 19. st. se m.v. zabyvali ptedevsim filozofove a autoti pol it. teorii, ve 20. st. je vyssi zastoupeni ptistupu s-gickych a ptedevsim psychol. a soc.-psychol. Uvadeji se tyto hlavni pfistupy k m.v.: a) meteni mineni a jeho distribuce, b) vztah individ. mineni a m.v., c) polit. funkce m.v., d) m.v. a hromadne sdelovaci prostfedky. V soucasne dobe nepanuje shoda v tom, co m. v. ptesne je a jake funkce plni, ani v tom, co je jeho subjektem a objektem. H. L. Childs a J. Habermas uvadeji vice nez 50 podstatne odlisnych definic m.v. ptesto je m.v. vseobecne povaZovano za vyzn. spol. jev ovlivi'iujici jak vedomi a chovani jedincu a skupin, tak spolecnost samu. Lze odlisit 4 zakl. skupiny koncepci m.v.: 1. vychazejici z vykladu pojmu mineni, obvykle ve vztahu k pojmum .... postoj a vetejnost, s odliSenim od mineni individ., soukromeho, ktere se ale utvati i pod vlivem m.v. (tuto koneepci zastavali napt. 1. Habermas, J. J. Wiatr aj.); 2. vyehazejici z toho, ze m.v. je soucasti .... spolecenskeho vedomi a ze hlavni je urceni mista m. v. v jeho struktute, eoz byl tradicni ptistup SOY. autoru (napt. A. K. Uledova, B. A. Grusina); 3. sumaristicke koncepce, pro nez m.v.je pouze souhrnem individ. mineni a jejichz typickymi ptedstaviteli jsou napt. G. W. Allport, A. D. Monroe a v dusledne podobe W. L. Warner, ktery za m.v. povazoval souhrn odpovedi respondentu na otazky v interview; 4. koncepce povazujici m.v. za soueast duchovniho zivota, projev --'socialni kontroly (E. A. Ross, E. Noelle-NeumannoVli, J. Szczepanski, V. S. Korobejnikov). Zadny z uvedenych

631

mir

minimax

pfistupu se pfilis nezabyva otazkou hist. aspektu m.v., coz se odrazi i v tom, ze bezne pouzivane metody -tvyzkumu vefejllt!ho mineni nejsou pro postizeni hist. vyvoje m.v. vhodne. Kazdy z uvedenych pfistupu se nejak vyrovnava s problematikou subjektu a objektu m.v., odlisuje individ. a vef. mineni (pfip. masove vectomi) a pokousi se 0 vykiad pojmu vefejnost (pfevaZuje pluralisticky nazor, ze ve spolecnosti existuje vice vefejnosti). Pro koncepce vychazejici ze zacleneni m.v. do spo!. vedomi je charakteristicky pfedevsim pfistup "od objektu". Jsou zde dva pohledy: a) monisticky, podle nehoz je subjektem m.v. cela spolecnost (pokud neni, jde napf. podle A. K. Uledova 0 skup. vedomi, F. Tonnies rozlisoval "offentliche Meinung" jako neartikulovane, rozmanite mineni mnohych od "Die offentliche Meinung", cozje vefejnosti spo!ecne zastavany nazor), b) pluralisticky, podle nehoz existuje fada ruznych subjektu m.v. Pro sumaristicke koncepce ovsem problem subjektu v pods tate neexistuje. Pojeti m.v. jako specif. subjekt-objektoveho vztahu (V. S. Korobejnikov) neumoznuje generalne vymezit subjekt m.v., protoze je soucasne dan objektem a lze urcit jen nektere jeho charakteristiky. Objekt m.v. je jen malokdy vymezovan podle obsahu (i kdyz napi'. Tiinnies povaZoval za m.v. pi'edevsim mineni 0 polito otazkach), obvykle je urcovan vlastnostmi. Za zak!. nutnou charakteristiku byl od pocatku povaZovan -tvefejny zajem. VetS ina koncepci analyzuje subjekt ve vazbe na pojmy vei'ejnost, -tetika a -tmasa. Pi'i analyze m. v. nektei'i autoi'i vyclenuji ze subjektu skupinu, ktera m.v. utvafi a kterou byla puvodne -telita (-tslechta apod.), pficemz masaje jen pasivnim perceptorem. Jde 0 pristup typicky pro fasizujici autory, podobne chapani se ale objevilo take za vrcholneho stalinismu u A. A. Zdanova v predstave, ze obyv. jen reprodukuje nazory stranickeho vedeni. Jine koncepce zduraznuji vliv masmedii na formovani m.v., nejvyrazneji v souvislosti s teoriemi -tmasove spolecnosti (A. H. Cantril, J. Ellul, castecne i Ch. W. Mills). Na ulohu -tprimarnich sku pin pro formovani m.v. upozornili L. W. Doob a Ch. H. Cooley. Teorie dvoustupnove komunikace pi'inesla pojem tvurcu vefejneho mineni (opinion leaders) - skupiny, ktera neni elitou, ale urcuje vyvoj m.v. svym vlivem v primamich skupinach (D. Katz, B. R. Berelson, P. F. LazarsJeld, R. K. Merton aj.). Nekdy je zkoumana i skupina, ktera vyjadfuje m.v. (novinari, politici avei'. Cinitele). Jak "tvurci", tak "mluvci" mohou byt ve vztahu k subjektu m.v. "vnejsi" (elita, profesionalni novinari), nebo "vnitfui" (opinion leaders, mluvci zajmovych skupin atd.). Habe/11U1S odlisuje "nevei'ejne mfneni", m.v. a "kvazivei'ejne mineni". M.v. neni povazovano za identicke s oficialnim minenim a se zvefejnenym minenim. 632

Role i funkce m.v. se v hist. perspektive meni a meni se i s optikou spo!. vect. Nejcasteji je zminovana: 1. hodnotici funkce, ktera je nekterymi au tory povazovana za vsudypfitomnou v m.v.; 2. artikulacni (expresivni) funkce, spocivajici v tom, ze m.v. vyjadi'uje zajmy a poti'eby vei'ejnosti v nejruznejsich oblastech (polit., ekon., soc., kult., moralni apod.); 3. regulativni, resp. soc.-kontrolni funkce m.v., pfedstavujici utvai'eni norem spo!. vztahu a vynucovani jejich respektovani a uplatnujici se jak vuci jednotlivcum a skupinam, tak vuCi spo!. institucim, a to s ruznou intenzitou aZ po -tostrakismus; 4. funkce pol it. faktoru, typicka zejm. pro demokr. spolecnost, v niz se m.v. podili na rozhodovani 0 polit. zalezitostech, a to rilznymi zpusoby, od pfime demokracie, vyuzivani -treferend apod., po zprosti'edkovane formy v zastupite1ske demokracii (sve misto zde rna i vyzkum m.v., ktery ale neziskava presny obraz reality a nemuze byt jedinym podkladem pro rozhodovani); 5. identifikacni funkce, spocivajici ve vicemene dobrovolnem pi'ifazeni jedincu k m.v. urcite skupiny a v nekdy skutecne, nekdy zdanlive identifikaci s touto skupinou; 6. konformizacni funkce, vedouci k podrizeni jedincu m. v. skupinam, v nichz ziji, a to bud dobrovolne, nebo nevectomky (vetsinou -tnapodobou), nebo dokonce pod tlakem -tsankd; 7. sjednocovaci funkce, projevujici se zejm. pi'ed spolecnou akci (napr. vsechny velke revoluce pi'edchazi urCite sjednoceni m.v.), ktera vsak neznamena odstraneni rozdilu jako u identifikacni funkce. A: public opinion F: opinion publique N: offentliche Meinung I: opinione pubblica Lit.: Bryce, 1.: The American Commonwealth I., II. London 1888-1889; Hofstiitter, P. R.: Die Psychologie der offentlichen Meinung. Wien 1949; Childs, H. L.: Public Opinion: Nature, Formation and Role. Princeton 1965; Lippmallll, W.: Public Opinion. New York 1922; viz tei -'sociologie ve-

rejneho mineni.

Tom, He]

min i m a x viz soupefeni experimentalni, spoluprace experimentalni min i mum z i v 0 t n i-v obecnem smyslu souhrn statku a sluzeb, ktery umoznuje jedinci, rodine nebo domacnosti uspokojovat potfeby v mire uznane spolecnosti za "minimalne" nezbytne pro udrZeni pfimefene urovne spotfeby a zapojeni do normalniho zivota spolecnosti. Zpravidla se rozlisuji 2 hladiny m.z.: "existencni" a "socialni". Existencni minimum je chapano jako souhm statku a sluzeb, bez jejichz uspokojeni by doslo k ohrozeni zivota a zdravi obcana (tj. v pods tate absolutni hranice chudoby). Za existencni minimum se ve vyspelych statech doporucuje povaZovat zpravidla polovinu celkoveho prilmemeho Cisteho pfijmu na osobu. Pfijmy nilSi nd existecni minimum

znamenaji nedostatek, -tbidu. Existencni minimum je vzdy nilSi nd soc. minimum, jehoz hladina vyjadfuje dolni hranici pasma vseobecne pi'ijatelneho Zivotniho standardu, tj. uspokojovani vsech zivotnich potfeb na min. spo!. pfijatelne urovni a s min. naklady. Soc. minimum tvofi zhruba dYe tfetiny prumemeho cisteho pfijmu na osobu. Hranice soc. minimaje dana relaci kjiz dosaZene existujici zivotni urovni. Zpusob operacionalizace pojmu m.z. zavisi na tom, zda se vychazi pfedevsim z vyse celkoveho pi'ijmu za urcite casove obdobi, zpravidla kalendafni rok, jak je m.z. obvykle urcovano pro potfeby statni soc. politiky, nebo z celeho souboru ukazatelu (napi'. bytovych podminek, majetku, zdravotniho stavu, dosazeneho vzdelani, moznosti pfistupu k rozhodovani 0 ver. vecech, ekologickych podminek atd.), jak tomu byva v pfipade s-gickych, politologickych a jinych vyzkumu, jejichz cilem je mapovani celkoveho stavu spolecnosti. Tento druhy zpusob umoznuje urCit substandardni skupiny populace z sirsiho hlediska -trelativni deprivace. Pro stanoveni m.z. (ve smyslu nedostatecneho pi'ijmu) je mozne pouzit 2 zak!. metody. Prvni, absolutni, spociva ve stanoveni zak!. zivotnich potreb a miry, v jake je nutno tyto potfeby pokryt. Vychazi se v ni v max. mozne mife z minimalizovaneho spotfebniho kose (naplneneho konkretnimi druhy zbozi a sluzeb). Pfitom se zpravidla pfihlizi k velikosti domacnosti, jejimu slozeni pod!e veku a pohlavi, event. k namahavosti vykonavane prace. Spotfebni kos se pfepocitava podle beznych cen, nekdy i v zavislosti na tom, zda se jedna 0 populaci venkovskou ci mestskou. V podstate se jedna 0 tzv. normativni metodu, nebof se vychazi z norem spotfeby povazovanych pod!e jednotlivych expertu za min. pfijatelne. Druha, relativni metoda, vychazi z min. spo!. unosneho standardu, vyjadfeneho urcitym podilem z prumeme vyse cisteho prijmu na jednoho pracovnika. Pfihlizi se v ni k rozdilum potfeb jednotlivych osob vyplyvajicich z rozdilu veku, pohlavi, ucasti v pracovnim procesu a bere se v uvahu nutnost nahradit v kazde domacnosti, bez ohledu na jeji velikost, Ufcite fixni nakiady. Metoda absolutni umoznuje pfesneji vystihnout realne potfeby beneficienta. Metoda relativni pfihlizi k disponibilnim spo!. zdrojum a je schopna citliveji vystihnout hledisko -tsocialni spravedlnosti a unosnosti. Vyse m.z. se vaze na spo!. tradice, ktere se vztahuji k vysi soc. davek. V konecne podobe je vyse m.z. vysledkern stfetavani nazoril, pfistupu a zajmu jednotlivych spo!. skupin, odborniku a statni administrativy. Vyse m.z. odpovida definici -tchudoby v dane spolecnosti. Pfi stanovovani m.z. je tfeba se vyhnout tzv. pasti chudoby, tj. situaci, kdy soc. davky, ktere mohou byt event. kombinovane s neformalnimi pfijmy (zpravidla z "sede ekonomiky"),

povazuje beneficient za vyhodnejsi a casto i pohodlnejsi nd usilovani 0 pracovni pfijem. M.z. je casto definovano jako prah chudoby. V puvodnim pojeti Ch. J. Bootha a dalSich byla hranice chudoby urcena existencnim minimem, tj. prostfedky, ktere umoznovaly hole pfditi. Modemi definice chudoby vyjadfuje vzdalenost od stanoveneho soc. standardu. Za urCitou hranici min. pfijmu muze jedinec fyzicky pi'ezit, ale zpravidla se citi byt vyloucen ze spolecnosti. Min. zivotni uroven neni tedy definovana objemem zbozi, ale schopnosH lidi "zit bez pocitu hanby" (A. Smith). Kritici klasickeho, tradicniho pojeti m.z. (narodniho minima) v !etech 1960-1970 poukazovali na to, ze potfeba vyrovnani zdroju se tyka mnohem vetsi skupiny obyv., nd na ktere se vztahuje "klasicke" nar. minimum. Pod Ie noveho vymezeni m.z. kazdy, kdo neni schopen tesit se ze standardu stfedni tfidy, je povazovan za cloveka zijiciho v chudobe. M.z. je jednou ze zak!. davek garantovanych -tsocialnim statem. Ve vyspelych zemich se od neho odvijeji nar. programy boje proti chudobe a smery rozvoje soc. zabezpeceni. A: life minimum, minimal subsistence F: minimum vital N: Lebensminimum I: minimo vitale Lit.: Veeera, M.: Socialni stat. Vychodiska a perspektivy. Praha 1993.

MaH min 0 w ism u s - smer v am. -tkulturni politice nazvany podle N. M. Minowa, pfedsedy Federal Communication Commision, ktery pozadoval, aby hromadne sdelovaci prostfedky vice respektovaly vef. zajmy a nehledely jen na zisk. Prosadil (kolem r. 1959) zvyseni poctu vzdelavacich a polit. zpravodajskych pofadu v televizi, coz posililo pozice filmove a televizni dokumentaristiky a -tsociologickeho filmu. Rozvinuly se filmove skoly F. W. Friendlyho, A. Wassermana, R. Leacoca, D. L. Walpesa, navazujici na pfedvalecnou dokumentaristiku. Vznikiy projekty Close-up a Project Twentieth Century, ovlivnujici dlouhodobe publicistiku ve vyspelych kap. zemich. Do televize se dostala s-gicka publici stika, snimky analyzujici a dokumentujici soc. a rasove problemy, chudobu, narkomanii, prostituci, mirova hnuti, dokumenty prezentujici polit. nazory establishmentu i opozice, vesmes komentovane z liberalniho hlediska. A: Minowism F: minowisme N: Minowismus I: minowismo Lit.: Toeplitz, 1.: V Hollywoodu i mimo Hollywood. Dnesek a perspektivy filmu a televize v USA. Praha 1967. L' M M

In,

a

m i r viz obcina m i r viz teorie miru 633

mira fatality

mir a fa tality viz nemocnost m ira inc ide n c e viz nemocnost, prameny demografickych dat mira letality viznemocnost m i r y de m 0 g r a f i c k e viz ukazatele demograficke m i s ion a f s t v i - (z lat. missio = posh'ini) - obecne rozsifovani vlastniho -tnabozenstvi mezi pfislusniky jinych mibozenstvi ci mezi bezverci, v -tkfesfanstvi chapane vetsinou jako organizovana cinnost. Kato!. misijni Cinnost byla puvodne (od r. 1622) fizena Kongregaci propagandy viry, ktera byla v r. 1968 pfejmenovana na Kongregaci pro hldsdni evangelia ndroditm. Tuto cinnost vykonavaji vetsinou pfislusnici -tfeholnich fadu (benediktini, frantiskani, dominikani, jezuite aj.) a spec. nab. organizace. M. byly venovany nektere -tpapeZske encykliky (Fidei domum Pia XII. z r. 1957, Princeps pastorum lana XXIII. z r. 1959 a Populorum progressio Pavia VI. z r. 1967) a II. vatikdnskj koncil (1962-1965) schvalil dekret 0 misionarske cinnosti. Soustavne a institucne organizovane protestantske m. bylo zahajeno v r. 1701, kdy v Britanii vznikla Spolecnost pro Sireni evangelia v cizfch zemich. V r. 1795 vznikla Londynskd misiondrskd spolecnost a od r. 1815 se zacina angaiovat Bazilejskd misie. V Sev. Americe byly v prubehu kolonizace v 18. st. postupne zakladany mensi misijni spolecnosti s cHern -tevangelizace Indianu. Zprvu byli ziskavani a kfteni nacelnici kmenu, mistni vliidci, ktei'i pak misionafum pomahali. Do jiste miry byvali nab. obfady prizpusobeny mistnim nab. kultum a zvyklostem, byl zejm. pouzfvan mistnf jazyk pfi bohosluzbiich. DUlezitou soucasti m. je dnes ziskavanf a pfiprava domorodeho -tduchovenstva, casto ve spec. elitnfch skolach. Novodobe m.je propojeno s -tekumenismem. V r. 1910 se na meziniir. kongresu protestantskych misionam v Edinburghu hodnotila Cinnost misionafskych spolecnosti Velke Britanie, Ameriky a kontinentalnf Evropy a byla vytvofena Mezindrodnf misijnf rada. 1 200 delegatu 160 misijnfch spolecnosti se zabyvalo hledanlm cest SITeni evangelia v kfestanskem svete, vymezovanim poslani -tcirkve v zemfch cinnosti misijnich spolecnosti, otazkami vzdelani a jeho vztahu k christianizaci, koexistenci s nekfestanskymi nabozenstvimi, otazkami odbome pfipravy misionam, vztahem misie a vliidnich ufadu a konecne moznostmi a mezemi spoluprace kfestanskych cirkvi na poli m. Byly hlectany cesty pfekonani krize kfestanstvi, sifici se -tsekularizace. Vychodisko z krize bylo spatfovano v aktivizaci misionafske Cinnosti, v jejim rozsifeni na nove oblasti sveta a v, semknutosti misionafskych si!. Kfestanske misie dnes pusobi i na poli nab. -tcharity, obecne vzdelavaci

634

mladez a osvetove cinnosti. Nektere protestantske denominace (baptiste, adventiste aj.) vyvozuji z evangelickeho principu "vseobecneho knezstvi", ze kazdy vefici se rna podilet na misijni Cinnosti. Misionafske organizace vytvafi i -tislam, resp. dalSi nabozenstvi. A: mission, missionary work F: missionisme N: Mission I: attivita mission aria Sek m is top r a c 0 v n i viz pozice pracovni, psychologie prace, slozitost prace mit ink - (z ang!. meeting) - setkani, schuze, shromazdeni, vef. jednani. Specif. smyslu nabyva m. jako jedna z forem polit. -tkomunikace, spoiecneho feseni otazek polit. a soc. povahy. V tomto kontextu by va ukolem m.: 1. pomoci bezprostfedniho dialogu viidcu, vedeni, clenu skupiny nebo sympatizujicich osvetlit, vyjasnit urcity spo!. nebo skup. duldity problem; 2. vyvolat prostfednictvim pfimeho kontaktu emocionalni vazby mezi pfedstaviteli dane skupiny (polit. strany, hnuti apod.) a jeji clenskou zakladnou ci sympatizujfcimi; 3. vytvofit a prohloubit na zaklade kolekt. emocionalniho prozivani problemu a jeho feseni vazby mezi cleny hnuti nebo sympatizujicimi. Ve sportu se terminem m. rozumi utkani, zapas, fada dostihovych dnu. A: meeting F: reunion, meeting, manifestation N: Arbeitsplatz I: meeting, manifestazione PrY Mlada E vrop a - mezinar. radikiilni republikanska organizace, zalozena r. 1834 it. revolucionafem G. Mazzinim jako bojove spolecenstvi osob touzfcfch po vysvobozeni narodu z "okovu tyranie". M.E. tvofily organizace Mladd Itdlie, Mlade Nemecko, Mlade Polsko, Mladi Svycarsko a Mladi Spanelsko. Tyto organizace utvafela hlavne polit. emigrace tech zemi, v nichl byla revoluce poraZena ajez byly polit. rozdrobeny. M.E. vychazela z odkazu Fr. revoluce, saintsimonismu a nem. romanticke filozofie dejin. Zasady M.E. byly vylozeny v tzV. Paktu bratrstvf a jsou charakteristicke nab. mysticismem a virou, ze sdruzeni svobodnych a sobe rovnych narodu muze uskutecnit volny, neohraniceny rozvoj lidskych schopnosti. M.E. usilovala o zrizeni politicky jednotnych nar. statu. BojovaJa proti polit. narokum papezstvi, narodnostnimu utlaku a sovinismu. Polit. svobody mely byt pfedpokladem pro rozvinuti Bohem urcenych vlastnosti narodu. Zakladem ideologie M.E. byl romanticky mesianismus a vira ve vyzn. roli urcitych narodu. Dominantni roli mela sehrat Italie. Po utlumu revo!. situace snil G. Mazzini 0 spojeni 3 evrop. kmenu, feckolat., germanskeho a slovanskeho, v jeden celek ztelesneny M.E. Pfedstavou sjednoceni vsech revo!.

sil a svym intemacionalismem ovlivnila M.E. i marxismus. M.E. mel a oporu pfedevsim uvnitf mesianstva a liberalni slechty, postupem doby vsak pronikala i do tovarysskych spolku. Tezko vsak nachazela spojeni s prostym lidem, ktery mel byt pro revoluci a republiku "vychovavan". Clenove M.E. spoluvytvafeli dlouhodobe pfetrvavajici vzory romantickych revolucionafu, blizkych revo!. spiklenectvi. Tyto -tvzory chovani byly popularizovany romantickou literaturou a dodnes pfezivaji v polit. povectomi evrop. populaci, napf. jako -tarchetyp revo!. studenta ci basnika. Dulditou slozkou ideologie M.E. byla vira v nezistnost a entuziasmus mliideze, ktera jiz proto mela byt hegemonem a iniciatorem revoluce, jeji nejdulezitejsi slozkati. Tim se v M.E. vytvofil zarodek postoje, ktery je stale aktualizovan, zvl. ideology -tanarchismu a -t"nove levice", zcasti i realnymi udalostmi (viz napr. studentskou revoltu ve Francii v r. 1968 a ulohu mliidde v tzv. listopadove revoluci 1989 v Ceskoslovensku). V dobe M.E. pusobily v Cechach jeji ideje pfedevsim diky literatum Mladeho Nemecka H. Laubovi, L. Boernovi, K. Guetzkowovi a H. Heinemu. Na Slovensku byl ohlas mene patmy (napf. S. M. Daxner pozitivne oceiioval Mazziniho myslenku 0 statotvomosti nar. ideje). A: Young Europe F: Jeune Europe N: Junges Europa I: Giovine Europa Lit.: Springer, H. G.: Geschichte der Revo1utionszeitalters. Praha 1848,

Lin

Mlada Francie - soc.-liter. hnuti vznikle ve Francii ve 30. !. 19. st., ktere liter. prostfedky vyjadfovalo protest proti mesiacke moralce a soudobemu spo!. rezimu. Cleny M.F. byli vyhradne literati republikanskeho pfesvectceni, zklamani polit. vyvojem po r. 1930. Nazev vymyslel T. Gautier, viidci duch M.F., puvodne jako titul pro svou knihu (Les leune-France, romans goguenards, 1833), zjevne inspirovan hnutim -tMlada Evropa. M.F. vnesla do proudu fr. liter. -tromantismu radikalni obrat od sentimentalismu k tvrde a krute soc. skutecnosti. UmeI. projevy clenu M.F. jsou vetSinou v duchu tzv. frenetismu. A: Young France F: Jeune France N: Junges Frankreich I: Giovine Francia Lit.: viz --+romantismus.

Vod

m I a d e z - termin oznacujici bud' nepfesne ohranicenou vekovou skupinu (viz -tvek), nebo -tsocialni kategorii vymezenou specif. bio!., psych. a soc. znaky. Pfislusniky m. spojuje to, ze se nalezaji ve stejnem -tzivotnim cyklu nazyvanem -tmladi a ze jsou stejnou -tgeneraci. Vekove i soc. jde 0 mezivrstvu mezi detmi a dospelymi (viz -tdo-

spelost), ktera rna sve specif. zajmy, aspirace, postoje (ver. mineni), spo!. postaveni a svou roli, prestiz. Zv!. status m. vyplyva z toho, ze je ve stadiu neuplne nebo odlozene ekon. aktivity a profesionalni pfipravy a ze je soc. a ekon. zavisla na "svete dospelych". M. je dynamicka a vnitfne velmi variabilni kategorie. V rozmezi sveho soc. veku postupne pfejima nove soc. role, osvojuje si soc. mechanismy (viz -tzrani socialni, -tsocializace). M. jako soc. skupina je kategorii pfechodnou, ktera se nevyskytuje ve vsech kuIturach. Pfir. narody vetsinou ostfe ohranicuji detstvi a dospelost (viz -tobfad iniciacni). V nasich podminkach se m. uvazuje vetsinou od 14-15 let, kdy konci povinna skolni dochazka, do 30 let, kdy jsou zavrseny dilci procesy soc. zrani u vsech sku pin m. V prubehu poslednich desetileti dochazi v dusledku menicich se zivotnich podminek k akceleraci bioI. zrani. Naopak se prodlouzila profesionalni priprava m. a posunul se vek, v nemz si mladi lide osvojuji spo!. role dospelych a ziskavaji plnohodnotny soc. status. Toto rozevirani nuzek rna sve prakticke soc. dopady. V zemich byvaleho vychodniho bloku se ve srovnani s vyspelymi zap. zememi proces osamostatiiovani mladeho cloveka od rodiny jeste prodlouzil (vliv bytoveho problemu, nfzkych pocatecnich platu absolventu strednich a vysokych skol). M. neni homogeni skupina. K nejvyznamnejsim vnitfnim delicim znakum patri prfprava na povolani a vykonavane povolani (manualni, dusevni, ruzne kvalifikovane), dale spolecne zajmy. Ve spolecnostech naseho typu rna m. vyzn. soc. roli, protoze predstavuje dynamizujici skupinu, ktera vnasi do spolecnosti napeti, inovace, vyvojovou diskontinuitu. Nemusf ale vzdy hrat progresivnf roli (viz napr. fasisticka m.). Vnaseni inovaci nazyva P. E. Mitev juventizaci spolecnosti, kterou charakterizuje jako proces komplementami socializace mliideze. V hist. pfevratnych momentech miva nezastupitelnou ulohu pfedevsim vysokoskolska m., kteraje nejmene ze vsech skupin m. zakotvena v systemu spo!. roJi, subjektivne nepocituje ekon. zavislost a silne reflektuje rozpor mezi spo!. realitou a idealy i programem dane spolecnosti. Mala znalost soc. mechanismu vsak snizuje sanci studentu v konkurenci s dalSimi spo!. skupinami a silami. Vyzkumem m. se zabyva -tsociologie mladeze, ale i psychologie, pedagogika, biologie, antropologie, medicinske vecty a dalSi vectni discipliny. Je to typicke tema pro interdisciplinarni vyzkum. Predmetem s-gickeho studia byvaji casto marginalni a deviantni skupiny m., komuny, undergraundove skupiny, gangy apod. Tyto komunity mivaji potfebu vyrazneho vydeleni z ostatni m. zivotnim stylem, demonstrativnim zavrhovanim konvenci i jazykem (viz -tslang). Jejich aktivita nekdy prerusta v -thnuti mla-

635

ml!idi

mluva jeviStni

dde. Vztahem mezi m. a generaci se zabyval K. Mannheim, ktery videl ve specif. soc. podminkach, udalostech a v soc. prosti'edi m. pricinu utvareni generaeniho vedomi. Vyjadrenim generacniho vedomi je pod Ie T. Parsonse "kultura mladeze", ktera rna funkci ventilu pro soc. napeti mezi spolecnosti a m. integrujici se do spolecnosti a spolupusobi v procesu adaptace mladeze na pozadavky sveta dospelych. Pozici m. v promene hodnotove orientace zap. spolecnosti se zabyva R. F. Inglehart, ktery na zaklade analyzy bohateho empir. materialu z longitudinalniho vyzkumu dosel k zaverum, ze vysoky ekon. rust vede k presunum od mater. k postmater. orientaci spolecnosti. Predevsim nove generace mladeze jsou subjekty inovace hodnotovych orientaci (viz .... postmaterialismus, .... revoluce ticha). Globalni teorie m. zdurazi'iuji celistvost teto skupiny, jeji spolecne zajmy. H. Schelski vyvolal v 50. 1. mezinar. ved. diskusi svyrni zavery 0 generaclch nem. mladeze. Prvni generaci charakterizuje jako generaci odvracejici se od civilizace k pfuode a k vytvareni neformaInlch skupin, navazujlci generaci nazyva polito m., protoze resi sve problemy organizovanymi formami, dalSi pak nazyva skeptickou generaci, charakterizovanou zivotni nejistotou, nehistoricnosti danou uzavrenosti do okruhu kaidodennlch navykU, Cinnosti privatniho charakteru a apoliticnosti. Sche/ski vychazel z vyzkumu del. m., proto byl kritizovan za ved. neopodstatnene generalizace na celou m. A: youth F: jeunesse N: Jugend I: giovani, gioventu Lit.: Flirner. A.: Die soziologische Jugendforschung. Heidelberg 1963; Frith. S.: The Sociology of Youth. Ormskirk 1984; Fridrich, W.: Jugend und Jungendvorschung. Berlin 1976; Holda. D.: Hodnoty a perspektivy mhideze. Praha 1988; [lIglehart. R. F.: Cultural Change in Advanced Industrial Societies: Postmaterialist Vallues and Their Consequences. [lIIerlIatiollal Review of Sociology. 1986, C. 3; Kubickovd. M.: Ze sociologickych vypovedi 0 zapadonemecke mladezi. Je soucasna mhidez skepticka? Sociologick.v casopis. 1966, C. I; Mitev. P. E.: Sociology Facing the Problems of Youth. Sofia 1982; Sale, P.: Socialni vyvoj mhideze. Praha 1985; Schelski. H.: Die skeptische Generation. DUsseldorf 1957.

Sak

m I ad i - pojem chapany jako: a) obdobi prechodu mezi detskou zavislosti a relativni nezavislosti a svebytnosti dospeleho, obdobi individ. vyvoje, ve kterem dochazi k dotvareni predpokladu jedince pro jeho reprodukci (ontogeneticke hledisko), b) soubor subkult. znaku priznacnych pro ....mladez, ktery souvisi s urcitym hist. obdobim, jeho podobou a promenami (sociogeneticke hledisko). Prvni vykladova modalita pojmu je spjata predevsim s psychologii, pedagogikou a empir. (aplikovanou) s-gii. Ekvivalentern m. je zde adolescence. Druhy pristup je na pomezi filozofie a s-gie, vyskytuje se tez v umenovednych disciplinach a vyjadfuje v podstate totez co pojem "mlada generace" (viz .... generace). Ad a): Nejcasteji, a to i v s-gii, je m. definovano jako 636

Zivotni etapa ci faze .... zivotniho cyklu, ktera se v prubehu hist. vyvoje lidstva "vklinila" mezi detstvi a dospelost a kterou v moderni spolecnosti prochazi kazdy jedinec. Demografove (napr. V. Srb, M. Kucera, S. RuzicKa) se snazi 0 vice mene presne vymezeni m. poctem dokoncenych let zivota. Uvedeni auton se pnklaneji k dolni hranici 14 let, kdy zpravidla jedinec konci povinnou skolni dochazku, a k horni hranici 18 let, kdy nabyva pravni subjektivity. M. rna v tomto pojeti podobu vekove kohorty (viz ....anaIyza kohortni). Casteji je vsak chronologicke vymezeni druhotne, je uvadeno pouze jako orientacni synteticky znak (V. Pf{hoda, J. Matiegka) nebo neni vubec specifikovano (0. Kroh). Za dulditejsi nez vekove ohraniceni je povazovano vymezeni m. prostrednictvim znaku, ktere charakterizuji zahajeni nebo ukonceni dUlezitych anatomickych, fyziologickych, mentalnich nebo soc. procesu. Ze soc. hlediska se v m. rozvoli'iuje vztah k orientacni rodine, hodnoty, normy a cely zivotni styl vyrazne ovlivi'iuji vrstevnicke skupiny a subkultury, adolescent se intenzivne pripravuje na budouci povolani. Vstup do zamestnani, ekon. osamostatneni a zalozeni rodiny jsou patme nejdulezitejsimi faktory, ktere zasadne meni spol. pozici mladeho cloveka, koriguji jeho zivotni postoje a nazory a znamenaji konec m. Casto je m. !iceno jako obdobi individ. krize, ve kterem osobnost charakterizuji vniti'ni tenze, nepochopeni a konflitky navenek (G. S. Hall),jako stadium prudkeho a zmateneho vyvoje (E. Fischer) syceneho casto nerealnymi (zidealizovanymi) predstavami a silnou touhou (E. Spranger). Je znamo, ze obdobi, kdy clovek prechazi z jistych roli a s nimi spjat)ich hodnot a norem na role nove a nove definovane, je zpravidla spojeno s rUzne hlubokymi psych. traumaty a casto i stavy soc. anomie. Vyzn. skupina tenzi a konfliktu mladych lidi plyne z toho, ze jiz urcite "nove" role jsou schopni diky svemu vyvoji zvladnout, ale spoi. normy jim to neumozi'iuji. Jina dulezita skupina tenzi a konfliktu m. prameni z toho, ze vyvoj ruznych stranek cloveka (bioI., psych., soc.) se stal v moderni spolecnosti viditelne nerovnomemy. Clovek je napl'. bioI. (anatomicko-fyziologicky) pripraven k zahajeni pravidelneho sexuaIniho zivota a k zalozeni rodiny mnohem drive, nd je dokoncen jeho vyvoj psych. a zvl. sociaIni. Tento rozpor je v odborne literature analyzovan velrni casto (G. S. Hall, M. Meadowi, G. H. Mead, I. S. Kon, v Cechach V. Pffhoda, J. Alan aj.). Neni vsak vzdy interpretovan jen jako dusledek asynchronniho bioI., psych. a sociokult. vyspivani, ale jako symptom obecnejsiho rozporu mezi bioI. sycenymi potrebami cloveka a kult. reglementovanymi moznostmi jejich uspokojeni (S. Freud). Ad b): Soc. a kult. obsah m. je ovlivnen soc., hosp., kult. a polit. pomery, do nichz se mladi lide rodi a v nichz

probiha jejich .... socializace. M. jako charakteristika specif. skupiny, mladde, resp. jako mlada generace se v nasi kulture zacina objevovat v polo vine 18. st., zvl. v generacnlch romanech J. J. Rousseaua Nova Heloisa a v Utrpeni mladtho Werthera 1. W. Goetha. Zivotni postoj, ktery Goethe svefil Wertherovi, a pozdejsi Byronuv "aktivni" ci Mussetuv ponekud "defetistickf' typ ....romantismu jsou citlive a konzistentne vyjadrenyrni pocity m. urcite doby. Jestlize v 18. a 19. st. se specif. podoba m. projevovala v individ. dilech, ktera reprezentovala pocity a nazory jiste (vzdelane) casti mladeze, potom ve 20. st. se znaky m. sffivaji vseobecnymi. Vyjimecni jedinci jiz nevytvareji jen umet. generacni artefakt, ale cely generacni styl m., se kterym se identifikuji velke skupiny mladde. Atributy m. se stavaji hodnotou, ktera vyzn. intervenuje i do zivota dospelych, kten se snaii Zit mlade, vypadat mlade, chovat se mlade. Od poloviny 20. st. je tato tendence zvlasi patma v USA a rozsiruje se do Evropy. Jiste rysy apoteozy m. lze vsak nalezt i v totalitnfch ideologifch (fasismu, stalinismu), kde zi'ejme oslavovani a prosazovani m. melo slouzit k urychleni likvidace tradicnich (demokr.) instituci a jejich prevazne starsiho personalu. Zneuzivala se tak silna orientace m. na kaidou novou radikalnf alternativu. M. ji casto pfijima, aniz kriticky zkouma jeji charakter a dusledky. V duchu prvniho uvedeneho pojeti se problematikou m. zabyvali ve 20. st. zvl. pozitivisticky a funkcionalisticky orientovanf sociologove. E. Durkheim 0 nem uvazoval zvl. v souvislosti s konceptem socializace mladych lidf jako prenosu obsahu ....kolektivniho vedomi do individ. vedomi. T. Parsons chapal m. jako obdobi, kdy nova generace prebira od starsi proverene hodnoty a normy. Subkulturam typickym pro m. prisuzoval funkci specif. soc. tlaku ke konformite. Nekonvencni ....subkultury mhideze jsou podle neho take funkcionalnf soucasti systemu, neboi tvon jakysi pojistny venti 1 tenzi, ktere mohou v m. nastatjako reakce na individ. zatizenf soc. dospfvajiciho jedince. Reprezentanty druheho uvedeneho pojeti jsou K. Mannheim a J. Ortega y Gasset, kten pnsuzuji m. vyzn. ulohu jako faktoru .... socialni zmeny ci .... modernizace. Ortega vyslovil nazor, ze m. je schopno menit "viffilni senzibilitu" (tj. zakladnf dejinny jev, to prvni, co bychom meIi definovat, chceme-li pochopit nejakou dobu), pricemz spol. vyvoj je radou zmen vitalnf senzibility. Mladez rna podle neho schopnost drive a citliveji nez ostatni vnimat dUleZite zachvevy doby, ktere predznamenavaji spol. pohyb. Prvotni signal ke zmene ale vychazi od kult. elity, od vyznacnych jedincu, jejichz "signaly" mladi lide prijmou a siroce uplatni, cimz se projevi jako generace menici vitalni senzibilitu. K. Mannheim vychazi z toho, ze clovek je utvaren a utvari sam sebe predevsim v m. V modernf spolec-

nosti, ktera se dramaticky meni, jsou nutne okolnosti formovani mladeho cloveka odlisne od okolnosti, za nichl se zformovaly predchozi, mnohdy jen 0 nekolik let starsi generace. Pokud existuji vhodne podminky pro rozvoj "generacniho vedomi" mladych lidi, rozsiruje se jeho zakladna a vznika predivo noveho "generacniho stylu", odlisneho nebo dokonce rozporneho a konfliktniho vuCi dominantnimu stylu dospelych. Prostfednictvfm techto rozdilu a konfliktu se muze spolecnost modernizovat. Mannheim vsak na rozdil od pozdejsich nazorU napr. nekterych predstavitelu .... "nove levice" (H. Marcuse aj.) neni presvedcen o progresivite m. A priori neni m. ani progresivni, ani konzervativni. Jedinou jeho prednosti je, ze je pi'ipraveno pro jakykoliv novy start, ze neni zatizeno zkusenostf dl'fvejsich generacL A: youth F: jeunesse N: Jugend I: giovinezza, gioventu Lit.: Alall, 1.: Etapy zivota oeima sociologie. Praha 1989; Eriksoll. E. H.: Childhood and Society. New York 1963; Fischer, E.: Problemy mlade generace. Praha 1965; Hall. G. S.: Adolescence. London 1905; Horrock. 1. E.: The Psychology of Adolescence. Boston 1976; Kabdtek. A.: Socializace, osobnost, generace. In: Sociologicketexty I. Praha 1993; KOIl. I. S.: Sociologie osobnosti. Praha 1971; Mallllheim. K.: The Problem of Generation. In: Essays in the Sociology of Knowledge. London 1952; Mead. G. H.: Mind, Self and Society. Chicago 1934; Ortega y Gasset, 1.: Vzpoura davli. Praha 1993; Parsolls. T. - Bales. R. F.: Family, Socialization and Interaction Process. New York 1955; RiesmaJllI. D.: Osamely day. Praha 1968.

Kab

mladnuti demograficke viz pyramida vekova, starnuti demograficke mluva vizjazyk m I u V a j e vis t n i - tez jevistni ree - zpusob zachazeni s jazykem dramatickeho textu jako s akcL Premena rev ....jednani na divadelnim jeviSti neexistuje sarna 0 sobe jako nejaky zvlastnf druh reci. Vychazf ze stejnych zakonitosti jako ree kaidodenni, ale rozdil je v tom, ze herec nevyjadfuje sve vlastni poznatky, zkusenosti a pocity svymi vlastnimi slovy; svym hlasem, svou reei jedna v dramaticke postave, jak mu predepsal dramaticky autor. M.j. pritom rna zakl. funkci reCi, funkci sdelovaci, je prosti'edkern dorozumenL Na rozdil od kazdodenni komunikace pusobi ale dvousmeme: na partnera, popr. na jine osoby dramatu, a zarovei'i na divaka. Pusobeni na divaka obsahuje i prenos vzorujazykoveho projevu, cozje s-gicky zajimavy jev. Podobne jako tzv. literarni jazyk muze m.j. kultivovat kazdodennf rec a ucastnit se vytvareni ....jazykovych norem. Tuto funkci plnila m.j. zejm. v dobach a rnistech intenzivniho rozvoje jednotne pojateho dramatickeho umeni doprovazeneho velkym zajmem verejnosti. Typickym pripadem je nem. "Biihnensprache", jeviStni vyslovnost, k jejimuz zpracovani dal popud profesor

ci

637

mnich

moc

vratislavske univerzity T. Siebs. Deutsche Biihnenaussprache vysla jiz v r. 1898 a po Siebsove smrti se dockala celkem 16 vydani. A: theatre speech, stage speach F: parole thefltrale N: Biihnensprache I: dizione scenic a Lit.: H,irkovd, J. - Makovickovd, H.: Zaklady jevistni mluvy, dB I. a II.

Praha 1983, 1985.

Hur m n i c h viz rad reholni mob i Ii ta pro s to ro V a - (z lat. mobilitas = pohybliYost, rychlost) - pohyb obyv. v geogr. prostoru z duvodu uspokojovani -'potreb v nejsirsim vyznamu tohoto pojmu. M.p. neni jenom proste fyzicke premisteni, ale tez proces vyberu mista. Jako soucast -'prostoroveho chovani je m.p. spojena s organizaci a vyuzivanim prostoru, emocionaIni vazbou k objektum Ci prostorovym celkum apod. Je mozne vymezit urcite formy, resp. typy a podtypy m.p. Napr. podle kriteria navratnosti a pravidelnosti pohybu Ize rozlisit -'migrace jako jednorazova pfestehovani, pravidelne pohyby (periodicke, kyvadlove), jako je dojizcfka do zamestnani a skol, a nepravidelne pohyby (navratove), coz je dojizdka za nakupem potravin i nepotravimlrskeho zbozi a za sluzbami vyssi vybavenosti a take kratkodobe (vikendove aj.) rekreacni a dlouhodobe rekreacni cesty, dlouhodobe cesty pracovni, studijni apod. M.p. se vyviji v zavislosti na mnozstvi faktoru (resp. skupin faktoru). K nejpodstatnejsim pam: a) faktory strukturalni, tj. demogr., soc., ekon., bioI. aj. charakteristiky obyv., b) geogr. rozmisteni obyv. v uzemi ve vztahu k urovni urbanizace, hierarchii sidel, vzdalenosti bydliste a pracoviste, pfip. jineho mista uspokojeni dalSich potfeb, c) dosazena uroveii ekon. a soc. rozvoje dane oblasti nebo statu (zivotni uroveii, vybavenost dopravou, siti sluzeb, stupeii motorizace aj.), ovliviiujici vznik a uroveii potreb a zpusobu jejich uspokojovani a take hodnotove orientace, soc. normy. Mezi jednotlivymi typy m.p. existuje rada komplikovanych souvislosti (navaznost, propojenost, vzajemne dopliiovani, zastupitelnost), ktere se v case prohlubuji. Nektere typy m.p. maji dulezitou ulohu ve vytvateni regionu. Podle rozsahu pusobnosti a relativni uzavrenosti ci otevrenosti procesu je mozno hierarchizovat je do nekolika radti: mikro, mezo, makro. Pohyby obyv. jsou vazany na prostor ruzneho radu i charakteru, napr. na mestskou ctvrt, cele mesto, aglomeraci, kraj, stat apod. Podle vzdalenosti a smeru lze rozeznavat pohyby mezinar. ci vnitrostatni, vnitromestske a mezi mesty, z venkova na venkov, z venkova do mesta, z mesta na venkov apod., resp. na dlouhe nebo kratke vzdalenosti, vuci jadrum ci strediskum (dostredive a odstredive), podle casu (pravidelne - nepravi638

delne; navratne - nenavratne), procesu rozhodovani (dobrovolne - vynucene), poetu a soc. charakteru zucastnenych (individ., skup., hromadne, rodinne, apod.), pficiny (ekon., soc., pHr. atd.), volby die (konzervativni, novatorske) atd. Uvedenym typum pohybu je pfi studiu m.p. venovana nejvetsi pozornost. Statistika obvykle registruje jen ty, pfi nichz dochazi k prekroceni administrativni hranice uzemnich celku, migrace a pravidelne pohyby. Nepravidelne pohyby je mozno zkoumat pouze spec. setrenimi. Z dostupnych informaci lze soudit, ze m.p. celkove nartista (i diky mobilite soc. a profesni), coz je soucasti dynamizace vyvoje lidske spolecnosti. Roste prostorovy ramec mobility i diferenciace jejich typu, meni se jeji celkova struktura, vznika tendence kumulovat uspokojovani potreb a napliiovat zivotni deje jednou navratnou cestou. Otazku rustu m.p. rozpracovava napr. am. geograf W. Zelinsky. M.p. vstahuje predevsim ke zmenam -'demografickeho chovani. Diskutuje souvislosti mezi ruznymi typy mobility a prtibehem procesti urbanizace, industrializace a modemizace v prostoru a case. Problematiku m.p., casto zuzovanou na pouhou migraci, studuji predstavitele ruznych vednich disciplin: geografove, sociologove, demografove, soc. psychologove, ekonomove aj. Geografove spojuji toto studium predevsim s prostorovym formovanim organizace spolecnosti, s rozvojem systemu osidleni apod. S-gie se soustreduje zejm. na migraci ve vztahu k jejim dopadum na zmenu soc. struktury danych uzemi, modifikaci zivotniho stylu i k prubehu adaptacniho procesu u pfistehovalych osob. Studuje motivaci k m.p., proces rozhodovani, individ. aspirace, ktere s ni lide spojujL Interpretuje ji v souvislosti s konceptem osobni kariery, s fazi zivotniho cyklu apod. Specif. s-gickou domenou je studium vztahu mezi prostorovou a soc. mobilitou. Vyzkumy m.p. a cela teorie prostoroveho chovani jsou dusledkem stale zrejmejsi snahy 0 kooperovany multidisciplinarni postup v teto oblasti. A: spatial mobility F: mobilite spatiale N: diumliche Mobilitat, geographische Mobilitiit I: mobilia. nello spazio fisico Lit.: AndeJ,J. - BiCfk, I.: K nekterym problemiIm geograficke mobility obyvatelstva. In: Acta Universitatis Carolinae, Geografica, Supplementum. Praha 1980; Ravenstein, E. G.: The Laws of Migration. Journal of the Royal Statistical Society. 1885; Zelinsky, W.: The Hypothesis of the Mobility Transition. Ekistics, 192, 1971.

Drb

mob iii t a soc i a I n i - pojem vyjadrujici moznost jednotlivcu Ci celych skupin menit svlij socialni -'status uvnitf daneho -'socialniho systemu. Jiz P. A. Sorokin ve sve praci z r. 1927 rozlisil mobilitu horizontalni, kdy dochazi k pfesuntim prostorovym ci profesnim, aniz se pfitom me-

ni vyse soc. statusu migrantu, a mobilitu vertikalni, ktera znamena vzestup Ci sestup v ramci stratifikacniho prostoru dane spolecnosti. Vysoka mira vertikalni mobility by va spojovana s typem -'otevrene spolecnosti, jeji nizka mira s typem spo!eenosti uzavrene. Vetsina vyzkumu m.s. se tyka mobility intergeneracni, tedy takove, kdy se pomefuje soc. postaveni generace synu se soc. postavenim v generaci otcU. Nizka mira m.s. v tomto pripade znamena vysoky stupen seberekrutace v ramci jednotlivych vrstev. Vysoky stupeii seberekrutace byva zjistovan napr. u svobodnych profesL Obecne pIaU, ze nejnizsi mira m.s. byva zjistovana u obou krajnich polu spolecnosti, tedy u pHslusnikti elity na strane jedne, u vrstvy marginalnich ei soc. vyloucenych na strane druhe. Zvl. pozornost mobilitnich studii je venovana analyze tzv. mobilitnich kanalu, tedy zpusobU, jimiz se zmena statusu realizuje. Prinejmensim od pfelomu 50. a 60. 1. vetsina studii zdtiraziiuje v tomto ohledu dominantni ulohu dosazeneho vzdelani, coz uzce souvisi s tehdy nastartovanym procesem demokratizace -'vzdeIavani ve vyspelych zemich. Znacna cast mobilitnich studii sleduje mim mobility mezi -'profesemi manualnimi a nemanualnimi, coz zase souvisi s pfelevanim ekon. aktivnich ze sekundami do terci:irni sfery. Tyto vyzkumy vytvofily empir. podklad uvaham 0 nastupu -'postindustrialni spolecnosti ci -'informacni spolecnosti. Zvlasf znacne metodol. komplikace provazeji pokusy 0 vypracovani mezinar. srovnavacich studii. Klasicka prace S. M. Lipseta a R. Bendixe ukazala, ze mira vertikaIni mobility v USA neni vyssi nez v zemich zap. Evropy. Sociologove poukazali rovnez na existenci tzv. neprave mobility, tedy na soubor technik, ktere maji redukovat nespokojenost, jez vznika tehdy, je-li hodnota m.s. sice zduraziiovana, presto vsak cele sektory populace nemaji prakticky moznost zlepseni sve soc. pozice dosahnout. Tato situace se st;iva aktualni zvl. v dusledku toho, ze z trhu prace jsou dlouhodobe vylucovany cele kategorie jeho marginalnich ucastniku. Od konce 80. 1. zacina tato situace ohrozovat i pfislusniky tech profesnich skupin, kterym az donedavna dosazene vzdelani spolehlive zarueovalo soc. vzestup. A: social mobility F: mobilite sociale N: soziale Mobilitat I: mobilita sociale Lit.: Lipset, S. M. - Bendix, R.: Social Mobility in Industrial Society. University of California Press 1966; Sorokin, P. A.: (1927) Social and Cultural Mobility. London 1959.

Kef

mob 0 k r a ci e - (z angl. mob =day; fec. kratos = vlada) - oznaeeni pro nestaly, obvykle polit. manipulovany -'dav vykonavajici natlak na vladu ei organy mistni samospravy a pozadujici pfijeU urcitych soc. ci polit. opat-

renL Dav muze byt ozbrojeny, nebo pusobit jen prostfedky moralniho natlaku. Pojem je dolozen z r. 1734, existence m. je vsak znama jiz z antickych a stfedovekych mest i renesancnich mestskych komun. Pfibuzne fec. slovo ochlokracie (doslova vlada luzy, luzovlada) se vyskytuje jiz u Aristotela. Ultrakonzervativnimi autory je uzivano tez ve smyslu lidovlady. Oba pojmy se vyskytuji v polit. publicistice zejm. 19. a 20. st. ajejich synonymemje "vlada ulice". Dav fungujici jako m. je v podstate -tklakou, odborne -'natlakovou skupinou. A: mobocracy F: mobocratie N: Mobokratie, Pobelherrschaft I: mobocrazia Lin m 0 c - zpravidla oznaceni vyssi pozice ve spol. vztahu, nekdy v zivotnim prostredi vubec. 1. Ve spo!. vztahu m. obecne znamena schopnost donutit nekoho, aby si pocinal jinak, neZ by chtel. Podle klasicke definice je m. pravdepodobnost, ze jeden Cinitel bude schopen prosadit svou vlastni vuli pres odpor jinych (Max Weber). S-gicky vyzn. je otazka, zda je m. dusledkem osobnich vztahu, nebo zda vyplyva ze struktury dane spolecnosti. Zdrojem strukturni m. je nejcasteji majetek nebo pozice ve statnim nebo jinem aparate. V moderni spoleenosti je donucovani monopolizovano -'statem. Kde neni moznost -.donuceni, mluvi se casto jen 0 vlivu. Ale hranice mezi temito pojmy byva plynula. Zavislost jednotlivcti nebo skupin na jinych jednotlivcich nebo skupinach vyplyvajak z m., ktera muze uplatnit trestni -'sankce, tak z vlivu, ktery rna k dispozici ekon. nebo psycho!. pobidky a postihy. Pro povahu mocenskeho monopolu ve spolecnosti je rozhodujici: a) do jake miry je m. koncentrovana v jednom organu, ei jak je rozdelena mezi vice organu, ktere navzajem omezuji svou m., coz je tzv. soustava brzd a protivah (viz -'delba moci); b) jaky je rozsah pusobeni monopolizovane m., tj. ktere cinnosti jednotlivcu nebo skupin podlehaji schvaleni (angl. scope nebo range of power); c) jakym zpusobern se obsazuji mista drZitelu (vykonavatelu) teto m. (volbou, jmenovanim, losem atp.) a jaky okmh osob se rozhodovani 0 tomto obsazovani muze zucastnit. 2. Ve vztahu k celkovemu prostredi tkvi m. eloveka v rozsahu jeho schopnosti uzit a rozvinout svou kapacitu, -.lidskY potencial. MefHkem m. je mnozstvi vnejsich pfekazek teto schopnosti, ktere je nutno prekonat (c. B. Macpherson). M. je dominantnim s-gickym tematem (viz -.sociologie moci, -'delegace moci, -'sociologie politiky aj.). A: power F: pouvoir, puissance N: Macht I: potere Lit.: Weber, M.: The Theory of Social and Economic Organisation. New York, Londyn 1969; Macpherson, C. B.: Democratic Theory. Oxford

1975.

Kre

639

moe ekonomieka

moe ekonomieka viz plutokracie, trh moe pol i tie k a viz sociologie politiky, vztahy moeenske moe tdni viz trh m 6 d a viz napodoba, norma, publikum, sberatelstvi, sociologie m6dy mod e I - (z nem. Modell, to z lat. modus = mira, mez, zpusob) - pojem, ktery rna ve vede nekolik spec. vyznamu. V logice a matematice je m. logicky ci matem. objekt (system), ktery naplnuje urcitou abstrakni strukturu a je s ni izomorfni (v m. plati vsechna tvrzeni, dukazy apod., ktere jsou odvozeny pro danou abstraktni strukturu). Z tohoto hlediska se rozlisuji zejm. syntakticke a semanticke m. V empir. vedach je m. urcity objekt, ktery v procesu poznavani a na zaklade pfesne urceneho vztahu zastupuje jiny objekt (original) a zprostredkovava 0 nem informace relevantni z hlediska zvoleneho vyzk. zameru. Vseobecne plni m. ve ved. poznani instrumentalni funkci: je predevsim nastrojem poznavani, ale soucasne je sam poznatkern, resp. nositelem poznatku. Modelovany objekt a jeho m. se svou povahou nemuseji shodovat. M. muze byt jak materialni, tak i mysleny (teor. nebo matem.) objekt. Z gnoseologickeho hlediska je m. informacnim reprezentantem modelovaneho objektu. Z toho vyplyva nekolik dulezitych charakteristik m.: 1. vztah mezi originalem a m. musi byt presne vymezen; zpravidla rna charakter zpresnene podobnosti, -.analogie, homomorfie, izomorfie nebo izofunkcnosti; 2. m. neni kopii ani uplnou reprodukci originalu (v takovem pfipade by ztracel svuj specif. poznavaci smysl i efektivnost), ale zobrazuje original vzdy jen z urciteho hlediska, ktere odpovida vyzk. zameru (zobrazuje strukturu, funkce nebo dynamiku chovani, fungovani, vyvoj modelovaneho objektu); 3. modelove zobrazeni musi byt zjednodusujici, ale jde vzdy 0 maximalne pripustne zjednodusene zobrazeni - m. musi obsahovat vsechny prvky (slozky, vztahy) originalu, ktere jsou podstatne z hlediska zvoleneho vyzk. zameru (soucasti tvorby m. jsou i pravidla prechodu od originalu k m. a naopak). Diky max. zjednodusujicimu zobrazeni ziskava m. specif. sevfenou, kompaktni formu. Z uvedenych charakteristik modeloveho zobrazeni vyplyvaji i zak!. gnoseologicke funkce m., k niillZ pam predevsim funkce ilustrativni, translativni, heuristicka, idealizacni, explanacni, prognosticka (simulacni) a verifikacni. V procesu modelovani, tj. budovani, overovani a zdokonalovani m., jakoz i interpretace a vyuzivani vysledku tohoto procesu, ktery rna zpravidla dlouhodoby, cyklicko-iterativni charakter, zpravidla dominuji jen nektere z techto funkci. Zavisi to nejen na

640

modelovani glo balni ucelu, pro ktery je m. budovan a vyuzivan, ale i na dis ponibilnich teor. poznatcich a pouZitych metodach modelovani. Sife funkci a rozmanitost poznavacich i praktickych zameru, pro nez jsou m. budovany a vyuzivany, zpusobuje, ze m. jsou nejednou (nekdy neopravnene) ztotoznovany s prototypem, maketou, -'normou, -.teorii, -.hypotezou, -'idealnim typem apod. Toto vse muze v konkretnich pfipadech plnit nekterou z funkci m., nebo m. muze vystupovat ve funkci teorie, hypotezy apod. Urcite modelove prvky charakterizuji jakekoliv ved. poznavani, jez je nekdy velmi siroce definovano jako "informacni modelovani". M. se nejcasteji deli na materialni a idealni; symbolicke a ikonicke (obrazne); fyzikalni, matem. a kyberneticke; substancialni, strukturni, funkcionalni a dynamicke; staticke a dynarnicke; deterrninisticke a stochasticke; rnikromodely a makromodely; slovni, ciselne, graficke a kombinovane; popisne, vysvetlujici a prognosticke (simulacni) atd. Modelovy pfistup je jednim z typickych projevu integracnich tendenci v soucasnem ved. poznavani a m. maji stale sirsi vyuziti ve vsech vednich disciplinach. Modelovy pfistup rna svoji tradici i v s-gii. V zarodecne ci intuitivni podobe se v ni uplatnoval prakticky od jejich pocatku. Mnohe z uz klasickych s-gickych teorii maji charakter takovychto m. a s intuitivnim modelovanim se muzeme setkat i v soucasne s-gii. Od konce 2. svet. valky se modelovani v s-gii zaCina stale vice vyuzivat zamerne jako zvlastni postup se specif. pfistupy, metodami a moznostmi. Vyuzivaji se modelovaci metody, ktere byly puvodne rozvinuty v jinych oblastech, napf. heuristicke a expertni metody (spec. -'brainstorming, psani scenaru apod.), ale i metody kybernetickeho modelovani (zalozene napr. na principu -'"cerne sehranky", zpetne vazby apod.), statist., ekonometricke, matem. metody (vcetne Markovovych modelu a metod modelovani dynamickych systemu), metody -.teorie her a -.teorie grafU, simulacni a prognosticke metody a mnohe dalSi. V s-gickem modelovani je klicovym ukolem vybudovani teor. m. zkoumaneho soc. objektu (utvaru, jevu, situace, procesu). Smysluplne je rozlisit nejdfive m. metodo!. a meritorni, v ramci meritornich m.'pak m. materialni (analogony) a myslene (teor. a matem.). Klicova uloha teor. m. vyplyva z nezbytnosti identifikovat modelovy objekt. Identifikacni postup rozpracoval A. Hirner. Teor. m. zobrazuje modelovany objekt ve vsech jeho teor. moznych variantach tak, aby mohl slouzit jako nastroj analyzy jakehokoliv empir. pfipadu daneho objektu. Identifikacni proces rna dye hlavni faze: smyslem prvni je urCit misto a funkce modelovaneho objektu v sirsi soustave soc. skutecnosti (cozje pfedpokladem rozvoje teorie i kumulativnosti poznatku),

smyslem druhe je odhalit vnitfni strukturu (slozky, vztahy) Ci organizaci (fungovani, vyvoj) modelovaneho objektu a pro potfeby s-gickeho vyzkumu je promftnout do empir. sledovatelne podoby (viz -'operacionalizaee, -'ukazatel, -.mereni, -,skalovani). Teor. m. plni v procesu s-gickeho poznavani pfedevsim funkci meziclanku, ktery spojuje teor. a empir. uroven poznani. Zpravidla se vytvafi cela serie meziclanku, ktere propojuji jednotlive cykly modelovani. Korektni matem. m. neni mozne vybudovat na intuitivnim nebo implicitnim zakladu, vyzaduje teor. m. jako sve (pfedbezne) vychodisko, ktere je v (nekolika) cyklech postupne zpfesnovano. Krome tzv. konfirmacni strategie je mozna i strategie exploracni, pfi niz se vychazi z analyzy empir. udaju; i zde vsak plati, ze vythodiskem je puvodne neurCity nebo implicitni teor. m., ktery je v jednotlivych cyklech v konfrontaci s Udaji a teor. poznatky postupne dopracovavan do explicitni podoby. Teor. m., ktery je homomorfnim zobrazenim (podstatnych) prvku originalu, se s vyuzitim zvlastnich matem. metod izomorfne zobrazuje v matem. m. Typickym pfikladem mnohonasobneho modeloveho zprostfedkovani je -+modelovam kauzaIni (viz tez-'analyza kauzaIni). Matern. m. soc. objektu musi zobrazovat podstatne prvky jeho struktury, fungovani nebo dynamiky. Budovani teor. m. v procesu identifIkace rna charakter myslenkoveho experimentu, muze se stat zdrojem objevnych hypotez 0 objektu. Siroke moznosti experimentovani, progn6zovani, projektovani apod. poskytuji ruzne simulacni metody, ktere jsou zalozeny bud na analytickem, nebo na pocitacovem reseni systemu rovnic. Jsou ovsem mozne i jine operace s m. Ve vztahu s-gicke teorie a soc. skutecnosti m. nejcasteji vystupuje jako: 1. koncepce zkoumaneho pfipadu (zastupuje teorii, resp. plni jeji funkce); 2. jadro budovane teorie, ktera je postupne dopracovavana do systematicke podoby; 3. mysleny objekt, ktery je vyvozen z teorie (dulezite pfitom je, zda teorie rna mit charakter axiomaticko-deduktivniho nebo hypoteticko-deduktivniho systemu - viz H. L Zetterberg a H. M. Blalock); 4. jedna teorie, kteraje izomorfne pnrazenajine teorii (M. Brodbeckovti). V pokusech 0 vybudovani -'matematicke sociologie se tato buduje bud jako soustava parcialnich matem. m. soc. objektu (J. S. Coleman, T. 1. Fararo, W. Weidlich, G. Haag, N. B. Tuma, M. T. Hannan aj.), nebo jako blokove rekurzivni system tak, ze se postupne, induktivne propojuji parcialni, tzv. male deduktivni teorie (parcialni kauzalni m.) do stale sirsiho teor. systemu (H. M. Blalock). A: model F: modele N: Modell I: modello Lit.: Bartholomew. D. J.: Stochastic Models for Social Process. New York 1961; Blalock. H. M.: Theory Construction. From Verb,al to Mathematical Formulations. Englewood Cliffs 1969; Blalock, H. M. - Aganbegjan, A. -

Borodkin, F. - Boudon, R. - Capecchi, V.: Quantitative Sociology. international Perspectives on Mathematical and Statistical Modeling. New York, San Francisco, London 1975; Bunge, M.: Scientific Research, I, II. Berlin, Heidelberg, New York 1967; Coleman, J. S.: introduction to Mathematical Sociology. New York 1964; Fararo, T. J.: Mathematical Sociology. New York 1973; Himer, A.: Ako sociologicky analyzovaf. Bratislava 1976; Schenk, J.: Metodologicke problemy modelovania v sociologickom badanf. Bratislava 1981; Sztompka, P.: Teoria i wyjasnienie. Warszawa 1973; Teorie modehi a modelovimf. Praha 1967; Tuma, N. B. - Hannan, M. T.: Social Dynamics: Models and Methods. San Francisco, New York, London 1984; Weidlich, W. - Haag, G.: Concepts and Models of a Quantitative Sociology. The Dynamics of interacting Populations. Berlin, Heidelberg, New York 1983; Zetterberg, H. L: On Theory and Verification in Sociology. Totowa 1965.

Sche mod elk a u z a I n i viz analyza kovariancnich struktur, modelovani kauzalni mod e 1st a tis ti c k Y- timto typem jsou oznacovany dye skupiny, dva typy -'modehi: a) matem. formulace odrazejici zpusob vzniku, resp. vysledek procesu vzniku statist. dat (pravdepodobnostni zakon rozlozeni), vztah mezi promennymi v datovem souboru (asociacni, korelacni, regresni, zavislostni model), vztah mezi soubory, castrni souborn, objekty (komparacni, seskupovaci, korespondencni model), vyvoj velicin v case (model casovych fad, model stochastickych procesu); b) matem. formulace poznavadch postupu za neurCitosti (inferencni-odhadove i testovaci, rozhodovaci, extrapolacni, predikcni, rozlisovaci, kIasifIkacni, indikacni, menci atd. modely). Spolecnym rysem vsech m.s. je jejich (explicitne vyjadreny nebo implicitne zahrnury) pravdepodobnostni zaklad. Statisticke modelovarn je vyjadfeni vztahU v realite a poznavacich vztahU subjektu a reality, zatizenych pravdepodobnosti a nahodnymi chybami. Obecne a abstraktne pojate m.s. jsou odvozeny deduktivnim postupem, obsahuji obecne parametry a nahodne veliciny. -'Matematicko-statisticke metody jsou aplikace m.s. a jeho dusledku v analyze dat. Moznosti sloziteho modelovani, predevsim kauzalnich vztahU, pomod linearnich, log-linearnich a simulacnich modelu se podstatne zvysily zavadenim moderni vypocetni techniky a vyvojem specif. programovych prostredku Gazyku i statist. systemu). A: statistical model F: modele statistique N: statistisches Modell I: modello statistico Reh mod e I s v e d sky viz socialismus svedsky modelovani viz "cerna sehranka", metoda analyticka, model, pfistup systemovy modelo van i glob alni - souhrnne oznaceni pro formalizovanou i neformalizovanou systemovou analyzu 641

modelovani kauzalni

mod ely logaritmicko-linearni

---'gloMlnich probh~mu svet. vyvoje. Pouziva se od pocMku 70.1. v souvislosti s projekty ---'Rimskeho klubu. M.g. je spec if. aplikacni oblasti modelovani, kde se nahrazuje modelovany original (realny globalni proces) zjednodusenou soustavou podstatnych prvku a vztahu neboli globainim modelem, schopnym dostatecne pfesne reprodukovat chovani originalu v myslenkovem experimentu, tj. ve verbalnim modelu, nebo v simulacnim experimentu na pocitaci, tj. v matem. modelu. Matern. metody m.g. umoznuji relativne levne testovat vliv hypotetickych zmen exogennich podminek na varianty vyvoje globainiho objektu, upozomit na kriticke zlomy v trendech i formulovat navrhy na opatfeni k dosazeni zadouciho stavu. Pocatecni euforii pfi tvorbe m.g. v 70. 1. vystfidala v 80. 1. stfizliva ved. skepse, vychazejici z nedostatecne teor. rozpracovanosti silne heterogenni globalni problematiky (zakl. vztahu a interakci mezi jednotlivymi sferami spo1. reprodukce), omezenosti matem. metod a vypocetni techniky i neuplnosti databaze v jednotlivych (zv1. rozvojovych) zemich. Paralelne s m.g. sveta byly proto rozpracovany regionaini modely i modely jednotlivych globalnich problemu: modely svet. energetiky, svet. zemedelstvi nebo planetami biosfery (posledni umoznily ovei'it hypotezy o dusledcich termojademe valky na zmeny klimatu Zeme). M.g. v soucasne dobe zahmuje sirokou skalu modelovych pfistupu k jednotlivym aspektum i celku globalni reality, ktere se stale vyvijeji v souvislosti s celkovym pohybem teor. poznani i zdokonalovani matem. metod, vypocetni techniky a informacniho zajiSteni. A: global modelling F: modelage global N: Globalmodellieren I: modellistica globale Lit.: The Global 2000 - Raport to the President, vol. 1.: Entering Twenty -First Century. New York 1980; Meadows, D. M. - Richardson, 1. - Bruckmann, G.: Groping in the Dark, The First Decade of Global Modeling. Luxenburg 1980; Mojsejev, N. N. -Alexandrov, V. V. - Tarko, A. M.: Celovek i biosfera. Opyt sistemnogo analyza i eksperimenty s modeljami. Moskva 1985; viz tez ->:Rimsky klub.

Dv]

modelovani kauzalni - v s-gii (pfedevsim anglosaske) spec if. pfipad odhalovani kauzainich vztahu mezi promennymi velicinami s vyuzitim spec. metod na zaklade empir. (statist.) udaju (viz ---'analyza kauzalni). TeziStem m.k. je konstrukce kauzainich modelu zkoumanych problemu (objekti'I) a spec. operace s temito modely. Kauzalni model se pouziva: I. k odhaleni struktury a charakteru kauzalnich vztahu v pfesne vymezenem systemu promennych velicin; 2. ke kvant. hodnoceni intenzity kauzalnich vztahu mezi prvky systemu; 3. k testovani stupne pfimefenosti modelu, resp. kauzalni hypotezy, empir. udaju. M.k. je dnes soustavou rozvinutych a diferencovanych

642

analytickych postupu, ktere vznikly zdokonalovanim metod odhalovani kauzainich vztahu na zaklade empir. udaju, zejm. zobecnenim problematiky zdanlivych korelaci, rozvinutim metod korelacni a regresni analyzy a aplikaci nekterych ekonometrickych metod. V s-gickem vyzkumu slouzi m.k. ph feseni rozmanitych problemu (mefeni latentnich promennych, hodnoceni chyb ph mefeni v panelovych vyzkumech apod.), ale empir. ovefovani tzv. kauzainich hypotez muze byt pfimo smyslem vyzkumu. V tomto pfipade se zacina formulaci urcite kauzaini hypotezy, resp. soustavy altemativnich hypotez. Kazda kauzalni hypoteza musi byt zduvodnena teor. poznatky nebo podepfena empir. udaji. Explicitne se zduvodnuje existence kauzainich vztahi'I mezi konkretnimi slozkarni modelu, stanovi se jejich typ, pfime a nepfime vzajemne pusobeni a uplnost modelovaneho systemu. KaZda kauzalni hypoteza se zobrazuje do kauzalniho schematu, ktere je meziclankem mezi teor. modelem a soustaYOU matem. rovnic, plni heuristickou funkci a zaroven je i prostfedkem ovefovani uplnosti a konzistentnosti modelu. Kauzalni hypoteza se transformuje do systemu struktumich rovnic, ktery je soustavou lineamich rovnic znamych z ---'regresni analYzy. Pro kaMou promennou veliCinu, ktera v kauzaini struktufe vystupuje jako ucinek, se sestavi rovnice obsahujici jeji pfedpokladane pficiny, parametry vyjadfujici intenzitu kauzalniho vztahu a implicitni Cinitel vyjadfujici determinaci mimo model, chyby pfi mefeni apod. Soustavy promennych veliCin mohou tvoht rekurzivni, nerekurzivni ci blokove-rekurzivni systemy. Zatimco v rekurzivnich systemech jsou vyzadovany lineami, jednosmeme a aditivni kauzalni vztahy, v nerekurzivnich systemech mohou byt vztahy mezi endogennimi promennymi i obousmeme, v blokove-rekurzivnich systemech musi byt vztahy mezi bloky promennych jednosmeme. Pfed empir. testovanim kauzalni hypotezy je nezbytne ovei'it identifikovatelnost modelovych rovnic. Vstupni udaje modelu tvofi empir. zjistene souvislosti mezi promennymi veliCinami modelu, nejcasteji matice jednoduchych korelacnich koeficientu. Modelove rovnice slouzi k hodnoceni struktumich parametru. V rekurzivnich systemech jsou struktumi parametry identifikovany a hodnoceny v zavislosti na zvolene metode: v Simonove-Blalockove metode jako regresni koeficienty, v path analyze jako jednoduche ci slozene path koeficienty a v analyze zavislosti jako koeficienty zavislosti. Modelove rovnice se sestavuji pod Ie zv1. pravide1. V nerekurzivnich systemech jsou struktumi parametry identifikovany jako regresni k?eficienty a hodnoceny ekonometrickymi metodami (metoda dvojstupnovych nejmensich ctvercu, metoda nepfimych ctvercu, metoda instrumentalnich promennych apod.).

Testovani phmefenosti kauzalniho modelu empir. udaji se opira 0 tzv. predikcni rovnice (na zaklade parcialnich korelacnich koeficientu), porovnavani teor. regenerovanych korelacnich koeficientu (tj. koeficientu vytvofenych pomoci hodnocenych struktumich parametru) s empir. zjistenymi korelacnimi koeficienty ci testovanim tzv. nulovych parametru (v nerekurzivnich systemech). Cely cyklus se uzavira interpretaci modelu, kde se uplatiiuje zasada, ze ph rozhodovani 0 pfijeti kauzalniho modelu (overeni kauzalni hypotezy) maji pfed statist. kriterii pfednost teor. kriteria. Tvorba a ovefovani kauzalniho modelu je narocnym, dlouhodobym procesem, zpravidla vyzaduje absolvovat nekolik cyklu kauzaini analYzy. Cely proces vyrazne zefektivnuje vyuziti poCitacu. A: causal modelling F: modelage causal N: Kausalmodelierung I: modellistica causale Lit.: Blalock, H. M. ed.: Causal Models in the Social Science. Chicago, New York 1971; Blalock, H. M. a kol.: Quantitative Sociology. International Perspective on Mathematical and Statistical Modeling. New York, San Francisco, London 1975; Boudoll, R.: La crise de la sociologie. Paris, Geneve 1971; DUllcall, O. D.: Introduction to Structural Equation Models. New York 1975; Schenk, 1.: Metodologicke problemy modelovania v sociologickom bactani. Bratislava 1981.

Sche

mod e ly Ii n ea rn i z 0 becne n e viz modely logitove m odely logaritmicko-linea rni - zpusoby anaIyzy ---.kontingencnich tabulek zalozene na soucinovem vyjadfeni vlivu jednotlivych kategorii a jejich kombinaci na ocekavane hodnoty cetnosti v polich tabulky. Po logaritmovani vztahu pfejde model v aditivni lineami vztahy: In (ocekavana cetnost v pol i) = u + soucet pfispevku zvolenych kategorii a zvolenych kombinaci kategorii; cleny souCtu jsou voleny tak, aby vyjadfovaly asociacni vztahy konkretniho zkoumaneho modelu (situaci muzeme charakterizovat take jako schema ---'anaiyzy rozptyiu pro logaritmy cetnosti v tabulce). Zakl. je tzv. saturovany nebo uplny model, v nemz rovnice modelu u kazdeho pole obsahuje pfispevky vsech kategorii, jejichz kfizenim (prnnikem) pole vznika, a zaroven pfispevky vsech kombinaci techto kategorii; reprodukuje cetnost zcela pfesne. Vliv kombinace k kategorii se nazyva zpravidla interakci k-teho fadu (vliv samotne kategorie = interakce 1. fadu, vliv nezavisly na kategoriich (u) = interakce nuiteho fadu). Vynechanim nektere interakce z modelu je vysloven pfedpoklad, ze jeji vznik je nahodny. Napf. model nezavislosti v dvourozmeme tabu1ce (In(mjk) = n + aj + b k) fika, ze ocekavana cetnost m v poli (i, j) vznika pi'ispevkern i-te fadkove aj-te sloupcove kategorie separovane; interakcni vliv Cjk v modelu chybi a tudiz tyto cleny

jsou nahodne (v saturovanem modelu je zahmut). Tedy: mji = U exp (a) exp (b k ) = UAjBde klasicke vyjadfeni nezavislosti. M.I.-1. se zadavaji urcenim vsech interakci, ktere maji podle pfedpokladu nenahodny charakter a odpovidaji vecne vyzkumnym pfedstavam 0 vzniku cetnosti a 0 asociacnim schematu vyzk. hypotezy. Hierarchicke modely splnuji podminku, ze ke kazde interakci k-teho fadu v modelu existuji vsechny kombinace vlivu (k -1)niho fadu obsazenych ve vyssi interakci (tato vlastnost je hierarchicky splnena az po interakci 1. fadu a z duvodu vypocetnich hraje zvlasi duleZitou roli). V m.l.-l. krome zakl. souCtoveho vyjadfeni jsou k dispozicijeste dalSi modelove prostfedky podstatne rozsifujici analyticke a interpretacni moznosti: a) vahy poli - kladne konstanty w pfifazene polim, ktere v rovnici zamenuji In(m) na In(m/w); b) kovariaty - ciselne promenne phfazene polim kontingencni tabulky (typicky: prnmer nejake ciselne promenne, indikace dodatecne urcene vlastnosti poli nebo jejiho stupne, vnejsi znama vlastnost pole); v rovnici vystupuji jako regresory vztazene k reziduim po odecteni vlivu kategorii (jednotlive i v kombinacich); c) blokovani poIi - vylucuje z analyzy zvolena pole (typicky: diagonal a u ctvercove tabulky, dolni nebo homi trojuhelnik poli, pole s vysokymi a vecne oduvodnenymi nebo naopak zfetelne chybnyrni rezidui); d) kontrasty -lineami vztahy (funkce) vyjadfujici komparaci vlivu kategorii (typicky: vztah k jedne referencni kategorii, sousedni kategorie ordinalniho znaku, skupiny kategorii mezi sebou); e) podminenost - vynechani kategorii, vyber podsouboru a opakovani analyzy na podsouborech. Vztahy modelu lze zadat take pfimo matici vztahove struktury (matici modelu), ktera indikuje existenci a pusobeni modelovych faktoni (kategorii, kombinaci kategorii kovariat, kontrastu) na cetnosti v polich tabulky. Koeficienty, ktere vyjadfuji intenzitu vlivu techto faktoru na cetnosti, se nazyvaji parametry modelu. Postup analyzy: formulace modelu; testovani platnosti modelu; odhady parametru za pfedpokladu platnosti modelu; reziduaini analyza. Ve tfide hierarchickYch rnodelu je mozno po stu po vat automaticky postupnym vyskrtavanim interakcnich clenu od nejvyssich hierarchicky tak dlouho, aZ ve statist.platnem modelu vede vypusteni kazde dalSi interakce jiz k zamitnuti shody modelu a dat; cHern je ziskat model s co nejnizsimi interakcemi a co nejuspomejsi. Typy uloh: 1. testovani dobre shody cetnosti s pfedpokladem; 2. vyjadfeni asociacnich a zavislostnich schemat hierarchickeho a nehierarchickeho typu pro nominalni, ordinaini a kardinalni znaky v uplnych i neuplnych tabulkach; 3. komparace souborn vzhledern k asociacnim schematum; 4. komparace kategorii, skupin kategorii a kombinaci kategorii vzhledem k jejich vlivu; 5. spec. mod ely

643

modely logitove

modlitba

pro popis vztahu mezi kategoriemi a geneze vzniku cetnosti. Omezeni na tvorbu a realizaci modelu jsou matem.-statist. razu: a) metoda vychazi z asymptoticke teorie, ktera vyzaduje vetSi pocet pozorovani (pod Ie velikosti tabulky), b) metodaje citliva na nulova nebo maio obsazena pole, obzv!' je-li jich vetSi poeet, c) metoda vyzaduje dodrzeni Ufcirych pravidel (ortogonalita vliviI, dimenzionalita). Odhady parametriI se provadeji bud' pi'imo algebraicky (u tzv. multiplikacnich modelu), nebo interakcnimi postupy. Shoda dat a modelove pfedstavy se testuji kteroukoliv statistikou dobre shody (nejcasteji metodou max. verohodnosti a klasickym Pearsonovjm testem chi-kvadrM). A: log-linear models F: modeIes logarithmiques lineaires N: logarithmisch-lineare Modelle I: modelli logaritmi. co·lineari

w.: Discrete Multivariate Analysis: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1975; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol. I, 2. New York 1979; Upton, G. J. G.: The Analysis of Cross-tabulated Data. Wiley. Chichester 1978. Lit.: Bishop, J. M. M. - Fienberg, S. E. - Holland, P.

Reh

modely logitove - prosti'edek .... mnohorozmerne statisticke analyzy kategorizovanych dat pro vysvetleni variability dichotornicke nebo polytornicke cetnosti (vicenasobne m.l.) v zavislosti na jedne nebo nekolika nezavislych (vysvetlujicich) promennych. Role m.l. v analyze dat je obdobna roli modelu .... analyzy rozptylu, .... regresni analyzy a ....analyzy kovariancnich struktur, u nichz je zavisla promenna ciselneho typu. Cetnosti zavisle promenne se u m.l. transformuji na tzv. logity (p =In (pl( 1 - p))). V modelu jsou tyto hodnoty vyjadfeny jako pi'ispevky jednotlivych kategorii interakcnich kombinaci kategorii, ciselnych hodnot i kombinaci kategorii a ciselnych hodnot. Klasickym m.l. je sledovani rustu pravdepodobnosti vyskytu jevu v zavislos(i na zesilovani ciselne vyjadi'eneho, experimentem regulovaneho faktoru. Modely obdobne logitovym lze sestavit i pro jine funkce cetnosti, napi'. probitove modely pouzivaji inverzni distribucni funkci standardniho normalni rozlozeni, modely dvojiteho logaritmu pouzivaji funkci In (-In(p)), lineami modely netransformuji pravdepodobnost vubec. Cela tfida techto postupu se nazyva zobecnene linearni modely a funkce transformujici cetnost se nazyvaji spojovaci funkce - po provedeni transformace se stava modellineamim. M.I. lze chapat take jako spec. pi'ipad ....Iogaritmicko·linearnich modelu; vyuzivaji jejich modelovych prostl'edku. A: logit models F: modCIes logit N: logit Modelle I: 10git models

w.: Discrete Multivariate Analysis: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1975; Cox, D. R.: The Analysis of Binary Data. London 1970; McCullagh, P. - Neider, J. A.: Lit.: Bishop, J. M. M. - Fienberg, S. E. - Holland, P.

644

Generalised Linear Models. London 1983; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol. I.: Introductory Topics, vol. II.: New Developments. New York 1978, 1979; Plackett, R. L.: The Analysis of Categorical Data. London 1974; Rehak, 1. - Rehdkovd, B.: Logitove modely: analyza vlivu exogennich faktoru u kategorizovanych dat. Sociologick:v casopis, 1991.

Reh

modely sidelne.geograficke viz teorie central· nich mist modernismus - (z lat. modemus = nedavny, novy)pojem charakterizujici racionalisticko-scientistickou orientaci svet. kultury a civilizace a zaroven chapany jako protiki ad .... tradicionalismu. Pojem m. je mnohoznacny, nekdy ale by va definovan pl'ilis jednostranne a technokraticky. Za "modemi" byva povazovano to, co je "nove" vect. objevy, nove umel. pi'istupy, revol. zmeny. Je pravda, ze myslenky m. se projevily nejsilneji ve vecte a v umeni. Staly se zakladem spol. diagnozy a novych kult. teorii. Optimisticke vize m. v sobe maji mnoho utopickeho a jejich radikalismus by va casto vyrazem pi'eceneni moznosti, ktere se cloveku modemi doby skutecne nabizeji. M. s optimistickymi vyhledy do budoucnosti se opiral 0 duveru v evolucionisticke teorie .... pokroku. Tyto teorie byly znakem epochy, ktera se podle nekterych filozofU (napi'. M. P. Foucaulta) a sociologu (napf. J. Baudrillarda) jiz pi'ezila. Dnes je proti m. kladen .... postmodernismus jako soucasnosti pfimerenejsi kult. vzorec, charakterizovany spiSe pesimismem a obavarni z budoucnosti, otl'esenim viry ve vsemocnost vecty a lidskeho rozumu. A: modernism F: modernisme N: Modernismus I: mo· dernismo Lit.: Habermas, J.: Die Neue Uniiberschtlichkeit. Frankfurt a.M. 1985; Habermas, J.: Diskurs der Modeme. Frankfurt a.M. 1985; Tourain, A.: Critique de la modernite. Paris 1992; Vattimo, G.: La fine della Modernita. Milano 1985.

Much mod ern i z ace - soubor zasahU do stavajiciho systemu (vyroby, technologie, sluzeb, vybaveni objektu apod.) provadenych s cHern dosahnout soudobych parametriI. Jde tedy 0 urcity typ .... inovace vazany na soudoba kriteria vyspelosti, dokonalosti, max. ucinnosti ci optimality. Ve vyrobe je m. spojena s usilim 0 max. intenzifikaci a efektivnost a dnes se vyznacuje komplexnim pi'istupem Ude o uspory praco.vnich sil, snizeni vyr. nakladu, zrychleni navratnosti vlozenych prostl'edku atd.). M. bytoveho fondu a soc. infrastruktury (obcanske vybavenosti) se tyka nejen prostorovych dispozic, vzhledu a provoznich parametru, ale i odstraneni tech. a moralniho opoti'ebeni, pi'izpusobeni zmenam soc., ekon. a tech. funkci (m. v rozptylu zahmuje jednotlive domy Ci skupiny domu, soustl'edena m. domy na sebe navazujici, plosna m. byty, obcan-

skou tech. vybavenost v cele mestske ctvrti). Proces m. je doprovazen pozitivnirni i negativnirni soc. dusledky. Primlsi zlepseni zivotniho standardu, vetsi vyber zbozi, vetSi pohodli, ale nekdy i nezamestnanost Uestlize je modemi vyrobni zafizeni produktivnejsi) a soc. degradaci nekterych existujicich soc. soustav, ktere jako "zastarale" ztraceji na hodnote, a spo!. skupin, ktere nejsou napi'. schopny poridit si drazsi modemizovane byty, sluzby apod. Pojem m. se pouziva i pro hodnoceni zpusobu mysleni, pfistupu ke skutecnosti, ke zkoumani jevu i pro hodnoceni vyspelosti ruznych spolecnosti a kultur a vztahu mezi nimi. Modemizovane spolecnosti byly chapany jako zdroj mocenskeho vlivu a tradicni spolecnosti jako pi'edmet mocenskeho vlivu. V poslednich desetiletich se vsak vyznam pojmu m. meni ve vsech kontextech sveho uplatneni. Rozsifuje svuj vyznam na systematickou transformaci, optimalizaci a regulaci soc. vztahu a inovaci, na vyvoj tech. i'izeni, na organizaci, vzdelavani, propagaci apod. Soucasne ale vice implikuje meze vectecky zalozene a technicky realizovane optimalizace a vyznam kult. forem solidarity a sebeorganizace. V novejsim pojeti pi'edstavuje m. soubeh racionalizace a kultivace. A: modernization F: modernisation N: Modernisierung I: modernizzazione Kou mod lit b a - v nejsirsim smyslu kazda pomyslna .... komunikace s vyssi by tosti, ktera je chapana jako oboustranny akt rozmluvy, setkani, i kdyz jde vlastne vzdy o jednostranne vzyvani, verbaIni i pouze pocitove. V mystizujicim smyslu je m. "pozdvizenim mysli k Bohu" (podIe sv. lana Damasskeho), dusevni spojeni s nim, jeden ze zpusobU pi'ekroceni telesnosti, pi'ibliZeni se .... nadpfi· rozenu. Ruzne druhy m. patl'i k zakl. .... ritualum vsech nab .....kultu, pi'icemz jejich chapani se pohybuje od viry v magickou sHu slova a gesta po personalni vztah k transcendentnimu zakladu byti. Existuji m. prosebne, dekovne, oslavne, zaslibne (ktere jsou slibem oddanosti a sluzby Bohu), m. jako .... pokani a rez jako ....zpoved'. Tato kategorizace odrazi za prve fakt, ze urCite potfeby a touhy pi'ekracujici ramec lidskych moznosti se svei'uji vectome do pravomoci vyssich sil, pi'icemz se jejich naplneni ocekavajako ....dar, 0 ktery je ti'eba prosit a za ktery je ti'eba dekovat, za druhe pi'edpoklad, ze vyssi bytosti si lze pi'iznive naklonit max. duverou, .... adoraci i sliby, ktere hraji ulohu .... obeti. V kfesfanske verouce je m. prosebna obvykle povafovana za nejnizsi kategorii, dukazem vyssi duchovni vyspelosti jsou m. dekovne, za dokonale jsou povazovany m. vyjadi'ujici pouze lasku k Bohu a touhu po jeho blizkosti. Modlit se muze kdokoliv a kdykoliv, nekdy se ale pi'edpoklada, ze nektere m. maji vetSi ucinnost -

napi'. hromadne m. pi'i .... bohosluzMch nebo m. knezi, svarych, lidi pocestnych a bohabojnych (ackoli evangelium zduraznuje prave pokomou modlitbu hi'isnika). Jmenovite v katolicismu se od "vyvolenych" ocekavaji i m. orodujici, pi'imluvne za lidi propadle .... hfichu (viz tez .... kult marianskY)· Nadpi'irozeno, k nemuz se m. vztahuje, muze byt konkretizovano pi'imo .... bohem nebo jeho prosti'ednikem, svatym. Objekt m. by va nekdy symbolizovan obrazem, sochou nebo nejakym kultovnim pi'edmetem (napi'. kfizem). Nektera nabozenstvi, napi'. islam, judaismus, vsak zakazuji jakekoliv zobrazovani Boha. Typickymi gesty, kterymi je m. provazena, je pokleknuti, sepeti rukou, svesena hlava a jine znamky pokory a vniti'niho pohrouzeni, ale i rozpfazene ruce, hlava zvracena k nebi. V nekterych ki'esfanskych cirkvich se modlici znamena ki'izem. Vsechna tato gesta maji pomahat navodit komunikaci s objektem m. Existuji ustalene, pi'edepsane m., ktere jsou casto versovane a zpivane, ale modlit se lze i vlastnirni slovy a zpusoby. Za m. je pokladana i kafda prace konana s myslenkou na Boha a konani dobrych skutku. Misto m. rovnez neni pi'edepsano. Modlit se lze v soukromi, v ....chra· mech, na mistech .... pouti, v pi'irode. Behem dlouheho vyvoje kfesfanske civilizace se m. stala beznou soucasti zivota. Urcite ukony, akce, dulezita rozhodnuti se zahajovaly m. (zacatek dne a kazdeho jidla, ukladani ke spanku, zacatek vyucovani, vei'. slavnosti, bojoveho utoku apod.), cimz se demonstrovala permanentni potl'eba Bozi ochrany. Do jiste miry to vedlo k tomu, ze se z m. vytracel charakter posvatneho ukonu, stavala se .... zvykem, konvenci a nekdy i .... poverou (zalozenou na pocitu, ze bez vyi'knuti urcite m. v pravy cas na pravem miste postihne cloveka smula). Proto napi'. karol. cirkev zduraznuje nutnost zamestnavat se behem m. vnitl'ne Bohem, zapojit do m. rozum i viI1i, neprovadet ji jako mechanickou cinnost. Z psychol. hlediska vystupuje m. nejcasteji jako obranny, vyrovnavaci dusevni mechanismus (zejm. v situaci ....strachu, bezmoci a beznadeje, vnitl'niho zmatku, nerozhodnosti, krize), pi'ip. mechanismus katarze. Muze byt ovsem evokacnim rituaIem extatickeho stavu nebo fil. meditaci. Napi'. modlitba rUzence (opakovani pi'edepsane krMke modlitby, ph kterem slouzi jako pomucka siiUra navlecenych koralku), ktera se vyskytuje nejen v kfesfanstvi, ale take napi'. v buddhismu, podporuje meditaci tim, ze neustale opakovani tychz slov pomaha koncentraci mysli na objekt m. Slovo "amen", zakoncujici ki'esfanske m., je hebrejskeho puvodu a znamena pi'iblizne "stan se". Je to zaverecne magicke zpeceteni m. S-gicky zajimave jsou vnejsi ritualni formy aspol. okolnosti modleni, zejm. hromadneho, soc. ucel a uCinky pi'ipisovane m. (viz tez ....obfad) i obsah tradicnich m., kte-

645

modus vedomi

monokauzalismus

ry je soucasti kult. tradice, vyrazem kult. kontinuity a demonstraci -tkolektivniho nevedomi. Na nektere m. lze pohlizetjako na liter. dilo, na basen. Stare kancionaly jako sbomiky m. a nab. pisni (cozjsou zpivane m.), bohate zdobene miniaturami, jsou vzacnymi umel. pamatkami. A: prayer F: priere N: Gebet I: preghiera Lit.: viz -'sociologie nabozenstvi.

