Velký sociologický slovník, svazek 2

V 11K j

sociologicky SID VN i K

Prace na tomto slovniku organizacne a redakcne zajiSfoval Sociologicky ustav Akademie vect CR s pomoci odbomiku z dalsich akademickych a univerzitnich pracoviSf v ceskych zemich i v zahranici. Vykonnd redakcni skupina Sociologickeho ustavu A VCR: vedouci: Jin Linhart t (1988-1990), Alena Vodakova (od r. 1990) dlouhodobi clenove: Vlasta Fiserova, Klara Goldsteinova, Ladislav Hrdy, Otilie Kaitmannova, Hana Mankova Redakcnf rada: vedouci: Miloslav Petrusek dlouhodobi clenove a nejblizsi spolupracovnici: Ivo Bayer, Michal Illner, Jaroslav Kapr, Jan Keller, Alena Miltova, Jifi Musil, Jin Nehnevajsa t, Jan Sedlacek, Zdenek Strmiska, Jan Vlaci! Bibliografickd spoluprdce: Vladislav Dudak, Jinna Moulikova, Alena Zdvofakova a pracovnici Filosoficke a sociologicke knihovny AV CR pod vedenim Frantiska Pospisila Technickd spoluprdce pi'i pocitacove pi'ipravi! Slovniku: pracovnici vypocetni laboratofe Ustavu teorie a hi storie vecty AV CR (do r. 1991) Lumir Gatnar, Michaela Proskova (od r. 1991)

UNIVERZITA KARLOVA VYDAVATELSTVf KAROLINUM PRAHA 1996

OBSAH

I.svazek Pruvodce slovnikem

..... 13

Tematicky heslar

..... 15

Seznam zkratek

..... 35

Slovnik A- 0

..... 37

II. svazek

© Hana Mafikova, Miloslav Petrusek, Alena Vodakova (za kolektiv), 1996 ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek) ISBN 80-7184-311-3 (soubor) ISBN 80-7184-164-1 (1. svazek)

Slovnik P - Z

.... 749

Biograficka pfiloha

... 1459

2. DALSI ZKRATKY, POU2IV ANI<: POUZE V BIOGRAFICKE PRILOZE

SEZNAM ZKRATEK 1. ZKRATKY POU2IV ANE V HESLOVE CASTI I V BIOGRAFICKE PRILOZE

africky a jint~ americky anglicky antroplogicky a podobne asijsky a tak dale belgicky biologicky britsky casopis ceskoslovensky cesky demograficky demokraticky delnicky dialekticky e¥.onomickY empiricky eventualni evropsky filozoficky finsky francouzsky geograficky hebrejsky historicky holandsky hospodafsky idealisticky ideologicky individualni italsky kapitalisticky katolicky kolektivni komunisticky kulturni

afr. aj. am. angl. antropol. apod. a'[j. atd. belg. bioI. brit. cas. csl. ces. demogr. demokr. del. dial. ekon. empir. event. evrop. fil. fin. fr. geogr. hebr. hist. hoI. hosp. ideal. ideal. individ. it. kap. karol. kolekt. kom. kult.

kupfikladu kvan titati vni kvalitativni latinsky Iiterarni literatura leta (20. leta apod.) mad'arsky marxisticko-Ieninsky marxisticky matematicky materialisticky maximalni metodologicky mezinarodni mimojine minimalni naseho letopoctu nabozensky napi'iklad narodni nemecky obyvatelstvo organizacni politicky polsky popi'ipade pfed Kristem po Kristu pi'ed nasim letopoetem psychicky psychologicky pi'irodni pfipadny respektive

kupr. kvant. kval. lat. liter. lit. I. mad'.

rn.-l. marx. matem. mater. max. metodol. mezinar. mj. min. n.1. nab. napf. nar. nem. obyv. org. polit. pol. popi'. pf.Kr. po Kr. pr.n.1. psych. psychol. pfir. pfip. resp.

revolucni rakousky rok rusky recky severni skupinovy slovensky socialisticky socialni sociologie sociologicky sovetsky specificky specialni spolecensky statisticky stoleti svaty svetovy spanelsky svycarsky tak zvany technicky technologicky teoreticky to jest to znamena umelecky utopicky vei'ejny vectecky vychodni vyzkumny vyznamny zakladni zapadni zejmena zvlaste

revel. rak. r. rus. fec. sev. skup. slov. social. soc. s-gie s-gicky SOY.

specif. spec. spol. statist. st. sv. svet. span. svyc. tzv. tech. technol. teor. tj. tzn. umel. utop. vel'. vect. vych. vyzk. vyzn. zakl. zap. zejm. zvl.

arabsky australsky brazilsky cinsky dansky hlavni indicky izraelsky jugoslavsky kanadsky katedra narozeny nedokonceny nizozemsky orientovany otazka posmrtny pracoval, pracovni

arab. austral. brazil. cin. dan. hI. indo izrael. jugosl. kanad. kat. nar. nedok. nizozem. orient. ot. posmrt. prac.

prezident problem, problematika profesni protes tan tsky prumyslovy pfedseda pfedstavitel pfeklad, pfekladatel preloZiI puvod, puvodni redakce, redaktor rumunsky i'editel specializovany (i specialni) spoluautor

prez. probl. prof. protest. prum. pfeds. predst. prekl. prel. puv. red. rumun. i'ed. spec. spoluaut.

spolueditor spolupracovnik spoluzakladatel studoval, studujici sefredaktor svedsky univerzita vedl, vedouci vydal, vydavatel vypracoval vytvoril zabyvajici zalozil zakladatel zamei'eny znamy zpracoval

spolued. spoluprac. spoluzakl. stud. sefred. sved. univ. ved. vyd. vyprac. vytv. zabyv. zal. zakl. zamef. zn. zprac.

Poznamka: Zkratky platf pro jednotne i mnozne cislo, pro vsechny rody a pady; v pfipade pl'idavnych jmen plati i pro odvozena pfislovce; mohou se vyskytnout i ve slozenych slovech (celosvet., nenab., neved. apod.). Krome uvedenych zkratek se mohou vyskytnout ust
pamef

lost! -tantropogeneze, problematikou variability, morfologie a funkce lidskeho organismu v procesu -tfylogeneze eloveka. Soueasna p. je velice uzce spjata s -tfyzickou antropologii. Ve svych vyzkumech vzniku a vyvoje eloveka se opira 0 poznatky paleontologie, biologie, genetiky, primatologie, etologie, ekologie, osteologie, geologie, hiochemie, prehistorie aj. A: palaeoanthropology F: paleoanthropologie N: Palaoanthropologie I: paleoantropologia Sou

pac i e n t viz nemoc, skupina svepomocna, sociologie mediciny p a ci fi s m u s - (z lat. pax = mir) - puvodne druh -tnabozenskeho hnuti vychazejiciho z biblickeho pfikazani "nezabijes", ktere hlasa mir, odsouzeni vsech -tvalek a "neodporovani zlu nasilim". P. nerozlisuje mezi valkami spravedlivymi a nespravedlivymi, vede vefici k odporu ke vsem valkam a k odmitani vojenske sluzby. U nekterych nab. -tsekt jde odpor tak daleko, ze odmitaji i ozbrojene pofadkove hlidky. P. lze chapat jako vnitfni princip odmitani -tmisili, jako individ. -tetiku, nebo jako toto pfesvedeeni transformovane do kodexu jednanL Nejcharakteristietejsi pro zap. mysleni 20. st. je p., ktery kombinuje etiku p. s participaci na jiz existujicich polit. systemech, aniz se snazi 0 postulaci monoliticke nab. etiky. Prvni projevy p. muzeme najit jiz v dobach raneho kfestanstvi ve starem Rime. S dalSimi projevy p. se muzeme setkat v mysleni nekterych pozdne sti'edovekych sekt. Bez viditelnych filiaenich vztahu k nim, ale z podobne biblicke inspirace se napf. v 16. st. vynofuje p. protestantskych anabaptistu (menonitu) a v 17. st. mirova poselstvi kvakeru. Krome toho se na utvafeni p. podilelijednotlivi vyznamni myslitele, teologie P. Chelcickiho, pacifisticke ueeni L. N. Tolstiho a mysleni M. K. Gtindhtho, ktery formuloyal koncepci pasivnlho odporu, pouzivani technik -tnenasili k dosazeni polit. nebo soc. cilu. Teprve v nedavne doM se utvofily i nenab. formy p. Pacifisticke nab. organizace a -tmirova hnuti existuji v mnoha zemich sveta. A: pacifism F: pacifisme N: Pazifismus I: pacifismo Lit.: Brock, P.: Pacifism in Europe to 1914. Princeton 1972; Brock, P.: Twentieth Century Pacifism. 1970.

Kas

paleoantropologie - (z fec. palaios = stary, starobyly) - antropoL disciplina zabyvajici se studiem zakoni-

p a leo d e m 0 g r a fi e - tez prehistoricka demografie - soucast -tdemografie zabyvajici se populaenim vyvojem v prehistoriina zaklade archeologickeho a paleantropoL materialu. Metody paleodemogr. vyzkumu rozvinuli zejm, madarSti autofi G. Ascddi a J. Nemeskiri (1970). Jsou zalozeny na studiu zachovanych lidskych koster z odkrytych pohi'ebisf. V ceskych zemich lze tuto metodu pouzit pro obdobi od 6. do 12. st. P. ovei'uje napi'. hypotezy o vyvoji urovne plodnosti a urnrtnosti (-tnadeje doziti se trvale pohybovala v mezich 22-25 let, dlouhodobejsi pokles pod tuto hranici znamenal postupne vymirani populace). A: palaeodemography F: paleodemographie N: Palaodemographie I: paleodemografia Lit.: Nelistllpn.v, E.: Demografie pravekych pohfebiSi. Praha 1983; Stioukai, M.: Praveke a rane stfedoveke populace. Demografie, 17,1975.

Pav

paleopsychologie viz Volkerpsychologie pam e f - zpusobilost organismu ukladat, tfidit a poskytovat si informace, resp. vyvolavat -tinformace (A. Baddeley, 1982). Misto informace se ve vyse uvedenem vztahu uVaZuje tez 0 zkusenosti, vyzn, -tprozitcich. Uchovavana a pouzivana zkusenost umoznuje dokonalejsi -tadaptaci zivotnim podminkAm, V tomto smyslu tvofi p. uzkou funkeni jednotu s procesem -tuceni, jimz se uskuteenuji zmeny psych. Cinnosti na zaklade zkusenosti. P. samu nelze chapat jen jako sklad informaci, nybd jako system, v nernf probihaji operace vyberu, uchovavani, vybavovani (vyhledavani) informaci. Tento system se tvofil a zdokonaloval v evoluci a jsou jim v pods tate vybaveny organismy vsech vyvojovych stupiiU, Rozlisuje se sirsi a uZSi vyznam pojmu p.: v sirsim smyslu znamena uchovavani a uzivani zkusenosti vubec ("pamet pro chovani"), v uzsim smyslu znamena vedomou reprodukci zkusenosti ve forme vzpominek a vedeni ("pamet pro vedeni"). P. v uzsim smyslu se dale deli na p. kratkodobou a dlouhodobou: prvni znamena uchovani informace jen pro ziomek vteriny nebo nejvyse jednu az dye minuty; druha je jiz zalozena na prepracovani senzoricky danych informaci v dlouhodobejsi 749

panstvi charismaticke

pamH historicka

pametni stopy a znamemi trvalejsi zapamatov{mi informaci a jejich vybavovani ve vzdalene budoucnosti. Simultinne se tez uZivaji terminy doeasna a trvala p. D1ouhodobou (trvalou) p. tfidi E. Tulving (1972) dale na epizodickou (vzpominky) a semantickou (vedeni, ~poznatky). P. je zakl. biopsych. danosti eloveka a umoznuje nabyvani zkusenosti a jejich vyuziti (/. Sipos, 1978). Vybavovani obsahu p., resp. vzpominek, se deje nekolikerym zpusobem: umyslne nebo neumyslne (spontanne), mechanicky nebo logicky, ve forme slovni (verbalni) nebo obrazove (ikonicke). Pfedpokladem pro trvalejsi zapamatovani vedomostije umyslne ueeni (memorovani) ajejich pouzivani v praxi. Zapamatovani je tim ueinnejsi, eim tesnejsi vztah rna to, co rna byt zapamatovano, k einnosti, kterou elovek provadi, a eim vice je spojeno s jeho potfebami, zajmy a aktualnimi ukoly (W. L. Szewczuk, 1968). Protikladem zapamatovani je zapominani, ztrita zpusobilosti vedome si vybavit ureity pamefovy obsah. Uplatnuje se zde princip nepouzivani: zapominame to, co nepouzivame (at uz je to nepouzivani v praxi, nebo neopakovani "v duchu"). V zapamatovani se uplatnuje ~motivace, a tim i city, ale negativnimi city akcentovanou zkusenost marne naopak sklon zapominat. Okamzita neschopnost vybavit si urCitou informaci jeste neznamena, ze se z pameti "vytratila", muze jit pouze 0 to, ze nebyla "nalezena" vyhledavacimi procesy. Proto pro dlouhodobe vedome zapamatovani je nutne, aby poznatky byly uspofadany, aby v p. tvofily ureity system. Drastickou podobou easteene nebo uplne ztraty p. je tzv. amnezie, jejiz nektere formy mohou byt chapany jako obranne reakce, stejne jako tzv. motivovane zapomenuti (napf. jmena nesympaticke osoby), ktere souvisi s potlaeovanim urCitych zazitku (viz ~vytes­ neni, ~mechanismy obranne). Na zaklade rozsahlych experimentalnich vyzkumu byly vytvofeny ruzne modely p. (napf. R. Ch. Atkinson, 1968, aj.). Je duletite, ze se p. podiJi na vytvareni soc. vztahii, roli, hodnot a na jejich stabilizaci v normy, zvyky, kult. vzory. Tzv. kolektivni pamet uchovava vyzn. spoleene zazitky, zkusenosti. Mechanismy "vyh!edavani" jsou nekdy vazany na spol. zmeny, pfevraty. D1ouhodoba kolekt. pamet byva nazyvana historickou pamHi. Na rozdil od individ. p. nejsou vsak tyto pojmy ved. specifikovany, pracuje se spiSe s analogiemi. Pojem ~socialni pamet' by va vazan bud' na charakter informaci, ktere p. uchovava, nebo byva chapan jako zminena kolekt., pfip. hist. p. A: memory F: memoire N: Gedachtnis I: memoria

pam e t' his tor i c k a viz archeologie vedeni, pamet' p amet' sku pinov a viz pamet' socialni

pam et' so ci a I n i - vyznamove dvojznaeny pojem, ktery muze oznaeovat: 1. to, co si pamatuje (tzn. aktualizuje v podobe vzpominani) individuum, pokud obsahem teto ~pamHi jsou soc. jevy, procesy a udalosti (p.s. individua); 2. to, co si pamatuje, na co se rozpomina a co pouziva nejake spo!eeenstvi (p.s. skupiny, naroda, kult. okruhu, event. lidstva). Ze s-gickeho hlediska se pojmem a problemem p.s. poprve systematicky zabyval M. Halbwachs v pracich Les cadres sociaux de La memoire (1925) a Memoire et societe (1949), v nichz ukazal, ze pamet neni mechanickou schopnosti regis trace probihajicich jevu, konzervace dojmu, pozorovani Ci ideji, ale ze spoeiva na kontinualni rekonstrukci minulosti pamatujicim si a vzpominajicim subjektem. Tato rekonstrukce muze pod!e HaLbwachse probihat jen diky tomu, ze elovek pam k ureite ~spolecenske skupine, ktera vytvafi spol. ramec (cadre social) kazdeho procesu pamatovani, ze pfislusi ke tfide, narodu, strane, cirkvi Ci jine skupine, s niz se identifikuje. Zmena skup. pfislusnosti proto nutne znamena take "rekonstituci" vzpominek. Specifika ruznych soc. skupin v mznych hist. epochach pusobi na rozsah a charakter skupinove pamHi. Jak patmo, jde u HaLbwachse v zasade o uvahy 0 soc. determinaci individ. pameti, i kdyz pojem p.s. u neho take figuruje. P.s. se pozdeji zabyval mj. P. L. Berger, ktery ukazal, jak individuum v kazde jednotlive vyznamnejsi etape sveho zivota "nove piSe" svuj zivotopis, jak odlisne klade akcenty, jak vytesnuje urCite udalosti a jine zaklada do odlisnych kontextu atd., aniz nutne vedome podvadi nebo kamufluje. Obsahem p.s. jsou podle estonskeho filozofa 1. Rebanea: 1. vedeni v nejsirsim smyslu (veetne navyku a dovednosti); 2. logicka struktura mysleni (veetne matem. procedur); 3. soc. hodnoty. Socialni informace je fixovana a pfedavana pfedevsim prostfednictvim znakovych a dalsich sdelovacich systemu. Nositeli soc. informace jsou take vyrobni prostfedky a spo!. vysledky prace, tedy "materialni kultura vcelku" a system spo!. vztahu. Existence fixovane, pfenasene a aktualizovane p.s. je pfedpokladem rozvoje vedeni obecne a ~vedy zvl., ~tradice a hist. vedomi. Pojmy p.s. a historicke vedomi se nekryji, hist. vedomi je vsak pod mine no existenci p.s. jako kumulovane a aktualizovane informace 0 minulych soc. udalostech, jez se z ureite perspektivy a zejm. z h!ediska ureite soc. potfeby ei funkce jevi jako hist. relevantni nebo irelevantni. Lit.: Adams, 1. A.: Human memory. New York 1967; Baddeley, A. D. The Obsahy p.s. jsou vzdycky znovu bud' aktualizovany, nebo Psychology of Memory. New York 1976; Hilltzmall, D. L.: The Psychology of Learning and Memory. Oxford 1978; SiIlZ, R.: Gehirn und Gadachtvytesnovany, pfieemz procesy aktualizace a vytesneni jsou nis. Stuttgart 1979; Sipo"" I.: Psychologia pamati. Bratislava 1978. Nak interpretaenimi procedurami, ktere zaviseji na lidskych po750

tfebach a aktivitach. Souvisejici pojem tradice se dale asociuje s pojmy modemost, konzervatismus, pokrok, regres atd. Pojem p.s. souvisi take uzce s aplikaci ~biograficke metody v s-gii. A: social memory F: memoire sociale N: Sozialgedachtnis I: memoria sociale Lit.: Berger, P. L.: (1966) Pozvani do sociologie. Praha 1991; Halbwachs,. M.: Memoire et societe. Paris 1949; Reballe, 1.: Principy socialnoj pamJatl. Filos()fskije nauki, 1977, C. 5; Reballe, 1.: Kategoria "pami~ci spoleczneJ". Czluwiek i swiatopoglqd, 1982, C. 1,2.

Mil pan e I viz setfeni panelove p ansocio logism us - (z fec. pan = vse) - snaha rozsifit sferu vedni kompetence s-gie i na ty fenomeny, ktere nejsou s-gicky vysvetlitelne nebo nejsou vysvetlitelne dostateene. P. je vlastne ad absurdum dovedenou E. Durkheimovou ideou, ze ~socialni jevy mohou byt vysvetleny jen samy ze sebe, nikoliv reduktivnim krokem na Uroven jinych jevu nesoc. povahy. P. se nekdy oznaeuje take jako ~sociologicky imperialismus. Neni vsak mozne jej zamenovat za opravnenou snahu s-gie dopliiovat partikularni vykJady jednotlivych spec. ved vyklady s-gickYrni. Podstatou s-gie je prave to, ze partikulami jevy uvadi do dalSich souvislosti, ktere spec. vedy neberou vicemene vedome v uvahu, napf. ekon. jevy do souvislosti s jevy nab., pravnimi Ci estetickymi apod. Proces sociologizace nekterych vednich obom, napf. ekologie, nelze chapat jako vyraz pansociologismu. A: pansociologism F: pansociologisme N: Pansoziologismus I: pansociologismo Pet pan s t vi - kategorie popisujici strukturu mocenskeho uspofadani spoleenosti. Do s-gie ji zavadi M. Weber, ktery zahmuje mezi formy p. v sirokem vyznamu prave tak monopolni postaveni vyrobce na trhu, jako otcovskou moe v ramci patriarchalni rodiny, moc vrchnostenskou, ufednickou i statni. V uzsim slova smyslu chape Weber p. jako ~moc zalozenou na pocitu zavaznosti vuei ~autorite, ktera vyzaduje podrobeni ze strany ovladanych. Struktura katdeho p. je dana typem vztahu mezi panem, mocenskym aparitem a ovladanymi. Tyto vztahy mohou byt ospravedlnovany v oeich zueastnenych 3 zakl. zpusoby, ureujicimi tyto typy p.: 1. panstvi charismaticke, spoeivajici na osobni autorite pana, jet se zaklada na vife v jeho neobyeejne schopnosti nab. ei svetskeho charakteru (viz ~charisma, ~vudcovstvi charismaticke); 2. panstvi tradicni, odvozujici osobni autoritu pana a jeho rodu z ~tradice, tj. z posvitne neporusitelnosti zdedenych pomeru; 3. panstvi legalni, spoeivajici na vife v zavaznost

~prava, pfijatych pravnich pravidel, ktere ma neosobni povahu. Ve svych hist. analyzach Weber pracuje nejeasteji s typem tradieniho p., v nemz rozlisuje p. patriarchalni, p. patrimoniaIni, p. honorace, ruzne typy feudalismu aj. Weberovo rozliseni patrimonialniho p. a !egalniho p. se stalo cennym pro analyzu modemich forem ~byro­ kracie. Koncepce p. charismatickeho rna klieovy vyznam pro rozbor vzniku totalitnich hnuti. Weberova koncepce p. je v mnoha oh!edech inspirovana pojetim dejin O. Gierkeho, vychazi vsak i z vlastnich Weberovych analyz antickeho sveta a protikladnosti fec. a perskeho vyvoje i z materialu shromazdenych k s-gii nabozenstvi a z rozboru fungovani parlamentnich demokracii Weberovy doby. Teorie p. u Webera nema evolueni charakter, jednotlive typy se prostupuji a volne kombinuji. Kazdy z typu p. pfitom generuje jina napeti a konflikty. Pro charismaticke p. byva osudovy problem nastupnictvi, tradieni p. je zatizeno problemem ekon. neuCinnosti, p. legalni nedokaze vyfesit problem participace zueastnenych na moci a usti do strnulosti byrokratickeho panstvi. Weberova teorie p. obsahuje prakticky vsechny zasaani problemy ~sociologie politiky a modemi politologie. Samotny Weberuv koncept p. pfevzal napf. R. G. Dahrendorf, ktery jej ovsem zuzil fakticky jen na typ p. legalniho ve snaze zduraznit dominantni ulohu velkych organizaci v procesu vykonu moci v podminkach modemi spoleenosti. Konflikty vyvolane pusobenim tech to organizaci meni zasadnim zpusobem povahu klasickych tfidnich konfliktu prvni poloviny 19. st. Weberova teorie p. ukazuje, jakymi zpusoby byva soc. ~donuceni transformovano v ~konsensus, jakymi zpusoby se ustavuji soc. akceptovatelne formy vykonu moci. Proti naivnim trznim pfedstavam ukazuje, ze distribuce odmen ve spoleenosti byva funkci distribuce moci. Tento aspekt rozviji ve sve teorii distribuce G. E. Lenski, ktery v polemice se strukturalnim funkcionalismem dokazuje, ze distribuce zadanych statku v dane spoleenosti neni odrazem systemovych potfeb spoleenosti, nybrz vyrazem dane mocenske struktury, tedy existujiciho systemu panstvi. A: domination F: domination, domaine N: Herrschaft I: dominio Lit.: Dahrelldorf, R. G.: Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft. Stuttgart 1957; Lellski, G. E: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. 1966; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1925.

Kef

pans t vi b yro k ra ti cke viz panstvi pan s t vic h a r ism a tic k e viz charisma, panstvi, vudcovstvi charismaticke 751

par a ps ycho logie

panstvi legalni

pan s t v I leg a I n I viz panstvi pan s t v i t r a d i c n i viz panstvi, poddanstvi, tradice pan t e ism u s viz buh, transcendentalismus pan teo n viz lamaismus, polyteismus pap e z - (z lat. papex, zknlceneho tvam papa pontifex = otec veleknez) - podle katol. verouky hlava krestanske -'cirkve, dnes tedy de facto cirkve fimskokatolicke, a zaroven statu Vatikan. Chape se jako zastupce Krista na zemi. Kristus udajne tuto hodnost odevzdal pred svou smrti apostolu Petrovi. Apostolska Iinie rimskeho papdstvi je povazovana za vyzn. stvrzujici znak pravosti katol. cirkve. Hist. vznikl p. z rimskeho biskupa v dobe padu iimske riSe. R. 756 daroval fr. kral Pipin Kratkj p. uzemi po Langobardech a vznikl papezsky stat. Dnes je p. nejvyssim hodnostarem katol. -'duchovenstva, stoji v cele biskupskeho sbom, je to nejvyzn. role a urad v obci katol. veficich, ktere jsou spojeny s velkou -'autoritou a -.dustojnosti; pocty prokazovane p. hranici s -'adoraci. P. je volen sborem kardinalu. Titulovani "svaty otce" zduraznuje paternalismus cirkve. Casto zpochybnovana doktrina "neomylnosti" p. se vysvetluje jako trvala platnost cirkevnich dogmat p. vyhlaSovanych, jeho vYroku 0 vecech viry a mravu "ex cathedra" (z moci ufadu), nikoliv jako neomylnost vsech jeho slov a skutku. Funkce p. byla vzdy spojena s intervenci do svetskeho deni, do svet. politiky. Zvl. ve stredoveku byla moc p. znacna. Papezske pozehnani a papdska klatba rozhodovaly 0 zivote lidi, existenci statu, obsazeni kralovskych a cisafskych trunu apod. P. vyhlasoval -'kfizove vypravy, v konecne instanci rozhodoval 0 -.herezi. Personifikoval moc cirkve, ale v urCitem obdobi mel i velkou osobni moc, ktera nebyla vzdy propojena s odpovidajicimi charakterovymi kvalitami. Prakticke uplatnovani papdske a cirkevni moci se stalo pfedmetem spo\. kritiky a iniciovalo -'nabozenska hnuti za oeistu cirkve i kfestanskeho nabozenstvi (viz -.husitstvi, -'reformace, -'protestantismus). Odstepene cirkve fimskeho p. neuznavaji. Ale jiz drive existovaly vnitrni rozpory v cirkvi, tykajici se jejiho vedeni (viz -'schizma). V soucasne dobe je vliv p. i cirkve na svet. deni omezen na snahu 0 duchovni pusobeni, 0 podporu -'miroveho hnuti a 0 soc. politiku (viz -'nauka cirkve socialni, -'encykliky papezske). V tomto smeru se vyzn. angazuje zejm. p. Jan Pavel II. (od r. 1978), ktery se stal obecne uznavanou autoritou nejen kfeslanskeho sveta. Specifikou role p. a jejimi hist. promenami se zabyva -.sociologie nabozenstvi i -'historicka sociologie a -'sociologie politiky. A: pope F: pape N: Papst I: papa 752

Lit.: Gelmi, 1.: (1989) PapeZove. Praha 1994; Kowalski, 1. W.: Encyklopedie papezstvf. Praha 1994; viz tez --tsociologie nabozenstvi.

Vod, VoO

par a dig m a - (z fec. paradeigma = vzor ve smyslu ideji jako vzoru empir. sveta) - spolecny vzor -.vedy v urCitern obdobi, -'model, ze ktereho vychazeji vnitfue jednotne tradice ved. vyzkumu (napr. tradice ptolemaiovska, kopernikovska, newtonovska apod.), urcita stmktura predstaY, hodnot a postupu. Je to ustfedni pojem ve -'filozofii vedy T. S. Kuhna, ktery na zaklade hist. rekonstmkce podava v dile The Structure of Scientific Revolutions obraz vyvoje vedy jako pfechodu od jednoho p. k druhemu. Tento pohyb se uskutecnuje jako sled kumulativnich stadii (tzv. normalni veda) pferusovany revo!. zlomy. Obdobi normalni vedy predstavuje vlastni artikulaci p., kdy se ved. program soustfedi na jeho rozpracovani do hloubky (feseni hlavolamu) a na vycerpani vsech jeho vnitfnich moznost]. Zadne jednotlive p. vsak nemuze uspokojive vysvetlit vsechny problemy, ktere pfed vedou vyvstavaji. Nevyfesene problemy poukazuji na meze explanacnich schopnosti p. a vedou nasledne ke vzniku anomalii, kdy se pravidla normalni vedy stavaji neurCita a nespolehliva. I nektere anomalie mohou vsak byt vyfeseny v ramci daneho p. jeho modifikacL Setrvavaji-li anomalie navzdory temto pokusum, nastava revol. situace provazena obrovskym tvurcim ozivenim a radikalnimi nazorovYmi stfety. To je jiz znamkou pfechodu k novemu p. Jednotliva p. jsou v Kuhnove pojeti vzajemne nesoumefitelna a znamenaji radikalne odlisny pohled na svet. Zasada nesoumefitelnosti p. se stala pfedmetem caste kritiky z fad teoretiku vedy. Dale byly kritizovany Kuhnovy tendence k relativismu, protoze do procesu hodnoceni jednotlivych teorii podle neho zasadne vstupuji externi faktory, pfedevsim individ. a soc. psychologie. Pojem p. v analyze pohybu vedy poukazuje k obecnejsimu trendu ve filozofii vedy - ke zkoumani zmen ve vede nikoli na zaklade logicke rekonstrukce, ale jako hist. procesu, ve kterem jsou jednotlive teorie vnitfne spojeny ve vetSi celky. Pojem p. se dnes bezne uziva i mimo oblast filozofie vedy (viz -'paradigma sociologicke, -'struktura sociologie paradigmaticka). A: paradigm F: paradigme N: Paradigma I: paradigm a Lit,: Kuhn T.S.: (1965) Struktura vedeckych revolt1cif. Bratislava 1981; Lakatos, I. - Musgrave, A. eds.: Criticism and the Growth of Knowledge. Cambridge 1970; Parusnikovd, z.: Kriticky racionalismus a jeho vyustenf. Praha 1989; Vicenik, 1.: Spory 0 charakter metodo16gie vied. Bratislava 1988.

cedury, ktera rna ucinit zjevnymi vsechna vychodiska a pojmy, jd byly pouzity pri analyze urCiteho soc. jevu. Funkci s-gie je podle Mertona formulovat logicky Cista, vzajemne provazana a empir. dolozena tvrzeni 0 soc. stmktufe a jejfch zmenach, chovanf cloveka v jejfm ramci a 0 dusledcich tohoto chovan!. S-gie muti byt paradigmatizovana, nema-li se zmenit ve slohova cviceni. Merton totiz nepfipouStf, ze by mohla s-gie casti sve produkce byt spiSe Iiteraturou nd vedou, jak je dnes, zejrn. v postmodernim kontextu, pfipousteno. Paradigma rna umoznit kontrolu pouzitych pojmu, zmensit pravdepodobnost nepromysleneho zavadenf novych pfedpokladu a prispet ke kumulativni povaze s-gie jako vedy. Prikladem mertonovske paradigmatizace je jim samotnym vyvinuta typologie individ. adaptace nebo jeho paradigma s-gie vedeni. Nekdy se v tomto smyslu mluvi 0 paradigmatizovanych vednich oborech. Ma se tim na mysli, ze jsou vybudovany spiSe k obrazu scientistickeho modelu vedy: ekonomie je v tomto smyslu (i ve smyslu Mertonova uziti pojmu paradigma) vice paradigmatizovana nez s-gie, psychologie vice nd antropologie atd., 0 coz Ize samozrejme vest nekonecny spor. Z. Neubauer konstatuje, ze jednotliva paradigmata pfedstavuji odlisne pojeti vedeckosti, takze tamz veda mefena ruznymi paradigmaty bude ruzne vedecka. Chape-li se pojem paradigma nikoliv v mertortovskem, ale kuhnovskem smyslu, pak s-gie vzhledem ke sve multiparadigmaticnosti musi byt chapana jako veda v pfedparadigmatickem stadiu, resp. neni vedou ve smyslu pfir. ved a pfi pfisne interpretaci pojmu paradigma neni vedou vubec. Dejiny s-gie jsou dejinami stridani i koexistence paradigmat. Je proto vhodne vymezit pojem p.s. takto: jde o urCity specif. pohled na spo!ecnost nebo jeji podstatnou cast, ktery zahrnuje vyklad, teorii spolecnosti nebo jeji casti, ktery je proveden obvykle ve specif. jazyce a s pouzitim svebytne terminologie, opira se 0 specif. metodologii, vyplyva z ni nebo ji iniciuje, fesi relativne ustaleny typ problemu relativne ustalenymi postupy a opira se 0 pomerne stabilni okruh autorit, jejichz vedni aktivita slouzi jako model provozovani vedy. P.s. je tedy optika, teorie, jazyk, metoda, problematika a autorita. V jednotlivych konkretnich paradigmatech mohou byt jednotlive slozky zastoupeny s ruznou intenzitou. A: sociological paradigm F: paradigme sociologique N: Paradigma in der Soziologie 1: paradigm a sociologico

Par

Lit.: Merton. R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1949; Neubauer, z.: Zmena paradigmatu. Prostor, V, 1992, C. 20.

paradigma sociologicke - pojem zavedeny do -.sociologie Robertem K. Mertonem, ktery termin -'paradigma pouzil jeste pfed T. S. Kuhnem k oznaceni pro-

Pet

p aral elis m us k u I tu rnl viz konvergence kulturni

paralingvistika - (z fec. para- = vedle, spolu, mimo; lat. lingua = jazyk, fec) - obor, ktery studuje jazykovy projev, resp. fec z jinych hledisek nd -'Iingvistika (resp. jednotlive lingvisticke obory). P. se zabyva: 1. intenzitou hlasoveho projevu (pfedevsim tim, zda se mluvi pfilis tise nebo pfilis hlasite); 2. vyskou hlasu (zda se hovofi sopranem nebo altern, tenorem ci basem); 3. rychlosti feci (mefeno poctem vyslovenych slov za minutu); 4. objemem feci (mefeno poctem slov pouzitych ph jedne interakci); 5. plynulosti feci (zda se hovofi se zamlkami a pfestavkami uprostfed feci nebo plynule, "jako kniha"); 6. intonaci a melodii feCi (zda se hovoH mono tonne, tj, stale stejnym tonem, nebo naopak se "zpiva", tj. meni se v prubehu casu ton feci jako ve zpevu); 7. chybovosti feci (merenou fadou ruzne definovanych gramatickych i stylistickYch chyb); 8. spravnou vyslovnosti domacich i pfejatych cizich slov; 9. kvalitou feCi, zejm. jeji vecnosti Ude 0 to, zda je projev pfilis strohy, aZ autisticky, ci naopak se mnoha slovy v podstate nic nei'ekne); 10. clenenim, frazovanim feCi (zda plyne bez pauz Ci naopak je frazovana jako hudba, pfip. je pauzami pfilis roztrhana). Posledni problem, frazovani feci, se povazuje za jednu ze zakl. podminek srozumitelnosti feCi. Odlisuji se tzv. velke pfestavky zvane pauzy, ktere trvaji dele ndli jednu sekundu a oddeIuji od sebe semanticke oddily verbalniho sdeleni, a tzv. krMke pi'estavky, trvajici kratsi dobu nezli jednu sekundu, ktere mohou az zcela zmizet, aniz se na srozumitelnosti feci mnoho zmeni (napf. fr. vazani neboli liaison). U pfestavek a pauz se dale rozliSuje, zda jsou naplneny sumem (zvukem) nebo jsou zcela tiche. Stranky feCi, ktere studuje p., nesouviseji s vystavbou -'jazyka, nicmene hraji znacnou roli pfi jazykove komunikaci. S-gicky jsou zajimave i proto, ze casto vyplyvaji ze specif. soc. situace dane komunikace a do jiste miry take urcitou situaci vytvafeji. A: extralinguistics F: para-Iinguistique N: Paralinguistik 1: paralinguistica Lit.: Kfivolzlavy, 1.: Jak si navzajem 1epe porozumime. Praha 1988.

Kfi

par a log i k a viz psychologika par a m e d i c ina viz lecitelstvi pfirodni, povera parapsychologie - (z fec. "para" = mimo, vedle)puvodne studium jevu, ktere jsou svou podstatou psych., ale vymykaji se vysvetleni konvencnimi psychol. koncepty a stoji tak "mimo" teor. ramec -'psychologie, nyni i studium jevu, ktere mohou byt oznaceny jako parabiologicke a parafyzicke. Fr. badatele oznacovali tento obor jako metapsychologii, v USA se vzil nazev "psychical research" (psychicky vyzkum). K. Drbal a Z. Rejddk navrhli 753

pariament

parazitismus socililni

v r. 1967 zmenu nazvu na psychotroniku, protoze tradieni p. byla easto smesovana s -'okultismem. Termin p. se ustalil nejprve v Nemecku (zejm. vlivem H. A. E. Driesche) a odtud se rozsifil do ostatnfch zemL R. Amadou vymezil v r. 1957 predmet p. jako studium dvou existujfcich, ale dosud nevysvetlitelnych funkci: paranormalniho poznavani a paranormalniho vlivu psychiky na hmotu, ktery se obvykle oznaeuje jako psychokineza. Existuji vsak i jina, diferencovanejsi tffdeni parapsychol. jevu. V ramci paranormalnfho poznavani, resp. mimosmysloveho vnfmani (extrasenzoricke percepce), se rozlisuje zejm. telepatie jako paranormalni pfenos pfedstav a pocitu mezi osobami bez ueasti znamych smyslovych organu, kryptestezie, coz je vnimani objektu nedostupnych recepci znamych smyslovych organu, a proskopie, tj. poznavani budoucfch udalosti bez ueasti znamych zpusobu pfedvidanL Zvlastnim pfipademje tzv. psychometrie,jiz se rozumi paranormalni odezfrani historie urcitych predmetu bez moznosti pouziti znamych zpusobu takove identifikace (pojem se tez pouziva v aplikovane psychologii, ale ve zcela jinem vyznamu - viz -'psychometrika). Psychokineticke jevy spocivaji ve vyvolavani pohybu pfedmetu nebo fyzickych zmen urCit)imi osobami bez pusobeni znamych fyzikalnfch Cinitelu. S tim souvisi zv!. fenomen nazyvany v p. nem. terminem Spuk (strasidlo, resp. hi uk vydavajfci strasidlo) a projevujici se zvuky, pfip. svetelnymi fenomeny nevysvetlitelneho puvodu. Mater. orientovanou p. je tento termin chapan jako zvlastni pfipad psychokinezy, produkovane obvykle pubescentnim jedincem. Objektivni evidence techto fenomenu je vsak velmi nejista, stejne jako prekognice, tj. poznavani budoucnosti. Prekognitivni sny interpretoval J. W. Dunne (1927) jako "nevedome poznatky 0 budoucf udalosti" a prekognici vubec pak G. F. Hartlaub (1957) vysvetloval jako souvztaznou s nevedomou motivacL P. se hist. vyvinula z hnut! nazvaneho "psychicke zkoumani" a institucionalizovaneho r. 1882 v londynske Society for Psychical Research, ktere si kladlo za ukol zkoumat bez pfedsudku a pfedbeznych pfedpokladu a ve ved. duchu ty schopnosti cloveka (at uz skutecne, nebo mozne), jeZ se zdaji byt nevysvetlitelne obecne uznanymi teoriemi. Cleny teto spolecnosti byli znami vedci a filozofove (psychologove W. James a W. McDougall, biolog H. A. E. Driesch, fyzik O. J. Lodge, filozof H. Bergson aj.). R. 1928 vyzval W. McDougall vect. svet ke zkoumanf parapsychol. jevu a r. 1935 zacal J. B. Rhine, ktery v USA zalozil take prvni laboratof pro p., vyzkum se systematickym zkoumanim parapsychol. jevu a zavedl standardni kriteria pro vyhodnocovani dosazenych vysledku (statist. testy pravdepodobnosti). V r. 1960 byla zalozena laborator pro vyzkum parapsychol. jevu pri leningradske univerzite (L. L. Vasiljev) 754

a pozdeji take v Praze (z. Rejddk). P. si dlouho probojovavala cestu k ved. uznani a byla z ruznych stran ostfe kritizovana (c. E. M. Hansel, 1966, aj.). A: parapsychology F: parapsychologie N: Parapsychologie I: parapsicologia Lit.: BOllin, W. F.: Lexikon der Parapsychologie. Bern, MUnchen 1976; Eysenck, H. 1. - Sargent, C: Objasnene zahady. Praha 1994; Farkas, v.: Nevysvetlitelne zahady. Praha 1993; Rau, K. R.: Experimental Parapsychology. Springfield 1966; Rejddk, Z. ed.: Telepatie ajasnovidnos!. Praha 1970; Vasiljev, L. L.: Tajomne javy ludskej psychiky. Bratislava 1964.

Nak

pa razi tism u s so cialn i - (z fr. parasite, pfes lat. parasitus, to z rec, parasitos == prizivnik) - tez pfiiivnictvi stav, kdy jedinec, rodina, soc, skupina ci vrstva Zijf na ukor jinych lidi nebo polit. a hosp. systemu. Formy p.s: jsou velmi rozmanite, jejich jednoticim elementem vsak je neekvivalentni smena vlastni prace (zasluh) za ureite uzitne Ci smenne hodnoty. Mule jit 0 formy eticky snadno zhodnotitelne (napf. zivot z -.korupce, z okradani jinych, z rozkradanf statniho i soukromeho majetku, z protekce, -'nepotismu), ale i 0 formy, v nichzje p.s. rafinovane maskovan a legitimovan (napf, zivot z podpor v nezamestnanosti, z ruznych soc. nadacf, z fingovanf nemoci, z pfidavku na deti apod,). Cast praktik p.s. je spol. aprobovana jako jevy soc, patologicke a protispol., cast rna ambivalentni statut a jejich rozsirenost muze byt poklactana za pi'iznak spolecnosti blahobytu, univerzalnosti -'socialnich jistot, rovnosti pfilezitosti Ci svobody podnikani. V socia!. tradici mysleni je p.s. poklactan za typicky rys vsech vykofistovatelskych spolecnosti. Za parazity jsou poklactani vsichni, kdoz sarni nepracuji, zijf z majetku, dedictvi po pl'edcfch, z -'vykofisfovani, Typicke rysy p.s. rna v intencfch tohoto mysleni zivotni zpusob rentieru, majitelu realit apod. Prvky odmitani p.s., spol. zahalky, lichvy apod. nalezame vsak i v kfestanstvi, zejm, v -.puritanismu, i v nekterych dalSfch ideologifch (napr. ve -'Casismu). P.s. je tez konstitutivni soucasti koncepce -'zahalcive tNdy, ktera napl'. podle T. B. Veblena neZije v prumyslove spolecnosti, ale spiSe z ni; jeji vztah k produkci je dan financnimi, nikoliv produkcnimi cinnostmi a vztahy. A: social parasitism F: parasitisme social N: Sozialparasitismus I: parassitismo sociale Lit.: viz -->patologie socialni.

Lin

pari a - (z portugaIS tiny , puvodne ale z tamilskeho paharija) - oznaceni nejnizsi -.kasty obyv. v jizni Indii, zabyvajicf se zemedelstvim, pochovavanim mrtvych a zneudujicfmi sluzebnymi cinnostmi. Pojem je vsak pouzivan v sirsfm slova smyslu: hovorove a nepresne jako oznaceni eloveka, ktery ziskal vyssi soc. postavenf, ale nechova se

zpusobem tomu pfimerenym. V s-gii zpopularizoval pojem p. M. Weber svou analyzou soc. podminek a dusledku hinduismu a dalsfch forem indickych mibozenstvi. PodIe neho je p. pffslusnikem opovrhovane, neprivilegovane, relativne bezpravne skupiny obyv., ktera je na zaklade omezene moznosti uzavirani snatku endogamnL Kontakt s vyse postavenymi skupinami je u ni vyloueen. Jedna-li se pfitom 0 cele etnicke skupiny, jako je tomu v Indii, hovofime o tzv. narodech p. Podle M. Webera se p. vyznaeuji nekterymi typickymi znaky obecnejsiho charakteru, ktere se netykaji pouze p. zijicfch na uzemi Indie. Napl'. kdyz Weber mluvi 0 "nabozenstvi pariu", rna na mysli takovy typ nabozenstvi, ktere vyzyva k trpelivosti a snaseni opovrhovaneho, bezpravneho a podfadneho soc. postaveni, jez je pouze pfedstupnem nebo pl'ipravou k pozdejsimu vyvyseni. Tato nabozenstvf majf radu spolecnych rysu, zejm. oeekavani mesiase ci vykupitele a viru ve znovuzrozenL Za nabozenstvi p. poklactal Weber take -.kresfanstvi. Eticky a nab. patos je typicky pro cely intelektualni zivot p. Tzv. intelektualismus p. je zameren proti -'spolecenskym konvencim a zaroven proti spo!. factu, 0 ktery se tyto konvence opiraji. Realne postaveni byvalych p. v indicke spolecnosti je stalym nametem -'indicke sociologie, byt kastovni system zde jiz neexistuje a byvalf p. maji pravne zarueena vsechna prava a povinnosti jako ostatni spo!. skupiny. A: pariah F: paria N: Paria I: paria. Lit.: Weber. M.: Gesammelte Aufsatze zur Religionssoziologie. Tiibingen 1966.

Much

par I a men t - (z fr. pariement == puvodne mluveni, rozpravka) - zakonodame teleso, pfedstavitel zakonodame slozky statni moci; jinak tez skupina osob zvolenych nebo jinak pfipojenych (jmenovanych), ktera rna moc del at nebo menit -'zakony. PUvodne se p. rozumelo kaMe shromazdeni raZll vfcemene slavnostniho, ve kterem se projednavala nejaka zalezitost. Ale jiz ve stfedoveku se pojem p. ustaluje ve dvou podobach - ang!. a fr. V Anglii mel p. jako ve vsech statech puvod v kralovske rade. Postupne ale prestal byt okruh ucastniku zavisly na kralove libovuli. P. svolany r. 1295 dostal jmeno "vzomy parIament" (the model pariament). Byly v nem zastoupeny tfi stavy. Ve 14. st. dochazi k rozdeleni na dYe komory (snemovny), homi (lordu) a dolni (obecnych), na principu zastupitelskem ("dobry parlament"). Soucasne vzrustala -'moc p., jeho vliv na statni spravu a kontrola vykonne moci, p. zacal zasahovat do kralovy zakonodame moci a postupne se ujima i zakonodame iniciativy. Postupne se prosazuje zasada, ze kralovi ministfi musi mit duveru kralovske rady. Rysuji se zasady parlamentni vlady. Tento

vyvoj byl zastaven poeatkem novoveku, kdy klesa polit. vaha p. a tvon se zaklady soueasneho postaveni p.: kral spolu s p. je svrchovanym panem ve state. Nasleduje spor p. s kralem - p. se domaha svobody slova, imunity proti zatceni, prava trestat pro urazku p., snemovna obecnych si osobuje povolovani bemi a rozhodovani 0 platnosti volebo Ze zapasu vychazi vitezne p., ale kral zustava "kralem v pariamentu" i po Velke revoluci. I fr. p. byl puvodne hlavne shromazdenim velmozu s poslanim poradnim ve vecech soudnfch, spravnfch i po lit. (curia regis), vedle velmozu zde ale byli i elenove prost!, jejichz okruh kolisal. Od poloviny 14. st. zobecnelo pro ten to sbor oznaceni p. Jeho organizace byla stanovena kralovskymi nafizenimi, jeho hlavou byl kral, ale postupem doby jen podle jmena. Kralovym zastupcem a sMem p. byl kanclel'. Clenove p. byJi puvodne jmenovani kralem, pozdeji nabyl p. jmenovaciho prava. Urad bylo mozno i koupit, ale pfedpokladem byly intelektualni a mravni schopnosti. Puvodne byl p. v Pal'izi, pozdeji vznikl v dalSich 13 mistech. V podstate zustaly p. soudnimi dvory s pravem protokolovat zakony, nafizeni a podavat namitky. Tim se staly strazci zak!. zakonu. Casem zkoumaly i zakony obecni a mezinar. smlouvy, nakonec mely i pravo vydavat obecna pravidla. Mnohdy se vyskytJy ostre spory mezi p. a kralem. P. se vsak nestaly sbory zastupitelskymi. Ang!. p. odpovidaji ve Francii generalni stavy, ktere zanikly r. 1914, stavy provincialni a shromazdeni notablu, ktere se udriely dele. I kdyz v dobach -'absolutismu byly p. jedinym korektivern, presto je revoluce smetla. Dnesni podoba p. se vyvinula z p. ang!., ktery se stal pl'edmetem vseobecne pozornosti evrop. politiku. V modemim pojetf je p. sborem zastupitelskym, reprezentaci -'naroda, tzn. ze vykonava prava puvodne pfislusejfci narodu. P. se ustavuje volbou, jejiz zpusob je uprayen zakony dotycneho statu. Pravni postaveni p. i poslancii. je upraveno ustavou. Poslanec je na volicfch pravne nezavisly, nebyla-li prijata zasada imperativniho mandatu. Nezastupuje jen volebni okres, ale i cely narod. V polit. ohledu je poslanec zavisly na voliefch ina -'politicke strane, k niz pfislusi. P. se muze skladat ze 2 komor (snemoven) nebo z komory jedne. Prvni komora se nazyva take poslanecka snemovna nebo dolni snemovna, druha senat nebo homi snemovna. Usneseni p. ve dvoukomorovem p. plati, kdyz se na nem shodnou obe komory. Ve vetSine statu je davana prednost prave soustave dvoukomorove. Dolni snemovna byva volena, homi byva zcasti vol en a a zcasti jmenovana, nebo cela volena (pro volbu do senatu byva omezen vek volicu i volenych). Pro snemovny by va stanovana rUzna delka funkcniho obdobi, takZe kaZda z nich zachycuje jinou naladu volicu. Pusobnost p. neni ve vsech statech 755

pastouska

parlamentarismus

stejml. Nekde je p. nejvyssim einitelem ve state (stat s parlamentni vladou), jinde je jeho vyznam mnohem mensi a zejm. dolni snemovna se stava instituei spiSe trpenou (USA). Vzajemny pomer oddelenych moei, zakonodarne, soudcovske a vykonne (podle Ch. L. Montesquieua), je obvykle dan ustavou. Vstavni prostfedky ve prospech moci zakonodarne a soudni jsou nasledujiei: 1. moc zakonodarna, spravni a autonomni je v zasade v rukou p., pricemz moci zakonodarne a soudni se pi'iznava co nejvice kompetence norrnotvorne a v kompetencnich sporech mezi moei vykonnou a ostatnimi dvema vladne tendence rozhodovat v jeji neprospech, moc zakonodarna rna monopol obecne norrnotvorby, z nehoz se cast kompetenei pi'ideluje soudum; 2. v nekterych republikach voH p. hlavu statu; 3. p. rna kontrolni pravomoc nad cinnosti vykonne moei; 4. moc zakonodarna se ucastni na tvorbe nekterych zavaZnych akru spravnich; S. vsechny soudy maji pravo zkoumat zakonnost nafizenL A: parliament F: parlement N: Parlament, Volksvertretong I: parlamento Lit.: Carre de Malberg. R.: Contribution a la Theorie General de l' Etat, vol. 2. Paris 1962; Clarke. M. V.: Medieval Representation and Consent: A Study of Early Parliaments in England and Ireland with Special Reference to the Modus Tenendi Parliamentum. New York 1964; Duverger. M.: Esquisse d'une Theorie de la Representation Politique. In: L'Evolution du Droit Public. Paris 1956; Leibholz, C.: Das Wesen der Repriisentation und der Gestaltswandel der Demokratie im 20. Jahrhundert. Berlin 1960; viz tez -->demokracie parlamentni, -->parlamentarismus, -->volby.

Bro

pari amen tarism us - vznikl z rozporu mezi spolecnosH a statem v dobe, kdy se v Evrope tvofily stredoveke staty, puvodne jako princip poradniho sboru, pak jako model -tparlamento. Mel spolecnosti umoznit kontrolu -tstato. P. v dnesni podobe se vyvinul z angl. parlamentu. V sirsim smyslu oznacuje p. vsechny polit. systemy, v nichz existuje shromazdeni volenych zastupcu, ktefi maji v teorii i praxi znacnou odpovednost zvl. ve vecech legislativnich a financnich, v uzsim smyslu se pojem uziva pro oznaceni systemu Velke Britanie (matka parlamentu) jako systemu nejlepe propracovaneho, na rozdH napr. od prezidentskeho systemu USA. P. se vyskytuje v monarchiich i republikach. Svrchovanost parlamentu je pokladana za nejdUleZitejsi zabranu vuei nebezpeci byrokraticke tyranie a soustfed'ovani moei a autority v jednech rukou. P. je rodovy pojem, ktery zahrnuje ruzne jevove formy. K jeho spravnemu porozumeni je tfeba uvest, ze: 1. existence zastupitelskych nebo "parlamentnich" zafizeni neznamena soucasne, ze se v dan em state jedna 0 parlamentni vladni formu; 2. parlamentarni vlada neni identicka s vladou kabinetni; 3. aby mohla byt vladni struktura kvalifikovana 756

jako parlamentni, musi vykazovat ureite rysy spolecne vsem jevovym formam, jd naopak nenalezame v jinych vladnich typech (vsechny varianty prave parlamentni vlady maji rysy uvedene v hesle -tdemokracie parlamentni). Ch. L. Montesquieuovo rozliseni 3 funkci statu vyustilo v prakticky pozadavek, aby kaZda z nich byla vykonavana samostatnym organem. Oddeleni moei bylo soucasne pokladano za podminku -tdemokracie. Existuje 6 typu organizace moci konstitucni demokracie, ale nektei'i autofi rozeznavaji 2 jako zakladni: prezidentsky system a system spolupusobeni legislativy a exekutivy (konstitucni monarchie a republiky evrop. typu podle vzoru Francie). Druhy system zna ruzne stupne od pfevahy moci vykonne (stredoevrop. monarchie) az po naproste sjednoceni moei v rukou parlamentu (parlamentni d~mo­ kraeie). Zalezi na tom, jak ustava nebo nepsane statni zfizeni zformuluje vzajemny pomer moei. K p. se vztahuji dye hlavni otazky: Jaky je vztah moci zakonodarne k jinym mocem?, Jake je slozeni a jake jsou procedury zakonodarneho telesa? Polit. kontrola je kritickym problemem parlamentni vlady. Jen v pravem p. oba nositele moei, vlada a parlament, maji opravneni ke kontrole, maji k dis poziei moznost kontroly a mohou ji skutecne vyuzivat. Veinnym prostfedkem parlamentu je stala moznost popohnat vladu k polit. zodpovednosti. Krajnim prostfedkem parlamentni kontroly je hlasovani 0 neduvefe nebo odpirani tohoto hlasovanL Nasleduje odstoupeni vlady, rozpusteni parlamentu a nove volby nebo zmena kabinetu. Na strane vlady je duraznym prostfedkem polit. kontroly parlamentu opravneni vlady k rozpusteni parlamentu a vypsani novych voleb. Roli rozhodciho mezi stranou nebo stranami, ktere jsou v opoziei vuci vlade a vladou samotnou, hraje suverenni volicstvo. Verdikt volicstva je vsak mozne jednoznacne zjistit jen v systemu dvou strano Prevaha poslanecke snemovny nad vladou se uplatnuje pouze v zemich s rozvinutym klasickym p. Vyraznym rysem moderniho p. je moc vladni a vykonne moei (prezidenta) rozpoustet parlament. Znakem tzV. nepraveho parlamentarismu je exekutiva rozdelena na dye casti. P. je dnes nejbeznejsim typem konstitucne demokr. vlady. V protikladu k vlade shromazdeni (napf. v byvale SOY. ustave) a k prezidencialismu jako k umelym produktum teorie vyrostl p. organicky a empiricky. Kdyz byly v Anglii revoluei odstraneny vysady koruny, vytvorily se pozvolna zasady parlamentni vlady: nejprve potrebovala kralova vlada - kabinet - podporu vetsiny parlamentu nebo alespon dolni snemovny, pak se zacala uskutecnovat po lit. odpovednost kabinetu vuci parlamentu tim, ze jeho clenove byli soucasne cleny parlamentu. Vyvojem vicemene nahodnym se vytvofilo misto minis-

terskeho pfedsedy (prvni kral v Anglii ze saske dynastie neumel ang\. a nekdo, vetsinou hlavni radce koruny, jej musel zastoupit) a nakonec se etabloval kabinet jako nezavisly a autonomni nositel moci. Ruznymi volebnimi reforrnami se vyvinula odpovednost kabinetu vuCi vuli volicu projevene ve volbach. Tak se vyvinul puvodni duaIismus v mocensky trojuhelnik. Fr. revoluce na parlamentni vlade jiz nic nezmenila. Po porazce Napoleona se Anglie stala pevnosti liberalniho konstitucionalismu. Po mirovych smlouvach uzavirajieich I. svet. valku, kdy nove staty versailleske Evropy pfijaly instituce inspirovane vice ci mene institucemi republiky, zaznamenal p. triumf. Pak podlehl rychle regresi na celem kontinente - nastala jeho krize. Prvni ranou byla bolSevicka revoluce v r. 1917, nasledovaly soc. a ekon. nesnaze v Italii a Nemecku a obcanska valka ve Spanelsku. Ve vetsine velkych zemi sveta se moc zosobnila v charismatickych vUdcich (Kemal Atatilrk, B. Mussolini, A. Hitler, F. D. Roosevelt, ldze! Pilsudski, Salazar, Franco). Prezident Roosevelt zakladal svoji autoritu na sveho druhu pfime demokracii. R. 1938 prikladaly parlamentnfm institueim vyznam jen skandinavske zeme, Ceskoslovensko, Holandsko, Belgie, Francie a Anglie. Po r. 1945, pres porazku fasismu, vznikly velke nesnaze. Spanelsko a Portugalsko zachovaly autoritafske vlady, ve vsech zemich stfednf ajihovych. Evropy, okupovanych nebo osvobozenych SOY. armadou, vznikly systemy -tlidovych demokracii, forrnalne zachovavajfci parlamentni rezimy, pfip. je dokonce zavadejici, zalozene vsak na absolutni nadvlade kom. strany ana sovetech, s jednotnou volebni kandidatni listinou, bez -topozice. Naopak zap. zeme zakusily novou systemovou zkusenost, ktera pres jine nedostatky mela pfinejmensim zasluhu na zachovani individ. svobod. I tyto zeme ovsem zaznamenaly nesnaze, spec. Francie a Italie. Jen spolkove Nemecko, kde mel podIe ustavy z r. 1949 prezident mnohem vice moei nez podIe ustavy vymarske, prozivalo stabilitu srovnatelnou s Anglii. Svoji ulohu zde sehraI maly pocet strano Ve Francii byla v r. 1958 uzakonena vyznamnejsi role prezidenta. A: parliamentarism F: parlementarisme N: Parlamentarismus I: parlamentarismo Lit.: Loewenstein. K.: Political Power and Governmental Process. Chicago 1957; Mertl. 1.: Jdeologie parlamentarismu a nase doba. In: Volebn{reformy, sv. 1. Praha 1933; Shotwell, J. T. ed.: Governments of Continental Europe. New York 1952; viz lez -->demokracie parlamentni, -->parlament, -->volby.

Bro

partik u laris m us viz komunita vedecka partnerstvi hos podarske viz partnerstvi socialni partnerstvi socialni - (z angl. partner, to z lat. partitio = deleni, rozdeleni) - forma spoluprace mezi zamest-

navateli a organizacemi zamestnancu v nadpodnikove oblasti. Mnohe -todbory davaji pfednost oznaceni hospodarske partnerstvi, jelikoz zastavaji nazor, ze zamestnavateJe a zamestnanci mohou byt partnery pfedevsim v hosp. sfefe, kde vznikaji spo1ecne hosp. problemy i zajmy. P.s. ci hosp. partnerstvi vyzaduje, aby konflikty partneru nebyly ani zastirany, ani zvelicovany. Reseni konfliktu probiha v takove poloze, ve ktere kazda z jednajicich stran si je vectoma toho, co muze od sveho partnera ocekavat. P.s. je jakymsi nepsanym zakonem, jemuz odbory pfipisuji stejny vyznam jako zakonne norme, i kdyz zustava spolupraci ciste dobrovolnou. Je tedy uznanim a ocenenim prava odboru na spolupusobeni a spolurozhodovani vekonom ice i ve spolecnosti. P.s. je mozne jen mezi rovnopravnymi partnery a v podmfnkach mocenske rovnovahy, zarucovane pravnim stavem a -tdemokracii. P.s. nemuze byt tedy pfipisovan vnejsi ideol., fil., pfip. eticky obsah (napf. v souvislosti s tfidnim bojem, chapanym jako usili o uplne znicene protivnika, apod.). V demokr. spolecnosti neni p.s. nic jineho nez mechanismus regulace a feseni vzniklych hosp. a soc. problemu. (Viz tez -tsmir socialni, -tdemokracie prumyslova.) A: social partnership F: partenariat social N: Sozialpartnerschaft I: partnership sociale HoV par v e n u viz zbohatlik pasport socialni - (z fr. passeport = pas, pruvodni list) - dokument shrnujfei standardizovanym zpusobem zak!. popisne vysledky soc. analyzy urCiteho spo!. utvaru, napf. prum. podniku, mesta nebo regionu. Je druhem -tsocialni zpravy. Tvofen je souborem udaju (hodnot ukazatelu) charakterizujicfch soc. situaci daneho utvaru (viz -tprofil socialni) a analytickymi komentari. Metodika p.s. je programem standardizovane soc. analyzy spol. jednotek prislusneho druhu. Pfedpoklada vyuziH udaju z evidence, statistiky a s-gickych setreni. A: social passport F: fiche sociale N: sozialer Pass, Sozialpass I: passaporto sociale Lit.: viz -->zprava socialni.

III

past chudo by viz minimum zivotni pastouska - tez pastuska - puvodne obydli obecniho pastyre, tzv. slouhy (obvykle maly dum se svetnici a chlevem, stojici bud' na navsi, nebo za vsi). Po zaniku obyceje spolecne pastvy hosp. zvirectva na obecnfch pastvinach ve 2. polovine 19. st. se z p. stalo obyd\i pro chudinu, reprezentujici jednoduchy system pece 0 chude na -tvesnici. Nektere obce stavely pro obecni chude i zvlastni dom757

patrilinearita

pasije veiijsou organickou komponentou zivota soc. ce\ku. V tomto smyslu ---'nemoc nelze stavet proti ---'zdravi, nebor jsou to komplementarni, vzajemne se osvWujici projevy bioI. i soc. zivota. I H. Pelc, M. P. Foucault a dalSi pi'istupuji k chorobe jako k soucasti zdravi a pi'irody same. Durkheim ---'chudoby. poukazoval i na nektere pozitivni funkce soc. patologicA: village poor-house F: bergerie, petite maison du serkych jevu. Obtiznost vymezovani patologickeho jednani viteur communal N: HirtenhiitteI: v soc. i bioI. sfere vyplyva z obtiznosti definovani ---'norLit.: Brot. 1.: Obydli chudych na vsi. vestnik C:esk~ho zemedelskeho mumality. Podle E. SyfiSi'owf porozumet podstate abnormity zea. 15,1942, c. 4; Stepan, L.: Chalupy, zemedelske a technicke stavby Iilogicky predpoklada mit jasno 0 normalite. Jeji pojeti vsak du na Chrudimsku. Pardubice 1987. Man rna povahu vice ci mene vhodneho operacionaIniho modelu nebo pracovni hypotezy. A. Cohen a jini zduraziiuji pas ij e viz mysterium i kult. urcenost soc. patologickych jevu a jejich promenliYost v case a prostoru (viz ---'relativismus kulturni). Na patent viz vymilez prelomu 20. st. byly mezi soc. patologicke fenomeny razeny paternalismus viz otec predevsim ---.kriminalita, sebevrazednost (viz ---.sebepaternalismus statni - snaha statu vystupovatjako vraida), ---'alkoholismus, ---.homosexualita ajine sexualni porucnik vlastnich ---.obeanu. Vznik p.s. spada do obdobi odchylky, ---'prostituce, ---'rozvodovost, prip. i ---'nezaknizeciho ---'absolutismu, kdy panovnik vystupuje jako mestnanost, ---.valka. Pozdeji k nim pi'ibyly predevsim spravce zeme a ochrance poddanych, ktery rna monopol narkomanie (viz ---'drogy) a ---.chuliganstvi. Prevazujici na reseni jejich problemu. Rozvoj p.s. souvisi s potlaco- popisnost prvnich praci 0 soc. patologickych jevech vedla vanim a odstraiiovanim instituci stavovskych, municipal- k namitkam, ze p.s. neni vM. disciplinou, ale jen sbirkou nich, zemskych, cechovnich apod., v jejichz ramci mohly soc. problemu a statist. prehledu. A. Podgorecki ji i dnes povazuje spiSe za eklektivni soubor problemu ruznych drujednotlive kategorie obyv. resit sve problemy do jiste miry samostatne. Proti p.s. je zameren odpor ---'obcanske hu deviaci, jejich determinant a funkci. Pokusy 0 vysvetlovani soc. patologickych jevu smerospolecnosti, ktera usiluje 0 omezeni statnich zasahu na minimum a 0 emancipaci soukrome iniciativy, spolkoveho valy v 1. polovine 20. st. k hledani pncin ve faktorech bioI., zivota apod. Na druhe strane jsou nektere projevy p.s. znac- v dedicne Ci vrozene zatezi (kriminalni antropologie), vlinou casH populace vitany, a to tehdy, maji-li podobu pe- vu rasy (genealogicke studie, teorie rasove nerovnosti), ve faktorech psycho\', jako jsou poruchy struktury osobnosti, covatelskych aktivit ---'socialnlho statu. A: state paternalism F: paternalisme etatique N: staat- extrernni psych. zateze, nesoulad mezi id, ego a superego (psychoanalyticka skola), v naucenem soc. chovani (teolicher Paternalismus I: paternalismo di Stato rie uceni, teorie napodoby) ave faktorech soc., zejm. v paLit,: Rosallvallon, P.: La crise de rEtat-providence. Paris 1981. Kel tologicke strukture rodiny a dalSich primamich skupin, ve vytvareni specif. subkultur a kontrakultur, v industrializapatogeneze viz nemoc ci, vlivu masovych medii, ve vzniku spolecnosti blahobytu, v koncentraci obyv. ve velkomestech apod. (teorie dip a to I 0 gi e so ci al n i - (z rec. pathos = utrpeni, vzruferencialni asociace, teorie natlaku, teorie zabran atd.). seni; logos =slovo, nauka, rec) - shrnujici pojem pro neV polovine 20. st. byla v p.s. aplikovana R. K. Mertonova zdrave, nenormalni, obecne nezadouci spol. jevy, tzn. spoI. teorie ---'anomie, operujici s typy pi'izpusobovani podle nebezpecne, negativne sankcionovane formy deviantniho pi'ijeti ci zamitnuti kult. definovanych cilu a institucionachovani, ale hlavne pro studium pncin jejich vzniku a exislizovanych prostredku kjejich dosazeni. Napr. kriminalni tence. Pojem p.s. zavedl do s-gie H. Spencer, hiedajici paCi prostitucni chovani bylo vysvetlovano akceptovanim ciralelu mezi patologii (chorobou) soc. a patologii (chorolu a soucasne odmitnutim legitimnich zpusobu jejich dobou) bio\', mezi bio\' organismem a spo\. organismem, sazeni, inovace, alkoholismus ci toxikomanie odmitanim jejich strukturami a funkcemi. Spencerovsky biologismus jak cilu, tak i prostredku (viz ---'retreatismus). S. Dinitz, je hlavni pricinou pozdejsiho zamitani pojmu p.s. a jeho R. R. Dynes a A. C. Clark vytvorili 5 zaki. typu soc. patonahrazovani pojmy ---'socialni deviace ci ---'socialni dezlogickych deviaci jako odchylek od normativniho radu organizace. E. Durkheim povazoval p.s. za vedu 0 cho(nab. Ci jine ideologie, pravnich norem, idealu fyzicke a durobnych a nepi'iznivych skutecnostech, Cinech, zpusobech sevni normality apod.). Aplikace teorie anomie v p.s. vychovani, jd se odchyluji od stanovenych norem, ale zaro-

kyo Potrebne vyctaje byly obvykle hrazeny z obecni pokladny, stravu ziskavala chudina chozenim "po stfide" podIe poradnich knizek a zebrotou. Hist. patfily p. mezi prvni vel'. stavby slouzici soc. licelum, resp. reSeni problemu

758

volala fadu vyhrad zduraziiujicich jak jeji jednostrannou orientaci na kult. a soc. faktory, tak obtiznou aplikovatelnost ve vyzkumech. E. Lemert, odmitajici vychazet z anomie jako jedineho zdroje soc. patologickych jevu, upozornil na to, ze je mnohdy velmi obtizne rozlisit mezi tim co je cilem, a tim, co je prostfedkem k jeho dosazeni, i n~ to, ze puvodni prostredek se muze postupne promenit v cit a ze to, co bylo zpocatku povazovano za konecny cil, se muze zmenit v cil instrumentalni ve vztahu k cili jinemu. Lemerr zavedl do studia soc. patologickych fenomenu pojem ---'stigmatizace. Jestlize se anornicka teorie orientuje na ciny nebo chovani oznacovane za deviantni (viz ---'deviace socialni, ---'sociologie deviantniho chovani), orientuje se teorie stigmatizace na nositele techto cinu a chovani. Pro p.s. je duleZite, ze deviantni neni jednani odchylujici se od normy, ale takove, ktere je za deviantni oznaceno (podle H. P. Beckera deviace neni kvalitou cinu ale dusledkem sankci sku piny uplatiiovanych vuci jedin~ ci). Teorie soc. stigmatizace se v teto souvislosti orientuje na studium situace, v niz doslo k oznaceni jedince za odlisneho, patologickeho, deviantniho, tedy k stigmatizaci, na reakci jedince a na zmenu chovani skupiny, jd stigmatizovala, k stigmatizovanemu. Pfedevsim jde 0 proces posilovani vMomi odlisnosti vytvarenim vlastnich hodnot a norem chovani, izolovanim se, uzaviranim se do skupiny "my jini" a prorazenim barier mezi "my" a "oni". Hiavni namitkou vuci teto teorii je, ze venuje malou pozornost pfiCinam stigmatizovani jedince a ze zavadi nove, z metodol. hlediska mnohem obtizneji kvantifikovate1ne kriterium reakce prostredi. Nedostatkem vetsiny dosavadnich pokusu 0 vysvetlovani pficin vzniku soc. patologickych jevu byl a zustava neintegrativni pfistup. Jejich vznik i existence je vyslednici souhry pusobeni faktorU bioI., psychol., soc., kult. i dalSich. A: social pathology F: pathologie sociale N: Sozialpathologie I: patologia sociale Lit.: Cohen, A.: The Study of Social Disorganization. In: Merton, R. K. ed.: Sociology Today. New York 1965; Dinitl, S. - Dynes, R. R. - Clarke, A. c.: Deviance. Oxford 1969; Durkheim, E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Foucault, M. P.: Psychologie a dusevni nemoc. Praha 1971; Lemert, E. M.: Human Deviance, Social Problems and Social Control. New York 1967; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1968; Pelc, H.: Soci:ilni lekafstvi. Praha 1937; Podgorecki, A.: Patologia zycia spolecznego. Warszawa 1%9; Syi'iSt'ovd, E.: Normalitaosobnosti. Praha 1972.

Fre pat ri arc hat - (z rec. pater = otec; arche = vladnu) typ spol. organizace, ve ktere ---'muzi hraji rozhodujici lilohu. V ramci evolucnich teorii pfedstavoval p. druhe stadium rane spolecnosti, nasledujici po ---'matriarchiitu. Na rozdil od matriarchatu, v nemz se pfedpokladala ..... promiskuita jako jediny vztah mezi muzem a zenou a vztah

matky a ditete jako jediny vztah ---'pHbuzenstvi, by] p. prezentovan jako spolecnost, kde muz - hlava rodu rna jediny pfistup k zenam a veskere soc. vztahy vyplyvajici z pribuzenstvi se vztahuji k ---'otci. Toto pojeti p. pfevzal F. Engels do sve teorie 0 vyvoji rodiny od L. H. Morgana a soucasne se objevuje u S. Freuda. Preneseni pojetf p. z oblasti polit. do oblasti soc. zpusobilo, ze otec jako vudci osobnost rodiny byl povazovan za uzurpMora veskerych pray na likor ostatnich clenu rodiny. Prestoze je p. etnologicky dokazan u mnoha spolecnosti, zameiiuje se casto jeho pojeti S ---'patrilinearitou. Prenesene se terminem p. rozumi pravidlo obsazeni nejake funkce nejstarsim nebo nejvazenejsim muzskym clenem dane skupiny nebo komunity (napr. patriarcha v nekterych cirkevnich organizacich). A: patriarchy, father-right F: patriarcat N: Patriarchat, Vaterherrschaft I: patriarcato Lit.: Freud,S.: Totem a tabu. Praha 1969; viz tet -->matriarcMt.

Jus pat r il i n ear ita - (z fec. pater = otec; lat. linea = cara, linie, pfibuzenska fada) - system ---'pokrevniho pHbuzenstvi, ktery pfedepisuje, ze zaki. genealogickym vztahem bude vztah po otcovske linii. Znamena to, ze dite bude navzdy spojeno se skupinou pfibuznych, ke ktere puvodem patfi jeho ---'otec. Spolecnosti, ktere vytvafeji v otcovske linii pokrevni skupiny, jako jsou ---'rod a .....klan, se nazyvaji patrilinearni. Vsichni clenove rodu nebo klanu se hlasi k pfedkovi z otcovy strany a vsechny soc. atributy, ktere identifikuji jedince ve spolecnosti, se pfenaseji vyhradne po otci. Otec predstavuje ohnisko vsech pfibuzenskych vztahu platnych pro jeho deti. P. tedy znamena, ze kazda osoba je pokrevne spojena s ostatnimi cleny kolektivu jak pfes matku, tak pfes otce, ale pouze vztahy pres otce nabyvaji soc. vyznamu. V patrilinearnim systemu dedi jedinec po otci nejen sve soc. postaveni a svou prislusnost, ale obvykle i dalSi soc., polit. a ekon. prava (tituly, Ufady, majetek, profesi atd.). Princip p. vsak nevylucuje dedicna prava po matce. Napf. u Yaku z Nigerie se majetek dedi po matce, ale pUda po otci, u Mundugumoru synove dedi po otcich, dcery po matkach. P. se vyskytuje u vetsiny pasteveckych narodu Afriky a Asie a prakticky u vsech evrop. narodu, kde existuje prima navaznost na fimske pravo. U zemedelskych a lovecko-sberacskych etnit se casto vedle p. vyskytuje take ---'matrilinearita. A: patrilinear descent system F: systeme, structure patrilineaire, patrilinearite N: Patrilinearitat, patrilineaIe Zurechnung I: patrilinearita Lit.: viz -->pfibuzenstvi, ->pfibuzenstvi pokrevni.

Jus 759

pedagogika patrilokalita

pat r il 0 k a I it a -(z fec. pater == otec; lat. lokalis == mistni) - pravidlo usidleni manzelu, ktere jim pfedepisuje zit v lokalni skupine rodicu manzela. Toto pravidlo patfi mezi mnoha, kterymi se fidi pi'ibuzenske vztahy -tpfirodnich narodu. Teor. existuje sedm moznosti usidleni, z nichz nejbeznejsi jsou tfi: -tmatrilokalita, kdy se manzele nastehuji k rodine zeny, avunkulat, kdy se usidli v rodine bratra matky zenicha (z hlediska novomanzela u stryce z matCiny strany); a kdy jde 0 tzv. preferencni snatek s kfizovou sestfenici (viz -tpfibuzenstvi nepokrevni) a p. System usidleni nemusi vzdy odpovidat pfedepsanym pfibuzenskym vztahum. Napf. na Trobriandskych ostrovech plati patrilokalni pravidlo usidleni, ale pfibuzenske skupiny jsou matrilineami a hlavni soc. autoritou je stryc - bratr matky zenicha. A: patrilocality F: patrilocalite N: Patrilokalitiit I: patrilocalita Lit.: viz -->matrilinearita, -->pfibuzenstvi nepokrevni.

Jus

patronymum vizjmeno p a u I i k ian i viz gnosticismus, manicheismus p a u per i z ace - (z angl. pauperisme, to z lat. pauper == ubohy) - proces, v jehoz prubehu dochazi k absolutnimu Ci relativnimu chudnuti casti obyvatel urcite spolecnosti. Proces masove p. doprovazel pocatecni faze rozvoje prumyslove revoluce a kulminace tohoto procesu v zemich zap. Evropy v 1. polovine 19. st. vedla zakladatele marxismu k myslenkove prolongaci tohoto trendu. Podle jejich pfedpokladu se mela stat postupujici p. stale sirsich vrstev obyv. jednim z rozhodujicich impulsu social. revoluce. Narust cetnosti a vyznamu stfednich vrstev, k nemuz dochazi zejm. od prve poloviny 20. st. ve vsech indu~tria­ lizovanych spolecnostech, tezi 0 masove p. vyvratil. V souvislosti s otazkou -tchudoby a -tbidy spojene se vzestupem dlouhodobe nezamestnanosti a s pfilivem imigrantu do vyspeJych zemi se dnes neuziva vyraz p., nybrZ vyraz marginalizace, ktery Jepe vystihuje vykofenenost a soc. bezbrannost tech, ktere chudoba vylucuje ze spolecnosti blahobytu. A: pauperization F: pauperisation, appauvrissement N: Pauperismus I: pauperizzazione Kel

pat rio tis m u s - (z fec. patriotes == rodak, krajan) - tez vlastenectvi - obecne znamena oddanost pospolitosti, k niz Clovek nalezi. Projevy tzv. lokalniho patriotismu jsou mnohem starsiho data nd modemi nacionalismus; v rozvinute podobe existovaly jiz v antice, kde tvofily soucast po- PC viz poCitac osobni citu kult. identity. Od 18. st. ziskava p. novy vyznam, ktery p ec e pes t 0 u n s k a viz vychova rodinna nahradni pfekracuje pouhou svazanost s rodnym krajem. Vlast (patrie) oznacuje ideal svobodne zeme, 0 jejichz osudech roz- p e c e soc i a I n i - specializovanymi institucemi a orgahoduji samotni obcane. Pocit vlastenectvi se kryje s poci- nizacemi realizovane cinnosti a opatfeni smefujici pfedetern svobody, pray, ale i stesti z toho, ze clovek naldi do vsim k pomoci (materialni, pravni, moralni, psychol. aj.) urCite pospolitosti. Voltaire vysvetluje vyznam slova vlast tern jedincum i skupimim a vrstvam obyv., ktefi: 1. se dojako "pospolitosti zajmu" sdilene svobodnymi obCany. Po- stali do stavu docasne i trvale tisne (vlastnim pficinenim jem p. je tak uzce svazan s pojmy -tsvoboda a -thuma- i v dusledku vnejsich okolnosti) v oblasti existencni, zdranita. Vsechny tyto pojmy pfitom vyjadfuji ruzne aspekty votni, vychovne apod.; 2. vykonavaji spol. roli ci neprotehoz procesu - osvobozeni obcanu ze jha absolutnich mo- fesionalni cinnost z hlediska spolecnosti obzvl. potfebnou, narchiL P. se stava vyrazem pro osvicene vd. mineni, kte- zasluhujici zvl. podpory Uako je matefstvi a vychova deti, re je prodchnuto zajmem 0 vel'. blaho a 0 humanni zako- sebevzdelavani apod.); 3. nezvladaji bezne soc. povinnosny (viz -tosvicenstvi). "Patriot" je altruistickym pfitelem ti (napf. rodicovske), resp. Ziji zpusobem, ktery ohrozuje svobody a lidskosti, myslenka nar. vylucnosti zde jeste ne- zdravotne i jinak je samotne i jejich soc. okoli. Prevenni patma. Postupne se vsak pojem vlasti zacina plnit emo- tivni funkce p.s. spociva ve vyhledavani takovych jevu, tivnim obsahem a patriotem se stava ten, kdo nezna nic ktere vytvareji Ci zvysuji naroky na p.s., a v predchazeni sladsiho, nez zemfit pro svuj -tnarod, ktery je vlasti. P. takovym jevum. Idea p.s. je posta vena na myslence -tsozacina slibovat tern, kdo jsou mu oddani, lepsi budoucnost, lidarity a -taltruismu, vyjadfuje vsak i potfebu a odponez jakou mohou ocekavat ostatni, a vyzaduje za to obeti. vednost spolecnosti, statu za uspokojivou soc. -tadaptaA: patriotism F: patriotisme N: Patriotismus I: patriot- ci vsech vrstev obyv. k zivotu v dane spolecnosti. P.s. je poskytovana bud na zadost jedincu, nebo je phdelovana tismo rozhodnutim opravnenych instituci (viz -tporadenstvi Lit.: Kohll, H.: The Idea of Nationalism. A Study in it~ Origins and Backgmanzelske a rodinne, -tporadenstvi pracovne profesround. New York 1944. Kel ni, -tprace socialni). Zakl. p.s. je dnes vetSinou zajistovana zakonnymi opatfenimi statu, ale muze byt delegovapat ron viz klientelismus, mecenas, vazalstvi

na na soukrome, nadacni, nab. a jine organizace. Koncepce p.s. je soucasti -tsocialni politiky (viz tez -tzabezpeceni socialni, -tjistoty socialni). A: social care, social assistance F: assistance sociale N: Sozialarbeit, Wohlfahrtsarbeit I: assistenza sociale Mar p e d ago g i k a - (z fec. paidagogein == vest chlapce, vychovavat) - veda 0 -tvychove a -tvzdelavani, kteni zkourna, popisuje a objasiiuje tyto procesy a cinnosti, zabyva se jejich cili, ukoly, predmetem, obsahem, prostfedky, metodami a organizaci. Vztahuje se k detem, mladezi i dospelYm. Vedle teor. reflexe a ved. vyzkumu vychovy byvaji p. oznacovany i pfedved. nazory na vychovu a nekdy i vychovna praxe. Clovek je "animal educandum" a vychova je mechanismem jeho zespolecensiovani a pfenaseni kultury, ktere zprostredkuje, a je podminkou existence a trvani spolecnosti. To predznacuje misto p. v soustave spo!. ved i jeji vztah k s-gii. Ve vyvoji pedagogickeho mysleni se vyskytuje rada vyzn. jmen: Platon, Quintilianus v antice, Augustinus Aurelius a Tomas Akvinskj se scholastikou pro stare kfesianstvi, Erasmus Rotterdamskj, Rabelais, M. E. de Montaigne a M. Luther pro humanismus, renesanci a reformaci. DalSi podnety pfinesli jezuite a -tpietismus. Krize a zlomy v evrop. mysleni te doby zrevolucionalizovaly p. Po starsich pokusech J. A. Komenskeho, J. Locka a myslenkach J. J. Rousseauovjch a J. H. Pestalowho i I. Kanta az J. F. Herbart zalozil p. jako vedu. Modemi ved. orientace p. sili s pozitivismem a s rozvojem psychologie a s-gie. Rozvoj p. je podporovan i rUstem naroku na vzdelani a nalehavosti i slozitosti soc. problematiky. Zprvu byla p. podrizovana psychologii, byla chapana pfimo jako aplikovana psychologie (zvl. pod vlivem J. S. Millova trideni ved), pak ji zv!. E. Durkheim a F. W. Znaniecki uvedli do tesneho vztahu se s-giL Durkheim v podstate ustavil -tsociologii vychovy jako spec. s-gickou disciplinu. Pozdeji byl vyvoj p. silne ovlivnen am. empir. s-gii. Zaklady experimentalni p. polozil E. Meumann zacatkem 20. st. Od te doby se take rozviji hnuti nove rychovy, reformni p.: E. Keyova, M. Montessoriovd, E. Cwparede kladou akcent na dite (pedocentrismus) a na svobodnou vychovu, J. Dewey vytvafi pragmatickou p. as G. Kerschensteinerem zduraznuje pracovni a -tobcanskou vychovu, vznika i psychoanalyticky smer v p. (A. Freudova), individ. psychol. p. (A. Adler), dynamicka p. (E. L. Thorndike). Jinym smerem uz drive pusobila kult. kritika F. Nietzscheho a pozdeji zvl. metodol. vychodiska W. Diltheye, ktery nevylucuje z p. normativnost, ale uvolnuje jeji zavislost na psychologii a etice. Dilthey ale hledi vic k celku a smyslu dusevniho zivota nez ke spo!.

vlivum. Fenomenologicka orientace uplatnuje v p. svou metodu. Podle M. Bubera je vychova "dialogicka", podle 1. Dreschera je to pomoc ph uskutecnovani lidskeho byti. V tomto proudu vznika i p. kultury (E. Spranger, T. Litt), p. existencialisticka (0. Kroh) a esencialisticka. Je tfeba uvest i fasistickou p. (G. Gentile, E. Krieck) a p. marx. (A. S. Makarenko). P. se vlastne zabyva zamemym a systematickym pusobenim na cloveka stirn, aby se zmenil v urcitem smeru. CHern techto zmen je jeho "dobro". Vychovne pusobeni je i mravni cin. Co se mysli cHern a dobrem, zavisi na spol.-hist. situaci. Vychova i p. ve svych koncepcich nesou silnou spo!. podminenost, proto se na pUde p. setkava -tsociologie a -tetika. P. je spojovana se svet. nazorem, nabozenstvim, politikou, ideologii i se zajmy ekon. a celkovou Zivotni praxL To vsechno oVliviiuje nejen cile, ale i metody vychovy. P. v soM nese pomeme silne normativni momenty, a proto se stava tak snadno pfedmetem kontraverzi a spo!. kritiky. V teorii p. existuji 2 zakl. orientace: 1. normativni, zakladajici p. predevsim na etice; 2. empir., ktera normativnost minimalizuje a zaklada p. spiSe na psychologii a s-gii a jejich vyzkumech. S-gie rna pro podobu soucasne p. velky vyznam. Nejen pro analyzu soc. podminek a funkce vychovy, ale take pro rozsireni teorie i praxe vychovy na siroke soc. prostredi a v durazu na tzv. funkcionalni pojeti vychovy na rozdil od intencionalniho. Hovofi se 0 "sociologizaci" p. K poznani vychovy v jejim celku slouzi -tmetoda historicka a -tmetoda srovnavaci. Komensky zavedl tzv. metodu synkritickou, ktera vede k poznani jednoho jevu z vlastnosti druheho. Mezi dalSi vyzk. metody a techniky patfi -tprime pozorovani, -texperiment, -tanalyza dokumenru, -tstatisticka metoda. Zvl. vyznam rna -tkasuistika, umoznujici kvalitativni analYzu. Vychozim konceptem p. je vlastne -tkultura. V jejim ramci je mozno uvazovat 0 vzdelavatelnosti cloveka, sebevychove, 0 vzdelavanych generacfch a sociokult. skupinach. Pro kazdou kulturu a spolecnost jsou typicke urCite vzdelavaci cesty a urCity vychovny styl, urcite normy ve vychove a vzdelavani, sleduji se urcite vzdelanostni cile a vychovne vzory. To vse vytvari urcity "vychovny ideal", ktery se podili na utvareni soc. charakteru, typickeho pro danou kulturu. Zkoumani teto podoby je spolecne p. a s-gii. P. rna svoji vnitfui strukturu. Uvnitf obecne p. je mozno vydelit spec. pedagogicke discipliny. Pedagogicka antropologie s vyzn. podilem kult. antropologie zkouma vychovne jevy v kooperacnim poli rUznych disciplin (biologie, psychologie, s-gie). Teorie vychovy se zabyva zamemym utvarenim -thodnotove orientace. Didaktika jako teorie vzdelavani a vyucovani analyzuje jejich obsah a metody. 761

760

percepce socialni

pedagogika resocializacni

Jsou i spec. didaktiky podle pfedmetu (napf. didaktika dejepisu) a typu skol (napf. didaktika matefske skoly). Dejiny p. a vychovy sleduji vyvoj pedagogickych teorii a vychovnych instituci i praktik. Srovnavaci p. porovnava narodni vzdelanostni systemy a studuje vztahy mezi nimi a spo!. strukturou (stoji blizko s-gii vychovy). Lze take rozlisit p. skolniho a pi'edskolniho veku, p. dospelych (viz ---'vzdelavani dospeIych, ---'andragogika) a gerontopedagogiku, tj. p. starsiho veku. Deti a mladd vyzadujici zv!. vychovnou peci jsou pi'edmetem zajmu specialni pedagogiky. Zv!. vyznam pro p. rna ---'psychologie, zejm. psychologie pedagogicka, vyvojova, osobnosti, ale i soc. psychologie. Ze spec. s-gickych disciplin jsou to vedle s-gie vychovy a ---'sociologie vzdelani take s-gie rodiny, mladde, kultury, volneho casu, ale i zkoumani soc. stratifikace, deviace, s-gicka demografie aj. Vztah mezi s-gii a p. byva pojiman ruzne. Nekdy je s-gie chapana jako normativni veda pro p. (P. Natorp, L. F. Ward, Ch. A. Ellwood) nebo jako zak!. veda pro p. (T. Geiger, A. SiemsenoVli- Vollenweiderova, O. G. Brim). F. W. Znaniecki zcela vtahuje p. do s-gie, kterou povazuje za teorii vychovy. Podle A. Fischera pedagogicke vztahy vystupuji ze soc. jako autonomni a p. se lisi od s-gie pl'edmetem, metodou i utvafenim pojmu; specif. pedagogicky vztah je vzdy 0 neco vice nez soc. struktura. Ve snaze pfedejit sporum hovoff Fischer radeji 0 pedagogicke sociologii jako o hranicni discipline. Nekdy je hranicni disciplina nazyvana sociologickou pedagogikou. Ph vsech slozitostech a rozdilech plati, ze p. a filozofii, psychologii a s-gii, ktere Idi v jejich zakladech, charakterizuje a spojuje spolecny existencialni zajem 0 ---,cloveka. A: pedagogics F: pedagogie N: Padagogik I: pedagogia Lit.: BlfikovskY, B.: Systemova pedagogika. Bmo 1992; Mia/aret, G.: Uvod do pedagogiky. Praha 1970; Pafizek. V.: Obecna pedagogika. Praha 1991; Singuie, F.: Pedagogicke smery 20. stolet!. Praha 1966.

Vym

pedago gika resociaIizacni viz resocializace p ed a go gika soc hil ni - byva chapana jako urCite stadium Ci smer vyvoje ---'pedagogiky, v nemz se klade duraz na soc. charakter vychovy, na jeji cile, na fakt, ze objekty i subjekty vychovy jsou nejen jednotlivci, ale ceIe soc. skupiny (skola, tfida, rodina). P.s. ale byla pojimana i jako pece 0 vzdelani sirokych lidovych vrstev, jako soucast "socialni" pomoci. Koncepce p.s. se zformovala v Nemecku v 2. polo vine 19. st. (P. Barth, P. Natorp). V ceskych zemich se ji venoval G. A. Lindner, v Polsku H. Radlinskd. Soucasna p.s. chce integrovat do vychovneho procesu vlivy sociokult. prostfedi. Cela spolecnost je ji prostfedkem vychovy, coz ji stavi do blizkosti s-gickeho 762

pojeti ---'socializace. P.s. ovsem zameme integruje jen vlivy odpovidajici vychovnym cilum. Institucemi vytvafejicimi vychovne prostfedi jsou ---'skoly, ---.kluby, zajmove organizace aj. Pfedpokladem vychovneho pusobenije vztah partnerstvi a komunikace. Cilem p.s. je usmernovat vlivy prostfedi tak, aby cloveku pomohly uvolnovat jeho ---'lidsky potencial a vest odpovedny zivot. To rna zlepsit fungovani spo!. vztahu, zdokonalit spo!. integraci. P.s. je spojena s koncepci celozivotniho vzdelavani a se ---'vzdelavanim dospelych. V urcitem smysluje toto pojeti reakci na liberalni individualismus ve vychove. P.s. stoji velmi blizko ---'socialni praci, casto se s ni prolina, ale jeji pl'istup vychazi z jinych fil. kol'enu. Soc. praci charakterizuje vetsi duraz na subjekt, na feseni jednotlivych pfipadu a castejsi psychologizace problematiky, p.s. klade duraz spiSe na objektivni aspekty soc. problemu. Pl'evlada u ni skup. prace, vyucovani, prace, hra, pfiklad, dohled. P.s. si klade spiSe dlouhodobe cile. Akcentovani terapeutickych momentu a komplexniho rozvoje osobnosti, ktere rna p.s. spolecne se soc. praci, je vyrazem pedagogizace zivotniho prosti'edi a rostouci pece 0 utvareni soc. vztahu ve mestech, ve vetsich soc. skupinach, mezi kult. odlisnymi skupinami apod. Uzke vztahy p.s. k s-gii plynou z durazu na vliv sociokult. prostfedi ve ---.vYchove a z pozadavku na analyzu tohoto vlivu (viz tez ---.sociologie vYchovy). A: social pedagogy F: pedagogie sociale N: Sozialpadagogik I: pedagogia sociale Lit.: Mollenhauer, R.: Einftihrung in die Sozialplidagogik. Berlin 1964; Schwendtke, A.: Worterbuch der Sozialarbeit und Sozialpadagogik. Hei· delberg 1980; Wroczyriski, R.: Socialna pedagogika. Bratislava 1968.

Vym

p edagogika sociologicka viz pedagogika, sociologie vychovy p e d era s tie viz homosexualita p ed i a tri e so ci a I n i - (z fec. pais = dite; iatreia = leceni) - spec. disciplina z oblasti ---'socialniho lekarstvi, ktera sleduje soc. pozadi zdravi a nemoci ditete nejen jako jedince, ale hlavne jako clena elementarni soc. skupiny, ---'rodiny. Zabyva se nejen studiem zdravotniho stavu jedincu, ale i rodin, ke kterym pfislusi, a sleduje komplex bio!. i soc. podminek jejich sirsi ---'socializace. V ramci tohoto zamereni studuje i relace fyzickeho, psych. a soc. zdravotniho stavu techto jedincu. P.s. se v kurative pokousi intervenovat nejen do jejich fyzickeho subsystemu, ale i do zivota rodiny, zejm. do postaveni ditete a strukturace roli i zpusobu zivota rodiny. Zaroven sleduje dusledky techto zasahu a zmen na chovani ditete v roli nemocneho, na lecbu, rehabilitaci a odstranovani stop nemoci i na jeho cel-

kovy Zivot. P.S. uziva jak individ., tak skupinove metody a postupy, spolupracuje s jinymi medicinskymi is nemedicinskymi disciplinami, jako jsou s-gie, psychologie, soc. psycho logie, soc. a kult. antropologie, pedagogika, pedagogicka psychologie, specialni pedagogika aj. A: social pediatry F: pediatrie sociale N: Sozialpediatrie I: pediatria sociale Lit.: DUllovskY. 1. - Eggers. H. a kol.: Soci:ilni pediatrie. Praha 1989; viz

tei ..... Iekarstvi socialni.

Kap p e d 0 fil i e viz homosexualita p e k I 0 viz Eden, raj a peklo p.elagianstvi viz hereze pen i z e - cokoli, co slouzi jako bezne phjimany prosti'edek smeny ci placeni. Vlastnosti a funkce p. jsou popsany v ramci teorie penez. Podle metalistickeho pojeti (Anne Robert J. Turgot, Nassau William) maji p. tu hodnotu, ktera odpovida hodnote jejich materialu (napi'. jejich obsahu zlata). Podle nominalistickeho pojeti se platidlo stava p. jen tehdy, kdyz je (statnim prohlasenim) vseobecne akceptovano. P. maji podobu: a) papirovych p. a minci, jejichz uzivani se rozsifilo, protoze jsou pohodlnym prostl'edkem smeny, jsou pl'enosne a lehce skladovatelne, b) bankovnich p., coz jsou seky, vypisovane na vklad v bance ci jine financni instituci. Podil bankovnich p. na celkovem mnozstvi transakci roste, zatimco podil papirovych p. a minci se stale snizuje. P. maji 3 zakl. funkce: jsou prostl'edkem smeny, ziictovaci jednotkou, uchovavaji hodnotu. P. jako finaneni transakce jsou v praxi spojeny s kult. ovlivnovanim, protoze se prostfednictvim smeny produktu vytval'eji nove vzorce chovani. Dochazi k difiizi zap. zpusobu zivota (zabava, napoje, oblekani apod.), ktera byva nekdy nazyvana kulturnim imperialism em. V sirsim smyslu se socializaeni funkce p. projevuje v nekolika vztazich: 1. Neutralizaci pfimych a bezprosti'ednich vazeb dochazi jak k individualizaci, tak k zespoleeensteni v tom smyslu, ze vznikaji nove, rozsil'ene formy soc. vazeb a zavislosti, nove donuceni ke koordinaci, k zacleneni a k phzpusobovani. Uvolneni bezprosti'ednich vztahu k bliznimu je nahrazeno vazbou na nezname a vzdalene. Soc.normativni vazby jsou nahrazeny funkcionalni zavislosti a uzsim propojenim na zaklade ---'zajmu. Dochazi k odosobneni povinnosti a zavislosti, nikoliv k jejich zruseni. P. mohou fungovat jen tehdy, kdyz vznikne men ova pospolitost jako iitvar, jehoz clenove subjektivne pocituji, ze path dohromady. Spojuje je duvera ve spo!. i'ad a strukturu, obecne v system, ktery zarueuje, ze budou moci p. pouzit. 2. V tradicnich spolecnostech existuje duvera v pospoli-

tost jako takovou. V pouzivani p. s uzitnou hodnotou se pi'esouva na duveru v hodnotu materialu, v pouzivani bankovek na duveru ve schopnosti systemu. Ta je tim vetS!, cim komplikovanejsi a nepfehlednejsi jsou funkcionalni vztahy a crm mene je individuum schopne ovlivnovat pmbeh udalosti. Duvera tedy neni zalozena na vedomoslech. P. jsou nejvyznamnejsim pfedpokladem spo!. zivota, protoze zivot v modemi spolecnosti muze byt jen stezi zalozen na neomezene znalosti rozhodujicich skutecnosti. Podle G. Simmela jsou p. nejkoncentrovanejsi a nejvyhranenejsi formou a vyrazem duvery ve statne-spo!. organizaci a i'ad. 3. Zatimco cas v tzv. primitivni spolecnostije vazan na pi'irozene a spo!. udalosti, v soueasnosti vznika abstraktni, linearni a neutralni pojem casu. Stejne tak se meni vztah k telesnosti. Styk prostfednictvim p. je sty kern bez telesnosti, v nem klesa vyznam telesne schranky, expresivnich vyrazu apod. A: money F: monnaie N: Geld I: denaro BaN, Bay

per c e p c e viz vnimani percepce en vi ronmentalni viz psychologie ekologicka percepce in terpe rsonalni viz percepce socialni per c e p c e soc hil n i - (z lat. percipere = pfijimat, vnimat) - zakl. aspekt ---'socialni interakce, vytvareni obrazu druheho cloveka (viz ---'imago). P.s. rna podstatny vliv na vyber ---'socialnich technik uplatnovanych vuCi partneru interakce. Je to nepi'esny termin, protoze tu nejde jen o ---'vnimani "toho druheho". Pfi vytvarenf jeho komplexniho "obrazu" se uplatnuje take ---'projekce a dotvareni (napl'. jeho iimyslu, povahovych rysu atd.) pomoci subjektivnich kategorizaci, ---'atribucl aj. P.s. je mozno v tomto interakenim smyslu chapat take jako testovani hypotez o druhem cloveku, partneru interakce. Rozdil ve vnimani veci a osob spoCiva pi'edevsim v tom, ze p.s. se snazi proniknout "pod kuzi", identifikovat motivy, hodnotit je. Je to p.s. v uzsim smyslu, tez oznaeovana terminem interpersonalni percepce. V sirsim smyslu znamena p.s. i vytvai'eni "obrazu" 0 spo!. institucich a organizacich, velkych a malych skupinach, resp. soc. determinovane vnimani vubec. Zak!. klfCi p.s. jsou: ---'jedmini interakcniho protejsku, u osoby jejf vyraz (zejm. mimicky), vzezfeni, obsah a zpusob i'eCi, dale ---'status (resp. socioekon. postaveni) a pl'ip. ---'etnicka pfislusnost (zejm. k etnicke minorite). Uplatnuje se ph tom "Iaickci psychologie", zalozena na pi'edsudcich, nespravnych zobecnenich atd. To vede k castym chybam v p.s., tj. k neobjektivnimu hodnoceni ovlivnenemu i'adou tendenci, jako je pi'ecenovani prvniho 763

periferie

perestrojka

dojmu (viZ-4"balo efekt"), metaforicka generaJizace (pine rty jsou napf. povaZovany za znak smyslnosti), "naivni logika" (sympatii vyvohlvajid objekty jsou povaZovany take za duveryhodne) aj. Za hlavni dimenze obrazu druM osoby jsou povazovany: "soc. dobry - soc. spatny", "inteligentni - neinteJigentni", "silny - slabY" a "aktivni - pasivnf" (S. Rosenberg, C. Nelson, P. S. Vivekananthan, 1968). Osobaje "zobrazena" jako vzorec k sote se hodidch vlastnosti a je vnimana jako komplexni struktura, ktera zahmuje take inkongruentni znaky a protiklady (E. F. Muel-

ler, A. Thomas, 1974). P.s. uzce souvisi se soc. zpracovanim informad, nyni relativne samostatnym tematem -4sochilni psycbologie, ktenl je pfevzala z psychologie kognitivnich procesu (information processing). V tomto smyslu muze byt p.s. chapanajako druh "socialni kognice", v niz se zpocatku silne uplatnoval vliv -4gestaltismu zduraznovanim pusobeni apriome danych scM mat (F. Strack, 1987). Tak se vytvafeji i zobecneni do urCitych kategorii osob, nositelu jiste spo!. role (ufednika, pruvodciho vlaku apod.). J. S. Brunner (1957) zduraznil, ze vnimani rna dva charakteristicke aspekty: selekci, ktera spoCiva v tom, ze ze vsech danych podnetu jsou vnimany a zpracovavany jen nektere, a interferenci, spocivajid v hledani vnimanych znaku a ve vytvareni nevedomych zaveru 0 vnimanem objektu. P.s. je silne zatezovana sUbjektivitou, takze v posuzovani teze osoby ci jineho soc. objektu ruznymi pozorovateli jsou znacne rozdily (napf. i v posuzovani inteligence tehoz zaka rilznymi uCiteli). Velke rozdily jsou i mezi laickym a odbomym psychol. posuzovanim. K tematu p.s. patfi i p.s. sebe sameho, problematika self-image, obrazu, ktery si jedinec vytvafi sam 0 soM samem. Zde se uplatnuje zejm. socialni zrcadlo, ktere vznika z vedomi toho, jak je clovek posuzovan jinymi lidmi, jak s nim druzi jednaji, co se o nem fika (D. J. Bern, 1972). Ph p.s. druhych osob je napadnejsijejich chovani a mene se uplatnuji situacni faktory, kddto u p.s. sebe sameho je tomu naopak (E. Jones, R. E. Nisbett, 1971). Podle G. H. Meada (1934) sve ja nachazime zobrazene v reakdch druhych lidi (viz -4jinY)· Podle R. L. Helmreicha (1972) opakovane prozivani situaci se zatezi snizuje sebehodnoceni. Byly vytvofeny ruzne teorie p.s., napf. ve vztahu k interakci (R. Tagiuri, L. Petrulio, 1958). Regulacni teorii p.s. vytvofili K. Skariynska (1981) a A. A. Bodalev (1970). SkarZ.V1iska chape p.s. jako "ziskavani orientace ve vlastnostech jinych lidi", ktera hraje duleiitou roli v regulaci vztahu cloveka k jeho soc. prostfedi. A: social perception F: perception sociale N: Sozialperzeption I: percezione sociale Lit.: Bem, D. 1.: Self-perception Theory. In: Berkowitz, L cd.: Advances in

764

Experimental Social Psychology, 2. sv. New York 1972; Schneider, D. J. _ Hastotf, A. H. - Ellsworth, P. c.: Person Perception Reading. Mass 1978; Skarivliska, K.: Spostrzcganie ludzi. Warszawa 1981; Tagiuri, R. - Petrullo, L eds.: Person Perception and Interpersonal Behavior. Stanford 1958.

Nak per est r 0 j k a - rus. termin pfekladany jako prestavba, oznacujid reformni program M. S. Gorbacova. Puvodne byla p. zamyslena pouze jako -4ekonomicka reforma, od r. 1987 zapoeala pfestavba celeho po lit. systemu. PUvodnim cHern p. bylo pfekonani hluboke krize SOY. ekonomiky (pokles produkce, krize v zasobovani a inflace) pomoci reformy administrativni redistributivnf ekonomiky, Pocatecni Gorbacovovy reformni plany mely tyto rysy: snizeni kontroly planovaciho aparatu nad ekonomikou a zvyseni autonomie podniku, samofinancovani podniku a zv9s eni ulohy zisku, liberalizaci zahranicniho obchodu, zproduktivneni ekonomiky, V po lit. oblasti bylo cilem p.: a) zasadni rozchod se -4stalinismem, ktery pro Gorbacova znamenal nekontrolovatelnou moc polit. aparatu a hosp, neefektivnost, b) posileni -4socialismu jednak zvysenfm jeho prestize v mezinar. mefftku, jednak zvysenim jeho akceptace u domadho obyv, (proto se Gorbacov zamefil na zvyseni efektivity ekon, systemu a zasadni zmeny v polito rozhodovacim procesu), c) zfetelny obrat v zahranicni politice, projevujici se vstficnou politikou vuci Zapadu, Gorbacov ovsem nemel v umyslu pfevzit zap, spo!. model. P. lze rozdelit do 3 fazi: 1. Na zacatku (1986) existoval a tzv. "koncepce zrychleni", ktera spocivala na strategii nove orientace investicni a struktumi politiky, CHern byla podpora pokrocile technologie, zvl. ve strojirenstvi. Do konce r. 1987 se tato koncepce opirala 0 dany adminstrativni system a jeho imanentni metody, jako jsou napf. disciplinami opatfeni; tato strategie se brzy ukazala jako nepruchodna, 2. Druhou fazi (1988-1990) lze pokladat za skutecny zacatek reforem stavajiciho ekon. systemu. Pfi zachovani puvodnich diu, tj. pfekonani neefektivnosti planovadho systemu, se pfistoupilo k modifikaci fizeni hospodarstvi. Planovana ekonomika meIa byt doplnena 0 prvky tdniho systemu, vertikalni struktury mely byt nahrazeny horizontalnimi smluvnimi vztahy mezi podniky a temto, stale jeste statnim podnikum, mel a byt zarucena vetsi autonomie, Plan mel bytdrasticky zredukovan a omezen na nekolik "dulditych" odvetvi. Vedle statem pevne stanovenych cen mely byt umozneny i volne ceny nebo cenove stropy, CHern reformy meJa byt smiSena ekonomika, 3. Zacatek tfeti faze Ize polozit mezi kveten a listopad 1990, kdy se pfedstavy 0 dlech p. zmenily natolik, ze byl postupne propagovan pfechod k trzni ekonomice. SmiSena ekonomika se mela stat pouze etapou v pfechodu k tomuto novemu cHi, ktera mela zajistit stabilni hosp. situaei

a zakl. potfeby obyv, po dobu transformace. Skutecna transformace ekon. systemu vsak zustala pouze na papffe a nebyla az do konce SSSR nikdy realizovana. Puvodnf program imanentni pfestavby, oznacovany nekdy za revoluci shora, v podstate ztroskotal a byl v r. 1990 (nekdy se uvadi konec r. 1989) zmenen na program gradualisticke tdni reformy a pote v prubehu I, 1990-1991 nekolikrat radikalizovan. Prubeh p. byl po celou dobu rozporuplny, coz bylo zpusobeno neduslednostf celeho programu, stfidanim fazf zrychleni a brzdeni, nutnosti kombinovat systemove zmeny a stabilizacni opatfeni ad hoc zazehnavajid krize, ktere redistributivni system znovu stabilizovaly, a sabotaznim pusobenim tzv. nomenklatury. Navic se stale menil cll p. - od technokraticke reformy k socialisticke (regulovane) trini ekonomice, aniz byly cilove trzni a vlastnicke struktury precizovany. Na pfesnem urceni diu vsak vzdy zavisi i strategie a tempo reforem. Vysledkem p. bylo nepochybne zpomaleni ekon, rustu, coz sarno 0 sobe neni negativnim jevem, ale bylo jim i rozvracene hospodarstvi a snizeni zivotni urovne obyv. Chaos v SOy, hospodarstvi vedl nektere autory (napf. M. S. Voslenskiho) k nazoru, ze p. vlastne ani nikdy nezacala, ze doslo pouze k dezorganizaci stareho systemu. Jini autofi poukazuji na to, ze akutni krize v zasobovani byla vytvarena dysfunkcionalitou specif, perestrojkove smfSene ekonomiky. P. ztroskotala na neslucitelnosti zasadni reformy pol it. a hosp. systemu se zachovanimjeho zakl. prvku, Pfesto v situaci, v niz se SSSR v r. 1985 nachazel, neexistovala vuci p. zadna realisticka altemativa, V tomto smyslu byla p. pfipravou radikalni polito a hosp. reformy a nikoliv, jak se nekdy soudi, slepou ulickou. Potlacenim srpnoveho moskevskeho puce a naslednym rozpadem SSSR v r, 1991 etapa p. skoncila a nektere nastupnicke staty SSSR pfesly k vicemene radikalni hosp, reforme, A: perestroika, restructuring F: perestroika N: Perestroika I: perestroika Lit.: Corbacov, M. S.: Pfestavba a nove mysleni pro nasi zemi a pro eely svet. Praha 1987; Samuelson, P. - Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha 1991; LOsch, D. - Steffen, 0.: Das Wirtschaftssystem der Perestroika. Hamburg 1991.

Bay

pe rfo rm ance j azykova viz gramatika transformacni, kompetence kulturni perfo rm ance socio kuItu rni - (angL slovo, z lat. per = pfe-, formare = tvofit) - oznaceni skutecneho jednani Iidi v konkretnim spoL a kult. kontextu. V jistem smyslu je p.s. protikladem, v jistem smyslu realizad -4kulturni kompetence, tj.lidske chopnostijednat v souladu s kult. gramatikou (kult. k6dy, znalostmi a normami), kterou sdi-

Ii clenove urcite spolecnosti. Podle F. M. Keesinga p.s. vystupuje v podobe -4sociokulturnich system", ktere pfedstavuji objektivni realizaci kult. kompetence v ruznych ekologickych prostfedich. RozdH mezi kult. kompetcnd a p.s. (sociokult. systemy) je mozne ilustrovat napf. na rozdilu mezi architektonickym projektem sidliste (kult, kompetence) a skutecnym sidlistem (sociokult. system) nebo mezi teorii prumyslove vyroby (kult. kompetence) a realnym fungovanim prumyslovych podniku (sociokult. system), A: sociocultural performance F: performance socio-culturelle N: soziokulturelle Performanz I: performance socio-culturale Lit.: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981. SOU

per i fer i e - (z fr, peripherie, to z lat. peripheria, to z fee. perifereia =obeh, okruh) - v urbanistickem vyznamu, ktery bere v uvahu i s-gie, je to okraj -4velkomesta nebo prumysloveho mesta, charakteristicky typickou zastavbou, nizkou hustotou obyv., znacnym podHem skladu a rilznych ulozisf, popf, budov slouzicich vyrobe, i urcitym podilem zemedelske i neobdelane pUdy, P. tvori pfechod mezi -4mestem a -4venkovem a muzeme ji chapat jako tu cast rurbanizovaneho uzemi (viz -4rurbanizace), ktera rna blize k mestu a jeho zpusobu zivota a by va take nejdrive mestern pohlcena. Na p. existuji enklavy tradicniho venkovskeho osidleni, obklopene mestskou zastavbou, vilove ctvrti, skupiny rodinnych domku, zahradkarske kolonie i rozptylena zastavba, Cast p. byva jen obcasne osidlena Ci navstevovana (zahradkarske kolonie, sklady, opustene cihelny apod.), je pod nizsi soc. kontrolou a pfitahuje rilzne protispoL zivly, Osidleni, bytovy standard i zivotni zpusob p. neni jednotny, netvofi uceleny typ, V rozvojovych zemich i v historii prum, zemi (v Ceskoslovensku napf. jeste v 30, L) se vytvafeji na p. rozsahle kolonie nouzoveho bydleni, casto z odpadoveho materialu a vetsinou bez zakl. komfortu (vodovodu, kanalizace), s nizkou hygienickou urovni, obvykle bez oficialniho povoleni. Tyto kolonie (v Africe nazyvane bidonvilly, v Lat. Americe favely) jsou typicke koncentraci nezamestnanych a negramotnych pfistehovalcu z venkova. vyznacuji se vysokou mirou porodnosti, kriminality, narkomanie, prostituce a alkoholismu a predstavuji pro velka mesta rozvojovych zem! slozity problem. S koncentraci asoc. a nepfizpusobenych Zivlu je mozno se na p. setkat i v evrop. mestech, problem vsak nedosahuje te zavaznosti jako v zemich rozvojovych, Dnes u velkych mest (i ces.) fada p. zanikla vystavbou -4sidlisf, velkych prumyslovych podniku a rozsahlych komunikacnich siti. Nova zastavba na okraji mesta 765

periodizace dejin

rna obvykle jiny charakter i rozmery, meni se i zivotni zpusob obyv. a pojem p. se pomalu, ale jiste stava hist. pojmemo A: periphery, outskirts F: banlieu, peripherie N: Peripherie, Vorstadt I: periferia Lin periodizace dejin - (z lat. periodus, to z rec. periodos = obvod) - rozcleneni dejinneho vyvoje do dilcich, vnitrne jednotnych casovych useku, period Ci ~epoch, podle urciteho jednotlciho hlediska. Pro vytvoreni jakekoli p.d. jsou nutne 2 zakl. predpoklady: 1. ustaveni souvisleho chronologickeho obrazu ~dejin jako celku anebo alespoi'i jiste jejich vyvojove nebo tematicke casti ci geogr. anebo jinak vymezeneho okruhu; 2. stanoveni celkoveho jednoticiho hlediska pro jejich vyvoj v case i prostoru. Vychodiskem pro p.d. muze byt bud apriomi historiozoficka nebo s-gicka konstrukce, pfi niz jsou jednotlive periodizacni mezniky odvozovany z povahy a dynamiky samotneho hist. deni. Oba tyto pristupy koexistuji vedle sebe a jsou od sebe mnohdy jen velmi tezko oddeIitelne a rozlisitelne. P.d. patfi mezi nejobtiznejsi ukoly ~histo­ riografie, neboi je vyrazem a dusledkem jiste interpretace ~dejinnosti. S prvnimi p.d. se setkavame jiz v pocatcich zaznamenavani hist. udalosti ve staroorientalnich stitech. V Egypte se od sklonku 2. tis. pr.n.!. pofizovaly zaznamy o ~udalostech, ktere byly cleneny podle vlMy jednotlivych panovniku (tzv. kralovske analy); poprve se tu vyskytl periodizacni princip, ktery se az do 19. st. n.!. stal jednim z nejuzivanejsich. Uplatnili jej i stan Rekove, jimz (pri neexistenci spolecneho kalendare) slouzil k datacnimu urceni udalosti doby vlMy nejvyssich uredniku v jednotlivych polis. V helenisticke dobe se zacalo uzivat jednotne casove urceni, opirajici se 0 seznamy vitezu na hrach v Olympii, sahajicich az k r. 776 pr.n.!. Rimane periodizovali sve dejiny obdobne: podkladem jim byly seznamy konzulu (fasti consulares), vedene na Kapitolu. Univerzalisticke, pro vsechny doby a vsechny narody platne hledisko pfinesli Izraelite, v jejichz pojeti (viz hist. knihy Stareho zdkona) je hist. deni urcovano a bezprosttedne rizeno svrchovanou Bozi vuli. Tuto ideu prejima pozdeji ~kfesfanstvi, ktere ji v dflech Eusebia Pamfilia (asi r. 265-340), sv. Jeronyma (asi r. 340-420) a Pavia Orosia (5. st. n.!.) spojuje s rimskou tradici. Inspiracnim zdrojem byla ~bible. Svet. dejiny se rozClei'iovaly do 6 svet. veku. Podle Isidora ze Sevilly (636) byla 1. vekem sveta doba od jeho stvoreni do potopy, 2. vekem doba od potopy do Abrahamova narozeni, 3. vek sahal do pocitku vlady krale Davida, jimz zacina 4. vek, trvajici az do babyl6nskeho zajeti. 5. vek konCi Kristovym umucenim, kterym zacina take posledni, 6. vek, jenz bude ukoncen po766

periodizace dejin slednim soudem, cimz se skonci cele lidske dejiny. Jinou p.d. pouzil P. Orosius: rozdelil svet. dejiny do 4 epoch podle 4 svet. monarchii - babylonske, makedonske, kartaginske a fimske. Origenes (185-254) jako prvni rozdelil dejiny podle 12 dennich hodin: na konci prvni ctvrte ve 3 hod. ptichazi Noe, na konci druhe v 6 hod. Abraham, na konci tfeti v 9 hod. Mojifs a v 11 hod. se narodil Jeffs Kristus. V prvnich dvou p.d. byly ruznymi autory stanovovany rozdilne mezniky jednotlivych epoch, pficemz stabilnim periodizacnim meznikem zustavaly udalosti spojene se zivotem Jeifse Krista. Kfestanske pojeti dejin je ve sve podstate dichotomicke - cele lidske ctejiny deJi do dvou hlavnlch epoch: pred Kristovym narozenim a po nem. Zpetne spocftane datum Kristova narozeni se take stalo v 6. st. n.!. pocitkem kfestanskeho letopoctu. Doba peed Kristovym narozenim se zprvu pocitala poctem let od stvoreni sveta; az v 17. st. pouzil J. B. Bossuet poWani "pred Kristem". Ve stejne dobe ale K. Cellarius dotvoeil trichotornickou p.d., jejiz zaklady polozili jiz viS. st. italSti renesancni humaniste zavedenim pojmu sttedovek. Cellarius rozdeIiI cele dejiny do 3 zakl. epoch: staroveku, stfedoveku a novoveku. Starovek ukoncil r. 324, kdy bylo preneseno sidlo rimskeho cisare z Rima do Konstantinopolu, koncem srredoveku mu byl r. 1453, kdy Konstantinopol dobyli Turci. Toto cleneni prevzal na konci 18. st. i J. Ch. Gatterer, ktery vsak posunul jednotlive periodizacni mezniky - starovek ukonCil zanikem zapadotimske ffSe r. 476 a stredovek objevenim Ameriky r. 1492. Tyto mezniky byly takfka obecne ptijaty a jsou uzivany dodnes. Trichotomicke cleneni je zakladem i mnohych dalSich p.d. G. B. Vico na zacatku 18. st. rozdelil vyvoj lidske spolecnosti do zvireciho, heroickeho a lidskeho stadia. Prvni obdobi historicky odpovida praveku a prvnim statnim utvarum az po anticke timske cisarstvi a spolecnosti v nem vlMnou (podobne jako mezi zviraty) "silni jedinci". Nab. mu odpovida doba ~pohanstvi. Heroicka doba spojena s krestanstvim pfinasi podfl na moci i "slabym", ktefi byli v prvnim obdobi jenom ovlMani. Ve sve soucasnosti nachazi Vieo pnznaky pocinajiciho veku lidskeho, v nemz se ve spolecnosti siri skutecna ~humanita. K vysoce spekulativnimu pohledu na dejiny dospela nem. klasicka filozofie, a to ptedevsim dflem G. W. F. Hegelo, ktery videl v dejinach sebepoznavaci proces objektivniho ducha, jehoz hist. nositeli jsou velke ~narody. Narody starovekeho Predniho vychodu uskutecnily prechod od ~barbarstvi do stadia rozumu, coz se v konkretni hist. rovine projevilo vlMou despoty. V nasledujicim, druhem stadiu dochazi k hlubsimu sebepoznani objektivniho ducha a jeho nositeli jsou klasicke anticke civilizace Recka a Rima; hist. vyrazem tohoto hlubsiho sebepoznani ob-

jektivniho ducha je vlada ~slechty. Konecne v germanP.d. podle L. H. Morgana, W. J. Perryho. R. Thurnwalskych narodech a pod vlivem kfesfanstvi dochazi objekda a jinych se ale prevazne tykaji vyvoje tzv. ~primitiv­ tivni duch sveho uplneho sebeuvedomeni a nastava vek nich spolecnosti. Podkladem pro dalSi skupinu p.d., ktera sku.tecne vselidske svobody, jehoz viditelnym dejinnym se objevilajiz v 19. st., se staly pojmy ~civiIizace a ~kul­ ~roJevem Je Velka fr. revoluce z r. 1789. Rozhodujici rotura. Napf. N. J. Danilevskij rozlisuje 12 kult. typu: egypth zde.hr~j~ instituce statu, jehoz nejdokonalejsi formou je sky, cinsky, asyrsko-babyI6nsko-fenicky, chaldejsky, konstIlucm ~monarchie a jeji nejlepsi realizaci je prusindicky, iransky, hebrejsky, tecky, fimsky, arabsky, gerky stat. 0 predstavu ~pokroku v lidskem vedeni se ve mansko-romansky cili evropsky, mexicky a peruansky sve p.d. opira A. Comte. Take on rozlisuje 3 zak!. stadia (smesuje pfitom pi'istup narodnostni a rasovy). Evrop. kult. vyvoje spolecnosti. Prvni bylo teologicke stadium, jemuz typ rna podle neho vystfidat typ slovansky, ktery v souve spo!. organizaci odpovida militarismus a v nemz je Jidborne synteze take dotvoti jednotlive prvky, ktere jednoske mysleni ovladano predstavou duchli a boM. Druhe je stranne rozvinuly kultury ostatni; sjednocujici ulohu pfistadium metafyzicke, v nemz je pficina veskereho deni hlepisuje Rusku. Nejvetsiho rozsrreni i vlivu nabyly koncepce dana v obecne pusobiclch idejich a jemuz pfislusi vlada pozdejsi, zejm. O. Spenglera aA. J. Toynbeeho. Vychazeji pravniku; je to obdobi charakteristicke svou kriticnosti a rez pl'edstavy vzniku, rozvoje a zaniku jednotlivych civilivol. duchem. neti, pozitivni obdobi je dobou individuazacnich okruhu nebo kultur, ktere misleduji po soM nebo lismu a hledani zakonitosti urcujicich podobu deni. Spo!. spolu koexistuji, a to bud nezavisle na sobe, nebo ph vzaodpovida tomuto obdobi industrialismus. jemnem ovlivnovani, pl'icemz se na zaklade setkavani s jiObdobne jako Comte reagoval na Hegelovu fil. sousta- nou civilizaci Ci kulturou dale rozvfjeji, nebo se naopak nivu i K. Marx. Vysel ptitom ze sveho studia kapitalismu Cl. Krajni stanovisko zastaval Spengler, rozlisujfci 8 velkych a za zaklad spo!. organizace i jejiho vyvoje oznacil vyr. kultur - egyptskou, indickou, babyl6nskou, cinskou, anzpusob, ti· urcitou variantu kombinace techniky a prac. sily tickou, arabskou, zapadni a mayskou. Soudil, ze tyto kulexistujici v jistem typu ekon. struktury. Podle tohoto kriteria tury jsou zcela uzavrenymi a vzajemne se neovlivnujicirozlisoval nekolik ~spolecenskoekonomickych formami systemy. Podle Toynbeeho vznikaji jednotlive civilizace ci, jez chapal jako teor. koncepty, jejichz pomoci lze ana- Uejichz celek tvoti lidske dejiny a z nichz 21 je hlavnich, lyzovat a popsat spolecnost v te fazi jejiho vyvoje, kdy je urcujicich) prostfednictvim hist. neopakovatelneho spojerozdelena do spo!. ttid. Marx hovoti na ruznych mistech nf "vyzvy" pfir. prosttedi a zpusobu jeho opanovani Jidsveho dfla 0 ruznem poctu formaci. Znama posloupnost 5, mi. Toynbee podepira svoji konstrukci velkym mnozstvim resp. 6 formaci - prvobytne pospolne, otrokatske, feudal- konkretniho hist. materialu a vychazi tak vstfic zakl. poni, kap. a kom., resp. predtim social. - se prakticky pre- zadavku, ktery na p.d. klade hist. veda a podle nehoz mukrYva s hist. fazemi vyvoje, pravekem, antickymi dejinami, si byt p.d. vyvozena z vlastni dynamiky a logiky hist. deni. stredovekem, novovekem a nejnovejsi dobou, a vznikla az Tento "empiricky pfistup" k p.d. geneticky vychazi z anv SOY. diskusich ve 20. a 30. !. (autoritativne byla vyslotickych a stl'edovekych chronologizacnich postupu. vena v brozure J. V. Stalina 0 dialektiekem a historiekem Temer univerzalni jednotkou p.d. se stalo stoleti. Od materialismu v r. 1938). Marxovo puvodni pojeti dejin by- jeho prosteho mechanickeho pojeti, v nemz je urcovano 10 v pods tate trichotomicke: ttidni spolecnosti predchazi Ciste matem. jako doba zacinajici r. 1 a koncici r. 100, se po_ epocha, v niz lidstvo zilo "ptirodnim zpusobem" a nerozstupne pfechazelo k jeho vymezovani jako doby ohranideleno do jednotlivych spo!. rrfd, a podobne i po prekona- cene dvema vyzn. udalostmi, oddelenymi od sebe zhruba ni ti'idni faze vyvoje dospeje lidstvo k harmonicke bez- dobou 100 let. B. Russell takto vymezil 19. st. lety 1814 ti'idni spolecnosti. Jak Comtovo, tak i Marxovo pojeti p.d. a 1914 a za procesy utvarejici jeho celkovy charakter oznajiz stoji na pomezi mezi historiozofickym a s-gickym pri- Cil usili 0 spo!. organizaci na jedne strane a soubeznou snastupem. hu 0 max. svobodu jednotlivce na strane druhe. O. Lorenz V 19. a 20. st. bylo vytvoreno nekolik p.d. vychazeji- na konci 19. st. povazoval stoleti za chronologicky vyraz cich ze s-gicke analyzy spolecnosti. Jejich spolecnym vyvzajemne duchovni i materialni zavislosti tti ~generaci, chodiskem je stanoveni urcitych soc. vazeb nebo kriterii, z nichz kazda vyplnuje dobu 33 let. Periodizace podle gektere jsou zkoumany ve svem vyvoji a promenach a najeneraci se stala velmi popularni a casto uzivanou, zejm. jich zaklade jsou stanovovany jednotlive faze vyvoje spov nem. a vubec stfedoevrop. oblasti. Uzival ji mimo tuto lecnosti. Mezi nejznamejsi patfi koncepce G. Simmela, oblast i J. Ortega y Gasset, ktery dobu jedne generace staM. Webera, P. A. Sorokina a T. Parsonse. Blfzko s-gic- novil na 15 let. Na nem. romantickou filozofii, rozlisujici kemu pi'fstupu stoji v poslednich dvou st. take etnologie. jednotlive epochy pod1e menicich se mentalit charakteri767

personalismus periodizace ceskych dejin Revue de la Synthese Historique, XL VI, 1926; Spengler, 0.: Untergang des

zovanych pomoci kategorie duch doby, navazal ve 2. poAbendlandes, I., II. Miinchen 1923; Topolski, J.: (1968) Metodologia historii. Iovine 19. st. K. Lamprecht. Kazdou epochu podle neho Warszawa 1973; Tovnbee, A. J.: Studium dejin. Praha 1995; Vico, G. B.: Nova veda. Praha 1991; Wolf, 1.: Kulturni a socia1ni antropo1ogie. Praha charakterizuje urCita psych. dominanta. Rane vyvojove faBeZ ze lidske spolecnosti jsou ovladany "symbolismem", jenz 1971. je vyrazem vladnouciho kolekt. vedomi a jemuz v organiperiodizace eeskych dej in - cleneni ceskych dezaci spolecnosti odpovida kmenove zfizeni. Symbolismus jin, ktere rna relativne dlouhou historii navazujici na doje vystfidan "typismem", pro nejz je pfiznacny princip verbove ~periodizace dejin. Prvni p.e.d. vytvofil Kosmas nosti a na nemz je vybudovan feudalni stat. Pozdne stfeve sve Chronicon Bohemorum. TIi knihy jeho kroniky jsou doveka spolecnost, jak ji reprezentuje tehdejsi mestska kulvylicenim ces. dejin ve 3 rozdilnych epochach: prvni potura, je tfetim vyvojovym stupnem, ktery Lamprecht nazyva pisuje dobu predkresfanskou, druha 1. 1039-1092 a tfetije "konvencionalismem". DalSi rozvoj mestske kultury, k nevypravenim 0 soudobych dejich. V souladu se stfedovemuz dochazi ve stfedni Evrope od 15. st., je provazen "inkym pojetim dejin je pro Kosmu nejvyznamnejsi udalosti dividualismem" a ten je konecne doplnen "subjektivisces. dejin pfijeti ~kfesfanstvi, ktere ovsem mylne klade mem". V nem se teprve pine probouzi nar. vedomi, a aby do r. 894. Teprve od teto doby jsou mu ces. dejiny "jiste"; se mohlo pine rozvinout, musi projit vsemi pfedchozimi co pfedchazelo, je ~epocha hodnotove nizsi a nelze take stadii soc.-psych. vyvoje. Lamprechtova p.d. na rozdil od pIne potvrdit historicitu udalosti, jez se v ni mely stat. Toostatnich tehdejsich nem. p.d., ktere vychazely z polit. deto dichotomicke cleneni zustalo v platnosti az do 19. st., jin, mela svuj zaklad v dejinach umeni au historiku narapficemz ale byla doba ~pohanstvi stale vice integrovazila na tuhy odpor. vana do celkoveho obrazu ces. dejin. Rozhodujicim kro20. st. pfineslo v hist. vede vetsi zdurazneni teorie i hlubkern k jeji pine integraci uCinil r. 1541 V. Hajek z Libosi pohled na hist. den!. Vice se studuji hist. procesy nez can svou Ceskou kronikou. Renesancne humanisticka jednotlive hist. udalosti a jejich souvislosti. Oboji vedlo historiografie rozsifila ces. historii 0 novou, dosud neznai k hlubsimu strukturalnimu pflstupu k p.d .. Namisto jedmou epochu, 0 predslovanske dejiny. Pro vsechny histonotneho a linearniho casoveho urceni se objevuji periodiriky v pfedved. obdobi ces. historiografie byly dalSimi pezacni principy respektujici mnohovrstevnatost hist. deni riodizacnimi mezniky jednotlive roky a vlady jednotlivych a jeho asynchronicnost. Nejznamejsi takovouto struktupanovniku. Podle jednotlivych panovnickych rodu perioralni p.d. vytvofil F. Braudel, vyzn. pfedstavitel ~skoly dizoval ces. historii D. Adam z Veleslavina ve svem HisAnnales. Stanovil trojdilne periodizacni schema, v nemz se torickem kalenddfi v r. 1590; Veleslavin take podle vzoru jednotlive casove struktury fadi hierarchicky podle delky stredoveke i humanisticke evrop. historiografie periodizotrvani svych cyklu. Prvni a nejdelSi period a rna tzv. "dlouval dejiny podle petisetlete periody odvozene z Platonohe trvani" (longue duree). Sem patfici hist. procesy vykava "svatebniho cisla". Novodobou koncepci p.e.d. vytvofil zuji dlouhodobou stabilitu (napf. klima, geogr. prostor, F. Palacky na podklade periodizace vyvoje ces. jazyka vyr. pomery, kult. systemy apod.). Mensi nemennost maa literatury J. Dobrovskeho, kterou pfevzal i J. Jungmann. ji procesy stfednMobeho trvani (napf. ume!. styly, liter. Take tato p.e.d. byla trojdilna: "stary vek" v ni zahrnuje zanry Ci m6dy); jejich stfednMobost je rozpoznatelna obdobi od dejinnych pocatku do r. 1403 (podrobneji se cleovsem jenom ve srovnani s procesy obou zbyvajicich cani do tfi fazi: do r. 895 je to doba pohanska, I. 895 az 1253 sovych rovin. Posledni, kratke trvanije casem konkretnich vyplnuje vlada slovanstvi a obdobi 1253-1403 naopak vlaudalosti a jednajicich osobnosti. Jine strukturalni period ida nemectvi); "vek stfedni" v 1. 1403-1627 je charakterizace vytvofili M. P. Foucault (viz ~episteme, ~archeo­ zovan ~mibozenskymi valkami a "vek novy" od r. 1627 logie vedeni), G. Dumezil pro dejiny nabozenstvi nebo do r. 1848 porobou ces. naroda. Ideovym zakladem tero T. S. Kuhn pro dejiny vedy. (Viz tez ~teorie vyvoje cykp.e.d. je Palackemu historiozoficka koncepce 0 trvalem licke.) "stykani a potykani se slovanstvi s fimanstvim a nemecA: division of history into periods F: periodisation de tvim". Na tuto p.e.d. navazovali prakticky vsichni ces. hisl'histoire N: Periodisierung der GeschichteI: periodiztorikove, byf jednotlive periodizacni mezniky nachazeli zazione della storia v jinych hist. udalostech. V. Novotny posunul pocatek stfedLit.: Braudel, F.: Histoire et sciences sociales: la longue duree. Annales niho veku az k r. 1246, pocatek nove doby vide! shodne 1958, C. 4; Guenee, B.: Histoire et Culture historique dans l'Occident mes PalackYm. J. Susta posunul prvni meznikjeste hloubeji, dieval. Paris 1980; HistorickV materialismus. Praha 1965; Kon, I. S.: Kriticky az do r. 306, J. ProkeS naopak pfesunul druhy meznik az nastin filosofie dejin 20. st~leti. Praha 1963; Masarrk, T. G.: (1913) Rusko a Evropa 1. Praha 1930; Parsons, T.: Spolecnosti - vyvojove a srovmik r. 1740. Nejvice se od Palackeho p.e.d. odchylil J. Pekar.

i

Take on rozlisoval v ces. dejinach starovek, stfedovek a novovek, ale jejich mezniky odvozoval na rozdil od Palackeho od promen ~umeleckych slohu. Starovek (do r. 1200) mu splyva s dobou romanskou, stfedovek (do poloviny 18. st.) vyplnuje doba goticka, renesancni a barokni, novovek cleni na dobu osvicenskou, romantickou a na soucasnost ci "nasi dobu". V prvni verzi teto p.e.d. (1914) jej vsak cleni jinak: na dobu osvicenstvi, revoluce a dobu FrantiSka losefa. Inspiraci k tomuto pojeti mu byl K. Lamprecht i videnska umeleckohist. skola, reprezentovana pfedevsim M. Dvohikem. S-gii (M. Weberem, ale hlavne ~skolou Annales) inspirovany J. SlaVIK vytvofil v 1. po 10 vine 40. I. dalSi trichotomickou periodizaci, nachazejici tentokrat v ces. dejinach epochu druzinnou, koncici na pocatku 13. st., feud~lni, jdouci do 18. st., a epochu moderniho ces. naroda. V prvni epose se rodi stavovske a hosp. rozvrstveni ces. spolecnosti, pro druhou je charakteristicka hierarchicka stavovska struktura odvozena z nabozenstvi, ktera je ve tfeti epose nahrazena modernim demokratismem a racionalismem, ktere spatfuji zdroj vladni i spravni moci v narode. Ve stejne dobe se ke strukturalnimu pojeti hist. deni dopracoval i F. Kutnar. Ceskoslovenske marx. dejepisectvi, opirajici se 0 stalinskou interpretaci Marxovy hist. teorie, vytvofilo svoji p.e.d. v 2. polovine 40. I. a v 50. 1. Prvni pokus tohoto druhu podnikl V. Husa v brozufe Epochy ceskjch dljin (1946) v souvislosti s kritikou pfedchozich periodizac!. Jemu je 1. epochou obdobi rodovych pospolitosti, vystfidane v polovine 12. st. epochou feudalni, v niz mizi v Cechach otroctvi. Tuto epochu deli do 4 etap: od poloviny 12. st. do husitske revoluce; od ni do roku 1620; od belohorske porazky do r. 1781; odtud do r. 1848. Burzoazni revoluce 1848 je mu pfechodem k epose kapitalismu, jet trva 100 let a jet je v (moru 1948 vystfidana epochou socialismu. Toto schema bylo dale propracovano v Prehledu ceskoslovenskjch dljin na konci 50. 1.; historicky pfesneji vsak bylo rozhrani mezi rodovou spolecnosti a spolecnosti feudalni posunuto do 10. st. Tato p.e.d. zustala zachovavana i ve vsech dalSich syntetizujicich dilech i v dejepisnych ucebnicich, stale vice se vsak pfihlizelo k vysledkum konkretniho hist. vyzkumu, p.e.d. se stavala i podrobnejsi a propracovanejsi. V souladu s celkovym pojetim dejin i samotne hist. vedy se tato p.e.d. stala zavaznou nejenom pro polit., ekon. a soc. dejiny, ale i pro jednotlive oblasti kultury a byla jen s nutnymi modifikacemi pfejimana jak pro dejiny literatury (viz Difjiny ceske literatury I-III, 1959-1961), tak i pro dejiny divadla (viz Dejiny ceskeho divadla I-IV, 1968-1983). Teprve hist. vyzkumy od konce 70. I. naznacuji moznosti novych pfistupu a vytvofeni noveho schematu periodizace ces. dejin.

A: division into periods of Czech history F: periodisation de I'Histoire tcheque N: Periodisierung tschechischer GeschichteI: periodizzazione della storia ceca Lit.: Bene§. Z: Kroniky dye 0 za10zeni zeme ceske ajejich misto v dejinich ceske historiografie. Philosol'hica et historica, 1984, C. 2; Belle.f, Pekarova periodizace ceskych dejin. Z ceskeho raje a Podkrkonosi. Bystra n. J. 1994; Huw, V.: Epochy ceskych dejin. Praha 1949; Pekar, 1.: 0 smyslu ceskych dejin. Praha 1990: Petrdii, 1.: Ke genezi novodobe koncepce ceskych narodnich dejin. Philosophica et historica, 1982, c. 5.

Z.:

BeZ perm is i v n ost viz norma per 0 n ism u s - latinskoamericka varianta ~populis­ mu, nazyvana tez justicialismem, spjata pfedevsim s pusobenim argentinskeho politika J. D. Perona, jeho manzelky M. E. Martinezove a cinnosti peronisticke strany Partido Perinista, zalozene v r. 1947. l. D. Peron prezentoval sebe samajako "vUdce Iidu bez kosil" a svuj program zalozil na heslech soc. spravedlnosti, ekon. nezavislosti a polit. suverenity. Charakteristickym rysem p. byla soc. politika opirajici se 0 valecnou konjunkturu. P. podporoval bytovou vystavbu, zlepsovani pracovniho zakonodarstvi, demokratizaci kultury a osvety, polit. prava zen, kultivoval rodinne svazky na zasadach kfesianskeho solidarismu. Praxi populismu obohatil Peron 0 dovedne vyuzivani pfitazlivosti obou svych manzelek a 0 tzv. loterii Evity (nazvane podle jeho prvRi zeny E. Peronove), v niz vyherce mel pravo na splneni jakekoliv soc. zamefene prosby. V ramci p. se rozvijely ideje 0 nacionalizaci zahranicniho kapitalu, uvahy 0 "tfeti ceste" mezi kapitalismem a socialismem v politice i ekonomice apod. Cinnost l. D. Perona je casto charakterizovana jako statni socialismus, nemarx. kolektivismus nebo nacionalisticky kapitalismus. Byla vsak pfedevsim odrUdou polit. mysleni zalozenou na ~statnim paternalismu a statnim intervencionismu. A: Peronism F: peronisme N: Peronismus I: peronismo Lit.: Mercier, V. N.: Autopsie de Peron. Le bilans du Peronisme. Gemb10ux 1974; Rommel, W: Peronizm - pr6ba oceny. Warszawa 1975.

Lin

per son a viz personalismus, psychologie analyticka personalismus - (z lat. persona = puv. skraboska, maska, osoba) - vlivny teisticky smer v soucasne filozofii, ktery vznikl v kontextu vyvoje kfesfanske teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladate1i am. p. jsou B. P. Browne aM. W. Calkins. P. navazuje na tradici protestantske teologie i na am. ~pragmatismus a jeho vyzn. pfedstaviteli jsou R. T. Flewelling, vudci osobnost tzv. kaIifornske skoly soustfedene kolem casopisu Personalist (ktery byl zalozen v r. 1920), a E. S. Brightman, vudci

vaci hodnoceni. Praha 1971; See, H.: La division de l'histoire en periodes.

769 768

pilotaz personalistika department) v org. struktufe 12 veJkych prumyslovych podniku v USA. Po 1. svet. vaJce se p. rozvijeJa v souvislosti s reakci sociologu a psychologu na taylorismus. Souvisela s F. W. Taylorovou koncepd "spravneho muze na spravnem miste", sF. B. Gilbrethovym usiJim 0 postizeni vykonu pracovnika, H. Fayolovymi zasadami spravy podniku a koncepci vychazejici z vyzkumu E. Maya. Zpocatku se p. vyvijela v ramci problematiky vM. organizace prace a -.vCdeckeho managementu. Zajem sociologu 0 problematiku p. vzrostl po 2. svet. vaJce, kdy byla p. uznana jako nezbytna Cinnost zajistovana a koordinovana specif.· utvary ve vyrobnich i nevyrobnich organizacich a kdy rostl zajem 0 vM. hIed ani nejvhodnejsich zpusobU a technik prace personalnich utvaru i vytvafeni podminek pro pracovni ochotu a aktivitu pracovnika, pro plneni jeho role v pracovni skupine. Pojeti p. a pfistup k ni je vyrazne ovlivnen spol. a ekon. situaci. V direktivne fizenem hospodafstvi byvalych social. statu pfevladalo administrativni pojeti p. ve spojeni s tzv. kadrovou politikou, zduraznejvyssi osoby. nujici hodnoceni pracovniku pfihlizejici pfednostne A: personalism F: personnalisme N: Personalismus k mimopracovnim a mimovykonnostnim kriteriim. ManaI: personalismo zerske pojeti p. zduraznuje zejm. podminky vzestupne proLit.: Knudson, A. S.: The Philosophy of Personalism. Boston 1949; Moufesni mobility, obmenu pracovnich kadru, vyberove pfijinier, E.: Le personnalisme. Paris 1971. Vel mani pracovniku, rozvoj a hodnoceni a zamestnanecke

osobnost tzv. bostonske skoly. Zakladatelem fr. p., ktery vznika na pUde katolicke teologie a je silne ovlivnen fr. -.existencialismem, je Ch. Renouvier. Hlavnimi pfedstaviteli fr. p. jsou J. Lacroix, J. Maritain a E. Mounier, zakladatel casopisu L' esprit (vychazi od r. 1932). Za hlavni nem. a rus. personalisty jsou povazovani W. Stern aN. A. Berd'ajev. P. lze vcelku charakterizovat jako teleologicky a pluralisticky smer, ktery je orientovan proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zakl. ontologickym a epistemologickym principem, sjednocujidm rozdilne smery v ramci p., je pojem osoby (persony), resp. -.osobnosti, jeZ znamena puvodne nejenom -'masku, ulohu a herce, ale i lidskou -.dustojnost. Tento vyznam byl zesilen v kfestanske teologicke tradici, kde rna bJizky vztah k pojmu "podstata". V tomto smyslu je v p. osoba interpretovana jako duchovni podstata -'cloveka, nejvyssi hodnota a zdroj vsech hodnot. Svet se sklMa z plurality osob a je projevem tvofive podstaty -'Boha jako

per son a lis t i k a - (z lat. personalis == osobni) - prace s lidmi, se zamestnanci vyrobnich i nevyrobnich -'pracovnich organizaci, zahrnujid zejm. pfijimani, rozmistovani na pracovni mista, hodnoceni, kvalifikacni pfipravu a pracovni motivaci. P. muze byt pojimana spiSe z hlediska personalni evidence, administrativy, -'spravy, nebo spiSe z hlediska -.managementu. Pferusta v aplikovanou vM. discipJinu vyuzivajici zejm. psychologii, s-gii a ekonomii. V soucasnosti se pfedmet teor. a praktickeho zajmu p. vetsinou cleni na: 1. metody naboru, vyberu a pfijimani pracovniku; 2. systemy pracovnich hodnoceni; 3. zpusoby vedeni lidi; 4. jejich pfevadeni na jinou praci; 5. vystupy ze zamestnani (pruzna zamestnanost); 6. planovani poctu a struktury pracovniku; 7. odbornou pfipravu a vychovu; 8. ovlivnovani -'pracovnich podminek; 9. -'motivaci pracovniku; 10. -.pracovne profesni poradenstvi; 11. rekvalifikaci. P. navazuje na tzv. personalni politiku a take na -.mzdovou politiku. Jako vM. disciplina se p. zabyva tef optimalizaci struktury a funkce personalnich utvaru, z jejichz praxe cerpa. Ze s-gickych a dalSich discipJin aplikuje pfedevsim poznatky s-gie prace, s-gie podniku, psychologie prace, teorie fizeni, ekonomie prace. Zrod p. spada do obdobi pfed 1. svet. valkou a souvisi s usilim prumyslovych podniku soustfedit problematiku fizeni prace a cloveka v pracovnim procesu do spec if. org. utvaru. V r. 1912 byla p. uznanajako referat (personnel

vztahy. A: personnel management F: management personnel N: Personalmanagement 1: gestione del personale Lit.: Handworterbuch der Betriebswirtschaft. Stuttgart 1960; lucius, M.: Personnel Management. Homewood, Ill. 1963; Pigors, P. - Myers, Ch. A.:

Personnel Administration. New York 1965; Ruzicka, l.: Personalni fizeni a psychologie. Praha 1970; Werther, W. B. - Davis, K.: Lidsky faktor a persona1ni management. Praha 1992.

Kant

pes t 0 u n viz vychova rodinna nahradni p e ti t i 0 p ri n ci p i viz dukaz pie tis m u s - (z lat. pietas == zboznost) - puvodne -'nabozenske hnutl na pude -'protestantismu v obdobi po tficetilete valce, usilujici 0 reformu cirkve a ozivenou praxi viry (proti jejimu intelektualne zuzenemu chapani). V situaci, kdy se tradicionalismus protestantske -.ortodoxie rozkladal pod vlivem racionalisticke kritiky dogmatu a sekularnich teorii moralky, chtel p. pfispet k obnove cirkve a ucinneho kfestanstvi, v nil, by zboznost jednotlivce byla ochranena pi'ed rozkladnym vIi vern osvicenstvi a sekularizace. Toto usili melo i svuj siroky spol. horizont, posIeze utop. razu, nekdy s prvky -'chiliasmu: zosobnenim viry v sirokych vrstvach obracenych Bozi milosti, jimz by se stay a povolani staly svatymi a jejichz prace by byla posvecena duchovnim rustem (G. Tersteegen), mela byt utvo-

fen a nova spolecnost s novou soc. a hosp. politikou. Nespr~ve~lnost mel a byt pfekonana bratrskou laskou a osvicena ~Iada s~ mela fidit pfikazy Bozimi a pokyny ..... bible. Fa~tIc~y ovs:m p: vytvafel spiSe ohranicena spolecenstvi, z mchz Jen ~e~tera vykonavala vliv timto smerem; jine se staly s~paratlstIckymi, odvracely se od svych drkvi, v nichz se neCltIly dostatecne vyslyseny, vyvijely se sektarsky a vel'. sou:.'lslostevm se spiSe uzaviraly. Pod vlivem -.mystik v,techto kruzich i protestantske "eremitstvi", kazuJ:Cl v~ru,pouze do sfery privatniho citu. Duraz na bezpro~tredm n:b. zk~senost jednotlivce spojoval p. se spirituahsmem~ stredo:,ekou mystikou, s "blouznivci" (mluvcimi tohoto smeru vbyh na~~. G. Arnold ci J. K. Dippel). Vetsinou se p. ovsem pOjll s pi'isne pojimanym biblismem kladoucim duraz na doslovne chapani Pisma CI'rke vm' p.' dO z, uraznoval -'pokani, obraceni, znovuzrozeni, posvecen~. J. Spener vyjadfil v programovem dile Pia desideClle ~e~orm.y v zitenzivneni biblickeho studia laiky, jeJIC~v akt~~lza:1 podle evangelicke zasady "vseobecneho k~ezstvi : "kf:st~nstvi cinu", ve zdrZeni se konfesionaln~ch sporu 0 uce~l, v ~o~centraci teologie na drkevni praXl se ~dokonalemm kazne. K realizaci techto myslenek postoup~1 ~. Francke, ktery zfidil dum pro sirotky a vz~~~avacl ustavy. Podobne centrum vytvofili 0 neco pozdeJi J. A. Bengel a F. Ch. Oetinger. Vedle iniciovani tohot? t~pu -'socialni prace vysly z p. take silne impulsy pro ~estanske ,-.misionafstvi, v nem.z se vyrazne uplatnila napr. d obnovena lednata bratrskd, zalozena' N.L. von Z'znzen or/em. Vliv ~rvotniho p. ustoupil sice osvicenstvi, ale v ~ ~'. s~. s~ dostavIia vlna neopietismu, posilena anglo-am. mlslJ.m~~ a probuzeneckymi hnutimi, ktera ovlivnila a ~vh;nu~e ~odnes r~zne cirkve. I v soucasnosti se projev~Je ruzny~1 formaml pomoci v soc. nouzi bez zasahu statmc~ org~mz.~ci., V ~odstate jde 0 druh nekatol. -'charity a ~ar.ov~n 0 JISt~ ,z~usob provadeni -'socialni politiky. A. pietism F: pletIsme N: Pietismus I: pietismo

vzm~!o,

oJ

v

:.za

•

P:

l!',

Lit:: Aland, K.: Pietismus und moderne Welt. 1974' B' IE' G schlchte des Pietismus. 1978. ' e) rout ler. .. e-

Ebe pi I ~ t nat ion - (z it. pilota, to z fec. pedotes == kormidelmk, a z avngl. nation == narod) - doslova -'narod jako u~azatelv~meru: sme~nik (termin se ale nepi'eklada), col, je n~rod, pnpadne .ze~e, spolecnost, stat, kultura i spo\. skup~na, vrstv~:.u n~ch~, se v pfedstihu projevuji tendence, ktere se, po~.deJl stavaJi obecnymi rysy epochy ci urCite faze ve .vY,~oJI spo!ecnosti. V mene obecnem, avsak beznejsim po~etI!e termm p.n. pouzivan v souvislosti se zmenou vyvOJ~vych trendu v dilcich oblastech spo\. zivota, napf. v ob~a~ demogr. c.~ovan!: Pojem byl zpopularizovan prave demografll na pnkladu vyvoje populace ve Francii

19. a 20., st., kte~ vyrazne pfedznamenal tendence, k nimz v,ostatmch zemlch dochazelo az s dlouholety'm zpozdemm (V' . dosud nedoslo). Princip sam se vsakj'v pnp. k mm pfedtim vyskytoval ve vedach 0 kultufe, v ~1~t~lo~ll, poht. ekonomii i s-gii. Z pfedchUdcu sociologu JeJ zreJme poprve vyuzil C. H. de Saint-Simon, ktery v r. 1820 model oval vyvoj fr. spolecnosti podle vzoru angl. revolu.ce. K.. Mar: v Ka~itdlu definoval Anglii take jako ~.n:, tJ. z.eml, v mz se vyvoJove procesy kapitalismu proJevII: neJ~yrazneji a odtud se pfenaseiy do jinych evrop. z~ml,. napr. do Nemecka. Modelovani soc.-ekon. ci kult. vyvoJ: ~odle.p.~. se pouziva i v -'prognostice. Bytje s VYU:ltI~ .pnnvc:pu p.n. spojena fad a slozitych metodo!. p~oblemu.' Je bezne.~~lik,ovan i v prakticke politice jako ~yr~z poht.,sympatlll realneho rozpoznani ulohy jednothvych ~eml ve sv~t. vyvoji. Napf. pro ces. politiky byla p.n. neJPrve Anghe (F. L. Rieger), pozdeji Anglie, USA v a Ne~e~k~ Preis)" ale i carske Rusko (K. Kramar), v. ~e~lvalecnem obdobl skupina zemi realizujicich tzv. dinglstlc~OU hosp. politiku, v polit. a kult. oblasti tez Italie a ~rancle, pozdeji opet Anglie a zejm. USA. Po r. 1948 se v ~esk?~~ovensku do role p.n. dostal programove SSSR, byt v ~llclC~ ~bla~techv(napf. technologie) musely byt v teto rol,l ~znavany 1 dalsi zeme, hlavne USA, Japonsko aj. Hled~m ,p.n. v hosp. oblasti je dUiezitou soucasti -'ekonO~I.cke ~eformy, i kdyz narazi na problemy ..... komparabIl,I~y ~ychoz!:h podminek. Z hlediska s-gie je idea p.n. vytvaremm zvlastniho typu -'kulturnlho vzoru pVred hl'd' , , po a a .-.napodobu a vede ke specif. jednostranne -'akulturacl. A: ~ilot nation F: pilote nation N: Pilotnation I: pilot nation Lin

dlou~o

umenl~

(!.

pi I ~~ a z, ~ (z it. pilota, to z i'ec. pedotes == kormidelnik) - ?ver~vam a hledani vhodnych variant -.vYzkumneho nastroJe pro -.terenni setfen" VetSinou se p. zjistuji reakc~ res~onv~e~tu ~a n~vrhovane otazky a usiluje se 0 optimahza~l ~zItych mdlkaci. P. je soucasti pi'ipravne vyzku.mne !'aze" resp. komplexnejsiho -'pfedvyzkumu (~oJmy predvyzkum a pilotaz se nekdy zamenuji). Provadl se obvykle na snadno dostupnem, malem a zfidkakdy repreze,nt~tivnim ,:,zorku respondentu. Jde-li 0 slozitejsi zkoumam uvedeneho typu, hovofiva se 0 pilotni studii. Ta se ca~to,b~izi -'metodologickemu experimentu, i kdyz s~ soust:ed,uJe na heuristickou stranku metody s cHern nal~zt optImalni zpusoby ziskavani udaju, a to nejen z hledl~e~ teor. a metod~l., ale take praktickych, org. apod. A. pIl~t study F: pilotage N: Pilot-Untersuchung I: pilotagglO Bur 771

770

plebs plaghlt A: language planning F: planification de langue N: Sprachplanung I: pianificazione linguistica

P I a g i a t viz eklekticismus p I a nova n i viz stat obchodni uzavfeny planovani ekonomicke - obecne mistroj r~cion~l~ ni pfipravy ekon. rozhodnuti a podklad pro. e~on. Jed~an~ ucastniku ekon. procesu - jednotlivcu, podmku, orgamzacl a statu. Pomoci p.e. rozhoduji, jak nejlepe vyuzit v~a~ne prostfedky. Koordinace ekon. procesu je uko.lem kazdeho ekon. systemu, kriteria a metody teto koordm.ace m~hou byt ovsem rozne a zavisi na danem hosp. a poht. s~ste~u. P.e. spolu s -ttrhem pam ke dvema hlavnim koord~~acmm formam. Obe formy ve sve Ciste podobe pfedstavuJl pouze idealne typicke konstrukce. V dane ekon?~ice m~ze ~fe,­ vaZovat system centralniho nebo decentralmho plan~v~m, tzn. kompetence muze byt principialne v rukou central~l~h statnich organu, nebo v rukou jednotlivych ekon. akt~ru. A: economic planning F: planification economl~ue N: okonomische Planung I: pianificazione economlca BaN

Lit.: Haugen. E.: Language Conflict and Language Planning. Cambr~ge. Mass 1966; Tauli. V.: Introduction to a Theory of Language Planmng. pp-

sala 1968.

planovani narodohospodarske - pojem ?Ouzivany pro -tekonomicke planovani na urovm ~statu, pro aktivni statni intervence do fi~eni ,n~ .. ekO~Omlky. ~.n. se zamefuje na dosaZeni hosp.-poht: ~llu, pko Je,ekon. rust, vysoka zamestnanost, cenova stablhta, r~v~ovaha pl~te~­ ni bilance apod. V uzsim slova smyslu ~yva p.n: sp~Jova­ no s praxi direktivne fizenych ekonomlk, zaloz~ny~h nya statnim vlastnictvi vyrobnich prostfedku a koordmacl veskere ekon. aktivity prostfednictvim centralnich plam1. Planovaci instituce v takovem systemu rozhoduji 0 ~om, ,c~ se bude vyrabet, 0 rozdelovani duchodu apod. Pla~ov~m jako soueast statni -thospodafs~e poli~iky, v p~dmm~ac~ tdni ekonomiky byva vseobecne oznacovano Jako ,,~n~l­ kativni". Existence -ttrhu neni indikativnim pl~no~amm zpochybllovana, trh je povazovan za zakl~d, ~o J~ho~ fungovani se zasahuje v nejnutnejsi mife. Indlkatlvm plan nerna donucovaci charakter, rna pouze charakter .doP~ruee: ni, k jejichz realizaci stat pouziva nepl'ime nastroJe menove, fiskalni, popf. duchodove politiky.. '. A: economic planning, macroecon~mlc ~Ia~mg F. .planification macroeconomique, plamficabon eco~o~lque nationale N: volkswirtschaftliche Planung I: pIaDIficazione dell'economia nazionale

planovani j azykove - vetSinou se jim rozumi ve~­ kera zamema a regulacni cinnost v oblasti vyvoje -tSPIsovneho jazyka, ktera se ale uplatiluje spiSe ph konstit~o~ vani novych spisovnych jazyku a ph j~jich ~platnovam v novych funkcich nez ph kultivovani Jazyk~ ~ dlou~ou spisovnou tradici, relativne pIne rozvityc~, stabl~lZovanyc~ a volne se uplatnujicich ve vsech funkclc~ ver. ~omum­ kace. Nekdy se misto pojmu p.j. uziva pOJem -tJazyk~­ va politika, ktery rna ale sirsi vyznam. V USA se te~m "language planning" vztahuje na aplikovanou -tS.OCIOlingvistiku nebo na normativnijazykovMu (V. ~aul!), n~­ zyvanou nekdy preskriptivni lingvi.stika, ktera se z~by­ va zkoumanim optimalnich podob Jazyka (na rozdll od lingvistiky deskriptivni, zamefene na pop~s ~ vyklad je~~ danych podob). CHern takto chapane~o p.J. J~ zpraco~a~l normativnich gramatik a slovniku zeJm. pro Jazyk.ove dlferencovana spolecenstvi (spec. v Indii, Kon.gu aJ.). Ob~ last p.j. rna dvoji vztah k s-gii: jednak jde. 0 Cl~~O~t: kt:,ra se muze opirat 0 s-gicke vyzkumy potfeby 1. vyu~lvam "predepsanych" podob jazyka ruznymi skupmaml poyul,ace a 0 predikci moznosti p.j. v menicich se s.oc. podmmkach, jednak s-gie muze zkoumat p.j. j~~o s.peclf. n~rm~tvo~ou aktivitu, ktera formalizuje a stablhzuJe spontanne vzmka~ " , J'azykove prvky, provMi jejich ucelovou selekcl JICI 1 y.) y (kodifikuje pouze nektere, jine se POkOUSl P?t aClt , prekonava urcite bariery ve vMomi lidi a provMl ?d~ad~ budouciho verbalniho chovani lidi veetne konfhktu s Jazykovou normou. P.j.lze chapatjako specif. soc. natlakov~u situaci. Existence p.j. mimo jine demonstruje, ze jazyk Je vyzn. soc. -tinstituci. V'

Buch, Hur, Vod

Lit.: Baumol. W. J. - Blinder. A. 5.: Economics-Pri~ciples and Policy. New York 1988; Sojka. M.: Dejiny ekonomickych teom. Praha 1991. K

em

p lanov ani socialni viz ukazatel socialni plano van i uzem ni viz urbanizace p I a ton ism u s - fil. smer a tradice v dejinach lidskeh~ mysleni obsahujici zaklady fady myslenkovych k~ncepcl veetne teorii spoleenosti. P. vychazi z celku nebo Je?no~­ livych slozek ueeni antickeho filozofa ~1a~on~ ~ dal.e Je ", Z"I'l prvkem p. J'e Platonova teone roZVIJl. dl\.. y ' IdeJI ", (rec. y Idea _ eidos = vid, jev, tvar, struktura), predpokladaJlcl, ze ~~~sly vnimatelne veci hmotneho sveta maji pravou ,pnelllU sveho byti, svych vlastnosti i vztahu ve v,zoro~ych, nemennych, transcendentalnich ideach. Plat~n ~o~~~.~ du~­ Iisticke koncepci jsoucna, v niz pfifkl pn~at nSl IdeJI, a 0 vecech hmotneho sveta soudil, ze jsou Jen napodob~­ ninami ideji, majicimi na nich "ucast". Nej;ryse kladl neJabstraktnejsi kategorie byti, ideje pravdy, krasna, s~ra;edl­ nosti a ideu dobra, dale ideje klidu - pohybu, totozneho -

ruzneho apod., ideje ruznych rodu a druhu (napf. zivoeicha, eloveka) i jednotli vych konkretnich pfedmetu. Takto polohl najedne strane zaklad eetnym pokusum 0 fil. zduvodneni ruznych forem -tnabozenstvi, na druhe strane rozvoji -tdialektiky. Na oba tyto aspekty pak navazuje p. Znaeny vyznam ve vyvoji p. mely i Platonovy poIit. spisy a nazory (viz -tteorie socialni anticke). Je ale mozno hovorit i 0 urCitych prvcich ei zdrojich p. pred Platonem, k nimz je tfeba poeitat zejm. eleatske ueeni 0 nemennem jednom, pythagorovske pojeti eisel jako podstat veci a usiIi Platonova ueitele Sokrata 0 vymezeni obecnych, zejm. etickych pojmu. Po Platonove smrti se p. rozvijel hlavne v jim zalozene athenske Akademii. Jeho nejvyzn. zakAristoteles (viz -taristotelismus) se vsak postupne od p. v mnohem odklonil a podrobil i kritice ueeni 0 ideach. Pod vlivem synkreticke filozofie Filona z Alexandrie se postupne dochazi k pfedstave, ze ideje nejsou samostatna jsoucna, ale myslenky bozf. K dalSi modifikaci p. dochazi ve 3.-5. st. n.l. v novoplatonismu (Ammonios Sakkds, Plotinos, Proklos Diadochos aj.). V procesu emanace, "vyzafovani" z "Jednoho", dochazi podle novoplat6nskych pfedstav jak ke zmnozeni, tak k postupne degradaci byti, ktere se opet "zbozstenim" k tomuto "Jednomu" vracf. Zaroven se vytvari pfedstava 0 tfech bozskych, rovnez sestupnych hypostazich: Jednom, Mysli nebo Slovu a Duchu. Vsechny tyto prvky byly vyuzity zejm. Aureliem Augustinem a Pseudo-Dionjsiem Areopagitou ke zduvodneni formujici se dogmatiky -tkfesfanstvi. Ideje, jejichz souhrn tvol'i tzv. myslitelny svet, Augustin pojima jako vzory veci v bozske mysli, podle nichz Buh tvofi tento svet. Pseudo-Dion_ysius, inklinujici k -tmystice, zduraznuje zejm. hierarchicke uspofMani vseho jsouciho (hierarchii nebeske odpovida pozemska). V ranem obdobi scholastiky se p. projevuje u Jana Scota Eriugeny, ktery ve svem hlavnim spisu 0 rozdelen{ pffrody pojima Boha - pfirodu ve smyslu novoplat6nskeho emanaeniho schematu ve etyfech formach: Buh jako ucinna pl'iCina, ideje jako vzory vseho existujiciho, jevovy svet nasich smyslu a realnych pfedmetu a Buh, k nemuz vse smefuje, jako ueelova pfieina. Ztotoznenim tvurce a tvoreneho dochazi temer k panteismu (jeho dilo bylo prohlaseno za kacifske). V ramci stfedovekeho sporu 0 univerzalie, tj. 0 povahu obecnych pojmu, se p. projevuje zejm. u predstavitelu stfedovekeho -trealismu, tj. utech filozofU, kteri pfedpokladali, ze obecne pojmy existuji realne, skuteene (universalia sunt reaJia), pred veci (ante rem) a ve veci (in re) jako ideje ei formy jednotlivin a ne jen po veci (post rem) jako abstrakce v mysJi, k nimz se doslo v procesu poznani jednotlivin. Ve 13. st. dochazi v reakci na recepci aristotelismu, kte-

ry se zdal ohrozovat kl'esfanskou viru, k novemu vyuziti p. v jeho augustinske podobe, a to zvl. u Bonaventury a lindficha z Gentu, ktefi dale rozvinuli tradieni kfesfanske pojeti ideji. I Tomtis Akvinskj, ktery se pokusil 0 syntezu adaptovaneho aristotelismu s kresfanskou veroukou, v techto bodech sve nauky navazal na p. i na Augustina a Pseudo-Dionysia. V pozdni scholastice, zejm. u lana Wycliffa, ale i u husitskych myslitelu, dochazi k oziveni p. i nauky 0 ideach v jejim heterodoxnim smyslu vcetne panteistickych tendenci. Zvl. v -thusitstvi se pravzorovy svet ideji stava zavaznym idealem, podle nehoz by se mela fidit "smysly vnimatelna" feudalni spolecnost. Novou kapitolu pfedstavuje p. v renesanci, kdy dochazi k autentickemu a celkovemu poznani Platonovych del. UZ Mikultis Kusdnskj pfekonava sestupny model novoplat6nskeho emanaeniho schematu, uvazuje 0 seberozvinuti absolutna, lidska pfirozenost - mikrokosmos je pro nej odrazern "velkeho sveta" a ke zbozsteni dochazi v procesu poznavani sveta. Vlastni renesaneni p. je spojen zejm. s G. Gemistiem Plethonem. V medicejske Florencii dochazi z iniciativy Marsilia Ficina ke vzniku nove Plat6nski akademie. Renesaneni p. pfedstavuje posledni ucelenou kapitolu ve vyvoji p. Dale lze hovofit spiSe 0 urCitych prvcfch ei vyuzivani p. v jednotlivych skolach: napf. u tzv. cambridzskych platoniku 17. st., u Ralpha Cudwortha aj., kteff pomocf p. polemizovali s novovekou filozofii, zejm. F. Baconem aT. Hobbesem. A: Platonism F: platonisme N: Platonismus I: platonismo Lit.: Beierwaltes. W. ed.: Platonismus in der Philosophie des Mittelalters. Darmstadt 1969; Friedltinder. P.: Platon, I-III. Berlin 1954-1960; KUbansky. R.: The Continuity of the Platonic Tradition During the Middle Ages. London 1950; Martin. G.: Platons Ideenlehre. Berlin 1973; Muirhead. J. H.: The Platonic Tradition in The Anglo-saxon Philosophy. London 1931; Novotn.v. F.: 0 Platonovi. I-IV. Praha 1948-1970; Ross. W. D.: Platon's Theory ofldeas. Oxford 1963.

Her pie b is cit - (z lat. plebiscitum = usneseni lidu) - typ lidoveho hlasovani, ktere rna na rozdil od -treferenda zpravidla konzultativni charakter. Casto se pouziva pfed rozhodnutim -tparlamentu 0 otazkach statniho uzemi, ufedniho jazyka apod. Pojmy p. a referendum se casto zamenuji, v USA se pouziva oznaeeni p. i pro pravne zavazna lidova hlasovanf. Na p. se Ize divat take jako na specif. -tvyzkum vefejneho mineni stirn, ze ziskane udaje vstupuji pfimo do procesu rozhodovani 0 statnich zalezitostech. A: plebiscite F: plebiscite N: Volksbefragung, Plebiszit I: plebiscito HeJ, Neh pie b s viz lid 773

772

pocitac plemeno mi a klasickymi teoriemi a pro s-gii je specif." z:, vl,as~e zadna z minulych teorii, pokud byla relcvantm castl.ved. komunity nekdy pfijata, neni natrvalo vyloucena z obJemu P 10 di vos t viz porodnost disponibilniho vecteni, pouze je nacas .odlozena ci zapo~ plod nos t viz malthuzhinstvi, porod, porodnost, rad menuta. Tim se vysvetluji renesance a remterpre.tace klasik~ rozeni a vyminini (v posledni dobe M. Webera, G. Simmela. a E. Durkhezp 10 d nos t d i fer e n c n i viz demografie sociologicka, ma). P.t. je metodo\. podepiran -tprinclpem komple: mentarity, rozvijenym v pfir. vedach ~ z~ti~ ~o~u~ne porodnost pi u r a li s m u sku It urn i vi~ ak,ulturace, kult~ra, a spiSe proklamativne apliko:anyu: na s-g~cke v~~enL Fak~ tic ita p.t. si vynucuje v s-gu znacnou mlru snasenl.lvostl kulturologie, pluralismus teoretIcky, vzor kulturOl a vecne kriticnosti. Opakem p.t. je teoreticky moms~us p lu ra lism us li b eralni viz korporatismus nebo monolitismus, ktery byva opiran 0 m!move~ni vhvy pi u r ali s m us pol i tic k Yviz levice - pravice, plu- az nasili. Metateor. diskusi k tematu u nas vedh v 80. \. D. Alijevovti, S. SzomoUinyi a M. :etruse~. . . ralismus teoreticky A: theoretical pluralism F: plurahsme the~Tlque N. thepluralismus teoreticky - pfip,ust~~i nebo exi~~ oretischer Pluralismus I: pluralismo teOTlCO tence plurality, vysvetleni je~noho a ~ehoz ~evu. V s-gu L't . AI"' vovd D' Americka sociol6gia. Bratislava 1985; Bryant, C. C. A.: odnlzi p.t. skutecnost, ze s-gle byla, Je a vzdycky bu~e I.: Ije. A' t'" London 1976''James W.: A Pluralistic Universe. LonSocIOlogy In cIOn. :. multiparadigmatickou soc. vedou (viz -tst~ukt~ra ~oCIO: don 1909; Petrusek, M.: Altemativni soclOlogle. Praha 1992. Pet logie paradigmaticka, -tparadigma ~?cl?loglc~e), c~z vyplyva z povahy soc. skutecnosti. ~OCtalOl ~ku~ec~ost ~e pi u tokracie - (z fec. plutos =bohat~tvi; kratos =mo~, totiz spec. tim, ze: 1. je pozorovateh a tedy I tV.urCl teone vlMa) _ doslova vlMa bohatych. Je ~o !edn~ :.~~rem vlanejen objektivne dana, ale ze je permanentne l~terpreto­ dy, kdy politicka moc je v rukou .n~z~mozneJs!c~ oso~, vana soc. -taktery; 2. tyto interpretace samy tvon doko~ce ktere rozhodujicim zpusobem ovhvnuJI ~ho~ statn:ch ~a­ podstatnou soucast soc. skutecnosti; 3. ~o~orovat~l a tv~~­ lezitostL V soucasnosti jsou za plutokratlcke ~.zna~ovany ce soc. reality je sam jeji soucasti. M.ozna plural!t~ odl:s- ty staty, v nichz nejmajetnejsi vrstvy obyv., cm~e v rozneho vysvetleni teze soc. skutecnostt tedy vy~ly~a n:Jen hodujicich odvetvich ekonomiky a sta~niho. apa~~tu, souz odlisnosti soc. postaveni ruznych pozorovatel~,!~ pred- stfecfuji ve svych rukou faktickou, praktlcky Jen tezk~ ko~­ poklMa -tsociologie vedeni, nebo z odlisnostt Je!lch fy.- trolovatelnou polit. moc. Obdobnou formou vlady Je zickeho vteleni, jak pfedpoklMa -tfenomenologle ~ m]. -toligarchie. . take H. Arendtovti, ale pfimo z ontologie soc .. sk~tecnos­ A: plutocracy F: ploutocratie N: Plutokratte, Geldti. P.t. je sice faktem (pluralita teorii pr?ste e~lstuJe?, k~e­ herrschaft I: plutocrazia Bub ry je vsak pfijiman nejednoznacne. V mtenClch s.ctent~s­ tickeho videni s-gie by bylo zMouci, kdyby s-gle spela k omezeni poctu explanacnich (teoreticky~h) sche~:t: a ~e­ po cit' 0 van i viz psychologie analyticka dy k redukci sveho faktickeho p.t., pr~toz~ to sved.cl 0 Jeoct a v e fej na - forma spo\. oceneni, poziti:,ni ,spo\. ji Udajne nevyzralosti jako vedy. To Je naz?r na~r. R. K. ~sankce poskytnuta jedinci, sku?i~~ .~i i~~~itucl ~t~tem, Mertonuv. Jini autofi poklMaji p.t. za spec If. proJe v plu- spo!. instituci, mistni komunito~, slrsl,cl U,ZSI -tvereJ?,os· kulturniho a take pluralismu politickeho,. ktera1Ismu , ti. Na rozdil od poct udelovanych v uzkem kruh~ ~~atel ry je pro rozvoj s-gie jako vedy nutny, nema-Ii se S-gl: sta~ a znamych (napt. ph rodinne oslave) jde ~ p.~. ve~smo,u statne, stranicky, ideo!. Ci jinak reglementovanou ve~~~, o hold oficialni, za ucasti publika. P.v. muze b~t.ud~lova­ zkusenost z vyvoje kom. zemi je v tomto ohledu varuJ1CI. na za Zivota jednotlivce, resp. v doM Cinnostl ~~st1tuce, Jeste jini autoh tvrdi, ze p.t. je dokonce n,ut~ou. metodo!. nebo ex post. V prvem pfipacte je formou.leglt:~l1zace normou: cim vice konkurujicich vysvetlem tehoz soc. fak- a -tsocialni aprobace soc. pozice a role (predev~~m, motu, tim pro rozvoj poznani lepe. Toto pojeti je v sou~~du censke) a muze za urcitych okolnosti na~ra~~vat Jme fors postmodemim videnim Paula K. Feyerabenda a dalslch: my spo\. legitimity (napf. ty, ktere vyplyvaJI z voleb, reNema-Ii se ovsem p.t. zmenit v prostou metodo!. anarchu ferenda, ver. diskuse), mnohdy zaklada i urCite vys~dy a nezavaznost, je nutne p.t. chapat ve smylu ~. G~ A. B?an- a privilegia. Pfijeti p.v. se pak chape jako jist? s~o!. z~va­ ta jako vysoce organizovany a permanen:ne zdu~od~ova­ zek, slib loajality. P.v. ajejim pfijetim se tak zcash n,a~lnuJe ny nesouhlas s existujicimi a navrhovanyml te~neml. , mechanismus -tspolecenske smlouvy. Prokazovam p.v. Vyvoj s-gie je permanentnim dlalogem meZl soudoby-

plemeno viz lid, rasa

o

je soucasti -tpnice S verejnosti, upevnovanim pozitivniho obrazu jednotlivce ci instituce ve vef. mineni, formou prezentace zivotnich vzorU. Spolu s -tpranyrovanim a dalsimi negativnimi spo!. sankcemi vytvari p.v. ve spolecnosti konkretni obraz zadoucich a nezadoucich struktur jednani, uznavanych Ci odmitanych hodnot, dobra a zla. Spontanni prokazovani p.v. urCitym osobam, institucim i symbolum je zaroven dukazem identifikace alespon casti vefejnosti s hodnotami, ktere tito lide, instituce a symboly pfedstavuji. Naopak ironizovani p.v., okazaly nezajem 0 ne, jejich odmitani apod. je symptomem nesouhlasu, popf. -tanomie, spojene obvykle s hledanim a adoraci jinych hodnotovych komplexu, pfip. prokazovanim p.v. reprezentantum -tkontrakultury.Oficialni prokazovani p.v. je -soucasti utvareni establishmentu. S jeho oslabenim upada i prestiz p. v. jim poskytnutych, mnohdy az k jejich bagatelizaci a k jejich odnimani osobam, ktere z noveho pohledu jiz nereprezentuji ty hodnoty a normy jednani, za nez byly pocty udeleny. K zvlast prudkym zvratum v nazoru na nove poskytovane i dfive udelene p.v. dochazi za -trevoluci, kdy se promenuje cely soc., polit. a kult. kontext p.v.: dfive udelene p.v. se mohou stat pfimo -tcejchy, ktere staveji pocteneho temef "mimo zakon". Proces udelovani a odnimani p.v. i zmeny v jeho pravidlech a ritualech pfedstavuji hodnotny zdroj informaci o -tpoliticke kulture spolecnosti, jejich polit. i soc.-kult. mechanismech. Hist. lze sledovat nejruznejsi formy p.v., z nichz nektere jsou velmi civilni a maio dramaticke (potlesk "na otevfene scene", pfedani diplomu, zapis do knihy cti, pfedani upominkoveho pfedmetu), nektere jsou ofici6zni, spojene s demonstraci souhlasu (napt. postaveni pomniku z daru sympatizujicich), jine hranici s davovou hysterii, pokusy 0 -tadoraci Ci svatofeceni a vrcholi v kultu osobnosti. P.v. mohou byt soucasti zavedeneho ritualu (napf. pravidelne udelovani vyznamenani k urCitemu datu), nebo mohou vznikat spontanne ci zdanlive spontanne na zaklade dovedne manipulace s masami. P.v. byIy a jsou poskytovany pfedevsim pfedstavitelum moci, viteznym vojeviIdcum, hrdinum, vectcum a umelcum, hvezdam show bussinesu. Duvodem p.v. muze byt i odpovedny vykon matefske role (vzorna vychova vice deti), mimofadny vykon v bezne profesi, pfip. fyzicky mimofadne namahava prace, ale i vypjata identifikace s urCitou ideologii, vedouci k boji za ni, oMtem az mucednictvi. P.v. jsou pfiznakem, casto vsak tez pfedpokladem ..... popularity. Je dejinnym paradoxem, ze fada p.v. je poskytovana az posmrtne, teprve v dobe, kdy spo\. vectomi rozpozna skutecny vyznam osobnosti ci instituce pro spolecnost nebo jeji relevantni cast. K vnitfnim kontradikcim -tverejneho mineni pam, ze hodnoty a ctnosti,

ktere uctiva ve svych idolech, v realnem zivote casto zahrnuje opovrzenim, nefidi se jimi, odmita je, coz je problem diskrepance mezi skrytymi a manifestnimi hodnotovymi orientacemi a kult. vzory. Udelene pocty v okruhu uzsi vefejnosti, napr. na pracovisti, mohou pusobit jako vyrazny pracovni motivacni faktor. I jejich mimejsi formy zvysuji spo\. -tprestiz a casto pfiznive ovlivni dalSi soc. mobilitu vyznamenane osoby. Ze s-gickeho hlediska se na udelovani p.v.lze take divatjako na proces pozitivnf -tstigmatizace, resp. -tlabellingu. A: public honour F: honneur public N: Offentliche Ehre I: pubblico onore Vod poe ita c - zafizeni, ktere slouzi ke zpracovani informaceo Samotny termin p. je vlastne zavadejici, protoze pocitani dnes nepatfi k nejfrekventovanejsim Cinnostem, ke kterym se poCitace pouzivaji. Pod pojmem p. si dnes implicite pfedstavujeme elektronicky cislicovy pocitac. P. je moho tfidit podle ruznych kriterii, z nichz zadne nevycerpava problematiku zcela a jejichz hranice jsou mnohdy nezfetelne. Uvedeme proto jen nektera, pro praci sociologa dulezita tfideni. Podle zpusobu zpracovani informace delime p. na analogove a cislicove (digitalni), pfip. tez hybridnL Analogove p. pracuji s informaci jako spojitou veliCinou a pouzivaji se proto zejm. k modelovani a simulovani procesu, kde dosahuji s nizsimi niliady vyssi pfesnosti (zejm. v oblasti reseni systemu diferenciaInich rovnic). Mimo ved. vyzkum se nektere jejich prvky aplikuji v oblasti automatizace a robotizace. Cislicove p. pracuji s inform aci jako s diskretni entitou, vyjadfenou fyzikalne jako stav. lednotkou takove informace je vzhledem k pfevladajicimu binarnimu principu binarni cis lice (binary digit), bit. Informace se pro potfeby zpracovani na cislicovem p. musi transformovat do podoby binamich cise!. Pfitom dochazf k urcite ztrate informace jednak nejednoznacnosti pfifazeni, jednak nutnosti zaokrouhlovat na pocet moznych binarnich mist, danych konstrukci pocitace, resp. jeho procesoru. Hybridni p. je obvykle realizovan jako cislicovy se samostatnou analogovou casH, na ktere se provadeji pouze modelovanf a simulace procesu. Nadale si bud erne vsimat pouze Cislicovych p., protoze jde 0 princip, ktery pfevazil a pronikl prakticky do vsech oblasti spo!. zivota. U Cislicoveho p. brzy dochazi k oddeleni programu, tedy souboru instrukci, podle kterych se informace zpracovava, od vlastniho procesoru, tedy zafizeni, kterym se informace zpracovava. Vydeluji se pojmy hardware (vlastni hmotne zafizeni poCitace, konstruovane jako system co mozna nejobecneji) a software (nehmotne programove vybaveni). Software jednak zprostfedkovava styk mezi jednotlivymi prvky systemu 775

774

pocitac poddanstvi hardware pocitace (tzv. systemovy software), jednak obsahuje instrukce pro reseni urCite lilohy uzivatelem (tzv. uzivatelsky software). Hardware i obe skupiny softwaru se v pnlbehu doby zdokonalovaly. Podle technologie pouzite ke konstrukci p. (a soucasne take podle tomu odpovidajicfmu stavu vyvoje softwaru) rozezmivame tzv. pocitacove generace. Nulta generace byla zalozena na elektromagnetickych rele, programovani bylo realizovano kfizovymi pfepojovaci. Nelze jeste hovofit 0 elektronickern p. Elektronky jako spinaci prvky pouziva az generace prvni. Reprezentantem teto generace je ENIAC, p., kterY se pouzival v am. valecnem projektu Manhattan. Skladal se jiz ze specializovanych modulu (scitacka, integrator ap.) a stal se vzorem architektury pozdejsich p. Programoval se ve strojovem k6du a jako medium pro prenos dat pouzival derne stftky. Druba generace p. je jiz osazena tranzistory, k programovani se zacina pouzivat jazyk symbolickych adres (assembler), vznikaji zarodky vyssich programovacich jazyku. Media pro pfenos dat jsou magneticka (pasky), oddeluje se operacni a hromadna pamet (prvni typ je realizovan feritovou pameti, druhy magnetickymi bubny, prouzky a disky).]iz v teto generaci se do cela vyrobcu p. dostava firma IBM. neti generace, vrcholici Systememl360 firmy IBM, prichazi s integrovanymi obvody a vymennymi magnetickymi disky. Nejvetsi inovace vsak prichazeji na strane softwaru. Objevuje se operacni system, program, ktery umozi'iuje oddeleni hardwaru p. zcela od uzivatele. Uzivatele nadale programuji v programovacich jazycich, ktere jsou nezavisle na konfiguraci hardwaru. Hardwaru jsou pfizpusobeny prekladace (kompilatory), ktere programy, napsane v programovacim jazyku (Algol, FORTRAN, COBOL aj.), preklMaji do strojoveho k6du p., resp. assembleru.Po prichodu treti generace, resp. Systemul360 se z vyroby p. stava velice rychle se rozsirujici prumysl, takZe se dalSi datovani stava nezretelnym, resp. neprehlednym. S prichodem ~osobnich pocitacu se objevuje take novy druh trideni p. Je to trideni podle velikosti, ktere se sice pouzivalo jiz dfive, ale ktere bylo spiSe jen klasifikaci uvnitf druhu. Nyni do neho vstupuje i jisty kvalitativni aspekt. Podle tohoto tfideni rozeznavame mikropocitace (osobni pocitace), dale vnitfne delene na p. desktop (na stul), laptop (na kJin), notebook (zapisnik - formatu tluste knihy A4) a palmtop (do diane); minipocitace; beine salove p. (mainframe) a superpocitace, vyznacujici se extremni rych10sH zpracovani a vetSinou vyuzivajici tzv. paralelni zpracovani dat. Z hlediska softwaru a interakce cloveka a p. dochazi s pl'fchodem osobnich p. k vyzn. zmene. Uzivanf p. pfestava byt domenou specialistu s rozsahlymi pfedbeznymi znalostmi 0 p. Typicky uzivatel osobniho p. toho

o p. mnoho nevi a cHern vyrobcu softwaru je vytvofit takove uzivatelske programy, aby tato neznalost nebyla handicapem, ale spiSe pfednosti, aby znalost omezeni nesvazovala tvurcf potencial uzivatele. Ovladani p. se stava intuitivnim, z puvodniho pfevazujiciho ovladani z klavesnice ve forme zadlivani pfikazu z tzv. pfikazoveho [adku se preferuje pouzivani "mysi" nebo jineho polohovaciho zafizeni, programy s uzivatelem komunikuji prostrednictvim obrazku (ikon) ci oken (windows). Zacina se prosazovat multitasking (moznost zpracovani nekolika uloh soucasne), programy se integruji do baliku, mohou si vymenovat data ph zachovani jejich integrity. Nove programy zacinaji vyuzivat moznosti multimedii (obrazje dopli'iovan zvukem, obrazky jsou animovane, pouziva se zobrazeni fotografii apod.). Prevrat ve vyvoji softwaru, moznost pracovat s p. i bez znalosti programovani, umozi'iujici mimochodem vzhledem k existenci rozsahleho sortimentu herniho softwaru pristup k p. i detem v pfedskolnim veku, je minimalne srovnatelny s prevratem v technologii, ne-Ii vyznamnejsi, a dusledky tohoto prevratu nas z vetSi casti teprve cekaji. Kvalitativni zmena, ke ktere doslo s pfichodem osobnich p., je techno!. zalozena na mikroprocesoru, col. je integrovany obvod vysoke integrace, obsahujici prakticky najednom Cipu (desticka z kfemiku nebo jineho polovodice velikosti fMove 1 cm3) cely p., resp. jeho hlavni komponenty. To, ze je mozne pomoci mikroprocesoru provadet sirokou skalu ruznych operaci v zavislosti na jeho naprogramovani, vedlo k jeho masovemu rozsifeni a nasazeni. Je totiz levnejsi masove vyrabet pomerne maly sortiment technologicky narocnejsich programovatelnych mikroprocesoru nez siroky sortiment maloseriovych jednoucelovych integrovanych obvodu, byt techno!. jednodussich. Diky mikroprocesoru se vlastne princip p. vyskytuje takfka ve vsech oborech lidske cinnosti. Namatkove jmenujme telekomunikace, spotfebni elektroniku (jak pro domacnost, tak pro volny cas), polygrafii, medicinu, automobilovy prumysl, zabezpecovaci a automatizacni techniku, sport - vedle tradicnich domen, jako je veda a vyzkum, vojenstvi, kosmicky prumysl, prospekce a tezba surovin a dalSi. Masove rozsireni zejm. osobnich p. vede k tomu, ze se p. stava i spo!. fenomenem. Roste prumysl vyrobku navazujicich na provoz pocitacu v domacnostech i na pracovistich. Dochazi k vyzn. zmenam v organizaci prace, v kvaIifikaci pracovniku (pocitacova gramotnost), v pfenosu informaci (elektronicka posta, telefax, videokonference, celularni telefony atd., ale i elektronicka sazba, databanky), v peneznictvi (magneticke a opticke kreditni karty a seky), ergonomii a medicine (problematika osvetieni, vy-

zarovanf, staticke e1ektriny, jednostranneho namah
776 777

podnik podlide

ba pUdy se za castecnou nahradu zmenila ve vlastnictvi byvalych poddanych. Ne ve vsech zemich Evropy nabyla osobni a vefejnopravni zavislost poddanych na vrc~nos­ tech plneho rozsahu. Na rozdil od vychodu (vcetne C~ch, Horniho a Dolniho Rakouska) si na zapade Evropy (vcetne Bavorska, Sa\cburska a Tyrolska) uchovali znacnou ~as~ soudnictvi zemepani, nebo zde majetkovou a vefeJnopravm vrchnosti nebyla tataz osoba. P. se tak ve stfedni a vych. Evrope stalo vuCi zemepanovi uzavfenym vztahem. Zemepanska moc do nej napf. v ces. zemich promkla teprve vydavanim robotnich patentu v 16. st. pro Slezsk?, r. 168.0 pro Cechy a r. 1713 pro Moravu, hojneji za Mane ~erez!.e a lasefa II. V dejepisectvi se vyskytly diskuse 0 dobe ;,zn.lku p. ktere odrazely celkove pojeti hosp. a soc. vyvoJe u jed~otlivych autoru. G. van Maurer soudil, ~e pocatk~ p. jsou teprve ve franske fiSi v 8. a 9. st., do te doby bY!1 sedlaci svobodni. A. Dopsch kladl pocatky p. do doby zaniku Rimske fiSe, W. Wittich u Germanu az do doby Ta't V V Tomek soudil , ze v Cechach se p. vyvinulo Clovy... , pfimo z rodoveho zadruhoveho ,zfi:~~i.v~· !!~lacky naopak soudi!, ze cesti sedlaci si ve sve vetsme Jeste dlo~ho v d~~ be pfedhusitske uchovali svobodne postavem. NoveJI K Kr ifta J. Pekar a dalSi kladli pocatky p. do 11.-12. st., c~z s: v 'zasade uznava dodnes (R. Navy, D. Trest{k). P. v sirsim vyznamu slovaje podfizenosti vs~ch obyvate~ zemepanovi (panovnikovi). S rostoucim duahsmem m~c~ zemepanske a stavovske ve stfedvove~e ~ ra~e ~ovove~e Evrope ztraci toto p. svuj bezprostredm pravm vyznam a Je spiSe prvkem soc.-psych. ve smyslu pojmu tradicniho panstvi M. Webera (viz ..... panstvi). . A: serfdom F: servage N: Horigkeit I: suddltanza

lovani vlastni aktivitou organismu. Vzhledem k .to~~, z~ tento druhy zpusob vyzaduje urCite instrument:lm zanzem (mechanicke nebo elektricke), nazy~a se take ,mstrumentalni p. U obou typu p. je zakl. podmmkou celeho ?r~c~su casove spojeni podmineneho P?dnetu a, n~p~dmmeneho podnetu. Vysledkem procesu p. Je podmmeny reflex, ktery tvofi fyziologicky zaklad ..... uce~i. ~ clo:~k~ se tyto elementarni komponenty procesu ucem vytvareJI na, rozdil od zvifat nejen pod vlivem bioI., ale i soc. podmmek. Signaly pro vytvoreni podminenych re~exu u C1~v~ka ~e~ museji byt jen konkretni podnery z reahty
Pavlov, I. P.: Vybor ze spisiI. Praha 1952.

KaR

d min k y p r a c 0 v n i - slozite strukturovany kompO , h VI vk plex materialnich a spo!. podm~nek, ~e kteryc c ?v,e vykonava ..... praci, resp. realizUJe SVOJI ..... pracoovm ~du a dosahuje nejakeho pracovniho vYkonu. P.p. pus~b~ n.~ pracovnika bezprostfedne nebo zprostfedkovan.~, ?;,llVnUJI odminuJ'i prubeh pracovniho procesu. RozhsuJI se p.p. ap , 'k v sirsim a uzsim slova smyslu, nebo take obecne.a onkretni p.p. K nejobecnejsim p.p. patfi ekon. a poht: c~a~ rakter spolecnosti, k nim pfistupuji P?dmi,nky, SOuvlseJlcl s ..... obsahem prace a mistem vykonavane prace. Oba typy p.p. se pak konkretizuji napf. ~ p!ir., te:h." t~chnol., org., systemech odmenovani, hygIene pro~tr~dl: Jeho estetickych parametrech atd. (napf. podilem rucm prace v p:acovni 6nnosti, stupen samostatnosti pfi vol~e ~racovmch Lit.: Below von. G.: Probleme der Wirtschaftsgeschichte. TUbingen 1920; postupu a rozhodovani, stupen namahavostl prace, ~ono­ D 'h A . Wirtschaftliche und soziale Grundlagen der Europalschen Kult6nnost prace, rUznorodost a tvofivost prace, odpovednos~ apse '. ki g I Wien 1918' Krofta K' Dejiny selskeho stavu. Praha turentwlc un , . ,'" dh . k' h C bach a zajimavost prace), V urovni strojniho a tech. vy~aven~ 1949; Nov.y, R.: Poddanska mesta a mestecka v pre USltS yc ec . Ceskoslovensk.y casopis historicky, 21, 1973. Hal pracoviste, ve stari strojoveho par~u ,ap.od. v souvisiostl s organizacnimi pfedpisy, kooperacmmi vzt~hy, pr~co,v­ nimi postupy, pracovnim rezimem (sm~nn~st~, rozlozemm pod lid e viz nadclovek pracovniho volna, dojizdenim do zan:e~tnam aY- 0d .), norpod min 0 van i - jeden ze zak!. ps~c~. ?rocesv~:,ktery movanim prace, zpusobem odmenovam. Hovon se vale t~­ umoznuje .....adaptaci organismu na mem~1 ~e vneJsI ~o~­ ke 0 fyzikalnich p.p. (napf. urovni osvetleni, ~lu~no~tl, minky a spociva v opakovanem sdruzovam nepodmmeteploty, prasnosti, vlhkosti apod.), zdravotne hyglemckych neho (vrozeneho) podnetu (napr. pocitu hladu~ s podneoc. podminkach (umyvamy, odpoCinkove kouty apod.), v d' tem podminenym, puvodne indiferentnim (napr. zvukem a s ktere vytvareji bezprostfedni pracovni prostre ~. . zvonku). Zkoumani procesu p. se jako prvni venovalol. P. Specif. skupinu p.p. tvofl s~c:-psyc~. p~d~11lnk~,. meZI Pavlov na zacatku 20. st. V jeho klasickem p. se u psu vynez pam napr. moznosti uplatnem a zvyso:am kvahfIkac~, tvofil podmineny reflex na zvuk zvonku, ~t~ry ,vyvol~val moznosti ucasti na rozhodovani, stupen lllformov~nostl, stejnou reakci slineni jako dfive nepodmmeny po~net­ formy spo!. oceneni prace, typy fizeni, ur~ven ,..... mterpotrava. Vedle tohoto reaktivniho p., kd~ orgams~us personalnich vztahu (jednani pfimych nadnzenych, vztareaguje na podnety z vnejsku, aniz ma m,oznov~t ~e neJak hy ke spolupracovnlkum), soc. sluzby (bydleni, rekreace, ovlivnovat, existuje jeste operativni p., ktere spociva v POSI-

zajmove cinnosti). Mezilidske vztahy jsou temi SOC.-psych. p.p., ktere vedle fyzikalnich podminek tvofi bezprostfedni pracovni prostredi. Za p.p. V sirsim slova smyslu se nekdy povazuji pouze ekon.-pravni vztahy upravujici povinnosti a prava pracovniku, napf. fonna a vyse mzdy, mira jistoty pracovniho pomeru, poskytovani dovolene, nahrada skod zpusobenych ph vykonu pracovni cinnosti, bezpecnost a ochrana zdravi pfi praci, podminky prke zen a osob se zmenenou pracovni schopnosti apod. Zkoumanim p.p. se zabyva ..... sociologie prace a ..... psychologie prace. Empir. je potvrzen silny vliv p.p. na ..... pracovni spokojenost, vyssi pracovni vykony, snizovani ~fluk­ tuace. Zlepsovanim, resp. optimalizaci p.p. se zabyvaji teorie ..... managementu (viz tez ..... human management). S-gie se diva na p.p. take jako na soucast sirsiho komplexu .....zivotnich podminek. A: working conditions F: conditions de travail N: Arbeitsbedingungen I: condizioni di lavoro Hud podminky socialni viz prostredi socialni podminky zi votni - tennin oznacuje pfir. a spo!. danosti ovlivnujici zivot Cloveka nezavisle na jeho yUli a pfedstavach a menitelne pouze V de\sim casovem intervalu kolekt. aktivitou. K p.z. pam zejm.: a) fyzicke pfir. prostfedi, dane reliefem ..... krajiny, klimatem, uzivnosti pudy a surovinovym bohatstvim, vycerpanosti pfir. zdroju a celkovym stupnem devastace krajiny; jde 0 geogr. a ekologicky rozmer p.z.; b) ..... populace ajeji geneticky, demogr. a kult. zaklad; jde pfedevsim 0 staff populace, vyrovnanost z hlediska pomeru obou pohlavi, 0 zdravotni stav, narusenost genetickeho fondu, hustotu, izolovanost od os tatnich populaci, kultivovanost obyv. (napr. gramotnost, pocetnost populace s vyssim nd zak!. vzdelanlm apod.), kult. odlisnost od ostatniho obyv. a jeho etnickou, narodnostni a kult. diferencovanost; c) stupen zprumyslneni a tech ...... infrastruktury, technizace, ..... informatizace a ..... komputerizace vyroby i kazdodenniho hvota; d) system soc., ekon. a polit. vztaM navazujici na charakter spolecnosti, jeji vyvojovy stupen, soc. strukturaci a uroyen vyroby (vyzn. misto ma predevsim podoba vlastnickych a mocenskych struktur); e) akumulovane bohatstvi i aktualni stav pffjmu, projevujici se v pfevladajicich zpusobech spotreby, vyuzivani volneho casu (zejm. dovolenych a bloku souvisleho volna), mzdova, pfijmova diferenciace, vseobecne rozdeleni ..... chudoby a ..... bohatstvi; f) ideo!' a kult. pfedpoklady rozvoje zivota, zahrnujici pfevladajici a typicke .....svetove nazory, ..... nabozenstvi, zpusoby Sireni ideologie, typ kultury dominujici v danem teritoriu apod.; g) uroven ..... socialni patologie, ..... anomie,

.....socialnich konfliktu a naperi, resp. celkova uroven spo!. ..... antagonismu. lednotlive vrstvy p.z. nelze chapat izolovane, ale ve vzajemne souvislosti. Vyse uvedeny soup is je tfeba doplnit i 0 specif. ukazatele, vyjadfujici napr. nasledky valky, zivelnych katastrof i dilci nerovnovahy mezijednotlivymi skupinami p.z .. Popis p.z. je tfeba pfizpusobit urovni analyzy: jeji obsah je ponekud jiny, pokud zvazujeme zivot jednotlivce, jiny, pokud jde 0 zpusob zivota urcite lokality nebo cele spolecnosti. Na urovni jednotlivce ma obvykle vyznam rozlisovat vseobecne p.z., vyplyvajici z charakteru a stupne rozvinutosti lokality, a individ. p.z., dane soc. postavenim rodiny, vlastnim zdravotnim stavem, kult. urovni apod. Na urovni lokality je uzitecne doplnit udaje 0 komparaci s nadfazenym celkem (napr. p.z. okresu s krajem a celym statem). P.z. nejsou totozne se .....zpusobem zivota ani s .....zivotnim slohem a ..... zivotnim stylem, byf se nekdy tyto pojmy a obsahy zamenuji. Stejnym p.z. odpovidaji obvykle ruzne zpusoby Ci styly zivota. P.Z. vsak limituji typy i mnohost zpusobu (stylu) zivota; nektere z nich nemohou na bazi urCitych p.z. vubec vzniknout nebo se rozvinout do typickych a vyzralych podob. NejbJize maji k pojmu p.z. pojmy zivotni uroven Ci .....zivotni standard, ani v tomto pfipade vsak nejde 0 identicke pojmy. A: living conditions F: conditions de vie N: Lebensbedingungen I: condizioni di vita Lin podnety podprahove viz podvedomi, projekce podprahova pod n i k - z hlediska ekonomiky a podnikoveho prava je to soubor hmotnych i osobnich a nehmotnych slozek podnikani, ktery byl jako p. fonnalne zaregistrovan. Do souboru slozek podnikani pam i prava a vsechny hodnoty potfebne k provozovani p. Ten muze mit mnoho forem. Nejjednodussi je firma tvorena jen majitelem, caste jsou spolecnosti s rucenim omezenym, akciove spolecnosti, p. druzstevni a p. patfici obcim nebo statu. Ekon. Cinnost p. organizuje podnikatel. le odpovedny za urcovani toho, co a kolik se bude produkovat, jakym zpusobem se bude produkovat a jak se uplatni produkce u potenciaInich zakazniku. Podnikatel musi anticipovat potreby trhu a pod Ie toho plano vat cinnost podniku. Rozhoduje 0 zisku a nese riziko pfip. neuspechu. Podnikatel je nekdy povazovan za ctvrty ..... vyrobni faktor (vedle pUdy, prace a kapitalu). Novejsi pojeti chape fizeni a vykon prace jako aspekty jedineho souhrnu pracovnich Cinnosti. V akciove spolecnosti au p. v majetku obci a statu se role podnikatele stepi. Odpovednost za ekon. politiku a rozhodovani ma feditel a jeho tym, riziko za podnikani nesou akcionari, pfip. obcane 779

778

pohlavi

podnikatel pod n i kat e 1 viz podnik, vlastnik obce nebo statu. Jestlize sociolog zkouma podnikani a praci v p. na zakazku podnikatele, je pfirozene, ze vychazi pod 0 b nos t viz homologie, komparabilita, komparace z formalni danosti existence p. a povazuje jej za zakl. anapod r u h - predstavitel jedne z tradicnich skupin vesniclytickou jednotku. Kriticky a nezavisly s-gicky pfistup vsak keho obyv., pro nejz byla charakteristicka zemedelska mahied a autonomne fungujici celky a fakticky pusobici faknmHni pnlce bez vlastnictvi ----'pudy a bydleni v mljmu, tj. tory. Nachazi pro to inspiraci i v soucasnych trendech div podruzi, u zamestnavatele. Podruzi bylo starou selskou vizionalizace a vznikani dcefinych spolecnosti, ale i v disinstituci zajistujici pracovni silu na vetsich ----.usedlostech kusich 0 ri'lznych pfistupech k podnikani v Evrope, Americe (statcich). P. nemeli vlastni domek a bydleli s rodinami a jiz. a vych. Asii. Soc. jednotkou prace pak neni formalve vyhrazene svetnici v dome hospodare, nebo si staveli ne ustaveny p. (ve smyslu obchodniho prava), ale soc. ruzna nouzova obyd\i na jeho pozemku. Vlastnik statku utvar, ve kterem jsou integrovany pracovni procesy tak, ze obvykle pronajimal p. cast svych pozemku a p. mel tedy tvon relativne samostatny celek. Jeho vyvoj je vyrazne devlastne male hospodarstvi uvnitr hospodarstvi vlastnika terminovan jeho strukturou a z ni plynouci autoregulaci. (casto choval i vlastni dobytek), krome toho byl ale poviPak ovsem formalne zaregistrovane podniky nejsou nutne nen pracovat na hospodarstvi vlastnika, cimz mu splacel skutecne fungujicimi soc. pracovnimi celky. Ukolem sonajemne. P. a celed' za feudalismu obvykJe vykonavali misciologa je nalezat tyto celky, ktere lze oznacit jako prato sedlaka povinnosti roboty. P. zpravidla patfili k nejcovni systemy nebo komplexy. chudsi vrstve vesnickeho obyv. Na rozdil od ----'domkaru Optimum efektivity se dosahuje tam, kde formalni a ----'chalupnlku meli stalou praci, ale byli osobne vice vakonstituovani p. odpovida systemu prace a jeho -tkultuzani a podrizeni. Velice casto byli p. ve stejnem postavere prace jako dlouhodobe pusobici soustavy vzoru jednani jako tzv. celed' (celedinove a devecky) stirn rozdilem, ze ni, nazoru a dovednosti, hodnot apod. Pracovni systemy nebyli chapani jako jakasi pfidruzena, sirsi rodina sedlajakoito prirozene soc. integraty prace realne existuji, neka, ale pouze jako namezdni pracovni sila, i kdyz neplajsou vsak zretelne ohranicene a mohou se prekryvat. V ramcena. Existovaly i urcite jemne rozdily v pracovnich zaci jednoho velkeho p. muie vedle sebe existovat nekolik vazcich hospodare vuci celedi a p. (napr. celedinove pracovnich systemu. Z existence horizontalni plurality v p. a deveeky meli pravo na "VYsluhu"). Pozdeji ziskavali p. pfi vychazi napr. ----.marketing a maticova struktura nzeni. P. ----.pozemkove reforme samostatna hospodarstvi. Postamuze take byt casti sirsiho pracovniho systemu, ktery je venim teto kategorie ve vesnicke komunite se zabyvaji skutecnym soc. celkem. Soustava pracovnich systemu je hist. studie z oblasti ----'sociologie venkova. mnohorozmerne strukturovana. Vertikalni struktura se neA: farm-labourer F: metayer, paysan - non propriekdy pfimyka k urovnim formalne organizacniho cleneni, taire habitant It la ferme N: Mietmann I: bracciante pficemzjednotlive urovne maji odlisnou miru autoregulaMan ce, tedy vlastne i ruznou intenzitu sve soc. existence. VedIe vertikalnich a horizontalnich vztahu existuji dalSi podsvHi viz galerka dimenze uvnitr i vne formalne ustavenych p. Stale vypod V e d 0 m i - obecne mezistupeii mezi -tvedomim znamneji se u nas uplatnuje hledisko trini a informacni. a ----.nevedomim. Jedna se 0 psych. obsahy, ktere jsou ve Z jednotlivych pracovnich systemu vznikaji site (network), vztahu k vedomi latentni a mohou se za urCitych okolnoskterymi jsou protkana nar. i nadnar. spolecenstvi. V prati stat vedomymi. Termin p. je uzivan nekdy jako vyznacovnim systemu maji integrujici a dynamizujici ulohu \ide, movy ekvivalent Freudova terminu "predvedomi", nek~y proto rna prave s-gie ph jeho zkoumani nezastupitelnou i nevedomi" a dale ve vztahu k tzv. psych. automatiSulohu. Aktualnim problemem je propojovani fizeni, ktere ~ftm a tzv. ,,~ubliminalni" neboli podprahove percepci. v taylorovskem pojeti pfipada vedoucim, a vykonu, ktery Podprahove podnety jsou slaM podnety, ktere nejsou byl pfifknut podrizenym. Obecna tendence "zplostuje" oruvedomovany, nicmene moholl mit psych., napr. motivacni ganizacni pyramidu a otevira moinosti pro participaci vsech vliv. Tzv. podprahova percepce je stale pfedmetem polemik, zamestnancu na fizeni. (Viz tei ----.sociologie podniku, avsak svymi experimenty ji prokazuje N. F. Dixon (1955) ----'sociologie prace.) a dalSi. Predstavitel ----'parapsychologie F. W. H. Mayers A: enterprise F: entreprise N: Betrieb I: azienda, im(1900) uziva pro vysvetleni nekterych parapsycho1. jevu presa termin "podvedome ja". Predvedomim rozumi Freud Lit: Pichi/a. 1. A.: Sociol6gia podniku. Bratislava 1982; viz tei -+sociologie vsechny psych. obsahy, ktere v danem okamiiku nejsou podniku, -+sociologie prace. Gre aktivovany, ale mohou vstoupit do vedomi bez vnitfniho

odporu (na rozdil od nevedomych obsahu). Mimo tento vykladovy ramec ----'psychoanalyzy se pojem p. pouziva jen pfileZitostne ve vztahu k automaticky probihajicim, mechanickym cinnostem nepodlehajicim pfime kontrole vedomi, jako jsou ruzne druhy navyku, ktere ovsem mohou nabyt zobecnele podoby, jestlize jsou motivovany casto se vyskytujicimi faktory. V teto souvislosti muze byt p. i zdrojem ----'vzoru chovani. A: subconsciousness F: sub conscience N: Unterbewusstsein, Unterbewusstes I: subcosciente Lit.: Bumke. 0.: Das Unterbewusstsein. Leipzig 1926.

Nak

poe tis m u s - od slova poezie odvozeny nazev ces. ume\. smeru 20. 1. 20. st., ktery se chtel programove stat -tzivotnim slohem. Vyrostl z nazorove zakladny ----.Devetsilu jako spec if. ces. projev ----'umeiecke avantgardy. Povysil princip poezie -lyrismus - na hlavni dimenzi zivota, lidskosti. Do dosavadniho, vetSinou vazneho, tezkopadneho ces. umeni vnesl atmosferu hravosti, bezdecne komiky, spontanni touhy po stesti. Inspiroval se \idovymi zabavami, cirkusem, kabaretem a usiloval 0 "umeleckou rehabilitaci" techto prehlizenych a odsuzovanych zamu. Nechtel "tvorit umeni", ale "uCit zit". Stavel se proti ume\. profesionalismu a proti komercializaci umeni, ktere rna byt dostupne kazdemu cloveku, a to nejen jako konzumentu, ale i jako tvurci. Podle F. X. Saidy vede p. k "estetickemu komunismu". P. se snazil spojit ucelnost a dalsi prvky moderni civilizace (koncentrovane v dobovem konstruktivismu) s oblasti citoveho, fantazijniho, nevypocitatelneho, "zazracneho". I kdyi se stavel proti mesiacke pohodlnosti a falesne moralce, nemel vyrazne negativiticke, destruktivni rysy ----'dadaismu, ze ktereho stejne jako z ----.futurismu prevzal nektere prvky. Vychodiskem p. by10 i tzv. proletarske umeni, jehoi prosazovanim zacina ceIe hnuti ces. mezivalecne avantgardy. P. byl v pods tate pokusem 0 hedonistickou a optimistickou filozofii cloveka. Teoretiky p. byli pfedevsim K. Teige a V. Nezval, ale i 1. Honzl, B. Vaclavek a dalSi. P. mel sve divadelni projevy (koncepce antiiluzionistickeho jevistniho lyrismu v Osvobozenem divadle) a vytvarne vyrazy (nejdrive tzv. poeticky naivismus, pak artificielismus). Principy p. jsou vyjadfeny zejm. v ume!. manifestech (prvni vysel v r. 1924 v Hostu). Za vrcholne obdobi p. byvaji povaZovana \. 1926 a 1927, kdy zaroveii dobova kritika vyhlasilajeho konec. Ale jeste v r. 1928 je cele cislo ReDu (Revue Deviftsilu) venovano manifestum p., ktere jiz castecne prehodnocuji a shrnuji dosavadni zkusenosti a distancuji se od nekterych naivnich premis. Za zaverecny manifest je povazovana stai K. Teigeho Basen, svet, clovek, otistena ve Zve-

rokruhu v r. 1930, ktera obsahuje ideu "poezie pro vsechny smysly", duraz na hledani "noveho zivotniho slohu socialismu", a to "v oblasti fyzicke, citove a intelektmilni kultury". P. jako ume!. a zivotni styl mladi preSel pfirozenou cestou v angazovanejsi postoje; u nekterych pfedstavitelu (zejrn. u hlavnich teoretiku hnuti) vyustil v -tsurrealismus. Mel vsak vyrazny vliv na celou ces. i slov. mezivalecnou ume!. generaci (zejm. basnickou) ajeho pusobeni najdeme i po va\ce, napr. v tzv. poezii vsedniho dne (ktera nechtela heroizovat a manifesto vat, ale objevovat prosty kazdodenni zivot), v pisnove produkci 1. Sucheho i v nekterych rysech soudobeho umeni (odlehceni basnickeho jazyka, prvky senzibility, hravosti apod.). S-gicky je ovsem p. pfedevsim nositelem zivotniho stylu 20. 1., jehoz bezstarostnost, spo!. sebeduvera, okouzlenost budoucnosti a vira v odusevnele formy soc. rovnosti a dalSi rysy "spolecenskeho mladi" nemohly zustat trvalym rysem ces. spo\eenosti. A: poeticism F: poetisme N: Poetismus I: poetismo Lit.: Chvatfk. K. - Pda!, Z. eds.: Poetismus. Praha 1967.

Vod

pohanstvi - (z lat. paganus = vesnican, venkovan)mimoved. termin oznacujici puvodne z pozice ----.kresfanstvi jakekoliv jine m'iboienstvi s vyjimkou ----.judaismu (ZiM byli povaZovani za "Hospodinuv lid stare smlouvy"). Pozdeji se pojem p. uiival hlavne pro naboienstvi neslucitelna s ----'monoteismem. Bezne ale byl za pohana povaZovan krome iidu kaidy, kdo neprosel iniciacnim obradem ----.krtu. Pojem se pouzival i jako hanlive pojmenovani "neznaboha". Na obraceni pohanu na kfesiany bylo zamefeno ----'misionarstvi. V moderni dobe pojem p. kfestanstvi neuziva. Ale i jina monoteisticka nabozenstvi maji ve sve tradici terminy vyznamove podobne p.: napf. v islamu je to aur (gebr, kafir), v judaismu goj. A: paganism F: paienisme N: Heidentum 1: paganesimo Pap

pohlavi - jedna ze dvou zak!. bio!.-soc. charakteristik kazdeho lidskeho jedince, heine pouiivam'i jako primarni tfidici znak souboru obyv. ve statistikach i v s-gickych vyzkumech (vedle ukazatelu ----'veku). Bio!. se p. jedince urcuje podle pfitomnosti pohlavnich chromoz6mu, ale existuji i dalSi kriteria, napf. anatomicky charakter gonad (p. gonadove), tvary zevnich pohlavnich organu, charakter postavy (p. fenotypicke). Tzv. socialni pohlavi je to, ktere rna dotycny ufedne zapsano. Uvedena vymezeni p. se u vetsiny jedincu pfekryvaji, tzn. shodne vedou ke stanoveni, zda jde 0 ----'muze, nebo 0 ----,zenu. Pomer p., tj. proporce muzu a zen v dane populaci, je jednou ze zak!. dimenzi je781

780

pohfeb pokani ji --'demograficke struktury. Demogr. analyza pracuje v teto souvislosti s jednoduchymi ukazateli: s indexem maskulinity, coz je pomer poctu muzu k poctu zen v danem souboru obyv.; analogicky s indexem feminity, ktery se vsak pi'ilis nepouziva. Dale rozlisuje tzv. primami index p. pi'i poceti a sekundarni index p. pi'i narozeni, ktery se pohybuje v rozmezi 1 040-1 070 chlapcu na 1 000 divek. Indexy maskulinity jsou uvadeny v mezinar. srovnanich. V demografii, ale versinou i v s-gii je p. chapano jako jednoduchy polarni dichotomicky znak s evidentnim obsahem. Pouze ve specif. s-gickych, resp. soc.-psychoI. vyzkumech se uvazuje 0 variabilite jeho soc. naplne. Pozice, role, prestiz jednotlivych p. ve spolecnosti jsou slozite urcovany celym kult.hist. vyvojem. Konstantnimi prvky p. jsou ty, ktere jsou pfimo urceny bioI. zakladem p. V rovine --'roli souviseji zejm. s matei'stvim a otcovstvim. Promeny roli muzu a zen se zkoumaji zejm. v ramci --'sociologie rodiny, dale v souvislosti se vzdelanim a zamestnanim. 0 postaveni zen ve spolecnosti naseho typu se tradicne uVaZuje v souvislosti (v kontrastu) s postavenim muzu, coz je dnes uz tradicnim problemem --'feminismu (viz tez --.emancipace, --'ohizka zenskli). V teto souvislosti se v poslednich letech pouziva spiSe nd pojem p. nepi'ekladany angI. termin --.gender (ces. doslova rod). Spec. s-gickYm tematem je problem socializace a soc. postaveni pohlavne deviantnich jedincu, pfip. skupin (viz --.homosexualita). A: sex F: sexe N: Geschlecht I: sesso Vod po h feb viz obfad pohfebni p oj em - tez koncept - vyznamjazykovych vyrazu, slouzi k identifikaci, pi'icemz objekty chapeme v nejsirsim vyznamu - jako fyzicke pi'edmety, mnoziny, vlastnosti, vztahy, funkce atd. Pi'edpokladem smysluplnych tvrzeni je moznost myslenkove uchopit, resp. vyClenit objekty, jichz se tvrzeni tYka. Jedinecne p. (individ. koncepty) vyclenuji prave jeden objekt (napi'. Ludolfovo cfslo) nebo roli, kterou muze vZdy hrat prave jeden objekt (napi'. americky prezident). P. mnozin (napt. prvocislo) vyclenuji urCitou mnozinu; zname-li takovy p., dovedeme rozlisit danou mnozinu od jinych mnozin, muzeme testovat objekty na jejich pi'islusnost k teto mnozine. P. vlastnosti vyclenuji vlastnosti, tj. umoznuji testovat objekty pi'islusne kategorie, zda maji danou vlastnost. P. funkci (napi'. sCftan£) vyclenuji funkce pfislusneho typu. P. relaci (napi'. vetsi nd) vyclenuji rei ace mezi objekty prislusne kategorie atd. P. je nutne odMit na jedne strane od jazykovych vyrazu, na druhe strane od mentalnich (psych.) entit. P. nejsou jazykove vyrazy (vyraz "trojtihelnik" a vyraz "Dreieck" jsou ruzne vyrazy, ale tykaji se tehoz p.), psych. entity, psych.

akty apod. Tradicne (iiz od Sokrata a Platona) je p. na rozdil od pi'edstavy spojovan s objektivnosti, intersubjektivnostL Nauku 0 idejich pokladame za pi'edchUdce teorie p. Dik objektivnosti p. je mozna --'komunikace. P. jakozto urcite postupy identifikace objektu nemusi ale ph veskere objektivnosti byt zcela urCite. Jednou z charakteristik velkeho mnozstvi p. je tzv. neostrost (vagnost). Neostre p. se vyznacuji tim, ze u nekterych objektu neumoznuji jednoznacne urCit, zda pod dany p. spadajL Naproti tomu nejednoznacnost neni vlastnosti p., nybd jazykovych vYrazu. Soucasna --'Iogika rna prosti'edky k formulaci pfesne teorie p. Dve mozna pojeti p. v moderni logice: 1. je to druh intenze, tj. funkce, ktera kazdemu myslitelnemu stavu sveta ("moznemu svetu") v danem okamziku pfifadi nejvyse jeden objekt pi'islusne kategorie, napf. jednu mnoZinu, jednu relaci atd. (podle toho lze napi'. p. "planeta" chapat jako funkci, ktera kaidemu moznemu svetu pi'ii'adi v danem okamziku urcitou, ti'ebas i prazdnou ti'idu objektu); 2. je to urcita konstrukce umoznujici identifikovat urcity objekt, strukturovana abstraktni entita na rozdil od nestrukturovane abstraktni entity v pojetf predchozim ("planeta" neslouzi k identifikaci mnoziny objekru, nybri k identifikaci urcite vlastnosti, tj. toho, co prvni pojeti poklada uz za p.). Podle 1. pojeH oznacuji vyrazy "rovnostranny trojtihelnik" a "rovnotihly trojtihelnik" tyz pojem, podle 2. pojeH oznacuji tyto vyrazy dva rUzne, ale "ekvivalentni" pojmy. Tradicne se u p. rozeznava obsah a rozsah. Vyjdeme-Ii z druheho pojeti p., pak obsah p. je mnozina jednotlivych casH logicke konstrukce a rozsah je mnozina objektu, ktera je touto konstrukci konstruovana. Rozsah matem. a logickych p. je dan nezavisle na stavu sveta. Rozsah ostatnich, tj. empir. p. je zavisly na stavu sveta. Tradicni uceni 0 p" ktere bylo kodifikovano zejm. tzv. portroyalskou logikou a pestovano do vzniku modemi logiky (ale pi'ezivalo jeste dlouho pote), zachycovalo nepi'ilis pi'esnou formou nektere zcela elementami vlastnosti a vztahy p. Nejznamejsi je klasifikace mnozinovych vztahU mezi rozsahy p.: nadi'azenost-podi'azenost, ki'iZeni, vylucovani, rovnost. Take Aristotelova sylogistika byla zalozena na vztazich mezi rozsahy p., coz pozdeji umoznilo reseni nekterych tisudku pomoci diagramu (L. Euler, J. Venn). SoucasH teorie p. je teorie --'definice. Do s-gie se problem konstrukce p. a identifikace jejich vztahU dostava prostrednictvim tzv. --.konceptualizace a --.operacionalizace, v jine rovine pi'es --.sociologii jazyka. A: concept F: concept, notion N: Begriff I: concetto, nozione. Lit.: Berka. K. - Jallris, M.: Logika. Praha 1978; Bolwl1o, B.: Wissenschaftslehre I. Sulzbach 1837; Cmorej. P.: Vyvin pojmov. Filozo{!a, 1990,

~. 3; Church, A: Introduction to Mathematical Logic I. Princeton 1956' l~~~ISMM.: Loglka. Praha 1970; Materna, P.: Svet pojmu a 10gika. Prah~ jazyk'a.

:::;:~':S9~ Pala.

K. - Zlatllska. 1.: Logicka ana1yza pfirozeneho

Mat

p oj em men ta I ni - tel, pojem mentalisticky' _ 0 _ 'h zna 0 psych. stavu cloveka, zavedene v --'beha~lOnsm~ B. F. Skinnerem a odtud pi'ejate neopozitivisucky. onentovanou s-giL Skinner tvrdil ze p m " , v . . ' " nemaJ! emp!r. kry~l, z~ Jim empir. nic neodpovida a ze jedinym smysluplnym predmetem studiaje tzv. manifesto vane, tedy n~ve~ek pozorovatelne se projevujici chovanL Na zaklade sveho tzv, metodologickeho behaviorismu ktery rna byt chapan jako psychoI. verze logickeho Po~itivismu a ---. o~~raclona . I'1~",IU, chtel Skinner vsechny p.m. z vecty vyloucIt a ~ahradlt Je adekvatnejsim vyjadfenim, ktere by pr~gra~ove vynechalo zprosti'edkujici stav mysli vcetne dusevmch hnuti, citu, pocitu, postoju atd. A: mental concept F: terme mental N: Mentalbegriff I: concetto mentale v

,

• v

c~m .vmtrnl

a ~vobodne vo~by; 2. osoby, ktere nesplnuji urcite pod~llnky, JSou z teto pospolitosti vylouceny; 3. pfispevek je

cast~ stano~en s ohledern na soc. situaci pojistence, coz porusuJe pnnclp ekvlValence; 4. stat je v mnohych pffpade~h nucen podilet se na nakladech pojisteni. ~: msurance business F: systeme des assurances N: Verslcherungswesen I: sistema assicurativo BaN

p ~ ~ a.n i - st~v rnysl~ i vzor chovani zahrnujfcf uvedom~m Sl vlastmho provmenf proti --'moralni norme jako zleho skutku, litost nad nim a snahu odcinit jeho nasledkyo V zobecnelem pojetije p. vlastne proiekci mechanismu --. "I' k J . S?C13 m .ont~oly do vnitfniho zivota cloveka, resp. indlVld. substHuCl tohoto spo\. mechanismu. Jeho sirsirn srnys~em je boj proti "zlu v cloveku", jeho odstranovani ze.~veta',Proces p. probiha na tirovni rnoralniho vedomi, amz mUSl by! nazy~an p. Jeho jadrem je akceptovani hodn~ty zo.dpovedno~h za .vlastnf ciny vuci druhyrn, resp. spalecnosh: Kategone p. Je prinosern --.kfesfanstvi a v nab. sm~slu Je cha?a~a jak.o uvedomeni nesplneni Bozich pfiLit.: Skinner, B. F.: About Behaviorism. New York 1974. kazu, nedodrzem povmnosti vuci Bohu (a az v dtisledk Pet toho vuCi cloveku ci spoleenosti), od ktereho moralni k .~ po jiSt e n i viz pojilifovnictvi t~ri~ ~dajne P?chazeji (viz --'dekalog), a snaha toto pr~­ vmen.l napravIt. Fakt, ze soudcemje Buh, zbavuje vericfp.o j i,1i ten ISO c i Ii I n I viz jistoty socialnl, pojilifovho neJen pochybnosti 0 kriteriich --'viny, aJe i 0 nemoznosti metvl, zabezpeceni socialni ~.~ti --'hflchu. Idealne by kajicnik nemel litovat svych poj iStenl zdr a votnl viz zdravotnictvi cmu z~ ~~rachu pi'ed trestern Boha, ale z pouhe lasky k nemu. etsmou (~e nezbytne) p. navazuje na --'zpoved' a jeP,o i Ii !.~: n! c ~ v I - system, ve kterem se jako zboZi naho v.~,sledke.myJ~ "odpusteni" trestti za provinenf na "vecblZl p.oJlstem, tJ. pfevzeti urCitych rizik za ureitou --'cenosh . Provmem sarno je odpusteno Bohem jiz samotnyrn n.u. T~, kteff jsou vystaveni stejnemu nebo podobnemu riaktem zpovecti. P. je tedy v podstate napravou dtisledkti :lku, ~sou zah~~ti do pospolitosti "pojistencti". V pffpade, provinen~ .. ~. m~ ale napravovat nejen vnitfui nasledky hrize ~oJde k "poJIstne udalosti", kryje tato skupina nasledC?U v dUSI ~loveka, ale i vnejsi, spoI. nasledky. V rnoderkY~yk~d: .tzn~.ze pojistenec je nemusi hradit sam. Vykon mrn ~atol.lclsmu se hovofi spfSe 0 "svatosti pokani" net pOJlstem Je pnt~~, v~zan na protihodnotu (pffspevek) z jeo :,s~atostJ zpov~di"~ protoze p. je nezbytnou soueasti zpo?O strany: SIOUZl~l f!~a~covani pojisfovny. Principem p. ~edl, na kterou Je nekdy zapominano. V nab. a castecne ~~y ~tan~vIt takove pnspevky, aby jejich suma stacila po1 n~nab. smy~l~ je p. aktem ocisty, katarze. Dalo by se ~lsto;ne na pokryti oeekavanych plateb v pffpadech poJIs~~::h ud~losti. Vyse pffspevku je ureena jednak naroky defmovat take Jako snaha zbavit se spatneho --'svedoml ~oJIs!eny~e" J:dnak velikosti rizika, ktere pojiStenec pojis- F,aze p.: ~ter~ je odcinenim zleho skutku, je v nab. pojeti fa~ t~vne prm.asl. Vyse pi'ispevku se zpravidla ridi tzv. prin- Zl speclftckych --'sankci, jejichz smyslem je uiSi identiclpem evkivalence, podle nehoz: a) vykony pojisfovny jsou fl.kace s Bozim zakonem. Skutek napomahajfci odcineni hr~e~y. z. pffspevkti pojiStencti, b) vyse pfispevku je ade- vmy ulozeny Bohem prosti'ednictvim --'kneze vetsinou kvatmynZlk~. ~ oblasti soukromeho p. je ten to princip za- spoCiva v ,--'~odlitb:ich, drive napr. i ve vykonani --'poub:z~e~en trzmm mechanismem, ktery ale v soc. pojistenf b ~~ ~v~tey~lsto, v konani dobrych skutkti, v --'postech, odnkam ~e~eho pi'ijemneho. Jinak se v nab. i nenab. pob?,va casto ?orusovan. Socialni pojiliteni v zasade vychalo:e Po~~zu!e,za SOy~cast p. napf. vraceni ukradeneho pfedZl z p~mclpu u~l~tnovanych v soukromem pojisteni, ale je met~, pnz~am ke lZl, obdarovani poskozeneho apod. V tezpra.vldla ~.~d!flkoovano nasledujicim zptisobem: 1. po:?~llt~S~ pOjlsten,cu b?va v~tvorena dobrovolne, ale pojiS- to dlme~:! se, p. blizf pojeti svetskeho rozsudku, i kdyz normy "ucmneho pokani" byly presne stanoveny pouze ve em byva povmne, coz porusuJe princip sebezodpovectnosti sti'edoveku.

j

'!

782 783

politika pokoleni vol at tlak na jine jednotky, velikost vlastni produkce prevysujici produkci vsech ostatnich jednotek, progresivnost jeji ekon. Cinnosti. Na zaklade techto vlastnosti pusobi na "hnane jednotky" a na principu retezove reakce a kumulativnich efektu vznikaji nove vyroby a sluzby, nebo jiz existujici se rozsifuji, meni se nakupni a prodejni ceny apod. Nejde vsak vzdy jen 0 jednosmerny vztah, projevovat se muze i urcity, i kdyz relativne maly zpetny vliv. Perrouxova teorie polarizovaneho vyvoje tedy obecne rozpracovava problematiku podminenosti, zpusobu rozvoje a vzajemneho (odvetvoveho Ci prostoroveho) usporadani ekon. Cinnosti. Nar. hospodarstvi chape jako sit vice neOO mene spjatych a integrovanych polarizovanych prostorD, v nichz vedle hlavnich p61u existuji i p61y vedlejsi, odvozene, a jednotky vyrazne periferni. K typizaci polarizacnich efekru dospel L. Davin. V ramci vysledne, celkove polarizace rozlisil tyto aspekty: a) geogr., vyplyvajici z koncentrace ekon. aktivit v urcitem uzemi, b) tech., odrazejici se v rozvoji tech cinnosti, ktere s p.r. souviseji tech., resp. technol., c) psycho!., spojovany se vznikem atmosfery optimismu, jistoty a duvery a vyvolavajici v p.r. a jeho okoli dalSi investice a poptavku, d) prijmovy Ci duchodovy, souvisejici s prosperitou sektofU sluzeb, kterou p.r. ovlivnuje vytvorenymi duchody Ci pfijmy, tj. i vyvolanou poptavkou. Nektefi regionalni ekonomove vyslovili k Perrouxove teorii vyhrady v tom smyslu, ze jsou znamy pfipady ekon. mstu bez p.r., ze "p6ly" nejsou nevyhnutelnou podminkou kazdeho mstu. Za takovouto vyjimku z pravidla povazuji male prostorove jednotky, jako je Svycarsko s rozptYlenym turistickym pmmyslem a Dansko, jehoz prosperita nevznikla a ani nepretrvava jako dusledek pusobeni velke prumyslove jednotky. Teorii p.r. prejali regionalni geografove a jeji zakl. pojmy aplikovali na geogr. oblasti. Misto 0 hnad ekon. jednotce Ci odvetvi mluvi ale 0 hnaci oblasti, tj. oblasti zpusobujici urychlovani nebo zpomalovani vyvoje jinych oblasti, trvaly rust jejich spotreby a investic apod. V protipoloze k ni existuji oblasti deprimovane, upadajid, ktere v urcite etape sveho vyvoje byly vyspele, progresivni a popf. i "hnaci", tuto ulohu vsak ztratily vlivem tech. pokroku, ktery zpusobiJ strukturalni zmeny nar. hospodarstvi a vznik modernich odvetvi lokalizovanych na zcela novych mistech. Napf. stare vyspele oblasti s hutnickym, strojirenskym a textilnim prumyslem zacaly ztracet na vyznamu proti oblastem novym s elektrotechnickym, chemickym Ci jadernym prumyslem. Opetovneho zapojeni techto puvodnich dominantnich oblasti do ekon. deni se dociluje urychlenou zmenou jejich ekon. struktury, tzv. konverzi. Koncepce p.r. a polarizovaneho prostoru koresponduji s dalSimi, resp. obecnejsimi pfedstavami 0 prostorove or-

k _ oznaceni takoveho pohybu spolecnosti ci de'" S nab. pojetim p. je spojen i pojem ocistec, .coz je mis- po k ro jin, ktery rna charakter vyvoje od,~~~sihO stavu ~,vysslmu~ to p. zemfelych, ktefi nejsou zatizeni tezkyml ~tzv. s~r­ od mene rozvinuteho k rozvmuteJslmu, od horslho ~ I~p telnymi) hfichy, ale nekali se za Ziv.~ta dosta:e~n: ze svych " ve'd as JeJlch simu. V souvislosti s rozmac h em pnr. ov' lehkych hfichU, resp. nedostalo se JIm odpustem, ~ebo n~: pozm'ivacimi uspechy, zakladajicimi viru v neo~ramcene vykonali ulozena p. Ocistec je docasn~u mstanCl, p~ mz moznosti lidskeho rozumu, se pojem p. stal Jedm~ z,centnastava vecna --.blazenost. Je typlcky pro katol. naboralnich konceptu --.osvicenstvi. Byl zde POUzl van ve zenstvi, i kdyz existuji jeho obdoby i v j~nych naboz,en- vyznamu jednotneho, zakoniteho, zac~leneho trvaleho a nestvich (protestantismus ale napr. jeho eXlstencl Od~ltl). zvratneho procesu --.vyvoje celeho hdstva a ]ako syno~y~ Termin ocistec se pouziva i bez nab. obsahu Ja~o ~o}me= mum rozvoje --.civilizace na zaklade rozu~u, po:nam novani mista docasneho nebo lehciho utrpem, pncem.z a techniky. S osvicenstvim souvisi i marx~ p~Jem ,,~edec­ v podtextu byva vzdy pfedpoklad~ .ze po j~ho ~b~O~vova­ kotechnicky pokrok", pouzivany pro oznac~m rozvOJe tzv. ni se clovek rna zmenit k lepsimu. ZlVOt pIny stradam a utr- vyrobnich sil prostfednictvim vedy a techm~y. ':' tzv. evopeni se liter. nazyva ocistcem na zem~. ~ jis~em smyslu lucne-socialnich teoriich slouzi p. pro oznacem trvale ro.smodelovou situaci oCistce je pozemske vezem. touci schopnosti soc. systemu adaptovat se na.sve specl~. A: repentance F: penitence N: Busse 1: penitenza prostredi a strukturne je spoluovlivnovat. POJem p .. hral mimoradnou roli take ve vsech teoriich --'moderm~mu Lit.: viz -->sociologie nabozenstvi. Vod, VoO a --.modernizace, jakoz i v koncepci --.avantgar~y Jak~ "pfedvoje" pokroku ve spolecnosti Ci ume~i. Dommantn~ po k ole n i - pojem pouzivany v demog:afii,. gen:alo~ii, postaveni vsech variant tohoto konceptu Je. programove genetice, historiografii i v bezne komum~acl ':' nekohka oslabovano ve vetsine teorii --'postmodermsmu. vyznamech. 1. Je to synonymum pojmu vekova koh.orta, A: progress F: progres N: Fortschritt 1: progresso Haf kterou tvofi osoby narozene ve stejnem roce nebo v mtervalu nekolika malo let (viz tel. --.analyza kohortni). Roz~ lisuje se realne p., tvofene osobami stejneho .ve~u, ktere p okro k vede ckotech nicky .viz, revoluce vedecjsou svazany pfibuzenskymi vztahy, a hyp?tetlc~e ~., tvo- kotechnicka, rozvoj vedeckotechmcky fene vsemi vrstevniky. 2. P. byva chapano Jako ruzne dl,ou, 1 r 0 z v oJ· e - (z lat. polus =tocna, tel. obloha, klenba do ha linie potomstva odvozen~ od urcit~ OSO?y neb~ .p.aru: po a to z fec. polos =klenba) - tel. pol rustu - vyraz,pr? ,pocatecni par je oznacovan Jako nulte p.: J~~o de~l JSou . "" hnaci" Ci taZnou" ekon. jednotku, odvetvl nar. " , . h mmuJlcl, , , " prvnim p., vnuci druhym atd. V tomto pOJetl J~ pOJem p. hospodarstvi, resp. lokalitu, ktera v ur~~te ob~astl ro: 0pouzivan zejm. v genealogii. Souvisi s ti~ p~Jem ,~~ole­ dujicim zpusobem ovlivnuje toky zbOZl, pen~z a sl~z:b: no" oznacujici stupen pfibuzenectvi meZl dvema pnbu~­ urcuje orientaci ekon. cinnosti a tim castec~e : r,oz~lstem ny~i ve stejne linii, tj. odvozujicimi svuj puvod o~ steJ- obyv. do mestskych --.aglomeraci, rozmlstem ~IOfra­ neho pfedka. 3. P. je synonymem --'generace, a to Jak ,ve struktury a --.kapitalu. Zakl. vychodiskem teorle pola: svem demogr., tak v kult. a polit. vyznamu. V druhem rizovaneho vyvoje, kterou v ramci fr. skoly pros.torove smyslu jde 0 jednu reprodukcni vlnu ob:v. ne~?? tot~~~tu ekonomie zformuloval v 50. I. 20. st. F. Perroux,.Je tez~, populace, jejiz cely zivot je poznamenan ~:ozltym ~eJm­ ze hosp. zivot tvon souhrn vztahu mezi ovladajici~l a ovlanym zvratem, vyzn. udalosti apod. (hovon se napr. 0 p. danymi a ze k hosp. rustu nedochazi vsude n~raz, rov~~~ grUnderu, p. dobyvatelu). V pfenesenem slova sm~slu se merne, ze tento rust se projevuje v bodec~, tj. p.r., a Slfl pojem p. pouziva k oznaceni V~vo!o..::e posloupnos~l or~a~ se dale ruznymi kanaly s ruznym vyslednym efektem pro nicky na sebe navazujicich nosltelu c~ ~ep.:ezentantu urClte nar. hospodafstvi jako celek. Klicovou ulo~u,V procesu p~­ ideje, myslenkoveho smeru, dil~. ~uze Jl: 0 pos~oupn~st larizace a v teorii p.r. hraji: 1. tzv. externl uspor~, tj. vy= zaku urciteho ucitele, stoupencu ved., um~\.,?~ht. smer.u hody, ktere jeden vyrobce poskytuje zdarm~ ~ neumyslne , p. z "ku" - napr. aJ· Golla ,p. utopickych soclahstu atd. POJ- jinemu vyrobci a ktere spocivaji ve spolecnem: efektlv~ mem p. (resp. generace) Ize vyjadrit i ~fimou ~~s~~upnost nejsim vyuzivani vyr. a nevyr. infrastruktury, navazn~stl myslenek, ideji nebo tech. reseni (napr. p. pocltacu) .. a kooperace vyrob, blizkosti doplnkov~c~ ~ ~omo~nych A: generation F: generation N: Generation I: generazlOne sluzeb; 2. tzv. aglomeracni uspory, podrrunene uzemn~ ko~­ centraci ekon. cinnosti, trhu, kvalifikovanych pracovm~~ sll Lit . Nikitenko V. v.: Demograficeskij analiz pokolenij. Moskva 1?79; ., • . ' .. k 1 .. Ill" problem v demoUlickij.1. S.: Demograficcskoje ponjatIje po 0 eIllJU.. . aj. Z dalSich vyraznych vlastnosti "hnaci jednotky lze graficeskoj statistiki. Moskva 1959. jmenovat komplementarnost jejich vyrob, schopnost vyLin 0

784

'

I

ganizaci a Sireni ekon. i soc. a kult. jevu. (Viz tel. --.teorie centralnich mist, --'pravidlo 0 poradi a velikosti.) A: pole of development F: pole du dCveloppement N: Pol der Entwicklung I: polo di sviluppo Lit. Davin. L.: Economie n~gionale et croissance. Paris 1964; Lacko, R.: Nacl1 vyvinu priestorovej ekonomiky. Bratislava 1969; Perrollx. F.: Les espaces economiques. Economie appliquee. Paris 1950.

HeE pol r Dstu viz pol rozvoje pol e serna n ticke viz strukturalismus pol e soc i a 1n i viz teorie pole, ustanovka policie zdravotni vizlekarstvisocialni pol i s viz spolecnost, soukromi, spolecnost obcanska, teorie socialni anticke pol i t i k viz sociologie politiky politika - (z fec. politike = sprava) - pojem vymezovany trojim zpusobem v navaznosti na odlisne myslenkove proudy. 1. V intencich "kratocentricke" tradice, ktera pfiznava primM --'moci ve spo\. a casto take v moraIne-lidskych otazkach a ktera je spojena se jmeny Thrasymacha aT. Hobbese, zmodernich sociologu s takovymi autory, jako je W. Ch. Mills, I. L. Horowitz, R. G. Dahrendorf nebo i R. Aron, je p. "bojem 0 moc". Odkaz na moc vsak problem vymezeni p. nefesi, nebof v s-gickem mysleni je kategorie moci jednou z nejslozitejsich a nejspornejsich, krome toho tento pfistup vyzaduje odliseni polit. moci od ostatnich forem moci a navic moc neni nezbytne sarna 0 sobe cilem, rna take sve instrumentalni a cilove aspekty, plni urcite funkce, jez je treba vymezit. 2. Velmi casta jsou vymezeni p. jako fungovani --'statu, pfistup ke statnim institucim a jejich vyuzivani. Spojeni mezi p. a statem vsak neplati pro vsechny typy spolecnosti. Existuje kategorie archaickych spolecnosti, ktere statni instituce nemaji, v nichz nenajdeme napr. role vykonavatelu moci, vymezene na zaklade spo\. deIby prace (napr. roli soudcu Ci udrZovatelu pofadku), a samotny vztah mezi nacenikem a pfislusniky kmene je casto velmi volny, je ovlivnen spiSe individ. posuzovanim situace a vzajemnymi ohledy nel. vztahem mocenske podfizenosti (viz napr. popis polit. systemu Nueru od M. Fortese a E. E. Evanse-Pritcharda, 1940). C. Levi-Strauss (1944) popisuje u nekterych kmenu brazilskych indianu moc bez donuceni, kdy statut sUa je urcen funkcnimi potrebami skupiny a neni doprovazen materialnimi ajinymi vYhodami. G. Balandier (1967) rozlisuje mezi antropology "maximalisty", ktefi pokladaji existenci vlMy a p. za nezbytne slozky kazde spolecnosti, a "minimalisty", kteri popisuji nektere spo-

785

politika hospodarska politika agrarni lecnosti nejen jako spolecnosti bez vlady, ale take jak~ spolecnosti bez p. a polit. moci. SloZitou kompromlsm koncepci vypracoval 1. W. Lapierr~v (~968)'vJde 0 podrobnou typologii, v niz rozlisuje tr~dlcm spolecno~tl podIe stupne organizovanosti a hierar~h1Zace PO~lt. mo:l. ,V 60. a 70. 1. pomaha antropol. vychodlSko ke zduvo~ne~l rad.lkalnich antietatistickych projektu, ktere pokladaJl poht. proces za neoddelitelnou, zivot~e vyzn. sO,ucast spol. sku~ tecnosti, ale chteji oddelit spolecnost od statu (P. Cla:stres. La societe contre I' Etat, Recherches d' anthropologle po·. 1974) . Casto J' e v techto souvislostech citovana de. I luque, ·· M Webera ktera definicni znaky poht. procesu f mICe p . . , spatfuje ve vztazich -tpans~vi ~ v ucasti statu v ~echto vztazich. Jako "politicke" defmuJe Weber seskupem ~alo­ zene na vztazich panstvi, jehoz existence a pla,tno~t J~h? ustanoveni (Ordnungen) jsou zabezpeceny spr~vmm stabem prostfednictvim fyzickeho donuceni neb~ Jeho hrOZ~ bou. Weberova definice p. nechava stranou otaz~y vztahu mezi fididmi a fizenymi v polit. procesu, ktere na sebe mohou brat ruznou podobu. Samotny pojem ~~nst:i z,ahrnuje krajni typy diktatury stejne takjako parllclpallvm de0

v

mokracii. . 'h 3. P. byva vymezovana take jako soucast regulallvm 0 systemu celospol. procesu. Smyslem je regulov~t operativne, bezprostfedne a konkretne. P. se neomez~Je. ~~ vy~ pracovani obecnych kriterii a ~fete~u,' ~ahrnuJe 1 n::em -tpoliticke Cinnosti podle speclf. krltern. K t~muto nzeni patfi pfedevsim urcovani dIu, jd ma ~~ol.:c~ost ~ledo­ vat, stanoveni pfimerenych postupu umoznuJlcl~h cl~e ?~­ ---tsociologie politiky.) sahovat a ucinna mobilizace prostredku k reahzacl cllu: A: policy F: politique N: Politik I: politica ve Neni nahodile, ze jedna z konotad termin~ p. ~ hovo:o Lit.. Almolld G. - Brillgham. 8.: Comparative Politics. 1966; Birnbaum, P.: feci oznacuje prave kombinaci dIu a pro~tre~~u, ~ter,a n:'·d l·t1.'que 1975' Braud p. Manuel de sociologie poht1que. Pans 10 u po 1 . ., ' 49--1973' C t musi vzdy sledovat, a casto take nesleduJe pnmo:are ~r~­ P1992; Burdeau, G.: Traite de science politique: 8 SV. Pans 19 . 1974' F~S: _ MOlmier J. P.: Pour une sociologie pohtIque, SV. I, 2. ~ans 'M hy. Polit. system neni jediny, ktery plni ve sp?le.cnost~ n- 1. P. ' . . ,~< 1969 c 5' Fortes Nastin teorie politiky. Soc/Ologlc~y CasOP1S, ,., ': did funkce, ale jeho specifikum tkvi v tom, ze Je plm na cher" 1 L'.p, hard E. E.: Affrican Political Systems. London 1940, EvallS- r i C , . ' . . './ H H -Horn,H. celospol. Urovni: p. urcuje dIe spolecnosti jako celku a sou~ Freund 1 . L' essence du pohuque. Pans 1965, Hartwlc 1, . ' . . . ' :'D' Politik im 20. Jahrhundert. 1984; Chalupll.Y, E.: SoclOlog1e, casne koordinuje vztahy mezi subsystemy a vzt.ah~ meZl - G /Ossel, .. . P . 1972'M men F X· Jouvelle/, B. de: Du POUV01L ans . ' e ,... P raha 1939' ruznymi kategoriemi akteru. P. reguluje nebo ko.n~uJ~ spe- 4 . d. ' w: ./ R S olope con tempoLa sociologie politique. In: Duralld, 1. - el, .: OC1 cif. postaveni clenu spolecnosti, urce.n~ je~~ot,h~yml sub- raine. Paris 1989. StZ systemy, pecuje 0 spolecne zajmy hdl, pnsF lva ke sp~l. integraci. Soucasne prosazuje zvlastni sku,p~.zaJmyyodle J:01 i t i k a a g r a r n i viz agrarismus, otazka agrarni, jich polit. vlivu a pfistupu k rozhodovacl cmnostl. Problep , I' t my rozde\ovani, privilegovane .napr.. D. E~sto~e": \1965), reforma pozemkova, ro mc vo jsou jednou z os polit. cinnostl, neJ.so~~sak Jedmym ob- pol i t i k a by t 0 va viz bydleni, otazka bytova sahem p. Zavaznym predmetem p. Je tez cel~sp~l~ ~egula~ ce tvorby hodnot v kooperacni ~ebo konfl~ktm ~mnostl p 0 Ii ti k a d a Ii 0 v a viz dane a urcovani spol. prior it. Do spec If. subsyste~ov~ch praolitika ekologicka - tyka se regulad, opatfeni vomod zasahuje p. jen potud, pokud se dotyka~l ~el~o- ~ oblasti pece 0 ---tzivotni prostredi. Od ~O~ 1. 20. ~t: se , h odminek spo!. zivota. Konvergence socletalmch p.e. stava stale vyznamnejsi soucasti vmtrm ---tpohtlky vyc p a subsystemovych, pol it. vyzn. aspektu se proJevuJe ve vy 00

•

v

,

786

0

"

jednotlivych statu. V demokr. zemich zaujima postaveni srovnatelne s politikou soc., ekon., zahranicni ci bezpecnostni. P.e. vychazi pfedevsim ze znalosti stavu a vyvoje zivotniho prostredi v oblasti sveho pusobeni ("ekologicky zaklad" p.e.), dale pak z posouzeni ekon. a techno!. moznosH teto oblasti (ekon. a technol. zaklad p.e.) a ze zvazeni soc. fakton'.! v dane oblasti (s-gicky zaklad p.e.). Na techto zakladech jsou formulovana jednotliva opatreni p.e., jejichz teziste zpravidla spociva v oblasti legislativy, v pouzivani ekon. nastroju nebo ve vychovnem pusobeni na obyv. dane oblasti. Uznavanym cilem p.e. je dosazeni ---ttrvale udditelneho rozvoje spolecnosti v dane oblasti (resp. v globaInim mefitku). P.e. se muze zamerovat na kratkodobe nebo strednedobe (takticke) dIe, prip. na odstranovani nasledku nebo druhotnych pfiCin ---tekologicke krize. V tom pripade je zpravidla soustfedena na legislativni a ekon. opatfeni. Tato opatfeni mohou pfinest rychly efekt, ale nepfedstavuji skutecne feseni problemu. Odstranenim nasledku a ponechanim pnCiny se totiz zpravidla rychle objevi nasledek jiny, ktery muze byt jeste zavaznejsi a nalehavejsi nd ten, ktery byl odstranen. Opravdove reseni ekologicke krize musi obsahovat i dlouhodobe (strategicke) dIe a odstraneni jeji prvotni pficiny, extenzivniho vyvoje zamereneho na kvantitativni parametry zivota a staIy rust materialni spotreby. Takovy vyvoj neni a nemuze byt trvale uddite1ny vzhledem ke konecnym rozmerom planety, na ktere lidstvo zije, a limitovanemu mnozstvi zdroju, ktere ma k dispozici. P.e. se proto vedle nezbytnych ekon. a legislativnich opatfeni soustfeduje ina vychovne pusobeni ve smyslu zmeny hodnotovych orientaci a zivotniho stylu te casti lidske spolecnosti, ktera nezije trvale udditelnym zpusobem. A: ecological policy F: politique ecologique N: oekologische Politik I: politica ecologia Pia

delovani spec if. oblasti, v nichz se oba aspekty pfekry~~­ ji a soustavne kombinuji; mluvime napf. 0 -thos~o?ar­ ske politice, 0 ---tekologicke politice, 0 ---tpopulacm po~ litice apod. UVaZujeme-li 0 p. jako 0 regulaCi spol.vP~oc:su na urovni globalni spolecnosti, my slime tim funkcm, u~ce­ ni, smysl teto cinnosti, nikoliv teren, v nernZ je vyk~n~vana. Polit. Cinnost lze vykonavat na makrostrukturalm, ,,~~~ lostatni" urovni stejne jako na urovni mistni ci o.blastm Cl na urovni mezinar. vztahu. Co je "politicke'.' a Jake k~n­ kretni misto ve spol. Zivote p. zaujima, zavlsi na d~nem soc. systemu jako celku i na pfedstavach akteru, ktere m~~ ., bJ' ektivni dusledky. Odlisne spolecnosll se neshoduJl JIO . . k' m v tom, co to je "politikum" (napr. charaktensllc y~ ry~,e monokratickych spolecnosti je, ze temer v~e po~ladaJ:,za polit. problem). Pfipomenme, ze z ces. sO~lOlogu sta~slch generad E. Chalupny oprel pojeti p. 0 pOJem ~rgamzace (v navaznosti na R. Michelse a jine autory), zallmco!. L. Fischer spojuje p. primo s regulativn~ Ci~nosti, sp~~ec~~st chape jako skladbu soc. funkd a poht. cl~nost pOJlma J~­ ko funkci pofadajid, jednotici. Podle Flschera se goht: funkce vztahuje na vsechny cinnosti, ktere jsou spolecn,ostl pokladany za natolik zavazne, aby byly spol..re.gulov~ny. Celospol. regulativni system o~se~.n~zah~uJe J~n p.!ako svou zakl. soucast, ale obsahuJe ljme slozky, pr~d~e a~­ ministrativni cinnost v oblasti polit. fizeni, zvl: ~tatm sp~~­ vu a jurisdikci, aplikovani prava. Tyto oblasll J!OU odh~~ ne, jejich spolecnym znakem je vs~k to, ~e .pre~~tav~J~ systemy instrumentalniho rizeni, ktere slOUZl fmal~tam, J~z v " (Vl'Z te'zv -tvCdy politicke ' ---tpohtolog1e, samy neurcuJl.

•

p olitika eko nomicka viz politika hospodarska p 0 Ii ti k a h 0 s pod a fs k a - tez politika ekonomicka - zahmuje veskera rozhodnuti a ovlivnovani hosp. Zivota, jeho uspofadani v intencich urCitych diu. Kompetence provadet p.h. pfipada v pluralisticke demokracii statu (vlade, parlamentu, popf. nar. rade), centralni bance (jestlize je autonomnl), tarifnim spolkum a zahranici (v pripade opatfeni s mezinar. pusobnosti). Cile p.h. mohou byt ruzne. Donedavna byla p.h. v tzv. vyspelych zap. statech chapana jako aplikovana teorie s predem urcenymi cili odvozenymi ze zakl. hodnot, jako je svoboda, jistota, spravedlnost a blahobyt, a hledaly se pouze nastroje, kterymi by bylo mozno techto dIu dosahnout. K cilum tzv. instrumentalni p.h. patfily: 1. konjunktumi stabilita (cenove hla-

_

diny, zamestnanosti; vyrovnany starni rozpocet); 2. vyvazeny hosp. rust; 3. spravedliva distribuce; 4. princip spolurozhodovani. Dnes pod vlivem tzv. -tnove politicke ekonomie pfechazi p.h. ke kritictejsimu a ekon. fundovanejsimu pojeti diu. Rozhodovani 0 nich je ovlivnovano volebnim vitezstvim a vecna kriteriajsou zapojovana podIe toho, jak zvysuji volebni sance. Hledany jsou takove ciIe, ktere podporuji vecnou racionalitu a zaroven jsou akceptovany politiky. Z toho vyplyva, ze tear. p.h. nemuze jen popisovat nastroje a jejich ucinek na cilove aspekty, ale musi zaroven prezkouset jejich polit. prosaditelnost. V systemu trzni ekonomiky vychazi p.h. statu z rUznych teor. koncepd, ktere se od sebe lisi nazorem na miru zasahovani statu do ekonomiky a vyberem cilu a opatfeni. Jako zakl. protip6ly zde vystupuje starsi keynesianska a novejsi monetaristicka koncepce p.h. Stoupenci -tkeynesismu vyzaduji napf. zasahy statu na podporu poptavky, stoupenci ---tmonetarismu naopak nutnost statnich zasahu popiraji. Posouzeni vyhodnosti urCite koncepce musi probihat v zavislosti na dane ekonomice statu. Zadna ze zakl. koncepci p.h. neobsahuje konkretni dilCi opatfeni, spiSe udavaji celkovy ramec s dlouhodobou platnosti. Protoze se neda vylouCit moznost neocekavaneho vzniku novych ekon. problemu a take novych teorii, mela by se kazda koncepce p.h. vyznacovat vysokym stupnem otevfenosti, ktery snizuje nebezpeCi dogmatizace a odlisuje ji od ideologie a utopie. Pfitom ale nesmi byt p.h. formulovana neurcite, aby se nedala po lit. zneuzlt a aby byla zajiStena konformita koncepce s praktickou strankou. Prakticka p.h. statu zahrnuje tyto oblasti: fiskaIni (dane, duchody) a monet
I·

I

787

poIitika jazykova politika mzdova A: economic policy F: politique economique N: Wirtschaftspolitik I: politica economica BaN po Ii ti k a j a z y k 0 v a - system op~~eni podl?zenych dlouhodobejsi koncepci, kteni se VZtahUJI k funkcmmu rozdeleni --+jazyku nebo jazykovych podsystemu a k --+jazykovym normam. Nekdy se ve stejnem vyznamu pouziva pojmu --+jazykove planovani, v evrop: konte~tu se ale vetsinou p.j. chape sifeji. P.j. se tyka zeJm.: 1. upra~ vztahu mezi jednotlivymi jazyky koexistujici~~ v r~n:cI urcite spoleenosti, teritoria, regionu, obce ~pod.: p~cemz Jde pfedevsim 0 reseni problemu uredniho, hturglcke~o a vyucovaciho jazyka, 0 moznost vydavani casopisu, kmh ~ ?dborne literatury v tom Ci onom jazyce, 0 pfistup urCItyc~ jazyku do rozhlasu a televi~e apod.; 2. r~seni ,vztahu meZI spisovnym a nespisovnym Jazykem; 3. re~em v~tahu mezi psanym a hovorovym jazykem, ted~ otazek ~lsma,. p~a­ vopisnych norem a norem vyslovnostI, transknpce ,CI:ICh slov do nar. jazyka apod.; 4. regulace tvorby slovm zasoby, predevsim prejimani slov z cizichjazyku; 5. us~eri'\o­ vani vztahu k nadnar. prosrredkum jazykove komumkace, napr. esperantu, k uzivani tzv. svetovych jazy~u, }eji~h vyuce apod. V zasade mohou p.j. koncipovat Jak~ko~IV organizace a utvary: stat, pol it.. ~tran?" s~~l. hnut~, na~. organizace aj. Obvykle i v ramclJedne a te~e spolecno~tI, teritoria Ci naroda existuje vice pfistupu k ~Jazykove ~~­ ce a tim i vice p.j. Obecne se vydeluje p.J. konzervatIvm, bazirujici na stabilite jazykovych norem a s~iktneyk?nt~?~ lujici slovni zasobu --+spisovneho jazyk~ I fu~kcm UZI!1 jeho jednotIivych zanrovych vrstev, a .p.~: ~te~ren~ zmenam. Existuji p.j. puristickeho typu, uSlluJICI 0 Jasne o.hraniceni urciteho jazyka po stnince lexikalni i gramatIcke vuCi jazykum pfibuznym, nebo naopak politiky ?e~ev~­ lentni, pfipoustejici vliv --+akulturace v oblastI vyvoJe nar. jazyka. . y, . Ze s-gickeho hlediska vystupuJe do popredl va:ba ~.~. na sirsi koncepty --+kulturni politiky, narodnostm poht~~ ky a politiky vubec. Obecne de~okratizacni te~de~c~ .maJI v jazykove oblasti fadu spec. rysu: a) zrovnopravnenlJazyku ve vztahu ke statu (skole, ufadum apod.) bez ohl~du na jejich rozvinutost a postaveni pfislusne narodn~stm mensin , b) odmitnuti monopolu jedne soc. vrstvy CI soc. s~u­ instituce (napf. cirkve) na utvareni a !azykovych norem spisovneho jazyka, c) ocenem J~yko~ych a zanrovych kvalit Mzneho jazykoveho proJevu hdu, d) respekt k individ. jazykovym zvlastnoste~, p?~ud nebrani komunikativnosti sdeleni, e) zjednodusem }~z~ko­ vych norem a zpfistupneni jazykove kultur~. S~UC~StI de: mokr. p.j. je i pfima podpora rozvoje nerozvI~u~c~j~yk~ (napr. romstiny). Protip6lem jsou p.j. dlSknmmUjlCI, aSI-

Pin~,

slov~i, ~soby

milujici a centralizujici, ktere vesmes brani pfirozenem.u rozvoji jazyka a vytesnuji jak minoritni jazy~y, .tak ne.kod~­ fikovane jazykove formy na okraj spoleenostI (VIZ --+dlS~n­ minace socialni, --+asimilace). NejZivejsije p.j. ~ ~em:c~ s dosud Zivym narodnostnim problemem. Ke zm~ne stat~l p.j. dochazi zejm. v obdobi prudkych spol. zmen (napr. y v SSSR po Velke fijnove revoluci, v Turecku po pr,evratu vedenem Kemalem Atatiirkem, v Nemecku po nastupu A. Hitlera, v rozvojovych zemich po ziskani s~os~atnostI aj.). Rada zasahu v takovych obdobic~ je ~otIv?va~a nejen snahou usnadnit jazykovou k~mumka~l, ale I!,otre~~~ demonstrovat cezuru mezi starym a novym a pnp. zt~Z1,t studium starsi literatury. VetSina uprav jaz~ka se ~otY,k~ vef. sfery zivota, i kdyz ojedinele se vyzaduJe .dodr~ov~m norem i v oblasti soukrome. Hist. je p.j. vel~ stary~ Jevern znamymjiz z antiky. Intenzivne byla p.J. rozvlJ.ena cirk~i. V sekularizovane podoM jsou jeji po~atky ~yJat~ zejm. s renesancni ltalii a Richelieu.ovou ~rancIf, v m: ta~e vznikly prvni instituce dbajici na CIStOtu jazyka: v~da~aJI­ d slovniky spisovneho jazyka a rozne j~zy.kove pnr~~ky. A: linguistic policy F: politique IingUlstIque, ~O!ltIq.ue sur I'usage des langues N: Sprachpolitik I: pohtIca 1mguistica Lit.: Bright, W. ed.: Sociolingvistics. Mouton 1966; Havranek, B.: Vyvoj ceskeho spisovnl!ho jazyka. Praha 1979; Houghen, E.: The Ecolo~y of ~an: ua e. Stanford 1972; Language in Society. London 1973; Mukarovslcy, L poetiky a estetiky. Praha 1971; Rubin, l. - lernudd, B. eds.: Can Language be Planned. Honolulu 1971; Svejcer, A. D. - NIkolskI], LB.. (1978) Uvod do sociolingvistiky. Praha 1983. Lin

~es7ami

~.

pol i t i k a k u I t urn i - nejobecneji cilevedome a o~ga­ nizovane pusobeni na utvareni a zmeny --+kultury.chap~­ ne v uzsim slova smyslu. V pods tate jd: 0 re~ula~l pu~l~­ kacni cinnosti, masmooii, vyroby a prodeje ume!. ~redmero, nejruznejsich kult. a osvetovych akcL P.k. ~~ahuJe do procesu --+vzdelavani, podporuje nebo potlacuJe kult. -:.~ra: dice, --+zvyky, --+obyceje. Pouzivli nastroje eko? (~nme financovani, dotace, slevy na danich apod.), pravne. normativni (zakazy hlasani urCitych ideji a forem p.rojev.u: cenzuru) a --+propagaci. Zameme vytvan a prosazu}e ur~lte --+kulturni vzory. Formuje se vzdy v konkretlllch h~st. nositelijsou vlivne soc. skupmy J . . , . a spo.I podminkach aJ'eiimi i jednotlivci: statni a soukrome kult.. mstltuc~, resp. stat Ja~ ko takovy, polit. strany, nab. orgalllzace, vyz~. osobnostI kult. zivota apod. Vice nebo mene je p.~.. s~oJena ,s oybhajobou a prosazovanim jejich po~~b a zaJI~u, kt.er~ ~~esa­ huji oblast kultury. V jedne a teze spolecnos~l.vets~nou existuje vice relativne samostatnych p.k.: kte:e J~~u mt.:gralni soucasti --+politiky jako ta~~v,e. Pre~ryvajl se s J!~ nymi dilcimi politikaml (napr~U~C1tym z~~sobe~ zame rena --+osveta muze slouzit urclte populaclll pohtlce, soc.

politice, --+ekologicke politice). Do p.k. nepatft spontanni ktere ideje (napf. propojeni lidovosti a vedeckosti) zustavlivy a neregulovane cinnosti, i kdyz maji zfetelny vliv na ly jen v proklamativni rovine. Specif. problememje vztah kult. proces. P.k. je programovana a realizovana s cHern p.k. k tvorbe a tvurcum. ovlivnit az ovladnout a ridit kult. zivot a kult. vyvoj dane CHern p.k. muze byt uplne ovlivneni obsahu i forem spolecnosti. Jeji moznosti jsou dany stavajici kult. rozvitvorby, nebo ovlivneni obsahu s poskytnutim svobody v renutosti a prostorem pro zameme pusobeni, ktery poskytuseni formaJnich otazek, nebo ponechani svobody ve volje dane spol. zfizeni. IntegraJni, jednotna p.k. je vlastni tobe obsahu i formy. Tomu se pfizpusobuji nastroje p.k. od taIitnim systemum, v demokr. spolecnosti pusobi paralelne pIne po nulovou podporu tvorby. Druhym problemem je vice p.k. a take vice spontannich vlivu na kult. proces. zpfistupneni hotovych vytvoru a kultury vubec. Lze napr. I kdyz se mocenske skupiny (stat, cirkev apod.) vzdy ponechat urCitou oblast zcela mimo p.k., nebo vytvofit snazily regulovat kult. zivot, lze fici, ze p.k. ve vlastnim pouze tech. infrastrukturu, nebo vytvofit reprezentativni slova smyslu vznika teprve na urcitem stupni rozvoje spoinstituce (zejm. hromadne sdelovaci prostfedky a nar. kult. lecnosti a kultury, patrne tehdy, kdyz se kultura stava instituce) Ci zajistit jejich podporu, nebo konecne vyburelativne samostatnym systemem a zacina vyrazne ovlivdovat cely system zpnstupneni kultury. Mezi caste cile novat ostatni systemy. Vznik p.k. muzeme spojovat s nap.k. pam vyrovnani disproporci v pfistupu ke kult. statstupem modemich statu a spolecnosti kap. typu. V pocakum a zvyseni jejich nabidky, vyrovnani disproporci v kult. tecnich fazich ale vyrazne prevazuje spontanni ekon. aktivitach, rozvoj site kult. institud, vychova tvurcu, zlepregulace teto oblasti prostrednictvim trhu. Nicmene tehdy sem podminekjejich prace. Nejsou to vsak konecne dIe. Ty se rodi fada konkretnich podob p.k., ktera se zacina forby mely spoCivat ve zmenach ve vedomi lidi, zvyseni urovmovat jako system propojujici subjekt, objekt, program, cile, nastroje a dosahovane efekty. Je-Ii subjektem p.k. ne kultury a kultumosti, zpusobu zivota, v rozvoji porreb --+stat, pak objektem je jeho obyvatelstvo, --+obcane. Ved- a schopnosti cloveka. OVerovani tech to vysledku p.k. je Ie obcansky formulovanych programu p.k. se setkavame obtizne. Nejsou zatim vytvoreny spolehlive nastroje a mnohe efekty lze posoudit jen s vetsim casovym odstupem, nejcasUiji s p.k. zamefenou na soc. vrstvy, narody nebo protoze mohou mit kratkodobe trvani, resp. vedlejsi ucinnarodnosti, rasy, stoupence urciteho nabozenstvi. DalSi diferenciace objektu p.k. probiha po demogr., socioprofesni kyo Provadeni i dusledky p.k. vstupujf do celkoveho procesu --+kulturni zmeny, mohou zameme i nezamerne ovlivnoa uzemni linii (tyka se napr. zen, mladeze, vysokoskolavat procesy --+akulturace, podporovat nebo brzdit vyvoj urku, obyvatel venkova, prlim. oblasti, pohranici atd.). Specitych kult. stereotypu, moditikovat --+kulturni dedictvi cit. objektem p.k. je --+inteligence, povaZovana za rozhodane spolecnosti. dujiciho nositele kultury. Kult. instituce Ize chapat jako nastroj, zprosrredkovaci clanek p.k., kterym konci pfima A: cultural policy F: politique culturelle N: KulturpoIitik I: politica culturale regulace objektu p.k. Soucasne globalnf i dilci programy p.k. uZllavaji pravo cloveka na kulturu, ktere je zakotve- Lit.: Balfe, l. H. - Wyszomirski, M. l. eds: Art, Ideology, and Politics. New York 1983; Krzemien-Ojak, S. - Ziemilski, A.: Veda 0 kultumi politice. Ty_ no v fade mezinar. dohod a Umluv. leho vyldad a konkretni pologie problemiI. Infonnace a i'izeni v kultul'e, 1987, C. I; Pfedbeznd stuuplatnenijsou vsak odlisne. Existuje pfistup rovnostarsky, die 0 kultumi politice. UNESCO 1970; Tyrna, T: Kulturni politika Francie. Praha 1989. tj. prosazovani stejne ucasti vsech lidi na kultufe, nebo hierarchicky, ktery diferencuje pravo ucasti v zavislosti na rasovem, narodnostnim, tfidnim puvodu nebo individ. schopnostech. Tzv. kulturni imperialismus vnucuje vlastni poli tika merkan tilis ticka viz merkantilismus kulturu jinym narodum pouzitim polit. a ekon. nastroju ne- pol i t i k ami g rae n i viz emigrace, politika populacni bo informacniho monopolu. Kulturni internacionalismus pol i t i k a m z d 0 v a - koncepce a opatfeni smefujici prosazuje vzajemnou, prevazne reciprocnf vymenu kult. k optimalni vysi --+mezd i jejich rozlozeni (--+mzdove dihodnot na principu nabidky a vyberu jednotlivych strano ferenciaci) v ramci urciteho hosp. celku vcetne statu. P.m. Kulturni izolacionismus programove uzavira vlastni kullze chapat jako soucast --+hospodarske politiky, pfip. turu, chranf ji pfed vnejsim vlivem, casto ve snaze zacho--+politiky vubec. Provadi ji kazda vlada, ale v ramci sve vat jeji identitu (jde i 0 obranu vuci pusobeni kult. impekompetence i podniky, regiony apod. Lze hovofit i 0 p.m. rialismu). V social. zemich byly zduraznovany takove odboru a polit. strano Je vzdy ovlivnena radou hosp. i soc. principy p.k., jako tfidnost, stranickost, vedouci uloha strafaktoru, v jistem smyslu je ale nastrojem jejich vyvazovany, ideovost, lidovost a vedeckost. V praxi slo 0 propojeni. Metody prosazovanf p.m. jsou ruzne. Nejmfmejsi forni principu kult. izolacionismu a kult. imperialismu. Nemou je pfesvedcovanf (vlada se napf. snaii jednanim pfi-

788 789

politika populacni politika natalitni vystupuje do popfedi zejm. u zakonu tykaj~cich se inter~ met firmy a odborove svazy ke snizeni tempa rUstu mezd): rupce antikoncepce a zdravotnich sluzeb vubec. P.n. rna dalSim nastrojem jsou mzdove smernice, kte~e ?bSa~uJl dlouh~U tradici. Podle kult. a soc.-antropo\' vyzkumu lze orientacni ukazatele rustu mezd, zpravidla v zavlslostl na soudit, ze v organizovanych spo\. utvarech byla.po:odn~st rustu produktivity prace. Na ne muze, ale nemusi byt na- vzdy regulovana, a to s ohledem na p~ir. prostredl a pn~. pojen mechanismus penalizace za jejich ned~daova~i. .~a~ zdroje obzivy. Tzv. pfrr. narody, resp. vsechny lov~c~o-s~e­ ji-li tyto smernice pravni zavaznost, Jedna se 0 ?flClallll ratelske spolecnosti, se chrani hlavne pred pop~la~mm prernzdovou regulaci. Extremnim pfipadem mzdove regula- tlakem a to temito zpusoby: a) zakazem sexualmho sty~u ce je zmrazeni mezd, tzn. ze je jakekoliv zvyseni mez~ p~ ph dlo~he doM kojeni - do 3 az 6 let (u, v~tsiny tr~plc­ urcitou dobu povazovano za protizakonne. P.rn; zal?z~na kych narodu s vyjimkou am.), b) navozovam~ po~ratu pona danich pl'iznava firmam doddujicim m~dove sm~m~c~ zivanim vhodnych by lin (am. narody), c) utracemm n~ro~ snizeni dani a naopak jim dane zvysuje pn nedodrzova~l zenych deti, napf. prvorozenych nebo v~dn~ch (v. slln~ techto smernic. lednim z nejnovejsich pfistupu k p.m. Je mife u Eskymaku). Jako opacny regulatlv vzdy P~Sobll regulace mezd prostfednictvim podilu na zisku, .~dy mzda system mnohozenstvi (vyrovnava pusobeni dlo~h~, ~oby je zcasti tvofena procentern ze zisku firm~. Pn poklesu kojeni), pfip. rozsifeni vlastni populace.o plodne!Sl ze~y ekon. aktivity klesaji i mzdy a naopak. Vyho.d?u tohot~ .. , h kmenu. V ramci nasi civilizace JSou prvm natahtv , v·, pfistupu je i nizsi -'nezarnestnanost v P?d~lC~ch, ktere zJ1nyc ni opatfeni znama jiz z antiky. V novovek: ~vroFe PO~l: tuto formu uplatnuji. Spec if. formou p.rn: Je lllsnt~~e soc. . bdobim -.rnerkantilisrnu a absolunsnckych statu 0 '1' . partnerstvi, ktera je tradicne pouzivana v nem. m1~VlCl~h :e~ naJe nabyva vetsinou p.n. pronatalitniho charakteru. Sl na onenmich a ve Skandinavii a v zasade spoCiva ve vYJednavalll tace na p.n. se objevuje zacatkem 20. st. Prototypem ~ro­ o mzdach mezi odbory, podniky a nekdy i vl:idou. Cen- natalitnich opatfeni se stala Francie, kde v r. 191~ vZlllkla tralizovane vyjednavani 0 mzdach se snazi pfenest spory tzv. vyrovnavaci pokladna (caisse de ~~mpensatlOn), k~e­ o duchody na legislativni bazi a nepfip~stit,.aby, byly, spo- ra vyplacela delnikum pfidavky na den z fondu vytvorery vedeny jinymi formami, napf. pr?stredmct~lm stavek: neho bohatsimi zamestnavateli. Ve stfed~veku a v.obdoS-gicky jsou zajimave jak soc. a poht. me~h~msmy,. ktere bi liberalismu pfevl:idal nezajem 0 tyto otaz~~, ~opr. ~yla vstupuji do tvorby p.m. a jejiho prosazovalll, t~k. dusle~­ prov:idena mirna, diferencovana a soc. zamerena protlllaky p.m. Ovlivnuji zivotni uroven obyv. vcelku 1 Jednothtalitni politika. . vych profesnich a soc. skupin, jejich sgol: -.status Nositelem p.n. je dnes pfevazne stat, vyzn. vhv v ton:..:~ spoluvytvareii atlnosferu •-'soclalm spravedl. a -'pres.u.. J , • 'I to smeru maji vsak v nekterych zemich tez cirkev, c~an­ nosti. Do p.m. jiz tradicne intervenuJe problem -'s~cla • tativni organizace, ruzne spolky zamerene.~a re~ula~l po: ni rovnosti. Temito otazkami se zabyva ekon: ~-gle, ale rodnosti, rozvoj antikoncepce apod. P.n. muze lTIlt v ~a~ad: i teorie a vyzkumy soc. stratifikace, soc. moblhty a soc. dvoji zamereni. 1. Pronatalitni politika, charak:en~tlck,a

r ·k struktury. A: wage policy F: politique salariale N: Lohnpo Ib I: politica dei redditi

. Bal/rna I, W. J. - BI'IIId er, AS' Lit.: . .. Economics - Principles and Policy. New York 1988. Kern

politika natalitni - (z lat. natali~ =.tYkaji~ivse ~a~ rozeni) - doslova politika -'porodnostl, tJ. usmer~ova~l -.dernografickeho chovani souvisejiciho s pl~zemm ,deti pomoci pfimych i nepfimyc~ e~on., s~c., vY.C?O,v~Ch~ pravnich, zdravotnich atd. opatrem. P.~. Je so.ucasn. p~ pulacni politiky, v praxi se ale oba ??Jmy ne~dy ~rekry­ vaji _ zejm. jestlize se populacni ~ollt1ka soustred'.uJe, pouze na opatfeni v oblasti porodnostl. Vsechna op,:tre~l ~.n. maji i dalSi soc. efekty: jsou zaroven soc. opatre~lml ke zvysovani ci vyrovnavani zivotni urovne, zdra:~tn,lch .sluzeb, podminek bydleni atd. (viz -'politika soc~~lm) aJ~o~ i urcitymi obecnymi regulativy chovani a kodlflkaceml Cl korekcemi stavajicich moralnich norem. Tento moment

pro tzv. -.populacionisrnus, stavi n~ vse~~ecne. p~SObl­ cich opatrenich ke zvyseni porodnosn. PattI mezl, ne bezplatne prenatalni osetreni, pravni uprava praco~mch pod,minek tehotnych zen, vyrovnavaci prispevky v te,h?tenstvl, porodne, bezplatna zdravotni pece 0 ma!ku, a ~lte, p~ace­ na a neplacena materska dovolena, materske davky, uprava pracovnich podminek zamestnanych matek" slev.y. na danich pro rodiny s vice detmi, opa~reni ~ytov~ pohnky v jejich prospech, zejm. slevy na naJ~mnem, d.ale ?otace detskeho stravovani, obleceni, detskych a rO~llln~ch rekreaci, vystavba jesli, materskych skol~~ a det:~~ch .~o­ movu. Mezi prostredky pronatalitni pohnky patr~ 1 s.mzovani vekove hranice pro uzavreni snatku a hkv~da~e majetkovych cenzu podminujicich snatek, zrovnopravneni nemanzelskych a manzelskych deti, soc. podpora svo~ bodnych matek, zakaz interrupce, popr. i antikonc:pce~ bo~ proti ilegitimni potratovosti, propa~a~e v~~ru vlce~~t~e rodiny. Jednotlive systemy pronatahtm pohtlky se hSl du-

razem na jednotlive prostredky stimulace a zpusoby a prostfedky prosazovani pronatalitnich cilu. 2. Protinatalitni politika, ktera slouzi k omezeni porodnosti, zejm. k omezeni plozeni deti vyssich pofadi, se uskutecnuje hlavne liberalizaci v oblasti interrupce a antikoncepce, podporou sterilizace, kracenim financnich prostfedku na deti vyssich poradi, popf. placenim trestnych davek za deti ctvrteho, tretiho i nizsich poradi, propagaci modelu jednodetne Ci bezdetne rodiny, zvysovanim hranice snatku a zavadenim majetkovych cenzu pro povoleni snatku, propagaci -'ce· libatu, zprisnenim eugenickych opatfeni, ztizenim opetovnych snatku, zejm. znovuprovdani vdov, propagaci sexualni zdaenlivosti. Tato politikaje hist. spjata s ....... rnal· thuzianstvim (neornalthuzianstvirn). lako obecny princip je protinatalitni politika realizovana velmi zfidka, vetsinou jde 0 docasne omezovani porodnosti urCirych skupin, soc. vrstev (hist. byla orientovana pfedevsim na delnictvo), popf. narodnostnich a rasovych mensin. Rada statu kombinuje pronatalitni a protinatalitni politiku (napf. stimuluje rozeni deti prvniho, resp. druheho pofadi, ale penalizuje rozeni deti vyssich pofadi). Ph prosazovani protinatalitnich opatfeni se narazi casteji nd u pronatalitnich opatreni na nab. a kult. bariery. Tato opatfeni byvaji casto chapana jako urcity druh soc., nar. ci kult. diskriminace a omezovani osobni svobody. Specif. formou protinatalitni politiky je usili 0 snizeni plodnosti osob s genetickou Ci jinou zdravotne relevantni zatezi (viz -'de· dicnost socialni, -.eugenika, -.euthanasie). Protinatalitni politika je dnes hlavne problemem rozvojovych zemi, ktere ji zatim aplikuji s velmi ruznorodym efektem (napf. relativne uspesna byla v Cine, znacne problemy pusobi v Indii). UCinky p.n. vubec jsou obtizne pfedvidatelne. Mnohe maji i -'burnerangove efekty - napr. penalizace deti vyssiho pofadi posunuje dite do kategorie prestizni spotreby, coz v nekterych soc. skupinach posiluje porodnost. Nektera obecne aplikovana pronatalitni opatfeni jsou ucinna jen u kult. a soc. zanedbane populace a mohou mit negativni dusledky na kvalitu populace, zvysovat nemocnost, takze pozitivni efekt pronatalitni politiky je eliminovan zhorsenim parametru umrtnosti. Problemem je take odhad toho, kdy a s jakou uCinnosti se opatreni projevi. Vzhledem k tomu, ze prosazovani i efekty p.n. jsou casto problematicke, nektere spolecnosti primou intervenci do demogr. reprodukce obyv. minimalizuji a usetrene prostfedky investuji napf. do zdravotnictvi, soc. pece a pece o dite, coz rna tez pozitivni populacni efekty. Ve prospech nepfimeho zamefeni p.n. pl'ispiva i znama zkusenost, ze system intervenci do porodnosti narusuje plynulost demogr. reprodukce, znerovnomernuje vekovou strukturu a vede k periodicke zmene naroku na skolsky, zdravotni

a zamestnavatelsky system spolecnosti (viz tez -.vek). V ces. zemich je systematictejsi p.n. spojena s obdobim -'osvicenstvi, ktere aplikovalo zakl. teze merkantilismu na spec if. ces. podminky. Po 1. svet. valce byly zavedeny pndavky na dye deti statnich zamestnancu, k vetSimu zvyhodneni rod in s detmi doslo po r. 1945. DalSi upravy byly vI. 1947, 1949, 1953, 1957, 1959, 1970, 1971, 1973, 1979, 1982,1991. Pro by vale Ceskoslovensko byl vzdy typicky pronatalitni kurs, stejne jako pro vetSinu byvalych evrop. social. zemi. V soucasne dobe se p.n. vetsiny vyspelych zemi soustfed'uje spiSe na zlepseni kvality populace nez na jeji pocetni rust. A: pronatalist policy F: politique nataliste N: Gebur· tenpolitik I: politica delle nascite Lit,: viz --+politika popuJacni.

Pav, Vod

pol i t i k a pop u I a c n i - institucionalne zakotvene usmernovani vyvoje -'obyvatelstva, promitajici se do konkretnich populacnich opatreni a jejich realizace v oblasti ekon., soc., pravni, administrativni, zdravotni, a to formou materialni, penezitou, psychol., vychovnou apod. Populacni opatfeni mohou mit dvoji charakter: a) bud' jde o urcity obecne zavazny a pravne ci jinak garantovany pfedpis, zakon, ktery se stava obecnou -'normou chovani, pfip. zakladem pro poskytovani materialnich i nematerialnich podpor, pro vykon urCitych sluzeb apod., b) nebo jde 0 zamemy ekon., vychovny, propagacni cijiny impuls, napf. 0 zmenu vyrobni Ci cenove politiky, statni dotaci urCiteho druhu zbozi (detskeho obleceni apod.), preferenci rozvoje nekterych sluzeb (v oblasti pece 0 matku a dite, o stare Iidi, zdravotnictvi vubec, poradenstvi atd.), nove zamefeni zdravotni vychovy, propagace, bytove politiky apod. Populacni opatfeni vlastne pfedstavuji fizenou implikaci urCirych zmen do zivota spolecnosti, tzn. jejich formulaci, prosazovani, pfip. uzakoneni, provadeni a kontrolu. Vyskytuji se tato pojeti p.p.: 1. V nejsirsim smyslu Ize do ni zafadit vsechna opatreni as nimi souvisejici Cinnosti, ktere ovlivnuji populacni vyvoj bez ohledu na prioritu cilu a stupen zprostfedkovani (napf. i vsechna opatfeni ke zvysovani zivotni urovne, ke zlepseni pracovnich podminek, zejm. zen, zivotniho prostredi, sluzeb, zejm. zdravotnickych atd.). V tomto pojeti se p.p. prakticky prekryva se -'socialni politikou, protoze Ize tezko najit takove soc. Ci ekon. opatfeni, ktere by nemelo nejaky (kratkodoby, dlouhodoby, perspektivni) populacni efekt. 2. Uzsi vymezeni p.p. zahrnuje opatfeni koncipovana, pfijata a realizovana pnmo za ucelem ovlivneni -'demograficke repro· dukce. V teto souvislosti se nekdy hovon 0 "demograficke 791

790

politika pravni politika rodinna politice". Je zamefena na oblast -tporodnosti a -tumrtnosti a na souvisejfcf aspekty -tsiiatecnosti, -trozvodovosti a -tnemocnosti, resp. na ovlivnenf -tdemografickeho chovani v techto oblastech. Nekdy se chape vcetne problematiky rozmistovani obyv. a -tmigrace, i kdyz se hovoff 0 samostatne migracni politice. 3. Nejuzsi pojeti p.p. se pfekryva s -tnatalitni politikou, dokonce casto jen s jejf pronatalitni koncepci. Koncentruje se tedy pouze na regulaci porodnosti. Pffklon k jednotlivym pojetim p.p. je do znacne miry dan konkretnimi hist.-spol. podminkami. Napf. v Ceskoslovensku pfed 2. svet. valkou byla p.p. kombinaci slabe pronatalitni politiky s politikou vystehovalectvf, v 50. 1. se koncentrovala vyrazne na pronatalitni opatfeni (snizovani umrtnosti bylo chapano jako pfirozeny dusledek zlepsovani urovne zdravotnictvi). Nektere rozvojove zeme naopak preferuji protinatalitni opatrenf nebo bojuji s vysokou umrtnosti atd. V podstate se uVaZuje vzdy 0 statnf p.p., ktera je zavisla na statni ideologii, mife hosp. a kult. rozvinutosti i dane hist. situaci. Byva silnejsf, resp. uvedomelejsf, s vetSim podilem pfimych regulativu a take kontrolovanejsi u silne proorgani:' zovanych, resp. centralizovanych statnich utvaru. P.p. najdeme ale ve velmi vyrazne podobe i u prir. narodu, ktere pruzne regulujf svoji pocetnost vzhledem k uzivnosti prostfedi. V soucasne dobe nektere vyspele zap. zeme uVaZujf (zejm. perspektivne) 0 p.p. bez pfimych opatfeni, ktera by byla v tom nejsirsfm pojetf samozrejmym dusledkem optimalniho ekon. a soc. rozvoje. P.p. rna take svoji teor. slozku. Ta zahrnuje koncepcni vychodiska ruznych typu populacnich opatfenf, analyzu jejich spol. a ekon. narocnosti, zkusenosti z p.p. dfivejsich a jinych spolecnosti a odhady pravdepodobnych efektu. Teorie p.p. zabyvajfcf se opatfenimi pfimo ovlivnujicimi demogr. reprodukci se povazuje za soucast demografie, teorie tykajicf se rozmisteni obyv. a rnigrace zase za soucast demogeografie neboli -tgeografie obyvatelstva. Formulace jednotlivych konkretnich opatfeni musi brat v uvahu specifika demogr. reprodukce, k nimz patfi respektovani bioI. zakonitosti a tez urCiteho svobodneho prostoru demogr. chovani. Celkem jednoducha v tomto smeru je dnes situace v oblasti umrtnosti, kde prakticky vsechna opatreni sleduji jak zajem jednotlivcu, tak spolecnosti a smefuji k takovemu zlepseni zdravotnf pece a parametru zivotniho prostfedi, ktere vede k prodlouzeni -tnadeje do ziti. Probtemem zde neni konkretizace cilu p.p., ale vazba na omezujici ekon., soc. a nekdy i psych. moznosti te ktere spolecnosti. Zhorsovani parametru umrtnosti signalizuje nejen neucinnou p.p. v teto oblasti, ale celkove nezdravou, neperspektivni tendenci ve vyvoji spolecnosti. Slozitejsi je konkretizace cihl p.p. v oblasti porodnosti. Nelze napr.

porusovat zasadu nezadatelneho prava rodicu mit tolik deti, kolik si pfeji. Z tohoto hlediska je hlavnim cHern p.p. vytvofit rodinam takove podminky, aby sva prani mohly naplnit bez snizeni sve zivotni urovne ajinych negativnich dusledku. Obecne by cile p.p. mely dnes vychazet ze stanoveni -tpopulacniho optima. Opati'eni p.p. vytvareji sloZil)' system, v nemz dochazi k vzajemne podpore Ci ruseni jednotlivych komponent. Pokud nejsou spravne vyvazeny, mohou vyvolat sekundirni nepredvfdane problemy. Napr. penezita podpora rodin s vice detrni se castecne miji ucinkem ph neadekvatnf bytove politice, rada materialnich vyhod ztraci na ucinnosti ph nedostatecne uprave pracovnich podmfnek zamestnanych matek, pri nevyhovujicich sluzbach apod. Nejen apriomi, ale i aposteriomi hodnocenf efektivnosti opatfeni p.p. je velmi obtizne a byva predmetem rozsahlych diskusi a sporu expertu. Vetsinou se soudi, ze skutecne pozitivni uCinky jsou mensi nez pfedpokladane a projevuji se pfilis kratkodobe nebo naopak s neodhadnutelnym zpozdenim, pfip. s doprovodnymi nezadoucimi efekty. To je tez duvodem, pro<: se nektere smery p.p. snazl pfima opatfeni rninimalizovat a ponechat prostor pro samoregulaci demogr. systemu v ramci optimalizace celkove koncepce soc. a ekon. rozvoje. Uvahy 0 p.p. jsou duleiitou soucasti -tsocialnich prognoz. A: population policy F: politique de population N: Bevolkerungspolitik I: politica demografica Lit.: Berelson, B.: Population Policy is Developed Countries. New York 1975; Bodrova, V.: Politika narodonaselenija v stranach - clenach SEV. Moskva 1977; Khalatbari, P.: Beviilkerungstheorie und Beviilkerungspo. litik. Beitriige zur Demographie, 1981, C. 5; Maur, E.: Populacni leorie a populacni politika za kapitalismu. Demograjie, 16,1974; W:vnIlYczuk, V. - Faktorovd, F.: Mezinarodni srovnavani populacnich opatfeni v Evrope. Demograjie, 22,1980.