Vad, VaO

modus vedomi viz mizor svetovy m 6 k s a viz bnihmanismus, buddhismus monarchie - (z fec. monarches =samovlada, to z monos = sam, archo = vladnu) - jedna ze zak1. forem legitimniho polito i'adu, reprezentovana monarchou (vhidcem, kralem, cisai'em apod.) jako zivoucim ztelesnenim svrchovanosti. Pojem byl znam v Evrope uz od dob antickych, zavedl jej Aristoteles. Vladci v m. se nevyznacovali jen velkym -tbohatstvim a -tautoritou, ale i zvlastnim, vylucnym vztahem k posvatnym vecem, ktery je svazoval se spo1. -tradem, stavel je do jeho cela podle zakl. principu sveta (viz tel. -tposvatne a profanni, -tadorace). Znalost posvatnych veci byla obvykle ezotericka a nalez.ela jen specif. spol. vrstve (vetsinou knezstvu), s niz byli vi adci ve zvl. spojeni, protoze zosobnovali vztahy spol. i'adu k meznim principum. Mocenske vztahy v hist. m. byly vytvareny jeste vztahem vladce k podi'izenym mocnai'um, col. mohli byt osobne oddani sluzebnici nebo malo nezavisle autority. Tato vazba byla spjata s koncepcemi pray a povinnosti. Velmi vyzn. byla ideol. dimenze, zejm. myslenka, ale i realna vymezeni dobrovolnych vztahu mezi panem a poddanym. Byla ustfednim zakonnym pojetim v zapadoevrop. feudalismu. Smysl pro smluvni zaklad autority byl tak silny, ze pozdejsi absolutistiCti vladcove, ktel'i zavrhovali tyto smluvni teorie a pozadovali neomezene vladnuti, byli neustale napadani aristokraty hajicimi vlastni prava. Nedostatek podobneho pozadavku vzajemnosti v rus. spol. vztazich je nekdy povaZovan za duvod odlisnosti pojmu "dvorjanstvo" od pojmu -tslechta. Jak v posvatnem, tak v mocenskem aspektu vladnuti byla kriticka dilemata, ktera bylo nesnadne trvale pfekonavat a ktera tim vytvafela potencialni zdroje dynamiky v pol it. usporadani. Monarchove byli vedeni k tomu, aby se snazili uspokojit nebo kontrolovat nositele ezotemiho uceni (prostfednictvim hmotnych zaruk, pfimefenym dohledem nad umluvami a zivotni karierou, vytvafenim pi'ilez.itosti ke vzdelavani nebo podporou vysad). Jestlize vsak byl dohled pnlis silny, nedostatek autonomie vyvolenych oslaboval jejich podporu u vladce. Rovnez tak mohli monarchove posilovat svoji moc nad svymi zastupci potlacenim nebo posilenim

646

jejich samostatnosti - to druhe hlavne za ucelem ziskani prostredku a zdolani extemich nebezpeci (napf. spravcum v pohranicnich oblastech byla poskytnuta znacna samostatnost v dohledu nad danemi a vojenskym zajistenim, coz ale take znamenalo moznost nezavisle akce nebo dokonce vzpoury). Protoze uCinnost vice ci mene centralniho fizeni se znacne promenovala podle ekon. a techno podminek i podle valecnych uspechu a smysl posvatne povahy kralovani se Iisil podle nab. kultury, polit. zivot jednotIivych m. se vzajemne znacne odlisoval a behem polit. historie dane m. mohlo dojit k vyzn. zmene. Napf. v zap. Evrope bylo na vladce pohlizeno jako na lidi jednajici podle boziho zakona, pficemz v jedne ze stredovekych verzi mel kral moc (potestas), zatimco pravomoc (auctoritas) byla domenou -tcirkve, ktera vysvecovala krale. Naopak v Byzanci pfevladlo vychodoki'esfanske chapani krale jako zastupce Boha na zemi (col. nakonec pfeslo i do Ruska) s naslednou monarchickou pfevahou nad cirkvi (cesaropapismus). Zap. pojeti vedlo k rozlicnym pohledum na to, jak a jestli vubec rna byt vymezeni pro krale zacleneno do lidskych instituci. V nekterych asijskych tradicich je vladce viden jako prime ztelesneni bozstva, panovnikuv dvur i kralovske mesto jsou chapany jako mikrokosmos, ve kterem jsou pfetvafeny principy fadu. Muzeme polozit do kontrastu napf. blizkost fr. renesancnich vladcu k jejich poddanym s odloucenosti nespatfeneho cisafe v Japonsku. Svrchovanost kralu (podle zakona bozich zastupcu, ne ale bohu) mohli usmernovat jejich poddani (duchovni meli dokonce pravo je kritizovat), ale mohli ji byt take zasaZeni (kralovsky dotyk vylecil tuberku16zu). Az do r. 1945, dokud Hirohito nevysilal sve prohlaseni 0 porazce, jap. vefejnost nikdy neslysela hlas cisafe. Ve vsech svych variantach byla m. prostoupena smyslem pro -trad. Mohla harmonizovat tradici a zmenu: vladce byl zaroven jednotliva osoba i symbol spolecenstvi. Vladce jako osoba umiral, ale role vladce byla nesmrtelna. Obfady obklopujici m. spojovaly kralovstvi s jeho -ttradicemi, i kdyz jednotlivi monarchove mohli ve skutecnosti zavadet zmeny techto obfadu. Nektefi sociologove tvrdi, ze tento smysl pro trvani je obtizne nahradit a poukazuji na fakt, ze mnohe z nejsvetStejsich demokr. vlad 20. st. neodvrhly svoji monarchickou minulost, zachovaly symbol a vladce vylouCily z kazdodenni spravy statnich zalezitosti (zacatkem 90. 1. 20. st. existuje na svete 44 m. ze 190 nezavislych statu, z toho v Evrope se nachazi 11 m., vesmes tzv. konstitucnich, pfipadne obnoveni m. pfichazi v uvahu v 5 zemich). A: monarchy F: monarchie N: Monarchie I: monarchia Lit.: Bendix, R.: Kings or People. Power and the Mandate to Rule. Berkeley 1978; Bloch, M.: Les Rois Thaumaturges. Etudes sur Ie caractere sur-

naturel attribue a la puissance royale particulierement en France et en Angleterre. Paris 1983; Weber, M.: Economy and Society. New York 1968; Geem, c.: Negara. The Theatre State in Nineteenth Century Bali. Princeton 1980; Wilentz, S. ed.: Rites of Power: Symbolism, Ritual and Politics Since the Middle Ages. Philadelphia 1985; Pipes, R.: Russia Under the Old Regime. New York 1974; Sili/s, E. - Young, M.: The Meaning of the Coronation. In: Shils, E. ed.: Center and Periphery. Essays in Macrosociology. Chicago 1975.

MaJ m 0 ne ta ri s m us - (z lat. moneta = mince) - jeden ze soudobych smeru neoklasicke makroekonomie, ktery obhajuje nazor, ze penezni soustava je zakl. mechanismem zajistujicim automaticky v dlouhodobem vyhledu upravy koupeschopne poptavky. M. vystupuje jako soupef a nositel kriticke vlny proti neokeynesismu, ktery povazuje tdni ekonomiku za vnitfne nestabilni system a pozaduje jeji stabilizaci prostfednictvim vladni hosp. politiky. Zastanci m. vyuzivaji kvant. teorii -tpenez proti standardnimu keynesovskemu makroekon. modelu tvorby -tnarodnlho duchodu. Obhajuji tezi, ze existuje uzka pncinna zavislost mezi kolisanim penezni masy a cenami, a prosazuji ciste penezni koncepci pfiCin inflacniho procesu a monetami teorii cyklu. Hlavni pficiny krizovych jevu nezamestnanosti, inflace a jinych disproporci jsou v pojeti m. spojovany s chaotickym kolisanim penezni masy, ktere je vyvolano manipulacemi statu stimulujiciho uhrnnou poptavku. M. je spjat zvl. s teor. koncepci chicagske ekon. skoly, oznacovane tel. jako chicagsky libertarianismus, v jejimz cele je M. Friedman. Pro zastance m. jsou penize nejen zakladem teor. analyzy, ale take ekon. progn6zovani a hlavnim nastrojem statu (kdezto v keynesovskych modelech je v popfedi dynamika investic, spotfebnich vydaju, uspor a hlavni duraz se klade na stimulujici funkci fiskaIni politiky statu). Doktrina m. prosla ve svem vyvoji nekolika etapami. Friedmanova interpretace kvant. teorie penez se lisi od tradicnich teorii svymi pfedpoklady, analytickym aparatem a formou vYkladu. Snaha rehabilitovat kvant. teorii penez, vyuzit ji ke zvl. interpretaci fungovani kap. ekonomiky se odrazi i v rustu zajmu 0 neowalrasovske modely vseobecne trzni rovnovahy. Koncepce m. vyrazne ovIivnily pojeti -thospodarske politiky a prakticka opatfeni vladnich organu zvl. v USA, Velke Britanii, SRN, Japonsku a Chile. A: monetarism F: monetarisme N: Monetarismus I: monetarismo Lit.: Friedman, M.: Essays in Positive Economics. Chicago 1953; Samuelson, P. A. - Nordilaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Sojka, M. ed.: Dejiny ekonomickych teoriL Praha 1991; Vlcek, J. ed.: Vykladovy lexikon pojmu trzni ekonomiky. Praha 1992.

Cik

m on ism us teo reticky viz pluralismus teoreticky

m 0 n 0 gam i e - (z fec. monos = jediny; gamos = snatek) - pfibuzenske pravidlo, ktere obecne umoznuje -tsnatek pouze mezi dvema partnery, obvykle mezijednim muzem a jednou zenou. Tato forma snatku pfedstavuje jistou opozici proti -tpolygamii, pfibuzenskemu pravidlu, ktere povoluje manzelstvi vice nez. dvou osob najednou. M. je jako pravidlo predepsana v relativne malem poctu spolecnosti, ale vetsinou se praktikuje i tam, kde je jinak povolena polygamie. Pravidlo m. vychazi z pfirozene tendence lidi umoznit kazdemu jedinci uzavtit snatek. Je-Ii rovnovaha v poctu jedincu opacneho pohlavi porusena, snazi se spolecnost tuto disproporci fesit jinym zpusobem. Protoze snatek pfedstavuje vzdy pfedevsim soc. a ekon. vztah, druhotne teprve vztah sexualni, muze se tato nerovnovaha reSit: 1. snatkem mezi partnery tehoz pohlavi (u nekterych afr. etnik dochazi k ritualnim snatkum mezi zenami, otci deti jsou potom jejich milenci, u Indianu se casto takto zaclenuji do rodinneho zivota homosexualove); 2. snatkem mezi vice nez dvema partnery. V kaidem pfipade je z hlediska struktury pfibuzenskych vztahu, jak ukazal C. Livi-Strauss, takove feseni mozne povazovat za nahradni, pouzivane vetsinou pro marginalni pfipad. V zadnem ptipade nelze manzelstvi vice nez dvou osob povazovat za vyvojove starsi formu, neboi etnologicky material 0 zivote spolecnosti, jez se prakticky nezmenily za fadu tisicileU, jako jsou Busmeni (Kfovaci) a Pygmejove z Afriky, Aboriginalove z Australie, Negriti z Filipin, VMove z Cejlonu atd., svedci 0 tom, ze jsou zcela monogamni. Evrop. spoleenost zachovava pravidlo m. po celou hist. dobu. Spol. bylo toto pravidlo casto kompenzovano existenci -tkonkubinatu; soc. uloha milenek spo1. vyse postavenych jedincu spocivala ve zdurazneni spol. postavenijejich ochraneu, ale nemela prakticky zadny vliv na zakl. matrimonialni pravidla spolecnosti. Demokratizace soc. pomeru zpusobila, ze instituce mirnomanzelsk)'ch vztahu v modemi prom. spolecnosti natolik zobecnila, ze do znacne miry ohrozuje stabilitu a existenci monogamnich manzelstvi. A: monogamy F: monogamie N: Monogamie I: monogamia Lit.: Smith, J. R. - Smith, L. G. eds.: Beyond Monogamy. Recent Studies of Sexual Alternatives in Marriage. Baltimore, London 1974; viz tez -'pfibuzenstvi nepokrevni.

Jus mon ogr afie viz case study m 0 n 0 k a u z a Ii s m u s - tendence vysvetlovat spolecnost i jeji vyvoj jednou pfiCinou, col. je mj. pfistup nekterych s-gick)'ch smero. Lisi se mezi sebou tim, v jake oblasti spol. zivota tuto pficinu hledaji. Muze ji byt napf. ved. poznani, nabozenstvi, moralka, pravo, zvyky, vel'. mineni

647

monokracie

moralka

apod. Smery --'naturalismu vidi tuto pneinu napf. v geogr. prostfedi, rase, hustote obyv., boji 0 zivot, bioI. vlastnostech lidi, instinktech apod. Nektere soueasne s-gicke smery ztotoznuji onu pfieinu s technikou a technologii (viz --'determinismus technologickY). A: mono causalism F: monocausalisme N: Monokausalismus I: monocausalismo Sed monokracie viz autokracie m 0 n 0 I a t r i e viz judaismus, polyteismus mono log viz dialog monopol - (z fro monopole, to z fec. monos = jediny, poleo = prodavam) - trZni struktura, v niz je ureite zbozi (nebo sluzba) nabizeno jedinym vyrobcem. Monopolista rna vysadni postaveni, je bez --'konkurence a libovolne stanovi mnozstvi nabizeneho zbozi (sluzeb) a --'cenu. Dusledkem existence monopolnich cen dochazi k selhani --.trhu. Protoze zakl. vlastnosti dokonale fungujiciho trhu je efektivni alokace zdroju, deformuje m. tuto alokaci a zpusobuje ekon. neefektivnost. Z obav pfed zneuzitim monopolniho postaveni firem vznikla protimonopolni politika statu, ktery muze jednak zakazovat ureite druhy hosp. chovani, jednak potlacovat nektere hosp. struktury. Existuji 3 pneiny vzniku m.: 1. pravni ochrana ureitych vyrobnich technologii pomoci patentu; 2. vyroba novych specif. vyrobku ei poskytovani novych sluzeb (doeasny m.); 3. zasah statu (ktery urCita odvetvi, na jejichz uchovani, pfip. prosperite rna zajem, chrani pfed konkurenci). M. byly typicke pro planovana hospodarstvi byvalych social. statu a souviseji take s tzv. --'ekonomii nedostatku. A: monopoly F: monopole N: Monopol I: monopolio BaN

monoteism us - (z fec. monos =jediny; theos =buh)forma --.nabozenstvi vyznacujici se virou v existenci jedineho (transcendentniho) --'Boha a zaroven popiranim jinych bohu, resp. bohu jinych nabozenstvi (viz tez --'pohanstvi). Podle evolucnich teorii m. vyrostl na pUde --'polyteismu a henoteismu a llzce souvisi s integrativnimi polit. procesy, s formovanim spolecnosti, narodu, statu. Je povazovan za vyvojove nejvyssi formu nabozenstvi. Pfiznacny je pro --'judaismus, --'kresfanstvi a --'islam. Ani jedno z techto nabozenstvi vsak nenaplnuje jeho duslednou teor. pfedstavu. A: monotheism F: monotheisme N: Monotheismus I: monoteismo Pap

moralka - (z lat. moralis, od mos, mores = mrav, mravy) - soubor --'hodnot, --'norem a --'vzoru chovani pre-

648

tendujicich na regulaci vztahU mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem aspol. skupinou i mezi spo!. skupinami navzajem, ktere ape1uji na elovekajakozto cloveka, nebo jej tak hodnoti, a jejichz respektovani je vynucovano --'sankcemi vef. mineni, resp. podleha neformaini --'socialni kontrole, i kdyz zavazna cast moralniho kodexu se transformuje v fade kultur zaroven v pravni kodex. M. byva take charakterizovana jako schopnost rozlisovat dobro a zlo a v techto intencich jednat, resp. jako princip teto dichotomizace a jeho transformace do oblasti hodnot, norem, vzoru, postoju, jednani. V teto souvislosti se uvazuje take o moralnim radu. M. rna vnitfni vazbu k emancipacnim a humanizaenim snaham lidskych dejin, z nichz prameni tzv. mravni cile a idealy. Pojem m. se vetSinou uziva v ces. jazykovem prostfedi jako synonymum pojmu --'mravnost, i kdyz termin mravnost se vyskytuje spiS ve starsi literatufe a miva vyraznejsi hodnotici a vychovny podtext. Nekdy se v bezne feCi pouzivajako synonymum m. take slovo --'etika, coz je nepfesne, protoze etika je veda 0 m., je to fil. obor zvany tez moralni filozofii. Pro m. je charakteristicke siroke obsahove rozpeti, dane na jedne strane jejim vyrustanim z "nizsich" forem normativni spo!. regulace, z --'mravu, a na druhe strane vztahem k pravnim normam. I pojem mravy byva ovsem chapan jako synonymum m., zejm. v antropol. a s-gickem vyzk. kontextu, kde je zaroveii kladen duraz na variabilitu m. nebo jejich podob, forem, spojenych s ruznymi kulturami, spolecnostmi, skupinami (viz --'relativismus kulturni). Co se tyee rozdilu proti --'pnlvu, vetSinou se uvadi, ze --'moralni normy jsou pfevazne nepsane a jejich interpretace a zpusob dodrzovani je spiSe veci vnitfniho vztahu individua k norme. Zakladem moralnich soudu je relativni autonomie individ. vule, umoziiujici jednat na zaklade norem, ale soucasne kriticky a s ohledem na konkretni situaci, zodpovidat se pfedevsim vlastnimu --'svedomi. Prave tim se m. odlisuje od mravu, u nichz pfevaZuje vnejsi charakter norem i regulace chovani. Pokud se ovsem moralni normy stanou kodifikovanymi, psanymi (moralnimi kodexy), jejich dodrZovani je take mnohem vice sledovano a sankcionovano komunitou, na niz se dany kodex vztahuje. Pfestoze kodexy jsou formou pfechodu od moralnich norem k pravnim, vzilo se nazyvat je "etikou", resp. profesionalni etikou. Pojmove pfesnejsi je ovsem oznacovat pojmem etika obor, ktery se danymi normarni zabyva (napf. lekafska etika je obor zabyvajici se etickymi problemy lekafstvi a moralnim kodexem lekafe). Ke studiu m. patfi take pokusy 0 odliseni jejich podob, forem, vedouci ke klasifikacim, typologizacim. Jednou z nejznamejsich je Gurvitchova klasifikace, ktera rozliSuje 8 druhu m.: 1. tradicni m. zalozenou na --'zvycich, --.tradi-

ci; 2. finalistickou m. vychazejici z --.utilitarismu, vztahujici se k "pozemskym statkum" jako k cili a zamefenou na prostfedky nezbytne k dosazeni tohoto cile; 3. m. ctnosti ci dokonalosti postavenou na individ. nebo kolekt. idealech, jako je statecnost, vernost, skromnost apod.; 4. m. aposteriorniho hodnoceni, pfijeti ci odmitnuti jiz vykonanych skutku; 5. m. imperativni Ci normativni, odvijejici se od pfedpisu a zalozenou na vedomi povinnosti; 6. m. symbolickych a ideainich pfedstav odvozenou od vyjimeenych pfikladu nebo systemu (napf. od proroku, mueedniku, magie, j6gy); 7. m. aspiraci podlozenou nejvetSimi tuzbami lidi v pfislusnych hist. obdobich; 8. demiurgickou m. postavenou na tvurci schopnosti, na samostatnem feseni nezvyklych situaci. G. Gurvitch dale uVaZuje 0 takovych kontroverznich projevech, formach m., jako je m. my sticka a racionaini, intuitivni a reflexivni, rigoristicka a pfirozenych daru, smefujici k expanzi nebo k redukci skutku, siroce pusobici a ta, ktera svou pusobnost jiz ztratila, m. ko!ekt. a individ. V modemi spolecnosti, ktera rozrusila regulativni vliv tradicnich mravu, se stala zvlasi nalehavou otazka moralni motivace, moralni odpovednosti a zavaznosti moralnich norem vubec a vyzkum m. dnes vice nez kdy jindy vychazi z psychologie. Posledni dYe desetileti poznamenal zejm. objev stadii moralnlho vyvoje jedince zapoeaty J. Piagetem a rozvinuty zejm. L. Kohlbergem, umoznujici kvalitativne rozliSovat ruzne typy moralnich postoju. Souvisi to se zjistenim, ze ne kazdy jedinec dospeje k nejvyssimu stupni moralniho vyvoje. Potvrzena se zda byt take teze o nemenne posloupnosti stadii. Kohlberg rozlisuje 3 vyvojove urovne m. - pfedkonvencni, konvencni a postkonvencni, a uvnitf kazde z nich dva stupne. Pozomost budi zejm. pfechod od pateho stupne k sestemu, jehoz realnou existenci fada autoru popira. Paty stupeii je podle Kohlberga zalozenim m. na --.spolecenske smlouve, na postoji legalistickem a utilitaristickem, na pfesvedceni 0 relativni hodnote osobniho nazoru a vyznamu obecnych pravidel dorozumeni. Sest'j stupen pfedstavuje uznani vlastniho svedomi jako nejvyssi instance rozhodovani, akceptaci samostatne zvolenych etickych zasad a snahu 0 jejich univerzainost. Zakladem zafazeni jednotlivcu do ureiteho stupne je analyza jejich moralnich soudu (empir. se ukazalo, ze asi polovinu soudu jednotlivce Ize zafadit do jednoho ze stupiiU). VelkY ohlas vyvolala kritika Kohlberga jeho zackou C. Gilliganovou, ktera proti muzskemu "hledisku spravedlnosti" klade zenske "hledisko pece" (In a Different Voice, 1982). Moraini soudy jsou take pfedmetem --'axiologie. Jsou hodnotovymi soudy v tom smyslu, ze jejich kriteriem jsou kategorie dobra a zla, vyjadfovane casto pojmy jako sprav-

ny, nespravny, uzitecny, skodlivy apod. Pro axiologicky pfistup k moralnim problemum je vyzn. skuteenost, ze v hodnotovych pojmech se prolinaji nebo spojuji motiv, mravni smysleni s vysledkem, uspechem ei uzitecnosti mravniho jednani. Jinak je m. vyzn. pfedmetem zkoumani nejen filozofie, etiky a pravni vedy, ale take psychologie, pedagogiky, s-gie, soc. a kult. antropologie. Psychologie se zabyva zejm. vlastnim procesem internalizace morainich hodnot a norem, jejich vlivem na utvareni osobnosti, na individ. postoje a jednani, jejich emocionalnimi atributy apod. Pedagogika navazuje na zminene poznatky o moralnim vyvoji a je zamerena na metody a prakticke prostfedky systematickeho vstepovani spo!. akceptovane hierarchicke struktury moralnich hodnot zejm. detem a mladym lidem ve veku --'socializace. S-gii a antropologii zajima sirsi, nadindivid. platnost moralnich zasad, soc. puvod a mechanismy pusobeni moralnich norem, jejich svazanost se spo!. skupinami, vrstvami, kulturami ajejich ruznymi institucemi, podminky jejich internalizace a zpusoby soc. kontroly, vazba na soc. role, postaveni, vliv na fungovani skupin a celych spolecnosti (podrobne viz --'sociologie moralky) .. Pro s-gii je m. typickym --'spolecenskym jevem s rysy sloziteho, dumyslneho rnnohodimenzionalniho systemu s bohatou historii. Proto pam od sameho zacatku s-gie k jejim dominantnim tematum, zaroveii vsak k tematum metodol. tezko uchopitelnym, rozbihajicim se do rnnoha interpretacnich rovin a zasahujicim do mnoha pfibuznych spo!ecenskovednich oblasti. Rada autoru zkourna na pomezi ruznych vednich oboru podminenost existence, fungovani a zmen moralnich systemu a jejich jednotlivych komponentjinymi systerny, zejm. geogr., bioI., demogr., psych., ekon. a polit., resp. vzajernne podrniiiovani, prolinani techto systemu. Je to vyrazem skuteenosti, ze m. patfi k zakl. kult. fenomenum, spojenym se vsemi spo!. formami lidske existence. o vlivech pfir. klimatu na m. uvazuji jiz Ch. L. Montesquieu a H. Taine, na zacatku 20. st. napf. M. Mausse (ve sve studii 0 Eskymacich) a v polovine 20. st. se k tomu vraci E. Huntington, ktery s!eduje zaroveii vliv migrace na m. a zabyva se specif. m. nomadu. Rozdily mezi "mestskou" a "vesnickou" m. studuje napf. pomoci srovnavani rodin a jejich stylu zivota L. Wirth (1938), R. Redfield se zabyva tim, jak urbanizace destruuje prvky puvodni m. a jak v mestskem prostfedi vznikaji prvky nove. Monografickou praci 0 m. rnesianu napsala Maria Ossowska (1956). Vliv typu i konkretniho mista pobytu je ovsem spojen s demogr. a ekon. podminkami. Z demogr. se za dulezite povaZuji velikost komunity a hustota zalidneni. Podle B. Malinowskeho jsou mensi skupiny zalozeny na "symetrii vzajemnych sluzeb", R. Linton dovozuje, ze eim 649

motivace

morfologie socialni

mensi skupina, tim jsou jeji monUni pravidla zavaznejsi. Souvislost s porodnosti a umrtnosti uvazuje D. Riesman (1950) - podle neho tradicni spolecnosti s vysokou porodnosti a umrtnosti jsou moraine stabilizovane, se snizujici se porodnosti (pn stejne ekon. produkci) sili orientace na sebezachovu na ukor jinych. Rada autorU zejm. soc.-psycho!. orientace se zabyva vazbou moralnich pravidel, jejich vahy a zpusobu prosazovani na vek. Ch. Biihlerova uVaZuje o zlomu v obdobi dospivani a podobne jako jini auton upozomuje na to, ze rozhrani mezi vlivem bio!. veku a pusobenim dane kuItury jsou nejasna. J. Piaget rozlisuje dvoji vliv na m. deti: vrstevnickych skupin (v teto souvislosti hovofi 0 "moralce dobra") a starsich lidi (ide 0 "moralku povinnosti"). 0 vhodnem veku pro vstepovani m. povinnosti, zavazku, poslusnosti Ci discipliny uVaZuji i daISi vcetne E. Durkheima. Evidentni je rozdiI v moralnich narodch kJadenych na muze a zeny, ktery je ovsem rovnez silne podminen kult. zvyklostmi. V nasi kuIture je v poslednich dvou stoletich jednim z hlavnich duvodu feministickych snah 0 zenskou emancipaci. Rada autoru se zabyva vii vern ekon. faktoru na moralni jednani. 0 vlivu industrializace v tomto smeru psal jiz W. E. Lecky (History of European Morals, 1869), podle nehoz industrializace vychovava 2 typy: cloveka prace a spekulanta. K temto typum Lecky vaze prislusne moralni vlastnosti. Bylo uvazovano take 0 vlivu tech. vynalezu a novych moznosti komunikace na utvareni m. Castym tematem v souvislosti s ekon. chovanim i soc. problemy jsou moralni atributy --'bidy, mezi nez by va razen alkoholismus, sklon k fyzickemu nasili v rodine, ke kriminalite, rezignace na mobilitni aspirace a fatalismus, ale i vetSi vaha rodinne solidarity apod. (viz napr. O. Lewis: Cultury of Poverty, 1959). Spojeni ekon. podminek zivota a m. se casto chape jako oboustranne pusobici (viz napr. Weberovu analyzu vlivu puritanske m. na vznik kapitalismu). Vlivern polit. zrizeni na m. se zabyval jiz Aristoteles ve sve Politice, kde napr. popsal v tomto duchu efekt pusobeni tyrana na obcana. Montesquieu spojoval sve 3 typy polit. systemu (monarchii, aristokratickou republiku, demokr. republiku) s moralnimi vlastnostmi, 0 ktere se opira vlada. Studovanym faktem je, ze v dobach pol it. teroru se lide moraine polarizuji, ze pol it. represe vyvolava konflikt mezi hrdosti a poslusnosti, ze lide hledaji zpusoby moralniho vyrovnani se se situaci, ospravedlneni konformismu atd. Ale i v demokr. polit. podminkach rna chovani polit. elit obecne pusobici moralni efekty; po teto linii se vytvareji --'vzory chovani a --'labellingy, na moralnim zaklade vznikaji --'afery a --.skandaly. I zak!. hist. zakotvena pravidla demokr. souziti se opiraji 0 radu moralnich zasad. Pochopitelne s-gie polit. m. je uzce svazana s politologii. 650

Hist. nejsilnejsi je vliv ruznych nab. systemu na utvareni a daISi vyvoj moralnich systemu. --'Nabozenstvi a m. jsou neoddelitelne. Nekteri auton hledi na nabozenstvi jako na trest moralnich zasad, bohove se jim jevi jako soudci ci --'arbitri. Podle Durkheima a daISich maji moralni normy mysticko-imperativni charakter, ktery je dan prave jejich svazanosti s nabozenstvim. D. Bidney (1953) nazyva nabozenstvi "moralistnimi kuIturami". Pravda je, ze zidovske a kl'estanske nabozenstvi stavi na --'dekalogujako na zjevenem, obecne a navzdy platnem moralnim kodexu. Pfitom i sekularizovane podoby moralnich imperativu nasi civilizacni linie jsou de facto modifikaci, resp. interpretaci tohoto kodexu. Permanentne pfizpusobovane moralni normy menicim se zivotnim podminkam pusobi ovsam i zpetne na podobu cirkevnich pravidel, zejm. zmekcuji ruzne zakazy a nab. sankce. S-gicky relevantni je mj. analyza nab. kategorii, ktere jsou prumetem mechanismu moralni kontroly a sebereflexe (viz --'hfich, --'zpovM, --'pokani), i analyza moralnich principu, jako je laska k bliznimu, --'milosrdenstvi, rovnost pred Bohem, pfikaz chudoby apod., ktere se promitaji do takovych kategorii jako --'altruismus, --'solidarita, --'socialni spravedlnost apod. Za zminku stoji i vzajemne pusobeni m. a --'umeni. Prostrednictvim nab. temat i ve spojeni s magickymi ritualy vyjadrovalo umeni v pods tate vzdy jiste moralni citeni a pusobilo timto smerem na recipientao Tzv. moderni, resp. avantgardni umeni demonstrativnim zpusobem rozbiji nektere moralni vzorce, napada pokryteckou m. apod. V analyze techto rysu umeni se prekryva s-gie moralky se s-gii umeni. Ve vztahu k celkove "moralni atmosfere" spolecnosti stavi s-gie moralky 2 konkurencni hypotezy: ze umeni se rozviji lepe jako sublimace v podminkach tvrdych restrikci a ze naopak k jeho vyvoji je tfeba svobody. A: morality F: morale N: Moral I: morale Lit.: Bunge. M.: Treatise on Basic Philosophy. vol. 8. Etthics. The Good and the Right. Dordrecht 1989; Casey. J.: Morality and Moral Reasoning. London 1971; Gert. B.: The Moral Rules. A New Rational Foundation for Morality. New York 1973; Gilligan. c.: In a Different Voice. Cambridge. Mass. 1982; Habermas. 1.: Moralbewusstsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt a.M. 1983; Kohlberg. L.: The Philosophy of Moral Development. San Francisco 1981; Kurtines. W. M. - Gewirtz. J. L. eds.: Morality. Moral Behavior and Moral Development. New York 1984; Nagel. T.: The Possibility of Altruism. Oxford 1970; Fiaget. J.: The Moral Judgment of the Child. New York 1932; Rawls. J.: A Theory of Justice. Cambridge. MA 1971; Rest. J. R.: Moral Development: Advances in Research and Theory. New York 1986; Wassestrom. R. A.: Today's Moral Problems. New York 1979; viz tez -+etika, -+sociologie monllky.

HaH, Vod m 0 rfologie socialni - (z rec. morfe =tvar) - termin zavedeny do s-gie E. Durkheimem v r. 1895 na zaklade analogie s prir. vectami jako nazev pro subdisciplinu za-

byvajici se zkoumanim tvaru a stavby spolecnosti, tedy jejich materialnich forem. Stejne jako v biologii vedle fyziologie, zkoumajici zivotni funkce organismu, existuje anatomie ci morfologie, ktera studuje tvar a stavbu rostlinnych a zivocisnych tel, jakoz i podminky, na nichz tyto vlastnosti zalezi, rna se i s-gie clenit do obdobnych dvou slozek. Predmetem zkoumani m.s. je tzv. spolecensky zaklad, z nehoz vsechny jevy spo!. zivota vyrustaji a ktery je pro s-gicke poznani nejpristupnejsi, protoze rna smyslove vnimatelne materialni formy. Cela -tspolecnost spociva na urcitem prostorovem spojeni lidi a veci. Spo!. zaklad ale nevysvetIuje cely spo!. zivot. Neco jineho je totiz stavba spolecnosti a neco jineho zpusob jejiho fungovani. Jsou to dye rozdilne skutecnosti, pri jejichz poznani je nutne aplikovat dYe rozdiIne procedury. Spo!. zaklad jako predmet zkoumani m.s. musi byt podle Durkheima vymezen predevsim ve sve vnejsi forme. Tu tvori zejm. velikost uzemi, na nemz spolecnost zije, to, jakymi spolecnostmi je obklopena, poloha spolecnosti, tj. jeji periferni nebo centralni pozice na danem kontinente, a tvar jejich hranic. Krome toho do spo!. zakladu patl'i obsah teto vnejsi formy, tj. celkova masa obyv., kterou je treba studovat z hlediskajeji pocetnosti a hustoty. Dale uvnitf spolecnosti existuji druhotna seskupeni, jez rovnez maji hmotny zaklad. Jsou to vesnice, mesta, oblasti a provincie rUzneho vyznamu. Na nich je treba zkoumat, jak velka jsou jimi obyvana mista, jaka je jejich vybavenost komunikacemi, jake jsou jejich hranice apod. Konecne kaZda skupina jako celek nebo jeji slozka vyuzivaji obyvane uzemi nebo jeho cast ke svym cilUm. Narody se obklopuji opevnenymi hranicemi, buduji pro svou ochranu pevnosti a staveji komunikace. Rozmisteni ulic a namesti, architektura domu a budov jsou jine ve velkomeste, v malem meste a na vesnici. Lide rnnoha zpusoby spo!. zaklad modifikuji a takto vznikle rozdily maji podle Durkheima velky s-gicky vyznam s ohledem na sve priciny i na uCinky, jake mohou vyvolat. Morfologicke systemy jsou zak!. podminkou funkcionalnich ci fyziologickych spo!. jevu. Jsou vsak ve spolecnosti mene pocetne neijevy fyziologicke, a to proto, ze zivotni projevy jsou ruznorodejSi a slozitejsi nez morfologicke systemy. Durkheim nepovazoval cely spo!. zivot za determinovany morfologickymi jevy. Jadrem spo!. zivota jsou podle neho kolektivni predstavy (viz -tvedomi kolektivni). V pozdejsi doM Durkheimuv zajem 0 m.s. slab!. Tento pojem prevzali a rozvijeli jeho pokracovatele, zejm. M. Halbwachs aM. Mauss. DalSi autori, L Febvre a G. Gurvitch, jej pouzivali pro tu cast s-gie, ktera se zabyva strukturalnimi strankami spolecnosti. V jiste modifikaci se pojem m.s. vyskytuje rovnez v -tsocialni geografii, --'demografii, --'ekologii a sociografii.

A: social morphology F: morphologie sociale N: soziale Morphologie I: morfologia sociale Lit.: DlIrkheim. E.: (1895) Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Slacki. 1.: Historia mysli socjologicznej. vol.l. Warszawa 1981.

Sed mot i v viz motivace, postoj mot i v ace - (z lat. motus = pohyb, hnuti, nepokoj) psych. stav vyvolavajici --'cinnost, --'chovani ci -tjednani a zamefujici je urcitym smerem. Nemotivovane, reaktivni nebo reflexivni -tnavykove chovani se od motivovaneho lisi tim, ze postrada rysy vYberovosti. Na rozdil od behavioristicke teorie "pod net - reakce" povazuje teorie motivace zmineny psych. stav za intervenujici promennou mezi podnety z vnejsiho i vnitrniho prostfedi organismu a vyslednym jednanim. Na rozdil od teorie --'instinktu, zduraznujici vrozene a dedicne mechanismy zprostredkovani mezi pudy a incentivami, vychazi teorie m. z procesu celozivotniho --.uceni, v jehoz prubehu jedinec zpracovava nejruznejsi podnety a pretvari je v pohnutky, motivy vlastni cinnosti. M. je ustavujici slozkou --'osobnosti. V soucasne dobe prevladajici pojeti m. jako specif. lidskeho znaku chovani je v souladu s obecne psycho!' vykladem dusevniho zivota a osobnosti jako prizmatu, v nemz se individualne, se soc. neopakovatelnosti lomi vnejsi vIivy a promenuji ve vnitfni pl'iCiny jednani. V puvodnim smyslu se pojem m. vztahuje pouze k lidskemu jedinci. Vyklad zvrreciho chovani pomoci m. je nanejvys sporny. Oznaceni "skupinova motivace" je nutno chapat metaforicky. Clenove skupiny mohou nicmene sdilet stejne motivy a jejich interakce muze vest k utvareni obdobnych individ. m. Podobne jako mnoM daISi zak!. psycho!. pojmy je i m. hypotetickou konstrukci mechanismu, ktere jsou vyvozeny z pozorovatelnych zmen v chovani, prip. ze subjektivnich vypovecti 0 nich, a toto chovani naopak umoznuji kauzalne vysvetlit, prip. uCinit srozumitelnym jinym jedincum. Kritikove teorie m. ji proto povazuji za nadbytecnou. M. se muze projevovat jako: 1. konkretni pohnutka nebo bezprostredni pficina urCiteho jednani; 2. prubezna aktivace jednani; 3. smerova determinace jednani; 4. smysluplna strukturajednani; S. duvod pro rozhodnuti k urCitemu jednani v situaci volby. Pojem m. se muze vztahovat bud k souhrnu aktualizovanych a chovani okamZite usmernujicich pohnutek, nebo k souhrnu vsech pohnutek vzniklych v prubehu zivota jedince, latentne pretrvavajicich a v pfislusne podnetove situaci schopnych znovuoziveni. V druhem vyznamu se prekryva s pojmem motivacni struktura, oznacujicim relativne ustalenou organizaci pohnutek, kterou si jedinec osvojil v procesu uceni. V uzsim smyslu

651

motivace inovacni

jsou ustavujicim prvkem teto struktury jednotlive motivy, v sirsim smyslu tato struktura zahrnuje tez -tpotfeby, -tpostoje, individ. -thodnoty a -tzajmy, pi'ip. -torientace hodnotove nebo zajmove. Oznaceni m., motiv a motivacni struktura jsou v literatui'e pouzivana nejednoznacne a casto alternativne. Zadne z autorskych vymezeni vztahii mezi prvky motivacni struktury v sirsim smyslu neni obecne pfijato. Pro dalSi rozpracovani teorie m. by mohla byt podnetna napi'. pojeti postoje jako zobecneneho a ustaleneho sekundamiho motivu (T. M. Newcomb, 1950), pojeti zajmu jako poti'eby, ktera prosla stadiem motivace (D. A. Kiknadze, 1968), nebo rozliseni normativnich a motivacnich hodnot (J. Vlticil, 1977). Nedorozumeni nejcasteji vyvolava nedostatecne rozliseni vyznamu m. jako stavu nebo spontanniho procesu a jako procesu zamerne ovlivnovaneho. Okamzita m. i trvala motivacni struktura jsou vysledkem pi'edchozi priihezne m. chapane jako aktivni tvorba pohnutek jednani, jako motivovanL Proces m. ve smyslu soc. -tovliviiovani vsech prvkii motivacni struktury je neodluCitelnou soucasti -tsocialni interakce. Zejm. v i'idici praxi ale dochazi casto k opomijeni skutecnosti, ze objekt takoveho ovlivnovani jiz vetSinou neni pi'islovecna "tabula rasa" a ze vysledny efekt nevyplyva jen z okamziteho motivovani, resp. stimulace jako ustaveni urcitych vnejsich podminek jednanL Stejne podnety mohou byt rozdilne a casto i protichiidne psych. zpracovany jedinci s riiznou stavajici m. ci motivacni strukturou. Soc. zadouci normativni sjednoceni uplatnovanych -todmen a trestii je v rozporu s poznatky o funkcich osobnosti a m. Rovnez tak neni v praxi dostateCne chapano, ze ovlivnovani probiha neustale, tedy i v casovych usecich, kdy si to ucastnici interakce neuvedomuji a kdy vysledek jejich nezamerneho vlivu miize byt protikladny jejich vychozim zameriim. Zv!. pfipadem takoveho vlivu je -tneverbalni komunikace. V souvislosti s nezadoucimi diisledky lze hovoi'it 0 soc. destimulaci a psych. demotivovanL Motivy jsou v psycho!. teorii mj. pojimany jako zprostfedkujici clanek mezi prvotne nespecif. sklonem zmenit situaci neuspokojeni nejake poti'eby a urcitou, vice Ci mene uvedomovanou pi'edstavou 0 postupu, zpiisobu, smeru nebo cHi cinnosti potfebne pro uspokojeni takove potfeby. Lze rozlisovat motivy primami a sekundami, vychazejici z tzv. bio!. nebo sociokult. poti'eb, motivy apetencni a averzivni, instrumentalni a konzumacni, relativne autonomni a zavisle na vyskytu jinych motivii. Energetizujici a regulujici funkce motivu, poskytujici osobnosti konkretni zamei'enost, se vetsinou projevuje v celych trsech soucasne piisobicich a mnohdy vzajemne se vylucujicich motivii. Motivacni konflikt je povaZovan za bezprostfedni zdroj neur6z. 652

muz Metodo!. je casto nemozne urCit v kazdodennim zivote dominantni, pro vysledne jedmlni rozhodujici motiv. Kazde takove urceni je navic pouze abstrakci z kontinua Cinnosti. Zakl. vyzkum m. se proto soustfedil na vybrane problemy. V souvislosti s teorii instrumentalniho uceni byla rozpracovana "koncepce sekundami motivace", v nizje podnetova charakteristika vychozi situace jednani dale posilovana podnetovou charakteristikou uspechu v jednani (c. L. Hull, 1923). Mezi touto teorii a pojmem sekundarni motiv neni ale pfima navaznost. V souvislosti s teorii vnimani byla dale rozpracovana koncepce, podle niz subjektivni obraz prostfedi jedince ziskava riizne akcenty v zavislosti na jeho stavajici m. (G. Murphy, 1947). NejvetSi vyzk. pozornosti se dlouhodobe tesi tzv. vykonova motivace Ci "motivace ke zvysovani vlastniho vykonu" (D. C. McClelland, 1955, 1961). V s-giije v souvislosti s teorii -tsocialni deviace rozpracovana koncepce soc. podminenych slovnikii realnych nebo v psych. smyslu dodatecne racionalizovanych motivii, urcujicich interpretaci chovani (Ch. W. Mills, 1963), a koncepce motivovaneho vyberu z repertoaru moznych Cinnosti, vychazejici z pfedvidaneho hodnoceni ostatnimi i ze sebehodnoceni jedince (H. L. Zetterberg, 1966). V prakticke aplikacije silne rozmen tzv. motivacni vyzkum, zv!. v metodo!. ohranicitelnych oblastech marketingu, reklamy a propagandy, pedagogiky a personalniho i'izenL A: motivation F: motivation N: Motivierung I: motivazione Lit.: Homola, M.: Motivace lidskeho chovan!. Praha 1972; Madsen, K. B.: Teorie motivace. Praha 1972; Nakonefny, M.: Motivace pracovniho jednani a jeji fizen!. Praha 1992; Parde!, T.: Motivacia ludskej cinnosti a spnivania. Bratislava 1977.

Vld motivace inovacni viz inovace mot i v ace v y k 0 nova viz motivace, spolecnost vykonova, teorie vykonove motivace Moynihanova zprava - s-gicka -texpertiza vypracovanaD. P. Moynihanem v r. 1964 pro administrativu prezidenta L. B. Johnsona a venovana vyzkumu cernosskych rodin zijicich v -tghettech. Hlavni tezi zpravy je tvrzeni, ze centralnim problemem cernosske mensiny v USA je hluboka krize cemosske rodiny; zakl. prostfedkem upravy spo!. postaveni cernochii v Americe a snizeni rasoveho napeti proto nemiize byt nic jineho nez stabilizace cernosskych rodin. Pi'edstavitele -tradikalni sociologie zprave vytykali, ze navrhy, ktere vlacte doporucuje, vychazeji z konzervativniho pi'edpokladu, ze jedinym polit. subjektem je mocenska elita, ktera funguje v ramci existujici struktury moci a ktera pod Ie vlastni viile rozhoduje

o tom, jak a komu rozdelit prosti'edky, jimiz vladni administrativa disponuje. RadikaIove navrhovali, aby toto rozhodovani bylo naopak svei'eno tern castem populace, jichz se dany problem pfimo dotyka a ktere take nejlepe sve vlastni problemy znajL M.z. spolu s tzv. -tCamelot projektem byla hodnocena jako nejvyraznejsi projev technokratickeho chapani spo!. funkci s-gie. Kritikove zpravy sice spravne postihli teor. a ideo!. omezeni M.z., soucasne vsak nedocenili hodnotu shromazdeneho empir. materialu. Moynihan sam se v r. 1969 stal poradcem prezidenta R. Nixona. Radikalni sociologove posleze sami pfistoupili k samostatnemu studiu cemosske otazky a rasoveho problemu viibec a ucinili z toho jedno ze svych klicovych temat. A: Moynihan Report F: rapport de Moynihan N: Moynihan Bericht I: rapporto di Moynihan Lit.: Moynihan, D. P.: The Negro Family: A Case for National Action. In: Rainwater, L. - Yancey. W. eds.: The Moynihan Report and the Politics of Controversy. Cambridge. Mass. 1968; Mucha. J.: Socjologia jako krytyka spoleczna. Warszawa 1986.

Pet

m r a v nos t - (z lat. mos, mores = mravy) - pojem, ktery rna stejny etymologicky zaklad jako -tmoralka a je take pouzivan jako jeji spiSe starsi synonymum. Pokusy 0 podstatne semanticke rozliSeni obou pojmii navazuji pfedevsim na moralni filozofii G. W. F. Hegela. leho rozliSovani moralky a m. je fiI. vyzn. doplnenim a rozvinutim novovekeho principu moralniho stanoviska autonomie viiIe, ktere vyzdvihlo pravo subjektu na "moralni svobodu", jehoz klasickou formulaci pi'edstavuje -tkategoricky imperativ 1. Kania. Hegel rozsii'uje zaklad tohoto prava 0 to, co mela autonomni vii Ie podle Kanta potlacit: 0 pfirozene smyslove zvlastnosti, pohnutky, zajmy a vasne, zaroven stirn vsak zdiiraznuje privatnost, parcialnost a formalnost moralniho stanoviska, ktere nemiize byt zakladem zadne materialni nauky 0 povinnostech. M. miize byt podle Hegela naopak pouze veci cele spolecnosti, zejm. pak tzv. -tprakticke filozofie, ktera rna za ukol nachazet a formulovat rozumnost, pravnost a m. velkych zivotnich uspofadani (manzelstvi a rodina, stav, spolecenske instituce, stat, ustava) tim, ze bude kriticky odlisovat substanciaIni a pravdive od falesneho a nahodneho. Teprve za techto pl'edpokladii miize byt zachovano "moralni stanovisko" vychazejici z plnosti zivota individua a individuum bude zaroven "naIezet" mravni skutecnosti, zit pfimel'ene mraviim sve zeme, naroda i doby. V tomto pojeti tedy neni ostry pl'edel mezi m. a -tmravy, z nichz m. vzesla, a zaroyen jsou formulovany podminky odliSujici modemi m. od pouhych mravii. Hegelovo pojeti m. mj. sblizuje novovekou moralni filozofii s klasickou -tetikou aristotelovskeho razeni.

A: ethical life, morals, morality F: morale N: Sittlichkeit I: moralita, buon costume Lit_: viz -tetika, -tmorlilka.

HaH m r a v y - v dane skupine, komunite, spolecnosti rozsifene a ustalene -tvzory chovani, postavene na obecne phjimanych -tnormach. Pojem m. se pouziva casto ve stejnych souvislostech i k oznaceni tehoz jako pojmy -tzvyk, resp. zvyklost a -tobycej a rna spiSe liter. neZ ved. relevanci. 0 pi'esnejsi vymezeni ve vazbe na vyse zminovane terminy se pokusil W. G. Sumner v r. 1906. Podle neho se m. vytvareji ze zvykii a obycejii (folkways), jsou ale postaveny nejen na obecne pi'ijimanych, stabilizovanych cinnostech, ale i na abstraktnich moralnich principech, jsou soc. zavaznejsi, podlehaji silnejsi -tsocialni kontrole. Maji take vetsi vyznam pro udrzeni spo!. i'actu. I kdyz je toto vymezeni dnes povazovano za ponekud umele a ne pfiliS empir. vyuzitelne, byvaji m. chapany jako komplexnejsi, byi mene urcite vzory chovani, ktere se vytvai'eji a meni relativne pomalu, jsou soucasti -ttradice a v jistem smyslu pl'edstupnem -tmravnosti. Pojem m. obsahuje na rozdil od zvyku ci obyceje jiz jiste hodnotici kriterium vyskytuje se i ve spojeni s pi'idavnymi jmeny "dobry" a "spatn)"', zachovava si vsak relativizujici vazbu na konkretni kult. kontext. M. svym zpiisobem doplnuji -tpnivo, jsou neformalne sankciovanymi pi'edpisy chovanL Nekdy se slovo m. pouziva i jako synonymum -tmoralky, casteji se ale vyskytuje ve spojeni "mistni mravy", cimz se mini urcita lokalni specifika zahmujici jak mistni obyceje, tak osobitou interpretaci obecnych moralnich norem, modifikaci sii'eji platnych vzorii chovani. Nekdy se pojem m. vztahuje pi'edevsim k rovine -tspolecenskych konvend, resp. -tvkusu. Termin "dobove mravy" zasahuje vyznamove do kategorie -tzivotnlho stylu, postihuje vsak vetsinou jeho vybrane stranky (sexualni chovani, zpiisob oblekani, vel'. ceremonialy apod.). A: mores F: moeurs N: Sitten I: costumi Lit.: viz --+morruka, --+zvyk.

Vod muslimove viz islam m u z - v s-gii je stejne jako -tzena chapan jako ti'idici demogr. znak (viz -tpohlavi), take ale jako vyzn. soc. -trole ve spolecnosti, ktera vychazi ze specif. znakii -tosobnosti i z hist. a kult. zakotveneho -timaga. V diferencialni psychologii se uvazuje 0 psych. zvlastnostech dospelych muzii ve srovnani s zenami. J. P. Guilford provedl v r. 1959 faktorovou analyzu osobnosti a dospel k identifikaci specif. muzskych vlastnosti, tzv. maskulinity (z lat. 653

mysterium

mystika

masculus = muzskY). Pokud jsou tyto znaky ve vyrazne mife u jedince pfitomny, je oznacovan jako maskulinni osobnost. Krome toho byly zjisteny charakteristicky muzske zajmy u am. dospele populace, zejm. zajmy tykajici se povolani a tech. zajmy. Nejvice se muzi od zen odlisuji v oblasti emocionality: jsou mene expresivni a mene vzrusivL Z pfip. pfitomnosti vysoke hodnoty feminity u muzu ale ne1ze soudit najejich -thomosexuaIitu. Ve vyvojove a soc. psychologii je problematika m. tematizovana jako proces identifikace s roli sveho pohlavi, ktery probiha jiz v detstvi, vrcholi v obdobi dospivani a adolescence, kdy se uplatnuje hlavne zpusob vychovy a identifikace chlapce s -totcem, a je dotvafen prvnimi erotickymi zkusenostmi (J. Obuchowska, A. Jaczewski, 1982). Velke rozdily v psychice a v soc. rolich muzu a zen, ktere zjistili kult. antropologove (M. Meadova, 1935, a daISi), jsou vysvetlovany vlivy kult. podminek zivota, nikoli genetickymi Ciniteli, i kdyz se vedle spol. determinant psych. diferenciace muzu a zen uplatfiuji v jiste mife tez determinanty bioI. (H. Dannhauer, 1977). Tyto otazky nejsou dosud pIne vyjasneny. Napf. dulezite diferencovane pohlavni stereotypy se vytvafeji jiz ve veku tfi let a projevuji se prohlubujicimi se rozdily v detskych hrach (typicke hry chI apecku a devcatek), coz M. Moers (1941) vysvetluje bioI. pohlavnimi rozdHy, zatimco W. Hansen (1955) zduraznuje spiSe vlivy vychovy a soc. vztahU. Kult. prototyp role a postaveni m. ve spolecnosti se Udajne vyvijel z jeho puvodni lllohy loyce, bojovnika a ochrance. Tim vznikl i zaklad -tdelby prace mezi pohlavimi a podle nekterych, dnes jiz malo zastavanych, teorii -tpatriarchat. Nektere feministicke teorie naopak ozivily ideu -tmatriarch:itu, kde m. udajne vystupoval v roli podfadne a byl podfizen zene. Pozice m. se z casti transponuje do jeho mista v systemu -tpriliuzenstvi, ale u nekterych pfir. narodu jsou m. z velke casti sve role zastupitelni zenami. Soc. ztvarneni m. jako role je ale vesmes velmi vyrazne a odpovida obecne potfebe soc. dichotomizace, ktera do spolecnosti vnasi zarodky -tr:ldu a promita se i do nab. -tmytologie. Archetypicky obraz m. je pojednan v Jungovi -tanalyticke psychologii. A: man F: homme N: Mann I: uomo Lit.: Dannhauer, H.: (1973) Gesch1echt und Person1ichkeit. Berlin 1977.

Nak, Vod my s t e r i u m - (lat. mysterium = tajemstvi, coz je pfimo pfevzato z fec. mysterion) - ve vych. kfesfanstvi termin pro svatost, jinak spec. termin uzivany v pluralni podobe pro oznaceni tajnych -tkultu se zasvecovacimi -tobrady, zvl. v antice. Ackoli jsou vetsinou znama jen m. provozovana ve starem Egypte (Osiridova a Isidina), starem 654

Recku (dionyska, Bakchova, eleuzinska), v Male Asii a starem Rime (Mithrova), jsou rozsifena ve vsech kulturach. Velka m. byJa pfistupnajen vyvolenym, tzv. mystum (epoptum), a jejich smysJem bylo prostfednictvim pfimeho zazitku umoznit pfistup k posvatnemu, tj. nazfit pod statu urCitych bozstvi a tajemstvi, zejm. zivota, smrti a vzkfiSenL Zasveceni (iniciace) tu znamenalo dosazeni urciteho stupne duchovni zralosti. Ne vsechny -tiniciacni obrady maji ovsem mysterijni charakter (nema jej napf. zasvecovani chlapcu do muzskych roli u pfir. narodu). Smyslem m. v tomto pfipade rna byt komunikace nonverbalnimi prostfedky transcendentnich obsahu jakozto nesdelitelnych slovy . Proto shledavame obdoby systemu fil. transcendentalismu u orfiku, pythagorejcu, neoplatoniku aj. M. v sirsim smyslu je take dulezitou religionistickou kategorii: podle R. OUa existuje m. tremendum (desive tajemstvi) am. fascinans (pfitazlive tajemstvi), coz je zakl. dvoji charakteristika pusobeni tzv. numinosa, tj. tajemne nadpozemske moci jako ustfedni kategorie nabozenstvi, na cloveka. I tato definice navazuje jiz na starsi uzus. Za "mysterium magnum" pokladal napf. Paracelsus vse, co je ve svete tajemne, za "mysterium tremendum" bylo pokladano tajemstvi zivota, smrti a vzkfiSeni, ktere je obsahem vsech klasickych orientalnich i zap. m., ktera jsou bohata na symboliku -tsmrti a znovuzrozenL V m. pfir. narodu casto vystupujici les, prales, dzungle, cozjsou symboly zasvetL F. C. Endres (1938) poklada za spolecny znak vsech m. pocit cloveka, ze svet, vesmir nejsou ve sve objektivni podstate pfistupne lidskemu intelektu, ze bozske se da prozit jen v -tsymbolech. Zjednodusene jsou nektera m. chapana jen jako oslavy plodnosti (napf. Osiridova, eleuzinska s bohyni Demeter a jeji dcerou Kore'); W. F. Otto (1934) vsak tvrdi, zeje to "epifania", tj. bozske zjeveni svet. fadu, jeho transcedentni podstaty. Ve stfedoveku se pojmem m. oznacovaly "mysterijni hry" (puvodne ovsem spiSe ministerijni, sluzebne), pokladane za pfedchMce opery. Vrcholily v pasijich, hrach 0 zivote a smrti Krista a svatych (R. Hoesch, 1979). Nekdy byvaji pokladany za reziduum starovekych m., ale pasije ci vubec klicove udfilosti z Kristova pozemskeho i oslavneho zivotajsou nazyvany m. v starobylem liturgickem uzu cirkve, ktery vychazi pfimo z Noveho zdkona, kde se mluvi o zjeveni "tajemstvi skryteho od veku a narodu" v Bozi milosti v Kristu - taUe jde spiSe 0 sveraznou analogii ve spolecnem kult. prostfedi, ktera uziva spolecne kategorie, ale nabizi zvlastni fesenL Fenomenologii m. podal zejm. M. Eliade (1957), jejich podrobny ved., resp. s-gicky vyklad vsak dosud chybL A: mystery F: mystere N: Mysterium, Geheimnis I: mistero

Lit.: Eliade, M.: Mythes, reves et mysteres. Paris 1957; Wahlbald, H.: Mys· terienweisheit. Mlinchen 1972.

Nak my s t i k a - (z fec. myein = zavirat oci, pfenesene uzavfit se vnejsimu svetu a vstoupit do vJastniho nitra) - v lidovern pojeti "tajemne", komunikace s -tnadpfirozenem (v tomto smysluje m. totez co -tmagie), ale s akcentem pasivity, ved. byva chapana jako vychodisko nebo zaklad -tnabozenstvi, v uzsim smyslu jako jeho spec if. i extremni forma. Svet. nab. soustavy maji sve mysticke systemy: -tkresfanstvi pfedevsim stfedovekou m., -tislam rna sufismus, -thinduismus a -tbrahmanismus nektere systemy j6gy (bhakti-j6ga, j6ga "hadi sHy", tantra a daiSi), sve mysticke smery mel i -tjudaismus a dalSi rozvinuta nabozenstvi. M. vetSinou netvofi zvlastni -tsekty, ale pfedstavuje tradici umoznujici nadnormalni nab. prozitek v ramci dane vlry, i kdyz ten pochopitelne muze vest k hereticke odchylce: spekulativni m. smefuje fil. zejm. k monismu (stirani hranic mezi ja a ne-ja, casem a vecnosti, v duchu tvrzeni, ze "nic neni uvnitf ani vne, nebof co je v nitru, je i mimo me"). Fenomenologicky vystupuje m. pfedevsim v podobe extatickych nab. zazitku, ktere jsou mystiky sdelovany feci plnou temnych -tsymbolu a chapany jako pfime nazirani bozstvi nebo pfime spojeni s -tbohem (unio mystica). V tomto smyslu se vyjadfuje nejvetSi katol. mystik sv. Jan od Kfif.e, ktery hovofi 0 "vystupu duse k Bohu". Mysticka zkusenost je tak vydavana za zvl. druh poznani, v nemz nejde jen 0 vytdeni, v nemz se uplatnuje i cviceni v koncentraci, kazni duse, ktera se pohfizuje do niterneho zakouseni milosti a speje k bezprostfednimu dotyku s Bohem. Hugo de St. Victor deli mysticke poznani na tfi stupne: cogitatio (rozvazovani), meditatio (pohrouzeni) a contemplatio (nazirani). Pfesto se za psych. podstatu m. povazuje vystupnovani nab. afektu projevujici se stavy extaze s charakteristickymi vyrazovymi znaky zuzeneho vedomL Patologove spojuji tyto stavy casto s hysterii ci jinymi fenomeny psych. alterace a psychoanaJytikove hledaji jejich puvod v -tsublimaci potlaceneho sexu. Kfesfansti, zejm. katol. teologove se pokusili neutraJizovat tento poukaz k pfizemnim zdrojum mysticke zkusenosti oddelovanim "pravych" mystickych stavu od "nepravych" a jsou v oznacovani pravych mystiku velmi zdrzenlivL Rozsahly pokus 0 katol. psychologii m. podnikl napf. A. Mager (Mystik als seelische Wirklichkeit: Eine Psychologie der Mystik, 1945), ktery vychazi z tezi metafyzicke psychologie Tomase Akvinskiho a z rozliseni dvou zpusobu byti -tduse - prvni, anima, je vazano na -tteIo a druhe, spiritus, je od tela oddeleno. Ve stavu, kdy je duse vazana na telo, ji smysly zahaluji duchovni svet, a pro-

to pfedpokladem mystickeho zazitku je oprosteni od smyslovosti, staY, ktery sv. Jan od Kfif.e nazyva "temnou noci smyslu" (clovek v nemjako v temne noci poznava bezmocnost svych smyslu). Dominikan S. M. Braito (1942) to interpretuje jako "ocisteni duse ohnem temne noci smyslu". Podminku uzavfeni se smyslovym dojmum (koncentrace na vnitfni bozstvi) vyzaduje vetsina systemu m., nektere vsak, ktere katolicismus oznacuje jako m. "demonickou", zduraznuji naopak vystupnovani smyslovych zazitku, napf. sexualnich (v indickem tantrismu). V tzv. Asklepiovi! zasveceni jisteho starofec. -tmysteria se hovofi o paradoxnim stavu: "nevi, ale vse poznava". Ve vrcholnem okamziku mystickeho zazitku, v extazi, je telesne vubec vylouceno (nejen vnejsi dojmy, ale i telove pocity). V tomto stavu se mohou ukazat i fenomeny -tstigmatizace a jine telesne zmeny, ktere opet poukazuji na vztah ke konverzni hysterii, coz pfipousti iMager. Katol. teologove poukazuji na nepravou m. protestantskou, panteistickou, plotinskou, demonickou aj., zduraznujice soucasne vliv Bozi milosti, ktery vylucuje deviaci mystickeho zazitku. Podle nich prava m. je "darem Ducha svateho OInilostnene dusi". Pravost teto milosti dokazuji ucinky mystickeho zliZitku v dusi, pfedevsim tim, ze se stane zce1a pokomou. Mysticky zazitek samje akcentovan mj. intenzivni -Iaskou a je proto mystiky casto vyjadfovan erotickymi slovnimi symboly. Mezi nejvyznamnejsi kfesfanske mystiky se pocitaji: Bernhard z Clairvaux, Hildegarda z Bingen, Bonaventura, M. Eckharl,i. van Ruysbroeck,H. Seuse,J. Tauler, Tomas Kempenskj, J. Bohme, J. Scheffler (zv. Angelus Silesius), M. de Molinos, Ignac z Loyoly, Juan de la Cruz (Jan od Kfif.e), "ucitelka" m. karmelitanka Terezie z Avily a fr. my sticka M. Bouvier de la Motte de Guyon. Rada techto mystiku je vsak katol. teologii odmitana (Eckhart, Bjjhme). Zajem 0 m. ve 20. st. dal vznik fade skol tzv. prakticke mystiky, z nichz nejznamejsi byla skola nem. zednare J. B. Kerninga, na niz navazoval prazsky "prakticky mystik" K. Weinfurter. Take v poslednich desetiletich rozsifeny zajem 0 tzv. "rozsifene vedomi" vedl k vIne zajmu o praktickou m., ktera vsak byla zamenovana s tzv. psychedelickou zkusenosti navozovanou pomoci rUznych drog (zejm. LSD) a spojovana s indickou -tteozofii. Spisovatel A. L. Huxley pestoval po 2. svet. valce tzv. experimentalni m. pomoci meskalinu, jehoz uzitim vsak dosahoval pfedevsim velkeho zvyrazneni barevneho vnimani a opticke deformace vnimanych objektu. Soudil, ze vetsine tech, kdo pozivaji meskalin, to pfinasi jen "nebeskou cast schizofrenie", coz oznacuje sam spiSe za -tvizionarsty! V soucasne dobe se pfedevsim na Zapade pohybuje fada "vUdcu" ruznych mystickych skol a -tsekt, zaruce655

mytus

mysleni

nych guruu, konaji se navstevy indickych asramu, obnovuji se stare pohanske kulty, pestuje se tzv. transcendentalni meditace, trva zajem 0 --tzen-buddhismus a objevuji se i jine pnznaky poti'eby uniku ze sveta, kde se clovek cHi byt odcizen sve lidske pods tate a zveci'iovan, do sveta iluzi. Konzurnni spolecnost trpi dusevnim hladem, citovou nenasycenosti. Rada adeptu m. konci na oddelenieh psychiatrickych klinik nebo se stava beznadejnymi spo!. outsidery. A: mysticism F: mysticisme N: Mystik I: mistica Lit.: Kemmerich. M.: Das Weltbild des Mystikers. Leipzig. Wien, New York 1926; OveCka, J.: Ovod do mystiky. Praha 1948; Otto. R.: Das Heilige. MUnchen 1963; Underhill. E.: Mysticism. London 1949.

Nak

my s len i viz psychologie analyticka, vnimani m ys leni jed nor 0 zm e rn e viz elovek jednorozmerny mysleni krea ti vni viz kreativita my s len i mag i eke viz esoterismus, hermetismus, magie, ritual my s len i soc i a I n i viz dejiny socialniho mysleni mySieni tvu rei viz heuristika mysleni vizualni viz imaginace mytem viz mytus my t 0 log i e -(z rec. mythos == slovo; logos == rec, nauka) _ 1. soubor --tmytu urciteho naroda, kultury Ci etnicke skupiny (tradicni jsou staroveke soubory - egyptske, rec., fimske, indicke, ale take z predkfesianske Evropy - germanske, keltske, slovanske); 2. vedni disciplina, ktera se zabyva rozborem, vykladem a srovnavanim --tmYtu. M; byva chapana jako soucast soc. a kult. antropologie, protoze pojirna tvorbu a uchovavani mytu jako vyzn. soc. a kult. oblast lidske cinnosti, ale myty a m. v prvnim smyslu jsou i predmetem zajmu s-gie, spec. --tsociologie nabozenstvi, historie, religionistiky a psychologie (spec. --tpsychoanaIYzy). M. jako disciplina Ci subdisciplina studuje povahu mytu, jejieh funkce a jejich misto v soc. zivote lidi. Vlastne jiz od antickych dob provadi interpretativni vyzkumy, ktere vsak prinaseji rnnoho nesnazi: mytieke pfibehy totiz umozi'iuji uzasne mnozstvi variantnich vysvetleni, protoze v nieh dochazi k rnnoha deformacim skutecnosti, k zamenam mista a casu, hlavni pfibehy jsou neustale provazeny vedlejsimi, ktere odvadeji hlavni dej jinam, jejich charakter je casto anekdoticky a svedci 0 tom, ze mytus slouzil nejen ke sledovani hrdinnych pribehu, ale zarovei'i k pobaveni. Ve vykladu mytu existuje tedy velky chaos. 656

K prvnim interpretacim doslo v Recku v 5. st. pr.n.1. Euhemeros (4. st. pr.n.l.) videl v my tech deformovane a poetizovane pribehy skutecnych udalosti a jeho systematicky a skepticky pristup prevzalo pozdeji kfesianstvi jako zaklad kritiky --tpohanstvi. Fil. tradice vychazela z Platona, pro ktereho byly myty zdrojem polopravd a poloIzi a ktery navrhoval cenzurovat je, aby nekazily mladef. Protoze mytus byl prostrednikem mezi --tposvatnym a profannim, byl pIny temnych vyznamu vyhrazenych pouze zasvecenym, vide I nap£. pater Kircher v genezi starych mytu dilo dabla. Unik od mytu k --tnabozenstvi je patrny v mnoha interpretacich. Vetsinou jde bud' 0 ved. a hist. zduvodneni korenu nabozenstvi, anebo je mytus povazovan za projev archaickeho nab. vedomi. C. G. Jung, J. G. Frazer, M. Eliade aj. se pokouseli 0 rozbory mytu ve vsech kulturach, aby z nich odvodili obecne zavery a budovali modely spoleene pro cele lidstvo (viz Jungovy --tarchetypy). Vyraznym pokrokem ve studiu mytu bylo zapojeni lingvistiky, ktera umoznila analyzovat myticka vypraveni na zaklade jazykove pfibuznosti. G. Dumezil poukazal pfi jazykovem srovnani indoevrop. mytu na spolecne koreny polito a soc. struktury vsech narodu od Indie po Atlantik. Systematicke studium mytU se rozvinulo v 18. st. Na racionalistieke prvky kritiky starych mytologii navazalo predevsim --tosvicenstvi, ktere myty chapalo jako iracionalni, libovolny vykladovy nastroj. --tRomantismus (Ch. G. Heyne, J. G. Herder, F. Schlegel, G. F. Creuzer) dospel k predstave, ze na usvitu lids tva existovalo dejinne nutne obdobi "aetas mythiea", jehoz vedeni obsahovalo puvodni moudrost lidstva a bylo predobrazem dnesniho nabozenstvi, umeni, moralky i vedy. Ve 2. polovine 19. st. vznikl vyvojove srovnavaci model vykladu mytU (viz --tevolucionismus), postaveny na hledani pfirozenych (bioI., psych.) faktoru mytickeho svet. nazoru. V te doM se zacaly rozvijet take antropol. vyzkumy mytu (E. B. Tylor, Frazer aj.). Pocatkem 20. st. vznikla rada dalSich orientaci studia mytu: z pozic --tsociologismu se jimi zabyval zejm. E. Durkheim, psycho!. pojeti rozvinul W. Wundt, v ramci symbolismuje studoval E. Cassirer a ve stylu funkcionalismu modeloval vyklad mytu B. Malinowski, ktery je chape jako funkcni naplneni praktickych potreb pfir. lidi. Zdurazi'ioval take souvislost myticke pi'edstavy a praktickeho --tkultu. Vznikla dokonce tzv. mytologicko-ritualisticka skola, do niz patfili napr. S. H. Hooke aA. W. Watts. Nejvyzn. je ale pi'inos --tstrukturalismu ke studiu mytu a m., po 2. svet. valce spec. C. Levi-Strausse. Ve svem rozsahlem rozboru am. mytu vyzdvihl skutecnost, ze tvorba mytu je soucasti specif. druhu mysleni --tpfirodnich narodu. Tento autor jednoho z nejrozsahlejsich del veno-

vanych m. dokazuje, jak myty na zaklade systemu jazykovych a logickych transformaci promei'iuji logicke struktury zalozene na vjemovych a citovych kvalitach az do struktury vztahu ve spolecnosti. Celym svym dilem se snazi dokazat, ze myticke mysleni je stejne tak logicky strukturovane jako ved. mysleni a ze rozdil mezi nimi je pouze v tom, ze myticke mysleni se projevuje v obrazech, zatimco ved. mysleni v pojmech. Co je rozdeluje, nezavisi na mentalnim vybaveni lidi dane kultury, ale na hist. nahodilostech, ktere nekde vice, nekde mene vedly k prechodu od nevedome logiky mytickeho mysleni k vectome log ice, ktera je prvni formou ved. mysleni a objevuje se poprve ve starovekem Recku. V povalecnem obdobi se zkoumani mytu rozsifilo 0 problem jejich vlivu na vytvai'ehi moderni spolecnosti. M. Horkheimer a T. W. Adorno pi'i hledani duvodu nacistickeho navratu k barbarstvi oznacuji tzv. osvieenskou racionalitu za mytus moderni spolecnosti, neboi v jejim ramci se sarna myslenka stava nepodminenou. Uplnou --tdemytologizaci moderni kultury prezentuji pozitiviste (napi'. E. Topitsch). VetSina autoru se ale bud pfiklani k nazoru, ze mytus a mytologie jsou zakladem zivotne nutnych hodnot kazde spolecnosti a obsahuji i racionalni prvky (L. Kolakowski, G. Brand, M. Hochgesang aj.), nebo myty poklada za neracionalni soucast dnesni kultury (1. Derrida, K. Hubner aj.). A: mythology F: mythologie N: Mythologie I: mitologia Lit.: Frazer, J. G.: (1907-1915) Zlata ratolest. Praha 1977; HorkiJeimer, M. - Adorno, T. W.: Dialektik der AufkHirung. Frankfurt a.M. 1969; Horstmann, A.: Mythos. In: Historisches Worterbuch der Philosophie, sv. 6. Basel, Stuttgart 1984; Levi-Strauss, c.: Mysleni pfirodnich nllrodu. Praha 1971; Levi-Strauss, c.: Mythologiques, I.-IV. Paris 1964-1971; Middletown, J. ed.: Myth and Cosmos. Austin 1967; New Larousse Encyclopedy of Mythology. London 1959; Tokarev, S. A.: Mify narodov mira, t. 1-2. Moskva 1987-1988; Vries, J. de: Forschungsgeschichte der Mythologie. Freiburg, MUnchen 1961.

Jus, Win, Pap mytus - (z i'ec. mythos == slovo) - zvlastni slovesny utvar, vetSinou pnoeh odpovidajici skutecnosti, ktery skryva vyzn. symbolickou hodnotu. Pi'enesene se za "mytiekf' oznacuje kazdy jev, instituce nebo pi'edmet, ktery je ojedinely nebo nepravdepodobny (viz napi'. vyrok "v diktature se spravedlnost jevi jako mytus"). Symbolieka hodnota m. obvykle nezaujatemu posluchaCi Ci ctenai'i nie nerika. Soc. hodnota m. spocivala v tom, ze se v nem spojoval spo!. souhlas s vypravenym dejem a osobni prozitek a oboje pociiovali vypravec i posluchac. M. nema nikdy autora, ale pouze vypravece, coz neznamena, ze pi'ibeh nikdo nevymyslel, ale aby se stal m., musel ztratit jakykoliv odkaz na autora. M. vypraveny z generace na generaci se stava poselstvim. Skryty --tsymbol a poselstvi mu dodava nadpfirozeny charakter. M. je obvykle pi'iMhem legendarnieh

postav, ktere rekapituluji a shromazduji ve svych cinech celou lidskou zkusenost. M. nejsou hist., odehravaji se mimo cas, resp. v davnych, casove neurcitych dobach (ve stylu "byl jednou jeden ... "). M. je tak svym charakterem zcela anachronni. Lze jej povazovat za zv!. typ soc. interakce, ktera rna strukturu projevujici se sekvencnim poi'adim udalosti, ktere pod Ie J. Goodenougha obsahuji prvky soc. identity, podle E. R. Leache znaky, mezi nimiz vznikaji sledovatelne vztahy. M. rozviji temata geogr., kosmologicka, soc. a tech.-ekon. Ie spojen s empir. fakty, ale ta se mohou projevovat velmi odliSne od skutecnosti. M. muze klast obecne a zak!. otazky, ktere vyplyvaji ze vzajemneho pusobeni pfirody a kultury - napi'. "Ie smrt konecna?", "Ie pravidlo incestu nezbytne?", "Iak pocalo lidstvo?". Podle C. Levi-Strausse neni m. nikdy zcela vycerpan, neboi se objevuji neustaIe jeho nove varianty: bud' roste, nebo je mrtvy. Leach vsak tvrdi, ze ma-li byt z m. pochopeno jeho pravdive poselstvi, musi byt znamy vsechny jeho varianty. R. Graves ukazuje na m. z antickeho Recka, ze tato variantnost neni typieka pouze pro dodnes zive m. --tpfirodnich narodu, ale plati i v pi'ipade davno mrtvych, klasiekych --tmytologii. C. Levi-Strauss zdurazi'iuje, ze m. tim, ze je vypraven, je soucasti lidske i'eci, a proto je svou strukturou a chovanim blizky --tjazyku. Na rozdil od jazyka, jehoz struktura je dana fonetickymi znaky, jimz jsou pi'ifazeny urcite semanticke hodnoty, jsou ale m. tvoreny souborem spec. znaku - mytemu, ktere jsou komplexnejsi povahy nez znaky lingvisticke, takZe vyjimaji m. z ciste informace. M. pi'edstavuji soc. modely, ktere funguji v opozici - mnohdy totiz zobrazuji opak reality. Toto pojeti pi'ipomina --thry, kde jsou proti soM dye strany ana zacatku neni jiste, kdo bude vitezem. M. je totiz vypnlveni pine zapasu, explicitnieh opozie, ktere musi byt vyi'eseny, a i kdyz vypravec i posluchaCi znaji vysledek, pi'esto nejistota, jak to skonci, v pribehu zustava. M. a hry jsou i nositeli formalnieh vztahU k soc. skupinam, pro ktere jsou informativni, smyslupine. Dodnes jsou (podobne jako pohadky nebo v podoM pohadek) mediem, kterym se pi'edkladaji detem modely spolecnosti. Iako Ciste psycho!. fenomen interpretuje m. ve sve --tVolkerpsychologii W. Wundt (1900 a jindy), F. W. J. Schelling (1809), J. J. Bacho/en (1861), E. V. A. Dacque (1931), E. Cassirer (1923 a jindy). Bacho/en jej povaZuje za "zvniti'nene zjeveni metafyziekeho" a spojuje jej s "matei'sky", tj. iracionalne komponovanou lidskou psychikou pradavnych dob. Wundt poukazujici na pnouznost m. a poezie vyklada jej pojmem "transcendentalni apercepce", jiz rozumi "Ciste puvodni vedomi". Cassirer v souvislosti se svou "filozofii mytu", resp. symbolickych forem, srovnava empir. ved. svetonazor s mytickym: 657

mzda nabozenstvi m. je mu produktem zvlastni jednoty citu a mysleni a stavi se proto proti pokusum vysvetlovat jej jako alegoricke vyjadi'ovani. B. Malinowski popira symbolickou povahu m., kdezto K. Kerenyi a C. G. Jung ji naopak zdfuaznuji m. je jim projekci -tarehetypu. L. Frobenius nazyval principy tvoi'eni m. monad ami "vnitfuiho tlaku" vyjadfit urCite, duchovne zformovane zazitky. Psychoanalytikove O. Rank a H. Sachs (1913) spati'ovali v m. analogii se sny: sen v individ. am. ve fylogenetickem smyslu reprezentuji "kus zanikleho detskeho zivota"; m. obsahuji projekce "zapovezenych uspokojeni". Pro E. Neumanna (1949) jsou m. projekci probouzejiciho se vedomi. V psychol. analyze m. dospel nejdale M. Eliade (1950 a jindy), ktery navazuje na archetypicke zaklady a odmita redukci m. na psychol. ci s-gicky pi'istup. M. rna podle neho ahist. vniti'ni strukturu, je to "vecna soucasnost"; symboly nikdy neztraceji svou psychol. aktualnost, je jen ti'eba "strhnout jejich nove masky". Eliade tvrdi, ze kaZda lidska bytost v sobe nosi znacnou cast prehist. lidstvi a to cloveku umoznuje, aby v obrazech a symbolech sestupoval do oblasti "rajskeho stadia pracloveka"; proto i clovek soucasnosti stale proziva velke myticke motivy, avsak jiz v jinych formach, vetsinou "zdegenerovanych" (napi'. m. -thrdinu proziva ve filmovych westernech apod.). M. prezentuji urCite duchovni, sakralni vyznamy, ktere nejsou fakty hist., nybrZ nadcasovyrni a jsou podstatne pro lidskou existenci jako hist. situace. Podle R. Cailloise (1938, 1950) jsou zdrojem m. afektogenni pi'ir. jevy (boui'e, zatmeni slunce, faze mesiee atd.) a konfliktogenni dramaticke situace. Obsah m. je jakousi kvazihalucinaci takove situace. Spolecnym jmenovatelem psychol. interpretaci m. je poukaz k archaickemu prozivani sveta, resp. magickemu mysleni (viz -tmagie) a pokus analyzovatjeho poznavaci hodnotu. S-gie se m. zabyva zejm. v souvislosti se studiem -tnabozenstvi, se kterym spojuje pojem klasickeho m. (viz tez -tposvatne a profanni, -tnabozenstvi neviditelne aj.). Zajimaji m. ve funkci -tsvetoveho nazoru, resp. ve funkci prakticko-orientacni a soc.- integracni. -tSociologie umeni studuje m. jako zpusob ume!. vyjadi'eni i obsah umel. dila se silnym, byt nekdy skrytym soc. nabojem (navazuje pi'itom na antropo!. i psycho!. poznatky). Specif. oblasti s-gickeho studia je proces -tdemytologizaee, ale i tvorba a meni tzv. modernich mytu. Nejde jen 0 modifikaci (resp. degeneraci) starych hrdinnych eposu v modernim -tromantismu, ale 0 analogicke mytotvorne mechanismy fungujiei v oblasti vedy, politiky, ekologie, vytvai'ejici se v atmosfei'e novodobych hnuti i kolem nich, kolem vyzn. udalosti, osobnosti. Modemi m. se nevztahuji jen k necemu neskutecnemu, jsou stejne jako stare m. do-

taZenim reality do polohy idealu podpoi'eneho alespon castecnou realizaci. Kazdy m. musi mit rysy verohodnosti a zaroven musi byt symbolem. V teto podoM stimuluje soc. jednani, zejm. skupinove, spoluvytvili vzory chovani, v extremnejsieh podobach listi do -tkultu (viz tez -tnabozenstvi svetske). A: myth F: my the N: Mythos I: mito Lit.: Eliade, M.: Images et symboles. Paris 1952; Eliade, M.: Aspects du my the. Paris 1963; Eliade, M.: (1969) Mytus 0 vecnem mivratu. Praha 1993; lung, C. G. - Kerenyi, K.: Einflihrung in das Wesen Der Mytho1ogie. Amsterdam, Leipzig 1941; Schmidbauer, w.: Mythos und Psycho1ogie. MUnchen 1970; viz tez --+mytologie.

Jus, Nak

m z d a - penezni vyjadi'eni hodnoty -tpraeovni sHy, jeji -teena. Pokud je urceni vyse m. zalozeno na poctu odpracovanych hodin, hovoi'i se 0 casove m., pokud je zalozeno na produktivite prace, jde 0 likolovou m., ktera muze byt stanovena na zaklade vykonu jednotlivce nebo urCite organizacni jednotky. Druhy zpusob je povazovan za vyhodny, protoze motivuje ke zvysovani vykonu a zlepsovani kvality prace. Ukolovou m. lze ovsem pouzit pouze tam, kde lze zjistit vykon kaZdeho jednotlivce, popi'. pracovniho kolektivu. Casova m. je tradicne vyplacena v pmmyslu s pasovou vyrobou, illednikum a obsluhujicimu personalu. Jeji pi'ednosti je snadny vypocet. Casova i likolova m. mohou byt doplneny dalSimi kompenzacemi, napr. poskytovanim volneho casu, pi'iplatku za mimorndne vykony, podilu na zisku apod. Uroven m. v jednotlivych profesieh vychazi z pozadavku na pi'edchozi vzctelani a odbornou pi'ipravu, delku pi'edchozi praxe, odpovednost, fyzickou zdatnost pracovniku apod. Pro jednotlive profese jsou sestavovany mzdove stupnice. Za pi'edpokladu dokonale -tkonkurenee se na -ttrhu prace utvai'i rovnovazna m. stejnym zpusobemjako rovnovaha cenjakychkoliv jinych statku a sluzeb. V nekterych ekonornikach existuje zakonna liprava "minimalni mzdy", kteraje v takovem pi'ipade vychodiskem pro konstrukci cele tarifni soustavy. V modernieh prum. spolecnostech je m. vysledkem nejen pouze ekon., ale i soc. faktom: 1. konstitutivniho sociopolit. konfliktu mezi zamestnanci a zamestnavateli (rust realne m., zkraceni prac. doby, -thumanizace praee); 2. rozvoje -tsocialniho statu a jeho vlivu na "Lohnnebenkosten"; 3. strukturalniho principu komunikativni trzni verejnosti (napi'. ochrany Zivotniho prostredi). M. byva vysledkem soc. institucionalizovaneho vyjednavani, ktere usmernuje mzdovy vyvoj. V jistem smyslu cenu pracovni sily ve spolecnosti urcuje polit. lispech. Ze s-gickeho hlediskaje vyse m. vyzn., i kdyz ne jedinym ukazatelem -tstatusu a ovlivnuje tez soc. -tprestiz. Karierovy vzestup je casto motivovan a take identifikovan zvysujici se m. Pi'i zkou-

mani soc. struktury spolecnosti je dulezitym voditkem -tmzdova diferenciaee. A: wage, salary F: salaire N: Lohn I: salario, retribuzione

muto vymezeni se jako obecny znak vaze obi'adne uctivani (-tkult) a mzne formy pusobeni na nadpfuozenou mocnost, aby napomahala pi'i zajisteni zivotnieh poti'eb a tuzeb vcetne poti'eby hodnotove orientace ve svete. Zaroven Lit.: Baumoi, W. l, - Blinder, A. 5.: Economics-Principles and Policy. New je n. vyjadi'enim vzajemne sounalezitosti lidi i jejich veYork 1988. domi nedostatecnosti (zejm. casove omezenosti lidskeho Kern zivota). Pfi studiu n. se lze zamei'it bud' spiSe na subjekt, na to, ze n.je vyrazem individ. a soc. poti'eb, nebo hlavne na pi'edmet, pi'ip. vytvor nab. viry (I. A. Bldha). 1. Pi'istup z hlediska subjektu si vsima toho, ze n. se tyka vsech psych. a cinnostnich stranek lidske osobnosti (rozumu, chteni, citu, jednani, postoju apod.), ale ze k primarnim znakum n. patfi -temoee a ze v nab. postojieh pi'evaZuje slozka hodnotici nad informacne poznavaci. Vei'ici se pta, jaky je pomer nadpfirozene sHy k cloveku, jak tato sila ovlivnuje tento svet, a hleda zpusob, jak ziskat jeji zajem, lasku, ochranu. CHi, ze touto "komunikaci" muze pi'esahnout sarna sebe, pi'ekroCit meze pozemske reality. Ruzna n. vyvinula spec. praktiky umoznujici navazat, upevnit a vyuzit styk s nadpi'irozenou silou. Ten muze byt navazan i bez stanovenych -tritualu (napi'. individ. ci skup. meditaci, pomoci amuletu, magickych zaklinadel, ve chvilieh mysticke extaze apod.). Nicmene k primamim znakum n. patfi i role medi
658 659

DabozeDstvi DabozeDstvi DeviditelDe a neslucitelnost obou poloh (dusledny dualismus), nebo moznost pfeklenuti ze strany bozstva neho cloveka. V nekterych mlb. systemech neni vytvofena pfedstava osobniho boha, transcendentno je vymezovano jako kosmicky fad, svet. duch, svet. duse, karma, Nejvyssi inteligence, Prozfetelnost apod. Pfedstava bozstva se vyviji v sociokult. kontextu. Podle teorie tzv. pfirozeDeho DabozeDstvi je ale kazdemu cloveku vlastni urcite "tuseni transcendentna". Podobu jednotlivych D. studuje a srovnava komparativDi religioDistika, ktera se tez pokousi 0 typologie D. Nejbeznejsi typologicka hlediska: a) geneticke hledisko posuzuje D. podle doby vzniku, vyvoje nab. pfedstav, symboliky a kultu, pficeffiZ neni vfdy shoda v pojeti tzv. pfednab. period a prvku (fetisismu, totemismu, ~kultu predkil, ~magie apod.), b) tffdeni podle kult. typu, resp. stupne kult. rozvoje rozlisuje zejm. typ "neliterarni" a "vyspeIy" (s vypracovanymi posvatnymi, zavaznymi texty), pficemz potize vznikaji pfi vymezeni altemativnich nab. jevu, synkretickych proudu, c) hledisko sociologizujici a psychologizujici klade duraz na offizky struktury a funkci nab. fenomenu, d) geogr. hledisko je pfehledne, casto pouzivane a deli D. podle rozsifeni (D. kmenova, narodni, svetova, univerzalisticka apod.), e) tffdeni podle pfedmetu nab. viry rozlisuje D. v pods tate na teisticka a neteisticka, pficemz ta prvni se dale cleni na ~polyteismus, heDoteismus, ~moDoteismus (~kresfaDstvi, ~judaismus, ~ishim,

pfip. jeste ~zoroastrismus, resp. ~mazdazDaD); k neteistickym systemum, ktere jsou jiz rozpomejsi, byva fazen ~taoismus a ~koDfuciaDismus, problematicky ~hiDduismus a z neho vyrustajici ~buddhismus, dzinismus a ~lamaismus (v uvedenem tffdeni se opomijeji nab. viry uzsiho rozsahu, napf. sintoismus, kmenova D. a kulty, odnoze svet. systemu, nab. projevy, ktere zanikly nebo se transformovaly do jinych systemu; diskutabilni je ~deismus, pokladany v teto souvislosti za jev na hranici D.). V zasade se D. studuje deskriptivne, komparacne a geneticky, analyzuje se tez z hlediska ~feDomeDologie (zejm. symbolika konkretniho nab. projevu). Maximalistickym pozadavkem je typologie spojujici diachronicka a synchronicka hlediska, kompromisnim fesenim je uvedene tffdeni podle pfedmetu nab. viry s pfihlednutim k zakl. vyvojovym promenam (studuje se napf. pferod buddhismu v polyteistickou tradici, institucionalizace filozofickeho konfucianismu ve statni D., naruseni kfesfanskeho monoteismu v tzv. lidovem nabozenstvi apod.). Vymezenim nab. fenomenu, jeho pficinami a vyvojem se lide zabyvali odedavna. lednoduche pokusy existovaly jiz v antice, a to v kritickem t6nu: podle Prodika je D. zbozsteni toho, co cloveku nejvice pros pi va, podle Epikura je

to vira z lidskeho strachu, Euhimeros ztotozi'ioval D. se zboznenim hrdinu a vyuzitim teto skutecnosti drZiteli moci atd. Ktestansti apologeti se snazili tfidit D. pfedevsim tak, ze kfestanstvi staveli do protikladu k "nepravym" kultum a pi'edstavam. Zaklady vedy 0 D., ~religioDistiky, vznikly udajne v ~osviceDstvi. S narokem na uceleny vyklad D. z fil. hlediska pfiSel G. W. F. Hegel. Rozclenil D. do 3 zakl. skupin: pfirodni D. (fadiI mezi ne vedle magie i D. cinske a indicke), D. duchovni individuality (zidovske, fec. a fimske) a vrcholne, absolutni D. kfestanske. V souladu s ideou vyvoje absolutniho ducha doklada Hegel opravnenost vsech D., ale D. jako takove povazuje za nizsi formu ~filozofie. Podle L. Feuerbacha je D. sebezobrazenim cloveka, hUh je projekci lidskych tuzeb a idealu do nadpfirozeneho sveta, hlavnim obsahem viry je clovek se svymi vnitfnimi potfebami, zakl. vyznam pro tvorbu nab. pfedstav rna lidske spolecenstvi. E. B. Tylor na zaklade rozboru animismu podal tzv. minimalistickou definici D. jako viry v duchovni bytosti. Z pozic etiky se D. zabyval 1. Kant, ktery odmitl nazor, ze boha lze poznat teor., nebot pramenem D. je prakticky rozum a D. je ve sve podstate ~mravDosti. S-gicka vysvetleni D. se zamefuji hlavne na jeho spol. funkci, na pusobeni viry na lidi. Podle A. Comta je D. veci kolektivu a jeho dosavadni podoba bude pfekonana (viz ~DabozeDstvi pozitivisticke). Podle E. Durkheima je D. podstatnou slozkou kolekt. pfedstav a rna integrujici ulohu ve spolecnosti. K. Marx ovsem tuto ulohu kritizoval jako iluzivni, zastirajici realne soc. potfeby lidf. S-gicka hIediska dale rozvijeli funkcionaliste. Podle B. Malinowskiho je D. citem provazena odpovM na potfeby daneho spoIecenstvi, podle R. H. Lowieho je to nedilny prvek kultury, A. R. Radcliffe-Brown zdurazi'ioval vedle moralky a prava D. pro jeho integracni funkci. Na nutnost chap at i odlisnou funkci jen zdfmlive primitivnich nab. projevu tzv. pfirodnich narodu upozori'ioval C. Levi-Strauss. T. Parsons a pak R. K. Merton, 1. H. Yinger, K. Davis, T. O'Dea uvazovali 0 D. V ramci celkove soc. struktury, v niz pIni stabilizacni ulohu prostfednictvim sakralizovanych hodnot a norem, udrzuje rovnovahu systemu a zarovei'i umozi'iuje sebepotvrzeni individua. V linii psychol. analyz S. Freud chapal D. jako projekci; jeho pfiCiny vysvetloval z potlacenych pudu jako sublimaci ~libida. Podle W. Wundta je nab. vnimani dana nar. specifikou. Zakladem pragmatickeho pojeti D. byl pojem "nabozenska zkusenost" (W. James). DalSi psychologizujici autofi nalezali pficiny D. pfedevsim v emocionalni sfefe psychiky G. van der Leeuw v pocitu uzkosti, A. Reville v citu zavislosti, T. O'Dea v nejistote atd. Teorii D. jako pocitu absolutni zavislosti na transcen-

dentnu a jako bezprostfedniho vedomi nekonecna vypraJ. Heller, M. Mrazek, Z. Trtik, J. Smolik a dalSi. S-gicky coval F. E. D. Schleiermacher, ktery podnitil tzv. teolopfistup lze najit zejm. u T. Halz'ka. (Viz tei ~religionis­ gicky liberalismus (neoprotestantskou skolu) tim, ze ki'es- tika, ~sociologie DabozeDstvi.) tanstvi chapal nikoli jako nadcasovou skutecnost, nybrz A: religioD F: religioD N: ReligioD I: religioDe jako dejinny jev. Novoprotestante (A. Ritschl, A. Harnack a zejm. E. Troeltsch) v tomto duchu rozvijeli hist.-kritic- Lit.: Berger, P. L.: Zur Dialektik von Religion und Gesellschaft. Elemente einer soziologischen Theorie. Frankfurt a.M. 1988; Budd, S.: Socioloke analyzy D. s akcentaci moralky a zabyvali se vrozeny- gists and Religion. London 1969; Dhavamony, M.: Phenomenology of Remi nab. sklony cloveka (tzv. prazjevenim ve stvofeni). Ra- ligion. Rome 1973; Eliade, M.: (1987) Slovnik nabozenstvL Praha 1993; da autoru spatfuje jadro D. v zachovani hodnot virou ve Eliade, M.: Histoire des croyances et des idees religieuses. Paris 1976 _ 1984; Pavlinc{)vd, H. ed.: Judaismus, kl'esfanstvi, islam. Praha 1994; Robertson, R.: vyssi moc, ktera je jejich pramenem a garanci (H. Hoff- The Sociological Interpretation of Religion. Oxford 1970; Wandenfels, H.: ding), ve svet. mravni fad (L. V. E. Rauwenhof). Podle Svetova nabozenstvL Praha 1992; viz tez ->sociologie nabozenstvf. G. A. Coea, I. Kinga, S. J. Casea, G. F. Moorea aj. jde HoL v D. 0 smysl zivota. T. G. Masaryk zdurazi'ioval usili 0 vysnab ozeDst vi hum aD i ty viz DabozeDstvi pozitisi hodnoty pod zomym uhlem vecnosti jako podstatu "no- visticke veho nabozenstvi". J. Tvrdy tvrdi, ze D. je koncentraci lidskych hodnot a jejich objektivaci, I. A. Blaha za podstatu Da bozeDstvi Dah razko ve viz DabozeDstvi DeviD. povazuje "totalizacni touhu po plnosti zivota". Podle ditelDe, DabozeDstvi obcaDske, DabozeDstvi svetske R. OUa a J. N. Soderbloma je zakladem D. propojeni baz- na bozeDstvi Devidi telDe - pojem zavedeny P. L. ne s uctou k posvatnemu (synteza uzasu a pokory); poBergerem a T. Luckmannem v 70. 1. 20. st. pro neuvectodobne i daISi autofi (napf. G. Menshing, J. Wach) vidf podmovane modifikovane nab. prvky v mysleni a iivote dnesstatu D. v setkani se "svatym" nebo v prozfvani "svateho". ni (modemi, konzumni) spolecnosti. Timto pojmem byl Zakladatel komparativni religionistiky F. M. Muller svym zpusobem zpochybnen pfedpoklad pokracujicf ~se­ rozpoznal u cloveka zvl. "schopnost viry" postihujfcf ne- kularizace. Nab. prvky jsou podle zmineDych autorU sice konecno a na podklade srovnavaciho jazykozpytu stano- ve vMome rovine zapominany nebo i odrnitany, fakticky vii tezi, ze D. se vzajemne urcirymi znaky podobaji. Podle ale zustavaji ve strukturach spo\. zivota. ~ReIigiozita se W. Diltheye je potfebne vyhnout se subjektivismu v oce- neprojevuje jen v navaznosti na tradicnf nab. iDstituce, ale novani a hierarchizaci jednotlivych veroucnych systemu. ve vkladani hlubsiho smyslu do kazdodenniho zivota, Fenomenologicka skola (G. van der Leeuw a dalSi) se za- do soc. jednani. V zakladech soucasne spo\. reality stoji mefila na postizenf vnitfuich kvalit, porozumeni specif. ~DabozeDstvi, a proto v ni zustaly prvky transcendentna projevum nab. viry ijejich vzajernnym souvislostem. Kom- a dichotomie ~posvatDeho a profanDiho. Momenty "po_ parativisticke skoly ve snaze dokazat spolecny puvod vsech svatneho", resp. D.D., se objevuji zejm. ve snahach 0 seD. dochazeli nekdy aZ k extremistickYm zaverum (viz napf. bevyjadfeni a sebeaktualizaci odrazejicf se v soc. mobilitzv. panbabylonismus H. Wincklera, podle nehoz je pra- te, v cilovych motivacich nekterych typu jednani (hlavne men vsech starovekYch kultur i civiIizace v Babyl6nii, nebo v oblasti sexuality) ave vnitfuim zivote modemi rodiny. analogicky panbuddhismus ci synkretismus). Zatimco Koncept D.D. v jistem smyslu dotvili tradicni s-gickou ideu pfedstavitele evolucionismu sledovali postupny vyvoj D. o normotvome a soc. integrujici funkci nabozenstvi tim, od nejnizsich, vetSinou spoJecnych nab. pfedstav smerem ze odhaluje samozfejmost implicitniho pusobeni davno zak vyssim formam, stoupenci tzv. degenerativni skoly zitych pravidel lidskeho jednani, jejichz podstatu, hlubsf naopak pfedpokladali, ze puvodni je monoteisticka vira smysl uz nikdo nezkouma, ktere jsou "neviditelne". V toma teprve diky postupnemu upadku vznikl polyteismus, to duchu se sekularizace jevi spiSe jako odpor proti explianimismus aj. (w. Schmidt). ~NeoevolucioDismus roz- citnim nab. projevum v prezilych ritualizovanych podovinul vyzkumy D. a popisnou "nabozenskou kartografii" bach, nefjako odmitnuti intervence ~DadprirozeDa do (G. Le Bras). M. Weber vztahoval D. k potfebe jistoty lidskeho iivota, ~ritualil jako takovych i zaJd. nab. ~mo­ a bezpeel. Zakladatel ces. religionistiky O. Pertold podal de- ralDich imperativil a ~tabu, ktere pfedstavuji principy, finici D., ktera byla sveho casu pokladana za vycerpavaji- na nichi je postavena kultura a spolecnost, tedy nikoliv jen ci: je to city provazene ajimi urcene vedomi zavislosti na nabozenstvl. Pfedstava D.D. zcasti koresponduje s koncepci necem, co na danem stupni kult. vyvoje pfesahuje schop- ~obcaDskeho DabozeDstvi a ~svetskeho DabozeDstvi, nost poznavaci a je pokladano za nadpfirozene. Ze sou- obecne s poti'ebou tzv. Dahrazkovych DabozeDstvi, ktecasnych ces. katol. a protestantskych teologu se otazkou re v jistem smyslu pfedstavuji specif. koncentrace prvku D. zabyvaji nap£. O. Stampach, J. KubaUk, 1. Zverina, D.D., vytvarejicich pfip. cele systemy.

660 661

nabozenstvi svetske

nabozenstvi obcanske

A: invisible religion F: religion invisible N: unsichtbare Religion I: religione invisible

A: civil religion F: religion civile N: Biirgerreligion I: religione civile

Lit.: Berger, P. L.: The Social Reality of Religion. London 1969; Berger, P. L. - Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. London 1967.

Lit.: Bellah, R. N. - Hammond, P. E.: Varieties of Civil Religion. New York 1980; Durkheim, E.: (1912) The Elementary Forms of the Religious Life. London 1954; Richey, R. - Jones, D. eds.: American Civil Religion. New York 1974.

Vod

Vod nab oz ens tv i 0 b can ske - malo pouzivany nazev pro system --thodnot, --tsymbolu, --tritualu a s tim souvisejicich instituci, na nichz je postaven moderni obeansky a po lit. zivot. Termin --tnabozenstvi zde vystupuje pro analogicky charakter nekterych, zejm. polit. aktivit s nab. ukony. Poprve pojem n.o. pouzilJ. J. Rousseau ve sve Spolecenski smlouve (1762) a vztahl jej k atributum --tobeanske spolecnosti. E. Durkheim povazoval n.o. ve shora uvedenem smyslu za Iegitimaci soc. systemu a podkladal jim svoji koncepci --tmeehanicke a organieke solidarity. Aby spoleenost plnila sve soc. a polit. cile, musi v ill podle Durkheima existovat prvky viry v obeanske principy, ktere v dobe --tsekularizaee nahrazuji tradieni nabozenstvL Jde 0 typ nahrazkoveho nabozenstvi, jehoz idea, kterou pouzil uz A. Comte pri koncipovani sveho --tpozitivistiekeho nabozenstvi, se objevila znovu ve 20. 1. 20. st. a pozdeji v 50. 1. v souvislosti s hodnocenim novodobych nacionalistick)'ch, faSistickych a kom. rezimu a byla v ponekud extrernnejsi podobe popsanajako --tsvetske nabozenstvi. Ke kategorii n.o. se vratil v 70. 1. R. N. Bellah pfi sve analyze am. spoleenosti. V jeho pojeti "americke obeanske nabozenstvi" sestava z tech prvku zidovsko-kfesfanske tradice, ktere zduraziiuji individualismus a cilove zamereni lidske aktivity, a dale z impulsu vlastni tradice, zejm. obeanske valky, Lineolnovy smrti a am. ustavy, pri eemz nab. charakter je stvrzovan ureitymi sekularnimi symboly a ritualy (vlajky, hymna, statni svatky apod.). Bellah povaZuje n.o. pro USA za duleZity moment statni integrace vzhledem k tomu, ze v narodnostne roztfiStene zemi nahrazuje nacionaIni solidaritu a ueelovost. V myslence 0 integraeni funkci nabozenstvi navazuje na A. Ch. H. Toequevilla (1835), T. Parsonse (1951 a 1967) a W. Herberga (1955). Bellahova koncepce n.o. byla kritizovana pro omezenou platnost pouze na am. spoleenost, pro preceneill vyznamu ideologie, pro silnou vazbu na funkcionalisticky pfistup apod. Obecne lze ideu n.o. povazovat za vyraz presvedeeni, ze funkeni spol. organizaci nelze postavit pouze na logickem mysleni, ze vyzaduje kolekt. sdilene iracionalni pocity identity, z nichz vyplyva napr. obeanska zodpovednost, neformalni soc. kontrola, event. schopnost obeanske obeti apod., a ze tyto obeanske vlastnosti Ize podporovat a rozvijet pomoci tradienich mechanismu nab. zivota jako forem, jez Ize napliiovat ruznymi zpusoby. 662

n a bozen stvi politi eke viz nabozenstvi svetske nab oiens t vip oziti v is ti eke - tez nabozenstvi pozitivni ei nabozenstvi humanity - idea zakladatele s-gie A. Comta vychazejici z jeho soc. statiky a utopicke vize idealni spoleenosti a inspirovana jeho pozdni laskou Clotildou de Vaux. Podle Comta kaZdy fungujici soc. system, zejm. ovsem system idealni, musi spoeivat na trech formach lidskeho sdruzovani, ktere vznikaji mimo racionalni kalkul aspol. smlouvu. Jsou to: 1. --trodina jako mini aturizovana spoleenost a primarni forma lidskeho sdruzovani, vznikajici na teze pfirozene bazi jako kmeny a narody; 2. --tmesto (la cite), zalozene na delbe prace, jako polit. forma asociace zhruba odpovidajici Hegelove predstave obeanske spoleenosti; 3. --tcirkev spoeivajici na jednote citu bez ohledu na povahu supranaturalistickeho principu viry, na nemz je konkretni cirkev zalozena. Realne cirkve a tradieni --tnabozenstvi jsou podle Comta pouze predstupne idealniho nabozenstvi humanity, ktere je nejvyssi formou nabozenstvL Toto n.p. je podstatne spojeno s jazykem, ktery zprostredkovava emocionalni sjednocovani lidi. N.p. rna vyustit v ustaveni cirkve Tizene knezirni s platy tak min., aby pekuniarni duvody nikoho nemotivovaly k ziStnemu vykonu techto spol. zavaznych funkci. Jinak se da n.p. odvodit take z Comtovy predstavy, ze kaZda polit. moc predpoklada intelektualni vedeni, moralni sankci a soc. kontrolu. Tyto tri komponenty Ize najit idealne sjednoceny v n.p. a jemu dopovidajici cirkvi. Pouze n.p. umozni, aby se postupne likvidovaly obrovske aglomerace a aby vznikly asociace mest pfirozenych lidskych rozmeru, tedy takove velikosti, ktera umoziiuje emocionalni sjednoceni a znemoziiuje tyranii. V Comtove --tutopii je tak znovuoziven lokalismus a municipalni charakter PlatOnovy utopie a soueasne je anticipovan moderni regionalismus. Podle 1. Divolviho je mezi Comtovym utopismem a jeho psych. poruchou prokazatelna souvislost manifestovana mesianistickym bludem, coz se snazil vyvratit M. Defourny na poeatku st. H. P. Becker a H. E. Barnes vysvetluji Comtuv --tmesianismus nedostatkem taktu: usiloval 0 ztotozneni vlastni ideje s direktivami obecne zavaznosti bez ohledu na nechuf jinych lidL Idea n.p. je nekdy oznaeovana jako katolicismus bez kfesfanstvi nebo jako idea cirkve inspirovane zenami, ale fizene knezimi.

S-gicky je zajimava jako jeden z utop. projektu zakladatele s-gie, jimz je jeho dno (jak doklada E. Chalupnj) na jedne strane logicky a konsekventne zavrseno, na druhe strane nenapravitelne diskreditovano. Chalupny take ukazal na zajimave a opornijene styene body mesianismu Comtova a Marxova. Je pozoruhodne, ze v Brazilii realne existuje Pozitivistickd cirkev, ktera v r. 1985 vybudovala Comtovi na hrbitove Pere-Lachaise v Pafizi pomerne nakladny nahrobek. A: positive religion F: religion positiviste N: positive Religion I: religione positivistica Lit.: Becker, H. P. - Bames, H. E.: Social Thought from Lore to Science. Dover 1961; Comte, A.: Oeuvres. Paris 1968-1971; De/aumy, M.: La sociologie positiviste d' Auguste Comte. Louvain 1902; Chalupn:~, E.: Sociologie, II: Dejiny sociologie, sv. 1. Praha 1922.

Pet nab 0 z ens t vip 0 ziti vn i viz nabozenstvi pozitivisticke n abozenstvi prirozene viz deismus, nabozenstvi na bozenstvi rozumove viz deismus, nabozenstvi svetske nab ozenstvi sekula rizova n e viz nabozenstvi svetske n a bozenstvi svetske - tez nabozenstvi sekularizovane nebo nabozenstvi politieke - terminy pouzivane pro oznaeeni ideol. systemu bez viry v nadpfirozeno, resp. "bez boha", ktere nejsou zahrnovany mezi --tnabozenstvi, ale podobnym zpusobem tvoTi hodnotove systemy, normy a vzory chovani i mechanismy kontroly a represe formujici hromadne zivotni postoje, polit. a soc. struktury. K pojmenovani n.s. vede ale pfedevsim to, ze jsou postaveny na analogonech nab. --tviry, --tdogmatu a --tritualu. Christopher H. Dawson prisel ve 20. 1. 20. st. s terminem nahraikove nabozenstvi, ktery pfisoudil vrre v pokrok a svobodu, ale i nacionalismu, socialismu apod. jako formam pokraeovani kfesfanske tradice (Progress and Religion, 1929). Pojem n.s. se zaeal pouzivat v 50. !. pro --tmarxismus, spiSe ale pro --tleninismus a --tstalinismus, a take pro --tfa.sismus Ci hitlerismus. Pozdeji, v 60. 1., byl spojovan s maoismem. Jmenovane pTipady byvaji povaZovany za vyhranene, typicke, mode love, ale prvky n.s. jsou nalezany i v jinych ideol.-polit. systemech (napf. v gaulIismu). Poprve termin n.s. udajne pouzil R. Aron, ktery jej spojil s potfebou nab. Zivota eloveka pozdni kfesfanske ery. --tKresfanstvi se podle neho stalo tolerantnim, pluralistickym, "slabym" nabozenstvim a fadu jeho roli pfevzaly sekularizovane novodobe ideologie. Z Aronovych a dalSich uvah na dane tema Ize shmout, ze

nab. rysy zrninenych ideologii jsou spatfovany zejm. v tom, ze: 1. jejich "teorie", tj. globalni vize dejin a interpretace sveta, byla povysena na jedinou "pravdu" (analogie nab. dogmatu), v jejimz jmenu jsou "sakralizovany" stat. instituce a polit. moc, formovany masy vyznavacu politicke viry a zavadeny spec. rituaIy; 2. osoba diktatora pfesahuje --teharismaticke vudeovstvi, diktator je chapan spiSe jako nedotknutelny vyslanec Boha s neohranieenymi pravomocemi (viz tzv. kult osobnostiA. Hit/era aJ. V. Sta!ina); 3. postupne se vytvari panteon hrdinu ("svatyeh") s rituaIem uctivani pamatek, ostatku, a na druhe strane stigma --tkacire - disidenta (viz --tdisent), ktery je ostrakizovan, sankcionovan; 4. osobni svoboda je chapana v omezenych hranicich ideol. direktiv ("pfikazani viry") a rozum a intelekt je ureen k sluzbe danemu riidu; S. velkou roli hraji "posvatne knihy", ktere jako by nesly "bozi pose 1stvi" (napf. Kapitdl, Mein Kampf, Maid rudd kniZka) ajejichz kazda veta musi byt peelive studovana a stale opakovana, aniz je podrobovana kritice; 6. existuje zde --tmesianismus, vidina "mesiase" vynorujiciho se z nejhlubsich temnot bidy a utrpeni (predureena rasa u Hitlera, Marxuv proletariat); 7. ueinnym prostI'edkem soc. manipulace je prozitek katafZ(!, pfemeny v noveho eloveka a pTislib budouci idealni spo!eenosti (raje na zemi); 8. zak!. spo!. instituce a system rolf fungujijako "prostfednik mezi Bohem a clovekem" a maji podobu --tcirkve a --tknezi (strana ajeji funkcioll
nacionalismus

nadace findhornska

A: secular religion F: religion secularisee, religion temporeHe N: siikularisierte Religion I: religione secolarizzata Lit.: Ellul. J.: Les nouveaux possedes. Paris 1925; Dawson. Ch. H.: Progress and Religion. London 1929.

Vod

n a c ion a Ii s m u s - (z lat. nationalis = narodni, od natio = rod, narod, kmen) - intenzivnf nar. uvedomeni, ktere se vyhrai'iuje v protikladu k pfislusnikum jinych .... mirodu. Rozmach n. v zap. a stfedni Evrope spada do doby od Francouzske revoluce do poloviny 20. st. Fr. n. vyveral z revol. nadseni a protirevol. aliance evrop. monarchu. Polit. semknuti naroda, odstraneni regionalnich rozdilU, vyhradni uzivani jednoho jazyka a posleze polit. expanze navazujici na dfivejsi vlivy kult. byly hlavnimi znaky fro n. teto epochy. Jeho impuls podnitil vzplanuti n. nem., a ten dal podnet vzniku n. u sousednich narodu slovanskych. U balkanskych narodu se n. sim jednak z odporu k osmanskemu panstvi, jednak ze vzajemnych protikladu. Podobne protiklady uvolnil a tak k novemu rozmachu n. pfispel rozpad SSSR. N., resp. jeho analogie v Asii a na Prednim vychode, casto reflektuji ne tak etnicke (nar. ci jazykove) jako spiSe nab. rozdily. Sikhove v Indii, maronite a druzove v Libanonu a Syrii, Hui (muslimove cinskeho jazyka), jakoz i bosensti muslimove jazyka srbochorvatskeho predstavuji prave takove pfipady. V Americe, kde staty vznikaly na podklade uzemnim a ne narodnostnim (v 19 z nichje uredni a dorozumivaci reci spanelStina) lze spiSe mluvit 0 vlastenectvi (.... patriotismu) nebo "obcanskem nacionalismu" jako vyhranenem citeni statne-polit. prislusnosti. Vetsina domorodeho indianskeho obyv. vsak takove citeni sotva sdili. V cerne Africe obcansky n. Ci patriotismus (hranice jsou pi'evzaty z kolonialniho rozdeleni evrop. mocnostmi) casto koliduje s kmenovym n. vyplyvajicim z rozdilu jazykovych a rasovych. Termin obcansky n. je take pouzitelny pro vyhranenou loajalitu obcanu statu sdruzujicich vice nez jednu nar. skupinu, jako je napi'. Svycarsko, Belgie apod. Obecne lze i'ici, ze n. vznika a sili tam, kde: 1. jeden narod zije v podruci naroda druheho nebo je jim nejakym zpusobem omezovan; 2. pfislusnici ruznych narodu ziji promiSene na spolecnem uzemi, pi'icemz pi'islusnici jednoho naroda pozivaji vyhod, ktere jsou ostatnimi pOkladany za neoduvodnene; 3. pi'islusnici jednoho naroda se vyrazne odlisuji od ostatnich zvlastnostmi sveho chovani a zpusobu zivota; 4. dochazi k nejake nahle zmene v narodnostni struktui'e obyv., napf. v dusledku hromadneho pfistehovalectvi, nebo k vyraznemu posunu v pi'irozenych pfirustcich jednotlivych nar. skupin. Vsechny tyto okolnosti mohou byt vsak modifikovany ruznou urovni vzde664

lani, jazykovych znalostl, ekon. prosperity a kult. tradici. V dlouhodobe perspektive vzdelane a zamozne vrstvy smefuji vice nez vrstvy ostatni k narodnostni toleranci, pfip. ke kosmopolitismu. Za poslednich 200 let to vsak byly prave vzdelane vrstvy, z nichz vychazeli pfedaci nacionalistickych smeru. Take pfedstava, ze odstraneni ekon. zaostalosti a vyrovnani zivotnich urovni povede k oslabeni n., se namnoze Uak ukazuji pffklady Belgie, Kanady a Ceskoslovenska) ukazala licha. Tato okolnost naopak v danych pfipadech dala nacionalistum moznost ucinneji prosazovat sve pozadavky. A: nationalism F: nationalisme N: Nationalismus I: nazionalismo Lit.: Gelner. A.: Narody a nacionalismus. Praha 1993; Kamenka. E.: Nationalism. The Nature and Evolution of an Idea. Londyn 1976; Kohn. H: Nationalism, its Meaning and History. Princeton 1955; Seton-Watson. H.: Nationalism, Old and New. Sydney 1965.

Kre

nacionalizace viz zmirodneni n a ci s m u s - bCzne pouzivany zkraceny nazev pro naciomilni socialismus, kterym se rozumi ideologie Hitlerova hnuti a zarovei'i jeho diktatorsky rezim, ktery vladl v Nemecku od r. 1933 do r. 1945 a byva tez nazyvan hitlerismem. Mezi jeho nasledky pam 2. svet. valka a ....holocaust. Jako s-gicke rema neni n. pfilis rozpracovan. V porovnani s ....marxismem je ideologie n. kognitivne chudsf a rna spiSe podobu souboru emocionalne ladenych presvedceni, ktery ale neni zretelnym systemem ....viry. (/. Kershaw, 1983; P. Hochstim, 1984). V ramci 3 "anti-orientaci" - antikomunismu, antiparlamentarismu a antisemitismu - se n. skladal z 5 prvku: 1. obhajoby lidove (nar.) komunity (Volksgemeinschaft) jako spolecnosti bez mdniho antagonismu; 2. oslavy meritokratickeho principu a zvysovani socioekon. statusu prosffednictvim vzdelani a talentu; 3. oddanosti "boji" (Lebenskampf, Leistungskampf); 4. vernosti soc. zivotu jako voluntaristickemu vztahu "vUdce - pfivrzenec"; 5. vlastniho kultu vudce. Prvky 4 a 5 jsou dvema aspekty "principu vUdcovstvi" (Ftihrerprincip). Prvni tfi prvky jsou radikalizovane verze pravicoveho konzervativismu predhitlerovskeho Nemecka, poslednf dva byly nove. Vladni a straniCti cinitele pouZivali tuto ideologii vedome jako .... propagandu, i kdyz ji ponechavali jistou flexibilitu. Ideologie n. nebyla nikdy vykrystalizovana. Historici dokazali, ze sam A. Hitler mel vnitfne koherentni system presvedceni neboli pravy "Weltanschauung", ve kterem byla oddanost idealum ....socialismu (R. Zittelmann, 1987) stejne tak vyzn. jako oddanost tvrde nepfatelskemu .... antisemitismu a boji za Lebensraum (Hickel, 1969). Prvni reakci sociologu na n. bylo prozkoumani soc. pff-

cin antisemitismu. Erich Fromm sbiral data 0 delnicich a ufednicich v Nemecku v r. 1932, v exilu studoval na am. respondentech souvislost mezi zavislosti v pracovni sfefe, rodinnou strukturou, vzory vychovy deti a vytvafenim .... autoritarske osobnosti (pozdeji viz tez T. W. Adorno a dalSi, 1950). Tyto studie .... narodnlho charakteru byly brzo opusteny, zfejme kvuli pfilisnym a prioritnim ocekavanim a obave, ze pfispeji k pfedpojate stereotypizaci narodu. P. Hochstim (1984) ale proved 1 kval.-komparativnf analyzu am. a nem. hodnot, ktera vrhla svetlo na fungovani nacistickeho rezimu. Tyka se zejm. vyznamovych modelu kultury a vzajemne pusobicich .... kulturnich vzoru; antisemitismu je zde pfidelena mensi role. Druhou s-gickou odezvou na n. je studium odpovedi na otazku: "Kdo hlasoval pro A. Hitlera a proc?" Jiz ve 20. 1. v Italii bylo zkoumano fasisticke hlasovani a v Nemecku pfed r. 1933 tento problem studovali T. Geiger, E. Fromm a R. Heberle (viz J. W. Falter a dalSi, 1986). Dominantnim paradigmatem techto vyzkumu byla "hrozba nizsi stfedni vrstvy". Z pomerne hrube analyzy agregatnich udaju 0 hlasovani, kterou S. M. Lipset (1960) vypracoval do podoby centristicko-extremisticke hypotezy, vyplyva, ze mezi temi, kdo hlasovali pro A. Hitlera, pfevladaly pi'edindustrialni neboli "stare" nizsi sti'edni vrstvy venujici se farmafeni, i'emeslum a maloobchodu. Data byla interpretovana utilitarne. Vefilo se, ze tyto vrstvy podporovaly A. Hitlera v nadeji, ze jeho rezim zastavi hist. modernizacni trendy v ekonomice smei'ujici k "big bussiness" a "big labor". Tato teze se tesila podpoi'e u organizovaneho clenstva nacisticke strany. Nizsi sti'edni vrstva byla v clenstvu skutecne vice zastoupena ve srovnani se svym zastoupenim v cele populaci. Nebylo vsak zjisteno, do jake miry to vyplyvalo ze sklonu ruznych tfid pripojovat se k organizacim. Hamiltonova studie 0 velkomestskych volbach (1982) naopak naznaCila, ze mezi volici Hitlerovy strany znacne pi'evladaly mestske vyssi sti'edni a vyssi vrstvy. Na zaklade dalSi analyzy agregatnich dat nakonec Falter (1984) poukazal na to, ze nacisticka strana nebyla vubec ti'idni stranou. Katolici se ji stranili, ale ti, ktefi hlasovali pro A. Hitlera, potvrdili to, co 0 nacisticke strane vzdy prohlasoval i jeji vUdce - ze je stranou lidovou. Ani jedna z mnoha praci o volbach vsak neosvetluje palCivou, by! svou formou ne zcela ved. otazku: "Proc Nemci zabijeli :lidy?" H. Fein (1979) se drzi nazoru "internacionalisticke" skoly historiku, ktefi argumentovali tim, ze genocida :lidu byla polit. cHern nacistickeho rezimu od zacatku, zatimco R. C. Baum (1981) schvaluje nazor funkcionalistu, ktefi v holokaustu vidi nenadaly produkt neuspofadaneho boje 0 moc a vliv mezi nejvyznamnejsimi nem. institucemi. Objevily se take pokusy klasifikovat celkovy genocidni potencial spolee-

nosti. /. L. Horowitz uvazuje 0 potlacovani nesouhlasu statem, zatimco Kuper se opira 0 motivy zloeincu (F. Chalk a K. Jonassohn, 1990). Urcita pozornost byla venovana item, kteri se snafili zachranit :lidy (S. P. Oliner a P. M. Oliner, 1988), aniz by se jim pfiznavaly vyzn. soc. strukturalni korelMy tak odvazneho .... altruismu (viz tez ....deti ukryte). Model modernity ve svetle holokastu zkoumal Z. Bauman (1989). A: nazism F: nazis me N: Nazismus I: nazismo Lit.: Adorno. T. W.: The Authoritarian Personality. New York 1950; Baum. R. c.: The Holocaust and the German Elite. Totowa 1981; Bauman. Z: Modernity and the Holocaust. Ithaca, N. Y. 1989; Chalk. F. - Jon/Jasohn. K.: The History and Sociology of Genocide. New Haven 1990; Falter. J. W: Die Wahler der NSDAP 1928-1933: Sozialstruktur und parteipolitische Herkunft. In: Michalka. W. eds.: Die nationalsozialistische Machtergreifungo Paderborn 1984; Falter. J. W.: Wahlen und Abstimrnungen in der Weimarer Republik. Miinchen 1986; Fein. H.: Accounting for Genocide. New York 1979; Hamilton. R. F.: Who Voted for Hitler? Princeton 1982; Hochslim, P.: Nationalsozialismus und Soziologie. Frankfurt a.M. 1984; Kershaw. I.: Ideology, Propaganda. and the Rise of the Nazi Party. In: Stachura, P. D. ed.: The Nazi Machtergreifung. London 1983; Lipset. S. M.: Political Man. Garden City, N.Y. 1960; Oliner, S. p. - Oliner. P. M.: The Altruistic Personality. New York 1988; Zittelmann. R.: Hitler Selbstverstandnis eines Revolutionars. Stuttgart 1987.

BaR n ace I n i k - v moderni spolecnosti jiz pomerne maio pouzivane oznaceni osoby povefene vedouci ulohou v profesionalni, soc. nebo polit. skupine, praktikujicijistou polit. .... moc. Pro ruzne varianty teto role marne ve vlastni soucasne i minule spolecnosti specif. terrniny: oznaceni n. proto vztahujeme pouze na ty spolecnosti, jejichz vlastni terrniny z polit., soc. a nab. oblasti bud' nezname, nebo jsou pro nas jazykove nevyhovujici. V tomto omezeni je n. chapan jako: 1. vi'ldce malych lokalnich skupin (....tlup); 2. predstavitel zemCdelskych vesnic (odpovida nasim terminum "starosta", "rychtaf", "fojt" apod.); 3. vUdce ....klanu a ....kmenu, tj. urcitych pfibuzenskych a etnickych spolecenstvi; 4. vi'ldce vojenskych sku pin (odpovida nasemu terminu "hejtman", "general" apod.); 5. spravce uzemnich celku v afro kralovskych utvarech (odpovida nasim terminum "mistodrzitel", "guverner" apod.). Funkce n. je obvykle funkci dMicnou, cot vetSinou vyplyva uz z celkove soc. hierarchie rodu, klanu i kmenu. V mensich spolecnostech, kde spol. stratifikace neni tak rozsahla, se mute n. stanovit volnym vYberem. Volba n. je pomerne vzacny jev. A: chief, chieftain F: chef N: Hiiuptling I: capo Lit.: Balandier. G.: Anthropologie politique. Paris 1967; Middleton. J.Taits. D. eds.: Tribes without Rulers. 1969.

Jus nadace findhornska - z ang!. Findhorn Foundation, coz je nazev jedne z nejznamejsich specif.....komun 665

nadprirozeno

nadani

80. l. 20. st., tzv. paralelnich polis, neformalnich ---+skupin setkavani, ktere pestuji alternativni zivotni styl, pokouseji se vytvofit predobraz, model lidstejsi, smysluplnejsi (duchovne orientovane) spo!. struktury a jsou postaveny na principu prime, ---+participacni demokracie (viz tez ---+hnuti komunitni). N.f.je pro s-gii zajimavajako specif. vykrystalizovana podoba takove skupiny. Neni nadaci v obvyklem slova smyslu, i kdyz urCite nadacni Cinnosti vykonava. Zalozili ji v r. 1962 Eillen Caddyovd, Petr Caddy a Dorothy Maclean ve Skotsku puvodne jako malou zem6delskou f~rmu. Zpocitku mela tato komunita prevazne pracovni charakter. K zakl. kriteriim clenstvi v obdobi jejiho budovani paffily tvofivost, dovednosti, pracovni fortel, pile, vytrvalost a predevsim pocit kolekt. odpovednosti a duchovni zamereni. Clenove fili v soc. vzajemnosti a souzneni s prirodou. Pestovali predevsim zeleninu. Spolecne postavili objekty pro spolecne ucely. Od zacatku to bylo otevrene spolecenstvi s narustajicim poctem clenu i hostu. Dnes v renovovanych budovach v okoIi i v obytnych karavanech a bungalowech ziji i cele rodiny. KaZdy novy clen projde tzv. experimentalnim tydnem, kdy pracuje na zahrade, v kuchyni, v pradelne apod., a tim predevsim prohlubuje sebepoznani. Dulezitou soucasti kolekt. zivotajsou spolecne meditace, transformacni hry zalozene na psychosynteze, posvatne kolove tance, pohybova cviceni, zpev a jine aktivity umel., soc. a ekologicky cilene. Soucasti zmeny zivotniho zpusobu je prechod na vegetarianskou vyzivu vyuzivajici produkty ---+alternativniho zemedelstvi. Hierarchicka org. struktura je zde nahrazena primou skup. demokracii. Pojem "vedouci" byl posleze zamenen za pojem "fokalizator", coz je sjednocovatel a vodic skupinove energie a tvofivosti. Vychodiskem konsensu, spolecneho rozhodovani je meditacni nalad'ovani se na vesmirnou energii (attunement). Komunita se snazi dosahnout demokracie vyssiho typu, tzv. pneumokracie, vlady ducha. Jiz delSi dobu je n.c. take sti'ediskem vzdelavani, vydava sarna knihy a casopisy. Venuje se tez ---+pfirodnimu lecitelstvi. Cleny jsou lide, kten hledaji noYOU zivotni motivaci, pociiuji potrebu zmenit pohled na zivot a jeho smysl. N.f. se do urcite miry ztotoZlluje s puvodnimi, jeste nezkreslenymi a nerozmelnenymi ideami New Age, s antropozofii, ki'esianstvim v nesektarske ekumenicke podobe as vych. duchovnimi a nab. proudy. Vychazi z presvedceni, ze Buh je ---+Iaska a clovek rna moznost i povinnost prostrednictvim lasky poznat sam v sobe vesmirnou silu pramenici z Krista jako symbolu lasky, moudrosti, vzajemnosti a dobra, a tak uzdravit sebe i lidstvo. Zakl. ideou prolinajici zivot n.f. i jeji vzdelavaci programy je jednota cloveka a sveta (mikrokosmu a makrokosmu), vnimani 666

sveta jako vnitfne diferencovaneho, ale propojeneho a dynamickeho celku vyssi kvality, nel je soucet jeho casti. Zakl. hodnotou je obnovena odpovednost, potreba myslet globalne, ale jednat lokalne. N.f. porada dvakrit do roka mezinar. konference a po cely rok vzdelavaci kursy a dilny (workshopy). Velkou pozornost venuje vychove deti. Carol Riddelovd hodnoti tuto komunitu jako nositelku revoluce, ktera "jemne promenuje cely svet", jejimz cilem je navratit spiritualitu zpet do centra lidske indentity, nahradit falesny sen 0 stesti spocivajici ve stalem zvysovani hmotneho standardu zivotnim stylem zalozenym na moudrosti a lasce. N.f. komunikuje se svet. siti podobnych komunit a sarna sebe nepovazuje za pouhy docasny experiment, unik pred svetem, pokus 0 uskutecneni ---+utopie. Vyzvedava hodnotu promeny cloveka, ---+solidarity a ---+tolerance ke svetu, cimz se mimo jine lisi od uzavrenych komun, ktere zakladali ---+hippies v 60. a 70. 1. 20. st. A: Findhorn Foundation F: fondation de Findhorn N: Findhornstiftung I: fondazione di Findhorn Lit.: Kubic'1wvd, M.: Informace 0 findhomske nadaci. Bmo 1989; Kubic'1wvd, M.: Findhom - misto, kde se lide uci zit pro novy vek. Gemma, 1991, c. 5; McLaughlin C. - Davidson, G.: Builders of the Dawn, Community Lifestyles in a Changing World. Walpole 1985; Riddell, c.: The Findhom Community. Findhom 1990; Spangler, D.: Relationship and Identity. For-

res 1978.

Kub n a dan i - zpravidla je interpretovano jako soubor mimoradnych vloh a schopnosti, ktere mohou byt dale rozvijeny (aktualizovany) v talent, tedy ve schopnost podat vyjimecny tvurci vYkon. Nekdy se ale n. a talent chapou jako synonyma. Lze definovat ruzne druhy n.: intelektuaIni, manualni, ume!., liter., matem., psychol., organizacni apod. Neni ovsem jednoduche odlisit prvky n. od naucenych dovednosti a urcit podil n. na vyslednem vYkonu. Zajimavym s-gickym problemem je napr. vyuziti n. jako ---+kulturniho kapitalu pro karierovou drahu, usmerneni n. k urCitym spol. cilum, jeho vyznam pro seberealizaci i pro ziskani vylucne soc. pozice, prestize apod. V ces. s-gii je venovana pozornost predevsim problematice vyberu, pi'ipravy a uplatneni "nadane" ---+mladeze. Jde 0 problematiku na pomezi zajmu pedagogiky, resp. spec. pedagogiky a psychologie. Studium n. vyzaduje vetsinou ---+Iongitudinalni vYzkum. Klasicke vyzkumy longitudinalniho typu v teto oblasti provadel od 70. 1. L. M. Terman. A: talent F: talent N: Begabung I: talento, doti personali

CeV

n ad CI 0 v e k - ideol. a rasisticky zabarvene oznaceni jedince, popr. pnslusnika urcite spol. skupiny, rasy, naroda, ktery je vniman jako nadrazeny jinym lidem, protoze je

vybaven puvodem, vlastnostmi ci dovednostmi, ktere jsou v kontextu hodnot daneho spolecenstvi vysoce ceneny. Pojem n. je postaven na ---+predsudcich a ---+povenich, ideol. snahach manipulovat davem. Touha videt vlastni kmen, narod, nab. spolecenstvi, polit. stranu apod. a tim padem sebe nebo nekoho uznavaneho, obdivovaneho jako 1epsiho nel jine, jako "vyvoleneho", provazi lidstvo od usvitu dejin. Rada starovekych narodu povaZovala sebe sarna za dokonalejsi (civilizovanejsi, vzdelanejsi, zboznejsi apod.), nel jsou ostatni narody, i kdyz pojem n. nepouzivala. Za n., resp. polobohy az bohy byli povazovani nekten vladci (viz tez ---+adorace). Idea n. se aktualizovala v 2. polo vine 19. st. ve fil. pojeti F. Nietzscheho, ktery zavadi pojem n. pro jedince obdareneho vitalitou, silou Yule, schopnosti zaujlmat vUdCi postaveni. J. A. de Gobineau se ve svem dile 0 nerovnosti lidsk-jch plemen (1895) snazil prokazat jladrazenost Indoevropanu nad ostatnimi rasami (plemeny). Tyto zaklady ---+rasismu dovedla do krajnosti ideologie ---+nacismu, ktera na n. povysila kazdeho prislusnika nem. naroda. Tolerovany byly etnicky pi'ibuzne skupiny, vsechny ostatni skupiny "bileho plemene" (napr. Siovane) a prislusnici jinych plemen byly zai'azeny do kategorie podJidi. Ideologii n. je prakticky i kult osobnosti, i kdyz se v teto souvislosti pojem n. nepouziva. A: superman F: surhomme N: Ubermensch I: superuomo Nov, Cap n a d e j e - z psycho 1. i s-gickeho hlediska pocit ocekavani pozitivniho deni v budoucnosti, ktery byva postaven spiS na vire, ale muze byt podlozen i racionalne. N. byva impulsem k aktivnimu pocinani, k naplnovani osobnich i skup. ---+aspiraci. Posilovani celospol. n. hraje dulezitou roli v obdobi utlaku, bidy, valek apod. Zklamani kolekt. n. vede nekdy k defetismu, k vnejsi i vnitfni ---+emigraci. V zasade je kategorie n. spjata s ideou kresianske ---+viry a ---+Iasky. Nab. zaklademje n. ve spaseni, v zivot vecny. V teto souvislosti ji nachazime v ---+eschatologii. V moderni fiIozofii se s pojmem n. setkavame zvl. v dHe Ernsta Blocha, ktery navazuje na urcite prvky nem. klasicke filozofie, zvl. na pozdniho F. W. J. Schellinga. Jestlize existencialismus pracuje s uzkosti jako se zakl. fil.-antropol. kategorii, pro Blocha je zakladni kategorii n. IdeMni urcenosti hmoty je podle neho "moznost", a ta odpovida principu n., dominantnimu v lidske sfere. Objektivni dialektiku prevadi Bloch na vztah "subjekt - objekt". Zakladem liskeho jednani jsou podle neho pudy, zvl. hlad. Dejiny se deji v silovem poli mezi hi adem a n. a smeruji ke spolecnosti proste rozporu, k splynuti subjektivity a ---+objektivity, ktere bude zrusenim ---+odcizenijako obecne lidskeho jevu. Bloch vyzdvihuje zvl. panteisticke koncepce, opira-

jici se 0 aristotelske a avicennovske tradice (Paracelsa, G. Bruna, J. Bohmeho, G. W. Leibnize, Schellinga, G. W. F. Hegela, K. Marxe). V ramci ---+existencialismu se pojmem n. zabyva hlavne Gabriel Marcel. Podle neho jedina prava n. je ta, ktera smefuje k necemu, co nezavisi na nas. Pfitom ale n. neni tupe cekani, je to do neznama prodlouzena, ustredni, "v byti zakorenena aktivita". Marcel spojuje n. s kategorii YUle, kterou vidi jako uvolnujici, tvorivou sHu aktivizovanou n. N. je vazana na chapani zivota, ---+existence jako "zajeti" a degradaci existence je nezpusobilost k n. 0 n. v pravem slova smyslu se podle Marcela da mluvit pouze tam, kde hrozi pokuseni beznadeje. A: hope, expectation F: esperance N: Hoffnung I: speranza Lit.: Bloch, E.: Princip nadeje. Praha; Marcel, G.: K filosofii nacteje. Pra-

ha 1971.

Ran

n a d ej e do ziti - ukazatel delky zivota, ktery se uvadi bud': a) od narozeni, a pak udava, jakeho veku se v prumeru dozije kazde narozene dite v dane generaci ph zachovani radu vymirani, nebo b) od urciteho presneho veku, a pak udava prumernou delku zivota jednotlivych osob od dosazeni tohoto veku, tj. kolik let zivota maji jeste v prumeru pi'islusnici dane generace pred sebou. Misto n.d. se pouziva i termin stredni delka zivota. N.d. je vyslednym ukazatelem umrtnostnich tabulek a je to aritmeticky prumer rozlozeni tabulkoveho poCtu zemi'elych v jednotlivych vekovych skupinach. Tento ukazatel neni ovlivnen faktickou vekovou strukturou populace, a proto se dobre hodi k mezinar. srovnavani. Nejvyssich hodnot podle dostupnych udaju dosahuje v Japonsku a na Islandu, v prumeru pro obe pohlavi spolecne 79 let (r. 1990). Nejnizsi hodnoty se pohybuji okolo 30 let a byly zaznamenany v izolovanych oblastech s vysokou intenzitou ---+umrtnosti, napl'. ve sti'edni Africe. Vysoke hodnoty n.d. mohou pusobit na ---+dlouhovekost. Zvysovani n.d., ktere je jednim z cilu ---+socialni politiky, zavisi pfedevsim na poklesu ---+nemocnosti (zejm. tzv. smrtelnych chorob), pi'imo souvisejici s kvalitou zdravotni pece i ---+zivotnich podminek. Stagnace, resp. snizovani hodnot n.d., signaJizuje soc. regres. A: life expectancy F: esperance de vie N: Lebenserwartung I: speranza d'i vita Kal n a d hod not a viz ekonomie politicka, hod nota ekonomicka, teorie rozdelovani n a d p r i r 0 zen 0 - to, co nepodleha zakonum ---+pfirody, resp. co se jim vymyka (smysl, ktery pojmu dal humanista Ch. Wolff v r. 1712), resp. co existuje mimo svet, 667

nadumrtnost

nepodlehajic jeho -tzakonum (G. Klaus aM. Buhr, 1976). V lidovem konsensu je n. casto spojovano se -tzazraky, s -tmystikou, -tmagii, s neuvefitelnym, nepochopitelnym atd. Teologove spojuji n. s existenci Boha a nabozenstvi, spiritualiste s postulatem transcendentna. Vedy jsou otevfenym systemem poznani, takZe mnote, co byvalo ved. nevysvetlitelne, bylo pozdeji vysvetleno a v kazde vede zbyva neco dosud nevysverleneho (coz jsou dodnes napt. jevy tzv. mimosmysloveho vnimani, ktere zkouma parapsychologie, v tomto pfipade ovsem bez postulatu n.). Nektefi filozofove soudi, ze tzv. pfirozene zakony jsou poute kognitivni konvence a n. je pak chapano jako dosud nepoznane nebo nepoznatelne konvencnimi metodami poznavani. Na n. byva pohlizeno jako na produkt lidske -timaginace, ale i neznalosti, -tpover. V kaZdem pfipade n. neni otazkou poznani, ale otazkou -tviry. Pfedmetem zajmu s-gie by mohly byt napf. pokusy 0 komunikaci s n., pfedstavy 0 nadpfirozenem soc. svete jako analogii realneho soc. sveta, soc. piisobeni zazrakii apod. Zcasti se teto oblasti dotyka koncept -tneviditelneho nabozenstvi. A: supernatural F: surnaturel N: Ubernatiirlichkeit I: soprannaturale Nak n ad u m r t nos t viz fad rozeni a vymirani, umrtnost nap 0 d 0 b a - tez imitace - termin, ktery do s-gie zavedl G. Tarde v r. 1882, ale jev sam byl znam a popsan jiz drive (napf. D. Humem, W. Bagehotem, W. Jamesem, J. Roycem, A. V. Espinasem i dalSimi autory). Tarde vysel z pozie -tnominalismu, z definice elementarniho -tsocialniho faktu jako psych. stavu jedince vyvolaneho piisobenim jineho jedince, a n. povazoval za hlavni a nejdiilditejsi formu tohoto piisobeni (-tsociologii vymezuje jako intercerebralni psychologii, tj. jako disciplinu, ktera zkouma jevy, jez jsou svou podstatou psych.). N. pfipisoval Tarde proto tak velky vyznam, ze je cinnosti opakovatelnou a tedy ved. zkoumatelnou. Zakl. pfedmetem n. je podle Tania "vynalez", coz miize bytjakYkolijev z oblasti lidske Cinnosti (napi'. idea, vira, forma chovani apod.). KaZdy vynalez je napodobovan a sm se v soc. prostredi, podobne jako se siff vlny vyvolane kamenem vhozenym na vodni hladinu. Protoze jedincii schopnych vynalezat je vzdy ve spolecnosti vice, dochazi ke stfetavani techto vln, ktere Tarde nazyva "opozici" a povaZuje je za druhy zakl. soc. proces. Vysledkem stretavani miize byt bud' vzajemne zniceni obou vln, nebo zniceni slabsi z nieh, nebo jejich vzajemne pfizpiisobeni, coz vede k novemu vynalezu. Diildite je, ze tyto procesy se ve spolecnosti neustale opakuji a jsou zakladem vsech podstatnych spol. jew a uda668

narodovectvi losti. Tarde se snazil stanovit urCite zakony n. Za nejdiiIditejsi povazoval, ze se n. siff z centra vynalezu geometrickou fadou, ze fyzicka a rasova riiznorodost prostfedi brzdi meni n., ze n. ideji je pfedchazena n. zpiisobu jejich vyjadfeni a n. cilu je pfedchazena n. prostfedku, ze jedinci zaujimajici nizsi soc. pozice napodobuji jedince zaujimajici vyssi soc. pozice apod. Rozlisoval 2 zakl. typy n., a to typ -tzvyku a typ mody. U prvniho pfevlada n. starych vzoru, u druheho n. nejmodemejsich vzoru. Tato dichotomie je Tardovym pfispevkem k typologickemu cleneni spolecnosti aspol. vyvoje na tzv. -tspolecenstvi tradicni a -tspoleenosti moderni. Tim, ze soustfedil veskerou tvUrci aktivitu do cinnosti omezeneho poctu vynikajicich jedincii-vynalezcii, a tim, ze prisoudil velke casti pfislusnikii spolecnosti pouze ulohu napodobovatelii, pfispel Tarde k vytvoreni zakladii teorie elit. Teorie n. i nektere jine slozky Tardova s-gickeho systemu mely ohlas v rane -tsocialni psychologii i v ranem -tinterakcionismu. A: imitation F: imitation N: Nachahmung I: imitazione Sed narcism us - (odvozeno odjmena Narkissos, fec. mytologicke by tosti, zamilovane do sebe same) - v sirSim smyslu nadmemy obdiv pro vlastni osobu a vystfelky pudu zdobivosti, ktere mohou nabyt soc.-patologickeho charakteru, resp. byt zai'azeny mezi -tsocialni deviace. V. Vondracek (1960) radi n. mezi uchylky pohlavniho pudu. Podle S. Freuda jde 0 zamei'eni -tlibida na vlastni osobu, takZe n.je funkci -tega a vyviji se z "primame narcistiekeho vztahu" plneho vnitrni harmonie, ktery se objevuje u kojence, ale je postupne odbouravan osobnimi zkusenostmi ze zklamani, selhani atd. Vyjadfuje vlastne snahu jedince po navratu k prastavu -tblaZenosti. A. Broadhurst (1987) zduraziiuje, ze n. neni sexualni perverzi, protoze neni spojen se sexualnim uspokojovanim, a liSi se tak od riiznych forem autoerotiky. T. Bilikiewicz a K. Imielinski (1974) n. vymezuji jako lasku zamerenou na vlastni telo a zaroveii jako sklon byt uchvacen vlastnim telem, ktery je spojen se sexualnim vzrusenim. Doporucuji proto odlisovat n. psych. (ve Freudove pojeti) od sirsiho pojeti n. jako lasky k vlastnimu telu a od n. sexualne patologickeho, ktery je synonymem autoerotismu. A: narcissism, narcism F: narcissisme N: Narzissmus I: narcisismo Lit.: viz --->psychoanaIYza.

Nak

narkomanie viz drogy n a rod - osobite a uvMomele kult. a polit. spolecenstvi, na jehoz utvareni maji nejvetsi vliv spolecne dejiny a spo-

lecne uzemi. Jednotlive n. se vymezuji 3 hledisky (dimenzemi), kult., po lit. a psychol. Jde tedy 0 trojrozmemy pojem (v nemcine Kultumation, Staatsnation a Bewusstseinsnation). 1. Kult. jsou jednotlive n. nejcasteji identifikovany spolecnym -tspisovnym jazykem (tak je tomu zejm. v Evrope a ve vetsi casti Asie), v mnoha pfipadech vsak take spolecnym nabozenstvym (zejm. na Blizkem vychode) nebo spolecnou dejinnou zkusenosti (zejm. v Americe a castecne i v Africe). 2. Polit. existence n. je dana bud' vlastnim statem, nebo federativnim ci autonomnim statusem v ramci vicenar. statu. 3. Psychol. rozmer n. spociva v subjektivnim vedomi jednotlivcu 0 jejieh pfislusnosti k dan emu n.; toto kriterium je rozhodujici. Intenzita nar. uvedomeni miize byt riizna, a to jak s ohledem na jednotlivce, tak obecne v riiznych hist. obdobich ci v riiznych oblastech zeme. Silne nar. uvedomeni, dolozene odpovidajicim chovanim, se zpravidla nazyva vlastenectvim. o -tnacionalismu lze mluvit tehdy, jestlize intenzita nar. uvedomeni je natolik vyhranena, ze se stretava se zajmy, popr. viibec existenci jinych, zpravidla sousednich n. Pi'i utvareni jednotlivych n. piisobily: intenzita stykii, -tnapodoba, ale casto take -tdonuceni. Pokud donucovani pfedchazelo narodne-polit. uvMomeni postizenych, bylo z velke casti uspesne (napr. poanglicteni Walesanii, pofrancouzsteni Bretoncii), kdyz k nemu vsak dochazelo za polit. angazovanosti (mobilizace) postizeneho n., vzbudi10 zpravidla protitlak (K. W. Deutsch). Pi'i formovani modemich n. lze rozliSit 2 standardni typy: evropsky a amerieky (viz tabulka). V Evrope existence kult. povahy n. zpravidla pi'edchazela jeho utvareni po_ lit. V Americe tomu bylo naopak. Zatimco v Evrope Innote n., opirajici svou existenci 0 kult. a psychol. dimenzi, tezce zapasily 0 sve polit. sebeurceni (vlastni -tstat ci autonomii), v Americe, a to zejm. Lat. Americe, vznikly staty bez vlastni kult. identity. V modemich evrop. dejinach bylo stezejni otazkou vytvai'eni nar. statu, v Americe jde 0 vytvareni n. (nationbuilding) casto z riiznorodeho etniekeho (narodnostniho) materialu. Podobne je tomu i v Afriee, jenze zde staty nevytvofili evrop. pfistehovalci, ale vice mene poevropstela vrstva Africanii, ktera se snazi rozdflne kmeny (etnicke skupiny) sjednotit v ramci statu, jehoz hraniee jsou dany byvalymi kolonialnimi velmocemi bez ohledu na narodnostni (etniekou) strukturu. Vanglictine, ktera je podkladem mezinar. nomenklatury, se slovem n. oznacuje kazdy suverenni stat. Narodnost vetsinou znamena statni pfislusnost (angl. i fr. pojeti). V byvalem Ceskoslovensku stejne jako v SSSR se zacalo pouzivat slovo narodnost pro oznaceni nar. -tmensin (Cesi a Slovaci byIi n., Mad'afi v Ceskoslovensku byli narodnosti), statist. zjistovana deklarace narodnosti ale oznacovala jak pfi-

slusnost k jednomu z narodii tvoficich stat, tak pi'ihlaseni k narodnostni mensine (viz tez -tpfislusnost etnicka). Pro narodnostni problemy v ces. smyslu se v anglictine i ve francouzstine zpravidla pouziva vyrazu "etnicke", nekdy tez jazykove problemy (viz -tetnikum). V am. anglictine se vyrazem "the ethnics" oznacuji Americane, u nichz je vyrazny jiny puvod nez anglosasky (W. L Warner). FORMOV ANI NARODO

evropsky typ vetsinovy

americky typ

mensinovy pnibeh

I

I

KMENY

•

altemativa A

I

\

KMENY cizi okupace a primami imigrace

dynasticke staty nad pnbuznymi kmeny

B

kolonie

nad odlisnymi kmeny

domorodci vypuzeni nebo vyhubeni

domorodci podmaneni a casteene mlseni

osvobozeni od materske zeme a nove rozhraniceni narodni staty s narodnostnimi mensinami bez autonomie

mnohonarodni st{tty (nse)

teritorialni staty osidlene jen pi'istehovalci

etnicky stratifikovane

sekundami imigrace narodni staty pnpadne s autonomnimi oblastmi mensin

mnohonarodni federace

teritorialni staty s dodatecnou etnickou diferenciaci a misenim

A: nation F: nation, peuple N: Yolk, Nation I: nazione Lit.: Cobban. A.: The Nation State and National Self-Determination. London, Glasgow 1969; Deutsch. K. W.: Nationalism and Its Alternatives. New York 1969; Francis. E. K.: Interethnic Relations. Amsterdam 1976; Heraud. G.: L'Europe des ethnies. Paris 1974; Krejci. J. - Velfms!cY. v.: Ethnic and Political Nations in Europe. LondYn. New York 1981; Seton-Watson. H.: Nations and States. London 1977.

Kre n a rod nos t viz etnikum, narod, pfislusnost etnicka n aro dopis viz etnografie n arodo vect vi viz fasismus cesky 669

narody prirodni

nauka cirkve socialni

n a rod y p r i rod n i - oznaceni pro spolecnosti, ktere sviij vztah k -tpflrode jako svemu pfuozenemu Zivotnimu prostfedi promitaji do veskere sve spo!. aktivity, a to jak v oblasti ekon., tak i soc., kult. a polit. Termin n.p. odpovida nem. nazvu Naturvoelker a do ces. jazyka jej uvedl J. Capek. V dnesni doM tyto narody mizi postupne ze sveta a rezidualne se uchovavaji pouze na nekolika nejzazsich mistech nasi planety (Amazon ie, Filipiny, Nova Guinea, nektere oblasti Afriky a Australie). Podle C. Levi-Strausse je charakterizuje nejduvemejsi obeznamenost s danym bio!. prostfedim, vasniva pozomost, ktera se mu venuje, a pfesne znalosti vztahujici se na toto prostfedL Jejich duchovni svetje natolik pozoruhodny, ze se stal velkym zdrojem inspirace pro modemi evrop. umenL (Viz tez -tspolecnost preliterarni.) A: natural nations F: nations de la nature N: Naturvolker I: popoli di natura Lit.: Capek, J.: Umeni pl'irodnich narodil. Praha 1938; Levi-Strauss, Mysleni pl'irodnich narodil. Praha 1970.

c.:

Jus

narozeni viz porod n are c i viz dialekt, dialektologie, interference jazykova, jazyk spisovny n a sill - specif. cinnost, chovani, ktere jsou nastrojem vynuceneho splneni pfani, rozkazii nebo zakonu vyjadfenych nebo vyhlasenych jedinci, reprezentanty zajmovych skupin nebo vladou na jinych jedincich, skupinach ci spolecnosti proti jejich viili, resp. pres jejich odpor. I kdyz je n. casto ucinnym prostredkem k dosazeni cile, hodnoti se v ramci tradicni evrop. humanitni kultury v zasade zaporne. Je to chovani, ktere piisobi lidem skodu. Vyskytuje se vetSinou v konfliktni situaci. Je typickym znakem -tvalky. Miize byt pouzito armadou (v zajmu statu, ktery brani sve vnejsi zajmy), policii (v zajmu vnitfniho pofadku a zakonnosti), -tnatlakovymi skupinami (odbory, organizacemi zamestnavatelii, gangy apod.) a take -tdavem ve stavu rozruseni (od polit. protestu pfes projevy -trasismu po -tchuliganstvi, kdy je projevem n. niceni a rabovani). 0 n. se opira -tterorismus (pumove utoky, vrazdy nebo unosy polit. pfedstavitelu). Obrana pfed n. pomoci n. je pfedmetern fi!. sporii (viz -tnenasiH). Georges Sorel byl jednim z prvnich soc. myslitelu, kteff se postavili na obranu n., zv!. pouziteho pro ucely polit. nebo tridniho boje. Sorel a pozdeji G. W. F. Hegel a K. Marx ocenovali akty nasiIi spachane v ramci -trevolty proti tehdejsim spo!. autoritam jako hrdinstvi. Sorel souhlasil napf. s nasilim v priibehu stavek (pracovni spory chapal jako tfidni boj, ne jako ekon. spor mezi zamestnanci a zamestnavateli). BolSevici pouzivali n. pro sve cile, stejne jako to del ali naciste a fa-

670

siste (napr. NSDAP byla organizovana na principu n. a SA, ktera tuto metodu reprezentovala, byla nahrazena SS pote, co Hitlerova frakce pevne drzela moc v rukou a slo 0 kontrolu prostredkii a pouziti n.). Nasilne chovani neni ale vazano jen na polit. motivovane akce, revolty nebo nepokoje. Je dokumentovano n. uvnitr rodin jako prostredek reseni konfliktii nebo pouha ventilace frustraci. Postihuje obvykle nejslabsi cleny rodin, zeny a deti. Biti zen a zneuzivani deti neni specif. jen pro urCite soc. vrstvy, rna obecnejsf pficiny. Nektere kultury vykazuji vetsi toleranci k n. viici nekterym malym skupinam, resp. davaji prednost udrZeni soudrZnosti rodiny za cenu vynucene poslusnosti viici hlave rodiny, vetsinou otci. Velkou roli braje a vzdycky bralo n. v -tkriminalite. Jedinci i riizne organizace, napr. podobne -tmafii (obchodnici s drogami, paseraci, hazardni hraci a prostitutky), uzivaji n., aby vynutili zaplaceni penez, neinformovani policie apod. Tolerance k takovemu n. je pi'ipisovana napf. am. kultufe (modemi am. industrializovane spolecnosti), a to nejen proto, ze prezentuje n. v masmediich, ale i proto, ze toleruje vlastnictvi zbranL N. poulicnich davii nebo nespokojenych skupin obyv. je ovsemjev univerzalnL Mirumilovne a pfatelske prostredi se muze rychle zmenit na prostredi, kde je nasilny zloCin castym jevem. Populacni exploze, nedostatek zakl. potreb, natesnani spousty lidi v malem prostoru, to vse se zda pi'ispivat k nariistu n. na celem svete. Krome frustracne-agresivniho vysvetleni, ktere se hodi spiSe pro individ. situace, nebo sociobiol. vysvetleni -tagrese jako geneticky naprogramovane existuji riiznajina vysvetleni narustu n., napf. "environmenffilni" a "societalni", ktere ovsem pouzivaji pfilis diftizni, nemenne faktory, jako je soc. stratifikace, rasova integrace apod. Tato vysvetleni neusti v pfedstavy, jak zabranit n. A: violence F: violence N: Gewalt I: violenza Lit.: Archer, D.: Violence and Crime in Cross National Perspective. New Haven 1984; Lasswell, H. D. - Lerner, D.: Studies in Coercive Ideological Movements. Cambridge 1965; Levinson, D.: Family Violence. Cross-Cultural Perspective. Newbury Park, Cal. 1989.

KuD

nastroj vyzkumny - tez vyzkumny instrumentv s-gii tech. ci metodicka pomucka pouzivana v ramci -ttechnik sberu informacl. Zakl. vyzk. nastroji jsou dotaznlk (viz -tsetreni dotaznlkove) a -tzaznamovy arch pro interview, resp. pro prime pozorovani, pro obsahovou analyzu dokumentu apod. Tyto nastroje slouzi bezprostredne sberu empir. materialu. Nekdy se mezi n.v. fadi i pomiicky zabezpecujici formalizaci a zpracovani ziskanych udajii, tj. -tk6dove kHce, pokyny pro k6dovani, k6dovaci archy, plany trideni, predpisy pro transformaci promennych apod., a take tech. nastroje pocitacoveho zpra-

covani, tj. programove vybaveni pro statist. analyzu, metodiky provadeni vypoctii, vyberove plany, u kv6tniho vyberu rozpis kv6t atd. Navrh n.v. byva soucasti -'vyzkumneho projektu i dokumentace s-gickeho vyzkumu. A: research instrument F: instrument de recherche N: Forschungsinstrument I: strumento di ricerca

FoV nasyceni psychicke viz saturace nat u r a Ii s m u s - (z lat. natura = pfiroda, povaha, rod, rad) - siroky a vnitme diferencovany myslenkovy proud, ktery se rozvinul zejm. ve 2. polovine 19. st. a vychazel z predpokladu, ze existuje fundamentalni jednota sveta i zakonii, ktere jej ovladaji, a ze metody zkoumani vsech soc.jevu mohou a maji byt totozne s metodami prir. ved. Protoze -tspolecnost povaioval za soucast -tpflrody, zakony objevene pfir. vedami aplikoval na spol. zivot. N. byl teor. a metodo!. zakladem I'ady s-gickych smeru a skol: -tsocialniho darwinismu, -tgeograficke skoly, -tevolucionismu, -tfyzikalismu, -tmechanicismu, -torganicismu, -tskoly demograficke a -tskoly rasove antropologicke. Jeho umimenou a modifikovanou podobou je -tpozitivisticky naturalismus. Vsechny smery n. v s-gii vychazely z nazoru, ze vyvoj spolecnosti je urcovan jednim faktorem, pfip. souhmem nekolika faktoru prir. povahy. Protoze se snazi pfevest slozitejsi fakta a zakonitosti na jednodussi, je n. vytykan -tredukcionismus. Zpravidla byl ovsem veden usilim zkoumat spo!. realitu exaktneji a zvedectit s-gii. V souvislosti s objevy uCinenymi v poslednich desetiletich v genetice, -tekologii a -tetologii se vynofily v nove podoM otazky vztahu pfirodniho a spolecenskeho, tedy v jistem smyslu i n. Konstituovala se -tsociobiologie jako synteza bioI. a spo!. ved, obnovily se nektere snahy navazujici na organicismus. A: naturalism F: naturalisme N: Naturalismus I: naturalismo Lit.: Barnes, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1958; Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pl'itomnosti. Praha 1936; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, d. I, II. Warszawa 1981.

Sed

na turalism us poziti visticky - jeden ze zak!. ry_ sU -tpozitivisticke sociologie 19. st. projevujici se v nazoru, ze s-gii je treba metodo!. i teor. budovat podle vzoru pfir. ved. N.p. mel tyto hlavni zdroje: 1. rychly a dynamicky rozvoj pfir. ved vedouci k fade vyzn. prakticky vyuzitelnych objevu, doprovazeny vyraznym zkvalitnovanim jejich metodologie, ve srovnani s nimz byla situace spo!. ved neuspokojiva; 2. teor. pfedpoklad, ze svet -tpflrody a svet -tspolecnosti tvori jednotu ovlManou tymiz objektivnimi a nemennymi zakony, ze spo!. vyvoj je po-

kracovanim bioI. evoluce; 3. presvedceni, ze existuje zakl. metodol. jednota vsech ved, ze zpusoby ziskavani hodnotnych poznatku i teor. reflexe mohou byt zasadne stejne ve vsech sferach zkusenosti. K val. rozdfly mezi jednotlivymi vedami (napf. mezi rozvinutejsi biologii a zaostavajici s-gii) jsou z hlediska n.p. projevem jineho hist. stadia jejich vyvoje a lze predpokladat postupne odstranovani techto rozdilu nebo dokonce redukci vsech odvetvi vedy na vedu jedinou, univerzalni. Mnozi zastanci pozitivismu se domnivali, ze touto jedinou vedou ve vlastnim slova smyslu se stane fyzika, protoze ze vsech empir. disciplin nejdokonaleji propracovala zpusoby popisu a protoze svymi vysvetlenimi obsahla vlastnosti ajevy,jezjsou v pfirode nejrozsifenejsi a bez nichz zadne jine nemohou existovat a probihat (viz -tfyzikalismus). N.p. se v s-gii projevoval ve dvou podobach: umimene, reprezentovane hlavne A. Comtem a E. Durkheimem, a v podobe krajni, reprezentovane H. Spencerem, celym s-gickym -tnaturalismem a V. Paretem. Umimena podoba vychazi z uvedenych zdroju n.p. a hlasa, ze s-gii je tfeba budovat pod Ie vzoru dokonalych prir. ved, aby dosahovala stejne pfesnych, spolehlivych a prakticky aplikovatelnych poznatkii, ze vsak kaida oblast jevu rna i sve specif. vlastnosti, a proto kazda veda rna sve vlastni, charakteristicke hledisko a pristup, sve vlastni metody odpovidajici povaze zkoumanych jevu. Krajni podoba n.p. vyvozovala z pfedpokladu, ze svet prirody a spolecnosti tvofi jednotu, nazor, ze s-gie rna byt nejen budovana podle vzoru pfir. ved, ale rna byt pfimo jednim z odvetvi techto ved. Podle toho, pod jakou slozku prir. ved byla s-gie podfazovana, byla problernatika sp0!. zivota redukovana na problernatiku biol.-evolucionistickou, rnechanistickou, fyzikalistickou apod. (Viz tez -tmechanicismus, -t evolucionismus.) A: positivistic naturalism F: naturalisme positiviste N: positivistischer Naturalismus I: naturalismo positivistico Lit.: viz ->naturalismus, ->sociologie pozitivisticka.

Sed

n auk a cir k ve socialn i - oznaceni souboru zakl. veroucnych principu a poucek -tcirkve vztahujfcfch se k spol. existenci cloveka a lidskemu chovani, zejm. k tzv. -tsocialnim problemum. Jadrern katol. n.c.s. je soc. doktdna vyjadfena v oficiainich dokumentech flmskokatolicke cirkve, coz jsou koncilni usneseni, vyroky ucitelskeho ufadu, vynosy papezu a obzvlaste -tpapeZske encykliky. Soucasti n.c.s. jsou tez vnitrocirkevni interpretace teto doktriny, k nimz patfi jak ortodoxni, tak i ruzne nonkonformni vYklady. N.c.s. disponuje teologickou, fil., s-gickou a etickou kategorialni vybavou a opira se 0 veroucnou ar-

671

nazor svetovy

nazor

gumentaci zakotvenou v -tdogmatu. Podle oficifllnich nahledu je toto ueeni tak stare jako samotne -tkfesfanstvi. Do referencniho ramce n.c.s. spadaji otazky tykajici se spo!. role jedince (osoby), rodiny, soc. skupin, narodu apod. Velkou pozornost venuje n.c.s. problematice vlastnictvi, vyroby a rozdelovani, polit.-mocenskym zalezitostem a otazkam mezinar. vztahu. Stale vice se zabyva tzv. -tglobalnimi problemy soueasnosti (Pavel VI.: Populorum progressio 1967; Jan Pavel II.: Solicitudo rei socialis, 1988). Jako "svornik" kato!' soc. nauky a zaroveii klie k cele -totazce socialni je chapana lidska -tprace (Jan Pavel /I.: Laborem exercens). Zrod novodobe n.c.s., jimz konei "pfeddoktrinalni" obdobi, je nerozluene spjat s encyklikou papete Lva XIII., Rerum novarum (1891). Soc. otazka byla v tomto okruznim poselstvi pojata a prezentovana v podstate jako otazka delnicka. V rozvoji n.c.s. Ize metodicky vydelit zhruba 3 zakl. faze: prvni je spjata s pontifikatem Lva XIII. a dozniva za Pia XII., druha zahrnuje obdobi pontifikatu Jana XXIII. a Pavia VI. a tfeti faze je profilovana osobnosti Jana Pavia /I. Proces neustaleho pnzpusobovani n.c.s. nerusi zaklady tradieniho katol. uceni 0 spolecnosti, ale je pro nej pfiznacny pfechod od puvodni identifikace s podstatou kapitalismu, doplnene kritikou nekterych negativnich stranek jeho soc. politiky s uplatnenim kfesianske etiky a reformnich opatfeni (papezove Lev XIII. az Pius XII.), k pozici tzv. tfeti sHy a moralniho -tarbitra, zejm. ve veci extremu kap. liberalismu a marx. kolektivismu (pastyfska konstituce Gaudium et spes schvaIena II. vatikanskym snemem v r. 1965). V aktualizovane podobe pfiblizila n.c.s. jubilejni encyklika (Centesimus annus) z r. 1991. Co se tyce forem soc. zfizeni, papez Jan Pavel /I. v ni konstatuje, ze cirkev nepfedklada zadne vlastni modely. Konkretni a uspesne modely lze nalezt pouze v ramci te ktere historicke situace, usilim vsech odpovMnych osob, ktere celi konkretnim problemum ve vsech jejich tesne propojenych spol., hosp., polit. a kult. aspektech. Tomuto usili nabizi cirkev jako nezbytnou duchovni orientaci sve socialni uceni, ktere uznava kladny vyznam trhu a podniku, zaroveii vsak poukazuje na to, ze oba tyto faktory museji byt nezbytne zamefeny na obecne dobro. Vlastnictvi vyrobnich prostfedku v prnmyslu i v zemMelstvi je opravnene, slouzi-li praci pfinasejici uzitek. Naproti tomu je neopravnene, neni-li zhodnocovano nebo brani-li v praci ostatnich s cHern dosahnout zisku, ktery neplyne z celkoveho zvysovani objemu prace a spo!. bohatstvi, nybd z jeho potlacovani, z nepfipustneho vykofisiovani, ze spekulaci a z rozbijeni solidarity ve svete prace. Takove vlastnictvi nema zadne opravneni aje zneuzivanim Boha a eloveka. N.c.s. je pro pfislusnfky cirkevni komunity zavazne plat672

nym orientacnim voditkem ve spletitosti spo!. zivota a zaroveii prostfedkem usmeriiovani jejich chovani v duchu kfesianskych mravnich zasad, k nimz pam idea nedotknute1nosti soukromeho vlastnictvi a jeho soc. poslani, solidarismus a milosrdenstvi, paternalismus a subsidiarita, prvenstvi osoby pfed vecmi, prace pfed kapimlem apod. V papezskych encyklikach se soc. tematikou jsou rozlisovany dYe hermeneuticke vrstvy: konstantni, zakotvena ve "zjeveni", a promenliva, poplatna "znamenim doby". K dulezitym ideovym zdrojum cirkevni doktriny pam stfedoveka myslenkova tradice spjam se jmenem TOnulse Akvinskiho. Byla modifikovana hlavne na zaklade prace jezuity A. Taparelliho, biskupa W. E. von Kettelera, koncepce tzv. Freiburske unie, uvah kardinalaD. J. Merciera, koncepce personalismu J. Maritaina a E. Mouniera, teologie "pozemskych skutecnosti", s-gickych pojednani dominikana M.D. Chenuho 0 problemu lidske prace, prof. L. J. Lebreta 0 problemu rozvoje a pokroku apod. V soucasne dobe se v n.c.s. stfetavaji zajmy tzv. lidove cirkve a oficialni cirkve, coz nekdy pfernsta v konfliktni situace. Soc. doktrina cirkve je vychodiskem programu konfesnich stran, nekterych mladeznickych, zenskych a jinych sdruzeni, odborn. Je propagovana i v masove sdelovacich prostfedcich, v ramci knezske a laicke pastorace a v rozvetvenem systemu cirkevniho skolstvL Kjejimu Sifenijsou tez organizovany tzv. socialni rydny (ve Francii, lralii, Belgii aj.). N.c.s. byla ideovou oporou ruznych opozicnich Ci "alternativnich" skupin a organizaci v zemich byvaleho social. bloku. A: social doctrine of the church F: doctrine sociale de I'Eglise catholique N: kirchliche Soziallehre I: dottrina sociale della chiesa Lit.: Baum. W. W. - Martins. J. S.: Nauka spoleczna Kosci6la nagillcym wezwaniem chwili. Kongregacja Wychowania Katolickiego. Siowo Powszechne, 1989, C. 234, 239; Bystriclcy, F.: Zak1ady katolickej sociii1nej nauky. Rim 1970; Hoffner, 1.: Hospodai'sky fad a hospodarska etika. Praha 1996; Karola, 1.: Katolicismus a soucasny svet. Praha 1982; Kerber, W. _ Ertl, H. _ Hainz, M.: Pfehled katolicke socialni nauky. Praha 1996; Klose, A. - Manti, W. - Zsijkovits, V.: Katholisches Soziallexikon. Innsbruck, Wien, Mlinchen 1980; Myslek, W.: SpoIeczno-polityczna doktryna kosci6la papiezy Jana XXIII. i Pawla VI. Warszawa 1981; Ockenfels. W.: Katolickasocialni nauka. Praha 1994; Socialni encykliky (1891-1991). Praha 1996; Spieker. M.: Katolicka socialni nauka a socia1ni lIini hospodiifstvL Praha 1996.

Kar

n a z 0 r - vyjadfeni vztahu, postoje, stanoviska k urCitemu jevu, obvykle verbalizovane. Je to pojem velmi blizky pojmu -tmineni. Casto jsou oba pojmy pouzivany jako synonyma, obvykle se vsak termin n. pouziva spiSe ve vztahu kjednotlivostem, resp. k mene komplexnimjevum. N. se stejne jako mineni opiraji 0 racionalni i 0 emocionalni slozky, jsou slozite objektivne i subjektivne podmineny a vyjadfuji alespoii potencialne odlisna, diskusni sta-

noviska. Z hlediska soc.-psycho!. koresponduje pojem n. s pojmem -tpostoj, resp. s jeho verbalnim vyjadfenim. A: view, opinion F: avis, opinion N: Meinung, Ansicht I: opinione, parere Lit.: viz -->mineni, -->mineni verejne.

Tom nazor svetovy - system pfedstav 0 svete a 0 roli -t cloveka v nem, ktery slouzi k zi votni orientaci jedince, podmiiiuje jeho zak!. postoje a chovanL V pods tate je to souhrn internalizovanych ideji a -thodnot postaveny na poznatcich (informacich), zkusenostech i osobnostnim psych. a take soc. zazemL N.s. se vyskytuje v individualizovane i zobecnene podobe. Prvni je casto modifikaci druheho, pfevzetim casti nab., fil. systemu. Termin n.s. (Weltanschauung) pouZil I. Kant v Kritik der Urteilskraft spojenim vyrazu "svet" a "nazor" v jednom vyznamovem tvaru: naziram sveta znamena v kantovskem pojeti poznani, na jehoz konecnem vysledku a podobe se podiJi subjekt jako aktivni spolutvurce jednotlivych vyznamu; clovek se v celku vnimatelneho sveta orientuje podle toho, jaky mu pficfta smysl. Na Kanta navazuji pfedstavitele nem. klasicke filozofie J. G. Fichte, F. W. J. Schelling, G. W. F. Hegel aj., pro ktere zustava subjekt urcujicim cinitelem utvafeni n.s. jako pohledu na skutecnost. Od poloviny 19. st. se objevuji snahy vymezit n.s. jako termin nefil. povahy, vylucujici racionaIni spekulaci, opirajici se 0 bezprostfedni vnimani a chapani sveta. N.s. byl chapan take jako synonymum vedy 0 kosmu (A. von Humboldt), nebo jako identifikace s urcitou dilci spolecenskovedni disciplinou - estetikou, etikou, pravni vedou (E. F. Trahndorf, L. Knap, Ch. K. J. Bunsen aj.). Pro dalSi vyvoj pojeti n.s. je charakteristicke stale tesnejsi pfimykani k iracionalismu nebo k -tideologii. Pfedstavy 0 n.s. jako vyrazu vnitfuiho postoje cloveka ke svetu rozviji zejm. W. Dilthey, ktery pojima n.s. jako celkovy obraz sveta videny z hlediska konkretniho lidskeho zivota (v zapadoevrop. kultufe rozeznava tfi typy n. s.: materialismus, mysticky panvitalismus a idealismus). Tyto pfedstavy se ale odrazeji i ve stanovisku G. Simmela, F. Nietzscheho, pozdeji M. Schelera, K. Mannheima aj. E. Husserl se pokousi pfeklenout trvajici rozpor filozofie a vedy pomoci -tintuice, M. Weber ponechava pozadavkern "nehodnotici vMy" svetonazorova hlediska mimo ramec ved. racionalniho poznanL K. Marx uziva termin n.s. ve svych ranych pracich vicemene pod vlivem nem. klasicke filozofie. Rozlisuje u neho zdani a podstatu, oddeluje svet. a nar. nazor, pfipousti zavislost n.s. na subjektivnim mineni, osobnim pfesvedceni, akcentuje vsak zejm. zavislost na spo!. postaveni cloveka. V zemich, jejichz po-

lit. system byl postaven na marxismu, byla tato doktrina oktrojovanajako bezchybny "vedeck)'" n.s. Pfitom byl tento pojem spojovan s delenim filozofie na mater. a ideal. a vydeloval se nab. n.s. jako takovy. V soudobych pojetich n.s. nabyva svet sirsich dimenzL Hodnotove normativni strankaje oznacovana zajadro n.s., cimZje zvyraznena motivacne regulacni funkce n.s. v zivote cloveka, jeho spo!. ucinek. Toto vymezeni n.s. shrnuje v sobe hlediska fil., ideo!., polit., mravnL Mnohodimenzionalnost pojmu n.s. znesnadiiuje jeho -toperacionalizaci a konstruovani typu. Am. s-gie se od 70. !. zabyva problematikou n.s. v souvislosti s teorii kulturni zmeny, krize vedomi a modernity. Z baze -tkulturniho relativismu vychazi pfedpoklad plurality n.s. Jejich analyza se provadi nejcasteji v ramci -tfenomenologicke sociologie. N.s. jsou chapany jako symbolicke konfigurace a system zobrazujici realitu a zpusoby chovani vuci nL S tim je spojovano spo!. postaveni cloveka v sirsim slova srnyslu. Otazky n.s. se dotykaji take problematiky smyslu zivota a zivotnich cilu. V podobnem vyznamujako n.s. jsou pouzivany vyrazy vyznamovy system (system of meaning), interpretace reality nebo modus vedomL R. N. Bellah rozlisuje 2 svetonazorove interpretace reality: biblicke nabozenstvi a utilitarni individualismus. R. Wuthnow vycleiiuje 4 svetonazorove vyznamove systemy: teisticky, individualisticky, soc.-vedni a mystickY. Uvedeni auton chapou n.s. jako nezavislou promennou zivota am. spolecnosti, jako objektivne existujici system vyznamu, symbolu a hodnot, ktere ovliviiuji chovani cloveka. V prnbehu sveho zivota se clovek muze "pfesouvat" mezi jednotlivymi svetonazorovymi skupinami. N. Smart oznacuje pojmem n.s. jak sekulami, tak tradicne nab. systemy ver a cinnosti. N.s. je v jeho pojeti synkreticky system tvoreny srnesici motivu, ktery rna 6 hlavnich dimenzi: doktrinalni, mytickou (narativni), etickou, ritualni, zkusenostni (citovou) a soc. (institucionalni). Razi pojem svetonazorov3 analyza, ktery slouzi k popisu systemu ver a praktick}'ch orientaci lidi v Zivote z interdisciplinamiho pohledu, rna zachycovat dynamickou stranku n.s. tim, ze postihuje vzajemne kombinace (napf. nabozenstvi a nacionalismu) a vzajemnou interakci n.s. s dalSimi soc. silami a s jinymi n.s. Svetonazorova analyza usti v tzv. globalni etiku, v niz se respektuje fakt, ze zadny n.s. nevytvan vnejsi zaruky sve spravnosti. A: view of the world F: conception du monde N: Weltanschaung I: concezione del mondo Lit.: Glock, Ch. - Bellah, R. N.: The New Religious Consciousness. Berkley 1976; Hodovslcy. I.: Svetovy nazor v ideologicke konfrontaci. Praha 1981; Smart. N.: Religion and the Western Mind. New York 1987; Wuthnow, R.: The Consciousness Reformation. Berkeley 1976; Zych, A.: Swiatopogilld wsp6lczesnej mlodziezy akademickiej. Warszawa 1983.