Pav, Vod

po li tika pra vni viz vedomi pravni pol i t i k a rod inn a - takova -tsocialni politika, ktera definuje sveho adresata jako -trodinu. Vesmes byvaji pod timto nazvem zahmuta nejruznejsf opatfeni (davky, vel'. sluzby, ulevy, pravni ochrana) "ve prospech rodin". Spory jsou 0 to, co je povazovano za "rodinu", co za jeji "prospech", a take 0 to, jakym zpusobem lze vubec "prospech rodin" zabezpecovat. Tak napr. je mozne vychazet z krajniho predpokladu, ze pomaham-li jednotlivcum, pomaham tim automaticky i rodinam, jejichZ jsou cleny (v tom pfipade se vlaste pomaha "detem", "matkam" - svobodnym, pracujicim, nepracujicim atd.). Na druhou stranu lze namitat, ze jednotlivcum lze pomahat pouze nepfimo, skrze posilovani samotne instituce rodiny - v opacnem pripade by se totiz cela soc. politika blizila situaci plytvaveho predepisovanf antibiotik: je sice lecena 0 neco snadneji

aktualni chhpka, ale zarovenje dlouhodobe oslabovan cetemity pay; Kindergeld, Muttergeld; allocations familialy organismus a jeho imunitni system, zvysuje se toleranles, allocation pour jeune enfant atd.; obvykle jsou i dace na podavane leky. Vyvojem i strukturalnfm kontextem nove ulevy a caste jsou pokusy 0 propojeni obojiho _ dap.r. uzce souvisi zejm. s -tpopulacni politikou, zenskym vek a danf; take velkou cast -tsocialnich sluzeb je mozne emancipacnim hnutim, ochranou deti, s formovanim indnes radit do p.r.). Casto v ramci soucasnych p.r. ovsem stitucionalnich soustav -tsocialniho zabezpeceni Ci systevystopujeme rozpome die, prostfedky i vychodiska: uplatmu rodinneho prava, s duleiitymi trendy na trhu prace. nuji se zbytky propopulacnich ideaIu (zejm. Francie, zeNekdy se rozlisuje p.r. implicitnf a explicitni. Jako imme SOY. bloku), zaroveii se ale casto pi'istupuje na opravplicitni p.r. muzeme oznacit veskera soc.polit. opatreni, nenost takovych pozadavku, jako je pozadavek na pravo ktera - bez ohledu na oficialni doktrfnu - nejak prospivarodicu mit deti chtene, a to tehdy a za takovych okolnosti, ji rodine. Muze jich byt hodne, a presto se netreba ohanet kdy oni sami chteji. Nebo v souvislosti s krizi welfare stapfislusnou nalepkou - ti, kdo preferuji takovy postoj (zejrn. te v 70. 1. sili trend vazat prostfednictvfm tzv. means-tests Velka Britanie, Dansko aj.), poukazujf na skutecnost, ze podporu jenom na ty nejpotrebnejsf rodiny a povaha redi"rodina" je snad nejvdecnejsim objektem pro lacinou -tsostribuce v ramci p.r. se meni od "horizontalni" (pferozdecialni demagogii a ze (sveho druhu) p.r. uplatnovalo horleni od tech, co deti - rozumej "rodiny" - nemaji, k tern, live take tfeba Hitlerovo Nemecko nebo CeaWiescu v Ruco je maji) k "vertikalni" (pferozdelovani ve smeru oct bomunsku. Explicitnf p.r. je naopak obvykle jako takova hatSich k chudsim); soucasne vsak je posilovan duraz na samostatne proklamovana pfislusnou vladou a vetSinou je offizku deti a lidi, ktefi se 0 ne v rodimich staraji, jako subna nejvyssi urovni zfizen i zvl. odpovidajici organ - mijektu, jez by mely mit na nicem nezavisly (univerzalni) nanisterstvo, vladni kornise ci rada pro rodinu atd. V takovych rok na davku ci jinou formu pomoci - vyrazem takovych pripadech (Francie, Nemecko, Belgie, ale i Ceskoslovensnah je napf. diskuse 0 zavedeni tzv. "zakladniho pfijmu" sko ci Macfarsko - s nejasnou budoucnostf) predstavuje cili "socialnich dividend" (basic income). p.r. casto jakousi modemizovanou podobu Ci nevtiraveho Obecneji, p.r. je pravem vydavana za soucast rozsahle nastupce klasicke politiky populacni. P.r. tedy muze byt liberaIizace podminek zivota v modernf spoiecnosti, nesvym zpusobem vsechno, anebo take nic, jak poznamenaboi napr. do znacne miry pfispiva k osvobozeni zen z dovaji v souvislosti s jejim definovanim 1. Aldous a W Dumacnosti pro bezny trh placene prace; stejne tak srozuhliman. Pokud vyjdeme z toho prveho, muzeme mluvit 0 p.r. telny je ale pozadavek, aby p.r. pomahala upeviiovat dokonce i v USA, a pokud jde 0 Evropu, pak pocatky p.r. odpovednost lidf za osud svuj i osudy svych bliznich. Tenmuzeme vystopovat pi'inejmensfm uz nekdy koncem to obtizne resitelny konflikt liberalnfch a konzervativnich 1. svet. valky. Tehdy se objevujf dye dodnes snad nejuzfvychodisek ze vseho toho, co byva za p.r. oznacovano, vanejsi formy podpory rodin s detmi: daiiove ulevy a rozmirfluji nektere koncepce z poslednich let, zalozene na dinne pfidavky. Tato opatfeni nebyla zamerena primarne zduraziiovani perspektivy zivotnich drah a rozmanitosti na problem chudoby, i kdyz jiste mela v tomto smeru jarodinnych forem v jejich prubehu. P.r. tak presffiva byt nakysi preventivni uCinek. SpiS tu hraly roli nastupujici proziranajako nejaky samostatny balik opatfeni vztahujicich natalitnf ambice soc. politiky tehdejsich prumyslovych stase k vice ci mene jasne definovanym formam rodinneho tu (typickym pripadem je Francie, ktera si tuto vUdci notu souziti a stava se jakousi obecnou soc.poIit. perspektivou, podrzuje tvrdosfjne podnes). Rodiny byly pfitom podpoktera prolina vsemi tradicnimi institucionalnfmi systemy rovany pouze svym chlebodarcem - vetSinou manzei dflcimi opati'enimi: soc. pojistenim, soc. podporou, dalem/otcem, tj. "zamestnancem" a klientem soc. zabezpeiiovou politikou, politikou zamestnanosti, programy pro ceni. Rodina byla podporovana jako jeho rodina a deti jako handicapovane atd. P.r. ci poIitika zivotniho behu se projeho deti. Tento rys, priznacny jeste i pro W. H. Beveridto tyka stejne tak rodicovskych davek, jako treba davek geovu reformu soc. zabezpecenf, je v poslednich desetilebezneho nemocenskeho pojiSteni ci starobnich duchodu. tich podrobovan znacne kritice, zejm. ze strany feminisTakovy pfistup byl zajimave formulovan i v byvalem Cesticky a liberalne orientovanych autorU. koslovensku, a to jeste behem 1. 1988-1989 interdiscipliTeprve v 70. 1. se p.r. jako pojem zacina obecne uzivat narnim tymem odbomiku pod vedenim J. Alana. Existujl v ramci evrop. soc. politik. Prakticky kazdy stat v Evrope jiz i dalSi, navazujid prace. Pravda ovsemje, ze jenom veformuluje nejakou "rodinnou politiku" (pod ruznym oznalice obtizne a pomalu se takove progresivnf koncepce uplatcenfm se takfka samozrejmostf stavaji predevsim ruzne nuji v prakticke politice. "rodinne davky", at uz jako soucast soc. pojisteni, soc. podA: family policy F: politique familiale N: Familienpolipory ci jako zvl. polozky: family allowances, statutory ma- tik 1: politica familiare

792 793

politika vedni politika socialni obcanske organizace, coz je -+stat a jeho regionalni organy. Predmet a obsah p.s. jednotlivych instituci se lisi a je odvozen od cilu a duvodu, pro ktere vznikly. V tzv. social. spolecnosti byl monopolnim realizatorem p.s. totalitni stat a jeho regionalni organy - narodnf vybory. V demokr. p.s. nejsou obcane objekty statniho monopolu, ale jsou subZUrich, Osnabriick 1982. Kon jekty participujicimi na rozhodovani ana reseni vlastnich soc. probJemu. P.s. realizuji i soukrome a nab. organizapo Ii t i k a so ci a I n i - vetsinou instituciomilne zakotceo Statni p.s. obecne zahmuje: a) system -+socialniho vene zameme usili vyjadrene spec. programovymi cili, akzabezpeceni pro vsechny obcany, -+zdravotnictvi a netivitami a prostfedky, smerujici k ochrane, reprodukci a rozmocenskeho pojisteni a take -+populacni politiku a -+rovoji soc. systemu nebo jeho casti, skupin a jednotlivcu. dinnou politiku, b) ochranu zivota a zdravi obcanu trestObsah pojmu p.s. je neustaleny a hist. podmineny. Zavisi nim a pracovnim zakonodarstvim, spravnimi predpisy na typu kultury a spolecnosti, na polit. a ekon. pomerech, trestni, zdravotnicke, hygienicko-epidemiologicke, bezetickych normach a ideologii. KaZda spolecnost si vytvapecnostnf a podobne povahy, c) peci 0 vzdelani, kvalififi nastroje a metody, jimiz resi soc. katastrofy, mimi soc. kaci a kultivaci osobnostnich vlastnosti obcanu -+skolnapeti a zabezpecuje reprodukci obyv. V nem. rnIuvici Evskou politikou, -+kulturni politikou a telovychovnou rope se toto usili od poloviny 19. st. zacalo oznacovat terpolitikou, jakoz i systemem -+poradenstvi a rozvojem minem p.s. Puvodne se tim minila predevsim cinnost ve zivotnich podminek (-+politika ekologicka, bytova, obprospech utlacovanych vrstev obyv. Anglosaske pojeti p.s. canske vybavenosti apod.) a podminek pro traveni volnerna koreny ve stredoveke cirkevni a mestske filantropii ho casu (predpisy 0 pracovni dobe a dovolene apod.). a v kfesianskem -+altruismu. Modemi podobu soc. -+soSve programove soc.polit. cile stat realizuje tim, ze: lidarity a boje proti spo!. nedostatkum a zlum dostala p.s. 1. nekomu neco poskytne (penezni a vecne davky, platby, aZ ve 20. st. v Anglii, napr. markantne v r. 1944 v koncepci apod.); 2. pro nekoho neco vykona (sluzby) nebo naridi systemove usporadaneho usili proti nouzi, nemoci, nenekomu neco vykonat; 3. nekomu pfikaze neco od jineho vzdelanosti, neradum (kriminalite apod.) a zahalce (Sir strpet (omluvena absence v praci, nektera sousedska prava, Willian H. Beveridge: Social Insurance and Allied Servispojena s dozivotnim uzivanim, apod.); 4. nekomu zakaces). Po 2. svet. valce byla p.s. povaZovana za stezejni cast ze nejakou Cinnost nebo prikaze nejaka omezeni ve promodemi soc.polit. koncepce a akceptovana zejm. v sev. spech nekoho jineho (bezpecnost a ochrana zdravi pri praEvrope. Nejsireji ale formulovali p.s. fr. autori pocatkem ci, ochrana vod, pUdy a ovzdusi, apod.). Svou p.s. stat bud 20. st. - jako snahu po zdokonaleni zpusobu zivota ve sporealizuje sam svymi centralnimi institucemi (napr. Ufady lecnosti. S relativne sirokou koncepci prisli ices. autofi duchodoveho zabezpeceni, ministerstvy skolstvi, zdravot20. !., ktefi p.s. chapali jako snazeni, aby spo!. celek byl nietvi, kultury) nebo regionalnimi organy a institucemi "vypesten a pretvoren co nejidealneji" (Karel EngliS) aja(obecnimi urady), nebo pfikazuje ci zakazuje jinym soc. ko snahu po zmenach spo!. zrizeni spo!. prostredky tak, subjektum neco konat, a tim je zavazuje k plneni ukolu aby zajmy lidi ve spolecnosti byly uspokojova~y zpusostatni p.s. (napr. povinnosti hosp. organizaci ulozene zabern trvale prospesnym celku (losef Macek). Ces. skola konikem prace apod.). Pomoci p.s. stat plni sve zakl. tedy vnesla do uvah 0 p.s. novy prvek: mela by pronikat soc.polit. funkce: a) terapeutickou - tim, ze zajisiuje naveskerou -+politikou, mela by byt jednim hlediskem popravu (lecbu) soc. havarii a katastrof, jejichz reseni prelitiky. Tento nazor ovlivnil tvorbu rady balkanskych i mirostlo moznosti jednotlivcu, b) kompenzacni - tim, ze namoevrop. soc.polit. soustav. V Ceskoslovensku mezi dvehrazuje vznikle skody nebo poskytuje nahradni reseni tam, rna svet. valkami vedla p.s. ke zdokonaleni soc. pojisteni, kde priciny jsou zatim neresitelne nebo nereseny, c) proskolstvi a zdravotnictvi. fylaktickou - predchazenim vzniku pficin soc. udalosti, V soucasne spolecnosti rna p.s. vetsinou siroky obsah. d) homeostatickou - mimenim soc. napeti a nerovnovahy, Jejim cHern je poskytovat obcanum -+socialni jistoty, e) humanizacni - upravami podminek a prostredi prace umoznit jim pfimereny zivotni zpusob a realizaci vsech a zivota lidi, f) homogenizacni - odstranovanim neoduustavou zarucenych obcanskych pray. Toto vse smeruje vodnenych soc. rozdilu mezi lidmi. Tim se stat snaZi pok osobnostnimu rozvoji i k rozvoji -+lidskeho potencialu skytnout vsem obcanum stejne sance Zit a rozvijet se ve spolecnosti. P.s. provadeji obcanska sdruzeni, pocinaje obspolecnosti, snazi se realizovat koncept -+socialni spracanskou iniciativou, pres zajmove spo!., odborove a polit. vedlnosti. Naklady na statni p.s. jsou hrazeny z prostredorganizace, hosp. organizace az po institucionalizovane

Lit.: Aldous, J. - Duman, W.: Family Policy in the 1980' s: Controversy and Consensus. Journal of Marriage and the Family, 52, 1990; Dumon, w.: Challenges Facing Family Policy in Europe. Family Policy Bulletin, 1991; Koncepce rodinne politiky. Praha 1988; Moyzesovd, D.: Mezinarodni srovmini politik socialni pomoci. Praha 1991; Wingen, M.: Kinder in der Industriegesellschaft - wozu? Analysen - Perspektiven - Kurskorrekturen.

ku ziskanych odvody a danemi pres statni rozpocet, z pfispevku soc. pojisteni nebo z plateb uZivatelu sluzby. Obcanske organizace svou p.s. doplnuji statni p.s. 0 cinnosti a prostredky poskytovane nad jeji ramec, a to bud vlastnim clenum (jako napr. svazy invalidu, duchodcu, odboraru, zajmovych organizaci apod.), nebo jako filantropickou pomoc vsem potrebnym (napr. organizace Cerveneho Mize a Cerveneho pUlmesice, cirkevni organizace, soukrome a nadacni dobrocinne iniciativy atd.). P.s. hosp. organizaci vyjadruje zajem na tvorbe a rozvoji soc. potencialu pro plneni vlastnich a ostatnich hosp. ukolu. Proto nad ramec soc. pomoci, resp, -+socialnich sluzeb tato zarizeni organizuji pfipravu na povolani, vychovu a vzdelavani, rekvalifikacni kursy, prispivaji k motivaci lidi k tvori¥ym a angazovanym vykonum (stravovani, bydleni, rekreace atd.). K tomu zpracovavaji soc. programy a plany, uzaviraji kolekt. smlouvy. Jadrem podnikove p.s. je personalni politika (viz -+personalistika). A: social policy F: politique sociale N: Sozialpolitik I: politica sociale Lit.: Altmeyer, A. J.: The Formative Years of Social Security. Madison 1966; Arran, H. J.: Why is Welfare so Hard to Reform? Washington D.C. 1973; Atkinson, A. B.: Poverty and Social Security. Brighton, Sussex 1987; Beveridge, W. H.: Pillars of Security. London 1943; Donisson, V. - Heacher, H. - Sears, A. - Urwin, K.: Social Policy and Administration Revisited. London 1975; Friedman, M. -Friedman, H.: Free to Choose. London 1980; Glennerster, H.: The Future of the Welfare State. Remaking Social Policy. London 1983; Higgins, J.: States of Welfare. Comparative Analysis in Social Policy. Oxford 1981; Macek, J.: Zatdady socialni politiky. Praha 1925; Potucek, M.: Socialni politika. Praha 1995; Titmuss, R. M.: Problems of Social Policy. Connecticut 1971.

Tol

pol i t i k ask 0 I s k a - nekdy tez politika vzdeIavaci cilevedome ovlivnovani procesu -+vzdelavani, predevsim jeho institucionalni zakladny, tj. -+skol, resp. pusobeni na napln, organizacni system a personalni zajisteni skolni vyuky. P.S. zahmuje slozity komplex vztahu mezi skupinami lidi angaZovanymi v oblasti vychovy a vzdelavani. Objektem p.s. jsou zejm. -+zaci, -+studenti, -tucitele, ale i rodice, zamestnavatele a ostatni odboma i sirsi verejnost a decizni organy. P.S. koncipuje a realizuje predevsim stat a jeho vykonne instituce, dotvari ji ale samotne skolni instituce. V demokr. spolecnostech vytvari relativne samostatnou p.s. soukrome skolstvi a cirkevni skolstvi. Nastroji p.s. jsou predevsim legislativni opatreni, zpusob financovani skolstvi, system skolnich osnov a ucebnic. P.S. je integralni soucasti celkove vnitrni -tpolitiky statu a je propojena i s jeho zahranicni politikou. Ze s-gickeho hlediska byva p.s. studovana zpravidla v souvislosti se soc. efekty skolskych reforem, s procesy demokratizace vzdelavani, s polit. programy jednotlivych stran, se soc. aspekty modernizace obsahu a forem vzdelavaciho procesu,

s otazkami skolni dochazky, odstranovani -tanalfabetismu, zvysovani -tgramotnosti apod. S-gicky pohIed se ryka i dosazenych, pfip. pfedpokIadanych efektu pusobeni p.s. na uroven -tkvalifikace, rozvoj a uspokojovani -tvzdeIavacich potreb jednotlivych skupin obyv. ana profesni a soc. strukturu spoIecnosti. V jistem smysIu je p.s. soucasti komunaInf politiky, v jistem smysIu -+kulturni politiky. Ovlivnovani kapacity vzdeIavacich zafizeni rna pfimou vazbu na -tpopulacni politiku, na -'sociruni politiku a -tsociruni praci (zejrn. vzdeIavani fyzicky nebo soc. handicapovanych osob). A: educational policy F: politique scolaire N: Schulpolitik I: politica scolastica CeV po Ii ti k a v e d n i - specif. sfera vd. (statni Ci vladni) -tpolitiky, jejimz cilem je formulovat pojeti, dIe a prostredky podpory rozvoje a uplatneni -+vedy ve spoIecnosti. Povaha i formy p.v. jsou spojovany s uIohou statu v rozvoji vedy, s aktivitou vladnich organu, ktere jsou povefeny usmernovanim vedy, s povahou vlad ajejich polit. i zakonodarnych zdroju, ktere legitimizuji vedu a vyuzivaji vectu i k legitimizaci svych dIu, s aktivitou -tverejnosti ve vztahu k dusledkum i smyslu vedy. V uvedenem sirsim pojeti p. v. Ize specifikovat jeji aspekty, napf. ve vztahu k rozvoji vyzkumu jako vyzk. politiku nebo ve vztahu k pfevaZujicfmu uplatneni vedy jako ved.-tech. politiku. Soucasne pojeti p.v. vychazf z praktickych zkusenosti aktivni podpory vedy ve prospech tech. aplikaci a mocenskych ciIu, ktere byly ziskany behem 2. svet. vaIky (Manhattan projekt v USA). Pojeti p.v. jako pouheho usmernovani a podpory vyzkumu se dnes vycerpaIo a formuji se kvalitativne nova vychodiska pro reguIaci vztahu vedy a -+moci, Kofeny prekonavaneho pojeti vedy a moci lezi v -+osvicenstvi. V pojeti F. Bacona (Salamounuv dum) je formuIovana perspektiva pojeti vecty jako moci, jef je s to osvobodit cIoveka od fyzickych a moraInich mezi. Je tak sledovana moznost zalozit politiku na teor. vedeni. Tento ideal je vsak vzdy korigovan realnym vztahem mezi povahou a cili ved. instituci a povahou a cHi vIadnouci moci. Prvni tvary tohoto vztahu - a tedy zarodky p.v. - Ize pozorovat pfi vzniku akademii ved v l7. a 18. st. Jde 0 "kompromis" mezi absolutistickou moci a vedou: veda se uchyIuje do novych, statem uznanych hranic, opouSti tiZive klima stredovekych univerzit, ale stirn i sve socialne reformni ciIe; cestu k moci spatruje pres moznost vzdeIanosti suverena. Rozvinutejsi vztah vecty k moci se uskutecnuje v 19. st.: veda se opetovne vraci na univerzity, ktere se mezitim staly prostredkem vseobecneho a praktickeho vzdeIani (a moci) lidf pro potfeby industrialismu a demo795

794

poloha geograficka

politika vzdelavaci Lit.: Blish.

v.: Science -

Endless Frontier. Washington 1945; Die gesells-

kratizace spolecnosti. Vyhranene podoby p.v. vystupuji chaftliche Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts. Starnberger v obdobich revoluci a valek, kdy se obvykle transformuji Studien I. Suhrkamp 1978; Krohn. W. -KUppers. G.: Ole Selbstorgamsa· zdroje vlactnouci moci. K takove principialni interakci ve- tion der Wissenschaft. Bielefeld 1987; Salomon. 1. 1.: Science and Pol!tics. London 1973; Science. Growth and Society. A New Perspective. Pady a moci dochazi v obdobi 2. svet. valky a studene valris 1973. MiiK ky. Lidstvo vytvofilo v polovine 20. st. takove sHy, ktere mohou zniCit vse, co bylo doposud vytvol'eno, zaroven ale pol i t i k a v z del a v a c i viz politika skolska reflektuje svoji moc a uvedomuje si nutnost hist. volby. Koncepce povalecne p.v. vyjadruji zrani teto volby. Pro- pol it i k a z d r a v 0 t n i viz zdravotnictvi jevuji se v jejich formach, cHech i prostl'edcich. Na valec- pol i t i k a Zi v 0 t nih 0 be h u viz politika rodinna ne zkusenosti navazujici pl'edstava 0 autonomnim rustu pol ito log i e - vetsinou se pod timto pojmem rozumi techniky podporovanem stalym pl'ilivem ved. poznatku hlavni, ustfedni polit. veda zabyvajici se systematick)'m mela v 50. a 60.1. pl'iznive podminky v dostupnosti pl'ir. studiem -tpolitiky, resp. polit. zivota. V sirsim pojeti se zdroju, v masove vyrobe a spotl'ebe. CHern p.v. byla vypojem p. pfekryva s pojmem -tpoliticke vMy a zahrnuje razna podpora vyzkumu a transferu jeho vysledku do prai hranicni obory vznikajici pfekrytim s historii, pravem, xe; jejim viditelnym subjektem byl stat dotujici vedu s-gii, antropologii, psychologii, ekonomikou a filozofii, a -tvedecka komunita, autonomne rozhodujici 0 prioritach s nimiz je vyvoj politiky hist. spjat. Existence p. se vetS ivyzkumu. Zprosffedkovanym subjektem byla vel'. politinou datuje od konce 19. st., a to nejdnve v USA a posleze ka opirajici se 0 duveru ve vedu a jeji pozitivni dusledky i jinde. Zaklady p., tedy studium politiky, lze v zap,. civiv uspokojovani zakl. poffeb. V tomto pojeti p.v. pl'evazolizaci datovat od Platona a jeho polit. dialogu (Ustava valy technokraticke rysy. Formy a prostl'edky p.v. v zea Zdkony). Plat6nitv zakAristoteles, autor Politiky, nazval mich byvaleho social. bloku mohly byt rozvijeny v dup. "mistrovskou vedou", panem ved. Od Plat6na a Arissledku jejich polit. rezimu jen v ramci tohoto pojetL totela se take datuje dvoji pl'istup k p., i kdyz oba poklaK vycerpani tohoto pl'istupu a tvorbe nove koncepce daji za jeji ukol vypracovat model idealniho spravedli~eho dochazi v 60. a 70. 1. Jde 0 pl'echodne obdobi, ve kterem polit fadu. Plat6n vychazel z abstraktni spekulace, Jeho veda pi'edklacta ved. reseni rostoucich ekon., ekologickych metoda byla deduktivni. Aristoteles vychazel z empir. stua soc. problemu, jez vsak nespli\.uji ocekavani vei'ejnosti; dia, jeho metoda byla induktivni. I kdyz se od jejich doby politika omezuje zdroje na rozvoj vedy a vyuziva jen jeji p. rozvinula metodol. do velkeho souboru pfistupu a obsoc. relevantni vysledky. Jde 0 p.v. orientovanou na soc. sahove do velkeho souboru poznatku, tyto dva zakl. smecile a nedocei\.ujici jeji poznavaci poti'eby. Vzrusta vliv ry se v ni dodnes setkavaji a stfetavaji. Moderni p. kladla uzivatelu vedy na orientaci vyzkumu a metod programonejprve duraz na studium ustavniho prava a statnich i~s.ti­ veho a problemove orientovaneho i'izeni vyzkumu, jeho tuci. Na zacatku 20. st. zacala venovat pozornost pohtlc-tprogn6zu a usmeri\.ovani. Zprosti'edkovanym subjekkym organizacim a skupinam a jejich roli v pol~t. ~ivote. tern je kriticky vztah vei'ejnosti k vede i k politice legitiOdtud byl jen krok k -tbehaviorismu a ke studm Jednotmujici svou ulohu ved. expertizou. V 80. 1. krystalizuje livce jako zakl. empir. jednotky polit. chovani. Pote obohist. volba mezi vedou a moci ve prospech demokr. alterhatilo p. 0 novy pi'istup a poznatky studium systemu odnativy. Ved. instituce se adaptovaly k poti'ebam demokr. vozene ze s-gie a kybernetiky. Take teorie rozhodovani, kontroly aspol. instituce vcetne mocenskych reflektuji sve ekon. teoremy, matem. modely, teorie her a statist. procecile v kontextu ved. poti'eb i dusledku vedy na spolecnost. dury hraji v soucasne p. velkou ulohu. Po 2. svet. valce CHern p.v. je orientace poznavacich a praktickych poti'eb mela am. p. tak velky vliv na studium politiky na celem vedy v kontextu rozvinutych inovacnich zmen ve spolecsvete (tam, kde ji bylo mozno svobodne studovat), ze se nosti. Jejim subjektem je konsensus vedcu, podnikatelu jeji pfistupy a organizace staly univerzalnimi. i zainteresovane verejnosti zaklactany na tvorbe soc. orienSoueasna p. sdili osud vsech modernich ved. Je tak metaci ve spolecnosti; prostfedky p.v. jsou obohaceny 0 partodol. a obsahove slozita, ze se obycejne v univerzitni vyticipacni aktivity a soc. hodnoceni vedy a techniky. Toto uce rozklada na fadu oboru a ve ved. vyzkumu je jdte dapojeti p.v., ktere lze nazvat inovacni politikou (ci politile specializovana. Zakladem je politicM filozofie a jeji kou orientovanou na soc. zmeny), signalizuje zmenu v kult. ctejiny. Vedle Plat6na a Aristotela take M. Tulius Cicero, uloze ved a v moznostech mobilizace kult. zdroju spolecAugustinus Aurelius, Tomas Akvinsky, N. Machiavelli, nosti. T. Hobbes, J. Locke, Ch. L. Montesquieu, J. J. Rousseau, A: science policy F: politi que scientifique N: Wissen/. Kant, G. W. F. Hegel, K. Marx, J. Bentham a J. S. schaftspolitik I: politica della ricerca scientifica 796

Mill vznaseli otazky, ktere jsou platne dodnes a soucasna polit. filozofie se jimi v nove podobe stale zabyva. Pozitivisticka po lit. teorie je zcasti deduktivni a zcasti empir. Z jednoho nebo druheho pohledu si dava za ukol vysvetlit polit. fenomeny, podrobit je pi'fsnemu ved. pi'ezkoumani a vybudovat system politologickych teoremu. Ve vsech zemich jsou hlavnimi pfedmety p. domaci polit. system, ustava, vniti'ni uspoi'adani statu, organy statni moci, vel'. sprava, organizace a funkce po lit. sil, volebni system, vel'. mineni, po lit. kultura a statni politika. V tomto oboru byl uCinen velky pokrok od statopravniho a institucionalniho studia ke slozitemu pi'fstupu, ktery umoznuje hlubsi porozumeni polit. chovanL Srovnavaci p. vyuziva ph studiu polit. jevu srovnavaci metodu v tom smyslu, ze studuje 50ucasne dva nebo nekolik polit. systemu nebo jejich aspektu. Ze srovnani pak vyvozuje ovefitelne generalizace. Nejrozsifenejsi je srovnavani sourodych systemu - demokr., autokratickych nebo rozvojovych, ale napi'. i demokr. a kom. Velkym teor. obohacenim p. bylo studium zemi -t"tretiho sveta" a jejich modernizace. VYzn. misto zaujima v p. studium vei'ejne spravy. Od neho se pozornost pfesunula na -tbyrokracii, rozpocet, fiskalni odpovectnost a zejm. na zpusob celkoveho fizeni -tverejnych ved. Mezinar. politika se do p. dostala prosffednictvim mezinar. prava a historie diplomacie. Jeji studium se rozrostlo do te miry, ze dnes pi'edstavuje samostatny vedni obor s vlastnimi podobory. Zabyva se zahranieni politikou jednotlivych statu, mezinar. pravem, mezinar. organizacemi globalniho a regionalniho razu, mezistatni integraci, otazkami nar. bezpeenosti a vojenske strategie, fenomeny miru a -tvalky. Vyvoj zakladu p. a posleze p. jako samostatne vooy sdilei vyvoj zap. civilizace a kultury. Ve staroveku slo 0 to, jak vybudovat idealni polit. system na zaklade spravedlnosti. Stfedoveke kfestanstvi pi'ijalo v podstate aristotelskou tradici a vsadilo politiku do sveho nab. ramce. VedIe spravedlnosti vyzdvihlo prava a povinnosti jednotlivce ve state a wci statu a nadfadilo -tzakon nad vsechny ostatni polit. jevy. Jeho idealni eticko-nab. fact byl vystaven kritice za vrcholne renesance N. Machiavellim a T. Hobbesem, ktefi misto spravedlnosti a zakona poklactali za hlavni smysl polit. zivota zapas 0 -tmoc. Svym dilem natrvalo ovlivnili i moderni p., kteraje dodneska zhruba rozdelena na skolu idealistickou a realistickou. Reakce na Machiavelliho a Hobbese se projevila v ang!. konstitucionalismu a liberalismu pozdniho 17. st., jehoz nejvyraznejsim pi'edstavitelem se stall. Locke. Jeho myslenky byly rozpracovany Ch. L. Montesquieuem a navazala na ne generace fr. filozofU pfed Francouzskou revoluci a v Nemecku I. Kant. V pods tate slo 0 prava cloveka a obeana vuci absolutistic-

kemu statu a 0 jejich ochranu ustavou a celym statnim zfizenim. Am. ustava se stala nejvymluvnejsim a nejtrvalejsim plodem tohoto mysleni a polit. zapasu jim inspirovaneho. V 19. st. se vedle liberalismu a konstitucionalismu dostala veda 0 politice pod vliv nacionalismu a social. mysleni, zejm. K. Marxe a F. Engelse. I kdyz se tyto ruzne pfistupy (at uz normativni nebo empir.), promitaji do p. 20. st. a i kdyz se i do p. jako do ostatnich spol. voo promita spor 0 to, zda muze byt osvobozena od hodnotfciho pfistupu (byt "wertfrei"), moderni p. usiluje 0 to, aby jeji poznatky mely empir. podklad, aby byly zalozeny na pnsne analyze a aby byly pokud mozno kvantifikovany. VedIe toho je normativni stranka p. chapana jako hodnoceni soueasneho stavu polit. chovani, jeho kritika, tvorba postulatu a reformnich navrhu. Vedle teor. p. existuje take p. aplikovana, ve zjednodusene forme jako -tobcanska vychova, pi'edmet vyuky na skolach vsech stupM. Rada politickych studii rna s-gicke parametry a p. i ve svem uzsim pojeti je nekdy obtizne oddelitelna od -tsociologie politiky. Krome toho zejm. v problematice tzv. rozvojovych zemi uzce koresponduje s -tpolitickou antropologil. Politologove se sdruzuji v celostatnfch spoleenostech polit. vedcu (na zacatku 90. 1. je jich pi'iblizne 45). Globalni organizaci politologu je International Political Science Association. A: politology, political science F: politologie N: Politologie, Politikwissenschaft I: politologia Lit.: viz ->politika, ->sociologie politiky, ->vedy politicke.

Pov poloha geograficka - (z fec. ge6grafia= popis zeme) - zakl. kategorie vsech subdisciplfn -tgeografie, vyjadfujici umisteni pi'ir. i kult. lokalit, sidel, domu a jinych objekti'I v prostoru, resp. jejich prostorove vztahy wCi jinym lokalitam, objektum, podrninkam existence. Absolutni Ci obecna (matem.-zemepisna) poloha se vyjadruje geogr. soufadnicemi, tj. stupni zemepisne sii'ky a zemepisne delky. Poloha relativni udava stupei\. exponovanosti, vyhodnosti ei nevyhodnosti umisteni v urCitem regionu, centrality ci perifernosti (viz -tokruhy kulturni). Z hierarchickeho hlediska Ize sledovat makropolohu (napf. vztah wei monm, kontinentum, pohofim) a mikropolohu (tzv. topografickou Ci mistni polohu, vztah vuCi lokalnim podminkam terenu, mikroklimatu, zdrojum vody apod.). Vztah k ri'Iznym prvkum -tgeografickeho prostredi je vyjadi'en fyzickogeogr. polohou. Tyka se napf. rozrnisteni obyv. a sidel vzhledem k jejich vzdalenosti od pobi'ezi, splavnych useku l'icni site, vzhledem k nadmofske vysce, k pi'evladajicim vetrum, vegetacnimu krytu apod. Z hlediska moznych spojeni je dulezita dopravne-geogr. poloha, zejm. u pfistavu, usH 797

pomer korelacni poloprofesional

fek ci pruplavu, zazemi center osidleni Ci vyroby. Lze ale definovat i polit.-geogr. a kult.-geogr. polohu vzhledem k polit. a kult. centrum (viz tez -mobilita prostorova, -mapa mentalni). Vsechny sledovane p.g. Ize studovat z hlediska souvislosti s charakterem populace, soc. struktury a soc. dejin. Pfedpoklad silneho podminovani spo!. jevu p.g. se v historii s-gie zformoval jako -geograficky determinismus a vyustil v -geopolitiku. A: geographic position, geographic location F: situation geographique N: geographische Lage I: posizione geografica Lit.: DvorskY. V.: Po1oha mest V Cech!!ch. Casopis Ces. muzea, 90,1916; Kielczewska~Zaleska, M.: Geografie osadnictwa. Warszawa 1972.

HeE

polop rofesional viz amater polo pro let a ria t viz maloburZoazie, trida deInicka polo s vet - liter. nazev pro svet noblesnich prostitutek ajejich ctitelu, popf. eufemisticke oznaceni kolektivit, u nichz se pfedpoklada, ze eroticke kontakty a poskytovani sexualnich usluh muZi i zen ami jsou soucasti profese nebo usnadnuji cestu ke spo!. uspechu. Tradicne je p. spojovan s divadlem a umenim vubec, s velkomestskym "nocnim zivotem", s ruznymi formami podnikani na hranici legality, s existencnim zajistenim z nejasnych a nepravidelnych zdroju, pod vlivem dobrodruzne literatury rez s prostfedim spionaze. Pojem je odvozen z nazvu divadelni morality A. Dumase ml. Demi-monde z r. 1855, v niz autor demonstroval zivotni osudy zen, ktere svym chovanim pfekracovaly v podstate zasady viktorianske moralky. V jeho pojeti je demimondena - tedy dama polosveta mestkou ovladanou sexem natolik, ze porusuje pravidla spolecnosti do te miry, ze sarna sebe deklasuje, tedy vyfazuje se docasne nebo trvale z vrstvy, k niz naldi. Od slusnych zen ji oddeluje vef. -skandal, od prostitutek fakt, ze za pohlavni akt nepfijima penezitou odmenu. Typickou demimondenou byla vdana zen a, ktera uprchla se svym milen cern a Zila v soc. vakuu, z nehoz na jedne strane vede cesta k zpetnemu pfijeti do spolecnosti, na strane druhe se otevira moznost postupneho vfazovani do sveta profesionalni -prostituce. Pojem demimondena nabyl postupem doby fady dalSich vyznamu. Oznacuje zenu rozhodujici samostatne, nezavisle na spo!. konvencich 0 svem citovem a sexualnim zivote, zenu vydrZovanou milenci Ci pfateli, prostitutku. Patti sem zv!. vrstva prostitutek, ktere jsou schopny intelektualne, kult. i soc. zvladnout svoji roli natolik, ze okruh svych klientu omezuji na minimum, pracuji s vysok)'m ziskem, ziji zivotem tzV. lepsi spoleenosti a vystupuji spiSe jako spolecnice, hostitelky ci inspirujici pfitelkyne nd jako prostitutky. VydrZovani techto zen je

798

Napf. spolecnost Nambikvaru z jizni Brazilie je monogamni, pouze -nacelnik vesnice muze mit dye zeny, coz je vyraz urCiteho spo!. oceneni. Empir. plati, ze p. se vyskytuje vetsinou tam, kde: 1. k vymene zen mezi exogamnimi skupinami dochazi na zaklade "ceny za nevestu"; 2. je zakazan sexualni styk mezi manzeli po dobu kojeni ditete; 3. jsou -iniciacni obfady doprovazeny u chlapcu obfizkou, pfip. u divek vyfiznutim klitorisu. Proto se p. vyskytuje prakticky v cele Africe, u vsech muslimskych narodu a v Polynezii. P. je vsak v obou svych formach mnohem mene rozsifena nez monogamie. V zadnem ptfpade nelze obe obecne varianty manzelstvi porovnavat z hlediska vyvojoveho, obe totiz existuji ve velmi rozmanitych kult. a soc. podminkach. C. Levi-Strauss ukazal ve svem rozboru pfibuzenskych vztahu, ze vsechny systemy nepokrevniho pfibuzenstvi maji pfirozenou tendenci zachazet s poctem jedincu kazdeho pohlavi tak, aby vsichni meli moznost uzavfit snatek. Proto zadny z -prirodnich narodu nezna "svobodne mladence" ci "stare panny". Snatek je pro vsechny cleny spolecnosti nejen zalezitosti citovou ci soc., ale pfedevsim ekon. A: polygamy F: polygamie N: Polygamie I: poligamia

dosud v urcirych kruzich otazkou spo!. prestize a plni funkce demonstrativni spotfeby. Problem byl ve svem puvodnim vymezeni mnohokrat liter. zpracovan. S-gicky na nej reagovala zv!. -etnometodologie, demonstrujici na nem vyznam tzv. -Iabellingu v kazdodennim zivote. A: demimonde F: demi-monde N: Halbwelt I: demimonde Lin pol y and r i e -(z fec. polys = mnohy; aner = muz, 2.p. andros) - pfibuzenske pravidlo, ktere umoznuje, aby se zena provdala za nekolik muzu. Znamena to, ze rodinu v takovem pfipade tvofi zena, dva a vice muzu a deti. P. je zvlastnim pfipadem -polygamie, obecneho pfibuzenskeho pravidla, ktere umoznuje, aby jedna osoba fila v manzelstvi s nekolika jedinci opacneho pohlavi. P. je velmi vzacny pfipad -nepokrevniho pfibuzenstvi a je znama pfedevsim u nekterych asijskych kultur (Tibet, Indie) a z Tichomofi. VetSinou se aplikuje v pfipadech snatku s nekolika bratry, jako napf. u Todu z jiz. Indie, kdy zen a zije s kazdym muzem asi deset dnL Otcem prvniho ditete je nejstarsi bratr, otci dalSich jsou bratfi v sestupnem vekovern pofadi bez ohledu na to, kdo je skutecnym bio!. otcern ditete. Ve vetSine pfipadu, kde se p. vyskytuje, nejde o obecne matrimonialni pravidlo, ale 0 mistni feSeni specif. spo!. situace. L. Cooper poukazal na skutecnost, ze jde vZdy 0 marginalni spolecnosti (lovci lebek z Asamu, izolovana spolecenstvi v Tibetu apod.). P. spolu s pravidly -leviratu a -sororatu vedly casto ke spekulativni domnence 0 davne existenci skup. manzelstvi, kdy snatek uzavirala skupina muzu (bratru) se skupinou zen (sester). Etnologicky ani hist. nebyl zaznamenan zadny pfipad takoveho manzelstvL A: polyandry F: polyandrie N: Polyandrie I: poliandria Lit.: viz ->pi'ibuzenstvi nepokrevni.

Lit.: Vayda, A. ed.: Environment and Cutura1 Behavior. Austin 1969; viz tei ->pnbuzenstvi nepokrevni.

Jus pol Yg Yn i e - forma -manzelstvi, ve kterem je manzelovi povolena vice nez jedna manzelka. Je to bezna varianta -polygamie, ktera se vyskytuje v mnoha kulturach sveta podstane casteji nd -polyandrie. Obvykle je p. vyhrazena pro starsi a mocnejSi muze, v fade pfipadu je vylucnym privilegiem vUdcu nebo nacelnikii. P. rna pro muze znacne vyhody nejen pro moznost mit vice deti, ale take proto, ze siroky okruh pfibuznych jeho zen je povinnen poskytovat mu znacnou ekon. podporu. Ph studiu p. venuji antropologove zv!. pozomost zpiisobUm feseni konfliktu zajmii mezi spolumanzelkami a jejich detmi v sirsim ekon. a polit. kontextu. A: polygyny F: polygynie N: Polygynie I: poliginia

Jus

po Iy arch ie viz demokracie po Iydemon ism us viz polyteismus

Lit.: Bohlman. P. - Middleton. J.: Kinship and Social Organization. New York 1968. SOU

polygamie -(z fec. polys = mnohy; gamos =snatek)pfibuzenske pravidlo, ktere umoznuje, aby pocet osob v manzelstvi byl vyssi nez dYe. Toto obecne pravidlo -nepokrevniho pribuzenstvi je opacne k pravidlu -monogamie, ktere pfipousti pouze snatek mezi dvema osobami. Pojeti p. lze rozdelit na dva pfipady: v drtive vetSine se pod p. rozumi manzelstvi jednoho muze s nekolika zenami, druhym, vzacnym pfipadem p. je -polyandrie, manzelstvi jedne zeny s nekolika muzi. Je-li spolecnost polygamni, neznanema to, ze je p. vseobecnym jevem, ale ze je povolena za jistych podminek, ktere musi byt splneny.

poly lin gvism us viz bilingvismus polyteism us - (z fec. polys = mnohy, cetny; theos = bUh) - forma -nabozenstvi vyznacujici se virou vexistenci vice -bohu. Vyvojovym pfedchUdcem p. je polydemonismus, v nemz jednotliva bozstva jeste nemaji osobni jednoznacnost. V p. existuji personifikovani bozi, ktetf se do jiste miry lisi ve svem nadprirozenem poslani a maji vlastni -kulty. Lze vsak nalezt analogicka bozstva u rUz-

,

\

nych polyteistickych nabozenstvi, protoze potfeba bozske ochrany byla v ruznych spolecnostech podobne strukturovana. Skupina bohu zaroven casto vytvarela jakysi predobraz hierarchizovane lidske pospolitosti. P. dodnes pfeziva u rady narodu, nekdy v osobite smesi s prvky tiestanstvi ci jineho monoteistickeho nabozenstvi. Typickym p. bylo starofec. nebo starorimske nabozenstvi. Bozi se sdruzovali v panteonu, coz byl v antickych nabozenstvich zaroven -chram zasveceny vsem boMm (nejznamejsi je rimsky, dokonceny v!. 115-125). Charakteristickym rysem p. je patronace jednotlivych boM panteonu nad hlavnimi oblastmi ptfrody a nejdiilezitejsimi lidskymi Cinnostmi a casto tez plynuly pfechod mezi bohy a lidmi (hrdinove a vladafi se blizi boMm, pfip. jsou povazovani za "polobohy"). U hist. p. se s prohlubujici -socialni diferenciaci spolecnosti hierarchie bohii vyostfovala, vznikala predstava hlavnich, nejvyssich bohii, coz vedlo k monolatrii, tj. k uctivani jednoho vybraneho boha, aniz byla popirana existence a kompetence boM ostatnich. Jeste dale ve stejnem smeru zachazi henoteismus, ktery tez nevylucuje existenci dalSich bohii, ale prakticky poCita jiz jen s jednim, na nejz prenasi atributy ostatnich. Henoteismus tvofi posledni predstupen -monoteismu. A: polytheism F: polytheisme N: Polytheismus I: politeismo Pap

pomer homogenity viz vyber skupinkovy po mer k 0 rei a c n i-mira -statisticke zavislosti mezi nominalni nezavislou promennou A a ciselnou promennou Y: 112 = Enk (Yi - YkP IE(Yi - Yp, kde Ydsou hodnoty promenne Y, Yk jsou prumery ve tfidach Ako nk jsou pocty pozorovani ve tfidach Ab Y je celkovy prumer. P.k. lezi v intervalu (0,1); 112 = 0, kdyz ve vsech tfidach jsou stejne prumery f\ = Y (informace 0 A nepfinasi zadnou novou informaci 0 prumeru Y); 112 = 1 znamena jednoznacny vztah mezi tfidami Ak a hodnotami Yi (ve tfidach je nulova variabilita Y). P.k. vyjadfuje podil variability Yvysvetlene rozkladem nominalniho znaku A; cim vyssi je jeho hodnota, tim tesnejsi statist. zavislost mezi A a Yexistuje. Uvadi se tez v procentech jako 10011 2 %. Miize byt rozsifen na parcialni p.k. Pro kategorizovany kardimilni znak Y je specif. ptfpadem koeficientu explanacni sily rozkladu, obecne je specif. pfipadem -koeficientu determinace. V literatufe je nekdy korelacnim pomerem nazyvan koeficient 11. A: correlation ratio F: rapport de correlation N: Korrelationsverhiiltnis, Korrelationsindex I: rapporto di correlazione Lit.: viz ->koeficient determinace, ->koeficienty statisticke.

Reh

799

popularita

pomluva

porn I u v a - tvrzeni 0 druhych lidech, jejich chovani ci vlastnostech, ktere se nezaklada na pravde a jehoz cilem je uskodit jim. P. tvori vyzn. soucast posilovani hodnotoveho konsensu, neboi pracuje s hodnotami, ktere jsou sdileny urcitym spolecenstvim. Vykonstruovany poukaz na to, ze pomlouvany tyto hodnoty nerespektuje, rna sniZit jeho --+prestiz v ocich druhych. Z kazdodenniho Zivota, ve kterem pomlouvani tvori soucast individ. strategii jednani, se p. presunuje do oblasti vel'. zivota, kde tvoH pevnou soucast polit. demagogie a propagandy. Vyvraceni p. byva pfileZitosti k deklarovani respektu vuCi sdilenym hodnotam a tim k opetnemu upevneni prestize pomlouvaneho. Take tento postup je hojne pouzivan v polit. propagande. V jistych pfipadech muze p. pusobit jako sebenapliiujici se proroctvi. Referuje 0 tom napr. R. K. Merton v pfipade cernosskych delniku, ktere donutilo obvineni ze stavkokazectvi stat se stavkokazy. Opakovanim utvrzovana p. muze ustit az ve --+verejnou ostudu a --+skandal. A: slander, libel F: calomnie N: Nachrede I: diffamazione, denigrazione, calunnia Kel pop i s viz deskripce pop - m u sic - (z ang1. popular music =populami hudba) _ pojem pouzivany od nastupu rockove hudby, tzn. zhruba od 50. 1. pro modemi populami hudbu nebo pro jeji cast. 1. Nejcasteji se p.-m. chape jako specif. soucast veskere modemi populami hudby, jako produkce orientovana na max. masovy divackY a posluchacsky uspech. Cilem tvurcu (autoru i interpretu) a producentu je tvorba "hitu" (mimoradne oblibenych pisni a nahravek), pricemz jde 0 stylove zanrovou oblast tzv. stredniho (hlavniho) proudu soucasne populami hudby se soc. zajimavymi souvislostmi (viz napr. kult hvezd, zejm. peveckych, ale take muzikantskych). 2. V ponekud sirsim vyznamu jde 0 celou modemi populami hudbu zahmujici vedle jiz zmineneho stredniho proudu take rock, folk, country, disco, jazz, sansony, swing atd. 3. V nejsidim vyznamuje p.-m. ce1a oblast populami hudby, chapanajako nonartificialni nebo take zabavna (lehka) hudba, do ktere patfi take dechovka, opereta, muzikal, lido va pisen (folkI6r), tzv. vyssi popular atd. Hist. je p.-m. produktem 20. st., souvisi se vznikern a rozvojem --+prumyslu volneho casu a --+masove komunikace. Ze s-gickeho hlediska je p.-m. predevsim soc.-ekon. subsystemem zalozenym na komercializaci kultury, --+profesionalizaci (ci alespon poloprofesionalizaci) tvurcu i interpretu, tvorbe hudebnich hodnot stimulovane studiem nabidky a poptavky a podporene mohutnou org. i technickou maSinerii masmedii. To ji tez odlisuje 800

od analogickych hudebnich zanru, ktere tyto soc. charakteristiky bud nemaji vubec, nebo je maji v male mire. Do oblasti p.-m. mohou byt specif. zpusobem vtazeni i interpreti, tvurci a dila tzv. vazne hudby. Pro vyvoj p.-m. mely dulezity vyznam takove tech. novinky, jako rozhlas, gramofon, magnetofon, televize, film ci video, stejne jako vytvoreni a cinnost spol. instituci, jako jsou gramofonove firmy, filmove spolecnosti, televizni a rozhlasove stanice, manazersko-producentske utvary, ume!. agentury, hudebni vydavatelstvi apod. (viz tez --+kultura masova). A: pop music F: musique pop N: Popmusik I: musica pop

For

pop u I ace - (z lat. populus = lid, obyvatelstvo, verejnost) - soubor jedincu urciteho zivocisneho druhu zijicich a reprodukujicich se na vymezenem uzemi. Tento pojem rna bioI. zaklad a vztahuje se prakticky na vsechny zivociSne druhy. Dnesni lidske p. zpravidla vznikly v dusledku --+migraci a miseni z rUznych puvodnich p. Jejich zakladem je dlouha existence na spolecnem uzemi. Proces pretvareni p. vsak stale probiha, nove p. vznikaji a jine zanikaji. P. sidlici relativne dlouhou dobu naurcitem uzemi se vzhledem k p., ktere se pfistehovaly pozdeji, oznacuje za populaci autochtonni. Jednotlive p. maji zpravidla spolecny jazyk, spolecnou kulturu a spolecne psych. zalozeni, mentalitu. Mohou tvofit samostatne --+etnikum nebo --+narod, eventualne tez --+stat. Proto se casto jako synonymum p. pouziva termin --+obyvatelstvo, ktere se vsak v zasade muze skladat z ruznych p. V --+demografii, ktera se zabyva jejich studiem, se p. chapou vetsinou jako systemy. I v tomto pojeti maji lidske p. prime predchMce v populacnich systemech jinych zivoeisnych druhu, s nimiz maji spolecny bioI. zaklad. U vyvojove vyssich zivocisnych druhu existuje mnoho pfipadu vytvareni stad za ucelem ziskani potravy, novych uzemi nebo ke spolecne obrane. U nektereho hmyzu (mravencu, vcel) se vztahy mezi jedinci behem relativne dlouheho obdobi fixovaly takovym zpusobem, ze se nekdy hovofi dokonce 0 spoleenostech. Ciste pudovy zaklad techto vztahu, ackoliv pusobi dojmem zdanlive dokonalosti, je vsak cini jasne odlisitelnymi od vztahU mezi lidmi. Z bioI. predchMcu cloveka se postupne vyvinuli biosoc. jedinci a na bazi p. se vytvofily --+spolecnosti. Dnesni lidske p., resp. demogr. systemy, maji tedy svoji bioI. i spo!. stranku. Na p.lze pohlizet take jako na genotypove rUznorody soubor geneticky pribuznych jedincu pochazejicich ze spolecneho predka a vytvafejicich spolecny genofond (viz --+genotyp). Soubor genetickych vlastnosti vsech jedincu, tzv. gen6n p., rna rozhodujici vyznam pro adaptabilitu i pro evoluci druhU.

V --+ekologii pfedstavuje p. soubor jedincu tehoz taxonu vyskytujici se v urCitem obdobi na vymezenem stanovisti. Zakl. znaky kaMe p. jsou jeji rozsah, ktery ve vztahu k rozsahu obyvaneho uzemi urcuje jeji hustotu, charakter rozmisteni jedincu, charakter --+demograficke reprodukce, struktura podle --+pohlavi a --+veku. V --+demografii se rozJisuje p. realna a p. tabulkova, ktera je modelovou p. vystihujici --+rad rozeni a vymirani. Za predpokladu, ze zvoleny tabulkovy pocet narozenych je konstantni (tzv. koren tabulky) a take fad vymirani se nemeni (zustavaji stale pravdepodobnosti umrti podle veku), pocty zijicich v jednotlivych vekovych rocnicich predstavuji stacionarni populaci, ve ktere se pocet narozenych rovna poNu zemfelych, prirozeny prirustek je nulovy a celkovy pocet tabulkove p. je staly (viz tez --+pyramida vekova). Jestlize se pocty narozenych ph stalem radu vymirani meni o vnitfni miru prirozeneho prirustku (resp. ubytku), potom je vysledkem stabilni populace. Predpoklad nemenneho radu vymirani vsak nebyva casto v realite splnen, a proto byly konstruovany modely semistabilni a kvazistabilni p., ve kterych se predpokladaji nejen zmeny v tabulkovem poctu narozenych, ale i v intenzitach urnrtnosti pri uzavrene p., ve ktere jedinymi vstupy a vystupy jsou narozeni a umrti. Tato podminka ovsem neni u realnych p. splnena, neboi zde dochazi take k --+emigraci a imigraci, cimz vznikaji tzv. otevrene populace. Pri porovnavani urovne urnrtnosti v rUznych p. se nekdy pouziva metoda standardizace, ktera je zalozena na volbe urcite p. jako standardni. Termin p. se nekdy pouziva i pro casti p. - hovori se napf. 0 p. skolni mladeZe, p. dospelych apod. V techto pripadech jde vsak 0 subpopulace. Prenesene oznacuje p. statist. soubor, napr. ve smyslu p. stroju, p. hvezd apod. A: population F: population N: Bevolkerung, Population I: popolazione Lit.: Coale, A. 1.: The Growth and Structure of Human Populations. Princeton 1972; Kucera, M.: Reprodukce obyvatelstva ceskych zemi ve svetle modelu staciomirni a stabilni populace. In: Statistika a demografie 10. Praha 1972; Pavlfk, Z: Zakonitosti vyvoje demografickych systemu. Acta universitatis Carolinae Geographica XVI., d. I., Praha 1981.

Pav popu lace au toch ton ni viz populace populace detska viz detstvi pop u I ace 0 t e v r e n a viz bilance obyvatelstva, populace, reprodukce demograficka pop u I ace s tab i I n i viz populace, reprodukce demograficka po pu lace s taci on arni viz populace, reprodukce demografickli

populace statisticka viz soubor zakladni populace uzavrena viz reprodukce demograficka pop u I ace z aj a t a - metaforicke oznaceni pro vetsi sku piny osob, jejichz clenove se pravidelne a casto stavaji --+respondenty v s-gickych setrenich, zejrn. v --+dotaznikovych setrenich ruzneho druhu. Jako priklad p.z. se casto uvadeji vysokoskolSti studenti, ktefi jsou vyzkumnikum nejsnadneji k dispozici. P.z. neni samozfejme totozna s panelovym souborem (viz --+setreni panelove). A: imprisoned population F: popUlation prisonniere N: - I: popolazione reclutata Pet pop u I a ci 0 n ism u s - smer propagujici rychly pocetni rust --+obyvatelstva, rozvijejici se zejm. v ramci --+merkantilismu. Jeho predstavitele povaZovali vzrust obyv. za prvni a zakl. predpoklad moci a blaha statu. V. de Mirabeau (1756) dokazoval, ze sila narodaje podkopana,jakmile jeho populace pocetne upada. P. je v pods tate teorii protikladnou --+malthuzianstvi. Jeho prvky najdeme v rUznych pronatalitne orientovanych --+populacnich politikach. A: populationism F: populacionnisme N: Populationismus I: popolazionismo Lit.: viz -+ demografie, -+politika natalitni.

Pav populacionistika - tez populacni veda, tzn. veda o --+obyvatelstvu. Pojem p. po urcitou dobu konkuroval terminu --+demografie. Je to preklad nem. "BevOlkerungslehre". Poprve tento pojem pouzil Ch. Bernoulli v r. 1841. V ces. demogr. literature jej propagoval A. Bohac, v soucasne dobe se vsak od jeho pouzivani upoustL A: population studies F: etudes de population N: Bevolkerungslehre I: scienza della popolazione Lit.: Subrtovd, A.: Antonin Bohac - Zivot a dBo. In: Sbomrk Narodniho muzea v Praze, fada A. Praha 1977.

Pav pop u I a r ita - (z lat. populus = lid, verejnost, narod) stav kratkodobe i dlouhodobe obJiby urcite veci, myslenky, osobnosti Ci instituce ve --+verejnosti nebo zvyseny zajem 0 ne, ktery miva, ale take nemusi mit rysy mody. P. je jednou z centralnich kategorii --+masove kultury. Tvorba p. urcitych produktu masove kultury (hitu, hudebnfch skupin, zpevaku atd.) je predpokladem uspesnosti masove kultury v komercnim slova smyslu i vyzn. mechanismem jejiho pusobeni ve spolecnosti. Sve misto rna vsak 801

poradenstvi manzelske a rodinne

populismus

p. i v urCitych stylech vhldnuti a v polit. zivote vubec (viz napf. --.populismus, nektere typy vlady vychazejici ze --'statniho paternalismu apod.). 0 p. se hovori vesmes v souvislosti s vysokou mirou --'publicity, ktere se objektu p. dostava v hromadnych sdelovacich prostredcich, ktera vsak neni podminkou nutnou ani postaeujici. Existuji napr. --.popularni osobnosti (undergroundovi zpevaci apod.), jejichz p. je v zainteresovane vefejnosti vysoka, celkova mira publicity je vsak mala nebo vubec zactna. Obdobne neni nutnym predpokladem p. pozitivni --'imago predmetu p. ve verejnosti. P. mohou dosahnout i jevy chapane rozporne nebo vyslovene odmitane. P. je mnohdy dosazena nimbem zahadnosti, nejasnosti, ambivalence, schopnosti poskytovat podnety pro ruznorode interpretace, --.famy apOO. Rada populamich osobnosti (sportovcu, zpevaku, ale i politiku) vystavela svoji p. prave na ambivalentnosti a narusovani obvyklych predstav 0 chovani v dane roli. Ambivalence a nejednoznaenost, resp. neukoneenost vsak napomahaji i p. urCitych knih, myslenek, modnich vln v odivani apod. P. byva vyklactana ruzne: 1. prostrednictvim --'potreb a --.zajmu, ktere ve spoleenosti latentne existuji a ktere populami osobnosti, instituce, ideje nebo veci vyjadruji, konkretizuji, popr. primo uspokojuji; 2. ze specif. dispozic jevu, predevsim jedince - obvykle z jeho --'charisma nebo blize nedefinovaneho "kouzla", kterym disponuje a ktere pusobi univerzalne, nezavisle na tom, jake zajmy vyjadfuje a ktere potreby us pokojuje; 3. z manipulace s --.verejnym minenim (p. je vylozena jako produkt --'reklamy, --'propagace, resp. --'propagandy). P. rna hlubsi soc.-ekon. koreny a reflektuje soc.-kult. diferenciaci spolecnosti; jevy pozivajici v jedne skupine ci vrstve vysoke p. jsou v druhe zcela nezname anaopak. A: popularity F: popularire N: Popularitlit I: popolarita Lin pop u Ii s m u s - (z lat. populus = lid) - soucast --'politicke kultury, dovedne vyuzivani prvku lidovosti v utvareni image vlacty, po lit. strany, resp. jedince usilujiciho o polit. popularitu. Soueasti populisticke strategie je navrhovani i prosazovani popularnich polit. opatfeni (napt. v oblasti soc. politiky, zajisiovani ver. bezpecnosti, boje proti korupci apod.), ale i --.socialni demagogie spojena s prvky aktivni soc. politiky. Populisticky politik zduraznuje ty sve vlastnosti a prvky sveho zpusobu zivota, ktere svMci 0 jeho zakotvenosti v mravech, zvycich, obycejich, sentimentech i resentimentech prosteho lidu (akcentuje napf. lidove stravovaci zvyklosti, zalibu v lidove hudbe, v prostem obh~kani, pouzivani prvku lidove mluvy, pfislovi apod.). Soucasti p. byva --'nacionalismus, --'antisemi802

tismus, projevy neduvery vuci inteligenci apod. P. je odvozovan z polit. praxe antickeho Rima, popt. z obdobi Francouzske revoluce (Danton). Jeho rozkvet je vsak spjat predevsim s nastupem fasistickeho statu (B. Mussolini, E. Rohm apod.). Rysy p. lze najit u fr. politiku, jako je F. Poujade,1. Chirae, z am. politiku byvaji prisuzovany napr. G. Mae Governovi, z nem. politiku F. 1. Straussovi. Sveraznou formu p. oznacovanou jako --'peronismus, resp. justicialismus, vytvofil argentinsky politik J. D. Peron. Pouzivani prvku p. je beznou polit. skutecnosti. V demokr. statech se ve vetsi mii'e objevuje v pfevolebnich obdobich, pficemz narceni z p. je pouzivano jako negativni --'labelling polit. protivnika. A: populism F: populisme N: Populismus I: populismo Lit.: Davis. H. E.: Latin American Thought. A Historical Introduction. New York, London 1972; lonesel/. G. - Gellner. E. eds.: Populism. Its Meaning and National Characteristics. London 1969.

Lin

po r a den s t v i-v nejobecnejsim pojeti profesionalni poskytovani odborne rady, navrh opatreni formulovany jednim subjektem k i'eseni problemu druheho subjektu. Oba subjekty, poly teto specif. komunikace mohou tvotit jednotlivci, instituce, organizace. Ze s-gickeho hlediska lze p. chapat jako: 1. spec. --'cinnost, resp. soubor spec. cinnosti s presne vymezenymi cili a stanovenymi pravidly; 2. zvl. typ --'socialni interakce a vymeny --'informaci s relativne stalymi rolemi obou zucastnenych stran - poradce a klienta (--'zakaznika); 3. metodu a prostredek k zajisiovani informacni baze pro efektivni rozhodovani; 4. formu pomoci a ovlivnovani nazorU i konkretniho jednani jednotlivcu a organizaci; 5. jednu ze spo!. --'institucl vzniklou z prakticke potfeby ve spolecnosti; 6. soustavu teor. poznatku a praktickych dovednosti (i v oblasti jednani s lidmi); 7. zvl. --'profesi; 8. typ sluzby, resp. system --'sluzeb. Zakl. principem p. je pomoci klientovi pri posuzovani vlastnich moznosti a pfi jeho rozhodovani 0 reseni problemu, a to na zaklade informaci ziskanych ze sluzeb poskytnutYch Ci zprostredkovanych poradcem. VyuZiti poradenskych sluzeb je ze strany klienta dobrovolne, nikdo neni nucen 0 sluzby zactat ani se ridit uctelenymi radami. Smyslem p. je orientovat klienta na samostatne, aktivni a efektivni vyrovnani s danou problemovou situaci. V nekterych pffpadech je cil p. dlouhodobejsi: nejen pomoci vyresit jeden konkretni problem, ale pomoci naucit se reseni ruznych problemu (pomoc ke svepomoci). P. jako pIne profesionalizovana cinnost a spo\. instituce se v jeho soucasne podobe zformovalo na pocatku 20. st. a velkeho rozmachu dosahlo po 2. svet. valce. Nahradilo dosavadni individ. predavani zkusenosti mezi jednotlivci a pomoc pri rozhodovani odvozovanou z pravidel dochovanych

tradici. Bylo vyvolano predevsim prohlubovanim specializovanosti v jednotlivych oblastech zivota, ktere znemoznuje, aby jednotlivec mel dokonaly prehled a tim mene aby disponoval vsemi poti'ebnymi znalostmi 0 ruznych probIemech, s nimiz se v Zivote setka. V soucasne dobe ve vsech vyspelejsich zemich existuji rozsahle site poradenskych sluzeb i spec. organizacni a institucionalni zazemi, nar. i mezinar. sdruzeni a asociace profesionalnich poradcu. V byvalem Ceskoslovensku byla v r. 1990 zalozena Ceskd a slovenskd asociaee pro poradenstv[ jako nevladni a nepolit. dobrovolna organizace. Mezinar. organizacije napi'. Federaee evropskyeh ndrodnfeh asoeiacf pro poradenstvf (FEACO). Existuji strediska vzdelavajici profesionalni poradce, spec. poradenska periodika apod. P. Ize klasifikovat podle charakteru poradenske sluzby ajejiho bezprostredniho cile. "Expertizni" p. se zameruje vylucne na posouzeni objektivni stranky problemu ci problemu nesouvisejiciho bezprostredne s osobnosti klienta (napi'. navrh tech. provedeni stavby domu, doporuceni 00bomika pestitelum a zahractkarum apod.). "Introspektivni" p. se venuje analyze osobnosti klienta, pi'ip. problemum jeho dusevniho zivota, pomaha mu pi'i "h1edani" ei "pochopeni" sebe sarna. Kombinovane p. spojuje pristup "expertizni" s "introspektivnim" (napr. pomoc pri volbe povolan!). Specializovane p. se venuje jen urCitemu druhu problemu (napr. cirkevni p. se tyka chovani venciho v beznem zivote). Dale je mozne rozlisovat p. podle: a) prevazujici metody Ci pristupu poradce ke klientovi a reseni jeho problemu (p. psychol., s-gicke apod.), b) veku klienta (k jednotlivym vekovym kategoriim se vazi specif. problemy i specif. moznosti i'eseni, proto existuje p. pro deti a mlactez, pro osoby v postproduktivnim veku apod.), c) toho, zda klientem je jednotlivec nebo skupina (individ. a skup. p.), d) rozsahu poradenske sluzby (muze jit 0 poskytnuti jednoduche informace nebo 0 dukladny rozbor problemove situace) atd. Velmi rozSifene je --'poradenstvi pracovne profesni, pedagogicko-psychol. (vychovne), psycho\' (zabyva se problemy osobnosti a vubec psychiky cloveka), partnerske, predmanzelske, --'poradenstvi manzelske a rodinne, p. ekon. ei finaneni (vcetne danoveho), pravni, investicni (tyka se vhodneho investovani kapitalu), stavitelske Ci projekcni aj. Okruh probIemu, ktere se stavaji predmetem poradenske sluzby, se neustale rozsii'uje v zavislosti na vyvoji spolecnosti, promenach zivotniho zpusobu. Realizace jakekoliv poradenske sluzby je vzdy procesem sklactajicim se z urCitych fazi, nejcasteji techto: 1. klient informuje poradce 0 pods tate situace ci problemu, ktere maji byt predmetem rady, poradenske pomoci, a 0 vsech

vyzn. okolnostech a souvislostech; 2. pokud je to ti'eba, poradce doplnuje informace klienta prostrednictvim spec. zkoumani (psycho\' testy, lekarskymi vysetrenimi, pruzkumem struktury a fungovani organizaci atd.); 3. poradce analyzuje spolecne s klientem jeho problemovou situaci na zaklade vsech obecnych informaci a znalosti konkretni situace klienta; 4. poradce informuje klienta 0 moznych zpusobech reseni jeho situace a doporucuje nejvhodnejsi. Touto fazi proces p. konei, volba reseni tento proces jiz prekracuje. Je vyhradne na vuli klienta, jak vyuzije informace poskytnute mu poradcem. V p. se uplatnuji a prolinaji einnosti diagnosticke, informaeni, terapeuticke, zprostredkovatelske, org., preventivni, analyticke, vlastni poradenske. Sve misto zde maji i Cinnosti vyzk., vyhodnocovaci, zobecnovaci, osvetove aj. Proto jsou naroky na poradce, jeho znalosti, dovednosti, zkusenosti, znaene. Mel by byt odbornikem v oblasti, ve ktere poskytuje rady (napr. danovy poradce musi byt expertem na obecne ekon. a spec. danove otazky), mel by umet jednat s lidmi, vcitit se do situace a problemu klienta, pocitovat odpovMnost za svou praci, byt objektivni a nestranny. Velky durazje zde kladen na profesni etiku, k niz patti napr. mleenlivost 0 zaleZitostech klientu, nevyuzivani a nezneuzivani vlastniho postaveni ci informaci ziskanych od klientu, nezavislost na komercnich, mistnich a regionalnich zajmech, neuplatnost apod. V p. se vyuzivaji nejruznejsi psycho\' a s-gicke metody a techniky: rozhovor, dotaznik, psychodiagnosticke techniky, osobnostni testy, testy schopnosti, testy pracovni zpusobilosti, psychodrama, sociodrama aj. Zakl. org. jednotkou poradenskych sluzeb jsou poradny. Vyskytuji se 3 typy poraden: a) verejne, zfizovane a financovane statern, statnimi organy a institucemi jako ver. pnstupna, bezplatna sluzba obcanum, b) soukrome, poskytujici placene sluzby, c) ruznych organizaci, spolku, sdruzeni apod., poskytujici vetsinou bezplatne sluzby, zfizovane a financo vane dobroCinnymi organizacemi Ci nadacemi. Problematikou p. ze s-gickeho hlediska s v Cechach zabyva P. Duffek. A: counselling, guidance, consultancy F: services de consultation N: Beratung I: consulenza Lit.: European Handbook for Guidance Connsellors. Bad Honnef 1993; Gabl/ra J. - Pndinskd. J.: Poradensky proces. Praha 1995; Hall. R. K.Lauwerys. J. A. eds.: Guidance and Counselling. 1955; Jones. A. J.: Principles of Guidance. 1963; Miller. C. H.: Foundations of Guidance. 1961: Palmer. S. -Dail1()w. S. -Milner. P. eds.: Counselling. London 1996; TnlXler. A. E.: Techniques of Guidance. 1957; Tvler. L. E.: The Work of the Counselor. 1961.

DuP poradenstvi manzelske a rodinne - jeden z druM --'poradenstvi, provadejici profesionalni intervence do problemu --'manzelstvi a --'rodinnych vztahii 803

poradenstvi pracovne profesni

s cHern nachazet co nejuspokojivejsi reseni ph naruseni, krizi nebo rozpadu techto vztahu. P.m.a r. lze chapatjako hranicni obor, protoze se opira 0 radu teor. i praktickY ch disciplin - psycho1., s-gickych, lekafskYch, pravnich. Objevuje se na pfelomu 30. a 40. 1. 20. st. Vychazi ze zkusenosti z institucionalizovane -tsocilllni prace s dysfunkcnimi a rizikovymi rodinami. leho vznik byl ovlivnen tzv. kopernikovskym obratem v medicine v 1. polovine 20. st., presunem pozornosti "z nemocneho organu na nemocneho cloveka" a take na nemoc jako projev ci deklaraci patologie rodinnych vztahu, zv1. na neuroticka, psychosomaticka a psychoticka onemocneni, vyzadujici -trodinnou terapii. Rodina vetsinou zacta leceni nemocneho clena, aniZ jeho onemocneni dava do souvislosti s narusenymi rodinnymi vztahy nebo aniz si jejich patologii vubec pripousti ci uvedomuje. Proto se rodinna terapie a p.m.a r. od pocatku navzajem ovlivnovaly a do jiste miry se propojovaly. V pocatecnim obdobi se opiraly prevazne o -tpsychoanalyzu, pozdeji i 0 daiSi koncepce soc.-psychol. a s-gicke a 0 teorii systemu. Obe discipliny jsou nove, rychle se vyvijeji a meni, ani jejich nazvy nejsou dosud stabilizovane. V medicine je uzivan spiSe termin rodinna terapie, tennin p.m.a r. se uziva, jestlize jde hlavne 0 soc. intervence do deklarovanych narusenych vztahu (ale i v techto pfipadech se bezne setkavame s terminy manzelska terapie Ci rodinna terapie). Teziste p.m.a r. je v doporuceni optimalniho postupu ph reseni problemu vcetne doporuceni psychoterapeutickeho zasahu. lednotlive skoly ci jejich predstavitele maji casto rozporne nazory jak na teor. koncepce, z nichz by se melo vychazet, tak na techniky pouzitelne v praxi. V soucasnosti lze v literature nalezt 15 - 20 nosnych teor. ramcu p.m.a r. a rodinne terapie. Koncem 70. 1. se objevily i "antiteoreticke" koncepce tvrdici, ze zavislost terapeuta ci poradce najakekoliv teoriije skodliva, ze rada teorii, ktere byly uzitecne pro sve tvurce, neni prilis efektivni pro jejich nasledovniky, protoze zakl. roli v intervenci hraji osobnostni promenne terapeuta. Tyto zavery podporuji nektere metodo1. studie efektu jednotlivych forem intervence. V industrializovanych zemich zajem 0 poradensky ci terapeuticky zasah narusta jak ze strany klientu, tak i statu. Ze s-gickeho hlediska je to zajimave i proto, ze jde 0 prenaseni dalSi, donedavna prisne soukrome sfery do vel'. oblasti. V rozvinutych zemich jsou tyto poradenske instituce provozovany nebo alespon dotovany statem. V byvalem Ceskoslovensku se system institucionalizovaneho p.m.a r. zacal rozvijet koncem 60. 1. a v polovine 80. 1. jiz byla takovato poradna v kazdem okrese. Poradny se zabyvaji: 1. problemy jednotlivcu - osamelosti, potizemi s navazovanim a udrienim vztahu, sexual804

porod nimi problemy atp.; 2. problemy parU - pred manzelstvim, v manzelstvi, v obodobi rozvodu i po rozvodu; 3. problemy rodin, tj. manzelskymi problemy ovlivnenymi vztahy k ctetem, rodicum, porozvodovymi problemy tykajicimi se cele rodiny, napi'. dalSich kontaktu s detmi, adaptaci rodiny na vnejsi zatezove situace apod. P.m. a r. provadeji take expertizy pro jine instituce (zejm. soudy a mistni organy pece 0 rodinu a deti) v pi'ipadech nezletilych snoubencu, zadaji 0 nahradni rodinnou peCi, pomahaji v rozvodovych a porozvodovych problemech. Z hlediska formy zasahu je toto poradenstvi rozdelovano na: a) edukativni, soustredujici se na kratkodobejsi pusobeni, vyuzivajici predevsim rUzne formy poradenskych instrukci a kontrolu jejich efektu, vychazejici z apriornich konceptu a charakterizovane mensim ohledem k individ. psycho1. podstate problemu, b) psycho1., spojene s terapii, zamerene na dlouhodobejSi pusobeni s hlubsim vhledem do psycho1. podstaty problemu, respektujici individ. situaci klientu a vychazejici vetsinou z urciteho terapeutickeho smeru nebo skoly. Laiky byva p.m.a r. mylne ztotoznovano s intervenci do narusenych manzelskych vztahu s cHern odvratit hrozici rozvod. Spektrum problemu i cile p.m.a r. jsou podstatne sirsi· a i u rozvodovych situaci jde 0 hledani nejoptimalnejsiho reseni pro vsechny zucastnene a 0 pomoc ph nutnosti adaptovat se na novou zivotni situaci. Studie efektu intervence, kterou provacteji p.m.a r., uvacteji uspesnost podobnou jako pi'i lecbe neur6z (asi 30 % uplna a 20-30 % castecna sanace). A: marriage and family counselling F: services de consultation conjugale et familiale N: Ehe- und Familienberatung I: consulenza matrimoniale e familiare Lit.: Ackerman, N. W.: The Psychodynamics of Family Life. New York 1958; Ard, B. M. - Ard, C. C.: Handbook of Marriage Counselling. Palo Alto 1969; Kratochvil, S.: Manzelska terapie. Praha 1985; Lieberman, R. P. ed.: Handbook of Marital Therapy. New York 1980; Martin, P. A.: A Marital Therapy Mannua!. New York 1978; Satir, V.: Conjoint Family Therapy. Palo Alto 1967. Cas.: Family Process, 1961; Journal of Marriage and Family Therapy, 1974.

Nov, Cap

poradenstvi pracovne profesni - spec. typ -tporadenstvi zamereny na pomoc jednotlivcum ph reseni problemu souvisejicich s -tpraci, zamestnanim a -tprofesi. Za relativne samostatnou soucast p.p.p. je mozne povazovat poradenstvi pro volbu povolani, slouzici vetSinou detem a mladym lidem. Krome pomoci ph vyberu povolani p.p.p. poskytuje rady souvisejici s pripraYOU na povolani, se vstupem do zamestnani a uplatnenim v nem, pracovnim zarazenim, pracovni vykonnosti, problemy se ztratou zamestnani a rekvalifikaci. Zabyva se tedy postavenim a problemy klienta jako -tpracovni sHy,

a to jak zlepsovanim jeho sanci na -ttrhu prace, tak posuzovanim a prip. i vytvarenim souladu mezi jeho osobnosti a naroky urCite pracovni cinnosti, resp. adaptaci na konkretni zamestnani. V celospo1. rovine napomaha p.p.p. optim
Nejpocetnejsi skupinu klientu v soucasne doM ve vetsine zemi tvoH tzv. uchazeci 0 zamestnani, resp. nezamestnani. Zvysena pozornost se venuje klienturn z tzv. problemovych skupin, jejichz pi'islusnici z nejakych duvodu maji pracovni situaci a pracovni uplatneni komplikovanejsi net ostatni (napl'. osoby se zmenenou pracovni schopnosti, osoby v pfedduchodovem veku, zeny s malymi detmi apod.). Institucionalne je dnes p.p.p. chapano obvykle predevsim jako soucast tzv. sluzeb zamestnanosti, ktere organizuje a financuje stat. Na Ut'adech prace (Ci jejich obdobach) jsou vyclenena zv1. oddeleni p.p.p. Krome toho existuji v fade zemi spec. poradny pro volbu povolani, a to zpravidla (ale nejen) ph skolach. Vzhledern k tomu, ze oblast pn\ce uzce souvisi s dalSimi oblastmi Zivota jednotlivce a spolecnosti, spolupracuji vetSinou tyto poradny s jinymi poradenskymi sluzbami: pfedevsim s -tporadenstvim manzelskym a rodinnym, s pedagogicko-psych. poradenstvim, poradenstvim poskytujicim pravni a ekon. rady apod. Samotne p.p.p. rna vyrazne interdisciplinarni charakter a velmi dobfe se v nern profesne uplamuji sociologove. A: career counselling F: consultations professionnelles juridiques N: Arbeitsberatung I: consulenza professionale Lit.: Dickson, W. J.: Employee Counselling. Chicago 1946; Hawkins, L. S. - Prosser, Ch. A. - Wright, 1. c.: Development of Vocational Education. 1951; Myers, G. E.: Principles and Techniques of Vocational Guidance. New York, London 1941; Oakley, C. A. - Macrae, A.: Handbook of Vocational Guidance. 1937; Ve!ehradskY, A. - Ruzicka, 1.: Poradenstvi v Cinnosti vedouciho pracovnika. Praha 1974.

DuP

po rod - konecna faze, resp. vyvrcholeni procesu vzniku noveho jedince, vyjadl'ene lidove jako "pi'ichod na svet". Dove pouzivane ces. synonymum p. je "slehnuti", u zvii'at (savcu) se hovori 0 "vrhu". Z medicinskeho hlediska jde o specif. fyziologicky proces v tele -tmatky, ktery rna i'adu rysu -tnemoci a tradicne je spojen i s rizikern umrti ditete i matky. P. je chapan jako vyzn. zivotni -tudalost, jako charakteristicka -tmezni situace a tei jako meznik -'zivotniho cyklu jedince i rodiny. Soc. vyznam p. a postoj spolecnosti k tomuto jevu se do znacne miry odvijeji od hodnoty ditete a jsou fixovany ve zvykovych, nab. i pravnich systemech jednotlivych spolecnosti, resp. kultur. Uzce souviseji s vyznamem materstvi (adorace "Bozi rodicky" v kl'esfanskern nabozenstvi, ucta k mnohonasobnemu materstvi, resp. soucit, protoze podle bible rna zena "v bolesti rodit deti"). Vyznam teto udalosti vzrusta zejrn. v pronatalitne orientovanych spolecnostech (viz tez -tpolitika natalitni). Schopnost rodit (plodnost) vzdy silne ovlivnovala postaveni zeny ve spolecnosti (neplodne zeny mely nizkou prestiz a mohly byt muzem zapuzeny 805

porota

porod pany jako vel'. spol. udalosti, casto inscenovane jako slavnost. V sekularizovane civilizovane spolecnosti se pozornost prenesla na samotny p., ktery je chapan predevsim ve fyziologicke rovine, stal se predmetem lekarske a soc. pece, byl zbaven atmosfery intimity, vynat z kompetence rodiny. J ednou z diskutovanych otazek 20. st. je problem, zda je p. veci phrozenou, nebo zda je nemoci. Silna tendence chap at jej jako pfirozeny proces vedla k rozvijeni snah zbavovat jej priznakii nemoci medicinskymi, psychol. metodami i vytvafenim vhodne soc. atmosfery (fyzicka i psych. cviceni zmirnujici porodni bolesti, snaha 0 potlaceni "nemocnicniho" charakteru porodnic, pfitomnost otcii ph p. apod.). P. byl zbaven velke zdravotni rizikovosti i zateze soukrome odpovednosti (vcetne dilematickeho rozhodovani otce, zda v kritickych situacich zachovat zivot matky nebo ditete). Nestal se vsak beznou bezproblemoyou samozrejmosti, a to nejen proto, ze moderni metody nejsou uplatnovany diisledne a jako komplexni system vzajemne pusobicich komponent. Ukazalo se, ze pres vsechna opatreni "bezbolestny porod" je jen jednim z mnoha modernich mYtii. Namisto piivodnich zdravotnich rizik, vazanych zvl. na nedostatecnou hygienu, nastoupila nova rizika, odvozovana od zhorsovani zivotniho prostfedi a od stresovych situaci a projevujici se zejm. riistem poctu pfirozenych ....... potratu. Celkova zatez zeny v obdobi tehotenstvi, porodu i sestinedeli zustava stale velmi vysoka, byi s ponekud odlisnymi parametry. Na p. se zeny nedivaji jen jako na radostnou :livotni udalost, ale i jako na pfekazku ve vykonavani rady Cinnosti, na esteticke znehodnoceni, zabranu v sexualnim zivote apod. S procesem .......emancipace se oslabilo vedomi, ze rozeni deti je hlavnim, resp. jedinym pos\anim zeny. Vyskytuji se snahy vyhnout se nepfijemnostem p. bud rezignaci na matefstvi, nebo prenosem zateze p. na jinou zenu. S uzakonenim potratii prestal byt p. osudovou zalditosti. Zaroven se vyskytla fada etickych i pravnich probJemu spojenych s p., napr. urceni rozhrani mezi p. a potratem, lickafky). phznani rodicovstvi ph umelem oplodneni apod. TehoPrakticky ve vsech kulturach spjatych s magii ci nabotenstvi a p. maji stale silny soc. motivacni uCinek, i kdyz se zenstvim neznamena p. zaroven .......socialni aprobaci nomeni soc. normy, ktere je obklopuji. Jsou napf. stimulem veho jedince. Ta je spojena az s ....... iniciacnim obradem, snatku i zamerne pouzivanym nastrojem k dosazeni tohoktery miize byt situovan do riizne doby po narozeni. U neto cile, u zen jsou nekdy prostredkem k vyvazani z prakterych prir. narodu jde 0 znacne dlouhe obdobi, v kterem covniho pomeru (za valky fungovaly jako obrana proti tzv. napr. neni sankcionovano zabiti ditete, protoze toto jeste totalnimu nasazeni) i k ziskani dalsich soc. vYhod. Ve sponeni clenem spolecnosti. V kfesianstvi rna iniciacni funklecnostech naSeho typu hraje p. u mladych lidi i diilditou ci ....... krest, ktery se v zasade rna odehrat kratce po naroulohu pfechodu do skupiny dospelych (vlastne urCite inizeni (do nekolika dnii, prip. pri hrozbe umrti i dfive), prociace). Vyraznym zasahem do zpiisobu zivota je kazdy, toze je povazovan za ocistu od "dedicneho hfichu", bez ale zejm. prvni p. Planovani p., resp. tzv. planovane rodiktere nelze dosahnout spaseni, a take proto, ze nebezpeci covstvi souvisi s ....... populacnim klimatem. Vysledkem p. umrti novorozence byvalo znacne. Vsechny iniciacni obje narozeni jednoho nebo vice deti, ktere je nejvyznamnejsi rady, kfest nevyjimaje, jsou na rozdil od vlastniho p. cha-

apod.), duldita ale byla i dispozice rodit muzske potomky, v patriarchalnim typu spolecnosti nositele rodove linie, dedice spol. postaveni atd. Velkou vahu to melo zejrn. v bohatsich vrstvach, kde se jednalo 0 spojeni s hodnotou prvorozenstvi. Tradicne jsou prvni p. vyznamnejsi udalosti nd dalSi p., pokud se ovsem narodi :live dite, resp. kdyz se uchova nazivu Ueste na zacatku 20. st. byla i ve vyspelych prum. zemich mrtvorozenost, resp. umrti do 3 dnu po p. beznymjevem). Akt p. sam 0 sobe byl vetsinou zale:litosti nevefejnou, odehravajici se v ustrani pouze za ucasti zen, s vyjimkou pripadu, kdy si spolecnost osobovala pravo ver. identifikace ditete (napr. u kralovskych rodu, slo-li 0 naslednika trunu). P. byl au prir. naroduje dodnes ritualizovan podobnym zpusobemjako nemoc (modlitby za rodicku, ZaZehnavani zlych sil, hygienicke ritualy, prenaseni bolesti najiny objekt apod.) a vaze se k nemu nekdy i "tabu krve" (rodici zen a je izolovana, pfip. stejne jako zena menstruujici povazovana za "necistou", protoze krev pfitahuje neciste astralni sily). P. predchazi obdobi tehotenstvi jako ocekavani p. a nasleduje jej obdobi tzv. sestinedeli jako jeho diisledek. P. lze tedy chapat jako urCite vyvrcholeni, kulminacni bod velmi specif. etapy v zivote zeny, charakterizovane nahlou zmenou zpusobu zivota, zdravotni rizikovosti, prip. poskytovanim zvl. ohledii a pece. Je to obdobi zvysene zateze psych. i fyzicke, ktere se civilizovane spolecnosti snazi kompenzovat vetSi soc. ohleduplnosti (napr. v zamestnani, ph poskytovani zdravotnich a jinych sluzeb). Kolem p. se postupne specifikovaly ruzne profese, tradicni je ale profese tzv. porodni baby, ktera byla drive spojena i s leCitelstvim zenskych chorob (viz tez ....... h~citelstvi pfirodni) a byla stejne jako p. obestrena atmosferou tajemstvi, .......intimity. Nositelky teto profese mely vetsinou i znacnou prestiz, pokud sve schopnosti nevyuzivaly i k zakazanemu navozovani potratii, prip. k odstranovani nezadoucich narozenych deti (tzv. ande-

806

....... demografickou udalosti (viz tez ....... porodnost, -treprodukce demograficka, ....... chovani demograficke). A: delivery, childbirth F: accouchement N: Geburt I: parto Lit.: Kapr, 1.: Kniha pro naslavajiei Olee. Praha 1990; Mead, M: Male and Female. Harmondsworth 1964; Mead, M: (1943) Coming of Age in San:o~, ~armondswOlth

1966; viz tei ->demografie. ->kresl, ->obfad ini-

CIacm.

Vod

po rod nos t - rozeni deti chapane jako hromadny jev a vztahovane k urcite ....... populaci. Spolu s ....... umrtnosti je p. nejdulezitejsi slozka ....... demograficke reprodukce. Po stabilizaci umrtnosti souvisejicis ukoncenim ....... demograficke revoluce je populacni vyvoj urciteho uzemniho c~l~u Ci populace ovlivnovan predevsim p., ktera je i indlkatorem soc. rozvoje v sirsim slova smyslu. P. zavisi zejm. na plodivosti neboli fekundite, coz je schopnost muze a zeny rodit deti, Jeji vysledny efekt, vyjactreny poctern narozenych deti, se oznacuje jako plodnost neboli fertilita. Pocet deti, ktery se urCitemu paru narodi, zavisi tedy nejen najeho reprodukcnim chovani (viz .......chovani demograficke), ale i najeho fekundite. Typem demografickeho chovani muze byt planovane rodicovstvi, kdy par nejakym zpusobem reguluje pocet narozenych deti a intervaly mezi jednotlivymi porody (pomoci riiznych antikoncepcnich metod). Pfi analyze p. se narozene deti rozlisuji podle ....... rodinneho stavu rodicii na deti manzelske a nemanzelske; zvl. misto zaujimaji deti narozene do 8 mesicu po svatbe, tj. deti z tzv. pfedmanzelskych koncepci. Narozene deti se deli na zive narozene a mrtve narozene Cpodle mezinar. definice). Narozene deti jsou take sledovany pOdl.e ~oradi a rozlozeni ....... porodu. Plodivost zeny se vztahu]eJen k tzv. reprodukcnimu obdobi, ktere se vymezuje obvykle vekovym rozpetim 15-49 let. Nejjednodussim ukazatelem p. je hruba mira p., ktera udava pocet zive narozenych deti na 1 000 obyv. stredniho stavu sledovane populace (nejcasteji v rocnim vymezeni); hodi se k mezinar. srovnani pouze u populaci s podobnou vekovou strukturou. Tento ukazatel se zpresnuje tim, ze se zive narozene dt\ti vztahnou pouze k osobam ~ reprodukcnim veku, Cimz dostaneme tzv. miry plodnostJ, ktere se definuji vzhledem k legitimite narozenych deli ~eb~.~ poh~~vi r~dicu: obecna mira plodnosti, kteraje nejcaste]1 pouzlvanym ukazatelem p., udava pocet zive narozenych deti na 1 000 zen v reprodukcnim veku v danem r. Index plodnosti udava pocet deti ve veku 0-4 roky k poctu zen ve veku 15 (popr. 20)-44 (popi'. 49) let a pouziva se v oblastech s neuplnou evidenci zive narozenych. Tzv. A. J Coaleovy indexy plodnosti jsou zalozene na principu nepfime standardizace a pouzivaji se v pfipade, ze neexi-

stuji .data 0 poctu narozenych podle veku matky. Miry plodnosh podle veku ziskame tak, ze pocet zive narozenych deti zenam v urCitem veku vztahneme ke stfednimu stavu zen pfislusne vekove sku piny v danem roce; soucet mer plodnosti podle veku vyjadfuje intenzitu plodnosti dane popu~~c~ a uda:,a priimerny pocet zive narozenych deti phpadaJlClCh na ]ednu zenu. Tento ukazatel je zvlaste vyhodny pro mezinar. srovnani. leho hodnota 2,1 zajisiuje p~os~o~ reprod~kci populace bez pocetnich zmen Uen pfi nIzke umrtnostJ). Klesne-li pod tuto hodnotu, pocetni stav populace se dlouhodobe snizuje a naopak, V transverzalnim po~~ti, se ml~vi 0 uhrnne plodnosti, v longitudinalnim (tj. !Yka]lclm se ]edne generace) 0 konecne plodnosti (viz tez -ukazatele demograficke, ....... analyza demograficka). Vynasobime-li soucet mer plodnosti podle veku podilem devcat pfi narozeni, ziskame hrubou miru reprodukce, tj. priimerny pocet zive narozenych devcatjedne zene za neexistence umrtnosti be hem reprodukcniho obdobi. Rada mer plodnosti podle veku a jejich kumulativnich hodnot je zakladem tabulky plodnosti. Obdobne uspofactane redukovane miry manzelske plodnosti, tj. pocty narozenych deti v urCite snatkove kohorte vztaZene k pocatecnimu poctu snatkii (bez ohledu na delku trvani manzelstvi) tvofi tabulku manzelske plodnosti. Tzv. diferencni plodnosti, tj. plodnosti riiznych soc. skupin, se zabyva .......sociologicka demografie. Vyzn. roli ukazatele soc. vyvoje a soc. urovne hraji i ukazatele p. uzemnich, nar. a jinych spolecenstvi. A: fertility, natality F: fecondite, natalite N: Geburtenziffer, Natalitat I: natalial, fecondita Lit.: Hawthorn, G.: The Sociology of Fertility. London 1970; Kucera, M: Reprodukee obyvatelstva CSSR v leteeh 1961-80 pod Ie vysledkiJ scHanf. o.emograjie, 1984, c.l; Kucera, M.: Rozdily v urovni plodnosti (diferencIII plodnost). Demograjie, 1985, c. 2; viz tei ->demografie.

Kal

po rot a - jedna z ....... pravnich instituci, hist. rozsifena zejm. v anglosaske oblasti. Predstavuje skupinu obcanii-Iaiku, jejichz ukolem je odpovedet na zaklade jim pfedlozenych diikazu a faktu na otazku 0 ....... vine ci nevine v trestnich, resp. v obcanskopravnich sporech. Pojem p. se pouzival jiz ve starsi historii, a to pro oznaceni shromaz~eni "dicastu" ve starem Recku, resp. "judices" ve starem Rime Uejich funkce castecne odpovidala funkci ang\. poroty). Pozdeji se p. pravdepodobne objevila v oblasti normanske pravni kultury, nevylucuje se ale ani moznost jejiho vzniku v Anglii pred r. 1066. Tehdy tvofila alternativni princip k ....... boZimu soudu a vyslechu na muCidlech. Vyznam p. rostl po r. 1215, kdy LaterdnskV koncil zrusil v Anglii zminene zpiisoby vedenf procesu, a dale pak v priibehu 14. a 15. st., kdy rozsffeni p. u kralovskych soudii

807

porozumeni postaveni socialni vedlo ke vzniku angl. obecneho (zvykoveho) pnlva. S rozvojem mest se soucasne meni i princip fungovani p. - ~l'e­ stava byt slozena z lidi majicich v.ztah k.ro~hodovane~~ sporu (z titulu sousedstvi, znalostl prostre?I ~td.) ~ st~va se skupinou lidi rozhodujici n~ zakla?e .fakt~ ?redlozeny~~ u soudniho preliceni. S rozvoJem bnt. Impena se. p. ro~SI~ fila do Asie, Afriky a na am. kontinent. V kontm~ntalm Evrope se zacala uzivat po Francouzske revolucl. !.ako symbol lidove vlady byla nejdfive zavedena ~e. Fran~l1 same, v obdobi napoleonskych valek postupne 1 v Nemecku, Belgii, Rakousko-Uhersku, Rusku, Italii, Svyc.~rsk,u, Holandsku a Lucembursku (tyto posledni dYe zeme JI kratce po porazce Napoleona opet zrusily), a to pro pl'elicen~ ve vecech tezkych deliktu a deliktu proti statu .•Od polovmy 19. st. byla p. v Evrope postupne rusena (v Ceskoslovensku v r. 1923, v Nemecku v r. 1924, ve Francii v prubehu nem. okupace za 2. svet. valky). V soucasnosti je p. uzivana pl'edevsim v USA (90 % vsech porotnich pl'eliceni na svete; rizeni pred p. je pr~ vetSinu pfipadu chapano jako ustavni pravo) a :e ~elke Britanii, kde je jeji uziti ovsem o~ezeno na rel~tIv.n~, m~­ ly okruh preliceni. P. mivala vetSmou 12 clenu a JeJI vyrok musel byt jednomyslny, jinak se pl'eliceni m~s:lo opakovat. Postupne l'ada legislativ zacala pro urcite druhy procesu pfipoustet mensi pocet clenu p. (~et~in~u.6, re~p. 8) a nahrazeni jednomyslneho rozhodovam vet~~novym (obvykle se pfipousti pomer 10:2, resp. 2:3). V ~npa~ech trestniho prava rozhoduje (vetSinou) p. pouze,o vme CI n~­ vine (rozhodnuti 0 nevine je v anglo-am. pravu na roz~I~ od evrop. kontinentalniho prava definitivni), zatimco VY~I trestu urcuje soudce; v obCanskopnlvnich s~rech rozhoduJ~ p. jak 0 rozsahu poskozeni, tak i 0 nahradach: Rozd~l~m pravomoci mezi p. a soudce se fidi l'adou pravidel zaJI,stujicich, aby rizeni probihalo pod kontrolou soudce: Vybe~ clenu p. byl zpocatku v urCite mire vazan na maJet~ove pomery ana znalosti a schopnosti poti'ebne pro praci. v. p. Pozdeji se prosadila idea, aby vyber reprezen~o~a~ neJru~­ nejsi skupiny obyv. P. je sestavovana pro kazdy Jed.~oth­ vy pftpad zvlasf - zalovami i zalujici strana navrhu~~ cleny p., jejich bezuhonnost je provei'ena soude~ a v p~pa~e souhlasu obou stran se stavaji cleny p. VetSma legislatIv pfitom vyjima nektere skupiny obyv., nejcasteji p~licisty, pravniky, lekai'e, v nekterych pi'ip~~ech zeny z prace v p. Porotni system ma sve pi'ednOStii nedos~~ky. Jeho.?~­ hajci zdfuaznuji zejm. fakt skup. rozh~do~~m,.om~z~JIcI­ ho chyby a pi'edpojatosti vyplyvajici ~ I~?1Vld. J:dnam, rutinnich postupu, uplaceni apod. a vytvareJI~iho p~edpoklady pro flexibilni interpretaci rigidnich pr~vI.del zakon.a. Od~ purci p. argumentuji rozhodovanim laiku bez zkus:nos~I a znalosti z oblasti prava, podlehanim poroty tlaku ver. mI-

neni a obecnym predsudkum, tendenci k volne i~te~:~t~­ ci litery zakona a nakladnosti porotniho ft~~n~. EXIStuJ: 1 JIne, od anglo-am. tradice vice Ci mene odhsne formy.ucasti laiku na soudnim pl'eliceni, a to jiz od dob stareho Recka a Rima. Dnes mivaji podobu smiSenych tribunalu, v nichz spolecne zasedaji v rUznych proporcich pr?fesionalni a ~aIC­ ti soudci (budto ve vecech sporu trestmch, ne~o ~~.ca~­ skopnlvnich, nekdy v obou techto pftpadech), eXIstuJII pn~ pady vylucne laickych soudu (E~glis~ mag,istrates). Roh a postavenim p. se zabyva -tsocl~logle pr~;~. V pi'enesenem smyslu se termm ~ouzI~a ~ro oznaceni skupiny lidi urcenych k rozhodovani 0 poradl a k udelovani cen ph soutezich a vystavach. A: jury F: jury N: Schwurgericht I: giuria

P:

Lit.: Cornish, W. R.: The Jury. 1968; Dawson, 1. P.: A History of~ay Jud: ges. 1960; Devlin, L.: Trial by Jury. 1956, 1966; Kalver, H. - Zelsel, H .. The American Jury. 1966. Lis

po r 0 z u men i viz existencialismus, fenomeno.logie, hermeneutika, humanita, interpretace, psycholo~e, r~­ cionalismus, sociologie humanisticka, sociologle chapajici porucha viz invalidita po rucha d usevni viz psychopatologie poselstvi viz mytus po sib iii s m u s viz prostredi geograficke posilovani zd ra vi viz zdravi poslanec viz parlament po s I u c hac viz publikum, sociologie hudby po s Ius nos t - podl'izeni se --tautorite, vyk~navani je~ jich pi'ikazu, pokynu, doddovani moralnich za~~d, kt~~e postulovala, bez ohledu na vlastni nazo:, resp. 1 Id~ntIfI­ kace s vnucovanym nazorem. Posledm aspekt p. ~e ale sporny, protoze po pIne identifikaci, s~ n~tlak~v~ sIt~ace meni v projev vlastni YUle a p. pi'estava ~yt :~Iman~ Jako omezovani osobni svobody. Toto lze chapat 1 Jako cll manipulativniho jednani. Max. vy~tupno~ani ~. ~ede z toh~­ to hlediska ke ztrate smyslu pOJmu p., Jehoz zaklad.spoc.Iva v interakci, -tovlivnovani, v podfizeni cizi v~h. P',Je problematickou spo!.-morruni hodnotou, zpochybn?v~nym -tmoralnim imperativem. Na jedne strane bram soc. -tchaosu, na druhC strane limituje individ. aktivitu. Vsechna nabozenstvi vysoce vyzvedaji hodnotu p., resp. ~oko­ ry, zaroven ale predpokladaji akt lidske VZPOu? ~~Otl ~o­ zim pi'ikazum. Podle ki'esianskeho mytu zacm~Jl.~eJ~ny lidstva projevem neposlusnosti spachanim tzv. dedlcneho

hrichu. Vsechny monUni i pravni kodexy v ki'estanske cirkvi pocinaje -tdekalogem jsou kriterii p. Nadpi'irozeny puvod moralnich pfikazu a jejich obecny smysl zvysuje pravdepodobnost podfizeni, tedy p. Idealem vzdy byla dobrovolna p., ale zaroveii byly bohate rozvinuty nlistroje k vynuceni p., od domlouvani pi'es vyhruzky at po tresty. Vel'. trest ma slouzit nejen k posileni p. trestaneho, ale i jako odstrasujici -tvzor chovani. Z hlediska s-gickeho je p. v pozitivnim smyslu kategorii -tsocializace, zejm. detL V teto souvislosti je p. chapana jednak jako ochrana pi'ed nepredlozenymi ciny pramenicimi z nezkusenosti, jednak jako nastroj -tvychovy, jehoz pomoci se prekonava nechuf k ucenf, k praci. P. moralnim pl'ikazum, zakonum je zaroven ochranou spolecnosti, jejiho fungovanL Negativni pusobeni p., odvracena tvar teto kategorie, spoCiva v tom, ze umoznuje i svevolnou osobni manipulaci, ze je nezbytnou podminkou, doplnujfcim protip6lem autoritarskeho chovani v po lit. poloze totalitnich rezimu. Nebezpeci teto kategorie, ktera byva chapana jako ctnost, je v tom, ze nad obecnymi -tmoralnimi normami muze zvlti5zit sila -tautoritarske osobnosti. Z hlediska psycho!. je p. motivovana -tstrachem, ktery ale muze mit neurcitou podobu a nemusi byt podi'izujici se osobou ani registrovan. Pfi urcitem psych. naladeni osobnosti a za urCitych vnejsich podminek jevi se p. jako spontanni projev spojeny s pocitem slasti. Souvisi s tim otazka, proc se napi'. tisice prislusniku totalitamich refimu podilelo na vrazdach milionu lidi, pIn ice rozkazy svych nadrfzenych. S. Milgram provedl v laboratomich podminkach na univerzite v Yale v r. 1963 experimentalni vyzkum na muzich ve veku 20-50 let, ve kterem ovei'oval hypotezu, ze p. muze byt hluboce zakorenenou behavioralni tendenci, vsemocnym impulsem nabyvajicim vrchu nad vstipenymi moralnimi zasadami Ci laskou k bliznimu. Pokusne osoby mely za ukol pomoci "trestu", kterymi byly elektricke Udery, kontrolovat ucebni vykon jine osoby v pfitomnosti experta. Bylo to ovsem inscenovano, ucici se osoba ve skutecnosti zadne soky nedostavala, ale predstirala bolestive reakce, protestovala, zadala 0 pi'eruseni pokusu, pi'i uziti 120 voltu kricela, ze ji to boli, po 150 voltech pl'edstirala srdecni slabost atd. Pfedtim dotazovana skupina psychiatru soudila, ze max. intenzity soku pouzije jen 1 % pokusnych osob a laicke dotazovane osoby soudily, ze asi 90 % pokusnych osob neprekroCi davku 150 voltu. V prubehu pokusu vyzyval experimentator "naivni" pokusnou osobu, aby udilela ucki se osobe za jeji neuspechy stale silnejsi elektroSoky. Pokusna osoba, ktera splnila vsechny pozadavky experimentatora, byla oznacena jako "poslusna". Vysledky experimentu pl'ekroCily dalekosahle oCekavani.

Plnych 62,5 % pokusnych osob uposlechlo experimentatora a pouZilo k udeleni elektrosoku max. intenzitu 450 voltli. Prumema hodnota sily elektrosoku u vsech pokusnych osob obnasi 367,5 voltu. Komentator techto experimentu U. Gunther poznamenava, ze p. se zvetsuje, kdyz ma jedinec vedomi, ze je jen casti vetSi masinerie, a proto nenese -todpovednost. "Poslusnf" vykazali ve srovnani s "neposlusnymi" nektere rozdily v profilu osobnosti: meIi signifikantne vyssi hodnoty na skale autoritarstvi, byli mene vzdeJani, casteji vykonavali tech. povolani a byIi mJadsL Rozdily mezi muzi a zenarni nebyly pozorovany. P. je zde interpretovana pfedevsim jako podlehani autorite, resp. jako pi'enos odpovednosti na autoritu (byla pozorovana navenek vyrovnana a sebevedoma pokusna osoba, ktera projevovala silny vniti'ni odpor k prikazum experimentatora, vyjadfovany slovy ,,Boze, ai uz to vsechno skonci!", ktera se nicmene projevila jako "poslusna at do konce"). Proti Milgramovym experimentum byly vzneseny namitky tykajicf se jejich validity a eticke legitimity. Pokusy nicmene svedci 0 tom, ze za urcitych okolnosti se p. muze jevit jako extremne negativni vlastnost. V beznych podminkach mezilidskych vztahii v atmosfei'e demokr. spolecnosti je ale takovy projev p. vyjimecnym excesem projevujicim se individ. nebo v malych skupinach. Drasticke vymahani p. je omezeno zakony a extrernni projevy p. snizuji -tprestiz, resp. osobni -tdustojnost. Urcita mira neposlusnostije spojena s imagem samostatneho, nezavisleho a aktivniho jedince. Pi'enesene to plati i 0 tzv. -'obeanske neposlusnosti, jejiz akce mohou v ocich verejnosti nest rysy -tlegitimity. A: obedience F: obeissance N: Gehorsamkeit I: ubbidienza Lit.: Milgram, S.: Obedience to Authority: An Experimental View. New York 1974.

Nak

p 0 S P 0 Ii t 0 s t viz Gemeinschaft a Gesellschaft, komunita, pratelstvi, situace mezni, solidarita, spolecenstvi tradicni, spolek postaveni pracovni viz pozice pracovni posta veni socialni - tez postaveni spoleeenskenepi'esne ohraniceny pojem pouzivany v ces. prosti'edi bud ve smyslu mista, polohy jedince ve struktui'e urCite skupiny Ci organizace, kdy se pouziva i zastupny tennin socialni pozice (ci spoleeenska pozice), nekdy i pro soc. -troIi, nebo (casteji) k vyjadi'eni souhmu, prolnuti vsech pozici, ktere jedinec zaujima ve vsech skupinach, jakesi jeho vysledne pozice, a pak se p.s. prekryva s pojmem --tstatus, event. zahrnuje i -tprestiz. Vsechny zminene pojmy se i v cizojazycne literature obsahove silne prolinaji a byva-

808

809

postaveni spolecenske postmodernismus ji pouzivany k vyjadreni tehoz. Od role byv~ u.zsi pOjyeti p.s., resp. soc. pozice, odlisovano nekdy tim, ze j,e vztaz:no pouze k hierarchizovanym strukturam (hovonme napr. o profesni roli, ale 0 pozici vedouciho). Napr. A. R. Radcliffe-Brown pouzival pojem pozice spiSe u hlerarchlZovanych organizaenich struktur, ale pi'ip~usti prolinan! obo~ pojmu i na teto urovni (reditel skoly je poziCe a zaroven role apod.). Pojem socialni pozice ale preferovall ve strukture pffbuzenskych vztahu (oznaeeni otec, mat~a, ~yn, d:era vyjadruji podle neho pozice, zatimco oznacem manzel a manzelka vyjadfuji spiS role). V sirsim pojeti se vysk~­ tuje chapani p.s. jako pojmu skladajiciho se ze d,v~u d~­ menzi, z nichz jedna, spjata s ocekavanim, Odpovlda rob, druha, vyjadfujid prava a pravomoci, odpovida spiSe statusu. Podobne je vsak nekdy charakterizovan samotny status (napr. R. Lintonem). V zajmu odliseni zminenych pojmu lze ~ejich obsah~~~u navaznost vyjadfit takto: zatimco soc. pozlce. (p.s. ': uzs~m smyslu) situuje soc. subjekt (jedince, pfip. 1 skupmu, mstituci) v jednom soc. prostoru v relaci kjinym subjektum stejneho fadu nachazejicim se v temz p,ro~t~ru:y~ole vyjadfuje ocekavani, ktera se k tomu~o ~mls~em va~l; st~tus je pak spojen pfedevsfm s vysled~yml mo~nost~ a pravy subjektu, vyplyvajicimi ze vsech jeho P0zlC V~y vse~h ~o~. prostorech a z plneni vsech jeho rolf, a ~~e~~lz vyjadru~e soc. ocenenf, zhodnoceni statusu; p.s. v SlrSlm smyslu je vysledek celeho uvedeneho procesu, je to zhodnoce~? status. Protoze mira pfiznane prestize zavisi na pOStOjl soc. okolf, resp. verejnosti, a tento postoj mu~e b?t ?vli~ne~ nahodnymi labellingy, situaenimi promennyml (vcetne napf. afer) a masovymi afekty (napf. projevy ~~sove p~ed= pojatosti), muze se p.s. v tomto pojeti odch~ht pomeme vyrazne od proste sumy pozici a rolf (podobn~ jako se ': tr~­ dicnich spoleenostech odchylovala kategone osobm dustojnosti od majetkoveho a mocens~eho ~o:.taven~. Pro~ menlivost p.s. souvisi s mirou otevrenostl Cl uzav~enostl mobilitniho prostoru. V obdobi vyrazne soc. zmeny se rychle a silne meni p.s., nove nabyte p.s. vsak nemus~ ~i~ dlouhe trvani. S vyssimi p.s. byva spojena potenClalm i realna ekon., polit., spo!. moc, projevujid se i v ovlivnovani p.s. jinych lidL P.s. se vetsinou obrazi ve zpusobu chovani, konverzace, oblekani, v pi'ijeti urcitych konvend, resp. v celem zivotnim stylu, i kdyz existuj!.~~oby s te~­ ko identifikovatelnym p.s. podle techto vnejslch znaku. Tento druh "socialni anonymity" rna ale vetsinou rysy docasnosti a navic nezI'etelnost identifikacnich znaku p.s. muze svym zpusobem pfispet k vnejsimu h~dno~eni p~s. podobne jako pfilis okazala d~monystr~ce nekt::?,ch, vetsinou dobove typickych rysu ufCltych (vysslch) ~.~. Empir. Ize k p.s. pfistupovat jako k strukturalni Ci stratlfi-

kaeni promenne, ktera rna skladebny charakter. Bezne do ni byvaji zahmuty: typ a prestiz vykonavane profes?, dosazeny stupen pracovni a spo!. kariery a jeho obecne oce~ novani, pfijmy a majetkove pomery, event. ohodnocem jejich puvodu, zdroju, uMlene vet. pocty. dusle~k~ ska~= dalizace apod. Dosazeny stupen vzdelani je c~apan SplS jako pfedpoklad k ziskani urciteho p.s., podob~e Jakoy~oc. puvod, i kdyz vyrazna, viditelna vzdelanost ne~dy pnmo spoluvytvari prestiz i p.s. a v urCitych spo!. vrstvach to ~la­ ti i 0 puvodu (zejrn. v aristoktratickych nebo kastovm~h spolecnostech). V kazdem pfi~~depo zis~a~i p.s:..hraje znaenou roli vlastnictvi ~soclalmho kapltalu 1 kulturniho kapihilu. A: social position F: position sociale N: Sozialstellung 1: posizione sociale Lit.: viz -->role, -->status.

Vod po S t a v e n i s pol ece n s k e viz postaveni socialni postfemin ism us viz feminismus pos tm a terialism us - (z l~t. po~~ ~ pozdeji: materia =latka, hmota) - termin puvodne pOUZlty am. pohtologem Ronaldem F. lnglehartem k oznacenf syndromu hodn~­ tovych preferencf v soucasnych v~spelYc.~ z~p. ,sp~lec: nostech vstupujidch do jejich postmdustnalm vyvojove faze. lnglehart vysel z pozorovaneho faktu, ze genera.ce narozene v zap. demokraciich po 2. svet. valce byly SOClalizovany v prostfedi zvysujici se prosperity,. kd~ ~ v~ srovnani s generacemi pfedvaleenymi - uspokojovam z~~l. fyziologickych a materialnich potfeb se stalo sam~:re!mou skuteenosti. V souladu sA. H. Maslowovou teorn hl~~ar~ chie potfeb aD. Bellovou predikci,. ze. v. postindustnalm spoleenosti, kdy materialni potfeby mdlvl~u~ bud~u na?~­ iiovany na vyssi nez zak!. urovni, budou hde mOCl obratlt svou pozomost na zlepseni kvality zivota:,vyysloVl: lngl~­ hart na poeatku 70. let hypotezu, ze mladsl vekove S~UPl­ ny budou preferovat hodn~t: vyssiho fad.u ~ po~pobt~st, seberealizaci, ..... kvalitu Zlvota v kvahtmm Zlvotmm prostfedi, tedy hodnoty postmateri~listi~ke: zatirr:co starsi vekove sku piny , narozene v dobe meZl valkaml, budou Ipet na materialnich hodnotach - materi,alnim do:ta~ku: ekon. prosperite a stabilite. Opakovana. ~m'plr. setr~m v I. 1970-1988 na populacich Velke Bntame, Fr.anc~e, SRN, Italie, Belgie a Holandska pfinesla prostfedm~tvlm tzv.lnglehartovy postmaterialisticke skelly impoza~tm masu empir. dat, jejichz synchronni i diachronni a~al~z~yp~.~~ pofila tusene: mladsi kohorty jsou postm~t~n~hstlctejSl net kohorty starsi, celkovy podil postmatenahstu se v u~e­ denych populacich za ceJe obdobi zvysil a postmatena!.

orientace je vice nalezana v tech zemich, ktere dlouhodobe ekon. prosperuji. P. jako vyraz ..... tiche revoluce byl explorovan mnoha dalSimi vyzkumnfky v Evrope i USA. Nove a nove studie empir. potvrzuji existenci postmaterialistickych skupin, ktere indikuji mohutny proces ..... kulturni zmeny, jez prave probiha ve vysoce rozvinutych zemich a jejimz obsahemje zasadni promena percepce individua a smyslu lidske existence. Lidske chovani, fika lnglehart, je stale podstatneji ovliviiovano ne ekon., nybri kult. faktory. Empir. evidence jasne ukazuje, ze spoleenosti s relativne vysok}'m podilem postmaterialistu maji VYzn. nizsi mITu ekon. rustu (neboi ta pfestala byt hodnotou), kladou mensi duraz na tradieni nab. normy, zduraznuji kult. (a ne ekon.) definovanou ..... prestii. Podle lngleharta je materialisticko-postmaterialisticka dimenze ustfedni osou polarizace zap. populad reflektujid kontrast dvou fundamentalne odIisnych ..... svetovych nazoru. Kult. zmena, jejiz soueasti p. je, orientuje trajektorie postindustrialistickeho statu k dlum, ktere pohrdaji ekon. rustem jakozto dominantnfm cHern spol. existence a snizuji vyznam ekon. kriterif jako implicitniho standardu racionalniho chovani. (Viz tez ..... orientace hodnotova, ..... vyzkum hodnot.) A: postmaterialism F: post-materialisme N: Postmaterialismus I: postmaterialismo Lit.: Calista, D. J.: Postmaterialism and Value Convergence. Comparative Political Studies, 1984, c. 4; Cotgrove, S. - Duff, A.: Environmentalism, Values and Social Change. British Journal of Sociology, 1981, c. I; De Graaf, N. D. - De Graaf, P. M.: Family Background, Postmaterialism and Life Style. Netherlands Journal of Sociology, 1988, c. I; /nglehart, R.: The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles among Western Publics. Princeton 1977; /nglehart, R.: Culture Shift. In: Advanced Industrial Society. Princenton 1990; Laterty, W. M. - Knutsen, 0.: PostmateIialism in a Social Democratic State. Comparative Political Studies, 1985, c. 4; Rabuiric, L: Ticha revoluce neboli od materialismu k postmaterialismu v zapadnich spolecnostech. Sociologickv casopis, 1990, C. 6.

Rab po S t mod ern a viz postmodernismus, spolecnost postmoderni postmodern ism us - (z lat post = po) - tez postmoderna - nejednoznaene a kontroverzne chapany pojem, ktery se vztahuje k ..... zpusobu zivota a ..... zivotnimu stylu, k "zivotni nalade" a "zivotni praxi"; pod Ie F. Koniga ke "stavu pocitu a ducha", ktery Spociva pfedevsfm na pluralite, heterogennosti a diskontinuite jako zakl. orientacni smernici, a zaroven oznaeuje pestrou mnozinu netradicnich kult. aktivit a vytvorU. S p" resp. s postmodemoujsou spojovany pfislusne reflexe fil., teologicke, eticke a s-gicke. Konjunktura techto pojmu je patma od poeatku 80. 1. 20. st. Samy 0 sobe maji znacny vyznam soc.-symptomaticky a diagnostickY. 1sou plodem a projevem sporu 0 po-

vaze ~modernismu (moderny) a souvisi s erou "konce ideologii". Problem, 0 nemz se diskutuje, byva nekdy formulovan takto: 2ivotni svet ( ..... Lebenswelt), nebo ved.tech. svet? Vzestup nebo konec novoveku? Modema nebo p.? Obecnym konstatovanim krize osvicenskeho obrazu sveta, ..... dekonstrukci naroku diskurzivniho rozumu a kritikou vedotechniky a technologie jako "metafyziky jademeho veku" byla zavrsena identifikace udajne pfezilosti moderny a nastolen problem vymezeni, tematizace a prezentace p. V krajnkh pojetich vystupuje p. jako pojmenovani noveho epochalniho ..... paradigmatu ve smyslu zasadni distance od moderny anebo jako novy dynamicky jev uvnitf modemy, resp. jeji soudoba varianta (tzv. postmoderni moderna). Do sporu "moderna versus postmoderna" zasahli vyzn. zpusobem Jurgen Habermas, Jacques Derrida, Leslie A. Fiedler, Umberto Eco, Michel

P. Foucault, Jean Franfois Lyotard, Charles Jencks, Peter Koslowski, Armin Baumgartner, Harvey Cox, Hans Kung aj. Tato problematika se stala osou nekolika vyzn. fil. for (sympozia na univerzitach v Tiibingenu a Bochumi v r. 1983, konference sdruzeni Nova spes v Rime v r. 1986, 13. Humanistick.Ych rozhovoru v Salcburku v r. 1987 apod.).

Duvody pro smysluplnost pojmu p. jsou cerpany ze sfery architektury, vytvameho umeni, filmu, fotografie, ruznych forem hudebniho a vizualniho pop-artu, beletrie, estetiky a liter. vedy (napf. koncepce umel. pravdy jako oxymora, polyfonienost romanove tvorby apod.), ale take kvantove fyziky (princip neurcitosti), biologie, psychologie a parapsychologie, kriticky pojatych dejin osvicenstvi, racionalismu a scientismu, historie mytu a posvatna v jeho kfestanskych i orientalnich podobach, restauracnfho mysleni i konstituujicich se "novych teologii" apod. P. nechce byt ztotoznovan s pouhou reakd na jednostrannosti a peripetie modemi, pfevazne severoatlanticke (euroam.) postindustrialni civilizace, vystupuje spiSe jako dalekosahly pokus 0 pfekonani jejich vychodiskovych tezi a smerodatnych koncepcf. I kdyz nezfidka vyvolava dojem pomijive modni vlny, v mnoha vykladech znamena zaeatek bezprecedentnf epochalni zmeny. Terminu p. poprve poufil v adjektivni fonne r. 1917 R. Pannwitz (Die Krisis der europiiischen Kultur) pfi hodnoceni fil. dedictvf F. Nietzscheho, nezavisle na nem r. 1934 F. de Oniz v ramci klasifikace liter. epoch. K vlastnimu obsahovemu vymezeni p. vyzn. pfispel L. A. Fiedler v uvahach 0 novych jevech v liter. tvorbe 60. 1. (The Case for Post-Modernismus, 1967). V byvalem Ceskoslovensku se tendence p. zaealy prosazovat koncem 60. 1. zejm. v easopisech Setit)' a Tvaf (zfejme poprve se ale pojem p. objevil v revui Orientace, kde byla v r. 1969 publikovana freiburska pfednaska L. A.

810 811

postoj inovacni

postoj

Fiedlera). 0 preneseni debat na tema modernismus a p. z USA do Evropy se zaslouzilo zejm. pojedm'ini Ch. lenckse, venovane jazyku moderni architektury (r. 1977). Z hlediska filozofie dejin a s-gicke teorie si zasluhuje pozornost uvaha brit. historika A. J. Toynbeeho 0 prechodu novoveku (modern times) do epochy p. (Study of History, 1954). Jestlize koncepcim moderny jsou pfipisovany vize neomezeneho soc. pokroku a odtud plynouci zamereni na podrobovani a zuzitkovani prirody a jejiho bohatstvi, pak postmoderni paradigma je v tomto ohledu spojovano s probuzenym vedomim ekologickych dusledku druhe vety termodynamicke, tj. se zjistenim "socialnich hranic rUstu" (E. Hirsch: Social Limits to Growth, 1976), pfip. s celkoyou gloMlni krizovou situaci lids tva. Spolecnym jmenovatelem p. jako mnohodimenzionalni, vnitfne rozrUznene, nesourode a pluriformni reakce na ekologicky a existencialni deficit moderny je odmitavy vztah k logocentrismu, jednostranne racionalisticke projekci sveta a koncepcim vylucnosti subjektu, svobode jako pouhe "emancipaci", jakekoliv uniformite mysleni a totalitarismum vseho druhu. Postmoderni Clovek si uvMomuje mnohoznacnost, neurCitost, nahodilost a tim do jiste miry i absurdnost sveta: odtud vyrazna inklinace k transcendenci, duchovnu. P. se brani fragmentarnosti racionalistickY ch svet. nazoni, tendencim k omezovani svobody individua a jeho manipulativnosti. Misto dobyvatelskeho vztahu k pi'irode jsou v p. patrne snahy 0 upi'ednostnovani ekologickych ci ekumenickych zi'etelu (v nab. i sekularnim smyslu). V oblasti kultury odmita p., resp. postmoderni kultura hierarchizaci umeni a tvorbu podle klasickych pravidel nahrazuje potencemi uvolnene fantazie. Proti modernistickemu axi6mu "funkce urcuje formu" stoji postmoderni axi6m "idea urcuje formu" (P. Koslowski). Postmoderni zivotni postoje a tvurc! stanoviska charakterizuje prostup krajnosti, hybridizace a paradox, misto "velkych vypravenek" ci "nadpi'ibehU" (1. F. Lyotard) osvicenske provenience jsou jeji domenou jazykove hry, reflexe schizoidnich "ja-struktur", miseni ~posvat­ Dt!ho a profanniho, minuleho a budouciho, komickeho a tragickeho, kultu primitivismu a esteticke rafinovanosti, zaliba v ~mYtech a ~archetypech, neurcitost hranic semantickeho pole (v tomto ohledu je pfiznacna i casta frekvence vyrazu "nejakym zpusobem" v Mznyeh vypovedieh), happening v divadelnim i polit. provedeni apod. Jestlize se modema zhledla v rUznych variantach "vMeckeho" svet. nazoru, pak postmoderni svet. mizor je spiSe "umeleckY". Nejen v architektui'e, ale i v humanitnich vedach se p. projevuje mimo jine kritikou funkcionalismu. V s-gieke poloze jsou nastolovana takova temata, jako postmoderni rodina, postmoderni mentalita mlade genera-

812

ce, postmoderni umeni apod. P. je antirozumarsky, ale nemusi byt nutne iracionalisticky, muze vystupovat v sekularnim i nab. havu, aniz se nechava svazovat doktrinami a dogmaty. Je negaci moderny, ale neni jejim poprenim a limine. V rovine eticke muze byt jakymsi hybridem spiritualistickeho "byt" a konzumentarniho "mit". V nekterych interpretacnich pojetieh spociva teZiSte pfitomnosti p. v jeho zamereni na budoucnost. Fronty p. jsou znacne nevyhranene a neurcite, probihaji "ki'izem krazem". P. predstavuje otevfene pole konkurujicich si smerU a sil a nelze jej vtesnat do strohych klasifikacnieh schemat. Ramcove je nekdy clenen na tyto hlavni formy ci typy: 1. p. jako totalni Ci vyberovy antimodemismus; 2. p. jako pluralismus a anarchismus ume!. stylu a myslenkovych orientaci; 3. p. jako transavantgarda; 4. p. jako postmodemi klasicismus v architektui'e a postmoderni esencialismus ve filozofii. Pojem p. rna nepochybne sve kult. opodstatneni, sporne zustavaji nektere interpretace jeho hist. naroku. Pi'edstavuje pozoruhodny impuls a zi'ejme tez konstitutivni prvek v slozitem procesu pfechodu dnesni spolecnosti smerem ke gloMlni lidske civilizaci. Lze jej pfijimat tak, ze sice pro reseni mnohostrannych, vzajemne provazanych globalnich hrozeb, v niehz lze stopovat i negativni roli uzce utilitarne pojate vM. racionality (moderny), zustava zfejme i nadale nezbytnosti vM. fundovany rozum; vedeckost by vsak mela byt uplamovana dusledne ekologicky a soc. ve shode s moudrosti a pravidly mravnosti. A: postmodernism F: postmodernisme N: Postmodernismus I: postmodernismo Lit.: Bauman. Z.: Dvahy 0 postmoderni dobe. Praha 1995; Hublk, S.: K postmodemismu obratem k jazyku. Boskovice 1994; Habermas, J.: Der philosophische Diskurs der Moderne. Frankfurt a.M. 1985; Jencks, ~h.: Die Sprache der postmodemen Architektur. Stuttgart 1978; Koslowski. P. _ Spaemann. R. - Uiw. R.: Moderne oder Postmodeme? Zur Sign~tur des gegenwartigen Zeitalters. Weinheim 1986; Kiing. H.: Svetory etos. Zhn 1992; Lash. S.: Sociology of Postmodernism. London 1991; Lyotard, J. F.: La condition postmoderne. Rapport sur Ie savoir. Paris 1979; Lyotard, J. F.: (1979,1986) 0 postmodemismu. Praha 1993; Marty, M.: Paradlgma im Obergang von der Moderne zur Postmoderne. In: Theologie-wohin? Ziirich, Kiiln. Giitersloh 1984; Neubauer. Z: Pnmluvce postmodemy. Praha 1994; PatoCka. J.: Pece 0 dusi. Praha 1988 (samizdat); Ritter, J. - Griinder. K.: Historisches Wiirterbuch der Philosophie, sv. 7. Basel 1989; Welsch, W: (1987) Na!ie postmoderni moderna. Praha 1994: Zimmerli, Ch.: Technologisches Zeita1ter oder Postmodeme? Miinchen 1988. Kar

P ostoj - relativne ustaleny sklon jedince chovat se v urcite situaci urCirym zpusobem, pfip. reagovat pozitivne nebo negativne na podnety s takovou situaci spjate. P. vyjadruje souvislost psych. stavu a vnejsich objektu Ci ti'id objekti'l orientace. Poznani podminek utvareni, trvani a zmeny p. je pi'edpokladem vykladu individ. jednani. Z jeho pozorovatelnych znaku je p. odvozovan. P. je vysledkem psych. organizace pfedchozi zkusenosti, s niz jedinec pi'i-

stupuje ke kaMe nasledujici obdobne situaci. Trva tim, ze dosavadni zkusenostje pfenasena na nove situace, a meni se s novou zkusenosti, ziskanou ve zmenene situaci. V s-gii zduraznili vyznam p. a jeho vztah k soc. ~hodnot:irn W. I. Thomas a F. W. Znaniecki (1927). Krome jejich, v s-gii pfevladajiciho pojeti p. jako individ. protip61u objektivni hodnoty existuje i pojeti, podle nehoz p. hodnotu spoluvytvari. V psychologii je p. spojovan s ~rnotivaci, s jejim dynamickym ~ovlivnovanirn reakce na objekty ci udalosti (G. w. Allport, 1935). Durazje kladen na vnitfni propojenost motivacnich, emocionalnieh, perceptualnieh a kognitivnieh procesu spjatych s prostredim, v nernz se jedinec nachazi. Z metodol. hlediska je p. hypoteticky konstrukt, vyjadfujici pravdepodobnost a pravidelnost vyskytu urCiteho ~chovani. Lze rozlisovat zjevnou a skrytou, uvMomovanou nebo neuvMomovanou slozku p. Skryta slozka zahmuje kognitivni, afektivni a hodnotici rozmer p. Pfedmetem hodnoceni je nejcasteji spol. stranka vztahu subjektu a objektu nebo soc. vyznam Ci kolekt. uznavany smysl objektu. P. se utvai'i v pruMhu Cinnosti smefujieich k uspokojeni ~potreb. Je psych. zprosti'edkovanim tendence k vyhledavani urcitych podnetu nebo k vyhyMni se urCitym situacim, spjate s pi'islusnou potfebou. Je reziduem opakovanych odpovedi na podnety stejneho typu a jejich psych. integrace, reaktivaci dfivejsieh rozhodnuti jedince a predispozici k dalSi aktivaci urCityeh motivti. Od motivu bezprostfedne usmernujicich jednani se p. lisi vyssi mirou trvalosti a obecnosti. Motivy se v Mznem pojeti vyskytuji a tedy existuji pouze tehdy, kdyz aktua1ne vyvolavaji urcite chovani, zatimco p. pi'etrvava i v obdobi neCinnosti. Dilci rUznorode a pi'echodne motivy mohou pusobit soucasne v ramci jednoho zakl. p. P. ale muze byt chapan take jako sekundarni motiv. Nevyjadi'uje konkretni program cinnosti nebo formu chovani. Zamei'enost a vyberovost na nem zalozena muze prerUstat v ~intencionalitu, kterou postihuje pojeti p. jako soc. orientace ci ~ustanovky, rozpracovane v SOY. psychologii. Pozitivni p. se projevuje ~zajmem (v psychol. smyslu). Zatimco potfebaje v podoM p. orientovana na pi'edmet uspokojeni, zajemje orientovan pi'edevsim na soc. vztahy ci instituce urcujici rozdelovani takovych pi'edmetu. Psych. mobilizuje osobnost k uspokojeni potreby a muie byt chapan jako poti'eba, ktera prosla stadiem motivace a nasla svuj vyraz v p. Vzajemne vztahy mezi p., poti'ebou a zajmem jsou ruznyrni autory definovany zcela rozdilne. Obecne pfijata koncepce souvislosti mezi p., motivacni strukturou osobnosti a jeji ~hodnotovou orientad neexistuje. Verbalizaci p. je nazor, ~mineni. Souclisti p. je presvedceni, zalozene na kognitivnim vztahu jedince k objektu p. Tento vztah se

muze dale projevovat jako emocionaIne podlozena ~vi­ ra, jako usudek vychazejicf z porozumeni a klasifikace pfislusneho objektu i jako pfedpojatost, ~predsudek nebo ~stereotyp vychazejiei z nespravne generalizace pfijatych in formaci. Souhrn p. tvori referencni ramec nove ziskavane zkusenosti a vyberoveho vyhledavani dalSich podnetu a kognitivni mapa Ci schema prostfedi. P. se vzajemne lisi vzhledem k casovemu horizontu, k nemuz se vztahuji, mirou aktivacniho potencialu, kterym pusobi na vysledne jednani, a specificnosti nebo vseobecnosti zamefeni, ktere poskytuji osobnosti. K pfitomnosti se vztahujici a spfSe pasivni p. se projevuji jako osobnostni rysy (napf. tolerance) a zaliby, k budoucnosti vztazene pasivni p. jako ~expektace a celkova psych. naladenost (napi'. optimismus). K pfitomnosti vztazene direktivni p. se projevuji rovnez jako osobnostni rysy (napf. nonkonformismus), nebo vedou k usili 0 dosazeni urCiteho cile. K budoucnosti vztazene direktivni p. pfedstavuji umysly a ~aspirace. Zatfmco zaliby, ocekavani, usilovani a umysly jsou specif. osobnostni rysy, naladenost a vetsinou tez aspirace maji obecny charakter. Souhm p. je ustavujici soucasti osobnostnieh rysu. Muze stabilizovat i modifikovat poti'eby, na jejichz zaklade vznikl. P. pfedstavuje zaroven sebedeskripci nebo sebeinstrukci osobnosti. Muze byt prosti'edkem i vysledkem i'eseni konfliktu mezi okamzitymi motivy a redukce psych. napeti. Je projevem sklonu osobnosti dosahovat konzistence mezi chovanim, dalSimi slozkami p. a determinujicimi potfebami. Rozpornost v techto vztazich vyvolava interpsych. neslucitelnost ci inkongruitu a intrapsych. nesoulad ci inkonzistenci p. Jejich vysledkem je ~kognitivni disonance, ktera dale vede k aktivaci psych. mechanismu reorganizaee osobni zkusenosti. Utvareni a zmena p. pam k usti'ednirn tematum ~socialni psychologie. Prave v souvislosti s jejich mei'enim v ni byly take rozpracovany techniky ~ska­ lovani, ktere se Mzne pouzivaji i v s-gii. V soucasnosti pi'evlada pi'i zkoumani p. behavioralni pi'istup, vychazejici z teorie uceni, a kognitivni pi'istup, vychazejici z teorie vnimani. Kritika zkoumani p. upozornuje, ze zjisteni p. vyvozeneho z chovani odvraci pozornost od poznavani motivu jednani. A: attitude F: attitude N: Einstellung, Stellung, Haltung I: atteggiamento Lit.: Allport. G.: Attitudes in the History of Social Psychology. In: Lind-

zey, G. ed.: Handbook of Social Psychology, vol. I. London 1954; Jaho· da. M. - Warren, N. eds.: Attitudes. London 1%6; Oppenheim, A. N.: Questionnaire Design and Attitude Measurement. London 1966; viz lez -+psychologie soci3Ini.

Vld

postoj inovacni viz inovace 813

potlach pos tposi ti vism us

po s t P 0 sit i vis m u s viz neopositivismus po s tst ru k tu r al i sm u s - take neostrukturalismus _ pokracovani a zaroven pi'ehodnoceni puvodniho -'strukturalismu v 70. a 80. 1. 20. st. zejrn. fr. filozofy J. Derridou, G. Deleuzem, F. Quattarim a J. F. Lyotardem, k nimz byva i'azen i M. P. Foucault a J. Lacan. Pro p. je typicka pi'edstava neuzavi'ene a decentralizovane struktury, odpor vUci jakekoli metafyzice, ztrata viry v jakekoli absolutni, sebe sarna prohJedajici vychodisko filozofie, dale kritika subjektu, subjektivity jako utoCiste metafyzickeho vykladu smyslu, kritika -.scientismu, vyzdvizeni individ. a neidentniho. "Individualni" pfedstavuje podle Deleuze nepi'ekonatelnou pfekazku pro metafyziku a pro vedy, ktere usiluji 0 poznani obecneho. Vice nel 0 strukturalismus ve vlastnim slova smyslu se p. opira 0 tzv. lingvisticky obrat Cili 0 hermeneuticke a jazykove analyticke pi'ekroceni subjektoveho paradigmatu klasicke filozofie, 0 M. Heideggerovu a F. Nietzschovu filozofii. Tento smer je rovnez znam a charakterizovan jako tzv. logoanalyza (M. Serres). P. je nekdy ztotoznovan s filozofii -'postmodernismu. A: post-structuralism F: post-structuralisme N: Poststrukturalismus I: poststrutturalismo Lit.: Frank, M.: Was ist Neostrukturalismus? Frankfurt a.M. 1984; Murphy, 1. w.: Incidence du postmodernisme sur \' avenir des sciences sociales.

Diogene, 1988, c. 143.

Hor

p osv a tn e a p rofan ni - (z lat. profanus =jsouci mimo svatyni, znesveceny, bezbozny, necisry) - jedna ze zakL kult. dichotomii a distinkci toho, co nese rysy -'nadpfirozena, od kaZdodenniho zivota naplneneho zejm. starosti o obzivu_ P.a p. pi'edstavuje kontrast mezi zvhlStnosti, tajemstvim, pfekrocenim vlastni fyzicke existence a Ipenim na beznych starostech, na svete materialnich hodnot, ktery je pochopitelny a vsedni. Podle E. Durkheima na dichotomii p.a p. jsou postavena vsechna -'nabozenstvi. posvarne vstupuje do Iidskeho zivotajako vyssi smysl, projev Bozi Yule. Znameni posvatnosti pfislusi roli -.kneze jako zprostfedkovatele teto Yule, mistum -'zazraku a konani -'bohosluzeb, -.chramum, ritualnim pi'edmetum i samotnym -'ritualum jako specif. soc. mechanismum, s jejichz pomoci se snaii Clovek pi'iblizit nadpi'irozenemu svetu. posvarna jsou zakl. -.dogmata, protoze jsou vnimanajako zjevene pravdy, posvatnajsou dokonce i urCita slova - hovoi'i se 0 posvatnych jmenech (viz -'jmeno), ajsou take posvatne knihy. posvarno je svetem -'mysterH, -'symbolu a -.mYtu, ktere hraji v dejinach lidske civilizace vyzn. ulohu. Spol. Zivot veficich se di'ive koncentroval kolem posvatnych mist a -.pouti k nim dlouho pfedstavovaly temef jedine vsem pi'istupne cestovani.

K p. a p. bylo orientovano deleni casu na dni pracovni a nepracovni, vsedni a svatecni. S posvarnym je spojeno povinne projevovani ucty a pokory a fada -.tabu. Neuznavani posvarneho, jeho profanace, vrcholici v rouhani, byla bezne stihana nab. i svetskymi tresty, coz bylo ovsem zavisJe na typu nabozenstvi, kultury a na dobe. Mezi charakteristicke rysy -'protestantismu patfi redukce posvatnych prvku v ki'estanskem nabozenstvL zejm. popi'eni posvarne role cirkevniho uradu a knezstvi jako imanentizovaneho posveceni. Posvatno vytlacoval z nabozenstvi -'deismus ve snaze sladit viru s rozumem. Kult. antropologove ale chapou ulohu posvarneho v Zivote pfir. narodu jako znak racionality. S-gicky zajimave je, ze p.a p. neni vlastnosti osobnosti, ze se vaze k roJim, k institucim, k Cinnostem a pfedmetum, ktere jsou ale chapany jako symboly. Podle psychoanalyzy se posvatne nevztahuje na individ. iracionalni, resp. instinktum podlehajici jednani, ale vaze se ke -'kolektivnimu nevedomi, k -.archetypum. Proces -'sekularizace je nekdy chapan pi'edevsim jako proces profanace, zbavovani lidskeho Zivota posvatnych prvku, jejich nahrazovani prvky profannimi. K pi'etrvavajici, ale skryte roli posvarna se vraci napi'. koncepce -'neviditelneho nabozenstvi. Termin profannije take pouzivanjako synonymum pojmu nezasveceny, laicky (napf. v -'okultismu, ve vztahu k -.tajnym spolecnostem), cimz je vlastne vyjadfen protiklad vuci esoternimu prvku posvatneho. Termin posvatny se nekdy volne zamenuje s terminem svaty (jmenovite ve vztahu k mistu a kniham), nejsou vsak uzivany jako synonyma vzdy; nekdy byvaji rozlisovany jako jiste odstupnovani: svatost je vyssi kategorii, je to tzv. numinosum, ktere budi hazen, ba hruzu, ale zaroven vabi a inspiruje. Jindy se posvatnost pfisuzuje rolim a svatost osobam - jako vlastnost individui souvisi s zivotnim stylem. Ale az v pozdejsim, vulgarizovanem pojeti byva svatost chapana jako vysledek osobnich zasluh, zatimco v biblickem pojeti znamena oddelenost pro Boha, pod pi'ime Bozi panstvi. V ztah p.a p. je jednim z ustfednich temat -.sociologie nabozenstvi. A: sacred and profane F: sacre et profane N: heilig und profan I: sacro e profano Lit.: Bryan, W.: Religion in Sociological Perspectives. Oxford 1982; Eliade, M.: '(1957) Posvatne a profanni. Praha 1994; Hammond, P. E. ed.: The Sacred in a Secular Age. Berkeley, Calif. 1985; 0 posvdt1lu. Praha 1993; viz tei. --->sociologie nabozenstvi.

Vod

potencial lid sky - (z lat. potentia = moc, sila, vaha, vliv) - termin uzivany od 70. I. k vyjadi'eni postaveni a ulohy -'cloveka ve spol. reprodukci, zvl. v nove se konstituujicich proudech -.ekonomicke sociologie, kde se zcasti

pi'ekryva s pojmem -'lidsky kapital. Od zuzeneho chapani cloveka jako zdroje ekon. rustu v roli -'pracovni sHy se dosp'iva az k sirsimu pojeti p.I. jakozto soustavy dispozic a sklonu cloveka k cinnostem, k existenci v interpersonalnich spo\. vztazich a schopnosti efektivniho vyberu tech to cinnosti a vztahu v ruznych soc. kontextech (P. Ekins, P. P. Streeten). V 80. 1. byla rozpracovana teorie p.I. v souvislosti se vzdelavanim invalidnich deti (H. Gardner, R. A. Le Vine, M. I. White, I. Scheffler). Pojem p.l. se uziva take ve futurologickych uvahach 0 -'postindustrialni spolecnosti ci -'informacni spolecnosti a 0 zmenach hodnotovych orientaci obyv. souvisejicich s promenami obsahu a charakteru prace, vyvolanych objektivni potfebou zvysovani kvalifikace, ochrany a podpory zdravi, rostouci autonomie rozhodovani atd. V byvalem Ceskoslovensku byl koncept p.l. teor. rozvijen a prakticky aplikovan na pozadi usili 0 chapani kultivace a uplatneni p.I. jako cile a zaroven kriteria, podle nehoz je ti'eba posuzovat celkovou soc.-ekon. efektivnost. P.l. je Clenen na potencial zdravi, poznatkovy a dovednostni potencial, hodnotove orietacni potencial, soc. participacni potencial, individ. integrativni a regulacni potencial a tvofivy potencial a jsou analyzovany soc. pi'edpoklady a dusledky jeho kultivace a uplatneni (M. Potucek a dalsi). Motivem tohoto usiJi byl aje spor s temi teor. koncepty a prakticky uplatnovanymi procedurami a nastroji v i'izeni spolecnosti, ktere davaji pi'ednost sfefe ekon. reprodukce a cloveka vytJacuji do role pouheho instrumentu. Krome pojmu p.l. a pojmu lidsky kapital se v literatui'e objevuji vyznamove pfibuzne pojmy -.kuturni kapital a -'socialni kapiml, pfip. i -'sociokulturni potencial. Vsechny se snazi zachytit rostouci ulohu disponovani s poznatky a dovednostmi v podiJu na -'moci v modernich spolecnostech. A: human potential F: potentiel humain N: menschliches Potential I: potenziale umano Lit.: Ekins, P.: The Living Economy. New York 1986; Encyclopedia of World Problems and Human Potential. New York 1986; Etlioni, A.; The Moral Dimension: Towards a New Economics. New York 1988; Gdl, F. - Potucek, M. - Timorack.V, M.: K vychodiskam skumania vyvojovych moznostf spolocnosti. Ekonomickv casopis, 38,1990, c. 3; Gardller, H.: Frames of Mind. 1983; LeVine, R. A. - White, M. I.: Human Conditions. New York 1986; Mallmann, C. - Nudler, 0.: Human Development in Its Social Context. 1986; Scheffler, I.: Of Human Potential. An Essay in the Philosophy of Education. Boston 1985; Streeten, P. P.: Mobilizing Human Potential. The Challenge of Unemployment. New York 1989.

Pot potencial sociokulturni - soc.-kult. naladenost, potence, ktera muze stimulovat vyvoj -'lokalni kultury, nebo mu naopak branit. P.s. vytvari specif. podminky -'zivotniho stylu v ramci lokalni kultury. Vyplyva pi'edevsim

z demogr. a soc. charakteristik populace a z podminek zivota na danem uzemi, ze specifik -'zivotniho prostredi, z -.tradice. Pfedstavuje tedy konstelaci kult. hodnot, ideji ci jinych duchovnich vytvoru, zahrnuje vsak prave i spolupusobeni prostfedi a dejinneho momentu. Podminuje zivotni projevy Iidi a jejich identifikaci s vlastni kulturou i kuIturou pi'ichazejici ze zdroju mimo dane uzemi. Vyjadfuje Jednotlive slozky konstitutivne pusobiciho p.s. se vyskytuji jak v mikrosoc., tak makrosoc. mefitku. P.s. je zavisly jednak na relativne autonomnich a stalych sociokuIt. kvalitach, jednak na procesech migrace obyv., kult. difUze a -'akulturace. Konstantni slozky p.s. vyjadi'uji spiSe modalni aspekty kultury obsazene v zivotnim stylu, slozky variabilni postihuji marginalni projevy kultury v zivote lidi. P.s. stimuluje procesy zakotvene v socializaci a enkulturaci (v intra- i intergeneracnim pohledu) i procesy soc. a kult. zmeny. Situovani fenomenu p.s. do vztahu k urCitemu uzemi akcentuje rovnez tzv. sociabilitu uzemi. V s-gicko-urbanistickem pojeti koreluje p.s. pi'edevsim se strukturou hmotne slozky kultury, druhotne s poti'ebami, jednanim a chovanim populace. Hlavni pozornost pi'i studiu p.s. je venovana "akterum" hodnototvornych cinnosti a jejich schopnosti reprodukce v ramci sffivajiciho sociokult. systemu. Jejich rysy se ozi'ejmuji v -'kulturnich vzorech, ve vztahu ke -'kulturnimu dedictvi, ale i v usili 0 regulovani pi'ir. a zivotniho prosti'edi, ve schopnosti pfijimat -'kulturni inovace a vyuzivat ijine nez vlastni kult. hodnoty, normy a standardy. A: sociocultural potential F: potentiel socioculturel N: soziokulturelles Potential I: potenziale socio-culturale Lit.: Featherstone, M.: Global and Local Cultures. London 1992; Moscovici, S.: Social Influence and Social Change. London 1976; Tvszka, A.: Uczastnictwo v kulturze. Warszawa 1971. .

MaM

pot e n cia I z i v 0 t n i viz demografie potencialni pot I a c h - tez potlac, potlatch - nazev pochazejici z jazyka severoam. indianskeho kmene Navajo, ktery puvodne oznacoval poradni shromazdeni, pi'edevsim vsak velkou spol. a nab. slavnost spojenou s tanci, obfadnym popijenim ruznych napoju, koui'enim, zabijenim zajatcu a otroku a vymenou daru. P. byly bezne zejm. u kmenu zijicich na severozap. pobi'ezi Ticheho oceanu. U Kwakiutlu nabyval p. formy rozsahleho vymenneho ceremonialu, doslova ekon. ruinujiciho ucastniky, pi'edhanejici se ve veJkorysosti daru. P. slouzil k upevneni a demonstraci soc. postaveni jednotlivce. Prostfednictvim indianek a kovbojek pronikl ve 20. a 30. I. 20. st. i do naseho jazyka a stal se soucasti -'slangu trampu, sportovcu i sirsi verejnosti. Dnes 815

814

potfeby potrat narozeni deti bylo ponechano pIne na matce. Zar~v~n byp. znamena: 1. zpusob kolekt. traveni vecveru ~. vike~dech la zavedena nova technika provadeni p., tzv. mmllntera 0 dovolene v pfirode, u taboroveho ohne a pn kytare, ve rupce. P.je vyzn. Zivotni a -tde~ogra~c~ouv~dalosti'v~e kterem se vyskytuji vyrazne ritualni prvky posilujici koktere maji jednotlive spolecnostl rozdllne pns.tupy. Pm. hezi skupiny (slavnostni, obfadne zapal?vani ohn,e, ,v:tynarody vetsinou neuvazuji 0 plodu (a cast~ an~ o. n.ar~z~­ covani vlajky, ustaleny pisnovy repertoar, vzpommam na nem diteti) jako 0 spol. bytosti (viz -tobrad mlclacm). nepritomne, zemfele atd.), ruzne zakazy (do oh~evse neU am. narodu bylo umele navozovani p. poziv~ni~ ru~= plive, nezapaluje se od neho cigar~ta apod!~ k~e~e vsak ~e­ nych by lin prostredkem regulovani porodnostl (VIZ tez jsou vzdy dodrZovany; 2. poradm sh:~mazdem tra~pu­ -tpolitika natalitni). v podstate totez co schuze nebo -tmltmk (sl~ngove "sleA: abortion, miscarriage F: avortement, fausse couche zina"), pofadane kdekoJiv, napr. v hospode; 3. :~r~b~ N: Abtreibung, Fehlgeburt 1: aborto totez co -tmejdan; 4. popr. posezeni v hospode pn ~lve a kytare. Ritual p. byl (i pod jinym nazvem) rozvmu~ Lit.: viz --+demografie. Kal predevsim v -tskautingu a -ttrampin~u, ,v p~zmene~e forme se vsak stal take soucasti akci na plOnyrskych a mla- potratovost - spec. typ -tumrt~osti" a t? u~rtnost detnickych taborech v Ceskoslovensku v 50.-80. 1. po: plodu v doM od koncepce do takoveho vyvoJoveho stadobe tzv. taboraku pfedstavuje p. pokleslou formu hdove dia, nez se plod povaZuje za dUe. P. uzce souvisi i s -tpo-tzabavy a je pro ortodoxni trampy symptomem "pa- rodnosti, resp. mrtvorodnosti. Pri analyze proces~ p'vse dourstvi" (viz -tSquareville). sleduje vyskyt -tpotratu ve vztahu k cele populacl, ~ zeA: potlach F: potlatch N: Plausch, Plaudern, Unterhal- nam v reprodukcnim veku nebo k zive narozenym de~em. tung am Lagerfeuer 1: potlatch Nejjednodussim ukazatelem p. je hruba m!ra ~., defmovana jako pocet potratu na 1 000 obyv. stredmho stavu: Lit.: Benedict, R.: Patterns of Culture. New York 1934; Codere, H:: Fighting with Property. New York 1950; viz tez --+skauting, --+trampmg. . Pocita se tez podiI potratu na 100 ukoncenych tehotenstvi Lm (v praxi se ale pocet tehotnych nahrazuje poctem n~~z~­ nych a poe ita se index potratovosti podle v~ku). ZJIstuJe pot rat _ ukonceni tehotenstvi vypuzenim nebo vynetim se take vztah urovne p. a delky tehotenstvi (u samovolplodu v dobe od poceti do okarnZiku, k~y je plo,d ~:hop~on nych potratu). Proces p. se jako tzv. prenataln~ umrtno~t min. dobu existovat mimo telo matky (I pomoci pnstroJu, sleduje pomoci umrtnostnich tabulek. Pro vyzkum plajako jsou inkubatory apod" zhruba pred 28. tydnem teho,- novant!ho rodicovstvi je duletite sledovani p. podle potenstvi). Statistika rozlisuje umele pferuseni tehotenstvl, etu jiz narozenych deti. Spontanni p. se vyskytuje relativminiinterrupce, samovolne p. a ostatni p. Umela pferuse- ne casteji u zen bezdetnych a jednodetnych. Samovo!nou ni tehotenstvi (vcetne miniinterrupci) tvofi temer 3/4 vsech p. zjisiuje zdravotnicky vyzk~m. S-g~e, re.sp. ~soclolo­ p. Vyskyt p. uzce souvisi se zpusoby, omezovvani ~Iodnos­ gicka demografie (tez tzv. dlferenem soclOlogle) ~e z~­ ti, s propagaci a Sifenim antikoncepemch p~ostf~dku a s cel- by va soc. a psychosoc. faktory o~li.:nujicimi, p.,. coz Je du: kovym -tpopulacnim klimatem v zeml. Vyskyt sa~o: lezite zejm. pri soueasne tendenci rustu p. VyvoJ ukazat:l~ volnych p. je spojovan s kvalitou zivotniho pros,tredl p. vstupuje do uvah 0 -tnatalitni politice. po?p,orovam a vyzivy as zivotnim stylem, K umeIemu o~stra~em p~o­ p. je tradienim protinatalitnim opatrenim: Me~l~ar. sr~v­ du z tela matky se fada hist. znamych spolecnostl stav~la nani p. je obtizne pro nejednotnost vedem. statlstlk. ~ ces. negativne a v zemich se silnym k~tol. ,vlivem, by~av ~ato cm- zernich je evidovana p. relativne presne a Je soustavne slenost pfisne trestana. Az do 1. svet. valky pravm r~dy vet: dovana. siny zemi p. zakazovaly. Prvni stat, ktery uzakoml umele A: abortion rate F: taux d'avortements N: Schwanpreruseni tehotenstvi na zadost zeny, byl SSSR (1923), o~ gerschaftsabtreibungsziffer 1: abortivita poloviny 50. 1. byl zakon 0 umelem preruseni te~otenstv~ na zadost zeny zaveden ve vetsine byvalych social. zeml Lit.: viz --+demografie. Kal s v)'jimkou NDR (zde vesel v platnost at v race 1965) a AI: banie. V Anglii a Francii bylo um~le preruseni tehotenstvi pot reb nos t soc i a I n i viz sluzby socialni uzakoneno az v 70. 1. V byvalem Ceskoslovensku byl popot reb y - velmi nejednoznacne de.fin~v~ny pojem, ~te= tratovy zakon uveden do praxe v r. 1958, jeho prova,deci ry oznacuje staY, kdy se organismu, Jedmcl neb~ s~upme predpisy vsak ruznymi upravami omezovaly po?mmky neceho nedostava, a to objektivne (strada skutecnyrr: nek provedeni p. Od r. 1987 zacal platit z,a~on, kt~rym byl~ dostatkem neceho), nebo subjektivne (domniva se, ze se zruseny potratove komise a rozhodovam 0 poctu adobe

Y

nedostava neceho, na co rna narok, nebo neceho, 0 cern se domniva, ze na to rna narok). Pozitivni vymezeni pojmu p. je obtizne a obecne akceptovane vymezeni stejne jako rozvinuta teorie p. nejsou k dispozici. S-gicke pojeti p. vychazi z pojeti sOC.- psychol. Pojem p. se nekdy pouziva jako synonymum toho, co se ve starsich teoriich oznacovalo terminem pud nebo -tinstinkt (napi'. u W. MeDougalla). V r. 1938 navrhl H. A. Murray obsahlou, velmi detailni klasifikaci p., ktera se vsak nevzila na rozdil od klasifikace navrZene v r. 1954 soc. psychologemAbrahamem H. Maslowem (viz -tpsychologie humanisticka). Maslow svou teorii potreb spojil s teorii osobnosti, s teorii -tmotivace (zakl. teze: uspokojena p. nemotivuje), ale i s problemy Jidske destruktivity. Maslow deli p. takto: 1. fyziologicke nebo take homeostaticke p., tj. p. zakl., souvisejici s narusenim homeostaze (hlad, zizen, sex atd.); 2. p. bezpeci, vystupujici v situacich ztraty jistoty, ekon. Ci existencniho selhani (jistota, stabilita, spolehlivost, osvobozeni od strachu, uzkosti a chaosu, p. struktury, poi'adku, zakona, mezi, silnt!ho ochrance apod.); 3. p. sounalezitosti a lasky neboli afiliacni p., projevujici se v potfebe naletet ke skupine (viz -tafiliace), byt milovan, nekam patrit; 4. p. uznani, projevujici se v potrebe byt obdivovan, mit kompetenci a respekt, dosahovat uspesneho vykonu a vysoke prestize; 5. p. seberealizace, projevujici se ve snaze vyjadrit vlastni individualitu, sve schopnosti, realizovat zamery (podle Maslowa jde 0 tendenci uskutecnit to, cim clovek potencialne je), konkretne Ize uvest zejm. p. vedeni, porozumeni a esteticke p. Krome teto klasifikace navrhl Maslow take rozliseni mezi vyssimi a nizsimi p., ktere je ovsem relativni, protoze jedna skupina p., napi'. p. bezpeci, muze byt v hierarchii p. nize nez jina skupina, napr. p. afiliacni, ale vyse net p. jine, napr. homeostaticke. P. seberealizace oznacuje Maslow take jako metapotreby, vsechny ostatni jako p. nedostatkove. P. se mohou navzajem zastupovat a prekryvat, napr. p. hladu muze ve skutecnosti byt p. uznani apod. Maslow usporadal p. podle kriteria nezbytnosti uspokojeni (saturace): p. nasledujici obvykle predpoklada saturaci p. predchazejici. Nekdy se p. klasifikuji dichotomicky na materialni a duchovni (S. L. Rubinstejn), pfip. na biologicke a socialni. V zavislosti na tom, v jakem kontextu p. zkoumame, je mozne navrhnout daISi cleneni p. napr. podle sfery cinnosti (p. prace, poznani, soc. styku, rekreace), podle objektu (materiaIni a duchovni, eticke, esteticke apod.), podle jejich funkce (dominantni a odvozene, centralni a perifemi, primami a sekundami, stabilni a situacni), podle subjektu (individuaIni, skupinove, kolektivni, societalni). S-gicky vyzn. tematem je institucionalizace uspokojovani p.: vetsinu zakl. bioI. Ci fyziologickych p. uz nepoci-

iujeme v jejich syrove podobe, ale prostfednictvim kult. stabilizovaneho zpusobu jejich uspokojovani. Zpusob -tsaturace je institucionalizovan, jestlize jsou stanovena pravidla, jak se p. rna spol. prijatelnym zpusobem uspokojovat. 0 institucionalizaci saturace p. pIaU: a) saturace jednotlivych konkretnich p. je instituciuonalizovana v rUzne mire (konvence, etiketa a nektere ritualy jsou prikladem institucionalizace); b) konkretni podoba institucionalizace se promenuje v case (ten to jev podrobne popsal N. Elias); c) institucionalizace variuje podle jednotlivych spolecenstvi a kultur, v ramci tehoz spolecenstvi podle jednotlivych subkultur; d) vyzadovani pravide1 je take diferencovano aje pomeme spolehlivym ukazatelem miry stability spolecnosti (spolecnost ve stavu anomie nerespektuje pravidla institucionalizovane saturace p.). Lidska spolecenstvi se tedy od sebe lisi vice nez p. zpusobem institucionalizace jejich uspokojovani. Clovek a lidska spolecenstvi uspokojuji sve p. predevsim tim, ze aktivne jednaji, vykonavaji soubory soc. Cinnosti. Vetsina Cinnosti v rozvinutych spolecnostech vsak neslouzi prime saturaci p., ale vytvareni pfedpokladu pro tuto saturaci. Analogii lidskych p. jsou soc. funkce. V s-gii se vyhranila dye zasadne odlisna stanoviska k roIi p. v soc. vyvoji. Podle Karla Marxe je uspokojovani neustale rostoucich p. pfedpokladem a vyrazem spo\. pokroku: kazda uspokojena p. vyvolava v zivot p. nove a prave tento dynamismus vznikani a uspokojovani p. je zakl. Cinitelem spol. pohybu. Naopak E. Durkheim se domnival, ze neustaly rust lidskych p., prani a tuzeb vede k pocitu neuspokojenosti a nestesti, protoze uspokojeni jedne p. ci prani rozsiruje okamzite horizont dalSich objektu, jet se stavaji predmetem tuzby a priini, jsou tedy pociiovany jako p. Tato nekonecnost lidskych prani, tuzeb a p. nakonec vede k soc. -tanomii. Mestrovic poukazal na aktualnost tohoto Durkheimova pojeti p. v souvislosti s diskusemi 0 postmodemismu. Problem p. se stava centraInim tematem ekologickych diskusi, sporU 0 spolecnost blahobytu, -tkonzumerismus atd. Ukazuje se, ze je velmi obtizne stanovit hranici racionality soc. p., protoze predstavy 0 ni variuji v zavislosti nejen na kulturach a subkulturach, ale take na pusobeni trfnich mechanismu a rekJamy. Je nepochybne, ze modemi a postmodemi spolecnost produkuje mnozstvi umelych, vyprovokovanych p., jejichz saturace vede k nezamyslenym soc., kult. a ekologickym efektum. Koncepci p. vyzn. ovlivnily psychoanalyticke teorie a v posledni dobe -tsociobiologie. A: needs F: besoins N: Bediirfnise 1: bisogni Lit.: Madsen, K. B.: Modem! teorie motivace. Praha 1979; Maslow, A. H.: Motivation and Personality. New York 1954.

Pet

817 816

povera

potreby kulturni

pot re b y k u It urn i-v sirokem smyslu vsechny sekundarni ---'potreby jednotlivcu nebo skupin, ktere se vyvijeji v procesu ---.fylogeneze a ---'ontogeneze cloveka z kultivovanych zpusobU uspokojov{mi primamich potreb. Casto jsou vsak p.k. vztahovany pouze ke sfere ---'kultury v jejim uzsim pojeti a pak jde zejm. 0 potreby ume!. tvorby a percepce. Ve funkcionalisticke teorii B. Malinowskeho, vychazejici z analyzy vztahu mezi potrebami cloveka a jeho kult. jednanim, jsou p.k. chapany jako vysledek procesu transformace lidskych organickych (bioI.) potreb. Ph jejich uspokojovani clovek permanentne produkuje nove predmety, nove formy organizace spo\. vztahu, rozviji sve znalosti a vytvafi tak postupne nove, umeIe prostredi - kulturu. Aby vsak kultura mohla plnit svoji funkci v uspokojovani organickych poti'eb, musi se sarna reprodukovat, tzn. musi vytvaret mechanismy umoznujici prenos kult. hodnot, resp. ---'kulturniho dedictvi z generace na generaci. Tak vznikaji nove p.k., ktere maji instrumentalni povahu, pusobi jako imperativy ci deterrninanty lidskeho chovani a stirnuluji aktivitu cloveka zejm. v oblasti ekonomiky, soc. kontroly, vzdelani a polit. organizace spolecnosti. Tyto mechanismy a potreby je ovsem nutne neustale udrZovat ve vzajemnych funkcnich vztazich, urcovanych specif. zakony kult. reality. To vyvolava vznikjeste vyssiho typu p.l\., potreb integrovanych neboli syntetickych, spadajicich do oblasti vedy, moralky, mlbozenstvi a umeni, ktere zajisiuji soudrznost dane soc. skupiny a fungovani jejiho kult. systemu. V pojeti T. Parsonse predstavuji p.k. jeden ze 4 zak!. typu specif. potreb spol. systemu, vyplyvajicich ze vztahu tohoto systemu k vnejsimu prostredi i z jeho vnitrniho fungovani. Jejich uspokojovani je nezbytnou podminkou zachovani rovnovahy systemu. Jsou to ty potreby, ktere se vazi na kult. subsystem spolecnosti, jehoz zak!. funkci je udrZovani strukturnich vzoru (stabilizace institucionalizovanych kult. hodnot a norem) a zprostredkovani tlaku ria akceptaci techto hodnot a norem jednotlivci. A: cultural needs F: besoins culturels N: kulturelle Bediirfnise I: bisogni culturali Lit.: Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Parsons, T.: Social Systems and the Evolution of Action Theory. New York 1977; Parsons, T. - Smelser, N.: Economy and Society. A Study in the Integration of Economy and Social Theory. London 1956.

HuO

potfeby vzdelavaci - jeden z druhu individ. i spo!. ---'potreb, ktery se jevi jako efekt promen v oblasti ---.prace a prakticky predstavuje zvysujici se naroky na profesni pfipravu a ---'vzdelavani. Rostouci p.v. jsou reflexi intelektualizace spolecnosti a vysledkem posilovane motivace jednotlivcu i celych skupin ke vzdelavani. Jsou duka818

zem efektivniho vyuzivani ---'kulturniho kapitalu, ktery vzdelani predstavuje. Vyzkum p.v. vyuzivajici standardni s-gicke metody a techniky byl rozvinut predevsim u dospeleho obyv. v ramci zkoumani ---'hodnotovych orientad, postoju k dalsimu vzdelavani a ke zmenam v profesnich narocich vcetne rychlosti zmen v oblasti profesni kompetence. Tzv. polocas profesni kompetence, behem nehoz dochazi k silnemu opotrebeni znalosti a zkusenosti u jednotlivych povolani, se pohybuje od 3 do 20 let. NahliZeno jinak jsou p. v. vetsinou vyvolany narustem novych ---'informad, jak teor. poznatku, tak objevu novych technologii apod., a zaroven jsou indikMorem techto procesu. A: education needs F: besoins de la formation N: Bildungsbediirfnise I: bisogni di formazione Lit.: Teichler, U. - Harlllllg, D. - NI/tllmann, R.: Hochschulexpansion und Bedarf der Gesellschaft. 1976.

CeV

poustevnictvi viz rad reholni po u f - nab. ---'ritual spocivajici vetsinou v pesim (nebo jinak obtiznem) cestovani na posvatne misto, prevazne na misto ---'zazraku nebo velke nab. tradice, a v ---.modlitbach, ---'bohosluzbach a jinych nab. aktech konanych na tomto cilovem miste. P. jsou ---'svatkem vericich a jsou tradicne spojovany i se svetskymi ---'zabavami. Ve sti'edoveku mely velky vyznam proto, ze iniciovaly komunikaci i na velmi velke vzdalenosti, umoznovaly poznavani cizich zemi, a take ze byly prerusenim jednotvarneho zivota. Pro nabozenstvi mely velky vyznam proto, ze byly spojeny s urcitou ---'obeti, s cestovnim stradanim, coz upevnovalo ve vire, a take proto, ze byly jednim z mala prostorove integrujicich prvku nab. obce. 0 velkych procesich, ktera k p. patma, se predpokladalo, ze jsou velmi ucinnou evokaci Boha. Nejvetsi kfesianske p. se konaly k Bozimu hrobu, mohamedanske p. (hadzdz) do Mekky. Absolvovani p. bylo v kresianskem nabozenstvi nekdy ukladano jako ---'pokani pfi zpovedi, v islamu byla p. do Mekky dokonce jednou z 5 povinnosti muslima. Nektera poutni mista byla a dosud jsou spojena s velkym vehlasem, koncentruji pozornost svet. verejnosti, zvysuji prestiz nab. instituci. Katol. cirkev organizuje od 19. st. slavne p. do Rima Uubilejni roky) a do zazraenych marianskych poutnich mist (Lurdy, Fatima). Katolici vykonavanim p. najedno z nejvyznamnejsich poutnich mist ziskavali ureity spo!. kredit (zejm. slo-Ii 0 individ. p.). Spec. vyznam maji mensi mistni p., ktere byvaji spo!. udalosti, pfileZitosti k setkani pribuznych a pratel, zhodnocenim lokalniho spolecenstvi navstevou vyssiho cirkevnfho hodnostafe apod. P. rna i sve moderni nenab. obdoby, vetsinou s roman-

tickym pfidechem. Putuje se k pomnikum slavnych hrdinu, basniku, do mist jejich narozeni, take na tradieni hudebni Ci divadelni slavnosti, a to vetsinou ve vyroeni dni, ktere byvaji i statnimi svMky. I kdyz je cestovani mene naroene nez drive, vznika kolem p. specif. atmosfera, nekdy umocnovana primitivizaci, trempskym zpusobem cestovani, bydleni apod. Stare i moderni p. spojuje to, ze jsou svazany s ureitym ---'mytem a ---.kultem, s uctivanim osoby, udalosti ei mista opakovanym, v podstate ritualnim zpusobem. Katolici putuji nejcasteji k mistum zazraku, jirnZ se pfipisuje nadprirozena moc uzdravovat tela i dusi, ochranovat apod. Jednim z cilu takovych p. byva ziskani upominky ve forme predmetu nadaneho zazracnou moci pramenici z mista Ci osoby (vlastne amuletu). Pojmenovani "poutnik" se tyka nejen doeasne role, resp. plneni nab. ukolu absolvovani p., ale symbolizuje take cloveka hledajiciho ideal, putujiciho za nejakym vzorem, ideou. "Veenym poutnikem" je Ahasver, oblibena liter. postava. Z hlediska s-gickeho jsou p. a poutnici predevsim tematem studia margimllnich typu komunikaci a take projew davoveho chovani (viz ---'dav), antropologie se 0 ne zajima spiSe z hlediska srovnavani ruznych kult. podob analogickych ritualu. A: pilgrimage F: pelerinage N: Prozession I: pellegrinaggio Vod, VoO

p 0 v a h a viz charakter povaha narodni viz charakter narodni po v era - dnes se casto chape jako tvrzeni, vzorec chovani Ci jednani neslueujici se s ved. pristupem, nekdy jako vse, v cern se pocita se zasahem ---'nadpfirozena vcetne vsech ---.nabozenstvi. Ale uz historiograf p. A. Lehmann na prelomu 19. a 20. st. upozornuje na nutnost odMit p. nejen od ---'vedy, ale i od nabozenstvi. Zahrnuje pod pojem p. to, co nema opravneni v urcitem nabozenstvi,nebo co je v dane dobe ve sporu s ved. pojetim prirody. Systemem p. je podle Lehmanna ---'okultismus. W. F. Bonin (1976) uvadi, ze i'ec. vyraz pro p. "deisidaimonia" znamenal neadekvMni pomer k bozskemu (pi'epjaty strach pred zlymi duchy a bohy), eemuz puvodne odpovidalo i lat. "superstitio"; teprve pozdeji je p. chapana jako ved. nedokazatelna ---'vira. Podobne W. Grimm (Deutsche Mythologie, 1835) klade rovnitko mezi nem. vyraz Aberglaube (povera) a Uberglaube (nad-vira ve smyslu nadnesene viry), ale neni jasne, kde vira prestava byt rozumna a stava se p. Nadto tato etymologie neni zcela jasna, stejne tak muze byt v korenech vyrazu vira falesna (After-) nebo scestna (Ab-). Libertinismus oznaeuje za p. viru ---'pfirodnich narodu, ale hovori take 0 "nekulturni primitivnosti" jako

zivne pude p., k niz poCita i ruzne druhy Jidovych ver (Volksglauben). Kato!. cirkev pokladala za p. vse, co nebylo v souhlase s jeji vlastni virou a co od teto viry odvadelo, pi'ieemz ale nektere obecne uznavane druhy p. (napl'. viru v earodejnice) pl'ijimala (bylo kacil'stvim neverit v dila carodejnic) a mila i nektere poverecne praktiky (viru v moc ostatku svatych, skapulire atd.). P. byvala spojovana s ---'pohanstvim, s ---'kadfi a take s neverectvim. J. von Negelein (1931) uziva termin "nabozenska povera", kterou povazuje pouze za jeden z vice druhu p. Zv!. druh nekdy spo!. nebezpeenych p., jejichz tffdeni je velmi obtizne predevsim pro ruznorodost povereenych praktik, tvofi tzv. paramedidna (0. Prokop, 1977, 1983), vira v "zazraene leCiteIe" a "zazraene leeebne prostredky", ktera by va spojena se sarlatanstvim, ale i nab. presvedcenim (viz ---'zazrak). Ale to neodlisuje tento druh poyer spolehlive od tzv. alternativni mediciny. Podle O. Pertolda se p. v jistem smyslu vyviji z extrapolace nab. viry motivovane potrebami praxe, presahujicimi oficialni nabozenstvL Spektrum lidovych p. i reakci na urCite poverecne pi'edstavy a fantazie je velmi pestre, od nutkavych ukonu spojenych s charakteristickym magickym myslenim pres "podkovu pro stesti" a "kocku pres cestu" az po uzivani ruznych "carovnych prosti'edku" pro nejruznejsi ucely. P. lze chapat take jako upadkovou, degenerovanou formu nabozenstvi, i kdyz cela i'ada p. nema nab. puvod (Pertold). Ne vsechny p. souvisi s nadpfirozenem. Jsou to napi'. pracovni p. (rostliny se maji vysazovatjen v dobe pi'ibyvajiciho mesice apod.). Rist. puvod p. se pokusil objasnit C. Zwerenz (1956): p. je "kusem zaostaleho vedomi" a rna sve koi'eny v kultovnich formach a magickem mysleni Babyl6ftanu, Egypianu a Reku spojenem s touhou po stesti, zdravi (amulety a talismany), je "ideologii utechy", jejiz formy se hist. meni, ozivaji zejm. v podminkach bidy, valek a nejistot. VedIe momentu surogMni ---'nadeje byva jeste silnejsim hnacim motivem ---'strach. I v soucasne dobe je, jak ukazuji vyzkumy, rozsirena vira v moznosti predvidani osudu z postaveni hvezd, car na dlani, z karet a krystalu, vira v rozne okultni leeebne prosti'edky, v existenci duchu atd. a lide se bezne ve chviIich obav, uzkosti, nejistoty z budoucnosti uchyluji k drobnym povereenym praktikam, ktere maji nekdy podobu nutkaveho chovani (vykroCit pres prah praYOU nohou, sahnout si na kominika, nevracet se pro zapomen ute veci apod.) a funkci jakesi "pojistky"; zarovei'i jsou pfipustenim urcite bezmocnosti racionalniho chovani. A: superstition F: superstition N: Aberglaube I: superstizione Lit.: Negeleill, 1.: Weltgeschichte des Aberglaubens. sv. 1,2. Berlin 1931, 1935; Pertold, 0.: Povera a povercivost. Praha 1956; Zwerenz, G.:

819

povest poznatek Magie - Sternglaube - Spiritismus: Streifziige durch den Aberglauben. Leipzig, Jena 1956.

Nak po V est - 1. castecne pravdive, casteene smyslene vypraveni 0 osobach a udalostech, ktere se zapsalo trvale do kolekt. pameti, sifi se ustnim podanim i pisemne a prezentuje -tkulturni vzory hodne napodoby i vzory odstrasujici; dnes pam p. k -tfolkl6ru a j ako takove jsou pfedmetem studia sociologu, etnografU a liter. vMcu; 2. paralela bezmSho jazyka k pojmu -timago v jeho nejsirsim, psycho!. nespecifikovanem pojeti. P. v druhem vyznamu se traduje bud v tradieni dichotomii "dobra-spatna", nebo jako souhrn urCitych specif. vlastnosti - charakterovych i z oblasti profesionainich dovednosti (napi'. p. odbomika v urcitern oboru, p. podvodnika, obetaveho pracovnika, lenocha, sviidce zen, peeliveho eloveka apod.). Nekdy je p. odvozena od jednoho vyzn. einu (p. hrdiny, zachrance, zlodeje apod.). V kaZdem pfipade vznika fixaci spojeni urciteho nositele s vyraznym znakem nebo komplexem vzajemne propojenych znaku ve -tvefejm!m mineni. V navaznosti na etymologii slova a na prvni uvedene pojeti je p. vZdy spojena s verbalnim sifenim pfislusnych charakteristik, do ktereho pronikaji i nepravdive prvky, jejichz zdroje jsou v -tklepech i v rUznych nezamemych zkreslenich vyplyvajicich ze -tsympatii - antipatii a z intervence fantazie. V zasade rna nejakou p. kaZdy spo!. zijici elovek, ale nevyrazne, malo soc. atraktivni osoby maji chudou, nezajimavou p., zatimco -tosobnosti popuhirni maji p. bohatou. Nekdo rna vyraznou p. v odborne vei'ejnosti, nekdo mezi mladezi, v zahranici, v prosti'edi undergroundu apod. V podstate se p. vztahuje k -troIi, a proto jeden a tyz clovek muze mit rUzne p. v ruznych soc. kontextech, ve kterych se pohybuje. Jednou ziskana p. v danem soc. prosti'edi vykazuje znacnou stabilitu, obtizne se meni, vetSinou pouze radikalnimi einy (viz tez -tlabeUing). Pi'itom se od p. do znaene miry odviji (zejm. v mensich komunitach, kde se lide vzajemne dobi'e znaji) stupen soc. akceptace dane osoby, otevfenost jejich mobilitnich moznosti, jeji neformalni -tprestiz. "Dobra" ci "spatna" p. je tradiene spojovana s monilnimi hledisky, rna blizko k pojmu eest, ale jeji kriteria jsou v jednotlivych kulturach a hist. dobach rUzna (viz napi'. zmenu pozadavku na dobrou p. zeny). P. se vetSinou vytvan spontanne, muze vsak byt zamerne budovana, a to jak samotnym subjektem (demostraci urcitych vlastnosti i schopnosti, pi'ip. -tstylizaci), tak jeho soc. okolim (upozornovani na urCite rysy, prvky jednani). Formovani p. vyzn. polit. osob je soucasti -tpnice s vefejnosti. A: legend, reputation F: h!gende, reputation N: Legende, Sage, Ruf, Renommee I: reputazione Vod

po v inn 0 s t - v Mzne komunikaci neco, co se rna stat, co nekdo rna, pi'ip. musi udelat a co je tak vyrazem urCiteho zavazku zalozeneho na zacleneni cloveka Ci spo!. skupiny do site spo!. vztahu. P. je zak!. kamenem kfesianske -tteologie. Vystupuje jako zaklad etickych teorii, ale je i predmetem zajmu spec. vM, jako matem. a formalni 10giky, ktere hledaji metodo!. prostfedky neklasickeho i'eseni problemu -tetiky. Krome toho ji zkouma psychologie, mene jiz s-gie ajako protiklad prava tez pravni vMy. V puvodnim vyznamu slova p. v fade jazyku se objevuje nutnost pecovat 0 neco a starat se 0 neco nebo nekoho, ale take neco oplatit, vratit dluh. R. Eisler (1930) chape p. jako mravni jev, vyslednici pusobeni vnitfnich determinant (pravniho a mravniho vMomi osobnosti) a vnejsich determinant (zvyku a moralky spoleenosti). V fec. filozofii se s problemem p. setkavame napi'. u PlatOna, a to v podoM zavazku poslouchat zakony, ktere elovek dobrovolne pfijal, soucasne vsak v transcendujicim smyslu (Sokrates umira, pIne tim p. zalozenou mimo tento svet). Aristoteluv pohIed na p. je spojen s dosazenim dianoetickych ctnosti rozumnosti, moudrosti, umei'enosti a spravedlnosti. U stoiku je p. dosazenim umereneho klidu. Sti'edoveke ki'esianske mysleni rozlisovalo p. vuei Bohu, bliznimu a sobe samemu. Podle Tonuise Akvinskeho je poslusnost ve vztahu k Bohu prvni p. cloveka. Teprve M. Luther ponekud zesvetStil pojeti p., orientoval ji i k pozemskemu zivotu, duraz kladl na p. pilne prace. Pojem p. vysoce vyzvedl a hlubokym mravnim smyslem obdai'il I. Kant. Je pro nej "jednanim ze zavaznosti". Moralniho obsahu vsakjednani z p. nabyva pouze tehdy, pokud neni zalozeno v zactostivosti Ci ve strachu. P. vystupuje jako nutnost jednat z respektu pi'ed mravnim zakonem, ktery musi byt vseobecny. G. W. F. Hegel vytykal Kantovi traktovani p. kvuli p. J. G. Fichte se pokusil 0 genetickou dedukci p. se zduraznenim postulAtu -tsvobody. V angloam. moralni filozoiii byl pojem p. naplnovan zcela konkretnim obsahem, a to pfedevsim v teoriich klasickeho -tutilitarismu J. Benthama a J. S. Milla, v nichz je p. ztotoznovana s jednanim pi'inasejicim co nejvetSi uzitek, jehoz podoba je ovsem chapana znacne diferencovane. Dnes Ize rozlisit teorie absolutizujici nebo naopak relativizujici obsah a funkci etickych kategorii a take p. Absolutizujici teorie smefuji proti postulatu spo!. podminenosti a historicnosti p. Patfi k nim koncepty novokantismu a novoprotestantismu (pi'es pokusy 0 zesvetsteni obsahu p. relativizaci Boha jako vecneho zakona a v druhem pfipade Bohajako subjektu a zdroje svobodne vule) i soudobeho -tintuitivismu, k jehoz pfedchUdcum Ize zafadit i G. E. Moora. Pro intuitivisty je ustfednim postulatem bud dobro, z nehoz je p. odvozena, nebo naopak p., jejiz plneni je

nejvyssim dobrem. P. je tak posta vena mimo ramec spo!. pusobeni, je prezentovana jako zi'ejma sarna 0 sobe, jako vecna a nezmenitelna. Paradoxni je, ze absolutizujici intuitivismus vytvoi'il pi'edpoklady pro relativizujlci pohledy na p., ktere v poslednim obdobi prevladaji. Pfedevsim je treba pi'ipomenout emotivismus, jehoz stoupenci (napi'. A. J. Ayer, B. Russell aj.) vyklactaji p. jako vyraz aktualnlch emoci subjektu a tvrdi, ze nemuze nabyt platnosti obecne maximy pi'edevsim proto, ze jeji obsah nelze dokazovat ani vyvracet. P. relativizuje take -tmetaetika (R. M. Hare, P. P. W. Lorenzen, O. Schwemmer aj.) ve svych teoriich normativity v jazyce etiky, i tzv. situacni etika ci "kontextmilni etika", ktera vychazi z toho, ze eticke normy vcetne p. jsou urcovany zcela konkretni situaci a kontextem, v nemz Clovek vystupuje, a ze je proto ti'eba odmftnout pozadavek norem a pi'edevsim p. na obecnou platnost (viz tez nektere smery novoprotestantismu a existencialisticke teorie). V "etice seberealizace" je pojeti p. podi'izeno principu realizace niterneho, neopakovatelneho -tja, a tak je vytrieno ze spol. kontextu a subsumovano absolutizovane pods tate subjektu. Z marx. pozice Drobnickij (1974) chape p. jako vyslednici konfliktu motivil vnejsich a vnitrnich a jako zprostredkovany vyraz konfrontace zajmu individua a spolecnosti. Malo je rozpracovana souvislost p. a -thodnotove orientace. Individuum je v procesu svych cinnosti konfrontovano jak s hodnotami, ktere bezprosti'edne odrazeji i spoluurcuji jeho "kaZdodenni zivot", tak is hodnotami, ktere naopak horizonty tohoto "kaZdodenniho zivota" pi'ekracuji. Rozpor mezi normativitou a obsahem tech hodnot, ktere individuum niterne akceptuje, znemoznuje uvest do souladu vlastni prakticke jednani s monilnim apelem p. obsaZenem v "transcendentnich" hodnotach (viz napf. abstraktni kladny vztah k ochrane zivotniho prosti'edi kontra zivotni kaZdodenni praxi). A: duty F: devoir N: Verpflichtung 1: dovere, obbligo

Bar po v 0 I ani viz prace, profese po v s tan i - vzpoura diskriminovanych (utlacovanych) spo!. skupin proti vrchnosti. V historii se vyskytuji napi'. povstani otroku, sedlaku, i'emeslniku, etnickych skupin (kmenu) apod. Slovem p. se vsak nekdy take oznacujijakekoli lidove boui'e. A: uprising, rebellion F: insurrection, soulevement N: Aufstand I: insurrezione Lit.; viz ->revoluce.

Kre po zice p r a c 0 vn i - (z lat. positio, to z ponere == klasti) - tez postaveni pracovni - misto jednotlivce ve struk-

ture Cinnosti zamestnanecke organizace, spojene se specit. pracovnim ukolem, resp. pracovni funkci. Ve fyziologii prace je p.p. interpretovana jako zpilsob, kterym je vykonavana urCita pracovni cinnost, jak jsou ph pracovni cinnosti zatizeny jednotlive casti lidskeho tela. V s-gii prace a s-gii prumyslu je p.p. spojenim kategorii soc. -tstatusu, soc. -trole, resp. -tsocialniho postaveni ve specif. -tpracovnich podminkach. V ekon., tech. a org. kontextu se casteji pouziva termin pracovni misto, ktery neni vazan ke konkretni osobe. Pracovni misto je dflei cast pracoviste tvonci zakl. prvek pracovniho procesu, nejmensi techno!. a ekon. jednotka obsazovana jednou pracovni silou (ktera tim nabyva p.p.). Vytvareni a ruseni pracovnlch mist a tim i p.p. uzce souvisi se zavadenim novych techno!. postupu do pracovniho procesu, se zmenami vlastnictvi, organizace a i'izeni. Zaroven je to soucast politiky zamestnanosti. A: job, work position F: position au travail N: Arbeitsstellung I: posizione professionale HaJ

p 0 z ice soc i a I n i viz postaveni socialni, status pozice spo lecenska viz postaveni socialni p 0 zit i vis m u s viz naturalismus pozitivisticky, ociologie pozitivisticka po ziti vis m u s log i c k Yviz falzifikace, kontext zduvodneni, neopozitivismus, pojem mentalni, racionalismus kriticky, Vidensky kruh poznatek - relativne vydelitelmi (event. samostatna) soucast poznani, ktera se muze vztahovat jak k vnejsimu svetu ajeho castem, tak i k vnitfnimu stavu (psychice) poznavajiciho subjektu. KaZdy reMny p. 0 necem vypovida. "Sdelitelnost" p. hraje vyzn. ulohu. -tJazyk vedy musi byt dostatecne bOhaty, aby umoznil sdelitelnost jiz dosazenych p. i tech, k nimz dana veda speje. Proto take zpravidla objeveni kva!. novych p. a p. noveho typu vede i k rozsii'eni jazyka vedy. Je zcela pochopitelnym pozadavkem, aby kazdy p. byl co nejpi'esneji vyjadi'en. Kvalita p. je zavisla jak na urovni vyzk. metod a technik, s nimiz veda pracuje, tak i na urovni odpovidajici teorie. Je mozno hovofit 0 p. dvojiho druhu: 1. 0 empir. p., ziskanem empir. metodami a formulovanem zpravidla v popisnych, resp. observaenfch terminech (viz -tjazyk observacni); 2. 0 teor. p., ziskanem pomoci vyvozovani (6 jinych teor. postupu) z jiz formulovane -tteorie, ktery zpravidla smei'uje k rozvoji teorie. K rozvoji teorie vsak take, byi zprosti'edkovane, smeruji empir. p., ktere napt. byvaji prostfedkem potvrzeni spravnosti pi'islusne teorie ci jejiho popreni. Z gnoseologickeho hlediska se pomeme casto diskutuje 0 terminu "novy poznatek", coz je v rovine empir.

820 821

pozorovani prime

pozorovani

poznani kazdy nove zjisteny udaj (0 zkoumanem jevu ci objektu), kterym jsme dosud nedisponovali. V uzsim slova smyslu je mozno timto terminem oznacit p. obsahujici -tinformaci, ktera nebyla v souhrnu pfedchazejiciho poznani. Novy teor. p. je takovy p., ktery je sice mozno vyvodit z existujici teorie, ale dosud se tak nestalo. Nekdy to nelze udelat bez exploatace novych empir. p. V metodologii vedy se setkavame jeste s terminem "elementarni poznatek", coz je p., ktery nelze jiz dale (existujicimi metodami) rozloZit na jednodussi p. A: finding, piece of knowledge F: notion, connaissance, acquis N: Erkenntnis 1: cognizione Lit.: Kutschera, F.

VOIl:

Wissenschaftstheorie. MUnchen 1972,2 sv.; Fif-

kom, V.: Uvod do metodol6gie vied. Bratislava 1962.

Cech

po z 0 r 0 van i - nejzakladnejsi metoda empir. ved a ved. prace vubec, primarne zamerena na ziskavani kvalitativnich udaju. P. je epistemologicky spjato se smyslovym poznanim a metodologicky s empir. testovatelnosti. P. ve vede neboli vedecke pozorovani je na rozdil od bezneho p. charakterizovano cilevedomosti, organizovanosti a zamefenosti na urCitou teor. podlozenou problematiku. tiste nahodne p., pro nez neni predem stanoven predmet pozorovani, je dnes ve vMe velmi I'idke. Pozorovatel rna z teor. duvodu urcitou predstavu 0 ocekavanych vysledcich. S oh1edem na prostredky, zpusob a cile p. rozlisujeme: 1. bezprostfedni nebo prime p., zalozene pouze na smyslovem vnimani pozorovatele, ktery je v primem styku s predmetem p., a zprostredkovane nebo nepi'ime p., jez vyuziva ruzne nastroje, tech. prostfedky, registrujici pfistroje (napr. mikroskopy, dalekoh1edy, kamery apod.); -tprime pozorovani se v s-gii vyvinulo ve spec if. techniku sberu informaci s radou modifikaci (z nichz nektere, pouzivane v soucasne dobe, vyuzivaji i prvky p. nepnmeho); 2. registrujici p., slouzici k ziskani zakl. empir. dat a tvofici podklad dalSi ved. cinnosti; 3. kontrolni p., ktere se vyuziva k empir. overovni jiz ziskanych poznatku, phrozenych entit nebo laboratorne danych jevu. Vys1edky p., o nez se v posledni instanci opiraji empir. vedy, jsou formulovany tzv. observacnimi vetami, ktere jsou nezbytnym predpokladem pro experimentovani a mereni i zakladem teor. zobecneni (samy jsou vsak teor. "impregnovany"). Z metateor. hlediskajsou vyzn. 2 problemy: spravna Ci alespon phmerena interpretace informaci ziskanych p. a mira jejich pfesnosti. Problematika -tinterpretace vystupuje do popi'edi zejm. v pripade zprostI'edkovaneho ci nepfimeho p. Je zavisla na konstrukci pouzitych tech. prostI'edku, jejich chodu, na vyskytu moznych rusivych vlivu na strane jedne a na dosazene teor. urovni na strane druhe. Presnost souvisi zejm. s individ. schopnosti pozoro822

vatele registrovat pozadovane charakteristiky pozorovanych objektu a dokazat je uvest do vztahu s pi'islusnou teorii. Otazka pfesnosti p. je zavisla na teor. poznatcich, prakticke zkusenosti pozorovatele ana konstrukci pouzitych pi'istroju. Je relevantni zvl. pri p. singularnich objektu vyskytujicich se opakovane v deISich casovych usecich, jako napf. v pI'ipade p. v astronomii. V s-gii se tomuto pi'ipadu blizi p. v ramci longitudinalniho vyzkumu a v souvislosti s pozadavkem pfesnosti se testuje -treliabilita. P. je phkladan zasadni vyznam v empirismu nebo v pozitivismu ve spojitosti s principem pozorovatelnosti, podle nehoz jsou uznavany za objekty vM. poznani jenom bezprostredne nebo zprostI'edkovane pozorovate1ne entity. Tato v zasade antimetafyzicka koncepce v pojeti neopozitivismu, zalozena na striktni diferencovanosti tzv. observacnich vet a teoretickych vet, je dnes do znacne miry liberalizovana v dusledku realistictejsiho pristupu ke vztahu teorie a empirie. Na p. a sebepozorovani (viz tez -tintrospekce) orientovanem na lidske interakce, psych. dopady a sekundarni spo!. vyznamy lidskeho chovani jsou postaveny fenomenologicke s-gicke pristupy (viz tez -tsociologie biograficka). A: observation F: observation N: Beobachtung I: osservazione Ber pozorovanl pfime - v s-gii pojem vztahujici se k bezprostfednimu a systematickemu -tpozorovani soc. ukazu, procesu, Cinnosti podle stanoveneho planu, bez dotazovani ajakehokoliv ovlivnovani pozorovaneho objektu. Takto chapane p.p. patfi mezi zakl., tradicni -ttechniky sberu informaci nejen v s-gii, ale i v kult. antropologii, etnografii a v psychologii. Pouziti techniky pfimeho pozorovani je v zasade omezeno moznostrni vizualniho, sluchoveho, prostoroveho a casoveho zaberu soc. reality lidskym pozorovatelem a nekterymi dalSimi limity, jako je znalostjazyka, pnp. i zvyku, konvencf apod. P.p. Ize aplikovat na zkoumani -tmalych skupin, spec. -tsubkultur, lokalnich -tkomunit apod. Jeho vyhodou ve srovnani s technikami dotazovani je moznost podchyceni pfedem nepfedpokladanych, netusenych momentu, charakteristik, vztahu, vyvojovych okamziku a proniknuti do vetSi hloubky individ. motivaci, zameru apod., resp. "pochopeni" situace a jednani akteru. P.p. se pouziva nejcasteji ph studiu -tsocialnich interakci, -tpostoju k praci, uceni, polit. udalostem apod., ale i pro komplexni sledovani -tzpusobu zivota, -tzivotnmo stylu. Primym pfedmetem pozorovani je ve vsech zminenych pripadech -tchovani osob, nekdy tez celkova situace, atmosfera, chronologie udal osti. P.p. je typicke pro -tmonografickou proceduru (viz tez -tease study) a byva tet soucasti -texperimentalni pro-

cedury (viz tez -texperiment), ktera ale nevylucuje zasahy do pozorovaneho objektu ci situace (ovsem pfedem naplanovane, presne vymezene a kontrolovane). Zpusoby, resp. metody p.p. se phzpusobuji charakteru pozorovaneho predmetu, dispozicfm pozorovatelu a jejich casovemu fondu. P.p. je v podstate znacne narocne na cas a vyzaduje spec. schopnosti a dovednosti, zejm.: 1. schopnost rychle -tadaptace na nezname prostfedi; 2. vziti do pi'islusne -trole (Clena skupiny nebo nenapadneho cizince, pfip. vyzkumnika s urcitym poslanim skupine pochopitelnym a pro ni pfijatelnym); 3. schopnost sebepozorovani neboli -tintrospekce; 4. zachovani nezaujateho, objektivniho postoje; 5. zvladnuti nastroju a pomucek; 6. schopnost vyhodnocovat slozitejsi, necekane situace, pnp. na ne reagovat vhodnym zpusobem, ktery by nebyl "zasahem do terenu". Nejnarocnejsi je dlouhodobe zucastnene pozorovani (pozorovani participativni), kdy pozorovatel-vyzkumnik zije de lSi dobu (nekolik tydnu i mesicu) v dane komunite a casto plni jeste jine net badatelske role. Tento zpusob pouzivaji zejm. soc. antropologove a etnografove, ale i sociologove zamereni na komplexni studium zivotniho zpusobu, tradicf, zvyku specif. skupiny (iokalni komunity, etnickeho spolecenstvi, komunity mladeze, deviantni skupiny i pracovniho kolektivu apod.). Vys1edkem byva monograficka (pripadova) studie (viz napf. W. F. Whyte: Street Comer Society, 1937; L. W:v1ie: Village in the Vancluse, 1957, a radu dalsich -tkomunitnich studii). Tento typ p.p. umoznuje i postupne Ci paralelni podrobne zmapovani vetSiho spolecenstvi (napr. uzemniho), shromazdeni typickych nebo naopak extremnich pnpadu. Vetsinou konci -tdeskripci vsech pozorovatelnych s-gicky relevantnich rysu, muze vsak smefovat k ovefeni hypotez, modelu nebo ke komparaci vybranych dimenzi u vice pozorovanych pripadu. Era -tbehaviorismu pfinesia I'adu metodik pro kratkodobejsi nezucastnena pozorovani chovani v malych skupinach (pracovnich, zajmovych, skolnich apod.) a take chovani na schuzich, shromazdenich apod. Tato pozorovani jsou postavena na pomerne pfesnych pravidlech a mivaji zabudovan nejaky kontrolni system. Vetsinou je provadeji instruovani pozorovatele (obdoba tazatelu pfi interview), ktefi jsou vybaveni -tzaznamovym archem, resp. pozorovacim listem (observation schedules), ktery je voditkem pozorovani a zaroven slouzi k zaznamenavani jeho vysledku. Pri volnejsich zpusobech orientacniho Ci popisneho p.p. (vetSinou slouziciho pro -torientacni vyzkum ci -tpredvyzkum) obsahuje tento instrument pouze naznaceni okruhu chovani, resp. temat sledovanych rozhovorii, na ktera je tfeba se soustfedit. Rigoroznejsi systemy pracuji s apriornimi kategorizacemi a pomerovymi ska-

lami. Od pozorovatele se v tomto pnpade vyzaduje i urcite hodnoceni, pfifazeni pozorovaneho chovani ke kategoriim, jeho umisteni na pi'islusne stupnici (bud' kazdeho jednotliveho aktu chovani, nebo az vysledku srovnani, celkove syntezy). Byly vyvinuty obecne pouzitelne pozorovaci systemy, napf. system R. F. Balese (1951), obsahujici 6 dimenzi chovani (orientace, hodnoceni, kontrola, rozhodovani, pI'ekonavani napeti, integrace), rozvedenych v kombinaci s aktivnimi a pasivnimi postoji do 12 kategorii, ktery pfedpoklada zaraditelnost kazdeho pozorovaneho chovani, nebo napf. stupnice Jackova, soustI'edujici se pouze na jeden typ chovani (ostatni se nezaznamenavaji), system Comelluv, Lindvalla a Saupeho atd. DalSi systemy jsou zamefeny na specif. problemy, napr. Ryansuv na pozorovani interakci mezi ueitelem a zaky, system Fauriezose, M. L. Hutta a H. Guetzkowa na chovani ph konferencich. Pouzivaji se diskretni i kontinualni stupnice. Tyto metodiky zvysuji -treliabilitu pozorovani, jejich nevyhodou vsak je zuzeni zorneho pole na pfedem odhadnutelne problemy, efmz se ztracf mnoho z heuristickych moznosti, ktere patfi k zminenym pfednostem teto techniky. Kazde p.p. se potyka s nebezpecim -t"haI6-efektu", chyb pfisnosti, shovivavosti a centraIni tendence, ktere ohrozuji jeho -tvaliditu. Ke kontrolnim, zpI'esnujicim metodikam patfi pfedevsim dublovani pozorovatelu na jednom ukolu a kombinace s jinymi technikami sberu dat, pfedevsim (tradiene) s -tanalyzou dokumentu, ktera ovsem vetsinou sleduje i cil daISiho obohaceni informaci. Specif. typy p.p. s rozvinutou vlastnf metodikou jsou -teasovy snimek a tzv. reportazni pozorovani, cozje v podstate zpresnena, systematicka reportaz (pouziva se ke studiu her deti, priibehu schuzi, manifestaci, sportovnich utkanf apod.). V soueasne dobe se pri p.p. vyuzfvajf rozne tech. pomucky, zejm. magnetofony, fotograficke aparaty a filmove kamery, ktere umoznujf dodateene vyhodnoceni pozorovane situ ace nebo doplneni a upfesneni vysledku ziskanych osobnim pozorovanim (viz tez -tfotografie sociologicka, -tfilm sociologickY). Hlavne ph pouziti techto pomucek, ale i u p.p. v puvodni klasicke podobe vznikaurCity problem v oblasti profesionalni etiky, zejm. kdyz pozorovane osoby nejsou seznameny stirn, ze jsou pfedmetem pozorovani, aby se nenarusil0 jejich phrozene chovani. V soucasne .ces. s-gii se technika p.p. pouziva velmi malo. Sekvencne se nekdy pI'ipojuje k praci tazate1e jako pozorovani a zhodnoceni reakci respondenta na rozhovor. K erudici sociologa ovsem patfi schopnost permanentniho "zueastneneho" p.p. soc. reality, s kterou pfichazi kazdodenne do styku, a zhodnoceni techto zkusenosti v odborne praci. P.p. v malo strukturovanych a standardizovanych modifikacich i v naposledy uvedenem smys-

823

pozorovani reportazni

prace domaci

lu je nejadekvatnejsi technikou ---.fenomenologicke sociologie, protoze zprostfedkuje nejautentictejsi zaznam verbalnich i neverbalnich projevu chovani, pfimo odrazejicich soc. svet. Za specif. pfipad p.p. je povaZovano zminene sebepozorovani neboli introspekce uplatnujici se zejm. v ---.biograficke sociologii. A: direct observation F: observation directe N: direkte Beobachtung 1: osservazione diretta Lit.: Bales. R. F.: Interaction Process Analysis. Cambridge 1951; Lind· zey. C. ed.: Handbook of Social Psychology. Cambridge 1954; Whyte. W. F.: Participatory Action Research. London 1991; viz tez -->metody so·

ciologicke. ->tecbniky sberu infonnaci.

Vod pozorovani reportazni viz pozorovaniprime pozorovani nezucastnene vizpozorovanipnme pozo rovani vedecke viz pozorovani pozorovani zucas tnene viz pozorovani prime p r ace - byva definovana jako ucelna produkce pfedmetu a sluzeb, ktere maji hodnotu pro ostatni cleny spolecnosti, jako pravidelne zajisfovani statku a situaci (Brugger, 1976), jako ---'cinnost slouzici uspokojovani potfeb a obiive (F. Dorsch, 1987) ajako Cinnost, kteraje jedincemjako p. pojimana (R. E. Hall, 1986). Psychologie zdurazlluje zejm. phinovitost p. zalozenou na specif. lidske schopnosti oddalit uspokojeni vlastnich potfeb. Ijako provadeni pokynu ci plneni ukolu je p. cflove zamefenou cinnosti. S-gie zdiiraznuje primame spo!. povahu p., vykonavane s jinymi a pro jine (R. Konig, 1967), na zaklade ekvivalence cinnosti (M. Gregor, 1988). P. je vidy kult. podminena, tech., ekon. i soc. organizovana a osobne prozivana (L. von Rosenstiel, 1987). Spol. delba p. urcuje miru zasluznosti a kolekt. oceneni riiznych druhi'I pracovni cinnosti a soc. postaveni jejich vykonavatelii. S-gicke definice p. jsou nejtesneji spjaty s definicemi pracovniho vykonu, ---'profese a zamestnani. Trvale je p. chapana dvojznacne jako nutna namaha a jako uspokojivy vykon ci dobrovolna tvorba. Tento protiklad je paralelne vyjadfen v mnoha jazycich: laborare - fabricare. facere; labour - work; travail- oeuvre; arbeiten - werken, schaffen; trud - rabota. Ve francouzstine je prvni vyznam odvozen od jha tainych zvifat, v nemCine od nevolnika. Beine je rozlisovana ---'prace fyzicka a dusevni, coz zcasti odrazeji fyzikalni definice p. jako pfekonavani odporu, fyziologicke definice p. jako vypeti, ekon. definice p. jako spo\. nezbytneho vynaloieni produktivnich sil cloveka i pravni definice p. jako Cinnosti zavisle, podfizene nebo samostatne. Soc. dejiny p. poCinaji ustavovanim specializovanych socioprofesnich skupin (ufednictvo) a ritualnich zakazii 824

vykonu nekterych Cinnosti pro urcite spol. vrstvy (---'kasty). Mytologicti vhldcove se zabyvali manualni p. (orac regentem). V antickem Recku zarucuje majetek nabytY p. polit. prava vznikajicimu stfednimu stavu. Pod vlivem asijskych despocii se vsak objevuje aristokraticky odpor vzdelancii k p. vykonavane otroky, barbary a deklasovanymi zivly. lsou rozlisovany sluzebne, instrumentalni Cinnosti a cinnosti svobodne vykonavane pro ne same. Veda, umeni i obcanska ucast na fizeni obce pfestavaji byt sluCitelne s nediistojnou nezbytnosti obzivy (Platon). P. vylucuje ctnost (Aristoteles). Obcane antickeho Rima opovrhuji moznosti ziskavat s potem to, co mohou krvi vybojovat (P. L Tacitus). Dilna vylucuje vznesenost (M. Tullius Cicero). Ve starozakonni tradicije p. trestem za prvotni hfich a zaroven prosti'edkemjeho napravy, z nii vznikne p. zbavene kralovstvi Boii na zemi. Rane ---'kresfanstvi nahrazuje dichotomii svobodne a nesvobodne p. rozlisenim kontemplativni zboznosti a svetske cinnostL Odcizeni svetu vezdejsimu zpochybnuje vyznam p. (zboina Marie, pracovita Marta). Evangelizacni cinnost ani chiliasticke ocekavani konce sveta vsak nevylucuji plneni pracovnich povinnosti. Apostolove jsou drobni iivnostnici ("Delnik na vinici Pane je hoden mzdy sve"). Feudalismus zvysuje osobni Vclzanost k urCitemu druhu p., ale tez spo\. uznani zemedelske a femeslne p. Stfedoveky kfesfan se pIne zaclenuje do soc. sveta p. (Augustinus). leho Melem je podrobit si zemi k dokonceni dila Boziho. P. je prostfedkem ---'askeze chranici pfed ---'hrichem (Benedikt). Misijni cinnost mnisskych fadii, v jejichz klasterech se meditace prolina s p. (ora et labora), pfinasi tez ekon. racionalizaci p. Rytifstvije nahrazovano nobilitou vyplyvajici z p. a majetku. Stfedoveka mesta pfedstavuji na rozdil od mestskych "vojenskych cechi'I" antiky (M. Weber) pracovni pospolitost svobodnych, cechovne organizovanych a na po lit. samospravu aspirujicich mest'anii, smefujicich k revol. zkfesfansteni kultury (E. Troeltsch) prostfednictvim nove uznavaneho ryznamu p. V renesancni ideologii individ. uspechu pi'ipodobnuje pracovni inciativa, opravujici pi'irodu a osud, cloveka k Bohu (M. Ficinus). V utopickem state je p. vseobecnou povinnosti (T. Campanella), a proto zde neni soc. ti'id (T. More). Ved. p. skyta svymi vysledky lidstvu svetlou budoucnost(F. Bacon). Reformace pi'ekonava dichotomii cinnosti pro tento a onen svet ucenim, ze prave p. je jedinou cestou k Bohu. lako vydelecna cinnost a pravidelne zamestnani se stava zaroven "povolanim" (M. Luther). Uceni 0 ---'predestinaci smefuje k moralni izolaci jedince, pro nejz povinnost uskutecnovani boiich pfedpisu promenuje p. v neosobni ucel 0 sobe. Uspesnostje znakem vyvoleni, pozehnani ci

milosti. Zisk rna slouzit nikoli pozitku, ale obetave spofi- A: work F: travail N: Arbeit I: lavoro vosti (J. Calvin), tedy akumulaci kapitalu a intenzifikaci p. Nezavislost, vykonova orientace a podnikavost se pro- Lit.: Joyce. P. ed.: The Historical Meanings of Work. Cambridge 1989; Pahl. R. E. ed.: On Work. Historical. Comparative and Theoretical Ap. jevuji jako "duch kapitalismu" zrozeny z ---'protestantske proaches. Oxford 1988. etiky (M. Weber). Etos p. zaroven odstranuje moralni neVld jistotu nesentimentalnich podnikatelii. ---'Puritanismus P r ace do m a ci - obvykle oznaceni pro siroky okruh doplnuje pili a zracionalizovanou inciativu ideou neusta- tradicnich zenskych pracovnich aktivit v ~domacnosti, leho zvysovani pracovniho vykonu jako charakterove nekdy pro veSkere ---'prace vykonavane v domacnosti (ces. ctnosti. P. je demokratizovana, ale stava se taka soc. nor- termin p.d. tyto dva typy praci nerozlisuje). K charaktemou ("kdo nepracuje, at neji") a dogmatem. ---'Merkan- ristickym rysiim p.d. pam nizky statut, monotonnost, catilismus ijeho novodobe odriidy, zdiivodnujici absolutis- soya neomezenost, fragmentace, izolace, absence fmancniho tickou Ci totalitni centralizaci spravy i vyroby, chapou p. oceneni. P.d. je pfedmetem zajmu s-gie, ale i ekonomie, jako zus\echt'ujici povinnost. S rozvojem kapitalismu vsak statistiky, etnografie, historie apod. Pro ---.sociologii rop. pi'estava byt pi'edmetem obecnych uvah 0 ukolech spo\. diny je tema spojeno se zkoumanim delby roli, rozhodoskupin a jejich nab.-etickeho zakotveni. Promenuje se v sve- vani, moci, karierovych konfliktii mezi cleny rodiny, resp. bytny pfedmet svetonazorove reflexe. leji rostouci pozi- domacnosti. Do diskusi 0 pfehodnoceni p.d. vyzn. zasahtivni oceneni v ---'osvicenstvi a ---.fyziokratismu odrazi 10 feministicke hnuti (viz ---.feminismus), ktere bojovalo zkusenost vrstev spjatych s p. a zaznamenavajich soc., i za uznani produktivniho charakteru p.d. jako tradicni zenekon. i polit. vzestup. P. zacina byt chapana jako zaklad ske prace (a tim za zhodnoceni postaveni zeny v domachosp. hodnot (J. Locke), vynalezavosti (D. Hume), civi- nosti). Dnes se jiz statistika zabyva metodarni odhadu hodlizace (A. Ferguson), pokroku (Ch. L. Montesquieu). noty p.d. Pi'evaZujici industrialni pohled na praci vyclenil Ukazuje se jeji rozporny vyznam pfi vzniku soc. nerov- na dlouhou dobu tema p.d. ze sfery zajmu ekonomie. Vynosti (J. J. Rousseau) a nezbytnost reciprocity mezi ruz- jimkou je G. S. Beckera ---'ekonomika rodiny. Pojeti p.d. nymi soc. vrstvami (P. H. D. Holbach). v ramci nove konceptualizace prace rozviji ---'ekonomicS nastupem ---'liberalismu, propagujiciho svobodnou, ka sociologie. Rozlisuje vedle prace formalni a neformaIzeisahii statu zbavenou konkurenci (---'laissez faire, laissez ni praci domaci a s tim souvisejici domaci ekonomiku passer), se p. konecne stava pi'edmetem ved. zkoumani, (viz ---'ekonomika neformaIm'). P.d. rozumi veskerou prazjist'ujiciho jeji cenu, racionalitu jeji delby apod. P. je jako ci vykonavanou cleny domacnosti, jejiz vysledky (proobetovani klidu, pohody a stesti hlavnim zdrojem a jedi- dukty ci sluzby) jsou urteny vyhradne pro potfeby donym meritkem bohatstvi narodii i zakladem kultury macnosti. Podle odhadii rna rozsah p.d. ve vyspelych (A. Smith). Zabyva se ji narodohosp. teorie (D. Ricardo, prumyslovych zemich po 2. svet. valce stabilni, nekde doK. Marx) i fil. systemy, poukazujici najeji dejinotvomou konce mime rostouci trend. Pfedstavuje 40-50 % veskeulohu (J. G. Herder), existencialni rozmer (J. G. Fichte), reho casu prace a podili se zhruba jednou ctvrtinou at tfevyznam pro utvareni individua i spolecnosti (G. W. F. He- tinou na vytvofenem hrubem produktu. Termin p.d. lze gel) a lidske inteligence viibec (F. Engels, H. Bergson). take chapat jako praci vykonavanou doma za mzdu, ktera K hist. nejvlivnejsim s-gickym teoriim p. patfily uvahy miiie byt soucasti nebo typem zamestnani, miiie pfedstapfedstavitelii utop. socialismu, pro nez pracovni vykon byl vovat specif. ---'pracovni rdim. V minulosti fungoval (podobne jako u renesancnich myslitelii) jedinym kriteriem napf. tzv. faktorsky rezim (dodavka materialu do domu rozdeleni majetku a moci ve spolecnosti diisledne proor- a odber vyrobkii z domacnosti). Dnes vznikaji nove formy ganizovane podle tovamich vzorii a na zaklade noveho p.d., napf. tzv. telework, tj. prace (zejrn. zen) s domacim po_ "evangeiia prace" (c. H. Saint-Simon). P. sarna se rna pro- citacem. 0 tomto zpiisobu se uvazuje jako 0 perspektivmenit v radostnou kooperaci vzajemne atraktivnich jedin- nim, protoze umoznuje spojeni pracovniho mista s bydliscii (F. M. Ch. Fourier). Vychodiskem zmen v povaze p. tern a individ. volbu pracovniho rezimu, snizuje zatizeni rna byt reforma Ci revoluce zdola (J. J. C. L Blanc). Pod- dopravnich a jinych sluzeb apod. V jistem smyslu jde 0 reIe K. Marxe za ---'socialismu rna p. ziskat bezprosti'edne vitalizaci nekterych rysii femeslne prace (viz ---,remeslo). spo\. a vect. charakter, ktery (podobne jako ve starozakon- A: housework F: travail domestique N: Hausarbeit ni tradici) umoini pfechod z me nutnosti do me svobo. I: lavoro domestico dy. Srovnani techto nazoru s aktualni situacf a s problemy Lit.: Chadeall. A. - FOllqllet. A.: Le travail domestique. Essai de quantifi. v oblasti p. je stejne jako modemi teorie soc. aspektu p. cation. Paris 1981; Oakley. A.: The Sociology of Housework. London 1974. pfedmetem ---'sociologie prace. Mik 825

prace fyzicka a dusevni

prace fyzicka a dusevni -zak!.hrubadichotomizace -'prace, resp. zpusobu vykonavani pracovni cinnosti, ktera se vetsinou zahrnuje pod -'obsah prace, v marx. s-gii byla tradovanajako -'charakter prace. Nekdy se ve stejnem smyslu hovofi 0 dichotomii prace manualni (od lat. manus = ruka) a dusevni, coz neni zcela pfesne, protoze fyzicke pracovni vykony se neprovadeji pouze rukama (viz ovladani noznich pak a celkovou svalovou namahu u vetsiny fyzickych praci). P.f.a d. se identifikuje podle miry odusevnelosti, tj. stupne naroku na dusevni cinnost a (nebo) podle pritornnosti manualnich, resp. fyzickych ukonu. P.f.a d. prakticky vytvafi kontinuum, sirokou skalu od pfevazne dusevni az po prevazne fyzickou praci podle miry potornnosti obou prvku ci vydeje fyzickych nebo psych. sil. Uplne oddeleni p.f.a d. je mozne pouze mode love. V dusledku vyvoje vecty a techniky a jejich uplatiiovani v pracovnich procesech narusta podiJ dusevni prace ajsou odstranovany nejtezsi fyzicke cinnosti. Zaroven vsak mizi nebo se minimalizuji nektere spec if. prvky dusevni prace, spojene zejm. s tradicnimi -'remesIy. Posledni VYzn. fazi tohoto trendu, ktery selektivne zduraznuje vyznam nekterych dusevnich ukonu a vede k tzv. -'intelektualizaci prace, je nastup -'automatizace, -'robotizace a -'komputerizace. Odliseni p.f.a d. je tradicne hlavnim (nejcasteji pouzivanym) kriteriem vymezeni -'delnicke tfidy, resp. delnikti v protikladu k Ufedniktim, zamestnancum Ci -'inteligenci (tel. -'modrych limeckti vuCi -'bilym limecktim). Operacionalizace techto pojmu pusobi potiZe, protoze v praxi se uVaZuje spiSe 0 -'profesich, v nichz se casto dusevni a fyzicka slozka pracovni cinnosti prolina, v pripade vymezeni tod se bere v uvahu i spol. postaveni. V literature se vetSinou uVaZuje 0 typickych pfedstavitelich zminenych -'spolecenskych skupin. P.f.a d. predstavujijine typy naroku a nelze je z tohoto hlediska lineame srovnavat. Kazda rna vlastni skalu narocnosti. Spo!. byva ale vyse hodnocena prace dusevni, zejm. proto, ze jeji typicke formy vyzaduji vetsinou vyssi vzctelani. S-gicke vyzkumy potvrzuji, ze -'prestiz dusevni prace je vets£, v nekterych soc. teoriich se uvazuje 0 jeji nadrazenosti. Hodnotici vnimani rozdilu mezi p.f.a d. vede k ideologizaci kategorie. V byvalych social. systemech byla zameme zduraznovana vysoka hodnota fyzicke prace v souvislosti s tezi 0 vedouci uloze del. tfidy. Hmotna i moralni stimulace s vyuZitfm vsech propagandistickych prostfedku slouzila k budovani prestize profesi spojenych s velkou fyzickou namahou (horniku, hutniku, stavafu). Skutecnost, ze slo pouze 0 vyzvedani vybranych profesi a pfekonavani vlivu tradicnich kriterii hodnoceni, zpusobila, ze nenastala preference fyzicke prace jako takove. Na druhe strane fad a 826

prace socialni tradicnich dusevnich po vol ani ztratila zejm. diky malemu financnimu ohodnoceni na prestizi, doslo k jejich -'socialnf degradaci (tykalo se to napr. advokatu, ucitelu, Ufedniku aj.). Deleni na p.f.a d. neni zdalekajedinym pouzivanym kriteriem hodnoceni prace, resp. spo!. postaveni z prace vyplyvajiciho. Vyznamnejsi je vydelek a podiJ na moci, ktery ta ktera prace pfinasi. A: manual and mental work, physical and intellectual labour F: travail manuel et intellectuel N: manuelle und geistige Arbeit I: lavoro manuale e intellettuale HaJ

prace osvHova viz os veta p r ace r 0 z d rob e n a - v zasade rozclenena ("rozdrobena") pracovni cinnost na elementarni operace, ale termin se pouziva k oznaceni extremnich dusledku maximalizace -.delby prace v proudu hromadne vyroby. Teor. je koncepce p.r. uplatnenim kartezianskeho paradigmatu, podle nehoz optimalnije rozclenovani problemu najejich dilci prvky a jejich nove spojeni. V teorii -'managementu jde 0 pfedstavu racionalizace prace, kterou reprezentuje pfedevsim F. W. Taylor. Za idealni povaZoval "rozdrobeni" pracovni cinnosti do jednoduchych, stale opakovanych pracovnich ukonu trvajicich fadove sekundy nebo jen desitky sekund, oprostenych od "zbytecnych pohybU", ktere phzpusobuji cinnost eloveka logice Cinnosti -.stroje. M. Weber ve sve koncepci byrokracie uvazuje analogicky 0 drobeni Ufednickych Cinnosti. Jiz ve 40. 1. se vsak ukazalo, ze pfi pfekroceni urCite meze deleni prace nejenze jeji efektivita dale neroste, ale zaene naopak klesat. Dochazi totiz k degradaci funkce delnika, od ktereho se vyzaduje hbitost misto kvalifikace, a ph monot6nni cinnosti roste jeho unava a ztraci se motivace. Dochazi k jeho tech. -'odcizeni. Na stavy -'anomie provazejici vysoky stupen delby prace upozornil jiz E. Durkheim, ktery je vsak nechapal jako jeji nutny dusledek. Pozdeji ruzni autoh poukazovali na intelektualni upadek pracovniku a jejich frustraci ph p.r. (napf. G. P. Friedmann), ale i na to, ze charakter a pozadavky p.r. vychovavaji cloveka pro totalitni polit. reZimy (A. Inkeles), zbavuji ho moralni odpovectnosti za vys!edek celkove pracovni cinnosti (H. Arendtova). Vznikl teor. i prakticky protiproud drobeni prace, a to jeji obohacovani (job enrichment), scelovani elementarnich pracovnich ukonu opet do vetSich celku a jejich stfidani, kterym se rusi unavna a demotivacni monotonie. A: fragmented labour F: travail en miettes N: fragmentierte Arbeit I: lavoro frammentato Lit.: Friedmallll, G. P.: Rozdrobena prace. Praha 1970; Tay/or, F. W.: The Principles of Scientific Management. New York 1911.

MaP

prace femes Ina viz remeslo pr.ac~ s verejnosti - vyznamove prakticky stejny pOJem Jako public relations (angl. termin volne pi'elozitelny jako vztahy k vei'ejnosti), ktery lze charakterizovat souborem prosti'edku, metod a technik systematickeho ovlivnovani -'verejnosti, resp. jednostranne iniciovane kore~pond~nce s vei'~jnosti. Casto jde jen 0 tu cast vei'ejnOSh, ktera Je z hledlska organizarora Ci sponzora p.s v. z nejakeho duvodu dulezita. P.s v. je dnes vetsinou institucionalizovanou, profesiomllne a za uplatu realizovanou Cinnosti, souvisejici s -'propagaci. Legitimni, vet. forma p.s v. tedy podleha profesionalni a eticke kontrole. P.s v. rna vsak i odvracenou, nelegitimni a eticky nekorektni tvai' charakterizovanou -.korupci a protekcionismem cast~ ....otdezinformacemi, zamerne zinscenovanymi -'skandaIy i dalSimi prostfedky klamani vefejnosti. P.s v. vznikla v USA jako soucast polit. i hosp. kultury spolecnosti. Po~z.iva sve v ne~~znejsich oblastech lidske cinnosti, zvl. v pol~tIc~, zurnahstlce a hosp. praxi. Ma pozitivne naladit spotrebltele, odberatele, volice ci operujici instituci, vytvafet vhodne klima pro nakup urciteho zbozi, dlouhodobe budovat urcite -'imago vyrobce, politika, obchodni organizace apod. ve vefejnosti (viz tel. -'goodwill). P.s v. muze byt bud soucasti dlouhodobe strategie ovlivnovani vefejnosti nebo vicemene jednorazovou kampani zamefenou na ziskani urCite zakazky, prodej urCiteho zbozi apod. Muze byt orientovana na vefejnost jako celek nebo na tzv. decision makers, tj. tvtirce verejneho mineni, popf. na v~d., polit. Ci spotfebitelske instituce. Z fady duvodu jsou vyzn. polem p.s v. vztahy podniku a zamestnancu. P.s v. v teto oblasti je vsak treba odMit od -'personalistiky, resp. od tzv. kadrove politiky byvalych kom. rezimu, i od -.prtimyslove demokracie, polit. prace s lidmi a podobnych Cinnosti, ackoliv zde nepochybne souvislosti existuji a mohou byt pi'edmetem s-gickeho zkoumani. A: public relations F: travail avec Ie public N: Offentlichkeitsarbeit I: lavoro con il pubblico Lin

p r ace so ci a I n i - aplikovana spolecenskovMni disciplina i oblast prakticke cinnosti, jejimz smyslem je odhalovani, vysvetlovani a naprava -'socialnich problemii (napf. chudoby, zanedbavani vychovy deti, nezamestnanosti), a to v sirsim ramci uplatiiovani spol. -'solidarity a naplnovani individ. -'lidskeho potencililu. Metody p.s. se nachazeji na pomezi praxe nekolika vMnich oborli. Teor. i ~mpir. eerpa p.s. pfedevsim z psychologie a s-gie, take :v sak ~ antropo.logie, pedagogiky, prava, polit. vM, pfip. 1 teone komumkace a fizeni. Ma sve pocatky v organizovane charitativni a napravne Cinnosti dobrovolnych, na sta-

tu a~mini.strativne nezavislyeh, pfevazne nab. organizaci, ktere vzmkly v USA mezi !. 1870 a 1900. Puvod terminu p.s. je nejasny, postupne nahradil di'ivejSi termin "pfipadove prace" (case work), pouzivany od r. 1890 k charakterizaci systematicke prace se soc. potfebnymi klienty. Pocarky p.s. jakozto specif. profese s vlastni teorii a metodikou lze klast do obdobi od 10. 1. 20. st., kdy v USA doslo k zalozeni prvnich ucilist p.s., az do 20. 1., kdy Mar), Richmondovd publikovala stezejni publikaci 0 -'sociainf diagnostice. Systematicky sbirane diagnosticke informace o klientech se pokladaji za prvni zaklad uspesne p.s. Dru~ym zakladem se ve 30. 1. stala -'psychoanalyza (teorie 1 prax~). Analyza rodinnych a soc. pomeru ve spojeni s terapeutIckou metodou (viz tel. -.terapie rodinna) tvoi'i dodnes zakl. piliI' tzv. pfipadove metody p.s., kterou pouziva pfedevsim tzv. diagnosticka skola. K dalSimu prohloubeni teorie a praxe p.s. doslo koneem 30. 1. v souvislosti s velkou hosp. krizi, kdy nastava easteeny odklon od individ. pristupu k uznavani sirsi spo!. podminenosti soc. proble~u. V teto dobe se take zaCinaji prosazovat metody "skupmove prace" (group work) a "komunitni organizace" (community organization). Ve 30. I. krome toho dochazi ke sblizeni vyvoje p.s. v Sev. Ameriee a v Evrope. V USA a v Kanade se stat zacina vyrazne angazovat v -'socialni politice a soc. praxi, cimz vyrovnava zpozdeni za Evropou, pfedevsim Nemeckem, kde -'socialni stat (welfare state) v dnesnim slova smyslu byl zalozen uz koncem 80. I. 20. st. Zaroveii se dosavadni evrop. metodika p.s. obohacuje 0 poznatky z rozvinutejsi severoam. praxe. Po 2. svet. valce byla p.s. v prumyslovych demokraciic.h sil~e ~vlivnena ekon. vzestupem, ve kterem se prosadIly pnnclpy psychologie osobnostniho rustu a politika rovnosti pl'ilezitosti. Toto obdobi vrcholi v 60. 1. bezprecedentni expanzi socialniho statu v Evrope i Americe provazenou i konjunkturou p.s., zejm. jeji spo!. aktivity ve prospech rasove, tfidni a mezipohlavni (gender) rovnosti. Naftove krize 70. I. odhalily urCitou neefektivnost soc. stat~. V teto souvislosti zaziva p.s. teor. i praktiekou stagnaCl, ktera pfetrvava do zacarku 90. !. V Ceskoslovensku se p.s. zaeala vyvijet uz po 1. sver. valce od zalozeni praZske Vyssi socidlni skoly r. 1919. Protoze predrepublikanska tradice pece 0 potrebne byla poznamenana benevolentnfm Ufednim paternalismem, teorie i praxe ces. p.s. se zacala odvozovat z demokratictejsich am. zkusenostf (i kdyz se az do uzakoneni statniho soc. pojisteni ve 20. 1. uskuteenovala hlavne peei obci, cirkvi a dobrovolnickych sdruzeni). V obdobi hosp. krize ve 30. !. doslo kjejimu rozsifeni vlivem statni intervence, ale v mensi mii'e nel. v USA nebo v Nemecku. Po 2. svet. valce se podstatne zvetsilo pole pusobnosti esl. soc. statu a zvysil se pocet soc. pracov827

prace v terenu

niku. R. 1946 se v Praze a Brne ustavila vysokoskolska vyuka p.s. a vysla prvni autorska ucebnice jejich metod od Marie Krakeiove. Od r. 1948, kdy se v Ceskoslovensku zacala budovat rozsahla sit ceIospol. zdravotnickych zafizeni podle SOY. vzoru, doslo paradoxne k oslabeni role a prestiie p.s., protoie byl proklamovan ubytek a vymizeni soc. problemu. P.s. se omezila prevazne na vymerovani a udelovani soc. davek a podpor. Klientska praxe se omezene uplatnovala v ramci rezidentalnich zafizeni pro deti, mladei, duchodce, postiiene osoby a tzv. nepi'izpusobene osoby. Na pociitku 90. I. je ces. p.s. teor. i metodicky relativne opoidena za vyvojem v prumyslovych demokraciich. K zakl. metodam p.s. se dnes poCitaji individ., skup. a komunitni prace. V ramci terapeuticke, napravne a obnovne individ. prace se hovori 0 dilcich metodikach zaangaiovani klienta, 0 porizovani informaci a diagnostice problemu, planovani cile intervence, uzavirani dohody s klientem, vedeni zaznamu 0 pripadu, vlastni intervenci, hodnoceni jejich vysledku a uzavreni pripadu. V poslednich desetiletich se v teto praxi silne prosazuji principy rovnosti klientu se soc. pracovniky a autonomie klientu jakoito nove profesni orientace. Skup. prace, metodicky obdobna praci individ., byva zamerena na rekreacni, vychovne a vyukove, svepomocne (self-help), problemove resitelske (problem-solving), rozhodovaci (decision-making), socializacni, setkavaci (encounter) a terapeuticke Cinnosti. Komunikacni prace, ktera se realizuje ve vychovne informacni, komunikacni, polit., org., akviziterske (fund-raising), natlakove (lobbing), obhajcovske (advocacy) a planovaci (community planning) praxi ve prospech soc. a ekon. znevyhodnenych komunit, od 70. I. postupne upadla ve sve aktivni nonkonformisticke podobe. Naproti tomu se vsak uspesne rozviji praxe socialni politiky chapane jako ovlivnovani soc.-polit. procesu, ktere maji vliv na klienty p.s., zejm. v oblasti soc. legislativy. K uvedenym 3 zakI. metodam se take prirazuji metody vyuky (treninku), vyzkumu a administrace p.s. Institucionalni zakladnu p.s. tvori ruzne organizace a zafizeni poskytujici -+socialni sluzby a vYhody. Krome Ufadoven -+socialniho zabezpeceni a Ufadoven ruznych druhu soc. -+poradenstvi jde 0 rezidentalni nebo ambulantni zafizeni pro deti, duchodce, chude a pro osoby s telesnym, smyslovym nebo dusevnim postiienim, 0 krizove, vychovne a pravni poradny, nemocnice .a lecebny, utulky, skoly a uciliste, soudy a napravna zarizeni, rehabilitacni kliniky a pracoviste, pi'ip. i dalSi ucelova zarizeni klientskych a napomocnych organizaci a take ucelova zarizeni zamestnavatelu. Zcasti sem patfi i takove instituce soc. politiky, jako jsou pfislusne vybory snemoyen, pfislusna ministerstva vIM a pfislusne organy obec-

828

prameny demografickych dat nich samosprav, profesni sdruieni a reprezentativni organizace soc. pracovniku. A: social work F: travail social N: Sozialarbeit I: lavoro sociale Lit.: Allport, G. W.: Becoming. New Haven 1955; Barker, R.: Dictionary of Social Work. Newbery Park 1991; Charvdtovd, D.: Metody sociaIni pnice, I., II. Praha 1987; Krakefovd, M.: Psychogeneze socialnich pi'ipadu. Praha 1946; Lamser, V.: Zivotni beh a sociaIni situace cloveka. Praha 1972; National Association of Social Workers: Encyclopedia of Social Work. Silver Spring 1988; Pray, K. L. M.: Social Work in a Revolutionary Age; Philadelphia 1949; Richmond, M.: Social Diagnosis. New York 1917; Reznicek, I.: Metody sociaIni prace. Praha 1994; Smalley, R. E.: Theory for Social Work Practice. New York 1967; Statni urad socialniho zabezpeeeni: Socialni pracovnik. Praha 1968. Cas.: Social Work, Social Work Research & Abstracts, Journal of Sociology and Social Welfare, Social Policy, Soziale Arbeit.

Rez prace v terenu viz teren vyzkumny pragmatika jazykova - (dec. pragmatikos =zhehly v jednani) - jedna ze sloiek -+semiotiky, zabyvajici se vztahy mezi znaky a lidmi, ktefi je vytvareji a uiivaji, tzn. vysilaji je a pfijimaji v jazykove -+komunikaci. P.j. pfispiva zejm. k formulaci doporuceni, jake druhy jazykovych prostfedku rna uiit vysilatel sdeleni, aby pfijemce reagoval v souladu s jeho pranim. Uvahy tohoto druhu ale nelze delat bez analyzy soc. situace daneho typu komunikace, a to soc. situace v uzsim smyslu, zahrnujici vlivy bezprostredniho soc. okoli na ucastniky komunikacniho aktu, i v sirsim smyslu mistni i dobove soc. atmosfery. Krome toho je ovsem treba studovat psychiku zucastnenych osob. Proto p.j. vyuiiva vysledky vyzkumu -+socioIingvistiky a -+psycholingvistiky i s-gie. Pragmatick)'m cilum mohou take slouiit vyzkumy v oblasti -+jazykove kultury, resp. kultivace jazyka podminene peci 0 uCinnost vypovML Vysledky p.j. mohou naopak byt pfedmetem s-gickeho studia i z hlediska dosaiene soc. efektivnosti, resp. zhodnoceni -+kulturniho kapitalu vloieneho do jazykove komunikace. Zaroven muie s-gie vyuiit pragmaticka jazykova doporuceni k ucinne formulaci dotazu ve sve beine empir. praxi, v dotaznikovem setreni nebo pri interview. Koreny p.j. jsou ovsem fil., vychazeji z praci Ch. W. Morrise (1938) a zejm. H. P. Grice (1967). Oba se sousti'edili predevsim na odliseni pragmatiky a -+semantiky. A: linguistic pragmatics F: linguistique pragmatique N: sprachliche Pragmatik I: pragmatica Iinguistica Lit.: Levinson, S.: Pragmatics. Cambridge 1983; viz tez ->semiotika.

Buch, Vod p rag mati s m u s - (z fec. pragmatikos =zbehly v jednani) - prvni puvodni am. filozofie, ktera ziskala stoupence

take v Evrope i jinde (napr. v Japonsku) a ktera byva pro svuj antiintelektualismus a orientaci na kaidodenni iivot zafazovana do sirsiho ramce tzv. filozofie zivota. P. vznikl v 70. I. 19. st. v USA a vrcholu dosahl pred 2. svet. valkou. Jeho zakladateIem byl Charles Sanders Peirce, ktery zformuloval zakI. pragmaticke kriterium pravdivosti poznani: Protoie mysleni vidy smefuje k praktickemu cHi, pravy smysl myslenek a pojmu zjistime pouze tak, ie sledujeme, k jakemu druhu cinnosti nas privadeji, jaky je jejich vysledny prakticky uCinek. Podle Peirce se tak zbavime balastu neuiitecnych pseudoproblemu. P. jako rozvinutou filozofii vytvofil ale ai William James, ktery jej charakterizuje jako "radikaIni empirismus", ktery slucuje prednosti tradicniho -+racionalismu a -+empirismu, a tim vychazi vstfic potfebe moderniho cloveka ridit se fakty a zaroven verit v Boha a svobodu. Jamesuv p. zduraznuje prednost pluralistickeho a indeterministickeho chapani sveta, protoie cloveka osvobozuje a aktivizuje. Podobne hledi James take na otazku nab. viry. Podle Jamese neni podstatne, zda se poznani shoduje se skutecnosti, nybri zda nam uCinne slouii. Pro dalSi rozvoj am. p. mel zasadni vyznam John Dewey, ktery svuj p. nazval instrumentalismem a zajeho zakl. program vyhlasil rekonstrukci filozofie z hlediska praktickeho iivota. Poznani podle Deweye vidy vyrusta z potreb praxe, je odpovedf na nesnaze, do nichi se clovek dostava. Potud je instrumentem, nastrojem iivota. Poznani rna v zasade experimentalni raz, probiha jako pokus a omyl; pravdiva je myslenka, ktera se v dane situaci nejlepe osvedcuje. Deweye a jeho nasledovniky charakterizuje zajem 0 pedagogicke a soc. otlizky. Dewey proslul celosvetove jako skolsky reformator. Jeho pojeti -+skoly zduraznuje samostatnou tvofivou cinnost iaka. Deweyovy nazory na spolecnost a stat jsou levicove, soc.-demokr. zamerene. Sympatizuje s Marxovou kritikou kapitalismu. Panstvi monopolu podle neho vede nejen k soc. nespravedlnosti, ale take omezuje demokracii a svobodu. Dewey vsak neprijima myslenku proletarske revoluce a dial. materialismus odmita jako spekulativni system. Zmeny spol. pomeru rna byt dosaieno cestou reforem a cilevedomou vychovou vsech v duchu demokr. idealu. Dewey odmita individualismus a podporuje myslenku svobodm!ho sdruiovanijedincu v nejriiznejsich zajmovych sdruienich. Deweyuv iak Sydney Hook se prihlasil k marxismu, jednoznacne vsak odmitl leninismus a podrobil tvrde kritice sov. totalitni system. Am. socialismus musi byt podle neho jednotou -+socialni spravedlnosti a autenticke --'demokracie v duchu jeffersonovske tradice. Nejvyznarnnejsim neam. stoupencem p. byl Brit nem. puvodu F. C. S. Schiller, jeni svuj p. nazval -+humanismem. Mimoradne silne

zduraznuje kreativni dosah lidskeho poznani, ktere teprve svet osmysluje a dotvari. Pojem p. se v beznem iivote pouiiva k oznaceni iivotniho postoje, ktery se vyznacuje prakticnosti, sledovanim vlastniho uiitku. Zejm. v novinarskem iargonu se pouiiva termin "maly cesky pragmatismus", ktery rna pejorativni pridech a zduraznuje uzkoprsy, egocentricky rys prakticnosti. A: pragmatism F: pragmatisme N: Pragmatismus I: pragmatismo Lit.: Dewey, J.: Rekonstrukce ve filosofii. 1929: James, mus. 1918; Vorovka, K.: Americka filosofie. Praha 1929.

w.: PragmatisMaj

prah chudoby viz minimum zivotni p r a h y pod n et 0 v e viz projekce podprahova prakticnost viz praxe p r ak top i e viz "treti vlna" prameny demografickych dat - v zasade vsechny prameny beine demogr. statistiky i vysledky spec. vyberovych setreni, poskytujici udaje pro analyzu procesu -+demograficke reprodukce vcetne hodnoceni demogr. zmen v souvislosti se zmenami v soc., ekon. a polit. oblasti. Jde 0 poznani jak dlouhodobych trendu ve vyvoji populaci, tak i kriitkodobych kolisani, ktera se objevuji jako reakce na zmeny soc. ajinych podrninek. Mezi hlavni, heine i v s-gii pouzivane p.d.d. patfi: 1. -+scitani Iidu, poskytujici Udaje 0 stavu, poetu, rozmisteni a strukture obyv. k urCitemu okamiiku; 2. evidence -+prirozene meny, ktera se nazyva nekdy tei vitaIni statistikou, a evidence -+migraci (viz tei -+evidence obyvatelstva); 3. spec. evidence -+nemocnosti uzce souvisejici s -+umrtnosti, ktera vsak nepodava uceIenou informaci 0 vyvoji zdravotni situace a faktorech, ktere ji ovlivnuji, a neumoinuje detailni uzemni pohled ani srovnani dat 0 nemocnosti s udaji o urnrtnosti (sledovano je pouze nekolik epidemiologickych nemoci a dosud nemame moinost vypocitat miry incidence a dalSi ukazatele nemocnosti za celou populaci); 4. vyberova statist. setreni, jejichi prednosti je pohotovost a hospodamost a ktera se uvadeji: a) jako doplnek scitani lidu Ci beine evidence pfirozene meny Usou tedy sledovany jevy, ktere neni ucelne zjisiovat u vsech obyvatel, napr. soc. nebo uzemni mobilita); b) jako nahrada zakl. dokumentace predevsim formou -+mikrocensu (rozsah zjisfovanych znaku je u mikrocenzu mensi nei u makrocenzu neboli scitani lidu a jejich vyber je omezen na data, ktera rychle zastaravaji); c) jako doplnek spec. evidence, kterou je napr. vyberova statistika ukoncenych pripadu pracovni neschopnosti za ekon. aktivni obyv. (20 % zili. souboru, sledovano podle mista zdravotnickeho zafizeni) ne-

829

pravidla korespondence

prameny historicke

bo jednonizova vyberova setfeni --'populacniho klimatu. Jednorazova setfeni, ktera se povazuji nekdy za --'demograficky vyzkum v uzsim slova smyslu, maji casto s-gicky charakter. Patfi k nim i tzv. retrospektivni (anamnesticka) setfeni k rekonstrukci minuleho vyvoje sledovaneho jevu u danych osob. Mezi hist. demogr. prameny patfi pfedevsim stare farni matriky a soupisy obyv. ruzne provenience. A: demographic data sources F: sources des donnees demographiques N: Quellen der demographischen Daten I: fonti dei dati demografici Lit.: KoneClld. A.: Pramenna dila demograficke statistiky v 1etech 1919-1978. Praha 1981; viz tez ->demografie.

Kal

prameny historicke - timto pojmem se souhrnne oznacuji vsechny texty, --'artefakty a pfedmety, ktere vznikly temef soucasne s --'udalostmi, 0 nichz jsou schopny zejm. historika informovat (viz --.historiografie). Na presnem vymezeni p.h. se soucasna hist. veda dosud neshodla. Jejich starsi a v obecnem povedomi dosud zive deleni na prameny pisemne a hmotne bylo rozvojem hist. badani vyuzivajicfho fadu novych pramenu pfekonano. Ve 2. polovine 20. st. bylo vypracovano nekolik typologizacf a klasifikacf p.h., ale ani jedna z nich nedosla obecneho uznanL V ces. hist. vede se na pfelomu 80. a 90. I. ujala upravena klasifikace pol. historika J. W. W. Topoiskiho, deJicf p.h. na psane a nepsane a kazdou z techto skupin dale na prameny bezprostredni a zprostfedkovane. Do kategorie psanych pramenu se dnes fadi temer vsechny typy urednich, soukromych i umel. textu, mezi nepsane p.h. se fadi prameny archeologicke, etnograficke, lingvisticke, dale pamatky a tradice zachovane ustnim svedectvim a dalsi nepsane prameny dokumentovane fotograficky, filmove ci fonograficky. Bezprostfedni prameny informuji o skutecnosti primo, neboi samy jsou soucasti hist. skutecnosti (napf. stavebni pamatky, paleodendrologicky material, pracovni nastroje, texty jako artefakty). U zprostfedkovanych pramenu je mezi skutecnost a vyzkumnika vsunut prostfednik, informator, ktery se sam musi stat pfedmetem kriticke reflexe. Do teto skupiny pam nejruznejsi osobni sdeleni, umel. dfla apod. Sociologove v zasade pouzivaji vsechny typy p.h., na rozdil od historiku vetsinou selektivnejsim zpusobem. Pro studium dokumentu vyuzivaji metodu --'obsahove analyzy, prameny zachovane ustnim svedectvim excerpuji pomocf --'interview. Problemem s-gicke prace v teto oblasti je zvladnuti narocne faze --.kritiky pramen" (viz tez --'metoda historicka). A: historical sources F: sources historiques N: historische Quellen I: fonti storiche 830

mu v ramci platnych zakonu. Vyjimku tvori Openf protokol k Mezinarodnfmu paktu 0 pravech politickych a obeanskjch, Omluva 0 ochrane lidskjch prav Rady Evropy a nektere mimoevrop. regionaIni dokumenty, ktere umoznujf statum nebo obcanum statu, ktere pfislusne dokumenty ratifikovaly, obracet se na mezinar. instituce, pokud vycerpali vsechny moznosti napravy v ramci daneho statu. Tim se otazky nekterych p.l. stavajf otazkou mezinar. prava. Tyka se to ovsem pouze casti polit. a obcanskych pray. Nektera dalSf prava jsou soudne vymahatelna v ramci nar. zakonodarstvi, ale znacna cast techto pray je pouze cilem, standardem, ke kteremu clenske zeme pfislusnych organizacf teprve maji smefovat. Jde tedy 0 dosti vagni fil.-pravni koncepci, coz vede k pozadavkum noveho, pfisnejsiho definovani p.l., zamezeni jejich "inflace" a nalezeni jejich noveho fil. zalozeni vzhledem k zpochybneni koncepce pfirozeneho prava. Struktura p.l. je tudiz znacne slozita a do jiste miry rozporna. Zakl. probIemem je zafazeni prava na sebeurceni a pray mensin, tedy pray kolektivnich, vztahujicich se k nedefinovanemu subjektu, mezi p.l. V soucasnosti Ize pozorovat dye protikladne tendence: formulovat stale nova prava stale nove definovanych mensin (vedle etnickych, nab., kult. napf. take mens in podle sexualniho chovan!) ana druhe strane vyloucit vsechna kolekt. prava z oblasti p.l. Ostatni pniva se tykaji pouze fyzickych osob nebo definovanych pravnich subjektu (organizaci a instituci). Ale i jejich struktura je velice slozita. Obvykle se vyklada "geneticky", pod Ie "generacf". 1. Prvni generace zahrnuje prava obcanska a polit., tj. --.pravo na zivot, svobodu a bezpecnost, ochranu pred protipravnim zatcenim a veznenim, nelidskym zachazenim, pravo na spravedlivy a vel'. soud, svobodu svedomi a vyznani, svobodu projevu, svobodu shromaZdovani a sdruzovani, pravo na ucast na vlade primo nebo prostfednictvim volenych zastupcu, pravo vlastnictvi a na ochranu pfed svevolnym vyvlastnenim atd. V pfevazne vetsine pfipadu jde 0 ochranu pfed svevolnym vmesovanim statni moci, tedy 0 osvobozeni od neceho, nikoliv 0 narok na neco. Vzhledem k takovemu charakteru pray obcanskych a polit. je jejich dodrzovani vetsinou soudne vymahatelne a z hlediska statu relativne levne. 2. Druhou generaci tvori prava hosp., soc. a kult., jako --.pnivo na praci nebo na podporu v nezamestnanosti, pravo na odpocinek a placenou dovolenou, pravo na vzdelani, do jiste urovne bezplatne, pravo na zakl. zdravotni peci, na ochranu matefstvi apod. Tato p.l. vetsinou zakladaji narok na neco pozitivniho a hmotneho, a tudiz jejich plneni vyzaduje znacne financni prostfedky. Proto zde neexistuji mezinar. normy, ale tato prava se pojimaji vetsinou jako d-

Lit.: Bemheim, E.: Lehrbuch der hist. Methode, sv. 5, 6. Leipzig 1908; Topolski, 1.: Metodo1ogia historii. Warszawa 1968; Uvod do studia dejepisu, d. III.: Nauka 0 historickych pramenech. Praha 1983.

BeZ

p ran y f 0 van i - (ze staroces. pranef, pragneI', to z nem. Pranger) - puvodne nazev stfedovekeho trestu spocivajicfho ve vystaveni proviniIce (nebo jeho pozustatku) na zvl. miste, tzv. pranyh, jimz byl obvykle sloup ci zelezna Idec, umistena na namesti nebo jinem, konvencf stanovenem miste. Cilem trestu bylo: 1. seznameni siroke vefejnosti s proviniIcem, jeho znevazeni, popr. zbaveni cti; 2. fyzicke i psych. utrapy, vyplyvajicf i z posmechu vefejnosti, jejich fyzickych inzultacf, nadavek apod. Soucasne p. rna obvykle podobu zvefejneni poklesku provinilce v novinach a jinych masmediich, na ruznych vyveskach apod., popf. na vel'. schuzich, shromazdenich. Vesmes se pfedpoklada, ze tato negativne vyznivajicf --'publicita rna vychovny i odstraSujicf uCinek, upeviiuje spol. moralku i prestiz soc. normy, ktera byla provinilcem porusena. Pfivrzenci p. zaroveii pfedpokladaji, ze urCite normy a hodnoty jsou obecne, vetsinove sdfleny. Ve spolecnosti vsak obvykle existuji soc. skupiny, ktere obecne normy nesdileji, pokladaji je za formu soc. represe a p. nepokladaji za pohanu, ale svym zpusobem za vyznamenani, osvedceni pravovernosti, doklad mucednictvi (napr. --.kacifi). Tez pfislusnici nekterych --'subkultur (napr. subkultur nasiIi) nepokladaji p. za trest, ale za nezbytnou iniciaci, legitimizujicf clenstvi ve skupine. Pfivdenci teorie --'labellingu poukazuji navic na moznost --'bumerangoveho efektu spocivajicfho v tom, ze pranyfovany jedinec se zacne chovat v souladu s negativnim labelling em a vziva se do role devianta. P. je v tomto pojeti zabranou pozitivni socializace, resp. --'resocializace. A: pillorying F: mettre au pilori, stigmatisation N: Anprangerung I: biasimo, condanna Lin p rii v a d it et e viz detstvi p r a v a Ii d s k a - v dneSnim chapani obvy kle soubor pray fixovanych v dokumentech mezinar. organizacf v navaznosti na Vseobecnou deklaraci lidskjch prav phjatou Valnym shromazdenim OSN dne 10. 12. 1948. Vedle dokum~ntu OSN jde 0 dokumenty jejich specializovanych agentur jako Mezinarodnf organizace prace, UNESCO a dalSich, a regionalnich mezivladnich organizacf jako Rady Evropy, Organizace americkjch statu, Organizace africke jednoty, Konference 0 bezpeenosti a spolupraci v Evrope. Vetsina techto dokumentu je formulovana natolik obecne, ze phpousti ruznou interpretaci, a je tudiz vecf nar. zakonodarstvi, aby pfislusnym pravum dala zavaznou for-

,

I

Ie, k nimz zeme maji spet podle svych hosp. moznostL Vzhledem ke sve neurCitosti a promenlivosti i v ramcijedne a teze zeme naprosta vetsina techto pray neni pravne vymahatelna, pokud nejde 0 --'socialni diskriminaci z duvodu rasovych, polit., pohlavf apod. V pfipade pray druhe generace jde tedy spise 0 problem nar. ekon. a soc. strategii nez 0 problem prava. 3. Jeste mene urCite jsou definovana prava tfetf generace, nazyvana tez pnivy solidarity. Zahrnuji takova prava jako pravo na hosp. a soc. rozvoj, na podil na prospechu ze spolecneho dedictvi Iidstva, pravo na mir a na zdrave zivotni prostfedf apod. Realizace techto pray uz vetsinou pfesahuje moznosti jednotlivych statu a je vyzvou svet. spolecenstvi a zaroven i apelem na odpovednost kaZdeho jednotlivce za druhe. Realizace nekterych z techto pray vyzaduje nekdy omezeni suverenity nar. statu, coz se dostava do rozporu pfinejmensim s urcitymi interpretacemi prava narodu na sebeurcenL Vnitfni rozpory mezi ruznymi pravy, rozdflnostjejich pravniho vyznamu a zfejma nerealizovatelnost nekterych pray v dohledne budoucnosti vede nekdy ke snaham redukovat je na zakl. prava polit. a obcanska. Ukazuje se vsak, ze zanedbavani pray druM a tfeti generace zvysuje soc. napeti uvnitf jednotlivych statu i mezi staty a hrozi globalni katastrofou. Proto se neustaIe znovu zduraziiuje nutnost komplexniho a vyvazeneho pfistupu k celemu souboru p.l. Realizace je vsak zatim velmi obtizna. Po padu komunismu v Evrope se zacina mit jiste zklamani z p.l., jejichz zavedeni se zdalo byt relativne snadnym a podstatnym krokem ke "vstupu do Evropy". Nova situace vsak nuti i zapadoevrop. zeme nove zvazovat nektere otazky p.l. (interrupce, azylu, svobody pohybu cizincu). Je pravdepodobne, ze nektere vnitfni problemy cele koncepce p.l. budou vyvstavat stale zfetelneji a ze dojde kjejimu reformulovani, nikoliv vsak k jeji redukci. A: human rights F: droits de l'homme N: MenschenrechteI: diritti umani Lit.: Clove'k a lidska prava. Sbfrka iimluv a deklaracf. Praha 1990; HI/mall Rights. A Compilation of International Instruments. New York 1988; Komdrkovd, B.: Puvod a vyznam lidskych prav. Praha 1990; Umluva 0 ochrane Jidskych pray a zakladnfch svobod. Strasbourg 1991.

Sav

p r a v a mensin viz pniva lidska p r a v a 0 b can s k a viz obcan, prava lidska, pravo na soukromi, spolecnost obcanska, strana honoracni p ra v a solid a ri ty viz prava lidska p r a v d a viz racionalismus kriticky p r a vic e viz levice - pravice p r a vidl a kores p on d en ce viz jazyk observacni 831

pravidlo

0

pravo na soukromi

poi-adi a velikosti

pravidlo 0 poi-adi a velikosti -pravidlo, ktere fika, ze v libovolne zemi nebo v dostatecne velke oblasti plati -tzakonitost, ze druhe nejvetSi mesto rna zpravidla polovinu obyv. mesta nejvetSiho, tfeti mesto rna tfetinu, ctvrte ctvrtinu, pate petinu obyv. nejvetsiho mesta atd. (formaine to lze zapsat jako Pr == PI: r, kde Pr je velikost r-teho mesta, PI velikost prvniho mesta a r je pofadi uvazovaneho sidla pri sestupnem uspoi'adani). P.o p.a v. je v fade zemi pouzivano k popisu velikostniho uspofMani -tsidel aje zname tez pod nazvem Zipfovo pravidlo. Velikostni rozlozeni mest blfzke tomuto pravidlu lze nalezt v mnoha zemich (napf. v USA, Ukrajine, Polsku), v jinych zemich (napf. v byvale CSFR, Macfarsku, Rumunsku) vsak existuji znacne odchylky, vysvetlovane skladbou pnimyslu, stupnem zapojeni do mezinar. obchodu, tradicemi, malou integrovanosti uzemi apod. A: rule of succesion and size F: regie du rang (de l'ordre) et de l'etendue N: Regel der Ordnung und Grose I: regola di ucceione e dimensione Lit.: Zipf, G. K.: Human Behavior and the Principle of Least Effort: An Introduction to Human Ecology. Reading, Mass. 1949.

HeE

p r a vi d I 0 Zip f 0 v 0 viz pravidlo 0 poi-adi a velikosti p r a v 0 - pojem chap any ve dvou zak!. vyznamech, resp. pojetich. V prvnim je p. povazovano za soubor -tnorem, v druhem za fakty, a to zpravidla za -tchovam nebo -tprozitky. 1. Koncepce definujici p. jako soubor pravnich norem povazuji normy za vyjMreni povinnosti chovat se urcitym zpusobem. Vyklad p. spociva ve zjisiovani vyznamu norem, aplikace p. je zavaznym urcenim nasledku jejich nedodrzeni. Pi'i vykladu norem je mozne pouzit metody logiky a semiotiky (analyticka juriprudence, ryzi nauka pravni Hane Kelena), ale i metody s-gie, psychologie apod. 2. Pojeti p. jeho faktu se cleni podle toho, zda jde 0 spo!. fakt, anebo 0 psych. fakt: spo!. faktem je pravne relevantni chovani, psych. faktem je pravni prozitek. Chovanim, ktere je p., jsou rozhodnuti soudcu, advokatu, prokuratoru, serifu apod. Toto chovani musi byt definovano bez odkazu na pravni normy, i kdyz i ty zde hraji urcitou, byi druhofadou roli. Pravo jako prozitek muze byt vyjadfeno v normach, ktere se jevi jako projekce proZitku. Vyzkum p. jako souboru norem, chovani Ci projekci proZitku rna z povahy veci s-gicky charakter. Proto se vyskytuji pristupy redukujici teorii prava na -tsociologii prava. Proti tomu se ostfe stavf napi'. egologicka teorie p., ale i normativismus. K urceni, ze jde 0 s-gickou teorii p., nestaci poukazat na -jeji pfedmet, nybrz je nutne vzit v uvahu tez vyzk. metody, jeZ pouzfva. Navic soucasna s-gie neni jednolitou a uspofManou oblasti. Nicmene p. z aspektu s-gickeho se zkou-

a) aplikace matem. a statist. metod, b) pouziti logiky v oblasti p., c) pouziti pocitacu ke zpracovani vysledku empir. pruzkumu a k modelovani pravnich rozhodovacich procesuo V evrop. pravnf vede se vice uziva vyraz pravni kybernetika, 0 niz napsal monografii Mario G. Losano. Jeho prace je zaroven pokusem 0 definici nove discipliny. Losano rozlisuje ctyri proudy (filoni) nebo tez pfistupy (approcci) v soucasnych pravne-kybernetickych vyzkumech: 1. zkoumani p. jako celku a jako podsystemu spol. systemu na zaklade kybernetickeho modelu; 2. zkoumani p. jako samoregulatoru "kybernetickou strukturou"; 3. koncentrace na formalizaci pravnfho jazyka, na logicke zkoumani pravni normy, chapane jako "podsystem"; 4. pfistup k pravnf norme jakozto informaci a aplikace vypocetni te-chniky v p. V tomto poslednim proudu je podle Losana teziste pravnf kybernetiky. Losano na mnoha mistech sve prace kritizuje pravometrii, ktera podle neho monopolizovala aplikaci kvantitativnich metod v pravnich vyzkumech. V literatui'e nem., fr. i jine se uzfva vyraz pravni informatika (Rechtinformatik, informatique juridique), ktery se nejcasteji vztahuje na vyzkumy automatizace nekterych cinnosti ph tvorbe a aplikaci p. Casto se uziva tez v souvislosti s vytvarenim pomocnych informacnich jazyku, jez jsou podminkou aplikace moderni vypocetni techniky pfi dokumentovanf pramenu pravnich informaci. V SRN je pravnf informatika definovana jako nauka 0 predpokladech, moznostech a dusledcich elektronickeho zpracovani dat v oblasti p. Je soucasti jak vseobecne informatiky, tak siroce pojarych -tpravnich ved, zahrnujici s-gii a filozofii prava. U nekterych teorii prava je patrna tendence ke komplexnimu pojeti p., povazujicfmu p. za sloZity i slozeny jev, do nejz patff norma, prozitek, chovani, popf. tez hodnota a informace, a uznavajicimu potfebu aplikace niznych metod v pravnich vyzkumech (logicko-semiotickych, psycho!., s-gickych, axiologickych anebo informologickych). Redukcionisticke teorie naopak pojimaji p. jako neco stejnorodeho a vyslovujf pOZadavek, aby bylo zkoumana v jednom ze jmenovanych aspektu (vsechny ostatni povazuji za "nepravni" nebo za "nevMecke"). A: law F: droit N: Recht I: diritto

rna jako -tspolecensky jev urCiteho druhu, zatimco z pohledu psycho!. jako jev dusevni. Pravni psycholog mysli o p. v kategoriich emoce, yule, psych. reakce, asociace pfedstav apod. Spolecnou oblasti s-gickeho a psycho!. zkoumani je problematika -tpravniho vMomi, motivacni pusobeni p. s durazem na procesy rozhodovani (vliv etiky jednotlivych profesi, role stereotypu, rutiny a profesionalizace pi'i rozhodovani). Z psycho!. smeni, ktere se zabyvaji p., je mozne uvest introspektivni psychologii, psychoanalyzu a behavioristickou psychologii. Na p. se vsak nenahlizi jen jako na normu, spo!. fakt Ci psych. fakt, ale tez jako na hodnotu ana informaci (event. jen jeji rnnozstvi). Uvahy 0 p. z axiologickeho aspektu jsou pfiznacne pro nektere pravni teorie. Hodnotici pojeti prava vychazi zjeho identifikovanf se spravedlnosti nebo zjeho odvozovani od spravedlnosti. Zajem 0 pravni, polit. a moralni hodnoty a povinnosti je spjat s problematikou hodnotoveho absolutismu Ci relativismu. Tyto llvahy 0 p. maji fil. povahu a souviseji s tzv. sekundarnim hodnocenfm platneho p. "Primarnfm hodnocenim" je formulace zakl. hodnot, cilu, idealu ci norem zpusobem, s jakym se setkavame v systemech pfirozeneho prava a pozitivnfho prava, v systemech moralky Ci v politice. "Sekundarnfm hodnocenim" se rozumi vztazeni techto formulaci k urCitemu svet. nazoru, moralnimu systemu, systemu p. Ci politiky. Jsou to tedy vypovMi 0 jinych vypovMich. Pro tzV. primarni hodnoceni je pfiznacny pozadavek, aby se pravni vMa venovala feseni otazky, jak primet adresaty normy chovat se za urcitych podminek urCitym zpusobem, a feseni otazky, zda pravni norma rna mit urcitou hodnotu (rna byt spravna, spravedliva apod.). Vychazi se z pfedpokladu, ze je mozne zjistit anebo stanovit cile p. a ze je mozne jeho nezrelativizovane, mimosytemove hodnocenL To z ruznych pozic popfra fada uceni, napf. zmineny normativismus, egologie i marx. teorie. V ramci sekundamfho hodnocenf jde vlastne 0 vyklad a srovmlni niznych vypovMi a nelze proto pouzit jine metody nezli ty, ktere jsou pouzivany pfi logicko-semiotickych vyzkumech. V posledni dobe dospela pravni vMa k poznani, ze p. ve smyslu uspofManeho souboru pravnich pfedpisu pusobi i jako prostfedek komunikace mezi -tzakonoda~cem a subjekty, jimz je pravo adresovano. Z tohoto hledlka Je pak p. pozorovano, definovano a zkoumano jako slozit~ informacni system (nazvy vyzkumu zni napf. Communzcation Sciences and Law, Information Science in Law apod.). Lee Loevinger uvedl do literatury vyraz pravometrie (jurimetric), ktery se ujal pfedevsim v am. vMe. Rozumi ji vsechny kvantitativni vyzkumy p. Am. pravometrie se utvarela pod vlivem behaviorismu a rozmachu aplikaci vypocetni techniky pri zpracovanf dat. Dnes se ji rozumi:

Lit.: Ehrenzweig, A.: Psychoanalytical jurisprudence. On Ethics, Aestethics and Law - on Crime, Tort and Procedure. New York 1971; Frank, 1.: Law and the Modern Mind. New York 1963: Grzegorczyk, Ch.: La tMorie generale de valeur et Ie droit. Essai sur Ie premie axiologique de la penseejuridique. Paris 1982; Gurvitsh, G.: Sociology of Law. London 1947; Hall, 1.: Studie in Jurisprudence and Criminal Theory. New York 1958; Knapp, V: 0 moznosti aplikace kybemetickych metod v pnivu. Praha 1963; Knapp, V.: Teorie pniva. Praha 1995; Veverka, V. - Capek, J. - Boguszak, J.: Zaklady teone prava. Praha 1995; Stromholm, S. - Vogel, H. H.: Le "realisme Scandinave" dans la philosophie du droit. Paris 1975; Zippeliu, R.: Grundbegriffe der Recht - und Staatsoziologie. Mlinchen 1991.

Pil

pravo marky viz obcina p r a von ado m 0 v viz domov p r a von apr a c i - zakl. pracovnepravni uprava spol. pracovnich vztahu, zahrnuta obvykle v ustave nebo jinych zakJ. zakonech statu. V social. reZimech bylo p.n.p. chapano jako zakl. ustavni pravo a pravni narok kazdeho obcana na pracovni pomer, v praxi casto dokonce jako pnlvo jednotlivce pracovat v profesi a organizaci podJe vlastni volby a soucasna povinnost statu tuto volbu zarucit. Bezne je p.n.p. chapano jako pravo na zamestnani a povinnost statu podporovat zamestnanost a vznik pracovnich mist. Ziskani p.n.p. bylo castym heslem del. a -todborovfch hnuti. A: right to work, job security F: droit au travail N: Recht auf Arbeit I: diritto allavoro Hal

pravo na sebeurceni vizdomov,pravalidska p r a vo na smrt viz pravo na zivot pravo na soukromi -pravovylucnesamrozhodovat 0 zvefejneni informaci 0 sobe samem, resp. 0 skutecnostech naJeZejicich do vlastni soukrome sfery, a branit zvefejneni takovych informaci kymkoliv jinym. Nekdy se p.n.s. rozumi zakonem chranena mira chovani nepodlehajiciho vel'. kontrole, t.j. takoveho, do ktereho nezasahuje statni moc. P.n.s. vychazf z prirozenopravni predstavy o "neomezitelne sfefe soukromi" a je jednim ze zakl. obcanskych pray. Je to pravo absolutnf a komplexnf. S rozsahlou aplikad novych informacnich technologif, koncentraci informaci 0 obcanech v centralnich bankach dat vznista nebezpeci jejich vyzrazenf a do popfedi se tak dostava obecna problematika -tinformaci ve vztahu k p.n.s. Mezi udaje 0 obcanovi, ktere administrativa muze pomod automatizovanych informacnich systemu snadno soustfedit, podle vlastniho hlediska zpracovat a pfip. zneuZit, patff jednak identifikacni udaje (jmeno, datum narozeni, datum snatku atd.), informace 0 bydlisti, zamestnani a zdravotnfm stavu, 0 zachovalosti (tj. zda dotycny byl ci nebyl trestan, popf. kolikrat a za co byl trestan), 0 tom, zda je vlastnikem motoroveho vozidla Ci nemovitosti, zda a proti cemu je pojisten, event. jake rna vklady v peneznim ustavu atd. Mohou to byt tez udaje z ruznych posudku, z korespondence nebo jine formy zprav, informace 0 podobe, mluvenych projevech aj. Jsou to informace intirnni po vahy, osobni, soukrome, jejichz ochrana zjevne spada do p.n.s. Zmfnena moznost ohrozeni p.n.s. provokuje diskuse rykajici se miry a forem ohrozeni i zpusobii jeho eliminace. Vlastne se tim oZivuje a posouva do jine urovne diskuse o vztahu jednotlivce a spolecnoti, obcana a statu. Proti so833

832

I

pravo ustavni pnivo na stavku spol.-polit. tradici te ktere zeme. Napr. v ltalii je ustavne zajisteno p.n.s. pro jednotlivce a vyhlaseni stavky neni zavis\e na souhlasu odboroveho svazu; it. tribunaly uznavaji legalitu divokych stavek. Totez se tyka i Francie, avsak s jednou vyjimkou: zamestnanci ver. sluzeb (zahmujicich komunalni sluzby, zestatnene podniky a soukrome podniky participujici ve ver. sluzbach) ueastnici se divokych stavek podlehaji disciplinamim a finanenim postihum. Ani v Belgii neni svoboda stavkovani vysadou odboroveho svazu. Zakonodarstvi nem., rak. a turecke se od fr. a it. lisi. Federalni soud pro pracovni spory v Nemecku mnohokrat konstatoval, ze pouze strana opravnena vstoupit do ko!ekt. vyjednavani muze stavkovat, ze kazda divoka stavka je vlastne nelegalni, je formou obeankeho provineni, muze byt tedy dan pfikaz k jejimu ukoneeni a takova stavka muze byt zakladem pro kladeni naroku na odskodneni. Z hlediska moznosti zamestnancu ve ver. sektoru (statnich uredniku, zamestnancu ozbrojenych sil a policie, pracovniku mestskych organu a statnich korporaci, ale i zamestnancu soukromych podniku zabyvajicich se sluzbami obyv.) ueastnit se stavky mohou byt pravni systemy elenskych zemi Rady Evropy rozdeleny do 3 kategorii: 1. staty, ktere upiraji svobodu stavky "funkcionarum" (Nemecko, Svycarsko, Rakousko, staty Beneluxu, Dansko, Turecko); 2. staty, ktere uznavaji svobodu stavkovani .ve ver. sektoLit.: Bull, H. P.: Datenschutz oder Die Angts vor dem Computer. MUnru v modifikovane podobe (Francie, ltalie, Svedsko, Norchen, ZUrich, Piper 1984; Freedman V.: The Right of Privacy in the Comsko); 3. staty, ktere uznavaji svobodu stavkovat pro vsechputer Age. London 1987; Piller, J.: Informace a zakladni obcanska prava. ny s vyjimkou policie a ozbrojenych sil (Velka Britanie, In: Politologie dnes. Praha 1992. Pit Kypr, Malta). Ve SRN byla pfijata zasada, ze Ufednici (Beamte) nemaji svobodu stavkovat. "Beamter" neuzavip r a von a s t a v k u - pravo odmitnout vykonavat prara se zamestnavatelem pracovni smlouvu, ale vstupuje ci nebo pravo hrozby takovym odmitnutim, tj. hrozby s nim do zvl. svazku opirajiciho se 0 "vernost, duveru a poc-.stavkou. Dnes byva pravo na ekon. protestni akce netivou praci". Jeho cinnost je zalozena na loajalite a je upradilnou soucasti svobody organizovat se pro ueely kolekt. vena zakonem, nikoliv pracovni smlouvou. Francouzske vyjednavani. Stavka muze byt chapana jako alternativa dozakonodarstvi podobne jako nem. rozlisuje "funkcionare" plnujici cinnost kolekt. vyjednavani, snaha dosahnout na(fonctionnaire) od jinych pracovniku statnich organu, ale tlakem toho, ceho se nepodarilo dosahnout vyjednavanim podobne jako Velka Britanie uznava zasadu svobody stav(tato tradice se vaze na brit., nem. a skandinavske zeme). kovani v ceJem ver. sektoru. P.n.s. muze byt uznano zajedno ze zakl. -.lidskYch pray, A: right to strike F: droit de greve N: Streikrecht I: disrovnatelne napf. se svobodou vyjadrovani nebo svoboHoV dou organizovat se, nemusi byt nutne spojeno s ekon. vy- ritto di sciopero sledkem, muze bytjen demonstraci protestu nebo sily (tato p r a von a z i v 0 t - zcela zakl. lidske pravo a zaroven praxe patfi k fr. a it. tradici). Existuji vsak take nelegalni jedno z nejdiskutovanejsich -.lidskYch pray. Diskuse se ei "divoke" stavky, ph nicm se zamestnanci na urovni podsoustfeduje k zdanlive okrajovym problemum, ktere jsou niku nebo zavodu domahaji urCitych zlepseni zcela sponvsak pro definovani p.n.z. velmi dUlezite. 1. Trestem smrti tanne, bez schvaleni odborovym svazem. Je pak otazkou, se zabyva Rada Evropy, OSN a jine mezinar. organizace. jak dalece jsou za takovou stavku odpovedny -'odbory Doporucuji jeho zruseni, aby se pfedeslo nezvratnym jusa jak dalece jsou stavkujici vazani kolekt. smlouvami, zda ticnim omylum, vinikovi byla poskytnuta moznost napravy maji stavkujici zodpovidat za skody nebo za nevyplneni nebo pokani, soudci byli zbaveni odpovednosti presahujiprikazu. Pravni systemy jednotlivych zemi clenu Rady ci lidske moznosti. V jednotlivych statech (napf. v nekteEvropy jsou v tomto ohledu diferencovany, jsou zavisle na

be stoji dYe stanoviska. Zastanci prvniho povazuji automatizovane zpracovani informaci za pouhe org.-tech. vylepseni, nezbytne pro zajisteni spravne funkce ruznych organu, pro modernizaci statniho aparatu. Staveji se proto proti pravni uprave omezujici vyuZiti informaenich technologii. Podle druheho stanoviska pouZiti modernich informaenich technologii podstatne meni vztah mezi jednotlivcem a -.spravou (ver. i soukromou), vytvari kvalitativne novou situaci v oblasti ochrany zakl. obeanskych pray, mezi nez dnes patfi nejen pravo na informaci, ale i pravo najeji utajeni spadajici do p.n.s. Extremni polohu tohoto stanovika vyjadruje tvrzeni P. Belleta, ze obean je pod hrozbou ztraty ruznych vyhod neustale nucen vyplnovat mnozstvi nejruznejsich dotazniku, pheemz moraine neni sto odmitnout odpoved a pravo mu to rovnez neumoznuje. Potom staei soutfedit takto ziskane Udaje, preskupit je, vytisknout v novem usporadani a statni moc uzavre obeana do site tak uplne, ze z ni neni uniku. Je popsan, zaznamenan, zaregistrovan a vydan na milost bezpravne diskriminaci, perzekuci a inkvizici. Toto stanovisko vede k pozadavku zakazu jakychkoli bank osobnich Udaju, dokud nejsou vydany pfislusne zakonne pravni pfedpisy. A: right to privacy F: droit ala vie privee N: Recht auf Privatsphare, Datenschutz I: diritto di privacy

rych statech USA) se vsak v poslednich 15 !etech pros azuje i opaena tendence k znovuzavadeni trestu smrti z duvodu rustu kriminality, udajne odstrasujiciho vyznamu trestu smrti, moznosti spachani dalSich zloeinu nenapravitelnymi zlocinci, pokud zustanou nazivu, vysokych nakladu na vezneni odsouzenych na desitky let nebo na doZivoti a koneene i nehumannosti tak dlouheho vezneni. 2. DalSim problemem je interrupce cili umele ukonceni tehotenstvi. Podle jejich odpurcu (napr. hnuti za pravo na zivot nebo karol. cirkve) je povazovana za vrazdu zarodku, podle jejich zastancu (napf. hnuti za svobodu volby) je zakaz interrupce omezenim prava zeny disponovat svym telem a rozhodovat 0 vlastnim zivote. Extremnim vyrazem odpurcu interrupci je pozadavek zakazu antikoncepce a "nepfirozenych" sexualnich styku branicich vzniku zivota; extremnim vyrazem zastancli "prava volby" je pozadavek uzakonit pravo homosexualu a lesbicek na uzavreni snatku mezi sebou ana adopci deti. 3. Rychle vZrUsta (umerne rustu moznosti lekafske vedy) vyznam problemu "rozsahu povinne pece". Zastanci "absolutni" povinne pece tvrdi, ze je tfeba udrZovat ph zivote kaZdeho cloveka, pokud to jen stay lekafke vedy a moznosti daneho zafizeni dovoli, bez ohledu na pravdepodobnost "vyleceni", navratu do "normalniho" zivota a prani pacienta. Zastanci "pomerene" pece argumentuji tim, ze je zbytecne umele udrzovat pouhe fyziologicke funkce organismu, aniz by clovek mohl vest "plnohodnotnf' nebo jen "vMomf' zivot (napf. v po· padech trvaleho bezvedomi), a ze je nehumanni udrZovat ph zivote cloveka, pokud trvale trpi, nema realnou nadeji na zlepseni sveho stavu a pfeje si smrt. V teto souvislosti se proti p.n.z. stavi pravo na smrt a pozaduje se uzakoneni -'euthanasie (povolena je uz napf. v Nizozemsku). Vedle otazek vztahujicich se k "objektu" povinne pece se v posledni dobe stale cateji a nalehaveji klade otazka globalni hodnoty ci ceny lidskeho -.zivota. Uvadi se, ze udrzeni zivota jednoho smrtelne nemocneho trpiciho cloveka uzitim vsech dostupnych prostfedku v bohatych zemich odcerpava prostfedky, ktere by staCily k udrzeni Zivota stovek, ne-Ii tisicu deti postizenych zivelnymi pohromami nebo trpicich podvyZivou v chudych zemich. Tyto diskuse ukazuji nesamozfejmost lidskych pray a zpochybnuji jejich fil. zalozeni v phrozenem pravu. A: right to life F: droit de vivre N: Recht auf Leben I: diritto aHa vita Sav

vykladem 0 provadeni zakonu statni moci. Zakon v tomto smylu je zakl. casH vef. prava, ale hranice vzhledem ke pravnimu pravu jsou plynule. P.s. zahmuje pfedevsim pravni predpisy 0 statnim uzemi, statni pfislusnosti, statni forme, nejvyssich statnich organech (hlava statu, lid a jeho zastoupeni, volebni pravo, organy vladni moci), dale zakonne pfedpisy 0 uspofadani ufadu, 0 pravnich pomerech ufedniku, 0 nejvyssich ukolech statu (zakonodarstvi, moc nahzovaci, statni smlouvy), a konecne 0 vymezeni mezi mocenskou oblasti -'statu a oblasti svobody jednotlivce a spolecentvi podrobenych statu. Pozitivni p.s. se tyka pravniho stavu urciteho jednotIiveho statu. U slozeneho statu (napf. spolkoveho) se opet rozklada - napf. na spolkove a zemske pravo. Z uvah a hodnoceni pozitivniho p.s. hlavnich kult. statu se teorie snazi ziskat tzv. vseobecne p.s., ktere je pro poznani p.s. vesmes uzitecne, avsak nikdy bezprostfedne pouzitelne. Stoji v uzke souvislosti s ucenim 0 statu. P.s. je nejen ve svem vzniku, ale take ve svem poznani a provadeni ovlivneno -'politikou. Z tohoto hlediska 0 nem pojednava fada klasickych autoru: Aristoteles (Politika), M. Tullius Cicero (De res publica libri VI), Tomas Akvinkj (Summa theologica), Marsilius z Padovy (Defensor pacis, 1324), John Milton (Areopagitica, 1644), Thomas Hobbes (Leviathan), John Locke (Two Treaties of Government, 1690), Ch. L. Montesquieu (De I 'Esprit des Lois, 1748), J. J. Rousseau (Du contrat social, ou principe du droit politique, 1762), E. Burke (Reflections on the French Revolution, 1790), I. Kant (Rechtslehre, 1797), G. W. F. Hegel (Grundlinien der Philosophie des Rechts, 1821), J. S. Mill (Considerations on Representative Government, 1861). Pojem p.s. se vyskytuje spiSe v nem. oblasti, v ang!. a fr. se vyskytuje vice ustavni pnivo (konstituce, konstitucni zakon, konstitucionalismus). Tradice konstitucionalismu se ve 20. st. promitla do svet. roviny. Smlouva Spolecnosti ndrodu a Charta Spojenych ndrodu jsou ztelesnenim mezinar. konstitucionalismu. V souladu s touto tradici byla pfijata v r. 1948 Vseobecnd deklarace lidskYch prdv (viz -.prava lidska). A: public law, constitutional law F: droit d'Etat N: Staatsrecht I: diritto statu ale

p r a v 0 p r I r 0 zen e viz pfirozenost, smlouva spolecenska, teorie socialni anticke

Lit.: Bryce, 1.: Constitutions. New York 1905; Burdeau, G.: Droit Constitutionnel et Institutions politiques. Paris 1959; Kiigi, W.: Die Verfassung als rechtlicher Grundordnung des Staates: Untersuchungen Uber die Entwick1ungstendenzen im modernen Verfassungsstaat. ZUrich 1945; Kelsen, H.: General Theory of Law and State, 20th Century Legal Philosophy Series, vol. 1. New York 1961; Loewenstein, K.: Verfassungslehre. TUbingen 1959; Wheare, K. c.: Modern Constitutions. Oxford 1951.

p r a v 0 s tat n i-v nejsirsim smyslu vefejne pravo (jus publicum), v uzsim smylu ustavni pravo spolu s pravnim

p r a vo US ta vni viz pravo statni

Bro

835 834

pravo volebni

praxe

p r a v 0 v 0 I e b n i - pnivo obcana ucastnit se -tvoleb, tj. dosazovat sve zastupce do duleZitych, vetSinou statnich funkci. Aktivni dosazovaci pravo muze mit bud jediny clovek, nebo nekten lide, nebo vsichni (vseobecne p.v.). Rozdil mezi pravem vseobecnym a omezenym je relativni: v obou pnpadech maji dosazovaci pravo jen nekten. Plati-li projev kaZdeho volice stejne, tj. znamena-li 1 hlas, mluvime 0 rovnem p. v. Maji-li projevy ruznych volicu ruznou vahu, je to volba nerovna - pluralni p. v. (napf. v byvalem Ceskoslovensku v r. 1968-1992 volby do Snemovny ndrodii, kdy vetS! pocet ces. a mensi pocet slov. volicu volil stejny pocet zastupcu). Tajne p.v. musi byt zajisteno proto, aby volebni rozhodnuti volice neznal nikdo jiny. Pri pfimem p.v. voli volic bezprostfedne nositele mandatu. P.v. vzniklo v souvislosti s demokr. teori! 18. st. 0 tom, ze zdrojem moei ve state je lid. Rozsifeni p.v. souvisi s procesem prumyslove revoluce aspol. diferenciace, kterou vyvolala. Diferenciace je spojena s rostoucimi pozadavky na pravo podilet se na politice, s formovanim del. hnuti, jez v boji 0 p.v. videlo klic k nove a egalitamejsi spolecnosti, s procesem nar. revoluci nebo vzniku -tnarodniho statu, pficemz rozsifeni p.v. bylo pokladano za prostfedek ke vtazeni stale sirsich kruhu obyv. do jednoty nar. statu nebo bylo nabidnuto jako vymena za pfevzeti nar. povinnosti obyv. proti ohrozeni zvenci. Postupne byla odbouravana omezeni tykajici se pfislusnosti ke spol. vrstve, veku, pohlavi, majetnosti apod. (jeste v nedavne dobe bylo nerovne volebni pravo ve Velke Britanii jako v posledni zemi - zruseni univerzitnich volicu v r. 1948). Vseobecne p.v. bylo zavedeno napf. ve Francii v r. 1848 (v r. 1946 i pro zeny), v r. 1971 ve Svycarsku, ve Spanelsku poprve v r. 1869 i pro zeny, podruhe r. 1907 (pro zeny r. 1931), v r. 1877 v Recku (v r. 1952 i pro zeny), v r. 1907 v Rakousku (r. 1918 i pro zeny), r. 1920 v Kanade (pro muze i pro zeny), r. 1921 ve Svedsku (pro muze i pro zeny). V Ceskoslovensku bylo vseobecne p.v. zavedeno ustaYOU z r. 1920 pro muze i zeny. A: right to vote F: droit d'election N: Wahlrecht I: diritto di voto Lit.: viz -->vo\by.

Bro pravometrie viz pravo p r a v 0 s I a v i - (staroslovanske slovo znamenajici praoslavu Boha, ktere je ekvivalentem fec. vyrazu pro ortodoxii) - tfeU nejdulezitejsi smer -tkfesfanstvi vedle -tkatolieismu a -tprotestantismu, pfevladajici v zemich vych. Evropy a na Balkane. Z hlediska katolicismu je p. dusledkem -tsehizmatu, neni to -thereze. Vych. kfestanstvi melo odedavna sva specifika, ktera byla podtrzena

YOU

836

i polit. rozdelenim a oddelovanim casti puvodne jednotne fimske me; slo ovsem spiSe 0 rozdily v ritu a pravnich ustanovenich nei v dogmatu. I cirkevni rozkol probehl zejm. na jurisdikcni rovine: byzantSti patriarchove se vzepfeli narokum papeie a utvarela se samostatna instituce. K definitivni roztrice slat. cirkvi dochazi v r. 1054. Pozdeji se konaly ruzne pokusy 0 nove sjednoceni, uskutecnilo se vsak pouze lokalne vznikem tzv. uniatske CiIi feekokatolieke cirkve, ktera zachovava pravoslavne obfady, ale jurisdikcne se opet poddala papezi a veroucne se sladila s fimskokatol. cirkvi. Na rozdil od zap. cirkve neusilovalo p. 0 pravni autonomii na statni moei, chtelo spol. struktury spiSe postupne pronikat a pfetvaret mystickymi silami sve bohosluzby. S katoIicismem je spojuje duraz na institucionaIni charakter kfestanstvi a velka role -tkneze a bohosluzebnych -tritualu, dale napf. uznavani 7 svatosti, ktere ovsem nejsou stejne pojimany. Zakl. dogmatickym rozdilem je nazor na puvod Ducha svateho - podIe p. vychazi pouze z Boha-otce. P. neuznava ocistee v katol. interpretaci, ani tzv. neposkvmene poceti Panny Marie, coz vsak neznamena, ze nema rozvinury -tmariansky kult. Znacnou roli v p. hraje hromadna -tzpoved'. Jako normativni tradici na urovni -tbible uznava p. jen rozhodnuti prvnich 7 cirkevnich koncilu, tzv. ekumenickych, na nichz jeste byli zastoupeni vyslanei vych. i zap. tiestanstvi (viz -tortodoxie). P. pfipousti moznost vystoupeni z fad duchovenstva. Knezi se podle kanonickych pravidel mohou zen it pfed vysvecenim, zemfe-li jim vsak manzelka, podruhe uz siiatek nemohou uzavfit; -teelibat se vyzaduje pouze u clenu -tfeholnich fadu a pro dosaieni biskupske hodnosti. Pnslusnici pravoslavne cirkve se mohou rozvadet. Bohosluzby se konaji v rodnem jazyce a jedinym hudebnim doprovodemjsou zpivane choraly. Nab. symbolemje ctyf- az osmiramenny ki'iz. Idealem pravoslavne zboznosti je kontemplujici asketa, nachazejici duchovni utechu v rozjimani a v Kristu. UZ v dilech tzv. hesychastu (z fec. hesychia = mlceni, klid, odevzdanost) Gregoria Pa/amy, Gregoria Sinajskeho a NikoZaa Kabasily se jako jediny prostfedek pfiblizeni k pravde postuluje pohrouzeni do -tmodliteb, -taskeze a -tmystika. Proti mysticko-kontemplativnimu smeru stal i v p. smer raeionalisticko-scholasticky, nikdy se vsak neuplatnil tolik jako na Zapade. Na zacatku 19. st. se silne rozvijela tzv. akademicka pravoslavna filozofie, ktera venovala pozomost zejm. patristice a soterologii (nauce 0 spasenf), a take pravoslavna antropologie (V. I. NesmeZov, M. M. Tarajev). Existuji i mimocirkevni pravoslavne studie souvisejici se slavjanofilstvim, "filozofii vsejednoty" as tzv. novym kfesfanstvim. P. nemajedno cirkevni centrum ani jednu hlavu cirkve. Postupne se vytvofila fada tzv. auto-

kefalnich cirkvi (odvozeno z fec. autos = sam; kefale = hlava) s vlastnimi patriarchaty: puvodni je konstantinopolsky, alexandrijsky, antiochijsky a jeruzalemsky patriarchat, v r. 1589 pribyl moskevsky, kypersky, gruzinsky, srbsky, rumunsky, bulharskY. Krome toho existuji 3 autonomni pravoslavne cirkve: sinajska, finska a japonska, ktere se ale nachazeji v jurisdikci autoketalnich cirkvi. Pravoslavne cirkve mezi sebou udrzuji silne kontakty ("celopravoslavne porady" se svolavaji od r. 1961) a v soucasne dobe se ucastni hnuti -tekumenismu. Jejich vztah ke statu je riizny, pro ruskou pravoslavnou cirkev byla pnznacna znacna zavislost na statni moci, resp. vzajemne propojeni, ktere se projevovalo v tom, ze pravoslavni knezi pi'ejimali zcasti role statnich ui'edniku mistni spravy, a hlavne tim, ze rus. car byl oznacovan za nejvyssi hlavu cirkve v duchu eezaropapismu. Pravoslavna teologie vychazi z teze, ze vypracovani vlastniho soc. programu neni povinnosti cirkve, protoze v evangeliu se 0 nicem takovem nemluvi. Zaroveii vsak cirkev pripousti uplatiiovani ve vel'. zivote. A: Orthodoxy F: Eglise de rite orthodoxe, orthodoxie N: orthodoxe Kirehe I: ortodossia Sek p r a x e - (z lat. a i'ec. praxis = Cinnost, vykonnost) - jeden z pojmu stare i'ec. filozofie, ktery se lidajne vyskytuje jiz u Pjthagora a jehoz obsah se v historii menil. Od sveho pocatku se vyvijel ve vztahu a do jiste miry v opozitu k obsahu pojmu -tteorie. V PlatOnove i Aristotelove filozofii "praktickY" a "teoretickY" jsou dva z (vice) moznych zpusobU zivota vhodnych pro svobodneho obcana fec. mestskeho statu. "PraktickY" je zivot naplneny aktivnim jednanim, cinnosti spojenou s rozhodovanim, "teoreticky" je zivot kontemplativni, naplneny pfemyslenim. Termin p. ale Aristoteles pouziva i jako opak terminu "poesis" (cinnost, jiz propujcuje smysl jeji finalita, resp. jejiprodukt) a vztahuje jej na takovou lidskou -tcinnost, ktera rna smysl sarna 0 sobe, ktera se nenapliiuje pouze svym "finalnim produktem" (dnes toto pojeti souvisi s pojmem -tseberealizaee). Vyraznym rysem p. bylo, ze se jedna o Cinnost "svobodnou", tzn. nevykonavanou pod tIakem vnejsi nutnosti (nejvyse z "vniti'ni" poti'eby cloveka). V antice i pozdeji byla za takovou povazovana pi'edevsim Cinnost politicka (vzhledem k moznosti svobodneho projevu pati'ila ale take do sfery etiky). V rane kfesfanske filozofii a i'imskem neoplatonismu je pod pojem p. zahmovana veskera lidska aktivita a lidske jednani vztahujici se k "tomuto svetu" (na rozdil od teorie-kontemplace, jejimz jedinym pravym pfedmetem je Buh). Pfiblizne v tomto smyslu je pojem p. chapan i ve sti'edoveke, pfedevsim scholasticke fi-

lozofii. P. a prakticky zivot jsou protip61em "duchovniho zivota". Noveho obsahu nabyva pojem p. (i pojem teorie) v novovekem ved. a fil. mysleni. U 1. Kanta a ostatnich pfedstavitelu nem. klasicke filozofie je lidska p. uzce spojena s otazkou -tsvobody cloveka, ktera neni jen napli'\ovanim pfedem daneho, nybrz tvofenim noveho, a tak pfedpoklada existenci skutecneho -tsebevedomi, tj. nikoliv jen prosteho vedomi sebe, nybri vedomi, ktere vi, ze je "sarno sobe svym ucelem". V Hegelove filozofii dostava tento pojem vyrazne spo!. dimenzi (viz -tdialektika pana a raba). V mladohegelovske filozofii je p. charakterizovana pfedevsimjako "Cinnost kritickeho ducha", usilujiciho 0 pfekonani, zmenu daneho stavu. K. Marx ve svych ranych pracich, zejm. ve strucnych Tez(ch 0 Feuerbachovi uvadf, ze p. je smyslovou, pi'edmetnou cinnosti smei'ujici k uspokojovani poti'eb cloveka a je objektivnim vyjadfenim sebevytvafejici (sebepi'etvai'ejici) cinnosti cloveka. Pozdeji v marx. pojeti pfevladlo zdurazneni az absolutizace objektivni urcenosti a materialnosti p., coz vedlo i ke ztotozneni p. s vyrobni ekon. cinnosti. Z tohoto pojeti p. se vytratila humanisticka dimenze, svoboda jednam a bytostna aktivita subjektu. Nektefi autofi hlasici se k tvurcimu marxismu, sdruzeni okolo casopisu Praxis, rozvijeli pojeti p. jako procesu seberealizace cloveka, jako vedome sebevytvai'ejici lidske aktivity. K. Kostk v DiaZektice konkretnfho (1963) uvadi, ze p. se formuje j ako fil. odpoved na fil. otazku "kdo je clovek, co je spolecensko-lidska skutecnost a jak je tato skutecnost vytvarena". V soucasne dobe je pojem p. pi'edmetem diskusi. Antropol. orientovana filozofie zduraziiuje napi'. vyznam prozitkoveho momentu p., zatimco klasicky pragmatismus zvyraziiuje utilitami aspekty p. atd. S-gicka teorie z fil. podstaty p. i z hist. vyvoje odvozuje jeji typy ve vazbe na chovani spol. subjektu. Pro s-gii je vsak relevantnejsi obsahove phbuzny pojem -tempirie, ktery rna pi'esnejsi s-gicke vymezeni. Casto se oba pojmy zameiiuji. Shodny vyznam zkuSenosti mivaji i v betne feci. 0 p. se casto hovon, kdyz jde 0 ovefeni teorii a pfedstav ve styku s realitou, o nabyvani bezprostfednich zivotnich zkusenosti. Pfedmetem zajmu s-gie je take bezne pojeti odvozeneho pojmu prakticnost, coz je dispozice ci schopnost zajisteni vlastni materialni existence, resp. slusneho zivotniho standardu v podminkach dane spolecnosti. Prakticke jednani se vyznacuje cilevedomosti, ucelove zjednodusenymi myslenkovymi schematy, vyloucenim samoucelnych aktivit (duchovnich i fyzickych), schopnosti vyuZit vysledky vlastni i cizi prace, jednat "efektivne", vyhnout se rizikum apod. Prakticnost v beznem dneSnim pojeti je obsahove blizsi puvodnimu fec. a stfedovekemu chapani 837

predestinace

praxeologie

p. nd jejim novodobym fil. koncepcim. Je soueasti syst€mu instrumentalnich hodnot a Ize ji chapat i jako schopnost soc. -tadaptace. A: practice F: pratique N: Praxis I: prassi, pratica Lit.: Berste;ll. 1. R.: Praxis and Action. Philadelphia 1971; JarosevskV. T. M.: Uvahy 0 praxi. Bratislava 1977; Kosik, K.: Dialektika konkn\tniho. Praha 1963; Lobkov;c. M.: Theory and Pratice. Notterdam, Indiana 1967. v

Cech

p r a x e 0 log i e - (z lat. a fec. praxis = einnost, vykonnost; fec. logos = fee, nauka) - osobity, pfedevsim v Polsku rozvijeny pokus 0 ustaveni samostatne obecne vedy o racionalnim -tjednam. Pojem p. poprve pouzil pravdepodobne L. Bourdeau (1882), ve vyznamnejsim kontextu anaIyzy techniky a technologii A. V. Espinas (1890) a C. A. Mercier (1911).0 praxeologickou problematiku se intenzivne zajimali nektefi rusti autofi: v r. 1912 napsal Sergej Bulgakov praci venovanou p. (dokonce i s pouzitim tohoto terminu), p. se zabyval rus. ekonom Jevgenij Sluckij v pracich pUblikovanych nem. a ukrajinsky. 0 ustaveni obdobne vedy, jakou se stala pozdeji p., se pokusil v letech 1912-1924 Alexander Bogdanov praci 0 tzv. tektologii, kterou rozumel vedu 0 slozitych systemech, jejich strukture, organizaci a fizeni. Z duvodu vseobecne znamych tato rus. inspirace nedosla rozvinuti. Za skuteeneho zakladatele p. lze proto pokladat Tadeusze Kotarbinskiho, ktery v r. 1913 v praci Prakticke studie nacrtl program p. a zformuloval jeji zakl. terminologii. Sva praxeologicka badani zavrSil slavnym Traktdtem 0 dobre prdci (1955). Podobnou problematikou se zabyvali Belgiean G. Hostelet, Francouz R. Daval aj. V Pol sku reprezentovali a reprezentuji p. zejm. J. Zieleniewski, T. Podgorecki, Z. Pietrasinski, T. Pszczolowski aj. Zakl. rysem p. a jejim specifikem je vysoka uroveii obecnosti. Snazi se analyzovat vsechny -tcinnosti, pro nez je priznacne, ze chteji racionalnimi prostfedky dosahovat racionalnich cilu. P. rna byt budovana na zobecneni poznatku spec. ved, praktickych zkusenosti, teorie fi~e~i a organizace, ale i lidove moudrosti, a mela by VyUStit v soubor praktickych direktiv na urovni pfikazu a zakazu, ktere by mely sociotech. povahu. P. tematicky uzce souvisi s ruznymi formami ved. fizeni a organizace. V posledni dobe je koncepce p. rozsirena na vsechny aktivity, jez vychazeji ze subjektu a maji relativne autonomni charater. Cyklus techto aktivit probiha nasledovne: 1. etapa formulace ukolu; 2. etapa simulovaneho feseni (mj. feseni v hlave); 3. etapa faktickeho reseni; 4. etapa hodnoceni vysledku a ueeni se na zaklade tohoto hodnoceni. V Polsku vychazi etvrtletnik Prakseologia (do r. 1992 celkem 120 eisel). V poslednich eislech Ize zaznamenat na jedne strane posun k obecnejsi s-gicke problematice a odklon od ex838

kluzivni p., na druhe strane snahu 0 pro menu p. ve formalizovanou ei semiformalni vedu. Aekoliv termin p. je omezen prakticky jen na Polsko, sam pokus je neobyeejne inspirativni a dilo zakladatele p. T. Kotarbiriskeho je dnes nepochybne jiz klasicke. A: praxeology F: praxeologie N: Praxeologie I: prasseologia Lit.: Kotarbinski, T.: Traktat 0 dobrej robocie. Warszawa 1965; ZieleIliewski, J.: Organisace lidskych kolektivi'l. Praha 1966.

Cas.: Prakseologia.

Pet

Prazsky lingvisticky krouzek -specif. svetonazorova komunita, ktera vytvofila -tvedeckou skolu s fadou pokracovatelu a vlivem daleko pfesahujicim -tlingvistiku. P.l.k. vznikl ve 20. I. 20. st. v Praze z debatnich schuzek skupiny mladych lingvistu a liter. vedcu. Svuj program formulovali v textu Teze Prazskeho lingvistickeho krouZku urcenem pro I. mezindrodni sjezd slavistu, konany v r. 1929 v Praze. Na Tezich pracovala krome zakladatele a pfedsedy P.l.k. V. Mathesia zvlastni komise, slozena pfedevsim z R. O. Jakobsona, B. Havrtinka a J. MukafovsMho, jsou v nich vsak ohlasy praci i jinych Clenu P.l.k., napf. S. N. Trubeckiho, B. Trnky, L. Kopeckeho. Z puvodne volneho nazoroveho i lidskeho spojeni se postupne vytvofila tzv. prazska lingvisticka skola. Jeji pojeti jazyka vychazelo z jeho chapani jako systemu uceln~ch .vyjadrovacich prosrredkli. Byla to koncepce st~kt~e onentovana ale i dusledne funkcni. Zkoumala Jazyk Jako celek i k~Zdou jeho slozku z hlediska zastavanych funkci (plnenych ukolu), coz ji odliSoval0 od jinych smhu -tstrukturalni lingvistiky jako samostatny proud. Cennych vysledku dosahl P.l.k. ve zkoumani -tspisov~eh,o jazyka, stylisticke diferenciace jazyka a zvl. v oblastI ~a­ dani 0 jazyce basnickem, kde mely stezejni vyznam prace J. Mukafovskeho. Funkcni hledisko pfivedlo praZskou skolu k intenzivnimu zajmu take 0 otazky -tjazykove kultury a vubec problemu kult. zivota. Pfispelo k tomu ito, ze myslenkovy kvas a plodne ovzdusi. P.l.k. ~~itahoval: i spisovatele, divadelniky a predstavltele dalslch oboru. V r. 1936 zaeal P.l.k. vydavat mesicnik Slovo a slovenost, v nemz publikovali mj. F. X. Salda, K. Capek, V. Vancura, V. Nezval, J. Cep, E. F. Burian (casopis existuje dodnes). V nasledujicich desetiletich vyvoj ces. jazykovedy ve svem hlavnim proudu soustavne navazoval na koncepci P.l.k. Plati to 0 studiu spisovneho jazyka i nareci, zvukove roviny jazyka i jeho roviny gramaticke, 0 obecne jazykovednem smeru i 0 oborech aplikovane ling~istiky. Nva prace Mathesiovy, Trnkovy, Jakobs~novy navaza~l napr. J. Vachek, F. Danes, M. Komarek aJ. Ke klaslckym pracim path Spisovnd ceftina ajazykovd kultura (red. B. Hav-

rdnek a M. Weingart), Mukafovskeho Kapitoly z ceske poetiky (1941) a Studie z estetiky (1936), Havrdnkova Studie o spisovnem jazyce, Mathesiuv Jazyk, kultura a slovesnost. Zejm. Mathesiovy a Mukafovskeho prace obsahuji fadu s-gicky inspirativnich momentu. Mukafovsky publikoval i v revue Socidlni problemy. Ve svem pojeti esteticke normy a esteticke funkce se opiral nejen 0 J. M. Guyaua, ale napf. i 0 Durkheimovo pojeti kolekt. vedomi apod. A: Prague Linguistic Circle F: Cercle linguistique de Prague N: Prager linguistischer Kreis I: Circolo linguistico di Praga Lit.: Vachek, J. ed.: U zakladi'l prazske jazykovMne skoly. Praha 1970; Z klasickeho obdobi prazske skoly 1925-1945. Praha 1972; Vachek, J.: V zpominky ceskeho anglisty. Praha 1994.

Hur pre des ti n ace - (z lat. praedestinatio = pfedurceni) odveke predurceni lidi ke spase nebo i k zatraceni, coz je nazor vyskytujici se v kfestanstvi i v jinych nabozenstvich. Problematika pozdeji rozvijeneho uceni 0 p. se objevuje uz v biblickych pocatcich -tkresfanstvi, a to v lis tech apostola Pavia: zatimco vina -thrichu nutne urcuje lidi k zatraceni, Buh od vecnosti zamysli pro cloveka spasu, a ten se k ni shledava vyvolen, kdyz pfijima povolani k zivotu z -tviry; z determinace hfichu je vytrzen puvodnim a obnovenym zachrannym cinem Bozim v Kristu. Na zacMku 5. st. ten to duraz na vnejsne nepodminene Bozi milosrdenstvi opet vyzvedl Augustinus Aurelius, radikalizoval je vsak ponekud dvojznacne: jsou-li nektefi dopredu vybrani ke spase, jinym je od pocatku do konce souzeno zavdeni. Ve stredoveke scholastice se uvahy 0 p. spojovaly s idejemi 0 vsemoci Bozi, ale staly prece jen spiSe v teor. pozadi. Radikalneji na augustinskou linii navazala -treformace. J. Wycliff definuje cirkev jako "spoleeenstvi predurcenych" (universitas praedestinatorum); podstatnym kriteriem tedy neni vnejsi pozice, jistena cirkevnimi Ufady, ale Bozi milost, ucinna ve vireo U takoveho pojeti nechybel soc.-kritickY pohled, ktery zastaval Jan Hus, stejne jako jini cesti myslitele ovlivneni Wycliffem. Nemene radikalne pusobila idea p. u M. Luthera v souvislosti s jeho ustfednim ucenim 0 ospravedlneni pouhou virou (iustificatio sola fide), ktera je svrchovanym darem Bozim (viz polemiku 0 svobode lidske yule s Erasmem Rotterdamskym v dile De servo arbitrio neboli 0 nesvobodne vUli). Klasicke pojeti p. dotvari ale az -tkalvinismus, jeste zretelneji podtrhujici Bozi suverenitu. Jiz Jean Calvin ve sve lnstituci dosel k zdanlive logickemu dotazeni myslenky p. v ohledu, ktery mohl povazlive posunout puvodni biblicky duraz (coz mu vytykali luterani): zda se, ze tajemny bozi uradek je dvojaky, jedni jsou pfedurceni ke spaseni v Kristu, druzi ale k zatraceni na zaklade hfiS-

neho padu. Smerem tzv. supralapsarismu, podle ktereho i predurceni k zatraceni je dana od veenosti, dokonce padem lids tva do hfichu, sel T. Beza a toto pojeti p. bylo v podstate uznane za pravoverne (viz -tortodoxie). Pfevladlo zejm. zasluhou F. Gomara (od nehoz je odvozeno hnuti gomaristu) nad pojetim J. Arminio (resp. arminianu) hajicim svobodu lidske yule i vuci Bohu a ve veci vecneho udelu. Na prakticke pastyfske rovine ale Kalvin rozeznaval pouze znaky spasneho pfedureeni v zive vife, nikoli znaky teor. pfedureeni ke zkaze, takZe kazani nadeje v Kristu platilo nadale vsem lidem a uddovalo je v aktivite. Psych. aspol. rozmery tohoto faktu analyzoval M. Weber v knize Protestantskd etika a duch kapitalismu (1904), kde polozil duraz zejm. na to, ze nakonec je i uspech v povolani, v kaZdodennim premahani sveta praci, znakem vyvolenosti. Iracionalni cit, vira a potreba ujistit se 0 spase jsou pfemeneny v motor racionalni aktivity, smefujici k pfekonani pfir. stavu. Pesimisticka koncepce cloveka jako stvofeni zcela propadleho zkazenosti a hfichu je tedy spojena s patosem prace a profesni etikou (viz tez -tetika protestantska). Klasicka protestantska koncepce p. byla sekularizovana a ovlivnila mj. mechanickou pfirodovectu (/. Newton, Clarke aj.), polit. ekonomii (W. Petty aj.), filozofii a polit. teorii (J. Harrington, J. Locke atd.). Postupne dochazi ke "zmekceni" pojeti p. Modemi -tprotestantismus klasicke pojeti p. nehaji, snazi se jej opet vice pfiblizit puvodni biblicke otevfenosti. Zejm. K. Barth, zakladatel dialekticke teologie, uceni 0 "dvoji predestinaci" vyrazne korigoval, jakkoli jinak na Kalvina silne navazuje. Argumentuje, ze v kfestanskem kazani je tfeba vychazet ze zjeveni, ze k trestu za hfich lids tva byl pIece predurcen Kristus Spasitel. V duchu tzv. christocentrismu se predpoklada, ze v Kristu doslo k trvalemu zvratu v dejinach, ktery predurcil dalSi vyvoj, ale ze pfedurcujici jednani Bozi neni mechanickou determinaci, nybd oteviranim novych horizontu, novych sanci a cilu. Idea p. se zde opet tesneji prolina s ideou -tprovidencialismu. Soucasne teologicke mysleni vetSinou odmita tzv. partikularismus milosti, vyzdvihuje svobodu a odpovednost cloveka, at uz jsou jeho moznosti jakkoliv podvazany padem do hfichu. Vyzkumy podnikatelskych kruM v anglosaskem svete ale ukazuji, ze v ruzne transformovane podobe pusobi idea p. stale a ovliviiuje strukturu jednani. Vedomi p. rna nekdy Ieeivy a uklidiiujici vliv na smifeni Cloveka s nemoci, nestestim, tezkymi zkouskami. Idea p. nebo jeji prvky ovliviiuji zivotni styl nejen protestantu, ale krestanu vubec a sve vyrazne podoby maji i v jinych nabozenstvich, zejm. v -tbrahmanismu a -thinduismu. A: predestination F: predestination N: Priidestination, Priidestinierung I: predestinazione 839

prestiZ

predikce

Lit.: Ransdoif, M.: Z myslenkoveho sveta refonnace. Praha 1989; Weber, M.: (1904) Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus. Hamburg 1969; viz tei ..... protestantismns.

Ran predikce - (z lat. praedicere = napfed I'ikati) - vetsinou se chape jako jednoznacna pfedpoved budouciho chovani, udalosti, vyvoje, ktera je v s-gii povazovana za max. vyzk. efl. V jistem smyslu je p. jednovariantni -'prognozou. V praxi prognoza vetsinou cerpa z p. jednotlivych vMnich oboru. Nejjednodussim zpusobem vytvareni p. je prosta -'extrapolace, prolong ace minulych a soucasnych stavu do budoucna, pI'ipadne s urcitymi korekcemi vzhledem k evidentnim budouefm zmenam podminek (viz napf. -'projekce populacni). Slozitejsi p. jsou vysledkem vM. analyz a I'ady -'verifikaci a jsou organicky spjaty s -.explanaci. Teor. se toto spojeni odrazi napr. v misledujicich modelech. 1. Prvni operuje s tzv. faktmilnim zakonem, bere v uvahu variantni poCateeni podminky a pl'edpovida pravdepodobnost budouciho stavu. Zahmuje slozil)' proces konkretizace zakona na podminky individ. jevu, o ktery jde. Limity p. jsou v tomto pfipade dane znalosti budoucich podminek i mirou adekvatnosti faktualniho zakona. Nejpropracovanejsi podobu ziskalo toto explanacne predikcni schema napf. v praefch K. R. Poppera a C. G. Hempela (1965). 2. DalSi model se opira 0 typ faktmilniho zakona teor. zduvodneneho na zaklade idealizovaneho zakona, resp. souboru takovych zakonu. P. se zde vytvan slozitym postupem, ve kterem se sjednocuje moment idealizace (vycleneni vseobecneho zakona v jeho ciste forme) se stupiiovitou konkretizaci, kterou se postupne eliminuji idealizujici pl'edpoklady. Toto explanacne predikcni schema bylo rozpracovano tzv. poznaiiskou skolou (viz V. Cernfk, 1. Vicenfk, 1988). 3. Zakl. tezi tfetiho modelu je pfedpoklad, ze neni mozne podat dusledne vM. vysvetleni a neni mome koncipovat fundovanou p. bez znalosti hist. vzniklych systemu tzv. imanentnich zakonu. Konkretizace techto modelu v rovine s-gickeho zkoumani narazi na problemy -'operacionalizace. Obtiznost p. obecne vyplyva z nedosazitelnosti uplnych, pfesnych poznatku v soc. sfel'e. Proto se prognozy nemohou opirat pouze 0 p., ale musi propojovat tez dHci, nesystematicke informace a poznatky praxe. Nejvyssim kriteriem spravnosti p. je jeji spIneni. V soc. oblasti se pl'edpovMi casto nevyplni, coz muze byt dusledkem nejen neuplne, resp. chybne teorie ci operacionalizace, popl'. neadekvatni volby jednotlivych metod a technik vyzkumu a chybovosti nejruznejsich postupu, ale i uplatneni mechanismu tzv. sebeznicujiciho proroctvi. Velmi casto dochazi k opomenuti duleZitych intervenujicich promennych, coz muze p. podstatne ovlivnit. P. je take zakladem tzv. predikcni -.vali840

dizace. V teto souvislosti se uvadi (napf. H. Margenan, 1950), ze p. neni nezbytne pl'edpovMi budouciho prubehu, ze tento termin lze pouzit i ve smyslu "odvozeni": napf. z jednoho vztahu se pl'edvida jiny, z nezavisle promenne zavisle promenna, dokonce lze pl'edvidat, co se stalo, resp. mohlo stat v minulosti (viz tez -'prognoza zpetna). A: prediction F: prediction N: Voraussage I: predizione Lit.: temfk, v. - Vicenfk, 1.: Sucasne problemy vyvinu vedeckych te6rii. In: Metodologicke problemy vyvinu vedeckych teOriL Bratislava 1980; Hempel, C. G.: Aspects of Scientific Explanation. New York 1965; Kacura, A. V.: Metodologiceskije osobennosti prognosticeskogo modelirovanija. In: Filosofsko-metodologiceskije osnovanija sistemnych issledovanij. Moskva 1983.

Gdl

preference - (z lat. praeferro = davam pl'ednost)v obecnejsim smyslu soc. -'chovani, ktere podle nejakych kriterii a z nejakych duvodu zvyhodiiuje nektera individua na ukor jinych (pak se p. dostava do tesne souvislosti s makrostrukturalnimi terminy a problemy, jako je meritokracie, soc. spravedlnost, rovnost sanci, hodnoceni vykonu, askripce a daISi), anebo demonstruje pfiklon k urCitym hodnotam, nazorum apod. Ve specif. smyslu je p. pojem -'sociometrie, v niz vyjadfuje miru emocionalni pfitazlivosti individua pro jine a naopak. Tato pfitaZlivost je obvykle merena poctem a intenzitou vyberu nebo odmitnuti, ktere individuum provadi nebo ktere jsou ve vztahu k nemu provedeny v sociometric kern testu. Teor. koncept sociometrieke p. nebo obecneji -.preferencniho chovani zduvodnila H. H. Jenningsova, ktera poukazala na to, ze v soc. prostoru individua, ktery je tvofen obrovskym mnozstvim lidi, s nimiz jedinec vstupuje pfimo ci zprostfedkovane do kontaktu, je nezbytne provadet vyber. Protoze individuum nemuze zustat ke svemu soc. prostoru neutralni, probiha proces vyberu, zalozeny na p., jako proces jejiho zesilovani, oslabovani, vzniku a zaniku. P., ktere jedinec provadi, se tedy lisi intenzitou, jez sama zavisi pfedevsim na tom, jakou vahu objektu p. individuum samo pl'isuzuje, ale i na dalSich okolnostech. A: preference F: preference N: Prmerenz I: preferenza Lit.: viz sociometrie.

Pet

pre k 0 g n ice viz parapsychologie presbyteriani viz puritanismus PRES juris p rud ence - zkratka oznaceni "postrealisticka empiricko-sociologicka jurisprudence", coz je soucasny smer amer. -.pravni vedy Gurisprudence), resp. pravni sociologicke skoly, ktery vznikl spojenim tzv. pravniho realismu a sociologicke jurisprudence. V am. -'sociologii prava je to dnes dominantni smer, ktery -'pravo

chape jako rozhodovaef proces a urcity typ spo\. kontroly, resp. soc. interakce. Je to orientace vyrazne empir. a behavioralni. Podle P. Kurtze metaanalyzu prava zajima, jak soudcove, zakonodarci, ufednici a pravnici rozhoduji, a to je v pods tate empir. otazka, jejiz I'eseni zavisi na vysledcich behavioralnich vyzkumu. Pro tento pfistup je pfiznacne pojimani prava v takovych polarnich terminech, jako je podnet a reakce nebo priCina a uCinek, tj. kauzalnim zpi'!sobem a kvantitativne. Ale behavioralne orientovani pravni vMci se zabyvaji i deskripci spol. pusobeni pniva, vzajemnym vztahem systemu prava a jinych normativnich systemu, vztahem prava, kultury a dejin apod. PRES j. pozbylajiste naivity, patrne u R. Pounda, a vyporadala se s krajnostmi obou vychozich pfistupu. Ukazuje mj., ze pravni realismus liZ sice neexistuje, ale katdy am. pravni vedec je do znacne miry pravnim realistou. V ramci PRES j. lze rozlisovat dye komplementarni orientace: funkcionalni a instrumentalni. Obe presahuji ramec pravni vMy do s-gie a take do filozofie. 1. Instrumentalni je orientace, ktera nahliZi na pravo jako na prostfedek k dosaZeni cHu, jez jsou metapravnL Pravo je tedy nastrojem v rukou -'zakonodarce ci soudce a s jejich pomoci dosahuje danych cilu. Je stejne jako katdy nastroj hodnoceno z hlediska toho, nakolikje ucinnym nastrojem k dosaZeni tohoto cile. Neresi se zde otazka, jake cile maji byt realizovany pomoci prava, nybrf problem, jake pnivni prosU'edky jsou optimalni k realizaci zamyslenych cHu. Instrumentalni orientace je zaroven pragmatieU v tom smyslu, ze se zajima 0 siroce pojatou praxi spol. pusobeni prava, jejimz ustfednim problememje fungovani soudi'! nebo soudu podobnych instituci. To je ono "law in action" v ciste podobe, k nemuz patfi tez (ovsem spiSe marginalne) reseni otazky, nakolik se adresati pravnich norem ("lide z ulice" Ci "zlocinci") chovaji v soul adu s nimi (prave proto se zde pravo chape jako rozhodovaci proces). Instrumentalni orientace je zastoupena nejvyznamnejsi a nejpocetnejsi skupinou pravnich behaviorism, zabyvajicich se vyzkumem soudniho fizeni s vyuzitim modemich empir. metod a technik spo\. ved (Glendon Schubert, Fred Kort, Stuart S. Nagel, David Danelski, S. Sydney Ulmer, Harold 1. Spaeth a Lee Loevinger aj.). Dalsi vyzn. skupina teto orientace navazuje logicky spiSe na fil. tradici pravniho realismu v jeji umirnene podobe. Do ramce instrumentalni orientace je ovsem treba zai'adit i "ekonomickou analyzu prava". 2. Orientace funkcionalni se lisi od instrumentalni tim, ze nepojima pravo jako vedomy dusledek lidske cinnosti ani jako prostredek k dosazeni zamerne zvolenych cilU, nybrz jako vysledek slozitych procesu spo\. vyvoje, jako urCity soc.-kult. system, plnici v globalni strukture spo-

lecnosti dane funkce. Tato orientace rovnez neni monolitnL Jednoticim hlediskem je prave pozornost, jiz venuje spol. a kult. podminenosti prava a jeho funkci -'socialni kontroly. Tato funkce neni identicka s cili, jez pomoci prava realizuji zakonodarci a soudci, naopak je dana objektivnimi vztahy mezi pravem a jinymi spo\. jevy. S-gicky funkcionalismus v pravni vede se tedy nezamefuje na pravnf rozhodovani, nybrz na spo\. podminenost prava jako sloziteho soc. a kult. jevu. Instrumentalni orientace a funkcionalni orientace se navzajem nevylucuji, jsou to komplementarui pfistupy k pravu. V ostrem protikladu k nim je pfistup "legalistickY", v jehoz ramci se na pravni politiku a na pravni rozhodnuti nahlizi jako na samostatne predmety vyzkumu. A: PRES jurisprudence F: PRES jurisprudence N: PRES Jurisprudence, Rechtswissenschaft I: PRES jurisprudence Lit.: Baade, H. W. ed.: Law and Contemporary Problems. Durham 1983; Friedman, L. M. - Macaulay, S.: Law and the Behavioral Sciences. Indianopolis, New York 1977; Hook, S. ed.: Law and Philosophy. New York 1964; Nagel, S. S.: The Legal Process from a Behavioral Perspektive. Homewood, III. 1969; Posner, R. A.: Economic Analysis of Law. Boston, Toronto 1977; Schubert, G.: The Judicial Mind Revisited. Psychometric Analysis of Supreme Court Ideology. New York, London, Toronto 1974.

Pi!

z-

pre s t i (z lat. praestigiae = mameni) - dobre jmeno, vet. aspol. uznavany vliv, vaznost osoby ci skupiny, respekt projevovany jinymi osobami ci skupinami. P. je relativni hodnota, je to dUleZitost a vaznost pfipisovana spo\. skupinam, povolanim nebo jejich pfislusnikum, pfip. jednotlivym osoMm, na zaklade urciteho vice ci mene obecne uznaneho mefitka. Oplny konsensus v posuzovani p. osob a povolani neni mozny; posuzovani p. silne zavisi na soc. pozici osoby, ktera posuzuje. Relativni konsensus v posuzovani p. je nicmene v modernich spolecnostech pfekvapive vysokY. V soudobe s-gii se p. obvykle odvozuje z -'profese, kterou urcita osoba Ci skupina osob vykonava (profesionaini p.). Nekdy, zejm. v anglosaske literature, se od obecnejsi, s-gicky relevantnejsi a abstraktnejsi p. odlisuje ucta (esteem), ktera se vaze na konkretni osobu a ktera vyjadruje, jak lide oceiiuji chovani druheho cloveka v jeho soc. pozici a pfi vykonu jeho soc. roll. Povolani lekare se napr. obecne tesi vysoke p., ale ucta konkretniho lekafe (personalni p.) muze byt relativne nizka. Pojem p. byl aZ do konce 18. st. pouzivan v Anglii a ve Francii spiSe v pejorativnim smyslu pro oznaceni vysledku ci efektu dosazeneho uskokem, trikem ci podvodem (viz etymologie pojmu), posleze byl pouzit metaforicky ve Francii pro oznaceni umel. a liter. efektu (napr. D. Diderotem) a konecne byl ztotoznen s osliiujicim efektem, 841

prevence

ktery byl personalne vazan na osobu Napoleona Bonaparta. Teprve v polovine 19. st. se pojem p. zacal pouzivat v neutralnejsim vyznamu a dnes se jiz i v s-gii jeho vyznam dostijednoznacne stabilizova1. Max Weber jeste rozumel pod p. vliv, ktery lze vykonavat vuCi jinym na zaklade dosazenych vysledku nebo na zaklade podvodu, uskoku ci lsti (legitimni a nelegitimni p.). Toto rozliseni se dnes jiz nepouziva, pojem p. je jednoznacne pozitivni, je vsak nadale v duchu Weberove uzce spojen se soc. -tstatusem. P. je dtilezitym ukazatelem -tsocialniho postaveni, resp. postaveni individua nebo skupiny ve stratifikacni struktufe spolecnosti. Weber na zaklade p., ktera se projevuje take ve specif. Zivotnim stylu, vyclenoval tzv. statusove skupiny. Dnes je p. vetsinou chapana pouze jako jeden z ukazatelti soc. statusu vedle pfijmu, vzdelani, zivotniho stylu, moci, pfip. jinych relevantnich statusotvomych faktoro (rasy, nab. pfislusnosti apod.). P. je pfedmetem empir. zkoumani od r. 1911, kdy T. H. C. Stevenson provedl vubec prvni empir. vyzkum p., opakovany G. S. Countsem v r. 1925. Za pfelomovy se poklada vyzkum p. z 1. 1945-1946 provedeny C. C. Northem a P. K. Hattem pod patronaci National Opinion Research Center (tzv. NaRC Study). Od te doby se p. zkouma v zap. zemich pomeme pravidelne. V ces. zemich poprve provedl vyzkum p. v r. 1937 Antonin Obrdlik, ktery zkoumal dulezitost jednotlivych povolani z hlediska vytvareni vef. blaha (pofadi: rolnik, uCitel, delnik, femeslnik, na konci stupnice umelec, knez, advokat), v 60. letech zkoumali prestiz vyskoskolsky kvalifikovanych profesi V. Brenner aM. Hrouda, v ramci vyzkumu soc. stratifikace v r. 1967 Jaroslav Kapr a Bohumil Jungmann. Ti prokazali, ze obecna struktura p. u nas neni zdaleka tak odlisna od struktury p. v zap. zemich, jak se dalo pfedpokladat z oficialnich ideol. prohlaseni, a ze ani preference manualnich povolani neni tak vysoka, jak se puvodne pfedpokladalo. Dnes se u nas vyzkumem p. zabyvaji v kontextu vyzkumu soc. struktury a transformace spolecnosti zejm. Milan Tucek a Pavel Machonin. V ruznych s-gickych teoriich hraje p. rozne dtilezitou roli. Ve -tstrukturalnim funkcionalismu T. Parsonse je definovana jako postaveni v hierarchickem uspofadani, ktere je zalozeno na stabilizovanem, konsensualnim hodnocenL J. A. Kahl a J. A. Davis v r. 1955 prokazali, ze na p. se da usuzovat nepfimo nejen z povolani, ale take z kvality domu a mista bydliste. V 60. 1. byla provedena prvni velka komparativni setfeni p. (R. W. Hodge, D. 1. Treiman, P. H. Rossi), opakovana na sklonku 70. 1. v 57 zemich (D. 1. Treiman). V r. 1977 se na prvnich mistech umistila povolani lekafe, univerzitniho profesora, soudce, sefa velke finny a na opacnem konci zebficku p. povolani poulicniho prodavace, domovnika, sluhy a poCistovace. 842

princip komplementarity A: prestige F: prestige N: Prestige I: prestigio Lit.: Kapr, 1.: Prestiz povohlni. In: Machonill, P. a ko!.: Ceskoslovenska spolecnost. Bratislava 1969; Obrdlfk, A.: Povolani a vefejne blaho. Praha 1937; Reiss, A. 1.: Occupations and Social Status. New York 1965; Treiman, D. 1. Occupational Prestige in Comparative Perspective. New York 1977.

Pet pre v e nee - (z lat. praeventus == zakrok pfedem) - v nejsirsim slova smyslu pfedchazeni nejakym (zpravidla skodlivym) vlivum. Nejcasteji se pojem pouziva ve vztahu k porucham -tzdravi jedincu a populaci, kde je p. souborem Cinnosti, ktere vedou k zabraneni vzniku -tnemoci, vad, zraneni a jejich nasledku a pomahaji uddet optimalni stav zdravi, posilovat je a rozvijet. Ale hovofi se i 0 p. -tkriminality, -talkoholismu ajinych typu chovani se soc. dtisledky, kde jde rovnez 0 zabraneni vzniku a 0 meni jevu a jeho negativnich dopadti, i kdyz metody jsou zde jine. Obecne se soudi, ze pfedchazeni negativnim dtisledkum nekterych neiadoucich jevu je z hledisek soc., ekon., etickych, zdravotnich apod. vyhodnejsi nei zakroky proti jiz vzniklym defektum. Za optimalni strategii se povaZuje posilovani a podpora pozitivnich podminek daneho systemu jako celku (napf. zdravi jako takoveho, moralky, pravniho systemu atd.), col, vsak neni jednoduchy uko1. Lidske jednani neni vylucne produktem log icky konzistentniho racionalniho programu, a proto stereotyp podavani informad a poucovani 0 spravnem jednani, povaZovany za hlavni metodu p., casto selhava. Na jednotlivce pusobi chovani a zvyklosti skupiny, napf. urCity zptisob Zivotospravy ve sku pine, ktery muze vest k efektu hromadneho onemocneni. Tyto vlivy jsou vsak na urovni jednotlivce tezko podchytitelne. Zpusoby p. onemocneni vychazeji z modelu pfirozene historie vzniku a prubehu nemoci, ktera je chapana jako proces realizujici se v etapach (prepatogeneze, subklinicke a klinicke faze). V techto etapach se studuji vztahy mezi puvodcem choroby (specif. agens), clovekem-hostitelem a zevnim prostfedim. Tento model je ovsem ponekud zjednodusujici, protoze specif. agens byva zfidka jedinym izolovanym faktorem a rovnez hostitel neni jednoduchou izolovanou jednotkou, ale biosoc. celkern vzajemne propojenych subsystemu fyzickych, psych. a soc., a konecne i zevni prostfedi tvofi struktura podminek se spec if. dynamikou, kterou detenninuji spiSe zakonitosti soc. nez pfirodnL Aktivity p. se deli zpravidla do tri typti: 1. primami p. (take tvurci, kreativni, konstruktivni), zamerena jednak obecne, nespecif. na posilovani zdravi s ocekavanim, ze se tak zesili i obranyschopnost jedince a snizi potencialni vyskyt poruch zdravi, jednak na specif. nebezpeci, col, je nazyvano profylaxi snizujici riziko vyskytu poruchy

(ockovani, fluorizace vody apod.); 2. sekundimi p., orientovana na vcasne vyhledivani latentnich stadii nemoci ci rizikovych osob s cHern pfedejit rozvoji onemocneni, komplikacim, chronicite apod. a pfi ktere se pouziva depistaz, col, j sou techniky a metody cHene k diagnostikovani nemoci ve fazi prepatogeneze a subklinickych projevu, kdy je porucha jeste reverzibilni; 3. terciami p., ktera je srovnatelna s terminem zdravotni rehabilitace, tedy s obnovenim fyzickych, psych. a soc. funkd cloveka. Dnes je pozadovano, aby rehabilitace probihala co nejcasteji a jiz v ranych fazich poruchy s cHern zabranit komplikacim a vaznejsim nasledkum a urychlit navrat ke zdravi. P. se deli i podle ciloveho objektu, a to na globalni (mifici na celou populaci), selektivni (sledujici zachyceni zjistenych rizikovych skupin) a indikativni (pecujici 0 jiz diagnostikovane ohrozene skupiny). Trideni podle subjektu provadejiciho p. rozlisuje p. sociilni (provadeji ji ruzne soc. organizace), p. individualni (provadi jednotlivec sam) a p. zdravotnickou (provadi zdravotnicka organizace). Medidnskou p. se v fade statu zabyva tzV. preventivni medicina jako spec. odvetvi mediciny. Je to disciplina, ktera se na rozdil od kurativy soustfed'uje pfedevsim na preventivni aktivity. Studuje sITeni nemoci, vsima si zejm. faktoru zvysujicich zranitelnost cloveka nemocemi a faktoru, ktere usnadnuji probeh nemoci a zpusobuji jejich progreso Druhotnym efektem preventivnf mediciny je zpomaleni procesu nemoci, zabraneni jejim negativnim nasledkum, zachovani max. fyzicke, psych. a soc. funkcnosti lidskeho organismu. A: prevention F: prevention N: Pravention I: prevenzione Lit.: larolfmek, 1. a ko!.: Socialni lekafstvi. Praha 1987.

Kap pre zen tis m u s - (z lat. praesentio == pfitomnost) v obecnem slova smyslu typ a smer teor. i praktickych uvah, v nichz prevlada vnimani nebo hledisko pfitomnosti nad vnimanim Ci hlediskem minulosti a budoucnosti. V konkretnich vyznamech se p. vztahuje: 1. k prvotnimu mysleni v pocatecnich etapach vyvoje lids tva, ktere nerozlisovalo jednotlive casove dimenze, kategorie pfitomnosti, minulosti a budoucnosti (pfedpoklacta se, ze teprve po vzniku pfedstav 0 "jinem svete", tj. odlisnem od sveta, ktery cloveka prave obklopoval, nasledoval vznik a rozvoj pfedstav 0 "jinem case", tj. odlisnem od casu, ktery clovek prave prozival; po relativne velmi dlouhe dobe dospel clovek od obdobi, kdy pro nej existoval jakoby jen jeden cas, tj. pritomnost, pres obdobi, kdy vytvohl system dvou casu, tj. pfitomneho a jineho, ne-pfitomneho casu, az k obdobi uznavani systemu tfi casu, tj. minulosti, pfitomnosti a budoucnosti); 2. k teor. stanovisku, ktere odmita ideu ob-

jektivity hist. poznani, a to na zaklade teze, ze v historii neexistuji objektivni pravdy, ze analyzy historiku ve znacne mife odrazeji jejich soucasne subjektivni prozitky, jejich hodnoty, normy, touhy, nadeje a pfedstavy v pfitomnosti, ktere promftaji do minulosti; 3. k jednostranne tendenci (zejm. v -trozhodovani a -tprogn6zach) fesit aktualni problemy, popr. i problemy ocekavane, signalizovane, pfedvidane, z hlediska okamZitych Ci kritkodobych zajmu bez pfihlednuti k delSi perspektive, k moznostem budoudho vyvoje. V urcitem smyslu se p. blfzi ty uvahy 0 budoucnosti, ktere nepfedpokladaji zadne vet!'ii zmeny oproti pfitomnosti (nekdy se ovsem mute jednat spiSe 0 realisticky odhad stagnujiciho vyvoje). A: presentism F: presentisme N: Prasentismus I: presentismo Lit.: BestuZev·Lada, I. v.: Razvitije predstavlenij 0 buduscem: pervyje sagi (Prezentizm pervobytnogo myslenija). Sovetskaja etnografija. 1968, C. 5; viz tez ->vyzkum budoucnosti.

Duf p rim i ti v - (z lat. primitivus == prvni, prvotni) - obecne oznaceni eloveka, ktereho povazuje jeho pozorovatel za mentalne nebo kult. zaostaIeho. Toto oznaceni preslo i do ved. Iiteratury, kde se (z antropo!. hlediska nespravne) sta10 synonymem pro divocha nebo elena tzv. -tprimitivni spolecnosti. P. byl srovnavan s ditetem, protoze se mu phpisovaly stejne vlastnosti, jake odpovidaji juvenalnimu stadiu Iidske bytosti. Psycho!., kult. a soc. vyvoj lidskeho jedince se tak pfenasel analogicky na vyvoj lidske spolecnosti, pficemz kolektiv p. byl povazovan za nejnizsi stadium ve spo!. evoluci. Opakem tohoto postoje k p. byla glorifikace "urozeneho divocha" (J. J. Rousseau), jeho fazeni moralnim a mravnim postavenim po bok vykofisfovanych, col, vedlo nektere levicove orientovane intelektualy az k myslence bratrstvi proletafe a p. V soucasne dobe tento termin prakticky z ved. Iiteratury vymize1. A: primitive F: primitifN: Naturmensch I: primitivo Lit.: Duvignaud, 1.: Le langage perdu. Paris 1973.

Jus

prim i ti vizace viz regrese psychicka p rincip komp lemen ta ri ty - (z lat. principium == puvod, vychodisko, zacatek; complere == doplnit) - princip zalozeny na specif. pojeti komplementarity. Puvodne byl vymezen N. H. Bohrem (v r. 1928) v ramci kvantove fyziky jako skutecnost, ze v temz casovem intervalu nemuzeme se stejnou pfesnosti stanovit polohu castice a jeji rychlost. Bohr se pokusil ukazat, ze urcite casti pfirody je nutne popisovat prostrednictvim komplementarnich pojmu, experimentu a pozorovani. Komplementarni pojmy 843

princip komplexity

jsou takove -tpojmy, ktere se vzajemne vylucuji a soucasne vzajemne predpokladaji, protoze odrazeji ruzne aspekty studovanych jevu, ktere vsak nejsou vydeleny arbitrame, ale vyplyvaji z neslucitelnosti empir. podminek poznani. Proto kaZdy z komplementarnich popisu tvon zaklad pro popis celeho zkoumaneho jevu. Bohr sam navrhl rozsireni platnosti p.k. z oblasti kvantove fyziky na sirsi oblast jevu: zive organismy, lidske chovani a lidske kultury vykazuji rysy ce1ostnosti, ktere nemohou byt zobrazeny jinak nef pomoci typicky komplementarniho zpusobu popisu. Bohrova idea puvodne nebyla pfflis siroce akceptovana a snad ani znama, teprve v poslednim dvacetileti, zejm. v souvislosti s diskusemi 0 -tteoretickem pluralismu a modelech vystavby s-gicke teorie, se p.k. zacal v s-gii brat vazneji na vedomi. Neni nahodne, ze jeho aplikaci pro spol. oblast prosazovali daleko durazneji vedci vych. Evropy nez vedci na zapade - v p.k. se jim totiz dostavalo metodol. nastroje k alespon nepfime polemice s marx. teor. monolitismem (0. Razumovskij, B. Pakszys, A. R. Pozner, M. Petrusek). Pro aplikaci p.k. v s-gii mluvi tyto skutecnosti: 1. s-gie rna vzdycky co do Cineni s celostnimi jevy; 2. tyto celostni jevy nelze popsat v jejich mnohorozmernosti jedinou metodou, jednim vyzk. postupem; 3. v s-gii se pomeme davno fixovaly postupy, ktere postihuji rozpome aspekty soc. jevu tak, ze jednu metodu nelze v uplnosti nahradit jinou; 4. tomuto stavu odpovida i fakt existence plurality s-gickych jazyku; 5. v s-gii nelze nikdy vylouCit intervenci pozorovatele do zkoumaneho jevu. Ackoliv vsechny aspekty aplikace p.k. v s-gii nebyly jeste prozkoumany, Ize zduvodnene pokladat napr. kvant. a kval. postupy za komplementami. Podobne je mozne za komplementami chapat popisy biosoc. a kult. aspektu spol. zivota (M. Ruse), mikrostruktur a makrostruktur (P. M. Blau), synchronie a diachronie (c. Uvi-Strauss), logickeho a alogickeho Ci iracionalniho v lidskem chovani (V. Pareto, V. V. Nalimov). Komplementarni jsou etiketizacni a etiologicka teorie deviantniho chovani, instituciomilni a sociognoseologicke paradigma v s-gii literatury apod. Jako komplementarni lze chapat take vztah "individuum - skupina (system)", event. vztah individualniho a nadindividualniho, ktery se nevycerpava komplementaritou mikrosocialniho a makrosocialniho. Aplikace p.k. v s-gii je spojena s nebezpecim metodol. nezduvodneneho -teklekticismu, s pseudodialektikou a programovym vyhybanim se teor. a metodol. stretum. A: complementarity principle F: principe de la complementarite N: Prinzip der Komplementaritiit I: principio della complementarita Lit.: Alexejev, I. S.: Koncepcija dopolnitelnosti. Istoricko-metodologices-

844

privilegium kij analiz. Moskva 1978; Bohr, N. H.: On Atom and Human Knowledge. Daedalus, 87, 1958; Petrusek, M.: Princip komplementarity a tolerance v prognostice a sociologii. Progllostika, 1987, C. 2.

Pet

p rinci p kom p lexi ty viz hierarchie reality p r i n ci p k 0 n fi r mac e viz neopozitivismus, verifikace princip konzistence viz proliferace princip 0 bezfetnosti - jeden ze zakl. principu kaZde -tekologicke politiky, ktera usiluje 0 trvale reseni soucasne -tekologicke krize, odvraceni hrozby globalni -tekologicke katastrofy a dosaZeni -ttrvale udditelneho rozvoje spolecnosti. Tento princip vychazi ze skutecnosti, ze lidstvo a jeho Zivotni prostfedi muze byt ohrozeno zcela necekane latkami nebo cinnostmi, ktere jsou povaZovany za zcela neskodne. Zpusobene zmeny mohou byt nevratne a natolik zavazne, ze mohou vest ke globalni ekologicke katastrofe. Pfikladu takoveho necekaneho vyvoje z nedavne minulostije dostatek (viz napr. -tdira ozonova, -tefekt sklenikovY). Proto podle p.o. tam, kde jsou duvody predpokladat, ze urcita cinnost nebo vee muze zpusobit vazne nebo nevratne skody, nesmi byt nedostatek ved. jistoty 0 tom, Ze k temto skodam dojde, duvodem k odkladu opatreni, ktera maji temto skodam zabranit. P.o. je dulezitou soucasti preventivnich opatfeni ekologicke poIitiky, ale svym obecnym vyznamem znacne presahuje jeji ramec, predstavuje obecnejsi princip, ktery muze pusobit inspirativne v s-gii a politologii. A: precautionary principle F: principe de la circoospection N: Prinzip der Umsicht I: principio di accortezza PIa p r inc ips I a s ti viz blazenost, libido p r inc i p to I era nee viz konvencionalismus, tolerance p rincip triangulace viz operacionalizace principia media - (z lat. principium = puvod, zacatek, vychodisko; medium = prostfedek, stfed) - jakysi prechod mezi tim, co je obecne a zakonite, a tim, co je jednotlive a nahodile, a to ontologicky i gnoseologicky, tedy uhmy objektivnich konkretnich podminek, ktere modifikuji platnost a prubeh obecne zakonitosti a zakonitosti sITedni urovne obecnosti. Termin zavedl v 19. st. J. S. Mill, s-gicky jej rozpracoval zejm. K. Mannheim v kontextu sve analyzy modemich spolecnosti prechazejicich k planovani a fizeni. Mannheim vychazi z teze, ze zadny soc. fenomem neexistuje obecne, ale vzdy v urcitem konkretnim svete, v urCite stale koherentnejsi a soucasne stale ume-

lejsi strukture, tedy v konkretne hist. situovanosti casove a prostorove. Jednotlive soc. jevy jsou sice neopakovatelne, nikoliv vsak proto, ze by nepodlehaly zadne obecnejsi zakonitosti, ale proto, ze jejich existence je vyslednici spolupusobeni obecne zakonitosti a toho, co Mannheim oznacuje terminem p.m. P.m. pozmenuji platnost zakonitosti, ktera se v urcite fazi jevila jako univemllni, v platnost casove podminenou, coz Mannheim doklada na nekterych jevech raneho kapitalismu, ktere ztratily svou zdanIivou puvodni univerzalnost v souvislosti se vznikem monopolniho kapitalismu, jako je napr. zmena povahy vztahu mezi nezamestnanosti a nespokojenosti, omezeni platnosti fundamentalniho principu formalniho prava jako produktu kapitalismu volne souteze apod. P.m. jsou pod Ie Mannheima neustale pntomna v beznem vedomi a urcuji horizonty mysleni bezneho cloveka. Jejich odhalovanije vsak velmi obtizne jednak proto, ze je lze presneji identifikovat pouze ve stavu vznikani, jednak proto, ze tvori postupne slozite struktumi celky. Idea p.m. byla nejprve se zajmem prijata nekterymi ekonomy, napr. A. Loewem (1935), i sociology, napr. M. Ginsbergem (1934), dokonce i ranym T. Parsonsem (1937), pozdeji upadla v zapomenuti a v soudobe s-gii se znovu objevuje zejm. v ramci fenomenologicke s-gie jako problem typizace. A: principia media F: principes moyens N: principia media I: principia media Lit.: Mannheim, K.: Man and Society in an Age of Reconstruction: Studies in Modem Social Structure. London 1940.

Pet Prisone rs dilem a game viz spoluprace experimentalni p ri v a tizace - (z lat. privatus = soukromy, vlastni)proces pfemeny statnich podniku na podniky soukrome. Tzv. reprivatizace je prevod puvodne soukromych, potom zestatnenych podniku opet do soukromeho -tvlastnictvi. P. je tedy zasadni zmenou vlastnickych vztahU, kten1 je svazana s mnoha zmenami mezilidskych vztahU, zpusobU jednani, stylem prace i zivota. Beznou ekon. pncinou p. byvaji spatne hosp. vysledky statnich podniku. Motivy p. Ci reprivatizace mohou byt ale i polit., bud dilci, nebo komplexni, coz je pfipad postkom. zemi tzv. vychodniho bloku, kde je p. jednim z nejvyznamnejsich problemu ekon. i spo!. transformace. Na komplexni p. je nutno pohlizet jako na proces -tsocialni zmeny s mnoha komponentami, ve kterem dochazi ke stretu zajmu, vyhrocuji se konfliktni situace apod. Z hlediska s-gie je zajimave predevsim to, ze se v nem formuji nove -tspoleeeoske skupiny (a zanikaji nektera stara uskupeni), vznikaji nove mobilitni kanaly, nova kriteria statusu, prestize. Do-

chazi k restrukturaci spolecnosti i jejiho vedomi, hod notoveho a normativniho systemu. Vytvareji se nove vzory chovani vazane na nove profese a nove pracovni funkce. Vynoruji se soc. problemy noveho typu. Konkretni podoba techto zmen zalezi na konkretnich zpusobech pro vadeni p. ajejim tempu. Zabehane mechanismy na urovni organizace hosp. jednotek i v mysleni lidi se nekdy stavaji brzdou p. Ta z tohoto hlediska predstavuje destabilizacni mechanismus narazejici na inertni body dosavadniho systemu i na jeho obranne automatismy. Pro systemy i jednotlivce je p. velkym narokem na schopnost -tadaptace spojenou s nutnosti vstrebat pfiIiv novych informaci, opustit navykove chovani, ziskat nove dovednosti, novou hodnotovou orientaci. Rade lidi prinasi p. nutnost rekvalifikace a nekdy i celkove -tresocializace. A: privatization F: privatisation N: Privatisierung I: privatizzazione Lit.: Stiglitz, J. E.: Economics of the Public Sector. 1988.

Kem p r i v i leg i urn - (Jat. slovo, slozeno z privus =sam, lex =zakon) - moznostjednotlivce ci skupiny participovat na statcich, sluzbach ci hodnotach, zjejichz uzivanijsou ostatni vylouceni. Existence p. obecne souvisi s nedostatkovosti zadanych statku ve svete, jehoz zdroje jsou omezeny. Krome toho existuji soc. mechanismy, ktere dokazi vydelit z populace privilegovanou cast umelym zpusobem. Je tomu tak proto, ze pouha participace na p. je povazovana za hodnotu samu 0 sobe. Distribuce p. je ve vsech spolecnostech funkci distribuce -tmoci, kteni ovsem miva rUznou podobu. Nejrozsrrenejsi mechanismus distribuce p. je zalozen na moci institucionalizovane do podoby ufedni pozice a do podoby soukromeho vlastnictvi. Oba hlavni zdroje p. se mohou mnoha zpusoby kombinovat. Privilegizace rna tendenci stavat se dedicnou (viz -tdedictvi, -tdedicnost socialni). To byva pravidelne zdrojem napeti, nebof dedicnost p. neimplikuje dedicnost schopnosti. Snaha nove prerozdelit existujici p. by va soucasti polit. -trevolucl. Tato skutecnost je analyzovana napr. v Paretove teorii -tcirkulace elit. Zakl. typy distribuce p. popisuje M. Weber ve sve koncepci -tpanstvi. Naproti tomu teorie stfednich ffid ci teorie vetujicich skupin hovori 0 stirani p. v podminkach modemi spolecnosti. Jine analyzy odhaluji skrytejsi formy prenosu p., napr. v podobe -tkulturniho kapitalu Ci -tkapitalu socialniho. V poslednich letech budi stale vetSi pozomost fakticka privilegizace populace vyspelych zemi ve srovnani s zivotnimi podminkami prevazne vetSiny svet. populace. Tato forma zdedene privilegizace zatJacuje svym vyznamem do pozadi distribuci p. v ramci jednotlivych spolecnosti. 845

procedura statisticka

probabilismus

A: privilege F: privilege N: Privileg I: privilegio Lit.: Lenski. G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. Nothern Carolina 1984.

Kef

pro b a b iii s m u s viz prostredi geograficke problem socialni - soc. stay nebo situace, 0 nfz se urCita relevantnf skupina lidf nebo sami zucastnenf domnfvajf, ze vYZaduje fesenf, obykle prostfedky vnejsfho institucionalizovaneho zasahu (vychovneho, polit., presvedcovacfho, represivnfho, ekon.). Je mozne stanovit 3 odlisne pffstupy k vymezenf a pojetf p.s.: 1. pojetf objektivnf, ktere za p.s. poklada takove stavy nebo takove druhy chovanf, ktere komplikujf dosahovanf spo!. cilu, poskozuji plynule fungovani spolecnosti a narusuji ----.socialni rovnovahu (R. K. Merton, R. A. Nisbet aj.); 2. pojetf subjektivni, podle nehoz je p.s. to, co je za p.s. pokladano, co je takto pojmenovano a oznaceno, protoze neexistuji inherentne, objektivne patologicke soc. stavy na strane jedne a na druhe strane situace nemusi byt problemova, jakkoliv dramaticky a sokujicim zpusobem muze na vnejsiho pozorovatele pusobit, pokud jako problemova nenf definovana samotnymi ----.aktery (poprve p.s. takto formuloval jiz v r. 19381. H. S. Bossard); 3. pojetf, ktere oba pohledy kombinuje a ktere p.s. vymezuje jako takovy soc. stav, ktery znacna cast spolecnosti poklada za naruseni ----'norem nebo za zasah do ----'hodnot, jimz je pfisuzovan obzvlastni vyznam (R. Fuller, R. Myers aj.). KaZdy z techto pfistupu rna sve problematicke aspekty. U funkcionalistickeho pojetf vznika opravnena ornzka, jak a zda je mozno vymezit objektivni spo!. cile ajak objektivne definovat stav rovnovahy (toto pojetf dnes rna jiz jen velmi malo stoupenctl), u pojetf kompromisniho Ize klast otazku, jak velke mnozstvi lidi musi situaci posuzovat jako problemovou (1. Robertson vtipne poznamenal, ze to musi byt bud vyzn. mnozstvi lidi, nebo rnnozstvi vyzn. lidi), a u pojetf subjektivniho vznika samozfejme nebezpeCf formulace umelych problemtl, jestlize urcita situace je jako problemova definovana, ackoliv pro to nejsou dany objektivnf duvody (napf. pol it. utilitarne motivovana dramatizace urcitych situaci a napetf). Ve formulaci a pnstupu k p.s. funguje fada mytu a stereotyptl, napf. stereotyp pfirozene nedokonalosti cloveka jako zdroje p.s., stereotyp zla spojeneho s urCitymi kategoriemi (etnickymi, rasovymi, soc.) lidf, stereotyp spoluviny lidi, kteff se v p.s. ocitaji, mytus zla pfitahujicfho dalSi zlo atd. Koncept p.s. je uzce spjat s konceptem ----'socialni patologie a ----'socialni dezorganizace (viz ----.chicagska skola) a kult. dezorganizace (durkheimovska ----'anomie, F. W. Znaniecki) a s ruznymi koncepcemi ----'socialni politiky jako institucionalizo846

vaneho nastroje reseni p.s. Robertson upozomil na souvislost mezi soc. ----'institucemi a p.s.: protoze vetS ina zakl. soc. potfeb je uspokojovana prostfednictvfm instituci (rodiny, vzdelavaciho, polit., nab. Ci ekon. systemu atd.), je kazde naruseni institucionalniho fadu a fungovani instituci provazeno vznikem zavaznych p.s. Reseni p.s. obvykle probiha ve 3 fazich: diagnostika p.s., formovanf soc. politiky vuci nemu a provedeni reformnfho ci napravneho kroku. V poslednich dvou desetiletich se ustavila samostatna s-gicka disciplfna sociologie socialnich problemu. A: social problem F: probleme social N: Sozialproblem I: problema sociale Lit.: Merton, R. K. - Nisbet, R. A.: Contemporary Social Problems. New York 1971; Mauss, A. L.: Social Problems as Social Movements. Philadelphia 1975; Spector, M. - Kitsuse, 1. I.: Constructing Social Problems. Menlo Park 1981; Socjologia problem6w spolecznych. Teorie i rzeczywistosc. Warszawa 1987. Cas.: Social Problems, 1971.

Pet

pro b lemy glo b aln i - souhmne oznaceni pro komplex rozporU soucasne etapy vyvoje lidske ----'civilizace. Termin byl zaveden koncem 60. !. ve ----'futurologii a od pocatku 70. l. se rychle rozsffil v souvislosti s Cinnostf ----.R.imskeho klubu. Podle mista vzniku Ize vymezit tyto zak!. skupiny p.g.: a) rozpory ve vztazich mezi zak!. lidsk)'mi spolecenstvimi (problem odvraceni hrozby svet. termojademe valky a odzbrojeni, problem rovnomemejsiho soc. rozvoje a ekon. rustu ve svete, resp. pomoci rozvojovym zemim); b) rozpory ve vztahu "clovek - pffroda" (problem racionalniho a komplexniho vyuzfvanf pfir. zdroju, energie a materialu, problem vyroby potravin a likvidace hladu, problem tvorby ochrany zivotniho prostfedi); c) rozpory ve vztahu "clovek - spolecnost" (problem populacniho rtlstu, urbanizace a provadeni aktivni demogr. politiky, problem vztahu ved.-tech. a soc. pokroku, vzdelani a kultury, adaptace cloveka a problem zdravi, resp.likvidace zavaznych nemoci atd.). Pfesvedceni 0 pfir. nutnosti a nefesitelnosti p.g. vyusiuje napi'. v ekologicky pesimismus nebo v nerealisticka doporuceni na okarniite zastaveni rUstu vyroby, malthuzianske doporuceni omezenf populace (tzv. koncepce "nuloveho" rUstu) nebo v rozhodovanf z pozice techno!. ci vojenske pi'evahy 0 nezbytnosti jednostranneho prospechu jedne zeme nebo skupiny zemf. Na druhe strane existuje fada perspektivnich reformistickych pfistupu s dHcimi doporucenfmi ke zmimeni konkretnich globalnich problemu. A: global problems F: problemes globaux N: Globalprobleme I: problemi glob ali Lit.: Brown, L. R. - Flavin, Ch. - Postel, S.: Saving the Planet. How to Shape an Environmentally Sustainable Global Economy. New York 1991; Global Outlook 2000. An Economic, Social and Enviromental Perspective

by the United Nations. Geneva 1990; Harman, W.: Global Mind Change. The New Age Revolution in the Way We Think. Indianapolis 1988.

Dvi p roced u r a exp e rimen ta I n i - typ ----.vYzkumne procedury postaveny na uplatneni ----.experimentu a smefujfci k ----'explanaci kauzalnfho typu. CHe p.e. mohou byt explorativni (vyhledavaci) nebo konfirmacni (ovefovaci). P.e. je narocnou procedurou, kterou Ize vyuzft az na relativne vysoke urovni znalosti soc. jevu nebo procesu. Vetsinou se aplikuje v rovine mikrosociologie: pri studiu maIych skupin, procesu komunikace, interakce apod. Muze byt kombinovana s ----'procedurou monografickou, s niz ji spojuje problematicke zobecnenf vysledku. Pfirozene experimenty v rovine makrosociologie inklinuji spfSe k histOTicke metode a jejich problem spociva v dodrzeni postulatu opakovatelnosti. A: experimental procedure F: procedure (demarche) experimentale N: experimenteIIes Verfahren I: procedura sperimentale

metod: ----'analyzy dokumentil (osobnich, hist. atd.) a techniky ----'pfimeho pozorovani. P.m. se casto aplikuje v ----.Iongitudinalnim vYzkumu. Zachycuje jak pfipady normaIni (nejcasteji definovane jako prumeme) nebo typicke, tak i pfipady atypicke ci abnormalnf, a to v jejich pfirozenem kontextu a pokud mozno ve vyvoji. Hlavni soucasti p.m. je ----.terenni vyzkum (field work, field study). P.m. nezridka vyzaduje interdisciplinami pristup. Jeji vyuziti rna bohatou tradici v etnografii, soc. a kult. antropologii. Nevyzaduje vysokou miru standardizace vyzk. technik, coz dava dobre pfedpoklady pro rychle ----.orientacni vyzkumy a pro ----'vyzkumy diagnosticke, komplikuje to vsak komparaci a zobecnovani. Osobni kontakt vyzkumnika se cleny zkoumane populace (zv!. je-li dlouhodobejsiho razu) muze vest k ovlivnenf zkoumane situace. A: monographic(al) procedure F: procedure (demarche) monographique N: monographisches Verfahren I: procedura monografica Lit.: viz -+procedury vyzkumne, -+vyzkum sociologicky.

Bur

Lit.: viz -+experiment.

Bur

p roced u ra extenzivni viz procedura statisticka, procedura vyzkumna proced ura historicka viz metoda historicka, procedura vyzkumna proced ura komparati vni - (z lat. procedere = postupovat, pokracovat) - tez procedura komparacni - pojmy pouzivane pro takove organicke propojeni ----.srovnavaci metody s cilem vyzkumu, ktere celou ----'vyzkumnou strategii podfizuje zajmum ----.komparace, cini ze srovnavacf metody hlavni metodu a jeji nasazeni strukturuje do rady na sebe navazujicfch kroktl (logicky, tech. i org.). P.k. nebyva fazena mezi hlavni ----'vyzkumne procedury. Je pfiznacna pro tzv. ----.komparativni vyzkum, resp. pro ----'komparativni sociologii. A: comparative procedure F: procedure comparative N: komparatives Verfahren I: procedura comparativa Lit.: viz -+sociologie komparativni, -+vyzkum komparativni.

Vod

procedura monograficka - typ ----'vyzkumne procedury zamefeny na komplexni, podrobny, hloubkovy popis vyzk. objektu, kterym je vetsinou ----'mala skupina, zavod, ----'mesto apod., v krajnim pfipade i jednotlivec. Casto konCf na urovni ----.deskripce. Uziti p.m. rna v s-gii dlouhou tradici. Nejcasteji je spojovano s pojmem ----'case study, resp. ----'komunitni studie, "socialnf pfehled" ci ----.socialni zprava. Pro p.m. je typicke pouzitf kvalitativnfch

p roced ura s ta tisticka - typ ----'vyzkumne procedury, pro ktery je charakteristicke siroke uplatneni ----.statistickych metod orientovanych na kvantifikaci jevu a na popis jejich souvislosti. VetSinou jde take 0 uplatneni principu ----'reprezentativity pfi setfeni rozsahlych vyberovych souboru s cHern ----'generalizace ziskanych poznatku. Ve stejnem vyznamu jako p.s. se proto casto pouziva pojem extenzivni procedura. P.s. pouziva standardizovane formy beznych ----.technik sberu informaci, zejm. ----.dotaznmove setreni a ----'interview, ktere umoznuji snadne statist. tfideni jako zaklad zpracovani ----'dat. Pri prezentaci vysledkli se hojne pouzivaji tabulky, grafy, indexy apod. V zasade je p.s. postavena na predstave, ze se s-gie zabyva hromadnymi jevy, ktere Ize slozit z jevu jednotlivych a chapat je jako aglomerat (spolecnost je souhmem jednotlivcu, skupinove postoje jsou prumery souctu postojtl clenu skupiny apod.). Jde 0 zjednodusene pojeti dezagregujicf soc. entity, jehoz pouzitf je leckdy opravnene nebo pfinejmensim metodo!. pfipustne. P.s. je vsak casto pouzivana i v neadekvatnfch situacich. Na dlouha leta se stala vyzk. procedurou typickou pro s-gii. Velka s-gicka setfeni pfiSla znovu do m6dy v 60. l. a jsou dodnes velmi pritazliva. Provadeji se i na celonar. a mezinar. urovnfch. Modemi statist. a matem. metody umoznuji p.s. studovat nejen aspekty struktumi, ale i vyvojove. Postupnym rozborem vztahU mezi vetsim poctem promennych Ize dovest systematickou deskripci az na uroven ----'kauzalni analYzy. A: statistical procedure F: procedure statistique N: statistisches Verfahren 1: procedura statistica 847

procedura typologicka

procesy socialne-ekologicke

Lit.: viz --+metoda statisticlci, --+metody sociologickCho vYzkumu, --+procedura vYzkumna.

Bur

kovem zhodnoceni, intepretaci vysledku p.t. Sirokemu vyuziti p.t. napomaha i rozvoj technik ---'vicerozmerne anaIyzy dat. Redukce znakoveho prostoru Ize dosahnout napr. za pomoci ---.faktorove analyzy, k nalezeni optimalniho poctu seskupeni muze poslouzit ---.seskupovaci analyza, pficemz navrZene reseni je mozno ovefit jeste ---'diskriminacni analYzou. Modemi vypocetni technika posiluje moznosti typologickeho zpracovani kvalitativnich dat (anaIyzou pfipadovych studii, kazuistik). A: typological procedure F: procooure typologique N: typoligische Prozedur I: procedura tipologica

procedura typologicka - jedna z bezne uvadenych ---'vyzkumnych procedur, kteraje zalozena na konstrukci nebo vyuzivani typu, resp. ---.typologii. V explorativni podobe postupuje od empirie k teorii: V mnozstvi empir. materiaIu se hledaji podobne nebo pfibuzne objekty, vytvareji se jejich seskupeni a hledaji se pro ne vystizne a jednoduche popisy a interpretace. P.t. opirajici se o konfirmativni analyzu pracuje obvykle s typy predem vytvorenymi ve snaze prokazat jejich empir. relevanci, Lit.: Lazarsfeld, P. F. - Rosenberg, M. eds.: The Language of Social Re· zpresnit kriteria jejich diferenciace a prip. kvantifikovat search. New York 1965; Lamser, V.: Zilklady sociologickeho vyzkumu. jejich zastoupeni. Jestlize se typy odvozuji z teorie, zalezi Praha 1966. Bur pak V p.t. silne na procesu ---.operacionalizace. Mohou se ale odvozovat i z ruznych urovni empir. poznani vcetne proced ura vyzk umna - typ usporadani, organizazkusenosti kazdodenniho zivota, kdy je naopak treba sou- ce s-gickeho vyzkumu nebo jeho casti, postaveny na aplistredit se na otazku jejich obecnejsi platnosti a poukazo- kaci, resp. transformaci nejake obecne ---'metody ana glovani teor. relevance. Predem definovany typ muze slouzit balni charakteristice ---.vYzkumneho objektn. P.v. vetSinou i jako opora pro vyber urCiteho objektu nebo skupiny ob- zahmuji i typicke vyzk. techniky a urcity zpusob explikajektu. Bezne se napr. provadi vyzkum V jednom prumer- ce vysledku zkoumani. Nektefi autori pojem p.v. nepouzinem a jednom spickovem podniku, vybiraji se podniky ur- vaji, prakticky ve stejnem smyslu hovofi 0 typu vyzkumCitych velikostnich ci organizacnich "typu" apod. Zde ne metody nebo typu vYzkumu. V ces. s-gicke metodologii samozrejme vznika otazka reprezentativity a moznosti zo- byl pojem p.v. hojne pouzivan po jeho specifikaci V. Lambecneni vysledku. Na p.t. muze byt proto postavena pfi- serem v prubehu 60.1. P.v. byla pojimanajako urcita synpravna faze vyzkumu, jejimz hlavnim cHern je stanovit re- teza typu metody a vyzkumu, jako system vyzk. cinnosti, levantni vyberove typy pro vyzkum, ktery se pak provadi vhodne skloubeni kroku reseni smerujici k dosazeni inmonografickou, statist. Ci komparativni procedurou. P.t. formace urCiteho typu, odrazejici jiste ---.vYzkumne strase casto pfimo prolina s dalSimi procedurami. Vysledkem tegie. P.v.lze chapat take jako obecne vyzk. ---'modely. Do formovanijednotlivych typu p.v. vstupuji nasledubyvaji typologie geneticke (zobrazujici faze vyvojoveho procesu), komparativni (vetSinou polaritni), statisticke (sta- jici kriteria: a) SITe ---'predmetn vyzkumu, resp. mira komnoveni modalnich a limitnich typu), experimentalni (vy- plexnosti zkoumani vyzk. objektu, podobnost moznosti mezeni typu jako systematicky variovanych promennych). a postizeni vnitrnich souvislosti jevu, b) zpusob vyberu Tradicnim a nejcastejsim vysledkem p.t. jsou vsak typy objektu, resp. jeho reprezentativni casti, c) typ pouzivanych metod, technik, analyz (zejm. zastoupeni kvalitamonograficko-deskriptivni. Vedle pojeti p.t. chapajiciho typologii bud jako vy- tivnich a kvantitativnich metod), d) zpusoby a hloubka chodisko, anebo jako vysledek mereni muze existovat jes- ---.explanace. Nejcasteji se na teto bazi rozlisuje 5 p.v.: te ryze heuristicke pojeti, chapajici typologizaci jako nastroj ---'procedura monograficka, ---'procedura statisticka eve ---.konceptualizace (K. D. Bailey). Bezne pouzivanemu stejnem vyznamu se pouziva pojem procedura extenzivni), argumentu 0 ryze praktickych kriteriich funkcnosti p.t. by- ---'procedura typologicka, ---'procedura experimentalva adresovana vytka pfilisneho instrumentalismu. Obe- ni, prip. procedura historicka (viz ---'metoda historiczretny postup pri konstrukci typu v ramci p.t. spoCiva ve: ka). Jednotlive p.v. se mohou ve vyzkumu rozne kombi1. shromazdeni relevantnich empir. udaju; 2. formulaci hy- novat. V jistem smyslu protikladne typy predstavuji potez 0 vztazich mezi jevy; 3. hledani pravidelnosti a po- procedury monograficka a statisticka: prvni usiluje 0 podobnosti; 4. zjednoduseni - napr. vypustenim korelujicich drobny, vsestranny kvalitativni popis (casto pomoci komcharakteristik (lze pfipomenout i klasickou koncepci ty- binace technik) jednoho "pripadu" (viz tez ---'case study), pologickych operaci v prostoru znaku P. F. LazarsJelda druha naopak 0 extenzivni kvantitativni popis rozsahleja A. Bartona, postavenou na principech redukce, substrukce sich souboru prostrednictvim jejich statist. reprezentace. a transformace znakoveho prostoru); 5. vymezeni, odlise- Procedura experimentalni je specif. zamemym zasahovani a teor. vysvetleni typu; 6. empir. verifikaci typu; 7. cel- nim do zkoumane skutecnosti, procedura hist. je specif. 848

zejm. typem analyzovanych pramenu a explanace. Procedura typologicka vystupuje casto jako pomocny ci zprostredkujici clanek mezi jinymi p. v. nebo jako jejich vyusteni, muze vsak byt jedinym, samostatnym vyzk. postupem. Pri volbe p.v. je treba vychazet nejen z charakteru vyzk. objektu, resp. problemove situace, ale i z informacnich pozadavku uzivatele vysledku a z realnych moznosti zvhidnuti ---'vyzkumneho terenu. V historii s-gickeho empir. vyzkumu se stfidaly durazy na proceduru monografickou, typologickou a statist., coz souvisi s celkovym vyvojem orientace s-gie jako vedniho oboru. Pojem procedura se v s-gii nekdy pouziva i ve spojeni s dalSimi metodami a postupy, napr. se uvadi ---'procedura komparativni, sociometricka apod. A: research procedure F: procedure (demarche) de recherche N: Untersuchungsverfahren I: procedura (metodo) di ricerca Lit.: Lamser, V.: Zilklady sociologickeho vyzkumu. Praha 1966; viz tei --+metody sociologicke.

Bur pro c e s y Mar k 0 v 0 v y viz procesy stochasticke, retezce Markovovy pro c e s y pol i tic k e - obecne siroce koncipovane ver. soudni procesy, ktere nejsou provadeny s cHern spravedliveho odsouzeni obzalovanych, nybrz za ucelem prop agandy. Jsou zpravidla realizovany zdanlive opravnenymi pravnimi postupy, ale jejich prubeh a vysledek jsou predem domluveny mezi po lit. vedenim, soudci, prokuratory, obhajci a nezridka i obzalovanymi. Obzalovani jsou proto zvl. zpusobem "pripraveni", aby mohli byt svet. verejnosti a domacimu obyv. predvedeni jako doznavajici se "zloCinci". Ph "priprave" se vetsinou pouziva fyzicke a psych. muceni, jehoz soucasti je ---'brain-washing (vymyvani mozku). eely proces se stava hlavnim tematem masmedii. P.p. jsou prostredkem teroru diktatorskych statu vuCi vlastnimu obyv. Jejich obetmi byvaji bud polit. 00purci, nebo vysoci statni a stranicti funkcionari. P.p. jsou nastrojem boje 0 moc a zaroveii maji ucel svest na jejich obeti zodpovednost za po lit. a hosp. problemy. Nejznamejsi jsou po lit. procesy v social. statech v epose ---'stalinismu, i kdyz je jako nastroj pouzivaly a pouzivaji i jine rezimy. Prvni z p.p., proces proti eserum, byl organizovan uz V. 1. Leninem v r. 1922. Teprve za J. V. Stalina vsak p.p. nabyly obrovskeho rozsahu a zmenil se jejich smer, protoze jejich obetmi se staly osoby loajalni vuci SOY. moci i vedouci osobnosti SOY. moci. Prvni vlna tech to p.p. probehla na prelomu 20. a 30 1. (v r. 1928 tzv. sachtinsky proces a v r. 1930 proces proti tzv. prumyslove strane). Tyto procesy by1y namireny proti vedoucim pracovnikum

a odbomikum v ekon. sfere. NejvetSimi p.p. byly cistky stranickeho aparatu v I. 1936-1938, tzv. trockisticke procesy, v nichz bylo souzeno 64 obzalovanych, mezi nimiz byli prominentni bolSevici a Leninovi spolupracovnici jako Zinovev, Kamenev, Radek, N. T. Bucharin aj. M. S. Voslenski proto tuto vlnu procesu povazuje za uspesny pokus Stalinovy gamitury 0 likvidaci tzv. Leninovy gardy. Po vzoru SSSR a casto za ucasti SOY. poradcu probehly p.p. po 2. svet. valce i v ostatnich kom. zemich: 1949 v Madarsku Rajkuv proces a v Bulharsku Kostovuv proces, v Ceskoslovensku Sldnskiho proces; v Rumunsku byli zatceni V. Luca a A. Pauker, v Polsku W Comulka a v NDR F. Dahlem, k procesum vsak nedoslo. A: political trials F: proces politiques N: Schauprozesse I: processi politici Bay procesy socialne-ekologicke - procesy, kterym se venuji soc.-ekologicke a s-gicke studie ---'mesta a k nirnZ patfi predevsim invaze, sukcese, segregace, centralizace a decentralizace. Tyto pojmy byly preneseny z rostlinne ekologie a z geografie. Z rostlinne ekologie pochazi pojem invaze a sukcese a zcasti i segregace; pojmy centralizace a decentralizace, tak jak jsou uzivany v urbanni s-gii, maji sve zdroje v ---'socialni geografii vzWedem k tomu, ze se tykaji rozlozeni obyv., jeho jednotlivych skupin, prip. ,rozlozeni cinnosti a objektu v prostoru. Invazi se rozumi vniknuti urcite skupiny obyv. anebo urciteho druhu aktivit do casti uzerni mesta, kde dosud tato skupina obyv. nesidlila anebo se vyskytovala jen v nepatrnem podilu, anebo (analogicky) kde nebyl do sud rozvijen zkoumany druh aktivit. Nejcasteji se pozoruje vnikani odliSnych etnickych skupin do uzemi obyvanych tzv. puvodnim obyv., anebo pronikani neobytnych aktivit do zon, ktere puvodne slouzily bydleni, tj. prumyslu nebo obchodu do obytnych ctvrti. Pojem sukcese pouzil R. E. Park v r. 1936 sice pro popis prvotniho osidleni urciteho uzemi, pozdeji se vsak tento pojem ustalil v dodnes uzivanem vyznamu soc.-ekologickeho procesu, ktery vede k uplne promene urCite casti mestskeho uzemi, tj. uplne vymene puvodniho obyv. novou populaci. R. D. McKenzie pouziva tento pojem pro popis cyklickych stadii zmen v uzivani uzemi anebo zmen ve skladbe obyv. Nekdy se sukcese chape jako druha faze procesu invaze, tj. jako ta cast soc. promeny uzemi, kdy nova populace nebo nova aktivita prevazi nad puvodni. NejvetSi pozomost se ale venuje v ekologickem studiu mesta procesum segregace. Jestlize ve spolecnosti existuji ---'socialni nerovnosti mezi cleny anebo existuje rozdHne vybaveni mestskych prostoru, vynoruje se opravnene otazka, jaky je vztah mezi soc. neprostorovou nerovnosti a nerovnosti v prostorovem rozlozeni. V tomto smyslu se 849

procesy stochasticke

produktivita prace

rozumi pojmem segregace mira nerovnomemeho rozmisteni urCitych skupin obyv. nebo aktivit v urcitem uzemi mesta v urcitem casovem bodu. Teor. muze byt segregace interpretovana tremi zpusoby, nebo jinak receno muze byt rozlozena do to odlisnych pojmu, ktere odpovidaji trem rozdilnym rovinam vykladu: 1. segregace jako mira nerovnomemeho rozlozeni elementu v mestskych cas tech urciteho vetsiho uzemi (rovina : uzemi); 2. segregace ve smyslu koncentrace podilu obyv. v jiste casti mesta na uhrnu obyv. celeho mesta (rovina : cast uzemi); 3. prostorova vzdalenost (nekdy take oznacovanajako prostorova distance) mezi jednotlivci prislusejicimi k urcite kategorii obyv. v urCite casti mesta (rovina : jednotlivec). Segregace se v -tsocialni ekologii mm pomoci nekolika indexu, ktere formulovali O. D. Duncan r. 1955 a D. Bell r. 1954. Pozdeji byl konstruovan L. H. Morganem index diferenciace mista bydliste. Duncanovy-Duncanovy indexy jsou znamy jako "index disimilarity" a "index segregace". Modifikace W. Bella je oznacovana rovnez jako index segregace. Vedle toho konstruovali Duncan a Duncan take "index centralizace". Pod pojmem centralizace rozumi proces soustred'ovani urCitych Cinnosti a urciteho zpusobu vyuzivani mestskeho uzemi v jednom nebo nekolika sousednich diIcich uzemich mesta. Decentralizace je oznacenim procesu, pri kterem naopak dochazi k pi'enaseni urCitych aktivit z jednoho centra do vice mestskych casti. McKenzie krome shora uvedenych ekologickych procesu uvedl ve sve praci z r. 1926 jeste dalSi, a to "expanzi" (prostorove sii'eni urCitych aktivit nebo celych uzemi), "disperzi", kterou chapal jako opak koncentrace, a konecne "dominanci" Cili pi'evahu urcite populace nebo aktivit v urCitem uzemi. A: socio-ecological processes F: processus sociaux-ecologiques N: sozial-okologische Prozesse I: processi ecologico-sociali Lit.: Friedrichs, 1.: Stadtanalyse. Opladen 1981; Theodorsoll, G. A. ed.:

Studies in Human Ecology. New York 1961.

Mus

p rocesy s toch asticke - matem. abstrakce empir. procesu, jejichz chovani je dana pravdepodobnostnimi zakonitostmi. P.s. se zavadeji jako soustava nahodnych veliCin X(t), t E T definovanych na mnozine T. Mnozina T je casto chapana jako mnozina casovych okamziku a X( t) oznacuje pozorovani v case t. V zavislosti na charakteru mnoziny T se p.s. rozdeluji na procesy s diskretnim parametrem (casem), jestlize T je spocetna mnozina, ana procesy se spojitym casem, je-Ii T interval. Stavem p.s. nazyvame realne cislo x, pro ktere existuje alespon jedno t E T takove, ze P (x - £ < X(t) < x + £ } > 0 pro libovolne £ > O. Mnozina vsech staw procesu tvon stavovy prostor X.

850

Je-Ii X spocetna mnozina, pak hovoi'ime 0 stavove diskretnim procesu. Mnozinu X zobrazujeme v tomto pnpade na mnozinu pnrozenych cisel, takze stavy oznacujeme ClSly 1,2, ... Je-Ii x interval Ci sjednoceni intervalu, pak prislusny p.s. nazyvame stavove spojitym. Pro pravdepodobnostni specifikaci p.s. se uziva distribucni funkce F(x;t) = P {X (t]) < xl> X (t 2) < X2,., X (tn) < x n } pro vsechna x = (Xl> X2, .. ,xn) a t = (tf, tz, .. , tn)' n E N. P.s. se krome klasifikace podle charakteru mnozin X aT rozdeluji podle charakteru pravdepodobnostnich zavislosti mezi X(t) pro ruzne hodnoty t E T. Stacionami p.s. jsou invariantni k posunum v case, tj. pro libovolne 1: plati pro distribucni funkci F(x;t + 1:)= F(x;t). Markovovy procesy jsou spec. pnpadem p.s., jestlize pro libovolnou n-tici z T plati pro podminene pravdepodobnosti vztah P (X(tn) < x n/ X(t]) < Xf, X(t2)

< X2,··,X(tn_]) < x n-]}

= P ( X(t,,) < Xn / X(t no]) < xn_] }.

U Markovov.Ych procesu ovlivnuje minulost budouci vyvoj pouze prosti'ednictvim soucasneho stavu. V pfipade, ze T je diskretni mnozina, pak se takovy p.s. nazyva -t Markovuv retezec. Spec. pi'ipadem Markovovych procesu jsou p.s. (se spojitym i diskretnim casem), v nichz muze dochazet k pi'echodum pouze mezi sousednirni stavy - tyto procesy se nazyvaji procesy mnozeni a umrti (birth and death processes). Naopak zobecnenim Markovovych procesu jsou semimarkovovske procesy, v nichz mohou byt delky casovych intervalu mezi zmenami stavu hodnoty libovolnych nahodnych veliCin. Sledujeme-Ii semimarkovovsky proces v podmnozine casove mnoziny T, pi'icemz podmnozina obsahuje pouze ty prvky z T, v nichz dochazi ke zmenam staw, chova se proces stejne jako Markovitv proces, takZe hovoi'ime 0 vnoi'enem Markovove procesu. Pro modelovani dynamickych a pravdepodobnost~ nich systemu jsou p.s. a jejich spec. pripady (Markovovy procesy, procesy mnozeni a urnrti apod.) jednim z nejuzitecnejsich teor. nastroju. Ve vetsine pi'ipadu predstavuji hranice pouzitelnosti semimarkovovskych procesu zaroyen dnesni hranice analyticke resitelnosti prislusnych matern. modelu. Modely, ktere svym charakterem vybocuji z koncepce semimarkovovskych procesu, jsou vetSinou resitelne jedine pouzitim simulacnich metod. Tento zaver je patmy na soucasnem stavu i'ady disciplin operacniho vyzkumu, napi'. tzv. hromadne obsluhy (viz -tteorie front), teorie obnovy a teorie zasob. A: stochastic processes F: processus stochastiques N: stochastische Prozesse I: processi stocastici Lit.: Howard, R. A.: Dynamic Probablistic Systems, vol. I., II. New York 1971.

Lau

produkt hruby domaci viz GNP

produkt hruby narodni viz GNP pro d uk ti vi ta mezni viz teorie rozdelovani produktivita prace - (z lat. productio = prodlouzeni, delka) - stupen uCinnosti lidske -tprace, mnozstvi uzitkovych hodnot docilenych praci nebo mnozstvi prace spotfebovane k dosazeni dane uZitecnosti. Otazku produktivnosti nastolil -tfyziokratismus a hranicemi mezi produktivnimi a neproduktivnimi cinnostmi se zabyvala -tklasicka ekonomie. A. Smith pokladal za produktivni praci remeslniku, vyrobcu a obchodniku; sluzby pokladal za neproduktivni, protoze se nerealizuji ve vyrobcich urcenych na prodej, pi'edstavuji jen spotrebu. K. Marx povazoval za urcujici spo!. vyrobni vztahy a za produktivni kaMou praci, ktera nabrazuje pnme naklady a rnimo to poskytuje zisk nebo nadbytek prevysujici naklady, nadbytek nad hodnotou vsech vstupu. Podle neho jen ta prace je produktivni, ktera vytvai'i vetSi hodnotu, nez je jeji vlastni hodnota (spisovatel je produktivnim pracovnikem ne proto, ze produkuje myslenky, ale proto, ze obohacuje knihkupce). Ve vyvoji pojmu p.p. dochazi k jeho vyraznemu odlisovani od vykonnosti definovane jako velikost pracovniho vysledku dosazeneho zivou praci za casovou jednotku. Vysoka uroven tech. vybaveni vede ke globalnimu chapani p.p., ktere vyjadi'uje zaroven zivou i zpi'edmetnenou praci; z teor. hlediska je deli jen casova hranice, a tedy vypocet produktivity zahrnujici oba druhy prace lepe zobrazuje okamzitou efektivnost celkovych pracovnich nakladu. Specifikuje se obsah p.p. na ruznych urovnich nar. hospodarstvi, rozlisuje se celkova produktivita spo!. prace, urcovana napi'. nar. duchodem pi'epocitanym najednu pracovni hodinu, kde je ti'eba resit otazku kvality a mnozstvi reMne produkce, opakovaneho zapoctu pracovnich pi'edmetu do hodnoty spol. produktu a vyvoje zamestnanosti. Na urovni podniku smei'uje chapani p.p. k vyjadi'eni pracovnich efektu vuci nakladum, ze systemoveho hlediska energetickych vstupu k energetickym vystupum organizace. Produktivita ukazuje, jaka cast vstupu se promiill do vystupu jako produkt a jakou cast absorbuje system, pi'icemz se rozlisuje mezi lidskou energii a materialem, mezi bezprosti'ednim a zprosti'edkovanym vyuzitim lidske energie, vyuzitim materialu jako pracovnich predmetu nebo tech. vybaveni. Produktivneji pracuje ten, kdo dosahuje stejneho poctu ne hili' a ne lepe vyhotovenych vyrobku ph spotrebe mensiho mnozstvi omezenych zdroju urcenych pro tento cil. Zvysovani p.p. je dlouhodobou podminkou rustu efektivnosti a rentability. Pod pojmem "spolecenska produktivita prace" se rozumi vztah mezi objemem vyroby a celkovym poctem hodin odpracovanych od suroviny po

konecny vysledek. Vlivem tech. pokroku roste p.p. mirnym tempem a dlouhodobe v primarni produkci, dynamicky v sekundami vyrobe a pomalu v terciamim sektoru. Ruzne hranice saturace poti'eb produkci jednotlivych sektoru a odlisna tempa rustu p.p. vyvolavaji meziodvetvovou mobilitu; pracovnici smefuji nejdi'ive do prumyslu a potom do sluzeb. Vyvoj p.p. je duleiitym kriteriem pro posuzovani efektivnosti hosp. subjektu, protoze je multifaktorove podminenou velicinou. Na jeji rust pusobi krome rozvoje techniky a technologii rust kvalifikace pracovniku, management a marketing, resp. organizacni kultura. V parametrickych systemech ekon. i'izeni se dosahovanou p.p. podminuje velikost prostredku na odmenovani. Zasluhy se hodnoti i pod Ie ziskovosti, ciste produkce a odvozenych velicin. Vyber kriterii ma rozhodujici vyznam pro ucinnou ekon. motivaci. Ruzne interpretace pracovnich vysledku a nakladu vedou k pouzivani ruznych ukazatelu p.p. Vysledky se vyjadi'uji velikosti produkce, jeji hrubou nebo Cistou hodnotou, odchylkami od normovanych vyrobnich nakladu, efektivne vyuzitym pracovnim casem nebo velikosti financniho vysledku. Pracovni naklady se vyjadi'uji kvantitativne pracnosti nebo celkovym pracovnim casem, velikosti mzdovych nakladu Ci naklady materialni spotfeby. Nejcastejsimi ukazateli p.p. je pracnost produkce v pomeru k efektivnimu pracovnimu casu, objem vyroby ke mzdovym nakladum, vyrobou pfidana hodnota na jednotku mzdovych nakladu, materialni naklady na jednotku nakladu materialni spoti'eby, objem vyroby na jednotku casu nebo pracovnika, hodnota produkce v odbytovych nebo beznych cenach na pracovnika. Ukazatele p.p. se pro prakticke pouziti v odmenovani posuzuji podle komplexnosti, jednoduchosti vypoctu, srozumitelnosti obsahu, bezprosti'ednosti a citlivosti na zmeny neovlivnitelne hodnocenou jednotkou. V makrospol. rovine zkouma s-gie procesy vyvolavane pi'edevsim nestejnym tempem rustu p.p. v ruznych odvetvich vyusiujicich do strukturalnich zmen v zamestnanosti, v profesnim a kvalifikacnim slozeni, v uzemnim rozmisteni, v pfijmovem a statusovem us poi'adani populace, do zmen podiIu volneho a pracovniho casu, do pi'esunu v potrebach, zajmech, hodnotach a aspiracich lidi. S-gie zkouma tez kult. a civilizacni podminky vzniku objevu a inovaci pusobicich na p.p., spo!. mechanismy osvojovani navyku, hodnotovych orientaci, postoju a vedomosti, ktere jsou pi'edpokladem zvysovani p.p. Tzv. ziva produktivita prace se nezvysuje paralelne s rustern globalni p.p., nekoreluje se snizovanim nakladu, rustern kvality apod. Na tomto zaklade byla vypracovana koncepce omezene organizacni racionality, ktera umoznuje analyzovat limitujici faktory racionality kazdeho aktera

851

profese

profetismus

bez ohledu na jeho pozici v organizaci. Tyto poznatky se staly vychodiskem novych pfistupu k zvysovani p.p. vyuzitim soc. faktoru, zdokonalovanim manazerskeho stylu, zamerenim na tvorbu celkoveho motivacniho klimatu. A: labour productivity F: productivite du travail N: Arbeitsproduktivitat I: produttivitii dellavoro Lit.: Friednamm, C. a ko!.: Sociologie pn1ce. Bratislava 1967; Handbook of Salary and Wage Systems. London 1982; Katz, D. - Kahn, R. L.: The Social Psychology of Organizations. New York 1966; Kovdcovd, E.: Produktivita pnice. Bratislava 1978.

Bun

pro f e s e - (z lat. professio = pfiznani k povolani, k remeslu) - ces. povolani, take ale odbornost, resp. odbornosti, odbornou pfipravou podlozene povolani. Pojem p. se vztahuje k pracovnim rolim, jeho studium pam do --+sociologie prace. Vzhledem k tomu, ze take obsahuje vymezeni vuci ostatnim slozkam struktury --+prace a zamestnani z hlediska prestize, moci a pnjmu, souvisi p. uzce s kategorii --+socialni stratifikace. Vyznam terminu p. v anglictine je ponekud uzsi nez v cestine, pfekryva se spise s ces. pojmem svobodne povolani, ale v jeho tradicnim smyslu. Hlavnim spolecnym jmenovatelem pracovnich roli, ktere spadaji do takto chapane p., je omezeny a regulovany pnstup kjejich vYkonu. Napf. advokatem nebo lekafem se muze stat jen ten, kdo uspesne absolvoval pfedepsany studijni program na vysoke skole, stravil urcitou min. dobu jako elev, koncipista ci sekundar na praxi v pnslusne oblasti, prip. se podrobil jeste dalSim zkouskam, stanovenym zakonem. K p., resp. k profesni komunite se take vztahuje velka mira samospravy a kontroly, zejm. v zaIezitostech odborne kvalifikace. Moralni kodex u vetsiny p., tj. profesionalni etika, je pfisnejsi nez pozadavky kladene v tomto ohledu na prumerneho clena spolecnosti. PfiCinu toho lze hledat v nebezpeCf, ze profesional by mohl zneuzlt moci nebo autority, kterou mu dana p. zarucuje. Prinejmensim od stfedoveku, kdy odvetvi jako pravo a medicina se podilely na nab. legitimovanych vysadach univerzit uzce spojenych s cirkvi, je s p. spojena --+prestiz. Az do nedavne doby se kvalifikovani vykonavatele p., ktere jsou spojeny s klientelou, tesili prakticky neomezene autorite, ze ktere vyplyvalo, ze se klienti bez ptani podrobi jejich pokynum a rozhodnutim tykajicim se problemu, jenz jim svefili k vyi'eseni. V poslednich letech se vsak stale vice prosazuje stanovisko, podle nehoz rna klient pravo byt zasvecen do duvodu a okolnosti, ktere odbornika vedly k danemu postupu. Pozaduje se, aby odbornik pfedem ziskal od klienta tzv. informovany souhlas (informed consent), nez napf. pfikroci k operaci nebo hospitalizaci pacientao Pfibyva take soukromych zalob na odborniky, kten udaj852

ne ucinili chybna rozhodnuti ke skode klienta. Temto soudnim procesum se nka "malpractice suits" - zaloby na spatny vykon profesionalni praxe. Zda se tedy, ze suverenni postaveni nekterych p. je postupne revidovano. Na druhe strane se u cele rady nemanualnich povolani projevuje snaha zajistit si prestiz a hmotne vyhody p. Tomuto procesu se na Zapade rika --+profesionalizace. Nesetkava se vzdy s priznivym ohlasem ve veI'ejnosti. Znepokojeni nad rostouci dulezitosti p. v moderni spolecnosti je jednou z rnnohych forem pocitu --+odcizeni vyvolaneho soucasnym procesem spo!. pfemeny. Projevuje se nepfimo i v castych varovanich spo!. vedcu a kritiku pred uCinky manazerismu nebo technokratismu. Spolecnym jmenovatelem je zde obava, ze duraz na --+expertizu jako podminku kompetentniho rozhodovani ve vef. otazkach by mohl soustfedit neumeme velkY vliv v rukou urCite sku piny , vytvofit dalSi nerovnost mezi obcany a tim oslabit demokr. pol it. proces. Zatim se vsak zda, ze model nzeni modernich spolecnosti, kde odbornici slouzi jako informatofi a poradci volenych polit. pfedstavitelu, jimz zustava vyhrazena rozhodovaci moc, je i nadaIe pfijatelny a pouzitelny v praxi. V byvalem Ceskoslovensku se vzi10 chapani p. jako profesionalniho vykonani urcite prace. V tomto sirokem pojeti lze p. ziskat specializovanou skolni vyukou, vyucenim, pfip. i zaucenim, zvl. kursy, takze se p. znacne pI'ekryva s pojmem --+kvalifikace, resp. je pfedpokladem vykonu kazde kvalifikovane prace. Proto take se casto zamenuji pojmy povolani a zamestnani. Odvozeny pojem profesional se pak chape jeste siI'eji, jako protiklad pojmu --+amater, jako oznaceni toho, kdo zvladl urcitou Cinnost na vysoke urovni a je schopen vykonavat ji rutinnim zpusobem, resp. se ji zivit (profesionaIem muze byt oznacen sportovec, fecnik, sberatel, ale napf. i podvodnik, zlodej atd.). A: profession, occupation F: profession N: BerufI: professione Lit.: Freidson, E.: The Profession of Medicine. New York 1966; Montagna, Ch.: Occupations and Society. New York 1977.

Sud

profesionalism us - v uzsim vyznamu, ktery do s-gie zavedla M. S. Larsonovd, schopnost premeny jednoho druhu vzacnych zdroju, totiz znalosti a dovednosti, na jiny druh, totiz na soc. a ekon. odmeny. Usili k dosazeni p. je spojeno se snahou uCinit zdroje, jimiz disponuje skupina, ktera prochazi procesem --+profesionaiizace (hodla se profesionalizovat), opravdu vzacnymi, a tim zvysit jejich cenu na trhu prace a sluzeb. V tomto pfipade zachovat si p. znamena pfedevsim uddet expertni pozici na trhu a vysoky status v systemu soc. stratifikace. Prostfedky, jimiz se p. dosahuje, jsou dnes pfedevsim formalni vzdelani, osved-

ceni, kvalifikacni zkousky, atestace, registrace atd. R. Collins v teto souvislosti uvazuje 0 tzv. credential society (z ang!. credential = diplom, povefovaci listina, doklad), aby ukazal na vyznam formaIne osvedcovaneho vzdeliini v am. spolecnosti jako mimoradne vyzn. selektivniho soc. mechanismu. Smyslem p. je nejen zkvalitnit nektere spo!. vyzn. aktivity, ale soucasne zajistit monopol na vykon techto Cinnosti. P. proto uzce souvisi se --+socialni exkluzi a soc. uzaviranim. Ruzna povolani se pfirozene liSi stupnem naroku, ktere jsou na jeho vykon kladeny. V modernich spolecnostech temer neni oblasti, ktera by se neprofesionalizovala. V totalitnich spolecnostech probehly procesy umele profesionalizace spolu s procesy dysfunkcni deprofesionalizace celych oblasti intelektualnich CinnostL P. ale ztracel svoji vylucnou hodnotu. A: professionalism F: professionnalisme N: Professionalismus I: professionismo Lit.: Collins, R.: The Credential Society: A Historical Sociology of Education and Stratification. New York 1979; Larson, M. s.: The Rise of Professionalism. A Sociological Analysis. Berkeley, Los Angeles, London 1977; Me Donald. K. M.: Social Closure and Occupational Registration. Sociology, 19, 1985, c. 4.

Pet pro f e s ion a Ii z ace - proces, behem nehoz urCite zamestnani nebo pracovni role, ktere az dosud neplatily za --+profesi, ziskavaji tento atribut. Protoze profese vseobecne zaujimaji vyssi misto na zebncku rozvrstveni (stratifikace) pracovnich mist, je mozno p. povazovat take za vzestup (vertikalni mobilitu) celych pracovnich odvetvi. Z tohoto duvodu je p. na evrop. Zapade a v USA casto cilem vedomeho usili zajmovych organizaci zamestnancti. Snahu stat se profesi projevuji napi'. rUzne kategorie osetfovatelskeho personaIu ve zdravotni sluzbe, ktere (vzhledem k tradicnimu uzsimu chapani terminu profese nef v Cechach) nejsou mezi profesionaly zafazovany. Poukazuji na to, ze jejich pracovni ukoly vyzaduji odbome znalosti a zrucnost, kterych lze nabytjen soustavnym studiem a praxi, ktere se potvrzuji (certifikuji) vysokoskolskymi diplomy. V tomto zv!. pnpade je mozno mit za to, ze snahu 0 p. inspiroval pfiklad postaveni lekafu. P. se vsak projevuje i u mnoha jinych zamestnani, mezi nimiz muzeme uvest ucetni, soudni znalee, programatory u datovych bank, kontrolory letecke dopravy aj. Skupiny usilujici o p. pokladaji sve snahy za uspesne, jestlize se jim podari prosadit zakonodarstvi, ktere jim vyhradi pravo vykonavat sve sluzby na vylucne, pfesne stanovene bazi. Tento proces je vsak zpravidla velmi obtizny a zdlouhavy. Pro opravdovou, doslovnou p. je nezbytne uzakonit autonomii nove profese take v oboru disciplinarniho fizeni a dohledu na jeji vykon, tj. podndit ji "court of peers", soudu vlast-

nich kolegti. Posuzovani kvality profesionalnich sluzeb a vysetfovani a trestani pi'estupku proti profesionalni etice, ktere maji sve vzory v klasickych profesieh, jako je medicina a advokacie (kde tato pravomoc prislusi lekai'skym a advokatnim komoram), se vsak novym profesim dari uskutecnit jen velmi zridka. Snahy 0 p., jichz v posledni dobe pfibyva, jsou ve stratifikovanych pluralistiekych spolecnostech povazovany za pfirozene a legitimni, avsak nektefi pozorovatele a soc. kritici se znepokojuji nad pfilis velkym durazem, ktery se pfitom podle jejich nazoru klade na formalni akreditaci (certifikaci) skolskymi diplomy. V souvislosti s proudem --+profesionalismu se dokonce mluvi 0 "spolecnosti zalozene na diplomech" (credential society). Hnut! za profesionalizaci je vsak vedle touhy po --+prestiZi patrne motivovano ijinymi ohledy, mezi nimiz hraje ulohu i nadeje na vetsi stalost pracovnich mist, na pfilefitost k opravdove karieI'e, tj. k zivotni draze s dlouhodobymi vyhlidkami a moznostmi pravidelneho postupu. V byvalem Ceskoslovensku a jinych zemich vychodniho bloku mel proces p. ponekud jinou podobu. V obdobi --+realneho socialismu doslo k jakesi nzene, formaIni p. pracovnich oborU navazujici na system pi'edepsaneho vzdelani, resp. --+kvalifikace. Tim se rozsii'il pojem profese, ale ubylo jejich rigor6znich atriburu a snizila se jeji prestiz. Vyznam profesnich osvedceni pfestal byt zeirukou perfektniho zvladnuti oboru. Vznikla casta diskrepance mezi formalnim osvedcenim, pfip. zastavanym pracovnim mistem a skutecnou profesionalitou vykonavane prace. Neobjevovalo se hnuti za p., ale volani po hodnoceni vykonu bez ohledu na profesionMni osvedceni. Vzhledem k tomuto vyvoji se mohou v posttotalitnich rezimech objevit jine naroky, jiny typ hnuti za p., napf. za pfehodnoceni vykonnosti a narocnosti profesi, systemu profesni pfipravy a take castecne za navraceni puvodniho smyslu pojmum profese, profesionalismus, profesiona!. Bezne je p. chapana take jako proces premeny --+amatera v profesionaIa v mimozamestnanecke sfere a neni vzdy pfijimana jako pozitivni soc. jev, protoze byva spojena s komercializaci pnslusne cinnosti (napf. pI'emena sportovcu, sberatelu umeni apod. v profesionaIy). A: professionalization F: professionnalisation N: Professionalisierung I: professionalizzazione Lit.: Freeman, R.: The Overeducated American. New York 1979; viz tez

"'profese, "'profesionalismus.

Sud pro f e s ion a I viz amater, profese, profesionalizace pro f e tis m u s - (z fec. profetes = vestee, prorok) - neved., resp. mimoved. zpusob a druh vypovidani 0 budoucnosti. P. jako system je zalozen na jednotlivych 853

prognostika

profil socialni

proroctvich, kteni se vyskytuji ve 3 pojetich. 1. Jde 0 zvestovani proroku, coz je spiSe oznamovanim "boziho zameru" nez vlastoim pfedvidanim budoucnosti. Proroci jsou ti, kdo "mluvf za druheho", tj. za boha, !ide, jejichz prostfednictvfm buh sdeluje svou vuli, zamery a pffslusnou pfedstavu budoucnosti. Objevujf se ve vsech -'mibozenstvich. Vyznamnou hist. a liter. pamatkou jsou tzv. knihy prorocke, tvofene souborem starozakonnfch textu. Autorstvf h1avnfch ctyf se pfipisuje ctyfem biblickym prorokum, lzaidsovi, leremidsovi, Ezechielovi a Danielovi, autorstvf zbyvajfeich dvanacti dalSfm dvanacti prorokum, od Ozedse po Malachidse. Titulem "prorok" jsou casto oznacovani take zakladatele a vudcf postavy jednotlivych nabozenstvf, jejichz hlavnf funkei je ovsem nikoli pfedvfdat budoucnost, ale reformovat a reorganizovat spol. zivot (v kfestanstvi je to letis Kristus, v islamu Mohamed, je to i zakladatel mormonismu l. Smith a daIS!). 2. Proroctvf je chapano jako vestenf, vestba, coz je mysticky ukon (viz -'mystika), jehoz cHern je zjevenf budoucnosti. Vestba se opira 0 praktiky -'magie. Zpravidla se netyka budoucnosti jako celku, ale jen urcite konkretnf budouei udalosti, ktera ovsem muze mit znacny celkovy dosah. Existence proroku-vestcu jako osob povolanych k odhalovani budoucnosti byla puvodne bezprostfedne spojena s nab. institucemi. Napf. v delfske vestirne existovali spec. knezf zvanf profeti, kteff skladali ze slov vyslovenych Pythii verse v hexametrech (se zahadnym nebo dvojsmyslnym vyznamem). Byly to odpovedi na polozenou otazku, tedy "pfelozena" vestba. Za vestbu jsou povazovana tzv. mesiasska proroctvf, ale i hist.-polit. proroctvf (Nostradamovo proroctvf nebo Libusina vize Prahy) a pfedpovM' individ. budoucnosti, vyzn. udalosti v zivote konkretnfho cloveka. Moznost vyslovovat prorocke a vestecke pfedpovedi je obvykle zduvodnovana existenei nejake vnejsf sHy ffdfei svet a osudy lidf a vychazi z pfedstavy 0 jedne pfedem urcene a v podstate nezvratitelne budoucnosti. Casto se proto hovoff 0 "ctenf v budoucnosti". Bezprostfedne byva vestba vysledkem vizi, slysenf hlasu, ext
nulosti (to je soucasne h1avni rozdil mezi "vedeckou" a "mimovedeckou" predikcf). Vesteni individ. budoucnosti, zejm. pomoei horoskopu (viz -'astrologie), dodnes pfedstavuje v fade zemi znacne vynosny typ obchodnfho podnikanf. 3. Za proroctvi jsou povazovany i pfedpovedi budoucnosti zalozene na bezne kazdodennf zkusenosti jedince, jeho domnenky ci dohady, spojene s intuiei (vyzn. roli zde ovsem muze hrat nahoda). Charakter takoveho proroctvf mohou mit i logicky nezduvodnene pfedpovedi vedcu nebo literatu, v nichz nejsou dodrZeny postupy ved. -'progn6zy. V soucasne dobe rna casto pojem proroctvi iron icky podtext, ktery zduraznuje jeho pretencioznost, subjektivitu a nepodlozenost. A: prophetism F: prophetisme N: Prophetismus I: profetismo Lit.: Abdyldajev, T. - Akunov, A. - Zumakanov, S. - Togusakov, 0.: Filosofskij analiz problemy predvidenija. Frunze 1984; Bestuzev-Lada, I. V.: (1970) Okno do budoucnosti. Praha 1973; Neher, A.: L'essence du prophetisme. Paris 1955.

Duf

pro fi Iso ci a I n i - (z it. profilo = prUfez) - soubor konkretnich hodnot, ktere vystihuji podstatne soc. charakteristiky urcite spol. jednotky. V obdobnem vyznamu se nekdy uziva termin -'pasport socialni. Muze jit napf. 0 p.s. prom. podniku, obsahujici zakl. Udaje 0 slozeni pracovniho kolektivu, pracovnich podminkach, podnikovem soc. klimatu a soc. politice, 0 p.s. mesta, regionu aj. Soubory ukazatelu, jez jsou zakladem p.s., byvaji pro jednotky stejneho druhu standardizovany jako soucast informacnich soustav. P.s. se sestavujijako informacni podklad pro -'socialni politiku, mohou byt soucasti soc. analyz a -'socialnfeh zprav. Jejich pfednost spociva v tom, ze zachovavaji veskerou vstupni informaci a poskytuji ji ve standardnf forme, nevyhodou je, ze vzhledem ke sve mnohorozmernosti neumoznuji sledovane jednotky jednoznacne srovnavat a hodnotit. Proto se p.s. nekdy redukuji vytvarenim -'syntetiekyeh ukazatelu nebo vyberem klicovych ukazate1u. A: social profile F: profil social N: Sozialprofil I: profi10 sociale Lit.: viz -+zprava socialni.

III

prognostika - (z fec. prognosis = pfedpoved; pro = pfed, gnosis =znalost) - 1. nauka 0 tvorbe a uziti pfedstav o budoucnosti, 2. vyzk., informacnf a komunikacnf praxe v teto oblasti. V kazdem popade se p. koncentruje na studium zakonitosti prognosticke Cinnosti, konkretni koncipovani, tvorbu -'progn6z a jejich vyuzivani v polit., fidf-

cf a narodohosp. praxi. Jako synonymum p. se nekdy pouziva -.futorologie, pop. -'vYzkum budoucnosti, coz jsou terminy s jinymi hist. a polit. kofeny. Nektefi autofi vymezuji p. jako vedu zabyvajfei se teorii, metodologif a praxf ved. -'predikce. Existujf i utsf pojetf. Napf. je p. chapana pfevazne jako metodol. disciplfna, jejimz smyslem je rozpracovavat a do praxe zavadet metody a techniky prognozovanf, pouzitelne prakticky ve vsech ved. discipIfnach nezavisle na pfedmNu jejich badani. Podle nekterych nazoro je v kompetenci kaMe dosud zname pfedmetne vedy nejen konstatovat, co je a proc tomu tak je, ale i jake to muze za urCitych okolnosti byt. Z toho pak plyne, ze konstituovanf p. jako samostatne vedni discipliny nenf spravne, nebor vede kodtrhavanf pfedmetu od metody, ze~existuji v zasade jen prognostickeaspekty Ci pffstupy uvnitf jednotlivych ved, riapr. ekonornie, s-gie, vojenstvi, resp. ze existuje ekon. p., soc. p. atd. Kompromisni fesenf najdeme napf. ve studii M. Zemana Veda 0 pfedviddni z [..1986, kde je pfedmetp. vymezen pomoei potencionality: je to identifikace prostoru mo~nosti, ktere v danem caseu urciteho objektumohou nastat; p. se pak dale zaby va hodnocenim.a vyberem:z;identifikovanych moznostia konstrukci na tomtovyberu dale zavislych prostorit mozneho.vyvoje. Jde tedy 0 problemsouvislosti a zpetnych vazeb mezi moznym a slcuteeny,m, potenciaInim a aktu,alnim. VlaStnfrn cHem. p. je kOQstrukce "obalu potencionality obklopujiciho jadro aktualnihovyvoje" .. . CHem.p. neni bezprostfedni pfedpovM' udalosti ajevu, ktere nutne nastanou V budoucnu; prognostik neni vestec a prognoza neni zalozena na -'profeti~IIlu. Podle.R. C, Amttry, jednohoz celilych pfedstavitelu vyzkumu bu~ doucnosti, vychazi p. ze .tfi pfedpokladu: 1. budoucnos.t se neda pfesne pfedvidat; protote disponujemejen neuplnymi a nepfesnymi udaji 0 minulosti a pfitomno~ti a nedokazeme pfedvidat smer a dopadnasich individ.voleb; 2. budoucnost neni jednoznacne determinovana, tedy predestinovana; neexistuje jedina moznost vyvoje a urcity vyvoj neni nevyhnutelny; 3. budouci vyvoj se da ovlivnit, i kdyz neexistuje zaruka, ze uplatnenim urCite volbydojdeme k zamyslenemu vysledku, zvysfme nebo snizime pravctepodobnost vyskytu urCiteho jevu v budoucnu. Cile p. muzeme vymezit takto: a) vytvafet ruzne pfedstavy o mozne budciucnosti, b) zkoumat a odhadovat pravdepo. dobnbst ruznych alternativ budoueiho vyvoje, c) na zaklade volby jedne z alternativ puscibit v jejim smeru. Tyto eile se ilavziijem nevylucuji, nemusi vsak vzdy byt zastoupeny v Cinnosti prognostika, vyzk. skupiny Ci instituceo Z toho je mozne odvodit i pomeme pestrou skalu funkci prognoz, uplatnujicich se: 1. ph zaplnovanf bilych mist teor. poznani (prognoza casto umoznuje odhalovat moz-

nosti a meze zvoleneho teor. konceptu); 2. ph interdisciplinarnia transdisciplinarni komunikaci (na tema "mozne budoucnosti"); 3. pfi zdokonalovani rozhodovani a ozeni (tim, ze umoziiuje testovat "budouci" dopady soucasnych rozhodovacich a fidicich impulsu); 4. pfi mobilizaci vefejnosti v zajmu odstranovani rozvojovych ohrozenf a vyuzivani rozvojovych sanci (tim, ze poskytuje informace o tom, co vsechno by se mohlo stat, pokud by nedoslo ke zmenam pravidel rozhodovani a ozeni). V teto sou vis losti je tfeba tez zduraznit, ze neni kvalitni prognozy bez kvalitoi analyzy a ze soucasti kvalitni analyzy by mela byt prolongace jejich vysledku za horizont bezprostfedni pfitomnosti. Za protagonistu p. je pokladan O. K. Flechtheim, ktery ve 40. L uvedl do orehu pojem futurologie. Prve zminky 0 existenci spec. metodologie pfedvidani se na Zapade objevuji az pocatkem 50. 1. a jsou spjaty se znamou polovojenskOli vect.-vyzk.organizaci RAND, Kalifornskou technikou azakladateli am. futurologieO. Belmerem aB. Kahnem. VeIl<,)' rozmach p. nastal v 60. 1. v souvislosti s explozi prognostickych vyzkulllu v USA i v evrop. statech vcetne byvale CSSR. V tetodobe tei vznikla pfevazna vetSina dnes jiz relativne bezne uzivanych prognostickych metod. Z nich je tfeba upozornit pfedevsim na ~Q1etodu delfskou,-tmetodu kfizovych interakci, -'scenare bu~ doucnosti; resp: na agregaty metod spjarych s-'explorativni progn6zou a's -.normativni progn6zou. Jestlize k temto dnes uz klasickymnastrojum p. pfipocitame bohatou skalu metod rozvijenych v ramcikonkretnich spol. ved (napf. bezne.metody ekonometricke, metody a techniky s"gickeho vyzkumu; aplikace simulacnich modelu apod.) nebo na jejich pomezl (v ramci -'synergetiky, -.teorie katastrof apod.),dostaneme soubor nekolika stovek metod,ktere se dnespouzivaji pro feseni velmi rozmanitYch prognosticl<,)'chukolujak v ramci s-gie, tak v ramci spolecenskovectniho vyzkumu vubec. Specialnich instituci prognostickeho charakteru existuji dnes ve svete uz tisice a rnnohe z nich jsou i komercne velic;e uspesne. A: forecasting F: prevision N: Prognostik I: previsioni Lit.: Ackoff, R. L.: Creating the Corporate Future. New York 1981; Armstrong, J. S.: Long-range Forecasting: From Crystal Ball to Computer. New York 1978; Bestuzev-Lada, l. V. ed.: Rabocaja kniga po prognozirovaniju. Moskva 1982; Casti, J. L.: Searching for Certainty. What Scientist Can Know About the Future. New York 1990; Gdl, F.: Moznosi a skutocnosi. Bratislava 1990; Gdl, F. - Fric, P.: Problem-oriented Participative Forecasting. Futures, 1987; Jones, T. E.: Options for the Future. New York 1980; Makridakis, S. G.: Forecasting and Strategy for the 21st Century. New York 1990; Marien, M. - Jennings, L: What I Have Learned. Thinking About the Future' Then atJd Now. New York 1987; Sulc, 0.: Prognostika od A do Z. Praha 1987; Zeman. M.: Veda 0 pfedvidimL In: /Viektore problemy progn6zovania vedy. Bratislava 1986; viz tez -+futurologie, ->vyzkum budoucnosti.

Gdl

855

prognoza

pro g n 0 z a - systematicka vypoved' 0 budoucnosti, ktera se opinl 0 ved. poznatky, bere v uvahu variabilni podminky a rna vetSinou ohraniceny casovy horizont. Ved. charakter ji odliSuje od proroctvi (viz -tprofetismus). V uzsim smyslu je jeji soucasti -tpredikce, v sirsim smyslu je jejim synonymem. Typy p. se odvozuji z mnoha kriterii. Z hlediska casu se v ekon. praxi rozlisuji kratkodobe p., ktere maji horizont okolo 5 let, stfednedobe s horizontern 10-15 let a dlouhodobe s horizontem 15-50 let. Vymezeni horizontu p. zavisi na povaze pfedmetu i na potfebe uzivatele prognozy. Taje rovnez zakladem deleni p. na -tprognozu socialni, ekon., tech., resp. v uzsim cleneni na p. spotfeby, zivotni urovne, hodnot atd. Velice casto se pfipravuji p. ucelove ("ad hoc"), ktere nejsou soucasti systematicke prognosticke Cinnosti, ale jsou sestavovany pro aktualni konkretni potfebu vetSinou ze snadno pfistupnych udaju a nazoru -texpertti. Tzv. gloMlni prognozy se tykaji budouciho feseni celosvet. problemu (viz tez -tproblemy globlilni) a pracuji na nich casto mezinar. tymy (napf. -tRImsky klub apod.). Tyto p. maji vetSinou prurezovy charakter, zahmuji komponenty z fady oboru. DalSi deleni se opira 0 dominantni dimenze p. R. C. Amara (1981) rozlisuje v prognozovani orientaci na "mozne", "pravdepodobne" a "prioritni". Z metodol. hlediska se odlisuji p. duplicitni, kde se postupuje paralelne dvema ruznymi metodami, a multiplicitni, kde se soubezne aplikuje vice metod ci postupu. Nektere p. jsou Cleneny podle uzemi (tzv. uzernni p.). Mohou byt sestavovany pro ucely phinovani (nelze vsak zamenovat p. s planem). Dulezite je, aby p., at' vznikly jakymkoliv zpusobem a k jakemukoli ucelu, dodrlovaly vseobecna ved. kriteria. Amara uvadi napf. tato kriteria: 1. konceptualni explicitnost vyjadfenou otazkou: ,,Jsou pfedpoklady, zamery a hodnoty prognostiku jasne formulovane, jednoznacne vyjadfene?"; 2. analytickou zfetelnost, coz je pozadavek pfesne stanovenych metod, zahmuti popisu procesu zmen a pozitivni odpovedi na otazku: "Je jeste cas konat?"; 3. utilitaristicke cile, tzn. jasnou pfedstavu 0 pfijatelnem vysledku prognozovani, ktery koriguje dosavadni vysledky a usmernuje Cinnost. Konkretni obsah p. je dan nejen ved. poznatky, ale i zajmy, hodnotami a cHi subjektu prognozovani. V teto souvislosti je casto diskutovana samotna prognozovatelnost spol. jevu a procesu. Podle K. R. Poppera rna rust naseho poznani silny vliv na beh lidskych dejin, zmeny naseho poznani jsou vsak racionalnimi ved. metodami nepfedpoveditelne, tedy nemuzeme pfedpovedet ani chod lidskych dejin. R. K. Merton (1957) zavedl pojmy "sebeznicujici prognoza" a "sebenaplnujici prognoza" jako spolecny pfedpoklad uspesne sebezachovy spol. systemu. Ucelem prognoz tedy neni pouha formulace podmi856

prognoza podminena

nenych a altemativnich vyroku 0 budoucnosti, ale i vcasna signalizace rozvojovych ohrozeni a identifikace rozvojovych sanci (vcetne podminek a cest eliminace ohrozeni a vyuzivani sanci). Zkusenosti spjate s celou historii prognozovani nasvedcuji tomu, ze ani ta nejkvaIitnejsi p. nemusi vest k praktickemu efektu (nepocitame-li k nemu artikulaci zajmu lidi a mobilizaci jejich chovani). Toto poznani vedlo k uplatneni tzv. problemove orientovaneho participativniho pfistupu v rozvoji -tprognostiky. Pojem a problem p. se v byvalem Ceskoslovensku zacal teor. rozvijet a prakticky uskutecnovat v 60. l. 20. st. A: prognosis, forecasting F: pronostic N: Prognose I: previsione Lit.: Merton. R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe 1957; Popper. K. R.: (1957) Bida historicismu. Praha 1994; viz tei ->futurologie. ->predikce, ->prognostika, ->ryzkum budoucnosti.

Gdl

pro gnoza b ez prek v a peni - druh -tprognozy charakterizovany pfedpokladem, ze budouci vyvoj nebude poznamenan zadnou podstatnejsi inovaci a vsechny zavislosti mezi prognozovanymi jevy si zachovaji svoji sHu i smer. Nepfedpoklada se napf., ze by vyvoj vybavenosti domacnosti pfedmety dlouhodobe spotfeby byl ovlivnen vyvinutim nejakeho noveho vyrobku schopneho rychleho rozsifeni, ze se zmeni dosavadni styly dopravy, ze vzniknou nove nemoci, ktere by ovlivnily chovani lidi i schopnost pfeiiti lidstva apod. Naproti tomu prognoza s prekvapenim se snaZi upozornit na mozne inovace dalekosahleho vyznamu a pouziva k odhaleni podobnych inovaci specif. metody a techniky - napf. -tdelfskou metodu Ci -tscenare budoucnosti. Vyskyt AIDS ukazuje, ze moznosti stability nelze pfecenovat ani u systemu relativne velmi stabilizovanych. Tim spiSe vsakjsou omezeny moznosti p.b.p. v soc. oblasti. A: prognosis without surprise F: pronostic sans surprise N: iiberraschungslose Prognose I: previsione senza sorprese Lit.: viz ->metoda delfska, ->prognostika.

Lin

prognoza explorativni - (z lat. explorare = vyzkoumat) - pruzkumny nebo vyhledavaci typ -tprognozy zalozeny na rozboru jiz existujicich vyvojovych trendu a podminek a na principu -theuristiky, a to na rozdiI od -tprognozy normativni, ktera se vztahuje k zadoucim, nutnym nebo pozadovanym stavum (normam). V nejjednodussim pfipade je p.e. pouhou prolongaci dosavadniho vyvoje (viz napf. -tpopulacni projekce). Zakl. rysem p.e. je absence normativity, tj. preferenci, cilu, zameru ve vyvoji prognozovaneho objektu, jevu, procesu, veliciny. Pfi

p.e. jde pfedevsim 0 pruzkum vyvojovych dispozic. Ryze explorativni charakter maji pfedevsim metody operujici s tzv. tvrdymi daty (viz -tdata mekka a tvrda) hist. charakteru. Patfi sem napf. analyza casovych fad, -tregresni analyza, ale take vets ina statist. simulacnich modelu. P.e. umoznuji zejm. identifikovat dusledky dlouhodobe nemenne strategie fizeni, nemenne preference a hodnotove systemy. Heuristika p.e. je podkladem i pro normativni prognozovani. Identifikace cilU rozvoje je casto jen odpovedi na rozvojova ohrozeni a bariery odhalene v procesu p.e. Vyustenim tohoto prognozovani je identifikace komplexu problemu, ktere je tfeba fesit, a navrleni alternativy feseni jako vychodiska optimalizace rozhodovani. V r. 1987 F. Gal a P. Fril navrhli problemove orientovany pfistup k prognozovani obohatit 0 princip participativnosti. Jako ucel vymezili vcasnou signalizaci rozvojovych ohrozeni, identifikaci rozvojovych sanci, artikulaci zajmu vefejnosti a jeji mobilizaci v zajmu eliminace ohrozeni a vyuziti sanci. Pfedmetem takto orientovaneho prognozovani jsou tzv. problemove situace a ne spol. objekt jako celek. Samotna problemova situace se chape jako disparita mezi aktuaInim, anticipovanym a zadoucim stavem spol. jevu, procesu. Nastrojem feseni se zde stava moderovany -tdialog, behem ktereho jsou problemove situace postupne identifikovany, hierarchizovany, podrobovany analyticko-prognostickym zkoumanim, pricemz s informacemi "generovanymi" v kazde fazi dialogu jsou participujici neustale seznamovani. A: exploratory forecasting F: pronostic exploratif N: explorative Prognose I: previsione esplorativa Lit.: Bestuzev-Lada. I. V.: Poiskovoje sociafnoje prognozirovanije: perspektivnyje problemy obScestva. Moskva 1984; BestuZev-Lada. I. V. ed.: Raboeaja kniga po prognozirovaniju. Moskva 1982; Cd!. F. - Fric. P.: Problem-oriented Participative Forecasting. Futures. 1987.

Gdl

prognoza normativni - typ -tprognozy orientovane na formulaci alternativnich a podminenych obrazu zadouci budoucnosti. P.n. redukuje moznou budoucnost vzhledem k poznanym normam (spjatym napf. s racionalnf vyzivou, zdravym zpusobem zivota apod.) a cHum preferovanym rUznymi spol, subjekty. P.n. rna poznavaci i prognosticky smysl vetsinou jen ve spojeni s -texplorativni prognozou. Naplneni smyslu p.n. se podle 1. V. Bestuzeva-Lady (1987) uskutecnuje ve tfech hlavnich liniich vymezovani cHoveho stavu: ve smyslu idealu, ve smyslu optima, ve smyslu normy. Tyto problemy maji v s-gii pomeme rozpracovany konceptualni ramec, ale empir. smysluplne korelaty kazdeho z nich musi respektovat zakl. atributy prognozy, napf. vztah k horizontu, podminenost apod. Velmi cennou informaci ph tvorbe p.n. spol. jevu a procesu

je mozne ziskat prostfednictvim empir. vyzkumu: a) "vyspelych" soc. skupin, ktere mohou napf. svym spotfebitelskym chovanim poslouzit jako pfiklad hodny nasledovani, b) rozvojovych barier, pficemz eliminace ohrozeni je stejne zadouci jako vyuziti sance, c) lidskych potfeb, ktere jsou casto arbitrem zadoucnosti te ktere prognosticke hypotezy. Metodol. vybava p.n. rna svoji standardni podobu. -tStromy cih"t, morfologicka analyza, siiova analyza, maticove modely Ci optimalizacni metody ruzneho typu do ni patfi stejne samozfejme jako analyzy casovych fad do vybaveni explorativniho prognozovani (podle E.lantsche, 1967, a O. Suice, 1988). Mnohe z prognostickych metod vsak neni mozno zafadit mezi ryze normativni nebo ryze explorativni, protoie rozhodujici je spiSe zamer konceptora prognozy nez charakter metody. Jako pi'iklad je moino uvest rUzne expertni metody, ktere mohou byt rovnocenne nasazeny jak pfi prolongaci hist. trendii, tak pri vytycovani rozvojovych cilii: -tbrainstorming, -tmetoda delfska, -tscenare budoucnosti. Historie prognozovani je bohata na pi'iklady zneuziti normativnich prognoz k manipulaci s lidmi i s budoucnosti. I toto je jeden z diivodii, pro ktere dnes prognostici preferuji v ramci p.n. spiS hypotezy 0 zadoucich cestach nei 0 zadoucich konecnych stavech. A: normative forecasting F: prevision normative N: normative Prognose I: previsione normativa Lit.: BestuZev-Lada. I. V.: Normativnoje sociafnoje prognozirovanije. Moskva 1987; Bestuzev-Lada. I. V.: Poiskovoje prognozirovanije. Moskva 1984; Jantsch. E.: Technological Forecasting in Perspective. Paris 1967; Sute. 0.: Prognostika od A do Z. Praha 1987.

Gdl

prognoza podminena - nejcasteji pouzivany typ -tprognozy, postaveny na zavislosti pfedpovedi 0 vyvoji nejakeho jevu na menicich se podminkach. Podminenost se casto chape jako nezbytny, definicni rys kazde prognozy (kaMa by mela mit definovany podminky sve platnosti). Casto se vsak stava, ze podminenost nebyva dostatecne explicitne vymezena nebo ze neni korektni. Podminenost je definovana vztahem "jestlize-pak": jestlize dojde k specifikovanym zmenam v infrastruktufe nebo v prostfedi prognozovaneho jevu, projevi se to specif. dopadem na samotnou prognozu. Napf. prognosticky model zivotni urovne generuje alternativni prognozy spotreby obyv. na zaklade alternativnich pfedpokladu (podminek) zmen cenovych a pi'ijmovych politik, progn6zy rozsahu a struktury volneho casu jsou odvijeny z menicich se podminek zmen v rozsahu nominalniho pracovniho casu apod. Podminenost prognoz byva nekdy definovana i pravdepodobnosti vyskytu prognozovanych udalosti vuCi podminkamjejich realizace. Prognozy byvaji podmineny i dalSimi okolnostmi, napf. 857

programy pocitacove pro spolecenske vedy

prognoza populacni

pochopenim pl'edmetu, pouzitymi metodami nebo dokonce mentainimi, kult., epistemologickYmi, profesnimi a jinymi charakteristikami svych tvurcu. Historie prognozovani je plna pl'ikladu toho, jak servilnost prognostiku mela na charakter prognoz vetSi dopad nez vecna a metodoL vychodiska jejich prace. A: forecasting conditional F: pronostic conditionne N: bedingte Prognose I: previsione condizionata Lit.: viz ->prognostika.

Gdl prognoza populacnl viz projekce populacni pro gnoza p ru rezova - typ -'prognozy zahrnujicijevy audalosti, resp. procesy, ktereovliviiujivyvoj ve vice oborech najednou. P .p., odhaluje ,klicove tendence, -.trertdy a zmeny charakterizujici urcitou centnilneuplah iiovanou soc., ekon. cived.tech. politiku. Jde napl'.o auto" IIlatizaei;revitalizaci tdnich vztahuapod. Podlepotl'eby mohou byt v artalyzach zvyrazneny ved.tech.,ekon. ci soc. cile a prostl'edky. K vant. vyjadl'eni vztahu mezi jednotlivymi trendy a pfedvidanymi udalostmi;se provadi vesmes -'metodou kfizovych interakci. A: cross-sectional forecasting F: 'pronosticensection transversale N: Querschnittsprognose I: previsione trasversale Lit.: viz ->prognoz~, ~prognostika:

pro g n oz a s kvapeni

Pf eln ape It fm

Lin viz prognoza bez pr'f-

prognoza socialni - tez prognoza socialniho rozvoje"" -'prognoza tykajici se budoucihostavu-tsocialnich jevu, procesii i oblasti, ktere spoluurcujisoc,..,vyyoj. Od p.s. je prakticky vzdy vyzadovana vyuzitelnost.v n.arodohosp. praxi. Vzhledem ke sti'ednedobemu charakteru vetSiny p.s. jsou casto pozadovany i zavery spadajici do oblasti -'socialniho inzenyrstvi ci do oblasti soc. projektovani. P.s. byvaji zal'azov{my v systemu narodohosp. prognoz mezi -'prognozy prurezove. Obsahove' zamel'eni p.s. je ponekud neurCite.O. Sale vymezuje naplii p.s. takto:1; s-gicke prognozy zahrnujicipl'edevsim oblast zpusobu zivota a soc. struktury; 2. ekon. prognozy zamel'ene na zivotni uroveii a spotl'ebni preference; 3. demogr. prognozy a: projekce stanovujici rustpoctu obyv. a migraci; 4. eticke prognozy zahrnujici oblast moralky a prava; S. prognozy z oblasti l'izeni a planovani; 6. prognozy z oblasti vojenstvi a mezinar. politiky; 7. prognozy tykajici se soc. souvislosti pl'ir. ved a techniky (rozvoj energetiky, stavebnictvi, hromadne dopravni techniky apod.). Na cs!. akademickych pracovistich se v 70. a 80. !. 20. st. ustalilo po858

jeti p.s. zahmujici uvahy 0 -.trendech (viz tez -.trend vedouci, -.trend obalovy, -.trend sekularni a -.trend mnohonasobny) a vyvojovycb tendencich v charakteru, obsahu a povaze prace, zamestnanosti, kvantite a kvalite pracovni sily, vzdelanosti a skolskeho systemu, soc. struktury bydleni, spotl'eby a pfijmu, mimopracovni doby a volneho casu vcetne rekreace. V 2. polovine 80. !. byly do p.s. zacleneny ve vetsi mire otazky ekologicke, vyvoje zdravi a nemocnosti, exkurze do ,oblasti hodnotovych orientaci a transformace kult. dedictvi. Pres nalehavost studia vyvoje polit. systemu, lidskych pray a forem vlastnictvi nebyla temto oblastem venovana temer pozomost. Pracena cs!. p.s. byla poznamenana nedostatkem metodol.zkusenosti, absenci dlouhodobych casovych l'ad i konkretnich rozboru hist, situaci, ktert; funguji jako vhodny analogon prognozovanych situaci, nekdyzavislosti,natzv. -'pUotnation a na marx. ideologii. Brace na p.s. maji vyznam ipro spolecenskovedni vyzkum.Posiluji tendence k synteze dosud rozpt)llenych pOc znatku a.interpretaci a tim, Ze konstatujidlouhodobost a nezvratitelnost urcitych trendu a tendenci, umoziiuji i lepsi interpretaci dat a jeyu vztahujicicl1 se krninulost~.Radu podobnych problemu v soc. a, kult, oblasti expon\lji znami sociologove i pocinajeP. A.Sorokin~m. Vzh,Jedern ktomu" ze tvun;e p.s. obvyklenedisponujerozvinutou pl'lprognostika, ->prognoza.

Gdl, Lin

pro g n 0 z a va r 0 v n a - typ -.prognozy soustl'edujici se na neZadouci moznost rozvinuti stavajicich negativnkh spo!. jew v budoucnosti, ktera se tak smva signalizaci ohrozeni. P.v. plni diagnostickou a mobilizacni funkci. Dnes by mela pl'ispet napl'. k tomu, aby se problemy ochrany

a tvorby -'zivotniho prostredi nezacaly l'esit s pl'ilis velkym casovym zpozdenim. P.v. dodava navrhum zmen strategii l'izeni (na urovni podniku, mesta, spolecnosti, v globalnim mel'itku), smer a vecnou argumentaci. Bez p.v. by nebylo ani prognoz zadouciho vyvoje. Nekdy se p.v •. ztotoziiuje s tzv. prognozou pasivni, vychazejici z pfedpokladu, ze budoucnost je prostou prolongaci minulosti. Duvod je zjevny - nemennost strategii l'izeni (pl'edpoklad pasivni prognozy) nemuze v dlouhodobe perspektive nesignalizovat zavaZne rozvojove ohrozeni - anebo naopak: pasivni prognoza muze byt chapana jako elementami typ prognozy varovne. A: warning forecasting F:pronostic premonitoire (d'avertissement) N: waFDende Prognose I: previsione premonitrice Lit.: Zemall, M.: Prvni vysledky pasivni progn6zy spoh~censke dynamiky CSSR d(rrokIf2000. Ekollomickycasopis, 36, 1988, c. 7.

Gdl

e

pro g n 0 z a z p til a - tez zpi5tna simulace, retrogn6za - pl'edpovea minulosti, jejich moznych altemativ, zalozena bud na zpetne -'extrapolaci, nebona testov{mi hy~ potez,P.z. je standardni sou~asti test6vani prognostickych modelu, protoze model, ktery dokaze verne reprodukovat retrospektivni vyvoj,je i dobtym naitr6jem pto generovanf prognostickych infonriacL p()UZtt! p.z. je vhodrie zejm. za tezko splnitelrieho pl'edpokladu, Zf! v progn6z~vanem intervalu casu nedochazi ke zmenam'strukfuryapravidel chovani daneho spO!.jevu, ptocesu;P.z. ref siouzi k laderi(prognostick~ho modeliI, lj. k testovani jeho vecne a formaini konzistence a k zapliiovani bilych mist v udajove zakladne.· . ..' A: retrospective forecasting F: previsioil regressive (retroactive, retrograde) N: ex-post Prognose I: prevision:e retrospettiva (ex-post) Lit.: viz ---prognoza normativni.

Gdl

programsocialni - stanoveni, formulace dIu soc. Cinnosti a cest jejich dosazenisoc.skupinou, hnutim, polit. stranou, podnikem, statnim organem ci jinou institucL Po" jem se nekdy vztahuje ik procesu realizace programu. Je uzce propojen s pojmem -.socialnipolitika: p.s. lze povazovat za jeden. z druM ci kroku jeji konkretizace. P .s. v zavislosti na charaktem instituce, ktera jej vypracovava, muze zahmovat sirokou skalu problemu (napl'. zdravotnickych, duchodcu, nezamestnanosti, rodin s malymi detmi, bytovych atd.) a otevira systemy -'socialniho zabezpeceni, -'socialnich sluzeb,-.socialni prace, -'socialni pece, -'poradenstvi apod. P.s. je vyrazem potl'eby koordinace soc. cinnosti, pokud jsou realizovany diferencova-

nymi soc. aktery. V totalitni spolecnosti mely p.s. podobu soustav pfikazu a opatfeni casto direktivniho charakteru ve vztahu k hierarchicky nizsim organizacnim clankum. V liberainejsich spolecnostech miva formulace cilu p.s. charakter doporuceni a mezi prostredky jejich dosahovani patl'i nepl'ima stimulace, moralni, organizacni ci financni podpora pl'islusnych aktivit. Realizaci p.s. by mel a pfedchazet dukladna soc. analyza dane oblasti, otevrena disk.use soc. akteru 0 priori tach a vhodnych zpusobech realizace zvolenych cilu, analyza nakladu a pl'inosu realizace p.s. a odhad jeho pl'ijatelnosti pro danou populaci. Pfikladem aktivit na tomto poli je Cinnost Svetovi zdravotnicki organizace, ktera iniciovala ve svet. i v evrop. mel'itku fadu p.s.: Zdravi pro vsechny do roku2000, Zdravd mesta, Zdravi skoly apod. Podobne p.s. realizuji i jine mezinar. organizace, jako je OSN, UNESCO, Evropski spolecenstvi atd. V Ceskoslovenskl,l pl'ed r .. 1989 mela fada p.s. formalni charakter, "iegitimizujici" tehdejsi polit. rezim; po listopadu 1989 se objevilo nekolik zajimavych programovych aktivit, vazanych vetSinou na nove vznikla polit.hnuti a iniciativy. A: social programme F: programme social N: ,Sozialprogumm 1:. programma s.ociale. Lit.: Mtdgley, 1. ~ Piachaud, D,: The Fields a1id Methods of Social Planning. London 1984; Spoieclld cesta ke zdravi..Uvod do evropske strategie. ~~ kladni infonnace. 0 zasadach, cilech a metodach programu SZO Zdravi pro vsechny do roku 2000. Pral1a 1990. . ,

Pot program vyzkumny -pojemchapanybuci'jakosoupisvyzk. ukOI\l.urcite instituce nebo jednoqivce tykajici se urciteho casoveho horizontu, nebQjako ideovy" orientacni-.vYzkumQY projekt. V druhem pfipade obsahuje vymezeni qilu a -'predmHu vyzJmmu, pl'ip. hlavnich -.hypotez, vetsinou i urceni -'vyzkumnych procedur, metod, -ttechnik sheru informaci a jejich zpracovani aalespoi'i hruby -.vY}kumny harmonogram. Je-Ii p.v. orientovanSfl'eji nebodlouhodobeji, byva cienen najednotlive vyzk. ulohy ci vyzk. akce a byva rozpracovan do nekolika projektu. A: research programme F: programme de recherche N: Untersuchungsprogramm I: programma di ricerca Bur pro gra my an tistresove viz stres programy pocitacove pro spolecenske vedy prostl'edky, jimif vyzkumnik l'idi poCitacove pol'izovani, uklactani a zpracovani -tdat, tisky vysledku a archivaci, pocitacovou pi'ipravu a samotny sber informaci. Programy se vytvareji jednotlive a specializovane pro urcity uzky okruh problemu, nebo se vyvijeji v programovych syste859

projekce

prohibice

mech, ve kterych je jednotne a navazne poskytovano reseni sirokeho spektra uloh. Ve spo\. vedach se pouzivaji nejcasteji tyto hlavni typy programu: a) spec. programy pro porizovani informace, mezi ktere patfi textove editory, programy pro prenos dat z formularu (vcetne automatickeho cteni vhodne pfipravenych k6du), programy pro dotazovani respondentu (viz --'dotazovani pocitacove); b) databazove programy, ktere slouzi pro pofizeni, vhodne ulozeni a vyhledavani informace z velkych souboru dat; c) tabulkove kalkulatory (spreadsheet, tabulkovy procesor), ktere poskytuji moznosti zpracovani informace ulozene ve velke a libovolne cisly i texty obsazene tabuke; d) graficke programy pro vytvareni prezentacnich grafU zobrazujicich sumami informaci z dat i pro zobrazeni spec. statist. a tech. grafU; e) geogr., resp. kartograficke programy, ktere zobrazuji data a jejich charakteristiky do tematickych map a plami; f) statist. a matem. programy, ktere jsou bud univerzalni, nebo specializovane na nekterou ze statist. metodologii (napt. na --'analyzu socialnich siti) ci jen metodu, nebo vyvijene optimalne pro urCiry styl zpracovani informace; g) simulacni programy; h) software pro registraci dat a chovani; ch) programy na vyzk. zpracovani textil (--'obsahovou analyzu); i) spec. programy pro realizacijednotlivych vyzk. metodologii, na monitorovani procesu, pro rutinni opakovana zpracovani dat atd. Nove typy softwaru vznikaji neustale s rozvijejlcimi se metodami a pristupy a rychle se vyvijejicimi programovymi jazyky a jejich podpilrnymi knihovnami procedur. Modernl softwarove prostredky vhodne pro spo!. vedy jsou vytvareny jako programove systemy, ktere svou univerzalitou pfeklenuji cely proces tvorby ve vyzkumu a pokryvaji poffeby vsech jeho etap. Typickym univerzalnim programovym prosti'edkem siroce rozsii'enym ve spol. vedach je system --.SPSS. A: computer programmes for social sciences F: programmes d'ordinateur pour les sciences sociales N: Komputerprogramme fUr Gesellschaftswissenschaften I: software per Ie scienze sociali Reh pro h i b ice - (z lat. prohibere =zakazovat, zddovat) zakaz vyroby, dovozu a prodeje zejm. alkoholickych napojil. Nejznamejsi je p. z let 1919-1933 v USA, ktera dodnes vzbuzuje protichUdne nazory a je s-gicky pozoruhodnajak motivacemi, ktere za ni staly, tak i spol. nasledky. Jeji prosazeni nebylo jen souhrou okolnosti, dilem fanatismu ci dusledkem nove nabyteho volebniho prava zen, jak to zjednodusene interpretovali "mokri" odpurci "suchych" zakonil. Predchazelaji temer stoleta, ke konci Cim dal intenzivnejsi kampan spol., nab., dobroCinnych ajinych 860

seskupenl, organizaci zen, --'abstinentskeho hnuti a polit. stran, ktere vystupovaly nejen proti --'alkoholismu, ale nekdy i proti konzumu alkoholu vubec. V I. 1874-1920 vzrustal pocet "suchych" z6n; tesne pfed zavedenim p. existovaly analogicke zakony uz v polovine am. statu a dalSi slaty provedly alespon dilci iipravy. Pozdeji tak silne kritizovany prohibicni zakon pfijal Kongres drtivou vetsinou hlasu. Bylo zruseno nebo pfeslo najinou vyrobu 177 tisic krcem a vycepu, 1247 pivovaru a 507 lihovaru. Prohibicioniste seskupili pod jednou zastavou ruznorode smery. Pro protestanty z venkova ztelesnovaly obyceje pfistehovakil senky ("saloons"); pro progresivisty byly zdrojem polit. korupce, pro populisty nepnznivym nasledkem mestskeho zpusobu zivota, kap. podnikatele v nich videli ohrozeni produktivity prace delniku. V pozadi p. stal rovnez soc. reformismus, optimisticke pfesvedceni 0 odstranitelnosti zla a 0 pfevychove obcanu. Zvlastni roli hraly obavy pfed novymi pfistehovaki, pfed sti'edomofskou a slovanskou chudobou pi'ichazejici z odlisnych civilizacnich podminek. Krome rozdilneho nab. a kult. zazemi mivali tito no vi pfistehovaki zpravidla i shovlvavejsi postoje k alkoholu; p. byla tak mj. pokusem kontrolovatjejich chovani. P. byla spojovana s obrovskymi nadejemi, vyhlasovana za jednu z nejvetsich udalosti stoleti, za zkusebni kamen praveho amerikanismu, za novou eru --'zivotniho stylu. Ocekavalo se, ze stfizliva Amerika bude nejsilnejsim konkurentem na trhu. Prvni zpravy 0 iicincich p. byly pozitivni: poklesla zloCinnost, vyprazdnovaly se veznice, ubylo opilych na ulicich, utuzil se rodinny zivot, zlepsily se celkove zdravotni, soc. a mravni pomery. Avsak v pomerne kratke dobe se dostavily rozporuplne nebo zaporne vlivy, zejm. ve mestech: tajne paleni, pasovani alkoholu, vznik rozlicnych --.gangu a --'mafii. P. nakonec problemy souvisejici s alkoholem nevyresila. Diky cern emu trhu se pilo dale a jedincum trpicim alkoholismem ve smyslu choroby byla prakticky znemoznena iiCinna lecba. Cim dal tim vic ztracela p. mezi obyv. pfiznivce a r. 1933 byla zrusena. P. zavedena v cars kern Rusku v pfedvecer 1. svet. valky pi'inesla obdobne vysledky. Zpocatku stoupla produktivita prace, snizila se absence, zlepsily se rodinne vztahy a vseobecne mravy, vzrostl zajem 0 spol. zivot aj. Vlade vsak chybeIy pfijmy do statni pokladnice, musela zvysovat dane, a tim vyvolala vseobecnou drahotu. Rozsifil se cerny trh, konzumovaly se nekvalitni napoje, na vesnici se rozbujelo paleni samohonky, ktera i pozdeji, uz za SOY. moci, zustala dulezitym ekvivalentem smeny zbozi. R. 1924 odhalili v SSSR mili6n aparatur na paleni a skutecny pocet se odhadoval na 10 mili6nu. R. 1927 bylo proto prohibicni opati'eni zruseno a byl zi'izen statni monopol na vyrobu vod-

kyo Rovnez ve Finsku ztratila p. casem pi'itailivost. Byla zde zavedena r. 1919 a zpocatku byla spojovana s pfedstavami soc. a ekon. rozvoje, s idealy vlastenectvi a nezavislosti, podporovanymi del. hnutim. Jako neucinna pravni norma se vsak postupne zkompromitovala a r. 1932 ji lidove referendum zrusilo. V soucasne dobe oficialne existuje p. v nekterych arabskych zemich a v nekterych statech Indie. Ti'ebaze se islamsky model p. ocenuje jako unikatni jev (diky stalete indoktrinaci se tu vcelku pije mene nez v jinych kulturach), ani zde se nepodafilo uplne zabranit piti alkoholu. Obecne se potvrdilo, ze v zemich, kde je piti alkoholu rozsifene a kde je pomeme lehke vyrabet alkohol doma (nebo jej pasovat odjinud), nejsou drasticka opaffeni prohibicniho typu vnodnym I'esenim. Dokumentuji to i problemy, ktere se vynofily v ramci protialkoholicke kampane v SSSR po r. 1985: rozmahajici se ilegalni paleni, deficit ve statnim rozpoctu a ekon. nevyvazenost, spekulace s prodejem alkoholu, katastrofalni nedostatek cukru na trhu, konzumace zdravi skodlivych nahrazek atd. Kampan mela i nepfiznive spol.-polit. dusledky, nebor byla realizovana administrativnimi metodami z pfedchazejiciho obdobi a pokousela se fesit slozite problemy "socialni chirurgii". P. nelze zamenovat se spol. kontrolou produkce a distribuce alkoholu a s opatrenimi na ochranu pi'ed alkoholismem. A: prohibition F: prohibition N: Prohibition I: proibizione Lit.: Aaron, P. - David, M.: Temperance and Prohibition in America: A Historical Overview. In: Moore, M. H. - Gerstein, D. R. eds.: Alcohol and Public Policy. Washington 1981; Me Carthy, R. G. -Douglass, E. M.: Prohibition and Repeal. In: Me Carthy, R. G. ed.: Drinking and Intoxication. Selected Readings In the Social Attitudes and Controls. New Brunswick 1959; Gusjie/d, 1. R.: Prohibition; the Impact of Political Utopianism. In: Braema/, 1. - Bremmer, R. - Brody, D. eds.: Change and Continuity in the Twentieth-Century America: The 1920's. Columbus 1968; Levine, H.: The Birth of American Alcohol Control: Prohibition, the Power Elite and the Problem of Lawlessness. Contemporary Drug Problems, 12, 1985, c.l.

But pro j e k c e - (z lat. proicere = navrhovat, vrhat vpI'ed) proces vynaseni, pi'enaseni, promitani pfedstav, myslenek a fantazii navenek, zpravidla na jinou osobu, ktere jsou pak pi'ipisovany. Je to nevedome pusobici mechanismus, kterym to, co se deje v nasem prozivani subjektivne, vnimarne jako vnejsi, na nas nezavislou zkusenost. Timto zpusobem subjektivnim dosahum dodavame zdani --'objektivity. Zaroven plati, ze clovek zpravidla projikuje na druhe lidi to, co sam u sebe poklada za nezadouci, nepfijatelne, spatne, zavdenihodne, s elm nesouhlasi. Clovek, ktery obvinuje druhe z vlastnich chyb nebo hleda kolem sebe --'obetniho beranka, pouziva mechanismus p. H. A. Murray (1949) definoval projekti vitu jako tendenci neve-

dome promitat sve pocity a potfeby do druhych lidi, jako sklon mysleni, ktere sleduje splnovani prani v pi'edstavach a fantaziich. P. jako psych. mechanismus hraje dulezitou iilohu v --'ontogenezi osobnosti, pfi strukturaci vlastniho --'ja. Probiha podvojny proces: "projekce - introjekce". Dite hleda svuj vlastni obraz v druhem a druhym take pfipisuje sve vlastni myslenky, protoze jeste nedokaze zraIym zpusobem rozlisovat sebe a druhe osoby. U dospelych jedincu p. pi'etrvavajako --'obranny mechanismus (napf. pocitu viny se clovek brani tim, ze ji vidi u druhych; z agresivity vini druhe, nikoliv sebe apod.). Masivni p. se stava iihelnym kamenem a zakl. mechanismem paranoidni psych6zy. Na p. stavi bludy pronasledovani: z puvodne pronasledujicich se stavaji pronasledovani. Podobne funguje patologicka chronicka zarlivost: potlacena pfani nevery zarlivec promita na partnera, takze ho chape jako neustale neverneho. Pfi paranoidnim a zarliveckem chapani sveta je vsechno interpretovano ve svetle projektivnich, tudiz ve skutecnosti neexistujicich vztahU a vyznamu. Nejsnaze se projikuji zakazane fantazie a eroticka pi'ani (zarlivec se po odjezdu na sluzebnl cestu domaha v pfevleku vstupu ke sve zene, aby dokazal jeji touhu po milenci, sexualne neuspokojene zeny se vydavaji za objekt znasilneni, clovek s vyCitkami svedomi obvinuje cele sve okoli z pronasledovani apod.). Kaidy morbidni projev p. je vysledkem nevedomeho mechanismu, jimz tryskaji na povrch nesrozumite1ne obsahy impulsivniho --'nevedomi. Patologicka p. se tedy vyrazne lisi od bezneho projektivnlho charakteru vnimani. V --'psychoanalyze je pojem p. propracovan nejdukladneji, a to coby proces mylne interpretace psych. obsahU jako objektivni reality. P. casto pi'edchazi tvrzeni: "Nejsem to ja, kdo rna takova spatna pi'ani, ale ten druhY." P. popsal jako prvni S. Freud (1911) ve spojitosti s genezi perzekucnich bludu (paranoidni pacient napi'. popira sve homosexualni popudy, projikuje je na nekoho jineho ve svem okoli, pak se mu ale navraceji jako blud pronasledovani, protoze ten druhy rna domnele homosexualni sklony a chce mu ublizit). Na zaklade vyuziti projektivnlho sklonu lidske psychiky vznikly --'projektivni testy osobnosti, ve kterych clovek "promita" sve nitro na mnohoznacnou podnetovou situaci a odhaluje tak sve nevedomi. V nekterych aplikovanych s-gickych disciplinach (napt. v marketingu, ve vyzkumu vei'. mineni) se pouzivajl tzv. --'projektivni techniky vychazejlcl ze stejneho zakladu. A: projection F: projection N: Projektion I: proiezione Lit.: Freud, S.: Gesammelte Werke. London 1947-1958; Murray, H. A.: Explorations in Personality. New York 1966.

Cer

861

projekce podprahova

proliferace

p roj ekce pod p rahov a - bezdeene otisky vnejsich podnetu v ---'nevedomi. P.p. je zalozena na existenci podnetovych prahu ve vnimani eloveka. Zakladatele psychofyziky M. Weber a G. T.Fechner (1860) se mj. venovali ureovani dolniho a horniho prahu velikosti podnetu, tj. bodu, kdy jsou jeste (uz) lidske oko, ucho Ci jiny receptor schopny podnet zaznamenat. Pfestoze existuji interindivid. rozdily mezi lidmi (jejich receptory jsou vybaveny ruznym stupnem eivosti) i rozdily intraindivid. (u tehoz eloveka se stupen eivosti meni vlivem unavy nebo naopak vlivem zostreneho vnimani), lze tyto meze obecne stanovit (napf. u zrakoveho vnimani je elovek schopen zaznamenat.vlny 0 rozsahu 390-780 nanometru). To, co je pod prahem vnimam, elovek ve vectomi nezaznamena, ale podprahove podnetymohou zanechat svou stbpu v oblasti lidskeho nevectomi.: Tuto skuteenost se pokusili vyuzit v r. 1956 v USA v ---'propagaci. Nejprve bylo k experimenrurn vyuzivano kino, pozdeji i televize. Behem norma/niho programu byly opakovane promitanydiapozitivy s reklamou na Coca-Colu, Pop Corn apod. Prvni zivelne nadseni nad vysledky takoveho pusobeni na chovani eloveka vystfidalrovnez silneemocionalnf protest a obavy zmozneho manipulovani s lidmi iv polit. oblasti. Teprve potom llilsledoval skuteene seri6zni '1M. vyzkum, ktery dokazal, ze p.p.pronika do nevMomi, ale nema. zasadni vliv na chovani· Cloveka:. A: subliminal projection F: projection subliminale N: Unterschwelleprojektiou I: proiezione subliminale Lit .. : Rejmdnek, E.: Uvod do psychologie trhu. Praha 1966.

KaR

p roj ekce p op.u lacui - odhady budouciho vyvoje velikosti ademogr. 'Struktury sIedovane c-+populace ci jeji casti, ktere vychazeji ze soucasnych populaenich trenau aodhadujejich budouciho vyvoje. lednoduSSi typy p.p. pouze analyzuji dosazenouuroveiihlavnich komponent ---.demograficke reprodukce (umrtnostia porodnosti) a ---'migrace a pfedpoklactaji zachovani teto urovne, resp. trendu, nebo vytvafeji jednoduche kombinace budoueich zmen. Siozitejsim pfipadem p.p. jsou populacni progn6zy, ktere: a) formuluji hypotezy budoueiho populacniho vyvoje na zaklade poznani soucasneurovne demogr. reprodukce i obecnych zakonitosti vyvoje populaenich systemu, coz patfi k jednomu z nejobtiznejsich ukolu ---'demografickeanalyzy, jehoz splneni do Znacne rrtirypodminuje spolehlivost cele progn6zy; b) obsahuji vypoety projekci, jejichz metody jsou voleny podle druhu projekce a vychozich dat. Zakl. metody jsou tyto: 1. formalni ---'extrapolace celkoveho poetu obyv. s event. doplnenim 0 odhad vekove struktury (viz tez ---'vek); 2. metoda komponentni

862

bez uvazovani migrace; 3. metoda komponentni s uvazovanim migrace. Komponentni metoda slouzi k vypoetu budouei vekove struktury populace, jejiz vychozi vekovou strukturu zname, stejne jako jeji ---.fad rozeni a vymirani, event. migraci. Metoda je zalozena na posouvani vekovych skupin, resp. jejich doplnovani podle intenzity urnrtnosti a porodnosti. P.p. se zpracovavaji bud' pro uzemi celeho statu, nebo pro uzemni jednotky nizsiho factu, ale i pro vicezemi, cele kontinenty Ci svet. lsou p.p. kratkodobe (do 10 let), stfednedobe (10-25 let) a dlouhodobe (nad 25 let). K ureitemu konkretnimu ueelujsou zamefeny tzv. projekce odvozene (od propoctu za celou populaci), napf. projekce poNu skolni mlacteze a studentu, ekon. aktivnich osob, domacnosti, nemocnosti atd,P.p. zakl. i odvozene se heine pouzivaji v s-gii a v fade jinychoboru. A: population projection F: projection demographique N:Bevolkerungsvorausschiitzungen I: proiezione demografica Lit.: Ctrndct. P. - Kraus, 1. :Problematika popula1:nich projekci. Demografie. 1988, C. 2; Kucera;M.: Perspektivy obyvatelstva do roku 2000. Demog~afie, 1963,c. 3; Srb, V. - Konecnd, A: ZjJresnena prqjek<;e obyvatelstva CSSR do roku 2000. Demografie, 1978, C. 3.

. Kal

projekt vyzkumny':':' vice ci mene podrobna,pisem" ne zpracovana koncepcevyzkumu podchycujicijeho meritornf; .metodol.i org. (resp. 'strategickou),stranku.P.v. vznika bud' pred zapocetim vyzkumu, anebo je vyustenim pripravne vyzkumne faze, tzn. ie v pfipade sociologickeho ---.empirickeho vyzkumu vychazi z ---'orientacniho vyzkumu, resp. z -tpfedvYzkumu.·P.v. jevodftkem pro dlllSl pracovni postup a zaroven byva materialelll umoinujieim posouzeni vyzk. koncepce z hlediska odborne fun7. dovanosti i praktickehovyuziti, ktere vetsinou vyzaduje zadavatel vYzkumu. Prcijekt s-gickeho vyzkumu by mel obsahovat: zduvodneni konani vyzkumu na dane tema, teor. vychodiska a konceptualizaci, formulaci hypotez a globa/nich vyzk. otazek, popis navdenych metod, u empir. vyzkumuprip. uz i operacionalizaci, vzory jednotlivych instrumentu, navrh zpracovani informaei, predpokladane interpretace, formy vystupu a praktickeho vyuZiti. Mel by byt pfilozen popis organizacniho reseni, persona/niho a fi" naneniho zajistenia casovy harmonogram akci. Zpusob a hloubka provedeni jednotlivych easti p.v. se fldi typem vyzkumu a poiadavky zadavatele. U teor. zamefenych vyzkumu je duraz polozen na teor. vychodiska a eile, pfip. na popis deduktivnich myslenkovych postupu, u empir. vyzkumu na fazi sberu dat, u velkych polostatist. setfeni na aspekty organizaeni a formy tabulkovych vystupu apod. Solidni p.v. neni sice zarukou, ale je dulezitym predpokladem kvalitnihoprovedeni s-gickeho vyzkumu.

A: research project F: projet de recherche N: Forschungsprojekt I: progetto di rice rca Lit.: viz -->metody sociologicke.

FaV

pro let a ria t - (z lat. proIetarius = obean nemajici pozemky) - puvodne oznaeeni pro skupinu lidi nedavajieich jiny spol. uzitek nez plozeni deti. Do s-gie pojem p. vstupuje dilem C. H. Saint-Simona, ktery p. zahrnuje do "industrialnich vrstev". V ramci utopickeho socialismu oznaeuje p. skupinu lidi, kteri nemaji zactne existeneni zaruky, k obzive jim slouzi pouze vlastni ruce a nemohou se podilet na bohatstvi spolecnosti. P. patfi ke klieovym pojmum marx. teorie ---.tfid. Podle nije to jedna ze dvou zakl. trid burzoazni spoleenosti, skupina, ktera nevlastni vyrobni prostredky a jejimi jedinym zdrojem obzivy je prodej vlastni ---.pracovni sOy kapitalistum. P. je produktem velkeho prumyslu a vznika zaroven s kap. vyrobnim zpusobern. Rekrutuje se z vyvlastnenych malovyrobcu, ze zbidaeenych pfedstavitelu nizsich a stfednich vrstev. Podle marx. teorie se v dusledku ---'vykofisfovani neustale (relativne i absolutne) zhorsuji zivotni podminky p., coz vede ke vzniku delnickeho hnuti, jehoz cilem je proletafska revoluce ana prechodne obdobi nastoleni ---'diktatury proletariatu (viz tez -.tfidni boj). Podle marxismu je p. nejrevolucnejsi silou moderni ---.tfidni spolecnosti. Pojem p. vetSinou vystupuje jako synonymum pojmu ---'delnicka tfida (tak to vyslovne uvacti F. Engels ve sve rane praci). V Kamunistickem manifestu je pojem p. uzivan, hovon-Ii se 0 "tfide 0 sobe", a pojem del. tfida, hovofi-li se 0 "tfide pro sebeH (viz -.tfida 0 sobe a tfida pro sebe). 0 p. se hovori prevazne ve vztahu k minulosti, konkretne k obdobi do konce 2. svet. valky; v souvislosti se soueasnymi vyspelymi kap. zememi se uziva spiSe pojem delnicka trida, pfip. -'modre limecky, v uvahach 0 -'proletarizaci se pojem p. vztahuje i k ---.bOYm limeckum. Lze se take setkat s pojetim p. jako jedne z vrstev del. tfidy (D. Lockwood). V souvislosti se soc. strukturou byvalych social. spolecnosti se uzival pouze pojem delnicka tfida. A: proletariat F: proletariat N: Proletariat I: proletariato Lit.: Croptonovd, R. - Jones, G.: White Collar Proletariat. London 1984; En· gels, B.: Postaveni delnicke tMy v Anglii. In: Marx, K. - Engels, B.: Spi· sy, sv. 2. Praha 1957; Marx, K.: Svata rodina. In: Marx, K. - Engels, B.: Spisy, sv. 2. Praha 1957; Manifest Kmmmisticki strany. In: Marx, K. - Engels, 8.: Spisy, sv. 4. Praha 1958. .

San

pro let a r i z ace - proces premeny prislusniku tzv. ---'stfedni tfidy, tj. rolniku, femeslniku, ale i drobnych prumyslniku, obchodniku a rentieru v ---'proletariat. Tento proces hist. souvisi s rozvojem velkoprumyslu a zemMel-

ske velkovyroby v kap. systemu. V jeho dusledku jsou malovyrobci zbavovani vyrobnich prostredku a nuceni prodavat vlastni pracovni sHu. V teto souvislosti pouzil pojemjako prvni zrejmeJ. Ch. L. S. Sismondi. V Marxove teorii ---.tffd je p. inherentnim rysem rozvoje ---.kapitalismu, v jehoz ramci jsou stfedni vrstvy postupne absorbovany proletariatem a protiklady mezi del. tfidou a tridou kapitalistu se prohlubuji. Pozdeji byla p. diskutovana zejm. v souvislosti s vedeckotech. pokrokem. Na jedne strane je p. popirana poukazem na zvysovani zivotni urovne del. tridy a hovori se naopak 0 procesu deproletarizace, tj. o snizovani poetu manualnich pracovniku, k nemuz dochazi v dusledku zvysujiei se slozitosti prace, siliei potfeby odbornych nemanualnich pracovniku a odstranovani rutinnich manualnich pracovnich mist (D. Bell). Na druM strane se poukazuje na rust podilu prislusniku ---'deJnicke tfidy v soc. stratifikaci prumyslove rozvinutych kap. zemi v dusledku toho, ie postupne mizi nedel. pracovni mista a vznikaji nova del. pracovni mista, eimz pracovni podminky del. thdy zaeinaji byt typicke i pro nemanualni pracovniky. Takto chap ana p. rna formu dekvalifikace, ztraty autonomie v pracovnim procesu apod. A: proletarianization (proletarianize) F: proletarisation N: Proletarisierung I: proletarizzazione Lit.: Bell, D.: The Coming of Post-Industrial Society. New York 1973; Marx, K.: Kapitai. Praha 1978; Wright. E. 0.: Classes. London 1985.

San

pro life r ac e - (z lat. proliferatio = novotvofeni) - novotvorba -.teorii a ---'hypotez, pojem vyjadfujiei nesouhlas s ideou Ci principem konzistence, podle nehoz nove hypotezy museji byt konzistentni s drive uznanymi teoriemi. P. zavedl do ---'filozofie vedy P. K. Feyerabend v ramci sve koncepce tzv. ---'metodologickeho anarchismu. Princip konzistence je sice pokladan vetSinou filozofU 20. st. za nesporny, Feyerabend jej nicmene charakterizuje nejen jako nerozumny, ale i soc., psychol. a mravne nebezpeeny. Nerozmumny je proto, ze zachovava a posvecuje nikoliv nejlepsi, ale starou teorii. Nove hypotezy, ktere jsou v rozporu s potvrzenymi teoriemi, nam podle Feyerabenda poskytuji tvrzeni a teze, ktere nemohou byt jinym zpusobem ziskany. Prave proto je nutna p., a to bez ohledu na to, zda nove vytvarene teorie jsou v plnem Ci easteenem souladu s predchozimi teoriemi, nebo zda jsou s nimi dokonce v rozporu. P. teorii je blahodarna proto, ze rozmnozuje hypotezy, inspiruje empir. vyzkum, koriguje stavajiei teorie, zatimco jeji opak, tendence k teor. stejnorodosti, jednote a standardizaci vMu oslabuje, a to zejm. z hlediska jeji kriticke sHy. Podle Feyerabenda je pro vznik objektivniho poznani nutna ruznorodost nazoru a teor. plu-

863

propaganda

promenna

ralita. Ze s-gickeho hlediska Feyerabendova koncepce p. teorii akcentuje svobodu individ. a skup. hledani a odpor vuCi diktatu monoteor. nab., fil. a polit. soustav. Ackoliv Feverabend sam pouziva pomeme malo argumentace z dejin' s-gie, jeho koncepce silne ovlivnila soudobe diskuse o pfipustllosti ci nepfipustnosti --tteoretickeho pluralismu v s-gii. Feyerabendova koncepce nasla ohlas v metodol. direktive, podle niz je pnpustne pouzit jakoukoliv cast kterekoliv s-gicke koncepce k explanaci zkoumaneho soc. jevu, jestlize se to jevi jako funkcni. Tuto direktivu formuloval J. H. Tumera, jako ideu kritickeho eklekticismu Ci teor. synkretismu ji sdili napf. A. Giddens. A: proliferation F: proliferation N: Proliferation I: proliferazione Lit.: Feyerabend, P. K.: Against Method. In: Minnesota Studies, d. 4.1970; Feyerabend, P. K.: Against Method. Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge. London 1975. Pet

pro men n a viz operacionalizace, znak promenna endogenni - (z rec. endon = uvnitr; genos = rod) - doslova promenna "vnitrni", take "intrasystemova", tj. takova, ktera miva podobu meritomich parametrli situace (jevu), vyjadfujicich obsah testovanych element:imieh --thypotez. Vystupuje napr. v --texperimentu, kde reprezentuje zprostredkujici nebo zavisle promennou. Podobne jsou chapany p.e. i v --tkauzalnim modelovani (napf. path-analyza). P.e. by mela vyjadfovat (zastupovat) podstatne stranky Ci souvislosti analyzovaneho jevu. A: endogenous variable F: variable endogene N: endogene Variable I: variabile endogena Bur pro men n a ex 0 g e n n i viz promenna kontextualni p romenna kon textualni - (z lat. contextus =souvisly, setkany) - typ tezko operacionalizovatelne promenne, resp. --tznak charakterizujici prostfedi zkoumaneho jevu, jeho kvalitativni kontext (uzemni lokalitu, soc. instituci, soc. skupinu). P. F. Lazars/eld ve stejnem vyznamu pouziva pojem topologicka promenna. Na pojmu p.k. je postavena --tkontextualni analyza, ktera je spojena jiz se jmenem E. Durkheima. P.k. mohou vystupovatjako promenne exogenni ajako nezavisle promenne (ackoli s nimi nelze experimentalne manipulovat). Nekdy jsou vfazeny do --tvicerozmernych analyz rozptylu. Spec. typem p.k. jsou promenne konstruovane (napr. sociometricky index skupinove koheze). A: contextual variable F: variable contextuelle N: kontextuelle Variable I: variabile contestuale Lit.: viz -->analyza kontextualni.

Bur

864

promenna topologicka viz promenna kontextualni pro m i sku ita - ( z lat. promiscuus = promiehany) doslova promiSeni, stfidani, ale vetsinou se timto pojmem rozumi typ -tsexuaInmo chovani charakterizovany castym, nahodnym, nezavaznym stfidanim sexualnich partneru. Pfevazne se p. chape jako individ. chovani, mene frekventovane jako stfidani partneru ve skupine (tzv. skupinovy sex). Sexualni p. muze byt: 1. priznakem silne sexualni apetence (viz tez --tsexuaiita); 2. projevem neur6zy nebo specif. komplexu (viz liter. postava Dona Juana, hist. postava Messaliny apod.); 3. vysledkem identifikace s normami urcite skupiny, spolecenstvi. V konfliktu s normami skupiny se promiskuitne chovaji vetSinou osoby nezdrienlive a pfitom nedostatecne socializovane, ale take osoby mentalne retardovane. P. Ize casto nalezt v anamnezach vychovne zanedbavanych deti jako dusledek dysfunkcni rodiny. P. nelze ztotoziiovat s jakymkoli mimomanzelskym sexualnim zivotem, resp. s predmanzelskym "hledanim partnera", neni to kaZdy sexualni vztah nespliiujici moralni kriteria daneho spoIecenstvi. Urceni hranic mezi p. a tzv. uvolnenym sexualnim chovanim je vsak obHzne. P. je charakteristicka pro --tprostituci, kde je ale motivovana casto pouze financne, resp. existencne. Moralni hodnoceni p., stupeii jejiho tolerovani spolecnosti se rUzni podle typu kultury, resp. stadia kult.-hist. vyvoje. V kult. prostredi naseho typu je p. povazovana za marginalni, dnes tolerovany (nesankcionovany) jev. Z hIediska tradicni kresfanske moralky je vsak nepnpustna. Neformalne byla a je spol. tolerovana spiSe u muzu nez u zen. Negativni postoje k p. jsou tez dedictvim --tromantismu, kde vyplyvaji z predpokladu absence citoveho vztahu (--tlasky) pri tomto chovani. Programove prvky p.lze nalezt u nekterych nab. sekt a v nekterych novodobych hnutieh mladeze (tez jako urcity efekt --tsexualni revoluce). V souvislosti s hrozbou --tAIDS se zacina p. hodnotit jako vyrazne negativni, spo!. neiadoucijev. S-gie studuje p. zejm. v souvislosti s problematikou --tmladeze. --tkriminality. --tsocialni deviace. A: promiscuity F: promiscuite N: Promiskuitat I: promiscuita Lit.: viz -->sociologie deviantnlho chovani.

Mar

pro p a g ace - (z lat. propagatio = rozsazovani, rozvadeni, rozsifovani, udriovani) - cilevedome a institucionalne zajistene komunikacni pusobeni na --tverejnost Ci urcitou zajmovou ci spec. demogr. vymezenou skupinu. P. je typem --tprace s verejnosti. Pojem p. se uziva zhruba od 20. I. 20. st. P. rna zvysit znalosti 0 nejakem pfed-

metu a zmenit zamysIenym zpusobem i postoje, resp. chovani lidi. Obvykle pusobi ve smeru vytvareni pozitivnieh pfedstav 0 urCitemjevu. Nelze vsak vyloucit ani zamerne i nezamerne devalvovani --timaga vlastniho Ci konkurencniho vyrobku, podniku, osoby apod. Propagacni cinnost se obvykle fidi urCitymi etickymi zasadami. systemizovanymi do "kodexu propagace". Jadro p. dnes tvofi obchodni propagace, sirsi oblasti je propagace hospodarska (viz --treklama, --tgoodvill). P. se vsak uplatiiuje prakticky ve vsech sferach spol. zivota. V politice se vaze k programu a osobnostem jednotlivych stran a nabyva na intenzite v pfedvolebnim obdobi. V teto oblasti by va v ces. prostredi p. nekdy, spiSe pejorativne, oznacovana jako --tpropaganda (v nekterych jazycieh neexistuji dva odlisne pojmy). V soucasne dobe se p. zabyvaji spec. agentury, vytvarejici programy propagacniho pusobeni a zajiStujiei i jednotlive propagacni akce ci propagacni kampane. Vyskytuji se systemizovane funkce propagacnieh referentu, v nichz se uplatiiuji i sociologove, resp. soc. psychologove. P. rna dnes jiz rozpracovanou teorii i metody pusobeni. A: advertising, publicity, propagation F: propagande N: Propaganda I: pubblicita, diffusione Lin propagace hospodarska viz propagace, sociologie reklamy p ropagace

0

bchodni viz propagace, reklama

propagace od ust k ustum -tezpropagaceneformalni - ustni predavani referenci, informaci a doporuceni mezijednotlivymi osobami, ktere spontanne vede k --tpropagaci, muze vsak byt naopak stimulovano a usmeriiovano oficialni propagaci (napr. v komercni sfere sloganem: "Jste-li nespokojen, reknete to mne, jste-li spokojen, feknete to vsem"). Vyznam tohoto druhu propagace stoupa zejm. v situacich, kdy ofici:ilni formy propagace nejsou --tverejnosti (casH vefejnosti) pokladany za seri6zni, popf. jsou podezirany z manipulativnieh tendenci, dale tehdy, kdyz existuje nedostatekjakychkoli informaci 0 pfedmetu propagace, resp. v situaci, kdy spotfeba urCiteho predmetu rna prestizni charakter. P.o.u.k U. je uCinna zvlaste u leku, knih, objektu cestovniho ruchu, filmovych a divadelnieh predstaveni. Znacny vyznam rna v oblasti politiky. Soucasti tradice evrop. stranictvi je venovani znacne pozornosti individ. agitaci, vytvareni slozitych informacnich soustav pronikajicich az k jednotlivcum a pusobieieh na ne prostfednictvim skolenych informatoru. Spontanne vznika p.o.u.k U. zejm. v situacich, kdy meni urcitych informaci, nazoru a postoju je sankcionovano. Ko-

mercni a polit. informace i proste --tfamy a --tklepy se v populaci nesifi nahodile, ale sleduji predivo neformalnieh vazeb mezi lidmi, --tsociaInich siti. Uzlove body techto siti tvofi "dobfe informovani lide", "duveryhodne osobnosti", "znalci situaci", --tarbitri, resp. tvi'lrci verejneho mineni. A: word of mouth information F: propagande de bouche en bouche N: Mundpropaganda I: diffusione da bocca a bocca Lin propaganda - pojem pouzivany primarne ve smyslu zamerneho, institucionalizovaneho Sifeni polit. zamefenych ideji, postupu, celych ideologii, polit. doktrin a teorii v sirsi nebo uzsi --tverejnosti, jejich tendencniho vysvetlovani a modifikace do podoby prizpusobene aktualni situaci. V tomto duchu se predpokIada, ze p. obecne plni nasledujici soc. funkce: 1. informuje 0 nejaktualnejsich jevech s polit. a ideo I. obsahem a dosahem a interpretuje je v duchu pnslusne --tideologie a polit. linie; 2. mobilizuje masy k vystoupeni na podporu urCite --tpolitiky; 3. siff zakl. ideol. postulaty, hodnoty a stereotypy charakterizujici spo!. cile urcite strany, statu ci spo!. instituce (spo!. sku piny ) a dava je explicitne Ci implicitne do souvislosti s urCitym --tsvetovym nazorem; 4. vytvafi obecna schemata reakci na spo!. jevy pfesahujici ramec "naucenych" postoju ci stereotypu (napr. schema pasivity, nevsimavosti, hektickeho vzruseni a ocekavani apod.); 5. paralyzuje a rozrusuje cizi ideo!. schemata, demobilizuje, resp. zastrasuje odpurce. Spo!. dusledkem p. je povsechna ideologizace a politizace skutecnosti. Termin p. je odvozeny od organizace Sacra congregatia de propaganda fide (Svata kongregace pro sifeni viry), zalozene papeiem v r. 1597. Puvodne se vztahoval jen k teto organizaci, teprve v 19. st. se zacal vztahovat k jakekoliv organizaci zabyvajiei se sifenim polit. relevantnich myslenek a ideologii (zejm. revo!.). Dnes je p. soucasti sifeji chapane --tpnice s vefejnosti. Pouziva se ale tez synonymne s pojmy --tpropagace ci --treklama, i kdyz jde 0 pojmy s odlisnym vyznamem. Na rozdil od propagace a rekIamy, ktere si kIadou za cil pfedevsim informovat, pfip. menit postoje a chovani lidi v uzkem akcnim okruhu (napf. nakupnich zvykIosH a postoju), rna p. sirsi cile: usiluje 0 zmenu svet. nazoru,o vytvofeni zadouciho skup., mdniho a celospo!. vedomi a takovych vzorU jednani, ktere zarucuji zasadni shodu cinnosH jednotlivcu, skupin, organizaci s cili urCite strany, statu, instituce (napf. armady), soc. hnuti. Navie na rozdil od propagace, ktera vesmes nevstupuje do pfime polemiky s jinymi nazory a informacemi, rna p. ofenzivni charakter, ucastni se bezprostfedne soc. a polit. konfliktu jako jejich duleiita soucast, mnohdy je i vyostfuje a dra-

865

prostor semanticky

propaganda sociologicka

matizuje. Od agitace se odlisuje dlouhodobosti a koncepcnostL Soucasti p. je vzdy kontrapropaganda, aktivni vyvraceni a potlacovani protichUdnych nebo neidentickych propagandistickych konceptu. Tento souboj muze nabyt charakteru psychologicke valky, v niz jiz nejde jen 0 zmenu postoju a po lit. chovani, ale 0 dosazeni urcitych, velmi konkretnich cHu polit. boje, resp. mezinar. konfliktu. Timto cHern muze byt vyvolani rozporu mezi vudci nepfatelske strany, podlomeni bojove moralky, rozsifeni konkretni dezinformace chybne orientujici cinnost protivnika apod. Tradicne se v publicistice rozlisuje mezi tzv. bHou a cemou p. Ta prvni respektuje urCita zakl. eticka pravidla a klade si spiSe svetonazorove a mobilizacni die, druha pracuje i s polopravdami, -'dezinformaci, -'skandalizaci, destruktivne zamefenymi propagandistickymi akcemi, rozbijejidmi rodinne zazemi i neformalni soc. opory konkretnich protivniku. Nekdy se jako 0 specif. typu p. hovofi o -'sociologicke propagande, ktera zameme rezignuje na vyklad a meni ryze ideal. konceptu, prezentuje vsak fakta bezneho zivota zpusobem, ktery usnadnuje pfijeti jedne ideologie a ztezuje pfijeti ideologii odlisnych. P. Ize clenit podle pfevahy propagandistickych prostfedku na p. racionalistickou, zalozenou pfevazne na faktech a logicke (kvazilogicke) argumentaci, a p. emotivni, pusobici pfedevsim na city a vyvolavajid racionalne maio kontrolovane emoce. S -.faSismem a -'komunismem vstoupil do dejin termin "totaIni propaganda". Ta vychazi zjednotneho ideal. manipulativniho pusobeni vsech spol. instituci, ze -'socialni demagogie, nadvlady emotivnich stranek p. nad strankami kognitivnirni. Pfedpoklada ideologizaci veskere skutecnosti a ztvameni propagandistickeho pusobeni do podoby masove show. P. je bezne chapana jako oblast manipulace s vefejnosti, zalozene na pfevaze emotivnich prvku nad prvky racionalnimi (L. Fraser, H. G. Blumer). Umeni p. potom spociva v umnem operovani -'stereotypy jakozto stimuly vyvolavajicimi pozadovane reakce (W. Lippmann, L. W. Doob aj.), nebo (podle psychoanaliticky orientovanych badatelu) v apelech na podvedome struktury osobnosti, na -'archetypy, -'kolektivni nevedomi (E. Kris, N. Leites aj.). Soudoba teorie p. k temto vychodiskum pfipojila jeste uvahy vyplyvajici z analyzy -.labellingu (viz tez -'semantika obecna). Ve vsech techto interpretacich vystupuje p. jako protip61 racionalni a humanitne orientovane vychovy, vedy a racionalni argumentace (F. Tiinnies, Lumley, Blumer aj.). Ocenovani praktickych vysledku p. kolisa od pfesvedceni 0 pine manipulovatelnosti vefejnosti, spojeneho s podcenenimjejich intelektualnich kvalit (podIe J. Goebbelse stokrat opakovana Iez se stava pravdou), 866

az po zduraznovani schopnosti kriticke reflexe u Iidovych vrstev (T. Jefferson,A. Lincoln). Marx. p. se podIeK. Marxe, F. Engelse, G. V. Plechanova, V. I. Lenina aA. Gramsciho zaklada na stranickosti a tfidnosti a je soucasti "vychovy mas". Na p. nelze pohlfZet jen jako na jev komunikacni a gnoseologickY. Z kulturologickeho a politologickeho, ale tez s-gickeho hlediska vystupuji do popfedi i vliv masoveho pfijeti urCitych ideji na rekrutaci Clenstva urcitych polit. stran a organizaci a dusledky dlouhodobejsiho a nereflektovaneho rozporu mezi podstatou ideologie (polit. doktriny) a p. Ci realitou samou apod. Studium p. je organickou soucasti -'sociologie vedeni, -.sociologie politiky i s-gie prostredku masove komunikace, ktere jsou dnes hlavnim nositelem propagandy. A: propaganda F: propagande N: Propaganda I: propaganda Lit.: Fraser. L.: Propaganda. London, New York, Toronto 1957; Hovland. C./. ed.: Communication and Persuasion. New Haven, London 1953; Packard. V. G.: The Hidden Persuaders. New York 1957; Slunninger. A.: 3000 Jahre Propaganda. Wien, MUnchen 1959.

Lin

propaganda sociologicka - malo se vyskytujici oznaceni specif. druhu -'propagandy vyuzivajici s-gicke poznatky pfi koncipovani sveho obsahu, diferencovaneho podle zajmu, potfeb, mineni jednotlivych cilovych skupin, nebo pfimo vyuzivajici s-gicke udaje pfi pusobeni na recipienty. Pojem p.s. byl pouzivan v 70. I. v social. zemich, od poloviny 80. I. vsakjen vzacne. Otazka p.s. souvisi s kategorii tzv. -.angaiovane sociologie a take s profesionaIni etikou. Nekdy se p.s. spojuje s manipulovanym -.vYzkumem verejneho mineni. A: sociological propaganda F: propagande sociologique N: soziologische Propaganda I: propaganda sociologica Tom pro p r i u m viz ego pro roc t v i viz profetismus, prognoza, vizionarstvi proroctvi se benapliiuj iei se viz pomluva, sci-fl, sociologie trhU pro s k 0 pie viz parapsychologie pro s t it u c e - (z lat. prostituere = vefejne vystavovat) - institucionalizovana forma poskytovani sexuaInich usluh za penize nebo za jinou uhradu, event. z jinych pohnutek. P. je casto provazena -'promiskuitou a plnou identifikaci s roli vedouci k -'profesionalizaci. V tradici mysleni ovlivneneho zap. kfesianstvim byla p. chapana obvykle jako "nutne zlo" (Tomas Akvinskj, Augustinus Aurelius), byi vzdy existovaly radikalni proudy vyzadujici zasadne, z monilniho i pragmatickeho duvodu, jeji uplne vymyceni.

S-gie a kult. antropologie rozlisuji: 1. p. nab.-rituaIni, resp. chramovou, kdy sexualni styk je soucasti nab. obfadu, soucasH sluzby bohum a demonick)'m silam (je to znamo zejm. ze staroveke Asyrie); pfevazna cast badatelu ale toto za p. nepovazuje; 2. p. tvofici soucast ceremonialu pfijeti hosta v dome a spocivajici v tom, ze hlava rodiny umozni hostu pohlavni styk s vlastni zenou, dcerou ci metresou na dukaz ucty a vaznosti (vymena zen v pohlavnim aktu je tez soucasti mnoha ritualu sbratfeni, a to nejenom u pfir. narodu); ani tento pfipad vsak nebyva povazovan za p. ve vlastnim slova smyslu; 3. ekon.-soc. podminenou p., kdy poskytovani sexualnich usluh tvori zakl. nebo doplnkovy zdroj pfijmu, resp. prostfedek dosahovani spoi. uspechu; toto je p. v uzsim Ci vlastnim slova smyslu. Prostituci se obvykle rozurni p. zenska, existuje ale i p. muzska a detska (v nekterych oblastech dokonce prevlada). Napln roli spojenych s p., jeji formy a organizace se meni jen zvolna, promenlivejsi je mira tolerance k tomuto jevu, resp. prestiz jeho jednotlivych variant. Klasickou formou p. ve vlastnim slova smyslu byla aje tzv. vefejna prostituce, provozovana bud' ve spec. zanzenich (nevestincich), nebo charakterizovana tim, ze prostitutky hledaji sve zakazniky na vef. prostranstvich a vlastni sexualni akt se odehrava bud' v byte, nebo (casteji) v hotelich (tj. tzV. prostituce poulicni). Obe formy jsou v zasade komplementami - tam, kde dojde k omezeni p. provozovane v nevestincich, dojde k rozmachu poulicni p., a naopak (napf. v Nemecku v 19. st.). Prostitutky tohoto druhu byvaji pod pfimou policejni a zdravotni kontrolou a tvofi soucast -'prumyslu volneho casu (resp. te jeho oblasti, ktera se pohybuje na pomezi legality). Krome toho existuje p. pfilezitostna, slouzici k uhrade mimoradnych vydaju nebo nakladu na luxusni potfeby, obvykle spojena s vytvarenim stabilni, soc. uzavfene a pomeme male klientely. Zvlastni forma p. je spojena s institutem "vydrzovane zeny" nebo "vydrZovaneho muze" (viz tez -'polosvet). Svet p. je soc. diferencovany, zahmuje osoby dosahujici znacnych pnjmu i osoby zijici v bide, upadku, nemocech. Kolem p. se utvafi fada specif. legalnich ci nelegalnich profesi, v nichz osoba poskytujici sexualni usluhy predstavuje jen jeden z clanku slozite rozvetvene struktury. Mezi takove profese patri "ochrance" (lidove pasak), majitel Ci majite1ka nevestince, kuplif, obstaravatel specif. pomucek, prip. dalSL Rada osob pol os veta tyje z toho, ze p. neni spolecnosti zcela nebo vubec tolerovana. Prostitutka i jeji klienti byvaji casto vydirani, vytvari se kolem nich atmosfera pfizivnictvi, moralniho rozkladu. Motivy, ktere vedou k p., jsou ruznorode a jen vyjimecne vyplyvaji ze silne sexualni apetence. Klasicky se uvadi vliv spatnych soc. podminek, predevsim -'chudo-

by a moralniho rozvratu rodiny. Dnes se vsak mnozi pfipady, kdy se p. zabyvaji osoby relativne dobfe situovane a vychazejici z dobrych soc. podminek; motivemjejich p. je snaha ziskat luxusni vyrobky, konvertibilni menu, zajimave kontakty (napf. do zahranici), popr. se i vyhodne provdat. Rada autoru zdurazlluje v souvislosti s p. vyznam -'labellingu a odhaluje v etiologii p. i motivy protestu a pomsty (toto tema se poprve objevilo v povidkach 1. de Aurevilla a zije dosud v romanticke literatufe). Nejznamejsi a nejcastejsi je p. heterosexualni a p. zen. Ve starsich, ale i soudobych s-gickych a kriminologickych teoriich je p. zen interpretovana pfevazne jednostranne jako vyraz pfirozene bioI. a modlni menecennosti zeny vuci muzi (c. Lombroso, G. Ferrero), jako zvlastni deviace nahrazujici u zen kriminalitu muzu, jako hranicni projev pfirozeneho obsahu zenske role (R. K. Merton), jako diisledek tradicni podfizenosti zeny muzi (E. Brokling, C. Stimpson), jako dusledek bioI. (take geneticke) nebo psych. patologie nekterych zen. Ze s-gickeho hlediska je p. i jednou, byi extremni formou zhodnocovani individ., osobnostniho kapitalu (sexappealu), od niz vede fada mezistupnii az k manzelstvL Nekterymi soudobymi teoriemi byva p. interpretovana proste jako vymenny obchod, druh socialni smeny, ekon. vztah mezi zakaznikem a prodavajicim, nebo jako zamestnanL Vzhledem k zakoniim konkretniho statu muze byt p.legaIni i ilegaIni. V 19. st. a pocAtkem 20. st. se vyspele staty pokusily 0 pravni upravu p. zavedenim "licenci". Neuspech opatfeni vyustil r. 1949 v OSNk pfijeti Konvence 0 potirani prostituce a obchodu s lidmi. Vlastni p. byla dekriminalizovana, je hodnocena jen jako amoraIni jednanL V tomto tzV. abolicionistickem pnstupu jsou trestne stihany jen vedlejsi, pruvodni jevy p., napf."pfiZivnictvi", pfenos nakazlivych, zvI. pohlavnich nemoci atd. V souvislosti s -.AIDS se vsak znovu objevuji uvahy 0 reglementaci p., povinnych zdravotnich prohlidkach, registraci apod. S Iiberalizaci zivota spolecnosti zesilil uvedeny komplex problemii v 90. I. 20. st. i v tzv. postkomunistickych zemich. A: prostitution F: prostitution N: Prostitution I: prostituzione Lit.: Bassermalln. L.: (1965) Nejstarsi femeslo. Kulturni dejiny prostituceo Praha 1993; Bri;kling. E.: Frauenkriminalitat. Darstellung und Kritik kriminologischer und devianzsoziologischer Theorien. Stuttgart 1980; Hirsfe/d, -Spinner, J. R.: Geschlecht und Verbrechen. Leipzig, Wi en 1930; viz

tei ->deviace sociliIni, ->sociologie deviantniho chovani.

pro s tor

0

Mar

sob n i viz chovani prostorove

prostor polarizovany viz pol rozvoje pro s tor s e man tic k Y viz diferencial semanticky 867

prostor socialni

prostor socialni - termin pouzivany v s-gii ve dvou podstatne odlisnych vyznamech: 1. v doslovnem vyznamu pro oznaceni te casti fyzickeho prostoru, ktera je clovekem (spoleenosti, lidskymi skupinami) osvojena, tj. obyvana, vyuzivana a poznavana; 2. v metaforickem vyznamu, ktery s-gicky pfesneji vymezil P. A. Sorokin, pro oznaceni spec if., konstruovane, idealni sfery, v niz se nachazeji lide a soc. skupiny (najit misto cloveka, soc. skupiny ci jevu v p.s. znamena urcit jeho vztahy k jinym lidem nebo soc. jevum vybranym jako referencni body). Sorokin puvodne p.s. vymeziljako svebytny druh realneho prostoru, v nemz jsou umisteny soc. fenomeny: lide pracovali jen s predstavou p.s., v prostoru se orientovali pomoci soc. urcenych vztaznych bodu (dum vedle radnice, na Pavlove poli), absolutni Ci geometricky prostor, ktery sjednocuje lokalni prostorove uVaZovani, je az sekundamim produktern. Podobne jako ---'socialnim casem zabyval se p.s. jako samostatnym s-gickym tematem poprve E. Durkheim a jeho skola. Durkheim pochopil odlisnost p.s. od prostoru fyzikalniho Ci geometrickeho (terminologicke rozliSeni je aZ Sorokinovo) a vysvetlil, jak prostorove pfedstavy a pojmy vznikaji jako dusledky lidske organizace prostoroveho chovani a vnimani prostoru (predstavy 0 prostoru "obecne" jsou napr. zavisle na tvaru kmenoveho sidelniho prostoru). P.s. je stejne jako cas kolekt., skup. predstavou a meni se v zavislosti na konkretni skupine, kulture a spolecenstvi, ktere v danem prostoru Zije a manipuluje jim: mezi pojmovym radem (tedy i predstavou 0 prostoru a casu) a soc. radem existuje kauzalni vztah (pojmovy fad rna zaklad v soc. radu). Pred Durkheimem byl vyznam p.s. (ztotozneneho vsak znacne reduktivne s ptir. prostfedim) rozpoznan v klasickych koncepcich ---.geografickeho determinismu (urcujici role prostoru a prir. prostfedi u Ch. L. Montesquieua, H. T. Bucklea, do jiste miry J. G. Herdera atd.). U nas zakladatel s-gie T. G. Masaryk docenil jiz ve svych prvnich s-gickych prednaskach Praktickdfilosofie (1884) a ve stati Teorie dejin die zdsad H. T. Bucklea (1884) vyznam pfir. prostfedi a p.s., dokonce si uvedomoval negativni efekty lidskeho pusobeni na prirodu. V teto tradici zajmu 0 prostorovou determinaci soc. chovani, ale i nar. povahy, pokracoval v Cechach zejm. Emanuel Chalupnj. V Marxove teorii rna p.s. podobne vyzn. roli jako cas: predpokladem vzniku kapitalismu je nova organizace prostoroveho chovani (uvolneni pohybu pracovni sHy v prostoru), kapitalismus meni dejiny ve svet. dejiny tim, ze redefinuje p.s. a zejm. koncept hranic svet. trhem. G. V. Plechanov v tomto smeru uVaZovani pokracoval aZ do krajnich mezi (Moven a povaha vyrobniho zpusobu je podmi868

prostfedi socialni nena pm. prostfedim a zejrn. disponibilnimi pm. zdroji), podobne jako A. Labriofll. Georg Engelbert Gmf pozadoval zabudovat geografii do systemu materialistickeho pojeti dejin a stal se dokonce spoluzakladatelem ---'geopolitiky. Geopolitikaje osobitym zpusobem pojeti p.s. (narody bez prostoru, role zivotniho prostoru atd.). Pozitivni momenty marx. tradice rozvinul vlivnym dHem La question urbaine (1977) Manuel Castells. Podle neho je p.s. materialnim vytvorem, jenz je ve vztahu k jinym materialnim elementum, tedy take k lidem, ktefi vstupujice do ruznych soc. vztahu davaji p.s. urcitou formu, funkci a soc. vyznam. Ve1kou roli hraje kategorie p.s. v koncepci svet. systemu neomarxisty I. M. Wallersteina. Do obecneho povedomi vstoupily kategorie centrum a periferie, ktere jsou pouzivany v ruznych kontextech. V ramci klasicke s-gie byl pojem p.s. vyzn. obohacen Georgem Simmelem (uvahy 0 ---'meste a mestskem zpusobu zivota), zejm. vsak ---'chicagskou skolou a jejim ekologickym pfistupem. Koncept p.s. hraje jistou roli i v soudobych ekologickych teoriich a diskusich (pouziva se ale zfidka) a ve snahach 0 ustaveni tzv. environmentalniho paradigmatu, v nemz se zduraznuje temer absolutni zavislost cloveka na prostoru a prostorovych podminkach (surovinovych ajinych zdrojich). Nove prvky do pojeti p.s. vnesla interpretativni s-gie, zejm. konceptem vteleni a ---.tela (jako zakladu prostorove orientace). Konstruktivisticke teorie rozvijeji v nove podoM durkheimovsky impuls, ze totiz p.s. je soc. konstrukci, ktera vznika v permanentni komunikaci, etnometodologie v kooperaci se soc. antropologii zkouma roli p.s. v kazdodennim zivote (prostorove segmenty lidskych aktivit). Metaforicke pojeti p.s. rna zakotveni v Mznem jazyce (byti nahote, dole, upadat, vzestupovat tak se oznacuje soc. pohyb), od nepameti se vyjadfuje tfidni a soc. pozice a ---'socialni hierarchie a diferenciace v prostorovych metaforach. Sorokinovo pozdejsi pfilis komplikovane metaforicke pojeti p.s. (v nemzjsou umisteny soc. vyznamy), jiillZ korigoval svou puvodni koncepci z r. 1936, se neujalo, metaforicky zpusob operace s pojmem p.s. vsak zustal bezny. V posledni dobe pouzil pojem p.s. v metaforickem vyznamu, velmi podobnem Sorokinove pfedstave (a snad ji inspirovan), Pierre F. Bourdieu, ktery svuj p.s. konstruuje pomoci tfi promennych - objemu kapitalu, slozeni kapitalu a zmen v objemu a slozeni kapitalu v case (ide 0 proporci kapitalu ekon. a kUlt.). V Cechach se probIemem p.s. systematicky a v rUznych kontextech zabyval predevsim Jifi Musil a jeho spolupracovnici a zaci. A: social space F: espace sociale N: Sozialraum I: spazio sociale, area sociale Lit.: Bourdieu, P. F.: La distinction. Critique sociale du jugement. Paris

1979; Lejebvre. H.: La production de I'espace. Paris 1986; Sorokin, P. A.: Social and Cultural Mobility. Glencoe 1959.

Pet prostor venkovsky viz venkov, vesnice pro s tor z i V 0 t n i viz geopolitika, malthuzilinstvi, teorie pole pros tredi geogr aficke - (z rec. ge6grafia =popis zeme) - oznaceni pro prostor p1'ilehajici k zemskemu povrchu, ktery zahmuje komplex objektu a jevu zive i nezive p1'irody (tj. ovzdusi, vodstvo, pUdni kryt, zemskou kuru, rostlinstvo a zivocisstvo), vyviji se pod Ie p1'ir. zakonu a je p1'etvaren i vyrobni a kult. Cinnosti lidi. Krome pojmu p.g. se lze casto v podobnem vyznamu setkat i s pojmem krajinna sfera, resp. geograficka sfera (viz tez ---'geografie) a v kontextu soudoM ekologie s pojmem pfirodni prostredi. Bezne se pfedpoklada, ze v pocatecnich fazich vyvoje cloveka a spo!ecnosti determinovalo geogr. prostredi jak samotnou existenci, tak typ cinnosti cloveka a bylo pfirozenou zakladnou i pficinou odlisneho vyvoje Iidskych pospolitosti. Postupne se stupen zavislosti cloveka na tomto prostfedi snizova!. ---'Geograficky determinismus prosazujici se koncem 19. ana pocatku 20. st. precenoval vliv p.g. na spo!. diferenciaci a pfisuzovallidem znacne pasivni ulohu (F. Ratzel, E. Ch. Semple a dalSi). Byl nasledovan snahou 0 zpresneni a "zvedecteni", vysvetleni vlivu lidskeho faktoru (E. Huntington a dalSi). Altemativnim smerem je posibilismus, tj. nazor, ze prostfedi vytvari pfilezitosti pro urCity okruh lidskych reakci a clovek rna moznost mezi nimi volit, nebo probabilismus, hlasajici, ze fyzicke prostredi sice sarno neurcuje Jidske reakce, presto ale nektere podminuje s vetsi pravdepodobnosti nd jine. Geogr. determinismus ovsem zaroven vyustil v ---'geopolitiku. S pojmem p.g. byva nekdy zamenovan pojem ---.zivotni prostredi, ktery ale krome pi'lr. prostredi zahrnuje i tzv. technicke prostredi (vyrobni, dopravni, obytnou, obsluznou, rekreacni infrastrukturu) a ---'socialni prostredi. Na problem se ovsem lze divat i tak, ze ve skutecnosti existuje jedno jedine, celistve prostredi, zaplnene prir. a lidskymi vytvory i Iidmi samymi. (Viz tez ---'environmentalismus.) A: geographic environment F: milieu geographique N: geographische Umwelt I: ambiente geografico Lit.: Tatham, G.: Environmentalism and Possibilism. In: Taylor, G. ed.: Geography in the Twentieth Century. London 1951; viz tef -->determi. nismus geograficky, -->geografie.

HeE pros tre dip r a co v n i - materialni i soc. kontext pracovni Cinnosti, soucast ---'zivotnlho prostredi. P.p. byva chapano jako cast nebo synonymum ---'pracovnich pod-

minek. le podminene charakterem vykonavane prace, techno!. postupy a tech. vybavenim. fyzikaInimi faktory prostoru. ve kterem pracovni cinnost probiM. hygienickym stavern a estetickym 1'esenim pracovist, v sirsim smyslu i soc. faktory, mezilidskymi vztahy a zpusobem organizace i 1'izeni. Negativnimi faktory p.p. jsou spatne osvetleni, hluk, vibrace, nepfimerena teplota a vlhkost ovzdusi, pfilisna rychlost proudeni vzduchu, vyssi stupen zneCisteni skodlivymi lMkami (NOX) aj. Minimalizaci negativnich dopadu p.p. a pfizpusobenim psychofyziologickym moznostern cloveka se zabyva ---.ergonomie. Zakl. fyzikalni, prostorove, hygienicke a bezpecnostni faktory p.p. jsou vymezeny normami, jejichz poruseni je trestne. Soc. faktory p.p. souviseji s atmosferou pracovnich skupin, s kooperativnimi a pratelskymi vztahy, chovanim vedouciho apod. a jsou castym predmetem sociometrickych setreni (viz ---'sociometrie). V sirsim smyslu se tato cast ci dimenze p.p. vaze na cely soc. kontext pracovnika (viz ---'prostredi socialn)). P.p. je v s-gii pfijimano jako faktor vyzn. oVlivnujici ---'pracovni spokojenost a stabilitu, resp. ---'f)uktuaci pracovniku a objevuje se casto ve vyzkumech pracovnich postoju. A: work environment F: milieu de travail N: Arbeitsumwelt I: ambiente di lavoro Hal prostfedi pfirodni viz prostredi geograficke, prostredi zivotni, pfiroda pros tfedi socialni - vetSinou se chape jako souhrn vsech socialnich, resp. spolecenskych aspektil ---'zivotnlho prostredi. Termin je nepfesny a vyznamove se pfekryva nejen s terminem socialni kontext, ale i s terminy spolecenske prostredi (ktere ale byva chapano i uzeji, jako prostfedi spolecenskych styku, bezprostredni spolecenske komunikace) a socialni podminky (tento termin akcentuje vliv, podminujici pusobeni ---'socialni reality na jednotlive spo!. subjekty). lako synonymum p.s. se pouziva take spiSe lit. termin ---'socialni svet. Nekdy je p.s. chapano tak siroce, ze temer splyva s obsahem pojmu ---'spolecnost. V uzsim vyznamu se p.s. nekdy rozumi ---'referencni skupina - rod in a, pracovni skupina, ale i jine specif. prostfedi, jako je vezeni, nadrazni cekama apod., kde clovek zije nebo docasne pobyva a kde vznikaji spo!. stimulujici situaceo Pres urcitou vagnost sveho obsahu je pojem p.s. bezne uzivan v s-gii, soc. psychologii, kult. antropologii ajinych vedach. lebo vymezeni a vyznam souviseji s diskusemi o specifikach ---'spolecenskeho a sochilnlho a 0 priorirnch "spolecenskeho" nad "biologickym" a "individualnim". Osvicenstvi vychazelo z pfedpokladu, ze lidska ptirozenost je nezavisla na p.s. a je vzhledem ke spolecnosti 869

protestantismus

prostfedi spolecenske

prvotni. Naopak hegelianstvi v Nemecku a spencerismus v Anglii chapaly spolecnostjako organicky celek, ktery je na jedincich, z nichz se sklada, nezavisly a je jim nadfazen. Mezi valkami probihala polemika mezi tzv. nativisty, ktefi kladli duraz na vrozene Cinitele, a temi, ktei'i zduraznovali vliv prostfedi a tzv. vnejsich Cinitelu ve vztahu k individuu. Teorie, ktere kladly duraz jen na bioI. determinanty lidskeho chovani, byly odmitnuty jako mylne i na zaklade empir. dolozenych pfipadu negativnich dusledku extremni izolace lidskych jedincu od p.s. (pl'ipady Kaspar Hauser, Amala a Kamala). Soucasne koncepce pracuji vesmes stirn, ze clovek je urcovan jednak vrozenymi instinkty, jednak p.s., ktere mu vnucuje normy, je:Z' mu brani, aby svobodne uspokojoval sve pudy. Marxismus dospel k nazoru, ze clovekje determinovan spo\. vztahy, ktere vyrustaji z ekon. zakladny. Teorie 0 jednostranne determinaci cloveka p.s. v tomto pojeti se stala v 50. I. napf. v Ceskoslovensku zakladem k prosazovani metod skup. vychovy deti v kolekt. zafizenich (podle vzoru SOY. pedagogiky). Tato koncepce podcenila vyznam citovych vztahu v procesu -'socializace a nekdy vedla i k psych. deprivaci. K objasneni zavislosti lidske psychiky na p.s. yYzn. pfispely v 1. polovine 20. st. poznatky kult. antropologu ze studia zivota pfir. narodu. B. Malinowski hovofi 0 zavislosti na -.kulture, tj. makrostruktufe spol. zivota, a na specif. soc. interakcich v malych skupinach, tj. mikrostruktufe spo!. zivota. P.s. je vytvafeno prolinanim obou vlivu. Moderni soc. psychologie se pfiklani k nazoru, ze kazdy clovek pfichazi na svet pfedevsim jako bioI. bytost a teprve zivot v p.s. a soc. zkusenost z neho vytvafeji spol. tvora. Podobne jako organ ismus zvrrat vytvili jednotu s pm. prostfedim, tvon osobnost Cloveka jednotu s p.s. Od narozeni si clovek osvojuje hodnoty, normy, zpusoby chovani, kult. vzorce dane spolecnosti, ktere se vytvofily na zaklade kontaktu pfedeSlych generaci s p.s. Lze tedy i'ici, ze soucasti p.s. je v jistem smyslu i soc. Ci kult. -.dedictvi. Clovek je vlivem p.s. utvaren, ale soucasne k nemu zaujima aktivni vztah, v nernZ se uplatnuje jeho individualita, vrozene fyzicke i psych. dispozice. A: social environment F: milieu social N: soziale Umwelt I: ambiente sociale

Sil

pros tfedi spolecenske viz prostredi socialni p rostredi ii votni - v obecnem smyslu soubor vsech biotickych a abiotickych jevu a procesu, ktere obklopuji konkretniho ziveho jedince, populaci, spolecnost, jakykoliv zivy system, mnohostranne na nej pusobi a ovlivnuji jeho zivotni funkce. Pfitom je p.i. do jiste miry spoluvy870

tvafeno objektem, na ktery pusobi. Tyto vzajemne vztahy studuje -.etologie, -.ekologie, ale i s-gie a soc. antropologie. V jistem smyslu Ize p.i. v uvedenem sirokem pojeti ztotoznit s -'biosferou. Pfi konkretni analyze p.i. je tfeba nejdfive vymezit, 0 jaky druh ziveho organismu ci systemu se jedna. Kazdy bio!. druh rna sve p.i. U -'Cloveka Ize p.i. clenit na prostredi pfirodni a prostfedi umeIe, z nejz se vydeluje -'prostredi socialni, dale napf. na -'prostredi pracovni, obytne, rekreacni aj. Je mozno hovofit 0 mikroprostfedi, mezoprostfedi, regionalnim a globalnim prostfedi. P.i. proslo hist. vyvojem pod pusobenim rUznych geografickych, biologickych. antropogennich, kulturnich faktoru. Menil se jeho charakter a kvalita. Lidska spolecnost potfebuje ke svemu pozitivnimu, stabilnimu soc.-ekon. rozvoji urcitou kvalitu p.i., kteraje charakterizovana zdravotne-hygienickymi normami (napf. nejvyssimi pl'ipustnymi koncentracemi zneCisteni zakl. slozek prostfedi) a tzv. normami pohody, tvofenymi psychol.. soc. a estetickymi kriterii. P.i. je neoddelite1nou a stale vyzn. soucasti zivotni urovne cloveka a profilujici slozkou jeho -'iivotniho stylu. Spoluvytvai'i tzv. -'iivotni podminky (nekdy se oba terminy chapou prakticky jako synonyrna). Kvalita p.i. se bezprostfedne dotyka zdravi cloveka, jeho vyzivy, bydleni, rekreace, ale i jeho prace a vel'. spo\. aktivit. Neuspokojiva kvalita p.i. znehodnocuje i relativne vysokou Zivotni uroven vyjadfenou hmotnou spotfebou. V posledni dobe se p.i. stalo v pfevazne vetsine zemi vyzn. faktorem ekon. reprodukce. V urcitem stupni znehodnocene p.i. rna za dusledek ruzne druhy ekon. ztrat (napf. rust pracovni neschopnosti v dusledku zvysene nemocnosti, ubytek na hektarovych vynosech v zemedelstvi, ztriity z uhynulych ryb v dusledku ropnych havarii atp.), ktere negativne ovlivnuji tvorbu -'narodniho duchodu. Nutnost vkladat velke prostfedky do p.i. vznikii bud proto, ze jiz ke ztriitam doslo, anebo proto, aby ke ztratiim nedoslo, resp., aby k nim doslo v co mozna nejmensi mife. Tyto naklady zvysuji celkove spo\. naklady, krati uZity nar. duchod. Nizkii kvalita p.i. se stava fyzickou barierou soc.-ekon. rozvoje, stava se vnitropolit. a mezinar.polit. fenomen em ovlivnujicim chovani lidi, stupen jejich ztotozneni s cHi spolecnosti. Kvalita p.i. nalezi mezi soucasne nejzavaznejsi -.globlilni problemy lids tva, jejichz uCinne feseni vyzaduje mezinar. spolupraci, protoze se svymi konkretnimi parametry dotyka vsech stranek fungovani prakticky vsech spolecnosti. Clovek a jeho p.i. pfedstavuji pfir.-spo\. system, jehoz zkoumani je pfedmetem prakticky vsech pfirodovednich, tech. i spolecenskovednich disciplin. Problematika p.i. rna vyrazne interdisciplinami charakter. Konkretni kvaJita urciteho p.i. je vyslednici typu a tempa soc.-ekon. rozvoje, vyvoje hustoty obyv. a tempa

demogr. rustu, charakteru pouzitych vyr. technologii, intenzity opatfeni na ochranu p.i., urovne ekologickeho vedomi obyv. a ucinnosti -'ekologicke politiky, ktera musi smerovat k tomu, aby se pfedevsim pro vyr. podniky sta10 ekon. nevyhodnym znehodnocovani p.i. Pfime a nepI'ime nastroje I'izeni pece 0 p.i. musi byt adekvatnim zpusobem promitnuty do pravni upravy pece 0 p.i., do kontrolni cinnosti statu. Problem p.i. fesi fad a mezinar. organizaci, k jeho ochrane vznikaji -'ekologicka hnuti. K yYznamu a zkoumani p.i. se vaze stale sHici my slenkovy proud -'environmentalismus, ktery aplikuje zmineny interdisciplinarni, komplexni pfistup. A: living environment F: environnement N: Umwelt I: ambiente naturale Lit:: Cerna, A. - Lamser, Z. - Tosovskd, E.: Co stoji pece 0 pfirodni prosued!. Praha 1987; Mezfic/cy, V: a ko!.: Zivotni prostredi, vee vefejna i soukroma. Praha 1986; Moidan, B. - Zvka, 1. - Jellfk, J.: Zivotni prostfedi oeirna pfirodovedee. Praha 1970; Zivotnf prostfedi Ceske republiky. Praha 1990; Yearley, S.: The Green Case. A Sociology of Environmental Issues, Arguments and Politics. London 1991; viz tez ->ekologie, ->environmentalism us.

Lam pro s tf e d k y mas 0 v e k 0 m u n i k ace viz komunikace masova, propaganda p rote kc io n ism us - (z lat. protectio, to z protegere = kryt, pfikryvat) - typ -.hospodarske politiky zamefene na podporu a ochranu nar. hospodal'stvi. P. se realizuje komplexem obchodnich a polito opatl'eni (cla, dovozni kv6ty, zakazy dovozu), jejichz cilemje chranit vnitfni trh pfed zahranicni konkurenci. P. se vyvijel podle charakteru hosp. politiky v jednotlivych vyvojovych etapach -.tdni ekonomiky. Za hlavni etapy tohoto vyvoje lze povazovat: -.merkantilismus, vychovny p. (ochranuje rozvijejici se odvetvi), ofenzivni p. (ochraiiuje vyspela odvetvi pronikanim na cizi trhy za pomoci dumpingu) a kolektivni p., charakteristicky pro obdobi internacionalizace a integrace hosp. zivota (hosp. politika Evropsktho spolecenstvi apod.). A: protectionism F: protectionnisme N: Protektionismus I: protezionismo Lis pro t est ant ism u s - (z lat. protestor = vel'. dosvedcuji, prohlasuji) - souhrnne oznaceni pro kfesianske cirkve, spolecenstvi a ruzne proudy uvnitf -.kresfanstvi, ktere se v dobe -'reformace oddelily od fimskokatol. cirkve, a to nejprve v IS. st. v ces. zemich, v 16. st. v Nemecku, Svycarsku (curysskii a zenevska reform ace ), Francii (hugenoti), Nizozemi, Skandinavii, Anglii a Skotsku, v Uhrach, Pol sku ana Litve, v Pobalti, pozdeji v dusledku misijniho pusobeni v jizni Africe ana uzemi USA a Kanady. Pojmenovani p. je odvozeno od Protestace, kterou v r. 1529

ve Spyru podepsala cast slechticu a mest proti rozhodnuti fiSskeho snemu omezit -.luterstvi v Nemecku. Luterani dnes patH mezi nejpocetnejsi protestantske cirkve. Krome nich existuji ruzne reformovane kalvinisticke cirkve (viz -'kalvinismus a -.anglikanismus). K protestantskym cirkvim a denominacim se hlasi asi 340 mil. veficich na ceJem svete. P. je vedle -'katolicismu a -.pravoslavi jednim ze ti'i zak\. proudu kfestanstvi; jeho dogma a ritual rna mnoho spolecneho s obema zbyvajicimi. Jako katolicismus uznava napf. trojjedinost Boha, jako pravoslavi odmita ocistec a celibat. Specif. pro p. je obrat k vylucne autorite -'bible. Zasada "sola Scriptura" Cili "pouhym Pismem" je oznacovana za "formalni princip" reformace ci p. (viz tez -'ortodoxie), zatimco duraz na spaseni jen diky Bozi milosti ("iustificatio sola gratia") ajen skrze medium osobni viry ("sola fide") je "materialnim principem" (viz tez -'providencialismus). P. uznava -'cirkev jako prostfednika mezi Bohem a Clovekem jen ve smyslu "obecenstvi sluzby" a kiizani evangelia, zamita ji jako "panovnici bozskym pravem" nad svedomim lidi, s cimz souvisi seti'eni bytostneho rozdilu mezi knezem a laikem. P. zrusil nektere svatosti, pro nez nenalezl oporu v bibli, podobne i uctivani svatych, jinak chape zpovea, zjednodusil vyzdobu chramu (casto jsou odstraneny obrazy a zejm. sochy), kazani, modlitby a zpev zalmu kona v nar. jazyce, zrusil klasicke feholni fady. Jednotlive cirkve a -'denomin ace maji sve dalSi zvl. rysy. Velkou roli v p. hraje -'protestantska etika. Historii p. je historie reformace, ale dotvarel se i v obdobi protireformace a pozdeji (zvl. v kalvinisticke verzi) se stava ideologii blfzkou potrebam nastupujiciho -'kapitalismu. Zasady odpovectne produktivniho zivota, vyzvedani -'askeze v etice povolani proti plytvave smyslove nadhei'e, polito teorie odmitajici absolutistickou zvuli a ospravedlnujici pravo na odpor proti spatne vlade (opet v souvislosti stirn, ze svedomi rna byt svobodne odpovedne Bohu jako Panu nad pany) atd., to jsou napi'. znaky revoluce v Nizozemi (od 60.1. 16. st.) a v Anglii (1640---1660). Od konce tficetilete vaIky a vitezstvi angl. revoluce nastupuje obdobi postupne -'sekularizace ideji p. Osvicenstvi, kteremu razi cestu v Anglii J. Locke, J. Toland, A. A. Shaftesbury a dalSi, nabylo smiflivejsiho charakteru nez v zemich katol., kde se prosazovalo proti vnejsimu odporu. Vydani dila Pia desideria od P. J. Spenera (1675) je pokladano za pocatek epochy -'pietismu, ktera pfedchazi obdobi pI'evladajiciho osvicenstvi v Nemecku. RozrUznovani jednotlivych teologickych skol uvniti' p., ktery se dobovym podnetum vystavoval silneji nd katolicismus, pokracuje i v dobe romantismu a po ni. Vyzn. osobnostmi byli v 19. st. F. E. D. Schleiermacher, A. Ritschl, A. von 871

protimravy

Harnack, E. Troeltsch aj. Urcujicimi rysy jsou obrat k nitm, historismus v pnki s biblickymi texty (D. F. Strauss, B. Bauer aj.), vyrazna antropologizace kfesianstvi. Kristus zacal byt chapan jako hist. a tedy do jiste miry re1ativni fenomen. Schleiermacher prosadil obrat od objektivity biblicke zvesti k niteme nab. zkusenosti, k citu zavislosti jako zakladu nabozenstvi. Tzv. liberalni teologie 19. a zacatku 20. st. byla spojena s evolucnimi a hist. hledisky (zvl. Troeltsch). Tento vyvoj byl radikalnejsi v Nemecku, v anglosaskem prostom postupoval pomaleji. Vedle radikalizujicich proudu si ovsem v cirkevnim zivote vzdy uddovaly podstatny vliv umimenejsi a take konzervativni smery (konfesionalismus). Na pUde p. vznikaji take nove sekty (krome pietismu viz napi'. -tevangelikalismus, -tfundamentalismus ). Rozhodujici zlom pi'inasi oti'es 1. svet. valky. Vznikla tzv. dialekticka teologie K. Bartha, E. Thurneysena, E. Brunnera, F. Gogartena, ktefi obratili pozomost k puvodnim reformacnim vychodiskum, k pocitu krizovosti a paradoxnosti lidske existence, k durazu na objektivitu Pisma a cirkve, k eschatologickemu a christocentrickemu zamel'eni teologie atd. Silny ohlas meli i v Cechach (J. L Hromadka, J. B. Soucek aj.). Korekce v ramci tohoto obdobi pl'inasi zkusenost 2. svet. valky a povalecneho obdobi. Situace modemiho cloveka s vyzvou k -todpovednosti se promita do dila R. K. Bultmanna (viz -tdemytologizace), G. Ebelinga, H. Brauna, E. Kiisemanna (vliv -texistencialismu), D. Bonhoeffera (usili o tzv. nenabozensky vyklad Pisma). Existencialisticke inspirace lze najit i uP. Tillicha, J. A. T. Robinsona, P. M. van Burena, v teologii revoluce H. Coxe a u am. radikalnich teologuAltizera, Vahaniana, Hamiltona,jejichz erou byla pl'edevsim 60. 1. (pozdeji se postup sekularizace opet ponekud zbrzdil). Dejinnou ki'izovatku dneska se snazi osobitnymi pi'istupy reflektovat J. Moltmann ti W. Pannenberg. Mezi marginalnimi proudy "ateisticke teologie" (D. Solleova) se objevuje i skola "materialisticke cetby bible" (c. S. Rostagno aj.), 0 niz se castecne opira -tteologie osvobozeni (J. Miguez- Bonino). V prostestantske teologii se silne promitaji take lingvisticke tendence, tesne je s ni spjata -thermeneutika. Otazky po pods tate cikve, jeji podobe, vyznani, bohosluzbe, Ul'ade a fadech nabyvaji na vyznamu a zamestnavaji luterske teology i ve 20. st., a to i v souvislosti s nove se probouzejicim usilim 0 sjednoceni roztfiSteneho kl'estanstvi (viz -tekumenismus), nyni zejm. postupnym sjednocovanim misijnich spolecnosti (viz -tmisiomirstvi, -tevangelizace). Vznikla dalSi -tnabozenska hnuti, napi'. Life and Work, zabyvajici se praktickym kfesianstvim ve vztahu ke svetu, a hnuti Faith and Order pro otazky viry a fadu. V nekterych protestant-

872

prozitek

skych cirkvich doslo ke sjednoceni luterstvi a kalvinismu (tzv. unionovane cirkve) nebo ke sjednoceni metodistu s valdenskymi apod. (napf. v Australii, USA). Hnuti za obnovu cirkve a prohloubeni viry vytvoi'ila nove organy pro praci s muzi, zenami, urbanistiku, prumyslovou a ruralni -tdiakonii, soc. farni Ul'ady. A: Protestantism F: protestantisme N: Protestantismus I: protestantesimo Lit.: Leonard, E.: Histoire generale du protestantisme. vol. I-Ill. 1962; Martin, D.: Tongues Fire: The Explosion of Protestantism in Latin America. Oxford 1990.

Ran pro tim r a v y viz sociologie moralky pro t ire for mac e viz protestantismus, reformace pro v ide n ci a Ii s m u s - (z lat. providentia = prozfetelnost) - koncepce, podle ktere je vyvoj spo!ecnosti i pfirody ureovan "bozi prozi'etelnosti". Jeji nejklasietejsi podoby vytvol'il na rozhrani 4. a 5. st. sv. Augustinus Aurelius, ve 13. st. Tomas Akvinskj, v 17. st. J. B. Bossuet. V soueashosti jsou nejvyraznejsimi stoupenci p. novotomiste (napf. Ch. Boyer, E. Gilson, C. Tresmontant, J. Maritain, M. G. Nidoncelle, E. Coreth aj.). Zaklady uceni 0 prozretelnosti polozil uz stoicismus, ktery vefil, ze dejiny a lidsky zivot jsou fizeny svet. rozumem. Do Noviho zdkona myslenka boziho jednani usmemujiciho lidske tiny k ureitemu pfedem danemu cili proniklajak z fec. filozofie, tak i ze Stariho zdkona a je spojena s Bozi vUli ke spase, projevenou v Kristu. Odmitnuti JeZlse tidy se stava dejinnou pi'ileZitosti pro nezidovske narody (Pavlitv List R{manitm). Ustl'edni mlsto rna idea prozi'etelnosti v racionalismu, v -tosvicenstvi a nab Ail. systemech. Zvl. G. W. Leibniz a G. W. F. Hegel se pokusili vyuzit spojeni teto ideje a svet. rozumu k prokazani toho, ze svet. celek je rozumny a dobry. Teologicke koncepce odtud odvozovane zuzily pojem -tBoha na rozumnost, racionalno, proti eemuz se ohradil S. A. Kierkegaard a romanticka teologie. V novoveku byla idea p. pouzita pi'i formulovani teorie tdnl spoleenosti: tfiSi ruznych partikulamich i egoistickych zajmu uspoi'adava Buh ve smysluplny a zakonity celek ("neviditelna mka trhu" A. Smitha). Dnes v teologii opet vzrusta duraz na prozi'etelnost Bozi, ale v navaznosti na dalSi usti'ednl ideje -tkresfanstvi - zejm. na stvoi'eni a jeho obnoveni v Kristu. V navaznosti na staroprotestantskou -tortodoxii, ktera rozlisovala prozi'etelnost na obecnou (providentia generalis), zvlastni (providentia specialis) a nejzvlastnejsi (providentia specialissima), vystupuje do popi'edi nekolik okolnost!: 1. ve stvofeni bylo pi'edvidano, ze clovek tak, jak byl zamyslen podle Kristova vzom, bude mit k dispozici

podminky sve seberealizace, ze ve spol. a pi'ir. kontextu zakousi dobry charakter stvofeni a meni se ve vedomeho spolupracovnika Boziho; 2. naplneni casu otevira v ramci konkretni dejinne situace moznost vyslyseni a nasledovani evangelia, promena dejinneho kontextu a selhani zvestovani evangelia otevira moznosti pro jine cesty evangelia; 3. k adekvatni realizaci lidskosti ztelesnene v JeZlfi Kristu je nutne, aby teto moznosti odpovidala otevfenost individ. zivota v jeho urCite fazi, ale vsechny situace samy 0 sobe jsou pfistupne osloveni evangeliem a realizaci lidskosti. Takto se na problem prozfetelnosti diva moderni protestantska teologie, zvl. od doby K. Bartha. P. vei'i, ze kazdy usek v dejinach rna k dispozici pi'edem danou moinost, sanci, pl'icemz novy teren moznosti se otevira na ostfi hrany, ve zdanlive bezvychodnosti. Moderni -tteologie spojuje vim v prozi'etelnost s odpovedi na vyvoleni v Kristu, rezignuje ale na zachyceni vsech udalosti v fetezu Boziho jednani a nevylucuje aktivitu cloveka, jeho moznost poznat dejinne mechanismy. K prozfetelnosti patH lidske poznani funkci a volnych rnoznosti tohoto prostom a jejich pouiiti pro rozvijeni podminek Iidske existence. V tomto duchu je take pozmenena idea -tpredestinace v modemi teologii. Pokud neni idea p. vztahovana k partikulami dejinne situaci jednotlivce, ale k situaci spoleenosti, lidstva, sveta, setkava se s myslenkou -+ekumenismu. A: providentialism F: providentialisme N: Providentialismus I: provvidenzialismo Lit.: Hagglund, B.: Geschichte derTheologie. Berlin 1983.

Ran pro X e m i k a - (z i'ec. xenos =cizi) - vedni disciplina, ktera se zabyva studiem interpersonalni prostorove distance, tj. roll prostorove vzdalenosti v -tsocialni interakci. Jednim ze zakladatelu p. je Edward T. Hall, jehoz kniha Skryt'j prostor (1966) pam k zakl. pracim obom. Hall zalozil p. na svych srovnavacich kult.-antropol. studiich a na zjistenich etologickych a dolozil, ze -tprostorove chovani se v rUznych kulturach vyzn. odlisuje, je odlisne kult. vzorcovano a uceni prostorovemu chovani je duleZitou soucasti -tsocializace. Zajimava jsou Hallova srovnani prostoroveho chovani Nemcu, Anglicanu a Francouzu, Japoncu a Arabu, analyzy role literatury a umeni v percepci prostom atd. V p. se mj. rozlisuje tzv. prostor intimni (fyzicka laska, souboj), osobni (interakce s pfateJi a znamymi), socialni (formalni sp0l. styky) a vei'ejnY. Rada podnetu p. vstoupila do -tsociobiologie, zejm. v analyzach tzv. teritoriainiho chovani. A: proxemics F: proxemique N: Proxemik I: prossemica Lit.: Hall, E. T.: The Hidden Dimension. New York 1966.

Pet

pro z ret e I nos t viz providencialismus pro zit e k - jeden z nejobecnejsich pojmu, jimz temef vsechny psychol. smery a skoly (snad s vyjimkou behaviorismu) popisuji to, co se subjektivne deje v -tCioveku, v lidske -tdusi, kdyz "proziva" svuj vlastni Zivot. Neni snad okamziku, ktery by byl zcela zbaven prozitkovych rovin emocionalnich vyznamu veetne stavu nudy, kteraje vysledkem -tobrannych mechanismu. P. je zpravidla dostupny -tintrospekci a je vykazatelny vice ei mene odpovidajicfmi psychol. popisy. Je pojmem diskutabilnim, protoze muze znamenat temer vsechno, a tim padem take skoro nic. Podle S. L. Rubinstejna je kazde lidske individuumjakoby ponoi'eno v ne zcela vedomem prozivani sebe sarna, ktere tvoi'i vice ci mene nejasne osvetlene, nestale, tvarove neureite pozadi. P. uchovany v -tpameti se meni ve zkusenost. To dokladaji ruzne jazyky, v nichz se pro oba pojmy uchovalo stejne slovo, znaeici "zakouseni": napi'. ang!. "experience" je zkusenost i p., resp. zazitek. Proto se p. casto vysvetluje jako kontinualni proces subjektivniho zakouseni vnejsiho i vniuniho sveta. Hovoi'i se spiSe 0 prozivani nez 0 jednotlivych, od sebe izolovanych p., ktere vyzvedala atomizovana, asocianisticka psychologie. Proti rozdrobeni, atomizaci jednotlivych p., asociativne se retezicich v case, vystoupila na sklonku rninuleho st. tzv. zazitkova psychologie a "psychologie vedomych zazitku" (Bewusstseinpsychologie). Badatele jako F. Brentano ei N. K. Ach zduraznovali prioritu intencionalnich prozitkovych aktu vedomi nad pouhymi souety izolovanych prozitkovych elementu (viz -tgestaltismus). K fenomenologickym analyzam p. vyznamne pi'ispel W. James, ktery hovofil 0 nepretrzitem toku prozivani (stream of experience), coz je vlastne nejzivoucnejsi, subjektivne zakousena psych. einnost uVedomovani i jen polovedomeho citoveho zakouseni. Kaide proilvanl rna sve emocionalni rozmery, takze hovoi'it napi'. 0 "cistych myslenkach" je ponekud nadnesene. E. Straus rozpracoval z fenomenologickeho hlediska otazku prozivani pi'i kognitivnich aktivitach. -tPsychoanalyza pracuje ve vsech smerech sve cinnosti s pojmem "prozivani". Kaidy psych. akt (napf. fantazie, predstava, myslenka, rozhodnuti) je prostoupen emocionalnim, energetickym p. ruzne kvality a intenzity, pozitivnim i negativnim. Prozitkova indiference je vyzn. psychopatologickym symptomem vyprahle afektivity, dnes diagnostikovanym jako hranieni pomcha osobnosti. Psychoanalyza bezne pracuje i s koncepci "nevedomeho prozivani", coz zni ponekud kontradiktoricky. Nevedome muzeme prozivat napi'. vztek, ale pod tlakem soc. reality se vedome nutime do pi'ijemneho naladeni. Metapsychologie

873

prumysl

pfedsudky narodnostni

p. se v psychoanalyze opini 0 analyzu tzv. "obsazeni a protiobsazeni" (katexe-antikatexe) dusevnich obsahu instinktuaIni a neutralizovanou energii ---tlibida. Slaen se zajima o p. napr. z hlediska jejich vlivu na soc. chovani a z hlediska identifikace s roli, z analyzy osobnich p. odvozuje popisy vyzn. soc. udalosti, situaci apod. A: experience F: experience vecue N: Erlebnis I: vissuto, esperienza vissuta Lit.: Rapaport. D.: Organization and Pathology of Thought. New York 1966; Rubinstej/l, S. L.: Zaklady obecne psychologie. Praha 1964; Stralls, E.:

(1935) Von Sinn der Sinne. 1968.

Cer p rum y s I viz industrialismus, sociologie prumyslu prumysl volneho casu - system materiaIniho zabezpeceni a sluzeb umoziiujicich sirokym vrstvam obyv. podilet se (za uplatu nebo castecne zdarma) na organizovanych aktivitach ---tvolneho casu, a to bud jako pfimi ucastnici (---taktefi), nebo jako pozorovatele (divaci). Zahrnuje napr. system vyuky a odbome pfipravy pro vol nocasove aktivity, prodej ci promijem pfislusnych potreb a predmetu, vyrobu a prodej spec. obleceni a m6dy pro volny cas, distribuci vstupenek, ubytovacich, stravovacich a motoristickych sluzeb, organizaci sazek a hazardnich her, vyrobu a distribuci upominkovych a volny cas symbolizujicich predmetu, reklamni, propagacni a marketingove aktivity spojene s volnym casem a jeho jednotlivymi oblastmi (napr. sportem, cestovnim ruchem, filmovou a televizni tvorbou apod.). P.v.c. rna svoji legalni, ale tez pololegaJni Ci dokonce nelegalni tvar (organizovana ---tprostituce, trh ---tdrog Ci s pasovanym alkoholem, nelegalni sazkarny a herny) a je provozovan jak seri6znimi firmami, tak organizacemi typu ---tmafie. Zejm. nelegalni a po10iegaIni formy p.v.c. jsou pokladany za symptomy ---tanomie, dehumanizujicich uCinku komercionalizovaneho volneho casu a ---todcizeni. P.v.c. prosel obdobnym vyvojem jako volny cas: od pocatecni orientace na zamozne vrstvy pfes zajem 0 masove akce pfistupne myslenkove, dovednostne i pfijmove nejsirsim vrstvam obyv. k orientaci na diferencovane, soc. i zajmove vyhranene skupiny zaj\!mcu. P.v.c. se internacionalizuje a postupne pronika i do oblasti, ktere byly drive vyhrazeny jen nekomercnim formam obsluhy volneho casu (napr. olympijske hry, amaterska zajmova cinnost apod.). A: leisure time industry F: industrie du temps libre N: Freizeitindustrie I: industria del tempo libero Lit.: viz -teas volny. -tkultura masova.

Lin

p rye k k ultu rni - tez kulturni element nebo kulturni rys - analyticke a klasifikacni pojmy slouzici k ozna874

ceni tfidy nejjednodussich zakl. strukturaInich a funkcnich jednotek kult. systemu, jeho zakl. skladebnich komponent. P.k. vystupuji v podobe ---tartefaktu, ---tsociokulturnich regulativu a ideji. Charakteristickym rysem jednotlivych p.k. je, ze kolem sebe koncentruji dalSi kult. komponenty, cimz vtiskuji kazde ---tkulture jeji jedinecnou a osobitou tvaf. Sirsi soubor p.k. je mozne studovat na urovni ---tkulturnich komplexu. V kazde konkretni oblasti kultury je mozne nalezt fadu dominantnich p.k., ktere prostfednictvim uspokojovani puvodnich a vytvarenim novych potfeb determinuji chovani a prozivani clenu urcite spolecnosti a ovliviiuji smer a rychlost vyvoje daneho ---tsociokulturniho systemu. Problematika p.k. byla puvodne spjata s kvantitativni analyzou kultury. K prukopnikum tohoto pnstupu paml zejm. E. B. Tylor, ktery po studiu evoluce p.k. vyuzil statist. a komparativni analYzu. K rozpracovani teorie p.k. a kult. komplexu v kontextu vyzkumu kult. difuze a migrace pfispeli pfedevsim pfedstavitele nem.-rakouske skoly ---tkulturnich okruhu (F. R. Graebner, W. Schmidt) a am. historismu (N. Ch. Nelson, C. Wissler, F. Boas). Kvalit. nova faze studia p.k. je spojena s budovanim systemove orientovanych teorii kultury. Studium mechanismu integrace p.k. a problematiky kult. konfigurace je spjato zejm. se skolou am. ---tkonfiguracionismu (R. F. Benedictova, M. E. Opler, A. L. Kroeber), zatimco otazky vyzkumu p.k. z hlediska jejich pfinosu pro zachovani a fungovani sociokult. systemu jako ceiku rozpracovali pfedstavitele brit. ---tfunkcionalisticke antropologie (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown). Take v soucasne vede 0 spolecnosti a kuItufe hraje pojem p.k. vyzn. roli, pfestoze v konkretni teor. a empir. praxi reprezentanti ruznych skol a smeru vymezuji tuto kategorii z ruznych zornych uhIii. A: cultural element F: element culturel N: Kulturelement I: elemento culturale Lit.: Graebner, F. R.: Methode der Ethnologie. Heidelberg 1911; Hersko· viis, M. J.: Man and his Works. The Science of Cultural Anthropology. New York 1948; Kroeber, A. L.: The Nature of Culture. Chicago 1952;

hy p. napr. od vztahu klientskych, i kdyz v korespondenci patronu adresovane klientum byva formalne klientsky vztah casto klasifikovan jako p. (viz ---tklientelismus). Jakkoliv vyrusta p. z pfedpokladu poskytovani vzajemne pomoci, ph vysvetieni jeho povahy nevystacime s pfimocarosti ---tteorie socialni smeny. Kalkulace zisku a vydaju odporuje etosu p.; ktere je nemyslitelne bez jiste miry nezistnosti a tolerance ph bilancovani nakladu a ztrat. Soc. ne} podstatnejsim rysem p. zustava podminka rovnosti partneru. Diky ji rna p. silny demokr. naboj. Neformalni charakter p. byva naopak zdrojem naperi a konfliktu, rozvijeji-li se vztahy p. v prostfedi formalnich organizaci ustavenych na principech nadrizenosti a podfizenosti. P. zde muze pusobit jako nastroj k uplatiiovani nelegitimnich praktik. Vcelku obsahuji vztahy p. radu pospolitostnich rysu, ktere kladou tento vztah do opozice vuci Ciste instrumentalnim a neosobnim vztahum, na nichz je zalozena nezanedbatelna cast ---tmoderni spolecnosti a jejich instituci. Z teto perspektivy se p. jevi jako volnocasova kompenzace tlaku vyvolavanych reprodukcnimi imperativy soc. sveta. A: friendship F: amitie N: Freundschaft I: amicizia Lit.: Black, A.: Guilds and Civil Society in European Political Thouglit. London 1984.

Kef

pre d m et v y z k u m u - apriorni teor. reflexe ~vy­ zkumneho objektu, v s-gii ---tsocialnlho jevu ci probIemu, ktery rna byt zkouman. Vymezeni p.v. je zalozeno na myslenkove redukci, vycleneni podstatnych, resp. z hlediska vyzk. cile vyzn., urcujicich stranek. Vymezeni p.v. je vlastne identifikaci prislusneho soc. jevu, na jejiz pfesnosti zavisi ---tvalidita vysledku zkoumani. Na toto vymezeni navazuje u empir. vyzkumu vetsinou ---toperacionalizace a dalSi ---tvyzkumne faze. A: object of research F: objet de recherche N: Gegenstand der Untersuchung I: oggetto di ricerca Bur

Szczepwiski, J.: Z:ikladni sociologicke pojmy. Praha 1966.

Sou

p fa tels tvi - reciproky vztah spojujici dYe osoby anebo vice osob na zaklade vzajemnych sympatii, ktere nemaji sexualni charakter. I kdyz je pouto p. svou povahou vysoce neformalni, tvoolo v minulosti casto soucast institucionalizovanych svazkU. Etos p. byl pestovan napr. ve spolcich miadych bojovniku v ramci kmenove spolecnosti, v rade kultovnich spolecnosti, mezi cleny gild i v dalSich pospolitostech. Ve vsech pripadech je jadrem pfatelskych svazku povinnost poskytovani vzajemne pomoci mezi navzajem rovnymi cleny svazku. Podminka rovnosti odlisuje vzta-

p fe d m et nos t viz objektivita p redsta vy viz imaginace p fedsta vy kolek ti vn i viz morfologie socialni, nevedomi kolektivni, vedomi kolektivni pre d sud e k - v sirsim vyznamu je vetsinou chapan jako uzavreny ---tpostoj k cemukoliv (k vlastni zivotni situaci, k chovani jine osoby Ci osob, k udalosti apod.), ktery se utvili jednou a priori danou nab. ci ideal. determinantou, nezavisi na okamzite situaci, neopira se 0 porozumeni (viz tez ---totevrenost a uzavrenost postojova). Termin p. rna

pejorativni konotaci, v beznem pojeti jde casto 0 ---tlabelling negativne hodnocene (nesympaticke, obtezujici) "zasadovosti", charakterizovane jako predpojatost, mlzorova strnulost. V s-gii se vetsinou zkouma p. jako negativni postoj vuci urCite skupine ci skupinam lidi, ktery rna ospravedlnit a posilit jejich diskriminaci, a to na zaklade jejich skup. clenstvi a nikoliv osobnich vlastnosti. P. je zvl. druhem ---tstereotypu, je zobecnenim, podle nehoz urcita kategorie lidi rna kvalitu nilSi nez my sami, pficemz tento nazor je bran za dany bez dalSiho prezkusovani. P. nejcasteji vystupuji ve vztazich mezi rasami (predsudky rasove), narody Ci etniky (viz ---tpredsudky narodnostni), mohou vsak vychazet tez z rozdilii soc., kult., regionalnich, nab., mohou se vazat na rozdily veku, pohiavi apod. (viz tez ---trasismus, ---tantisemitismus). Soc.-psycho\' vysvetleni spatfuje v p. zv\. typ agresivniho chovani (viz ---tagrese), jez rna redukovat viastni ---tfrustraci. Objekt p. zde plni funkci ---tobetniho beranka, tedy nahradniho objektu agrese. Rada empir. studii dokazuje, ze napf. p. ve forme xenofobie trpi ve vetSi mire !ide, ktefi patfi ve sve viastni spolecnosti mezi mene uspesne. Druhotne se p. siri socializaci, a to v rodine, ve skupinach vrstevnikii, ale tez tiskem, filmem, ve skole apod. A: prejudice F: prejuge N: Vorurteil 1: pregiudizio Lit.: Allport, G. W: The Nature of Prejudice. Reading 1954; Levin, J.Levin, W c.: The Functions of Discrimination and Prejudice. New York 1982.

Kel

pre d sud k y n a rod II 0 s t n i - iracionalne zalozene ---tpostoje, obvykie afektivne podbarvene, vuCi urcitym ---tllarodum (---tetllikum). Autoi'i se neshoduji v odpovedi na otazku, zda existuji p.ll. pouze zapome (hostiln!) nebo i kladne (nekriticky zamefene). Presvedcivejsije druhe stanovisko, ktere chape p.n. jako emocionaine podmineny postoj pro nebo proti urcitemu narodu (etniku) a jeho prisiusnikum. Duvodem je pouze to, ze dotycny mlle'li k urcitemu narodu a jsou mu tedy pfipisovany zaporne nebo kladne vlastnosti u daneho naroda apriori pfedpokladane (viz tez ---tcharakter llarodlli). P.ll. se jevi jako pevne stanovisko, jakakoliv diskuse 0 jeho spravnosti Ci pravdivosti neni pripustena, jeho zastance jej haji za kazdou cenu, Iogicke argumenty jej neovliviiuji. P.ll. mohou vest k presvedceni 0 vlastni nadfazenosti, resp. nadrazenosti vlastniho naroda, ale take k odmitani rozdilu mezi pnslusniky nekterych narodu (etnik). Muze se objevit i snaha prejit do "nadrazene skupiny" (v historii viz napr. tendenci nekterych Zidti zdiiraznit sve nemectvi nebo sklon nekterych imigrantu byt anglictejsi ne'l Anglicane apod.). P.ll. jsou obdobou rasovych predsudku a jsou soucasti pi'edmetu studia ---trasismu v sirsim smyslu. 875

pfibuzenstvi

predsudky rasove

A: national prejudices F: prejuges nationaux (ethniques) N: NationaliHitenvorurteile I: pregiudizi etnici Nov, Cap pre d sud k y r a s 0 v e viz predsudek, predsudky mirodnostni, rasa, rasismus pre d u r c e n i viz predestinace pred vedomi viz podvedomi pre d v y z k u m - pojem pouzivany v s-gii bud' pro jakoukoliv empir. vyzk. sondu realizovanou v f
ni a relativni p. Ve svem dile (pfedevsim v Kapitdfu) dokazoval, ze Anglii te doby nehrozi absolutni, ale pouze relativni p., ktere neni dana pomerem obyv. k prostredkum obzivy, ale pomerem praceschopneho obyv. k nabidce pracovnich mist. Existence rezervni armady nezamestnanych a trvalost relativniho p. je pokladana Marxem za --'populacni zakon kapitalismu. Aktualni demogr. problemy rozvojovych zemi, rust poctu obyv. i tempa urbanizace (viz tez --.exploze populacni) a zaroven pokles porodnosti ve vyspelych zemich i znacny objem mezistatni migrace, to vse aktualizuje problemy p. a vytvafi z regulace procesu vyvoje obyv. zavaZny --'globalni problem. A: overpopulation F: surpeuplement N: UberbevOlkerung I: sovrappopolazione

presvedceni viz postoj pres vedcov ani viz ovlivnovani pre v rat s tat n i - nasilna zmena vlady, zpravidla bez dalsich dusledku ve strukture spolecnosti (na rozdil od --'revoluce). V ramci sirsiho revol. procesu Uako je napi'. serie statnich pfevratu behem prvnich desiti let Velke fr. revoluce) nebo pri importu revoluce zvnejsku vsak muze p.s. sehrat klicovou roli pro dalSi vyvoj prevratnych --'socialnich zmen (viz nap!'. statni pfevrat v Ceskoslovensku v unoru 1948). A: coup d'etat F: coup d'Etat N: Staats streich I: colpo di Stato Lit.: viz -+revoluce.

Kre

Lit.: viz -+malthuzianstvi, -+optimum populacm, -+politika populacni.

Jet pre m i s ten i c i I u - pojem, jehoz pomoci analyzuje R. K. Merton mechanismus byrokratickych --'dysfunkci (viz tez --'byrokracie). ledna se 0 situaci, kdy dodriovani urednich pravidel, jet bylo puvodne zamysleno pouze jako pomocny prostfedek k zajisteni bezchybneho chodu spravnich organizaci, --.uradu, se promenuje v ucel sam o sobe. V dusledku p.c. se puvodne instrumentalni hodnota stava nejvyssi hodnotou Ufednika. Vysledkem je jeho naprosta neschopnost pfizpusobovat se realite. P.c. je org. doprovodem mentality ufedniku, ve ktere dominuje "trenovana neschopnost" (pojem T. B. Veblena). Operace p.c. vede k tomu, ze organizace se stavaji ptedevsim mistem prebendalniho zajisteni svych zamestnancu a teprve ve druhe fade slouzi jako nastroj naplneni tech cilu, pro ktere puvodne vznikly. Mertonovu koncepci dovadi do dusledku I. !llich, kdyz hovofi 0 kontraproduktivite organizaci. Skoly se v dusledku p.c. stavaji mistem, odkud se sifi nevedomost, nemocnice se stavaji zdrojem meni infekci a armada agentem ohrozujicim stat. Ekonomove neoliberalismu vyuzivaji v polemikach se stoupenci silneho statniho sektoru argument "internality", ktery je ekon. vyjadfenim principu p.c., klade duraz na nakladnost provozu velkych formalnich organizaci a na neekonomicnost jejich cinnosti. A: displacement of objectives F: deplacement des objectifs N: Ubertragung der Ziele I: spostamento di obiettivi Lit.: Illich, I.: Une societe sans ecole. Paris 1971; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe 1949.

Kef

pre s nos t viz pozorovani pre s t a v b a viz perestrojka

pre z d i v k a viz jmeno, onomastika p rib u zen s t v i - celek vztahii, ktere pokrevne nebo snatkem spojuji mezi sebou urcity pocetjednotlivcu. Termin p. se povazuje casto za synonymum --'pokrevniho pribuzenstvi. Avsak pokrevnost odpovida spiSe bioI. vztahu mezi dvema jedinci, zatimco p. je spec. soc. vztahem. RozdH je jasny v pfipade nevlastniho ditete v nasi spolecnosti: dite rna "genitora" (bioI. otce) a zaroven "patera" (soc. otce). Vlastni oznaceni --'otec je nepfesne, protoze se muze vztahovat na dye osoby, i kdyz ve vetSine pi'ipadu pfedstavuje tutez osobu. Soc. je otcovstvi obvykle urceno --'snatkem. Zneni i'imskeho zakona fika: pater est quem nuptiae demonstrant, arabske pnslovi pravi: deti pati'i muzi, jehoz je postel. Navic vztah mezi rodicem a ditetern muze byt zalozen nikoliv na zplozeni ditete, ale na jeho --'adopci. V nekterych oblastech Afriky existuje zvyk, ze zena muze byt ritualnim zpusobem provdana za jinou zenu, ktera pak pi'ejima ulohu otce (patera), zatim co bioI. otec (genitor) je milenec manzelky. P. tedy vyplyva nikoIiv z bioI. vztahu mezi jedinci, ale z uznani soc. vztahu mezi rodiCi a detmi. Sku pin a, ktera se sklada z otce, --'matky a deti, pi'edstavuje tzv. elementami --'rodinu. Ta tvon zaki. jednotku struktury pribuzenskych vztahu. Ve spolecnosti, kde muz muze mit vice zen, tvoti zakl. jednotku tzv. slozena rodina, kterou tvofi otec, matky, vlastni a nevlastni sourozenci. Snatek pi'edstavuje v obou pi'ipadech akt, ktery urcuje pro dite jeho legitimni postaveni ve spolecnosti. Soc. postaveni jedince je definovano jeho pozici ve struktufe pi'ibuzenskych vztahii. Aby tato pozice byla pro kazdeho patrna, je kazdemu jedinci v systemu p. prii'azen nazev, ktery definuje postaveni vuci ostatnim osobam: otec, stryc, syn, synovec, bratr atd. Soustava techto nazvu predstavuje "popisnou technologii" p., kde kazdy nazev odpovida konkretnimu pfibuzenskemu vztahu. Nektere spolec-

nosti vsak davaji ptednost ptibuzenskym terminum, ktere neurcuji svymi nazvy konkretni ptibuzenske vztahy mezi jedinci. Napt. termin "otec" muze byt pouzit nejen pro vztah otce a ditete, ale i pro vztah stryce a ditete. Toto je obsazeno v "klasifikacni terrninologii" pribuzenskych vztahu, v niz nazev pfii'azuje jedinci soc. postaveni, jehoz vyznam je sirsi net v pfipade "popisneho" terminu. Obvykle se shodne ptibuzenske terminy vztahuji na vsechny pfibuzne stejne generace: napf. v systemu Cow-Omaha (nazvanem podle severoam. kmenu) pfedstavuje "otec" nebo "matka" vsechny pfibuzne ve stejne generaci, tedy i stryce a tety, sourozenci jsou nejen bratfi a sestry, ale i bratranci a sestfenice. Klasifikacni terminologie pfedstavuje mechanismus, ktery usnadnuje vytvoteni rozsahlejsich systemu p., zatimco deskriptivni system napomaha tvorbe mensich celku. Studium p. je nejstarsi a nejvyznamnejsi disciplinou --'etnologie a --'socialni antropologie, coz je zpusobeno tim, ze hlavnim objektem jejich zajmu jsou tzv. --.primitivni spolecnosti, v nichz maji pfibuzenske vztahy velky dopad na soc. zivot spolecnosti a v nichz jsou nejvice rozvinuty. Obecne Ize fici, ze system p. tvon zaklad vsech socialmch vztahu vsude tam, kde ve spolecnosti ptevladaji osobni vztahy mezi jedinci. Proto se system p. projevuje jako vyzn. soc. faktor ve vsech malych, relativne uzavi'enych spolecnostech: u lovecko-sberacskych a pasteveckych etnit, v zemedelskych komunitach, u nab., narodostnich nebo regionalnich skupin ve velkomestech, ve slechtickych rodech. V Evrope byly pfibuzenske vztahy rozhodujicim soc. faktorem az do 18. st. a v soucasne dobe jsou v plnem upadku. Moderni soc. antropologie musi tedy nejen vysvetlovat funkci p. ve spolecnostech, ve kterych hraje rozhodujici ulohu pfi tvorbe soc. vztahu, ale zaroven odpovidat na otazku, proc system p. v prumyslove spolecnosti degeneruje. Studium p. se tyka: 1. terminu, tzn. toho, jak se pfihuzni nazyvaji a jak se soc. odlisuji; 2. pokrevnich vztahu, tzn. toho, jak se vytvafeji pfirozene pfibuzenske skupiny a jak se na jejich zaklade zajistuje pfevod statku a soc. postaveni; 3. nepokrevnich vztahu, neboli toho, jaka pravidla existuji pro uzavirani snatku a jak se navzajem chovaji soc. skupiny, mezi kterymi dochazi ke snatkum (viz --'pfibuzenstvi nepokrevni); 4. postoju souvisejickh stirn, jak se v ruznych systemech p. chovaji jednotlivci vuCi sobe, jake pfevladaji zvyky, zakazy atd.; 5. usidleni, ktere se tyka toho, jak se vytvafeji lokalni spolecenstvi, jaka pravidla pfedepisuji, kde rna ktery clen pfibuzenske skupiny sidIit (viz --.matrilokalita a --'patrilokalita). Studium p. vyuziva metody nekolika vednich disciplin: jazykovedy, etnografie, sociologie a psychologie. W. H. R. Rivers vyvinul zvl. --'genealogickou metodu, ktera usnadnuje

877

pribuzenstvi nepokrevni

etnograficky zapis pi'ibuzenskych terminu Uako "otec", "matka" apod.). Za zakladatele teorie p. se povazuje L. H. Morgan, ktery pozoroval v 1. polovine 19. st. zvyky lrokezu a objevil pfitom system klasifikujici pribuzenske vztahy. Pozdeji zjistil, ze podobny system p. existuje u jinych kmenu, ale take v Indii. Navic dokazal, ze klasifikacni system p. je spojen s nekterymi zvyky, zv!. s formami snatku, ale ze se ten to system meni pomaleji, takze urcita terminologie odrazi formy snatku pfedchoziho stadia. Morgan na zaklade studia p. vytvofil teorii 0 vyvoji jednotlivych stadii p., ktere spojoval s vyvojem tech. zakladny spolecnosti, a stano viI 3 vyvojove faze lidske spolecnosti: -tdivoSstvi, -tbarbarstvi a -tcivilizaci. Morganova mylna teorie vyvoje p. ovlivnila mnoho vykladu v dile K. Marxe, F. Engelse as. Freuda. Podstatny objev Morganitv vsak spoCival v tom, ze ve spolecnosti, kde jsou vsichni clenove pokrevni nebo sesvagi'eni pi'ibuzni, tvoi'i system p. celek kategorii chovani, zvyku, ktery je vyjadi'en v terminech p. System p. uzasne zjednodusuje soc. Zivot a zpusobem, ktery je specif. pro kazdou spolecnost, vytvafi zakl. soc. vztahy, ktere fidi a zachovava z generace na generaci. V klasifikacni terminologii je nejduletitejsi vyjadfit kvalitu clena skupiny pi'iliuznych, neboi to je rnnohem podstatnejsi nez skutecne genealogicke vztahy, a nekdy dokonce duletitejsi nez pohlavi jedince. Identifikace pnslusnosti ke skupine tvon nejvyssi soc. hodnotu, ktera je obecne uznavana. Tato formalizace vztahu mUte woven obsahovat nektere zvl. formy vyhod a -tprivilegH, kombinovane s nekterymi zakazy (viz -ttabu). VetSina etnologu akceptovala Morganitv system a zamerila se predevsim na sber antropol. materialu a rozvoj nastroju analyzy p., ale revo!. zasahem do teorie p. bylo dilo C. Leviho-Strausse, ktereho teorie -tdaru M. Mausse dovedla k predpokladu, ze pfibuzenske vztahy jsou relevantni k radu komunikace. Levi-Strauss nestuduje p. na urovnijednotlivych vztahu, ale chape je jako celek, ve kterem rozhodujici operacni ulohu hraje princip -treciprocity a snatek pfedstavuje akt vychazejici ze systemu vymeny zen mezi odlisnymi soc. skupinami. Levi-Strauss podava analyzu jednoduchych forem nepokrevnich vztahu, jejiz integraIni casti je s-gicke vysvetleni zakazu -tincestu. Ieho teorie vychazi z obecnych metod -tstrukturalni antropologie. V oblasti p. rozlisuje 2 zakl. struktury: 1. elementarni, kde nomenklatura vztahu p. umozi'iuje urcit ihned rodice a ostatni pi'ibuzne a rozlisit tak okamzite 2 kategorie p. pro pfipad si'iatku, mozne a zakazane partnery, a kde rna navic vyzn. postaveni pfi vyberu partneru pojeti tzv. preferencniho si'iatku; 2. komplexni, kde se nomenklatura vztahu p. omezuje pouze na definici rodicu a pojeti preferencniho snatku zde ne878

pribuzenstvi pokrevni

existuje. Kazda spolecnost vsak umozi'iuje takovy stupei'i svobody ve strategii vyberu partnera, ze radikalni rozdily mezi obema strukturami nejsou tak vyrazne. Elementarni struktury se v nejcistsi forme vyskytuji na Dalnem vychode, od Sibire po Indonezii, Melanezii a Australii. V Africe a Americe pi'evladaji spiSe komplexni struktury. Protoze tyto struktury pfedpokladaji sirsi a nesnadneji identifikovatelne vymeny zen mezi skupinami, domnivali se mnozi etnologove, ze v techto spolecnostech maji pokrevni vztahy rozhodujici ulohu (A. R. Radcliff-Brown, C. D. Forde aj.). Navic v techto komplexnejsich a lidnatejsich spolecnostech, kde existovaly jiz velke spo!. a nab. organizace a staty se silnou centralizovanou moci, pfechazi tvorba soc. vztahu z oblasti p. najine soc. organizace (vekove tfidy, nab. spolecnosti apod.). Vsude tam, kde spolecnost pferostla urcity ramec, ktery znemozi'ioval dalSi soc. pohyby na urovni osobnich vztahu, dochazi k degeneraci systemu p. System neosobnich vztahU pfichazi s pravidlem zadat 0 statky a sluzby od nekoho jineho, net je pfibuzny, neboi smenou dochazi ke styku s lidmi, ktere nezname. Kazda pfibuzenska skupina je za techto okolnosti pfilis mala, aby nemusela zaviset na neosobni sUi vztahu danych smenou. Trhy se vytvofily nejen pro vymenu zbozi, staly se zarovei'i duletitymi stfedisky v celem systemu neosobnich vztahu. System p. se omezil na definici tzv. minimalni rodiny, kterou tvori pouze rodice a deti, a princip reciprocity ve vymene zen mezi soc. skupinami dostal svou vagni podobu, jak ji zname z nasi spolecnosti, i kdyz nominalne zachovavame jeste dfivejsi terminy pfibuzenstvL A: kinship F: parente N: Verwandschaft I: parentela Lit.: Farber, B.: Comparative Kinship Systems. A Method of Analysis. New York, London, Sydney 1968; Forest, M.: Marriage in Tribal Societies. Cambridge 1962; Goody, 1.: Kinship. Harmondsworth 1971; Levi-Strauss, c.: Les Structures de la parente. Paris 1949; Morgan, L. H.: Systems of Consanguity and Affinity of Human Family. New York 1851; Radcliff-Brown, A. R. - Forde, D.: African Systems of Kinship & Marriage. Oxford 1930; Shusky, E. L.: (1965) Manual for Kinship Analysis. New York, Chicago, Lond~n 1972; Schneider, D. M.: A Critique of the Study of Kinship. Ann Arbor 1987.

Jus

pribuzenstvi nepokrevni - vztah, kterymjsou vzajernne spojeny osoby spfiznene na zaklade -tsiiatku. V cestine odpovidaji tomuto terminu slova "pfizei'i" nebo sesvagfeni. P.n. se tedy tyka vsech osob, mezi kterymi vznika pribuzensky vztah zalozeny nikoliv na pokrevnim poutu (viz -tpfibuzenstvi pokrevni), ale jako dusledek si'iatku dvou nebo vice osob. P.n. vytvafi zarovei'i zvlastni pfibuzenskou terminologii, do ktere patfi nazvy jako "svagr", "tchan", "zei" apod. P.n. je soucasti celeho systemu -tpfibuzenstvi a podleha urcitym soc. praktikam, zvy-

1

I

r

kum, pravidlum a zakazum. V systemu pilbuzenskych vztahU vytvafi protiklad k systemu pokrevnich vztahu, ktere jsou zalozeny na genealogickych zakladech. Iestlize pokrevni pfibuzenske vztahy jsou definovany na podklade bioI. skutecnosti, kterym jsou pfifazovany soc. vyznamy, pak p.n. podleha zcela a pouze kult. pravidlum, ktera se meni podle sledovane spolecnosti. Rozhrani mezi obema systemy pfibuzenstvi vytvaff instituce -tincestu, se kterou je spojeno jedine univerzalni soc. pravidlo lidske spolecnosti. Sexualni zvyklosti a praktiky tvofi prave tu oblast, kde dochazi k pfechodu od pokrevniho pfibuzenstvi k p.n. Zakaz sexualniho vyuziti dcery nebo sestry vytvafi sarno 0 sobe pravo na dceru nebo sestru druheho. Tak je zakaz incestu zarovei'i s -texogamii, ktera je jeho sirsim SGC. vyjadi'enim, obecnym pravidlem -treciprocity, ktera umozi'iuje vzajemnou vymenu zen mezi ruznymi soc. skupinami. Zakl. pravidla teto reciprocni vymeny popsal vycerpavajicim zpusobem C. Levi-Strauss, ktery se ve svem rozboru pilbuzenskYch vztahu nechal in spiro vat teorii -tdaru M. Mausse. Pravidla matrimonialni vymeny vytvareji mnozstvi kombinaci, ktere fidi pohyby osob mezi ruznymi soc. skupinami, ale ktere zarovei'i nejsou neomezene. Ve sve pod~ state existuji dva druhy vymeny. 1. Omezena vymena pfedstavuje nejjednodussi princip pravidel snatku a predpoklada, ze se spoleenost deli na 2 exogamni skupiny a kaZdy muz si hleda zenu v druhe polovine. Cyklus vymen vsak muze byt znacne slozity, jestlize se puvodni poloviny zacnou delit dale. Omezena vymena funguje nejen na urovni polovin, ale take na urovni -tklanu. Spec. pi'ipady vymeny osob mezi skupinamijsou -tpolygamie a -tpolyandrie. 2. Rozsii'ena vymena bon Cistou reciprocitu a zavadi cyklus vymen mezi vetsim poctem partneru.Vymena muze byt mnohdy realizovana at na urovni posti nebo jeste vzdalenejsi generace. eim jsou pravidla vymeny sirsi, tim vice system p.n. tihne od vymeny osob k jejich ekon. 0<1hrade (koupe zen, unosy atd.), nebo az k naproste ztrate jakehokoliv spec. pravidla, jak je tomu v prum. spolecnosti. Vedle dodrZovani exogamnich pravidel p.n. preferuji nektere spolecnosti snatky uvniti' jedne soc. skupiny, tj. nezakazuji si'iatek v ramci urCiteho okruhu pribuznych. Existuji 2 pnpady: a) -tendogamie, kdy jde obvykle 0 objektivni nutnost, protoze ostatni soc. skupiny odmitaji uzavirat si'iatek se cleny dane skupiny (tato nechui nebo pfimo zakaz muze vychazet z duvodu etnickych, rasovych, soc., majetkovych atd.); typickym pfipademje endogamie praktikovana uvnitr -tkasty; b) preferencni si'iatek, kdy se hleda jako partner vhodny pro snatek osoba, ktera pfedstavuje urcity pi'ibuzensky vztah; nejrozsifenejsi pfipad tvofi si'iatek mezi kfizovymi bratranci a sestrenicemi (pfe-

devsim si'iatek uzavreny s dcerou matcina bratra), dale pak -tlevirat a -tsororat, nektere ritualni si'iatky mezi blizkymi pfibuznymi apod. A: non-consanguineous relationship F: alliance (parente) non-consainguine N: nicht-biologische Verwandschaft I: parentela, acquisita affinita Lit. viz -->pi'ibuzenstvi, -->pi'ibuzenstvi pokrevni.

Jus

pribuzenstvi pokrevni - vztah mezi osobami, ktere maji spolecneho alespoi'ijednoho pfedka. P.p. tedy pfedstavuje bioI. vztah, ktery existuje mezi pokrevne spjatymi osobami, ktery ale rna urCity soc. smysl, jenz se meni podIe sledovane spolecnosti (viz tez -tpribuzenstvi). Nejdulezitejsi pokrevni pribuzensky vztah z bioI. hlediska, ktery je prakticky ve vsech kulturach interpretovan jako nejvyznamnejsi soc. vztah, je genealogicky vztah rodicu a dHi. V soc. oblasti existuje velka rozmanitost vyuziti genealogickeho vztahu. Obecne lze definovat p.p. jako celek pravidel, ktera stanovi postaveni ditete ve vztahu k jeho predkum, privilegujice jeho vztah k nekteremu z nich. V systemu p.p. existuji 3 zakl. kategorie pfibuzenstvi: 1. ze strany -tmuze Uuristicky "agnatsky vztah", cesky vztah "po meCi"), kdy vsichni pokrevni pfibuznijsou pfedky -totce nebo jsou v nasledujicich generacich odvozeni od neho; 2. ze strany -tzeny Uuristicky "polorody po matce", cesky "po pfeslici"), kdy vsichni pokrevni pfibuzni jsou pfedky -tmatky nebo jsou v nasledujicich generacich odvozeni od ni; 3. bez ohledu na muzsky Ci zensky puvod Uuristicky "kognat", coz znamena jakykoliv pokrevni pfibuzny), kdy jde 0 obecnejsi vyjadfeni pokrevniho vztahu. Zakl. rozdil je mezi pfipady, kdy aplikace techto pravidel zahrnuje pokrevni skupiny a pfipady, kdy je sledovana spolecnost nevytvafi. Terminy -tklan a -trod se pouzivaji pouze v pfipadech opravdove pokrevni skupiny, tj. selektivni sku piny co do puvodu, ktera existuje nezavisle na kazdem svem clenu. Tyto skupiny maji trvani v case ajsou nejcasteji pravnimi subjekty ve spolecnosti. Naproti tomu pokrevni skupiny pfibuznych na stejne generacni urovni (bratfi a sestry, bratranci a sestfenice) netvofi nikdy soc. skupiny ani skupiny pravne subjektivni, ale mohou vytvafet skupiny matrimonialni, tedy takove, mezi kterymi dochazi ke si'iatkum. V tomto smyslu je tfeba chapat rozdil mezi paralelnimi a kfizovymi bratranci a sestrenicemi: paralelni jsou ti, ktei'i pochazeji ze sourozencu stejneho pohlavi (deti sester nebo bratru), kJ'izovi jsou ti, ktefi pochazeji ze sourozencu opacneho pohlavi (deti sestry a bratra). V mnoha spolecnostech patfi snatek mezi kJ'izovymi bratranci a sestfenicemi k tzv. privilegovanym snatkum (viz -tpfibuzenstvi nepokrevni).

879

pricetnost

pfirozenost

Spolecenstvi, ktenl davaji pfednost muzske linii p.p. a ktera vytvafeji najejim zaklade pokrevni skupiny, se nazyvaji patrilinearni (viz -tpatrilinearita); ta, ktera vyuzivaji pro tvorbu pokrevnich skupin matefskou linii, se kvaIifikuji jako matrilinearni (viz -tmatrilinearita). V soc. vedach se pfehanel vyznam tech to unilinearnich spolecnosti, ve kterych se soc. skupiny vytvafely pouze na zaklade jedne rodove linie. V 19. st. se tato empir. soc. skutecnost stala soucasti polit. a soc. charty vyvoje Iidske spolecnosti: do protikladu se davaly spolecnosti "matriarchalni" a "patriarchalni" (viz -tmatriarchat a -tpatriarchat) a hledala se vyvojova stadia, ktera by urcila, ktery typ soc. organizace byl starsi. Obecne plati, ze unilineami pravidla p.p. jsou zakladem tvorby lokalnich skupin (viz -tmatrilokalita a -tpatrilokalita) a kolekt. cinnosti vsude tam, kde neexistuje centralizovanejsi fizeni spolecnosti. Dale plati, ze muzi maji tendenci provadet polit. moc a soc. kontrolu i uvnitf matrilinearnich spolecnosti. Dlouho se etnologove domnivali, ze p.p. hraje ve vetsine tzv. -tprimitivnlch spoleenosti rozhodujici ulohu, ale jak ukazaly dalSi rozbory etnologickeho materialu (pfedevsim prace C. Uviho-Strausse a E. R. Leache), velice pocetne jsou ty spolecnosti, v nichz zakl. soc. vztahy nejsou motivovany p.p., ale vychazeji z pravidel siiatkovych, nebo v nichz se soc. sku piny vytvafeji zcela mimo ramec pffuuzenskych vztahu (vekove skupiny, tajna nab. spolecenstvi atd.). A: consanguinity, blood relationship F: parente consanguine, consanguinite N: biologische Verwandschaft, B1utsverwandschaft I: parentela consanguinea, consanguineita Lit.: Bradfield, R. M.: A Natural History of Associations. London 1973; Service. E. R.: Profiles in Ethnologie. New York 1971; viz tez -->pi'fbuzenstvi.

Jus pricetnost viz odpovMnost pflcina smrti viz umrtnost pricinnost viz kauzalita p fll eiitos t in 0 v a en I viz inovace p f I pad viz case study, kasuistika p ffpr a va d a t - metodicka operace, jejimz cilem je transformace tzv. prvotnich -tdat (napf. vyplnenych dotazniku) do souboru dat zpracovatelnych matem.-statist. prostfedky. Proces p.d. zahrnuje: 1. kontrolu prvotnich dat (tj. napr. spravnosti vyplneni dotazniku, uplnosti udaju apod.); 2. -tkodovanf dat; 3. -tzaznam dat; 4. vytvofeni potfebnych datovych souboru, zpravidla na pocHacovych mediich. Pri p.d. dochazi k specif. formalizaci a redukci 880

prim ami s-gicke informace, obsazene v prvotnich dokumentech. Dulezitou soucasti p.d. je prubezna a systematicka dokumentace, tj. zachyceni vsech relevantnich udaju, ktere by mohly vypovidat 0 kvalite ziskanych dat, pomohly by identifikovat pfip. zdroje chyb a take by napomohly pri interpretaci. A: data preparation F: preparation des donnees N: Datenvorbereitung I: allestimento dei dati Dvo p fir 0 d a - pojem chapany ve dvou vyznamech: 1. jako to, co jest, veskerenstvo, vesmir; 2. jako to, co neni vytvofeno Iidmi, co se vytvofilo sarno (na rozdil od -tkultury, -tdvilizace). V evrop. jazycich maji vyrazy odpovidajici ces. terminu "pfiroda" take dalSi vyznam, ktery lze vyjadfit ces. slovem -tpfirozenost, tj. povaha veci. P. vystupuje v dejinach jako zaklad a ramec Zivota lidske -tspolecnosti, jako puvodni -tdomov i jako cizi nepfatelska mocnost, s niz je nezbytne zapasit. -tClovek je casti p. a zaroveii vice nez pouhou jeji casti, protoze pfekracuje p. cilevedomou cinnosti, svobodnym utvarenim sebe sarna a sveho prostfedi. To, co pam do sfery kultury, by va oznacovano jako "druha pfiroda" (resp. druha pfirozenost cloveka). Lovecko-sberacske kultury jsou zpravidla soucastmi prirozenych -tekosystemu a Ize je charakterizovat rovnovaznym vztahem k p. Niceni puvodnich stanoviSt rostlinnych a zivociSnych druM nabyva na rozsahu s rozsifovanim pastevectvi a zejm. zemedelstvi, ph nemz dochazi k vytvafeni stalych lidskych sidel, k nahrazovani puvodnich ekosystemu umelymi zemedelskymi ekosystemy. Odlesiiovanim byla jiz zpustosena rozsahla uzemi (napf. oblast Stredozemniho more, Blizky vychod). V nekterych oblastech se podafilo dosahnout novou, trvalejsi rovnovahu mezi zemedelskymi ekosystemy a pfir. prostfedim (zap. Evropa, Dalny vychod). V novoveku, s rozvojem -tindustrializace, -turbanizace a kolonizace, zejm. pak ve 20. st., byl do krajnosti doveden vztah k pozemske p. jako k pouhemu prostfedku, jako k pfedmetu neomezeneho vyuzivani, neznicitelnemu pfedpokladu vyroby, nevycerpatelnemu ~droji surovin a zaroveii jako k bezedne skladce odpadu. Zatimco v agramich spolecnostech pfevladal vztah k p. dany uctou k fadu p., jak 0 tom svedci dejiny nabozenstvi, v novoveku se stal urcujici vztah k p. jako k veci, k mechanismu. Matematizovana veda umoznila prakticke ovladani p., -tprumyslova revoluce si vynutila rozsahle zasahy do pozemske p., pro ktere vytvarela tech. prostfedky. V Sev. Americe a na dalSich kontinentech pokracovalo odlesiiovani, ucinnejsi lovecke zbrane phspely k rychlejsimu vy-

bijeni zivocisnych druhU, dokonalejsi dopravni spojeni usnadiiovalo introdukci cizich druM rostlin a zivoCichu, ktera casto znamenala hrozbu pro domaci ekosystemy. Pocatky vytvareni antickeho pojeti p. jako toho, co roste sarno ze sebe, jako vseobsahleho celku zahrnujiciho procesy vznikani a zanikani, byly spojeny s pfechodem od mytickeho k rozumovemu pfistupu ke svetu, se vznikem -tfilozofie. Stfedoveke fil. mysleni navazalo na anticke pojeti p. jako oziveneho celku, pojmem Bozi milosti zduraznilo vsak podfizenost pfirozeneho nadpfirozenemu. Novoveke fil. mysleni, jez se opiralo 0 autonomii poznavajiciho a jednajiciho subjektu, phneslo pochopeni p. jako matematizovatelneho predmetu poznani a materialu lidske praxe (G. Galilei, I. Newton, R. Descartes). Moderni pfirodoveda se tak mohla rozejH s teleologickym pojetim p. Jako reakce na toto rozdvojeni subjektivniho a objektivniho se rozvinula filozofie pfirody, ktera na rozdil od kvantitativniho, mechanistickeho pojeti zduraziiovala kvalitativni aspekty (G. W. Leibniz, J. W. von Goethe, F. Schelling, G. W. F. Hegel). Odkaz na p. byl v novoveku oporou kritiky spolecnosti a byl ideovym zakladem emancipacnich snah mestanstva. Vyvoj pm. ved. ponesl dukazy 0 dejinne povaze p. (evolucni teorie, druhy zakon termodynamiky). Soucasna -tekologicka krize ukazuje z noveho uhlu -tdejinnost pozemske p.: jevi se nyni jako kfehky, jedinecny a nicim nenahraditelny zaklad lidske spolecnosti, o jehoz zachovani je nutno trvale pecovat. LiM maji veImi omezene moznosti napravit to, co v p. poskodili. Neni v jejich silach obnovit vyhubeny rostlinny Ci zivocisny druh, puvodni pfirozeny ekosystem, biosferu rozvracenou v jademe valce. Otazka, co je nutno ucinit, aby byla uchovana zivotaschopnost a rozmanitost pozemske p., pati'i mezi hlavni otazky poslednich desetileti naseho stoleti. Nezbytnosti se stava vytvafeni harmonicke jednoty cloveka a p. Je vyzadovana restrukturace spol. reprodukce se zfetelem k jejim ekologickym pfedpokladum a nasledkum a v tomto smyslu zamefit rozvoj technologii, zmenit zpusob zivota a hodnotove orientace. Na nezbytnost i na moznosti teto pfemeny poukazaly zejm. zpravy -tf{fmskeho klubu, dale napf. prace H. Gruhla, E. F. Schumachera, T. Roszaka, A. Naesse, F. Capry. V souvislosti se soucasnou ekologickou krizi vystupuje rovnez otazka podilu -tvCdy na devastaci p., otazka, zda je nutne zmenit jeji -tparadigma. Na nezbytnost pfekonani mechanistickeho paradigmatu ukazal F. Capra. Moznosti ekologickeho paradigmatu s-gie se zabyvali W. R. Catton jr. a R. E. Dunlap. Souhrn techto zmen je nekdy oznacovan jako ekologicka revoluce (environmental revolution). Zatimco zemedelska revoluce zacala zhruba pfed 10 tisici Iety a pru-

myslova revoluce pfed 200 lety, kvalitativni zmeny v zivote Iidstva oznacovane jako ekologicka revoluce jsou uskutecnitelne vzhledem k ri'!stu populace a zostfujici se ekologicke krizi v prubehu nejblizsich desetileti. Soudobe pojeti ochrany pfirody je urceno myslenkou -ttrvale udrZitelneho rozvoje. Cilem ochrany pfirody je zajistit, aby -tbiosfera poskytovala max. prospech soucasnym generacirn a aby si zaroveii uchovala svuj potencial uspokojovat potfeby budoucich generaci. Vyrazu "uchovani" odpovida slovo "conservation"; znamena nejen ochranu v uzkem slova smyslu, ale trvale vyuzivani pfir. zdroju, ktere neni v rozporu s jejich zachovanim, a rovnez obnovu a zlepsovani pfirodnlho prostfedi. Ochrana p. je v tomto smyslu soucasti -tsocialni reprodukce. V poslednich desetiletich se zaroven rozsifuje pfesvedceni, ze p. je nutne chranit nejen proto, ze je uZitecml, ale take proto, ze si zaslouzi obdiv a uctu, ze je hodnotna nejen jako prostfedek k dosahovani cilu, ale take tim, ze je a jak je. Uznani vnitfni hodnoty p. ajejich porozenych pray lze povazovat za rozvinuti a stvrzeni lidske pfirozenosti, -thumanity. V novem svetIe se tak ukazuje vyznam naturalistickych smeri'! v dejinach s-gickeho mysleni. (Viz tez -tekologie hlubinna, -tetika ekologicka, -tprostfedi zivotni.) A: nature F: nature N: Natur I: natura Lit.: Brown, L. R.: Launching the Environmental Revolution. In: Brown, L. R. et al.: State of the World 1992. A Worldwatch Institute Report on Progress Toward a Sustainable Society. London 1992; Capra, F.: The Turning Point. Science, Society, and Rising Culture. New York 1982; IUCN, UNEP, WWF: Caring for the Earth. A Strategy for Sustainable Living. Gland 1991; Caltoll, W. R. - Dunlap, R. E.: Environmental Sociology: A New Paradigm. The American Sociologist, J3, 1978; Dorst. J.: Ohrozem\ pfiroda. Praha 1974; Glacken, C. J.: Traces on the Rhodian Shore. Nature and Culture in Western Thought from Ancient Times to the End of the Eighteenth Century. Berkeley, Los Angeles 1967; Gruhl, H.: Das irdische Gleichgewicht. Okologie unseres Denken. DUsseldorf 1982; IUCN, UNEP, WWF: World Conservation Strategy. Gland 1980; Lovelock, J. E.: Gaia: Zivouci planeta, Praha 1994; Markl, H. ed.: Natur und Geschichte. MUnchen, Wien 1983; Myers, N.: The Sinking Ark. New York 1979; Nash. R. F.: The Rights ofNature. The History of Environmental Ethics. Madison 1989; Schumacher, E. F.: The Small is Beautiful. London 1975; Svetovd komise pro zivotni prostfedi a rozvoj: Nase spolecna budoucnost. Praha 1991; Smajs, J.: Pfiroda a kultura - dva bidy skutecnosti? Filos(dicky casopis, 199 I, c. 6, 1992, C. l.

Kol

pfirozenost - pojem, ktery rna puvodne dva vyznamy, ktere jsou zalozeny v Aristotelovych uvahach: 1. je to celek vsech "pfirozene vyrostlych", lidskou rukou nedotcenych veci, pi'ip. pfir. sila v nich pusobici; 2. je to sverazny charakter kazde veci, ktery souvisi s jejim druhovym "bytostnym tvarem" (eidos neboli formou), urcujicim, co vec (pfedevsim Ziva bytost) je, pficemz hlavnim hlediskem je jeji autonomni vyvoj, zalezejici v imanentnim rozvoji jejich moznosti ve skutecnost. Ve svem vyvoji sle881

psychiatrie

pfirustek migracni

duje jednotliva vec ramcove zakonitost vyvoje sveho druhu, zaroven vsak projevuje do un:;ite miry svuj individ. raz. Zadna vec neni proto pouhym exemplafem sveho druhu. Rectina nema pfislusne jazykove vyjadfeni pro odlisenf obou druhu p., latina rozlisuje mezi "natura rerum" (p. v prvnfm vyznamu) a "natura rei" (p. v druhem vyznamu). V novoveku nastoupilo misto obou aristotelskych vyznamu kauzalnf pojeti povahy veci. Termin p. tvoff soucast pojmu pfirozene pnivo (ius naturale, natural law, loi naturelle, Naturrecht), oznacujici eticke, protikonvencionalisticke pojeti prava, projevujici se ve vrozenych pfedstavach 0 pravu a spravedlnosti. Pfirozene pravo v tomto smyslu nachazfme u Platona, Aristotela a stoiku. S tfmto pojetfm se nesrovnava pfedstava, ze by spolecnost byla zalozena na mlcenlive spol. smlouve. Spolecnostje pfirozenou pUdou, na nfz se lidsky jedinec rozvfji ve spol. tvora. Naproti tomu od 17. a 18. st. se uplatiiuje pojeti spojujicf lidskou p. s usilim individua 0 zachovani vlastniho zivota, svobody a majetku. V dusledku toho se jevi --+spolecenska smlouva jako pfirozeny zaklad spol. zivota. Klasicke koncepce pfirozeneho prava v tomto smyslu vytvofili T. Hobbes (De cive, Leviathan), J. Locke (Two Tretises of Government) a J. J. Rousseau (Du contrat social). A: nature, naturalness F: nature, naturel N: Natiirlichkeit I: naturalezza Sob pfirustek migracni viz migrace pfirustek populacni viz bilance obyvatelstva, reprodukce demograficka p fi s 10 v f - konstatovani pfedstavujici sedimentovanou lidskou zkusenost, ktera je timto davana k dispozici kazdemu, kdo chce uspome vnimat a komentovat svet. P. jsou tvrzeni nepopiratelna, pro vsechny zcela evidentni, a mohou tedy slouzit jako zaklad --+konsensu v beznych situacich vsedniho dne. Setfi namahu spojenou s formulaci vlastniho usudku, plni tedy zastupnou myslenkovou funkci, pam k dusevni rutine. Obsahuji rUznou hloubku moudrosti a originalitu postfehu. Nemaji autora. P. jsou svou povahou vysoce autoritativni, nepfipousteji zpochybneni, nediskutuje se 0 nich. Naopak nezfidka byvaji pouzivana v diskusich jako zvlasf padny a vsem srozumitelny argument. K. Mannheim ve sve typologii vd. vykladu byti povazuje uzivani p. za typicky znak vychozi faze obecneho konsensu 0 povaze sveta. V teto staticke spolecnosti Ize stale znovu pouzivat zkusenostni schemata, ktera se jednou osvedCila. Tradovana moudrost se po cele generace nemenf a dobra --+pamH je v techto podminkach vyssi hodnotou nd kombinacni schopnosti, ktere jsou pfedpokladem --+inovaci. Podle Mannheima jsou p. vysoce ne882

dialekticka, tzn. ze jejich tvrzeni se daji prevest do podoby "je to tak" Ci "rna to byt tak". Prave sluvko "to" dodava p. jejich metafyzicky rozmer a zavaznost. Podle P. L. Bergera a T. Luckmanna pam p. mezi "pre-teoreticke" formy legitimace nespojitych fragmentu institucionalizovanych praktik. Pati'i do oblasti bezneho vedeni, ktere je dostupne vsem a zprosti'edkuje vhodna pravidla --+jednani. V tomto smyslu jsou p. soucasti zasoby kolekt. vedeni a jsou zprostfedkovavany dalSim generacim v prubehu primami --+socializace. Lze je zafadit mezi vysoce ucinne nastroje --+socialni kontroly, nebof sugeruji urCity obraz soc. reality, nephpoustejf jeho zpochybnovani a obsahuji silny naboj mravni zavaznosti. Nezfidka zesmesnuji anebo hrozi trestem tern, kdo by jejich obsah nerespektovali. Patfi mezi spec if. --+sociokulturni regulativy, Ize je chapat jako soucast --+norem v sirsim pojeti. I kdyz ruzna p. netvofi konzistentni system, z pfimocarosti a nekomprornisnosti jejich tvrzeni vyplyva pfedstava existence jednoduche a vseobecne zavazne sady pravidellidskeho jednani. Tato pravidla nejsou pfimo zakotvena v nab. textech, ale urCity prvek posvatne zavaznosti je zde pfitomen. P. se pohybuji na urovni --+magie v tom smyslu, ze je zde smerodatna pfedevsim zavaznost provozovanych praktik. A: proverb F: proverbe N: Sprichwort I: proverbio Lit.: Berger, P. L. - Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. New York 1966; Mannheim, K.: Wissenssoziologie. Berlin 1964.

Kel

p fis I usn os t etn icka - soun:ilezitostjednotlivce s urCitym --+etnikem ntfuo jeho casH (etnickym spolecenstvim), ktera muze byt vyjadfena vnejsimi (objektivnimi) pfiznaky, resp. tim, jak se "etnicky" C\ovek projevuje v kaZdodennich situacich (jazykovymi a jinymi kuIt. projevy), nebo sebedeklaraci, pfihlasenim se k urCitemu etniku (resp. k jeho pojmenovani, --+etnonymu). Mezi pozorovanymi pfiznaky a etnickym sebeoznacenim mohou byt rozpory, vyplyvajici z vyhodnosti pozice konkretnich etnickych spolecenstvi v konkretni spolecnosti i z toho, ze se etnicke vedomi muze odchylit od etnickeho chovani, a to jak ve smyslu popfeni --+etnicity, tak ve smyslu jejiho zdurazneni v situaci vymirani jejich priznaku, tvoreni etnickeho spo!ecenstvi nebo celeho etnika. P.e. se zjisfuje bezne ph --+sCitani lidu, v ruznych tifednich jednanich, take v s-gickych a jinych vyzkumech. Byva nazyvana narodnostni pfislusnosti nebo pfimo --+narodnosti a zjisfovana jako: 1. statni pfislusnost; 2. kmenova pfislusnost; 3. pouze zaleZitost svobodne yule jednotlivce (tzn. ze pro jeho sebeidentifikaci nejsou stanovena zadna kriteria). Problem operacionalizace p.e. pro statist. ucely je pfedmNem dlouhodobe diskuse. Mezindrodnf statistickj kong res v Bruselu

r. 1853 oznaCiI za rozhodujici kriterium p.e. tzv. obcovaci jazyk (jazyk, kterym clovek hovofi ve sve bezprostfedni komunite), podobny kongres v r. 1872 v Petrohrade zvoiii jako kriterium --+jazyk matefskY. V Ceskoslovensku po I. svet. valce navrhoval A. Bohac rozliseni "kmenoveho puvodu" pomoci materskeho jazyka a vedle toho zjisfovani narodnosti jako veci osobniho pfesvedceni. Vladou byla vybrana defrnice narodnosti jako kmenove pfislusnosti, jejimz znakem je matefsky jazyk. Po 2. svN. valce byla zvolena naopak zasada druha, deklarace p.e. jako "osobniho narodniho pfesvedceni". Tato zasada trva. A: ethnic identity, ethnicity F: appartenance it une ethnie N: ethnische Zugehoerigkeit I: appartenenza et--hica BrS p fis I us n os t n hod nos tn i viz pfislusnost etnicka p fistup systemovy - metodol. princip, ktery nema statut univerzalni --+metody, ale byva pojiman jako obecne vedni zamefeni, pro ktere je charakteristicky pfistup k objektum jako k systemum na nejruznejsich hierarchickych urovnfch. P.s. rna pomeme dlouhou fil. tradici. Od konce 30. I. se vyrazneji prosazuje v ramci obecne teorie systemu (s postupne expandujicim vlivem), kteraje ovsem dnes chapana spiSe jako metateorie. P.s. nehleda statickou podstatu (substanci) jevu, nybd specif. a dynamicky zpusob uspofadani celku; z:ikonitosti odhaluje analyzou vztabU. Uplatiiuje se zejm. pfi postulovani problemu a pfi zprostfedkovani postupu od abstraktniho ke konkretnimu poznani (napf. v modelovani). Uziva rUzne metody a slouzf teor. i empir. analyze. Vetsinou zahmuje: 1. vymezeni systemu jako celku (prvky, hranice, vazba k okoli, k prostfedi); 2. postizeni vnitfnich vztabU, struktury a organizace; 3. rozliSeni jednotlivych urovni (hierarchizaci); 4. charakteristiku procesu fizeni, autoregulace; S. identifikaci cilu systemu (rna-Ii schopnost samopohybu); 6. reseni otazky fungovani a vyvoje systemu. Siroke moznosti a pfedpoklady uplatneni p.s. v s-gii jsou dany samotnym pfedmetem teto discipliny, coz jsou --+socialni systemy. Aplikace p.s. rna casto podobu tzv. systemove analyzy, jejimiz hlavnimi kroky jsou definice (konstrukce), analyza (komputace), synteza (verifikace) a explanace (implementace) systemu. A: system approach F: approche systemiste N: Systemansatz I: approccio sistemico Bur

z

p f i i v n i c t v i viz parazitismus socialni, prostituce p s e u don y m viz autorstvi, jmeno p s y c hag 0 g i k a viz psychologie klinicka

p s y chi a t r i e - (z fec. psyche = duse, iatreia = lekafstvi) - lekafsky obor zabyvajici se sirokou paletou --+nemoci oznacovanych jako dusevni choroby Ci dusevni nemod, i kdyz symptomy techto onemocneni mohou byt telesne i psych. a velmi casto psychosomaticke. Naplni p. je: 1. rozpoznavani dusevnich nemoci; 2. diagnosticky proces; 3. terapie dusevnich chorob; 4. rehabilitace a --+resocializace nemocnych, tzn. umozneni jejich plnohodnotneho navratu do spolecnosti. Rozpoznavame p. nemocnicni pece a p. extramuralni, ambulatomi. Klasickou instituci p. je psychiatricka lecebna bud otevreneho, nebo zavfeneho typu. Prosla slozitou historii od starovekych asklepii pres klastemi osetrovani dusevne nemocnych a korporativni peCi 0 ne ve stfedoveku az k prvnim "spitalum" obecneho zamefeni. Je to vyvoj od azylove struktury az k soucasnemu typu leceben, postavenych na "osvobozeni dusevne nemocnych z temnic a okovu" (provedl to r. 1793 Philippe Pinel a brzy to bylo ovenceno legendou, neodpovidajici pIne hist. skutecnosti). Dnes se p. deli na nekolik zakl. podoboru, zamefeni: 1. P. biologicka vychazi z pi'edpokladu, ze dusevni poruchy jsou vyhradne chorobami mozku. Neni-li dnes mozne anatomicky lokalizovatjednotlive dusevni choroby v cerebralnich strukturach, stane se tak v blizke budoucnosti. Tak zni kyzene diktum pi'isne somaticky orientovane p., ktere rozpracoval v 19. st. W. Griessinger. BioI. p., nazyvana tez "organickym smerem", voli nejcasteji terapeuticke zasahy ve forme psychofarmakologicke intervence (napi'. trankvilizatory, antidepresiva, anxiolytika, sedativa), sokove terapie (elektrosoky, inzulinove soky), reZimovou lecbu a pracovni terapii. 2. Opacny psycho!. trend vychazi ze skutecnosti, ze dusevni poruchy jsou zpusobene patogennim procesem ontogeneze a patogenni strukturou mezilidskych formativnich vztahu, pfedevsim uvnitf rodiny pi'i formovani budouciho cloveka. Tento smer vyuziva k terapii predevsim psychol. intervence, a to nejcasteji ve forme ruznych psychoterapii, individ. i skupinovych. Oba smery se ovsem prolinaji v ka'Zdodennipraxi psychiatra, ktery pfihlizi k psychol. a soc. patogennim vlivum a ordinuje psychofarmaka, aby vyrovnal rozrusenou somatickou rovnovahu, ktera pusobi i psych. rozklady. P. se dale rozlisuje podle spec. zamefenosti: a) forensni p. se zabyva problematikou pficetnosti v posuzovani kvalit trestnych Cinu; b) prumyslova p. zkouma adaptaci lidi na pracovni procesy, pocinaje stanovenim optimalnich osobnostnich faktoru pi'es detekci psychiatrickeho problemu v zamestnani az k povsechne rehabilitaci; c) --+socialni psychiatrie zkouma spo!. rozmery a determinanty dusevnich chorob; d) detska p. bere v uvahu odlisne determinanty, z nichz povstava detska psychopatologie 883

psycholingvistika

psychiatrie sochilni

i spec. terapeuticke formy, az po tzv. -trodinnou terapii. A: psychiatry F: psychiatrie N: Psychiatrie I: psichiatria Lit.: Mysliveeek, z.: Obecna a specialni psychiatrie. Praha 1961; viz tez -->psychiatrie sochilni.

eer psychia trie socialni - spec. zamefena -tpsychiatrie, ktera sleduje soc. rozmery, faktory a determinanty dusevniho onemocneni, provadi jeho terapii a prevence. Klade si za cil podrobne prozkoumat soc. pficinne vlivy, podilejici se na vzniku a rozvoji dusevni nemoci, resp. dusevni choroby, ale take nalezt ucinne a spolehlive metody rehabilitace a -tresocializace dusevne nemocnych. Proto soustfeduje vyzk. pozomost na ornzky vlivu stresu, konfliktli, krizovych zivotnich situaci, rodinne problematiky a psychosomatickych onemocneni na vyskyt dusevniho onemocneni. Velkou cast p.s. tvon studium -trodiny v jejim normalnim i patogennim vyvoji, tzv. rodinneho procesu (family process). P.s. obohatila praxi psychiatrie o fadu klasickych metod s-gickeho vyzkumu, zejm. metod -tdotazovani, s jejichz pomoci ziskava relevantni data ke zhodnoceni soc. statusu a kariery dusevne nemocneho. Soc. aspekty psychiatricke praxe se nejvice projevuji po identifikaci dusevne nemocneho a po feseni slozite problematiky jeho -tstigmatizace ve stavajicich spo!. strukturach. DalSi dulezitou soucasti p.s. jsou peclive a podrobne realizovane epidemiologicke pruzkumy, stanovujici vyskyt dusevnich chorob v zavislosti na vybranych soc. patogennich Ci ekologickych faktorech, podminujicich rozvoj psychiatricke nemocnosti. S oblasti p.s. uzce souvisi preventivni psychiatricka pece a osveta v ramci rozsifovani mentalne hygienickych poznatku. Ke stale rostoucimu systemu poznatku p.s. lze pfifadit i zajimave informace o hodnotovych systemech z oblasti tzv. -tetnopsychiatrie ci psychiatrie transkulturalni, ktera komparuje vyskyt a jednotiive projevy dusevnich chorob v rUznych kulturach. A: social psychiatry F: psychiatrie sociale N: Sozialpsychiatrie I: psichiatria sociale Lit.: Clausen, J. A.: Sociology and Psychiatry. London 1980; Kiev, A.: Transcultural Psychiatry. New York 1978.

eer

psychoanalyza - (Z fec. psyche =duse; lysein =uvolnovat) - vyzn. smer v -tpsychologii, ktery znamenal pfelorn ve vyvoji psycho!. mysleni a v prubehu sveho vyvoje silne ovlivnil i dalSi vedni obory a ume!. tvorbu. Zakladatelem byl S. Freud, ktery na konci 19. st. zhodnotil zkusenosti z psychoterapie neuroz a obratil svou pozomost ke studiu dynamiky -tnevedomi. P. nazval pozdeji pfimo "vedou 0 nevedomi". Z puvodne psychoterapeutickeho 884

smeru se casem stala teorie dusevniho zivota cloveka vubec. Freud dosahoval uvolneni potiacenych pfedstav, myslenek a pocitu jiz nikoli hypnozou, jak to cinil J. M. Charcot, ale metodou volne asociace: pacient lezel na pohovce a mel podle instrukce terapeuta sdelovat vse, co ho napadIo, zceia bez zabran. Terapeut se pak snazil v proudu techto volnych asociaci najit puvodni patogenni konflikt pacienta, ktery byl pncinoujeho neurozy. lako dalSi metodu pronikani k nevedomym kofenum neurozy pouzival Freud vykiad snu, neboi v jejich obsahu se'projevovaly formou -tsymbolu psych. obsahy vytesnene v konfliktu. Bylo nutno sny desifrovat pomoci pacientovy anamnezy, tj. najit jejich Iatentni obsah v jejich obsahu zjevnem. Freud objevil nektere zakonitosti tvorby snu (zhusteni zazitku, pfenos emocniho akcentu a daIS!). V symptomech i snech svych pacientu-neurotiku, jimiz byli pfevazne pnslusnici videnske burzoazie, zatizeni prudemi moralkou, objevoval symboly potiacene -tsexuality. Dospel tak k nazoru, ze pficinami neuroz jsou sexualni konflikty, resp. v dusIedku techto konfliktu potiacene sexuaIni tendence, ktere jsou v rozporu s osobni moralkou pacientu. Dominantou p. se tak stalo studium Iidskeho sexuaIniho zivota. Protoze konflikty pacientli, z nichz neurozy vznikaIy, vystupovaly casto jiz v jejich ranem detstvi a sexualitu Freud chapal siroce jako skI on k ziskavani slasti, obratil pozomost ke studiu detske sexuality (dUe bylo v jeho dobe povazovano za bytost zceia asexuaIni). K vysvetieni vlivu potiacene sexuality na vznik neuroz zavedl nekolik teor. konceptu a vytv om model psych. funkcnich instanci osobnosti, jejiz chovani chape energeticky. Ustfednim explanacnim konceptem p. se stal pojem -tlibida, na nejz navazal koncept neosobne pudoveho -tid (Jat. ono), -tega a -tsuperega. Proti dezintegrujicim vlivum uzkosti, pochazejicim z neuspokojeneho libida, se ego chrani tzv. -tobrannymi mechanismy, jako je -tvytesneni, fixace, -tregrese a dalSi. Zjevny egoismus cloveka vyjadfil Freud v pojmu -tnarcismus. P. se pomeme rychle rozsifila z teorie psychiky a z psychoterapeuticke praxe i na interpretaci ruznych kult.-spo!. jevu: -tmytu, -tobyceju, -tnabozenstvi, -tumeni atd. Freud sam se pokusil 0 psychoanalyticky vyklad totemu a -ttabu, nabozenstvi, ume!. tvorby. Mezi dalSi nejvyzn. reprezentanty p. patfiIi: O. Fenichel, E. Jones, O. Rank, E. Kris, T. Reik, W. Stekel, M. Kleinovli, O. Pfister, zpocatku take C. G. Jung. V s-gii mela p. vliv zejm. na T. Parsonse, v kult. antropologii na G. Roheima, A. Kardinera. P. inspirovala vyzkumy srovnavaci antropologie, pokusy 0 integraci novodobych teorii uceni, lit. tvorbu (napf. D. H. Lawrence, 1. Jovce, V. Nezvala), teorii a zejm. vytvamou produkci -tsu~realismu aj. Marx. kritika vytykala p. ahist. pfistup

k lidske psychice, biologismus, spekulativnost. Obecne se p. vytyka, ze mnoM jeji koncepty nejsou empir. provefitelne, ze je ve sve podstate "simplifikujicim biologismem" CD. Wyss, 1966), dokonce ze snizuje dustojnost cloveka, v nemz spatfuje jen nastroj pudu. A: psychoanalysis F: psychoanalyse N: Psychoanalyse I: psicoanalisi

prvku s hypnozou; 6. psychodramaticka muzikoterapie, ktera je spojenim spontannich hudebnich prvku s terapeutickym dramatem. V ramci neobycejne rozvetvene psychoterapie se dnes kombinuji ruzne metody p. podle zamereni a pfesvedceni terapeuta. A: psychodrama F: psychodrame N: Psychodrama I: psicodrama

Lit.: Beranek, 1.: Marxismus a psychoanalYza. Praha 1980; Freud, S.: Vybrane spisy, SV. 3. Praha 1969.1971; Kocourek, J.: Horizonty psychoanaIyzy. Praha 1992; Nagera, D. ed.: Psychoanalytische Grundbegriffe. Frankfurt a.M. 1976; Parde!, T.: Problemy psychoanalytickeho hnutia. Bratislava 1972; Rycroft, Ch.; Kriticky slovnik psychoanalYzy. Praha 1993; Soucek, R.: Psychoanalysa. Praha 1948; Wyss, D.: Die tiefenpsychologischen Schulen von den Anfangen bis zur Gegenwart. Gottingen 1966.