Meeh, Such 673

nemoc

nazor svHovy vedecky

nazor svHovy vedecky viz materialism us dialekticky n e cessi sm us - (z lat. necessitas = nevyhnutelnost, nutnost, nezbytnost) - dobove tez nezbytnictvi - termin, ktery razil K. Honz{k v r. 1946 pro specif. -tzpusob zivota a -tzivotni sloh zalozeny na rozurnne spotfebe, organizovanem (phlnovanem) vztahu mezi vyrobou a spotfebou, na kultivaci vyroby, tvorbe "nutnych" veci a uZitnych hodnot a zuslechtovani zakl. zivotnich potfeb. CHern n. mela byt vyroba volneho casu pro vsechny, osvobozeni od jha prestiznich a dysfunkcnich potfeb, tvorba prostfedi v intencich krasy, stimulace lidskych kontaktu a "skutecnych" potreb. N. byl pojiman tez jako spontanni i vedome v zivot vyvolane konzumentaristicke hnuti i spec if. politika vuci spotfebiteli, napomahajici mu odlisit rozumne zivotni navyky od skodlivych, veci nezbytne od veci vedlejsich a zbytecnych, pohIizet na lidske potfeby hist. a vyvojove. Honzik predpokladal, ze vznikne veda 0 zivotnim slohu a zivotnim prostredi, ktera napomuze spolecnosti i konzumentovi v kterernkoliv okamziku stanovit poradi nezbytnosti, jimz by se vyroba veci i tvorba prostredi mely ridit. Slo 0 normativni koncept spotreby, dobove povazovany za pfispevek k social. zpusobu zivota. Koncept byl vyrazne ovlivnen idejerni pfedvalecne ces. architektonicke avantgardy a zejm. nazory B. Brouka - predevsim jeho freudistickym traktovanim zakl. lidskych potreb (viz tez -tavantgarda umelecka, -tzpusob zivota konzumni), odporem vuCi reprezentacnim formam spotreby at jiz individ., ci realizovanym statem a korporacemi. Termin n. se pfilis nevzil a v 60. 1. jiz nebyl uzivan. A: necessism F: Dt!cessisme N: Necessismus I: necessitismo

byt systematicky (odpoved' "ne" najakoukoli vyzvu). U dospelych je n. casto psychopatologickym symptomem, vyskytuje se u nekterych psych6z, oligofrenii, ale i u psychopatickych a anomalnich osobnosti, ktere principiaIne nesouhlasi s nikym a nicirn. V ureitem soc. kontextu se jako n. jevi nebo je oznacovan spol. autoritami i zduvodneny a smysluplny odpor, ktery rna eticky pozitivni hodnotu, ale stavi se proti obecne pfijatym nebo mocensky prosazovanym nazorum, pravidlumjednani. V extrernnich polit. rezimech je nekdy toto jednani klasifikovano jako soc.-patologicke, coz vede k zneuzivani psychiatrie. Bezne ale plati, ze vyrazne projevy n., resp. projevy, ktere soc. okoIi vnima jako n., vedou ke snizeni obliby, az k soc. izolaci takto se projevujiciho jedince. Nekdy je ovsem obtizne odliSit n. od spol. -tkritiky. Ve spo!. kontextu se objevuje i protip6l n. spocivajici v zasadnim pfitakavani, souhlasu, coz muze byt dusledek ztraty sebeidentifikace nebo permanentnich obav ze soc. okoli. Muze to ale byt i preexponovana taktika "libiveho" soc. jednani nebo projev silneho -toportunismu. Tento postoj je prijiman lepe nef n., nevzbuzuje vsak spo!. uctu, respekt. N. jako rys skup. chovani je soucasti -tkontrakultur a by va systematickym a cHovym zamefenim -tprotestnich hnutL A: negativism F: negativisme N: Negativismus I: negativismo Nov, Cap

negentropie viz entropie neg ram 0 t nos t viz analfabetismus, gramotnost nekromancie viz spiritismus

n e m 0 c - tez choroba - objektivne zjistitelna porucha -tzdravi. Muze existovat, i kdyz clovek nepocituje zadne priznaky (napr. velmi casto u pretlakove n., ktera pro Lit.: Brouk, B.: Lide a veci. Praha 1947; Honzik, K.: Necessismus, myslenka rozumne spotfeby. Praha 1946. Lin sve nebezpecne nasledky musi byt aktivne vyhledavana). N., kterou clovek vnima, se vetSinou oznacuje jako onened 0 Ii d n e n i viz hustota zalidneni mocneni. Porucha zdravi, ktera vznikla zpravidla jednoneg a t i vis m u s - (z lat. negativus = odmitajici) - od- razovym nebo kratkodobe pusobicim poskozenim orgamitavy -tpostoj obsahujici vzdor nebo odpor vuCi pros- nismu, se nazyva uraz. Telesne nebo dusevni defekty be, pozadavku ci pfikazu drubeho, vetSinou z racionaIni- obvykle trvaleho razu jsou povazovany za vady, a to bud vrozene, nebo ziskane jako nasledek n. nebo urazu. N. byho, resp. logickeho hlediska neoduvodneny. Muze mit formu pasivni (nereagovani, "neslyseni"), nebo aktivni va tez definovana jako porucha -tadaptace cloveka, jako (verbalni zavrhovani, popirani i zlostne reakce, agresivni selhani nebo nedostatecnost adaptivnich mechanismu ph reakci na podnety z jeho prostfedi. Hranice mezi zdravim vypady), coz souvisi spiSe s typem osobnosti. V lidske -tontogenezi jsou uvadena dye vyvojova obdobi, pro nez a n. neni vzdy snadno stanovitelna. Napr. v inkubacnim jsou negativisticke projevy typicke: od 2,6 do 3,6 roku obdobi infekcnich n. jde z hlediska patofyziologie jiz 0 choveku a puberta. Obe tato obdobi jsou spojena s vydelova- robny staY, ackoli klinicke projevy nejsou zatim prukaznim -tja, rozvojem sebevedomi, yule, individuality. Zejm. ne. Velky vyznam se pfiklada imunologicke schopnosti v prvnim detskem obdobi muze mit n. velmi bouflivy cloveka a jejimu posilovani. Vznik n. je vysvetlovan jako prubeh (nezvladatelne zachvaty vzteku a agrese) a muze porucha -thomeostaze, rovnovahy organismu, zpusobe674

na urcitou pficinou (monokauzalita) nebo fadou pficin (multikauzalita). Pficiny (geneticke) mohou pochazet z poskozeneho a nevyhovujiciho vnitfniho nebo vnejsiho prostfedi, nejcasteji ze vztahu mezi nimi. Etiologie n. je souborem poznatku 0 pficinach n. Patogeneze n. je racionalni vyklad vnitfniho mechanismu, ktery vede od zdravi k n. Casto se hovori 0 etiopatogenezi n. jako 0 kombinaci bioI. procesu patogeneze a vlivu cinitelu zevniho prostfedi. Podle A. 'lcicka (1974) muzeme prubeh n. rozdelit na tato obdobi: 1. prepatogeneze; 2. casna patogeneze (latentni faze n., asymptomaticka eili subklinicka faze); 3. rozvinuta patogeneze (nekdy prodromalni stadium s nespecif. pfiznaky, jako je unavnost apod.); 4. ukonceni patologickeho procesu (s vylecenim celkovym nebo s vylecenim s trvalymi nasledky ci pfechodem do chronicke formy nebo smrti). Pro vznik n. je rozhodujici staY a pusobeni ill skupin cinitelu (etiologicka triada): a) puvodce nemoci (specif. agens), ktery vyvolava n. nejen svou pfitomnosti, ale i chybenim (napr. avitamin6za), b) cloveka s jeho demogr. charakteristikami (pohlavi, vek, etnicka skupina, rasa), fyziologick)'rni stavy (namaha, stres, zpusob vyzivy, tehotenstvi, puberta, smmuti), imunologickou zkusenosti, genetickymi predispozicemi, postoji a chovanim, resp. mirou zdraveho zpusobu zivota, c) zevniho prostredi, ktere zahrnuje aspekty bioI., pfir. a soc., z nichz nejvetSi vyznam pro vznik n. maji prace ajeji podminky, vztahy mezi lidmi, zivotni prostfedi a soc.-ekon., kult. a psycho\' podminky, v negativni poloze zejm. soc. determinovany -tstres. Z hlediska pravdepodobnosti vzniku n. jsou definovany rizikove znaky Ci faktory a rizikove osoby, tj. vlastnosti Ci okolnosti zivota cloveka, ktere zvysuji pravdepodobnost vzniku n. nebo zhorsuji prubeh jiz existujici n. Rizikove faktory se nachazeji jak v zevnim, tak ve vnitfnim prostredi. V zevnim prostfedijsou to zejm. prach, kour, zareni, hI uk, toxicke latky, konfliktni soc. vztahy, spatne ekon. podminky, tizive spol. pomery, soc. utlak apod. Ve vnitfnim prostfedi to jsou nedostateene imunologicke vlastnosti, geneticke poruchy, zvysene hladiny latek v krvi, zvyseny krevni tlak, kriticka obdobi zivota, skodlive zivotni navyky, zejrn. nedostatecna Ci nadbytecna vyziva, koureni, nedostatek pohybu aj. Ve vyspelych zemich se podafilo potlacit klasicka infekcni onemocneni, jako je tuberkul6za, nestovice, detska obma aj., ale zvysil se pocet chronickych onemocneni v dusledku tzv. civilizacnich faktoru a rizik, mezi nez byvaji razeny zvl. ekologicky narusene zivotni prostredi, deformujici vliv povahy prace a pracovnich podminek, nezdravy zivotni zpusob provazeny nedostatkem pohybu ve zdravem prostfedi, nadmemou nebo nespra-

vnou vyzivou, chronickym pusobenim neuropsych. zateze a skodlivymi navyky - kourenim, alkoholismem a toxikomanii. lednotlive skodliviny zpusobujici n. oznaeujeme pojmem noxa. V dusledku jejich pusobeni prevladaji v techto zemich n. chronicke, obehove a kardiovaskulArni, n. dychacich cest, diabetes, nadorova onemocneni, alergie, poruchy imunitniho systemu aj. Samotna lecbajiz nestaci zabranit jejich rozsifeni, proto se pfistupuje k siroke celospol. pojate -tprevenci, zahrnujici krome zdravotnick)'ch opatfeni, jako je dispenzarizace nemocnych a ohrozenych osob, take zasahy spolecnosti a statu vedouci k ozdraveni zivotniho prostfedi a ovlivneni -tzpusobu zivota obyv. Vznik n. znamena pro cloveka zmenu soc. situace v zamestnani, v rodine i na verejnosti. Nemocny clovek vstupuje do role pacienta (T. Parsons, 1974), kterou Ize vymezit: a) legalnim uznanim tohoto stavu ajeho pozadavku i osvobozenim od dosavadnich povinnosti, jehoz rozsah stanovi lekaf, b) povinnosti obracet se na zdravotnicke zafizeni a lekafe, fidit se jejich pokyny a spolupracovat pri leceni. Spol. vyznam n. je dan: castosti a delkou jejich trvani, vekem postizenych osob, ovlivnitelnosti vzniku a prubehu n., zavaznosti jejich pruvodnich jevu nebo nasledku, jako je ztrata pracovni schopnosti, ohrozeni okoli a pfiStich generaci, umrti. Nauka 0 tfideni n. ajejich souvis los tech se nazyva nozologie. Pod pojmem nozologicka jednotka rozumime n. v uzsim smyslu jako urcitou skupinu pfiznaku, pricemz soubor spolu se vyskytujicich pfiznaku je oznacovan jako syndrom. Mezinar. statist. klasifikace n. uvad! podle sve 10. revize (u nas platne od I. I. 1994) 19 illd n.: I. nektere infekcni a parazimmi nemoci; II. novotvary; III. nemoci krve, krvetvomych organu a nektere poruchy tykajici se mechanismu imunity; IV. nemoci endokrinni, vyzivy a premeny latek; V. poruchy dusevni a poruchy chovani; VI. nemoci nervove soustavy; VII. nemoci oka a ocnich adnex; VIII. nemoci ucha a bradavkoveho vybezku; IX. nemoci obehove soustavy; X. nemoci dychaci soustavy; XI. nemoci travici soustavy; XII. nemoci kuze a podkozniho vaziva; XIII. nemoci svalove a kostemi soustavy a pojivove tkane; XIV. nemoci mocove a pohlavni soustavy; XV. tehotenstvi, porod a sestinedeli; XVI. nektere stavy vznikle v perinatalnim obdobi; XVII. vrozene vady, deformace a chromozomaIni abnormality; XVIII. pfiznaky, znaky a abnormalni klinicke a laboratorni nalezy nezarazene jinde; XIX. poranen!, otravy a nektere jine nasledky vnejsich pfiCin. A: disease, illness, sickness, disorder F: maladie N: Krankheit I: malattia Lit.: Badura, B. ed.: Soziale UnterstUtzung und chronische Krankheit. Frankfurt a.M. 1981; Balint, M.: The Doctor, his Patient and IIlnes. 1957;

675

nemoc dusevni

neoevol ucioni sm us

Fisher, S. - Todd, A: Social Organization of Doctor-Patient Communication. Washington 1983; Freidson, E. ed.: The Hospital in Modern Society. New York 1963; Gerhardt, u.: Patientenkarrieren. Frankfurt a.M. 1986; Kalimo, R. E. - Batawi, M. A. - Cooper, C. L.: Psychosocial Factors at Work and their Relations to Health. Geneva 1987; Kapr, 1. - Muller, Kniha 0 nemoci. Praha 1986; Kirchgiissler, K.: Diagnose und Deutung. Giessen 1986; Pjlanz, M.: Soziokulturelle, epidemiologische und okologische Aspekte der Krankheit In: Der Kranke in der modernen Gesellschaft. Koln, Berlin 1969; Rohde, 1.: Soziologie des Krankenhauses. Stuttgart 1962; Strauss, A. - Glaser, B.: Chronic Illness and the Quality of Life, St. Louis 1975; Zdcek, A: Metody studia zdravi a nemoci v populaci. Praha 1974. Cas.: Casopis lekaru ceskych, 1984; Ceskoslovenskt! zdravotnictvi, 1986; Praktickj lekaf, 1967; Social Science and Medicine, 1984.

c.:

Gla, Pur

n e m 0 c d use v n i viz psychiatrie, psychiatrie socialni nemocnice viz sociologie mediciny, zdravotnictvi n em 0 c nos t - vyskyt a pusobeni -tnemoci v populaci. Je to charakterlstika demogr., kauzaIne propojemi s -t6mrtnosti, -tnadeji doziti a -tdlouhovekosti, a zaroven charakteristika kvality populace, soc. situace a soc. vyvoje. Snizovani n. populace bylo vzdy povazovano za zmimku -tpokroku, jeji zvysovani za zmimku spo!. upadku. N. oslabuje -tlidsky potencial a je vyraznym ukazatelem -tvarovnych progn6z. Statistika zkouma jednotlive nemoci jako hromadny jev a sleduje jejich rozSfi'eni v populaci. Je vsak obtizne defmovat sledovanou jednotku, tj. jednotlivou nemoc, protoze pi'esna hranice mezi -tzdravim a nemoci neexistuje. Bezne se eviduje porucha zdravi ci uraz vyzadujici leceni, ale statist. nelze napi'. podchytit poruchy ve well-being apod. Zvlasf se eviduje pocet onemocneni a pocet nemocnych osob, nebof jedna osoba mlize onemocnet v prlibehu sledovaneho obdobi vicekrat. Ukazatelem intenzity onemocneni je mira incidence neboli mira onemocneni, kdy pocet onemocneni je vztazen ke stfednimu stavu obyv. Poeitaji se tez miry incidence na urcitou nemoc. U akutnich infekcnich chorob se tento ukazatel oznacuje jako mira napadeni. Rozsii'eni n. v populaci vystihuje ukazatel prevalence (tez ukazatel n.), coz je pomer nemocnych osob (vsech nebo pouze na urcitou nemoc) k cele populaci. Podle zplisobu ukonceni nemoci rozliSujeme miru uzdraveni a miru letality neboli srnrtnosti, pomer zemi'elych na urCitou nemoc ku stfednimu stavu populace, coz vystihuje zavaznost dane nemoci v populaci. Zavaznost dane nemoci z hlediska uzdraveni udava mira fatality neboli mira srnrtelnosti, kdy pocet zemi'elych na urcitou nemoc je vztaZen ke stfednimu stavu populace nemocnych danou nemoci. Studium n. je komplementami studiu zdravi, resp. zdravotniho stavu ci situace. Sleduje se pi'i nem i prlimema delka nemoci, prtimemy pocet prostonanych dnli, zastoupeni pracovne neschopnych z celkoveho poctu pojiStenych osob, pocet pi'iznanych invalidnich duchodu apod. Program Svetow! zdravotnicke

676

organizace s nazvem Zdravi pro vsechny do roku 2000 podnitil i usili odbomiku 0 stanoveni objektivnich ukazatelu zdravotniho stavu. Pi'i statist. studiu nemoci, urazu a pi'iCin smrti se poukazuje na nedostatek informaci 0 n., na nejednotnostijeji evidence i na podcenovani pi'esnosti pi'i zapisu diagnozy, ktere mohou znacne ovlivnit kvalitu zpracovavanych statist. vysledku. N. a zdravotni stav, resp. situace populace, souvisi i s problematikou -tzivotniho prostredi a pracovniho prosti'edi, s fyzickou zdatnosti obyv., vyplyvajici z urcitych zivotnich navyku, s vyzivou a pristupem lidi k orazkam vlastniho zdravi. Podle Svetove zdravotnicke organizace se tyto vlivy podileji na celkove urovni n. zhruba 80 %, uroven prace a vybavenost zdravotnictvi 20 %. Zdravi an. obyvatelstva nejen zavisi na jednotlivych soc. a ekon. podminkach dane spolecnosti, ale take vyrazne tyto podminky ovlivnuji Ci pi'imo vytvareji. Pokusy 0 sestrojeni souhmneho indexu zdravi, resp. n., jsou zatim bezuspesne, nebof je velmi obtizne stanovit vahu jednotlivych slozek zdravotniho stavu. A: illness incidence, sickness rate F: morbidite N: Morbiditat, Erkrankungsziffer I: morbilita Lit.: Hansluwka, H. E.: Measuring the Health Status of a Population. Population Bulletin of the United Nations, 23124,1987; Strauss, A - Glaser, B.: Chronic Illness and the Quality of Life. St. Louis 1975; viz tez ->dernografie, ->nernoc.

Kal n e n as iii - 1. princip polit. boje, podle nehoz je nutne se zi'ici jakehokoliv fyzickeho -tnasili vuci protivnikovi, protoze jedinymi opravnenymi prosti'edky jsou pi'esvectcovani, diskuse, interakce s partnerem s cHern rozsii'it sferu kooperace, pfip. pi'esvMcit ho 0 chybe a pi'ivest ho kjeji naprave, krajnim prosti'edkem je vypovezeni ochoty respektovat pravni normy, tedy -tobeanska neposluSnost; 2. specif. polit. postup pouzity v Indii Narodn{m kongresem pod vedenim M. K. Gtindht110 v boji za nezavislost Indie a zalozeny na principech ahinsy a satjagrahy. Ahinsa je dulezity princip nekterych indickych nabozenstvi, ktery znamena zdrlovani se nasilnych Cinu a soucasne pozitivni princip -tlasky ke kazdemu tvoru a zavazek neublizit mu ani slovem, ani cinem. Ahinsa ale nesrni byt lhostejnosti ke zlu, anijeho trpnym pi'ijimanim. Satjagraha, coz etymologicky v gudzaratstine znamena pevne drleni pravdy, podle formulace Gandhiho triurnfpravdy silou duse a lasky, je aplikaci ahinsy na sferu polit. boje. Slovo sarno - na zaklade souteze, kterou vypsal v r. 1907 M. Gandh{ v dobe sveho pusobeni v jizni Africe - vytvoi'il jisty Magual Gandhi. Stoupenec satjagrahy musi podstoupit proces sebeoCisteni a sebezdokonaleni, satjagrahina proto charakterizuje 6stota, pohlavni zdrlenlivost, dokonce v krajnim pripade i celibat v ramci manzelskeho zivota

(brahmancaIje, coz podstoupil sam GandhI), chudoba a 1::1Ska k pravde, pod Ie Gandhiho duse osvobozena od strachu pred krali, kastami, lidmi, divokou zvefi a smrti. V ramci satjagrahy lze rozlisit proud krajni, absolutisticky, a proud umirueny, reprezentovany napi'. D. Nehniem, ktery pojimal princip n. vyrazne instrumentalneji nez Gandhi. Princip n. je znam tez z dila L. N. Tolsteho, ktery Gandhfho obdivova!. V teto souvislosti se nekdy pi'ipomina take Petr Chelcickj. V prakticke politice se princip n. obvykle uplatnuje v postupnych etapach - pi'ipravne akce, kursy dobrovolniku, komunikace s oponentem, mas ova shromazdeni atd. Aplikace principu n. je znama take z pusobeni Martina L Kinga v USA. Byly uCineny i pokusy 0 tzv. revo!. interpretaci principu n. (M.Lerner v USA), ktere pokladaji aplikaci n. za pi'ipravu ke skutecne -trevoluci, jez zapocne ve chvili, kdy panujici ti'ida pouzije sarna nasili. Tato interpretace rna inspirace v -ttrockismu. Princip n. v puvodni gandhiovske podobe rna pros pet i protivnikovi, protoze smyslem jeho pouziti neni protivnika znicit, ale pi'ivest k nahledu vlastniho omylu a k ochote jej napravit: neni dulezite zvltezit, ale pi'esvectCit. Nesmi byt nikdy ztotoznen se zbabelosti a nesmi byt vyrazem slabosti: kde neni volby mezi zbabelosti a nasilim, pi'ipousti sam Gandhi nasili. Princip n. se zacina pouzivat v nekterych -tekologickych hnutich, kde nekdy vyusfuje v akce obcansk6 nepos lusnosti. Podle nekterych s-gickych teorli by se princip n. mel stat soucasti kazdodenniho moralniho vectomi, cimz by mohlo byt dosazeno humanizace soudobych spolecnosti, jez charakterizuje brutalita, agresivita a intolerance. A: nonviolence F: non-violence N: GewaItlosigkeit I: nonviolenza

c.:

Lit: Fusero, Gandhi. Bratislava 1990; Gdndhi, M. K.: M~j experiment s pravdou. Bratislava 1988; Nehru, D.: Objeveni Indie. Praha 1957; Lazari-Pawlowska, I.: Etyka GfuJdhiego. Warszawa 1965; Lapierre, D. - Collins, L.: 0 pulnoci pfijde svoboda. Praha 1983.

Pet neoa bso lu tism us viz absolutismus neo beha viorismus viz behaviorismus neoevolucionismus - (zi'ec. neos == novy; lat. evolvere == rozvinout) - smer zkoumajici kult. evoluci jako rozhodujici proces pi'emen -tspolecnosti a -tkuItury. N. se rozvinul v 60. !. 20. st. Byl do znacne miry reakci na jednostrannost difuzionistickeho, funkcionalistickeho a etnopsycho!. vykladu sociokult. vyvoje. VYzn. impulsem, ktery pi'ispel k rozvoji n., byl rozpad kolonialni soustavy po 2. svet. valce, ktery podnitil zajem antropologu o hluMi analyzu mechanismu vyvojovych promen a empir. vyzkum smeru, rychlosti a akcelerace kult. pokroku

v rozvojovych zernich. N. odmirn apriomi pi'istup ke studiu vyvojovych zakonitosti, ale opira se 0 empir. data z terennich vyzkumu. Predstavitele n. vyuzivaji -thistoricke metody a -tsrovnavaci metody ke studiu cinitelu, ktere rozhodujicim zpusobem determinuji kult. vyvoj, aby pak rekonstruovali smery, etapy a zmeny,jimiz prochazi cele lidstvo i jednotlive kultury. Usiluji 0 jednotu geneticke, strukturalni a funkcionaIni explanace za pomoci poznatkli evolucni biologie, kybemetiky a ekologie. Charakteristickym rysem koncepci n. je studium kult. systemu z hlediska jejich interakce s vnejsim prosti'edim, pohled na cloveka jako na soucast -tekosystemu. Snaha 0 prekonani jednofaktoroveho vykladu kult. evoluce vyustila v systemovou interpretaci kultury zalozenou na analyze prosti'edkli, jimiz se clovek adaptuje na pi'rr. a kult. prostfedi. Pro ranou fazi n. je charakteristicke rozdeleni na stoupence univerzalni evoluce pohlizejici na vyvoj lidstva jako na celek, ktery se podle obecne platnych pravidel progresivne vyviji jednim smerem, a na stoupence multilinearni evoluce, ktefi studuji dejiny kultury jako radu kult. systemu paralelne se vyvijejicich v nekolika smerech. Zaklady teorie univerzalnf evoluce rozpracovali L A. White a G. V. Childe. White povaZuje za zakl. determinantu kult. evoluce technologii, chapanou jako sumu vMomosti, znalosti a prosti'edku, umoznujici lidstvu pi'etvaret pnrodu. Podle neho technologie rozhodujicim zpusobem ovlivnuje vsechny ostatni oblasti kultury pi'edevsim diky roli, jakou hraje v procesu transformace energie a jejiho vyuzivanf clovekem. V opozici k teto koncepci vystoupil v poIovine 50. 1. J. H. Steward se svou teorli multilineami evaluce. Podle neho neni univerzaInf evoluce schopna vysvetlit kult. divergenci a lokaIni adaptaci, proto navrhuje rozpracovani systemu metod spiSe empir. nef deduktivniho charakteru, ktery by umoznil provest hist. vyzkum podobnosti a specif. rysu paralelne se vyvijejicich kultur. 0 pi'ekonanf rozporu mezi zastanci univerzalnf a multilineami evoluce se v 60. !. pokusili predstavitele nove nastupujici generace n. M. D. Sahlins, E. R. Service, T. D. Harding, D. Kaplan. Jejich snahy vyustily ve zformulovani teorie specif. a obecne evoluce jako dvou vzajemne komplementamich hledisek. Pi'edmetem zajmu obecne evolucni klasifikace je strukturaIni konvergence, zatimco specif. evolucnf hledisko se sousti'ed'uje na studium lineamich divergenci. Tato diferenciace pi'istupu umoznila realizovat na zaklade teor. vychodisek konkretni evoluce exaktnejsi vyzkumy mikroevolucnich procesu vyuzivajicich kUlt.-ekologickou interpretaci. Soubezne s mikroevolucionistickymi vyzkumy se rozvijela makroevolucionisticka orientace n., jejimz typickym reprezentantem je -tkulturni materialismus M. Harrise.

677

neomarxismus

neofasismus

A: neo-evolutionism F: llI!o-evolutionnisme N: Neoevolutionismus I: neoevoluzionismo Lit.: Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Sahling, M. D.: Evolution and Culture. Ann Arbor 1960; Service, E. R.: Cultural Evolutionism: Theory in Practise. New York 1971; Steward, 1. H.: Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution. Urbana 1955; White, L. A.: The Evolution of Culture: The Development of Civilization to the Fall of Rome. New York 1959.

Sou

neofasismus - polit. ---.hnuti pO 2. svet. viHce navazujici otevfene nebo skryte na ideologii, program a polit. strategii it. ---'fasismu nebo nem. ---'nacismu. Je soueasti pravicove extremistickeho polit. spektra. Puvodne bylo takto oznaeeno it. hnuti Movimento Sociale ItalianolDestra Nationale, ktere zorganizovali stoupenci tradieni fasisticke ideologie v r. 1946. Po porazce fasistickych zemi Nemecka a Italie se zdalo, ze epocha fasismu skoneila, ale brzy se zaealy tvofit skupiny s obdobnym ideol. programemo Protoze vsak pusobeni fasismu nebylo zapomenuto a ve vetSine evrop. zemi bylo otevfene pokraeovani fasisticke politiky zakazano zakonem, musely skupiny hlasici se k tomuto hnuti provest ureite zmeny ve svem programu. Navic se proti 20. a 30. I. zmenila polito a ekon. situace. Pro lepsi odliseni od puvodniho fasismu se proto v s-gii pouziva oznaceni n. Navaznost na fasistickou ideologii, symboliku a formy boje se v neofasistickych hnutich projevuje jednak zduraziiovanim tradicnich norem, jednak v tezich, ktere se pokouseji 0 revizi negativniho obrazu fasistickeho pusobeni (tzv. osvetimska lez - viz ---'holocaust). Neofasisticka hnuti propaguji extremne autoritativni mocenskou strukturu, ---.korporatismus ve vystavbe statu a etnicky Cistou, hierarchicky organizovanou spolecnost. Obraceji se, casto s pouzitim ---.nasili, proti cizincum, azyIan tum, domacim mensinam, levicove orientovanym skupinam i vsem autonomnim hnutim. Ve vetSine zemi nepfesahly fasisticke skupiny po dlouhou dobu uroveii marginalnich ---'sekt, pouze v Italii (Movimento Sociale Italiano), SRN (DVU, Sozialistische Reichspartei), Americe, Anglii a Francii ziskaly, i kdyz pouze prechodne, urCity vyznam. V polo vine 70. I. v dusledku krizovych jew v modernich spolecnostech stoupa teroristicka a propagandisticka aktivita fasistickych skupin. Volby v 80. I. zaznamenaly zretelny vzestup popularity pravicove extremnich stran vcetne stran neofasistickYch. Vzrostl take pocet stran, ktere sice nejsou primo neofasisticke, ale pfevzaly nektere prvky z jejich ideologie, pfedevsim extremni xenofobii. K temto stranam patfi napf. Front National ve Francii nebo republikani v SRN. PfiCinou jejich uspechu je vzestup pocitu ohrozeni a tendence casti volicstva, ktere dosud tradicne volilo umimene pra-

vicove strany, podporovat radikalni feseni nastale krize. Ve fasisticke ideologii a fasistickych skupinach nelze videt pouhe zbytky tradicniho fasismu. Jejich moznosti, resp. uspech v dneSni spolecnosti podporuje mnoho imanentnlch procesu, jako je rostouci nespokojenost s polit. systemem a stranami s nim spojenymi, rostouci nezamestnanost, rasismus a xenofobie v dusledku rostouciho podilu cizincu v jednotlivych zemich apod. Strach z cizincu je nezridka vyvolavan zameme i etablovanymi stranami, ktere se timto zpusobem snazi ziskat ve volbach hlasy konzervativnich volicu. Neofasisticke pfedstavy se casto objevuji v subkultufe mnoha adolescentnich sku pin, jako jsou wikings, ---'skinheadi apod. A: neo-fascism F: neo-fascisme N: Neofaschismus I: neofascismo Lit.: Faller, K. - Siebold, H.: Neofaschismus. Frankfurt a.M. 1986; Opitz, R.: Faschismus und Neofaschismus. 2 d. Kaln 1988.

Bay

neofem inism us viz feminismus n e 0 fi Ii e - (z fec. neos = novy; fil6 = miluji) - vysoce pozitivni hodnoceni inovaci v ruznych oblastech spol. zivota. Podle Jean Lenske a Gerharda Lenskiho je am. spolecnost 20. st. prototypem neofilni spolecnosti, protoze se v ni vysoce, az nekriticky pozitivne hodnoti ---.kreativita a ---.inovace v umeni, vede, technologii, zabavnim prumyslu a v posledni dobe dokonce i v technice a technologii. Nektefi autofi, napr. Charles S. Green, poukazuji na to, ze tento predpoklad neni ani pro am. spolecnost dostatecne spolehlive empir. dolozen. Opakem n. je neofobie, strach z inovaci a odpor az nenavist ke vsemu novemu. A: neophilia F: neophilie N: Neophilie I: neofilia Lit.: Lenski, 1. - Lenski, G.: Human Societies. New York 1982.

Pet n eo fo b ie viz neofilie neokeynesism us viz monetarismus neokonzerva tism us viz konzervatismus neo korpora tism us viz korporatismus neolingvistika - (zfec. neos =novy; lat.lingua =jazyk) - odvetvi ---'lingvistiky, ktere se koncentruje na poznani ulohy ---'jazyka pfi vytvareni kult. svebyt';losti nar. spolecenstvi. Vzniklo na zacatku 20. st. v Italii a v Nemecku, hlavnim pfedstavitelemje K. Vossler. N. spojuje vyvoj jazyka s vyvojem ---'civilizace. Zakl. ideou je, ze v historii jazyka se odrazi veskery duchovni Zivot ---'naroda. Z neolingvistickych tradic vychazi napr. rak. teoretik stylistiky L. Spitzer pfi zkoumani soc. pfiein vyznamovych posunu ve slovni zasobe.

A: neo-Iinguistics F: neo-Iinguistique N: Neolinguistik I: neolinguistica Buch n e 0 m a I t h u z ian s t v i viz malthuzianstvi, politika natalitni n e 0 mar xis m us - souhmne oznaeeni pro s-gicko-fi!. a ekon. koncepce, zejm. zapadoevrop. a am., ktere se snazi na zaklade novych interpretaci K. Marxe nebo na zaklade navratu k tzv. autentickemu ---.marxismu analyzovat nove jevy kap. spolecnosti, fi!. fundovane kritizovat praxi tzv. ---'reaIneho socialismu a formulovat projekty polit. Cinnosti altemativni jak vuci strategii a taktice kom. hnuti, tak vuCi etablovanym po lit. hnutim, smerum a stranam kap. spolecnosti. Oznaceni n. pravdepodobne poprve pouzil Franz Mehring v r. 1901 v recenzi knihy Davida Koigena, ktery se pokusil vratit do marxismu ideje mladohegelovskeho hnuti. Jako synonymicky termin pro n. se pouziva oznaceni "zapadni marxismus" (L. Goldmann, G. Marramao), "zapadoevropsk,Y marxismus" (A. Schmidt), "kriticky marxismus" (F. Cerrutti), "pozdni marxismus" (F. Bockelmann), antiautoritarsky nebo neklasicky marxismus. Po padu kom. systemu se neomarxiste sami oznacuji za myslitele marx. inspirovane, nektefi se vsak k oznaceni n. nehlasi vubec. Souhmna charakteristika n. neni prakticky mozna, protoze n. je hist. i tematicky, ba dokonce regionalne silne vnitfne diferencovan. Karl KUhne navrhuje, aby za neomarxisty byli oznacovani vsichni autofi, kteri se ve 20. st. hlasili Ci hhisi k marxismu a soucasne byli a jsou ze strany stoupencu dfive oficialniho, dnes doktrinarskeho marxismu-leninismu pokladani za revizionisty, odpadliky, kryptomarxisty nebo "pfevlecene marxisty". Termin pfevleceny marxista pro oznaceni neomarxistu pouzil poprve V. 1. Lenin v r. 1913 proto, ze se domnival, ze vseobecne nadseni pro marxismus a jeho "svetova akceptace" si takovou kamuflaz vynucuje. Termin n. se vsak prave naopak zacal obecne pouzivat proto, aby se vyjadfila distance od ---'marxismu-Ieninismu, jehoz neZivotnost byla od druM poloviny 20. I. stale viditelnejsi. Obecne Ize rici, ze za n. lze pokladat vsechny verze marxismu vznikle ve 20. st. (nektefi analytici n. rikaji dokonce po r. 1945) krome marxismu-Ieninismu v jeho leninske, stalinske a poststalinske verzi. Je pomeme obvykle hist. clenit vyvoj n. do 4 etap. 1. Obdobi klasickeho, raneho n. je reprezentovano zejm. dilem G. S. Lukacse (Geschichte und Klassenbewusstsein, 1923), ktere sehra10 v rozvoji n. rozhodujici roli. Lukdcs, ktery pozdeji n. fakticky opustil, v tomto dile ukazuje vyznam dialektiky jako jadra marxismu, hledisko totality jako odlisujici znak

marxismu od partikularismu burzoazniho vedomi a klade zaklady sve teorie zvecneni. Tomuto obdobi pfedchazely pokusy 0 spojeni marxismu s jinymi fil. systemy, zejm. s novokantovstvim a pozitivismem. K prvni generaci n. nepochybne patti K. Korsch (Marxismus und Philosophie. 1923), ktery vyvoj po Marxovi poklada za scientizaci marxismu, soucasne vsak problematizuje celou existenci burzoazni spo!. vedy; byva s ni vsak spojovan take A. Gramsci. 2. K obdobi n., kdy dominuje tzv. ---'frankfurtska skola, zejm. ve sve am. vyvojove fazi, jsou tazeni zejm. H. Marcuse a E. Fromm. 3. V dalSim obdobi se formuje a pus obi tzV. ---."nova levice" (Ch. W. Mills, 1. L. Horowitz, ale i polit. radikalove, jako jsou F. Fanon, R. Debray, R. Dutschke, aj.) a vznika n. v nekterych zemich tzv. realneho socialismu (v 60.1.), zejm. v jugoslavske skupine sdruzene kolem casopisu Praxis; v Ceskoslovenskujej reprezentuje 1. Svitak, L. Sochor, K. Kos{k, J. Strinka, kriitky cas E. Urbanek aj., v Macfarsku tzv. budapesiska skola (A. Hellerovti, F. Feher, D. Markus, M. Vajda, A. Hegedus), v Polsku A. Schaff a po jistou dobu L Kolakowski. V teze dobe se konstituuje n. ve Francii v podobe existencialistickeho n. (J. P. Sarlre) a strukturalistickeho n. L. Althussera a jeho stoupencu (E. Balibar, D. Lecourt aj.); po jistou dobu k n. pati'il i M. Merleau-Ponty. Rak. n. je reprezentovan zejm. E. Fischerem a F. Markem. It. n., ktery navazuje na tradici Gramsciho, pfedstavuje zejm. G. della Volpe aj. Od 70. !. je obvykle k n. radit take nektere vyzn. ekonomy, napr. P. M. Sweezyho, S. Hooka, P. A. Barana, M. Dobba, A. Emmanuela, E. Mandela ~., ktefi ovsem patfi k ruznym generacnim vrstvam. 4. Filozofie a s-gie tzv. marx. inspirace se transformovala tesne pi'ed a padem realneho socialismu a po nem (N. Poulantzas, A. Gorz,1. M. Wallerstein, Hellerovd a Feher po emigraci z Macfarska, J. Amason a skupina kolem casopisu Thesis Eleven). Tato skupina neomarxistU vyzn. vstupuje take do diskusi 0 ---'postmodernismu (B. Smart, D. Harvey, C. Castoriadis aj.). Z vecneho hlediska se n. jako teor. koncepce vnitfne cleni na dye velke skupiny: 1. Prvni se obvykle oznacuje jako dia!.-humanisticka aje pro ni pfiznacna inspirace zejm. ve 30.1. nove objevenymi a publikovanymi pracemi raneho Marxe (Ekonomicko-filosoficke rukopisy, 1844, a Rukopisy Grundrisse), duraz na humanisticky moment v klasickem marxismu, prace s takovymi pojmy, jako je ---'odcizeni a ---.emancipace. Blizko k teto orientaci mel i W. Benjamin a potom cela frankfurtska skola a tzv. freudomarxismus pi'edstavovany W. Reichem, ktery se dokonce pokusil 0 ustaveni sexualne-ekon. s-gie. Fr. existencialisticky n. je dobre reprezentovan zejm. pracemi J. P. Sartra (Critique de la raison dialectique, 1960 aM. M er679

678

neopoziti vism us

neomerkan tilismus

leau-Pontyho Humanisme et terror, 1947, aLes aventures de la dialectique, 1955, angl. 1973). Na pocatku 60. 1. vyzn. ovlivnil nejen fr., ale i vychodoevrop. marxismus an. R. Garaudy, a to nejprve kritikou filozofie --tstalinismu v Perspectives de l'homme (1959) a pote zejm. praci Le grand tournant du socialisme (1969), ktera systematicky reaguje pfedevsim na procesy vedeckotech. revoluce a navrhuje altemativni modely socialismu vuci SOY. socialismu. K n. tohoto typu patH take tzv. fenomenologicky n. (E. Pacci, P. Picone), ktery se pokusil 0 syntezu fenomenologickeho pojmoveho aparatu s marxismem, pfedevsim pfi analyze --tkaidodennosti. Podobny pokus uCinii ve Francii s jinymi fil. akcenty H. Lefebvre (Critique de la vie quotidienne, I-Ill), jehoz pokus 0 modemizaci marx. estetiky silne ovlivnil vychodoevrop. intelektualy v 60. 1. Podobny zajem projevuje i L. Goldmann systematickou strukturalne-marx. analyzou literatury (Pour une sociologie du roman, 1964). W. Eucken fika, ze vlastne cely n. je charakterizovan enormnim zajmem 0 tzv. nadstavbove fenomeny, jako je filozofie, umeni a daISi tzv. ideol. formy. Mnozi neomarxiste, Lukdcsem pocinaje, meli inspirace s-gicko- ci fil.-esteticke (E. Balibar, G. della Volpe, P. Macherey, Ch. Glucksmann, dokonce i L. Althusser, T. F. Eagleton, v byvalem SSSR M. F. Bachtin a J. Lotman, je-li ovsem mozne je k n. fadit). Osobite misto v dejinach n. zaujima "velky soliter" E. Bloch se svou filozofil --tnadeje. 2. Druhou skupinu pfedstavuje tzv. scientisticky n. Jestlize dial.-humanistickY n. vytyka klasickemu marxismu, ze je malo humanisticky a priIis scientisticky, pak tato orientace naopak zduraziiuje, ze je malo ved. Jejim nejvyznamnejsim predstavitelem je nesporne L. Althusser se svym "teoretickym antihumanismem", "antihistorismem" a "antiempiricismem" (Lire Capital I-II, 1965; Pour Marx, 1966). G. della Volpe se v tomto ideovem ramci pokusil fil. revidovat metodologii marxismu tim, ze odmitl pouzitelnost abstrakci a obecnych kategorii k analyze soc. fenomenu a navrhl "specifickou logiku specifickeho pfedmetu". Tzv. analyticky n. vznikl v 70. 1. v USA a v Anglii (G. A. Cohen, J. Roemer). Urcita cast n. se zabyva analyzou procesu probihajicich v tfetim svete a problemy tzv. svet. systemu (I. Wallerstein). K n. lze fadit take nektere feministicky orientovane autorky a autory a zejm. analytiky tfidni struktury (T. B. Bottomore, N. Poulantzas, J. Roemer, E. O. Wright). Vyzn. slozkou n. je s-gicka, kulturologicka a politologicka analyza soudobeho kapitalismu. Vcelku nezpochybnitelnym pHspevkem n. k s-gicke teorii je rozpracovam nekterych aspektu teorie --ttfid, --telit, --tkulturnlho kapibilu, role --tinteligence v moderni spolecnosti a analy680

za demogr. procesu (tzv. radikalni a humanni demografove, napf. R. J. Johnston, D. Harvey, R. L. Morill aj.), zejm. pak souvisejicich s --turbanizaci (znama kniha M. Castellse La question urbaine, 1972). Podobne jako n. kritizoval soucasne kapitalismus i realny socialismus, byl sam kritizovan jednak liberalnimi a konzervativnimi sociology a filozofy (napf. F. A. von Hayekem, R. Aronem, R. A. Nisbetem, cechoam. filozofem Rio Preisnerem, oficialnfmi marxisty, zejm. SOY. (/. Narskim, B. N. Bessonovem aj.) a zap. stoupenci "ortodoxniho" marxismu-leninismu (R. Steigerwaldem, L. Sevem), ktefi n. interpretoyaH jako zradu marxismu, jako polit. oportunismus, avanturismus atd. Fakt, ze i po empir. dukazu nerealizovatelnosti marx. utopie, kterym byl rozpad realneho socialismu jako spol.ekon. systemu, nadale existuje silna a vlivna skupina marx. inspirovanych myslitelu, lze vysvetlit pfedevsim tim, ze reaguji na realne problemy soudobe kap. spolecnosti a hledaji k ni alternativu bud gloMlni (utop.), nebo partikularni (castecne realistickou). Velmi nepfijemnym rysem urCite casti n. byl aje jeho polit. radikalismus a extremismus, ktery vsak n. jako celek necharakterizuje. vyznamove rozmazanosti a neurcitosti pojmu n. svedci ito, ze k nemu nekdy byvaji fazeni myslitele a autofi tak odlisni, jako H. Arendtova, N. Birnbaum (spoluzakladatel The New Left Review), A. V. Gouldner, T. B. Bottomore, J. Habermas, nebo dokonce G. Orwell. A: neo-Marxism F: neo-marxisme N: Neomarxismus I: neomarxismo

°

Lit.: Baranski. Z. - Short. L. eds.: Developing Contemporary Marxism. London 1985; Cohen. G,A.: Karl Marx's Theory of History: A Defence. New York 1976; Euchner. X. Y.: Position en des modernen Marxismus. Neomarxismus. Stuttgart 1972; Garaudy. R.: Marxismus XX. stoleti. Pra· ha 1968; Garaudy. R.: Perspektivy cloveka. Praha 1964; Goldmann. L.: Humanitni vedy a filosofie. Praha 1967; Kolakowski. L.: G16wne nurty marksizmu. sv. III. Warszawa 1989; Kosik. K.: Dialektika konkretniho. Praha 1965; Nary. L.: Vyvoj marxistickeho sociologickeho mysleni po Rljnove revoluci. Vybor textiI. Praha 1989; PetroviC. G.: Filosofie a marxismus. Praha 1968; Rainko. S.: Marxismus ajeho kritici. Praha 1979; Sartre. 1. P.: Marxismus a existencialismus. Praha 1966; Schaff, A.: Marxizmus . a fudske individuum. Bratislava 1966.

Pet

neomerkantilismus - (z fec. neos = novy; fro mercantile = obchodnik) - typ --thospod:irske politiky zalozene na statni podpofe vyvozu do zahranici, snaze prosadit se na trhu vyspelych kap. zemi a ziskat financni prostfedky ve zlate Ci v menach nepodlehajicfch pfilis inflaci, dale na podpofe prumyslovych odvetvi schopnych zahranicni souteze, omezovani dovozu a usilf 0 stabilizaci mezd. Tuto politiku prosazuje fada rozvojovych zemi a byla typicka pro byvale social. zeme. Dlouhodobe, obvykle vynucene uplatiiovani teto politiky vede: 1. k nerovnovaham na vnitfnim trhu (k nedostatku kvalitniho zbozi - alespoii v ne-

kterych komoditach, ke kumulaci uspor, skrytym i zjevnym inflacnim tendencim apod.); 2. k postupnemu vytvafeni dvojiho trhu - jednoho zalozeneho na domaci mene, druheho podlozeneho konvertibilni menou; tento druhy trh fungoval obvykle na bazi nelegaIni, casto ale i na bazi legalni ci pololegalni (bylo tomu tak napf. v Pol sku ci Jugoslavii, Madarsku). Pojem n. je potiZivan spiSe hovorove a vychazi z povrchnfch podobnosti principu n. s klasickym --tmerkantilismem. A: neo-mercantilism F: neo-mercantilisme N: Neomerkantilismus I: neomercantilismo Lin neoolympismus viz olympismus ne_opietism us viz pietismus n e 0 p 0 zit i vis m u s - tez novopozitivismus, logicky pozitivismus nebo logicky empirismus - vyzn. fil. smer 1. poloviny 20. st. Spojuje dye myslenkove tradice: --tempirismus starsiho pozitivismu A. Comta, machismu a empiriokriticismu s vysledky modemi logiky a studia zakladu matematiky. V pocMecnim manifestu -tVidenskeho kruhu z r. 1929, ktery se stal org. platformou neopozitivistickeho sdruzeni, se vyslovne uVadeji jako pfedchUdci D. Hume, E. Mach, H. V. Helmholz, H. Poincare, P. Duhem, A. Einstein a J. S. Mill. Mezi neopozitivisty Videnskeho kruhu patfili: R. Carnap, H. Feigl, P. Frank, K. Godel, H. Hahn, B. V. Juhos, F. Kaufmann, V. Kraft, K. Menger, O. Neurath, F. Waismann. Diskusi Videnskeho kruhu se ucastnili mnozi dalSi, mezi nimi zvl. L. Wittgenstein a K. R. Popper a iniciator cinnosti tohoto sdruzeni M. Schlick. Pod vlivem B. Russella, zvl. jeho 10gickeho atomismu a neutralniho monismu, se pfedstavitele n. snazili zastavat ve filozofii dusledne antimetafyzicke stanovisko. R. Carnap programove proklamoval pfekonani metafyziky logickou analyzou jazyka (1931). Podle neho nejsou pro filozofii rozhodujici ani gnoseologicke a tim mene ontologicke otazky, ale otazky metodologicke. Filozofie se redukuje na analyzu vet a pojmu empir. ved. Vety metafyziky, ktere nelze empir. ovefovat, maji povahu pseudo vet. Pfedmetem zkoumani ve filozofii se stava --tjazyk, zpocMku chapany jen ryze syntakticky, pozdeji pod vlivemA. Tarskiho i semanticky. Hlavnim metodol. instrumentemje metoda analyzy, ktera rna zajistit eliminaci bezprostfedne neverifikovanych pfedpokladu a napomahat odstranit pseudoproblemy ve filozofii. Vyraznym rysem neopozitivistickeho zpusobu filozofovani byla snaha vytyCit ostre hranice mezi vedou a metafyzikou, observacnim a teor. jazykem, empir. a teor. pojmy, analytickymi a syntetickymi vetami, formalnimi a realnymi vedami, smysluprazdnymi a smysluplnymi vyroky apod.

Zakl. soucastmi fil. programu n., na nemz se zvlasi podileli logik R. Carnap a sociolog O. Neurath, jsou teorie smyslu, protokolami vety, fyzikalismus ajednotna veda. Smysl empir. vet je dan jejich --tverifikaci Ci jejich verifikovatelnostf. Bezprostfedni verifikovatelnost narazila vsak na vazne prekazky a musela byt pozdeji "liberalizovana" principem konfirmace. Zkusenostni postup verifikace byl ostatne i v rozporu s intersubjektivni povahou -tjazyka vedy, ktery neopozitiviste pine uznavali. Proto byla take zavedena koncepce tzv. protokolamfch vet typu "Otto Neurath zaznamenava, ze v 3.15 odpoledne byl v pokoji stul, ktery Otto vnimal", 0 nichz se pfedpokladalo, ze jsou vyjadfeny v observacnim jazyku a jsou proto pHstupne verifikaci. Pro tyto vety vsak neexistuje zadne objektivni kriterium, podle nehoz by se dalo rozhodnout, ze jsou pravdive: smyslova data jedince to zaruCit nemohou. Ostatne ani protokolami vety nejsou ciste observacnimi vetami; aby byly syntakticky korektni, musi obsahovat alespoii jeden logicky, tedy neempir. vyraz. vetach logiky a matematiky, ktere tvoff rozsah tzv. formalnich ved, neopozitiviste soudili, ze to jsou tautologie. Ve snaze 0 --tobjektivitu a intersubjektivnost, jejiz vzor spatfovali ve fyzice, vytyciIi program --tfyzikalismu, ktery by eliminoval subjektivni prvky ve vede a filozofii a pfeklenul propast mezi pfir. aspol. vectami. Fyzikalizace empir. ved spocivala pfedevsim v redukovatelnosti jazyka mimofyzikalnich disciplfn na jazyk fyziky, ktery se mel stat univerzalnim jazykem vedy vubec. Tim melo byt take dosazeno sjednoceni vedy na zaklade jednotneho jazyka. Fyzikalismus a jednotnou vedu propagoval zvl. 0. Neurath, ktery se v fade praci (zejm. v Empirische Soziologie, 1931, a Foundations of the Social Sciences, 1944) zamefil na konstituci "fyzikalisticke sociologie", na propagaci soc. --tbehaviorismu po zkoumani spol. struktur a jejich funkci a na max. vyuzitf kvant. popisu chovani jedincu a soc. skupin. Vyhranene formulovane koncepce neopozitivistU, zvl. jejich antimetafyzicke stanovisko, byly ostfe kritizovany. Protoze pro tyto myslitele se stala veda a nikoli teologie vzorem filozofovani, sami nikdy nevahali odvrhnout nebo alespoii modifikovat sve puvodni jednostranne formulovane teze. to se zaslouzil zvl. Carnap, ktery po svem pffchodu do USA i nadale pokracoval v duchu Videnskeho kruhu. Striktni dichotomii observacnich a teor. pojmu vsak doplnil zavedenim tzv. dispozicnich pojmu, ktere maji umoznit i pfechod mezi observacnim a teor. jazykem. Prave tak nahradil princip verifikovatelnosti zasadou potvrdite1nosti. Nemene vyzn. bylo ito, ze pfekonal sve uzce syntakticke pojeU logiky systematickym rozpracovanim logicke semantiky. Ale svuj boj proti tradicni metafyzice nikdy neopustil. Neopozitiviste ve svem tech. propracova-

°

°

681

nepotismus

neopsychoanalyza

nem pojeti filozofie, kterou zamysleli zkoumat ciste ved. prostfedky pod Ie vzoru fyziky, se zamefili jenom na problematiku tzv. kontextu justifikace - na zduvodneni a na ospravedlneni dosaieneho vedeni ana struktumi a metodol. oUizky vystavby ved. teorii. Zaujali takto vyrazne intemaIisticke a ahistoricke stanovisko, ignorovali problematiku tzv. kontextu objevov{mi, otazky rUstu ved. poznani a spo\. dimenze vedy. A prave v tomto smeru byly jejich puvodni pfistupy modifikovany a doplneny predstaviteli postpozitivismu, ktefi navazali na jejich scientistickou orientaci, odmitli vsak jejich kritiku metafyziky ci ontologicke fundamentace jazyka vedy. A: neo-positivism F: Dt!o-positivisme N: Neopositivismus I: neopositivismo Lit.: Kraft, V.: Der Wiener Kreis, der Ursprung des Neopositivismus. Wien 1950; Tondl, L.: Novopositivismus. In: Tondl, L. a kol.: Soucasmi zapadnt filosofie. Praha 1958.

Ber

neopsychoanalyza - (z rec. neos = novy) - obsahove nejednotny smer, ktery se vyvinul z kriticke revize .... psychoanalyzy odmitnutim jejiho .... biologismu, ktery v podstate nahradil .... sociologismem. Lapidame charakterizovala tyto "nove cesty v psychoanalyze" K. D. Horneyova v r. 1939 jako "psychoanalyzu bez libida". Byly ovsem odrnitnuty nebo podstatne revidovany i dalsi ustredni koncepty kiasicke psychoanalyzy, zejm. ty, ktere se vztahovaly ke vzniku neur6z (col. je ustredni tema klasicke psychoanalYzy). D. Wyss (1966) pokiada za podstatne znaky n.: odmitnuti teorie .... libida, pripsani nejvetsiho vyznamu vlivum prostredi, opusteni struktumich pi'edstav Freudova uceni 0 .... obrannych mechanismech, pi'isuzovani podstatne mensiho vyznamu .... nevedomi, silne omezeni role ....sexuality v lidskem chovani aj. Mezi pi'edstaviteie n. pocita tento autor take A. Adlera, ktery zduraznuje, ze rozhodujicim Cinitelem dusevniho zivota cloveka jsou .... socialni zkusenosti ziskane v ramci urCite kultury, resp. subkultury. Mezi prvnimi schizmatiky, ktefi odpadli od Freudovjch teorii, byli krome Adlera a C. G. Junga zejm. O. Rank a T. Reik. Ale n. je reprezentovana hlavne jmeny K. Horneyovd, E. Fromm, H. S. Sullivan a H. Schultz-Hencke. Vznikala na zacatku 30. 1. 20. st. jako nejednotne hnuti. Zatimco Fromm a castecne i Horneyovd spojovali n. s ....filozofickou antropologii a s ni souvisejici kritikou kap. spolecnosti, Sullivan a Schultz-Hencke se venovali psychiatricke praxi. Spolecnym vychodiskem Sullivana a Horneyove byl soc.-psycho\' koncipovany pojem uzkosti. Sullivan, ktery je pokladan za zakladatele interpersonaInich teorii osobnosti, poklada uzkost za hlavni faktor naruseneho psych. vyvoje, zejm. za blokMu ve vyvoji ....ja (selt), v nernZ se podstatne uplamuje 682

potreba jistoty. Uzkost spojena s vnitfnim napetim a vznikajici z konfliktu v interpersonaInich vztazich narusuje tel. uspokojovani zakl. zivotnich potreb jedince. Genezi uzkosti spojuje Sullivan zejm. s trestanim ditete rodici, col. dite prozivajako "odneti" lasky a tedy jako nejistotu, a to omezuje rozvoj jeho "realneho ja". Hornevovd rozsifila aspekty vlivu uzkosti na typologii pfislusniku kap. spolecnosti: uzkost vznikajici z pocitu odcizeni vlastnimu ja vede k jakesi sebefrustraci a tim k neurotizaci cloveka. Deformovana kuitura, resp. spoiecnost, vede k potrebe neprave, "neuroticke lasky", neuroticke snahy po prestiZi a neuroticke soutezivosti. Horneyovd shledala rozdily mezi am. a evrop. neurotiky a vyvodila z toho, ze neur6zy jsou produktem specif. kult. podminek zivota. Detska bazalni uzkost vznika z pocitu slabosti, bezmocnosti vuCi vnejsimu svetu a muze v dospelosti komplikovat mezilidske vztahy, ktere maji tfi dimenze: sblizovaci (pohyb "k druhemu"), utocnou (pohyb "proti druhemu") a unikovou (pohyb "od druheho" ). Mnoho lidi soucasne doby rna "neurotickou potfebu lasky", ktera je nutkava a uzkostne vystupnovana, col. vytvari tendenci neustaIe ji proverovat. Tim je ale druhy clovek, predmet teto "Iasky", zotrocovan, nemuze tuto roli pfijmout a vznikaji riizne komplikace. Fromm, inspirovan K. Marxem, se pokusil v jeste vetSi siri hledat souvislosti mezi psychologii aspol. postavenim cloveka. Podle neho je rozhodujici situace cloveka v soc. dimenzi, nikoli intrapsych. dynamika pramenici ze stfetavani pudu a osobni moralky, jak soudil Freud. Vychodiskem jsou rozpory v existenci cloveka, ktere jsou urcovany i protikladem jeho bio!. a spo!. slozky, a zpusob jejich reseni, jakoz i specif. lidske potfeby vyrustajici z podminek existence: potreba transcendence, zakoreneni, pocitu totoznosti, orientace a cti. Zakl. situaci soucasneho cloveka je osamelost, kterou muze prekonat jen "produktivni laskou", chapanou v podstate jako kfesianskou "charitas". Neuspokojeni zak!. potreb existence vede k .... narcismu, destruktivismu, stadnimu konformismu, regresivnimu incestu (pripoutani k matce) a iracionalismu. Zivot cloveka se stava nevyhnutelnou aitemativou mezi navratem k animaIni existenci a tvofiYOU lidskou existenci (Escape from freedom, 1941; The sane society, 1955). Dusledkem ....odcizeni cloveka v kapitalismu js~u podle Fromma rozne deformovane orientace (receptivni s pranim byt pfijiman, milovan atd., vykofisiovatelska, kfeckovska a trZni). Odcizeni muze vsak clovek prekonat jen "produktivni orientaci", predevsim na kfesianskou lasku. Fromm se nakonec stal hlasatelem "naoozenstvi humanity" (V. Tardy, 1971) a cela n. "teoreticky nikam nevedla" (M. G. Jarosevskij, 1974). Kladla vsak duraz na spo!., ekon. a soc. podminky utvareni lidske psychiky.

A: neo-psychoanalysis F: neo-psychanalyse N: Neopsychoanalyse I: neopsicoanalisi Lit.: Brown, 1. A. C: Freud and the Post-Freudians. London 1963; Fromm, E.: Clovek a psychoanalYza. Praha 1967; Horney, K. D.: New Ways in Psychoanalysis. New York 1939; Munroe, R.: Schools of Psychoanalytic Thought. New York 1955.

Nak

n e 0 s t ali n ism u s viz stalinismus

sledujici nalehave spol. cile, Vyber metody n.o. je veden taktickymi, nikoliv principialnimi duvody, Ve srovnani s .... terorismem, jehoz moderni formy vznikaji zhruba v teze dobe jako n.o., vystupuji do popfedi spiSe kladne stranky hnut! n.o., predevsim odpor k bezkoncepcnimu nasili typickemu pro terorismus, A: civil disobedience F: desobeissance civique N: ziviler Ungehorsam I: disubbidienza civile

neostru k tu ral i sm us viz poststrukturalismus

Lit.: Rawls, J.: Civil Disobedience. New York 1966; Bedau, H. A. ed.: Ci-

n e 0 ten i e viz puerilismus

vil Disobedience. New York 1969; Zinn, H.: Disobedience and Democracy. New York 1968.

n e p 0 s Ius nos t 0 b can s k a - forma moraine zduvodiiovaneho protestu proti stavajicim zakonum a spo!. porMku, ktera je zalozena na nenasilnych masovych demo'nstracich a protestnich akcich. Byva tel. chapanajako spec, ....socialni hnuti, usilujici 0 zmenu polit. kultury spolecnosti a implementujici do ni prvky takovych forem reseni soc, konfliktti, ktere vylucuji, Ci minimalizuji krvave nasilnosti, ozbrojeny boj ci tvrdy postih protivnika, N.o. nema ohrozovat zakl. funkce ustavniho radu. Akce n.o. jsou vzdy predem oznameny a policie s nimi poCita, nicmene jsou zalozeny na nedodrfovani, popr. ostentativnim porusovani zakona Ci jineho predpisu. Vznikaji take naHzeni, ktera maji hnuti n.o. zabranit. Odpor obvykle trva i tehdy, jestlize jednani, proti nemuz je n.o. zamerena, je prohlaseno za odpovidajici ustave. Metody n.o. byly ponejprv pouzity pred 1. svet. valkou a v mezivalecnem obdobi v masovem vel'. odporu proti kolonialni nadvlade Velke Britanie v Indii a v nynejsi Jihoafricke republice a jsou spojeny s jmenem M. K. Gtindhi'ho, Jeho filozofie odporu byla vyrazne poznamenana orientalni mystikou i principy brit. polit. zivota (viz tel. .... nenasiIi), V zap. zemich hnuti n.o. kulminovalo v 60, I. v protestech proti va1ce ve Vietnamu (paleni povolavacich rozkazu, demonstrativni zneucteni vojenskych vyznamenani za hrdinske ciny v teto valce, masove demons trace vsede pred ruznymi vel'. budo varni) a v protirasovych hnutich vedenych zvl. cemosskymi nab. vudci a reformatory (M. L. King aj,). K metodam n.o. sahaji dnes casto i pfislusnici radikalnich ekologickych a mirovych hnuti. Metod n.o. pouzivala i opozicni a disidentska hnuti v social. zemich, S-gicke analyzy jsou dosud nepfilis rozsahle a vetSi pozomost n.o. venuji spise historici a politologove. Nektefi autofi (J. Rawls aj.), spatruji v n.o. hnuti v zasade akceptujici instituty pravniho statu a protestujici proti dilcim nespravedlnostem a necitlivym interpretacim prava v pevne vire, ze jejich nazory a pnstupy budou pochopeny a posleze legitimovany jako opravnene; prekracovani zakonne normy metod ami n.o. pak pozbude smyslu. Jini autofi (napr. H Zinn) vsak tyto ciny definuji obecne jako zameme prekracovani zakona,

Much nepotismus - (z it. nepos = vnuk, synovec) - zpusob uplatiiovani, upeviiovani a rozsirovani vlivu vyzn, jedince na spo!. struktury prostrednictvim prosazovani vlastnich pribuznych a oblibencu do lukrativnich aspol. vlivnych pozic a roll. Je to tedy spec. typ personalni politiky, jejimz smyslemje: 1. premena spol., zvl. pak polit. vlivu, ekon. vyhod a .... privilegii v "rodinne bohatstvi" (cirnZ se zhodnocuje specif. zpusobem vyznam .... rodiny a .... pfibuzenstvi); 2. snazsi kontrola polit, soc. a ekon, procesu prostrednictvim pribuzenskeho klanu a oblibencu; 3. vetst moznosti upevnovani moci a podrizeni novych oblasti vlivu s touto oporou; 4. rozlozeni moci a vlivu na sirsi okruh jednotlivcu spojenych rodinnymi, pfibuzenskymi Ci jinymi pouty (moc a vliv jednotlivce se tak stabilizuje a existuje vetSinou nadeje na udrfeni vlivnych pozic v ramci rodin i po jeho smrti nebo spo!. upadku); 5. zpruzneni systemu fizeni, neboi neformaIni vztahy mezi pfibuznymi apod. mohou preklenout obtize realizace vztahu "nadrizeny-podrizeny". Princip n. muze byt uplatnovan na urovni statu, lokality, podniku Ci jine instituce a je jednim z mechanismu, jimiz se puvodne demokr. a otevrene instituce stavaji institucemi oligarchickymi (viz ....oligarchie). Ve spolecnostech praktikujicich n. je fakt phbuznosti s vlivnou osobou vyzn, faktorem utvarejicim soc ..... status jednotlivce i rodiny; vztahy mezi pfibuznymi vlivnych osob jsou pak dulezitou rovinou ....socialnich sit.. N. byl pojmenovan podle ustaiene praxe renesancnich papezu vyuzivajicich sveho uradu k protezovani svych pribuznych, nemanzelskYch deti i prate!. Navazuje vsak na praxi sahajici az k antickym statum, orientalnim despociim a rane stfedovekym mocenskym praktikam. Je dnes rozsiren zejm. v rozvojovych zemich, Ukazuje se vsak, ze zadna spolecnost neni vuci n. zcela imunnL V nekterych dilcich spo!. strukturach, napf, typu .... mafie, je n. jednim ze zakl. mechanismu uplatnovani moci a vlivu i vystavby organizace. TrvaIy rozpor mezi principy n. a principem vykonu byva preklenut radou postupu, zejm. siiatkem ci adopci. Temito metod ami se integruji schopni lide stojici mimo pfibu683

nevedomi kolektivni

nepozornost obcanskli tivit .....socialniho statu, ale take v dusledku odliSneho hist. vyvoje je obraz n.s. v jednotlivych vyspeIych zemich znacne odlisny, i kdyz nerovnosti v distribuci prijmu jsou vsude nizsi nef nerovnosti patrimonii. Zavaznym soc. problemem je skutecnost, ze nerovnosti majetkove , ktere jsou n e p 0 z 0 r nos t 0 b can s k a viz teorie socialni inter- zjevne a mohou byt regulovany napr. formou danoveho akce pi'erozdelovani, generuji celou radu nerovnosti skrytejsich, nep fizen socialni viz opora socialni avsak nemene zavaznych. Tento problem tematizuje napr. P. F. Bourdieu ve sve koncepci ..... kulturniho kapitalu n e r 0 v nos t soc i a I n i - princip uspoflid<'mi spoleea ..... socialniho kapitalu. V pripade kult. kapitalu se jednosti, kde jednotlivci a skupiny nemaji stejny podil na na 0 to, ze potomci zamoznejsich vrstev dedi po svych rohmotnem bohatstvi a rozhodovani. Pojem nabyva smyslu diCich nematerialni zvyhodneni napi'. ve forme zvladnuti teprve tehdy, kdyz je n.s. povazovana za .....socialni prozpusobU chovani vyhodnych pro uspesnou profesni kablem, tedy s nastupem modemi spoleenosti, kdy take vznirieru (viz tez ..... dedictvi). Soc. kapital zase predstavuje ka hnuti za ..... socialni rovnost. Legitimita tradicnich site uzitecnych kontaktu, ktere prinaseji zisk a zvyhodneni spolecnosti byla stavena na nerovnem rozdeleni pray a poa pi'itom nejsou zadnym zpusobem zdanitelne, coz znevinnosti podle pohlavi, pnslusnosti ke kaste, privilegii damozi'iuje jejich distribuci egalizovat. Pnp. uvahy 0 optineho stavu, klientskych vztahfi apod. Spoleenosti se nemalni mire D.S. ve spolecnosti by nemely ignorovat skuocitaji v krizi, jsou-li nerovne usporadany, nybrz teprve ze v dusledku pusobeni zminenych mechanismu teenost, tehdy, nedafi-li se existujici nerovnosti pi'ijatelne osprazustava rozvoj nerovnosti do znacne miry mimo kontrolu / vedlnit. Diferenciace vsech znamych hist. spoleenosti do ..... vrstev lisicich se podilem na moci, statcich a prestizi je nejen sociologu, ale dokonce i statni moci. Bezmocnost v zasade dana nedostatkovosti zadanych statku a sluzeb. statni moci je zjevna zejm. v pripade hroziveho prohluboJejich nerovne rozdeleni v populaci muze vest budto k ne- vani nerovnosti mezi vyspelymi zememi a zbytkem sveta. rovnosti kumulativni, kdy se soc. rozdily vyhrai'iuji, nebo A: social inequality F: inegalite sociale N: soziale Ungk nerovnosti disperzni, kdy rozdily v niznych obi as tech leichheit I: disuguaglianza sociale maji tendenci navzajem se vyvazovat, takze z nerovnosti Lit.: Atkinson. A. B.: The Economics of Inequality. Oxford 1983; Dahse stava pouha niznost. Na rozdil od moralizujicich ideo- rendorf, R. G.: Uber den Ursprung der Ungleichheit unter den Menschen. Tiibingen 1961; Fourastie. J. - Bazi!. 8.: Le jardin du voisin. Paris 1980. logii nepfipisuje s-gie n.s. nutne negativni charakter. Kel ..... Strukturalni funkcionalismus chape nerovnost pozic jako fukeni imperativ kaMe spolecnosti. Podobne R. G. n e s m r tel nos t - nekoneici existence, vitezstvi nad Dahrendorf spati'uje v D.S. dusledek faktu, ze soc. jedna- .....smrti, znamka dokonalosti pfipisovana ..... bohtim a neni je kontrolovano skrze ustavene formy a podle miry jejich kterymjinym nadpfirozenym bytostem a take lidske .....dudoddovfmi je trestano ci odmeiiovano umistenim aktera ili. Dosazeni n. je prastarou Iidskou touhou, ktera se prona urcite misto v celkovem systemu n.s. Konkretni vyvoj miffi do rUznych nabozenstvi rUzne. V judaismu, kfestanstvi n.s. Ize vsak podle ciste teor. schemat postihnout jen ne- a islamu existuje ueeni 0 vzki'iseni, spase a zivotu veenem uplne. Ve vyspelych zap. zemich, v nichl n.s. ztratila v du- v ..... blazenosti nebo utrpeni v zavislosti na pozemskych sledku prudkeho povalecneho vzestupu zivotni urovne skutcich. Indicka a nektera jina nabozenstvi obsahuji ueevybusny charakter, priznacny pro 19. st., pretrvavaji ne- ni 0 inkarnaci neboli prevtelovani (viz .....brahmanismus). rovnosti napr. v podobe nerovneho pnstupu zen k praci Pfedstavy 0 D., resp. "posmrtnem zivote", se ruzni i uvniti' a odmene za ni, nerovnych podminek prace manualni a ne- jednotlivych nabozenstvi, byvaji vyraznym znakem .....sekt. manualni, nerovnosti pred rizikem nezamestnanosti apod. Specif. detailne propracovany system n. najdeme napr. Vcelkujsou vsak D.S. uvniti' techto zemi zanedbatelne pro- v ..... gnosticismu. Lide ale touzili i po pokracovani stavati stale se prohlubujicim nerovnostem, ktere oddeluji vy- jiciho telesneho byti a hledali proto elixir zivota, kamen spele zeme od zemi ....."tretiho sveta". Prakticke mereni mudrcu apod. Existuji ..... myty 0 nesrnrtelnych osobach, tradujici se jeste v Evrope 18. st. (napf. Cagliostro a Saint n.s. narazi na radu tech. problemu. Vedle n.s. existuji nerovnosti demogr. (napr. v sanci na Germain). N. je chapana jako prekroceni casove omezedoziti), v participaci na moci, nerovnosti sociokult. aj. Sta- nosti existence i prekroeeni hranic individ. byti. Je spati'onovit souhrnny index, ktery by porovnaval .....kvalitu zivota vana i ve velke zivotnosti urcite ideje, umel. dila, vynaleuvnitr urCite spolecnosti Ci dokonce mezi spolecnostmi, je zu, takze filozof, vedec, umelec, vynikajici statnik apod. velice obtizne. Pi'edevsim v dusledku pi'erozdelovacich ak- mohou zit dal tim, ze jejich myslenky "nezernfou", ze je zen sky klan a jsou zavazani rodinnou solidaritou. V zasade je ovsem princip n. neslucitelny s ..... demokracii. A: nepotism F: nepotisme N: Nepotismus I: nepotismo Lin

684

pfijimaji, prip. rozvijeji jejich nasledovnici. Ze s-gickeho hlediska nejde tedy pouze 0 zajimavou east nab. dogmat, ale i 0 obecnou lidskou aspiraci a motivaci k vyjirnecnym myslenkam a einum (viz tez ..... hrdina). A: immortality F: immortalite N: Unsterblichkeit I: immortalita Vod n eve d 0 m i - Mzne je chapano jako protiklad pojmu ..... vedomi (v uzsim smyslu jako "bezvedomi"). N. bylo zpocatku spfSe predmetem fil. spekulaci (G. W. Leibniz, F. W. J. Schelling, C. G. Carus, G. T. Fechner, J. F. Herbart, F. Nietzsche), podrobne se jim zabyval zejm. K. R. E. von Hartmann (Die Philosophie des Unbewussten, 1869). Pak se stalo jednim ze stezejnich pojmu .....psychoanalyzy. Obecne vMomi jako verbalizovane prozivani obsahuje uvedomeni, tj. poznani souvislosti obsahiI vystupujicich ve vedorni veetne vztahu cloveka k vnejsimu svetu a k sobe samemu (sebeuvMomeni), pfieemz je to bud sponffinni proces, nebo je ti'eba na ne vynalozit urCite usili. Psych. cinnost se vsak nekryje jen s takto pojatym vectomim, ale vystupuji v ni i "nevMome" city, pfedstavy, myslenky, zpusoby jednanf. Ne vzdy si napf. uvMomujeme pficinu, ktera zpusobuje ureity cit, nebo objekt, osobu, na kterou je zamefen. E. R. Hilgard (1962) zdurazi'iuje, ze neexistuje vyrazna hranice mezi vMomim a D. ani v tomto sirsim smyslu. Jiz N. K. Ach (1905) prokazal, ze pro splneni urcitych ukolu neni nezbytne nutna plna ucast vectomi, a nevMome zamereni nazval "determinujicf tendencf". Neco podobneho je i tzv ...... ustanovka gruzinske psychol. skoly a paffi sem i nektere aspekty .....intuice a .....kreativity, prokazane radou hist. pfipadu. V soueasne psychologii vystupuje pojem n. ve ti'ech rUznych vyznamech: osobni (personalni) n., ..... kolektivni nevedomi a rodinne ("familiarni") n. (malo pouzivany termin L. Szondiho, vyjadrujici dltetem nevedome pfevzata prani a sklony rodieu, resp. dalSich pfislusniku rodiny). S. Freud se zabyval nevedomou motivacf a stal se autorem konceptu osobniho n., ktere rna v jistem smyslu blizko k fil. pojeti D. A. Schopenhauera jako iraciomilni nevMome ville, vystupujicf "z temne hlubiny naseho nitra", a k pokusum E. von Hartmanna, poplatnym soudobemu psychol. atomismu, ktere vsak naznacuji ulohu n. v tvofive umel. Cinnosti. Osobnim n. se pfed Freudem zabyval i Nietzsche, ktery zduraziioval moe nevedomych instinktli nad slabosti vedomi, z cehoz povstavaji neseetne omyly a poklesky lidstva. Teprve Freudem vsak zacina systematicky vyzkum n. a jeho konceptualizace. Psychoanalyza je vlastne zamerena na vyzkum nevedomych souvislostf lidske existence (W. L. Furrer, 1970) a je tedy v podstate definovana pojmem D. Podle S. Freuda jadro n. sestava z pu-

dovych reprezentaci, a to nejen pfimych, ale i (zejm.) z potlaeenych pudovych tendenci (viz ..... vytesneni), ktere v r. 1892 nazyva "fiSi stinu", pozdeji, v r. 1895, "oddelenou psychickou skupinou". Deni v n. je bezeasove a rna vlastni zakony dynamiky. Zpocatku hovofil Freud 0 n. jako o "druhe inteligenci", pozdeji mu vsak pfisoudil alogienost. Pod Ie Freuda je dynamika lidske psychiky prevazne nevedoma (vedomi je jen "spieka hluboko ponoreneho ledovce"), ve sve pods tate iracionalni. N. je jakymsi rezervoarem potlaeenych pudti a s nimi spojenych afektu, predstay a myslenek, ktere cenzumi funkce ega nepi'ipousti do vedorni. Ale potlacene se dere zpet do vedomi, a to v deformovane a symbolicke podoM, vznikajici ze snahy un ikat cenzufe ega. Nejvyrazneji se potlacene tendence projevuji v obsahu nekterych snu, ktere vlastne vyjadruji "nesplnena prani", resp. splneni prani v jakesi halucinacni podobe. Proto take analyza SDU je podle Freuda "kralovskou cestou do nevMomi". Psychoanalyza se snazi analyzovat potlacene a pfivest je zpet do vedorni, snaii se racionalizovat iracionalni, aby dosahla terapeutickych efektti. Nevedome slozky vsak obsahuje i ..... ego (obranne mechanismy) a .....superego (nevedome moralni postoje). Proti uzivani pojmu D. v psychologii vystoupil E. Kretschmer (1947 a pozdeji). Vedomije mu neeim "dusevne kvantitativnim" ve smyslu vetSi ei mensi zretelnosti prozivani. N. se od neho lisi nezfetelnym, slabym, mlhavym prozivanim. Srovnavaje stupne vedomi se zomym polem oka (ubyvani zretelnosti od centra smerem k periferii), navrhuje "perifemi vMomi" nazyvat "sferou". To je vsak zamena sirsiho pojmu vedomi za UZSl. A: unconsciousness F: inconscient N: Unbewusste, Unbewusstes I: inconscio Lit.: Ellenberger. H. F.: Die Entdeckung des Unbewussten. Bern, Stuttgart, Wien 1974; Furrer. W. L.: Neue Wege zum Unbenwussten. Bern. Stuttgart, Wien 1970; Perrigo W. - Wippich. W. - Perrig - Chiello. P.: Unbewusste Informations-verarbeitung. Bern. Gottingen. Toronto, Seattle 1993; Toman. w.: Introduction to Psychoanalitic Theory of Motivation. London, New York 1960.

Nak Devedomi kol ek ti vni - hlubsi vrstva ..... Devedomi, jejiz obsah je cloveku vrozen, tvoff jej jakasi "pamet lidstva". N.k. je klicovym pojmem .....analyticke psychologie C. G. Junga. Neni totozne s pojmem "osobni nevedomi" klasicke psychoanalyzy S. Freuda. N.k. obsahuje zejm. tZV ......archetypy. Projevuje se predevsim v archaickych fantazijnich obrazech, ktere jsou jakymsi stavebnim materialem pohadek, ..... myru a nab. pfedstav, ale i zvlastnfho druhu snu, a je odpovMne za tvorbu archetypickych symbolu. N.k. rna svou vlastni autonomni dynamiku, ktera se pro685

nevolnictvi

new sociology

jevuje ve snech, fantaziich a vizich. lejich spoleenymjmenovatelem je -'symbol, 0 kterem se pl'edpokhlda, ze se vynofuje z hlubin n.k. To pfedstavuje "vnitfni kosmos, ktery je stejne nekoneeny jako kosmos vnejsi", zahrnuje v soM psych. zkusenost lids tva a je zcela neutralnL Teprve v konfrontaci s -'vCdomim nabyvaji jeho obsahy ureeni a hodnoty. Prostfednictvim archetypli z neho hovofi "nefalSovane hlasy pfirody" (J. Jacobi, 1957). Proto take lung nazyva n.k. "objektivne psychickYm". Symboly, ktere z neho vystupuji, maji pl'edevsim povahu nab. obrazli, coz jsou ve sve pods tate kolektivni pfedstavy vychazejiei z pradavnych snli lidstva a jeho tvol'ive fantazie. Objevuji se i ve spontanni vytvarne produkci osob psych. normalnich, jakoz i neurotikU a psychotikli. Myty a rity starych narodli vystupuji v novych souvislostech i v soueasne civilizaci, v dnesni individ. tvorM symbolli. Symbol je "transformatorem psych. energie", rna vice vyznamovych rovin ajeho obsah neni mozno nikdy pine vyjadi'it slovy. Slozkou n.k. jsou dale pudy, vrozene vzorce ueeloveho chovanL Cinnost psyche, nevedoma i vedoma, rna svlij energeticky zdroj, jimz je -'libido. Archetypicky sen jako symbol vyjadruje urCity vnitfni konflikt jedince, ale i jeho feseni, nebot v dynamice n.k. je i jakysi program individuace, sjednocovani protikladu. Cinnost n.k. je analogicka nab. einnosti. A: collective unconsciousness F: inconscient collectif N: kollektives UnbewussteI: inconscio collettivo Lit.: Jung. C. G.: Ober die Psychologie des Unbewussten. ZUrich 1948.

Nak n e v 0 I n i c t v i - termin, ktery se uziva vetSinou pri pOpisu agramiho a soc. vyvoje v easti stfedni a vych. Evropy v novoveku, a to ve 2 vyznamech. 1. N. je uzkou osobni zavislosti poddanych na vrchnostech, vyznaeujiei se zejm. pripoutanim k pUde a dale radou omezeni v oblasti osobni i majetkove (i. Vdlka). Toto vymezeni odpovida hist. pravnimu pojmu nem. "Leibeigenschaft" a pozdejsfmu vyznamu "eloveeenstvi". lebo znakemje nutnost souhlasu vrchnosti s odchodem poddaneho z panstvi, se snatky poddanych, s odchodem poddanskych deti do ueeni na remeslo Ci na studie, poddanska povinnost eeledni sluzby ve vrchnostenskych dvorech (vztahovala se na deli poddanych v urCitem veku), rozsahla vrchnostenska kontrola dispozieniho prava poddaneho s jeho statkem atd. Nekteri misto 0 n. mluvi v tomto smyslu 0 telesnem ei dedienem poddanstvi (J. Pekar). 2. N. byva vymezovano jako cely agrarni hosp. a soc. system, jehoz znakem, mimo omezeni poddanskych pray, je pl'evaha roboty v celkove sume poddanskych povinnosti (A. Mika), dale pl'evaha vrchnostenskeho velkostatku v agrarni produkci, omezovani pra686

va poddaneho v drzbe statku a zabirani poddanske pudy, prechod vel'ejnepravnich pravomoei nad poddanymi pine do rukou vrchnosti (A. Spiesz). Toto uzivani pojmu se zahrnutim roboty jako znaku n. znemoznuje (na rozdil od prvni definice) pl'esne odliseni n. od -'poddanstvi. Napl'. ve smyslu prvni definice Ize v Cechach shledat zrod nekterych instituci n. jiz v 16. st. a jeho zruseni v r. 1781, kddto ve smyslu druhe definice Ize 0 n. mluvit od 2. poloviny 17. st. a velke roboty se na nekterych panstvich dochovaly az do r. 1848. Moderni historiografie shledava pfiCiny vzniku n. ve stl'edni a vych. Evrope v pl'evaze moci -'stavu nad moei "zemepanskou" (G. von Below) a dale ve vzniku vrchnostenskeho velkostatkarskeho hospodal'stvi, ktere je vykladana jako dusledek poklesu hodnoty poddanskych platu (i. Pekar, F. Hruby). Snaha vrchnosti vyuzivat na velkostatku robotni praci by va povaZovana za jednu z priCin n. Velke roboty byly vsak zavadeny za ruznych okolnosti, napc. v Polsku v 16. st. v souvislosti s moznosti vyvozu obili do zap. Evropy (J. Petrtiii), v Cechach teprve v souvislosti s poklesem poetu obyv. a agrarni krizi od poloviny 17. st. (E. Maur). Termin n. se nekdy uziva i pro oznaeeni postaveni poddanych, zejm. v ranem stl'edoveku. Takovy postup je vsak zeasti matouei, nebot pro toto obdobi nelze vzdy pramenne dolozit stav, ktery by byl analogicky s pomery popsanymi v bode 1. a 2., byf pro rany stredovek v zap. Evrope lze predpokladat ponekud tesnejsi zavislost poddanych na vrchnostech. Starsi ees. dejepisectvi uziva termin n. synonymicky s terminem -'otroctvi (J. Susta, i. Pekar), ktere doklada pro ees. knizeei a duchovensky velkostatek v 10.-12. st. A: serfdom F: servage N: Leibeigenschaft I: servitu delIa gleba Lit.: Maur. E.: Genese a specificke rysy pozdnefeudalniho velkostatku. SlUdia historica, 14, 1976; Pekar, J.: Kniha 0 Kosti, II. Praha 1911; Pet· rdn. J.: Stredoevropske zemMelstvi a obchod v 16. ana pocatku 17. st~· leti. Ceskoslovenslcy casopis historicky, 19, 1971; Rieger. B.: Pomery pod· danske a urbaria!ni. Drobne spisy, I. Praha 1909; Spiesz. A.: Vyvoj agramych pomeroy v strednej a vychodnej Europe v novoveku a problem existencie druheho nevornictva na nasom uzemL Historiclcy casopis, 1967; Vdlka. 1.: Druhe nevolnictvi a puvodni akumulace v 16. st., Ceskoslovenslcy casopis historicky, 6, 1958; viz tez ->poddanstvi.

Hoi

New De a I - ees. novy udel (ei nove rozdani karet) pojem, ktery se vetSinou nepreklada a ktery poprve pouzil Franklin Delano Rooseveh po sve nominaci na funkci prezidenta USA za Demokratickou stranu ve slovech: zavazuji vas a zavazuji i sebe pi'ipravit pro americky lid novy udel; at jsme vsichni, ktel'i jsme zde pi'itomni, proroky noveho fadu, statnicke kompetence a odvahy. N.D. pak zaeal byt pouzivan jako oznaeeni reformniho programu

Rooseveltovy vlady (1934-1939). Cilem N.D. bylo pfekonat hosp. krizi zejm. prostl'ednictvim statnich zasahu do ekonomiky. Prvni faze N.D. (prvnich sto dni) zapoeala hned po nastupu Roosevelta do funkce 4. bl'ezna 1933. Byla zahajena vyhlasenim tzv. bankovnich prazdnin a rekonstrukei ceJeho bankovniho systemu (posileni ulohy federaInich rezervnich bank, jmenovani vladnich zmocnencu do nejduleZitejsich finanenich korporaci atd.). Byl zakazan vyvoz zlata, stl'ibra i am. meny. DalSi opatl'eni se tykala snizeni statnich vydaju v oblasti mezd statnich zamestnancu a duchodu. Zaroven byly vyeleneny obrovske finaneni prostfedky na boj s -'nezamestnanosti, at jiz prostl'ednictvim organizace pracovnich taboru mladych lidi pro vel'. prace Ci poskytovanim finanenich eastek na feseni nezamestnanosti v jednot!ivych statech Unie. Klieovymi zakony prvnich sta dni se staly Agricultural Adjustment Act neboli AAA (zakon 0 regulaci zemedelstvi) a National Industrial Recovery Act - NIRA (zakon 0 narodni obnove prumyslu). V zemedelstvi vlada poskytovala zvl. premie za snizeni osevnich ploch a stavu skotu, vykupovala pl'ebytky apod. V prumyslove politice podnHila jednani 0 l'eseni problemu mezi vladou a velkymi podnikyo Byly vypracovavany tzv. kodexy eestne konkurence, ktere pro vsechna dulezita odvetvi stanovovaly produkeni kvoty, ceny, rozdeleni trhu. Vetsinou take obsahovaly dohody 0 min. mzdach, zakazu detske pracovni sHy i max. pracovni doby. Zamestnanci ziskali pravo na kolekt. odpor. Poslednim vyzn. poCinem prvni faze N.D. bylo vytvol'eni statniho monopolu v Moli l'eky Tenessee (Tenessee Valley Authority - TVA), zamel'eneho pl'edevsim na energetiku (pl'ehrady, vodni elektrarny). Rada Rooseveltovych opatl'eni narazila na odpor. Nejzavaznejsi bylo prohlaseni Nejvyssiho soudu 0 neustavnosti jak NIRA, tak AAA. Rooseveltuv pokus l'esit celou situaci reorganizacf soudnictvi (zejrn. slo 0 to, aby prezident mohl jmenovat nove ustavni soudce misto elenu, ktei'f dosahli 70 let a zustavali ve funkci) neprosel (problem se nakonec vyl'esil postupnym dobrovolnym odchodem soudcli z funkcl). V r. 1935 vyhlasil Roosevelt druhy N.D. daISich sto dni zamel'enych pl'edevsim na soc. zakonodarstvi a podporu zamestnanosti. Vznikl Wagneruv zdkon, ktery umoznoval svobodne sdruzovani v odborech, pravo na kolekt. smlouvy a kolekt. odpor, a Zdkon 0 socidlni pea. Politika N.D. se setkavala s masovou podp'orou obyv. zejm. v prvnim volebnim obdobi F. D. Roosevelta. Vetsina historiku se shoduje v tom, ze N.D. obnovil nadeji Amerieanu v nejkritietejsi situaci jejich dejin, posflil viru v am. demokracii a zabranil soc. vybuchu. Kritikove z fad neoliberalu se zamel'uji pl'edevsim na neunosne zasahy statu do podnik
v ekon. oblasti a zaroven zpochybiluji ekon. vysledky (po prudkem hosp. rustu v r. 1936 nasledovala recese v!. 1937 a 1938). Nejnovejsi kritika by va spojovana s posilenim vlivu jiznfch "demokratu" (tradiene od valky Severn proti Jihu protirepublikanskych) v ramci Demokraticke strany. Tento vliv a spojenectvi, bez nehoz nemohl Roosevelt sve reformy prosadit, mely udajne dlouhodobe negativni dopad na l'eseni otazek rasove rovnopravnosti. A: New Deal F: New Deal N: New Deal I: New Deal Lit.: Brogan. D. W.: The Era of F. D. Roosevelt. New Haven 1950; Eden. R.: The New Deal and Its Legacy: Critique and Reappraisal, Westport, Con. nect.l989; Fraser. S. - Gerstle, G. eds.: The Rise and Fall of the New Deal Order, 1930-1980. Princeton 1989; The Public Papers and Adresses of F. D. Roosevelt, New York 1938; Rauch, B.: The History of the New Deal 1933-1938. New York 1944; Schlesinger, A. M. Jr.: The Coming of the New Deal. Boston 1958.

DVI

new sociology -(ang!. vyraz)-doslovanovasociologie, ale pl'eklad v eestine nezdomacnel- smer v ramci tzV. -'radikalni sociologie, ktery se ustavil v polo vine 60. 1. v USA a jehoz vliv vyrazne poklesl koncem 70. 1. Teor., metodol. i volbou zakl. problemovych okrubU vychazel predevsim z dila Ch. W. Millse, ktery je nekdy pokladan za duchovniho otce cele radikaini s-gie, pi'fp. "sociologie socililni kritiky" nebo "demaskujicf sociologie". Mills vysel z populistickych tradic am. soc.-polit. mysleni, na poeatku sve intelektuaIni drahy byl ovlivnen -'pragmatismem J. Deweye, zejm. vsak dilem T. B. Veblena a pozdeji M. Webera (viz From Max Weber, 1946), H. H. Gerthem (s nirnZ v r. 1953 vydal praci Character and Social Structure) aK. Marxem Uimz ajehoz nasledovniky se zabyval v komentovanem vyboru The Marxists v r. 1962). Pro n.s. je charakteristicke Millsovo tematicke zamel'eni na: 1. kritickou analyzu soc. struktury am. spoleenosti, zejm. na postaveni mocenske elity (The Power Elite, 1956), odborarskych vUdcu (The New Men oj Power, 1948) a -'stfednich tNd, resp. -.bilYch limeeku (White Collar: The American Middle Classes, 1951); 2. rozbor soc. postaveni a role sociologa ve spoleenosti; 3. ostrou kritiku 2 zakl., dominujfcfch tendenci v am. s-gii 50. a 60.1., tzv. velkych teorii, reprezentovanych -'strukturalnim funkcionalismem T. Parsonse, a tzv. -'abstraktnim empiricismem G. A. Lundberga, S. C. Dodda a P. F. LazarsJelda (Sociological Imagination, 1959). Teziste kritiky am. spoleenosti je v konstatovani jejiho pohybu od klasicke spoleenosti plurality tffdnich zlijmu a konfIiktu regulovanych polit. demokracii k masove spoleenosti ovladane mocenskou elitou. Ve svych uvahach o mozne budoucnosti kap. spoleenosti Mills odmit! marx. ideu hist. role proletariatu a rozhodujici roli v progresivnim spo!. pohybu pi'isoudil kriticke -'inteligenci. N.s. se 687

nezamestnanost

nezamestnanost

utvafela pod vlivem hnuti --t"nove levice" a radikalnfho studentskeho hnuti z konce 60. I., ktere se inspirovalo nekterymi s-gickymi idejemi pozdnfho H. Marcuse. V tematicke orientaci n.s. se odrazily spol. procesy jako alzfrska valka a kubanska revoluce (Mills jf v r. 1960 venoval samostatnou praci Listen, Yankee a J. P. Sartre v temze roce publicisticko-fil. reportaz L'ouragan sur Ie sucre), nebo am. intervence ve Vietnamu. Odrazila se v ni polit. orientace na problemy odzbrojeni, radikalnf pfestavby mezink vztahu (Ch. W. Mills: The Causes of World War Three, 1958), resenf rasove otazky, obcanskych pray, zrovnopravneni zen, soucasne vsak take na kritiku SOY. typu socialismu. Pod vlivem nekterych ideji --tfrankfurtske skoly akceptovala n.s. kritiku konzumentstvi a masove kultury, dogmatismu a ideologii vseho druhu. Ustfednfmi analytickymi pojmy n.s. se staly pojmy --todcizeni a --tkritika. Vyraznym spolecnym rysem stoupencu n.s. je antiautoritafstvi, tendence k prosazovani anarchicke autoregulace spolecnosti, podpora vsech forem antirasismu a feministickych hnuti, negace soucasneho kapitalismu (casto programove utopisticka). Ostfe byla predstaviteli n.s. kritizovana s-gie ve sve expertizne apologeticke funkci, konkretne tzv. --tCamelot projekt a --tMoynihanova zprava. Nektefi krajni stoupenci n.s. dokonce pokladali zajedinou altemativu zruseni s-gie vubec ajeji nahrazeni --tmarxismem, ne ovsem tim deformovanym a neautentickym, pestovanym v social. zemich (A. W. Gouldner aj.). V pozdejsi vyvojove fazi se v n.s. promitIy vlivy kfestanske etiky, gandhismu, zenbuddhismu ajinych vych. nabozenstvi a filozofii. N.s. se zpocMku soustfed'ovala pouze na univerzitach a byla vnitfne silne nazorove diferencovana. V polovine 60. 1. se vyhranila skupina "demokratickych socialistu", ktera byla spojena s casopisem Dissent (/. Howe, L A. Coser, M. Harrington, B. Rosenberg aj.), a skupina "otevrenych marxistu" (P. Baran, P. M. Sweezy aj.). V r. 1965 vydall. L. Horowitz programovy sbornik pod titulem The New Sociology, ktery se v 1. casti hlasi programove k Millsovi (analyzou jednotlivych aspektu jeho dila se zabyvali mj. R. B. Notestein, D. F. Dodd, P. G. Casanova, A. Rapoport, E. Becker aj.) a v 2. casti obsahuje pomeme systematicky vyklad zakl. temat n.s., kterymi jsou napf. problemy interpretace Marxe (E. Fromm, jenz je spolu s Marcusem k n.s. casti sveho dila nekdy take razen), kritika nehodnotid s-gie (A. Gouldner, A. Edel), problem odcizeni (M. Scott, E. H. Mizruch), kritika ideologii (S. W. Rousseas), rasova otazka (S. M. Miller), problem marginaInich skupin (R. D. Hopper), kritika administrativni byrokracie a polit. elit (T. B. Bottomore, P. M. Worsley), problemy s-gicke antropologie tzv. industriaInfho cloveka 688

(w. Cord, P. Meadows, L. A. Costa Pinto). Po rozpadu

n.s. koncem 70. I. se vetSina techto sociologu stava vyzn. osobnostmi jinych smeru s-gie, hlavne --tradikalni sociologie, --thumanisticke sociologie, nebo --tinterpretativni sociologie. P. Meadows stojf dokonce u pocatku --tRimskeho klubu. Byly sice ucineny take pokusy 0 institucionalizaci n.s., napf. v podobe Sociology Liberation Movement nebo ve forme spojenf s hnutim nove levice Eastern Union of Radical Sociologists, ale ty nemely dlouhe trvanL Vliv n.s. v Evrope byl omezeny. Nektere prvky n.s.lze najit v dileA. Touraina, ktery analyzoval studentske hnuti jako soucast sveho projektu studia soc. hnuti, a v dile T. B. Bottomora. Nekdy se hledaji souvislosti s dHem J. Habermase. A: new sociology F: new sociology, nouvelle sociologie N: neue Soziologie Lit.: Horowitz, I. Led.: The New Sociology. Essays in Social Science and

Social Theory in Honour of C. Wright Mills. New York 1965; Mills, Ch. W: (1956) Mocenska elita. Praha 1966; Mills, Ch. W.: (1959) Sociologicka irnaginace. Praha 1968; Tokarczyk, R.: Utopia ,,Nowej levicy" arnerykaIiskiej. Warszawa 1979.