Lit.: Kratochvil, J.: Psychoterapie. Praha 1986; Moreno, 1.: Who shall Survive. New York 1966.

eer p s y c h 0 f y z i k a viz projekce podprahova, psychometrika

Nak

psychohistorie - (z fec. psyche = duse; historia = psychodrama - (z fec. psyche = duse; drama = dej, zvidani) - aplikace poznatku -tpsychoanalyzy pfi interto z drao =jednam) - terapeuticka metoda vyuzivajici v im- pretaci -tdejin, zejm. velkych hist. postav v kontextu doprovizovanych podobach dramatickou hru jako techniku by a spolecnosti, jejich celozivotniho usili nalezt vlastni psycho!. vyzkumu -tosobnosti a -tinterpersonalnich osobni identitu ve spo!. danostech. Vedle psychoanalyticvztahu i pro psychoterapii. Na rozdil od jevistniho dra- ke interpretace vyvoje a struktury osobnosti v dejinnem matu se p. odviji bez divaku. le nzeno specialistou, ktery procesu se psychohistoricka metodologie pouziva take dba na rozvoj dramaticke situace, ale intervenuje pouze pfi vyzkumu nar. charakteru a soc.-psycho!. invariant v urv nalehavych pfipadech. Zaroven interpretuje reakce ucast- citem sociokult. dejinnem ramci. niku. Na zaver fidi besedu, v niz jsou objasnovany zak!. A: psycho history F: psychohistoire N: Psychohistorie postoje a zvedomovany prozite konflikty. Ucastnici bese- I: psicostoria dy se uci popisovat, sdelovat a vyjadfovat sve prozivani. Lit.: Cernousek, M.: Potfeba psychohistorie. Cesky casopis historicky, Dulezitymi okamziky p. jsou chvile, kdy ucastnici zno- 1990; Erikson, E. H.: Young Man Luther. Praha 1968; Moore, N.: Psyvuprozivaji sve dfivejsi konflikty a traumata a dochazi chohistory. Stockholm 1985. eer u nich k psychoterapeuticke katarzi. J. Moreno, autor psychodramaticke terapeuticke techniky (1937), kombinoval p s y c h 0 h r y viz hry psychologicke terapeuticke potencialy se -tsociometrii. Mefil tak napf. p s y c h 0 kin e z a viz parapsychologie vztah -tsympatie - antipatie uvnitf skupiny. P. se neomezuje jen na hrani, vyjadfovani a uvedomovani vnitf- psycholingvistika - (z fec. psyche = duse; lat. lingua nich psych. procesu a emoci, ale sleduje take rozvoj -troli = jazyk) - hranicni disciplina zabyvajici se vii vern psych. a interakci mezi ucastniky. Terapeutickym cHern je nauCit 'faktoru na recove chovani, jeho -tmotivaci, utvarenim Iidi spontanne projevovat svou osobnost. Psychodrama- a interpretaci verbalni -tkomunikace. Oficiaine vznikla ticH katarze se odehrava mezi ucastniky p., je to pravy, p. v 50. !. 20 st. v USA, avsak vyzkumy, ktere dnes oznaskutecny prozitek emocniho zabarveni. cujeme jako psycholingvisticke, se realizovaly jiz na konOd uvedeni p. na psychoterapeutickou scenu se postupne ci 19. st. Konkretni temata p.: proces osvojovani feCi diformovaly odlisne, i kdyz nekdy pfibuzne formy: 1. p. kla- tetem, pouzivani jazyka v rliznych komunikacnich situacich, sicke, ktere se soustfeduje najedince a pfedstavuje synte- kodovani a dekodovani jazykoveho sdeieni ucastniky kozu psycho!. analyzy a dramatu; 2. tzv. sociodrama, sou- munikace, vztahy mezi nimi, vztahy mezi myslenim a festfecfujici se na celou skupinu a vyvoj skup. deni, ktere je ci apod. P. je empir. vectou a jejim zakl. vyzkumnym nasyntezou "socius" s psychodramatem s cilem aktivne strojemje -texperiment. Vysledky psycholingvistickych strukturovat soc. svet a vytvaret kolekt. sdilene ideologie; vyzkumu nachazeji sve prakticke uplatneni napf. ve zdo3. tzv. fyziodrama, coz je spojeni telesneho cviceni s psy- konalovani metod vyuky cteni a psani, vyuky matefskemu chodramatickymi zapIetkarni za ucelem upevneni telesneho i cizimu jazyku, ph feseni problemu -tbilingvismu, ph zdravi a psychosomaticke rovnovahy; 4. tzv. axiodrama, leceni poruch feCi, v telekomunikacni technice, take soustfecfujici se na eticke problemy a strukturu hodnoto- v -tpropagande a v -treklame (po teto linii p. uzce souve orientace (na pravdu, krasu, vecnost, mir apod.); 5. tzv. visi s -tjazykovou pragmatikou). Svym studiem komuhypnodrama - malo uzivane spojeni psychodramatickych nikacnich a fecovych situaci se p. pfekryva se -tsocio885

psychologie citu

psychologie

lingvistikou. V rovine konkretnich vyzkumu spociva rozdil v obou pfistupech casto jen v kladeni durazu na vliv psych. Ci soc. faktoru. Nektere zak!. koncepce vyuzivaji obe discipliny - napf. behavioristickou teorii invariantu fecoveho chovani K. L. Pikea. Am. p. je uzce spjata se jmenem Noama Chomskeho a s jeho nasledovniky. (Viz tez ---)gramatika generativni, ---)lingvistika strukturalni.) A: psycho linguistics F: psycholinguistique N: Psycholinguistik I: psicolinguistica Lit.: Clark, H H. - Clark, E. V.: Psychology and Language. New York 1977; Greelle, J.: Psycholinguistics. Harmonsdorf 1972; Kurcz, I.: Psycholingwistyka. Warszawa 1976; NebeskLi, I.: Uvod do psycholingvistiky. Praha 1992.

Hur psychologie - (z fec. psyche = duse, puvodne dech; logos = nauka, slovo) - puvodne veda 0 ---)dusi, ktera byla pojimana substancialisticky. Pojem p. jako prvni uhl nem. teolog P. Melanchthon v 16. st. R. Goclenius jim v r. 1590 pojmenoval svuj spis 0 dusevnim zivote. RozsiI'il jej vsak az Ch. Wolffna zac. 18. st. Ve druhe polo vine 19. st. pod vlivem pfir. ved byla tato definice opoustena a posleze zcela zavdena jako neved. Uddela se jen v tomismu a vyjimecne ji pouzival E. Kretschmer (1947 a pozdeji). Take pojeti p. jako "vedy 0 vedomi", ktere hist. nasledovalo, resp. jako "vedy 0 bezprostfedni zkusenosti" (W. Wundt, 1905) je dnes jiz opusteno jako pfiliS uzke , resp. objevuje se jen vyjimecne (A. Messer, 1934, H. Rohracher, 1963). Od konce 20. 1. 20. st., kdy se v p. prosazoval---)behaviorismus, bylo zajeji pfedmet povazovano pfevazne ---)chovani (E. R. Hilgard, 1962, C. T. Morgan, 1961, a dalSi), i kdyz se casto na vymezeni pfedmetu p. rezignovalo (D. Krech, R. S. Crutchfield, N. Livson, 1969, aj.). Chovanije nzeno "zevnitf", na zaklade vnitfniho zpracovani znaku dane situace, v niz se subjekt nachazi, a tak neni mozno ignorovat vniti'ni dimenzi psychiky - prozivani (viz ---)prozitek), v niz se vlastne utvareji "plany chovani", ktere vsak nejsou vzdy realizovany v puvodni podoM. P. kladouci duraz na porozumeni je chapana jako "veda 0 prozivani" (H. W. Gruhle, 1956). Noveji je p. vymezovanajako "veda 0 prozivani a chovani" (H. Thomae a H. Feger, 1969, A. V. Petrovskij aM. G. larosevskij, 1970, a dalSi, resp. jako veda 0 chovani a mentaInich procesech (c. B. Wortman, F.F. Loftusovd, 1992). P. l. Galperin (1976) poklada za pfedmet p. "orientacni cinnost", ktera je hlavnim aspektem regulaeni funkce psychiky. K. L. Buhler (1929) k pfedmetu p. vedle prozivani a chovani pfifazuje jeste vytvory psych. Cinnosti, ktere tvofi siroke spektrum od deniku az po liter. a ume!. vytvarna dila. Lze najit dva extremni pfistupy k p.: jako k pfir. a jako 886

k humanitni vede. Naturalisticke pojeti psych. cinnosti (resp. p.) jiz od poloviny 19. st. silne ovlivnoval rozvoj pfir. ved. Toto pojeti bylo vyrazne vyjadfeno nejprve vasocianisticke a pozdeji v behavioristicky pojate p., jejimz extremem je psycho!. ---)operacionalismus, snazici se vytvaret psycho!. koncepty po vzoru fyziky. K tomuto smeru patn i nektere snahy po znacne siroke aplikaci kybernetiky v p. V psycho!. naturalismu se uplatnoval zejm. vliv ---)neopozitivismu, resp. logickeho empirismu (pozadavek na pfebudovani "jazyka" p., ktery vyslovil R. Carnap v r. 1938). Reakci na naturalistickou p. byla nejprve tzv. rozumejici p., kladouci duraz na hledani smysluplnych souvislosti v dusevnim zivote Cloveka (Gruhle, 1956, aj.), pozdeji vystoupila "humanisticka" p. jako tzv. tfeti cesta v p. (vedle behaviorismu a -tpsychoanalyzy), inspirovana existencialistickymi analyzami situace cloveka ve svete (A. H. Maslow, 1954, R. May, 1968, a daISi). Pfedchazela ji ale tzv. daseinsanalyza (L. Binswanger, 1946, a dalSi), inspirovana fenomenologickou metodou E. Husserla. Marx. pojata p., jejiz zaklady vybudovali zejm. L. S. Vygotskij, S. L. Rubinstejn, A. N. LeontJev, Galperin ajiz se nejnoveji venoval B. F. Lomov, chapala existenci psychiky i jeji vyzkum v souvislosti s pfedmetnou cinnosti jako subjektivni formu odrazu objektivni skutecnosti a za jeji funkci povazovala regulaci cinnosti. A: psychology F: psychologie N: Psychologie I: psicologia Lit: Hoskovec, J. - Nakollecll:~, M. - Sedldkova, M.: Psychologie XX. stoleti, dill. Praha 1994; KovaC. D.: Te6ria vseobecnej psychol6gie. Bratislava 1985; Lomov, B. F.: (1984) Metodologicke a teoreticke problemy psychologie. Praha 1989; Traxel, W.: Grundlagen und Methoden der PSychologie. Bern, Stuttgart, Wien 1974.

Nak psychologie analyticka - teorie lidske psychiky, kterou vytvofil C. G. lung. Vysel ze studia okultnich jevu, z experimentU s asociacemi a ze zkoumani schizofrenie, pak rozsifil sva studia na srovnavaci mytologii, nab. systemy a alchymii. Pokusil se zformulovat svou metafyziku lidskeho zivota (Aion, 1951, a dalSi spisy). Lidskou psychiku chapal jako slozku "svetove psyche", utvafejici se v dramaticke konfrontaci s veenymi tematy existence. Psychika tvoH zvlastni svet se specif. zakonitostmi. Nejakou dobu byl lung zakem S. Freuda, ktery jej prosadil za prezidenta mezinar. psychoanalyticke spolecnosti. R. 1913 se vsak s Freudem rozesel pro zasadni nesouhlas s jeho pojetim ---)libida a s jeho pansexualismem. lung sel pak svou vlastni, velmi specif. cestou. Prohloubil Freudovo pojeti nevedomi 0 tzv. ---)kolektivni nevMomi, 0 steru lidske psychiky tvofenou pfedevsim tzv. ---)archetypy. Obsahem individ. ---)nevedomi, tvofeneho pfedevsim potlacenymi tendencemi a afekty vyvolanymi osobnimi konflikty, jsou

podle lunga psychicke komplexy tvofene odstepnymi, citove akcentovanymi pfedstavami, konstituujici se pfedevsim v situacich osobniho selhavani a ve vyzn. zivotnich situacich vubec. Komplexy jsou relativne nezavisle, v celku dusevniho zivota neasimilovatelne dynamicke prvky, vystupujici jako nevedome motivy anebo dokonce jako dilei osobnosti a determinujici tak podstatnym zpusobem jednani a dusevni zivot cloveka vubec. Studium komplexu povazoval lung za nejdulezitejsi cestu k poznavani osobniho nevedomi cloveka. Proto byva jeho p.a. nazyvana take "komplexovou psychologii" (H. K. Fierz, 1976). Ueeni 0 komplexech velmi obohatilo empir. psychologii a pfispelo zejrn. k rozvoji -tklinicke psychologie. Zatimco sfem osobniho (personalniho) nevedomi tvofi podle lunga pi'edevsim komplexy, hlubsi sferu kolekt. nevedomi tvon archetypy, preformovane, emocemi akcentovane imaginace, odrazejici mezni situace lidske existence a zkusenost lids tva s temito situacemi, konstituujicimi lidske byti (analogie instinktu). Vedomi a nevedomi spojuje psych. instance, kterou lung nazyva "ja" a chape ji jako "subjekt vedomi" (viz tez -tego). Analyzou nevedomi dospiva lung ke ctvefici dalSich pojmu, vyjadfujicich dynamicke vztahy mezi psyche a vnejsim svetem, ale i endogenni hluboce nevedome psych. procesy. Je to pfedevsim pojem persona (osoba), vyjadI'ujid normativne urcene (spo!. zavisle) zpusoby chovani, "funkeni komplex" zamefeny na soc. adjustaci, ktery vsak neni identicky s individualitou. Persona je kompromis mezi ---)individuem a spolecnosti. Dale je to tzv. stin, archetypicky utvar ("nail temny bratr"), jakysi protiklad vedomeho ja, zdroj psych. -tprojekce, ktera jako takova je pro silny odpor obtizne identifikovatelna (clovek si nerad uvedomuje a pfipousti temne stranky sve osobnosti). Jiny je archetyp zvany animus a anima (u zeny au muze), coz jsou vyrazy odvozene z lat. slova znamenajiciho dusi. Jsou to obrazy druheho pohlavi, ktere jedinec nosi ve sve psychice a ktere maji dye stranky, jasnou a temnou. Maji svuj zaklad v obrazech rodicu a projevuji se tak, ze napf. muz "vidi" urcite veci oCima sve matky. Animus a anima tvofi "dusi", ktera je protikladem persony, je to jakasi "vnitfni osobnost" cloveka. Nevedome je podle lunga vzdy vyjadfovano prostfednictvim ---)symbolu, ktere jsou funkd iracionaIniho mysleni a cHeni a vyjadfuji zvlastni spojeni ducha a pfirody. lung rozlisuje ctyfi zaki. funkce psychiky: mysleni, citeni, pociiovani (Empfinden) a ---)intuici. Spojeni mysleni a intuice dava intuitivni spekulativni mysleni, spojenim mysleni a pocifovani vznika empir. mysleni, spojenim pocifovani a citeni vznika cive dteni (empfindlindes Fiihlen) a spojenim citeni a intuice vznika intuitivni dteni. Funk-

ci rozumi lung psych. cinnost nezavislou na obsazich. Mysleni i citeni prohlasuje za funkce racionalni. CHeni je hodnoceni prosti'ednictvim pojmu pfijemneho a nepfijemneho, emoci libosti a nelibosti, mysleni hodnoti prostfednictvim poznani. Pocifovani a intuice jsou funkce iracionalni, pracujici s pouhymi vjemy, bez hodnoceni. Nejvetsim pfispevkem p.a. klinicke psychologii byla lungova typologie, vychazejici z rozliseni dvou druhu postoju: extraverze (spoleeenskost, otevI'enost svetu, smysl pro realismus) a introverze (obraceni k sobe samemu, uzavI'enost, smysl pro fantazii), a z pfifazeni ctyf psych. funkci temto dvema typum postoju. Vzniklo osm typu: extravertni myslenkovy, introvertni myslenkovy, extravertni citovy, introvertni citovy, extravertni intuitivni, introvertni intuitivni atd. Vedome extraverzi je komplementarni nevedoma introverze a naopak. Typy postoju popsane lungem byly identifikovany i ---)faktorovou analyzou osobnosti, a to jako na soM nezavisle faktory druheho fadu (extraverze a introverze u H. l. Eysencka, 1950). Duleiitou roli hraje u lunga pojem individuace, vzjadfujici lidske psychice imanentni princip vyvoje. Psychika je ve sve podstate pm. jev a jeji vyvoj probiha nejprve ve znameni adaptace na zivotni prostfedi. V druhe polovine zivota se vsak clovek musi konfrontovat se svou vnitfni metafyzickou podstatou, se svou "dusi", a integrovat svuj "stin", tj. vyrovnat se s primitivni pudovosti a se svymi nevedomymi sklony vubec, ale i se svou animou ci animem (muz s zenskou a zen a s muzskou strankou osobnosti). Dynamika psychiky vyrusta z jejich protikladu a odehniva se kolem centra, ktere lung nazyva jastvi (Selbst). Individuace je osvobozovani se jastvi od psych. -tmasek. Kritika p.a. je zamefena pfedevsim na jeji nedostatecny empir. zaklad a na nejasne definovane pojmy. A: analytical psychology F: psychologie analytique N: analytische Psychologie I: psicologia analitica Lit.: Fierz, H K.: Die Jungsche analytische (komplexe) Psychologie. Milnchen 1976; Jacobi. J.: Psychologie C. G. Junga. Praha 1992; JUllg, C. G.: Analyticka psychologie. Jeji teorie a praxe. Praha 1992; Siroky, H: AnaIyticka psychologie C. G. Junga. Bmo 1990. .

Nak psychologie citu - zabyva se z psycho!. hlediska city, resp. ---)emocemi, coz jsou nedefinovatelne pojmy vymezovane znaky prozivani Ci zazitkovymi dimenzemi: pfijemne - nepfijemne, vzruseni - uvolneni, resp. napeti - uklidneni. Kazdy konkretni cit rna nektery z vyse uvedenych znaku (vyjma litosti) a specif. zahtkovou modalitu. Vsechny tyto znaky ovliviluji postoje, hodnoceni a motivace lidi a jako atributy chovani usmeriiuji mezilidskou komunikaci. City a emoce chape p.c. vetSinou jako vyznamove ekvivalenty, ackoli nektefi autofi oba pojmy od887

psychologie humanisticka

psychologie davu

lisuji, pouzivajice ph tom nizml kriteria (napf. G. A. Fortunatov, 1974, aj.). P.c. se podrobne zabyval C. E. Izard (1977). City maji podle neho th komponenty (aspekty): 1. prozivani nebo vectome citeni (viz -tprozitek); 2. procesy, ktere se odehravaji v nervovem systemu a v litrobach; 3. pozorovatelne projevy, zejm. v obliceji a drzeni tela (vyraz citu). KaZdy citje pfedevsim urcitou specif. zazitkovou kvalitou (strach, hnev, radost, smutek atd.), ale rna tez komponentu neurofyziologickou a behavioralni, ktere mohou byt castecne utlumeny a projevovat se jen urcitymi rudimenty, zejm. mimickym vyrazem. Podle G. A. Fortunatova maji city dvojf vyznam: signalizujf vyzn. udalosti a jsou motivacnim jadrem cinnosti. Podle L. M. Abolina (1987) nejsou city "cistyrni prozitky", maji funkci regulace cinnosti a jako takove tvofi s kognitivnimi procesy jakousi slitinu, v niz hraji dominantni roli, protoze rozhoduji 0 motivaci jednani. Podobne pojeti zastaval tez P. K. Anochin (1964), ktery zdurazi'iuje, ze emoce pfezily vevoluci proto, ze jsou dulezite pro zivot organismu: hodnotf podnet z hlediska zivota a souvisi se samoregulaci. Podle P. V. Simonova (1964,1970,1981) emoce vznika pfi nedostatku poznatku nezbytnych pro dosazeni cile. City tedy kompenzuji deficit -tinformace a zivy system je tim vice emocionalni, Cim mene je v dane situaci informovan 0 tom, jak dosahnout cile. S. Schachter aJ. E. Singer (1962) soudi a dokladaji experimenty, ze kvalita citu je dana kognitivni identifikaci situace. Intenzitu citu chapou jako funkci urovne aktivace. Nadeje, ze fyziologicke znaky citu (kozne-galvanicky reflex, zmeny v Cinnosti vnitfnich organu atd.) umozni identifikaci specif. citovych zazitku, se nesplnily. Take mimicke projevy citu (az na male vyjimky, jako je ulekova reakce, sexualni vzruseni aj.) jsou naucene a interindivid. rozne. Uplati'iuji se zde take vlivy kultury (napf. specif. rnimika a gestikulace Italu), ktere zahrnuji i pozadavky na -tstylizaci urcitych citu v urcitych situacich (zabrany v projevech place, zlosti, zklamani a naopak konvencni projevy nepocifovaneho smutku atd.). City jsou vyvolavany vnejsimi situacemi, ktere mohou byt rozne interindivid. chap any - napf. jednu a tutez scenu muze nekdo prozivatjako smesnou, nekdo jako tragickou. Zarovei'i Ize fici, ze shodne city casto vytvareji spol. situaci, resp. atmosferu (strachu, nadeje, rozhofceni apod.). Projevy silnych citu budi nekdy soc. odezvu. Nekdy se kladou do protikladu tzv. rozumove a emotivni reakce Ci chovani. Nekdy se hovofi 0 "vyssich citech", zejm. etickych a estetickych, ktere se podstatnym zpusobem podileji na vnitfni kontrole jednani cloveka, ale spolupusobi i ph vytvafeni, aplikaci a soc. kontrole plneni moralnich a estetickych norem. Na teto bazi se mj. pohybuje -tsociologie emocl. 888

A: psychology of emotions (feelings, sentiments) F: psychologie de sentiments (emotions) N: Psychologie der Gefiihle, Emotionpsychologie I: psicologia delle emozioni Lit.: Bottenberg. E. H.: Emotionpsychologie. MUnchen 1972; Czako. M. - Seemannovd, M. - Bratskd, M.: Em6cie. Bratislava 1982; Diament, J. Cerny, M. - Student, V.: Emoce. Praha 1969; Izard, C. E.: Human Emotion. New York 1977; Simonov. P. V.: Emocionalnyj mozg. Moskva 1981.

Nak

talnich postoju a reakci cloveka, napf. v pfelidnenych velkomestech. P.e. klade duraz i na studium ontogeneticky formativnich vlivu zivotniho prostfedi, ktere jsou v zavislosti na geogr. charakteristikach znacne variabilni. A: ecological psychology F: psychologie ecologique N: okologische Psychologie I: psicologia ecologica Lit.: Cernousek, M.: Psychologie zivotniho prostredi. Praha 1986; Ittelson, D. a kol.: Introduction to Environmental Psychology. New York 1970; Klusdk, M.: Problematika zivotniho prostredi v soucasne americke psychologii. Ceskoslovenskd psychologie, 1984, c. I.

Cer

psychologie da vu viz day psychologie diferencialni viz psychologie obecna psychologie ekologicka - studuje psychol. aspekty tvorby -tzivotnlho prostredi a pece 0 ne. V anglosaske literature nachazime pfibuzny termin psychologie environmentalni. Oba pojmy se v mnoha ohledech pfekryvajL Environmentalni psychologie studuje spiSe vzajemne vazby osobnosti a bezprostfednilio, hmotneho prostfedi, zatimco p.e. sirsi vazby a vztahy cloveka k zivotnimu prostfedi vubec, k -tekologii, a to v symbolicke, kult., rozhodovaci a vykonne oblasti. Zatimco psychologie v klasickem pojeti poeita s diferenciacerni danyrni rUznym typem osobnosti, temperamentu atd., p.e. se snazi zachytit univerzalne platne souradnice struktury charakteru prostfedi pusobici na ruzne lidi celkem jednoznacne a stejne. Do p.e. pam pi'edevsim vyzkum tzv. environmentalni percepce, tj. toho, jak clovek vnima, hodnoti a interpretuje sve zivotni prostfedi (poCitaje v to i prostfedi pracovni a soukrome). Nejvice poznatku bylo ziskano studiem pohybu a chovani lidi ve mestech - napi'. byly zkoumany zpusoby, jak lide kognitivne k6duji urbanisticky svet kolem sebe. Vyslednici byva formulace prostorove predstavy mesta, tzv. -tmentalni mapa, kterou do p.e. zavedli K. Lynch a S. Milgram. Vnimani a hodnoceni zivotniho prosti'edi pi'edstavuje tak zakladnu vyzkumne orientace p.e., phcemz lze experimentalne sledovat ohromnou skalu lidskeho vnimani zivotniho prostfedi, napr. vyzkumem vlivu podprahovych informaci, subliminalnfho vilimani, tzv. urbanistickeho namesicnictvi, vnimani krajiny (tzv. topofilie), zpusobu orientace cloveka v prostoru (zminene mentalni mapy), vnimani symbolicky pusobicich znakU ziv. prostfedL Spolu s analyzou vnimani ovsem p.e. zarovei'i sleduje i zpusoby jednani a -tprostoroveho chovani cloveka, ktere je uvadeno do pohybu interpretaci vnimanych informaci a samotnou komunikaci Cloveka s jeho bezprostrednim i vzdaIenym prostfedim (viz tez -tkomunikace ekologicka). Vyzn. jsou i studie teritoriality, chovani v kritickych a meznich situacich behem pfir. katastrof, studie environmen-

psychologie ekonomicka - hranicni obor psychologie vysvetlujici pomoci postoju, nazoru a motivaci chovani lidi v ekon. oblasti. Zatimco tzv. rakouska psychologicka skola (viz -tmarginalismus) odvozovala chovani jen z hedonisticko-utilitaristickych predpokladu, otevrei r. 1900 G. Tarde cestu opravdove p.e., vysvetlujici "subjektivni stranku" ekon. jevu; jeho odkaz byl vsak uveden v zapomneni Durkheimovym "sociologickym imperialismem". Mezivalecne obdobi bylo poznamenano spise laickym psychologismem J. M. Keynesovym, ktery urcil jako 3 zakl. tendence ekon. chovani "podnety k investovanf", "preferenci likvidity" a "sklon ke spotrebe". Po valce se p.e. rozviji v USA zejm. v dHech emigrantu z Evropy. G. Katona ji formuloval jako vyzkum ekon., zejm. spotfebitelskeho chovanL V inspiraci K. Lewinem sleduje vazbu mezi ekon. stimuly a chovanim jako zprostfedkovanou psych. promennyrni, kterymi jsou osobni charakteristiky subjektu, jako aspirace, ocekavani, postoje, mira optimismu apod. E. Dichter zalozil -tpsychoanalyzou inspirovany a komercne orientovany motivacni vyzkum hledajici nevectome a iracionalni faktory ekon. chovanL Take v Evrope se p.e. konstituuje jako univerzitni i prakticka disciplina, aplikujici modely nejen na oblast spotfeby, ale na problemy podniku, "umeni pfedvidani", implementaci zap. rustoveho modelu ve tfetim svete, psychopatologicke jevy v ekon. sfefe apod. (viz -tpsychologie penez). A: economic psychology F: psychologie economique N: Wirtschaftspsychologie I: psicologia economica Lit-: Dichter, E.: Handbook of Consumer Motivation. New York 1964; Katona, G.: Psychological Economics. New York 1975; Reynaud, P. L.: Precis de psychologie economique. Paris 1974; Tarde, G.: La psychologie economique. Paris 1902.

Vee

psychologie en vi ron men ta lni viz psychologie ekologicka, psychologie kultury psychologie humanisticka - tzv. tfeti cesta v soucasne -tpsychologii (vedle -tpsychoanalyzy a -tbehaviorismu), hnuti, ktere se inspirovalo pfedevsim existen-

cialnimi aspekty lidske psychologie, ale take novymi pfistupy v psychoterapii. Usiluje 0 nove porozumeni lidske psychice a 0 novou tematizaci lidske psychologie a zamefuje se jak na jeji normalni, tak i patologicke stranky. Pfednimi pfedstaviteli p.h. jsou A. H. Maslow, C. R. Rogers a R. May. Jejich ustfednirni teor. koncepty jsou -tja, jastvi a -tseberealizace, resp. sebeaktualizace. Velmi blizko k tomuto pojeti rna koncepce V. E. Fraenkela (1956), ktera zdurazfiuje, ze clovek je "smysl zivota hledajicf bytost". P.h. vychazi sice z klinickych zkusenosti i z empir. vyzkumu, ale je silne poplatna i fil. aspekmm lidske existence, zvl. ve spojeni s urcitymi smery fil. antropologie a zejm. s -texistencialismem. Snazi se chapat psychol. problemy cloveka v kontextu jeho spol. byti, ale prisuzuje mu urCitou danou "vnitrni povahu". P.h. je svymi pfedstaviteli prohlasovana nejen za reakci na nedostatecne a spome pojeti cloveka v psychoanalyze a behaviorismu, ale take za reakci na narustajici soc. a kult. krizi a na odlidsfovani a zmasoveni cloveka soucasnosti (Ch. Biihlerova a N. Allenovd, 1973). V r. 1962 zalozil A. H. Maslow American Association of Humanistic Psychology. Zakl. teze p.h. podie provolani teto spolecnosti jsou: 1. centrem pozomosti je prozivajid osoba, primamfm fenomenem pfi studiu cloveka je jeho prozivani; 2. akcent je polozen na specif. lidske vlastnosti, schopnost volby, kreativitu, hodnoceni a seberealizaci; 3. zajem se soustfeduje na vyvoj sil a schopnosti, ktere rna kazdy clovek (zalezi na jeho objevovani sebe sameho a na soc. vztazich). Proti behavioralnim aspektum lidske psychiky postavila p.h. znovu vectorni cloveka a jeho autodeterminaci, proti rnechanismum uceni hledcini lidske autenticnosti, coz je zpusob byti cloveka ve svete, byti, ktere je v harmonii s bytim sveta. Jsrne autenticti v te mITe, v jake zustavame ve shode s veskerym by tim. Toto pojeH se stavi kriticky proti oblfuenemu konceptu -tadaptace (adjustace), ktery prosazuje zejm. behaviorisrnus. Proti jeho pojeti cloveka jako bytosti reaktivni chape p.h. Cloveka jako bytost aktivni, urcenou pfedevsim jejirni perspektivami (smyslem zivota). Zakl. tezi p.h. formuloval J. F. T. Bugental (1965): Clovekje vic nef sumajeho casH, existuje v lidskem prostredi, je si vectom sebe sameho i okolniho sveta, hleda autenticitu, disponuje zpusobilosti volby, kona zacilene. P.h. hleda pfedevsim hodnoty -thumanity. Za ontologickou jistotu cloveka povazuje jeho koncepcnost. Subjektivni zkusenosti je relativita, mezni existencialni starosti je hrozba smrti a ustavicnou existencialni starost prinasf pocit osudovosti. Avsak ontologickou jistotou cloveka je take moznost cinu, subjektivni zkusenosti je odpovednost a existencialnirni danostrni jsou obava pfed zatracenim a pocit -tviny. To jsou fakta, na nez musi brat 889

psychologie klinicka

psychologie osobnosti

soueasna psychologie zfetel, rna-Ii byt skuteenou psychologii lidskeho zivota. Je tu patrny vliv E. Husserla, M. Heideggera, J. P. Sartra, ale is. A. Kierkegaarda a ostatnich filozofU lidske existence. Mnoho usili venovala p.h. boji s kritiky, kteti jf vytykali nevedeckost. A: humanistic psychology F: psychologie humaniste N: humanistische Psychologie I: psicologia umanistica Lit.: Bugental. J. F. T.: The Search for Authenticity: an Existencial Analytic Approach to Psychotherapy. New York 1965; Biihler. Ch. - Allen. M.: (1973) EinfUhrung in die humanistische Psychologie. Stuttgart 1982; Maslow, A. H: Toward a Psychology of Being. Princeton 1961; May, R. -Angel, E. - Ellenberger, H F. eds.: Existence: A New Dimension in Psychiatry and Psychology. New York 1958. Cas.: Journal of Humanistic Psychology, 1961.

Nak psychologie klinicka - (z fec. kline = luzko; vanglictine "clinic" znamena pomoc pacientum, tj. osobam trpicfm, coz neni ale omezovano jen na medicinske aspekty) - pojem vyskytujfci se ve dvou pojetich. 1. V medicinskem smyslu je chapan jako aplikace -tpsychologie na klinicke problemy, coz je definice E. Sterna (1954), ktery chape p.k. jako pomocnou vedu fesici doprovodne a nasledne problemy osob trpicich niznymi chorobami, tedy v podstate jako soueast lekarske psychologie. Poeatek p.k. spada ale do r. 1896, kdy L. Witmer zalozil pfi univerzite v Pensylvanii Psychologickou kliniku. V temze roce zavadel psychiatr E. Kraepelin psychologii do psychiatricke praxe. J. McKeen-Cattell (1893) pfipravil prvni psychoterapeuticke programy a A. Binet (1905,1908) prvni psychodiagnosticke testy. 2. L. J. Pongratz (1977) zastava sirsi, s-gicky relevantnejsi pojeti p.k. Je to pro nej odvetvi psychologie, jehoz pfedmetem je diagnostika, modifikace a prevence soc. podminenych a soc. relevantnich poruch prozivani a chovani ve vyzkumu, ueeni a praxi. Pojem modifikace je zde sirsi nez pojem psychoterapie, zahrnuje tedy i psychagogiku (vedeni psychologickymi prostfedky) a vyjadfuje, ze se p.k. uplatiiuje nejen v -tpsychiatrii a jinych oborech lekafstvi, ale i napf. v pedagogickopsycho!., -tmanzelskem a rodinnem poradenstvi a jinde. Pojem poruch prozivani a chovani soueasne naznaeuje, ze pfedmetem p.k. nejsou jen onemocneni, nybd take funkeni poruchy (neur6zy a neuroticke reakce) a jine defekty psych. einnosti, tedy take sou vis lost se spec. defektologickou pedagogikou (leeebnou pedagogikou), soc. terapii a koneene to, ze tu nejde jen 0 psychopatologicke ptipady, nybd o problemy takoveho druhu, jako jsou napf. manzelske konflikty, u deti zaskolactvi, uteky z domova, kriminalita dospivajicich, soc. maladaptace apod. Zak!. ukoly p.k. jsou: psychodiagnostika, psychoterapie (resp. psychagogika) a prevence poruch psych. einnosti. P.k. se opira hlavne 0 -tpsychologii osobnosti (R. Wallen, 1956). V jinych 890

pojetich je p.k. stavena vedle obecne psychologie jako disciplina zabyvajici se jedincem. A: clinical psychology F: psychologie clinique N: klinische Psychologie I: psicologia clinica Lit.: Bouchal, M. a kol.: Lekafska psychologie. Praha 1981; KOlJdd.(, 0.: Klinicka psychologia. Bratislava 1977.

Nak

psychologie k ul tu ry - pomeme malo rozpracovany a nejednotne pojaty obor aplikujici metody a poznatky -tpsychologie v oblasti vyzkumu -tkultury. W. Hehlmann vymezuje p.k jako vedu 0 psych. podminkach kult. zivota a pfisuzuje ji nasledujici ukoly: a) vyzkum obecnych, z fenomenu kultury vyrustajicich psycho!. problemu, b) vyzkum psycho!. struktury jednotlivych kultur, c) vyzkum psych. interakci mezi jednotlivymi oblastmi kuJtury a jejich individ. nositeli (prace, planovani, vychova a leeeni, hra a ume!. tvorivost, prace badatele atd.). Poukazuje na prekr,Yvani problematiky p.k. a kult. antropologie, etnopsychologie, s-gie a dalsich ved. F. Dorsch (1963) oznaeuje za predmet p.k. "kulturu plodicijednani", jakoz i "kulturou vytvofene objekty a objektivace", pfieeillZ kult. objekty rozumi fyzicky samostatne pfedmety, smyslove zobrazene zformovane procesy (svatky, slavnosti, rity, obyceje, pravni normy a konvence) a aktualizovane pohotovosti (fee, vedeni apod.). Predevsim ale rna byt pestovana jako psychologie jednotlivych oblasti kuJtury v sirokem spektru od zemedelstvi a techniky az po fee, nabozenstvi, vychovu, vedu a umeni. V tomto sirokem humanitne orientovanem pojeti bylo v r. 1979 vydano dilo, ktere redigoval G. Condrau. E. E. Boesch (1980) za zak!. pramen p.k. poklada environmentalni psychologii (W. H. ltleisona, H. M. Proshanskyho, L. G. Rivlina a G. A. Wilkena), tj. psychologii zivotniho prostfedi, ktere je pojato jako subjektivni prostfedi pine symbolickych vyznamu veci i zachazeni s nimi (napf. oheii v krbu apod.). Vetsi pozomost nd p.k. venovali psychologove psychopatologii kultury (K. Birnbaum aj.). W. Smitbauer (1967) uvadi, ze ukoly p.k. pi'evzala -tkulturni antropologie (M. Meadova, R. F. Benedictova, A. Kardiner a dalSi). A: psychology of culture F: psychologie de la culture N: Psychologie der Kultur I: psicologia culturale, della cultura Lit.: Boesch, E. E.: Kultur und Handlung: EinfUhrung in die Kulturpsychologie. Bern, Stuttgart, Wien 1980; Condrau, G. ed.: Psychologie der Kultur, sv. 1,2. ZUrich 1979.

Nak psychologie n arod

u viz Volkerpsychologie

ps ych 0 10 gie 0 becn a - zaki. odvetvi -tpsychologie, nejednotne chapane, obvykle vymezovane jako veda

o obecnych zakonitostech psychiky, platnych pro vsechna individua (H. C. Warren, 1934, 1958). Neshody se tykaji toho, co rna tvofit obsah systemu p.o., ale nechybf ani zcela zamitava stanoviska vuei nL Napf. G. W. Allport (1938) poklada kazdou generalizaci lidske mentality za mytus, protoze nadmerne zduraznuje jeji interindivid. sveraz, sam vsak rozpracoval -tpsychologii osobnosti, ktera by bez zobeciiovanf poznatku 0 psychice lidskych individui byla nemozna. J. Drever (1952) odlisuje p.o. a psychologii osobnosti takto: prvni je veda 0 obecnych zakonitostech dusevniho zivota, druha 0 zvlastnostech charakteristickych pro individ. osobnost. Psychika vsak neni jen jevem specif. lidskym, a proto je otazkou, zda do p.o. maji byt zahmovany i poznatky 0 chovani zvifat, -tetologie, resp. srovnavaci zoopsychologie, stejne jako poznatky o psycho!. rozdilech lidi z hlediska pohlavi, rasy, kult. pi'fslusnosti atd. Proto se take rozlisuje p.o. a diferencialni psychologie. H. B. English a A. CH. Englishowi (1958) chapou p.o. jako oblast psychologie, ktera studuje to, co plati 0 -tindividuich obecne, na rozdil od diferencialni psychologie, ktera se zabyva tim, co plati (what is true) o jednotlivych (particular) individuich nebo spec. tfidach. Uvadeji dalSi dva mozne vyznamy pojmu p.o.: a) synteza nebo zobecneni faktu a principu spolecnych vsem oborUm (branches) psychologie, veetne obecne metodologie; b) aspekty psycho logie, ktere dany autor povaZuje za fundamenralne dulezite. J. P. Chaplin (1968) vymezuje p.o. jako obsahlou syntezu vsech vysledku a teorii v oblasti psychologie. K. K. Platonov (1972) podava "projekt systemu psychologie", v nemz p.o. zarazuje do kategorie teor. psychologie a chape ji jen jako dejiny psychologie, fi!. psychologii a metodologii psychologie. W. Traxei (1974) poznamenava, ze p.o. se snazi nachazet zakony platici nezavisle na individ. zvlastnostech a ze je zalozena na faktu, ze psych. projevy rUznych individui jsou ve svych zakl. rysech stejne. V behavioristicky orientovanych systemech psychologie se pojem p.o. pouzivajen zi'fdkakdy, obvykle jen jako nazev ueebnice se sirokym zaberem psycho!. poznatku, aniz je definovan (napr. M. J. Moskowitz a A. R. Orgel, 1969, aj.). Aplikujeme-Ii obecne pfijimany model psych. einnosti vyjadfeny formuli: psych. reakce (proces) je funkci psych. dispozic (osobnosti) a situace (R =frO,S), pficemz S =situace, 0= celek psych. dispozic), potom fenomenologicky system p.o. se sklada z: a) psych. procesu kognitivnich (vnimani, pfedstav, mysleni, pameti) a emocionalne motivaenich, b) psych. dispozic pro vykon (schopnostf), pro energetizaci psych. Cinnosti (temperament), pro hodnoceni situace (postoje) a pro zacilene jednani (motivy). K tomu pfistupuje jeste hledisko determinace psych. jevu, tj.

dia!. vztah mezi bio!. a sociokult. Ciniteli jejich zmen, a hledisko jejich geneze v ramci techto determinant. Logicky je jeste v systemu p.o. objasneno dvoji tema: obecna teorie psych. cinnosti a psycho!. metodologie. Vsechny tyto aspekty psych. jevu se v systemu p.o. uplatiiuji ovsem jen v obecne ravine. Jejich specif. rozpracovani je pfedmetem zvlastnich psycho!. ved. A: general psychology F: psychologie generale N: allgemeine Psychologie I: psicologia generale Lit.: McKellar, T. P. H: Allgemeine Psychologie. In: Arnuld, W. - Eysenck, H J. -Meili, R. eds: Lexikon der Psychologie. 1987; Platonov, K. K.: o sisteme psichologii. Moskva 1972.

Nak

p s y cho I 0 gi e 0 s 0 bn 0 sti - dnes jiz relativne samostatna oblast -tobecne psychologie, postavena na pojmu -tosobnost. Vznikla z nutnosti vysvetlit, proe na tyi podnet rUzni !ide reaguji rUzne, tj. jako koncept objasnujici interindivid. rozdily v psych. Cinnosti eloveka, rozdily v jeho vnitfuich psych, dispozicich. Pojem osobnost vystupuje v psychologii jako hypoteticky konstrukt, ktery popisuje a vysvetluje mimo jine to, ze dusevni zivot elovekaje ureitym zpusobem vniti'ne organizovan a tvori jednotu dileich funkci a dispozic, jakoz i urCitou vniti'ni konzistenci. R. B. Cattell (1967) rozlisuje ti'i hist. faze ve vyzkumu p.o.: 1. liter Ai!. fazi, zahrnujici fit a liter. pojednani 0 osobnosti; 2. fazi uspoi'adaneho pozorovani a vytvai'eni teorii, kterou lze nazvat prvni klinickou fazi, v niz se zkoumani koncentrovalo na anomalni chorobne chovani; dosahla sveho vrcholu v psychiatrickych zobecnenich E. Kraepelina, P. M. F. Janeta a S. Freuda, zahrnovala vsak stale jeste i pusobeni filozofU nebo akademickych uCitelu, jako byli L. Klages, W. James a take E. Kretschmer, C. G. Jung a dalSi; 3. kvantitativni a experimentalni fazi, ktera nastoupila kratce pred prelomem tohoto a minuleho st., ale teprve v poslednich desetiletich zaeala pfinaset plody, pfedevsim faktorove-analyticke pojeti osobnosti (Cattell, H. J. Eysenck). Soueasna p.o. je stale jeste pin a kontroverzi, k nimz podle L. A. Pervina (1978) patri zejm. spory 0 teorii psych. vlastnosti, ktere jsou vlastne jakymsi stavebnim kamenem cele p.o., spory 0 vlivy dedienosti, resp. o interakci "vlohy-prosti'edi", 0 uZiteenost konceptu -tja, o vhodnost urCitych vyzk. metod aj. V marx. p.o. je to zejm. teor. rozpracovani vzajemneho vztahu kategorii osobnosti a Cinnosti (na niz je marx. psychologie zalozena), dale otazky motivaeni samoregulace osobnosti, jeji hodnotove orientace aj. (M. V. Demin: Problemy teorii licnosti, 1977). Neexistuje jednotne pojeti p.o. C. S. Hall a G. Lindzey v Theories of Personality (1970) uvadeji patnact reprezentativnich teorii p.o., z nichz rada obsahuje zcela rozporna pojeti, protoze taz fakta empir. vyzkumu 891

psychologie prlice

psychologie penez

jsou z ruznych postupu vykhidana ruzne a rUzne je chapan i vyznam pojmu empiricky fakt. ~Humanisticka psychologie (resp. existencialni psychologie) pfistupuje k problemum p.o. zcela jinak nez ~behaviorismus. Rozporuplnost v pojeti p.o. se odrazi nejvyrazneji v nejednotnych psychoterapeutickych technikach. Problem je v tom, ze pojem osobnosti se vztahuje na eloveka, jehoz Cinnost je vevazana do site bio!., vecne pfedmetnych a spo!. podminek (H. D. Schmidt, 1982). Proto se v pojeti p.o. objevuj i zj ednoduseni, spoei vaj iei ve zdurazneni jednoho z aspektu. Tak J. Reykowski (1976) poklada osobnost za centralni system regulace a integrace Cinnosti, zatimco J. P. Guilford (1959) ji poklada jen za jedineenou strukturu vlastnosti jedince. E. R. Hilgard (1962) zduraziiuje adaptaeni aspekt: osobnost je soustava ~vzoru chovani, ktere ureuji jedineene pfizpusobeni jedince svemu okoli i sobe samemu. Podle V. Tardyho (1964) je osobnosti elovek jako psycho!. celek a v p.o. je proto nutne vysvetlit, jak se tento celek utvafi a jak funguje, jak se lid sky dusevni zivot organizuje do sloziteho, multideterminovaneho, ale soueasne otevfeneho funkeniho systemu. Vyvstava tematika trojiho druhu: geneze, struktura a dynamika osobnosti. K. Balcar (1983) hovofi 0 vztahovem rozboru osobnosti a jako jedno z dalSich podstatnych temat p.o. uvadi jeji zdroje, tj. vnitfni a vnejsi Cinitele osobnosti - dedienost a prostfedi. Temata p.o. spojuje ustfedni koncept ja (viz tez ~ego), vyjadfujiei zazitkove, ale i funkeni centrum p.o. Gak zduraziiuje zejm. G. W. Allport, 1963). Psychicke vlastnosti osobnosti jsou obvykle tfideny do kategorii: 1. schopnosti (dispozice pro psychomotoricky a intelektovy vykon); 2. dispozice pro emocionalni reakce, resp. energeticke stranky projevu osobnosti neboli ~temperament; 3. dispozice k hodnoceni neboli ~po­ stoje a motivy (viz ~motivace). K temto tradienim aspektum pfistupuji nove zavadene koncepty, napf. "kognitivni styl" aj. V behavioristickem pojetije p.o. strukturovana jako system ~zvyku (habits), tj. vice ci mene generalizovanych, naucenych tendenei chovat se v urCite situaci urCitym zpusobem. Ke strukturalnim aspektum pam faktorove-analyticky pfistup (Eysenck, 1947, Cattell, 1950), ktery je vsak pfedmetem ostre kritiky (viz ~analyza faktorova). Novy pohled na problem psych. vlastnosti osobnosti, orientovany kognitivisticky a z hlediska ~socialni­ ho uceni, pfinasi W. Mischel (1977). Podle M. Sadera (1980) neni rozhodujici otazka, jaky jedinec je, ale co Cini, coz je dana take intraindivid. odlisnou organizaei lidskeho chovani. A: psychology of personality F: psychologie de la personnalite N: Personlichkeitspsychologie I: psicologia della personalita 892

Lit.: Allport. G. W.: Pattern and Growth in Personality. New York, Chicago, San Francisco, Toronto, London 1963; Balcar, K.: Uvod do studia psychologie osobnosti. Praha 1983; Guilford, 1. P.: Personality. New York, Toronto, London 1959; NakolleCllv, M.: Ziklady psychologie osobnosti. Praha 1993; Pervill, L. A.: Current Controversies and Issues in Personality. New York 1978; Pervill, L. A. ed.: Handbook of Personality Theory and Research. New York, London 1990; Rempleill, H.: Psychologie der Personlichkeit. Miinchen, Basel 1965; Schmidt, H. D.: Grundriss der Personlichkeitspsychologie. Berlin 1982.

Nak

p s y c hoi 0 g i e pen ez - propojeni hist.-kult. analyzy a aplikace psych. a soc.-psych. postupu ~ekonomicke psychologie na studium fenomenu ~penez. Za zak!. dilo pfes jeho nazev - nutno pokladat Filozoji.i penez G. Simmela, ktery chtel pojednat ten to fen omen dusledne mimo ramec ekonomie. Zacina "psychickym osvojenim objektivni hodnoty", zabyva se vyvojem "nevedomych ekvivalenenich pfedstav" a pfechazi az k soucasnemu "Cistemu symbolickemu charakteru" penez, vysvetluje hamiznost, lakotu a marnotratnost, stejne jako "prahy ekonomickeho vedomi" jakozto dusledky a vyrazy vztahu k penezum; sleduje individ. svobodu cloveka, jeho zivotni styl a vykofenenost v nejuisi souvislosti k peneinimu hospodafeni. P.p. se zabyva napf. typologii osobnosti z hlediska hospodafeni s penezi (setfil, rozhazovac, hrac), rozdily v postupu k "vlastnim a cizim" penezum (zeny v domacnosti, dluznici), "imagem" penez a vnimanim jejich hodnoty v rUznych prostfedich, menovymi zvyklostmi a "iluzemi", interiorizaei funkei penez v soc. a kult. specif. chovani, rozpracovava psychologii menove stability a infiace, psycho!. aspekty mezinar. menove politiky, dluhU atd. (Viz tez ~sociologie penez.) A: psychology of money F: psychologie de l'argent N: Psychologie des Geldes I: psicologia del denaro Lit.: Schmolders, G.: Psychologie des Geldes. Hamburg 1966; Simmel, G.: Philosophie des Geldes. Miinchen, Leipzig 1900.

Vee

psychologie prace - vedni podobor zabyvajiei se interdependenei osobnostnich rysu a situacnich podminek, ktera urcuje chovani jedincu a ~malych skupin v ukolove definovanych organizacich. ~Praci vymezuje jako lilohove motivovane chovani nebo sifeji jako vedome, cilove zamefene, vuli regulovane a osobnost formujici jednani. K hlavnim oblastem zkoumani pam: personaini prace, pracovni misto a cinnost, interakce a organizace prace. P.p. je tesne spjata se ~sociologii prace a s psychologii i ~so­ ciologii organizace a ~sociologii podniku, zamestnani a povolani, kontroly a fizeni. P.p. analyzuje uzivane a navrhuje efektivnejsi postupy naboru, posuzovani zpusobilosti, vyberu a rozmistovani pracovniku, pracovni pfipravy a ~adaptace, vycviku, ziskavani a zvysovani ~kvalifi­ kace ei rekvalifikace, ~pracovne profesniho poraden-

stvi a feseni pracovnich problemu vcetne absenterstvi a ~fluktuace, hodnoceni pracovniho vykonu, ~pracov­ niho rezimu, zateze a zdravotnich problemu vyplyvajieich z ~pracovnich podminek a ~pracovniho prostredi, profesiogramu a meziosobnich vztahu. K novym tematum ~personalistiky patri marketing lidskych zdroju, analyzujiei trh prace, progn6za typu kvalifikace potfebneho pfi zmene technologie a organizace (human resources accounting), vztah mezi kulturou nizkeho vykonu nebo absenterstvim a implicitnim psycho!. kontraktem mezi zamestnavatelem a zamestnancem, osobnostni rozvoj a ....socializace v povolani, feseni ~konfliktU roll a problemu organizaeni psychopatologie, inovace roli a sance individ. kariery, ustavovani organizaci s vysokou mirou angazovanosti pracovniku apod. Postaveni pracovnika v organizaci je ovliviiovano jak interakei elovek - stroj, zkoumanou a zlepsovanou ~ergonomii a inzenyrskou psychologii, tak interakei v systemu soc. vztahu. Rostouei narocnost zpracovani informaei ph praci s modemi technikou a technologii vyzaduje pruznou individ. adaptaci i odpovidajiei kognitivni ergonomii a inzenyrstvi vedomosti. Nutnost koncentrace pozomosti na kontrolu fizenych procesu musi byt doplnena kontrolou stresoru. Jejich pusobeni je vysvetlitelne kognitivnim nebo transakcnim modelem ~stresu (R. S. Lazarus, 1966). S pocitem podfizenosti kontrole bezprostfedne neovlivnitelnou vnejsi instanei je empir. spjato ~odcizeni (R. Blauner, 1964). Podle "vitaminoveho modelu" psych. zdravi potfebuje pracovnik mit mj. pocit kontroly nad vlastni Cinnosti, variabilitu teto Cinnosti, jednoznacnost a transparentnost prostfedi, respektovani vlastni soc. pozice (P. B. Warr, 1987), zpetnou vazbu o vlastnim vykonu i dostatecny prostor pro samostatne jednani a rozhodovani (E. Ulich, 1984). Ustfednim tematem soucasne p.p. je regulace (W. Volpert, 1975). Pracovni einnost vyzaduje krome zpetne vazby tez vazbu vpfed, "feedforward" (K. H. Pribram, 1971), hierarchicky sekvenciaIni organizaci dileich kroku, ktera je zalozena na vyuzivani dfivejsich programu, na intenci i anticipaci vysledku, vnitfnich instancich seberegulace, kriteriich a strategiich optimalizace, testovani implicitnich hypotez ana heuristickych metaplanech (w. Hacker, 1986). Kybemeticke modely jednani (D. Ch. Miller, E. Galanter a Pribram, 1960; S. L. Rubinstejn, 1966; A. N. LeontJev, 1977) mohou p.p. slouzit k navrhum diferencialniho ustavovani systemu uplnych Cinnosti (Ulich, 1989), jejichz vyslednym smyslem ei vyznamem je prace motivovana. Humanisticke teorie organizace zduraznuji psycho!. dulezitost participace pracovnika na fizeni (R. Likert, 1961), organizacni integrace nesnizujiei jeho osobni kompetenci a sebehodnoceni (Ch. Argyris, 1964) i dulezitost prozitku

autonomie, vlastni odpovednosti a sebekontroly (D. M. McGregor, 1967). Nove sociotech. postupy k utvareni prace (job design), k jeji humanizaci a ke zlepsovani kvality pracovniho zivota (QWL) zahmuji redukci tradieni ~b delby prace a respektovani jejiho celostniho charakteru pomoci stfidani profesi (job rotation), rozsifovani a obohacovani naplne prace Gob enlargement, enrichment) a ustavovani autonomnich skupin (napf. quality circles). Humanizace ma zahmovat tez kontrolu stresu (Deuchel, 1985) a obecne zvyseni ~socialni kontroly nad soc. souvislostmi prace. Obecne teor. modely skup. procesu, odvozene vesmes z laboratomich experimenru, nejsou podle novejsich nazoru v p.p. vyuzitelne. Pracovni skupiny musi byt chapany jako "jednajici socialni systemy" (M. von Cranach, 1986). Vedeni skupiny musi byt zkoumano nejen z hlediska vykladu chovani vedoueiho, ale tez z hlediska diisledkii pro skupinu, reakce skupiny a nasledne modifikace ~ma­ nazerskeho stylu (F. E. Fiedler, 1967). Teorie kontingence vysvetluje uspech skupiny z kombinace nezavisle promennych osobnostnich rysu a vlastnosti clenu se znaky ulohy, teorie "cesta - cil" ze zmeny kontingenei (House a W. C. Mitchell, 1974). Soc. moc vedoueiho, vysvetlitelna z interdependence vlivu a uspechu, je podminena jak stylem ozeni, tak soc. klimatem a celkovou soc.-psycho!. identitou a kulturou organizace. SpiSe nd z formalni struktury hierarchie vyplyva z tradice soc. smeny (E. P. Hollander, 1978) probihajiei v soc. sitich (Grieco a Hosking, 1987). Nejvice pozornosti venuje p.p. otazkam ~motivace (resp. managementu motivaci) a satisfakce. Poole McGregora (1960) se vyklad v zasade posunuje od motivace nedostatecnym uspokojenim potfeb (teorie X) k motivaci jejich saturaci (teorie Y, viz tez ~teorie X, Y, Z, A). Podle teorie manifestnich pot reb je motivace vysledkem individ. pomeru potfeb vykonu, soc. zafazeni, autonomie a moci (H. A. Murray, 1938). Teorie vyvojove hierarchie potfeb (A. H. Maslow, 1943) ve sve novejsi empir. revizi (c. P. Alderfer, 1969) odvozuje motivaci z pomeru "deprivace - dominance" a "gratifikace - aktivace" existenenich, soc. a vyvojovych potfeb ("existence - relatedness - growth" neboli ERG). Podle kognitivni teorie ocekavani (expectancy theory) vyplyva motivace z pomeru vynalozeneho usili, vysledku a odmeny pfi racionalnim kalkulu maximalizace uzitku, v novejsi verzi z pomeru "valence - instrumentalita - ocekavani", VIE (V. H. Vroom, 1964). Podle teorie rovnosti (equity theory) vyplyva motivace z pfedjimani souladu mezi usilim dosahnout stanovenych cilu a odmenou (G. S. Adams, 1965). Z hlediska teorie ~ocialniho uceni je motivace vysledkem posilovani a fizeni jednani v souladu s principem kontingence (contingency management, B. F. Skinner, 1969). 893

psychologie prostorova

psychologie socialni

Motivovani stanovenim cilu (goal setting, E. A. Locke, 1968) navazuje na -tvedecky management ukolovanim prace (F. W. Taylor, 1919) a v soueasnosti je prosazovano jako cilove fizeni (management by objectives, MBO). Motivovanf na zaklade ocekavane odmeny (VIE) navazuje na smer -thuman relations. Radikalne behavioralni management usiluje 0 fizenou a posilovanou zmenu chovani pracovniku (organizational behavior modification, OB Mod), coz by va kompenzovano obohacovanim naplne prace. Motivaeni potencial programoveho utvafeni pracovniho mista vyplyva ze sepeti individ. schopnosti, identifikace a signifikance ukolu, autonomie a zpetne vazby 0 smysluplnosti jednani. Ve strategickem designu systemu odmenovani se prosazuje tzv. totalni kompenzace, zahmujici tez mimofinaneni incentivy. "Management nedostateeneho vykonu" vychazi nove spiSe z teorif volby intenzity nasazenf, oceneni a zburcovani vykonu nez z tradienich sankci. Pracovni zaujeti je zajiSfovano komplexnim pusobenim specif. kultury podniku, intenzivnf socializaci zamestnancu sdflejicich hodnoty kooperace a programovym managementem teto kultury soc. konsensu, vyplyvajiciho ze zavazku pracovniku vuei organizaci (Ouchiho teorie Z, 1981). A: psychology of work F: psychologie du travail N: Psychologie der Arbeit, Arbeitspsychologie I: psicologia dellavoro Lit.: Greif, S. - Holling, H. - Nicholson, N. eds.: Arbeits- und Organisationspsychologie. Miinchen 1989; Hacker, W.: Arbeitspsychologie. Bern 1986; JurovskY, A.: Osobnosi cloveka pri praci. Bratislava 1980; Littler, C. R. ed.: The Experience of Work. New York 1985; Pietrasiliski, z.: Praktick:! psychologie pnice. Praha 1968; RuzicKa, J.: Psychologie v pnici s lidmi. Praha 1978.

Vld

psychologie prosto rova viz chovani prostorove psychologie reklamy viz reklama, sociologie reklamy psychologie self - vposledni dobe velmi vlivna teorie klinicke psychologie a psychoterapie, vysvetlujici genezi a psychopatologii -tnarcismu a casta onemocneni oznaeovami jako "hranicni pfipady" (borderline disturbances), v nichz je charakteristicka symptomatika tak ruzna, ze nelze vest pfisnou vymezujici linii. P.s. rna velky vyznam i pro s-gii, protoze zachycuje patologii osobnostnich identit, z nichz muze vznikat i patologie spolecnosti. Zakl. pojmovym pUdorysem p.s. je vyvoj narcismu, ktery prodelava zmeny a postupne zraje nezavisle na vyvoji libida a kognitivnich myslenkovych operaci. Clovek ovsem behem sveho vyvoje od narozeni zakousi fadu narcistickych zraneni, coz je nezbytna soucast jeho vyvoje a socializaceo Zaidi na kvalite vcifovani, empatie, kterou mohou diteti poskytnout jeho dulezite objekty (rod ice a pfedevsim

894

matka), jak se odhoji narcisticke rany a jak se integruji do struktury osobnosti. Dospele self, tj. vlastni -tja (viz tez -tego), vedomi a prozivani totoznosti uprostfed zmen, povstava zranim archaickych, infantilnich struktur vyvijejiciho se ja. Self je dostupne metodou -tintrospekce. Znakern patologie narcismu je nepfetrZity zivotni pocit rozdrobenosti, fragmentarizace pocitu ja, sebeprozivani. Schazi soudrZnost, kontinuita, pocit jistoty. K patologii pfispiva silna idealizace a pfehnana vychova k nesebekritickym pocitum grandiozity, ktere v cloveku zustavaji jako ozvuky nevcifujicich se a frustrujicich rodieu. V dospelosti rna patologie "self" dYe roviny: na jedne strane je to "Clovek provinilf', ktery nevyrustal v rozumejici a empaticke atmosfefe a ktery casto proziva frustraci, primitivni uzkost a vztek. Na druhe strane je to "clovek tragickf', ktery v dospelosti ave sve spolecnosti ztroskotava ve svych pokusech 0 seberealizaci. Stadium vyzraleho dospeleho narcismu se vyznaeuje radosti z uspokojive prace a naplnene lasky, pocitem tvofiveho pfistupu k zivotu a smyslem pro humor. "Self' nehleda slastne naplnovani, ale predevsim seberealizaci. A: self-psychology F: psychologie de "soi" N: SelfPsychologie I: psicologia del Se Lit.: Kohut, H.: The Analysis of the Self. New York 1970.

Cer p S Yc hoi 0 g i e so ci a I n i - disciplina na pomezi -tpsychologie a -tsociologie zkoumajici vliv spo!. detenninace -tchovani na psychiku Ci vedomi a regulaeni vliv psychiky v soc. vztazich jednajieich jedincu. Nejcastejsi altemativni definice uvadeji formovani osobnosti v interakci a modifikaci Cinnosti podminene clenstvim ve skupine, K hlavnim oblastem vyzkumu p.s. patfi: 1. -tsocialni interakce a -tsocialni komunikace; 2. soc. detenninace -tvnimani, -tmotivace a -tstereotypii; 3. utvareni a zmena -tpostojii a -thodnotovych orientaci; 4. -tsocialni uceni, -tsocializace a rozvoj osobnosti v soc, vztazich; 5. -tsocialni kontrola; 6. chovani v -troli; 7. psych. charakteristiky -tmalych skupin, zejm. skup. dynarnika a meziskup. vztahy; 8. psych, charakteristiky velkych skupin. Koncepce vzajemneho sepeti techto procesu a znaku i struktura jejich vykladu jsou nejednotne. Uvahy a poznatky tvofiei predmet pozdejsi p.s. se objevuji jiz pfi vzniku soc. filozofie a prolinaji celymi dejinami spoleeenskovedniho mysleni. P.s. je predznamenana -t Volkerpsychologii a psychologii -tdavu, Psycho log W. Wundt zduraziioval vyznam spol. celku, sociolog G. Le Bon vyznam jednotlivych osobnosti. Pro vznik p.s. byl zvl. dulezity kriticky pozadavek ustaveni "historicky realne psychologie" W. Diltheye, s-gicka koncepce -tskupinove koheze

E. Durkheima a psych. agregace L. F. Warda, rozvoj antropologie a etnografie, ktery ukazal diferenciaci sociokult. prostfedi, a odhaleni detenninujiciho vyznamu tohoto prostfedi pro utvafeni osobnosti pedagogikou a psychopatologii. Do psychologie vnesla poznatek 0 podminenosti psych. jevu timto prostredim -tpsychoanalyza, kterou lze povazovat za bezprostredniho predchUdce p.s. Prvni stu die a prvni pfednaska s nazvem p.s. pochazi z konce 19. st. V r. 1908 vydava monografii s timto m1zvem sociolog E. A. Ross a psycholog W. McDougall, jehoz instinktivisticka teorie soc. chovani byla prekomina az naslednym vyvojem p.s. jako experimentalni vedy. F. W. Znaniecki (1925) definoval p.s. jako studium postoju, L. L Thurstone (1928) jako mereni postoju. Vyzkum se dale soustredil na vliv skupiny na jedince ana kolekt., skup. nebo masove chovani, na problem -tbazalni osobnosti a soc. projevy subjektivity. Systematickou vystavbu teorie p.s. ovlivnil zejm. -tbehaviorismus a -tinterakcionismus v psychologii i s-gii. Z tzv. celostni ci tvarove psychologie byla pfevzata -tteorie pole K. Lewina, Pokusy p.s. 0 vyklad spolecnosti vyvolaly v s-gii -tpsychologismus. Ten se vyznaeuje -tredukcionismem, pocinajieim teorii -tnapodoby G. Tarda a "psychologii spoleenosti" F. H. Giddingse a pokracujieim az do soucasnosti (viz tez -tpsychosociologie). Ideol. zavazne bylo zejm. psychologizujiei pojeti tfid R. Centerse (1949). Program navnlceni jedince do zajmoveho okruhu s-gie, vychazejiei z pfesvedceni, ze jedinou obecnou teorii v s-gii muze byt psychol. teorie (G. C. Homans, 1964), rna stale mnoho pfivrzencu. Snahy vysvetlit veskere spol. jevy z modelu dyadicke interakce (viz -tdyada) jsou odmitany tzv. kritickou psychologii, dialektickou p.s. (s. Kilian, 1971) a kritickou p.s. (P. Wexler, 1983), Podle techto neomarx. smeru psycho!. poznani ztezuje poznani spo!., absolutizace subjektu neumoziiuje pochopit spo!. zprostredkovanost jeho zrodu. Marx. p.s. rozpracovali G. V. Plechanov a A. Labriola. D. N. Usnadze vytvofil experimentalne podlozenou koncepci postoju, L. S. Vygotskij studoval odvozenost intrapsych. jevu z jevu interpsych. M. A. Rejsner naznaCiI souvis lost jejich fyziologickeho a hist. vYkladu. Pozadavek vykladu forem individuality ze spo!. logiky Cinnosti vyjadfil vsak jiz G. Politzer (1929), program zkoumani hist., ve spol. vztazich zakotvenych typu osobnosti L. Seve (1974). P.s. muze slouzit tez k vykladu historie (8. F. Porsnev, 1970). Podle V. V. Saronova (1975) znaky dusevniho zivota spolecne pro skupiny jsou dusledkem spoleenych zivotnich podrnfnek. Vysvetlovany mohou byt pomoci s-gie zamefene na p.s. skupin. K aktualnim koncepeim p.s. pati'i: 1. behavioristicky

orientovane teorie soc. uceni napodobou (A. Bandura, 1962), posilovani reakei, zejm. postoju, soc. podnery vyvolanymi temito reakcemi (D. J. Bem, 1964), modifikace chovani v soc. smene (G. C. Homans, 1961) ajeho kontroly v interakci (J. W. Thibaut, H. H. Kelley, 1959); 2. z pojeti pole interpersonalnich vztahU vychazejiei teorie -tatribuce (F. Heider, 1958), soc. -tmoci (1. R. French, 1956), spoluprace a soutezivost (M. Deutsch, 1949), afiliace, vyocrove interakce a spoleovani (S. Schachter, 1959); 3. teorie kognitivni reorganizace postoju (D. Krech, R. S. Crutchfield, 1948), kognitivni nerovnovahy (F. Heider, 1946), asymetrie (T. M. Newcomb, 1953), inkongruence (Ch. E. Osgood, P. H. Tannenbaum, 1955), -tkognitivni disonance (L. Festinger, 1957), kognitivni kontroly a soc. kompetence (R. W. White, 1959); 4. psychoanalyticky zamerene teorie zakl. orientace v interpersonalnich vztazich (FIRO) (w. C. Schutz, 1955) a utvareni postojti z konfliktnich motivu (1. Sarnoff, 1960); 5. teorie soc. tvorby usudku, zejm. selektivnfho soc. vnfmanf (1. S. Brunner, L. J. Postman, 1949), soc. srovnavani (L. Festinger, 1954), korespondujicich inferenei (E. Jones, K. E. Davis, 1965) a vnejsi atribuce (H. H. Kelley, 1967), vyberoveho akcentovani jevti a stereotypizace (w. Lilly, 1975), tzv. laicka epistemologie Ci naivni teorie, podle niz jedinec posuzuje chovani ostatnich (U. Laucken, 1974), teorie sebevnimani (D. 1. Bem, 1967), sebepozomosti (s. Duval. R. A. Wicklund, 1972) a individ. rizeni dojmu (M. Snyder, 1977); 6. teorie skup. procesu, zejm. skup. vykonu (R. M. Stogdill, 1959), soc. facilitace (R. B. Zajonc, 1965), efektivnosti vedeni skupiny (F. E. Fiedler, 1964) a -tkonformismu (T. W. Willys, 1964), interpersonalniho konfliktu (M. Deutsch, 1973), skup. konfliktu a soc. identity (H. Tajfei, 1982); 7. teorie role (B. 1. Biddle, E. J. Thomas, 1966). V byvalych social. zemich byla rozpracovana zejm. teorie postoju (A. G. Asmolov, 1979), psych. regulace chovani (V. A. Jadov, 1979), psycho!. teorie kolektivu (A. V. Petrovskij, 1979) a komunikace (G. M. Andrejeva, 1984, J. Janousek, 1981). P.s. pouziva psychol. metody i vets inu s-gickych metod. V jejim ramci nebo pod jejim vlivem vznikly -texperimentalni hry, metody terenniho kvaziexperimentu, techniky -tskalovani pro mereni postoju, testy interpersonalniho chovani, analyza procesu interakce, obsahova analyza interpersonalni komunikace, -tsociometrie a -tstratometrie. Vsechny metody jsou uzivany tez ph aplikaci p.s. v oblasti psychologie a s-gie. Vees. zemich se p.s. zaeala rozvijet od poloviny 60. I. 20. stoleti. A: social psychology F: psychologie socia Ie N: Sozialpsychologie I: psicologia sociale Lit.: Andrejevovd, G. M.: Socialnf psychologie. Praha 1984; Frev, D. Greif, S. eds.: Sozialpsychologie. MUnchen 1987; Janou§ek, J. a kol.: Me-

895

psychologismus

psychologie spolecenska

tody socialni psychologie. Praha 1986; Jurovsky, A.: Dusevny zivot v spolocenskych podminkach. Bratislava 1965; Krech, D. - Crutchfield, R. SBallachev, E. L.: Clovek vo spoloenosti: Zaklady socialnej psychol6gIe. Bratisla~a 1968; Nakoneenv, M.: Socialni psychologie. Praha 1970; Ro' senberg, M. - Turner, R. H. eds.: Social Psychology: Sociological Perspectives. Estover 1990. . . Cas.: Journal of Social Psychology; Journal of PersonalIty and SOCIal Psychology; Kulner Zeitschrift fUr Soziologie und Sozialpsychologie.

Vld psychologie s polecenska - pfeklad terminu "obseestvennaja psichologija" - SpeC. pojem soy. filozofie, s-gie a psychologie, ktery se vyskytl jiz u V. M. Bechtereva v r. 1911 a ktery SOy. autoi'i pouzfvali v nejednotnem vyznamu: 1. u nekterych se tento pojem v podstate kryje s vyznamem ..... socialni psychologie; 2. jinf chapou p.s. jako slozku spo!. vedomf, ktera je ve srovnanf s jeho druhou slozkou, ideologif, chapanou jako jev intelektualnf, spiSe psycho!. profilovanfm ureite spoleenosti, resp. spo!. tridy; 3. koneene je p.s. chapana jako odvetvf psychologie studujici psych. zvlastnosti velkych spo!. skupin v jejich vztazich k danym spo!., polit. a ekon. pomenim (napf. p.s. vysokoskolskeho studenstva, druzstevnich rolniku apod.). Logicky by k predmetu p.s. patfily i psycho!., zejm. motivaenf aspekty rUznych spo!. ..... hnuti (napr. ochrancu prirody) a jevu jako ..... chuliganstvi apod. B. D. Parygin (1968) chape p.s. siroce jako vedu studujici psycho!. aspekty cele .....socialni struktury, kterou tvofi souhrn .....spolecenskych skupin a rUzne sfery spo!. zivota, a uvadi etyi'i aspekty p.s.: a) souhrn slozek, jako jsou nalady, "kolektivni vule", ver. mineni, tradice a skup. vztahy; b) psycho!. zvlastnosti velkych spolee. skupin (narodu, narodnosti a trid), profesionalnich skupin (ved. nebo ume!. kolektivu, lekaru atd.), vekovych skupin a ruznych malych skupin pribuzenskych, sousedskych atd.; c) psycho!. stranky rozmanitych oblasti spo!. zivota (obchodu, politiky atd.); d) spo!. psycho!. stranky ruznych forem spo!. vedomi (nabozenstvi, prava a rnravnosti, filozofie a umeni atd.). Take v pozdejsi praci v r. 1971 chape tento autor p.s. jako vedu zahrnujici nezavisle na formach projevu vse "socialne psychicke Cloveka". A: society psychology F: psychologie de la societe N: Gesellschaftspsychologie I: psicologia della societa Lit.: Problemy obscestvennoj psichologii. Moskva 1965.

Nak

psychologie srovna V ad viz zoosociologie a zoopsychologie

gie a byva oznacovana za revoluci v ..... psychologii, protoze je svou tematikou, metodologii, koncepty a terminologii podstatne odlisna od paradigmat soueasne empir. psychologie. lako hnuti vznikla p.t. v USA, kde od zaeatku r. 1969 vychazf tei Journal of Transpersonal Psychology, ktery toto hnuti reprezentuje. Nazev byl zvolen r. 1968 a prosadil se proti jinym oznacovanim, zejrn. "spiritualni" nebo "esoterni" psychologie. K prednim pfedstavitelum p.t. pam zejm. Ch. T. Tart, S. Grof, K. Wilber. Mezi zakladateli hnuti byl i vyzn. pfedstavitel humanisticke psychologie A. H. Maslow. P.t. se rozvijela v uzke souvislosti s hnutim New Age a zejm. s novymi smery v teorii kvantove fyziky (F. Capra, D. 1. Bohm), ktere byly reakci na krizi newtonovskeho mechanicistickeho a kartezianskeho dualistickeho pojeti sveta. Bezprostfedni vliv mely na vznik a vyvoj p.t. tzv. esoterni psychologie, zejm. buddhismus, zen-buddhismus, taoismus, sUfismus, ale i kfestanska mystika a okultismus, v nichz byla obsazena doktrina 0 rUznych urovnich nadvedomi. V tomto smyslu je p.t. definovana pojmem rOzSifene vedomi, jimz se rozumi ruzne druhy vedorni, ktere nejsou v3.zany na empir. chapany subjekt, prostor a cas a ktere jsou uhrnne oznacovany jako "transcendence ega". Podle Grofa (1970) se tu jedna 0 rozSireni zkusenosti uvnitr vztazneho ramce objektivni zkusenosti (transcendovani ega v mezilidskych vztazich, jasnozreni, telepatie, "mimotelove zazitky" atd.) a 0 rozSireni zkusenosti za vztazny ramec objektivni skutecnosti (medijni zazitky, zazitky s aktivaci tzv. eaker, tj. "energeticko-spiritualnich center lidskeho tela", archetypicke zazitky, "kosmicke vedomi" atd.). Tart (1975) zduraznuje, ze empir. psychologie (iiz fika "ortodoxni"), zalozena na fade spornych postulatu (iako napf., ze vedomi je funkci mozku), zanedbala studium duchovniho zivota cloveka a ukolem p.t. je nyni prave systematicke studium siroce pojateho duchovniho zivota Cloveka. P.t. se ostre ohrazuje proti namitkam, ze druhy rozsifeneho vedomi jsou jen deviace v cinnosti mozku, resp. patologicke stavy vedomi. Za jedinou skutecnost nemuze byt povazovano jen to, co je vnimano znamymi smysly a registrovano fyzikaInimi pfistroji. A: transpersonal psychology F: psychologie transpersonnelle N: transpersonale Psychologie I: psicologia transpersonale Lit.: Grof, S.: Dobrodruzstvi sebeobjevovanL Praha 1992; Gr(if, S: Za hranice mozku. Praha 1993; Tart, Ch. T.: Transpersonal Psychologies. New Nak York 1975.

psycho 10 gie top 010 gicka viz genotyp psychologie transpersonalni - (z lat. trans = pfes; personalis = osobni) - vyvinula se jako "etvrta cesta" v psychologii koncem 60. I. z ..... humanisticke psycholo896

ps ycho 10 gie tv arov a viz gestaltismus psychologie vyrazu viz kinesika p s y c hoi 0 g i e v yv oj 0 v a viz ontogeneze

ps ychologie zazi tkova viz prozitek p s y c hoi 0 g i k a - zpusob mysleni (souzeni a usuzovam), ve kterem se uplamuji urcite psycho!. tendence, ktere zpusobuji, ze mysleni neni v souladu s principy ..... Iogiky (R. P. Abelson aM. J. Rosenberg, 1959). Pouziva se tez termin paralogika (c. B. De Soto, 1968). Obecne vzato tu jde o logicky nespravne vyroky, tj. 0 pfipady, v nichz jeden vyrok nevyplyva logicky z druhych vyroku. liz S. B. Sells (1936) a potom zejm. L. J. Chapman a 1. P. Chapman (1959) zjistili rady typickych chyb v logickem usuzovani, zejm. v jednoduchem deduktivnim usudku (sylogismu), ktery je ovlivnovan druhem premis v psycho!. smyslu a nikoli formou jejich vztahu. Velmi charakteristicka je zejm. tendence k nespravnemu obraceni soudu, ktera byla nazv~na principem psycho-Iogicke symetrie: soud "vsechna S jsou P" je psycho!. ekvivaltentni se soudem "vsechna P jsou S", ackoli obraceni soudu je logicky mozne jen u soudu obecne a castecne zapornych, nikoli vsak u soudu obecne a castecne kladnych (napf. soud "vsichni intelektualove jsou neprakticti" nelze obratit na "vsichni neprakticti lide jsou intelektualove"). Tato tendence plati take pro implikace (tj. vztah "jestlize-pak" mezi dvema vypoveami), kde obraceni neni rovnez logicky pfipustne (napf. "jestlize je nekdo ukvapeny, pak chybuje", rovnez nelze obratit), i kdyz nektere obracene implikace mohou byt empir. spravne. Casto se chybuje take v induktivnim usudku: "jestlize nektera S jsou P, pak vsechna P jsou S" (c. Gilson a R. P. Abelson, 1965). Ruzne empir. zjistene tendence v p. shrnul W. Herkner (1975). A: psychologic F: psychologique N: PsychoLogik I: psicologica Lit.: Herkner, W.: Einfiihrung in die Sozialpsychologie. Bern, Stuttgart, Wien 1975.

Nak

psychologismus - siroky, vnitfne znacne diferencovany myslenkovy proud pfelomu 19. a 20. st., spatfujici v ..... psychologii teor. i.metodo!. zaklad feseni otazek fady humanitnich oboru. Psychologie zacala byt povaZovana za zakl. spoJ. vedu diky zmenam, ke kterym v ni koncem 19. st. doslo a ktere byly pfirovnavany k dfivejsimu prevratu v biologii, vyvolanemu Darwinovjmi objevy. Slo o tyto zmeny: 1. konstituujici se experimentalni psycho~ logie slibovala, ze skoncuje s metafyzickymi spekulaceIDl o dusi a lidske pfirozenosti a nahradi je metodickym pozoroviinim realnych psych. procesu, ktere bude stejne pfesne jako pozorovani pfir. ved.; 2. psych. fakty zacaly byt chapany jako jedina bezprostfedne dana realita a zakl. psycho!. pojmem se stala zkusenost; 3. clovek zaeal byt pojiman jako sUbjekt nadany vuli a myslenfm, nikoli pouze

schopnosti pfijimat a spojovat poCitky; 4. psychologie vedomi byla nahrazena psychologii nevedorni. Vliv p. v humanitnich oborech byl posilen rovnez krizi krajne zjednodusujicfch naturalistickych vykladu spoleenosti a eloveka. P. jako celek vyrustal z pozitivisticke teor. a metodo!. zakladny, i kdyz mezi jeho pfedstaviteli jsou i autofi, ktefi pozitivisty nebyli. P. ve sve dobe vyrazne ovlivnil filozofii, s-gii, historiografii, teorii literatury, jazykovedu, logiku, estetiku i jine discipliny. Podle charakteru kladenych otazek a pouzivanych kategorii lze v p. rozliSit tyto hlavni tendence ei smery: a) psychologicky evolucionismus, navazujici na zak!. evolucionisticke teze, presunujici vsak zajem na evoluci psych. stranek spo!. organismu (ieho rysy se projevovaly zcasti u B. Kidda, A. Fouilleeho, N. K. Michajlovskeho a P. L. Lavrova, za hlavni predstavitele jsou vsak povazovani L. F. Ward a F. H. Giddings); b) ..... instinktivismus; c) .....Volkerpsychologie; d) teorii ..... napodoby, ktera patfila k nejpropracovanejsim a nejvlivnejsim tendencim p. v s-gii a jejimz tvurcem a hlavnim reprezentantem byl G. Tarde; e) psychologii .....davu, ktera teor. reagovala na hezne znamou skutecnost, ze jedinec obklopeny kolektivitou se chova jinak nez v osameni. Celkove hodnoceni p. v s-gii neni snadnou zalezitosti, podle J. R. Szackiho proto, ze se pod spolecnym nazvem skryva mnoho ruznych teorii, ktere projevuji rozne tendence. lednou z nich, kterou marne sklon povaZovat za vlastni p., je hledani novych vysvetleni stare s-gicke problematiky vyuzitim zdanlivych nebo skutecnych objevu nove psychologie. Druhou tendenci je snaha formulovat novou problematiku na zaklade zjisteni vlivu spolecnosti na psych. zivot individua. Prvm pfipad se nekdy ztotoznuje s tzv ...... psychosociologii jako pokracovanim mysleni 0 spolecnosti v kategorifch lidske pfirozenosti, v druhem pfipade jde spiSe 0 zarodky .....socialni psychologie jako nove vedy, zabyvajici se temi aspekty chovani lidskeho jedince, ktere se jevi nevysvetlitelne potud, pokud jsou zkoumany mimo spolecnost. Na pfelomu 19. a 20. st. byly tyto dva druhy zajmu od sebe odlisovany jen zfidka. Zduraznovalo se predevsim to, co je spojovalo, a hlavne se stale casteji objevovalo presvedceni, ze se s-gie nemuze obejit bez psychologie, nebot spo!. jevy jsou jevy psychickymi, tj. intersubjektivnimi, nejsou objektivni. Soc. psychologie se postupne vyvinula ve zvlastni disciplinu, jejiz vysledky s-gie vyuziva. A: psychologism F: psychologisme N: Psychologismus I: psicologismo Lit.: Le BOil, G.: (1895) Duse davu. Praha 1946; Szacki, J.: Historia mysli socjo1ogicznej. Warszawa 1981; Tarde, G.: Les lois de l'imitation. Paris 1889.

Sed 897

publikum

psychometrie

p s y c hom e t r i e viz parapsychologie p s y c hom e t r i k a - (z fec. metron = mira, vers) - starsi mizev pro pouzivani ---'psychologickych test-u, stavejid na pfedpokladu meritelnosti psych. (mentalnich) procesu a vykonu (pfedevsim v pracovni Cinnosti), zpusobilosti k pracovnimu vykonu, spec. schopnosti, dovednosti apod. Metodo!. zakladnou p. byla drive rozsirena a obecne phjimana koncepce psychofyziky, podle ktere se dusevni pochody mely merit stejne jako pochody fyzikalnL Nektere snahy p. pfevzala experimentalni psychologie. lako psychometricke metody se nekdy take oznacuji aplikace matematiky a statistiky na prislusne otazky psycho!. vyzkumu. Ve starsi literature se lze take setkat se synonyrnnim vyrazem pro p., s tzv. psychotechnikou. A: psychometrics F: psychometrie N: Psychometrie I: psicometria Cer psychop a tolo g i e - (z rec. pathos = bolest) - deskriptivni system zachycujid ruzne projevy dusevnich ---'nemod, pocinaje lehkymi neurotickymi priznaky a konce tezkymi, nevylecitelnymi psychotickymi poruchami. Poskytuje moznost psychiatricke diagn6zy, protoze tfidi a k1asifikuje dusevni poruchy podJe jejich projevu, pricin, casoveho prubehu, strukturalnich a funkcnich zmen, zaraditelnosti do spolecnosti, podle lecitelnosti Ci neleCitelnosti. Ruzne systemy k1asifikace psychopatologickych projevu se vyvijely v prubehu historie od antickeho mysleni az k dnesnim, rnnohoosym a multidimenzionalnim systemum. Hist. meznik ve vyvoji deskriptivni psychopatologie predstavuje dHo E. Kraepelina z 2. poloviny 19. st., ktere tvon taxonornickou zakladnu pro systematicky popis diagnostikovatelnych projevu ruznych dusevnich poruch. Kraepelin rozlisil endogenni a exogenni priciny, vedl jasnou linii mezi neurozami a psychozami, jako prvni zavedl rozdil mezi maniodepresivni psych6zou a schizofreniL Na jeho systemu stoji i oczna diagnosticka praxe nasi soucasne psychiatrie, prehodnocena dilem Z. MysliveCka a V. Vondnitka. Fi!. interpretaci psychopatologicke fenomenologie nabizi dHo K. Jasperse Allgemeine Psychopatologie. A: psychopathology F: psychopathologie N: Psychopathologie I: psicopatologia Lit.: Cernou§ek, M.: Historicky vyvoj psychiatrickych k1asifikaci. Zprdvy, 85, Praha 1988; Diagnosticky a statisticky manual dusevnich poruch americke psycho1ogicke spolecnosti, 3. revize. Zprdvy, 74,1988; Myslivecek, 2.: Obecna a specia1ni psychiatrie. Praha 1961.

Cer p s y c h 0 soc i 0 log i e - termin, ktery neoznacuje spec. disciplinu ani vyhranenou teor. koncepci, je vsak obcas pouzivan zejm. fr. autory jako souhrnne pojmenovani pro 898

spojeni ---'psychologie a ---.sociologie, tedy dvou spec. pHstupu, podle nekterych autoru dvou typu ---'paradigmat (R. Duchac, 1963). Do jiste miry je pojem p. pokusem o preklenuti rozporu mezi kategoriemi "individualni" a "spolecenske" s oduvodnenim, ze kazde individuum je spo!. a kazda spolecnost je nejen slozena z individui, ale je zobecnenym produktemjejich aktivity. K p. v tomto pojeti smeruje z jedne strany ---'psychologismus, ktery si predstavuje pod s-gii "psychologii spolecnosti", a z druM strany ---'sociologismus, pro kter)' je psychologie analyzou vlivu spolecnosti na individuum. VerSinou se vyskytla jednostranna a parciaIni synteza obou oboru. Kategorie p. pam mezi vyrazy hist. se obnovujici snahy po jednotne "vede 0 cloveku". "Psychosociologove", jako O. Klineberg a J. Stoetzel, povazuji za sve predchUdce PlatOna, Aristotela, J. Bodina, T. Hobbese, Ch. L. Montesquieua, J. J. Rousseaua a vsechny dalSi myslite1e, kteH situuji svuj zajem nekam mezi individ. a obcanskou existenci, mezi instinkty a instituce, lidskou prirozenost a kulturu, divosstvi a civilizaci. Novejsi zdroje psychosociologickeho pristupu jsou spatrovany: 1. v zakonech kolekt. ide ace E. Durkheima; 2. v tzv. kolekt. psychologii (G. Tarde,A. Fouillee, G. Le Bon, G. D. Gurvitch); 3. v socioanalyze, ktera je analogii psychoanalyzy a zkouma predevsim kolekt. postoje (J. L. Moreno aj.); 4. v nekterych soc.-psycho!. koncepcich (E. A. Ross, W. McDougall, G. W. Allport, G. Murphy). Podle O. Klineberga je ---'socialni psychologie jakymsi amalgamem veskere psychologie, G. Granai chce zamenit s-gii tzv. interpsychologii, ktera rna zkoumat spoleenost jako system interakci, M. Dufrenne hovoH o "psychologii globalnich spolecnosti"_ Za p. je nekdy povaZovana ---'kulturni antropologie - jestlize se klade duraz na reciprocitu vztahu mezi individui a spoleenosti (individua ziskavaji sve navyky od spoleenosti a vraceji ji je transformovane, zobecnele). Nepresna, ale hist. relevantni je predstava, ze p. je kontinuem koncepd nachazejidch se mezi psychologii a s-gii, lisicich se durazem na soc. determinovanost. V rovine s-gickeho vyzkumu postoju, motivad, hod not, aspirad apod. se vyuzivaji prevazne techniky soc. psychologie, casto zasazene do extenzivniho ramce statist. procedury. Tato vyzk. praxe sarna 0 sobe vytvari jakousi empir. p., zejm. pokud chybi relevantni vychozi s-gicka teorie a s-gicke zavery. V nekterych aplikovanych s-gickych disciplinach je uzke propojeni s psychologii bezne, aniz je nazyvano psychosociologiL A: psychosociology F: psychosociologie N: Psychosoziologie I: psicosociologia Lit.: Duchac. R.: (1963) Socio1ogie et psycho1ogie. Paris 1968; viz tez -->psychologismus.

Vod

psychotechnika viz psychometrika p s y c hot ron i k a viz parapsychologie pub esc e n c e viz detstvi pub I i c he a I t h - (angl. vefejne zdravi) - teorie a praxe verejneho zdravotnictvi uskutecnovana v USA a Velke Britanii. Predstavuje siroce pojatou peci 0 ---'zdravi, v niz se k1ade duraz na jeji spo!. pusobeni a na aktivni ueast lidi na nL P.h. je zamereno na predchazeni ---'nemocem, prodluzovani zivota, posilovani zdravi (health promotion) a rozvijeni efektivni peee lidi 0 zdravi cestou organizovaneho usili spoleenosti. V ang!. pojeti se p.h. prakticky uskuteenuje pomoci organizace poskytujici zak!. spo!. zdravotni sluzby za rizeni vel'. zdravotnickeho lekare (medical officer). Zili. CJankem je mistni zdravotnicka jednotka (local health unit), rizena mistnim samospravnym organem. K jejim funkcim pam i zabezpeeovani peee 0 matku a dite a kontrola infekcnich nemod, sanitace prostredi, vedeni dokumentace pro statist. ucely, zdravotni vychova verejnosti, sluzby sester vel'. zdravotnictvi (public health nursing), lekarska peee a casto tez skolni zdravotni sluzba. Mistni zdravotni jednotka vytvari administrativni ramec i pro sirsi spo!. zdravotni sluzby, jako je peee 0 stare obcany, 0 invalidy, 0 chronicky nemocne a neluzkove sluzby dusevniho zdravL V Angliijsou soc. sluzby a vel'. zdravotnicke sluzby spojeny na urovni mistni spravy, kdezto v USA verSinou funguji oddelene. Mistni zdravotni jednotka se podle velikosti mist stara 0 nekolik tisic az 0 statisice obyv. Teorie a praxe p.h. rna nejsilnejsi pedagogicke zazemi v USA se siti postgradualnich skol (zpravidla poradaji jednorocni postgradualni studium), kde studuji nejen lekafi, ale i ekonomove, psychologove, sociologove, statistici aj. Absolvent dosahuje po slozeni zkousek hodnosti MPH ( Master in Public Health). A: public health F: sante publique N: public health Lit.: Report of WHO Expert Commitee on Postgraduate Training in Public Health. 1973; viz tez -->zdravi.

Pur

pub I i c rei a t ion s viz prace s verejnosti, sociologie reklamy pub I i cit a - (z lat. publicare = zverejnit, postoupit obecnemu uzivani) - vysledek vice ei mene soustavne a systematicke Cinnosti, jejimz cHern je uvadet ve vel'. znamost informace 0 Cinnostech, osobach, institucich, spo!. hnutich, myslenkach, postojich a vecech. P. je formou ---'socialni aprobace a rna dnes vetsinou charakter oznameni Ci komentare v hromadnych sdeIovadch prostreddch. Hist. formu p. predstavovaly drkevni kazani, papeZske buly, letaky, vyvesky, pamtlety, divadelni extempore a aktualiza-

ce, soukrome i vel'. dopisy, kramarske pisne apod. P. je regulovana cenzurou a autocenzurou i sirsimi pravnirni a moralnimi regulativy. Faktu siroke obeznamenosti s urcitym jevem ci nazorem lze dosici i neformalnimi prosttedky, ---.propagaci od ust k uswm, ---'septandou, Sii'enim ---.fam a ---'klepu. V techto pripadech vsak vesmes nejde 0 vlastni p., tedy vel'. a legaIni nebo alespon pololegalni Ci polooficialni oznameni urCitych informaci. P. rna znaeny vyznam jak pro utvareni ---'verejneho mineni, tak pro jeho krystalizaci a soc. pusobenL Bez p. dnes tezko muze vel'. mineni plnit sve soc. funkce, zv!. pak funkce regulativni a soc.-kontrolnL P. muze mit podobu informace hodnotove neutralni, racionalne interpretovane ei emotivne zabarvene. Efekty p. mohou byt pro osobu, instituci Cijiny jev, jehoz se dotyka, pozitivni, negativni i neutralni, mohou mit kratkodobe i dlouhodobe uCinky. Bez ohledu na tyto skutecnosti vsak sarna p. je pro radu osob i institud hodnotou sarna 0 sobe a dosazeni p. je vyraznym motivem i dIem rnnoha einnosti (viz i ---'komplex Herostrata). V soucasne dooc je p. tez dUleiirym predpokladem ---'popularity. A: publicity F: publicite N: Publizitat I: notoriem Lin pub I i k u m - (lat. vyraz pro verejnost, stat, obec, obecne jmeni, dan) - zpravidla vetSi skupina lidi, cast ---'verejnosti, kteni je kratkodobe Ci dlouhodobeji v roli prijemcu (recipienm) ucastna nektere ze spec. forem ---.socililni komunikace, vyznacujidch se velkou mirou iniciativy puvodcu sdelovani, ale i moznosti zpetnovazebne aktivity pi'ijemcu v pruochu recepce nebo po jejim ukonceni. Aspekt ---'reciprocity (zpetnovazebni aktivita) komunikace se zde obvykle neprojevuje bezprostredni reverzibilitou funkd (premenou rolf) mluvciho a pi'ijemce, ale naslednym prenasenim zpravy 0 uCincich a vysledcich sdelovani zpet k puvodci sdeleni. Isou k tomu vyuzivany ruzne druhy zpravodajstvi, umeL kritiky, statist. setreni, vyzkumu struktury jednotlivych p. a verejnosti, ---.vYzkumu verejneho mineni apod., ale i ekon. kalkulace, vyhodnocovani (bilance) navstevnosti, spo!. ohlasu, informad z oblasti decize aj. Hlavnim cHern komunikacniho aktu s p. je sdelovat mu ---'informace, ktere budou modifikovat jeho prozitky, chovani a jednani, pusobit na utvareni roli a norem, menit hodnotove orientace, ver. mineni, soc. vztahy apod. Vyznam pojmu p. neni dosud ustaleny. Nejcasteji se uziva jako synonymum pro vyraz obecenstvo, a to ve dvou zakl. vyznamech. 1. Ie to soubor pHjemcu v ramci jednoho komunikaeniho aktu (kult., umel., spol. akce), cast verejnosti, ktera se zamerne nebo i nahodne shromazdila ve stejnem case a na temze miste, aby vyslechla nebo videIa to, co je pro ni ureeno, ji smerovano. Ph prezentaci zvukovych vytvoru, napr. hudby, zpevu, re899

punk

publikum

citace, mluveneho slova apod., byva misto terminu p. (ci obecenstvo) pouzivan vyraz posluchaci. Jsou-li prezentovany vytvory, jejichz schopnost sdelovat inform ace je zalozena jen nebo zcasti take na pohybu, resp. ---'neverblilnikomunikaci, napi'. tanec, pantomima, ale i divadelni hra, opera, cirkusove predstaveni, sportovni utkani aj., je p. oznacovano jako divaci. Termin p. (obecenstvo) se casteji uziva spiSe v situacich, kdy je zpetnovazebni aktivita recipientu oslabena nebo omezena na minimum, napr. ph prednaskach, divadelnich a filmovych predstavenich, ale i ph nahodnych podivanych, poulicnich scenach atp. Naopak ucastnici seminaru, bohosluzeb, happeningu, manifestaci atd. vetsinou jako p. (obecenstvo) chapani nejsou, protoze se stavaji primymi komunikacnirni aktery. 2. P. je souhrn pfijemcu sledu nekolika komunikacnich aktu tehoz druhu. Jsou to posluchaCi Ci divaci vyskytujici se na vsech navazujicich nebo podobnych akcich. Clenem p. se tedy stava kazdy jedinec tolikrat, kolik akci navstivil (frekvence navstevnosti). Takove p. je vzdy vymezeno casovym usekern, v nemz se akce konaly (mesic, rok, sez6na apod.), casto take rnistem, a to urcenim bud' pros tory konani produkce (napr. p. Stavovskeho divadla, hfiSte Sparty, auly UK atd.), nebo uzemni lokality, z niz se p. rekrutuje (napr. bmenske p., vesnicke p. apod.). P. jsou take rozlisovana podle puvodce (autora) prezentovaneho sdeleni, podle sdelovatele (interpreta), podle druhu, zanru nebo formy sdelovanych informaci, poradajici instituce apod. Konkretni p. sledu urciteho druhu produkci je tvoreno casti verejnosti, souborem, jehoz jednotlivi clenove projevuji rozdilny zajem 0 prezentovany druh produkce nlznou frekvenci navstevnosti. Timto souborem je navstevnicka obec. Jejim clenem je kaZdy jedinec (navstevnik) bez ohledu na to , zda navstivil jednu nebo vice akci. Velikost navstevnicke obce je tvorena sjednocenim mnozin divaku (posluchacu), tedy jednotlivych p. Pro vsechny uvedene podoby p. je priznacna pritomnost recipientu na miste sdelovani. Byvaji oznacovani jako prezencni publikum, ktere se v pripade jedne akce vyznacuje jednotou rnista i casu, ph sledu akci je rozptylene v case a casto i prostoru. Spec. druh prezencniho p. rozptyleneho v case vznika pri komunikaci s vytvory, ktere jsou bud' stale, periodicky nebo po urcitou dobu dostupne jako soucast ver. prostoru (napr. sochy, stavby vcetne dochovanych zbytku, parky, ale i cele architektonicke komplexy aj.), nebo jsou po urCitou kratsi Ci delSi dobu v pravidelnych dennich intervalech k zhlednuti na vystavach, v muzeich, skanzenech apod., pnp. jsou k dispozici jen individ. vlastnikovi, a tim pfistupne pouze nekolika znamym a pratelum. Relativne stabilni umisteni tech to materialnich vytvoru vyzaduje od recipientu, aby se dostavili za sdeIe-

900

nim. Vedle predmetnych ---'artefaktu trvale nebo na cas vazanych na jedno misto existuje obrovsky pocet prenosnych a lehce premistitelnych predmetu, ktere se dostavaji za pfijemci a rozsifuji tak pnslusne p. Jsou to kopie, repliky, reprodukce, duplikity, ale i imitace, falzifibHy, diminuce. augmentace aj. Svym zpusobem do teto skupiny patri vsechny zapisy verbalnich sdeleni (knihy. casopisy. noviny aj.) a p. se pak prekryva se "ctenari". Recepce tohoto druhu neni vazana ani mistem, ani casem a soubor recipientu vytvafi p. disperzni, tedy neprezencni, rozptYlene. P. v tomto sirokem pojeti se neustale zversuje a restrukturuje, a to v zavislosti na novych tech. objevech a vynalezech, na zdokonalovani distribuce, organizace apod. Narust prezencniho i rozptyleneho p. spojeny s ovlivnovanim stale sirsi verejnosti souvisi s rozvojem ---'masove komunikace a s fenomenem ---'masove kultury. Smerovani ke stavu, kdy kdokoli muze kdykoli a kdekoli prijmout jakekoli informacni sdeleni, napomaha ale i individualiazi soc. komunikace. Zaroven ovsem plati, ze urcity typ sdeleni, zejm. v oblasti ---.umeni, vyzaduje bezprostredni kontakt s dilem, autorem Ci interpretem. Tradicni, nerozptylene p. vzbuzuje zajem sociologu tim, ze vytvafi spec. spol. atmosferu, vhodnou napr. k navazovani kritkodobych kontaktu, ze podleha snadno ---."halo-efektu", nekdy vlivum mody (v sirokem slova smyslu), ---'snobismu. Za urCitych okolnosti se p. muze zmenit v ---'natlakovou skupinu bud' vlivem silne osobnosti, nebo vytvorenim tzv. ---.klaky. Sociology take vzdy zajima10 soc. slozeni p., motivace k ucasti v urcitem p. (nemusi to byt vzdy phtazlivost daneho sdeleni), uroven jeho "kultumosti" apod. S-gie umeni zkouma, do jake miry ajakym zpusobem p. akceptuje prezentovane hodnoty i pouzivane vyrazove prostredky, zpusob utvareni spec. druhu p., duvody ztraty p., vztah komercializace umeni k typu p. apod. Instituce mas medii zjisiuji predevsim zapome preference urCiteho druhu p. i cele verejnosti v roli p. Studium reakci p. je dulezite pro ---'reklamu a ---'propagaci. S-gie politiky zkouma spec if. rysy p. utvareneho kolem polit. smerovanych sdeleni, vcetne jeho promen v aktivniho aktera, napr. pri ---'demonstracich. Podobu heterogenniho p. nadaneho natlakovou potenci nabyva za urCitych okolnosti ---'dav, ktery je tradicnim predmetem s-gickeho studia. Zcela obecne je pro s-gii studium p. cestou k poznavani diachronie a synchronie vzniku a fungovani soc. struktur, mechanismu utvareni ver. mineni, pochopeni slozitych procesu soc. komunikace. A: audience F: public N: Publikum I: pubblico Lit.: Foster. A. W. - Blall, R. 1.: Art and Society. Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; viz tez --tkultura masov3, --tumeni.

Hrd

puc - jednorazova, organizovana vzpoura, zpravidla ozbrojenych sil (tzv. vojensky puc) za ucelem zmeny vlady nebo polit. rezimu. V pfipade uspechu rna podobne dusledky jako ---'statni prevrat. Slovo p. rna casto pejorativni nadech. A: putsch F: putsch N: Putsch I: putsch Lit.: viz --trevoluce.

Kre p u d viz instinkt, libido, nevedomi, nevedomi kolektivni p u d a - jeden ze tri zakl. ---'vyrobnich faktoru (vedle ---'pracovni sHy a ---.kapitalu), zdroj obzivy, ve vztahu k nemuz se utvarelo lidske spolecenstvi. Od vlastnictvi p. se odviji soc. strukturace vesnice, na vyuzivani p. je zalozeno zemedelstvi jako hosp. odvetvi a vyzn. prvek delby prace, obdelavani p. je zakladem urcitych profesi. Obdelavanim pUdy a dalSi zemedelskou i lesnickou Cinnosti se vytvarela kult. ---.krajina (jako vedlejsi produkt zemedelske Cinnosti). Vztah k p. a p. sarna byly casto romantizovany a mytizovany, zejm. beletrii 19. st. Znamy je nem. mytus Blut und Boden, najehoz bazi byly vysvetIovany pojmy ---'lid a ---'narod. Byl ozivovan i ve 20. st. PrevzaIi a v ideologii jej rozvinuIi naciste (viz napr. spisy R. W. Darreho: Das Bauerntum als Lebensquell der Nordischen Rasse, 1929). Spocivala hlavne v glorifikaci selstvi jakozto pramene nordicke rasy. Z ponekud mytizovaneho vztahu k p. vychazely i prace nekterych ces. sociologu a filozofii. 1. A. Bhiha ve sve Sociologii dllnika a sedlaka (1925) vymezuje rolnika jako toho, kdo je pevne usedly na p., kterou vzdelava, k nil, rna zvl. vztah, ktery je organizacnim principem celeho jeho zivota a zdrojem novych skutecnosti a hodnot v nar. zivote. Najinem miste hovori Blaha 0 "zemitosti" rolnika. Obdobne ideaIizuje vztah k p. i E. Chalupnj ve sve Narodni povaze ceske (1907) nebo napf. filozof F. Balej ve Videnskem deniku (1915), kde nka, ze p., cerna zeme, tak jako rodi a pouta rostliny, tak rodi a pouta cloveka - tfeba jeji pouta byla nehmotna. Pevna vazba na p. upevnovana jejim predavanim z generace na generaci byla ovsem nespornym faktem, ktery ztezoval napr. nucenou ---'kolektivizaci zemedelstvi v byvalem Ceskoslovensku v 50. I. Tento proces nakonec ale prerusil identifikaci zemedelcu s p. (trvani na vlastnickych pravech bylo zdrojem problemu a represi). Zruseni absolutni renty ze zemedelske p. umoznilo plytvani p. a jeji devastaci. Blizky vztah k p. a pocit zodpovednosti za jeji stav znici10 take rozsahle slucovani zemedelskych obcf a podniku. Vysoky stupen specializace rusi prirozenou identifikaci s p., pfir. zdroji, krajinou. Velkovyroba pouziva v zemedelstvi prostredky, ktere zvysuji vynos, ale mohou zhor-

sovat kvalitu ---'zivotnfho prostredi. Ph pouzivani nejmodernejsich technologii se vsak zemedelci mohou orientovat citem a minulou zkusenosti se zachazenim s p. Tradicni vztah k p. reevokuje ponekud ---'alternativni zemedelstvi. H. Librova (1988) uvidi, ze ke kladne zmene ve vztahu k prif. zdrojum, implicite i k p., dochazi zprosuedkovane pres osvojovani mestskych vzoru hodnotovych orientaci. Setrny vztah k p. jako soucasti pfuody je offizkou vyspelosti ekologickeho vedomi spolecnosti. A: land F: terre N: Erde I: terra DvV p u e r il ism u s - (z lat. puer = chlapec) - psych. stav dospeleho cloveka charakterizovany projevy a chovanim ditete, nejcasteji ve veku puberty ci rane adolescence; v podstate je p. synonymem infantilismu. V psychiatrii se p. pouziva k oznaceni pfechodne poruchy napf. pri rekonvalescenci po akutnich otravach, pri probuzeni z inzulinoveho k6matu nebo v mrakotnych stavech, kdy se nemocny chova jako male dite (zvatla, mazli se, popr. 0 sobe mluvi ve 3. osobe, uziva deminutiva a detske vyrazy). Pojem p. by va nekdy uzivan v souvislosti s neotenii, tj. schopnosti cloveka setrvavat na ontogeneticky nizsich stupnich vyvoje, col, se projevuje schopnosti ---'hry a ---'kreativitou. Neotenie a z ni vyplyvajici p. jsou povazovany za podminku tvurci ved. ci umel. Cinnosti. A: puerility F: puerilisme, puerilisme N: Puerilismus I: puerilismo Nov Cap punk - (angl. doslova ztrouchnivele dfevo, take povalec) - obecne rozsifene ---'hnutl mlideze s vlastni zivotni filozofii a ---'zivotnim stylem, jehoz hlavnim rysem je usilovani 0 autenticitu a prirozenost citeni a projevu, skepse vuci moznostem a sIibum spolecnosti. P. se stejne jako ---.hippies distancuje od konzumni zivotni orientace, karierismu a fady hodnot a aspiraci charakterizujicich moderniho "mesiaka". Sve postoje demonstruje nekonvencnim, provokativnim oblecenim a chovanim. V hvotni filozofii p. je mene pasivity, mysticismu, fatalismu a priklonu k pfirode nez u hippies. P. je specif. ---'subkultura, resp. ---'kontrakultura, nazorove je to ale mene vyhranene a mene homogenni hnuti nef napr. zmineni hippies. Vyzn. realizacni oblasti p. je hudba, a proto byva povazovan za hudebni hnuti. Prvni etapa vyvoje p. je datovana od poloviny 60. I. do poloviny 70. I. 20. st. (USA, Velka Britanie), druha, nejvyznamnejsi etapa probihala od poloviny 70. I. do poloviny 80. I. (Evropa), treti etapa, tzv. hardcore, zacala koncern 80. l. P. vznika v soc. atmosfere existencni bezperspektivnosti a prohlubovani pocitu ---'odcizeni u ---'mladeze. Jeho vrcholne obdobi se krylo s obdobim nejvetsi neza901

puritanismus pyramida vekova mestnanosti mladeze v Anglii povalecneho obdobi. Byl oznacovan bucf za hnuti soc. podpory, anebo za -tbohemu. Ma oba rysy, ponevadz zahmuje heterogenni generacni skupinu mladeze, ktera pfislusi jak k vrstve delniku, tak k budouci inteligenci (zejm. ume!.). Hudebnim projevern p. je "punk rock", ktery rna svym zduraznenym rytmem s melodii v pozadi blizko k reaggae. Texty pisni hovori 0 nejruznejsich problemech a obecne nespokojenosti mladde. P. se vrMil k rudimentamosti a amaterismu prvotniho rock-and-rolJu a rockove hudbe opet vydobyl autenticnost svymi pusobivymi koncertnimi vystupy. Skupiny p. se objevily nejdrive v hostincich a sokovaIy i ziskavaly pfivdence kratce pfistfizenymi vlasy a jejich Zivymi barvarni, odevy z ceme hladke kuze nebo jeji imitace s ozdobami z chromovaneho kovu (se sexualni symbolikou), ktere byly dopliiovany napf. pytly na smeti, starym skolnim oblecenim apod. P. se postavil proti produkci masove hudby, objevil nove zvuky, nove hudebni a vyrazove formy, nove texty. Vytvofil m6du, ktera byla pfijata pomeme rychle a v sirokem meritku. Odmit! romanticka a permisivni ustalena pravidla ume!. tvorby i zivota, pfetvareni sexuality ve zbozi. P. byl puvodne apolit. a aZ na vzacne vyjimky nebyl nikdy nasilny, i kdyz nekdy vyvolaval nasilne reakce sveho okoli. Pozdeji se cast jeho stoupencu orientovala extrernne pravicove (tzv. Nazi Punk), cast zaujala naopak vyrazne protifasisticke postoje. V byvalem Ceskoslovensku se p. rozsifil v polovine 80. I. Stal se formou vyjadreni pocitu bezmoci aspol. protestem casti mladeZe proti dlouhodobe negativnim jevum spolecnosti. Jeho vlivem se rozsifily a pozdeji komercionalizovaly nektere prvky m6dy, napr. kfiklave obarvene prameny vlasu, kozene bundy, kalhoty a minisukne, opasky a naramky s nyty apod. Pocatkem 90. I. vyznam p. ustoupil pred vyznamem skupin s vyraznejsim polit. a ideal. zabarvenim a take s urCitou org. strukturou, jako jsou -tskinheadi, anarchiste (viz -tanarchismus) a ruzne skupiny -.ekologickeho hnutL A: punk F: punk N: Punk I: punk Lit.: Brake. M.: The Sociology of Youth Culture and Youth Subcultures. London 1980; Frith. S.: Sound Effects. London 1985.

Svi

pur it ani s m u s - (z lat. purus := cisty; pure := ciste) term in nejprve polemicky pouzity (kolem r. 1570) k oznaceni reformniho hnuti v -tanglikanismu, charakterizovaneho radikalnim pozadavkem dokonceni -treformace. Puritani vystupovali jako protivnici statni anglikanske cirkve, kterou chteJi oCistit od papezskych pozustatku. Pozdeji se vyskytuje p. ve dvojim vyznamu: puritany v uzsim slova myslu jsou anglosasSti presbyteriani, zastanci cirkevniho zrizeni postaveneho na sprave cirkevnich obci voleny-

mi zastupci (jejich prvnim predakem byl T. Cartwright); v sirsim smyslu jsou puritany jednak zmineni polit. odpurci stuartovskeho absolutismu, jednak vsichni ang!. protestanti, dodrzujici mravne pfisny zivotni sty!, opirajici se kazdodenne 0 biblicka meritka (i se zretelem ke starozakonnim pokynum). Pobyt angl. uprchliku ve Svycarsku a Calvin ova pozomost venovana Anglii propojily obe reformovane teologie (H. Bullinger, T. Beza - 1. Hooper), takze veroucne jsou puritani vlastne predstaviteli -tkalvinismu (sireni -tluterstvi bylo v Anglii zastaveno popravou W. Tyndaln v r. 1536). Osobitou teologickou skolu p. zalozil v Cambridgi W. Perkins, ktery svymi analyzami duse cloveka putujiciho ke spase naznaCiI cesty i budoucimu -tpietismu. Jako pronasledovana opozice, trvajici na svobode svedomi poslusneho Bohu, se tzv. nonkonformiste Ci dissenters stali predchUdci zastancu pol it. svobody a byli take posleze nositeli obcanske angl. revoluce. Cromwellovym vitezstvim dosahli kratke vlady a uskutecnili nektere cirkevni i spol. reformy, napf. odstraneni knihy predepsanych modliteb Book of Common Prayer, biskupskeho uradu, varhan z kostelu, pfisneho sveceni nedele (pro Britanii dlouho charakteristickeho), zavreni divadel. Ph tomto poslednim evrop. pokusu prodchnout cely kult. zivot ciste nab. zasadarni doslo ovsem i k fanatickym extremum. Prave strach z nasilne obrazoboreckeho radikalismu (krome sporu ve vlastnim tabore) zpusobil navrat vetsiny obyvatel k anglikanstvi (r. 1660). Nez doslo k jistemu vyrovnani pomeru, zazili puritani novou vlnu pronasledovani. P. se proto dale vyvijel spiSe prostrednictvim postav smiflivych (J. Bunyan). Jeho dlouhodobe kult.-soc. pusobeni zanechalo stopy i v dnesni sekulami oblasti, napr. duraz na sebekontrolu, peCi 0 svedomi, subjektivismus, pracovni moralku a filantropii. Zvl. vyrazne, byi i modifikovane jsou tyto stopy v USA, kam se rada puritanu vystehovala. P. se rozhodujicim zpusobem podilel na vytvareni zakladu am. kultury svym usiJim 0 vybudovani spolecnosti na biblickych zakladech. Termin "puritan" se bezne pouziva pro cloveka prisnych, rigidnich mravu. P. je casto chapan predevsim jako prakticke plneni pozadavku -taskeze. Puritansky prispevek k vyvoji -tkapitalismu analyzuje M. Weber v praci Die protestantische Ethik und Geist des Kapitalismus (-tprotestantska etika byva nazyvana puritanskou etikou). Puritanske myslenky odluky cirkve od statu, postulMu ciste svetskeho statu, tolerance a nab. svobody pusobi i v nekterych dnesnich protestantskych konfesich. A: puritanism F: puritanisme N: Puritanismus I: puritanesimo Lit.: Haller, w.: The Rise of Puritanism. 1938, 1956; Cham bOil, 1.: Der Puritanismus. Sein Weg von der Reformation bis wm Ende Der Stuarts.

1944; Marlow, J.: The Puritanitradition in English Life. 1957; Prall, S. E. ed.: The Puritan Revolution. A Documentary History. London 1968; Prothers, C. w.: Statutes and Political Documents of the Puritans 1558-1625. 1958.

Ebe

rna velkou a urcujici vahu v Zivote jednotlivce v tradicnich, resp. v rigidne strukturovanych spolecnostech (zejm. kastovni ci stavovske), v demokr. spolecnosti s otevrenymi mobilitnimi sancemi je jeho vyznam daleko mensi. A: social origin F: origine sociale N: sozialer Ursprung I: origine sociale San, Vod

pus t - zakaz pojidani jidla nebo nekterych jeho druhu pO urcity cas, coz je jedna z nejstarsich kult. -tnorem, vyskytujici se v rUznych podobach temer u vsech spolecnosti. pyr am ida ve kov a - (z rec. piranus := pyramida, jeP. pochazi ze starobylych -tkultu, je soucasti zivotniho hlan) - graficke usporadani vekove struktury zkoumane stylu veficich vetSiny nabozenstvi a nekterych marginalnfch populace k urcitemu datu s pouzitim dvojiteho histograskupin obyv. (vegetarianu, veganu, makrobiotiku), jejichz zivotni filozofie je primo svazana se zivotospravou. P. je mu, kde osa veku pro muze je posta vena proti ose veku chapan jako prostredek ocisty, duchovni pripravy (6 obro- pro zeny. P.v. se konstruuje po jednoletych nebo viceledy lidske duse) i jako lecebny prostredek (tak byl vyuzi- tych (obvykle petiletych) vekovych skupinach. Na svislou van napr. Hippokratem,Avicennou). U joginuje soucas- osu se vynasi -tvek, na vodorovnou osu zastoupeni priti zivotni filozofie i lecebnym prostredkem. V primitivnich slusne vekove skupiny bucf v absolutnich poctech, nebo spolecnostech, ktere nebyly s to zabezpecit dostatecne v relativnich udajich prepoctenych na 1 000 obyvatel. Jestmnozstvi potravy, vznikl obycej uchovavat cast potravy lize se misto histogramu pouzije dvojity polygon, nazyva pro ty, kteri ji obstaravali. Vytvoril se prikaz omezovani se obdobne usporadani vekove struktury stromem zivota. pfijmu potravy pro ostatni cleny spolecenstvi (zejm. pro P.v. podava v hrubych rysech historii zkoumane populazeny, deti a stare lidi), ktere melo casto podobu hladoveni ce. JednotJive zafezy odrazeji jevy, ktere ovlivnilyuroveii a casem nabylo formy -ttabu. V -tkatolicismu jsou post- populacni reprodukce, a obvykle pak byly kompenzovany ni dny stanoveny postnim tadem a upravuje je cirkev. P. jinymi jevy (tzv. natalitni vlny). Jednou vznikle nepravise deli na obycejne, pri nichz je zakazana konzumace ne- delnosti vekove struktury se v populacnim vyvoji reprokterych druM jidla, a prisne, kdy neni prijimana zadml po- dukuji. Napf. p.v. CSSR k 31. 12. 1985 (viz schema) ukatrava, mohou se ale pit napoje. V -tpravoslavi je p. ve- zuje: 1. nizsi uroveii umrtnosti zen a jejich vyraznou novano kolem 200 dnu, je stanoven pravidelne na kazdou prevahu u starsich vekovych rocniku; 2. nizsi uroveii porodnosti v dobe 1. svet. valky; 3. snizeni poctu narozenych sttedu a patek. V -tjudaismu existuji i tzv. individ. p. v dobe svet. hosp. krize; 4. zvyseni urovne porodnosti po napr. v den umrti rodicu. V -'islamu probiha p. po cely 2. svet. valce; 5. pokles poctu narozenych na prelomu 50. mesic ramadan, kdy muslimove starsi nez deset let (s vya 60. I. (prijeti potratoveho zakona, nastup slabsich popujimkou nemocnych a jinak oslabenych nebo zvl. zatizelacnich rocniku z I. 1935-1938); 6. snizeni poctu narozenych, napr. poutniku) nesmeji od jitfniho usvitu az do zanych v I. 1966-1968, 7. naslednou natalitni vlnu jako kompadu slunce jist, pit, sexualne obcovat atd. (to vse je penzaci predchazejici nizke urovne i jako dusledek pfijarych povoleno v noci). Postni ktiry jsou ale i jednim z prostredku propopulacnich opatreni v 70. I. modemi mediciny, vyuzivaji se pri leceni nekterych nePh graficke prezentaci formou p.v. jsou dobre patme 3 moci (napf. obezity, nekterych druhu alergie, rakoviny). zakl. typy vekove struktury (podle svedskeho demografa A: fast(ing) F: jeune N: Fasten, Fastenzeit I: digiuno MaR A. G. Sundbiirga): progresivni, stacionami a regresivni. Tyto typy jsou odvozeny od zastoupeni detske a postrep u v 0 d soc i a I n i - dulezity pojem zejm. pro empir. produkcni slozky v populaci (reprodukcni slozka obvykle studium -tsocialni mobility, ktery zahmuje ekon. a soc. predstavuje zhruba polovinu obyv.): a) prevazuje-li v popomery rodiny, v niz -trespondent zil zhruba do doby, pulaci vyrazne detska slozka nad postreprodukcni, jde nd zahajil vlastni ekon. aktivitu. Zjednodusene byva p.s. o progresivni typ vekove struktury (obvykly v rozvojourcovan profesi a vzdelanim rodicu Ci tzv. soc.-ekon. -tstavych zernich, u nas napf. u romske populace), ktery je predtusem (drive pouze otce, nyni stale casteji i matky). P.s. pokladem rychlejsiho pocetniho rustu populace, b) u staje casto testovan ijako faktor ovliviiujici typy postoju, cho- cionamiho typu je detska a postreprodukcni slozka temer vani a jednani. Obecne je mozno p.s. chapat jako soucast v rovnovaze a obyv. pocetne neroste, c) u regresivniho tysoc. -tdedictvi jednotJivce, ktere muze, ale nemusi byt pu detska slozka nedosahuje zastoupeni slozky postreprozhodnotitelne jako -tsocialni kapiml. Na p.s. se muze vadukcni, pocetne ji nenahrazuje a dlouhodobe dochazi k snizat osobni hodnotova orientace, pristup do urcitych, i rezovani celkoveho poctu obyvatel (tento typ v soucasne lativne uzavrenych soc. prosttedi a majetkove pomery. P.s. dobe prevazuje v zemich zap. a sev. Evropy, od 70. I.

902 903

racionalismus kriticky

raabizace

i v ees. zemich). lestlize se porusi Sundbiirguv predpoklad o zhruba 50 % zastoupeni reprodukeni slozky v populaci, mluvi se bud 0 akcesivnim typu vekove struktury (zastoupeni reprodukeni slozky je vyssi, jako napr. v imigraenich oblastech nebo v obdobi, kdy nastupuji silne populaeni roeniky), nebo 0 typu recesivnim (pripad, kdy zastoupeni reprodukeni slozky nedosahuje 50 % z cele populace). Proces, ph kterem dochazl k prechodu progresivniho typu vekove struktury v typ regresivni, oznaeujeme jako --.demograficke starnuti, zpetny prechod regresivni vekove struktury v typ stacionarni jako demograficke mladnuti. P.v. jako typ grafu Ize pouzit ke znazorneni struktury obyv. nejen podle veku, ale i podle rodinneho stavu, vzdelani, ekon. aktivity apod. Vekove slozeni obyvatelstva CR (podle Satan! lidu 3. 3. 1991)

r a a biz ace viz reforma pozemkova

.ok narozeni

1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960

1910 1980 1990 100

80

60

40

20

0

20

40

60

80

100

obyv.tel.tvo v tilicich

A: population pyramid F: pyramide des ages N: Alterspyramide I: piramide delle eta

Lit.: Weber, M.: Gesammelte Aufsatze zur Wissenschaftslehre. TUbingen 1922.

Raf

Lit.: viz -->demografie.

Kal

904

r a ci 0 n a Ii s m u s - (z lat. ratio = rozum, uvaha, davka) _ obecne fil. svetonazorove stanovisko stojici proti --'empirismu, v dejinach mysleni reprezentovane R. Descartem Ci G. W. Leibnizem (proti J. Lockovi aD. Humeovi), vychazejici z presvedeeni 0 suverenite lidskeho rozumu, o jeho pfirozenosti i sHe postihovat veci a procesy, pfip. presvedeeni 0 logickem fadu skutecnosti. V s-gii se hovori zejm. 0 tzv. metodickem racionalismu M. Webera, ktery se prosadil: 1. v jeho pojmotvorbe - v komplementarnosti tzv. "vztaZeni k hodnotam" ph konstituci pfedmetu poznani a tzv. "oprostenosti od hodnoceni" pri pouzivani pojmu a ve ved. komunikaci (viz --'hodnoceni v sociologii), a zejm. pak v racionalne konstruktivnim charakteru tzv. --'idealnich typu; 2. v jeho teorii porozumeni, kde je analyze a naslednemu porozumeni pfistupne pouze takove jednani, ktere rna smysl af uz explicitni, anebo predpOkladany. Racionalni porozumeni lidskemu jednani je podle Webera takove, ktere se opira 0 moznost srovnani tohoto jednani s konstrukci jeho ciste ueelove racionalniho, "idealniho" prubehu, kdy se stavaji zretelnymi diference oboujedn:ini, faktickeho a "idealniho". Weberovi se tedy nejednalo 0 nejakou metafyzickou "racionalitu" reality nebo dokonce 0 ideologizaci "kapitalistickeho racionalniho zisku" (za coz jej kritizoval marxismus i neomarxismus), nybd 0 --'racionalitu uchopovani reality. A: rationalism F: rationalisme N: Rationalismus I: razionalismo

r acion a Ii s m us k rit i c k Y - smer ve --'filozofii vedy, usilujici 0 oddeleni --'vedy od pseudovedy a vytyee-

ni pravidel ved. metody. leho zakladatelem a hlavnim predstavitelem je K. R. Popper. leho prvni dHo Logik der Forschung vzniklo v myslenkovem prostredi logickeho pozitivismu tzv. --'Videiiskeho kruhu. Znaeny vliv v anglosaskem svete ziskal r.k. v 2. polovine 50. \. zejm. zasluhou ang\. prekladu tohoto dHa (The Logic of Scientific Discovery). Pote nasledovaly dalSi Popperovy publikace zasadniho vyznamu: Conjectures and Refutations, The Self and Its Brain, Objective Knowledge. R.k. rna zavazne dusledky pro --'socialni filozofii, ktere Popper vylozil v dilech The Open Society and Its Enemies a The Poverty of Historicism. Centrem r.k. se stala po 2. svet. valce The London School of Economics, kde take vznikla jeho nejduletitejsi modifikace v podobe koncepce ved.vyzk. programu l. Lakatose. Pozdeji vliv r.k. slabne a projevuje se zprostredkovane v polemikach realismu s instrumentalismemo V reseni problemu demarkace vedy a pseudovedy se Popperova argumentace soustredila na otazku indukce s cHern ukazat jeji nerelevantnost pro vedu. Popper prejima D. Humeovo stanovisko, ze neni mozne ospravedlnit zakonitost pomoci pozorovani, protoze jakekoli obecne trvzeni vzdy prekraeuje zkusenost. To, ze empir. tvrzeni nelze nikdy empir. verifikovat, je i hlavni Popperovou namitkou proti logickemu pozitivismu. Krome toho Popper odmita zasadu, ze poznani zaeina pozorovanim, od ktereho se prechazi k zobecneni, protoze kaMe pozorovani je podle neho jiz urceno, impregnovano teor. hledisky. Misto toho navrhuje hypoteticko-deduktivni model, kdy z teorie dedukujeme empir. testovatelne (falzifikovatelne) dusledky. Testje potom zameren na vyvraceni, nikoli na obhajobu teorie. Popper zdurazlluje myslenku asymetrie --'verifikace a --'falzifikace: obecne tvrzeni nelze nikdy s jistotou dokazat, ale lze jej s jistotou vyvratit. Vyvratitelnost se stava synonymem vedeckosti a metoda vedy spociva v neustalem vyhledavani a eliminaci chyb. Ve snaze vyhnout se skepticismu Popper obhajuje tzv. regulativni ideu pravdy: pravdu sice nikdy nemuzeme pozitivne urcit, ale priblizujeme se k ni prostrednictvim metody permanentni kriticke revize vseho dosavadniho vedeni. Vedeni rna tak jen domnenkovy charakter a i v pripade, nepodari-li se je vyvratit, je nadaIe pfijimano pouze hypoteticky. Popperovo odmitnuti verifikace rna tez sirsi svetonazorove sou vislosti. Kazda snaha 0 potvrzeni a jistotu vede podle neho k --.dogmatismu, protoze nas nuti prehlizet ty skutecnosti, ktere jsou s proverovanou teorii v rozporu, nebo je prohlaSovat za nepodstatne. Obhajoba teorii svadi proto k opakovani banalit, protoze eim mene rekneme, tim mene se mYlime. Dynamicky rozvoj vedy vyzaduje podle Poppera naopak odvazne a riskantni myslenky provokujici kritiku,

a takovy rozvoj je mozny pouze podle vzoru "zkouska omyl", "navrh - vyvraceni". Od puvodniho logickeho problemu indukce se teziste jeho pozornosti presouva k problemu dynamickeho rustu vedeni a vede k vytvoreni obecneho evolueniho modelu. Teor. i bioI. vyvoj je nekoneenym procesem reseni problemu, kdy se cestou eliminace chyb z navrhovane teorie dospiva k problemum novym a hlubsim, procesem, ktery si v kazdem okamziku sam tvori sve nove perspektivy. R.k. se tak stal symbolem tzv. neautoritarske teorie poznani. Na poli soc. filozofie se r.k. obraci proti koncepcim --'historicismu. V souladu se svymi metodo\. zasadami popira moznost poznani hist. zakonitosti, a tim samozrejme i moznost dlouhodobych predikci. Misto toho vytyeuje zasadu tzV. dileiho --'socialniho inienYrstvi. Ve sve koncepci --'otevrene spoleenosti Popper polemizuje s ruznymi formami --.totalitarismu, kjehoz hlavnim predstavitelum fadi Platona, G. W. F. Hegela a K. Marxe. Popperova koncepce spolecnosti byla kritizovana nekterymi predstaviteli --'frankfurtske skoly v tzv. sporu 0 pozitivismus. R.k. byl ve sve "Ciste" podoM zahy podroben ostre kritice pfedevsim pro pfilis jednoducM pojeti vztahu teorie a empir. baze (jeden empir. test muze okarnZite vyradit celou teorii) a extremni antiinduktivismus. Zivou diskusi vyvolala hist. analyza vyvoje vedy T. S. Kuhna, ktera upozornila zvl. na neslucitelnost r.k. s realnou ved. praxi. Diskuse vyustila do sborniku Criticism and the Growth of Knowledge, ve kterem je pfedlozena nova verze r.k. vypracovana I. Lakatosem. Pod Kuhnovjm vlivem se Lakatos snazi 0 soulad filozofie vedy a historie vedy, ale pritom chce zachovat normativni charakter metodologie. Opousti zasadu, ze vedeckost teorie spociva v prime empir. vyvratitelnosti a uznava relevantnost pozitivni dukazove evidence. Svuj odklon od nekterych Popperovych zasad zaklada na myslence, ze netestujeme jednotlive izolovane teorie, ale jejich celky - tzV. ved. vyzk. programy. Teorie uvnitf programu sdHeji urCite spolecne metafyzicke principy, obecny pohled na svet (tzv. tvrde jadro programu); tato myslenka byla inspirov:ina Kuhnovjm pojmem --'paradigmatu. Prijeti Ci odmitnuti teorie neni proto zaletitosti jednoducheho testu, ale je podmineno charakterem celeho programu - v teto souvislosti hraje klieovou roli pojem progresivniho problemoveho posunu, ktery je program schopen uskuteenit. Koncepce ved.vyzk. programuje dale rozvijena v The London School of Economics. K nejeasteji diskutovanym tematlim patfi problem hodnoceni progresivnosti programu, racionalni preference jednotlivych teorii a moznosti objektivniho kriteria ved. pokroku. K obecnym znakum mysleni vycMzejiciho z r.k. patfi snaha zamezit vlivum relativistickeho a psycho\, pojeti metodologie. 905

racionalita

rasa

A: critical rationalism F: rationalisme critique N: kritischer Rationalismus I: razionalismo critico Lit.: Ackermann: The Philosophy of Karl Popper. Massachusetts 1976; Lakatos, l. ed.: The Problem of Inductive Logic. Amsterdam 1968; Lakatos, I. - Musgrave, A. eds.: Criticism and the Growth of Knowledge. Cambridge 1970; Magee, B.: Karl Popper. Glasgow 1973; o 'Hear, A.: Karl Popper. London, Boston 1980; ParusnikovQ, z.: Kriticky racionalismus a jeho vyusteni. Praha 1989; Radnitzky, C. - Andersson. C.: Progress and Rationality in Science. Boston Studies in the Philosophy of Science. Dordrecht 1978; Schillp. P. A. ed.: The Philosophy of Karl Popper. La Salle 1974; Vicenik, 1.: Spory 0 charakter metodol6gie vied. Bratislava 1988.

Par r a c ion a lit a - na rozumu spocivajici jedmlni a mysleni, uspofadani spo!. vztahU. Je to klasicke tema filozofie, s-gie a ekonomie s puvodem v ranem Recku, na nemz je postaven tzv. --'racionalismus, smer absolutizujicf racionalni stupen poznani a povysujfcf kriterium rozumu na kriterium pravdy. Modemf pojetf r. zacfna u R. Descarta (17. st.). Je postaveno na logice a matematice, na zpochybiiovanf smyslovych pravd, na "cogito ergo sum", tj. "myslfm, tedy jsem" (viz tez --.kartezhinstvi). Podle G. W. Leibnize jsou zakladem porusenf "kauzalni definice pojmu". I. Kant zavadf r. do gnoseologie a spojuje ji s kriticismem. G. W. F. Hegel zavrsuje tradici racionalismu ideou identity myslenf a byti. Max Weber pouzival pojem r. k postizenf ekon. a spravniho systemu kapitalismu. R. rozumf rozsffeni okruhu pffstupneho racionalnimu rozhodnuti spocivajicimu na kalkulu. Cilemje dosahnout lidmi stanovenych cili't za pouziti efektivnich prostfedku; jde o maximum uspechu v porovmlni s vynalozenymi prostfedky. Weber rozlisoval mezi formalni a materialni r.: prvni sleduje miru uplatnenf kalkulu, druha stupen uplatnenf soc. jednani ve spojeni s ureitymi hodnotovymi postulaty. Dfky promenlivosti hodnoceni je mnohoznacny i pojem materialni racionality. Weberuv koncept "spolecenske racionality" je v zasade proceduralni, manipulativni, instrumentalni. Podle neho jsou rozhodujicimi oblastmi uplatneni r. veda a pak procesy monetarizace (ekonomizace) a byrokratizace spo!. zivota. Postupne se cela plocha spo!. zivota meni v objekt racionalniho kalkulu. Weberuv koncept kritizuje Herbert Marcuse v knize lednorozmerny clovi!k: pojem "technickeho rozumu" je ideologie, "technologicka racionalita" vede k ospravedlneni vlady a nikoli k emancipaci. Marcuse odmfta Weberovu tezi, ze r. je tfeba obetovat svobodu. Hans Albert usiluje 0 "kriticky model racionality". Jeho zakladem je inzenyrstvi dilcich kroku K. R. Poppera, ktery rna ovsem potize s racionalnfm zalozenfm a oduvodnenfm samotneho modeJu r.: rozhodnuti 0 pfijeti nebo zavdenf soc. hodnot spocfva na iracionalnfm kroku, na vfI'e v rozum. Jiirgen Habermas (1981,1983 aj.) usiluje 0 jakousi mezibilanci 906

problematiky spo!. r.: zavrhuje sice moznost komplexniho poznani a na nem spocivajici spo!. r., ale filozofii stale pfisuzuje tlkol straze r. (proti Richardu Rortymu), vykladaee a tlumocnika mezi jednotlivymi oblastmi spo!. zivota a poznanL Ma driet vectomi ceJkoveho kontextu rozehravanfm jednotlivych pojetf vedle sebe a proti sobe. Habermas odmita teze postmodernistu Cl. F. Lyotarda, Boutrillarda), navazujfcich na Nietzscheho, ze "spoleeenske" jako integralnf celek neexistuje, ze jsou jen izolovane okruhy, v nichz platf principy jazykovych her, ze ideje dejinne kontinuity a pokroku nemajf smysl, ze pravda je vec konsensu. Pro Habermase je --'modernismus otevfeny a nedokonceny projekt. Jeho teze 0 kolonizaci pfirozeneho zivotnfho sveta lidi proceduralni r., sferami ekonomie a moci ustf v polozeni otazky po novem konceptu "spolecenske racionality", ale zatim mu jde 0 kladenf offizek a mapovani terenu, dobu nevidf zralou pro odpoved'. Mezitim se objevily snahy 0 prosazeni noveho konceptu r. ve svete (I. Prigogine, I. Stenghers), zalozeneho na historizaci a procesualizaci kategorii i metod, celeho pojeti sveta. Podobne vyznivaji i uvahy nad smyslem ekologicke vyzvy (P. luquin, F. Capra aj.). Weberiansky koncept r. je v krizi a ve vyhledu je antimanipulativni koncept r. K podobnym zaverum dospivaji i teoretici --.managementu, kde po racionalnf skole (vychazejici z weberianskeho paradigmatu) a doktrine --'human relations pfichazf "participacni management" (T. J. Peters aj.). Socialni participace se stava integrujici hodnotou noveho pojetf cloveka a spolecnosti. Podle D. Belin nelze spolecnost integrovat na bazi pouhych polit. a ekon. struktur. Klasicky industrialnf kapitalismus a byrokraticky socialismus spocfvaly na konceptu spo!. r., tak jak ho zformuloval Weber; patfily do ramce jednoho svet. systemu (I. M. Wallerstein). Od konce 80. !. docbazi k promene svet. systemu a konceptu spo!. r., zahrnujicf oblasti vecty, politiky, ekonomie a take emancipacni strategie. Dosavadnfmu konceptu spo!. r.odpovidala emancipacnf strategie vyuzfvajici stat; misto nf nastupuje pluralita metod, vyuzfvajicf promenu spoleenosti zdola. A: rationality F: rationalite N: Rationalitat I: razionalita Ran raj viz Eden, raj a peklo raj ape k I 0 - (slovo raj je odvozeno zfejme z iranskeho slova znamenajiciho stesti, bohatstvi; peklo je praslovansky vyraz pro smulu ci dehet) - zhmotneni dichotomie dobra a zla, pfedstava me --.;itesti v protikladu k flSi utrpeni. R.a p. se situuji vetSinou mimo pozemsky

svet, jsou absolutizacf pI'ekracujfcf lidske moznosti. Podle nab. pfedstav jde vetsinou 0 mfsta, kam se dostavajf duse zemfelych a ktera jsou ovladana dobrymi a zlymi mocnostmi. Peklo je misto trestajfcfm, nij, resp. nebe, je odmenou za zivot podle nab. norem ei (ve vyspelejsim pojeti) naplnenou vizi spoleeenstvi lidi s Bohem, v nemz se zhodnocuje vse, co bylo v pozemskem zivote dobre. Existence r.a p. je spojena s pfesvecteenim 0 --'nesmrtelnosti lidske duse. Konkretni pfedstavy r.a p. se v nab. --'mytologiich ruznL Nekdy jsou idealizovanym obrazem spoleenosti, ktera vyznava pfislusne nabozenstvi, coz je zajimavy pramen poznavani kult. vzoru i zivotniho stylu. Pomysleni na fiSi zla a fiSi dobra, dye varianty posmrtneho zivota, vzrusovaly silne lidskou imaginaci, a proto se jejich obrazy hojne objevuji ve vytvamem a liter.. umeni. V nekterych nabozenstvich jsou propracovany spiSe pfedstavy raje (napf. ve staroegyptskem nabozenstvi), v nekterych pfevlada pfedstava pekla (ve starem Recku napf. pochmume podsveti boha Hada, kam s vyjimkou nekolika vyvolenych, ktefi se stali bohy, se dostavali vsichni), nektere koncepce jsou velmi slozite a pfedstavuji vlastne spo!. hierarchizaci podle lidskych --'ctnosti a nectnosti (viz i Dantovo Peklo). Zajimavy z tohoto hlediska je --.gnosticismus, v nemz se pfedpoklada spiSe "vrozena" dignita nebo suspektnost: kdo je "geneticky" clovekem "duchovnim", nemuze se v podstate natolik poskvmit, aby byl zatracen, kdo se ale narodf "telesny", k spasnemu poznani se nezdokonali. Do islamskeho nebe se napf. nemohou dostat zeny, protoze udajne nemaji dusi. Funkci zen tam zastavaji "hurisky" podobne "smyslnym andelum", oblazujicf statne valecniky. V judaismu a kfestanstvi existuje pfesvedceni 0 prvotnosti dobra pfed zlem, navazujici na mytickou pfedstavu 0 vzniku nabla jako padleho andela (odstepeni zla od puvodni jednoty) a 0 ztrate raje jako zivotniho prostoru prvni dvojice lidi v dusledku jejich pfiklonu ke zlu. Tento cin byl nazvan dedicnym hfichem a od nej se de facto odviji pfedurcenost lidi peklu. Podle kfestanske doktriny lefJS Kristus zbavillidstvo teto pfedureenosti a zpnstupnil mu nebe jako misto posmrtne --'blazenosti (nikoliv uz tedy pozemsky raj). Modemi kfestanstvi uz nepracuje s fyzickymi pfedstavarni nebe a pekla, ale prezentuje je jako pocity posmrtneho dusevniho stesti ei utrpeni. Vstup do kfestanskeho peklaje podminen neodpustenymi tezkymi hfichy a nazyva se veenym zatracenim (ani kato!' cirkev ale netvrdi, ze existuje nekdo, kdo byl skutecne zatracen). Pfijeti do nebe je podmineno zivotem v souladu s moralnimi normami, ktere neodporuji --'dekalogu, zivotu podle --.svedomi, pfipadne litosti nad spachanymi hfichy a naslednym --'pokanim. Nezbytna je vsak Bozi milost. V katol. nabozen-

stvi existuje jeste instance ocistce jako jakehosi docasneho mene kruteho pekla. Oeistec v podstate vyrovnava rozdily mezi mirou provineni dusi lidi smefujicich do nebe. DuleZitou vlastnosti nebe a pekla je definitivnost udelu. Na celou konstrukci r.a p. lze pohlizet jako na dumyslne vyusteni normativniho systemu, resp. jeho dusledne propracovani v oblasti pozitivnich a negativnich --'sankci. Lidska fantasie se ale rada obirala i pfedstavami navratu pozemskeho raje, coz se odrazi v --.utopiich, kde byva nazyvan --.Edenem, a pfedstavami pekla na zemi, napf. v podobe --'apokalypsy. A: heaven and hell F: paradis et enfer N: Paradies und Holle I: paradiso e inferno Vod, VaG ran do m i z ace - (z ang!. random = namatkovy) - tei znahodneni - urceni nahodneho pofadi, oeislovani, ok6dovani, oznaceni nebo nahodne rozdeieni do skupin u daneho souboru jednotek. Pouziva se: a) znahodneni pofadi u seznamu, z nichz rna byt pro vaden --'systematicky vyber, b) nahodne parovani v --.experimentech komparujicich dye skupiny objektu, resp. skupinu exponovanou experimentalnim pusobenim se skupinou kontrolni, c) znahodneni jako komplexni uspofadani experimentu. R. je samozfejmou soucasti nekterych typu experimentu. Jejim cilem je eliminovat vlivy pusobici systematicke zkresleni a subjektivni vlivy vyberu a take rovnomerne a nahodne rozlisit experimentem nekontrolovane vlivy do vsech jeho easti, a tak je ueinit soucasti nahodne chyby. R. je pfedpokladem matem.statist. vyhodnoceni experimentalnich dat (Jat. a fec.-Iat. etverce) apod. Komplexnim randomizacnim postupem je take --'pravdepodobnostni vYber. V --'dotaznikovem setfeni nebo pfi --'interview je r. urceni nahodneho pofadi polozek z baterie otazek, pfedkladane respondentum. R. pofadi polozek muze byt provadena pro cell' soubor dotazanych jednotne, pro kazdou z nekolika casH (nahodne poloviny, tfetiny atd.) nebo pro kazdeho respondenta zvlaste. CHern takoveho postupu je kontrolovat a eliminovat zkresleni odpovedi plynouci z fetezeni obsahu a korelace navazujicich odpovedi najednotlive polozky. A: randomization F: randomisation N: Randomisierung I: randomizzazione Reh rasa - (termin z arabstiny, odkud se pfes fr. a it. verzi rozsifil do dalSich svet. jazyku) - starsim nazvem tez plemeno - pojmy oznacujici v biologii, resp. v systematice zvifat i rostlin jednotku nigi nez je druh (mnohdy se vztahuji i k vysledkum zamerneho kfizeni, vnitrodruhove selekce), v --'antropologii diferentni lidske --'populace liSici 907

rasismus

se somatickymi i dalSimi bioI. rysy, zejm. barvou kuze, vlasu a oci, formou vlasu, nosu, rtu, vicek, hlavy a obliceje, vyskou, proporcemi a clenenim tela, popf. dalSfmi telesnymi znaky (napf. ukhidanim tuku na urcite partie tela, napf. na hyzde). Antropol. vymezeni r. se nevaze na izolovane telesne rysy, ale vzdy na jejich komplex, syndrom. Fyziologicke a tim mene psychol. a mentalni korelMy vyse uvedenych telesnych znaku nejsou dosud zcela probadany; stavajici diference jsou vesmes pfekryty kult. i civilizacnimi nanosy. Charakteristiky r. se vztahuji k celku populace, uvnitf ni mohou existovat ruzne odchylky, ktere mohou mit i taxonomicky vyznam. V s-gii, soc. psychologii, resp. kult. antropologii je pojem r. uzivan jak v antropol. slova smyslu, tak v pfenesenem vyznamu, subsumujicim komplex jazykovych, kult. ci nab. znaku. V tomto smyslu se hovofi 0 gennanske, romanske, semitske, zidovske Ci hamitske r.; za zvl. r. jsou mnohdy pokladani i Slovane. Toto druhe pojeti nemusi mit vzdy rasisticky podtext. le vsak pravda, ze poslouzilo jako zaklad k artikulaci vyhranene rasistickych ideologii (viz -trasismus) i velmi spornych s-gickych koncepci spatfujicich v bioI. rysech populace, zejm. v rasovem slozeni a mfSeni, zaklad soc. jevu a procesu i archetypalni a instinktivni zaklady duchovni produkce. Antropol. pojeti r. vychazi ze dvou rozdilnych teorii. ledna z nich pfedpoklada, ze r. jsou vysledkem pozvolneho vyvoje, v jehoz prubehu se 3 zakl. r. - europoidni, mongoloidni a negroidni - vyvinuly z jednoho spolecneho prazakladu (v obdobi mezi 100 tis.12 tis. I. pf.n.l.). Tato hypoteza (oznacovanajako hypoteza monogeneze) byla zastavana tez ces. antropologem A. HrdliCkou a je mozno ji dnes pokladat v ces. zemich za pfevladajici. Druha hypoteza - polygeneticka - vychazi z pfedstavy ruznych pfedku dnesnich plemen. I kdyz se opira i 0 urCite vecne pfedpoklady, jeji puvodni inspirace byla biblicka a pfevazne vede konsekventne k pfedstavam o nerovnosti jednotlivych r. ve smyslu bioI., psychol. i soc.-intelektualnim. Vsechny lidske r. pam k druhu Homo sapiens. Mohou se navzajem misit, pficemz miSenci jsou plodni a podle soucasnych mizoru stejne bioI. vitaIni jako rasove Ciste osoby. Rozdily mezi r. jsou zfejme dany postupnou a dlouhodobou adaptaci na klima (napf. husty vlnity vias cernocM rna funkci izolacni, jde 0 jakousi pfirozenou tropickou pfilbu), rozdily v somatickych znacich vsak nezakladaji funkcni, vyvojove rozdily. Vsechny r. jsou stejne vzdaleny od antropoidnich pfedku a tvofi urcitou jednotu, prokazatelnou i biochemicky (napf. bezproblemovym pfenosem krve mezi pfislusniky ruznych r., ale stejne krevni skupiny). Civilizacni rozdily mezi r. jsou pfedevsim dany rozdilnym soc.-ekon. vyvojem a odlisnou kult. tradici (viz 908

rasismus -tcivilizace). Nektefi autofi (c. s. Coon aj.) tvrdi, ze soucasne lidske r. maji sve kofeny jiz u pfedku cloveka a diferencovaly se nezavisle na sobe. Mutace, selekce, rekombinace a izolace jsou pak hlavnimi vyvojovymi faktory diferenciace druhu Homo sapiens. Ve skutecnosti vsak nebyly r. nikdy zcela izolovany a dochazelo tez k miSeni rasove ruznorodych populaci. Civilizacni postup pak umoznil obrovskou variabilitu schopnosti i fyziologie u Iidi, neobycejnou plasticnost lidske reakce na vnejsi i vnitfni podnety, kterymi se clovek vyrazne od\isuje od zvifat. Na zintenzivneni kontaktu mezi lidskymi populacemi a v pfedpokladu prolomeni soc. i rasovych barier je tez zalozena progn6za postupneho stirani rozdilu mezi r., jejich splyvani a miSeni. Pozornost, jakaje venovana rasovym rozdilum, souvisi s charakterem kultury spolecnosti; ve spolecnostech s rasovou segregaci ci vyraznymi rasisticky podbarvenymi resentimenty existuje az pfehnana citlivost na rasove pfiznaky. LiM jsou klasifikovani nejen podle globalni pfislusnosti k nektere z obvyklych r., ale slozite nomenklatufe podlehaji i miSenci, kategorizovani podle pfimesi nezadouci krve. Tato spontanni klasifikace je jednim z aspektu, kterym se v souvislosti s r. zabyvaji sociologove, protoze vstupuje do mezilidskych vztahu nekdy jako vyrazna detenninanta, diferencuje komunity, ovliviiuje soc. mobilitu. Pfedmetem s-gickeho zajmu je take vztah -tetnicke pfislusnosti a rasove pfislusnosti (sociologove preferuji pojem etnicita pfed r. jako pfesnejsi), kofeny a difuze rasistickych teorii a rasismu vubec. ledna z velkych diskusi se tykala toho, zda rasova, resp. etnicka dimenze jsou nezavislymi strukturalnimi jevy, Ci zda je Ize subsumovat pod -tsocialni stratifikaci Ci pod hledisko -ttfid. Brit. vyzkumy vztahu mezi r. Ci -tetniky byvaji kritizovany za to, ze k problemum pfistupuji z perspektivy dominantni kultury, nekterym am. vyzkumum se nekdy pfipisuji rasisticke prvky. Pfedmetem s-gickeho studia jsou take tzv. rasove predsudky (viz -tpredsudek, -tpredsudky narodnostni) a projevy rasove diskriminace (viz -tdiskriminace socialni). A: race F: race N: Rasse I: razza Lit.: Cox. O. c: Caste, Class and Race. New York 1948; Dllnn. L. C: Race und Biology. 1951; Firth. R.: Human Types. New York 1958; KluckIwhll, C: Mirror for Man. New York 1959; Little. K.: Race and Society. Paris 1952; Montagll. A.: Race: Man's Most Dangerous Myths. 1943; viz tez ----trasismus.

Ran, Lin r a sis m u s - nepfatelsky postoj vuCi pfislusnikum jine -trasy nebo -tetnika lidove povazovaneho za rasu, ktery muze nabyt fanatickych podob a muze pferust v -tideologii i v systematicky teror. Vetsinou se obraci vuCi izolo-

vane -tmensine s vyraznejsimi rozlisovacimi znaky fyzickymi, jazykovymi, profesionalnimi, nab. atd. Masovy r. byva vyrazem soc. napeti uvnitf vetSiny, ktere neni feseno a vede k vyhledavani univerzalniho "vinika". R. je postayen na specif. -tpredsudku, je to v pods tate iracionalni postoj, i kdyz rna i racionalni duvody. Byva spojen se snahou odstranit pracovni konkurenci, pfenest na nekoho odpovednost za vlastni bidu. Rasisticke postoje spojene s agresi se objevuji casto u neuspesnych jedincu, maji svilj zakiad v individ. i skup. -tfrustraci souvisejici se vzrustem miry nejistoty, nerovnosti, s hosp. upadkem atd. Obcasne dilci projevy r. mohou prerust v systeJ11atickou rasovou diskriminaci spoCivajici v omezovani pray pfislusne rasy, ktere muze vest k rasove segregaci a vystupiiovat se pfip. az v -tgenocidu. Muze jit 0 vicemene zivelny proces, ale i 0 statni politiku podpofenou rasistickou ideologii. Ta stavi na pfirozene nerovnosti mezi rasarni, na pfevaze jedne rasy nad druhymi, pficemi absolutizuje vyznam jednotlivych odchylnych znaku. Pfesvedceni 0 privilegovanem postaveni ci poslani tzv. bile rasy se Sifilo zejm. v dobe kolonialni expanze evrop. narodu. R. bylo podlozeno -totroctvi v Americe, i kdyz bylo motivovano potfebou levne pracovni sily. Rada rasistickych teoru 19. st. vznikla z pera jizanskych soc. mysIitelu. Soc. podfadnost cerne rasy byla podle nich dusledkern pfir. zakonu, vule Bozi nebo obojiho. Podle Thomase R. Dewa otroctvi brani diferenciaci bile populace, je zakladem rovnosti bilych. John C. Calhoun pfedpokladal, ze otroctvi je nutne v zajmu pokojneho souziti a dosaieni stesti obou ras, pomaha pozdvihnout duchovni a moralni uroveii cemochu, tlumi konflikty mezi praci a kapitalem. Josiah Nott pfidal k temto argumentum v knize Types of Mankind (1854) antropol. duvody - dokazovaI nizsi intelektualni uroveii cernocM. Take s-gicke poznatky pfispeIy k tvorbe rasisticke ideologie: George Fitzhugh v knize Sociologie Jihu aneb Selhdni svobodne spolecnosti (1854) a v knize VSichni kanibalove aneb Otroci bez pdnu (1859) obhajoval existenci uzavfene, patriarchalni spolecnosti, ktera rna primM vucijedinci (svoboda pam divosstvi), v niz si lide nejsou rovni. Civilizace podle Fitzhugha prohlubuje nerovnost. Fitzhugh kritizuje kap. system s jeho individualismem, nevyhnutelnym tfidnim bojem a upadkem moralky, zlocinnosti a nejistotou, a stavi proti nemu am. lit, kde rna otrok klid, jistotu, netrpi hi adem, jeho potfeby jsou uspokojovany, fad je stabilni. I po poraice lihu v obcanske valce (1861-1865) se r. v USA udrzel. Rasisticke teorie se snazily vyuzivat i ved. poznatky, napf. testy inteligence. BioI. opozdenost cernochu zduvodiiovali Charles Carroll (Cernoch neboli zvife, 1900), Robert W. Shufeldt (Cernoch - hrozba pro americkou civilizaci, 1907),

Nathaniel Sonthagate Shaler (Cernosskj problem, 1884). Napf. Shaler tvrdil, ze cernosi jsou pro svou animalnost nemoralni a asoc., a proto obhajoval jejich rozptyleni po USA. Frederick L. Hoffman spojoval vyssi vyskyt nemoci a urnrti u cernochu s jejich amoralnim, nezfizenym zivotem (Znaky a rasove tendence americkych cernochU, 1896). Obhajobou civilizace zduvodiioval nutnost zachovani nerovnopravnosti cernochu John W. Burgess (cernosi podle neho nemeli uspechy v oblasti mysleni a polit. kultury, nevytvofili zadnou skutecnou civilizaci). Nezpusobilost cernochu k po lit. zivotu dokazovali i historici James FiJrd a William A. Dunning. Ohrozeni am. rasy nizsi cemou rasou, ale take bilymi pfistehovalci, obhajoval ve sve knize Pomijeni skvele rasy Madison Grant (1916). Myslenku, ze degeneraci rasy muze pfinest miSeni ras, kterou vyslovil William McDougall v knize Je demokracie v Americe v bezpeCi? (1921), rozvinul Charles B. Davenport tvrzenim, ze rasove miSeni vede k funkcnim a inteligencnim porucham. Rasovou diskriminaci na zaklade s-gickych vyzkumu obhajoval Henry Pratt Fairchild (Omyl teorie melting pot, 1926). Henry Fairfield Osborn hlasal, ze rasa je zakladem, ktery vzdelani a vychova nezmenL Rasisticke nazory vyznavali i am. prezidenti, jako Woodrow Wilson, Warren Gamaliel Harding a Calvin Coolidge. lako protivaha bileho r. se ovsem zahy objevil i r. cerny. UrCitou reakci na bily r. byl i panafrikanismus, vznikly puvodne v USA a Sifeny na afr. kontinent. Cernossky r. reagoval heslem "bud' hrdy na svou rasu" (Marcuse Garvey), ktere radikalizovali cerni muslimove ideou cerne nadi'azenosti (w. D. Farah Muhammad, Elihah Poole aj.). Nejsilnejsim proudem v cernosskem hnuti se stalo Black Power, ktere vzniklo r. 1964 a rasove nepokoje pfivedlo do podoby, kdy se cemosi poprve stali utoCici stranou. Pokojne hnuti vedene Martinem Lutherem Kingem (zavrazden r. 1968) hlasalo integraci do am. spolecnosti. L. Eldridge Cleaver, zakladatel Cernych panteru, radikalne odmitl am. idealy. Novodobe rasisticke teorie se objevily v 19. st. lejich zarodek vznikl v slechtickych kruzich ve Francii jako odpoved' na ohrozeni jejich pozic. Hrabe de Boulainvilliers odvozoval sve slechtictvi z normanske, teutonske krve. Klasickym dilem se ale stala az prace J. A. de Gobineaua z r. 1853-18550 nerovnosti lidskYch ras, v nizjsou "plavovlasi Teutoni" uznani Arijci a revel. otfesy jsou spojovany s rasovou degeneraci. Gobineau sve nadeje upinal k nordicke rase, k niz, jak se domnival, sam patfil. Rasy povazoval nejen za telesne, ale take za dusevne odlisne a rasove miSeni bylo podle neho duvodem degenerace velkych hist. narodu. Dejiny videl jako dejiny rasovych 909

reciprocita

reaktance

boju. leho ideje rozvinul H. S. Chamberlain v Zdkladech 19. stoleti (1899). Mezi "klasiky" r. patfil i F. Galton, ktery tvrdil, ze mezi rasami existuje pfirozemi nerovnost a za nejnizsi rasu pokhidal cernochy (Didicny genius, jeho zdkonv a dusledky, 1869). Nacisticky r. je svym zpusobem vyvrcholenim vsech techto ideologii ve 20. st. Popsan je v Hitlerove knize M ein Kampf a v knize A. Rosenberga M:vtus xx. stoleti. Vyrok, ze Hitler pfenesl rasove uceni z me ideji do sveta skutecnosti, pochazi od Rudolfa Hesse. --'Nacismus odsoudil k vyhlazeni i fadu "bilych" etnik, zejm. ale --'Zidy (i kdyz napf. podleA. Montagua nejsou rasou ve vlastnim slova smyslu). --'Antisemitismus je spec if. variantou r. Za jeho opacny p6l se nekdy povazuje --.sionismus (zejm. Zidy samotnymi takto vysvetlovan neni). R. zajima s-gii z mnoha hledisek, napf. proto, ze vytvari ve spoleenosti komunikaeni bariery, zuzuje ureitym skupinam lidi mobilitni kanaIy, vede k soc. separaci, --'sochilni diskriminaci az k --'ostrakismu a likvidaci ureitych osob a skupin lidi, na druM strane k vytvareni --'natlakovych skupin projevujicich se agresivne, a to casto z fad mladych lidi. Rasisticke rysy mela Hitlerova mlddez a dnes je lze najit u --'skinheadu, nekterych odnozi --'punku aj. V ees. zemich ana Slovensku se prvky r. objevuji zejm. ve vztahu k --'Romum, takze r. se zeasti zabyvaji s-gicke vyzkumy romske problematiky. Hist. vyzn. jevem je slov. antisemitismus (viz --'otazka zidovska). Problem r. se v s-gii l'adi k tern, vuei nimz podle nazoru nekterych autoru (viz napl'. P. L. Berger, 1963) nelze zachovat "nehodnotici" pl'istup. Pokud se s-gie angazuje ve prospech r., popira vlastni humanitni zaklady. A: racism F: racisme N: Rassismus I: razzismo Lit.: Myrda~ G.: An American Dilemma. 1962; Richmolld. A. H.: The Colour Problem. 1961; Rose, A.: The Roots of Prejudice. Paris 1951; viz tez --+rasa.

Ran, Lin

rea k tan c e - reakce jedince na kazde omezeni --'svobody jednani a ztratu drive pl'istupnych zpusobu chovani (v nejjednodussi podobe napi'. reakce na pl'eruseni promitaneho filmu). Pojem zavedl J. W. Brehm v r. 1966. R. je zl'ejme zvlastnim pl'ipadem --.frustrace, ale objevuji se zde specif., v situaci frustrace nepozorovane reakce, jako je napf. nadhodnocovani ztraceneho podnetu (deti hodnoti pferuseny film pozitivneji nez tyz film, ktery shledly celY). Stay r. je tim silnejsi, eim vice svobod bylo ohrozeno a eim jsou tyto svobody pro subjekt vyznamnejsi. Zvlastnim pl'ipadem je tzv. latentni r., ktere jsou vystaveni napl'. nakupujici po pokusu prodavaee 0 jejich ovlivneni a ktera zavisi na sHe tohoto ovlivnovani nekdy paradoxne: slabe ovlivnovani vede k vetSimu nakupovani nez silne ovlivnovani. Fenomen r. souvisi s problematikou --'kognitiv910

ni disonance, s konzistenci rozhodovani a jednani, zmenou postoju a s dalSimi jevy. Ph uvedenem omezovani svobody jedince jinou osobou se u neho projevuje vliv dvou tendenci: poddani a odporu, col. zpusobuje vnitfni konflikt, v nemz silnejsi tendence potlaei slabsi (D. Dickenberger, G. Gniech, 1982). A: reactance F: reactance N: Reaktanz I: reattanza Lit.: Brehm, 1.

w.: A theory of Psychological Reactance. New York 1966. Nak

rea lis m u s - (z lat. realis = skuteeny) - v dejinach filozofie jeden ze zpusobU reseni tzv. sporu 0 univerzalie, col. jsou obecne pojmy. Realiste predstavovani Anselmem z Canterbury a Guillaumem de Champeaux navazuji na plat6nske ueeni 0 idejich a dovadeji je do nejradikalnejsich koncu, totiz k predstave, ze univerzalie, resp. obecne je skuteene reaIne, obecnemu pfislusi vyssi stupen byti nel. jednotlivym vecem, obecne veci existuji pfed jednotlivymi vecmi (universalia sunt realia, universalia sunt realia ante rem). V s-gii se r. projevuje pfedevsim jako jedno ze stanovisek ve sporu 0 reaInou existenci soc. skupin, a to jako stanovisko, ze skupiny existuji nadindividualne, tzn. jako svebytne ana idividua neredukovatelne kvality, zatimco --'nominalismus zastava stanovisko, ze skupiny vseho druhu jsou pouha obecna pojmenovani bez ontologicke reference. Spor mezi r. a nominalismem rna dye dimenze - ontologickou, kde jde 0 vztah mezi individ. a soc., mezi jedincem a spoleenosti, a metodo!., kde jde 0 vztah empir. bazi poznani a teor. konstrukty, mezi empir. popisemjednotlivin a formulaci obecnych zakonitosti. V tomto druhem smyslu je spor r. a nominalismu pokraeovanim diskusi kolem novokantovskeho rozliseni vect nomotetickych a --'ved idiografickych. Za nejvyznamnejsiho reprezentanta s-gickeho r. je pokladan E. Durkheim, resp. jeho --.sociologismus. Dobfe postihuje specifiku soc. objektu, abstraktnich sice, ale nikoliv nerealnych, avsakjeho ontologizace --'kolektivniho vedomi, ktere je odtrZeno od individ., je pfinejmensim sporna. A: realism F: realisme N: Realismus I: realismo Lit.: viz -->nominalismus, -->sociologismus.

Pet realism us socia lis tic ky viz teorie odrazu realism u s so c io logicky viz sociologie ceska do

r.1948 rea Ii t a so ci a I n i - (z lat. realis = skuteeny) - tel. skutecnost socialni - je vymezena jako protip6l reality pfir., nebor je vytvarena lidmi a nemuze existovat jinak nez prostfednictvimjejich kaZdodennich aktivit. Z teto skuteenosti

vyplyva l'ada teor. problemu. 1. lednim je problem zpusobu existence soc. danosti. ledna se 0 to, ze \ide nekonstruuji r.s. zcela libovolne, nybrz pod tlakem skuteenosti pl'ir. i soc. povahy. Na tento fakt upozomuje napi'. --'sociologismus E. Durkheima. Lidske jednani je l'izeno normativnimi tlaky, jejichz puvodci nemuseji byt primo jednajici. Jinym aspektem tehoz problemu je to, ze lidske vytvory se mohou osamostatnovat vzhledem ke svym tvurcum, odcizovat se jim, event. pusobit proti nim a jejich zajmum. Pl'ikladem je byrokracie a dalSi instituce, ktere se z prostl'edku zmenily ve vlastni samoueel. Podobne lze hovofit o odcizene statni moei, 0 zvecnelych mezilidskych vztazich, 0 dehumanizovane moralce apod. 2. Existuje tel. epistemologicky problem. Odlisnost povahy r.s. od reality pl'ir. si vynucuje odlisny postup pl'i jejim poznavani. Nektere interpretativni s-gie hovoi'i v teto souvislosti 0 dvojite hermeneutice sp0!. vect. Spoeiva v tom, ze badatel v oblasti spo!. vect pl'ipisuje urCite vyznamy nikoli pl'ir. objektum, nybrZ vyznamum, ktere pfideluji svemu jednani a svemu svetu samotni liM. Tato vyznamova dvouvrstevnatost phnasi l'adu problemu tel. empir. s-gii a vyhrocuje otazku exaktnosti spoleeenskovedniho badani. Jde 0 to, ze po formaIni strance muze byt zdani exaktnosti snadno dosazeno pomoci exaktne znejicich terminu a sofistikovanych pojmovych schemat, tedy pomoci jazyka, ktery je zcela odlisny od jazyka soc. akteru, jejichz einnost je pl'edmetem s-gickeho badani. Exaktnost s-gie vsak nemuze spoeivat v pouhem pl'ekladu jazyka laiku do jazyka expertu. Opaeny postup, tedy pl'iblizeni jazyka s-gie vyznamum pouzivanym v kazdodennim zivote naopak riskuje, ze bude zatizen mnohoznaenosti a kontextualni zavislosti bezne mluvy, col. omezi jeho analyticke moznosti. 3. DalSim problememje problem soc. podminenosti poznanL Zejm. stoupenei s-gie konfliktu, kriticke s-gie a s-gie vedeni poukazuji na svazanost vykladu sveta se soc. pozici toho, kdo svet vyklada, as jeho praktickymi zajmy. Sledovane zajmy ovlivnuji uhel pohledu a podminuji interpretaci existujicich pomeru. Pl'itom sociologove sami jsou pfevazne pfislusniky stl'ednich vrstev a jejich pohled na svet je s velkou pravdepodobnosti touto prislusnosti ovlivnovan. R.s. se jim jevi jinak nel. pl'islusnikum jinych vrstev Ci skupin. Tato namitka byla formulovana napl'. v souvislosti s konstrukcemi skal soc. stratifikace, ktere v mnohem odpovidaji prave mentalite pl'islusniku stl'ednich vrstev a jejich zvysene citlivosti vuei oceneni vlastniho statusu. 4. Problem intervence a zmeny spoeiva v tom, ze r.s. je podstatne odlisna od reality pfir., take co se tyee moznosti uplatneni vysledku poznani. Prestavy 0 moznosti vect. fizeni spo!eenosti jsou konfrontovany s hodnotami lidske svobody as problematienosti legitimace vedy jako arbitra pri

rozhodovani 0 osudech lidi, celych soc. skupin a spoleenosti. Pokusy 0 manipulaci s lidmi ve jmenu ved. ueeni jsou zdiskreditovany. Navic v dobe, kdy ekologicka krize odhalila problematienost kontroly prirody pomoci vedy a techniky, bylo by povazlive prosazovat analogicky model kontroly vzhledem k r.s. (Viz tel. --'pluralismus teoreticky,) A: social reality F: realite sociale N: soziale Realitiit I: reaitil socia Ie Kel rea n a I y z a viz analyza sekundarni Re becca clu bs viz Odd Fellow reb e lie - (z lat. rebellio = vzpoura) - pejorativni oznaceni vzpoury, napf. typu --.povstani, z hlediska odpurcu. Ang!. puritanska revoluce byla napf. svymi odpurci nazyvan a Velkou rebelii. Podobne bylo r. nazyvano povstani ees. slechty proti Ferdinandovi 11., ktere zahajilo tficetiletou valku, ale i lidove boufe jakekoJi povahy. Ve speeif. s-gickem smyslu pouzil pojem r. R. K. Merton (viz --'retreatismus). A: rebellion F: rebellion N: Rebellion I: ribellione Lit.: viz -->revoluce.

Kre r e c i pro ci t a - (ze stfedoveke latiny - reciprocitas, od reciprocus) - vzajemnost ve vztazich mezi lidmi. Vzh!edem k tomu, ze s-gie pojednava 0 Cloveku z hlediska jeho sounalezitosti s druhymi lidmi, zaujima v ni kategorie r. vyzn. misto. Duraz na r. je durazem na svazanost individ. byti s existenci druhych Jidskych bytosti. Tento prvek je obsazen napr. v teorii soc. --'roli, kde reciproka oeekavani partneru v interakci vytvareji podminky pro rozvoj zodpovedneho jednani. R. soc. vztahu je uzce svazana rovnez s otazkou soc. rovnosti a zprostfedkovane s problemem soc. spravedlnosti. Zatimco teorie vychazejici z kategorii konsensu ei kontraktu implicitne zahrnuji rovnost partneru mezi podminky prubehu socialni smeny (viz --.teorie socialni smeny), vyzkum vztahu --'klientelismu v jeho nejruznejsich podobach v zadnem pfipade r. se soc. rovnosti neztotoznuje. Koncept r. hraje vyzn. ulohu v interpretativnich s-giich, v teoriich soc. jednani Ci v teoriich komunikativniho jednani. Zde vsude umoznuje socialnim -4akterum definovat a redefinovat smysl jednani druhych prave diky tomu, ze take oni provadeji analogickou operaci. R. je rovnez vyzn. kategorii soc. antropologie. U pfir. narodu vystupujejako zasada vzajemneho poskytovani pomoei, vyhod, ustupku, sluzeb, zbozi a informaci. K rozpracovani teorie r. pfispeli pfedevsim B. Malinowski svou analyzou vymenneho systemu --'kula a M. Mauss, ktery

911

reciprocita perspektiv

reforma ekonomicka

zkoumal funkci -tdaru. V soucasne dobe se r. zabyva -tekonomicka antropologie. Reciprocni transakce neplni pouze ekon. funkci, ale velice casto slouzi k posileni soc. vazeb a solidarity mezi cleny urciteho spolecenstvL Nap!'. pfedani daru muze byt pfedevsim symbolem vztahu mezi darcem a pfijemcem. A. Rosman a P. Rubelova prokazali vztah mezi strukturou davani darku a strukturou snatkove smeny, slouzici k posilovani rodovych vazeb a svatebnich spojenectvi (viz tez -tsiiatek, -tmanzelstvi). A: reciprocity F: reciprocite N: Reziprozitat I: reciprocita Lit.: Leach. J. W. - Leach, E. R.: The Kula: New Perspectives on Massim Exchange. Cambridge 1983; Malinowski, M.: Argonauts of the Western Pacific. London 1922; Mauss, M.: Essai sur Ie don, forme archalque de l'echange. L'An/lIfe sociologique, 1923-1924; Murphy, R. F.: Cultural and Social Anthropology. New Jersey 1979.

Sou, Kel

recip ro cita pe rsp e k ti V - (z fro perspective, to z lat. perspectus ::= pruhled) - dulezity pojem A. Schutzovy -tfenomenologicke sociologie postaveny na tom, ze dusledkern odlisne -tbiograficke situace kazdeho konkretniho cloveka je to, ze kazdy vidime svet z odlisne perspektivy; souziti ve svete je vsak mozne proto, ze tyto perspektivy jsou hypoteticky zamenitelne. Teze 0 r.p. tedy vlastne fika, ze predpokladam, ze moji blizni vnimaji stejny svetjako ja a jednaji v nem na svych mistech podobne jako ja jednam na svem miste. Kdybychom si vymenili sve pozice, ja bych videl svet tak, jak jej nyni vidi jiny, a jiny by jej videl tak, jak jej vidim nyni ja. Hypoteza r.p. je zakladem predstavy 0 -tintersubjektivite soc. sveta. Proti ideji r.p. namita zejm. -tsociologie vedeni, ze takova zamenitelnost je skutecne ryze hypoteticka, ve skutecnosti vsak neni mozna. Prave to, ze sve pozice nemuzeme libovolne zamenit, zpusobuje, ie soc. sVet, ktery je nam jako celek objektivne spolecny, odlisne nejen vnimame, ale odlisne v nem predevsim jedname. A: reciprocity of perspectives F: reciprocite des perspectives N: Reziprozitat von Perspektiven I: reciprocita delle prospettive Pet red ukce feno meno 10 gic ka viz epoche, fenomenologie redukcionismus - (z lat. reductio::= stazeni nazpet; odvozeno od reducere ::= zjednodusit, stahnout zpet) - puvodne metodo!. princip zavedeny -t Videiiskym kruhem, podle nehoz Ize -tpojmy libovolne spec. vedy vycerpavajicim zpusobem definovat prostfednictvim pojmu tzv. zakl. vedy. Tento semanticky ci jazykovy r. byl vazan na ideu jednotne vedy a mel konkretni podobu fyzikalistic912

keho r. (0. Neurath). Krome semantickeho r. existuji radikalnejsi varianty, zejm. ontologicky r., ktery pfedpoklada, ze vsechny -tvCdy maji identicky pfedmet, napf. chovani (astronomie se zabyva chovanim planet, s-gie chovanim lidskych bytosti atd.), a explanacni r., ktery doporucuje vysvetlovat jevy a procesy urCiteho radu na urovni nizsiho radu, napf. bioI. fenomeny na urovni fenomenu chemickych nebo fyzikalnich. Lze rozlisit r. uvnitf jedne vedni discipliny (napf. redukci jedne teorie na druhou v ramci fyziky) a r., ktery pfekracuje hranice mezi ruznymi vednimi oblastmi. Metodoi. a teor. spory dodnes vedene kolem otazky r. jsou proto predevsim sporem 0 kval. odlisnost, specifiku a svebytnost jevu soc. a psych. povahy. V prir. vedach se reduktivni postupy velice casto osvedCily a nevzbuzuji jiz neduveru (napf. ph desifrovani genetickeho k6du byla rada bioI. zakonitosti redukovana na jednoducha pravidla k6dovani a dek6dovani a na zakony chemicke interakce, planetami model atomu umoznil vyvozeni mnoha chemickych vlastnosti z elementamich ukazatelu typu naboje jadra nebo poctu elektronu na obeznych drahach apod.). Ve spoi. vedach je r. tradicne pfijiman s neduverou a zejm. oficialni marxismus uCinil z r. deklasujici etiketu: v podstate kaMa koncepce, ktera brala v uvahu napr. biosoc. nebo psych. faktory ve vetsi nez obvykle mire (-tsociobiologie, -tkognitivni sociologie apod.), byla okamzite oznacena za redukcionistickou. Realne se r. projevoval v ranych vyvojovych obdobich s-gie, napf. v -tgeografickem determinismu, v antroporasovych teoriich apod., pozdeji v nekterych koncepcich radikalne behavioristickYch. Proto napr. P. A. Sorokin pravem kritizoval B. F. Skinnera a G. C. Homanse za r. Tento problem souvisi se zavaznymi tematy vztahu sloziteho a jednoducheho, nesrozumitelneho a srozumitelneho, -tcelku a casti ajejich vzajemne prevoditelnosti. Ve vsech vedach, v metodologii vedy i v s-gii se dnes vztah k r. polarizoval na postoj absolutne akceptujici, pokladajici r. za nezbytnou metodol. proceduru, a absolutne odmitavy, ktery kazdy typ r. poklada za nephjatelny. (Viz tei -tholismus.) A: reductionism F: reductionnisme N: Reduktionismus I: riduzionismo Lit.: Neuralh, 0.: Empirische Sozio1ogie. Der wissenschaftliche Gehalt der Geschichte und NationalOkonomie. Wien 1931.

Pet

redukcionismus ekonomicky viz materialismus historicky red u kcio n ism us ho lis tic ky viz holismus r e e d u k ace viz resocializace reemi grace viz emigrace

ref ere n dum - (z lat. referendus ::= vec, 0 niz se rna podat zprava; od referre ::= vest, odpovedet, citovat) - forma prime demokracie, pri nii obcane (opravneni voliCi) rozhoduji bezprostfedne v lidovem hlasovani 0 statne polit. otazkach a zmenach zakonu. Zarodky jsou znamy jiz z antiky - "apeJla" ve Sparte, "ekklesia" v Athenach nebo -tostrakismus. R. se pouzivalo v napoleonskem obdobi ve Francii, kde meli opravneni volici moznost timto zpusobem souhlasit nebo nesouhlasit se zakony. Do dnes bezne podoby se r. vyvinulo na pfelomu 19. a 20. st. V nekterych statech je urCita forma r. zakotvena v ustave, nap!'. ve Francii, Svycarsku, Rusku a Bulharsku. V USA nee xistuje celonar. r., v jednotlivych statech, okresech (counties), mestech a obcich je vsak zakonem umozneno. V Sev. Dakote bylo rozhodovani volicu prostrednictvim r. uzakoneno uz v r. 1898, dalSich 20 statu USA postupne nasledovalo. V r. 1912 rozhodl nejvyssi soud USA (v procesu Pacific Telephone and Telegraph Company proti statu Oregon), ze r. jsou ustavne platna. V poslednich letech byla r. pouzita napr. ve Spanelsku, Chile, Italii, Polsku, Mad'arsku a Svycarsku, v USA napr. v Kalifomii. 0 konani r. zpravidla rozhoduji nejvyssi statni organy, coz ponekud omezuje demokraticnost teto formy. Jen v nekterych zemich (napr. ve Svycarsku a v nekterych statech USA) zarucuji zakony konani r. z iniciativy urCite casti obyv., obvykle na zaklade petice podepsane 10-15 % opravnenych volicu. Soudi se, ze zavedeni r. zmensuje moznosti arbitramich a pro verejnost nepfijatelnych rozhodnuti -tparlamentu. Ze s-gickeho hlediska je r. jednoduchym -tdotaznikovym setrenim, pfi nemz neni pouzit iadny vyberovy postup, nebot se tyka cele populace (resp. opravnenych volicu). Byva postaveno na jedine vysoce standardizovane uzavrene otazce, vetSinou s modelem odpovedi "ano-ne". Otazky pro r. nemaji presahovat 100 slov, vetSinoujsou mnohem kratsi. Formou lidoveho hlasovani podobnou r. je -tplebiscit. (Viz tez -tdemokracie participacni.) A: referendum F: referendum N: Referendum, Volksentscheid I: referendum Neh, He] r e fl e x pod min e n y viz podmiiiovani, uceni r e fl e x i v it a - (z lat. reflectere ::= odrazet, ohybat zpet, resp. reflexivus ::= zvratny) - pojem odvozeny od terminu reflexe, ktery puvodne znamenal zamefeni duchovni aktivity na procesy vedomi, dnes je ale v soc. vedach pouzivan v sirsim smyslu, nejcasteji ve vyznamu kritickeho promysleni obsahu mysleni a predpokladu vytvarenf dalSich teoriL 0 r. se mluvi ph promysleni zpetneho vztahu teorii k spol. zajmum, pffp. k povaze soc. zkusenosti v nich obsazene. V s-gicke teorii N. Luhmanna se vyskytuje ter-

min reflexlvn. mechanismy u takovych -tsocialnich mechanismu, ktere se zamefujf na vlastni postupy (napf. vyzkum vyzkumu, vychova vychovatelu apod.). A: reflexivity F: reflexivite, activite reflexive N: Reflexivitat I: riflessivita Lit.: Luhmanll, N: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Luhmann, N: Soziologische Aufklarung. Opladen 1970.

Much

r e fl e x 0 log i e viz odmena a trest, stereotyp dynamicky reforma ekonomicka - (z lat. reformare::= znovu tvofit) - z centra ozena podstatna zmena podminek, v nichZ hosp. subjekty rozvijeji svoji Cinnost. Zpravidla je reakci na neuspech dosavadni -thospodarske politiky nebo Iikviduje pozustatky minuleho (napf. valecneho) systemu. V centralne fizenych ekonomikach, vyrazne citlivejsich na mocenske zasahy, se vyskytovala rada pokusu 0 reformu nevykonneho systemu hospodareni. V byvalem Ceskoslovensku slo 0 reformu na prelomu 50. a 60. I. (Rozsypalova reforma), reformu 2. poloviny 60. I. (Sikova reforma). Urcite reformni snahy se objevovaly i v postnormalizacnim obdobi (tzv. Soubor opatfem) a pozdeji s nastupem SOY. -tperestrojky (Adamplv nacrt reformy). Obdobne reformni snahy bylo mozne sledovat ve vsech centralne rizenych ekonomikach. Jejich spolecnym znakem byl pokus 0 implementaci trznich prvku do hosp. systemu. Po mocenske zmene (v Ceskoslovensku v listopadu 1989) se reformou ekonomickou, resp. "radikalni" r.e. rozumf premena centralne planovane ekonomiky v ekonomiku triniho typu. Zakladnimi rysy teto r.e. jsou Iiberalizace cen, vnitfni smenitelnost koruny, -tprivatizace zahranicniho obchodu a podstatne casti majetku ve vlastnictvi statu. Cilem teto r.e. je dosazeni struktury, vykonnosti a pravniho ramce domaci ekonomiky kompatibilnich se standardnimi ekonomikami zap. Evropy. Na tomto zaklade je potom moina plna integrace zeme do Evropskffho spolecenstv{. Takovou r.e. Ize oznacit spiSe jako ekonomickou transformaci, protoze v ni dochazi jak ke zmene planovaci kompetence (centralni na decentralni), tak i ke zmene vlastnickych vztahU (statnich na soukrome). Tento typ r.e. byva spojen s mensfmi Ci vetSfmi zmenami po lit. systemu. Za r.e. jsou nekdy oznacovany i zavazne dflci zmeny. Nejznamnejsi r.e. tohoto druhu je menova reforma. Na uzemi csl. statu byla ve 20. st. proved en a nekolikrat: 1. v r. 1919, kdy spocivala v odluce meny Ceskoslovenska od meny ostatnich nastupnickych statU Rakouska-Uherska a byla spojena se stazenim casti obeziva; 2. v r. 1945, kdy Iikvidovala inflacni valecnou emisi penez, pficemz podstatnou skutecnosti bylo, ze vklady byly prevedeny na 913

reforma menova reformismus tzv. vazane vldady, ktere nebylo mozno cerpat; 3. v r. 1953, kdy prakticky nulifikovala (zrusila) dosavadnf menu (obcane si mohli vymenit jen malou cast penez v pomeru 1:5, ostatni v pomerech zcela symbolickych). V (moru 1993 byla provedena pouze odluka ces. a slov. meny bez jinych znaku typickych pro menovou reformu. Za typ dilcich r.e. Ize pffp. povazovat i reformu danovou (napf. pfechod na novou danovou soustavu), ucetni (zavedeni noveho ucetniho systemu), celni (novy celni sazebnik) apod. V mezinar. souvislostech se mluvi napf. 0 reforme svet. obchodu spocivajici v dalsim uvolneni celnich a necelnich barier zahranicne obchodni Cinnosti. Podobne jsou za reformu oznacovany zmeny v pravidlech udrZovani evrop. menovych kursu. V zasade vsechny r.e. ovliviiujf soc. chovani jednotlivcu i skupin, nektere, zejm. ty komplexnejsi a radikalnejsi, meni jejich postaveni, miru vlivu, oteviraji Ci uzaviraji urCite mobilitni kanaly, soc. restrukturuji spolecnost. Proto r.e., zejm. tzv. ekonomicke transformace nabyvajici charakteru "spolecenskych transformaci", jsou vyzn. pfedmetem s-gickych vyzkumu. A: economic reform F: reforme economique N: Wirtschaftsreform I: riforma economica Lit.: Atkinson. A. B. - Micklewrigilt, J.: Economics Transfonnation in Eas-

tern Europe and the Distribution of Income. Cambridge 1992.

Hav

ref 0 r m a men 0 v a viz reforma ekonomicka reforma po zemkova - uprava rozdeleni pozemkoveho -tvlastnictvi nebo uzivani -tpudy. U zmeny vlastnietvi pUdy se jedna zpravidla 0 akty mocenske, provadene statnimi organy v ramci agrarni politiky. Smysl r.p. je hosp., polit. a soc. Z hosp. hlediska je zpravidla jejim cHern dokonalejsi uplatneni vyr. faktoru, ale muze jit tez o podporu rozvoje hospodafstvi, zvyseni daiioveho pfijmu statu. V historii meta rozdeleni pUdy drobnym vlastnikum vyrazny soc. aspekt, nebylo puvodne spojeno s r.p., ale se zrusenim robotni povinnosti (viz -tpoddanstvi). Pfinase10 rolnikum znacnou ulevu i vetsi osobni svobodu, ale take vzestup Zivotni urovne. Drobna a stfedni hospodarstvi, ktera byla vysledkem deleni pudy a pozdeji r.p., mela ovsem tendenci sdruzovat se v zajmu obrany pfed silnym kapitalem obchodnim, financnim a prumyslovym, coz pfispelo pozdeji k rozvoji -tdruzstevnictvi. V nekdejsich koloniich r.p. likvidovaly nebo omezily hosp. a polit. moc kolonizatoru. S pozadavkem r.p. vstupovala -tburZoazie do zapasu s feudaly, Cimz ziskala podporu tehdy jeste znacne pocetneho vesnickeho obyv. Rada zemi vcetne byvaleho Ceskoslovenska prostfednictvim r.p. zbavovala majetku -tslechtu. V historii ale existovaly ruzne typy r.p. V dobe, kdy na uzemi kontinentalni Evropy byla silna ten-

dence delit panstvi a pUdu pfedavat do najmu rolnikum, bylo v Anglii uzakoneno tzv. hrazeni poli, najehoz zaklade byli z pudy vyhaneni pachtyfi i rolnici a puda byla koncentrovana do velkych celku. V Nemecku a Rakousku byIy ovsem uz v polovine 18. st. znamy vysledky experimentli nekterych panstvi, ktera pfedala poddanym pUdu do najmu. Tyto vysledky byly jednim z pfesvedcivych pramenu pro projekt F. A. Raaba, podle nehoz byla v ces. zemich a v nekterych castech Rakouska provedena tzv. raabizace, ktera byla na ces. uzemi prvni r.p. Podstatou Raabovy soustavy, zavadene od r. 1775, bylo rozdeleni ve1kostatku na male statky selske. Toto opatfeni meta odstranit pfetezovani poddanych robotami, zvysit lidnatost a umoznit lepsi plneni povinnosti vuci statu (placeni kontribuci, vojenska sluzba). Roboty mely byt nahrazeny placenim penezitych nebo naturalnich davek. Uvadi se, ze Raabova soustava byla v Cechach zavedena na 105 panstvich nadacnich, klastemich, mestskych a vyjimecne i na nekolika statcich soukromych vrchnosti. Vyzn. roli sehrala v demokratizaci drzby pudy Velka fr. revoluce, diky niz mnohou slechtickou pudu ziskali rolnici, a pak Code Napoleon, ktery stanovil deleni pudy in natura. Vliv techto aktu pusobil v cele Evrope. Dulezitou roli v uskutecneni pozdejsich r.p. sehrala revoluce z r. 1848 a agrarni krize z posledni ctvrtiny 19. st. Po 1. svet. valce provedlo 13 evrop. statu r.p., na jejimz zaklade podlehalo zaboru a rozcteleni temef 25 mil. ha pUdy. V Ceskoslovensku postihovala r.p. 4 085 tis. ha, coz byla 1/3 veskere pudy republiky. Pozdeji slovensky stat pfijal zakon 0 r.p., ktera mel a zahmovat 1 619 tis. ha pudy, nebyla ale provedena a pridelen byl jen zidovsky majetek. Take po 2. svet. valce pokracovaly cetne evrop. staty v r.p. V Ceskoslovenku byla v r. 1945 zkonfiskovana pUda Nemcu, zradcu a kolaborantu. Zcasti tu doslo k pferozdeleni, zcasti ke zmene vlastniku. Social. hnuti ve svych pocatcich zadalo nacionalizaci pudy, ktera mela mimo jine zabranit tomu, aby byla spatne obdelavana nebo zustavala leZet ladem (i rusti bolSevici puvodne trvali na nacionalizaci pudy a jejim pfideleni mensim rolnikum a bezzemkum). Dekretem 0 pllde byla tato idea provedena, pozdeji vsak vyustila naopak do nasilne -tkolektivizace zemedeIstvi, ktera po 2. svet. valce probehla take v zemich stfedni a vych. Evropy i v nekterych asijskych a afr. statech. Zdkonem 0 revizi prvni pozemkove reformy z r. 1947 mela byt dokoncena r.p. z pfedmnichovske republiky. Na zaklade Zdkona 0 druhe pozemkove reforme z r. 1948 byla konfiskovana piida velkostatku, resp. statku vetSich neZ 50 ha. Oba tyto posledni akty pfevadely pudu jen v nepatme mife do rukou rolniku; jejimi uzivateli se staly statni statky a vznikajici JZD. V hosp. rozvinu-

tych statech preslo v 2. polovine 20. st. mnoho malych a strednich usedlosti hromadne do vlastnictvi nebo najmu velkych zavodu. V ramci zemedelske komise EHS, pozdeji ES, se od konce 80. I. uVaZuje 0 zmenseni objemu obhospodafovane pudy 0 1/3 v dusledku zemedelskych pfebytku a ekologicke devastace. Vydelena puda by se zalesnila (napf. v Anglii), vyuzivala by se k rekreaci a -talternativnimu zemedeistvi. Na pocatku 90. I. dochazi v ces. a dalSich zemich byvaleho "vychodniho bloku" k reformnim zmenam vlastnictvi pUdy v ramci majetkovych restituci a privatizace majetku, 0 r.p. se vsak v teto souvislosti nehovori. A: land reform F: reforme agraire N: Bodenrenform I: riforma agraria

v.: Hospodarske a socio1ogicke z3k1ady pozemkove reformy v CSR. Praha 1919, 1922; Cern:v, V.: Pozemkova reforma v XVIII. sto1eti. Praha 1928; Gide, Cil.: Zasady narodniho hospodarstvi. Praha 1922; Voienilek, J.: Pozemkova reforma v Ceskoslovenske repub1ice. Praha 1924. Lit.: Brdik,

Vac

reforma socialni viz zmena revolucni ref 0 r mac e - (z lat. reformatio =obnova, naprava, resp. i pI'etvofeni) - vyzn. obdobi v dejinach -tkfesfanstvi a zaroven Siroke -tnabozenske hnuti s mnoha rysy soc. hnuti, ktere poznamenalo evrop. i svet. dejiny a dalo vzniknout nove vetvi kfesfanskeho nabozenstvi, -tprotestantismu. Hist. predchiidcem r. je ces. -thusitstvi 15. st. (mluvi se tez o "prvni" r.). Hlavni vlna tzv. evropske reformace probihala v 16. st. Smyslem r. bylo ozdraveni, napraveni kfesfanstvi, zcasti jeho navraceni k puvodnim hodnotam (viz -tortodoxie). Silne se projevoval odpor proti moci cirkevni hierarchie a tedy take papeze nad "svedomim viry" cerpane z -tbible jako bezprostfedniho pramene. Obdobi r. by10 poznamenano boji skatol. cirkvi, ktera protestantismus povazovala za -therezi a protestantske reformatory za -tkacife, ale i vnitI'nimi svary mezi jednotlivymi kfidly r. CHern r. bylo i nove uspofadani spolecnosti, ktera by zachovavala pomeme pfisne normy obcanskeho zivota. Za pocatek r. se tradicne povazuje vystoupeni M. Luthera s Wittenberskjmi tezemi proti odpustkum r. 1517, kterym se zrodilo -tluterstvi, zahy se vsak objevila r. i ve Svycarsku (U. Zwingli, 1522). Brzy se zformovalo i tzv. leve kfidlo, resp. "radikalni reformace", ktera pro klasicke reformatory vlastne pfedstavovala jakousi "druhou frontu", opacny extrem neZ "papeZenstvi": T. Miintzer hledal alternativu vcetne pokusu 0 nasilny zvrat soc. poradku smerem utop. ideji, podobne take novokftenci ci anabaptiste, ktefi se pozdeji umimili, zatimco S. Franck, K. Schwenckfeld von Ossig, A. Karlstadt von Bodenstein a dalSi tzv. blouznivci zastavali altemativu spiritualistickou (subjektivnost pravdy, vnitfui zazitekjako kriterium zjeveni misto bible).

Vyzn. je tzv. zenevska reformace, jejihoz vedeni se r. 1536 ujal J. Calvin, velmi vyrazna osobnost, ktera urCila i novy raz Zivotniho stylu (viz -tkalvinismus). DalSim dulezitym momentem je vznik -tanglikanismu, v nemz lze spatrovat i prvky prosazovani r. "shora" (neco podobneho probihalo i v luterske Skandinavii). Anglikanska cirkey mela nejprve raz "narodniho katolicismu", ale postupne byla kalvinizovana (viz tez -tpuritanismus). Kalvinisticky vliv byl silny hlavne v jiznim Nemecku a ve Falci, v Nizozemi, v Anglii a Skotsku, u fr. hugenotu, v Americe, v Uhrach a urCitou dobu i v Polsku. Ces. reform ace se postupne vyrovnavala s vlivy svet. r.: na utrakvisty pusobily myslenky Lutherovy, cesti bratfi i urcite kruhy kalisnicke si postupne uvedomovali vnitrni spriznenost s kalvinisty (od 70. I. 16. st. se lednota bratrska silne kalvinizuje, ale zachovava si svuj sveraz). Po epose zakladatelu pfichazi od 70.-80. l. 16. st. doba boju 0 stabilizaci protestantismu proti mocensko-vojenskemu tlaku -tkatolicismu. Je to doba -tnabozenskych valek ve Francii (hugenoti dosahli v r. 1598 tzv. ediktu nantskeho 0 nab. svobode) a v Nizozemi (tzv. osmdesatileta valka proti Spanelsku, trvajici do r. 1648), obrany Anglie proti spanelske invazi (1588). V Nemecku se po augsburskem nab. miru luterstvi definitivne premenilo v zemske cirkve uzce spojene s uzemnirni staty a vztah ke kalvinismu se nadlouho vyvinul v rivalitu az nepfatelstvi. Oba proudy se vyhranily ve dye odlisne konfesionalni skupiny. Nastup protireformace vyuzival obratne slabiny protestantskeho tabora, vcetne teto rozdelenosti. Vyzn. protireformacnim cinem je napf. ve Francii zruseni ediktu nantskeho (r. 1685), po kterem nasledovala masova -temigrace do AngJie, Nizozemi a Pruska (20 tis. rodin). V pods tate ale r. jako epocha evrop. dejin skoncila vseobecnym pfijetim protestanstvi jako noveho nabozenstvi v fade zemi, i kdyz nekde opozdene. V ces. zemich uz v r. 1575 vznikla snaha spojit ruzne reformacni smery v jedinou cirkev "podoboji" (tzv. ceska konfese). Protireformace nastoupila po bitve na Bile hore r. 1620 a jednim z jejich dusledku byla masova emigrace, resp. exulanstvi s vyraznymi vlivy na strukturu spolecnosti (vetsinou se uvidi hlavne ubytek ces. elity) i na vyvoj ces. statnosti. A: Reformation F: Reformation N: Reformation I: riforma protestante Lit.: viz ..... protestantismus.

Ran

ref 0 r m ism u s - polit. doktrfna nebo postoj, zalozene na tom, ze tehoz, 0 co usiluji -trevoluce, tj. spravedlive spolecnosti, muze byt dosazeno promenou spolecnosti zvnitrku. Hist. vznikl r. jako reakce na fr. a am. revoluci.

914 915

region

V Anglii se stal --thnutim, ktere bylo centralni hybnou silou vyvijejici tlak na parlamentni reformy, na zvyseni vahy narustajicich prumyslovych mest (napi'. Manchesteru) na ukor vylidnujicich se venkovskych oblasti (Reformni zdkon z r. 1832 a Reformni akt z pozdejsi doby). Rada soc. filozofU, od Adama Smitha po lohna Deweye (vcetne 1. Benthama a R. T. Malthuse), patfi k reformne smyslejicim, i kdyz ne vsichni podavali reformisticke navrhy na lepsi spolecnost. I nektei'i pfedstavitele utopismu (napf. R. Owen) sledovali v pods tate reformistickY zamer. V ocich K. Marxe a dalSich revolucionafu (zejm. anarchistu) se r. stal podezrelym a oznaceni reformista bylo potupne. R. je v podstate hist. termin, vztahujici se k 19. st., pro soucasna soc. hnuti se nepouziva. Idea restrukturalizace existujicich instituci vsak pretrvava, stale se vytvareji plany na novy soc., polit. nebo nab. fad. Hlavni charakteristikou r. i techto soucasnych usili je rozumova analyza situace spolu s konkretnimi, praktickymi navrhy na zmenu. Pfiklady muzeme najit v usili reformovat napr. trestni zakonik, system justice, zdravotnicky system, skolstvi, vel'. dopravu, rozdeleni pUdy, obeh penez, strukturu akciovych spolecnosti. V ces. zemich maji tradici --tpozemkove reformy a v novejsi dobe tzv. --tekonomicke reformy. A: reformism F: reformisme N: Reformismus I: riformismo KuD reg ion viz regionalizace reg ion met r 0 pol i t n i viz metro pole, metropolizace, rurbanizace reg ion a Ii z ace - (z lat. regio = hranice, svet. strana, spravovany kraj) - rozcleneni mist nebo oblasti tvoficich uzemi do regionu, a to podle urciteho hlediska (urCitych hledisek), vyjadi'ujiciho ucel r. Zvl. pi'ipadem r. je cleneni uzemi pro potreby vykonavani statni spravy, resp. samospravy. Administrativni clenenijednotlivych zemi vychazi zpravidla z hist. vzniklych celku, ktere mely puvod ve fyzickogeogr. utvareni krajiny nebo v etnicke ci kult. struktui'e obyv. (viz tez --tgeopolitika). Radikalni reforrna administrativniho cleneni souvisi zpravidla se zmenou polit. systemu - pfistoupila k ni Francie za Napoleona, habsburska monarchie v r. 1848, kom. Ceskoslovensko v r. 1949 (zatimco prvni Ceskoslovenska republika pi'evzala jen s malymi upravami pi'edchozi stay), nekdy si ji vynuti i hosp. vyvoj. V ces. zemich jsou dnes nejnizsi uzemni jednotkou (a zaroven jednotkou uzemni samospravy) --tobce, ktere jsou sdruzovany do okresu. Postaveni nekterych obel (hlavniho mesta a byvalych krajskych mest) je zvl. a je reseno zakonem. Pojem okres byl zaveden v r. 1848 ve smyslu obvodu urciteho uzemL Uzemnf

916

regulativy sociokulturni

rozsah okresu se od r. 1848 nekolikrM menil, naposledy v r. 1960 a menila se i jejich funkce: v I. 1848-1949 se rozlisovaly okresy soudni a okresy polit. (ve smyslu obvodu pusobeni statni spnivy). Okresy se dale zpravidla sdruzovaly do vetsich uzemnich celku, kraju, zup nebo zemi. Pojem kraj se pouziva pro uzemni jednotky vyssiho stupne jiz od stfedoveku, menily se ale jak funkce, tak i rozsah jednotlivych kraju. Pojem "kraj" muze mit podobne jako vsechny ostatni nazvy uzemnich jednotek i obecny vyznam uzemi neohranicene velikosti. Termin zupa byl pfevzat ze Siovenska, kde oznacoval podobne jako komitat ci stolice spravni jednotky zhruba odpovidajici krajum v Cechach a na Morave. Byl pouzit ph spravni reforme z r. 1920 Gez se uskutecnila jen na Siovensku a v r. 1927 byla odvolana) pro uzemni jednotku sdruzujiel nekolik soudnich okresu. Zeme jako administrativnijednotka vznikla v ramci habsburske monarchie pficlenovanim jednotlivych uzemnich celku (zemi) k soustati. V historii byl dulezity akt Karla IV., kterym vytvafel "zeme koruny ceske" jako dedicne uzemi Lucemburku ve stfedni Evrope. V pozdejsi dobe byly takto spojene drZavy rozchvaceny, pod jednim panovnikem se aZ do r. 1918 uchovaly pouze Cechy, Morava a cast Slezska, v I. 1918-1938 nazyvane "historickymi zememi" (na rozdil od nove vytvofenych zemi Siovenska a Podkarpatske Rusi) a dnes tvofici uzemi Ceske republiky. Administrativni celky vytvarene za jakymkoliv ucelem, trvaji-li dostatecne dlouho, pronikaji do sirSiho povedomi obyv. a formuji jeho pfedstavy 0 cleneni daneho teritoria a vlastniho bydliste. I v dobe, kdy kraje jako administrativni jednotka neexistovaly, obyv. bezne pouzivalo jejich stare nazvy (kraj prachensky, boleslavsky, olomoucky), zpravidla v dosti presnem vymezenL Obdobne po zaniku krajskych nar. vyboru se v povedomi obyv. udrZuji jizni Cechy v rozsahu Jihoceskeho kraje atd. K identifikaci obyv. a administrativniho celku, v nemz zije, pracuje nebo kam dojizdi do tzv. druheho bydleni, prispiva i budovani --tinfrastruktury (silnice, komunikacni spoje smerujici do okresniho Ci krajskeho mesta, ve svych dusledcich vytvarejici hranici administrativnich celku v terenu, temer hmatatelne i bez silnicnich ukazatelu). Diskuse 0 novem uzemnim clenenf, ktere probihaji od 80. I., vsak ukazuji, jak obtizne je sladit zajmy polit., kult. i etnicke s potfebami fungovani statni spravy a hosp. rozvoje. A: regionalization F: regionalisation N: Regionalisierung I: regionalizzazione Lit.: Jandk, 1. - Hledfkovd, z.: Dejiny spnivy v ceskych zemich do roku 1945. Praha 1989; Korcdk, J.: Geopoliticke zaklady Ceskoslovenska. Praha 1937; Retrospektivllflexikon obci CSSR. Praha, dill, II. Praha 1978, 1979.

Fia

regis tr y

0

b y v a te Is t v a viz evidence obyvatelstva

regis try s ta ti s ticke - (z nell. Register, to z lat. registrum, to z res gesta = udalost ve strucnem zaznamu) rozsahle poCitacove vel'. pfistupne seznamy uzemnichjednotek (okresu, obel, casti obel, sfdelnichjednotek, katastralnich uzemi, pfip. i ulic, objektu a parcel), organizacnich jednotek (viz registr zpravodajskych jednotek, tj. registrovanych pravnickych i fyzickych osob) aj., ktere slouzi statist. zjisiovani, zpracovani a analYzam. R.s. se aktualizuji prubezne nebo roene, vyjimeene po delSim obdobi (napf. registr sidelnich jednotek vzdy po 10 I., pi'ed novym sCitanim lidu, domu a bytu). Aktualizace r.s. zajisfuje uplnost statist. souboru dat pro jejich zpracovani, vyuzivani a publikaci. KaZda jednotka registru je oznacena jednotnym nezarrienitelnym identifikatorem, tj. ciselnym k6dem, ktery zpravidla vyjadruje i urCitou charakteristiku nebo zafazeni jednotky. Specif. registrem je registr obyvatelstva, resp. --tevidence obyvatelstva (EO, drive CRO, tj. Centrdlni registr obcanu), kterou vede od r. 1980 ministerstvo vnitra. EO obsahuje vedle jmena a pfijmeni data identifikacniho urceni (rodne cislo) a lokalizacniho urceni (bydlistni 10kalita). Tyto registry se nekdy vyuzivaji ph vyberovych s-gickych setrenich. A: statistical registers F: registres statistiques N: statistische Register I: registri statistici Kuc regrese psychicka - (z lat. regredere =jit zpet)jeden z tzv. --tobrannych mechanismu, ktery vystupuje jako reakce na --tfrustraci ve funkci tzv. obrany --tega, resp. vniti'ni psych. integrity. 1. A. Rycroft (1977) vymezuje r. jako navrat k casnejsimu stavu nebo zpusobu fungovanL Spolupracovnici K. Lewina R. G. Baker a T. Dembovd ukazali, ze petilete deti frustrovane odnetim atraktivnich hracek vykazovaly bezprostfedne potom sestup na niBi vyvojovou uroven chovani deti asi tfiletych (neschopnost konstruktivni hry, vytvame "mazanice" atd.). R. se tedy projevuje snizenim vyvojove urovne psych. reakci, infantilizaci, primitivizaci chovani. U dospelych se r. projevuje casto jako "utek k mamince" (alegoricky i doslova). Navrat do rane faze bezpeCi je povazovan za jeden druh r. a je nazyvan retrogresivnim chovanim (retrogressive behavior). Druhy typ r., primitivizace, se vyznacuje vyse uvedenym sestupem na vyvojove (kval.) niBi uroven chovani. Fenomen r. prokazal experimenty na krysach O. H. Mowrer (1970) a experimenty na lidech R. S. Lazarus (1966). R. se projevuje nejen snfzenfm urovne cinnosti intelektu, ale i snizenim urovne emocialnich reakci a soc. --tpostoju (A. Fraczek aM. Kofta, 1975).

A: regression F: regression N: Regression I: regressione Lit.: Toman,

w.: Dynamik der Motive. Wien, Frankfurt a.M.

1954.

Nak r egu I ace m zdo v a viz politika mzdova regulace socialni - (z lat. regula = pravidlo, poradek) - procesy a mechanismy, jejichz pomoci se spolecnost pokousi pfivest sve cleny k takovym zpusobum chovani, ktere jsou pozitivne hodnoceny. Pojem r.s. souvisf s pojmem --'socialni kontrola. Jestlize se soc. kontrola vztahuje spise k spol. cHum, pakje r.s. zamei'ena spiSe k prostfedkum k dosazeni techto cilu a k stanoveni jejich mezi. Nezbytnost r.s. vychazi z pi'edpokladu, ze soc. --tjednani je ovladana ruznymi typy --tnorem, resp. normativnich vzorcu, a ze konformita vuCi nim neni jen zalezitosti ucelnosti, ale je take moraIni povinnosti. Regulativni instituce maji za cil zabranit, aby se "soukrome zajmy" pfilis neodchylovaly od zajmu celku. Maji urcovat "vhodnou orientaci" na die a vyber adekvlitnich prostredku (T. Parsons). A: social regulation F: regulation sociale N: soziale Regulation I: regolazione sociale Lit.: Parsons, T.: The Social System. Glencoe, 111. 1951.

Much re gu I a ti v y soci 0 ku I tu rnt - (z lat. regula = pravidIo, poi'adek) - kategorie pouzivana predevsim --tkulturni antropologii k vyjadi'eni tfidy --tkulturnich prvku, relativne stalych, uznavanych norem, hodnot, pravidel a vzoru chovani, sdilenych cleny urciteho spolecenstvl. R.s. jako normativni, negeneticky program cinnostijednotlivcu a soc. skupin kult. limituji, stimuluji a determinuji prubeh soc. interakci ve standardnich situacich. Pusobi na volbu vhodnych zpusobu chovani, integruji zajmy a snahy jednotlivcu s potrebami spolecnosti a zpevnuji vnitfni stabilitu dane kultury. R.s., ktere zahrnuji sirokou skalu prikazu, zakazu, trestu, oceneni, uznani a odmen, vytvareji v kaZde kulture prostor pfipustneho aspol. zadouciho jednanL Podie stupne institucionalizace je mozne r.s. klasifikovat na kategoricky vyzadovane, formalne pi'edepsane, formalne nepfedepsane a soc. irelevantnL Porusovanf r.s. je postihovano soc. sankcemi ruzneho druhu a stupne, jejichz nositeli mohou byt jak ostatni jednotlivci, tak soc. skupiny a instituce. Dodrzovani r.s. je proti tomu soc. posilovano pozitivnimi projevy souhlasu, pochvalami a odmenami. R.s. programuji, reguluji a koordinuji lidskou cinnost ve vsech obi as tech spol. zivota a jsou soucasti moralky, politiky, nabozenstvi, prava atd.). VuCi jednotlivci vystupuji jako vnejsi sila zalozena na normativnim radu dane kultury. S jejim pusobenim se clovek vetSinou setka, kdyz pi'ekroci spol. uznavane normy. R.s. ale tvori take vnitfni 917

rehabilitace zdravotni

relativismus eticky

interiorizovanou slozku osobnosti kazdeho cloveka, ktenl se projevuje jako ~zvyk reagovat naucenym a v dane kulture uZll
Sou

reha bili tace zd ra vo tni viz prevence rei n k a rna c e viz brahmanismus, duse, lamaismus, spiritismus 918

reinovace viz inovace r e j s t f i k cit a c n i viz citace bibliograficka r e k I a m a - (z fr. reclame, to z lat. reclamare = znovu pod at) - praktika upozomeni verejnosti na urcity vyrobek nebo sluzbu s cllem primet ji k nakupu nebo investici. R. je bezna pro vsechny firmy v nedokonale ~konkurenci, zejm. v prostredi monopolni konkurence nebo oligopolu. V dokonale konkurenci ztraci teor. vyznam, dokonala konkurence vsak v praxi az na male vyjimky neexistuje. R. je proto vyzn. soucasti ekonomiky. Zahmuje siroky okruh aktivit, od polepovani automobilu a reklamnich poutacu po inzerci v rozhlase, televizi a v novinach. Deli se na dva hlavni typy: informativni a presvedcovaci. Informativni r. informuje perspektivniho zakaznika 0 nabizenych statcich a sluzbach, jejich charakteristikach a cenach. Presvedcovaci r. se snazi presvedcit zakazniky, aby si koupili urcity statek spiSe nez jiny. Vetsina r. v rozhlase a televizi jsou r. presvedcovaci, prestoze obsahuji i urCite informace. Vsechny r. sleduji jeden cll: zvyseni poptavky po statcich nebo sluzbach, ktere jsou v r. nabizeny. Na r. je treba vynalozit urCite naklady: kdyz fmna pouzije r., predpoklada se, ze marginalni prijmy dosazene v dusledku r. jsou pfinejmensim tak velke jako marginalni naklady (vcetne nakladu na r.). Ze s-gickeho hlediska je r. jednim z druhu persuasivni (pfemlouvaci) ~komunikace, ktera spolu se smenou, konkurenci a moci tvon strukturalni princip ekon. systemu. Pomoci komunikativnich technik lze ovlivnovat nebo dokonce ovladat vedomi, a tim kontrolovat ekon. jednani. R. patfi k nejznamejsim premlouvacim strategiim. Tyka se produktu a sluzeb nejruznejsiho druhu a pojmove se pfekryva s obchodni propagaci a ~propagaci vubec. Hovon se i 0 r. pro programy strano V soucasne dobe se vydava vseobecne mnoho prostredku na r., ktera disponuje velkym mnozstvim sofistikovanych technik a strategii, stejne jako sirokym spektrem medii. Cllem je "mediatizovat" adresata, tj. zahltit ho sugestivnimi informacerni. Soc.-psychol. ucelne inscenovane a na vysoke tech. urovni konstruovane komunikativni formy slouzi k vytvofeni urcitych "klise" k ovlivneni konzumenta. R. je demonstrativnim apelem na jeho spontanni ochotu k aklamativnimu chovani. Jeji uCinky vedly nektere sociology (napr. ~frankfurt­ ske skoly) k odmitnuti postulMu konzumentovy suverenity, ktery je jednim ze zakladu konstrukce ~homo oeconomicus. V pfipade velkych podniku slouzi r. (napf. podle Ch. E. Lindbloma) nejen ke zvyseni poptavky, ale i k manipulaci ver. minenim, a tim i k vyrazeni moznosti kontroly ze strany verejnosti a politiku. Temito a dalSimi aspekty r. se zabyva psychologie reklamy a ~sociologie reklamy.

A: advertisement, publicity F: publicite N: Werbung I: pubblicita, reclame Lit.: Peterson, W. L.: Principles of Economics MICRO. 1989; viz tei -->sociologie reklamy.

Kem, Bay reklam a pod p rah 0 v a viz sociologie reklamy re kons tru kci on ism us viz judaismus, sionismus r e k rea c e - (z lat. recreatio = osvezeni, obcerstveni, zotaven!) - pojem pouzivany nejednotne, v nejsirsim smyslu pro oznaceni Cinnosti vykonavanych ve ~volnem case (zejm. 0 vikendech a dovolenych, resp. 0 prazdninach) za ucelem regenerace, relaxace, kompenzace a -'zabavy. Rozumi se jim tez institucionaIni zaklad techto Cinnosti, zejm. tech, ktere maji hromadnejsi charakter a jsou realizovany mimo misto bydliste. R. plni fadu funkci, napf. zdravotne preventivni, lecebnou a rehabilitacni, slouzi jako prostfedek navazani spol. kontaktu a pfMelskych (tez erotickych) svazku; rna kognitivni, vychovny vyznam a umoznuje nacvik urCitych dovednosti pouzitelnych i v beznem, kazdodennim zivote. R. jako institucionalizovana Cinnost a typ soc. sluzby rna ruzne formy: 1. privatizovanou, vychazejici ze zhodnoceni individ. moznosti a zdroju, pfip. podlozenou vlastnictvim rekreacnich objektu a vybaveni (chaty, chalupy, stany, zahradky, auta, jachty atd.); 2. zalozenou na placenych sluzbach pro sirokou verejnost (plavecke bazeny, hotely, zajezdy cestovnich kancelari apod.); 3. vyuzivajici sluzby vazaneho cestovniho ruchu a spec. rekreacni sluzby (napf. r. odborarska, pro telesne postizene apod.). Vsechny tyto sluzby Ize rozlisit pod Ie zamereni, kvality, nakladnosti, stupne organizovanosti, pfip. naroku na prostredi a ekologickou kvalitu krajiny. Stale stoupa vyznam r. v pfirode, fungujici jako kompenzace naruseneho mestskeho prostredi. Do budoucna Ize vsak poCHat i s tendenci zvysenych naroku na r. venkovskeho obyv. Rozsifovani r. v pfirode rna vsak i negativni ekologicke dusledky, zejm. v oblastech s vysokou koncentraci r. Zde se tez zvysuje potfeba spec. infrastruktury zajisiujici hladky a ekologicky nezavadny provoz i sluzby pro volny cas. R. je problemem pomeme modemim (rozviji se prakticky od konce 19. st.) ajeji formy i struktura se rychle meni. Ve vyspelych zemich se stava r. potrebou vsech vrstev obyv. Ubyva soc. barier branicich v pfistupu do nekterych rekreacnich oblasti a zafizeni apod., r. se stava celorocnim pozadavkem, vzrusta zajem 0 pfimestskou a zahranicni r. Organizace zajisiujici r. dnes zamestnavaji pfislusniky nejruznejsich profesi vcetne psychologu a sociologu, kteri pracuji jednak jako organizatofi a moderMori, jednak jako projektanti

rekreacnich objektu, zarizeni a oblasti, pracovnici spec. marketingovych a reklamnich kance1ari apod. A: recreation F: recreation N: Rekreation, Erholung I: ricreazione, attivita ricreativa Lit.: JUbenville.A. - Twig/a, B. W. - Becker, R. H.: Outdoor Recreation Management. Theory and Application. Oxford 1987; viz tei -->eas volny, -->sociologie cestovniho ruchu, -->sociologie rekreace.

Lin, Pdc

rei a ti vis m use tic k Y- (z lat. relativus, od relatio = vraceni, opakovani, vztah; z fec. ethikos = mravni) - tez relativismus moralni - teor. i prakticke stanovisko, ktere z relativniho charakteru ~moralnich norem vyvozuje konsekvence, jez ve svem souhrnu znamenaji rezignaci na moznost nalezeni trvalejsich vselidskych elementii v ~mo­ ralce nebo na moznostjakekoli univerzalizace moraInich pozadavku. R.e. chape moralni normy jako proste principy umluvy, pop ira mOZnost vytvofit vedeckou ~etiku, moznost obecne zavaznosti principu mravniho jednani, volbu primamich priorit povazuje za ryze individ. zalezitost. Krajni teor. formou je eticky nihilismus, ktery popira existenci samostatne sfery hodnot a specifickeho normove orientovaneho jednani; jeho krajni praktickou podobou je ospravedlnovani amorality, pasivity a skepse. Ve starorec. filozofii se r.e. projevil v uceni skeptiku, ve 20.st. doprovazi zejm. ~neopozitivismus, ~pragmatismus a nektere typy ~existencialismu. Je vsak treba vider, ze zakladem jednotlivych variant r.e. je opravneny metodo!. postulat, sledujici nekterou ze stranek relativniho charakteru moralkyo Z tohoto duvodu byvajako r.e. kritizovana take m.-!. etika, ktera povazuje moraIku jako spo!. jev za relativni v hist. s-gickem a kult. smyslu. Jeji zkoumani akcentovalo zejm. podminenost mravnich jevu a u nekterych autorU se bliZi deterministickemu postoji, pricemz teor. zajem 0 problematiku univerzalizovatelnosti je minimalni. Jako metodo!. postulat je r.e. nutny zejm. pro poznani a pochopeni jiz existujicich rninulych nebo soucasnych moralnich systemu, proti jeho absolutizaci vsak hovori mravni i eticke usilovani sarno, ktere Ize charakterizovat prave jako snahu o vymaneni z relativismu mravnich hodnot a smerovani k univerzalne lidskym, co nejobecnejsim normam. V soucasne etice pfedstavuje kontrapozici r.e. v tomto smyslu eticky univerzalismus. Podobnou intenci rna take hledani tzV. elementamich moralnich norem, obecnych zasad zajisiujicich chod spolecnosti jako takove, chranicich takfikajic "obecnespolecenske" zajmy. V Polsku se jejich zkoumani stalo zakladem tzv. nezavisle etiky (etika niezalezna). K argumentum proti r.e. patfi i ~"zlate pravidlo jednani". A: ethical relativism F: relativisme etique N: ethischer Relativismus I: relativismo etico

HaH

919

rekvalifikace

r e k v a Ii fi k ace viz privatizace, vzdeilivani dospelych rei a t i vis m u s j a z y k 0 v Y viz hypoteza Sapirova-Whorfova rei a ti v ism us k u ltu rn i - teoL-metodo!' pi'istup ke studiu kult. jevu vychazejici z pfedpokladu, ze jednotlive kuJtury pfedstavuji jedinecne a neopakovatelne -*sociokulturni systemy, ktere je mozne popsat a pochopit pouze v kontextu jejich vlastnich -*hodnot, -*norem a ideji. Koncepce r.k. se zformovala na pocatku 20. st. v opozici k evolucionisticke doktrine evropocentrismu, ktera hodnotila zpusob zivota jinych narodu na zaklade srovnani s normami a hodnotami evrop. kuJtury. liz nem. etnograf a etnolog L. Frobenius koncepci r.k. anticipoval v fade svych praci, ale do antropo!. vyzkumu kultury ji uvedl F. Boas. K relativistickemu chapani kultury pfivedly tohoto autora lingvisticke vyzkumy indianskych jazyku, ktere prokazaly nepouzitelnost schemat vytvofenych ph studiu indoevrop. jazyku. Na rozdil od evolucionistickych antropologu, ktefi povaZovali lokalni kuJtury za obraz stadii jednotne evoluce lids tva, se prace F. Boase a jeho zaku (R. F. Benedictovi, A. L. Kroebera, M. J. Herskovitse, A. A. Goldenweisera aj.) opiraly 0 pluralistickou koncepci dejin, podle niz se jednotlive kultury mohou vyvijet svymi vlastnimi prostfedky libovolnym smerem a je tudiz nemozne objektivne urcit celosvet. platne vyvojove stupne kultury celeho lidstva. Tento pfistup logicky vyiistil v kvalitativne novy ved. postoj ke studiu mimoevrop. kultur, vyzadujici studium kazde kultury jako unikatniho fenomenu, ktery neni mozne hodnotit prostfednictvim standardu spolecnosti, z niz pochazi antropolog. Koncepce r.k. byla soc. a kult. antropology velice rychle pfijata a stala se jednim ze zak!. postulatu modemi antropologie 20. st. Na jejim dalSim rozpracovani meli v prubehu 60. a 70. I. velky podil zejm. pfedstavitele am. -*nove etnografie (-*kognitivni antropologie, -*symbolicke antropologie, -*etnosemantikya -*etnovMy), ktefi v intencich doktriny r.k. vypracovali fadu novych metod a technik -*terenniho vyzkumu, usilujicich 0 popis a interpretaci kultury z perspektivy clenu zkoumane spolecnosti (tzv. emickou deskripci kultury). V antropol. vyzkumech kultury je tfeba od sebe oddelovat mezikult. r.k., ktery vychazi z pfedpokladu nerovnomemosti vyvoje ruznych narodu a unikatnosti jednotlivych kultur, a introkult. r.k., postaveny na faktu, ze v ramci jedne a teze kultury se jednotlive oblasti a dimenze rozvijeji osobitym zpusobem. V soucasne antropologii je mozne naIezt 2 zakl. varianty r.k.: 1. tzv. umimeny r.k., ktery se metodo!. sice opira 0 nezbytnost vyzkumu kult. jevu z perspektivy jedinecnych hodnot a norem zkoumane spo920

religiozita

lecnosti, ale phpousti moznost jejich mezikult. komparace a formulaci univerzaInich zakonitosti vyvoje a fungovani kuJtury; 2. radikaIni variantu r.k., ktera popira moznost stanoveni obecnych zakonitosti sociokult. vyvoje a ve jmenu objektivity antropol. vyzkumu pozaduje axiologicky neutralni vyzkum kultury a nehodnotici prezentaci jeho vysledku. Polit. a eticka indiference krajniho r.k., ktera muze vest k moralnimu relativismu (viz -*relativismus eticky), byla v 60. I. pfiCinou ostre polemiky mezi zastanci krajniho r.k. a reprezentanty polit. a eticky angazovane -*akcni antropologie. Vysledkem techto diskusi bylo zmimeni vyhrocenych poloh r.k. a sblizeni obou stanovisek. A: cultural relativism F: relativisme culturel N: Kulturrelativismus I: relativismo culturale Lit.: Bidney, D.: Cultural Relativism. In: International Encyclopedia of the Social Sciences, vol. 3. New York 1968; Cllltliral Relativism: Perspectives in Cultural Pluralism. New York 1973; Herskovits, M. J.: (1948) Man and His Works: The Science of Cultural Anthropology. New York 1948, 1973; Horton, R. - Finnegan, R. eds.: Modes of Though Essays on Thinking in Western and Non-Western Societies. London 1973.

Sou rei a ti v ism u s m 0 r a I n i viz relativismus eticky, relativismus kulturni rei i a b iii t a - ces. spolehlivost - jeden ze zak!. pozadavku Ci vlastnosti -*mereni (komplementami k -*validite), vyjadfujici jeho pfesnost ve smyslu stalosti, absenci chyb vznikajicich pri opakovanem mereni tehoz jevu za stejnych podminek. Z hlediska rozptylu namefenych hodnot jde 0 minimalizaci nahodnych chyb (nikoli chyb systematickych). Na kolisani vysledku mereni (napr. u testu) muze mit vliv mnoho okolnosti: situace vyplnovani, pfesnost instrukci, zacvik, zmeny motivace zkoumane osoby, chyby pri vyhodnocovani testu atd. R. Ize vyjadfit "koeficientem reliability", coz je podil spravne variance z celkove. Ve vyzkumne praxi se uvedeny koeficient odvozuje z korelace mezi dvema radami mereni. Zalezi pak na tom, kterou formu r. chceme zjisiovat: stabilitu ovefujeme opakovanym mefenim na stejnem souboru po urCite dobe (retest), konzistenci nekolika zpusoby, napf. parovanim polozek, pulenim (split-half) testu. I kdyz obecne plati, ze vetsi pocetjednotlivych polozek zvysuje celkovou r. merene promenne, muze se stat, ze napf. v dusledku iinavy dosahuje cast zkoumanych osob v druhe polovine testu horsich vysledku. Protoze zdrojem chyb muze byt tez osoba pozorovatele, zabyva se metodologie i reliabilitou intersubjektivni, kdy se zkouma shoda zaznamu mezi dverna nebo vice pozorovateli tehoz jevu (rna vyznam tez u -*obsahove analYzy). Uvazuje se take 0 r. interpretacni, a to jak v rovine porovnavani statist. dat (tabulek apod.),

tak v ramci kvalitativnich metod. Znalost koeficientu r. umoziiuje u nepfimeho mefeni stanoveni intervalu spolehlivosti odhadu (napf. ph zjisiovani inteligencniho kvocientu). Komplexni posouzeni r. pfedstavuje velmi narocny iikol, neboi se prolina se zme·

lody sociologicke.

Bur

r e Ii g ion i s t i k a - (z lat religiose = zbozne, svedomite) - tez religiologie - doslova -*vMa 0 -*nabozenstvi, ktera se zabyva jeho vsestrannym studiem v dobe minule i pfitomne. Terminu pouzil poprve r. 1870 F. M. Muller. R. venuje pozomost prozivane a ritualizovane nab. -*vife, pfislusnym veroucnym (teologickym) reflexim, institucionalnim manifestacim a kodifikacim konfesijnich obsahu (viz -*cirkev), prostredkum indoktrinace a veroucne kontroly, podminkam a pficinam vzniku nabozenstvi, jeho ideovemu rodokmenu, zdrojum jeho reprodukce, -*sekularizaci a laicizaci spo!. zivota. V centru pozomosti r. je tez nabozenstvi jako obecny fenomen s ruznymi aspekty, ktere jsou posuzovany jako prvky prislusneho celku a jejichz podobnosti a rozdily jsou komparovany. Vzhledem k tomu Ize rozlisit obecnou a spec. r. Obecna zkouma podstatu nabozenstvi, rozdily mezi hist. typy a formami -*religiozity, vztahy mezi nabozenstvim, umenim, vedou, politikou, pravem apod., komplex otazek vzniku, reprodukce a zaniku nabozenstvi, prip. typologie a periodizace niibozenstvi. Na zkoumani podobnosti a rozdinosti jednotlivych nab. systemu se soustreduje tzv. komparativni religionistika. Spec. vedy 0 nabozenstvi predstavuji takove discipliny, jako je historie nabozenstvi, etnologie a geografie nabozenstvi, psychologie, -*sociologie nabozenstvi a dalsi. Tez rada pomocnych vednich oboru se zabyva nabozenstvim a slouzi, resp. doplnuje r. Patfi k nim archeologie, dejiny filozofie, dejiny vedy a umeni, dejiny architektury, dejiny literatury, lingvistika, pravni veda, zejm. ovsem nab.-hist. hermeneutika a exegeze, dejiny ateismu a kritiky nabozenstvi, dejiny nab. spolecnosti, cirkvi, sekt, poIit. hnuti aj. Nabozenstvi muze byt r. studovano tez jako jev soc.-symptomatologicke a tedy i soc.-diagnosticke povahy, jako jeden z indikatorU pol it. a moraine-psycho!. atmosfery spolecnosti. V tom pfipade hranici r. iizce s ..... historickou sociologii, se -*sociologii hod not, se -*sociologii moralky, zivotniho zpusobu apod. Zvl. predmet vyzkumu pfedstavuje sarna r., jeji konstituovani, dejiny, smery, metodol. problemy a teor. koncepce (metareligiologie). Vzhledem k povaze zkoumaneho pi'edmetu - nabozen-

stvi - neexistuje jednotna a jedina r., ale pluralismus hist. vzniklych typu Ci modelu r., ktere jsou vazany na konkretni fi!. vychodiska a zvolene metodo!. postupy. Vetsina soudobych religionistickych spolecnosti je zaclenena do International Association for the History of Religions, neboli IAHR (Mezinarodni sdruzeni pro dejiny nabozensty!). Tato zastfeSujici instituce vznikla na VII. mezindrodnim kongresu diijin ndbozenstvi v r. 1950 v Amsterodamu. Do dejin IAHR se zapsali zejm. G. van der Leeuw, R. Pettazzoni, G. Widengren, D. Kitagawa, V. Lanternari aj. Ve shode s 1. clankem sveho statutu je IAHR svet. organizaci majici za cil spolupraci vsech odbomiku a vyzk. pracovisi zabyvajicich se ved. studiem nabozenstvi. Pod jeji zastitou jsou v petiletych intervalech pofadany mezinar. ved. kongresy. 0 Cinnosti IAHR informuje iistfedni bulletin Numen. A: science of religion, religious studies F: religionistique N: Religionswissenschaft I: scienza delle religioni Lit.: Barret, D. B.: Word Christian Encyklopedia. A Comparative Study of Churches and Religions in the Modern World. Oxford, Nairobi, New York 1982; Eliade, M. - Clilianl/, l. P.: Slovnik o
Kar religionistika kom para tivni viz nabozenstvi, religionistika rei i g i 0 zit a - ces. tez nabozenskost - souhmne oznaceni vlivu -*nabozenstvi na vedomi a chovani jednotlivcu i spo!. skupin a celku, resp. souhmny vyraz pro nab. citeni, postoje, chovani. R. je kategorii bezprostfedniho empir. nazirani a zkoumani. Z hlediska s-gickeho je to soc. kvalita jedince Ci skupiny postizitelna empir. vymezenymi a sledovatelnymi vlastnostmi a znaky. Najejich zaklade lze odlisovat lidi religiozni (nab. orientovane) od nereligioznich (areligioznfch, neniib.). Za klfcovy se povazuje vztah k -*bohu a -*nadpnrozenu vubec, nab. -*vira a jeji projevy. K nabozenskemu chovani patfi zejm. vykonavani nab. -*obradu, navsteva -*bohosluzeb, sveceni cirkevnich -*svatku, dodrZovani -*ritualu a zakazu, cetba nab. Iiteratury, rozsifovani "Svatych pisem", nab. vychova. V soucasne zap. -*sociologii nabozenstvi je striktne odlisovano nab. vedomi od nab. chovani. Existuji 2 zakl. vyzk. koncepce r.: prvni zduraznuje vyznam subjektivnich stranek a dava duraz na stay vedomi, na vnitrni prozitky a iimyslne opomiji projevy ve sfefe cho-

921

religiologie

reprodukce pracovni sHy

vani; druha naopak popira moznosti empir. zkoumani nab. vedomi, ktere chape jako ryze individ. a iracionalni zalezitost, zameruje se pouze na zkoumani chovani a Cinnosti. V poslednich letech se objevuje potreba komplexnejsich a diferencovanejsich pfistupu ke zkoumani r., coz se mj. odrazi v pouzivani mnohorozmemeho skalovani ke zjisrovani jednotlivych stranek chovani a zaroven i miry vnitfniho prozivani techto obfadu a intenzity viry. Sociologie religiozity, ktera je sow:':asti sociologie nabozenstvi, rozlisuje krome obsahu nab. viry jeji intenzitu a stupen nab. informovanosti. U nab. chovani odlisuje formy kultovni (navsteva bohosluzeb, provadeni nab. obfadu, sveceni nab. svatku atd.) od mimokultovnich (psani nab. del, pfednaskova, vychovna a propagandisticka nab. cinnost). Uroven r. posuzuje podle podilu nabozenstvi v kazdodennimjednani a chovani lidi, zejm. v oblasti -tmoralky, rodinneho zivota, v -tinterpersonalnich vztazich, v -thodnotovych orientacich. VSlma si vnitfnich stimulu nab. cinnosti. K zaki. motivum r. se poCitaji potfeba nab. viry a ideje stejne jako pocity -tstrachu z Boha, -tlasky k nemu, -tnadeje na posmrtny zivot apod. Ces. s-gie religiozity se empir. zamefuje pfednostne na tyto problemove okruhy: obsah a intenzita nab. viry, intenzivnost nab. chovani a jeho misto v celkovem souhmu cinnosti cloveka, uloha individua v nab. skupine, stupen aktivnosti v sITeni nab. nnabozenstvi, -->religionistika, -->sociologie nabozenstvi.

For

rei i g i 0 log i e viz religionistika r e n t a - (z fr. rente = duchod, renta, to z lat. reddere = znovu davat) - v obecnem smyslu pevny -tduchod trvaIe plynouci z nejakeho vlastnickeho titulu. Jeho ekon. zakladem je pfebytek vynosu nad jeho obvykou uroven, ktery vyplyva ze zvl. postaveni nebo vlastnosti vynosoveho zdroje. R. muze mit ruzne podoby: pozemkove r. (duchod pozemkovych vlastniku), statni r. (duchod ze statnich pujcek ci obligaci), r. z pojisteni apod. Hist. puvodni formou je pozemkova r. Za feudalismu slo 0 feudalni r., kterou si pfivlastnoval feudalni vlastnik jednak z titulu vlastnictvi pUdy, jednak z titulu osobni zavislosti rolnika. Mela 3 vyvojove typy: r. v ukonech, tj. robotu, naturalni r., penezni r. -tFyziokratismus videl ekon. zaklad pozemkove r. v -tpUde jako takove. Z kaMe pUdy plyne r. James Anderson a T. R. Malthus spatfuji ekon. zaklad pozemkove r. pouze v urodnejsich a vzhledem k odbytistim Jepe polozenych pudach. Teorii pozemkove r. dale rozpracovali

922

D. Ricardo a K. Marx. Pozemkova r. vznika v dusledku omezeneho pUdniho fondu a z toho vyplyvajici nutnosti obdeJavat pudy ruzne bonity a polohy. Je dana usporou vyrobnich nakladu zemedelskych podniku hospodaficich na lepsich pUdach. Jde 0 tzv. diferencialni rentu, coz je druh mimofadneho zisku. "Diferenciaini renta I" je vyrazem pfir. a polohovych rozdilu, "diferencialni renta II" vyplyva z dodatecnych kapitalovych vkladu do pudy, ktere zesiluji jeji pfirozene diferenciacni vlastnosti. V podobnem duchu Ize potom hovofit 0 dulni, stavebni, lesni ci jine r. V posledni dobe se princip diferencialni renty pfenasi i do jinych oblasti. Muzeme hovofit 0 r. plynouci z vyssiho tvurciho potencialu jednotlivych zemi, 0 r., jejimz zdrojem je neznecistene ci mene zneCistene zivotni prostredi apod. A: rente F: rente N: Rente I: rendita Lam

rep r e zen tat i v ita - (z lat. repraesentare = postavit pfed oCi, zpfitomnit nekoho tim, ze ho zastupujeme) - pojem pouzivany ve statistice a s-gii zejm. v souvislosti s -tvyberovym setrenim, ktery znamena pfenositelnost a zobecnitelnost informace obsaiene ve -tvyberovem souboru na cilovy vyzk. soubor nebo jeho zvolenou cast. Je zprostfedkovana statist. model em vyberoveho usporadani a znalosti odchylky jejiho modelu od realizace. Zahmuje stupen obsahoveho pokryti ulohy (pocet a role tech znaku, jejichz informace je zobecnitelna), stupen pokryti statist. vlastnosti dat (vlastnosti statist. mer, distribuci a celkove struktury dat) a rozsah pokryti -tzakladniho souboru (zahmuti vsech typu jednotek populace do vyberu). Je to stupen zachyceni populaeni variability rozlozeni vsech promennych vyzk. instrumentu pomoci daneho realizovaneho vyberoveho souboru a daneho modelu vyberoveho usporadani. Pojem r. operacionalizujeme pomoci dvou zakl. ukazatelu -tvyberove chyby: neurcitosti odhadu (nmodna chyba) a vychyleni odhadu, jez v praxi umoznuji mefit stupen r. pro konkretni dane soubory dat. R. zavisi na vsech stupnich realizace vyberoveho setreni, jehoz slozkami jsou vyberovy plan, prakticke postupy sberu a pripravy informace, odhadove postupy a jejich adekvatnost pro dany vyberovy plan. V praxi je r. chybne zuzovana na shodu pfedem vybranych proporci vyberoveho a zaki. souboru (napf. u kv6tniho vyberu). A: representativity F: representativite N: Repriisentativitiit I: rappresentativita Lit.: Rehak, 1.: K pojmu "reprezentativita" v sociologickych vYzkumech. Soci%gickv casopis XIV, 1978; viz tei -->seti'eni vYberova.

Reh

reprivatizace viz privatizace

reprodukce demograficka - (z lat. re- = znovu; producere = pfedvadeti, pfivesti k necemu) - pfirozena obnova -tpopulace s vyloucenim migrace, tedy -tpfirozena mena obyv. v uzavrene populaci, kdy se bere v uvahu pouze proces rozeni a vymirani (-tporodnost a -tumrtnost). Rozdll mezi poctem zive narozenych a zemfelych v urcitem casovem useku se oznacuje bud' jako pfirozeny pfirustek, nebo, dosahuje-li zapomych hodnot, jako pfirozeny ubytek. V pfipade, ze se bere v uvahu i -tmigrace, tj. pocty pfistehovalych a vystehovalych v urcitem uzemnim celku ve sledovanem obdobi, mluvi se 0 otevrene populaci a 0 populacnim vyvoji. Zmeny ve velikosti populace se pak oznacuji jako celkovy populacni pfirustek Ci populacni ubytek, ktery se sklada z pruozeneho pfirustku Cipfirozeneho ubytku a migracniho salda. Charakteristiky r.d.: 1. Pro charakteristiku tzv. pfirozene reprodukce slouzi hruba mira pruozeneho pfirUstku, kterou vypocimme, kdyz absolutni pruozeny pfirustek vztahneme ke stfednimu stavu obyv. v danem race. Tento ukazatellze definovat take jako rozdil mezi hrubou mirou porodnosti a hrubou mirou umrtnosti. Je ovsem ovlivnen i vekovou strukturou srovnavanych populaci, coz omezuje jeho vypovidaci schopnost. Hruba mira pfirozeneho pfuUstku dosahuje max. hodnot v rozvojovych zemich (ai 35 promile). Soucasny demogr. vyvoj v zemich zap. Evropy smefuje k zapomym hodnomm tohoto ukazatele. Teor. v pfipade, ze se hruba mira pfirozeneho pfirustku rovna nule, mluvime 0 stacionarni populaci, ktera rna stalou pocetni velikost danou konstantnim -tradem rozeni a vymirani. V realite takova populace neexistuje, ale pouziva se jako modelovy pfipad. 2. Charakteristikou r.d. je take Cista mira reprodukce, ktera udava, kolik devcat se narodi v prumeru jedne zene v probehu jejiho reprodukcniho obdobi pfi nezmenene urovni specif. plodnosti a dozije se veku sve matky pri porodu. Ph vypoetu ciste miry reprodukce se vychazi z uhmne nebo konecne plodnosti a z tabulkoveho poetu zijicich v urcitem dokoncenem veku. V pfipade, ze se hodnota ciste miry reprodukce rovna 1, je zajistena prosta obnova populace, je-li vetsi nez 1, populace se pocetne zvetsuje. Za pfedpokladu, ze v urcite populaci rna umrtnost a plodnost stalou uroyen a konstantni rozlozeni pod Ie veku, smeruje tato populace podle Lotkova zakona latence k stabilnimu stavu. Stabilni populace rna stabilni pfirozeny pfirustek (event. ubytek), ktery se oznacuje jako vnitfni mira phrozeneho prirustku r, nekdy tez Lotkova mira. 3. Dnes jiz temef nepouzivanym ukazatelem r.d. je vitalni index, ktery udava pocet zive narozenych na 100 zemrelych v dane populaci obvykle v rocnim vymezeni. Pomoci uvedenych ukazatelu r.d. a podrobnejsim rozborem porodnosti a umrtnosti a jejich soc. kontextu lze analyzovat populacni vyvoj.

A: demographic reproduction F: reproduction demographique N: demographische Reproduktion I: riproduzione demografica Lit.: viz -->demografie.

Kal rep rod ukce ekono m icka viz reprodukce socialni rep rod u k c e p r a c 0 v n isH y - synteticka kategorie marx. polit. ekonomie, ktera vyjadfuje ekon. vztahy mezi lidmi a spolecnosti souvisejici s hlavni vyrobni silou - s clovekem, jeho rodinou, materialnimi a kult. podminkami jeho zivota, prace, oddechu, formovani kvalifikace a osobnosti. R.p.s. se chape jako soucast -tsocialni reprodukce, jako nejduleiitejsi stnlnka cyklicke obnovy spol. produktu, -tpracovni sOya vyrobnich vztahu. Vysvetluje se v dial. jednote nasledujicich fazi: 1. produkce pracovni sily, ktera zahrnuje produkci individ. pracovni sily delnika, produkci novych pracovnich sil v etape od narozeni do veku pracovni zpusobilosti a produkci kvalifikovane prac. sily formou vzelavani a odborne pfipravy; 2. rozdeleni prac. sHy prostrednictvim zivelneho, regulovaneho nebo planoviteho procesu rozmisrovani ucastniku spol. vyroby do roznych druM Cinnosti nebo v ramci uzemi; 3. vymena pracovni sily mezi jejim vlastnikem a nabyvatelem, ktera je podminena existenci zbozne-peneznich vztahu; 4. spotreba, tj. vyuziti pracovni sily v procesu prace. Faze spotfeby se vzajemne prolina s fazi produkce prac. sil a cyklicky ji uzavira. V praktickych souvislostech r.p.s. vystupuje orazka zdroju pracovnich sil, doplnovani zasoby pracovnich sil, regulace prostfednictvim -ttrhu praceo Na urovni podniku se r.p.s. konkretizuje jako vytvareni vhodne struktury pracovniku, pfiprava na povolani a zvysovani kvalifikace, utvareni podminek pro ziskani pracovniku a jejich stabilizaci, hodnoceni a motivovani, pece 0 pracovniky, coz je bezny obsah -tpersonalistiky Ci -thuman managementu a zabyva se tim zejm. -tpsychologie prace. V kontextu -tteorii ekonomickeho rustu je nejblizsi koncepci r.p.s. -tekonomika vzdelani (S. G_ Strumilin, A. Kamiac') a koncepce -tlidskeho kapitalu (T. W. Schultz, G. S. Becker). Uzce s ni souvisi take teorie -tdemograficke reprodukce, analyza zivotni urovne, teorie -tsocialni prace apod. A: reproduction of labour power F: reproduction de la force de travail (de la main-d'oeuvre) N: Reproduktion der Arbeitskraft I: riproduzione della forza-Iavoro

s.:

Lit.: Becker, C. Human Capital: A Theoretical and Empirical Analysis. New York 1975; Kamiac. A: Ekonomika vzdelania. Bratislava 1971; Kotliar. A E.: Rabocaja sila v SSSR. Moskva 1967; Marx, K.: Kapit:!I,. zv. I. Bratislava 1979.

Bun

923

reprodukce socialni

respondent

rep rod ukce socialni - opakovani ci obnovovani uspofadam a struktury spolecnosti, analogicky jako je -tdemograficka reprodukce nahrazovanim generace zemfelych nove narozenymi. Do s-gie byl pojem r.s. pfevzat zfejme z ekonomie, kde ekonomicka reprodukce oznacuje neustale se obnovujici procesy vyroby, rozdelovani, smeny a spotfeby. R.s. se vetSinou studuje jako tendence k udrZovani ci obnovovani struktury -tinstituci, daneho typu uspofadani spo!. vztahu, -tsocialni struktury, velikosti, postaveni a vzajemnych vztahu jednotlivych tfid a skupin, pfip. i jejich stylu zivota. Jestlize v r.s. pfevlada moment uchovani, pfip. obnovovani pfesne v puvodni podobe, je to znamka stability, ktera muze vest ke stagnaci. Dynamicky spol. vyvoj je charakterizovan vstupem novych momentu do reprodukcniho procesu. -tSocialni zmena nemusi byt pojimana jako protiklad r.s., ale jako preneseni vahy najine soc. prvky a vztahy. 0 r.s.lze uvazovat na ruznych urovnich strukturace spolecnosti a jeji hodnoceni je ovlivneno zpusobem vymezeni reprodukujici se jednotky. Stejne jsou relativizovany reprodukcni cykly. Ve srovnani s demogr. a ekon. reprodukci je r.s. obsahove variabilnim, nepfesnym, pomeme malo pouzivanym pojmem, i kdyz pojmy r.S. a "reproduktivni cinnost" jsou vyzn. koncepty strukturacni teorie Anthonyho Giddense. V nekterych koncepcich se reprodukcni aktivity staveji do protikladu k tzv. transgresivnim cinnostem, ktere znamenaji duchovni pfesah udrzovani bioI. a hmotne existence. A: social reproduction F: reproduction sociale N: soziaIe Reproduktion I: riproduzione sociale Lit.: Bourdieu, P. - Passero/!, J. c.: La reproduction. Paris 1970; Giddens, A.: Contemporary Critique of Historical Materialism. Berkeley 1981; Kozielecki, J.: Transgresyjna koncepcja czlowieka Warszawa 1988.

San, Vod

res e n tim e n t - (z fr. ressentiment =rozhofceni, hnev, zatrpklost) - slozity psych. stav, ktery zahmuje tri slozky: 1. rozptylene emoce nemivisti, zavisti a nepratelstvi, hostility; 2. pocit nemoznosti aktivne tyto emoce vyjadht, a to pfedevsim ve vztahu k osobam a vrstvam, ktere je vyvolavaji; 3. neustale opakovanou zkusenost a zazitek teto nemoznosti a bezmoci. R. je vnitrne rozpomy stay, protoze obsahuje nespokojenost a hnev, soucasne vsak nepfedstavuje snahu 0 zmenu hodnot. Pfirovnava se ke kyselym hroznum z bajky 0 lisce a vrane, protoze v r. se navenek odmlta to, co se potajmu vlastne zada. Ve filozofii rozsifil ubti pojmu r. ve spec if. vyznamu F. Nietzsche. S-gicky jej rozpracoval pfedevsim M. Scheler v praci Das Ressentiment im Aufbau der Moral z r. 1912. Analyzou puvodniho Schelerova pojeti r. se zabyval v r. 1942 V. 1. McGill, ktery v nem nachazi dokonce nektere prototypy nacistickych koncepci, elementy antidemokraticnosti, sou924

casne vsak take fadu genialne intuitivnich ideji. V rozboru S. Ranulfa z r. 1938 se zduraznuje podceneni ulohy soc. struktury ph tvorbe a zpevnovani r. Koncept r. pouziva take R. K. Merton, ktery jej stavi do opozice vuCi svemu pojeti vzpoury ci rebelie jako jednoho z adaptacnich mechanismu (viz -tretreatismus). Pojeti r. bylo rozpracovano v kontextu Schelerovy fenomenologicke teorie moralky a emoci a s-gie vedeni; jeho souvislost s pozdejsimi koncepcemi -tfrustrace, -tagrese a -trelativni deprivace je napadna. A: resentment F: ressentiment N: Ressentiment I: risentimento Lit.: Scheler, M.: Yom Umsturz der Werte. Zur Phanomenologie und Theorie der Sympathiegeftihle und von Liebe und Hass. Berlin 1913; Wojtyla, K.: Ocena zbudowania etyki chrzescijanskiej przy zalozeniach systemu M. Schelera. Lublin 1959.

Pet

resocializace - (z lat. predpony re- znacici opakovani; socialis = druzny, od socius = druh) - opetna, daISf -tsocializace u jedince, ktery podobnym procesem jiz jednou prose!. Mllze byt z jeho strany zamerna, vyvolana a podporovana snahou szlt se s novym soc. prostfedim (at uz se do nej dostal nahodne nebo programove), nebo spontanni, neuvectomovana, bez snahy 0 regulaci a urychleni celeho procesu. V nekterych pripadech je proces r. brzden zamemym nebo spontannim odporem pfislusneho jedince, protoze se do noveho soc. prostredi dostal proti sve vuli. Rychlost a charakter prubehu r. zavisi zejm.: 1. na schopnosti -tadaptace dane osoby na soc. zmenu, na mire jeho postojove otevfenosti (viz -totevrenost a uzavrenost postojova), na ochote menit hodnotovou orientaci, podfizovat se novym soc. normam, pfijimat nove vzory chovani, akceptovat nove autority, ujimat se novych soc. roli, intelektualne zvladnout novou informacni zakladnu apod.; 2. na mife odlisnosti noveho soc. prostfedi od prostfedi puvodniho, resp. pfedchoziho, a na sm, variabilite nabizenych moznosti zacleneni do noveho prostredi Ge ot:izkou, od jakeho stupne odlisnosti prostfedi a vyzadovane pfizpusobivosti lze jiz hovofit 0 procesu r.; vetSinou se operuje s nepfesnym terminem "podstatna" odlisnost, zmena); 3. na otevfenosti noveho soc. systemu vuCi danemu jedinci, na jeho ochote pomoci mu pfi r., na mife -ttolerance, mire a prostredcich spo!. regulace individ. procesu r.; dulezitou roli hraje pfistup k informacim a moznosti navazani citovych, pfatelskych kontaktu. Emocionalni vazby na dfivejsi soc. prostfedi r. brzdi. lako duvody r. (naznacujici zaroven typ zmeny soc. prostfedi) se nejcasteji uvadeji: a) vyrazna osobnostni vyvojova zmena (adolescence a navazujici existencni osamostatneni, rodicovstvi a rodinny zivot, staff a odchod do duchodu apod.); b) zasadni

(v podstate na veku nezavisla) zmena dusevnich nebo telesnych vlastnosti (napf. vazne onemocneni a nasledna -tinvalidita); c) podstatna zmena zamestnani, mista bydliste, napf. odchod z mesta na vesnici, emigrace. Spec. pfipadem r. je reedukace (doslova pfevychova) osob s poruchami chovani, resp. s patologickym chovanim, coz je vychovny proces (viz -tvychova, -tpatologie socialni), ve kterem se s pouzitim komplexniho systemu metod pedagogicko-psycho!. a soc. terapeutiky i dalSich lecebnych, pravnich, hosp. a tech. metod usiluje 0 takove zmeny v chovani (pfip. osobnosti) jedince, ktere mu umozni navrat do normaIniho zivota. U delikventu zahmuje r. pfevychovu jiz ve vykonu trestu odneti svobody (tzv. penitenciarni r.) a postpenitenciarni peCi po propusteni z trestu. U deti a mladistvych s asocialnim chovanim se r. realizuje ve spec. vychovnych zafizenich. Teorii r. osob s poruchami chovani se zabyva resocializacni pedagogika (spec. pedagogika etopedicka, napravna apod.) a penologie. Prvni pokusy 0 prevychovu trestancu pochazeji z 16. st., systematicky se rozvijeji od 19. st. Prvni reforrnni opatfeni spocivala v r. pomoci pracovniho uplatneni po propusteni z trestu (separovane u mladefe a dospelych). Spolecnosti dotovana a fizenaje take r. osob smyslove, telesne, dusevne postizenych, ktera je zamerena na kompenzaci soc. dusledku defektu, rekvalifikaci nebo ziskani noveho spec. vzdelani s optimalnim cilem dosahnout jejich samostatnosti a subjektivni spokojenosti v beznem zivote. A: resocialization F: resocialisation N: Resozialisierung I: risocializzazione Lit.: Czapow, C. - Jedlewski, S.: Resocializacni pedagogika. Praha 1981; viz tez ...... psychologie sociiilni.

Mar

res p 0 n den t - (z angl. to respond =odpovidat, reagovat, oplatit) - terrnin pouzivany v s-gii i soc. antropologii a psychologii pro osobu, ktera odpovida na otazky kladene v -tinterview nebo v -tdotaznikovem setreni ci -tankete, tedy v ramci vsech technik postavenych na -tdotazovani. Nekdy se misto terminu r. pouzivaji ces. ekvivalenty "dotazanY" nebo "dotazovanY". R. je specif. -trole, vetSinou vyzadana, jednorazova (pro jednu konkretni vyzk. akci). Pfijeti teto role je dobrovolne a nebyva financne honorovano. Casto je vazano na pl'islib zachovani -tanonymity. V s-gickem a antropol. vyzkumu na rozdil od vyzkumu psycho!. vystupuje r. vetsinou jako reprezentant urcite demogr. nebo soc. sku piny , jejiz situace, postaveni, postoje, hodnoty, aspirace atd. jsou pfedmetem zjistovani. Do role r. byvaji konkretni osoby vybirany stanovenym vyberovym postupem (viz jednotlive typy statistickeho vyberu), v zasade ale bud nahodne z urceneho

souboru osob, nebo na zaklade stanovenych kriterii. Ucastnici ankety nebyvaji vybirani, jsou r. z vlastni volby, na zaklade akceptace vseobecne vyzvy. Pfijeti role r. by va motivovano pfirozenou zvidavosti, zajmem 0 zkoumane tema, chut! ucastnit se dane "hry", nebo snahou vyjlt vstfic, poskytnout pomoc pfi dulezitem ukolu, pfip. vyhovet zadosti nadfizeneho, pfitele apod. Odrnitnuti role r. byva zpusobeno obavou z naruseni soukromi, neduverou v zaruku anonymity, nechuti k instituci, ktera vyzkum provadi, nebo ke zkoumanemu tematu, nedostatkem casu nebo take nevhodnym chovanim osob, ktere 0 poskytnuti sluzby zadaji, nesrozumitelnymi instrukcemi apod. Nektefi jedinci se pro roli r. nehodi, protoze nejsou schopni nebo ochotni akceptovat "pravidla hry". Na pfizpusobivosti r. ana seri6znosti jejich pl'istupu k cele akci zavisi do znacne miry -tvalidita informaci ziskanych jejich prostfednictvim. V pl'ipade osobnich rozhovori'I ovlivnuje vykon role r. osoba, ktera mu klade otazky, tj. -ttazatel. I kdyz tazatel dodrZuje pravidla specif. komunikace sr., nelze vylouCit negativni situacni vlivy, vysokou miru pfedpojatosti u r., jeho pfirozeny sklon k prekrucovani skutecnosti apod. Proto rna znacny vyznam zejm. u narocnejsich interview vyhodnoceni postoji'I r. tazateli, coz pomuze pfi odhadech chyb Ci vyznamovych posunu ve vypovectich r. Je nutno po cHat take stirn, ze nektefi r. jsou znacne sugestibilni a nechaji se ovlivnit nazory tazatele, resp. kdyz tazatel v ramci spravneho plneni sve role neda vlastni nazory najevo, snazi se je pfedvidat, vystihnout, co by bylo vhodnejsi, spravnejsi bez ohledu na skutecny vlastni postoj nebo ve snaze zamaskovat, ze nejsou schopni vlastni postoj zaujmout. Zv!. problemy pl'inasi role r. ph skupinovem interview, kde je nutno pocHat s vI ivy dominantnich osob, s vyssi mirou sebestylizace apod. Role r. jako klicoveho zprostl'edkovatele sberu dat v technikach dotazovani byva problematizovana nejen pro vyse zminena nebezpeci s casto tezko odhalitelnymi dopady na ziskane informace, ale i z di'Ivodu principialnich. J de vlastne 0 roli pozorovatele sebe sarna a chovani jinych lidi, u nehoz se v klasickem pozitivistickem duchu pl'edpoklada oddeleni od pfedmetu -tpozorovani, a to dokonce i v pl'ipade, ze jsou na nej zaroven kladeny naroky na provadeni -tintrospekce a -tprojekce. Podle stoupencu ruznych antipozitivistickych s-gickych proudu jde 0 narok nesplnitelny a r. je spiSe interpretem svych vlastnich prozitki'I soc. sveta, ze ktereho se nemuze vydelit. Na tomto pfedpokladu je postavena metoda interpretovane autobiografie (viz -tsociologie biograficka). Misto formulovani odpovedi pod deformujicim tlakem standardizovanych otazek stava se r. vypravecem zivotniho pribehu (life story), zivotni historie (life history). De facto uz nejde 0 roli r., 925

restaurace

revizionismus

ale 0 iniciovanou produkci textu, ktere se samy stavaji realitou hodnou interpretace. A: respondent F: enquete N: Respondent I: intervistato Lit.: viz -->interview, -->metodologie sociologicka. -->techniky sberu informaci.

Vod

restaur ace - (z lat. restaurare = obnoviti) - V polit. a hist. smyslu vyjadfuje toto slovo obnoveni --'revoluci svrzeneho spo!. zfizeni, a to vetSinou poraZenymi polit. silami. lako typicke pfiklady jsou uvadeny r. Stuartovcu v Anglii vI. 1660-1688 a Bourbonu ve Francii v 1. 1815 -1830. V obou pfipadech jde sice 0 nastoleni monarchicke formy vlady, ktera existovala V dobe minule, avsak probehle ekon., spo!. a kult. zmeny jiz nedovolovaly uplny navrat do pfedrevo!. pomeru. Dejinny vyvoj potvrzuje, ze uplna r. svrzeneho spo!. zfizeni je zejrn. po delSi dobe neuskutecnitelna, bez ohledu na to, ze sHy --'kontrarevoluce za tento cH urputne a bezohledne bojuji. Obnoveni pfedrevo!. spol. zfizeni melo vetSinou docasny charakter, trvalo jen do doby, nez byl nalezen novy polit. mechanismus (forma vlady) odpovidajici jiz provedenym ekon. a soc. zmenam a zaroven eliminujici extremy revo!. vlady (v Anglii se novym polit. zfizenim stala konstitucni monarchie, ve Francii nakonec republika). V nejnovejsich dejinach uz se pojem r. temef neuziva. Uvedeny mechanismus je svazan s pfedpokladem revoluce urCiteho typu a naslednych progresivnich spo!. zmen. V tomto duchu byl pojem r. aplikovan jeste marxisty, ktefi hovofili 0 nemoznosti "restaurace kapitalismu". Ve zcela obecnem smyslu Ize r. chapat jako princip obnovy nejakeho prvku Ci celku mysleni, jednani, organizace, polit. principu apod., pficemz tato obnova muze mit ruznou dobu trvani v zavislosti na tom, jak dokaze "stare" koexistovat s "novym". V tomto pojeti se term in r. bliZi nespecifikovanym pojmum revitalizace, resp. rekonstrukce, pfip. ces. obnoveni, navrat, coz jsou etymologicke kofeny slova revoluce. A: restoration F: restauration N: Restauration, Wiederherstellung I: restaurazione Bub ret 0 r i k a - (z fec. rhetorike = vel'. mluveni, fecnictvi) - pfesvedcovani pomoci spravne uspofadaneho mluveneho projevu. R. jako samostatne --'umeni nebo --'veda o tom, jak spravne argumentovat, abychom pfesvedcili posluchace nebo odpurce, vznikla v antickem Recku, pfesneji na fec. Sicilii v polovine 5. st. pf.n.!. (Korax a jeho zak Tisias); vyzn. retory byli Antiphonos, Gorgms, Protagoras z Abdery, Aristoteles, M. Tullius Cicero, M. F. Quintilianus. Tradice anticke, helenisticke a lat. r. byla udrzovana a rozvijena po cely stfedovek, renesanci a hu-

926

manismus (Petrus Ramus, 1515-1572) ajako soucast humanisticky orientovaneho vzdelani se leckde v Evrope udrzela ve skolnim programu gymnazii az do posledni tfetiny 19. st. K novemu zajmu 0 r. dochazi v polovine 20. st. R. Barthes aD. Flader studuji r. v souvislosti s problematikou argumentace, symbolu, znaku, m6dy, reklamy. Obnoveni zajmu 0 r. jakozto nauku 0 argumentaci souvisi s poznanim, ze hodnotove soudy nelze zalozit na formalnim dukazu logicko-matem. typu. "Nova retorika" nebo "nauka 0 argumentaci" muze byt podle Ch. Perelmana jakousi racionalni logikou pro hodnotove soudy, cimz je z ni snato podezfeni ci obvineni, ze je metodou, kterou lze bez ohledu na pravdivost nebo nepravdivost obsahu vyjadfovat jakekoli pfesvedceni. R. je Perelman em pojata jako skutecne umeni argumentace, jez se od pfisne racionalniho dokazovani odlisuje tim, ze vychazi z obecne pfijimanych a pravdepodobnych mineni. Nemusi pouzivat jednoznacne a pfisne definovane pojmy, ani nemusi byt jednoznacne logicka, staci, je-li "kvazilogicka", nebof se vztahuje vyhradne na oblast --'interpersomilnich vztahu. Zde dochazi k uplatneni tzv. socialni retoriky jako specif. metody (metod) pfesvedcovani, zamerneho ovlivnovani chovani lidi ajako nauky, ktera umoznuje toto ovlivnov ani teor. pozna vat a vysvetlovat. Soc. r. vyuziva tyto hlavni argumenty a principy pfesvedcovani: a) vnejsi dukazy (napf. pravnik vyuziva objektivni dukazy, shromazdene obhajobou, jez jsou nezavisle na jeho schopnosti dobfe argumentovat), b) vnitfni dukazy, tj. vlastni, retoricke argumenty, ktere zaviseji na schopnosti mluvciho nebo autora projevu v nejsirsim slova smyslu. Retoricky argumentje vzdy jen pravdepodobny, "kvazilogickf', a muze byt kdykoli vyvracen opacnym retorickym argumentem. Z moznych retorickych argumentu Ize uvest: pfiklad, precedens, autoritativni argument, zavedene formulace (pfislovi, heslo, slogan), analogie, dale enthymemu cili "slabY" sy logismus, jehot premisy jsou pouze pravdepodobne, tautologii, alternativu, dilema, prolepsii (pfedjimani protivnikovy namitky) a ovsem metaforu (bHze viz Ch. Perelman). CHern vsech techto prostfedku je dosahnout toho, aby adresat projevu, obsahujiciho tyto a podobne prostfedky, uvefil danemu sdeleni. Toho ne1ze dosahnout jen logickou argumentaci, protoze fecnik se neobraci jen na inteligenci adresata, nybrz take na jeho afektivitu. Uspech zajiSfuje tedy nejen racionaini pfijeti argumentu, nybrt i transfer viry (skutecne i pfedstirane) od adresujiciho k adresatovi. R. je uspesnajen tehdy, zdafi-li se ji tento uplny transfer viry v neco (v praci prostfedek, novy model automobilu, obleceni apod.) nebo nekoho (napf. politika). A: rhetoric F: rhetorique N: Rhetorik I: retorica

Lit.: Hyhlrk, F.: Kapitoly z retoriky. Praha 1978; Perelmall, Cil. - Olbrechts- Ty/eca. L.: Traite de I' argumentation. Paris 1976; Perellllall, Ch.: L' empire rMtorique. Paris 1977; Rebolll, 0.: La rMtorique. Paris 1984.

Hor ret rea tis m u s - (z angl. retreat = ustup, ustoupeni, odtahnuti) - podle R. K. Mertona jedna ze zakl. forem --'adaptace na pozadavky spolecnosti a soc. skupin, pfi nit individua kult. cile ignoruji, protoze na ne neaspiruji a jsou jim proto take Ihostejne institucionalizovane prostfedky jejich dosahovani. Dalsimi formami adaptace jsou: konformita, inovace, ritualismus a vzpoura. Svoji klasifikaci forem adaptace zavedl Merton do s-gie na zaklade rozliseni pfipustnych, spolecnosti akceptovanych nebo dokonce vyzadovanych kult. cnu a institucionalnich prostfedku kjejich dosaZeni: individua i spo!. skupiny reaguji odlisnymi zpusoby jak na situaci, kdy jsou pro ne urCite cile nedosazitelne (bud vubec, nebo prave jen soc. pfipustnymi prostfedky), tak na stav spatne vzajemne kult. integrace cilu a prostfedku. Konformita je nejobecnejsim mechanismem Ci formou adaptace a spociva v pfijeti a respektovani jak kult. cilu, tak jim odpovidajicich prostfedku. --.Inovace v Mertonovepojeti znamena odmitnuti institucionalizovanych prostfedku k dosahovani soc. pfijatelnych cnu. Podstatou ritualismu je lpeni na institucionalnich formach pfi soucasnem ignorovani cnu. --'Rebelie neboli vzpoura znamena odmitnuti cilli i prostfedku, soucasne vsak take snahu po ustaveni noveho strukturniho uspofadani spolecnosti. Ve vsech pfipadech jde 0 adaptaci zejm. na stav soc. --'anomie. Lide, ktefi se adaptuji pomoci r. ci se neadaptuji vubec, jsou sice formaine ve spolecnosti, ale realne do ni nenaleti; jsou cizimi, casto marginalnimi lidmi (viz --'osobnost margimilni). Puvodne do kategorie tech, ktefi se adaptuji na obtizne soc. situace, pozadavky spolecnosti nebo na stav anomie utekem, tedy vyznacuji se retreatistickYm chovanim, Merton zafazoval nektere psychotiky, lidi postizene autismem, parie, tulaky, tezce zavisle alkoholiky, narkomany atd. R. se soc. projevuje v defetismu, kvietismu a rezignaci, v soc. apatii a ....eskapismu. Z hlediska spolecnosti byva posuzovan velmi negativne jako neproduktivni zatez, nekdy pfimo jako forma --'sochilniho parazitismu. lednou z cest, jak retreatisticke chovani ucinit soc. mene napadnutelnym, je jeho medikalizace. A vsak tim, ze nektere formy r. jsou prohlaseny za chorobu a jsou spiSe leceny net trestany, nepfestavaji byt --'socialni deviaci. U Mertona byl puvodne fenomen r. spojovan pfedevsim s dominujici hodnotou uspechu. Zejm. ve vykonovych spolecnostech je odsuzovan proto, ze spolecnost se nesnadno zfika sve zakl. hodnoty, po niz maji vsichni touzit. R. je forma deviantniho chovani, ktera je sice vetSinou

dosti ostfe odsuzovana, ale soucasne, jak ukazal antropolog A. Kardiner, nachazi fadu pozitivniho hodnoceni ve fantazijnich, dokonce umel. projevech. Filmovym prototypem zobrazeni pozitivnich hodnot r. je ChaplinLtv tulak. R. je pfedevsim individ. reakci, ktera se vsak muze projevit soc. jako hromadna apatie nebo jako soc. organizovany eskapismus. Syndrom r. byl znam jiz ve staroveku pod oznacenfm acedia nebo acidia (lat. svetobol, melancholie) a katol. cirkev jej uvadi jako jeden z velkych hfichu. Acedia jako lenost, nehybnost, ktera vede k psych. a mravni degradaci, poutala pozornost stfedovekych filozofU a teologu; 0 tomto syndromu piSe fada spisovatelu, napf. G. Chaucer, R. Burton, A. L Huxley, R. Westovd. Ve forme apatie nebo anhedonie zajima take psychiatrii. (Viz tet --'frustrace, --.sociologie deviantniho chovani.) A: retreatism F: retrait des valeurs cuIturelles et des moyens institutionnels N: Riickzug, Desinteresse I: retreatism Lit.: Klofdc. 1. - TllIS!.V, V.: Soudobii sociologie, sv. 2. Praha 1967; MertOil, R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe 1957.

Pet

ret rom 0 d a viz sociologie mody ret r 0 g n 0 z a viz prognoza zpetna revizionism us - mnohoznacny pojem, ktery se objevuje v r. 1901 a ktery se hist. vztahuje ke snaze E. Bernsteina modifikovat ortodoxne interpretovane uceni K. Marxe a tim jej pfizpusobit zmenenym spo!. podminkam. Teprve ve stfetu s ortodoxnimi marxisty, tzv. centristy, opustili revizioniste marxovskou tradici a pfesli k otevfene polemice s Marxovym teor. systemem. Puvodni r. byl tedy polit. smerem nem. soc. demokracie. I kdyz r. nebyl nikdy jednotnym teor. smerem, relativni vnitfni spojnicf byl odpor proti ortodoxii, zv!. pak odmitnuti nutnosti revo!. zhrouceni kap. fMu. V nasledujici etape byl termin r. rozsifen na vsechny formy pravicovych odchylek a tim ztratil svuj jednoznacny hist. a teor. zaklad alternativy k marxismu. Tuto tradici zalozil V. 1. Lenin, ktery v polemice proti reformisticke soc.demokr. praxi zahrnul z taktickych duvodu do r. i ortodoxni vedeni nem. soc. demokracie. Druhym duvodem zameny reformismu a r. je skutecnost, ze revizioniste sdiIeli reformisticke nazory v prakticke politice. Tim se stal pojem r. pejorativnim oznacenim pro jakykoliv pokus 0 odklon od marx. kanonu ajako oportunisticka zrada zajmu deL tfidy byl v komunisty ovladanych zemich pronasledovan. Lenin sam proved I radikalni revizi Marxova uceni, kterou ovsem pfedstavil jako legitimni rozvinuti teorie. Vsechny ostatni modern izacni pokusy, stejne jako Ipeni na Marxove uceni odsoudil

927

revolta

jako r., Cimz zalozil hegemonialni narok SOY. kom. vedeni na jedine spravnou interpretaci Marxova odkazu. Puvodni r. bemsteinovske skoly nevyvinul nikdy uceleny teor. system, naopak propagoval, ze socialismus se nesnasi s dogmaty jakehokoliv druhu, takze jakoukoliv teorii je treba neustaIe podrobovat prezkouseni. Zakl. kameny koncepce r. byly: 1. skepse vuci tezi nutneho zhrouceni kapitalismu; 2. pochybnost 0 nutne polarizaci kap. spolecnosti na dye tridy a 0 zbidacovani del. tfidy; 3. kritika koncentrace marxismu na tridni boj a diktaturu proletariatu jako na nutna stadia na ceste k socialismu; 4. tendence k evolucionismu a gradualismu a poehyby 0 ucinnosti nasilne revoluce; 5. vicemene pozitivni vztah ke statu, narodu a parlamentni demokracii. Bernsteinova kritika vychazi z odmitnuti Marxovy teze 0 nepfekonatelnych rozporech kapitalismu a jeho nevyhnutelneho zhrouceni. Nadto pochyboval Bernstein i 0 fil. a ekon. zakladech Marxova uceni. Predevsim teorie krize a akumulace, tak jak je postuloval Marx, neodpovida skutecnemu vyvoji kapitalismu: namisto aby se pocet a hloubka krizi zvysovaly, maji tendenci klesat, stejne jako nedochazi k takove koncentraci kapitalu, ktera by vytvofila pfisne dichotomickou tfidni strukturu. Naopak, Bernstein videl absolutni i relativni narust --'stfedni tfidy. Stejne tak nesouhlasil s Marxovou teorii hodnoty a nadhodnoty a povazoval ji za nepodstatnou pro cele Marxovo ucenf. Bernsteinova kritika prozrazuje, ze pfilis nechapal Marxovo fundamentalni spojeni s Hegelovou dialektikou, kterou povazoval za Ciste formalni a bezcenou konstrukci. V tom se pfilis nelisil od ostatnich marxistu sve doby, kteri (i pod vii vern F. Engelse) smerovali k hrube pozitivistickemu chapani social. uceni. Bernstein polemizoval s timto pozitivismem a s determinismem z neokantovske pozice, ktera mu umoznila pochopit socialismus jako eticky cil. Velmi povrchni recepce Kantovy filozofie navazovala na v Nemecku zive tradice etickeho socialismu. Tezistem revizionistickeho hosp. programu byly reformy - soc. pojisteni, zmena dailove politiky, vystavba soc. bytu, masovy konzum apod. Konsekventne odmitI Bernstein revoluci a diktaturu proletariatu jako atavismus, protoze byl presvMcen, ze parlamentni demokracie zap. typu zaruci prosazeni pozadavku pracujicich. V jeho presvMceni splyva --'socialismus s uplnym rozvinutim --'demokracie. Protoze pfilis nerozlisoval mezi parlamentni a plebiscitami demokracii, nevahal postavit soc. demokracii jako legitimniho nastupce liberalismu. Bernsteinovy nazory byly kritizovany predevsim K. Kautskym, R. Luxemburgovou, G. V. Plechanovem a dalSimi, presto ale ziskaly v Nemecku mnoho privrzencu. Obdobne nazory zastavali i tzv. legalni marxiste kolem P. B. Struveho

928

revoluce

v Rusku i tzv. austromarxiste v Rakousko-Uhersku, a to presto, ze formalne Ipeli na ortodoxni marx. pozici. Stejne tak Ize za r. oznacit uceni B. Croceho v Italii a G. E. Sorela ve Francii. Prestoze Bernsteinovy nazory byly v mnohem eklekticke a povrchni a v kr
Bay rev 0 I t a - (z fr. revolte = vzpoura) - projev rozhodneho odporu, popr. vzpoura, zpravidla vsak mensiho rozsahu a intenzity. Pojem r. lze uzit v jakekoli vecne souvislosti (etymologicky vznikl ze stejneho zakladujako pojem --'revoluce). A: revolt F: revolte N: RevolteI: rivolta Lit.: viz ->revoluce.

Kre

revoluce - (z lat. revolutio, od revolvere = prevracet, otacet se kolem dokola, revolutio = cyklicky pohyb) - bud jednorazovy akt nasilne zmeny vlady a reZimu, nebo dlouhodobejsi proces strukturni pfemeny spolecnosti. U velkych r. phchazeji v uvahu oba vyznamy. Napr. Velka francouzska r. je proces a jejimi jednotlivymi kHcovymi akty nasilne dohry jsou tzv. cervencova r. z r. 1830 a unorova r. z r. 1848. V procesu r. se take vyskytuji nasilne zmeny vlady a castecne i rezimu, ktere se oznacuji jako --'st31ni pfevrat (coup d'etat). Je to napr. svrieni vlady jakobinu v r. 1794 nebo Napoleonuv prevrat v r. 1799. Podobne akce, zejm. pokud jsou provadeny vojaky, se take oznacuji slovem --'puc. Naproti tomu lidove vzpoury, af uz uspesne Uako v Pafizi r. 1793), ci neuspesne Uako napf. ve Vendee tehoz roku), se oznacuji nazvem --.povstani. Tajne pfipravy k povstani, pfevratu Ci puci se oznacuji jako spiknuti. R. jakozto proces je rozsahla a podstatna zmena v polit. organizaci, soc. struktufe, kontrole hosp. vlast-

nictvi a prevladajiciho mytu spo!. poradku, coz znamena zretelny preryv v kontinuite vyvoje (S. Neumann ve World Politics I, 1978-1979). Takova r. zacina nasilnym vybuchern a konci teprve tehdy, kdyz hlavni zasady, ktere uvedla v zivot, prestaly byt predmNem sporu (L. P. Edwards). Typologie r.: a) podle hist. pfikladu Ch. S. Johnson, b) podle docilene zmeny: polit., soc., modemizacni (T. Skocpol), c) podle ohniska a podnetu (1. KrejCi - viz tabulka), d) pod Ie toho, zda vedou k pozitivni nebo negativni svobode (H. Arendtova). Negativni svoboda spociva v odstraneni rUznych omezeni jednotlivcu aspol. skupin, pozitivni svoboda v sebeurceni mravne autonomniho individua. Jen ty r., ktere realizuji pozitivni princip svobody, jsou autenticke. Vseobecnou podminkou r. je komplexni --'dysfunkce systemu. Hlavni parametry r.: kontrast mezi ocekavanim a vysledky (A. de Tocqueville), kontrast mezi stratifikacemi podle bohatstvi, moci a prestize (M. Weber), kontrast mezi vyrobnim potenciaIem a polit. ekon. usporadanim spolecnosti (K. Marx), kontrast mezi ruznym pojetim spravedlnosti (Aristoteles, B. Moore). Souhrnnejsi vysvNleni dysfunkce podava teorie --'relativni deprivace, kterou v souvislosti s etiologii r. rozvinul T. R. Gurr. V casovem sledu lze rozlisit zrychlovace (akceler
ve svetle strukturnich podminek a perspektiv bez zfetele k subjektivnimu pfesvMceni a emoci. Morfologie (periodizace) r. spociva ve fazovani revo!. procesu podle kHcovych udalostl a relativni pozice (prevahy) jednotlivych revo!. smeru (stran). Studium fr. a ang!. r. dalo podnN k naznaceni 3 fazi: umirnene, radikalni a vzniku nove rovnovahy (L. P. Edwards, C. Brinton). Pro rus. r. se uvadeji 4 faze (N. S. Timasheff), resp. 6 fazi (M. Hagopian): valecny komunismus, NEP, kolektivizace, velky ustup a valka, navrat k totalite, destalinizace. Studium 6 r. (krome vyse uvedenych jeste cinske, turecke a husitske) vedlo 1. KrejCfho k rozliseni mezi r. endogennimi a exogennimi (viz tabulka). Faze u r. endogennich: 1. nabeh; 2. stlak (pokus 0 potlaceni); 3. vybuch; 4. rozkmit (boje mezi revolucionari); 5. zachyt a ztuzeni (diktatura, prip. teror); 6. zvrat (koalice umirnenych s odpurci r.); 7. restaurace (nejprve kompromis, pak pokus 0 obnoveni stareho reZimu); 8. konsolidace, zahajena statnim prevratem umimenych revo!. smeru. U exogennich r. odpada restaurace, zvrat je mene dramaticky a konsolidace obtiznejsi. Ph ni jde hlavne 0 to, jak dalece budou absorbovany cizi ideje ci vzory, ktere pusobily na orientaci r. v jejich zac
Kre

TYPOLOGIE REVOLUC! S UVEDENfM PRfKLADO (datum v zavorce: zacatek revolucni akce)

Revoluce zdola (revoluce v pravem slova smyslu) vertikalni endogenni (z domacich zdroju)

exogenni (odpovedi na vnejsi impuls)

Cechy (1419) Anglie (1642) Francie (1789)

Rusko (1905) Turecko (1908) Cina (1911)

Mexiko (1910)

horizontalni (proti cizi nadvlade)

Revoluce shora (zahajene legitimni autoritou)

Revoluce zvenku (importovane)

Revoluce hybridni (zdola i shora)

(revoluce v pfenesenem slova smyslu)

Nizozemi (1566) Sev. Amerika (1773)

Rusko (Petr I - 1689)

La!. Amerika (l81 0) Alzir (1954)

Japonsko (Oseifukko - (867) Rusko (Gorbacov-1985)

Nizozemi a Italie (z Francie - 1795) vychodne stfedni

Italie (1922) Nemecko (1933) Libye (1969)

Evropa (zRuska-1944) Tibet (z Ciny - 1951)

929

revoluce behavioristicka

re vol uce b eha vi 0 ris ticka viz behaviorismus revoluce burzoazni -pojem,jehozsoustavneuzfvani je specifikou marx. spo!. ved a ktery je vymezovan jako ....... revoluce, ve ktere ....... burzoazie pojata jako ....... tfida vystupuje proti feudalnimu spo!. zfizeni. Marx. his toriografie za takovou revoluci povazuje nem. reformaci a selskou valku 1525 a nizozemske povstani v 2. polovine 16. st. (oboje je tzv. ran a burzoaznf revoluce), angl. obcanskou valku 1640-1660 a Velkou fr. revoluci konce 18. st. (oboje je tzv. burzoazni revoluce manufakturnfho obdobi), revoluce v evrop. zemich r. 1830 a 1848 (burzoazni revoluce "prumysloveho obdobi"). Snazi se srovnavacim studiem nalezt obecne platny, zakonity prubeh revol. cyklu vsech r.b., ale pramenne zpravy jsou nejprve interpretovany podle zamlceneho apriorne prijateho schematu r.b. (plati zejm. pro udalosti 16. a 17. st.) a takto vznikla historiograficka fakta jsou pak srovnavana a je z nich abstrahovan "zakoniry" prubeh r.b. Kritictejsi historiograficke skoly nesouhlasi s klasifikaci nem. selske vaIky (zde nesouhlasi ani cast marx. historiografie), nizozemskeho stavovskeho povstani a angl. obcanske valky jako r.b., popr. jako revoluce vubec. Podle nekterych argumentaci takova skupina (tfida) jako burzoazie v 17. st. jeste ani neexistovala (viz napr. P. Laslett). Naproti tomu je pomerne obecne rozSifeno oznacovani Velka fr. "revoluce" a "revoluce" 1830 a 1848. Ruzne historiograficke skoly uznavaji, ze v nich vystupovala vyhranena soc. skupina (tfida) - burzoazie (napr. E. Labrousse), usilujici 0 vetsi podil na polit. moci. Termin r.b. se ale mimo marx. his toriografii uziva jen vyjimecne (pfitom nem. vyraz blirgerlich a Blirgertum a fr. bourgeois a la bourgeoisie je sirsiho vyznamu nd ces. terminy bUrZoazni a burZoazie). Nelze ovsem popfit, ze revoluce konce 18. a 1. poloviny 19. st. mely nektere spolecne rysy a vysledky, jako je posileni obcanskeho principu, vznikani novych zakonodarnych organu, vyvazani venkovskeho obyv. z poddanstvi. A: bourgeois revolution F: revolution bourgeoise N: biirgerliche Revolution I: rivoluzione borghese Lit.: BruckmUller. E. - Docker, U. - Stekl, H. - Urbanitsch, P.: BUrgertum in der Habsburger-Monarchie. Wien, KOln 1990; Hroch, M.: BUrZoaznf revoluce v Evrope. Praha 1981; Pontei/, F.: Les classes bourgeoises et l'avenement de la democratie 1815-1914. Paris 1968. Hol

revoluce demograficka - casto tez nazyvana demografickym pfechodem, je oznaceni pro pfevratne revol. zmeny v .......demograficke reprodukci, ktere jsou dusledkem spo!. zmen, probihajicich postupne v jednotlivych ....... populacich sveta v prubehu poslednfch dvou stoleti. Relativne jednoduchy demogr. reprodukcni proces je velmi sloZite podminovan, a to jednak vnitfnimi bioI. faktory, 930

revoluce permanentni jednak vnejsim, ekon., soc. a geogr. okolim. Vnitfni podminenost vede k opakovani stale stejneho prubehu demogr. reprodukce, zatimco vnejsi podminky, zejm. rozvoj vyroby a celkova dynamizace a modernizace spol. vyvoje, zpusobuji jeji kvant. i kval. zmeny. Velmi zjednodusene Ize tento proces charakterizovat jako premenu extenzfvnfch forem reprodukce Iidf ve formy intenzivni. R.d. je obdobou kvantitativne-kvalitativnich pfemen jinych soc. procesu, Teorie r.d. je obsazena pfedevsfm v pracich A. Landryho (1934), pozdeji vsak byla doplnena a rozpracovana fadou autoru. V Cechach tento pojem zavedl v r. 1964 Zdenek PavUk v Ndstinu populacniho vyvoje sveta, R.d. je pfedevsim hist. proces, ktery vznika na urCitem stupni spol. vyvoje a na jinem opet konci. (Podle nekterych autoru je r.d. az vyvrcholenim postupneho procesu demogr. premen.) Pocatek r.d. je spojen s vyvrcholenim evrop. renesance, ktera rna v ruznych zemich ruznou podobu a nastava v ruznem casovem okamziku. Podileji se na nf ruzne slozky spo!. rozvoje (uroven vyroby, kult. uroYen, zivotnf uroven, stupen urbanizace, uroven hygieny a lekafske vecty, uroven vzdelani aj.) a tez predchazejici charakter populacniho vyvoje. Jde 0 slozity, vnitfne mnohostranne diferencovany a v danem casovem useku vsezahrnujici proces, ktery lze nazvat gloMlni revoluci moderni doby. R.d. je jeji soucasti. Probiha postupne ve vsech zemich sveta. Jde 0 ojedinelou pfemenu charakteru ....... demografickeho chovani v historii lids tva, ktera je nejlepe vystihnutelna pomoci ukazatelu ....... porodnosti a .......umrtnosti: v prubehu r.d. klesa hruba mira porodnosti z urovne 45-50 promile na uroveii pod 20 promile a hruba mira umrtnosti z urovne 25-30 promile na uroveii mene nez 15 promile. Jeste dramaticteji klesa uroven kojenecke umrtnosti: jestIize pred r.d. umiralo kazde 4. narozene dUe pfed dosazenim 1. narozenin, po jejim zakonceni je to kazde 50. dUe a situace se dale zlepsuje. Vyzn. se tez prodlouzila ....... nadeje do ziti, a to z 30-35 let na zhruba dvojnasobek, tj. okolo 70 let v prumeru pro obe pohlavi. Zobecnenim prubehu r.d. v ruznych zemich je mozno odlisit jeji tfi typy. Prvnim a nejstarsim je typ "francouzsky", u ktereho probiha temer soucasne pokles urovne umrtnosti a porodnosti; dusledkem je relativne maly pocetni rust obyv. v prubehu tohoto procesu. Druhym je typ "anglickY", kde Ize celkovy prubeh rozdelit na dYe fazev 1. dochazi k poklesu urovne umrtnosti, ale uroveii porodnosti zustava konstantni a vysoka, a teprve v 2. fazi dochazi take k poklesu porodnosti; pocetni rust obyv. je znacny. Typ tfeti, "japonsko-mexicky", je charakteristicky pro rozvojove zeme; v jeho prvni fazi dochazi k jasnem~ poklesu urovne umrtnosti a v dusledku zlepseni hygleny a zdravotniho stavu soucasne k rustu urovne porodnosti,

v druM fazi dochazi k relativne rychlemu poklesu urovne porodnosti, avsak celkove se u tohoto typu v prubehu r.d. znacne zvysi celkovy pocet obyv. (pfirozeny populacni pfirustekje tak vysoky, ze pocet obyv. se zdvojnasobi za 20 i mene let). Tento rychly pocetni rust obyv. v rozvojovych zemich se nazyva nevhodne ....... populacni explozi, ktera se nekdy tez nespravne ztotoznuje s r.d. Obecne plati, ze cim k r.d. dochazi pozdeji, tim rna kratSi prubeh. Ve Francii probihala 150 let, v Irsku neni zcela zakoncena dodnes, v fade rozvojovych zemi naopak netrval jeji prubeh dele nez 2 generace. R.d. probiha diferencovane i uvnitf dane populace, u ruznych soc.-profesnich a vzdelanostnich skupin, typu uzernnich lokalit (velka mesta, venkov), v prumyslovych centrech a v uzemich s vysokou Iidnatosti a okrajovych oblastech apod. Jeji postup zaIdi tez na homogenite a velikosti dane populace a na jejim charakteru (napr. v ces. zemich neni dosud dokoncena r.d. u populaceRomu). A: demographic revolution F: revolution demographique N: demographische Revolution I: rivoluzione demografica Lit.: Caldwell, J. c.: A Restatement of Demographic Transition Theory. Population and Development Review, 1976, C. 3, 4; Coale, A. J.: The Demographic Transition. In: Illternational Population Conference I, IUSSP, Liege 1973; Durand, J. D.: Demographic Transition. Sydney IUSSP Conference, Proceeding I. Sydney 1967; Khalatbari, P.: DemographIc TranSItion. Beitriige zur Demographie, 1983, c. 7; Landry, A.: La revolution demographique. Paris 1934; Pavlik, Z.: Nastin populacniho,vyvoje s~eta. Praha 1964; Pavlik, Z: Rewolucja demograficzna Jako ogolna prawldlowosc rozwoju ludnosci. Warszawa 1982; Visnevskij, A. G.: Demograficeskaja revoljucija. Moskva 1976.

Pav

revoluce ekologicka viz pfiroda revoluce hlav a srdci - metaforicke vyjadreni vnitfniho prerodu lidi a jejich orientace k ideaIu humanitnimu jakozto smyslu ceskych dejin. Je to termin odpovidajici zpusobu uVaZovani T. G. Masaryka 0 soc. premenach a pferodech, navazujici na pojeti K. Havlfc'Ka-Borovskeho a F. Palackeho. Tomuto zpusobu uvazovani je vlastni duraz na opravdovost a rnravni napln veskereho snazeni polit., nar., kult. apod. Z tohoto hlediska odpovedi na otazku volby prostfedku ces. nar. polit. usilovani je, ze "humanita jen humanitnimi prostfedky se dobude - osvicenou hlavou a teplym srdcem". Ceni se "vnitfni siIa naroda", spocivajici ve vzdelanosti a rnravnosti, jako ochrana proti reakci i radikaIismu po revoluci r. 1848-1849. V te podle tohoto pojeti byla hlavni veci nikoli "revoluce branna", nybrZ "revoluce hlav a myslenek". Z tohoto hlediska se pohliZi i na .......otlizku sociruni, ktera se zafazuje do obecnejsi problematiky prosazovani idealu humanitniho. K jejimu reseni je potreba "hlav a ne pesti" a "uprimne pfe-

mysleni a vzdelani delnictva a kapitaIisttl". Tento pohled urcuje napf. pfistup T. G. Masaryka k nasilnostem r. 1917 v Rusku. A: revolution of hearts and minds F: revolution des tetes et des coeurs N: Revolution der Kopfe und Herzen I: rivoluzione dei cervelli e dei cuori Lit.: Masarvk, T. G.: Ceska otazka. Praha 1895; Masaryk, T. G.: Karel Havlicek. P~aha 1896; Masaryk, T. G.: Otazka socialni. Praha 1898; Masaryk, T. G.: Idealy humanitni. Praha 1901; Masaryk, T. G.: 0 bolSevictvi. Praha 192!. Hol

re vo I uce informacn i viz informatizace rev 0 I u c e is I a m s k a viz fundamentalismus islamsky revol uce neoli ticka - (dec. neos == novy; Iithos == kamen) - tak byva oznacovan prechod z lovecko-sberacskeho zpusobu zivota k zemedelske vyrobe, provazeny zmenou jeji technologie, rozvinutim spo!. delby prace a usedlym zivotem. Tento zvrat v -tzivotnim stylu byl puvodne situovan do obdobi neolitu (mladsi doby ka~e~­ ne). Nove antropo!. a archeologicke vyzkumy ukazujl, ze to nebyla ....... revoluce, ale velmi pozvolne zmeny, ktere neprobihaly jen v neoIitu, ale trvaly tisicileti, od mladsiho paleolitu pfes mezolit az po neolit, kdy byly dovrseny. Zmeny si vyzadaly usedly zpusob zivota (pfipoutani k poIi na dobu nejmene jednoho agrotechnickeho cyklu), ktery podnitil populacni rust (zejm. zkracenim intervalu ~e­ zi porody, coz bylo umozneno zivotem najednom rniste). Zivot na vesnicich zaroven prohluboval -tsocialni stratifIkaci a uvedl v Cinnost kult. a spo!. instituce. Pfechod k zemedelske vyrobe je dolozen jiz pred 14,5 tis. lety (napf. kultura naturfienu, sidlici od Turecka po Egypt). Zhruba pred 7 tis. !ety se zemedelska vyroba zcela ne~avis~~ na Blizkem vychode objevuje v jihozap. Evrope, Cine, Jlhovych. Asii, Mexiku a Peru. Dodnes vsak neni tento vyvoj celosvet. ukoncen. Nektere populacni skupiny (napr. Kfovaci v pousti Kalahari, australSti domorodci a nektere indianske kmeny) zustaly dosud u lovecko-sberacske technologie, jine u raneho zemedelstvi (napr. na Nove Guineji), dalSi u kocovneho pastevectvi (v Asii). A: neolithic revolution F: revolution neolithique N: neolithische Revolution I: rivoluzione neolitica Nov, Cap revo I uce perm an en tn i - (z lat. permanens == pfetrvavajici) - jeden z pojmu marx. teorie vyvoje spolecnosti, charakterizujici formu a zpusob, jakym se bude realizovat pfechod od ....... kapitalismu k dalSim predpokladanym v.yvojovym etapam civiIizace, -tsocialismu a ....... komumsmu. Myslenka r.p. byla K. Marxem a F. Engelsem zfor931

revoluce proletafska

revoluce sexualni

mulovana v r. 1850 v Provolanf Vstfednfho byra ke Svazu komunistu. ---'Revoluce mel a byt "permanentni" na tak dlouho, dokud vsechny vice nebo mene majetne tridy nebudou zbaveny vlady, dokud proletariat nedobude statni moci ve vsech vladnoucich zemich celeho sveta. Koncepce r.p. zahrnovala dva aspekty: 1. prohlubovani revoluce, ktere spocivalo v jejim postupnem prerustani od demokr. faze ve fazi socia\., spojenou s nastolenim ---'diktatury proletariatu, coz byl strategicky cil (taktika komunistu v tomto obdobi mela spocivat v tlaku na demokraty, aby zasahli do spo\. radu a sousrredili vyrobni sHy v rukou statu, v dalSi etape meli komuniste vyuzit chyby a nediislednosti demokratii k ziskani vlivu a nasledne radikalizaci puvodnich opatreni); 2. rozsirovani revoluce do vsech zerni, pficemz je obecne pfijata predstava, ze Marx a Engels spojovali moznost revoluce s nejrozvinutejsimi zememi a chapalijijako jednorazovy a soucasny akt. Koncepce r.p. byla dale rozvinuta bolSeviky, zejm. V. I. Leninem, ktery se pokusil aplikovat ji na podrninky monopolniho kapitalismu. Lenin rozpracoval koncepci prohlubovani revoluce pro podminky monopolniho kapitalismu a Ruska. Take modifikoval pojeti rozsirovani revoluce. V 20. 1. dosel k zaveru, ze vzhledem k existujicim rozporiim mezi kap. staty, burzoazii a de\. tridou, metropolemi a koloniemi a vzhledem k evidentni ekon. a vojenske slabosti SSSR je mozna i varianta rniroveho sotiZiti statii s riiznym spol. zfizenim. Alternativou byla koncepce L. D. Trockiho (viz ---.trockismus) a pozdeji koncepce N. I. Bucharina. V soueasne dobe se reformni kfidlo kom. hnuti snazi vytvorit novou variantu koncepce r.p. Zamerem je podilet se pomoci vytvorenych informacnich struktur na rozvoji a dalSim profilovani ---'protestnich hnuti, podporovat samospravne tendence jak v ekonomiee, tak i v politiee, usilovat 0 demokr. reseni globalnich problemii. A: permanent revolution F: revolution permanente N: permanente Revolution I: rivoluzione permanente Lit.: Lenin, V. I.: Sebrane spisy. Sv. 26 a 38. Praha 1986; Marx, K. - Engels, F.:

Vybrane spisy, sv. 1,2. Praha 1958.

PrV revol uce proletarska viz bolsevismus revoluce promyslova - vyraz, ktery pouzil poprve fr. revolucionar L. A. Blanqui r. 1837 k oznaceni prevratnosti zmen, k nimz doslo v organizaci vyroby nejprve v Anglii od druM poloviny 18. st., postupne i v dalSich zemich. Nejpatrnejsim rysem r.p. je hromadne uplatneni ---.strojo ve vyrobe, a to nejprve v prumyslu textilnim, a prechod k uzivani novych zdrojii energie v souvislosti se zdokonalenim parniho stroje. Prubeh a prevratne diisledky r.p. nelze ale uspokojive vysvetlit pouze tech. vynale932

zy. K hromadnemu pouziti strojii pro ueely vyroby dochazi v kontextu pronikavych zmen soc. struktury i zasadnich zmen v pojimani sveta. ---'Socialni zmeny byly uzce spojeny se vzestupem statni moci a s rozbitim tradienich stavovskych a domacnostnich struktur. Tech. ---'inovace mohJy preriist v tovami organizaci v.9roby, teprve kdyz pracovni sila byJa zbavena sve vazanosti na formy domaciho hospodareni a kdyz delba prace prestala byt ureovana stavovskym rozdelenim spoJeenosti. PfedpokJady pro to byJy vytvoteny rozvojem manufaktur v 17. st. Zaroveii piisobi tlaky pJynouci z poruseni rovnovahy mezi riistem obyv. a produktivnimi moznostmi ekonomik novovekych statu. liz od doby reformace se objevuje novy etos ---'prace a ---'profese, ktery odpoutava pracovni usili od bezprosrredniho uspokojovani potreb. Meni se take postoj k vedeni, ktere se namisto mystieke kontemplace obraci zcela utilitaristieky k reseni dHeich praktiekych problemii. Rozvoj tovarni velkovyroby uvedl do chodu tadu dalSich procesii. Prudce vzrostla mira ---.deIby prace, takZe manufakturni a tovarni delnik ztraci kvalifikaci dtivejsiho remeslnika. Masovy pohyb zbozi i pracovni sHy si vynucuje od konce 18. st. revoluci v doprave, ktera se projevuje novym zpiisobem stavby silnie a predevsim konstrukci zeJeznic. Rozvoj ---'urbanizace doprovazi soustredovani obyv. do mest a posilovani vzajernne zavislosti mest a venkova. Restrukturuje se soc. rozvrstveni; rnisto tradienich ~ta­ vo s pevne rozdelenymi ---'privilegii i zavislostmi nastupuji po formalni strance nezavisla a rovnopravna individua, lisici se vsak fakticky svym postavenim a svymi sancemi na trhu. Tato situace se stava zakladem ttidniho vrstveni spoleenosti. R.p. pfinesla tadu novych problemii. Masova vyroba predpoklacta masovy konzum ve vsech oblastech veetne kultury. Energetieka a surovinova naroenost masove vyroby stoji u korene ekologickych problemii. Vyvlastneni drobnych vyrobcii a koncentrace prosrredkii vyroby vytvan prostor pro soc. demagogii na jedne strane a pro vznik obtizne kontrolovatelnych ekon. silnych zajmovych skupin na strane druM. Dalekosahle soc., mocenske, ekon., kult. a ideove premeny navozene zminenymi procesy eini z r.p. hist. meznik prveho radu, ktery opraviiuje elenit dejiny na obdobi ---.tradicnich spolecenstvi a eru ---'moderni spolecnosti. Problemy navozene r.p. ajejimi diisledky jsou az do sud ureujicim tematern ekon., polito i soc. mysleni i osou vyzn. casti s-giek,9ch uvah. Zavaznym tematem je i analyza spolecnosti, ktere procesem r.p. neprosly a predstavuji dnes vybusnou oblast zemi ---'"tretiho sveta". Konecne uvahy 0 ---'postindustrhilni spolecnosti Ci nejnoveji ---'postmoderni spolecnosti si kJadou otazku, jakym zpiisobem bude fungovat

spolecnost a jak se bude formovat kultura, vymani-li se lide z dosahu eastecne osvobozujiciho, eastecne tiziveho dectictvi prumyslove revoluce. A: industrial revolution F: revolution industrielle N: industrielle Revolution I: rivoluzione industriale Lit.: Mathias, P. - Davis, J. A. eds.: The First Industrial Revolutions. Cambridge, Mass. 1990.

Kel

rev 0 I u c e sex u a I n i - obecne radikalni, hist. vyzn. zmena v lidskem ---'sexualnim chovani, jez je dana zmenou struktur legitimity celych syndromu chovani v sexualni oblasti a usti v potlaceni i tabuizaci urCitych prvku a v zvyrazneni jinych. R.s. je provazena zmenami v prozivani a hodnoceni sexualnich aktivit. Dolozena existence rady r.s. v mnoha kulturach je vedle riiznosti pravidel sexualniho chovani nejvyzn. dokladem soc. zakotveni lidske ---.sexuality. Prvni pokusy 0 vect. analyzu r.s. nachazime uz ve spekulativnich teoriich a historiich lidskeho reproduktivniho chovani z 19. st. Vynikaji v nich zejm. prace J. J. Bachojena, L. H. Morgana a E. Westermarcka. Pod vlivem etnografickych objevu tzv. primitivnich nemonogamickych spolecnosti vyrovnavala se mestanska spoJecnost s hist. podrninenosti svych norem sexualniho chovani, fascinovana predevsim temi r.s., jez ucinily nelegitimni ---'promiskuitu. Do kontextu s hosp. a soc. vyvojem je uvedl F. Engels v dnes jiz klasicke studii Puvod rodiny, soukromeho vlastnictvf a statu. Pomineme-li ---.neolitickou revoluci, jet podJe sociobiologie znamenala i zasadni zlom v reprodukcnim chovani druhu Homo sapiens, legitirnni vzorce naseho soucasneho sexualniho chovani jsou vysledkem 3 r.s. Prvni z nich, svou hloubkou a rozsahem pro nas nesrovnatelne nejvyzn., prosla Evropou v prubehu 1. tisicileti a je spojena s sirenim ---'kresfanstvL Vyrazne modifikovala jak stare anticke mravy (zejm. pomer k ---'homosexualite a podobu lasky manzelske), tak judaisticke tradice rozsirene patriarchalni rodiny i divosske sexualni praktiky asijskych kmenu osidlujicich Evropu v prubehu stehovani narodii, a nakonec (okolo r. 1000) i kmenove zvyky Slovanu na nasem uzemf. Sjednotila toto veimi ruznorode kult. dectictvi na spolecnem pUdorysu pfisne ---'monogamie parove rodiny s tabuizovanym ---'incestem, homosexualitou a s osrre rozlisenou legitimni a nelegitimni reprodukci. Postupne prosadila uplny monopol ---'manzelstvi na sex a nerozlueitelnost svazku manzelskeho, i kdyz vzdy realistieky tolerovala nelegitimni instituci nevery, zejm. u muzii a pokud byla realizovana v ---'prostituci. Vseobecne kladla diiraz na pohlavni zdrienlivost a adorovala panictvi a predevsim panenstvi. Cirkev se zhodnocenim ---'celibatu emancipovala postupne od statu jako systemu vladnoucich rodin a rozvinula se

v jemu rovnopravnou polit. a ekon. moc s rozhodujicim vlivem pfi kontrole sexualniho chovani. DalSi r.s. v nasi historii nedosahuji hloubkou, rozsahem ani hist. vyznamem kfestanske revoluce sexualnich mravii, ale prelomova zmena mezi tradieni a moderni evropskou spoleenosti je i z tohoto aspektu neprehlednutelna. Cambridgeska skola hist. demografie (zejm. P. Lasslet) ptedpoklada dalSi vyvoj v cyklickem opakovani vln vyssf a nigf sexualnf permisivity, jinf (napr. E. Shorter) predpokladaji jednosmerny vyvoj k vyssf permisivite pouze s nerovnomernou dynamikou. V kazdem pfipade Ize rozlisit v dalSim vyvoji 2 vyrazne prahy. Spolecnym znakem obou dalsich evrop. r.s. je - ph principialnim zachovani monogamicke parove rodiny jako zak\. reprodukcnf instituce - zmena postoje k sexu, zejm. mimomanzelskemu (hist. dolozitelna v poetech mimomanieiskych poeeti a v sez6nnich rozdHech manzelskych a mimomanzelskych poceti), ve zpusobu vyberu paru pro manzelstvi a ve snubnim chovani. Druhou r.s. z ptelomu 2. poloviny 16. st. indikuje nova otevrenost, ---'hedonismus a vysoke hodnoceni sexuality (jez naslo vyraz zejm. v renesanenfm umeni) i vyrazne zvyseni poetu nemanzelskych porodii s vrcholem okolo r. 1590. Soc. reakce na toto uvolneni znamenala nekolik stoleti trvajici ustup, formulovany v protestantskych zemich v puritanismu ana nasem uzemi v rekatolizaci. Obnoveny ptfsny monopol manzelstvi na sex zaeal znovu prolamovat od prelomu 18. a 19. st. novy koncept romanticke lasky, aklamujici zejm. pravo na vlastni volbu pfi uzavirani manzelstvi, a nove myslenky zenske ---'emancipace, jez usiiovaly zejrn. 0 zruseni dvoji sexualni moralky pro muze a pro zeny. Tento vyvoj vyvrcholil treti, zatim posledni r.s. z 60. a 70. I. 20. st. Vedle fady soc. determinant, z niehz stoji za zminku pfedevsim ---'sekularizace, vzriist urovne soc. za. bezpeceni a zivotni urovne i zvyseni vzdelani zen ajejich ekon. nezavislosti, ji odstartovaly predevsim nove, nebyvale ucinne a vseobecne dostupne antikoncepeni prostfedky (hormonalnf tablety aUlD). Tato r.s. odmitla uz radikalne a otevrene monopol manzelstvf na sex, emancipovala sex nejen od reprodukce, ale i od romanticke lasky a uCinila jej pine Jegitimnfm, samostatnym zdrojem slasti a oporou Iidske identity. V novem ---'feminismu aklamovala pravo zeny na autonomni rozhodovani 0 vIastnim tele, svobodny vyber partnera pro orgasmus a autonornni rozhodovani o materstvi vcetne volneho pfistupu k umelemu preruseni tehotenstvi. DalSi vyvoj pfinesl s sebou experimentovani s novymi formami sexualnich vztahii, z nichz na vyznamu trvale nabylo zejm. ---'nesezdane souziti, ale i vystrelky s malym vyskytem a velkou publicitou (skupinove manzelstvi, skupinovy sex, meneni partneru atd.), legitimaci 933

revoluce socialisticka

rezidua a derivace

homosexuality, vzestup podilu deli narozenych mimo manzelstvi (napf. v Dansku v r. 1985 bylo 47 % deli narozeno mimo manzelstvi, v NDR v teze dobe 36 % deli) a hist. jedinecny pokles porodnosti pod miru proste reprodukce ve vetsine pnlmyslove vyspeJych zemi. I tato "revoluce" mela sve radikaly a umimene. Na ces. uzemi probihala v umirnenych variantach a omezene artikulaci. Existuje obecna shod a, ze tato r.s. se uz obratila na ustup, problematizovana zejm. vyskytem -tAIDS. Jako vsechny revoluce po ustupu z vychozich radikalnich pozic zanechala po sobe v kultuI'e nevratne zmeny v postojich i v sexualnim chovani. (Viz tez -tsociologie sexuality.) A: sexual revolution F: revolution sexuelle N: Sexualrevolution I: rivoluzione sessuale Lit.: Lasslet. P.: Family Life and Illicit Love in EarIirer Generations. Cambridge 1973; Shorter. E.: The Making of The Modern Family. New York, London 1985.

Mol revoluce so cialisticka viz trockismus rev 0 I u c e tic h a - pojem, ktery zavedl do politologie a s-gie na pocatku 70. l. Ronald F. Inglehart a ktery vyjadfuje proces postupne a vyrazne promeny hodnotovych preferenci obyv. vyspelych zap. zemi, opousteni durazu na materialni dostatek a ekon. prosperitu (tedy na hodnoty materialni) a vyssi oceiiovani hodnot lidske pospolitosti, individ. seberealizace, -tkvality zivota, tedy hodnot tzv. -tpostmaterialismu. Tato revolucni promena je "tichou" revoluci, nebof probiha bez halasu, postupne a pI'edevsim intergeneracne. Zdroj teto zmeny nachazi Inglehart v prechodu rozvinutych zemi z faze -tindustrialismu do faze postindustrialismu, ktery umoznily radikalni techno!. -tinovace v oblasti prace a masove komunikace a podminila expanze vzdelanosti (Inglehart hovofi 0 "kognitivni mobilizaci"). VytvaI'eji se podminky pro kontinuaIne se menici novou kulturu, novou soc. realitu, kterou clovek reflektuje a vstfebava. Vysledkem je novy zivotni postoj, jina -thodnotova orientace, nova identita. Inglehart a postupne i dalSi autori dokladaji prostrednictvim opakovanych empir. setfeni, ze jsme v soucasnosti svedky stale siliciho proudu -tkulturni zmeny, ktera dava novy tvar polit. postojum, motivaci k praci, postojum k pfir. prostfedi, nuklearnim zdrojum energie, nab. orientacim, intimnfm zivotnfm stylum a postojum k manzelstvf a rodine, rozvodum, potratum, homosexualite apod. Mladsi, tj. povalecne vekove kohorty, socializovane ve zcela novych ekon., polit. a soc. podminkach, jsou mnohem vice postmaterialisticke nez generace starsi (mezivalecna), pro kterou je pfiznacna orientace materialisticka. lnglehartuv pojem r.t. stejne jako jeho materialisticko-postmaterialisticka 934

hodnotova skalajsou dnes beznou soucasti uvah v oblasti -tsociologie hodnot. A: silent revolution F: revolution sourde N: stille Revolution I: rivoluzione silenziosa Lit.: lnglehan. R. F.: The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles among Western Publics. Princeton 1977; lnglehart, R. F.: Culture Shift in Advanced Industrial Society. Princeton 1990; lnglehart. R. F.: The Silent Revolution in Europe: Intergenerational Change in Post-Industrial Societies. American Political Science Review 65, 1971; Rabusic. L.: Ticha revoluce neboli od materialismu k postmaterialismu v zapadnich spolecnostech. Soci%gickv casopis 1990, c. 6.

Rab

revoluce vedeckotechnicka - nazev uzivany vetsinou marx. autory pro nove procesy vyvoje vzajemnych vztahu mezi -tvedou, -ttechnikou, resp. vyrobou a -tspolecnosti, ktere se objevuji od poloviny 20. st. se zprumyslnenim ved. a tech. poznatku. Paralelne s pojmem r.v. se objevuje pojem vedeckotechnicky pokrok, ktery akcentuje pozitivni charakter zmen pusobenych vedou a technikou, a pojem -tvedeckotechnicky rozvoj, vztahujici se spiSe k pozvolnym revolucnim zmenam. lako rozhodujici znak r.v. se uvadi jeji univerzaInost, ktera spociva ve zmene cele -ttechnologie. Souvislosti mezi r.v. a -tprumyslovou revolucl zkoumal J. Purs; rozlisuje 3 vyvojove faze: 1. revoluci prumyslovou (od 80.1. 18. st. do konce 19. st. s centrem v Anglii); 2. revoluci technickoved. (od 19. st. do 2. svet. valky s centrem v Nemecku a v USA); 3. r.v., ktera zacala aZ po 2. svet. valce a navazala na ved. objevy z pfelomu 19. st. Ale napf. G. M. Kfizanovskij rozlisuje vek pary (kapitalismus), vek elektI'iny (socialismus), vek atomove energie (komunismus). J. D. Bernal rna koncepci 5 epoch: I'feni zemedelska kultura, stare Recko, obdobi 16. a 17. st. v Evrope, prum. revoluce v Anglii, r.v. nasi doby. Obecne uvahy 0 pohybu od -tindustrialni spolecnosti ke -tspolecnosti postindustrialni prostfednictvfm revo!. zmen v oblasti vedy a techniky spojuji D. Bell, Z. Brzezinski aj. s podstatnymi soc. zmenami. A. Toffler spojuje prvni vlnu r.v. s rozvojem zemedelstvi, druhou s rozvojem hromadne pnlmyslove vyroby, treti - soueasnou, kterou datuje od 50. !. 20. st., spojuje s rozvojem potenciaIu lidskeho rozumu (viz -t"tfeti vlna"). N. D. Kondrat'jev objevil ve 20. !. po studiu konjunkturalniho cyklu existenci "dlouhych vln" - cyklickych zmen vyvoje v kap. hospodastvi, coz pozdeji pI'evzal J. A. Sehumpeter a tyto vlny spojil s cykly tech. inovaci: prvni vlna je spojena s objevern parniho stroje, druha s rozvojem zeleznicni dopravy, dalSi s rozvojem chemickeho pnlmyslu a elektrifikaci a s rozvojem automobiloveho pnlmyslu a dopravy, soucasna s rozvojem elektroniky, robotiky, jaderne energetiky atd. Originalni koncepci r.v. zpracoval v 60. !. R. Riehta ja-

ko bezprostfedni "vyrobni sily", pozdeji usiloval 0 analyzu moznosti zmen z povahy a typu vedy. Richta vysvetluje nejen podstatu zmen tech. a lidskych slozek "vyrobnich sil", ale i celkove zmeny v hist. postaveni cloveka a v rustovych formach civilizace. A: scientific and technological revolution F: revolution scientifique et technique N: wissenschaftlich-technische Revolution I: rivoluzione tecnico-scientifica Lit.; Richta, R.: Civilizace na rozcestL Spolecenske a lidske souvislosti vedeckotechnicke revoluce. Praha 1969; Tofjler, A.: The Third Wave, New York 1980.

Ste

revolu ce zemedeIska viz zemedelstvi rezidua a derivace - (z lat. residuus = pozustaly, zbyly; derivare = odvadet, odvozovat) - dvojice zak!. pojmu Paretova s-gickeho systemu, jejichz poslanim je vysvetlit pohnutky, charakter a zpusoby zduvodiiovani lidskeho jednani. V. Pareto vychazi z pfedpokladu, ze zdrojem jednani velke vetsiny jedincu i lidskych skupin neni tzv. logicko-experimentalni mysleni neboli mysleni fidici se racionalnimi ved. pravidly, nybd urcity iracionalni psych. stav. Ph jeho vytvaI'eni hraji nejdulezitejsi ulohu "rezidua". Pareto nikde tento pojem presne nevymezil a z kontextu, ve kterem jej pouziva, plyne moznost jeho ruznych interpretacf. Jde 0 jakesi stale elementy, ktere zbudou pote, kdyz analyzou lidskeho jednani byly eliminovany vsechny ty prvky, ktere maji logicko-experimentalni raz, i ty prvky, ktere jsou pouze pfechodne. V literatuI'e jsou rezidua chapana jako jakesi psych. sedliny (W. Tatarkiewicz), -tinstinkty (S. Hook), opakovatelne znaky jednani (D. A. Martindale), stfedni chlnek mezi city, jez nejsou primo dostupne poznani, a mezi systemem viry a cinu, jez mohou byt poznavany a analyzovany (L. A. Coser), jako -tidealni typy lidskych orientaci na hodnoty (H. Hughes) aj. Podstatne je, ze Pareta zajimalo predevsim, jakse rezidua projevuji v pozorovatelnem lidskem jednani. V jeho pojeti rna tato kategorie vyrazne operacionalni raz. Paretovu klasifikaci rezidui muzeme povazovat za jakousi teor. analyzu lidske phrozenosti pouzitelnou pro sociology. Rozlisuje 6 tfid, ktere se jeste dale deli na druhy a rody: 1. "instinkt kombinaci" je v nejobecnejsim smyslu tendence zavest mezi ideje a veci urCite vztahy, vyvodit dusledky ze stanoveneho principu, uvazovat spravne nebo nespravne, coz cini cloveka clovekem, je to zaklad lidskych cinu, expresi, teorii a dukazu (napf. sve hlavni s-gicke dilo povaZuje Pareto za vysledek tohoto instinktu), muze to vyvolavat jak jednani mimologicka, jako je napf. -tma-. gie, tak jednani logicka, jako je -tveda; brani to cloveku, aby zavedl jednou provzdy nemenny zpusob jednani a Uf-

city druh organizace spolecnosti, vyvolava to nepretdity vyvoj poznani a nekonecne obnovovani ver; 2. "stalost agregatu" je opakem rezidua 1. tfidy, je to tendence k udrzeni vytvofenych kombinaci, odpor ke zmenam a snaha uchovat stavajici pravidla, coz je phrovnatelne k inercii, pasivite a netecnosti; 3. "potreba manifestovat city vnejsimi akty" se projevuje vyrazy souhlasu (napi'. potleskem) i nesouhlasu, ktere jsou v ruznych spolecnostech ruzne, vzdy vsak jde 0 nejaka gesta a hlasite projevy (patri sem rovnez nab. exaltace, chovani lidi na sportovnich utkanich i ph polit. manifestacich); 4. "rezidua souvisejici se sociabilitou" jsou ta, ktera souviseji se spo!. Zivotem a s disciplinou, cin! z cloveka spo!. bytost, ktera nemuze zit jinak nez ve spolecenstvi s jinymi jedinci a pro trvalou existenci takoveho spolecenstvi se musi podfidit urcite kazni; 5. "integrita individua a toho, co k nemu patfi", jsou snahy lidi sledovat sve zajmy, branit se litokum na vlastni osobu i skupinu, uchovavat sve postaveni, coz hraje dulezitou ulohu ph udrzovani socialni rovnovahy; 6. "sexualni rezidua", ktera jsou vetsinou lidmi skryvana a s-gii zajimaji, jen pokud maji vliv na uvazovani lidi a na vytvareni teorii. Podle Pareta se tridy rezidui jen malo meni. Prave tak malo promenlivy je i clovek. Tyto dYe teze spolu velmi uzce souviseji a plyne z nich Paretuv nazor, ze ani ve spolecnosti nedochazi k podstatnym zmenam. Pareto neuznava moznost spol. -tpokroku ani zmeny lidske phrozenosti. Zakl. podnetem, pohnutkou a motivem lidskeho jednani jsou rezidua - iracionalni "zbytky", nezavisle na lidske vUli. Lide vsak maji potfebu dodavat svym Cinum zdani racionality, ex post je zduvodiiovat. Tuto funkci plni "derivace". Jde 0 jevy druhotne, odvozene od rezidui, 0 promenlive slozky celku konstituovaneho lidskym jednanim, jeho verbalni doprovod, v podstate 0 ekvivalent toho, co se bezne nazyva -tideologii (ve smyslu falesneho vedomi) nebo racionalizaci. Derivace jsou ruzne slovni prostI'edky, pomoci nichz jedinci i lidske skupiny dod avaji zdani logicnosti tomu, co ve skutecnosti logicnost postrada. Pareto rozeznava 4 tridy derivaci: 1. "prosta tvrzeni", kdy nutnost urciteho jednani se nezduvodiiuje zadnymi argumenty (napf. matcin rozkaz diteti: poslouchej, ponevadz je treba poslouchat), coz se vyskytuje tam, kde jde 0 vztah nadfizenosti a podfizenosti (v rodine, vojsku, politice), tedy v interpersonalnich vztazich urciteho typu, ale ne vzdy je to uCinne; 2. "odvolani na autority", kdy nutnost urciteho jednani je zduvodiiovana vahou osobnosti, tradic a zvyku; 3. "souhlas s city nebo principy" zalozenymi na pravu, spravedlnosti nebo na metafyzickych entitach, jako je solidarita, pokrok, humanita, demokracie, prip. vyvozenymi z vule nadpI'irozenych bytosti; 4. "slov935

rezignace

rezim politicky

ni dukazy", jejichz zakladem je pouzivani neurcitych, pochybnych a dvojznacnych terminu, ktere nejsou v souladu s realitou a ktere pouziva vets ina po lit. projevu (nap!'. teze, ze demokracie je takovy rezim, ktery pusobi v zajmu lidovych mas, je podle Pareta nejednoznacna ve dvojim smyslu: neni jasne, co se chape pod pojmem demokraeie a co znamena "pusobit v zajmu nekoho"). A: residues and derivations F: residus et derivations N: Residuen und Derivationen I: residui e derivazioni Lit: Aron, R.: Les etapes de la pensee socioloqique. Paris 1967; Ashley, D.Orenstein, D. M.: Sociological Theory. Classical Statements. Boston '1985; Pareto, V: (1916) Traite de sociologie generale. Geneve 1968.

Sed

rezignace - (z Iat. resignare = puvodne zbavit peceti, odejmout, zmafit) - odi'eknuti se neceho, trpny postoj, ktery se muze vztahovat k politice, profesni Ci spol. kariefe i k soukromemu zivotu. Lze rezignovat na dIe nebo na samotnou akci. V jistem smyslu je r. ztratou -taspiraci. V zasade je to Ihostejny, pUp. odmitavy postoj k hodnote di'ive uznavane, preferovane, ktery muze i nemusi byt provazen ztratou identifikace s nL Nekdy jde pouze 0 nedostatek YUle, vytrvalosti, odolnosti v prosazovani nejake zasady, nejakeho dIe. R. se nemusi rykat pouze jedince, muze byt skup. postojem, ktery vyplynul z vseobecneho zklamani, strachu, unavy. Byva provazen ztratou vi'Idci osobnosti a podporen napr. policejni represi, ubytkem clemi skupiny, pfip. rozsifenim -tram, posilujieich pocity beznadeje. R. muze a nemusi byt trvalym postojem, tzn. ze muze zrnizet po zmene podminek, ktere ji zpusobily. Hromadna r. v doM vaIek otupuje bojeschopnost, vede ke kapitulaei, v obdobi polit., soc. a hosp. utlaku blokuje moznosti zmeny, zvratu. R. nelze ztotoznovat s pasivni rezistend, i kdyz vnejsi znaky teehto dvou postoju mohou byt zamenitelne. Pasivni rezistence neni opustenim hodnot a diu, je pouze rezignad na aktivni (bojovne) formy jejich prosazovani; byva charakterizovana i jako zmena strategie, uskutecnena pod vnejsim natlakem. R. muze byt -tsocialnim mimikrem pasivni rezistence. I v jinem smyslu ale byva soucasti soc. strategie: skutecne rezignovani na jeden ciJ umozni soustfedeni sil na cil jiny, vnimany jako zastupny, snadneji dosafitelny (a navie muze toto jednani zmast soupefe). R. na vsechny individ. dIe, na zivot jako takovy konciva -tsebevrazdou, r. na vsechny skup. die vede k rozpadu skupiny. Termin r. se pouziva take v souvislosti s odstoupenim z polit., veT. funkce. Plati to 0 jedindch i napf. celych vladach aje to nekdy spojeno s polit. krizi, muze to byt ale i nasledek skandalizaee. I v techto pfipadech jde v zasade 0 ustup od diu, 0 pfiznani neschopnosti k nejake akci i ke kooperaci. V zasade muze r. vest az k definitivni eliminaci urCitych cilu a metod, pokud se jich ne936

ujme jiny subjekt. Absolutni r. Ize take chapat jako jednu z pfiCin soc. dezorganizace, rustu soc. entropie - pokud ovsem nejde 0 r. na soc. ndadoud die a metody. A: resignation F: resignation N: Resignation, Entsagung I: rassegnazione Kou, Vod r e z imp 0 Ii ti c k Y - obvykle se definuje jako forma vlady nebo jako zpusob organizaee a vykonu polit. moei. Podle M. Duvergera by se dal obeene eharakterizovat jako zpusob, jak se v dane spolecnosti fesi vztah vladnoudch a ovladanyeh. Kafdy r.p. tedy podava souhrn odpovecti na otazky, jak jsou vybirani vlMnoud, jak si mezi sebou rozdeluji vladni funkee, zda je jejich moe nad ovladanyrni ohranicena atd. Tradicni polit. mysleni vidi v otazee polit. rdimu a jejich klasifikaci jadro vecty 0 -tpolitice. K nejvyznamnejsim klasickym autorum, ktefi se zabyvali typologierni r.p., patftAristoteles a Ch. L. Montesquieu. V tradicnieh typologiich, ktere s jistymi obmenami ovladaji polit. mysleni prakticky az do konce 19. st., jde 0 rozliseni vlady jednoho (-tmonarchie), vlady mensiny (-toligarchie) a vetsiny (-tdemokracie). Vladnoud skupinaje vsak vzdyeky pomerne nepocetna, a to i v reprezentativnieh demokraciieh: vsechny rdimy maji oligarchicke tendence. Skutecny vyvoj evrop. monarchii Ize sehematicky shrnout do 3 fazi: od absolutni monarehie pres omezenou monarchii af k parlamentni monarchii. -tParlamentarismus pozdeji prevzaly take republiky, ale rozdil mezi parIamentnimi republikami a parlamentnirni monarchiemi je min.: hlava statu, at je to kral nebo prezident, nema velkou moc. Protiklad mezi monarchii a republikou, ktery hral velkou ulohu v 19. st., tim ztratil praktieky vyznam. Nekten soucasni speeiaJiste uzivaji jako synonyma terminy r.p. a politicky system, jini mezi nimi rozlisujL Napf. G. A. Almond a R. B. Powell zahrnuji do polit. systemu take ekon. a soc. struktury, kult. kontext atd. Proto je lepe brat pojem r.p. v uzsim smyslu. Soeiolog se zabyva spiSe polit. systemem, zatimco politolog se soustfedi na r.p. Modemi r.p. se skladaji mj. z polit. institud, systemu stran, volebniho systemu, typu rozhodovadho proeesu, ustavniho ramee a typu legitimity. Podstatna pro ne vsak neni jejich ustavni a pravni forma, ale pfedevsimjejich skutecne fungovani. Jeden a ryz r.p. muze pfezit nekolik ustav a ruzne r.p. mohou existovat pfi stejnem typu ustavy. Podle marxistu je r.p. pouhou soucasti "nadstavby", ale ve skutecnosti obdobne soc.-ekon. "zakladne" mohou odpovidat ruzne r.p. Krome toho R. C. F. Aron zduraznil, ze povaha r.p. urcuje, jak jsou vybirani ti, kdo vladnou, a zpusob, jakym vladnou, a proto r.p. odhaluje Iidsky nebo neIidsky raz celeho systemu.

Zpusoby, jak mohou byt vybirani vladnoud, Ize rozdelit na: 1. demokr., tj. takove, ktere svefuji volbu vladnoucfeh samotnym ovladanym; 2. autokraticke, tj. takove, ktere to ovladanym neumoznuji. Mezi autokraticke metody jmenujme nasilne dobyti (napf. vojenske), decticnost zalozenou na rodu (typickou pro tradicni monarchie) a kooptaei (soucasny vladce sam urci budouciho vladce). -tAutokracie je obvykle spjata s pseudonab. myslenkou (rasa, narod, tfida atd.). SmiSene rezimy jsou takove, kde vladnoud jsou vybirani metodami pohybujidmi se mezi demokracii a autokracii, napr. vedle zvolene parlamentni snemovny je druha komora, jejiz clenove jsou dosazeni (napf. v Polsku v r. 1989 cast poslancu nebyla volena lidem, ale byla tehdejsi polit. mod dosazena). Demokracie mohou byt bud pnme, jako tomu bylo v antickem Recku, kde shromazdeni obcane sarni pfijimali dlilezira rozhodnuti (viz tez -tdemokracie participacni), nebo nepfime cili reprezentativni (nekdy tez nazyvane zastupitelske). V dnesnfeh zemieh na rozdil od malych mestskych statu nebo od nekolika malych svyc. mestskych kantonu nemohou obcane sami vykonavat moc, zvoH si tedy sve pfedstavitele, reprezentanty (odtud reprezentativni demokracie). Reprezentativni demokraeii napomohlo a radikalne ji podpofilo vseobecne hlasovad pravo a rozmach organizovanyeh -tpolitickych strano Rozmach polit. stran take hluboee promenil vztahy mezi zakonodarnou a vykonnou mod a uvedl tak do znacne miry v poehybnost zname rozliseni mezi prezidentskymi a parlamentnimi rdimy, ktere se zaklada prave na tom, zda zakonodama a vykonna moc jsou striktne oddeleny, nebo zda naopak spolupracujL Brit. r.p. se lisi od it. pfinejmensim stejne jako od am. r.p., pfestoze v ltalii i Velke Britanii existuje na rozdil od USA parlamentni rezim. V rozporu s rozsifenym minenim muze byt v prezidentskem rezimu vykonna moc slabsi nef v parlamentnim rezimu. Pocet a vnitfui struktura stran hraji koneckoncli vetsi roli nez prezidentska nebo parlamentni formarezimu. Systemy stran dnes casto tvofi zaklad klasifikaee polit. reZimu. System jedine strany vede vzdy ke koneentraei moei; af ustava jakkoli rozclenuje organy moei, jde 0 cirou fikci. Zakl. prvkem rdimu sOV. typu je system jedine nebo aspon hegemonicke strany. G. Sartori rozlisuje mj. mezi systemem jedine strany, systemem hegemonicke strany a systemem predominantni strany. Predominantni strana pusobi v pluralistickem rezimu, kde muze zcela svobodne soutezit viee polit. stran, ale jedna z nieh ve volbach ziskava nekolikrat po soM absolutni vetsinu parIamentnfeh kfesel. Ostatni strany vsak jsou skutecnymi soupefi a konkurenty predominantni strany a casem se jim obvykle podafi predominanei zlomit (pfiklady: Svedsko, Japonsko,

Indie). System hegemonicke strany je neco naprosto jineho. Hegemonicka strana toleruje satelitni strany, ale neumoznuje, aby s ni skutecne soutezily; museji uznat tzv. vedouci ulohu hegemonicke strany, ktera zustava u moei, at si to lide pfeji nebo ne. Eventualita, ze by satelitni strany vystfidaly ve vlade hegemoniekou stranu, je v tomto systemu a priori vyloucena. Pokud jde 0 systemy jedine strany v pfisnem slova smyslu, ty zakazuji kazdou dalSi stranu. Napf. v SSSR byl system jedine strany, v tzv. lidovectemokr. zfizenieh stfedni a vych. Evropy byl system hegemonicke strany. Rozdil mezi hegemonickou ajedinou stranou neni zasadnL I uvnitf jedinych stran lze se Sarto rim rozlisovat mezi jedinou stranou pragmatiekou, autoritafskou a totalitnL Tim se dostavame k dalSi typologii, k rozliseni autoritarskych a totalitnieh rezimli, ktere pfedstavuji dYe formy autokracie. Autoritafsky rezim muze sice nekdy pfi porusovani polit. svobod uZivat brutalnejsi a krvavejsi prostfedky, ale rna omezenejsi prostor plisobnosti nef statostrana v totalitnim rezimu. Autoritarske rezimy pronasleduji opozicniky, ale nevsimaji si cloveka, ktery se jim pnmo nestavi na odpor. Totalitni refimy naopak ehteji kontrolovat vsechny dulezite aspekty soc. zivota. V autoritarskemu refimu museji obcane skryvat sve nazory, v totalitnim museji naopak hlasite provolavat siavu vi adnoucimu reZimu ajeho vseobsahJe ideologii (viz tez -tdemokracie a autoritarismus, -ttotalitarismus). System dvou stran nevede k podobne koncentraci moci jako system jedine strany nebo system hegemonieke strany, ale i on hluboee modifikuje delbu moei. Vezmeme pfiklad Velke Britanie, kde v dlisledku systemu dvou stran rna vitezna strana absolutni versinu v parlamentu a jeji vi'Idce je zaroven pfedsedou vlady. Logicky to znamena, ze svrhnout vladu je tam prakticky temef nemozne. Vlacta je stabilni a rna volne ruce k provadeni sve politiky, pficernZ opozice ji mlize kritizovat a po pnstich volbach ji vystfidat. System vice nez dvou stran, typicky pro zapadoevrop. kontinentalni zeme, naopak vede obvykle k tomu, ze zadna strana nedisponuje vetsinou a musi se uzavirat koaliee, coz vede k oslabeni vlady, ktera se leckdy musi omezitjen na vyfizovani beznych zalezitosti. V souvislosti s tim by se dalo podle Duvergera aplikovat stare rozliseni mezi pfimou a neprimou demokracii na soucasnou dobu a rozlisovat mezi demokraciemi pfimyrni v soucasnem slova smyslu, v nichz voliCi sami fakticky vybiraji vlidce exekutivy (pfiklady: USA, Velka Britanie), a demokraeiemi zprostfedkovanymi, kde si jen voH poslance, jejichz strany pak rozhoduji (pfiklad: Italie). V poslednim pfipade maji lide dojem, ze 0 vsem rozhoduji kuloarove intriky stranickych aparatli. Krome prezidentskeho systemu am. typu a dvou podob parlamentniho rezimu - brit. a kontinentalni - exis937

robotizace

rezim pracovni

tuje skupina zemi, k nimz patfi Holandsko nebo Svycarsko, ktere svou stabilitou do tohoto schematu dobre nezapadaly a s nimiz si specialiste polis nevedeli rady. lednim z pokusu 0 vysvetleni techto popadu je koncepce tzv. konsociacni (nebo take konkordantni) demokracie, s niz prim autofi jako A. Lijphart, G. Lehmbruch a H. Daalder. Podle Lijpharta lze rozlisovat dva modely demokracie: vetsinovou neboli majoritni a konsensuaIni neboli konsociacni. VetSinova demokracie je charakterizovana obvykle mj. pomeme homogenni spolecnosti, s cimz souvisi system dvou stran, jako ve Velke Britanii, pficemz strany vychazeji prakticky z jedineho stepeni (cleavage) -'levice-pravice. Volebni system je tam vetsinovy, jedna strana ovlada exekutivu, parlament je jednokomorovy, stat unitami a centralizovany, ustava se da snadno menit. Konsensu31ni demokracie rna protikladne charakteristiky. Setkavame se s ni v segmentovanych spolecnostech, vladaje tam koalieni, slozena ze zastupcu vetSiho poctu polito stran, vychazejicich z rozmanitych stepeni, tj. nejen soc.-ekon., ale take narodnostnich, nab. atd., volebni system je proporeni. Vlada nema takovou pfevahu nad parlamentem jako ve vetsinove demokracii. Parlamentje dvoukomorovy, pravomoci obou komor parlamentu jsou zhruba stejne a jejich slozeni je odlisne. Stat je federativni a decentralizovanyo Ustava se da menitjen velmi obtizne, tzv. kvalifikovanou vetsinou. A: political regime F: regime politique N: politisches Regime I: regime politico Lit.: Almond. G. A. - Powell. G. R.: Comparative Politics. Boston 1966; Aristoteles: Politika. Bratislava 1988; Aron. R.: (1965) Demokracie a totalitarismus. Brno 1993; Beneton. P.: Les regimes politiques. Paris 1996; Bryce. 1.: Modemi demokracie. 2 sv. Praha 1926 a 1927; Cermdk, V.: Otazka demokracie. 1. sv. Praha 1992; Dahl. R. A.: Deomokracie a jeji kritici. Praha 1995; Duverger. M.: Les regimes politiques. Paris 1965; Duverger. M.: Introduction it une sociologie des regimes politiques. In: Gurvitch. G.: Traite de sociologie, 2. sv. Paris 1960; Klokocka. V.: Politick a reprezentace a volby v demokratickych systemech. Praha 1991; Lijphart. A.: Majority Rule in Theory and Practice: The Tenacity of a Flawed paradigm. international Social Science Journal. 1991; Novak. M.: Systemy politickych strano Praha 1996; Richova. B.: Demokracie v pluralitnf spolecnosti. In: Stechova. G.: Politologie dnes. Sbornik 1. Praha 1992; Sartori. G.: Te6ria demokracie. Bratislava 1993; Sartori. G.: Parties and Party Systems. Cambridge 1976.

NoM

rezim pracovni - (z ff. regime, to z lat. regimen = fizeni, vlada) - rozvrZeni pracovnich dnu, pracovni doby a pfestavek, obvykle ureovane pracovnim fadem organizace, a pokud jde 0 min. naroky pracovniku obecne, pak zakonem. R.p. zkouma -'psychologie prace, -'sociologie prace a fyziologie prace (v souvislosti s projevy unavy pracovniku a naslednou moznosti pracovniho selhani, chyb a urazu). Spravne stanoveni r.p. je dulditou soueasti -.human managementu. R.p. je faktor vyzn. ovlivnujici 938

-'pracovni spokojenost. Zak!. zasadou stanoveni optimalniho r.p. je aplikace podle konkretnich -'pracovnich podminek a -'obsahu prace. Soudobym trendemje pfizpusobeni r.p. individ. potfebam cloveka. Aplikuji se napf. ruzne formy pruzne pracovni doby s individ. stanovenymi pfichody a odchody z pracoviste, s volbou pfestaveh apod. Soc. efektem spravne stanoveneho r.p. je zvyseni spokojenosti a stability pracovniku (ubytek -'Ouktuace), ubytek pracovnich urazu a zlepseni pracovni atmosfery. A: work regime F: regime de travail N: Arbeitsregime I: regime di lavoro Hal re z i m tot al i tn i viz totalitarismus riso rgimen to viz faSismus ri tualism us viz retreatismus ritual - (z lat. ritualis = obfadny) - tez ritus - oznaeeni vyrazneho individ. nebo kolekt. zpusobu -'chovani, ktery je standardizovan, tj. zalozen na vnucenych nebo tradienieh pravidlech, vystupuje jako posvatny -.obycej. Pojem r. je velmi blizky pojmum -'obrad, ceremonial. Vznika jako reakce jednajicieh osob na situace rozhodovani nebo strachu, pfieemz pro svou identickou opakovatelnost funguje jako stabilizator chovani. Ie nastrojem, pomoci nehoz dane spoleeenstvi udrZuje a upevnuje sve normativni uspofadani a organizaci, resp. pfedstavuje komunikativni strukturu nab. kultu. Protoze jde 0 pfesne stanoveny postup, 0 einnost probihajici krok za krokem, pouziva se polditostne pojem r. take pro oznaeeni ureiteho druhu nutkave neurotickych einnosti, spojenych obvykle s magickym myslenim ei -.poverou (elovek se snafi napf. pfi chuzi po chodniku nevstoupit na spary mezi obrubniky, nebo nepfekroeit mfiZovi kanalu, aby mu to nepfineslo nestesti). R. je ale pfedevsim soucasti -'kultu rUznych nab. systemu. Oba pojmy, r. a kult, byvaji vyznamove zamenovany. Psychol. funkci nab. r., resp. kultu, je stimulace a gradace nab. citeni, event. navozeni nab. exaItace. Tento proces je podporovan hudbou, zpevem, uzivanim kufidel, -'symbohi a dalSich prostfedku. Charakteristickym prvkem r.je -'modlitba. W. Hellpach (1939) zduraznil, ze r. byly vpleteny jiz do -.mYtu. Poklada r. za magicka, kulticka provadeni bohosluzeb, jimiz se lide jako spoleeenstvi veficich zmociiuji vyssich si!. Pfedpokladaji, ze jim lichoti modlitba, -'obef, -'adorace, ale vylevaji si na nich take zlost, v evokacich si je podfizuji, aby je ueinili sluzebnymi, carodejnickymi triky je od sebe vzdaluji nebo se pfed nimi skryvaji (viz rity -.masek). Spolecnym jmenovatelem je zde tedy vira v -'nadpfirozeno a zminene magicke mysleni, ktere v danem pfipade vychazi

z pfesvedeeni 0 instrumentalni hodnote a uCincich ureitych praktik, jejichz ritualizace tuto viru podporuje. Psychoanalyticky se pokusil vysvetlit r. T. Reik (1928), zejm. analyzou symbolickeho vyznamu zidovskeho ritu "sofar" a ritu pubescentu u pfif. narodu. Podnetem k tomu byla zfejme Freudova teze 0 ceremoniich nutkavych neurotiku jako 0 "sekundarni obrane ega". Reik se pokusil regresivne rekonstruovat nab. r. z puvodnich pudovych procesu, nachazeje analogii s chovanim nutkavych neurotiku. Spoleenym jmenovatelem je zde potlaeeny pocit --.viny, pficemz tyto r. symbolizuji obranu proti tomuto potlaceni. lini psychoanalytikove a zejm. neopsychoanalytikove vsak tyto teorie odmitli. Z hlediska s-gie je dulezite, ze r. se sice vymykaji kritedim individ. ucelove racionality, mohou ale z hlediska soc. celku plnit vyzn. integraeni funkce. lako prvy ze sociologu upozomil na tuto skuteenost E. Durkheim. Ustfedni kategorie jeho s-gie -'solidarita mechanicka a organicka nema podobu racionalniho kontraktu uzavfeneho vedome mezi eleny spolecnosti, nybrZ podobu emotivniho pouta, jez je posilovano v prubehu kolekt. obfadu. V tomto smeru snizuji r. riziko -'anomie, soustreduji eleny skupiny Ci spoleenosti kolem nezpochybnovanych skupinovych hodnot. Podobna koncepce je latentne obsafena v M. Weberove teorii -.panstvi, kdy objektem legitimizaenich r. se muze stat osoba charismatickeho vUdce, nezpochybnitelnost odveke tradice Ci posvatnost ustavenych zakonu. Zesvetsteni sveta se projevuje v nahrazeni nab. r. podobne ortodoxnimi r. modemi politiky. Kdo kontroluje prubeh soc. r., kontroluje spoleenost. V masove spolecnosti se centrum kolekt. r. pfesunuje do oblasti individualizovaneho konzumu, pfieemz legitimizacni funkce r. zustava nezmenena. V teto rovine popisuje mechanismus r. trzni spoleenosti napf. H. Marcuse. Ke zdurazneni ritualni povahy soc. jednani pfispela cela fada s-gickych disciplin. Fenomenologicka s-gie vychazejici ze Schiitzova rozboru Weberovy kategorie tradicniho jednani klade duraz na zautomatizovanost a nereflexivnost bezneho kazdodenniho jednani opakujiciho vysoce stereotypizovane a zpravidla neproblematizovane vzorce. Ritualnost jednani v tomto smyslu se snazi planovite narusovat etnometodologie ve snaze odkryt meze pfirozene racionality. V rovine organizovaneho jednani upozornuje na ritualismus lidskeho poeinani R. K. Merton ve sve koncepci -'byrokracie. Charakteristickym rysem ritualni einnosti je zde pfemena prostfedku ve svuj vlastni uee!. Detailni popis prubehu r. kazdodenniho zivota v podminkach tzv. vyspelych spoleenosti je hlavnim tematem dila E. Goffmana, ktery analyzuje ritualni setkavani, v jejichz prubehu se jednotlivi akteri snazi pfedstavit druhym sami sebe v sil-

ne idealizovane podobe. Ueelem techto r. je vzajemne potvrzovani naroku a pozic zueastnenych. Z typologie r. je zfejme, ze tyto specif. formy Cinnosti pokryvaji pfedevsim kriticke oblasti lidskeho souziti: 1. v popade vyhrocenych situaci skupinu stmeluji "ritualy nebezpeei", jejichz latentni pusobeni popsal Merton (viz napf. desfove tance kmene Hopi); 2. tzV. "ritualy pfechodu" rnaji zajistit plynulost soc. vyzn. zrneny; v podobe pohfebnieh ceremonialu studoval jejich soc. vyznam napf. A. R_ Radcliffe-Brown; 3. semknuti spravedlivych a posileni platnosti ustavenych norem je mimo jine ucelern "ritualu trestani", ktere v souvislosti se soc. vyznamy viny a vykoupeni studuje napf. H. D. Duncan; 4. ceremonialnim vyjadfenim uspesnosti a superiority vlastni skupiny jsou "oslavne ritualy"; ve forme -'potlachu je zkoumala napf. R. F. Benedictova; 5. vztahy nadozenosti a podfizenosti vymezuji "ritualy ucty", ktere posiluji rovnez vazby kolegiality; hist. analyzou jejich vyvoje se zabyval napf. N. Elias, jejich soucasnou podobu zachycuje jiz zmineny E. Coffman· Z hlediska teto posledni formy r. lze popsat pfechod od -.tradicnlho spolecenstvi k -'moderni spolecnosti jako nahrazeni jednostrannych r. ucty obousmernyrni r. vzajemneho respektu. Durkheim hovofi 0 19. st. jako 0 epose, behem niz se skrze r. spravneho chovani stavaji ze vsech obeanu drobni bohove obklopeni svatozari spo!. nedotknutelnosti. R. ucty se promMuje z nab. povinnosti v obeanskou ctnost. Z uvedeneho je patmo, ze proces modernizace neznamena ustup r. ze zivota spoleenosti, vede pouze k transformacijejich obsahu a forem (viz tez -'nabozenstvi neviditelne, -'nabozenstvi obcanske, -.nabozenstvi svetske). lednou z poein setrvalosti r. je jejich odleheujici funkce. "Socialni ritualy" pfedstavuji krajni stereotypizaci einnosti spjatou s pfesahem do oblasti posvatneho (viz -'posvatne a profanni). Tato kombinace umoznuje tern, kdo r. praktikuji, pfeklenout -'oblasti nejistoty v rizikovych situacich a posiluje pocit ontologickeho bezpeei. A: ritual, rite F: rite N: Ritual I: rito, rituale Lit.: Cazeneuve. 1.: Les Rites et la condition humaine. Paris 1958; Collins. R.: Conflict Sociology. New York 1975; Hellpach. W.: Ubersicht tiber die Religionspsychologie. Leipzig 1939; Reik. T.: Das Ritual. Leipzig, Wien, Ztirich 1928.

Kef, Nak, Pap, Win r it u s viz ritual r i val ita viz facilitace socialni rob 0 t viz robotizace rob 0 t a viz nevolnictvi ro bo tizace - (odvozeno od slova "robot" ze hry Karla Capka R. U.R.; zakladem je praslovanske slovo rob ei rab 939

rodina

robustnost

= otrok, poddany) - souhmny proces zavadeni prumyslo-

A: robotization F: robotisation N: Robotisierung I: botizzazione

1'0-

vych a noveji i neprumyslovych robotu ajeho soc. i technol. dusledky. Robot predstavuje integraci mechanickych, Lit.: Flech, J.: The Introduction of Industrial Robots. London 1982; elektrickych a elektronickych prvku na bazi informacni Pruizvodstvo i ispolzovanije promyslennych robotov. 1986. Ste technologie (viz --'informatizace). Existuje rada definic robotu. Jedna z casto pouzivanych jej charakterizuje jako I' 0 bus t nos t viz rozlozeni normalni poCitac vybaveny spec. perifemim zarizenim. Dejiny prumyslove robotiky jako smeru --'automatizace vyroby se rod - skupina osob, ktere se povazuji za potomky spodatuji zhruba od 60. I. Pred tim se pojem robot spojoval lecneho pfedka a mezi kterymi existuji genealogicke vztas umelym clovekem - homunkulem. Zakl. myslenkou pru- hy. R. je zakl. organizacni jednotka --'pokrevniho pfimyslove robotiky je uplne nahrazeni rucni prace --'stro- buzenstvi. Rodova organizace pfevlada vsude tam, kde jem. I kdyz je robot schopen napodobovat celou radu funk- spolecnost neni podrobena centralni moci a kde jsou prici vlastnich zivym organismum, nema bioI. vlastnosti a neni buzenske vztahy zakladem tvorby lokalnich skupin a jejich kolekt. Zivota. Podle toho, zda zakl. genealogicke vztamodelovan podle zivych bytostL Roboty 80. 1. (tzv. 3. generace) se vyznacuji mnoho- hy se prenaseji z jedne generace na druhou po materske strannou koordinaci, moznosti realizovat slozite pohyby nebo otcovske linii, rozlisuji se rody matrilineami a patria ukony, adaptivnimi schopnostmi, samokontrolou a dia- lineami (viz --'matrilinearita a --'patrilinearita). Jestlignostikou vlastnich chyb. Tyto "inteligentni" roboty jsou ze pravidla rodovych genealogick)'ch vztahu souhlasi s praschopne v urcite mire provadet samostatna rozhodnuti vidly usidleni (viz --'matrilokalita a --'patrilokalita), pak a nepracuji podle predem pevne nastaveneho rezimu; vy- predstavuje r. zaroven uzavrenou lokalni jednotku (tzv. uzivaji poznatky 0 vnejsim prostredi, indikovane ruzny- primami skupinu), v opacnem pfipade je r. prostorove rozmi Cidly (senzory). Vznik systemu vybavenych schop- ptylen a schazi se u prilditosti rodovych slavnosti. Mininostmi smysloveho chovani klade znacne naroky na malni r. je takova skupina jednotlivcu, jejiz hlavou je otec. prostredky interakce robotu s operatorem. Vedle mecha- Rozsireny rod, ktery zahmuje nekolik generaci, se muze nicke a elektronicke casti robotu se vytvafi komplex pro- delit na segmenty. Od --.klanu se rod lisi tim, ze rna programovacich prostredku, duchovniho vybaveni robotu. kazatelneho lidskeho predka, ke kteremu rna kazdy potoNa jeho urovni do znacne miry zavisi uspech masoveho mek jednoznacne definovany genealogicky vztah. zavadeni robotickych systemu. Soucasne jej z roviny tech. A: kin, sibs F: famille, descendance, dynastie N: Geprevadi do roviny psychoI., na problem systemu "clovek schlecht I: stirpe, lignaggio - stroj". Jako duvody r. se uvadeji: snizeni vyrobnich Lit.: Murdock, G. P.: Social Structure. New York 1949; Service, E. R.: Prinakladu, lepsi rizeni vyroby, zvysovani pruznosti vyroby mitive Social Organization. New York 1962. Jus ajine, nevyrobni duvody (napr. konkurencni). Vzhledem k zakl. funkci r. - nahrazovat lidskou praci - je zde zrej- I' 0 die 0 V s t V i viz rodina, vztahy rodinne rna souvislost s urovni zamestnanosti. Celkovy pocet uvol- rodicovstvi pi anov ane viz chovani demograficnenych pracovniku v pfimem prepoctu instalovanych ro- ke, porodnost, potratovost botu (l robot nahradi v prumeru 2,5 pracovnika) je zatim nepatmy. V evrop. statech s vyspelou urovni r. se vsak I' 0 din a - obecne puvodni a nejdulezitejsi spo!. skupina projevuje jeji sirsi vliv na ce1kovou uroven nezamestna- a instituce, ktera je zakl. clankem soc. struktury i zakl. nosti, nebof se dotyka organizace, rizeni a celkoveho po- ekon. jednotkou ajejirniz hlavnimi funkcemije reprodukjeti vyroby. Robotizaci jsou sledovany nejen Ciste vyrob- ce trvani lidskeho bioI. druhu a vychova, resp. socializace ni, nybd i humanitni cile (odstraneni nebo alespon snizeni potomstva, ale i pfenos kult. vzoru a zachovani kontinuity podilu prace cloveka v nebezpecnem, nedostupnem nebo kult. vyvoje. Nejbeznejsi pristupy ke studiu 1'.: 1. Z hleneprijemnem prostredi). Nezastupitelna je funkce robotu diska biol.-reprodukcniho se r. zabyva --'demografie. Za ph praci v extremnich podminkach, napr. ph praci v kos- podstatne povazuje to, ze vsechny formy vnitfnich vztahU mu, v hlubinach oceanu apod. Ekon. duvody vedou ke r. i jejich vztahu navenek jsou uzce vazany na bioI. prozhromadnovani vyroby robotovych prvku a hledani no- cesy, jejichz mezniky, individ. zrod cloveka, dosazeni doveho okruhu zakazniku. V budoucnosti je mozne ocekavat spelosti (projevujici se dispozici k tzV. prokreativnimu chonejen rust poctu robotu, ale i nove aplikace, vcetne vyuZiti vani) a smrt, urcuji --'rodinny cyklus. Ve spolecnosti v drobnem hospodarstvi, sluzbach, ve volnem case i v do- prdivaji i individua mimo 1'., ale r. vytvari optimalni podminky pro to, aby jednotlivec i spolecnost zachovali svou macnosti. 940

bioI. kontinuitu, aby se reprodukovali. Z tohoto hlediska tedy hlavni ulohou r. je zajisfovat rozeni deti a peCi 0 ne v obdobi jejich nesobestacnosti, a to pomoci obecne sdilenych vzoru chovanL R. je domenou tzv. reprodukcniho chovani, ktere vyrusta z bioI. i soc. procesu (viz --'chovani demograficke, --.reprodukce demograficka). 2. S-gie a soc. antropologie se r. zabyvaji predevsimjako --'spolecenskou skupinou, primami vyvojove i svym postavenim ve spol. strukture (viz tez --'skupina primarill) Variabilita rodinne skupiny se ryka jeji velikosti, vnitfniho cleneni i vazeb navenek. Zakladem, ve vsech dosud znamych typech spolecnosti prokazanym, zustava dyadicky par slozeny z --'muie a --+ieny, tj. nejaka forma --'manzelstvi, vztahy rodicovstvi a sourozenectvL V zasade je 1'. tedy postavena na sexualnim partnerstvi trvalejsiho razu ana --'pribuzenstvi. Tzv. rodinne role, tj. role manzela, manzelky, --'otce, --'matky, syna, dcery, bratra, sestry, v nichz se uskutecnuji uzsi --'rodinne vztahy, jsou rolerni univerzalne rozsrrenymi a muzeme je najit ve vsech typech spolecnosti. Rodinna skupina tvorici spolecnou domacnost a slozena z rodicu a jejich vlastnich, event. adoptovanych deti byla nazvana "rodinou nukleami" (take jademou, manzelskou, elementami, zakladni, synkretickou apod.). Je to mala, intimni, relativne uzavfena skupina, v niz pfevazuji bezprostredni, duveme osobni kontakty, silne motivovane pudove a citove, ktera ale je charakterizovana i spolecnymi zajmy a vysokym stupnem --'solidarity. Vedle nukleami 1'., tj. r. v pravem slova smyslu, se casto hovofi 0 "sirsi rodine", ktera se prakticky kryje s sirsim okruhem phbuzenstvi. Sirsi r. je napr. tzv. ffigeneracni 1'., sestavajici z nukleami r. rodicu a alespon jedne nukleami r. ditete. 3. Ze s-gickeho hlediska je r. take soucasti soc. struktury kaMe spolecnosti, resp. spolecnost je spise souborem r. nez souboremjedotlivcu. Potvrzuji to novodoM vyzkumy soc. struktury i hist. analYza. Elinor G. Barberovd (1955) napf. konstatovala, ze soc. tridy jsou predevsim skupiny 1'., ktere se pova:zuji za stejne a soc. statusem blizke (testovano to bylo castejsim uzaviranim snatku a manzelstvi mezi temito podobnymi skupinami). Vzajemna uzka zivotne- existencni zavislost r. aspol. celku vede ka:zdou spolecnost k usili zajistit jistou shodu spoi. a rodinnych zajmu. Jak ukazuje historie, prostredky k tomu pouzivane jsou velmi rozdilne, od nepfimych tlaku pres pfikazy a zakazy az k nasilL Pro novodobejsi industrializovane spolecnosti se r. stala prostredkem ideologizace a posvatnym instrumentem, jehoz pomoci hlasaji a prosazuji napr. svuj zajem na rozvoji populace, jehoz prave duvody jsou ekon. a vojenske. Fr. demografka Evelyn Sullerotovd upozoriiuje na shodu temef vsech evrop. zemi po 2. svet. vaice (bez

ohledu na polit. usporadani) v tom, ze r. musi byt pod ochranou --'smtu. 4. DalSi s-gicky a take soc.-psycho\' pfistup nahlizi r. jako --'socialni prostredi, soc. kontext vyvoje jedince. R. vetsinou poskytuje diteti zaklady --'socializace a po cely zivot je cloveku vyzn. --'referencni skupinou. R., do ktere se dite narodi, je podle terminologie W. Lloyda Wamera (1945) jeho "orientacni rodinou". Clenem dalsi 1'., podle Warnera "rodiny reprodukcni", se clovek stava tim, ze jako dospely zalozi manzelstvi a zplodi dite. Specifikum r. spoCiva v tom, ze je postavena na plneni urCitych roIi, ale zaroven vytvari prostredi, ve kterem se lide po cely svuj zivot svym zakl. zivotnim rolim ucL Rodinna vychova je povazovana za zaklad vychovy. Zabyva se ji psychologie, --'sociologie vychovy i pedagogika. 5. Ve vazbe na predchozi pristupy studuje s-gie a soc. a kult. antropologie r. jako zakl. spo!. --'instituci, pro kterou v pIne mife plati, ze vytvari --'vzory chovani, usporadane kolem koncepce nebo ideje vychazejici z urcitych hodnot, cilu, omezeni ajinych tlaku stimulujicich organizovane aktivity (viz William G. Sumner: Folkways, 1906). Aktivity vyvijene rodinnou skupinou na zaklade individ. pohnutek a rozhodnuti pfesahuji svymi dusledky ramec konkretni skupiny ave svem uhrnu zasadne ovlivnuji i spol. celek, coz je nazvano "efektem Janusovy tvare" (R. F. Winch). I skryta rodinna intimita, kazdodenni i svatecni, vedome i nevedome praktiky, obyceje charakterizujici rodinne chovani maji vyssi, "nadrodinny" vyznam. Instituce r. je zakladnou vzniku a zmeny spo\. systemu --'hodnot a --'norem. Tzv. orientacni rodina je proto schopna vytvaret zmineny socializacni zaklad individua a poskytovat mu urcity --'socialni kapital a --'kulturni kapital, ktery ovlivnuje nejen jeho mobilitni drahu, ale ito, jakou "reprodukcni rodinu" si zalozL Prave timto zpusobem se uplatnuje a zaroven uchovava dana --'kultura, reprodukuji a rozvijeji se --'kulturni vzory, --'zpusob zivota. PodIe vetsiny teorii kazda spo\. a kult. zmena musi byt ovefena, stabilizovana ve funkcnich mechanismech 1'., ktera se vyzn. podili na humanizaci a rozvoji nebo take na upadku spolecnosti. Podle nekterych teorii jsou ale tyto ukoly r. v posledni dobe oslabovany a korigovany, resp. r. se stava zastupitelnou jinymi institucemi. 6. Pro posuzovani postaveni a funkce r. je vyzn. take hledisko ekon., z nehoz je r. nahlizena jako --.domacnost, tj. skupina lidi zijicich ve spolecnem obydli a spolecne si opatrujicich alespon potravu. Hist. vzato tato sku pin a vykonavala stale vice diferencovane cinnosti, ujimala se funkci vyzn. pro sirsi spolecnost, a tim na ni uplatnovala vliv. Upevnovani institucionalniho a ekon. charakteru r. prostfednictvim domacnosti probihalo ovsem ruku v ruce s vy941

role

rodina

vojem dalSich spo!. instituci, ktere vykonavaly na r. zase svuj vliv (napr. skolstvi, pracovni organizace, ver. sluzby a sprava apod.). Ekon. funkce r. a tim i jeji participace na hosp. zivote spolecnosti jsou ovsem sirsi a v moderni dobe znacne komplikovane (viz ---'ekonomika rodiny). Domacnost a r. si dodnes take mohou zachovavat charakter samostatne vyrobni jednotky (viz ---.hospodarstvi rodinne, ---.hospodarstvi rodinne zemedelske). Do vsech uvedenych pnstupu ke studiu r. zasahuje fakt, ze variabilita realnych podob i postaveni r. je velmi rozsahla. Pojem r. Ize povazovat spiSe za nastroj teor. a metodo!. analyzy nef za presny nazev urCite soc. entity. Nicmene v historii i v soucasnosti Ize vedle znacne variability v chapani roJi, funkci a mista r. ve spolecnosti zfetelne vystopovat i spolecne znaky r. Stafi Rekove neznali pojem r. v nasem smyslu, nahrazovali jej bud pojmem "oikos", coz je spiSe rodinne hospodarstvi (zajmem mestskych statu bylo uddeni stabilniho poctu techto hospodarstvi z duvodu ekon. a vojenskych), nebo pojmy "anchisteia" ci "syngeneia", ktere postihuji spiSe pnbuzenstvi, ale take majetkove spolecenstvi s dominantnim postavenim otce-obcana (jeho zak!. povinnosti bylo dat syny starsi nez 18 let zapsat do demu a tim z nich uCinit obcany). Parale1ni fimska "familia", ktera je etymologickym zakladem pro "rodinu" v mnoha jazycich, se skladala z rodicu a deli (popf. manzelu a manzelek deti), ale take z otroku, kten nalezeli k majetku r. Podle Stareho zdkona splyva r. s sirsim pribuzenstvim (puvodni hebrejstina nerozlisuje mezi pojmy rodny otec a predek, bratr a bratranec, sestra a setrenice). V ces. jazyce etymologie pojmu r. vede k podstatnemu jmenu "rod" a ke slovesu "rodit". Tim je naznacena jednak tesna souvislost rodinne skupiny s ---'rodem jako pocetnejsi skupinou pribuznych, ktefi se povazuji za potomky spolecneho (rodneho) predka (po otcovske i matcine linii), jednak to, ze nejdulefitejsi Cinnosti, kterou r. vykonava, je rodit potomstvo. R. je velmi dUiezitou soucasti lidske zkusenosti, a proto byla vzdy predmetem znacneho zajmu spo\. vedcu. Zvyseni zajmu 0 r. pfineslo v Evrope osvicenstvi, zejm. ale 19. st., ktere inspirovalo mnoho komparativnich studii r. V teto souvislosti se objevuji jmena autorU, jako J. J. Bachofen, H. J. S. Maine, E. B. Tylor, J. F. McLennan, L. H. Morgan, F. Engels, J. G. Frazer, E. Westermarck, R. Briffault, kteri polozili zaklad novodobeho badani o r. a snazili se 0 systemizaci pfibyvajicich poznatku 0 r. rUznych typu a forem. Radi se k nim i dalSi vyzn. antropologove a sociologove: F. Tiinnies, E. Durkheim, F. Boas, A. L. Kroeber a R. H. Lowie. A. R. Radcliffe-Brown prinesl ve 20. a 30. I. 20. st. z vyzkumu v Australii a Melanesii neien fadu detailnich informaci 0 pribuzenstvi, man-

942

zelstvi a r., 0 uloze otce v rodinnych vztazich apod., ale vyslovil myslenku, ze bioI. fakt narozeni ditete neni pouzitelny pro identifikaci r. BioI. otec nemusi byt vzdy totozny s otcem soc. urcenym, tj. realnou osobou pfedavajici diteti pravni a soc. postaveni, osobou odpovednou za fyzicky i psych. vyvoj ditete az do dospelosti. Ve stejne doM (v r. 1930) si polozil B. Malinowski otazku, zda existuje institucionalizovana norma, ktera by univerzalne identifikovala r. Ie mozno mluvit 0 r. jen tehdy, kdyz je nalezena otcovska role determinujici pravni soc. status, kdyz je dite uznano jako otcovo a ostatnimi cleny spolecnosti je otec poveren zodpovednosti za jeho vychovu i chovani? DalSi, pravdepodobne jeden z nejdulezitejsich krokU ve zkoumani r. jako pojmu i jako soc. entity uCinil George Peter Murdock. Upozornil na to, ze nikde na svete lide za normalnich okolnosti neziji v izolovanych r., coz potvrdil rozsahlym vYzkumem. V r. 1949 zverejnil definici r., postavenou na 4 zak!. univerzatnich znacich: 1. sexualnim souziti rodicu; 2. legitimni reprodukci potomstva; 3. peCi o deli a zodpovednosti za jejich vychovu; 4. ekon. spolupraci (alespoi'i v oblasti spotrebni). Zadna z techto 4 vyjmenovanych cinnosti, resp. funkci, sarna 0 sobe neni pritom dostacujici pro definovani r., ktera je vymezena tim, ze vse pus obi soucasne a ve vzajemnem propojeni. Murdock jmenovane znaky shledal ve vsech zkoumanych spolecenstvich. Konfrontace jeho definice s jinymi vyzk. zjistenimi ukazaly ale jeji problematicnost, i kdyz vyjmenovane funkce jsou dodnes povazovany za zak!. a jsou state zkoumany. Melford E. Spiro v r. 1954 namital, ze v izraelskych ---'kibucech nejsou deli vychovavany manzelskou dvojici a neexistuje zde r. jako ekon. jednotka, ale dalSi studium kibucu ukazalo, ze jejich clenove v pfipade moznosti volby se pomerne casto vraceji k tradicnimu rodinnemu zivotu (na zaklade toho Spiro prehodnotil svuj puvodni postoj). V r. 1955 M. 1. Levy na studiu cinske r. vyvr
Dodnes prevazuje mineni, ze nejpronikavejsi podnety ke zmenam uvniti' r. i ke zmenam v jejim postaveni ve spolecnosti pfinesla novodoba industrializace. J. Keller ale ve sve Nedomyslene spolecnosti ukazuje na hist. materialu, ze proces zmen, ktere podstatne ovlivnily vyznam r. a jeji postavenf ve spolecnosti, je mozno pozorovat jiz od prelomu 15. a 16. st., kdy formatni organizace zacaly vytesnovat dosavadni stabilni, pevne organizovane a vyrazne hierarchizovane sobestacne domacnosti. Nektere puvodni rodinne funkce zacaly byt r. odnimany, mnozi se nazory, ze se stava nahraditelnou a zcasti i zbytecnou. -'Status pfipsany diky r. je potlacovan statusem ziskanym profesionatnim vykonem mimo r. a domacnost. Industrializace jen dusledne prohloubila tyto jiz drive zapocate procesy: tradicni domacnost a s ni i r. jako zaklad pribuzenske solidarity se ustavicnym oklesfovanim zaCinaji hroutit a rozpadat, objevuji se pnznaky tzv. ---'krize rodiny. Ztrata intimity, potlacovani individuality a spontaneity ve prospech byrokratickych a formalizovanych mechanismu, profesionalizace Cinnosti i v r., ve ktere se realizuje stale vice jen prosty, instrumentalni a casto neracionalni konzum bez vnitfniho uspokojeni, ukazuji r. jako konfliktni jednotku, ktera casto opousti sve puvodni poslani a pfestava plnit sve puvodni cile. Na druhe strane r. stale prokazuje silnou Zivotaschopnost, efektivnost pusobeni vnitrnich mechanismu a regulativu. Provadi skrytou distribuci vyhod, ekon. a moralni podpory svych clenu a tim je diferencovanym zpusobem pfipravuje i pro mimorodinne, zejm. profesionalni role. Moderni r. ve svem vnitfnim zivote aplikuje spiSe demokr. principy nez autoritativni, model postaveny na paternalismu, ktery se povazuje za typicky pro historii tzv. zap. civilizace. Krize r. byva spojovana take s destabilizaci r. spojenou s rostouci ---'rozvodovosti. Plneni funkci r. na bazi tzv. neuplnych rodin (cozjsou vetSinou rodiny bez otce) je vesmes vnimana jako vazny soc. problem. Spo!. regulace funkci i postaveni r. je explicitne provadena pomoci tzv. ---'rodinne politiky, praktickym fesenim specif. problemu se zabyva ---'manzelske a rodinne poradenstvi a tzv. ---'rodinna terapie. A: family F: famille N: Familie I: famiglia Lit.: Blaha. A. I.: Dnesni krize rodinneho zivota. Brno 1933; Farber, B. ed.: Kinship and Family Organization. New York, London, Sydney 1966; Goode. W. J.: World Revolution and Family Patterns. New York 1963; Goode, W. J.: The Family. Englewood Cliffs 1964; Goody, J.: The Development of the Family and Marriage in Europe. New York 1983; Keller, 1.: Nedomyslem\ spolecnost. Bmo 1989; Kirpatrick, c.: The Family as Process and institution. New York 1955; Laslett. T. P. R.: The World We Have Lost. London 1965; Laslett, T. P. R. ed.: The Comparative History of Family and Household. Cambridge 1972; Machotka, 0.: K sociologii rodiny. Praha 1932; Matousek, 0.: Rodina jako instituce a vztahova siL Praha 1993; McKinley, D. G.: Social Class and Family Life. New York, London 1964; MOZHY, f.: Moderni rodina. Brno 1989; Murdock. G. P.: Social

Structure. New York 1949; Parsons, T.: Essays in Sociological Theory. New York 1954; Parsons. T. - Bales, R. F.: Family. Socialization and interaction Process. Glencoe Ill. 1955; Skolnick, A. S. - Skolnick, J. H.: Family in Transition. Boston, London 1989; Todd, E.: The Explanation ofideology. Family Structures and Social Systems. Oxford 1985; Toman, w.: (1961) Family Constelation. Its Effects on Personality and Social Behavior. New York 1976; Winch, R. F.: The Modern Family. New York 1952; Zelditch, M.: Family, Marriage and Kinship. in: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modern Sociology. 1964; Zimmerman, C. c.: Family and Civilization. New York 1947; viz tez ->manzelstvi.

Fis

rod ina minim alni viz pribuzenstvi rodina neuplna viz otec, rodina, rozvod rod 0 k men viz metoda genealogicka role - ocekavany zpusob chovani vazany na urCity soc, ---'status (R. Linton, 1936). V s-gickem smyslu predem urceneho chovani a v soc,-psycho!. smyslu pfijatych pravidel jednani (R. G. Dahrendorf, 1965) zprosti'edkovava r. vztah mezi realne provadenymi Cinnostmijedince ajejich vymezenim nadindivid. platnymi ---'normami. Bylo by mozno chapat r. tez v trojjedinosti s-gickeho neosobniho aspektu soc, pozice, soc,-psych, struktumiho aspektu -'socialni interakce a individ, psych. aspektu osobne prozivane ---,cinnosti. Krome jiz zminenych prispeli k rozpracovani konceptu r.: G. Simmel (1910) poznatkem, ze spolecnost muze existovat jen jako soubor vztahu soc. generalizovanych osob, vzniklych v soc, interakci a davajicich ji zpetne smysl, G. H. Mead (1934) teoril socializacniho pfejimani r. generalizovaneho druheho (clovek jako role-taking animal), T. Parsons (1937) teorii interiorizace norem spjatych sr., T. M. Newcomb (1950) rozlisenim ocekavaneho a skutecneho chovani v r., R. K. Merton (1957) charakteristikou specif. situace vykonu jedne r. Ci vice r. (role set), R. H. Turner (1962) upozornenim na aktivni tvorbu r. (role-making animal), D. Katz a R. L. Kahn (1966) vymezenim epizody r. a ---.konfliktu roli, R. L. Coser (1966) zduraznenim vyznamu distance k r. a E. Goffman svym psychoterapeutickym uplatnenim. S konceptem statusu spojuje r. predevsim ---'strukturalni funkcionalismus, s konceptem pozice konfliktualismus, s konceptem situace ---'interakcionismus. R. se ustavuji v soubezne normativni specializaci, probihajici ve spolecnosti, a soc. generalizaci provadene kazdymjejim clenem (H. Popitz, 1967), Isou zakladem odindividualizovani a prenosnosti norem. V interakci pusobi jako kolekt. schemata vykladu jednani, umozi'iujici jeho anticipaci a ---'reciprocitu (u. Gerhard, 1971), Stejne jako s nimi spjate normy a instituce jsou produktem jednani, jehoz funkci je ucinit prostfedi prediktabilnejsim. Samy nadate umoznuji strukturovat toto prostfedi podle konceptu subjektivni pravdepodobnosti (P. Kelvin, 1969). Iako Uf-

943

rolnictvo

role

cujici prvek soc. zkusenosti (B. D. Parygin, 1971) odstranuji nejistotu v ocekavanich, zpfehlednuji soc. okoli (D. Claessens, 1968) a podminuji -'soeialni kontrolu. Podle nekterych svetonazorove vyhranenych teorii je institucionalizace jednani v komplementamich r. nerozlucne spjata s -'odcizenim. Instituce jsou v jeho dusledku zvecnovany jako zcela nezavisla danost, ktera obdobne jako pfir. vlivy omezuje altemativni moznosti jednani (P. L. Berger - S. Pullberg, 1966). Institucionalni uspofadani spolecnosti jako site r. ziskava retoricky charakter zdanlive samozfejmosti (S. Wolff, 1976). line teorie naopak vychazeji z principialni neuspofadanosti soc. reality (R. Burdon, 1984), nezbytne vyzadujici r.jako prostfedek individ. i kolekt. kontroly -'oblasti nejistoty (A. Touraine, 1984). R. podle nich vznikaji ze selektivnich reakci roznych organizaci na tlaky promenliveho prostfedi (M. Crozier, 1977). lejich ustaveni vytvan dial. vztah mezi osobni autonomii a moznostmi manipulovat okoli. Soubezne s temito procesy se utvari i selektivni vztah osobnosti k ruznym r. (/. S. Kon, 1988), jejichZ komplex ita vylucuje naprostou konformitu a muze byt proto povazovana za vlastni soc. zaklad individ. svobody (R. L. Coser, 1991). Teorie rolije kritizovana za to, ze v tomto nejednotne definovanem a mozna redundantnim pojmu (M. A. Coulson, 1972) vyjadfuje pfesocializovane pojeti jedince (D. H. Wrong, 1964), odtrhuje jej od spolecnosti nebo naopak ztotoznuje realitu r. s osobni realitou (A. W. Gouldner, 1971). Teorie r. chape jeji vykon jako -'hru phpoustejici pouze jedinou strategii (M. Crozier - E. Friedberg, 1977) a propaguje tak konformitu, reifikaci a fatalismus. S-gicka analyza r. pfedpoklada pfedem existujici konsensus zucastnenych v definovani kazde z nich (M. Banton, 1965). Problematiku odcizeni redukuje na ztratu osobni identity, ktera by prave ze souladu zastavanych r. mela vyplyvat. Nepfimo tak pfispiva k jakesi personifikaci spolecnosti a primo k dalSimu teor. zvecneni jejfch institucl. Ve sve obvykle komplementarite (nadffzeny - podfizeny) a popsatelnosti pfedstavuji r. zak!. jednotky -'organizaci a -'instituci. Identifikuji cinnosti a vztahy, vymezuji soc. kategorie a jsou tak indikatorem skup. pfislusnosti. Zajisfuji praktickou aplikaci norem v urCitem sektoru chovani a svou nadosobni platnosti umoznuji kontinuitu plneni organizacnich funkci i ph vymene jejich nositelu (R. Brown, 1965). R. maji funkce fixacni a operativni (R. Linton, 1945), umoznujici instrumentalni, expresivni a integrativni feseni problemu (B. 1. Biddle - E. J. Thomas, 1966). Lze je podle S. F. Nadela (1957) klasifikovat takto: pfipsane nerelacni (napi'. vek), relacni (pfibuzenstvi), ziskane nerelacni vyjadi'ujici vlastnost (napf. radce), ukol (ucitel) nebo expresi (umelec), relacni symetricke (partner) nebo 944

asymetricke (vedouci). Podle normativni povahy mohou byt urceny kultumimi, k osobe vztazenymi normami, mocenskymi, k organizaci vztazenymi norm ami a interakcnimi, k situaci vztazenymi normami. Vsechny typy norem mohou dale pozadovat provedeni ukolu a poslusnost, zvladnuti ukolu a kvalitu provedeni nebo konecne tvorbu a realizaci -'hodnot. Kombinaci kultumich norem s normami provedeni je urcena napf. socializacni r. ditete, s normami zvladnuti r. rodicu, s normami tvorby vztahova r. charismatickeho vudce. Kombinaci mocenskych norem s normami provedeni je urcena tradicni r. vojaka, s normami zvladnutf r. pracovnika, s normami tvorby r. politika. Kombinaci interakcnfch norem s normami provedeni je urcena r. ucastnika dopravy, s normami zvladnuti r. ucednika, s normami tvorby kontaktni r. pfitele (H. P. Dreitzel, 1968). R. jsou casto spjaty se soc. typy chovani a vzory individuality. Ty vsak na rozdil od r. pfipousteji jistou inkonzistencijejich vykonu, nemusi mit striktne normativni obsah a byt vazany na urcite postaveni (H. Popitz, 1972). Vykon r. rna obvykle charakter epizody vyslani a pfijeti urcitych pozadavku, probihajfci v ramci kontinualne pusobicich organizacnfch vlivu, a temito vlivy je take poznamenan (D. Katz - R. L. Kahn, 1966). Soucasti takove episody je utvafeni pfedpisu (abstrakce), ocekavani (anticipace) spjate s vyslanou i komplementami r., -'stereotypu (individualizace) a vysledneho vykonu r. jejim konkretnim nositelem (R. G. Hunt, 1971). Ocekavani r. se intemalizaci stavaji dispozicemi potfeb. R. tak funguje jako schema -'motivace (P. T. Secord - C. W. Backmann, 1961). Pluralismus zastavanych r. je zdrojem relativni nezavislosti jedince na kaMe z nich. Nezbytnost jejich vyberoveho pfejimani a plneni vede k neopakovatelne individ. osobnostni integraci, ktera je zaroven vyzn. mechanismem sebeuvedomeni (/. S. Kon, 1971) a osvojovani vlastni identity (L. Krappman, 1971). Individualita, osobni sebekontrola a vymezeni vztahu k prostfedi se utvareji vetSinou nikoli v kontrapozici vuci normam a r., ale v jejich ramci. Na rozdil od divadelniho vzoru s-gickeho konceptu r. nejsou urcene r. v kazdodennim zivote po jejich ucelovem "sebrani" tak snadno odlozitelne. Silnejsi nez pfidelena r. vsak muze byt habitus, v jehoz projevech opet silnejsi nez bezprostfedni situacni podminky muze byt individ. historie. Soc. identita nemusi byt totozna s identitou osobni (G. 1. Mc Call- 1. L. Simmons, 1966), zivot v r. muze pfinaset konflikt se sebou samym (R. E. Park, 1967). Efektivni vykon r. mnohdy pfedpoklada ziskani psych. odstupu od teto r. (R. L. Coser, 1966). Idealni normativne pfedepsana r. se nemusi kryt s aktualnim ocekavanim soc. okoli. Racionalni jednani v r. muze byt v rozporu s jedna-

nim pfedvidatelnym. Organizacni normy mohou byt tez vysledkem spontanni interakce (T. Shibutani, 1962), vznik nebo modifikace struktury r. vysledkem vzajemneho ovlivnovani jedincu v teto interakci (R. H. Turner, 1962). Interakce muze mit tedy pfi utvareni soc. vztahu vetS! vyznam nez kauzalita (A. Giddens, 1984). Soc. volba muze byt dulezitejsi nez pfedpokladane soc. zakonitosti (D. Bell, 1976). R. tedy muze pfedstavovat take jen ramec interpretace situace a vzajemneho pfizpusobeni jedincu ph "formativni transakci" jejichjednani (H. G. Blumer, 1969). A: role F: rOle N: Rolle I: ruolo

u.:

Lit.: Gerhard, Rollenanalyse als kritische Soziologie. Neuwied 1971; Griese, H. M. -Nikles, B. W. - Riilcker, c.: Soziale Rolle. Stuttgart 1977; Haug, F.: Kritik der Rollentheorie. Frankfurt a.M. 1972; Joas, H.: Die gegenwanige Lage der soziologischen Rollentheorie. Miinchen 1973; Kirchhof-Hund, B.: Rollenbegriff und Interaktionsanalyse. KOln 1978; Scheer, K. D.: Zur Kritik der Rollentheorie. Bremen 1976.

Vld

r 0 I e p r a c 0 v n i viz profese, profesionalita r 0 I e rod inn e viz rodina, samozasobitelstvi, vztahy rodinne r 0 I n i c t v 0 - typicka soc. -'vrstva obyvatel -.vesnice, jadro vesnicke komunity, charakterizovane puvodne vlastni praci na vlastni nebo propachtovane -'pude v malovyrobnim -'zemedeistvi. Namezdne pracujici zemedeIci nejsou podle tohoto vymezeni rolniky a vlastnici velkych statku (zemedelskych zavodu), kteri se na zemMelske vyrobe nepodileji vlastni praci, rovnez ne. Velmi siroke pojeti rolnika jako kazdeho, kdo obdelava pUdu nebo pestuje dobytek, a v pods tate se kryjici s pojmem zemedeIec, bylo bezne pfed 2. svet. valkou. Zahmovalo jak zemMelskeho delnika, tak i velkostatkare. V marx. pojeti se r., resp. urCita jeho cast, v hist. procesu stava -.tfidou; v zemfch -'realneho soeialismu byla postulovana tzv. -.tfida druzstevnich rolniku. Dnes se odbomy vyznam pojmu r. zuzil na hist. nejstarsi skupinu vyrobcu, jejiz vznik saba do obdobi tzv. -.neoliticke revoluce (8.-5. tis. pf.n.I.). Do 19. st. tvofilo r. spolu s ostatnim zemedelskym obyv. pfevazujici cast populace. V zemich zap. Evropy pfedstavuje dnes promeme 7 % z ceIkoveho poctu ekon. Cinnych obyv. V zemfch -."tretmo sveta" ale stale zahrnuje 75-90 % obyv. Pro r.jako celekjsou typicke tyto znaky: a) manualni, mene slozita prace pfi niiSi tech. vybavenosti nez v promyslu, b) zamestnani a bydleni na vesnici, c) specif. -'subkultura (zvyky, obyceje, tradice). Postaveni r. ve spolecnosti se meni v zavislosti na charakteru spo!. fadu a uplatnovane agrarni politice. Vyrazne zmeny v postaveni r. nastaly v Evrope koncem 18. a zac. 19. st., kdy se vytvofily svobodnejsi podminky rozvoje r. (viz -.nevolnictvi, -'poddanstvi). Podle m.-1. agrami teo-

rie se postaveni a charakter r. meni postupne a prostorove nerovnomeme v souvislosti s rozvojem zemedelske velkovyroby. Tato teorie byla v pfedvalecnem obdobi odmitana K. Kautskfm a agramimi teoretiky a politiky, jako byl napf. E. David, v Ceskoslovensku R. Roacek, V. Brdltk, ktefi dokazovali pfednosti tzv. stfedniho selskeho statku pfed velkymi zemedelskymi zavody (viz tez -'agrarismus). Na tento smer navazala v 50. a 60. 1. teorie -'rodinnych zemedelskych hospodarstvi, ktera se rozsifila ve vyspelych zap. statech v ramci tzv. -'"treti cesty" vyvoje spolecnosti. Tato konvergencni teorie zakhida dalSi vyvoj zemMelstvi a r. na instituci -'rodiny a na nezavislosti na spol.-polit. kontextu. Tvon pomeme silny nazorovy proud (vyjadfovany mj. i agrami komisi EHS), podporovany jednak statnimi dotacemi rodinnych hospodarstvi a jednak nekterymi empir. udaji 0 vyvoji poctu hospodafstvi podle vymery pUdy, 0 poklesu poctu pracovnich sil v zemedelstvi a namezdnich pracovnich sil apod. Statni zasahy do zemedelstvi vyspelych kap. zemi vsak podporuji i -'druzstevnictvi. V byvalych social. zemfch se zmenilo postaveni r. v procesu -'kolektivizace zemedelstvi, zmizely charakteristicke skupiny r. Relativne nejcetnejsi casti r. v pfedvalecnem Ceskoslovensku by Ii drobni rolniei, vetSinou vymezovani vymerou pUdy od 2 do 5 ha, jejichz hospodarstvi tvofila cca 27 % z venkovskych zemedelsk)/ch hospodafstvL Kategorie "drobneho" a ~tredniho rolnika pam ale spiSe do ideol. a polit. terminologie, stejne jako dobovy pojem kulak. Tradicne byly subskupiny r. vazany na velikost a typ ----tusedlosti. Byly soucasti znacne hierarchizovane struktury vesnickeho spolecenstvL Prakticky synonymem rolnika v uiSim pojeti v ces. podminkach je -'sedlak, ktery je povazovan za typickeho pfedstavitele venkovskeho obyv., nositele vzoru venkovskeho -.zivotniho stylu. Vlivnou skupinou byli majitele velkych usedlosti, statkafi a velkostatkafi, kten byli zcasti pokracovateli starych selskych rodu a selske tradice, zcasti ponekud cizorodym prvkem spolecenstvi svym neosobnim vztahem k pude a k tradici a vnasenim mechanismu prom. vyroby a prom. pracovnich vztahu. Chudsi vrstvou r. byli -.chalupniei a zcasti i -'domkari. Ti z nich, ktefi vubec nevlastnili pudu, a take -'podruzi a dalSi namezdni pracovnfci (celed', pozdeji zemedelStf delnici), tj. tzv. bezzemci, nesplnuji vlastnicke kriterium vymezeni r. Spec if. skupinou, ktera byla v Ceskoslovensku pomeme cetna a rna sve modemi varianty, jsou -'kovozemedelci (resp. kovorolniei). Kriteriem deleni zemedelskych a rolnickych hospodafstvi je rozsah prace, v jakem majitel nebo manzelsky par vykonava zamestnani v zemedelstvi (tedy ve vlastnim hospodai'stvi) a mimo ne a mira celkoveho pfijmu rodiny plynouci ze ze945

rolnik

romantismus

medelske cinnosti. V souvislosti s restitucemi a novymi zemedelskymi zakony na zacatku 90. !. lze ocekavat castecne obnoveni tradicni struktury r., zakladani rodinnych zemedelskych hospodarstvi modemiho typu a paralelni vyvoj ruznych forem druzstevnictvi. S-gie zkouma vnitfni demogr. a soc. strukturu r., jeho soc. mobilitu, uroven vzdelani, aspirace, hodnoty, zvyky, tradici. Velka pozomostje v teto souvislosti venovana -trodine, ktera u r. predstavuje relativne sobestacnou vyrobne-ekon. a pracovni jednotku i vyzn. socializacni, akulturacni a spo!. instituci, hrajici velkou roli ve vesnickem spolecenstvi. Profil rolnika, resp. sedlaka, v kap. Ceskoslovensku byl popsan vice autory, pfedevsim vsak I. A. BUihou. Soeiologie rolnika je soucasti -tsociologie venkova a -tsoeiologie zemedeIstvi. A: farmers, peasantry F: paysannerie N: Bauernschaft I: contadini Lit.: Bldha, I. A.: Sociologie sedlaka a delnika. Praha 1925; Franek, R.: Rolnicka otazka. Praha 1973; Galeski, B.: Spoleczna struktura wsi. Warszawa 1962; Chalasiriski, 1.: Mlode pokolenie chlop6w. Warszawa 1938; Kautsky, K.: Agrarni oHlzka. Praha 1959; Lenin, V. I.: K rolnicke oUizce. Praha 1955; Lenin, V. I.: Vyvoj kapitalismu v zemedelstvi. Praha 1952; Thomas, W I. - Znalliecki, F.: The Polish Peasant in Europe and America. Boston 1918; viz tez ->sociologie venkova, ->sociologie zemedeIstvi.

HuH r 0 I n i k viz kolektivizace zemedelstvi, maloburZoazie, rolnictvo, rolnlk stredni, sedlak, vymenek r 0 I n i k d rob n y viz chalupnik, rolnictvo, tfida delnicka rolnik stredni -pojempouzivany v polit. kontextu (zejm. v tfidni terminologii) pro cast -trolnictva s mensi -tusedlosti, ke ktere se vetSinou vazalo -trodinne zemedelske hospodarstvi, resp. pro mensi -tsedlaky. Tato kategorie vesnickeho obyv. byla chapana jako typicka vesnicka tfidne-soc. skupina v obdobi pfed -tkolektivizaci zemedelstvi. Jeji konkretni ohraniceni je nepresne, vazane na dobovou statni politiku. V zavislosti na klimatickych podminkach zemedelske vyroby byli v byvalem Ceskoslovensku po 2. svet. vaice do teto skupiny zafazovani rolniei s vymerou pUdy od 5 do 15 ha. Predstavovali zhruba ctvrtinu z celkoveho poctu zemedelskeho obyv. Byli ve svem souhmu ekon. nejsilnejsi vrstvou rolnictva a hlavnimi predstaviteli rolnicke malovyroby. Za charakteristicke rysy r.s. se povazovalo: a) vlastnictvi nevelke vymery pudy, jejiz obhospodafovani staCilo k obzive a navic umoznovalo ziskat urCity pfebytek, ktery bylo mozno pfemenit v -tkapital; b) prace vlastni rodiny v hospodarstvi, ale i najimani pracovni sHy, vetsinou z fad drobnych rolniku, zpravidla za protisluzby; c) vlastnictvi nebo dispozice 946

stroji a potrebnym vybavenim; d) vyroba pro trh, prevazujici nad vlastni spotrebou; e) smysleni vlastniku projevujici se silnym vztahem k -tpude a individualismem. V realizaci -tpozemkovych reforem po r. 1945 byla posilena skupina r.s. 0 nove vlastniky vyznacujici se nekterymi prvky proletafskeho smysleni. Tzv. no vi r.s. hospodafili predevsim ve znovuosidlenem ces. pohraniCi, stroje vetsinou nevlastnili, nenajimali pracovni sHy a pozdeji se silne podileli na pomeme vysokem procentu r.s. sdruzenych v JZD (ve zdruzstevnovani hledali kompenzaci sveho slabsiho postaveni proti klasicke skupine). Pri utvareni koncepce soc. pfestavby zemedelstvi byla r.s. venovana znacna pozornost pro jejich silne postaveni na -tvenkove. Aby se JZD stalo pritazlivym vzorem, byly demonstrovany vyhody spolecneho hospodafeni a uplamovan tzv. leninsky princip politiky docasne dohody a svazku. Vzhledem k zjednodusenemu vymezovani kap. prvku na venkove byli r.s. v 50. !. nezridka oznacovani za kulaky, souzeni nebo jinak postihovani. V Ceskoslovensku byli prakticky vsichni vyvlastneni nebo zdruzstevneni a stali se zcasti zamestnanci statnich statku, zcasti -ttfidou druzstevnich rolniku. Mnoho z nich odeslo pracovat mimo zemedelstvi. Pojem r.s. ztratil smys!. Pro nepatrny zbytek soukromych rolniku se razily terrniny samostatne nebo jednotlive hospodarici rolnik, coz byla statist. i soc. vyznamem zanedbatelna skupina. V jinych zemich vych. bloku byla tato skupina, v pods tate vznikla z r.s., pocetnejsi a vyznamnejsi, ale byla drZena na bazi ryze rodinnych hospodarstvi a nemeIa sanci na vetSi soc. vzestup. V procesu restituci a transforrnace zemedelstvi v byvalych social. zemich v 90. I. pravdepodobne vznikne obdobna skupina, jako byIi stfedni rolnici. A: - F: paysan moyen, fermier moyen N: Mittelbauer I: contadino medio Lit.: viz ->ti'ida druZstevnich rolnikti.

HuH rom ant ism u s - (z fro romantique, to z it. romanesque, vztahujiciho se k romanskemu umeni) - pojem vyskytujici se dnes ve 3 souvislostech.1. Ve stejnem vyznamujako "romantika" se pouziva k oznaceni specif. pfir. i umele scenerie i soc. atmosfery, ktera rna nasledujici charakteristicke rysy: tajuplnost, snovou naladu, pfip. exoticnost, mytologicke prvky, symboly temnoty, nicoty, smrti, bizarnost predmetti i chovani, malebnou rozervanost, ale i ovzdusi nebezpeci, dobrodruzstvi, hrdinstvi. Romanticka atmosfera je vzdy ponekud neskutecna a jako takova by va stavena do protikladu k atmosfere realisticke. Cetne znamky neusporadanosti a disharmonie ji stavi proti fadu a -tharmonii. Je nesena ideou zmeny kontrastujici se

stabilitou, klidem, ale i myslenkou -tobeti a nostalgii nad dobe, v jine spolecnosti, nez ve ktere ziji. Za urCitych hist. ztracenym nebo nedostiznym ideaIem. Atmosferu r. lze podminek se vsak nektere typicke rysy r. stavaji obecnym najit v ume!. i hist. dokumentech v celych dejinach -tmoralnim imperativem. Vyraznym pfikladem je pri-tAbendlandu (vcetne antickych vzoru) a v tomto smys- klon k narodu, jeho dejinam a lidu, ktery transformuje lu je r. nadcasovym jevem. Kazda doba a spolecnost mu v nar.osvobozenecke hnuti, nebo touha po spravedlivejale vtiskuje jinou podobu ajiny duraz. Je nalezan v hrdin- sim spol. radu, ktera usH v revo!. hnuti. Ale prave v teto skych Homerovych eposech, v my tech 0 trubadurech a v go- souvislosti prinesl r. i destruktivni a dehumanizacni dutickych katedraIach, ale i v bitvach na barikadach, v uto- sledky. Ne vZdy usH romanticke zaliby ve vznesene obecpistickych obrazech idealniho soc. sveta a dobyvani novych ne tendence - napr. zaliby v pfedmetech podavajicich svesvetu, at uz jde 0 "Divoky zapad" nebo 0 nedostizny ves- dectvi 0 starych dobach se realizuji ve -tsberatelstvi. mir. Prizvisko "romantickY" se zacalo pouzivat v 17. st. 3. Predchozi dva vyznamy, resp. polohy r. se staly souv Anglii k oznaceni tajemnych mist pl'ipominajicich stare casH spo!. vedomi, obecnym kult. jevem hlavne proto, ze povesti, romany. Romanticke scenerie, chovani, pribehy, r. byl velkym umel. -thnutim, vyraznym hist. obdobim obrazy se postupne stavaly evrop. a posleze i am. m6dou. vyvoje umeni a vubec mysleni, ume!. smerem, resp. prou"Vekem romantismu" je konec 18. a prvni polovina 19. st. dem, ktery prolnul do -tzivotniho stylu. R. je casto po(podle nekterych autoru je jim vlastne cele 19. st.). V sou- kladan za hist. predel, pocatek moderniho -tumeni. Jako casnem veku tech. civilizace ustoupily mysticke a senti- hnuti se zacal rozvijet v 18. st. v prime reakci na klasicismentalni motivy i revol. patos r.; pro jeho soucasnou po- mus. Ale jeho pfedpoklady vznikaji daleko dfive, prakticdobu jsou charakteristicke -tsci-fi, v novem kontextu ky od renesance, s postupnym rtistem individualizace ekologickych problemu se vraci pfir. romantika. Touha po a autonomie umel. tvorby, s liberalizaci spolecnosti, s rUspfekroceni mezi realneho, racionaIniho sveta, at smerem tern vyznamu burzoazie (v nekterych teoriich jsou spojodo minulosti nebo do budoucnosti, po vytvareni neskutecvany pfimo s prtimyslovou revoluci) a zejm. se vznikem nych, tajemnych, krasnych nebo hruznych svetu, je zrej- revo!. ideologii (r. by va uvozovan Velkou francouzskou me permanentni lidskou potrebou, trvalou soucasti kult. revoluci). Podle nekterych autoru bylo toto hnuti prvnim zivota. vyrazem krize hodnot evrop. spolecnosti. Jeho fi!. inspi2. V navaznosti na uvedene pojeti romantiky je r. cha- race a pendant je v myslenkach nem. pokantovske filozopan jako povahove zalozeni, resp. postoj k zivotu, ke sve- fie (za prime inspiratory jsou povazovani J. G. Fichte, tu, ktery rna sve ideol. koreny, inspirace a vzory v umeni F. W. J. Schelling a J. G. Herder), ale i v Rousseauve a ktery rna svoji spec if. estetickou, etickou i soc. stranku. vztahu k pfirode a ke spolecnosti apod. Domenou r. jako Bezne se pouzivaji terminy: romanticky zalozeny clovek, umeni je poezie a roman, osobity je i jeho prinos malifstvi romanticky snilek, romanticky hrdina, romanticky zivot a hudbe, mene jiz sochafstvi, a vetSinou se tvrdi, ze roa samozrejme romantickY umelec. Vyraznou znamkou r. je manticka architektura nevytvofila vlastni styl (proto byva v tomto pripade vypjaty -tindividualismus, orientace na r. jen s pochybami nazyvan -tumeleckym slohem). -temoce a disponovani bohatou -timaginaci. Romantik Prvnimu obdobi r., nazyvanemu preromantismem, domije clovek velkeho zivotniho elanu a zaroven hlubokych re- noval tzV. sentimentalismus. Vznikl jiz na zacatku 18. st. zignaci, ktery bojuje snem proti realite, stavi "mozne nad v Anglii (pojmenovan byl ale pozdeji podle populami kniskutecne", stfida destruktivni a konstruktivni tendence, je hy L. Stemea: The sentimental Youmey trough France and piny protikladu. Stavi se proti spolecnosti at uz v rovine Italy, 1768) a vybijel se v liter. sebeanalyzach, citovych vnitrni vzpoury nebo v rovine soc. -trevolty, ale jako invyznanich, baladickem ztvarneni starych motivu a vubec dividuum, osamoceny jedinec. Ve sve soc. osamocenosti v navozovani atmosfery davne minulosti. Pozdeji vznikaly hleda casto odezvu v "dusi pfirody" nebo v nabozenstvi. moralistni a ironizujici romany a zacala se vyuzivat lidova Soucasti ideologie r. je odpor k spol. normam a vzorum, slovesnost. Ve Francii vznikl spec. dramaticky utvar, "cok napodobe, kredem je -toriginalita a -tsvoboda. V ravine medie larmoyant" (dojimava, plaCtiva). V Nemecku zachovani vsak funguji romanticke vzory vetSinou odvozene ptisobila zejm. prvotina 1. W. von Goetha: Die Leiden des od liter. -thrdinu nebo -tumeIcu. V obecne poloze se ro- jungen Werthers (1774), psana forrnou intimniho deniku, manticka mentalita jevi jako urCita dimenze kolekt. vedoktera vyvolala vlnu sebevrazd mladych lidi. V Cechach mi, reprezentovana senzibilnimi jedinci. Moralka roman- najdeme prvky sentimentalismu daleko pozdeji, az ve tiku je silne individualizovana, casto rozporuplna, v zasade 30. a 40. !. 19. st. (napr. v dHe 1. K. Tvla). Za vrcholne obvsak nepragmaticka. Maji sklon k exaltovanym moralistnim dobi r. se povazuje prvni tretina 19. st. Centrem romanpostojum vyrustajicim z baze idealu zakotvenych v jine tickeho hnuti v teto dobe bylo Nemecko, kde vznika nej947

rovnost socialni

romistika

drive tzv. jenska skola - "Frtihromantik" (hlavni pfedstavitele: Novalis, F. Schlegel), pozdeji tzv. heidelberska skola - "Hochromantik" (hlavni pfedstavitele brath Grimmove') a formuji se "noveliste" (Jean Paul, L. Tieck aj.). V Anglii se konstituovala skupina "jezemich basniku", hledajici hluboky vyznam v pfirode a v prostych vecech, jejiz vyraznou postavou byl mystizujici basnik a malif W. Blake, a pozdeji upoutala svet. pozornost skupina tzv. revolucnich romantiku, jejichz hlavnim pfedstavitelem byl G. G. Byron a ktefi se aktivne ucastnili nar.osvobozeneckeho hnuti v Italii. Ve Francii byl r. zacMku 19. st. spojovan zejrn. se jmenem vystfedniho royalisty F. A. R. Chateaubrianda, s Germaine de StaiU (ktera Francii infikovala nem. romantickymi ideami) a sA. Lamartinem, vrcholny r. 30. 1. Wayne s V. Hugem. Fr. r. mel v fade svych pfedstavitelu blizko k tzv. socialnimu romantismu, zajehoz nositele jsou povazovani utopiCti socialiste. Pozdni romantickou vlnou jsou tzv. prokleti basnici, jejichZ cinnost byva spojovana s oznacenim "cemy romatismus", ale i "revolucni romantismus". Na aktivne romanticke zap. smery navazovala v ces. zemich tzv. generace 30. let, zejm. K. H. Macha (inspirovany byronismem) a nacionalisticky orientovany K. 1. Erben, zmineny 1. K. Tyl, K. Sabina a dalSi. V Cechach i jinde r. silne ovlivnil zaCinajici tvorbu pfedstavitelu realismu, ktery v hist. stfidani myslenkovych a umel. proudu vytesnil r. Z r. jako umel. hnuti, smeru vsak zustalo mnoho prvku i v fade dalSich, naslednych smem a hnuti. Prima linie byva vedena od fro vetve revo!. romantiku k -'surrealismu (viz napf. K. Teige aL. Stoll: K sociologii romantismu, 1934). Vyrazne periodicky se inovujici prvky r. syntetizujici vsechny tfi jeho uvedene vyznamy ci polohy lze nalezt v dnesnich hnutich mlade:le, v jejich typickych zivotnich ideologiich, zivotnim stylu. A: romanticism F: romantisme N: Romantik I: romanticismo Lit.: Brion, M: Romantic Art. London 1960; Fischer, E.: Ursprung und Wesen des Romantismus. 1963; Peyre, H.: (1971) Co to jest romantizm? Warszawa 1987; (1961) Umen(novedoby. In: Huyghe, R. ed.: Umen(alidstvo. Praha 1974.

Vod

romistika viz Romove Rom 0 V e - ces. tez Cikani (lidovy vyraz dnes chapany pejorativne) - pfislusnici -'etnika arijskeho puvodu, hovoficiho jazykem blizkym sanskrtu. Jazyk R. neni standardizovan do podoby -.spisovDt!ho jazyka a prakticky neexistuje ani krasna Ci odboma literatura psana v tomto jazyce. Romstina neni nikde ufednimjazykem ajen v omezene mife je jazykem vyucovacim. Tradicni oznaceni R. v ruznych zemich (Cikilni, Zigeuner, gipsy, Gitanos, Bo948

hemien aj.) vzniklo na zaklade mylnych dohadu 0 puvodu R. Nejen v Cechach a na Slovensku byva spojovano s negativne vnimanymi projevy zaostale casti teto etnicke skupiny (v jednom slovnfku z r. 1952 je uvedeno: cikan - pfislusnik potulneho naroda, symbol lZivosti, zlodejskosti, toulavosti, pfenesene taskaf, Ihaf, podvodnik, tulak; slov. "ciganii" znamena IhM). Jiz z techto duvodu je vhodnejsi pouzivat sebeoznaceni teto skupiny (Rom, romsky, romstina apod.). NaIll. kongresu Mezindrodnf unie Romu r. 1983 bylo toto oznaceni pfijato pro vsechny skupiny Romu. Romske etnikum neni homogennim celkem. Napf. na ces. uzemi ziji 3 jeho podskupiny: 1. slovensti R.; 2. madarsti R. Usou nejpocetnejsi a tradicne usedli); 3. olassti R. (do r. 1958 kocovni, odliSni etnograficky i antropol.). VetSina tzv. ces. a moravskych R. byla vyvraZdena za 2. svet. valky a skupinu nem. R. (Sintu) zastupuje na ces. uzemi pouze nekolik rodin. R. do Cech pfiSli ze sev. Indie v 9.-11. st., ale ve vetSim poctu se objevili az pocatkem 15. st. Jejich zpusob zivota budil casto nelibost okolni spolecnosti svou odlisnostL Nedlouho po svem prichodu zacali byt R. pronasledovani a perzekvovani. To vedlo k jejich izolaci au casti z nich k parazitnimu zpusobu zivota (vesteni, hadacstvi, drobne kradeze). Cast R. se v prubehu let usazovala (vetSinou se vsak neasimilovala), cast dale kocovala. Ve 20. st. v nekterych, zvl. tzv. socialistickych zernich byli R. vicemene nasilne usazovani, jinde, zvl. v zemich zap. Evropy, dodnes kocujL Dnes se R. na mezinar. urovni jevi jako etnikum, jehoz jazyk a kultura jsou ohrozeny. Zvl. zajem 0 -'romskou otazku projevuje Indie jako pravlast R. Podle odhadu zije ve svete asi 5 mil. R., z toho v Evrope asi 2 mil. Jejich soc.-ekon. postavenije vetSinou na nizsi urovni nez u ostatniho obyv. Az na vyjimky nejsou asimilovani, maji charakter vicemene izolovanych -'mensin, projevuji ale nadnar. soudrZnost. -.predsudky vuci R. mnohdy (i v ceskych zemich) nabyvaji charakteru -'rasismu. V nekterych zemich maji R. statut narodnosti nebo maleho naroda (napf. ve statech byvaleho SSSR, v byvale Jugoslavii i v nekterych zap. statech), jinde nejsou po teto strance uznavani ani vykazovani (napf. v Bulharsku, Rumunsku). Ph scHani lidu v r. 1991 meli Romove moznost pfihlasit se k romske narodnosti. Vyuzilo ji 33 489 Romu vCR, coz je asi desetina odhadovaneho poctu Romu na uzemi nasi republiky. Na teor. urovni dlouha leta probihaji diskuse 0 tom, zda R. jsou etnikem, narodem Ci narodnostL Zvlastnosti R. se projevuji v jejich demogr. struktufe, populacnim vyvoji, v systemu hodnot a norem, v zivotnim stylu. Specif. je struktura a funkce romske -'rodiny. Pod timto pojmem je vzdy rninena sirsi rodina - "velkorodina". Rodinne a rodove vztahy (viz -'rod) maji pro R. stale velky vyznarn.

Pro romskou nuklearni rodinu je typicky vysoky pocet deti, nizsi vek pfi zacMku reprodukce, vyssi stabilita rodiny, nizky pocet rozvodu a pretrvavajici patriarchalnf a castecne patrilokalni vztahy v rodine (viz -'patriarchat, -'patrilokalita) . Od ostatniho obyv. se R. vyrazne odlisuji: a) pfevahou ekon. Cinnych osob v nekvalifikovanych deL profesich, b) velmi nizkou vzdelanostni urovni s mizivym zastoupenim stfedoskolskeho a vysokoskolskeho vzdelani, c) demografickym mladim populace, zpusobenym vyssi urovni plodnosti, d) nizsi nadeji na doziti (na ces. uzemi se koncern 80. 1. 20. st. pohybovala na urovni ostatniho obyv. z 30. 1. 20. st., resp. na soucasne urovni rozvojovych zemi), e) horsim zdravotnim stavem populace (zejrn. vyssim vyskytem invalidity a kojenecke umrtnosti), 1) nizsi ekon. aktivitou muzu i zen, ktera je zcasti zpusobena jinak definovanym zivotnim stylem, standardem a aspiracemi, zcasti obtiznejsim zapojenim do pracovniho procesu vetsinove populace diky barieram vzdelanostnim, kvalifikacnim a kultumim. Romskou problematikou se zabyva svym zpusobem rada obom: lingvistika, historie, etnografie a etnologie, s-gie, demografie. Formuje se i specif. voo. disciplina romistika. Tradicni s-gickou vyzk. oblasti jsou soc. podminky zivota R. ajejich zivotni styl, schopnost asimilace apod. Noveji se zduraziiuje problem jejich sebeurceni, polit. aktivity. V postkomunistickych ces. a slov. zernich se problem R. vyhrotil i polito a tzv. romska otazka se stala znacne aktualnL A: Romanies, Gypsies F: Romanos N: Roma I: zingari, Rom

nejbohatsi a nejagilnejsi (nejuspesnejsi) pfedstavitele ruznych profesi, zejm. podnikatele. Rotarianske kluby Ziji bohatym spol. zivotem a ucast v nich vyzaduje znacne financni naklady. Ideologie r. byla systematizovana do 6 zivotnich pravidel a 11 mravnich zasad vykonu povolani, ktere byly posleze ve 30. !. redukovany na 4. maximy: 1. sifit pfatelstvi v obchode a vefejnosti; 2. sifit a podporovat lasku a zodpovoonost k povolani; 3. vest obchodniky a muze praktickych povolani k aktivni veL sluzbe a peci 0 vef. blaho; 4. pracovat pro mezinar. dorozumeni. Zakladem r. je princip sluzby vyjadfeny hesly: "Sluzba nad vlastni ja" a "Nejvice ziska, kdo nejlepe slouzi". R. vychazi z hosp. -'liberalismu (kaZdy rna stejne pravo vyuzivat bohatstvi zeme a obohacovat se v zavislosti na sve vykonnosti), klade vsak soucasne duraz na dodrZovani pravidel hry (vylouceni protekce i mezi rotariany) a vzajemnou vyhodnost ve zbozne-peneznich vztazich. V byvalem Ceskoslovensku byly tyto kluby zalozeny pod pfimou patronaci Jana Masaryka v r. 1924. Vyzn. rotariany by Ii 1. Valdes, B. Zenary, V. Tille, M. van der Rode, 1. Klecanda, V. Olehia, F. Peroutka, K. English. Rotary kluby byly utrakvistickymi spolecnostmi a hlasily se k myslenkovemu odkazu T. G. Masaryka (ktery byl jejich cestnym guvernerem), dale k pacifismu a dorozumeni mezi Cechy a Nemci. R. oceiioval kriticky a ze s-gickeho hlediska zejrn. T. Pistorius. Rotary Clubs zanikly pocatkem okupace a nemohly vyvijet cinnost ani v Ceskoslovensku po r. 1948; pocMkem 90.1. vsak zacaly znovu vznikat. A: Rotarianism F: rotarianisme N: Rotarianismus I: rotariani

Lit.: Necas,

c.: Spoleeenska problematika RomiJ v minulosti a pfitomnosti.

Bmo 1991.

StM

Lit.: Chain, L.: Polskie wolnomularstvo 1920-38. Warszawa 1984; Pistorius, T.: Co znamena spotfeba. Praha 1932; Vlcek, F. J.: Prace a odplata.

rot a ri a n s t V i - (z angl. rotary = otacivy, stfidmy; to z lat. rotare = otacet se) - ideologie tzv. rotarianskych klubi't, v puvodni obecne pouzivane angl. jazykove podobe Rotary Clubs, z nichz prvni byl zalozen v Chicagu (v r. 1906) advokatem a podnikatelem P. P. Harrisem. Nazev techto -.klubi't byl odvozen od kluboveho symbolu, zlateho strojnickeho kola 0 27 zubech a 6 loukotich v modrem poli, resp. od klubove zvyklosti oboovat po fade u jednotlivych clenu klubu a periodicky se stfidat ve vedeni klubu. Rotarianske kluby dnes existuji jako celosvet. organizace (Rotary Club Int. se sidlem v Chicagu) a snazf se napomahat obehu ideji, kapitalu, napadu i lidi, usnadiiovat hosp. styky, napomahat porozumeni, spo!. stykum. Jsou pfifazovany do okruhu svobodneho -'zednarstvi (cast autoru vsak tuto souvislost pop ira) a obecne pokladany za typicke pfedstavitele tzv. -'service clubs. Jde 0 diskusni, sebevzdelavaci, polit. angazovane spo!. kluby sdruzujicf

Praha 1934.

r0

V

Lin

n 0 p r a V nos t zen viz feminismus, feminizace

r 0 V nos t so ci a I n i-soc. a polit. ideal i pozadavek pojimany v zasade bud jako soubor stejnych pfilezitosti, moznosti vsech jednotIivcu i spo!. skupin ziskat spol. bohatstvi, moc, prestiz, nebo primo jako pravo na stejny podil na techto zadoucich, soc. a ekon. vzacnych statcich. Hlasani r.s. je spjato s hnutfm evrop. -'burZoazie za -'emancipaci. Samotna idea rovnosti je mnohem starsi, je obsaZena napf. v myslence rovnosti vsech lidi pfed Bohem v kfesianskem nabozenstvi. Vyrazne je rozvinuta v tech smerech novoveke filozofie a prava, ktere vychazeji z pfedpokladu, ze kazdy clovek reprezentuje pfes svou jedinecnost celou podstatu humanity. V tomto smyslu je ideologie rovnosti soucasti moderniho -'individualismu, ackoliv je vetsinou pravem spojovana pfedevsim s hnutimi kolekti949

rovnovaha socialni

rovnostarstvi

vistickymi. Zejm. od 18. st. je pouzivana v polemice zamerene proti mocenskym a statusovym nerovnostem a --'privilegiim, vetsinou feudalniho puvodu. Krome humanizujiciho potenciilu rna idea rovnosti ovsem take svuj eiste pragmaticky rozmer. Absence formalni rovnosti pred zakonem blokovala rozvoj svobodneho trhu, nebor na jedne strane branila vstoupit na trh pracovni sHe v zavislem a podrizenem postaveni, na strane druhe omezovala rozvoj masove produkce tim, ze statusove diferencovala moznosti konzumu. Prevladnuti ideje r.s. je jednim z predpokladu seriove vyroby spotrebniho zbozi v zap. Evrope predevsim od 40. 1. 19. st. Preneseni ideje rovnosti z proklamativni roviny ideologii do roviny spol. praxe s sebou nese celou radu problemu. V podobe radikalniho rovnostarstvi vede napr. k mzdove nivelizaci, ktera snizuje motivaci k vykonu a zatlaeuje individuum do anonymity kolekt. rituilu. Takto chapana rovnost se dostava do konfliktu s pozadavkem osobni svobody. Na tuto tendenci upozomoval jiz A. de Tocqueville pri srovnavani am. a fr. spoleenosti. Jinym zpusobem upozomuje na problematienost ideje rovnosti v moderni spoleenosti R. C. F. Aron. Princip rovnosti, ktery vyznavaji vsechny spoleenosti, jez prosly fazi industrializace, predpoklada podle neho mj. rovne pravo vsech na standardni konzum. Uspokojive zajisteni masove vyroby statku a sluzeb vsak predpoklada hierarchicke eleneni vsech organizad, ktere maji prislusne statky a sluzby poskytovat. Formilni rovnost v oblasti konzumu predpoklada tedy faktickou nerovnost v oblasti produkce. Ueinna koordinace kolekt. usili predpoklada nezbytne podnzeni vetsiny rozhodnutim kvalifikovane mensiny. Rozvoj vedy a technologii, ktere si vynucuji zvlasr operativni rozhodovani, tento proces jeste umocnuji. Aron konstatuje, ze nerovnosti ve vyspelych spoleenostech se postupne zmirnuji v dusledku rozsirovani vzorcu konzumu obvykleho u drobne burzoazie na stale nizsi vrstvy spoleenosti. Z tohoto procesu vsak neplyne, ze spoleenost nastupuje cestu k vetSi rovnosti. Zvlasr vyrazne ekon. nerovnosti mohou pouze prenechat misto nerovnostem v pristupu k moci a k rozhodovani, ktere ve svych dusledcich dokazi spoleenost strukturovat nemene vyrazne. Idea rovnosti neni nutne spjata s rovnostarstvim, egalitarismem, ktery vyzaduje rovnost vysledku, nikoliv vychozich sand. Evrop. burzoazie ve svem emancipaenim usili chapala vzdy rovnost jako pfilezitost vypracovat se vlastnim usilim co nejvyse na stupnici soc. hierarchie. Odstraneny mely byt predevsim stavovska privilegia a statni dirigismus absolutisticke moci, ktere zvnejsku tento vzestup omezovaly. Problem je ovsem v tom, ze i pres teor. naprostou rovnost vychozich sand v prve generaci, muze byt rovnost sand 950

u generad nasledujicich podstatne limitovana v dusledku mechanismu --'socialni dedicnosti. Upozomuje na to opet Aron, kdyz konstatuje, ze spoleenost, ve ktere by uspesne rodiny nemely moznost predat neco ze sveho uspechu svym vlastnim potomkum, by byla vrcholne nehumanni. Idea r.s. vdeCi za sve obecne rozsireni konkretnim hist., soc. a ekon. souvislostem vzniku moderni evrop. spoleenosti. Ve svet. dejinach pfedstavuji tyto souvislosti ojedinelou konstelaci. V prevazne vetsine kultur a epoch se elovek modeluje jako homo hierarchicus, tzn. ze za pfirozenou a zcela spravedlivou je povaZovana --'socialni nerovnost. Nekteri sociologove upozomuji, ze vyjimeena hist. konstelace prizniva ideal urn rovnosti nemusi byt jevern trvalym. Podle P. Rosanvallona prochazi idea rovnosti v soueasne dobe urCitou krizi, jejiz koreny spoCivaji v sirsi krizi hodnot industrialni spo\eenosti. Krize myslenky a praxe r.s. rna nasledujid aspekty: 1. rovnost pred zakonem v minulosti garantovala urCitou ochranu a bezpeei pred zvUli privilegovanych, ale dnes neposiluje ochranu a bezpeCi napr. vuei rizikum nuklearni katastrofy Ci kriminality velkomest, takze pozadavek bezpeei muze relativizovat pozadavek rovnosti a muze vest k volani po nedemokr. formach vlady; 2. redukce nerovnosti je stile nakladnejsi a vyvolava stale vetsi vyhrady utech, kdo na ni musi pfispivat; pfitom jista uroven konzumu jiz zajistila vyspelym zemim --'socialni smir a dalsi zvysovani spotreby jiz toto smireni nijak viditelne neposiluje, tim spiSe, ze na zabezpeeeni r.s. musi v rostoud mire pfispivat stile sirsi soc. vrstvy, ktere drive ze soc. prerozdelovani spiSe profitovaly; 3. jakmile byla nerovnost vytlaeena do obou krajnich p61u stratifikacni struktury, sm se frustrace z rovnosti a zbytnele stredni vrstvy vnimaji rovnost jako sedivou prumernost, ktera komplikuje jejich snahu budovat pocit vlastni identity na znadch odlisnosti od druhych (redukce drobnych nerovnosti neni v teto situaci vnimana nijak priznive, nebor prave na podobnych nerovnostech si prislusnici strednich vrstev buduji svuj osobni status). Uvedene souvislosti naznaeuji, ze pozadavek r.s., zvl. ve spojeni s ideou neomezeneho ekon. rUstu a dalSiho zvysovani materialniho konzumu, je ekon. pfilis nakladny a ekologicky neunosny. Opusteni ideje rovnosti by vsak zpochybnilo jednu z nejcharakteristietejsich hodnot evrop. kultury. S r.s. uzce souvisi koncept --'socialni spravedlnosti. A: social equality F: egalite sociale N: soziale Gleichheit I: uguaglianza sociale Lit.: ATOll, R.: Les desillusions du progreso Paris 1969; Dumont, L.: Homo

Aequalis. Paris 1977; Rosallvalloll, P.: La crise de I Etat-providence. Paris 1981.

Kef

r 0 v nos tar s t v i viz rovnost socialni, vlastnictvi

r 0 v nos tar s t v i b i 0 c e n t ric k e viz ekologie hlubinna rovnovaha ekologicka - dynamicky stav --'ekosystemu, ktery je dlouhodobe charakterizovan pfibliznou stalosti. Vlastnosti ekosystemu se ve stavu r.e. meni bud jen v relativne malem rozsahu (konstantnost), nebo v pfiblizne pravidelnych cyklech (cyklienost). Dojde-li v ekosystemu ke zmene zpusobene zvenei, jevi tento tendenci vracet se spontanne zpet do rovnovazneho stavu, coz je projevem --.ekologicke stability ekosystemu. Nejrozsah\ejsi ekosystem na Zemi, --'biosfera, ktera zahrnuje i lidstvo, je dnes ve stavu ekologicke nerovnovahy, resp. k tomuto stavu rychle smeruje (viz --'populacni exploze, --'sklenikovy efekt, --'ozonova dira, --'ekologicka krize). Lidstvo nemuze trvale zit v prostredi, ktere je v ekologicke nerovnovaze, proto pro dalSi vyvoj lidske spolecnosti je dulezite ekologickou rovnovahu v biosfere obnovit. Nutnou podminkou pro to je dosazeni harmonickeho rovnovazneho vztahu mezi lidskou spoleenosti a prosti'edim, ve kterem zije, coz je hlavnim atributem koncepce -->trvaIe udrZitelneho rozvoje lidske spo\ecnosti. A: ecological balance F: equilibra ecologique N: okologisches Gleichgewicht I: equilibrioecologico Pia rovnovaha moci - pojem uzivany v mezinar. kontextu pro oznaeeni pfiblizne stejne sily soupefidch ve1mod nebo mocenskych bloku. Politika r.m. byla dusledne provadena zejm. Velkou Britanii, ktera k tomu ucelu prizpusobovala, pfip. menila sve aliance. V dobe am.-sov. antagonismu byla politika r.m. podeprena mocenskymi bloky - Severoatlanticl.j.m paktem a Varsavskou smlouvou. A: balance of power F: equilibre du pouvoir (des pouvoirs) N: Machtgleichgewicht I: equilibrio dei poteri Lit.: Seabury, P. ed.: Balance of Power. San Francisco 1965.

- Kre

rovnovaha rodinna viz terapie rodinna rovno v ah a s ocialn i - tez ekvilibrium socialniklieovy pojem zejm. funkcionalistickych s-gickych teorii (viz --'funkcionalismus strukturalni), v nichz se pod timto pojmem obvykle rozurni stay, v nemz vsechny zakl. spo!. instituce, hodnoty a soc. struktury jsou funkcne vzajemne pevne svazany a vytvareji relativne integrovany celek (E. Chinoy). Za teto situace nab. instituce podporuji polit. autoritu, vychovne instituce akceptuji prevladajid moralni system apod. V jine formulaci (G. A. Theodorson) vyjadfuje r.s. tendenci soc. zivota udrZovat se jako funkcne integrovany fenomen, takZe zmena v jedne casti soc. systemu vyvolava pfizpusobivou (adjustaeni) zmenu v jine jeho

casti. Pojem r.s. rna pomerne bohatou tradici, nalezame jej u vsech s-gickych klasiku, ktefi jsou pokladani za predchudce funkcionalismu. A. Comte do zakladu sve --'socialni statiky polozil princip akce a reakce a absenci --.harmonie jako rovnovahy mezi celkem a castmi pokladal za patologickou. V. Pareto je tvurcem hist. asi nejvyzn. pojeti r.s., protoze tento koncept poprve spojuje s pojmem --'socialniho systemu: individua s odlisnymi motivy, zajmy a emocemi musi koexistovat ve vzajemne zavislosti, tedy ve stavu r.s., kterou chape jiz jako rovnovahu dynamickou. Durkheimuv celozivotni zajem 0 integraci jako centralni s-gicky problem se interpretuje jako zajem 0 problem r.s., ackoliv pojem sam u neho vyzn. nefiguruje. Naopak vyzn. ulohu rna pojem r.s. u Kurta Lewina a u Williama F. Ogburna, ktery vnasi do pojeti r.s. dynamicky element tim, ze ve sve koncepci --'kulturni mezery (culturallag) ukazuje na to, co se stane, kdyz se kult. elementy podstatne opozdi za vyvojem techno!. slozek. Prave tento typ naruseni r.s. je nejbeznejsim pfikladem --'socialni dezintegrace (vedle konfliktu meziskup. a tfidnich, ktere se v teoriich r.s. obvykle nepojednavaji). Pojem r.s. rna rozhodujici ulohu ve funkcionalisticke teorii T. Parsonse, kterou spolu s nim rozvijeli E. A. Shils, R. F. Bales a R. K. Merton. Parsons byl inspirovan jak s-gickymi klasiky, tak zejm. bioI. pojetim --'homeostaze (w. B. Cannon). Soc. system se udrluje ve stavu r.s., jestlize: a) napliiuje zak!. potreby svych prvku a permanentne resi opakujid se problemy, b) funguji mechanismy -->socialni kontroly a --'socializace. Parsons v teto souvislosti rozvinul sve proslule schema AGIL: hlavnimi "potrebami", jez musi byt v soc. systemu saturovany, aby byl system ve stavu r.s., jsou adaptace (A), dosahovani diu (G - z angl. goal), integrace (I) a udrlovani latentnich vzorcu chovani, tj. rizeni a redukce napeti (L - z angl. latent pattern). Elementarnim klasifikacnim krokem obdrlime toto schema: A (adaptace)

G

(dosahovani diu)

ekonomicky subsystem

politicky subsystem

vychovny,nabozensky a rodinny subsystem

pravni subsystem

L

(udrzovani vzorcu)

I

(integrace)

Predpokladem r.s. je vzajemny soulad mezi vsemi ctyrmi vymezenymi sferami. Jinak problem r.s. pojednal Merton, 951

rozlozeni statisticke

rozdetovani

ktery zavedl pojem ---+dysfunkce, aby naznacil, ze soc. harmonie neni zdaleka tak uplne nonmllnim spo!. stavem. V jinych nef funkcionalistickych teoriich se pojem r.s. objevuje vYjimecne. Do novych kontextu se problem r.s. dosUiva v souvislosti s aplikaci pojmu ---+entropie na soc. procesy. Podle K. D. Baileye aM. Forseho je funkcionalismus koncepci stabilni rovnovahy, evolucionismus koncepci vznikani nove rovnovahy, konfliktualismus koncepci prechodu z jednoho nerovnovazneho stavu do druheho (staIa nerovnovaha) a interakcionismus teorii nestabilni rovnovahy. V tomto schematu je postizena mnohotvamost soudobych interpretaci konceptu socialni rovnovahy. A: social balance F: equilibre social N: soziales Gleichgewicht I: equilibrio sociale Lit.: Bailey, K. D.: Social Entropy Theory. New York 1990; Kia/de. 1.Tlusty, V.: Soudoba sociologie I. Praha 1965; Parsons, T. - Shils, E. A.: Toward a General Theory of Action. Cambridge, Mass. 1951; Parsons, T.: The Social System. New York 1951; Schenk, 1.: Te6ria sociaInej entr6pie. SocioI6gia.25, 1993, c. 1-2; Wallace, R. A. - Wolf, A.: Contemporary Sociological Theory. Continuing the Sociological Tradition. Englewood Cliffs 1986.

Pet r 0 z del 0 van i viz teorie rozdelovani r 0 z h I a s viz komunikace masova r 0 z hod 0 van i-v sirsim smyslu ---+einnost, resp. proces zahmujici radu fazi, pocinaje zjistenim problemu, ktery by mel byt resen, az po formulaci konecneho rozhodnuti 0 tom, jak bude resen, v uzsim smyslu vyber jedne varianty z moznych reseni daneho problemu, tedy jiste vyvrcholeni rozhodovaciho procesu. Existence vice variant reseni je jednim ze zakladnich predpokladu existence rozhodovacich problemu. Zakl. faze rozhcidovaciho procesu: 1. zjisteni potreby resit urCity problem; 2. rozbor a fonnulace problemu (stanoveni cile Ci cilu, kterych rna byt dosazeno, zjisteni potrebnych informaci, prostredku a casoveho limitu pro reSeni problemu); 3. stanoveni mnoziny variant reseni (mnozina je dana cHi, omezenimi, pfipustnou mirou rizika apod.); 4. volba jedne z variant a finalni fonnulace rozhodnuti (vetsinou se hleda optimalni varianta vzhledem ke stanovenemu cili a komplexu omezujicich podminek). R. probiha za ruznych podminek, nejcasteji: a) za podminekjistoty, tzn. dokonale infonnovanosti 0 jednotlivych varian tach ajejich dusledcich, nepfitomnosti stochastickych prvku, b) za podminek rizika, kdy je znama mnozina variant a jejich efektivnost pri ruznych stavech podstatneho okoli systemu, 0 nemz se rozhoduje, a kdy jsou znamy take pravdepodobnosti vyskytu ruznych stavu okoli, c) za podminek nejistoty, kdy pravdepodobnosti vyskytu ruznych stavu okoli nejsou znamy. V mnoha pripadech se pri reSeni rozhodovacich pro-

952

blemu s uspechem vyuzivaji ruzne kvantitativni metody matem. programovani (optimalizacni ulohy s jednou ucelovou, resp. kriterialni funkci). Nejpouzivanejsi jsou zatim metody lineamiho programovani urcene pro hledani extremu lineami funkce na mnozine reseni soustav linearnich rovnic ci nerovnosti. Pro rozhodovani za rizika a nejistoty Ize vyuzit vysledky ---+teorie her. V pripadech, kdy je treba brat v uvahu vice cilu (kriterii), je mozno pouzit vicekriterialni programovani ci vicekriterialni vyhodnocovani variant (tyka se pfipadu, kdy je mnozina variant konecna), jez mnohdy zalezi ve vyhodnocovani expertnich informaci (napr. Saatyho metoda hodnoceni variant vychazi z ---+metody paroveho srovnani). V posledni dobe se formalizovatelne r. uplatiiuje v tzv. systemech pro podporu r. (Decision Support Systems), jet jsou realizovany na pocitacich (zejm. na osobnich profesionaInich pocitacich). Poskytuji uzivateli prostfedky ucelne transfonnace dat a chovani rizenych systemu na informace potrebne pro prakticke r. a rizeni. Plnohodnotne systemy pro podporu r. obsahuji tyto zakl. moduly: ridici modul (obstarava komunikaci s uzivatelem a ridi praci ostatnich modulu), modul dat, modul manipulace s daty, modul modelu a metod. V modelovem jadru systemu pro podporu r. jsou vyuzivany i statist. metody, modely ---+teorie front, metody sirove analyzy, modely spolehlivosti a obnovy, simulacni metody, metody strukturaIni analyzy apod. Ridici modul muze vyuzivat i vysledky umele inteligence ci postupy zname z tzv. expertnich systemu. Krome fonnalizovatelnych rozhodovacich problemu existuje i trida problemu, jet se resi empiricko-intuitivnimi pristupy, jet se opiraji o individualitu rozhodovatele ajeho zkusenosti. Z hlediska casoveho horizontu se nekdy r. deli na operativni, takticke a strategicke. DalSi mozne deleni rozlisuje r. individualni a kolektivni. Individ. r., zalozene na kolekt. pfiprave rozhodnuti, je v souladu s demokr. stylem ridici prace a se zvysenim osobni odpovednosti za prijate rozhodnuti, coz mnohdy chybi v tzv. kolektivnim rozhodovani. A: decision-making F: decision N: Entscheidung I: processo decision ale Lit.: Cem:v, M. - Gluckau/ovd, D. - Toms, M.: Metody komplexniho vyhodnocovani variant. Praha 1980; Fotr, 1. - Hofickj, K.: Rozhodovani a reseni rozhodovacich problemu fizenL Praha 1988; Maiias, M.: Optimalizacni metody. Praha 1979.

Lau

rozhodovani

0

vpusteni viz gatekeeper

rozhovor viz interview r 0 z k I ads t a ti s tic k Y- tez statisticka dekompozice - pojmy pouzivane v ruznych kontextech a ulohach ---+statisticke analyzy dat. Z tohoto hlediska Ize rozlisit: a) roz-

klad mereni na skutecnou a nahodnou slozku, obecneji na slozku urcenou matem.statist. modelem a zbytkovy (mlhodny) clen podle rovnice data = model + ndhodnd slozka; ve ve1ke vetSine pfipadu model vyjadruje rozklad dat na prispevky ruznych slozek; b) rozklad variability v matem.-statist. modelech (---+koeficienty determinace, ---+anaIyza rozptylu, ---+faktorova analyza apod.), ktery slouzi pro statist. explikaci a phnasi informaci 0 podHu mode1oveho vysvetleni (vykladoveho schematu) a 0 podilechjednotlivych slozek modelu na objasneni celkove rozptylenosti (neurcitosti, entropie) datoveho souboru; c) rozklad korelacni matice na prispevky latentnich faktoru ke zjiStenym korelacnim vztahum - korelacni matice = soucet korelacnich komponent pusobenych nezdvislymi faktory; d) rozklad tabulky ciselnych hodnot na soucet nezavislych slozek (dHcich tabulek stejneho rozmeru), ktere vznikaji nezavislymi latentnimi faktory (viz ---+analyza korespondeneni). A: statistical decomposition F: decomposition statistique N: Statistischezerlegung I: scomposizione statistica Reh rozlozeni eetnosti viz eetnost rozlozeni normalni - tez rozlozeni Gaussovo - zakon poctu pravdepodobnosti vyjadfujici hustotu ---+nahodne velieiny, ktera vznika "nonnalnim" zpusobemjako vysledek velkeho poctu malych pfispevku, ktere se scitaji a vzajemne se vyrovnavaji. Hustotou r.n. je Gaussova kfivka f(x)=( ]/'J1t 0) exp {- (x-Il)2102j na intervalu - 0 0 < x < + 00. Ma zvonovy tvar s vrcholkem v bode x = 11, kde 11 je parametr rovny ocekavane hodnote nahodne veliCiny, 0 2 je parametr oznacujici rozptyl nahodne veliciny. Role r.n. ve ---+statisticke analyze dat je troji: a) vetSina beznych ---+parametrickych metod analyzy dat je zalozena na predpokladu, ze se data podrizuji r.n. (u vicerozmernych technik jde 0 vicerozmeme zobecneni r.n.), resp. na predpokladu, ze nahodne chyby v pouzivanych modelech maji r.n.; b) testove a odhadove statistiky maji casto r.n. a ke ---+statisticke inferenci se pouzivaji jednotne tabulky standardniho r.n. (pro nez 11 = 0, 0 2 = 1); tato vlastnost je odvozen a bud primo z parametrickeho modelu, nebo pomoci tzv. centralnich limitnich vet matem. statistiky; c) dobra shod a dat s r.n. ukazuje na symetrickou povahu vyskytu empir. hodnot a rna vykladovy vyznam vzhledem ke genezi dat (neexistence silneho asymetrizacniho faktoru). PO aplikaci metod vychazejicich z predpokladu nonnality dat se zavadi duletity pojem robustnosti, ktera charakterizuje, do jake miry lze puvodni predpoklady v praxi oslabit, aby odvozene postupy byly jeste korektne pouzitelne. A: normal distribution, gams distribution F: distribu-

tion normale N: Normalverteilung I: distribuzione normale Reh ro z 10 ze n i s ta tis ti cke - tez statisticka distribucevyskytuje se ve dvoji podobe. 1. Empir. r.s. ciselne promenne je umisteni dat statist. rady na ciselne ose (body osy odpovidaji hodnotam) nebo vyjadfuje vytfideni hodnot do zvolenych intervalu a znamena urceni cetnosti vyskytu dat v techto intervalech. Empir. r.s. kategorizovane promenne je dana ---+eetnostmi vyskytu v jednotlivych kategoriich. Vicerozmeme r.s. je urceno cetnostmi vyskytu dat v kombinacich intervalu (kategorii) nekolika promennych. Empir. r.s. je dana: absolutnimi cetnostmi (pocty pozorovani v intervalech a kategoriich); relativnimi cetnostmi (podHem vyskytu v kategoriich); procentnim rozlozenim (relativnim rozlozenim vyjadrenym v procentech); usporadanou statist. radou; kumulativni distribucni funkci (kumulativni cetnosti, resp. rozlozenim procent podel stupnice). Graficky se r.s. zobrazuje histogramem, kruhovym grafem, kvantilogramem a dalSimi prostfedky. Empir. r.s. se (obzv!' u ciselnych promennych) vyhlazuje pomoci funkci teor. r.s. (pravdepodobnostnimi zakony rozlozeni) vybranych ze vhodnych trid nebo pomoci neparametrickych postupu odhadu hustoty; tim se oddeluje nahodna slozka. Nalezeni vhodneho r.s. rna take interpretacni vyznamprenasi se vlastnost modelu na vlastnost promenne. U empir. r.s. urcujeme charakteristiky, ktere zjednodusuji popis vlastnosti dat: a) miry centrality, resp. polohy, coz je prumer, median, modus, kvantily (viz ---+charakteristiky kvantilove); ukazuji na tu cast stupnice, na niz se soustreduji data, na posunuti podel stupnice a polohu na ciseIne ose; b) miry variability, mezi nez pam variance, rozpeti, kvantilova rozpeti, nomvar, dorvar, entropie atd. a ktere vyjadruji stupen rozptylenosti, rozmanitosti, rozdHnosti, vnitfni diferencovanosti, neurcitosti v datech; c) miry asymetrie a sikmosti, vyjadrujici stupeii odchylky od symetrie kolem prumeru (medianu) nebo zvoleneho bodu. Tyto charakteristiky umoziiuji vhodna graficka zobrazeni dat napr. Tukeyho krabickovym grafem rozptYleni. Zjisteni empir. r.s. ajeho zakl. charakteristikje zasadnim prvnim krokem ve ---+statisticke analyze dat, jejimz cHern muze byt bud metodol. overeni spravnosti predchozich kroku procesu (sberu dat, k6dovani), zjiSteni kvality dat (reliability, validity), overeni vhodnosti pro vyuziti statist. technik (distribucnich predpokladu pro aplikaci parametrickych metod, smysluplnosti korelaci a asociaci), nebo charakterizace stavu a vlastnosti datoveho souboru z hlediska jednotlivych promennych pro prvni interpretacni zavery. 2. Teoreticke r.s. vyjadruje pravdepodobnostni zakon chovani ---+nahodne velieiny. Ta je dana hustotou, prav-

953

rozvodovost

rozluka

depodobnostni funkci, distribucni funkci nebo spec. vytvai'ecimi funkcemi (charakteristickou, pravdepodobnostni, momentovou atd.). Hlavnimi charakteristikami (krome parametru se spec if. vyznamem u jednotlivych tfid rozlozeni) jsou: a) pro Clselne promenne --tmomentove charakteristiky, tj. stfedni ocekavana hod nota, rozptyl, sikmost; charakteristiky kvantilove, jako median, kvartily, percentily, kvantily, kvantilove rozpeti, kvantilove miry asymetrie; b) pro kategorizovane promenne - funkce vychazejici z pravdepodobnosti v kategoriich jako modus, medianova kategorie, pomery pravdepodobnosti, nomvar, dorvar, entropie atd.; c) pro vicerozmeme nahodne veIiCiny navic k jednorozmernym miram pi'ibyva kovariance, miry korelace, asociace a statisticke zavislosti. Teor. r.s. tvoi'i tfidy a systemy ti'id podle svych vlastnosti a podle modelove formulace geneze nahodnych velicin. Transformacemi pi'echazejijednotlive ti'idy mezi sebou a vytvai'eji mnoho vzajemnych vazeb; nektere tfidy jsou si ve1mi podobne a jejich rozliseni pomoci empir. realizad nahodnych veliCin je pro mensi a sti'edni soubory nespolehlive. Nejvyznamnejsim typem rozlozeni je --trozlozeni normaIni (Gaussovo) a vicerozmeme normalni rozlozeni, dale rozlozeni binomicke, Poissonovo a multinomicke. A: statistical distribution F: distribution statistique N: statistische Verteilung I: distribuzione statistica Lit.: Johnson, N. L - Kotz. S.: Discrete Distributions. Boston 1969; Johnson, N. L - Kotz. S.: Continuous Univariate Distributions, cast \.,2. Boston 1970.

Reh rozluka viz rozvod r 0 z po c etc a s 0 v y - termin oznacujici bud' techniku soc.-ekon. vyzkumu zalozenou na fyzikalnim case jako univerzalni mii'e lidske cinnosti, ktera slouzi k ziskani kvant. informaci 0 mnozstvi casu vynalozeneho urcitymi skupinami lidi na ruzne cinnosti, resp. 0 distribuci jejich casu mezi jednotlive cinnosti v urcitem casovem intervalu, nebo vysledny efekt teto techniky, jeji informacni vystup. Typickym nastrojem zjistovani r.c. je tzv. --tcasovy snimek. S pomod r.c. Ize zkoumat, jakym zpusobem a do jake miry se vyuziva celkovy casovy fond spolecnosti, coz jejednou z klicovych charakteristikjeji soc.-ekon. vyspelosti. Iniciatorem zajmu 0 r.c. byl F. H. Giddings. Prvni vyzkum s nazvem How Working Men Spend Their Spare Time uskutecnil v r. 1913 v New Yorku jeho zak G. E. Bevans. Zasluhu na rozsii'eni techniky r.c. a doceneni jejiho spoJ. pi'inosu rna take S. G. Strumilin ajeho nasledovnici, ktei'i ve 20. a 30. J. provedli v SSSR serii vyzkumu v ruznych typech domacnosti s cHern zachytit dusledky pi'emen soy. spolecnosti a ziskat udaje pro soc.-ekon. planovani. V USA se na vyzkumu casoveho fondu podileli ve 30. J.

954

zejm. E. L. Thorndike a P. A. Sorokin, ktery se pokusil o jeho spojeni se studiem motivace lidskeho chovani. Podnetem expanzivniho rozmachu vyzkumu r.c. se v 50. J. stal rozvoj technik hromadneho zpracovani dat a rust zajmu o tema --tvolneho casu. V J. 1960-1961 uskutecnil napf. jap. Institut pro vyzkum rozhlasu a televize seti'eni, v nemz bylo ziskano 170 tis. dennich zaznamu. V Mad'arsku bylo v r. 1963 setfeni 0 vyuziti casu poprve soucasti --tscimni lidu. V Novosibirsku se zasluhou G. A. Prudenskeho a jeho zaku (zejm. V. D. Patruseva) zkoumal r.c.jako kJicova ekon. kategorie a ukazatel zivotni urovne. Zpusob vyuziti casu byl zkouman i v mnoha dalSich zemich. Vyvrcholenim teto etapy a vyzn. pi'inosem ke zdokonaleni a standardizaci techniky r.c. se stal mezinar. komparativni vyzkum v J. 1965-1967, uskutecneny pod vedenim S. Szalaie a pod patronaci European Coordination Centre for Research and Documentation in the Social Science za ucasti 12 zemi. Ceskoslovensko participovalo na tomto projektu vyzkumem r.c. obcanu Olomouce (B. Weiner). Krome nekolika vyzkumu na dilcich populacich byla uskutecnena ti'i celostatni seti'eni casoveho fondu (v 1. 1961-1962 a v r. 1967 na souboru domacnosti statistiky Zivotni urovne, v roce 1979-1980 na nahodnem podsouboru mikrocensu). Zejm. vysledky posledniho zmineneho seti'eni, odpovidajiciho svet metodickemu standardu, umoznily identifikovat celkove vyuziti casu csJ. populace a jeho zakI. vyvojove tendence. V soucasne dobe se vyzkumem r.c. zabyvaji desitky instituci a stovky badatelu na celem svete, sdruzenych v International Association for Time Use Research, s centry zejm. v Kanade, USA, Finsku, Velke Britanii, Japonsku. Vyrazne jsou vsak zastoupeny i Nemecko, zeme byvaleho SSSR, Bulharsko a Mad'arsko. Vysledky jsou vyuzivany v soc.-ekon. analyzach Zivotni urovne, zpusobu zivota, volneho casu, osobnostniho rozvoje, v souvislosti s tim v urbanistice a v Cinnosti hromadnych sdelovacich prosti'edku. Pfevazuji vyzkumy extenzivniho typu, zamei'ene na ziskani prumemych r.c. ruznych soc. skupin. Malo je rozvijen intenzivni smer studia ulohy osobnosti a jejiho motivacniho systemu ve struktui'e Cinnosti. Snizena citIiYost teto techniky vuCi kvalitativnim prvkum (obsahu, intenzite a efektu cinnosti) je kompenzovana vyuzitim daISich, dopliiujicich technik. A: time-budget F: budget de temps N: Zeithaushaltplan, Zeitvoranschlag I: bilancio-tempo Lit.: Bjudzet vremeni. Voprosy izucenija i ispofzovanija. Novosibirsk 1977; Sorokin, P. A. - Berger, c.: Time-Budgets of Human Behaviour. Cambridge 1939; Szatai, S. A. ed.: The Use of Time. The Hague, Paris 1972; Vfteekovd, J.: Vyzkum casovych rozpoctiI jako nastroj socialni analYzy. Suciulogickv casopis, 12, 1976, C. 5.

Vit

r 0 z u m viz emoce, encyklopediste, osvicenstvi, pokrok, racionalismus, racionalita, vedomi rozum ins tru m en talni viz skola frankfurtska r 0 Z V 0 d - vetSinou je chapan jako pravni zruseni ....manzelstvi behem zivota obou partneru, jemuz pfedchazi jeho realny rozpad (jestlize k realnemu rozpadu manzelstvi dojde umrtim jednoho partnera, jde 0 --tovdoveni). Rozpad manzelstvi za zivota obou partneru nemusi byt ovsem SpOjen s pravnim aktem. V fade kultur konci manzelstvi prostym, spolecnosti nekontrolovanym, neevidovanym a nesankciovanym rozchodem partneru. Zvykove ci pravne je vetsinou zajistena pece 0 deti z rozpadlych manzelstvi, pi'ip. 0 zenu, podobne jako pi'i ovdoveni (viz tez .... soronit, --tlevirat), a tam, kde existuje instituce vena Ci "prodeje nevest", take pi'evod majetku (vetSinou jde 0 vraceni pfislusne financni castky nebo materialni hodnoty rodicum). Ki'estanstvi r. v zasade zavrhlo, protoze --tsnatek povazuje za trvaly zavazek stvrzeny vyssi, bozskou instand ("co Buh spojil, clovek nerozlucuj"). Vyjimecne mohla a muze nejvyssi cirkevni instance udelit dispens, coz je prakticky forma r. I po sekularizaci institucionalni zakladny pro uzavirani a ruseni manzelstvi byl a dosud v i'ade spolecnosti je r. chapan jako urcitY spo!. prohfesek, rnaralni manko, ktere muze byt napi'. pi'ekazkou v karierove draze. Ki'estanska civilizace tedy v zasade akceptuje princip monogamniho trvaleho souziti partneru, na ktery navazuje obraz tradicni rodiny s patriarchiilni strukturou a delbou roll a s ekon. zavislosti zeny na muZi. Instituce r. se prakticky stavi proti teto tradici. Rust moraIni tolerance v teto oblasti je spojen se --tsekularizaci a s ekon. osamostatiiovanim zeny (viz tez --temancipace). R. Ize chapat jako vyzn. udalost v zivote lidi s fadou soc. dusledku, mezi nez patfi zejm. naruseni fungovani --trodiny a vychovy deti, ale casto i vyrazll
pohnutek pi'ed pohnutkami racionalnimi a praktickymi. R. jako pravni akt rna v jednotIivych spolecnostech naseho kult. typu ruzne podoby zahmujici ruznou miru spoJ. regulace v zavislosti na kult.hist. vyvoji i na vyvoji legislativy. V fade statu se stale jeste zjistuje "mira zavineni" a vinny partner je sankcionovan (napi'. v byvale NSR, v Belgii). Na opacnem p61u jsou staty, kde se r. povoluje na zaklade vzajemne dohody partneru (Svedsko, byvala SSSR). Zmeny zakonu v teta oblasti dnes probihaji pomeme rychIe. V Ceskoslovensku se di'ive rozlisovaly (a v nekterych zemich se rozlisuji dodnes) dye formy rozvazani manzelstvi: "rozvod od stolu a od loze", kdy trval pravni svazek manzelstvi a rozvedena osoba tedy nemohla uzavi'it novy siiatek, a rozluka, coz bylo pravni zruseni manzelstvi, umoziiujici uzavfeni noveho siiatku. Od r. 1950 zacala platit pouze jedina forma: r. ve smyslu di'ivejsi rozluky. Pi'itom bylo postupne upusteno od zjistovani viny na rozvratu manzelstvi a r. zacal byt povolovan i za nesouhlasu jednoho z partneru. Uprava zakonnych pi'edpisu z r. 1973 zrusila i pi'edbezne fizeni 0 smii'eni manzelu. V platnosti vsak zustala podminka objektivniho prozkoumani rozvratu manzelstvi. R. je pfedmetem zajmu pravni vedy, s-gie a psychologie a vstupuje do koncepd natalitni politiky i socialni politiky. Pro demografii pfedstavuje dulezitou --tdemografickou udalost, ktera stejne jako siiatek uzce souvisi s procesem rozeni deti a je evidovana a analyzovana jako hromadny jev --trozvodovost. A: divorce F: divorce N: Scheidung I: divorzio Lit.: viz -->demografie, -->pi'ibuzenstvi. -->rodina.

Vod r 0 z v 0 d 0 v 0 s t - spo!. a demogr. jev hromadneho charakteru, odvozeny od --trozvodu jako --tdemograficke udalosti. Sledovani r. stejne jako sledovani ---'snatecnosti rna v demografii podpumy vyznam pro studium --tporodnosti. R. je vsak sarna 0 sobe vyzn. soc. jevem, indikujicim pi'edevsim stabilitu --trodiny, ale i pfemeny urCitYch tradicnich vzoru chovani, moralnich kriterii, ekon. motivaci apod. S rustem r. narustaji vetsinou soc. problemy spolecnosti spojene s vychovou deti, ale i se zamestnanosti zen (samopecovatelek) apod. Na --tpopulacni klima pusobi intenzita r. rozporne: rozvedene osoby ve fertilnim obdobi zivota pi'estavaji plodit deti a ovliviiuji tak negativne porodnost, ale rozvod take vetSinou stimuluje zalozeni noveho manzelstvi a rozeni deti vyssich poi'adi. Sledovani r. vychazi z evidence rozvodu (viz --tevidence obyvatelstva), ktera ovsem vzhledem k variabilite jejich zakonnych uprav a vzhledem k tomu, ze se suma rozvodu nikdy zcela nekryje se sumou rozvracenych, resp. dysfunkcnich manzelstvi, neni zcela presna a hist. a mezi-

955

rozvoj trvale udditelny

rytirstvi

nar. srovnatelna. Nejjednodussim orientacnim ukazateIem r. je "hruba mira rozvodovosti", coz je podil rozvodu na 1 000 obyv. stfedniho stavu obvykle za 1 rok. Tzv. mira rozvodovosti manzelstvi je vztahovana nikoli k obyv., ale k poctu existujicich manzelstvi, event. k poctu vdanych zen. Oba ukazatele se tez pocitaji podle veku muzu a zen (nejcastejsiho, prumerneho a medialniho). ~Kohortni analyza rozvodovosti studuje proces zaniku manzelstvi rozvodem na souboru snatku uzavfenych v urCitem obdobi (tzv. snatkove kohorty) v zavislosti na dobe trvani manzelstvi. Uvazuje ph tom i v\iv dalSich soc. faktoru, napf. deti, soc. a profesniho postaveni, prubehu ekon. aktivity (u zen), vazby na lokalitu bydliste apod. Pfi analyze r. se pouzivaji tabulky rozvodovosti, jejichz konstrukce je stejna jako konstrukce jednovychodnych tabulek snatecnosti (viz ~tabulky zivota). A: divorce rate F: taux de divortialite N: Scheidungsrate I: divorzialita Lit.: viz -->demografie.

Vod

ro z v oj tr val e u d d i tel n y - ces. vyjadfeni ang!. pojmu "sustainable development", ktery se poprve objeviI ve zprave Svetove komise pro zivotn[ prostfedi a rozvoj, zalozene r. 1984 a vedene Gro Harlem Brundtlandovou. Zprava byla nazvana Our common future (Nase spolecna budoucnost) a byla schvaIena 42. zasectanim Valneho shromazdeni OSN v r. 1987. V jejim pojeti je r.t.u. takovy vyvoj lidske spolecnosti, ktery umoznuje zijicim generacim uspokojovat sve potfeby tak, aby nebyly omezovany moznosti budoucich generaci uspokojovat sve poueby. V podstate jde 0 rozvoj, ktery soucasnym i budoucim generacim zachovava moznost uspokojovat zak!. zivotni potfeby a pfitom nesnizuje rozmanitost pfirody a zachovava pfirozene funkce ~ekosystemu. Podle znacne casti odbomiku na ~zivotni prostredi je r.t.u. klicovym principem pro feseni ~ekologicke krize. Je jedinou, i kdyz do sud jen vagne popsanou alternativou globalni ~ekolo­ gicke katastrofy. R.t.u. je cilovy stav, ktery je ovsem ueba chapat (zcela v fadu jeho oznaceni) jako nekoncici proces udaovani obnovene harmonicke rovnovahy spolecnosti s zivotnim prostfedim. Dosazeni r.t.u. pfedpoklada hluboke zmeny hodnotovych orientaci a zivotniho stylu lidi, ktere by mely vest k omezeni kvantitativniho rustu materiaInich parametru (ktery v podminkach konecne velikosti planety Zeme tak jako tak nemuze pokracovat bez omezeni) a k rozvoji kvalitativnich parametru lidskeho zivota. Pojem r.t.u. byva nekdy kritizovan pro neobratnost ces. pojmenovani a neurCitost sveho obsahu, jde vsak 0 velmi obecny princip, naplnitelny velkou variantou feseni, pro

956

nejz nebyl zatim nalezen jiny ces. ekvivalent. Princip r.t.u. zacal v ces. zemich prosazovat a rozvijet bezprostredne po jeho mezinar. proklamaci losef Vavrousek. A: sustainable development F: maintenance du developpement N: stiindig erhaltbare Entwicklung I: sviluppo sostenibile Pia rozvoj vedeckotechnicky - siroky pojem zahmujici tvorbu a uvacteni poznatku ~vedy a ~techniky do spol. praxe, realizaci ~objevu, ~vynalezu a zlepseni, zmen v organizaci prace a fizeni, ktere vedou k rUstu ekon. efektivnosti. Pojem r.v. byl uplatnovan zejm. v marx. interpretaci, ktera poCitala s univerzaIni pfetvarejici ulohou vedy a se zvedectovanim techniky jako se zakl. zdrojem jejiho rozvoje. Navazuje na pojeti ~vedeckotechnicke revoluce jako kvalitativni zmeny dynamizujici ekon. a soc. strukturu. V diskusich 0 povaze tech. zmen v zemich tzv. realneho socialismu byla nekdy koncepce r.v. kladenajako alternativni vize k vedeckotech. revoluci, protoze zduraznuje evolucni povahu zmen. V 80. \. byl r.v. spojovan zejm. s hosp. programy vyspelych statu a mezinar. seskupeni, napf. Eureka, Esprit, ktere se orientovaly na zprumyslneni rozhodujicich technologii, ~informatizaci, ~automatizaci, ~robotizaci, biotechnologie aj., na rozvoj vyroby, zlepsovani soc. podminek (zejrn. v zemMelsM), na formy nove spoluprace (malych a velkych firem, na pfedkonkurencni vyzkum a take na pfipravu odbomiku pro nove obory). Ph realizaci techto tech. programu sice dochazi k masove podpofe pfimeho vyuziti vysledku vyzkumu v rozvoji novych technologii, avsak tyto zmeny probihaji nekdy se znacnymi negativnimi soc. dusledky, ktere vyzaduji mobilizaci instituci a praktickeho jednani (viz ~spo­ lecnost rizikova). Pojem r.v., zejm. ve ztotozneni s vedeckotechnickym pokrokem, se proto pfilis nepouziva. A: scientific and technological development F: developpement scientifique et technique N: wissenschaftlich-technische Entwicklung, wissenschaftlich-technischer Fortschritt I: sviluppo tecnico-scientifico Sti, MilK ruch cestovni viz sociologie cestovniho ruchu ru ralism us viz agrarismus ruralizace viz venkov r u r ban i z ace - (z lat. ruralis == venkovsky; urbanus == mestsky) - pojem, kterym se zejm. v am. s-gii venkova a mesta oznacovalo prolinani ~venkova a ~mesta a vznik souvislych oblasti, ktere nejsou ani Ciste mestske, ani pfevazne venkovske. Pojem r. pouzil pravdepodobne poprve Ch. l. Galpin v knize Rural Life z r. 1918. S pojmem r.

souvisi odvozeny vyraz rurbanizovane uzemi, coz je vnejsi mestska zona, ktera je za pasmem pfedmesti (viz tez ~periferie), vyznacuje se velkym poctem lidi dojizdejicich do mest za praci, v ktere jsou smichany zemedelske usedlosti s rodinnymi domky obyvatel, ktefi nepracuji v zemedelstvi, a v niz se vliv jadroveho mesta vyrazne projevuje kult., spol. a konzumnimi zvyky. Pojmy rurbanizovane uzemi ci rurbanizovana oblast vyjadfuji vice nez jen symbiozu Iidi pracujicich ve mestech a obyv. zemedelskeho. V predvalecne studii 0 pomestovani praZskeho okoIi nazval Z. Ullrich obce tohoto druhu "pfechodnym typem". Obce v rurbanizovanych uzemich, ktera tvofijednu ze zon metropolitnich regionu, maji cetne vztahy k tzv. jadrovym mestum, coz je umoznovano zlepsovanim komunikaci a vd. hromadnou dopravou (viz tez ~aglome­ race). Naproti tomu ale obyvatele rurbanizovanych uzemi pfejimaji nektere zivotni zpusoby, ktere jsou charakteristicke pro venkov. Novejsi vyzkumy preferovanych lokalit pro trvale bydleni v byvalem Ceskoslovensku, publikovane L. Kotackou aM. Illnerem, poukazuji na to, ze rurbanizovana uzemi patfi mezi nejoblibenejsi. Pojmu r. je blizko termin ~suburbanizace, v pouziti starsiho vyrazu r. je vsak vetSi duraz na kult. stranky urbanizacnich procesu. V soucasne dobe se pojem r. vyskytuje jen vyjimecne. AktuaInejsi je (zejm. v pol. s-gii) jeho varianta "roralizace". A: rurbanisation F: rurbanisation N: Rurbanisierung I: rururbanizzazione Lit.: Galpin, Ch. J.: Rural Life. New York 1918; PawelcZ.Yliska, A. - Tomaszewska, W: Urbanizacja kultury w Polsce. Warszawa 1972; Pi6ro, Z. ed.: Przestrze/l i spoleczenstwo. Z badrul ekologii spolecznej. Warszawa 1982.

Mus

rytirstvi - pojem odvozeny ze slova rytif (z nem. Rytter == jezdec), ktery se postupne v historii konstituoval jako soubor urcitych vlastnosti: puvodne statecnosti a UfOzenosti, pozdeji i (spiSe) cestnosti, oddanosti a vemosti. Pravzor r. byva spatfovan v chovani hrdinu Homerovy Iliady, vlastnim vekem r.je vsak stfedovek. Rytifsky -'vzor chovani ztelesnuji napf. Tristan, Lancelot, Roland. V Cechach slova "rytief" a "rytiefstvo" zdomacnela na pfelomu 13. a 14. st. Puvodne slo proste 0 pojmenovani bojovnika, resp. lepsiho bojovnika na koni a druziny takovych bojovniku. Pozdeji (s pfichodem dvorske kultury) musel byt muz na rytife pasovan a slo uz tedy 0 spo!. skupinu, soucast spo\. stavu ~slechty. V ufedni titulaci byla s oznacenim rytif nerozlucne spjata oznaceni "urozeny" a "statecnY". Pasovan na rytife byval ~hrdina. Za rytifske byly tedy puvodne povazovany pfedevsim "muzne" vlastnosti. Urozenost byla hrdinum zpocatku phsuzovana automatic-

ky, teprve pozdeji nabyla decticneho charakteru (rytir se v ces. zemich stal dedicnym titulem nizsi slechty, podobne jako ve Francii "chevaliere"). DalSi zminene postupne pfidavane vlastnosti charakterizujici r. byly vysvetlovany nasledovne: cest (od slova ctny) znamenala dodrZovani daneho slova, hajeni pravdy a dalSi vlastnosti, pro nez jsou \ide cteni, oddanost a vernost se vztahovaly ke sluzbe zvolenemu panu, vudci (jejich opakem byla verolomnost). Pan byval totozny s panovnikem, ale take s Bohem, Pannou Marii nebo jeji personifikaci na zemi, tzn. s vyvolenou zenou (viz tez ~kult marianskY). R. byvalo spojeno s ~adoraci symbolu, pfip. materializovaneho, v jehoz sluzbach se rytif rozhodl uzivat a zdokonalovat sve vlastnosti. Na toto rozsifeni vyznamu pojmu rytif a r. nemela vliv pouze kurtoazie, ale take vznik a meni tzV. rytifskych radu. Byly to facty soucasne vojenske a duchovni a zacaIy vznikat v dusledku kfizackych taZeni do Svate zeme (viz ~vypravy kfizove). Prave tyto fady pfipojily k puvodnim bojovym vlastnostem rytife oddanost Bohu a Matce bozi a moralni rust v jejich sluzbach. Soucasne zduraznily a specifikovaly princip ~solidarity: kazdy radovy rytif-kfestan mel byt solidarni s jinym kfestanem v nesnazich, mel mu pomahat, chranit ho. Nejvetsi duraz byl ovsem kladen na souna!ezitost s fadem, k nemuz rytif mlleiel. Pravdepodobne diky tomu, ze se v rytirskych factech misily valecnicke hodnoty s hodnotami spiritualnimi, doslo v tomto smeru pozdeji kjistemu oddeleni vlastnosti rytife od vlastnosti fadu: rytif pozapomnel na princip solidarity a stal se individualistou a solidarita fadu se zacala vztahovat k ochrane jeho tajemstvi. Pojem r. jako souhrn vsech vyse uvedenych vlastnosti, t.j. ve smyslu, jak jej chapal pozdni stfedovek, se v podstate udrzel dodnes, i kdyz nad ocenenim vlastnosti bojovnika zacala domino vat pfedstava rytife jako zastance neciho prava a neci cti, pfip. ochranitele idey a idealu. K temto ukolum se poji delikatnost a diskretnost. V tomto duchu se r. stalo vzorem chovani zejm. v obdobi ~ro­ mantismu, kdy byly dokonce opet zakladany rytifske fady. Rytifske chovani bylo spojovano s tendenci zajistovat spravedlnost individualne, podle vlastniho moralniho kodexu, navazujiciho na stare, jiz neplatne pravni normy (napf. jednim z dlouho pfezivajicich zpusobu ochrany cti damy nebo sve vlastni byl souboj). V soucasne dobe zduraznuji nektere puvodni principy r. k mysticismu a nacionalismu orientovane ~tajne spolecnosti, v obecnem povedomi je pak slovo r. spojeno s ochranou slabsich, pfedevsim zen a starych lidi, pi'fp. v ponekud vysmesne poloze (v navaznosti na starou kurtoazni tradici) s neustale nalehajicim a nevyslysenym napadnikem. Ze s-gickeho hlediska studuje r. Maria Ossowska (1973

957

fad

fad feholni

a pozdeji). Zajimaji ji mj. nektere kontroverzni imperativy rytifskeho etosu, napf. na jedne strane ostraZitost a na druhe ochota vystavovat se riziku, touha po shive stojici proti hledani bezpeci, nebo velka cinorodost, pracovitost a zarovei'i pohrdani praci (zejm. fyzickou). Zabyva se take pfemenou rytife v dvofana, pfekryvanim rytifskych vlastnosti s idealnimi vlastnostmi veskere slechty a sirsimi kult. souvislostmi r. Ossowska vidi pokracovani rytifske tradice v roli --.gentlemana, ktery je podle ni podobne integrujicim vzorem chovani pfekracujicim spol. bariery. A: chivalry, knihthood F: chevalerie N: Rittertum I: cavalleria Lit.: Cohen. G.: Histoire de la chevalerie en France du moyen age. Paris 1949; HUizinga. 1.: (1918) Jesieri sredniowiecza. Warszawa 1974; Ossowska. M.: Ethos rycerski ijego odmiany. Warszawa 1973.

VoO

v fec. mysleni, nebo "ordo" v anticke i stfedoveke filozofii, pfip. pojem "teologie". R. byl vzdy povazovan za vyzn. soc. kategorii. V s-gii byl piIvodne jednou ze zakl. kategorii: A. CornIe vymezil zakl. ukol s-gie jako zkoumani f., tj. uspofadani spol. vztahiI, jejich pevne stavby ci struktury, ajako zkoumani zmen, ktere v ramci f. probihaji, pfip. vedou k vytvofeni f. jineho typu. Spol. teorie pfedpokladaji existenci uspofadanych struktur, ktere jsou produktern jednani mnoha lidi, avsak nemuseji byt vysledkem vedomeho lidskeho utvareni, mohou byt vytvafeny do znacne miry spontanne. Spontanni f. nesmefuje ke konkretnim uceliIm. VetS ina uvah 0 spolecenskem fadu, resp. 0 --'socialnim fadu se ale zabyva uvedomelym uspofadanim na principu pfikazovani a poslusnosti nebo v hierarchicke struktufe spolecnosti. Pfedpoklada se, ze viIle nadfizenych nebo nejake nejvyssi autority urcuje, co kazdy jednotlivec musi del at. Terminem f. se take oznacuje spolecenstvi lidi, ktefi sledujice urCity nab., rnravni Ci jiny cil se zavazaIi slibem, ze budou sviIj zivot fidit podle urcitych pravidel (viz --'fad feholni, --'rytifstvi). A: order F: ordre N: Ordnung I: ordine Lit.: Hayek. F. A. von: Pravo, zakonodarstvi a svoboda. Praha 1991; Weber, M.:· Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1972; viz h~z --hid so-

cialni.

Much fad in s titu c ion a I n i viz fad socialni fad m 0 r a I n i viz moralka, fad, teorie moci fad p firozeny spolecensky viz fyziokratismus

fad - zpravidla se timto slovem oznacuje relativne stabilni a upny souhrn vzajemne provazanych zasad, pravidel, podle nicht se neco deje. PUvodne znamenal f. totez co pojem "fada", resp. uspofadani, pofadek, organizace nejakeho celku slozeneho z pevne spojenych prvkiI. V tomto smyslu se pojem f. prakticky pouziva dosud a pi'ekryva se s pojmy organizace, system ci struktura. V urcitych souvislostech je ovsem pojem f. temito pojmy nezastupitelny, nap!'. ve spojeni moralni fad, a zejm. ve variante "bozi fad", coz je v pods tate uspofadani sveta dane bohem. Pojem f. v sobe zahrnuje mnohe znaky dalsich pojmiI starsi fil. tradice, jako jsou "kosmos", "taxis", "nomos", "dike"

958

fad rozeni a vymirani - termin pouzivany v ces. demografii pro vystizeni urCitych obecnych pravidelnosti, se kterymi se setkavame pfi studiu --.demograficke reprodukce lidskych populaci, konkretne procesiI --'porodnosti a --'iimrtnosti. Rad vymirani souvisi s poctem zemfelych v jednotlivych kalendafnich letech, ktery je relativne stabilni aje narusovan pouze mimofadnymi udalostmi, napf. zvysenou intenzitou umrtnosti v diIs!edku epidemii ci valek. Rozdilne jsou vsak pocty zemfelych z jednotlivych --'generaci v danem roce, nebof intenzita umrtnosti a pocet osob vystavenych riziku umrti se Iisi podle veku. Pocet zemfelych je ovlivnen nejen vychozim stavem sledovane generace, ale i historii jeji umrtnosti, pficemz se vyzn. lisi intenzita umrtnosti muziI a zen v jednotlivych letech zivota (tzv. nadiimrtnosti). Rad vymirani je nejpfesneji charakterizovan iimrtnostni tabulkou. Take fad rozeni vykazuje urCite pravidelnosti, a to nejen v poctu narozenych v jednotlivych kalendafnich !etech, ale i v intenzite plodnosti pod Ie veku matky a zastoupeni jednotlivych --.pohlavi ph narozeni. Rad vymirani se stal

pfedmetem ved. zajmu v 17. st., fad rozeni az koncem 19. st. (v souvislosti se studiemi R. Bockha). A: - F: - N: - I: Kal fad r y t i f sky viz rytifstvi, fad feholni fad f e hoi n i - (od slova fehole, to z lar. regula = pravidlo) - specif. nab. --'instituce a zarovei'i --'komunita, zalozena na intezivnejsim plneni nab. povinnosti neZ je bezne vyzadovano, a to podle pfesne stanovenych pravidel. PUvodni a typicky f.f. je spolecenstvi osob dobrovolne se zfeknuvsich svetskeho zpiIsobu zivota, coz se projevuje max. redukci materialnich potfeb, --'askezi a -'celibatem. Zvl. pfistup ke svetu a zivotu a identifikace s rolf Clena fadu jsou zdiIrazneny i tradicnim, jednoduchym uniformnim odevem. Za charakteristiky rys f.f. se povazuje i zivot v uzavfene komunite, tzv. kiastefe (z lar. claustrum = uzavfene misto, zavora, ohrada). "Uzavfenost" jako znak fadu ovsem nemusi byt dana prostorove, nekdy je pouze naznacena odevem a chovanim. Ale klastery sehraly vyzn. hisr. roli i jako centra vzdelanosti a umeni. Ph kfesfanskych klasterech se ve stfedoveku zakladaly skoly, femeslne a ume\. dilny, sifily se odtud i prakticke poznatky 0 novych technologiich, ktere mnisi ziskavali na svych cesmch. Klastery podobne jako chramy slouzily nekdy jako mista azylu. V Cechach byly prvni klastery zakladany koncem 10. sr. (napf. jifsky, bfevnovsky, Sazavsky aj.), fada z nich ale zanikla v dobe husitskych valek a dalSi byly zruseny pozdeji, zejm. za vlady losefa II. Proti f.f. a klasteriIm se nekdy soustfed'oval odpor jako proti koncentraci zboznosti, proti jeji extremni poloze, a take jako proti vyzn. cirkevni instituci. Protestantske cirkve napi'. f.f. a klastery zavrhly, ale pozdeji zaklMaly volnejsi charitativni spolecenstvi s nekterymi rysy f.f. (viz --'diakonie). Volnejsi nab. spolecenstvi, ktera maji nektere shodne rysy s f.f., jsou obecnym jevem, existuji i v dnesni katol. cirkvi. Izolovanost jejich cleniI od sveta je minimalni, ziji normalnim obcanskym zivotem, jen s vetsi odpovednosti v plneni nab. norem a navic jsou vazani nekterymi nab. sluzbami. Pro f.f. i volnejsi nab. kongregace se dnes pouziva zastfesujici termin spolecenstvi zasveceneho zivota. R.f., resp. vsechna podobna spolecenstvi existuji v fade nabozenstvi, typicke jsou ale pro --'kfesfanstvi (v novejsi dobe pro --'katolicismus a --'pravoslavi), pro --'buddhismus a --.taoismus, v jiste modifikaci se vyskytuji v .....islamu, v --'hinduismu apod. Pfislusnici muzskych fadiI jsou vetSinou nazyvani mnichy, zenskych fadiI jeptisky nebo mnisky. Mnissky zivot ale neni nutne vazany na klaster ani na f.f., jeho zakl. charakteristikou je zasveceni zivota bohu, zfeknuti se normalniho svetskeho

zivota (existovaly nab. sekty, jejichz vsichni clenove se povazovali za mnichy). Ve stfedoveku se vyskytovaly tzv. bekyne, "zeny svateho zivota" (piIvodne neorganizovana odnoz holandskeho muzskeho mnisskeho fadu), coz byly vetsinou vdovy oddavajici se pIne nab. zivotu, ktere se nekdy sdruzovaly ve spolecnych domech a spec. obytnych ctvrtich (vyskytuji se i v kontextu --'husitstvi). Na tato spolecenstvi Ize pohIizet take jako na diImyslne soc. feseni problemu --'vdovstvL V kfestanstvi vzniklo feholnictvi, tzn. zivot v feholnich komunitach, fadech, z poustevnictv!. Poustevnici se sdruzovali nejdfive v tzv. laury (fec. vyraz pro ulici), pak v tzv. cenobie (fec. koinos bios = spolecny zivot), vyznacujici se spolecnym pfibytkem obehnanym zdi. Byla to spolecenstvi s volenym pfedstavenym; pravidla jejich zivota vypracoval jejich zakladatel P. Pachomios (kolem r. 320). Prvni f.f. v zap. kfesfanske cirkvi zalozil sv. Benedikt z Nursie v 6. sr. (tzv. benediktinsky fad, dodnes existujici, ktery vznikl soucasne i jako zenska fehole), ve vych. cirkvi se za otce feholniho zivota povaZuje Bassillios VelikY. Od te doby aZ dodnes vznikaji stale dalsi f.f. (ne vsechny s zenskym ekvivalentem, naopak ale nektere pouze zenske), Iisici se pravidly spolecneho zivota, naplni Cinnosti i vnejsimi znaky (symbolikou, odevem apod.). Vsechny jsou postaveny bud' na tzv. benediktinske, nebo augustinianske feholi, pfedstavujici dva zakl. soubory pravidel feholniho zivota. Od zacatku je vstup do f.f. podminen dobrovolnym slibern poslusnosti, Cistoty a chudoby. Cleny mohou byt --.knezi i laici. Kazdy uchazec 0 clenstvi musi projit nejdfive pfipravnym obdobim (noviciatem). Nejpouzivanejsi soucasne deleni katol. f.f. je na kontemplativni a charitativni, pfip. jeste kontemplativne charitativnL Mezi kontemplativni (rozjimave) patfi I'My uzavfene pfed vnejsim svetem, jejichz naplni je pfedevsim --'modlitba, ktere maji obvykle pfisnejsi pravidla (napf. karmelitani a karmelitanky); u nekterych dodnes plati velmi pfisna klauzura (tzn. i fyzicke uzavfeni pfed vnejsim svetem). Charitativnimi fady jsou fady: 1. skolske, napf. piariste a vorsilky; 2. misijni, napf. sestry sv. Ducha (viz --.misionafstvi); 3. charitativni ve vlastnim slova smyslu (viz --'charita), tj. pecujici 0 nemocne a chude, napf. milosrdni bratfi, vincentky; 4. fady pecujici vyhradne 0 urcitou skupinu populace - 0 mladez saleziani, 0 svobodne matky rafaelky, o prostitutky magdalenitky (venuji se jejich pfevychove). Mezi kontemplativne-charitativni fady patfi napf. kazatelske fady (dominikani aj.). Napli'i Cinnosti nekterych fadiI se menila se zmenami doby: napi'. piIvodni naplni rytifskych fadu (maltezskych rytifiI, rytifiI sv. lakuba apod.) byla ochrana poutnikiI do Svate zeme v dobe --'kflzovych vyprav, postupne se vsak promenily v fady charitativni.

959

rad socialni

Zv!. misto mezi r.r. zaujima tovarysstvo Jef.fsovo (jezuite), jehoz clenove krome 3 zakl. feholnich slibu skladaji jeste slib vyhradni poslusnosti ~papezi. Vsechny r.r. jsou vnitme hierarchicky organizovany ajsou zeiroven specif. sou<::asti ~cirkevni hierarchie. KaZdy fad rna v cele generalniho pfedstaveneho, kteremu podlehaji provincialni pfedstaveni (deleni na provincie neodpo vida vzdy statopravnimu uspofadani). Zakl. komunita, ktera se vetsinou kryje s klasterem, je vedena opatem nebo matkou pfedstavenou (abatysi). C!enove fadu se vzajemne oslovuji radovfmijmeny a nazyvaji se bratry a sestrami. Radove jmeno se pfijima soucasne se skladanim feholnich sliM a symbolizuje zacatek noveho zivota. Podie vzoru nab. r.r. se formuji i nektera nenab. spolecenstvi, resp. spolecenstvi mimocirkevni. Vetsinou pfijimaji jen nektere rysy feholniho zivota. Byvaji to ~tajne spolecnosti, ruzna ~bratrstva i nektere ~kluby (viz ~zed­ narstvi, ~rotarianstvi). A: monastic order, religious order F: clerge N: Kloster I: ordine religioso VoO r ads 0 ci a I n i - centralni pojem nekterych obecnych s-gickych teorii, zejm. funkcionalistickych a strukturalistickych, jimi rna byt vyjadfena idea uspofadanosti soc. jednani v ramci soc. systemu nebo ~socialni rovnovaha mezi jeho jednotlivymi slozkami (subsystemy). Pojem r.s. vsak neni uplne jednoznacny a muze mit proto ruzne vyznamove dominanty, napf. ideu 0 vzajemne zavislosti a podminenosti jednotlivych elementu soc. celku, mezi nimiz je nutny soulad, konsensus (A. Comte, T. Parsons); pfedstavu nenahodnosti soc. jednani jinych individui, skupin a instituci, pfip. dokonce pfedstavu zakonitosti fungovani soc. celku (K. Marx ajine deterministicke teorie); pfedstavu pfedvidatelnosti jednani jinych jako zakladu moznosti soc. koordinovane jednat (A. Schutz, ~etno­ metodologie); koncepci stability a hist. trvalosti urcirych nejak specifikovanych forem existence spolecnosti (puvodni pfedstava spo!. fadu, jak byla formulovana pfedevsim v oficialnim marxismu); ideu institucionalniho omezeni nasili a agresivity ve spolecnosti (pfedstava bezneho vedomi o "fadu"ve spo!ecnosti). Problem ~radu je podle R. H. Turnera klicovym s-gickym problemem, ktery poprve zformuloval T. Hobbes ve svem slavnem paradoxu: jakje mozna spolecnost, tedy jak je mozny fad, jestlize jsou lide ve vztahu trvaleho potencialniho konfliktu (homo homini lupus)? Na otazku, jak fad vznika a jakymi zpusoby se udrZuje, odpovida s-gie pod Ie Percyho S. Cohena ctyfmi odlisnymi zpusoby. 1. Pfedevsim vznikla teorie donuceni, ktera je hist. asi nejstarsi: lide delaji to, co se od nich ocekava, protoze se 960

remeslo

obavaji trestu, a to bud' pfimo trestu fyzickeho, nebo trestu zabaveni ci omezeni majetku, vylouceni z nejakych vyzn. instituci nebo pozic (viz ->exkluze socialn!), zbaveni svobody nebo nekterych pray Ci privilegii, nebo se konecne obavaji nejake formy ~stigmatizace. Teorie donuceni je velmi casto spjata s konspiracnimi teoriemi dejin, podle nichz jsou ~dejiny vysledkem vedomeho usili (spiknuti) polotajnych ci tajnych organizaci, jd usiluji 0 ziskani nebo udrzeni moci. Tato teorie je zjevne jednostranna a nevysvetluje celou fadu soc. fenomenu, jez se ~nasilim a ~donucenim nedaji uvest v Zivot a jd nemohou fungovat jen na tomto zaklade. 2. Druhou vyzn. vykladovou teorii r.s. je tzv. zajmova teorie, ktera rna dye zakl. podoby - klasickou, jez je vyjadfena v teoriich ~spolecen­ ske smlouvy, a novejsi, ktera je spjata zejm. s vyvojem moderniho ~liberalismu. Smluvni teorie vysvetluje r.s. jako vysledek dobrovolne a vedome dohody mezi lidmi, ktefi si uvedomili nutnost kooperace a vyhodnost zivota v uspofadane kolektivite. Tato teorie trpi zakl. slabinou, jiz je prave element vedomeho aktu, vedomeho rozhodnuti, 0 nemz neni nic znamo ani hist. ani jinak empir. H..s. by se musel obnovovat na principu opakovanych dohod, coz je jen zcasti pravda. Druha varianta zajmove teorie pfedstavuje jeden z nejvyzn. Cinu v dejinach s-gickeho mysleni: s.r. vznika jako nezamysleny dusledek jednani individui, ktera s!eduji svuj vlastni zajem. Mimofadnost tohoto objevu spoeiva v tom, ze r.s. neni vysvetlovan vedomym aktem, ale je pojat jako jev nezavisly na individ. ci kolekt. vuli. Tuto teorii, ktera rna svuj puvod i analogon v ideji "neviditelne ruky trhu", rozvinul v soucasnosti zejm. F. A. von Hayek (viz ~design). 3. TIeti teorii r.s. je teorie hodnotove-konsensualni, ktera byla poprve formulovana A. Comtem a je rozvijena vsemi variantami funkcionalistickeho mysleni. Pfedpoklada, ze mezi individui a skupinami, jez tvon spolecnost, existuje jisrn podstatna mira shody, pokud jde 0 zakl. hodnoty, jez je nutno respektovat a z nichz je mozno odvodit a na nichz Ize zalozit normativni fad, tedy jak celou soc. regulaci a kontrolu, tak i koordinaci lidskych Cinnosti. Sdileni spolecnych hodnot (~konsensus) pfispiva ke vzniku spolecne identity, vedomi pfislusnosti ke spolecnemu celku, k vytvafeni spolecnych standardu hodnoceni. To je pfedpokladem stability a funkcnosti soc. rozvrstveni, ~socialni hierarchie. K. Davis zduraznuje, ze pfedstava uplneho hodnotoveho konsensu je nerealisticka, ale ze je mozne a nutne v kaMe spolecnosti pfedpokladat alespon min. konsensus pfedevsim v zakl. mravnich hodnotach, ale take v hodnotach tech.-estetickych. Konsensualni teorii Comtovu, ktera tvofi podstatnou cast jeho ~so­ cialni statiky, kritizoval E. Durkheim. Comte mel za to, ze konsensus klesa s rustem ~delby prace, zatimco Durk-

heim dolozil, ze delba prace krome konfliktogennich elementu nese v sobe zarodek noveho typu vzajemne zavislosti, kterou nazval organickou solidaritou (viz ~solidarita mechanicka a organicka). Ta je zakladem fadu modemi spolecnosti v durkheimovskem smyskI. Teorie r.s., resp. spoleeenskeho radu, pojednana z konsensualniho hlediska tvofi jadro strukturalne-funkcionalisticke teorie Talcotta Parsonse, podJe niz je soc. system komponovan z casH, z nichz kaMa pfispiva ke stabilite systemu. Spolecnostje schopna udrzet r.s., tedy rovnovahu, a minimalizovat pusobeni odstfedivych sil zejrn. proto, ze disponuje stabilizovanyrni hodnotarni a kult. vzorci chovani, ktere brani radikalni zmene. Parsonsova teorie r.s. odpovidala stabilite am. spolecnosti 50. I., byla vsak ostfe kritizovana, jakrnile se ukazalo, ze i am. spolecnost je ve stavu permanentni zmeny (R. G. Dahrendorf, D. Lockwood, Ch. W. Mills). V 60. I. Parsons rozpracoval teorii ~socialni zmeny, ktera mela vysvetlit, jak je mozna zmena pfi zachovani globalni stability systemu. 4. Ctvrtou teorii r.s. je tzv. teorie inerce, ktera poklada r.s. za danost v tom smyslu, ze r.s. vznika a udrzuje se tim, ze spo!ecnost vytvati podminky ke svemu vlastnimu pfeziti, pfetrvani a kontinualni existenci. Ackoliv teorie inerce je zdanlive tautologicka, upozori'iuje na dulezity moment spol. zivota, totiz na to, ze spo!. zivot obsahuje podstatnou cast tzv. repetitivnich, opakujicich se aktivit slouzicfch k soc. reprodukci a pfeziti, ktere zakladaji stabilitu kult. vzorcu a naopak jsou jirni posilovany. Teorie inerce poukazuje take na to, ze urCite kauzaini procesy se pravidelne opakuji, cimz je dan zaklad pfedvidanosti urCitych jevu a procesu. V Marxove ideji, ze clovek pfispiva k reprodukci systemu, tedy vlastne k udrZeni r.s., jiz tim, ze vstupuje do kazdodenni vyrobni ci pracovni aktivity, je implicitne obsazena idea inerce soc. systemu. Celek Marxovy koncepce je vsak radikalne dynamicky a konfliktualistickY. Problemem r.s. se ze spec if. hlediska zabyvali Hans H. Gerth a Mills, ktefi rozlisili nekolik urovni tzv. institucionalniho radu, ktery je zakladem r.s.: a) polit. fad, v jehoz ramci a jehoz prostfednictvim clovek ziskava nebo udrzuje vlastni mocenskou pozici nebo ovlivnuje distribuci moci, b) ekon. fad, jimz je organizovana prace, zdroje a tech. vybava k vyrobe a distribuci statku a sluzeb, c) militami fad, ktery organizuje legitimni donuceni a pouZitf nasili a dohled nad nim, d) pfibuzensky fad slozeny z instituci, ktere reguluji a usnadnuji sexualni kontakty, plozeni a vychovu deti, e) nab. fad, ktery organizuje kolekt. uctivani bozstva, vetsinou v pravidelnem casovem rytmu a na obvyklych mistech. Institucionalni fady necharakterizuji uplne soc. strukturu a r.s., protoze nezahrnuji nektere sfery, ktere prochazeji vsemi institucionalnimi

fady, totiz technologii, symboly, statusovou strukturu a vychovu. Zakl. problemem kazde teorie r.s. je vysvetleni vztahu r.s. a soc. zmeny, tedy reseni klasickeho probIemu vztahu soc. statiky (fadu) a dynamiky (zmeny, event. ~po­ kroku). Protoze toto tema skutecne prochazi celymi dejinami s-gie, je v probIemu r.s. pravem shledavano klicove tema kazde s-gie. A: social order F: ordre social N: soziale Ordnung I: ordine sociale Lit.: Cohen, P. S.: Modern Social Theory. London 1970; Gerth, H. H. Mills, Ch. w.: Character and Social Structure: The Psychology of Social Institution. New York 1953; Hayek, F. A. von: Pnivo, zakonodarstvi a svoboda. Praha 1991; Hobbes, T.: Leviathan neboli 0 podstate, znzeni a moci statu cirkevniho a obcanskeho. Praha 1941; Parsons, T.: Social System.

New York 1951.

Pet rad spolecensky viz rad, rad socialni I' a d a s tat i s ti c k a viz analyza statisticke rady, data, charakteristiky kvantilove, charakteristiky momentove I' e c viz cinnost, etnografie reci, fonologie, gramatika transformacni, interakcionismus symbolicky, jazyk, lingvistika strukturalni, mluva jevistni, sociolingvistika, sociologie jazyka, teorie komunikace re c j e v is tn i viz mluva jevistni rec rna terska vizjazyk matersky rec tela viz kinesika reholnictvi viz rad reholni rem e sin i k viz maloburzoazie, tfida delnicka rem e s I 0 - (snad ze sanskrtskeho slova rem, oznaeujiciho protiklad slova valeeny, tedy mirov)') - tradieni oznaceni malovyroby, zaroven typu rucni prace a urcite ekon. i spo!. organizace vyrobniho a pracovniho procesu spojene s ureitou pozici a prestizi nositelu techto procesu ve spoleenosti, Vyvoj r. odrazi vyzn. aspekty rozvijejici se ~deIby prace i techniky a technologie. 1. lako forma malovyroby by10 r. orientovano na zhotovovani vyrobku nezemedeL povahy v jednotlivych kusech ci v malych seriich, pfevazne pomoci rucni prace a mensich stroju pro ~trh i vlastni potfebu. MajiteJ zavodu ovladal vsechny faze pracovniho postupu a sam se jako femeslnik podilel na praci, Z r. vede geneticky cesta jak k ~manufakture, tak ke strojove, tovami vyrobe, 2. lako typ prace je r. opakem tzv, ~ro­ zdrobene prace, Remeslnik si zachovava kontrolu nad celym vyrobnim procesem, a tim je chranen pfed odcizenim prke. H.. je zalozeno pfevazne na kumulaci osobni zkusenosti a poznatcich ziskanych individ. zasvecenim 961

Rimsky klub

retezce Markovovy

a vedenim. Aplikuje prevazne empir. poznatky (neved. poznatky v dnesnim slova smyslu). Puvodne byla remeslmi prace prosycena magickymi a ritualnimi ukony, byla prodchnuta ideou sluzby. Pozdeji se sekularizovala a dnes rna pfevazne ryze tech., ueelovy charakter. Stupen delby prace uvnitf dilny je maly, odpovida zruenosti a zkusenostem a umoznuje, ba pfedpoklada, ze femeslnik postupne ovladne a bude vykonavat vsechny i ty nejslozitejsi ukony. 3. Jako forma organizace vyroby zahrnuje r. regulaci vyr. procesu, peCi 0 kvalifikaeni pfipravu, prosazovani zajmu femeslniku, jejich zastoupeni ve statnich i mistnich organech, zjisrovani a ovefovani kvalifikaeni a mravni zpusobilosti k vykonu femeslne prace. V evrop. kultufe vychazela tato organizace z --tcechu a gild, v 19. st. se vytvorily i statni organizace, specializovane banky, Zivnostenske komory a korporace integrujici r. do systemu kap. vyroby. V byvaIych social. statech byla taro org. nadstavba r. pfevazne zrusena, byr v nekterych zemich jeji elementy pfetrvaly. 4. Dnes je r. chapano i jako spec. typ pripravy pro del. povolani. Ueeni se r. probihalo zpocitku pod osobnim vedenim mistra (vcetne ritualu zasvecovan!), pozdeji bylo dopliiovano nebo zcela nahrazovano vyukou modelovanou pod Ie skolskych zvyklosti a osnov (viz --tuceii). Pfiprava se ukonci slozenim zkousky, jejiz soucasti je obvykle samostatne zhotoveni tzv. mistrovskeho kusu. Hist. se r. vydeluje z ostatnich Cinnosti v obdobi --tneoliticke revoluce a pak zejm. v obdobi zakladani mest, jeho upadek zacina --tprumyslovou revoluci. V rozvojovych zemich ale dodnes pfedstavuje v nekterych oblastech rozhodujici formu nezemedel. vyroby. Ve vyspelych kap. zemich se omezuje predevsim na oblast tzv. umeleckeho remesla, na opravarenske a jine sluzby, na vyrobu nestandardniho zbozi. Remeslnici jsou dnes chapani verSinou jako delnici, prip. elitni delnici. V nekterych oborech je femes Ina prace trvale nedostatkova. Hovofi se i 0 "trzni renesanci femesel". V historii tvorili femeslnici predevsim soucast mesianstva. Vzdy take byli svazani se soukromym --tvlastnictvim. Cast majitelu femeslnickych dilen zamestnava pouze rodinne pfislusniky; v techto pripadech jde vlastne o --trodinna hospodarstvi. Vetsi remeslnicke dilny zamestnavaji i namezdni pracovni sily. V byvalych social. stitech byla r. vetsinou zaclenena do druzstevniho sektoru, z femeslniku se prevazne stali delnici Ci zamestnanci sluzeb. V 90. 1. dochazi v techto zemich k revitalizaci r. na soukrome bazi. A: craft F: metier N: Gewerbe I: artigianato Lit.: Hejdova, D, a koL: Dejiny umeleckych femesel a uziteho umeni v ceskych zemich. Praha 1994; Sombart, w.: Der moderne Kapitalismus, [-Ill. Leipzig 192[, 1928. Lin

962

ret e z c e Mar k 0 v 0 v y - spec. druh --tstochastickeho procesu, v nemz pfi znamem soucasnem stavu nezavisi budouci stavy na minulosti procesu. Zaklady teorie polozil rus, matematik A. A. Markov v r. 1907. 0 r.M. se take hovori jako 0 stochastickych procesech s jednoduchou vazbou, nebor pro podminene pravdepodobnosti plati P X(t ll ) = jll / X(tll_l) = jll.jo .. ·,X(t1) = h = P X(tll ) = jll / X(tll-l) = jll-b tj. znalost stavu procesu v minulosti je irelevantni pro pravdepodobnostni urceni procesu. R.M. je urcen absolutnimi pravdepodobnostmi stavu ve vychozim okamziku a maticemi podminenych pravdepodobnosti prechodu mezi jednotlivymi stavy v ruznych casovych okamzicich, v nichz proces sledujeme. Jsou-li matice podminenych pravdepodobnosti prechodu nezavisle na case, pak se pfislusny r.M. nazyva homogenni, v opacnem pfipade hovofime 0 nehomogennim r.M. Dale se budeme zabyvat homogennirni r.M., jejichz aplikace jsou castejsi. Oznacime-Ii matici podminenych pravdepodobnosti pfechodu P = (Pij), kde Pij znamena podminenou pravdepodobnost pfechodu ze stavu i do stavu j mezi sousednimi casovymi okamziky, symbolemp(t) = pit), P2(t), ... , plit) vektor absolutnich pravdepodobnosti stavu procesu v okamziku t, pak plati p(t) = p(t -1 ).P, resp. p(t) = p(O).Pt. R.M. se deli na 2 hlavni kategorie: regularni a absorpcni fetezce. Pro regularni fetezce vzdy existuje lim rt(t) = a , kde a je limitni (stacionarni) vektor. U absorpcnich fetezcu se mnozina stavu procesu stava z absorpcnich stavu (pravdepodobnosti setrvani v techto stavech jsou jednotkove) a transientnich stavu (tyto budou po dostatecne vel kern poctu pfechodu opusteny). Pro uvedene typy r.M. lze analyticky vypocitat radu charakteristik - napr. matici sITednich dob prvnich pfechodu, pravdepodobnosti pfechodu do ruznych absorpcnich stavu apod. V ekon. problematice se pouzivaji r.M. s hodnocenim, kde se jednotlivym prechodum pfipisuji hodnotove charakteristiky. Lze-li vol it v jednotlivych okamzicich mezi nekolika variantami, ktere se lisi v pravdepodobnostnich a hodnotovych strankach, je mozno formulovat ulohu optimalniho fizeni, jiz lze fesit dynamickym programovanim. V s-gii se pouzivaji r.M. zejm. pro popis procesu --tsocialni mobility. K odhadum parametru r.M. se pouziva bud' metoda odhadu z mikrodat, kdy zname relativni cetnosti prechodu pro urcity soubor jednotek, Ci metoda odhadu z makrodat, kdy disponujeme informacemi 0 relativnim zastoupeni jednotlivych stavu v nekolika casovych obdobich bez znalostijednotlivych "drah" mezi stavy. V druhem pfipade Ize formulovat ulohu nalezeni matice podminenych pravdepodobnosti prechodu jako optimalizacni ulohu, jez je resitelna metod ami nelinearniho Ci linearniho programovanf.

A: Markov chains F: chaines de Markov N: Markow-Ketten I: catene di Markov Lit.: Howard, R. A: Dynamic Probabilistic Systems. New York 1971; WaIter, 1.: Stochasticke modely v ekonomii. Praha 1970.

Lau

Rim sky k I u b - mezinar. nevhidni organizace vedcu nejruznejsich oboru, pfedstavitelu tzv. velkeho prumyslu aver. Cinitelu, zabyvajid se analyzou a --tprogn6zou vyzn. soc., ekon., polit., ideol., kult. a ekologickych problemu soucasne etapy vyvoje lidske spolecnosti, zejm. tzv. --tgloMlnich problemu. Pripravou k zalozeni R.k. bylo shromazdeni 31 vlivnych zapadoevrop. vedcu a reprezentantu podnikatelskeho sveta v dubnu 1968 v Accademia dei Lincei v Rime (odtud nazev organizace). Podnet k setkani a k 0 neco pozdejsimu vlastnimu zalozeni R.k. dal A. Peccei, ktery se stal take jeho prvnim prezidentem. Po jeho smrti v r. 1984 stanul v cele R.k. dosavadni clen jeho vedeni A. King (dnes je cestnym predsedou klubu a jeho prezidentem R. Diez-Hochleitner). Podle puvodniho zameru rna byt R.k. nevydelecnou nezavislou organizaci, nevazanou na zadne polit. strany a ideologie. Jeho clenove maji vystupovatjako samostatne osoby, aniz by vyjadrovali a prosazovali zajmy nejake zeme ci skupiny. Kazdy rok se kona shromazdeni clenu --tklubu, ktere hodnoti jeho Cinnost v uplynulem obdobi a stanovuje die a zamery pro obdobi pfiSti. Mezi jednotlivymi shromazdenimi jsou vedeni, organizace a koordinace svefeny prezidentovi a vykonnemu vyboru klubu. R.k. nema pevne stanoveny staJy rozpocet. Na financovanijeho cinnosti se podileji i vyzn. koncerny - Fiat, Volkswagen a dalSi. Pocet vlastnich clenu klubu se pohybuje stale okolo jednoho sta, coz je hranice, ktera je povazovana za optimalni (pocet spolupracovniku R.k. je ovsem mnohem vets!). Zpoeitku se Cinnosti R.k. ucastnili vylucne predstavitele vyspelych zap. a nekterych rozvojovych zemi, postupne se zapojili i vedci nekterych zemi stfedni a vychodni Evropy. Postupne take byly zakhidany ruzne pobocky R.k. (napr. v Tokiu) Ci jeho obdoby (napf. tzV. Bukurestskj klub). Od pocitku devadesitych let existuje take Ceskd asociace Rimsktho klubu. Zakl. zamerenim R.k. je zkoumani soucasnych "potizi lids tva" (Predicament of Mankind), analyza rozhodujidch tendenci svet. vyvoje v jejich vzajemnem pusobeni a jejich mozne dusledky. Teoret.-metodol. vychodiskem je presvedceni, ze lidstvo se v soucasne dobe nachazi v krizove situaci, ktera si vynut! dalekosahle zmeny ve spolecnosti, a ze neni mozne hIed at pficiny ani navrhovat reseni tohoto stavu na zaklade dilcich analYz. Pouze komplexni pristup rna zde sve opravneni, protoze pficiny nynejsiho stavu i mozne cesty reseni jsou vysledkem vzajemneho pusobeni vsech cast!. Hlavni dIe a zamery R.k.: 1. vytvofit si

predstavu 0 soucasnem stavu sveta v jeho hlavnich dimenzich a perspektivach; 2. ukazat mozne altemativy vyvoje lids tva; 3. stanovit mozna vychodiska z krizovych situad a feseni glohilnich probIemu a podporovat pfijeti novych pfistupu, politiky a instituci, ktere by vytvofily predpoklady pro prefiti lids tva jako celku i pro formovani dokonalejsi soc.-ekon. organizace z hlediska rozvoje tvofivych schopnosti cloveka. R.k. vsak nema byt vylucne akademickym spolkem, jeho Clenove chteji 0 svem pojeti soucasnych problemu lidstva i 0 zpusobu jejich reseni pfesvedcit polit. pfedstavitele i sirokou vefejnost na celem svete. R.k. rozsifuje sve ideje predevsim vydavanim tzV. Zprdv pro Rfmsky klub (v masovych nakladech v mnoha jazydch). V nich vybrani autofi predkladaji oficialne ostatnim clenum klubu vysledky sveho zkoumani urceneho problemu. Tyto publikace vytvareji fadu na sebe vicemene volne navazujidch studii rUznych autoru. Jednotlive zpravy zpracovava versinou cely tym, i kdyz se nekdy uvadi jen jmeno jeho vedouciho. Na urovni cele serie zprav neexistuje jednotna myslenkova koncepce. Studie nereprezentuji spolecny nazor clenu R.k., objevuji se zde i vzajemne rozporne teze ci rozdilne interpretace. Krome toho nazory Clenu R.k. prosly za dobu jeho trvani dynamickym vyvojem. Duraz se klade na rychlost zpracovani jednotlivych zprav (nekdy se jim proto vytyka pfilisna uspechanost ci nedostatecna propracovanost) ana vyhrocenou formulaci zaveru, coz rna slouzit k podchyceni pozornosti vefejnosti. Prvni dYe zpravy byly zalozeny vyslovene na matem. modelech, v dalSich zpravach se duraz pfesunuje na kval. analYzu. R.k. navazal na systemovou dynamiku a pocHacovy model Svet 2 J. W. Forrestera z r. 1970 (viz jeho praci Word Dynamics). Upraveny Forresteruv model se stal vychodiskem prvni etapy vyvoje R.k. a prvni zpravy 0 "mezich rustu" z r. 1972 (D. L. Meadows, D. H. Meadows, J. Randers, W. U. Behrens: The Limits to Growth. A Report for the Club of Rome's Project on the Predicament of Mankind). Vzbudila bouflivy a rozporny ohlas na verejnosti i mezi odborniky a vyvolala siroke diskuse 0 problemu tzv. nuloveho ekon. rUstu. Konstatovala pravdepodobnost svetove katastrofy, pokud lidstvo nezmeni tendence sveho vyvoje, nepfijme opatreni k vytvoreni podminek ekologicke a ekon. stability, ktere by umoznily dosahnout stavu globilni rovnovahy ve svete. Nektere zavery prvni zpravy byly doplneny ci pozmeneny ve zprave druhe z r. 1974 (M. D. Mesarovic, E. Pestel: Mankind at the Turning Point. The Second Report to the Club of Rome), ktera zahajila druhe obdobi ve vyvoji R.k. Za hlavni princip "strategie prefiti" zde byl oznacen organ icky rust, tj. diferencovany vyvoj ruznych casti svet. systemu, jehoz vysledkem by mel byt vyrovnany rust celeho Jidstva. 963

sankce

fizeni

Heti zpnlva z r. 1976 (J. Tinbergen: Reshaping the International Order. A Report to the Club of Rome usilovala jiz nejen 0 kvant., ale i 0 kva!. analyzu perspektiv lidstva a doporucovala vytvoreni "noveho mezinarodniho rMu" v zajmu zachovani zivotniho prostfedi, dosaZeni vseobecne rovnosti a osvojeni a prepracovani kult. hodnot lidstva. Do treti etapy zahajene touto tfeti zpravou patfi dale praceD. G6bora z r. 1976 Oltro l'eta delle spreco. Quarto rapporto al Club di Roma (vyzkum ved.tech. potencialu sveta a moznosti jeho vyuZiti pro feseni energetickych, surovinovych a potravinovych problemu); E. Laszla z r. 1977 Goals for Mankind. A Report to the Club of Rome on the New Horizons of a Global Community (vyzkum cilu ruznych zemi, spo!. instituci, oranizaci apod., zejrn. ve vztahu ke "globalnim cHum"); T. Montbriala z r. 1978 L'energie: Ie compte a rebours. Rapport au Club de Rome (ofuky reseni energetickeho problemu); f. W. Botkina, M. Elmandjry aM. Malify z r. 1979 No Limits to Learning. Bridging the Human Gap. A Report to the Club of Rome (problematika vzdelavani v sirokem slova smyslu); M. Guerniera z r. 1980 Tiers monde: trois quarts du monde (dosavadni vyvoj a perspektivy rozvojovych zemi); O. Giariniho z r. 1980 Dialogue on Wealth and Welfare: An Alternative View of World Capital Formation. A Report to the Club of Rome ("bohatstvi" a "blahobyt" zalozene na synteze ekologickych a ekon. hodnot zivota). Ctvrta etapa ve vyvoji R.k. je charakterizovana prechodem k analyze soc.-polit. instituci existujicich ve spo!. systemech. Pam sem prace B. Hawrylyshyna z r. 1980 Road Maps to the Future. Towards More Effective Societies. A Report to the Club of Rome (cesty k vytvoreni soc., ekon., polit. a kult. nejefektivnejsi spolecnosti); A. Schaffa a G. Friedrichse z r.1982 Microelectronics and Society: For Better or Worse (spo!. souvislosti masoveho nasazovani mikroelektroniky ve vyspelych zemich); B. Schneidera z r. 1985 La revolution aux pieds nus. Rapport au Club de Rome (postaveni rolniku v rozvojovych zemich); kolekt. projekt z r. 1985 orientovany na mlMez Forum Humanum (cHern je vypracovani altemativnich cest rozvoje civilizace). lako celkove 19. zprava vysla v r. 1991 publikace A. Kinga a B. Schneidera The First Global Revolution (sumarizace soucasnych problemu lidstva a inventura moznych reseni celkove situace lidstva). Vzhledem k nekterym opakovanym hlavnim idejim a vychodiskum i vzhledem k problemum, na ktere je kladen zvyseny duraz, byva zamereni R.k. nejcasteji razeno k soc.-ekologickemu pesimismu, k teoriim tzv. treti cesty, ke --.globalnimu modelovani. Hodnoceni Cinnosti R.k. a zejrn. jednotlivych zprav pro R.k. odbomymi kruhy i vefejnosti neni jednotne a jednoznacne. K nespomym a uzna-

vanym obecnym pfednostem se vetsinou fadi samotny vyber sledovanych problemu, vysoka odborna erudovanost ved. tymu zpracovajicich zpravy, samotne analyzy jednotlivych oblasti a problemu, rozvoj ruznych spec. metod zkoumani, obecne humanisticke zamereni, vcetne pod porovani mirovych ideji, snaha 0 rozvoj mezinar. spoluprace, zejrn. v oblasti vedy. Celkove se R.k. za dobu sve existence stal v mezinar. mefitku uznavanym cinitelem v oblasti ved., soc. i polit. a rna nesporny vliv na formovani vef. mineni v fade zemi sveta. A: Club of Rome F: Club de Rome N: Romer Klub I: Club di Roma Lit.: King, A. - Schneider. B.: (1991) Prvni globalni revoluce. Svet na prahu noveho tisicileti. Bratislava 1991; Lejbin, V. M.: (1982) Rimsky klub a jeho ideje (Kriticka analyza). Praha 1985; Peccei, A.: The Human Quality. Oxford 1977; The Salzburg Statement the Club of Rome. In: Technological Forecasting and Social Change, 1974, c. 3.

DuP

f i zen i viz management, vztahy mocenske fizeni podnikove viz management fi zen i so ci a I n i viz human management fizeni vedecke viz management vMecky

samodedavi viz autokracie sam 0 s p r a v a - takove usporadani spolecnosti Ci jejich casti, resp. takova jeji --.sprava, kdy 0 pfijimanych opatfenich rozhoduji bezprostfedne ti, jichz se opatfeni tYkaji. Ideal s. byva formulovan v kontrastu k usporadani, ktere rozdeluje cleny soc. utvaru na ty, kdo rozhoduji, ana ty,

kdo jsou ovladani ci fizeni. Myslenka s. vychazi z cetnych hist. reminiscenci, pocinaje kmenovou s. as. antickych demokr. obci pfes municipalni s. stfedoveku, s. stavovskou, cechovni, univerzitni aj. Rovnez nektere cirkevni fady uplati'iovaly vyzn. prvky S" stejne takjako fada svetskych korporaci. Vyvoj centralizovaneho statu a trzni ekonomiky omezuje moznosti mocenske autonomie a hosp. au tarkie, ktere v minulosti tvofily pfirozeny pfedpoklad pro uplatneni s. 1ako reakce na tento vyvoj vystupuji samospravne tendence na urovni vyrobnich podniku, sidelnich celku i celych regionu (viz --.samosprava mistni). Ve vsech zminenych pfipadech je cilem s. zpruhlednit vazby mezi soc. utvarem a jeho cleny a max. pfibliZit rozhodovani k tern, 0 nichz se rozhoduje. S. tak rna pus obit proti kontraproduktivnim dusledkum hierarchickych forem fizeni a proti tendenci centralizovanych utvaru k rostouci byrokratizaci. Princip s. vychazi v nejobecnejsi rovine jak z liberalniho pozadavku vyrazneho omezeni statni moci, tak z marx. kritiky spolecnosti, v niz jsou vztahy mezi lidmi podfizeny tyranii zbozf. Usili 0 s. je tak zarovei'i snahou 0 renesanci --'obcanske spolecnosti i varovanim pred mechanismy --'odcizeni, ktere jsou touto spolecnosti spousteny. Proto mohou mit samospravna --.hnuti znacne rozdHne ideologie. Vsechna tato hnuti spojuje obava z dysfunkcnich dusledku prilisne centraIizace moci polito i ekon., tedy obava ze spolecnosti, ktera Cini ze svych clenu pouhy prostfedek pro uspokojovani potreb polito a ekon. masinerif. (Viz tez --'demokracie participacni, --'demokracie prumyslova, --'socialismus samospravny.) A: self-government F: autogestion N: Selbstverwaltung I: autogestione

v jednotlivych evrop. zemich do znacne miry reprodukuje hist. ustavene vztahy mezi centrem moci a spravnirni jednotkami zeme. A: local self-government, home rule F: autogestion locale N: lokale Selbstverwaltung I: autonomia locale Kel sam 0 v y b e r - sebezafazeni do s-gickeho setreni, ucast v nem Ciste na zaklade vlastniho rozhodnuti. Typicky je s. pro --'anketu. linak se povazuje za jeden z nepfiznivych vIivu projevujicich se pri beznych --.vYberovYch setfenich spocivajici v tom, ze nektere jednotky pozorovani v --'zakladnim souboru projevuji vetsi tendenci zafadit se do --.souboru vyberoveho nez jine, coz nekontrolovatelnym zpusobem ovIivi'iuje statist. reprezentativitu. Vyberove postupy maji byt stanoveny tak, aby tendenci k s. max. potIaCily. A: self-selection F: auto-echantillonnage N: Auto-Auswahl I: autocampionatura Hef

sam 0 z a sob it e 1st v i - termin pro pouziti vlastnorucne vyprodukovanych vyrobkii pro rodinnou spotrebu producentu. Hlavnim problemem ekonomii je stanoveni rozsahu (objemu a hodnoty) takto vytvorene produkce. Statistika sleduje rozsah s. pod oznacenim "naturalni spotreba domacnosti" ve statistice rodinnych ucrn. V Cechach se pod pojmem s. zpravidla rozumi cely rozsah produktivnich aktivit obyv., tj. i ty Cinnosti, ktere patfi do oblasti neformalni a --'domaci prace. Zahrnuje se sem nejen cast produkce urcena pro vlastni spotfebu domacnosti, ale i cast, kteraje predmetem smeny at uz naturalni (mezi pfibuznymi, pfateli, sousedy apod.) ci trini (v organizovaLit.: Rosanvallon, P.: L'age de l'autogestion. Paris 1976. nem prodeji, napf. v trznicich Ci v neorganizovanem proKel deji, napr. podel silnic apod.). S. rna pro domacnost a rodinu nejen ekon. vyznam a diisledky, ale do vetSi Ci mensi misamosprava mistni - pojeti --'spravy, ktere prery (podle jeho intenzity a trvani) ovIivi'iuje strukturu --'rovadi urCite pravomoci statu na urovei'i lokalnich kolektidinnych vztahu, modifikuje pojeti rodinnych roll, event. vit. V praxi zavisi stupei'i s.m. predevsim na mfre financnich prestiz jednotIivych clenu rodiny apod. Zasahuje nekdy prostfedku, jimiz lokality disponujf. Bez techto prostfed- podstatne do objemu a struktury --'volneho casu nekteku se stava koncept s.m. pouze formalni zalezitosti, pfip. ak- rych nebo vsech clenu rodiny. Nektere intenzivni formy tern znepruhledneni fakticke delby moci v ramci central imaji fadu spolecnych rysu s --.rodinnym zemedelskym zovaneho polit. utvaru. Hledani optimalni miry s.m. tvofi hospodafstvim. vyzn. soucast snah 0 prohloubeni decentralizace modemi A: self-sufficiency F: autoconsommation N: Subsidiaspolecnosti, nebot prave na lokalni urovni lze nejucinneji ritlit I: autosufficienza Mik rozhodovat 0 vd. zaleiitostech pfimo za ucasti obcanu. leIikoz uskutecneni s.m. pfedpoklada vice Ci mene rozsahlou decentralizaci moci, narazeji pozadavky tohoto ty- sankce - (z lat. sanctio = potvrzeni, schv
964

sberatelstvi

sapfismus

odmen. To je tzv. pozitivnf sankce. Smyslem s. obecne je tedy sochilni zpevnovani, t.j. posilovanf platnosti normativnfho vzorce skupiny, kolektivu, soc. spolecenstvL S. tedy Ize studovat i jako souhrn prostredku, ktere k takovemu posilovanf slouzL S. muzeme delit napr. na formalnf a neformalnf: formalnf jsou vazany na presne vymezene postupy formulovane pfsemne nebo udrzovane pffsne stanovenymi pravidly pro ---'odmenu a trest, neformalnfjsou provadeny spontanne mimo racionalne specifikovane postupy. U negativnf s., ktere je v s-gicke literature venovana vetsf pozornost, Ize rozlisovat typ verbalnf, fyzicky, ekon. a polit. 1. Verbalnf s. jsou zalozeny na slovnfm utoku, tedy duvemem slovnfm napomenuti, na verbaInf kritice chovanf, pohane, pomluve nebo ironizovanf, zesmesnenf ci skandalizovanf apod. Ide 0 formu psych. natlaku, ktery skupina vykonava na jedince. UCinek verbalnf s. je mozne diferencovat podle toho, kdo ji providf, jaka je jeho autorita ve skupine, jakou vahu majf jeho argumenty apod. Stejne tak zalezf na jedinci, ktery je vystaven verbaInf agresi, na prfcinach jeho odchylneho postoje apod. 2. Fyzickou s. se rozumi takova reakce skupiny, ktera odchylujfdho se jedince vystavuje fyzickemu trestu. Fyzicke s. zahmuji nejen ruzne formy tortury, ale tez vsechny projevy omezovanf lidske svobody, spojene s omezovanfm fyzickeho pohybu (tedy take uveznenf, pffp. potrestanf srnrti). Fyzicka s. je nejradikilnejsf forma reakce spolecensM na odchylne jednanf vyvolane porusenim soc. norem (viz tez ---'kriminalita). 3. Ekon. s. pouzfva hosp. prostfedky natIaku najedince nebo na urCitou skupinu lidL Iejf pusobeni nemusi byt vzdy vedome. Vyplyva z pozadavku urCiteho typu hosp. systemu, ktery si vynucuje konformnf jednani, a jedince, kteff se odmftaji nebo nemohou z ruznych duvodii tomuto jednani phzpusobit, vystavuje natIaku. Ekon. silnejsi jedinci, spol. skupiny Ci tfidy pouzfvajf ekon. prostredky k likvidaci pokusu 0 takove jednanf, ktere by porusilo ekon. rovnovahu urCiteho systemu. Hosp. s. se uplatnuji nejen v tzv. primitivnich spolecnostech, ale i v modernfch spolecnostech, na urovni nar. i mezinar. Byvajf casto spojovany s polit. s. 4. Polit. s. vyuzfvajf mocenske prostfedky k prosazenf urciteho programu a reaguji prostredky poIit. tlaku na kazde odchylne jednanL Casto k tomu pouzivajf take s. fyzicke. Ale neni tomu tak vzdy, mohou pouzivat i verbalnfho ovlivnovanf vef. minenL Od E. Durkheima s-gie take rozlisuje s. s ohledem na jejich piisobenL V klasicke podobe je to diference mezi s. represivnf a restitutivnL Represivnf s. jsou ty, ktere jedince nebo skupiny jedincii nuti nasi lim k podfizenf platnym normam. Podle N. Luhmanna tyto normy pusobf kontrafakticky, tedy nuti jedince i spolecenstvi, aby na zmenene podminky reagovaIi nikoliv zmenou normy, ale vynuce966

nim ---'poslusnosti a dodrzenim normy. Represivnf piisobenf normy je podle Durkheima vyjadfeno nejtypicteji v trestnfm pravu. Restitutivnf S" ktere podle Durkheima jsou uplatnovany napf. v obcanskem pravu, berou na vedomf i perspektivu daISfho vyvoje spolecenstvL Snahou je uplatnovat s. s ohledem na optimalnf feSenf vznikle situaceo Porusovanf normy tak muze vest i ke zmene normy. Kazda spolecnost disponuje pomerne sirokym sankcnfm aparatem, ktery tvoff osoby pfipravene provest negativnf s. Nekdy je problem stanovit s. odpovfdajfcf mffe porusenf normy a rozhodnout 0 uplatnenf jinych forem urovnanf vznikleho naperf, konfliktu. Ie zde totiz nebezpecf, ze pfi uplatnenf nevhodne s. dojde k opacnemu efektu vzhledem k efektu pfedpokladanemu a zadoudmu. Nevhodne uplatnenf s. muze vest spiSe nez k posilenf soudrznosti spolecenstvf k jejfmu rozkoifsanL A: sanction F: sanction N: Sanktion I: sanzione Lit.: DlIrkheim, E.: De la division du travail social. Paris 1960; Luhmallll, N.: Rechtssoziologie. Hamburg 1972; Sumller, W. C.: Folkways. 1906; viz tel. ->odmena a trest.

Much sap fi s m u s viz homosexualita sapien tace viz hominizace Satan - (z hebr. ha-satan =odpurce, biblicky d'abel, vUdce z nebe svdenych andelu, ktery se stal "knizetem tohoto sveta") - personifikace zla, protip61 ---'boha, bijna bytost ovladajici peklo (viz ---'raj a peklo), nazyvana tez d'abel. V bibli je S. ztotoznovan s hadem, ktery svedl pramati Evu. Podle pozdejsiho zidovstvi je prave jmeno S. Samael a nazyva se tez Lucifer. Ve smyslu odpiirce vystupuje v ruznych dualistickych nab. systemech jako "negativni buh", jako protivnfk "boha dobra" (vyrazne zv!. v ---.manicheismu a parsismu). Podle G. Zachariase (1964) se na zaklade tohoto dualismu proniknuvsiho do kfesfanstvi vyvinul ---'satanismus, v nemz S. vystupuje jako vyraz protestu a soucasne i kompenzace kfesfansko-cirkevni tradice. A: Satan F: Satan N: Satan I: Satan a Nak sat ani s m u s - (odvozeno od jmena Satan) - zvl. typ ---'nabozenskeho hnuti propagujiciho uctivanf ---'Satana mfsto ---'boha prostfednictvfm orgiastickych ---'kultU, zejm. proslule "cerne mse", kteraje parodii karol. mse. Centrum Satanovy cirkve na pfelomu 80. a 90. I. 20. st. bylo San Francisco v USA, jejim "papezem" A. LaVey a jednim z ideologu byvaly knez 1. Dworak. Praktiky soucasneho s. nazyva E. Maple (1973) smesid cerne ---.magie a ~hedonismu, protoze se v satanistickych krouzdch pro-

vozujf ocarovavanf a sexuaInf vystfednosti. Vyskyt ideoveho s. je relativne ffdky; jen obezfetne je mozno fadit mezi "uctivace d'abla" nap!'. kurdskr! jezfdy, v jejichz pojeti Sajtan nema demonicky charakter. Puvodnf s. se patrne vyvinul z Barbelo-gnose (viz ---'gnosticismus); podle P. Christiana (1895) vznikl kolem r. 1000 n.1. z revoity proti Bohu, kdyz bylo Iidstvo suzov{mo nesmfrnym hladomorem. Proslule byly cerne mse slouzene v I. 1678-1679 v Pazfzi na nahem tele markyzy de Montespan odpadlym knezem. R. 1745 zalozil F. Dashwood Hell Fire Club (Klub pekelneho ohne), jehoz clenove se schazeli k satanistickym orgifm v rozvalinach cisterciatskeho opatstvf v jiste casti Anglie. Satanisticka je i sexualnf "gnosticka mse" prosluJeho dobrodruha A. Crowleyho, jakoz i tzv. zlata mse M.de Naglowske, piisobivsf koncem 30.1. v PafiZi. Mezi satanisty patff i skupina sadistickych vrahii, kterou vedl Ch. Manson v kalifornskem "Udolf smrti", a dalSL 0 s. psali J. K. Huysmans, S. Przybyszewski, basne na satanisticke tema tvofil G. Carducci, Ch. Baudelaire, prostfedi am. s. zpracoval romanove l. Levin (Rosemary md de(dtko - ces. pfeklad z r. 1976) a z tohoto zpracovani vznikl popularnf film. Na konci 19. st. pfipisovala katol. drkev satanisticke rejdy ---'zednarstvi (viz proslula Taxilova ajera). Zednafi byIi nazyvani luciferiany Ci palladisty a oznacovani nekterymi autory za "mstitele templafu", podobne obvinovanych a na zakiade teto zaloby odsouzenych jiz ve 14. st. Fenomenologie satanistickeho kultu se v podstate vycerpava projevy sexualnf patologie a cely s. by mohl byt povazovan za sexualne patologicky motivovanou trapnou p6zu, kdyby nebyl spol. nebezpecnou Cinnosti psychopatickych individuf (v poslednich letech se rozsifuje i v ces. zemich). Clenove nekterych krouzkii se zavazujf ke "konani zla", ktere je bohosluzbou Satanovi, a bylo zaznamenano i pfinaseni Iidskych obet!, jak to pozaduje klasicky zap. s. ze 17. st. Soudoby s. je zaroven novodobou formou libertinismu a byva povazovan zajeden z projevii ideoveho a existencialniho marasmu ---'konzumniho zpusobu zivota, esenciaIne jiz vycerpaneho a hledajfdho nove formy exaltace ve spojeni s negad konvencnich hodnot. A: Satanism F: satanisme N: Satanismus I: satanismo Lit.: Frick, K. R. H.: Satan und die Satanisten. Sv. l. Das Reich Satans, sv. 2. In: Die Satallistell. Graz 1982, 1985; RllOdes, H. T. F.: (1954) The Satanic Mass. Secaucus, N. 1. 1957; Zacharias, C.: Satanskult und Schwarze Messe. Wiesbaden 1964.

Nak sa ti sfakce p r aco vn i viz spokojenost pracovni sa tj a g r a h a viz nenasili sat u rae e - (z lat. saturare = nasytit, utiSit) - doslova nasyceni, rozumf se ale stav psychickeho nasyceni, kte-

ry je akcentovan odporem k opakovani providene Cinnosti nebo k dlouhodobe piisobicimu jednotvarnemu podnetu. Ie to opak ---'deprivace. Fenomen s. zkoumaIi experimentalne poprve K. Lewin a A. Karstenovd v r. 1927. Pokusne osoby mely za ukol psat stereotypne male carky az do doby, kdy se prohlasily za neschopne pokracovat v teto Cinnosti. Odpor k pokracovanf mohl byt pfekonan novou instrukcf a tim, ze cinnosti byl dan jiny smysl. To poukazuje na to, ze stay psych. nasyceni neni totozny s unaYOU. Na osobach vystavenych stereotypnf cinnosti lze pozorovat fadu pruvodnfch jevu, pfedevsfm zhorsovanf vykonu, pokusy menit puvodne zadanou cinnost, rozpadanf struktury vykonu, afektivnf vybuchy a pfibyvajici afektivni napeti, snahu ukonCit Cinnost a konecne ukoncenf cinnosti. S. nastupuje spiSe ph zadanf ukolii "ego-vztaznych" ("egoangazovanych") nez ukolii emotivne neutralnich. S. miize iradiovat, mit se i na jine Cinnosti, coz se nazyva spolunasycenf (napf. "carkovanim" vyvolane nasyceni se sifi na odpor ke kreslenf vubec). I pfijemna cinnost, ktera je opakovana identicky, tj. bez obmen, nevede k fixaci libosti, ale muze za urCitych podminek vest k vyslovene nelibosti. S. se objevuje i v oblasti soc. vztahii. Muze k ni vest stereotypizace soc. podnetii. J. L. Moreno (1934) hovofi 0 stupni nasyceni sku piny analogicky k chemickemu pojetf nasyceneho roztoku: dana populace miize byt v urcite dobe nasycena minoritni skupinou; pronikaji-li i nadale do spolecenstvf dalSi clenove teto minority, mohou nastat rozne poruchy. Stupen nasyceni u soc. skupin se meni se strukturou techto skupin. Pojem s. se v s-gii pouziva i ve vztahu k ---'potrebam. Hranice s. potfeby je dana uvedenym psych. mechanismem. Ie to vyzn. poznatek pro ---'validizaci odpovedi na otazky s-gickeho terenniho setfeni, zjistujidho napf. hodnotu realne vice nebo mene saturovanych potfeb. A: saturation F: saturation N: Saturation, Siittigung I: saturazione Lit.: Karstell, A.: Psychische Sattigung. Psychologische Forschung, 1928.

c.lO.

Nak

s b era tel s t v i - druh ---'zajrnove cinnosti charakterizovany vyhledavanim a hromadenim pfedmetii, pfip. i nehmotnych objektii (pisni, zazitkii, dovednosti, pochval a uznani) za uceiem vytvofeni tematicky vyhraneneho souboru neboli sbirky. Tato cinnost je motivovana potrebou sebevyjadfeni, aspiraci na spec if. typ spo!. vylucnosti a uznani i snahou 0 zapojeni do spec., relativne uzavfene komunity sberatelu. Sbirka i zpiisob jejiho budovani mohou byt chapany i jako sdeleni, rozprava s vefejnost!, a to i v pffpade, ze nejsou urceny k zvefejneni. S. muze byt dlouhodobou dominantni zivotni aktivitou jedince a silne formo967

scenare budoucnosti

vat jeho -tzivotni sty!. Plni v nem funkci poznavaci, kompenzacni, relaxacni, seberozvojovou. Otevira spec. mobilitni kanaly a muze se vazat na fadu ekon. aktivit a funkcl. Sbirka pfedstavuje i osobni a casto i spo!. -tbohatstvi plniei funkci pokladu. Typickymi sberatelskymi institucemi jsou -tklub a -tspolek, ktere vsak tenduji ke slozitejsim utvarum, propojuji se se statnimi a polit. organizacemi, vstupuji do vedy a ekonomiky. Soudobe s. se neobejde bez spec. publicistiky, bez zapojeni odbomiku (profesionalu), bez ekon. a polit. podpory spolecnosti, ve ktere s. na druhe strane plni urcite ekon., ideo!. a propagacni funkce, stava se stimulem mezinar. cestovnfho ruchu, soucasti -tprumyslu volneho casu a -tmasove kultury. Ma ovsem vlastnf organizace a vlastni trh (oficialni i stinovy). Slozita struktura s. umoznuje i plnou profesionalizaci a realizaci svebytnych, s vlastni sberatelskou Cinnosti jen volne spjatych rolf (jako je funkcionar, spec. zumalista, ideolog, expert, arbitr v oblasti technologie ci etiky s., ale i zprosti'edkovatel, pi'ekupnfk apod.), ktere zvysujf jeho masoyou pfitazIivost. Sberatelsky trh nem v mezinar. mentku usffilen. V plnem rozsahu se tyka jen obchodu s ume!. pfedmety, starozitnostmi, kuriozitami (vesmes jen za vyssi ume!. i sberatelske ceny), filatelie. Je vazan na male, rozptylene skupiny lidi. V mnoha pnpadech ani neexistuje celostatni ci celonar. trh, ktery byva urcovan nejen monopolnimi cenami diktovanymi vlastniky pi'edmetu, ale i diktatem zakaznika. Jeho specifikou je skutecnost, ze mnohdy existuje jen jediny zajemce ochotny pfedmet zakoupit, casto za jakoukoli cenu. Vykyvy nabidky a poptavky byvaji znacne, silne zde pusobi m6da a sverazny prubeh konjunktumiho cyklu. Hodnotne a m6dni pi'edmety dosahuji vysokych aukcnieh cen i v obdobieh ekon. depresi a krizi, zatimco bezne polozky byvaji v techto obdobieh neprodejne. Souvisi to jak s funkci demonstrativni spotreby, vazane na sberatelsky hodnotne pfedmety, tak s pusobenim spekulace. V dobach zvysene inflace ci poIit. i ekon. nestability totiz pfedstavujf sberatelsky hodnotne pi'edmety i sveraznou "konvertibilni menu". Tendence ke spekulaci zesilily od 2. poloviny 70. !., kdy do prumyslu volneho casu ve zvysene mlfe vstoupily kapitalove silne skupiny jednotlivcu, korporace i statni instituce. Spec. pozomost zasluhuje s. v -tumeni, zejrn. ve vytvamem, kde se zakazky sberatelu stavaji mocnym impulsem tvorby, aktualizujicim i starsi formy vztahu mezi umelcem a konzumentem, napi'. mecenasstvf (viz -tmecenas). S. vytvari tez jistou altemativu oficialni kult. politiky a usnadnuje soc. aprobaci hodnotne ume!. tvorbe, na jejiz akceptaci spolecnost dosud neni pfipravena. Soucasne s. pi'edstavuje soc. i tematicky velmi ruzno968

sci-fi

rody organismus. Diferencuje se pfedevsim na tzv. velke a lidove s., a to podle pi'edmetu zajmu, urovne znalosti i ekon. potenc!. Nezamozny jednotlivec rna stale mensi moznost vytvofit v tradicnieh sberatelskych oborech vskutku hodnotnou sbirku (tyka se to nap!'. renesancniho, ale i moderniho umen!). Proto take je Iidove S" ktere vznika pozvolna od poloviny 19. st., charakterizovano stale vetSi tematickou ruznorodosti (jeho pi'edmetem je prakticky cokoIi). Pro oficialni sberatelske instituce objevilo svet profannich pfedmetu (detskych hracek, pivnich tacku, ruznych etiket apod.), ideu dokumentace sveta kazdodennosti i objektu masove kultury. Soudoba teorie s. preferuje hodnotu -tobjevu, napadu a urovne zpracovani pi'ed financni hodnotou. Rozvinuly se ruzne sberatelske styly: a) s. postavene na aplikaci klasickych pravidel ved. dokumentace a rozboru (vzorem jsou sbirky pfirodnin 18. a 19. st. a klasicka filatelie), b) s. s dominanci pedagogickych a vychovnych hledisek, ktere profiluji pfedevsim s. deti a mladeze, c) s. postavene na pravidlech financnf kultury: sberatel sbira to, co pfinasi zisk a rna trvalou hodnotu (prvky -thry a -tzabavy jsou ve vystizeni tendenci na trhu, v napeti a riziku obchodovani), d) volne, imaginativni S" podfizene estetickym zajmum a emocionalnim zazitkum - tento typ volne navazuje na renesancni pojeti sbirky jako "obrazu sveta v jeho rozmanitosti" a souvisi s modemimi ume!. smery, napi'. s -tdadaismem a -tsurrealismem (kolaze, ready-made, stavby K. Switerse apod.); dominantni je casto interakce s jinymi sberateli, proces vyhledavani, ziskavani vhodnych objektu; sbirka sarna i jeji financni hodnota je spiSe sekundamim efektem, e) s. pfflezitostne, nesystematicke, ktere je nejbeznejsf formou. Pro s-gii je dulezite, ze -tvzory chovani vznikajici a krystalizujici na bazi s. ovIivnuji i jine oblasti zivota spolecnosti (existuje napf. sbirkove orientovane zahradkai'stvi apod.). S-gicke konceptuaIizace s. vznikaji na okraji spec. sberate1ske Iiteratury a pi'evazne se opiraji 0 Ch. F. M. Fouriera, 0 nepotvrzeny pfedpoklad vrozenych loveckych instinktu, ktere vyhledavanf a zfskavanf sberatelsky cennych pi'edmetiJ saturuje. Vetsimu zajmu se s. tesi v ekonomii pro specif. vyznam pojmu "sberatelska hodnota", kteroujen s obtizemi Ize vysvetlit pracovni teorii hodnoty. A: collecting F: activite de collectionneur N: Sammlerei, Sammeltatigkeit I: collezionismo Lit.: viz -->cinnost zajmova, -->volny cas.

Lin

scenare budoucnosti - (z it. scenaris = dekorace, scenaf) - hypoteticka chronologicka posloupnost udalosti ve vyvoji progn6zovaneho objektu nebo system moznych budoucieh stavu. Pouziva se v -tprognostice, resp. -tfu-

turologii. Od vetSiny ostatnieh prognostickych metod se odIisuji s.b. tim, ze hledaji mnozinu moznych budoucnosti, z nichz existence kazde je pfijatelna a pravdepodobna, ale neni jista. Ucelem s.b. je kombinovat altemativni vyvojove trendy do relativne konzistentniho ramce, identifikovat body vetveni, mozne diskontinuity a nahodilosti, poskytnout zaklad pro analyzu rozsahu moznych dusledku vyplyvajicich z interakce mezi vnejsimi faktory ovlivnujicimi progn6zovany jev a vyvojem tohoto jevu. S.b. slouzi napf. k urceni limitu, v jakych se muze progn6zovany jev vyvijet a v jak)'ch se mohou vyvijetjej ovlivnujici vnejsi faktory. VetSinou se pro potfeby progn6zovani pfipravuje viee (2-5) s.b. ruzneho zamefeni: optimistickeho, pesimistickeho, realistickeho, bez pi'ekvapeni, nejvfce pravdepodobne altemativy. S.b. mohou vychazet z Ciste intuitivnich uvah, z analyzy kvant. udaju metodami simulacniho modelovani a z analyzy casovych fad, ze zpracovam expertnich odhadu -tmetodou kfizovych interakci. Induktivni pfistup se soustfed'uje na nekolik vyzn. faktoru, o kterych se pfedpoklada, ze budou ovlivnovat progn6zovane situace. Dale se vetsinou postupuje takto: 1. stanovi se mozne budouci hodnoty kazdeho faktoru; 2. vytvofi se kombinace techto hodnot; 3. vyberou se 3-4 rozdilne, ale pfijatelne kombinace a v jejich intencich se pisi scenafe. Pfi deduktivnim pfistupu se nejprve vyberou dominantni, profilujiei namely pro kazdy ze scenafu a potom se progn6zuje kazdy z klfcovych faktoru ve svetle jednotlivych nametu. Riziko deduktivnfho pfistupu je v mozne eliminaci klicoveho scenafe, riziko induktivniho pfistupu je v mozne eliminaci klicoveho faktoru. Mezi vyhody a pfednosti s.b. parri jednoduchost a jasnost prezentace a vysoka heuristicka hodnota. S.b. jsou proto v zahranici stale populamejsi a pouzivanejsi, a to zvI. v pfedplanovacim obdobi v oblasti podnikani a obchodovani. A: future scenarios F: scenarios de l'avenir N: Szenarien der Zukunft I: scenari per il futuro Lit.: Huss. W. R.: A Move Toward Scenario Analysis. International Journal of Forecasting. 1988, C. 4; Shuman, B. A.: The Library of the Future. Alternative Scenarios for the Information Proffession. Englewood 1989; Schnaars, S. P.: How to Develop and Use Scenarios. Long Range Planning, 1987, c. I; Wilsall, I. H.: Scenarios. In: Fowles, J. ed.: Handbook of Future Research. London 1978.

Ben

sci e ntis m u s - (z lat. scientia =vedeni, znalost) - koncepce jednostranne akcentujici vyznam -tvCdy v procesu poznani a jeji uplatnitelnosti v Zivote jedince i spolecnosti, pficemz se za charakteristicke v teto souvislosti povazuji rysy pfir. ved. Zduraznuje-li s. spiSe re1evantnost tech. ved a techniky vubec, pfechazi v technokratismus. S. byva spjat s metodo!. -tredukcionismem, ktery pozaduje, aby i soc. vedy a humanitni obory vyuzivaly metody, ktere se

osvedCily v pfir. vedach, pfedevsim ve fyzice. S. pi'ehlfzi ruznorodost vednieh disciplin, kva!. rozdily mezi nimi i v otazce miry -texaktnosti. S. byl programove propagovan logickym -tempirismem, zejrn. v jeho ranem stadiu, kdy byl vytycen program -tfyzikalismu ajednotne vedy. S., ktery vyrostl na pUde osvieenskeho pojeti moznosti a funkci vedy, byl posilovan zdanlive lineamim a bezrozpomym vyvojem ved. poznani a zejm. jeho tech. aplikaci. Z techto zdroju vyrustaji take koncepce -tindustriaIni spolecnosti a -tpostindustrialni spolecnosti, -tteorie konvergence a -tinformacni spolecnosti, ktere jsou bytostne scientisticke a nekterymi svymi aspekty dokonce jednostranne technokraticke. V s-gii s. temer nevyhnutelne vede k naturalistickemu redukcionismu, protoze jiz v obecnem modelu s. je obsaiena nejen vira v univerzalnf zpusobilost vedy i'esit vsechny zavaine problemy, ale take vira v univerzalnost jednoho modelu vedy, v instrumental' zpusobu ziskavani vedomosti rozpracovany pfir. vedami. A: scientism F: scientisme N: Szientismus I: scientismo Lit.: viz -+antiscientismus.

Ber, Pet sci - fi - (z ang!. science fiction = ved. fikce) - puvodne liter. zanr nazyvany tez ved.fantastickou Iiteraturou, zvl. pfipad liter. fikce vychazejici nejen z pfedstav 0 svete, ale i ze zkusenosti 0 jeho fungovani, inspirovany pokrokem ve -tvCde a -ttechnice. V jistem smyslu Ize za pfedchMce sci-fi povazovat utop. literaturu, protoze je rovnez formou vypovedi 0 "moznem svete" (viz -tutopie). Poeatky sci-fi se kladou do 19. st. a vazi se zejm. k dilu 1. Verna). Typicka je ovsem sci-fi spiSe pro druhou polovinu 20. st., kdy se diferencuje do ruznych proudu ajeji domenou se vedle literatury stava zejm. film. Intenzivnejsi rozvoj sci-fi se ale datuje uz od 20. I. 20. st., kdy zejm. v am. casopisech (tzv. pulp magazines) vychazi fada vedeckofantastickych povidek (mnohdy nevalne urovne). Pak pfichazeji knihy a "comicsy". 0 neco pozdeji byla slovesna podoba sci-fi rozsifena 0 popularnejsi podobu audiovizualni, nejdfive filmovou, nyni i formou videoklipu. Sci-fi rna formu pohadky, povidky, romanu, detektivky, dramatu aj., nabyva i podob legendy a -tmYtu. Umoznuje max. rozvinuti -timaginace, vyjadi'eni specif. zivotni filozofie, dramaticke vykresleni vize budouci spolecnosti, vztahu mezi lidmi, jejich zpusobu zivota. Casto je prumetem obav z hypertrofie tech. dimenze civilizace. Muze splnovat funkci -tvarovne prognozy i sebenapliiujidho se proroctvi (z 86 "pfepovedi" H. G. Wellse se jich uskutecnilo 57 pam k nim objev radioaktivity, atomove elektrarny aj.; H. Clarke v knize Wireless World z r. 1945 nacrtl system 969

scitanl lidu

telekomunikacnich druzic, ktery se uskutecnil 0 ctvrt stoleti pozdeji apod.). Sci-fije nejen zdrojem zabavy, ale i katarze a osvety. lejim prostfednictvim dnesni clovek sni, objevuje i dobyva nezname. Sci-fi rna fadu prvku --'romantismu. lejim castym nametem jsou dobrodruzne cesty do "jinych svetu", celeni hrozbam pfichazejicim z vesmiru, strety se zahadnou "psychologii mimozemstanu" a jine "nevysvetlitelne" veci. Ze s-gickeho hlediska je zajimave, ze zhruba do konce 50. I. pfevladalo v sci-fi optimisticke ladeni. Souviselo s adoraci --'pokroku, s duverou ve vysledky ved.tech. rozvoje. Pokud sci-fi pojednavala o !etech do kosmu a 0 kontaktech s jinymi civilizacemi (svety), pfedpovidala vesmes kladne, lidstvu prospesne vztahy. Zlom na poeatku 60. 1. pfinesl katastroficke vize, varovani pfed moznym zneuzitim pokroku, resp. ved. poznatku (zejm. z oblasti genetiky, bioinzenyrstvi) nebo techniky (predevsim poWacu). Stale casteji se objevuji obrazy globalni --'ekologicke katastrofy. Nadseni z budoucnosti ustoupilo pocitu nejistoty a obav. Sci-fi rna casto podobu novodobe --.dystopie. V 70. I. vznikaji take tzv. sci-fi comicsy s "antihrdiny" (dobfi supermani jsou nahrazovani zIYmi). Sci-fi se vyznacuje specif. ikonografii: kosmieke koraby, super-zbrane, pfiSery apod. umociiuji tuto formu vypovedi 0 budoucim moznem svete. Sci-fi je fenomen spojeny s --'masovou spolecnostl a --'masovou kuIturou. Pfiznivci sci-fi se sdruzuji ve spec. klubech (existuje napl'. Evropskd spoletnost sci-fi, Evropskj archiv sci-fi), jsou vydavany spec. casopisy s timto zanrem (v ces. zemich cas. Ikarie, Nemesis, Magazin Fantasy & Science-fiction) a stanovuje se pofadi "uspesnosti" jednotlivych del. Za "ryzi" sci-fi je povaZovana Mart"anskd kronika Raye Bradburyho, 2. v pofadi je Odyssea na Marsu od Stanleye G. Weinbauma. Mezi nejvyznamnejsi autory tohoto zanru krome jiz jmenovanych jsou fazeni I. Asimov, A. C. Clarke, A. Huxley, S. Lem, C. S. Lewis, bratfi Strugatsti, T. Sturgeon, 1. Wyndham a daISi. Se sci-fi je obvykle spojovan zanr fantasy, coz je vlastne "pohadkova literatura pro dospele". Na rozdil od sci-fi se nezabyva ved. a tech. objevy ani budoucnosti nasi civilizace Ci lety do kosmu. Cerpa z --'arechetypu ulozenych v podvedomi, transformovanych v myty a pohMky. Pribehy se vetSinou odehravaji v bliZe neurcenem case a prostoru, vedu zastupuje --'magie, misto atomovych valek se objevuji klasicke souboje zname z historie. Mezi postavami fantasy literatury najdeme obry, rusalky, carodeje a bohy a mezi jejimi tematy klasicky stfet dobra se zlem. Obliba tohoto druhu literatury se znacne zvysila po uvefejneni trilogie 1. R. Tolkiena Pan prstenu v r. 1955. Tolkienovy romany se odehravaji v presne vymezenem (zma-

970

sebehodnocenl

povanem) svete, ktery rna vlastni pravidla, moralku, technologii a obyvatele, k nimz krome Iidi patfi ruzne pfiSery. Z fantasy romanu a povidek se vyvinuly posleze i fantasy hry (nazev prvni byl Pan jeskyne) , pfi nichz se hraci ztotoziiuji se zvolenymi postavami (musi s nimi pfekonavat nejruznejsi nebezpeci, aby ziskali poklad nebo princeznu) a ktere slouzi k odreagovani problemu skutecneho sveta. V poslednich !etech se ukazalo, ze muze vzniknout zavislost na podobnych hrach, ktera je podobna tzv. gamblerstvi a je vyrazem chronickeho uteku pred realitou. Obliba fantasy literatury a her byva vysvetlovana postmoderni potrebou odklonu od soucasneho vyvojoveho stupne spo!ecnosti a navratu k civilizaci zalozene na zcela jinych hodnotach. V poslednich !etech se take pomerne casto objevuji dila, v niehz se fanasy prolina s hororem: zap!etky jsou postaveny na hruze z nevysvetlitelneho, nepfirozeneho ci nadprirozeneho. Tento druh literatury zatlacuje do pozadi psychologicky horor a s trochou nadsazky se v teto souvislosti hovori 0 renesanci tzv. gotickeho romanu. A: sci-fi, science-fiction F: sci-fi, science-fiction N: Science-fiction I: fantascienza MaH, VoO s c it a n I Ii d u - tez populacni census nebo soupis obyvatelstva - souborna statist. akce sberu, uspofadani, zhodnoceni, analyzy a publikovani vybranych demogr., ekon. a soc. udaju, zjistovanych k urCitemu okamZiku a tykajicich se vSech osob v zemi nebo v jeji urcite, pfesne vymezene casti. S.l. muze zahrnovat bud --'obyvatelstvo pfitomne, nebo --'obyvatelstvo bydlicl, nebo oboje. Tato akce je obvykle povinna, coz znamena, ze scitanym osobam zakon uklada za povinnost odpovidat na kladene otazky. Pfi vlastnim scirani v terenujsou scitane osoby bud dotazovany sWacim komisafem, ktery vypliiuje sCHad arch (metoda dotazovaci neboli metoda scHacich komisaru odpovidajici strukturovanemu --'interview), nebo formulare vyplnuji pl'imo sWane osoby (metoda sebesWani odpovidajici technice --'dotaznikoveho setreni). V nekterych zemich se provadi scHani uplne nebo castecne postou (napr. v USA). VetSinou je akce zalozena na scitani jednotlivych osob, statist. jednotkou nasledne analyzy vsak mohou byt i cele --.domacnosti. Uzemi zahrnute do s.1. je rozdeleno na scHad obvody, coz jsou pfesne vymezene uzemni jednotky. S.I. rna anonymni charakter (viz --.anonymita) a scitane osoby nejsou zastupitelne prostrednikem. S.I. patfi k nejstarsim statist. akcim vubec. V jeho historii rozlisujeme pet obdobL 1. Staroveka s.1. (BabyI6n, Egypt, Palestina, Recko, Rim) byla provadena predevsim k vojenskym a danovym ucelum a zahrnovala pouze svobodne obcany, nikoliv otroky, a casto jen dospele muze.

2. Zdokonaleni soupisu obyv. v Evrope souvisi s nastupem absolutismu a s rozvojem spravniho aparatu, tj. statni, vrchnostenske a drkevni administrativy. Od poloviny 18. st. se v evrop. zemich uskuteciiuji prvni scHani zahrnujici vsechno obyv. (Svedsko 1748, Prusko 1748, Finsko 1749, Rakousko 1754, Norsko a Dansko 1769, Svycarsko 1789, Francie 1790, Velka Britanie 1801). 3. Za pocatek modernich s.l. se povazuje polovina 19. st., kdy dochazi k pokroku v metodice sWani (zaslouzil se 0 nej zejm. belg. statistik L. A. Quetelet); staty usiluji 0 centralizaci sWacich akci a 0 mezinar. srovnatelnost ziskanych dat. 4. Obdobi od konce 19. st. do 2. svet. valky je charakterizovano strojovym zpusobem zpracovani vysledku pomoci dernostitkovych stroju a kombinacnim zpracovanim jednotlivych znaku obyv. (derne stitky byly poprve pouzity pri s.l. v Rakousku v r. 1890). S. Po 2. svet. valce byl znacne rozsiren obsah scitani a ke zpracovani byla pouzita moderni vypocetni technika. lednotnost metodiky provadeni scitani a mezinar. srovnatelnost vysledku je doporucovana statist. organy. Prvni s.l. na uzemi naSeho statu, ktere zahrnovalo vsechny obyvatele, bylo provedeno v r. 1754 za vlady Marie Terezie, druhe v r. 1761. Za prvni s.l. vyhovujici modernim pozadavkum se povazuje s.l. z r. 1857 (tykalo se pouze obyvatel domadch). Souvisla fad a pravidelnych modernich s.l. je zahajena teprve r. 1869, kdy bylo v Rakousku zavedeno s.l. fiSskym zakonem. Ten zaroven stanovil jeho opakovani v desetiletych obdobich. SWano bylo predevsim obyv. pfitomne. Obdobny zakon platil pro Uhersko, tj. i Slovensko. Nasledujid s.l. zahrnuje udaje i 0 vojsku a poprve se objevuje dotaz na obcovad fec. Metodicky malo odlisnajsou dalSi 3 s.l.: z 1. 1890, 1899 a 1910. Od r. 1890 je zavedena povinnost uvest datum narozeni a je upravena statistika povolani. V prvnim csl. s.l., ktere probehlo v r. 1921, se poprve objevila otazka na narodnost, zalozena na objektivnim znaku materske feCi. Obsah druheho csl. s.l. (r. 1930) byl proti pfedchozimu vyzn. rozsiren: poprve se zjistovala plodnost zen, predchozi bydliste, obyv. pfHomne i bydJid atd. neti csl. s.l., planovane na r. 1940, se uskutecnilo pouze na Slovensku a v okupovanem pohranicnim uzemi ces. zemi. leho vysledky vsak nebyly pUblikovany. Bezprostredne po valce byl proveden ve znacne omezenem rozsahu soupis obyv. na Siovensku (1946) i v ces. zemich (1947). S.I. a nektere dalSi soupisy (tzv. nar. sWani) probehly az v r. 1950. DalSi s.l. na uzemi Ceskoslovenska se uskutecnilo v r. 1961 a bylo poprve oznaceno jako "sWani Iidu, domu a bytu". SWani z r. 1970 se obsahove ani zpusobem setreni od pfedchoziho nelisilo. Doslo pouze ke zmene ve zpusobu vytfideni ekon. klasifikaci. Pri s.1. v r. 1980 byla zavedena nova technika zpracovani a doslo ke zmene zakl. dokumentace (nyni domovni

list, scHaci arch a scitaci list). S.I. 1991 navazalo obsahove, zpracovanim i zpusobem publikovani vysledku na pfedchozi sWani 1970 a 1980; poprve od r. 1950 se znovu zjistovalo nab. vyznani a misto narozeni. Vysledky se pfedavaly formou publikaci ina nosiCich dat (disketach). Vysledky s.l. jsou ovsem publikovany od r. 1857 (v Rakousko-uherske statistice a posleze v jednotlivych svazcich Ceskoslovenske statistiky) a tvol'i zakl. --'pramen demografickych dat, hezne pouzivany i pro s-gicke ucely. A: population census F: recensement de la population N: Volksziihlung I: censimento della popolazione Lit.: Dvordcek, F.: Soupisy obyvatelstva v Cech
Kal s del e n I viz analyza obsahova, komunikace, obsah sdelenl, sdelenl vykonove s d eI e n I V Yk 0 nove - zvlastni druh sdeleni charakterizovany tim, ze je srozumitelne pro pfijemce, i kdyz neni doprovazeno ani slovnim, ani mimoslovnim doprovodem. le to jedna ze slozek socialnl komunikace vedle komunikace verbalni a --'komunikace neverbalni. Pnkladem muze byt sdeleni --.darem. Dar hovon vlastni reci, kterou vyuziva ten, kdo jej dava. Ten, kdo ho pfijima, v nem obrazne feceno "cte", tj, vidi a rozpoznava urCitou forrnu sdeleni. linym pfikladem s.v. muze byt nekomentovane rozhodnuti o pfijeti ci nepfijeti ke stu diu, do prace, pfi povysovani ci propousteni, udeleni vyznamenani atp. V s-gii je to napf. nezduvodiiovane odmHnuti odpovecti na "choulostivou" otazku ph interview, Zakladem s.v. je versinou obecne (v danem kult prostredi) srozumitelny vzorec chovani, vyjadfovany --'symbolem (slovem, gestem, pfedmetem), ktery zastupuje dlouhe verbalni i neverbalni sdelenL "Desifrovani" s.v. malo znamych kultur je jednim ze slozitych ukolu kult. antropologu, Spec. druhem s.v. je -'evalvace a devalvace, kde zpusobu chovani, pl'ip. slovnimu projevu se pl'isuzuje hodnota "navie", dotykajici se sebeucty a sebevedomi pl'ijemce, A: performance communication F: renseignement d'accomplissement N: Leistungsmitteilung I: comunicazione per mezzo di un azione Lit.: Kfivohiavv, 1.: Jak si navzajem lepe porozumhne. Praha 1988.

Kfi s e b e hod n 0 c e n i - jeden z pojmu vyjadfujicich zamerenost na vlastni --'ja, resp. --'ego, na sebereflexi. Od zacatku 20. st. se v psychologii v souvislosti s timto prohle971

sebevrazda

sebeorganizace systemu

mem zaeinaji uplatnovat ruznorode terminy, jako napf. "sebekoncept", "sebepojeti", "sebepotvrzeni", "sebeprozivani", "sebecit" atd. G. W. Allport ve sve monografii o psychologii osobnosti uvadi pfiblizne 120 rilznych definic a pojeti sebeprozivani "ja" (napi'. vlastni ja, osobnost, organismus, persona, individualita, subjekt atd.). Prvni s timto problemem asi pracoval W. James, podle nehoz kazdy elovek nepfetrZite proziva vedle stimulu objektivni reality take sebe sameho a neustaJe se "sebeposuzuje", i kdyz mnohdy subjektivni optikou. Ustfedni vyznam vsak rna duraz na udrZovani vnitfniho pocitu identity osobnosti v case. Takovy kontinualni stay nazval James "sebecitem". Pozdeji zavedl V. Raimy pojem "sebepojeti" (self-concept, self-percept), coz je vytvareni obrazu sebe sameho na pozadi mezilidskych vztahu a pfislusnych hodnocenL Duraz na sebeprozivani (tzn. nekognitivni prvky sebehodnoceni) je obsazen v pojmu W. McDougalla "self-regard". K. D. Horneyova zavedla rozdil mezi aktualnim, realnym a idealizovanym s. Zatimco aktm'ilni s. je vysledkem psychosomatickeho stavu v dany okamzik, je idealizovane s. souhmem nevedomych idealizaci, s nimiz se elovek muze nekdy pomefovat, ale vZdy s neblahym vysledkem. Obrysy realneho ja vzdy pokulhavaji za jeho idealizovanym obrazem (viz tez -tpsychologie). To neplati pokazde 0 aktualnim s., ktere byva vysledkem kvality sebeprozivani v danem easovem obdobL Pojmovy zmatek se pokusili fesit ruzni autofi, ovsem pokaZde zavedli dalSi pojmy, ktere veci jeste vice zkomplikovaly. Pomeme srozumitelny narys podal McDougall zavedenim kontrastujici opozice pozitivniho a negativniho sebecitu: negativni s. se dostavi po kritice a sebekritice. McDougall odlisoval pozitivni sebecit od sebelasky nebo egoismu, podobne jako negativni sebepojeti od pocitu menecennosti. Casto se take vyskytoval pojem "self-image" neboli "sebeobraz" (obraz vlastniho ja), ktery znamena souhrn pfedstav, jeZ si jedinec udrzuje sam 0 sobe samem (viz tez -timago). H. S. Sullivan uvedl pojem "sebesystem" (self-system) jako vysledny produkt dlouhodobeho hodnoceni sebe sameho, realizace vytyeenych cilu s ohledem na omezujici hranice objektivniho sveta. V poIovine 20. st. se rozsifily v souvislosti s rozvojem -thumanisticke psychologie pojmy "sebeaktualizace" a -tseberealizace (A. H. Maslow). V cele oblasti techto pfiliuznych pojmu dodnes panuje znaena semanticka neujasnenost, semiologicka libovule, zavislost na zamefeni autora. A: self-evaluation, self-assessment F: auto-appreciation, auto-evaluation N: Selbsteinschatzung I: autovalutazione Lit.: Allport, G. ti. Praha 1984.

w.: Personality.

1960; Balcar, K.: Psychologie osobnos-

eer 972

se beorganizace s ys tern u viz autopoiesis s e b e p 0 z 0 r 0 van i viz introspekce, pozorovani, pozorovani prime, snimek casovy s e b ere a Ii z ace - take sebeuskuteeneni, sebeaktualizace - pojmy pouzivane zejm. -thumanistickou psychologii, ktere zavedli A. H. Maslow (1954) a C. R. Rogers (1961) pro oznaeeni celeho komplexu dileich motivu, resp. tendenci eloveka k autonomnimu rozvoji -tosobnosti. V Maslowovehierarchicke koncepci -tpotreb je to vyvojove nejvyssi motiv eloveka, S. se projevuje jako sklon potvrzovat si a rozvijet sve schopnosti, rozsifovat sve poznani, uplatnovat se a zdokonalovat. Zdrojem s. mohou byt nejruznejsi oblasti spo!. Zivota eloveka, zejm, prace a Cinnosti spojene s tvofivosti a sebeuplatiiovanim. Sebeuskuteenujici se osoby maji tzv. demokr. charakter, jsou pfatelske, snasenlive, angazovane a vyznaeuji se (pod Ie Maslowovjch klinickych zkusenosti) lepsim vnimanim reality a klidnejsim vztahem k ni, akceptovanim sebe, druhych (v protikladu k neurotickym osobam), spontaneitou, jednoduchosti a pfirozenosti (bytostnou nekonvenenosti), autonomii a aktivitou, Sebeuskuteenujici se lide bez hranienich zkusenosti jsou praktiCti a efektivnL S. umoznuje osobnostni rust a je du!ezitou podminkou zivotni spokojenosti a dusevniho zdravL Motiv s. vystupuje u zdravych osob s dobfe uspokojovanymi zakl. poti'ebami, E. A. Locke (1983) poklada Maslowovu koncepci s. za intuitivni a kontradiktorickou, neboi jedinec, ktery se snazi byt stale neeim vic a vic, se muze stat neurotikem. Nicmene koncepce s. nasla velkou odezvu (jako Maslowova teorie potreb vubec) v soucasnych teoriich pracovni -tmotivace a -tmanagementu. A: self-realization F: auto-realisation, auto-accomplissement N: Selbstrealisation, Selbstrealisierung I: autorealizzazione Lit.: Maslow, A. H.: Motivation and Personality. New York 1954.

Nak s e b ere fer e n c e - (z fr. reference =odkaz, odvolani na autoritu) - rozsifeni vyznamu -trefiexivity z oblasti vedomi na jakykoliv jiny system za pfedpokladu, ze i v nem Ize reflexy chapat jako urCity psych. proces. V tomto vyznamu se pojem s. pouziva napf. v realnych systemech vedy, ktere je mozno uvazovat jako sebereferencnL S. v sobe zahmuje prvek, proces a system. Zaklademjejichjednoty mohou byt pouze relaeni operace. Jednota s. nemuze byt zalozena na nejake podstate, ideji apod., ktera by temto operacim pfedchazeia. Za seberefereneni Ize oznaCit system tehdy, kdyz prvky, z nichz se sklada, sam ustavuje jako funkeni jednotky. Podle zastancu seberefereneni teorie se

jak organicka realita, tak i spo!. uspofadana realita skladaji ze sebereferenenich systemu. Teorie sebereferencnich systemu v protikladu ke starsim systemovym teoriim zduraznuje vyznam systemu samotneho a kontinuity jeho autopoietickych funkci jako zakladu operaci systemu (viz -tautopoiesis). Okoli systemu, osveti, -tUmwelt nabizi moznosti a stanovi omezeni, ktera jsou rozpoznatelna jen s ohledem na vlastni autonomni operativni zpilsoby systemu, jejich zakonitosti. Jimi je ureen vztah systemu k okoIi (osveti) neboli s. Pojem s. pfevzala s-gie pro teorii systemil z neurofyziologie a z "biologie poznani". A: self-reference F: auto reference N: Selbstreferenz I: autoriferimento, autoreferenzialita Lit.: Giddens. A.: Central Problems in Social Theory. London 1979; Luhmann, N.: Gesellschaftsstructur und Semantik. Frankfurt a.M. 1981; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1974; Varela, F. J.: Principles of Biological Autonomy. New York 1979.

Much

s e b est y liz ace viz autoprezentace, stylizace s e b eve d 0 m i - jistota lidske bytosti 0 sobe same, kten1 se vyjadfuje osobnim zajmenem "ja". Vykladem -tja (jastvi) as. se filozofie zabyva intenzivne od zaeatku novoveku. R. Descartes je puvodcem "reflexivni teorie" s. (Meditationes de prima philosophia), podle niz s. vznikne tim, ze vedomi v "reflexi" obrati pozomost sarno na sebe. Vedomi sebe sarna je tak meznim pfipadem "predmetneho vedomi". Podle Descarta se jistota sebou samym vztahuje pouze na vedomi, nikoli i na nase telo. G. W. Leibniz (Principes de la Nature et de la Grace) rozlisuje u monad "percepci" (recepci informaci z ostatniho sveta) a "apercepci" (vedomi sebe sarna) a charakterizuje apercepci jako "reflexivni vedeni" 0 vlastnich pfedstavach. Na rozdil od Descarta, ktery pojima vedomi sebe sarna jako charakteristicky rys "myslici substance", zduraznil D. Hume (Treatise on Human Nature), ze s. Ci vedomi identity sebe sarna vznika diky smyslove zkusenosti a asociativnim vazbam, ktere se ve vedomi vytvafeji mezi elementy prozivane zkusenosti. Po Humeovi a zcasti proti Humeovi zastava I. Kant (v Kritik der reinen Vernunft) nazor, ze vedomi sebe sarna nemuze sice vzniknout bez "empirickych pfedstav" vztahujicich se k vnejsimu svetu, ze vsak zaroven neni pouhym produktem uvectomeni si smyslovych dat, nybrZ puvodcem rozvrhu zkusenosti podle zak!. hledisek rozvazovani - kategoriL Pro dalSi vyvoj koncepce s. bylo jeste dulditejsl, ze Kant ve sve eticke teorii (Kritik der praktischen Vernunft) zduraznil, ze podminkou uvedomeni si vlastni svobody je jednanL U J. G. Fichta k tomu pfistupuje ucelove jednanL Lidske s. je dale pod mineno intersubjektivnim vzajemnym "uznanim" (Grundlage des Naturrechts). "Svobodne" (zameme) jednani vuei sve-

tu a jednani druhych vuCi mne, stejne jako me jednani vuei druhym podminuji vznik s. u F. W. J. Schellinga (v System des transzendentalen Idealismus). G. W. F. Hegel v -tdialektice pana a raba eini s. vysledkem "boje 0 uznani". Pozdeji (v Grundlinien der Philosophie des Rechts) vypracovava systematiku instanci, v nichz probiha "uznani" (napf. smlouva). Z marx. strany se zabyval probIemem vzniku feci a lidskeho s. F. Engels v praci Podil prdce na poiidftenf opice. Zduraznuje zde vyznam pracovniho procesu a intersubjektivni komunikace v nem. V pozdejsi a soueasne filozofii byla vytvofena fada teorii, z nichz nektere jsou obmenou dfivejsich koncepci, nektere vsak pfijimaji nova vychodiska. E. Husserl, ktery usiloval 0 vybudovani fenomenologie jako pfisne vedy, vychazi z transcendentalniho "vnesvetskeho" vectomi, ktere v transcendentalne-fenomenologicke reflexi, v niz si vyjasnuje sve vykony, dospiva k vlastnimu s. U M. Heideggera (Sein und Zeit) a J. P. Sartra (L' are et ie fUfant) je problem vectomi a s. radikalne transponovan z tradieni gnoseologicke pozice na pozici existencialne-ontologickou ci hermeneutickou. Clovek je ontologicky pojat jako jsoucno, kteremu jde 0 jeho vlastni bytostne moznosti, tedy jako jsouci, ktere zasadne rozumi svym moznostem, a tedy i svetu. Sartre usiluje 0 vzajemne zprostredkovani pozdni Husserlovy filozofie s Heideggerem: Clovekje u Sartra vectomi (Ie pour-soi), kteremu jde 0 jeho vlastni bytf, jez bud' uchopi, nebo jimz se mine; pfitom se nemuze nevztahovat k jinym by tim (l'en-soi). D. Henrich a jim zalozena "heidelberska skola" kladou duraz na nereflexivnost a nerelacnost puvodni obeznamenosti ja se sebou. (Fichtes ursprungliche Einsicht). J. Habermas (v Theorie des kommunikativen Handelns) Cini vychodiskem analyzy s. proces Iidske -tkomunikace charakterizovany kompetend jejich ueastniku. P. F. Strawson (Individuals) a R. Rorty (The linguistic Turn) opiraji rozbor s. 0 analyzujazyka. A: self-confidence F: conscience de soi-meme N: Selbstbewusstsein I: autoconscienza Sob s e b e v r a z d a - umyslne usmrceni sebe sarna, ruzne motivovane. Obvykle je to afektogenni reakce na tizivou situaci (-tstres), ktera se jedinci zda bezvychodna a bezperspektivni (ztrata smyslu zivota). V podstate jde o poruchu pudu sebezachovy, popsanou i u nekterych druhu zvifat, velmi vzacnou tez u deti. Objevuje se obvykle az v pubescenci, vzestupnou tendenci rna ve stafi. Castejsi je u muzu nez u zen, u nichz se ale vyskytuje vice pokusu a tzv. nedokonanych s., casto demonstrativniho natlakoveho a ueeloveho charakteru, vystupujicich na pozadi hystericke osobnosti. U nevyleCitelne nemocnych a trpi973

sekta

sebevrazda altruisticka

cich osob, u osob tezce existencne ajinak postizenych, bez dalsich zivotnich perspektiv se objevuje tzv. "bilancni s." jako unikova reakce. Jsou popsany i nevedome s. jako pnpady autodestruktivnich (sebeznicujicich, resp. autopunitivnich, tj. sebetrestajicich) reakci, provedene napl'. ve forme nevysvetlitelne autohavarie apod. Drasticky provedene s. maji nepochybne autopunitivni charakter. Psycho!. jsou s. chapany jako autoagresivni akty (agrese zamerena na sebe sarna), resp. jejich extremni formy. S. mohou byt doprovodnym jevem nekterych dusevnich nemoci, zejm. schizofrenie a depresivnich stavu, jakoz i nekterych forem psychopatie. V pokusu 0 s. se muze vedle objektivniho selhani uplatnit i vice ci mene vedoma Ci nevedoma tendence "volani 0 pomoc" osoby nachazejici se v nejake obtizne zivotni situaci. Pokusy 0 s. mohou recidivovat, az vyusti v dokonanou s. Se specif. motivy s. se setkavame u deti a mladistvych, kde se silne uplatnuje impulsivni zkratkovite jednani, a proto i pl'iciny s. jsou zde casto velmi subjektivni, souviseji s nedostatecnou rozvahou a zhodnocenim situace. Jako prostl'edek s. se uplatnuje otrava jedem, obeseni, skok z vyse, podl'ezani zil, skok pod vlak, zastl'eleni. Muzi i zeny jako nejcastejsi zpusob s. voH obeseni a otravu svitiplynem (i kdyz otravy svitiplynem poklesly po zavedeni zemniho plynu a propan-butanu), zeny asi petkrat vice nez muzi voH take otravu z abnormnich davek leku na spanf. Pokud se motivu s. tyce, u muzu se uplati"iuji zejm. konflikty v povolani, hosp. bida a strach pl'ed trestem, zatimco specif. zenskymi motivy jsou predevsim mezilidske vztahy, pratelstvi, laska, manzelstvi. Podrobne byly studovany anamnezy sebevrahu, aby byly zjisteny mozne vlivy zkusenosti na s. Ruzni autori na zaklade techto studii sestavili tzv. "rizikove listiny", obsahujici seznamy moznych faktorU s. ajejich vahu. Jednu z takovych listin obsahujici i s-gicke promenne vypracoval W. Poldinger (1968) na zaklade studia 1157 "suicidalnich pacientu". Pokusy identifikovat "profil sebevraha" nepi'inesly jednotne vysledky. Osoby vyhrozujici s. maji vsak vysoke hodnoty v takovych polozkach, jako jsou hypochondrie, deprese, hysterie, psychopatie, schizofrenie a daISi psychopatologicke kategorie. Existuje vysoka korelace mezi suicidalnimi pacienty a neurotiky (r = 0,80) a take psychotiky (r = 0,78). Konecne byly vypracovany ruzne psycho!. teorie s. Psychoanalytikove popisuji rozhodujici vyznam "trestajici funkci" -tsuperega. Autofi opirajici se 0 koncept uceni kladou duraz na vyvoj -tagrese zamel'ene na vlastni osobu ve spojeni se stavy uzkosti a sebeobvinovanim. V jinych teoriich se klade duraz na rodinnou situaci v ranem detstvi a tzv. "broken home" (rozbity domov, dlouhodoba nepl'itomnost jednoho z rodicu, v nasi praxi neuplna rodina). 974

S-gie pristupuje k s. jako k soc. jevu, jehoz epidemiologie je makrospo!. podminena. Klasicky koncept E. Durkheima uvadel s. do souvislosti s -tanomii, jini autofi (T. G. Masaryk) ji spojuji s postupujici -tsekularizaci, odnimajici jednotlivci pocit zakotveni ve svete a smysl zivota. Vazba na nabozenstvi (aje nahrazujici spo!. ideologie) je castym nametem s-gickych studii. Vesmes naznacuji, podobne jako mezinar. komparativni vyzkumy, vyznam -tprotestantismu (zejm. jeho rigoroznejsich sekt) pro rozvoj epidemiologie s. S. je rovnez tradicnim pl'edmetem demogr.-statist. zjisfovani. Je zahrnuta do statistiky lImrti, resp. pracovni neschopnosti, a dokonane s. a sebevrazedne pokusy se obvykle vykazuji oddelene. A: suicide F: suicide N: Selbstmord I: suicidio Lit.: Cern.';;, L.: Sebevrazednost deti a mladistvych. Praha 1970; Durkheim, E.: (1897) Le suicide. Paris 1930; Masaryk, T. C.: Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der modernen Civilisation. Wien 1881; Voracek, F.: Moznosti zivota. Praha 1967; We/hijfer, P. R.: Selbstmord und Selbstmordversuch. Stuttgart 1981; viz tez -->anomie, -->sociologie deviantniho chovani.

Nak, Lin

se bevrazda altrui sticka viz anomie se beyr azd a anomicka viz anomie se bevrazd a egois ticka viz anomie s e b e v z del a van i-take autodidaxe Ci "sebeutvareni" - projektovani a realizace cHu -tvzdeIavani sebe sarna, predpokladajici nektere spec if. schopnosti a silnou motivaci. Existuji ruzne varianty s. podle pouzivanych prostredku (napr. liter. s. ei prakticke s.), pod Ie podminek, za nichz je s. realizovano (napr. podporovane ei nepodporovane s.). Jako doplnovani formalne nabyteho vzdelani se s. uplatnuje v nekterych profesich se zvysujicimi se pozadavky na -tkvalifikaci a s postupujici specializaci, veetne profese vedce. Vyuzivani novych vzdelavacich technologii, postavenych na audiovizualnich prostredcich, na poeltacich apod., zvysuje efektivnost teto formy vzdelavani ve srovnani s minulymi obdobimi. Vzhledem k temto novym moznostem by va dnes s. zakomponovano jako zv!. rizena forma i do ueebnich programu vzdelavacich instituci; nektere programy, napr. tzv. otevrenych univerzit nebo "korespondencnich kursu", jsou na nem z vetsi easti postaveny. S. je nejrozsifenejsi formou vzdelavani dospelych (viz tez -tandragogika). Souvisi s rustem potfeby permanentniho vzdelavani pro plneni vyvijejicich se naroku vykonavanych profesi, ale i rostoucich naroku kazdodenniho zivota. Zvysenou potfebu s. v profesni i mimoprofesni oblasti vyvolava obdobi spo!. zmeny, kdy se s. stava obzvlasf vyzn. prostl'edkem pfizpusobeni novym pozadavkum a moznostem. Je prvkem rekvalifikace a -tresociali-

zace v sirokem slova smyslu. Z individ. hlediska souvisi s. se stimulaci adaptacnich mechanismu (viz -tadaptace), s max. vyuzitim osobnich schopnosti a s rozvojem -tosobnosti. Je vyzn. soucasti -tzajmovych cinnosti a cestou, kterou se -tamater meni na profesionala. Obecne je jednou z podminek vzniku -tinovaci. Ze s-gickeho hlediska patfi k cilevedomym nastrojum uspokojovani urcitych -taspiraci a k prostfedkum k posilovani sanci uskutecnit narocnejsi karierove drahy. Cilem s. muze ovsem byt jen doplneni vseobecneho vzdelani a vnitfni uspokojeni z procesu poznavani, pfip. ze zvyseni spo!. prestize v urcite spo!. skupine. Nekdy je potreba s. vyvolana zjevnymi nedostatky, mezerami v institucionalizovane -tvzdiHavaci soustave, nekdy zamezenim pristupu k ni, resp. k nekterym jejim exkluzivnejsim soucastem. Pfedmetem s-gickeho studia je tedy i napeti mezi -tskolskou politikou a realnymi -tvzdeIavacimi potrebami promitajicimi se i do sebevzdelavani. A: self-education, autodidactics F: autodidacte, formation personnelle N: Selbstbildung I: autoistruzione CeV sed I a k - puvodne oznaeeni pro zemedelce "osedleho" na rustikalni zemedelske pUde. Za feudalismu byl za s. pokladan v Cechach vetsinou poddany s vetSi vymerou statku (lan, pUllan, etvrtlan), vlastnici potah a obvykle -tusedlost (ruzne velikosti), ktery byl povinovan potazni robotou (viz -tpoddanstvi). Nazev s. v pozdejsim soc. kontextu nabyval obecnejsiho vyznamu se stavovskou implikaci pro vsechno osedle zemedelske obyv. S. je pojem charakteristicky pro eestinu aces. literaturu zejrn. 19. st., bezne se ale uzival az do zaeatku 50. !. 20. st. S. byl chapan bud' jako synonymum rolnika (viz -trolnictvo) nebo jako jeho vyzn. kategorie, resp. predstavite!. V tomto uzsim pojeti se kryje s kategorii tzv. -tstrednlho rolnika i s vel korolniky, resp. statkai'i a velkostatkafi, pokud v zemedelstvi skuteene pracovali. Proti -tchalupnikum, -tdomkarum nebo -tpodruhum byl s. pokladan za privilegovaneho obyvatele -tvesnice, elena vesnicke komunity, coz plynulo nejenom z ddby statku, ale i z ureite kult. tradice. Existovaly vsak velke mistni rozdily. V ces. literatul'e byvaji s. pfisuzovany urCite vlastnosti, jako hrdost ei pycha, chytrost az vychytralost pramenici nikoliv ze vzdelani, ale ze zkusenosti (viz pojem "selsky rozum"), silna vazba na -tpudu, prevysujici vsechny ostatni hodnoty. Podle A. 5tastneho je s. v ees. historii zivlem demokr. protipanskYm. Image ces. s. koresponduje s popisy typickych pfedstavitelu rolnictva vubec. Za jejich vyzn. rys se povazoval konzervatismus, snadno prechazejici v radikalismus (uvadi napr. P. L. Vogt v Introduction to the Rural Sociology,

1920). S. a selskemu stavu venovalo v Cechach pozornost mnoho autoru. Mezi nejznamejsi prace patH K. Kroftovy Dejiny selskeho stavu, J. Holec'1wvo Selstvf a ze s-gicke literatury Sociologie sedldka a dllnfka od l. A. Bldhy (1925). Nekdy se pouzival i termin "sociologie selstvi", jinak ale studium s. spada do oblasti -tsociologie zemedeIstvi a -tsociologie venkova. Pravda je, ze s. a jeho zivotni styl dodavaly ces. vesnici typicky raz, ktery vymizel s nasilnou -tkolektivizaci zemedelstvi v 50. I. 20. st. V tehdejsim ideo!. kontextu byl s. (nejdfive "velk)"', pak kazdy) pl'ejmenovan na kulaka a podle toho s nim bylo zachazeno. Je otazkou, zda v dusledku restituci dojde v 90. !. alespon k easteene revitalizaci "selskeho stavu" v jeho tradienim pojeti. A: farmer F: paysan, fermier N: Bauer, Landwirt I: contadino DvV s e g men t rod u - (z lat segmentum, z secare = sekat) - takova cast -trodu, jejiz clenove se povazuji za potomky tehoz spolecneho pfedka. Rozsifeny rod, ktery tvon nekolik naslednych generaci a jehoz elenove jsou schopni definovat svuj genealogicky vztah k rodovemu pl'edku, se muze v pfipade soc. potl'eby delit najednotlive segmenty. Plati, ze s.r. se vzdy naleza v genealogickem stromu na urovni bezprostl'edne nizsi, net je uroven posledniho spoleeneho pl'edka vsech s.r. Segment predstavuje rodovou skupinu, ktera je ze soc. hlediska autonomni jednotkou. Tivove ze stl'edni Nigerie pl'edstavuji typicky pfipad segmentarni organizace poeetneho rodu. Rod vytvafi pyramidaJni strukturu segmentu, ale stromove cleneni neni mechanicke, nybrz strida vzajemne segmenty, ktere jsou vuCi sobe v soc. opozici a mezi kterymi jsou vztahy solidarity. Siozita struktura s.r. definuje u Tivu zaroven prostorove rozmisteni rodu a vztahy kaZdeho segmentu k pUde, navic take urcuje smery moznych snatku. A: segment of the line F: segment de la ligne N: Familiensegment I: segmento della famiglia Lit. Bohannan, L. a P.: The Tiv of Central Nigeria. London 1953; viz tez -->rod.

Jus

s e g reg ace viz cejch, degradace socialni, ekologie socialni, procesy ekologicke segregace rasova viz rasa, rasismus s e k t a - (z lat. sectus = odfiznuty, oddeleny) - pocetne mala, puvodne zejrn. nab. skupina, konstituujici se jako opozice vuci konveneni -tcirkvi nebo uznavane -tideologii. Versinou doeasne pus obi uvnitl' sirsi organizace Ci instituce, pak se vydeli, osamostatni, coz neprobiha vzdy ja975

sektor ekonomicky

ko klidny, mirumilovny proces. Ze s-gickeho hlediskaje s. zvl. typ uzavfene skupiny, ktera miva vzhledem k dane spolecnosti marginalni charakter, ale casto provokuje konfliktni situace. Uzavrenost se projevuje jak tim, ze s. rna vlastni system hodnot a norem chovani, ktere ostatni spolecnost nesdili, tak tim, ze phjima nove cleny jen za presne definovanych podminek. I vnitrni strukturace rolf v s. je casto velmi specif. a organizace jeji Cinnosti podleha pfisnym pravidlum. Protoze je s. postavena na ideal. (resp. nab.) zaklade, nejprisnejsi vnitfni pnkazy a zakazy souviseji s identifikaci s danou ideologii. S. mivaji propracovany negativni ~sankce, ktere versinou vrcholf ~exkomu­ nikaci. Existuji skupiny, ktere obsahuji uvedene rysy jen v mensi mife a chovaji se castecne jako s. Pfechod mezi s. a jinymi typy sku pin a organizaci (napf. polit. a nab. spolky, kluby, sdruzenimi, stranami) muze byt plynulY. Min. podminkou pro oznaceni s. je vyskyt prvku vlastniho "uceni" a jista mira fanatismu clenu skupiny. V cele s. casto stoji charismaticke osobnosti. Nekdy s. funguji jako ~tajne spolecnosti. S. byvaji soucasti ~mibozenskych hnut! s programem duchovniho obrozeni jedince i spolecnosti. Ve stredoveku obsahovalo uceni s. casto prvek ~chiliasmu, ~reformismu, extremismu (napf. ruStf "skopci"), byvalo povazovano za ~herezi a clenove s. za ~kacire. Sami kresfane byli puvodne povaZovani za s., ktera se odstepila od zidovskeho nabozenstvi. Od prvotni kfesfanske cirkve se pak oddeluje extaticka asketicka s. montanistu a s. doketistu, ktefi odmitali vefit, ze Kristus se stal opravdovym clovekem a sestoupil na zem ve skutecnem tele, 0 neco pozdeji s. donatistu, popirajicich uCinnost bohosluzebneho ukonu mravne nekvalifikovanych knezi a pravo biskupu na odpousteni hfichU. Ze stfedoveku jsou zname napf. manichejska s. kataru (viz ~ma­ nicheismus) ci evangelijni s. valdenskych. S. tvofili i puvodni taborite. Z fady s. vznikly postupne cirkve, zejm. protestantske, od nich se pak ale odstepovaly dalSi s. Obdobne vznikaly a vznikaji s. i v pravoslavi, ale i v islamu, buddhismu, lamaismu apod. Celkovy pocet s. nelze odhadnout. Jejich velikost se pohybuje od desitek clenu vyse. Podstatou kfestanskych s. je zejm. vlastni vyklad ~bible. Typickou sektou pusobici v dnesnich ces. zemich jsou svedkove Jehovovi. V politice byli za s. povazovany napf. nazorove odlisne skupiny v kom. stranach, ktere se jakkoliv (v levem ci pravem smeru) odchylovaly od puvodni nebo statem postulovane podoby. Tendence seskupovat se ve znameni ideo!. odchylky se nazyva "sektafstvim" a byva pouzivana jako negativni ~Iabelling. Vaznym spo!. problemem jsou dnes tzv. sekty mladistvych. Narusuji vztahy mladych lidi k rodinam i jejich osobnosti, vzbuzuji destruktivni fanatismus spoje976

self

ny s uplnym oddanim se poslani s. a zastirajici nekdy nizke osobni cile vudcu a zakladatelu. Proto na Zapade vyvstalo mezinar. antisektarske hnut!, zahrnujici cetne tzv. rodinne iniciativy snazici se paralyzovat psych. skodlivy vliv techto s. (napr. Children of God, Familie der Liebe, Moonovy crrkve sjednoceni aj.). Provadeji se empir. vyzkumy psycho!. profilu pfislusniku s., s-gicke analyzy jejich programu. K odpurcum techto s. patfi i karol. cirkev a protestantske denominace. Specif. osobnostni typ pfislusnika s. ani nenahodne vyssi podil psychopatickych pripadu mezi cleny s. nebyly prokazany. U rodicu angazujicich se v hnuti proti s. se udajne objevuje vetsi podil tzv. "narcistickych osobnosti". Ukazuje se, ze negativni psych. vliv rna uceni a cinnost techto s. zejm. u jedincu s psychopatickou predestinaci. Zivnou pUdou pro vliv dnesnich s. mladistvych je ideal. zmatek, soc. nejistota a jine doprovodne jevy moderni spolecnosti. S. predstavuji pro mlade lidi moznost uniku, prekonani ~odcizeni, vnitmi integraci za cenu dobrovolneho vylouceni sebe sarna z sirsi, resp. oficialni skupiny Ci cele spolecnosti. A: sect F: secte N: SekteI: setta Lit.: Kuner. W.: Jugendsekten. Ein Sammelbecken fUr VerrUckte? In: PsycilOlogie heute, c. 9,1981; Lang, H.: Zur Frage der Attraktivitat und Pathogenitiit von Jugendsekten. Nervenartzt, 1980, C. 51.

Kou, Nak, Vod

se kto r ekonom icky viz sektor hospodarsky sektor hospodafsky - (z lat. sector = ten, kdo seka) - tez ekonomicky sektor, hospodarske odvetvi Ci ekonomicke odvetvi - cast ekonomiky odlisujici se od jinych casti a tvorici z urCitych hledisek celek. Nejbeznejsi je cleneni na sektory tdni, ktere zahrnuji tu cast ekon. aktivity, ve ktere vyrobci kryji sve naklady pfijmy z prodeje statku a sluzeb, a na sektory netdni, ve kterych jsou naklady kryty z jinych zdroju - napf. z dobrovolnych pfispevku verejnosti, dobrocinnych akci nebo z vladnich pfijmu, zejm. dani (pokud ale stat sve vyrobky a sluzby prodava, jedna se 0 tdni sektory). Z pravniho hlediska se rozlisuje soukromy sektor, ktery oznacuje tu cast ekon. aktivity, kteraje v soukromych rukach domacnosti a firem, a vel'. sektor, ktery zahrnuje produkci statku a sluzeb statnimi institucemi a znarodnenym prurnyslem. Z hlediska typu vyrabene produkce se s.h. cleni napr. na sektor zemedelsky, prumyslovy a sektor sluzeb. Pro s-gii s.h. pfedstavuji sfery urcitym zpusobem (v zavislosti na kriteriich deleni sektoru) specifikovanych lidskych vztahU, roli, vzoru chovani, formalnich i neformalnich norem. Napf. typy komunikacnich vazeb, pravidla jednani i soc. problemy, resp. soc. durazy, jsou v mnohem odlisne v tdnich a netrznlch sektorech, zemedelsky a prumyslovy sektor se li-

si zejrn. pracemi a spo!. atmosferou i stylem zivota navazujicim na charakter prace a pracovni podminky, v sektoru sluzeb vznikaji specif. male pracovni sku piny apod. Deleni na s.h. je ovsem pro s-gii jen zcasti vyuZitelnou typologii, protoze kriteriajsou primarne ekon. charakteru. A: economic sector F: secteur economique N: Wirtschaftssektor I: settore economico Lit.: Lipsey. R. C.

~

Steiner. P. 0.: Economics. Cambridge 1963.

Kern

sek tor hospoda fsky p ri rna rni viz zemedelstvi sek to rhos p oda fsky terciarni viz sluzby s e k u I a r i z ace - (z lat. saeculum = stoleti, doba, cas, ale take "duch doby") - pfiklon k pozemskemu svetu, odklon od ~nabozenstvi, resp. ~cirkve. Termin s. Ize phblizne pfelozit jako zesvetsteni. S. rna tfi projevy: 1. pfevadeni cirkevniho majetku do svetske spravy, tedy zmenu majetkopravnich vztahu (v tomto smyslu jej uziva kato!. cirkev od poloviny 17. st.); 2. proces postupneho uvolnovani soc. a po lit. sfery spolecnosti z institucionalni zavislosti na cirkvi (toto pojeti vzniklo v 19. st, kdy se vytvarely nove pravni normy v tomto duchu - napf. fr. zakony 0 pomeru statu a cirkve uz v r. 1805); 3. procesy emancipace sirokych vrstev obyv. od nab. pfedstav a zivota podle nab. pravide!. Toto posledni pojeti pfevladlo ve 20. st., zejrn. po 2. svet. valce. S. nabyla charakteru fil. a svetonazoroveho odklonu Cloveka od nabozenstvi, coz je soucasti sirsich spo!. premen. Pocatky techto tendenci Ize ale nalezt jiz v antice a ve stredoveku, zejrn. v ~reformaci a renesanci. PUvodne slo spise 0 snahu po zesvetSteni zivotniho stylu. Konkretni podoby s. Ize sledovat jak u celych spo!. skupin, tak take na zivote jednotlivcu. E. Durkheim a M. Weber chapali s. jako dva komplementarni proudy: jeden vychazi ze snahy cirkve adaptovat se na podminky modemiho sveta, druhy z odmitani urcitych zak!. nab. prvku lidmi samotnYrni. Teologicky pfijatelne zesvetstovani nabozenstvi se projevuje pfizpusobovanim nab. uceni a nab. instituci podminkam prevladajici svetske spolecnosti. Nabozenstvi se tak snaZi pozitivne reagovat na postupnou ztratu spo!., polit, ekon. i kult. vUdciho postaveni, jernuz se tesilo v rninulych st. Tato s. se projevuje v "obratu cirkve ke svetu", v procesu transformace charakteru viry a vzorcu nab. chovani do zpusobU a praktik svetske sfery. Teologicky nepfijatelna podoba s. spociva v odnabozensteni sveta a spolecnosti, coz se projevuje: a) desakralizaci, ~demytologizaci a demystifikaci vsech jevu a procesu, s nimiz se lide dnes ve svete setkavaji, b) uvolnovanirn spo!. zivota z podruci nab. uceni, jeho norem, zvyklosti, c) novou diferenciaci zivotnich stylu a projevu na svet-

skem zaklade. S. se netyka podstaty cirkve, ktera jako institucionalni vyjadreni sakralni oblasti ani zesvetstena byt nemuze. Tyka se jeji dominance v polit. a hosp. zivote, poctu jejich clenu a jejich postoju k cirkevnirn ~dogmatum a ~ritualum. Na s. reagovalll. vatikdnskj koncil, pfedevsim dogmatickou konstituci 0 Bozim zjeveni (Dei verbum, 1965). V jeho intencich kato!. klerus a papez Jan Pavel II. za zakl. modus vyrovnavani cirkve se svetem povazuji dialog, v nemz je proti s. staven pozadavek nove ~evangelizace. Rada zap. autoru hodnoti proces s. jako soc. nezadouci. Avsak nekterymi teology, zejrn. evangelickymi (napf. F. Gogartenem), ale i kato!. (J. B. Metzem) byla s. pfijimana i pozitivne na zaklade analyzy, ze v urCitych souvislostech je dusledkem osvobozeni cloveka od sluzby modI am skrze evangelium. Tito teologove rozlisuji pozitivni S" tj. odcarovani sveta stvofeneho kfestanstvim, ktery je sverenstvim, nikoli "rejdistem bohU", a s. jako ideologii, ktera opouSti a popira prave odpovednost cloveka Bohu za toto sverenstvi. Statem podnecovana a fizena s. probihala v zemich byvaleho tzv. socia!. tabora, protoze marxismus vychazi z premisy, ze nabozenstvi je hist. docasnou zalezitosti a bude postupem doby nahrazeno ~ateismem. Zamerne pusobeni proti nabozenstvi bylo ovsem kontroverzni: na jedne strane urychlovalo svet. probihajici proces s., na druhe strane provokovalo uiSi pi'imknuti k naboienstvi i k cirkvim, ktere pod timto tlakem revitalizovaly. Proces s. muze byt chapan jako dusledek vzniku nahrazkovych, resp. ~svet­ skych nabozenstvi nebo v sirsim smyslu jako odklon od ~ideologii vubec. Spontanni vznik rUznych novych nab. ~sekt vsak sVedci i 0 pfetrvavajici poti'ebe viry v ~nad­ pfirozeno i potfebe nab. zivota az exaltovanych forem, coi by svedCilo spiSe pro pochopeni s. jako pi'echodu struktur nab. postoju do latentnlch forem tzv. ~neviditelneho nabozenstvi. Soucasna s-gie analyzuje s. v souvislosti s dalSimi spo!. procesy, jako je industrializace, urbanizace, demokratizace spo!. zivota, emancipace zen, pronikani poznatku vedy a techniky do kazdodenniho zivota apod. S. je ovsem i samostatnym tematem moderni ~sociologie nabozenstvi. A: secularization F: secularisation N: Siikularisierung I: secolarizzazione Lit.: Cox, H.: The Secular City. New York 1965; lablokov, I. N: Sociol6gia mibozenstva. Bratislava 1983; Luhmann, N: Funktion der Religion. Frankfurt am Main 1977; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Grundriss einer allgemeinen Theorie. Frankfurt a.M 1985: Mathews, Z. K.: In: Responsible Governement in a Revolutionary Age. sv. V. 1966; Metl, 1. B.: Zur Theo· logie der Welt. MUnchen 1968; Pannenberg, W: Christentum in einer siikularisierten Welt. Freiburg 1988.

For, HoB

s elf viz ja, jiny, psychologie self 977

senzace

self-image

s elf - i mag e viz percepce socialni seman tika - (z rec. serna = znameni) - bezne se chape jako nauka 0 vyznamu slov, coz je v podstate pojeti tradicni ---'lingvistiky, jiz je s. soucasti. Termin s. poprve uzil M. Breal v r. 1897. Zaklady s. Ize nalezt u Bertrancla Russella a Ch. S. Peirce. Rozdily mezi syntaxi a s. vymezili Kurt Godel a Alfred Tarski. Richard Montagne poloZiI zaklady studia s. na pi'irozenych jazycich. V soucasne jazykovede se teziste s. presunulo ze slov na vetu, protoze se vychazi z predpokladu, ze obsahy si predavame v jazykove komunikaci nikoli pomoci slov, ale pomoci vet (vypovedi). I v pnpade, ze v komunikaci uzijeme pouze jedine slovo, plni toto slovo funkci vypovedi (viz napi'. vyrok "snezi"). Strukturalni s. studuje souvislosti mezi vyznamem celeho vyroku a vyznamy jeho jednotlivych casH. Lexikalni s. sleduje cestu oznacovani vyznamu slovy. V --'generativni gramatice se s. vztahuje ke zpusobu reprezentace vyznamu vet. Ukolem teorie s. je stanoveni obecnych vztahU mezi planem obsahu a planem vypovedi. V logice se pod pojmem s. chape bud veda 0 znacich, nebo veda o vztahu mezi znaky a skutecnostL V prvnim pnpade je s. synonymem --'semiotiky, v druhem pripade je jeji soucasH. Zkoumani vyznamove variability slov i celych vyroku pomaha odhalit jemnejsi soc. a kult. diferenciaci spolecnosti i jeji vyvojove promeny (viz tez --'variantnost jazykova). K s-gickym i psycho!. technikam patfi tzv. ---'semanticky diferencial. V jistem smyslu je na s. postavena interpretativni s-gie i moderni kult. antropologie. Tzv. ---'obecna semantika predstavuje primo aplikaci s. do roviny soc. vztahU, resp. prevedeni techto vztahU do roviny jazykoveho vyjadreni. (Viz tez --.sociologie jazyka.) A: semantics F: semantique N: Semantik I: semantica Lit.: Dowty, D. R. - Wall, R. E. - Peters, S.: Introduction to Montagne Semantics. Dordrecht 1981; Tarski, A.: Logic, Semantics, Metamathematics. 1956; viz tei --+semiologie, --+semiotika.