Pet nezamestnanost - vyskyt osob bez placeneho zamestnani, ktere je chteji a aktivne je hledaji, jsou na nej odkazany jako na zdroj obzivy. le to ekon. a --tsocialni jev modemich spolecnosti spojeny s --tindustrializaci a trzni dynamikou, ktery muze nabyvat povahy --tsocialniho problemu, zejm. pokud se jedna 0 n. dlouhodobou a masovou. N. je pfedmetem zajmu rUznych vednich oboru, v teor. rovine zejm. ekonomie, s-gie, soc. psychologie, v rovine kazdodenni praxe soc. politiky, soc. poradenstvf, politiky. V soudobem vyznamu je pojem n. uzivcin od 80. I. 19. st., predtim byla n. chapana jako soucast sirsiho soc. problemu, --tchudoby. Na pocatku 20. st. byla n. povaZovana za soc. patologicky rys spolecnosti a jeden z projevu deviantniho chovani. Ekon. je n. dusledkem snizeni potfeby --tpracovni sHy, ktera muze byt zpusobena ruznymi pi'icinami (napr. upadkem podniku, odvetvi, modemizad a racionalizad vyroby, restrukturaci hospodafstvi, nadmerne vysokymi mzdami, nedostatecnou kvalifikad, zmenou struktury poptavky po prac. sHe apod.). Kriteria pro zarazeni do skupiny nezamestnanych osob nejsou zcela jednoznacna. VetSinou se predpoklada, ze jde o lidi nezamestnane proti sve vuli, nedobrovolne. Podle definice Mezindrodnfho tifadu prdce (fLO) je nezamestnanou osoba, ktera je bez prace, hleda ji, je pfipravena okamZite praci pfijmout, zacit okamzite pracovat. Na Mezindrodnf konferenci statistiku prdce v r. 1982 byla pi'ijata definice n., podle niz se za nezamestnane povaZuji osoby, ktere behem vykazovaneho obdobi zarovei'i: a) nepraco-

valy ani v placenem zamestnani, ani nepodnikaly, b) hledaly aktivne praci - registrovaly se u uradu prace nebo soukrome zprostfedkovatelny prace, nebo hledaly praci pfimo v podnidch, vyuzivaly inzerci, podnikaly kroky pro zalozeni vlastni firmy apod., c) byly pfipraveny k nastupu do prace, tj. byly k dispozici okamzite nebo nejpozdeji do 14 dnu. lednotlive staty si vsak zpravidla vytvarejf vlastni definici n. (napf. v USA se tim zabyva U. S. Bureau of Labor Statistics). Z hlediska formy se rozlisuje n. otevrena a skryta, paralela s otevrenou a potlacovanou --tinflaci. Otevrena n. (open unemployment) pfedstavuje vyskyt lidi bez zamestnani na trhu prace, at jsou nebo nejsou registrovani na uradu prace. Otevfena n. proto zahrnuje i pripady osob, ktere pfisly 0 praci a pracovat chteji, i kdyz si praci nehledaji, protoze se dornnivaji, ze stejne zadnou nenajdou; zpravidla nemaji kvalifikaci neOO maji kvalifikaci, ktera neodpovida pozadavkum doby. Dale zahrnuje pripady, kdy si lide hledaji praci sami, event. prostrednictvim znamych, a nepovaZuji z nejakeho duvodu za potfebne se zaregistrovat na Made prace (nehlasi se tam). Za skrytou n. jsou povazovany napf. pfipady, kdy jsou lide zamestnani na zkracenou pracovni dobu a chteji byt zamestnani na piny uvazek. Nejdulezitejsfm pfipadem skryte n. je situace, kdy podniky a organizace zamestnavaji vice lidi, nez potrebuji k dosazeni svych diu (s pfislusnou technologii, za danych klimatickych a fyzickych podminek), nazyvana prezamestnanost (overmanning); je typicka zejm. pro planovane ekonomiky realneho socialismu. Podle zdroju, resp. pricin, ktere ji zpusobuji, se rozlisuji 4 druhy n. 1. Sezonni n. vznika z pravidelneho sezonniho kolisani v poptcivce po praci (resp. z fluktuace pracovnich sil v dusledku sezonnich praci) a je tradicni v zemedelstvi, stavebnictvi, turistickem ruchu apod. Sezonne je take ovlivnena nabidka prace v souvislosti se skolnim rokem. 2. Tzv. frikcni nezamestnanost vyplyva z relativnich zmen nabidky nebo poptcivky po zOOzi a sluzbach mezi odvetvimi a povolanimi a tyka se jak tech, kteri se uchazeji 0 zamestnani pote, co byli propusteni neOO je ztratili, tak tech, kteri se uchazeji 0 zamestnani poprve, nebo chteji znovu vstoupit do zamestnani po obdobi, kdy zadne nemeli. Frikcni n. trva tak dlouho, nez se pracovnici na zaklade informace 0 volnem mistu pfesunou od jednoho zamestnavatele k druhemu, rna tedy kratkodoby charakter. le povaZovana za vitillni aspekt trZni ekonomiky, nebot z ekon. hlediska hledani novych a lepe placenych mist vede k presunu pracovni sHy tam, kde bude vyuzita a zaplacena nejlepe. 3. Pficinnou tzv. strukturaIni nezamestnanostijsou zakl. zmeny ve strukture poptavky bud' po technologickych, nebo jinych podminkach prace. Volna mista existu-

ji, nezamestnani ale nemohou byt pfijati bud' pro nedostatek pozadovanych schopnosti, resp. pro nedostatecnou kvalifikaci, nebo pro nevhodnou kvalifikaci. StrukturaIni n. zahrnuje i pfipady, kdy nezamestnani nemohou z nejakeho duvodu dojizdet za prad nebo zmenit bydliste. Strukturalni n. je obtizne odlisit od n. frikcni, trva vsak dele a vyzaduje naklady na informace, na rekvalifikaci a stehovanL 4. Cyklicka n. je dusledkem hosp. cyklu. V dobe krize roste, v okamziku oziveni zacina ustupovat. Znakem cyklicke n. je zpozdeni, s jakym se vyvijL Zacne-li hosp. krize, nedojde k propousteni okamzite, nebot trvaji mzdove smlouvy. S nastupem oziveni se poptavka po pracovni sHe zvysuje jen pozvolna. Krome hlediska pi'iCiny se ph rozlisovani typu n. uplati'iuje i hledisko casu. Podle nej se rozlisuje n. kratkodoba, trvajid jen nekolik maio mesicu, a dlouhodoba, trvajici dele nei 1 rok. I kdyz se n. povaZuje za stay nedobrovolny, muze byt do jiste miry ovlivnena vuli jedince. Nektefi lide ztraceji sve pracovni misto, protoze byl na ne v zamestnani neOO mimo ne cinen soc. nMlak, jini stejne zamysleli misto opustit. Mezi nezamestnanymi je i cast tech, ktei'i se nezajimaji o praci, ale spiSe 0 vycerpani naroku na financni podporu po dobu n. Ve vetsine tzv. vyspelych statU rna na podporu v n. narok kaMa osoba, ktera spli'iuje oficiaIne stanovene podminky, a to po dobu, ktera byva zpravidla casove ornezen a (nejcasteji od pul do 1 roku). Podpora se vetSinou (vyjma velmi nekvalifikovanych delniku) nevyrovna ztracenemu vydelku. Duleiite jsou take podminky, na ktere je poskytovani podpory vazano, a dalSi poskytovane vyhody (napi'. stM za nezamestnane pIaU najemne apod.). Pokud nezamestnany ve stanovene lhute nenajde misto, resp. nezacne pracovat, nepobirajiZ podporu v n., byva pi'efazen do kategorie soc. pi'ipadu. V jistem smyslu mohou k n. pfispet odbory svymi mzdovymi pozadavky (mnozi nezamestnani by pracovali i za nizsi plat, ale pod Ie generalni dohody to neni mozne). Pocet nezamestnanych se stanovuje ruznymi zpusoby. lednak pod Ie statistik nezamestnanych, ktere jsou vypracovany na zaklade registrace nezamestnanych na ufadech prace, jednak na zaklade spec. setfeni prac. sHy provactenych zpravidla metodou nahodneho vyberoveho seti'eni, kdy se za nezamestnane povazuji obvykle osoby, ktere v pfislusnem obdobi nepracovaly, byly vsak praceschopne a chtely pracovat. Pocet nezamestnanych zjisteny druhym zpusobem by va zpravidla vyssi nez v prvnim pfipade. Dulezitym ukazatelem je mira n., tj. pocet nezamestnanych vydeleny celkovym poctem ekon. aktivniho obyv. Pri prirozene mii'e n., ktera je vzdy vyssi nez nula, jsou tJaky na mzdy v rovnovaze, takze ani nezvysuji, ani nesnizuji miru inflace. (Nektei'i ekonomove misto pojmu "pfirozena ne689

noosfera

nezavislost statisticka

zamestnanost" davaji pfednost terminu "mira nezamestnanosti neakcelerujici inflaci", tzv. NAIRU.) I ph vysoke zamestnanosti je ve statech s trzni ekonomikou znacny pocet lidi bez prace diky frikcni a strukturaini n. Pfirozena mira n. vykazuje v poslednich desetiletich vzestupnou tendenci (napr. v 60. !. v USA byla tato mira odhadovanana max. na 4 %, na pocMku 70. 1. jiz na 5 % a v 80. 1. na 6 %). Mira n. podcenuje skutecny rozsah n., protoze mezi nezamestnane nezapoCftava pripady skryte n. Ekon. Ize n. hodnotit z hlediska ztrat hrubeho nar. produktu, zateze statniho rozpoctu podporami pro nezamestane, zvysovani nakladu na rekvalifikaci apod. Problematikou n. se v ekonomii zabyvaji teorie -+keynesismu a neokeynesismu, monetarismu a teorie racionaInich ocekavanf. Ze s-gickeho a soc.-psycho!. hlediska zacala byt n. venovana pozornost v obdobi velke hosp. krize (viz napt. M. Jahoda, P. F. LazarsJeld a H. Zeisel Die Arbeitslosen von Marienthal (1933), E. W. Bakke The Unemployed Man (1933), A. L. Beales a R. S. Lambert Memoires of the Uneployed (1934». Z pozdejsich praci jsou s-gicky vyzn. napf. prace The Unemployed Man and His Family (1940) od M. Komarovski, Unemployment in History. Economic Thought and Public Policy (1978) od 1. A. Garratyho a What Unemployment Means (1981) od A. Sinfielda. Z ekonomicko-s-gickeho hlediska se problemem n. zabyval J. L Porket. Z nejnovejsich ces. s-gickych autorU zpracovavajicich dane tema je mozno jmenovat P. Marese. Ze s-gickeho hlediska je dulezite, ktere soc. sku piny jsou n. ohrozeny nejvice, jak se nezamestnani adaptuji na novou, zpravidla vnucenou soc. roli, jaky je zivotni styl nezamestnanych osob, jaky rna n. dopad na jedince i na jeho bezprostredni soc. okoli. N. je ovlivilovana soc.-demogr. ukazateli: vekem, pohlavim, etnickou a narodnostni pffslusnosti, lokalitou. Zeny mivaji zpravidla vyssi miru n. nez muzi a daleko casteji nez jejich protejsky pam do skupinyJidi nezamestnanych skryte. Z demogr. skupin vykazuje nejvyssi miru n. mladez do veku 25 let. V jejim pripade se jedna zejm. 0 frikcni n. Mladi zacinaji a prerusuji ekon. aktivitu velice casto, rychle dostavaji praci a casto meni zamestnani. Nejvetsi nebezpeCi predstavuje n. u lidi, kten maji nastoupit do zamestnani poprve, neboi v pfipade jeho nenalezeni se u nich nevytvofi pracovni navyky a mohou se stat pfislusniky marginalni spo!. skupiny dlouhodobe nezamestnanych. Ohrozenou skupinou jsou i lide v pfedduchodovem veku (hlavne v byvalych postkom. zemich). Etnieke minority byvaji obvykle postizeny vySSi mirou n. nez majoritni populace, a to diky nizsi urovni vzdelani (mensimu kult. kapitalu), nizsi cetnosti kontaktu s lidmi, ktefi nabizeji praci (mensimu soc. kapitalu), mensi zapracovanosti a casto i diky skryte rasove diskri690

minaci. Vaznym problemem v mnoha zemich je n. imigrantu. N. vede ke zmene soc. pozice jedince ve spolecnosti, k poklesu jeho statusu, ke snizeni soc. prestize. Cetne vyzkumy nezamestnanych ukazuji, ze na tuto novou soc. roli se lide adaptuji zpravidla velice tezko, klesa jejich sebehodnoceni, dochazi u nich ke zhorsovani fyzickeho i psych. zdravi (k vyssimu vyskytu srdecnich a dusevnich chorob), k zeslabovani at ztrate kontaktu se znamymi a prateli, kteff jsou zamestnani, i k rozpadu manzelstvi. Lide nezamestnani dlouhodobe pfedstavuji specif. marginalni soc. skupinu. Jejich zivotni styl se odviji od nizkeho pfijmu, nedostatku prostfedku k zivotu, vyznacuje se mnozstvim volneho casu, nudou a zahalkou. Tito lide trpivaji pocity zbytecnosti, marnosti, deprivaci, odcizenim, byvaji apaticti, maji sklony k rezignaci. U nezamestnanych se casto vyskytuje deviantni chovani (alkoholismus, sebevrazednost, kriminalita apod.). Do urCite miry totez plat! i pro lidi nezamestnane kratkodobe, na ne vsak n. nemusi mit jednoznacne negativni dopad. Mnozi z nich napf. vyuzivaji volny cas k Cinnostem, za nez by jinak museli platit (srnvaji se samozasobiteli), k dalSimu vzdelavani apod. N. je i otazkou po lit. Jeji zvysovani Ci snizovani by va charakterizovano jako neuspech ci uspech vladni politiky (n. muze vyhrat nebo i prohrat volby). A: unemployment F: chOmage N: Arbeitslosigkeit I: disoccupazione Lit.: Kelvin. P. - Jarrett. J. E.: Unemployment. Its Social Psychological Effects. Cambridge 1985; Keynes. J. M.: (1936) Obecml teorie zamestnanosti. iiroku a penh Praha 1963; MareS. P.: Nezamestnanost jako sochilni pro· blem. Praha 1994; Porket. J. L.: Work, Employment and Unemloyment III the Soviet Union. Oxford 1989; Samuelson. P. A. - Nordhaus. W D.: Eko· nomie. Praha 1991.

MaH

n ez a v is los t s ta tis tick a viz zavislost statisticka nih iii s m u s eticky viz relativismus eticky n i vel i z ace m z d 0 v a viz diferenciace mzdova, rovnost socialni nominalismus - (z lat nomen = jmeno) - oznaceni pro vyzn. opozicni smer uvnitf scholastiky, jehoz celnymi reprezentanty v 11. a 12. st. byli predevsim J. Roscellinus aP. Abelard, ve 14. st. W. Occam. Nominaliste v tzv. sporu 0 univerzalie, tj. 0 to, zda existuje obecne, ci nikoliv, zaujali nazor, ze obecnemu nepfislusi vlastni byti, ze realne existuje jen jednotlive, individ. a obecne pojmy jsou jen hromadnym oznacenim pro jednotliviny. V pojeti W. Occama jsou obecne pojmy pouze znackami, ktere zastupuji fadu jednotlivin. Tento smer se v ramci n. oznacuje jako terminismus (z lat. terminus = znacka, meznik). V s-gii se

problem reseni existence univerzalii promita do ontologickych diskusi 0 existenci ci neexistenci soc. skupin a do metodol. sporu mezi tzv. -+individualismem a -+kolektivismem. Ve sporu 0 existenci skupin nominalisticke stanovisko poprve radikalne zformoval G. W. Allport v r. 1939 v tezi, ze ukolem s-gie je sice pops at celky soc. chovani aspol. zmeny v pojmech skupiny, tyto jevy je vsak mozne vylozit vyhradne na urovni individua. Argumenty vznasene Allportem aj. proti existenci soc. sku piny jako samostatne entity byly tyto: 1. muzeme videt pouze osoby, nikoliv skupiny; 2. skupiny jsou slozeny z osob, coz znamena, ze skupiny jsou mene realne nez individua a ze vyklad skupinovych jevu Ize provest pouze na urovni individua; 3. soc. jevy maji svou realitu pouze v osobach, konkretni individua jsou jejich jedinou lokalizaci; 4. cil studia skupin spociva ve vykladu a pfedpovecti individ. chovani. Obecne Ize vyctelit v s-gickych teoriich a s-gicke metodologii tyto zak!. podoby n.: a) empir. naivni n., podle nehoz se spolecnost, skupiny i instituce skladaji z lid!, a dulezite pak je, v jakych jsou tito !ide vzajemnych vztazich (titiz lide v ruznych vztazich tvofi r(lZne skupiny); b) ontologicky n., podle nehozjsou realna pouze individua; stat, skupiny, tfidy, vrstvy, tedy vsechny tzv. soc. kolektivity jsou pouhajmena (nomina); c) konvencionalistickY n., ktery pripousti, ze obecna oznaceni jsou vhodnymi jazykovymi konvencemi, jimz vsak v realite nie neodpovida; d) instrumentalistieky n., ktery poklada obecne pojmy za nezbytne prostfedky uspofadani lidske zkusenosti, ale za nic vice; e) explanacni n., podle nehoz je Ihostejne, zda spolecnost, stat, mdy atd. realne existuji Ci nikoliv, protoze podstatne je to, ze chceme-li kterykoliv soc. jev vysvetlit, musime pouzit tvrzeni 0 individuich; to je vychodiskem tzv. -+metodologickeho individualismu, ktery reprezentuji napf. G. C. Homans, v ekonomii F. A. von Hayek; f) transkripcni n., ktery razi napr. I. Ch. Jarvie a jehoz podstata spociva v pozadavku, aby kaZde tvrzeni 0 kolektivitach bylo prepsano do podoby vypovecti 0 jednotlivdch; g) idiograficky n. vychazejid z novokantovske inspirace, ze formulace obecnych zakonitosti je nemozna, mozna je pouze formulace tvrzeni 0 jednotlivych pfipadech. Vyzn. stoupenci n. byli M. Weber, ktery chtel ze s-gie vyhnat "strasidlo obecnych pojmu", K. R. Popper, ktery kritizuje s-gicky -+realismus zejm. v souvislosti s platonskym a stredovekym realistickym bludem, ze spolecnost nekam smeruje a ze dejinam je nutno prisoudit smysl; dale H. P. Becker, 1. C. McKinney aj. Diskuse 0 n. nema ryze teor. ci metodo!. raz, jeji souvislosti jsou vyslovene polit., jak je patrne zejm. z dfla Popperova a jeho kritiky tzv. -+historicismu. N. nelze pokladat za s-gicky smer,

protoze nominalisticke koncepce jsou tak ruznorode, jako je -+fenomenologicka sociologie a -+existencialisticka sociologie na jedne strane a skinnerovsko-homansovsky -+behaviorismus na strane druhe. A: nominalism F: nominalisme N: Nominalismus I: nominalismo Lit.: Alachverdjan. S.: Kriticeskij ocerk sociologiceskogo nominalizma.

Jerevan 1978; Lukes, S: Individualism. Oxford 1976; Petrusek, M.: Kritika sociologick!~ho nominalismu. Sociol6gia, 14, 1982, C. 4; Popper. K.: Otevtena spolecnost a jeji neptateJe. Praha 1994.

Pet noogeneze viz noosfera nookracie - (z rec. noos = duch, kratos = vlada)pojem vyznamove blizky -+teokracii, ktery v ces. myslenkove tradici zahrnuje ultrakonzervativni a vyrazne nedemokr. teologicke polit. teorie, pozadujici zavedeni volebniho censu pfihlizejiciho k moralni zachovalosti volice a diskriminujiciho mladeZ a zenskou cast populace. PodIe techto teorH -+volebni pravo mely mit jen ty zeny, ktere byly mnohonasobnymi matkami, a feholnice, "vaha" volice mela stoupat s vekem. VI ada mela mit autokraticky charakter s pfisnymi stredovekymi tresty (mj. upalenim), mela trestat sexualni deviace, neveru a prohresky proti nab. dogmattim. Stat v intencich stfedovekeho statu mel pecovat 0 chude, byt nadstranickym, organizovat vel'. prospesnou cinnost. Nookratieke polit. doktriny tvofily krajni kfidlo polit. -+klerikalismu a klerofasismu a mely sve odpurce i uvnitf -+katolicismu, z nehoz ideove vychazely. A: noocracy F: noocratie N: Nookratie I: noocrazia Lin no 0 s fer a - (z rec noos =rozum, mysleni; sphaira =kouIe) - sjednoceny celek, v neillZ vyvijejici se -+spoiecnost a -+priroda splyvaji, vzajemne se nejtesnejsim moznym zpusobem ovliviiujice. Neni to tedy spolecnost v prostfedi slouzicim ji jako pasivni dodavatellatek a energie, ani pfir. prostredi podrobene silnemu pusobeni soc. zivota. V n. se propletaji velice slozitym zpusobem zakony nezive a zive prirody, zakony spolecnosti a zakony lidskeho mysleni. Tato koncepce n. je soucasti V. I. Vernadskiho teorie -+biosfery. Je vubec prvnim pokusem 0 vect. zobecneni evoluce nasi planety jako uceleneho kosmickeho, geolog. a antropol. procesu, tj. noogeneze. Podle Vemadskeho se biosfera ve 20. st. meni na n. predevsim diky rustu ved. poznani a na nem zalozene spo!. prace. Ved. mysleni se srnva "planetamimjevem" a "geologickou silou". V pIilbehu noosferogeneze se osmysluje zivelna komunikace mezi lidskymi spolecenstvimi a jejich zivelne pusobeni na okolni pfuodu. Vernadskij soudi, ze je pfitom mozno nechat 691

noosociologie

norma

stranou statni celky, protoze z noosferickeho hlediska i tzv. svetova imperia vzdy zaujimala jen jednotlive dily souse a byla ve vzajemne rovnovaze. Idea 0 sjednoceni vseho lids tva se stava reaInou teprve dnes, i kdyz je stale jeste jen v rovine ideaJu. Je ale nezbytnou podminkou vytvoreni n. a Vernadskij je pfesvedcen, ze lidstvo takove jednoty zakonite dosahne. Koncepce n. je fil. vyustenim jeho celozivotniho dila. Byla souhmne 0publikovana v r. 1988, vice nez 40 let po srnrti autora. Jako prvni zacali ve svych publikacich termin n. pouzivat v I. 1926-1927 E. Le Roy a P. Teilhard de Chardin (pote, co na Sorbonne v letech 1922-1923 vyslechli cyklus Vernadskeho pfednasek 0 geochernii a biogeochernii). E. Le Roy se pokusil spojit pfedstavy 0 evoluci biosfery a 0 geologiekem vyznamu lidske Cinnosti s myslenkou 0 urcujici roli idealni, duchovne-spiritualisticke vrstvy skutecnosti. Zname a vlivne pojeti n. P. Teilharda de Chardin, zalozene na poznatcich pfir. ved a na teologicke koncepci sveta, rozlisuje 4 zaki. gloMlni urovne evoluce: pfedzivot, zivot, mysleni a nadzivot. Fenomen ---'clovek pfedstavuje ve vyvoji pfirody kval. skok. Jeste vyznamnejsim skokem ale je na konci tfetihor vznik vedomi, diky kteremu se clovek stava spolutvurcem evoluce. Na urovni "nadzivota" musi ustoupit veda vife. Teilhardova koncepce n. navazuje na tradice naturfilozofie. Z pozice humanisty-pfirodovedce hleda zpusoby leceni konfliktit soudobeho sveta. A: noosphere F: noosphere N: Noosphare I: noosfera Lit.: Chardin, P. T. de: Vesmir a lidstvo. Praha 1990; Kaznaceev, V. P.: Ucenije V.1. Vemadskeho 0 biosfere i noosfere. Moskva 1989; Vemadskij, V. I.: Filosofskije mysli naturalista. Moskva 1988; Serafin, R.: Noosphere, Gaia and the Science of Biosphere. Environmental Ethics, 1988, C. 2.

Fie

no 0 s 0 ci 0 log i e viz sociologie nemecka norma - (z lat. norma =uhelnice, mira, mefitko) - pojem pouzivany ve tfech vYznamech. 1. Oznacuje to, co je "normalni", co se ze statist. hlediska obvykle vyskytuje, je obvykle zjistitelne, odpovida centralnim tendencim v rozlozeni cetnosti mefitelneho znaku, tj. ---'normalnimu rozlozeni podoby Gaussovy kfivky. Na zaklade dostupnych udaju 0 pfedchozich mefenich je mozno napf. fici, ze tepIota v danem obdobi na danem miste je "normalni". N. je tu kriteriem umoznujicim srovnani. 2. Nekdy, zejm. v starsi s-gii a soc. psychologii, se pojem n. uziva ve smyslu jakehokoliv ---'socialniho determinismu nebo jakehokoliv ---'sociokulturniho regulativu, ktery v urCite situaci pusobi na lidi jako cleny skupiny a ovlivnuje jednotnym zpusobem jejich chovani. Napf. M. Sherif v r. 1938 aM. Sherifa C. W. Sherif v r. 1948 popisuji proces, ve kteremjsou lide vystaveni rnnohoznacne situaci, kterou nejdfive kazdy z nieh interpretuje odliSne, ale pod vlivem interakce a ko692

munikace mezi nirni dojde ke sblizeni jejich nazoru, jejich sjednoceni a formuje se tak "socialni norma". 3. V nejcasteji uzivanem vyznamu, ktery muzeme pokladat za zill., oznacuje pojem n. obecne verbalizovane pravidlo, jez maji jednajici ve svem chovani respektovat a ktere se pro ne poklada za zavazne. G. C. Homans (1950) vymezuje n. jako ideu v myslich clenu skupiny, ktera muze byt vyjadfena jako vypovect' specifikujici, co by clenove skupiny nebo jini lide meli delat, co se od nich za danych okolnosti ocekava. V tomto pojeti je n. jednim z typu modelu Ci regulativu spo!. cinnosti, pro nez je charakteristicke: a) obecnost, ktera n. odlisuje od jmenovitych, konkretnich pfikazu, i kdyz neni vzdy explicitne kodifikovana a v nekterych pfipadech pfedstavuje spiSe ramcove pozadavky a ocekavani jejich splneni nez striktne formulovany pfedpis, b) uvedomelost, projevujici se i v tom, ze n. zpravidla muze byt slovne upfesnena, coz ji odlisuje od vicemene neuvedomovaneho zpusobu chovaru (napf. expresivniho, mimickeho, navykoveho), c) znalost obecnych pravidel, ktera fidi Cinnost jednajiciho, coz je vice nez vedoma Cinnost, ktera muze pfesne respektovat urCita pravidla bez jejich znalosti Oak je tomu napf. v feCi, pfi utvafeni pfibuzenskych vztahu i v logickem mysleni). Na ulohu n. ve spo!. zivote soustavne poukazoval jeden ze zakladajicich otcu am. s-gie W. G. Sumner (1906). Z celku Jidovych ---'obyceju (folkways) vydelil ---'mravy (mores), ktere pfedstavuji soubory n., jimz clenove spolecnosti pficltaji velkou zavaznost a jejiehz dodriovani pfisne kontroluji; poruseni mravu vyvolava moralni nesouhlas a poboufeni a rna za nasledek pfisnejsi sankce. Ve spo!. praxi je respektovani n. zajisteno 3 zaki. zpusoby: 1. jejieh interiorizaci, v niz lide pfijimaji n. za sve a integruji je jako soucast fidici soustavy svych cinnosti, pficemz uplna iteriorizace n. pfedpoklada uznani jejieh ---'legitimity, neuplna probiha jen na urovni vnejsi ---'adaptace, zachovavajici podstatnou distanci akterii k normativni kultufe skupiny ci spolecnosti nebo k celemu spo!. fadu (yYzn. ulohu v dodriovani n. muze brat navyk, ktery mnohdy ani nevyzaduje, aby otlizka legitirnity byla polozena; muze ale vzniknout silne napeti mezi realnym stavem veci a posuzovanim iegitimity systemu, ktere ohrozi jeho reprodukci); 2. systemem ---'sankci, a to negativnich (trestu) i pozitivnich (odmen), skutecnym jejich uzitim nebo jen hrozbou ci pfislibem uziti, pficemz system sankci pusobi i jako amplifikator v zajmovem kalkulu, zvysuje pozornost lidi k tomuto kalkulu, ktery respektovani n. zprostfedkovava; 3. socialitou lidi, vedomim soc. pouta, tendenci respektovat pozadavky skupiny, k niz jednajici pfinaleii a na niz mu zaleii, identifikace s temi anebo alespon ohled na ty, kdo n. uznavaji, pfip. vyzaduji jejich

plneni. Aby n. mohly uplatnovat sve naroky na zavaznou platnost, je tfeba, aby tato platnost byla dostatecne vymezena, aby bylo definovano vyzadovane ---'chovani. Neni-li platnost n. neomezena Oakje tomu napf. u obecne n. "nezabijes"), mus! byt vymezena take kategorie jednajicich, na nez se n. vztahuje, a situacni podminky, v nichz n. plati. Jenotlive n. se lisi obsaznosti a stupnem konkretnosti. Nektere jsou stanoveny vicemene ramcove (napf. n. "cti otce sveho i matku svou" dovoluje riizne interpretace a riizne formy chovani), coz je zcasti sblizuje s ---'hodnotami; jine, zejm. pravni normy usiluji 0 jednoznacnost. Vagnost a nepfesnost nekterych n. je tak vyrazna, ze nektefi sociologove a soc. psychologove v tom videli dostatecny duvod ke zpochybneni samotneho terminu spo!. n. Napf. Jack P. Gibbs (1981) navrhuje nahradit n. pojmem "normativnich vlastnosti" urCiteho typu jednani, spjatych s kolekt. hodnocenim a s kolekt. ocekavanimi. VetSinou ale neni pojem n. povazovan za pfebytecny, i kdyz jeho pfesna aplikace je v urcitych oblastech spoma. Soustavy n. jsou spjaty se vsemi oblastmi zivota, nevytvafeji se vsak a neuplatnuji podle stejnych pravide!. Napf. v ---.pravu jsou vytvafeny ve formalnich procesech, stanovenyrni instancemi, pod Ie pfesnych proceduralnich pravide!. V jinych oblastech, napf. v moralni sfefe, jsou vypracovavany v neformalnim procesu, podle skutecneho vlivu jednotlivych koncepci a jednotlivych skupin akteru. V modemich spolecnostech pfedstavuje pravo vrcholnou formu krystalizace normativniho systemu. Vsechny spo!. n. maji urCity stupen zavaznosti, zavisejici na hodnotovych soudech 0 hodnotovem obsahu n. Vyssi zavaznost n. se vyjadfuje i vyssi sankci, kterou pfekroceni n. vyvolava. Nektere n. maji kategorickou platnost, nepfipousteji zadne vyjimky (napf. zakaz ---'incestu), nebo je pfipousteji jen v krajnich podminkach (napf. zabiti v situaci sebeobrany). V souborech ---'moralnich norem a zminenych pravnich norem jde zpravidla 0 obsahove zavazne otazky, ktere nemaji altemativni rovnocenne fesenL Mravy maji znacne vysoky stupen zavaznosti, ale v prubehu spol. vyvoje se tato jejich zavaznost muze oslabit ajsou pak posuzovany jako mene zavaine spo!. konvence, v niehZ do popfedi vystupuje casto spiSe jejieh symbolicky vyznam nez vlastni obsah. K n. s nizsim stupnem zavainosti pam mOda. Odevni, inteIektualni i jine m6dy se jevi jako druhy spo!. ---.her, ktere maji esteticky vyznam a soucasne pfedstavuji duleiity prostfedek v boji 0 spo!. ---'prestiz. Utvafeni m6dnich n. a ucast na m6dnim chovani umoznuji participovat na skup. chovani a soucasne usilovat 0 individ. odlisnost a svebytnost (viz tez ---'sociologie mody). Tento druh n. je tedy prostfedkem aktualizujicim kolekt. i individ. identitu. Stupne zavaznosti n. nejsou jen zalezitosti celku, ale

take skupin, jichz je jednajici clenem, Ihostejno zda dobrovolnym Ci nucenym. Tzv. totalitni skupiny maji velmi tvrdy normativni fad a riizne formy vstupu. V tomto ohledu je typicke vezeni, armada, ---'cirkev nebo ---'sekta (viz tez ---.teorie socialni interakce). Rozdily v zavainosti n. se netykaji jen n. uvnitf dane spolecnosti. Jedna spolecnost od druhe se lisi platnosti vice nebo mene pfisnych normativnich soustav i odlisnym posuzovanim zavainosti pfestupku proti n. a odlisnym stupnem permisivnosti (v karikatumi poloze se fikalo, ze v Nemecku je vsechno zakazano, co neni povoleno; ve Francii je vsechno povoleno, co neni zakazano; v SOY. svazuje vsechno zakazano, i co je povoleno; v Italii je vsechno povoieno, zv!. co je zakazano). Permisivnost spolecnosti je dulezita hodnotova charakteristika, projevujici se vztahem lidi k n. a k souborum n., jez se u jednotlivych skupin a akteni ruznL Vevrop. yYzkumu hodnot 80.!. (vizJ. Stoetzel, 1983) se ukazalo, ze dotazovani ze zapadoevrop. spolecnosti posuzuji pfestupky proti n. pfedevsim z hlediska reaInych moinosti osoby jednat v dane situaci v souladu s n. (pokladaji napr. za omluvitelnejsi zabiti cloveka v sebeobrane nei nicim nevynucenou kradei auta); jeden a tentyz cin posuzuji tudiz odlisne v zavislosti na odlisnem duvodu, motivu jednani. V zemich s vysokou permisivitou tvurci n. nekdy pfimo poeitaji stirn, ie jejich n. nebudou pIne respektovany (zvysuji napf. danove sazby pro kategorie obyv., 0 nichi pfedpokIadaji, ie vsechny pfijmy neohlasi, a zaroven vMi, ze oni sami nebudou mit moznost danova pfiznani opravit). V zemich s mensi permisivitou se takovy postup odmita, nebo aiespon nepfiznava. Pfekracovani n. muze byt, a casto je, silne negativnim entropiekym jevem. Je tomu tak zejm. u ---.kriminality, ktera v modemich spolecnostech dosahuje znepokojive vysoke urovne. Zdroj nezadouciho pfestupovani n. muie byt situovan na strane jednajici osoby nebo na strane soc. systemu nebo na obou techto stranach. Podle D. H. Wronga a jeho kritiky pfesocializovane koncepce cloveka je zdrojem porusovani n. skutecnost, ze clovek je "socialni", ale nedostatecne "socializovana" bytost; z mimosoc. oblasti pfiehazeji vlivy, ktere soc. konformnost jeho chovani narusujL Nedostatecna ---'socializace muze byt zdrojem porusovani n., zteii ale zdrojem jedinym. Porusovani n. muie vyverat i ze samotne logiky spo!. fizeni cinnosti, ze sloiitosti a obtizne zvladnutelnosti vztahu, do nichi lide vstupujL Jednajici se casto ocita pfed fadou normativne zakotvenych ukolu, ktere jsou tezko sluCitelne, a tudii obHine realizovatelne. R. K. Merton (1949) poukazal na sloiitost souboru roli a na ---'konflikt roli, do nehoz se casto jednajici pfi sve spo!. cinnosti dostava. Je dobfe znamo, ze diisledne uplatnovana snaha zamestnancu respektovat 693

norma moralni

norma jazykova

vsechny n. platne pro vykon jejich role muze vest k praktickemu zablokovani provozu. N. vystupuji jako jednoznacne predpisy, v praxi vsak jsou jimi jen v pravni sfere, kde existuji "normy 0 normach" a proceduralni pravidla, ktera umoznuji rozhodnout 0 jejich aplikaci. V moralne-spo!. sfere se casto ukazuje, ze n. je jen jednim z mnoha zfetelu, podle nichz se jednajicf orientuje. Navic konkretni n. musi casto obhajovat sve naroky na platnost v konfliktu s jinymi n. a jinymi potfebami. V mimopravni sfefe se muze n. obhajit jen tim, ze proHze svuj vztah k zak!. --.hodnotovYm orientacim. Tim, ze se n. volaji pfed soud hodnot a ze se posuzuji z hlediska zakl. hodnot, zvysuje se samozfejme moznost, ze nektere neobstoji, ze jejich aplikace se neukaze jako nalehavejsf a ze tudiz v dane situaci nebudou dodrzeny. N. nejsou vzdy nejvyssi ajednoznacnou regulativni instanci. Nejcitlivejsi problemy pfi doddovani n. vznikaji, kdyz se n. sfretava s podstatnym --.zajmem jednajiciho. Ten je v soudobych spolecnostech postaven na kfizovatku protikladnych ocekavani, casto rna smilit tezko srnifitelne zfetele. Najedne strane nemuze odhlizet od svych vlastnich zajmu, ale musi je velrni vazne brat v uvahu (individualisticka kultura durazne nabada, aby se clovek 0 sebe pIne postaral, aby mel na zfeteli sve vlastni pofreby, coz neni povazovano za pouhy egoismus), na druhe strane mnohdy stoji pfed narocnymi spo!. pozadavky, ktere neodpovidaji jeho bezprostfednim zajmum ajejichz splneni vyzaduje mobilizaci jeho moraInich si!. Respektovani spo!. n. je pro jedince jeste obtiznejsi, kdyz se domniva, ze "druzi" se k nemu nechovajf spravedJive, ze nemuze od spolecnosti ocekavat mnoho velkorysosti, ze spolecnost vuCi nemu vystupuje jako nevlidna, ne-Ii nepfatelsH strana a soucasne jako posny soudce. Moralnf ocekavanf se tu dostavaji - skutecne nebo zdanlive - do rozporu s logikou socialni smeny. Proto jednajfd casto pfestupuje n. s vicemene cistym svectomim, resp. poklada toto pfestoupeni za mensi zlo. Tendence k rigoroznfmu doddovani n., zejm. mravnich, take existuje, ale neni obecnym pravidlem. Je charakteristicka pro nektere nab.-eticke pffstupy. V modemich spolecnostech si urcite soubory n. zachovavaji svou sirokou platnost v soukromem i veL zivote, ve vetsine oblasti se vsak vztah k n. rozruznuje a relativizuje, nebo se n. nahrazuji modeIy chovani, ktere nejsou spojeny se zavaznymi hodnotovymi a normativnimi vyznamy. Je beznou zkusenosti, ze jednajici pfekracuje normy mnohdy proto, ze nenachazi altemativni prosfredky, jak uspokojit sve nalehave pofreby nebo prani, ktera mu nejvic leii na srdci. Ph oslabenem moralnim a spo!. vectomi se prekracovani muze stat zvykern nebo beznou hrou a moralni vazba se spolecnosti se vicemene ztracl.

nostnich a ustalenych zpusobu (pravidel) jejich uzivani. N.j. realne existuje v kazdem --.spisovnem jazyce, ale i v utvarech nespisovnych, napf. v --.dialektu, bez ohledu na to, zda tyto litvary maji vlastni pismo a literaturu. Ve spisovnych jazycich je n.j. oficialni a je spo!. uzakonena, zatimco napt. v narecich a v jazycich bez spisovne podoby se uplatnuje zivelne a udrzuje se tradici. Od n.j. je tfeba lisit kodifikaci normy (z lat. codex =zapis, kniha; ficatio = zpusobovani), tj. zachyceni a uzakoneni normy spisovneho jazyka ve smerodatnych pfiruckach, mluvnicich a slovnicich, popf. jeji formulovani do urCite soustavy pravidel (napf. pravidel pravopisu, pravidel vyslovnosti). Tato pravidla se podobaji do jiste miry normam pravnim. S vyvojem spolecnosti se meni jazyk a zaroven i norma spisovneho jazyka. V zavislosti najejich zmenach se musi cas od casu menit a nove vypracovavat i jeji kodifikace, ktera se tim vzdy za skutecnou normou ponekud opoZQuje. Pojmy norma a kodifikace patfi ke specif. pojmum ces. lingvistiky. Jejich zak!. pojeti vypracoval B. Havranek a uvefejnil je r. 1932 ve sbomiku Spisovnd cdtina a jazykovd kultura. Propracovani a diferenciace techto pojmu pafri k trvalym vytezkum programoveho vystoupeni --'Prazskeho Iingvistickeho krouzku. Vzhledem k tomu, zejazykje nejdulezitejsim prosfredkem lidske komunikace, je freba n.j. chapat jako jednu z nejvyzn. spo!. --'norem (vedle norem chovani, resp. --'norem moralnich, norem estetickych, norem pravnich apod.). E. Durkheim zduraznil normativnf charakter --'jazyka jako takoveho. (Viz tez --'sociologie jazyka.) A: norm of language F: norme de langue N: Sprachnorm I: norma linguistica Hur, Buch

Nedodrzovani n. rna ruzny vyznam v zavislosti na celkove hodnotove a normativni situaci. Muze byt vyrazem postupne ztraty platnosti n. a jejiho pfip. nahrazeni jinou n., nebo muze signalizovat zmenu typu fizeni v dane oblasti, napf. pfechod od normativniho fizeni k hodnotovemu, ktere dava jednajicimu vice volnosti. N. mohou take fungovat jako protivaha k silnym afektivnim tendencim, kterou jednajici poklada za uzitecnou pro svou rovnovahu. Patme kombinace obou zpusobu chovani, pfestupovani n. a dodrzovani n., je jednou z forem regulace lidske cinnosti. Existence n. i jeji poruseni mohou mit urcity funkcni vyznam. Jednim z duvodu nerespektovani n. je take to, ze ve vyjimecnych pfipadech nestaci na rizeni cinnosti a je zadouci individ. postup. J ako pfiklad se uvadi pravni zakazy --'euthanasie, ktere maji sve zduvodneni a jejichz zruseni by mohlo pfinest nekontrolovatelna nebezpeci, ale soucasne se v urcitych pfipadech euthanasijni zakroky toleruji nebo pfimo schvaluji. Poukaz na vyjimecnost situace muze byt ovsem falesnou omluvou, umoznujici uniknout omezenim n. Tendenci respektovat n. oslabuje take ztrata legitimity spo!. factu, ktera vsak nesnizuje platnost n. ve vsech oblastech, i kdyz rna nakazlivy ucinek. Nedoddovani n. rna zfejme pozitivni smysl tam, kde za nimi stoji zobecnitelne zajmy, akcni potencialy a hodnotove zfetele, ktere dosavadni normativni system nebyl s to zhodnotit. Neznamena to pojmove sblizeni nekonformniho chovani s chovanim deviantnim. Existuji oblasti, v niehz je doddovani n. vysoce pravdepodobne, v jinych je pravdepodobne mene nebo zcela nepravdepodobne. Urcita mira nejistoty charakterizuje doddovani kazdeho souboru n. Tvorba n., jejich respektovani i jejich porusovani jsou normalni jevy (viz tez --'normalita). Pro porusovani n. to plati tez, pokud zustava v urcitych mezich a lehkomyslne neopousti podstatne vysledky civilizacniho vyvoje. A: norm F: norme N: Norm I: norma

nor m a m 0 r a I n i - ze s-giekeho hlediska typ soc. --'normy s moralnim obsahem a zaroven jedna z hlavnich kategorif --.etiky. N.m. je zavazne pravidlo lidskeho chovani specifikujici --'moralku, ukazujici vyznam a nezastupitelnost jeji soc. funkce. Neinstitucionalnost a vetSinou take nepsanost n.m. skryva v sobe dva zdanlive protichUdne momenty existence n.m.: prvnimje zvykovy charakter ustavovani i pusobeni n.m., ukazujid jeji genetiekou souvislost s --'mravy, druhy je skutecnost, ze jednotlive aplikace n.m., ktere maji vesmes znacne abstraktni a obecny charakter, prochazeji moralnim soudem, rozhodnutfm nebo volbou jednajfciho individua. S obema momenty souvisf nepfetdite promftani konkretni individ. a spo!. zkusenosti do pfedstavy, vykladu a aplikace n.m. Odlisnost n.m. od norem pravnich se vedle neinstitucionaInosti vysvetluje take tim, ze n.m. neupravuji vnejsi, rezultativni stninku lidskeho chovani, ale ovlivnuji ji pro-

Lit.: Blake, J. -Davis, K.: Nonns, Values and Sanctions. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modem Sociology. Chicago 1964, 1966; Durkheim, E.: (1893) De la division du travail social. Paris 1960; Gibbs, J. P.: The Sociology of Deviance and Social Control. In: Rozenberg, M. - Tuner, R. H. eds.: Social Psychology. Sociological Perspectives. N.Y. 1981; Habermas, J.: Theorie des kommunikativen Handels, 2 sv. Frankfurt a.M.198l; Lautmann, R.: Wert und Nonn. Opladen 1971; Levi-Strauss, c.: (1958) Anthropologie Structurale, 2 sv. Paris 1973; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. Toward a Codification of Theory and Research. New York 1949; Parsons, T.: The Social System. New York 1951; Parsons, T. -Shills, E. A.: Toward a General Theory of Action. New York 1951; Sherif, M.: The Psychology of Social Norms. New York 1938; Sherif, M. - Sherif, C. W.: An Outline of Social Psychology. New York 1948.

StZ norma j azykova - soubor ustalenych, pravide1ne uzfvanych prostfedku mluvnickych, slovnich i napf. vyslov-

stfednictvfm vnitI'ni motivace; mira jejich uCinnosti proto zavisi na vyvazenosti zakazu a vzoru chovani. S moralni vyspelostf jednotlivcu i spolecnosti roste vyznam zduvodnovani moralnich pozadavku a tim i teor. reflexe procesu jejich utvareni, kterou je --'normativni etika. Vyznam n.m. spociva dale v jejich postaveni v ramci moralnich systemu. N.m. jsou zalozeny v moralnich hodnotach a pfedstavach obecnejsiho charakteru, jako jsou principy, idealy, pojeti spravedlnosti, dobra, zla apod., a pfedstavuji vlastne detailizaci, nejjednodussi formu mravniho pozadavku. Jejieh klicovy, synteticky vyznam spociva v tom, ze spojuji tuto duchovni stranku moraIky (to, co rna byt) s jeji strankou praktickou (s tim, co je), spojuji moralni vectomi a moralni jednani, zkusenost s vychovou. Svuj vyznam ziskal pojem n.m. teprve v moralni filozofii 19. st., kdy doslo k jeho rychle a definitivni recepci jako zak!. pojmu eticke reflexe, a to zejm. v nem. jazykove oblasti (v anglosaske oblasti je. casto nahrazovan pojmy "principle" nebo "rule"). Od teto chvile se v rekursu k pojmu "norma" retrospektivne vyklada moraIne-fi!. tradice, takZe jsou pod nej subsumovany tak rUznorode pojmy, jako nomos, ordos, logos, regula, mensura, lex, ordo, kategoricky imperativ, mravni zakon, ctnost, povinnost apod. Pojem norma je do fi!. diskuse zaveden v souvislosti s kritiekym vyrovminim se s Kantovou etikou. Jake zakl. eticky termin vystupuje n.m. poprve v Etice W. Wundta (1886), kde je definovana jako "ciste pravidlo vule", ktera proti tomu, co je, stavi to, co rna byt. Nosnym pojmem je n.m. v diskusich 0 protikladu formalisticke a teleologieke konstrukce mravniho sveta nebo 0 vztahu normy a hodnoty, probihajicich koncern 19. a zacatkem 20. st. (viz napf. F. Paulsen: Ethik, 1908, W. Windelband: Einleitung in die Philosophie, 1914, E. Husserl: Logische Untersuchungen, 1900, M. Scheler: Der Formalismus in der Ethik und die materielle Werteethik,1916). Navzdory pevnemu mistu pojmu n.m. v kazdem etickern systemu neni jeho pouzivani dodnes jednotne. Koncepce tzv. elementamich moralnich norem rozlisuje normy, ktere nejsou naprosto univerzalni, tzn. nevyskytuji se ve vsech moraInich systemech, ale zabezpecuji soudrZnost dane spolecnosti jako celku, aniz jsou vazany na urcite spo!. skupiny. H. Jankowski (1973) uvadi 3 typy elementamich n.m.: 1. ty, ktere se tykaji solidarity lidi ve vztahu k pfuode (napf. pomoc pfi zivelnych katastrofach, soucasti lekafske etiky apod.); 2. ty, ktere vstupuji do mezilidskych vztahu, jako jsou vztahy rodinne, laska, pfatelstvi apod.; 3. doporucujici urcite postoje bez definovani konkretni situace, napf. odvahu, odpovednost, spravedlnost (coz zeslabuje postulaty tzv. situacni etiky).

695

694

L

obean

norma pravnl

A: moral norm F: norme morale N: Moralnorm, moralische Norm I: norma morale Lit.: viz ->etika, ->etika norrnativni, ->moralka.

HaH

nor map r a v n I viz exegetika, norma jazykova, prayo, sociologie prava, vina

rii a na vyjadfeni jejich vztahu k planovanemu ukazateli. Zpravidla se vychazi z analyzy faktickeho stavu (z rozboru casovych fad nebo z prostoroveho srovnani); jeji vysledky se kvantitativne vyjadfuji regresnimi funkcemi. Vlastni n.s. se vymezuje jako rozpeti hodnot planovaneho ukazatele, sahajici od normativu min. pfes normativ standardni k normativu progresivnimu. Moznost vytvaret n.s. je podminena dostatecnou informacni zakladnou, jejich pouzitelnost diferenciaci respektujici typove odlisne aplikaeni situace. Pouzivani jednotnych n.s. pro siroke tfidy pfipadli se neosvedcuje. NoS. lze ucelne vyuzit hlavne v soc. a regionalni politice a v urbanismu, a to pfi planovani ma~e­ rialne-tech., ekon. a personalniho zabezpeceni soc. rozvoJe. A: social standard F: prescription normative N: soziales Normativ, sozialer Richtwert I: standard sociale

nor m a lit a - (z lat. normalis =vymefeny uhelnici, pravidelny) - v s-gii vystupuje pfedevsim jako protiklad -.anomie, jako stav, kdy jednotlivci, skupiny Ci cela spo!eenost pfimerene respektuji ustavene systemy -'hodnot a -'norem. Podobne jako v psychologii lze n. chapat v uzsim smyslujako pouhou absenci uchylky, ei v sirsim smyslu jako ryraz optimalniho stavu organismu ei systemu. I kdyz se nizne kultury ve svem pojeti normalniho a neLit.: lllner, M. -Foret, M.: SociaIni ukazate1e. Praba 1980; TomeS, I.: Nornormalniho nejednou vyrazne liSi, zadna z nich nebyva my a normativy sociaIni vybavenosti podnikU. In: Normativy v sociatnim rozochotna tolerovat vyraznejsi odchylky od sveho vlastniho voji. Praha 1981. III standardu. V tomto smyslu se k sobe pfiblizuje statist., funkeni a normativni vyznam n. Za anomickou mlizeme nova I e vic e" - oznaceni pro social., hlavne marx. naopak oznacit tu spolecnost, ktere chybi n. bud ve smys- ~rientovane skupiny, zavedene Ch. Wrightem Millsem. lu statist. (pfilis velky pocet jejich clenli pfekracuje plat- "N.I." se stala v polovine 60. 1. predmetem polit. diskuse, ne normy), nebo ve smyslu funkcnim (existujici normy pli- a to ve dvojim vyznamu: jednak jako -'socialnl hnutl, sobi kontraproduktivne, rozkladaji system, misto aby ho jednak jako urCity polit. smer. V te doM vznika v ~ele ra~ pomahaly udrzovat), Ci konecne ve smyslu normativnim de zapadoevrop. zemi a v USA. Jako -'protestm hnub (normy dane spoleenosti nejsou v souladu s naSimi vlast- byla nesena hlavne intelektualy a studenty. Oznacen~ "n.l." nimi normami a hodnotami). Zamenovani a smesovani rUz- bylo pouzivano k charakteristice celeho spektra neJed~~t­ nych vyznamli n. byva doprovodnym rysem ideol. mysle- nych, casto se menicich tendenci, jejichz dynamiku JIm nl. Tak napf. etnocentrismus nahrazuje funkcni pojeti n. proplijCila legitimaeni krize zap. spo!ecnosti 60. 1. J~ko normativnim, zatimco konzervativni funkcionalismus rna soc. hnuti rna "n.l." svlij plivod ve studentskych revoltach, tendenci zamenovat n. statist. normalitou funkenl. Obec- v jejich protestu proti vysokoskolske politice i pro.ti p~e­ ne lze optimalni miru n. soc. systemu umistit do prostoru vladajicimu konzervativismu. I kdyz se predstavltelum ohraniceneho na jedne strane stavem anomickym, na stra- "n.l." nepodafilo vytvofit spolecnou teorii a polit. program, ne druhe terorem zbytneIe soc. Ci statni kontroly. byli zajedno v odmitnuti kap. konzurnni spoI~nosti a v ~­ A: normality F: normalite N: Normalitat I: normalita tice tine koncipovane industriaIni spolecnostI: pouze zdan\iva svoboda pracujicich, utisk prostfednictvim vykonove Lit.: Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston 1934; Syfist'ovd, E.: Normalita osobnosti. Praha 1972. spolecnosti, reklamou vynuceny konzu~, zbozni char~~~r Kef masove kultury vedou k totalni represl a k pot!acem pnnormativ socialnl - kvantitativni vyjadfeni zadou- rozenych schopnosti individua. Studentska revolta prociho vztahu mezi planovanym -'ukazatelem soc. rozvoje plijCila spo\. vyznam teoriim kritickym vliCi kapitali~mu (napr. -'frankfurtske skole). I kdyz vliv techto teoni na a charakteristikami (kriterii), ktere jej podminujl. K urCit)'m hnuti "n.l." trval kratce, zlistal pro spo\. vedy trvalym imhodnotam kriterii se pomoci n.s. pfirazuje odpovidajici pulsem pestovat je jako kritiku spolec~osti ve sluzb:ic~ rozpeti charakteristik planovanych a naopak. Nekdy se jaemancipace vsech lidi. Ideovym vychodlskem byly krome ko normativ oznacuje jen vysledna hodnota ukazatele, jez frankfurtske skoly revo\. teorie rozvojovych zemi (Mao byla na zaklade uvedeneho vztahu stanovena. Normativy Ce-tungova, Castrova, Che Guevarova, ale i anarchisticmohou byt vychodiskem pri vytvafeni -'norem. N.s. lze ka teorie M. A. Bakunina). Akademicka "n.l." se postavytvaret pouze pro ukazatele, jejichZ hodnoty je tfeba v zavila proti normativne-ontologicke tradici spo\. ved, proti vislosti na jist)'ch kriteriich optimalizovat, nikoliv tedy pro jejich afirmativnimu charakteru, ktery byl zameren na obcharakteristiky, ktere se jen maximalizuji nebo minimalihajovani statu quo, ale i proti z am. s-gie pfevzatemu emzujl. Dokonalost n.s. zavisi na vyberu podstatnych krite-

pirismu a vyustila ve fundamentalni kritiku kap. spo\. fadu. Zaroven se distancovala jak od tradicni marx. kritiky kapitalismu, tak i od praxe v kom. zemich. Hlavnimi smery "n.l." byly: 1. analyza politiky v ramci teorie pozdniho kapitalismu (nejvyzn. pfedstavitelem je frankfurtska skola); 2. teorie zakladajici se na pojeti statu jako antagonisticke tfidni spolecnosti (marburska skola); 3. teorie zalozene na Marxove polit. ekonomii. Vliv obou poslednich zanikl v podstate na konci 70. 1., zatimco teorie pozdniho kapitalismu se napf. v pojeti J. Habermasove nebo C. Offeho stala vlivnym s-gickym smerem. Ureitou roli v kritice hlavniho ekon. proudu hraje ekon. teorie "n.l." (viz -'ekonomie politicka radikalni). V USA se "n.l." vyvinula v ramci liberalniho hnuti proti raSove diskriminaci, proti va\ce ve Vietnamu a proti chudobe ve spoleenosti blahobytu a brzy pferostla v boj proti spol. fadu jako takovemu. Toto protestni hnuti prerostlo do Evropy, zvl. do SRN, kde se diky polit. konstelaci (tzv. velke koalici) rychle vytvorila vneparlamentni opozice a antiautoritativni hnuti, a do Francie, kde v r. 1968 v dlisledku kvetnovych studentskych nepokojli dochazi ke statni krizi. Reakci na neuspesnost plivodniho hnuti je pfijeti a adaptace m.-\. koncepci, cimz dochazi k reorganizaci "n.l. ", k jejimu roztfiSteni na rivalizujici kom. a socia\. skupiny a ke ztrate jejich vyznamu a vlivu. Cast predstavitelli "n.l." zacala hledat sve uplatneni v tradicnich stranach, rnnoho z pfivrZencli se organizovalo v ekologickych hnutich, mensina se organizovala jako rozne teroristicke skupiny. Celkovy vyznam ,,0.1." spociva v jejim vlivu na rychlou modemizaci spolecnosti, na zmenu spo\. klimatu. A: New Left F: Nouvelle gauche N: neue Linke I: nuova sinistra Bay " nova p r a vic e" - kult. a duchovni hnuti v Evrope a Americe od pocatku 70. \. 20. st., ktere vznika kolem r. 1968 ve Francii. Je neseno pravicovymi intelektualy, kteri byli presvedeeni, ze je nutne bojovat proti kult. hegemonii levice. Teoretici, jako A. de Benoist a Guillaume Faye, se pokladali za "protihnuti" proti kvetnove revolte 1968 a proti -."nove levici". Proti starsim pravicove-konzervativnim nazorlim, ktere byly vzdy skepticke k teoriim a ideologiim, se "n.p." snazi 0 konsekventni doktrinu zalozenou na soc. a pfu. vedach a pokousi se sarna pomoci jakesi "kultumi renesance" ziskat kult. hegemonii. Polit. pozadim vzniku "n.p." jsou polit. a ekon. krize 70. 1. a neokonzervativni kritika "welfare state", politika uvolnovani napeti se SSSR. Ustfednimi ideami je kriticky vztah ke kult. a polit. modeme, odrnitnuti postulatu rovnosti a univerzaInich lidskych pray, antifeminismus, radikalni odpor proti potratlim (zvl. v USA), odmitani mimoevrop. kult.

vlivli a shovivary vztah k fasismu. Jak marxisti, tak liberalove jsou "n.p." oznacovani za reakcionarske humanisty. "N.p." se orientuje na antiegalitami aristokraticky ideal. K jejim vychodisklim pam -'sociobiologie a -'etnologie K. Lorenze, I. Eibl-Eibesfeldta, H. J. Eysencka, ueeni o antropol. konstantach a dedienosti jako zakladu "socialniho". "N.p." se vyznacuje nacionalistickymi tendencemi, nazorem, ze prava narodli a etnickych skupin je nutno nadradit pravlim individua. Na ideje "n.p." bezesporu navazuji pravicove extremni strany, jako je Front National ve Francii, Republikaner v SRN apod. (viz -'neofasismus), anizje mozne mluvit 0 uplne shode mezi nimi a "n.p." A: New Right F: Nouvelle droite N: neue RechteI: nuova destra Bay novoplatonismus viz platonismus nov op ozi ti vism us viz neopozitivismus nov 0 v e k viz periodizace dejin, periodizace eeskych dejin, teorie vyvoje cyklicke noxa viz nemoc n ozologie viz nemoc n u min 0 sum viz mysterium, posvatne a profannl

o b a v a viz strach o b e a n - plivodne elen svobodneho spoleeenstvi obyvatel antickych mestskych statU, kde moc byla vazana na normy zakona. Zakl. protiklad byl mezi o. a "neobcany", pocemz obcanstvi se spojovalo se zapojenim do struktury 697

696

občina

obec původní držby. Např. v Athénách byli vedle plnoprávných o. (polítai) neplnoprávní o. (metoikoi) a otroci (dúloi). Také v římské říši bylo občanství výsadou; teprve výnosem císaře Caracally z r. 212 dostali všichni svobodní obyvatelé říše statut římských o. Jen o. bylí subjekty polit. života obce, příp. státu. Středověk pojem o. dlouhou dobu neužívá; k recepci římského práva dochází poměrně pozdě (intenzívně od 12. st.), stejně jako k přijetí Aristotelovy polit. teorie, v níž je koncept občanství a občanských ctností rozpracován. Z autorů úvah o o. a občanství od 13. st. vynikají Baldus de Ubaldis, Bartolus de Saxoferrato, Dante Alighieri, Marsilius Z Padovy. Rámcem těchto úvah je rozkvět raně renesančníchměstských států v sev. a střed­ ní Itálii, rozmach zbožní výroby (zvl. ve Florencii), peněžnictví a měšťanstva. Bartolus stanoví, že ---'obec nad sebou nic de facto neuznává, Dante vychází z autonomie obce, městského státu a v císařství vidí jen nástroj dosažení míru, Marsilius z Padovy dospívá k tezím o suverenitě ---'lidu a laickém charakteru státu. Výklad pojmu o. souvisí se vztahem ---'státu a ---'společnosti. Antické středověké koncepce neoddělují ještě stát a společnost: u Aristotela nebo u Tomáše Akvinského fakticky stát a společnost splývají. Rozdělení státu a společnosti se dostavuje teprve v 16. st. v době T. Mora a N. Machiavelliho. More absolutizuje společnost, MachiaveZli stát. Protože vzniká idea státní "raisony" a státní moc se vyzdvihuje nad společnost jako hypostazovaná moc, občanství se redukuje na víceméně právně zajištěnou privátní sféru. Nejprve na náb. základě (zvl. v kalvinismu), později na základě sekulárním vznikají teorie ---'společenské smlouvy, podle nichž státní moc vzniká díky smlouvě jednotlivých o. za účelem zajištění jejich práv, a to na základě přirozenoprávních koncepcí. Jeden typ společensko­ smluvních teorií uznává právo o. na vzpouru proti státu v případě porušení pravidel smlouvy (J. Althusius, J. Locke,]. J. Rousseau), vychází ze suverenity lidu; druhý typ pokládá transfer moci od o. na stát za neodvolatelný a nezvratný (H. Grotius, T. Hobbes). V rámci spol.-smluvních teorií krystalizuje i myšlenka listin občanských práv; od 17. st. tvoří tyto listiny jeden ze základů evrop. a severoam. konstitucionalismu. Prohlášení občanských práv ve Velké Británii přinesly Habeas Corpus (1679) a Bill ofRights (1689), v USA Bill of Rights v podobě 10 ústavních dodatků (1791) atd. Občanská práva vymezují "operační prostor" členů společnosti a jsou spojena s ---'lidskými právy, jejichž dodržování je nejobecnějšímzákladem vztahů uvnitř civilizovaných společností. Nacisté rozlišovali mezi státními o. a státními příslušníky; plnoprávní byli pouze první. Z poválečných dokumentů Spojených národů se práva o. týká zejm. Mezinárodní pakt o občanských a poli-

698

tických právech, Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (1966) a Rezoluce o svobodě informací (1968). S pojmem o. souvisí pojem ---'občanská společnost, který ale vznikl až v 18. století. A: citizen F: citoyen N: Biirger I: cittadino Lit.: Kebir, S.: Gramsci's Zivilgesellschaft. Hamburg 1991; Rawls, J.: Teorie spravedlnosti. Praha 1995.

Ran

občina - pojem používaný a vysvětlovaný v zásadě dvojím způsobem. 1. O. je domnělé prvotní agrární spol. zří­ zení, které pro některé s-gické a hist. autory představuje prvotní agrární komunismus, protože předpokládá společné obcové vlastnictví půdy u všech (popř. jen indoevrop.) národů v době jejich přechodu od pastevectví k zemědělství. Někteří autoři zároveň usuzují, že prvotní agrární zřízení neboli o. prošlo vývojem od původního společné­ ho vlastnictví veškeré půdy velkorodinou (popř. rodem) a společného hospodaření na ní (popř. s následným děle­ ním úrody) přes společné vlastnictví a užívání pastvin a lesů a opakované rozdělování orné půdy vlastněné o. (obcí) jednotlivým rodinám k individ. užívání, až k společnému vlastnictví pastvin a lesů a soukromému vlastnictví orné půdy jednotlivými svobodnými sedláky (občiníky). Je to cesta od o. rodové, založené na pokrevenství, k o. sousedské, spočívající na územním principu. S teorií o obecném rozšíření prvotního agrárního komunismu, popř. o., i s funkcemi polit. a samosprávnými přišli v 70. 1. 19. st. H. J. S. Maine, E. de Laveleye a K. Biicher. Přijal ji L. H. Morgan a další a stala se součástí myšlenkového světa ---'socialismu. Tato teorie v sobě obsahuje spojení několika teorií starších: a) Teorii germánské marky (Markgenossenschaft) vytvořil K. F. Eichhorn tím, že na základě formálně-logické právní konstrukce bez dostatečných pramenných dokladů došel k podobě tzv. Markrechtu, tj. práva marky, které předpokládá nejen společné vlastnictví pastvin a lesů, ale i polností. Pod vlivem této teorie byly interpretovány zprávy Caesarovy aP. C. Tacitovy o Germánech, některé člán­ ky Lex Salica a dalších, tzv. barbarských zákoníků, omezující volnou dispozici jedince nemovitostmi či vyžadující souhlas sousedů s usazením nového člověka ve vsi atd., jako doklady někdejší existence marky, tj. pro některé o. b) Teorie zádruhy vychází z etnografické znalosti jihoslovanské zádruhy, vyskytující se hojně ještě v 19. st., což je velkorodina čítající až několik desítek dospělých, kteří společně vlastní nemovitosti a společně na nich hospodaří (takže zádruha je relativně hosp. uzavřená, mezi jejími členy je dělba práce). S-gické, dějinně hosp. a právní úvahy 19. st. spojovaly tuto zádruhu se středověkými zprávami o zádruhách a o rodinných nedílech (popř. s teorií

Markgenossenschaft) a měly ji za pozůstatek původního slovanského soc. zřízení (G. L. von Maurer, A. Meitzen, u nás V. V. Tomek, částečně F. PaÚlcký, T. G. Masaryk, J. Lippert, K. Kadlec). c) Teorie rus. miru vycházela z etnografické znalosti rus. "obce mírové" 18. a 19. st., rovněž považované za pozůsta­ tek z dávných dějin. Tato obec vlastnila veškerou půdu, lesy a pastviny užívala společně; louky a pole přidělovala vždy na určitý čas jednotlivým rodinám k užívání v takové rozloze, která odpovídala velikosti rodin.Teorií rus. "mim" navázal Roscher r. 1858, na teorii agrárního komunismu. Od 80. l. 19. st. začaly být myšlenky obecného rozšíření prvotního agrárního komunismu neboli o. kritizovány. Keusler dokládá teprve pozdní vznik rus. miru. J. Peisker doložil, že velké srbské zádruhy jsou až věcí novověku (středověké čítaly 2-3 dospělé mužské hlavy) a dokazoval jejich středověký vznik v důsledku berního systému (berně z ohniště). A. Dopsch dokládal, jednak že zádruhy u alpských Slovanů jsou pouze v oblastech se ztíženými podmínkami hospodaření, jednak že u některých z nich lze konstatovat vznik z popudu vrchností. Ukázala se i problematičnost teorie germánské marky. Již G. L. von Maurer předpokládal vedle marky i velké individ. vlastnictví půdy ar. 1918 přišel A. Dopsch s argumentací vyvracející teorii marky zcela. Proti tomu G. von Below soudil, že u Germánů bylo kdysi obcové vlastnictví půdy, avšak společně s Dopschem odmítl teorii o obecné rozšířenosti o. v minulosti. Považoval ji za výsledek metodických chyb, přeceňujících srovnávací metodu a hypostazujících prvotní agrární komunismus (obdobně u nás soudil B. Mendl). Teorie o. po 2. svět. válce u nás zaznamenala svou renesanci, neboť hist. prameny byly dezinterpretovány vlivem názorů K. Marxe a F. Engelse, kteří se domnívali, že o. byla obecně rozšířena v době přechodu od prvobytné k tříd­ ní společnosti. 2. Druhé vysvětlení se vztahuje ke středověké o. založené na společném užívání lesů a pastvin u některých stře­ dověkých a novověkých poddanských vsí. Středověké o. nebyly zatíženy ani povinnostmi platů vůči vrchnostem, ani zeměpanskými berněmi. Obec mohla na o. společně pást, hospodařit, popř. na ni usazovat podsedky, nebo (za určitých podmínek) ji pronajmout jiné fyzické či právní osobě za emfyteutický plat. Ve smyslu bodu 1. byly ně­ kdy tyto středověké o. považovány za pozůstatek původ­ ních o., avšak u některých středověkých o. lze doložit jejich středověké založení vrchnostmi. A: common land F: obchtchina N: Obschtschina, UmverteiIungsgemeinde I: comunita contadina Lit.: Dopsch, A.: Die iiltere Sozial- und Wirtschaftsverfassung der Alpenslawen. Weimar 1909; Kadlec, K.: Rodinný nedil čili zádruha v právu

slovanském. Praha 1898; Kudma, J.: Studie k barbarským zákoníkům. Brno 1959; Peisker, J.: Slovo o zádruze. Praha 1899; Pekař, J.: K sporu o zádruhu staroslovanskou. Cesk.v časopis historický, 6, 1900; Vacek, F.: Právo veské obce v 15. století. Casopis pro dějiny venkova, 1916, Č. 3; viz též -->poddanství.

Hoj o bdo b í rep rod ukčn í viz porodnost

ob e c - 1. V s-gickém významu je to územní společen­ ství, ve kterém dochází podle R. Koniga k vzájemnému působení a interakci místních obyv. a institucí při dosahování hosp., soc. a kult. cílů. V soudobých společnostechje život obcí stále více podmiňován globální společností k uspokojování základních potřeb každodenního života. 2. Ve správním významu je o. nejnižší územní a správní jednotka, která má charakter venkovského nebo městské­ ho ---'sídla, resp. ---'města nebo ---'vesnice. V čes. zemích vznikaly v l. 1785-1789 nejprve tzv. katastrální obce. Hranice územních celků byly vymezeny z fiskálních důvodů zpravidla jako soubor domů a pozemků, které byly při vojenském soupisu počítány za jedno číselné oddělení (konskripční osadu). V r. 1849 byly podle území katastrálních vsí vymezeny hranice působnosti nově ustavených veřej­ noprávních korporací - místních neboli polit. o., přičemž katastrální území (vsi, obce) zůstala v platnosti a napříště sloužila jen ke stanovení pozemkové daně. Výjimečně něc kolik malých katastrálních o. mohlo tvořit jednu místní o. (tato výjimka se v oblastech roztříštěného osídlení střed­ ních Čech, vytvářeného malými vesničkami, stala víceméně pravidlem). O. byly vytvořenyjednotně a beze zbytku na celém území, v městském i venkovském prostředí. Pojmy "správní" a "územní" často splynuly v jedno. O. byly vytvářeny podle zásady, že "základem svobodného státu je svobodná obec". V podstatě toto obecní zřízení přetrvalo bez větších změn až do r. 1945, kdy bylo nahrazeno soustavou nár. výborů. Od r. 1990 se opět ustavila obecní samospráva. Za o. jako nejmenší územní správní jednotky jsou zpravidla k dispozici zákl. data získaná demogr. statistikou (již evidence obyv. v ---'matrikáchje vedena podle o.). Nižší územní jednotkou než o. byla osada, definovaná v l. 1869-1960 jako část o. prostorově oddě­ lená od ostatních částí a tvořící stavebně a hosp. samostatný celek s přesně ohraničeným územím a samostatným číslováním domů. Měla vlastní majetek, který spravovaly vlastní orgány. Majetkové osady byly zrušeny v r. 1941, ale jejich název pro místně oddělenou část o. s vlastním číslováním se udržel až do r. 1960, kdy byl zaveden výraz "část obce" jako souhrnné označení nejen pro bývalé osady, ale i pro některé "místní části obce", tj. skupiny domů nebo samostatná obydlí s vlastním pojmenováním i vlastním číslováním domů popisnými, nikoli orientační­ mi čísly. 699

objektivita

obec návštěvnická V r. 1972 byly v reálně existujícím osídlení vymezen?, tzv. základní sídelní jednotky jako elementární prvky Sldelní struktury vhodné ke zjišťování a vyhodnocování informací o obyv. a jeho životním prostředí. Zákl. sídelní jednotky se ve vybraných obcích městského c~ar~teru nazývají urbanistickými obvody a jsou charaktenzovany so~­ vislým osídlením nebo jiným jednoticím znakem (napr. tím, že jde o průmyslovou oblast, území využívané k dopravě apod.); jejich soubor vyplňuje zpravidl: beze zbytku plochu všech katastrálních území d~né~,o ~est~. ~ osta~­ ních o. se zák!. sídelní jednotky nazyvaJI sldelmml lokalItami a zahrnují pouze zastavěnou část katastrálního území obce (intravilán). Lokality jsou od sebe odděleny buď nezastavěnou plochou (mezi hranicemi sousedních lokalit je vzdálenost alespoň 200 m), nebo hra~ic,í kata,st."á~n~­ ho území. Od r. 1857 je pravidelně po kazdem SČltam lIdu vydáván seznam (lexikon) o. se zák!. daty o vý.měře a počtu obyv., resp. jeho skladbě, a o počtu dOI~U. ?d r. 1927 jsou názvy o. a jejich částí (dříve osad a mlstmch částí) publikované v lexikonu o. úředně platný~i názv~. S-gicky se o. zkoumají jako sídelní spole~enstvl ~e zv~­ razněním org. a samosprávného prvku (VIZ -tsoclOlog1e města, -tsociologie venkova). .• . A: community, municipality F: commune, mumclpahté N: Gemeinde I: comune Lit.: Reil. C. - Newby. H.: Community Studies: An Introduction t~ the Sociology of the Loca1 Community. London, New York 1971; Komg, R.: Grundformen der Gesellschaft: die Gemeinde. Hamburg 1958; Retrospektivnílexikon obcí ČSSR 1850-1970, I. II. Praha 1978, 1979.

Fia

obec návštěvnická viz publikum obec venkovská viz vesnice obecenstvo viz publikum obě ť - zv!. forma -tdaru a zároveň forma -tadorace. V raných obdobích náb. vývoje se člověk domníva~, že je třeba duchy (bohy), kteří mají nadlidskou moc a zpu~~b~­ jí různé události v přírodě, usmiřovat, odvracet od mČlve­ ho úmyslu a zaklínat pro lidské blaho. Vybí~aly se dar~ a konaly -tobřady, jimiž se tyto dary odevzdavaly. Napr. u starých Arabů navštěvoval každý člen kmene kmenovo~ svatyni, kde nechával cenné předměty anebo o?ěto~a~ ZVI~ ře. Později se o. spojovaly s -tpoutí. Známé JSou I IIdske o. Původ o. byl v posvátné úctě k duchům a bohům, v bázni z nich a ve snaze zavděčit se jim. Později, v době křes­ ťanství, dominovala idea sebeobětování. V době středově­ kých válek se o. spojovala stále více s vlastene~~?u inspirací; odměnou za dobrovolnou ~., věnova~ou kralI Ja~ ko osobnímu zástupci boha na zemI, měla byt posmrtna odměna věčného nebeského života. V tomto náb.-vlaste-

neckém smyslu jsou o. ve válkách přinášeny dosud. Zv~. případem o. jsou sociokult. sebevraždy. pa~ří sem "kodl~ fikované" sebevraždy, jejichž příkladem Je dobrovolne upálení ženy v Indii na hranici spolu. se zemřelý~ manželem (tzv. suttee). Jiným případem o.Jsou sebevrazdy sloužící soc. účelům. Je známo mnoho případů upálení mnichů na protest proti vietnamské válce. V některých primitivních společnostech podstupovali muži dobrovolnou smrt s odůvodněním, že "zabijí sebe a jejich duch se vrátí a potrestá nepřítele". Japonští kamikadze se jako p~loti za 2. svět. války připoutali do zvenčí uzamčených ~abm a napadali jako živé torpédo určený cíl ~mn,oz~~yh k t~mut~ činu donuceni). Dalším příkladem Je temer 300 pnpadu sov. vojáků za 2. svět. války, kteří zakryli n~přátelské stříl­ ny vlastními těly. Z kriminologického hledIska se proble. matikou o. zabývá -tviktimologie. A: sacrifice, victim F: sacrifice, victime N: Opfer I: sacnficio, offerta, vittima

VíK

ob jek t viz objektivita o bj ekt výzkumný - obecně cokoli, co má být v intencích výzk. záměru a -tvýzkumného programu zkoumáno, popsáno, vysvětleno. V s-gii je to vždy ur~itý -ts~: ciální jev, většinou takový, který je význ., novy, vytvan problémovou situaci ve společnosti. Nedosta~eč~á z~alost důvodů výběru o.v. přináší nebezpečí, že s-glcky vyzkum bude samoúčelný a bude se zabývat pseudoproblémy. Vymezení o.v. je zák!., vstupním momentem s-gického výzkumu jakéhokoli typu. Často je velmi obtížné, vyžaduje hist. a systémový přístup. Spo!. jevy nelze reálně studovat v celé jejich totalitě, v plné šíři jejich p~oj~vů a sO,uvislo~­ tí. Postupuje se cestou redukce, vyčlenem některych stranek soc. reality, která má být o.v., čímž se přechází od objektu k -tpředmětu výzkumu. O toto rozliš~ní lz: o~še~ vést spory. Navíc existují paradigmata: ktera ,uvazUJI vyhradně jen v intencích subjekt - subJektoveho vztahu. V praxi empir. výzkumu se O.v. ztotožňuje s k~nkrétní'p0­ pulací, na níž se provádí šetření, o níž se ~~ vYP?vldat (reálně se většinou zkoumají určité charaktenstIky vIce n~­ bo méně reprezentativního vzorku této populace). RozlIšení předmětu a objektu výzkumu má především smysl gnoseologický a je také otázkou -tvalidity. A: object of research F: objet de recherche N: Gegenstand der Untersuchung I: oggetto di ricerca Bur o bj ek ti v i ta - (z lat. obiacere =ležet p~ed něčí~) - též objetivnost - věcnost, předmětnost, nezáVIslost objektu na subjektu. Termín o. se v současnosti užívá hlavně ve :~d. jazyce (hovoří se např. o o. výsledků měření), v polItIce

(např. o. voleb), v právnickém jazyce (právní o.) i v růz­ ných praktických oborech (např. o. posouzení jakosti mléč­ ných výrobků apod.). V každé z uvedených oblastí je slovo o. používáno zvl. způsobem, který však odkazuje kjeho obecnějšímu smyslu. O. znamená vlastnost objektu být buď zcela nezávislý na subjektu (ontologická objektivita), nebo být nezávislý jen zčásti na některém druhu poznání, zkušenosti (epistemologická objektivita). Přitom objekt se zpravidla chápe jako: a) jakýkoli předmět myšlení, chtě­ ní, vnímání, prožívání, činnosti atd., b) pouze takový před­ mět, který lze smysluplně poznat (nikoli tedy kulatý čtve­ rec apod.), c) věc sama o sobě, mimo dosah člověka. Subjektem se zpravidla rozumí -tčlověk nebo jeho -tjá, též ale -tinstituce jako nositelka vlastností a vztahů (např. ekon. subjekt, právnický subjekt apod.). Ve filozofii se ustálily 4 zák!. významy pojmu o.: 1. Význam o. jako předmětnosti vyplývá ze schopnosti člověka "klást před sebe" duchovně nebo fyzicky, do ča­ sových, prostorových, logických, syntaktických atd. vztahů věci a osoby, stručně řečeno: něco nebo někoho si umět představit. Podle I. Kanta se tato lidská představovací schopnost týká pouze jevů věcí, nikoli věcí samotných. V tomto smyslu o. vyjadřuje jen tu vlastnost věcí a osob, která člověku umožňuje s nimi zacházet podle své vůle, zmocňovat se jich, zatímco věci a osoby jako takové (např. svoboda člověka) této představovací schopnosti unikají a dají se vyjádřit pouze ne-objektivně, ne-předmětně. Rozdíl mezi o. a ne-objektivitou je patrný např. na tykání: vě­ ta "Mluvím s tebou" může postrádat o. (a tím i subjektivitu) obou partnerů hovoru a odhalovat samu bytostnou povahu, "věc o sobě" obou partnerů za předpokladu, že tvar slova "ty" znamená přítele, může ale také znamenat o. (a subjektivitu), jestliže je míněna např. ironicky (dejme tomu ve smyslu "Mluvím s tebou, ty chytráku!"). Ten, komu se tyká, může tedy vystupovat v hovoru jednou jako objekt zájmu subjektu, jako ten, o kom subjekt hovoří, komu poroučí, "z koho si dělá srandu" apod., a podruhé nikoli jako objekt, nýbrž jako ten, s kým se oba účastníci hovoru "cítí dobře", s kým si "jedině vzájemně rozumějí". 2. Význam o. jako shody s objektem, jako zák!. vlastnosti objektu lze určit buď jako nezávislost existence před­ mětů, bytostí, osob, věcí, vlastností, událostí, vztahů, svě­ ta apod. na existenci člověka, na vědomí člověka, na lidském poznání, na praxi, jednání a chování člověka (např. vznik slunce je nezávislý na vzniku člověka, na existenci jeho já, na tom, zda tento vznik je člověkem poznatelný nebo není, a na tom, zda člověk koná dobro nebo zlo), nebo jako nezávislost pravdivosti výpovědí na vypovídajícím člověku. Při druhém způsobu určení jde buď o nezávislost pravdivosti výpovědí na jejím uznání člověkem,

nebo o nezávislost pravdivosti výpovědí na zájmech, přá­ ních a vírách člověka, nebo konečně o nezávislost pravdivosti výpovědí najejím dokázání člověkem (např. tvrzení "Slunce vzniklo" je pravdivé bez ohledu na to, zda někdo vůbec uznává teorii pravdy, nebo zda si přeje, aby se ří­ kalo, že slunce vzniklo i bez ohledu na to, kdy bude pravda tohoto tvrzení potvrzena). 3. Intersubjektivní význam o. lze určit jako vlastnost čehokoli, co je stejné pro všechny lidi a je sdělitelné jazykem. Přitom tzv. racionální objektivita se týká shody lidí v myšlení, což vyjádřil např. Kant tím, že rozum každého člověka obsahuje pojmy (např. pojem příčiny), které jsou ze zkušenosti neodvozené a na zkušenosti nezávislé a které při jejich použití na zkušenost prostřednictvím stejně tak na zkušenosti nezávislých a ze zkušenosti neodvoditelných smyslových názorů (tj. prostoru a času) ustavují o. zkušenosti, tj. jednak společně sdílenou zkušenost všemi lidmi v protikladu k jejich individ. zkušenosti a jednak nutnost a obecnost předmětů zkušenosti. Tzv. empirická objektivita se týká shody ve zkušenosti a chování lidí aje dána přibližnou shodou pozorování vykonaných co největším počtem pozorovatelů (někdy se požaduje všemi pozorovateli, např. v kvantové mechanice) nebo, podle L Wittgensteina, sledováním téhož pravidla nezávislého na univerzálním pravidle. Pokud např. různí experimentátoři měřící jednu veličinu získají přibližně tytéž výsledky, hovoří se o o. měření. Znakem intersubjektivní o. je, že je sdělitelnájazykem užívajícím gramatickou třetí osobu ("on vidL") na rozdíl od subjektivity, tj. vlastnosti subjektu, která je vyjádřitelná větami v první osobě ("já vidím...") a na rozdíl od ne-objektivity, která je vyjádřitelná větami v druhé osobě ("ty vidíš..."). 4. Metodologický význam o. se týká požadavku nezávislosti užití metod, např. vědeckého bádání, soudního vyšetřování, uměl. předvedení apod., na osobních vlivech, chybách, zaujatosti, nekritičnosti, předsudečnosti badatele, soudce, herce atd., na jejich hodnotových postojích k danému předmětu, na jejich názorech a úvahách, které se netýkají daného předmětu samotného. Z hlediska -tmetody je nutno odlišit o. od pravdivosti a skutečnosti. Omyl mů­ že být objektivní (např. při dosahování stále týchž výsledků v alchymistických pokusech) a pravda může být subjektivní Ue-li např. pronesena zcela nahodile, "nevědomky"). Podobně o. není totéž co realita, skutečnost, neboť dosáhnout shody, identity ve změnách lze např. i u čísla, a naopak ně­ jaké realitě je možné přisoudit jáství, subjektivitu (jak to vyjadřuje např. věta "Jájsem"). Pouze na základě o. není tedy možné rozhodnout, zda je něco pravdivé nebo skutečné, zatímco na základě jenom subjektivity je možné ně­ kdy rozhodovat o tom, zda je něco pravdivé nebo skuteč701

700

obřad

objev né. Stejně tak z toho, že je něco pravdivé nebo skutečné a ovlivnily silně celý spol. vývoj (o. parní energie, elektřiny, atomové energie, penicilinu, ale i zeměpisné, astroneplyne, že je to objektivní. Pojem o. se v literatuře objevuje v poměmě větší hustotě nomické, archeologické o.). Jsou spojovány s kategorií -tpokroku. Někdy zasahovaly dramaticky do života jedaž po Kantových kritických spisech, a to zejm. u G. W. F. Hegela, i když významy slova o. lze vysledovat již v an- notlivců i národů. S-gicky jsou zkoumány zejm. spol. podtické filozofii. Např. Hérakleitovi (5. st. př. Kr.) jsou při­ mínky "objevování" jako -tčinnosti a -taspirace a spol. pisovány výroky, že "bdící mají jeden společný svět, avšak důsledky o. Spory o prioritu objevů nebo "nevyužité obspící se obracejí každý do svého vlastního", nebo že "spo- jevy" (např. Mendelův objev se stal aktuální až po sto letech) naznačují, že objevování je kult. a soc. podmíněno. lečné je všem myšlení", které předjímají intersubjektivní význam o. Rovněž středověká filozofie předjímá všechny Současné urychlení výzkumu, tech. rozvoje a -tinovací hlavní významy pojmu o., přestože je malá pravděpodob­ oslabuje tradiční formy regulace intelektuálního vlastnicnost nalezení lat. výrazu, který by odpovídal slovu "ob- tví k o. a posiluje nové, korporativně založené formy jejektivita" a do 12. st. i slovu "objekt". Souvisí to patrně jich osvojování. s tím, že lat. slovem "objectum" se počínaje ]. Dunsem A: discovery F: découverte N: Entdeckung I: scoperta Efm Seotem označuje to, co existuje v "duchu" jako představa nebo idea, a teprve v 18. st. A. G. Baumgarten dává to- oblast hnací viz pól rozvoje muto označení protikladný smysl, vyjadřující nezávislost o blast kulturní - geogr. území, v němž se v důsledku něčeho na subjektu. Výslovně fil. tématem učinilo. I. Kant tím, že se zaměřil na zkoumání podmínek možnosti zku- hist. svazků, resp. společného vývoje vytvořil stejný typ šenosti vůbec a předmětů zkušenosti. V současné době je -tkultury. O.k. často zahrnuje různá -tetnika nebo -tnápojem o. obhajován nejsilněji K. R. Popperem ve smyslu rody. Mohou se lišit jazykem, stupněm ekon. rozvoje ne"poznání bez poznávajícího subjektu". V s-gii se o o. ho- bo rasovou příslušností, vykazují ale jako celek společné kult. rysy, jimiž se odlišují od kultur jiných geogr. oblastí, voří většinou ve smyslu požadavku nezkresleného, subjektem pozorovatelem (výzkumníka, tazatele) neovlivně­ a vytvářejí tak jedno kult. společenství. Zavedení pojmu ného pozorování, resp. měření. Je to požadavek typický o.k. do spol. věd je spjato zejm. s rozkvětem aru. kult. -tdipro pozitivistickou s-gickou linii. Některými zejm. feno- fuzionismu v prvních desetiletích 20. st. První explicitně menologickými směry je zpochybňovánči reinterpretován formulovanou koncepci o.k. předložil v práci The Amerina základě předpokladu o vzájemných souvislostech sub- can Indian v r. 1917 C. Wissler. Byla postavena na klasifikačním principu, podle kterého byly tříděny kult. rysy ve jektu a objektu pozorování. A: objectivity F: objectivité N: Objektivitat I: obiettivi- vztahu k určitému geogr. území. Při zpracování empír. dat získaných z terénních výzkumů indiánských kultur dospěl ta, oggettivita Wissler k závěru, že určité -tkulturní prvky a -tkulturLit.: Baumgarten, G.: Metaphysica. Halle 1743; Hegel, G. W. F.: Samtliní komplexy jsou typické pro určité geogr. oblasti Ameche Werke. Stuttgart 1949-1959; Kant, I.: (1781) Kritika čistého rozmysriky. Kultura indiánských kmenů, které dané oblasti obýlu. Praha 1930; Kant, J.: (1788) Kritika praktického rozumu. Praha 1944; Kant, J.: (1792-1800) Kritika soudnosti. Praha 1975; Popper, K. R.: Obvají, pak přes větší nebo menší rozdíly vykazuje shodné jective Know1edge. Oxford 1972; DUlIS Scotus, J. (1639) Opera Omnia. rysy. Podle Wisslerova schématu je každá o.k. tvořena kult. Lyon 1968; Wittgenstein, L.: Filozofická zkoumání. Praha 1993; Zlomky "centrem", které je charakteristické největší koncentrací předsokratovských mysHte1ú. Praha 1962. No] nejtypičtějších kult. rysů, a kult. okrajem neboli "perifeo bj ev - odhalení, nalezení toho, co dosud bylo nezná- rií", kde se tyto rysy postupně ztrácejí a prolínají s kult. mé, zatajené, skryté. Ontogeneticky znamená o. odkrytí typem sousedních o.k. Na periferiích o.k. je tak možné identifikovat společenství s tzv. přechodnými kulturami. dříve nepoznaných, ale objektivně existujících jevů, příp. jejich souvislostí, vlastností, zákonitostí. V některých pří­ Wisslerova koncepce centra a periferie a o.k. vychází padech nelze o. oddělit od tvůrčího činu. O věd. o. se před­ z difuzionistického předpokladu, že ze způsobu rozšíření pokládá, že je lze prokázat nebo ověřit věd. metodami (ex- kult. prvků je možné vyvodit hist. souvislosti. Wissler byl přesvědčen, že kult. prvky inklinují k tomu, aby se rozšiperimentálně nebo teor. důkazem). O. ve výrobní a tech. praxi ústí často ve -tvynález (elektřina byla objevena, ale řovaly všemi směry ze svého původního zdroje. Četnost elektrický generátor byl vynalezen). Tech. o. se přihlašu­ výskytu starších kult. prvků je proto vyšší než mladších, jí podobně jako vynálezy na základě kodifikovaných práv- které neměly čas se rozšířit. Za centrum o.k. a současně ních norem, udělují se na ně diplomy a zapisují se do "rej- její nejstarší bod přitom pokládá místo s největší koncentrastříku objevů". Na velkých hist. o. se rozvíjela -tvěda cí těchto kult. prvků. Na základě této své koncepce Wissler 702

vypracoval klasifikaci indiánských kultur podle dominantních kult. rysů a geogr. oblastí (jeho první mapa zahrnuje 10 o.k. v Sev. Americe, 4 v Jižní Americe a 1 v karibské oblasti). Wisslerovu koncepci o.k. a mapu kult. areálů domorodé Ameriky dále rozpracoval a modifikoval A. L. Kroeber. V průběhu 20. a 30.1. byly vypracovány klasifikace o.k. Afriky (M.]. Herskovits, 1924, 1930), Nového Zélandu (H. D. Skinner, 1921), Madagaskaru R. Linton, 1927) aj. Současně však zesílila kritika jednostranně difuzionistické koncepce o.k. Am. antropology vypracovaná schémata o.k. totiž implikovala představu, že pouze obyvatelé kult. center byli tvůrci kult. hodnot, jež pak všichni ostatní přebírali, napodobovali nebo modifikovali. Výhrady proti tomu vznesli zejm. představitelé -tkonfiguracionismu, kteří upozornili na fakt, že tento pojem je umělou konstrukcí sloužící antropologům. Navzdory četným kritikám a reinterpretacím však o.k. stále představuje význ. kategorii a tematický okruh empír. výzkumů kultury a spec. -tkulturní ekologie. A: culture area F: aire culturelle N: Kulturkreis I: area culturale Lit.: Herskovits, M. J.: Man and His Works: The Science of Cultura! Anthropo1ogy. New York 1948; Kroeber, A. L.: Cu1tura1 and Natura! Areas ofNative North America. Berkley 1939; Wissler, c.: The American Indian. New York 1917.