Hur s e man t i k a 0 bee n a - fiL a s-gicko-psychoL doktrina vlivna ve 40, a 50. !. 20. st., ktera se na zaklade podnetu lingvistickeho studia j azy kovych znaku a vyznamu (--'semiotiky a ---'semantiky) snaZila 0 vytvoreni socioterapeutickeho systemu, jenz mel pfispet ke stabilizaci spolecnosti, Principy s.o. poprve vylozil A. Korzybski v praci Science and Society v r. 1933, Rozvijeli ji pak S, Chase, S. I. Hayakawa, po jistou dobu A. Rapoport, I. J. Lee, W. Johnson aj. S.o. mela byt podle Korzybskeho vectou o neurosemantickych a neurolingvistickych reakcich individua na semanticke prostredi. S.o. se inspirovala nejen idejemi F. Saussurovjmi, M. Brealovjmi a tzv. ---'Sapi978

rovou- Whorfovou hypotezou, ale take psycho!. teorii J. Piageta, soc. filozofii K. R. Poppera a dokonce teorii T. B. Veblena, zejm. vsak ---'psychoanalyzou a behavioristicky interpretovanou reflexni teord I. P. Pavlova. Soc. rovnovahy je mozne podle pfedpokladu s.o. dosahnoutjazykovymi prostredky proto, ze vsechny soc. konflikty maji puvodne semanticke podlozi. Soc. --'konsensus je vysledkem jazykove shody. Zak!. kritika jazyka je v s.o. vedena prostrednictvim kritiky dvouhodnotove aristotelovske logiky, ktera je spec. znakem evrop. kult. tradice. Dvouhodnotove, bipolarni videni sveta vyvolava podle s.o. soc. konflikty a tzv. totalitni ideologie vedome zneuzivaji tendence evrop. Cloveka k cernobile interpretaci soc. vztahu a jinych soc. skupin. Korzybski, inspirovan vicehodnotovou logikou J. Lukasiewicze, navrhuje nahradit aristotelovskou logiku tzv. koloidalni nebo kvantovou logikou s nekonecnou stupnici hodnocenL Podstata s.o. je podle Korzybskeho obsazena ve 3 zakl. teoremech: 1. melo by byt zakazano uzivat sponu "jest", protoze slovo neni veci, ktera je jim oznacena; 2. znak si nesmi cinit naroky na uplnost reprezentace, protoze mapa neni uzemi; 3. symbol je viceradovy, multiordinalni, tzn. ze nejen mapa neni uzemi, ale ani mapa mapy neni mapa. Ackoliv s.o. je jako doktrina dnes jiz spfSe soucastf dejin soc.-polit. mysleni, nektera temata, ktera v ni byla poprve systematicky formulovana, byla v 60. a 70. 1. aktualizovana v dile R. Barthese, N. Eliase, M. P. Foucaulta aj. - napf. role symbolickeho chovani, tzv. patologie znaku, verbalni tabu, role jazyka pi'i utvareni --.skupinove koheze, vztah jazyka a ---'ritualu, soc. role ---'labellingu a jazykove --.stigmatizace, verbalni hypnotismus propagandistickych aktivit, jazyk reklamy atd. Centralni tema s.o., totiz vztah jazyka a --'moci, je neustale rozvijenym a analyzovanym problemem, napf. v pracich V. Klemperera, G. Orwella. 1. P. Sterna, O. Reboula aj. A: general semantics F: semantique generale N: allgemeine Semantik I: semantica generale Lit.: Hayakawa, S. I.: Language in Thought and Action. London 1963; Schaff A.: Uvod do semantiky. Praha 1963.

Pet

s e m i 0 log i e - (z fec. semeion = znak) - veda 0 znakovych systemech, pro jejiz oznaceni se nekdy prakticky synonymicky pouziva pojem ---'semiotika, oba pojmy maji ale ponekud odlisnou historii. Termin s. zavedl F. de Saussure pro tehdy jeste neexistujici oznaceni ved. discipliny, kterou vymezil studiem zivota znaku uvnitr lidske spolecnosti. Mezi tyto znaky zafadil pismo, abecedu neslysicich, pozdravy, dopravni znacky, signaly apod. Protoze take ---'jazyk je systemem znaku, mela by jazykoveda podle Saussura byt soU(';asti s. Semiologicky vyzkum se zacal

rozvijet pomeme pozde a dodnes nejsou pfesne vymezeny jeho oblasti. Krome jazyka a mimojazykovych signalizacnich k6du se do nej nejcasteji zahmuji takove formy spo!. komunikace, jako ---'obrady, ---'ritualy, --.myty, --'ideologie, odevy, esteticke k6dy (literatura, vytvarne umeni). Nekten badatele vylucuji ze s. vectu 0 jazyce a definuji s. jako vedu 0 znakovych systemech mimojazykovych. V obou pojetich maji semiologicke vyzkumy znacny vyznam pro s-gii a soc. a kult. antropologii. Hovon se o socio-semiologiekem (Ci socio-semiotickem) vyzkumu, do nejz se fadi napr. studie Ervinga Goffmana 0 interakci "face to face", zkoumani mylli am. Indianu C. Uvi-Strausse atd. V tomto pojeti s. uzce souvisi s tzv. ---'obecnou semantikou, kteraje ale spiSe fil. a s-gickou disciplinou. A-. semiology F: semiologie N: Semiologie I: semiologia Lit.: Goffman, E.: Frame Analysis: An Essay on the Organization of Ex· perience. New York 1974; SallsslIre F. de: Kurs obecne lingvistiky. Praha 1989.

Hur

semiotika - (Z rec. semeion = znak) - zkoumani vlastnosH znaku a znakovych soustav, a to od nejjednodussich signalizacnich soustav az po pfirozene a formalizovane ---'jazyky. Za 3 hlavni soucasti s. se povazuji: --'semantika, syntaktika a --'jazykova pragmatika. Zaklady s. po10ziIa uz fec. stoicka fil. skola, termin s. zavedli Charles S. Peirce a Ch. W. Morris. F. de Saussure (1915) pouzil v podobnem smyslu termin --'semiologie. Zajem 0 s. vyrazne vzrostl v souvislosti s rozvojem teorie informace a kybemetiky. S-gie vyuziva poznatky semantiky ajazykove pragmatiky (pfi obsahovych analyzach, analyzach komunikacnich situaci, vyzkumech verbalniho chovani apod.), ale i syntakticka stranka jazyka muze byt signifikantnim indikatorem sociokult. zmeny, charakteristikou urCite kultury, subkultury. S. Ci semiologie ale pfinesla zejm. rozliseni ikonickych znaku, tzv. indexu a symbolu (Ch. S. Peirce, 1867), a ideu, ze kaZdy objekt muze byt reprezentovan vsemi tfemi typy znaku, coz jsou vlastne 3 druhy interpretace a spec. soc. uspofadani reality. Zaroyen s. pfisla s kritikou racionalismu, postavenou na nahrazeni dichotomie "subjekt - objekt" diehotomii "oznacujici - oznacene" (signifier - signified), cimz de facto zduraznila dominanci subjektu vuci zkoumane (objektivni) realite, resp. jeho ucast na jeji existenci. Tato idea se promita silne do tzv. ---.interpretativni sociologie, resp. --'etnometodologie. Poznatky s. vyuziva predevsim tzv. --'obecna semantika. (Viz tez ---'sociologie jazyka.) A: semiotics F: semiotique N: Semiotik I: semiotica Lit.: Eco, u.: A Theory of Semiotics. Bloomington 1976; Lingvistickt! C1tanky I. Semiotika 1. Praha 1972; Lingvistickt! citanky n. Semiotika 2. Praha 1970; Mac Cannell, D. - Mac Callnell, 1. F.: The Time of the Sign:

A Semiotics Interpretation of Modern Culture. Bloomington 1982; Pelc, 1.: Vstup do semiotyky. Warszawa 1982; Peirce, Ch. S.: Selected Writings (ed. Buehler). New York 1955; viz tei --+semantika, --+semiologie.

HUT, Vod semiotika bydleni viz sociologie bydleni s e m i 0 t i k arne s t a viz ekologie socialni, sociologie mesta semiotika prosto rova viz sociologie architektury sen viz nevedomi, nevedomi kolektivni, psychoanalyza, vytesneni sen a t viz parlament sen z u a lis m u s viz empirie, homo economicus sentimentalismus viz romantismus sen z ace - (z fr. sensation = pocit, rozruch; odvozeno z lat. sentire = vnimat) - druh --'informace vzbuzujici zajem uzsi ci sirsi --.verejnosti svou neocekavanosti, novosti, schopnosti ukazat zname skutecnosti v novych souvislostech a vyvojovych perspektivach. Existuji s. pro siroke vrstvy obyv., ale i s. vnimane jen velmi uzkymi vrstvami vefejnosti. V publieistice a teorii --'verejneho mmem se s. obvykle rozumi jen ty informace, ktere vzbuzuji masovou odezvu, doprovazenou vyraznymi promenami --'nazorove hladiny, popf. vlnou emoci. Jejim pruvodnim rysem je vzrust zajmu 0 informacni zdroje pfinasejici dalSi podrobnosti, komentujici je, popf. odhalujici dalSi vyvoj situace. Tim nabyva s. i ekon. hodnoty, stava se zadanym zbozim a byva produkovana standardizovanymi metodami. V zumalistiee vznikly i spec. profesni zamereni, napf. "Iovec senzaci", coz je ten, kdo ziskava zajimave informace, z niehz Ize za urcitych okolnosti vyprodukovat s. nebo ---'skandal, coz je mnohdy totez. Tzv. bulvarni, ale i jiny tisk zije z jednoduchych s. a skandalu, tykajicich se obvykle milostnych dobrodruzstvi znamych, bohatych Ci vlivnych lidi, zpronever, nemoci a utrpeni, intimit ze zivota galerky, vrahU i jejich obeti. Cast s. se vztahuje ke skutecnym soc. a polit. problemum, jejichz zverejneni muze sehrat i vyzn. pozitivni roli. S. bylo napf. ukonceni 2. svet. valky, sebevrazdaA. Hitlera, vypusteni Sputniku a pfistani na Mesici, odhaleni pozadi tzv. Dreyfusovy afery, udalosti l7. listopadu 1989 v Praze apod. S. maji sve soc. zazemi, jsou prefabrikovany mnohdy se zcela jasnym polit. zamerem a tvofi soucast ---'propagace, --'propagandy, --'socialni demagogie i --'prace s verejnosti, podili se na mechanismech utvareni ---'socialnich iluzi. Zastiraji soc. problemy, ale take je pomahaji desifrovat a analyzovat. A: sensation F: sensation N: Sensation I: sensazione Lin 979

schema vykladove

service club

s e r vic e cl u b - (z angl. service = sluzba, club = klub, spolek, sdruzeni) - nepfekhidany angl. termin oznacujici: 1. vojenske rekreacni a relaxacni zanzeni US Army; 2. specif. typ -tklubu, ktery slucuje organizaci spol. zivota s mravnim zdokonalovanim svych clenu, s -tcharitou, s principem soc. sluzby. Vets ina s.c. druheho typu vznikla v anglosaskych zemich, dnes vsak maji sve expozitury ve vetsine vyspelych i rozvojovych zemi. Typovym s.c. je Rotary Club neboli rotariansky klub (viz -trotarianstvi). S.c. maji vetsinou pfismi pravidla vyberu clenu a vychazeji ze zasady sdruzovani pfislusniku ruznych profesi s vysokym soc. a moralnim statusem. Proto pocet osob stejneho zamestnani Ci zivnosti je vzdy orne zen (na 1 az 2, vyjimecne i na vice clenu). Jde 0 kluby vetSinou muzske, mene casto ciste zenske nebo smiSene; pravidla vsak vetsinou nebrani ucasti zen (manzelek a pfitelkyn clenu) na klubovych akcich. Podobnym typem s.c. jako Rotary jsou tzv. Lions Clubs (zalozene r. 1917 v Dallasu), ktere dnes pusobi zejm. ve Francii a rozvijeji charitu zvl. v Africe, dale Kiwanis Club (1915, Detroit), Sertoma Int. (zkratka nazvu Service to Mankind, 1912, Kansas City), Gyro Int. (1912, Cleveland), Optimist Int. (1919, Louisville), Civitan Int. (1920, Birmingham), Ruritan Clubs, (1928, Holandsko) a Cosmopolitan Int. (1933, Oklahoma City). Specif. druhem s.c. jsou kluby urcene pouze pro mlade muze, sdruzene do World Council of Young Man's Service Clubs (1945). Patfi sem fada klubu, z nichz nejznamejsi jsou Active Int. (1922), Kinlsmenlclubs (Kanada) a Apex Clubs (Australie). Legenda 0 sv. gralu a kulatem stolu krale Artuse poskytla motiv pro zalozeni Round Table Int. (l922). Prvni zensky s.c. byl zalozen v r. 1917 v Nashville (nyni Altrusa Int.), vyzn. jsou dale Zonta Int., Quota Club Int. a Pilot Clubs Int. Zenske kluby, sdruzujici rovnez pfevazne podnikatelky a zeny v fidicich profesich, jsou sdruzeny v American, European and British Federations of Soroptimist Clubs (slovo soroptimist je slozeninou lat. slov soror =sestra a optima ex =nejlepsi). Existuji rovnez spec. s.c. pro studenty stfednich a vysokych skol (Key Clubs, Circle). S.c. oficialne pusobi ve smeru aplikace a osvojeni vysoce narocnych soc.-podnikatelskych a profesionalnich standardu a rozvoje inteligentniho, aktivniho a ideou sluzby prodchnuteho obcanstvi (Kiwanis Clubs), soc. optimismu (Optimist Service Club), aplikace tzv. -t"zlateho pravidla jednani" v feseni soc. problemu (Civitan Service Club) Ci dorozumeni mezi pfislusniky ruznych profesi (prakticky vsechny kluby), zejm. ale mezi zemedelskou a urbanni populaci (RuritanlNat). S.c. podporuji nejruznejsi humanitami projekty, vystavbu a provoz nemocnic, leproserii, leceben pohlavnich chorob, nemajetne studenty, vymenne zajezdy deti a mladeze, diskuse 0 hosp. a soc. 980

problemech, financuji i nektere projekty pomoci rozvojovym zemim apod. Ackoliv jsou vesmes organizacemi nepolit., pusobi ve smeru zajmu kapitalovych kruhu, plni reklamni funkce a jsou de facto nastrojem "westernizace". Pfislusnost k s.c. je zaroven legitimaci vysokeho soc. postaveni. S.c. dnes disponuji velkym poctem clenu, znacnymi castkami i vIivem a je mozno chapat je jako duleZitou soucast politiky. A: service club F: club de service, club professionnel N: service club I: service club Lit.: Creasey, 1.: Round Table. To First Twenty - Five of the Round Table Movement. London 1953; Ewitt, C. R.: Towards to My Neighbour. London 1950; Harris, P. P.: My Round to Rotary. New York 1948; Marden, C. F.: Rotary and Its Brothers. New York 1935.

Lin s es te r s t v 0 viz bratrstvo s e s vag r e n i viz pfibuzenstvi nepokrevni sex u a lit a - (z lat. sexus = pohlavi) - jedna ze zakl. vlastnosti a -tpotreb cloveka, ktera zajisfuje reprodukci lidskeho rodu, rna fyziologicke i psych. komponenty a promita se do tzv. -tsexualniho chovani. S. je integralni soucasti lidske osobnosti a je vysledkem dlouhodobeho evolucniho procesu. Podle definice Svetovi zdravotnicki organizace (WHO) je s. zakl. potfebou kazdeho cloveka, nema ale pro kazdeho stejny obsah; rna vsak vsem umoznovat individ. prozitky a pocity plneho -tstesti. S. se realizuje ve 3 zakl. slozkach: psychofyziologicke, kognitivni a behavioralni.'Sexualni motivace rna rovnez 3 zakl. slozky: 1. sexualni identifikaci (vcetne osvojeni sexualni role); 2. sexuaIni orientaci (zamereni na eroticky preferovany objekt); 3. sexualni reakci a chovanL Protoze neni jen jedno pohlavi, neexistuje ani jedina sexuaIita, jediny univerzalni pohlavni pud. Odlisnost s. -tmuzu a -tzen je dana jiz rozdilnou organizaci pfislusnych mozkovych center behem fetalniho vyvoje jedince. Hormonalni faktor vede k rozvoji organu potfebnych pro sexualni akt a zvysuje stimulaci jejich citlivost. U muzu dosahuje sexualni aktivita sveho vrcholu v 18 letech a od tohoto kulminacniho bodu velmi pozvolna, ale plynule klesa. U zen naproti tomu stoupa az do 30 let a na dosaiene vysi setrvava temer beze zmeny az do klimakteria, kdy klesa. Clovek se od zvifete, s nimz rna spolecny pudovy zaklad, lisi mj. svymi antropol. zaklady s. Lidska bytostje na rozdil od zvifete trvale sexuaIizovana a lidska s. je trvale aktualni a neomezene tvarna. Clovek navic dokaze pozitek sexuaIni slasti osamostatnit a ucinit jej nez:lvislym na bioI. funkci rozmnozovani. Mimo funkce prokreacni plni Iidska s. i funkci rekreacni. V hominizaci s. a v pfestavbe pohlavnich vztahu spoCivaji primarni formy veskereho socialniho chovani.

nace, reziduaIni rozptyl a jine miry odchylek dat od modelovych hodnot, predikcni, resp. klasifikacni schopnost modelu a kontrola spravnosti vysledku metody (vcetne rUznych pfistupu s urcenim cvicebni casti souboru pro model a kontrolni casti pro testovani modelu, neparametricke metody vyjimani dat). S.s. zjisfujeme pfedevsim v typickych situacich: a) shody rozlozeni cetnosti, resp. statist. fady Lit.: Mone)', 1. - Mllsaph, H. ed.: Handbook of Sexology. Amsterdam, s teor. rozlozenim zvoleneho typu (normalnim, exponenLondon, N~w York 1977; POIlde!icek, I. - POlldiflickovd, 1.: Lidska sexualita jako projev pfirozenosti a kultury. Praha 1971; Raboch. 1. a kol.: Ucialnim, Poissonovym atd.), b) shody rozlozeni cetnosti kafska sexuologie. Praha 1984; viz tez -->revoluce sexmilni, -tsociologie s pfedpokladem 0 pravdepodobnostnich vahach kategorii sexuality. (napt. kontrola reprezentativity vyberovych setfeni), BuA c) shody vicerozmerneho regresniho modelu a empir. dat sex u 0 log i e - vectni obor, ktery studuje -tsexualitu se zadanou korelacni strukturou vzhledem k zahrnuti, resp. v norme i v patologii, je interdisciplinarnim odvetvim me- vypousteni promennych, d) vhodnosti modelu diskrimidiciny (zejm. psychiatrie, gynekologie a andrologie), psy- nacni analyzy vzhledem ke schopnosti rozlisovat empir. chologie, s-gie, pedagogiky, juristiky, etnografie, antro- data mezi danymi tfidami, e) shody asociacnich modelu pologie, biologie, filozofie atd. Zabyva se tfemi zakl. a modelu kauzalnich vztahu s empir. cetnostmi mnohoproblemovymi okruhy: sexualnimi funkcemi a jejich po- rozmeme kontingencni tabulky, resp. s kovariancni matiruchami, sexualni deviaci, reprodukcni medicinou. Pfistup ci. Kriteria shody se pouzivaji take pro automaticke vyk problematice je vzdy poplatny jednomu z velkych psy- hledavani modelu, ktere dosahuji nejvyssi konzistence chopatologickych smeru: behavioraInimu, psychoanaly- s daty. V interpretacni rovine rna pfijaty model, vykazujitickemu a biol.-fyziologickemu. Jako vectni obor se zacina ci shodu s empir. daty, explikacni roli - informaci (modes. vytvaret na konci 19. st. - prvni vyzn. publikaci je Psy- lu 0 jeho vztazich, odhadnutych parametrech i implicitnich chopathia sexualis (Krafft-Ebingch, 1866). V r. 1921 vznikl vstupnich pfedpokladech) pfenasime na realna data. S.s. Sexuologickj ustav v Praze, nejstarsi univerzitni ustav sve- je vsak pouze formalni matem. kriterium a interpretacni ho druhu na svete. Zakladatelem csl. lekafske sexuologie je spravnost pfijeti modelu ajeho vlastnosti nezarucuje. BezJ. Hynie. V r. 1913 zakladaA. Moll Mezindrodn{ spolec- ne se take stava, ze nekolik modelu rna prakticky stejny nost pro vyzkum v oblasti sexuality a organizuje I. mezi- stu pen s.s. s daty a rozhodnuti 0 jejich preferenci musi byt ndrodn{ sexuologicky kongres. Z dalSich, ktefi pfispeli provedeno mimostatist. prostfedky. k rozvoji sexuologie, jsou uvadeni: I. Bloch, H. Forel, A: statistical concordance F: concordance statistique H. Ellis, M. Hirschfeld a S. Freud. Revolucne zapusobila N: statistische Ubereinkunft I: bonta di adattamento Reh prvni zprava Kinseyho ustavu ph univerzite v Indiane v USA r. 1948. V r. 1984 byla zalozena World Association schem a explor acn i viz metoda exploracni for Sexology se sidlem v USA. Jejim clenem se stala i Cesschema vykladove - (z fee. schema = podoba) - ZQkoslovenskd sexuologickd spolecnost. becnena forma uspofadani, organizace procesu poznani. A: sexology F: sexologie N: Sexuologie I: sessuologia S.v.je podmineny vysledek myslenkove abstrakce, umozLit.: viz -->sexualita. BuA iiujici variantni konkretizaci pfedevsim specif. propojenim analytickych a syntetickych postupu (viz -tanalyza a synsf era g e 0 g r a f i c k a viz geografie, prostredi geo- teza). S. v. je zalozeno vetSinou na: a) uchopeni jevu jako celku, b) jeho rozcleneni na casti s rozlisenim jejich dulegraficke zitosti a funkci, c) studiu vzajemnych vztahu a zavislosti sf era k r aj inn a viz geografie, prostredi geograficke techto casti, d) zpetnem slozeni celku s intenci dosahnout s hod a s tat i s tic k a - stu pen konzistence -tdat vyssi urovne poznani, e) -tkomparaci mezi obdobnymi a -tstatistickeho modelu mefeny vhodnou statist. funk- objekty a hledani spolecnych, resp. rozdilnych rysu, f) ZQci dat, kterou byva testove kriterium dobre shody (Pear- beenovani ziskanych poznatku. S.v. se lisi od -tteorie, sonuv chi-kvadrat test, test pomerem verohodnosti, Kol- ---'modelu Ci konceptualniho schematu (-tparadigmatu, mogorovuv-Smirnovuv test, Crameruv-von Mises!iv test kategorialni struktury, atd.) mensim podilem pfedmetnea testy pro spec. rozlozeni, jako Francisuv-Shapiruv test ho zamefeni. Od -tmetody se lisi tim, ze nerozpracovava normality atd.), koeficienty neshody, koeficienty determi- urcity zpusob zkoumani, nevede k pevnemu algoritmu ope-

Pohlavni role a sexualni chovani jsou vytvareny spiSe kulturou nez pfirodou a sarna s. se transformuje v erotiku, resp. -tlasku. Mravni normy s. jsou relativni, a proto i sarna s. rna dobovy charakter, meni se v case. (Viz tez -trevoluce sexualni, -tsociologie sexuality.) A: sexuality F: sexualite N: Sexualitat I: sessualita

981

schema znamenkove

sidlo

raci. lednotlive typy s.v. vznikaji v mivaznosti na tyto typy analyzy: klasifikacni, vztahovou (interakcni), kauzalni, systemovou, dialektickou. S.v. vsak zahrnuje krome zpusobu analyzy tez schema interpretace vysledku. Max. cilem je ukazat cestu k odhaleni podstaty jevu, k nalezeni urCiteho -tzakona. S.v. stanovi pomerene proporce -tdeskripce, -texplanace a -tpredikce. Vyklad sam muze byt atributivni, substancialni, geneticky, strukturni, funkcionalisticky atd. v navaznosti na gnoseologicky pristup. v dnesni s-gii nabyvaji ve s.v. na vyznamu dynamicke formy explanace, umoznujici analyzu forem samopohybu, a aktivity aktera, vymezovani cilu a vyhodnocovani jejich plneni, anticipaci budoucnosti i nezamyslenych dusledku jednani. A: interpretation schema F: schema d'interpretation N: Erklarungsschema I: schema interpretativo Lit.: Potucek, M.: Problemy povahy a uplatneni vykladovych schemat ve spolecenskovectnim poznan!. Sociologiclcy casopis, 1981. c.4.

Bur

s c hem a z n a men k 0 v e - metoda graficke identifikace asociaci mezi fadkovymi a sloupcovymi kategoriemi v dvourozmerne -tkontingencni tabulce, ktera pomoci znamenek + a - urcuje stupen vyznamnosti a smer interakce (rezidua od hypotezy nezavislosti). S.z. rna tvar a rozmer tabulky a znamenka jsou umistena na mistech pfislusnych poli. Pouziva se take v obecnejsieh modelech kontingencnieh tabulek pro oznacovani vyznamnosti rezidui upravenych na normalni z-sk6ry. S.z. je urcovano: a) exploracne tak, ze kaMe reziduum je statist. testovano zvlasf, b) tak, ze vsechna rezidua (resp. rezidua v oddelenych skupinach podle interpretace) jsou testovana simultanne pomoci Bonferroniho metody nebo Holmova sekvencniho postupu, aby byla zajistena spolehlivost pravdepodobnostniho zaveru pro celou strukturu vyzn. vztahu. Pocet znamenek obvykle vychazi z testovani na ffech urovnieh, pficemz za kazdou vyssi hladinu se pfidava jedno znamenko. A: sign schema F: schema de signes N: Vorzeichentest I: schema dei segni Lit.: linhart, J. - Sa/dr, z.: Programovani a tftdeni statistickych vypoetu pomoc! samocinnych poeitacu. Sociologick.v casopis, Ill, 1967; Rehdk, J. Rehdkovd, B.: Anal yza kontingencnich tabu1ek: rozliseni dvou zak1adnich typu uloh a znamenkove schema. Sociologiclcy casopis, XIV, 1978; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986.

Reh schizma - (z rec. schizma = rozstepeni, rozkol) - puvodne oznaceni jakychkoliv roztdek v -tcirkvi, pozdeji jen takovych, po kterych neslo 0 -therezi, zustala zachovana zakl. cirkevni -tdogmata, i kdyz byla porusena jednota cirkve. Nejstarsi rozkol sahajici po dnesek nastal jiz

982

v 5. st., kdyz se odtrhly nektere kfestanske obce vych. casti rimske nse a vytvorily se samostatne tzv. starokfesfanske cirkve (koptska, nestorianska, armensko-gregorianska aj.). Nejznamejsi je ale cirkevni s. z r. 1054, kdy doslo k rozstepeni cirkve na zapadni a vychodni, k oddeleni -tkatolicismu a -tpravoslavi. Pfedchazelo tomu vytvoreni dvou nab. center, v Rime a v Konstantinopoli, a narustani rozdilu v -tobfadech a cirkevni organizaci. Nakonec doslo k vzajemne -texkomunikaci papde Lva IX. a patriarchy konstantinopolskeho (byla "vymazana z pameti" az na II. vatikdnskem koncilu v r. 1965 v souvislosti s narustajicim -tekumenismem). Za "zapadni" Ci "papezske" se oznacuje v karol. cirkvi s. mezi lety 1378-1417, ktere vznik10 soucasnym zvolenim dvou papezu, z nichz jeden sidlil v Rime (Urban VI.) a jeden v A vignonu (Klement VII.). Zajmove sffety panovniku a jinych feudaIu byly vyjadreny i tlakem na volbu papde, resp. ovlivnovanim ruznych skupin kardinalu, protoze spojenectvi s papdem bylo duleZitou mocenskou podporou. Toto pomerne dlouhe obdobi papeZskeho s., kdy se papeZove stridali, bojovali o legitimitu, oslabovalo samozfejme autoritu instituce papezstvi i cirkve. I uvnitr pravoslavne cirkve vzniklo s., a to ve 2. polovine 17. st. na zaklade starovereckeho neboli staroobradnickeho hnuti. Ale vzhledem k tomu, ze s. se v tomto pnpade nevytvarelo jako revize cirkevniho uceni, ale jako dusledek rozporu uvnitr -tcirkevni hierarchie, predstavuje obdobu krizovych situaci svetskych vlad s naslednym rozstepenim statu a je spiSe zajimavym predmetern zkoumani pro -tsociologii politiky nd -tsociologii mibozenstvi. Nicmene oznaceni schizmatik, pouzivane vetsinou obema znepratelenymi stranami, je v cirkevnim zivote dodnes vyzn. -tlabellingem, mene negativnim nez oznaceni -tkacif. A: schism F: schisme N: Schisma I: scisma

Vod s chi z mati k viz hereze, katolicismus, konverze mibozenska, schizma sidliSte - pojem pouZivany v techto vyznamech: 1. v historii je to oznaceni mista, kde sidlila urCita skupina lidi, prostor trvale obyvany urcitou populaci se specif. kult. znaky; 2. v urbanistickem pojeti je to seskupeni budov prevazne obytneho charakteru, pfip. misto hromadneho osidleni; 3. v beznem aktualnim smyslu je tim minen obytny soubor, obvykle (ne vsak vzdy) se pfimykajici k mestu. V ces. zemich vznikaji takova s. od 50. !. 20. st. Sestavaji z vieepodlaznieh domu vystavenych prum. technologii. Idea techto s. ramcove navazuje na predstavy architektonicke avantgardy 30. I. Vyhovovala social. koncepci bytove vystavby a cili reSit povalecny narustajici nedostatek

bytu. Vystavba s. se stala na mnoho desetileti zpusobem reseni -tbytove ot:izky. lednotliva s. se lisi urbanistickym a architektonickym ztvamenim, bytovym standardem a demogr. skladbou obyv. Mezi spolecne rysy ces. s. patfi krome polohy na okraji mest esteticka nevyraznost, nizsi stupen obcanske vybavenosti, znacna koncentrace obyv. a zcasti ijejich zpusob zivota, do ktereho se promita to, ze narocnejsi aspirace v oblasti spotreby, traveni volneho casu, kult. vyZiti, sportu apod. je casto treba uspokojovat ve starsich castech mest, v tradicnich mestskych centrech. Bez ohledu na fadu nedostatku pobytu na s. rna sidliStni -tbyt pro radu lidi stale mnoho prednosti, mezi ktere patfi vybaveni zakl. komfortem, ktery v domech stare zastavby casto chybi. S. pfedstavuji relativne uzavrenou soc. jednotku, odliSujici se v dobe sveho vzniku od celomestskeho prumeru vetSim zastoupenim deti, mladde, rodin s malymi detrni a nizsim zastoupenim starych lidi. Demogr. skladba s. se pozdeji meni vlivem prubeznych migraci i procesem stamuti populace a poblizuje se ostatnim castem mesta. Na s. se soc. interakce odvijeji pfedevsim od domovnieh komunit, na jej ichz bazi se realizuje koncept -tsousedstvi. Dobre sousedske vztahy a vzajemna vypomoc pam mezi zak!. spo!. normy s. Spokojenost a stabilizace obyv. s. je v ces. zemich vyzn. soc. probIemem, nebot toto obyv. tvofilo koncem 80. !. vice nez jednu tfetinu celkoveho poctu obyvate!. Nektera s. se rozlohou a poctem obyvatel bliZi krajskym mestum. A: settlement, housing estate, housing development F: siege, banlieue, cite N: Siedlung, Neusiedlung I: insediamento quartieri nuovi Lit.: Musil, J. a ko1.: LiM a sidliste. Praha 1985.; viz tez .....sociologie bydleni, ..... sociologie mesta.

MaM

sid I 0 - prostorove oddelene seskupeni lidskych obydJi, resp. domu, hosp. objektu a dopravnieh zafizeni na urCitern uzemi, spojene s koncentraci lidskych cinnosti, s nejruznejsimi funkcemi (napr. prumyslovou, obchodni, dopravni, tezebni, lazenskou, rekreacni, spravni, vojenskou, vzdelavaci, zabavni apod.) a specif. komunitou fungujici na bazi soc. smeny (viz -tteorie sochilni smeny), -tsousedstvi, rodinnych, pracovnieh a zajmovych vztahu. S. koncentruji vysledky prace predchozich generaci a zajistuji kontinuitu vyvoje spolecnosti. V jistem smyslu predstavuji s. lidmi vytvorene, resp. upravene -tpodminky zivotni, ktere zpetne formuji -tzpusob zivota. Rozlisuji se dYe zakl. sidelni formy, -tmesto a -tvesnice. Pri zahrnuti kriteria trvalosti osidleni Ize s. delit na: a) obyvana prechodne, pfiIditostne ci sez6nne (napr. spojena s nomadismem, salasnictvim a kocovnym zpusobem zivota vubec, ale i rekreacni seskupeni modernieh pfenosnych staveb),

b) trvale obyvana venkovskeho typu (skupinova nebo rozptylena), mestskeho typu (prostorove nejucelnejsiho) a typu prechodneho (nevyhranena s.). Na tyto typy se vaze rozdilny zpusob zivota i rozdilne soc. a profesni slozeni obyv. S rozvojem prumyslu a komunikacnich siti se rozdHy do jiste miry stiraji, narusta pfechodny typ (viz tez -trurbanizace). Podoba s. (architektonicka, organizacni, komunitni) se ovsem odviji od charakteru kultury a s vyvojem spolecnosti se meni. Nejstarsi, resp. nejprimitivnejsi lidska s. sestavala z prir. nebo minimalne upravenych ukrytu Ueskyn, previsu, zasten, skrysi ve stromech apod.). Vyssim stupnemjsoujednoduche umele stavby, chyse a pfistfesky, ktere dodnes najdeme u vetsiny -tpfirodnich narodu. Vznik relativne stalych s. je spojovan s prechodem spolecnosti od sberu, lovu Ci rybolovu k trvalemu zemedelstvi. V dusledku jednotneho zpusobu obzivy byla zfizovana s. obdobne formy a velikosti, ktera svou lokalizaci, resp. -tgeografickou polohou ovlivnila a predznamenala polohu vetSiny dnesnich s. Vedle venkovskych s. soucasne existovala s. charakteristicka nezemedelskymi Cinnostmi (primitivnim hutnictvim a zpracovanim kovu, obchodem, dopravou), puvodne ale nebyla pfilis pocetna. Proces dalSi diferenciace s. souvisel s rostouci uzemni delbou prace; vznikala mesta se spravni, kult. Ci vojenskou funkci, mesta ve vyhodnych dopravnieh a obchodnich polohach, s. s mestskou i zemedelskou funkci. Techto predindustrialnieh mest se ve sve hist., reliktni podobe zachovalo do dneska jen minimum. VetS ina mestskych i cast puvodne venkovskych s. prosla procesem industrializace a koncentrace obyv. a ruznymi formami -turbanizace (viz tez -taglomerace, -tkonurbace, -tmetropolizace aj.). S-gickymi otazkami fungovani a vyvoje s. se zabyva sociologie lidskych sidel, zejm. -sociologie mesta, take ale sociologie vesnice, resp. -tsociologie venkova. Dnesni trvala s. maji administrativni podobu -tobci, prechodna, pfilezitostna s. jsou k obcim pfirazena. Termin s. se pouziva take (zejm. liter.) pro oznaceni jedineho a vetSinou svym zpusobem jedinecneho, relativne izolovaneho domu (hradu, zamku, vily, usedlosti), obyvaneho vicemene uzavrenou komunitou rodinneho i jineho typu. V teto souvislosti se hovofi 0 ,,rodinnem sidle", "venkovskem sidle", "soukromem sidle" apod. A: settlement, residence F: siege N: Siedlung, Siedlungseinheit I: insediamento Lit.: Blazek, M.: Sidla v Ceskos1ovensku. Praha 1951; Hamm, B.: Einftihrung in die Siedlungssoziologie. MUnchen 1982; Pa.fiak, J.: Clovek ajeho sidla. Bratislava 1980; Votrubec, c.: Lidska sid la, jejich typy a rozmisteni ve svete. Praha 1980; Ziolkowski, 1.: Urbanizacja, miasto, osiedle. Warszawa 1965.

HeE 983

sit: demograficka

sOa pracovni

sO apr a c 0 v n i-v kvantitativnim, ekon.-statist. chapani pl'edstavuje ekon. aktivni obyv. nebo jeho cast pracujici v nektere slozce nar. hospodafstvi. Toto pouziti pojmu je pfedmetem kritiky jako pozustatek prumyslove revoluce, protoze klade archaizujici duraz na cloveka jako zdroj fyzicke sHy. K. Marx definoval s.p. jako hlavni vyrobni sHu. V tomto pojeti pfedstavuje s.p. energii pfenesenou do organismu pomoci vyzivnych latek a souhrn fyzickych a dusevnich schopnosti existujicich v telesnosti, v Zive osobnosti cloveka, ktery se dostava do pohybu pfi vyrobe uzitkove hodnoty jakehokoliv druhu. S.p. tvol'f a jeji druhy dovoluje rozlisovat pfedevsim vyskoleni (Ausbildung), zacvik CObung), kvalifikace (Geschick), vzdelani (Bildung) a vychova (Erziehung), tedy nejen vlastnosti tela a psychiky jako dan1 prirody nebo spontanniho pusobeni spol. zivota. Je to spol. reprodukovana schopnost cloveka. Zasadni dulezitost K. Marx pfipisoval rozdHu mezi --'clovekem, s.p. a --'praci. Jako teor. kategorie je s.p. vychodiskem k marx. chap ani vzniku hodnoty vekon. smyslu a k pojeti spol. --.tfidy. S.p. je vlastnictvim delniku za kapitalismu, pficemz existuji skupiny obyv., ktere s.p. nemaji, jako --.Iumpenproletarilit, --'burZoazie, rentiefi, nepracujici zeny delniku. V soucasnych zap. ekon. teoriich se venuje pozornost spiSe koncepci --'lidskeho kapimlu, jehoz sociologizujicim rozsifenim na oblast soc. vztahu je pojem --'socialni kapital. V ces. zemich se rozpracovavala koncepce --'lidskeho potencialu. Vsechny tyto pojmy potlacuji na rozdil od pojmu s.p. praci jako zaki. vysvetlujici ekon. a soc. kategorii. A: labour force F: main-d'oeuvre, force de travail N: Arbeitskraft I: forza-Iavoro, manodopera Lit.: Kapeljusllikov, R. I. : Sovremennyje burzoaznyje koncepcii fonniro· vanija raboeej sily. Moskva 1981; Marx, K.: Kapit
Bun s i m u I ace - (z lat. simulare = napodobit, pl'edstirat) proces tvorby --'modelu realneho systemu a provadeni --'experimentu s timto modelem za ucelem dosazeni lepsiho pochopeni chovani zkoumaneho systemu ci za ucelem posouzeni ruznych variantjeho Cinnosti. Jde 0 numerickou metodu, ktera spociva v experimentovani s matem. modely (hlavne pravdepodobnostnimi a dynamickymi) realnych systemu na --.pocitacich. Zakl. myslenka simulacniho pristupu je jednoducha, neboi vychazi z pfimeho napodobeni zkoumaneho systemu - simulacni model je zobrazenim podstatnych rysu realneho systemu. Metodologie s. je zalozena na poznatcich matematiky, teorie pravdepodobnosti a matem. statistiky, obecne teorie systemu, vypocetni techniky a programovani. V soucasne dobe je vetsina simulacnich modelu realizovana ve forme progra984

mu pro cislicove pocitace, pomerne uzka tfida modelu je realizovana na analogovych Ci hybridnich poeitacich, jejichz obliba rna vsak klesajici tendenci. V nekterych pl'ipadech (hlavne v pfir. a tech. vedach) spociva s. v experimentovani s ruznymi profily kfidel ci karoserii v aerodynamickych tunelech (laboratomi ci poloprovozni testy vyrobnich procesu chemickeho charakteru apod.). V socioekon. systemech moznosti studia systemu pomoci realnych experimentu jsou takfka vylouceny, takze experimenty se simulacnimi modely jsou jednou z hlavnich cest induktivniho ziskavani novych poznatku. S. umoziiuje studium systemu ve zrychlenem, realnem Ci zpomalenem case (v socioekon. problematice je duldita prvni moznost, nebor vetsina techto systemuje z lidskeho pohledu velmi "pomala"). S. je v mnoha pfipadech jedinou cestou reseni uloh 0 slozitych dynamickych a pravdepobnostnich systemech ci umoziiuje ovefit spravnost vysledku ziskanych jinou cestou (napf. ovefit pfijatelnost analytickych vysledku ziskanych za zjednodusujicich pfedpokladu). Pouzivani s. je pomerne novou zalditosti, neboi zacatek vaznejsiho zajmu 0 simulacni postupy feseni problemu se shoduje s pocatkem hromadneho vyuzivani vykonnych pocitacu. Pro s. systemu vznikiy spec. programovaci jazyky (simulacni jazyky), ktere usnadiiuji programovani modelu a vyhodnocovani experimentu s modely. Mezi nejpouzivanejsi simulacni jazyky pam SIMULA, GPSS, SIMSCRIPT, DYNAMO, SIMAN, CSL, CSMP, Q-GERT a SLAM. Simulacni modely Ize kiasifikovat podle fady hledisek - napf. Ize rozlisit modely se spojitym casem (casova promenna muze nabyvat libovolnych hod not z urCiteho intervalu) ci diskretnim casem (casova promenna muze nabyvat hod not z vymezene spocetne mnoziny), modely se spojitymi Ci diskretnimi zmenami stavu, modely deterministicke ci pravdepodobnostni apod. VYzn. typem modelu jsou nap!'. deterministicke modely se spojitymi zmenami stavu v diskretnim case, jez jsou popsany diferencnimi rovnicemi. Tento typ modelu zapada do koncepce Forresterovych modelu industrialni dynamiky (u nas se pouzivaji terminy modely dynamickeho chovani Ci komplexni prognosticke modely). Jinym typem modelu jsou pravdepodobnostni modely s diskretnimi zmenami stavu ve spojitern case, ktere se pouzivaji pro modelovani siroke tfidy realnych procesu. Jsou to napf. systemy procesniho typu, kde dochazi ke zpracovani jednotek na obsluznych linkach (viz --.teorie front). Pravdepodobnostni stranky realnych systemu se v simulacnich modelech zachycuji prostfednictvim generovani hodnot nahodnych velicin, jd je zalozeno na transformacich generovanych nahodnych cisel (nezavisle hodnoty rovnomerneho rozdeleni na intervalu (0,1)). Dynamicke vlastnosti systemu jsou reprezentova-

ny dynamickymi vlastnostmi simulacniho programu, ktery obvykle obsahuje casovou promennou, jejiz hodnoty maji vliv na aktivaci ruznych casH programu. Vysledky ze simulacnich modelu pravdepodobnostniho typu se zpracovavaji statist. metodami. Na experimenty se simulacnimi modely Ize pohlizet jako na umele vyberove setfeni. V tomto aspektu se simulacni modely sblizuji s metodami Monte Carlo, jd jsou numerickymi metod ami feseni deterministickych problemu pravdepodobnostni cestou. S. se vyuziva i pfi studiu vlastnosti ekonometrickych modelu. A: simulation F: simulation N: Simulation I: simulazione Lit.: Husek, R. - Lauber, J.: Simulacni modely. Praha 1987.

Lau s ion ism u s - (odvozeno od nazvu Sion, coz je biblicka ffSe Boha a druhotne nazev pahorku v Jeruzaleme) - od konce 19. st. ideologie a politika casti --'Zidu a jejich organizaci ve svete, ktera byla zamefena puvodne na utvafeni statu Izrael a dnes smefuje kjeho vsestrannemu upevneni a jejirnZ trvalym cHern je posilovani nar. a nab. vedomi Zidu zijicich v --.diaspore. Celkove Ize cile s. jako urcujiciho smeru ve svet. hnuti Zidu specifikovat takto: 1. bran it zidovstvi pfed soustavnym pronasledovanim, odnarodiiovanim pokfesiansiovanim a pfip. fyzickou Iikvidaci; 2. dosahnout pozitivniho reSeni vztahu mezi --'krest:anstvim a --'judaismem, Zidy a arabskym svetern; 3. napomahat propojovani Zidu jako narodnostne-nab. skupin Ci --'mensin v jednotlivych zemich, kde ziji v diaspore. S. jako vyraz nar.osvobozeneckeho a emancipacniho hnuti Zidu se opira 0 judaismus jako zidovske nar. nabozenstvi, resp. 0 rekonstrukcionismus, ktery vznikl v ramci judaismu zacatkem 20. st. prave jako snaha 0 uzsi propojeni narodnostnich a nab. prvku v zivote Zidu. Jako polit. hnuti se s. konstituoval na I. sionistickim kongresu v r. 1897 v Basileji. Vytvorila se World Zionist Organisation neboli WZO (Svetova sionisticka organizace), ktera sdruzuje zidovske organizace a strany, pusobici temef na celem svete. Nejvyssim organem WZO je Jewish Agency (Zidovska agentura). K vzniku po lit. programu WZO prispela publikace rak. teoretika T. Herzla s nazvem Zidovsky stdt (1896). Tato organizace aktivne podporuje rozvoj statu Izrael, spojeni zidovstvi s judaismem a na celem svete pusobi proti snaham Zidy odnarodnit a pokresfanstit, resp. ateizovat (v byvalych social. zemich) a asimilovat. Vyzn. ulohu sehral s. ph zachrane Zidu a odhalovani ..... holocaustu v nacistickych koncentracnich taborech i proti podobnym akcim satelitu fasistickeho Nemecka behem 2. svet. valky a po valce v odhaleni zdroju a potrestani casti viniku tohoto masakru. Diky Cinnosti s. se zasadne zme-

nil postoj Vatikanu k zidovstvi a judaismu. Jan Pavel II. v r. 1986 jako prvni papez vubec navStivil Velkou synagogu v Rime. Zidovska vira byla uznana jako pfirozeny vnitfni prvek a zdroj kfesfanstvi, ktere pfijalo svoji spoluzodpovednost za holocaust a temer dye tisicileti trvajici nab. tazeni proti Zidum. Chovani kresianu vuei Zidum v jednotlivych zemich se ovsem meni jen pomalu. Prvky --'rasismu, zamefeneho proti Zidum, resp. --.antisemitismu, pfetrvavaji. S. jako svet. hnut! neni mozne primo ztotoziiovat s politikou statu Izrael vznikleho r. 1948, ktera je odvozena z pomeru a rozporu v oblasti, kde se tento stat nachazi. V kom. Ceskoslovensku byl s. ovsem povazovan za "nastroj imperialisticke politiky" Izraele a kazdy vyraznejsi projev snah k narodnostni anebo nab. emancipaci Zidu byl v te dobe oznacovan prave jako sionismus. A: Zionism F: sionisme N: Zionismus I: sionismo Me! s if de m 0 g r a f i c k a - graficke zobrazeni --'demografickych ukazatelu, pouzivane pro usnadneni vykladu a nazornou interpretaci . Existuji ruzne typy s.d., ktere jsou vlastne ureitymi obecne pouzitelnymi typy grafU. Uvadi se, ze prvni pouzil s.d. R. Becker v r. 1874. Jeho sii je pomeme neprehledna a dnes se prakticky nepouziva. 0 rok pozdeji navrhl svou sif W. Lexis. Tento tzv. Lexisuv diagram se v mime modifikaci pouziva dnes nejcasteji (viz graf). Jde 0 graficke uspofadani s vodorovnou a svislou osou. Na prvni se vynasi kalendafni cas, na druhou doba trvani udalosti, resp. vek. Pod uhlem 45 stupi'iU se vynaseji tzv. cary zivota (eventualne generaci), ktere zacinaji v bode odpovidajicim narozeni N (poeatecni udalost) a konei v bode umrti D (nasledna, resp. konecna udalost). Do s.d. se zapisuji pouze rozsahy jednotlivych souboru. Rozlisuji se tfi hlavni soubory udalosti (I, ll, Ill) a dva hlavni soubory pruseciku (1, 2). Hlavni soubory udaIosti se deli na dolni a horni elementarni soubor (r, I"). Rozsah souboru neni dan velikosti vymezene plochy, ale eetnosti jednotlivych demogr. udalosti na teto plose. Napf. jednotlive vymezene plochy predstavuji soubory zemrelych, phcemz v l. hlavnim souboru udalosti jsou zahrnuta urnrti osob, ktere se narodily v r. 1958 a zemrely v prubehu let 1960-1961 v dokoneenem veku 2 let; obdobne napr. Ill. hlavni soubor udalosti zahmuje umrti osob narozenych v I. 1957-1958, ktere zemrely v r. 1962 v dokoncenem veku 4 let. V pripade souboru pruseeiku 1. hlavni soubor pruseciku znaci osoby narozene v r. 1960, ktere se v r. 1961 doZily presneho veku 1 roku, a 2. hlavni soubor pruseciku osoby narozene v r. 1960, ktere k 31. 12. 1960 byly prave v dokoncenem veku 0 let. Z uvedeneho vyplyva, ze v teto s.d. rozlisujeme z hlediska veku pfesny vek (/;) a dokonce985

sif tazatelska

sif osobni

ny vek (x) a z hlediska casu presny casovy okamzik (napf. 31. 12.) a urcity casovy usek, napf. rok. Na grafu jsou take znazomeny dva hlavni pnstupy k --.demograficke analyze: transvemilnf T a longitudimilnf L.

2·-i--.. --"'....--;L

l'

1960

1961

1962

1963

1964

1965

1966

t, Z

U nas pouzil poprve graf s.d. V. Laska (1921). linou nez zde uvedenou modifikaci Lexisovy site pouziva napf. N. Keyfitz (1968),A. Rogers (1975) a fadadalsich, hlavne am. autoru. Lisi se od uvedene jinou orientaci car zivota. Vlastni s.d. navrhl E. Czuber (1910): kalendami cas se v ni nanasi zpravidla doleva. Pro pfilisnou slozitost byla pozdeji upravena a je tez pouzivana (A. J. Bojarski, 1974, v Cechach V. RoubiCek). A: Lexis diagram F:diagramme de Lexis N: Lexis-Diagramm I: diagramma di Lexis

la pfekonany ani pouzitim vyspeJych matem. kalkulu (teorie grafU, maticoveho poctu atd.) a poCitacu. Pfiklon ke studiu osobnich siti, resp. siti urcitych socialnich utvaru v teto situaci pfedstavuje uCinny kompromis mezi vyhranene kategorialnfm a strukturalnim pnstupem. Osobni site tvoH vztahy jednotlivce k druhym osobam a institucim v jeho soc. okoli. Tyto site mohou byt nejen snadno zjistovany pomoci dotazniku, ale soucasne umoziluji pracovat s pomeme bohatym rejstfikem smysluplnych strukturalnich znaku charakterizujicich jednotlivcovo misto ve spolecnosti. Vztahy v siti byvaji popisovany v terminech sily (celkovy objem smeny zdroju), frekvence smeny, multiplexity (pocet odlisnych druhu smenovanych zdroju), doby trvani, symetrie smeny, intimity apod. Osobni sit jako celek byva charakterizovana velikosti (pocet clenu), hustotou (pomer mezi poetem realne existujicich a vsech moznych vzajemnych vztahU mezi cleny site), dosazitelnosti (prumemy pocet spoju nutny k tomu, aby se spojil kazdy s kazdym), homogenitou (distribuce ruznych atributu v siti, napf. pohlavi) atd. Pojem s.s. byl puvodne pouzit pro vyzkum komunity a rodiny, pozdeji byl vyuzit v epiderniologii, politologii, s-gii vMy a kultury. Nejvetsiho uplatneni se mu dostalo ve vyzkumu --'socialni opory. Vyzkumny pristup byl rozvinut v --.teorii socialnich siti. A: social network F: reseau social N: Sozialnetz I: rete sociale Lit.: Barnes. H. E.: Social Network. Reading, MA 1972; Berkowitz. S.: An Introduction to Structural Analysis: The Network Approach to Social Research. Toronto 1982; viz tei -+teorie socialnich siti. Cas.: Social Networks.

•

Lit.: viz -+demografie.

KaJ

Kal s if

0

sob n i viz sif socililni

sif pro b lemova viz komunita vedecka s i f soc i a I n i - mnozina soc. subjektu propojenych smennyrni vztahy. Subjekty jsou uzlovymi body site, vztahy jsou vyjadfeny spojnicerni bodu. Pojem s.s. ziskal odbomy status v brit. soc. antropologii na pfelomu 50. a 60. !. 20. st. Propracoval jej zejm. J. A. Barnes (1972). Slouzil k podchyceni komunitnich vztahu, ktere pfekracuji uzavfene hranice skupin (rodin, spolku, sdruzeni, spo!. organizaci, soc. vrstev). Studium techto spo!. vztahU postupne vykrystalizovalo ve svebytnou strategii vyzkumu soc. reality nazyvanou --.analYzou socialnich siti. Spolecnost se nepopisuje jako souhrn ruzne seskupenych objektu s urCitymi vlastnostmi, motivacemi a normami jednani, ale jako struktura vztahU smeny, moci a zavislosti urcujici toky vzacnych zdroju v soc. systemu. Strukturalni studium uplnych s.s. narazi na fadu pfekazek, ktere nebyly zatim zce986

s i f t a z ate I s k a - soubor --.tazatelu, ktefi jsou systematicky a cilevMome vybirani, pnpravovani (kontrolovani, hodnoceni) a vyuzivani ke sberu informaci formou --'interviewu. T.s. delime podle doby fungovani na docasne (ad hoc) a trvale. Velikost s.t. muze dosahovat az nekolika set osob. NejvetSi stale s.t. mivaji ustavy a agentury pro vyzkum vel'. mineni a vyzkum trhu. Problematiku prace se s.t. Ize rozdelit do nasledujicich zakl. oblasti: 1. nabor tazatelu, ktery se provadi zpravidla pomoci inzeratu ajehoz uspesnost je zavisla na vyberovych kriteriich, zpusobu ziskavani spolupracovniku, renome vyzk. instituce a celkove informovanosti 0 provadeni s-gickych vyzkumu ve vefejnosti; 2. vyber tazatelu, ktery byva provaden na zaklade pisemneho a osobniho kontaktu s uchazeci, popf. pomoci spec. testu; 3. pfiprava tazatelu, zahmujici zakl. instruktaz o pravidlech prace, ktera by va postupne doplilovana specifictejsimi --.instruktazemi tazatelu; 4. vyuzivani tazatelu, ktere byva nepravidelne v zavislosti na cetnosti vyskytu a typu vyzk. akci; stirn souvisi ito, ze nekdy jsou

preferovany s.t. ad hoc, sestavene za ucelem provedeni jednorazove akce; nekdy je vyhodna pravidelna obmena ale spoil casti s.t., nekdy je naopak podporovana jeji stabilita; v pfipade stalych s.t. je nutno udrZovat s tazateli trvaly kontakt a udrZovat take jejich kondici opakovanym zapojovanim do vyzk. akci (nizka frekvence vyuZiti tazatelu vede u nich ke ztrate ziskanych navyku a postupne vede i ke ztrate akceschopnosti s.1.); S. kontrola prace tazatelu, kteraje bezne provadena, ale zpravidla identifikuje jen formalni nedostatky; postizeni dalSich aspektu, zejm. vlivu tazatelu na kvalitu dat, vyzaduje vyhodnoceni sloZitych metodo!. experimentu a dat 0 cinnosti s.t.; 6. hodnoceni a odmenovani prace tazatelu podle stupne dodrzeni pravidel (clenove site musi vMet, ze jejich prace je kontrolovana); 7. fizeni s.t., dnes zajistovane vetsinou specialisty, ktere vyzaduje trvaly obousmemy kontakt, i kdyz neni s.t. prave zapojena do vyzkumu (napf. pomoci informacniho bulletinu), evidenci a bazi dat 0 slozeni s.t. ajeji cinnosti. Nekdy jsou budovany spec. s.t., skolene pro narocnejsi ukoly (napf. pro aplikaci hloubkovych interviewu, psycho!. testu apod.), ktere se nazyvaji tez "elitnimi tazatelskymi sitemi". A: interviewers' network F: reseau d'enqueteurs N: Fragestellersnetz I: rete di intervistatori Lit.: viz -+metody sociologicke. -+vyzkum verejneho mineni.

Dvo s if

V

Yz k u m n a

viz komunita vedecka

situ ace viz definice situ ace situace anomicka viz anomie situ ace b i 0 g r a fi c k a - dulezity pojem --'fenomenologicke sociologieAlfreda Schutze, ktery vyjadfuje neopakovatelnost postaveni konkretniho individua ve svete. Kaidy clovek je vtelen a tedy zcela konkretne casove a prostorove situovan. leho celkova soc. situace je vsak dana take jeho minulosti, tj. jeho puvodem, ale zejm. jeho vyvojem a jeho zivotni zkusenosti. Soucasti s.b. je tzv. sedimentovana zkusenost (termin sedimentace je v tomto vyznamu puvodne Husserluv). S.b. rna tedy rozmer fyzikiHni (casoprostorovy), hist. a vyznamovy. Vyjadfuje jednak specificnost postaveni konkretniho individua v soc. svete, soucasne ale take fakt jeho spolubyti s jinymi, se soucasniky, s pfedchUdci a nasledniky. Pro pochopeni motivace jednani cloveka je nutne rozumet jeho s.b., pokud ovsem chceme znat pficiny jednani, tzv. motivy "protoze" (proc Clovek urcirym zpusobem jedna). Motivy aktualniho jednani orientovaneho k dosazeni urciteho cile (tzv. motivy "aby") sijedinec sam ze sve s.b. odvodit nedokaze, aniz by se vyvazal z aktivniho jednani a stal se pozorovatelem sebe sa-

rna. S.b. je samozfejme absolutne specif., ale clovek muze rozumet s.b. druheho proto, ze existuje tzv. zamenitelnost neboli --'reciprocita perspektiv. (Viz tez --'sociologie biograficka, --.metoda biograficka.) A: biographical situation F: situation biographique N: biographische Situation I: situazione biografica Lit.: viz -+sociologie fenomenologicka.

Pet

si tuace komparacni viz komparace situ ace kom u n i kacni viz teorie komunikace sit u ace k 0 n fl i k t n i viz konflikt socialni, teorie her situ ace mezni - (z lat. situs = postaveny, polozeny, obyvajici) - jeden z ustfednich pojmu -existencialismu K. Jasperse, ktery tak oznacuje hluboke otresy, v nichz clovek proziva a nazira existenci jako jadro sveho byti ve svete. Podle Jasperse se vZdy nachazime v situaci, ktera vyplyva z toho, ze clovekje konecny, smrtelny, ze je pfipoutan k druhym lidem a ze je zavisly na sve zkusenosti jako zakladu poznani. Vetsina situaci muze byt altern ovana, zamenena jinymi, podobnymi, ktere poskytuji obdobne pfilezitosti. Nektere situace mohou byt "obelsteny" tim, ze na ne nemyslime, nevztahujeme se k nim, zatimco kjinym situacim naopak zaujimame cinny postoj a snazime se je ovlivnit Ci menit. Existuji vsak situace absolutni, nevyhnutelne, ktere jsou konecne, definitivni a ktere nemohou byt zmeneny. lde napf. 0 --'smrt, stradani, boj a --'vinu. V techto situacich musime trpet, musime bojovat. Jsme pntom podrobeni nahode. Nekdy se lze temto situacim vyhybat tim, ze pfed nimi "zavirame oci", ze zijeme,jako by nebyly, ajedname tak, jako bychom meli vzdycky co do cineni jen se situacemi, ktere zvladame ana nez jsme schopni reagovat planem ajednanim. Na s.m. tedy muzeme reagovat zahalovanim, zoufalstvim a naslednym zotavenim. V s.m. je nepodstatne vsechno, co vyplilovalo lidsky zivot v jeho kazdodennosti, a proto prostfednictvim prozitku s.m. se stavame sami sebou a uvedomujeme si lepe plnost i smysl vlastni existence. Soc. !ide reaguji na fakt s.m. snahou ovladnout --'prirodu, ktera se rna prostfednictvim vedy a techniky stat spolehlivejsi, srozumitelnejsi a jistejsi, a sdruzovanim do pospolitosti. A vsak ani tyto soc. prostredky obrany proti s.m. nerusi nespolehlivost vseho byti a lidskou ohrozenost ve svete. Spolehlivost ovladnute pfuody je podle Jasperse jen neco zvlastniho v ramci totalni nespolehlivosti. Podobne ani lidska pospolitost neposkytuje zadnou konecnou jistotu a obranu proti namahave praci, staff, nemoci, smrti blizkych a smrti vlastni. Idea s.m. se v ponekud odlisne podobe objevuje jiz u rus. existencialisty L. 1. Sestova, zejm. v jeho neustalem zajmu 0 lidi na pokraji Silenstvi nebo smrti. M. Heidegger 987

sif vyzkumna

skauting

uvazuje 0 subjektivni situaci pi'edevsim v souvislosti se -'strachem. odhodhinim a -'svMomim, protoze tyto stavy lidskeho prozivani sveta jsou urceny vedomim lidske konecnosti (existence je bytfm smei'ujfcim k nicote a uvedomujicim si svou konecnost v case). Proto take v Heideggerovi! soustave hraje vyzn. roli pojem uzkost ze smrti: jedinym prosti'edkem, jak se vytrhnout ze sfery vsednosti a obratit se k sobe samemu, je pohledet srnrti, tj. krajni hranici lidske existence, v tvii'. Jaspers sam poklada s.m. nejen za zak!. existencialni stavy, ale take za vychodisko jakehokoli v filozofovani a za zaklad vsech tzv. velkych vykupitelskych -'nabozenstvl. Pojem s.m. neni vsak nutno vazat jen na kontext fi!. existencialismu. Pouziva se v tzv. daseinsanalyze L. Binswangera, v existencialni psychoterapii V. E. Frankla i v jinych z existencialismu vychazejiefch psychoterapeutickych skolach a koncepcfch. Ze s-gickeho hlediska se s.m. zabyva sociologie kazdodennosti, zejm. ovsem -.existencialisticka sociologie, ktera s.m. spojuje mj. s problemem nesmyslnosti a -'absurdity sveta. Nejde 0 problematiku s-gicky marginalni. Antropologicky obrat, navrat k cloveku vyvolava nutnost temata smrti, strachu, utrpeni, viny atd. organicky integrovat do s-gickeho systemu. (Viz tez -'syndrom Lazartiv, -'syndrom Prousttiv, -.thanatologie.) A: marginal situation F: situation limite N: Grenzsituation I: situazione limite Lit.: Jaspers, K.: EinfUhrung in die Philosophie. ZUrich 1950; Jaspers, K.: Der philosophische Glaube. MUnchen 1955.

Pet

skalogram Guttmantiv - (z lat. scalae = zebi'ik, schody, to od scandere = vystupovat; a fr. gramme, to z fec. gramma = pismeno, zaznam) - model -'mnohorozmerne statisticke analyzy dichotomickych promennych, ktery pi'edpoklada usporadani jednotek na jednorozmerne skale s postupne pi'idavanymi vlastnostmi souboru dichotomickych promennych, ktere tak vyjadruji rostouci intenzitu nejakeho latentniho faktoru (napi'. schopnost, znalost, stupen identifikace). Vede k usporadani polozek tak, ze kaMa nasledujief kladna odpoved' v rade obsahuje vsechny pi'edchizejief kladne odpovedi, tj. napr. pro ctyi'i dichotomie existuje uspoi'adani (0000), (000 J), (00 J J), (0 J J J), (J ] J 1). Muze jit napr. 0 usporadani podle obtfznosti. L. Guttman navrhl jako miry vhodnosti modelu soustavu mer. Odchylky datoveho souboru od modelu jednoznacneho usporadani se mef! pomoef koeficientu marginalni reproducibility (= J - eJ ), kde pomer chyb na jednotlivce e 1 = soucet jednicek tam, kde ocekavame nuly, plus soucet nul na mfstech, kde ocekavame jednicky, deleny poctem vsech odpovedi (tj. poctem respondentu nasobenych poctem polozek). Tento koeficient se pomei'uje ke 988

svemu minimu, kterym je koeficient minimalni reproducibility = J - e2 = 1 - maximdlnf pocet moinych chyb odpovi!df (soucet minim v marginalnfch cetnostech) / pocet odpoved!). Guttmanuv koeficient vhodnosti skaly (koeficient adekvatnosti) odhaduje relativni ubytek chyboveho pomeru: S = (e2 - e J )Je2. Ruzna rozsii'eni modelu pfedpokladaji: 1. stupnice rna pravdepodobnostni charakter: a) Proctoruv model (chybove pomery pro vsechny polozky a pro vsechny pozice skaIy jsou homogenn!), b) model specif. chybovych pomeru pro polozky, c) model specifickych chybovych pomerii pro skalove pozice, d) LazarsJelduv model latentnfch vzdalenostf; 2. populace je rozdelena na dYe casti, z nichz v jedne existuje cista skala a v druhe ne. Modely s.G. jsou zpracovatelne pomoef -'analyzy latentnich trid, jez. umoznuje identifikaci parametru i testovani platnosti modelu. Model s.G. muze slouzit take ke studiu kauzalniho poradi mezi jevy. A: Guttman Scalogram F: echelle de Guttman N: Guttman-Skala I: scala di Guttman Lit.: Clogg, C. C. - Sawyer, B. 0.: A Comparison of Alternative Models for Analysis the Scalability of Response Patterns. In: S. Leinhardt ed.: Sociological Methodology. San Francisco 1981; Lazarsfeld, P. F. -Henry, N. W.: Latent Structure Analysis. Boston 1968; McCutcheon, A. L.: Latent Class Analysis. Newbury Park 1987; Proctor, C. R.: A Probabilistic Formulation and Statistical Analysis of Guttman Scaling. Psychometrika, 35, 1971; Rehak, J. ed.: 5kAlovani akvantifikace. Praha 1981; Torgerson, W S.: Theory and Methods of Scaling. New York 1962.

Reh

s k and a I - (z fr. scandale, popi'. nem. Skandal =pohorseni, ostuda; oboje z lat. scandalum) - frapantni, vei'., zamerne nebo bezdecne poruseni komunikacni ci -.spolecenske konvence, popi'. zavaznejsich spo!. -'norem. VetSina s. se vaze k nejakemu konkretnimu Cinu, termin je vsak uzivan tez k oznaceni jevu, ktere jsou komprimovanym dusledkem i'ady rozhodnuti, dlouhodobejsi Cinnosti (s. napi'. je, ukaze-li se, ze reditel zavodu leta nezvladal problematiku vyroby, kterou i'idil, apod.). S. se mohou tykat jednotlivcu i instituef (organizaef), koncentrovat se kolem urcitych del a cinnostf, jejich -.publicita se muze omezovat na malou skupinu nebo zahrnout celou vefejnost. Mivaji i hlubsi vyznam, vztahuji se k sirsim spo!. problemum a mnohdy snadno pi'erustaji v -'aferu, nebo ji doprovazeji. S. zamerne vyvolane maji jeden z techto eflu: 1. upoutat pozornost na osoby, ktere se s. tak ci onak ucastni (extremnim pf!padem je -'komplex Herostrattiv); 2. uvest nejakou utajovanou vec ve znamost, obratit na ni pozornost verejnosti a vynutit si reseni (napi'. kdyz manzel inzultuje pred skupinou pratel milence sve zeny); 3. dokumentovat existenci jineho, kontroverzniho nazoru (hodnot, predstav 0 zivote, umeni, politice) v nadeji, ze se tak prerusi -.spirala mlceni a spolecnost si uvedomi nalehavost

urciteho problemu, zamyslf se nad konvencnimi hod notami apod. (to byl napr. smysl surrealistickych vypadu vuci akademismu v umen!). Zamerne systematicke vyuzivani s. se nazyva -'skandalizacl. A: scandal F: scan dale N: Skandal I: scandalo Lin

s k and a liz ace - druh -'prace s verejnosti, resp. ovlivnovani -'verejneho mineni, zalozeny na zamernem a systematickem uvadeni urCitych jednotlivcu, instituef Ci ideji, ume!. ci dramatickych del do skandalnfch situaci, coz snizuje jejich spo!. -'prestiz, duveryhodnost, seri6znost. Vyvolane -'skandaly pritom mohou i nemusi mit realny podklad (napr. skutecnou zproneveru, neveru, homosexualitu apod.). S. pam spfSe mezi praktiky polit. a hosp. podsvetf. Vyzn. roli v nich sehrava bulvarni tisk. Publikace ruznych skandalu, zejm. -'popularnich osobnosti, zvysuje mnohdy zajem 0 urcite periodikum, tisk vubec. S. a jeji nebezpeci tvori rizikovou oblast zivota slavnych, vyzn. osobnosti a je spiSe negativni strankou zivota v demokr. spolecnostech, i kdyz muze mit i pozitivni regulacni vliv napr. na chovani politiku. Obava ze s. muze pusobit jako motivace k dodrzovani pravnich i moralnich norem. Ani tzv. primitivni spolecnosti nebo male venkovske komunity nejsou usetreny skandalizacnfch praktik. S. nekdy nici existenci a vede k -'ostrakismu. Zamerne meni nepravdivych informaef 0 osobach, instituefch apod. je ovsem trestnym cinem a eticke kodexy propagacni a zurnalisticke prace to pokladaji za hrube poruseni profesni etiky. A: scandalization F: scandalisation N: Skandalisieren I: messa in scandalo, diffusione degli scandali Lin

s k aut i n g - (z ang!. scout = stopar; souvisi slat. auscultare = napjate poslouchat) - pojem, ktery rna v bezne i'eci i v odbornem pisemnictvi 4 ruzne vyznamy. 1. Jde o organizacni system postaveny na budovani specif. -->organizaci podle vzoru Boys Scouts, coz byla druzina zalozena v r. 1908 ang!. general em Baden-Powellem, a navazujief na tradice -'woodcraftu. Skautske organizace byly puvodne ciste chlapecke, pozdeji vznikal is. divci. Oznacovat s. jako -'hnuti mladeze neni pi'esne, nebor i kdyz se s. obraef pi'edevsim na deti a mladez., jeho cinnosti se ucastni i dospelf ajeho zamei'eni i struktura odpovida spise organizaci typu -'service club. V puvodnim pojeti byly skautske druziny paramilitaristicke, zaroven vsak i eticko-vzdelavaef organizace, navazujief na tradice ang!. vych. systemu a zamei'ene na pripravu budouef -.elity. Pozdeji se prosadily i jine proudy, vcetne soc. reformistickych, kato!., pacifistickYch. V mezivalecnem obdobi existovaly i druziny tzv. rudych skautu, vychovavanych v duchu tfid-

niho uvedomeni a komunisticke ideologie. Prevladaji ale smery pfiznive westemizaci a Sfreni hodnot blfzkych -->protestantske etice. 2. S. lze chapat jako spec if. system -.vychovy, jehoz zakl. rysy jsou princip -.vtidcovstvi, -.samosprava, vychova k samostatnosti, odpovMnosti za sebe i jine, k mravnimu i fyzickemu zoceleni. S. je orientovan vice pf!rodovedne net spolecenskovedne, docenuje empir. prakticke poznatky, inspiruje se etnografii, etnologii, praktickou psychologii i metod ami soc. price. Ponechiva prostor pro vyniknutf na bazi vykonu, proverky znalosti a schopnosti. Tato kriteria vsak podfizuje ideji -.skupinove koheze a -'kooperace. Vychovne postupy byly casto modemim pi'etlumocenim vychovnych zasad -'pfirodnich narodti, takjak byly pojednany v dile E. T. Setona. Jejich podstatnou soucast tvori ucta k -'pfirode, akcent na vse sjednocujief roli -.mYtu, ktery je nametem i vzorem cinnosti skautskeho oddilu, premena beznych Cinnostf v symbolicky a kvazimagicky -'obrad. S. s velkou vynalezavosti vyuziva i prvky -'romantismu vcetne velkomestske romantiky (napr. v dile J. Foglara), zalozene na i'eseni kvazidetektivnleh ziliad, poznavani mestske pfirody a tradic jednotlivych mestskych ctvrti, na pomoci osamelym a slabym, -'resocializaci zanedbanych a polokriminalnich deti a mladistvych. Pozitivni aspekty skautske vychovy jsou problematizovany latentni i zjevnou miJitarizaci (zejm. v pi'evladajicim badenpowellovskem s.), spiritualnim, idealizujiefm a mytologizujfcim zakladem mravni vychovy, prvky -'socialniho darwinismu (R. Kipling), odmitanim koedukace chlapcu a divek apod. 3. S. je -'ideologii, jejimz zakladem je idea staleho mravniho zdokonalovani, osobnostniho riistu a soc. sluzby, kterou doplnuji myslenky statnosti a statotvornosti. V s. revitalizovaly nektere predstavy blizke svobodnemu -'zednarstvi, jak 0 tom castecne svedci i symbolika s., napf. casto se opakujici motiv cloveka pozvolna se vytesavajiefho z kvadru kamene ci spalku dfeva. System rnravnfch zasad S" shrnutych do i'ady maxim, rna rysy -'neviditelneho nabozenstvl. 4. S. pfedstavuje uhm tech.-org. zasad pobytu v pfuode, zpfistupnujicich vecne poznatky i repertoar -.her, cviceni a -'zabav v pi'irode. V tomto smyslu cerpa nejen z klasickeho odkazu woodcraftu, ale i ze znalosti etnografu a etnologu 0 lidove, zvl. femeslne kulture, lidove myslivosti a rybarstvL Takto vymezeny s. byl napr. v mezivalecnem obdobi soucastf vysokoskolske vyuky telesne vychovy (profesorem s. byl napr. M. Smotlncha). S. neni soc. ani ideal. kompaktni hnutf - jiz proto, ze rna dnes jiz celosvet. charakter. Skautske organizace se pravidelne schazeji na tzv. jamboree celosvetoveho i regio989

skinheadi

mllniho vyznamu a poskytuji svym clenum fadu vyhod, zejm. v turistice. Nejvice je s. rozsifen v anglosaskych zemich, v zemich byvaleho brit. imperia, v J aponsku a nekterych arabskych zemich. Znacnou podporu mel za sahova reiimu i v Iranu. V byvalych social. zemich si s. zachoval kontinuitu pouze v Polsku. V Ceskoslovensku vznikly prvni skautske oddily na Plzensku a Rokycansku. V r. 1911 byla zalozena organizace lundk a vedle ni i casto v opozici k ni vznikaly i jine organizace badenpowellovskeho i woodcrafterskeho typu. Za zakladatele csl. s. je pokladan A. B. Svojsik, ktery v knize Ceskj skaut (1912) zpristupnil zasady Baden-Powellova systemu. Tzv. rudi skauti (Spartakovi skauti prdce) byli soucasti proletafske telovychovy. Za okupace byl s. zahnan do ilegality a tvoril vyzn. soucast nekom. hnuti odporu. Po valce byl obnoven, v r. 1949 rozpusten. V I. 1968-1970 vyvijel opet Cinnost (jako s. i jako woodcraft), posleze byl opet zrusen, i kdyz prezival pod jinymi nazvy. Po listopadu 1989 nastala opet jista revitalizace s. v ceskych zemich. A: Scouting F: scoutisme N: Skauting, Pfadfinder I: scoutismo Lin skinheadi - (z angl. skinheads = hole lebky) - zkracene skins, ces. tez skinove - jedno z -thnuti mladeZe 2. poloviny 20. st., ktere si vytvorilo svoji -tsubkulturu, resp. -tkontrakulturu, charakteristickou odmitanim obecne uznavanych norem tolerance a respektovanim pray blizniho, adoraci sHy a pouzivanim nasili, pfisvojovanim pray zavadeni pofadku vlastnimi silami bez ohledu na zakony. S. se vyznacuji silnou skup. identitou, potlacenim individualismu a vyraznou snahou odlisit se vnejsim vzhledem a symbolikou od ostatni mladeze. S. jsou povazovani za extremne pravicove hnuti. Nejvyraznejsi, nejaktivnejsi vetev s. se svou ideologii, jejiz vyzn. casti je -trasismus, symbolikou i chovanim hlasi k -tnacismu. V ramci alternativnich skupin mladeze jsou extremne pravicove varianty s. v ideol. opozici vuci predstavitelum -tanarchismu, s nimiz casto svadeji poulicni boje. Hnut! s. vzniklo koncem 60.1. ve Velke Britaniijednak z urcite casti skupiny Mods (z tzv. tvrdych Mods neboli gangu Mods), jednak z indicke mladeZe vystupujici pod nazvem Rude Boys neboli rudies (rozboureni hosi). S. byIi puvodne pfedstaviteli del. mladeze. Spojovala je zaliba v tanci reggae, ve sledovani fotbalu a opovrZlivy postoj vuci novym pi'istehovalcum. Respekt si dobyvali agresivnim, tvrdym vystupovanim a skupinovou sounalezitostL Od zacatku byli znami jednoduchym Cistym oblecenim bez ozdob, pfipominajicim pracovni, prip. vojenskou uniformu, doplnenym okovanymi vojenskymi botami a extremne kratkym sestfihem vlasu, coz symbolizuje pofadkumi990

skupina mala

lovnost, skutecnou i rasovou Cistotu a kult sHy a zaroveii je to prakticke obleceni pro boj. Prvni vlna s. se vycerpala nasilnostmi na fotbalovych stadi6nech, vyprasky homosexualu, hippies a studentu, coz vsechno byli "socialni nepfatele" s. Druha vlna uz jen "bilych" s. koncem 70. I. pfevzala a prohloubila nejextremnejsi prvky prvni vlny vcetne dohola ostrihane hlavy (pi'ip. s tetovanim), nacistickych pozdravu a hesel. Hnut! s. se rozsifilo do mnoha zemi a vytvofila se rada frakci. Mene casty je vyskyt levicovych, "rudych" s. (tzv. redskins), ktefi vznikli v 80. I. jako reakce na opacny pravicovy rasisticky extrem tzv. nazi-skins. Odmitnuti fasismu a rasismu a navrat k tradici 60. I. predstavuje frakce s. nazvana S.H.A.R.P. (Skins Against Racial Prejudice). Pro cetnejSi pravicove varianty je typicky kult muzstvi, sHy a agrese, spojeny s rasismem a tfidnim sovinismem. Tato odnoz se stala prakticky vyhradnim typem v by vaIych social. zemich od konce 80. I. (zejm. v by vale NDR, Polsku, Ceskoslovensku). Pro tyto s. je charakteristicke, ze se najedne strane staveji proti stavajicim kult. normam, na druhe strane ale usiluji 0 dominantni postaveni v dane spolecnosti. Jsou ambici6zni a svoje postaveni si chteji vydobyt nasilim. Barevni a pi'istehovalci jsou pro ne jednak konkurenty na trhu prace, jednak v duchu rasismu "neCistym elementem", ktereho se spolecnost musi zbavit. Demokr. spolecnost vini ze slabosti a ze shovivavosti k problemovym soc. vrstvam a jejich idealem byva pravicova diktatura fasistickeho typu. Proto byvaji polit. zneuzivani fasistickymi organizacemi. V 80. a 90. I. uz se s. nerekrutuji pouze z del. vrstvy, maji soc. zazemi i mezi studentskou mladezL Postoj spo!ecnosti k tomuto hnuti je rozporny. Cast vefejnosti je zdesena zejm. jejich aktivnim rasismem a antidemokr. postoji vubec, cast je micky podporuje, protoze vyjadruji do urCite miry jeji nechuf k rasovym a etnickym mensinam, nespokojenost s tolerantni politikou statu a s neschopnosti policie "udelat pofadek". V tomto smyslu lze hnut! s. povaZovat za pi'iznak "nemocne spolecnosti" a studovat je v ramci -tsocialni patologie, resp. s-gie -tsocialni deviace. A: skinheads F: skindeads N: Skinheads I: skinhead Lin sku pin a viz skupina spolecenska, tlupa sku pin a c i z i viz skupina clenska, skupina spole· censka sku pin a Cl ens k a - vlastni -tspolecenska skupina, ta, do niz clovek nalezi (angl. in-group). Rozliseni clenskych a neclenskych skupin (out-groups), puvodne presneji sku pin vlastnich a skupin cizich, zavedl do s-gie W. G. Sumner, vyzn. predstavitel am. spencerianismu.

Jeho puvodni predstava 0 s.c. a neclenskych se zakladala na tom, ze lide si 0 svych vlastnich skupinach vytvafeji pozitivnejsi hodnoceni nez 0 skupinach vnejsich, neclenskych, ze jsou s nimi silne identifikovani a ze mezi clenskou a cizi skupinou je obvykle vztah realne nebo potencialni hostility. Koncept in-groups a out-groups byl Sumnerem rozpracovan v souvislosti s jeho s-gicko-etnografickou analyzou tzv. folkways, obyceju, mravu a zvyku, zvl. u preliterarnich spolecnosti. Vztahy v in-groups, coz se nekdy nevhodne pfeklada jako "my-skupina", charakterizuje podle Sumnera vysoka -tskupinova koheze, soudrZnost. Vzajemne vztahy mezi in-groups a out-groups jsou urceny -tetnocentrismem, tj. sklonem lidi hodnotit vnejsi svet prizmatem kult. standardu vlastni soc. skupiny a zejmena vlastniho -tetnika. Odtud take podle Sumnera vyplyva meziskup. hostilita. Koncepce clenskych a cizich skupin byla pozdeji samozfejme znacne modifikovana, zejm. zbavena sveho puvodniho soc.-darwinistickeho ladeni. A vsak teprve v souvislosti s rozpracovanim koncepce -treferencnich sku pin ve 40. I. se prokazalo, ze vztah mezi clenskou a cizi skupinou muze byt i zasadne jiny nez nepratelsky nebo indiferentnL Dnes se jiz puvodni rozliseni in-groups a out-groups prakticky nepouziva, ukazalo se vsak jako funkcni pfi tvorbe nekterych teorii, zejm. teorie -tdogmaticke osobnosti, zminenych referencnich skupin atd. V literature se jako synonyma pro in-group a out-group pouziva nekdy take pojmova dvojice vnitrni a vnejsi skupina. A: in-group F: in-group N: MitgJiedergruppe I: gruppo di appartenenza Lit.: Sumner. W. G.: Folkways. A Study of the Sociological Importance of

Usages. Manners. Customs and Morals. Boston 1906.

Pet skupina experimen talni viz experiment sku pin a for m a I n i viz "formalni organizace a ne· formalni struktura", skupina neformruni, skupina spo· lecenska skupina kontrolni viz experiment, vyzkum kon· trolni sku pin a m a I a - podle klasicke definice R. F. Balese nejaky pocet osob, ktere jsou ve vzajemne bezprostredni -tsocialni interakci pri jednom nebo vice setkanich, pfi nichz kaZdy clen skupiny ziskava 0 ostatnich Clenech ureity vjem a dojem, ktery mu umoziiuje pi'i pfistim setkani nebo dotazani reagovat na kaZdeho jednotliveho e!enajako na samostatnou individualitu, by! jenom tak, ze je schopen si vzpomenout, ze druhy byl pi'itomen. Jini autofi definovali s.m. jinymi znaky: G. C. Homans se omezuje na nut-

nost bezprosuedni interakce, C. W. Sherif a M. Sherif uvadeji take spolecne hodnoty, normy, diferenciaci roli, skup. kontrolu a regulaci cinnosti, P. A. Hare pfidava spolecne cile a existenci site interpersonalnich vztahU. Hare rozlisuje formu a obsah interpersonalniho chovani tak, ze za formu poklada komunikacni site a interakcni strukturu, za obsah ukolove chovani a socioemocionalni vztahy projevujici se v manifestovanem chovani. Na zaklade analyzy vniuniho zivota s.m. byla stanovena nektera pravidla, napf. ze intenzita skup. kontaktu vzrusta s rustem sympatii mezi cleny a vzrustajici aktivitou, ze aktivita skupiny roste, jestlize hladina sympatii je vyssi nez hladina, ktera je pro vykon dane aktivity nutna atd. Podobna pravidla formuloval take C. C. Homans v kontextu sve teorie elementarniho chovanL 1. Szmatka v jednom z poslednich syntetickych del z oblasti s-gie s.m. shrnuje zaki. tematicke okruhy takto: 1. struktura soc. -tstatusU uvnitr skupiny, tedy stratifikace s.m.; 2. struktura -troli a jejich vzajemna konstelace, tedy diferenciace aktivit mezi cleny; 3. afektivni struktura, tedy sociometricke neboli sociopreferencni vazby mezi cleny, ktere vytvareji emocionalni atmosferu ve skupine (viz -tsociometrie); 4. struktura -tsocialni ko· munikace, tedy stupeii centralizace a decentralizace skupiny v zavislosti na jeji komunikaeni siti; 5. struktura -tviidcovstvi, tedy vztah mezi formalnim a neformalnim vedenim ve skupine, hierarchicka struktura skupiny; 6. vztah dane s.m. k sirsi soc. struktufe, tj. k jinym s.m. a k soc. makrostrukture. Ackoliv pojem s.m. neni bezesporny (napadl jej napf. osue P. A. Soroldn jako zcela formalni a s-gicky nefunkcni, ba zavadejici), presto sociologie malych skupin vyzn. pfispela: a) k empirizaci s-gie, b) ke specif. aplikaci kvant. metod, c) ke vzniku novych vyzk. technik, d) k integraci casti psycho I. a psychiatrickeho vedeni do s-gie a naopak, e) k jistemu pfemosteni s-gie a psychologie a easteenemu snizeni jejich tradieni rivality. S.m. lze klasifikovat podle obsahu dominantni einnosti i podle cady jinych kriterii. Je obvykle uvadet -tprimarni skupiny a -tsekundarni sku· piny (sekundarni skupina vsak nemusi byt nutne mala), skupiny vniti'ni a vnejsi, -tCIenske skupiny a -treferencni skupiny (ani referencni skupina nemusi byt mala) atd. S.m. by nemela byt ztotoziiovana s primarni skupinou, jak se to nekdy deje, specif. postaveni mezi s.m. by mohl mit (rozhodne z hlediska beznych jazykovych zvyklosti) -tko· lektiv atd. Protoze s.m. existuji ve vsech oblastech soc. zivota, je tema s.m. organickou soucasti vsech konkretnich s-gickych disciplin. Zaroveii se -tsociologie malych sku· pin povazuje za samostatnou disciplinu. A: small group F: petit groupe N: kleine Gruppe I: pic· colo gruppo 991

skupina marginalni

skupina referencni

Lit.: Bales. R. F.: Interaction Process Analysis. Cambridge, Mass. 1950; Hare. P. A.: Handbook of Small Group Research. Glencoe, Ill. 1962; Hojstatter. R.: Gruppendynamik. Hamburg 1957; Latta. M. R. - Corman. M. E.: Small Groups: A Bridge between Sociology and Social Psychology. In: Psvchological Reports, 54, 1984; Mills. T. M.: The Sociology of Small Groups. Englewood Cliffs, N.J. 1984 (2.vyd.); Nixon. H L.: The Small Group. New Jersey 1979; Szmatka, 1.: Male struktury spoleczne. Warszawa 1989.

Pet sku pin a mar gin a I n i viz maloburzoazie, sociologie ditete sku pin a nat I a k 0 va - tennin oznacujici skupinu lidi, ktera vykonava nlznymi metodami (legaInimi i polo legalnimi) natlak na vedeni urCite organizace nebo na predstavitele polit. moci a ovlivnuje jejich rozhodnuti i Cinnost ve prospech zajmu a cilu svych nebo skupiny, kterou zastupujl. S.n. nelze ztotoziiovat s ..... politickou stranou, neboi si neklade za cil bezprosti'edni ziskani polit. moci, i kdyz za urCitych okolnosti muze roli s.n. polit. strana (docasne) hrat. S.n. usiluje 0 cile omezenejsi a konkretnejsi a vetsinou se neucastni pfimo rozhodovani 0 polit. otazkach (protoze se ji nedostava nutnych prostredku, nebo protoze toho neni k ochrane a realizaci jejich zajmu zapotrebi). Rozeznavame s.n. prosazujici ekon. zajmy a vyhody (od maIych nefonnalnich prominentnich profesnich skupin az po sdruzeni podnikatelu) a s.n. reprezentujici zajmy mimoekon., tj. Ciste polit., kult., osvetove, nab., zabavni apod. Typickymi s.n. jsou tzv ...... Iobby nebo ..... odbory, ale roIi s.n. casto hraji i ..... hnuti (dnes napr. feministicke, ekologicke aj.), nar. ajine ..... mensiny. Casto jde 0 nelegalni, ale legitimni skupiny (viz ..... Iegitimita). Specif. s.n. jsou ..... kliky uvniti' polit. i hosp. seskupeni. Brutalni podobu s.n. predstavuji .....mafie a .....gangy, pfip. teroristicke organizace (viz ..... terorismus). Demonstrujici .....dav se za s.n. nepovazuje, i kdyz vykonava polit. natlak, protoze nema atributy skupiny a org. strukturu, ale s.n. mohou demonstraci zorganizovat, vest a vyuzit ji jako jeden z prostredku prosazovani svych zajmu s pomoci siroke podpory verejnosti, resp. jejim vyuzitim ci zneuzitim ve prospech vice i mene obecne akceptovanych cilu. Obecne vliv s.n., resp. jeji uspesnost zavisi na techto faktorech: 1. jejich financnich prostredcich, resp. moznostech ziskat je; 2. poctu zorganizovanych a akceschopnych clenu a pruznosti orgnizace; 3. stupni, v jakem reprezentuje jinou (vetsi) skupinu, jejiz zajmy haji; 4. vnitfni soudrznosti, konsensu; 5. mnozstvi a typu kontaktu na "vlivne" struktury, pfip. mire informovanosti 0 dulezitych rozhodnutich; 6. prestizi ve vefejnosti a pfistupu k prosti'edkum ovliviiujicim vel'. minenl. K pusobeni na poJit. rozhodnuti pouzivaji s.n ...... propagandu, tisk, rozhlas a televizi, ..... sponzorstvi, ale i ..... korupci. Problematika polit. a ekon. s.n. byla doposud nejvice zpra992

covavana sociology v USA, kde se ji jako prvni venoval A. F. Bentley ve sve knize The Process of Government (1908). Prvni prace evrop. sociologu na toto tema se objevily v I. 1956-1958. A: pressure group F: groupe de pression N: Pressure Group I: gruppo di pressione Lit.: Ehrlich. 5.: Wladza i interesy. Warszawa 1967; Meynaud. C.: Nouvelles etudes sur les groupes de pression en France. Paris 1962; viz tei -
Sed

sku pina nefo rmal ni - soubor relativne maJeho poctu osob, mezi nimiz existujf bezprostfedni kontakty zalozene na ..... primarnich vztazich, avsak nejsou presne vymezeny soc ...... role a nejsou stanoveny spolecne cile. S.n. poskytuji svym clenum vysokou miru emocionalniho uspokojeni a naopak vedou cleny k silne ..... Ioajalite. Ackoliv formalni skupina je vymezena v protikladu k s.n., neformalni vztahy, ktere jsou zakladem s.n., se vytvafeji take v ramci soc. organizaci, podniku, vojenskych jednotek, zajmovych skupin atd. S.n. vznikle na zaklade nefonnalnich vztahu uvnitr nebo na rozhrani formalnich skupin mohou silne a vyznamne - funkcne nebo dysfunkcne - intervenovat do jejich chodu. Proto je vyzkum s.n. a nefonnalnich vztahu (obvykle zalozeny na aplikaci nektere ze sociometrickych technik) vyzn. s-gickym tematem i dnes, kdy boom mikrosociologickeho zajmu davno opadl (viz .....makrosociologie a mikrosociologie). A: informal group F: groupe informel N: informelle Gruppe 1: gruppo informale Pet sku pin apr a c 0 v n i viz sku pin a sekundarni, sociologie podniku, sociologie prace sku pin a primarni - (z lat. primarius = prvni) - maIy pocet osob, ktere spolu bezprostredne, face-to-face, interaguji a komunikuji v dlouhem casovem intervalu. Pojem s.p. zavedl do s-gie Charles Horton Cooley v r. 1902 (1909), zejm. v souvislosti s analyzou procesu .....socializace. Cooley vysel z pfedpokladu, ze lide pres zjevnou rozdilnost v fade znaku bioI. a kult.-soc. vykazuji take fadu obecne shodnych, univerzaInich znaku, ktere jsou transkulturalni a nadcasove. UniverzaInost techto znaku je podie Cooleyho dana univerzalnosti procesu, v neillZ jich clovek jako soc. bytost nabyva, a univerzalnosti "mista", v nemz se tento proces deje. Timto "mistem" jsou prave s.p., ktere mohou byt a jsou jsou rozmanite z hlediska forem, ale podobne az totozne z hlediska zakl. funkce, jiz je pfenos kult. hod not na jedince. Tuto funkci s.p. plni, jestlize vykazuji tyto znaky: 1. jsou zalozeny na osobnim, bezprostfednim kontaktu, tzv. face-to face (vis-a-vis); 2. pfed-

pokladem vzniku takoveho kontaktu je maly pocet clenu v s.p.; 3. maly pocet clenu umoziiuje vznik intimnich vazeb zalozenych na duveme vzajemne znamosti; 4. tyto intimni vazby jsou zakladem soudrznosti (..... skupinove koheze) s.p.; 5. clenstvi ve s.p. neni zalozeno na vnejsich pohnutkach a instrumentalnich potfebach, ale rna smysl sarno 0 sobe, protoze sarno poskytuje uspokojeni vyplyvajici z existence prevladajicich pozitivnich emociomilnich vazeb mezi cleny; 6. s.p. vykazuji relativne dlouhodobe trvani; 7. jedinec se ve s.p. angazuje celou svou osobnosti, jeho clenstvi se zde neredukuje pouze na vykon urcitych spec if. soc. roll. Cooley mel za to, ze zakl. s.p. jsou rodinna skupina (viz ..... rodina, ..... vztahy rodinne), skupiny, v nichz si deti hraji (a uci se pi'itom soc. role), a ..... sousedstvi. Pro novodobe spolecnosti je pi'iznacne oslabovani vlivu klasickych s.p., zanik sousedstvi jako s.p., rozptyleni socializacniho procesu do fady dalSich sku pin a zejm. jeho sepeti s pusobenim masmedil. Pojem s.p. byl, jak patmo, sobestacny pojem, k nemuz byl komplementami pojem .....skupina sekundarni vytvoren az dodatecne ve 20.1. ,,Prvotnost", "primamost" skupiny pro Cooleyho spocivala v tom, ze s.p. byla prvnim typem kolektivity, s niz se jedinec ve svem zivote setkava, a v tom, ze s.p. pfedava individuu nejpodstatnejsi soc. vlastnosti, diky nimz se muze stat clenem spolecnosti. Ve s.p. se podle Cooleyho formuje lidska ..... pfirozenost. Cooleyho uvaha, ktera rna jistou analogii v klasicke Tonniesovi dichotomii .....Gemeinschaft a Gesellschaft, inspirovala jednak k tvorbe dalSich analogickych dichotomii (napf. "formalni - neformalni", "psychologicke - organizacni", "optionalnon-optional", "clenske - vnejsi" atd.), jednak k rozsireni pojmu s.p. na obecnejsi pojem ..... primarni vztah. S.p. uspokojuje radu podstatnych psych. potfeb individua, zejrn. potfebu identifikace se skupinou, potrebu prislusnosti, soc. kontaktu, emocionalniho naplneni a soc. uznanl. Rada badatelu (napr. Lewis Mumford nebo Erich Fromm) zduraziiuje vyznam sily a vitality s.p. jako zakladu zdravi spolecnosti. Rozklad s.p. a pokles role primamich vztahu vede naopak ke zmasoveni spolecnosti, pocitum ..... odcizeni, potrebe identifikace s nahradnimi typy lidskych seskupenf a polit. ideologil. Lide, kteri nejsou akceptovani v zadne s.p. nebo primamim vztahu, maji vyraznejsi obtize soc. a psych., zejm. emocni a adaptacni, ale take zdravotnl. Naopak stabilizovane clenstvi ve s.p. upeviiuje pozici individua v sirsi sociaIni strukture, muze zvysovat jeho status apod. A: primary group F: groupe primaire N: primare Gruppe I: gruppo primario Lit.: Cooley. Ch. H: Human Nature and Social Order. New York 1902; Cooley. Ch. H: Social Organization. 1909; Cooley. Ch. H - Angell. R. C. - Carr. L. 1.: Introductory Sociology. New York 1933; Dunphr. D.:

The Primary Group. New York 1972; Mead. F. - Mead. E.: Man among Men. Englewood Cliffs, N.J. 1965; Mumjord. L.: The Transformation of Man. New York 1962.

Pet skupina referencni - (z lat. referre = podavat zpravu) - skupina, ktera slouzi individuu jako standard hodnoceni vlastniho chovani, postoju, aspiraci, zivotniho zpusobu, ambici, zjevu atd., s niz se jedinec srovnava a na clenstvf v nfz aspiruje, pokud jejfm clenem neni. Koncept s.r. zavedl do s-gie R. K. Merton ve spolupraci s Alice Rossiovou v r. 1950, inspirovan detailni analyzou prace S. A. Stouffera a kol. American Soldier, kde je fonnulovana hypoteza tzv ...... relativni deprivace: individua odlisnym zpusobem snaseji iltrapy valky a vojenske sluzby v zavislosti na tom, s kym srovnavaji sve aktualni postaveni, jakou skupinu osob pokladaji za svuj vlastni "vztahovy ramec" (frame of reference). Merton vypracoval teorii s.r., ktera je dobrym pfikladem realizace jeho vlastni ideje tzv ......teorii stfedniho dosahu. Teorii lze rekonstruovat nasledujidm zpusobem. 1. Individuum je clenem nekolika skupin soucasne (pluralita skup. clenstvi), ale vyznam clenstvi v ruznych skupinach je ruzny. Skupiny, jichz je individuum clenem, se nazyvajf ..... clenske skupiny. Toto rozliseni zavedl vlastne jiz W. G. Sumner, kdyz odlisil tzv. in-groups a out-groups. 2. Vztah mezi clenskou a neclenskou skupinou muze byt vztahem spoluprace, lhostejnosti nebo nepratelstvi (Sumner puvodne predpokladal, ze vztah skutecneho nebo potencialnfho nepratelstvi dominuje). Individuum se v ruzne mife identifikuje se skupinami, jichz je clenem. Identifikaci rozumime vnitrni pfijeti skup. norem, hodnot, vzorcu chovani, zivotniho stylu apod., tedy pfedevsim interiorizaci Ci ..... internalizaci norem. 3. Individuum se vsak muze vnitfne identifikovat i se skupinou, jejimz clenem aktualne nenL Takova skupina se stavajeho s.r. (puvodne navrhovany ces. tennin "vztazna skupina" se neujal). Individuum tedy muze mit k nektere neclenske skupine pozitivni vztah bez ohledu na to, zda vztah jeho vlastni clenske skupiny je vuCi teto skupine pozitivni, negativni nebo indiferentnl. 4. Orientace individua na neclenskou skupinu se projevuje obdivem k ni, napodobou vzorcu chovani jejich clenu atd. a usti v touhu stat se clenem atd. S. V pi'ipade, ze s.r. je otevrenou skupinou, tzn. ze se individuum jejfm clenem muze stat, probehne tzv. proces ..... anticipujici socializace: v obdobi, kdy se individuum na clenstvi ve skupine pi'ipravovalo, seznami10 se s jejimi normami, hodnotami, jazykem etc., cimz se podstatne zkratila doba nutna k adaptaci na nove cienstvi. 6. Podstatne slozitejsi je vsak situace v pripade, ze s.r. je uzavrenou skupinou, v niz clenstvi vubec neni mozne, nebo je vyslovene exkluzivni a vyberove (slechta, nektere 993

skupina rodinna

skupina spolecenska

kluby, ale i polit. strany, cfrkve, sekty): nemoznost stat se jejim Clenem obvykle vede k marginalizaci, k postupnemu vylouceni z vlastni sku piny a k soc. vykofeneni. 7. Orientace na neclenskou skupinu jako na s.r. muze vyvolat ze strany clenske skupiny vuCi individuu ruzne sankce a postihy az po vylouceni. V souvislosti s teorii s.r. byly ucineny pokusy zavest dalSi pojmy, napf. referencni individuum, referencni objekt (ideaIni, vykonstruovany a nekdy dokonce vubec neexistujicf soc. utvar, s nimz se individuum identifikuje) a referencni ramec. Merton sam uvazoval i 0 negativni s.r. jako 0 skupine, jejiz hodnotovy a normativni system jaksi a priori odmitame (napf. vsechno rus., nem. nebo am.). Pojem negativni s.r. se zatim obecneji neujal, ackoliv jeho pouziti je terminologicky i vecne legitimni. Vyznam teorie s.r. je v tom, ze pomeme jednoduse, empir. dolozene a pfesvedCive vysvetluje fadu procesu, ktere zdanlive nemaji nic spolecneho (napf. orientaci rane bUrZoazie na slechtu, estetickou a vkusovou orientaci venkovskeho obyvatelstva, napodobu a modu atd.). Pomocf teorie s.r.lze dobfe vylozit dokonce i individ. lidske osudy. Spolu s tzv. zrcadlem sebe sarna (looking-glass self) Ch. H. Cooleyeho a "vyznamnym jinym" G. H. Meada tvon teorie s.r. vyzn. slozku analyzy lidskeho sebehodnoceni a sebeuvedomeni. Koncepci s.r. rozvinuli H. H. Kelley, T. Shibutani, R. H. Turner aj. Zajimave je napf. empir. zjisteni Elizabeth Bottow!, ze spo!. tfida je vlastne zkonstruovana s.r., do niz Iide promitaji sva ocekavani, ale 0 niz zadne fakticke vedeni vlastne nemaji. A: reference group F: groupe de reference N: Referenzgruppe I: gruppo di riferimento Lit.: Merton R. K.: Social Theory and Social Structure, 1957; Shiblllani. T.: Reference Groups as Perspectives. American Journal of Sociology, 60, 1955.

Pet

sku pin a rod inn a viz rodina, skupina primarni sku pin a seku ndarn i - (z lat. secundarius =druhy, nasledujicf) - pojem dodatecne zavedeny E. W. Burgessem ve 20. !. jako Iogicky doplnek Cooleyho pojmu -'primarni skupina pro oznaceni -'spolecenskych skupin, v nichz pfevIadaji sekundami, funkcni, instrumentaini interpersonalni vztahy a jez jsou obvykle vedome ustavovany ke spoleenemu dosahovani urCitych cflu. S.s. se da vymezit uvedenim charakteristik, ktere jsou komplementami k charakteristikam skupin primarnich: 1. interpersonalni vazby jsou mene osobni, dominantnim typem vazby je vztah funkeni a instrumentaIni; 2. skupiny jsou poeetnejsi, takZe osobni znamost kafdeho s kafdym neni vetSinou temef mozna; 3. intimita ve s.s. obvykle nevznika nebo je 994

dokonce chapana jako negativni, dysfunkcni rys; 4. doba trvani s.s. je omezena trvanim funkce, kterou plni; S. jedinec se ve s.s. neangazuje celou osobnosti, ale plni pfedepsane a vymezene role; 6. zak!. funkcf je dosahovani specif. cflu; 7. s.s. je vetsinou formalne strukturovana, rna formalni pravidla styku, komunikace, naplne prace, delby roli atd. Pfikladem s.s. jsou vsechny asociace a -'organizace, pracovni skupiny, tymy, zajmova sdruzeni, ale i -'politicke strany, -'cirkve atd. V jistem smyslu je pojem s.s. rezidualni, protoze vlastne vsechny skupiny, ktere nejsou primarni, jsou sekundarni, a v tomto smysiu je jeho skuteena s-gicka relevance sporna a teor. status ponekud pochybny. A: secondary group F: groupe secondaire N: sekundare Gruppe I: gruppo secondario Pet skupina socialni viz skupina spolecenska skupina spolecenska - tez skupina socialni, zkracene skupina - v nejsirsim smyslu jakekoliv lidske seskupeni, at v reaInem prostoru a na zaklade reaInych interakcf, nebo na zaklade urCirych kriterii, spoleenych znakU, v uzsim s-gickem smyslu pouze urCity typ takoveho seskupeni, ktery nenijednotlivymi autory vymezen zcelajednotne. Puvodne bylo za s.s. povazovano ureite uspofadani osob, postav a veci na obraze nebo v jinem vytvarnem dile, ktere tvon nejaky celek a nejakym zpusobem k soM patfi. V protosociologii 17.-19. st. pojem s.s. zcela chybel, coz bylo dana jednak duvody spol.-ideo!., totiz negativnim vztahem mnoha vIivnych myslitelu te doby ke stavovske diferenciaci feudalni spoleenosti, jednak duvody faktickymi, protoze pluralita s.s., ktera potfebu pojmu s.s. vyvolava, spada af do pozdejsi doby a souvisi s rozvojem kapitalismu, industrializace a urbanizace. Ve specifietejsim s-gickem vyznamu se zaeal tento pojem (zprvu ojedineIe) objevovat af v 19. st. Pro K. Ch. F. Krause je mnohost s.s. ukazatelem obrovskeho rozpeti skupinove diferenciace a duvodem k odmitani nadfazenosti a vylucnosti statu. Podobne 0 s.s. uvafoval take P. J. Proudhon, ktery v pluralite s.s. videl mechanismus vzajemneho vyvafovani spo!. sil a protivahu statu. Empir. zakotveny pojem s.s. figuruje az u F. Le Playe, ktery se zabyval pfedevsim vyzkumem -.rodiny, v niz vidi miniaturizaci, model spolecnosti, ktery obsahuje vsechny jeji zakl. rysy, a soueasne elementarni a konstitutivni spol. jednotku. Ve specifictejsim vyznamu se pojem sku piny objevuje u F. Tonniese v jeho dichotomii -'Gemeinschaft a Gesellschaft. Mimoi'adny vyznam pro teorii skupin maji prace G. Simmela, ktery svym zajmem 0 studium -'dyad a durazem na vyznam trojelennosti pro vznik skupiny pfedchazi moderni mikro-

sociologii a -'sociologii malych skupin. Podobne pfelomovou ulohu sehralo zavedeni pojmu -.primarni skupiny (Ch. H. Cooley), -'sekundarni skupiny (R. E. Park a E. W. Burgess v r. 1924), formalni sku piny a -'neformalni skupiny (Ch. I. Barnard ve 30. I.). Na dichotomii -'clenske skupiny (resp. vlastni sku piny) a cizi skupiny, kterou zavedl W. G. Sumner na poeatku 20. st., navazalo usili H. H. Hymana, R. K. Mertona aj. 0 vytvofeni teorie -'referencnich skupin. Aekoliv se v teor. systemechE. Durkheima, L Guplowicze aj. proklamuje ustfedni vyznam teorie skupin pro ustaveni s-gie jako vedy, jde skuteene spiSe 0 proklamace nef 0 adekvatni postaveni pojmu s.s. v jejich systemech. Teprve F. W. Znaniecki mohl opravnene prohlasit, ze pojem skupiny koneene zaujal to mislo, ktere mu v s-gii nalezi a jez dosud zaujimal pojem -.spolecnost. Lze fici, ze obdobi, kdy s-gie byla pfimo definovanajako veda 0 s.s. (A. Cuvillier) a kdy se vyklad soc. procesu seskupovani a skupinoveho chovani pokladal za ustfedni s-gicky problem (R. Konig), pravdepodobne definitivne pominulo (napf. v ueebnici M. Haralambose z r. 1990, ktera rna temer 900 stran, neni heslo spoleeenska skupina ani v rejstfiku). Iednim z duvodu bude pravdepodobne opadnuti zajmu 0 studium malych soc. skupin a krize mikrosociologie, ktera se projevuje pfedevsim v absenci obecneji akceptovane obecne teorie skupin. Relativni nezajem o skup. tema muze souviset take stirn, ze zejm. interpretativni s-gie ve vsech svych podoMch, zejm. vsak v s-gii kafdodennosti a ve svem etnometodo!. proudu, se sice soustfedila na studium zcela konkretnich, empir. a realnych skupin, ktere lvon situaeni kontext lidskeho jednani, vedome vsak zcela abdikovala na vystavbu jakekoliv systematicke s-gicke teorie skupin. Tim byl vsak paradoxne oziyen spor 0 realitu s.s., znamy jako spor mezi s-gickym -'realismem a -'nominalismem. Vetsina pokusu 0 definici skupiny vychazi samozi'ejme ze s-gickeho realismu. Napf. J. A. Quinn vymezuje skupinu tfemi zakl. charakteristikami: a) jde 0 dYe nebo vice osob spojenych navzajem tim, ze hraji koordinovane a komplementarni, tedy vzajemne se dopli'iujici a podmii'iujici role, b) skupina se sklada z casti, ktere maji strukturalni a funkcni kvality, jez ji odlisuji od individui, ktera skupinu tvofi; c) individua jsou ve skupine vzajemne spojena jazykovou a nonverbalni komunikaci, normami, vzajemnymi ocekavanimi a spolecne vykonavanou cinnosti. Definicni spory 0 to, co je ei neni s.s., jef byly zive jeste v 60. I. a na pocatku 70. I., se dnes jiz prakticky nevedou. S.s. se vetSinou odlisuji jen od -'kolektivit, resp. pluralit nizsiho fadu, ktere jsou pfedstupnem S'S" zejm. od -'socialnich agregatu, -'socialnich kategorii, -'davu

a -'publika, pfip. od makrostrukturalnich systemu vyssich fadu, napi'. od -'lidu, -'naroda a v nekterych pojetich od spol. -.tfid, pi'ip. spol. organizacf, jez maji jiny ontologicky status nez s.s. E. H. Bell a 1. Sirjamaki uvadeji pfehlednou tabulku, ktera umoziiuje rozlisit a specifikovat jednotlive typy lidskych seskupeni podle nekterych dulezitych znaku: interakce mezi Cleny skupiny; existence komunikacni site; spol. vztahu; spolecne cinnosti; spoleeneho cile; diferenciace pozic a roli v dusledku koordinace cinnosti a pfip. rozvinute delby price; shodneho normativniho a hodnotoveho systemu skupiny; systemu sankci; vedomi pfislusnosti ke skupine; vedomi odlisnosti skupiny od jinych skupin. G. Gurvitch uvadi 15 kriterii pro klasifikaci lidskych seskupeni: 1. obsah (seskupeni jednofunkeni, vicefunkeni a nadfunkeni); 2. rozsah (mala, stfedni, velka podle poctu ucastniku); 3. trvani (seskupeni doeasna, trvalejsi, stala); 4. rytmus (s rytmem pomalym, stfednim, zrychlenym); S. mira rozptyleni (seskupeni na vzdalenost, se styky umelymi, schazejicf se periodicky, shromazdena trvale); 6. zaklad utvofeni (seskupeni pfirozena, dobrovolna, vynucena); 7. forma pfistupu (seskupeni otevfena, s pfistupem podminenym, uzavi'ena); 8. stupei'i zvnejsneni (seskupeni neorganizovana, nestrukturovana, neorganizovana strukturovana, eastecne organizovana, pine organizovana); 9. funkce (seskupeni pfibuzenska, lokalni, na zaklade einnosti hosp., einnosti nevydelecne, mysticko-extaticka); 10. orientace; 11. zpusob, jimz pronika do skupiny gIoMlni spolecnost (seskupeni vzpirajicf se proniknuti spaleenosti, vice nebo mene proniknuta spoleenosti, pine proniknuta); 12. stupei'i shody mezi seskupenimi (seskupeni tehoz druhu pine mezi sebou snasenliva, nesnasenliva, vyluena); 13. zpusob donuceni (seskupeni disponujici natiakern podrninenym a disponujicf natlakem nepodrninenym); 14. princip organizace (seskupeni na zaklade principu nadvlady, principu spoluprace); 15. stupei'i jednoty (seskupeni jednotna, federalisticka, konfederalisticka). R. K. Merton v souvislosti se svou teorii -'referencnich sku pin vypracoval na ponekud jinem zaklade tzv. uvodni seznam vlastnosti S.S.: ostrost nebo rozmazanost definic Clenstvi ve skupine, stupei'i angafovanosti clenu ve skupine, aktualni trvani clenstvi, ocekavana delka clenstvi, aktualni trvani skupiny, oeekavana delkajejiho trvani, absolutni velikost skupiny nebo jejich komponent, relativni velikost skupiny nebo jejich komponent, otevfeny nebo uzavi'eny charakter skupiny, po mer aktualniho a potencialniho elenstvi, stupei'i soc. diferenciace, forma a urovei'i stratifikace, typy a stupne soc. koheze, potencialni rozstepeni nebo jednota skupiny, rozsah soc. interakce v ramci skupiny, charakter soc. vztahu, stupei'i oeekavane konformity ke skup. normam (tolerance deviantniho chovani a in995

slang

skupina svepomocna

stitucionalizovane odchylky od presnych definic skup. norem), system normativni kontroly, stupen pozorovatelnosti a viditelnosti v nimci skupiny, ekologicka struktura skupiny, autonomie nebo zavislost skupiny, stupen stability skupiny, stupen stability strukturalniho kontextu skupiny, formy, jimiz se udduje stabilita skupiny a strukturalni kontext, relativni soc. postaveni skupiny, relativni moc skupiny. M. Petrusek aZ. Strmiska navrhli v r. 1967 pojeti, ktere se dosti dlouho pouzivalo v ces. literature, a model tzv. integrovanych skupin. V tomto pojeti jsou s.s. rozdeleny podle techto zakl. diferenciacnich kriterii: a) charakteru pm. podminek a vztahu k nim, tj. kriteria geogr. a biosoc., b) prakticke Cinnosti vykonavane v jednotlivych oblastech spo!. zivota, tj. kriteria ekon., polit. a duchovne-kult., c) spo!. vectomi, tj. kriteria soc.-psycho!., jako je prestiz, popularita a preference a kriteria postojova, d) etnickych znaku. (Viz tez -tsociologie malych skupin.) A: social group F: groupe social N: gesellschaftliche Gruppe I: gruppo sociale Lit: Abraham, J. H.: Origins and Growth of Sociology. London 1973; Bell, E. H. - Sirjamaki, J.: Social Foundations of Human Behavior. New York 1965; Bldha, L A: Sociologie. Praha 1968; Gurvitch, G.: La vocation actuelle de la sociologie, 2 sv. Paris 1950, 1969; Homans, G. c.: The Human Group. London 1951; Lundberg, G. A. a kol.: Sociology. New York 1968; Mer-

ton, R. K.: Social Theory and Social Structure. Glencoe, Ill. 1962.

Pet skupina svepomocna - tez skupina vzajemne pomoci - v nejjednodussim vymezeni skupina lidi, ktera se sdruzila k i'eseni urciteho spolecneho problemu (oapi'. ochrany zdravi, zivotniho prosti'edi, umozneni vzctelani apod.). Vzajemna pomoc a skup. -tsolidarita se vyskytovaly uz v prehistorii lidstva v ramci pfuozenych pospolitosti i jinych skupin, ale nabyvaly na vyznamu zejm. v urcitych dobach a kult. prosti'edich. Projevy svepomoci se zai'adily mezi megatrendy 70. !. tohoto st. V 80. !. se uz v USA sdruzovaly mili6ny lidi v s.s., ktere Citaly 500 tis. clenu, a podobne tomu bylo i v Evrope. V pozadi teto soucasne expanze svepomoci stoji vice pficin: reakce na nadbytek technologie, slozitost a nepfehlednost instituci, -todcizeni a -tanomii provazejici civilizacni pfemeny, na depersonalizaci a dehumanizaci sluzeb i na zklamani z jejich profesionalniho provacteni, na pocity izolace a -tstigmatizace spojene s nekterymi stavy ci zivotnimi udalostmi apod. Rozmach s.s. souvisi tez s poklesem vyznamu tradicnich integrujicich instituci, jako je -tsousedstvi, castecne i rodina a cirkev. Mnohe s.s. kultivuji participacni etos, kladou duraz na kvalitu zivota, autenticitu, seberealizaci, autonomii. S.s. a ruzne nezavisle -tobcanske iniciativy lokalniho nebo regionalniho charakteru vytvareji nekdy i sirsi koalice a spojuji se do svepomocneho hnuti. 996

Je mozne chapat je take jako jeden z projevu -tobcanske spolecnosti. Nejpodrobnejsi pfehled ruznych interpretaci pfinesla M. Killileovd, ktera vyclenila 20 moznych chapani s.s., projevujicich se ruznymi soc. a org. formami. S.s. nejsou monolitnim fenomenem, veskerou jejich cinnosti vsak prolina idea sobestacnosti, duvery ve vlastni znalosti a schopnosti, ve vlastni zivotni zkusenost. Existuji S.s. male a lokalni, ale take verSi, pusobici na celostatni nebo mezinar. urovni. Z tech jsou nejznamejsi Anonymni alkoholiei, podle Svetove zdravotnieke organizaee nejvetSi terapeuticke spolecenstvi na svete (vice nez I 200 tis. clenu ve 115 zemich), ktere inspirovalo vznik dalSich desHek s.s. Nektere zustavaji ph "ochrannych" funkcich a slouzi predevsim svym clenum jako soc. a emocionalni opora, hraz proti pocitum izolovanosti a osamoceni, dulezity, casto jediny zdroj informaci, rad, zkusenosti, praktik a postupu rykajicich se daneho problemu atd. Jine pfebiraji na sebe i funkce "ofenzivni": usiluji vybojovat pro dany stay Ci problem vetS! spo!. uznani, toleranci anebo podporu (nekdy nabyvaji podoby -tnatlakovych skupin). V oblasti zdravi slouzi nektere s.s. jedincum ocitnuvsim se v docasne krizi, jine lidem zijicim v trvalem, casto stigmatizovanem stavu, dalSi tern, ktei'i propadli zlozvyku nebo sebedestruktivnimu chovani. Snahou s.s. je hlavne dos
nebo nedostatkovych sluzeb (viz tef -tekonomie nedostatku, -tsamozasobitelstvi). Klasickym pi'ipadem byla vzajemna pomoc a svepomoc ph druzstevni a obcanske vystavbe, ktera vsak byla nejednou svepomoci z donuceni. Nejvykrystalizovanejsi pozitivni podobu ziskala v ces. zemich a na Slovensku svepomocna Cinnost dobrovolnych ochrancu pfirody a pamatek (viz -thnuti ekologicke) nebo socioterapeutickych klubu abstinujicich aj. Noveji se rozviji i Cinnost svepomocnych klubu nezamestnanych, bezdomovcu, propustencu z vezeni apod. A: self-help group F: groupe d'entraide N: Selbsthilfegruppe I: gruppo di mutuo soccorso Lit.: Butora, M.: Prekroeit svuj stin. Kluby abstinuj[c[ch a jine svepomocne skupiny v peci 0 zdravi. Praha 1990; Gartner, A. - Riessman, F.: Self-Help in the Human Services. San Francisco 1979; Hatch, S. - Kickbusch, I. eds.: Self-Help and Health in Europe. Copenhagen 1983; KilWea, M: Mutual Help Organizations: Interpretations in the Literature. In: Caplan, G. - Killilea. M. eds.: Support Systems and Mutual Help: Multidisciplinary Explorations. New York 1976; LiebermaJl, M. A -Borman, L. D.: Self-Help Groups for Coping with Crisis. San Francisco 1982; Moeller, M. L.: Selbsthilfegruppen. Reinbek 1978; Pancoast, D. L. - Parker, P. - Froland, C. eds.: Covering Self-Help: Its Role in Social Care. Beverlly Hills 1983.

But sku pin a v I as t n i viz skupina Clenska, skupina spolecenska skupina vnitrni a vnejSi vizskupinaclenska skupina vrstevnicka viz vrstevnici skupina vzajemne pomoci viz skupina svepomocna sku pin a z aj m 0 v a viz korporatismus, zajem skupiny setkavani - pfeklad ang!. encounter groups - jedna z forem skup. psychoterapie, kladouci duraz na moznosti stimulovat osobni dovednosti v -tinterpersonalnich vztazich. Bohate se rozvetvila a rozsii'ila v 60. !. v psychiatrii, poradenstvi, soc. vycviku apod. Zatimco hlubinne psychoterapeuticke smery zduraznuji restrukturaci osobnosti, filozofie s.s. proklamuje pfedevsim zazitkove rozmery, a proto se tato spec. forma psychoterapie orientuje na: 1. rozvoj dovednosti lepsi komunikace s druhymi lidmi; 2. prohlubovani vzajemnych vztahU (vyuka, jak lepe porozumet vlastnimu prozivani mezilidskych interakci); 3. vycvik ve schopnosti posti'ehu rozdilu v citlivosti na reakce druhych lidi; 4. uvedomovani pocitu vlastniho tela a fyziologickych procesu; 5. stimulaci tvoi'ivych potencialit, resp. -tkreativity; 6. prehravani a nacvik situaci a problemu spadajicich do -tmanagementu; 7. stimulaci vzajemnosti a mezilidske kooperace pri reseni ruznych ukolu; 8. navody, jak se zbavit -tpredsudkU

a egoistickeho vnimani druhych, jak vnimat celek situace jako nadsumativni hodnotu a nikoliv jen jako pro sty soucet jeho casti. S.s. jako -thnuti hist. inicioval soubeh nekolika psychoterapeutickych a manazersko-vycvikovych smeru a ideologie personalistickeho liberalismu. Na samotnem zacatku stoji skupiny, ktere vymyslel r. 1947 K. Lewin na zaklade presvedceni, ze moderni spolecnost klade duraz na zvladnuti technologii, ale vubec se nestara 0 vycvik a rozvoj mezilidskych vztahovych dovednostf. Mezi zdroje s.s. Ize po cHat take -tgestaltismus a "na klienta sousti'edenou psychoterapii" C. R. Rogerse, ktery zahajil eru tzv. intenzivnich skupinovych procesu. S.s. jako terapeuticky proces se ve skupinach, v nichz je zduraznena verbalne komunikacni slozka (na rozdil od pohybovych, dotykovych Ci muzikoterapeutickych variant), odviji podle nekolika univerzalnich pravidel: a) asociativniho rozhojneni materialu, b) popisu minulych zazitku, c) nacviku vyjadrovani negativnich pocitu, d) pruzkumu osobnostne vyzn. materiaIu, e) vyjadfovani bezprosti'edne vznikajicich interpersonalnich emoci, f) nacviku sebepfijeti a zacatek zmeny, g) odbouravani fasact a mimikry vlastniho skutecneho ja, h) individ. posilovani ziskanych zkusenosti zpetnovazebnymi kanaly, ch) konfrontace s ostatnimi cleny rodiny, i) vyjadi'ovani pozitivnich pocitu, j) behavioralni zmeny po skoncenem skup. vycviku, k) konecne faze: gradace pnslusnych zmen. Terapii pomoci s.s. pi'evzalo v rUznych modifikacfch take soucasne tzv. -tkomunitni hnuti. A: encounter groups F: groupes de rencontre N: encounter groups I: gruppi di incontro Lit: Kratochv(/, S.: Psychoterapie. Praha 1988; Rogers, C. R.: Freedom to Learn. Columbus, Ohio, Merril 1969; Rogers, C. R.: Challenges of Humanistic Psychology. New York 1972.

Cer sku t e c nos t so ci a I n i viz pluralismus teoreticky, realita socialni slang - (z ang!. koncovky s, pomoci ktere se tvon 2. pad, a z prvni slabiky slova language = jazyk) - soubor slov a slovnich spojeni vazanych na urCite soc. prosti'edi, resp. specif. zpusob vyjadi'ovani urcite soc. vrstvy, skupiny. Nespravne se s. nekdy oznacujijako "jazyky". Nevyznacuji se zvlastnostmi mluvnickymi a nejsou ani podmineny teritorialne jako -tdialekty, i kdyz byvaji povazovany za zv!. pi'ipad tzv. socialniho dialektu. Spolecenstvi pouzivajicf s. se vydeluje z celkoveho nar. spolecenstvi bud po linii profese (tzv. profesionalni s.), nebo spec if. zajmy (s. zajmove), nebo generacne (napi'. s. studentske mladeze). Profesionalni s. slouzi k dorozumeni mezi pracovniky urciteho, vetSinou svym zpusobem vylucneho oboru. Nejznamejsi a tradicni je s. hornicky s vyrazy jako "kopna" (stropnice), 997

slavistika

sluzby

"deka" (stropni vrstva uhli), "streka" (dulni chodba). Ve zdravotnictvi je ocni lekaf "ocaf", usni lekaf "usaf", vyrazy "ex" nebo "exnul" oznacuji umrti pacienta apod. Sve bohate slovni a frazeologicke prostfedky maji s. pfedstavitelu ume!. profesi, sportovcu apod. Nejnovejsi je s. uzivatelu poCitacu. V s. zajmovem a zejm. v s. nekterych soc. vrstev mladeze nevznikaji slovni pojmenovani a slovni spojeni jen pro oznaceni jistych skutecnosti, ale je v nich vyjadfen i postoj mluvciho k teto skutecnosti. Pfikladem muze byt s. studentsky s vyrazy oznacujicirni napf. nedostatecnou znamku ve skole (koule, koulicka, puma, pohromak, morda, trha) nebo feditele skoly (vedle neutralniho "fida" se pouzival "mudrak", "safaf", "prorok", "otecko"). Podobny, ale jeste specifictejsi vyznam jako s. rna i fr. slovo argot, jimz se oznacuje mluva deklasovanych vrstev izolujicich se od spolecnosti (zlodeju, podvodniku, prostitutek). Argoticke prostfedky maji utajit obsah sdeleni pi'ed nezasvecenci (napi'. pod vyrazem "citr6n" se skryva padesatikoruna, "klimaky" jsou paklice aj.). V cestine se pro s. i argot pouzivaji jeste slova zargon nebo "hantYrka". S. i argot existuji pouze v mluvenych podobach -tnarodnich jazyku, nikoliv v -tjazyce spisovnem, i kdyz jejich prosti'edky byly a jsou casto vyuzivany jako prosti'edky stylizacni a charakterizacni v ume!. literatui'e. Podobne jako dialekty mohou byt s. a argoty pfedmetem s-gickeho studia, protoze charakterizuji nektere soc., profesni a demogr. skupiny, resp. -tsubkultury a -tkontrakultury, nepi'imo vypovidaji 0 ideologiich, postojich a zivotnim stylu. Poznani argotu pomaha pfi studiu deviantnich skupin (viz -tsociologie deviantniho chovani). Je to jedna z oblasti, kde se uzce stykaji lingvisticke, resp. sociolingvisticke vyzkumy s vyzkumy s-gickYmi. Pro s-gii pi'edstavuje pouzivani zv!. mluvy i jist)' druh -tlabeUingu, resp. -tstigmatizace. Pokud jde 0 poeinani nezameme, muze byt soc. handicapem, pi'ekazkou soc. mobility. Zameme pouzivani s. muze byt soucasti -tstylizace a rna casto provokativni cile. Znalost s. otevira pi'istup do urCitych uzavi'enych komunit a muze patfit k pi'edpokladum tzv. deviantni kariery (viz -tdeviace socialni, -tdrogy aj.). Nekdy se stane pouzivani urCiteho s. nebo nekterych jeho prvku docasnou m6dou (viz -tsociologie mody). Cast slangovych vyrazu pi'echazi do bezneho jazyka, cozje soucasti vyvoje ziveho jazyka a z hlediska s-gickeho indikaci spo!. zmeny. Stejne jako v pi'ipade nafeci je soucasnost charakterizovana spiSe ubyvanim s., i kdyz v profesni oblasti a u subkultur mladeze vznikaji stale nove s. nebo se stare "modemizuji". A: slang F: argot N: Umgangssprache, Jargon, Slang I:gergo Lit.: Hubdcek. J.: 0 ceskych slanzich. Praha 1981.

Hitr 998

s I a vis t i k a viz Ostforschung slet vsesokolsky viz Sokol s I 0 hum e I e c k y - charakteristicke pojeti, zamefeni ume!. projevu, rozeznatelne podle specif. formalnich znaku, ktere jsou vzajemne propojeny v harmonicky celek pusobici svebytnym dojmem. S.u. muze vytvoht jednotlivy -tumeIec nebo -tumelecka komunita, muze vzniknout v ramci ume!. -thnuti, smeru, proudu, na bazi nar. umeni nebo umeni cele hist. epochy. I kdyz ph identifikaci S.u. je primami esteticka dimenze, projevujici se napi'. linii, barevnou ci zvukovou kompozici, jazykovou vybavou a skladbou apod., syntetizujici pojitko je v dimenzi obsahove, resp. ideologicke. Pfejimani urCiteho slohu je bud vysledkern identifikace s jeho ideovou podstatou, nebo pouhou mechanickou napodobou formalnich znakU. Vytvareni S.u. urciteho smeru, hnuti (doboveho, nar.) probiha po obou techto liniich a je relativne dlouhodobym soc. procesem, ve kterem se s.u. stava urCitou spo!. -thodnotou, -tnormou a -tkulturnim vzorem. I kdyz casto vznika na bazi jednoho ume!. zanru, postupne vetSinou zasahuje fadu z nich, stava se soucasti celeho esteticna, vstupuje do -tzivotniho slohu a -tzivotniho stylu. Ve stejnem vyznamu jako s.u. se casto pouziva termin umeIecky styl nebo kanon. V historii umeni existuje i'ada pojeti s.u. Jiz v r. 50 n.!. sestavil Plinius pfehled umelcu, del a slohu na zaklade srovnavani a hledani spolecneho jmenovatele. Nektera novodoba pojeti uvazuji jen 0 stejnych formalnich prvcich nebo 0 jednom dominantnim prvku (napf. W. Hogarth r. 1752 tvrdil, ze pfijetim principu hadovite linie je mozno vytvofit novy sloh v architektufe), nektera hledaji objektivni ideove zaklady (G. W. F. Hegel ve sve Asthetik na teto bazi rozlisuje pfimy, idealni a libivy sloh), existuji pojeti slohu jako zanru (s uvahami 0 pfenaseni prvkunapf. dramatickych do literatury, liter. do vytvameho umeni, vytvamych do poezie apod.) nebo jako "umeleckeho jazyka". Novoveky zajem 0 tento problem souvisi zejm. s potfebou klasifikace charakteristickou pro obdobi klasicismu. Zname jsou klasifikacni snahy H. Wolfflina (pod Ie formy a zpusobU videni rozlisoval sloh lineami, malebny, plosny, prostorovy apod.). Hist. vyvojem slohu se jako prvni zabyval J. J. Winckelman (1775), ktery pfitom bral v uvahu vlivy podnebi i spo!. a po lit. podminky. Od te doby bylo variantne propracovano s-gicky relevantni pojeti s.u. jako celkoveho zamereni umeni urCite hist. epochy. Pro evrop. kulturu je typicke vydelovani slohu romanskeho, gotiky, baroka, renesance, event. klasicismu a -tmanyrismu, pficemz tyto s.u. nejsou chapany jako odeznele hist. etapy, ale jako aktivni Cinitele formovani

dnesni kultury. Do soucasneho zivota vstupuji v podobe modifikovanych prvku zivotniho slohu i urCit)'ch typu mysleni a osobnosti (v beznem vedomi existuji napf. pojmy "renesancni clovek", "barokni postava", "goticka duse" apod.). Byly vyvinuty teorie cyklickych navratu slohotvomych ci stylotvomych prvku, ktere souviseji s revitalizaci urCitych prvku mysleni, resp. citeni. Obtizna je ale identifikace noveho kolekt. slohu, jeho rozpoznani v ume!. smeru, proudu. Proto zejm. na umeni 19. a 20. st. se nazory lisi. Slohotvome momenty jsou vetsinou shledavany v -tromantismu, -tdekadenci, nekdy i realismu, v symbolismu, secesi a z avantgardnich hnuti snad nejvice v -tsurrealismu. A: art style F: style artistique N: Kunststil I: stile artistico Lit.: viz -->sociologie umeni, -->umeni.

Vod s I 0 h z i v 0 t n i - termin razeny architektonickou sku pinou ces. -tumeIecke avantgardy (zv!. K. Honz{kem) k oznaceni vyssich, pfedevsim na etice a estetice zalozenych forem integrace a ztvameni vyroby, hmotneho prosti'edi (dobove tez "vecneho prosti'edi"), prostorovych i mezilidskych vztahi'l a dusevni produkce. S.Z. se nekryje se -tzpusobem zivota. Ten je v pfedstavach avantgardy jen jakousi zarodecnou materii, ktera za urCitych soc. podminek muze pferust v uvedomelou tvorbu s.z. Podle techto teorii jen v beztfidni spolecnosti muze byt "zivot organizovan a uspofadan jako umelecke dilo". S.Z. byl chapan jako nadstavba nad ryze ekon. a ucelovym jednanim lidi. Pfedpokladem pro tvorbu s.z. je stabilizace spo!ecenskeho fadu; proto take obdobi valek, rozvratu ci revoluci neni pfilis pfiznive pro vznik s.z. Formulace idealu s.z. byla ovlivnena ume!. funkcionalismem a konstruktivismem, ideou ucelnosti, ale i sluzebnosti umeni vuci lidskym a celospo!. potfebam a zajmum. Inspirace koncepci s.z. byly pfevazne umenovedne, po r. 1945 zesilil vliv marxismu. Silne zapusobila pfedstava mezinar. avantgardy (A. Loos) o zpusobech zivota jako pojidla mezi vecmi, zafizenimi a prostfedim, i dilo J. Burckhardta 0 kultufe renesancni Italie, dokumentujici "slohovou souvislost mezi nastroji, vozy, obleky, budovarni, prostory, zvyky a mravy" (v tomto pojeti souvisi s.z. uzce s globalnim chapanim -'umeleckeho slohu). Teorie s.z. byla spojena s pokusem ustanovit architekturu jako disciplinu soustfedujici se na tvorbu -tzivotniho prostredi. Architekt byl charakterizovan jako odbomik na tvorbu s.z. Termin s.z. byl uzivan casto jako analogon pojmu -tzivotni styl, ale pojem "sloh" byl vztahovan spiSe k formam zivota cele spolecnosti, zatimco termin "styl" spiSe k individ. a skup. formam zivota. Termin

s.z. je v ces. umenovednych disciplinach stale Zivy. Ze s-gie byl vytlacen v 70. !. terminy "zpusob zivota" a "zivotni styl". V zap. s-gii ani umenovede nenajdeme ekvivalent pojmu s.z., coz umoznilo Honz[kovi jeste na sklonku 60. !. traktovat s.z. jako specif. pfinos ces. mysleni svet. kultufe. A: - F: - N: - I: Lit.: Honzik. K. - KlIchyiika. Z. - Klivar. M.: Aktmilni problemy socialistickeho zivotniho slohu. Praha 1963; HOllzik. K.: Z tvorby zivotniho slohu. Praha 1965; Novdk. M.: Problemy zivotniho slohu. In: Acta Universitatis Carolinae, fada Aesthetica. Praha 1962.

Lin s I 0 zit 0 s t p r ace - term in vztahujici se k -'obsahu prace, vyjadfujici specifikaci pracovnich cinnosti a diferenciaci jako vysledek rozvijejici se -tdelby prace. S.p. je vyjadfena pocetnosti a narocnosti pracovnich ukonu, coz pfimo souvisi s pozadavky na -tkvalifikaci. Slozitejsi prace vyzaduje vetSi profesni pfipravu. Ph hodnoceni prace je obvykle najednom p61u skaly kvalifikovana, slozita prace a na opacnem p61u prace nekvalifikovana, jednoducha. Skala je siroka a rna fadu mezistupiiU. Vztahuje se vets inou k pracovnimu mistu, ktere reprezentuje urCit)' souhrn pracovnich ukonu, resp. k pfislusne kategorii povolani. V social. ekonomice byla pouzivana jako podklad pro -tmzdovou diferenciaci. Vyjadfeni slozitosti dusevni prace pusobi metodo!. obtize, proto se jeji kategorizace opiraji o dalSi kriteria, zejm. 0 pozadovane vzdelani a organizacni narocnost. Souvislost s.p. s vykonem a produktivitou prace je jeste slozitejsi, zavisi mj. na zpusobu mefeni vsech techto ukazatelu. S rozvojem techniky a technologii dochazi k celkovemu zvysovani s.p. a posunum v chapani kvalifikovanosti pro urcitou cinnost. Zarovefi ovsem nekdy dochazi k dekvalifikaci prace, tzn. k redukci slozitejsich pracovnlch ukonu. Ukazatel s.p. rna puvod v ekonomii, ale s.p. by va pfedmetem vyzkumu -tsociologie prace. A: work complexity F: complexite du travail N: Komplizirtheit der Arbeit I: complessita dellavoro Hal s I u z by - z ekon. hlediska Cinnosti, ktere jsou spotfebovavany ve stejnem case, v nemz probihaji. Uzitecny efekt vytvafeji bezprosti'edne svym pri'Ibehem a nemaji materialniho nositele. Mezi aktivity tohoto typu pam doprava a spoje, bankovnictvi, pojisiovnictvi, turisticke sluzby, reklarna, zpracovani dat, zabavni prumysl, zdravotnictvi aj. -tHospodarsky sektor oznacovany jako s. Ci terciarni hospodarsky sektor, pi'fp. kvatemami hosp. sektor se obvykle vyznacuje vysokou pracovni narocnosti. V soucasnosti hraje stale vyznamnejsi ulohu v nar. ekonomikach vyspelych zerni i v mezinar. obchode a podili se v pfevazne 999

smrt

sluzby kulturni

mire na zamestnanosti. Pro urCite ucely lze dokonce podil zamestnanych v terciamfm sektoru, tj. ve sluzbach, povazovat za kriterium vyspelosti spoIecnosti. Roste rovnez vaha s. v tvorbe -tGNP, i kdyz, jak ukazaly zkusenosti ze SRN, podstatne pomaleji nez zamestnanost. Problemem vyspelych spolecnostf jsou explozivne rostoud mzdy ve s., zv!. ve ver. s. Protoze tyto s. (zdravotnictvf, skolstvf apod.) nelze casto na rozdfl od prumyslove vyroby racionalizovat, dochazf k paradoxnf situaci, kdy potreba rozsffit s. nenf doprovazena poptavkou po pracovnfch silach, spfSe naopak. A: services F: services N: Dienstleistungen I: servizi Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Soj

sl uzby k ulturni viz osveta sl u z b y peco v a te Is k e viz sluzby socialni sluzby poradenske viz poradenstvi s I u z b y soc i a I n i - statem i jinymi institucemi (soukromymi nadacemi, nab. organizacemi apod.), pI'fp. jednotlivci garantovane systemy placene i neplacene pomoci "socialne potI'ebnym", vetSinou docasne nebo trvale handicapovanym osobam. Socialni potrebnost je relativnf pojem zavisly na tom, co dana spolecnost na danem stupni sveho vyvoje jako potI'ebne definuje a je schopna a ochotna poskytovat. S.s. jsou v soucasnosti poskytovany pfedevsfm obcanum, jejichz zivotnf potfeby nejsou dostatecne zabezpeceny pI'fjmy z pracovnf cinnosti, davkami duchodoveho nebo nemocenskeho zabezpecenf, popf. jinymi pfijmy, obeaniim nemocnym, nesobestacnym, v narocne, obtizne zivotnf situaci. Pojem s.s. je chap an casto jako synonymum -tsocialni pece, resp. -tsocialni prace a zahmuje se do nej jakakoliv forma pomoci vcetne penezitych a vecnych davek. V uzsfm smyslu jde jen 0 ty formy pomoci, ktere korespondujf s ekon. oblasti -tsluZeb, i kdyz specifikace a duraz se I'idf hlediskem soc. problemovosti a soc. potfebnosti. Typicke jsou tyto S.S.: zdravotnicke (viz -tzdravotnictvi), vychovne a poradenske (viz -tporadenstvi, -tporadenstvi manzelske a rodinne, -tporadenstvi pracovne profesni), socialnepravni, pracovnf rehabilitace a rekvalifikace, ubytovanf, stravovanf, kult. a rekreacnf pece pro duchodce a zdravotne postizene, bezurocne piijcky, pomoc v domacnosti, pece 0 male deti (jesIe, matefske skoly, druziny i individ. vypomoci) atd. S.s. se tykaji take spo!. nepfizpusobenych obcanu (viz -tresocializace). Kazdy typ s.s. rna zv!. system garand, -tsocialni kontroly a take urcitou historii. ZvI. pozomost zasluhuji tzv. pecovatelske sluzby, zahmujfd organizovanou pomoc starym, chorym a osame1000

lym obcanum, 0 ktere nemohou pecovat rodinni pffslusnfci, ktera jim ale presto umoznuje setrvat ve vlastnim domadm prostfedf a vylucuje Ci alespon oddaluje jejich umfsteni do nektereho z ustavu soc. pece. Obsahem pecovatelske sluzby je obstaravani nakupu, donaska jfdla, jednoduche osetfovatelske ukony, uklid apod. Snaha pomahat lidem v jejich by tech zacala u nas v dobe po I. svet. vaice (prvnf zmfnka je z r. 1920, kdy se jednalo 0 charitativni cinnost Cerveneho kfize a ruznych drkevnfch skupin). Rada tzv. osobnich sluzeb (stravovanf, bydlenf, pece 0 deti, jednoducha zdravotnicka a hygienicka pece 0 nemocne a stare lidi apod.) byla a do sud je poskytovana -trodinou a pi'edstavuje jednu z jejfch zakI. a v plnem rozsahu nezastupitelnych funkci. Hist. a ideovym zakladem fady bezplatnych s.s. je myslenka kfesfanske -tcharity a pozdeji obcanske -tsolidarity. Nektere s.s. se vyvinuly v systemy -tsocialniho zabezpeceni a -tsocialnich jistot, coz jsou v podstate formy spo!. smlouvy, podle nfz zakl. s.s. poskytuje -tstat. Nektere s.s. byvajf zcasti hrazene klientern, resp. urcite kategorie placenych sluzeb jsou soc. handicapovanym obcaniim poskytovany za financne zvyhodnenych podmfnek (viz napf. tzv. socialnf byty, stravovanf a rekreace pro duchodce, pfedskolnf zanzeni pro deti apod.). Nektere osobnf a zdravotnicke sluzby mohou byt ovsem i normalnfm zbozfm casto luxusniho charakteru a mohou se tykat i zdravych a majetnych obeanii. V teto souvislosti se ale pojem s.s. neuzfva, i kdyz vecne jde casto 0 stejne Cinnosti. A: social services F: services sociaux N: soziale Dienstleistungen I: servizi sociali Lit.: Kalenskd, M. a kol.: Ceskos1ovenske pnlvo soci<\lniho zabezpeeeni. Praha 1986; Kfivdnek, F. - Trnka, M. - Vei!erkovd, D.: Termino1ogicky slovnik v oblasti socia1nich sluzeb. Praha 1972.

Sko

sluzby zames tnanosti viz poradenstvi pracovne profesni sl uz by zdra votnicke viz zdravotnictvi smena viz penize s men a soc i a I n i viz ekonomie politicka nova, incest, kapital socialni, klientelismus, manzelstvi, norma, prostituce, reciprocita, sociologie moci, teorie socialni interakce, teorie socialni smeny s men a t rZ n i viz ekonomika tdni s mer v soc i 0 log i i viz diferenciace sociologie, skola sociologicka smir socialni - pojem pouzfvany v 90.!. 20. st. k vyjadI'enf die pokojneho resenf konfliktu mezi soc. partnery

ponekud odliSnych zajmu: -todbory, reprezentujfdmi zamestnance, a zamestnavateli, pI'ip. vladami. VetSinou se usiluje 0 s.s. v oblasti pracovnich a ekon. podminek. V hist. smyslu byva pojem s.s. chapan jako odmitanf revoI. prostI'edku -ttfidniho boje a -trevolucl vubec a pfiklon k -tsocialnimu partnerstvi. Tento pffstup se projevoval u ang!. tradeunionu, fr. syndikatU Ci am. -tkorporatismu. Dobrovolny smfr na zaklade vzajemnych (napr. tarifnfch) dohod rna charakter pokracujfcfch jednani. Na stranach zamestnancu a zamestnavatelu, pfip. vlady, jsou pro vyjednavanf vytvareny reprezentativnf utvary, napf. tripartitnf instituce. Podle principu s.s. musf jednanf probfhat klidnymi cestami a smfrnymi prostfedky. Cilem je dosazenf a uddenf vzajemne rovnovahy mezi -tzajmy (pnjmy a vyhodami) pracujidch a mezi zajmy a moznostmi podniku. Mnoha tripartitni jednani soustI'edujf pozornost na problematiku vychovy, pracovnepravnich vztahU, ochrany zdravf a bezpecnosti pfi praci, rovnych pracovnfch pi'flefitostf. Nektera se tykajf i sirsfch ekon. a soc. problemu a promitajf se do formovanf ekon. strategie vlady, do jejfch koordinacnfch programu politiky zamestnavatelu a odboru. A: social peace F: reconciliation sociale N: sozialer Frieden I: pace sociale HoV smlou va kolekti vni viz korporatismus, odbory smlouva spolecenska - dulefity pojem novodobe prirozenopravni teorie opfene 0 nazor, ze spolecnost a stat vznikajf na zaklade smlouvy mezi lidmi jakozto rovnopravnymi, svobodnymi a dalSfho zdokonalenf schopnymi bytostmi. Teorie spoleeeoske smlouvy pfedpoklada smluvnf pfenesenf suverennfch pray jedincu, ktefi dobrovolne a smluvne vytvarejf -tspolecnost a -tstat, na vybraneho jedince a jeho prostfednictvfm na stat vymenou za ochranu, kterou jim vladaf (stat) poskytuje pfed vnitfnfm rozvratem nebo pfed vnejsim nepfitelem. Podle teoretiku s.s. je mozno 0 ustavnfm state uVaZovat teprve tehdy, kdyz se vetsina lidi rozhodne svefit smlouvou vsech se vsemi pravo zastupovat vsechny smluvnf partnery jednomu cloveku nebo skupine lidi (T. Hobbes: Leviathan, 1651). Teorie s.s. se pak rozvijela timto hobbesovskym smerem, ktery ji chapal jako vzajemnou smlouvu vsech jednotlivych clenu spolecnosti vcetne smlouvy kafdeho jedince s vlMcem, anebo podle J. Locka, ktery ji chapal pfedevsim jako smlouvu mezi vsemi obeany, kterou se zaklada spolecnost ana niz navazuje uzavfeni smlouvy mezi spolecnosti a vlMcern. Pro teoretiky pfirozeneho prava jde 0 velmi rozdilna pojeti: v prvem pffpade znamena zrusenf smlouvy navrat do tzv. pfirozeneho stavu, v druhem prfpade nikoli, proto-

fe obcane mohou vladci moc, kterou mu svefili, opet odejmout bez nebezpecf, ze by upadli do pfirozeneho stavu. Teorie s.s. umoznily kritiku -tdespocie (-tabsolutismu) a soucasne zduvodnily pozadavek obcanu podilet se na vlade, jez jiz neni chapana jako nahodily vysledek dejin nebo jako projev bozfho uradku, nybd jako vysledek rozumneho uspofadanf a dohody svobodnych a rovnopravnych clenu spolecnosti. Teorie s.s. sehrala velkou roli pfed Fr. revolud a behem ni v obcanskem sebeuvedomenf tzv. tfetiho stavu zejrn. diky J. J. Rousseauovi ajeho spisu 0 spolecenske smlouve (1762), v nemf se snazf smifit protichUdne snahy jedincu po dosafenf individ. stesti s pozadavky spo!. fivota, smifit individ. -tsvobody s podrobenim -tverejnemu zajmu. Chce toho dosahnout uskutecnenim idealu republiky, v nff se obcane vzdavaji svych pfirozenych pray ve prospech statu, ktery jim vymenou poskytuje ochranu a smifuje tak rovnost a svobodu. Lid, ktery rna nejvyssi moc (suverenitu), chranf prostrednictvim zakonodarce obecne blaho proti skup. zajmum. Pomod zakonodamych shromazdeni je uskutecnovana Cista demokracie, k jejimuz uddovani, stejne jako k uddovani republiky, pfispfva nabozenstvi. Teorie s.s. se odrazi v predstavach F. Tonniese o rozdilu mezi pospolitosti a spolecnosti (viz -tGemeinschaft a Gesellschaft) a v teorifch pluralismu a -tparlamentarismu. A: social contract F: contrat social N: Gesellschaftsvertrag I: contratto sociale Lit.: Hobbes, T.: Leviathan. Praha 1941; Hobbes, T.: 0 obCanu. Praba 1988; Locke, 1.: Dve pojednani 0 v1ade. Praha 1965; Rousseau, 1. 1.: Rozpravy. Praha 1978.

Hor

s m r t - proces zaniku fiveho organismu, k nemuz dochazi bud pfirozene, v diisledku uplatneni bioI. zakonitosti, nebo v dusledku nasilneho (jednorazoveho Ci pozvolneho) zasahu do fiveho organismu, ktery nezvratne poskozuje a rozklada jeho funkce. V pfenesenem slova smyslu se pojem s. uziva i pro konec Ci zanik bioI. druhu Ci kult.-hist. typu (hovofi se 0 s. civilizace, kultury, polit. systemu). S. je jednou ze zakI. -tmeznich situaci lidskeho zivota. V existencialismu je zakladem fiI. pojeti problemu (E. Mounier) nikoliv fakt s., ale skutecnost, fe umiram -tja. Lekafskymi kriterii s. cloveka jsou: ztrata reakd organismu na okoli, uplne zruseni vsech reflexu a ztrata svalovych pohybu, zastava dychani, pokles tlaku krve v tepnach, absolutne linearni encefalograficka kfivka, zastava Cinnosti mozku a ztrata vedomi. Pfesne urceni okamziku s. je obtizne a prave tak obtifne je oddelit s. jakozto bioI. konec integrovane bytosti od ukonceni jinych bioI. forem lidske existence (viz -tpotrat). S. je tez pojmem pravnim: 1001

smrt Cloveka

urceni okamziku s. rna hodnotu dukazni a mnohdy rozhoduje i 0 tom, zda urcity cin je jen profesionalnim zakrokem nebo trestnym Cinem (potrat, transplantace organu). Definice umrti hraje velkou roli i v demografii (viz ---tumrtnost, ---tudalost demograficka). Vedle bioI. (aji pfedchazejici klinicke) s. cloveka Ize ve spo!. vedach hovofit 0 ruZllych, bioI. s. pfedchazejicich urovnich "umirani". Jedna se 0 popis stavu, kdy clovek, byr jeste bioI. zivy, postupne psych. a spo!. z ruznych duvodu "odumira". Zuzuje se okruh jeho Cinnosti, jeho soc. a zivotni prostfedi. Existence s. vede k neuvefite1ne diverzifikaci myslenek a Cinnosti, ktere jsou diilditym indikatorem kult. specificnosti spolecnostL VetS ina ---tpfirodnich narodu venuje problematice s. velkou pozornost ve sve ---tmytologii a rozsahlou cast jejich ritualni aktivity najdeme v ---tpohrebnich obradech. S. cloveka funguje tez jako soc. operator ph novem uspofadani pfibuzenskych vztahU (viz ---tpribuzenstvi). Jen ve1mi malo ze zhruba asi 4 tis. etnologicky nebo hist. dolozenych spolecnosti povazuje s. za naprosty zanik lidske bytosti. V pojeti pfir. narodu s. stejne jako ---tzivot vychazi z jednoty cloveka a kosmu. Nejvyrazneji je tato koncepce patrna tam, kde lide neprojevuji telu zesnuleho zadnou uctu: u Tibefanu, ktefi rozsekaji te10 obfadnim mecem a pohodi ho supum, u Yanomanu z povodi Orinoka, kten popel zesnuleho snedi rozrnichany v kukuncne kasi apod. Vetsina techto narodii se snazi vyfesit otazku zivota a s. prostorove: rozdelit svet na svet zivych a mrtvych. Toto pojeti je vlastni i evrop. mysleni od antickych dob (existence podsveti, feky Lethe oddelujici oba svety atd.) a ---tkresfanstvi s jeho koncepci posmrtneho zivota. Pro kfesranstvi byla s. vstupem do sveta, kde se cloveku dostava spravedlnosti. Lide zijici bohabojnym a mravnym zpusobem zivota zde budou odmeneni zivotern vecnym, zli pak potrestani. S. nebyla homogenni soucasti zivota, ale jeho nepfitel, neustala hrozba ve smyslu fyzickem i metafyzickem. Zejm. v tomto smyslu tvofila zak!. motiv zivota kfesrana, hlavne stfedovekeho. Horsi nd fyzicka byla s. duchovni, postihujici pohany, odpadliky a ty, ktefi nepfestoupili na kfesranskou viru. S. mysticka, znamenajici vitezstvi nad fyzickou s., je zacatkem vecneho zivota, zmrtvychvstani pak nadeji spravedlivych. V rnnoha kulturach Ci ---tzivotnich stylech pfedstavuje s. vyvrcholeni (cil) lidskeho zivota, a to bud ve smyslu soc., nebo metafyzickem. S., resp. zpusob s., rna casto vestecky smysl a napovida 0 osudech zemfeleho v zahrobnim svete. Byla to zejm. s. v boji, ale tez na nasledky venerickych onemocneni, ktera svedcila ve prospech zernfeleho. Pohfebni obfad je demonstraci soc. vyznamu zemfeleho, v fade nabozenstvi legitimizujici a urcujici jeho postave1002

snatek

ni v "nsi mrtvych". Stava se formou demonstrativni spotreby, mnohdy ekon. ruinujici rodiny ei kolektivity, a to zejm. tehdy, kdyz je zernfely pfislusnikem vladnouciho roduo Radu techto funkci si uchovavaji s. a pohfeb i v soucasnych spolecnostech, byr se stale vice prosazuje snizovani pompeznosti. S. se promita do soc. zmen kazde spoIeenosti. Soc. pravidla nasledneho uspofadani pnbuzenskych vztahu vdovy (vdovce) a sirotku plati rovnocenne s pravidly ---tpokrevniho pfibuzenstvi a s pravidly snatkovymi (viz ---tpfibuzenstvi nepokrevni, ---tlevirat, ---tsororat apod.). Ve vyspelych spoleenostech jsou jiz tyto vztahy mene obvykle. V popfedi vsak zustavaji dusledky s. jednotIivce plniciho zavazne spo!. a polit. funkce. S-gie i psychologie zdiiraznuji negativni dusIedky s. jednoho (obou) z rodicu pro ---tsocializaci ditete i jeho vstup do soc. sveta. A: death F: mort N: Tod I: morte Lit.: Ha.fkovcovd, H.: Rub zivota, Hc smrti. Praha 1975; Steindl, R.: Kon· tinuita zivota. Praha 1987.

Ste, Ius

smrt Cloveka viz konec cloveka s m y sid ej in - pojem pfesahujici individualitu dejinneho jevu, uzivany T. G. Masarykem v jeho filozofii ces. dejin, pfekryvajici se u neho zcela Ci do znaene miry s obsahem, charakteristikou, hlavnim nebo narodnim ukolem dejin. Masaryk chape s.d. jako ideu, jez stoji nad ---tdejinami a muze byt jejich aktivni slozkou tehdy, je-li vedome nasledovana. Je zjistitelna studiem dejin, ale neni ve vsech dobach stejne pfitomna. Odpovida urcite eticke hodnote, ktera je nadfazena dejinnym zmenam. Tato hodnota rna (muze) byt smyslem zivota kazdeho individua v narode i narodajako takoveho. S.d. ces. spatfoval Masaryk v humanitnim idealu ces. reformace, jehoz prosazovani v ces. dejinach vidi v linii od husitu az po vystoupeni K. Havlfcka a F. Palackiho. Jak bylo pozdeji zdurazneno E. Rtidlem, obhajujicim Masarykuv postup, ---treformace zde nebyla chapana uzce konfesijne, nybri obecne jako usili 0 vetsi pravdivost, upfimnost, lidskost a duslednost, jako navrat k sobe samemu od neupfimnosti, nasilnosti, hledanosti viry v ucinnou pravdu a bratrstvi. Masarykovo uzivani pojmu s.d. bylo na pocatku 20. st. odmitnuto pfednimi pfedstaviteli ees. gollovske ---thistoriografie (zejm. J. Gollem a J. Pekarem) jako snaha nalezt v dejinach nadcasovou obecnou danost, ovlivnujici veskery zivot nar. a spoI. v podobe trvaleho, nepromenneho nar. usilovani. I. Pekar proti pojmu s.d. postavil pojem ducha doby (tez duse doby, tvameho zivotniho principu, svetoveho nazoru, smyslu doby). Pekarovi slo 0 rozlisovani a pojmenovani jednotlivych dob, tj. do sebe uzavfenych fazi nebo kruhu, jd Ize rozeznat v dejinach Evropy jako stfidajici

se podle zakona akce a reakce (vzdy po dobe romantizujici doba klasicizujici a naopak). Duchovni smemice jednotlivych dob si podrobuje krome zivota kult. a polit. vice nebo mene i zivot soc. a hosp. Jednotlive duchy (duse) dob Pekar pojednava podle klasifikace dejin umeni (rozlisuje duch romansky, goticky, renesaneni, barokni, klasicistni a romantick)i), nebor podle neho se duchovni podstata doby zraCi zejm. v ---tumeni pro jeho neintelektualni povahu. Pekar postupuje ve shode s klasifikaci dejin umeni M. Dvoftika a se snahou gollovskeho dejepisectvi uvazovat kult., hosp. a soc. danosti urcite doby jako jeji smemici, tendenci, zakon Ci duch (1. Coli, J. 5usta, B. Mend/). Na rozdil od prace s pojmem s.d., pfi niz se u Masaryka pfekryva idea, jet v dejinach pfimo pusobi, s ideou, kterou dejiny posuzl.ljeme, a jet usiluje vylozit ces. dejiny jako vedome navazovani na jejich smysl (ideal humanitni), vystihuje pojem ducha doby i ty danosti, ktere nejsou vedome pfitomny v jednajicim subjektu, popf. jsou zcela mimo nej. Collovci uvazuji faktory piisobici psycho!., kult., hosp. apod. a jsou s to uvazovat i obecne vyvojove stupne. Pekarova prace s pojmem ducha doby je psychologizujicim vykladem dejin, za coz byla kritizovana Rddlem, ktery v duchu Masarykova s.d. hajil svebytnost vedorni pn vykladu dejin, stejne jako za naturalismus a pojeti dejin spolecnosti jako pfir. procesu. Pekaruv postup upomina na Lamprechtuv pozitivismus, avsak od A. Comta Ci K. Lamprechta se odlisuje tim, ze opustil jejich vyvojove schema. Masarykuv s.d. co do sveho konkretniho obsahu vykazuje urcitou zavislost na Palackeho pojeti ces. dejin. Naproti tomu gollovske usili 0 vystizeni ducha doby je spjato s jejich zarazovanim ces. dejin kult., hosp. a soc. do kontextu zapadoevrop. vyvoje. (Viz tez ---tceska otazka.) A: sense of history F: sens de l'histoire N: Sinn der GeschichteI: senso della storia Lit.: Havelka, M. ed.: Spor 0 smysl ceskych dejin 1895-1938. Praha 1995; Kutnar, F.: ptehledne dejiny ceskeho a slovenskeho dejepisectvi 11. Praha 1977; Marek, J.: 0 smyslu dejin a dejepisectvf. Historickt! lisly I, 1991; Masaryk, T. G.: Ceska otazka. Praha 1895; Pekar, J.: 0 smystu ceskych dejin. 0 novych nazorech na ceske dejiny. Praha 1929; Rddl, E.: 0 smys· lu nasich dejin. Praha 1925.

HoI

smysl mravni viz common sense s Ii ate c nos t - uzavirani ---tsliatku, resp. vznik ---tmanzelstvi na zaklade zakonem danych podminek, sIedovany jako hromadny demogr. jev. Snatek je chapan jako ---tdemograficka udalost opakovatelneho charakteru, ktera nemusi nastat u vsech pfislusniku zkoumane populace (na rozdil od narozeni a umrti). Limitujicimi faktory uzavirani snatku byva min. snatkovy vek, rodinny stav a ureity stupen pokrevnosti. Snatkuschopne obyv. je soubor osob,

ktere splnuji podminky k uzavfeni snatku, dane v ureite spoleenosti. Rozsah a struktura tohoto souboru zavisi na celkovem populaenim vyvoji i urovni jednotlivych komponent ---tdemograficke reprodukce, konkretne ---tumrtnosti, ---tporodnosti a ---trozvodovosti. Intenzita s. se vyjadfuje hrubou mirou S" ktera udava pocet snatku na 1 000 obyvatel stfedniho stavu v roenim vymezeni. Hodnoty hrube miry s. reaguji na zmeny ---tpopulacniho klimatu a jejich vyvoj se odrazi v naslednem vyvoji porodnosti. Tento ukazatel je vsak ovlivnen vekovou strukturou srovnavanych populaci a nehodi se proto pro mezinar. srovnanL Intenzita s. je ovlivnovana snatky vyssich pofadi (druhymi a dalSimi snatky), tj. snatky rozvedenych, event. ovdovelych osob. Vedle dlouhodobeho vyvoje s. se sleduji i sez6nni trendy s., tj. rozlozeni snatku v prubehu roku (v ces. zernich minimum v kvetnu). Pn podrobnejsi analyze s. sledujeme obe pohlavi oddelene a konstruujeme miry s. podle veku. Rozlisujeme miru s. svobodnych, kdy pocet prvnich snatku v urcitem veku je vztazen ke stfednimu stavu svobodnych osob v danem veku, a redukovanou miru s., kdy poeet snatku svobodnych v urCitem veku davame do pomeru se stfednim stavem obyv. v danem veku bez ohledu na rodinny stav. Pfi analyze s. sledujeme take prumerny snatkovy vek snoubencii. Uhrnna s. je ukazatel intenzity studovaneho jevu a udava prumerny pocet snatku na 1000sob. Proces s. je nejlepe charakterizovan tabulkami sliatecnosti, ktere pfedstavujijednu z forem ---ttabulek zivotao Rozlisujeme snatkove tabulky jednovychodne, ktere charakterizuji proces s. s vyloucenim ruznych rusivych udalosti (napt. umrti), a tabulky nekolikavychodne (nejcasteji dvojvychodne), ktere s rusivymi vlivy poCitaji. V stupni charakteristikou snatkovych tabulek je pravdepodobnost uzavreni snatku, vyslednou charakteristikou podil svobodnych ve veku 50 1. Princip konstrukce techto tabuIek je obdobny jako u umrtnostnich tabulek. Intenzita s. v soucasne dobe v rozvinutych zemich Evropy vyzn. klesa a zakonne snatky jsou nahrazovany tzV. konsensualnimi svazky, u nas oznaeovanymi jako fakticka manzelstvi ci ---tnesezdana souziti druha a druzky. A: nuptiality F: nuptialite N: Heiratziffer I: nuzialita Lit.: Rychtafikovd, J.: Tabulky snatecnosti a melody jejich konstrukce. De· mograjie, 1984, c. 2; SiiatecIJost a rodina. Praha 1989; viz lez --demo· grafie.

Kal

s Ii ate k - formalni jednorazovy akt, kterym spoleenost dava souhlas se vznikem ---tmanzelstvi a s jemu odpovidajicim reprodukenim chovanim, resp. se zalozenim ---trodiny. Aktem s. se Iegalizuji sexualni vztahy mezi dvema nebo vice partnery anebo se partnefi teprve seznamuji 1003

siiatek preferencni

a predstavuji. S. meni ---'rodinny stay zticastnenych a zasahuje i do struktury jejich puvodnich rodin. Ie dulezitou ---'demografickou udalosti a jednim z nejduleZitejsich mezniku ---'rodinneho cyklu a ---'zivotniho cyklu. Demografie sleduje s. jako hromadny jev s urcitou cetnosti vyskytu v urcite populaci (viz ---'siiatecnost). S-gie a soc. a kult. antropologie si vsima s. jako vyzn. soc. a zivotni udalosti. Ph uzavirani s. je treba dodrzovat mnoho pravidel uznavanych danou spolecnosti. Pravidlem univerzalne platnymje zakaz ---'incestu (s. vyskytujici se mezi sourozenci jsou vyjimkou v kralovskych rodinach nekterych spolecnosti, maji vyznam polit. a vetsinou nezakladaji realne manze!stvi a rodinu). Priprava na s. je od pradavna spojovana s nejruznejsimi ---'obyceji, ---'ritualy, nab. normami i ---.poverami. Ie to akt spo\. a spolecnost na nej dohlizi. S. sam je vetsinou doprovazen ruzne dlouho trvajicimi ---'obrady, nazyvanymi nekdy svatbou. V nekterych spolecnostech a kulturach mu predchazi delSi "znamost", namluvy a zasnuby, take ale tinos nebo zakoupeni nevesty, naplneni podminek vena apod. "Namluvy" jsou souborem pravidel predsnatkoveho chovani smefujiciho k tiplnemu ziskani partnera a byvaji zpravidla zakonceny tzv. zasnubami, slavnostnim aktem, pri kterem obe rodiny partneru za zcela konkretnich podminek stvrdi s. a jeho termin. Ide vlastne 0 proces vyberu partnera, ktery je z hlediska individ. i spo!. velmi dulezity, casto zaklada celozivotni souziti, jeho vnitrni harmonii, ale i soc. a ekon. postaveni budouci rodiny, podminky pro vychovu deti. Tam, kde zakladnou vsech soc. roli je ---'pribuzenstvi, je neproblematicky urceno, kam bude smefovat vyMr partnera: rodova skupina rna zpravidla institucionalizovane vztahy k jinym rodum a sarna vybira "zenichy" Ci "nevesty" nebo koriguje, s kym je mozno uzavrit s. Vyzn. hist. zmenou v nasi kult. oblasti bylo poruseni statusove rovnocennosti rodovych skupin, Cimz vznikla kategorie "vyhodnych" a "nevyhodnych" s. Vyhody a nevyhody nespocivaly jen ve venu, ale i v otevreni moznosti tispesneho nebo netispesneho obchodu, v ziskani nebo ztrate pristupu do urCitych ekon. nebo spo!. oblasti, a to i pro jine cleny puvodnich rod in nez pro sezdavajici se partnery. S. puvodne posiloval pfibuzenskou solidaritu mezijednotlivymi ---'rody, pozdeji s dalSim rozvojem delby prace a vlastnickych vztahu k pUde, se vznikem stratifikovane spolecnosti posiluje ---'socialni diferenciaci a stava se porno faktorem ---'socialni stratifikace. Ve stredoveku, ale i pozdeji pfedchazelo uzavreni s. pi'ekomini nlznych pi'ekazek i zapovedi, napf. u nevolniku pfislusnosti k ruznym panstvim (Vladislav /I. vydal r. 1497 narizeni 0 navratu nevolnic na jejich puvodni panstvi i pfes trvajici s. s part1004

snobismus nerem zjineho panstvi). Zajem spolecnosti 0 reglementaci s. je Mzny po celou nasi hist. dobu. Tzv. poddanske snatky byly zdrojem pravidelnych pfijmu zprvu pro cirkev, pozdeji pro vrchnostenske Ufedniky. Instituce "politickeho konsensu k manzelstvi" formalne zanikla patentem 0 zruseni nevolnictvi r. 1780, ale de facto az r. 1868, kdy snemy ces. zemi vydaly zakony 0 zruseni ohlasovacich listku (1m Klabouch, 1960). V zasade Sifenim kresfanskych ideji a zvysovanim pravomoci cirkve byly s. a manzelstvi svazovany s moralnimi normami podporujicimi spo\. vaznost a zavaznost s. a stabilitu manzelstvi. Manze!ska doktrina katolicismu vylucuje sexualni styk pred s. a obsahuje nerozluCitelnost manze!stvi. Stay "rozvedenY" a take dalSi s. s vyjimkou ovdovelych (viz ---'vdovstvi) se vyskytuje jen za vyjimecnych podminek. Zaroven pro jednu velkou spo\. skupinu, pro spo\. stav duchovenstva vyhlasila cirkev zakaz s., tzv. ---'celibat. Vsechna tato pravidla se stala samozi'ejme nastrojem soc. kontroly, i kdyz se vyskytovala ruzna mira tolerance, resp. pfisnosti postihu za poruseni zakazu. S postupem doby se dodriovani rady norem uvedeneho typu stalo pouze veci individ. ---'svedomi. Moderni doba nejen sekularizovala Ufedni akt s., ale phnesla v ki'es(anskych zemich i moznost zruseni s. z vlastni yule kohokoliv z partneru, institucionalizovala tedy ---'rozvod, a take moznost uzavirani dalSich s. I kdyz ekon. motivy a dopady s. se zachovaly a stale hraji velkou roli ph vyberu partnera, moderni spolecnost legitimovala novy motiv uzavirani s., citovy vztah neboli ---'lasku. Tim prave logicky otevfela moznost zruseni manzelstvi ph zaniku lasky i uzavi'eni dalSiho manzelstvi s novou lliskou. T. Parsons upozomil na znacny rozdil v regulaci s. v modemich spolecnostech ve srovnani se spolecnostmi starsimi. Dnes je mozno uzavi'it s. prakticky s kymkoliv krome nejblizsich pfibuznych. Vedomi, ze s. neuvozuje trvaly stav, a moznost uzavirani dalSich s. snizuji ovsem spo!. vaznost s., coz je spojeno i s tibytkem ritualu obklopujicich s. Navic k praktickemu zalozeni rodiny jiz neni nezbytna legitimace pomoci s., 0 cemz svedci existence tzv. ---'nesezdanych souziti. Vsechny tyto skutecnosti byvaji povazovany za pfiCinu nebo syndrom krize manzelstvi a ---.krize rodiny. A: marriage F: mariage N: Heirat I: matrimonio Lit.: viz -->manzelstvi.

Fis

s ii a te k p refe re n cn i viz sororat s n e m 0 v n a viz parlament s n i m e k cas 0 v y - casovy popis ---'cinnosti zalozeny na pozorovani, resp. sebepozorovani (viz ---'introspekce,

---'pozorovani prime). Ve starsi literatufe je s.c. nekdy chapan jako synonymum pojmu ---'casovy rozpocet. V uzsim vyznamu je s.c. instrument vyzkumu casovych rozpoctu. Pfedpokladem casoveho popisu Cinnosti je jejich ---'klasifikace, ktera rna byt zalozena na vychozi kval. rozvaze, v niz se definuji obsahove odlisne prvky lidskeho chovani, pojmenovavaji se a seskupuji do funkcne blizkych komplexu se soc. relevantnimi vyznamy. Klasifikacni soustavy pro s.c. zpravidla pfesahuji vice nez 30-40 tfid. Dosud nejrozsifenejsi je klasifikacni schema pouzivane v ---'sociologii volneho casu, jehoz zakladem je rozcleneni komplexu cinnosti na: 1. cas prace (operacionalne definovany jako vykon zamestnani a Cinnosti s nim spojene), 2. mimopracovni cas, dale cleneny na cinnosti nutne (vsechny formy individ. prace, domacich praci, pece 0 deti a uspokojovani bio!.-fyziologickych potfeb) a -tvolny cas (cas, ktery zbyva po vykonani cinnosti nutnych, ve znacne variabilnim obsahovem cleneni). S timto klasifikacnim systememje spojena fada teor. i praktickych problemu (napf. oddeleni ruznych forem prace, problematicke pojeti nutnosti, nejednoznacnost zafazeni mnoha cinnosti atd.); zadny z alternativnich pfistupu ale nedosahl sirsiho pfijeti. Klasifikacni systemy se v ruznych vyzkumech odlisuji, phcemz srovnavani vysledku je mozne jen s jejich znalosti. Zdrojem informaci 0 struktufe cinnosti je sebepozorovani, pozorovani jine osoby, pfip. jeji vypoved, fixovana v deniku ruzne tipravy. VYzk. design musi vedle obecnych otazek soc. reprezentativity, obsahove ---'validity a ---'reliability fesit i fadu spec. problemu danych pfedmetem vyzkumu.Variabilnimi momenty s.c. jsou zejm.: delka a situovanost obdobi, v nemz je vyzkum provaden (idealni je celorocni setfeni, casteji je zachyceno kratSi typicke obdobi, doporucovan podzim), delka zaznamoveho obdobi u kaideho ---'respondenta (napf. den, nekolik dni, tyden, delSi doba, ojedinele), zpusob kontaktu s respondehtem (jednorazovy, opakovany), zaznam bez pfipravy (tzv. vcerejsi interview) nebo s pfipravou a naslednou kontrolou, denik s pevnou ci volnou casovou osou (rubriky pro jednotiive hodiny a jejich casti, nebo jen volne i'adky), u deniku s pevnou casovou osou citlivost zaznamove casove jednotky (min uta, pet minut, deset minut - pulhodinova pfesnost byva nepostacujici). Soubeh nekolika cinnosti (z nichz jedny jsou primami, hlavni a druhe spiSe doprovodne, sekundami) by va zachycovan nespolehlive, pro nektere vyzk. cile je ale studium pruvodnich cinnosti nezbytne (napf. u vyzkumu poslechovosti televize nebo rozhlasu). Ojedinele je fixovano i misto vykonu Cinnosti a pfitomnost dalSich osob. Standardni metodika nedoporucuje pi'edavat respondentu seznam cinnosti, protoze to

u nej vede ke ---'stylizaci. Ztraty ph nahodnem vyberu nemaji byt nahrazovany, protoze znamenaji v dusledku snizeni vahy atypickych casovych rezimu znasobeni chyby mereni. Vyzkum casoveho fondu je ve srovnani s beznymi dotazovacimi technikami narocnejsi (vetsimi pozadavky na tazatele, na respondenta, velkym objemem prvotni informace, absenci standardnich programu atd.). Strategie vyzk. designu proto smefuje spiSe ke zjednodusovani, tispomosti a nezbytne nutne pfesnosti. Nejcasteji je pouzivan jednoaz dvoudenni zaznam na zaklade pfedbezne popravy a nasledne kontroly tazatele, denik s desetiminutovym casovym intervalem, s nahodnym vyberem respondentu i nahodnym urcenim zaznamoveho dne. Analyticka omezeni, vyplyvajici z kratkosti zachyceneho zivotniho tiseku, jsou kompenzovana znacnymi rozsahy vyberovych souboru. Toto schema vyhovuje pro odhady skup. a makrospo\. prumeru, nepostacuje pro jemnejsi typologicke, kauzalni, modelove analYzy. A: time picture F: enregistrement, prise de temps N: Zeitbild I: time picture Lit.: viz -->rozpoeet casovy.

Vit s nob ism u s - (z ang!. snob

=chatra, z lat. sine nobile

= bez vzneSenosti) - specif. rys ---'postoju a -tchovani

jednotlivce ve spolecnosti, vyznacujici se demonstrativni preferenci nekterych m6dnich vzoru, ktera neni podepfena citovym zaujetim ani znalostmi, je povrchni a smefuje k dosaieni vyssi ---'prestiZe, resp. k vfazeni do nejake elitni spo\. skupiny. S. je povazovan za znamku kult. tipadku, degenerovanosti. Ie s nim spjato pejorativni oznaceni "snob", cozje z hlediska s-gie vyraz soc. hodnoceni spojeneho se zamemym zlehcovanim a podryvanim spo!. pozice. Nafceni ze s. tedy snizuje spo\. prestiz, jejiz zvyseni je dulefitou cilovou komponentou s. Snob sam se v podstate identifikuje s roli ---'arbitra ve vecech ---.vkusu, kterou ale deformuje, protoze vynasi soudy a klasifikuje na zaklade povrchne pfevzatych, resp. soc. okolim mu vnucenych, ale nepochopenych, nezaiirych estetickych norem. Snobove se vyskytuji v oblasti kultury, spec. v umeni, v m6de, v oblasti spo\. etikety, ale i vedy a zajmovych Cinnosti. Iako "snobske" lze charakterizovat i ceM spo\. skupiny, spo\. prostfedi. Oznaceni snob vzniklo v 17. st. v Anglii pro ---'zbohatliky z fad nove burzoazie, ktefi neumele kopirovali zivotni styl sveho vzoru ---'slechty a delali to "bez noblesy". Pojem ale zobecnel a s. se tedy muze vyskytovat ve vsech typech spolecnosti (v modifikovanych podobach) jako pruvodni jev pfekotnych mobilitnich drah a nadmernych ci 1005

sociabilita

neadekvatnich intelektualnich -taspiracL Rozsireni s. je hist. spjato s procesem komercializace v kulture a tento jev byl aje oblibenym nametem umel. satiry. A: snobbery F: snobisme N: Snobismus I: snobismo Vod soc i a b iii t a viz spolecnost globalnl so cia Ifas is m u s viz fasismus soc i a lis m u s - (z lat. societas = spoleeenstvi, spolek; socius = druh) - ideologie a soc. hnuti, ktere vznikly jako reakce na soc. dusledky -tprumyslove revoluce. I kdyz mnohe myslenky, z nichz eerpa, byly vysloveny jiz drive, jako -tsocialnl hnuti se s. rozviji od konce 18. st., a to zejm. jako reakce na masovou -tpauperizaci obyv. Samotny termin s. vznikl v polovine 30. 1. 19. st. v Anglii v prubehu diskusi 0 programu R. Owena a dalSich soc. reformatoru. S. se vyviji v opozici k ideologii -tliberalismu vychazejici z racionalistickeho predpokladu, ze sledovani eiste osobnich zajmu jednotlivci vede k naplneni blaha vsech. S. vychazi ze soc. zkusenosti, ktera tento predpoklad vyvraci. Idelogie s. netvofi ucelenou -tdoktrinu, jedna se spiSe 0 volne souvisejici teze, umoznujici mnohdy znaene sirokou interpretaci. Krome jiste tradice -tromantismu vychazi z hodnot -tosvicenstvi i pozitivismu, vykazuje vsak pfibuznost i s nekterymi proudy krestanskeho mysleni. V zakladu socialisticke ideologie stoji presvedeeni, ze dominance soukromeho vlastnictvi je neslueitelna se spravedlivym usporadanim spoleenosti a s dustojnym zivotem jejich elenu (viz -tspravedlnost socialnl). S. pozaduje postavit ekon. potencial spoleenosti pod kontrolu bezprostfednich vyrobcu, a tim dovest do dusledku myslenku demokracie jako vlady lidu. Tento program vede ovsem k rade tech. problemu, ktere se aZ dosud v praxi nepodafilo vyresit: k problemu decentralizace rozhodovani ph zachovani komplexni ekonomiky, problemu efektivity prace ph neexistenci tlaku konkurence a hrozby nezamestnanosti, probJemu byrokracie apod. Ruzne druhy s. spojuje teze, ze nejsou-li vysady vlastniku zalozeny na pozadavcich funkenich z hlediska cele spoleenosti, meni se v privilegia napadne podobna tern, proti nimz vystupovala ve svych revolucich samotna buaoazie. S. v rovine ideologie pokryva podobne myslenkove okruhy, jimiz se zabyva s-gie v rovine ved. analYzy. Zak!. vztaZnym systemem je v obou pripadech oblast soc. vztahu, tedy celek presahujici hist. i log icky jednotliva individua, z nichz je slozen. V rovine ved. analyzy plyne z tohoto vychodiska napro duraz na normy a hodnoty jako zavazne parametry individ. orientaci, koncepce soc. -troll, -tsocializace, -tkolektivnlho vedoml, -tsocialnl kontroly apod. V rovine social. ideologie plyne z tehoz vychodiska pozada1006

socialismus druzstevnl

vek pohlizet na vyrobu statku a poskytovani sluzeb jako na produkt prace cele spoleenosti a tomuto hledisku podfidit jejich rozdelovani. Postoje jednotlivych s-gickych osobnosti vuCi s. byly velmi rozdilne, pfieemz delici eara se nekryje se zjednodusujicim delenim na s-gii marxistickou a nemarxistickou. Postoje nemarx. sociologu vuei s. byly jiz v 19. st. znaene diferencovany. S naprosto odmitavym postojem H. Spencera a se sarkastickym odmitanim s. u G. Le Bona kontrastuje stanovisko E. Durkheima, ktery chape s. jako usili 0 funkenejsi usporadani ekon. zivota spoleenosti a posileni Illohy statu v jeho rizeni. M. Weber naopak varuje pred s. jako pred pokleslou formou panstvi -tbyrokracie. Pozdejsi sociologove se jiz vyjadruji mene k programu s. a komentuji spiSe udaIosti 20. a 30. 1. souvisejici s vystavbou SOY. systemu a s nastupem -tnacismu v Nemecku. lejich uvahy vyustuji do koncepce -ttotalitarismu. Ve 40. 1. 20. st. dospiva neoliberal J. A. Schumpeter k paradoxnimu zaveru, podle nehoz nastup s. je neblahym dusledkem uspesneho fungovani -tkapitalismu, jenz 10gikou sveho chodu rozlozil soc. predpoklady, ktere umoznily jeho vznik a reprodukci. Podle jeho pojeti rna s. pred sebou jedinou volbu, a to mezi nezvladnutelnym chaosem a gigantickou byrokratizaci. Az do 70. 1. 20. st. je literatura zabyvajici se problematikou s. ponekud stereotypni polemikou mezi stoupenci jeho puvodnich idealu a kritiky podob jeho prakticke realizace. Proti tezi 0 spravedlivosti socializace vlastnictvi je staven poukaz na fiktivnost ueasti pracujicich na rozhodovani. Program odmenovani vsech pod Ie vykonane prace je zpochybilovan poukazem na tech. i mocenske prekazky branici jeho uskuteeneni. Proti ideji rovnosti je postaven princip nerovnych zasluh. Program vychovy noveho Cloveka preferujiciho altruismus pred egoismem je konfrontovan s vysledky vychovy prohlasovane za socialistickou. Koneene ekon. neuspech -trealneho socialismu se stal potvrzenim Marxovy teze 0 rozhodujici uloze ekonomiky vuei vsem ostatnim sferam zivota spoleenosti. Polemika 0 opravnenosti s. vedena oboustranne pod hesly 19. st. postupne stale vice ztraci charakter uCinneho myslenkoveho nastroje analyzy soc. reality. V tzV. vychodnich socialistickych spolecnostech se s. stava synonymem statni moci ajejich zajmu, v zemich Zapadu prestava mobil izovat masy a stava se, podobne jako liberalismus, prvkem odumirajiciho polit. diskursu. Podle A. Touraina hesla s. dnes skuteenou levici spiSe paralyzuji nez inspiruji, social. slogany slouzijen stranickym aparatum, ktere se chteji dostat k moci a ovladnout statni zdroje, slouzi ambici6znim mladym technokratum dychtivym zaujmout mista stare burzoazie. Levicove smyslejici cast populace nenaleza v s.

I

I

!

I f

duveryhodne navody na reseni svych aktualnich probJemu, ktere jiz davno nejsou problemy 19. st. Navic je odpuzuje spoleeny rys vsech ideologii 19. st., jejich tendence reSit spol. problemy teprve v budoucnu, zato vsak vsechny. Tato tendence poWa s vyuzitim potlaeovaciho statniho aparatu; vysledkem je neblaha transformace s. z nadeje v policejni rdim. Podle Touraina se nadeje spojovane dfive se s. mohou dnes zaCit realizovat jedine v dileich iniciativach ekologickych, regionalnich, feministickych, protinuklearnich a dalSich hnuti. Tim se teatralni parlamentni klani profesionalu -tlevice - pravice presouva na mnohem vitalnejsi pudu mistni demokracie. Touraine povaZuje za iluzorni cil socialistu vytvorit "spravedlivou moc". Mnohem prospesnejsi je vytvareni prostoru umoznujiciho ochranu pred moci, pokud se zachova nespravedlive. Tourainova kritika s. je soueasti jeho kritiky -tpoIiticke kultury, ktera ztratila svou schopnost reprezentace. lebo myslenky 0 zadouci restrukturaci spoleenosti jsou vsak nejednou mlhave. V jistem smyslu mnohem radikalnejsi verze alternativniho spol. vyvoje je obsazena v pracich P. Rosanvallona. Misto social. expropriace vlastniku je jeho vize samoregulovatelne spoleenosti postavena na depropriaci -tvlastnietvI, tedy na vytvoreni jakesi moderni obdoby podilneho vlastnictvi. Depropriace rna uvolnit moznosti vzajemne kontroly a omezit riziko jednostranne uzurpace pray a privilegii. Ponechame-li stranou eetne pravni problemy spjate s touto kategorii vlastnictvi, nalezame pfinos Rosanvaffonovy koncepce v tom, ze slibuje prekonat slepou ulieku dilematu mezi obtizne kontrolovatelnym vlastnictvim individ. a lehce byrokratizovatelnym vlastnictvim statnim Ci druzstevnim. Skromnejsi verzi alternativniho vyvoje spoleenosti prezentuje brit. sociolog A. Nove ve svem modelu "realizovate1neho socialismu", tj. takoveho zrizeni, ktere by mohlo byt uskuteeneno jeste v prubehu zivota dnesni mlade generace, a to bez jakychkoli neverohodnych hypotez 0 lidske povaze a 0 povaze spoleenosti. Noveho model je zalozen na pluralite a rovnopravnosti ruznych forem vlastnictvi, na pomerne znaenem rozsahu statni kontroly nad jistymi sektory ekonomiky, na limitovane moznosti zamestnavani namezdnich sil v soukromem sektoru, na znemozneni bezpracnych zisku rentieru. Stat v jistem rozsahu planuje a nezbavuje se ani kontroly zahranieniho obchodu. Na druhe strane stat koriguje znamou tendenci samosprav spoeivajici v preferov{mi knitkodobych zisku. Vybrane sektory tercieru, napr. skolstvi, zdravotnictvi apod., jsou zcela vynaty z pusobeni tanich mechanismu. Model s. prezentovany Novem je realisticky v tom smyslu, ze predpoklada pretrvavani rozdilu mezi fidicimi a fizenymi, nevylueuje moznost zneuzivani delegovane moci, nepred-

poklada maximalizaci prosperity vsech, poeita s pluralitou polit. stran a s parlamentnim systemem se vsemi jeho nedostatky. Model nema podobu dogmatu, predstavuje vychozi naert modifikovatelny podle menicich se okolnosti. Ideje s. prochazeji v soueasne dobe nespornou krizi, v demokr. zemich vsak proto nebyly tabuizovany. V te mire. v jake liberalni verze vyvoje spoleenosti plodi nezadouci soc. efekty, je povazovano za legitimni uvazovat 0 alternativnich cestach vyvoje. A: socialism F: socialisme N: Sozialismus I: socialismo Lit.: Dllrkheim, E.: Le Socialisme. Paris 1928; Le Bon, G.: Psychologie du Socialisme. Paris 1898; Nove, A.: Le Socialisme sans Marx. Paris 1983; RosanvaUon, P.: L' age de l'autogestion. Paris 1976; Schllmpeter, 1. A.: Capitalism, Socialism and Democracy. 1942; Touraine, A.: L' Apres socialisme. Grasset 1980.

Kef

socialismus akademicky viz socialismus katedrovy soc i a lis m usa r a b sky viz socialismus samospravny soc i a lis m usc e sky - reformisticky koncept soc. rozvoje ees. spoleenosti rozvijejici se od prelomu 19. a 20. st., jehoz rysem byl odpor vuCi marxismu a bolSevismu jako smeru Cechum nepratelskych, podryvajicich ideologii tfidniho boje nar. jednotu. S.c. zduraznoval nar. sveraz, hist. tradice, zejm. -thusitstvi, snazil se odpovidat ees. mentalite, phrozenemu demokratismu. Byl eticky zamereny. leden z jeho predstavitelu, V. 1. KlofdC, vychazel napr. z predstavy, ze -tsocialismus i -tnacionalismus prestavaji byt trvale vyzn. komponentou novodobe kultury. S.c. pro nej byl syntezou vlastenectvi a tvureiho, ved. zalozeneho socialismu, akcentujiciho principy -tmravnosti. Se s.c. sympatizovala rada politiku a ideologu, jeho teoretikove pochazeli ovsem vesmes ze social. stran nekom. typu. Inspiraci hledali v ang!., fr., belg. a svyc. socialismu, zejm. v ruznych varian tach tzv. -tdruzstevnlho socialismu, -tfabianskeho socialismu, syndikalismu, anarchosyndikalismu, tradeunionismu (viz -thnuti odborove). Krome V. 1. Klofdce byvaji za eelne predstavitele s.c. povazovani T. G. Masaryk, E. Stern, E. Franke, F. Modracek a O.

Machotka. A: Czech socialism F: socialisme tcheque N: tschechischer Sozialismus I: socialismo ceco Lit.: Ga/andauer, 1.: Vznik Ceskoslovenske republiky 1918. Programy,

projekty, pfedpoklady. Praha 1988; Hama, 1.: Kritika ideologie a programu ceskeho mirodniho socialismu. Praha 1978.

Lin

so ci a lis m u s de m 0 k r a ti cky viz socialismus svedsky so cialismus d ruZs tevn i - vyhranena a dosud vlivna koncepce -tsocialismu, vychazejici z predstav, ze dob1007

socialismus fabiansky

socialismus realny

rovolne sdruzovanf vyrobcu je klfcem k odstranenf vetSiny soc. problemu. Zakl. soc. jednotkou maji byt dobrovolna sdruzenf vyrobcu - konzumentu (falangy, druzstva, asociace, nar. dflny apod.), fakticky nahrazujicf stat. Zakladem soc. zmeny, ktera rna vest k rozvoji Jidskych schopnostf a rustu produktivity prace, je pi'emena namezdne pracujfcfch v samostatne vyrobce. Mezi teoretiky s.d. jsou zafazovani pfedevsfm R. Owen, F. M. Ch. Fourier, L Blanc, P. Leroux a E. Cabet, z novejsich zejm. Ch. Gide. V ces. zemich byl velkou postavou s.d. Fr. Modracek, jehoz koncepce "druzstevniho fadu socialistickeho", osti'e namffena proti statnimu socialismu, byla kombinacf s.d. a --.fabianskeho socialismu. Zakl. hosp. jednotkou v prumyslu i zemedelstvf mel a byt druzstva; doly, hute a doprava mely pati'it zemim a obcim, nikoliv statu. Koncentraci hosp. funkci v rukou statu nepokladal Modrdcek za vhodnou, nebof v kombinaci s polit. a spravnf mocf by vytvarela nebezpeci pro svobodu individui a vedla k rustu administrativy. S.d. byl ovlivnen take E. Stern, jehoz koncepce byla blizka -tskupinovemu socialismu. (Viz tez --'druZstevnictvi, -tfourierismus, --'socialismus gildovy.) A: cooperative socialism F: socialisme cooperatifN: genossenschaftlicher Sozialismus I: socialismo cooperativo Lit.: Galalldauer, J.: Vznik Ceskos1ovenske republiky 1918. Programy, projekty, pi'edpoklady. Praha 1988; Gide, Ch. -Rist, Ch.: Dejiny nauk mlrodohospodarskych. Od doby fysiokratiI az po nase dny. Praha 1928.

Lin socialismus fabiansky - na postupne reformy orientovany smer v angl. del. hnuti. Org. zakladem s.f. byla Fabianska spoleenost vznikla na pfelomu r. 1893 a 1894 z eticky zamei'eneho spolku Fellowship of the New Life. PUvodnf program individ. mravniho zdokonaleni byl nahrazen studiem soc. a po lit. reforem. Nazev spolecnosti a posleze i s.f. byl odvozen od jmena fimskeho konzula Fabia Cunctatora, znameho svou vyckavacf taktikou a postupnym vycerpavanim protivnika. CHern Fabidnske spolecnosti byla (podle programu z r. 1919) propaganda --'socialismu, analyza soc., prum., pol it. a hosp. pomeru, uplatnovani social. zasad v zakonodarstvi a pri reforme statni spravy a prezentace vysledku analytickych studii. Pozvolny upadek teto Cinnosti vedl ke vzniku relativne nezavisleho New Fabian Research Bureau (1930-1931), ktere se zamefilo vice studijne. Na bazi pfedchozich organizacf vznikla v r. 1938 Novd fabidnskd spolecnost, vedena B. Webbovou a G. D. H. Colem, ktera byla rovnez studijne orientovana (byla clenem labouristicke strany a Socialisticke internaciondly). V te dobe nastal znacny rozmach hnutf: pobocky vznikaly v Anglii, USA, brit. dominiich 1008

a koloniich. Udriely si sve postaveni elitnich studijnich organizaci i v povalecnem obdobi a staly se i skolami vedoucfch kadru tradeunionismu a Labour Party. VYzk. centra s.f. zamefena na studium otazek socialismu, --'prumyslove demokracie, --'odboru, --'druzstevnictvi a veL spravy vytvoi'ila spec if., ale vlivny vzor propojeni soc. vyzkumu s Cinnostf polit. stran aspol. organizaci. Analyzy s.f. vychazely z teorie faktoru, z hist. vyvoje, ze zkoumani funkcf a morfologie soc. instituci. Klasicke obdobi s.f. bylo ukonceno v r. 1949, kdy byly dosavadni zasady pfizpusobeny mechanismu studene valky. Dokumenty z te doby byly publikovany pod nazvem New Fabian Essays (1953). Fabidnskd spolecnost trva dosud. UZ v prvnich Fabian Essays z r. 1889 S. J. Webb, G. B. Shaw, B. Webbovd aA. Besantova vylozili svuj nazor na polit., hosp., eticke, spravni a soc. souvislosti socialismu a na jeho misto ve vel'. zivote. V brozufe Labour and New Social Order z r. 1918 publikoval S. Webb program Labour Party, ktery pozadoval reformu financf, rozSITeni samospravy, znarodneni zeleznic, elektraren a dolu a demokr. spravu prumyslu. Bohatstvi mel0 byt pouzito k vd. blahu. Zadal dale progresivni dan z majetku a stanoveni nar. minima, zahmujicfho min. standard v oblasti zdravotni pece, pohodli a vychovy, ktery je spolecnost povinna zajistit kaZdemu svemu clenu. Soucasti programu meJa byt i opati'eni proti nezamestnanosti. S.f. se odklonil od dosavadni tradice angl. del. hnuti, od chartismu, owenismu, marxismu a navazal na dUo H. Spencera, J. S. Milia, J. Benthama a W. S. Jevonse (viz tez -tutilitarismus). I kdyz nektefi stoupenci s.f. vazne studovali marxismus (napf. G. B. Shaw), lisili se od neho pi'edevsim tim, ze odmitali tfidni boj a ti'idni podstatu statu, orientovali se na postupne reformy realizovane pomocf statu, celonarodni vlastnictvi vyrobnich prostfedku nahrazovali vlastnictvim samospravnych organizacf a domnivali se, ze del. hnuti bez vUdcu z i'ad inteligence mnoho nezmuze. Zakladem cinnosti s.f. mela byt drobna kaZdodenni prace, vazne studium soc. otazek a infiltrace social. orientovanych politiku blizkych s.f. do vladnich a samospravnych struktur. Pi'edpokladali paralelismus prumyslove (hosp.) a polit. revoluce. DuleZitym momentem napomahajicim soc. zmene mela byt prumyslova demokracie. S.f. poukazoval na zmeny soc. struktury, v niz stale vetsiho vyznamu nabyvali kvalifikovani delnici a fidicf kadry. Byva i'azen k tzv. -tkatedrovemu socialismu. F. Engels jej nazyval municipalnim socialismem. Podle V. l. Lenina byl s.f. krajnim --.oportunismem a tvofil ideove zazemi Bernsteinova --'revizionismu. A: Fabian socialism, fabianism F: socialisme fa bien N: Fabian-Sozialismus I: socialismo fabiano

Lit.: Cole, G. D. H.: The Fabian Society, Past and Present. 1946; Webb. S. - Webb, B.: Methods of Social StUdy. London 1932.

Lin

socialismus gildovy - epizodicky, ale ideo I. vlivny smer uvnitf ang!. delnickeho hnut.. Vznikl v r. 1906, kdy angl. architekt W. Penty vydal publikaci Restauration of Gild a zacal vychazet casopis New Century (od r. 1908 vyhradne venovany s.g.). Nejvyzn. pfedstavitelem s.g. byl vsak fabianec G. D. H. Cole, ktery spojil ideje s.g. s tradicemi --'fabianskeho socialismu a rozpracoval je do podoby nastinu --.prumyslove demokracie pojate v duchu --'reformismu. S.g. vysel z eticke kritiky soudobeho kapitalismu a obracel se negativne jak proti tendencfm monopolizace kapitalismu, tak proti statnimu socialismu. Ten podle s.g. sice zlepsuje zivotni uroven delniku, ale dava veskerou moc byrokratum a pracujicf v nem zustava, tak jako tomu je v kapitalismu, najemnym otrokem. Do popfedi kladl s.g. aktivni ucast pracujicfch na fizeni vyroby. Idealem pro nej byl stfedoveky femeslnicky --'cech (gilda), v nemz drobny vyrobce (mistr) vyrabel, kontroloval a reguloval vyrobu, prodej i spotrebu. Tento motiv jiz dove vnesli do ang!. socialismu J. Ruskin a L W. Morris. S.g. vytvoi'il predstavu spolecnosti ovladane tzv. narodnimi gildami, v niz gilda byla chapanajako samospravna asociace spojujicf na zaklade dobrovolnosti vsechny bezprostredni vyrobce urciteho odvetvi v nar. meritku. Gildy mely ridit vyrobu, ale samy nevlastnily vyrobni prostfedkyo Ty mely pati'it statu, jenz funguje ve spolecnosti jako vyssi duchovni autorita, --'arbitr, starsi bratr samospravnych organizaci. Idealem s.g. byla tzv. funkcionalni demokracie nahrazujicf nepotrebnou --.parlamentni demokracii a propojujicf gildy, spotrebni organizace a organizace fungujicf na uzemnim principu. V nove spolecnosti neexistoval prodej pracovni sHy, ale mzda byla urcovana dohodou vyrobcu. Rozhodujicf roli pfitom mela hrat dHna, podobne jako ve vsech dalSich otazkach. Prioritne vsak bylo odmitanG jak rozdelovani podle potreb (s oduvodnenim, ze neni nikdo, kdo by mohl urcovat potreby a vysi jejich saturace), tak rozdelovani umerne funkcnimu zafazeni a slozitosti prace. Zajimava a sloZita prace byla pokladana sarna 0 sobe za postacujici odmenu. Individ., v penezich vyplacena mzda realizovatelna na trhu byla pokladana za nezbytny pfedpoklad suverenity delnika jakozto spotfebitele. Pfechod k nove spolecnosti mel byt realizovan pfedevsim pozvolnym vrustanim novych prvku zivota do kapitalismu, pi'icemz nositeli teto transformace mely byt zejrn. odbory. ZVaZovany vsak byly moznosti "pome akce", generalni stavky, ruzne metody --'obcanske neposlusnosti. Jako aktualni smer uvnitf del. hnuti byl s.g. mi-

nulosti jiz v polovine 20. 1. Nejdele si uchoval vliv ve stavebnim prumyslu. Ovlivnil teoretiky ll. internaciondly (napf. O. Bauera), syndikalismus, teorii odboroveho hnuti a urCity vliv vykazoval i na duchovni proudy v SSSR 20. 1. (V. Cernov a jeho kniha Konstruktivnyj socialismus, pfeklady Coleho del apod.). Marx. pohled na s.g. se pocal formovat jiz zahy po jeho vzniku a pfevladaji v nem jednoznacne kriticke soudy. S.g. je vytykano podcenovani politiky a organizatorske funkce statu i deL strany a iluze o moznostech pokojneho pferustani v novou spolecnost. V ces. zemich byl s.g. dobfe znarn; byl spojovan s fabianskym socialismem. A: gild socialism F: socialisme des guildes N: Gildensozialismus I: socialismo delle gilde Lin

socialism us j ugosla vsky viz socialismus samospravny socialism us ka ted rovy - (z lat. cathedra = sedad10, uCitelske kfeslo) - tez socialismus akademicky - pojem odvozeny spiSe od zpusobu pestovani doktriny nez od jejiho obsahu, vztahovany k hlasani myslenek --'socialismu "z kateder", kritizovany "revolucnimi marxisty" jako pohodlny, stranici se nebezpecf. Byl spojovan take s durazem na teorii na ukor praxe, na pokojne reformy na ukor tfidniho boje a na eticke aspekty socialismu. V 2. polo vine 19. st. byJi s timto pfistupem spojovani B. Hildebrandt, A. Wagner a W. Sombart. K. Marx ten to pfistup kritizoval. Oznaceni s.k. byva pfisuzovano take --'fabianskemu socialismu, -trevizionismu, pozdeji -teurokomunismu. A: socialism "ex cathedra", academic socialism F: socialisme de chaire N: Kathedersozialismus I: socialismo della cattedra, cattedratico Vod socialismus kfesfansky viz katolicismus sociruni so ci a lis m us m u n ici p a In i viz socialismus fabiansky socialism us n acional ni viz nacismus soc i a lis m u s p rim y viz demokracie prumyslova socialism us realny - pojem naplnovany temito vyznamy: ideologie neostalinismu, breznevismu, doba normalizace, socia!. konzervatismus, administrativne-byrokraticky socialismus apod., v dobovych dokumentech kom. statu, resp. tzV. socialistickych spolecnosti charakterizovany jako "rozvinuty socialismus". Koncepce s.r. vznikla jako alternativa neprijatelnych pokusu 0 reformu social. systemu SOY. typu ve stfedni a vych. Evrope mezi r. 1956 a 1968, jako soc.-polit. model, jehoz cHern bylo 1009

soeialismus trzni

socialismus samospnivny

upevneni a posileni stability a vyvojove perspektivy social. rezimu ve vztahu k Zapadu. S.r. se profiloval na pfelomu 60. a 70. I. a byl v prubehu 70. a 80. I. nejcharakteristictejsim znakem vychodoevrop. --tsocialismu. Mezinar. polit. kontext te doby je charakterizovan obdobim detente (zacatek 70. I.), energetickou a surovinovou krizi (polovina 70. I.), rostouci vojensko-polit. konfrontaci mezi Zapadem a Vychodem (I. 1979-1985) a st,lie pfitomnou Breffu!voVOu doktrinou "omezene suverenity" jednotlivych social. rezimu v SOY. bloku. Ekon. zakladem s.r. zustava extenzivni rozvoj nar. hospodafstvi, preferovani statniho vlastnictvi, mimoekon. (zvl. polit.-ideol.) zpusobu jeho flzeni, rozvoj stinove ekonomiky a cemeho trhu, castecne kompenzujicich nedostatky hospodafeni. Polit.-pravnim zakladem s.r. je koncentrace veskere moei pfedstaviteli "nove tfidy" statne-stranicke nomenklatury a absence pravniho statu. Duchovnim zakladem s.r. je teorie 0 bezkonfliktnosti a zabezpecene stabilite vnitfniho vyvoje zemi s.r. a demonizace obrazu tzv. vnejsiho nepi'itele, zap. --timperialismu, upravovani historie podle konjunkturalnich potreb kom. vUdcu a reglementace vsech aspektu spol. zivota radovych obcanu. Intervence do jejich soukromi jsou ale na rozdil od obdobi klasickeho stalinismu minimalizovany. A: really-existing socialism, real socialism F: socialisme reel (reellement existant) N: real existierender Sozialismus I: socialismo reale Lit.: Kosolapov, R. I.: Socializm. K voprosam teorii. Moskva 1979; Mlynar, z.: Krize v sovetskych systemech. Od Stalina ke Gorhacevovi. Praha 1992; Sochor, L.: Contribution 11 I'analyse des traits conservateurs de l'ideologie du "socialisme reel". Paris 1983.

Lup

soei ali sm u s sam os p r a vn y - prakticko-polit. a myslenkovy smer, ktery se v nejruznejsich varian tach objevuje v celych dejimich --tsocialismu a ktery je postayen na pozadavku --tsamospravy. Koncepci s.s. nalezneme v fade utopicko-social. systemu (predevsim ve --tfourierismu, v owenismu, u L. Blanca), v --tanarehismu a anarehosyndikalismu, v --tdruzstevnim socialismu, v hnutich usilujicich 0 nastoleni --tprtimyslove demokracie a 0 --tspolurozhodovani praeujicieh. Sve misto v dejinach s.s. maji i ruzne formy nab. orientovaneho socialismu i revivalisticky orientovane nab. hnuti bazirujici na myslence obnovy spolecnosti typu Gemeinschaft (viz --tGemeinsehaft a Gesellsehaft). Soudobe varianty s.s. pfedstavuji pfedevsim modemizovane verze --tgildoveho socialismu a varianty --tfabianskeho socialismu, popr. vychazeji z ideje --tobciny (arabsky socialismus, tanzansky socialismus, zcasti i kaddafismus). Marx. pojeti s.s. je spjato pfedevsim sm.-I. teorii odumirani statu, vy1010

chazejici z dedictvi Pafizske komuny a VRSR. Po 2. svet. valce byla idea s.s. vychodiskem svebytne jugoslavske cesty k socialismu reahzovane po roztrzce s Kominternou zhruba do r. 1959 v relativni nezavislosti. Toto pojeti je oznacovano jako jugoslavsky socialismus. Ideje s.s. zde byly na uzemich ovladanych komunisty uskutecnovany jiz za valky. Zaklademjejich systemizace byly Zdkon 0 delnickif samosprdvi! z r. 1950 a Vstavni zdkon z r. 1953. Postupne byl samospravnym formam podi'izen i polit. system, i kdyz nadale reguloval pomoci planu spol. vyrobni procesy. Rozvoj s.s. v Jugoslavii je mozne rozdelit na 3 etapy: od r. 1950 do r. 1963, od r. 1963 do r. 1971 a od r. 1971 do zacatku 80. I. stirn, ze 0 obdobi po smrti J. B. Tita Ize hovout jako 0 ctvrte etape. Samosprava nebyla rovnomeme rozsirovana, existovaly rozdily mezi samospravou v oblasti hospodarstvi, fizeni a v teritorialnich jednotkach. Zacal a prenosem fady statnich funkci na nestatni organy, nejdfive do hosp. podniku a sdruzeni, dale do zafizeni statnich sluzeb a do mistni spravy (komunalniho systemu). Znacnou roli v jugoslavskem s.s. mely del. rady, nastroje omezujici moznosti majorizace mensiny vetSinou (napf. prineip pravidelne rotace vedoucich pracovniku praktikovany v nejvyssich stranickych a statnich organech zvl. ve 4. etape), federalisticky princip statopravniho uspofadani a vysoka mira decentralizace statni spravy i moei vubec, v ramci byvalych social. zemi neobvykla tolerance vuCi soukromemu podnikani, volnemu pohybu pracovni sily pfes hranice zeme. Jugoslavsky s.s. byl specif. pfispevkem k feseni obecneho problemu --tdemokratizaee spolecnosti tzv. --trealneho socialismu. S jeho zavadenim byla ovsem spojena rada probJemu, ktere byly z rUznych pozic studovany --tjugoslavskou sociologii. Byly analyzovany momenty byrokratizace, odbome nekompetentnosti, soustfed'ovani moei do rukou expertu, nevyfesene otazky vztahu mezi stranou, statem a samospravnymi organy (R. Supek, S. Markevic aj.). Jugoslavsky s.s. ale zcasti vyfesil tizive problemy hosp., soc. i narodnostni, vysokou miru inflace, ostre rozdily mezi mestem a venkovem ijednotlivymi regiony, nezabranil vsak preiivani naeionalismu, ktery se po rozpadu vych. bloku zaslouZiI 0 destrukci celeho jugoslavskeho samospravneho systemu. A: self-governing socialism F: socialisme autogestionnaire N: Selbstverwaltungssozialismus I: socialismo autogestito Lit.: iljinski, I. P.: Socialisticka samosprava lidu. Praha 1989; ivani.feviC. S. - Pavic. Z. - Ramljak, M.: Samoupravljanje. Zagreb 1979.

SUs, Svi

soci alism u s sku pi n ovy - polit. malo vlivny koncept v ramci tzv. --tceskeho socialismu vypracovany

E. Frankem jako altemativa --tmarxismu a politiky --tsociruni demokracie. V serii clanku z r. 1917 pfedvidal Frank soumrak hosp. liberalismu a nutnost prevzeti hospodarstvi do rukou naroda, ktery rna byt vlastnikem vyrobnich prostfedku a rna vykonavat dozor nad jejich driiteli, korporacemi, syndikaty a dalSimi zajmovymi sdruzenimi, podchycujicimi delniky, zamestnance, zivnostniky a soukrome rolniky, kteri organizuji a ridi vyrobu. Zastupci zminenych organizaci meli tvout senat, zabyvajici se hosp. a soc. otazkami. S.s. je protikladem marxismu, v dobove terminologii "socialismu kolektivistickeho", ktery podle E. Franka vznikl jako produkt nem., predevsim pruskeho ducha a je zalozen na pfedstave, ze je to naopak stat, ktery spolecnost organizuje, fidi a vlastni vsechny vyrobni prostfedky, cimz stavi cele obyv. do role zamestnancu a sebe do zvl. postaveni, ktere ohrozuje osobni svobody. (Viz tez --tlogokracie a --tfasismus ceskY.) A: group socialism F: socialisme des groupes N: Gruppensozialismus I: soeialismo di gruppo Lit.: viz ->socialismus

ceskY. Lin

socialism us s ta vovsky viz logokracie so ci a li s m u s Sv e d sky - tezsvedsky model- pojmy slouzici k vyjadreni specif. vyvoje a mechanismu fungovani svedske spolecnosti od 30. I. 20. st. V zuzenem smyslu je s.s. vyrazem pro nektery z charakteristickych rysu tohoto modelu, vetSinou pro vysoky stupen soc. zabezpeceni, polit., prum., resp. hosp. --tdemokracie. Je to vysledek politiky svedske --tsoeialni demokracie za temef 60lete obdobijeji vlady (s vyjimkou I. 1976-1982 nepfetrzite), zalozene na vyuzivani hist. tradic a specifik Svedska, na polit. konsensu a pragmatic kern pfistupu nezavisiem na ideol. schematech. Mezi charakteristicke rysy s.s. pam krome rozvinute polit. a hosp. demokracie a vysoke urovne soc. zabezpeceni statni regulace ekonomiky pfi existehci rozsahleho soukromeho i vel'. sektoru, specif. dvojkolejny mechanismus konsensu a kompromisu - regulovane vztahy mezi odbory a zamestnavateli a 10ajaIni vztahy mezi soc. demokraty a opozici. Z pozic soc. demokratismu je s.s. altemativou ke --tkapitalismu, resp. zpusobem feseni jeho problemu. V obdobi pred 2. svet. valkou byl jako polit. demokracie protivahou --tfaSismu i --tkomunismu. Po valce se pro s.s. vzil pojem demokratiekeho socialismu, chapaneho opet jako alternativa ke kapitalismu, ale i k tzv. --trealnemu socialismu. Z pozic --tliberalismu je svedsky model interpretovan jako stredni nebo --t"tretl eesta", jejimiz hlavnimi rysy jsou: reseni --tsoehilnieh obizek, "disciplinovana demokracie", politika kompromisu, --tdruzstevnictvi, --tprtimyslova demokracie atd. Z po-

zic --tkonzervatismu je svedsky model kritizovan za snahy 0 spol. kontrolu majetku a podnikani, za danovy system, system soc. zabezpeceni a je odmitan jako neperspektivni varianta rozvoje. Interpretace z pozic komunismu se vyvijela od odmitnuti modelu po hledani cest k jeho napodobeni. Podoba s.s. vznikla v prubehu 60. a 70. I. narazila na konci 80. I. na nektere hranice sveho fungovani. K nim pati'i zejm. vysoke daiiove zatizeni obyv. a to, ze vysoka uroveii soc. zabezpeceni zcasti destimuluje vztah k praci i k podnikani, je zdrojem relativni nivelizace mezd a oslabeni konsensu ve spolecnosti. Celkove jde 0 obtiznou pmchodnost keynesian sky orientovane hosp. politiky (viz .... keynesismus) v obdobi intemacionalizace hosp. zivota a ekon. a po lit. sjednocovani Evropy, castecne i silici imigrace. Na pocatku 90. I. doslo k soubehu problemu danych fungovanim systemu (daiiove zatizeni) a vysazenim nekterychjeho duleiitych funkci (selhani centralniho dojednavani mezd). A: Swedish socialism F: soeialisme suedois N: sehwediseher Sozialismus I: socialismo svedese Lit.: Brodin. N. E.: Paul Samuelson's Mythical Sweden. New Guard, Dec. 1971; Fleischer, F.: The New Sweden: The Challenge of a Disciplined Democracy. New York 1967; Grees, D.: Waiting for Fortinbrans. The Rise aud Fall of Scandinavia's Middle Way. Encounter. 1982; Himmelstrand, U.: Spontaneity aud Planning in "Mixed Economies" and under Selfmauaging Labour. 1980; Childs, M.: Sweden: The Middle Way. New Haven 1961; Pistorius, T.: Svedska cesta z krize. Praha 1936; Rustow, D. A.: The Politics of Compromise. New Jersey 1955.

Lis

so ei alism u stan za n sk y viz socialismus samospravny socialismus trzni - typ social. ekonomiky, resp. ....socialismu, kde je feseni vetsiny mikroekon. otazek ponechano na trZnim mechanismu. Stat vlastni vetSinu kapimlu a pudy, avsak planovani je decentralizovano a 0 alokaci vyrobnich zdroju rozhoduje --ttrh. Koncepci s.t. rozvijel v 30.1. pol. ekonom Oskar Lange. Navrhoval system, v kterem by social. firmy v pods tate napodobovaly chovani firem v dokonale konkurenci. Hlavni funkci centralnich planu by nebylo vydavani pfikazu, ale pouze urcovani --teen. Chovani firem by bylo rizeno 2 zakl. pravidly: 1. objem produkce stanovit ve vysi, pri ktere se marginalni naklady produkce rovnaji stanovene cene produkce; 2. vyrobni faktory vybirat v takovych kombinacich, kdy jsou marginalnl produkty jednotlivych faktoru stejne. Podle O. Langa by s.t., ktery povazoval za idealni system, mohl byt zarukou efektivnosti. Jeho vyhodu proti kap. systemu videl zejm. v zamezeni monopolu a v moznosti vzit v uvahu --texternality (pu zachovani podminky stanovovani cen). A: market socialism F: socialisme de marehe N: Marktsozialismus I: soeialismo di mereato 1011

socialni

socialismus utopicky

Lit.: Miller, R. L.: Economics Today: The Micro View. 1985; Samuelson, P. A. - Nordhaus, w: D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kem socialism u s u topicky viz utopie socialismus vedecky viz komunismus vedecky so ci a Ii z ace - (z lat. socialis = druzny, spojenecky, manzelsky) - komplexni proces, v jehoz prubehu se clovek jako bioI. tv or stava prostrednictvim -4sochilni interakce a komunikace s druhymi socialni bytosti schopnou chovat se jako clen urCite skupiny Ci spolecnosti. S. spociva v osvojovani -4hodnot, -4norem a zpusobu -4jednani srozumitelnych a platnych v dane kulture ci subkulture. Samotny termin s. se v s-gii zacina bezne pouzivat teprve od 2. poloviny 30. 1. 20. st. zasluhou R. L. Sutherlanda a 1. Woodwarda, analyza tohoto procesu vsak patri k ustiednim tematlim s-gie jiz napr. v Durkheimovi sociologismu, nebot s. je jen jinym vyrazem pro integraci jednotlivce do nadosobniho soc. celku, pro jeho zvnitmeni obsahu -4kolektivnmo vedomi. Proces s. rna klicovy vyznarn jak pro formovani osobnosti, tak pro reprodukci soc. vztahu. Poruchy tohoto procesu ohrozuji schopnost jednotlivce vstupovat do interakci s druhymi lidmi i schopnost spolecnosti predavat kontinuitne sve -4kulturni vzory. Z hlediska teor. i praktickeho proto pam zkoumani procesu s. k zakl. tematum s-gickeho mysleni stejne tak jako psychologie, soc. psychologie, kult. antropologie, etnografie, lingvistika aj. S-gicke koncepce s. byly ovlivneny zejm. dilem G. H. Meada, jenz vylozil socializacni mechanismus na zaklade prejimani -4roli druhych osob v prubehu ontogeneze, dale dilem Ch. H. Cooleyho, jenz zduraznil vyznam primamich skupin v tomto procesu, a rovnez pracerni S. Freuda aJ. Piageta. Meadovo pojeti s. doplnene 0 motivy funkcionalismu se stalo osou teor. systemu T. Parsonse. S. je zde chapana jako funkcni integrace individui do soc. systemu, jiz se dosahuje v procesu zvnitmovani hodnot a norem, ktere dany soc. system definuji. Neuspesna s. predstavuje problemjak v rovine individua (vyvoj patologicke osobnosti), tak v rovine soc. systemu (napt. vznik marginalnich skupin vyloucenych z ucasti na ustavenych hodnotach). V prubehu 60. I. vznika na tomto teor. zakiade rada mezinar. srovnavacich vyzkumu (A. Inkeles, D. C. McClellend aj.). Od 70. I. je po studiu s. kiaden duraz spise najeji dysfunkcni aspekty: najeji ulohu po prenosu soc. nerovnosti, vliv na pretrvavani tridnich odliSnosti, na snizovani mobilitnich sanci apod. Polemiku vyvolaly zejm. prace Basila B. Bernsteina zabyvajici se rozborem odlisnych recovych k6du osvojovanych detmi v ruznem soc. prostiedi. Tematicky blizke jsou pozdejsi analyzy nerov1012

nosti ph prenosu -4kulturniho kapitalu a stirn spojena problematizace principu zasluh v tzv. meritokratickych spolecnostech (P. F. Bourdieu). Z hlediska s-gie vedeni tematizovali ruzne aspekty procesu s. nejpronikaveji P. L. Berger a T. Luckmann. lednotlivi autoo i cele s-gicke smery se znacne lisi v nazoru na stupei'i deterrninismu procesu s. a stirn spojeneho problemu aktivnosti individui po prejimani hodnot, norem a vzorcu jednani. Extremni stanovisko predstavuje funkcionalni sociologismus se svym durazem na normativni zavaznost obsahu, jez dana spolecnost k s. pfedklada. Toto stanovisko, ktere je zcela zretelne inspirovano etnografickyrni a kult.-antropol. vyzkumy, rna potize s hodnocenim "uspesne" s. individui, napr. do prostfedi delikventnich skupin. Podobne pfipady vysvetluje Mertonova verze funkcionalismu, ktera chape -4delikvenci jako sledovani kult. legitimnich cilu nelegitimnimi prostiedky. Pojeti s. jako pouze pasivniho prizpusobovani jedincu tlakum spolecnosti je postupne opousteno, duraz je stale vice kladen na selektivnost pi'istupu k socializovanym obsahum. Tento po sun je zpusoben mimo jine rostoucim vyznamem -4resocializace v moderni spolecnosti a durazem na celohvotni charakter s. Moznosti akteru zpochybnovat socializovane obsahy a volit mezi nimi jsou v teor. rovine obsazeny napr. v Bergerove a Luckmannove rozliseni primami s. a sekundami s. V prubehu primami s. jsou diteti zprostiedkovavany predevsim zakl. kult. navyky, ktere byvaji intemalizovany zvlaste hluboce a jen zfidka se stavaji predmetem pochybnosti a prehodnocovani. V teto fazi je konstruovan bezprostiedni svet individua, jehoz masivita je podporena emocionalnim vztahem vuci tern, kdo primami s. zprostredkuji, tedy predevsim vuci rodicum. Sekundami s. je naopak vykonavana libovolne zamenitelnymi osobarni, intemalizovane vedeni rna specializovany, odbomy charakter a muze byt snaze zpochybneno, prehodnoceno ci zcela zamitnuto. Jete platnost neni posilovana emotivni vazbou vuci tern, kdo vedeni zprostredkuji. Mechanismus sekundami s., ktery umozi'iuje zaujimat kriticke postoje vuCi predkladanemu vedeni a normam, je dulezitym korigujicim prvkem ve vztahu k moznosti rozvoje zodpovedne bytosti. Kfehka rovnovaha mezi zavaznosti socializovanych obsahU a schopnosti kritickeho odstupu vuci nim muze byt snadno porusena v obou smerech. Predimenzovana s. utviifi konformni osobnost s utlumenou spontaneitou, pasivne vstupujici do predpisovanych -4roIi, neschopnou prebirat zodpovednost za sve vlastni jednani. V makrosoc. rovine se jedna 0 situaci vyhledavanou autoritativnimi rezimy. Nedostatecna mira s. naopak snizuje ochotu ci schopnost prejimat predepsane role a realizovatocekavanidruhych.

Nelze prehlednout, ze zminena vratkost socializacni rovnovahy odpovida celkove situaci modemi spoiecnosti, ktera usiluje 0 sladeni ekonomicke dynamicnosti s politickou stabilitou. V teto situaci se od s. ocekava, ze bude zarovei'i plnit ulohu spolehliveho kontrolniho mechanismu lidskeho jednani a zarovei'i povede k rozvoji tvurcich osobnosti schopnych zcela nekonvencnich inovaci. linymi slovy, s. rna v modemi spolecnosti nesnadny likol modelovat vnejsimi tlaky kontrolovanou spontaneitu. Obtizna realizovatelnost tohoto vnitfne rozporneho cile je ilustrovana v Riesmanovi rozliseni tradicniho, vnitfne rizeneho a vnejskove i'izeneho chovani, v Colemanove analyze "spolecnosti adolescentu" ci ve Whyteovi "organizacnim cloveku". lednim z prinosu vyzkumu s. je dukaz kult. relativity ideaJu normality. R. F. Benedictowi ukazala, jakymi zpusoby ruzne kultury zcela legitimne pfedavaji v procesu s. naprosto protikiadne vzorce jednani a hodnotove orientace. Proces s. jako prenos kult. hodnot a norem mezi generacemi presahuje oblast -4vychovy a -4vzdetavani. Rozdilnost Sire obou procesu si vynucuje rozliSovat s. zamemou a nezamemou. Toto rozliseni umozi'iuje sledovat fungovani mechanismu s. i v pi'ipade beznych rutinnich interakci, jimiz se iliff obsahy dane kultury ci subkultury jako vice ci mene nezamysleny dtisledek soc. kontaktu. Nevyhody sirokeho pojeti s. jsou v empir. vyzkumech kompenzovany tim zpusobem, ze badatele se zameruji na studium dilcich forem kult. chovani. Sleduji napr. prenos vzorcu sexualniho chovani, recoveho chovani, prenos motivace k podavani vykonu, Sifeni soc. nezadoucich forem jednani apod. Klasickymi priklady jsou studie A. K. Cohena 0 mladistvych delikventech Ci Bernsteinovy analyzy predavani lingvistickych k6du. liny zpusob zuzeni vyzk. zajmu predstavuji studie analyzujici pusobeni jednotlivych socializacnich Cinitelu, jako je rodina, sku piny vrstevnikti, skola, masova media. cirkev apod. ci konecne analyza rozdilneho prubehu s. v ruznych fazich zivotniho cyklu. Nevyhodou ciste popisnych analyz dilcich aspektu s. je mimo jine ztrata obecnejsiho normativniho ramce. Podobne studie, jsou-li kvalitni, nemohou byt imunni vuci zneuziti pro potieby propagandy, polit. manipulace, reklamy apod. Proto je zadouci doplnit je komplexnejsim pohledem, jejz Ize nalezt napr. v socializacnich teoriich kult. antropologie zabyvajicich se mimo jine otazkami vzniku a uddovani obranyschopnosti individui vtici autoritativnim socializacnim tlakum. Meadova kategorie ,,1" naleza v teto souvislosti svou obdobu v Claessensove "excentricke pozici", v Dreitzelove typologii reakci proti rolovemu odcizeni ci v Goffmanovi "distanci od role". Teorie s. maji obecne tendenci precei'iovat plasticitu lidske osobnosti

a moznostijejiho soc.-kult. modelovani. Tuto tendenci koriguje -4biosociologie svym durazem na vrozene, geneticky predavane predispozice, jei nemohou byt kult. tlaky pretvareny neomezene. A: socialization F: socialisation N: Sozialisation I: socializzazione Lit.: Berger, P. L. - Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. London 1966; Clausen, 1. A.: Sozialization and Society. Boston 1968; Gos· lill, D. A.: Handbook of Socialization Theory and Research. Chicago 1969; Griese, H. M.: Sprache, Interaktion und Sozialistation, 2 SV. MUnster 1975; Mead, G. H.: Mind, Self and Society. Chicago 1934; Parsons. T. - Bales. R. F.: Family, Socialization and Interaction Process. 1956.

Kel socializace an ticipuj iei - (z lat. anticipere =brat napred, vychazet vstric) - osobity zpusob pripravy jedince na clenstvi v soc. skupine, resp. proces, jimz si jedinec vstricne osvojuje normativni a hodnotovy system a vzorce chovani, napodobuje nektere vnejsi behavioralni ajazykove projevy clenu -4referencni skupiny (v pojeti H. H. Hymana a R. K. Mertona), ziskava jeji symboly a ruzna vnejsi oznaceni, soustavne se informuje 0 jeji cinnosti atp. leho -4adaptace je potom relativne rychla, protoze clenstvi bylo anticipovano, tedy vlastne predbezne pripraveno. Oslabuje se tim vsak identifikace s vlastni, -4Clenskou skupinou, a participace na jejich aktivitach, coz muze vest k -4sankcim ze strany skupiny. Realny prubeh tohoto procesu je znacne slozity. le vyrazne individualizovan v zavislosti na povaze clenske a referencni skupiny i na osobnostnich dispozicich daneho jedince. Obecne Ize s.a. pokladat take za jeden z duleiitych mechanismu soc. vzestupu ve statusovem systemu dane spolecnosti. listym opakem procesu s.a. je stav socialnmo vykoreneni, do nehoz se clovek dostava tehdy, je-li referencni skupina, v niz usiluje 0 clenstvi, uzavrena, nepojimajej, zatimco puvodni clenska skupina na nej vykonava natlak, resp. provede ostrakizaci (viz -4ostrakismus). Srovnavaci studie ukazuji, ze vztah ke clenum, kteri se od skupiny odde!iIi nebo hodlaji odpadnout, je hostilnejsi, agresivnejsi a kritictejsi nez vuci neclenum nebo nekdy dokonce i vuci otevrenym nepratelum. A: anticipatory socialization F: socialisation anticipante N: antizipierende Sozialisation I: socializzazione anticipante Lit.: Merton, R. K. - Kitt, A. S.: Contributions to the Theory of Reference Group Behavior. In: Merton, R. K. - LazarsJeld. P. F. eds.: Continuities in Social Research: Studies in the Scope and Method of the American Soldier. Glencoe, Ill. 1950.

Pet socializace mestska viz urbanizace soc i a I n i viz anomie, socialni a spolecenske 1013

sociobiologie

socialni a spolecenske

so ci a I n i asp 0 Ie ce nsk e - (oboje pfeklad z lat. socialis = spolecensky, spojenecky, druzny) - pojmova dichotomizace objevujid se zejm. ve slovanskych jazydch, zvl. v cestine, ale vyznamove neustalene. Terminy s.a s. jsou pouzivany casto jako synonyma. Oba oznacuji jevy vyskytujiei se ve -tspolecnosti, ktere jsou vazany na interakci mezi lidmi, jejich spolecnou Cinnost, na procesy sdruzovani a z toho vyplyvajiei zpusob zivota a formy organizace. Pfirozenou cestou doslo k tomuto vyznamovemu rozstepeni: "spolecenske" je substantivum obsahove velmi siroke, zahrnujiei sferu ekon., polit., duchovni i "socialni" v uzsim, specifietejsim smyslu. "Socialni" vystupuje napf. v protikladu k "ekonomickemu" nebo jako oznaceni oblasti, kde dominuji problemy vztahu spo!ecnosti k -tindividuu, k jeho potfebam a problemum. Toto vyznamove deleni souvisi s pouzitim slov "spolecenske" a "socialni" jako skutecnych adjektiv: hovofi se 0 "socialni" politice (nikoli 0 "spolecenske" politice), "socialni" demokracii ("spolecenska" demokracie rna jinou obsahoYOU napln), existuje "socialni" inzenyrstvi (ne "spolecenske" inzenyrstvf) apod. V ces. s-gii 60. a 70. 1. vznikaly podobne jako v SOY. s-gii pokusy pfesneji specifikovat dichotomii s.a s. na modelu soc. sfery sirsi a uzsi ci prvniho a druheho druhu apod. (viz M. N. Rutkevic, F. Zich a dalsf). Ved1e dichotomie s.a s. se v cestine vyskytuje jeste termin -tsociemlni, pfevzary z anglosaskeho jazykoveho prostfedi, jehoz specif. smysl je zakotven v nekterych odbomych s-gickych dilech, ktery rna ale blizko ke zminenemu chapani "spolecenskeho" na rozdil od "socialniho". A: - F: - N: gesellschftlich und sozial I: Lit.: Rutkevic. M. N.: V poilatii sociafnoj struktury. Sociologiceskije issledovanija, 1978, c. 4; Stupka, V.: Vyznamy slov spolecensky a socialni dulezite pro makrosociologii. Sociologic/cy casopis, 1989, C. 5.; Zich, F.: Socialni procesy. Praha 1986.

Zich so ci eta p r a c 0 v n i - termin uzivany bmenskymi sociology, ktery pfedstavuje soc. utvar tvofeny lidmi v pracovnim komplexu, resp. sladenou soustavu lidi, tech. prostfedku a zdroju. S.p. je charakterizovana interakcni strukturou a specif. -tsubkulturou. V r. 1989 byly rozpracovany 2 idealni typy, resp. modely s.p.1. Hierarchicky model je typicky pro pracovni komplexy fungujid na principu extenzivni industrialni vyroby. Pfedpoklada relativne malo rozsahly fidiei aparat, ktery koordinuje formalizovanou praci velkeho poctu podfizenych, za jejichz hlavni snahu se poklada minimalizace usili za max. moznou odmenu za praci. Vymenou za moznost realizovat individ. die jsou pracovnici ochotni podfidit se vedeni, ktere se snazi usmemitjejich hodnotovou orientaci v zajmu svych 1014

diu. Formalizovana struktura roB umoznuje duslednou -tdelbu prlice zalozenou na funkcni specializaci, nevyzaduje spontanni angazovanost pracovniku na realizaci dIu formulovanych vedenim a umoznuje snadnou obmenu realizatorU dilcieh diu. 2. Synergicky model naopak pfedpoklada, ze vsichni clenove s.p. maji spolecny dl, jehoz formulace se ucastni, ktery neni prosazovan fididm subjektem mocensky, autoritativne. lebo realizace sarna 0 sobe je pro vsechny dulezitou hodnotou a vsichni jsou pfesvedceni, ze je i nejlepsim zpusobem k uskutecnovani individ. diu. Proto se vsichni spontanne angazuji v pracovnim procesu. V pfipade synergickeho modelu se ztrad rozdeleni na fidiei a fizeny subjekt a nositeli autoregulace jsou temef vsichni. Funkcni specializace si zachovava svou dulefitost, je vsak pruznejsl. I tento model s.p. se zacina uplatnovat v hromadne vyrobe. Obecne se pfedpoklada postupny pfechod od hierarchicke s.p. k synergicke s.p., ale za urcitych podminek nelze vyloucit ani opacny vyvoj. Modelovani s.p. spada do oblasti -thuman managementu, -tpsychologie prace a -tsociologie prace. A: work society F: societe de travail N: Arbeitskollektiv I: raggruppamento di lavoro Lit.: Gregor, M.: Sociologie prace. Bmo 1987; Modely spoluprace v pracovnich societach (pracovni text). Bmo 1989.

Fry

soc i eta I n i - (z lat. societas = spolecnost, spiSe vsak z angl. society) - zpodstatneIe adjektivum pouzivane nekdy po vzoru am. a anglosaske s-gie k oznaceni procesu a skutecnosti, ktere se tykaji spolecnosti jako celku, ktere maji "transverzalni" povahu, tzn. ze prochazeji napfic fadou rUznorodych, vzajemne spjarych soc. jew. Termin poprve pouzil sociolog a antropolog A. G. Keller, spolupracovnik W. G. Sumnera, v r. 1903 v instruktazni praci Queries in Ethnography. Adjektivum s. Keller nedefinoval, ale konkretne je pouzil ve vazbe "societalni system" stirn, ze jde 0 soubor otazek, ktere se tykaji vlady, moci, prava, tfidni struktury, zvyku atd. Podle Kellera s. znaci viee nef "socialni" a konkretizace vyznamu adjektiva s. zavisi na tom, jak je chapana -tspolecnost. Keller sam spolecnost definoval jako skupinu lidi usilujidch ve vzajemne kooperaci 0 pfeziti a uddeni lidskeho rodu. Adjektivum s. se pokusili dale zpfesnit R. Freedman, J. O. Hertzel, E. Chinoy a dalSi. Dnes se pouziva pomeme bezne, nikoliv vsak vseobecne. Objevuje se u T. Parsonse, v ucebnicovem textu s nim pracuje napf. B. B. Hessova. RozdH mezi s. a "socialnim" pochopime nejlepe na srovnani "societalni" a "socialni" hledisko nebo "societalni" a "socialni" problem: s. zde oznacuje celospol. hledisko nebo celospol. problem, soc. hledisko je spiSe to, ktere je odlisne

od ekon., polit., nab. apod. hlediska. soc. problem nemusi mit a vetSinou nemiva celospol. povahu. V cestine se pojem s. tedy zcasti pfekryva s pojmem "spolecenske", resp. s nekterymi vyklady tohoto pojmu (viz -tsocialni a spolecenske). A: societal F: societal N: gesellsehaftlieh, gesamtgesellsehaftlieh I: societale Lit.: Hess. B. B. a kol.: Sociology. New York 1992; Keller, A. G.: Societal Evolution. New Haven 1931.

Pet

so e i 0 a n a I y z a viz psyehosociologie so ci 0 b i 0 log i e - relati vne nova vedni disciplina, nejednoznacne zafazovana dilem do s-gie (jako specif. -tsoeiologieke paradigma), dilem do biologie, iniciovana entomologem Harvardske univerzity Edwardem O. Wilsonem v jeho knize Sociobiology: The New Synthesis (1975) ajim vymezena jako systematicke studium bioI. baze vsech forem soc. chovani vcetne chovani sexualniho a vztahu rodice potomci u vsech druM organismu. S. vychazi z ..... etologie, -tekologie, srovnavaci psychologie a z genetiky a vsechny tyto discipliny se snazi v navrhovane nove synteze integrovat. Tento biologicky imperialismus vyvolal bouflivou reakci u fady biologu, umimenou a vecnou reakci u nekterych etologu (napf. u I. Eibl-Eibesfelda, ktery reagoval vydanim studie Human Ethology, Concepts and Implications for Science of Man, 1979, v niz dokazuje, ze vsechno nove v s. je davno obsazeno v modemi etologii) a cela koncepce rna rozpomy ohlas u sociologu. S. se jako kaZde nove paradigma chtela radikalne oddelit od dosavadni s-gicke tradice, a proto prohlasila s-gii za retardovanou vedu z nekolika duvodu: 1. je antiredukcionisticka (nepochopila vyznam explanaci soc. chovani na nizsi nef soc. urovni); 2. je teleologicka (trva na pfedpokladu cHove orientace lidskeho chovani ajeho neomezene plasticity); 3. rna silne antievolucionisticke pfedsudky; 4. pfilis duvefuje statist. analyze agregovanych dat, ktera jsou zcela vzdalena realnemu chovani; 5. absolutizuje vlastni orientaci na verbalni a symbolicke chovani (Lee Ellis, P. L. Van den Berghe aj.). Zakl. rozdil mezi tradicni s-gii as. spociva v tom, ze pro sociologii plati schema: prostfedi -)- racionalne cilove rozhodovani -)- socidlni chovan£,

zatimco pro sociobiologii plat! schema: (prostfedi + geny) -)- neurochemicki faktory -)- socialni chovani.

Aktivni osvojovani vnejsich vlivu, tedy soc. uceni, s. chape jako ciste biochemicky proces. Zakl. s-gicky relevantni tezi s. je tvrzeni, ze soc. chovani je produktem geneticke determinace a prostfedi, ze je vys!edkem dlouhe bioI. evoluce lidskeho druhu a bez po-

chopeni teto evoluce je nesrozumitelne. Podle s. nejde ovsem 0 zadny cisty bioI. determinismus, ale 0: a) konstatovani komplexni interakce bioI. predispozic (genu) a vnejsiho prostfedi, b) snahu pfesne vymezit determinaci preferencniho pnstupu ke zdrojum (hierarchie pfistupu ke zdrojum vcetne prace a sexualniho partnera je totiz rei ativne stabilni, a proto je treba pfiCiny teto stability pochopit), e) stanoveni nikoliv genetickych determinant soc. chovani, ale spiSe 0 urceni jeho bioI. limitu (ktere druhy soc. chovani nejsou moine a jaka je mira pravdepodobnosti vyskytu urCitych druhu chovanf). Clovek je v sociobioL pojeti zvlastnim druhem primata, ktery produkuje kulturu (R. C. Fox), ktery je navie na rozdil od ostatnich iivoCichu stejne tak teritorialni jako hierarchickY. -tTeritorialitou se rozumi obrana relativne fixovaneho prostoru proti jeho obsazeni nebo uzivani jinym clenem tehoi druhu, hierarchizad se rozumi zmineny fad v pfistupu a distribuci zdroju. Z techto dvou u cloveka silne vyvinutych vlastnosti se odvozuje zvysena lidska agresivita (homo agresoris), ktera je umocnovana take tim, ze na rozdil od ostatnich iivoCichu clovek neustale zmnoiuje sve potfeby. Zakl. tematy s. jsou podle D. Barashe aces. znalce s. Eduarda Bakaltife: 1. -taltruismus pojaty jako vzajemne, reciprocni chovani; 2. strategie prostorove orientace, teritoriaini i soc.; 3. vyber partnera; 4. rozdil mezi muzem a ienou (samcem a samici) v reprodukcni strategii; 5. konflikt mezi rodici a potomstvem; 6. rodicovske chovani; 7. strategie agresivni souteze; 8. -tetnocentrismus; 9. -tritualy; 10. dedicnost jako centralni, svomikove terna. Klasicky problem bioI. -tevolucionismu, totiz kdo je nositelem pnrozeneho vyberu, zda druh nebo individuum, fesi s. tim, ze tvrdi, ze je jim gen, protoze klicovou otazkou s. je to, jakym zpusobem urcite druhy chovan! pfispivaji k reprodukcni zdatnosti (fitness) organismu ci genu, jez toto chovani reguluji. Ukazateli reprodukcni zdatnosti pam vetSi pravdepodobnost pfefiti, delSi zivot, zplozeni a zabezpeceni vetSiho poctu potomku atd. Velkou pozomost venuje s. problemu sociogeneze a zejm. evoluce lidskeho druhu. Proti jednostrannemu kulturologickemu pojeti evoluee zavadi s. koncept tzv. koevolucni teorie: evolucni proces lidskeho druhu je koevoluci genu a kultury, pncemz geny jsou s kulturou spojeny velmi jemne, coz umoinuje respektovat jak tvonvost a svobodnou aktivitu lidskeho ducha, tak realnou diverzitu kultur jim vytvofenych. E. O. Wilson a Ch. 1. Lumsden zavedli pojem tzv. epigenetickych pravidel, ktera urcuji a ridi vyvoj lidskeho rozumu: epigeneticH pravidla jsou pravidelnosti v epigenezi (epigeneze je vyvoj na podklade genu, na jehoz prubeh a konecny vysledek maji vliv vnejsi Cinitele), ktere vedou vyvoj 1015

sociolog

sociodemografie

anatomickych, fyziologickych, pozmlvacieh a behavioralnieh znaku urCitym smerem. Geneticka evoluce je pfenosem geneticke informace, kult. evoluce prenosem kult. informace (jednotkou pfenosu kult. inform ace je kuIturgen jako zakl. jednotka kultury). Krome toho se zaviidi pojem "mentifaktu" jako mentalniho konstruktu, ktery rna maly nebo zadny vztah k realite. Zakl. slozkami vyvoje --'kultury jsou pak: a) jednoducM uceni se (learning), b) napodoba (imitation), c) vyucovani (teaching), d) reifikace (proces, jimz jsou nejasne vnfmane a relativne obtizne mentalne uchopitelne objekty a jevy pfevedeny do konkretni podoby, zjednoduseny a pojmenovany slovy nebo oznaceny symboly, tedy zpusobilost pfevest realitu do symbolicke a abstraktni formy). Jednotlive evolucni stupne se od sebe lisi pfftomnosti ci nepfitornnosti tech to ctyr zak!. elemenru vyvoje: 1. akulturni stadium I (ziidna z forem); 2. akulturnf stadium II (ucenf se, na obou techto vyvojovych fiizieh se nachiizi asi 1 mili6n zivocisnych druhu); 3. protokulturni stadium I (uceni se a napodoba, asi 8 600 druhu ptaku a 3 200 druhu savcu); 4. protokultumi stadium II (uceni se, napodoba a uceni, asi 7 druM vlku a psu, jeden druh Iva, oba druhy slonu a 11 druhu antropoidnieh opic); 5. eukulturni stadium (vsechny ctyfi elementy a clovek). Kultura je v s. uhrnem kulturgenu, ktere se pfenaseji genetickou transmisi zivoCisnych druhu. S. vola rovnez po zasadnim prehodnoceni naseho dosavadniho pojeti etiky, protoze ve svetle sociobio!. poznatku dostavaji moralni kategorie novy smysl a do jiste miry i novyobsah. Vznik s. ajeji silny vliv v s-gii nebyl niihodny. Byl reakcf na jednostranny obrat od --'scientismu k interpretativnimu paradigmatu (viz ~ociologie interpretativni) a soucasne vyustenim dlouhodobeho zajmu biologu 0 soc. zivot zivoeichu a 0 srovnavacf studia chovani subhumannich zivocichu a cloveka (R. Ardrey, D. Morris, L. Tiger, R. C. Fox aj.). Potreba integrovat bio!. vMenf do s-gie a prekonat jednostrannost paradigmatu lidske vylucnosti je vcelku nepochybna, neni pouze jiste, zda navrh ucineny Wilsonem a dalSimi stoupenci s. je uplne optimalni variantou. Jeho snad nejostfejsi kritiku podal Marshall D. Sahlins v praci Uses and Abuses of Biology (1976), s-gickou kritikou s. se zabyvali mj. G. C. Homans a G. E. Lenski. ByIy uCineny mnohe pokusy s. skandalizovat jako --'rasismus a jako nejkrajnejsi apologetiku daneho statu quo (je-li bioI. determinace soc. chovani tak silna, nema smysl uvazovat 0 jakekoliv plano vane zmene, protoze nutne narazi na bio!. hranice). V kaZdem pfipade dnes s. reprezentuje nejzavaZnejsf variantu scientismu v soudobe svet. s-gii. Je pHznacne, ze na vznik s. prakticky nereagoval nikdo z ces. sociologu (s drobnou casopiseckou vyjimkou 1. Kamary1016

ta a R. Steindla), na rozdil od pol. sociologu (B. Szackd, A. Urbanek aj.) a rus. sociologu (Satdinovovd, V. L. Komarovaj.). A: sociobiology F: sociobiologie N: Soziobiologie I: sociobiologia Lit.: Barash, D.: Sociobiology: The Whispering Within. New York 1979; Czlowiek, zwierze spoleczne. Warszawa 1991; Dawkins, R.: The Selfish Gene. Oxford 1982; Lumsden, Ch. J. - Wilson, E. 0.: Genes, Mind and Culture. The Coevolutionary Process. Cambridge, Mass. 1981; Lumsden, Ch. J. - Wilson, E. 0.: Promethean Fire. Cambridge, Mass. 1983; Veuille, M.: Lasociobiologie. Paris 1986; Wade, N.: Sociobiology: Troubled Birth for New Discipline. Science, 191, 1976; Wilson, E. 0.: (1978) 0 lidske porozenosti. Praha 1993; Wilson, E. 0.: Sociobiology: The New Synthesis. Cambridge, Mass. 1975. Cas.: The American Sociologist, 12, 1977, C. 2 (rozsahla diskuse 0 sociobiologii).

Pet soc i 0 d e m 0 g r a fie viz demografie sociologicka soc i 0 d ram a viz metody sociometricke, psychodrama, sociometrie so ci 0 f 0 n e ti k a - (z lat. societas == spolecnost; fec. f6ne == hlas) - vedni obor na hranicfch --.fonetiky a --'sociologie, ktery zkouma vlivy spo!. vyvoje na zvukovou stranku jazyka i na jednotlive zvukove prvky jazyka. Zabyva se zejm. souvislymi mluvenymi projevy. S. se vyvinula z aplikovane fonetiky a z moderne pojatych dialektologickych vyzkumu skupin populace diferencovanych generacne i soc. v 60. I. 20. st. (viz tez --'dialektologie). Ke vzniku teto nove vedni oblasti vedla pfedevsim snaha 0 komplexnf mezioborove pozminf soc. souvislostf jazykoveho projevu, soc. charakteristik uzivatelu jazyka i situaci jazykove komunikace a spo!. hodnoceni jazykovych jevu. S. se opira 0 soucasne sociolingvisticke vyzkumy a lze ji tez povaZovat za soucast --.sociolingvistiky. Vyuziva metody fonetickeho i s-gickeho vYzkumu. S pojmem s. se nejcasteji setkiime u am. a byvalych SOY. lingvistu (W. Labov, L. P. Krysin aj.). Problematikou s. se zabyval poprve VIII. mezindrodni kong res fonetickjch ved v r. 1972. A: sociophonetics F: socio-phonetique N: Soziophonetik I: sociofonetica Buch so ci 0 g e n e z e viz sociobiologie so ci 0 g r a fi e viz sociologie so ci 0 g ram - graficke zobrazeni sociometricke ci sociopreferencni struktury, ktere poprve navrhl J. L. Moreno (viz --'sociometrie, --'preference). Grafickym symbolem muze je obvykle trojuhelnik, zeny kruh, pozitivni vybery se oznacujf plnou carou, negativnf prerusovanou, vzajemne

vybery zdvojene. Pouziva se tzv. s. hierarchicky, v nernZ se individua situujf na rovnobezkach - na dolnf jsou individua izolovana a opomijena, tedy nevybirana, a vzestupne jsou serazovana individua s vyssim aZ nejvyssim poctem obdrZenych sociometrickYch voleb. Zcela nahore jsou tzv. sociometricke hvezdy, tj. osoby s nejvyssim sociometrickym status em. Jinym typemje tzv. kruhovy nebo koncentricky s. Individua jsou v nem situovana na i'adu soustfednych kruznic, --'izolaty jsou na okraji, hvezdy ve stfedu. Pro konstrukci s. plati, ze cary oznacujici vyber se maji jen min. protinat, aby sociometricka struktura byla pfehledna. Vychodiskem konstrukce s. je sociometricka matice, ktera umoziiuje i'adu kvant. operaci, napi'. vypocet tzv. sociometrickych indexu, a nekolik dalSich variant prezentace vysledku sociometrickeho testu. A: sociogram(me) F: sociogramme N: Soziogram I: sociogramma Lit.: viz sociometrie.

Pet so ci 0 Ii n g vis t i k a - (z lat. societas == spolecnost; lat. lingua == jazyk) - subdisciplina --'lingvistiky, ktera se zabyva zkoumanim soc. vlivu na jazykovy system, resp. funkcnim vyuzitim --'jazyka v --'socialni komunikaci. Nekdy byva ztotoznovana se --'sociologii jazyka, nekdy je chiipana v uzsim smyslu. Nejcasteji je rozdil mezi oberna disciplinami hranicicimi se s-gii spati'ovan v obracene pozomosti smeru biidani: zatfmco s-gie jazyka pouziva poznatky 0 jazyku k vysvetleni jinych, resp. obecnejsieh soc. jevu a procesu, s. se naopak pokousi vysvetlit procesy probihajicf uvnitf jazykovych systemu pusobenim rUznych jinych (mimojazykovych) soc. jevu. Ve vyzk. praxi se vsak oba pristupy velmi casto prekryvaji. Oba vychazeji z toho, ze jazyk je nejen dumyslnym znakovym systemem, ale i specif. spo!. jevem. K s. byva razeno i --'jazykove planovani, --'jazykova pragmatika a --'jazykova politika. Za podobory s. se nekdy povaZuji --'sociofonetika, socialni --.dialektologie, pnp. tzv. sociosemiotika ci sociosemantika. Pojem s. se objevuje poprve u H. C. Currieho v r. 1952, ale jeho obsah navazuje na starsi prace z tzv. socialni lingvistiky, --'neolingvistiky, etnolingvistiky (viz --'etnografie feci, --'lingvisticka antropologie) a s-gie jazyka. Do jiste miry se s. kfizi s --.psycholingvistikou. Mezi sociolingvisty a stoupenci tzv. --'generativni gramatiky Noama Chomskiho byly vedeny diskuse 0 mire "autonomie jazyka". Vyhranena sociologisticka poloha spociva v odvozovani vyvoje jazyka od jeho soc. funkcf, coz potlacuje jeho autonomii. Na druM strane silny duraz na syntaktickou rovinu jazyka ponechava stranou otazky jeho vyznamu

a uziti. Sociolingvisticke studie se velmi casto zabyvaji --'slangy a jazykovymi zvhiStnostmi urcitych, casto marginalnieh soc. vrstev obyv. (zname jsou prace 0 tzv. black english Williama Labova z r. 1975), coz podle odpurcu s. nejsou lingvisticke studie uz proto, ze nejde 0 "jazyky" (slangy nemaji svebytnou gramatickou stavbu). De facto s. zkouma --'jazykovou variantnost (projevujici se hlavne v semanticke a foneticke poloze) ve vztahu k nejruznejsim soc. faktonim, ktere na ni pusobi. Nekdy se uvadi, ze s. se tyka spiSe feCi nez jazyka, resp. tzv. fecoveho chovani. V sirsim smyslu s. studuje jazyk v celem spo!. a kult. kontextu, zahmujicim soc., polit., vzdelanostni ajine problemy. 0 teto poloze, kde se pfirozene stiraji hranice mezi s. a s-gii jazyka, se nekdy hovon jako 0 makro-sociolingvistice, zatimco mikro-sociolingvistikou je nazyvano zkoumani jazykovych interakcf, jejich bezprostfednich situacnich faktoru a vlivu soc. charakteristik ucastniku jazykove komunikace (jejich statusu, vzdelani, zamestnani apod.) na jeji podobu a prubeh. Dokladem zajmu 0 s. je boom publikacf z oblasti s. i jeji institucionalizace. Byl ustaven Commitee on Sociolinguistics, ktery v Pafizi vydava casopis Newsletter, a Skupina pro sociolingvistickd studia pfi Vedecke rade spolecenskjch ved v USA. A: sociolinguistics F: sociolinguistique N: Soziolinguistik I: sociolinguistica Lit.: Hymes, D.: Foundation in Sociolinguistics: An Ethnographic Approach. Philadelphia 1974; Fishman, J. ed.: Readings in the Sociology of Language. Hague 1968; Labov, W: The Study of Non-Standard English. Urbana, Ill. 1975; viz tez -->sociologie jazyka.

Buch, Vod soc i 0 log - bud oznaceni pfedstavitele vedni discipliny --.sociologie (tedy podobne jako fyzik je pi'edstavitelem fyziky), nebo oznaceni prakticke --'profese, resp. profesionalni --'role blizke soc. pracovniku, s uplatnenim od nejnizsi urovne soc. sluzeb aZ po vladniho poradce. Toto rozstepene pojeti profese je vlastni vsem spo!. vooam a setkame se s nim i u psychologu, ekonomu, pedagogu atd. Prameni z dvojiho poslani spolecenskych ved: badatelskeho a soc.-praktickeho, pfip. soc.-terapeutickeho. Specifikem prakticke prace s. je snaha 0 pochopeni a vysvetleni soc. mechanismu zajistujicfch fungovani spolecnosti (ne tedy 0 pochopeni a reseni specif. problemu jednotlivcu, coz je smyslem prace psychologa). Podle tradicniho pojeti by mel byt s. v pfimem styku se skupinami lidi a se soc. udalostmi, ale jako nezucastneny pozorovatel a sberatel informaci, ktery spolecnosti pnmo nepomahii. Neleci ji, jeho poznatky vsak k takovym moznostem vedou. Nektere novejsi smery fenomenologicke s-gie si ovsem roli s. ph vyzkumu nepfedstavuji v podobe "nezucastneneho pozorovatele", naopak pine akceptuji, ze je soc. --'akte-

1017

sociologie

sociologie

rem a zucastnenym sebepozorovatelem, coz nebnlni, ale napomaha pochopeni soc. deni. V historii s-gie se vytvofily Ctyfi vyhranenejsi pfedstavy s.: 1. jako "nezucastneneho" vedce, coz je pojeti M. Webera, podle nehoz je s-gie jako veda hodnotove neutralni (Wert frei) as. ve sve profesionalni roli (nikoliv jako soukroma osoba, obcan) by nemel vyznavat zadne hodnoty krome hodnoty "vedecke integrity" (viz tez --thodnoceni v sociologii); soucasti jeho profesionaIniho vycviku by melo byt ziskani odstupu od vlastnich pfesvedceni, emoci, pfedsudku (nekdy je profese s. pfimo spojovana s fenomenem "kultumiho odstupu"); 2. jako soc. reformatora, coz je pfedstava, ktera rna kofeny v tezich A. Comla o s-gii jako doktrine pokroku, jako sekularizovane teologii apod., ale dnes se objevuje v mimejsich podobach ve snahach 0 modelovani optimalnich sociokult. zmen i formou modemich soc. utop. vizi (viz tez --tsociologie angazovaml); 3. jako statistika - technika, dodavatele informaci pro masmedia, po lit. strany a jine organizace, coz je pfedstava, ktera vznikla v USA po 1. svet. valce, kdy se z agentur zabyvajicich se vyzkumem trhu aver. mineni vyrojili do ulic "sociologove" s dotazniky, ze kterych pak sestavovali ruzne tabulkove pfehledy; tyto aktivity si posIeze vyslouzily kritiku jako "empiristicke" (viz --t empiricismus) a dnes se podobny typ s. jiz ani v Americe nepovazuje za univerzalni; 4. jako "socialniho technika" ci "soci
jen specializovanym koncepcnim pracovnikum a poradcum, ale take politikum, manazerum, vyssim spravnim Ufednikum a vsem ostatnim, ktefi rozhoduji 0 intervencich do soc. strtuktur, zvlaste pak pracovnikum v oblasti --tsocialni politiky. Praktickou roli s. se zabyval napf. P. L. Berger. Celkove spada zkoumani profese a role s. do oblasti --tsociologie sociologie, ktera velmi podrobne zkourna zejm. s. jako vedce vcetne jeho postaveni ve --tvedecke komunite (viz tez --tinvisible college, --tskola vedecka, --tskola sociologicka). A: sociologist F: sociologue N: Soziologe I: sociologo Lit.: Berger, P. L.: (1963) Pozv:'mi do sociologie. Praha 1991; viz lez -->invisible college, -->sociologie sociologie.

Vod

sociologie - (z lat. socius:= druh, nebo societas:= spolecnost; z fec. logos := slovo, fec, veda) - jako veda 0 spolecnosti, spol. jevech, strukturach a procesech a jejich vzajemnych vztazich nebyla a neni jednotne definovana z hlediska sveho pfedmetu a zakl. metody. Na druhe strane vsak maloktera veda venovala tolik pozomosti sporum na tema sveho vlastniho predmetu jako prave s. Je to pochopitelne proto, ze s. se osamostatnila pomerne pozde a neustale stala pfed problemem sveho odliseni od jinych, jiz vicemene konstituovanych ved, z nichz dilem vzesla, s nimiz dilem souvisela ajimz dilem davala perspektivne zaklady (filozofie, pravni veda, polit. veda, etnografie). Jednotne a obecne pfijatelm't definice s. se vsak stala nejen prestizni zaIefitosti oboru ve vztahu k oborum jinym, ale take vyzn. impulsem k ustaveni specif., osobitych pohledu na urCite aspekty soc. skutecnosti nebo na skutecnost jako celek. Pojem s. zavedl a poprve uzil zakladatel oboruAuguste Comte ve IV. sv. sveho zakl. dila Cours de La phiLosophie positive v r. 1837 (Z. Strmiska uvadi r. 1839). Do te doby pouzival Comte pro obor starsi oznaceni, ktere zavedl jeho uCitel C. H. Saint-Simon, totiz --tsocialni fyzika. Tento pojem byl paralelne pouzivan take L. A. J. Queteletem, s nimz Comte nechtel byt spojovan, a proto navrhl oznaceni vlastni. Ackoliv Comte pouzival pro s. jeste oznaceni "socialni filozofie" a "politicka filozofie", a ackoliv pojem s. je vytvofen gramaticky nespravne (je spojenim lat. zakladu a rec. koncovky), pojem s. se pomeme rychle a obecne ujal. Nektefi z tech, ktefi s. realne zakladali, vsak oznaceni s. nepfijali, aby se od Comtova programu vystavby teto nove vedy odlisili, protoze meli projekt svuj (napf. K. Marx a F. Engels zasadne pouzivaIi pouze oznaceni materialisticke pojeti dejin, nikoliv s.). A. Specifikum sociologie v pfistupu k soc. skutecnosti: PfiCinou rozmaniteho definovani s. jako vedniho oboru bylo hist. to, ze nebyl dostatecne ujasnen vztah s. a spec. s-gickych ved. Puvodni projekt koncipovat s. jako obec-

nou vedu 0 spolecnosti, ktera shrnuje, syntetizuje poznatky spec. oboru a snazi se najit a odhalit obecne zakonitosti spol. pohybu (akceptoval jej napf. i T. G. Masaryk) na rozdil od spec. ved, ktere se zabyvaji uzce vydelenymi castmi spolecnosti a formuluji jen pro ne platne zakonitosti, narazil na 4 oduvodnene namitky: 1. cely tento projekt s. jako obecne vedy ji posunoval na uroveii spekulativniho oboru fil. typu, ponechaval ji puvodni podobu spekulativni filozofie dejin nebo soc. filozofie ci dokonce filozofie mravni (toto pojeti se rychle dostalo do rozporu s postupne se empirizujici s., ktera rozvijela vlastni metody empir. kontaktu s realitou) a znemoziioval tedy jeji fakticke vydeleni z filozofie a funkcni vymezeni jejiho specifika; 2. toto pojeti pfedpokladalo existenci spec if. obecnych vyvojovych zakonitosti, coz byl postulat, ktery mel byt teprve dohlzan, takZe nemohl stat na pocatku konstituce vedniho oboru; 3. syntetizujici ci generalizujici pfistup pfedpokladal, aby sociolog byl odbornikem ve vsech spec. oborech (coz bylo mozne do jiste miry jeste v dobe H. Spencera, ktery se jako posledni 0 takovy syntetizujici pohled pokusil, ale coz bylo nemozne jiz ve 20. I. 20. st.); 4. durazem na obecnost se z oboru vylucovaly ty aspekty soc. skutecnosti, ktere nejsou pfedmetem zadne spec. vedy, a proto musi byt zkoumany v ramci nejakeho konkretniho, nikoliv obecneho vedniho oboru (budouci vyvoj ukazal, ze prave tato hranicni a prunikova tern at a jsou nejplodnejsimi oblastmi s-gickeho vyzkumu). Specifikum s-gickeho pfistupu nutno tedy hledat nikoliv v obecnosti, univerzalnosti s. (i kdyz tento elementjako podstatny definicni znak oboru a priori nevylucujeme), ale ve svebytne optice, jiz s. pouziva. Tuto optiku Ize ve vztahu ke spec. vedam charakterizovat takto: a) kazdy spol. jev, proces ci vztah se muze stat soucasti pfedmetu s., a to i tehdy, jestlize se jim zabyva ustavena, ctihodna a dobfe fundovana veda (napf. ekon. procesy, pravni vztahy, polit. chovani apod.), b) rozdil v pohledu na tyto jevy spociva v tom, ze s. tyto jevy zasadne zkouma ve vztahu k jinym soc. jevum (napf. ekon. jevy ve vztahu k nab. jevum M. Weber, tech. jevy ve vztahu kjevum moralnim (napf. W. F. Ogburn) apod.) a ze pohled s. je v torpto ohledu komplexnejsi, nikoliv vsak nutne hlubsi co do postizeni rnnozstvi detailnich souvislosti, c) smyslem studia parcialnich soc. jevu (ktere mohou, ale nemusi byt jiz soucasti pfedmetu spec. vedy) je lepsi porozumeni soc. zivotu, nikoliv fenomenu samotnemu (napf. sociolingvistika se zabyva jazykem v soc. souvislostech proto, aby lepe porozumela jazyku, s. jazyka se zabyva jazykem proto, aby lepe porozumela spolecnosti - jak se projevuje soc. diferenciace v jazyce, nakolik jazykove dispozice osvojene v socializaci spoluurcuji zivotni karieru atd.), d) s. se zabyva ta-

ke temi soc. jevy a procesy, ktere nejsou pfedmetem zadne spec. vedy nebo zadne spec. spol. vedy (napf. drogoyou zavislosti, prostituci a jinymi formami deviantniho chovani, roli pacienta a lekafe atd.). B. Vnitfui struktura sociologie: Uvedenou specifikou s. jako vedy, a samozfejme take jejim dosavadnim vyvojem, je dana i jeji vnitfni struktura. V zasade je mozne s. strukturovat dvojim zpusobem: vertikalne, tj. podle urovne obecnosti poznatku, k nimz dospiva, a horizontalne, tj. podle povahy temat, jimiz se zabyva. Vertikalni cleneni vychazi z pfedpokladu, ze s. je vedou teor.-empir., tzn. ze rna stejne vyzn. slozku popisnou, zalozenou na empir. vyzkumu konkretnich fen omenu, a slozku teor., zalozenou na teor. odvozovani (induktivnim i deduktivnim), spekulaci, pojmoslovne analyze atd. Hierarchicky nejvyssi uroven tvoff --tsociologicka teorie, tj. souhrn obecnych tvrzeni, ktera vypovidaji 0 spolecnosti jako celku, a to bud' 0 spolecnosti kazde (--tobecna sociologie), nebo 0 konkretni spolecnosti v danem prostoru a casu. Obecna s-gicka teorie je svou povahou makrostrukturalni, tzn. ze se dotyka velkych soc. celku (gloMInich spolecnosti, statu, narodu, ffid), muze vsak byt odvozena z postulatu psychol. (napf.v Homansove pokusu vybudovat obecnou teorii soc. chovani na zaklade obecnych tvrzeni behavioraIni psychologie). Lze samozfejme vest akademicky spor 0 to, zda takova obecna teorie je vubec mozna. Zda se nesporne, ze doposud plati Mertonovo tvrzeni, ze obecnou teorii, 0 niz usilujeme, zatim k dispozici nemame, ba ze mezi sociology neexistuje ani uplna shoda v tom, co za teorii obecne a obecnou teorii zvl. vubec pokladat: nazory se zde pohybuji od p6lu rigidniho pozadavku nomologicko-deduktivni vystavby teorie Ci empir. verifikace (falzifikace) souboru s-gickych hypotez ruzne urovne obecnosti pfes ponekud vagni tezi, ze teorie je vysvetleni (ceho, jak, v jake forme), az k p61u naproste lefemosti v chapani pojmu --tteorie (teorie jako retorika, nalezeni vhodne metafory, ktera jev vysvetluje Ci pfiblizuje etc.). V postmodernim diskursu se otazka obecne teorie vubec jevi jako spiSe Ci temer nadbytecna, ackoliv vetsina postmodernich s-gickych diskusi rna podobu teor. diskusi. Ostatne cele dosavadni --tdejiny sociologie aZ do 70. l. 20. st. jsou mj. ambici6znim usilovanim prave 0 takovou obecnou teorii. Nizsi urovni jsou tzv. --tteorie stredniho dosahu, ktere maji pfeklenout rozryv mezi vysoce spekulativni urovni obecne teorie a neteor. empir. vyzkumem: teorie stredniho dosahu nabizeji vysvetleni (explanaci) tfid konkretnich soc. jevu (napf. teorie referencnich skupin, teorie deviantniho nebo organizacniho chovani, teorie agrese apod.), a proto se mezi sebou lisi urovni obecnosti. Hierarchicky na 1019

sociologie

sociologie

nejnizsi urovni jsou situovany empir. popisy konkretnich jevu (tato pozice empir. deskripce nic nevypovida 0 jeji hodnote: dobry empir. popis je mnohdy cennejsi nez spekulativni a nepodlozena teorie), v poslednich !etech je ale naopak duraz kladeny na deskriptivni stranku s. mimofadne silny a nektere smery (napf. etnometodologie) se definuji jako vyhradne empir.-deskriptivni a kazdy pokus o teor. pfesah na vyssi urovefi obecnosti pokladaji za neopravnenou, ale hlavne vecne nesmyslnou spekulaci. Ostatne i v dejinach s. byla deskriptivni stranka oboru ocefiovana jiz tim, ze se puvodne pouzival pro tuto jeji popisnou slozku spec. termin sociografie. C. Konkretni sociologicke discipliny (oborove ci specialni sociologie): lednota teorie stfedniho dosahu (pokud je v explicitni podobe k dispozici) a empir. vyzkumu konkretnich jevu tvofi zaklad konkretnich sociologickych disciplin neboli oborovych sociologii (pfip. specialnich s-gickych disciplin). V Cechach se terminologie pro tuto vnitfni specializaci zatim neustalila a koneckoncu neni ustalena ani jinde na svete. Konkretni s-gicke disicipliny vyjadfuji vnitfui tematicke cleneni s. a vypovidaji soucasne 0 prudkem rozvoji empir.-vyzk. slozky oboru a 0 rustu tematickeho zaberu. Tyto discipliny se totiz zacaly konstituovat az ve 20. a 30. !. 20. st. v souvislosti s prudkym rozvojem empirickeho vYzkumu. Byla navrZena fada klasifikaci konkretnich s-gickych disicplin, zadna ale neni univerzalne uspokojiva, protoze kaMa vychazi z urcite teor. optiky. Discipliny lze klasifikovat tak, ze je budeme fadit podle principu od individua k makrostruktufe (psychologismus) nebo podle principu vzdalenosti od ekon. zakladny (marxismus) nebo na zaklade nejakeho jineho systemoveho videni vnitfui problemove struktury oboru. Existuji utilitarni a fungujici klasifikace, napf. bibliograficke klasifikace UNESCO, klasifikace pouzivane ruznymi referativnimi casopisy, jejichz teor. zakotveni neni explicitni. Napf. casopis Contemporary Sociology v r. 1992 pouzival toto zak!. cleneni: soc. hierarchie, polit. procesy a instituce, makrosociologie, s. mesta a komunitni studie, demografie, zivotni cyklus (stadia a instituce), kriminologie, deviace a pravo, organizace, povolani a trh, mikros-gie, kultura a zaverem samostatne s-gicka metodologie. Fr. reprezentativni pfehled soudobe s. (z r. 1989) uvadi jako hlavni discipliny (les champs sociologiques) s. mestskou, venkovskou, s. prace, organizaci, vyvoje, polit. S" s. rodiny, nabozenstvi, vychovy, kriminality, kultury a volneho casu, sportu a informaci a komunikace. Phrozenejsi a uplnejsi cleneni by snad vypadalo takto: a) komplex disciplin, ktere se zabyvaji biosoc. a geogr. podminkami spo!. zivota (s. obyvatelstva, etnickych a ra1020

sovych skupin, naroda, vekovych sku pin - mladde, deti a rodiny), k nimz Ize pfifadit soc. ekologii. soc. gerontologii, soc. pedagogiku atd., b) makrosociologie neboli s. soc. struktury (s. soc. stratifikace, soc. mobility, s. spo!. tffd, soc. nerovnosti atd.), c) discipliny zabyvajici se ekon. aktivitami a institucemi (s. ekon. chovani, trhu, profesi, spotfeby atd.), d) s.lidskych cinnosti (s. prace, hry, vaIky, sportu, volneho casu atd.), e) s. kultury (vedy, umeni, nabozenstvi, masove kultury), f) s. deviantniho chovani, g) s. spo!. skupin (mikrosociologie), h) s. soc. instituci (prava, statu, armady, cirkvi, vychovy, politiky), ch) s. Iidskych sidel (mesta, venkova), i) s. kazdodenniho zivota. Tato klasifikace je stejne arbitrarni jako vetS ina jinych a v podstate opisuje obvyklou tematickou strukturu s-gickeho systemu. Podstatne je za prve to, ze kazdy dostatecne dUlezity a dostatecne masovy --'socialni jev muze byt pfedmetem oborove discipliny a vznik discipliny zavisi pouze na tom, najde-li se dostatek profesionalnfch zajemcu 0 ni, existuje-li spo!. poptavka po vyzkumu v teto oblasti a dospeje-li ved. komunita k zaveru 0 smysluplnosti takove discipliny (vznikaji discipliny, ktere by jeste pfed nekolika desetiletimi pusobily kuri6zne, napf. s. jidla, s. reklamy atd.), a za druhe, ze oborove s. jsou samy rozliseny podle stupne obecnosti, takze lze konstruovat hierarchicke fady typu: s. skolni tfidy - malych skupin - skupin, s. reklamy - spotfeby - trhu - ekon. chovani, s. prostituce - deviantniho chovani - prava atd. D. Ruzna pojeti pfedmetu a hlavniho zamefeni sociologie: Na empir. urovni je s. vnitfue clenena do konkretnich disciplin podle dominantniho tematu (umeni, deviace, jazyk). Kazde toto tema ale muze byt zkoumano specif. teor. optikou, napf. deviantni chovani z pozic strukturalni analyzy nebo z pozic etnometodologicke koncepce etiketizovani atd. Na teor. urovni se s. vnitfue c!eni do smeru, skol a paradigmat (viz --'diferenciace sociologie, --'paradigma sociologicke, --'struktura sociologie paradigmaticka, --'skola sociologicka, --.typologie sociologickych pflstupu). Toto vnitfni c!eneni nachazi svuj odraz take v odlisnem pojeti s. jako vedy: v ruznych smerech a paradigmatech se klade duraz na jinou slozku soc. skutecnosti jako na zakl., podstatnou, konstitutivni. Kombinujeme-li obe hlediska, synchronicke (soucasna koexistence fady odlisnych paradigmat) i diachronicke (ruzna paradigmata, ktera se objevovala v dejinach s. a vym. ovlivnil a jeji dalSi vyvoj), je mozne vydelit 10 reprezentativnich pojeti pfedmetu s. jako vedy: 1. S. jako veda 0 --'socialnich faktech: Emile Durkheim formuloval pozadavek, aby nova veda mela pfesne

\

vymezeny, specif. pfedmet zkoumani a tomu odpovidajici specif. generalni metodu i spec. metody. Aby dostal tomuto obecnemu pozadavku, formuloval pfedmet s. tak, ze vymezil sferu objektivnich skutecnosti, ktere jsou specif. soc., tzv. soc. fakta, jez jsou charakterizovana tim, ze jsou nadindivid. (existuji vne individ. vedomi) a vykonavaji na individuum natlak (maji donucovaci moc, ktera - neni-li respektovana - znemozfiuje integraci do spolecnosti nebo smysluplnou komunikaci). Metodo!. z toho plyne, ze soc. fakta lze zkoumat jako veci, tj. z te jejich stranky, v niz jsou nezavisle na psychice a vuli jedince, coz konkretne znamena aplikaci objektivnich analytickych metod orientovanych ke zkoumani pravnich a rnravnich norem, etickych a nab. kodexu, polit. programu atd., nikoliv tedy k individ. vypovedim, denikum, dopisum etc. 2. S. jako veda 0 formach socialnich vztahU: Z podobneho obecneho pfedpokladu jako Durkheim vysel i G. Simmel a nem. formalisticka skola. Protoze konkretni soc. vedy zkoumaji soc. (ekon., pravni, mravni, jazykove etc.) jevy z hlediska obsahoveho, s. zbyva jedine specif. pole, jirnZ je zkoumani soc. forem, pfedevsim forem soc. vztahu. Tytez spo!. obsahy se mohou projevovat v odliSnych formach a v teze forme mohou byt vyjadfeny odlisne obsahy. Do krajniho dusledku ideu zkoumani forem soc. vztahu dovedl Leopold von Wiese, ktery navrhl velmi komplikovanou klasifikaci, jet zahrnuje vice net 650 zak!. forem. Zakl. metoda je deskriptivni a klasifikacni. 3. S. jako veda 0 sociaInim jednani: Ve vazbe na tradici nem. duchovedy, ktera zduraznila specificnost spo!. jevu proti jevum pfir. a metodo!., z toho odvodila generalni zaver, ze kauzalni analyza je pro zkoumani soc. jevu nedostatecna, a ktera polozila akcent na metodu rozumeni smyslu, rozpracoval ideu s. jako vedy 0 smysluplnem jednani Max Weber. S. se rna snaiit pochopit smysl, ktery lide vkladaji do sveho jednani, prostfednictvim porozumeni, ktere vsak nevylucuje kauzaIni vyklad. V kontextu sveho pojeti, ktere silne ovlivnilo nejprve koncepci Parsonsovu a pozdejSi interpretativni s., rozpracoval Weber take osobitou metodologii --'idealnich typu. 4. S. jako veda 0 soc. --'chovani: Protip6lem chapajici s. je s., ktera vychazi z behavioristicke pfedstavy, ze jedinym pozorovatelnym faktem, ktery muze byt pfedmNem studia, je manifestni, viditelne chovani. Ph studiu chovani ale nejde 0 pochopeni smyslu prostfednictvim spec. metody porozumeni, ale 0 popis toho, co lide skutecne delaji. G. A. Lundberg a jeho spolupracovnici vychazeli z dusledne atomisticke a individualisticke pfedstavy, ze spolecnost je pouze suma interagujicich jedincu a ze vetSina pojmu, jez s. pouziva, jsou pouze uzitecne konstrukce. Do krajnich dusledku, dokonce etickych, dovedl tento pfistup

B. F. Skinner, ktery svym absolutnim determinismem (chovani je produktem pfedchozi zkusenosti, tedy soc. uceni, a genetickych dispozic) cloveka zbavil moralni odpovednosti zajeho Ciny. Metodo!. efektivne na Skinnera navazal G. C. Romans ve svem pokusu 0 obecnou teorii soc. chovani zalozenem na premisach behaviorisiticke psychologie (viz tez --'behaviorismus). 5. S. jako veda 0 soc. --'cinnosti: Inspirovan Weberem a evrop. s-gickou tradici vypracoval sve pojeti s. T. Parsons, ktery je opfel 0 koncept cinnosti, jd je definovana jako takove a pouze takove chovani, ktere je orientovano k dosaieni cile, ktere je fizeno normami, probiha ve specif. soc. situaci a obsahuje vyraznou motivaci. Parsonsovo strukturalne-funkcionalisticke pojeti, ktere puvodne zakladalo s. na pojmu Cinnosti, se pozdeji vyvinulo tak, ze centrem teor. konstrukce se stal spiSe pojem struktury a systemu, v jejichz ramci cinnost probiha. 6. S. jako veda 0 --.socialni interakci: Soc. interakce mezi individuije klicovym pojmem pro vsechny koncepce, ktere vychazeji z --.metodologickeho individualismu. Jestlize je realnym faktem pouze individuum, pak ke spolecnosti se nelze dostat jinak nd prostfednictvim pojmu (a faktu) interakce mezi individui. Spolecnost je pak uhrnem interagujicich individui a soc. fact je vyslednici prave teto interakce. Zaklady interakcionistickeho pojetijsou obsazeny jiz v Simmelove koncepci pokladajici interakci za zak!. spo!. formu; pozcteji se interakcionisticka pojeti vyvijela v zavislosti na tom, jak se rozvijel koncept interakce v soc. psychologii (viz --'interakcionismus). Svebytnym interakcionistick)im pojetim je teorie G. H. Meada, ktery upozomil na rozhodujici vyznam interakce symbolicke jako specif. lidske - proti behavioristickym pojetim, ktera symbolickou interakci pokladaji jen za jednu z interakcnich forem (viz --'interakcionismus symbolickY). 7. S. jako veda 0 --.spolecenskych skupinach: Toto pojetije spiSe ucebnicove nd vyslovene teor. Vetsina sociologu donedavna s pojmem skupina pracovala jako se samozfejmym a pro s. specif. pojmem, a proto i pfedmet s. byl vazan na formy a zpusoby lidskeho sdruzovani ve skupinach, na jednani ve skupinach, na skupiny samy a vztahy mezi nimi. V dobe mikrosociologickeho boomu byla tendence definovat s. jako vedu 0 skupinach, zejm. --.malYch skupinach, dosti pochopitelna. V poslednich !etech toto pojeti jako dominantni mizi a je nahrazovano specifictejsimi pfistupy, ktere lepe vyjadfuji svebytnost toho Ci onoho s-gickeho paradigmatu. 8. S. jako veda 0 sociokulturnich jevech: Pojeti, ktere je vychodiskem blizke Durkheimovi, ale provedenim se od neho podstatne hsi. P. A. Sorokin totiz sociokult. jev definoval podstatne jinak nez Durkheim soc. jev. Socio-

1021

sociologie

kult. jevem rozumi objektivizovane soucasti sociokult. (superorganickeho) sveta, pro nez je charakteristicke to, ze mohou existovat ve tfech podobach - vyznamove (jsou nositeli vyznamu a ten je jako sociokult. definuje), behavioralni (mohou se projevovat v urcitych konkretnfch formach chovan!) a materialni (mohou byt objektivizovany v materialni podobt\ v podobe hmotneho artefaktu). Sociokult. svet sam se rozpada na vyznamy, -thodnoty a -tnormy, na materialni prostfedky, jez tyto vyznamy nesou, a vedome lidske -taktery, ktefi vyznamy tvoH, operuji s nimi, materializuji je. Sorokinovo pojeti je osobite pfftomno v koncepci Parsonsove (ktery byl Sorokinovym zakem), protoze i u neho je jactrem spo!. zivota kultura, uhm hodnot a norem, vuci nimz se lide socializuji, na jejichz zaklade se integruji a jejichz prostfednictvim se spolecnost udrzuje ve stavu dynamicke rovnovahy. 9. S. jako veda 0 -tsocililni strukture: Koncept soc. struktury pfesel do s. z mechaniky, chemie a biologie stirn, aby vyjactfil skutecnost, ze soc. povaha soc. celku nezavisi pouze na poctu a povaze prvku, ktere jej sklactaji, ale pfedevsim na vztazfch, ktere se mezi temito prvky ustalily. Strukturalisticke pojeti bylo od 40. do 60. !. nejvlivnejsim s-gickym pojetim a bylo logickou protivahou individualistickym koncepcim interakcionistickym a behavioristickym. Zvlastnim typem strukturalistickeho pojeti s. je marx. koncept -tspolecenskoekonomicke formace, ktery rna vyjactfit specifienost konkretnich casove a prostorove urcenych spolecnostf, jejimiz zak!. strukturalnimi prvky jsou spo!. -ttfidy. Zatimco klasicky strukturalismus pfedpoklacta spfSe tendenci spolecnosti k rovnovaze na zaklade mechanismu socializace a soc. kontroly, poklacta marx ismus tfidni konflikt za zak!. hybnou sHu soc. dynamiky. Strukturalisticke pojeti spoleenosti tak existuje ve dvou podobach, v podobe konsensualni a v podobe konfliktni optiky. 10. S. jako veda 0 -tkaidodennosti: V souvislosti s paradigmatickym obratem, k nemuz doslo na sklonku 60. !. (rozvoj vsech forem -tinterpretativni sociologie), se prosadilo pojeti, ktere akcentuje proti vsem formam s-gickeho objektivismu roli individ. aktera, proti diktatu struktur aktivitu individua, proti velkym dejinam a makrosoc. utvarum konkretni lidske aktivity, tedy vsedni, kaZdodenni zivot, ktery je svrchovanou realitou. V kazdodenni interakci lide soc. svet nejen interpretuji, ale v permanentni komunikaci spoluutvafeji, konstruuji. -tSociologicky konstruktivismus je podstatnym znamenim tohoto pfistupu k soc. realite: spolecnost nema (a nikdy nemela) podobu vnejsiho soc. faktu, ale vzdycky jen toho smyslu, ktery v nem clovek nalezl nebo ktery mu da!. Tato zak!. pojeti samozfejme neexistuji vzdycky v ciste podobe (nekdy ale 1022

sociologie ana - napf. behavioristicke nebo konstruktivisticke pfistupy), vzajemne se kombinuji, doplnuji, vstupuji do vztahU polemiky, opozice, ale i vzajemneho obohaceni a komplementarity. :ladne z uvedenych pojeti neni ani absolutne pravdive, ani absolutne nesmyslne, resp. nedovedeme mu mfru pravdivosti pfipsat, protoze to zavisi na tom, co bud erne v s. poklactat za prostfedky ovefeni s-gicke teorie (koncepce, pfistupu, optiky). VetSina z uvedenych koncepci reprezentuje spfSe optiku (jak se divat na soc. svet) nez koherentni teorii (vysvetleni, jak a proc je soc. svet takovy, jak jej zakousime ve sve zkusenosti), je proto spfSe navodem, jak teorii konstruovat, jak organizovat sber empir. dat a jak zjistena data a navrzena vysvetleni prezentovat vefejnosti. V neposledni fade jsou proto uvedene optiky a teorie take formou retoriky, zpusobem jazykove prezentace a komunikace s mimosociologickym svetem s ruznou mirou pfesvedcivosti pro ostatni vedce a vefejnost. E. Vztahy sociologie kjinym vedam: Otazka vztahu s. kjinym vedam rna dye polohy: a) polohu obecne, abstraktni otazky, jaky je vztah s. k jinym soc. ei nesoc. vedam vzhledem k jeji vlastni aktuaIni vnitfni struktufe a jaka je mira relevance poznatku, metod a teorii jinych ved pro s-gickou optiku, b) polohu konkretniho tazani, ktere soc. ci nesoc. vedY v ruznych etapach vyvoje (veetne soueasnosti) ovlivnovaly ten Ci onen s-gicky pfistup a pfip. slouzily jako idealni model vystavby s. jako vedy. Prvni otazku Ize zodpovedet jen pfi respektovani ruznych urovni, na nichZ s. jako normalni vedu ve smyslu kuhnovskem delame. Na urovni obecne teorie je pro s. nejpodstatnejsi vztah k peti vedam. Vztah k -tfilozofii: S. je sice konkretni, teor.-empir. vedou, ktera vznikla tim, ze se vydelila z filozofie, souvislost mezi filozofii as. vsak nikdy nepfestala existovat, a to nekdy dokonce v podobe personalni unie - velci filozofove byli sociology a naopak (Comte, Durkheim, Marx, Weber aj.). V podstate kazdy s-gicky smer rna explicitni nebo zamlcene fi!. podlozi, nektere s-gicke smery z filozofie pfimo pfevzaly sve oznaceni (fenomenologicka, existencialisticka, novopozitivisticka atd.). Filozofie dava s. zakl. myslenkovou a hodnotovohl orientaci, east pojmoveho apar
materialu (bezne vedomi a publicistika maji sklon k jednoduchym a hist. nepfesvedcivym analogiim). Modemi s. se historizuje a role -thistoricke sociologie je zcela mimofadna (koneckoncu spor 0 postmodemu rna vypjaty hist. rozmer v podobe otazek "co je modema, jak vznikla modemi industrialni spolecnost, jak probehly novodobe revoluce, kdy a proe vznikl nacionalismus, jak se konstituovaly nar. staty" atd.). Vztah k -tpsychologii: S. je sice vedou 0 soc., nikoliv individ., psych. fenomenech, ale psycho!. vedeni teor. i empir. je pro porozumeni spo!. skutecnostem podstatne. Poznatky 0 zakl. psych. procesech a psycho!. aspektech vztahU mezi lidmi, 0 psych. rozmerech vnitro- a meziskup. chovani jsou pro s. nejen inspirujici, ale maji mimofadny vyznam pfimo pro vystavbu s-gickych teorii a formulaci vyzkumnych hypotez. Vztah k -tekonomii: S. je sice vedou 0 vzajemne vztazenosti ruznych stranek spo!. skutecnosti (a ekon. chovani je pouze jednim aspektem), ale znalost ekon. teorii, metod a dat je pro s. dulezita s ohledem na: a) roli ekon. Cinitehl v motivaci chovani soc. akteru a utvareni a fungovani soc. struktur, b) stupen rozvinutosti ekonomie jako vedy (ekonomie je nepochybne vedle psychologie nejrozvinutejsi soc. vedou). Vztah ke -tkulturni antropologii a -tsocililni antropologii: S. je sice vedou pfedevsim 0 modemich, komplexnich spolecnostech, avsak vedeni, jimz disponuje soudoba soc. a kult. antropologie, a jejich metodo!' zkusenost jsou pro s. stale vice inspirujici, nektere, dokonce znaene protikladne koncepce (strukturalismus a etnometodologie), jsou na materialu, metodologii a teor. vychodiscich kult. a soc. antropologie pfimo zalozeny. Nektefi autofi pokladaji soudobou s. primo za antropologii modemich spoleenosH. Vycet ved, ktere souviseji se s., by sice mohl pokracovat, ale postupne by byl stale nahodilejsi a vyjadfoval by spiSe stanovisko a pfani autorovo nez skuteeny stav veci (napr. polit. veda, pravo, ale napf. take ekologie atd.). Ostatni vedy totiz vstupuji do pfimeho kontaktu se s. predevsim v kontextu rozvoje jednotlivych spec. s-gickych disciplin a Ize formulovat generalni pravidlo, ze neni spec. soc. veda, s niz by s. nebyla v pfirozenem a logickem kontaktu prostfednictvim nektere ze svych vnitfuich specializacf. Profesionalni pfiprava sociologa k tomuto faktu musi ci mela by pfihliZet. Hist. se vztahy k jednotlivym vedam, a to i nesoc., na urovni obecne tearie vytvafely v silne zavislosti na stupni rozvoje te ktere vedy, pi'ip. na mire jeji aktualni m6dnosti (pojem m6dnost nemusi mit a tady ani nema jednoznacne pejorativni nadech: diky m6dnosti psychonalyzy nebo strukturalismu byla s. mimofactne vecne

i metodo!. obohacena). Vznikaly smery a koncepce silne poznamenane, az zahlcene materii a analogiemi s jinymi vedami, rozmanite verze s-gickeho naturalismu, biologismus, organicismus atd., ale naopak i radikalni psychologismus, objevily se flhne verze fyzikalismu (az po kybemetickou s.). Z nedavne minulosti preZiva znacne pfedsudecne posuzovani techto pokusu a koncepci, protoze jejich hodnoceni bylo zalozeno na metodo!. dogmatu, ze kazdy sestup na nizsi hierarchickou uroven, nez je spolecnost (pfedpokladame-!i elementarni hierarchii anorganicky svetmechanicky, fyzikalni, chemicky, organicky svet - bio!., psycho!. a soc. ci v Sorokinove vyjactreni superorganicky svet), je nutne redukcionismem s negativnimi dusledky pro rozvoj vedy. Odsudky psychologismu, biologismu, ekonomismu atd. byly pausalni a nekvalifikovane. Soudobe koncepce, zejm. psychoanalyticke a sociobio!., zdatne haji pravo na redukcionisticky vyklad jako na vyklad metodo!. pi'ipustny, tedy korektni a legitimni. Redukcionisticke jednostrannosti, ktere ovsem nelze pfehlednout, mely alespon min. inspirujfci vliv v tom, ze obnitily pozomost na dosud nezkoumany, obvykle dosti podstatny aspekt soc. skutecnosti (napi'. limitujfci role pi'ir. faktoru, role individ. a kolekt. nevedomi ei podvedomi). F. Sociologicka metodologie: S. se fakticky ustavila jako skuteene samostatna veda teprve tehdy, kdyz krome vlastniho pojmoslovi, programu a teor. konstrukci poeala vlastnimi protfedky shromazcfovat a svou optikou vyhodnocovat empir. udaje 0 spoleenosti a zejm. 0 konkretnich jevech a procesech v ni probihajicich. Comte byl tvurcem projektu s. jako -tvedy (krome toho, ze byl tvurcem oznaeeni s., coz nelze bagatelizovat), s. jako teor.-empir. veda se vsak ustavila ponekud pozdeji. Obvykle je vznik empir. vice ei mene zakotvene s. spojovan se jmenem Emila Durkheima a jeho praci 0 sebevrazde, pro coz jsou uvacteny tyto duvody: slo 0 problem nepochybne svrchovane aktualni, pfi jeho zkoumani byly pouzity prostfedky tehdejsi statistiky a v souladu s vlastni Durkheimovou metodo!. premisou metody analyzy oficialnich dokumentu, byly rozpracovany nove analyticke prostfedky a navrzeny nove pojrnove prostredky k vykladu analyzovanych skuteenosti. Intenzivni rozvoj -tempiricke sociologie je spojen s pfenosem centra s-gickeho badani z Evropy do Arneriky, kde zejrn. Chicago se stava ve 20. !. 20. st. velkou s-gickou laboratori. Logika rozvoje s. je potom tato: od soc. problernu k ernpir. vyzkumu na bazi postupne rozvijenych a kultivovanych spec. metod sberu a vyhodnocovani (interpretace) dat a odtud k partikularnirn teoriim (teoriim stredniho dosahu). Logika hist. rozvoje s. je tak v souladu s logikou a strukturou empir. vyzkumu samotneho. 1023

sociologie

sociologie

---'Sociologicka metodologie je dnes vnitfne strukturovana do dvou zakl. urovni, na obecnou s-gickou metodologii (obecne predpoklady empir. vyzkumu, problematika verifikace a falzifikace v s., problem kauzality a determinismu, pravidla vystavby teorie, vztah teorie a empir. baze atd.) ana konkretni metodologii (konstrukce a pouziti vyzk. metod a technik pro sber dat v terenu a zpi'tsoby jejich vyhodnocovani). Prosti'ednictvim teto sve dnes jiz silne autonomni soucasti, ktera nezfidka diktuje povahu s-gickych problemi't (nekdy az do te krajnosti, ze tak obraci prirozenou logiku: "problem - metoda - vyzkum" do podoby "metoda - vyzkum - problem"), je s. spojena s matematikou, statistikou a pocitacovymi vedami. Zejm. vstup pocitaci't vyvoj s. doslova revolucionizoval (umoznil nikoliv proklamativni, ale realne pojeti s. jako vedy 0 hromadnych jevech), ale do jiste miry take soucasne zproblematizoval a zdramatizoval. Vedl totiz k prohloubeni schizmatu mezi teoretiky a empiriky, mezi akademickymi a terennirni sociology, mezi stoupenci kvantitativni sociologie a ---'kvalitativni sociologie atd. V poslednich letech se v souvislosti s paradigmatickym obratem 70. I. rozviji velmi intenzivne kvalitativni metody dilem jako rezultat vnitrni potreby novych teor. orientaci (orientace na kazdodennost), dilem jako reakce na dynarnicky vyvoj komputerizovane s. Skutecne rozvinuta modemi s. (a tomu odpovidajici dobfe pfipraveny profesiomilni sociolog) je nemyslite1na bez systematickeho rozvijeni vsech svych jen zdanlive konfliktnich a nesoumeritelnych oblasti - obecne metodologie svazane s filozofii, konkretnich vyzk. a vyhodnocovacich postupi't kvantitativnich, svazanych s matern., statist. a pocitacovymi znalostmi, a kvalitativnich, spojenych se znalosti poznatki't psychol., lingvistickych a etnografickych (kult.-antropologickYch). G. Sociologicke pojmoslovi a zakl. transverzalni sociologicke problemy: Rozsahla s-gickii problematika strukturovana do specializovanych disciplin rna dva zakl. svomiky: a) obeeny pojmovy a kategorialni aparat, ktery je cele s. spolecny, soucasne je vsak diferencovan podle jednotlivych smeri't a paradigmat, b) skupinu velmi obecnych problemi't (pohledi't), ktere prostupuji celou s. a jejichz pHtomnosti se ph zkoumani a reseni zadneho problemu nelze vyhnout, presneji - nelze vi'tci nim nemit stanovisko, at vyslovne nebo zamlcene. S-gicke pojmoslovi rna nekolik vrstev a zdroji't. Castecne pochazi z bezneho jazyka a pak jde 0 pojmy, jez v ramci s. nabyvaji specifictejsich vyznami't nd v bezne reCi, jd jsou zbavovany mnohoznacnosti a nezridka redefinovany, castecne je prejato z jinych vednich obori't (z filozofie, psychologie, ekonomie, ale i prirodovednych disciplin - stratifikace, soc. atom, zpetna vazba 1024

atd.) a konecne castecne (v mire zcela nepatme) jde 0 pojmoslovi pi'tvodni, specif. s-gicke nebo s. tak prepracovane, ze je pociiovano jako spec if. s-gicke (deviace). Krome toho, ze s-gicke pojmy jsou zatizeny svym pi'tvodem, z cehoz prameni cast jejich nejednoznacnosti, jsou nezridka tytez pojmy definovany v ramci ri'tznych paradigmat a smeri't odlisne. Zvl. silne jsou tim postizeny pojmy, ktere vyjadruji fenomeny polit. Ci ideol. nebo maji tyto souvislosti (trida, strana, elita atd.). Cast terminologie je pak pro nektere smery (ba dokonce osobnosti) zcela spec if. (osobity zargon fenomenologicke s., svebytna terrninologie tfebas N. Luhmanna atd.). Nektere s-gicke koncepce (napr. Parsonsova) maji dokonce podobu pokusu 0 jakysi rozsahly a osobity s-gicky slovnik. Zda se, ze s. sice speje ke standardizaci sve terminologie, ale k uplne unifikaci nedospeje nikdy, protoze se nemi'tze zbyt sve teor. plurality a multiparadigmaticnosti. Pokusy ustavit univerzalni vedni slovnik (0. Neurath aj.) ostatne skonCily v minulosti fiaskem nebo se propadly do milosrdneho zapomenuti. Krome terminologie, ktera s. vnitrne sjednocuje i diferencuje, existuje skupina problemi't, ktere plni podobnou funkci nikoliv jiz jen pojmoslovnou (konceptualni), ale primo teor. (koncepcni): 1. ---'Socialni cas a ---'socialni prostor: Odtud se odviji obeeny problem moznosti ci nemoznosti budovat s. jako vedu nadhist. a ahist., schopnou nabidnout univerzalne platny a pouzitelny model spoiecnosti, zakl. vztahi't v ni a mechanismi't, ktere ji ovladaji. Problem prostoru a casu nadto vaze s. na komplex otazek existencialnich (tema determinace zrozenim, srnrt), kult. a soc.-antropol. (kult. determinace casoveho a prostoroveho vnimani, manipulace prostorem a casem atd.) a dnes svrchovane aktualnich otazek soc.-ekologickych. Je pfiznacne, ze modemi bioI. ekologie se silne sociologizovala a s. silne ekologizovala. Podobny proces ale probiha i v nekterych dalSich vedach. 2. Vztah ---'individua a ---.spolecnosti: Odtud se odviji obecny problem determinismu a indeterminismu, urcenosti cloveka a svobodne vi'tle, ale take diferenciace s. na mikros-gii, ktera reflektuje spiSe konkretniho Cloveka v konkretnim prostredi, a makros-gii, ktera spiSe vidi a sleduje utlaCivou silu ve1rych skupin, utvari't a struktur. Problem determinismu a indeterminismu je soucasne problemem toho, nakolik s. mi'tze a umi formulovat zakonitosti spol. zivota, tj. opakujici se a predvidatelne posloupnosti pHcin a di'tsledki't. Soudoba s. se kloni k pfirozenemu hledisku multikauzalnimu (soc. jevy jsou zpi'tsobeny komplexem pricin a samy jsou komplexni pfiCinoujinychjevi't), ale pohybuje se na siroke skiile stanovisek od radikalne deterrninistickych (obecne teorie chovani, marxismus) az po stejne radikalne indeterministicke (nektere smery interpretativni s.).

3. ---'Socialni stratifikace a soc. ---.tfidy: Odtud se odviji obeeny problem soc. nerovnosti, ktery Ize z mnoha di'tvodi't pokladat za centralni s-gicky problem teor. a stejne tak centralni problem praktickopolit. a ekon. Kazda soc. skupina je totiz hierarchizovana, v kazde skupine se formuji vi'tdcovske osobnosti a elita, ale i osobnosti marginalni a marginalizovane, kazda globalni spolecnost resi problem vztahu soc. rovnosti a svobody, miry nutne, mozne a pfipustne regulacc nerovnosti atd. 4. ---'Socialni zmena: Odtud se odviji obeeny problem evolucni a revol. zmeny, problem statiky a dynamiky, problem spolecnosti a skupin stacionamich a dynamickych, ale take problem pokroku jako diskutovane reality a dnes znacne intenzivne odmitane ideologie. Pri'tbeh a determinanty soc. zmeny tvori tradicni napln s-gicke teorie a vyzkumu, ktera se dnes aktualizuje v prime zavislosti na akceleraci soc. casu. 5. ---'Kazdodennost: Odtud se odviji obecny problem smyslu lidske a soc. existence, ale i problem smyslu, ktery pfikladajedinec svym aktivitam v soc. Zivote, problem hist. diferencovanych struktur kazdodennosti ajejich promen v soucasnosti (technizace, informatizace, komputerizace spolecnosti, ri'tst masove kultury, objemu volneho casu a pri'tmeme vzdelanosti atd.). H. Sociologie a spolecenska skutecnost - socialni funkce sociologie: Jednim z klasickych cleneni s. je jeji rozdeleni na ---'sociologii teoretickou a sociologii aplikovanou. Toto cleneni neni uplne presne a dnes jiz ani neni zcela vhodne: konkretni s-gicke discipliny maji ambice jak poznavacf (teor.), tak sociotech., prakticke, chteji byt sjednocenim s. svet poznavajici a svet pretvarejici. Idea s-gicke intervence do soc. sveta rna svi'tj pi'tvod jiz u Comta, ktery chtel vybudovat harmonickou spolecnost rozumu a citu vedenou sociology, u Marxe nabyla podoby usilf 0 vedome prosazeni hist. zakonitosti, u am. reformatori't podoby predstavy 0 moznosti meliorace a optimalizace daneho stavu, u jinych podoby nastroje zvysovani produktivty prace atd. Varieta praktickeho uziti s. se tak, videno hist., pohybuje od utop. vize idealni spolecnosti, konstruovane na zaklade racionaIni analyzy a rozvahy, az po zcela vecny a promysleny vstup s-gickeho vedeni do reseni partikulamich a aktualnich soc. problemi't. S. plnila a plni urCite zakl. soc. funkce, jimiz se vztahuje k soc. skutecnosti (kterou je sarna podminena jako kaMa forma lidskeho vedeni 0 spolecnosti): Funkce kognitivni (poznavaci): Zakl. funkce S., protoze s. je predevsim vedou. Bez ohledu na to, zda a jak se s. angazuje pri reseni praktickych problemi't, jeji vlastni smysl je v poznavani skutecnosti, v jejim popisu a teor. vy-

kladu. Zpi'tsob realizace vsech dalSich funkci, ktere jsou od funkce kognitivni odvozeny, zavisi na kvalite disponibilniho s-gickeho poznani, tedy na urovni plneni teto zakl. funkce. Funkce ideologickii: S. je vzdycky v te Ci one mire, vedome Ci nevedome, programove Ci micky, soc., skup. a tffdne, tedy zajmove podminena a z teto podminenosti, ktera se projevuje mj. vstupem urcitych hodnotovych soudi't do S., se nemi'tze nikdy uplne vyvazat, ackoliv rna legitimni pravo 0 to bez ustani usilovat. Sarna skup. etc. podminenost nemusi jeste implikovat plneni ideo I. funkce, tj. vice ci mene vedome vyjadfovani urciteho skup. etc. zajmu. V tomto ohledu se ri'tzne s-gicke smery od sebe dosti podstatne lisi - skala rna p6l smeri't programove ideal. neutralnich a Ihostejnych (empir., zejrn. rutinni s.) a p61 smenl vedome angazovanych (angazovana, kriticka, reflex ivni s. apod.). Z hlediska ideal. funkci Ize samozrejme rozlisovat s. orientovane spiSe konzervativne a spiSe levicove, spiSe liberalne a spiSe autoritarsky atd., ale take s-gicke koncepce vztahujici se k danemu, zce1a konkretnimu spol. (ba jmenovite statnimu a ekon.-polit.) usporadani pozitivne (ze stredoveke cirkevni terminologie byl prevzat termin apologeticka funkce, ktery v pejorativnim vyznamu zdomacnel v s. marx., ktera jej nebyla schopna vztahnout sarna na sebe) a koncepce vztahujici se neg ativne (kriticka funkce). Apologeticka funkce neni a priori zavrzenihodna a kriticka neni a priori bohuliba. Apologeticke postoje vi'tci demokr. spolecnosti jsou v zasade pozitivnim jevem, paklize nepreri'tstaji do servilnosti vi'tCi kaidodenni politice prave vladnouci gamitury. To je ovsem otazka osobni, nejen ved. etiky a koneckonci't miry vkusu jednotlivych sociologu. Demokr. spolecnost potrebuje permanentni kritickou sebereflexi a zadna kritika, pokud funguji demokr. polit. instituce, ji nemi'tze podstatne poskodit. Proto Ize s uZitkem cist sociology ruznych polit. orientaci, apologety i kritiky (konkretne: stejne tak strukturalisty parsonsovskeho typu jako frankfurtskou skolu). Funkce sociotechnicka, prakticka: Tato funkce se rozvinula v podobe, kterou oznaCiI Karl R. Popper jako drobne, partikulami ---'socialni inzenyrstvi, az ve 20. a 30. 1. v Americe v ruznych konkretnich kontextech (nejprve s. prumyslu, deviantniho chovani, etnickych vztahi't a s. mesta, pozdeji s. armady, zdravi a nemoci atd.). S. dnes plni radu expertiznich funkci, poskytuje data z vyzkumi't ver. mineni, nabizi konkretni analyzy efektivity masovych medii, vypovida 0 praktickych otazkach soc. politiky, navrhuje prakticka opatreni ve zdravotnictvi, soc. peci, peci o lidi stare, drogove zavisle, marginalizovane, vyjadfuje se k projekti'tm souziti ri'tznych etnickych skupin a spole1025

I,

sociologie absurdity

censtvi, koriguje polit. programy. Prakticke uziti s. je dnes mnohostranne a mnohovrstevne. lebo urovei'i zavisi na urovni rozvoje s. samotne a na urovni a povaze soc. objednavky. 8. je hist. produktem demokr. spolecnosti a jen krarke hist. epizody jejiho vyvoje jsou spojeny s totalitnfmi rezimy, jejichz vztah k s. byl vzdycky principialne negativnf. Skutecnost, ze s. pfeifvala v podobe institucionalizovane vedy v pozdnim totalitarismu v zemich stfedni a vych. Evropy, je skutecne vyjimkou, kteni potvrzuje pravidlo. StabiIizovane demokr. spolecnosti s. podporuji ve vsech jejich funkcich, protoze ji potfebuji, s. ke svemu reaInemu rozvoji pak potfebuje pluralitni atmosferu stfetavanf rozmanitych a kontroverznfch nazoru a prostor obcanske spoleenosti, v nemz muze prezentovat svou kritiku, sva doporueeni a vyjadreni a predevsim sve poznatky. Miru jejich uziteenosti a smysluplnosti museji posoudit obcane sami. A: sociology F: sociologie N: 80ziologie I: sociologia Lit.: Babbie, E.: The Practice of Social Research. Belmont, Cal. 1989; Hailey, K. D.: Methods of Social Research. New York 1987; Bauman, Z: Thinking Sociologically. Oxford 1990; Berger, P. L.: (1963) Pozvani do sociologie. Praha 1991; Durand, J. P. - Weil, R.: Socio10gie Contemporaine. Paris 1989; Giddens, A.: Sociology. Cambridge, Mass. 1989; Farley, 1. E.: Sociology. Englewood Cliffs, N.J. 1990; Haralambos, M - Holborn, M: Sociology. Themes and Perspectives. London 1990; Hess, B. aj.: Sociology. New York 1992; Keller, J.: Dvod do sociologie. Praha 1992; Petrusek, M: Teorie a metoda v moderni sociologii. Praha 1993; Robinson, I.: Sociology. New York 1987; Spencer, M.: Foundations of Modern Sociology. Ontario 1990; Stebbins, R. A.: Sociology. The Study of Society. New York 1990.

Pet sociologie absurd ity - pokus 0 s-gicky pfepis existencialisticke fenomenologie, jedna z dflefch skol -+existencialisticke sociologie v USA, ktera se pokladala za variantu tzv. -+alternativni sociologie vuCi tehdy pfevladajfcfmu strukturalnfmu funkcionalismu aje soueasti tzv. konstruktivistickych teorii v moderni am. s-gii. Tvurci a hlavnf predstaviteJe s.a. S. M. Lyman aM. B. Scott vylozili v r. 1970 v praci pod stejnojmennym nazvem jeji zakl. teze, vychazejfce fil. z Husserlovy fenomenologie a nem. a fr. -+existencialismu, s-gicky pfedevsfm z Garfinkelovy -+etnometodologie a Goffmanovy -+dramaturgicke sociologie (krome toho vyuZiIi take podnety z tzV. absurdniho divadla S. Becketta, E. Ionesca, 1. Geneta a z krasne literatury). Zakladem s.a. je postulovani rozporu mezi puvodni nesmyslnosti a -+absurditou sveta vubec a soc. sveta zvl. a tim, ze !ide jednaji cflevedome, intencionalne, cimz se snazi vnaset do nesmyslneho sveta fad a tak konstruovat vlastni, smysluplnou soc. realitu. 8.a. neni rozpracovanym s-gickym systemem, ani teorii stfedniho dosahu, spiSe je pokusem 0 analyzu nekterych zvlastnich, osobitych jevu moderni spolecnosti, zejm. ve sfefe 1026

-+socialni deviace. Predmetne je s.a. zamerena predevsim na vyzkum statusove problemovych a -+marginalnich osobnosti a skupin a atypickych soc. situaci. Podstatu s.a. lze demonstrovat na vykladu geneze (etiologie) deviantnfho chovanf. Zatimco v mensich, jednodussich spolecnostech neni absurdita soc. sveta nijak intenzivne pociiovana, protoze tyto spoleenosti jsou pfehledne a pravidla soc. chovani jsou v nich nepocetna, jednoznacna, a proto srozumitelna, v modernfch, tzv. komplexnfch spolecnostech jsou naopak objektivne vytvoreny podminky pro to, aby individua i cele soc. sku piny a vrstvy vnimaly spolecnost jako absurdni, tj. nesmyslnou, protoze nepfehlednou, nesrozumitelnou, nezvladnutelnou a neosvojitelnou. Tento pocit absurdity vznika ve tfech typickych situacfch: 1. pfi absenci znalosti pravidel (moderni spolecnosti jsou zahlceny normami, ktere variuji mistne a kult. a jejich osvojeni je v liplnosti nemozne); 2. pfi nepredvidanem vyzadovani normy (i kdyz clovek zna pravidlo ci normu, nikdy nemuze predvidat, zda bude jeji doddovani vyzadovano, prip. jak bude norma interpretovana pro danou konkretni situaci); 3. pfi absenci premosteni mezi pravidlem a situacf (neni obvykIe jasne, jak se abstraktni pravidlo vztahuje ke konkretni situaci). Tyto typicke a vysoce frekventovane soc. situace vedou k dezorientaci a umocneni pocitu nesmyslnosti a absurdity soc. sveta. 8.a. poukazuje na nektere znepokojujicf strfmky zivota modernich spolecnosti a vyzkumy provedene v jejim ramci poskytuji zajimavy empir. material. lako samostatna skola se vsak od konce 70. I. uz nerozviji, jeji tematika je vetsinou integrovana do sociologie kazdodennosti (viz -+kazdodennost). A: sociology of the absurd F: sociologie de l'absurdite N: 80ziologie der Absurditiit I: sociologia dell' assurdo Lit.: Lvman, S. M. - Scott, M. B.: A Sociology of the Absurd. New York 1970; Scott, R. A. - Douglas, J. D.: Theoretical Perspectives on Deviance. New York, London 1972.

Pet

so ci 0 log i e ad min i s t rat ivy - zabyva se organizaci a zpusobem fungovani spravnfch systemu, a to predevsim v oblasti starni spravy. Za jejiho zakladatele je povaZovan H. Fayol, do sirsiho ramce disciplfnu zafadil zejm. M. Weber. 8.a. se uzce styka s vyzkumem -+byrokracie, radu stycnych ploch vykazuje se studiem -+managementu a obecne se -+sociologii organizace, rna vazby na politologii a dalSi discipliny. V 50. I. prohloubil analyzu fungovani -+spravy zejm. H. A. Simon, ktery jeji studium spojil s rozborem soc. jednanL Od 60. I. se s.a. oprosfuje od funkcionalniho pristupu a inspiruje se teoriemi konfliktu i interpretativnfmi s-giemi. Takto rozsrreny pfistup ke zkoumani mechanismu spravy nalezame napi'. u M. Croziera.

sociologie aIternativni

A: sociology of administration F: sociologie de I'administration N: 8oziologie der Administrative I: sociologia dell' amministrazione Lit.: Fayol. H: Expose des principes generaux d'administration. Paris 1908; March, J. G. ed.: Handbook of Organizations. Chicago 1965.

Kef

sociologie akademicka - souhrnne oznaceni pro instituciona!izovanou -+sociologii, ktere se pouziva ve dvou vyznamech: 1. jako deskriptivniho oznacenf te casti s-gie, ktera je pestovana pfedevsim na univerzitach a ve ved. ustavech s dominantnf funkcf poznavacf (teor.) a pedagogickou; 2. jako synonyma pro oficialni, ideol. zavislou, sluzebnou s-gii, vuci niz se obvykle profiluji ruzne druhy alternativni sociologie (viz tez -+akademismus). V6tSinou (alespoii proklamativne) usiluje s.a. 0 hodnotovou a ideal. neutriilnost, 0 vysokou teoretienost, 0 respektovanf prijatych pravidel tzv. normalni vedy ve smyslu Kuhnova pojeti (viz -+paradigma), tj. respektovanf jazykovych a metodol. zvyklostL Z hlediska svych soc. funkci se ve vztahu ke spolecnosti obvykle definuje jako veda s vychovnym poslanfm atd. VuCi s.a. se jednoznacne postavila nejen -+alternativni sociologie A. W. Gouldnera, ale puvodne i vsechny podstatne smery nepozitivisticke (napr. -+fenomenologicka sociologie a -+etnometodologie). Ty se samy pozdeji promenily v odrUdu s.a., ktera byla v 60. a 70. I. ztotoznena s pozitivistickym a funkcionalistickym paradigmatem. S pojmem s.a., ktery pravdepodobne zavedl do bezneho uziviini s pejorativnim nadechem Gouldner, jenz dokonce zacal vydavat easopis Theory and Society venovany kritice s.a., pracuje cela tzv. -+radikalni sociologie (R. Blackburn), tzV. skola soc. kriticismu (T. B. Bottomore) aj. Zdurazi'iuji spjatost s.a. s establishmentem, jejf sluzebnost vuci mocenske a hosp. elite, abdikaci na soc. kritiku a vedomou elirninaci spol. zavaZnych problemu, napr. tffdni a rasove nerovnosti, postaveni minorit, soc. diskriminace, a vylouceni nekterych pojmu ze s-gicketerminologie, napr. pojmu vykorisiovani, krize, rozpor, kapitalismus a jejich nahrazeni eufemismy jako exkluze, dysfunkce, nerovnovaha, postindustrialni spoleenost atd. Gouldner ovsem stejne razantne jako am. s.a. kritizoval i s.a. v SOY. bloku a poukazoval na zajimavou shodujejich zakl. teor. zamerenf (napadna podobnost SOY. s.a. s parsonsovskym -+strukturalnim funkcionalismem). Nekdy je jako s.a. pejorativne oznaeovana ta cast s-gie, ktera neni bezprostfedne spojena s fesenim konkretnich soc. problemu. Existence s.a. je naopak pnznakem toho, ze s-gie je do dane spoleenosti integrovana, je soc. uznana a institucionalizovana. Pfflisna zavislost s.a. na stiitnich instituclch muze mit podobne negativnf dus1edky jako pfflisna zavislost neakademicke s-gie na institucich nevladnich, soukromych atd.

A: academic sociology F: sociologie academique N: akademische 8oziologie I: sociologia accademica Lit.: Gouldner, A.: The Coming Crisis of Western Sociology. New York 1970; MacLullg Lee, A.: A Sociology for Whom? New York 1978; Weinstein, 1.: Sociology-Technology. Foundations of Post academic Social Science. New York 1982. Cas.: The New Left, Theory and Society, Berkeley Journal of Sociology.

Pet socio 10 gie alko holism u viz alkoholismus sociologie alternati vni - (z lat. alter = druhy,jiny) - v puvodnim vyznamu levicovy smer am. s-gie konce 60. I., ktery chtel v opozici vuCi -+akademicke sociologii zduvodnit kritiku tzv. sluzebne s-gie a kritiku tzv. pozdniho kapita!ismu. Toto usilovani mohlo navazat na tradici -+frankfurtske skoly, napf. na Horkheimerovu opozici tradieni a kriticke s-gie, nebo na inspirace millsovske (kritika velkych teorii a byrokratickeho etosu empir. s-gie). 8.a. odmfta oficialni s-gii ve vsech jejich institucionalizovanych podobach pro jeji sluzebnost ve vztahu k aktualni moci. Proti predstave, ze cHern usilovani soc. vedy rna byt pffprava dobre socializovaneho individua k prijetf stabilizovanych soc. rolf, a tedy jeho pfizpusobeni a podrobeni danemu statu quo, zduraziluje s.a. konflikt mezi osobnosti a rolemi, ktere rna akceptovat, poukazuje na nezbytnost distance vuei roUm atd. Proto s.a. venuje tolik pozornosti procesum dezadaptace, maladaptace, dezintegrace osobnosti, marginalnim individuim i skupinam. V tom se blfZi koncepci -+kontrakultury, jak ji razili Ch. Reich a T. Roszak. Proti centralisticke organizaci spoleenosti stavi moznost prime demokracie, proti dominanci vertikalniho hierarchickeho ffzeni horizontiilni komunikaci, proti formalizaci org. zivota roli neformalniho sdruzovani atd. Soueastf s.a. je pfirozene take kritika negativnich aspektu tdni ekonomiky, masove kultury a zejm. konzumniho zpusobu zivota. Vlastnim zakladatelem s.a. je Alvin W. Gouldner, ktery sam byl nejprve stoupencem -+strukturalniho funkcionaIismu. Funkcionalisticka analyza rovnovahy v org. systemech ho pfivedla ke kritice -+byrokracie a byrokratismu industrialnf spoleenosti a k pokusu nove definovat soc. funkce s-gie. S-gie rna byt podle Gouldnera kriticky-reflexivni vedou 0 spolecnosti. Zakl. vady soudobe spoleenosti shledava Gouldnerova s.a. v depersonalizaci cloveka, v destrukci celostniho videni sveta a v rozporu mezi vedenim a mocf. Proto tolik pozornosti venuje analyze ideologii a ideologizace moderniho sveta, veetne ideologizace social. systemu SOY. typu. Gouldner kritizoval nejen oficialni am., ale i oficialni SOY. s-gii a shledaval mezi nimi paralely funkcni, tematicke i metodol. V kontextu sve \027

I

sociologie americka

s.a. rozvinul vlastni vizi nove role intelektmihi jako "nove ffidy" v soudobych industrialnich spoleenostech. V 70. 1. na Zapade podstatne klesa role s.a., ktera se sarna institucionalizuje a postupne se meni v jednu z forem akademicke s-gie, jejimz programovym oponentem byla. Pokus 0 ustaveni s.a. v podminkach totalitniho systemu provedl u nas M. Petrusek, ktery s.a. stavi do protikladu k oficialni --+marxisticko-Ieninske sociologii. Podle jeho pojeti rna byt s.a. orientovana k vei'ejnosti, nazorove rna byt otevi'ena a pluralitni, hodnotove zakotvena v etickem univerzalismu, rna byt tematicky autonomni, ve vztahu k racionalite s-gickeho rozumu vecne kriticka a ve vztahu ke spolecnosti rna plnit predevsim funkce poznavad a kriticke. Ackoliv s.a. tohoto typu vznikala v podminkach nealtemativni spolecnosti, ma jeji program sice omezeny, ale pfece jen jisty vecny smysl i v podminkach demokr. spolecnosti. S.a. by nemela sdilet radikalismus s.a. gouldnerovskeho typu, protoze se ukazal gnoseologicky i soc. jako neZivotnY. A: alternative sociology F: sociologie alternative N: alternative Soziologie I: sociologia alternativa Lit.: Huber. J.: Wer soil das alles anderen? Die Alternativen der Alternativbewegung. Berlin 1981; Gouldner, A.: Dialectics of Ideology and Tech-

nology. New York 1976; Petrusek, M.: Alternativni sociologie. Ovahy o smyslu sociologie v nealternativni spolecnosti. Praha 1992.

Pet sociologie americka - obdobi vzniku sociologie v USA ve druM polovine 19. st. ana zacatku 20. st. bylo ve znameni evrop. s-gie. Prace prvnich am. sociologli (napr. L. F. Warda, W. G. Sumnera, F. H. Giddingse, A. W. Smalla), z nichz nekteri studovali na nem. univerzitach, byly vyrazne ovlivneny evrop. s-gii, zejm. dilemA. Comta, H. Spencera, E. Durkheima, V. Pareta, M. Webera, ale i G. Ratzenho/era a L Gumplowicze. Prvni kurs s-gie zacal pfednaset r. 1874 na Yale University G. W. Sumner, jehoz prace Folkways (1906) je povaZovana za prvni vyzn. am. s-gickou pnici, jez ovlivnila alespon dye nasledujici generace sociologli v USA. Podle Sumnera by veda 0 spolecnosti mela byt postavena na studiu folkways (viz --+obycej) a --+spolecenskych skupin. Sumner zavedl vyzn. rozliseni skupin na "in-group", resp. "vlastnich", a "out-group", resp. "cizich" (viz --+skupina clenska). Prvni katedra s-gie byla zalozena na univerzite v Chicagu r. 1893 a vedl ji Albion W. Small. Pfestoze byl dosti originalnim myslitelem a autorem prvni am. ucebnice s-gie (Introduction to the Study of Society, 1894), neovlivnil vyrazneji s-gii v jejim dalSim vyvoji. 0 dva roky pozdeji zacal na Harvardske univerzite vychazet casopis American Journal of Sociology, ktery vychazi dodnes. Franklin Henry Giddings, ktery je oznacovan spolu se Sumnerem za otce 1028

s.a., je pfedstavitelem tzV. psychologistickeho smeru v s.a. (spo!. procesy povazuje za procesy psych. povahy - viz --+psychologismus) a pfedchlidcem empir. s-gie, resp. --+empiricismu (s-gii povazuje za vectu, ktera z hlediska sve metody je vedou statist., v niz by melo domino vat mefeni a kvantifikace). leho hlavni dilo Zdklady sociologie z r. 1898 bylo z iniciativy T. G. Masaryka pfelozeno do cestiny. K dalSim pfedstavitellim psychologismu v am. s-gii je fazen Anglican William McDougall, zakladatel --+instinktivismu, ktery od r. 1921 az do s ve smrti plisobil v USA, Charles Horton Cooley, pfedchUdce symbolickeho interakcionismu a tvlirce koncepce --+primarni skupiny. R. 1905 byla zalozena American Sociological Society a r. 1907 bylo vydano prvni cislo Publications of the American Sociological Society. Od r. 1910 byly kursy s-gie zavedeny na nekolika dalSich am. univerzitach. Zhruba od 20. 1. 20. st. se s.a. osamostatnuje a zacina postupne ovlivnovat vyvoj s-gie i v jinych zemich. Sili v ni empir. orientace a s-gie se postupne institucionalizuje take jako veda empiricka a aplikovana. Realizuje se fada konkretnich s-gick)fch vyzkumli, z nichz nejznamejsim se bezesporu stal tzv. "hawthomsky experiment" - serie vyzkumli provadena od r. 1924 po dobu 15 let Eltonem Mayem v chicagskem podniku Western Electric Company (viz --+efekt hawthornskY). K nejrozsii'enejsim s-gick)fm smerum pfed 2. svet. valkou patfil --+neopozitivismus, ktery byl soucasne jakousi filozofii empir. s-gie. Mezi propagatory tohoto smeru patm pfedevsim Rakusan Paul F. Lazars/eld, ktery od r. 1933 plisobil v USA, v Princetonu se venoval vyzkumu rozhlasu (Radio and the Printed Page - s R. K. Mertonem, 1940) a pozdeji problematice masove komunikace obecne. Na pocatku 40. 1. zalozil Bureau of Applied Social Research na Columbia University. Lazarsfeld pfispel k rozpracovani --+sociologicke metodologie, zejm. kvant. vyzk. technik (napf. skalovani, konstrukce indikatorli, typologie) (Continuities in Social Research, 1950, Language of Social Research, 1955). Lazarsfeld je i pfedstavitelem aplikovane a --+matematicke sociologie (Mathematical Thinking in the Social Sciences, 1954; Latent Structure Analysis, 1968), spoluautorem del Personal Influence (1955); The People's Choice (1969); Qualitative Analysis: Historical and Critical Essays (1972). Principy neopozitivismu formuloval v USA George Andrew Lundberg v dile Foundations of Sociology (1939), v nemz jako zakl. podminky nezbytne pro to, aby s-gie byla "exaktni vedou", uvadi tyto pozadavky: meteni a kvantifikaci, zkoumani pouze pozorovatelneho chovani, operacionalizaci. Z jeho dalSich del jsou vyzn. prace Social Research (1929, 1942, 1949); Can Science Save Us, 1947, a Sociology z r. 1954 (se spoluautory). Lundberg nemel mnoho

sociologie americka

pfimych nasledovnikli. Nejznamejsim z nich se stal Stuart Carter Dodd (Dimension of Society, 1942) svym ponekud kuri6znim pokusem vyjadfit celou s-gii prostfednictvim nekolika malo promennych a soustavou pomeme elementamich rovnic. Znacne odlisnym pokusem 0 nalezeni exaktnich prostfedkli k poznani spol. jevli byla --+sociometrie, jejiz zaklady jsou vylozeny v dile psychiatraJ. L Morena Who Shall Survive z r. 1934 a Sociometry, Experimental Method and the Science of Society z r. 1951. AZ do r. 1955 fidil Moreno casopis Sociometry, ktery take vychazi dodnes. VYzn. autorem tohoto casopisu byl am. sociolog ces. plivodu JiN Nehnevajsa. Nejvetsimi centry s-gickeho badani v obdobi po 1. svet. valce byly Chicago, Harvardska univerzita a Columbia University. Zatimco --+chicagska skola kladla duraz pfedevsim na vztah mezi jedincem a spoleenosti a na problemy prostoroveho uspofadani spolecnosti (viz tez --+ekologie socialni), druM dYe univerzity, stale jeste silne ovlivneny evrop. s-gii, se zamefily spiSe na makroanalyzy soc. struktury a na zkoumani globalni soc. zmeny. Hlavnimi reprezentanty soc. ekologie a --+sociologie mesta na Chicagske univerzite byliR. E. Park, R. E. L Faris aE. W. Burgess. Park s Burgessem vydali ucebnici Introduction to the Science of Sociology (1921), ktera na dlouhou dobu ovlivnila dalSi vyvoj s.a. a standardizovala obsah ucebnic s-gie nejen v USA. Parkuv zak R. D. McKenzie a dalSi pfedstavitele chicagske skoly se venovali tzV. soc. problemum, sebevraZednosti, dezorganizaci rodiny, prostituci, kriminalite, psych. onemocnenim. W. F. Ogburn se zabyval teorii soc. zmeny (v r. 1950 zavedl pojem --+kulturni mezera). S chicagskou skolou je spojen soc.-psychol. pfistup ke zkoumani soc. reality, reprezentovany zejm. W.1. Thomasem, ktery spolu s Florianem W. Znanieckjm vydal dilo The Polish Peasant in Europe and America (1918-1920), v nemz oba autofi zachycuji a analyzuji zivotni podminky pol. imigrantu v Chicagu s pouzitim biografickych metod (dilo je take nacrtem programu empir. s-gie tohoto obdobl). K chicagske skole je fazen take G. H. Mead, jenz je povaZovan za zakladatele --+symbolickeho interakcionismu (Mind, Self, and Society, 1934). Ve sve koncepci roli navazal Mead zejm. na Cooleyho a na jeho pojeti "zrcadloveho ja". Ve 30. 1. zavadi R. Linton do s-gie dvojici pojmu --+status a --+role. Na Harvardske univerzitebyl r. 1930 jmenovan profesorem s-gie Pitirim Alexandrovic Sorokin, ruS. emigrant, ktery zde zacal pusobit po kratkem pobytu v Ceskos!ovensku. leho prvni vyzn. pracf publikovanou v USA bylo dilo Sociology of Revolution. Sorokin se zabyval take --+socialni mobilitou (Social Mobility, 1927), historii civilizad, dejinami soc. teorii (Sociologicke nauky pfftomnosti,

1928; The Social Philosophies of an Age of Crisis, 1950), radikalni kritikou soudobe neopozitivisticke s-gie (Fads and Foibles in Modern Sociology, 1956, a Sociological Theories of Today, 1966), teorii soc. zmeny (Social and Cultural Dynamics, 1937-1941), spolu s Mertonem problemem soc. prostoru a casu (Sociocultural Causality, Space, Time, 1943, a Society, Culture, Personality, 1947). DalSi vyzn. postavou Harvardske univerzity by! Talcott Parsons, jenz nejprve vyrazne ovlivnil am. a po 2. svet. valce i svet. s-gii. Studoval v Evrope, nejdfive na London School of Economics, kde plisobil B. Malinowski, pozdeji ziskal doktorat na univerzite v Heidelbergu. Parsons byl vyrazne ovlivnen evrop. s-gii, zejm. dilem M. Webera, E. Durkheima a V. Pareta, a ekon. teorii A. Marshalla. Analyze jejich teorii venoval sve prvni vyzn. dilo z r. 1937 The Structure of Social Action. Toto dilo stimulovalo v Americe zajem 0 vystavbu velke soc. teorie a 0 pojeti s-gie jako abstraktni teor. vecty. Parsons se nejprve zabyval teorii soc. jednani a rozpracoval jeji ustfedni pojmy. Tato teorie spolu s teorii --+socialniho systemu (The Social System, 1951) tvon zaklad tzV. "klasickeho" (parsonsovskeho) pojeti --+strukturalniho funkcionalismu, ktery pfedstavuje jeden z nejvlivnejsich, ale take nejkontroverznejsich smeru s-gie 20. st. V ramci teorie strukturalniho funkcionalismu se Parsons zabyval analyzou institud, specif. struktur a roli, problematikou soc. kontroly, socializace, konformity, institucionalizad zamestnaneckeho systemu, spec. pozomost venoval profesi pravnika, v centru jeho pozomosti byla i problematika stability a soc. zmeny, pfispel ke konstituovani s-gie medidny atd. Ve spolupraci s jinymi sociology a ekonomy, zvl. R. F. Balesem, E. A. Shilsem, N. J. Smelserem, vznika postupne "obecna teorie", kteraje zachycena v dilech Toward a General Theory of Action (1951), Working Papers in the Theory of Action (1953) a Economy and Society (1956). Vztahy mezi soc. sytemy a osobnosti s durazem na proces socializace byly pfedmetem knihy napsane spolu s Balesem: Family, Socialization and Interaction Process (1955). V nasledujicfch letech rozviji Parsons nektere daISi aspekty sve teorie v dilech Social Structure and Personality, 1964; Societies: Evolutionary and Comparative Perspectives, 1966; System of Modern Societies, 1971. Sorokinuv zak Robert K. Merton obohatil strukturalni funkcionalismus rozlisenim funkd na latentni a manifestni; od pojmu --+funkce oddelil pojmy --+dysfunkce a --+eufunkce a revidoval postulat funkcionalnf nezbytnosti. Ve svem hlavnim dile Social Theory and Social Structure (1949) se venoval zejm. problematice soc. struktury, teorii anomie, soc. a kult. pfiCinam deviantniho chovani. Merton, ovlivnenjak Parsonsem, tak Lazarsfeldem, koncipoval ideu vystavby

1029

sociologie angazovana

sociologie americka

-tteorii stredniho dosahu, ktere by zaujimaly jakousi am. polit. sceny a pfispel ke konstituovani -tkonzervativni sociologie. Jeho hlavni prace se tykaji jednak prostfedni pozici mezi konkretnim vyzkumem a obecnou teorii. Zabyval se take teorii referencnich skupin, -tsociologii blematiky konce ideologie (The End of Ideology, 1960) vedy, dejinami vedy atd. Vyzn. pi'edstaviteli struktunHni- a -tpostindustrialni spolecnosti (The Coming of Post-Inho funkcionalismu v USA dale byJi napi'. K. Davis, po ji- dustrial Society, 1974). Ve svem dile The Cultural Constou dobu take G. C. Homans a A. W. Gouldner. Struktu- tradictions of Capitalism (1976) se zabyva hedonistickou ralni funkcionalismus se stal ke konci 50. a na zacatku kulturou typickou pro rozvinute kap. spoiecnosti, ktera je 60. 1. pi'edmetem kritiky mnohych am. sociologii, napi' inkompatibilni s dominujici racionalitou vynucenou ekon. systemem. P. M. Blaua, D. H. Wronga, A. W. Gouldnera, takie tato V 60. 1. se objevuje -tteorie sociaIni smeny, jejiZ zaklad teorie vcelku pi'irozene postupne ztratila svou dosud dopoloZiI Homans, ktery byl puvodne stoupencem struktuminantni pozici v oblasti s-gicke teorie. Vlivem krize 30. 1. a 2. svet. valky se v USA ozivuje ralniho funkcionalismu. Jeho jmeno je spojeno s vyzkuzajem 0 soc. problemy (coz se na pocatku 50. 1. projevilo mem malych sku pin (viz -tsociologie malych skupin) napi'. snahou A. McClung Leea konstituovat samostatnou as -tteorii socialni interakce (The Human Group, 1950, diseiplinu "vyzkum socialnich problemu"), ale i 0 proble- a Social Behavior: Its Elementary Forms, 1961). Peter M. matiku vyvoje spolecnosti a soc. zmeny (viz technokra- Blau pfispel k rozpracovani teorie soc. smeny dilem Exticke smery a teorie technoL vyvoje, W. F. Ogburn aj.). change and Power in Social Life, 1964. Blau provadel Zajem 0 soc. problemy posiloval autoritu s-gie u vei'ejnosti v USA take rozsahle empir. vyzkumy struktury povolani a pi'ispival k tomu, ze "socialni veda" se postupne stavala (The American Occupational Structure (1967) a struktury integralni soucasti am. kultury. a nektere s-gicke knihy se byrokratickych organizaci (The Structure of Organizations, 1971). Na sklonku 60.1. dochazi k tzv. paradigmatickemu staly dokonce bestsellery a soucasti masove kultury. V 50. 1. vznika totiz dalSi vyrazny smer, teorie konfliktu, obratu v s.a., ktery souvisi s rozvojem -tfenomenologicke sociologie, jejiz ustfedni ideje formuloval Alfred Schutz k jejimuz rozpracovani nejvice pi'ispel L. A. Coser (Towards a Sociology of Social Conflict, 1954; The Functions jiz ve 30. I. Schiitzovy podnety byly rozvinuty v fade konof Social Conflict, 1956). Coser se zajimave pokusil vylo- cepci a specializovanych smeru. ZvL vlivny byl tzV. soc. Zit zakL s-gicke problemy prostfednictvim beletrie v pra- konstruktivismus, vylozeny P. L. Bergerem a T. Luckci Sociology Through Literature (1963). V 50. a 60.1. se mannem v praci The Social Construction of Reality (1967). k vyzn. postavam s.a. i'adi Charles Wright Mills, predsta- Berger po odchodu T. Luckmanna do SRN rozvijel provitel tzv. radikalni a angazovane sociologie, inspirovane blematiku s-gie nabozenstvi v dilech The Sacred Canopy marxismem. Z Millsovy s-gie vysla tzv. new sociology (1967) a Heretical Imperative (1979); spoluautorem posledne jmenovane, jakoz i dalSi knihy Sociology Reinter(1. L. Horowitz aj.). 0 am. sti'edni sti'ide pojednava Mills preted, 1981, byl H. Kellner. V dile Kapitalistickd revokriticky v dile White Collar (1951); mocenskou strukturu luce (1986) analyzuje Berger vyvoj kapitalismu a srovnava v USA analyzoval v dile Mocenskd elita (1956). Jeho pojeho vysledky za posledni desitileti s vysledky realneho jeti "mocenske elity" bylo polemikou s teoriemi -tnove socialismu. Dochazi k zaveru, ze kapitalismus i pres svou tfIdy, ktere odmitaly existenci stabilni elity v USA, as teo"destruktivni kreaei" pfinasi lepsi vysledky nd realny soriemi rozptylene moei. Millsovo dno Sociologickd imagieialismus. Erving Goffman je pfedstavitelem -tdramanace z r. 1959 je namifeno proti dvema vyraznym tendenturgicke sociologie. Jeho hlavnimi dily jsou The Presencim s.a.: proti tzv. "velkym teoriim" - Millsovo oznaceni tation of Self in Everyday Life (1959); Encounters: Two s pejorativnim pfidechem pro abstraktni s-gicke teorie, Studies in the Sociology of Interaction (1961); Behavior zejm. pro Parsonsuv strukturalni funkcionalismus - a proin Public Places: Notes on the Social Organization of Gatti "abstraktnimu empiricismu" reprezentovanemu napi'. herings (1963); Interaction Ritual: Essays in Face-to-FaG. A. Lundbergem, S. A. Stoufferem, S. C. Doddem ce Behavior (1967); Strategic Interaction (1969); Gender a P. F. Lazarsfeldem. David Riesman v dile Osamely day. Studie 0 zmendch americkeho charakteru (1950), prvnim Advertisements (1979). Harold Garfinkel, zak Parsonsuv, s-gickem bestselleru, podal dodnes vlivnou analyzu teh- je zakladatelem tzV. -tetnometodologie (Studies in Ethnodejsi am. spolecnosti. Zatimco Mills byl pfedstavitelem methodology, 1967). Garfinkel analyzuje kazdodenni vyrazne levicoveho proudu s.a., D. Bell reprezentuje proud chovani a jednani lidi vcetne toho, jak Ii de popisuji sve kazdodenni aktivity a jaky jim davaji smysl a vyznam. opacny, tzv. konzervativni sociologii (spolu D. P. Moynihanem, R. A. Nisbetem, S. M. Lipsetem, E. A. Shilsem A. Cicourel se pozdeji pokusil transformovat etnometoaj.). Zhruba od poloviny 50. I. se Bell zabyval vyvojem dologii do podoby tzv. -tkognitivni sociologie (Cogniti-

1030

ve Sociology, 1973). -tSociologie existencialisticka je v USA reprezentovana E. A. Tiryakianem (Sociologism and Existentialism, 1961), S. M. Lymanem aM. Scottem (A Sociology of the Absurd, 1970); 1. Douglas (Social Meaning of Suicide, 1967; Understanding of Everyday Life ed., 1970) spolu s J. M. Johnsonem editoval Existential Sociology (1977). Pfelom 60. a 70. 1. byl v s.a. oznacovan nekterymi, zejrn. levicove orientovanymi autory za obdobi "krize sociologie" (viz A. W. Gouldner: The Coming Crisis of Western Sociology). V opozici vuci tzv. -takademicke sociologii, tj. tehdy pfevladajicimu strukturalnimu funkcionaJismu, byly uCineny pokusy konstituovat na konci 60. 1. -tsociologii alternativni, odmitajici oficialni s-gii ve vsech jejich institucionalizovanych podobach. Jejim zakladatelem je Gouldner, tvurce i tzv. -tsociologie reflexivni, ktery provedl zasadni, i kdyz kontroverzni kritiku funkcionalismu (kriticky se vyjadfoval i k marxismu pestovanemu v ramci tzv. vychodniho bloku). Do altemativni s-gie jsou nekdy i'azeny rozne skoly a smery, napi': a) sirokY interakcionisticky smer reprezentovany H. G. Blumerem (Symbolic Interactionism: Perspectives and Methods, 1969), T. Shibutanim, A. L. Straussem, A. Rosem, T. S. Kuhnem a z neho vychazejicim strategickym interakcionismem E. Goffmana (Strategic Interaction, 1969), b) fenomenologicka s-gie, reprezentovana koncepci "konstrukce socialni reality" (Berger, Luckmann), koncepci "lidske perspektivy" S. T. Bruyna (The Human Perspec~ive in Sociology, 1966), reflexivni s-gii A. W. Gouldnera, koncepci H. R. Wagnera, G. Psathasa, M. A. Natansona (Phenomenology, Role and Reason, 1974) aj., c) etnometodologie H. Garfinkela a A. Cicourela, d) existencialisticky smer s.a. V 70. az 90. I. se v USA a pozdeji take v Evrope formuje tzv. -tkvalitativni sociologie, kteraje metodoL analogii fenomenologicke s-gie. Pi'edmetem jejiho zkoumani jsou jevy, ktere neni mozne merit a kvantifikovat, zkoumani se zamefuje na kazdodennost, vsedni, rutinni Cinnost jedincu ana desifrovani vyznamu, ktery lide realite pi'ikladaji. K novym trendum dochazi v USA i v ramei metodologie kvant. (H. M. Blalock, Causal Models in the Social Sciences, 1971; H. Costner aj.), ktera se dynamicky rozviji ve vazbe na rozvoj vypoeetni techniky. Nove kvant. postupy otevrely take nove teor. problemy v oblasti studia soc. stratifikace a mobility, vzdelani, pfijmove struktury, chovani preferencniho, spoti'ebniho i polit., masove komunikace a kultury atd. V soucasne dobe je pocet kateder, na nichz je s-gie vyucovana jako spec. obor, vyssi nd 100. Profesnim sdruzenim am. sociologu je American Sociological Association (ASA), ktera rna federalni pusobnost. Je rozdelena do

sekci - napi'. na s-gii vzdelani, mediciny, prava, na soc. psychologii, metodologii, teorii atp. ASA sponzoruje i'adu odbomych casopisu vcetne American Sociological Review, Journal of Health and Social Behavior, Sociology of Education a zpravodaje American Sociologist. Krome ASA existuji i jine profesni organizace, napi'. Society for the Study of Social Problems, vydavajici cas. Social Problems, Association for the Sociology of Religion, jejimz casopisem je Sociological Analysis, Rural Sociological Society s cas. Rural Sociology atd. Krome federalnich profesnich organizaci existuje i velky pocet profesnich regionalnich spolecnosti, jako Southern, Eastern a Midwest Sociological Societies. A: American sociology F: sociologie americaine N: amerikanische Soziologie I: sociologia americana Lit.: Alijevovd, D.: Sucasna americka sociol6gia. Bratislava 1985; Bames, H. E.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; Becker, H. - Bames, H. E. eds.: Social Throught from Lore to Science. Boston, New York, 1938; Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. London 1975; Klofdi!, J. - T/ustj, V.: Soudoba sociologie, I. dil. Praha 1965; Sorokin, P. A.: (1928) Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; Thimasheff, N. S.: Sociology in the United States. In: Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1967.

MaH sociologie an alyticka viz metoda analyticka, typologie sociologickych pfistupu sociologie angazov ana - (z fr.l'engagement =zavazek, vyzva, bojove stl'etnuti) - souhmne oznaceni pro vsechny s-gicke koncepce, skoly a smery, ktere pfiznavaji -tsociologii pravo na to, aby se nejen vyslovovala k aktualnim problemovym situacim, ale aby se aktivne podilela na jejich i'eseni roznymi konkretnimi zpusoby, napf. expertizami, kritikou soc. programu, s-gickym rozborem polit. a ekon. projektu, s-gickou publicistikou atd. Termin ,,1' engagement" poprve v techto souvislostech pouzil J. P. Sartre pro oznaceni zavazku, odpovednosti intelektualu, pro zaujeti jejich osobniho stanoviska a pro jednani v souladu s proklamovanymi idejemi, ideologii Ci teorii, pro aktivni postoj ke svetu a zejm. k aktuaInimu stavu spolecnosti. V konkretnim kontextu rane faze Sartrova dila je problem angazovanosti vazan na tema vztahu "vrzenosti cloveka do sveta" k jeho potencialni -tsvobode. Clovek podle Sartra utvari sebe sarna a dava vyznamy svym Cinum tim, ze urCitym zpusobem jedna, takze jednat, angazovat se v situacich, ktere jsou nam sice puvodne zvnejsku dany, ale za jejichz soucasnou a zejm. budouci podobu svym jednanim a aktivnim postojem neseme mravni zodpovednost, znamena autenticky zit. Toto Sartrovo tern a rozviji -texistencialisticka sociologie, Sartre sam se ve sve pozdni filozofii problemem angazovanosti jiz podrob-

1031

sociologie aplikovana

neji nezabyval. Sve pojeti angaiovanosti vsak projevoval svymi postoji ke vsem vyzn. polit. udalostem sve doby (korejska valka, alzirska valka, macfarske udaIosti r. 1956, udalosti v r. 1968 atd.). V soucasne dobe se k s.a. fadi pfedevsim levicove orientovane myslenkove proudy, tedy -tnew sociology, ktera navazuje na s.a. Ch. W. Millse, -tradikalni sociologie a -tkriticka sociologie vsech odrud a variant. Vsechny tyto skoly a smery se nikoliv nahodne v te Ci one mife inspirovaly marxismem a tzv. -tmarxisticka sociologie jako soucast marx. ideologie byla vedome, programove koncipovana jako s.a., protoze ve sve puvodni verzi za jednu ze svych podstatnych spol. funkci pokladala spol. kritiku kapitalismu a vyjadfovani tfidnich zajmii proletariatu prostfednictvim s-gickeho vedeni a gnoseologicky podmiiiovala s-gicke poznani stranickosti. PUvodni kriticko-analyticky rozmer pfesel do -tneomarxismu a do s-gickych smeru tzv. marx. inspirace, zcela vsak vymizel z marx. s-gie zemi tzv. -trerum!ho socialismu, v nicM se s-gie ve svem ideol. rozmeru promenila v ryzi apologetiku. Kriticke funkce s-gie pfevzaly v techto zemich alespoii castecne nektere empir. vyzkumy, ktere poukazovaly na problematicnost, dramaticnost a konfliktnost realm! soc. situace (v Ceskoslovensku napf. vyzkumy ekologickeho chovani, zdravotnicke sfery, sluzeb, neco naznacovaly i vyzkumy vef. mineni). V 80. a 90. 1. se s.a. na Zapade rozviji pfedevsim jako reakce: 1. na koncepce nehodnotici, neangawvane, nestranne s-gie, vetSinou spojene s pozitivistickYrni tradicemi a s odvolavkami na M. Webera; 2. na apologeticke koncepce reprezentovane tzV. -takademickou sociologii, ktere teor. obhajuji status quo; 3. na teor., hist. a polit. nezakotveny empir. vyzkum, ktery je programove ochoten svymi ved. objektivnimi daty slouzit komukoliv ajakkoliv. Ackoliv je pfedstava s.a. pravem asociovana predevsim s levicove a marx., event. protimarx. orientovanymi tendencemi v soudobe s-gii, lze k ni fadit take polit. vysoce aktivni -tkonzervativni sociologii. Predstavitel strukturalniho funkcionalismu R. K. Merton fika, ze k s-gicke pravde se dochazi pres angazovanost, protoze neangazovana s-gie nejen nedovede nektere soc. fenomeny popsat, vysvetlit a pfedvidat, ale dokonce je vubec nedokaze formulovat, protoZe je nema ve sve s-gicke optice. Protikladem s.a. je ovsem nejen s-gie nehodnotici a polito indiferentni, ale take s-gie, ktera slouzi manipulativnim cilum. I?o noveho kontextu vstoupil spor 0 angazovanost soc. vedy v souvislosti s analyzou role -tintelektualu v dramatech 20. st. (viz napi'. prace Z. Baumana a V. Bilohradskiho). Koncepce angaiovaneho intelektuala je zde odvozena z potfeby intelektualu legitimizovat vlastni aktivitu, prokazat 1032

sociologie belgicka svou uzitecnost aspol. potfebnost. Toto prokazovani legitimity miize konCit ai v nekriticke identifikaci intelektuala s po lit. hnutimi a stranami, zejrn. levicovymi. PfitailiYost kom. hnuti pro intelektualy spocivala prave v tom, ze nabizelo legitimitu, blizkost k polit. moci a sebeutvrzeni o vlastni spoI. prospesnosti. Zakl. nebezpeci takto pojate angaiovanosti spociva v tom, ze intelektual se citi povoIan navrhovat a doporucovat k uskutecneni racionalni projekt "nejlepsiho z moznych svetii", jemuz se pak rna podfidit kultura, moralka, tradice atd., a to dokonce bez ohledu na lidske obeti. Kritiku techto vizi podali jiz pfed postmodemisty F. A. von Hayek a K. R. Popper. Z tohoto hlediska je postmoderni kritika konceptu angaiovanosti v souladu s obecnejsimi analyzami stavu soucasneho sveta (viz -tpostmodernismus). A: involved sociology F: sociologie engagee N: engagierte Soziologie I: sociologia impegnata

z.:

Lit.: Bauman. Legislators and Interpreters. On Modernity, Post-modernity and Intellectuals. Oxford 1987; BllohradskY. V.: Pfirozeny svetjako politicky problem. Praha 1991; Horowitz, I.: The New Sociology. New York 1965; Mills. Ch. W.: (1959) Sociologicka imaginace. Praha 1968; Mucha. J.: Socjologiajako krytyka spo!eczna. Warszawa 1986; Wiatr. J. J.: AngaZovana sociologie. Praha 1970.

Pet sociologie aplikovana viz sociologie sociologie architektury - nove se formujfci slozka -tsociologie mesta, ktera zkouma interakci mezi chovanim a jednanim jednotlivcu a soc. skupin na jedne strane a prostfedim vytvat'enem architekturou na strane druM. V zavislosti na pojeti pojmu architektura lze rozlisit uzsi a sirsi pojeti tohoto vztahu. Pn sirsim pojeti architektury, ktere se neomezuje na rozmery, tvar a znakovou stranku vnitfnfch a vnejsich casti jednotlivych budov, nybd zahmuje vytvareni vnitfnich i vnejsich prostoru, splyva temer s.a. se s-gickou analyzou prostoru. S.a. zkouma jednak piisobeni znakove struktury jednotlivych objektii, piisobeni jednotlivych objektii a budov jako celku a piisobeni souborii objektii a prostorii mezi nimi najednani, prip. na vnitfni stavy lidi, jednak zkouma, jakjsou jednotlive slozky kultury a organizace globalnich, nar. a mistnich spolecnosti vyjadreny v estetickem ztvameni objektu, zejm. budov, v usporadani budov a ve vytvareni soukromych a vel'. prostoru. PUsobeni architektury a architekturou vytvoreneho prostfedi na lidi je zprostiedkovano vnimanim znaku a povahy prostoru a take interpretaci vnimanych znaku a prostoru. V tomto smyslu je prostorova semiotika nezbytnou soucasti rozboru vztahu mezi prostredim ajednanim lidi a s.a. se bez ni neobejde. Velmi blizko tomuto serniotickemu pojeti je koncepce, ktera zduraziiuje, Ze veci, a zejm. artefakty, tj. take architektura, jsou mj. "na-

vody k pouziti", navody k chovani. Architektura aji vytvarene pros tory jsou take slozkou urcitych situaci, jsou soucasti soc. reality, vymezuji a reguluji chovani lidi a ovliviiuji vnitfni stay lidi. V teto souvislosti je dulezity pojern synomorfie, tj. strukturalni podobnosti mezi hmotnym prostiedim a soc. chovanim probihajicim v tomto prostiedi. Barker prokazal, ze v urCitYch druzich prostoru (kostel, divadlo, hi'iste, skola) se ruzni lide chovaji podobne, Cili dane pros tory reguluji chovani a stavy lidi bez ohledu na jejich osobnostni znaky. I v tomto pfipade hlubsi vyklad synomorfii vychazi ze semioticke analyzy chapajici architekturu jako soustavu k6du vyjadrujicich obsahy jednotlivych kultur a soucasne funkci jednotlivych prostoru. Soc.-bioI. interpretace vztahu mezi jednanim lidi a architekturou v sirsim pojeti je rozvijena v ramci etologie -tprostoroveho chovani cloveka. Klfcovou slozkou etologickeho vykladu je v tomto pffpade pojem bezpeci. V aplikaci na -turbanismus pfispela etologicka varianta vykladu vztahu "architektura-chovani lidi" tim, ze doporucovala soustavne rozlisovani prostoru na soukrome, polosoukrome, polovef. a vef. Z dvojice mozneho pojeti interakce mezi architekturou a spolecnosti rna ovsern aktivnejsi vyznam relace "spolecnost- architektura". Strukturalni, tvarove, prostorove i znakove stranky architektury jsou determinovany kulturarni, hodnotami, technologierni, ekon. a pravnirni institucemi, strukturou rodin a typy prevladajicich soc. vztahu, typy soc. koheze. Architektura vyjadfuje strukturu i funkce spolecnosti a svym zpetnym pusobenim spolecnost zpeviiuje. Vzhledem k dynamice modemich spolecnosti vsak dochlizi casto k nesourodosti architektury a spolecnosti. Tato inkongruence je jednirn z diilezitych temat s.a. Ptidorysy bytii, domii, ale i celych mest byly v historii do znacne miry meneny procesem civilizovani ve smyslu N. Eliase. Rozhodujici slozkou tohoto procesu byl rust narokU na soukromi jednotlivcti a malych skupin, ktery se postupne promital do promen v uspofadani mistnosti. S.a. je v tomto ohledu velrni blizka -tsociologii bydleni. Jednostranny duraz na pusobeni architektury na chovani lidi vedl ke vzniku architektonickeho determinismu, podle ktereho lze pomoci formovani prostoru, pomoci pouziti ruznych vytvamych prvku, jako napf. barev, svetla a stinu, urcovat chovani lidi. Toto jednosmeme chapani relace mezi spolecnosti a architekturou je v soucasne doM odmitano a je nahrazeno interaktivnim pojetim. A: sociology of architecture F: sociologie de I'architecture N: Soziologie der Architektur I: sociologia dell' architettura Lit.: Broadbent. G. - Bunt. R. - llorens. T. eds.: Meaning and Behaviour in the Built Environment. Chichester 1980; Canter. D. - Stringer. P.: En-

vironmental Interaction. New York 1975; Elias. N.: Die hofische Gesellschaft. Darmstadt, Neuwied 1969; King. A. D.: Buildings and Society. London 1980; Linde. H.: Sachdominanz in Sozialstrukturen. Tiibingen 1972; Rapoport. A.: The Meaning of the Built Environment. London 1980; Strassoldo. R.: The Social Construction and Sociological Analysis of Space. In: Hamm, B. - lalowiecki. B. eds.: The Social Nature of Space. Warszawa 1990.

Mus sociologie arrnady viz sociologie vojenstvi sociologie belgicka - vyznacuje se specif. vyraznou aktivitou v oblasti terenniho vyzkumu, zatimco teor. vyzkumje spjat pfedevsim s mezinar. vlivy. Tradici -ternpiricke sociologie zalozili jiz prtikopnici s-gicke prace v Belgii kolem poloviny 19. st. L A. J. Quetelet aEdouard Ducpetiaux. Dba zkoumali vliv soc. faktoru na -tkriminalitu. A. Quetelet venoval velkou pozomost vekovym soc. skupinam, ponevadi byl presvedcen, ze prove vek rna nejvetSi vliv na nachylnost k trestnemu cinu. Krome toho vyuzival data trestni statistiky k sestavovani modelii pravidelnosti zlocinu v korelacfch s rocnimi obdobirni, vzdelanim a zamestnanim. Na tuto prukopnickou praci navazovali na pfelomu 19. a 20. st. prvni profesori s-gie Guillaume de Gree! a Emile Waxweiller vyzkumem pracovnich podminek, hygieny a zdravi obyv. Waxweiller by1 zaroveii zakladatelem a feditelem 1. evrop. s-gicke instituce - Institute de Sociologie Solvay, zalozene v Bruselu r. 1902. Svou knihou Esquisse dune Sociologie z r. 1906 znacne pfispel k propagaci tohoto vedniho oboru. MnoM ze s-gickych praci v obdobi mezi dvema svet. valkami se opiraly 0 podnety profesoru-zakladatelii tohoto institutu. K pfednim autorum tohoto obdobi patH G. H. J. Smets, E. Dupree, J. Haesaert aJ. Leclercq. Mimofadny rozvoj s.b. zacal po 2. svet. vaIce, kdy se tento obor zacal pfednaset na 6 univerzitach. Na dvou z nich, v Bruselu a Lovani, se od r. 1962 udeluji doktofClty sociologie. S-gicky vyzkum v Belgii je pfevazne zaleiitos ti univerzitnich kateder. Svym rozsahem a vyznamem zaujima druhe rnisto za ekon. vYzkumem. Hlavnimi vyzk. oblastmi jsou: nabozenstvi, prace, venkov, vychova a rodina. -tSociologii nabozenstvi se zabyvaji L. Dingemans, K. Dobbelaere, J. Van Houtte. V -tsociologii prace a prumyslu se vyzk. aktivita zamefuje na otazky pracovni motivace, postoje delniku a odboru ve vef. a soukrornem sektoru. VYzn. je v tomto oboru kniha R. Climense: Contributions a I' etude de I' entreprise et a la distribution des pouvoirs de decision (1961). Specif. oblast vyzkumu tvofi soc. problemy stfedni Afriky a Lat. Ameriky. Na s-gickern vyzkumu Konga se sdruzuji sily sociologu z univerzit v Bruselu, Liege, Lovani a v Kinshase. Vyzkum Lat. Ameriky se poji pfedevsirn se studijnim zajmern velkeho mnozstvi lat.am. studentti s-gie na univerzite v Lovani. 1033

sociologie biograficka

I

sociologie britska

I

Vyzkumem funkci a pozadavku na vyucovani na ruznych stupnich skolske soustavy se zabyvaji sociologove na 4 belg. univerzitach. Mezi znamejsi patfi J. Delcourt, S. Decoster, E. Derume, P. Minon aj. Velmi populamijsou vyzkumy rodiny, na nichz se vedle kateder na univerzitach podiJeji tymy dalSich instituci, pfedevsim Centre d' etudes de la population et de lafamille. A: sociology of Belgium F: sociologie beige N: belgische Soziologie I: sociologia belga Lit: Andrews, W G. ed.: International Handbook of Political Science. London 1982; Bie, P. de: Sociology in Belgium. In: Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1967.

Pec sociologie biograficka - (z fec. bios =zivot; grafo =piSi) - tez biograficky pfistup V s-gii - metodo!. orientace V ..... sociologii, ktera se snazi porozumet soc. svetu lidi skrze zkoumani individ. zivotu, chapanych jako jedinecne, vzdy do nejake konkretni casove struktury postupne "rozbalovane" soc. utvary. S.b. casto nevyhnutelne zahmuje pouzivani pojmoveho a metodo!. aparlitu rUznych vednich disciplin. V ramci s-gickeho vyzkumu pokryva biograficky pfistup pomeme sirokou oblast: od komplexnich analyz a interpretaci zivotopisneho vypraveni pfes studium osobnich dokumentu a rekonstrukce zivotnich historii po nektere vyzkumy zivotniho behu Ci sofistikovane kohortni studie. S.b. byva vsak nekdy chap ana i uzeji, V omezeni na kva!. analyzu zivotopisnych materialu, jejimz smyslemje ziskatjakoby "zevnitf" co nejkomplexnejsi pfistup k soc. zivotu lidi a jeho soc. a hist. kontextu. Sifi biografickeho pfistupu Ci s.b. odpovida i rozmanitost inspiraci a jisffi nevyhranenost bohateho pojmoveho aparatu pro oznacovani ruznych forem dat. Vyzkumnici vetsinou pfesne a striktne nerozlisuji mezi nekterymi z nasledujicich pojmu: life history (zivotni historie), life story (zivotni pfibeh), biografie, autobiografie, case history (pfipadova historie), oral history (ustne podavana historie), life narratives (zivotopisna vypraveni), life documents (zivotopisna dokumentace), life accounts (zivotopisne vypovedi), life records (zivotopisne zaznamy), family/life cycle (rodinny/zivotni cyklus) Ci life course (zivotni beh Ci draha). To, co propojuje jednotiive formy teto tak vyrazne heterogenni metodo!. orientace, je duraz na "cas lidskeho zivota". Pfestoze s.b. nikdy nepfesahla svym ce1kovym vyznamem status vicemene marginalni altemativy statickeho, redukcionistickeho a objektivistickeho mainstreamu, jeji pfispevek pro obecnou s-gickou teorii a metodologii je nepfehlednutelny. Hlavnim polem uplatneni tohoto pfistupu je studium ..... socialni zmeny (a soc. dynamiky vubec), ..... sociologie rodiny, ..... fenomenologicka sociologie a soc. konstruktivismus, metodologie 1034

..... feministicke sociologie (zduraznujici vyzkumnikovu sebereflexivitu ph interpretacich), ..... historicka sociologie, vyzkum jednotlivych soc. a profesnich skupin a jejich soc. svetu apod. (posledni dobou je velmi zduraznovana potfeba propojovat zkoumani individ. biografii se studiem jejich institucionalniho zaramovani). Zejm. v 70. a 80. l. zajem 0 biograficky pfistup v s-gii vzrusta. Tento zajem nachazi institucionalni oporu mj. ve vyzk. sekci Biography and Society ISA (prvnim pfedsedou byl D. Bertaux, dnes teto sekci pfedseda nem. sociolog W. Fischer-Rosenthal). V nem. s-gii rna tato orientace velmi silne postaveni (v sekci Biographieforschung Nemecke sociologicke asociace je dnes registrovano okolo 300 sociologu, tj. zhruba stejne jako ve zminene sekci ISA). V ces. s-gii je tradice biografickeho pfistupu velice chaM, zejm. pokud jde 0 empir. studie. Dlouhodobe se venuje s.b. pfedevsimJ. Alan. V r. 1991 vznikla v Praze zajeho ucasti a podpory Skupina pro biografickd studia (Z. Konopasek, E. Stehlikova, O. Smfdova, M. Disman). K pfibuznym otazkam teorie Zivotni drahy u nas soustavneji publikoval take L. Novy (Bmo). A: biographical sociology F: sociologie biographique N: biographische Soziologie I: sociologia biografica Lit.: Alan, 1.: Etapy zivota oeima sociologie. Praba 1989; Bertal/x, D. ed.: Biography and Society. The Life History Approach in the Social Sciences. Beverly Hills 1981; Biography and Autobiography in Sociology. Sociology. 27, 1993, C. I (Special Issue); White-Riley, M. ed.: Social Structures and Human Lives, vol. I. Social Change and the Life Course. Beverly Hills 1988.

Kon so ci 0 log i e b r it s k a - a obecneji britske socialni mysleni - vyzn. proud v rozvoji svet. s-gie, ktery nevytvafi velke teor. systemy, jehoz role spociva ve snaze porozumet konkretnim soc. problemum, v pfirozenem nadani pro empir. vyzkum, pro spojovani ekon. a s-gickych pfistupu a pro komparativni studium soc. instituci. Zaclitky brit. s-gie lze polozit do 18. st., pfip. do st. 17., vezmeme-li v uvahu ..... politickou aritmetiku J. Graunta a W. Pettyho, jd by la poclitkem ved. demografie. V 18. st. se zejm. ve Skotsku rozvinula tzv. moralni filozofie s vyrazne s-gickymi prvky. Pro vyvoj s-gie melD vyznam hlavne dilo Francise Hutchesona De naturali hominum socialitate, kde byl v podstate formulovan princip .....utilitarismu, velka dila Adama Smithe, tj. Theory of Moral Sentiments a Wealth of Nations, a Davida Humea, zejm. The Natural History of Religion. lak tyto spisy, tak i dilaAdama Fergusona (An Essay on the History of Civil Society) a Johna Millara (Distinction of Ranks in Society) vytvofily dodnes zivou tradici vyzkumu podstaty a vzniku polit., hosp. a soc. instituci opirajici se 0 komparativni metodu. Tato orientace byla dana nepochybne mezinar. postavenim Britanie

I

a take tim, ze Anglie i Skotsko jiz v 18. st. nastoupily cestu prumyslove revoluce. DalSi charakteristicka tradice brit. s-gie vznikla na konci 18. st. rovnez ve Skotsku. le to klasicky "social survey" (viz ..... zprava socialni). V Ie tech 1791-1799 vydal John Sinclair 21 svazku dila The Statistical Account of Scotland. Tento pfehled se opiral 0 160 otazek, ktere zodpovidali ve vsech skotskych famostech tamni duchovni. R. 1840 a 1951 byl tento pruzkum opakovan. Mohutny rozvoj soc. vyzkumu v l. 1780 az 1840 souvisel s nutnosti reformovat vetsinu tradicnich soc. instituci, vcetne prava, v dusledku rozvoje prumyslu a kap. ekonomie. Bylo nutno reformovat skolstvi, vef. zdravotnictvi, mistni samospravu, parlament atd. Brit. reformatofi opiraJi sva doporuceni 0 pruzkumy, ktere pak byly projednavany v nezavislych sdruzenich, komisich a take ve vladnich institucich. Reformlitofi velmi casto sami organizovali relevantni pruzkumy. Z hlediska vyvoje s-gie je v tomto ohledu duldity pfinos lohna Howarda, ktery jiz v 70. l. 18. st. provedl pruzkum nekolika stovek veznic v Britanii a v jinych evrop. zemich. V teto praci srovnaval zachazeni s vezni v nlznych zemich. Podobne Frederick Morton Eden ke konci 18. st. uvefejnil vysledky sveho pruzkumu 0 chudych. PouZiI pfitom pravdepodobne poprve pfi soc. vyzkumu cilevedome vyberovou metodu. V 19. st. byla brit. s-gie obohacena peti myslenkovymi proudy: brit. verzi pozitivismu a evolucionismu; socialnim darwinismem; socialni antropologii; srovnavaci historiografii; nepfimo brit. klasickou ekonomii. Brit. pozitivismus v s-gii je spojen pfedevsim se jmeny Johna Stuarta Milla a Herberta Spencera (viz ..... sociologie pozitivisticka) R. 1843 vydal 1. S. Mill 6. svazek sve Logiky, ve kterem navrhoval vytvofeni nove vedni discipliny, tzv. etalogie, ktera by se zabyvala jednanim cloveka a ktera zhruba odpovida dnesnimu pojmu "behavioural sciences", jak je pouzivan zejm. v USA (viz ..... vMy behavioralni). Na vyvoj evrop. s-gie mela krome toho velky vliv Millova teorie empir. indukce, obsazena v jeho Logice. Millitv rozbor Comtovy filozofie (Auguste Comte and Positivism, 1865) byl oficialnim uvedenim pozitivismu do Velke Britanie. 19. st. dalo Britanii a svetu filozofa a autora, ktery byl ke konci tohoto st. povazovan za nejvyznamnejsiho sociologa - Herberta Spencera. lebo hlavni s-gicka dila jsou: Principles of Sociology, The Study of Sociology, Social Statics. S-gie je podle Spencera vedou 0 lidskych sku pinach, na rozdil od historie si vsima obecnych soc. jevu, pro dosazeni objektivity soc. vyzkumu je nutno studovat nejjednodussi spolecnosti. Ve studiu spolecnosti zduraznoval ..... biologismus, tj. v podstate studium funkci a organu spolecnosti jako dvoji stranky teze veci; bioI. chapal

take delbu price a pro vysvet\eni spol. jevu pouzival casto bioI. analogie, i kdyz si byl vedom rozdilu mezi spo\. a bioI. systemy. Ve vyvoji spolecnosti videl uplatnovani univerzalniho vyvojoveho principu pohybu od neurcite a nesouvisIe stejnorodosti k urcite a souvisIe ruznorodosti. Dal nepochybne podnet k Durkheimovym uvaham o ..... delbe prace a tim i 0 povaze modernich prumyslovych spolecnosti. V soucasne dobe je jeho soustava s-gie jen pfedmetem hist. zajmu. Paralelne s fi\' a s-gickym .....evolucionismem vznikla Darwinova teorie vyvoje pfirozenym vyberem, ktera byla inspirovana Malthusovou, v pods tate s-gickou ..... populacni teorii, ktera zpetne a prostfednictvim Darwina ovlivnila hluboce s-gii 2. poloviny 19. st. Prvni, kdo aplikoval teorii pfirozeneho vyberu na lidskou spolecnost, byl Walter Bagehot, ktery r. 1872 vydal knizku Physics and Politics, ve ktere jsou v podstate obsazeny vsechny pozdejsi myslenky ..... socialniho darwinismu. Bagehot zduraznoval kooperativni a integrativni charakter skup. zivota a vytvofil pojem skup. boje na rozdil od boje individ., ktery zduraznoval Darwin ve svem Pitvodu druM. Bagehot take jasne pozna I, ze soc. procesy maji v pods tate psych. charakter, a tim se stal jednim z pfedchUdcu soc.-psycho!. vykladu spolecnosti. DalSim vyzn. proudem 19. st. byla brit. .....socialni antropologie, spojena se jmeny E. B. Tylora, J. G. Frazera, J. Lubbocka, E. S. Hartlanda, J. F. McLennana. Principy teto pionyrske generace brit. soc. antropologie shmul nejjasneji Tylor ve sve knize Primitive Culture z r. 1871 a v pojednani On a Method of Investigating the Development of Institutions. Tylor zduraznoval uniformitu lidskeho vyvoje a vyvoje spol. instituci, ktere prochazeji zakonite urcitymi nutnymi vyvojovymi fazemi. Vsechny lidske spolecnosti se vyvijeji paralelne podle obecne platnych spol. zakonu. S-gicky vyzn. bylo hist.-komparativni dilo Henry J. S. Mainea Ancient Law z r. 1861, ktere svym mdenim spolecnosti zalozenych na postaveni (status) ana smlouve (contract) pfedjimalo Tonniesovu dichotomii Gemeinschaft a Gesellschaft a Durkheimovu klasifikaci spolecnosti na spolecnosti s mechanickou a organickou solidaritou. Maine patfil k tern autorum, ktefi zfete1ne videli rozdil mezi prumyslovou a zemedelskou spolecnosti a otevfel problemy spojene s vymezenfm pojmu modemi spolecnost. Ve Velke Britanii mela a rna .....ekonomie vetSi vyznam nd s-gie. To take zpusobilo, ze ekon. vyklad dejin, zduraznovani hosp. slozek ve struktufe spolecnosti a studium hosp. instituci neni brit. s-gii necim cizim. Ve srovnani sam. s-gii, ktera je orientovana silne soc.-psycho!., nebo se s-gii nem., ktera mel a vzdy blizko k filozofii dejin, spociva sila a vyznam brit. s-gie v jejim pochopeni role ekon. 1035

sociologie britska

sociologie britska

podminek pro organizaci spolecnosti. Proto v navaznosti na tradice 18. i 19. st. venovala vzdy velkou pozomost -tsocialni politice, soc. zakonodarstvi, -tchudobe, soc. -ttfidam a rozvrstveni spolecnosti. V tomto duchu bylo v pnlbehu 19. st. uskutecneno mnoho pruzkumu soc. podminek ruznych vrstev obyv. i ruznych regionu a mest. Tyto prakticky a reformne zamerene brit. soc. pruzkumy se staly predchUdci soc. empir. vyzkumu. Pam sem zejrn. prace Henry Mayhewa 0 praci a chudobe v Londyne, Josepha Fletchera 0 soc. patologii v Anglii a Walesu, Waltera Buchanana 0 stavu a pfiCinach kriminality mladistvych ve velkomeste. Vyvrcholenim teto tradice je sedmnactisvazkove dilo Charlese J. Boothe Life and the People of London, ktere vychazelo v I. 1891-1903. Typickym rysem techto pnizkumu, veetne praci Boothovych, je skuteenost, ze byly provadeny organizacemi, ktere nemely co delat s univerzitami. Empir. vyzkum nebyl povaZovan velmi dlouho, prakticky aZ do doby po 2. svet. vaIce, za relevantni akademickou orientaci. Zaeatek 20. st. je v brit. s-gii poznamenan pokraeujicim rozvojem soc.-bioI. vykladu jednani cloveka v nove podobe -tinstinktivismu Williama McDougalla a dilem L. T. Hobhouse, ktery se po Herbertu Spencerovi znovu pokusilo synteticky vyklad soc. vyvoje. McDougall je oznacovan za jednoho ze zakladatelu soc. psychologie a sam tento pojem pouzil v knize z r. 1908 Introduction to Social Psychology. V pozdejsi knize The Group Mind zduraznil McDougall vyznam -tsocialni interakce v chovani eloveka. Mezi brit. instinktivisty se poeita rovnez W. Trotter, ktery ve svych studiich reflektoval take zkusenosti z 1. svet. valky. Kritiku anti-intelektualismu soc.-bioI. teorii provedl vyzn. a u nas nedoceneny brit. sociolog Graham Wallas. Lze ho povaZovat zajednoho ze zakladatelu ved. -tsociologie politiky, jak dokazuji jeho prace Human Nature and Politics, The Great Society, Our Social Heritage. Cilem Hobhousova dila encyklopedicke povahy byla teorie soc. vyvoje, ktera se opirala 0 komparativni metodu. Zde byl patmy velky vliv soc. antropologie, ktera v Britanii tradiene inspiruje sociology. Durazem na -tsrovnavaci metodu pfipomina Hobhouse take Durkheima. Zcela zretelny je rovnez vliv Herberta Spencera. Proti Spencerovi je vsak Hobhouse mene spekulativni a zduraziiuje take vice racionalni a vedome stranky spol. vyvoje. Presto i Hobhouse predpoklada, ze v lidske spoleenosti pusobi pfirozeny vyber, ovsem jen jako einitellimitujici. Ustrednim s-gickym problemem je mu otazka regulace jednani eloveka ve spoleenosti. Z nazvu hlavnich Hobhouseovych knih je patmy jeho ustredni zajem: Mind in Evolution (1901), Morals in Evolution (1906), Development and Purpose (1913), Social Development (1924). 1036

V dobe po 1. svet valce nastala urcita stagnace brit. s-gie, existovala nadale jen jedna katedra s-gie na London School of Economics a mnohem vyzn. rozvoj zaznamenala na univerzitach soc. antropologie, kterou brit. sociolog D. G. MacRae oznaCil jako "komparativni sociologii". Brit. soc. antropologie v mezivaleenych letech opustila evolucionismus, ktery byl jeste tak silny u Hobhouse, a rozvinula teorii funkcionalistickou, jez se stala jednim ze zdroju s-gicke funkcionalne-strukturalni skoly. Vznik brit. -tfunkcionalisticke antropologie je spojen se dvema jmeny: A. R. Radcliffe-Brown a Bronislaw Malinowski (puvodem z Polska). Radcliffe-Brown po terenni praci na ostrovech v Indickem oceanu, kterou shmul v knize The Andaman Islanders, promyslel teor. takove pojmy, jako je soc. funkce, soc. potreby, soc. instituce. leho teorie je obsazena ve spise Structure and Function in Primitive Society, vydanem r. 1952. Malinowski pracoval jako antropolog v zap. casti Ticheho oceanu, publikovaI cetne knihy z terenni prace, napr. Argonauts of the Western Pacific, 1922, Crime and Custom in Savage Society a zejm. zname dilo The Sexual Life of Savages in Northwestern Melanesia z r. 1929. lebo funkcionalisticky vyklad spolecnosti obsahuje v nejjasnejsi podobe kniha A Scientific Theory of Culture, kterou vydal jeho zak Huntington Cairns. S-gickym pokraeovatelem T. H. Hobhouse byl Morris Ginsberg. leho ustfednim problemem zustala otfizka vyvoje a soc. -tpokroku. V duchu hobhousovske tradice zustava Ginsberg moralnim racionalistou a je presvedeen o prokazatelnosti moraIniho pokroku, i kdyz nesmirne pozvolneho. Morris Ginsberg spojovaI mezivaleene obdobi s dobou po 2. svet. vaIce. Obecne lze rici, ze obdobi po 2. svet. vaIce aZ do zaeatku 70. I. bylo zejm. z hlediska rozvoje empir. s-gie nejplodnejsim usekem dosavadniho vyvoje brit. s-gie. Bylo to spojeno nepochybne s rozvojem "welfare state", s restrukturacemi brit. ekonomie, s rostoucim pristehovalectvim a s rostouci citlivosti vuCi soc. problemum. Institucionalnim projevem teto poptavky po s-gii byl rychly rust novych oddeleni s-gie na novych univerzitach a jejich vznik i na tech nejtradienejsich, tj. jak v Oxfordu, tak i v Cambridgi. Bylo to rovnez obdobi recepce velkych zahranicnich zakladatelu s-gie, predevsim Maxe Webera a Emila Durkheima, a obdobi brit. reinterpretace K. Marxe. Doslo take k znaene specializaci a k rozvoji s-gie i mimo univerzity. Postaveni s-gie se zaealo menit v dusledku vitezstvi neokonzervatismu, ktery zahajil demonillZ statu blahobytu. Pocet kateder s-gie se zaeal snizovat, take poeet pracovnich mist klesal. Nicmene produkce brit. s-gie zustala rozsahla. Rada brit. sociologu ovsem odesla pracovat do USA, Kanady, Australie.

Z bohate produkce doby po 2. svet valce lze vybrat pouze nejznamejsi a nejvlivnejsi dila, prieemz riziko neuplneho vyberu zustava i tak znacne. V prvnich povaleenych letech mel pro teor. orientaci brit. s-gie rozhodujici vyznam T. H. Marshall, zejm. jeho kniha Citizenship and Social Class, ktera zahmovala studie 0 -tobeanske spoleenosti a nove pfistupy ke studiu soc. tfid. Ke konci 50. l. ana zacatku I. 60. zaeal publikovat soc. antropolog a filozof Ernest A. Gellner, pochazejici z Prahy. Vychazel z tradice brit. soc. antropologie a jeho prace se zpoeatku zabyvaly gnoseologickymi problemy soc. ved, pozdeji otfizkami podminek vzniku vedy v Evrope, a otazkarni formovani prumyslove spolecnosti. Gellner klade obdobne otfizky jako Max Weber, zabyva se vztahem rozumu a kultury a v posledni dobe, zejm. v knize Plough, Sword and Book z r. 1988, se pokusil 0 narysovani, jak sam fika, "struktury lidske historie". Stal se vsak nejvice znamym svou teorii nacionalismu vyjadfenou v knize Nations and Nationalism z r. 1983 (ces. 1993). -tNacionalismus chape jako soueast vyvoje prumyslovych spoleenosti a narod chape jako produkt nacionalismu. Historik, ktery pfispel k teor. diskursu 0 vyvoji modemi Evropy, 0 zakl. problemu evrop. s-gie, tj. 0 vzniku kapitalismu a moderni spolecnosti, a ktery se tudiZ zabyva vyvojem evrop. spolecnosti v s-gickern slova smyslu, je Alan MacFarlane. Nejvetsi pozornost vzbudila jeho kontroverzni kniha z r. 1978 Individualism. The Origins of English Individualism, ve ktere dokazoval, ze Anglie byla individ. od poeatku svych dejin a ze se ji nestala jako ostatni evrop. zeme po ukonceni tradieni, zemedelske a feudaIni spoleenosti. V Anglii podle MacFarlanea takova tradicni selska spoleenost neexistovaIa v 17. st. a pravdepodobne ani pfedtim. V praci The Culture of Capitalism z r. 1987 zpfesiiuje sve teze na zaklade pravnich a demogr. studii. Brit. teoretikem, ktery nekladl tak velky duraz na problemy vyvoje, ale ktery se soustfedil na analyzu zakl. s-gickych pojmu a pristupu, je neobycejne plodny Anthony Giddens. ladrem jeho mysleni je teorie strukturace. Giddens zduraziiuje, ze soc. struktura a soc. akce jsou dYe stranky teze mince. Soc. akce vytvan struktury a ty pak zase zpetne pusobi na lidske aktivity, proto lze hovofit 0 "dualite struktury". Nejuplneji Giddens vyjadril svou toorii v publikaci z r. 1984 The Constitution of Society. K angl. teoretikum lze poeitat i Michaela Manna, ktery nyni prednasi v Los Angeles. lebo zakl. myslenkou je, ze spoleenost ve smyslu jakehosi ohraniceneho soc. systemu neexistuje. To, co oznaeujeme pojmem spoleenost, jsou mnohocetne, prekryvajici se a protinajici socioprostorove site moci. Chteji-li sociologove rozumet spol. zivotu, musi studovat zpusoby, jak lide vstupuji do vztahu, ktere zahmuji realizaci moci. Soc. teorie v Britanii casto souvise-

la s vyzkumem -tsocialni struktury a -tstratifikace. To plati i v soueasnosti. Zde je vsak teorie overovana obvykle empir. vyzkumem. V povalecnem obdobi mezi predni autory na tomto poli patri T. H. Marshall, David Glass se svou studii 0 soc. mobilite, John H. Goldthorpe a David Lockwood s praci 0 zamoznem delnikovi a 0 stirani rozdihi mezi kvalifikovanymi delniky a tzv. stfednimi tfidami a konecne Gordon Marshall se svymi pracemi 0 subjektivni dimenzi soc. stratifikace. S analyzou soc. rozvrstveni tesne souvisi prace 0 chudobe. Nejvyzn. praci v tomto ohledu je studie Petra B. Townsenda Poverty in the United Kingdom z r. 1979. Townsend zde propracoval zejm. pojem relativni deprivace. V maloktere spolecnosti zavisi soc. postaveni jednotlivce na tom, jakym vzdelavacim systemem prosel, tak jako v Britanii. Ke klasickym dilum v tomto smeru patfi studie Briana Jacksona a Dennise Marsdena Education and the Working Class, 1962, ktera zejm. ukazuje na kult. stfetnuti hodnot del. vrstev a stfedni tfidy. Britanie jako nejvice a nejdfive urbanizovana zeme Eve ropy mela vzdy silnou -tsociologii mesta. Z modernich autorU patfi mezi nejVYzn. v teto oblasti R. E. Pahl se svou manazerskou teorii mesta, P. Saunders se svou tezi 0 zanikani mesta v globaIni spolecnosti, John A. Rex a Robert Moore s pojmem "bytove tfidy" a analyzou vztahu mezi etnickymi skupinami obyv. brit. mest, ktera predvidala v 60. I. mestske boure, ke kterym pak doslo za dvacet let, a to presne v tech z6nach mest, jak to J. Rex progn6zoval. Ze starSich praci v tomto oboru je zapotfebi jeste uvest studii Margaret Staceyove Tradition and Change, ve ktere autorka anaIyzovala mocenske vztahy v malem meste a zavedla pojmy "lokalove" a "kosmopolite". V oblasti -tbydleni pam mezi predni brit. autory zabyvajici se sirsimi souvislostmi David V. Donnison a Michael Rarloe. Z empir. praci, ktere mely take teor. relevanci je koneene zapotfebi jmenovat studii Elizabeth Bottove Family and Social Network: Roles, Norms and External Relationship in Ordinary Urban Families. Patn nepochybne mezi to nejlepsi, co brit. povaleena s-gie vyprodukovala. VYzn. soueasti brit. s-gie posledniho obdobi jsou cetne empir. analyzy, ale take teor. studie 0 promenach povahy prace a delby prace a 0 neformalni ekonomii a jeji roli v modernich spoIeenostech. V tomto smeru jsou inovativni zejm. studie R. E. Pahla a J. I. Gershunyho. Brit. s-gie samozrejme rozviji i nadale svou tradici vyzkumu rodiny a domacnosti. K jejim nejdtilezitejsim vysledkum patri hist.-s-gicke poznatky 0 promenach rodiny a domacnosti, jakje podava zejm. Peter Laslett (The World We Have Lost). Dulezitou novou slozkou brit. s-gie se v poslednich desetiletich stal take vyzkum vztahU mezi etnickymi a rasovymi skupina1037

sociologie bydleni

sociologie budoucnosti

mi. Podnetem je velky rozsah pfistehovalectvi lidi ze Zap. 1ndie, 1ndie, vychodni Afriky. Tradicne vysokou uroven si zachovava s-gie prumyslu, mediciny, soc. patologie a zejm. kriminologie. A: British sociology F: sociologie britannique N: britische Soziologie I: sociologia britannica Lit.: Bottomore, T. B,: Sociology - A Guide to Problems and Literature, London 1981; Giddens, A.: Sociology, Cambridge 1989; Hara/ambos, M. _ Ho/born, M.: Sociology - Themes and Perspectives, London 1990; Hawt-

G,: Enlightenment and Despair. A History of Sociology, Cambridge 1976; Marshall, G,: In Praise of Sociology, London 1990; Welford, A, T, _ Argyla, M. - Glass, D, V, - Morris, 1. N. eds,: Society, Problems and Methods of Study, London 1962,

hOn!,

Mus

sociologie budoucnosti - termin pouzivany predevsim V anglosaske oblasti (zejm. v USA), a to v techto vyznamech: 1. jako nazev nove formujici se s-gicke discipliny, na am. univerzitach (v tomto smyslu byly koncipovany i kurzy) - jednim z prukopniku a prvnich pfednasejicich byl v 2. polovine 60. !. 20. st. A. TofJler; 2. jako nova zadouci orientace -tsociologie jako celku, kladouci duraz na zkoumani spo!. dynamiky s preferenci hlediska budouciho vyvoje. Vyzn. je koncepce W. Bella a J. A. Maua, ktera mj. spekuluje s moznosti, ze by se s-gie s touto novou orientaci mohla stat subdisciplinou "futuristiky" jakozto jedne z am. verzi -tfuturologie. Bell a Mau se odvolavaji na s-gickou tradiciA. Cornta, vyjadfenou heslem "savoir pour prevoir" (tj. poznavat, aby bylo mozne predvidat), ktera byla v hlavnim proudu am. s-gie v povalecnem obdobi temer zapomenuta. Oba autofi oznacuji za negativni tu s-gii, ktera se vyhyba studiu soc. zmen a propaguje tezi, ze minulost a budoucnost nemaji zadnou souvislost s pfitomnosti. Vyvozuji z toho zaver, ze s-gie muze byt uzitecna jedine za predpoldadu, ze bude plnit funkce jak informativni, tak predikativni. V 70. I. ocekavanou "revoluci v sociologii" v tomto smeru spojuji autofi s rozvojem tzv. soc. indikatoru, s jejich vyuzivanim v monitorovani soc. trendu, s pfechodem od statist. studii 0 pfitomnosti a od metodo!' dominance predikce k dynamickym studiim budoucnosti a k metodo!. (a moraIni) dominanci kontroly, se zvysenim prakticke role sociologa jako jednoho z "tvurcu budoucnosti" (sociolog jako poradce politiku a administratoru). V ramci propagovani myslenky, ze studium budoucnosti by melo mit prioritni postaveni v "sociologicke agende", pfedlozili Bell aMau urCite "direktivy" (jako hypotezy, navrhy, experimenty), ktere by mohly zvysit a rozsifit relevanci spo!. vedy 0 budoucnosti a do budoucnosti. Patfi mezi ne nasledujici: direktiva dynamicke orientace, direktiva uvedomeni si toho, ze spo!. realita je vice ci mene nejista, tj. jen pravdepodobna, direktiva orientace na nektere zakl. hodnoty ve spolecnosti,

direktiva chapani rozdilu mezi tim, jaka by spolecnost mela byt, a tim, jaka je prave nyni, direktiva durazu na nektere moznosti budouciho vyvoje, direktiva substituce prostoru a casu (rozdily v prostoru mohou poslouZit jako podklady pro heuristicke usudky 0 rozdilech v case), direktiva zpetneho promitnuti budoucnosti do pfitomnosti a dalSi. Sociolog ve svem zkoumani budoucnosti musi podie Bella a Maua vychazet ze sve spo!. odpovednosti, musi mit pfehled 0 tom, jake dusledky muze mit jeho tvrzeni, a mel by usilovat 0 pfedlozeni stejneho poetu pozitivnich formulaci a idealizujicich obrazu budoucnosti jako negativnich a "cynickych". V obou uvedenych vyznamech s.b. jde jak 0 s-gicke aspekty mozneho vyvoje jednotlivych objektu zkoumani (napf. perspektivy vyvoje rodiny, volneho casu atd.), tak 0 vlastni specif. pfistup ke zkoumani budoucnosti lidstva a jeho zivota jako celku ze s-gickeho hlediska. Oboji pfedstavuje tzv. prediktivni (prognosticky, futurologicky) rozmer s-gie. Mimo anglosaskou oblast se v tomto smyslu pouzivaji casto terminy sociologicke predvidani Ci sociologicke prognozovani, v ces. zemich spiSe termin -tsocialni prognoza. A: sociology of the future F: sociologie de l'avenir N: Soziologie der Zukunft 1: sociologia del futuro Lit.: Bell, W. - Mall, 1. A. eds.: (1971) The Sociology of the Future, Theory, Cases and Annotated Bibliography, New York 1973; Klages, H: Soziologie zwischen Wirklichkeit und Moglichkeit - PHidoyer fUr eine projektive Soziologie. KOin 1968; Massenet, M,: Introduction it la sociologie de la prevision. Paris 1963; viz tel. ->futurologie, ->prognostika.

Duf sociologie bulharska -systematictejiserozvijiod konce 19. st., ale az v r. 1931 byla z podnetu rus. sociolog a a liberala I. G. Kinkela zalozena Bulharskd sociologickd spoleenost, ktera uddovala tesne kontakty pfedevsim s nem., fr. a it. s-giemi. S.b. se rozpadala v predvalecnem obdobi do rady s-gickych skol ovlivnenych liberalismem, reformismem i fasismem a ruralismem. K nejstarSim pfedstavite!um s.b. patfili zastupce -tpozitivisticke sociologie A. Nedjalkov a kritik marxismu i fasismu N. Aganski. Krome nich se vyskytovali stoupenci -tpsychologismu, -tfreudismu, -tempirismu, s-gie orientovane katolicky (D. Ljulinov) Ci protestantsky (T. Dimitrov). Samostatny proud predstavovala s-gie fasisticka. Cast s-gie navazovala na -tetnografii a zabyvala se mj. nar. charakterem Bulharu, tradicemi nar. kultury apod. Pocatky -tmarxisticke sociologie jsou spjaty s hnutim tzv. tesnaku, leve frakce soc. demokracie, z niz se pozdeji vytvofila kom. strana Bulharska. Predstaviteli teto orientace byli D. Blagojev a G. M. Dirnitrov. V!. 1944-1956 byla s.b. castecne rozvijena jen v ramci filozofie. Zamerovala se predevsim na teor. problemy socia!. revoluce v BLR, na

zmeny v tridni strukture, zakonitosti tridniho boje a kritiku tzv. burzoazni sociologie. Empir. material cerpala prevazne ze statist. rocenek. S-gicky pfistup prosazovali T. Pavlov a Z. Osavkov. Vychodiskem k rozsahle diskusi o vztahu s-gie a hist. materialismu byla Osavkovova kniha Istoriceskijat materializm i sociologiata z r. 1958. V teto praci rozvinul Osavkov Pavlovuv nazor na s-gii jako na nejobecnejsi nefi!. vedu 0 spolecnosti, ale s nejtesnejsim vztahem k filozofii. Pfedmetem s-gie mely byt struktumi zakony vyvoje soc. reality. Spolecnost byla s-gicky reprodukovana pomoci kategorie "sociologidni struktury". Na propracovani teto tendence v s.b. se dale podiJeli Niko Jachiel, Krast'o Dimitrov, N. lribadiakov, M. P. Minkov, P. E. Mitev, S. Georgievovd, K. Gospodinov, R. Vasilev, V. Topalowi, L. Spasovka, A. Atanasov, N. Ilievovd, M. Dinkovovd aj. Pozdeji se s.b. rozvijela relativne komplexneji, zacalo se hovofit 0 "bulharske sociologicke skole". R. 1959 vzniklo Bulharske sociologicke sdruzeni, ktere se premenilo v obnovenou Bulharskou sociologickou spolecnost s 29 sekcerni a asi 1 400 cleny. R. 1968 byl v Bulharske akademii ved zalozen Ustav pro sociologii (s pfipravou aspirantu). S-gii se zabyvaly i Vedeckovyzkumny tistav mlddeze pfi UV komsomolu i Ustav kultury a katedry s-gie na Univerzite K. Ochridskeho, na Vysoke skole ekonomicke K. Marxe aj. Vyuka s-gie na vysokych skolach zacala koncern 60. I. V r. 1968 vznikl casopis Sociologiceski problemy. Rozsifila se souCinnost se zahranicnimi vyzk. ustavy a ISA, byla poradana Mezindrodni sociologickd skola ve Varne. Prvni obsahly empir. vyzkum, vedeny Osavkovem, se uskutecnil r. 1968; jeho cHern byla komplexni analyza vztahu mesta a venkova. DalSi s-gicka setfeni se tYkala vyvoje a postavenijednotlivych tfid a soc. vrstev. Mezi vyzk. temata patfilo dale soc. fizeni a planovani, prognozovani, system soc. informaci a tvorba soc. ukazatelu, rodina a zenska otizka, mladeZ (P. Mitev, M. Stefanov), s-gie vedy (zv!. N. Jachiel), kultura a umeni (pfedevsim K. Goranov) a nabozenstvi. Na pocatku 90. I. se s-gie bulharska zamerila na vyzk. cinnost v oblasti ver. mineni a marketingu. A: Bulgarian sociology F: sociologie bulgare N: bulgarische Soziologie I: sociologia bulgara Lit.: Contemporary Sociology in Bulgaria. Selected Studies. Sofija 1978; Dimitrov, K. B.: Balgarskata inteligencija pri kapitalizma. Sofija 1974; Folev, G.: Research Dimensions of Bulgarian Sociology Today. Sofija 1990; Koev, K.: Masks and Faces: Bulgarian Sociology in Search Itself.lnternational Sociology, 7, 1992, C. I; Soci%giceski i drugi reprezentativni izsledovanija, provedeni prez 1982 godina. Sofija 1982; Stavrov, B. D.:

Burl.oaznata sociologija v Balgarija mezdu dvete svetovni vojni. Sofija 1979.

5im soc i 0 log i e bur Z0 a z n i viz sociologie nemarxisticka

soc i 0 log i e by die n i-nova a rychle se rozvijejici spec. subdisciplina -tsociologie mesta a -tsociologie venkova, resp. s-gie lidskych side!. Ustavila se ve sve dnesni podoM az po 2. svet. valce, i kdyz jeji hist. koreny sahaji do 2. poloviny 19. st., kdy se zacaly intenzivne zkoumat soc., hosp., populacni a zdravotni dusledky rychle -tindustrializace a soustfecfovani obyv. do -tmest. Soc. stranky -tbydleni se zkoumaly v techto souvislostech predevsim z hlediska soc. politiky, hygieny a zcasti i teorie stavby mest. -tBytova otazka, ktera byla z tohoto hlediska predmetem pozomosti ekonomu, politiku a lekaru, se chapala pfedevsim jako problem bydleni chudych a nemajetnych soc. vrstev. Rozvoj s.b. v dnesnim sirsim pojeti nastal po 2. svet. valce. Neomezoval se jiz pouze na soc., polit. a hosp. stranky a na bydleni nizkoprijmovych kategorii obyv., nybd na bydleni vsech skupin obyv. V soucasne dobe Ize rozlisit v s.b. 5 tematickych okruhu: 1. soc. stranky spojene s bytovou politikou a institucionaInimi formami zajisteni potreby bydleni; 2. vztahy mezi rodinami ajinymi typy -tdomacnosti na jedne strane a bydlenim jako procesem i hmotnou strukturou na strane druhe; 3. bydleni a lokalni -tkomunita; 4. bydleni jako sfera hodnot a kult. vzorcu; 5. architektura obytneho prostfedi a jeji semioticke stranky. Ad 1. V ramci prvniho okruhu temat se zkoumaji soc. a soc.-polit. stranky bytovych systemu. lednotlive typy spolecnosti uspokojuji potrebu bydleni rozdHnym zpusobern. Vytvareji si k tomuto ucelu soustavu instituci, ktere jsou obvykle v souladu s jejich hosp. zfizenim. Bytovy system lze proto chapat jako funkcni celek navzajem spojenych instituci, ktere zajistuji prostfedky na vystavbu -thytll, ktere provadeji jejich vystavbu, ktere se zabyvaji distribuci bytu (pfidelovanim, prodejem, pronajmem aj.), a konecne instituci, ktere byty vlastni a spravuji. Soucasti bytoveho systemu jsou i domacnosti lisici se svymi ekon. moznostmi, skladbou, fazi zivotniho cyklu, a take svymi bytovymi potrebami i preferencemi. Bytove systemy jsou soucasti hosp. soustav, ktere tvori jejich sirsi ramec, urcuji druhy vlastnictvi bytu, zpusoby ziskavani bytu, pravni vztahy mezi majiteli a ruznymi kategoriemi uzivatelu. Hosp. soustavy vymezuji rovnez ekon. povahu byru, tj. zda a v jake mife patri nebo nepatri do kategorie zbozi nebo naopak soc. sluzeb, nebo do ruznych smiSenych forem techto dvou ekon. kategoriL V modemich spolecnostech se realne formy bytovych systemu pohybuji mezi takovymi soustavami, ve kterych je maximum funkci systemu zajistovano mechanismem trhu, a temi, ve kterych je pomeme znacna cast bydleni a nakladu na bydleni zajistovana za pomoci vel'. korporaci (statu, obci), pop. podniku. Extremni typ bytoveho systemu, kdy je bydleni zcela chapano jako 1039

1038

sociologie cesk:i do r. 1948 sociologie cestovniho ruchu rUznych velikostech a vyskach domu a ph rade dalSich pa-*soci:ilni sluzba, se ani v SOy. typech spolecnosti reoUne rametru bezprostfedniho obytneho prostredi. V tomto pnnevyskytova!. Specif. ukolem s.b. je zkoumat mnohocetne stupu se rovnez zkouma obraceny vztah, tj. naroky uzivaefekty jednotlivych typu bytovych systemu na jine oblastelu na usporadani obytneho prostredi z hlediska promen ti spolecnosti, napf. na soc. a geogr. mobilitu, na dusJedprace, Zivotniho zpusobu domacnosti, Zivotni urovne, techky ve sfere pnlce, volneho casu, v rozpoctech domacnosnologii a take hodnot. Tato cast s.b. uzce navazuje na pnti aj. Na dalSi stranky s-gie bytovych systemu upozornil buzny okruh sociologie mesta - na vyzkum struktury jiz R. K. Merton: na analyzu roli, kterou hraji ruzni aktea funkce lokalnich spolecenstvi a zejrn. -*sousedstvi v soufi ph vystavbe, distribuci, sprave a uzivani bytu. dobych mestech. Velice casto jde pfitom 0 poznatky, kteAd 2. DruM cast s.b., ktera se zabyva vztahy mezi re mohou vyzn. zpusobem orientovat teorii i praxi stavby domacnostmi na jedne strane a obydlim na strane druhe, souvisi nepochybne jednak s rozvojem funkcionalisticke mest. Ad 4. Bydleni je nepochybne take oblasti hodnot, hodteorie v architekture, jednak s rozvojem s-gickych a soc.notovych orientaci a postoju, pnp. preferenci, jak dokazu-ekologickych praci, ktere se zamWly na to, jak se pfiji prace spadajici do ctvrteho okruhu s.b. Navazuji na zpusobuji rodiny a lide obecne ruznym slozkam obytneho etnograficke a kult.-antropo!. studie 0 obydli v ruznych typrostfedi, a praci, ktere zkoumaji potfeby a preference dopech spoJecenstvi. Pro tuto oblast mely klicovou roli pramacnosti, pokud jde 0 bydleni. Tyto potreby a preference ce N. Eliase 0 procesu civilizovani a 0 dvorni spolecnosuzce souviseji se zmenami v zivotnich okruzich vne ti. Elias v nich pi'edevsim ukazal, jak se v bydleni sekularne samotneho bydleni. Jde zejm. 0 zmeny v oblasti prace, projevuje tendence k vetSimu -*soukromi. Novejsi emzivotni urovne, struktury a funkci rodiny, volneho casu pir. prace poukazuji na to, ze v evrop. a am. spolecnostech a take v oblasti tzv. bytovych technik. V podstate se v teto lze rozlisit ve sfei'e bydJeni pomerne pestrou skalu hodnocasti s.b. zkoumaji vzajemne interakce mezi domacnosttovych orientaci, ktere se sdruzuji do 4 hlavnich typu kult. mi a jejich obydJim a aplikace techto poznatku na max. vzorcu zduraznujicich hodnoty tradicni, ekon., symbolickonkretni definovani pfimerenosti bytu a domu potfeb:im a preferencim jednotlivych kategorii obyv. Obvykle se ke a soc. prestizni. Ad 5. Nejnovejsi a dosud nejmene rozvinutou slozkou v soudobe s.b. mira teto pfimei'enosti zkouma empir., tj. s.b. je -*sociologie architektury obytneho prosti'edi analyzou samotneho procesu bydleni pomoci baterie oba s-gicka semiotika bydleni, ktera je uzce spojena s predjektivnich metod. VedJe toho se pfimei'enost odhaduje na chozim okruhem analyzy role hodnot v bydleni. Zabyva zaklade odhadu vyvoje vnebytovych determinant. K stanse v podstate dvema skupinami otazek: jednak analyzou dardnim metodam s.b. pati'i analyza deleni prostoru mezi pusobeni architektury jako systemu znaku a informaci na cJeny domacnosti, analyza rozestaveni nabytku, analyza jednani a chovani lidi, jednak s-gickou interpretaci znaku uzivani bytu, domu a jejich okoli z hlediska casu. DalSim prostfedkem je napr. studium nekonformniho uzivani by- a symbolu zprostfedkovanych architekturou. A: sociology of housing F: sociologie de l'habitation tu a zafizeni bytu i domu. Tyto objektivni metody jsou doN: Wohnsoziologie I: sociologia abitativa plnovany zkoumanim preferenci forem bydleni, druhu domu, preferenci ruznych typu pUdorysu a vybaveni bytu Lit.: Cernollsek, M.: Psychologie zivotniho prostredi. Praha 1986; Donnison, D. _ Ungerson, c.: Housing Policy. London 1982; Elias, N.: Dberden i domu. Vsechny tyto metody specif. pro s.b. jsou dopl- Prozess der Zivilisation. Bern 1969; Gans, H.: People, Plans, and Policies. novany standardni analyzou podle nejduJezitejsich s-gic- New York 1991; Hamm, B. - lalowi~cki, B. eds.: The Social Nature of kych kategorii, tj. soc. postaveni, faze zivotniho cyklu, Space. Warszawa 1990; HO/lzik, K.: Tvorba zivotniho slohu. Praha 1946; King, A.: Buildings and Society. London 1980; Mllsil, 1.: Sociologie bydvzdelani, velikosti -*sidla a jeho typu. leni. Praha 1971; Rapoport, A.: The Meaning of the Built Environment. Ad 3. Ti'etim okruhem s.b. je zkoumani soc. vztahU, London 1980. Mus ktere sice souviseji s bydlenim, Ci pi'esneji s -*bydlistem, avsak pi'esahuji ramec bytu jednotlivych domacnosti. Jde s oci 0 I 0 gi e ces to V nih 0 ruc h u - s-gicka disciplio poznatky 0 "bydleni v sirsim slova smyslu", Cili 0 prona z pomezi -*ekonomicke sociologie, -*sociologie volcesech, ktere jsou spojeny s dennim provozem domacnosneho casu a -*sociologie rekreace. Zabyva se sociokult. ti a se vztahy mezi osobami a domacnostmi, ktere pros tosouvislostmi a ekon. predpoklady i efekty vnitmiho i merove sousedi. Zahrnuje to jednak zkoumani uCinku bydleni zinar. cestovniho ruchu, jeho evidenci a vyhodnocovav ruznych druzich obytnych domu, pfi rozdilnem usporanim jeho prinosu pro spolecnost (vcetne tech, jez. maji nedani obytnych domu navzajem, tj. pri rUznych formach zamaterialni a mimoekon. charakter). S.c.r. zkouma cestovni stavby, pfi rozdilnem umisteni vchodu do budov, ph rozruch jako specif. zdroj i nastroj -*akulturace, a to jak ve dilnem usporadani komunikaci uvnitr i vne budov, pfi

vztahu ke kontaktum odlisnych kultur, spo!. zrizeni a spolecenstvi, tak ve vztahu ke kontaktum mesta a venkova, rozvinutych a nerozvinutych oblasti. Znacna pozomost je venovana zmene profesnich aspiraci obyv. v dusledku zvyseneho turismu, cestovnimu ruchu jako faktoru migrace, vystehovalectvi a nar. heterogennich snatku, zmene aspiraci v oblasti prace. spotfeby i volneho casu. Problem je tradicne chapan jednostranne - jako impakt novych ..... kulturnich vzorU do turisticky exploatovane lokality, rna vsak vzdy obe stranky (byt pocitovane s ruznou nalehavosti). S.c.r. resi zhruba tytez problemy jako s-gie rekreace, ale zabyva se i tou casti cestovniho ruchu, ktera nema rekreativni charakter a neprobiha v ramci -*volneho casu. Jde zv!. 0 tzv. kongresovou turistiku, lazenske Ci jinak zdravotue podminene pobyty v rekreacnich lokalitach, kratkodoM vymenne zajezdy, turistiku mladez.e spojujici praci s poznanim a cestovanim apod. Dulez.ity aspekt vyzkumu s.c.r. pi'edstavuji i utvareni image urcitych zemi, narodu, kultur, obrazu nepritele i pfitele a ideo!. a svetonazorove komponenty cestovniho ruchu. VzhJedem k specifikum prace v tomto sektoru tvori dulezitou soucast s.c.r. profesiograficke analyzy, pfiprava pruvodcu, pi'edavani jazykovych i konkretne hist. a kult. informaci turistum i problemy soc.-patologicke. S.c.r. znamena prakticky totez co sociologie turismu (turismus je mezinar. bezny termin pro vlastni turistiku i sluzby s ni spojene). A: sociology of tourism F: sociologie du tourisme N: Soziologie des Reiseverkehrs I: sociologia del turismo Lit.: Boyer, M.: Le tourisme. Paris 1972; Expansion et formation touristique. Berne 1966; Forsten, 1.: The Sociological Consequences of Tourism. Internationallournal of Comparative Sociology, 1964, C. 5; Lanquar, R. - Raynonard, Y.: Le tourisme social. Paris 1976; Les Effets du lOurisme sur les valeurs socio-culturelles. Paris 1975; Przeclawski, K.: Socjologiczne problemy turystyki. Warszawa 1979.

Lin soc i 0 log i e c irk V e viz sociologie n:ibozenstvi sociologie cesk:i do r. 1948 - poc:itky byvaji spojovany (podle J. Krale) s cinnosti herbartovce G. A. Lindnera, jehoz prace (viz Myslenky k psychologii spoleenosti jako zdklad spolecenske vMy, 1871) vsak spadaji spiSe do oblasti soc. psychologie v pojeti Lazaruse a Steinthala nez. do s-gie. Jeho cinnost vsak nepochybne pripravovala pUdu pro vlastni s-gii, jejiz rozsireni spada do doby, kdy do Cech pronikajici pozitivismus ziskava v dile Frantiska Krejetho charakter teor. filozofie. Relativne progresivni uloha ces. modifikace pozitivismu spocivala v tom, ze svymi zavery podporovala rozvoj spec. ved, mezi nimi i s-gie. Za zakladatele ces. s-gie je vseobecne povazovan T. G. Masaryk. Ten se ov:3em t:abyval ve svych teor. pracich pfevazne problematikou filozofie

dejin, tradicni problematikou ces. a slov. myslitelu od dob obrozenskych (J. Kolldra, F. Palackiho, E. Stura atd.). Sem lze raditjeho Ceskou otdzku (1895), Nasi nynqsf krisi (1895), stejne jako Otdzku socidlni (1898). Za s-gicke prace je mozno pokladat jeho SebevraZdu (1881) a Rukovet' sociologie (1900). Jiz dnvejsi kritikove Masarvkovych s-gickych nazorU (J. L. Fischer, L. Svoboda) po~kaz~va­ Ii na fakt, ze Masaryk zduraznoval vice statiku nez. dynamiku, ze vychaze1 vice z individ.-psycho!. nez spo\. zfetelu, ze jeho pozitivismus je vzdy narusovan teismem. ktery motivoval antropocentricky. Masaryk mel svymi pokrokovymi nazory (vzhledem k oficialni ideologii rak.-uherske monarchie) znacny vliv na vetsinu ces. i slov. sociologu. Jeho pfimym nastupcem na Univerzite Karlove byl Bretislav Foustka. Jeho vyznam pro nasi s-gii spoeiva pfedevsim v tom, ze vybudoval prvni s-gicky seminar u nas, dale pak v rozsahle prekladatelske Cinnosti. Jeho zasluhou se mohli naSi sociologove sezn:irnit s tehdejsi svet. s-glckou literaturou. Jeho hlavni Cinnost spada tedy do obdobi "poznavani a seznamovani", ktere bylo nezbytnym predstupnem pro pozdejsi vlastni, puvodni s-gickou praci u nas. Z Foustkova seminare vysla fada zaku, kteri se vyzn. uplatnovali v pozdejsi etape rozvoje s-gie (napi'. Karel Galla). Etapou rozvoje ces. s-gie je obdobi mezi dvema svet. valkami. S-gie byla prednasenajako obor na fi!. fakultach v Praze (B. Foustka, J. Krdl) a v Bme (1. A. Bhiha) ajako "pomocnY" obor na i'ade dalSich vysokych sko\. Vznikly i dva s-gicke casopisy: Sociologickd revue (1930) a Socidlni problemy (1931). Rozvijely se i usekove s-gie, z nichz institucionaIne byla nejlepe vybavena s-gie venkova, jez. tvofila zv!. sekci pfi Ceskoslovenske zemMe'1ske akademii. V tomto obdobi se take u nas projevily ruzne s-gicke smery, ktere mely rUzny vyznam i rUznou uroven. Mnohe z nich byly spiSe okrajovou zalezitosti a zustaly bez odezvy v odborne i denni publicistice. K nim patfily: 1. -*redukcionismus, ktery se projevil ve dvou formach - jako -*mechanicismus, k nemuz se hlasil Ivan Zmavc v pracich Uvod do socidlnf energetiky (1919),0 pfirodovedeckjch zdkladech socidlnfch ndprav (1922), a jako -*biologismus, jehoz stoupencem byl Jan Dusek, ktery ve sve Sociologii (1926) zduraziluje, ze "sociolog neni nez. biolog", a vychazi ve svych pfedstavach z eh. R. Darwina, H. Spencera, L. Gumplowicze atd.; 2. "transcendentalni idealismus" (smery hledajici rozhodujici faktory soc. deni v pusobeni nadpfirozenych sil), jehoz nejvyraznejsim predstavitelem byl profesor na bohoslovecke fakulte v 010mouci Bednch Vasek, ktery ve sve tfidilne Kfest'anske sociologii (1929-1931) poklada primo za jeden z pramenu s-gickeho b:idani zjeveni. Jeho s-gie je vlastne vyklad soc. uceni kato!. cfrkve. Naprosta vetsina ces. sociologu vsak 1041

1040

sociologie ceska v l. 1948-1994

sociologie ceska do r. 1948

vychazela z koncepci empir.-teor. s-gie, u niz se zminene tendence neprojevovaly, snaZila se 0 vyklad spolecnosti jako specif. oblasti jsoucna. Hlavni proud nasi mezivalecne s-gie Ize popsat slovy I. A. Bldhy: Co charakterizuje vetsinu zastupcu soucasne ces. s-gie, je okolnost, ze vychodiskem jejich mysleni nejsou pfedpoklady pfevzate z jinych ved (napf. z mechaniky, antropologie, biologie, psychologie), nybrZ noeticka orientace, ze totiz usiluji oprostit se od kazdeho apriorismu, v dusledku toho i ode vseho s-gickeho zjednodusovanf, jd zaIdi v tom, ze jevy sloZitejsi (soc.) se vysvetluji jevy jednodussimi (mechanickymi, organickymi, individ.-psychologickymi). Zminene vychodisko nazyva Bldha sociologickym realismem, ktery chape jako smer prekonavajici ve fil. pohledu "sociologicky realismus" i "sociologicky nominalismus", stejne jako "sociologicky subjektivismus" a "sociologicky objektivismus". K tomuto hlavnimu proudu nasi s-gie poCita Foustku, E. Chalupneho, Krdle, A. Stefanka, Bldhu ze starsi generace a Gallu, A. Obrd[{ka, J. J. Simu, Z. Ullricha a dalSi z mladsi generace ces. sociologu. I tento hlavni smer nasi s-gie byl ovsem znacne diferencovan, a to jednak podle zamereni k urcitym strankam spol. deni, jednak zduraznovanim odlisnych aspekrn v teor. vychodiscich i metodo!. hlediscich. Tak muzeme rozlisovat stoupence striktniho objektivismu, jimz byl zejm. dusledny zastance Durkheimovy skoly Antonin Uh[{f, jak 0 tom sVedci jeho prace Sociologickd idea (1933), od predstavitelu krajniho subjektivismu, k nirnZ muzeme radit zejm. V. K. Skracha, ktery se dovolaval tzv. bilancni sociologie Emanuela Rddla. Odlisna hlediska je mozne nejsnaze sledovat v s-gickych systemech. K nejvyzn. systematikum v nasi s-gii patfil nesporne Emanuel Chalupny, mimoradny profesor s-gie na fil. fakulte v Brne. Puvodnim vzdelanim byl pravnik, ale cele se venoval s-gii a jeho patnactisvazkova Sociologie je v mnoha smerech jedinecnym dilem v s-gii vubec. S-gii povaZuje Chalupny za vedu 0 civilizaci Cili kultufe, za vedu humanitni, za jedno z odvetvi antropologie. Antropologii deli na: 1. antropologii fyzickou (jd byva razena nekdy k anatomii lidskeho tela); 2. antropologii psychickou, tj. psychologii; 3. antropologii kulturni neboli sociologii. S-gie se zabyva ruznymi kult., tj. spo!. jevy. Zakladem spo!. deni jsou lidske cinnosti - hmotne a dusevni. Cinnosti jsou podnecovany Ciniteli a vedou k ruznym civilizacnim vytvorum. K cinitelum radi Chalupny pfedne lidi-jedince i soc. skupiny, dale vytvory, ktere zpetne podnecuji nove cinnosti, konecne pfirodu, jiz clovek vyuziva ph svych Cinnostech. Chalupny se - obdobne jako velka cast systematiku - nevyhnul pfi klasifikaci soc. jevu a faktoru misty znacnemu schematismu. Presto vsak 1042

funkcni pojeti spolecnosti. Gnoseologicky vychazi z kritiky mechanistickeho pnstupu ke spo!. jevum a svuj system buduje na zaklade pojeti skutecnostijako "kvalitativni rozruznenosti v jejim nepretrZitem dialektickem vyvoji". Sve pojeti spolecnosti vylozil v praci Krize demokracie (1933), v niz pozadoval odstraneni kap. systemu ajeho nahrazeni "fadem skladebnym". Bldhova s-gicka skola se vyrazne lisi od skupiny prazskych sociologu, seskupenych kolem casopisu Socidlni problemy, jejimz hlavnim pfedstavitelem byl losef Krdl, ktery se venoval pfevazne otazkam historie filozofie a s-gie. K jeho nejvyznarnnejsim pracim patfi Herbartovskd sociologie (1921) a Ceskoslovenskdfilozofie (1937), ktera podava i faktograficky dosud nejuplnejsi pfehled vyvoje ces. s-gie do r. 1936. Vlastni s-gicke praci se venovali dalSi clenove teto skupiny, z nichz Z. Ullrich vypracoval zajimavou "komponentarni metodu" v souvislosti s pfipravou pruzkumu prazskeho okoli. Na rozdil od bmenske skoly, ktera zduraznovala nutnost hodnoticich soudu v s-gii a soc. angazovanost, zejm. v osvetove praci, vychazela prazska skola z nazoru, ze ukolem sociologa je predne konstatovat zjiStena fakta. Proto se shledavame s pnslusniky brnenske s-gicke skoly casto na strankach Indexu, jehoz spoluredaktorem byl l. L. Fischer, proto se Bldha, Fischer a dalSi ucastnili prace v Leve fronte (--. LeF) atd. V Praze ovsem pusobili i sociologove, ktefi nepatfili ke sku pine sdruzene kolem Socidlnich problemu. Byli to Karel Galla, laroslav Sima, Vladislav Kadlec a dalsi. Cesti sociologove spolupracovaIi se slov. tzv. sociografickou skolou, zejm. s hlavnim pfedstavitelem Antonem Stefdnkem. SteJdnek se soustfedoval na otazky s-gie venkova a spolupracoval se sekci pro s-gii a historii vesnice pfi Ceskoslovenski zemMeIske akademii, kde pusobili take K. Galla, J. B. Tauber a dalSi. Vyvoj ces. s-gie byl pferusen nacistickou okupaci. Cast sociologu, zejm. l. Sima, V. Kadlec a dalSf, se pokouseli udrZovat kontinuitu v praci v tomto vednim oboru, brzy vsak byla i jejich Cinnost zastavena. Nacisticka okupace si vyzadala cetne oteti i v radach sociologu. Z nejznamejsich Ize jmenovat B. Vdclavka, Bruno Zwickera, V. K. Skracha, Ladislava Kunthe, Oskara Buttera. Po osvobozeni republiky byla brzy obnovena i ved. i vyzk. prace v oboru s-gie. Krome tradicnich pracovisf zacala byt s-gie pfednasena na nove zakladanych vysokych skolach - v Praze na Vysoke skole socidlnf a politicki (V. Kadlec), v Brne na Vysoke skole socidlni (I. A. Bldha), na Palackeho univerzite v Olomouci (M. Trapl, 1. Obrdlikovd) aj. Po r. 1948 doslo vsak k pferuseni tohoto vyvoje. A: Czech sociology until 1948 F: sociologie tcheque jusqu'a 1948 N: tschechische Soziologie bis 1948 I: sociologia ceca fino al 1948

zustava jeho dilo v mnoha smerech aktualni dodnes. Emanuel Chalupny byva nekdy - v nasi i zahranicni literature _ razen k brnenske skole, ktera pfedstavuje vyzn. tradici ces. s-gie a jejiz pfedstavitele se v rnnoha smerech lisili od jinych s-gickych skol a skupin ces. sociologu. Zakladatelem a hlavnim pfedstavitelem brnenske s-gicke skoly byl I. Amost Bldha, ktery je i ve svet. literatufe pokladan za naseho nejvyznamnejsiho sociologa. K jeho hlavnim pracirn patfi monografie Mesto (1914), Sociologie sedldka a delnika (1925), Sociologie derstvi (1926) a zejm. Sociologie inteligence (1937), jejiz podstatne casti byly i po druhe svet valce vydany v cizojazycnych pfekladech. V r. 1968 vydalo nakladatelstvi Academia z jeho pozustalosti dilo Sociologie, v nemz podava uceleny vyklad sveho systemu. V r. 1930 Bldha zalozil a od te doby ndil Sociologickou revui, ktera byla organem, kolem nehoz se soustfedovala pfevazna cast nasich sociologu. Sociologickd revue mela pravidelnou rubriku "Teorie socialismu", kterou vedl marx. filozof a sociolog Ludvik Svoboda. Redaktorem pro s-gii umeni v ni byl marx. estetik Bedrich Vaclavek. V referujici casti byla - zejm. zasluhou Bruno Zwickera - pravidelne recenzovana nejvyznamnejsi dila svet. s-gie a byly uvadeny pfehledy s-gicke prace v jinych zemich. Bldha vysel ze s-gicke skoly E. Durkheima, u nehoz studoval, dovedl si ale zachovat k jeho nazorum kriticky postoj, nepodlehl nikdy jeho silnemu s-gickemu objektivismu. Ve svych poslednich pracich, Sociologii inteligence a v pozustalosti zachovanem Systemu sociologie, vychazi z pojeti --'strukturalniho funkcionalismu. Z potfeb spolecnosti vyplyvaji ruzne soc. funkce, ktere vymezuje jako Cinnosti te ktere soc. skupiny, zamefene na zachovani jeji existence a na jeji pfeziti a zaroven na sluzbu vyssimu celku. Spol. funkce jsou vzajernne podminovany soc. strukturou a v dane hist. dobe konkretni soc. situaci. Kazdy soc. jev je strukturalne podminovan. Take jednani cloveka je takto podmineno. Clovek vsak podle Bldhy nenijen produktem soc. podminek, ale ijejich spolutvurcem. Aktivita jedincu je jednou ze slozek struktury faktoru ovlivnujicich spo!. proces. K Bldhovym zakum patfi zejm. Bruno Zwicker (pseudonym Z. Bystry), Antonin Obrdlik, Juliana Obrd[{kova a dalSi. Pojem brnenska sociologicka skola je vsak sirsi, nez je dan vztahem Bldhy k jeho bezprostfednim zakum. V tomto sirsim slova smyslu k ni muzeme fadit zejm. 1. L. Fischera, ktery se v r. 1926 habilitoval u profesora Bldhy pro obor s-gie. 1. L. Fischer se venoval pfevazne filozofii, pathl k nejbystfejsim analytikum i syntetikum. Vytvofil system "skladebne filozofie", z nehozjako z metateorie vychazi ve svych s-gickych pracich. Vypracoval _ v ponekud odlisne podobe nd Blaha - strukturalne

Lit.: Bldha. l. A.: Ceska sociologie. Sociologickv casopis, 1968, C. 3; Bmifllskd sociologicka skola (sbomik). Bmo 1967; Krdl, 1.: Ceskoslovenska filosofie. Praha 1937; Macku, 1.: Vybrane kapitoly z dejin ceskosloMac venske sociologie. Praha 1968.

so ci 0 log i e c e s k a v l. 1 948 -19 9 4 - pocatek tohoto obdobi pfinesl jeji institucionalni likvidaci a ideo!. deformaci. Vsechna s-gicka pracoviste byla zrusena, jejich pracovnici, pokud neemigrovali Uako napf. I. Gad'ourek, J. Kolaja, J. KrejCi, J. Nehnevajsa, Z. Ullrich, Z. Suda, I. Srubar, 1. Hajda aj.) anebo nekonvertovali k hist. materialismu, pocali byt po lit. perzekvovani a disciplina sarna byla prohlasena za "burzoazni pavedu". Sociologie pak uz jen temer ilegalne vegetovala v malych uzavrenych spolecnostech, ktere unikly pozornosti stranickych a stMnich organu. Patfila k nim Masarykova spolecnost pro socidlni bdddni, jejimiZ cleny byli J. Kral, V. Vondracek, 1. Sekera aj. V podobe uzkeho pfMelskeho krouzku, ktery vede Bohumil Geist, se zachovala aZ po soucasnou dobu. Sociologicke mysleni jinak s obtizemi pfezivalo v pfibuznych oborech, jako je demografie, urbanismus, soc. geografie, zdravotnictvi a daISI. Bylo dana povahou doby, ze pokus 0 institucionalni revitalizaci s. musel vzejit z nitra strany, kteraji zrusila. Na pocatku 60. I. J. Klofac a V. Tlustj, ktefi znovu vnesli termin "sociologie" do odborneho diskursu knihou Empirickd sociologie (1959), iniciuji zalozeni s-gickeho pracoviste na Vysoki Skole stranicke Ostfedniho vyboru Komunisticke strany Ceskoslovenska (OV KSC). V akademickem r. 1964-1965 jsou zde v internatnim kursu vyskoleny pres dYe desitky uCitelu kateder marxismu z ces. a slov. vysokych skol v uCitele s-gie - nekten z nich se tim vraceji ke sve puvodni odbornosti. Na Univerzite Karlove (UK) v Praze a na Masarykove univerzite (MU, v te dobe beze jmena) v Brne jsou usnesenim stranickych organu ustaveny katedry --'marxisticke sociologie. Od r. 1965 je na techto dvou mistech opet mozno studovat s-gii jako obor vysokoskolskeho studia. Druhy rozhodujici podnet k revitalizaci s-gie v 60. I. vzesel z Ostavu marxismu-leninismu pro vysoke skoly na UK. P. Machonin tu iniciuje od poloviny 60. 1. velky empir. vyzkum --'socialni stratifikace. Vyzk. tym ustavuje z mladych, ideol. nezatizenych badatelu. Vytvan pro ne dobre podminky k praci a chrani tym pfed utoky stranickych ideologu. Ve spolupraci na tomto projektu se formovala vyzn. cast prvni ved. orientovane generace obnovene ces. s-gie. Ti'etim institucionalnim prvkem obnovy bylo zalozeni Sociologickiho ustavu Ceskoslovenske akademie ved (CSAV) v r. 1965. Reditelem se stava M. Kaldb. Pfichazi sem fada sociologu stfedni generace, ktefi zde rozvijeji s-gickou teorii (Z. Strmiska), metodologii (V. Lamser), polit. s-gii (M. JodI), s-gii prace a pru1043

I~

sociologie ceska v l. 1948-1994

myslu (D. Slejska), s-gii volneho casu (B. Filipcovd) a s-gii mibozenstvi (E. Kadlecovd). Od pocatku tehoz roku zacina vychazet Sociologickj casopis s I. Dubskou v cele redakce. V druhe polovine 60. 1. v souladu s celosvet. vyvojem proziva ces. s-gie jedinecnou konjunkturu. Usili 0 spo!. reformu tech let se obraci k s-gii s ocekavanim, ze dokaze najit a otevfit cestu k naprave spo!. pomeru. V ces. zemich se k tomu pfidavajeste nadeje, ze s-gie pomuze ved. leg itimovat ces. pokus 0 snesitelnejSi usporadani pomeru za dominance Sovetu. V r. 1964 je zalozena Ceskoslovenskd sociologickd spolecnost a uz v listopadu 1966 se na jeji prvni konferenci ve Spindlerove Mlyne schazi na 500 sociologu (jen 32 melo s-gicke vzdelani). Vznika Ustav pro vyzkum vefejneho mineni CSA V (red. J. Zapletalovd) a fada vyzk. s-gickych pracovisf resortniho charakteru, v podnicich je systemizovano misto sociologa. Ces. vysoke skoIy zakladaji jedna po druhe katedry Ci oddeleni s-gie, a to i na fakuItach ekonomickych, pravnich, na fakulte novinarske a jako "spolecny zaklad" Ci jako specializovane katedry i na fakultach nehumanitnich, zejm. Jekafskych. K odborne praci je zdrahave opet pfipusteno nekolik sociologu starsi generace, nove instituce jsou vsak vesmes obsazovany pracovniky formalne vzdelanyrni v jinych oborech: za sociologa se mohl prohlasit prakticky kdokoli. Tito konvertite se zcasti horlive sami v s-gii vzdelavaji: ctou polsky, uci se jazyky, Ustav marxismu-leninismu pro vysoki Skoly, Vojenskd akademie i Vysokd Skola stranickd vydavaiserie rnimeografovanych pfek!adu, v nak!. Svoboda je zalozena Sociologickd kniznice, dlouha leta spjata s jmenem J. Oborski, ktera vydava prvni pfeklady soudobych sociologu; zcasti se diletantsky pousteji rovnou do prace. V empir. vyzkumu pfevladne "ceskoslovensky survey": na nereflektovanem pluralistickem behaviorismu zalozene hromadne -tdotaznikove setfeni, odvozene v pate ruce z vyzkumu z doby The American Soldier (1946). Tyto vyzkumy reaguji na hlad po empir. udajich 0 spolecnosti; objevne jsou mnohdy i elementami deskripce. V teorii se silne prosazuje vliv Parsonsova -tstrukturalniho funkcionalismu, jehoz abstraktnim jazykem je mozno bez pfilisneho polit. rizika vyslovit i znacne kriticka stanoviska wei rdimu a ktery je zaroven povahou sve teorie hledajici socialni equilibrum atraktivni pro konformni mysleni etablovanych marxistu. V r. 1968 se sociologove vyrazne polit. angazovali. V kvetnu se sesel mimofadny sjezd Ceskoslovenski sociologicke spoleenosti a pozadoval odvolani zkompromitovanych politiku, zruseni cenzury, garanci lidskych pray a svobod a demokr. volebni system. Vstup SOY. vojsk pfemsil pokus 0 rekonstituci oboru dfiv, nd se nove zakladane instituce mohly upevnit. Pfevratna doba nepraIa ved. 1044

socioiogie ceska v l. 1948-1994 praci a sociologove vesmes nestihli dokoncit vyzk. projekty. Jen monografie P. Machonina a dalSich: Ceskoslovenskd spolecnost (Bratislava, 1969) zhodnocuje vysledky velkeho stratifikacniho vyzkumu z r. 1967. Jinak stacily vyjit jen vysokoskolske ucebnice a nekolik monografii; vyzn. vliv mely zejm. Zdklady sociologickiho vyzkumu V. Lamsera (1966), B. Filipcove Clove'K, prdce, volny cas (1966), J. Klo/ace a V. Tlusteho Soudobd sociologie I (1965) a Soudobd sociologie 1/ (1967), J. Musila Sociologie soudobeho mesta (1967) a Sociologie bydleni (1971); M. Jodla Teorie elity (1968), M. Petruska Sociometrie (1968), P. Perglera ~ ko!. Vybrane techniky sociologickeho vyzkumu (1969), J. Vecernz'ka Problemy sociologie spotfeby (1970). Podafilo se jeste vydat Mal.V sociologickj slovnik pod redakci J. L. Fischera, M. Petruska a Z. Strmisky (1970), ale editofi a fada autoru uz nesmeli byt uvedeni a nektera hesla byla v korekturach vyfazovana a pfepisovana. Ani to ale nepomohlo: hned po vyjiti se slovnik ocitl, stejne jako temef vsechna ostatni zminena dila, rnezi libri prohibiti. V procesu konsolidace SOY. vlivu a rnocenskeho rnonopolu korn. strany probehly v !. 1969 aZ 1971 v s-gii rozsahle cistky; na dalSich dvacet let byla na ni opet uvalena kuratela strany. Zakaz publikace postihl ternef vsechny vyznamnejsi autory z 60.1., jejich dila byla vyfazena z knihoven, byli propusteni a dale polit. perzekvovani - zvl. tvrde 1. Klo/dc, M. JodI, D. Slejska, P. Machonin, J. Sikloyd, ale i jini. Obor byl paralyzovan i dalSi vlnou polit. ernigrace (B. Bauman, M. Disman, I. Dubskd, V. Lamser, Z. Strmiska, B. Weiner aj.). Sociologickj tistav CSAV, Sociologickj casopis a prazskou katedru s-gie uchopil okupacni rezirn jako hlavni instrurnenty destrukce odbomeho diskursu a nastoleni syrnbolickeho despotisrnu. Sociologickj tistav byl rozpusten a zalozen byl novy Ustav pro jilozojii a sociologii (UFS), jehoz soucasti byla sociologicka sekce, kterou vedl F. Charvat. Byla rozpustena redakcni rada Sociologickiho casopisu, propustena redaktorka Marie Rejlovd a na rnisto sefredaktora dosazen podplukovnik K. Rychtafl'k. Zrusen byl i Ustav pro vyzkum vefejneho mineni CSA V. Po rozsahJe cistce v Ceskoslovenski sociologicke spoleenosti (pfedseda proverkove kornise J. Kohout, pocet clenu redukovan z 1 111 na 432) byl do jejiho cela postaven K. Kdra. Byla zmsena katedra s-gie na UK a do cela nove katedry rn.-l. filozofie a sociologie dosazen A. Vanek; obdobne v Bme na rnisto J. Solare pfisel J. Cetl. V puvodnirn zarneru to byli likvidacni spravci: pfijirnani novych studentu s-gie bylo zastaveno a cekalo se na polit. rozhodnuti, nakolik se pine vratit do stavu z pocatku 50.1. Pod vlivern soubehu obav strany z rozhodnuti, jez by zas rnusela revokovat, pfirozeneho zajmu novych

spravcu s-gickych instituci na zachovani prebend a pliZiveho lobbovani sociologu, ktefi unikli cistkam, rozhoduje se v unom 1972 pfedsednictvo UV KSC s-gii institucionalne nelikvidovat. V r. 1974 je obnoveno pfijimani studentu v Praze a v Bme, v r. 1980 jsou tam znovuzfizeny samostatne katedry rn.-\. s-gie jako nomenklatumi pracoviste KSC. Ved. vyzkurn a moznost odborne publikace se znovu ocitaji pod pfisnyrn polit. dohledern. UFS zastavuje vsechny empir. projekty; jeho oficiaini produkce se omezuje po nekoIik let na ideol. skandaIizaci vysledku prace proskribovanych kolegu a "burzoazni sociologie". Strukturalni funkcionalisrnus je z ces. s-gie vyrnytan jako smrtelny hftch (snad jenorn rnarxiste z frankfurtske skoly byli shleMmi horsirni), ale v poklesle forme zustane po cehi 70. a 80. !. nepojrnenovanyrn (a casto ani nereflektovanyrn) myslenkovyrn archetypern rn.-l. s-gie normalizacniho establishmentu, pokud vtibec kdo pfekracuje paradigrna eire nevzdelanosti a ideologizovaneho hist. rnaterialisrnu. Stranicky posvecenyrni ternaty jsou soc.-tridni struktura, social. zptisob zivota, soc. aspekty vedeckotechnicke revoluce, nzeni a planovani soc. procesti. F. Charvdt vydava praci Teorie socidlni struktury a struktura socidlnich teori{ (1975), M. Solcovd praci Rodina a jejiftmkce v socialisticki spolecnosti (1976). DalSi vyzn. autofi normalizace jsou K. RychtaNk (Sociologie na cestdch pomdni, 1979), 1. Kohout (Socidlni analyza a fizeni socialistickiho podniku, 1976), A. Vanek (Pfiznaky krize manzelske rodiny, 1971, Slovnik ceskjch a slovenskych socidlne politickych myslitelu a sociologu 1848-1980 aj.), B. Filipcovd aJ. Filipec (Rumoblzky zivota, 1976, aj.). Publikacni rnonopol techto lidi trva do pocatku 80. 1. Pak zacinaji byt materialne i symbolicky saturovani (vesrnes se staIi doktory vM nebo profesory rn.-1. s-gie) a nestaci zaplnit a uhlidat vsechny publikacni rnoznosti. V obtizne ideologizovatelnych oblastech (M. Iliner a M. Foret: Socidlnl ukazatele, 1980) ana marginalizovanych pracovistich (J. Musil: Urbanizace v socialistickjch zemich, 1977; J. Alan: Spolecnost, vzdetdnf, jedinec, 1974; I. Momy: Rodina vysokoskolskv vzdelanvch manzelu, 1983) unikaji dohledu ~pet prvni odbome s-gicke prace. Kradrno se rozviji odboma prace v sekcich Ceskoslovenski sociologicki spoleenosti (Petruskova serie prednasek 0 fenomenologicke sociologii, Musilovy seminare urbanisticke sociologie, Rehdkovy iniciativy v metodo\. sekci aj.) a krystalizuji altemativni sti'ediska odbome pnice: ve Sportpropagu (P. Machonin, M. Potucek) etabluji socialni modelovani, v Brne (I. Mozny) kolem sympozia Socialisticky Zivotni zpusob jako socidln{ real ita zejm. mikrosociologicka temata, ve V.Vzkumnem tistavu prdce a socidlnlch vee{ (1. Alan) soc. politiku a s-gii rodiny. Wed

ideol. kontrolou se stahuje rada sociologu do aplikovaneho resortniho vyzkurnu, kde take existuje aspon spora pfileZitost k otevrenejsi debate 0 problemech spolecnosti a rnoznost "interne" publikovat pod plastikem socialniho planovani, demografie, informatiky, teorie ozeni aj. Pres opozdene pokusy situaci opet mocensky zvladnout (denunciacni clanek K. Rychtaffka v Rudem prdvu s nazvern Na tenkim lede alternativnl sociologie, vede k Jikvidaci Sportpropagu) dochazi k postupnemu rozkladu norrnalizacni fronty; i sociologove, lapeni v pfisne sti'ezenych ustrednich institucich, zaCinaji publikovat: z UFS 1. Vecernik (jako spoluautor F. Charvdta): Tffdya vrstvy v burzoasni sociologii (1978), z katedry s-gie UK J. Sedlacek rnonografii 0 E. Durkheimovi (1982) a E. Urbanek: Role, masky, charaktery (1980). V OFS je na konci 70.1. zrusen zakaz ernpir. studii, lec publikovat jejich vysledky je stale povaZovano za nezadouci a nebezpecne, zejm. knizne. Pokusy z 1. 1978 a 19840 replikaci Machoninova velkeho stratifikacniho vyzkurnu, vedene A. Matijovskym a J. Linhartem, shromazdily relevantni material; nebyly vsak dovedeny pro ideol. a org. pi'ekazky (a organizacni inkornpetenci OFS) ani do stadia souhmne monograficke zpravy. V Sociologickim casopise se vsak stale casteji objevuji ernpir. zalozene a rnetodicky solidne postavene odborne studie (J. Linhart, M. lllner, P. Matiju, J. Vecemik aj.), jirniz se casopis obsahern aspon castecne navraci ke svernu nazvu. V 2. polovine 80. 1. rozklad establishmentu eskaluje; s nernnoha vyjirnkami (Vecemikova rnonografie Mzdovd a pfijmovd diferenciace, 1986; P. Mateju a J. Boguszaka studie reprodukce socialni nerovnosti ve vzdelani, J. Linharta, M. Petruska, A. Voddkovi a dalSich projekt tohoto slovniku, 1988, aj.) neni v centralnich s-gickych institucich uvolnujici se prostor vyuzivan s vidite1nyrn efektem. Uroven vyuky s-gie na univerzitach je nizka, uplne chybeji ucebnice, pevne se tu etabluji jako ueitele i nevzdelatelni lide bez kontaktu se stavern sve specializace. Ve vyzkurnu je i mladsi generace badatelti deformovana spatnyrn vzdelanirn a deprimovana pracovnirn klimatem v UFS. KniZne nepublikuje a vesmes ani nepiSe: po uvolneni cenzury v r. 1989 nema na stole jedinou rnonografii. Od r. 1987 zacinaji J. Alan aM. Petrusek vydavat ilegalni ctvrtletnik Sociologicky obzor; pod rtiznyrni pseudonymy ho vyplnuji vic nef z poloviny sarni, sarnizdatove edice kniznich studii ani sbomiky rozsahlejsich stat! v s-gii nevznikaji. V samizdatove edici Prameny (vedene J. Miilerem v Brne) bylo pripraveno nekolik pi'ekladti (K. R. Popper, H. Arendtovd, R. Aron). Po r. 1989 ziskava s-gie znovu autonomii; perzekvovanym sociologtirn se dostava rehabilitace. Deideologizova1045

sociologie Hnska sociologie cinska NedomySlend spoleenost (1992), Az na dno blahobytu ne studium s-gie je otevfeno na nove zalozene Fakulte so(1993); I. Mozny: Moderni rodina (1990), Proe tak snadcidlnich ved UK (M. Petrusek), obnoveno na katedfe sono (1991); M. Petrusek: Sociologie a literatura (1990), Aleiologie Filozoficke fakulty UK v Praze (E. Urbanek, ternativni sociologie (1993), Teorie a metoda v moderni J. Bunanek) a Masarykovy univerzity v Brne (I. Mozny), sociologii (1993); E. Urbdnek: Kritika fenomenologicke zalozeno na FilozoJicke fakulte Univerzity Palackeho v 010sociologie (1989) aj. Z podkladu pro pfipravovany soeiomouei (V. lochmann, pak D. Simek). CSAV na miste UFS 10gieky slovnik vydava nakladatelstvi SLON 4 tematieke znovu zaklada Sociologicky ustav (SoU, fed. 1. Musil, publikaee, vyehazeji sborniky kateder soeiologie Filozood r. 1993 M. Illner). Reorganizaci vznika Institut pro fickefakulty UK a FilozoJicke katedry MU, B. Geist vydavyzkum vei'ejneho mineni (fed. kratee C. Adamec, pak va svuj Sociologickj slovnik (1994) apod. Koneem r. 1993 B. Jungmann, od r. 1994 E. Rendlova). Ces. cast dosabyl praktieky dokoncen tento Velkj sociologickj slovnik, vadni Ceskoslovenske sociologicke spoleenosti se ustavuktery bohuzel hledal dva roky sveho nakladatele. je jako Masarykova eeskd sociologickd spoleenost (do ceA: Czech sociology 1948-1994 F: sociologie tcheque la zvolen M. Petrusek, pozdeji po r. 1994 je pfedsedou 1948-1994 N: tschechische Soziologie 1948-1994 I: so1. Buridnek, M. Potucek), cleny pfejima bez cistek, jen na Moz bazi profesionalniho zajmu; na konci r. 1992 rna opet pfes ciologia ceca 1948-1994 900 Clenu. Jiz koneem r. 1989 zacinaji vyehazet SoU sponsoc i 0 log i e c ins k a - dynamicky se vyvijejici discipzorovane Sociologicke aktuality (red. H. Mah1wva, J. Rylina, poznamenana slozitym vyvojem Cinske spolecnosti ba, A. Voddkovd, do poloviny r. 1990 tez 1. Linhart), ktepo 2. svet. valce. Vznik s.c. byl umoznen porazkami izore zanikly koneem r. 1994. Pfi obnove oboru pomahaji lacionistickeho cinskeho feudalniho imperia v opiovych emigrovavsi kolegove: v pfednaskovyeh pobyteeh a spovalkach (v polovine 19. st.), kdy zacal do zeme pronikat lupraci na vyzkumeeh V. Bilohradskj, M. Disrnan, I. Ganejen cizi kapital, ale i dobove soc. a s-gicke teorie, jichz d'ourek, 1. Hajda, 1. Kolaja, 1. KrejCi, 1. Nehnevajsa, se chapali cinsti intelektualove v nadeji, ze naleznou naZ. Strmiska, Z. Suda aj. SoU zaklada spolupraei v nekolika vod, jak vyvest Cinu z jeji feudalni zaostalosti. Dulezitou vyzn. mezinar. vyzk. projekteeh, opfen 0 praei a publikaulohu pri vzniku s.c. sehraly pfeklady vyzn. s-gickych praee v eizine na konei 80. \. (P. Mateju v oblasti vyzkumu ci te doby. Vubec prvnim prelozenym dHem byla Spencezmen soeialni stratifikaee, M. Illner studiemi soe.-prostorova kniha The Study of Sociology, jet vysla r. 1903. Jesrovyeh problemu, 1. Veeernik spolupraci v oblasti ekonote v temze roce byly vydany take Giddingsovy Principles mieke s-gie s Luxembourg Income Study aj.). V Praze je of Sociology a Spencerovy Principles of Sociology. Duleotevfena postgradualni kolej Stredoevropske univerzity zitym referencnim ramcem cinskych myslitelu byly ideje (od r. 1993 fed. 1. Musil). Nove je koneipovan Sociolo-tevolucionismu a -tsocialnmo darwinismu. Instituciogicky easopis a jeho sefredaktorem se stava 1. Veeernik, nalizace s.c. zacina v r. 1906, kdy se v Pekingu vyucoval od r. 1993 pakM. Havelka. Od r. 1993 vyehazi navic ang\. prvni kurs s-gie v ramci studia polit. ved. Prvni samostatne Czech Sociological Review (sefredaktor liN Veeernik). studium s-gie bylo zavedeno v r. 1908 v Sanghaji na misioV r. 19911. Ryba aA. Miltova zakladaji Sociologicki nanafske Univerzite sv. lana, nasledovala vyuka na univerzite kladatelstvi (SLON), ktere do konee r. 1994 vydalo 20 pubv Tchien-finu ana slavne Pekingski univerzite (r. 1910). likaei. R. 1992 zaCina vyehazet jako legalni ctvrtletnik puPfednasejicimi byli casto zahranicni, pfedevsim am. sociovodne samizdatovy S-Obzor (fidi 1. Alan aM. Petrusek). logove. Ti take organizovali prvni empir. sondy do zivoObjevuji se interni publikacni inieiativy nekteryeh praeota cinske spolecnosti, jet mely charakter soc. vyzkumu visi, resp. praeovniku, napf. Working papers a Data afakLePlayova typu (napr. vyzkum zivotnich podminek riksu ta Sociologickiho ustavu nebo BiografZ. Konopaska a dalv Pekingu, zivotnich nakladu pekingskych rodin). Impulsich (Institut sociologickjch studii Fakulty socidlnich ved sem pro dalSi rozvoj spolecenskovedniho mysleni byl pad UK). Vznika fada soukromyeh agentur vyzkumu vel'. micisarstvi v r. 1911 a Hnuti 4. kvetna v r. 1919, kdy se take neni a trhu, v niehz se zcasti uplatnuji soeiologove (zejm. v Cine zacinaji sifit ideje marxismu. 20. \. jsou obdobim STEM pod vedenim J. Hartla). Soucasne vsak fada soeiozrani s.c. Jsou zakladany dalSi katedry, vznikaji s-gicke logu odehazi z oboru do politiky, sdelovacieh prostredku, asociace, zacinaji vychazet s-gieka periodika, jsou ustanejruznejsieh obehodnich firem. Pocet studentu s-gie se vena s-gicka vyzk. strediska. V r. 1928 by la v N ankingu ztrojnasobil; zakladaji nadeji v budouci rozvoj diseipliny. a Sanghaji zalozena lihovjchodni sociologickd spoleenost, Knizne v \. 1989-1994 publikuji: 1. Alan: Etapy zivota oCiv jejimz ceJe stal Sun Benwen, jenz byl soucasne i sefrerna sociologa (1989); M. Disman: lak se vyrdbi sociolodaktorem Sociologickeho easopisu, ktery jako ctvrtletnik gickd malost (1993), J. Keller: Uvod do sociologie (1991),

spolecnost vydavala. V r. 1930 se tato asociace rozrostla na Ndrodni C{nskou sociologickou spoleenost; jeji vykonny vybor tvofili pfedni sociologove Chen Da, Sun Benwen, Dao Mengho. Tato spolecnost az do r. 1949 vyvijela aktivni cinnost, s kazdorocnimi sjezdy venovanymi vybran?m s-gickym problemurn. V r. 1926 byl v Pekingu znzen Ustav socidlniho vyzkumu, jehoz feditelem byl Dao lv!engho. 0 rok pozdeji zalozila kuomingtanska vi ada Ustredni v~zkumnou akademii, jejiz soucasti byl i s-gicky institut. V Sanghaji byl v r. 1928 ustaven institut soc. vyzkumu Academia Sinica. 20. 1. 20. st. znamenaji take vstup -tmarxisticke sociolo~ie do univerzitnich posluch
1942-1944. V te dobe se take uskutecnily prvni vyzkumy narodnostnich mensin, jez dodnes tvofi vyzn. soucast badani s.c. Velmi zname jsou vyzkumy lokalnich spolecenstvi vedene vudci osobnosti s.c. Fei Xiaotongem (Fei Siao-tchung). Tento sociolog svet. vyznamu, zak B. Malinowskeho, vydal celou fadu s-gicko-antropo\. studii (v Londyne r. 1938 Peasant Life in China, v Chieagu r. 1945 Earthbound China a tamtez r. 1953 Chinas Gentry), jimiz vyrazne pribliZil s.c. svet. s-gickemu povedomi. o tom, ze s-gie byla v Cine na konci 40. 1. silnou disciplinou, svedci mj. ito, ze katedry s-gie existovaly na 19 univerzitach a s-gie jako obor byla predmetem studia asi 1 500 studentu. Vychazelo 11 casopisu venovanych spol. ve~am (z toho 4 v angliCtine), dva byly vyhradne s-gicke. o Cine se dokonce tvrdi, ze pfed 2. svet. valkou byla mistern nejvice se rozvijejici s-gie na svete. lelikoz marxismus byl tehdy na cinskych univerzitach zakazan, prednaseli ciustI marxiste Marxovy soc. a ekon. teorie pod nazvem "nova sociologie". Byla publikovana i Novd sociologie od Ma Chemina (Ma Cche-min) r. 1937, Ndrys nove sociologie odLiDa (Li Ta) r. 1947. Adjektivem "novy" marxiste ostentativne odmitali tzV. bud. s-gii a davali najevo, ze jde o s-gii jinou, pravdivou, neboi zalozenou na hist. materialismu. K marx. sociologum je nyni razen i Mao Ce-tung, v jehoz ranych pracich je mozno nalezt prvky s-gickeho pnstupu, byi on sam sve prace s-gii nikdy nenazval. Provedl vyzkumy zivota venkovskeho obyv., jet jsou obsazeny v pracich 0 tfiddch einski spoleenosti (1926), Zprdva o pruzkumu rolnictva (1927) a Materidly z pruzkumu vesnice (1941). Celkove kladl Mao na vyzkum spolecnosti velky duraz. Po vzniku CLR (1949) nastalo pro s.c. slozite obdobi. I kdyz se predni cinsti sociologove pfihlasili k marxismu jako teor. zakladne, byla s-gie r. 1952 z vysokych skol vypovezena, sociologove presli na jina pracoviste a venovali se jinym disciplinam (napr. zkoumani narodnostnich mensin). K urCite zmene polit. klimatu doslo v\. 1956-1957. V ramci Maovy politiky At' rozkvete sto kvetu, at' spolu soupefi sto skol se objevil prostor pro intelektualni cinnost, jehoz se snazili sociologove vyuzit pro obnovu sve discipliny. Vyraznou roli sehral predevsim Fei Xiaotong. V cervnu 1957 vsak nastal nahly Mao Ce-tunguv obrat, intelektuaIove byli oznaceni za pravicaky, sociologove dostali nalepku "pate kolony imperialistu" a s-gie jako veda zmizela na vice nd dvacet let z ofieiaInich ved. struktur. Teprve zmena politiky zapocata novym cinskym vedenim v r. 1978 umoznila s.c. opetovnou existenei. K rehabilitaci doslo v breznu 1979, kdy byla zalozena Cinskd sociologickd spoleenost, jejimz pfedsedou se stal Fei Xiaotong. Kratce nato byl zfizen Sociologickj ustav Cinske 1047

1046

sociologie danska

sociologie dialekticka

akademie spolecenskych ved a v r. 1980 byla na univerzite v Sanghaji otevfena katedra s-gie. S.c. v 80. I. zila ve znameni usilovne snahy 0 plnou obnovu discipliny. Po ceIe Cine byly opet zakladany s-gicke katedry, vznikaly vyzk. ustavy, navazovaly se kontakty se zahranienimi sociology. Paradigma s.c. je stale jednoznaene marxisticke. Vytvareji se empir. baze 0 Cinske spoleenosti. V popfedi pozomosti stoji pfedevsim otazky -tpopulacni politiky a vliv statne fizene regulace porodnosti na zivotni zpusob rodiny, migrace mezi venkovem a mestem, problemy zamestnanosti poeetnych vekovych kohort mlacteze. Soc. objednavka na s-gicka rdeni problemu objevujicich se v dusledku dynamickeho vyvoje puvodne znaene zaostale spoleenosti je dnes znaemi. A: Chinese sociology F: sociologie chinoise N: chinesische Soziologie I: sociologia cinese Lit.: Chu, D. S. Ked.: Sociology and Society in Contemporary China. New York 1984; King, A. Y. c.: The Development and Death of Chinese Academic Sociology: A Chapter in the Sociology of Sociology. Modern Asian Studies. 12, 1978; Me Gough, S. P. ed.: Fei Hsia-tung, The Dilemma of a Chinese Intelectual. N.Y. 1979; Rabufic, L.: Sociologie v Cine. Sociologia, 6, 1987; Rossi, A. S.: Sociology and Anthropology in the Peoples Republic of China. Washington 1985; Wong Sin-Lun: Sociology and Socialism in Contemporary China. London 1979.

Rab

soc i 0 log i e dan s k a viz sociologie skandinavska sociologie deviantniho chovani -s-gickadisciplina, ktera se zabyva vyzkumem a teorii -tchovani, jez se odchyluje od spol. nebo skup. -tnorem, pfieemz jde obvykle 0 odchylku ve smeru chovani spol. nezadouciho, neaprobovaneho, odmitaneho nebo dokonce trestneho (viz -tdeviace socialni). Zajem 0 studium deviantnlho chovani je pfirozene hist. velmi stary, prochazi prakticky ceIymi kult. dejinami. Systematietejsi studia jsou vsak spojena at s pracemi reformne orientovanych soc. myslitelu, zejm. fr. a angl., z konce 18. a poeatku 19. st. (R. Owen,J. Sinclair, A. Guerry, L. A. J. Quetelet aj.), ktefi se zabyvali jevy, jet poklactali za spo!. skodlive a chorobne, zejm. bidou, prostituci, kractezemi atd., a soc. souvislostmi a podminenosti techto jevu. Na nektere z techto studii navazal F. Engels v pn'ici Postaveni delnicke tfidy v Anglii (1845). V teto praci jsou tzv. negativni soc. jevy uvedeny do souvislosti zejm. s vykofisiovanim, materialnim postavenim a zivotnimi podminkami del. tfidy. Engelsovskou, ale tez owenovskou tradici rozvijela fada marxistu, zejm. A. Hebel, ktery v pnici Zena a socialismus (1878) analyzoval ekon. podminenost rozvratu rodiny, prostituci, negativni soc. dusledky zamestnanosti zen v kap. prumyslu atd. V podobnem duchu u nas zpracoval tema S. K. Neumann. Vlastni s-gicka studia deviantniho chovani se obvykle 1048

spojuji s teorii -tanomie E. Durkheima a s jeho vykladem sebevrazednosti. V Durkheimove teorii slo pfedevsim o korelaci s typem soc. vazby mezi lidmi, v tematicky obdobne koncepci T. G. Masaryka 0 korelaci s pfitomnosti rozvinute nab. viry nebo jeji absencf. V prvni tretine 20. st. se s.d.ch. rozvijela pfedevsim jako tzv. -tsocialni patologie. Od poloviny 20. I. se v souvislosti s rozvojem pozitivisticke metodologie zaeina rozvijet rozsahly empir. vyzkum deviantnich jevu. Jednim z vyzn. vrcholU empir. orientace s.d.ch. jsou vysledky dosazene -tchicagskou skolou, ktera se pokusila korelovat fadu deviantnich fenomenu s ekologickymi faktory a vysvetlit jejich rozlozeni v soc. prostoru. Na podnety chicagske skoly navazal -tsymbolicky interakcionismus, ktery od konce 40. I. zkoumal mj. tzv. deviantni karieru, tj. jak se individuum uC! deviantni roli. Koncepci ueeni 0 soc. deviaci rozvinul zejm. E. H. Sutherland ve sve teorii tzv. diferencialni asociace. Podle teto teorie se lide sdruzuji v -tsubkulturach diferencovane podle sveho puvodu, zivotnich podminek a osudu. V tech to diferencovanych subkulturach se uC! soc. roHm, veetne roH deviantnich: v deviantni subkultufe se individuum uei pravidlum deviantniho chovani naprosto stejnym zpusobem, jako se v "pormalnich" subkulturach lide uei pravidlum a normam soc. aprobovanym. V!. 1930-1960 se rozvijely paralelne s empir. vyzkumy soc. deviace take vyzkumy a teorie opfene 0 koncept individ. patologie: v tomto pojeti se zduraziiuje element individ. mentalni poruchy, pfip. geneticka dispozice k deviaci. Hist. rna toto pojeti sve kofeny v koncepcich lidske pfirozenosti, napf. u T. Hobbese, systematicky bylo rozvijeno v klasicke -tpsychoanalYze. Tyto v podstate biosoc. teorie, navazujici v jistem smyslu na tradieni pojetiLombrosovo, se obecne opiraji 0 pfedpoklad, ze existuji cele skupiny lidi, ktere jsou disponovany k tomu, aby porusovaly soc. normy. Dnes tyto teorie ziskavaji jistou podporu v datech moderni genetiky a v s-gickych koncepcich -tbiosociologie. Proti biosoc. teoriim a teoriim individ. patologie jsou polemicky orientovany koncepce situaeni, jejichz obecnym pfedpokladem je teze, ze v ureitych situacich (-tstresu, provokace, pfilezitosti apod.) se muze vetsina lidi zachovat deviantnim zpusobem. Do teto kategorie teorii spada koncepce nelegitimnich moznosti, kterou rozpracovali R. A. Cloward a L. E. Ohlin na poeatku 60. I. Jen tam, kde existuje soubor nelegitimnich moznosti dosahovani spo!. uznanych ciJu, existuje take moznost vzniku celych subkultur, ktere se orientuji na vyuzivani tech to moznosti (napf. nekonvertibilni mena podmiiiuje vznik subkultury vekslaku). Cloward a Ohlin rozlisuji subkultury kriminalni, v nichz pfevlada racionalni aktivita zamerena k ekon. zisku, subkultury konfliktni, v nichz do-

minuje agresivita a nasili, a subkultury unikove (viz -treTzv. -tradikalni sociologie (R. Quinney, R. Chambtreatismus). liss, D. W. Johnson, K. Ring aj.) pfenasi Odpovednost za Teorie nelegitimnich moznosti vznikla v polemice s nej- deviantni chovani z aktera nejen na vefejnost, ale pfedevlivnejsi teor. koncepci adaptivnich mechanismu, rozpra- vsim na tvurce norem: 0 tom, co je a co neni deviantni, covanou R. K. M ertonem . Merton se pokusil vysvetlit jev rozhoduji mocni, a tedy oni jsou odpovedni za to, co bude soc. anomie a soueasne ruzne formy deviantniho chovani za deviantni oznaeeno a postizeno sankci, oni rozhoduji jako dusledek ureiteho strukturalniho uspofadani spolee- o kriminalizaci i dekriminalizaci jednotlivych forem soc. nosti. Deviace se mu nejevi jako pouha patologie, ale ja- chovanL Radikalni s-gie, inspirovana marxismem a teor. ko neco, co vyzaduje pfirozene vysvetleni. Struktural- vazana na soudobe neomarx. mysleni, poukazuje na tfidni ne-funkcionalisticky vyklad, ktery Merton navrhuje, spoeiva charakter prava i moralky ana nerovnou distribuci moei v tom, ze j sou rozliseny spo!. schvalovane cile na jedne jako mozne zdroje deviantniho chovani a na ruzne mestrane a spo!. pffpustne zpusoby ei prostfedky jejich dosa- chanismy "konstnikce pojmu zlocinu". S.d.ch. byla inhovam na strane druhe. Kombinaci voleb, ktere individuum tenzivne rozvijena take v SSSR ve 20. !. bez utiti terminu muze za urcitych struktume danych podminek ucinit, do- deviace. Tehdy byla provedena l'ada empir. vyzkumu treststava Merton zak!., tzv. adaptivni mechanismy, jet lze ne Cinnosti a byly publikovany prace zobeciiujiciho chashrnout do schematu (v nemz + je pfijeti, - je odmitnuti, rakteru, napf. Prestupnost'i alkogolivn v RSFSR A. A. Gero znamena ignorovani): cenzona (1922), Moral'naja statistika M. N. Gerneta aj. V obdobi -tstalinismu se rozvoj s.d.ch. v SSSR temer dIe prostfedky nazev adaptivnmo rnechanisrnu zcela zastavil, renesance vyzkumu i teorie deviantniho chovani pocina v 60. !. S.d.ch. se rozviji take v Pol sku (B. Ho+ + konformismus (nedeviantni forma adaptace) lyst, K. Kwasniewski aj.). V byvalem Ceskoslovensku se + inovace (v sirokem smyslu, napf. temito aspekty soc. zivota zabyval i 1. A. Hhiha, K. GalvymUezectvi, ale i knidez) la, B. Zwicker, K. Vitek aj., pfi Ceskoslovenski sociolo+ ritualismus (absolutizace forem, napf. gicki spolecnosti byla ustanovena jiz v 60. !. sekce soc. byrokratismus) patologie. Aekoliv jsou k dispozici nektere zavazne emvzpoura (rebeJie) pir. vyzkumy deviantniho chovani, vyzkum trpel roztfis0 0 unik (retreatismus) tenosti a nedostatkem teor. syntezy. A: sociology of deviant behaviour F: sociologie du comMertonova koncepce byla rozvijena i kritizovana. Spe- portement deviant N: Soziologie des abweichenden Vercif. ji formuloval v r. 1966 A. K. Cohen, ktery spojil adap- haltens I: sociologia del comportamento deviante tivni mechanismy s kolekt. Jidskymi Cinnostrni: katda spoLit.: Becker, H.: Outsiders: Studies in the Sociology of Deviance. New lecna Cinnost pfedpoklada pravidla a normy, jez vyzaduji York 1963; Cloward, R. A. - Ohlin, B.: Delinquency and Opportunity: doddovani, usiH a subordinaci, tedy podfizeni individ. za- A Theory of Delinquent Gang. Glencoe, III. 1960; Dinitz, S. -Dynes, R. R. jmu kolekt. Cinnosti, coz muze nekteryrn jedincum nevy- - Clarke, A. c.: Deviance. Oxford 1969; Cohen, A. K: Deviance and Conhovovat do te miry, ze budou hledat zpusoby, jimiz lze do- trol. New York 1966; Erikson, K T.: Notes on the Sociology of Deviance. Social Problems, 9, 1962; Freedom, 1. L. - Dob, A. N.: Deviance. The Psysahnout tehoz efektu bez podilu na kolekt. cinnosti. chology of Being Different. New York 1968; Goffman, E.: Stigma. Notes Strukturalne-funkcionalni teorie spociva na pfedpokladu on the Management of Spoiled Identity. New York 1963; Kudrjavcev, Iidske racionality, odpovednosti a moznosti volby. Tato Ii- V. N. ed.: (1984) Socialn! deviace. Dvod do obecne teorie. Praha 1988; Kwasniewski, 1.: Czy istnieje dewiacja spoleczna? Studia socjologiczne, beralisticka premisa, ale i dalSf teor. pfedpoklady tohoto 1982, C. 3, 4; McCaghy, C. M.: Deviant Behavior. Crime, Conflict and Inpojeti s.d.ch. byly napadeny v nekterych novejsich teoriich, terest Groups. New York 1976; Merton, R. K.: Social Theory and Social ktere vychazeji ze -tsymbolickeho interakcionisrnu, Structure. Englewood Cliffs, N.J. 1961; Scott, R. A. - Douglas, 1. D.: Theoretical Perspectives on Deviance. New York 1972; Scull, A.: Decarceration: -tetnometodologie, -tsociologie absurdity. Jde zejrn. Community Treatment and the Deviant - A Radical View. Cambridge, o tzv. etiketizacni teorii (viz -tlabelling) a teorie sekun- Mass. 1984; 5tipek, 1.: Dvod do socialni patologie. Kriminalita mladeze. darni deviace (viz -tdeviace primarni a sekundarni). Praha 1979; Wood, A. L.: Deviant Behavior and Control Strategies. Lexington 1974. Tyto koncepce zduraziiuji, ze pro pochopeni deviantniho Pet chovani neni zdaleka tak nutna znalost jeho etiologie, tj. pl'edpokladane kauzaIni souvislosti mezi deviantnim sociolog ie dial ek ti ck a - souhrnne oznaeeni pro aktem a rodinnym prostfedim, vychovou, soc. puvodem velmi diferencovane koncepce, ktere pokladaji -tdialektiku atd., jako znalost zpusobU, jimiz vel'ejnost urcite chovani za marxovsko-hegelovskou v klasicke nebo modernizovane deviantni oznacuje. verzi za efektivni obecnou metodu moderni s-gie. S.d. je

1

1049

sociologie diferencni sociologie dramaturgicka obvykle, nikoliv vsak nutne, spojena s nejakou verzi -tsociologie radikalni, -tsociologie kriticke, -tsociologie reflexivni apod. V zasade lze typologicky vydelit 4 formy s.d. 1. -tFrankfurtska skola je jiz svou vazbou na kriticky interpretovaneho G. W. F. Hegela, K. Marxe, G. S. Lukdcse atd. bytostne dialekticka. Adornuv spis Negative Dialektik (1966) je v tomto smeru praci zak1. vyznamu, podobne jako predchozi stati M. Horkheimerovy, zejm. prace Kritik der instrumentalen Vemunft, v niz Horkheimer dialektiku nepoklada za metodu empir. nebo logickych studii, ale za postoj teoretika, ktery spociva ve specif. forme ucasti na zmene sveta. 2. -tDialekticky hyperempirismus nebo empir.-realisticka dialektika Georgese Gurvitche odmita Hegela, protoze podle nazoru Gurvitche absolutizuje treti stupen dialekticke tridady (teze-antiteze-synteza) a tim de facto umrtvuje soc. svet. Gurvitch odmita staticke pojeti soc. struktur a snaii se vyjadi'it jejich vzajemnou zavislost ve svem pojmu totalniho soc. fenomenu. Ovlivnil dialekticke uvazovani Sartrovo i Goldmannovo, ktere spolu s pracemi neomarxisty E. Balibara aj. pfedstavuje dalSi vyzn. fr. prispevek k dialektickemu mysleni v s-gii a filozofii. 3. Dialekticke tendence v am. s-gii 60.-80. 1. se znaene emancipovaly od vlivu frankfurtske skoly a akcentuji vyznam dialektiky nikoliv z hlediska jeji osvobodive soc. funkce, ale spiSe z hlediska moznosti, jet poskytuje pro vypracovani altemativni metodologie vuei pfevladajici metodologii empir. vyzkumu a abstraktnimu teoretizovani. R. Fridrich a G. Ritzer maji dokonce za to, ze dialektika by se mohla stat vhodnym nastrojem integrace diferencovanych a roztfistenych paradigmat soudobe s-gie. 4. Existuje i vulgami s.d., reprezentovana stranickymi ideology, zejm. fr. kom. strany, ktefi se omezovali na nekriticke komentafe k Leninovi a na arogantni kritiku vseho, co se jimjevilo jako nedostateene dialekticke (viz napf. sbornik Sur la dialectique, 1977, kde zejm. stai Guy Besse je typicka). A: dialectical sociology F: sociologie dialectique N: dialektische Soziologie 1: sociologia dialettica Pet so ci 0 log i e d i fer e n c n i viz demografie sociologicka so cio 10 gie d i v 0 ka viz sociologie laicka soc i 0 log i e d i t et e - disciplina zabyvajici se soc. postavenim, roli, problemy ditete, resp. detmi jako soc. skupinou a v souvislosti s tim i -tdetstvim jako vyzn. soucasti -tzivotnlho cyklu eloveka. Teor. i metodo1. pnstupy s.d. jsou velmi malo rozvinuty, pestuje se zatim vetSinou v empir. poloze. Studie 0 detech lze nalezt ovsem i v psychologii, soc. psychologii, detske psychiatrii, pediatrii, pedagogice. Dite jako clen spolecnosti je propojeno s cin-

nosti rady spo1. instituci, a proto je nutno pristupovat k nemu interdiscipliname. Vyznam s.d. stoupa s uvedomenim si skutecnosti, ze deti stoji v centru a ne na periferii soc. systemu, ze musi byt akceptovany jako plnohodnotni clenove spolecnosti. Tradicne se k detem pfistupuje prostfednictvim -trodiny a -tskoly, proto se jimi zabyva -tsociologie rodiny a -tsociologie vychovy. Mezi dnes jiz tradieni s-gicke pfistupy k detem patfi pfistup z hlediska "detskych potfeb" a z hlediska "potreb organizovane spolecnosti", v jejichz ramci je dite obvykle povazovano za odlisne ve srovnani s dospelym jedincem, a to pfedevsim tim, ze je "nehotove" (viz napf. K. E. Davis). Duraz byva kladen na "integraci deti do socialniho sveta", pficemz je dite vymezovano pomoci toho, eim neni, ale eim se teprve stane, tedy tim, cim bude jako dospele. Je liceno jako "pre-socialni" Ci "potencialne socialni" a sledovano v procesu -tsocializace. Pojem socializace se stal zakl. kategorii, jejimz prostfednictvim se pfistupuje k detstvi a detem, a to nejen pfi zkoumani rodiny, rodieovstvi, vychovy apod., ale i zkusenosti "byti ditetem". Tento pfistup rna rysy s-gickeho determinismu, nebof nezkouma dite jako ueastnika sve vlastni socializace, jako soc. aktera vstupujiciho do konstituovani soc. vztahU, ale jako pasivni objekt, ktery je pine pod vlivem vnejsich faktoru (viz napf. W. Blatz). Deti jsou vlastne povazovany za margimilni skupinu, za spo\. -tmensinu, ktera nema zadnou moc. Hlavnim dnesnim problemem, kterym se zabyva s.d., je proto adekvatni zaeleneni deu do soc. kontextu, sledovani jejich realnych soc. pozic, zpusobU, jakymi jsou produkovany a reprodukovany, vlivu, ktere na ne pusobi, jejich schopnosti pfizpusobovat si soc. podminky a projevu intergeneraeni reciprocity v rozlicnych oblastech zivota. S.d. musi konfrontovat hledisko ditete s hlediskem spolecnosti, roli ditete jako subjektu a objektu, sledovat, co se od deti oeekava a co jim spolecnost poskytuje, nakolik je ochranuje a nakolik jsou vystaveny tlaku spo\. pozadavku, jake je realne misto ditete v rodine, ve skole a v soc. strukture vubec, jaka je soc. podstata detstvi a dospivani, kdy mlady elovek pfestava byt ditetem, kdy prejima piny status dospeleho, jake zmeny jeho soc. statusu jsou s tim spojene atd. S.d. musi pi'istupovat k detem jako k aktivnim elenum spolecnosti, jako k soc. skupine s vlastnimi specifiky, potrebami a pravy. Predmetem s.d. je postizeni celeho komplexu soc. faktoro, ktere vytvareji konkretni hist. formu detstvi, ale take postizeni zpetneho vlivu detstvi na bezprostredni i sirsi -tsocialni prostredi. Podle I. S. Kona s.d. zkouma: 1. postaveni deti ve spolecnosti, jejich soc. status, zpusob zivota, vztahy k dospelym, instituce a metody vychovy;

2. synteticke obrazy direte v kulture a masovychkomunikacnich prostfedcich, socionormativni predstavy 0 vekovych kategoriich a jejich vlastnostech, kriteriich zralosti apod.; 3. kultury detstvi, vnitfui svet ditete, zamereni jeho z
rna. Ver. doprava je prevazne hromadna, soukroma dopravaje individ. Pomer mezi veL a soukromou dopravou (pri zpravidla mensim rozsahu zavodove dopravy) je vedle tech. a ekon. faktoru ovlivnen i soc. faktory. Do rozvoje automobilismu, ktery je pfevladajicim druhem individ. osobni dopravy, se promita zivotni uroven, zivotni zpusob jednotlivych spolecnostl a jejich clenu a zaroveii se uplatnuji i momenty prestizni. Po urcitem ustupu ver. hromadne dopravy v konkurenci se soukromou dopravou se v poslednich desitiletich projevuje tendence k jeji renesanci, protoze rna priznivejsi parametry z hlediska ekologickeho a vyhodnejsi postaveni z hlediska provozniho. Ve ver. doprave spolu soutezi jednotlive druhy doprav: zeleznicnL silnicni, letecka a vodni, z nichz kaMa v ruzne mire spliiuje uvedena kvalitativni hlediska. Jejich vyznam pro spoleenost a pro uspokojovanijejich prepravnich potfeb je dan jejich dosavadnim vyvojem, rozsahem a urovni poskytovanych sluzeb. Soc. otazky a problemy dopravy se tykaji zivota a praLit.: Alanen. L.: Rethinking Childhood. Acta Sociologic a, 1988, C. 1; Bdrce zamestnancu dopravnich organizaci. Jsou obdobne jatovd, E.: Sociologie detstvi. Uvaha 0 discipline. Soci%gic/ry casopis, 1979, ko soc. otazky, ktere resi -tsociologie priimyslu, promiC. 3, 4; Bldha, A.: Sociologie ctetstvi. Brno 1946; Kon, I. S.: Rebjonok i obscestvo. Moskva 1988; The Sociology of Childhood. International Journal of ill se do nich problematika -tsociologie prace, -tsociologie Sociology, 1987, c. 3; Wallner. E. M. - Pohler-Funke. M.: Soziologie der povolani a -tsociologie podniku. Specif. problemy vyKindheit. Heidelberg 1978. Nav plyvaji z velkeho uzemniho rozsahu pusobnosti dopravnich organizaci, ze zvl. charakteru prace, jejiho casoveho sociologie dop r a vy - obor, ktery se zabyvajednak rezimu, ze styku pracovniku dopravy s verejnosti. Na tyto vztahy mezi dopravou a spolecnosti, jednak soc. otazkapodminky se vaze i status a prestiz povolani v doprave. mi a problemy dopravy. Doprava je spol. potfebou, ale Rozdily lze studovat i s ohledem na druh dopravy a na proi faktorem oVliviiujicim vyvoj spolecnosti. Spol. potreba vodni Cinnosti. S.d. se zabyva nejen org. a manazerskymi dopravy vyplyva z postupne rostouciho prostoroveho rozaspekty, ale i vztahy mezi pracovniky dopravy, jejich prosahu lidskych aktivit a potreby premis(ovani mezi misty, blemy v ramci dopravnich organizaci i v sirsim kontextu. kde se tyto aktivity realizuji. Souvisi s vyvojem osidleni Dosud se pine nezformovala jako samostatna oborova s-gie. a -tzpiisobem zivota. Doprava rna prokazatelny vliv na V ces. zemich se s-gickym vyzkumem dopravy zabyva integraci spolecnosti i na zvysovani rozsahu vzajemnych dlouha leta V.vzkumny ustav dopravnf v Praze, Vstrednf kontaktu mezi jednotlivymi spolecnostmi, skupinami dopravn{ institut v Praze a Ustav silnicnf a mestske doi jedinci. Premisiovani se tyka cloveka (osobni doprava) pravy v Praze. i veci a zvirat (nakladni doprava). S.d. se zameruje vice A: sociology of transport F: sociologie du transport na osobni dopravu, i kdyz i v souvislosti s nakladni doN: Soziologie des Verkehrs, Verkehrssoziologie I: sociopravou vznikaji soc. problemy a otazky. Osobni doprava logia dei trasporti slouzi zejm. bydleni, praci, vzdelavani, obstaravani sluzeb, nakupu, zajmovym cinnostem, rekreaci. Kryje in- Lit.: Mlez;va, E.: Sociologie a doprava. Doprava, 1967, c. 2. Mle divid. potreby i potreby instituci. Pro soucasny rozvoj spoleenosti je pfiznacny rost objemu osobni prepravy vyjadsociologie dramaturgicka -(dec. drama =dej, rovany ukazatelem hybnosti obyvatelstva, tj. poctem to z drao =jednam) - 1. v obecnem slova smyslu s-gicka osobovych kilometru ujetych za urcitou casovou jednotperspektiva, ktera pfenasi z bezneho a teatrologickeho jaku. Naroky na osobni dopravu jsou uplatiiovany jednak zyka do s-gie metaforu, ze zivot je divadlo, a vyuziva cez hlediska kvant. (pocet osob, prepravni vzdalenost), lou teatrologickou metaforiku (scena, pfedscena, rezie, drajednak z hlediska kval. (rychlost, hustota, dostupnost, bezmaturg, dramaturgie, role, hra, vykon, prezentace, divak, pecnost, kultura cestovani, vyse jizdneho). Osobni dopraaplaus, uznani, deni za scenou, kulisy, rekvizity atd.) k pova je uskuteenovana jako verejna, zavodova nebo soukropisu soc. situaci; 2. ve specif. vyznamu s-gicka koncepce

1050 1051

sociologie ekonomicka

sociologie dusevnich chorob

poprve navrzena Ervingem Goffmanem v implicitni polemice s tehdy pfevladajicimi paradigmaty - parsonsovskym strukturalismem a lazarsfeldovskym empirismem. Goffman vychazel ze dvou zak!. zdroju, z tradice am. -.symbolickeho interakcionismu G. H. Meada a ze studia Durkheimovy analyzy ritwHu v elementamich formach nab. zivota. Goffman vzal metaforu 0 soc. -'roli, kterou do s-gie zavedl R. Linton, a pfenesl ji zpet na jeviste, na scenu, tzn. ze analyzu chovani v roli zaclenil do celeho kontextu teatralni metaforiky. V ychodiskem zkoumani je ~ocialni interakce na urovni bezprostfedniho, face-to-face kontaktu, kterou Ize chapat jako serii mikrodramat, v nichz aktefi prezentuji sebe sarna s cHern dosahnout akceptace u sveho interakcniho partnera nebo u divactva, tj. tech, ktefi interakcni situaci pozoruji, ackoliv se v ni aktivne neucastni. Pfedmetem Goffmanova zkoumani je tedy ta kategorie udalosti, k niz dochazi za pfitomnosti druhych osob a v dusledku jejich pntomnosti. Pfitomnost jinych lidi meni kaZdou lidskou aktivitu ve vystup, ve vykon role, v pfedvadeni sebe sarna, takze nejde jenom 0 to, co clovek na scene, tj. za pfitomnosti jinych dela, ale take 0 to, jaky dojem vyvolava. Cely zivot se snazime vyvolat dobry dojem a uchovat si pfitom vlastni identitu. V Gojfmanove pojeti soc. zivota jako sceny je dulezite rozliseni toho, co se deje viditelne (front stage) a co se odehrava za scenou (back stage). VetSina soc. situaci, ale i prostorove uspofadani rna obe tyto stranky, vnejskove viditelnou a skryvanou, intimni, duvemou. Protoze tezistem analyzy je interakce face-to-face, rozhodujici roli nutne hraje zkoumani konverzace a konverzacnich ritualu. Goffman zavadi pojem ramec (frame) pro oznaceni skryte mnoziny pravidel, jimiz se nase interakce a konverzace fidi, aniz jsme si toho vedomi. Tyto ramce jsou tak hluboce zakofeneny a habitualizovany, ze je nutne je teprve systematickym pozorovanim odhalit a identifikovat - v tom je jeden z cilu s.d. Ve formulaci Gojfmanovenejde 0 to zkoumat to, co kazdy vi, ale jak kazdy vi to, co vi. Proti namitce, ze s.d. redukuje s-gii na psychologii, Goffman zduraziiuje, ze kazda interakce se samozfejme deje v urcitem makrostrukturalnim kontextu, ktery vsak v pfipade s.d. neni pfedmetem analYzy. Interakcni fact rna podle Goffmana tyto zak!. jednotky: osoby, kontakty, setkani (encounters), pfedstaveni na scene (platform performance) a slavnostni pfilezitost. Ve vsech techto pfipadech jde 0 to, jak jedinec vytvafi 0 sobe dojem, jak se prezentuje jinym. Goffman odmita jit za -'masku, kterou jedinec v roli na sobe rna, zajima ho hra sarna. S.d. je vyzn. pfispevkem k analyze kazdodennosti, ackoliv nevychazi vedome z fenomenologicke inspirace. Husserlovsky -'Lebenswelt v s.d. nehraje zadnou roli, s.d. neni ani pojmove, ani metodo!. nijak kom-

1052

plikovana, a ackoliv se pfedstiranim sarna zabyva, 0 sobe nepfedstira nic. Byla pfedmetem kritiky jak ze strany teor. sociologu (zejm. A. W. Gouldnera), ktefi s.d. vytykali nezajem 0 soc. struktury a organizace, tak ze strany metodologu, ktei'i poukazovali na jeji vectomou nereprezentativnost, skicovitost, anekdoticnost. Metodo!. s.d. navazuje na tradici -'chicagske skoly, k niz se vectome hhlsi, a samozfejme na tradice etnologicke a kult. antropo!. Podle nekterych autoru je Goffinan spiSe etnologem, ktery zkourna soudobe lidstvo jako kmen. A: dramaturgical sociology F: sociologie dramaturgique N: dramaturgische Soziologie I: sociologia dell' approccio drammaturgico Lit: Coffman, E.: The Presentation of the Self in Everyday Life. Garden City 1959; Coffman, E.: The Asylums. Garden City 1961; Coffman. E.: Stigma. Englewood Cliffs, N.Y. 1963; Coffman. E.: Interaction Rituals. New York 1967; Coffman, E.: Frame Analysis. New York 1974; Coff· man, E.: The Interaction Order. American Sociological Review, 48,

1983,

c.

I.

Pet

sociologie dusevnich chorob -aplikovanysmer s-gickeho vyzkumu zamei'eny na poznani vztahu mezi psychopatologickymi projevy, lecenim dusevnich -'nemoci a stavajicimi spo!. strukturami, procesy a mechanismy. -'Socialni percepce a -'sochilni hodnoceni v dejinach vZdy vyrazne spoluurcovaly diagnosticke i terapeuticke rozhodnuti 0 psych. abnormalite, ktera se projevuje v konkretni, individ. psychopatologii. Psychiatricka diagnozaje vedle lekafske intervence i soc. aktem, zaclenujicim nebo vycleiiujicim jedince urcitych spo!. struktur. S.d.ch. studuje nas1edujici okruhy problemu: 1. zpusoby -'socialni kontroly ruznych psych. abnormalit a deviaci; 2. soc. reakce na dusevni poruchy a nemoci; 3. zpusoby vyuzivani Iecebnych zanzeni (psychiatrickych leceben, ordinaci, ambulanci, azylu) z hlediska spo!. uzitku a efektivity; 4. sociokult. korelflty dusevnich chorob, tj. a) vztah spo!. skupin (vrstev) k dusevni chorobe, b) problem soc. reintegrace dusevne nemocneho, c) vliv soc. -'role na dusevni onemocneni, d) pruzkum vlivu -'stresu na rozvoj dusevni choroby (nejcasteji stresu urbanistickeho). Vedle toho s.d.ch. aplikuje -'sociologii malych skupin uvnitf psychiatrickych zafizeni a zamefuje se na studium vyvojove dynamiky soc. aspektu azylovych struktur (napt. E. Goffman, 1974). A: sociology of mental diseases F: sociologie des maladies mentales N: Soziologie der Geisteskrankheiten I: sociologia delle malattie mentali Lit.: Clausen, J. A.: Sociology and Psychiatry. London 1980; Coffman, E.: (1961) Asylums. 1976; Coffman, E.: Frame Analysis. New York 19 4 ; Chrom\', K.: Sociologie dusevnich chorob. Praha 1985; Janik, A.: Verejnost a dusevne nemocny. Praha 1987; SyhSt'ovd, E.: Skupinova psychote-

7

rapie psychotikli a osob s tezsim somatickym postizenim. Praha 1989; Szasz, T. S.: The Myth of Mentallllness. New York 1961.

Cer so ci 0 I 0 gi e e k 0 nom i c k a - oznaceni sirokeho, mnohdy nejednoznacneho uZiti, ktere je vzdy tfeba vymezit vzhledem k teor. a hist. kontextu. Casto se termin pouziva pro aplikaci s-gickych pfistupu na zkoumani jednotlivych ekon. cinnosti a fungovani instituci s-gii ekonomiky, lepe je vsak ponechat jej pro teor. fundovane usili s-gickeho pochopeni ekon. procesu, af uz jako doplnek (paradigma "ekonomie a spolecnost") nebo altemativu ("nova ekonomicka sociologie") jejich vykladu ze strany ekon. teorie. Zakl. pojeti s.e. vyrusta z tradic evrop. spo!. ved. a metodo!. konfrontace mezi klasickou polit. ekonomii a s-gii, probihajici otevfene od poloviny 19. st. Pojeti s-gie jako univerzalni ajedine prave vedy A. Comta vedlo k ostremu odmitnuti ze strany zejm. brit. ekonomu (J. S. Mill, A. Marshall, J. M. Keynes), ktefi naopak situovali s-gii do pozice "zbytkove vedy", ktera by nemela zasahovat do zajmove oblasti -'ekonomie. Paralela metodo!. sporu se odehrala i v USA, kde sociologove F. H. Giddings, A. W. Small, L. F. Ward rovnez ustoupili z puvodniho postoje k polit. ekonomii jako sekundarni discipline a ponechali si vlastni pole beidani, by! s moznosti zkoumat i ekon. procesy. Pozitivisticka metodologie, vychazejici od Comta, mela ovsem velkj vliv zejm. na formovani -'neoklasicke ekonomie, vuCi niz je delimitace soc.-ekon. pfistupu pomerne jasna: individ. subjekt ekonomie proti soc. subjektu s-gie, abstraktne teor. pfistup proti empir. generalizacim, definovani rovnovahy proti hledani zajmovych konfliktu atd. Ve vetSine teor.-metodo!. orientaci zabyvajicich se ekon. procesy vsak nelze urcit presnou hranici mezi oberna disciplinami. Tento smer vede od A. Smithe ke K. Marxovi a jeho pokracovatelum, neni mu vsak vzdalen ani M. Weber a jeho nasledovnici. Kritika politicki ekonomie K. Marxe je casto povaZovana za s.e. samu, aniz toto oznaceni jeji autor kdy pouzi!. Postulovani jednoty vyrobnich a spo!. vztahu a tfidniho zakladu jejich hist. vyvoje pfedstavovalo novy typ nejen ved., ale i polit. uvazovani. Jednotnou metodologii jsou v Marxove dile prezentovany jak obecne zakonitosti fungovani kap. formace ajeji domnele nutne pfemeny v kom., tak specif. podminky prace a zivota spo!. tfid jakozto nositelu vyzn. "historicke mise". Podle M. Webera, ktery byl otevfenym oponentem tohoto pojeti spolecnosti a dejin, je Marxovo dilo "socialni ekonomii", kterou chape jako smes ekon. teorie, historie a s-gie. Weber, na rozdil od Marxe, naopak pojem s.e. obcas pouzival ve smyslu s-gicke teorie ekonomiky, dane jiz jeho pojetim ekon. procesu a pfedmetu, ktere "jakozto takove dostavaji svuj charakter ucelu, prostredku, zabrany

nebo vedlejsiho efektu teprve smyslem, ktery jim davii lidske jednani". Ulohou s.e. v intencich -'cbapajici sociologie je doplnovat a provazovat poznatky ekon. teorie (kterou je pro nej hlavne teorie neoklasicka) a ekon. historie. V posthumni praci Wirtschaft und Gesellschaft koncipoval Weber s-gickou teorii ekonomie vcetne definice a vykladu zakl. ekon. kategorii. Ve studii 0 burze ukazal s-gicke aspekty fungovani ~eto instituce, v Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus pfedvedl na konkretnim pfipadu vykladove schopnosti s.e., ukazujicf provazanost ekon., soc. a moralnich fenomenu, konkretne vliv kalvinismu na formovani raneho kapitalismu a zrozeni "ducha kapitalismu" z nab. zakladu jakozto nutneho pfedchUdce vlastniho kap. systemu. Vyzn. pfispevky k s.e. pfinesli i dalSi klasikove s-gie a ekonomie pfelomu 19. a 20. st. E. Durkheim pfejal od A. Comta "imperialistickY" pfistup s-gie k ekonomii a kritizoval ekonomii zejm. zajeji individualisticky pfistup. Ve studiu -'anomie ukazal proces "deregulace", inherentni ekon. vyvoji zap. spolecnosti, ve studii 0 "mimosmluvnich prvcich smlouvy" se zabyval zamlcenymi soc. pfedpoklady ekon. chovani. V. Pareto rozlisoval cistou ekonomii, aplikovanou ekonomii a s-gii, ktera je podle neho nutnym komplemen tern vykladu ekon. jevu; i kdyz 0 s.e. nehovofil, v analyze protekcionismu nebo analyze interakce ekon., polit. a ideal. faktorU podilejicich se na cyklicke zmene fakticky pouzil s-gickou metodologii k analyze ekon. jevu. G. Simmel (viz -'psychologie penez) se situoval vedome na pomezi fady disciplin, kdyz pojednal nejruznejsi podoby penez a s nimi spjate ekon. instituce ze s-gickeho, psych., hist. i estetickeho h1ediska. T. B. Veblen (viz -'sociologie spotfeby) pojimal a aplikoval s-gii jako nastroj a zaklad "evolucni ekonomie", stavejici se proti abstraktivismu neoklasicke ekonomie a popisnosti ekon.-hist. skoly. Mezivalecne obdobi pfidalo ke vkladu "klasiku" jen malo. V Evrope nekten pokracovali v jejich intencich, konkretne J. A. Schumpeter v navaznosti na Webera rozvijel s-gicke teorie "danoveho statu", podnikatele, statniho kapitalismu apod. V Durkheimem zalozene Annie sociologique byla pravidelne publikovana rubrika s.e. a nektefi z jeho zaku aplikovali s-gickou optiku na ekon. problemy, napf. M. Mauss, F. Simiand (viz -.sociologie penez), M. Halbwachs (sociologie spotfeby). V USA se s-gie rozvijela spiSe v pojeti "zbytkove vedy" vuci ekonornii a ekon. problemy byly vetSinou studovany v nove se vydelujicich subdisciplinach, zejm. v ramci -.sociologie prumyslu, -'socialni stratifikace, -'sociologie povolani apod. V povalecnem obdobi se v Evrope tradice s.e. rozvijela pomalu, pozornost se zpocatku zamerila spiSe na diskusi metodo!. zvlastnosti obou disciplin (G. Eisermann) ci

1053

sociologie emoci

sociologie ekonomicka

na vybrane vyzk. okruhy (zejm. fr. -tsociologie prace). Zaroven se vsak zformoval novy smer usilujici 0 syntetizujici alternativu vuCi dosavadni fragmentaci ekon. problemu v s-gii. K. Poltinyi formuloval rozdil formalniho a substantivniho pojeti ekonomie, z nichz prvni odpovida soueasne ekonomii i typu spoleenosti, zatimco druhe muze objasnit fungovani i hist. vzdalenych spoleenostl. Podminkou je ovsem respektovat soc. charakter ekon. procesu a formulace tomu odpovidajicich teor. kategoril. Poldnyi rozlisoval 3 zakl. formy institucionalizovane koordinace ekon. jednani, totiz: 1. soc. zakotvenou -treciprocitu; 2. ekon. formovany tdni mechanismus zprostfedkovany penezi; 3. polit. zalozeny plan. Vsechny tyto formy jsou v zajmovem poli s.e. Usili 0 teor. syntezu s-gickeho pojeti ekonomiky bylo ovsem nejvyrazneji fomulovano pfedstaviteli -tstrukturalnmo funkcionalismu. T. Parsons aN. J. Smelser, vychazejice z tradic evrop. s-gie a poueeni easteene soudobou ekonornii, aplikovali nove teor. paradigma. Ekonomika v nem byla pojednana jako jeden ze 6tyf subsystemu spoleenosti, jehoz ruzne slozky naplnuji funkce adaptace (kapitalizace a investovani), dosahovani cilu (vyroba, distribuce, obchod), latentnich vzorcu (ekon. zavazky, fyzicke, kult. a motivaeni zdroje) a integrace (org. subsystemy). Zatimco rozpracovani teor. jadra bylo pfedevsim dilem Parsonsovym, prace N. 1. Smelsera, W. E. Moora a dalsich byla venovana pfevazne s-gicke intepretaci ekon. jevu a procesu. Strukturalni funkcionaliste navazovali na evrop. s-gii a ekonomii, zcela vsak pominuli marx. pfistup a vystavili se ostre kritice pro nedynamicke pojeti spoiecnosti jako rovnovazneho systemu a pro neschopnost analyzovat ekon. vztahy a procesy (A. W. Gouldner). I kdyz strukturalni funkcionalismus otevfel branu, kterou s-gie znovu vstoupila do hajemstvi ekonomie, pocatek "nove ekonomicke sociologie" je charakterizovan prave odmitnutim funkcionalistickeho paradigmatu "ekonomie a spolecnost" a nastolenim mj. i autenticky marx. probJemu, v prve fade tematiky -tvlastnictvi. Tak proti tradici am. s-gie prumyslu, ktera neopoustela brany zavodu a feseni soc. problemu videla ve zlepseni vztahu uvnitf pracovniho kolektivu, vznikly studie ukazujici rozhodujici vyznam vlastnictvi vyrobnich prostfedku pro stav a vyvoj ekonomiky, tfidni integraci podnikatelskych vrstev, transfer dusevnich prvku lidske prace do oblasti fizenl. Pozomost je venovana stejne tak podnikatelskym tfidam, jako uloze kap. statu, ktery podle jednech rna eiste instrumentalni roIi, podle druhych vsak disponuje znacnou autonornil. Proti vyzkumum v oblasti -tsocialni stratifikace, postavenym na kontinuitni vertikale profesni prestize, se stavi pojeti zahrnujici take kategorii -tvykofisfovani jako ope-

1054

racionalizovanou promennou empir. zjisfovane tfidni struktury, napf. v pojeti E. O. Wrighta, inspirovanem "obecnou teorii vykofisfovani a tfid" J. Roemera. Za navrat k pfistupu klasiku je tfeba povazovat i mnohem hlubsi zajem 0 mezinar. souvislosti ekonomiky a kritiku jednoduchych modernizaenich a industrializacnich teoril. Na rozdil od dfivejsiho soustfedeni na problemy vlastnich zemi se prosazuje pfesvedceni 0 intemacionalni provazanosti ekon. procesu. Do tohoto proudu se zapojuji sociologove tfetiho sveta, zejm. Lat. Ameriky, ktefi se tak spolupodileji na formovani "sociologie mezinarodni ekonomiky". Hlavni proud tzv. "nove ekonomicke sociologie" je ovsem orientovany mikros-gicky, tj. paralelne, avsak v kriticke distanci k -tneoklasicke ekonomii poskytuje vyklad ekon. jednanl. H. C. White jiz poeatkem 70. I. rozvijel teorii trhu a koncepci -tvnitfnmo trhu praceo M. Granovetter rozviji Poldnyiho termIn "socialni vkofenenosti" ekon. jednani, jez usiluje 0 pfekonani "podsocializovaneho" pojeti jedince v ekonomii (-thomo oeconomicus) a "pfesocializovaneho" pojeti v teorii soc. roIi (-thomo sociologicus). Uvedena "vkofenenost" ekon. jednani do rozmanitych siti soc. vztahu podle neho pfedstavuje hlavni orientace nove s.e. jakozto altemativniho (nikoli tedy jako doposudjen doplnkoveho) vykladu ekon. sfery. J. S. Coleman navrhuje nahradit zjednodusujici individualisticky pojem "uziteenosti" pojmovym parem "zajem" a "kontrola", coz transformuje ekon. analyzu do s-gie racionalniho vYberu. V tom se k ekon. vzdelanym sociologum vstficne blizi pfedstavitele tzv. "nove institucionalni ekonomie" G. S. Becker, K. J. Arrow, O. E. Williamson, ktefi uplatnuji neoklasicky pfistup a ekonometricke metody na dflve vyhradne s-gicke objekty zajmu (rodina, mezilidske vztahy, kolektivni rozhodovani a normy). K vyznamne synteze dosel A. W. Etzioni, ktery koncipoval svoji "socio-economics" jako pfekonani (nikoli popfenO neoklasicke ekonomie ve tfech momentech: 1. lide nejednaji nejen vedeni hledanim uzitnosti, ale take moralnimi hodnotami; 2. nejen racionalita, ale take normativne-afektivni faktory fidi ekon. chovani; 3. jeho nositelem neni jen jednotlivec, ale take kolektivity; ekon. transakce obsahuji mocenskou dimenzi ("cena se rovna naklady plus moc"). Soueasna zajmova oblast s.e. je velmi siroka a diferencovana; napf. K. Heinemann rozlisuje tyto jeji roviny: a) prefereneni struktury a orientace jednani jednotlivcu (racionalita, altruismus, egoismus), b) soc. normy regulujici realizaci preferenci (vlastnicke a mocenske struktury, problemy nedostatkovosti, tech. rozvoje), c) subjekty ekon. jednani (domacnost, podnik, dobrovolna sdruzeni, stat), d) mechanismy koordinace a fizeni (tdni a soc. struktury,

penize, ekon. moralka), e) zakotveni ekon. jednani do celospol. ramce (formalni, neformalni a subsisteneni ekonomika, problemy inflace a moralnich aspektu). Podobne se rozvijeji i subdiscipliny s.e., jako je -tsociologie trhU., sociologie penez, -tmoralni ekonomie, soc. problematika -tekonomie nedostatku, -tneformalni ekonomiky, prodejnosti, -tvenalni akumulace atd. Stirani hranic mezi s-gii a ekonomii tedy probiha rUznymi smery: zajmem ekonomu 0 dfive s-gicka temata, s-gickym studiem ekon. problemu a formovanim novych pruniku obou disciplin. NeIze opominout i jine pojeti s.e., jez bylo bezne v byvalem Ceskoslovensku, v sousednich zemich a v byvaJem SSSR. Zatimco v Cechach pfevaZovalo normalizaeni pojeti J. Kohouta, ktery s.e. v pods tate ztotoznil se -tsociologii prace, -tsociologii prumyslu a -tsociologii podniku, v byvalem SSSR se od 80. I. rozvijela s.e. v pojeti T. I. Zaslavske, ktera ji chapala jako disciplinu zkoumajici soc. strukturu a soc. mechanismy rozvoje spo!. ekonomiky, majici funkci teor., ved.-poznavaci a aplikaenL Centralnimi pojmy pro ni byly "ekonomicko-sociologicka struktura spoleenosti", "socialni mechanismus fizeni ekonomiky" a "socialni kvalita obyvatelstva". A: economic sociology F: sociologie economique N: Wirtschaftssoziologie I: sociologia economica Lit.: Durkheim, E.: De la division du travail social. Paris 1893; Etzioni, A. W.: The Moral Dimension. Toward a New Economics. New York 1988; Heinemann, K. ed.: Soziologie wirtschaftlichen Handelns. KZjS Sonderheft, 28, 1987; Marx, K.: Kapital, dil I. Praha 1954; Moore, W. E.: Economy and Society. New York 1955; Parsons, T. -Smelser, N. 1.: Economy and Society. Glencoe, Ill. 1956; PoMllyi, K. -Arensberg, C. M. -Pearson, H. W: Trade and Market in the Early Empires. Chicago 1957; Schumpefer, 1. A.: Imperialism and Social Classes. New York 1951; Smelser, N. 1.: Readings on Economic Sociology. Englewood Cliffs, N. J. 1965; Swedberg, R.: Economic Sociology: Past and Present. Current Sociology, 1, 1987; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tiibingen 1922. Wright, E. 0.: Classes. London 1985.

Vee sociologie emoci - velmi mlady s-gicky obor, ktery se zaeal rozvijet ve tfech zakl. vazbach - ve vazbe na interpretativni obrat v s-gii (viz -tsociologie interpretativni), ktery zduraznil vyznam -tkaZdodennosti a tedy i emocionalnich projevu v hezne interakci, ve vazhe na -tfeministickou sociologii a na rozvoj -tsociobiologie, ktera zkourna mj. bioI. a geneticke souvislosti zakl. lidskych emoci, egoismu a -taltruismu. S.e. se zabyva podle Arlie Hochschildove (jejiz kniha The Managed Heart z r. 1983 se dnes jiz poklada za klasicke dilo s.e.) tim, jak spoleenost tvoH, uziva a posiluje emoeni pravidla, jinak feceno, jak vznikaji soc. city, jak jsou soc. konstruovany, udrzovany a meneny. Studium citu a -temocl neni ovsem v s-gii novym tematem, novy je pouze kontext (zejm. feministicky, postmoderni a interpretativni) a zpusob badani a prezentace

(od ciste esejistiky k Cistemu empirismu). U A. Comla nachazime uvahy 0 roli emoci v kontextu jeho nabozenstvi humanity (viz -tnabozenstvi pozitivisticke), uK. Marxe znaene marginalne v souvislosti s tvorbou -ttfidnmo vedomi, u E. Durkheima v souvislosti s jeho obecnym zajmem 0 integraeni procesy a konkretnim zajmem o formy -tsolidarity, mimofadnou pozomost roli emoci a mimoracionalnich Cinitelu vubec venoval V. Pareto. G. Le Bon a G. Tarde se zabyvali emocemi v souvislosti s analyzou davoveho chovani (viz -tdav) a -tnapodoby, G. Simmel dokonce v cele fade souvislosti, mj. s m6dou (viz -tsociologie m6dy), Ch. H. Cooley poukazal na vyznam emoenich pout v primamich skupinach, J. L. Moreno navrhl zpusob mefeni emocionaInich vztahu v mikrostrukturach atd. Dnes jde dilem 0 rozvoj techto podnetu (navazuje se zejm. na Simmela, ale i na Durkheima a easteene na Pareta), dilem 0 otevirani novych problemu a detailni zkoumani jednotlivych druhu konkretnich, zejrn. vyssich citu. V s.e. se odrazi soueasmi paradigmaticka struktura s-gie tak, ze existuji 4 vyhranene, odlisne pfistupy ke zkoumani emoci, zalozene na: a) -tteorii socialni smeny (projevy emoci jsou soucasti transakenich smennych aktu, jsou odmenarni a tresty), b) teorii -tsocialnmo konfliktu (vztah emoci k soc. makrostrukturam, zejm. emoeni projevy mezi nepfatelskymi skupinami), c) -tsymbolickem interakcionismu (emoce jako symbolicke projevy, vuCi nimz lide jednaji na zaklade svych interpretaci), d) -tsociobiologii (geneticka, bioI. Ci chemicka determinace emoci). Carol Z. Stearsovd vytyka soudobe s.e., ze ignoruje obrovskou psychol., antropo!. a hist. literaturu k tematu, coz je pravdajen easteene: existuji rozsahle hist.-s-gicke studie napf. o -tlasce (S. Seidman: Romantic Longins: Love in America 1830-1980 aj.). S.e. se zabyva: 1. soc. konstrukci citu; 2. vyjadfovanim citu a kult. diferencemi v emoenich projevech; 3. skup. diferencovanymi interpretacemi emoci a skup. reakcemi na emocionalni projevy; 4. roli emoci ve skup. a davovem chovani; 5. vii vern makrostruktunilnich charakteristik na vznik ei utlum emoci a na zpusoby jejich projevovanL Dnes je k dispozici fada monografickych studii z teto oblasti. Empir. byly prokazany vztahy mezi pozitivnim emocionalnim stavem a tendenci k -tprosocialnimu chovani na jedne strane a k odmitnuti pomoci plynoucimu z pocitu moci na strane druhe a mezi negativnim emocionalnim stavern a tendenci k agresivite, event. k sebevrazednemu jednani atd. (M. R. Cunningham). T. Sheffse ve studii Shame and Conformity (1988) pokusil prokazat naprosto klieoYOU roli studu jako prostfedku, jimz spolecnost reguluje ostatni emoce, v cemz mel ale pfedchUdce v Maxu Sche-

1055

sociologie feministicka

sociologie empiricka

lerovi (0 studu, ces. 1993). Nicholas Tavuchis v knize Mea Culpa: A Sociology of Apology and Reconciliation (1991) ukazuje vyznam pocitu Jitosti a vyCitek svedomi v procedufe omluvy, v cemz rna pfedchiIdkyni napf. v Hannah Arendtovi, pod Ie niz je omluva jediny lidsky zpiIsob, jak vratit zpet cas. Z hlediska specif. psycho!. se emocemi v soc. kontextu zabyva renomovany badatel emoci Richard S. Lazarus (Emotion and Adaptation, 1991). Na pfikladu knihy Anthonyho Walshe The Science of Love: Understanding Love and Its Effects on Mind and Body (1991) Ize dolo zit spor mezi spiSe biosoc. a spiSe interpretativisticky orientovanou s.e. Walsh rozlisuje "skin love" (dotykova laska, role doteku v detstvi, socializace emoci), "kin love" (zejm. problem absence a deprivace lasky na zaklade fyzickeho handicapu nebo makrostrukturalne defektni spolecnosti) a "in love" (romanticka laska, ale taky chemie lasky, zarlivost jako biosoc. fenomen). Proti tomu namita Mark Hutter, ze lasku Ize vylozit povytce jako symbolickou a soc. konstrukci, laska sarna 0 sobe nema vyznam: city a emoce wbec mohou byt interpretovany a oznaceny jen v procesu participace a komunikace. Tematu oznacovani (viz -tlabelling) v soc. konstrukci citiI se venuje Peggy A. Thoitsova, soc. konstrukci emoci obecneji Steven L. Gordon. Norman Denzin se zabyva soustavne fenomenologii emoci, zejm. v souvislosti s liter. a filmoYOU tvorbou, rada feministicky orientovanych sociolozek tema emoci uvadi do kontextu analyzy -tprostituce, pornografie atd., R. Collins a T. D. Kemper ponekud nadsazuji vyznam ciill jako interakcnich -trituabi, ktere demonstruji predevsim status a moc, podobne jednostranne k s.e. pristupuje Michael Hammond (emoce jako nastroj maximalizace rozkose). S.e. souvisi tizce se s-gii -tt(!la, sociologii m6dy, dnes i se -tsociologii reklamy, masovych medii a -tmasove kultury. Dosti podrobne se napf. zkoumal proces emocniho oslabeni vnimani agrese v souvislosti s audiovizualni agresivitou, podrobne se zkouma stres jako emocionalni stay ajako pfiznak moderni doby. A: sociology of emotions F: sociologie des emotions N: Soziologie der Emotionen I: sociologia delle emozioni Lit.: Hochschild. A. R.: The Managed Heart: Commercialization of Human Feeling. Berkeley and Los Angeles 1983; Kemper, T. D.: Research Agendas in the Sociology of Emotions. New York 1990.

Pet

sociologie empiricka - (z fec. empeiria = zkusenost) - zamereni, zpiIsob pestovani -tsociologie vyznacujici se diIrazem na -tempiricky vYzkum, na fakta a smyslova data, casto zaroven potlacenim vyznamu teorie (v krajni poloze s.e. fetisizuje vyzk. metody a techniky a je zcela ateoreticka). Rist. se s.e. nekdy ztotoznuje s obdobim -tempiricismu v s-gii, se snahou 0 napodobu pfir. 1056

ved, soustfedenim pozornosti na dilci problemy a opomijenim celospo!. otazek. Take ji byva pfisuzovana nevyvojovost, staticnost. Nekdy se za s.e. povazuje cast badatelske prace v s-gii zahrnujici zkoumani konkretnich spol. jeviI a problemiI pomoci empir. vYzkumu. Jejim cilem je orientacni popis zkoumanychjeviI i verifikace hypotez (viz tez -tfaze vyzkumna, -tvyzkum terenni). A: empirical sociology F: sociologie empirique N: empirische Soziologie I: sociologia empirica Zich s oci 0 I 0 gi e ex i s te n ci alis ti c k a - v sirsim smyslu tihrn vsech s-gicky relevantnich koncepci a praci vznikIychjednak v ramci existencialisticke filozofie (viz -texistencialismus), ktera rna nezfidka vyrazny soc. rozmer, jednak v ramci pokusiI 0 konstituovani specif. existencialistickeho s-gickeho smeru v USA. V tomto smyslu by tedy bylo mozne k s.e. radit zejm. J. P. Sartra, a to jak jeho dilem liter., ktere je podle vyjadfeni M. A. Kissela fil. a s-gicky strukturovanou beletrii, tak jeho prace fi!. se s-gickym pfesahem, pfedevsim Situations (3 svazky vI. 1947-1949), Critique de la raison dialectique (1960), Rejlexions sur la question juive (1947), dale M. MerleauPontyho s pracemi Phenomenologie de la perception (1945), Humanisme et terreur (1952-1960) aLes aventures de la dialectique (1955) a A. Camuse podobne jako Sartra dilem beletristickym a fi!.-s-gickym, k nemuz patfi predevsim Le My the de Sisyphe. Essais sur l'absurde (1942), Lettres a un ami allemand (1948) a zejm. L'homme revolte (1951). Fi!. a sociologizujici existencialismus _ pfedevsim francouzsky - ovlivnil do jiste miry snahy o konstituovani s.e. v uzsim slova smyslu, existencialismus nem. pak ustaveni s-gie -tkazdodennosti v ramci -tfenomenologicke sociologie. V uzsim smyslu pam k s.e. dva pokusy 0 vybudovani s.e. jako protip61u k teor. s-gii strukturalisticke a empir. s-gii neopozitivisticke s jejimi akcenty na statist. a matem. metody. Poprve formuloval pfedstavu 0 mozne s.e. Edward A. Tiryakian v r. 1973, jeho cesta k obecne teorii soc. existence vsak byla spiSe programem svebytne soc. ontologie (pokus 0 redefinici pojmiI kultura, instituce, soc. a societalni zmena atd.) nef s.e. ve vlastnim slova smyslu. Rlavnim inspiracnim zdrojem mu byl krome osobite interpretovanych s-gickych klasikiI predevsim Merleau-Ponty. Je nespornou zasluhou Tiryakianovou, ze se pokusil osvobodit fenomenologicky jazyk, s nimz s.e. vzdycky pracuje, zjeho uzavfenosti, tajuplnosti a male srozumitelnosti a ucinit z neho komunikacni nastroj moderni vedy (za coz byl fenomenology tvrde pokaran) a ze obratil pozornost k mimoradne roli neinstitucionalizovanych struktur a k problemu -tsocialniho casu

odvozovaneho z casu individ. existence. Zakladateli s.e. jsou tedy spiSe nez Tiryakian autori jako Jack D. Douglas, J. M. Johnson, A. Fontana, 1. Kotarba aj. Douglas dospel k s.e. od matem. a fyzikilnich studii pfes fenomenologii a -tetnometodologii. Vazba s.e. na fenomenologii a zejm. etnometodologii je skutecne velmi tesna, podobne jako je tizka vazba s.e. na s-gii -tabsurdity (S. M. Lyman, M. Scott). S.e. se inspirovala vice nez fil. existencialismem absurdnim divadiem (S. Becket, E. Ionesco, J. Genet), studiemi vsedniho zivota, sebepozorovanim vlastni zkusenosti (napf. zazitek dlouhodobeho onemocneni u J. Kotarby) a -tchicagskou skolou soc. problemiI. To se projevuje v tom, ze s.e. nepracuje s tak pfetizenymjazykemjako s-gie fenomenologicka, ze je tizce spjata s vyzkumem kaidodennosti a orientovana k velmi realnym soc. problemiIm. Ne nahodou je J. D. Douglas poradatelem sborniku The Relevance of Sociology (1970), z nehoz je jiz patrny metateor. program budouci s.e. S.e. rehabilitovala pojmy -tvina, starost, odhodlani, projekt a predevsim -tstrach v jejich s-gickem vyznamu. CHern s.e. je zkoumani existence ve vsech jejich formach, totalniho cloveka v totaln! situaci, v jeho tiplnem prirozenem prostfedi. Realne to znamena orientaci vyzkumu (povytce kvalit.) na statusove problemove nebo naopak vyrazne vyhranene skupiny (na jedne strane na narkomany, alkoholiky, homosexualy, na druhe strane na televizni staby, personaly klinik apod.) ana atypicke situace vsedniho zivota. Za fasadou normality, fikaji pfedstavitele s.e., nenajdete zadne chladne kalkulujici individuum, ktere racionalne zvazuje sve alternativy, ale bytost poznamenanou tajenym strachem a tizkosti. S.e. je pres svou zjevnou tematickou i metodo!. atraktivitu pomerne malo vlivna, ackoliv je zajimavym komplementem k racionalismu vsech odriId s-gickeho scientismu. A: existential sociology F: sociologie existentialiste N: existentialistische Soziologie I: sociologia esistenzialistica Lit.: Alijevovd, D.: Siicasna americka sociol6gia. Bratislava 1985; Dougins, J. D. -Johnson, J. M. eds.: Existential Sociology. Cambridge, Mass. 1967; Merleau-Ponty, M.: Oko a duch ajine eseje. Praha 1971; Sartre, J. P.: (1960) Marxismus a existencialismus. Praha 1966; Sartre, J. P.: Uvahy o zidovske otazce. Literdrnfnoviny, 1967,36 a 37; Tiryakia/l, E.: Existential Philosophy and SOCiological Tradition. American Sociological Review, 58, 1973, c. 3.

Pet so ci 0 log i e fa r nos t i viz farnost, sociologie nabozenstvi sociologie feministicka -VYzn. myslenkovaorientace v soudobe s-gii, ktera se snaii vysvetlit zakl. soc. skutecnosti a procesy a problemy lidske spol. existence z zen-

skeho hlediska. Vychazi z pfedpokladu, ze dosavadni s-gie byla koncipovanajako vedni disciplina, ktera vyjadfovala zajmy a postoje bile rasy, muzske casti populace a evropoam. civilizace bez porozumeni pro -tmensiny v nejsirsim slova smyslu. Podle nekterych stoupenkyi'i s.C. je cela zap. civilizace a kultura zalozena na androcentrickych principech moci a panstvi muze nad zenou. Polarita -tmuze a -tzeny je interpretovana v tomto pohledu jako polarita kult. (muz) a bioI., pfir. (zena). S.f. se snazi ten to zakl., muze apriori preferujici postoj nejen revidovat ci korigovat, ale zdiIvodnene a argumentovane odmitnout. S.c. je podle George Ritzera vnitfne diferencovana podle toho, jak odpovida na 2 zakl. otazky - na deskriptivni otazku "Jake je postaveni zeny ve srovnani s postavenim muze?" ana explanacni otizku "Proc je toto postaveni prave takove?" Na prvni otazku existuji 3 principialni odpovedi. Prvni konstatuje bioI. rozdHnost muze a zeny a rozdHnost jejich soc. postaveni (teorie diference), druha poukazuje na nerovne postaveni muze a zeny ana privilegovanost muzske pozice (teorie nerovnosti), treli konstatuje existenci podfizenosti, potlaceni a vykorisfovani zeny muzem (teorie titlaku). V ramci techto m zakl. orientaci se pak vydeluji dalSi spec. skoly a smery, ktere rozdHnost, nerovnost nebo titlak riIznym zpiIsobem vysvetluji a hledaji tedy i rozmanite cesty reseni -tzenske otazky (ktera ovsem neni pouze zenskou otazkou). Uvnitf teorie diference, ktera poukazuje napf. na odJisnost hodnotovych orientaci, typu liter. kreativity, sexualni fantazie, pocitu sebevedomi atd. (Hiteova, Ridwayova, Snitowova), se vyclei'iuje vyrazna koncepce bioI. vysvetleni tech to rozdiliI (reprezentuji ji ale zejm. rnuzi, stoupenci -tsociobiologie L. Tiger a Fox) vedle koncepce institucionalni (zena je situovana v jinak institucionalne strukturovane realite, jeji dominantni instituce jsou jine nez instituce muzovy a i ony samy jsou z vetsi casti muzskyrn vytvorem) a soc. psychol. Teorie nerovnosti rna silnejsi rozmer explicite polit. Vydeluje se pfedevsim liberalni -tfeminismus, coz je v podstate silne sociologizovana tradicni feministicka orientace komplementarni k dominantni hodnotove orientaci soudobe evropoam. civilizace. Kriticky akcent je polozen na sexismus jako predsudecny postoj, ktery v realnem chovani zenu dehonestuje a diskriminuje, ana roli manzelstvi a rodiny (manzelstvi je vzdycky vyhodne a dobre pro muze a vzdycky nevyhodne a spatne pro zenu). Strategie zmeny je reformni, opfena 0 vyuzili existujicich pravnich ramciI s diIrazem na rovnost sand a eliminaci sexismu. Marx. feminismus vychazi z Engelsovy teorie vylozene v praci 0 puvodu rodiny, soukromeho vlastnictvi a statu a generalizuje marx. teorii ekon. vykofisiovani tak, ze zaprve za zaklad kazdeho soc. titlaku 1057

sociologie formalni

sociologie fenomenologicka

poklada diferenciaci podle pohlavi (viz -tgender), zadruhe tvrdi, ze vykoristovani a litlak zeny se sice deje v ramci kapitaJismu, ale soucasne v ramci vsech jeho spol. trid (zena uvnitr kazde tridy je znevyhodnena a utlacena (proletarka je podle MacKinnonove "otrokyni otroka", burzoazni dama pak podle R. Luxemburgove "parazitem parazita"). Nektere feministky pokladaji spojeni feminismu s marxismem za "nestastne manzelstvi", nicmene z hlediska aktualnich potreb funkcnL Teorie litlaku byva clenena na: a) teorii psychoanalytickou, ktera se snazi reinterpretovat S. Freuda, bytostneho stoupence patriarchalniho pohledu na svet, mj. akcentem na roli strachu ze smrti, ktera je u obou pohlavi odliSna, b) na teorii social., ktera usti v zasadni otazku po vnitrni diferenciaci mezi zenami samotnymi. Podle Mary Maynardove lze prinos s.f. shledat v tom, ze: 1. k tradicnimu videni muzskemu pfidava videni zenske (tzv. aditivni pristup) - napr. pfi analyze vzdelani (Deemovd, Walkerova, Bartonovd), zdravi nebo rodiny (Finchovd, A. Oakleyova); 2. zavadi do s-gie nova temata a nove aspekty, napr. tema materstvi, detstvi, sexuality a sexualniho nasili, snazi se intenzivne obratit pozomost od veci ver. k vecem soukromym, protoze i veci soukrome jsou polit. (M. Staceyova), v pfipade social. feminismu se snaii osobite skloubit makrostrukturalni analyzy s analyzami kazdodenniho zivota; 3. redefinuje nektere tradicni pojmy, napr. pojem prace a volneho casu, reprodukce, sexualni role, materstvi atd. z hlediska zivotni zkusenosti zeny a zavadi celou radu novych pojmu jako specif. pojmenovavacich a explanacnich prostfedku (napf. gender, genericke maskulinum, patriarchat atd.); 4. vnasi feministicky pohled na tradicne muzska temata, zejm. v oblasti soc. stratifikace a mobility a polit. s-gie. Zakl. tematickymi okruhy s.c. jsou dosud pfedevsim vztah pohlavi (gender) a tfidni pfislusnosti, vztah pohlavi a rasove pfislusnosti, problem muzske dominance a jejich pficin (tzv. men studies), analyza kazdodennosti vcetne analyzy pracovni Cinnosti a volneho casu (sarno toto deleni je maskulinni). Ritzer poukazuje na to, ze feministicka soc. teorie vykazuje nektere obecne rysy, ktere ji odlisuji od tradicne muzskych teorii, zejm. tzv. feministickou dialektiku, odlisny model makrostrukturalniho uspofadani spolecnosti (vyrazne polemicky vuCi struktumimu funkcionaJismu a systemovym teoriim), odlisnou interpretaci mikrostrukturalniho fadu (ktera je polemicka vuci premisam symbolickeho interakcionismu), osobite pojeti subjektivity, zejm. pak intemalizace norem, akceptace soc. roIf a prozivani kazdodennosti. Podstatna cast koncepci s.c. vychazi z pfedpokladu s-gickeho konstruktivismu (rozlisuje pohlavi jako bio!. danost a genderove chovani jako soc. konstrukci).

1058

S.f. se dnes postupne konstituuje v samostatne teor. paradigma a v ramci tzv. gender studies a cultural studies take ve vlivnou empir. vyzk. koncepci. Nektefi autofi poukazuji na to, ze s.c. je i metodo!. spec if. Na jedne strane odmita cast tradicni metodologie, ktera z pozice muzske optiky prekoduje a prestrukturuje soc. svet a tedy nutne nerozumi a nemuze rozumet svetu zenskemu, na druhe strane pak aktivne a zduvodnene akcentuje mekke, kval. metody, klade duraz na zkusenost a deskripci prozitku (story-telling). S.f. take vyzn. vstoupila do diskusi 0 -tpostmodernismu a postmodemim Melu, sarna je nepochybne soucasti, ba svym programovym -teklekticismem, odmitanim jednoduchych dichotomii a porozumenim pro minoritni videni sveta dokonce snad prototypem s-gie postmodernL fifina Smejkalovd-Strickland ukazuje, ze soudoba s.f. vycbazi mj. z inspiraci z okruhu Derridova dekonstruktivismu, Lacanovy psychoanalyzy a pozdniho neomarxismu. Proti tradicni akademicke s-gii je s.f. vedome -tsociologii angaiovanou a v tomto smyslu je nejen intelektualnim vyustenim, ale i soucasti feministickeho hnuti. A: feminist sociology F: sociologie feministe N: feministische Soziologie I: sociologia femminista Lit.: Bernard. 1.: The Female World. New York 1981; Beauvoir. S.: (1949) DruM pohlavi. Praha 1966; Cermdkovd. M. - Gatnar. L. eds.: Sbornik prekladil z evropske a americke feministicke sociologie. Praha 1992; Gilligan. C: In a Different Voice: Psychological Theory and Women's Development. Harvard 1982; Chodorow. N.: The Reproduction of Mothering: Psychoanalysis and the Sociology of Gender. Berkeley 1978; Nikt nierodzi sie kobietq. Warszawa 1985; Rossi. A.: The Feminist Papers: From Addams to de Beauvoir. New York 1974; Smejka!ovd. 1.: Co je feminismus? TVAR. 1991. c. 37-41. Cas.: Aspekt Q, Feminist Review, Feminist Studies. Gender and Education, Gender and History, Gender and Society, Studies on Women Abstract. Trouble and Strife; monotematicka cisla casopisil k problemu feminismu: inicidly. C. 25, 1992; Filoso/ickv casopis, c. 5. 1992; Prostor, C. 20, 1990; Slove/;ske' pohlady, c. II, 1991; Sociologick.v casopis, C. I, 1995.

Pet

sociologie fenomenologicka - jeden z nejvyznamnejsich smeru svet. s-gie 2. poloviny 20. st., ktery je jadrem -tinterpretativni sociologie a podle nehoz je spolecnost jevern, jenz je vytvaren a znovu permanentne reprodukovan v duchovni interakci individui, ktera ji vytvareji tim, ze soc. fakrum davaji vyznam a smysl. Vcelku nepochybnym zakladatelem s.f. v soudobem vyznamu toho slova je Alfred Schutz, rak. sociolog, ktery po svem vynucenem odchodu do USA v r. 1938 (pusobil na New School jor Social Research v New Yorku spolu s H. Arendtovou, H. Marcusem, M. Horkheimerem aj.) postupne popularizoval ideje s.c., jejiz zaklady zformuloval jiz za sveho pobytu v Rakousku a Nemecku bez vetSiho ohlasu. Schutz byl silne ovlivnen E. Husserlem aM. Weberem, v jeho dile a v dile jeho nasledovniku lze take vystopovat vlivy

\

\

l

Whiteheadovy, Santayanovy, lamesovy, Cooleyho, G. H. Meada a G. Simmela. Do rozsifeni dila Schutzova, k nemuz doslo az v 60. 1., se za fenomenologicky smer v s-gii poklactala zejm. s-gicka koncepce Alfreda Vierkandta (Gesellschaftslehre, 1923), ktery byl silne ovlivnen Sil1lmelem a F. Tonniesem, dale Maxe Schelera (zejm. teorie vedeni), nekdy take G. Gurvitche. Dnes je oznaceni s.c. dusledne spojovano jiz jen s dilem Schutzovym a s radou diferencovanych smeru a koncepci, ktere ze SchUlze vychazejL Zakl. Schutzuv pfinos pro s-gii spociva v tom, ze: 1. prevedl do s-gickeho jazyka a dal s-gicky smysl koncepci E. Husserla; 2. se znacnym zdarem se pokusil 0 propojeni inspiraci Husserlovych a Weberovych, zejm. v teorii cinnosti; 3. uvedl do s-gie tema -tkazdodennosti, vsedniho sveta a zdraveho rozumu jako netoliko legitimni, ale dokonce dominantni temata s-gickeho studia; 4. nove formuloval otazku existence, vzniku a udrzovani spolecnosti pomoci konceptu .....intersubjektivity. Schutzova koncepce, ktera rna vyzn. dusledky metodol. (odvrat od statist.-popisnych postupu k postupum interpretacnim, rozumejicim, hermeneutickym, obecne kval., navrat ke zdravemu rozumu a soucasne kriticky odstup od kazdodenniho vedeni), vychazi z pfedpokladu, ze zijeme ve svete, ktery poklactame za realne existujici, 0 nemz se domnivame, ze je spolu s nami obyvan nasimi soucasniky, a v nemz muzeme smysluplne komunikovat s ostatnimi lidmi na bazi spolecnych vyznamu, ktere davame objektum, situacim a cinnostem. Pro pohyb v .....socialnim svete jsou podstatne tzv. typizacni (nekdy se pfeklada typifikacni) procedury, pomoci nichz a jejichz prostfednictvim si tvofime ramce pro porozumeni svetu, pro jeho interpretaci: svetu rozumime proto, ze jej umime interpretovat a svet sam temito interpretativnimi akty nabyva smyslu. Interpretativni akty uskutecnujeme pomoci vedeni, ktere nam bylo predano (vruceno) jinymi (tzv. -tbalik pfirucniho vedeni). Schutz zavedl do s-gie fadu dalSich vyzn. pojmu, napr. pojem -tbiograficka situace, jimz se upozornuje na vyznam -ttela, telesnosti a vteleni: telo je zakl. orientacnim bodem ve svete. Schutz take nove definuje pojem cinnosti, kterou chape jako jednani, jez rna smysl a vyznam a jehoz dovrsenim je akt. Lidske akty maji dvoji motivaci, motivaci "aby" (akter dosahl nejakeho cile) a motivaci "protoze" (jej k tomu neco vnejsiho vede). Velmi podstatne je Schutzovo pojeti soc. vedy jako zasadne odliSne od ved prir. Schutzovu teorii nejprve rozvijeJi jeho blizci pratele (napr. Aron Gurwitsch, ktery emigroval do USA spolu s nim), pozdeji se s.f. vnitrne silne diferencovala do ruznych proudu a smeru, z nichz nejduleZitejsi je -tetnometodologie H. Garfinkela, -tkognitivni sociologie A. Cicourela, -tsociolo-

gie vedeni P. L. Bergera aT. Luckmanna (teorie socialni konstrukce reality) atd. Ke stoupencum fenomenologickeho uvazovani v soc. vedach patti nejen primi predstavitele s.f., jako byli Ci jsou (prislusnost ke smerum a skolam je promenliva) napr. P. R. McHugh, S. Raffael, D. Foss, A. Blum, D. H. Zimmerman a M. Polner, ale i H. Plessner. B. Waldenfels, H. Coenen aj. U nas se spiSe pouze informativne a kriticky zabyvali s.f. E. Urbanek aD. Alijevova, pozitivni ohlas nalezla v Polsku, kde znamenite vybory ze svet. s.f. pfipravili E. Mokrzycki a Z. Krasnodebski. A: phenomenological sociology F: sociologie phenomenologique N: phanomenologische Soziologie I: sociologia fenomenologica Lit.: Bien. 1.: Phenomenology and the Social Sciences. Hague 1978; Krasnodebski. Z. (ed.): Fenomenologia i socjologia. Zbi6r tekst6w. Warszawa 1989; Natanson. M.: Phenomenology and the Social Reality. Essays in Memory of Alfred Schutz. Hague 1970; Schutz, A.: Collected Papers, vol. 1-3. Hague 1962-1964; Spurlillg. L.: Phenomenology and the Social World. The Philosophy of Merleau-Ponty and Its Relation to the Social Sciences. London 1977; Urbdnek. E.: Kritika fenomenologicke sociologie. Praha 1989.

Pet

sociologie finska viz sociologie skandinavska sociologie formalni - tendence, ktera vznikla na prelomu 19. a 20. st. a pfedpoklacta stejnorodost spol. jevu v takove mire, ze neni tfeba zkoumatjejich konkretni hist. obsahy, nybrz staci postihnoutjejich formy, aby bylo dosazeno vycerpavajiciho poznani spol. skutecnosti. Ma jit o jakousi analogii geometrie, ktera take zkouma formy goometrickych teles bez ohledu najejich individ. zvlastnosti. Uvnitf s.f. existovala jednotliva odvetvi v zavislosti na tom, na kterou stranku spol. zivota se jednotlivi autofi zamerili, napr. s-gie forem spo!. seskupeni, forem soc. cinnosti, forem spol. procesu apod. Podle teto teorie se obsahem spo!. jevu a procesu zabyvaji jednotlive konkretni vedy, zatimco ukolem s-gie je zkoumani cistych forem a stanoveni zakonu, jimiz se formalni vztahy fidi. Tendence k takovemu formalismu se poprve objevila v dUe F. Tonniese, zejm. v te jeho casti, kterou sam nazval "cistou sociologii". Nechapal ji jako disciplinu, jejirnz. ukolem je popis konkretni spo!. skutecnosti. Formy, jiillZ pfipisoval pfi poznavani spolecnosti tak vyzn. misto, nevyvozoval z objektivni reality, protoze jsou smyslove nezachytitelne, jsou vytvorem rozumu ajsou v tomto smyslu pfirovnatelne k Weberovjm -tidealnim typum. Pokud se sociolog zabyva cistou s-gii, zustava podle Tanniese na urovni abstrakce. Teprve v ramci aplikovane a empir. s-gie, ktere Tannies povazoval za dalSi slozky sveho s-gickeho systemu, se sociolog pfiblizuje konkretnim soc. jevum, pricernz vyuziva formy vytvorene cistou s-gii, pomoci nichz vna-

1059

sociologie francouzska

sociologie francouzska sociologie francouzska - spojuje svuj vznik s dilemA. Comta, z myslitelu 19. st. ji vsak svym kritickym stylem pfedznamenal spiSe A. de Tocqueville a svym smyslem pro empir. srovnavaci vyzkum F. Le Play. V dile E. Durkheima nalezneme jiz vsechny charakteristicke rysy soucasne s.f. Je to s-gie, ktera nema pochopeni pro odtazite spekulace, dana soc. fakta vsak dokaze interpretovat zpusobem, ktery neni jen pouhou registraci empir. banalit. Je naprosto otevfena vsem pfibuznym disciplinam. DalSim durkheimovskYm motivem je zvyseny zajem 0 analyzu projevu spol. --'anomie. Tento zajem spojuje studie o zaniku rolnictva, 0 dusledcich demokratizace skolstvi, o nerovne reprodukci kult. kapitalu, 0 situaci marginalnich skupin, 0 zablokovane komunikaci i 0 novych protestnich hnutich. Zaci Durkheimovy skoly, soustfedeni kolem L'Annie sociologique zalozene r. 1898, urcovali raz s.f. behem 20. i 30. 1. M. Halbwachs zustava nejblize oboru, zkouma zivotni urovei'i del. domacnosti, nab. formy kolekt. vedomi a soc. psychologii ruznych tfid. F. Simiand se venuje ekonomii a rozpracovava metodologii pozitivismu. L Uvy-Bruhl analyzuje prelogicke mysleni tzv. prirnitivnich narodu a vztahy mezi afektivitou a logikou v mysleni cloveka. M. Mauss vynikl esejemi 0 --'daru nikoli jako 0 ekon. jevu, nybd 0 soc. integrujicim symbolickem fenomenu. C. BougIe zkouma system indickych --.kast, aby dokumentoval vyznam nab. pfedstav pro soc. integraci. V dobe skonceni 2. svet. vaIky je s.f. institucionalizovana velmi slabe, v zemi existuji pouze 3 katedry s-gie. Od konce 40. 1. a v 50. \. dostava rozvoj s.f. nove impulsy. Vrcholi Cinnost G. Gurvitche, ktery se stava r. 1948 profesorem na Sorbonne, zaklada Centre d' etudes sociologiques a vydava casopis Cahiers internationaux de sociologie. Formuji se jednotlive odvetvove discipliny: G. Le Bras rozviji s-gii nabozenstvi v hist. a typologickem smyslu, v empir. podobe ji pestuje F. Isambert. M. Duverger zaklada s-gii voleb a polito stran, G. P. Friedmann s-gii prace. G. Bouthoul pfispiva vyrazne k rozvoji s-gie valky. Nove se formuje demografie v pracich L. Chevaliera, A. Sauvyho a A. Girarda. J. Stoetzel, zakladatel prvni katedry soc. psychologie ve Francii, se stava zarovei'i prukopnikem zjisiovani vefejneho mineni. DaISi oblasti badani se oteviraji vyrazneji koncem 50. 1. a v 60. 1.: J. Fourastii a J. Dumazedier se venuji s-gii volneho casu, J. Cazeneuve zkouma masovou komunikaci, R. Ledrut Lit.: Ashley, D. - Orenstein, D. M.: Sociological Theory. Classical Statezaklada s-gii nezamestnanosti a pestuje s-gii mesta, J. D. ments. Bos'ton 1985; Simmel, G.: (1908) Soziologie. Untersuchnungen tiber Reynaud analyzuje odbory a rozviji s-gii prace a prumysdie Formen der Vergesellschaftung. Berlin 1958; Szacki, 1.: Historia mysIi socjologicznej, d. 2. Warszawa 1981; Szczepatiski, 1.: Sociol6gia. Vyvin lu,l. Duvignaud se venuje s-gii divadla. S.f. 50. a 60. 1. je prob1ematiky a met6d. Bratislava 1967; TOil/lies, F.: (1931) Einflihrung in otevfena vlivum z Vychodu, Zapadu i z Jihu. die Sozio1ogie. Stuttgart 1965; Wiese, L. von: (1924-1929) System der allZ USA pfichazeji pfedevsim sofistikovane techniky emgemeinen Soziologie, 2 sv. Berlin 1966. pir. vyzkumu, ale tez inspirace v podobe novych instituci Sed

si do masy zkusenostnich dat urcity fad. Z tohoto hlediska je Tonniesova koncepce pfibuzna s koncepcemi novokantovskymi. Vlastnim zakladatelem, tvurcem a nejvyzn. pfedstavitelem s.f. byl G. Simmel. Na rozdil od tech sociologu, ktefi se dornnivali, ze pfedmetem s-gie jsou vsechny spol. jevy, Simmel pfedmet s-gie zuzil a vymezil jej pouze jako zkoumani forem zespolecensteni, cimz se distanoval od problematiky spo\. zivota jako celku i od problematiky makros-gicke. Vychodiskem jeho uvah 0 spolecnosti je rozliseni formy a obsahu spol. jevu. Ve spo\. skupinach, jejichZ cile a vyznam mohou byt velmi rozdilne, se podle neho setkavame se vztahy mezi jedinei, jez mohou byt z formalniho hlediska totozne. Jde 0 vztahy podfizenosti a nadfizenosti, 0 rivalizaci, napodobu, delbu prace, vytvafeni stran, reprezentaei, vnitfni konsolidaci a rnnoho jinych jevu, ktere existuji ve state, nab. pospolitosti, ve skupine spiklencu, ve svazu realizujicim ekon. cile, v umet skole, v rodine apod. Nezavisle na tom, jak znacne rozmanite zajmy vedou ke vzniku techto spo\. vytvoru, formy, v nichz se realizuji, mohou byt totozne. Jakkoli se Simmel nedomnival, ze cela s-gie rna byt zkoumanim forem zespolecensteni bez ohledu na podminky mista a casu, povazoval nespome prave tento jeji ukol za nejdulezitejsi. Prave v tomto smyslu pfirovnaval s-gii ke geometrii, resp. ke gramatice spol. zivota. Pfes klicovy vyznam, jaky pojem forma v jeho s-gii ma, nikde jej pfesne nevymezil a pouzival jej velmi volne. Napsal dokonce, ze to, co je z jednoho hlediska formou, z jineho je obsahem, a ze rozdil mezi temito dvema kategoriemi neni rozdilem zasadnim, ale pouze rozdilem stupne. Ani v Simmelove s-gii nebyly formy chapany jako obecne pojmy, k niillZ se dospiva cestou generalizace a abstrakce, ale jako vytvory rozumu, jejichz ukolem je vnaset do chaosu hist. reality trvale prvky podfizene racionalni kontrole. Na Simmelovo dilo navazal dalSi pfedstavitel s.f. L. von Wiese, ktery se pokusil vytvofit logicky propracovany system s.f., v nemz klicoYOU ulohu hraly formalni znaky spol. procesu a kolektivit (mas, skupin a abstraktnich seskupeni). Urcite rysy formalismu lze najit rovnez v dile C. BougIeho, R. E. Parka, A. Vierkandta a G. Gurvitche. A: formal sociology F: sociologie formelle N: formale Soziologie I: sociologia formale

1060

a vzorcu jednani, ktere Evropu teprve eekaji. Zaeina byt proto povazovano za nezbytne, aby renomovany sociolog stravil urCity cas v am. prostfedi. Pro sociology zabyvajici se urbanismem, formaInimi organizacemi, trhem ci fizenim je to pfimo povinnosti. Jsou navazany uzke kontakty s P. F. LazarsJeldem a dalSirni pfednimi am. sociology. Z Vychodu pfichazi vyzva v podobe --'marxismu ucineneho oficialni statni ideologii. To inspiruje eetne fr. sociology k pokusum vyrovnat se s marxismem neortodoxne. H. Lefebvre pouziva kategorie odcizeni ke kriticke analyze kazdodennosti, L. Althusser ete v polo vine 60. 1. Marxe s-gicky a L Goldmann piSe s-gii romanu pod silnym vlivem G. S. Luluicse. Mene znamy je kontakt s idejemi marxismu u P. Navilla, ktery se zabyva pfedevsim problematikou profesi a profesni pfipravy. Odmitnuti marx. "opia intelektualu" v jakkoli reformovane podobe je charakteristicke pro prace R. Arona, jenz jeste pfed J. Freundem zprostfedkoval s.f. znalost dila M. Webera. Vlivy pfichazejici z Jihu maji souvislost s rozpadem fro kolonialniho panstvi, ktery vsak neznamenal pfetrzeni kontakru v ramci frankofonniho sveta. S.f. je v tomto smeru obohacena o zkusenosti se soc. pomery v zemich, ktere se vlastnimi silami nedopracovaly k instituci modemiho statu. To neobycejne rozsifuje jeji zaber a nedovoluje ji propadnout evropocentrismu. G. Balandier, sociolog eerne Afriky a predevsim Konga, se v techto intencich snaii definovat oblasti politiky vne vztazneho ramce moderniho statu. R. Bastide zkouma proces akulturace na pfikladu cemosske populace zijici v Brazilii a v USA. S-gicke analyze andskych zemi, predevsim Peru, se venuje F. M. Bourricaud, ktery je ovsem take autorem teor. studii venovanych problematice autority a pfekladatelem T. Parsonse. Znacna pozomost je venovana s-gicke analyze arabskeho sveta. Pfiznacnym rysem s.f. je odpor ke stmulym schematum a snaha 0 volne prekracovani hranic ruznych disciplin. Institucionalne se to projevuje existenci netradicnich transdisciplinamich pracovisi, individ. je to patme na sirokem zaberu jednotlivych autoru. Z klasiku discipIiny nelze v tomto smeru opomenout prace R. Cailloise venovane problematice myru, svatku, otazce vazeb mezi "pfirodnim" a "socialnim" i tematu her. Podobne sirokym zaberem se vyznaeuje P. H. Chombart de Lauwe, autor studii 0 vyvoji potfeb a aspiraci, sociolog mesta a urbanismu, ale take rodiny a kuItury. Na druhe strane tento interdisciplinami charakter fr. vedy aktualizuje pro s-gii prave tak dilo filozofa M. P. Foucaulta s jeho analyzou soc. kontroly a soc. deviace, jako prace antropologa G. Duranda venovane symbolismu a pfedstavivosti, ci umel. studie P. Francastela s uvahami 0 malifskem ztvameni soc. prostoru, nemluve jiz 0 antropologii C. Leviho-Strausse.

V 70. a 80. 1. urcuje profil s.f. generace narozena ve 20. a 30. 1. Jejich dila pam mezi nejcitovanejsi a svym vyznamem casto pfekracuji hranice Francie. A. Touraine, puvodne sociolog prumyslu, prace a odboru, stoji od poeatku 70. 1. v eele kolektivu, jeni v ruznych zemich (mj. v Chile a v Polsku) studoval nove formy --'sociaIniho hnuti. Jeho koncepce s-gie je kritikou tradicnich teorii, ktere stale resi problemy 19. st. Je autorem teorie akcionalismu, ktera klade v s-gickem vysvetleni duraz na interpretativni schopnosti soc. akteru. Sva teor. vychodiska rozpracovava Touraine v cetnych pracich venovanych problematice prakticke politiky a otazkam skolstvi, predevsim vsak v rozborech hist. sanci novych soc. hnuti, ktera se odmitaji organizovat pod hesly 19. st. (viz tei --'sociologie socialnich hnuti). R. Boudon se venuje --'sociologicke metodologii, resp. metodologii spo\. ved; jeho prace 0 metodach v s-gii byla pfelozena do fady svet. jazyku vcetne arabStiny ajaponstiny. Spolu s F. Chazelem a P. LazarsJeldem je autorem rozsahleho sbomiku 0 analyze soc. procesu. Pro jeho styl je pfiznacne uzke propojeni empir. prace s teorii. Zasahl do debaty 0 spomych dusledcich masove demokratizace skolstvi. Ozivil v s.f. problematiku zvracenych dusledku hromadneho jednani, pomoci niz vysvetluje soc. zmenu. leho pojeti je namifeno jak proti klasicke teorii konfliktu, tak proti systemovym predstavam 0 uspoi'adane spolecnosti. M. Crozier aplikoval podobne myslenky po konkretnich analyzach fungovani formalnich organizaci v oblasti statni spravy, pojiSiovnictvi apod. Polemizuje s Weberov.Vm i Mertonovjm pojetim byrokracie, jeho pfistupy koresponduji spiSe s Tourainovym akcionalismem a s Boudonovou vizi neusporadane spolecnosti. leho prace 0 odborech z 50. 1., pozdejsi analyzy zablokovane spolecnosti i nejnovejsi teor. a poIitologicke studie jsou stale vice orientovany kriticky vuci intervencionalistickym ambicim statni moei. P. F. Bourdieu prosel slozitym vyvojem od etnologa kmene Kabylu az po jednoho z nejcitovanejsich sociologu 80. 1. Byl mezi prvnimi, kdo zasahli do debat 0 problemech fr. skolstvi, a vytezil odtud mj. svuj koncept --'kulturrnno kapitalu a jeho nerovne reprodukce v podruinkach demokr. spolecnosti. Analyzuje ideol. funkci skoly, ktera pi'emei'iuje pfirozenou nerovnost nadani v soc. zasluhu. Rozviji uvahy 0 --'inteligenci jako ovladane slozce vi adnouci tfidy a 0 symbolickem nasili, ktere tato vrstva svou Cinnosti produkuje. Jednotu jeho rnnohotvamemu dilu propujcuje koncepce habitu, ktera uvadi do vztahu individ. svet soc. aktera se stavem spo!. makrostruktur. Prave habitus, tedy dispozice cloveka jednat urCitym zpusobem, a jeho vyvoj v prubehu zivotni drahy vysvetluji soc. jednani, ktere je zarovei'i podminene i nepfedvidatelne. Svo1061

sociologie hodnot sociologie historicka

ji odpoved na dilema soc. konformity a lidske spontaneity Bourdieu postupne sociologizuje, napr. kdyz hovon 0 formovani vedomi tfidni prislusnosti podle podminek hospodareni domacnosti. P. Birnbaum se venuje s-gii politiky, predevsim hist. analyze statni moci. Polemizuje s funkcionalnim pojetim statu a varuje pred snahami naroubovat modemi polit. systemy na kmenove spolecnosti -t"tretiho sveta". Krome hist.-s-gickych uvah se zabyva tez empir. analyzami polit. systemu Francie a USA. H. Mendras je znam sice predevsim jako sociolog venkova a zemedelstvi, jeho zaber je vsak mnohem sirsi a koncentruje se kolem problematiky promen fr. spolecnosti a -tsocialni zmeny obecne. Je autoremjednoho z nejvydavanejsich uvodu do s-gie, prelozil do francouzstiny Mertona. V 80. 1. stal v cele dvou kolekt. praci analyzujicich promeny Francie od zmen v prostorove mobilite pres zmeny v pozadavcich na vzdelani, v zamestnanosti zen, ve vzorcich rodinneho chovani i v kult. orientaci. S.f. rna ostatne znacne ulehceno prubezne sledovani promen spolecnosti, neboi jiz od r. 1962 rna vypracovan tzv. k6d socioprofesnich kategorii, ktery obsahuje typologii vsech -tprofesi, a to nikoli pouze podle ekon. kriterii, nybri tez podle podobnosti ve zpusobu zivota. Prave 0 jednotlivych socioprofesnich kategoriich vznikla rada pozoruhodnych studii. Je v nich analyzovana promena celkoveho charakteru vrstvy inteligence, problematika homich fidicich kadru i drobnych podnikatelu, svet zamestnancu uradu, zmeny ve slozeni polit. preferenci i zivotniho zpusobu delniku. Na stejnem zakladu jsou zpracovavany cetne studie -tsocialni mobility. S-gicka pracoviste jsou ve Francii rozmistena znacne nerovnomeme. Z celkoveho poctu pfiblizne 250 univerzitnich pracovist, vyzk. stredisek CNRS a dalSich ustavu, v nichZ jsou cinni sociologove, vice nez dYe tfetiny je umisteno v Parizi. V Pai'izi sidH Ecole des hautes etudes en sciences sociales, Maison des sciences de l'homme, Centre d' etude des mouvements sociaux, Centre de sociologie de I 'education et de la culture, Centre de sociologie des organisations, Institut d' etudes politiques a fada ustavu specializovanych na jednotlive odvetvove s-gie, na metody a techniky, psychosociologii, hist. s-gii apod. Silne obsazeno je s-gicke pracoviste pafizske univerzity v Nanterreo DalSi vyzn. s-gicka pracoviste existuji ve Strasburku, Toulouse, LiIIe, Lyonu, Bordeaux, Grenoblu, ale take v Nice a v Caen. S-gie se pestuje tez v fade mezioborovych pracovisi zamefenych na spec. problematiku. Tak je tomu napf. v ustavu pro vyzkum protestantismu ve Strasburku, v ustavu pro vyzkum rnigrace v Aix-en-Provence, v ustavu pro vyzkum deL tfidy v Nantes, v evrop. ekologickem institutu v Metz, v ustavu pro soc. antropologii a s-gii vedeni

A: historical sociology F: sociologie historique N: historische Soziologie I: sociologia della storia

v Tours Ci v ustavu pro vyzkum prace zen, rovnez v Tours. A: French sociology F: sociologie fran~aise N: franzosische Soziologie I: sociologia francese Kel sociologie histo ricka - pfenasi pfedmet zkoumani -tsociologie do rninulosti, zamefuje se na -tdejiny spot zivota, jeho vyvojove aspekty. Metodol. i materialove navazuje s.h. zejm. na -thistoriografii. Za nejvyznarnnejsi pfedchMce takto pestovane s-gie byvaji povazovani Platon, G. B. Vico, Ch. L. de Montesquieu, A. Turgot, M. J. Condorect, G. W. F. Hegel, A. de Tocqueville aj. S.h.lze nalezt v takovych skolach a smerech s-gie, ktere se hlasi k principu -tdejinnosti. Mezi typicke rysy s.h. patfi snaha prozkoumat pocatky spo\. zivota, vznik a vyvoj rUznych forem soc. organizace, soc. struktur a soc. instituci, ot:izku stadialnosti evoluce spol. typu a struktur a take odhalit, resp. formulovat zakony spol. -tvyvoje. Jeji pfedstavitele maji tendenci pfistupovat ke spol. zivotu komplexne a postihnout vsechny jeho stranky, ktere povazuji za podstatne. Podle Ch. W. Millse je s.h. hist. vedou, protoze pracuje s hist. materialem, a soucasne vedou systematickou, neboi pfi tom rozlisuje etapy dejinneho procesu od pravidelnosti spol. zivota. Jiz nektefi osvicenci a pak zejm. G. W. F. Hegel hledali logiku a fad ve zdanlivem chaosu hist. udalosti. Vychazeli z pusobeni vnejsich, na techto udalostech nezavislych sil (abstraktne chapaneho rozumu, ducha, objektivni ideje apod.). Zakl. tendence s.h. se konstituovaly v 19. st. ve 2 teor. i ideal. odlisnych podobach: v praci A. Comta a H. Spencera a dile K. Marxe. Comte spatroyal pfiCiny spol. zmen ve vyvoji ved. poznani, Spencer v pusobeni pfir. zakonu, zejm. zakona evoluce, objeveneho modemi biologii, Marx v posledni instanci ve zmenach vyrobniho zpusobu. Vsichni tfi take dosavadni vyvoj spolecnosti urCitym zpusobem klasifikovali. Comte delil dosavadni spol. vyvoj na stadium teologicke, metafyzicke a pozitivni. Spencer vych:izel z cinnosti, jimz se pfislusnici spolecnosti venuji, a z toho plynoucich rozdilu v organizaci a delil spolecnosti v hist. vyvoji na -tspolecnost vojenskou a spolecnost prumyslovou. Marx rozpracoval pojem -tspolecenskoekonomicke formace jako typu spolecnosti charakterizovaneho vyrobnim zpusobem a ekon. strukturou. Na rozdil od Comta a Spencera odmital pusobeni univerzalnich spol. zakonu, zduraznoval specificnost spol. mechanismu v ramci hist. formaci a zduraznoval ulohu velkych masovych hnuti. S.h. byla chapana jako chybejici clanek celkove evolucni teorie (viz tez -tevolucionismus). Teorie vyvoje v jejim pojeti mela syntetizovat vysledky konkretnich vyzkumu a naznacovat perspektivy

Lit.: Ashley. D. - Orenstein. D. M.: Sociological Theory. Classical Statements. Boston 1985: Eames. H. E.: Historical Sociology. New York 1948; Collllls. R. - Makowsky. M.: The Discovery of Society. New York 1984; Coser. L. A.: Masters of Sociological Thought. New York 1977; Mills, Ch. w.: (I 961) Sociologickii imaginace. Praha 1968; Szacki. 1.: Historia

mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

"I

I II

Sed

sociologie hod not - zahmuje celou problematiku -thodnot nahlizenou a zkoumanou ze s-gickeho hlediska. Klasikove s-gie E. Durkheim a M. Weber ji pokladali za centralni v cele s-gii, i kdyz k ni pfistupovali odlisne. Pro Durkheima je spolecnost pfedevsim moralnim fadem, soc. problemy jsou ve sve podstate moralnimi problemy a spolecnost je pro neho nejvyssi hodnotou. Hodnoty pfedstavuji podstatu -tsocialnich jevu. Durkheim dospiva aZ ke krajni, jednostranne formulaci, ze hlavni soc. jevy, nabozenstvi, moralka, pravo, ekonomie, estetika, nejsou nez systemy hodnot, a tudiz idealy. Temata svych s-gickych analyz, kterymi jsou delba prace, sebevraida, vychova, socialismus, nabozenstvi, voH Durkheim pro jejich vztah k moralni a axiologicke sfefe. Delbu prace studuje z hlediska uCinku na soc. solidaritu a soc. soudrznost a dokonce i v nabozenstvi vidi pfedevsim nastroj zajisiujici hodnotovou integraci spolecnosti a v nab. pfedstavach spatfuje symboly spolecnosti. Durkheim si tedy uvedomuje specificnost hodnot a hodnoceni - vztah k ideaIum sledujicim pfemenu skutecnosti, ale soucasne klade duraz na poznavani vztahu mezi vecmi v procesech hodnoceni, coz jej vede k zaveru, ze hodnoceni nema bytostne jinou povahu nd poznani. U M. Webera je problematika hodnot pfitomna ve vice zakl. souvislostech, jejichZ uplna integrace je dosud predmetem diskusi. 1. Predne Weber vsechno spol. jednani pojima jako jednani, ktere rna svuj "subjektivne mineny smysl". Pojmy smyslu, vyznamu, smysluplnych souvislosti (Sinnzusammenhange) jsou zak\. vychozimi pojmy, do jejichz ramce logicky zaclenuje take problematiku hodnot a hodnoceni. 2. V obecne analyze socialniho jednani je souvislost se svetem hod not implicitni (pojem hodnoty tu Weber jeste nevyslovuje), ale projevuje se vyrazne v tom, ze toto jednani je charakterizovano jako "Iegitirnni jednani", tzn. ze je spjato s predstavou existence "Iegitimniho radu", ktery jednajici poklada za "platnY"; neni totiz redukovano na pouhy navyk nebo zajmovy kalkul. 3. Soucasne s tim Weber vypracovava svou typologii spo\. -tcinnosti, v nichz obecne normativni povedomi spojuje s volbou odlisnych forem fizeni cinnosti. Weber rozlisuje na urovni -tidealnich typu tradicni, afektivni, hodnotove racionalni a ucelove racionalni chovani. V hodnotove racionalnim chovani jednajici odhlizi od ved-

lejsich uCinku a nakladu chovani, aplikuje pfijary hodnotovy princip za vsech okolnosti. -tRacionalita tohoto chovani spociva v jeho uvedomelosti a dusledne koherenci. Naproti tomu ucelova racionalita pomeruje cile, prostfedky a vedlejsi ucinky a voli urcitou formu chovani podle vysledku teto konfrontace. 4. Axiologicka problematikaje osou Weberovych analyz tykajicich se typu legitimniho -tpanstvi. 5. Tato problematika je teor. zakladem studii venovanych s-gii nabozenstvi, etiky a politiky. Je platformou, najejimz zaklade Weber formuluje sve myslenky k filozofii moderny a modemizace, k filozofii nasi doby. Proti psychol. a s-gickym pfistupum, ktere platnost hodnoceni udajne pfilis relativizovaly, pokusili se nekteri filozofove v 1. tretine 20. st. (napf. Max Scheler a Nicolai Hartmann) vypracovat teor. koncepce, ktere by zduvodnily pfedstavy 0 objektivni platnosti hodnoceni. Tito filozofove odmitaji jakoukoliv relativizaci hodnot a hlasaji urCity axiologicky absolutismus. Pokladaji hodnoty (nejen v jejich forme, ale i v jejich obsahu) za transcendentni entity, existujici nezavisle na subjektu a subjektu nadfazene, srovnatelne s Plat6novou ryzi ideji, postizitelne intuici a citem. Je pochopitelne, ie tyto odvazne konstrukce, odezirajici od urcujiciho vztahu mezi hodnotou a subjektem, mohly steii svym obsahem inspirovat pfistupy blizsi empirii. Stoupenci axiologickeho objektivismu vedou svuj boj v nasledujicich obdobich jinyrni prostfedky (viz -trudologie). Nicmene tyto fenomenologicke postupy se z metodol. hlediska staly cennym pfinosem i pro s-gicke pnstupy. Vychazejice ze zcela jinych epistemologickych pfedpokladu, pfedstavitele bmenske pravni skoly (F. Weyr, J. Kallab, K. Englis aj.) se pokusili v obdobi 1. republiky vylozit hodnoceni jako specif. formu poznani. K. Englis (1936) rozlisuje 3 pozmivaci myslenkove fady: rad ontologicky, teleologicky a normologicky, pficemi hodnoceni v nasem smyslu spojuje s teleologickym a normativnim myslenim. Tyto koncepce ovsem pfilis sblizuji postupy spol. praxe s poznavaci analYzou. Jeden z nejvyznamnejsich pfinosu pro s-gickou teorii hodnot a s-gickou teorii obecne (ne-Ii nejvyznamnejsi pfinos vubec) pfedstavovaly v obdobi 50., 60. a 70.1. prace T. Parsonse. Opiraje se 0 vysledky E. Durkheima, M. Webera a V. Pareta, vzal si Parsons za ukol vypracovat pojmove prostfedky, ktere by mu umoznily popsat charakteristiky spolecnosti i dilcich systemu, a to v jejich obecnych podobach, jei je spojuji, i ve specif. znacich, jimiz se ruznL Prave v feseni tohoto narocneho ukolu sehral pojem hodnota spolu s nekterymi jinymi zakl. pojmy rozhodujici ulohu. Jako konstitutivni element veskere skutecnosti chape Parsons Cinnost (akt). Pojem -tsocialnlho systemu a subsystemu soucasne s pojmem -tfunkce umoznuji sle-

daISich pfemen. 1063

1062

sociologie hodnot

dovat strukturaci komplexu einnosti a jejich zamefenost. Hodnoty jsou pojaty soueasne jako koncepce 0 zadoucim ajako zakl. regulativy Cinnosti, jako rozhodujici sila, podle niz se formuje soc. skuteenost. Regulativy nizsich stupnu, normy, koJektivity, soc. role, jsou chapany jako konkretizace a specifikace hodnot. Aby bylo mozno popsat a anaIyzovat jednotlive Cinnosti i komplexni systemy, jimiz je spoleenost, kultura i osobnost, Parsons (I 951) vypracovava typy -'hodnotovych orientaci, sve "vzorcove promenne" (pattern variables), mezi jejichz p61y akter voli v kazde sve einnostni orientaci a ktere jeho volbu ureuji. Dve vzorcove promcnne, "difuznost - specificita" a "neutralita - afektivita", se vztahuji k akteru samotnemu, dYe dalsi, "univerzalismus - partikularismus" a "askripce - vykon", pfedstavuji ohniska spjata s objektem, se soc. systemem, jedna z promennych, "orientace na sebe - orientace na spoleenost", se situuje podJe autora na jine urovni obecnosti. Po urCitem case (1953, 1958) dospiva Parsons k zaveru, ze tentyz problem, ktery resily vzorcove promenne, muze uchopit snad jeste ueinneji z hlediska funkenich problemu systemu a dospiva k etyf-funkenimu paradigmatu, v nemz se rozlisuji funkce vnitfni a vnejsi, instrumentalni a cilove. Kfizenim tech to promennych muze rozlisit 4 funkcni problemy, ve spec if. podobe vlastni vsem soc. systcmum a subsystemum, a lO: probICm adaplace, dosahovani cilu, uchovavani vzoru, integrace. Aby obe explikalivni schemala integroval, pokusil se Parsons (1953) prokazat, ze schema vyjadfene v jednom jazyku je pfelozilelne do druheho jazyka, ze funkeni problemy jsou vyjadrilelne v terminech vzorcovych promennych a vzorcove promenne se vZlahujf kjednollivym a~peklum funkenich probJemu. Za zakl. pro popis modemfch spoleenosti poklada promenne "univerLalismus - partikularismus" a "vykon - askripce". Pfednosti zap. spoleenosti (zejm. am. spoleenosti) vidi Parsons v lorn, ze jsou zalozeny na univerzalistickych hodnotach a na hodnolach vykonu (na merilokralickych kriteriich). Naproli lomu tradieni einska spoJeenost byla do vysoke miry formovana partikularistickymi a vykonovymi vzory. Nem. tradicni pfedvaleena spolecnost byla univerLalisticky orientovana, ale byla omezena askriptivnimi lendencemi. Take pro spoleenosti SOY. typu videl Parsons prekazky pro jejich vyvoj a zdroj jejich deformaci v tom, ze byly poznamenany tfidne askriptivnimi vlivy. Lat.am. spoleenosti kolonialni ery trpely soueasne partikularistickymi a askriptivnimi slabostmi. Parsonsova koncepce rna pfes svuj mimoradny pfinos sve sporne stranky a sva vazna omezeni. Jednim z nich je aprioristicky funkcionalisticky ramec, ktery podcenuje dosah relativni autonomie ruznych subsystemu a zavaznost konstitulivnich rozporu ve spoleenosti, jimz pfipisuje jen 1064

sociologie humanisticka epizodicky vyznam, a optimislicky pfecenuje moznosti odslranit napeti a konflikly, klere v hist. vyvoji vznikaji. PfehliZi, ze vztahy mezi hodnolami a kult. proudy, stejne tak jako vztahy mezi subsystemy a skupinami, nejsou v modernich spoJeenostech jen kompJementarni a konvergentni, ale jsou i rozporuplne a napjale, ze jejich integrace je casto obtizna ajejich rozruzncni a odlisne smcrovani pfedslavuji podstalny aspekt sociokult. dynamiky. Iedna z nejvetsich potizi nebo pfimo slabin v Parsonsove koncepci tkvi v tom, ze pfedpokladal, ze prilomnost a vlivy normalivni kultury a procesy institucionalizace rusi nebo radikalnc omezuji mozne zdroje napeti mezi hodnotami a -.spolecenskymi zajmy na jedne slrane a zvl. zajmy jednajicfch na slrane druhe. Ie charakleristicke, ze Parsons pojal vztah "orientace na sebe a na spolecnost" jako jednu ze vzorcovych promennych, ale mel neustale pochybnosli 0 lorn, jak lulo vzorcovou promennou ve svych schematech umistit a jak ji v analyze uplalnil; ve svych analyzach ji bral velmi malo v uvahu a v pods tate ji odsunul za jejich okraj. Centralni otazka vzlahu hodnot a zajmu, jejich zdroju, rovin a forem, zustava v Parsonsove dile bez odpovedi. Lze take zaznamenat, ze ParsOflSliv popis hodnOlovych zakladu modernich spoleenosti neni uplny. Na urovni zakl. lypologii a obecnych analyz, i kdyz ne vzdy v konkretnich uvahach, lu schazi sirsi zacleneni aktivislickych hodnot, solidarilY, do jiste miry i racionality, a lake odkazy na volby mezi egalitarismem a elitismem (S. M. Lipset, 1968). Parsons lake idealizuje vztah mezi hodnotami a mocenskymi strukturami a minimalizuje napeti mezi nimi. PfehliZi, ze hodnoly nejsou jedinou zakl. delerminantou ve spol. zivole a ze nejen orienluji a do jiste miry podminuji vykon moci, ale lake se stfelavaji s vlivy vychazejicimi z mocenskych slruktur. Problematika hodnol se neobjasni ajejich uloha ve spol. zivole se nezvclsl, jestlize se jejich postaveni absolulizuje. Ale popisem hodnolovych zakladu modernich spoleenosti Parsons vyzn. pfispel k poznani techto spoJeenosti. Vsechny s-gicke diskuse o hodnotovych zakladech soueasnych spoleenosti na jeho dilo souhlasne Ci kriticky navazuji. Take ucinne upozornil na hodnoty, ktere zakladajf identitu modernich spolecnosti a ktere jsou v soueasnem svete stale ohrozovany. Pfikladem hledani pfemeny hodnotovych orientaci je prace R. F. Ingleharta Silent Revolution (1977) a jeho dalsi sludie (viz -'revoluce ticha). Autor obraci pozornost na hluboke kvalitalivni zmeny, jimiz prochazeji podle jeho mineni hodnotove orientace lidi v soucasnych spoJeenos tech. Tyto zmeny tkvi podle jeho nazoru v prechodu od "materialistickych" hodnot k hodnotam "postmaterialistickym" (viz -'postmaterialismus). Na zaeatku 70. I. se Inglehartova kniha slala lemef s-gickym beslse\lerem

a soueasne byla pfedmelem oSlrych krilik. Vysla v poslednich letech pfiznive ekon. konjunktury, kratce pred novym naftovym sokem a vstupem zap. svela do vlekle ekon. krize, kdy preslavaji platit podminky, na nichz stavela. Myslenkou prechodu od jedne roviny hodnot k druhe se Inglehartova teorie sblizuje s Maslowovou teorii potreb, i kdyz Inglehart stavi spiSe na tom, ze uspokojeni pOlfeb jednoho lypu vylvari pfedpoklady pro vyvoj pOlreb jineho lypu a ze tudiz mira uspokojeni ajejich nalehavost v danych podminkach ovlivnuji hodnotove predslavy. V 80. a 90. I. existuji v zap. spoleenostech take tendence k navralu ke konzervalivnim hodnotovym orientacim, stejne tak jako tendence k novym hodnotovym syntezam a reinlerpretacim, pro nei neni prekonanou zaleiilosli zajem o stabililu hospodarslvi, 0 hospodarne vynakladani peneznich prosrredku a 0 hosp. rust, ale ani zajem 0 neklere hodnoly oznaeovane Inglehartem jako "poslmalerialislicke". Postizeni techto kult. proudu se muze stal novym ukolem pro s.h. (Viz tez -'vyzkum hodnot.) A: sociology of values F: sociologie des valeurs N: Soziologie der WerteI: sociologia dei valori Lit.: Dllrkheim. E.: Sociologic et philosophic. Paris 1924. 1967; Ellg/i.~ K.: Soustava niirodniho hospodiifstvi, sv. 2. Praha 1936; Eng/i.f, K.: Mala 10gika. Praha 1947; IlIglelum. R. P.: The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles among Western Publics. Princeton 1977; Illg/e/wrt. R. F.: Socio-economic Change and Human Value Priorities. In: Bames, S. - Kaa.l"e. M. cds.: Mass Participation in Five Western Dcrnocraties. Beverly Hills 1979; wlllmillln, R.: Wert und Norm. Begriffsanalysen fUr die Soziologic. Opladen 197 I ; Parso/lS, T.: Social Systcm. New York 195 I; Parsolls, T.: Structure and Process in Modern Societies. New York 1965; Parsons, T. - Shi/s, E. A cds.: Toward a General Theory of Action. Ncw York 195 I; Resweber.l. P.: La philosophic des valeurs. Paris 1992; Slern, A.: La philosophie des valeurs, sv. 2. Paris 1936; Weber, M.: (1922) Wirtschaft and GeseJlschaft. Tiibingen. 1972; viz tez -->hodnota, -'vyzkum hod not.

StZ so ci 0 log i e hoi and s k a viz sociologie nizozemska so ci 0 log i e h u db y - zabyva se spol. aspekty hudebni kultury, vzajemnymi vztahy mezi hudbou a spolecnosti v nejrozmanitejsich rovinach a podobach. Patfi k mene rozvinulym s-gickym disciplinam. Prvni prace s limlo nazvem se objevuji ve 20. 1. 20. st., s-gicke aspekty hudby se vsak zkoumaly jiz drive (poeinaje 18. st.) v dilech spadajfcich do oblasti hudebni vedy, elnografie, folkloristiky apod. Zaklady s.h. polozili Max Weber (spisem Die rationa/en und soziologischen Grundlage der Musik, 1921) a A. V. Lunacarskij (Voprosy sociologii muzyki, 1920). V by val em Ceskoslovensku vYlvoril ve 30. I. Z. Nejedlj hist. orientovanou hudebne-s-gickou skolu. S-gicke aspekly maji i prace O. Hostinskiho a O. Zicha. Podobne jako v jinych s-gickych disciplfnach je i v s.h. moine produkci rozelenil podle s-gickych smeru. T. W. Adorno (viz

-tfrankfurtska skola) formuloval jiz ve 30. I. sve pfedstavy 0 slrukluralni podobnosti hudby a jejf vystavby se spol. realilou. Sociologove hudby se venuji hlavne temlO problemovym okruhUm: funkci hudby, slruktufe hudebni kultury, vystavbe hudebnich instituci, soc. struktufe a chovani -'publika, vzajemnym vZlahum mezi hudbou a prostredky masove komunikace, hudebni orientaci ruznych spol. vrstev, s-gickym problemum hudebnfho folkl6ru atd. V s-gickych pfislupech je venovana znaena pozomost percepeni sfere (ledy posluchaeum), nebof leprve zde se zhodnocuje Cinnost obou predchozich sfer, tzn. sfery lvurei a distribueni. Adorno zkusenosti s hudebnimi posluchaei zobecnil do usporadane lypologie. Na nejvyssf mislo radi "experty", za ne "dobre posluchaee", dale vzdelane konzumenly a koneene jako posledni emocionalni posluchaee. A. Sochor eleni posluchace podle stupne jejich aktivniho vztahu k hudbe na: 1. pasivni (poslouchajici hudbu pfi pracovnich i mimopracovnich Cinnoslech, zameme sledujici vysilani rozhlasu a televize, poslouchajici desky a magnetofonove pasky, navstevujfci koncerty, hudebni divadlo a filmy); 2. poloaklivni (Ctou 0 hudbe v beznem i spec. lisku, sbiraji desky a pasky, navstevuji pfednasky aj.); 3. aktivni (pracuji v amalerskem kolektivu, Sluduji zpev a hru na hudebni naslroj, lvori hudbu). S.h. dnes profituji i cetna empir. selreni, lematicky se orientujici predevsim na vZlah obecenstva ke konkrelnim stylove zanrovym oblaslem, na oblibu urCitych hudebnfch del, navstevu spol. vyzn. akci (Prazske jar-o, Porta, Rockfest), popularilu autoru a interpretu, hudebni vkus posluchaeu, fungovani -'pop-music ald. Vzhledem k rozmanitosli hudebnich del a k nejednoznaenemu chapani jednotlivych zanru a jinych hudebnich lerminu vyuziva s-gicky vyzkum v lechto pripadech spec. podobu lzv. -'zvukoveho dotazniku. V byvalem Ceskoslovensku byly realizovany prvnf vyzkumy s.h. jiz ve 30. I., pozdeji koncem 60. I. (V. Karbusickj. M. Cejp, L Hrdj). Znaena cast techto vyzkumu se realizuje v ramci vyzkumu rozhlasu a leievize. A: sociology of music F: sociologie de la musique N: Musiksoziologie I: sociologia della musica Lit.: Adomo. T. IV.: Einleitung in die Musiksoziologie. Suhrkatnp. Frankfurt a.M. 1968; Bek, M.: Vybrane problemy hudebni sociologic. Olomouc 1993; Hudebni sociologic a hudebni vychova. Ceska hudebni spolecnost. Praha 1982; Kaden, Ch.: Musiksoziologie. Neue Musik. Berlin 1984; Karbusick.v, V.: Kostnos-Mensch-Musik. 1990; Supicic', I.: Wst~p do socjologii muzyki. Warszawa 1969.

For sociologie humanisticka - obecna orienlace v -'sociologii, ktera: a) zduraziiuje specifikum soc. skuleenosti, jez se zasadne lisi od subhumannich urovni tim, ze 1065

sociologie husitstvi

sociologie indicka

ji tvori lide schopni dat soc. zivotu smysl nebo jej z neho vyvodit, a jd tedy vyzaduje ph zkoumani take aplikaci specif. postupu, b) odmira, aby s-gie plnila jakekoliv manipulativni funkce ve vztahu k individuu a lidskym skupinam. Edmund Mokrzycki rozlisil dva vyznamy, ktere se pojmu s.h. pfisuzuji: 1. vyznam, v nemz se akcentuje rozdil v soc. funkcich mezi s-gii technokratickou, manipulativni a ideologizovanou na strane jedne a s.h. na strane druhe; 2. vyznam, v neillZ se podtrhuje metodo!. odlisnost s.h. od jinych, zejm. naturalistickych verzi s-gickych teorii a pfistupu. Termin v prvnim vyznamu poprve zavedl Ch. W. Mills, v jehoz pojeti se s.h. stava soueasne ---tkritickou sociologii, ktera kategoricky odmita vsechny prime i nepfime manipulativni praktiky establishmentu a zejm. odrnitil se na nich podilet svym profesionalnim vedenim. Zakl. funkce s-gie jsou osvetove, kriticke, reflexivni a sebeuvedomovaci, s-gie rna umoznovat obeanovi orientaci ve slozitosti soc. sveta, rna spoluvytvaret jeho postoje a nazory, korigovat pfedsudky, vest k toleranci porozumenim odlisnostijinych kultur a societ atd. Mokrzycki ukazuje, ze dobfe koncipovana aplikovana s-gie s vyraznymi sociotech. funkcemi nemusi byt s takto pojatou s.h. vubec v rozporu, ale naopak muze byt jeji soueasti nebo alespon komplementem. V druhem vyznamu rna s.h. tradici delSi, saha aZ k nem. duchovede, k W. Diltheyovi a jeho rozliseni ved na pfir. a duchove (jejich pfedmetemje geistige Welt, tedy svet kultury), k M. Weberovi ajeho konceptu porozumeni, v Americe k metodol. konceptu imaginativni rekonstrukce (R. M. MacIver a F. W. Znaniecla), ---tempatie (CH. H. Cooley) atd. Jadro a podstata metodol. pojeti s.h. je nejlepe vyjadfena v Znanieckiho pojmu ---thumanisticky koeficient. Oznaeeni s.h. je vsak pfilis generalizujici a navic emocionalne podbarvene, takze jeho pouzitelnost je omezena. A: humanistic sociology F: sociologie humaniste N: humanistische Soziologie I: sociologia umanistica Lit.: Bierstedt, R. ed.: On Humanistic Sociology. Selected Papers. Chicago 1969; Mokrzycki, E.: Zalozenia socjologii humanistycznej. Warszawa 1971.

Pet s oci 0 I 0 gi e h u sits t V i - oblast s-gie, ktera se z pozic s-gie revoluce, s-gie politiky a s-gie vedeni zabyva pi'edpoklady, pnibehem a dusledky ---thusitstvi a jeho reflexi ve vede a v ideologii. Vznikla ve 20. a 30. 1. 20. st., kdy E. Chalupny, J. Slavtk, E. S. Hauner a K. Konrad reagovali ze s-gickeho hlediska jak na tradieni koncepty husitstvi (pi'edevsim obsaZene v dilech F. Palackiho, T. G. Masaryka a F. von Bezolda), tak na neseetne ideal. proudy, ktere na husitstvi tak ei onak navazovaly (viz ---tsocialismus cesky, ---totazka ceska, ---tmasarykismus). Ostrou kriti-

1066

kou dosavadnich pfistupu byla prace E. S. Haunera, ktery v navaznosti naJ. Pekafe a V. Chaloupeckeho (a vyzbrojen tzv. komponentalni metodou Z. Ullricha) prezentoval husitstvi jako konzervativni nab. hnuti, pevne zakotvene ve stredovekem mysleni, vedene slechtou a po feudaInich privilegiich touzicimi mesiany. Odmiral analogie s jinymi soc. revolucemi i demokratienost husitstvi ajeho lidovost. Naproti tomu 1. SlavIk, ovlivneny marxismem, aplikoval na husitstvi transverzalni komparativni metodu a ukazoval radu shod v jeho prubehu s jinymi ---trevolucemi. Zduraznoval jeho demokratienost, modernost a celkove progresivni dusledky. Kontroverze Hauner - Slavik rna dosud vyznam i pro pouziti ---tsrovnavaci metody a ---thistoricke metody v s-gii. Marx. s.h. zaeina K. Konradem a Z. Nejedlym a byla po valce rozvijena pfedevsim v ramci ---thistoriografie. S-gicky bylo husitstvi analyzovano zejm. R. Kalivodou. A: sociology of Hussitism F: sociologie de I'hussitisme N: Soziologie des Hussitismus I: sociologia dell'ussitismo Lit.: Kejf, 1.: Husite. Praha 1984; SlavIk, 1.: Husitska revoluce. Studie historicko sociologicka. Praha 1934; Spevdcek, 1.: K nekterym problemum

hospodarskeho a socialniho vyvoje v ceskych zemich v pfedhusitskem obdobi. Folia historica Bohemica, 1981, C. 3.

Lin s 0 ci 0 log i e c hap a j i ci - tez sociologie rozumejici - zamefeni ---tsociologie, pro ktere jecharakteristicke usilovani 0 poznani subjektivniho smyslu soc. jednani, one vzdy konkn!tni a jednotlive vyznamove souvislosti, kterou se jednajici nechali vest nebo kterou svym jednanim - Ihostejno do jake miry uvedome1e - vytvofili. S.ch. zalozil M. Weber v dilech Die Objektivitiit sozialer und sozialpolitischer Erkenntnis (1904), Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (1905), Ober einige Kategorien der verstehenden Soziologie (1913), WirtschaJt und GesellschaJt (1921-1922). ---tJednani vydeluje Weber z Iidskeho ---tchovani jako aktivitu spjatou se subjektivnim smyslem, subjektivni smysl soc. jednani pak vztahuje k chovani druhych. Na zaklade interpretativniho porozumeni (Verstehen) vyznamove souvislostije mozno prubeh a ueinky soc. jednani vysvetlit kauzalne. Touto kombinaci tradice ---thermeneutiky (F. E. D. Schleiermacher) a nem. ---thistorismu (W. Dilthey, H. Rickert, W. Windelband) s radikalni objektivitou pozitivni vedy pfekroeila s.ch. ramec protipozitivisticke debaty 0 hranicich mezi pfir. a spo!. vedami. Weber vyvriltil tezi, ze mnohotvama promenlivost hist.-spol. skutecnosti nepfipousti poznani pfesnymi a pevnymi pojmy. Stejne zasadne se vsak obraci proti filozofii dejin, proti metafyzickym konstrukcim dejin jako jednotneho celku, proti fikci makrosubjektivnich nositelu spol.

pohybu. S-gie muze zkoumat ko1ekt. subjekty, nesmi je vsak substancializovat, neboi sestilvaji vyluene ze soc. jednanijednotlivcu. Jednotlivce nespojuje navzajem v kolekt. subjekt pfislusnost k makrosubjektivni podstate, nybrz vyznamova souvislostjejich vzajemne na sebe orientovanych jednanL Tak jako nelze ved. stanovit jedine spravnou vystavbu spo!. systemu, nelze ani zakonitosti a pravidla plynouci z pruzkumu soc. chovani pokladat za neco jineho nez za formulace sanci, k nimz by za ureitych podminek mohly vest ureite typy soc. jednani. Weber tim oddeluje s.ch. od starsich s-gickych systemti (A. Comla, H. Spencera, nekterych marxisni) a modifikuje jeji predikeni schopnost v myslenkovy experiment spoeivajici v modelovani idealnich prubehli. Socialnevedni poznani abstrahuje myslenkovym stupnovanim empir. skuteenosti v ---tidealni typ "historicky", zamereny na kult. vyznam ureirych hist. jevu, a "sociologickf', zamefeny systemove neboli jeji styIizaci do pruhlednych a racionalne pIne kontrolovatelnych modelli. ---t Racionalita zde neni napojena na obecnost pravdivostniho pojmu, nybd na logiku transcendovanou sdilenim vYznamu. Vlastni poznavaci hodnotu rna vypovea 0 zjistene diferenci mezi idealnim typem a skuteenym prlibehem soc. jednani; idealni typ sam je a zustava pouhou ueelnou fikci, odvozenou z vybranych znakli fakticity. Idealtypicke modelovani rna slouZitjako heuristicky prostfedek, umoznujici zformulovat pro uee1y empir. zkoumani mozna hlediska, z nichz Ize vykladat nase i cizi soc. jednanL Az K. R. Popper mu phsoudil charakter ---thypotezy. Podle M. Webera hypotezou neni idealni typ, ale rna vytvareni hypotez podnecovat a usmemovat. Praktickym ukolem s.ch. je nachazet a objasnovat hodnotove axiomy aktuaInich typu soc. jednani a poukazovat na pfimerene prostfedky, pfedvidatelne vedlejsi ueinky a pravdepodobnost uspechu pfi realizovani ---thodnot. Je veci osobni volby, kjakym hodnotam se sociolog ve svem osobnim i vel'. zivote pfiklonL S-gii samotnou vsak, rna-Ii zustat vedou, musi uddet v nezavislosti na hodnoticich postojich (viz tez ---thodnoceni v sociologii). Take tento rys zfete1ne oddeJuje s.ch. nejen od hist. relativismu, ale tez od ---tsociologie vedeni. lako projev dlirazne empirizace teor. pfistupu k soc. realite nabyla s.ch. v s-gii rozsahleho a mnohostranneho vlivu, zprostfedkovaneho v mezinar. mefitku pfedevsim ---tstrukturalnim funkcionalismem. T. Parsons pfelozil do anglietiny stezejni Weberovy spisy a v duchu sve teorie je tez interpretoval. A vsak i tzv. kriticky racionalismus (K. R. Popper, H. Albert, E. Topitch) se hlasi k s.ch. jako k jednomu ze svych pramenli, podobne jako zcela protikladna Schutzova skola ---t fenomenologicke sociologie nebo kriticka teorie ---tfrankfurtske skoly (M. Horkhei-

mer) a nejnoveji teorie komunikativni racionality (K. O. Apel, J. Habermas). A: understanding sociology F: sociologie comprehensive N: verstehende Soziologie I: sociologia comprendente Lit.: BlIhi, W. L.: Verstehende Soziologie. Grundziige und Entwicklungstendenzen. Miinchen 1972; Kasler, D.: Max Weber. Sein Werk und seine Wirkung. Miinchen 1972; Mc Kinney, 1. - Tiryakian, E.: Theoretical Sociology. New York 1970; Popper, K. R.: Objective Knowledge: On Evolutionary Approach. London 1972; Radnitzky, C.: Contemporary Scopes of Metascience. Gbteborg 1970; Seyfarth, C. - Sprondel, W. M.: Religion und gesellschaftliche Entwicklung. Studien zur Protestantismus-KapitaIismus-These. Frankfurt a.M. 1973; Truzzi, M.: Verstehen: Subjective Understanding in the Social Sciences. 1974; Winch, P.: The Idea of Social Science and its Relation to Philosophy. London 1958.