Sou

O b Ia s t met rop o I i t n í viz metropole, metropolizace, město

#

oblasti nejistoty - termín užívaný při popisu fungování formálních organizací. H. A. Simon chápe -'organizace jako uměle vytvořené struktury, které jsou komponovány tak, aby max. zjednodušovaly rozhodování svých členů a tím umožnily řešit i komplexní správní problémy (viz též -t"formální organizace a neformální struktura"). Organizace, která je s rozhodováním vždy spjata, omezuje rozsah rozhodování. Žádná organizace ovšem nedokáže svými formálními předpisy, dělbou kompetencí a hierarchickou strukturou odstranit všechny zdroje nejistoty, tedy předvídat všechna rozhodnutí, jež mají být uči­ něna. Místa, která ponechávají prostor pro rozhodování, tvoří v každé organizaci strategicky nejvýznamnější zóny. Tyto Simonovy úvahy doplňuje o mocenský aspekt M. Crozier. Podává typologii o.n., jež figurují ve formálních organizacích: 1. oblasti založené na zvládnutí určité specializace nezbytné pro chod organizace; 2. oblasti pokrývající styčné body mezi organizací a vnějším prostředím; 3. o.n. související s kontrolou toku informací v rámci organizace; 4. o.n., jež zvládá ten, kdo dokáže dovedně využívat neosobní pravidla platná v rámci organizace. Zaměstnan­ ci organizace se snaží využívat kontrolu jednotlivých o.n.

pro dosahování svých vlastních osobních cílů. Analýza těchto snah slouží Crozierovi ke zmapování paralelních mocenských vztahů, které vytvářejí sekundární mocenskou strukturu organizací bez ohledu na jejich oficiální uspořá­ dání a cíle. A: areas of uncertainty F: zones d'incertitude N: Zonen der Unsicherheit I: sfere di incertezza Lit.: Crozier, M. - Friedberg, E.: L'acteur et Je Systeme. Paris 1977; March, J. G. - Simo/!, H. A.: Organizations. New York 1958.

Kel

o b I as ti

při rozen é

viz škola chicagská

o bory elem en tární viz demografie obr a t an tropo logický viz člověk, situace mezní obra t kope rníkovský viz spolupráce obra t mikrosociologický viz sociometrie o brazo tvo rnost viz imaginace obr a z y viz ikonosféra ob řad - pojem blízký pojmům -trituál, ritus, ceremonie - jde o pojmenování souboru činností, které probíhají v pře­ dem stanovené posloupnosti za účelem orientovat magické nebo božské síly požadovaným směrem nebo k dosažení určitého cíle. Původně a obvykle se tedy o. chápe jako náb. nebo magická aktivita. V prvním případě představu­ je o. posloupnost činností, která je předepsána liturgicky (viz též -tbohoslužba). Ve druhém případě jde o spec. evokační a jiné, většinou skup. prováděné praktiky (viz -tmagie), které mají často vztah k -tmytologii. Přenese­ ně se pod termínem o. chápe jakákoliv činnost, která má slavnostní ráz nebo probíhá vždy shodným způsobem. Z antropol. hlediska se o. rozumí velká část činností tzv. -tpří­ rodních národů v širokém rozpětí od magických aktů až po -thru. Podle soc. účasti lze tyto o. rozdělit do 3 specif. skupin: 1. o. prováděné -tšamany, -tkouzelníky či spec. společnostmi, při nichž hlavním a rozhodujícím účast­ níkem je léčitel či skupina léčitelů, jejichž úkolem je pomocí magických nebo psychoterapeutických zásahů léčit jedince nebo kolektiv; 2. o., které provádějí zvl., danou společností stanovené skupiny pověřené řešit krizové situace ve společnosti (tajné společnosti nebo sekty, jako např. kimpasi Bakongů či poro a humui Mendů v Africe), např. zažehnat pomocí o. četná úmrtí, neplodnost žen, neúrodu atd.; 3. skup. o., kterých se může nebo musí zúčast­ nit každý člen dané kolektivity; tyto o. jsou nejpočetnější a patří mezi ně cyklicky se opakující o., většinou spojené s tech.-ekon. činností, především ale -tobřady iniciační a -tobřady pohřební. Celý systém o. spočívá ve víře, že 703

obřad iniciační

obsah

člověk může zasáhnout do přír. determinismu a doplnit nebo změnit jeho běh. Ať se o. praktikují v krizových situacích nebo periodicky, mají pro společnost především psychoterapeutický význam. Mnoho antropologů se snažilo najít vysvětlení o. ve vztazích mezi magií a náboženstvím, což ale, jak upozorňuje C. Lévi-Strauss, nejsou alternativní možnosti nebo vývojové etapy: neexistuje náboženství bez magie a obráceně. V o. se mohou obě tyto složky duchovní činnosti lidí prolínat. O. se opírá o slova, gesta, manipulace s předmě­ ty atd., které jsou známé z každodenní praxe, ale obsah o. je dán mytologií: vztah mezi o. a -+mýtem je vztahem mezi životní zkušeností, projevovanou v o., a myšlením lidí, zakódovaným v mytickém poselství. Zák!. úkolem o. v každé společnosti je řešit rozpory a konflikty, které vznikají nebo mohou vzniknout mezi přírodou a společností a uvnitř společnosti samé. O. konflikt imituje v určité modelové situaci. Tak jako v o. kimpasi hrají afr. Bakongové hru o smrti a zmrtvýchvstání, tak ve vrchlabských pašijích hrál nejchudší Krista a vrchnost hrála biřice. O. má velmi blízko ke hře nejen proto, že stejně jako ona je na rozdíl od mýtu spojen s materiálním životem společnosti, ale pře­ devším proto, že podobným způsobem provádí spol. terapii. Tyto funkce plní i moderní civilní o., resp. prvky o. obsažené v předepsaných formách slavnostních zasedání, oslav, udílení cen apod. V těchto o. ale vystupuje do popředí posilování spol. konsensu, zvyšování prestiže apod. A: ceremony, rite F: cérémonie N: Ritus I: rito, cerimonia

Lit.: Gluckmann, M.: Politics, Law and Ritual in Tribal Society. Chicago 1965; Lévi-Strauss, c.: L'homme nu. Mythologique IV. Paris 1971; Lévi-Strauss, c.: Myšlení přírodních národů. Praha 1971; Wing, S. J. van: Etude Bakongo. Bruxelles 1938.

lus ob řad i nic i a ční - (z lat initiatis, od initiare = zasvě­ covat do něčeho) - obecně druh -+obřadu, kterým je jedinec uváděn do nového spol. postavení, do nové role buď obecně sdílené, nebo velmi specif. Iniciace je obecně "zasvěcení" prováděné společností, spol. skupinou (např. náb. sektou) v okamžiku způsobilosti příslušné osoby stát se jejich právoplatným členem. Z antropol. hlediska se oJ. rozumí obřad, který: 1. odděluje dvě životní období člověka a připravuje ho pro novou životní úlohu; 2. začleňuje jedince do jiné soc. skupiny, než do které doposud patřil. V mnoha případech platí oba dva body. Protože jde o pře­ chod z jedné věkové kategorie do druhé nebo o vstup do odlišné soc. skupiny, označují se také oJ. termínem obřa­ dy přechodu (angl. "rite of passage", fr. "rite de passage"). Poprvé termín oJ. použil A. van Gennep (1909), který jím rozuměl obecně všechny obřady týkající se přechodu

704

mezi dvěma různými odbdobími života: narození, puberty, vstupu do manželství, smrti. Většina -+přírodních národů však považuje za rozhodující období přechodu přede­ vším pubertu a -+smrt. Prvnímu odpovídá právě o.i., druhému -+pohřební obřady. Prakticky všechny společnosti oslavují přechod chlapce nebo dívky z dětského věku do světa dospělých. Pro o.i. chlapců se obvykle stanoví věk 13-15 let, ale u některých etnit později (v poslední době, kdy oJ. ztrácejí své původní soc. poslání, se např. v Africe věk iniciovaných snižuje). U dívek nastává tento okamžik většinou po první menstruaci. Hlavním posláním oJ. je uvedení mladých lidí do spol. kolektivu. Teprve iniciovaný jedinec se stává právoplatným členem soc. skupiny, má právo se ženit či vdávat, disponovat majetkem, může nebo musí změnit bydliště (v Asii a Americe se iniciovaní mladíci stěhují od matky do společných domů mužů, v Africe se někde chlapci stěhují ke svým strýcům z matčiny strany atd.). Některé o.i. zvýrazňují přechod z jedné generační skupiny do druhé tím, že se společně iniciované osoby stávají zároveň členy zvl. skupiny, nazývané věková třída. Vě­ kové třídy existují u mnoha afr. národů a jejich vliv na soc. strukturu společnosti je přinejmenšímsrovnatelný se vztahy -+příbuzenství.Členové jedné věkové třídy se stávají pokrevními bratry, obvykle spolu až do sňatku žijí, vytvářejí své vlastní polit. a vojenské organizace (např. afričtí Masajové). Zvl. případem jsou oJ., které uvádějí vybrané jedince do spec. soc. skupin, které mají své specif. poslání ve společnosti, jako jsou tajné společnosti v Africe, medicínské společnosti v Americe, -+šamani, -+kouzelníci, profesionální kasty atd. OJ. se většinou dělí na několik aktů, mnohdy od sebe časově oddělených: 1. období zkoušek nebo výuky, kdy jsou novicové vystaveni různým životním útrapám, musí žít odděleně od kolektivu, o samotě nebo pouze mezi sebou a kdy je iniciovaní seznamují s tajnostmi světa dospělých, ať již jde o znalosti praktické, nebo o znalosti obřadů, mýtů apod.; 2. fyzická operace na těle iniciovaného: nejznámější operací je obřízka, která se praktikuje s ně­ kolika výjimkami v celé Africe a v některých částech tropické Asie a Austrálie; u dívek je obměnou obřízky vyříznutí klitorisu; v Oceánii některé národy vytloukají iniciovaným řezáky, často se používá skarifikace a tetování; 3. celospol. slavnost uspořádaná na přivítání nově iniciovaných. Doba trvání iniciace je velmi rozdílná: mů­ že trvat několik dní (např. u afr. Pygmejů), ale také něko­ lik let (např. u Bakongů v Africe). Počet vlastních obřadů se rovněž velice mění, stejně jako neexistuje obecně platný předpis na období zkoušek a provádění operací. Pro vět­ šinu národů však platí, že každý iniciovaný dostává spolu

s novým soc. postavením obvykle nové jméno a je povinen novému postavení přizpůsobit své osobní i soc. chování. Rezistence oJ. je obdivuhodná, ve zkrácené nebo zkarikované podobě se dochovaly až do dnešní doby (obřízka u Židů a muslimů, -+křest a -+konfirmace u křes­ ťanů, příjímání členů do polit. stran apod.). A: initiation ceremony F: cérémonie d'initiation N: Initiationsriten I: rito d'iniziazione Lit.: Bradfield, R. M.: A Natural History of Associations. London 1973; Gluckmann, M.: Politics, Law and Ritual in Tribal Society. Chicago 1965; TurnbuU, C. M.: The Forest People. London 1961; Wing. S. J. van: Etude Bakong. Bruxelles 1938.

lus o b řad po hře b n í - druh -+obřadu, který patří mezi tzv. obřady přechodu (viz též -+obřad iniciační) a koná se při příležitosti úmrtí. Prakticky všechny společnosti, které jsou etnologicky nebo hist. prokázány, věnují otázkám -+smrti mimořádnou pozornost. V oblasti duchovní se promítá především do jejich názorů na vztah života a smrti, jak je zobrazují v -+mytologii, umění nebo vědě, a v oblasti materiální se projevuje ve způsobech pohřbí­ vání a v o.p. Jako každý jiný obřad má o.p. své hlavní poslání v terapeutickém účinku na jednotlivce a na společ­ nost jako celek. Úkolem každého obřadu je řešit rozpory, které se ve společnosti nahromadily, nebo konflikty, kterým je společnost vystavena, jimž chce předcházet. Specifikem o.p. je řešení odchodu ze života, ze světa, tedy rozporu, který na základě přír. události, jakou je smrt, vzniká mezi společností a přírodou. Neboť zemře-Ii člověk, necítí se poškozena pouze skupina jeho nejbližších, ale celá společnost. Proto je úmrtí člověka u většiny národů a zvláště pak u -+přírodních národů popudem k celospol. slavnostem, jejichž součástí jsou o.p. Kromě problému řádu kosmologického, týkajícího se vztahu společnosti a příro­ dy, řeší o.p. problém řádu soc., protože lidský kolektiv se musí vypořádat se ztrátou jedince a nalézt pro něho zároveň nové soc. postavení, které je mimo společnost živých. S o.p. je spojen respekt před mrtvými, problém dichotomie světa živých a mrtvých. Pohřeb zesnulého se obvykle odehrává ve dvou etapách. V první je mrtvý zlikvidován fyzicky (nezáleží na tom, jakým způsobem je tělo pohřbeno, lid. důmyslnost v tomto případě nezná mezí: Tibeťané rozsekají tělo pohřebním mečem a předhodí je supům, Yanománové z Venezuely nechají tělo shnít v korunách stromů, pozůstatky spálí a rozmíchají s kukuřičnou kaší, kterou snědí, domorodci z Estramadury pouštějí mrtvé po vodě na hřbitovy v údolí atd.). Po fyzickém zničení ostatků nastává druhá etapa, mnohdy až po značném období, kdy se koná nový obřad, kterým je smrt dovršena, mrtvý opustí svět živých

sdělení

a přemístí se do světa mrtvých. Teprve potom splnil o.p. svou hlavní funkci a může následovat veselá slavnost, která mnohdy trvá několik dní. O.p. představuje u mnoha národů zákl. obřad -+kultu předků, náb. víry známé přede­ vším z Číny a Afriky. O.p. přetrvává po tisíciletí jako jediný obecně rozšířený obřad platný pro celé lidstvo od nepaměti (o.p. jsou archeologicky prokázány už u Horno sapiens neanderthalensis) až po současnost. I když je v naší civilizaci o.p. značně zjednodušen, jeho konání a funkce zůstávají v zásadě nedotčeny. A: funeral ceremony F: cérémonie funebre N: Begriibniszeremonie I: cerimonia funebre Lit.: Bocca, E.: Sama mezi Indiány. Praha 1972; Harrer, H.: U jezera blaženosti. Praha 1971; Lévi-Strauss, c.: Le cru et le cuit. Mythologiques I. Paris 1964; Lévi-Strauss, c.: Smutné tropy. Praha 1966.

lus ob řad pře c hod u viz obřad iniciační, obřad pohřební

o b s a h p r á c e - pojem používaný v s-gii práce, v marx. verzi jako komplementární s -+charakterem práce. O.p. bývá vyjádřen: podílem -+fyzické a duševní práce, stupněm složitosti práce (na škále od práce jednoduché k práci složité), stupněm -+technizace práce (na škále od práce ruční až k práci plně automatizované), podílem tvořivé a rutinní práce, tempem pracovního procesu a stupněm namáhavosti práce. Sleduje se jako struktura, rozsah a způsob vykonávání pracovních činností např. pomocí -+časových snímků pracovního dne, snímků pracovních operací, prů­ běhu práce. Jednotlivé složky o.p. se expertně hodnotí. Metodika sledování o.p. je rozpracována zejm. pro děl­ nické profese. Výzkumy o.p. se provádějí také jako postojová šetření a subjektivní hodnocení zastoupení jednotlivých komponent práce v celkové pracovní činnosti. Změny o.p. se odehrávají především díky změnám v technice, technologii, organizaci práce a v rozvoji kvalifikace. Význ. změny o.p. jsou spojené s přechodem k -+automatizaci výrobního procesu, resp. ke komplexní automatizaci. A: work content F: contenu du travail N: Arbeitsinhalt I: contenuto dellavoro Hud o b s a h s děl e n í - v rámci verbální komunikace je to významová struktura mluveného i psaného projevu, která má v širším pojetí tyto dimenze (podle J. Janouška, 1968): 1. záměr mluvčího (čeho chce tím, co řekne, dosáhnout); 2. smysl sdělení pro mluvčího (jak tomu rozuměl); 3. věc­ ný obsah sdělení (jak je mu možno "obecně" rozumět); 4. smysl sdělení pro příjemce (jak tomu, co bylo řečeno, rozumí ten, kdo to slyší a komu je to určeno); 5. efekt (úči-

705

obyčej

očekávání

nek, vliv) toho, co bylo řečeno, na toho, kdo to slyší (příp. čím se liší skutečný efekt od záměru toho, kdo to říkal). Užší významová struktura zahrnuje smysl sdělení pro mluvčího a pro příjemce spolu s denotací, tj. tím, co se "obecně" rozumí řečeným. Ukazuje se tedy, že o.s. se na cestě od toho, kdo hovoří, k tomu, kdo naslouchá, mění. J. Janoušek znázorňuje tento průběh časovou osou a používá při tom též termíny ---'kódování a dekódování. Kódováním je v tomto případě slovní formulace, interpretace zamýšleného záměru, dekódováním vysvětlení smyslu zprávy tím, kdo ji slyší, tedy interpretace příjemce. Pojetí příjemce jako "tabula rasa", na kterou se teprve sdělením něco napíše, je neudržitelné. V mezilidské komunikaci je třeba počítat naopak s anticipací, s předjímáním toho, co asi bude sděleno. Dříve nežli někdo promluví, ve chvíli, kdy se k tomu chystá, má obvykle již naslouchající určité tušení, co asi bude řečeno. Naslouchání zdaleka není možno chápat jako pasivní nahrávání magnetofonu na kazetu, jde o velice aktivní proces. Častokrát neslyšíme, ba ani se nesnažíme slyšet, co nám je sdělováno, ale snažíme se v tom nalézt potvrzení správnosti našeho tušení, naší anticipace. S podstatně větší "silou" slyšíme to, co slyšet chceme, nežli to, co protiřečí našemu očekávání (není-li to diametrálně odlišné). Studium o.s. v teor. úrovni doplňuje řada empir. prací. Týkají se např. rozhovoru lékaře a pacienta (J. Křivohla­ vý, 1988), resp. cíle, aby obsah sdělení lékaře byl přimě­ řeně chápán pacientem a naopak, aby z o.s. pacienta lékař čerpal podněty pro stanovení diagnózy. Rozborem chyb, k nimž při podobné komunikaci dochází, byla stanovena pravidla "umění naslouchat", do kterého patří i pochopení toho, že ten, kdo hovoří, nemluví jen ústy, ale celým souborem nonverbálních znaků, že první větou se obvykle ří­ ká to nejpodstatnější, že postoj k hovořícímu je kriticky důležitý pro "rozvázání hovoru" apod. (1. Křivohlavý, 1980). O o.s.lze hovořit tedy i u ---'neverbální komunikace. Experimentální studium je obtížné u jejích čistých forem, protože vyžaduje, aby emotivní projevy byly přelo­ ženy do "řeči slov", což je při nejmenším nepřesné. V s-gii je teor. i empir. studium o.s. důležité pro rozvíjení všech ---.technik sběru informací, zejm. ovšem ---'interview, a pak ve všech tematických oblastech, kde se využívá teorie komunikace. Záměrné i nezáměrné reinterpretace o.s. jsou důležitou složkou při studiu sociálního konfliktu, manipulace ---'veřejným míněním, ---'propagace apod. Soudržnost skupiny, její akceschopnost, ale také postavení autoritativních osobností upevňují obecně nepřenosné o.s. interní komunikace související se specif. ---'jazykovou kulturou. Zvl. pravidla utváření, přenosu a příjmu o.s. se týkají uměl. děl (viz též ---'interpretace).

A: message F: contenu de la communication, message N: Kommunikationsinhalt, Aussageinhalt I: contenuto del messaggio Lit.: Janoušek, J.: Sociální komunikace. Praha 1968; KřivohlavÍ', J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha 1988; KřivohlavÍ', 1.: Rozhovor lékaře s pacientem. Praha 1988; Křivohlavý, J.: Sociální komunikace ve zdravotnictví. Praha 1980. Kři

obyčej

- komplexnější vzorec chování, který se vytváopakováním určitých činností v určitých soc. situacích ve skupině s dlouhodobějším, kontinuálním trváním, vět­ šinou v lokální komunitě. O. jsou aktivity, které jsou přijímány a vykonávány jako samozřejmost, nejsou podrobovány opakovanému rozhodování a vážení účelu. Akceptování místních o. bývá vnímáno jako důležitý indikátor identifikace s daným společenstvím. Pojem o. se blíží angl. pojmu folkways, který rozpracoval W. G. Sumner (1906). Definoval je jako ty činnosti, které se v menší, ne příliš soc. strukturované komunitě ustálí jako obecně při­ jímaný ---'vzor chování, podléhající soc. kontrole. Na rozdíl od ---'mravů (mores) podléhají o. méně přísné soc. kontrole a nebývají postaveny na abstraktním principu; jsou pouze ustáleným zvykovým chováním, které přijala za své celá komunita, které je obecně považováno za správné. Na jeho základě se mohou ale mravy vytvářet a z nich pak mohou vznikat instituce, právo. Sumner považoval folkways za zák!. pojem, věřil, že život společnosti spočívá v podstatě v jejich vytváření a vykonávání a že věda o společ­ nosti má být postavena na jejich studiu. Sumnerova klasifikace a celý jeho přístup byly později kritizovány jako umělé a zjednodušující, uvedené pojmy jako vágní, empír. špatně verifikovatelné. Zejm. moderní s-gie, kult. a soc. antropologie už na nich příliš nestavějí, i když je terminologicky běžně používají. V čes. jazykovém prostředí není pojem o. jasně vymezen. Prakticky ve stejném významu se používá termín zvyklost, někdy i ---.zvyk, který ale bývá vztahován i k individ., nejen ke skup. jednání. Jako synonymum o. se používá i pojem mrav, který ovšem většinou (zejm. v plurálu "mravy") vyjadřuje komplexnější charakteristiky chování, zatímco o. jsou chápány převážně jako dílčí aktivity nebo svérazný rys chování nějaké komunity (např. pořádání pravidelných slavností, specif. forma zásnub a svateb, způsob oblékání pro určité příležitosti, stolování, bydlení apod.). O. v tomto smyslu se stávají součástí ---'životního stylu a místní ---.tradice, zčásti jsou na nich postavena specifika místní kultury. Bývají také charakteristickými a rozlišovacími znaky ---.etnik, resp. etnických společenství (výrazné je to v případě národnostních menšin). Na o.lze poWížet také jako na výraz určitých hodnotových důrazů a obecnéří

ho konsensu v těchto důrazech. O. bývají obecně akceptovanou formou skup. reprezentace, demonstrací prestižní spotřeby, ritualizovaným aktem směny, daru, spol. konvencí. Prakticky všechny o. obsahují prvky ---'rituálu. Někdy se z nich vytrácí původní účel, stávají se sebepotvrzením skup. identityv jakémsi druhém plánu - tím, že jsou skup. zvláštností, že se nikde jinde nevyskytují. Řa­ da o. má náb. původ, byť už neuvědomovaný; v intencích teorie P. L. Bergera a T. Luckmanna lze říci, že mnohé o. obsahují prvky tzv. ---'neviditelného náboženství. A: folkways F: usage N: Brauch I: usanza, uso Lit.: Sumner, W. C.: (1906) Folkways. Boston 1940.

Vod

ob y vat e Is t v o - soubor lidí žijících na určitém území (státu, kraje, města apod.). Někdy se o. překrývá s vymezením pojmu ---'populace, ale v zásadě se o. může skládat z různých populací a také ---'etnik nebo ---'národů. Charakter o. bývá méně trvalý, sekundární, právě proto, že je více svázán s určitým územím než s typem populace. V praxi se však často používají pojmy o. a populace jako synonym a už proto, že jen výjimečně jsou k dispozici údaje za jednotlivé populace. Údaje za o. se zjišťují prostřednictvím administrativně-správního aparátu. O. určitého území vět­ šinou tvoří ---'společnost nebo lokální společenství. Proto je o. často charakterizováno znaky identifikujícími soc. strukturu. Za zákl. charakteristiky o. se považují: etnické a národnostní složení, rozmístění do zákl. sídelních jednotek, jeho hustota, struktura podle pohlaví, věku, zdravotního stavu, ekon. aktivity, soc. příslušnosti, profese, zaměstnání, vzdělání, event. mateřského jazyka, náb. vyznání, stupně gramotnosti, rodinného stavu, postavení v rodině a dalších rodinných charakteristik. Z hlediska ekon. je o. rezervou ---'pracovních sil a dělí se především na před­ produktivní, produktivní a postproduktivní složku. Pro s-gii identifikují všechny uvedené znaky o. vrstvy ---'sociální struktury, které jsou z daného hlediska homogenní. S-gie též zkoumá, jak se o. daného území přetváří v přirozené komunity nejrůznějšího druhu (rodiny, pracovní a zájmové skupiny apod.). Ve ---'sčítání lidu se rozlišují hlavní kategorie o. podle vztahu k určitému místu, např. podle přítomnosti, bydliště, práce, domovského práva (viz ---'obyvatelstvo bydlící, ---'obyvatelstvo přítomné). A: population F: habitants, population N: BevOlkerung I: popolazione Lít.: viz .... demografie, .... sčítání lidu.

racionální

(stejně jako ---'obyvatelstvo přítomné), příp. také v prů­ běžné statist. evidenci obyv. Je důležitá zvl. pro charakterizování dílčích územních populačních celků (např. okresů, měst, obcí). O.b. je vymezeno obvyklým, resp. stálým ---'bydlištěm, které je v českých zemích dáno místem trvalého pobytu ve smyslu přihlašovací povinnosti. O.b. se skládá z bydlících přítomných osob (tj. přítomných v místě jejich stálého - trvalého bydliště v den sčítání) a z bydlících dočasně nepřítomných (tj. nepřítomných v jejich stálém, resp. trvalém bydlišti v okamžiku sčítání). Ka-

tegorie o.b. byla základem čsl. sčítání lidu v letech 1961, 1970, 1980, 1991, protože se v nich vedle dat o jednotlivých osobách současně zjišťovaly údaje o domácnostech, bytech a domech. Rovněž ---'bilance obyvatelstva na základě ---.přirozené měny a stěhování je vlastně bilancí bydlícího obyvatelstva. A: resident population F: population résidante N: Wohnbevolkerung I: popolazione residente Lit.: viz ....demografie, ....obyvatelstvo přítomné, ....sčítání lidu.

Jež

o byv a te Is tvo p řítomn é - kategorie ---'obyvatelstva podle územní příslušnosti, která se zjišťuje ve ---.sčítání lidu (podobně jako ---'obyvatelstvo bydlící), v českých zemích od r. 1869. Původně byly do o.p. řazeny osoby, které v daném místě v den censu přenocovaly (sčítání z r. 1869,1880, 1890, 1900, 1910, 1921, 1930 a 1950). V poslední době se o.p. u nás zjišťuje jako součet osob bydlících a současně přítomných v místě svého trvalého bydliště v době sčítání a osob dočasně přítomných (census z r. 1961, 1970, 1980, 1991). Před r. 1869 byl pro územní příslušnost obyv. určující veřejnoprávní vztah k danému území na základě domovského práva (připoutání k rodišti vyplývající z feudálních právních poměrů), ale pro vojenské účely byli registrováni i mužští obyv. v místě cizí a k domácím byli naopak řazeni i nepřítomní. Z těchto údajů lze odvodit o.p. (bezpečně se však z dochovalých pramenů dá zjistit o.p. pouze za bývalé země Čechy, Moravu a Slezsko, od r. 1790 někdy i za tehdejší kraje). A: actual population F: population présente N: anwesende BevOlkerung I: popolazione presente Lit.: Korčák, J.: Cvičení v demografií. Praha 1954; Mnohojazyčný demografický slovník. Ceský svazek. Praha 1965; Obyvatelstvo č~skÝch zemí v letech 1754-1918, d. I. Česká statistika, 1978, č.l3; viz též ....demografie.

Jež

Occamova břitva viz ekonomie myšlení Pav

ob y vat e Is t v o by d Jí cí - kategorie ---'obyvatelstva podle územní příslušnosti, zjišťovaná ve ---'sčítání lidu

oč e k á v á n í viz aspirace, expektace, naděje, norma, role

o čeká v án í racion ál n í viz expektace

706 707

očekávání

základové

očeká v ání základové viz etnometodologie, garfinkeling

o č i s tec viz pokání, pravoslaví, ráj a peklo od bor y - zvl. typ -torganizace sdružující zaměstnance soukromého i veř. sektoru ke společnému postupu a jednání při hájení vlastních pracovních, soc. a mzdových práv. Na o. lze pohlížet také jako na zvl. typ -tnátlakové skupiny. Mají za sebou dlouhou historii boje za obecné uznání a uzákonění svých svobod a práv (viz -thnutí odborové). Právo stát se členem o., získávat členy v daném závodě nebo podniku, informovat členy a svolávat jejich schůze, uspořádat volby zástupců odborové organizace je uznáváno prakticky na celém světě, i když existují rozdíly v zárukách poskytovaných odborářům (v ochraně funkcionářů proti propouštění, v poskytování potřebných informací, dočasném uvolnění z běžných pracovních povinností, v poskytnutí možnosti pro další vzdělávání atd.). Práva na sdružování v odborové organizaci byla v rozličných formách vtělena do zákonodárných systémů jednotlivých zemí. M ezinárodní organizace práce přijala několik úmluvo odborových právech, z nichž nejdůležitější je úmluva o svobodě o. a ochraně odborových práv, která stanoví, že "pracující i zaměstnavatelé mají bez jakéhokoliv rozdílu právo na vytváření organizací podle vlastní volby bez předchozího povolení, stejně jako na přidružení k těmto organizacím, a to za jediné podmínky - že se podřídí jejich stanovám". Úmluva o aplikaci práva na kolekt. sdružování a vyjednávání stanoví, že "pracovníci musejí požívat přiměřenou ochranu proti všem projevům diskriminace, které mohou vést k ohrožení odborových práv ve věci zaměstnání" a že "organizace pracovníků a zaměstnavatelů musejí požívat při­ měřenou ochranu proti všem projevům vměšování jedněch vůči druhým buď přímo, nebo prostřednictvím jejich zástupců nebo členů". Obsah vyjednávání mohou v někte­ rých zemích nastolit o. podle vlastní volby, v jiných zemích jsou otázky, o nichž lze jednat, blíže určeny zákonem. Výsledkem jednání je uzavírání kolektivních smluv, což je praxe, která se datuje od konce minulého st. a sleduje nezávislost na individ. pracovních smlouvách, jimž zpravidla dominovala vůle silnější strany, tj. podnikatele. Kolekt. smlouvu tradičně uzavírají mezi sebou odborová sdružení pracujících a sdružení zaměstnavatelů. V zákonodárství většiny členských zemí Evropského společenství jsou odlišována práva zástupců pracujících při kolekt. jednáních o platových a pracovních podmínkách od práv pracujících na informaci, konzultaci a participaci na vedení podniku (tzv. -tspolurozhodování pracujících). Participační útvary se vyskytují ve dvojí podobě: představitelé (zástupci) pracujících jsou zapojeni v akcio708

Odd Fellow vých společnostech nebo v dozorčích orgánech a řídících složkách. V Belgii existují podnikové rady, v Lucembursku smíšené výbory podniku, v Dánsku kooperační výbory, v Irsku jsou pracovní rady, v SRN hosp. výbory, jež jsou spec. složkou podnikových rad (ty mají právo spoluúčasti na vytváření soc. podmínek, personální politiky, určování přesčasové práce, získávání dalších pracovních sil i na propouštění pracovníků). Ve Velké Británii takové instituce neexistují, ale jsou zde dílenští nebo závodní důvěrníci (shop stewards), kteří jsou oprávněni zúčastňovat se společných jednání, mohou informovat a konzultovat pracující o dodržování jejich práv apod. Systémy dohlížecích a řídících orgánů se vyskytují ve 2 podobách: buď dozorčí a řídící útvary splývají, nebo dozorčí orgán kontroluje řídící složku. A: trade unions F: syndicats N: Gewerkschaften I: sindacati Lit.: Kotek, J.: Závodní a podnikové rady. Praha 1947; Touraine, A. - Wieviorka, M. - Dubet, F.: The Workers' Movements. Cambridge 1987; viz též ---'hnutí odborové.

HoV

odcizení - též alienace - označuje situaci, kdy lidé, tvůrci sociální reality, získávají pocit, že ztrácejí kontrolu nad svým výtvorem a stávají se obětí sil, které sami uvedli do chodu. Člověk vnímající své o. pociťuje vykořeně­ nost, bezmocnost, izolovanost, absurditu, cizost vůči druhým lidem, vůči své práci, vůči místu, kde žije, dokonce sám vůči sobě. Existuje řada koncepcí o. formulovaných v rovině fil., s-gické či psychol. Všechny spojuje nedůvě­ ra vůči -tsociálnímu optimismu osvícenství obsaženému v teoriích spol. -tpokroku a racionalistického -tindividualismu. Jednotlivé teorie očekávání naopak v různé míře pochybují o schopnosti člověka ovládnout soc. síly, které vytvořil ve snaze uspokojovat své potřeby v boji s pří­ rodou a s druhými společnostmi. Teoretikové o. nalézají prvky své koncepce uJ. J. Rousseaua, v něm. klasické filozofii, uA. Ch. M. Tocquevilla a prakticky u všech kritiků masové společnosti. Význ. úlohu hraje koncept o. v díle K. Marxe, kde je formulován v několika rovinách. Pod vlivem L. Feuerbacha hovoří mladý Marx o náb. o., kdy se člověk odcizuje své vlastní podstatě projektované do ideje Boha. O. ve formě náboženství je podle Marxe živeno neschopností člověka kontrolovat podmínky své pozemské existence. O polit. o. hovoří Marx v souvislosti s kritikou Hegelova pojetí státu jako instituce stojící nad občanskou společností. Byrokratická státní správa je odcizena individuím, kterým má sloužit. V ekon. rovině považuje Marx za odcizující takovou práci, kteráje vynucena jako pouhý prostředek fyzické reprodukce, neslouží tedy k rozvoji člověka. Pracovní proces má odcizující charakter

v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních promíry dělby práce a zbožního charakteru výroby. Toto pojetí o. vzniká u mladého Marxe částečně vlivem něm. romantické kritiky industrialisj11U. V Marxových ekon. analýzách je pojem o. nahrazován koncepcí zbožního fetišismu. V podmínkách anonymního trhu a výroby pro zisk je veškerá soc. interakce redukována na výměnu věcí, logika této výměny si podřizuje lidi a ovládá jejich osudy. V Marxově koncepci o. není dostatečně odlišena kritika kapitalismu od kritiky industrialismu. Z této perspektivy je stěží řešitelný např. problém možného o. dělníků v podmínkách tovární velkovýroby po zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Kromě toho Marx dostatečně nerozvinul analýzu o. v oblasti polit. moci, které se může rovněž rozvíjet nezávisle na zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Podílu byrokratických aparátů moci na rozvoji o. věnoval pozornost G. S. Lukács, jehož teorie reifikace je určitou syntézou myšlenek K. Marxe a M. Webera. Koncept o. je široce používán ve filozofující i empir. s-gii 20. st. Představitelé frankfurtské školy jej používají při kritice způsobu fungování konzumní společnosti. P. L. Berger a T. Luckmann využívají pojmy zvnějšnění, objektivace a o. v oblasti s-gie vědění. R. K. Merton promítá mechanismus o. do podstaty veškeré byrokracie, kterou chápe jako tendenci organizace proměňovat se z nástroje k dosahování soc. definovaných cílů v organismus podři­ zující soc. realitu imperativům svého vlastního fungování. V rovině empir. výzkumů je o. chápáno jako psych. stav. Sleduje se, jak individuum prožívá svoji situaci. V této rovině se zpravidla vytrácí soc.-kritická dimenze, příp. o. má být redukováno lepší adaptací individuí na existující soc. podmínky. O operacionalizaci kategorie o. pro potřeby empír. výzkumů se pokusil např. M. Seeman, jenž rozlišil 5 složek celého komplexu o. Nepodařilo se mu však zohlednit spojitost jednotlivých psychol. komponent o. se strukturou soc. světa. R. Blauner se zabýval kategoriemi zaměstnanců, kteří jsou imunní vůči pocitům o., neboť neusilují o kontrolu výrobního procesu. Podobně J. H. Goldthorpe zkoumal ochotu zaměstnanců stát se objekty manipulace v oblasti práce výměnou za takové zlepšení životní úrovně, které jim umožní přiblížit se v rovině konzumu vrstvám buržoazie. Koncept o. zachycuje určité problematické stránky fungování -tmoderní společnosti a postavení člověka v ní. Jedná se zejm. o důsledky plynoucí ze značné komplexity vztahů, o neprůhlednost sféry moci, o důsledky stereotypní strojové velkovýroby i stereotypního konzumu na lidskou psychiku. Tento pojem je však užíván často příliš vágně a samo jeho postulování vyvolává řadu otázek. Každá teorie o. předpokládá totiž určitou středků, přílišné

představu o pravé lidské podstatě, od níž o. člověka vzdaluje. Jako protest proti dehumanizaci lidské společnosti implikuje zároveň představu autentické společnosti a zde pak snadno sklouzává do ideo I. klišé. Teor. zajímavý je problém vztahu mezi objektivní bezmocností a subjektivním pocitem O" a to u jednotlivců i celých skupin. Percepce o. může být blokována např. polit. manipulací. Na druhé straně může o. působit jako sebenaplňující se proroctví, a to v případech, kdy pocit vykořeněnosti nemusí být doprovázen reálnou soc. bezmocností. Tento případ je charakteristický zvláště pro netech. orientovanou inteligenci a pro některé skupiny mládeže. Zde vzniká otázka, nakolik je percepce o. podmíněna soc. a nakolik souvisí spíše s psych. predispozicerni. A: alienation F: aliénation N: Entfremdung I: alienazione Lit.: Israel, J.: L'a1iénation de Marx a la sociologie contemporaine. Stockholm 1968.

Kel od čin ě n í viz teorie sociální interakce Odd Fe II o w - specif. -thnutí, podpůrná charitativní a svépomocná větev -tzednářství. Vícevýznamové angl. slovo "odd" je překládánojako "přespočetný"- tedy Odd Fellows jsou "Přespočetní bratří" (chybně "Odlišní bratří"). Původně šlo o podpůrné spolky tovaryšů a dělníků, kteří nebyli vzati do kamenických -tcechů. První jejich popis podal D. Defoe. Hnutí reorganizoval T. Wildey, uctívaný jako zakladatel řádu. V čes. zemích a v Rakousku vů­ bec byla první společnost O.F. založena r. 1905 W. Wertheimerem. Již předtím však vznikaly čes. a slov. organizace O.F. v USA. Zde byl nejvýznamnějším oddfellowem Čer­ mák. Oddfellowské kluby byly původně utrakvistickými organizacemi, později byly organizovány na národnostním principu. Vycházely z tzv. přirozeného náboženství, z -tmasarykismu, náb. tolerance a pacifismu, věnovaly se charitativní a vlastivědné činnosti, působily jako debatní kroužky. Šlo o "mužské řády", jejichž obdobou byly tzv. Rebecca clubs, sdružující na obdobných principech ženy. Členská základna byla většinou tvořena živnostníky a inteligencí. V Čechách zanikly na počátku něm. okupace. Připomínkou -tzednářství je jednoduchý vstupní rituál evokující účel řádu (pomáhat nuzným, navštěvovat nemocné, podporovat vdovy a pohřbívat zemřelé), systém tajných znamení umožňující žádat pomoc od jakéhokoliv oddfellowa i vícestupňová struktura zasvěcení. A: Odd Fellow F: Odd Fellow N: Odd Fellow Lit.: Hnátek, V.: Náš řád v Americe ajeho odnož v Československu. Přá­ telství, 1932, Č. ll, 12. Čas.: Přátelství, 1938; Die Kette.

Lin 709

odhad bodový

od had bod o v Ý - statist. postup, kterým se určují hodnoty neznámé populační charakteristiky, parametry pravděpodobnostních zákonů chování --.náhodných veličin, parametry modelů vztahů mezi částmi --'základního souboru a modelů vztahů mezi proměnnými, a to ve zvoleném smyslu optimálně v situaci, kdy není známa úplná informace a data jsou zatížena neurčitostí způsobenou výběrovými a měřicími chybami. Mezi nejznámější principy a postupy, na jejichž základě se hledají nejlepší empir. reprezentace teor. a populačních hodnot, patří: metoda nevychýleného odhadu s min. variancí, metoda nejmenších čtverců a její modifikace, metoda max. věrohodnosti, neparametrické metody (není-li specifikováno rozložení). V praxi jsou důležité metody --'rychlé analýzy dat a robustní metody, které jsou většinou založeny na uspořáda­ né statist. řadě a jejichž provedení je většinou velmi jednoduché; lze je použít v situacích rychlé analýzy a v situacích, kdy nejsou striktně dodrženy předpoklady, za nichž platí klasické postupy (velmi často je to ochrana proti netypickým, vychýleným pozorováním, která velmi zkreslují výsledky klasických postupů). Některé robustní metody naopak vyžadují speciální výpočty a použití počítače pro jejich aplikaci je nutnou podmínkou. Pojem robustnosti odhadu, tj. schopnost podržet si dobré statistické vlastnosti i při odklonu od některých předpokladů je též jedním z kritérií kvality bodového odhadu. Pod pojmem o.b. se rozumí též výsledek popsaného procesu o.b., tj. číslo reprezentující neznámý parametr. Přesnost o.b. je charakterizována --'výběrovou chybou odhadu a --'intervalem spolehlivosti. A: point estimation F: estimation point N: Punkt-Schatzung I: stima puntuale Řeh od had in t e r valo v Ý - postup --'statistické inference, který určuje interval pokrývající neznámou hodnotu charakteristiky --.základního souboru nebo parametru --'statistického modelu, a to podle předem požadovaného kritéria. Nejčastějším postupem oj. je konstrukce --'intervalů spolehlivosti. Spolehlivost oj. je pravděpo­ dobnost, s níž je konstruovaným intervalem pokryt neznámý odhadovaný parametr. Je možno také konstruovat fiduciální interval (R. A. Fisher) nebo kredibilní interval (subjektivní bayesovský princip statist. inference). V pří­ padě, že je charakterizována souběžně přesnost více odhadů, vytváříme oblasti spolehlivosti nebo konstruujeme --'simultánní interval spolehlivosti. V praxi se využívají pro velké soubory dat asymptotické oj., které mají tvar T = t ± zas, kde T je neznámý parametr, t je jeho --'bodový odhad, zaje kritická hodnota dvoustranného standardního normálního testu, s je směrodatná chyba odhadu. Pod 710

odpovědnost

pojmem o.i. se také chápe výsledek procesu konstrukce oj., tj. hranice, mezi nimiž se nachází podle daného kritéria neznámý parametr. V praxi se tradičně používá 95 % nebo 99 % spolehlivost pro pokrytí parametru (tj. 5 % nebo I % riziko nepokrytí). A: interval estimation F: estimation intervalle N: Intervall-Schiitzung I: stima per intervallo Řeh

odchylka směrodatná viz chyba směrodatná od í v á n í viz sociologie módy o d Ii v m o z k ů - (překlad angl. termínu brain-drain) metaforické vyjádření úbytku, ztráty inteligenčního a intelektuálního potenciálu v důsledku odchodu vysoce kvalifikovaných lidí do zahraničí (viz --'emigrace). O.m. se stal předmětem zájmu odborné veřejnosti především v souvislosti s pozitivními kval. změnami věd. potenciálu USA v době 2. svět. války, stimulovanými migrační vlnou něm. fyziků a matematiků. Po válce mnoho špičkových odborníků odešlo z Velké Británie do USA za podstatně lepšími pracovními i životními podmínkami. Později docházelo k odlivu tvůrčího potenciálu ze zemí --'"třetího světa" (např. z Indie) a z bývalého vých. bloku social. zemí. Hodnocení pozitivních a negativních efektů je ale složitějším problémem a stalo se i předmětem zájmu s-gie. Mezi pozitivní účinky patří seberealizace talentů, jejichž šance jsou v domácích polit. nebo ekon. nepříznivých poměrech velmi omezené a aspirace na dosažení špičkové výkonnosti nenaplnitelné. Na druhé straně např. o.m. z Maďarska, bývalého Československa, Polska a bývalého SSSR (zejm. emigrační vlna sov. židů) způsobil značnou erozi vědy v těchto společnostech. V důsledku rozsáhlé emigrace čes. vědců v 1. 1948-1989 (zhruba 560 tis. osob), která navázala zčásti na předválečnou vlnu, se rozpadly některé čes. --'vědecké školy svět. úrovně, rozvoj řady oborů trpí diskontinuitou, prohloubila se tzv. --'kulturní mezera. (V mnoha oborech došlo nejen k útlumu tvůrčí aktivity, ale i ke ztrátě schopnosti sledovat svět. věd. vývoj.) V odborné literatuře posledních let se rozlišuje mezi vnějším (směrem do zahraničí) o.m. a vnitřním o.m. (z vě­ dy a výzkumu do jiných sfér uvnitř domácí společnosti). A: brain-drain F: fuite des cerveaux N: brain-drain I: fuga dei cervelli ČeV od měn a viz odměna a trest, sankce, učení od měn a a t r e s t - pojem používaný ve 2 významech: 1. v s-gii jako nejobecnější označení pro zákl. --'sankce, jež používají všechny společnosti, společenství či skupiny k tomu, aby motivovaly své členy k dodržování --'norem

a respektování hodnotového řádu a omezovaly a minimalizovaly jejich porušování a nedodržování; 2. v psychologii, zejm. behavioristické, ve specifičtějším významu odměna označuje pozitivní podnět, který je schopen uspokojit určitou --'potřebu a který vyvolává libost, trest označu­ je podnět, který naopak vyvolává bolest nebo obtíže. Nepřítomnost odměny může působit jako trest a vyhnutí se trestu jako odměna. Chování, které je opakovaně odmě­ ňováno, má vyšší pravděpodobnost opakování. Mluvíme pak o sociálním zpevňování, které je význ. motivačním fenoménem. Opakem zpevňování je "vyhasínání" (reakce na určitý podnět, která není zpevňována). Obvykle se rozlišuje tzv. primární zpevňování, kdy odměnou je dosažení potravy, uspokojení sexuálního pudu a dalších primárních potřeb, a sekundární nebo také soc. zpevňování. Tento druhý typ zpevňování nabývá na významu s rostoucím vě­ kem. Roli soc. zpevňování, tedy odměn, hrají chvála, uznání, láska, náklonost, pocty a vyznamenání, souhlas skupiny atd. Soc. odměny mohou mit podobu materiální, verbální a neverbální, v novodobých společnostech jsou univerzálním zpevňovatelem peníze. Soc. chování, které je pravidelně a systematicky odměňováno, se fixuje a udržuje, to, které je trestáno, se utlumuje a mizí. Pojmy o. a t. v tomto významu jsou velmi podstatné v G. C. Homansově teorii elementárního chování a v --.teorii sociální směny. V rámci soc. psychologie a zejm. teorie --'sociálního uče­ ní byly tyto pojmy zavedeny a definovány především B. F. Skinnerem, A. Bandurou, N. E. Millerem aJ. Dollardem. Jsou obvyklé také v kontextu reflexologie 1. P. Pavlova. A: reward and punishment F: récompense et peine N: Belohnung - Bestrafung I: compenso e sanzione

c.: Social Behaviour. Its E1ementary Forms. New York 1961; Homans, G. c.: Behaviorism and After. In: Giddens, A. - Turner, J. H. eds.: Socia! Theory Today. Stanford 1987; Skinlleť, B. F.: The Behaviour of Organism. New York 1938; Skinner, B. F.: Beyond Freedom and Dignity. New York 1971.

Lit.: Homans, G.

Pet

odpor pasivní viz pacifismus od p o věd n o s t - pojem používaný v běžné komunikaci i jako odborný termín, a to zejm. ve vědách právních, ale i v psychologii, etice a s-gii, filozofii a teologii. V řa­ dě jazyků vychází etymologie pojmu z lat. respondeo, což je odpovídání se někomu, skládání účtů nebo také prosté dávání odpovědi někomu na otázku. Na těchto významech je založeno vymezení pojmu o. v právní vědě (o. před soudní instancí) a v teologii (o. jako skládání účtů před Bohem jako nejvyšším soudcem). Navazuje na ně i psychol. a lékařské pojetí o. jako příčetnosti, tedy duševního stavu, v němž osoba dopouštějící se nějakého trestného činu či

přestupku je s to rozpoznat jeho spol. nebezpečnost a ovládnout se. Právně je odpovědný člověk (i instituce či organizace) za svoje činy tehdy, je-li možno pokládat je za chtě­ né a vykonané z vlastní vůle, neomezené duševní chorobou ani jinou vnější mocí (čin, za nějž je někdo odpovědný, musí týt realizován svobodně). Kromě právního postihu v rámci občanského či trestního práva může být pojem o. vztažen k morálnímu ručení za činy a škody (postihované i nepostihované právem) a k povinnosti vystavit se neformálnímu pozitivnímu nebo negativnímu hodnocení svých činů. Tato morální vazba o. je složitější. Platí nejen, že člo­ věk je svobodný, a tedy odpovědný, ale i obráceně, že je morálně odpovědný, a tudíž svobodný. Fil. a s-gické pojetí problému se vztahuje k systému: člověk - jemu otevřený svět - normativní řád - odpovědnost, chápaná jako -dialog s lidmi). Stále zřetelněji se prosazuje přesum od chápání o. jako problému osobní o. před konkretní instancí (v jejích různých podobách) ke snaze pochopit ji jako o. vzhledem ke světu, lidstvu, totalitě skutečnosti. V souvislosti s o. je tak znovu aktualizován problém --'svobody, lidské vůle, determinismu a indeterminismu, normativního a hodnotového řádu, rolí a funkcí. Hist. navazuje výklad o. především na: 1. křesťanskou tradici (Augustin, Tomáš Akvinský, M. Luther), spojující dnes otázku o. člověka před Bohem s úvahami o o. člo­ věka ve světě a před světem; 2. tradiční liberální pojetí vycházející z přesvědčení, že pouze volná subjektivita se může proměnit v o. (W. von Humboldt), a na navazující existencialistické řešení problematiky o. v podmínkách -odcizení a soc. nezakotvenosti (W Weisschedel, W. Keller); 3. technokratické pojetí (Frey G.), vycházející z koncepce "vypočítatelného" světa, v němž o. tvoří součást soc. situace, soc. role a náplň funkce, má institucionalizovaný charakter a mimo tento rámec se člověka netýká; 4. etologické pojetí (K. Lorenz), hledající zakotvenost morálního řádu, a tím i lidské o. v přír. zakotvení člověka, v řádu pří­ rody (viz --'etologie); 5. tradici soc. kriticismu (J. HoU), který je v opozici zvl. vůči technokratismu a strukturálně funkcionalistickému pojetí institucionalizovaného normativního řádu favorizujícího fiktivní o. a znemožňujícího skutečnou o. Prakticky pro všechny teor. systémy dotýkající se problému o. se stala kardinální otázka, zda ajakým způsobem může nebo musí jednotlivec se svým omezeným rámcem rozhodování a jednání být odpovědný za svět tento rámec přesahující, tedy za takové spol. procesy, od nichž je doslova oddělen bariérou spol. institucí, byrokratismem, mocenskými strukturami apod. Tento problém, který existoval v zásadě vždy, se stal Norimberským procesem otázkou polit. a právní a také prvořadou otázkou s-gickou. Otázka "kolektivní odpovědnosti", resp. kolek-

711

okultismus

odraz

tivní viny něm. národa za fašistické zločiny byla zpracována řadou teoretiků (např. K. Jaspersem) a v mnoha verzích se objevuje i v jiných souvislostech, nejnověji v postkom. společnostech (viz -tkolaborace, -tlustrace). A: responsibility F: responsabilité N: Verantwortung, Verantwortlichkeit I: responsabilita Lit.: Hol/, J.: Historische und systematische Untersuchungen zum Bedingungsverhaltnis von Freiheit und Verantwortlichkeit. Meisenheim, Olen 1980; Plachotnyj, A. F.: Problemy sociafnoj otvetstvennosti. Charkov 1981.

Bar

od r a z viz teorie odrazu, vědomí od v aha viz strach od větví ekonomické viz sektor hospodářský od větví hospodářské viz sektor hospodářský ohnisko kulturní - pojem zavedený M. J. Herskovitsem pro označení nejvýraznějšího a nejpodstatnějšího souhrnu -tkulturních prvků kultury určitého společen­ ství. Podle Herskovitse má každá -+kultura své osobité o.k., které v sobě koncentruje dominantní orientaci a zák!. zájmy dané společnosti a v nejvyšší možné míře formuje způsob života jejích příslušníků. O.k. vystupuje jako dynamická síla kultury, zdroj její stále větší složitosti a záruka dalšího rozvoje. Každá zásadní -tkulturní změna je proto spjata s procesy probíhajícími v o.k., kolem něhož se soustřeďují úvahy, diskuse a myšlení členů dané kultury. Tak vznikají stále nové ideje, které stimulují lidské experimentování. K přijetí -tkulturní inovace však dochází jenom tehdy, když prokáže schopnost přispívat k uchování a dalšímu rozvoji o.k. Pokud potenciální inovace nějakým způsobem ohrožuje jeho existenci, stává se o.k. zdrojem silného odporu. Žádná společnost totiž není nakloněna k opouštění hlavních oblastí svých -tzájmů, a proto se brání inovacím. K poněkud jiné situaci ale dochází v procesech intenzívních -tkulturních kontaktů, např. silné -takulturace, kdy často kult. prvky tvořící o.k. podléhají kult. reinterpretaci. Herskovitsova koncepce o.k. představuje pokus o objasnění procesů kult. změny z pozice doktríny kult. determinismu. A: cultural focus F: foyer culturel N: Kulturfokus I: centro di radiazione culturale Lit.: Herskovits, M. J.: Man and His Works: The Science ofCultural Anthro-

pology. New York 1948.

Sou

och lok r a c i e viz mobokracie, teorie sociální antické och ran a pří rod y viz etika ekologická, příroda och ran a živo tn íh o pros t ře d í viz ekologie, etika ekologická, hnutí ekologické 712

o k r e s viz regionalizace o k r u h k u lt u r n í - geogr. oblast, pro kterou je charakteristický výskyt společných -tkulturních prvků a -tkulturních komplexů. Kultura každého o.k. vykazuje zvl. rysy, jimiž se liší od ostatních o.k. Vzájemně spjaté nebo společně se vyskytující kult. prvky typické pro určitý o.k. je možné identifikovat na úrovni -tartefaktů, -tsociokulturních regulativů a idejí. Problematiku výzkumu o.k. anticipovali ve svých pracích již předchůdci něm. difuzionismu F. Ratzel a L. Frobenius. Za tvůrce teorie o.k. je ale možné považovat až zakladatele něm.-rak. školy o.k. F. R. Graebnera. Svoji koncepci o.k. poprvé předložil v r. 1904. Na zák!adě podobnosti kult. prvků vymezil F. R. Graebner difuzionistický model o.k. v Oceánii a B. Ankermann v Africe. Teor. zdůvodnění svého pří­ stupu podal Graebner v r. 1911 v knize Methode der Ethnologie, ve které vytyčil jako zák!. cíl etnologie studium kult. difúze a migrace obyv. v dějinách a rekonstrukci původ­ ních hist. o.k. Ve svém vlastním výkladu dějin kultury vycházel z předpokladu, že počátky vývoje lidstva jsou spjaty s původně izolovanými, vzájemného kontaktu zbavenými pospolitostmi, které v Asii vytvořily řadu prvotních, zákl. o.k. (Kulturkreisen). Další vývoj kultury již ale není založen na nezávislé inovaci a tvořivosti různých národů a kultur, ale na možnosti vzniku a rozvoje -tkulturních kontaktů, které umožnily (zvl. v období stěhování národů) rozšíření původních kult. prvků a komplexů do celého svě­ ta. Kult. jevy mající svůj původ v Asii pronikly do ostatních světadílů, kde hist. různé o.k. navrstveny na sobě daly vzniknout tzv. kulturním vrstvám. Další rozpracování koncepce o.k. je spojeno s nejvýznamnějším představitelem školy o.k. lf. Schmidtem, který v práci Handbuch der Methode der kulturhistorischen Ethnologie (1937) systematicky rozvinul teorii i metodologii výzkumu o.k. Vycházel z předpokladu, že se kult. kontakty netýkají pouze jednotlivých kult. prvků nebo malých skupin, ale že procesy migrace a difúze zahrnují celé kult. komplexy, obsahující všechny význ. oblasti materiální a duchovní kultury (ekonomiku, náboženství, zvyky, obyčeje atd.), a ty jsou tedy o.k. V době rozkvětu -tdifuzionismu nalezla kult. hist. metoda výzkumu o.k. řadu stoupenců po celé Evropě, v průběhu dalších let se však stále více projevovala celková spekulativnost modelů o.k. a kult. vrstev, jednostrannost difuzionistického výkladu kultury a redukce kult. vývoje na pouhé přemisťování a pře vrstvování několika o.k. Ke kritickému přehodnocení školy o.k. výrazně přispělo také zavedení nových exaktních metod a technik antropol. a archeologického výzkumu (radiokarbonové datování apod.). Koncepce o.k. jako nástroje di-

fuzionistických výzkumů kultury přesto sehrála významnou roli v evrop. etnografii, etnologii a archeologii 1. poloviny 20. st. A: culture-circle F: aire culturelle N: Kulturkreis I: sfera culturale Lit.: Ankennann, B.: Kulturkreise und Kulturgeschichten in Africa. Zeitschrift fur Ethnologie, 37, 1905; Graebner, F. R.: Methode der Ethnologie. Heidelberg 1911; Schmidt, W.: Handbuch der Methode der kulturhis, torischen Ethnologie. Miinster 1937.

Sou

okultismus - (z lat. occultus = tajný, skrytý) - souhrnný pojem pro všechna učení a praktiky, které se zabývají "nadsmyslovými", "nadpřirozenými" silami (W. F. Bonin, 1976), v širokém kritickém vymezení všechny teorie'a praktiky -tpověr. V dávnověku znamenalo lat. slovo "occulta" tajemství, která byla předávána prostřednic­ tvím -tmystérií (J. Hoffmeister, 1944). Pojem o. bývá vyhrazován také jen pro tzv. tajné vědy, mezi něž patří -tmagie, ·....alchymie, -tastrologie, -tkabala a mezi něž je někdy zahrnován i -tspiritismus (R. Tischner, 1921). Někdy je o. přímo se spiritismem ztotožňován (R. Baerwald, 1926) a "tajné vědy" jsou (podle zvyku z doby renesance) souhrnně nazývány magií. Klasik dějin pověr a čarodějnictvíA. Lehmann (1893,1908) vznik o. datuje r. 1867, tj. od vzniku londýnské Dialektické společnosti, studující medijní jevy, a za o. považuje stejně jako Tischner právě "vědecké studium" medijních jevů. K fenoménům o. byly donedávna přiřazovány i jevy, které tvoří předmět -tparapsychologie, jako je kryptestézie, telepatie (Bappert, 1921 aj.). M. Dessoir (1967), používaje pro o. něm. termín Geheimwissenschaft, odděluje jej sice od parapsychologie, ale připočítává k němu jako jeho specif. formu antropozofii (viz -tteozofie) a vedle kabaly také tzv. křes­ ťanskou vědu (Christian science). Vymezení ztěžuje ještě vztah o. k -thermetismu a -tesoterismu. Mnozí kritikové o. tento pojem vůbec neužívají a hovoří prostě jen o pověrách (G. Zwerenz, 1956, aj.). Ani mezi okultisty neexistuje ale jednotné vymezení pojmu o. Jejich nejvýraznější představitel Papus (vl. jm. G. Encausse) vymezil o. na konci 19. st. jako "utajovanou vědu", která byla zasvěcenci vyučována pro vybrané osoby v chrámech starého Egypta a Indie, odtud pak byla pře­ dávána dalším a dalším generacím, a to jako tradiční doktrína i jako metoda. Vymezuje ji trojností: scientia occulta (tajná věda), scientia occultati (věda tajeného) a scientia occultans (věda utajující). Jiný výrazný okultista A. E. Waite (1974) vymezuje o. jako vědy transcendentální a magické, jimiž myslí především magii, alchymii, různé druhy divinačních (věšteckých) umění, astrologii, "kabalism", ale i "moderní jevy", jako mesmerismus, teozofii a mo-

derní spiritualismus. Podle P. Cartona (1935) je o. věda o neviditelném poznávaném viditelným, věda o makrokosmu (univerzu) odhalovaná studiem mikrokosmu (člo­ věka), věda neviditelných příčin objevovaných studiem jejich viditelných účinků, věda zákonů stavby a života vesmíru a člověka (směs tzv. okultních věd, jako je magnetismus, astrologie, magie, alchymie, spiritismus, čaro­ dějnictví, chíromantie a další, má jen vzdálený vztah k "pravému" o.). Tento autor se snaží integrovat esenciální o. hermetického druhu s -tkatolicismem. Výše uvedené nejasnosti lze překonat zavedením hist.-geogr. hlediska. Každá kultura má svůj esoterismus, jehož některé formy jsou skrývány ve více či méně složitých -tsymbolech, a to jednak proto, aby nebyly veř. dostupné, a jednak proto, že jejich obsah není sdělitelný v lexikálních významech slov. Proto také každá kultura vytvořila svůj specif. okultismus. V záp. evropoam. kultuře se uplatňoval především o. staroegyptský, který je zde nazýván hermetismem, dále se zde uplatnilo. indický, který je tu v syntéze s křesťanstvím obvykle nazývan teozofií, resp. jejím odvětvím, antropozofií. V tomto smyslu spiritismus není o" je prostou vírou v posmrtný život, která je obsažena i v o., ale která je ve spiritismu vyjadřována konvenčními verbálními prostředky. Kabala je v tomto smyslu o. kultury starých Hebreů. Na rozdíl od esoterismu, jehož některé formy jsou rovněž utajovány, je v o. kladen důraz na praxi, i když má i svůj teor. základ. Kritika o. jen jako systému pověrečných praktik nevystihuje tedy jeho podstatu. Zabývá se jen jeho profanovanými idejemi, které jsou, zejm. v čarodějnictví a lidových pověrách (viz -tčarodějnice), silně deformovány. Tento "lidový okultismus" nelze v žádném případě zamě­ ňovat s vážnou snahou po studiu prastarých esoterických a esoterních systémů poznávání přírody a z něho odvozené praxe, neboť v každé ze současných věd zbývá dost prostoru jak pro záhady, tak i pro dosud neobjevené (viz -tnadpřirozeno). Zákl. ideje o. jsou v podstatě extrémním spiritualismem. Řada věd. hypotéz má svou analogii v tezích okultní doktríny - např. Sheldrakeovo ,,morfogenetické pole" připomíná učení o. o astrálu, tzv. alternativní medicína úzce souvisí s představami o. o konstituci lidského těla, Jungova a lf. Pau1ilw teorie synchronicity má úzký vztah s teor. astrologií atd. O. se v historii ukázal jako pokus o vytvoření jednotného obrazu světa, ovšem prostředky, jejichž komunikativní význam je velmi složitý (mnohé symboly o. nebyly dosud spolehlivě dekódovány v jazyku empir. věd a mnohé ani dekódovány být nemohou, neboť se vztahují k transempirickému). Povrchně pojatý o. jako zvláštní -tsvě­ tový názor a zvláštní forma praxe je přitažlivý pro určité psych. typy, což vede i k šarlatánství a podvodům vzbuzujícím nedůvěru a obecnou nechuť zabývat se jím hlouběji. 713

oligarchie

onomastika

A: occultism F: occultisme N: Okkultismus I: occultismo Lit.: Crow, W. B.: A History of Magic. Witchcraft and Occultism. Holly-

wood 1968; Papus: Traité méthodique de science occulte. Pans 1891; Walte, A. E.: The Occult Sciences. Secaucus. NJ. 1974.

Nak o li g a r chi e - (z řec. oligoi :=: málokteří, arc~é :=: vláda) - stručně vláda několika nejbohatších osob - Jedn.a z forem vlády, kterou nacházíme již ve starověkém Rec~u. Podle P"últóna se vyvinula postupně z vlády aristokracie, resp. ---'šlechty, což je nejdokonalejš~forma ~~~?y (~ě~o­ lik nejlepších, nejušlechtilejších a neJctnostneJslch I~dl ~e "zlatou duší" je bohem nadáno k tomu, aby spravo:~h statní záležitosti). Poté, co byla půda rozdělena meZi Jednotlivce došlo ke vzniku první, podle Platóna pochybené vlád;í formy timokracie (z řec. tímé:=: hodnocení, oce~ě­ ní' kratos :=: moc, vláda), v níž jsou polit. práva a povmn;sti stanoveny podle velikosti majetku. Je to vláda těc~, kteří se z hlediska lidských ctností ničím nevyznamenavají. Tato vládní forma poté přešla v o.: v níž bo~atí vládnou chudým. Z jejich vzájemného bOJe se zrodll~ ---'demokracie, což je pro Platóna nejméně dokonala forma vlády. Svůj původní význam si slovo o. ponechává dodnes. Stále je chápána jako vláda skupiny nejbohatších, a proto i nejmocnějších osob ve státě, zpr~:idla či~nÝ,ch v.rozhodujících odvětvích ekonomiky. Jejich faktlck~ poht. moc nemusí být na první pohled zřejmá, mohou ovhvňovat fungování polit. systému i pozadí. Tento jev lze nalézt v demokracii i v ---'diktatuře. A: oligarchy F: oligarchie N: Oligarchie I: oligarchia Lit.: Michels, R.: Strany a vůdcové. Praha 1931; Mills, Ch. W.: Mocenská

elita. Praha 1966.

Bub ol y m p i s m U S - též neoolympismus č,i modem! olympismus - nejednoznačné pojmy odvozene ze star?rec. tradice pořádání sportovních sout~Ží ~ městě Oly.~pI~. Ozna~ čují: 1. ideologii obnovy antlckych olympIJsk~c~ ~~r, v tomto smyslu se pojem vztahuje předevš~m k dll.~ Jejich obnovitele fr. barona P. de Coubertina; 2. Ideologu a program tzv. olympijského hnutí, utvářejícíh~ se,kolem Comité lnternational Olympique (CIO), zalozeneho r. 1896 v Paříži a sdružujícího dnes více než 100 nár. olympijských výborů; jde o kult., eticky a v~cho,vn~ ori~~tované h~utí sportovců a sportovních orgamzac~ p,usoblc~ ve ~rospe,ch míru a dorozumění národů, odstranem rasove, poht. a nab. diskriminace a posilující význam ---'sportu, hodnot~ výkonu a principu fair play v životě společnosti ~ jedno,t1~vce; 3. donedávna v užším slova smyslu ideologii amate:lsmu ve sportu, méně často mimo něj (viz ---'amatér). Myslenka

714

obnovení olympijských her se objevila již v 16. a 17. st: Avšak teprve založení CIO vedlo k upevnění životaschopne tradice moderního o. První olympijské hry se konaly v r. 1896 v Athénách a od této doby se konají pravidelně každé čtyři roky (s výjimkou období 1. a 2. svět. ~ál~y?. Vznik soudobého o. byl spojen jak se sportovmml clh, tak se zájmy soc. a kult. reformátorskými. Coubertin, ovlivněný idejemi angl. střední školy, dílem A. Comta, F. Le P"úlye, T. Amoldn, C. H. de Saint Simona a F. M. Ch. Fouriera, koncipovalo. jako náboženství svého dru?u, nástroj rozvíjení kult. jednoty světa, propagac~ ---.paclfis~u a celosvět. ---'konsensu a jako prostředek stimulace potreb a zájmů jednotlivců i celých národů. Sport by~ koncipován jako výchova k samostatnosti, cílevědomosti, ---'kal~~a: gathii a vstupu do spol. elity. Co~be:tinův ~. byl v~ltrne rozporuplný. Spojoval demokr. pnnclpy s arlstokratlc~o~ výlučností, byl nadnár., internacionální ba kosmopohtn~: ale požadoval, aby sportovec prosl~~ilv,:s:oji ~Iast, SVOJI rasu a svůj prapor". Umožnil tak vYJa~nt I potreby ---.na: cionalismu, byť všelidské hodnoty v Jeho o. nepochyb~e převládaly. Olympijské hnutí se ovšem záhy stalo ko~blS­ těm nejrůznějších sil, které jej často dostaly na po~aJ p.olit. a ideové krize. Byly to zejm. šovinismus a nacIOna~ls­ mus, snaha dokumentovat prostřednictvímsportovmch výsledků převahu určitého polit. či so~. sys~ému a z ~~h~ plynoucí "hon za medailemi", komercIOnahzace, ?~tlzne řešitelný problém rasové diskriminace a ~oneck~nc~ I honba za popularitou a snaha sportovců dosahnout usp~chu za jakoukoliv cenu, které vyvolávaly obavy a napětl. O. se . stal též arénou politiky studené války. Přesto zůstaly o. a zvl. olympijské hry výrazem Jedn~­ ty současného světa. Rozpory projevující se jižvpře~ 1. svet. válkou, avšak kulminující především po 2. s:et. val~e, ~~: ly aktivizovány i tvrdošíjným ~pě~ím Č~S~1 funkcIOnaru olympijského hnutí na aristokratlckem pOJetl s~rt~ a am~­ térismu, tj. na chápání sportu jako zábavy maJ:t~y,ch, v,ychovy k gentlemanství a sebezdokonalení a odrrntánl podllu sportu na soc. zápasech doby. Krize se prohl~~ovala,zvl. za předsednictví E. Brundage (1952~19?2). Zadoucl posun v problematice znamenaly olympijsky kongres ve Varně (1973) a zejm. kongres v Baden Bad~~~ (198:), vcharakterizovaný jako "kongres změn a nadeJI , na n~mz ~yl zvolen předsedou CIO J. A. Samaranch. Te~ ,za~Jal predevším rozumné stanovisko k otázkám matenalm po~po­ ry sportu i sportovců a podpořil angažované stano':'lsko CIO v otázkách míru a dorozumění národů. PostOj dě.1. sportovních a tělovýchovných organizac~ ~yl zp~čátku vu~ či o. značně rezervovaný a zejm. v mezlvalečnem ~~dob: se prosazovaly tendence od o. se distancovat, popnpade vědomě formovat alternativy vyjadřující lépe soc. povahu

sportu v třídně rozděleném světě (viz např. uspořádání spartakiády v Moskvě r. 1935). SSSR vstoupil do olympijského hnutí v r. 1947, bývalé evrop. social. země byly členem CIO většinou již dříve. Čsl. olympijský výbor reprezentovaný J. Guthem Jarkovským se práce ClO účastnil prakticky od jeho založení. S-gická analýza O" často pod názvem sociologie olympijských her, tvoří dnes důležitou součást ---.sociologie sportu. A: Olympianism F: olympisme N: Olympismus, olympische Bewegung I: olimpismo Lit.: Čechák, V - Linhart, J.: Sociologie sportu. Praha 1986; Kossl, J.: Dě­ jiny československéhoolympijského hnutí. Praha 1977; Lenk, H.: Werte. Ziele, Wirklichkeit der modernen olympischen Spiele. Schorndorf 1964; Prokop, U.: Soziologie der Olympischen Spiele. Sport und Kapitalismus. MUnchen 1971.

Čech, Lin

ombudsman - (ze švédského ombud:=: mluvčí, před­ stavitel, pověřenec, důvěrník) - specif. role a instituce vyskytující se v demokr. právním státě, založená na zprostředkování a hájení zájmů občanů vyřizováním jejich stížností a sledováním dodržování zákonů. O. tedy provádí specif. typ ---'sociální kontroly. Tato instituce byla poprvé zřízena švédským parlamentem v r. 1809 ke kontrole soudců a státních úředníků (hist. kořeny sahají ale do začátku 18. st., kdy švédský král Karel XlI. po bitvě u Poltavy řídil svou zemi z exilu v Turecku pomocí zvl. zplnomocněnce, "kancléře spravedlnosti"). Po "parlamentním ombudsmanovi spravedlnosti" byl v r. 1915 zřízen úřad "vojenského ombudsmana" (pro kontrolu činnosti armády), po 2. svět. válce vznikli další o. Instituci o. převzalo v r. 1919 pod jiným názvem Finsko, v r. 1952 Norsko, v r. 1953 Dánsko, pak řada dalších zemí. Začátkem 90. I. 20. st. se uplatňuje asi v 60 státech. O. bývají při parlamentu nebo při vládě, jsou voleni (např. ve Švédsku na 4 roky). Sledují činnost úřadů a osob s veř. pravomocemi a na základě stížností občanů provádějí vlastní zcela nezávislá šetření. Mají přístup ke všem oficiálním dokumentům a na všechna soudní jednání, všichni úředníci jim musejí poskytnout informace. Nemají pravomoc rušit soudní rozhodnutí, ale doporučují opravné prostředky. Vystupují také v roli poradců a iniciátorů nových legislativních opatření. Ve stanovených lhůtách informují o své činnosti parlament. Mají chránit občana, jeho práva a svobody. Mají dů­ věru veřejnosti jako "poslední instance spravedlnosti", která je posílena i tím, že o. nejsou ovlivňování polit. stranami. Kromě tradičního o. spravedlnosti se vyskytují o. v těch­ to specializovaných oblastech: 1. o. pro hosp. soutěž, který na základě příslušného zákona jednak sleduje, zda zaváděná opatření neomezují konkurenci, jednak zprostředkovává jednání mezi konkurenty, kteří se dostali do

konfliktu; 2. o. hájící zájmy spotřebitelů, který vystupuje např. proti neseriózní reklamě a neplnění smluvních závazků obchodníky vůči zákazníkům; 3. o. kontrolující dodržování zákona o rovnosti mezi muži a ženami ve sféře zaměstnání (vystupující zejm. proti diskriminaci žen při jejich přijímání do zaměstnání); 4. o. zasazující se proti nespravedlivému jednání s lidmi z důvodů jejich barvy pleti, rasového, etnického či náb. původu. Ve Švédsku existuje i tiskový o., který hlídá dodržování novinářské etiky. Instituce o. se vyvinula v reflexi na skutečnost, že v určitých oblastech je praktická aplikace právních norem složitým procesem, který není postaven na jednoznačné identifikaci všech zúčastněných s normami, do kterého příliš intervenují osobní či skup. zájmy i předsudky. O. hraje roli obecně uznaného ---'arbitra v těchto sporných záležitostech, je ovšem sám vázán oficiálně uznanými normami. Instituce o. bývá považována za výrazný rys demokr. režimů citlivých k soc. otázkám. A: ombudsman F: ombudsman N: Ombudsman I: ombudsman Vod on e moc n ě n í viz nemoc, nemocnost onomastika - (z řec. ónoma:=: jméno) - obor, který se věnuje ---'jménům vlastním, tj. osobním a zeměpisným, živclČichů a rostlin, jejich původu, historii apod. Podle předmětu zkoumání se rozlišují: antroponomastika (z řec. antrópos :=: člověk), tj. nauka o jménech osobních, toponomastika (z řec. topos :=: místo) neboli nauka o jménech místních, zoonymie (z řec. zoon :=: živočich), což je nauka o vlastních jménech zvířat, a fylonymie (z řec. fylon :=: list), nauka o vlastních jménech rostlin. Dvěma hlavními, s-gicky zajímavými oblastmi o. jsou antroponomastika a toponomastika. Antroponomastika se zabývá křestními jmény, pří­ jmeními, přezdívkami, rodovými jmény apod. Ve všech těchto jménech se obrážejí spol. a kult. proměny, cítění náb. i nár. Např. v období průniku křesťanství se začínají používat jména světců, v čes. obrození tzv. vlastenecká jména, rodná jména i příjmení jsou rozlišena stavovsky (na jména vyhrazená panovníkům, šlechtická, měšťanská, inteligentská, venkovská). Příjmení, zpočátku nezávazná a nestálá, odvozená od rodiče, místa pobytu, vlastence apod. se proměňovala během doby ve stálá a dědičná, závazná a neměnná (např. Palacký:=: z Palačova; Mařák :=: syn Mářin; Švec; Hlava; Suchý). Tvoření přijmení byl v Če­ chách dlouhý proces, který se táhl od 13. st., postupoval od šlechty k měsťanstvu a venkovanům (v Táboře byly ještě v 16. st. rodiny bez příjmení) a dokončen byl až v době josefínské. Teprve v 18. st. se příjmení stává hlavní složkou jména. Od 16. st. se ujímá obyčej používat více křestních

715

operacionalizace

ontogeneze jmen. Důvody byly náb. (nositel více křestních jmen měl více patronů) i spol. (bylo možno uctít více příbuzných a kmotrů). Toponomastika se týká jmen přírodou i člověkem vytvořených objektů, jako jsou řeky, hory, města, země, sídliště, ulice, ale i organizace, insůtuce aj. Je velmi propojena s historií společnosti, s jejími spol. a polit. proměnami, s rozvojem vesnic, měst, se změnou obyv. a jejich jazyka. Příkladem mohou být změny názvů měst, ulic apod. v Čes­ koslovensku po r. 1918, 1938, 1945, 1948, 1968, 1989, nebo změny názvů měst v SSSR po VŘSR a pak opět po rozpadu SSSR. A: onomastics F: onomastique N: Onomastik, Namenkunde I: onomastica Hůr on t o gen e z e - (z řec. on = jsoucí; genesis = vznik, zrod) _ vývoj jedince, který může být aspektován jako vývoj tě­ lesný nebo psych. (E. H. Haeckel, 1912). Předmětem tzv. ontogeneůcké či vývojové psychologie je vývojová konůnuita jedince jako psychofyzického celku, vyznačující se určitými komplexními vývojovými fázemi (dětství, stáří), nebo vývoj jednotlivých psych. funkcí (vnímání, myšlení, cítění) či komplexnějších fenoménů (např. soc. chování). vývoj psychiky člověka jako individua je chápán jako postupné progresívní (zahrnující třeba i oddělené momenty regrese), jako kvalitativní a kvantitativní změny živého systému. Podle marx. pojetí se psych. vývoj realizuje jako dial. proces kvantitativních a kvalitativních změn psychofyzických dispozic organismu v čase za dominantního působení vnějších podmínek (vlivu prostředí a výchovy). Přitom změny se uskutečňují skokem a jejich příčinou jsou vnitřní rozpory. V systémovém pojetí se zvláštnosti o. psychiky spojují se zvláštnostmi systémů biol., soc. a ekologického, s nimiž je systém psychiky úzce propojen. vývojový princip (vše živé se vyvíjí) se pak spojuje s principem soc. a biol. determinace psychiky. K. L. Riihler (1922) označuje vývoj psychiky prostě za proces, jímž se dítě stává dospělým člověkem. V posledních letech se k fázím psych. o. přičítá i období nitroděložního vývoje plodu. Existují různá více či méně diskutabilní třídění fází psych. o. Zhruba se rozlišuje prenatální a postnatální vývoj, jehož hlavními fázemi jsou: období novorozence (do konce 1. měsíce života), období nemluvněte či kojence (do konce 1. roku života), období batolete (do konce 3. roku věku), období předškolního věku (do konce 6. roku věku), období školního věku, k němuž patří pubescence, nastupující v interindivid. různém období (u děvčat v průměru o rok dříve než u chlapců), zhruba kolem 12.-13. roku vě­ ku a končící 16. rokem; období adolescence: od začátku 17. roku až do 21. roku života, kdy začíná období dospě716

losti, které se obvykle dělí na mladší, střední a starší dospělost, s kritickým obdobím tzv. přechodu (u žen kolem 45. roku, u mužů kolem 50. roku věku), a konečně stáří (od 60. roku věku). Každé z těchto období se vyznačuje kvalitativními zvláštnostmi. Pubescence a přechod jsou označovány jako období krizová (viz též -+ cyklus životní, -+osm věků člověka). Teor. lze celý vývoj individ. psychiky třídit na období evoluce (-+dětství, -+mládí), stabilizace (-+dospělost) a involuce (-+stáří). vývoj tedy nelze chápat jako soustavné zdokonalování psych. funkcí, nýbrž obecně jako funkční změny. Samozřejmýmpředpokladem normálního vývoje je interakce vrozených vloh a podněcující výchovy v nezávadném životním prostředí dítěte. vývoj se uskutečňuje v jednotě s předmětnou činností, stimulující rozvoj senzomotorických a mentálních funkcí. S přibývajícím věkem dítěte ubývá vliv dědičnosti, rozhodujícím činite­ lem se stává zkušenost. V různých sektorech psych. čin­ nosti je váha faktoru dědičnosti různá (nejvíce se uplatňuje v oblasti temperamentu, poměrně silně i v oblasti inteligence). Experimentálně byla prokázána závislost vývoje na zrání nervové soustavy, činnost však zrání podporuje. Teleologické pojetí o. zdůrazňuje, že vývoj je realizací určitého plánu či programu (K. L. Biihler), nebo že je překrýváním starých funkčních vrstev novými (E. Rot· hacker), že probíhá jako konvergence vloh (vrozených způsobilostí) a vlivů prostředí (W. Stem), že je jen kvantitativním přírůstkem (L. Carmichael), spirálovitým postupem k novým formám (A. Gesell), že je postupnou diferenciací a centralizací funkcí (H. Werner). Tyto teorie postihují obvykle jen jeden z více aspektů vývoje. Podle ]. Piageta vývoj charakterizuje proces -+asimilace (uspořádání vnější stimulace do vnitřně daných struktur) a současně -+akomodace (dané struktury se přizpůsobují vněj­ ším situacím). Probíhá to nejprve v rámci senzomotorické činnosti, později i v rámci formálně logických operací. L. S. Vygotskij zdůraznil, že vývoj znamená formování prostředků k dosahování cílů a děje se v rámci interakce dítěte s dospělými osobami, zejm. rodiči. Proto se za nejdůležitější faktor psych. o. považuje rodinná výchova, dostatečná stimulace dítěte v atmosféře citové vřelosti a zájmu rodičů o dítě (viz též -+rodina). A: ontogenesis, ontogeny F: ontogénese N: Ontogenese I: ontogenesi Lit.: Kurie, J. red.: Ontogenetická psychologie. Praha 1986; Oerter, R.: Modeme Entwicklungspsychologie. Donauworth 1987; Příhoda, V.: Ontogeneze lidské psychiky, sv. I-IV. Praha 1963-1974.

Nak

on t o log i e - (z lat. ontologia, to z řec. on = jsoucí a řec. logos = slovo, mluva, věda) - věda o -+bytí, resp. novO-

věký výraz pro zákl. fil. disciplínu zabývající se bytím jako takovým. Jako učení o tom, co opravdu je, jako hledání nejobecnějších pojmů o bytí, jako vypracování zákl. významů a určení bytí směřovala o. k tomu, co má platit nadčasově, všeobecně, ke stále trvajícímu vyššímu řádu všeho, co je. Implicitně představovala význ. součást antického i scholastického filozofování, později (od Ch. Wolffa Ontologia, 1730) se její obsah stává součástí nebo přímo zá-kladem metafyziky. V této podobě byla ostře kritizována a odmítnuta I. Kantem, který ukázal neudržitelnost zákl. metafyzických kategorií - substanciality a kauzality - jako kategorií bytí a připustil je jen jako apriorní, jako formu myšlení v zásadě předcházející zkušenost. Teprve ve 20. st. v souvislosti s rozpadem tzv. novokantovství dochází k pokusům o aktualizaci ontologické problematiky. O. jako fil. disciplína zde ovšem dostává jiné určení a prosazuje se zejm. v souvislosti s analýzou povahy, základů a platnosti kategorií. Je situována jednak mezi -+fenomenologii (zejm. jako vypracování "významu") a metafyziku (jako hledání základů, podstaty a smyslu jsoucího), jednak na hranici mezi jednotlivými spec. vě­ dami a jejich teoriemi. V poslední době v souvislosti s rozmachem filozofie jazyka a těch teorií vědy, které zdůrazňují nesubstanciální a neinduktivistickou povahu našeho vědění, a zejm. s postmodernistickými kritikami univerzalistických, unitaristických, avantgardistických, v tzv. "metanaracích" založených projektů poznání a vě­ dění se zdá ontologická problematika opět ustupovat do pozadí. A: ontology F: ontologie N: Ontologie I: ontologia

Lit.: Diemer, A.: Einfůhrung in die Ontologie. Diisseldorf 1959; Hartmann, N.: Zur Grundlegung der Ontologie. Berlin 1948; Heidegger, M.: Sein und Zeil Tiibingen 1928; Kaulbaeh, F.: Einfůhrung in die Metaphysiko Darmstadt 1972.

Haf

doceněny.

ontologie nová viz bytí opa tření

populační viz

finování nebo intuitivního'porozumění věd. pojmům pře­ šlo k jejich přesnému operacionálnímu definování. Víme, co je délka, když umíme určit, jaká je délka konkrétního předmětu, tedy umíme-liji změřit. Pojem délky je stanoven, jsou-li stanoveny operace, jejichž prostřednictvím se délka měří. Z tohoto hlediska jsou ovšem newtonovské pojmy "absolutní čas", "absolutní prostor", "současnost" atd. skutečně beze smyslu, protože jim neumíme připsat adekvátní operace. Podobně mnohé fil. problémy, ba jejich většina, se z hlediska o. proměnují v pseudoproblémy, protože se v nich operuje pojmy, které nemají operacionální smysl. Od prvních formulací z r. 1927 svou koncepci o. Bridgman liberalizoval, tzn. že připustil, že operace jsou nezbytnou, ale nedostatečnou podmínkou pro definici významu (1938) a že operacionální aspekt není jediným aspektem významu (1952); mimo to kromě fyzikálních operací zavedl také operace mentální (verbální a písemné) jako plnohodnotné pro operacionální definování významů. H. Alpert (1938) a A. C. Benjamin (1955) ukázali na vnitř­ ní rozpory o., C. G. Hempel (1954) uvedl koncepci o. ve vztah ke R. Carnapově ideji redukčních vět. O., který patří fil. k novopozitivistickému proudu (viz -+neopozitivismus) a který je spřízněn s behavioristickým úsilím o vyloučení -+mentálních pojmů zvědy, paradoxně více zdomácněl v s-gii a psychologii než ve fyzice, o jiných přír. vědách nemluvě. Ve skutečnosti (kromě absurdních požadavků na vyloučení všech operacionálně nedefinovaných pojmů z vědy) se o. v s-gii redukoval na korektní požadavek najít pro všechny termíny použité v empir. výzkumu jejich empir. krytí. E. Mokrzycki správně konstatoval, že koncepce operacionálních definic v s-gii má jen málo společného s Bridgmanovým úsilím o klarifikaci fyzikálních pojmů (viz -+operacionalizace). Dnes je o. v podstatě již jen hist. epizodou. Bridgmanovy pokusy použít fyzikální optiku ke zkoumání soc. jevů však zůstaly neprávem ne-

politika populační

operacionalism us - (z lat. operari = konat) - fiL-metodol. směr navrhující, aby pojmy používané ve vědě byly definovány specif. způsobem odlišným od klasických definic, totiž tak, že by byly uvedeny příslušné operace, jimiž se měří nebo popisuje denotát pojmu (to, co je pojmem označeno). Ideu -+operacionálních definic poprvé formuloval nositel Nobelovy ceny za výzkum v oblasti vysokých tlaků P. W. Bridgman jako reakci na otřes, který vyvolala ve fyzice relativistická teorie Einsteinova. Bridgman si spolu s jinými fyziky uvědomil, že mnohé pojmy klasické fyziky, doposud pokládané za nesporné, se stávají zcela pochybnými. Proto navrhl, aby se od klasického de-

A: operationism F: opérationnalisme N: OperationaIismus I: operazionismo Lit.: Benjamin, A. c.: Operationism. Springfield, lil. 1955; Bridgman, P. w.: The Logic ofModem Physics. New York 1927; Bridgman, P. W.: The lntelligent Individual and Society. New York 1938; Bridgman, P. W.: The Way Things Are. Cambridge, Mass. 1959.

Pet ope r a ci o n a li z a c e - převod výzk. problému do empir. šetřitelné (testovatelné) podoby, v užším pojetí proces transformace pojmů do podoby empir. indikátorů, -+znaků. Ve 20.1. se problém objevuje poprvé jakožto striktní metodol. požadavek tzv. -+operacionalismu. P. W. Bridgman vyžaduje, aby každý věd. pojem obsahoval operaci, která umožní jeho empír. prověření (pokrytí). Požadavek o. 717

operaciona li zace

charakterizuje především neopozitivistickou s-gii (G. A. Lundberg), v poněkud méně striktní podobě je ovšem obsažen v zák!. paradigmatu novodobé vědy, která musí hledat procedury vhodné k objektivizaci a k empir. krytí používaných pojmů a formulovaných tvrzení. Často však jde o nalezení cest nepřímých, o složité zprostředkování. Jednotlivé --.operacionální definice bývají poznamenány redukcí a představují pouhé přiblížení se k obsahu pojmu. Ve vědě se vyskytují i výroky (--'hypotézy), které jsou ze své podstaty obtížně operacionalizovatelné, jsou neurčité (z hlediska operací měření) nebo dosud o. neprověřené. Klasická, na --.neopozitivismus navazující, avšak vcelku tolerantnější s-gická koncepce o. pochází od P. F. Lazarsfelda. Vyžaduje: 1. vytvoření intuitivní představy pojmu; 2. specifikaci pojmu (rozčlenění na indikátory); 3. výběr vhodných indikátorů; 4. formování znaku. Takto vzniklé znaky (proměnné) musí umožnit --'klasifikaci a následující studium vztahů (--'korelací). Lazarsfeldův přístup bývá kritizován za absenci hlubšího teor. východiska, oceňován bývá naopak motiv aktivního utváření výchozího pojmu. Připomíná se v něm i R. K. Mertonův princip respecifikace, utváření pojmů a odvození proměnných na základě kvalitativních přístupů. Algoritmy dekompozice výchozích pojmů propracoval ve své dimenzionální analýze v 50.1. H. L Zetterberg, který současně nastínil možnost složitějšího postupu, kdy je výchozí pojem pojat jako model (systém). K teor. základům o. se snažil v 60. I. při­ blížit i představitel moderní verze neopozitivismu H. M. Blaloek svou koncepcí hlavní a pomocné teorie. K další dynamizaci pojetí o. příspívá koncept "vícenásobného operacionalismu" (D. T. Campbell) a princip triangulace (ve smyslu přiblížení k podstatě jevu z několika různých úhlů pohledu, pomocí různých metod). Přes tuto dynamizaci pojetí o. vedoucí ke kritickému překonání původních postulátů operacionalismu (též za účasti dialekticky orientované s-gie) existují v soudobé s-gii směry, které celou tuto koncepci zásadně odmítají. Tuto vývojovou linii reprezentoval zpočátku H. G. Blumer, který v reakci na Lazarsfelda odmítá jak myšlenku o., tak princip užití proměnných, umožňujících klasifikaci, i princip --'standardizace. Blumer prosazuje princip --'explorace, průběžné utváření pojmů přímo v procesu empir. analýzy. Zavedené pojmy doporučuje kontrolovat pomocí tzv. inspekce. O zmírnění těchto vůči o. kritických stanovisek se v 60. I. v rámci interakcionistického paradigmatu zasloužil pře­ devším N. K. Denzin. Snaha vyhnout se apriorním dedukcím vedla B. Glasera a A. L Strausse ke koncepci tzv. základní nebo základové (grounded) teorie, založené na exploraci empir. materiálu. V té době však již vrcholí fenomenologická kritika tradiční metodologie, reprezento-

718

opora sociální vaná především --'etnometodologií (A. V. Cieourel, H. Garfinkel). Důraz na kvalitativní a neinvazívní metody vedl zároveň k odmítnutí kvantifikace, standardizace a o. jako objektivistických postupů, které do reality nežádoucím způsobem intervenují, uměle ji konstruují a v koneč­ ném důsledku deformují. V tomto duchu formuluje své výtky prakticky celá --'interpretativní sociologie a --.hermeneutika (P. L. Berger, T. Luekmann, A. Giddens aj.). V tomto kontextu se zdůrazňuje význam dvojí interpretace soc. reality (z pozice výzkumníka i aktéra) jako základ porozumění. U Giddense jde o pojetí tzv. dvojí hermeneutiky, které má řešit problém adekvátnosti a objektivity spol. vědy, nastolený fenomenologemA. Sekutzem. Pochybuje se přitom o možnosti převedení věd. (tech.) pojmů do jazyka --'každodennosti. Nicméně v současné době i zastánci kval. metodologie uplatňují v praxi empir. výzkumů jisté prvky standardizace a třídění (viz např. zásady pořizování záznamů, jejich kódování apod. u A. L. Strausse), nebo dokonce o. (viz např. schéma situační analýzy J. F. Lo.flanda). Na druhé straně i v tradičně pojímaném výzkumu hraje explorace důležitou roli především v přípravné fázi výzkumu (viz --'předvýzkum, --'pilotáž), navíc se objevují nové explorativní postupy i v oblasti analýzy dat. Dřívější akcenty na studium korelací a zastupitelnosti indikátorů se v současné době přesouvají ke studiu latentních struktur: k ověřování konzistence operacionálních definic se užívá --'faktorová analýza či --.seskupovací analýza, objevuje se i nové téma těmito způsoby konstruovaných, přímo nepozorovatelných proměnných. Kvalitu operacionálního vymezení pojmů je tak možno kontrolovat vskutku prů­ běžně. Zajímavé jsou též pokusy o uplatnění participativních výzk. strategií, kdy zkoumané osoby mohou samy sestavovat dotazníky nebo interpretovat získaná data. V prostředí, které akceptuje komplementaritu přístupů, neztrácí dynamicky chápaná o. své místo. Kromě toho musí být pojímána šířeji, protože určité operace se vážou také na výběr objektu bádání. Operacionalizujeme většinou dosti složité hypotézy o vztazích mezi jevy (s možností volby experimentální procedury nebo třeba strukturního modelování). Východiskem o. se stává pokud možno detailní a teor. propracovaná identifikace problémové situace a následující --'konceptualizace předmětu zkoumání. Nadále se sice uplatňují relativně jednoduché, taxativní přístupy, kdy je k pojmu dohledána a přičleněna sada empir. indikátorů (jde vlastně o definici výčtem specif. příznaků). Stoupá však význam --.přístupu systémového, jenž chápe předmět jako složitý, relativně uzavřený a vnitřně strukturovaný celek ve vztazích k prostředí. To má význam zejm. při mo-

delování (rozlišení exogenních proměnných, specif. zprostředkujících vazeb mezi proměnnými atd.) nebo přinej­ menším při eliminaci falešných korelací v rámci analýzy souvislostí. Rozčlenění pojmu na jeho jednotlivé složky (příp. dimenze) a jejich pokrytí empir. indikátory vyúsťu­ je k definici jednotlivých znaků. Podle S. Nowaka může jít o znaky: a) definiční, kdy obsah sledované skutečnosti je přímo vymezen definicí (v tomto smyslu ryze operacionální charakter má určení sociometrického statusu daného jedince počtem získaných preferenčních voleb od ostatních členů skupiny); mluví se též o definicích nominálních; b) empir., u nichž lze najít víceméně bezprostřední empir. korelát ukazující na zkoumanou vlastnost; c) inferenční, kdy z výskytu určité skutečnosti usuzujeme na vlastnosti, které nedokážeme měřit přímo (je to typické pro sledování postojů, hodnotových orientací apod.). U posledních znaků vzniká problém, jak zvládnout výběr těch nejpodstatnějších indikací z často velmi širokého spektra možností a vyhnout se přitom nebezpečí nadměrné redukce. Problémů je ovšem více: 1. indikátor může být součás­ tí sledovaného jevu, jeho výsekem, průnikem, symptomem, reprezentantem; 2. nejde jen o to znak definovat, ale nalézt přijatelný způsob zjišťování empirické informace (měření, záznamu, kódování, transformace); 3. při výběru indikátorů hodnotíme teor. relevanci, dosavadní zkušenosti s aplikací a vůbec metodol. předpoklady, --'validitu a -'reliabilitu techniky (někteří autoři uvádějí výslovně "sociokulturní proximitu"), v neposlední řadě i praktické aspekty (dostupnost údajů, org. a ekon. nároky na jejich zjišťování); 4. v rámci o. musíme zvládnout i problém vymezení hodnot znaku, kategorizace (viz --'klasifikace) s ohledem na to, zda při analýze vystačíme s proměnnými nominálními, ordinálními nebo kardinálními; v tomto směru můžeme připravovat transformace do podoby souhrnných --.znaků, indexů (viz též --.škálování); 5. výzkumník se musí často rozhodovat mezi standardními formami zjišťování údajů (např. mezinár. klasifikací profesí ILO) a individ., tvoři­ vějším řešením, max. respektujícím zadání výzkumu a specifiku problému; tento problém se objevuje i u kvalitativních metod, zvl. když se předpokládá (nebo přímo vyžaduje) týmová práce při sběru dat; 6. víceméně nezávisle na preferenci kval. nebo kvant. metody pokračují diskuse o tom, zda je přípustné zkoumat složité celky na základě jejich dezagregace na části (např. zkoumat malé soc. skupiny výhradně jen prostřednictvím údajů od jednotlivých členů). V názorech na problém o. se střetávají různá s-gická paradigmata: individualizující se systémovým, objektivistické s interpretativním, induktivistické s deduktivistickým atd. Po odmítnutí požadavků striktního operacionalismu i praxe mechanického, intuitivního vymezování pojmů

v rámci rutinního empiricismu zůstává jádro problému v podobě uznávané potřeby efektivního propojení teor. a empir. poznání. Ve prospěch co nejdynamičtějšího a kritického pojetí o. mluví další zkušenost, že se totiž časem mění i samotný obsah jednou definovaných indikátorů, že hodně záleží i na kontextu, na umístění indikátoru. V tomto směru není možné najít optimální nebo univerzální algoritmy nebo předpisy na provedení kvalitní o.: vždy pů­ jde o záležitost alternativní, tvůrčí a heuristickou. A:operationalization F: opérationnalisation N: Operationalisierung I: operazionalizzazione Lit.: Blumer. H. C.: Symbolic lnteractionism: Perspective and Method. New Jersey 1969; Burgess. R. C. ed.: Key Variables in Sodal lnvestigation. London 1986; Buriánek. J.: Ke kořenům sporu o metodu empirické sociologie. Acta Uno Carolinae, St. sociologica, IX, 1992; Buriánek, J.: Metody a techniky sociologického výzkumu, II. Praha 1988; Cicoure~ A. v.; Method and Measurement in Sociology. New York 1964; Denzin, N. K.: Sociological Methods. Londýn 1970; Ciddens, A.: New Rules of Sociological Methods. 1976; Illner, M. - Foret, M.: Sociálni ukazatele. Praha 1984; Lofland, J. F. - Lofland. L. H.: Analyzing Social Settings. Belmont 1984.

Bur o pin i O n I e a der s viz komunikace masová,

mínění

veřejné

o por a s o c i á I n í - spočívá v dobrých --'interpersonálních vztazích, v soc. zázemí rodiny, přátel a známých, příp. zájmových a jiných institucí a v pracovním kolektivu, V rozsáhlých epidemiologických studiích J. Cassel v r. 1974 zjistil, že narušené soc. poměry činí lidi zranitelnějšími v oblasti fyzického --'zdraví i duševní pohody. Popsal častější výskyt závažnějších onemocnění, úrazů a otrav, horší výsledky léčby a rehabilitace u lidí žijících v nestabilním rodinném prostředí. Zjištěné handicapy vysvětlil nedostatkem o.s. V životě těchto lidí se hromadí nepříznivé účinky psychosoc. stresorů a tato kumulace způ­ sobuje výsledný horší zdravotní stav. O.s. byla při dalším zkoumání, které ověřovalo tuto hypotézu, operacionalizována: 1. úrovní participace na aktivitách nejbližší komunity (makroúroveň); 2. bohatostí struktury a podpůrných funkcí --'sociální sítě jednotlivce (mezoúroveň); 3. kvalitou intimních vztahů jednotlivce (mikroúroveň). Účinky o.s. na zdraví a životní pohodu lidí byly sledovány v nejrůznějších obtížných situacích. Přestože příznivý účinek O.s. byl takto mnohokrát empir. potvrzen, sám pojem se ukázal sporný. Eticky apriorní kladný pohled na mezilidské vztahy přestal být postačující základnou pro výzkum. Zjistilo se, že dobré mezilidské vztahy bývají zdrojem spec. stresů a že o.s., kterou jednotlivci nabízejí, se může míjet svým účinkem (vytváří závislost, tlumí příležitosti pro ře­ šení konfliktů apod.). Kromě toho mezilidské vztahy vytvářejí cestu i pro soc. nepřízeň a umožňují mocenskou 719

opora

optimismus sociální

výběru

manipulaci. Většina empír. výzkumů o.s. vycházela z paradigmatu -.teorie sociální směny. Nejčastěji bývají rozlišovány tři zákl. druhy o.s.: emocionální (empatie, zrcadlení apod.), kognitivní (poskytování informací a vhledů) a materiální (praktická pomoc, finanční opora). Teor. význ. jsou pokusy vykládat o.s. v rámci obecného modelu zvládání -'stresu (coping, stress buffering). V tomto modelu se vymezují techniky a strategie zvládání obtíží postiženými i jejich "významnými druhými". Nejobecnější teor. rámec pro uchopení jevu o.s. a jejího opaku, nepřízně sociální, poskytují konstruktivistické s-gické teorie. Prezentují soc. realitu jako předtvářenou, tvořenou a dotvářenou v soc. interakcích. Zjevné poskytování o.s., jakož i projevy soc. nepřízně zde představují viditelnou část ledovce, jehož hlavní masa je skryta v nezjevných, zpravidla samozřej­ mých a nereflektovaných interpersonálních transakcích, které propůjčují řád i flexibilitu soc. mikrosvětům lidí. A: social support F: appui, soutien social N: Sozialsttitze I: sostegno sociale Lit.: Cassel. J.: An Epidemiological Perspective of Psychosocial Factors in Disease Etiology. American Joumal of Public Health, 64, 1974; Cohen, S. - Syme, S. L.: Social Support and Health. New York 1985.

KaJ opora výběru - fyzická reprezentace -'základního souboru, ze které provádíme výběr jednotek a jejich zahrnutí do -'výběrového souboru. V širším slova smyslu může opora zahrnovat i procedury, které umožňují dosáhnout všech jednotek zákl. souboru, aniž jsou kompletně evidovány. Většinou se vybírá z různých seznamů, kartoték, dotazníků, podle evidenčních či rodných čísel, z registrů, map, plánů, soupisů, fotografií apod. O.v. je klíčem k úspěchu -'výběrových šetření, závisí na ní jak výběro­ vé uspořádání, tak i -.reprezentativita. Ideální o.v. splňu­ je podmínku vzájemné jednoznačné korespondence prvků výběrové opory (jednotek opory) a elementárních jednotek (prvků) zákl. souboru. Každý prvek zákl. souboru by měl být v optimálním případě zahrnut do o.v., a to jen jednou a separovaně. O.v. nesmí obsahovat prvky navíc, všechny musí být dobře identifikovatelné, dostupné výbě­ rovým postupem. Porušení těchto předpokladů vede k vážným problémům při zajišťování reprezentativity: 1. nepokrytí zákl. souboru o.v., což vede ke zvýšení -.výběrové chyby; 2. jednotlivé položky o.v. reprezentují nikoliv prvky zákl. souboru, ale jejich skupinky (často i selektivně, např. lidí bydlících v určitém typu domu); 3. obsahuje prázdné, neplatné nebo cizí elementy, čímž se ztrácejí jednotky ve výběru a snižuje se tím i přesnost, pokud nejsou cizí jednotky identifikovatelné; při velkém počtu cizích prvků reprezentuje výběrový soubor jinou populaci, od720

hady jsou nekontrolovatelně vychýlené; 4. velký počet duplikátů (běžný např. při kombinaci více o.v.) zvyšuje pravděpodobnost zahrnutí některých prvků do výběru a tím dochází ke zkreslení odhadů. Těmito problémy se často znehodnocuje veškeré úsilí věnované sběru dat. Při výzkumu je třeba počítat také s krátkodobými odchylkami o.v. a skutečného stavu (vybrané osoby jsou na rekreaci, služební cestě, v nemocnici apod.). O.v. musí být vždy před výběrovou realizací pečlivě přezkoušena, popř. doplněna. K problematice neúplnosti o.v. je možno zaujmout před vlastním výzkumem zhruba tato stanoviska: a) problém je možno ignorovat, pokud závady jsou poměrně malé a neovlivní podstatným způsobem odhady parametrů, b) je možno předefinovat zákl. soubor, c) lze provést korekci dostupné o.v., d) lze hledat novou oporu (popř. o.v. jiného výběrového postupu). Existují i specif. postupy umožňující korekce pro mapy a plány, resp. letecké snímkování, počítačové databáze apod. A: sampling frame F: support de I'échantillonnage, échantillon-maitre N: Auswahlstiitze I: schema di campionamento Lit.: viz

-->šetření výběrová.

Řeh

o por tun i s m u s - (z lat. opportunus = výhodný, pří­ hodný) - obecně je to přizpůsobivost poměrům podle oče­ kávaných výhod. O. je charakterizován opatrnickým, ústupčivým, bezzásadovým a prospěchářským chováním. Polit. o. využívá výhody daného stavu, mění se podle potřeby k udržení těchto výhod, jde jen za dosažitelnými cíli a při­ způsobuje se okolnostem ve volbě mezi podílem na moci a morálkou. Zpravidla pro okamžitý prospěch opouští při­ jaté zásady, odmítá přímočarost v politice apod. Svým při­ způsobováním daným poměrům je o. v přímém protikladu k doktrinářství, nepřizpůsobenému, lpějícímu příliš na poučkách bez ohledu na reálný stav a možnosti realizace, příp. k tzv. -'dogmatismu, opírajícímu se o neměnné ideol. premisy. Hist. vznikl pojem o. podobně jako dogmatismus současně s organizovaným dělnickým hnutím. Byl klasifikován jako směr či zásada, že socialismus se musí uskutečňovat v rámci kap. řádu cestou postupných kompromisů, bez revol. třídního boje. Za druh o. je považován -.reformismus, -.revizionismus, ale i sektářství a -'dogmatismus. V militantním ideol. arzenálu -'marxismu-Ieninismu se užívají pojmy o. pravý a o. levý, přičemž oba znamenají odklon od hlavních pouček marxismu-leninismu. Na obranu proti všem formám o. byl deklarován "boj za čistotu ideologie". Později se o. ve výše uvedeném obecném vymezení stal charakteristickým rysem kom. režimů, resp. tzv. -'reálného socialismu. Za-

stíral skutečné mocenské zájmy vládnoucí stranicko-státní byrokratické garnitury a pomáhal jí v manipulaci vědo­ mím lidí s cílem udržení výsadní pozice a nekontrolovatelné moci. V trestním řízení se používá termín "oportunní" pro vyjádření zásady zvažování okolností při rozhodování o stíhání či nestíhání nějakého trestného činu. A: timeserving, opportunism F: opportunisme N: Opportunismus I: opportunismo Lit.: Lenin, V. 1.: Co dělat? Vybrané spisy. Praha 1954; Scruton, R.: Slovník politického myšlení. Praha 1990.

Ent

o p O z i c e - (z lat. oppositio, z opponere = stát naproti) v běžném významu oponující postoj, resp. skupina lidí, která takový postoj zastává vůči jiné, často dominantní skupině. Ve specif. polit. smyslu o. obvykle znamená pevně skloubenou skupinu lidí působící společně, schopnou představit se ve -'volbách jako alternativní vláda s alternativní -'politikou. Jedním ze zákl. rysů vlády, která je obecně pokládána za demokr. (viz -'demokracie, -'de· mokracie západní), je respektování ustanovení o možnosti vytvořit o. proti ní jako prozatímní držitelce výkonné moci. Nejen tedy že taková vláda připouští, aby ji lid kritizoval, ale také připouští, aby členové o. mohli publikovat své kritiky a útočit na ni, a tím přesvědčovat voliče, aby ji v budoucích volbách sesadili. Vyskytují se tyto možnosti: 1. v zemích, kde je polit. scéna normálně ovládána dvěma -'politickými stranami (neznamená to, že neexistují jiné strany, ale že jen dvě mají vždy šanci ucházet se o moc, i když mohou být vystřídány jinými stranami), je v každém daném čase jedna ze stran u moci, zatímco druhá z obou je alternativní vládou (např. ve Velké Británii o. Jeho či Jejího Veličenstva - HislHer Majesty's Opposition); 2. tam, kde je více velkých stran a vládu tvoří -.koalice nebo jedna strana podporovaná ostatními, nemá termín o. zcela stejný význam: o stranách mimo vládníparlamentní většinu lze říci, že jsou v o., ale často nejsou v o. jen vůči vládě, ale také navzájem a v praxi nemohou být kolekt. nazývány o. Pro fungující demokr. systém je o. stejně důležitá jako vládní většina. O. nabývá na významu zejm. při hlasování -'parlamentu o otázkách vyžadujících podle ústavy schválení více hlasy, než má vládní vět­ šina. V jiných otázkách disponuje alespoň hlasem poradním. Vzhledem k tomu, že má o. možnost stát se vládní většinou v příštích volbách, je nucena se podle toho chovat a neformuluje v programu nerealistické cíle. Opoziční menšina zastupitelského sboru kontroluje vládnoucí většinu. Tato kontrola je nejvýznamnějšífunkcí o. Při systému poměrné volby, zejm. ve spojení s přísně vázanými kandidátními listinami, tvoří parlamentní (vládní) většinu všechny nebo většina stran v parlamentě. Kde o. není nebo je

jen slabá, vzniká další o. mimo půdu systému (např. do určité míry strana sudetoněmecká a komunistická v Česko­ slovensku mezi dvěma válkami), která je neloajální. Strany tvořící takovou o. si nekladou zábrany ve své opoziční činnosti, neboť jejich hlavním cílem je likvidace demokr. systému a vytvoření systému jedné strany. Skončila tak většina meziválečných demokracií s poměrnou volbou a vázanými kandidátními listinami. A: opposition F: opposition N: Opposition 1: opposizione Lit.: Beer, S. H: British Politics in the Collectivist Age. New York 1965; Berringlon, H. B. - Finer, S. E.: The British House of Commons. In: Meynaud, J. ed.: Decisions and Decision Makers in the Modem State. Paris 1967; Dah!, R. A.: The Opposition. In: Réjai, M. ed.: Democracy. 1967; De Grazia, A.: Apportionment and Representative Government. New York 1963; Dewey, J.: The Public and 1ts Problems. Denwer 1957; Hermens, F. A.: Democracy or Anarchy? A Study of Proportional Representation. 1941; Miller. W. E. - Slokes. D. E.: Constituency 1nfluence in Congress. American Political Science Review, 57, 1963; Riker, W. H.: The Theory of Political Coalitions. New Haven 1962; Saripolos, N. N.: La démocratie et les é1ections proportionnelles. Paris 1899; Stemberger. A.: Lebende Verfassung: Studien liber Koalition und Opposition. Meisenheim 1956.

Sro

op tika

černo bílá

viz iluze sociální

optimismus sociální - (z lat. optimus = nejlepší) - postoj ke společnosti jako k uspořádanému systému schopnému v principu téhož typu chování, jaké realizuje racionálně jednající dospělý člověk. Tento postoj předpo­ kládá, že člověk je bytost schopná učit se z vlastních omylů a usilující o trvalé sebezdokonalování. Předpokládá také, že obojího lze účelně dosahovat díky metodicky propracované výchově. O.s. vychází z představ -'osvícenství o povaze člověka a společnosti. 19. st. později podpořilo o.s. svou koncepcí -'evolucionismu a svými zdánlivě nespornými úspěchy v podmaňování přírody. Kromě argumentů teor. povahy byl zejm. v průběhu 19. st. O.S. posilován řadou skutečností. V oblasti politiky to byla postupující demokratizace společnosti, v oblasti ekonomiky perspektivy neohraničeného hosp. růstu, v oblasti poznání přede­ vším masové zapojení exaktních věd do řešení praktických problémů i ambiciozní nástup věd společenských. 20. st. vedlo ke korigování o.s. v několika směrech. Snaha o metodické formování individuí i snahy o věd. řízení společ­ nosti jako celku byly silně kompromitovány praktikami nedemokr. společností. Na druhé straně vedlo poznání omezenosti lidské racionality a principu nezamýšlených dů­ sledků jednání spol. vědce ke značné opatrnosti v prognózování dalšího vývoje. Zároveň se ukázalo, že o.s. vycházel z dílčích zkušeností nejvyspělejších zemí, zatímco zkušenost čtyř pětin svět. populace zůstává podstatně odlišná. Od přelomu 60. a 70. 1. a zejm. od 2. poloviny 80. 1. je stanovisko o.s. hájitelné pouze za předpokladu ignorování či 721

optimum populační

tvím akcí a reakcí mezi složkami organismu navzájem i mezi organismem a jeho prostředím. Harmonický vývoj dosahuje svého vrcholu právě v lidské ---'společnosti, jež je poslední etapou "organistické evoluce". Spol. ---.pokrok Kel Comte charakterizoval rostoucí specializací funkcí, tendencí přizpůsobit se této specializaci a tendencí ke zdokonaoptimum populační - (z lat. optimus = nejlepší, lování orgánů. Soc. otřesy jsou chorobami spol. organismu nejzdatnější) - množství ---.obyvatelstva nebo jeho počet­ a předmětem ---'sociální patologie. Podle Comta analogií ní růst, které je možno na daném území považovat za nej- buňky je rodina, spol. síly jsou analogií tkání, stát je nejlepší, nejpříznivější, nejvhodnější, event. ideální za exis- důležitější spol. orgán. Různé národy odpovídají biol. drutujících podmínek a vzhledem k přijatým ekon., soc., polit., hům a třídy biol. systémům. Podstatný rozdíl mezi biol. ekologickým a jiným kritériím. Jde o velmi starou ideu, a sociálním organismem spočívá v tom, že biol. organiskterou můžeme najít již ve starověku. Uceleně byla ale for- mus je v podstatě neměnný, zatímco soc. organismus je mulována teprve v 80. 1. minulého st. především na zákla- schopen značně se zdokonalovat díky spol. úsilí a kondě ekon. kritérií E. Cannana. O.p. může být koncipovátrole. no staticky jako nejvhodnější početní velikost ---'populace, S-gický o. byl systematizován H. Spencerem a hloumíra její lidnatosti nebo její nejvhodnější struktura (věko­ běji propracován ---'organistickou školou, která spatřo­ vá a pohlavní, ekon., soc., profesní, územní apod.). Větší vala ve Spencerovi svého zakladatele a dovedla některé jevýznam má pokus o stanovení optimálnosti změn ---'VÝ- ho organistické myšlenky k absurdním závěrům. Spencer voje, vedoucí ke koncepci dynamického o.p., k hledání uvádí 5 analogií mezi organismem a společností: 1. obě optimálního populačního přírůstku (viz ---.reprodukce de- složky se liší od neorganické hmoty výrazným růstem mamografická), optimálního tempa koncentrace obyv. a ---'mi- sy, který probíhá po celou dobu nebo po většinu doby jegrace, tedy souhrnně k hledání optimálního průběhu po- jich existence; 2. spolu s růstem masy roste i složitost jejich pulačních procesů. Rozpracování problematiky o.p. může struktury; 3. rostoucí diferenciace struktury je doprovázesloužit jako podklad pro určení cílů ---.populační politi- na diferenciací funkcí; 4. v průběhu evoluce dochází neky. jen k jejich diferenciaci, ale také k integraci a spolupráci A: population optimum F: optimum de population odlišných složek; 5. organismus i společnost mohou žít, N: BevOlkerungsoptimum I: optimum demografico i když jejich jednotlivé složky (buňky či lidští jedinci) zanikají. Spencer si však uvědomoval i rozdíly mezi biol. Lit.: Cannan. E.: Elementary Political Economy. London 1988; Pavlík. Z. - Kuchár. I.: Cílově programový přístup a optimalizace v demografii. Deorganismem a společností: a) v organismu tvoří jednotlivé mografie. 1987, Č. 2. složky spjatý celek, buňky jsou ve vzájemném těsném styPav ku, zatímco ve společnosti tvoří jedinci volný celek, nejsou úzce vzájemně svázáni a jsou víceméně rozptýleni; ordálie viz soud boží b) v organismu existuje dělba funkcí, v jejímž důsledku se o r d o I i ber a I i s m u s viz ekonomika sociálně tržní určité orgány stávají centrem citů a psych. činnosti a jiné o r g a nic i s m u s - (z řec. organon = nástroj) - vnitřně jsou jich fakticky zbaveny, zatímco ve společnosti taková dělba neexistuje, není zde ani žádný spol. rozum nebo spol. značně diferencovaný směr uvnitř s-gického ---'naturalismu, který vychází z předpokladu, že společnost je analo- mozek kromě toho, jímž jsou vybaveni jedinci; c) zatímgií nebo zvláštním druhem biol. organismu a vyvozuje co v organismu složky existují pro dobro celku, ve společnosti celek existuje pro dobro jedinců. Spencer nechtěl z něho závěry týkající se s-gické ontologie i metodologie. Zárodky s-gického o. se objevovaly už ve starověkých in- svými analogiemi vysvětlovat spol. skutečnost, chtěl pře­ dických spol. teoriích, v dílech Platónových, Aristotelo- devším povzbudit "sociologickou imaginaci". Přesto jeho vých, Ciceronových, Senekových, v křesťanských názo- přístup nebyl nakonec odlišován od teorií autentických a krajních organicistů P. von Lilienfelda, A. E. F. Schlifrech na společnost - v pracích Jana ze Salisbury, Tomáše Akvinského, T. Hobbese, J. M. de Maistra, L. G. A. jleho, A. Fouilléeho aR. Wormse, zařazovaných do orde Bonalda aj. Řadu prvků o. obsahuje dílo A. Comta, ganistické školy. Dnes je o. jako takový považován za simi když ten se omezil spíše na popis určitých analogií mezi plifikující koncepci. Racionální jádro s-gického o. spočívá v tom, že šlo o pokus konceptualizovat strukturu a funkspolečností a biol. organismem. Uvádí, že ve společnosti cionální souvislost spol. celků a spojit toto pojetí s evostejně jako v organismu existuje ---'harmonie struktury a funkcí, působící k dosažení společného cíle prostřednic- lučně-genetickými představami. Na to později navázal

bagatelizování ekon., polit. a soc. dopadů narůstající ---'ekologické krize. A: social optimism F: optimisme social N: sozialer Optimismus I: ottimismo sociale

722

organizace

---'strukturální funkcionalismus i další s-gické směry postavené na systémové teorii. A: organicism F: organicisme N: Organizismus I: organismo Lit.: Martilldale. D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokill. P. A.: Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936.

Sed o rganicism us m orál n í viz sociologie španělská

o rgan ism u s sociální viz organicismus, škola organistická organizace - (z fr. organisation = uspořádání; odvozeno z řec. organon = nástroj) - soc. jev či útvar založený na plánovité koordinaci skup. aktivit, kontinuálně fungující v důsledku ---'dělby práce a hierarchie ---'autority a smě­ řující k dosažení společného cíle. Pojem o. může označo­ vat: 1. na chování aktérů bezprostředně nezávislou strukturní vlastnost (organizovanost); 2. záměrnou ---'činnost k této vlastnosti vedoucí (organizování), tj. proces určování struktury řídící činností, který je současně deterministickým procesem verifikace řízených aktivit; 3. výsledek této činnosti, o. v užším smyslu ---.podniku. Hromadné ustavování o. je hist. spjato s možností principiálně svobodného členství, formování o. a stanovení cílů. Rozhodování o nich se většinou řídí kritérii racionality. Org. struktura nachází obvykle výraz v org. řádu, který umožňuje chápat o. též jako soubor pravidel, podle nichž funguje soc. útvar realizující specif. cíle. K hlavním znakům a kritériím posuzování o. patří: a) specializace, standardizace a formalizace (byrokratizace) aktivit a jim odpovídající flexibilita, b) komplexita, horizontální i vertikální diferenciace a jim odpovídající rozsah integrace, autonomíe a kontroly funkčních jednotek i pracovníků, c) rozložení moci a autority, monitorování decizních a kolekt. činností (---'informatizace) ajim odpovídající stupeň centralizace, d) efektivnost vyplývající zejm. ze vztahu uvedených strukturních znaků a zvolené strategie. Postupem času vznikla řada teorií organizace, některé v rámci známých s-gických směrů a škol. ---'Systémová sociologie chápe o. jako otevřený, s prostředím interagující systém usilující o vlastní zachování, adaptaci či rozvoj. Autonomie org. systému vyplývá ze schopnosti a možnosti volby způsobů akce, jeho identita z procesu učení a řízeného využití znalostí. O. je tedy seberegulující a sebereferenční systém redukující komplexitu a zajišťující negentropii. ---'Interakcionismus chápe o. jako systém přijímání rozhodnutí, voleb a řešení problémů, jako strukturu vzájemných očekávání přiřazených k rolím i jako komunikační horizont společně sdílených významů, soc. tvorby "faktů" a ustáleně vnímané kauza-

lity. Organizování v něm představuje konsensuálně potvrzovaný způsob redukce komplexity smysluplně propojenýmjednáním. O. může být však tvořena též koalicí účast­ níků prosazujících vlastní zájmy (R. M. Cyert aJ. G. March, 1963). Kontraktuální přístup chápe o. jako výsledek psychol. smlouvy (K. E. Weick, 1969) nebo soc. smlouvy o síti vzájemných směn, v níž společné aktivity mohou být prostředkem dosahování různých individ. cílů (M. Keeley, 1988). Teorie trhu a hierarchie (M. Williamson a O. E. Williamson, 1983) vyvozuje organizační hierarchii z nezbytnosti redukovat komplexnost problémů na zvládnutelnou a predikovatelnou úroveň prostřednictvím regulace tržních, často idiosynkratických a oportunně zneužívaných transakcí vně i uvnitř o., které se ustavují tam, kde živelná tržní alokace zdrojů není úspěšná. Se zvětšo­ váním objemu org. úkolů potom roste nezbytnost administrativní koordinace a kontroly. Konkrétní podoba o. je podle transakční teorie (O. E. Williamson, 1970) výsledkem poměru nákladů na koordinaci a hierarchii vzhledem k příp. ztrátě kontroly. Podle institucÍonální teorie je o. produkována a reprodukována kult. prostředím, v jehož rámci se org. aktéři účastní kognitivních procesů soc. konstrukce reality. Spoluprožívané tlaky ke konfonnitě vyvolávají izomoďismus normativních praktik a projevů moci jako kapacitu mobilizovat zdroje. Teorie strategické volby (J. e. Child, 1972) uvažuje též mnohonásobné nahodilosti, konfliktní a dysfunkční struktury odvozené z kontextuálních kombinací i mocenského postavení aktérů a jejich koalic. Situační teorie strukturální kontingence SCT (e. Perrow, 1976, H. Mintzberg, 1979) vysvětluje efektivnost o. ze vzájemného vztahu mezi znaky prostředí (např. komplexností, ambivalentností, turbulentností) a strukturou o., který je zprostředkovánv situaci infonnační nejistoty zmíněnou strategickou volbou. Teorie organizačního učení naopak připouští aposteriorní stanovení cílů a strategií kognitivního org. paradigmatu, metodou pokusu a omylu. Teorie populační ekologie o. PEO (M. T. Hannan aJ. Freeman, 1977) vychází z přirozeného výběru v konkurenci strukturálně inertních útvarů, vývojově směřujícího k lepšímu (nikoli nejlepšímu možnému) řešení. Rozdílnost org. forem (které lze analyzovat např. v termínech kojenecké úmrtnosti) je podle ní izomoďní prostředí, které jediné je optimalizuje. Opak tvrdí teorie industriální adaptace, podle níž si o. v situaci strategické nejistoty vybírá a podle svého modelu přetváří příslušné prostředí k získání vzájemně výhodné směny nebo komparativních výhod. Teorie org. metadesignu spojuje procesy selekce i učení důra­ zem na aktivismus rozhodování o struktuře o. Teorie závislosti o. na využití zdrojů a odpovědnosti za ně RD

723

organizace formální

(l. Pfeffer a G. Salancik, 1978) zdůrazňuje nezbytnost vyvarovat se chyb centrálním řešením problémů (O. E. Wil-

liamson, 1975). Úzce spjata s níje teorie, podle níž rozhodujícím cílem každé o. je získání moci. Úspěšnost o. může být zajištěna např. klanovým uspořádáním inter- a intraorganizačních vztahů, apriorní komplexní socializací osazenstva, jeho aposteriorní manažerskou kontrolou (w. G. Ouchi, 1980) a seriálním vyrovnáváním vzájemných závazků.

Teorie o. se vyvíjely jako přímá či nepřímá paralela s paradigmatickými změnami v koncepcích administrativy, exekutivy, byrokracie a adhokracie, s-gie a psychologie práce a managementu aj. Jejich zákl. problémem je vztah o. a jedince, který je jejím členem. Tento vztah vyplývá z propojenosti funkční dělby práce vyžadující kooperaci a dále hierarchickou koordinaci operací - tedy subordinaci. Právě tato souvislost, založená na motivujícím sjednocení specializovaných činností společným cílem a managementem, odlišuje o. od jiných soc. útvarů. V posledních desetiletích došlo k relativizaci předpokladu org. racionality, k politizaci otázky moci a kontroly, k dynamizaci chápání životního cyklu o. a k humanizaci v pochopení integrace individ. a org. cílů i spol. odpovědnosti korporací (CSR). Souběžně s tím byla přehodnocena také tradiční témata -'sociologie organizace: řízení a skupinový výkon, komunikace a rozhodování, moc a org. politika, konflikt, participace a org. demokracie, plánovaná změna, rozvoj nebo úpadek o., org. design a kultura. Nová pojetí o. vycházejí z předpokladu ekvifinality strukturač­ ních a strategických postupů a omezené racionality využívání potřebných informací ze strany managementu i osazenstva. Tato přirozená omezenost si dále vynucuje záměrné omezování rozsahu rozhodování na jednotlivých stupních org. hierarchie. Funkcí org. struktury je tedy mj. snižování rizika omylů. Oblasti rozhodovací nejistoty se stávají zdrojem -.moci, které vždy hrozí proměna v nástroj dosahování pouze individ. nebo úzce skup. cílů. O. se tak může stát jako celek kontraproduktivní. Mocenské postavení je však zároveň výsledkem vzájemné závislosti či směny nerovností mezi nadřízeným a podřízeným. Decentralizace kontroly a delegace odpovědnosti, vynucovaná potřebou flexibility, umožňuje zplošťování pyramidy org. hierarchie. Postmoderní o. nemusí být strukturována podle všeobecně převzatého modelu armády, ale může se blížit spíše modelu orchestru. Tomu ovšem brání dosud nejrozšířenější manažerská ideologie i praxe. Marx. či neomarx. teorie o. proto nadále chápe tento útvar jako nástroj útlaku. Konflikt v o. nemusí být ale překonáván jen tradičním potlačením nebo behavioristickým managementem kon724

organizace pracovní

fliktu ve smyslu jeho omezení. Může být řešen též interakcionistickým povzbuzením tvořivé opozice. K tomuto řešení mohou být užity soc. techniky nadřazeného cíle, snížení vzájemné závislosti zúčastněných stran, posílení jejich interakce apod. Teorie kontingence však upozorňuje, že pro o. vesměs neexistuje jen jediné optimální řešení. Modely strukturální změny vycházejí z množiny vnitřních i vnějších tlaků a z nezbytnosti výskytu aktéra, který změ­ nu s určitou taktikou vstřícné komunikace, participace a s podporou nějaké kliky prosadí proti org. konzervatismu. Zcela flexibilní, decentralizovaný, avšak integrovaný systém s plně socializovanými a s o. se identifikujícími členy zůstává ale jen org. ideálem. Nynější o. se k němu mohou přibližovat nejspíše v pojetí managementu jako ří­ zení-.kulturních inovací a "organizační kultury" a jako aktuálně nejúčinnějšího nástroje utváření stimulativní mise a organizační osobnosti. A: organization F: organisation N: Organisation I: organizzazione Lit.: Clegg. S. R.: Modem Organizations. Organization Studies in the Postmodem World. London 1990; Donaldson. L.: In Defence of Organization Theory. Cambridge 1985; Grandori, A.: Perspectives on Organization Theory. Cambridge. Mass 1987; Hassard. J. - Pym, D. eds.: Tbe Theory and Philosophy of Organizations. London 1990; Robbins. S. P.: Organization

Theory. Eng1ewood 1983.

Vlá

o rgan izace fo rmální viz "formální organizace a neformální struktura", organizace pracovní, organizace sociální, sociologie organizace, společnost moderní organizace neformální viz organizace pracovní, organizace sociální o rganizace od bo rov á viz hnutí odborové organizace paramilitaristická - (z řec. před­ pony para = vedle; lat. míles = vojín, voják) - zvl. druh -.organizace budované podle vojenských zásad, sloužící však primárně jiným než vojenským účelům. Poskytují svým členům poznatky i výcvik v dovednostech použitelných v armádě, v bojových akcích či při zvládání živelných katastrof. Buď mohou být budovány v zájmu státu, nebo jejich účel a vznik může být před státem utajován či zastírán. O.p. byl např. -'skauting, řada tělovýchovných a sporovních organizací. Jako o.p. mohou být organizovány i pracovní kolektivy, popř. venkovské komunity (např. -'kibuc). Od o.p. je třeba odlišovat polovojenské organizace, které jsou vyzbrojeny (jejich členové procházejí regulérním vojenským výcvikem) a popř. přímo napojeny na vojenskou organizaci, nebo ji nahrazují (např. národní gardy, lidové milice apod.). O.p. mohou být: a) součástí

běžné všeobecné přípravy obyv. pro obranu státu, b) náhradou regulérních vojenských či polovojenských organizací, když jejich budování je zakázáno či podstatným způsobem omezeno (např. v Německu po 1. svět. válce), c) součástí mimořádné, výrazné militarizace celé společnosti (např. za -'nacismu), d) přípravou určitých vrstev společnosti na občanskou válku, e) pokusem zvládnout určité problémy, které nelze řešit jiným způsobem (např. organizování specif. pracovní činnosti pomocí o.p., tzv. válečný komunismus aj.). Přeměna běžných organizací v o.p. bývá motivována i zvýšením jejich atraktivity pro široké vrstvy a možností poskytnutí specif. obměn typických pro armádu (viz např. -'falanga). A: paramilitary organization F: organisation paramilitaire N: paramilitarische Organisation I: organizzazione paramilitare Lin

organizace práce - systematické a účelné časové a prostorové rozvržení pracovní -.činnosti, resp. její koordinace podle souboru tech., ekon., soc., hygienických a jiných směrnic, instrukcí, opatření upravujících fungování a racionální využití všech složek pracovního procesu s cílem optimalizovat jeho výkon. O.p. je typem -'organizace (v jejím pojetí jako činnosti), který byl nejvíce zkoumán, a to v USA již od konce 19. st., především v rámci klasické školy -'managementu F. W. Taylora, jejíž poznatky byly aplikovány v prům. praxi zejm. ke zvýšení -'produktivity práce. V tomto úsilí pokračovali H. Ford, H. Fayol a další, v Čechách T. Baťa (viz -.management vědecký, -'batismus). Zásadní změnu v přístupu k o.p. přinesl E. Mayův Hawthomský experiment (viz -.Hawthornský efekt). Do o.p. člověk vstupuje nejen jako výkonný pracovník, ale také jako psych. a soc. bytost. Ve vývoji o.p. se na jedné straně prosazuje důraz na funkční org. formy s přísnou diferenciací pravomocí, ve které výkonný pracovník nemá možnost kontroly, na druhé straně preference participace, definované jako možnost pracovníků vyjádřit své názory a podněty, dřiv než je přijato rozhodnutí. S tím souvisí zavádění tzv. nových forem o.p. (viz -'human management, -'intelektualizace práce, -'spolurozhodování pracujících). Obecně je dnes o.p. přijímá­ na jako účinný prostředek nejen ke zvýšení produktivity práce, ale i k zlepšení pracovních podmínek a satisfakce pracovníků.

A: organization of work F: organisation du travail N: Arbeitsorganisierung I: organizzazione dellavoro HaJ o rganizace pracovní - útvar vzniklý za účelem zajištění produkce určitých výrobků či služeb, který má cha-

rakter -.organizace chápané jako výsledek org. činnosti (tj. -.organizace práce). Pracovní neformální organizaci lze chápat jednak buď jako samovolně vzniklý a neoficiálně institucionalizovaný pracovní útvar, anebo, což je častější, jako termín pro označení neformálních vztahů existujících v každé o.p. Pracovní organizaci formální představuje uměle vzniklý útvar s relativně pevnou organizační strukturou (viz též "formální organizace a neformální struktura"). Někdy se termín formální o.p. zaměňuje s formálními vztahy mezi pracovníky, ale i v uměle vytvořených pracovních jednotkách existují neformální pracovní vazby. Rozlišení formální a neformální o.p. má pouze analytickou funkci (P. M. Blau, M. W. Meyer). Stává se, že původní cíl založení o.p. (něco produkovat) ustoupí časem do pozadí či se zcela vytratí, což se podle R. K. Mertona nazývá -'přemístěním cílů. Při záměrném pře­ místění cíle jde vždy o snahu apropriovat více, než by bylo možné při zajišťování původního cíle. -'Oblasti nejistoty jsou místa v o.p., kde nelze předem stanovit vyčerpá­ vající pravidla pro rozhodování (a tedy i kontrolu) pří­ slušných pracovníků. Právě kolem těchto míst se mohou tvořit nové mocenské struktury, jež mohou nakonec účin­ ně blokovat chod organizace. Vzhledem k tomu, že oblasti nejistoty nelze nikdy zcela odstranit, je nutno v konkrétních případech zvažovat, zda usilovat o jejich omezení, či se snažit o jejich využití ve prospěch dosahování pů­ vodních cílů organizace (např. tak, že se z nich neoficiálně učiní součást odměňovacího systému). Účinnost o.p. může snižovat také celá řada konfliktů - jak mezi organizací a jejím okolím (nejen konflikty s dodavateli a odběrateli, ale např. i odpor veř. mínění vůči dané organizaci), tak uvnitř organizace. Jedním z nich je konflikt mezi profesní a funkční -'dělbou práce. Konflikty mohou nastat i mezi tzv. liniovými a štábními pracovníky, mezi věkovými či profesními skupinami, mezi pohlavími atd., ale i na základě pouhých antipatií mezi jedinci. Pro zabezpečení chodu o.p. je nezbytný kvalifikovaný -tmanagement s účinným systémem zpětných vazeb a souborem motivačních stimulů. Je ale třeba počítat s tím, že ne všechny skutečnosti, které ve své negativní podobě vedou k pracovní nespokojenosti, budou ve své kladné podobě zvyšovat pracovní spokojenost. Platí to např. o zlepšení pracovního prostředí (viz F. Herzberg a kol.). Podle charakteru pracovní organizace a konkrétních druhů prací je při o.p. možné využít i -tspolurozhodování pracujících. K tomuto problému se v určité míře vztahuje i koncept -tpracovní society. A: work organization F: organisation du travail N: Arbeitsorganisation, Arbeitskollektiv I: organizzazione lavorativa 725

orientace hodnotová

organizace sociální

Lit.: Blau, P. M. - Meyer, M. W: Formal Organizations: A Comparative Approach. San Francisco 1962; Crozier, M.: Le phénomene bureaucratique. Paris 1963; Herzberg, F. - Mausner, B. - Snydermann, B. B.: The Motivation to Work. New York 1961; Merton, R. K.: Reader in Bureaucracy.

New York 1960.

Fry

organizace sociální - v širším smyslu se tento pojem v s-gickém použití překrývá s -torganizací jako takovou a rozumí se jím soc. struktura či strukturovanost. Toto pojetí zdůrazňuje, že soc. skutečnost není neuspořá­ daná, že v ní lze vysledovat více či méně fixní pravidelnosti. Každá společnost určitým způsobem nejen organizuje své jednotlivé podsystémy (např, uspořádání neformálních skupin či komunit) a vůbec vztahy mezi svými členy (prostřednictvím rolí, vzorců jednání apod.), ale organizuje též způsob vnímání času (např, dělí jej na čas všední a sváteční) i prostoru (např. tím, že centralizuje státní moc). Předpoklad existence o.s. v tomto nejširším smyslu je zároveň zákl. předpokladem možnosti s-gie jako věd. disciplíny. Protikladem o.s. v této nejširší rovině jsou např. představy prazákl. totálního soc. -tchaosu, jenž jako absolutní antiteze uspořádaného světa tvoří součást mnoha mytických reprezentací. V poněkud užším smyslu je o.s. synonymem určitého typu -tglobální společnosti. O o.s. se hovoří jako o komplexu rysů, které definují jistý typ společnosti. O.s. feudalismu může být v tomto kontextu kladena např. proti o.s. kapitalismu, o.s. tradiční společ­ nosti může být porovnávána s o.s. společnosti moderní apod. V této rovině je pojem o.s. spjat s přesvědčením, že různé sektory spol. života spolu navzájem souvisí, takže výsledný systém má celostní povahu. O charakteru této souvislosti se názory různí, spory jsou vedeny např. mezi stoupenci jednofaktorového a polyfaktorového přístupu, přičemž první se mohou dále rozcházet v názoru na to, která část o.s. má být považována za určující pro podobu čás­ tí ostatních. Fungující o.s. vytvářejí systémy legitimací, které zdů­ vodňují jejich uspořádání a slouží členům k orientaci tím, že rozlišují z hlediska systému přijatelné a nepřijatelné chování. Fungování takto pojímané o.s. je ohrožováno možností vzniku a rozvoje -tanomie, tedy stavu, který zpochybňuje zákl. principy, na nichž je daná společnost založena, a hodnoty a ideály, které svým členům předkládá k věření. V nejužším slova smyslu je o.s. chápána jako formální organizace, tedy uměle zřízený útvar, který umožňuje koordinovat aktivitu většího počtu osob k dosažení určitého cíle, Formálními se o.s. nazývají proto, že bez ohledu na typ provozované aktivity jsou si zásady jejich fungování velmi podobné, což vyplývá právě z nutnosti koordinace aktivit. Formální o.s. jsou vymezeny existencí cílů, hierarchickým uspořádáním, podobou komunikač-

726

ní sítě, způsoby kontroly činnosti, vztahy vůči prostředí aj. Formální o.s. jsou zákl. osou fungování -tmoderní společnosti, spory se vedou o jejich účinnost, neboť jejich chod je ohrožován četnými dysfunkcemi, podléhají byrokratizaci, mohou se stát kontraproduktivními. Protikladem formálních o.s. jsou ty formy lidské kooperace (např. rodina, gang, polit. klientela), které se neřídí věcnými, formalizovanými předpisy, nýbrž fungují na základě permanentního vyjednávání meziosobních závislostí a vztahů. Také tyto neformální soc, útvary, neformální organizace, disponují ovšem určitou o.S. v nejširším smyslu, tedy ve smyslu uspořádané struktury, kterou lze odkrýt za neformálními interakcemi, (Viz též "formální organizace a neformální struktura".) A: social organization F: organisation sociale N: Sozialorganisation I: organizzazione sociale Kel o r g a n i z a c e š t á b n í - též organizace liniově-štábní - termíny používané pro určitý typ -torganizace, resp. pro způsob organizování a řízení (typ -tmanagementu). Původně byl štáb, na jehož funkci je o.š. postavena, pomocným odborným orgánem velitele zpravidla vyšší vojenské jednotky. Jako forma zapojení skupiny pomocníků a specialistů do řídící činnosti se postupně začal uplatňovat i v hosp., polit. a v ostatních oblastech organizovaného spol. života. Náplň činnosti "štábních útvarů", resp. obsah štábních vztahů (vazeb) v organizaci má velké rozpětí: od dílčích prací administrativně-tech. charakteru (provádě­ ných sekretářkou, asistentem ředitele apod. v tzv. osobních štábech) přes klíčové funkční úkony vyčleněné z pří­ mé působnosti liniového vedoucího a práci rozsáhlých specializovaných štábních útvarů (např. řízení výroby, zásobování, informační soustavy, personalistika, plánování, výzkum a vývoj, marketing, práce s veřejností, financování) až po činnost vysoce specializovaných odborných poradců a dočasných org. skupin štábního typu (volební štáby, krizové štáby, poradní sbory). Štábní pracovníci nemají přímou rozhodovací pravomoc. Jejich posláním je poskytovat rady, připravovat podklady pro rozhodování liniových vedoucích nebo příslušných kolekt. orgánů řízení - tedy působit odborně a metodicky. Mívají však značnou autoritu a nepřímou (zákulisní) moc, a to zdaleka nejen v případech, kdy je na ně výslovně delegována nějaká část liniové pravomoci (jako např. na poradce nebo pomocníky prezidenta USA), ale i běžně v podnicích, družstvech, polit. a spol. organizacích. Přitom většinou štábní útvary nefungují samostatně, v čisté podobě. Spolu s nejobvyklejší zákl. kombinací liniově-štábní se společně uplatňují org. formy funkcionální, divizionální, programově-projektová, týmová, maticová a různé další. Od tradičního rozčleňo-

vání organizace na její jednotlivé složky s vymezenou pravomocí a odpovědností se přesouvá pozornost organizátorů zejm, na prosazování principu komplexnosti a harmonizace vztahů jednotlivých prvků organizace a principu flexibility, odrážejícího potřebu překonávat negativní půso­ bení ustrnulých org. schémat. Klíčovým problémem je dosáhnout, aby se o.š. nestala samoúčelnou nebo se neodcizila subjektu řízení, ale zůstávala účinným nástrojem dosahování podnikových cílů. A: staff organization F: organisation de I'état-major N: Linien-Stab-Organisation I: Lit.: Pavelka, K.: Liniově štábní, liniově funkční organizace. Podniková

organizace, 1984, č. 12.

KuP o r g a n i z a c e to tál n í viz teorie sociální interakce orientace hodnotová - soustava -thodnot, která se vytváří především na základě toho, že hodnoty a způso­ by hodnocení se liší nejen obsahově, ale i pravidly seskupování, strukturace. Některé hodnoty se mohou prosazovat tak výsostně, že o.h. zcela ovládnou a plně si podřídí ostatní zřetele, aniž samy výrazně závisí na interakci s jinými hodnotami. Platí to zejm. o o.h. jednání, jež M. Weber označuje jako "hodnotově racionální jednání" (wertrationales Handeln, value-rationality, rationalité axiologique), zatímco v "účelové racionalitě" (Zweckrationalitat, instrumental rationality, rationalité téléologique) se soustavně zvažují vztahy mezi cíli a prostředky, mezi sledovanými cíli a vedlejšími nezáměrnými účinky jednání. Aplikace hodnotového vzorce vnáší do hry celou řadu hodnotových zřetelů. Při rozboru různých pojetí soc. rolí vědce a politika Weber výstižně ukazuje, že existují podstatné rozdíly mezi hodnotovými systémy lidí, kteří zvažují všechny možné souvislosti i vedlejší účinky svých činů dříve než se rozhodnou, jak budou jednat, a řídí se taky "etikou zodpovědnosti" (Verantwortungsethik, responsability ethics, éthique de la responsabilité), a orientacemi lidí, kteří se jednoznačně, "stůj co stůj", identifikují s určitými hodnotovými stanovisky a podle nich neochvějně jednají - jednají tedy podle "etiky presvědčení" (Gesinnungsethik, ethics of conviction, éthique de la conviction). Ušlechtilé imperativy biblického "kázání na hoře", které mohou oslnit a nadchnout jako principy, jsou výrazem etiky pře­ svědčení. Tyto principy jsou však nesnadno převeditelné do různých forem praxe, zejm. do polit. činnosti, a ve svých aplikacích mohou vyvolávat nežádoucí důsledky. Weber svým výkladem hodnotových antinomií chtěl také ukázat, že rozpory mezi zákl. axiologickými volbami nelze řešit výlučně poznávacími prostředky. Pro soustavy hodnot jsou význ. vertikální, "hierarchic-

ké" vztahy, jsou však také předmětem nepřesných popisů a zjednodušení. Lidé žijí ve svém každodenním životě v řa­ dě hodnotových oblastí a všechny nebo téměř všechny jsou pro ně podstatné, což je fakt, který platnost hodnotových hierarchií relativizuje. Atribut důležitosti je přitom vykládán mnohoznačně: na otázku, které hodnoty pokládají za nejdůležitější, někteří dotazovaní uvádějí hodnoty, jež představují limitní podmínky (např. zdraví) a kladou je na prvé místo, zatímco jiní uvádějí vrcholné hodnoty, v nichž spatřují své životní naplnění. Hierarchizaci hodnot někdy určuje míra uspokojení, jež ta která oblast přináší, jindy míra úsilí, které hodnocené oblasti vyžadují. Do řazení hodnot zasahují také často hlediska naléhavosti a ohled na překážky, které musí být překonány, aby hodnota mohla být realizována (R. Le Senne, 1946). Hodnoty se tak situují do homogenního prostoru "vyšší - nižší", přičemž se často odhlíží od toho, že hodnocení hodnot může vycházet z různých hledisek a má v závislosti na nich také odlišnou podobu. Jen vícerozměrné modely hodnot mohou uniknout těmto zjednodušením. Hierarchická dimenze pro popis hodnot ale nestačí. Charakteristika hodnot netkví jen v jejich vertikálním umístění, ale také ve volbách určitých možností uvnitř dané oblasti. Často lze účinně definovat hodnoty tím, že je uvádíme do vztahu s alternativními hodnotami, vztahujícími se k témuž problému. Důležité v tomto postupu je neredukovat hodnotové volby na antiteze, ale postihnout celou sémantickou strukturu prostoru, v němž probíhá hodnocení. Zvl. úlohu má vztah mezi afektivními a hodnotícími procesy, který odpovídá tomu, že formy hodnocení jsou spjaty se specif. socio-psych. procesy. Do zaměřenosti posuzování a činnosti lidí zasahují jejich tužby, které nejsou legitimovány, dostávají se do rozporu s jejich hodnotovými soustavami a prosazují se proti nim. Silné tužby a oslabené hodnotové identifikace jsou nejobecnější figurou bezprostředních příčin překračování -tnorem. Takovýto nesoulad však může být přehodnocen v pozitivní hodnotu, čímž se nelegitimovaná tužba mění v legitimní a může se stát základem nových hodnotových projektů (Nietzschův program "přehodnocení hodnot" sleduje v principu takovýto postup). Hodnotově legitimované tužby a hodnotová doporučení představují jednu z nejvýznamnějších forem -tmotivace a jsou základnou pro spojení mezi osobností a kulturou. Tyto tužby-hodnoty berou na sebe podobu -taspirací, a to zejm. tehdy, když sledují určitý emancipační projekt, když jsou existenciálně spjaty s přechodem k hodnotově náročnější formě existence (viz řadu prací P. H. Chombarta de Lauwe, 1969, 1970). Za jistých okolností se může v hodnocení uchovat vědomí, že určité stavy věcí jsou žádoucí, avšak doprovodné afektivní proce727

orientace hodnotová

sy se oslabí nebo vyhasnou; do popředí pak vystupuje normativní, afektivně ochuzená stránka hodnocení. Pokud afektivní aspekty v hodnocení nejsou oslabeny jen aktuálně a situačně, hodnocení se tu mění v určité "uznání de jure", které stačí energetizovat jednání jen tím, že se spojí s dostatečně silným vědomím ~povinnosti. Hodnoty-povinnosti, tj. normativní hodnoty, jsou jednou z význ. figur hodnotových přístupů, nejsou však univerzální axiologickou figurou, jak předpokládákantovská tradice a zejm. J. F. Schillerova interpretace, podle níž je morální jen to, co vzešlo z ostrého boje mezi přáním člo­ věka a vědomím jeho povinnosti. Normativní hodnoty (hodnoty-povinnosti) a soc. normy jsou si blízké, přechod mezi nimi není ostrý, zčásti se přímo překrývají, nejsou však totožné. Normativní hodnoty se liší od spol. norem tím, že ten, kdo při hodnocení rozhoduje o platnosti hodnoty, je hodnotící subjekt sám nebo instance, s níž se subjekt ztotožňuje, zatímco zdrojem normy je skupina či společnost. Není nahodilé, že mnozí autoři mají tendenci definovat spol. normy jako výrazy cizí vůle (K. Engliš v r. 1936 říká, že obsah cizí vůle, která subjekt zavazuje, je norma). Spol. normy vystupují s nároky na jejich respektování, ať je vnitřní vztah soc. aktéra k nim jakýkoliv, aťje pokládá za správné, či nikoliv. Axiologická, normativní platnost a faktické uplatňování v regulativních procesech jsou odlišné věci (viz Habermasovo rozlišení "Geltung" a "GUltigkeit"). V zájmu řídících instancí ve společnosti i jejich mocenských zájmů však je zajistit institucionalizovaným normám co největší legitimitu, normativní platnost. Vztah hodnot a norem není v současné s-gii vykládán jednotně. Pro T. Parsonse jsou zákl. pojmy hodnota a kultura, zatímco normy, pojaté jako konkretizace a specifikace hWdnot, stanoví situační podmínky a kategorie aktérů, pro něž platí. Naproti tomu pro Habermase jsou normy zákl. nástrojem soc. řízení, hodnoty samy o sobě nemohou uplatňovat nárok na normativní platnost, "kandidují" jen na uznání závaznosti a na vtělení v normy, i když za určitých okolností mohou hodnoty nabýt obecné závaznosti. Důležitou otázkou s-gického projektu činnosti je vztah mezi hodnotami a ~zájmy. Jsou to nepochybně odlišné pojmy, které se ale vzájemně předpokládají a společně zasahují do soc. procesů. Každá zájmová orientace předpo­ kládá hodnotovou volbu, jež je nezbytná pro určení toho, co je obsahem zájmu pro jednajícího. Je pravda, že někte­ ré situace mohou vykonávat na aktéra takový tlak, že samotná existence hodnotové volby ustupuje do pozadí; zájem jednajícího se jeví jako zřejmý důsledek situačních podmínek. (V tom smyslu např. F. Engels v I. 1872-1873 spojuje oprávněně, ale jednostranně zájmy se spol. vztahy a odhlíží od jiných jejich konstitutivních faktorů.) Ovšem 728

ortodoxie předpoklad existence těchto hodnotových voleb v zájmové orientaci nikdy nemizí; tam, kde existují zájmy, existuje nezbytně volba směrodatných zájmů a existují kritéria, podle nichž se tato volba vykonává. Na druhé straně také platí, že vývoj o.h. je závislý na zájmech jednajících a na míře jejich uspokojování v podmínkách, kdy činnost je orientována danou hodnotovou soustavou. Dlouhodobě vážně neuspokojené zájmy lidí mohou si dříve nebo později vynutit změnu jejich o.h. Někteří současní autoři (např.1. Habermas) právem zdůrazňují význam zobecňování zájmu pro vypracování závazných kolekt. orientací. Při hodnocení a utváření o.h. se dále ukazuje, že hodnoty jsou spjaty s ~potřebami, v širším smyslu s vědo­ mím negativity bytí, s potřebou tuto negativitu překonat především vymezením směrů, v nichž mají být činnostní potenciály využity. Toto překonání nemůže ovšem být než sporné a dočasné. Mluvíme-Ii o sepjetí hodnot s potřebami, nemyslíme tu jen na "biologické potřeby". Všechny sféry lidské skutečnosti (systémy a subsystémy činností) mají své "potřeby", své funkční a vývojové imperativy, které o.h. vyjadřují, konkretizují anebo vytvářejí. Jestliže ně­ které aspekty v hodnocení vyjadřují víceméně idiosynkretické volby a jeví se jako "svévolné" (pro André Gida jsou tyto volby "gratuits"), všechny aspekty hodnocení nemají tento charakter. I když existuje tvorba hodnot, není v moci jedince nebo skupiny prosadit jakékoliv hodnocení. S-gická analýza hodnot může ukázat, že hodnocení ze skuteč­ nosti vychází a svými účinky se ke skutečnosti, příp. kjejí změně, zase vrací. Hodnotové projekty otevírají pro čin­ nost lidí nové skutečnostní horizonty. Je možno si myslit, že historie také hodnotové projekty testuje a soudí (J. F. Schiller). Hodnocení můžeme uvádět do vztahu se zamě­ řeností činnosti. Nemůžeme však přehlédnout, že hodnocení neurčuje přímo cíle činnosti, vypracovává však zřetele, které jsou pro stanovení těchto cílů směrodatné. Zaměřenost činnosti se určuje také volbou prostředků a charakteristikami činnostních drah a jejich souboru. Hodnocení a zaměřenost se uvádějí oprávněně ve vztah především s ~čin­ ností, týkají se ovšem také činnostních orientací a také roviny samotného posuzování, které kontext vlastní spol. praxe dává dočasně (nebo také trvale) do závorek. Člověk je praktickou bytostí a současně bytostí posuzující a hodnotící - jedna dimenze není myslitelná bez druhé a obě mají svůj samostatný i společný smysl. V moderním a současném myšlení se spor o odpovědi na otázky vztahu mezi hodnocením a poznáním koncentruje ve sporu mezi kognitivismem (J. Habermas) na straně jedné a decizionismem, příp. emotivismem (A. J. Ayer, Ch. L. Stevenson) či imperativismem, preskriptivismem (R. M. Hare) a jinými decizionistickými přístupy (N. Luhmann)

na straně druhé. Tento spor se znovu dostal v 70. a 80. I. do popředí fil. a gnoseologicko-s-gických diskusí, zejm. v anglosaském světě a v Německu. Decizionističtí autoři omezují otázku racionalizace činnosti v podstatě na instrumentální racionalitu. Stoupenci těchto přístupů se mohou dovolávat známého D. Humeova poznatku, že preskriptivní výpovědi nebo hodnoticí soudy nelze logicky odvodit z konstatujících, deklarativních vypovědí. Naproti tomu kognitivističtí autoři podtrhují úlohu rozumu v hodnocení, možnost zdůvodňovat hodnotové soudy, spol. normy a praktická rozhodnutí, možnost zobecňovat zájmy a prověřovat platnost zobecnění a normativních rozhodnutí v diskurzivních komunikativních procesech, do nichž nezasahují mocenské vztahy a donucení a v nichž se prosazuje jen váha argumentu uznaná účastníky diskuse. Poukazují oprávněně také na existenci zhodnocování hist. zkušeností a na procesy hist. učení. Proti bezbřehému axiologickému relativismu jsou tu argumentem i odkazy na vývojovou posloupnost řídících struktur ve vývoji mravního chování nebo ve vývoji práva, mezi nimiž je možné rozlišovat vývojově nižší a vyšší formy (L. Kohlberg, 1981; J. Habermas, 1983). Tato vývojová následnost řídících struktur v hist. procesu se srovnává s posloupností poznávacích struktur uplatňujících se ve vývoji dětského myšlení, které byly předmětem J. Piagetových analýz. Spor mezi kognitivismem a decizionismem nelze řešit na základě krajních pozic žádného z těchto přístupů. Rozhodující je, že strategie stanovení cílů může různým způsobem spojovat poznávací a hodnotové zřetele, může vklady každého z těchto faktorů zvětšovat nebo zmenšovat. Při relativně nízké úrovni poznání zasahují hodnotové volby téměř do všech praktických voleb, hodnocení tu zčásti nahrazuje poznání, systém rozhodování má mozaikovou axiologickou strukturu. V integrovaném rozhodování jsou potřebné spol. volby rozhodnutelné s menším množstvím axiologické informace, i když vliv axiologických předpo­ kladů je stále podstatný. (Viz též ~sociologie hodnot, ~výzkum hodnot.) A: value orientation F: orientation de valeur N: Wertorientierung I: orientamento di valore Lit.: Chombart de Lauwe, P. H.: Pour une sociologie des aspirations. Paris 1969; Habermas, J.: Legitimationsprobleme im Spatkapita1ismus. Frankfurt a.M. 1973; Habermas, J.: Moralbewustsein und kommunikatives Handeln. Frankfurt a.M. 1983; ParsollS, T. - Shils. E. A. oos.: Toward a Genera1 Theory of Action. New York 1951; Weber, M.: (1921) Wirtschaft und Oesellschaft. Tiibingen 1972; viz též ---+hodnota, ---+sociologie hodnot, ---+výzkum hodnot.

StZ

o r i e n t a c e z áj m o v á viz orientace hodnotová o r i gin a I i ta - původnost, neotřelost, neopakovatelnost produktů, myšlenek, nápadů, způsobů řešení problémů. O.

se pokládá za charakteristickou vlastnost kreativního o. s ~kreativitou, se schopností vytvářet nové věci, seskupení, konstelace, což je osobnostní rys. O. je význ. hodnotou v oblasti umění a vědy. A: originality F: originalité N: Originalitiit I: originalita člověka. Někteří autoři směšují

Lit.: viz ---+kreativita.

Čer

ortodoxie - (z řec. orthos = správný; doxa = mínění, názor, ale také sláva, majestát, čest a pocta) - v obecném smyslu správné, čisté, původní, pravověmé náb., církevní i jiné učení a chování, přesné zachovávání původních -'dogmat a ~rituálů. Nejčastější, hist. první používání pojmu o. se vyskytuje ve spojení s ~náboženstvím. V ~křesťanství se používá od 2. st. jako protiklad ~he­ reze, příp. jinověrství. Specif. smyslu pojem nabyl jako označení hist. období poreformační (barokní) protestantské teologie, vyznačujícího se pokusem spojit tradiční scholastický myšlenkový systém církevního učení s nově akcentovanými prvky osvobození a vykoupení člověka (hříšníka) výlučně skrze víru v Ježíše Krista a Boží milost. V této periodě získávalo stále větší váhu fil.-teologické učení o Bohu (tzv. přirozená teologie) a zejm. ~protes­ tantská etika. Luterská (staroprotestantská) o. vznikla až po smrti M. Luthera (1546), kdy zesílila konfrontace mezi novými reformovanými církvemi a katolicismem, při­ čemž konsolidace reformovaných probíhala pod vlivem Calvinovým, zatímco luteráni se pokoušeli o udržení autonomie vlastního učení (viz -'luterství, -'kalvinismus). Postupně krystalizovala různá luterská křídla (zejm. filipisté s představitelem Philippem Melanchthonem a gnesioluteráni s M. Flaciem lllyrikem), která bojovala o udržení čistoty Lutherova učení. Vzájemné spory ale natolik oslabovaly celé reformované náboženství, že vyvstala nutnost sjednocení. Dohodou r. 1580, přijatou většinou luterských církví, začíná vlastní údobí luterské o., které se čle­ ní na fázi ranou, vyspělou a pozdní. Tato o. byla zaměřena na dodržování normativních vyznavačských tradic (konfesí), vázaných na ~bibli jako jejich kauzativní autoritu a vykladačské kritérium, event. i na závěry prvních starocírkevních koncilů, které byly ovšem nahlíženy jako odvozená norma. Zatímco pro Luthera bylo učení o Písmu osvobodivou možností kritiky svémocných tradic hierarchické církve, úzkostlivější o. uchopila každé slovo bible jako Bohem dané, inspirované. Tím se učení o verbální inspiraci stalo základem nekritického chápání dějin i současnosti křesťanství. S rozvojem novověké filozofie a moderní přírodovědy se tato o. stala neudržitelnou a jako celek zaniká. Ve svých dílčích motivech se ovšem objevuje i v dí729

ortopraxe

lech mnohem pozdějších význ. protestantských teologů Lit.: Hiigglund, B.: Gesehiehte der Theologie. Berlin 1983; Keller, J.: Prawoslawie. Warszawa 1982; KhoulY, A. T.: Der Glaube des Is1am. Leipzig 1981; ("neortodoxií" bylo nazýváno např. učení K. Bartha v Ev- Nissitis, N. A.: Die Ostkirehe i~ Okumenisehen Dialog. Kirehe und Welt ropě, R. Niehuhra v USA). V soudobém katolicismu není in orthodoxer Sieh!. 1968; Raschkow, C. H.: Reformation heute. 1967; Robpojem o. příliš frekventován pro jeho hist. zatíženost. Vět­ be, M.: Welt des Islam. Berlin 1988; Wollgast, 5.: Philosophie in DeutseWand zwisehen Reformation und AufkHirung, 1550--1650. Berlin 1988. ší důraz se klade na ortopraxi jako správnou, ze správnéHoB ho pochopení evangelijní zvěsti vycházející pastorační, liort o p r a x e viz ortodoxie, teologie osvobození, teolo· turgickou, misijní náb. činnost. Na křesťanském východě je o. sebeoznačením církví gie sociální oddělených od Říma. Čes. překlad -tpravoslaví se opírá osada viz obec o důraz na správnou bohoslužbu, oslavu Boha, a vychází z učení byzantské církve, uzavřeného v 8. st. (dogmaty o s m v ě k ů č lov ě k a - jedno ze specif. pojetí -tži· jsou pouze závěry 7 ekumenických koncilů, konaných od votního cyklu člověka, resp. ontogenetický obraz jeho životní dráhy od narození do smrti, viděný jako 8 na sebe r. 325 do r. 787, z toho dva v Niceji, tři v Konstantinopoli a po jednom v Efezu a Chalcedonu), jehož zvláštností je navazujících životních fází ("věků") psychosoc. vývoje koncepce souladu (symfonie) mezi státem a církví, césa· vlastního -tjá (osobnosti). Každá fáze je charakteristická ropapismus. Od konce 15. st. vznikají na územích pod by- nejen odlišným stadiem vývoje libida a poznávacích prozantským vlivem samostatné ortodoxní církve (řec., rus., cesů, ale především specif. konfliktem negativních a pogruzínská, bulharská, srbská, rumunská), které mají dnes zitivních sil. 1. etapa je ve znamení "zákl. důvěry proti zastoupení i v Polsku, v českých zemích, v Albánii a po- zákl. nedůvěře". Koresponduje zhruba s orálním stadiem baltských republikách. Nahlížejí se jako samostatné náb. psychosexuálního vývoje a trvá přibližně první rok živojednotky, vedené patriarchy. V centru jejich učení je vše- ta. Během této doby se nemluvně musí naučit důvěřovat světu, lidem a spoléhat na zajišťovanou péči dospělých obkřesťanský důraz na Boží inkarnaci v Ježíši, ale vlastní akcent leží spíše na jeho božství než lidství, a proto i na staravatelů, tj. především -tmatky. Z toho se rodí zákl. životní pocit důvěry ve svět, provázející pak člověka po vzkříšení, zatímco v záp. křesťanství je zvýrazněno ukři­ celý život. Není-li péče adekvátně zajištěna (selhání matžování. Liturgii chápou tyto ortodoxní církve jako "sakky, nevciťující se rodiče, silné citové deprivace), rozvíjí se rální představení". všeprostupující pocit nedůvěry ve svět, v lidi, který přetr­ O. existuje též v -tislámu, a to od 9. st., kdy se utvovává i v pozdějších letech a zakládá schizofrenně odcizeřila při střetávání myšlenkového vlivu klasické řec. filozofie a rozvinutých předteologických tradicionálních před­ ný vztah ke světu, stojící v pozadí všech pozclějších psystav. Zák\. dogmatem islámské o. je učení o "jedinosti" chopatologických projevů, strachu, úzkosti, podezíravosti (tawhíd) Boha, postavené proti "dvojitosti" (tathniya) a psychotických chorob. 2. fáze, rozvíjející se od 2 do 3 -tmanicheismu a "trojitosti" (tathlíth) křesťanského výkla- let,je vyjádřena "autonomií proti pochybnostem", V podu Boha. Význ. představitelé islámské o. (např. Aš-arí zitivním rozměru v ní probíhá tvořivá a svobodná stimuv 9. st., Baqillání v ll. st.) kladou důraz na doslovnou in- lace motoriky, ovládnutí vlastního pohybového aparátu, terpretaci koránu a veškeré dění ve světě odvozují z Bo- rozvíjí se orientace v prostoru, poznávací dovednosti, odeží vůle, vyjádřené v jednotlivých súrách. V současnosti hrává se expanze do životního prostředí. Je-li dítěti zabraňováno ve spontánním průzkumu prostředí nebo je-li pod prodělává islámská o. renesanci (viz -tislámský funda· tlakem úzkostné přecitlivělosti a nadměrné rodičovské mentalismus); její představitelé (ve 20. st. např. MuhammM Abdah, Rašíd Ridá, Chomejní) vycházejí z požadav- ochrany, rozvíjí se pochybnosti o možnostech vlastních ku autentické interpretace dějin islámu a sladění náb. života dovedností, je nahlodán pocit kontroly vlastního -ttěla, sebedůvěra a pocit celistvosti. 3. fáze spadá do tzv. před­ s koránem. V analogii s náb. o. se hovoří obecně o ortodoxním myš- školního věku, tzn. že se odehrává mezi 3 a 6 lety a je chalení, ortodoxních ideologiích. Řada myšlenkových směrů rakterizována "iniciativou proti pocitům viny". Adekvátmá na jedné straně svoji ortodoxní, na druhé straně mo- ní péče zaručuje, aby dítě rozvíjelo motorickou hru, fantazii derní či revizionistickou podobu, která se někdy zdůraz­ a především vlastní jazykovou kompetenci. Je to období tvořivého seberozvíjení, které přestává být pouhou -tná· ňuje předponou "neo". Stejně jako náb. i nenáb. ortodoxní praktiky se opírají o "posvátné knihy" (viz -tnáboženství podobou. Mezi hlavní pozitivní rysy této fáze patří rozvíjení vlastní iniCiativy nejen v činnosti (ve hře), ale i v myšsvětské). A: orthodoxy F: orthodoxie N: Orthodoxie I: orto· lení a fantazii, ovládnutí tvořivé potenciality řeči. Proti tomu stojí pocit viny, který vzniká z podceňování dítěte, dossia 730

osobnost

z inhibic, neurotických zákazů, z přílišného trestání. Nefaktorem je výsměch, který může tlumit přirozenou spontaneitu iniciativního seznamování se světem. 4. etapa probíhající mezi 6. a ll. rokem života a odpovídající periodě latence v psychosexuálním vývoji je ve znamení "pracovitosti kontra méněcennosti". Pozitivní strana mince spočívá v rozvoji logického myšlení, tech. dovedností; dítě začíná rozumět pravidlům "životní hry" Uak jsou věci a stroje udělány, jak fungují a co dělají) a mě­ lo by být nepřetržitě v tomto podnikání stimulováno, jinak je nebezpečí rozvinutí pocitů méněcennosti, nedostačivosti, "nepatřičnosti", se kterými se dítě obtížně začleňuje do pří­ slušných soc. struktur; jeho -tsocializace vázne. 5. etapou je dospívání, adolescentní hledání vlastní životní identity. Je to období od 12 do 19 let a vyznačuje se konfliktem mezi "identitou a konfúzí soc. rolí". Dospívající jedinec, ztvárněný předcházejícím vývojem, srovnává kriticky realitu své společnosti s ideály, kterými je živen v literatuře, umění, filozofii. Tlak rodiny, školy a společnosti se intenzívně střetává s vývojem ego-nezávislosti a pocitu identity já. Když náhlé spol. a technol. změny zproblematizují tradičně uznávané hodnoty, může dojít k patologickému rozvoji mysli, ke stavu tzv. konfúze rolí. Zmatení smyslu života je v období končícího dospívání obzvl. citlivá záležitost, protože adolescent nemůže najít kontinuitu mezi tím, čemu se naučil a přijal jako dítě, a co najednou zakouší jako bytost, která již není dítětem, ale ještě není dospělým člověkem. Někdy je pro dospívající ztráta identity natolik duševně bolestná a traumatizující, že raději volí identitu mladistvého zločince než ztrátu identity vůbec. 6. období probíhá ve znamení střetu "smyslu po naplnění potřeby intimně sdílet život s jedincem opačného pohlaví a pocitu opuštěnosti" a trvá od konce dospívání až k začátku středního věku. V této fázi životního běhu se má člo­ věk naučit žít s druhým, aniž by se obával, že bude druhou stranou pohlcen. V záporném případě vznikají pocity izolace, opuštěnosti, ztráty sama sebe. 7. období je ve znamení "gent:rativity proti stagnaci", což je podstatou krize středního věku. Objevuje se kolísání mezi uspokojivým pocitem tvořivosti a zbědovaným stavem zástavy životní pouti. Generativita není jen tvořivý přístup k práci, ale i tvořivé obstarávání širších potřeb a problémů. Je to také starost o druhé, společnost, blaho národa, o vytvoření podmínek tvořivě rozvíjejících možnosti budoucích generací. Na negativní straně mince je sobecký individualista, který myslí jen na uspokojování vlastních potřeb, je absorbován vlastními ubohými problémy. 8. fáze stojí na protikladu "integrity stáří a jeho beznaděje". Pozitivní je pocit celistvosti, daný tím, že se člověk může s uspokojením podívat na svůj život a konstatovat vedle dílčích problémů gativně působícím

jeho dobrý průběh, že má rád svá vnoučata, láskyplně hledí na své dílo, ať je to rozkvetlý sad, postavený dům, napsaná kniha, uskutečněný vynález, prostě má pocit dobře vykonaného obyčejného díla. Na druhé straně stojí neuspokojený, chorobně vztahovačný, zlý stařec nebo staře­ na, rozladění každým a vším, jejichž trvalým pocitem je neuzavřenost,beznaděj, zoufalství. A: eight ages of man F: huit étapes humaines; huit ages de ľhomme N: acht Menschenalter I: otto eta dell'uomo Lit.: Erikson, E. H.: Childhood and Soeiety. New York 1960.

Čer

o S O b a viz personalismus o s o b n o s t - koncept, který se ve filozofii, hist. vědách, s-gii a psychologii pojímá a tematizuje odlišně. Fil. pohled je obvykle abstraktní. Rozlišuje se "personalitas" a "persona" ("osoba" a "maska") a v -tpsychoanalýze vystupuje o. jako dichotornní bytost ovládaná střetáváním "principů slasti" a "reality", v -texistencialismu jako bytost bez podstaty, utvářející se vždy znovu v konkrétních situacích, v teologickém personalismu jako bytost transcendentní božské podstaty atd. O. je předmětem zkoumání -filozofické antropologie a zároveň přísného -tempi· rismu, který se pokouší teorii o. stavět na zobecněných datech, ať už psychol., s-gické či jiné povahy. Ve fil. rovině se rovněž objevuje metafyzická triáda "tělo-duše-duch", tematizuje se její nadčasové poslání ("individuace" C. G. Junga, otázky autenticity, seberealizace a další). Některé z fil.-antropol. přístupů k o. splývají s psychologií, zejm. přístup R. Maye a dalších představitelů -humanistické psychologie, M. Bosse a představitelů tzv, "daseins-analýzy", s -tkulturní antropologií (viz W. La Barre: The human animat, 1954) či s -tbiosociologií (I. De Vore, D. P. Barash). V marx. filozofii vystupuje téma o. především jako problém její spol. podstaty (viz Marxova teze o lidské podstatě jako "souhrnu společenských vztahů", která poukazuje současně na hist. podmíněnost podstaty člově­ ka). Marx. pojetí o. lze konfrontovat na jedné straně s naturalistickým pojetím, podle něhož je o. ve své podstatě animální, společenské jejen její -tmaskou, na druhé straně se spiritualistickým pojetím, podle něhož je o. ve své podstatě duchovní bytost. V hist. vědách vystupuje téma o. jako úloha jedince v dějinách lidské společnosti. Podle -thistorického ma· terialismu je o. vynikající jedinec, ale jednotlivé o. ději­ ny netvoří, nýbrž podle svých způsobilostí (k nimž vedle polit. nadání patří i příslušné motivy a rysy, jako je např. osobní odvaha, rozhodnost, zásadovost atd.) se na tvorbě dějin s větší či menší mírou zásluh podílejí. Proti tomuto pojetí stojí různé varianty teorie -thrdinů a hrdinství v dě731

osobnost autoritativní

osobnost dogmatická

jinách (viz T. Carlyle) a zejm. různá pojetí -'elit v historii různých kultur. Tzv. elitologie je součástí -'politologie. Ch. W. Mills (1959) ukázal, že ve společnosti hrají nepochybně důležitou roli velcí podnikatelé, vládnoucí prostřednictvím politiků a představitelů armády. Proti tomu však vystoupili T. Parsons, R. A. Dahl a další. V teoriích elit bývá polit. vliv elit absolutizován (viz -'machiavelismus). V s-gii vystupuje ale o. zejm. jako element -'sociálního systému, resp. -.společnosti ve vztahu k pojmům role, prestiž, pozice aj. V určitých souvislostech se dává přednost pojmu -'já (viz např. G. A. Lundberg, C. C. Schrag, W. R. Catton jr., 1968). S-gie se zajímá o o. proto, že lidé vnášejí do spol. života své vlastnosti, a proto, že si klade otázku možnosti kontroly jejich soc. chování. J. Szczepa1Íski (1966) používá pojem "společenská osobnost". Chápe ji jako soubor trvalých vlastností jednotlivce působících na jeho jednání, soubor vyrůstající z biol. a psych. vlastností a vyvěrající z vlivů kultury a ze struktury společnosti, ve které byl jedinec vychován a jejíhož života se účastní. Za sociogenní složku o. pokládá systém osobních hodnot, mezi něž patří kult. ideál o., její spol. role a "já" ve smyslu sebepojetí. K. Young aR. lY. Mack (1962) pojali o. ve smyslu individ. vzorce vlastností, zvyků, postojů, organizovaného a uplatňovaného ve styku s každodenními požadavky života. V psychologii se rozvinula spec. disciplína -'psychologie osobnosti. A: personality F: personnalité N: Personlichkeit, Person I: personalita Lit.: Grulich. V.: Osobnost ajejí společenský rozvoj. Praha 1983; Kon. I. 5.: (1967) Sociologie osobnosti. Praha 1971; Šorochova. E. V.: Těoretičeski­ je problemy psichologii ličnosti. Moskva 1974.

Nak

oso bnost a u toritati vní viz osobnost autoritář­ ská oso bnos t a u to ritářská - charakteristika a označení určitého specif. typu -'osobnosti, které na základě svých empír. výzkumů psych. dispozic lidí k fašistické názorové orientaci zavedl T. W. Adorno. On ajeho spolupracovníci E. Frenkelová-Brunswiková, D. J. Levinson aR. N. Sanford, psychologové Kalifornské univerzity, vycházeli z teor. předpokladu, že polit., ekon. a spol. názory jedince obvykle vytvářejí koherentní strukturu a že tato struktura sama je výrazem trendů spočívajících hluboko v základech jeho osobnosti. Nejprve empir. zkoumali antisemitské postoje (viz -'antisemitismus) a kladli si otázku, zda postoje k Židům jsou vnitřně nějak koherentní; později použili obecnější stupnici -'etnocentrismu, která měřila vztahy k černochům a jiným menšinám a současně 732

vůči USA jako vlastní skupině; nakonec zkonstruovali tzv. F-škálu, která umožňovala charakterizovat osobnost z hlediska její predispozice k přijetí antidemokr., totalitních a autoritářských postojů. Pojem o.a., který byl takto víceméně empír. konstruován a podložen, podle Adorna a jeho spolupracovníků zahrnuje tyto zákl. charakteristiky, jež tvoří v úh..'1lU tzv. autoritářský syndrom: 1. -'konvencionalismus, tedy silnou vazbu na maloměšťácký systém hodnot; 2. autoritářskou závislost, tedy absenci kriticismu vůči idealizovaným autoritám vlastní soc. skupiny; 3. agresivní hledání -'autority spolu s tendencí vyhledávat lidi, kteří narušují konvenční hodnoty; 4. víru v -'předsudky a stereotypizované myšlení a současně přesvědčení, že osudy lidí jsou určeny tajemnými silami; 5. touhu po síle a sklony k brutalitě, jakož i identifikaci s osobami, které tyto vlastnosti představují; 6. destruktivitu a cynismus, zobecněné nepřátelské postoje vůči lidskému rodu; 7. projekci vlastních pudů, motivací a impulsů do vnějšího světa. Ačkoliv metodologie použitá Adornem a jeho společníky vyvolala jisté kritické výhrady, např. u H. H. Hymana, P. B. Sheataleye (1954) nebo uL. Sroleho (1951), vcelku byla zákl. Adornova představa i pozdějšími výzkumy potvrzována, např. ve studiích J. G. Martina a F. R. Westieho (1959), zejm. pak H. E. Tituse a E. P. Holandera (1957). V r. 1954 vyšla monografie věnovaná metodologii Adornova výzkumu pod redakcí R. Christieové a v r. 1958 Christieová a P. Cook vydali dokonce průvodce po literatuře o o.a. Adornovo pojetí o.a. mělo pozoruhodného předchůdce v zapomenuté práci E. Fromma Autoritiit in der Familie, v níž se Fromm již v r. 1936 pokusil na bázi rozsáhlého, zejm. hist. materiálu vyložit psychologii -'fašismu, což pak úspěšně provedl na základě psychoanalytické teorie v práci EscapeJrom Freedom (1941). Z psychoanalytických pozic se ale zabýval nacismem již v r. 1933 lY. Reich v práci Massenpsychologie des Faschismus, v níž je anticipována Adornova hypotéza v tvrzení, že fašismus je ve své čisté formě sumou všech iracionálních reakcí průměmého lidského charakteru. K prvním pokusům o výklad psychologie fašismu patří také práce H. D. Lasswella The Psychology ojHitlerism (1933), v níž je však těžiště položeno spíše do stavu rozčarování nad výsledky války než do hlubších psychol. analýz. Stejným tématem se zabýval P. E. Nathan v The Psychology oj Fascism (1943), který zdů­ razňuje význam projekce pro vznik autoritářského charakteru, totiž přechod od schématu "já nenávidím" ke schématu "oni mě nenávidí". Pro výzkum o.a. jsou mimořádně cenné také studie am. sociologa pol. původu T. Abela, žáka F. W. Znanieckého . V knížce Why Hitler Came into Power (1938) vyložil výsledky analýzy 638 vzpomínek

hitlerovských aktivistů: hitlerismus se mu jeví jako sloučení soc. situace s pocitem křivdy a hledáním autority. Abelův materiál reinterpretoval později P. H. Merkl (Political Violence under the Swastika, 1975), který jej dále doplnil analýzou 581 životopisů vůdčích hitlerovců. Všechna tato zkoumání v zásadě potvrzují, že koncept o.a. je teor. nosný a empir. odůvodněný. Vykládat vznik nacismu, event. autoritativních a totalitních režimů výhradně psychol., totiž hledat jeho zdroje pouze v duši, nikoli ve společnosti, jak to činil např. am. filozof L. Mumford, vede k jiným omezením pohledu. Ani Adorno, ani Fromm nepodlehli této jednostranné interpretaci (zvl. Fromm zdůrazňoval demoralizující vliv kap. ekon. vztahů na interpersonální vztahy a skup. vědomí). Novější korektury původního Adornova pojetí zvýrazňují souvislost o.a. s jejím soc. postavením a vazbu autoritarismu na různé způsoby vidění a interpretace světa, postoje a přesvědčení. Adornovy koncepce bylo použito také ve výzkumech, jež provedla v Polsku J. Koralewiczová. Pojem o.a. nelze zaměňovat s autori. tativní osobností, jež označuje jedince, který má autoritu, který se těší vážnosti a jehož názory jsou respektovány. A: authoritarian personality F: personnalité autoritaire N: autoritative Personlichkeit I: personalita autoritaria Lit.: Adomo. T. W. a kol: The Authoritarian Personality. New York 1950; Borejsza. J. W. ed.: Faszyzmy europejskie (1922-1945) w oczach wspólczesnych i historyków. Warszawa 1979; Fromm. E.: (1941) Strach ze svobody. Praha 1993; Koralewícz. J.: Autorytaryzm, lek, konformizm. Analiza spoleczeIlstva polskiego konca lat 70. Wroclaw 1987; Rvszka. F.: przedmowa. In: Fromm. E.: Ucieczka od wolnosci. Warszawa Í987.

Pet

1

oso bn o st b azál n í - (z angl. basic = základní) psych. profil, resp. typ -'osobnosti, který se v dané kultuře vyskytuje nejčetněji. Při asymetrickém rozložení pří­ padů to nemusí být "průměrný člověk" dané společnosti. P. R. Hofstiitter (1963) použil ve stejné souvislosti termín modální osobnost. Pojem o.b. zavedli R. Linton aA. Kardiner v r. 1939. Druhý jmenovaný srovnával typy o.b. žijících přír. národů se záp. typy a hist. typy s modemími. Sledoval vztahy mezi o.b., charakterem a hodnotovým systémem. O.b. podle něho formují -'kulturní vzory a hodnotový systém společnosti. Zabýval se také studiem s-gických zvláštností malého města Plainville v centrální části USA, tzv."deriváty projektivních systémů", jako jsou náboženství, folklór a "sociální ideologie", a sledoval jejich vztah k typům o.b. Dospěl k tomu, že o.b. jsou konfigurací rysů osobnosti a jsou reprezentovány většinou členů dané společnosti. Jsou to vlastně společné, dobře integrované prvky osobnosti, umožňující společná chápání a hodnocení jednotné emociální reakce v situacích, v nichž jsou dány jejich společné hodnoty (R. Linton, 1945). Toto pojetí

o.b. bývá považováno za empiristické, v interpretaci dat redukcionistické. Za o.b. jsou také označovány základy osobnosti vytvářející se v raném dětství v dimenzi "bazální jistota - bazální úzkost". A: basal personality F: personnalité de base N: basale Person, Grundpersonlichkeit I: personalita di base Lit.: Kardíner. A.: The Psychologica! Frontiers ofSociety. New York 1945; Lín/on. R.: The Cultural Basis of Personality. New York, Loudon 1945.

Nak

oso bnost charism a tická viz charisma, ství charismatické

vůdcov­

oso b nos t dogma tická - pojem zavedený do soc. psychologie a později i s-gie v r. 1960 M. Rokeachem pro označení zvl. druhu -'autoritářské osobnosti, jež však nevykazuje přímou vazbu na pravicovou ideologii Gakje tomu v původním pojetí autoritářské osobnosti T. lY. Adorna). Rozmanité vlastnosti o.d. mohou mít společné kauzální podloží. Podle Rokeache je tímto podložím komplex poznávacích, kognitivních obranných reakcí proti strachu: identifikace s absolutní -'autoritou je způsobem, jak si poradit se -'strachem. Naopak osobnosti, které nemají pocit ohrožení, vykazují větší způsobilost samostatně realisticky hodnotit stav věcí, tedy nezávisle na přáních, odměnách nebo trestech ze strany vnějších autorit. Někteří autoři (např. (J. Koralewiczovaj poukazují na to, že i strach může vznikat v důsledku slabé intelektuální připravenosti, omezených soc. kontaktů a absence schopností, takže zjednodušený obraz světa může produkovat pocit ohrožení a vyvolat -'dogmatismus až sekundárně. Rokeachovo pojetí nebylo sice přijato jednoznačně (např. K. D. Horneyová ukazuje, že u osobností silně dogmatických pocit ohrožení někdy naopak absentuje), má ovšem s-gický význam - mj. proto, že vznik dogmatismu spojuje také s faktem existence vlastních a cizích soc. skupin a vzájemných vztahů mezi nimi. Naše hodnocení jiných lidí a cizích, nečlenských skupin podle Rokeache spočívá na tom, jak dalece jsou systémy přesvědčení, jež sami sdílíme, podobné obdobným systémům jiných lidí a cizích skupin. Dokonce tam, kde zdánlivě dochází k diskriminaci jiných lidí na základě rasy, původu atd., rozhodující roli nakonec hrají rozdíly v kognitivních systémech. Pro o.d. je charakteristické, že její intelektuální struktura neumožňuje adekvátní poznání a přesné zjištění stupně podobnosti a odlišnosti názorů a přesvědčení. Takto deformovaná recepce soc. skutečnosti vede o.d. k tomu, že snadno podléhá -.předsudkům, -'stereotypům a resentimentům, obecně také k obtížnějšímu navazování pozitivních interpersonálních vztahů. Ideu o.d., kterou rozpracoval Rokeach, zabudoval do svého pokusu o obecnou teorii chování 733

Ostforschung

osobost feminní

A. Malewski. (Viz též -'otevřenost a uzavřenost postojová.) A: dogmatic personality F: personnalité dogmatique N: dogmatische Personlichkeit I: personalita dogmatica

oso bnost mas k ulinn í viz muž o s o b no s t m od á I ní viz kultura a osobnost, osobnost bazální

o s o b n o s t pop u I á r n í - (z lat. popularis, to od populus = lid) - označení jednotlivce žijícího ve stínu vlastní -'popularity. Hlavními rysy jeho způsobu života jsou: 1. kontrola -.veřejnosti nad všemi stránkami jeho života Pet včetně těch, které jsou pokládány za intimní; 2. ztráta -.anonymity; 3. vysoká míra -'stylizace životních proo s O b O s t f e min n í viz žena jevů a z toho pramenící vnitřní i objektivně zaznamenáosobnost marginální -(zlat. margo=okraj)-do- vaný rozpor mezi autentickým a stylizovaným životním slova osobnost okrajová, hraniční. Někdy se v podobném projevem; 4. instrumentalita životních projevů, jejich podvýznamu používá termín -.marginální člověk. Vyskytu- řízení zájmům získání a udržení popularity i zájmům a oče­ jí se tato pojetí o.m.: 1. Je to jedinec, který se snaží rych- káváním veřejnosti. O.p. se obvykle stávají sportovci, zpě­ le přizpůsobit novému kult. prostředí, ale je dosud pod vli- váci, herci, spisovatelé, úspěšní politici a vojáci, vynálezci vy starého prostředí (viz -.adaptace), ze kterého přišel. a zlepšovatelé, podnikatelé i příslušníci dalších zajímavých Je to vymezení R. Lintona (The Cultural Background of profesí dělnických i nemanuálních. Popularita, která je čas­ Personality, 1945), který uvádí, že tuto inkongruitu lze po- to cílem snažení, vystupuje zároveň vůči jednotlivci jako zorovat u mnoha osob, které se měly adaptovat na rychle se objektivní, na něm zčásti n'ezávislá vnější síla. V jeho životě měnící kult. podmínky. Poněkud to připomíná termín hraje ambivalentní roli: na jedné straně je zdrojem uspoC. W. Wilsona "outsider", který předznamenal v r. 1956 kojení, na straně druhé pak strastí a frustrací. Ztráta popuangl. "angry young man", a am. "the beat generation" (viz larity je kritickým momentem v životě o.p. a končí někdy -'beatnici). Tyto pojmy se ale překrývají jen částečně. tragicky. Některé o.p. jsou využívány k -'propagaci 2. H. B. English aA. C. Englishová v r. 1958 definují mar- a -'reklamě. Nejdůležitější ale je, že mají silný vliv na ginálního člověka jako toho, kdo není "plně participují- utváření -.vzorů chování a -'veřejného mínění. Vyvocím" členem skupiny. Jde zejm. o takovou osobu, která lávají spontánní -.nápodobu chování, stylu života, a to stojí "na hranicích mezi dvěma skupinami" a není si jistá zejm. u mládeže. svým skup. členstvím. Pojem o.m. sahá až k Lewinovu A: popular personality F: personnalité (individualité) konceptu okrajové pozice člena -'malé skupiny, ale má populaire N: popuHire Personlichkeit I: personalita potaké vztah k s-gickému pojetí adaptability -.menšin polare Lín a k problematice adolescence (o.m. je na rozmezí -'sociálního zrání a dospělosti). Příkladem marginálního člově­ Ostforsch ung - (z něm. Ost = východ; Forschung = kaje emigrant usazující se v novém životním prostředí (viz bádání) - bádání o Východu, východní bádání - mnoho-'emigrace). To, že patří ještě k staré a současně přísluší tvárná a vnitřně diferencovaná společenskovědní disciplíjiž k nové skupině, může zakládat konflikt tendencí úměr­ na, existující téměř jedno století, která je ve své vyhrocený diferencím mezi oběma skupinami. R. Solte (1969) né podobě význ. komponentem ideologie a politiky. Lze soudí, že dosud sotva prokazatelná o.m. může sestávat ji charakterizovat také jako "politický princip" prolínající z konstelace dosud neznámých faktorů. Problematika řadou věd. disciplín pěstovaných v Německu od konce o.m. souvisí se soc.-psychol. jevy "out-group" a "in-group", 19. st. až po dnešek, počínaje slavistikou a historií přes s identifikací se skupinou, se skupinovými předsudky a řa­ moderní spol. vědy, jako je politologie, s-gie, až po školdou dalších jevů ve skupinách. Podle H. F. Dickie-Clarka stvL Navazuje na tradiční zájem o Rusko, ale i o ostatní se o.m. vyznačuje vysokým stupněm ambivalence. Jako země vých. Evropy osídlené převážně slovanskými národy. příslušná více skupinám, resp. kulturám, musí "vládnout Studium bylo podníceno v 18. st. úzkými vztahy mezi prusdvojím vědomím", což se projevuje i v jejích postojích kým královstvím a Ruskem. Řada něm. učenců se podílela na rozvoji rus. vědy (mj.]. G. Herder), průmyslu, kultury, (R. Bergler a B. Six, 1972). A: marginal personality F: personnalité marginale ale zejm. vojenství. Projevy věd. nebo věd.popularizující­ N: marginale Person I: personalita marginale ho zájmu o slovanské národy, pokusy o institucionalizaci tohoto zájmu a proces formování slavistiky v 19. st. v Ně­ Lit.: Stollequist, E. V: The Marginal Man. New York 1937. Nak mecku, ve Francii a v anglosaské oblasti byly motivová-

Lit.: Malewski. A.: Nietolerancja dogmatyzmu i l~k. In: O 1l0WY ksztalt nauk spolecznych. Warszawa 1975; Rokeach, M.: The Open and Closed Mind. Investigation into the Nature of Belief System and Personality Sys· tem. New York 1960.

734

ny různě a měly značně různorodý charakter. V Prusku a Rakousku v polovině 19. st. rozhodly jednoznačně polit. zřetele. Zřizování slavistických kateder ve Vratislavi a v Berlíně v r. 1841 bylo v podstatě pokusem nalézt nekompromisní polit. východiska vzhledem ke vzrůstajícím požadavkům národnostně se uvědomujícího pol. etnika v pruském záboru rozděleného Polského království. Jednalo se ale pouze o liter. oblast a oblast lingvistiky. Na sklonku 19. st. slovanská filologie na něm. fakultách ztratila podporu. Zájem vedoucích kruhů Německého císařství se již orientoval jinak. Otázky komplexního studia slovanských oblastí vých. Evropy (zejm. Ruska) se začaly dostávat do zorného pole aktuálních potřeb polit. praxe a nových hosp.polit. tendencí po sjednocení Německa (1871) a v důsledku dovršení prům. revoluce. Účelově byly podřízeny dlouhodobě zaměřené politice expanze něm. militantního imperialismu na Východ ("Drang nach Osten"). Tehdy se O., sloužící jednoznačně těmto cílům jako disciplína, zřetelně odděluje od slavistiky, což je podpořeno i široce zaměřenou věd., propagační a organizační prací T. Schiemanna, působícího od r. 1887 v Berlíně. Svým plánem z r. 1900 položil základy pro soustavné studium vých. Evropy, tj. pro O. Atributy militantního Schiemannova O. byly: negativní obraz Ruska a celé vých. Evropy, pohrdání rus. národem a kulturou, považování Rusů za barbarský národ s nízkými schopnostmi, jeho kult. deklasování vůči všestranně jej převyšujícímu románsko-germánskému Západu, propagační rozvinutí teorie nadřazenosti -'Abendlandu, militaristická orientace na Východ, proti Rusku, jako nejmenšímu riziku pro expanzi. R. 1892 byla ustavena první katedra pro východoevrop. dějiny na berlínské univerzitě (pod vedením Schiemanna) a v r. 1902 seminář pro ději­ ny a poznání vých. Evropy. Převládající zájem o Rusko vedl v r. 1913 k založení Deutsche Gesellschaft zum Studium Rusland (Německé společnosti pro studium Ruska). I na vídeňské univerzitě byl v r. 1907 založen seminář pro východoevrop. dějiny, zabývající se vzhledem k zájmům Rakousko-Uherska především o Balkán (odtud i název Siidosteuropaforschung). Po 1. svět. válce a vzniku SSSR byly cíle O. modifikovány interesem poválečného výmarského Německa, jemuž versailleská smlouva omezila možnost hosp. aktivity v záp. Evropě a v zámoří. Něm. ekonomika byla nucena soustředit se především na evrop. východ a jihovýchod (viz uzavření Rapallské dohody se SSSR). Tradice O. podporujícího představy, že Německo má právo zajistit si rozvoj na újmu vých. Evropy a přede­ vším Slovanů jako rasově méněcenných a současně povinnost hájit Evropu před "slovanským barbarstvím", které na sebe vzalo podobu -'bo1ševismu, utvářely program

O. po nástupu nacistů k moci. Velká část něm. badatelů se O. Hoetzsch). Tomu odpovídal i pracovní program výzk. institucí. V r. 1918 byl založen Ústav východní Evropy ve Vratislavi, r. 1916 podobný v Královci aj. Tato orientace se odrazila ve 30. I. i na profilu a náplni klíčového časopisu pro studium vých. Evropy Osteuropa, jehož první číslo bylo vydáno v r. 1925 O. Hoetzschem (po 2. svět. válce byl tento časopis obnoven za redakce K. Mehnerta). Po 2. svět. válce došlo k mohutnému rozmachu vých. bádání v USA, Velké Británii, Francii a v budoucí NSR. O. se silně diferencovalo ve vztahu k "Siidosteuropaforschung" a k tzv. -'sovětologii i ve vztahu k slavistice. Souvislosti O. a slavistiky nadále zůstaly zjevné a objevily se silné tendence propojovat obě oblasti, dané i institucionálně. Na Freie Universitiit Berlin West byl v r. 1951 založen Institut pro východní Evropu, jehož součástí se stalo oddělení pro slovanské jazyky a literaturu. O. byl po r. 1945 diferencovaněji zaměřen na studium bývalých něm. území a území Němci obývaných. Přijal nový název "Osteuropaforschung" a byl často propojen se spolky -'krajanů, Němců žijících dříve v těchto oblastech. Už v r. 1946 byly založeny instituce, jako např. Gottinger Arbeitskreis (Gottingenský pracovní kruh) nebo Institut pro východní Evropu v Mnichově, v r. 1953 Ausschufi filr die Koordination der Ostforschung. V Mnichově bylo v r. 1956 zří­ zeno Coltegium Carolinum pro studium hist. vývoje v Če­ chách, na Moravě a v Československu (v rámci hist. komise pro sudetské země). Od r. 1953 byly všechny instituce ří­ zeny Ausschus fur die Koordination der Osteuropaforschung (Výborem pro koordinaci východního bádání). Samostatnou součástí O. v této době byla tzv. DDR-Iogie, kterou se např. v 80. 1. profesionálně zabývalo 2 tis. osob v NSR a přes 100 osob v USA. Po rozpadu sov. bloku a znovusjednocení Německa se O. nadále diferencoval. probíhá přehodnocení jeho koncepce, pojetí i záběru. A: Ostforschung, East-European Studies F: recherche sur les pays de l'Est N: Ostforschung I: Ostforschung těmto úkolům podřídila (např.

Lit.: Buchholz, A. ed.: Internationa1e Osteuropaforschung. ausgewahlte Beitrage zum 2. We1tkongres fUr Sowjet und Osteuropastudien, Organisation, Finanzierung und Po1itikbezug. Berlin 1982; Hacker, 1.: Die Entwick1ung der Ostforschung seit 1945. Ein Blick auf die bestehenden Institute und ihre Arbeitsweise. Kie1 1958; Hoetzsch, O.: Russland. Eine Einfiihrung aufGrund seiner Geschichte von 1904 bis 1912. Berlin 1913; Kudělka. M.: O pojetí slavistiky, vývoj představo jejím předmětu a podstatě. Praha 1984; Mehllert, K.: Abriss der slawistischen und Osteuropa-Forschung in Deutsch1and seit 1945. Marburg a. Lahn 1951; Meyer, K.: Theodor Schiemann a1s politischer Publizist. Frankfurt a.M. 1956; OberWllder. E. ed.: Geschichte Osteuropas. Zur Entwick1ung einer historischen Disziplin in Deutschland, Ústerreich und der Schweiz 1945-1990. Stuttgart 1992; Slavjallovedellije i ba1kanistika v zarubežnych stranach. Moskva 1983; Wróblewski. T. S.: Ewolucja Ostforschung w Republice Federalnej Niemieckiej 0969-1982). PoznaJÍ 1986.

735

osvícenství

ostrakismus

Čas.: Osteuropa 1925-1945, 1952; Osteuropa Recht, 1952; Osteuropa Wirtschaft 1952.

Vor

ostrakismus - (z řec. ostrakon = hliněný střep) - vypovězení, vyloučení jedince z určité soc. skupiny. Pojem pochází z athénské historie. Poprvé byl použit v r. 488-487 pLn.l.: na sněmu občanů (ekklésia, konaná pravidelně 40krát do roka) se 1-2krát ročně hlasovalo, zda je zapotřebí provést o., zda je někdo z Athéňanů natolik nebezpečný -tdemokracii, že musí být vypovězen. V případě kladného výsledku hlasování byl svolán mimořádný sněm (ostrakoforia), jehož se muselo zúčastnit nejméně 6 tis. občanů (quorum), aby byl platný (počet občanů, což byli dospělí muži, nikoli cizinci, otroci, ženy, se přitom odhaduje na 25-40 tisíc). Při o. každý občan dostal hliněný střep, ostrakon (byl tehdy běžným záznamovým médiem), na nějž napsal jméno toho, kdo má být vypovězen. Úředníci pak sečetli střepy, ověřili, zda bylo naplněno quorum, a pokud ano, pak ten, jehož jméno bylo na největším počtu stře­ pů, byl veř. vypovězen z Athén na 10 let bez ztráty majetku a občanských práv. Svým způsobem se jedná o první doložené dotazníkové šetření. Dnes se používá pojem o. pro vyloučení jedince ze soc. skupiny, ale i pro kampaň vedenou za tímto účelem. Pojem by neměl být používán pro situace, kdy dochází k bojkotu jednotlivce (skupiny) spontánně, bez předcházející diskuse a hlasování. O. používají některé polit. strany, ale i uměl. skupiny (viz -tsurrealismus), a někdy je vyústěním negativního zaměření -tveřejného mínění a je spojen se -tskandalizací, -tpranýřováním, -tveřejnou ostudou. A: ostracism F: ostracisme N: Ostrazismus, Scherbengericht I: ostracismo Tom o s t u d a ve ř ej n á - veř. odsouzení fuorálně závadného činu, příp. i odhalení skrývané neschopnosti zvládnout spol. důležitou roli, zklamání důvěry -tveřejnosti, resp. výsledek takových činů, který vytváří "ostudné", někdy i směšné -timago určité osoby, skupiny, instituce. O.v.je často spojená se -tskandálem, -taférou. Ve srovnání s tě­ mito kategoriemi je však pojem o.v. silněji osobně a eticky zabarven, vyjadřuje pocitové zázemí (ostuda je odvozena od slova "styděti se") a přísné hodnocení. Zdůrazňuje ztrátu morálního kreditu, prestiže, serióznosti, vyvolává distanci tzv. slušných lidí, v extrémních případech vede k -tostrakismu. V jistém smyslu pojem o.v. poukazuje na diskrepanci mezi soukromým a veř. rozměrem morálního poklesku. O.v. vzniká, když veřejnost uvěří určitému obvinění, což je tradičně spojeno se ztrátou cti, která byla v řadě společností považována za nejcennější "majetek", cennější než život. Proto o.v. mohla vést nejen k dobro736

volnému opuštění dané společnosti, ale světa vůbec, což bylo chápáno jako její odčinění (viz též -tsebevražda, -teuthanasie). O.v. stejně jako skandál nemusí nutně vycházet z reálného činu, události, může být postavena na nedopatření nebo smyšlence, což zakládá větší šanci k "očištění" a ke zmírnění negativních soc. dopadů. O.v. však vždycky vytvoří nějaký trvalý -tlabelling ve -tveřejném mínění, který nelze beze stop eliminovat. S tímto mechanismem počítají některé metody -tskandalizace i -tpropagace, využívající O.V. Při O.V. dochází ke "vpádu do soukromí", k veř. "praní špinavého prádla", k veř. ponížení (-tpranýřování), což vyvolává pocity soc. satisfakce, zejm. v níže situovaných spol. vrstvách. Obsahová náplň O.V. je silně závislá na konkrétním soc. prostředí (skupině) a době, resp. na rigiditě -tmorálních norem, míře obecné -ttolerance, vytřIbenosti neformálních spol. -tsankcí. Intenzita O.V. se vždy zesiluje s rozšiřová­ ním okruhu informovaných osob. Médiem jejího šíření jsou v moderní době i hromadné sdělovací prostředky. O.v. ale nemusí být nutně provázena skandálem, může vyrůst z náznaků, nápovědí, -tklepů, -tšeptandy. Vždy se však stává součástí veř. mínění a prostředkem veř. manipulace s postiženým objektem. Specif. případem je O.V. spojená se zveřejněnou -tkolaborací (viz též -tlustrace). A: public outrage F: honte publique N: offentliche Schande I: scandalo pubblico Vod o s vět a - přinášení, zprostředkování, zpřístupňování a popularizace poznání a cvičení v dovednostech s touto čin­ ností souvisejících. Důsledkem o. je překonánínezaviněné kult. zaostalosti, v níž nedobrovolně žijí početné skupiny populace. O. je prostředkem kult. i soc. -temancipace. V etymologii slova je obsažena polarita mezi světlem a tmou, to, že cílem je něco "osvěcovat". O. uvedlo v život -tosvícenství, a proto se orientuje na jeho postuláty, tj. víru v rozum jako hlavní nástroj poznání a změny světa, svobodu poznání, liberalismus, demokratismus, racionální kritiku tradičních teorií a autorit. Nedostatek rozumu, nedostatečnost znalostí jsou považovány za příčinu nehumánního, nespravedlivého, nezodpovědného a neefektivního fungování společnosti. Termínem o. jsou však označovány nejen uvedené specif. -tčinnosti, ale také jejich obsah či předmět, tj. věd., uměl., etické a jiné informace, doporučení, návody pro jednání, kritéria k posuzování jevů. Vybraným obsahům je přiznávána imanentní schopnost příznivě ovlivňovat -tvědomí, -tpostoje, -tmotivace i -tjednání člověka. O. je také chápána jako -tinstituce, která je definována ve vztahu ke školským, uměl. a jiným institucím. Někdy se hovoří o o. ve školství, vědě, umění, v souvislosti s ochranou památek atd. O. v některých ob-

lastech se překrývá s propagačně výchovným působením (např. zdravotnická o.). Je to termín tradiční, který např. v čes. zemích v 90. 1. 20. st. prodělává určitou renesanci, jež však nemusí znamenat jeho trvalé oživení. Změnilo se prostředí působení o., její obsah i adresáti, resp. vztah mezi nositeli a příjemci o. Termín je užíván i v pejorativním významu nebo jako pojmenování naivního či povrchního zprostředkování kultury. Zdrženlivost až odmítání vyvolává termín o. svou dobově podmíněnou mesianisticko-zpedagogizovanou praxí a povrchně jednostrannou ideologizací, typickou i pro bývalé social. země. Objevovala se a objevuje snaha nahradit tento termín jiným, vhodnějším a výstižnějším. Ve 20. a 30. 1. se razil termín lidovýchova, od konce 40. 1. osvětová práce, kult. osvětová práce, kult.-osvětová čin­ nost, kult. práce a kult. výchovná činnost. Termíny kult. práce nebo kult. činnost se v Českých zemích výrazněji uplatňovaly v 60. 1. Oficiálním termínem 70. a 80. 1. byla kulturně výchovná činnost. Na Slovensku byl tento termín také používán, ale termín o. si tam zachoval dominantní postavení. Začátkem 90. 1. lze vysledovat pět proudů snah: a) první směřuje k potlačení o., k jejímu rozčlenění (např. na zájmové vzdělávání, neprofesionální uměl. činnost, klubovou činnost, spol. zábavu atd.), a jeho stoupenci vycházejí z přesvědčení, že tyto činnos­ ti a jejich sociokult. funkce jsou natolik svébytné, že snaha o jejich souhmé pojmenování je nesprávná, b) druhý směřuje k zachování o. při vyčlenění některých činností, spec. -tzájmových činností, resp. zájmových aktivit volného času, c) třetí redukuje obsahy a činnosti o. pouze na ty, které jsou vázány na kult. potřeby a aktivity lokálních pospolitostí s předpokladem využití lokálního kult. potenciálu; pojem o. pak splývá s pojmem místní kultura, resp. je tímto pojmem nahrazován, d) další proud souvisí s tím, že v kult. životě současného období je přisuzován značný význam ekon. faktorům, a proto se používá kategorie kulturní služby a o. se nahrazuje touto kategorií, e) poslední proud chce oživit širší hist. pojetí o. při respektování aktuálních spol. změn, zdůrazňuje multiplikaci, zprostředkování, distribuci a revitalizaci kult. statků materiální i duchovní povahy v podobě kult. služeb, pří­ ležitostí a aktivit za intenzívní spoluúčasti adresátů; tento modernizovaný systém o. se v dokumentech UNESCO nazývá animací kultury. A: public education, adult education F: éducation des adultes N: AufkHirung I: pubblica educazione Lit.: Horkheimer, M. - Adomo, Th. W.: Dialektik der AufkHirung. Amsterodam 1947; Juřík, V.: Člověk a kulturní práce. Praha 1967; Machoninová, O.: Teorie kulturně výchovné činnosti. Praha 1984; Škoda, K.: Dějiny české osvěty. Praha 1961. Žák

o s víc e n s tví - odvozeno od slova světlo, které je zde metaforou pro rozum, racionální myšlení a konání, pěstě­ ní a šíření vzdělanosti, vědy. O. představuje význ. -tepochu evrop. a severoam. dějin, tvoří jeden z vrcholů novověku, protože v něm člověk dospívá k radikálně nové sebereflexi. Počátek o. spadá do konce 17. st., plně se však rozvinulo až v 18. st., které bývá nazýváno věkem rozumu. Věkem filozofie je nazval velký představitel fr. o. Jean le Rond D' Alembert. Autorem názvu o. je Immanuel Kant, který ve stati Co je svícenství? (1784) jako první hluboce analyzoval tento jev. Podle Kanta, jenž sám byl osvícencem, význam o. spočívá v tom, že v něm člověk poprvé překonává svou dosavadní nesvéprávnost, již si zavinil sám tím, že nedovedl užívat svůj rozum k vlastnímu prospě­ chu, takže byl odkázán na cizí pomoc a vedení. Kant správně vystihl jako hlavní rys osvícenského ducha potřebu moderního člověk zbavit se všech vnějších poručnictví a autorit. Zbaven všech cizích opor i pout se člověk nyní chce postavit na své vlastní nohy, být svobodným tvůrcem vlastního osudu a důstojnosti. Jedinou autoritou mu zů­ stává jeho vlastní analytický a kritický rozum. Nejen člo­ věk je rozumný, rozumná je také příroda, protože je ovládána rozumovými zákony. Něm. filozof G. W. F. Hegel upozornil, že člověk si nyní uvědomuje svou jednotu s rozumovými zákony přírody, a tak může ztotožnit rozum s -tpřírodou. Vše, co je rozumné, musí být v souladu s pří­ rodou, musí být přirozené. V o. se rozum stává nejen vodítkem vlastního života, ale také nejvyšší soudní instancí. Vše, co je nerozumné, musí být překonáno, odstraněno, protože nemá právo na existenci. O. vypovídá rozhodný boj vší -tpověře, již chápe v širokém smyslu to, co pochází pouze z víry, zvyku, tradice, autority moci. Hlavním terčem kritiky o. se stává tradiční -tnáboženství a -tcírkev. Nejenom proto, že náb. dogma a kult jsou projevem absence rozumu čili tmářství, ale také proto, že náb. tmářství bylo vždy oporou despotické vlády, která sama je něčím bytostně nerozumným, tudíž nelegitimním. Proti slepé, fanatické víře staví o. zásadu tolerance, právo na vlastní myšlení, především však -tvědu jako umocněný, protože přísně metodicky vedený rozum. Celé 18. st. je prolnuto úctou k vědě, především k matematice a matem. přírodovědě. Největším vzorem je experimentální fyzika Isaaca Newtona. Obdivuhodným projevem nového kultu vědy je monumentální fr. Encyklopedie (viz -tencyklopedisté). S vysokým hodnocením vědy se začí­ ná stále více prosazovat myšlenka lidského -tpokroku na základě stále hlubšího a přesnějšího poznání přírody a člo­ věka. Podle fr. filozofa Marie Jeana Condorceta je pokrok lidstva neomezený, bez hranic, protože je poháněn nezadržitelným vývojem věd. poznání. Pokrok je v té do737

otázka

osvojení

bě

hodnocen jednoznačně kladně, protože podle převlá­ dajícího mínění přináší stále vyšší stupeň zabezpečení a kvality individ. i kolekt. života. Nejvlastnějším ohniskem a domovinou o. se stala Francie, osvícenský duch se však zrodil také ve Velké Británii, v ang!. koloniích Sev. Ameriky, v Německu a ve značně oslabené podobě pronikl také do Rakouska a čes. prostředí. Nejradikálnějším v kritice tmářství a útlaku se stalo fr. o. Dalo také podněty pro revol. teorii -+společenské smlouvy J. J. Rousseaua. Am. o. podstatně přispělo k rozvinutí teorie i polit. praxe moderní liberální demokracie. A: Age of Enlightenment, Age of Reason F: temps de lumieres, phHosophie de lumieres N: Aufklarung I: H· luminismo Lit.: Cassirer, E.: Die Philosophie der Autkllirung. 1932; Voltaire: Výbor z díla. Praba 1978.

Maj

o s voj e n í viz výchova rodinná náhradní o t á z k a viz dotazování o t á z k a a g r á r ní - soubor problémů -+zemědělství pojednávaných s akcentem na to, že tvoří specif. a spo!. význ. celek a obecný ape!. Mezi dimenze o.a. patří: formy vlastnictví -+půdy a formy hospodaření na ní, velikostní struktura zemědělských závodů a jejich charakter (zejm. podíl -+rodinných zemědělskýchhospodářství),úroveň -+dělby práce mezi městem a venkovem i uvnitř země­ dělství, zapojení do tržních vztahů, úloha zahraniční konkurence, intenzita výroby a produktivita práce, úroveň mechanizace a chemizace, podíl námezdní práce, úvěrový systém, daňová, celní a dotační politika státu, resp. jeho agrární politika, dědické právo a jiné části právního řá­ du, využívání a rozšiřování -+družstevnictví, venkovská infrastruktura, soc. postavení zemědělců, jejich místo ve struktuře společnosti, prestiž, polit. vliv, styl života, vzdě­ lání, vztah k místní kultuře a dnes i k ochraně přírody v souvislosti se zemědělskou výrobou atd. V jednotlivých hist. obdobích, regionech a státech vystupují do popředí ty či ony faktory. Po staletí bylo např. důležitým faktorem vlastnictví půdy, resp. "hlad po půdě". Dnes je to v řadě hosp. rozvinutých zemí jev neznámý, dokonce se platí za to, že je půda zemědělsky nevyužívána. Jiný důležitý hist. posun spočívá v tom, že před sto lety změnila poměry v evrop. zemědělství zámořská konkurence dovozem obilí, dnes působí i na trhu živočišných výrobků, neboť jejich transport na dlouhé vzdálenosti umožňují chladírenská zařízení. Zcela novým faktorem je ekologická problematika, která zvl. na severu ovlivňuje stále silněji všechny ostatní či­ nitele působící v zemědělství (viz -+zemědělství alterna738

tivní). V souvislosti s prudkým rozvojem svět. trhu získávají na váze specif. podmínky jednotlivých oblastí a států. Jde zejm. o přír. a klimatické podmínky, o konkurenci levných pracovních sil, relativně nízké dopravní náklady apod. Tento trh přesunuje zemědělskou produkci do oblastí velmi úrodných a klimaticky příhodných, jednak do oblastí, které jsou i v jiných ohledech schopny produkovat konkurenceschopněji. Polit. vyústěním apelu na zemědělské problémy je -+agrarismus. Nastolení o.a. je spjato s agrární krizí z konce 19. st. Zemědělství nabývalo na významu i díky novým poznatkům a možnostem. Zatímco před tím se zemědělci řídili převážně svými zkušenostmi a tradicí, začaly se v této době aplikovat výsledky hosp. a tech. nauk a ukázala se potřeba pohlížet na zemědělství komplexněji. Svědčí o tom bohatství zemědělské literatury z tohoto období, které nemělo předtím obdoby. Některé z těchto prací mají i ve svém názvu o.a. Konzervativní proud, vyjadřující především požadavky velkostatku, kladl hlavní důraz na politiku a pomoc státu. Žádal od něho zejm. celní ochranu, daňová zvýhodnění, stavěl se proti zákonům na ochranu zemědělského dělnictva apod. Liberální směr se zasazovalo demokratizaci držby půdy, o zrušení fideikomisu, o dědické zákony umožňující děl­ bu pozemků in natura, podporoval rozvoj pomocného družstevnictví, odborného školství a vůbec vzdělání. Spoléhal především na zdatnost selského stavu a rozhodně odmítal vměšování státu do chodu zemědělství. Socia!. hnutí se začalo vážně zabývat o.a. rovněž na konci 19. st. poté, co zejm. ve Francii a Německu získalo silné postavení ve městech a potřebovalo rozšířit svůj vliv na venkově. Především něm. socialisté provedli podrobnou analýzu o.a., avšak nedopracovali se k jednotnému stanovisku. Jedna část zdůrazňovala specifičnost země­ dělské výroby v poměru k výrobě průmyslové a spoléhala proto na malé a střední zemědělské závody. Druhá část měla za to, že také v zemědělství bude probíhat koncentrace výroby a že tudíž jediným východiskem pro rolníky je sdružování do výr. družstev. Odlišně byla pojednána O.a. rus. bolševiky. V jejich pojetí mělo být zemědělství jako ostatní hosp. odvětví podřízeno centrálně direktivnímu řízení. Po přestálé krizi v 30. I. si evrop. zemědělství znovu našlo své pevnější místo a opadla pozornost věnovaná o.a. Soustře­ dily ji na sebe znovu jen nové tech. možnosti zeměděl­ ského hospodaření. Vých. socia!. země pokládaly o.a. za vyřešenu -+kolektivizací zemědělství. V 90. I. v souvislosti s odstraňováním celních, právních, obchodních a jiných bariér bránících volnému pohybu zemědělských výrobků se dostává o.a. znovu na pořad dne, zejm. v komisi ES, kde je řešena oblast napjaté agrární politiky pro záp. Evropu (agrární přebytky, státní dotace do zemědělství atd.). V čes.

zemích se o.a. objevila v podobě apelu na rychlé vyřešení transformace státních a družstevních podniků na soukromé zemědělské závody, s čímž souvisí i problémy reaktivizace soukromé iniciativy, vytváření moderních forem rodinných zemědělských hospodářství, družstevnictví, problém pronájmu zemědělské půdy, státních úvěrů a dotací, zahraniční konkurence apod. Do ekon. otázek intervenuje ekologický apel a složitý proces přetváření vesnických komunit ve funkční jednotky decentralizovaného správního systému. Přetržení vývojové kontinuity a dlouholeté potlačování tradic organizace zemědělské práce i strukturace venkovského obyv. a jeho životního stylu vytváří rust. specif. variantu o.a., která je dominantním tématem součas­ né -+sociologie zemědělství a -+sociologie venkova. A: agrarian question F: question, probleme agraire N: Agrarfrage I: questione agraria Lit.: Fiedler. F.: Zemědělská politika. Praha 1899; Jiiger. Die Agrarfrage der Gegenwart. 1888; Kautský. K.: Agrární otázka. Praha 1959.

Vác

česká

bytové politiky. Byla stanovena kritéria velikosti bytu a výměra plochy na 1 osobu, domácnost apod. Především ale šlo o zajištění dostatečného počtu bytů a o vyloučení bytů substandardních (sklepních, suterénních) a zdravotně závadných. Tyto problémy řeší každá bytová politika. Ve státě s tržní ekonomikou souvisí o.b. a bytová politika navíc s relací cen bytů vůči jinému zboží a se zajištěním tzv. sociálních bytů. O.b. je součástí širší -+otázky sociální a její řešení se dotýká -+sociální politiky a -+rodinné politiky. Ze s-gického hlediska se jí zabývá -+sociologie bydlení a zčásti i urbanistika a -+sociologie města. A: housing problem F: question de l'habitation, probleme de l'habitation (du logement) N: Wohnungsproblem I: problema degli alloggi Lit.: Frágner, B.: Labyrinty měst. Praha 1984; Lauritz, L.: Mehr Demokratie im Stlidtebau. Hannover 1972; Musil, J.: Sociologie bydlení. Praha 1971; Musil, J. a kol.: Lidé a sídliště. Praha 1985.

Kou otázka cikánská viz otázka romská

otázka alternativní viz otázka uzavřená

otázka česká - specif. idiom, zavedený do čes. kult. otázka bytová - ekon., polit. a soc. problém zabez- polit. diskursu stejnojmennou knihou T. G. Masaryka pečení -+bydlení obyv., podmíněný prostorově, časově v r. 1895. Označuje se jím fundamentální fi!., s-gické a typem kultury, resp. subkultury. O.b. vznikla souběžně a hist.-polit. zamýšlení nad tradicemi, současnými úkoly s počátky -+průmyslové revoluce, souvisí s přesunem a perspektivami čes. politiky a čes. nár. společnosti, nad obyv. do měst. Nejen že se zvýšila potřeba -+bytů, ale po- jejich formami a zák!. orientacemi i zájmy, nad postavením, stupně se vytvořily standardy bydlení pro jednotlivé soc. kult. a polit. možnostmi malého národa ve středoevrop. skupiny, zahrnující velikost, vybavení i umístění bytu. prostoru. Ve svých reformulacích je také orientována na Vznikala situace neúplného uspokojení potřeby bydlení, řešení otázky "filozofie českých dějin" (autorem termínuje komplikovaná specifikami produkce bytů vázané na vý- J. S. Machar) či "smyslu českých dějin" (Z. Nejedlý), při­ stavbu domů a tím, že byt se stal drahým zbožím. O.b. čemž se pozornost věnuje problémům a možnostem jejich vznikla především kolem požadavku odstranění bytové . metodo!. uchopení. V první fázi řešení o.č. se jednalo pře­ nouze, kterou trpěly soc. vrstvy s nízkou kvalifikací a s níz- devším o otázky polit., zejm. o kritiku mladočeského polit. kými příjmy, přitom ale s početnými rodinami a celkově programu, a to prostřednictvím a zdůrazněním náb., reformačně-humanistických motivů čes. života. V tomto nepříznivými soc. a životními podmínkami. Řešení o.b. bylo vždy chápáno jako celospo!. záležitost, kterou se za- smyslu byla pro Masaryka o.č. "otázkou náboženskou". bývaly státní instituce, programy polit. stran i charitativní Protiliberalistické motivy Masarykovy České otázky a záorganizace. Řešila ji také řada vědců a soc. reformátorů. roveň i jeho prezentistické vidění čes. minulosti poprvé Dotýká se jí už T. More na přelomu 15. a 16. st. ve svých odmítl politik J. Kaizl v Českých myšlénkách (1895). Před vizích o nejlepším státě a v téže době i T. Campanella ve 1. svět. válkou, v druhé fázi diskusí o o.č., v tzv. sporu svém Slunečním státu, o něco později H. S. Cyrano z Ber- o smysl českých dějin, vystoupila do popředí její dimengeraku v utopickém cestopise Cesta na Měsíc. Počátkem ze historiografická. Kritika Masarykova s-gického pojetí 19. st. se angl. utop. socialistaR. Owen pokusilo praktické hist. práce, prezentovaná především jeho vystoupením v tzv. sporu o pravost Rukopisů královédvorského a zeleřešení o.b. v -+komunách a obdobně ji ve stejné době nohorského, byla hodnocena jako sice význ., nicméně však řešil Francouz F. M. Ch. Fourier. O.b. se zabýval i F. Engels. Nové vize přinesla éra konstruktivismu ve 20.1. 20. st. nedostatečná, a vedla pak i k odmítnutí Masarykovy teze Avantgardním řešením byly např. "kolektivní domy" z první fáze sporu o vnitřní, reformačně-náb. kontinuitu K. Teigeho. Po 2. svět. válce se o.b. zabývali češ. archi- čes. dějin. Masarykovy odpůrce zde reprezentoval historik tekti i sociologové a demografové (J. Musil, A. Andrle Josef Pekař, jeho partnerem v diskusi byl hlavně J. Hera další). Československý stát řešil o.b. pomocí oficiální ben. Pokusy o "nalezení" či popření smyslu českých dě739

otázka

dělnická

otázka romská

jin pokračovaly i za tzv. první republiky, kdy do popředí vystoupily zejm. metodol. otázky. Byly řešeny s odvoláním na koncepce objektivity a hodnocení ve spol. vědách, jak je rozpracoval něm. sociolog Max Weber (l. Pekař, J. Slavík a částečně i T. G. Masaryk). Jako ozvěnu diskusí o o.č. můžeme chápat polemiku (probíhající v Literárních novinách, Zítřku a Hostu do domu) mezi V. Havlem aJ. Stříteckým na jedné straně a M. Kunderou a L. Novým na druhé straně, která probíhala na přelomu I. 1968 - 1969 a byla vyvolána článkem M. Kundery o "českém údělu". A: Czech question (issue) F: question (probleme) tcheque (des tcheques) N: tschechische Frage I: questione ceca Lit.: Havelka, M. ed.: Spor o smysl českých dějin 1895-1939. Praha 1993.

Haf

ot ázka sociální

děl nic k

á viz nauka církve sociální, otázka

otázka dichotomická viz otázka uzavřená otázka filtrační - (z něm. Filter, to z lat. filtrum = cedidlo z plsti) - spec. typ otázky, vyskytující se nejčas­ těji v -'dotazníkovém šetření, resp. při -'interview, používaný se záměrem vydělit ze souboru -'respondentů určitou podskupinu, které se navíc položí spec. otázky, příp. vůbec rozdělit respondenty na podskupiny, kterým budou kladeny poněkud modifikované otázky vzhledem k cíli výzkumu, jejich soc. charakteristikám i -'kompetenci vypovídat k určitému tématu. O.f. v podstatě jednoduchým způsobem identifikuje respondenta a dá mu pokyn, kterých dalších otázek si má všímat a které má vynechat. O.f. se používají většinou v obsáhlejších a složitějších šetřeních (nedoporučují se např. pro ankety). Dů­ ležité je, aby byly formulovány srozumitelně a graficky přehledně umístěny ve formuláři výzk.nástroje. A: filtration question F: question filtrante N: Filterfrage I: domanda filtro Dvo o t á z k a j a z y k o v á - komplex. soc.polit. a kult. prospojených se soužitím dvou či více -'jazyků na jednom teritoriu a s formulací strategie rozvoje -'jazykové kultury toho kterého národa (národnosti, etnika). O.j. se objevovala ve vyostřené podobě v období formování novodobých -'národů, zejm. v oblastech spravovaných mnohonárodnostními absolutistickými státy praktikujícími vyhraněnou centralistickou politiku, jako bylo Rakousko-Uhersko a carské Rusko. Ve specif. podobách však existovala i ve Francii, Kanadě, USA a brit. impériu. Dnes je o.j. nastolována především v rozvojových zemích, v ně­ kterých bývalých svazových republikách SSSR, ve Španělsku (problém katalánštiny a baskičtiny), Rumunsku blémů

740

(postavení němčiny a zvl. maďarštiny), Francii (vztah francouzštiny, akvitánštiny, bretonštiny a normanštiny), ve Velké Británii (problém skotštiny a welštiny), Beneluxu (otázka vlámštiny i luxemburské němčiny), Norsku (soužití dvou forem norštiny, norštiny a laponštiny) a koneckonců i v Čechách a na Slovensku (vztahy češtiny a slovenštiny, jazyků národnostních menšin k češtině a slovenštině). V řa­ dě evrop. zemí je naléhavý i problém romského jazyka, který je součástí citlivé -'romské otázky, popř. problém jazykových aspektů -,židovské otázky. Jako soc. problém obvykle vystupuje o.j. ve dvou modifikacích: jako problém minoritního (neúředního) nerozvinutého jazyka usilujícího o svou spol. aprobaci a komplentárně jako problém soc. funkcí a soc. postavení jazyka oficiálního, majoritního, resp. vyspělejšího. Jádrem o.j. však nejsou problémy ryze lingvistické, ale soc. důsledky určitých opatření a jazykových procesů. Jazyk vystupuje v tomto komplexu jako klíč k řešení určitého soc. problému, nástroj skup. i individ. -'sociální mobility, problém utváření i zhodnocování určitého -'sociálního kapitálu i -'kulturního kapitálu. Obvykle má o.j. podobu několika typických otázek, kolem kterých se utvářejí i soc. -'sociální konflikty: 1. Do jaké míry má smysl rozvíjet určitý minoritní, resp. málo rozvinutý jazyk, jakou mu vymezit úlohu v rovině vnitrostátní i mezinár. komunikace. 2. Jak řešit vztah mezi úřed­ ním a neúředním jazykem, soukromou a veř. jazykovou komunikací. 3. Jak tyto vazby promítat do školské politiky, věd. a liter. tvorby. 4. K čemu má směřovat výuka - k -'bilingvismu, k dokonalému zvládnutí jednoho z jazyků či k jiným řešením. V praxi je prezentována o.j. různorodou -'jazykovou politikou; pokud se otázka dostane z latentní do vyhrocené podoby, stává se často vážným polit. problémem. Její řešení může být i řešením otázky -'sociální diskriminace. Např. požadavek, aby státní zaměstnanci ovládali všechny hlavní zemské jazyky (kdysi v Čechách šlo o němčinu a češtinu), obvykle ze státních služeb vylučuje většinu příslušníků jedné (i preferované) národnosti, neboť její příslušníci většinou druhý (třeba minoritní, nepreferovaný) jazyk neovládají. Tlak na stanovení jednoho úředního zemského jazyka ovšem vede v mnohonárodnostním státě ke skryté či dokonce zjevné diskriminaci nár. menšin. Jednostranná podpora rozvoje nár. jazyka zase zvyšuje u malých národů nebezpečí sociokult. izolace, ztě­ žuje jejich uplatnění ve svět. vědě, obchodu apod. V obtížných situacích si dnes řada států (zejm. rozvojových) volí za úřední jazyk angličitinu nebo francouzštinu jako jazyky relativně neutrální, schopné zprostředkovat kontakt se svět. kulturou a na rozdíl od řady domorodých jazyků disponující ustálenou, všem známou spisovnou podobou. V čes. i slov. dějinách měla o.j. zvl. význ. postavení a by-

la jí také věnována přiměřená pozornost ze strany sociologů i dalších spol. věd. A:question (problem) of language F: probleme de la langue N: Sprachproblem I: problema della lingua Lit.: Hroch, M.: Evropská národní hnutí v 19. st. Praha 1986; Urban, 0.: Česká společnost 1848-1918. Praha 1982; viz též --+politika jazyková.

Lin

otázka otevřená - forma otázky používaná v technikách -'dotazování (nejčastěji v explorativně zaměře­ ných -'interview) spočívající v tom, že -'respondentovi nejsou předloženy žádné varianty odpovědí a -.tazatel (nebo sám respondent) zapíše jejich úplné nebo zkrácené znění. Zákl. rysem 0.0. je získání spontánních odpovědí respondentů formulovaných jejich vlastními slovy, a to i odpovědí nepředvídaných. Efektivnost 0.0. je však zpravidla dána pochopením otázky dotazovaným a jeho kompetentností vyjadřovat se k dané věci. 0.0. se používá např. ke zjištění úrovně vědomostí a aktuálnosti tématu pro zkoumanou populaci, ale také pro zkoumání složitějších postojů, motivací, aspirací atd. Běžně je zařazována do -.předvýzkumů a -'orientačních výzkumů. Množství a rozmanitost získaných odpovědí závisí zpravidla na vzdě­ lanostní úrovni respondentů, na jejich vyjadřovacích schopnostech, ale i na tom, zda je 0.0. použita v hloubkovém interview, v -'standardizovaném interview, v -'anketě nebo v -'dotazníkovém šetření. Při samostatném písemném odpovídání zůstává velká část 0.0. nezodpovězena. U interview závisí množství zodpovězených 0.0. také na přesnosti práce tazatelů. V rámci před výzkumu bývá 0.0. po vyhodnocení získaných odpovědí převedena na -'otázku uzavřenou nebo -'otázku polootevřenou tím, že se provede obsahová analýza získaných odpovědí a jejich kategorizace (podle frekvence, míry obecnosti a s ohledem na věcnou a logickou ucelenost všech alternativních odpovědí). Podobná kategorizace, resp. -'klasifikace se ovšem provádí i v případě zařazení 0.0. do hlavního šetření, kde je pomocnou operací pro zpracování a interpretaci výsledků výzkumu. Pro účely matem.statist. zpracování se získané kategorie většinou kódují na základě vypracovaných -'kódových klíčů. A: open question F: question ouverte N: offene Frage I: domanda aperta

možnost volného vyjádření -'respondenta. Tím je zachována určitá míra standardizace a zároveň je otevřena možnost pro případ, že výčet nezahrnul všechny význ. možnosti odpovědi. Z psychol. hlediska je zmírněním nátlakové situace (vynuceného uvažování v omezeném okruhu problémů) při zachování orientace v problému. O.p. se používá zejm. v -.předvýzkumu a v -'pilotáži, protože v hlavním šetření je spojena s příliš velkými nároky na zpracování. Zejm. v postojových šetřeních se ale o.p. občas vyskytují, pokud nelze zajistit vyčerpávající výčet odpovědí. Kromě toho se používá ve spec. šetřeních, jejichž smyslem je přímo rozšířit okruh zkoumaného problému, zjistit všechny jeho dimenze. A: semi-open question F: question semi-ouverte N: halboffene Frage I: domanda semiaperta Lit.: viz --+dotazování.

Dvo

otázka proj ekti vní - je součástí tzv. -'projektivních technik, založených na tom, že člověk promítá své vlastní emoce, motivy a postoje do odhadování a posuzování chování druhých lidí (viz -'projekce). O.p.jsou nepřímé svým obsahem, ale formálně si zachovávají výhody přímého dotazu. Pokud v -'dotazníkovém šetření či v -'interview chceme získat odpovědi v oblasti neochotně sdělovaných nebo prestižních obsahů, můžeme použít o.p. formulovanou tak, že respondent neodpovídá sám za sebe, ale informuje nás, jak je tomu u ostatních lidí (co si myslí, jaké mají hodnoty, aspirace, jak by se chovali v urči­ té situaci). Dotazy se většinou vztahují k neurčitě vymezené skupině lidí (k lidem ze soc. okolí, k lidem "u nás", "ostatním mladým lidem", k lidem jako takovým). Odhadnout míru této identifikace je ovšem obtížné, což je problém zejm. běžných s-gických šetření (méně již hloubkového interview či -'ohDiskového interview, jejichž součástí je i zjištění míry této identifikace). Výhodou o.p. je i menší potřeba záruky -'anonymity. V jednom a témž dotazníku lze kombinovat přímé otázky a o.p. k témuž problému a odpovědi srovnávat a vyhodnocovat pro účely -'validizace. A: projective question F: question projective N: projektive Frage I: domanda proiettiva Lit. viz --+projekce, --+techniky sociologického výzkumu.

Lit.: viz --+dotazování, --+techlÚky sběru informací.

Dva

KoR

otázka polootevřená - vyskytuje se v s-gickém -'dotazníkovém šetření či v -'interview jako kombinace -.otázky otevřené a -.otázky uzavřené. Je pokusem o spojení jejich výhod a potlačení nevýhod. Zahrnuje vedle předem stanoveného výčtu nabízených odpovědí také

o t á z k a r o m s k á - též cikánská otázka - souhrnné pro společností vnímané problémy vyplývající z odlišností mezi majoritní populací a romskou -'menšinou, zvl. z těch odlišností, kolem nichž vznikají -'sociální konflikty. O.r. vzniká zejm. ve společnostech, kde označení

741

otázka sociální

~Romové a majoritní populace představují dva podstatně odlišné sociokult. systémy na různém stupni spol. rozvoje a jejich vzájemný vztah nabývá podoby spol. distance, izolace menšinové skupiny a její ~sociální diskriminace. Na území čes. státu vznikla o.r. a potřeba ji řešit již počátkem 15. st. V té době, přibližně 80 let po svém přícho­ du na čes. území, byli Romové v podstatě postaveni mimo zákon a začali být (s malými přestávkami) systematicky pronásledováni, vypovídáni ze země a jinak perzekvováni. Vyvrcholením jejich osudu bylo období okupace čes. zemí za 2. svět. války, kdy se stali obětí ~genocidy. V tzv. slovenském státě směřovala tato rasová diskriminace ke stejnému cíli, nedosáhla však zdaleka tak masových rozmě­ rů. V Košickém vládním programu z r. 1945 bylo zakotveno zrovnoprávnění Romů s ostatními občany. V r. 1950 byla zrušena platnost zákona o potulných Cikánech z r. 1927 a v r. 1958 byl schválen zákon o trvalém usídlení kočov­ ných osob. Tento zákon se měl týkat vlastně nejproblémovější skupiny olašských Romů, do té doby kočujících, kteří tvořili asi pětinu všech Romů, postihl však i Romy dlouhodobě usedlé. Teor. neujasněnost problému a neznalost zákl. specifik Romů vedla v polovině 60. l. ke koncipování zákona, jehož cílem byla úplná ~asimilace, prostředkem řízený rozptyl Romů ze Slovenska do čes. zemí. Od této formy řešení se na základě značných problémů v praxi ke konci 60. 1. ustoupilo a cílem se stala pozvolná integrace a enkulturace Romů. Toto období lze charakterizovat zvýšenou angažovaností samotných Romů. Vl. 1969-1973 působily Svazy Cikánů - Romů v ČSR i SSR. Po jejich zrušení se Romové opět stali spíše objektem než spolusubjektem řešení o.r. Aktivní účast Romů je však jedním z předpokladů postupného překonávání vlastní zaostalosti při současném respektování jejich etnických a kult. zvláštností. V této souvislosti se hovoří o pozitivní etnické ~emancipaci. Řešení o.r. není v jednotlivých zemích stejné. Je závislé na početnosti a charakteru romské populace, na ekon. podmínkách i hist. tradici. Důležité je důsledné dodržování principů občanské rovnosti a zajiště­ ní stejných vzdělanostních a pracovních podmínek. Nízká kvalifikace a vysoká porodnost romské populace vedou k její ~pauperizaci, problémem je i značná míra ~kri· minality. Do distance mezi romským a ostatním obyv. vstupují často prvky ~rasismu. A: Romany (gypsy) question (issue) F: question des Roms (Tziganes, Romani) N: Zigeunerfrage I: quesŠtM tione degli zingari

o t á z k a s o c i á I n í - označení pro komplex spol., ekon., mravních a do jisté míry i polit. problémů spojených s bouř­ livým rozvojem industrializace a urbanizace, který byl pro742

otázka židovská

vázen také

~proletarizací, růstem ~bídy, zvětšením

stratifikačního rozpětí, šířením různých forem

deviantního chování (viz ~deviace sociální) a soc. napětím mezi chudými a bohatými soc. vrstvami. Pojem o.s. byl poprvé programově použit představiteli tzv. ~katedrového socialismu (Spolkem pro sociální politiku) v r. 1872 na sjezdu v Eisenachu. Původně se užíval specifičtější pojem otázka dělnická. J. S. Mill pokládal právě otázku dělnickou za nejdůležitější otázku své doby. V druhé polovině 70.1. 19. st. prohlásil Bismarck o.s. za pruskou státní záležitost. Do čes. spol. vědní literatury pojem o.s. ve svém specif. pojetí uvedl T. G. Masaryk: o.s. je velikým faktem hmotné a mravní bídy, kterou máme před očima, protože vidíme přepych boháčů a nouzi proletářů, o.s. znamená neklid, strach, ale i naději milionů lidí. Řešení o.s. shledává Masaryk v rozšíření polit. demokracie o dimenzi ekon. a v mravní výchově. Pro Masaryka byla o.s. otázkou ~so· cialismu a v našich poměrech tedy otázkou ~marxismu. Svůj zákl. spis Otázka sociální proto věnoval detailní analýze marxismu jako teor. i polit. a ideol. soustavy včetně jeho nejnovějších dobových variant. Masaryk se svou formulací o.s. staví proti dobovému ~liberalismu (v tom navazuje např. na F. Palackého kritiku liberalismu v Doslovu k Radhostu z r. 1874), jenž ji podceňoval zejm. v jejím makrostrukturálním rozměru a dosahu. Dnes se pojem o.s. používá metaforicky pro označení spol. problémových situací, na rozdíl od minulosti pojem o.s. specifičtější význam již nemá. A: social issue F: question sociale N: Sozialfrage I: domanda sociale Lit.: Machovec, M.: Masaryk a otázky sociální. Praha 1993; Masaryk, T. C.: (1898) Otázka sociální. Základy marxismu sociologické a filosofické, 2. sv. Praha 1946.

Pet

otázka uzavřená - nejpoužívanější typ otázky v technikách ~dotazování. Je charakteristická úplným výčtem alternativ možných odpovědí, z kterých ~respondent vybírá sám nebo za přispění ~tazatele preferovanou odpověď. Existují různé typy o.u., lišící se např. počtem vybíraných odpovědí, možností uspořádání odpovědí, grafickou úpravou apod. O.u. s dvěma možnými odpověďmi je nazývána dichotomickou otázkou, s více možnými odpověďmi otázkou alternativní, resp. polytomickou. Výhody O.u. jsou spojeny s poměrně vysokým předpoklademjednoznačné interpretace dotazů respondenty, s jejich větší ochotou odpovídat, což umožňuje nahromadit velké množství empír. dat, s možností masového použití v rámci ~dotazníkové­ ho šetření, ~ankety i ~standardizovaného interview a relativně jednoduchého matem.-statist. zpracování. Nevýhody spočívají ve schematizaci odpovědí a potlačení he-

uristického momentu sledování výzk. objektu a také v ovlivformulací i uspořádáním alternativ odpově­ dí. Zčásti lze tyto nevýhody eliminovat pečlivostí přípravy při formulaci otázky a ověřováním této formulace (viz ~operacionalizace, ~předvýzkum, ~pilotáž). V psychoL, ale i některých opakovaných s-gických šetřeních jsou O.u. i nástrojem ~standardizace zajišťující ~reliabilitu zkoumání. Standardizaci, ale i nežádoucí schematizaci pomáhá ukládání znění o.u. v ~archivech dat a zveřejňová­ ní nejen výzk. výsledků, ale i tech. nástrojů. A: dosed question F: question fermée N: geschlossene Frage I: domanda chiusa nění výpovědi

Lit.: viz --dotazování, --techniky sběru informací.

Dvo otázka ženská - pojem používaný v čes. odborné literatuře a publicistice pro množinu problémů, které jsou ve společnosti spjaty s ~ženami jako velkou ~spole­ čenskou skupinou. V čes. pojmosloví najdeme obdobné spojení s pojmem "otázka" i v jiných sférách soc. života (viz např. ~otázka česká, ~otázka židovská, ~otázka romská, ~otázka sociální apod.), v klasické i současné záp. s-giijsou ale podobné termíny užívány jen výjimečně. K o.ž. se obvykle váže poznávací činnost zaměřená na postavení žen ve společnosti, jejich ~emancipaci, vyrovnávání vzdělávacích příležitostí žen a mužů, polit. angažovanost žen, podmínky jejich zaměstnanosti apod. Často jsou termínem o.ž. označovány i problémy související s reprodukční funkcí žen (natalitou, fertilitou, potratovostí, sňatečností). Všechny tyto "otázky" jsou v současné s-gii tématy mimořádně frekventovanými. Pro jejich studium jsou charakteristické: a) pluralismus názorů, paradigmat, s-gických směrů a přístupů, b) vliv feministických teorií a hnutí (viz ~feminismus) i občanských a ekologických iniciativa hnutí, c) absorpce různých i vzájemně protikladných fiL, psychol. a uměl. paradigmat a diskuse s nimi, d) příklon k autobiografickým, psychoanalytickým či jiným kvalitativním metodám a technikám s-gického výzkumu. V čsl. s-gii byl předmětem výzkumu v posledních desetiletích problém zaměstnané ženy, ale v době kom. státu byl poplatný ideol. schématům. Přínosnější jsou některé s-gické studie rodiny a soc. života z 1. 1948-1989, které sice přímo nedefinují o.ž., ale formulují relevantní s-gické výpovědi v této oblasti (I. Možný, J. Alan, V. Schimmerlingová aj.). Začátkem 90.1. se objevují nové výzkumy uvedených problémů tendujících k tzv. gender studies (viz ~gender), např. v Sociologickém ústavu AV CR (M. Cermáková aj.). A: feminist issue (problem, question) F: question féminine N: Frauenfrage I: questione femminile

Lit.: Alan, J.: Etapy života očima sociologa. Praha 1989; lllich, J.: Gender. New York 1982; Schimmerlingová, V.: Neúplné rodiny. Praha 1976; viz též --feminismus.

CeM o t á z k a žid o v s k á - hist. dlouhodobý problém postoa států k existenci a aktivitě rozptýlených skupin ~Židů žijících na jejich území a k permanentním projevům antijudaismu a ~antisemitismu, ústícím i do ~genocidy židovských jednotlivců, skupin a menšin. O.Ž. lze chápat jako problém mimořádné schopnosti Židů, vytlačovaných na okraj společnosti, přežít a naopak kult. i materiálně obohatit společenství, v rámci kterých žijí. O.ž. je otázkou národnostní a zároveň rasové ~menšiny s velmi specif. postavením ve společnostech. V historii Evropy měly snahy o "řešení" o.ž. církevní (křesťanskou) i světskou mocí v podtextu náb., národnostní, kult. odlišnost Židů. Na základě dogmatu, že Židé "zavraždili Ježíše", vyhlásila katol. církev od r. 388 n.l. válku ~judaismu a jeho institucím, zejm. synagogám. Vypalovat synagogy a likvidovat Židy přikázal však i Martin Luther ve svých sedmi bodech o tom, "co dělat s Židy" (Spis o Židech, 1543). Vyvrcholením tohoto procesu bylo zničení 268 synagog v Ně­ mecku v r. 1938 a nacistický ~holocaust. Teprve II. vatikánský koncil v r. 1964 a přijetí dokumentů Nostra aetate (O vztahu církve k nekřesťanským náboženstvím) a Dignitatis humanae (O náboženské svobodě) r. 1975 a 1985 "dovolují" chápat Židy jako bratry křesťanů. Světská moc řešila tradičně o.ž. zavíráním Židů do ~ghett, zákazy pobytu, permanentní asimilací, odnárodňováním, zákazy výkonu některých profesí a řemesel, omezováním obživy na oblast obchodu, financí, bankovnictví atd. Občanská a náb. rovnoprávnost Židů byla ve většině evrop. zemí vyhlášena až v 19. st. Negativní postoje k Židům byly však vždy do jisté míry provázeny či střídány akceptací jejich civilizač­ ního přínosu, vysokým uznáním zvl. zásluh jednotlivých nositelů této kultury a obdivem k nim. Židé obohatili mnoho nár. věd, kultur, umění, zvl. literatury i způsobů života. Mnozí Židé se jako obchodníci, finančníci, podnikatelé, bankéři apod. stali nositeli nové, kap. epochy, což se ovšem stalo koncem 19. st. a v první polovině 20. st. novým - ekonomickým - zdrojem antisemitismu a snah obohatit se o židovský majetek (tento motiv vstupuje i do tzv. definitivního nacistického řešení o.ž.). Nacistickými antisemity byla uměle nastolena tzv. celosvětová židovská otázka jako údajná snaha Židů ovládnout svět. V USA, Anglii a jinde mělo jít o vládu "židovských plutokratů", v Rusku o vládu "židobolševiků". O.Ž. a její řešení měly v různých zemích a etapách vývoje ve skutečnosti odlišné projevy i důsledky. V tomto ohledu jsou výrazné rozdíly mezi Evropou, USA, Amerikou vůjů národů

743

otcovství

bec, Asií, Mrikou a oblastmi původního osídlení Židů v Palestině. Osobitá podoba o.ž. se vyskytuje např. i na Slovensku. Před r. 1918 i po něm zde byly šířeny prakticky všechny odrůdy antisemitismu a antijudaismu, které se staly po r. 1938 součástí státní ideologie a politiky. Byl vytvořen "slovenský" image Žida jako lichváře, hospodského ("šenkára alkoholizujícího lid") a maďarizátora a vzniklo absurdní tvrzení, že Židé žijící na Slovensku si v průběhu jedné generace přisvojili 38 % veškerého majetku na Slovensku. To vedlo k řešení slov. o.ž. podle příkladu nacistů likvidací Židů. O.Ž. v období čsl. social. státu, resp. problém Židů zbylých v Československu po 2. svět. válce, byly poznamenány skrytým, nepřiznaným antisemitismem a občas se vyhrocovaly bojem proti -.sionismu a negativním oficiálním vztahem k státu Izrael. Po obnovení demokracie se spec. na Slovensku znovu objevuje o.ž. šířením překonaných rasových a antisemitských představ extrémně pravicovými kruhy a tiskem i snahou ospravedlnit pů­ vodce "řešení" o.ž. na Slovensku v 1. 1939-1945. A: Jewish question (issue) F: question des Juifs N: Judenfrage I: questione ebraica Meš o t c o v s tví viz otec, příbuzenství otec - v s-gii význ., většinou dominantní -'role uplatse v -.rodině, v celém systému -'přibuzenství (i ve variantách "praotce", "stařešiny", "otce rodu") a do jisté míry i v analogických strukturách některých spol. skupin, kde je s jeho postavením, autoritou a mocí spojen princip paternalismu. Primární roli o. zkoumá zejm. -'sociologie rodiny, a to komplementárně s rolí -'matky. V s-gii a soc. a vývojové psychologii je tematizována role o. a význam otcovství ve -.výchově a -'socializaci a v souvislosti s tím o. jako předmět identifikace a model chování pro syna, někdy i dceru. Podle T. Parsonse (1956) je to rozhodující činitel pro utváření pohlaví, pro diferenciaci mužské a ženské role. Absence o. v rodině v důsledku rozvodu, úmrtí apod. (čímž nejčastěji vziká tzv. neúplná rodina) bývá obvykle spojeno s výchovnými potížemi u dětí obojího pohlaví, zejm. tím však trpí vývoj chlapců. Jak dítě vnímá a interpretuje roli o., zkoumal např. P. Gardner (1947) u dětí ve věku 9-15 let a zjistil velmi kritické p0stoje a převahu negativních hodnocení nad pozitivními, a také málo projevů -'lásky. Později byl vytvořen obsáhlý dotazník PARl (Parental attitude research instrument) E. Schaeferem a R. Reilem (1958), podle něhož byla provedena řada výzkumů výchovných postojů o. i matek. Zkrácen a modifikován byl tento dotazník v r. 1975 S. a E. Schuldermannovými (1975). Dosavadní výsledky výzkumů na toto téma shrnuje J. Rembowski (1978): o. ňující

744

otroctví

uplatňující vůči

svým dětem ve srovnání s matkami více -.autority (což se negativně projevuje zvláště v pubescenci), mají snahu vychovávat děti v poslušnosti vůči sobě. Autoritu budují ale spíše na "dobré radě" a "srdečné pomoci", než na bázi fyzického trestání dítěte, jak se čas­ to tvrdilo, i když zdůrazňují ve výchově přísnost. Na svých dětech vymáhají o. aktivitu a školní výkon. Základem rodičovské výchovy vůbec je spojení autoritativní kontroly s demokr. postoji. A: father F: pere N: Vater I: padre Lit.: Benson, L.: Fatherhood. A Sociological Perspective. New York 1968; McKee, L. - O'Brien, M. eds: The Father Figure. London, New York 1982; Ziemska, M.: Postawy rodzicielskie. Warszawa 1969.

Nak otevřenost

a uzavřenost postojová -důleži­ tá polární dimenze osobnosti, prvně koncipovaná M. Rokeachem v r. 1951. Vztahuje se na neschopnost či schopnost vytvářet nové systémy -.postojů, přesvědčení, -.víry (beliefs). Jedinec schopný přehodnocovat původní systémy a vytvářet nové je postojově otevřený, jedinec, který tak činí s obtížemi, případně vůbec ne, vykazuje postojovou uzavřenost. K experimentálnímu měření této polární dimenze zkonstruoval Rokeach -'psychologický test ve formě škály. Umístění na pólu s nejnižším skóre indikuje postojovou otevřenost, umístění na opačném pólu postojovou uzavřenost. Testované osoby se vyjadřují k 58 položkám testu (ve standardní verzi), které umísťují na šestibodové škále směřující od silného souhlasu k silnému nesouhlasu (střed je vynechán). Příklady položek: "je při­ rozené, že se člověk lépe seznámí s myšlenkami, kterým věří, než s těmi, se kterými nesouhlasí"; "ze všech různých filozofií, které existují v tomto světě, je patrně pouze jediná, která je správná"; "dělat kompromisy s našimi odpůrcije nebezpečné, protože to obvykle vede ke zradě vlastní věci"; "skupina, která toleruje příliš mnoho názorových rozdílů ve vlastních řadách, nemůže dlouho existovat". Vyšší míra souhlasu s takovými položkami indikuje postojovou uzavřenost. Rokeach analyzoval struktury růz­ ných postojových systémů (resp. systémů přesvědčení či víry) u různých vyhraněných skupin: katolíků, protestantů, liberálů, konzervativců, komunistů apod. Zjistil, že nezávisle na obsahu jsou systémy organizovány podle tří hlavních dimenzí: přesvědčení - odmítání; centrum - periferie; časová perspektiva. Při koncipování o. a u.p. vycházel z experimentů s jinými psychol. testy, jako jsou TAT, Kohsovy kostky, F-škála a škála rigidity, z experimentů s umě­ lým broukem Doodlebugem, s klasickou a moderní hudbou apod., ale také z výzkumů předsudečného myšlení a chování (viz -'předsudek), způsobu myšlení vybraných

skupin šachistů, hodnotových systémů a jejich změn, raných formativních zážitků v rodině (zejm. vlivu úzkosti), psychoanalytických -'obranných mechanismů a v neposlední řadě z chování organizací (zvláště církví) v prů­ běhu historie. Předpokládá, že pro většinu lidí ve většině situací se projevují společně dva soubory potřeb: potřeba vědět a potřeba vyhnout se úzkosti. Člověk je otevřen vů­ či informaci, nakolik je to možné, a odmítá ji, nakolik je to nutné. Jinými slovy, bez ohledu na to, jak se systém postojů člověka uzavírá, aby odrážel hrozbu a obavu, může nicméně sloužit jako kognitivní rámec pro potřebu vědět, neboť subjektivní prožitek uzavřenosti postojové je podobný prožitku otevřenosti. Můžeme si představit systém postojů člověka jako mechanismus k uspokojování potřeb způsobem, "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Svět lze zkreslit a zúžit do jakékoliv vyhovující podoby a zároveň si zachovat iluzi, že mu rozumíme. A je-li postojově uzavřená mysl mimořádně odolná vůči změně, pak to může být nejen proto, že zmírňuje strach, ale i proto, že uspokojuje potřebu vědět. Zdá se, že extrém uzavřeného systému není ničím jiným než pevně propojeným pletivem psychoanalyticky definovaných obranných mechanismů organizovaných tak, aby tvořily kognitivní systém, a určených k zaštítění zranitelné mysli. Podle Rokeacha míra postojové uzavřenosti je u jedince zvyšována úzkostí v rodinné atmosféře v jeho formativních letech a současně i mírou celospol. ohrožení, nebo přinejmenším ohrožení soc. vrstvy, do níž jedinec náleží. Studium o. a u. p. vede především k těmto závěrům: 1. čím je postojový systém otevřenější, tím a) zhodnocování a jednání člověka probíhá závisleji na vlastních hodnotách informace v souladu s vnitřními strukturálními požadavky situace, b) člověk je veden ve svých činech více vnitř­ ními seberealizujícími silami a méně je veden skrytými silami iracionálními, c) spíše je schopen odporovat tlakům z vnějších zdrojů vyžadujících, aby jednal v souladu s jejich přáními, d) více síly by měl mít k tomu, aby se bránil vnějšímu posilování, -'odměnám a trestům; 2. čím je postojový systém uzavřenější, tím a) je pro člověka obtížnější rozlišovat mezi informací o světě a informací o zdroji (v rozsahu, v jakém člověk nemůže rozlišovat oba druhy informace získané od zdroje, nemůže také svobodně při­ jímat, hodnotit a jednat v duchu vnitřních požadavků informace), b) člověk je více vystaven tlaku, odměnám a trestům uděleným mu zdrojem proto, aby jednal tak, jak si přeje zdroj, c) člověk více zavrhuje opačné názory, a tím menší je míra propojenosti mezi jeho jednotlivými subsystémy postojů a názorů (systémy jsou tedy izolovaněj­ ší), d) větší je ne poměr mezi jeho vědomostmi o jevech hodnocených pozitivně a vědomostmi o jevech hodnoce-

ných negativně (kterým se člověk postojově uzavřený programově či intuitivně vyhýbá). A: open and dosed mind F: caractere ouvert et fermé deslaux attitudes N: open and dosed mind I: carattere aperto e chiuso Lit.: Krech, D. - Crutclifield, R. S. - Ballachey, E. L.: (1962) Člověk v spoločnosti. Bratislava 1968; Robinson, J. P. - Shaver, P. R.: Measures of Social Psychological Attitudes. Ann Arbor, Michigan 1973; Rokeach. M.: The Open and Closed Mind. New York 1960.

Bak o t r O c tví - vztah nejtěsnější osobní závislosti, kdy jeden člověk (otrok) je předmětem -'vlastnictví jiného člo­ věka (pána), a zároveň systém spol. uspořádání zakládající specif. -'sociální strukturu, který může být dílčím rysem i rysem obecným a určujícím -'sociální řád. V dě­ jinách lidstva bylo o. častým jevem, avšak v jednotlivých obdobích a kult. oblastech byl jeho hosp. a soc. význam různý. Odlišnosti byly ve způsobech,jimižjednot1ivé společnosti otroky získávaly, a v cestách, kterými se jedinec mohl do o. dostat, v tom, kdo byl oprávněn otroky vlastnit, v právech otroků, v jejich možnosti vymanit se z o. apod. Postavení a role otroků jako -.společenské skupiny bylo tedy v jednotlivých -'kulturách a dobách velmi odlišné. Starověké o. je známé např. z Egypta, kde byl vlastníkem otroků původně král, který je přiděloval k práci na své a chrámové velkostatky, soukromé osoby byly vlastníky otroků teprve později. Otroky se stávali především váleční zajatci, avšak jsou dochovány i zprávy o prodeji sebe sama do o. (nasvědčovalo by to tomu, že o. nebylo nejnižším soc. postavením). V Mezopotámii bylo možno otroka koupit či zdědit, jeho zabití či zranění bylo trestáno pokutou vyplácenou jeho pánovi, otrok mohl svědčit u soudu, ženit se se svobodnou ženou a nabývat majetek (viz zákoník Ur-Nammuův a Chammurabiho), otroci byli sluhy v domácnostech a v menší míře řemeslníky. Počet otroků v Egyptě a Mezopotámii nebyl patrně velký a hosp. význam o. nebyl rozhodující. Podobně tomu bylo i v starověké Indii a Číně. Značného hosp. a soc. významu nabylo o. ve starově­ kém Řecku a Římě. Vlastníkem otroků zde mohl být jak stát, tak soukromé osoby. Ty je mohly samy přímo užívat nebo pronajímat k práci někomu jinému (v Athénách v klasickém období). Otroci byli sluhy v domácnostech, ale vyskytovali se hojně i ve význ. hosp. a soc. pozicích (pastevci stád basileů z homérských básní, otrocká čeleď svobodných zemědělců z Hésiodových básní, pracovníci v dolech, mlýnech, v řemeslnických dílnách v řec. polis a v menší míře v římské republice, výjimečně nesvobodní zemědělci - spartští heilóti, čeleď na latifundiích a villách, strážci pořádku v Aténách či státní úředníci v Římě). 745

ovdovění

Zdrojem o. pro antický svět byli vedle válečných zajatců původně i dlužníci neschopní splatit svůj dluh. Po zrušení dlužního o. (např. Athény v 1. 595-594 př.n.I., Řím r. 326 př.n.l.) nabýval na významu vedle válek i dovoz otroků z "barbarského" světa. Je doložen již pro Knóssos doby mykénské kultury, avšak skutečný obchod s otroky se rozvíjí zejm. v klasickém a helénském období (význ. trh na otroky byl v 2. st. př.n.1. na Délu). Otrok byl před úřadem zastupován svým pánem, trestán tělesnými tresty, v ně­ kterých státech však nesměl být svým pánem zabit (např. v Athénách, kde rovněž mohl v případě zlého zacházení vyhledat ochranu chrámového azylu). Otroci mohli nabývat movitý, popř. i nemovitý majetek (v Římě), jejich majetkem se mohl stát ijiný otrok (rovněž v Římě). Za tento majetek se z o. mohl vykoupit, popř. mohl být vykoupen či propuštěn za odměnu. Cestou z o. mohlo být i usazová~í bývalé otrocké čeledi na půdě jako kolónů (císařský Rím). Ve středověku přetrvávalo o. z antiky, je však diskutovanou otázkou, jakého rozsahu a hosp. a soc. významu dosáhlo. Hist. prameny dochovaly z různých oblastí a období rozmanité zprávy o obchodu s otroky a o disponování s lidmi, označovanými jako servi či mancipia, popř. uváděnými jménem či názvem profese. Na počátku 20. st. se objevily výklady interpretující uvedené zprávy částečně pomocí analogie s římským velkostatkem a považující o. za význ. složku zemědělské a také řemeslné výroby na raně středověkém zeměpanském, popř. církevním a soukromém velkostatku (např. ve francké říši). V čes. dějinách tento přístup představují J. Šusta a F. Vacek. Novější čes. dějepisectví, i když s o. počítá, upustilo od představy o jeho výrazné roli na raně středo­ věkém velkostatku. Některé činnosti připisované kdysi otrokům byly podle novějších výkladů vykonávané lidmi usazenými na půdě, kteří byli knížeti povinni určitou službou (viz teorie služebné soustavy D. Třešh'ka a B. Krzemienskej. Zdrojem středověkého o. byl dálkový obchod, válečné zajetí, trest či původ z již nesvobodných rodičů. Z o. se mohl člověk vykoupit, být propuštěn, osvobozen pánem (např. vstoupil-li do stavu duchovního). O právním a soc. postavení středověkých otroků na velkostatcích se dochovalo jen velmi málo zpráv. Novověké o. nabývá znovu na hosp. a soc. významu v křesťanském světě v 16. st., a to ve špan. koloniích v Americe, kde byli na velkostatcích a v dolech nejprve využíváni jako otroci Indiáni, později (nejvíce v 18. a na počátku 19. st.) byli do angl. kolonií hojně dováženi otroci z černé Afriky. Toto o. se stalo předmětem polit. sporů v USA v 60. 1. 19. st. a bylo tam zrušeno. Mimo oblast evrop. civilizace se v různých obdobích a oblastech vyskytuje o., které zpravidla neovlivňuje význ. způsobem hosp. a soc. vývoj dané společnosti.

746

ovlivňování

A: slavery F: esclavage N: Sklaventum I: schiavitu Lit.: Kudrna, 1.: Studie k barbarským zákonikům. Brno 1959; Pečírka, 1. a kol.: Dějiny pravěku a starověku, I, II. Praha 1979; Šusta, 1.: Otroctví a velkostatek v Čechách 10.-12. století. éesk.'Í časopis historický, V, 1899; Verlínden, c.: L'esclavage en Europe médiévale. Bruges 1955.

Hoj ovdovění - význ. životní a též tzv. ---'demografická událost charakterizovaná jako zánik ---'manželství smrtí partnera. Pro jednotlivce navozuje novou soc. situaci, vět­ šinou dochází k poměrně výrazné změně jeho životního způsobu, často i ke změně soc. postavení, životní úrovně, příp. prestiže, k omezení soc. kontaktů, k nutnosti socializace v nové životní roli vdovy a vdovce (viz ---'vdovství). Důležité je, v jakém věku k o. dojde a zda tato událost zakládá krátkodobý, dlouhodobý či trvalý stav. O. ve fázi životního cyklu, kdy rodina pečuje o nezletilé děti, navozuje podobné soc. problémy jako ---'rozvod, které však zároveň bývají poměrně rychle eliminovány opětovným ---'sňatkem. Většina přír. a hist. společností s relativně čet­ nými případy o. v mladším (reprodukčním) věku dbala na to, aby ovdovělé osoby nezůstaly osamocené, a řešila tento problém v rámci složitých klasifikačních vztahů (viz ---'sororát a ---'Ievirát). V tzv. vyspělých společnostech se tyto problémy zmenšily zároveň s prodlužováním lidského života (viz ---'revoluce demografická), resp. se zvyšováním středního a průměrného věku (viz ---'naděje dožití). O. však dále funguje jako hojně se vyskytující životní mezník v postproduktivním věku, kdy zakládá jiné specif. problémy, většinou již neeliminované opětovným sňatkem. Z demogr. hlediska pozbylo o. jako hromadný jev na významu, protože už min. ovlivňuje ---'demografickou reprodukci, resp. ---'porodnost (zajímá dnes spíše historickou demografii). Sledování o. úzce souvisí se sledováním ---,úmrtnosti. Koeficient ovdovění o. udává poměr ovdovělých osob ke střednímu stavu osob žijících v manželství, zvlášť za muže a za ženy, většinou ve věkové kohortě. O. žen je v současné době zejm. v Čechách výrazně frekventovanějším případem než o. mužů vzhledem k vyšší úmrtnosti mužů. Podobně jako u ---'rozvodovosti lze sledovat proces zániku manželství úmrtím jednoho z partnerů v závislosti na době trvání manželství. Pravděpodob­ nost o.lze vypočítat z tzv. tabulek ovdovění (viz ---.tabulky života). Často se sleduje proces zániku manželství jako celek, ze kterého se vyčleňují tři dílčí procesy: zánik manželství o. muže, zánik manželství o. ženy a rozvod. O. lze sledovat též podle příčin úmrtí. A: widowhood F: veuvage N: Verwitwen I: vedovanza

Lit.: viz -->demografie.

Vod

o v I i v ň O v á ní - činnost zaměřená ke změně postojů, názorů a záměrů spoluúčastníků ---'sociální interakce. Platí-li podle P. Watzlawicka zák!. poučka o ---'sociální komunikaci "není možno nekomunikovat", platí ve stejné míře i tvrzení "není možno neovlivňovat", dojde-li k soc. interakci. O. patří k ---'sociálním technikám, resp. všechny soc. techniky vedou k nějakému o. O. je vždy vzájemné. Děje se a je zprostředkovánoverbální komunikací, ale i ---.neverbální komunikací, ---'výkonovým sdělením. Verbální projevy o. souhrnně v čes. zemích zpracoval J. Grác (Persuázia, 1985). Mezi způsoby o. kognitivní sféry řadí vysvětlování, objasňování, poučování a ukazování či demostraci, které věnoval zvl. pozornost. Tato o. se týkají i ---'motivace a mají přímé a nepřímé formy. Z přímých forem přicházejí nejčastěji v úvahu příkazy a zákazy a o. sugestivním působením buď "mužským" (mimořádně hlasitými příkazy), nebo "mateřským" (vemlouvavou citlivou řečí). Mezi nepřímé způsoby o. motivační sféry patří sliby a pohrůžky, příp. ---.odměny a tresty. Experimentálně byla jejich účinnost zkoumána pomocí různých taktických kroků a ---'konfliktní strategie. Neverbálně lze ovlivňo­ vat účinně pohledy, přičemž je důležitá jejich interpretace těmi, kteří jim jsou vystaveni. Např. max. objem pohledů může být příjemcem interpretován jednou jako mimořádný zájem, jindy jako vpád "vetřelce". Význam pohledů je dotvářen kontextem, do něhož jsou začleněny. O. závisí i na tom, do jaké vzdálenosti se k druhému při­ blížíme (vstoje nebo vsedě). V horizontální rovině lze nalézt mezikruží, v němž je druhý člověk vnímán jako "pří­ tel"; překročí-li se jeho hranice oddálením či přiblížením, je druhý vnímán jako "nepřítel" (viz ---'proxemika). Ovlivňovat druhé je možno i fyzickými postoji, úpravou zevnějšku, dotekem, gesty, pohyby apod. Zvl. pozornost byla věnována mimoslovnímu chování lidí, kteří se snaží druhé podvést. Největší pozornost při studiu o. je ale věnována verbálnímu i neverbálnímu přesvědčování, jehož charakteristickým znakem je vysoká míra subjektivní jistoty správnosti, zdůvodněnosti toho, kdo přesvědčuje, jeho vnitřní osobní zaujatost, angažovanost a dobrovolnost. Mezi nejefektivnější prostředky přesvědčování patří např. barva hlasu, dynamika slovního projevu, důvěryhodnost hovořícího atd. (viz ---'paralingvistika). Přímé verbální pře­ svědčování se projevuje vyjadřováním souhlasu a nesouhlasu (s výhradou či bezvýhradně), argumentací a protiargumentací. Mezi nepřímé formy verbálního pře­ svědčování patří umění klást otázky, které vedou ke změ­ ně přesvědčení, výzvy a zveřejňování vlastního přesvěd­ čení. P. Watzlawick věnoval značnou pozornost tzv. paradoxním způsobům o.: změně rámce, důrazu na část

místo na celek, paradoxnímu udivení, zablokování toku destruktivního myšlení a paradoxních příkazů, příp. unavení druhých detaily, užití emocionálně pozitivních slov, předběhnutí výtky, jednání typu "jako kdyby...", vyhýbání se negativním formulacím apod. Nonverbální přesvěd­ čování používá většinou emocionální prostředky a vykazuje mj. různou míru agresivity, od výhružných gest až po projevy násilí. V s-gii se o. studuje v souvislosti s interakčními procesy v ---.malých skupinách (viz též ---'sociometrie), s chováním ---'autoritářských osobností, s působením ---'propagace, ---'reklamy, s jevy jako ---'populismus apod., ale i s procesy, jako je ---'socializace a ---'resocializace, ---'učení. Proces o., zejm. v nepřímých formách, je bezděčnou i záměrnou součástí s-gického ---'interview a v menší míře i ostatních pozorovacích technik. Příprava terénního šetření by se měla zaměřit i na eliminaci nežádoucího o. (ze strany ---.tazatele i ---'respondenta). A: influencing, affection F: influence N: Beeinflussung I: influenza, condizionamento Lit.: Grác, J.: Persuázia. Bratislava 1985; Watzlawick, P.: The Language of Change. New York 1978. Kři

747

I. svazek

A-O Vydalo Karolinum, vydavatelství Univerzity Karlovy, Ovocný trh, Praha I, Praha 1996 Vychází s finanční podporou Fondu pro vydávání vědecké literatury AV ČR Prorektor-editor Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. Typografie Martin Dyrynk Zlom Oleg Man Vydání 1. Vytiskla tiskárna IMPRESO, s.r.o., Žďár nad Sázavou

ISBN 80-7184-164-1 (I. svazek) ISBN 80-7184-311-3 (soubor)