Stf sociologie chovani viz chovani S oci 0 log ie i nd ick a - rozviji se od 20. 1. 20. st. v uzkern sepeti se ---tsociruni antropologii. Prvni katedra s-gie (kombinovana s obeanskou naukou) byla zalozena na univerzite v Bombaji v r. 1919 ajejim prvnim vedoucim byl Patrick Geddes, znamy urbanista a pfedstavitel soc. geografie, ktery pfisel do Indie v r. 1914. Na ostatnich univerzitach s-gie nebyla samostatnym odde1enim a vyueovala se bud na katedfe ekonomie (napf. na Lucknow University) nebo na katedfe polit. ved (na univerzite v Kalkate). Na vsech tech to univerzitach byla uz samostatna oddeleni antropologie, coz je dlilezite i proto, ze pozdeji, kdyz byly zakladany samostatne katedry s-gie (zejm. behem 60. a 70. I. Univerzitni grantovou komist), pfechazeli na ne lide z kateder antropologie. Pionyfi s-gie v Indii, ktefi byIi vychovavani na principech brit. soc. antropologie, (jako profesor bombajske univerzity G. S. Ghurye a K. P. Chattopadhya, meli siroke vzdelani. Patfi k nim i M. N. Srinivas, ktery pi'ispel ke studiu ---tkast, rodli a soc. struktury indickeho venkova. Ghurye zalozil v r. 1951lndickou sociologickou spolecnost a Sociologickj bulletin a pokraeoval v tradici Patricka Geddese studiem indickych mest, k nemuz povzbuzoval i sve studenty. Pod Ie Ramakrishny K. Mukherjee s-gicke vyzkumy Ghuryeho sahaly od mistniho pfehledu sexualnich zvyku vybrane skupiny lidi ze stfednich vrstev v Bombaji az po studie rajputske architektury. K. P. Chattopadhya vyuzil rozsahla empir. pozorovani a zdokonalil statist. techniky, aby zjistil zivotni podrninky bengalskych venkovanli, mestskych delniku a studentske komunity v Kalkate, zmeny uvnitf kast, dynamiku santalske spoleenosti atd. Na katedfe s-gie univerzity v DiIli, ktera byla zalozena v r. 1964, byla s-gie temef ztotoznena se soc. antropologil. Velka prestiz tohoto oddeleni, ktere bylo domovem Advance Centre in Sociology (Centrum pokroku v sociologii), pomohla propojit s-gii se soc. antropologif i na mno-

1067

sociologie italska

sociologie interpretativni

ha dalSich univerzitach. Avsak velikost indicke soc. krize vyiaduje nejen rozmanitejsi a komplexnejsi analyticka setfeni, pfekracujici obzor soc. antropologie, ale i novatorsky s-gicky vYzkum. V 70. a 80. I. se objevily snahy, aby s-gie zahrnula do sveho metodol. a teor. ramce makrosoc. skutecnosti, jako soc. hnuti, mobilitu, migraci, spol. hierarchizaci, "gender" a etnicke otazky, povstani a revoluce, mikrootazky vY'iivy, zdravotni pece, bydleni, mestske infrastruktury, zneCisteni zivotniho prostfedi atd. K prnkopnikum, kten davaji s-gii v Indii novy smer, pam A. R. Deasi (Social Background of Indian Nationalism, 1966, Slums and Urbanization, 1970); M. S. A. Rao (Urbanization and Social Change, 1970, Social Movements and Social Transformation: A Study of two Backward Classes Movements in India, 1979); Ratna (The Communal Edge to Plural Societies: India and Malaysia, 1981, Old Cities: New Predicaments, 1991); E. R. Ramaswamy (Power and Justice, The State in Industrial Relations, 1984); S. Ch. Dube (Modernization and Development: The Search for Alternative Paradigms, 1988); Andre Beteille (Studies in Agrarian Social Structure, 1974); Yogendra Singh (Modernization of Indian Tradition: A Systematic Study of Social Change, 1973); Victor S. D'Souza (Development Planning and Structurallnequalities, 1990); P. Guha (The Unquiet Woods: Ecological Change and Peasant Resistance in the Himalaya, 1989). A: Indian sociology F: sociologie indienne N: indische Soziologie I: sociologia dell' India Lit.: Ramakrishna K. Mukherjee: Sociology of Indian Sociology. Delhi 1979; Yogendra Singh: Indian Sociology in Current Sociology. The Journal of the International Sociological Association, 34, 1986, C. 2.

red. sociologie in terp retati vni - oznaceni pro nekolik s-gickych koncepci, jimz je spolecny pfedpoklad, ze soc. skutecnost neni Cloveku jednoduse objektivne dana, ale ze je pfedmetem nezbytne a neustale --'interpretace, protoze rna vnitfui, imanentni smysl. Soc. skutecnost neceka, aZ bude vysvetlena spol. vedcem, protoze je permanentne pi'edmetem interpretace ze strany akteru soc. zivotao S.i. je pnki'e antipozitivisticka a antinaturalisticka, proto je take programove budovana jinak nez podle kanonu pozitivisticke filozofie vedy: s-gie nema a nemuze byt budovana podle modelu pi'lr. ved, protoze pi'ir. a soc. svet jsou kval. odlisne i'ady skutecnosti. S.i. zde i v jinych momentech navazuje na tradice nem. filozofie zivota, --'chapajici sociologie, na prace G. Simmela, T. Litta, F. W. Znanieckiho, R. MacIvera aj., a inspiruje se mj. brit. analytickou filozofii a pozdnim dilem L. Wittgensteina. Pod obecne oznaceni s.i. se zafazuje --.fenomenologicka sociologie, --'etnometodologie, koncepce P. Winche, sym-

1068

bolicky interakcionismus, Goffmanova koncepce --'dramaturgicke sociologie aj. Zajimavy pokus 0 propojeni s.i. s jinymi myslenkovymi tradicemi ucinil A. Giddens. Existuje 8 zakl. tezi, na nichz se vsichni interpretativiste v zasade shoduji. 1. K soc. skutecnosti nelze pi'istupovat tak, jakoby soc. fenomeny byly veci. Soc. realitu nelze reifikovat, zvecnit, potoze je v ni neustale pntomen element lidskeho vedomi: soc. skutecnosti je nutne zkoumat jako korelat lidskeho vedomi (S. Ossowski). Duraz je ti'eba polozit na vedome, tzV. strukturujici aktivity soc. aktern. 2. Proti akademicke snaze konstruovat abstraktni teorie a navrhovat ambici6zni --'explanace soc. jevu je treba postavit solidni popis konkretnich situaci. S-gie musi byt pi'edevsim deskriptivni vedou. 3. Kdyz uz s-gie k explanaci pi'istoupi, pak neni dUlezite,jakje explanace formaIne konstruovana, protoze vsechny pozitivisticke kanony konstrukce explanace jsou irelevantni; fadna --'formalizace totiz nezachrani interpretacni prazdno, tj. spatne porozumeni soc. situaci a jednani aktern. 4. Proti pozitivistickemu pozadavku verifikace hypotez je ti'eba polozit neustale hledani inspiraci pro formulaci stale novych hypotez a alternativnich vysvetleni (budovani tzv. grounded theory, jak to navrhli N. Glazer aD. F. Strauss). V tomto pozadavku se s.i. bliZi ke stanovisku --'metodologickeho anarchismu P. K. Feyerabenda. 5. S.i. se kategoricky stavi proti tomu, co oznacuje jako ontologicky absolutismus, tj. proti pi'edpokladu, ze existuji nejake vyssi struktury, vyssi urovne skutecnosti, ktere pi'ekracuji svebytnosti sve existence uroven kaZdodennosti, tedy beine, vsedni zkusenosti soc. akteru: existence vsech takovych hypotetickych struktur je danajen prosti'ednictvim prozivani, interpretace a interakcni aktivity reaInych lidi v realnem zivote. 6. S.i. je skepticka vuci moznostem tzv. kvantitativni (dotaznikove) s-gie, protoze v ni je soc. skutecnost redukovana na kvant. vyjadi'itelna data a vztahy, takZe nejen nepostihuje bohatost skutecnosti, ale podstatne ji zjednodusuje obrazem sveta, ktery si sarna umele vytvoi'ila (tzv. prestrukturace soc. skutecnosti dotaznikem a model em respondenta). Zduraznuje se proto vyznam kval. postupu, zalozenych na volne vypovedi aktera a na pozorovaru a popisu realnych situaci. 7. S.i. zduraznuje v duchu fenomenologicke s-gie, ze tzv. pi'irozeny postoj aktera (to, co kaZdy vi) je nutne "suspendovat", opustit, protoze je v mnoha ohledech deformovan. Toto zi'eknuti se pi'irozeneho postoje znamena opusteni pi'edsudku, apriomich soudu a hodnoceni, vylouceni banalniho a otevi'eni se vsem dalSim formam zkusenosti. 8. Na druM strane s.i. zduraznuje, ze zadna s-gie nemuze nevychazet z kaZdodenni zkusenosti sociologa samotneho, jak se snaZi "namluvit" sociologum a vei'ejnosti pozitivisticka s-gie a filozofie vedy. S-gie si

musi byt sveho puvodu a zakotvenosti v kaZdodennnosti vedoma a musi sarna sebe neustale reflektovat. Je proto vzdycky take --'sociologii reflexivni. Krajnim postojem je tzv. soliterni sociologie (termin zavedl M. Petrusek), ktera vychazi z pi'edpokladu, ze 0 soc. svete nevime nic vice nez to, co vime 0 sobe samych (Zaner), cimz je polozen duraz na aktivni a neskryvane vyuziti osobni zkusenosti. S.i. byla donedavna silnejsi ve svem kritickem vztahu k s-gickemu --.scientismu, v poslednich letech se vsak dynamicky rozviji altemativni empir. vyzkum zalozeny na premisach s.i., dokonce i u nas (v Cechach napi'. skupina losefa Alana s projektem Sami sebe, coz znamena vyzkum, ktery sociologove realizuji sami na sobe). Rada problemu, ktere jsou v s.i. otevi'eny nebo formulovany polis radik
Pet so ci 0 log i e it a I s k a - navazuje na vyzn. tradici it. --'socialni filozofie (N. Machiavelli, G. B. Vico, G. Ferrari). Prvni it. knihu 0 s-gii napsal r. 1879 R. Ardig6 stoupenec --.pozitivisticke sociologie a --'evolucionismu. Pfednasky z tohoto oboru mel od r. 1886 na univerzite v Janove filozof A. Asturaro. V 90. I. 19. st. zacaly vychazet s-gicke casopisy. R. 1919 vzniklo v Turinu sdruzeni Instituto internazionale di sociologia, zabyvajici se i polit. reformami, a byla zi'lzena jedina katedra s-gie (na univerzite v Padove). V pocatcich s.i. se projevoval take --'biologismos. Napi'. zakladateI mezinar. proslule it. --'kriminologie C. Lombroso zformuloval teorii "rozeneho zlocince" vyznacujiciho se urCitymi telesnymi znaky. It. soc. darwiniste vsak odlisovali soc. evoluci od biologicke a doporucovali humannejsi vztah k chudYm. Nejvyrazneji to vyjadi'oval M. Vaccaro, ktery vychazel z moznosti potirat bioI. urcenou kriminalitu stale nenasilneji, nebof ve spolecnosti se pry pi'emenou prosti'edi a tim lidi zmirlluje boj o zivot. Kriminolog A. Niceforo povazoval chude lidi za zvl. bioI. druh, ale ekon. ovlivnovany. Z badateIU jinych zamereni se A. Labriola dopracoval k mater. pojeti dejin. A. Loria byl pi'edstavitelem it. reformismu; piivod chudoby spati'oval v tom, ze pracujici nemohou ziskat pudu, a vychodisko proto hledal v reforme pozemkoveho vlastnictvi. Do 1. svet. valky byl v s.i. silne zastoupen i --'psychologismos. Kupi'. kriminolog S. Sighele se zameroval na cho-

robne stranky chovani davu, ktere spati'oval tez v Cinnosti parlamentu. Jeho kolega P. Rossi rozlisoval psychologii davu a psychologii soc., zabyvajici se podle neho organ izovanymi skupinami. Nejvyznamnejsi it. sociolog V. Pareto, jenz zaujimal jedno z pi'ednich mist ve svet. s-gii, pokladal za konstantni atomy soc. systemu --'emoce a .....instinkty, pi'evazne urcujici soc. cinnosti, ti'ebaZe je lide zdiivodnuji klamnymi a promenlivymi tvrzenimi i teoriemi (viz --'rezidua a derivace). Soc. a kult. jevy vyjadi'oval matematicky a vypracoval "Iogicko-experimentalni metodu". Vladnouci postaveni ve spolecnosti pi'isuzoval sti'idajicim se --'elitam (viz tez --'cirkulace elit). Jiny it. badatel svet. jmena G. Mosca povaZoval za nevyhnutelnou vladu organizovane mensiny nad neorganizovanou vetSinou. Svetoznamy politolog R. Michels se venoval --.sociologii stranictvi; podle neho kaZda --'demokracie vede k --'oligarchii. V 1. polovine 20. I. skoncilo 1. obdobi s.i. vyplnene rozsahlou, byf namnoze spekulativni aktivitou. Rozvoj s.i. byl ochromen za vlady --'fasismu (19221943), i kdyz v 30. I. vzniklo sdruzeni Societii Italiana di Sociologia, jehoz usti'edni postavou se stal C. Gini (zamei'eny zvl. na statistiku a demografii), ktery se pokusil ozivit --'organicismus a vytvoi'il jednu z cy klickych teorii soc. vyvoje, vysvetlujici zanik narodu poklesem plodnosti jejich "vyssich" a pak "nizsich" ti'id. Komunista A. Gramsci ve vezeni rozvijel sve uvahy, z nichz melD po jeho srnrti vliv na s-gicke mysleni zejm. rozlisovani polit. a obcanske spolecnosti a nazor, ze revel. intelektualove pi'ipravi svou polit. hegemonii moralnim ovladnutim spolecnosti. Kres(ansky demokrat L. Sturzo v emigraci pojimal s-gii v katol. duchu. Celkova stagnace, ktera charakterizovala 2. obdobi s.i., trvala az do poloviny 50. 1. Nepnznive pusobilo ito, ze nekten sociologove v Italii byIi za fasistickeho panstvi polit. zkompromitovani, ze silny vliv mel hlavni it. predstavitel neohegelianske filozofie B. Croce, ktery zpochybnoval s pozitivismem, poznamenavajicim dlouho it. s-gicke mysleni, samu s-gii jako vedu, a ze se dogmatismus v kom. strane, k niz se po 2. svet. vaJce hlasilo mnoho pi'lslusniku it. inteligence, stavel k s-gickemu poznani negativne. K obnove s-gie v Italii pi'ispela prestiz nekterych badatelu stojicich na pomezi s filozofii (L. Sturzo aj.). Do konce 60. 1., kdy se uzaviralo 3. obdobi s.i., vznikla i'ada s-gickych instituci, jednak spjatych s univerzitami, jednak jako prakticky zamei'ena pracoviste, ktera se zabyvala empir. vyzkumy, specializovanymi podle disciplin (zamei'enymi zvl. na ekon. a soc. otazky) i podle regionu (zkoumajicimi napi'. chudy it. jih). Zaroven se objevily nove casopisy. R. 1958 byla ustavena ved. spolecnost Associazione Italiana di Scienze Sociali se 160 cleny. Tento rozvoj zacal v ramci am.-it. kuIt. vy-

1069

sociologie izraelska

meny, a proto mela tehdy v Italii znacny vliv am. s-gie, pfedevsim --'strukturalni funkcionalismus a --.empirismus. Pusobilo zde vsak i katol. uceni, E. Durkheim, M. Weber, V. Pareto, --'psychoanalyza, --'frankfurtska skola. Do popfedi vystoupila i nova jmena domacich autoru, napf.: S. S. Acquaviva, F. Alberoni, A. Ardig6, F. Barbano, F. Ferrarotti, L. Gallino, A. Pizzorno. Na sklonku 60. I. vzniklo v Italii (podobne jako ve Francii) studentske protestni hnuti levicove radikalniho zamefeni. Stirn souvisel jisty zlom v s.i. Dosavadni s-gie byla kritizovana pro ideologizaci, ale na druM strane byla odmitan a hodnotova neutralita a zaujimala se levicova ideal. a polit. stanoviska. Zeslabl vliv am. strukturalniho funkcionalismu, obviiiovaneho z konzervatismu. Kratkodobe jeste zesililo pusobeni frankfurtske skoly a rozsifily se myslenky --'neomarxismu. A vsak zvysena kriticnost vedla u nekterych sociologu k propracovavani metodologie v duchu --'neopozitivismu a k sepeti se statistikou i s logikou. Tak pocatkem 70. I. nastoupilo 4. obdobi vyvoje s.i., jez trvalo i v nasledujicim desetileti. V nove etape se pfedevsim upevnilo postavenf s-gie na univerzitach. Kolem r. 1980 vyucovalo na fakultach polit. ved (Bologna, Cagliari, Florencie, Milan, Pavia, Rim, Turin), statistiky (Rim), s-gie (Trident) ajinde okolo 100 profesoru, coz byl oproti 3. obdobi ctymasobek. Rozvinula se tez fada specializaci (v univerzitnich studijnich programech bylo zafazeno asi 100 s-gickych oboru). Dale se rozsifovaly empir. vyzkumy, uz vice podporovane statem. Vlivem toho vseho od pfelomu 60. a 70. I. prudce vzrostla puvodni publikacni cinnost. Pfestaly v ni pfevladat pfeklady z francouzstiny a anglictiny. Krome orientace na specif. otazky s-gie se zajem soustfed'oval na aktualni spol. problemy zeme. Co se tyka vysledku empir. vyzkumu, po 2. svet. valce se v Italii vydavaji knihy a uvefejiiuji clanky zejm. 0 praci v prumyslu i v zemedelstvi, 0 spotfebe, o hosp.-soc. nerozvinutosti a 0 rozvoji, 0 spol. tfldach, o soc. peci ve state, 0 situaci zen, rodin, starych lidi, 0 problemech ze soc. psychologie, 0 marginalite a soc. deviaci (pokracuje se v tradici it. kriminologie), 0 kvalite zivota, zalezitostech mest a vesnic, vychove, vzdelani, vede, nabozenstvi, pravu, vef. mineni, protestnim hnuti, politice. V teor. analyzach jde zvl. 0 problemy modernich spol. makrostruktur, 0 dejiny s-gie, 0 vztahy mezi ni a jinymi spol. vedami, 0 jeji metodologii, 0 s-gicke problemy v sociolingvistice, etnologii, resp. soc. a kult. antropologii, 0 pomer marxismu ke spol. vedam. K tomu pfistupuje vydavani slovniku, ucebnic, antologii a klasickych deL Ze zahranicnich zdroju s.i. se dostal do popfedi vliv fr. mysleni, a to nejen tradicniho, nybd i soudobeho (M. Foucault, 1. Duvignaud), nem. fenomenologie, N. Luhmana, do jiste mi1070

sociologie japonska ry rovnez P. A. Sorokina. A vsak prace pfednich sociologu v povalecne Italii jsou namnoze originaIni a v s.i. je stale patrna rozmanitost orientaci, pfistupu a zdroju informaci. Italske s-gicke instituce: Centro di Ricerca e Documentazione Febbraio '74 v Rime; Centro Studi Investimenti Sociali v Rime; Istituto di Diritto del Lavoro e di Scienze Sociali v Bari; Istituto di Sociologia v Rime; Istituto di Sociologia "A. Pagani" della Facolta di Scienze Politiche - Universita degli Studi di Milano v Milane; Istituto di Sociologia dell'Universita Cattolica del Sacro Cuore v Milane; Istituto di Sociologia Intemazionale v Gorizii; Istituto Luigi Sturzo v Rime. Italske s-gicke casopisy: Annali di Sociologia (od r. 1964); Bolletino delle Ricerche Sociali (1961-); Classe e Stato (1965-); Critica Marxista (1963-); Critica Sociologica (1967-); Il Mulino (1951-); Quademi di Scienze Sociali (1962-); Quademi di Sociologia (1951-); Quality and Quantity (1967-); Rassegna Italiana di Sociologia (1960-); Rivista di Sociologia (1963-); Rivista Internazionale di Scienze Sociali (1893-); Societa (1945-); Sociologia (1957-); Studi di Sociologia (1963-). A: Italian sociology F: sociologie italienne N: italienische Soziologie I: sociologia italiana Lit.: Becker, H.: (1938) Sociology in Italy. In: Becker, H. - Barnes, H. E.: Social Thought from Lore to Science, sv. 3. New York 1961; Crawford, W. R.: Representative Italian Contributions to Sociology. In: Barnes, H. E. ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; Ferrarotti, F.: Sociology in Italy: Problems and Perspectives. In: Becker, H. Boskoff, A. eds.: Modern Sociological Theory in Continuity and Change. New York 1957; Marotta, M.: Socjologia wloska po II. wojnie swiatowej. Studia socjologiczne, 1985,3, 4; Mucha, 1. ed.: Szkice z historii socjologii wloskiej. Warszawa 1987; Pallullzio, c.: Italian Sociology. In: Gurvitch, G. - Moore, W. E. eds.: Twentieth Century Sociology. New York 1945; PelliZ2i, c.: Italy. In: Roucek, 1. S. ed.: Contemporary Sociology in Italy. In: Mohan, R. P. - Martindale, D. eds.: Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. Westport, Conn. 1975.

Stu

sociologie izraelska - jeji zacatky Ize nalezt v Jeruzaleme ve 20. I. 20. st. na Hebrejski univerzite, kde v I. 1926-1943 pusobil jako profesor sociologie a demografie Arthur Ruppin, ktery byl ovlivnen nem. zidovskym sociologem Franzem Oppenheimerem a podobne jako Martin Buber, ktery se povazoval za sociologa, studoval a prosazoval ideu --.kibuce. Modemf s.i. se ale zacala rozvijet az v r. 1949, kdy byl na Hebrejske univerzite otevren V.Vzkumny sociologickj semindr, v jehoz cele stat Samuel N. Eisenstadt a ktery systematicky zkoumal pfistehovalectvi Zidu do Izraele a jejich adaptaci v novem prostredi. V r. 1951 byly zverejneny zakl. propozice s.i., jez platily po fadu !et. V r. 1954 Eisenstadt interpretoval a publikoval v anglictine udaje shromazdene Vyzkumnym semindrem a zalozil tim socio-historickou a komparativni orientaci s.i.

(imigraci do Izraele srovnaval s pfistehovalectvim jinych statu, vcetne USA). V:yzkumny semindrbyl pretvoren na Katedru sociologie. Krome M. Bubera a S. N. Eisenstadta zde pracovali Morris Ginsberg, A. Tartakower, Joseph Ben-David, Ya'cov Katz a Yonina Talmonowi, pozdeji Louis Guttman, Yehudit Shuvalova, Simon Herman, Elihu Katz a Henry Rosenfeld. Ben-David, ktery se stal znamym sociologem vedy, pfednasel take na Chicagske univerzite ana Kalifomske univerzite v Berkeley. Na katedfe Hebrejske univerzity se studovala soc. struktura Izraele. Vysly ucebnice (1958,1960,1967), na nichZbyl patmy vliv strukturalne funkcionalniho pfistupu. Moderni ucebnice, urcena pfedevsim pro telavivske vysokoskolaky, byla vydana v r. 1986. V r. 1977 vysla rozsahla studie o soc. historii Mandatni Pales tiny (I. L. Horowitz aM. Lissak), v r. 1989 sociopolit. analyza Izraele. Od konce 50. I. byla s-gie prednasena take na telavivske pobocce Hebrejski univerzity, ktera se pozdeji osamostatnila a rozvinula v nejvetsi akademickou instituci v Izraeli. Postupne vznikaly i dalSi univerzity s vyukou s-gie (v Haife, v Ramat Ganu, v Beerseve). Izraelskd sociologickd asociace byla zalozena r. 1965 a pusobi i jako urCity druh odborove organizace. A: Israeli sociology F: sociologie d'Israel, sociologie israelienne N: Soziologie Israels, israelische Soziologie I: sociologia israeIiana Lit.: Kimmerling, B.: Sociology, Ideology and Nation-Building: The Palestinians and tbeir Meaning in Israeli Sociology. American Sociological Review. 57. 1992.

Schi sociologie j aponska - rna pomeme dlouhou, vice nd stoletou historii. V prubehu prechodu od feudalni spolecnosti a systemu "han" (1603-1869) k moderni centralizovane vlade Meiji (1868-1912) Japonsko rychle prijimalo spolu s pfir. vedou a novymi technologiemi take proudy zap. kultury. filozofie a s-gie. UZ v r. 1811 se setai-gaku (= veda 0 stavech sveta obecne) stala formalni soucasti ucebnich planu na Tokijski univerzite, nejstarsi nar. univerzite v Japonsku. Stale misto lektora s-gie bylo ustaveno v r. 1893. V prubehu ery Meiji mely vliv na Japonskou s-gii prace H. Spencera, aA. Comta aI. S. Milla. Pfispel k tomu zejm. obdivovatel japonskeho umeni Ernest F. Fendlosa, kdyz prednasel na univerzite v Tokiu. V dalsich !etech pfed 1. svet. valkou byla s.j. znacne ovlivnena nem. s-gii a pracemi G. Simmela, F. Tonniese, T. Litta, A. Vierkandta, E. Durkheima, G. Tardeho, po 2. svet valce prevazne am. s-gii, pracemi R. K. Mertona a T. Parsonse, ale take M. Webera a Ch. W. Millse. Byl zalozen Nihon Shakaigakuin (Japonsky ustav socialnich ved), ktery vydaval6 s-gickych casopisu (1906-1912) a 10 roce-

nek Nihon Shakai Gakai (Japonske sociologicke spolecnosti), ktera vznikla v r. 1924 a jejimz cilem bylo stat se akademickym demokr. sdruzenim (zustala jedinou japonskou s-gickou organizaci). Za zminku stoji 3 dnes jiz klasicti japonsti sociologove: Yasuma Takata, ktery napsal Principy sociologie (1989) a je znamy svymi originalnimi pfispevky k teor. s-gii (napr. "zakonem pevne kvantity sociaIni asociace"); Teizo Doda, ktery analyzoval strukturu japonske rodiny pomoci statist. analyzy dat cenzu (1937); Kazuta Kurauchi, ktery vydal 5 svazku spisu (v japonstine), kombinoval proudy orientalniho spol. mys!eni s evrop. s-gii a fenomenologickou perspektivou a vytvofil unikatni teor. ramec s.j. V soucasne dobe se v Japonsku pfipravuje kompilace hlavnich s-gickych praci informujicich 0 progresivnim vyvoji, rozruznenosti a menicim se zamefeni zajmu s.j. Vysledkem uvedeni am. s-gie do Japonska je Koza Shakaigaku (10 svazku z l. 1957-1958), zduraziiujici mj. analyzu masove spolecnosti jako hist. faze, Gendai Shakaigaku Koza (6 sv. v I. 1963-1964) a Koza Gendai Shakaigaku (3 sv. v r. 1965) reflektujf marx. tradici (v mensi mire ji Ize najit i v pfedchozich svazcich). Kiso Shakaigaku (4 svazky z r. 1981) byla orientovana vice funkcionalisticky. Shakaigaku Koza (18 sv. v I. 1972-1976) mela za ukol informovat 0 vsech vyzn. oblastech s-gickych studii. S.j. se rozvinula v pomeme rozsahlou akademickou instituci. Japonskd sociologickd spolecnost (ISS) mela v r. 1992 temer 2 500 clenu. Clenove obvykle pam zaroveii k jedne z mistnich asociaci (napt. v Hokkaido, Tohoku, Kanto, Kansai) nebo k s-gicke spolecnosti Nishinihon. Katedry s-gie jsou na 16 soukromych univerzitach ana jedne nar. univerzite. 13 univerzit umoziiuje postgradualni studium. V r. 1991 na techto katedrach studovalo s-gii 6445 studentu v dennim studiu a 361 studentu v postgradualnirn studiu. DalSim vyzn. rysemje rozvoj specializaci v ramci s-gie, napr. ekon. s-gie, matem. s-gie, s-gie venkova, regionalni s-gie, japonsko-francouzske s-gie, japonsko-cinske s-gie, historie s-gie, s-gie osvobozeni cloveka, zenskych studii, s-gie mesta, kriminologie, s-gie zdravi a lekarstvi, s-gie masove komunikace, gerontologie, s-gie rodiny, zivotniho prostredi, komunikace, organizace, vzdelani, deviace, sportu, prace, prava, zivotniho behu evrop. spolecnosti atd. Rychly rozvoj s.j. zpusobuje, ze japonsti sociologove se stavaji divergentnimi ve sve teor. orientaci, ve svych zajmech a metodologii a vice se specializuji nez drive. V s.j. neexistuje zadne centralni zamereni studia, jedno dominantni paradigma v kuhnianskem smyslu. V posledni dobe dominuji sociologove, ktefi jsou orientovani smerem k fenomenologickym nebo interpretativnim pristu-

1071

,I I

sociologie jazyka

sociologie jazyka

I

(

pum, ke kvalitativnimu stylu, ale i ti, ktefi inklinuji k matematicke Ci formalni sociologii. Pravdepodobne nejucelenejsi kolekci pfispevku japonskych sociologu po 2. svet. vaIce je Nihon No Shakaigaku (Referaty z japonske sociologie, 20 svazku v r. 1985). Nejvice se dai'ilo pravdepodobne s-gii venkova, mesta a rodiny, vztahujici se k jedinecnym rysum japonske spolecnosti. DalSl oblasti studia zasluhujici zvl. zminku je soc. stratifikace a soc. mobilita. V r. 1950 vstoupila 1SS do mezinar. s-gicke asociace (lSA), s niz spolupracovala na mezinar. projektu vyzkumu stratifikace a mobility (v r. 1955 pod vedenim Kunio Odaky). Japonskym sociologum se od te doby dari providet kaidych 10 let celonar. vyzkum soc. stratifikace a soc. mobility (SSM), ktery v r. 1965 vedl Saburo Yasuda, znamy ve svete svym Yasuda indexem pro miru soc. mobility (viz Shakai Ido No Kenkyu neboli Studie 0 sociaini mobilite, 1973). Vysledky vyzkumu SSM z r. 1985, ktery vedl Atsushi Naoi, byly pUblikovany ve 4 svazcich. Data z techto vyzkumu jsou velmi cenna pro komparativni analYzu. Vetsina z dfive zminenych s-gickych asociaci publikuje vlastni casopisy nebo informacni bulletiny, z nichz jsou nejrozsH'enejsi Shakaigaku Hyoron, japonska sociologicka revue, oficialni casopis 1SS, a Soshioroji neboli Sociologie (oba vychazeji od r. 1950). Bibliografiijaponske s-gicke Iiteratury v zap. jazycich vypracovala 1SS v r. 1990; obsahuje kratky uvod k historii s.j. v anglictine, ktery napsal N. Kawamura. Zduraznil v nem vztah mezi socio-polit. zmenou v japonske spolecnosti a zmenou v s.j. A: Japanese sociology F: sociologie japonaise N: japanische Soziologie I: sociologia giapponese Lit.: Atarashi, M.: Nihon Shakaigaku Eno Teigen (Navrhy pro japonskou sociologii). Gendai Shakaigaku (Revue 0 soucasne sociologii), 5, c. 1,5, c. 2, 1978; Atoji, Y. - Naito, K.: Shakaigakushi (Dejiny sociologie). Tokyo 1957; Fukutake, T.: Trends and Problems in Japanese Sociology. In: Sha· kaigaku No Hoho To Kadai (Metody a 6koly japonske sociologie). Tokyo; Kawamura, N.: Nihon Shakaigakushi Kenkyu (Studia 0 historii japonske sociologie), 2 sV. Tokyo 1973-1975; Naka, H.: Sociology Today in Japan. In: Naka, H. - Kajitani, M. eds.: Shakaigaku Globam (GloMlni sociologie). Tokyo 1987; Shakaigaku hyoron, 17,1966, c. 2, 29,1987, c. I (monograficka cisla); The Sociological Review, 1966, c. 10; Suzuki, H.: Sengo Nihonshakaigaku No Mondai Jyokyo (Situace sociologie v povalecnem Japonsku). In: Toshiteki Sekai (Urbanismus). Tokyo 1970.

Kos so ci 0 log i e j a z y k a - s-gicka disciplina, ktera se zabyva ulohou -tjazyka ve spol. zivote, vztahem jazyka k jinym soc. vytvorum a procesum a soc. efekty reeoveho chovani a jeho podminenosti spol. kontextem. S.j. rna svym pfedmetem velmi blizko k -tsociolingvistice, ale neni s ni totozna, ackoliv nektefi autofi pokladaji za pfedcasne nebo nadbytecne stanovit pfesnou hranici mezi nimi (napf. S. Lieberson). J. A. Fishman poklacta sociolingvistiku za cast s.j., ktera je obecnejsi, protoze na rozdil od socio1072

lingvistiky se zabyva vsemi soc. kontexty fungovani jazyka, zatimco sociolingvistika pouze soc. podminenou variantnosti jeho uziti. D. H. Hymes pfisuzuje sociolingvistice pouze studium fecoveho chovani, zatimco vsechny ostatni aspekty studia jazyka ve vztahu ke spolecnosti pfisuzuje s.j. Nejednotnost a rnnohoznacnost vymezeni pfedmetu s.j. ve vztahu k sociolingvistice je pochopiteIna proto, ze sociolingvistika se konstituuje jako samostatna vedni disciplina az od konce 50. I. a s.j. se institucionalizovala dokonce jeste pozdeji. Jazyk jako dominantni s-gicke terna se objevuje az na pfelomu 60. a 70. I. v souvislosti s promenou paradigmaticke struktury s-gie a rozvojem tzv. -tinterpretativni sociologie a -tsociologickeho konstruktivismu. Vztah mezi s.j. a sociolingvistikou Ize vymezit spiSe funkcemi, jez studium jazyka v dane discipline plni, neZ specif. pfedmetem. Smyslem studia jazykovych fenomenu v sociolingvistice je lepe porozumet jazyku, proto je take sociolingvistika chapana pravem jako disciplina jazykovedna, zatimco zakl. funkci studia jazyka v s.j. je lepsi porozumeni soc. jevum, jejichz povaha a vyvoj jsou jazykem oVlivneny. Protoze naprosta vetSina soc. fenomenu souvisi s komunikaci a je ji pfip. pfimo kauzalne podminena a protoze vsechny soc. fenomeny jsou soc. mj. proto, ze jsou nositeli vyznamu v semiotickem smyslu, je pochopitelne, ze studium jazyka se dostalo v poslednich desetiletich do sti'edu zajmu s-gicke teorie i vyzkumu a ze se s.j. osamostatnila jako svebytna oborova disciplina. Podie metaforickeho vyjactfeni P. P. Giglioliho je s.j. nelingvistickou sociolingvistikou. Zajem 0 studium jazyka v s-gii je pfirozene podstatne starsi a neIze jej spojovat teprve s ustavenim s.j. Protoze jazyk prostupuje prakticky vsemi soc. fenomeny a sam je specif. soc. vytvorem, je take tema jazyka v te Ci one mife obsazeno v kaMe s-gicke teorii, klasicke koncepce 19. st. nevyjimaje. Problem jazyka vsak byva vclenen do sidiho kontextu daneho systemu a nekdy stoji az na jeho okraji. Je zajimave, ze K. Marx a F. Engels venovali problemu jazyka zvl. pozornost od sameho pocatku sve praceo V Nemecki ideologii z r. 1846 je jazyk pojat jednak z gnoseologickeho hlediska jako materializovane vedomi a fec jako prakticke vedomi existujici pro jine Iidi, jednak jako zakl. prostfedek mezilidske komunikace, jako produkt i pfedpoklad koordinovanych Iidskych aktivit. Soudoba s-gie vsak tuto optiku radikalne obratila: podstatna cast soc. problemu rna podobu problemu jazykovych, coz vyplyva z ontologickeho pfedpokladu, ze soc. svet je -tdiskurs, ze soc. skutecnost je konstituovana v procesu jazykove komunikace a interakce a ze je permanentne jazykove interpretovana a zvyznamnovana. Takto enormni a nekdy az absolutizujici duraz na vyznam jazyka chybi

I

i v klasicke s-gii 19. st., ackoliv zde Ize nalezt fadu zajimavych podnetu. Napr. E. Durkheim uvaiuje 0 jazyce ve dvou zakl. souvislostech: v souvislosti se soc. puvodem logickych a fil. kategorii, napf. casu, prostoru, kauzality atd., a v souvislosti s konceptem -tsocialnmo faktu. Jazyk je u Durkheima zvl. nazornym pfikladem soc. faktu, protoze splnuje obe podminky - je nezavisly na individuu a v tomto smyslu je vuCi nemu vnejsi a soucasne na individuum vykonava soc. tJak, jemuZ se individuum musi podfidit, jestlize se chce ucastnit sPol. styku a komunikace. G. Simmel uvazuje 0 jazyce pfi rozboru ulohy Izi v utvafeni urcitych typu soc. vztahu, V. Pareto v ramci sve teorie non-Iogickeho chovani uvazuje 0 jednom typu derivaci (viz -treziduum a derivace), ktery je vazan najazyk, totiz na vyuzivani slov, jejichz vyznam je neurCity, nejisty a dvojznacny. Az do 60. I. 20. st. byly tedy uvahy 0 jazyce ve veIkych s-gickych systemech spiSe marginainL S-gicky zajem 0 jazyk anticipuji ovsemjiz v 30. I. kult. antropologove. Napf. B. Malinowski se zabyval vztahemjazyka, kultury a instituci v preliteramich spolecnostech a anticipoval ideu .....indexikality. Tema jazyka je vyzn. zastoupeno take u F. Boase, A. R. Radcliffa-Browna a E. E. Evanse-Pritcharda. Fil. a s-gicke mysleni vyzn. ovlivnila take tzV. -tSapirova-Whorfova hypoteza jazykoveho relativismu. Ve -tstrukturalnim funkcionalismu T. Parsonse je jazyk chapan pfedevsim jako nastroj dosahovani hodnotoveho konsensu, jako nejobecnejsi symbolicky system, jehoz fungovani pi'edpoklacta existenci kult. specif. k6du, pomoci nichz jsou rozeznavany jednotlive vyznamy. Fr. s-gicky strukturalismus byl silne ovlivnen durkheimovskou s-gickou tradici, zejm. vsak vstfebal vsechny podstatne podnety obecne lingvistiky F. de Saussura, obecne a hist. lingvistiky A. Meilleta a prvnich sociolingvistickych vyzkumu J. Vendryese z konce 20. I. C. Levi-Strauss jako viidci pfedstavitel fr. strukturalismu (fil., antropol. a s-gickeho) na Saussura dokonce pfimo navazuje, kdyz akceptuje 4 zakl. principy saussurovske obecne Iingvistiky: 1. rozliseni jazykoveho systemu (langue) a aktualniho mluveni, feCi (parole), tedy toho, co je v jazyce soc. v durkheimovskem smyslu, a toho, co podleha individ. a skup. variacim; 2. rnnohe nejazykove fenomeny by mohly a mely byt zkoumany a chapany obdobne jako jazyk, totiz jako znakove systemy, aspol. vedy by mely byt semiotizovany; 3. rozliseni synchronie a diachronie s dominanci synchronni analyzy; 4. duraz na arbitrami povahujazyka, ktery je us po[actan na zaklade struktury jazykoveho systemu a intencionality mluvCiho. Podle C. Levi-Strausse rna jazykoveda, zejm. -tfonetika, mezi spol. vedami zcela vylucne misto a muze byt pro ostatni vedy modelem jejich vystavby jako

exaktnich ved. Na bazi Iingvisticke inspirace rozvinul C. Levi-Strauss take studium nevedomych procesu jako

zakladu struktur, hypotezu 0 homologii nekterych soc. procesu jako pfibuzenstvi, mytus a smena s jazykem a hledani univerzalnich, nadhist. zakonitosti. Strukturalisticky boom, ktery vrcholil v Evrope a v USA v polovine 60. I., silne ovlivnil nejen mysleni te doby, ale i nasledujici obdobi, jeZ se s nim a jeho koncepci jazyka muselo vyrovnavat. Novopozitivisticka s-gie rozvinula v dile P. F. Lazarsfelda aj. ideu jazyka empir. vyzkumu jako spec if. jazyka s-gie budovane podle naturalistickeho modelu pfir. ved a v dUe O. Neuratha ideu jednotneho -tjazyka vedy. V techto souvislostech rozpracoval novopozitivismus dye cenne a dodnes zive a diskutovane koncepce, totiz princip operacionalizace teor. pojmu v empir. vyzkumu a princip permanentnijazykove sebereflexe s-gie jako vedy. Teoreticteji zamefene novopozitivisticke koncepce se v pojeti jazyka inspirovaly Shannonovou teorii informace a Skinnerovou teorii verbalniho chovani. Podle Skinnera je ree motoricka reakce, jejiz trvalost zavisi na posilovani v pavlovovsko-watsonovskem smyslu. Skinnerovu koncepci osti'e kritizovallingvista N. Chomsky, ktery podtrhl tvofivy charakter jazyka v souvislosti se svym vlastnim pojetim jazykove kompetence jako schopnosti tvofit vety, jejichz struktura je v danem jazyce pfipustna. Soudoba s-gie venuje problemu jazyka pozornost zcela mimofadnou zejm. v tzv. interpretativni sociologii nebo konstruktivisticke sociologii. Jactrem pfistupu teto orientace je snaha postihnout, kde a jak jazyk konstituuje soc. realitu a jaka je role prozitku jazyka, zkusenosti, kterou s jazykem marne ve spol. zivote. -tFenomenologicka sociologie a zejm. z ni vychazejici -tetnometodologie a dokonce s-gicka hermeneutika rozpracovaly fadu zcela doposud opomijenych temat, napf. tema pfenosnosti individ. zkusenosti prostfednictvim jazyka, ulohy jazyka v ustavovani intersubjektivniho sveta, problemjazykoveho -tlabellingu v ramci teorie deviantniho chovani, jazykove podrninenosti soc. chovani, problem tzV. indexikality a obecne pak ustfedni tema vztahu jazyka a kaidodenniho zivota (viz ..... kaZdodennost). Ze soucasnych s-gickych teorii je jazyku venovana znacna pozornost v teorii komunikativniho jednani J. Habermase, teorii strukturaceA. Giddense a v tzv. figuracni sociologii N. Eliase, v nichz je Cinen pokus 0 syntezu klasickeho, tj. objektivistickeho pojeti jazyka, s vyrazne subjektivistickymi koncepcemi fenomenologicke s-gie. Problematika s.j. se krome kontextu velkych teor. systemu rozviji take v ramci konkretnich s-gickych disciplin, zejrn. s-gie kultury, kde je zvl. pozomost venovana jazyku masove 1073

sociologie jidla

sociologie jidla

kultury, s-gie hromadneho sdelovani, propagandy a reklamy, samozI'ejme take s-gie umeni a s-gie literatury. Od 20. I. se rozviji intenzivni studium tematu "jazyk a moc" take v kontextu s-gie politiky a s-gie revoluce. S.j. ve spojeni se sociolingvistikou se zabyva take vztahemjazyka a soc. struktury, tedy jazykovou diferenciaci spolecnosti jako odrazem diferenciace soc. (prace W. Labova, 1. A. Fishmana aj.) a vztahemjazyka a kultury. Podle formulace W. H. Goodenougha je -tkultura to, co je tfeba znat, abychom jednali pfijateine pro ostatni cleny spolecnosti, a jazyk to, co je tfeba znat, abychom s nimi adekvatne komunikovali. Pokus prokazat pfimy kauzalni vztah mezi jazykem a soc. svetem, ktery ucinil K. L. Pike ve sve teorii izomorfismu jazykovych a nejazykovych forem, se vsak nezdafil. K vyzn. temarum s.j. patfi studium I'ecoveho spolecenstvi, jazykovych aktu, vztahi't mezi jazykem a soc. rolemi, dale vymezeni sfer jazykoveho chovani, analyza prostorove determinace I'ecovych akru, vztahu mezi verbalnim a neverbalnim chovanim, ulohy specif. interakcnich siti atd. S-gicky byly dosti detailne studovany otazky -tbilingvismu, role malych sku pin v jazykovem chovani (1.1. Gumperz) a tzv. sociolingvistickych pravidel. Vyvoj svet. s.j. byl vyzn. ovlivnen -tPrazskym lingvistickym krouzkem a vseobecne jsou citovany prace V. Mathesia, B. Havranka a J. Vachka, jakoz i J. Mukafovskiho z 30. a 40. I. S.j. mela v minulosti a rna dodnes I'adu praktickych aplikaci v oblasti tzv. -tjazykoveho planovani, I'eseni narodnostnich a etnickych vztahu, ve sfefe propagandy, reklamy a podobne. A: sociology of language F: sociologie de la langue N: Sprachsoziologie I: sociologia dellinguaggio Lit.: Advances in the Sociology of Language. The Hague, Paris 1971; Fish-

mall, 1. A.: Language Loyalty in the United States. The Hague 1966; Gumperz. 1. 1.: Language in Social Groups. Stanford 1971; Hymes. D. H. ed.: Language in Society. London, New York 1972; Labov. w.: The Social Stratification of English in New York City. Washington 1966; Levi-Strauss. c.: Anthropologie structurale. Paris 1962; Petrusek. M.: Jazyk v zapadnich sociologickych teoriich. Socioiogic/cy casopis, 1988, C. 5.

Pet

soc i 0 log i e j i d I a - tez sociologie stravovani, pI'ip. sociologie vyzivy - oblast zahrnujici s-gicke zkoumani funkce potravy (stravy), vyzivy, cinnosti spojenych s pI'ipravou jidla, systemu stravovani a stolovani v dobe soucasne i minule, a to: a) v ruznych kulturach (sociokult. systemech), b) uvnitI' dane spolecnosti ve vztahu k rUznym sociodemogr. skupinam a etnickym spolecenstvim, c) ve vztahu k jedinci v souvislosti s jeho socializaci, zivotnim cyklem a zivotnim stylem a jejich promenami. S.j. se zaby va rUznymi soc. -trolemi spjatymi s touto oblasti (napf. roli vyrobce jidla, stolovnika, labuznika), problematikou profesionalizace roll spjatych s pI'ipravou jidla a obsluhou 1074

pfi jidle, procesem institucionalizace stravovani a jeho soc. diferenciaci. V souvislosti s vyzkumem -tsocialni nerovnosti jsou zkoumany vzory spotfeby potravy jednotlivych soc. sku pin i fenomen hladu a tzv. potravinovy problem jako jeden z -tgloMlnich problemu lidstva. S-gie sleduje rovnez trendy ve vyzive a trendy nutricni politiky v jednotlivych zemich i celosvetove, dale zkouma, jak as jakym ucinkem probiha osveta a vychova v teto oblasti, jak v ni pusobi reklama atd. Nekterymi uvedenymi problemy se dfive nd s-gie zabyvaly a dosud zabyvaji jine spec if. vedni discipliny, jako je kult. antropologie, ekologie, medicina, ekonomie atd. Dfive souvisela s.j. pI'evazne se -tsociologii kultury, v poslednich desetiletich vZrUstal ze strany sociologu zajem 0 tuto problematiku zejm. s pozornosti venovanou -tkazdodennosti (E. Goffman: Presentation of Seifin Everyday Life, 1959). Dnes tato problematika pfestaia byt oznacovana za nevhodnou a pfilis "trivialni" pro s-gicky vYzkum. Nekterym jejim aspektum se ovsem venovali jiz klasici s-gie. Pro F. Engelse (Postaveni delnicke tfidy v Anglii, 1845) je strava a stravovaci navyky indikatorem soc. nerovnosti; tato linie vyzkumu byla rozvijena i ve 20. st. Problematikou "produkce stravy" se zabyval M. Weber v dUe Antike Agrarverfassung z r. 1909. Zachytil v nem historii kultivace plodin a domestikace zvifat. E. Durkheim venuje pozomost strave v kontextu totemickych zakazu a v souvislosti s klasifikaci -tposvatneho a profanniho (Les formes elimentaires de la vie religieuse, 1912). Nab. funkci stravy se zabyval i H. Spencer. Podle neho byla vojenska spolecnost zalozena na kontrole zasob potravy; regulace pfijmu jidla, kterou lze vystopovat jiz v davne minulosti, rna sve . zakony a souvisi se subordinaci mladych vuCi starym, zen vuCi muzum (The Principles of Sociology, 1898-1900). T. B. Veblen v ZahdlCive tfide (1899) oznacuje jidlo a pili za prostI'edky demonstrativni spotreby. Veblen poukazoval i na to, ze nektere druhy potravy se stavaji -ttabu pro zeny a deti a pfislusniky nejnizsi tfidy a ze nejvice je formalni diferenciace dietnich pravidel zI'etelna pfi uzivani opojnych napoju a narkotik. Formami pfijmu potravy v souvislosti s nabozenstvim od davnych dob az po soucasnost se zabyval G. Simmel v eseji Soziologie der Mahlzeit (1910). Poukazal napf. na soc. vyznam stolovani (pfedpisu i zakazu) a na vyznam socializace v teto oblasti. Formovani zpusobu chovani u stolu clenu vyssi tfidy v Evrope od dob stfedoveku zachytil N. Elias ve znamem dile The Civilising Proces (1939). Kratkou pasaz 0 zmenach symbolickeho vyznamu stravy obsahuje kniha D. Riesmana Osame/Y dav z r. 1950. Tradicne j~ zkoumani problematiky stravy a stravovani spiS v centru pozornosti antropologu nd sociologu,

a proto antropol. pfistup vyzn. ovlivnil s-gicke zkoumani. Z h1ediska -tsocialni antropologie je zkoumana specif. funkce a symbolicky vyznam tradicni stravy a napoju v dane kultuI'e nebo spolecnosti, casto i v souvislosti se systemem lidoveho lecitelstvi a nabozenstvi. Konstituovala se zcela nova aplikovana disciplina nutrieni antropologie, ktera je rozvijena zejm. v USA, mene v Evrope. Ale uz v ramci funkcionalismu se problematikou potravy a stravovacich zvyklosti zabyval napf. Audrey Richards, zak B. Malinowskiho, ktery ph sledovani jihoafr. kmenu zameril svou pozornost i na zkoumani produkce, pI'ipravy a spotfeby jidla, na jejich soc. a psycho!. kontext ve vztahu k zivotnimu cyklu, interpersonalnim vztahi'tm a struktuI'e soc. skupin. 0 kult. utvareni preferenci potravy psala i Margaret Meadova. Strukturalni antropologove C. Levi-Strausse, M. Douglasova a R. Barthes se zabyvali estetickym aspektem potravy a procesu jidla v souvislosti s problematikou -tvkusu, jeho kult. formovanim a soc. kontrolou. Podle Uvi-Strausse je kuchyne spolecnosti navic jazykem, kterym spolecnost podvedome vyjadfuje svoji strukturu a jehoz prostfednictvim mohou byt odkryty jeji skryte rozpory. Mary Douglasovd, ktera nejvice ovlivnila s.j., sebrala dukazy 0 potravinovych systemech mnoha kultur. Zjistila, ze kategorie stravy zak6dovavaji soc. -tudalosti (napf. dny volna na rozdil pracovn:ich dnu), jsou spojeny s mezniky Zivotniho cyklu - s oslavou jmenin, narozenin, se svatebni hostinou, vyjadfuji soc. hierarchii, soc. inkluzi a exkluzi, soc. meze a pohyb pfes tyto meze. System potravy vyjadfuje i diskriminaci uvnitI' rodiny a stravovaci zvyky odrazeji moralni a intelektualni tlak vyvijeny ze strany soc. skupiny na jedince (M. Douglas a Fr. Remaux, 1988). Roland Barthes v esejich Pour une psycho-sociologie de l'alimentation contemporaine (1961) a Mythologies (1957) sledoval serniotiku reklamy na potraviny a "kuchafskeho psani". Zatimco Levi-Strauss a Barthes hledaji pevny k6d nebo gramatiku ukrytou pod preferencemi potravy ruznych spolecnosti, P. F. Bourdieu sleduje to, co je ukryto pod kult. preferencemi tfid nebo subtfid. leho La Distinction (1979) nepojednava jen 0 vyberu potravy, ale i 0 nekterych dalSich aspektech chovani (projevujicich se ve vyberu satu, nabytku, ve sledovani urciteho druhu hudby, vizuaIniho umeni, kina, literatury), jd jsou zpravidla pfipisovany tzv. individ. vkusu. Pfestoze se tide rozhoduji zjevne podle svych vlastnich preferenci, daji se jejich volby odhadnout, pokud zname jejich soc. puvod. Spojeni vkusu (i v jidle) se soc. stratifikaci je dost tesne (0 pI'islusnicich nizsi tridy se I'ika, ze maji poklesly vkus, a 0 jejich soc. protejsku, ze rna vkus vytfibenY). Problematikou stravy a stravovani se z vyvojoveho hlediska zabyva tez "developmentalismus". Sleduje, jak se

vyvijela produkce potravy a jeji pfiprava (napf' vareni pravdepodobne sehralo vyzn. roli ph vyvoji mentalni kapacity Iidi a ph vyvoji soc. organizace spolecnosti, jak se dornniva J. Goudsblom v dile Fire and Civilisation z r. 1992), jak se preference a naopak vyhybani se nekterym jidlum vyvinuly do systemu nar. kuchyni, jak se v te ktere spolecnosti dospelo k -talimentarnim zakazum (M. B. Harris, 1986) apod. Fernard Braudel inicioval vznik proudu, ktery se zabyval "historii potravy". Z hist. aspektu se zkoumaji stravovaci zvyklosti a materialni podminky vafeni a stravovani (napt. R. Field, 1984) v ruznych hist. obdobich. Etnografie se v oblasti zkoumani jidla zamefuje prevazne na deskripci regionalni a soc. distribuce tradicnich zpusobu vafeni a stravovani v minulosti i soucasnosti. Objektem jejiho studia je pfevazne venkovske obyv. a stfedni a nizsi soc. sku piny , ale nekdy se provadi srovnani s mestern a vyssimi soc. skupinami. V 70. I. byly zalozeny vyzkumne spolecnosti, jejichZ cHern bylo podporovat a koordinovat antropol. a hist. badani v oblasti stravovacich zvyku (r. 1968 International Committee for the Anthropology of Food and Food Habits, r. 1970 Ethnological Food Research Group, r. 1977 International Commission on the Anthropology of Food). Z hlediska bioI. a zdravotniho je sice problematika jidla pfedmetem spec. vednich disciplin - vecty 0 vyzive a dietetiky, ale s-gie se zabyva soc. hodnotou, ktera je pI'ipisovan a strave v souvislosti s hodnotou zdravi i soc. aspekty telesne krasy (viz -tH;)o). S-gie sleduje v soc. kontextu tzv. choroby pi'ijmu potravy (mentalni anorexii, bulimii, obezitu), zkouma soc. podminky, ktere je produkuji a soc. skupiny, kterych se to dotYka. Problem nadbytku a nedostatku stravy, fenomen hladu je s-gicky sledovan ve spojitosti se soc. nerovnosti, ve vztahu k bohatstvi a chudobe v jednotlivych spolecnostech - v prumyslove vyspelych zemich (L. 1. Brown, 1987) i v zemich tfetiho sveta, provadeji se i srovnavaci vyzkumy. Tzv. potravinovy problem neni ani tak zpusoben nedostatecnou produkci potravy (potravin), jako spiS jejich neadekvatni distribuci uvnitf spolecnosti (M. Douglas, 1984), ale take mezi zememi bohateho severu a chudeho jihu. S.j. se proto zameruje i na zkoumani procesu produkce potravy, organizace jeji distribuce (vcetne trhu a cen), zabyva se procesem industrializace zemedelstvi a jejich dusledku, tj. vznikem zemedelskych agrokomplexu, likvidaci drobnych rolniku, farmaru, vznikem jednotneho potravinoveho trhu, ale i -talternativnim zemedelstvim a biotechnologii a stirn souvisejicimi alternativnimi zpusoby zivota a alternativnimi zpusoby vyzivy. Stravu a stravovani sleduje s.j. v souvislosti se soc. diferenciaci a nerovnosti. I pfes rozsifujici se proces demo1075

sociologie jugosllivskli

sociologie jidla

kratizace zpusobu zivota a zpusobu stravovani, si rozdilne soc. vrstvy uchovavaji urcite pro ne charakteristicke zvyky a zaliby, a to i u stolu, jak tvrdi napr. P. F. Bourdieau. Oproti tomu N. Herpin, ktery vychazi z -tEngelovych zlikonu ph zkoumani inverzniho vztahu vydaju za jidlo k celkovemu prijmu (vzrustajici prijem je doprovazen poklesem spotreby potravin horsi kvality ve prospech potravin kvalitnejsich), tvrdi, ze to, co ji mestske obyv., zavisi vice na demogr. a ekon. pozici domacnosti a mene na sociokult. faktorech. Bylo zjisteno, ze inovace v konzumaci jidla probihaji podle dvou zakl. vzorcu: bud od vyssich vrstev k nizsim, jak tomu bylo v pripade kavy, nebo naopak, jako v pripade brambor (toto "jidlo chudych" zdomacnelo v kuchyni vyssi tridy az 0 100 let pozdeji od okamziku, kdy se objevilo na stole chudych). Vzorce spotreby potravy jsou sledovany ve vztahu k sociodemogr. ukazatelum, k pohlavi a veku, k tfidni pfislusnosti. Skupiny s vyssim socioekon. statusem konzumuji zpravidla vice druhu jidla, zdravejsi a kvalitnejsi potraviny nez pfislusnici se statusem nizsim. Zeny konzumuji mensi mnozstvi jidla neZ muzi. Indikatorem jsou v teto souvislosti i kucharske postupy. Rozdily pri konzumaci potravy dane pohlavim byvaji zakotveny v systemu nab. viry, v tabu a kult. predpisech a zakazech te ktere spolecnosti (C Delphy, 1979; A. I. Odebiyi, 1989; L. M. Swantz, 1975; B. O'Laughlin, 1974; I. de Garine as. Koppert, 1990). I kdyz zeny trpi nadvahou mene casto nez muzi (napr. v USA, Holandsku, Kanade, Austnllii, Finsku a Velke Britanii), casteji ddi diety, casteji redukuji prijem potravy (coz je patme uz u adolescentnich divek). Provede-li se srovnani vysledku vyzkumu spotreby potravy z hlediska pfislusnosti ke tfide a pohlavi, pak se ukazuje, ze zeny jsou diferencovany pfislusnosti ke tfide, ale pi'i porovnani obou pohlavi je rozhodujici prave pohlavi, nikoli tfidni pfislusnost. Ve srovnani s rostoucim poetem vyzkumu na tema "strava a pohlavi" je pocet vyzkumu tykajicich se vztahu "stravy a veku" malY. Tyto vyzkumy se zabyvaji jednak stravovanim starych osamelych lidi, tim, jak jsou jejich stravovaci zvyky ovlivnovany podpumou soc. siti (vcetne nab. organizaci), jednak stravovanim deti od kojeneckeho veku az po dospelost (cilem by va objasneni zdravotniho stavu v dospeIosti). Ukazuje se, ze zvyky, chovani a preference dospelych jsou v teto oblasti vyzn. ovlivneny zvyky, chovanim a preferencemi osvojenymi v detstvi. Stravovani kojencu a deti predstavuje problem, ktery se medikalizuje, stava se zalezitostl profesni, prestava byt pouze "soukromou veci" tech, kdo 0 dire pecuji (C Fischler, 1986). V Britanii je stravovani deri monitorovano v ramci sledovani zdravotniho stavu obyv. (J. Martin, 1978). Problematika stravovani deti je sledovana ve vzta1076

hu k reklame (i v rozvojovych zemich), ve spojeni se statusem zen v domacnosti (napr.vyzkumy v Jordanu) apod. V zorce spotfeby potravy v populaci jsou i soucasti -tvyzkumu trhu a oficialnich statnich statistik. S-gicky jsou sledovany promeny stravovacich zvyklosti od stravovani doma po stravovani mimo domov, ve spec. zafizenich, vcetne nejnovejsich "trendu" "obcerstveni na ulici" (street foods) (I. Tinker, 1987) a rychleho obcerstveni (fast foods), ktere odrazeji proces soc. diferenciace a institucionalizace stravovani. Je zkoumana soc. funkce restauraci a jidlo mimo domov jako forma soc. aktivity rna sve s-gicke kritiky (viz napr. J. Finkelsteinovd: Dining Out; A Sociology of Modern Manners, 1989). V ramci vyzkumu kaZdodennosti je zkoumana restaurace jako soc. scena (Goffman, 1959). S.j. se zabyva i hodovanim, ktere si v modemi spolecnosti poddelo svou tradicni soc. funkci, vyjadruje prarelstvi, sousedstvi, pfibuzenstvi, vyjadruje pocit sounalezitosti s druhymi lidmi. Soc. role labuznika si vsimaji zejm. fro autoi'i (P. Ory, 1986, J. R. Pitte, 1991 aj.) Ze s-gickeho hlediska jsou zkoumany i role spjate s pfipravou a obsluhou jidla. Napr. u profesi kuchar (kucharka), CiSnik (ciSnice) je sledovan status, prestiz a soc. poziceo Na problematiku stravy a stravovani se zamefuje zejm. feministicka s-gie v souvislosti s roli zeny v rodine a domacnosti, delbou prace v domacnosti, se vztahem zen k jidlu (N. Charles a M. Kerr, 1986). DalSi vyzk. dimenzi je socioekon. pozice rodiny a domacnosti ve vztahu k produkci, distribuci, pfiprave a konzumaci jidla (J. Goody, 1982; M. Douglas, 1984). Pozomostje venovana i vnitrni soc. organizaci domacnosti a distribuci potravy (bylo napr. zjisteno, ze chlapci-jedinackove v rodinach s jednim rodicem prijimaji vice energie a vice potravin nez chlapci-jedinackove z uplnych rodin). A: sociology of food F: sociologie de la nourriture N: Essenssoziologie I: sociologia dell'alimentazione Lit.: Amott, M. L. ed.: Gastronomy: The Anthropology of Food and Food Habits. Hague 1976; Ballam, D. M. - Carey, M. J. eds.: Food Politics: The Regional Conflict. London 1981; Bluch, H.: Eating Disorders: Obesity, Anorexia Nervosa and the Person Within. London 1973; Chemik, K.: The Hungry Self, 1986; Curtis·Bennett, Sir Noel: The Food of the People: Being a History of Industrial Eating. London 1949; Devault, M.: Feeding the Family. Chicago 1991; Douglas, M.: Food in the Social Order. New York 1984; Fenton, A. - Kisbdn, E. eds.: Food in Change: Eating Habits from the Middle Ages to the Present Day. Edinburg, 1986; Forster, R. - Orest, R. eds.: Food and Drink in History: Selections from the Annales E-S-C. Baltimore 1979; Goody, J.: Cooking, Cuisine and Class: A Study in Comparative Sociology. Cambridge 1982; Harris, M. B.: Good to Eat: Riddles of Food and Culture. New York 1986; Heal, F.: Hospitality in Early Modem England. Oxford 1990; Livi-Strauss, c.: L'Origine des manieres de table: Mythologiques III. Paris 1968; Lopata, H. Z: Occupation: Housewife. New York 1971; Mead, M.: Food Habits Research: Problems of the 1960s. Washington 1964; Murcott, A. ed.: The Sociology of Food and Eating. Aldershot 1983; Oakley, A.: The Sociology of Housework. London 1974; Pelto, G. H. _ Pelto, P. 1. - Messer, E.: Research Methods in Nutritional Anthropology.

Tokyo 1989; Pitre, J. -R.: Gastronomie fran~aise: histoire et geographie d'une passion. Paris 1991; Pyke, M.: Food Science and Technology. London 1970; Robinson, 1. R. K. ed.: Food, Ecology and Cultury. New York, London 1980; Sharman, A. et al. eds: Diet and Domestic Life in Society. Philadelphia 1991; Sorokin, P. A.: (1922) Hunger as a Factor in Human Affairs. Gainesville 1975; Tannahill, R.: Food in History. London 1973; Turner, M. ed.: Nutrition and Lifestyle. London 1979; Twigg, 1.: Food for Thought: Purity and Vegetarianism, Religion, 1979,9; Yudkin, 1. - MeKellZie, 1. c.: Changing Food Habits. London 1964; ZaCkOlI, D.: Family Food Behaviour and Attitudes. London 1970

MaH

s ociologie j u goslli vs kli - pomeme ryehle se konstituovala jako samostatna disciplina, jejiz vyraznou eharakteristikou je uzka souvislost s hist., soc. i polit. premenamijugoslavske spolecnosti, zvl. pO r. 1945, s federativnim usporadanim statu, znarodnenim ekonomiky, zemedelskou reformou, rozvojem samospravnych forem vyroby, tendenci prechodu od agrarni k agrarne-prumyslove ekonomice, decentralizaci fidicich funkci v ramci republikovych a mistnich organu a jednotlivych podniku. Opirala se o vlastni tradice (napr. S. Markovic, D. Dzuric, M. Kosicy i 0 zkusenosti svet. vedy. Pocarkem 60. I. se v Jugoslavii institucionalizovala marx. s-gie (zaroven s polit. vedou). Nejdfive v r. 1959 vzniklo v Belehrade oddeleni pro filozofii a s-gii na til. fakulte, pak v Zahrebu v r. 1960 katedra s-gie na filozoficke fakulte. Byly rozvijeny diskuse 0 predmetu s-gie a jejich metodach, 0 vztazich k filozofii a hist. materialismu, k otazkam dynamiky a struktury spol. jevu a procesu, k realizaci a zobecneni empir. vyzkumu. Velmi ryehle se rozvinula pomeme rozsahla sif ved. zafizeni fakult a kateder, asociaci a vydavatelstvi. V rade publikaci se jugoslavsti sociologove zabyvali teor. otazkami, hist. analyzami, konceptualizaci a efektivnosti empir. vyzkumu. Aktualni problemy rozvoje jugoslavske spolecnosti byly analyzovany a prezentovany na cetnych konferencich a sympoziich poradanych ce\ostatne i republikovymi s-giekymi asociacemi. V r. 1972 ustavilo Sociologicke sdruzeni SFRJ radu odbomych sekci: s-gii soc. struktury a mobility, prumyslu, mesta a venkova, rodiny, nabozenstvi, volneho casu, vzdelan1, mediciny, antropologie, vel'. mineni, politiky. Mezi nejvyzn. strediska vyuky patfilo napr. Stredisko spolecenskjch vyzkumu pri Ov SKJ, lnstitut spolecenskjch vCd Belehrad, Ostav kriminologie a sociologie Belehrad, lnstitut sociologie na JilozoJickt! fakulte univerzity v Belehrade, Vysokd skala spolecenskjch ved Zdhreb, Ostav socidlnich vyzkumu pri univerzite v Zahrebu, lnstitut socidlnich vyzkumu pri univerzite v Lublani, lnstitut sociologickjch a politicko-prdvnich vyzkumu ph univerzite ve Skopje. Mezi nejaktivneji rozvijene oblasti s-gie pathly teor. a metodol. problemy (R. Lukic, A. Fiamengo, J. Goricar, V. Milic, M. Dzuric, l. StanojCic, Z. Golubovic, I. Kuvacic, R. Su-

pek, M. Rankovic, V. Milanovic aj., dejiny s-gie mysleni V. M. Popovic, M. Dzuric, 1. Goricar aj.), soc. struktura spolecnosti (M. Pecujlic, M. Popovic, S. Suvar, S. Pulisevic, M. Lazic, S. Saksida aj.), s-gie mesta (S. Vujovic, K. Petovarovd, 0. Caldarovic, D. Seferagicovd), s-gie venkova (C Kostic, S. Livada, M. Marjanovic, E. Dilic, V. Putjiz, R. Bicanic, M. Mirkovic aj.), s-gie rodiny (M. MIadenovic, O. Buric, D. Kostic, A. Milic, R. Petrovic aj.), s-gie vzdelani a mlacteze (V. Tomanovic, M. Brotic, S. FIere, P. Georgijevskij aj.), s-gie pnke a prumyslu, organizace (J. Zupanov, J. Obradovic, Z. Vidakovic, D. Markovic, V. Rus aj.), s-gie moralky (R. Lukic) a kultury (M. !lic), s-gie nabozenstvi (E. Cimic, B. Dordevic, N. Dugandzija, Dj. Susnjic), ekologicke vyzkumy (D. Jovanovic, I. Cifric, B. Culig). Za vyrazny rys vyvoje s.j. je treba povazovat tesnou spjatost se soc, ekonomickym a polit. vyvojem spolecnosti, s hledanim cest samospravneho socialismu a cilevedome usili 0 prohloubeni urovne kriticke role s-gickeho poznani ve spol. zivote. Od zacatku 60. I. do poloviny 70. 1. probihaly v s.j. diskuse 0 rade teor. otazek, 0 aplikaci marx. kategorii v s-gii (viz napr. vystoupeni skupin tzv. Praxis aj.). Empir. vyzkumy zahajene v 60. 1. se intenzivne rozvijely od pocarku 70. I. predevsim na regionalni a lokalni urovni. Rada poznatkUjiZ na prahu 70.1. ukazala problemy, rozpory a bariery blokujici rozvoj samospravnych vztahu, coz pl'ispelo k "nedorozumeni" s-gie a politiky. Stagnace a krize jugoslavske spolecnosti podrninovala az do pocarku 80. 1. krizi s-gie. V druhe polovine 80. I. doslo k oziveni Jugasldvskeho sociologickeho sdruzeni, ke komunikaci rUznych pracovisf, jednani i empir. setreni. Vznikl napr. projekt Strukturajugosldvske spolecnosti, k nemuz bylo vytvoreno Konsorcium institutu spoleeenskych ved s cHern ved. pfispet k prekonani spol. krizovych problemu. Soc. struktura je predmetem vyzkumu i diskusi jiz temer ffi desetileti a tvofi bohate spektrum pojeti. Kriticky bylo zpochybnoyanG apriomi pojeti social. spolecnosti jako bezkonfliktni. Pokusy 0 vyjadreni konfliktnosti akcentuji napr. delbu prace jako faktor soc. diferenciace, jejirnZ kriteriem je rozdilnost distribuce moei ve spolecnosti (M. Popovic), materialni standard Zivota, prestiz, dustojnost (R. Lukic). M. Pecujlic spojuje soc. strukturu s kvazitfidni diferenciaci, Z. Vidakovic akcentuje pres un z tfidniho vlastnietvi k netfidni delbe pnke atd. Nekteri, jako napr. S. Suvar, povazovali za "kontratfidu" deL tridy vsechny skupiny, zijici z "nadhodnoty" eizi prace, pficemz strukturaci spolecnosti chapali vertikalne na bazi moci, jini (napf. V. Hadzistevic) staveli proti del. tride "socialistickou byrokracii". Podie 1. Zupanova relativni stabilnost systemu byla mozna jen diky "tichemu svazku" delnicke tfidy s vladnouci stra1077

sociologie kognitivni

sociologie kanadska

nou. Ze strukturace spolecnosti vychazeji take nektere vyzkumy vztahu mezi spolecnosti a politikou a soc. funkci politiky. VetSina autoru se shodovala v potfebe integrace s-gickeho, fil. a hist. pfistupu k fenomenu politiky (R. Lukie-', B. Caratan, S. Sokol, B. JakSic atd.), zkoumani vztahu statu, narodnosti, polit. stran, spo\. organizaci, zajmovych skupin, monismu a pluralismu, samospravy, demokracie, polit. kultury, rozporu zajmu, etatismu. Rozvijela se s-gie prace (napf. Bujas, Radenovic, Raskovic, Markovic), s-gie prumyslu, byly realizovany vyzkumy souvislostf mezi soc. vztahy a stupnem rozvinutosti vyroby, vyzkumy pracovnich skupin, problemu adaptace cloveka na zmeny pracovnich podminek v souvislosti s ved.tech. rozvojem chovani lidi v pracovnim procesu, adaptace a mobility, presunu obyv. z venkova do mest, problemu vzdelavani, kvalifikace, zamestnanosti a nezamestnanosti atd. Velky duraz byl kladen na vyvoj spo\. samospravne zakladny prace, "organizace sjednocene prace", dualitu samospravnych a hierarchickych struktur fizeni a vedeni, vztahy moei a soc. odpovednosti v podniku i mezi podniky navzajem a mezi organizacemi sjednocene prace a centralnimi statnimi organy (napr. KoZul). S-gicka analyza se rovnez soustredila na rovnomernost rozlozeni podflu na rozhodovani, role a pozice ruznych soc. skupin a na informacni a mocensky monopol v rozhodovacich procesech, na individ. a strukturalni faktory aktivity, delbu moci uvnitf organizaci (napr. Vukieevic, MikSicj a pficiny vzniku konfliktu a stavek Jovanov. ad poloviny 80. \. bylo realizovano asi 10 empir. vyzkumu, napr. Kvalita iivota a socialnf stratifikace, Tffdnf podstata jugoslavske spoleenosti aj. Nektere byly soucasti makroprojektu Struktura jugoslavske spoleenosti, realizovaneho Konsorciem institutu. Zintenzivnila se komunikace jugoslavske sociologie, rostly moznosti zverejneni poznatku v masovych mediich i mezinar. kontakty. Vedle sociologickych casopisu Sociologija, Socioloski pregled, Sociologija sela, Revija za sociologiju edice Biblioteka revije za sociologiju existovaly dalSf, ktere se zabyvaly spolecenskymi, kult. a polit. problemy. ad cervna 1991, kdy se Jugoslavska lidova armada pokusila obsadit Siovinsko a pote zacala srbsko-chorvatska valka, se Sociologicke sdruienf v Chorvatsku (JUS) samovolne rozpadavalo. a to vice pracovaly jednotlive nar., resp. republikove organizace. Pravdepodobnost obnoveni JUS neni temer zadna. Srbske s-gicke organizaci byla od r. 1992 v dusledku embarga OSN vuCi nove Jugoslavii pozastavena clenstvi v mezinar. organizacich a zakazana ucast jejich clenu na mezinar. odbornych akcich. Druhy dech chytil a pouze s-gicka sdruzeni Chorvatska a Siovinska, kde roste zajem 0 s-gii nabozenstvi, ekologie,

1078

managementu apod., zatimco 0 odvetvi s-gie pestovana dfive zajem opada. S vyjimkou slovinske a chorvatske s-gie Ize v 90. \. ocekavat stagnaci s-gie v cele byvale Jugoslavii. A: Yugoslav sociology F: sociologie yougoslave N: jugoslawische Soziologie I: sociologia jugoslava Sus, Sv{ sociologie kanadska - prosla ve svem vyvoji tremi fazemi, ale jiz pred svym formalnim ustavenim na univerzitach a zrizenim samostatnych oddeleni se prednasela v ramci jinych kateder. Dulezitym znakem s.k. je jeji rozdeleni na anglickou a francouzskou. Ang\. s.k. se krome toho cleni na vetev navazujici na am. tradice a na vetev s vyraznymi prvky brit. tradice. V soucasne dobe se vsak toto cleneni prakticky uplne setrelo. Prvni s-gicke vyzkumy a vyuka ve frankofonni s-gii byly zahajeny na Laval University a na univerzite v Montrealu ve 20. \. Frankofonni sociologove v duchu evrop. tradice venovali vetSi pozornost makrosoc. otazkam, napr. hosp. trendum, polit. otazkam, odborai'skemu hnuti, strukture vlastnictvi pUdy, vztahum mezi cirkvi a vladou a mene mikrosoc. otazkam a psycho\' aspektum. Tato orientace byla castejsi u anglofonnich sociologu, kteri venovali rovnez vetSi pozornost dennim soc. problemum, technikam a metodam vYzkumu. Anglofonni s-gie byla zpocatku zretelne rozdelena na dye skoly. Am. tradice s-gie byla rozvijena na univerzite v McGillu a jeji zacatky jsou spojeny se jmenem Carla Dawsona, ktery zde zahajil r. 1922 pravidelnou vyuku s-gie. Program byl inspirovan -'chicagskou Skolou, ktera kladla duraz na studium jednotlivcu a skupin pomoci pfimeho osobniho pozorovani a pomoci prime komunikace. Dawson ziskal pro McGill radu vynikajicich sociologu vyskolenych v Chicagu, zejm. Everetta Ch. Hughese, jehoz kniha French Canada in Transition byla prvni velkou s-gickou studii 0 kanadskem spolecenstvi. Brit. tradice byla pestovana na univerzite v Torontu a mela zcela odlisne zamereni. Na rozdfl od McGillu nepfiznala tato univerzita s-gii status nezavisleho oddeleni az do r. 1960. S-gie byla formalne soucasti odde\eni polit. ekonomie. Velky vliv na s-gii v Torontu mely brit. vzory, zejm. brit. historikove, polit. vedci a ekonomove. Byl zde patrny odpor vuCi am. orientovane s-gii. Presto se torontska s-gie stala nejvlivnejsim proudem s.k. Vedouci osobnosti v Torontu byl hosp. historik Harold Innis. Venoval se spec if. rysum kanadske ekonomie, zejm. durazu na vyvoz surovin a mal emu podilu vyvozu prumyslovych vyrobku. Tato orientace vedla Kanadu k hosp. zavislosti a k tomu, ze byla hosp. zranitelnejsi nef prumyslove orientovane zeme. Innisovy prace inspirovaly pozdeji tak vlivnou skolu a teorii zavislosti.

Na H. Innise navazal od r. 1939 S. D. Clark, ktery opet kombinoval hosp. a soc. dejiny. Jeho nejvyznamnejsim dilem je The Social Development of Canada. Prvni, zakladatelska faze s.k. byla uzavfena v 50. \. K prudkemu rozvoji s.k. jako vedni discipliny doslo v 60. l. To bylo podmineno dvema faktory: jednak vyraznym rozvojem kanadskeho vysokeho skolstvi, jednak rostouci poptavkou po spolecenskovednich poznatcich v dusledku prudkeho rozvoje kanadske ekonomie a cele spoleenosti. Mimo jine duleZitou roli zde sehral take velky rozsah pristehovalectvi v povaleenem obdobi a take po r. 1960. Nedostatek ucitelu s-gie na expandujicich univerzitach a na nove zakladanych univerzitach byl resen pfichodem sociologu z USA. Frankofonni s-gie prosla v te doM rovnez velkou promenou. Spoleenym jmenovatelem byl klesajici vliv katol. cirkve a jine aspekty tzv. "klidne revoluce" v Quebeku, posileni vlivu vlady a oslabeni pozice katol. cirkve. Rozvoj frankofonni s-gie se opiral vice 0 sociology z Francie a USA, kteri vsak byli kanadskeho puvodu. Velky pfiliv sociologu z USA brzy skonCiI. Byl spojen s radou problemu. Am. ueitele jednak neznali dobre Kanadu, jednak pouzivali prevazne am. ueebnice, ktere se ne vzdy hodily pro mistni pomery. V reakci na tuto situaci zacalo treti obdobi s.k. V prvni fazi to znamenalo zvyseni poetu a posileni pozice kanadskych uCitelu, v druhe fazi se kladl duraz na vyzkum vlastni kanadske spoleenosti spojeny se zajmem 0 makrosoc. otazky, s jistym potlaeenim mikropristupu a s usilim 0 porozumeni specif. charakteristikam kanadske spoleenosti. S.k. se vedle tohoto celostniho zamereni vyznaeuje take hist. orientaci. K zakl. tematum s.k. patfi otazky jednoty zeme, bikulturalismus, multikulturalismus (Kanada cilevedome kultivuje jednotlive kultury pfistehovalcu) a vztahy k USA, ktere nekdy sociologove chapou jako vztahy zavislosti. Krome toho soudoba s.k. pestuje rovnez klasicka temata s-gie; jsou to zejm. problemy nerovnosti, nezamestminosti, separatismus, nacionalismus. Zejm. kombinace soc. nerovnosti a etnickych faktoru je tematem, ktere vzbuzuje velkou pozornost kanadskych sociologu. K vyzn. pracim z teto oblasti patfi kniha Johna Portera The Vertical Mosaic. A: Canadian sociology F: sociologie canadienne N: kanadische Soziologie I: sociologia canadese

sociologie klinicka - (z rec. kline = lehatko) - vyjimeene aplikaeni zamereni ..... sociologie, zabyvajici se s-gickou intervenci do soc. procesu a problemu. S.k. spoeiva v aplikaci s-gickych poznatku i metod v pfedbeznych analyzach pfipadu (viz tez -.diagnostika socialni) i pfi navrhovani a vlastnim provadeni zmen v soc. realite. Klinicky sociolog musi rozeznavat ruzne urovne -'socialni reality (poeinaje soc. mikrosvetem jednotlivce a konce vztahy mezi narody) a provadet podle toho diagnostiku pfipadu, jeho analyzu i vlastni intervence. S.k. neni aplikovanou s-gii v beznem smyslu, protoze sociolog zde nevystupuje ph reseni problemu jen v roli vyzkumnika, nybrZ se na zmene soc. reality primo podili. S.k. se jako obor rozvinula ve 30. l. 20. st. v USA (M. Wirth, 1931). V r. 1976 byla zalozena Asociace klinickych sociologu, ktera se po sloueeni s Asociacf aplikovane sociologie v r. 1986 nazyva Asociace sociologicke praxe a vydava rocenku Clinical Sociology Review. S podobnymi pristupy, jake reprezentuje s.k., jsou v jinych zemich spjaty nazvy socioanalyza, socioterapie, akeni vyzkum, -'socialni inzenYrstvi. S.k. nema jednotne teor. zazemi ani jednotnou metodologii intervenci. Hlasi se k radikalnimu -'synkretismu. Chape se jako umeni vyuzivat vsechny dostupne teor. poznatky a interveneni techniky k dosazeni zadouci zmeny soc. reality. Vyuziva ruzne formy -'poradenstvi, psychoterapie a socioterapie, ..... resocializace, soc. rehabilitace a -.socialni prace, techniky reseni sporu a konfliktu, jakoz i metody -.managementu a analyzy politiky. Pro s.k. je charakteristicky problemove participativni a klinicky pristup. Zameruje se na skup. metody (viz napl'...... brain-washing aj.), skup. reseni problemu za ueasti odborniku a predstavitelu vsech angazovanych strano Pred diletantismem a rizikem zneuziti se chrani organizovanim vycviku klinickych sociologu a zpracovanim zavazneho etickeho kodexu. Klinicti sociologove pusobi nejcasteji jako poradci, socioterapeutove, odbornici v oblasti managementu, politiky, zkoumani deviantnich skupin apod. A: clinical sociology F: sociologie clinique N: klinische Soziologie I: sociologia clinica

Lit.: Hiller, H.: The Canadian Sociology Movement: Analysis and As· sessment. Canadian Journal of Sociology, 1979, C. 4; Ramu, G. N. - JohnSOil, St.: Introduction to Canadian Sociology. Toronto 1976.

soc i 0 log i e k n e z e viz duchovenstvo, knez, sociologie nabozenstvi

Mus

so ci 0 log i e k 0 g n it i v n i - (z lat. cognitio = poznavani) - jeden ze smeru tzv ...... interpretativni sociologie nebo ..... kvalitativni sociologie, jemuz dal jmeno a tematickou orientaci predevsim Aaron V. Cicourel. Zakl. te-

socio 10 gie kazdoden nosti viz kazdodennost, situace mezni, sociologie absurdity

Lit.: Fritz, J.: The Clinical Sociology Handbook. New York, Garland 1985; Straus, R.: Using Sociology: An Introduction from the Clinical Perspective. New York 1985.

KaJ

1079

sociologie komparativni

sociologie konzervativni

maty s.k. jsou: role kazdodenniho vedeni v ---+socialni interakci, zpusoby osvojovani a pouzivani jazyka, jazykova kompetence soc. akteru, vztah jazyka kazdodenni komunikace a ved. jazyka s-gie, interakce mezi akterem, tj. ucastnikem realneho soc. procesu, a pozorovatelem, analyza interakcnich strategii apod. Porozumeni kognitivnim procesum je podstatne pro porozumeni tomu, jak se ustavuji normativni pravidla, kterajsou pak zakladem utvareni ---+socialni struktury. Clovek je v s.k. pokladan za kompetentniho experta v soc. otazkach, ukolem s-gie je proto propojit s-gicke vedeni s kaZdodennimi aktivitami a s beznym vedenim a poznavanim. S.k. se nekdy poklada za soucast ---+etnometodologie. A: cognitive sociology F: sociologie cognitive N: kognitive Soziologie I: sociologia cognitiva Lit.: Cicourel, A. V.: Cognitive Sociology. Language and Meaning in Social Interaction. New York 1974.

Pet

sociologie komparativni - (z lat. comparare = srovnavat, stavet k sobe) - zamefeni ---+sociologie na preferenci a systematicke vyuzivani ---+srovnavaci metody k feseni s-gicky obsafnych problemu. Nekdy je pojem s.s. ztotoznovan s pojmem s-gicky ---+komparativni vyzkum nebo socialni komparatistika, nekdy vyjadfuje uzsi orientaci na porovnavani dvou nebo vice spolecnosti, statU, spo!. zfizeni, resp. kultur. S.k. nelze vymezitjako samostatnou s-gickou disciplinu, s-gicky smer nebo s-gickou skolu, nebot' nema specif. pfedmet zkoumani, nedisponuje jednotnymi teor. zaklady a nema ani vyjimecne, jinde neuzivane metody a techniky vyzkumu. Je spiSe urCitym programove vyzkumnym zamefenim a take typem profesni orientace sociologa, pfedpokladajicim zvladnuti specif. okruhu problemu vecnych, metodickych a casto i soc. (veetne schopnosti komunikace v kult. a jazykove odlisnych prostfedich). PUvodnim metodo!. cilem s.k., ktery se v jejich dejinach stale aktualizuje, bylo rozpracovani klasifikaenich, analytickych postupu, pozdeji pak siroce zalozenych transkult., vyvojovych Ci hist. generalizaci. Za pfedchMce s.k. se povazuje prvni uspesne vyuziti srovnavaci metody pro typologii polit. systemu a jevu Aristotelem. Hist. inspiraci s.k. byly take uspechy srovnavaci jazykovedy 18. st., ktera hledala spoleene charakteristiky jazyku, fadilaje do jazykovych souboru ("rodin") a parrala po jejich spoleenem puvodu, a prace komparativni religionistiky (srovnavani ruznych nab. systemu s cHern odhalit jejich invariantni jadro) z teze doby. Ch. de Montesquieu a G. B. Vico jiz vyhledavali spoleene a rozdilne znaky jednotlivych spoleenosti, podobne jako pozdeji A. Comte, ktery chtel timto zpusobem dospet k poznani zakonitosti koexistence soc. jevu. Hledal korelace mezi kult. jevy ruzneho 1080

fadu (napf. mezi pfibuzeneckymi charakteristikami a pfibuzeneckou terminologii), mezi modelovymi a realnymi pfipady. Za jeden z hlavnich cilu aplikace srovnavaci metody pokladal (podobne jako E. B. Tylor) odhaleni kult. adheze. Vlivny vzor aplikace srovnavaci metody ve spo!. vedach vytvofil i K. Marx. V Kapitdlu rozpracoval princip porovnavani jednotlivych zemi, ktery byl od te doby mnohokrat pouzit, mnohdy jiz bez znalosti puvodniho inspiraeniho zdroje. Rovnez stoupenci ---+evolucionismu, poeinaje H. Spencerem, srovnavali zvyky a soc. instituce a hledali jejich vyvojovy trend. Na pocatku 20. st. se pok~)Useli L. T. Hobhouse, Wheeler a M. Ginsberg zkonstruovat empir. schema spo!. evoluce pomoci vyvojove orientovanych komparaci. Tak jako mnoho jejich nasledovniku i oni vytvofili nejprve skalu tech. vyspelosti, do niz zafadili jednotlive spolecnosti, a pak korelovali kazdou jeji uroven s partikulfunirni formami spo!. zivota, s moralnimi normami a pravidly, s typy dusevniho zivota apod. Ackoliv nebezpeci tohoto pfistupu byla velmi rychle rozpoznana, v konkretnich vyzk. programech je vyse uvedene schema komparace dosud zive, zv!. pak u sociologu a u kult. antropologu neoevolucionistickeho zamefeni. Obdobny pfistup aplikovali napf. S. M. Lipset a R. Bendixovd, ktefi srovnavali soc. mobilitu ve vztahu ke stupni industrializace. Odpor vuCi evolucionisticky orientovanym komparacim byl silny zvl. ve ---+funkcionalisticke antropologii, ---+strukturalnim funkcionalismu a ---+konfiguracionismu. Kritickou vlnu vyvolal pfistup ke komparaci J. G. Frazera, ktery srovnaval klasickou mytologii, bibli a vysledky soudobe etnografie ve snaze najit puvod mytu, viry i lidskeho mysleni (viz The Golden Bough, 1890, jejiz ces. pfeklad Zlatd ratolest vysel naposledy 1994, a dalSi diJa). Bylo mu vytykano vytrhavani kult. jevu zjejich kontextu, pfekrucovani jejich smyslu. RadikaIni kult. antropologove nejdfive zavrhli srovnavaci metodu jako takoYOU, pozdeji ji v omezenem rozsahu akceptovali bez aspiraci na siroke generalizace a s cilem odhalit a zkoumat klasifikacni systemy. Tato tendence v kult. antropologii v pods tate trva dodnes. Pfikladem takto orientovane studie, ktera si nicmene zachovava generalizacni ambice (pro ktere je take kritizovana) je zname dilo G. P. Murdocka Social Structure z r. 1949 (viz ---+rodina). Pozitivni pfehodnoceni komparativni metody v s-gii je spojeno se jmeny E. Durkheima aM. Webera. Durkheim pfejima puvodni generalizacni cile a zaeina komparaci pravnich systemu ruznych spolecnosti ve stejnych a rozdilnych vyvojovych etapach; pravni normy pouziva jako index k mefeni moralniho charakteru spolecnosti. Ve sve studii 0 sebevrazde, kde srovnavajeji vyskyt ve dvou spo-

lecnostech a zaroven ve dvou skupinach lidi jedne a teze spolecnosti, dospel k zaveru, ze tento jev je v obracenem pomeru vuCi stupni spo!. koheze a stabilite moralnich norem. Pozdeji komparoval vybrane ukazatele a determinanty soc. koheze a normativni stability a vyvozoval z toho typy nab. organizace, formy spo!. zivota, polit. a ekon. stadia vyvoje apod. (udajne tak pfedznamenal metody multi variacni analYzy). M. Weber srovnaval a analyzoval spec. institucionalni a organizacni formy a rysy jednotlivych spolecnosti, napf. byrokratismus, v ruznych hist. konfiguracich a pak abstrakci od hist. vlivu vytvoril ciste formy jevu neboli ---+idealni typy, ktere se staly standardnimi pro dalSi komparativni analYzy. Jejich prubeh se podle neho ridi dvema vzory: a) srovnavani ruznych konkretnich pfipadu s iednim idealnim typem (napf. byrokracie nem. a byrokracie ang!. s prototypem byrokracie) za ucelem popisu a vysvetleni vnitfnich variaci, b) srovnavani ruznych idealnich typu mezi sebou (napf. fatalismu protestantskeho a hinduistickeho) a hledani korespondenci s pfislusnymi hodnotovymi systemy. Weber spojoval komparaci instituci s konceptualni analyzou a odvozoval kauzalni vyvojove faktory (napf. rozsifovani protestantske etiky povazoval za kauzalni faktor vyvoje kapitalismu). Na Durkheima a casteene i Webera navazoval A. R. Radcliffe-Brown, ktereho pfedevsim zajimalo, jake jsou podminky a dusledky soc. integrace a solidarity. Kladl duraz na idealni normy a vzory a smefoval k "univerzalnim" s-gickym zakonum. Jeho vliv zejm. na ang!. a amer. antropology a sociology byl silny v!. 1930-1950. V zasade se az dodnes uddely v s.k. oba hist. vzory a pfistupy ke komparaci: Durkheimuv, zalozeny na extenzivnich setfenich a smefujici ke generalizacim, a Weberuv, postaveny na typologizaci. A: comparative sociology F: sociologie comparative N: komparative Soziologie I: sociologia comparata Lit.: Grew, R.: Comparative Studies in Society and History. Cambridge 1993; viz tel. -+metoda srovmivaci, -+ryzkum komparativni.

Vod, Lin so ci 0 I og ie ko nf) ik tu viz konflikt socialni s oci 0 I 0 gie k on te s tacn i viz typologie sociologickych pfistupii s ocio I 0 gie k on ti n u itn i viz typologie sociologickych pfistupii socio logie konzerv a ti vni - nesourody konglomerat koncepci, ktere spojuje filozofie a ideologie polit. ---+konzervatismu, nejnoveji ideologie tzv. ---+"nove pravice". V mnoha ohledech s.k. navazuje na tradicni konzervatismus, tedy na myslenky E. Burkeho, J. de Maistra, L de Bonalda, H. F. Lamennaise, F. R. Chateaubrian-

da, J. Mosera, A. H. Miillera, F. K. von Savignyho, do jiste miry na G. W. F. Hegela, na konzervativni elementy v dile A. Tocquevilla aj. Pocatek s.k. je obvykle spojovan s dilem R. Arona L' opium des intellectuels (1955), na nez v USA navazal D. Bell, ktery se jiz od poloviny 50. I. intenzivne zabyval vyvojem am. po lit. pravice a sam aktivne pfispel ke konstituovani s.k. zejm. pracerni 0 konci ideologie a postindustrialni spolecnosti. Za reprezentanty s.k. Ize pokhidat take sociology, kteri tvofi sice nepocetnou, ale vlivnou skupinu: N. Glazera, D. P. Moynihana, R. A. Nisbeta, S. M. Lipseta aj. Zakl. tematy s.k. jsou: role soukromeho sektoru v ekonornice, vyznam trhu pro ekon. a polit. zivot spolecnosti, nezastupitelnost tradice, uloha tradienich soc. instituci, jako je rodina a lokalni spolecenstvi, atd. Jednou ze zakl. teor. tezi je tvrzeni, ze svoboda a rovnost jsou vzajemne neslucitelne: ---+svoboda v pojeti s.k. znamena, ze stat nema zasahovat do realizace zajmu a tuzeb obcanu, ktere se utvareji na zaklade pfirozenych potfeb, ---+socialni rovnost vsak ve spolecnosti nevznika ani se nevyviji pfirozene, naopak musi byt do spo!. zivota umele vnesena, obvykle zasahem vlacty a statu. ---+Socialni nerovnost je z hlediska s.k. naopak pfirozenou a pozitivni vlastnosti spolecnosti, mj. proto, ze spo!. zivot vyzaduje existenci pomerne pocetnych elitnich skupin. Jde pouze 0 to, aby se ---+elity rekrutovaly vyhradne podle principu talentu a vysledku, tedy aby skladba polit., hosp. a kult. elit byla vyrazem fungujici ---+meritokracie. Stoupenci s.k. tvrdi, ze neodmitaji ideu ---+pokroku, ze vsak na rozdil od "radikalu" a "Ievicaku" vsech orientaci a odrlid jsou lepe profesionalne pfipraveni k tomu, aby identifikovali jeho mozne negativni dusledky. Zakl. vyhrady s.k. vuci marxismu a levicove orientovanym teoriim a ideo!' koncepcim lze shrnout takto: 1. vytvafeji utop. ideal sveta bez polit. moci a statu; 2. pfecenuji roli spo!. tfid a stavi utop. vizi beztfidni spolecnosti, ktera je pouze ideo!. proklamaci, nikoliv solidne fundovanou progn6zou s duveryhodnym po lit. programem; 3. nemaji neuctu k tradicnim institucim; 4. nechapou ulohu soc. konsensu, obcanske spolecnosti a lidskych a obcansrych pray; 5. znehodnocuji roli individua a individuality ve spo!. vyvoji. Mezi novejsi vyzn. teoretiky s.k.lze zafadiitR. V. Scrutona aD. Levyho, ktefi rozvijeji politologicke aspekty s.k. Levy se snazi 0 propojeni s.k. s ---+interpretativni sociologii. A: conservative sociology F: sociologie conservatrice (conservative) N: konservative Soziologie I: sociologia conservatrice Lit.: C()ser, L. A. - Howe, l. eds.: The New Conservatives. A Critique from the Left. New York 1973; Mucha, J.: Socjologia jako krytyka spoleczna. Warszawa 1986; Nisbet, R. A.: Conservatism. In: Bott()more. T. - Nisbet,

1081

sociologie kriticka

sociologie kultury

R. A. eds.: A History of Sociological Analysis. London 1978; ScrutOIl, R.: Smysl konzervatismu. Praha 1993; Scrutoll, R. V.: Thinkers of the New Left. London 1985,

Pet sociologie kriticka - oznaeeni vyskytujici se ve 3 vyznamech: 1. jako synonymum pro -+frankfurtskou skolu, zejm, jeji ram~ vyvojove obdobi reprezentovane hlavne dilem Maxe Horkheimera, pro nez se vzil Horkheimeruv termin -+kriticka teorie; 2. jako pojmenov{mi smeru levicove polit. orientovane s-gie, zejm. americke, reprezentovaneho napr, Normanem Birnbaumem; 3. jako obecne oznaeeni pro nekonformni s-gii, ktenl se definuje kritickou funkci vuei establishmentu jako funkci dominantni. Birnbaum ve sve s.k. rozviji temata teor. (s-gicke studium ideologiC s-gii nabozenstvi), analyzuje soueasny stav -+marxismu a jeho krizi, zvlastni pozomost venuje vyvoji s-gie ve vychodoevrop. zemieh, predevsim v Polsku a Madarsku (komentoval sarkasticky napf, Svetovy sociologickj kong res ve Vame v r. 1971 pod priznaenymi titulky Cirkus ve Varne a Sociodivadlo absurdity, publikoval s-gicky cestovni denik z cest po stredni Evrope). Ve shode s A. W. Gouldnerem a v opozici vuci oficializovanemu marxismu ve vych. Evrope rozviji Birnbaum pojmy "pseudomarxismus" a "pseudomarxisticka agresivita" pro oznaceni toho, co sam poklada za odklon od klasickeho, autentickeho marxismu. Soucasne polemizuje se sociology, ktere fadi mezi konzervativni, napr. sR. A. Nisbetem a jeho pojetim vzniku s-gie. Rozviji take pojem pozdniho kapitalismu, ktery je standardni soucasti pojmove vybavy -+neomarxismu. A: critical sociology F: sociologie critique N: kritische Soziologie I: sociologia critica Lit.: Birnbaum, N.: Toward A Critical Sociology. New York, London, Oxford 1971.

Pet so c i 0 log i e k u I t u r y - s-gicka oblast ci disciplina, zabyvajiei se -+kulturou, pfesneji Spo!. charakterem a podminenosti kultury a projevu jejiho pusobeni v zivote lidi. Ruznorodost nazirani s.k. je dana obtiznou definovatelnosti pojmu kultura, vyplyvajici uz z toho, ze kultura je vytvarena, ale soucasne vzdy i relativizovana jednanim a chovanim lidi (A. Kloskowska) a realne je neoddelitelna od pojmu -+spolecnost. S.k. byva pojimana i vnitrne clenena: a) z hlediska charakteru vlastni -+teorie, ktera je bud generalizujici, zalozena na tom, ze de facto neexistuje zadny "socialni" jev bez kultumiho kontextu (K. A. Fischer, K. Mannheim, C. Kluckhohn, M. L. Herskovits), coz vede ke ztotoznovani s -+obecnou sociologii, nebo univerzalisticka, vychazejici z teorii vnitfne spjatych s-gic1082

kych disciplin, jako jsou s-gie nabozenstvi, prava, vychovy, vedeni, vedy, umeni, volneho casu, sportu, masmedii, komunikace apod., coz vede k pojimani s.k. jako souhmu techto disciplin, nebo koneene specificka, svebytna, vedouci k pojimani s.k. jako samostatne s-gicke discipliny s vlastnim referencnim ramcem; b) z hlediska pojeti kultury, ktere muze vedle s-gickych akcentovat i dalSi hlediska napr. antropol., hist., psycho!., coz Cini ze s.k. hranicni disciplinu; c) z hlediska miry zastoupeni teorie a empirie, podie nehoz se lisi chllpani s.k. jako prevazne teor. orientovane discipliny (napr. strukturalisticke a funkcionalisticke pristupy) nebo discipliny prevazne empir. zamerene (na tzv. culture studies); d) z hlediska rozliseni evrop. a am. s-gicke tradice, ktere vede k tomu, ze zatimco v Evrope je s.k. pestovana (v ruznych pojetieh a modalitach) jako vicemene samostatna disciplina, v USAje chapanajako soucast -+kulturni antropologie, pfip. ruznych odvetvovych s-gii (prezentuje se v ramci komunitnieh studii, environmentalnieh studii apod.); e) z hlediska pfitomnosti Ci absence hodnoticiho momentu (vztahu), ktery odlisuje axiologicke chapani s.k. (vyrazne napr. v kriticke teorii masove kultury) od pfistupu neaxiologickych, typickych napr. pro antropologizujici pojeti; f) z hlediska vztahu k historii, podie nehoz lze oddelit v s.k. smery historizujici (viz napf. dilo A. Webera Kulturni dejiny jako kulturni sociologie) od smeru ahistorickych (k nimz lze poCHat napf. kulturologickou koncepci L. A. Whitea). U zrodu s.k. stoji vedle vlastni s-gie zejrn. filozofie dejin, historiografie, etnologie, etnografie a antropologie, psychologie narodu, soc. psychologie. Od pocatku jsou take traktovany zak!. otazky vztahu kultury a pfirody, kultury a civilizace, kultury a dejin, kult. a soc. zmeny, kult. individualismu a kolektivismu apod. K temto souvislostem se take vazi 3 hlavni vyvojove proudy s.k.: tradicni neboli substancionalni, antropologizujiei (resp. etnologicky a antropologicky) a s-gicko selektivni. 1. Tradicni (substancionalni) proud a pojeti s.k. vychazi z predpokladu existence trvale podstaty menicich se jevu, ktera je v pfipade kultury spatrovana zejm. v duchovni sfefe (kult. duse, duch, idea, hodnota, vyznam apod.). Toto pojeti je casto spojeno s predstavami tzv. lineamiho pokroku (ducha, humanity), pl'ip. s cyklickymi teoriemi nebo s teoriemi kult. regresu. Lze uvest "koncepci kulturnich dejin" (T. H. Buckle, K. Lamprecht, J. Burckhardt), ktera ztotoznuje kult. jevy s jevy soc., nekdy i hosp. a uvazuje 0 pusobeni soc.-psycho!. sil (mentality) doby, nebo historizujici koncepci A. Webera, snazici se odhalit hybne sHy kult. vyvoje za predpokladu jeho nezavislosti na soc. a civilizacnieh procesech (Weber soudi, ze kultura zaCina tam, kde konei bio!. ucelovost, naturalni zivot a tech. prostredky), "cyklickou

teorii" kult. vyvoje ve spojeni s teoriemi lokalnich civilizaci a tzv. kulturnim pesimismem vuCi zap. spoleenosti (0. Spengler povazoval "kultumi dusi" za impuls pro oziveni zneplodnele a strnule kultury chapane jako pseudobioI. organismus, A. Toynbee uvazoval 0 stfidani, vyvoji a dezintegraci civilizaci, v nichz je do znacne miry autonomni sfera kultury determinovana svet. nabozenstvimi). K vlivnym osobnostem tohoto proudu patfi P. A. Sorokin, ktery predpokladal existenci vysoce integrovanych sociokult. "supersystemu" a za nejpodstatnejsi pro interpretaci sociokult. sveta a casu povaZoval vyznamy, hodnoty a normy. Ideje jako klicove symbolicke kult. komponenty se podle nej rozprostiraji ve forme "siti" nad lidmi a skupinarni (sekundiimi otiizkou je, zda a v jake mire je liM a skupiny "pouzivaji", ridi se jimi v realnem chovan!). Az na tl'etim miste uvazuje Sorokin 0 institucionalnim zakotveni ideji, jez pojima jako jejich "promenu" v podoM "upevneni" a "zvnejsneni". Sorokin ovlivnil T. Parsonse a -+strukturalni funkcionalismus, H. Marcuse a -+frankfurtskou skolu a dalSi. 2. Antropo!. proud a pojeti se v s.k. prosadilo na zaklade presahu etnologickeho a antropol. koncepci do s-gie, MnoM byly samy 0 sobe silne s-gicke, pfedstavovaly "sociologickou etapu" ve vyvoji techto subdisciplin (L. Holy), Toto pojeti se v s.k. vyvijelo ve 2 etapach: v prvni doslo pod tlakem empir. (predevsim etnografickeho) materialu k relativizaci evrop. hodnotovych predstav a ke studiu spoleenosti (ajejich kultur) nedotcenych dosud modemimijevy, ve druM pak doslo po "totalni destrukci starych kultumich teorii" (R. Konig) ke zvyrazneni mezikult. srovnani a studiu procesu kult. difuze (viz -+difuzionismus), -takulturace a -+enkulturace, obohacenych casto i 0 psycho!. problematiku na zaklade evidence vztahU mezi spolecnosti (kulturou) a osobnosti (R. Linton). Antropologizujici pojeti rozrusilo spiritualisticke a redukcionisticke vyklady v s.k. a obratilo pozomost ke studiu technologii, symboliky, konvenci, institucionalizace apod. Kultura zde predstavuje v podstate soubor znalosti potl'ebnych k uspesnemu chovani ve spolecnosti. ledna se 0 pojeti nehodnotici, charakterizujiei kulturu dane spolecnosti na zaklade skladebnych prvku (kult. znaku, systemu, vzorU apod.) a predpokladajici obvykle jeji soc. integrativni pusobeni. I "kmenove monografie" (F. Boas, L. H. Morgan) usilovaly 0 nalezeni co nejobecnejsieh sociokult. a vyvojovych zakonitosti. Etnograficka a etnologicka tradice zaznela v brit. funkcionalismu (E. B. Tylor, J. G. Frazer, B. Malinowski, A. R.

Radcliff-Brown, E. E. Evans-Prichard). B. Malinowski pokladal kulturu za ryze "instrumentalni aparat" slouzici k "uspokojovani potreb". Vsechny faktory a instituce, ktere usmemuji soc. chovani, tj. hospodarstvi, technika, stat,

moralni normy, nabozenstvi, pravo, ale take ideje a symboly, jsou podle neho pouhymi prostfedky k reseni zivotnieh cilu. Preinterpretovani zak!. bio!. potreb na odvozene kult. hodnoty pl'ipomina sublimacni teorii kultury S. Freuda. Funkcionalisticka teorie kultury svym zduraznenim institucionalnieh adaptivnich mechanismu ovlivnila pozdeji am. predstavitele strukturalniho funkcionalismu R. K. Mertona, T. Parsonse, A. W. Gouldnera, kteri ale rozlisovali mezi etnologickou, antropo!. a s-gickou analyzou. Kult. system pokladali za centralni stabilizacni slozku kazde spolecnosti (jejimz jadrem je soustava hodnot), ovlivi'iujici dva dalSi duleiite systemy - psycho!. a soc. V am. kult. antropologii, nerozliSujici pl'ilis mezi antropologii a s.k., byl chapan pojem i projevy kultury co nejsire a "kultury" byly casto definovany jako -+zivotni styly nebo -+postoje, jez se manifestacne projevuji v typickem chovani, ktere je orientovano na zavazne interpretace sveta a jim odpovidajici vzory (c. Wissler, R. H. Lowie, A. L. Kroeber aj.). Strukturalisticka orientace am. kult. antropologie vedla obvykle ke zduraznovani vyznamu kult. integrovanosti nejen pro "primitivni", nediferencovane typy spolecnosti, ale i pro moderni, organizacne slozite typy spolecnosti (R. F. Benedictovti, M. Meadovti a daIS!). V americkem -+pragmatismu, zalozenem na systematickern "funkcionalizovani" spontanniho jednani a na organizovanem planovani "inzenyrske kultumi politiky", je shledavana podoba s urCitymi tendencemi komunismu (W. Bernsdorf). Antropo!. pojeti se silne projevuje take v pol. s.k. (F. W. Znaniecki, A. Kloskowska, J. Szczepanski:'). 0 novy typ konvergence mezi antropo!. a s-gickym pojetim kultury na zaklade analyzy souvislosti mezi kult. procesem a soc. aktivitami usiluje take R. H. Williams. 3. Zatimco vyvojove proudy v s.k. oznacene jako tradicni (substancionalni) a antropologizujici usiluji 0 ureity globalni (systemovy, komplexn!) pristup ke kultufe, "sociologicko selektivni" smery na takto siroce definovany predmet zkoumani neaspiruji. Lze je chapat spiSe jako dilci zkoumani projevu a ucinku kultury v menici se moderni spoiecnosti. Nektere z nich jsou silne vazany na vyvijejici se s-gickou metodologii nebo na specif. oblasti zkoumani. Objevuje se rovnez snaha odhalit nezadouci funkce kultury, nejcasteji v podoM kritiky ucinku masove, lokalni, nacionalni, edukativni a jine kultury, popr, kult. instituci a systemu. S-gicko- selektivni etapa ve vyvoji s.k. v pods tate reflektuje jak zmeny souvisejici s prechodem od tradicniho k modemimu typu spolecnosti, tak diferenciacni a pluralisticke pfistupy ke kulture, Vyclenuji se jednotlive oblasti kultury jako spec if. dHCi struktury, ktere sice maji na zaklade pfil'azeni ke stejnemu soc. vyvojovemu stupni urCite spolecne ("stylove") rysy, avsak soucasne se 1083

sociologie kultury

osamostatnuji, tzn. ze se stavaji relativne autonomnimi, jednoty, ktera zahrnuje a prostupuje ce!y sociokult. system emancipuji se od jednotne vymezeneho kult. radu a jsou (T. Parsons, R. K. Merton, A. Gouldner). Nicmene funkprozivany jako oddeJene sfery. Kult. instituce usiluji stale cionalisticke teorie znemoznuji do znacne miry prave rozvyrazneji 0 to, aby pusobily jako "vyzva" (A. Toynbee) ke poznani altemativnosti a rozdiInosti soudobych kultur a kult. kult. aktivite. Vyvoj kultur proto nevykazuje tolik "funk- projevu. Kult. vlivy obsahuji sice normativni hierarchii cionalni propojeni" jako spiSe nerovnomemosti (A. L. Kroe- hodnot, ktere jsou dodrzovany a uctivany, neomezuji se ber, W. F. Ogburn a daIS!). Zejrn. teorie tzv. --'kulturni vsak jen na velka socialni Ci teritorialni seskupeni, ale Ize mezery, anticipovana A. Vierkandtem a koncipovana je identifikovat i u nejruznejsich elit s jejich ambicemi W. F. Ogburnem, poukazuje pri rozboru soc. a kult. zme- a aspiracemi, u profesnich skupin, vekovych skupin, subny na nesynchronnost a rozdilne tempo vyvoje material- kultur apod. Jiz A. Gehlen upozomuje napf. na to, ze vedle nich a nematerialnich slozek v kultuI'e. Z tohoto i podob- "nutnych" existuji i "nesamozrejme" zpusoby chovani. nych teor. konceptu vyplyva, ze na zaklade aktualnich Jednota kultury je navic narusovana prohlubujici se delpodnetu ziskavaji urcite oblasti kultury nadrazeny vyznam bou prace, rustem hospodarskYm i rustem vzdelanosti, vzea mohou potlacovat vyvoj v ostatnich oblastech. Na dru- stupem novych socioprofesnich vrstev a cely ten to vyvoj he strane A. von Martin podotyka, ze autonomni tendence vede ke kult. diferenciaci. Presvedcive to na prikladu div kulture mohou vest k "antinomiim", jestlize se jednotli- vergence kultury humanisticke (liter. a ume!. orientovane) ve oblasti kultury ridi vyhradne podle svych vlastnich in- a vedecke (tech., sciencistni) doklada G. P. Snow ve sve tenci. Podle G. P. Snowa mohou vzniknout rozpory mezi koncepci "dvou kultur" (The Two Cultures and a Second ruznymi hodnoticimi aspekty (napf. v oblasti vedy a na- Look). Take A. A. Moles v Sociodynamice kultury poukabozenstvi, prava a mravnosti apod.) a napeti mezi kult. zuje na dezintegrativni tendence v modemi kulture oproti transferovanymi normami a efektivnim zivotnim stylem. kulture tradicni. Modemi kulturu nazyva mozaikovitou, Na zaklade toho, ze instituce, ktere reprezentuji ruzne hod- zlomkovitou, postradajici kompaktnost, zprostfedkovavanoty a hodnotove orientace, vystupuji autonomne se svy- nou zejm. masmedii. Presto rna podle neho z hlediska inmi rozdilnymi naroky, je clovek v modemi spolecnosti ne- formatickeho kultura nenahraditelnou ulohu, nebof perjen vystaven velmi rozsahJe pluralite kult. jevu, ale casto je cepce sveta se uskuteCiluje "promitanim smyslovych pffmo nucen hlasit se kjednem hodnotam a vystupovat informaci na znackovaci promitaci platno vytvarene kulproti druhYm. Vylucne postaveni v s-gicko selektivnich turou". Potrebu prozkoumat a odhalovat vyznam "malych sokoncepcich rna koncepce kultury L. A. Whitea, ustici cialnich struktur" a skupin ovlivnujicich kult. dynamiku v --.kulturologii jako novou vedni disciplinu (viz tez zduraznoval G. Gurvitch. Zajem 0 problematiku komuni--.symbobity, --'kontext extrasomatickY)· kace a kultury vzrostl zejm. diky analyzam masove koDuraz na kontextualni, vyznamove a symbolicke aspekmunikace a jejich nivelizacnich dtisledkti pro kult. uroven ty kultury je take patmy v lingvisticke, semioticke a sepocetnejsich soc. vrstev a zkoumani distribuce sdeleni, prorniologicke orientaci s-gie i dejin kultury (L. Wittgenstein, pagandy, variability komunikacnich efektu (P. F. LaP. Winch aj.) a v etnometodologicke orientaci (H. Garzars/eM, A. Silbermann, W. Schramm, W. Hagemann aj.). finkel). S psycho!. pres ahem je teto problematice blizky Otazkam sepeti kult. a techno!' vyvoje a zejm. vlivum mei vyvojove starsi --'symbolicky interakcionismus (G. H. dii na vnimavost, kult. stereotypy a povahu cloveka 20. st. Mead, G. Simmel, Ch. H. Cooley). Rovnez strukturalisse venoval H. M. McLuhan. V s.k. byla pomeme siroce ticke koncepce, ktere usiluji 0 odhaleni skryrych zakl. strukrozpracovana kriticka teorie --'masove kultury (E. van tur, neuvedomelych schemat a jazykove praxe a determiden Haag, L. LOwenthal, P. F. Lazars/eld, R. K. Merton, nuji kult. vyvoj a jednotlive prvky sociokult. systemu, pam k teto s-gicko- selektivni etape (M. Mauss, C. Levi-Strauss, T. W. Adorno, Ch. R. Wright, R. Hoggart, E. A. Shils, M. P. Foucault aj.). Akcentovani vyznamu duchovnich H. Arendtova a daIS!). Navazovala mimo jine na kriticke oblasti kultury v sociokult. vyvoji je typicke pro --'socio- posouzeni civilizacniho "prerustani prostredkti v konecny logii vedeni (K. Mannheim, T. S. Kuhn, M. PoUinyi) i pro ucel" (G. Simmel), ktere se prosazuje v individualizovane fenomenologicke smery v s.k. (M. Scheler, K. Mannheim, a zejm. v masove spolecnosti. V podlehnuti civilizaci spatA. Schutz). 0 uce!enejsi teor. koncepci usiluje struktural- roval G. Simmel "tragedii kultury". Krize kultury je i dalni funkcionalismus, jenz zdtiraznuje proces --'adaptace simi sociology spojovana s autonomne se vyvijejici techjako zarazeni se do organizovaneho systemu soc. jednani. nikou, industrializaci a nivelizaci kult. konzumu v masove Kult. fenomeny tu vystupuji jednak jako centralni hodno- spolecnosti a s krizi ve vzdelani a vychove (H. Arendtoty (principy a symboly), jednak jako symptomy a doklady va'). Ohrozeni kult. vyvoje a civilizacni krize, tematika na1084

sociologie kultury

vazujici na myslenkovy odkaz Ortegy Y. Gasseta, je take zdrojem uvah pfislusniku tzv. frankfurtske skoly, M. Horkheimera, T. W. Adorna, J. Habermase, E. Fromma, H. Marcuse). Metamorf6zami kultury v industrialni spolecnosti a jejim vlivem na cloveka se zabyva H. Marcuse, ktery soudi, ze "civilizace prejima, organizuje, kupuje a prodava kulturu" (Kultur und Gesellscha/t). Obavy z dvojznacneho pusobeni --.techniky ve vztahu ke kulture se ozyvaji napr. ve studiich L. Mum/orda, ktery pfedpoklada, ze je 7.apotfebi, aby technika byla hodnotove a kult. asimilovana, coz umozni navodit zadouci svet. spolupracijako protivahu nar. izolaci. Podobne predstavy koresponduji napr. s myslenkarni J. Burckhardta 0 potrebe "tvoriveho stykani narodu" nebo s koncepci J. Huizingy 0 hemich a tvofivych atributech kultury, jet je zalozena na eticke katarzi. Zmenami v kulture implikovanymi vyvijejici se technikou a velkym tempem industrializace se zabyvali predstavitele teorie tzv. --'postindustrialni spolecnosti (R. Aron, D. BeU, H. Kahn) a sociologove venujici se problematice tzv. --.technokraticke spolecnosti (T. B. Veblen, T. Roszak, J. Burnham, Z. Brzezinski, D. Bell aj.), menici se ve --'spolecnost informacni Ci komputerovou (J. Martin, Y. Masuda, A. Toffler). Avsak nekdy soc. touhy po novotach a inovacich, projevujici se v menicich se a nove vznikajicich potfebach, mohou byt jen skrytym vyrazem vtile k vlade a ovladani. Postup civilizacnich i kult. zmen je vsak nezvratny a stale zretelnejsi. Tak usuzuje napr. K. Guggenberger, ktery poukazuje na to, ze svet je preplnen tradicnimi kult. vzory, jez neposkytuji dostatek prostoru pro vlastni autenticnost. Zmenam v kulture, souvisejicim se --'vzdeIavanim a edukativnimi systemy, se venovali P. F. Bourdieu a J. C. Passeron, kteri dospeli k vytvoreni vlivne koncepce --'kulturniho kapitalu. S-gicko-selektivni proud v s.k. reflektuje ve svych diIcich koncepcich napeti plynouci z nesoumefitelnosti mezi tradicnimi a modemimi spolecnostmi, u nichz prevladaji tendence k diferenciaci kultury a autonomizaci (ci izolaci) nekterych jejich casti a odvetvi. Ve vztahu ke kulture jsou zaznamenavany procesy sekularizace a racionalizaceo V momentech uvolneni dejinne dynamiky casto nabyva na vyznamu --'kulturni dedictvi, ktere je chapano jako stylotvorny kult. komplex. Vztah k nemu a ke kult. --.tradicim je vsak rozporny: na jedne strane je pozadovana jejich fixace, petrifikace, na druhe strane jejich rozruseni a zmena. Tyto a podobne rozdilne hodnotove akcenty vyjadruji soucasny stav, ktery Ize charakterizovat jako naruseni jednoty kUltury. K. Mannheim i jini sociologove usuzuji, ze zvl. procesy, kterymi mohou kultury v modemich spolecnostech prochazet, Ize rozlisit na procesy selekce, racionaIni organizace a transmise. V pfipa-

de transmise jde 0 to, ze objektivace kultury je natolik pokrocila, ze dana kultura jiz neni vazana na urcitou spo!. strukturu, nybrz muze fungovat (existovat a byt interiorizovana) i v jinem nez puvodnim spo\. prostfedi. Z teto skutecnosti vyplyva jako dominantni tema pro s.k. zkoumani --'kuIturni zmeny. V soucasnych pluralistickych koncepcich s.k. Ize rozpoznat mimo radu jinych dva hlavni formujici se a viditelne smery: instrumentalismus s praxeologickymi pfistupy a integrativni pfistupy reagujici na krizi v kultufe a spolecnosti. Instrumentalisticke pristupy jsou zalozeny nikoliv na snaze 0 restaurovani minulosti, ale naopak na praktickych projektech, ktere maji byt uskutecneny. Venuji se empir. studiu rozdilnych kult. jevu a odhaluji vysoky stupen kult. diferenciace, presto vsak kulturu chapou obecne jako fenomen napomahajici vytvoreni "miroveho fadu". Usiluji o navratjednoty kultury i 0 propojeni ruznych vednich pfistupti ke studiu kultury. Pfi respektovani s-gickych poznavacich moznosti jsou za relevantni pokladany i souvislosti nab., mravni, pravni, vychovne, jazykove, ume!. aj., ktere s sebou pfinaseji uvahy 0 postmodemi kulture a Zivotnim stylu (J. Habermas, T. Gitlin, aj.) nebo 0 lokalni a globalni kulture (J. M. Featherstone). Z obsahoveho hlediska je pozomost venovana zejm. problematice regionalnich kultur, difUze kultur, multikult. komparaci a multikult. spolecnostem (w. Reuther), enkulturaci, akulturacnim procestim, sociokult. zmenam prostfednictvim minorit (S. Moscovici), subkulturam a kulturnim skupinam lokalnim a nab. (w. Ullrich, U. Six aj.), audiovizuaInim kontextum kultury (W. Benjamin, S. Sontag, E. Morin), kult. politice (c. Bodo, G. Parisi, F. Jeanson, A. Girard), systemum mezinar. kult. komunikace a obehu kult. informaci, vzdelani v audiovizualni komunikaci (J. Cloutier, D. Grave, B. Bryson), s-gickym aspektum rekreace, cestovniho ruchu a volneho casu (J. Dumazedier, K. Roberts aj.), mestskym kulturam, kazdodennimu zivotu a postmodemimu zivotnimu stylu, perspektivam spotrebitelti kultury (1. M. Featherstone), organizaci spolecnosti a kultury, kult. vzorcum rodiny, sexualnim rolim v moderni kultufe a nepochybne i sociokult. zmenam souvisejicim s evropenizaci, amerikanizaci ci globalizaci kultury. Atraktivnimi se staly i sociokult. vyzkumy ve stfedo- a vychodoevrop. statech po padu totalitnich rezimti, stejne jako studium kult. vyvoje v latinskoam. zemich, v Asii a Africe. S.k. poskytuje zaklad pro spolecenskovedni i prakticke obory, ktere se zabyvaji specif. oblastmi kult. zivota, jeho vyzkumem, organizovanim, institucionalizaci, progn6zovanim apod. (viz tez --'kulturni politika). V soucasne dobe je v s.k. silne iniciovana take problematika ekologicka, sociobiol. a ekonomicka.

1085

sociologie kvalitativni sociologie literatury A: sociology of culture F: sociologie de la culture N: Kultursoziologie I: sociologia della cultura Lit.: Arendt. H.: Crisis in Culture. In: Between Past and Future. New York 1963; Bauman. z.: Culture as Praxis. London 1973; Bell. D.: The Cultural Contradictions of Capitalism. London 1976; Bourdieu. P. F. - Passe ron. 1. c.: Reproduction in Education Society and Culture. London 1971; Casson. R. w.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Dumazedier, J. - Ripert. A.: Loisir et culture. Paris 1966; Featherstone. 1. M. ed.: Global Culture. London 1990; Hampden-Turner. Ch.: Modelle des Menschen. Weinheim und Basel. 1986; Kloskowska, A.: Socjologia kultury. Warszawa 1983; Linton, R.: The Cultural Background of Personality. London 1947; Lowenthal. L.: Literature, Popular Culture and Society. San Francisco 1961; Martin, A. von: A Sociology of Contemporary Cultural Change. Oxford 1981; Moles, A. A.: Sociodynamique de la Culture. Paris 1967; Snow, G. P.: The Two Cultures and second Look. Columbia 1963; Sorokin, P. A.: Social and Cultural Mobility. New York 1964; Tomlinson, J.: Cultural Imperialism. London 1991; Williams, R. H.: The Sociology of Culture. New York 1982.

MaM sociologie k V ali ta ti vni - souhmne oznaceni pro vsechny smery s-gie 70. az 90, !. 20. st., ktere za hlavni ukol s-gie pokladaji pochopeni zivotniho sveta ( ..... Lebenswelt) a pravidel kaz.dodennich Cinnostijinych individui (soc, ..... akteru), vcetne jejich motivaci, desifrovani vyznamu, ktere pl'ikladaji vecem, procesum, aktivitam a symbolum. Toto vedeni se vyjadfuje dusledne v beznem, pfirozenem jazyce, byi s pouzitim specificke, nekdy dokonce malo srozumitelne terminologie. Proti s.k. stoji kvantitativni sociologie, ktera pfiklada velky vyznam citani, mefeni a kvant. a formalizovanemu vyjadfovani souvislosti, protoze z hlediska s.k. usiluje nikoliv 0 rekonstrukci Zivotniho sveta soc. akteru, ale 0 vystavbu tzv, pozitivni vedy, vetSinou podle modelu ved experimentaInich (viz .....sociologie pozitivisticka). Oba tyto pfistupy se vsak fakticky nevylucuji, jak se puvodne zdaIo, dnes jsou mezi nimi jasne viditelne stycne oblasti problemove i metodologicke, Za pfedchUdce s.k. je pokiadan G. Simmel se svou koncepci .....formalni sociologie a do jiste miry i Max Weber; s.k. navazuje na tradice .....chicagske skoly, na Thomasuv koncept .....defin.ice situace, na .....symbolicky interakcionismus G. H. NIeada. Konkretne se k s.k. fadi ..... fenomenologicka sociologie Schutzova, ..... etnometodologie Garfinkelova, ..... kognitivni sociologie Cicourelova, teorie .....labellingu Howarda Beckera a konverzacni analyza Harveye Sackse. S.k. klade duraz na pouziti tzv. neintervenujicich, nereaktivnich nebo nevtiravych (nonobtrusive) technik a metod s-gickeho vyzkumu, pfi jejichz aplikaci se jen min. meni pl'irozena soc. situace, ktera je pfedmetem studia. Nekdy se pojem s.k. pouziva zlizene a spec if. pro oznaceni metodo!. orientace, ktera zduraznuje nebo dokonce aZ absolutizuje vyznam kvalitativnich'metod a kritizuje tradicni kvantitativni postupy, zejm ...... do1086

taznikova setreni, jejichz zak!. metodo!. vadu spatfuje v tom, ze soc. situaci nerekonstruuji, ale konstruuji v tom smyslu, ze pfedurcuji zpusobem a obsahem tazani, co a jak rna soc. akter (navic promeneny v pouheho respondenta) v socialni realite videt, vnimat a posuzovat (tzv, prestrukturace soc. reali ty). A: qualitative sociology F: sociologie qualitative N: qualitative Soziologie I: sociologia qualitativa Lit.: Schwartz, H. - Jacobs. J.: Qualitative Sociology. A Method to the Madness. London 1979; Petrusek. M.: K vantitativnf, nebo kvalitativnf metody? Sociologic/c:.; casopis, 26, 1990, C. 1,2.

Pet so ci 0 I 0 gi e k v an ti t a ti v n i viz sociologie kvalitativni sociologie kyberneticka - jeden z mnoha pokusu budovat s-gii na bazi konkretni exaktni vedy, v tomto pfipade kybernetiky, s vyuzitim jejiho pojmoveho a metodo!. aparatu. Kybernetika zejm. v 60. !. inspirovala fadu sociologu k uvaham a pokusum aplikovat kyberneticke ideje 0 fizeni a prenosu informaci na analyzu soc. systemu, pfedevsim organizacL Byly uCineny pokusy konstituovat tzv. socialni kybernetiku, ktera se mela zabyvat temi soc. jevy, ktere za daneho stavu vedeni a tech. moznosti mohou byt vedome fizeny. Soc. kybemetika neaspirovala na to, aby nahradila .....sociologii, definovala se proto ve vztahu k ni na zaklade analogie vztahu tech. ved k teor. fyzice. Mela byt chapana a rozvijena jako sociotechnika na vysoke metodo!. lirovni, kterou nabizi prave kybemeticky pojmovy a metodo!. aparat. Inspirace k temto pokusum Ize najit jiz u zakladatele kybernetiky Norberta Wienera a v jeho praci The Human Use of Human Beings z r. 1954. listen tradici mela soc. kybemetika v Polsku, kde navazala na impulsy Oskara Langello, ktery se pokusil ustavit ekon. kybernetiku. 1. Kossecki a M. Mazur soc. kybernetiku systematicky rozvinuli, zavedli a definovali pojmy jako sociomasa, socioenergie a sociostruktura, navrhli klasifikaci systemu rizeni na stacioname-energeticke, stacioname-informacni, dynarnicko-energeticke a dynamicko-informacni a stanovili tzv. civilizacni normotypy, tedy definice a charakteristiky konkretnich kultur, ktere temto typum fizeni odpovidaji, analyzovali kyberneticky polit. hnuti, mezinar. polit. vztahy dokonce v hist. perspektive atd. Temto snaham nelze upfit inspirativnost, ackoliv se dalSiho rozvoje nedockaly. Ve Francii obdobny pokus ucinil v souvislosti s analyzou kultury Abraham A. Moles, ktery rozpracoval po jistou dobu vlivnou sociodynamickou teorii kultury. V knize venovane tomuto tematu take podrobne vylozil metodologii s.k., tedy zpusob aplikace obecne kybemetickych metod na analyzu kult. fe-

nomenu. Stale podnetne jsou zejm. pasaze venovane sociodynamicke analyze ..... masove kultury. Ackoliv se tedy nakonec s.k. ani socialni kybemetika nekonstituovaly jako samostatne vedni obory, zustava aktualni jejich metodo!. podnetnost a terminologicky vliv. Kybemeticka terminologie a pocitacova metaforika se v soudobe s-gii pouziva velice casto, byf nekdy se znacnou svevolL A: cybernetic sociology F: sociologie cybernetique N: kybernetische Soziologie I: sociologia cibernetica Lit: Kossecki, J,: Cybemetika spoleczna. Warszawa 1981; Lange. 0.: Wst,p do cybernetiki ekonomicznej. Warszawa 1965; Moles. A. A.: Sociodynamique de laculture. Paris 1967; Wiener, N.: Kybemetika a spolecnost. Praha 1963.

Pet s oci 0 I 0 gi e la ick a - (z fr. laiane = svetsky, neodborny) - lihrn nazoru pfislusniku ruznych soc. skupin, vrstev a trid na spolecnost a vlastni postaveni v ni; tyto nazory jsou formulovany na lirovni bezneho vedomi, nemaji tedy podobu zduvodnenych empir. generalizaci, teorii nebo ideo!. systemu. Predstavy 0 existenci s.l. vychazeji z predpokladu, ze lide, kteri ve spolecnosti ziji a jsou nuceni se v ni orientovat, aby mohli rozhodovat a jednat, si vytvareji urcita interpretacni schemata, ktera jim umoznuji rozumet soc. svetu, vyznat se v nem a zaujimat soc. pfimerene postoje. S.I. neni totozna s ..... obyceji, soc ...... normami, pravidly spo!. jednani atd., podle nichz se lide reaIne chovaji nebo je v te ci one mire respektuji, aniz si je vsak nutne uvedomuji a umeji je verbalne formulovat. le snahou o vysvetleni, pochopeni a interpretaci soc. sveta a je vzdycky v nejake podobe verbaIne vyjadrena, i kdyz nemusi byt nutne pisemne Ci jinak fixovana. Zajem 0 s.l. je pomeme stary, jiz davno existovaly ojedinele pokusy rekonstruovat "lidove vedeni" 0 spolecnosti na zaklade ..... pfislovi, ruznych tradovanych historek s "poucnym vyustenim", i na zaklade anekdot, vtipu atd. K oziveni tohoto zajmu doslo v souvislosti se vznikem .....etnometodologie, ktera si jako svuj likol predsevzala mj. studium interpretacnich schemat, ktera lide pouzivaji k porozumeni spolecnosti, v nil. ziji; v tomto smyslu je s.l. totozna s tzv. etnosociologii Ci lidovou sociologii. Koncepce etnosociologie, resp. s.l., je v zap. s-gii kladena do ostreho protikladu vuCi ..... akademicke sociologii a zejrn. dotaznikovemu empir. vyzkumu. Tyto pokusy 0 porozumeni spolecnosti nepfihlizeji podle stoupencu koncepce s.l. k tomu, ze svet je interpretovan dfive, nez k jeho interpretaci formalne pfistoupi pfislusny sociolog. Podle vyjadfeni tvurce tzv. divoke sociologie (wild sociology) 1. O'Neila svet ani na takovou interpretaci necekii, \ide jej hodnoti, posuzuji a vysvetluji nezavisle na jakekoliv akademicke a institucionalizovane s-gii. Toto pojeti s.l. sice

odrazi fakt, ze clovek se v kazdodennim zivote bez s-gie obejde, k zasadnimu nedorozumeni vsak dochazi tehdy, jestlize je s.l. nobilitovana, povznesena na uroven .....sociologicke teorie. Napf. vyzn. reprezentant ..... radikalni sociologie R. Quinney tvrdi, ze s-gickii teorie je tvorena vsemi lidmi; existuje potud, pokud existuje pfedstava, jak se veci maji nebo jake by mely byt - vedomi lidi je tedy s-gickou teoriL V tech to pfistupech se jiz nerozlisuje nutnost zkoumat laicke pfedstavy 0 spolecnosti jako vyzn. spo!. jev, ktery hraje aktivni ulohu v utvareni napf. motivacnich struktur, od vedecke reflexe spolecnosti, zalozene na empir. vyzkumu a zavrsene teor. zobecnenim. Postupne jsou pfekonavany zjednodusujici pfedstavy, ze studium s.l.lze ztotoznit s ..... vyzkumem vefejneho mineni, a rozviji se studium ..... kazdodennosti jako legitimni soucast s-gickeho vyzkumu, do nil. pam i zkoumani s.l. Zkusenost, ze teorie se pouze na zaklade laickeho vedomi 0 skutecnosti budovat neda, uCinili i psychologove pfi studiu analogickeho vztahu mezi psycho!. teorii a tzv. folk psychology. A: lay sociology F: sociologie d'amateurs, sociologie profane N: Laiensoziologie I: sociologia dei dilettanti, sociologia dilettantistica Lit.: Garfinkel, H.: Studies in Ethnomethodology. Englewood Cliffs 1967; O'Neil, J.: Making Sense Together: An Introduction to Wild Sociology. London 1975; Quinney, R.: From Repulsion to Liberation: Social Theory in a Radical Age. New York 1972.

Pet soc i 0 log i e lid 0 v a viz sociologie laicka sociologie lidskych sidel viz sidlo, sociologie mesta sociologie literatury - spec. s-gicka disciplina, ktera se zabyva: 1. vztahem literatury a spolecnosti, a to jak vztahem spolecnost - literatura (determinace liter. dila soc. skutecnostmi), tak vztahem Iiteratura - spolecnost (soc. pusobeni liter. dila) 2. soc. obsahy liter. del (co liter. dilo vypovida 0 spolecnosti) 3. literaturou jako instituci (za jakych soc. podminek liter. dilo vznika, rozsifuje se a je prijimano). S.I. je subdisciplinou obecnejsi --'sociologie umeni a sarna rna pomerne rozvinutou subdisciplinu ..... sociologii romanu, uzce souvisi se s-gii ..... masove komunikace. Prvni prace z oboru vznikla vlastne mimo nej a pfed nim: jiz v r. 1800 vydala totiz Germaine de Stael praci 0 literature a jejfch vztaZlch ke spolecenskjm instituc[m, v nil. se pokusila vysledovat vliv nabozenstvi, mravu a zakonu na literaturu a naopak. Druhou otazkou G. de Stael bylo, zda a jak literatura utvafi Iidske city, tedy jaky je jeji normotvorny a mravni vliv. Timto pojetim vztahu spolecnosti a literatury na dlouhou dobu pfedznamenala jeden smer zkoumani v s.l., jedno z jejich zakl. pa1087

sociologie mad'arska

radigmat, paradigma tzv. sociognoseologicke. Jeho podstatou je predpoklad, ze liter. dilo je odrazem spolecnosti, ktery muze byt slozite institucionalne a formove zprostfedkovan, ale vzdycky existuje. VYzn. pfedstaviteli tohoto paradigmatu byli predevsim marxiste: studium liter. del patfilo k marx. tradici a temef vsichni vyzn. marxiste se zabyvali ve vetsi Ci mensi mife literaturou (K. Marx, podstatne mene F. Engels, dale G. V. Plechanov, G. S. von Luktics, neomarxiste a pfislusnici --'frankfurtske skoly T. W. Adorno, W. Benjamin, L. Lowenthal, dale pak J. P. Sartre, L. Goldmann aj.). Souvisi to pravdepodobne s jejich konstruktivistickym videnim sveta, v nemz a pri jehoz pretvafeni mela literatura sehrat vyzn. roli (dokladaji to uvahy Leninovy, A. V. LunacarsMho a L. D. TrocMho). Mezi prukopnicka dila teto orientace patfi take uvahy T. Carlylovy 0 basniku jako hrdinovi, Ch. A. Sainte-Beuveovy pokusy vyvodit autora z jeho dila a zvl. slavna tzv. trojclenka H. Taina, ktery se pokusil vyvodit liter. dilo z mravniho stavu spolecnosti, jenz je sam ovlivnen podminkami rasovymi (rasa je pojata siroce, nikoliv uzce antropol.), dejinnou chvili (konkretnim casem vzniku) a prostfedim. Sociognoseologicke paradigma zduraznuje informacni funkci literatury a jeji dalSi soc. funkce. Druhym paradigmatem je paradigma institucionalni, ktere tvrdi, ze literatura neni vuCi spolecnosti vnejsi, ale je jeji pfimou soucasti, je sarna spolecnosti, je soc. instituci mezi jinymi soc. institucemi, a je tedy podfizena stejnym s-gickym zakonitostem jako vsechny ostatni normativne urcene a kontrolovane sfery spol. zivota. Pro tuto orientaci neni podstatne liter. dilo a uz vubec ne jeho obsah ci abstraktne pojate soc. funkce, ale celek soc. interakci, ktere se na ne vazL Timto celkem je instituce literatury. Podle jednoho ze zakladatelu teto orientace Roberta Escarpita vznika s.l. az tehdy, kdyz jsou na literaturu, presneji na liter. produkci, aplikovany modemi vyzk. postupy, vsechno ostatni je jenom prehistorie. Predmetem s.l. podle H. Duncana, I. P. Walta, H. T. Levina, N. N. Fungena aj. neni literarni dilo sarno, ale setkavani dvou svobodnych aktu, aktu spotfeby a aktu produkce se vsemi dusledky z toho plynoucimi. V s.l. pojate institucionalisticky jde 0 zkoumani fetezce: umelec (jeho soc. puvod, spo!. prostredi, soc. postaveni, prestiz, procedury vstupu a vylucovani z liter. spolecenstvi, skupiny literatu) - dilo (dilo jako vec, tedy jako kniha a jako zbozi, nakladatelstvi a vydavatelstvl jako Cinnosti, tvurci vkusu, liter. kritika jako instituce, cenzura a cenzofi, tzv. --'gatekeepefi, vztah dila a statu, mecenas jako soc. instituce) - Ctenar (ctenarsky vkus, soc. rozvrstveni ctenafu, ocekavani a pfijeti, knihovny, prodej knih a pfistup k dilu). Ke vsem temto tematum se s.l. vyslovila a v posledni dobe se intenzivne venuje zejm. vztahu lite1088

sociologie malych skupin

ratury k masove kultufe. Obrat s-gie od metod kvant. ke kval. a k durazu na interpretaci soc. skutecnosti muze perspektivne ovlivnit i s.l., zatim je vliv interpretativniho paradigmatu a kval. s-gie necekane maly. Naopak vyzn. impuls do rozvoje s.l. vnesl --.postmodernismus, ktery sociognoseologicke paradigma zcela odmita a zduraznuje znakovou povahu a pod statu reality, v niz literatura hraje osobitou roli (J. Derrida, J. Baudrillard, U. Eco aj.). V. Belohradskj fika, ze dnes ztraci s.l. smysl, smysl rna pouze vztah s-gie a literatury, totiz to, jakje literatura prostoupena vedomou ci nevedomou s-gii (Milan Kundera) a nakolikje s-gie sarna liter. dilem, literaturou, a to vzhledem k roli, kterou v s-gii postmoderniste pfisuzuji retorice: s-gie je tim ucinnejsi, cim vice je dobrym a vlivnym liter. dilem. V minulosti to platilo 0 fil. produkci zcela nepochybne (F. Nietzsche, A. Schopenhauer, u nas L. Klima), dnes to plat! 0 produkci s-gicke. Vyvoj s.l. lze charakterizovat temito vyzn. myslenkovymi mezniky: protosociologicka tradice (Stael, Taine, Sainte-Beuve), marxismus (viz vyse), angl. skola (Mathew Arnold, F. R. Leavis, R. H. Williams, J. Gross, M. Bradbury, R. Hoggart), --.strukturalismus (L. Althusser, R. Eagleton), --'hermeneutika, s-gicke studium masove komunikace a popularniho umeni (Adorno, Leavis) a institucionalni skola (Escarpit, Watt aj.). Tradici s.l. v ces. zemich zacina T. G. Masaryk, ktery byl de facto radik3.lnim stoupencem sociognoseologickeho paradigmatu: jeho Rusko a Evropa, Modernf c'1ovek a ndbozenstv{ a Svetovd revoluce jsou toho ucebnicovymi priklady. S.l. vyzn. ovlivnili cesti marxiste (B. Vaclavek), zejm. vsak strukturaliste (J. Mukarovskj). V poslednich svych dilech se k s.l. vyjadruje i Vaclav CernY. Empir. se recepci liter. dila venuje ALeS Haman. A: sociology of literature F: sociologie de la litterature N: Literatursoziologie I: sociologia della letteratura Lit.: Albrecht, M. C. - Barnett, 1. H. - Griff, M. eds.: The Sociology of Art and Literature. London 1970; Coser, L.: Sociology Through Literature. Englewood Ciffs 1963; Benjamin, W: Dilo ajeho zdroj. Praha 1979; Escarpi!, R.: La revolution du livre. Paris 1960; Hall, 1.: The Sociology of Literature. London 1979; Haman, A.: Literatura z pohledu ctenaru. Praha 1991; Lesiidk, R.: Literame dielo a citatel. Bratislava 1982; Lukacs, G. S. von: Umenf jako sebepoznani lidstva. Praha 1976; Masaryk, T. G.: Muj vztah k literature. Tvar, 1993 (od C. 21); Petrusek, M.: Sociologie a literatura. Praha 1990; Pruvodce po svetove literarni teorii. Praha 1988; W krfgu socjologii literatury, I. a II. Warszawa 1977.

Pet sociologie mad'arska - zrodila se na pfelomu 19. a 20. st. Jejimi hlavnimi institucemi byly Tdrsadalomtudomanyi Tdrsasdg (SpoleeenskovMni asociace) a easopis Huszadik szdzad (Dvacate stoleti). Zakl. polit. orientaci teto skoly byl radikalismus, pficemz nektefi jeji

clenove sympatizovali s marxismem a socialismem. Uznavanou autoritou byJ 0. Jdszi, ktery pracoval prevazne v oblasti s-gie etnickych vztahU. Jejimi dalSimi vyzn. cleny byli G. Pikler (chudoba, soc. politika), R. Braun (s-gie venkova), D. Buday (demografie). Po revolucfch a kontrarevoluci, k nimz doslo po 1. svet. valce, tato prvni madarska s-gicka skola v pods tate zanikla. Mnoho jejich clenu z Madarska emigrovalo - mezi nimi i K. Pokinyi a K. Mannheim, ktefi byli s touto skolou volne spojeni a stali se svetoznamymi sociology. Ve 30.1. se skupina spisovatelu (napf. G. Illes), zurnalistu a "sociografU" (napf. F. Erdei) pokousela obnovit empir. s-gicke vyzkumy, kdyz zalozili hnut! a vydali serii knih, jejichz cilem bylo "objevovat Madarsko". Po r. 1945 byla i tato skupina umlcena a castjejich clenu emigrovala. V povalecnych letech byla na Univerzite Eotvose LOrdnda v Budapesti zfizena katedra s-gie, kterou vedl Alexander Szalai. V r. 1950 byl zatcen a odsouzen k dlouhodobemu vezeni, z nehoz byl propusten v r. 1956. Katedra s-gie na EOtvosove univerzitebyla zrusena a s-gie jako vMni obor byla zakazana. V prvni polovine 60. 1. doslo k postupnemu obrozeni s-gie. Pfispely k tomu empir. s-gicke vyzkumy, ktere provadel Ustrednf statistickj urad a nove zfizeny Ustav pro sociologickj vyzkum Mad'arske akademie ved; jeho prvnim reditelem se stal A. Hegedus, ktery byl vI. 1955-1956 ministerskym predsedou. V nasledujicich letech byly zfizovany s-gicke skupiny, katedry a pozdeji ustavy na EOtvosove univerzite ana BudapeSt'ske univerzite ekonomickjch ved. DalSi vyzn. jednotky a katedry byly organizovany jinymi institucemi. V 70. 1. se Ustav spoleeenskych ved Ustrednfho vyboru Mad'arske socialisticke dllnicke strany stal jednim z vyzn. vyzk. center. Od 60. do 80. 1. se v s.m. provadely pfevazne empir. vyzkumy, mj. v techto oblastech: socialni stratifikace a mobilita (R. Andorka, Z. Ferge, T. Kolosi, l. Szetenyi, I. Kemeny); sociologie mesta a venkova (1. Szelenyi); ekon. sociologie (G. Lengye, C. Mak6); sociologie prava (K. Kulcsar); sociologie rodiny (L. Cseh-Szombathy, P. Somlai); sociologie zdravotnicM (A. Losoncziova); sociologie hod not (E. Hankiss); sociologie nabozenstvi (M. Tomka); sociologie deviace (B. Buda); socialni psychologie (F. Pataki); dejiny s.m. (T. Huszar). V 70. 1. byla s.m. vystavena velikemu pronasledovani ze strany mocenske elity. Z tohoto duvodu elenove Lukdcsovy skoly (A. Hellerova, M. Mdrkus i I. Szelenyi a I. Kemeny), ktefi pracovali v Ustavu pro sociologickj vyzkum Mad'arske akademie ved, emigrovali na Zapad. Po revolueni zmene rezimu v r. 1990 je s.m. postavena pfed nove problemy a nove ukoly: na jedne strane je lirriitovana nedostatkem financnich prostfedku, na druhe strane ziskala nove moznosti venovat se teor. studiim

a zkoumat chudobu, nezamestnanost, jejich feseni soc. politikou, a rozvijet sociologii polit. zivota. A: Hungarian sociology F: sociologie hongroise N: ungarische Soziologie I: sociologia ungherese And sociologie malych skupin - konkretni s-gicka disciplina tvofici jadro mikrosociologie a zabyvajici se --.spolecenskymi skupinami, ktere jsou zalozeny na bezprostfednim kontaktu mezi cleny a charakterizovany malou poeetnosti (za dolni hranici se poklada triMa, protoze --'dyada je specif. soc. utvar, horni hranice se vymezuje mezi 7 az 20 cleny). Od pokusu definovat --'malou skupinu pouze poetem clenu se upustilo. Sarna skutecnost, ze skupina je mala, implikuje totiz urCite dalSi charakteristiky, napf. moznost vzniku intimnich vztahu, struktury sympati!, tzv. facilitacniho efektu atd. Neni proto opravnena kritika P. A. Sorokina (1956), ze s.m.s. je pseudovedou, v niz jsou kumulovany vsechny neduhy moderni s-gie, totiz prazdny empirismus, kvantofrenie, pseudoexaktnost a pseudoexperimentalnost, a ze sam pojem male skupiny je absurdni, protoze pod Ie velikosti se soc. utvary klasifikovat nedaji. Sorokin nerespektuje, ze zajem 0 male skupiny je starsi ne'Z boom s.m.s., k nemuz doslo ve 40. a 50. I. 20. st. Prokazatelny zajem lze identifikovat u F. Tonniese, jehoz dichotomie --'Gemeinschaft a Gesellschaft je vlastne hist. uvodem k s.m.s., E. Durkheim venoval roli malych skupin a --'primamich vztahu mimoradnou pozomost v kontextu svych uvah 0 --'sebevrazde a --.anomii, G. Simmel zkoumal spec. vliv velikostniho faktoru na fungovani skupiny a pomerne detailne se zabyval formami sku pin ve vazbe na formy --'socialni interakce, S. Freud ukazal na libidinozni strukturu a funkce skupiny (vUdce jako "otec"), F. W. Znaniecki venoval samostatnou studii tematu skupiny jako produktu participace individui. Nelze pfirozene pominout vyzn. prace Ch. H. Cooleyho, ktery zavedl do s-gie pojem --'primarni skupina. Nekdy se dosud male skupiny neopravnene ztotoznuji s cooleyovskymi primarnimi skupinami: plati teze, ze kazda primaml skupina je mala, nikoliv vsak teze obracena. Z am. sociologu ovlivnil s.m.s. v jeji zarodecne vyvojove fazi W. G. Sumner, kdyz rozlisil tzv. in-groups a out-groups, ktere pozdeji inspirovalo nekolik autoru k formulaci teorie --'referencnich skupin. Prvni empir. vyzkumy malych skupin, pomineme-li spec. studia rodiny (F. P. G. Le Play), kteraje sice malou skupinou, ale se zcela zvl. s-gickym statusem, se spojuji se studiemi Normana Tripletta (The Dynamic Factor in Pace-making and Competition, 1898), s Taylorovjmi vyzkumy role neformalnich struktur ve vyrobe (pozdeji pod1089

sociologie marxisticko-Ieninska

sociologie marxisticka

statne modifikovana hypoteza: neformalni skupiny negativne ovlivi'iuji produktivitu) a v I. 1903-1905 se studiemi 1. A. Puffera 0 vedeni gangu, na nez tematicky navazal F. M. Trasher svou klasickou praci The Gang (1927). S.m.s. krystalizuje jako spec. subdisciplina ve 20. a zejm. 30. I., kdy se 0 jeji rozvoj zvl. zas10uzili F. H. Allport, ktery popsal tzv. facilitaeni efekt, a Kurt Lewin, ktery vyuzil inspiraci modemi fyziky ke konstrukci sve -tteorie pole a ktery poprve formuloval tl'i zakl. typy -tvildcovstvl v male sku pine (autokraticke, demokr. a liberalni). Vyzn. roli v rozvoji s.m.s. sehrala teorie lidskych vztahu (-thuman relations) a slavny hawthomsky experiment (viz -thawthornsky efekt) je dodnes predmetem eilych metodol. diskusi a sporn. Metodol. zvrat ve studiu malych skupin znamenala -tsociometrie J. L. Morena a pozdeji interakeni analyza navrZena R. F. Balesem. V r. 1950 vydal G. C. Homans knihu The Human Group, ktera byla pokusem 0 vystavbu obecnejsi teorie malych skupin, spiSe vsak slouzila Homansovi jako vychodisko ke konstituci jeho vlastni teorie elementamiho chovanL Homans se pokusil pomoci tri promennych (aktivity, interakce, sentimentu) a rozlisenim dvou typu systemu (vnitfuiho a vnejsiho) zformulovat zakl. tvrzeni 0 chovani jedincu v male skupine (mala skupina neni to, co zkoumame, ale kde zkoumame), napr.: 1.0soby, ktere casto interaguji, maji skI on k vyssi sympatii; 2. eim eastejsi interakce, tim podobnejsi sentimenty; 3. eim vyssi pozice individua ve skupine, tim vyssi konformita; 4. eim vyssi pozice ve skupine, tim sirsi objem interakci; 5. pokles urovne interakce vede k poklesu intenzity sentimentu atd. V 50. 1. byly provedeny tisice empir. vyzkumu malych skupin a s.m.s. se stala absolutne nejrozsirenejsi vyzk. m6dou v celych dosavadnich dejinach s-gie. Byly prozkoumany snad vsechny myslitelne"typy malych skupin - od gangu pres skupiny nemocnych aZ po skolni tridy a vojenske jednotky. Od poloviny 60. I. lze pozorovat v zap. s-gii obrat od mikrosociologie k velkym teoriim na jedne strane (viz -tmakrosociologie a mikrosociologie) ana druhe strane kjinemu typu mikrosociologickeho studia, ndje studium malych skupin, totiz studia bezprostredni interakce, konverzace, kazdodennich rutinnich aktivit atd. Tento obrat sou vis I s celkovou zmenou ve vyvoji zap., zejm. am. s-gie, a projevil se take v zapadoevrop. s-gii. Ta zejm. diky aktivite G. Gurvitche mela i v mikros-gii vyznamnejsl teor. ambice, v 70. 1. vsak mikros-gicka orientace na vyzkum kazdodennosti prevladla. Vyvoj ve vychodoevrop. a SOY. s-gii byl paradoxne prevraceny: od kategorickeho odmitani mikros-gie jako pseudovecty, ktera zejm. nechape vyznam tfidnich vztahu, az po vysoce intenzivni zajem 0 em1090

pir. vyzkum a predevslm prakticke uziti vysledku vyzkumu malych skupin v prumyslove, pedagogicke a org. praxi. Limity techto snahjsou obecne znamy. V 60.-80.1. se s.m.s. zabyvali v SSSR A. V. Petrovskij (stratometricka teorie kolektivu), G. M. Andrejevova, A. S. Vacejsvili, V. S. Agejev aj., v Polsku A. Matejko, A. Kloskowska, Z. Zaborowski, 1. Szmatka, v Mad'arsku A. Hegedus, v Ceskoslovensku D. Slejska, M. Petrusek, M. Nakonecnj, A. Jurovskj, J. Janousek aj. Posledni velka teor. synteza s.m.s. vznikla v Polsku (Jacek Szmatka). A: sociology of small groups F: sociologie de petits groupes N: Kleingruppen-Soziologie I: sociologia dei piccoli gruppi Lit.: Golembiewski, R. T.: The Small Group. An Analysis of Research Concepts and Operations. Chicago 1962; Petrllsek, M.: Mala socialni skupina. In: Mal,v sociologicky slovnik. Praha 1970; Szmatka, J.: Male struktury spoleczne. Warszawa 1989; Thibaut, J. W. - Keley, H H: The Social Psychology of Groups. New York 1952.

Pet soc i 0 log i e mar xis tic k a -souhrnne oznaceni pro vsechny s-gicke koncepce vychazejici z dna K. Marxe a F. Engelse vcetne jejich vlastni teorie. Marxova a Engelsova s-gicka koncepce se od sebe v jednotlivostech lisi, zadny z nich ovsem pro jeji oznaceni nepouzival termin s-gie, ackoliv byl v dobe jejich zivota nejen znam, ale v podstate jiz dost vseobecne akceptovan, Jsou znamaMarxova veskrze negativni vyjadrenl 0 A. Comtovi (ve srovnani s G. W. F. Hegelem je Comte zalostny) a nazor Engelsuv, ze Comtuv systemje vnitfue rozpomy v tom smyslu, ze na jedne strane obsahuje mnoho genialnich, ale nerozvinutych myslenek, na druhe strane je vyjadrenfm sosackeho svet. nazoru, Veskera genialita Comtova je ale podle Engelse prostou vypujckou od C. H. Saint-Simona. Engels si sice dopisoval sF. Tonniesem, ktery byl po urCitou dobu -tmarxismem zaujat, ale kjinym svym s-gickym soucasnikum se Marx ani Engels nevyjadl'ili. Termin s-gie pro oznaceni s.m. pouzil na pocatku 20. st. Lenin, v pods tate jako dobovou Ulitbu jazykovemu uzu a v ostre polemice s tzv. subjektivnimi sociology (N. K. Michajlovskim, P. L. Lavrovem), ktefi predstavuji zajimavou cast ruS. s-gicke tradice, Leninem z dejin rus, mysleni exkomunikovanou. Lenin ztotoznil s.m. s -thistorickym materialismem a tim otevrel pole pro stovky absurdnkh definicnkh sporu, ktere na tema, do jake miry je nebo neni m.s. filozofii (hist. materialismem), byly vedeny v 60.-80. 1. Svou vlastni teorii, ktera byla vice nez prostym opakovanim standardnich marx. tezi, oznaeoval jako s.m. Nikolaj I. Bucharin, ktery byl v s-gii duslednym ekon. monistou a zajimavym teoretikem rovnovahy. Ve sve knize Teorija

istoriceskogo materializma, Populjarnyj ucebnik mark-

sistskoj sociologii (1921, poslednl vydani 1929) se pokusil nejen systematizovat s.m. s vyuzitim zejm. impulsu teorie rovnovahy A. A. Bogdanova (tzv. tektologie), ale formulovat take ponekud vecnejsi stanovisko k soudobe nemarx. s-gii (zejm. k -torganicismu a biologismu). Po Stalinove palit. triumfu byla v SSSR zlikvidovana nejen Bucharinova, ale cela s-gie jako vectni obor. Realne marx. mysleni se vyvijelo v podstate mimo institucionalizovane struktury sOV. oficialniho marxismu; L. Kolakowski deli tento vyvoj do tl'i etap: etapy konstituce (Marx, Engels a bezprostl'edni zaci), etapy rozvoje (K. Kaut-

sky, R. Luxemburgova, E. Bernstein, Jean Jaures, P. Lafargue, G. E. Sorel, A. Labriola, L. Krzywicky, austromarxiste - viz -taustromarxismus, G. V. Plechanov a prvni vyvojova faze -tleninismu) a etapy rozkladu (leninismus, SOY. oficialni marxismus a paralelne zap. -tneomarxismus). V ees. zemich rna s.m. jistou nezanedbatelnou tradici, ktera souvisi se silne levicovou orientaci mezivaleene inteligence: v oblasti s-gie literatury pusobili B. Vaclavek, K. Konrad, E. Urx, ktefi se take ueastnili diskusi 0 strukturalismu; J. 5verma diskutoval 0 ceske nar. povaze s E. Chalupnjm; s-gicke zajmy mela na Slovensku skupina DAV (L. Novomeskj, V. Clementis); vyzn. propagatorem SOY. s-gie a filozofie 30. I. byl filozof L. Svoboda. V tomto smyslu i svymi hist. koreny je s.m. soucasti evrop. myslenkove tradice. Po obnoveni s-gie v 60. I. bylo v Ceskoslovensku pouzivani epiteta "marxistickY" v souvislosti se s-gii prakticky povinne a zavazne (pouzivali ho i ti, ktefi marxisty nikdy nebyli), zejm. pak v 70. a 80. I., kdy s-gie byla spiSe trpena nez respektovana. Institucionalne mohla prez!t a lide se mohli publikacne projevit jen jako stoupenci s.m., byi ryze proklamativnL Vyslovene degenerovanou formou s.m. byla -tsociologie marxisticko-Ieninska. A: Marxist sociology F: sociologie marxiste N: marxistische Soziologie I: sociologia marxista Lit.: Alall, J.: Sociologie a N. Bucharin. Filoz6jia, XXII, 1967, c. I; Bllcharill, N. I.: Izbrannyje proizvedenija. Moskva 1988; Ellgels, B.: Dopis F. Tonniesovi z 24. I. 1895. In: Marx, K. - Engels, B.: Vybrane dopisy. Praha 1952; Kolakowski, L.: GI6wne nurty marksizmu, sv.l.-lIi. Warszawa 1988; MarCllse, H: Soviet Marxism. A Critical Analysis. New York 1961; Marx, K.: Dopis Engelsovi z 7. 7. 1866. In: Marx, K. - Ellgels, B.: Vybrane dopisy. Praha 1952.

Pet sociologie marxis ticko-Ieninska - degenerovana forma .....sociologie marxisticke, ktera byla ustavena mocenskymi prostredky a jejiz pojmenovani bylo vnuceno s-gicke verejnosti ve vsech tehdejsich social. zemich po r. 1970. I kdyz se termin s.m.-I. pouzfval nekdy zcela sporadicky, jeho vseob. a zavazne zavedeni pro oznacenl oficialni a institucionaIizovane s-gie bylo primatem Ceskoslovenska, jehoz normalizacni sociologove toto ozna-

ceni prosadili do stranickych dokumentu a do oficialnlho oznaceni kateder s-gie na vysokych skolach. Zvl. aktivni v te veci byliA. Vanek, I. Hruza, K. Rychtaftk, K. Kara, a dalSi. V r. 1977 byla ustavena prvni katedra s.m.-I. (z byvale katedry sociologie) na Filozojicke fakulte Univerzity Karlovy v Praze s tzv. nomenklaturnim zafazenim (tj. zarazenim pod pfimou kontrolu stranickych organu). Tento system byl zaveden i na jinych univerzitnich pracovistich. V r. 1977 byl schvalen tzv. jednotny plan rozvoje spo!. ved po XV. sjezdu KSC, ktery pro s.m.-I. stanovil tato zakl. temata: vedeckokotechnicka revoluce a budovani rozvinute social. spolecnosti, rozvoj zivotni urovne a soc. politiky, vyvoj trldni a soc, struktury a rnst vedouci ulohy del. tfidy, rozvoj a sblizovani narodu a narodnosti, zdokonalovani polit. systemu, rozvoj social. zivotniho zpusobu a boj proti burzoazni ideologii a revizionismu. S.m.-I. se talc i na akademicke urovni stala soucasti statni ideologie a v nekterych ohledech byla dokonce sterilnejsl nd v SSSR, Bulharsku a Mad'arsku (v Polsku se koncept s.m.-I. nikdy neprosadil). I v ramci oficialne schvalenych temat se proti vuli mocenske garnitury v oboru podafilo obcas prosadit racionalni vyzk, aktivitu a v ramci tzv. kritiky burzoaznf s-gie bylo krome zcela ideol. textu (napr. kritika tzv, Machoninova vyzkumu soc, stratifikace, kritika frankfurtske skoly z pocatku 70. 1. atd,) publikovano i nekolik solidnejsich informacl 0 stavu soudobe svet. s-gie, Behem dominance s.m.-I. (konkretne v 1. 1970-1989) nebyl totiz prelozen ani jeden zapadni, ba dokonce ani polsky s-gicky text. Vlastni rozvoj oboru byl timto poIit.-ideologizacnim krokem na dlouhou dobu zbrzden a temer vytlacen z akademicke polohy, Rozvoj oboru probihal spiSe ve vyzk, ustavech ana pUde sekci Ceskoslovenske sociologicke spoiecnosti, nez v jinych oficiaInich strukturach, AZ v druhe poIovine 80. I. v souvislosti s liberalizaci pomeru v SSSR se homogenita s.m.-I. rozpada. Detailni a dokumentovany rozbor s.m.-I., vcetne personalnich dusledku jejiho zavedeni, ochromeni publikacni Cinnosti a rozvraceni vect. komunity, podali v samizdatovem Sociologickem obzoru (1987) Josef Alan a Miloslav Petrusek, ktery se pokusil take 0 systematictejsi teor. reflexi souvislosti teto degenerovane vetve s-gicke teorie v puvodne samizdatove Alternativni sociologii (1986, tiskem 1993). Reprezentanti s.m.-I. po listopadu 1989 odesli vetSinou do duchodu, nikdo z oboru nebyl vyloucen, ale ani povolan k jakekoliv odpovednosti. Teor. fundovanou sebereflexi vlastniho s-gickeho vyvoje, vcetne stadia s.m.-I., provedli v Bulharsku (Lju-

ben Nikolov, Koljo Koev, Georgi Fotev). A: Marxist-Leninist sociology F: sociologie marxiste-Ieniniste N: marxistisch-Ieninistische Soziologie I: sociologia marxista-Ieninista 1091

sociologie masove kultury

sociologie mediciny

Lit.: Fotev, G.: Research Dimensions of Bulgarian Sociology Today. Sofia 1990; Koev, K.: Masks and Faces: Bulgarian Sociology in Search Itself. International Sociology, 7, 1992, C. 1; Osipov, G. V. - Ivanov, V. N.: Marksistsko-leninskaja sociologija. Moskva 1988; Petrusek, M.: Altemativnf so-

ciologie. Uvahy 0 altemativnf sociologii v nealternativnf spolecnosti. Praha 1993; Vanek, A.: Prehled dejin ceske a slovenske sociologie od roku 1945 do soucasnosti. Vznik, vyvoj a formovani marxisticke sociologie v Ceskoslovensku. Praha 1982.

Pet so ci 0 I 0 gi e m aso V e k u Itu ry - subdisiciplfna, ktera je dnes jiz standardni soucasti -tsociologie kultury a zabyva se -tmasovou kulturou jako fenomenem modemi spolecnosti, jejim vznikem, vyvojem, soc, funkcemi, souvislostmi s -tvolnym Casem, vzdelanim, vekovou strukturou, ekonornikou, nabozenstvim a jinymi soc. jevy a procesy. Je obvykle tvrdit, ze kritika masove kultury, ktera tvofila donedavna podstatnou cast s.m.k., rna svuj pocatek ve fr. konzervatismu 18. st. (Joseph de Maistre) a ze ji lze najit u E. A. Poea, Alexise Tocquevilla, Charlese Baudelaira, pozdeji u Jacoba Burckhardta aj. Ve skutecnosti zde slo spiSe 0 aristokratickou, elitistickou, pfedevsim estetickou kritiku "poklesle", "lidove" kultury, ktera byla z fady duvodu pokladana za neplnohodnotnou kulturu. Kritika masove kultury v uzsim slova smyslu, a tim spiSe s.m.k., vsak vznika teprve tehdy, kdyz se a) sam fenomen masove kultury rozsifil, tj. kdyz se kult. produkty staly v souvislosti s rozvojem reprodukcnich technik (idea W. Benjamina) relativne bezne dostupnym zbozim hromadne spoti'eby a b) staly se pfedmetem systematickeho teor. a empir. (vyzk.) zajmu s-gie samotne. V tomto smyslu se krome studii Ortegy y Gasseta La deshumanizacion del Arte (1926, slov. pfeklad v cas. FilozoJia 1992) a La rebelion de las masas (1930, ces. 1993) za prvni prace z teto sfery pokladaji dila autoru -tfrankfurtske skoly, zejm. stat T. W. Adorna Ober den Jetischcharakter in der Musik und die Regression des Horens z r. 1938 (na ni navazal v rozsahlejsi studii FilozoJie nove hudby z r. 1949). V ni se Adorno pokusil ukazat nove funkce umeni a zejm. hudby v dusledku jejich zacleneni do zkomercionalizovane masove produkce. Podstatne kritice je mas ova kultura podrobena ve spolecnem dile Adorna aM. Horkheimera Dialektika osv[censtvl (1947), kde se mj. dokazuje, ze masoya kultura neni lidovym produktem, ze v ni klient neni ani panem, ani spolutvurcem kultury, ale pouze objektem manipulace. Masova kultura rusi tradicni rozliseni vyssi a nizsi kultury a podfizuje se potfebam a zajmum kult. prumyslu (Kulturindustrie). Zabava se v masove kultufe stava sarna sobe cilem a postupne se tak utvafi obecna ideologie hedonismu (v kontextu analyzy -tpostindustrialni spolecnosti a analyzy kult. rozporu kapitalismu rozvine tuto ideu Daniel Bell). Ke kritice masove kultury se pi'ipojili 1092

T. S. Eliot, A. Malraux, G. Orwell, K. Mannheim, E. Lederer, G. P. Friedmann aj. V diskusich 0 masove kuItufe se zduraznuje jeji vazba na existenci -tmasove spolecnosti a na roli masovych medii v ni. Friedman definuje masovou kulturu pnmo jako sumu spotfebitelskych hodnot prezentovanych sirokemu publiku (masove spolecnosti) prosti'ednictvim masovych medii. Dokonce reprezentant humanisticke psychologie Carl R. Rogers vstoupil do diskuse poukazem na vztah zabavy a manipulace v masove kultui'e: clovek se bavi a nevi a nechce vedet, ze je manipulovan. Hannah Arendtova znovu akcentovala vazbu masove kultury a trhu. Podle ni existuji dva druhy pi'edmetu, pfedmety s uzitnou hodnotou a pi'edmety umelecke a masova kultura prave ume!. pi'edmetum pi'isoudila uzitnou hodnotu (dominantne zabavnou funkci), ucinilaje zbozim a zbavila je jejich -tautotelicke hodnoty. Tema ume!. pi'edmetu jako zbozi a ume!. tvorby jako produkce se tak stane permanentni soucasti diskuse 0 masove kultui'e a kultufe v modemi a postmodemi spolecnosti vubec. Do diskuse zasahl v r. 1962 D. Macdonald, ktery krome rozliSeni kultury vysoke ("high") a kultury masove zavedl jeste osobity termin "midkult": maskult je spatny a nemuze byt !epsi, midkult je vsak vynucenym kompromisem mezi vysokym umenim a maskultem, je zdanim umeni a sebeklamem recipienta. Macdonald k midkultu fadi nejen Hemingwaye, ale i s-gicke bestsellery (napf. Vance O. Packarda The Status Seekers a The Hidden Persuaders), ktere take pi'edstiraji to, cim nejsou (nejsou vectou, ac se tak tvan, stejne jako Hemingway neni umenim). Proti kritikum masove kultury vystoupil nejostfeji a nejzasadneji Edward A. Shils, ktery tuto kritiku prohlasil za nocni muru a strasidlo, ktere obchazi s-gii. Zduraznil pi'edevsim, ze zatimco prvni kritiky masove kultury byly aristokraticke, jsou soudobe (50. a 60. !.) kritiky vyhradne marx. a levicove (vsichni kritici bud jsou nebo byli marxiste Ci levicaci, vcetne Orwella a Macdonalda zrninuje Shils take Czeslawa Milosze jako byvaleho partajniho aparatnika zbehleho na Zapad). Kritika masove kultury je zalozena jednak na romanticke iluzi 0 -tpreindustrialni spolecnostijako idyIe, jednak na zhroucene iluzi proletai'e, ktery se vzdelava a intelektualne a kult. vede spolecnost. Kritika masove kultury je vysledkem korupce intelektualu a nevyplyva z povahy objektu samotneho. Nebezpecnejsi nez mas ova kultura je podle Shilse krajni profesni specializace. Shits polozil zaklady koncepci, ktera masovou kulturu interpretuje jako demokratizacni fenomen s vyzn. pozitivnimi funkcemi. Jiz Max Lerner poukazal na to, ze masova kultura vytvai'i novy -tjazyk a nove -tmyty, neni tedy napodobou, je necim novym a specif. (misto i'ec. tragedie zaujal holly-

woodsky film, misto fec. olympiad baseball). Tato novost je inspirujici a nezaklada duvod k vaznemu znepokojeni. Do diskuse 0 masove kultui'e vstoupili umimene take Lewis A. Coser a Hans J. Gans (koncepce vztahu masove kultury a vkusu ustici v tezi "davejme kazdemu, co si zada"). H. M. Enzensberger rozpracoval koncepci Bewusstsein-Industrie, Ch. Rojek uvedl masovou kulturu ve vztah k volnemu casu (leisure foir leisure). Ve Francii se masovou kulturou zabyval mj. Edgar Morin (v r. 1956 vydal zavaznou studii 0 filmu Le cinema ou l'homme imaginaire), ktery v souvislosti s analyzou masove kultury pouziva pojmy neoanarchismus, neonaturismus, erotizace sveta, dokonce uvolneni moralky, dekompozice sakralniho, nova mytologie atd. eely vyvojovy pohyb masove kultury metaforicky oznacuje jako cestu od neur6zy k nekr6ze. Morin take poukazal na agresivni tlak juvenilni subkultury adolescentu, ktera podstatne promenuje scenu masove kultury. Nektere zcela nove momenty do sporu 0 masovou kulturu vnesli postmodemiste uvolnenim konceptu vysokeho umeni, zalibou v eklekticismu, montazi a pastisi, akcentern na enormni roli simulace a znakovosti v modemim svete, ale take jistym, nekdy dokonce programovym hedonismem atd. Postmodemismus je ovsem vniti'ne heterogenni koncepce, ktera castecne navazuje na levicovou kritiku masove kultury jako produktu pozdniho kapitalismu, castecne naopak podporuje liberalni a liberalisticke (az libertinske) tendence. Postmodemi svetje ovsem neoddiskutovatelne svetem masove kultury. U nas se fenomenem masove kultury systematicky a s teor. nadhledem ze s-gickeho hlediska zabyvalo jen nekolik autoru spiSe okrajove (napi'. 1. Gabal), protoze v dobe realneho socialismu se diskuse 0 masove kultui'e pi'ipoustela pouze jako kritika burzoazni spolecnosti. A: sociology of mass culture F: sociologie de la culture de masse N: Massenkultursoziologie I: sociologia della cultura di massa Lit.: Arendt, H.: Between Past and Future. Cleveland, New York 1961; Lederer, E.: The State of Masses. The Threat of the Classless Society. New York 1940; Lerner, M.: America as Civilization, vol.l., II. New York 1967; LeszcZ.Yliski, w.: Katolicyzm i kultura masowa. Warszawa 1973; Macdonald, D.: Against American Grain. New York 1962; Shils, E. A.: Selected Papers, vol. I. Intellectuals and Power. Chicago 1975.

Pet

sociologie matematicka - timto pojmem se vetsinou rozurni studium lidskych spolecnosti pouzivajici matematiku, pi'esneji teor. reprezentace realneho sveta matern. modely. Nektefi matem. sociologove zustivaji vylucne v oblasti -tteorie, zatimco jini hledaji potvrzeni v --tempirii. Vnejsi hodnota matem. modelu spociva hlavne v jeho tech. komponente, svuj umysl ale tento model odvozuje od umisteni v sirsim kontextu. Statistika pfedstavuje

hlavni, ale ne jedine uzili matematiky v ramci s-gie. Dverna kontrastnimi matem. modely jsou modeJy soc. procesi'l a modeJy soc. struktury. Prvni se tykaji mechanismu zmeny a jako modelujici nastroje v nich vystupuji diferencialni rovnice a diferencni rovnice. U modelu struktury je tendence pouzivat teorii grafU a obecneji moderni algebru. Druhou kontrastni dvojici jsou deterministicke modeJy a nahodne modeJy (pracuji s pravdepodobnostnimi pravidly). Lze take odlisit modely s nespojitymi promennymi od modelu se spojityrni promennymi (toto rozlisenije rnnohem jemnejsi, nez pi'ipousti konvencni diskuse). Vyber modelu je velmi siroky. V idealnim pfipade vyplyva z charakteru studovaneho jevu, resp. z jeho teor. reprezentace. Nase nedostatecna znalost matematiky omezuje casto nas vyber na ty modeJy, ktere jsou na seznamu pouzivanych. Byvaji to modely, ktere byly vyvinuty pro pi'ir. vecty nebo v nich byly puvodne pouzity. Napi'. -tteorie her a teorie -trozhodovani se zdaji byt legitimnimi vynalezy pro uspokojeni poti'eb spo!. ved. A: mathematical sociology F: sociologie mathematique N: mathematische Soziologie I: sociologia matematica Lit.: Mickense, E. ed.: Mathematics and Science. Singapore 1990.

Dar sociologie mediciny - subdisciplina -tsociologie, ktera aplikuje s-gicke pi'istupy, teorie a metody na studium jevu spjatych se -tzdravim a -tnemoci. S.m. se zaby va psychosoc. aspekty, ktere se podileji na determinaci stavu lidskeho zdravi, a sleduje siroke spektrum vlivu potenci;:ilne i fakticky zpusobujicich nemoc jako poruchu zdravi. Zkouma typicke vzorce chovani individui a soc. skupin v situaci nemoci, reakce jejich partneru, stopy, ktere nemoc zanechava v soc. struktui'e apod. Studuje dale organizaci, nabidku, realizaci a efektivnost zdravotni pece, kterou ten ktery hist. urCiry soc. system svym obcanum poskytuje. Tato rozsahla a ruznymi smery orientovana analyza se podle R. Strausse (1957) deli na "in medicine" a "of medicine" (M. Sokolowska uziva rozdeIeni "pro" medicinu a ,,0" medicine). V zamereni typu "in" jde v pods tate o problematiku lekai'skou, kde s-gie vystupuje v uloze vedy, ktera svymi pi'istupy obohacuje a rozsii'uje systemovy pohled na zkoumani zdravi a jeho poruch. Realizuji se vyzkumy zabyvajici se vyskytem a prubehem onemocneni, ktere v ruznem stupni ovlivnuji takove soc. udalosti, jako napi'. smrt partnera, katastroficka soc. draha, misto individua v soc. struktui'e, jeho zpusob zivota apod. Zamei'eni typu "of' je svou povahou s-gickym vyzkumem, ktery je aplikovan na medicinskou problematiku. Jsou v nem uzivany a testovany s-gicke teorie a hypotezy interpretujici chovani jednotlivcu a soc. sku pin ve specif. stavu nemoci 1093

sociologie mediciny

ave specif. prostfedi zdravotnich institutci. lako typicke jsou uvadeny vyzkumy analyzujici napf. nemocnici jako reprezentativni organizacni jednotku systemu zdravotni pece. Pojednava se 0 jeji administrativni struktufe, 0 vztazich mezi jednotlivymi profesionaly navzajem a k nemocnym zv!., 0 struktufe soc. roli a vykonu v nich, 0 vlivu techto vztahu na prubeh nemoci apod. (v teto souvislosti se uz dnes casto pouziva pojmu sociologie nemocnice). Velmi casto se vyzkumy soustfecfuji na system pfipravy lekafu, problemy jejich socializace, na prvky medicinske subkultury, otazky zachazeni s informacemi apod. S.m. se jako samostatny vedni obor zacal formovat koncern 40. 1. v USA a v 50. \. tez v Evrope. Soucasne doslo k dramaticke promene hledisek uvnitf mediciny same. Z 50. !. pochazi dnes jiz klasicka definice zdravi (podana Svetovou zdravotnickou organizacf - WHO) jako stavu optimalniho fungovani fyzickych, psych. a soc. subsystemu. Na pUde mediciny i mimo ni se diferencovaly spec. discipliny: -tsociaIni ltSkarstvi, -tsocialni hygiena, -tepidemiologie neinfekcnich nemoci, -tetnomedicina apod. Tyto disci pliny maji se s.m. fadu spolecnych vychodisek i problemu a jejich tematicke okruhy se nekdy i pfekryvaji. Sblizujici a soucasne diferencujici trend se projevuje i v s.m. Objevuji se terminy "sociologie zdravi a nemoci", "sociologie zdravotnictvi", "sociomedicinsky pfistup" apod. Stfedem zajmu s.m. se stal -tzpusob iivota jedincu a soc. skupin, civilizacnl choroby, frekvence vyskytu onemocneni v rizikovych skupinach populace, vzrustajici chronicita poruch zdravi, potfeba aktivni ucasti nemocneho v terapii. To vse vyvolava potfebu znat vice 0 soc. chovani lidi. Lekaf, ktery chce byt uspesny ph zachazeni s poruchami lidskeho zdravi, rna vice net kdykoli jindy zajem na s-gick)'ch poznatcich a sociologove se rozsahle podileji temef ve vsech medicinskych oblastech na studiu podminek zdravi a napravy jeho poruch. Pfihlizime-li k relativne kratke historii s.m., pak vyvojovym pfedelem v jeji existenci byla prace T. Parsonse The Social System (1951). Parsonsuv funkcionalisticky model soc. struktury v sobe obsahuje i specifiku vztahU profesionala ltSkare a klienta pacienta. Parsons vychazi ve sve koncepci z axiomu, ze spolecnost je racionalne uspofadany system obecnych, pravidelne se opakujicich vzorcu lidskeho chovani. Podle neho rna spolecnost zajem minimalizovat dysfunkce mezi temito navzajem na sebe navazujicimi vzorci chovani. Nemoc je takovou dysfunkci. Dochazi k poruseni vykonu soc. role, k deviaci od normy. Tato deviace vytvafi pro soc. jednotku zatez, ohrozeni, Cini postizeneho zavislym v mnoha smerech na skupinach zdravych. Od osoby, ktera se v takove situaci ocitne, se ocekava, ze uzna svou povinnost vyhledat pomoc kompe1094

sociologie mesta

tentniho Cinitele (profesionaIa), bude se snazit vzniklou situaci napravit. V teto nove vznikle soc. roli je pacient podfizen lekafi a pfedpoklada se disciplinovane plneni terapeutickych instrukci. Na oplatku je pacient osvobozen od plneni normalnich povinnosti soc. role a je vyjmut Z odpovednosti za vznikly staY. Takto naziran je vztah mezi lekafem a nemocnym vztahem asymetrickym. Lekaf je osobou, ktera ovlada poznatky, zkusenosti a dovednosti umoznujici mu kompetentne pomoci pacientovi. Z toho plyne jeho profesionalni, situacni autorita, skutecnost, ze kontroluje prostI'edky pomoci, pravomoc udelovat odmeny a tresty atd. Strucne i'eceno v dane chvili je mocenskou osobou, ktera legitimne vlastni vse, co pacient poti'ebuje a chce. Komplementami role nemocneho a lekai'e maji samozI'ejme celou fadu dalSich charakteristik, napf. jsou kult. pfenosne, maji mnoho emocnich korelatli, konstituuji se v procesu socializace atd. Parsonsuv model podnitil nejen nasledovatele a pomocniky v rozpracovavani jeho jednotlivych prvku (napf. T. S. Szasz aM. H. Hollender, 1956), ale i kritiky. Napf. sociolog E. L. Freidson (1961) ukazuje Parsonsuv model v jeho abstraktne racionalni a hist. podobe jako system tvrzeni vztahujicich se k tomu, co by melo byt, jak by clovek mel za racionalne vymezenych ("Cistych") podminek jednat. Na zaklade analyzy skutecnych vztahU se ukazuje, ze pfedevsim nejde 0 jednoduchou dyadu "Iekaf - pacient", ale spfSe 0 cely soubor soc. -troll. ledna je vymezena racionalnimi stanovisky lekafe, druha pacienta, ale dalSi stanovisky osetfujiciho personalu, pfibuznych, pfatel, spolupracovnikli apod. V tomto souboru rlizne koncipovanych rolf dochazi pochopitelne k rozdilum, odlisnostem, ktere mohou vest ke konfliktlim. eely soubor roli rna navic svou vnitI'ni dynamiku, jednotlivi nositele roli k soM mohou zaujimat rlizne vztahy v rliznych etapach procesu diagn6zy a terapie. Nejpadnejsi Freidsonova namitka se vsak tyka skutecnosti, ze postoje, nazory, hodnoty vyjadfene ocekavanim urciteho jednani samy 0 sobe nemaji silu toto jednani vzbudit. Splneni urCiteho ocekavani je v podstate efektem soc. podminek, ve kterych se role odehravaji. le to ovlivneno pozicemi, ktere jednotlivi partnefi vztahU zaujimaji ve spolecnosti, vlastnostmi jinych soc. systemu a instituci apod. Pfes vseobecne uznavanou platnost namitek vzbudil Parsonsuv pocin dosud zcela nepfekonanou reakci. Motivoval obrovske mnozstvi konkretnich vyzkumu i dalSi pokusy teoretiku a ucinil s.m. akademicky phjatelnou. To zpetne vyvolalo jeji konstituovani v pfiprave lekafli i pi'iznivy vliv na jeji institucionalni rozvoj i povest v medicine. Dnesni staY s.m. je spfSe net objevovanim novych ve1kych teorii charakterizovan navrhy teorii stfedniho dosahu,

ale hlavne extremnim tlakem na produkci prakticky pouzitelnych strategii pro medicinskou praxi a pro formovani zdravotnicke politiky. V poslednim obdobi stale casteji vstupuje s.m. jako participujici i vedouci disciplina do komplexnich interdisciplinarnich vyzkumu zdravotniho stavu a potfeb zdravotni pece. V techto vyzkumech dominuje zajem 0 analyzu soc., ekologickych, kult. a psycho!. vlivu na zdravi a zdravotni peci (napt. v USA, Finsku, Svedsku i v ces. zemich). Novou tematickou oblasti zajmu s.m. se v souvislosti s pi'echodem k -tprevenci chronickych nemoci vyvolanych civilizaci stava problematika spo\. prevence a posilovani zdravi. Duraz je kladen zejm. na studium zdraveho zpusobu zivota a aktivit laicke vefejnosti v peCi 0 zdravi a posilovani zdravi (viz -tskupina svepomocna) a pusobeni ruznych instituci (viz tez -tpublic health). Odpovida to institucionalnimu postaveni s.m. jako nejmohutnejsi a nejvaznejsi sekce evrop. i am. s-gickych asociaci. V ramci ces. s-gie se s.m. zabyvali v 70. a 80. \. (na okraji oficialni s-gicke produkce) zejm. J. Kapr, M. Purkrabek a M. Potucek, po r. 1990 ve spojeni s organizaci zdravotnictvi J. Jaros se skupinou spolupracovnikli. V souvislosti s -tklinickou sociologii se s.m. venoval a venujeJ. Kabele. A: sociology of medicine F: sociologie de la medecine N: Medizinsoziologie, medizinische Soziologie I: sociologia della medicina Lit.: Giddens. A.: Sociology. Cambridge, Oxford 1989; Freeman, H. ed.: Handbook of Medical Sociology. New York 1972; Freidson, E. L.: (1970) Profession of Medicine. Der Arztestand. Miinchen 1979; Freidson, E. L. ed.: The Hospital in Modern Society. New York 1963; Gerhart, u.: Patientenkarrieren. Frankfurt a.M. 1986; Kfitovd, E.: Uvod do sociologie mediciny a zdravotnictvi. Praha 1993; Mechanic, D.: Medical Sociology. New York 1978; Merton, R. K. ed.: The Student Physician. Cambridge 1957; Rohde, J.: Soziologie des Krankenhauses. Stuttgart 1962; Smelser, N. 1.: Handbook of Sociology. New York 1988. Tedd, A.: Social Organization of Doctor- Patient Communication. Washington 1983; Winter, K.: Soziologie fUr Mediziner. Berlin 1976. Cas.: Science and Medicine, 1966; Sociology of Health and Illness, 1978.

Kap, Pur so ci 0 log i e me s t a - jako hlavni soucast obecnejsi sociologie lidskych sidel se zabyva -tmestem j ako soc. prostorovou organizaci lidskych spolecenstvi a procesy vytvafeni cili strukturace techto spolecenstvi. Ve sve dnesni podobe, ktera se postupne formovala od konce 19. st., s.m. zkouma zejm. 4 vzajemne propojene stranky mestskych komunit: 1. soc. morfologii mestskych -tsidel; 2. soc. -tinstituce mest; 3. mestsky -tzpiIsob iivota; 4. znakovou stranku mestskych objektu a prostoru. Ad 1. Soc. morfologickym systemem mesta se rozumi v pods tate jeho materialni substrat, ktery je tvofen jak samotnym -tobyvatelstvem, tak i hmotnymi objekty, pfe-

devsim -tartefakty. Pfedmetem s-gie je tento substrat proto, ze je na jedne strane vysledkem soc. procesu, ana strane druhe na vsechny soc. fenomeny pusobi. Z hlediska soc. morfologickeho se zkoumaji v ramci s.m. zakonitosti struktury obyv. sidel, jeho hustota a zakonitosti v rozlozeni jednotlivych slozek populace na uzemi side!. DalSi komponentou soc. morfologickeho pfistupu v s.m. je zkoumani organizace a prostoroveho rozlozeni spo!. Cinnosti (funkci) a s nimi spojenych objektu (budov, siti apod.) v sidlech. Studium uvedenych aspektti se v jednotlivych zemich a s-gickych skolach oznacuje rozdilnymi pojmy: ve Francii je to "morphologie sociale" (E. Durkheim, M. Halbwachs, P. H. Chombart de Lauwe) v Holandsku "sociografie" (S. R. Steinmetz), v USA "human ecology" (R. K Park, L. Wirth, A. H. Hawley), v fade dalSich zemi -tsocialni geografie. Ad 2. Pfedmet institucionalniho pfistupu v s.m. je neobycejne siroky a neni stabilizovany. leho nejvyzn. slozkou je vyzkum mestskych sidel jako -tobci, tj. jako uzemnich spolecenstvi, ve kterych dochazi podle R. Kiiniga k vzajemnemu pusobeni a interakci mistnich obyv. a instituci pfi dosahovani hosp., soc. a kuIt. cilu. Obec je zde chapana jako system interagujicich instituci, organizaci, tfid, vrstev, soc. skupin a komunalnich mocenskych struktur a stale vice take jako lokalni soc. jednotka, jejiz zivot je v rostouci mire v soudobych spolecnostech urcovan institucemi a organizacemi globaIni spolecnosti, tj. nar. staty a mezinar. hosp. organizacemi. V uzsim slova smyslu navazuje tato orientace s.m. na kult. antropo!. tradici. Novejsi neomarx. interpretace s.m. jako studia tzv. kolektivni spotfeby (tj. te slozky reprodukce pracovni sily, kteraje zajist'ovana ze spo!. zdroju prostfednictvim obci), jakoz i neoweberianska interpretace s.m. v duchu teorie mestskych manazeru, spadaji v pods tate rovnez do tohoto institucionalniho pfistupu. Patfi sem konecne i teor. orientovane na studium fidicich, planovacich a dalSich funkci obcL Ad 3. neti casti s.m. je smer, ktery se pokousi popsat a vysvetlit urcite soc. vztahy, formy chovani a motivace z vlastnosti mesta jako jedne z forem soc. prostorove organizace spolecnosti. lde tu, feceno slovy L. Wirtha, o zkoumani "mestajako zpusobu zivota". I v tomto pfipade existuje fada variant vykladu, z nichz nektere odvozuji mestsky zpusob zivota ze soc. morfologickych velicin (z velkeho poctu obyv. a jeho znacne ruznorodosti, z vysokych hustot zalidneni), jine z mnozstvi podnetu, dalSi z institucionalnich podminek, mj. i z planovani mest, a jine z hosp. struktur globalni spolecnosti nejintenzivneji se projevujicich prave ve mestech. Ad 4. Vyzkum znakove stranky mestaje dosud nejmene rozvinut. V jeho ramci se zejm. upi'esnuje s-gicka rele1095

sociologie mesta

vance semiotiky mesta, kteni je jednou ze soucastf obecne semiotiky prostoru. Semiotika mesta (jako soucast s.m.) je podle B. Hamma vednim oborem, ktery umoznuje lepe nez dosud porozumet vztahu mezi materialnimi substraty Jidskych cinnosti, tj. prostory, a chovanim lidi v techto prostorech. Pfedmety a jejich uspofadani v prostoru jsou mj. soustavou -'znaku, ktere jsou lidmi vnimany a interpretovany, a prave jako soustava znakii reguluji a stabilizuji Iidske jednani. Semiotika mesta v s-gickem pojeti chape tudiz materialni substr:ity Jidskych situaci jako komunikacni procesy a tim umoznuje lepe rozumet vztahu mezi "producenty" objektii a prostorii ajejich uzivateli. V tomto ohledu soudoba s.m. pfispiva vedle modemi soc. geografie k tomu, aby artefakty a prostory vytvafene lidmi byly diisledne povazovany za soc. skutecnosti. Vyvoj s.m., podobne jako -.sociologie prumyslu, souvisi tesne s promenami industrializujicich se spoiecnosti, s masovym stehovanim obyv. do mest, s rychlym rustem mest a aglomeraci a se vznikem novych forem soc. organizace i zpiisobu zivota. Odhledneme-li od poJit. a kult.-kritickych stanovisek k mestiim, ktera sahaji hluboko do minulosti, prve teor. prace, ktere usilovaly 0 poznani mest jako s-gickych fenomenii, vznikly v 2. polo vine 19. st. ana zac:itku 20. st. K. Marx a F. Engels se soustfedili na teorii vzniku a funkci mest a na mesta obdobi kapitalismu. Zdiivodnovali nutnost hist. pfistupu a vyvoj mest interpretovali ze vztahii v globalni spoiecnosti, vznik mest z delby prace a vzniku pravidelne vymeny zbozi a zdiiraznovaJi, ze staly trh je zak!. znakem mesta. Podobne i M. Weber zdiiraznoval nutnost zkoumat mesto v sirsich spo!. sou vislostech, zejm. v kontextu vyvoje kapitalismu. Na s-gickou teorii mesta piisobil vedie diirazu, ktery polozil na mestotvomou funkci trhu tim, ze poukazoval na neopominutelnou roli polit. a spravni autonomie a autokefalie stfedovekych evrop. mest. Bez existence trhu a polit. autonomie by tato mesta nemohla pfispet ke vzniku zapadoevrop. kapitalismu. leho diiraz na spravni a polit. funkce mesta inspiroval v soudobe s.m. teorii mestskeho managementu. E. Durkheim se explicitne mestem nezabyval, ale v dile Diflba prdce v pods tate poukazal na to, ze mesta - diky sve vysoke "materialni" i "moralni" hustote (tj. vysoke hustote obyv. i soc. vztahii) - jsou mechanismem rozvoje vyssich forem soudrZnosti spolecnosti, tj. organicke solidarity (viz -'solidarita mechanicka a organicka). leho argumentace silne ovlivnila rozvoj s.m. v ramci -'chicagske skoly, resp. skoly -'socialni ekologie. G. Simmel fonnuloval na zac:itku 20. st. s-gickou teorii mestske osobnosti a mestskeho zpiisobu zivota, kterou odvodil z interakce velkeho mnozstvi riiznorodych nervovych podnetii, penezniho hospodafstvi, velkeho poctu lidi a rozvinute del1096

sociologie mexicka

by prace spojene se specializaci. leho nazory, byf vlastne popisovaly vlastnosti modemi kap. spolecnosti a nikoliv mest, mely znacny vliv na chicagskou skolu, zejm. na R. E. Parka a L. Wirtha. Na s.m., takjakje strukturovana v soucasne dobe, piisobila vedle teor. koncepci take soc.-refomme orientovana hnuti, ktera se snazila zlepsit podminky zivota ve mestech. Soucasti argumentace techto hnuti byly rozbory chudoby, zdravotniho stavu, bydleni, vyzivy, rodinneho zivota, kriminaJity a jinych projevii soc. dezorganizace ve mestech. Pro vyvoj s.m. byla diilezita fr. moralni statistika (M. de Guerry de Champneuf>, ang!. kriminalni statistika (H. Mayhew, 1. Fletcher) a zejm. soc. priizkumy Londyna provadene Ch. J. Boothem ke konci 19. st. V ces. s-gii se zajem 0 vyzkum mestskych soc. problemii projevii mj. ve studiich B. Foustky a O. Machotky. V prvni polo vine 20. st. se s.m. nejintenzivneji rozvijela v USA, a to jednak v ramci chicagske skoly, jednak konstituovanim s-gie obce. Chicagska skola rozvinula pfedevsim soc. ekologicke paradigma a pouzila je pro empir. vyzkum mest. Zabyvala se hlavne velkomesty, vznikem mestskych systemii osidleni, riistem mest, jejich vnitI'ni diferenciaci, segregaci a rozmistenim soc. patologickych jevii na uzemi mesta a take soc. organizaci v jednotlivych cas tech mest. Obdobi klasicke soc. ekologie (1916-1950) bylo vystffdano 3 rozdilnymi orientacemi: a) neoklasickou skolou (A. Hawley, O. D. Duncan), zabyvajici se sidly jako formami adaptace spolecnosti na prostfedi, b) sociokult. skolou (w. Firey, G. Sjoberg), c) faktorialni ekologii a anaIyzou soc. oblasti mest (F. Sweetser, W. Bell), zdiiraznujici statist. metody. Od 60. !. je soc. ekologie kritizovana tzv. novou sociologii mesta, ktera odmita vychozi paradigma teto skoly a zdiiraznuje hist., ekon. a polit. podminky soc.-prostorove organizace mest (M. Castells, R. E. Pahl, E. Mingione, E. Preteceille). V Evrope se recepce soc. ekologie, spojena s aplikaci v odlisnem prostfedi projevila zaclenenim soc. morfologickych prvkii do analyzy mest a v byvalych social. zemich uplatnenim znalosti 0 piisobeni tzv. redistribucniho ekon. systemu ve mestech (jak je to patrne v studiich Z. Piora, l. Szelinyiho aJ. Musila). Ve 20. aZ 50. 1. ziskal na vyznamu smer s.m., ktery lze oznaCit jako sociologie obce. Byl vysledkem apJikace metod kult. antropologie, rozvinutych ph vyzkumu jednodussich spolecnosti, na studium soudobych mest. K prvnim pracim tohoto zamefeni patfi Middletown R. S. a H. M. Lyndovych z r. 1929 a navazujici Middletown in Transition z r. 1937 (viz -. Middletown). Objektem vyzkumu bylo mesto Muncie v Indiane v USA. Druhou klasickou praci tohoto zamefeni bylo petisvazkove dilo

W. L. Warnera zname pod nazvem Yankee City. S-gie obce studovala obvykle komplexne jedno mesto a z metodickych nastrojii zdiiraznovala vedle analyzy dokumentii zucastnene pozorovani. Monografii tohoto druhu bylo v cetnych zemich sveta jiz zpracovano velke mnozstvi; jejich pfinos spociva pouze v deskripci stavu jednotlivych mest v urcite dobe. Novejsi smery vyzkumu v ramci s.m. proto uplatnuji komparativni metody spojene s hist. metod ami J. Friedrichse. Ve snaze vyhnout se popisnosti monografii zkoumaji vice mest na zaklade pfedem vytycenych hypotez a hledaji vyvojove zakonitosti nebo aiespon obecne trendy. S.m. byla v povalecnem obdobi (zejm. v Evrope) obohacena 0 podnety z uzemniho planovani a z bytove politiky a vystavby. Zacala se zabyvat vhodnymi formami bydleni, velikosti, uspofadanim a vybavenim novych obytnych souborii, pfestavbou a regeneraci mest, jejich center a starych obytnych ctvrti a zkoumala preference obyv. ajeho spokojenost s riiznymi prvky hmotneho prostredi vytvaI'eneho vystavbou. Tato orientace se rozvinula pfedevsim v byvalych social. zemich, ale byla patrna i v ostatnich evrop. zemich. H. Korte a B. Schiifers pfipadne konstatovali, ze se s.m. v 60. !. zacala menit v s-gii stavby mest a v soubor poznatkii slouzicich pfedevsim planovani mest a ze zacala ztracet svou poznavaci funkci. Tento pfistup vsak nepochybne formuloval novym zpiisobem teor. otazky 0 interakcich mezi soc. procesy a prostfedim mest a soucasne pfispel k s-gii planovani. Problemy mesta se v ces. s-gii v minulosti nejvice zabYvall. A. Bkiha, ktery jiz v r. 1915 publikoval praci Mifsto, studie sociologickd a v 30. !. provedl se svymi spolupracovniky komplexni vyzkum mesta Bma, jehoz vysledky nebyly bohuzel zvefejneny. S vetSim diirazem na soc. morfologicke stranky zkoumali mesto pfedstavitele prazske skoly A. Bohac a Z. Ullrich, ktery aplikoval na vyzkum suburbanizace Prahy principy soc. ekologie. V povalecnem obdobi na tradice soc. ekologie navazal 1. Musil a P. Matijlt. Pfevazna cast produkce s.m. v tomto obdobi byla spojena s otazkami urbanizace, uzemniho a soc. planovani a bytove vystavby (M. Illner, L. Kotacka, E. Librovti, L. Mackovd, M. Pazderovd, Z. RysavY). Ceska s.m. spolupracuje s obema vyzk. vybory Mezindrodni sociologicki asociace, ktere se zabyvaji otazkami mesta. A: urban sociology F: sociologie de la ville N: Stadtsoziologie I: sociologia urbana Lit.: Castells, M.: La question urbaine. Paris 1972; Frisbie, W. P. - Kasarda, J.D.: Spatial Processes. In: Smelser, N. 1. ed.: Handbook of Sociology. Beverly Hills 1988; Hamm, B.: Einflihrung in die Siedlunssoziologie. MUnchen 1982; Musil, 1.: Sociologie soudobeho mesta. Praha 1967; Pahl, R. E.: Readings in Urban Sociology. Oxford 1968; Pickvallce, C. G. ed.: Urban Sociology: Critical Essays. Londyn 1976; Rybicki, P.: Spo/eczeristwo miejskie. Warszawa 1972; Saunders, P.: Social Theory and

the Urban Question. Londyn 1981; Theodorson, G. A. ed.: Urban Patterns. 1982. Cas.: Sociologie mesta a bydleni.

Mus so ci 0 I 0 gi e me x i c k a - je chap ana jako s-gie praktikovana Mexikanci, ktera se zrodila aZ v 70. 1. 20. st. (v Mexiku totiz piisobila a piisobi v oblasti s-gie take fada vedcii z jinych zemi a s-gie byla v Mexiku vyucovana jiz dfive, ale tato vyuka mel a napf. podobu kursii pro pravniky). S.m. vznikla z velke casti jako domaci reakce proti ved. i polit. pozomosti, ktere se po kubanske revoluci dostalo vetSine latinskoam. zemi ze strany am. vedcii a polit. Cinitelii. Propastny rozdil mezi vizi mirumilovne "zapadni cesty" rozvoje a demokracie a phKladem revol. Kuby primel mexicke vedce k horlivemu objasnovani spletitosti soc. transfonnace spojene s rychlou industrializaci a urbanizaci 20. st. V teto souvislosti zacaly v polovine 70. !. vznikat vef. s-gicke instituce. Studium s-gie ve fonne "undergraduate" a "graduate" bylo otevfeno na Universidad Nacional Autonoma de Mexico (UNAM) a El Colegio de Mexico. UNAM zacala vydavat casopis Revista Mexicana de Sociologia, druha instituce casopis Estudios Sociologicos. Od konce 70. !. je s-gie rovnez vyucovana na fade provincnich univerzit. Vyzkum je uskutecnovan zejm. ve vyzk. ustavech obou zminenych univerzit. PI'ikladem dobre spoluprace mexickych sociologii a vedcii z jinych vednich oborii je fada monografii La Clase Obrera en la Historia de Mexico, vydavana pod vedenim Pabla Gonzaleze Casanovy, jednoho ze zakladatelii m.s., nebo Historia de la Revolucion Mexicana, kterou pripravili k vydani v El Colegio de Mexico. Kniha Roberta Redfielda Folk Society je zalozena na pozorov{mi zivota mexicke vesnice Tepoztlan ve state Morclos a vychazela z dila S. M. Lipseta Politacal Man z r. 1960. Predikovala transformaci "tradicni" spolecnosti v "moderni". Ve spojeni s funkcionalismem se tento pfistup spolehal na individ. zmeny hodnot (udajne spojenych s riistem vzdelani a mobilitou mezi mestem a venkovem v podminkach rychleho kap. rozvoje), aby objasnil obecne ve svete existujici korelaci mezi rozvojem kapitalismu a demokracii. Proti tomuto pohledu na soc. transformaci uplatnovali marxiste viru v revol. podminky transformace, mexickou revoluci z r. 1910 povaZovali za "burzoazni revoluci" a vefili, ze guerillova partyzanska valka zemedelcii (probihala v 60. a 70. l. v nekolika latinskoam. zemich vcetne Mexika) slibuje nasledovani pfikladu Kuby. Nadeje na proletarsko-zemedelskou revoluci i na demokratizaci byly v 70. !. na latinskoam. kontinente zmafeny vlnou vojenskych dikt:itorskych reZimii. Sociologove se pak zacali ohlizet po altemativnim teor. vykladovem 1097

sociologie mhideze

nimci. Brazilec Fernando H. Cardoso v dile Dependencia y Desarrollo in America Latina (1968) razil "teorii zavislosti" a tvrdi, ze soc. i ekon. procesy v latinskoam. spolecnostech jsou dusledkem spojeni s rozvinutymi kap. zememi. Zatimco nekteri dependentiste predikovali proces "underdevelopment" jako dusledek tendence nejsilnejsich kapitalistu ziskat nadhodnotu z perifernich ekonomik, jini (zejm. F. H. Cardoso) zastavali princip Iimitovaneho zavislostne spojeneho rozvoje. Novy myslenkovy smer, ktery se objevil s knihou Guillermo O'Donella Modernization and Bureaucratic Authoritarianism (1970), povazoval neuspech latinskoam. zemi pri institucionalizaci demokracie za diisledek neuspechu demokr. vlad pfi prechodu od jednoduchych stadii ke slozitym. Tvrdilo se, ze demokr. vlady nebyly schopne ulozit restrikce a snizit pauperizaci doprovazejici transformaci, a proto byly nahrazeny "autoritafsko-byrokratickou" vojenskou technokracii, udajne lepe vybavenou (vyzbrojenou) nezjejich demokr. protejsky. Tyto teze byly opet vyvraceny vlnou redemokratizace v nekolika latinskoam. zemich v 80. I. - pote, co Zalostne selhala vetsina vojenskych vlad, ktere neuskutecnily sviij slib stabilniho riistu. Stejne diilezity byl jejich neuspech v oblasti Iidskych pray, spocivajici ve zneuznani vsech vrstev populace. V ozivujici se vii'e v demokracii byla obnovena diilezitost obcanske spolecnosti. Protoze se vsak tyto zmeny uskutecnuji v kontextu celosvet. ekon. deprese, neni jiste, zda demokracie miize napravit dedictvi minulych forem vlady: nerovny vyvoj a pauperizaci mas. Ackoli se mexicka cesta 20. st. vyzn. odlisuje od cest ostatnich latinskoam. zemi, sdili s nimi Mexiko kolonialni minulost, od zac. 19. st. trvajici nezavislost a nerovnomerny vyvoj. ledinecnostMexika spociva v tom, ze v I. 19101917 zde probehla prvni soc. revoluce 20. st. Tato udaIost byla a je zdrojem teor. spekulaci, zabyvajicich se jejim charakterem a soc. diisledky. Postrevol. rezim (system jedne strany) dominuje v podstate do dnesnich dni: v cele statu je silna vI ada obmenovana katdych sest let. Mexiko proslo nekolika dislokacemi a transformacemi. S. m. hleda smysl tech to hlubokych zmen a jejich vyznam pro budoucnost zeme. Lze v ni identifikovat 4 hlavni temata: 1. reprodukce a transformace ruralniho Mexika; 2. migrace a urbanizace; 3. priimyslova del. ti'ida; 4. polit. system. lednim z nejvetSich problemii se stalo ohrozeni malorolnickych hospodai'stvi, ktere byly velkym uspechem revoluce na konci 60.1.: nezavisli mali farmari (minifundistas) vlastnili hospodarstvi 0 rozloze od 1 do 5 hektaru (na nejmene urodnych pozemcich), ktere obvykle neuzivi rodinu, zatimco zemedelsko-obchodni farmy orientovane na export vlastnily rozlehlejsi zavodnene pozemky. V teto 1098

sociologie moci

souvislosti byly polozeny otazky: lak rolnici preZivaji navzdory statni politice? (Stavenhagen, 1977); lakjsou polito organizovani (R. Bartra, 1982) a polito aktivni? (A. Bartra, 1985). K tomu pi'istoupil problem stehovani uspesne venkovske populace do mest (od 50. I.). Sociologove si take polozili otazky, jaka situace rolniky ceka v mestskem prosti'edi (Munos, Oliveira a Stern, 1981; Contreras, 1978), jak pfeZiva skupina marginalizovanych ve meste (Lomnitz, 1974)aj. Mexicti sociologove a historici se deli na 2 nazorove skupiny: jedna se domniva, ze del. ti'idaje nastrojem v rukou statu a kap. podnikatelii (Bizberg, 1990), druha, ze del. ti'ida reprezentuje dynamickou silu mexicke politiky (Alonso, 1972; Basurto, 1975 a 1984; V. Brachetovd-Marquezovd, 1993). Rada sociologii a politologii venuje pozornost unikMnimu systemu jedne strany zalozenemu na skutecne neomezene moci prezidenta a korporatistickych organizaci rolnikii, delnikii aver. sektoru, a to pro problematicky vztah k demokr. forme vlady (Gonzalez Casanova, 1970), pro autoritarske rysy (Reyna a Weinert, 1977). Zcela nedavno uskutecnena transformace systemu, souvisejici jednak se vstupem Mexika na svet. trh, jednak s "modernizaci" polito vedeni prezidentem Salinasem de Gortariem (v 1. 1988-1994), je zdrojem intenzivni diskuse (Cornelius, Gentleman a Smith, 1989). I kdyz je s.m. stara sotva 20 let, "vyslala ven" mnoho myslenek 0 problemech, ktere zahranicni vedci nechavali ve schematicke podobe. Nicmene dialog se zahranicnimi vedci zesiluje s-gicke tazani a tim pi'ipravu na vstup na globalni trh znalosti na konci 20. st. V teto souvislosti Ize s.m. chapat i jako usili 0 vyrovnani se se zahranicnimi modely (s marxismem, s modely z USA a Evropy), 0 zachovani vlastniho odstupu od techto modelii. A: Mexican sociology F: sociologie mexicaine N: mexikanische Soziologie I: socialogia messicana Bra so ci 0 log i e m I a d e z e - s-gicka disciplina, ktera zkourna -tmladez jako -tsocialni kategorii, jeji vztah ke kategorii dospelych a k cele spolecnosti, k riiznym spol. institucim, jeji vniti'ni slozeni, specif. kulturu a zivotni zpiisob. S.m. se zacala rozvijet mezi dvema svet. valkami, kdy se zabyvala mladeZi pi'edevsim jako objektem vychovneho a vzdelavaciho piisobeni spolecnosti (viz -tsociologie vychovy). Navazovala hlavne na psychol. poznatky Ch. Buhlerove, ktere ovlivnovaly ve 20. I. odborniky i vei'ejnost. V teze dobe pfinesl K. Mannheim do svet. s-gie tema -tgeneraci a svymi myslenkami silne ovlivnil s.m. K jejimu boui'livemu rozvoji doslo ale az po 2. svet. valce, a to zvl. v USA a v Nemecku. K zakl. a nejfrekventovanejsim tematum s.m. pati'i -tsocializace (E. Q. Campbell, P. Good-

man, W. Mertens). Specif. kulturou mladeze se zabyvali H. Schelsky, R. Konig, R. R. Bell, Ch. Reich, W. Hoffman, T. Parsons, S. N. Eisenstadt, F. H. Tenbruck. Kultura mlade'i.e byva chapana jako bezpecnostni ventil k odreagovani napeti, ktere vznika pri zacIenovani mladeze do spolecnosti, ci jako subkultura nebo -tkontrakultura ve vztahu k stavajici kuItui'e dane spolecnosti. H. Marcuse ve vysokoskolskych studentech a mlade inteIigenci vidi novou svebytnou polit. silu a dokonce samostatnou spol. -ttfidu. H. Tenbruck analyzuje pi'echod mladeze do sveta dospelych v moderni spolecnosti, na niz je silne zavisla. Nejistota, radikalizace mladeZe a snaha zit ve vlastni subkultui'e a malych vrstevnickych skupinach vyplyva podIe neho ze zmeny charakteru, vyhranenosti a vzajemnych vazeb spol. roll. L. Rosenmayr usiluje 0 systemizaci s.m., kterou chape jako disciplinu analyzujici interakce uvnitr skupin mladeZe, vztahy k jinym vekovym skupinam, k institucim, organizacim a k celku spolecnosti. Zdiiraznuje diferenciaci mladeze a diilezitost vyzkumu jejichjednotlivych skupin. V 70. a 80. I. se pozornost s.m. presouva od velkych teorii a koncepci ke konkretnim tematum a problemiim mladeze, jako je nezamestnanost, narkomanie, marginalni skupiny, vztah k nove technologii, ucast v ekologickem a mirovem hnuti, problem mlade rodiny apod. S.m. je institucionaIne zakotvena na mezinar. urovni. V r. 1975 byl ustaven V.Vzkumny vybor sociologie mlddeze jako 34. vybor ISA. lebo pi'edsedy byli postupne O. Biidina, P. E. Mitev, J. Hartmann a S. Hubner-Funk. V 80. I. se stal tento vybor organizatorem siroke mezinar. spoluprace sociologii mladeZe. Konaly se pravidelne mezinar. seminare, nejdi'ive v Primorsku, pozdeji ve Varne. V Ceskoslovensku se zacala s.m. rozvijet v 60. I. liz v r. 1964 byla v cs. s-gicke spolecnosti zalozena sekce s.m. Pozornost byla venovana vztahu mladeze a spolecnosti, uloze vysokoskolskych studentii ve spolecnosti, generacnimu konfliktu atd. Rozvijel se i empir. vyzkum mladeze a jejich jednotlivych skupin. V 70. I. se vyvoj discipliny pozastavil. Produkci techto let charakterizuje kritika zap. teorii mladeze a orientace na empir. vyzkum soc. ti'idni diferenciace mladeze. Od 80. I. se ponekud zlepsila institucionalni zakladna vyzkumu mladeze, zabyval se hlavne hodnotovou orientaci, zivotnimi cili, aktivitami volneho casu, zastoupenim mladeZe v druhe ekonomice, inovacnimi aktivitami, vzdelanim a vyuzivanim kvalifikace, polit. aktivitami, svet. nazorem, materialnimi zivotnimi podminkami, mladou rodinou apod. A: sociology of youth F: sociologie de la jeunesse (des jeunes) N: Jugendsoziologie I: sociologia del mondo giovanile Lit.: Eisenstadt, S. N.: From Generation to Generation: Age Groups and

Social Structure. Glencoe 1956; Fdzik, A. a kol.: Mlactet ve spolecnosti. Praha 1977; Flitller, A.: Die soziologische Jugendforschung. Heidelberg 1963; Friedrich, W.: Jugend und Jugendforschung. Berlin 1976; Frith, S.: The Sociology of Youth. Ormskirk 1984; Holda, D.: Hodnoty a perspektivy mhideze 1988. Praha 1988: Kreutz, H: Soziologie der Jugend. MUnchen 1974; Marcuse, D. H: Der eindimensionale Mensch. Berlin 1968; Milev, P. E.: Sociology Facing the Problems of Youth. Sofia 1982; Rosenmayr, L.: Jugendbewegung und Jugendforschung. In: W. Ruegg: Kulturkritik und Jugendkultur. Frankfurt a.M. 1974; Sak, P.: Socialni vyvoj mladeze. Praha 1985: Schelski, H: Die skeptische Generation. DUsseldorf 1957: Tenbruck, F. H: Jugend und Jugendgesellschaft. Freiburg 1962.

Sak soc i 0 log i e m 0 ci - aplikace s-gickeho pi'istupu na zkoumani politicke, ekon" soc. -tmoci. KlasiCti teoretici moci, jako napr. V. Pareto, berou moe jako zaIezitost -tposlusnosti. lednim ze s-gickych temat je pouzivani -tsankci k dosazeni poslusnosti, a to bud' okamzitych nebo odlozenych (implikovanych, vyhruznych), pouzivani -tnasili (nebo hrozby nasilim) jako prosti'edku moci. Nadrazenost, kterou moc pi'inasi, je zalozena v jeji legitimite (tj. v tom, do jake miry se ovladani citi byt zavazani vyhovet pi'anim, rozkaziim vladce). Poddajnostje funkci sankci, ktere mohou byt pozitivni nebo negativni a mohou se pohybovat od nuloveho natIaku k silnemu natlaku. Nastroje moci spocivaji v kontrole informaci nebo ve schopnosti zmenit podminky tech, ktefi jsou ovladani (odnetim zasobovani, vyhod atd.). Vykon moci jednoduse znamena ukazat jasny umysl pouzit moc, kterou dotycny rna. S-gie se zabyva ollizkou -tkonsensu v mocenskych vztazich, ktery je soucasti systemu hodnot dane spolecnosti (napi'. jako vyraz boziho i'adu reflektovaneho ve spol. i'adu) a je pokud mozno internalizovan (clovek v systemu vyrusta nebo je do neho prenesen ze systemu s podobnou hierarchii hodnot). Tyto otazky tvori jadro hist. literatury 0 polit. mysleni. Aristoteles rozlisoval mezi pouzitim sily jedincem, nekolika nebo mnoha Iidmi, vedoucim k tyranii, oligarchii nebo demokracii. Daleko pozdeji T. Hobbes aJ. J. Rousseau videli vztahy mocijako smluvni (viz -tsmlouva spolecenska). Ale az v dobe plneho dozrani nar. statu se moc stala subjektem soc. a s-gicke analyzy a byla pojata jako analyticky koncept. Max Weber vytvoi'il klasickou definici statu jako ztelesneni politicke (ekon. a soc.) moci, jehoz uhelnym kamenem je -tbyrokracie. Z mnoha am. soeio\ogii zabyvajicich se moci to byl Talcott Parsons, ktery dokazal zredukovat jeji koncepci prave na zakl. konsensu systemu -thodnot mezi drZiteli moci a ostatnimi, vyjadi'eny diiverou, ktera se v ekonomice manifestuje -tpenezi jako abstraktnimi ukazateli dostupnosti smeny a soc. radu, jenz je zavisly na teto smene. Teziste moci lezi v soc. institucich vladnuti ve vsech formach a na vsech urovnfch, vykon moci je vyhrazen drziteliim urcitych pozic ve vlade, ktera je zvolena, resp. povazova1099

sociologie mody

sociologie mody

na za legitimni (Iegitimni moc nahrazuje nebo mMe nakonec nahradit Iegalni moc, ktera ztratila svou legitimitu). Tim, l,e moc byla vztal,ena k soc. konformite, vsechny formy uchylek odstartuji sankce, ktere se pohybuji na skale od pfimeho nasili po jemne presvedcovani. Hlavni proud am. s-gie poval,uje moc za vektor socialni smeny (viz -.teorie socialni smeny), ktera je chapana jako "racionalni snatek" zdroju ovladani. Jine s-gie z 2. poloviny 20. st., napr. skoly konfliktualismu, esotericke odrudy marxismu nebo zjednoduseni typu centrum - periferie postulovaly moc jako hegemonii ovlactani uslapnutych a utlacovanych lidi, anil, braly v uvahu etiologii moci a jeji nepostradatelnost pro pokracovani -'socialniho radu. Koneckoncu, soc. moc je to, co utvari soc. organizaci a jeji analytickou abstrakci, -'socialni strukturu. Jil, George Simmel popsal formy sdrul,ovani vedouci k soc. organizacim, ktere jsou hmatatelnym vyjadrenim soc. instituci, a ty jsou v podstate zalol,eny na opakujicim se a opakovatelnem vzorci soc. interakce, ktery produkuje vysledky chovani vytvarejici legitimitu nezbytnou pro kal,dy spol. rad. Ti, kdo maji moc a mohou ji vykonavat, udriuji a rozsiruji ovsem kontrolu nad zdroji (zvl. nad temi vzacnymi), col, nevyhnutelne vychyluje soc. vztahy mezi lidmi, organizacemi, narody, nadnar. uskupenimi, ekon. korporacemi atd. do -'socialni nerovnosti, spocivajici v nesoumemem rozdelovani zdrojti bohatstvi, moci, znalosti. Predstavy utopistti a "Ievych" ideologii, l,e by moh10 byt dosal,eno -'socialni rovnosti a l,e by vydrie1a po jakkoli dlouhou dobu, se nikde nenaplnily. S-gie tradicne studuje spojeni moci s -'politikou a jeji vztah k -'viidcovstvi, -'autorite, -'elite. Studuje take "meritelnost" moci (jeji velikosti, jejfuo rozsahu), jeji domeny, uziti, ktere se pohybuje od autokracie ke konstitucionalismu, jeji rozdeleni, ktere je funkci zdroju (cim vetSi jsou neci zdroje, tim vetSi je jeho moc), vazbu na dovednosti a polit. motivace a naklady spojene s dosahovanim moci. A: sociology of power F: sociologie du pouvoir (des rapports de pouvoir) N: Soziologie der Macht I: sociologia del potere Lit: Colemall, 1. S.: Foundations of Social Theory. Cambridge, Mass, London 1990; Dahl. R. A.: The Concept of Power. Behavioral science, 1957, C. 2; Pareto, V.: Sociological Writings. New York 1966; Parso/lS, T.: Structure and Process in Modem Societies. Glencoe 1960; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft: Grundrisse der verstehenden Soziologie, 2 sv. Tiibingen 1922.

KuD

soc i 0 log i e mod y - pomeme malo rozvinuta s-gicka disciplina, ktera se vyvijelajakoby nepHmo umeme rustu vyznamu soc. fenomenu mody v pozdne modemi a postmodemi spolecnosti. Ackoliv se vseobecne vi a zduraznuje, ze m6da se netyka jen oblasti odivani, ale ze zasa1100

huje prakticky vsechny oblasti lidskeho Cineni, ktere podlehaji -'socialni zmene (B. Barber), fakticky se teor. uvazovani i empir. vyzkum vetSinou soustfecfuji na promeny soc. funkci odivani. Byla take ustavena samostatna s-gicka subdisciplina sociologie odivani ("sociology of clothing" nebo "sociology of dress"), rozvijena na konci 20. !. 20. st. E. B. Hurlockem spiSe v psycho!. kontextu, P. H. Nystromem v kontextu spiSe ekon., dnes Ruth Rubinsteinovou v kontextu jiz spec if. s-gickem. Systemove je s.m. zarazovana do dosti odlisnych tematickych souvislosti. 1. M6da je chapana jako forma kolekt. chovani, a pak je zkoumanajako jev souradny s takovymi procesy, jako je masova hysterie (nekontrolovana reakce na skup. uzkost), panika (kratkodoba reakce zalol,ena na pocitu aktuaIniho ohrol,eni a strachu) nebo ruzne libUstky a zerty ("fads a crazes", pro coz v cestine nemame rozlisujici ekvivalenty). M6da zde figuruje jako trvalejsi a soc. vyznamnejsi forma kolekt. chovani, ktera prochazi temer vsemi spolecnostmi a vsemi easy. 2. M6daje pojata predevsimjako kult. element a vyzn. faktor a zprostfedkovatel kult. zmeny. Od dob G. Tarda, jenz v m6de rozeznal vyzn. soc. aktivitu, ktera rna pocatek v -'inovaci, originaInim napadu, ktera do jiste miry porusuje -'normu, avsak pokracuje a rozviji se predevsim mechanismem -'napodoby, se m6da studuje predevsim v teto polarite inovace a imitace. E. Durkheim ukazal m6du jako soc. fakt, ktery je nadindividualni a na jedince mtize vykonavat silny soc. tlak. M6da v celku kult. zivota je predmetem intenzivniho zajmu kult. a soc. antropologti, kteri upozomili na to, ze to neni uplne univerzaIni lidsky fenomen, nebor existuji spolecenstvi, ktera m6du neznaji. Zda se, ze plati pravidlo, ze v dlouhodobe stabilizovanych spolecnostech idealtypicky odpovidajicich modelu tzv. folk society se m6da vyskytuje vyjimecne, protoze tam plati pomeme rigidni pravidla odivani a zdobeni. 3. M6da je zkoumana jako fenomen uzce souvisejici se soc. strukturou, soc. diferenciaci a soc. nerovnosti, jako symbol statusove diferenciace a prestizni ukazatel soc. pozice. V modemi spolecnosti se m6da prirozene studuje ve vazbe na strukturu soc. casu, zejm. ve vazbe na skladbu volneho casu, a na tzv. oddechove, odpoCinkove a sportovni aktivity. S-gicke uVaZovani 0 m6de nejvyznamneji ovlivnil Georg Simmel, ktery podtrhl vnitrni rozpomost m6dy: vede individuum cestou, jiz jdou vsichni Ci vetSina, soucasne vsak uspokojuje jeho touhu po odlisnosti. M6da je vzdycky sporem mezi -'socializaci, -'adaptad, podobnosti, jednolitosH a trvanim na jedne strane a individualizaci, tvorbou a zmenou na strane druhe. M6da je elementem stalosti ve zmene. Jeji ambivllientnost se projevuje take v tom, ze vznika porusenim normy, Cimz na sebe pfitahuje pozor-

nost, posleze se vsak sarna normou stava. G. Simmel vyrazne spojuje koncept m6dy se svym obecnejsim pohledem na moderni spolecnost, ktera trpi vypjatou nervozitou, nervovou precitlivelosH: cim nerv6znejsi je doba, tim castejsi jsou zmeny v m6de. Iniciatory m6dnich zmen byvaji nezfidka -'pariove, lide, kteH chovaji otevfenou nebo skrytou nenavist vtiCi vsemu, co rna sankci prava, a proto Ize ptivod m6dnich obratti nezridka hied at take v -.polosvete. Role m6dnich sal6nti je tedy mensi, nez se zda. Zatimco prudky soc. vzestup je priznivy m6dnim vystrelktim, stabilita vyssich soc. vrstev je jejich nejtvrdsim odpurcem. VYzn. roli v m6dnim chovani hraje zavist - m6da je idealni sfera pro osoby zavistive, rna schopnost vynaset lidi druhofade a bezvyznamne M6dni cykly probiJ1aji v urcitem rytmu s pomerne presnym vrcholem, po nemz nasleduje pad a pocatek cyklu noveho. Simmel venuje pfirozene pozomost take souvislosti m6dy s postavenim -'zeny a tvrdi, ze zvysena orientace na m6du je dusledkem potfeby individualizace ve spolecnosti, ktera zene jinou formu individualizace neumoznovala. Soucasne jde o vyzn. psycho!. konstantu zenskeho chovani - zeny jsou vemejsi nez muzi a vemost v oblasti citti vyzaduje kompenzaci v promenlivosti odeni a zdobeni. Podobne kriticky se k m6de vyjadfoval Thorstein B. Veblen, ktery spojil fenomen m6dy s tzv. demonstrativni spotrebou stfednich a vyssich vrstev. M6daje podle neho mj. ukazatelem schopnosti platby a ukazatelem soc. pozice manzela: manzelka se tak stava pouhym vesakem m6dnich statusovych symbolti. Veblen take vysvetlil, ze zdanliva neucelnost m6dniho odevu (napr. vysoke podpatky, cylindry, korzety atd.) plni dtilezitou funkci. Demonstruje totiz, ze nositel tohoto odevu fyzicky nepracuje a ani pracovat nemtiie: iadny ode v neni krasny, nese-Ii stopy fyzicke prace. Herbert G. Blumer pristupuje ke studiu m6dy akademicteji, s odkazem na Tarda ukazuje dye stadia ve vyvoji m6dy - inovativni a selektivni. V selektivni fazi hraji vyzn. ulohu prestizni individua, ktera svym vyberem stimuluji, podnecuji napodobu. M6da je citliva na cas: tim, ze spojuje minulost a budoucnost, tkvi nejsilneji v soucasnosti. Jako soc. fakt v durkheimovskem smyslu plni take kontrolni funkce, napr. kontroluje vyber jednotlivych m6dnich slozek a spoluutvari kolekt. -'vkus, ktery rna vyzn. soc. orientacni funkci. Blumer spolu s jinymi dolozil promenlivost posuzovani m6dnich fenomenti v case: s odstupem nekolika let nebo desetileti se m6da predchozi etapy stava nepochopitelnou, jevi se nezHdka jako nehezka nebo dokonce smesna. Jeji upravena varianta se vsak v m6dnim cyklu po jiste dobe zase vraci, coz doklada fenomen tzv. retromody, navraty do 20. nebo 60. let a podobne.

B. Barber ukazal na uZitecne, esteticke a symbolicke funkce m6dy. Zkoumal take pnivni reglementaci odivani, ktera v nekterych spolecnostech nedovoluje m6dni kreace (napr. pred Fr. revoluci byl vztah mezi stylem odivani a soc. postavenim stanoven velmi striktne, podobne v mestech it. renesance). M. Weber ve svych studiich 0 nabozenstvi v Cine tento jev popsal take. Barber zduraznuje, ze m6da se sice jevi jako silne iracionalni, ale z hlediska mertonovskych latentnich funkci a veblenovskeho vykladu demonstrativni spotfeby funguje znacne racionalne. Podle Barberova vymezeni se m6da v uzsim smyslu zabyva sthhem, barvou, siluetou a materialem, ktere jsou soc. predepsany a akceptovany, jsou vhodne pro urcite role a promenuji se v case v rekurentnich cyklech. Barber podrobneji ukazal take na mnohost sfer, v nichz m6dni cykly funguji, napr. v literature, v hudbe obecne a populami hudbe zvlaste, v nakupu motorovych vozidel. M6da se projevuje take v lecitelskych a vyzivovych praktikach, v pojmenovavani deti atd. M6da se stava predmetem zajmu, byf mnohonasobne mensiho, nei by odpovidalo jejimu soc. vyznamu, v souvislosti s prechodem tradicni spolecnosti ke -.spolecnosti masove. V masove spolecnosti m6da nadale plni zak!. ambivalentni funkci adaptace a individualizace, soucasne vsak nektere soc. rozdily stira a jine akcentuje. Take smer m6dniho ovlivnovani se meni, neni jednoznacne orientovan shora dolti. Postrnodemi teorie reflektuji mnohost, dynamickou promenlivost, neustalenost i eklekticismus programovych m6dnich cyklti. Ve svych poslednich pracich zajimave analyzuje m6du v kontextu konzumniho chovani pozdni -'moderni spolecnosti Z. Bauman, cimz znovu neprimo ozivuje veblenovskou kritickou tradici. Obecna renesance zajmu 0 Simmela v souvislosti s obratem k -'postmodernismu vedla k oziveni zajmu 0 jeho analyzu stylu a relace mezi estetickym a socialnim. V kontextu sve teorie ekon., symbolickeho a -'kulturniho kapitalu se fenomenem m6dy zabyva i P. F. Bourdieu, byr okrajoveji, nei si tema sarno zada. V ces. s-gii se m6dou zabyval l. A. BUiha, ktery ji zkoumal predevsim v souvislosti se "zrizenimi hospodarskymi". Bldha si byl pi'esne vectom vnitfniho napeti mezi uspokojovanim fyziologicke poti'eby ph saceni a uspokojovanim soc. tIaku pi'i vyvolavani nebo nasledovani m6dnich vln. E. Chalupnj bystre popsal nektere m6dni vysti'elky, celek sveho uVaZovani vsak vclenil do pfilis misogynskeho razu sve s-gie: v m6de vidi nejjasnejsi dtikaz povrchnosti a kult. zpozdilosti zeny, m6dni odev u zeny ztraci nejen zbytky ptivodni ucelnosti, ale mizi i jeho phrozene funkce esteticke; stava se tak pouhym prostredkem sexualniho drazdeni muze. Zajimave uvahy 0 m6de a odivani lze najit u J. Mukafovskeho, V. Mathesia a v souvislosti s Ii1101

sociologie moralky

sociologie moralky

dovym krojem u V. Vlehly, ktery postfehl, ze v puvodnim tradicnim lidovem odivani neni mista pro m6du, protoze i odev zde vyjadfuje uctu k zakonu a I'adu. A: sociology of fashion F: sociologie de la mode N: Soziologie der Mode I: sociologia della moda Lit.: Bauman. Z: Thinking Sociologically. Cambridge. Mass. 1990; Bldha, /. A.: Sociologie. Praha 1968; Blumer, H. G.: Fashion. In: intematinal Encyclopedia of the Social Sciences, vol. 5. New York 1968; BOllrdiell. P. F.: Distinctions. A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge, Mass. 1984; Harvey. D.: The Condition of Postmodemity. Cambridge. Mass 1991; Kjjnig, R. ed.: Die Mode in der menschlichen Gesellschaft. ZUrich 1958; Sapir, E.: Fashion. In: Encyclopedia of the Social Sciences, vol. 6. New York 1931; Simmei, G.: Die Mode. In: Philosophische Kultur. Gesammelte Essays. Leipzig 1919; Veblen, T. B.: The Theory of Leisure Class. Chicago 1899.

Pet

soc i 0 log i e m 0 r a I k y - oblast s-gie zabyvajici se -'moralkou jako systemem regulativu lidskeho jednani postavenem na rozliseni dobra a zla, spravneho a nespravneho na zaklade pfedpokladu, ze puvod tohoto systemu je v existenci -'spolecnosti, ve snaze optimalizovat vzajemne souziti mezi lidmi i mezi lidmi a pfirodou. M. Ossowska uvazuje 03 vzajemne propojenych dimenzich moraIniho systemu: orientaci na dosazeni osobniho stesti, snaze pI'iblizit se nejakemu vzoru dokonalosti a harmonickem pmbehu lidskeho spoluziti. Vsechny 3 dimenze maji sve s-gicke souvislosti, k nimz se vztahuji moznosti zkoumani, maji ovsem i sve stranky psycho!. a filozoficke. Tradicne se pozomost s-gie upira pfedevsim na vznik a pusobeni -'moralnich norem v mznych spo!. strukturach a na jejich svazanost s dalSfmi spo!. jevy a institucemi. Tento zajem provazi s-gii od jejich pocatku. NejdI'ive se promital do hledani ureujicich vyvojovych principu a do pokusu 0 typologizaci spolecnosti (moraIni kriteria jsou obsaZena napf. v Tonniesove rozliseni Gemeinschaft a Gesellschaft nebo v Durkheimove rozliseni solidarity mechanicke aorganicke) a korespondoval s pfesvedcenim, ze je mozne najit klic ke spo!. -.harmonii, k idealnimu spo!. -,radu. Pozdeji se zajem s-gie pi'enesl na empir. zkoumani intenzity a charakteru pusobeni jednotlivych typu moralnich norem, ktere byly chapany jako objektivni danosti (E. Durkheim a jeho skola). Logicky nasledovala orientace na studium rozdilu a zmen v akceptaci i interpretaci moralnich norem jednotlivymi spo!. skupinami. Tento pfistup uz de facto rozbijel celistvy, stabilizovany obraz moralniho systemu; jeho dusledne uplatneni vedlo k odhalovani -'etickeho relativismu. Excesem sveho druhu zapadajicim do teto vyzkumne intence, ale hist. ji ponekud pfedbihajicim, by10 Marxovo odvozovani moralky od zajmu ti'idy a tfidniho boje. S-gicke bad ani v dane oblasti bylo ale ovlivneno zejm. vyzkumy soc. a kult. antropologu, ktefi srovnavali moralni principy ruznych nab, soustav u ruznych pi'ir. narodu 1102

a vyslovili pi'edpoklad 0 svazanosti moralnich systemu s jednotlivymi kulturami Ci kult. typy (viz -'relativismus kulturni). I kult. antropologove ovsem puvodne hledali moraIni konstanty vyskytujici se ve vsech kulturach. V jejich vyctu se vsak ruznili a s pi'ibyvajicimi vyzkumy tento vycet stale vice redukovali (v soucasne do be je za obecne platny moralni imperativ povazovan jen zakaz incestu). V polovine 20. st. vznikly vlivne kult. antropo!. typologie spolecnosti zalozene na charakteristice moralnich systemu, z nichz nejznamejsi, odlisujici "kultury studu" a "kultury viny", pochazi od R. F. Benedictove (viz -'vina). Tyto typologicke pokusy byly vetSinou zcasti empir. potvrzeny, ale vyvolaly i znacnou kritiku smei'ujici k popirani jejich univerzalnosti i nai'ceni z umelych, spekulativnich konstrukci. S-gii 2. poloviny 20. st. zajimaji uz vice procesy zmen v tradicnich normativnich systemech, vzajemne pusobeni a prolinani moralnich soustav s odlisnymi hist.-nab. koi'eny a nove konfigurace moraInich hodnot, vytvarejici se kolem vztahu k pi'irode a k Iidskym pravum (v souvislosti s aktivitami novych soc. hnuti). S.m. samozi'ejme do jiste miry reflektuje peripetie vyvoje -'sociologie jako takove i -'etiky a prosazuje se ruznym zpusobem v ramci ruznych s-gickych proudu. Tradicne rna velmi blizko k -'sociologii nabozenstvi a -'sociologii prava: v jistem smyslu je jejich soucasti, v jistem smyslu jsou naopak tyto discipliny soueasti s.m. Noveji se s.m. prolina zejm. se -.sociologii emoci, -'sociologii deviantniho chovani a -.sociologii socialnich hnuti. Explicitne se pojem s.m. pouziva od konce 19. st. diky Durkheimove s-gicke skole. Casopis Anne Sociologique mel vzdy takto nazvanou rubriku. Durkheim sam povazoval moralku za typicky -'socialni jev, protoze vykazuje na individuu nezavislou svebytnost a vykonava vuci nemu soc. natlak. V intencich sveho pi'istupu chtel moralku zkoumatjako vec, pfir. jev. Za synonymum s.m. povazoval termin fyzika mravu (physique des meurs), coz svedei mj. 0 seti'eni rozdilu mezi pojmy -'mravy a moralka, ktere najdeme i u mnohych antropologU, i kdyz W. G. Sumner (1906) prosazoval odliseni obou pojmu stupnem zavaznosti, resp. sankcionovanosti norem i intenzitou jejich ideoveho zazemi (moralka je pro neho nejvyssi kategorii, nadi'azenou zvykum, obycejum a mravum). Podle Durkheimovych pi'edstav (z pfednasek na Sorbonne v r. 1912, ktere byly vydany az v r. 1950) se mela "fyzika mravu" zabyvat pravidly moralniho chovani, resp. moralnimi normami, jejich fungovanim ve spolecnosti. Za vhodnou metodu povazoval Durkheim komparaci statistik trestnich postihu proti nedodrzeni pi'edepsanych norem. Timto zpusobem chtel mei'it i autoritu, ktere se to ktere pravidlo tesi, popr. pak sledovat jeji vzrust ei pokles. Podobny pro-

gram s.m. rozvijel, i kdyz spiSe jen teoreticky, L. LevyBruhl, ktery hovoi'il 0 "vede 0 mravech" (science des moeurs). Metoda vyberu jednoho zastupneho znaku, kterym Ize merit moralku, v pods tate neodporovala -'evolucionismu, resp. jeho unilineamimu chapani moralniho rozvoje. Napf. L. T. Hobhouse ve sve praci z r. 1906 Morals in Evolution navrhoval, aby pro hodnoceni spolecnosti bylo pi'ijato kriterium intelektuaIni vyspelosti, a automaticky pi'edpokladal, ze vyssimu intelektualnimu stadiu odpovida vyssi stadium mravni. Ale i Max Weber vypracoval svoji koncepci vlivu -'protestantske etiky na vznik kapitalismu s pI'edpokladem, ze jde 0 obecnejsi vzorec, 0 idealni typ urciteho hist. procesu. Zminene relativisticke prvky v chapani moraIky se objevuji u -'strukturalniho funkcionalismu. Napf. Mertonovy pojmy -'Iatentni funkce a -'manifestni funkce v podstate odlisuji moralni oceneni pouzivajici cernobiJou optiku (vztahujici se k manifestni funkci) od kriterii, jimiz se lide casto nepfiznane v zivote fidi a ktere umoznuji pouzivani ruznych nelegaInich praktik, uspokojujicich jejich poti'eby; v teto rovine latentnich funkci se kriteria dobra a zla znejasnuji. V zasade se funkcionalista vzdy pta, kvuli komu spoleenost urCitou normu pfijala, komu vlastne norma slouzi. Z tohoto hlediska analyzoval napf. G. P. Murdock v r. 1949 srovnavanim 250 kultur duvody vzniku univerzalniho zakazu incestu. Z poznatku, ze kaMa kultura uspokojuje sve potfeby po svem a vaze k tomu vlastni moralni pravidla, napf. M. J. Herskovits v teze dobe vyvodil, ze vubec nemuzeme srovnavat kultury navzajem. Od tohoto postoje vede kratke spojeni k metodol. stanovisku, ze moralnost jednani te ktere spoleenosti, stejne jako ostatni jeji charakteristiky, je tfeba posuzovat ocima jejich clenu (viz napi'. R. Redfield, 1953). Tento pfistup patfi svou podstatou k pfistupu -.fenomenologicke sociologie. Durkheimovske videni fungovani moralky se obraci, misto utlacujici normy vystupuje do popfedi konkretni -'akter a jeho interpretace sveta vcetne interpretace moralnich jevu, S.m. byla vzdy uzce svazana s -'vyzkumem hodnot, resp. -'hodnotovych orientaci. V pozadi muzeme najit nazor antickych filozofU, ze moralni -.hodnoty stoji za vsemi hodnotami, jsou s nimi nerozlucne spojeny. V 50. I. 20. st. doporueuji napi'. M. Edel aA. Edel odlisit "sirokou etiku", zahrnujici cely system hodnotove hierarchizace a navazujici -'vzory chovani, od "uzke etiky", zabyvajici se jen tzv. moralnimi hodnotami, a ve srovnavacich vyzkumech se zabyvat spfS tou prvni. Do sirsiho pojeti etiky a nasledne i s.m. byva take zahmovan -'zivotni styl (napf. Ch. W. Morrisem). K pfednim s-gickym tematum patfi take vztah moralky aspol. -'roli, event. -'spolecenskeho

postaveni. V zasade plati, ze jedna a taz moralni norma je vyjadfovana ruzne prosti'ednictvim ruznych roli a postaveni, jejichz vzajemna souhra vyjadfuje i fungovani moralniho systemu. Patrne je to na komplementarite muzske a zenske role ana rozdeleni roli a postaveni v rodine. Na nektere role a pozice jsou kladeny spec if. nebo pfisnejsi moralni pOZadavky (napf. na uCitele, lekaI'e, politiky). Mira moralniho natlaku roste s mirou angazovanosti v zivote, v einnosti dane skupiny. Moralni tlak i kriteria se meni take podle bezprosti'ednosti soc. kontaktu (napf. v obchodnich vztazich plati ponekud jina pravidla jednani s partnery, s nimiz je clovek v pfatelskem vztahu, nez s temi ostatnimi). Zkoumani moralnich komponent se vyskytuje take ve studiich -'socialni mobility: soueasti spo!. aspiraci, snahy dostat se do vyssi spo!. vrstvy, je podJe E. Dupreela (1932) a dalSich snaha zbavit se moralky vlastni vrstvy a pi'ijmout moralku vrstvy "vyssi". Nektefi autoh sledovali snahu nizsich trid napodobit moraIku a zivotni styl tfid bezprostfedne vyssich (viz napr. Veblenuv koncept -'zahalCive tfidy, ktery je primo postaven na moralnim hodnoceni jednani). I kdyz tradieni zajem 0 s.m. jako samostatnou oblast v soucasne dobe poklesl, jeji vyrazne stopy a rysy najdeme ve sfefe zkoumani moralniho vyvoje, ktere je dimenzovano i psycho!. a pedagogicky. Pfi studiu procesu -'socializace se nelze vyhnout s-gickemu pohledu na tvorbu a phjimani moralnich norem pod ruznymi institucionalnimi vlivy (rodiny, skoly, vrstevnickych a zajmovych skupin, part apod.), na dusledky rozdilne miry a rozdilneho zpiisobu osvojeni norem, resp. rozdilu mezi jejich pouhym uznanim a vnitfni akceptaci. Kriteria dobi'e osvojene normy maji vyrazne moralni charakter: bud je za ne povaZovano dodrZovani normy za kazdych okolnosti, tj. i 0 samote, bez pfitomnosti svedku, nebo to, ze uz neni vnimana jako umely natlak, ze se stane samozfejrnou soueasti zivota, nebo konecne to, ze se nevyskytuji prakticky zadne pi'ipady jejiho pI'ekroceni. Vsechny tfi empir. znaky jsou v podstate projevem tehoz a de facto vyjadfuji cile socializace, Nedokonalost socializacnich procesu vede k nutnosti -'socialni kontroly a k vytvofeni systemu pozitivnich a negativnich -'sankci, coz je dalSi skryta dimenze s.m. Pokraeuje tradicni i aktualni vazbou na pravni system, s-gicky smysllegality a legitimity, a take vazbou na soud vel', mineni (viz napf. -'pocta verejna, -'ostuda verejna). Zminena souvislost se s-gii nabozenstvi, resp. kI'esianstvi evokuje fadu specif. temat s.m., mj. tern a nab, instituci zprostredkovavajicich doddovanf moralnich norem, jako je v kfesianstvi -'hrich, -'zpoved', -'pokani, Ruzne kultury vyvinuly iracionalne podbarvene systemy slibu a hrozeb, ktere se prosti'ednictvim nabozenstvi casto 1103

sociologie na Islandu

sociologie nabozenstvi

vztahuji k posmrtnemu zivotu, ve kterem se moraine zhodnoti ty ciny pozemskeho zivota, ktere nebyly pozitivne ani negativne sankcionovany behem jeho trvani. PosJedni skupina aktualnich problemu spadajicich do oblasti s.m. se koncentruje kolem faktu, ze ve spolecnostech aspol. skupinach existuji v mensi ci vetSi mife moralni normy, ktere jsou sice formalne uznavany, pfip. kodifikovany, ale jsou jen min. internalizovany, protoze jsou povazovany za nevhodny, neopravneny pfikaz nebo zakaz, a ze paralelne s nimi existuji moralni imperativy, ktere maji substitucni charakter a sHu a de facto vytvareji alternativni moralni systemy. H. D. Lasswell a Kaplan razi v teto souvislosti termin protimravy (countermores). "Protimravy" mohou byt samozfejme i pi'iznakem a oporou aktivne i pasivne rezistujicich skupin Ci jednotlivcu v totalitnich rdimech, ktere si prisvojuji pravo na tvorbu a prosazovani nejakeho moralniho systemu. Ve studiich totalitarismu tedy logicky najdeme ve vetsi Ci mensi mire prvky s.m. (viz napf. prace H. Arendtove) V tomto kontextu je jistou aktualni domenou s.m. i politicka kultura (v uzsim slova smyslu tohoto pojmu, ktery zahrnuje nikoliv modality polit. chovani, ale jeho "kultivovanost" a moralni aspekty). Aktualnimi tematy s.m. jsou take -tkorupce, pfip. -tnepotismus, -tmafie apod. A: sociology of morals (morality) F: sociologie de moral N: Moralsoziologie I: sociologia della morale Lit.: Angell. R. c.: Free Society and Moral Crisis. Ann Arbor. Mich. 1958; Durkheim. E.: Determination du fait moral. In: Sociologie et philosophie. Paris 1924; Durkheim. E.: Le~ons de sociologie. Physique des moeurs et du droit. Paris 1950; Ginsberg. M.: On the Diversity of Morals. London 1956; Gurvitch. G.: Problemes de la sociologie de la vie morale. In: Traite de sociologie. Paris 1960; Ossowska. M.: (1956) Moralnosc mieszczafiska. Warszawa 1985; Ossowska. M.: (1963) Socjologia moralnosci. Warszawa 1986; Scott. J. F.: Internalization of Norms: A Sociological Theory of Moral Commitment. Englewood Cliffs. N.J. 1971; Sorokin. P. A.: Fluctuation of Systems and Techniques of Moral Transformation. In: Social and Cultural Dynamics. Boston 1954; viz tez ->moralka.

Vod sociologie na Islandu viz sociologie skandinavska soci 0 I 0 gie nab 0 Zen s tvi - tradicni oblast, resp. subdisciplina -tsociologie zabyvajici se -tnabozenstvim jako specif. sferou spol. mysleni a jednani, smerujici k vytvafeni -tradu ve spolecnosti. S.n. studuje i vztah nabozenstvi k jinym institucim a ke spol. sferam, jako je pravo, politika, ekonomie apod. V tomto ramci koncentruje pozomost zejm. na to, jakym zpusobem nabozenstvi a jeho hlavni instituce, -tcirkve, vytvafeji -tmoralni normy a ucastni se -tsocialni kontroly jejich dodrZovani, jak formuji -tzivotni styllidi, intervenuji do sfery jejich prace i soukromi, jake spol. navyky, stereotypy a vzory chovani pod po1104

ruji a vytvafeji, jak ovlivnuji mezilidske vztahy. Pro tyto ucely a z techto hledisek studuje s.n. soc. mechanismy vsech nab. ukonu, -tkultu, -tritualu, -tobradu, -tbohosluzeb, -tmodliteb atd., zpusob fungovani a vnitrni strukturu jednotlivych nab. organizaci, mechanismy sifeni nab. ideologiC identifikaci ruznych skupin populace s nab. idejemi a zivotnimi zasadami. V ramci zkoumani soc. smyslu -treligiozity se s.n., resp. jeji soucast sociologie religiozity zabyva fenomenem -tviry a -tboha a v teto souvislosti i takovymi soc. vlivnymi ukazy, jako jsou -tortodoxie, -thereze, -tkonverze, -tsekularizace, -tateismus apod. Mezi specif., relativne samostatne oblasti s.n. patH studium role -tkneze, resp. -tduchovenstva (hovori se 0 sociologii kneze) a studium zivota -treholnich radu a nejruznejsich nab. komunit, zejm. -tsekt. V hist. rozmeru se s.n. zabyva zejm. studiem -tmibozenskych hnuti a soc. pfevratnymi nab. udalostmi, jako byla napr. -treformace, vyvojem vztahu nab. instituci a statu a zmenami funkci nabozenstvi jako referencniho systemu jednotlivcu a skupin i jako vyzn. polit. a soc. sHy. S.n. rna take svuj komparativni rozmer spocivajici ve srovnavani ruznych typu nabozenstvi a nab. soustav, zejm. tzv. vychodnich nabozenstvi s kfesianstvim, coz souvisi i se zkoumanim rozdilu mezi typy -tcivilizaci. A konecne s.n. zkouma ruzne dobove fil. reflexe nabozenstvi (vyzn. jednotlivcu i celych smeru) a vyvoj a typy -tteologie, odrazejici hist. spoJ. situaci. V uzkem kontaktu s psychologii se v posledni dobe zabyva nab. prvky v obsahu -tarchetypu a -tkolektivniho nevedomi, v navaznosti na existencialni filozofii zkouma napr. nedostatek nab. citeni jako atribut -todcizeni a na pomezi -tetiky se zajima 0 pi'iCiny spoJ. moralni krize. Radu stycnych ploch rna s.n. se soc. a kult. antropologii. V nekterych aspektech se tyto discipliny prekryvaji, i kdyz dosud prevlava nazor, ze antropologie se venuje spiSe srovnavacimu studiu nabozenstvi pfedliter. spolecnosti. Spolecnym polem je predevsim studium -tmytu a praktik -tmagie, dichotomie -tposvatneho a profanniho. lednim z problemu s.n. je, ze pfedmet jejiho studia, nabozenstvi, je svou pods tatou iracionalnim fenomenem a ze snahy 0 racionalni, "objektivni" zkoumani narazeji na bariery nedefinovatelnosti rady zakl. pojmu. Tim spiSe zde hraje znacnou roli mira angazovanosti v problemu, ktera je spojena stirn, zda a jakym zpusobem je sociolog veficim. Proto take se v s.n. vydeluje napf. tzv. kfesianska sociologie a pestuje se katolicka s.n., protestantska s.n. apod. Ze strany techto s-gii byva ostatnim sociologum vcetne zakladatelu s-gie vytykano pfilis volne zachazeni s teologickymi pojmy a nadmerny duraz kladeny na "svetske" souvislosti nabozenstvi. S.n. vznikla a zacala se rozvijet

se vznikem s-gie jako vM. oboru ve 2. polo vine 19. st. leji osvicenstvim ovlivnena kritika nabozenstvi a cirkve vzbudila neduveru teologie. Rana s-gie se v pods tate pokousela odmytologizovat a odsakralizovat vyklad vyvoje spolecnosti, coz oteviralo dvefe scientismu a sekularizaci. Podle E. Durkheima jsou nab. pfedstavy -tsocialnimi fakty vytvofenymi -tkolektivnim vedomim a nabozenstvi jako typicka -tinstituce vykonava na individuum vyrazny soc. natlak. Durkheim sleduje nadindivid. charakter nabozenstvi a jeho stabiIizacni a integracni funkci, jeho vyznam pro pfditi spolecnosti. Integracni funkci nabozenstvi pozdeji rozvijel T. Luckmann, zatimco G. Simmel hledal puvodni nab. potfeby individua, resp. jeho nenaplnene dusevni potreby, z nichz vznika potfeba nabozenstvi (boha jako "transcendentalniho unikoveho bodu"). Teologicky proud s.n. sledoval vliv nabozenstvi, zvl. -tkresfanstvi, na novodobe spoJ. procesy, odhaloval socio-kult. pusobeni reformace, rozdHy mezi naziranim kleru a laiku, vsimal si rozdilu mezi jednotlivymi spol. hist. formami nabozenstvi a tzv. obecnym nabozenstvim (H. Grotius, F. E.ll. Schleiermacher, E. Troeltsch aj.). M. Weher a E. Troeltsch venovali pozornost typologii nab. organizaci a skupin. Rozlisuji cirkve a sekty nejen podle kvant. mefitka, nybrZ i podle zpusobu internalizace nab. obsahu. M. Weber (Gesammelte Aufsiitze zur Religionssoziologie) zjisioval souvislosti mezi typy nab. postoju a soc. stratifikaci a vysvetlil vyznam -tprotestantismu pro formovani kapitalismu a moderni spolecnosti vubec (viz tez -tetika protestantska). Troeltsch pod vlivem Webera a marxismu zkouma soc. podminenost a soc. eticke pusobeni kfesianstvi. V dHe Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen zpracoval typologii cirkvi, sekt a nab. skupin, zabyval se jejich promenami a dynamikou, pusobenim charismatickych osobnosH, stadiem difuze a stabilizace nabozenstvi, procesem jeho institucionalizace a pozdejsi stagnaci a kompromisem s puvodne nepfijatelnymi nazory a naslednymi pokusy 0 oZiti a reformu, koncicimi pfip. odloucenim noveho nab. utvaru. S rozvojem technik empir. s-gickeho vyzkumu (ph stagnaci obecneho badani 0 vztahu spolecnosti a nabozenstvi) se s.n. obraci k pozorovani manifestovaneho nab. chovani. Sociologie cirkve a sociologie farnosti zacaly "mefit cirkevnost" podle chovani ucastniku bohosluzebnych shromaZdeni a kultovnich aktu (zname jsou napf. vyzkumy fr. katolicismu vedene v tomto duchu). Vztahy mezi pusobenim cirkvi a jinymi oblastmi spoI. zivota (urbanizaci, soc.-geogr. faktory) zkoumal F. Boulard, dimenze religiozity napf. Ch. Y. Glock a R. Stark (na pfikladu USA). Postupujici sekularizace vede zvl. v Evrope ke zkoumani rozdHu mezi nab., cirkevni a svetskou hodnotovou orien-

taci, mezi religiozitou a vzdelanim, religiozitou a stafim (J. Matthes dospel k zaveru, ze religiozity ubyva s ros-

toucim vzdelanim a ze ve staff religiozity pfibYva). Fami obci, jejimu vztahu k obcanske obci a funkci a organizaci ufadu farare venovali pozomost T. Rendtorff, G. Bonnann, Schreuder a dalSi. Joachim Wach se ve svych vyzkumech zabyval soc. ucinky nabozenstvi s vedomim, ze s-gie nemuze vypovidat 0 pods tate nabozenstvi, ze muze mluvit o nabozenstvi jen nepfimo. Sledoval etapy vyvoje nabozenstvi, problem jejich systematizace, tendence k unifikaci, kodifikaci a dogmatizaci. P. L. Berger nachazi v nabozenstvi pofadajici zakon "nomos", integrujici nad spoJecnosH jakysi "svaty baldachYn". R. N. Bellah (Religious Evolution, 1964), C. Seyfarth, J. Hahermas a dalSi vidi vyvoj nabozenstvi v promenach zakl. nab. otazek v otazku lidske identity a univerzalniho dejinneho vyvoje mravniho vedomi. Marx. s-gicke bad ani 0 nabozenstvi, 0 jeho vzniku a kofenech, jeho vyvoji a funkci ve spolecnosti, smefovalo k pfekonavani nabozenstvi jako pfezitku a pfekazky spol. rozvoje, k vychove k ateismu. Zajimavaje prace G. Kehrera: Religionssoziologie (1968) 0 vztahu nabozenstvi a modemi spolecnosti, nabozenstvi a soc. stratifikace, nabozenstvi a ekonomiky, politiky, rodiny, 0 funkci nabozenstvi v soc. konfliktu a 0 s-gickych problemech nab. organizaci, cirkve, farnosti. Novou s-gickou problematikou je zkoumani vztahu nabozenstvi a pfir. prostfedi (ne uz hledani zdroje nab. pfedstav v utlacovani cloveka pfirodou, nybrZ zkoumani nab. pojeH -tpflrody a mista -tCloveka v ni v situaci ekologickeho ohrozeni). Vztahy nabozenstvi a procesu, jako jsou individualizace, socializace, integrace, dezintegrace, konsensus, konflikt, revoluce, jsou stalym pfedmetem s-gickych vyzkumu. V soucasne dobe se zkoumani zamefuje na vztah nabozenstvi a soc. patologickych jevu, jako je sebevrazednost, kriminalita, narkomanie, sHeni AIDS, potratovost aj. Pfibyva interdisciplinarnich vYzkumu. S.n. je velmi rozsahly a propracovany obor. V byvalych social. zemich vych. Evropy se ale od r. 1948 s vyjimkou Polska vetsinou nepestovala; v Ceskoslovensku byla rozvijena pouze v kratkem obdobi 60. I. (viz publikovany Vyzkum religiozity Severomoravskeho kraje tymu E. Kadlecove, 1963). Vyzkumy nab. postoju byly pozdeji zcasti realizovany v ramci tzv. -tvedeckeho ateismu. Mimo oficialni struktury a take pozdeji, po r. 1989, se s.n. zabyval a zabyva T. Haltk, T. Bahounek aj. A: sociology of religion F: sociologie de la religion N: Religionssoziologie I: sociologia religiosa Lit.: Beckford. 1. A.: Religion and Advanced Industrial Society. London 1989; Be/ail, R. N.: Beyond Beliefs: Essays on Religion in a Post-Traditional World. New York 1970; Berger. P. L.: Die Dialektik von Religion und

1105

sociologie nehodnotici

sociologie nemecka

Gesellschaft. 1973; Bras, G. Le: Etudes de sociologie religieuse, dill., II. 1955--1956; Glock, Ch. Y. ed.: Religion in Sociological Perspective. Belmont, Calif. 1973; Leeuw, G. Van: Religion In Essence and Manifestation, I., II. New York 1963; Lenski, G.: The Religious Factor: A Sociological Study of Religion's Impact on Politics, Economics and Family Life. Garden City, New York 1961; Luhmann, N.: Funktion der Religion. 1977; Mijrth, I.: Die gesellschaftliche Virklichkeit von Religion. 1978; O'Dea, T. F.: The Sociology of Religion. Englewood Cliffs, N. J. 1966; Parsons, T.: The Sociology of Religion. In: Essays in Sociological Theory. Glencoe, Ill. 1958; Pickering, W. S. F. ed.: Durkheim on Religion. A Selection of Readings. London 1975; Roberts, K. A.: Religion in Sociological Perspective. Belmont, Calif. 1984; Robertson, R.: The Sociological Interpretation of Religion. Oxford 1980; Schneider, L.: Problems in the Sociology of Religion. In: Faris, R. ed.: Handbook of Modern Sociology. New York 1964; Wach, 1.: (1944) Sociology of Religion. Chicago 1951; Wilson, B.: Religion in Sociological Perspectives. London 1982; Yinger, J. M.: Religion, Society and the Individual. New York 1957.

Ebe, Vod sociologie nehodnotici viz hodnoceni V sociologii so cio logie nem arxis ticka - oznaeeni pouzivane v byvalych social. zemich pro vsechny s-gicke koncepce, ktere nebyly postaveny na ....... marxismu. Byl to pojem sirsi nd sociologie bUrZoazni, neboi se vztahoval i k s-gickym a protosociologickym koncepcim z doby pfed vznikern burzoazie jako "vladnouci tfidy" a k s-gickym teoriim, ktere s ni nebyly spjaty, ale neopiraly se 0 mater. pojeti dejin, nybrz napf, 0 ruzne formy utopickeho komunismu a socialismu nebo v novejsi dobe 0 ruzne formy ....... revizionismu, ....... reformismu i ....... neomarxismu. Do s.n. byly tedy fazeny vsechny s-gie krome .......sociologie marxisticke. A: non-Marxist sociology F: sociologie non-marxiste N: nichtmarxistische Soziologie I: sociologia non-marxista Lit.: viz ->socioiogie marxisticka.

Lin sociologie nemecka - tak by va oznaeovana pfedevsim s-gie pestovana v Nemecku od konce 19, st. az do vzniku dvou samostatnych nem. statu, NDR a NSR, a tento nazev zaeina zase platit od zaeatku 90, 1. 20. st. Do konce 2. svet. valky prosla s.n. zhruba 3, fazemi: 1. obdobim zakladatelu, mezi nez jsou nejeasteji fazeni F. Tonnies, M. Weber aGo Simmel a ktere konei s koncem 1. svet. valky; 2. obdobim tzv. vymarske republiky, kdy se vytvarela jednotliva samostatna centra s-gie na uzemi tehdejsiho Nemecka; 3. obdobim nacistickeho reZimu, ktere vsak znamenalo take pfechodny konec vyvoje s.n. jako vedy. Rozvoj s.n. byl ovlivnen jednak hosp, a polit. pomery, jednak stupnem ved, mysleni doby. Krome exaktniho mysleni pfirodoved, typu sehrala znaenou roli ph formovani s.n. filozofie, psychologie a hist. vedy, V poeateenim obdobf sveho vyvoje, v 2. polovine 19. st., byla svet. s-gie silne ovlivnena pozitivismem. Tendence k popisu jevu opfrajfci 1106

se 0 pozorovani a trideni faktu, uznavajici autoritu pfirodoved, postupu mechaniky, fyziky, energetiky aj. poznamenala take poeatky s.n. pravdepodobne i proto, ze zde pusobila fada vyzn. pfirodovedcu (nape. W. Ostwald a Helmholtz), jejichz nazory pfimo ei nepfimo ovlivnily tehdejsi s-gii, Silny vliv mel napf. Ostwalduv energetismus (Energetische Grundlagen der Kulturwissenschaften, 1908), Pozitivismus se inspiroval nejen fyzikalnimi vedami, ale take teoriemi bioI., organistickymi a evolucionistickYmi. Postupne ale pfevladl vyklad organisticky, Pfikladem je dHo A. Schiiffleho Bau und Leben des sozialen Korpers. Schii.ff1e se v nem pokusil podat "encyklopedicky narys realne anatomie, fyziologie a psychologie Iidske spoleenosti" ........Socialni darwinismus jako jednu z variant bio!. orientovane s-gie v Nemecku reprezentuje Otto Ammon (Die Gesellschaftsordnung und ihre natarlichen Grundlagen), ktery se stal vyzn, pfedstavitelem ....... rasove antropologicke skoly v s-gii. ....... Psychologismus je spjat se jmenem W. Wundta, ktery projevil zajem jak 0 kolektivni psych. jevy, tak 0 procesy individualne psychologicke. Wundt je pokladan za jednoho ze zakladatelu ....... Volkerpsychologie a ve sve rozsahle praci Elemente der Volkerpsychologie zduraziiuje zavislost vyvoje psychiky na spo!. zivote. CHern psychologie naroda je zkoumat psych, procesy, ktere jsou zakladem vseobecneho vyvoje lidskych spoleenosti. Vliv spol. skupin na psych. zivot se projevuje podle neho pfedevsim v jazyku, mytologii, nabozenstvi, ve zvycich a v moralce. Druhy vyrazny podnet vychazi z nem, duchovedne tradice. V nem. duchovnich vedach (Geisteswissenschaften) vznikl na konci 19. st. metodo!. spor, ktery ovlivnil take dalSi vyvoj nem. s-gie, znamy jako spor 0 metodu. Byl vlastne dusledkem uvah nad tim, jakym zpusobem jsou ve spo!. vedach ziskavana, zpracovavana a interpretovana fakta, Nejvyrazneji do tohoto sporu zasahli filozofove W. Dilthey, H. Rickert a W. Windelband, vsichni pfedstavitele novokantovske skoly badenske, ktefi kritizovali pozitivisticke pfistupy ve spo!. vedach pfedevsim za to, ze se omezuji na pozorovani a popis chovani lidi ve spoleenosti bez ohledu na kultumi (eticke, nab., apod.) hodnoty, ktere formuji, ureuji a motivuji Iidske jednanL Do tohoto sporu zasahl take vyrazne M. Weber. Vyzn. okamzikem v dejinach s.n. bylo zalozeni Nemeckr! spolecnosti pro sociologii v r. 1909. V pfedsednictvu ustavujiciho shromazdeni v berlinskem hotelu Esplanade sedeli tehdy ze svetove proslulych nem. sociologu F. Tonnies, G. Simmel a M, Weber. Dva z nich, Tonnies a Simmel se stali zakladateli prvni vyzn. nem. s-gicke skoly, tzv, .......formalni sociologie. Byl to jeden z pokusu 0 vymezenf pfedmetu s-gie zbavene obsahove a metodo!. zavislos-

ti na jiz ustavenych vedach. Za klasicke dHo formalni skoIy, i kdyz bylo vytvofeno dlouho pfed jejim vznikem, je oznaeovana prace F. Tonniese Gemeinschaft und Gesellschaft (1887). Pojmy pospolitost a spoleenost, ....... Gemeinschaft a Gesellschaft, jsou definovany nikoliv hist., jak bylo v te dobe zvykem (L. H. Morgan, K. Marx, F. Engels), ale spiSe mOOelove, jako zakl. formy lidskeho souziti. Tonnies, ovlivnen Schopenhauerovou filozofii, pfedevsim teorii vule, a Tonniesuv popis dvou zaki. typu Iidskeho souziti neni zcela zbaven hodnotoveho aspektu, Mnoho pozomosti venoval soc, patologickym jevum modemi kap, spoleenosti jako negativnim dusledkum civilizaeniho pokroku. lednu z pfiein spatfoval prave v narustani IibovUle (Ktirwille), prosazovani individ, egoistickych zajmu na ukor zajmu spoleenych, typickych pro tradieni pospolitosti, ktere uznavaji urCite kult. hodnoty za zaklad soc, radu, vzajemnych vztahu a motivujicich lidske jednani (Wesenwille). Zde je patmy vliv nem, romantismu, ale Tonnies se zameril take na otazky soc, politicke, patfil k prukopnikum vyzkumu vel', mineni (Kritik der offentlichen Meinung, 1922), zasazoval se 0 provedeni spoi. reforem (Die Entwicklung der sozialen Frage, 1907). Provedl klasifikaci zakl. s-gickych problemu (Soziologische Studien und Kritiken, 1925-1929) a zaslouzil se i 0 rozvoj nem. empir. s-gie. Za hlavniho teoretika formalni skoly a za jejiho nejvyznamnejsiho pfedstavitele je vsak povazovan G. Simmel, ktery s-gii pojimal jako systematicko-analytickou vedu, ktera se zajima hlavne 0 neeasove "formy zespoleeensteni", ktere vznikaji a pusobi v procesech "vzajemneho pusobeni" soc. jedincu (Wechselwirkung). Formy zespoleeensteni nelze poole neho chapat jako "podstaty" v ontologickem smyslu. Simmelova zkoumani nejsou zamefena do minulosti, nejsou ani progn6zou budoucnosti, jsou pouze analyzou soueasneho zivota civil izovane spoleenosti, Zajimaji jej vztahy nadfizenosti a podrizenosti, konkurence, napodoby, del by prace aj., ktere Ize naleztjak v soc. utvaru (Gebilde) statu, tak v hosp. spoleeenstvi, v cirkvi, v rodine apod, Vsechny tyto formy vztahu nejsou vazany ani easove, ani prostorove (Grundfragen der Soziologie, 1917; Soziologie, 1908; Ober soziale Differenzierung, 1890), Simmel byl v mezivaleenem obdobi daleko nejznamejsim nem, sociologem v USA a ovlivnil tamni s-gii pfedevsim svou teori! skupin, opirajici se o jeho kvant. analyzu skupin. lebo analyza konfliktu (Streit) naSla odezvu v jedne z nejvyznamnejsich teorii am. s-gie z 50, I., v tzv, teorii konfliktu. Z nem. sociologu, ktefi se zueastnili ustavujfciho shromazdeni Nemeckr! spolecnosti pro sociologii, je dnes nejznamejsi, nejkomentovanejsi a nejpodnetnejsi M. Weber. le to jeden z klasiku svet. s-gie, ktery ovlivnil rozvoj mnoha

disciplin s-gie a pfedevsim po 2, svet. valce am. s-gickou teorii ....... strukturalniho funkcionalismu i novejsi s-gii ---*kazdodennosti. Pfes mnohoznaenost sveho dila, nebo prave proto, se Weber nestal zakladatelem zadne s-gicke skoly. Od poeatku usiloval 0 vymaneni s-gie z vlivu pozitivismu, historismu a psychologismu. Ve svych metodol. studiich prosazoval koncepci s-gie jako vedy, ktera interpretuje soc, jednani a objasiiuje jeho skuteene pfieiny a motivy. Analyza soc. jednani je podle neho zakladem s-gie; pozomost je tfeba zamei'it na jsouci, fakticke, na to, co je, a ne na to, co rna byt. Weber byl zastancem tzv, nehodnotici s-gie (viz ....... hodnoceni v sociologii), zejm. oddelovani s-gie od politiky, coz ho vedlo k fade polemickych vystoupeni proti marxismu, Na druhe strane inspirovan Marxem venoval rnnoho pozomosti otazkam vztahu mezi hospodarstvim, ekonomikou a spoleenosti. Metodicky se pfi vykladu tohoto vztahu vsak s Marxem rozchazi. Weber byl dusledny zastance kauzalniho pluralismu, ktery uplatiioval ph vykladu soc. jevu, Napsal fadu studii k agrarnim, hosp. a soc. dejinam antiky a stfedoveku, ve kterych uplatnil sve hist. znalosti. Z ekon, pravniho hlediska zkoumal soc, a hosp. pomery wilhelmovskeho Nemecka, predevsim ve studiich Untersuchungenzur Logik der deutschen Landsarbeiter, Untersuchungen der Borse, Untersuchungen zur Lage der deutschen Industriearbeiter. Znaenou pozomost vzbudila take jedina jeho vetSi prace, ktera vysla za jeho zivota, Religionssoziologie, a to pfedevsim jeji prva cast, Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus, ve ktere zdurazi'iuje vyznam protestantismu, ale take evrop. racionality, metodickeho vedeni zivota, prakticke zivotni moralky cerpajici z nab. impulsu, postupne sekularizace sveta (Entzauberung der Welt) jako pOOnetu rozvoje modemi civilizace, Tato prace mela velky ohlas, Weber je razen mezi zakladatele ....... sociologie prava, take --'sociologie hudby a do jiste miry ....... sociologie mesta. Prace z techto oblasti vysly souhrnne v posmrtnem dHe Wirtschaft und Gesellschaft. Simmelovou a Weberovou srnrti v!. 1918 a 1920 ztratila nem, s-gie dva sve velikany, Z puvodniho "trojhvezdi" zustal pouze Tonnies, ktery zemfel jako nestor s.n. (nazyvany tak jiz ve 20, !.) v r. 1955, temer stolety, To, ze Simmel ani Weber po sobe nezanechali pfime zaky, se projevilo jistou stagnaci nem. s-gie na poeatku 20, I. lednalo se pfedevsim 0 .......sociologii akademickou, tedy tu, ktera se uCila na univerzitach a byla zamefena k teor. otazkam oboru. VetSina zakl. praci nem. teor. sociologie se dotyka otazek vztahu statu, hosp" polit. a soc. problemu kapitalismu. Pod net k uvaham na toto tema v s.n. vychazi take z dila W. Sombarta, ktery byl zprvu ovlivnen Marxem, pokusil se 0 hist. systematickou analyzu kapitalismu a pole1107

sociologie nemecka

mizoval s Weberovym "precenovanim" vyznamu kalvinismu ph vzniku kapitalismu. Pokusil se take 0 vytvoreni tzv. noosociologie, systematicke zkusenostni vedy 0 Jidskem souziti, ktera mela byt zaroven vseobecnou naukou o kategoriich kultury (Der moderne kapitalismus, 1902, Noosoziologie). V pozdejsi dobe se v jeho dile projevily prvky novoromantismu, motivovane kult. tradicionalistickym postojem, napr. zduraznenim hodnoty a nutnosti udrzeni remeslne rueni prace a selstvi v modemi spoleenosti. Otazkam vztahu statu, hospodarstvi a politiky je venovano take rozsahle dilo F. Oppenheimera System der Soziologie (1922-1935), ktere eerpa predevsim z G. W. F. Hegela, L. von Steina, K. Marxe aA. Comta. S-gie je pro Oppenheimera vedou 0 soc. byti a soc. procesech. Ma byt nezavisla na hodnoticf soc. filozofii. Soc. procesy ureuji podle neho podstatne skup. zajmy, ktere se prosazuji prevazne bud ekon. nebo polito prostfedky. Tam, kde se prosadi ekon. zajmy, lze pfedpokladat takove uspofadani pomeru ve statu, ktere povede k miru, ke svobode a k humanite. Prosazovani polit. prostfedku ve statu naopak vyvolava konflikty, napeti a muze vest k valkam, nesvobode, egoisticke spoleenosti a barbarstvL DalSim vyzn. sociologem vymarske republiky byl jeden z teoretiku stavovskeho statu, novohegelian O. Spann, ktery se pokusil 0 vytvofeni univerzalistickeho systemu s-gie (Der wahre Staat, GeselischaJtslehre, 1930), a T. Litt, bHzky -.fenomenologicke sociologii (Individuum und Gemeinschaft, 1919). Litt povazoval stat zajedineenou formu spojeni, ktere se zaklada na existenci pfirozenych pojitek mezi Iidmi a na moznosti planoviteho uspofadani vztahu. Ve 30. I. zaeal vzrustat zajem 0 dilo T. Geigera, ktery se stal vyraznym pfedstavitelem spojeni teor. s-gie a empir. vyzkumu. Jeho klasicke dilo vyslo teprve po 2. svet. va1ce v Dansku (Vorstudien zu einer Soziologie des Rechts, 1947). Geiger byl jako mnoho jinych nem. sociologu donucen k emigraci. Koncem 20. 1. zaCinal v Nemecku proces formovani vyzn. center s-gickeho badani, a to v KoHne nad Rynem, ve Frankfurtu n.M. a v Heidelbergu. V KoHne pusobili vedle sebe L. von Wiese, jeden ze zakladatelu prosluleho easopisu Kolner ZeitschriJt fUr Soziologie und Sozialpsychologie, a Max Scheler. Von Wiese je tvurcem tzv. vztahove sociologie (Beziehnugslehre), ktera rna mnoho pfibuzneho s formalni skolou. Odmital pfilisne rozsireni pfedmetu s-gie ve spojeni se soc. filozofii ei soc. antropologiL Byl iniciatorem fady s-gickych vyzkumu, ktere proslavily -'kolinskou skolu. Scheler byl spiSe soc. filozof a zalozil duchovedne orientovanou tradici kolinske skoly v intencfch -'filozoficke antropologie (Vom Ewigen in Menschen, 1921). Jako sociolog se proslavil svymi pracemi z oblasti -'sociologie 1108

sociologie nemecka

vedeni (Schriften zur Soziologie und Weltanschaungslehre, 1923 a pozdeji) a dilem, ktere je dnes povazovano za jedno ze zaki. pro fenomenologickou sociologii, Wesen und Formen der Sympathie (1923). Koncem 20. I. stoupl take (mezi nem. sociology) zajem o dilo K. Marxe. Od poeatku byla centrem tohoto zajmu frankfurtska univerzita a frankfurtsky Institut fur Sozialforschung. V pracich autoru -'frankfurtske skoly se zprvu misily prvky pozitivismu a hist. materialismu s hegelovskou dialektikou a hlubinnou psychologii ph vykladu souvislosti mezi hosp. zivotem, psych. vyvojem jedince a kult. zmenami vyvolanymi modemi civilizaci. Informace byly ziskavany pomocf dotazniku, statistik, ale take analyzou beletristicke tvorby apod. K hlavnim iniciatorum techto postupu patfili F. Pollock, M. Horkheimer, T. W. Adorno a zejm. K. Mannheim, ktery je dnes spolu s M. Schelerem povazovan za klasika sociologie vedenL Definoval s-gii v uzsim smyslu jako spec. vedu, ktera zkouma podminky a formy zespoleeensteni typizujicfm a hist. individualizujicim zpusobem. Je u neho patmy vliv SimmelCtv a WeberCtv, k nimz se vzdy hlasil. V Lipsku pusobil H. Freyer, ktery prosazoval koncepci s-gie jako zkusenostni vecty v protikladu ke koncepcim formalni sociologie (Soziologie als Wirklichkeitswissenschaft, 1930). Formalni sociologii vytykal ahistorismus. Pod Ie neho jsou s-gicke poznani, terminologie, pojmoslovi i svetonazorove pffstupy samy momenty hist. pohybu. VYzn. einem berlinskych sociologu bylo vydani Slovnrku empiricke sociologie. Mezijeho vydavateli byli krome jinych Tonnies, A. Weber a take A. Vierkandt. Ten reprezentoval vyznamny smer nem. mezivaleeneho mysleni fil. i s-gickeho, -.fenomenologii. Vierkandt easteene navazoval na formalni skolu. Urcita terminologicka podobnost nas vsak nesmi mYlit. Jsou zde podstatne rodHy. Formalni skola vidi v kategoriich s-gie, v jejich precizaci, nastroj vykladu a porozumeni zakl. vztahum ve spolecnosti, zatimco A. Vierkandt ve sve Gesellschaftslehre (1923) chape tyto vztahy jako vyraz "podstaty" spol. jevu ve smyslu fenomenologickem. Jeho pojmy tedy nejsou vysledkem induktivnich postupu, ale vyrustaji z precizace fenomenologickeho deskriptivniho vykladu toho, co je "podstatne". DalSim centrem s.n. se stal vestfalsky MUnster, pusobiste J. Plengeho, nazorove blizkeho L. von Wiesemu. Podobne jako on byl pfesvectcen, ze elementami, s-gicky relevantni jev je vztah (Zur Ontologie der Beziehung, 1930). V Heidelbergu se formovala okolo A. Webera, mladsiho bratra M. Webera, skola, ktera navazovala na socialne-fil. aspekty tradieni humanisticke orientace s-gie. A. Weber je jednim ze zakladatelu -'sociologie kultury (Kulturgeschichte als Kultursoziologie, 1935). Sve dilo tvohl pod

vlivem sveho bratra Maxe, ale take F. Nietzscheho, H. A. E. Driesche a L. Levy-Briihla. Zajima jej formovani "historicko-sociologickych konstelacf", ktere jsou ureeny spol. a civilizaenim procesem i kult. vyvojem. V obdobi vymarske republiky byla realizovana rada s-gickych vyzkumu, z nichz zde uvedeme pouze nektere. Ve 20. 1. to byly pfedevsim ty, ktere jsou dnes povazovany za klasicke z hlediska prumyslove s-gie. Vznikaly prace zajimajici se o zlepseni pracovnich a soc. podminek napr. textilnich pracovnic, zemedelskych delniku aj. (W. HeUpach: Gruppenfabrikation, 1922; E. Rosenstock-Huessy: Werkstattaussiedlung, 1922) aj. Otazce soc. rozvrstveni byly ve 30. 1. venovany prace napf. E. Grunberga Der Mittelstand in der kapitalistischen GeselischaJt, 1932) a T. Geigera (Die soziale Schichtung des deutschen Volkes, 1932). Pro -'sociologii rodiny jsou dnes jiz klasickymi studie A. Solomona aM. Brauna Bestand und Erschufterung der Familie in der Gegenwart (1931-1932) a G. Niemeyerova Zur Struktur der Familie (1931). Slibny rozvoj empir. s-gie a ved. podlozenych vyzkumu byl pferusen nastupem fasismu. Na konci vymarske republiky pronikla do s-gie vyrazneji filozoficka antropologie, jejiz prvni prace vznikly jiz na poeatku stoleti a jsou spojeny se jmenem Schelerovym (Die Stellung des Menschen in Kosmos, 1928), pozdeji se jmenem Plessnerovym. Scheler navazoval na metafyzicka pojeti cloveka, zatimco Plessner rovzijel fil. tradici s-gie z pozic pfuodovecty kombinovane s fil. antropologii. Mezi sociology a filozofy ovlivnene fil. antropologii patfil take A. Gehlen, jehoz studie vzbudily koncem 30. 1. velkou pozomost (Wirklicher und unwirklicher Geist, 1931, Der Mensch, 1940). Vytvarel se novy typ analyzy modemi spolecnosti a civilizace, ktery je zaroven zakladem kritiky kapitalismu a odrnitani arnerikanizace zivota z pozic iracionalniho kult. romantismu. Opet se vynofila temata, ktera velke postavy "otcu" nem. s-gie odmitala jako nevedecke. Od konce 30. 1. je tfeba mluvit 0 s.n. doma a v emigraci, protoze skutecne reprezentativni skupina nem. sociologu odesla do zahranici. ByJi mezi nimi napf. K. Mannheim, M. Horkheimer, T. W. Adorno, T. Geiger, E. Fromm, R. Konig, H. Plessner aj. Polovina z nich se uz z emigrace nevratila. Z Nemecka se vystehovalo celkem 47 % odbomiku z oblasti spol. ved, z toho 2/3 tvohli sociologove. Z tech, ktefi v Nemecku zustali, se vetsina Uako A. Weber, F. Tonnies, L. von Wiese aj.) odrnlcela sarna nebo k tomu byla pfinucena a pouze cast z tech, ktefi v s-gii neco znamenali, mohla pokraeovat dal ve sve praci. Byl to zprvu O. Spann, pozdeji pfedevsim H. Freyer a A. Gehlen. Po pfevzeti moci fasismem v Nemecku se vect. relevantni temata podffdila poJit. ideologii. To postihlo nem. duchovni vedy obecne a s-gii zvlasi. Totalitni rezim potreboval s-gii

jako oporu sve ideologie. Byly odrnitany starsi teorie i novejsi koncepce a misto nich se objevily prace ozivujici fosilni teorie rasove (viz -'rasismus, -'fasismus). Vznikala vsak i vyzn. dila protifasisticky zamefena, zejm. v ramci frankfurtske skoly. Nem. s-gie po 2. svet. va1ce byla zpoeatku pod vJivem sociologu, ktefi se nezkompromitovali fasismem a jejichz jmena (L. von Wiese, A. Weber a F. Tonnies) byla spojena jeste s nem. pfedvaieenou s-giL Na prvnfch zasedanfch obnovene Deutsche Gesellschaftfur Soziologie pfevladla problematika tradienf jak svoji formou, tak obsahem. Do jejiho dalSiho vyvoje vsak zasahli nejvyrazneji sociologove, ktefi chteli budovat na zcela novych zakladech, podle modelu am. empir. s-gie orientovane scientisticko-pozitivisticky. Mezi nimi vynikl pfedevsim R. Konig navrativsi se z emigrace ve SvYcarsku. Ten take charakterizoval tento smer jako pokus odmitnout nejen vlastni nacismus, ale take ty rysy nem. duchovniho zivota, ktere vicemene pomahaly jeho rozmachu. Znacna cast mlade generace odesla studovat do USA, kde si osvojila pfedevsim dokonalou znalost empir. s-gie, ale take teorie strukturalniho funkcionalismu. Zavislost pozdejsi zapadonem. s-gie na strukturalisticke teorii i na metodach, procedurach a vyzkumech realizovanych v USA byla znaena. Zaeatkem 50. 1. se oddelila s-gie v NSR, ktera se zamefovala hlavne na zjistovani, kontrolu a regulaci hosp.-polit. procesu budovani NSR. Velkeho rozsireni dosahla pfedevsim prumyslova s-gie, s-gie rodiny a mladeze, vyzkum migrace a presidleni, s-gie vedeni, dejiny soc. filozofie i s-gie. V 50. 1. doslo take k prvnimu vaznemu stretu sociologu dvou generaci, jednak tech, ktefi byli eastecne kompromitovani faSismem (napf. A. Gehlen), ajednak mladou generacf castecne ovlivnenou marxismem (R. G. Dahrendorj). Spory vznikly jak nad celkovym zamerenim s-gie, tak i nad vykladem soc. polit. dusledku rychleho soc. ekon. vzestupu NSR, ktera prozivala obdobi "ekonomickeho zazraku". Jestlize brzy po va1ce byla energie soustfedena k obnove znieene spolecnosti, pak v techto letechjsou kladeny otazky, jak odstranit soc. patologicke jevy, ktere s sebou phnasi ved.tech. rozvoj. Byla to zaroven doba, kdy se zaeala silne pocitovat absence obecne s-gicke teorie. Objevily se utoky proti "vife ve vedu" pozitivistickeho a scientistickeho zamefeni. Casto se objevovaly vytky, ze se zapadonem. sociologie nevraci ke svym zakladatelum, jejichz prestiz je v cizine vetsi, nez doma. Mezi nejvyznamnejsi kritiky scientisticke orientace patfili H. Schelsky, R. Dahrendorf a T. W. Adorno, ktefi se vsak sami podileli na reaIizaci fady empir. vyzkumu, zejm. v oblasti prumyslu. Teor. spory se tykaly jednak pojmu -'industrialni spolecnost, jeho hodnotoveho vyznamu a analytickych moz-

1109

sociologie Noveho Zelandu

sociologie nemocnice

nosti ph vykladu moderni spolecnosti, a jednak pojmu ---'sochilni konflikt. V kritice pozitivismu, scientismu a empir. orientace v s-gii, ale take stavajicich pomeru polit. se nejvice angazovala frankfurtska skola, ktera mela takovy vliv take proto, ze strhla mladou generaci 60. I. Soc. filozofie frankfurtske skoly se lisila od konzervativni kolinske skoly, pfedstavovane pfedevsim H. Schelskym, jehoz protiamerikanismus byl nesen snahou po vytvofeni specif. nem. s-gie cerpajici nejen z tradice nem. s-gie, ale take soc. filozofie a antropologie. Pfedstavitele frankfurtske skoly vsak byli ve sve kritice pozitivismu a scientismu duslednejsi a take vyrazneji ovlivnovali vef. Zivot, zejm. studenty. Starsi generaci frankfurtske skoly (pfedevsim Adorna a Horkheimera) doplnila v 60.1. stfedni generace sociologu (J. Habermas, O. Negt, A. Wellmer aj.). Po rozporech, ktere nastaly po Adornove smrti, a po utocich, ktere na Habermase vedla fada pfedstavitelu nove levice (pfedevsim O. Negt), odesel Habermas z Frankfurtu n.M. a frankfurtska skola se postupne hroutila, az zcela zanikla. Od pocatku 80. 1. se vyrazne projevuje odklon od svetonazorove angazovane s-gie. Odeznely starsi spory 0 metodu v s-gii, ktera ztratila sve vysadni misto, z 60. 1. Ale koncern 60.1. byla zalozena (d&y aktivite H. Schelskyho) prvni s-gicka fakulta v NSR, a to v Bielefeldu. Na tuto fakultu pfesla fada reprezentantu severozapadonem. skoly pusobidch predtim v Dortmundu nebo Miinsteru. Fakulta rna spojovat empirii a teorii. Z vyzn. teoretiku zde pusobi N. Luhmann, jehoz koncepce, varianta systemove teorie, je vedle Habermasova "noveho pojeti spolecnosti" nejvyraznejsim zapadonem. pfinosem svetove s-gii. A: German sociology F: sociologie allemande N: deutsche Soziologie I: sociologia tedesca Lit.: Aron, R.: Deutsche Soziologie der Gegenwart. Stuttgart 1965; Eisermann, G.: Lehre von der Gesellschaft. Stuttgart 1973; lonas, H.: Geschichte der Soziologie. Hamburg 1968; Lepenies, W.: Geschichte der Soziologie. Frankfurt a.M. 1981; Sehelsky, H.: Artbestimung der deutschen Soziologie. Diisseldorf, KOin a.R. 1967.

Much

socio logie nem ocnice viz sociologie mediciny sociologie nizozemska - tez sociologie holandska - byla pfipravovana jiz od 60. I. 19. st. katolicky, protestantsky, liberalne ci social. orientovanymi uvahami 0 spolecnosti, soc. otazce a reformach, pestovanymi casto v ramci pravnich a hosp. ved. Pravnik S. R. Steinmetz se zabyval ---.etnologii, ---'etnografii a zvl. sociografii, chapanou jako ~ociruni geografie, ktera byla r. 1921 na univerzite v Amsterdamu uznana za obor vyuky, zahrnujici vlastne i studium s-gie. Tak se stal Steinmetz zakladatelem s.n., znamym take v zahranici (napsal hlavne s-gickou knihu o valce, pojatou v duchu ---'socialnlho darwinismu). Tzv. 1110

amsterdamska skola svym ateor. zamefenim na deskripci, na empir. vyzkumy konkretnich soc. problemu a sepetim se soc. praxi urcovala charakter s.n. pfinejmensim do 50. I. Jinym jejim celnym pfedstavitelem byl soc. demokrat a badatel v kriminologii W. A. Bonger, jediny fadny profesor s-gie v mezivalecnem Nizozemi. Poukazoval napf. na to, ze rozhodujici jsou ekon. podminky kriminality. R. 1936 vznikla ved. spolecnost Nederlandse Sociologische Vereniging. Steinmetzuv nasledovnik H. N. ter Veen se ve 30. I. pficinil 0 vycleneni sociografie ze studijniho ramce zemepisu a prosazoval jeji pfemenu v aplikovanou disciplinu slouzici Ufednim a pozdeji i cirkevnim potfebam ve smyslu socialniho planovani a ---'socialnlho inzenyrstvi; r. 1940 byl z jeho podnetu zalozen Instituut voor Sociaal Onderzoek van het Nederlandse Yolk jako prvni samostatny ustav spol. vedniho vyzkumu v Nizozemi. Koncem 30. 1., ale zvl. na sklonku 40. 1. a v 50. 1. se s-gie a sociografie rozsifily do vsech nizozemskych vysokych skol, pficemz vetsinu novych kateder obsadili odchovanci amsterdamske skoly. Na univerzite v Amsterdamu se v ramci prvni nizozemske fakulty spol. ved staly tyto obory jednemi z centralnich. Na rozdil od jinych evrop. statu se v Nizozemi s-gie studovala jako samostatny obor (puvodne 5lety, pozdeji 4Iety). V souvislosti se sociografii se rozvijela zvl. ---.demografie, ---.sociologie venkova (bylo zkoumano napr. obyv. zijid na pozemcich ziskanych vysusenim mofe), ---'sociologie mesta, ---.sociologie nabozenstvi, metodologie, pozornost se venovala i s-gii pmmyslu, del. otazce, soc. nerovnosti, "nezapadnim" narodum. Vyzn. byla take nizozemska ---.kulturni antropologie (zvl. ve vztahu k Indonesii). Po r. 1945 pronikal do Nizozemi pfedevsim vliv am. empirismu a take ---'strukturalniho funkcionalismu, hlavne v podobe, kterou predstavoval R. K. Merton (na rozdil od doby po 1. svet. valce, kdy tam pfevladaly kontakty s nem. s-gii). Mladsi badateIe od 2. poloviny 40. I. zacinali odmitat tradici samostatne sociografie, z niz vySli, a pozadovali "moderni s-gii", i kdyz jim slo spiSe 0 "zvedecteni" dosavadniho empir. pfistupu a 0 zjemneni vyzk. metod a technik, aby sociologove mohli uspesne vykonavat profesi soc. experta. Tito "moderniste", ktefi se seskupili kolem noveho casopisu Sociologische Gids a v profesnim svazu nazvanem Vereniging van Sociaal-Wetenschappelijke Onderzoekers (od r. 1954) a jejichz mluvcim byl J. A. A. van Doorn, ziskali koncem 50. 1. pfevahu. Zaroven se vetsi pozornost zacala venovat s-gicke teorii. Od poloviny 50. I. do konce 60. I. v Nizozemi prudce stoupl pocet studentu s-gie i jejich podil z celkoveho mnozstvi vysokoskolskych posluchacu (v 1. rocniku z 2,1 na 5,7 %) Podobne se rozrustaly fady sociologu z povolani,

pficemz se teziste pfesunovalo do vysokych skol a vef. administrativy na ukor vyzk. institucL Od 70. I. vsak stoupala mezi sociology nezamestnanost, pocet a podil studentu i absolventu s-gie se vyrazne snizoval, byly zruseny nebo reorganizovany nektere katedry a kleslo tez procento profesoru v oboru; zaroven pokracoval pfesun od vyzkumu, snizil se i podil utech, ktefi pracovali v podnicich, ale dale se zvetsil u pracovniku vef. spravy a zvl. u stfedoskolskych ucitelu. "Moderni s-gie" byla v 70. I. kritizovana a nastoupila "s-gie explikativni" (zamefujici se pod vlivem P. F. LazarsJelda na kvantifikaci ve vyzkumech soc. stratifikace) i zvl. forma ---'historicke sociologie, inspirovana civilizacni teorii N. Eliase a zabyvajici se jazykern, poznanim, umenim, moralkou i soc. statem. Prvni z techto novych smem se uplatnoval v Utrechtu (R. Wippler) a v Groningenu, druhy v s-gicky opet vyzn. Amsterdamu (J. Goudsblom, A. de Swaan). Pro s.n. vubec bylo pfiznacne seskupovani badatelu v mistnich stfediscich navzajem pomerne izolovanych (kolem jednotlivych vysokych skol a casopisu): ---.sociologie zemedelstvi byla pestovana ve Wageningenu, ~ociologie organizace v Leidenu (C. 1. Lammers), ---.socialni politika se zkoumala v Rotterdamu. Krome necirkevnich vysokych skol existovala 2 obdobna uCiliSte katol. a 1 kalvinske. Tato pluralita trvala take v 80. I. Nizozemskych sociologu bylo tehdy 6-7 tisic; z nich cast se sdruzovala ve spolecnosti Nederlandse Sociologische en Antropologische Vereniging. Nadale pfevaZovaly empir. vyzkumy aplikovane sociologie, jez byly organizovany vladnimi, provincnimi, univerzitnimi i soukromymi institucemi. V nekterych specializadch (v s-gii venkova, nabozenstvi a zejrn. v ---.sociologii mediciny) ziskala s.n. mezinar. ohlas a vliv. V s-gii nabozenstvi a moraIky a v s-gicke metodologii se vyzn. uplatnil sociolog ces. puvodu I. Gacfourek. S-gicke instituce: Development Research Institute v Tilburgu; Institute oj Social Studies v Haagu; Instituut voor Arbeidsvraagstukken v Tilburgu; Instituut voor Culturele Antropologie en Sociologie der Nietwesterse Volken v Leidenu; Instituut voor Toegepaste Sociologie v Nijmegenu; Nederlands Instituut voor de Publieke Opinie en het Marktonderzoek v Amsterdamu; Sociaal- Wetenschappelijke Raad - Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen v Amsterdamu; Sociologisch Instituut na Katholieke Universiteit Nijmegen v Nijmegenu; Sociologisch Ins~ituut na Rijksuniversiteit te Groningen v Groningenu; Sociologisch Institut na Rijksuniversiteit te Leiden v Leidenu; Sociologisch Instituut van de Nederlands Hervormde Kerk v Utrechtu; Stichting Interuniversitair Instituut voor Sociaal- Wetenschappelijk Onderzoek v Amsterdamu; Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid v Haagu.

S-gicke casopisy: Development and Change (od r. 1969); Mens en Maatschappij (1925- ); Netherlands' Journal of Sociology (1965- ); Sociaale Wetenschappen (1958- ); Sociologia Ruralis; Sociologisch Tijdschrift (1973- ); Sociologische Gids (1953- ). A: Dutch sociology F: sociologie neerlandaise N: niederIandische Soziologie I: sociologia dei Paesi Bassi Lit.: Becker. H.: (\ 938) Holland. In: Becker, H. - Barnes, H. E.: Social Thought from Lore to Science, sv. 3. New York 1961; Gad'ollrek, 1.: The Low Countries. In: ROllcek, l. S. ed.: Contemporary Sociology. New York 1958; Hei/bron, l.: Particularites et particularismes de la sociologie aux Pays-Bas. Actes de la recherche en sciences sociales, 1, 1988, C. 4; lolles, H. M.: Das neue Gewand der holHindischen Soziologie: Entwicklung und Aussichten. KZjSS, 1964, c. 3; Matthes, l. ed.: Soziologie und Gesellschaft in den Niederlanden. Neuwied a.R. 1965.

Stu

SOC i 0

log i e nor s k a viz sociologie skandinavska

sociologie Noveho Zelandu -zacalaseuplatnovat kolem poloviny 20. st., avsak na vysokych skolach zakotvila teprve v poslednich 25 letech. Jako pnciny pozdniho proniknuti s-gie mezi univerzitni pfedmety se uvadeji: mala, pouze 3,5 mil. populace, odlehlost (vzdalenost skoro 2000 km i od Australie); hist. "mlada" spolecnost (systematicka brit. kolonizace zacala az po r. 1840), pfevazne prakticke zajmy obyv. smefujici k vybudovani infrastruktury a farmarstvi, omezeny dovoz knih a zvlaste pak vliv tradicnich brit. univerzit Oxfordu a Cambridge, ktere tolerovaly antropologii, ale s-gii nevitaly. S-gie musela obstat v soutezi jak se zavedenymi obory, jakymi byIy napf. historie (a s ni casto sdruzena politologie), psychologie a ekonomie, tak i s nezavisle vybudovanou soc. antropologii. Nektere ze zminenych okolnosti byly nepfiznive vyvoji i jinych akademickych disciplin, pro marginalni postaveni sociologie byly vsak zvlaste zavaZne. Na druM strane poskytoval Novemu Zelandu nevyuZite pfilezitosti k pruzkumu cele spolecnosti, ktera prostfednictvim anglictiny mela pfistup k bohate s-gicke literatufe v zahranici. Charakteristikou s.N.Z. je nejen jeho puvodni "britskost", ale i vyznamna, rostouci a obrozujici se domoroda maorska mensina. Proto vztah mezi Maori a Pakeha (termin pro prevazne bile pnstehovalce) zustava jednou ze stezejnich otazek antropol. a s-gickeho vyzkumu. Ucena spolecnost Polynesian Society. zalozena jiz v r. 1892, se 112 cJeny, zacala vydavat ctvrtletni casopis The Journal of the Polynesian Society. Temef az do 50. I. se spol. vyzkum konal hlavne v ramci antropologie. H. D. Skinner pfednasel antropologii jiz od r. 1919 na nejstarsi univerzite Otago v Dunedinu a v r. 1950 bylo zalozeno i prvni oddeleni antropologie na univerzite v Aucklandu. Mnozi novoze!andSti antropologove v te dobe vsak nasli uplatneni spiSe v cizine. NejIII I

sociologie obce

zm'imejsi z nich Sir Peter Buck, Maor, znamy take jako Te Rangi Riroa, pusobil na Havaji. Soc. pruzkum domackh pomeru ale mnohdy narazel na neporozumeni vei'ejnosti i vladnich kruhu. Jako pfiklad se uvadi vyzkum soc. stratifikace, ktery byl kritizovan casti tisku jako Cinnost v rozporu s idealni predstavou temer bezti'idni spolecnosti. Podobne vyzkum zivotniho standardu farmaru, uverejneny v r. 1940, natolik zneklidnil tehdejsiho predsedu vlady, ze se postaral 0 zruseni ustavu, ktery byl timto vyzkumem puvodne poveren. Naproti tomu studiu obce, ktere H. C. D. Somerset uverejnil v r. 1938 pod titulem Littledene, se dostalo vseobecneho uznani jako mezniku v s-gickern vyzkumu, a Somerset pozdeji prednasel s-gii vychovy na univerzite Victoria ve Wellingtonu. Koncem 50. 1. se zacaly objevovat pravidelne kursy s-gie jak ve Wellingtonu (School of Social Sciences), tak i na univerzite Canterbury v Christchurchi, kde s-gii prednasel R. H. T. Thompson v oddeleni psychologie. Hlavni pre 10m nastal az v krMkem udobi mezi r. 1964 a 1971, kdy byla zavedena s-gie do vsech tehdejsich un iverzit s vyjimkou Otaga, tedy vedle zminenych Victoria a Canterbury take na univerzitu Waikato v Hamiltonu, na univerzitu v Aucklandu ana univerzitu Massey v Palmerston North, a to nejen na bakalarske urovni, ale i pro postgradualni studium. Rozmach s-gie, ktera v tech letech pi'edCila soc. antropologii, byl podnicen zajmem studentu o tento predmet a je zajimave, ze odpovidal obdobnemu vyvoji ve Velke Britanii, v Australii a v USA, kde studentsky aktivismus popularizoval radikalni s-gickou orientaci a jeji zajem 0 problemy doby. Pote, co zajem 0 s-gii koncem 70. 1. vyvrcholil, doslo ve zminenych zemich ke konsolidaci s-gie. V jeji praci se projevuji nejruznejsi zamei'eni, i vzhledem k tomu, ze dodnes temer polovina profesoru s-gie pochazi z ciziny a ze mnoho novozelandskych sociologu vystudovalo v cizine, zvlaste v Anglii a v USA. Am. ucebnice se casto pouzivaji jak v zakl., tak i ve specializovanych kursech, ktere se venuji demografii, s-gii mesta, etnickym vztahum, soc. stratifikaci a rodine. Vedle am. funkcionalismu a -tneomarxismu se pocifuje i vliv -tsymbolickeho interakcionismu, -tfenomenologie a jinych soucasnych am. smeru. Vyskytuje se ale rada publikaci z vyzkumu ruznych aspektu novozelandske spolecnosti. Duraz se k!ade spise na empir. data a na studie 0 spol. vyvoji nez na specif. teor. orientaci. Z ceJe rady spisu stoji za zminku Johnsonville - vyzkum predmesti, uverejneny D. Pearsonem v r. 1980, a Racism and Ethnicity od P. Spoonleye z r. 1988, tykajici se citlive otazky etnickych vztahu. V r. 1960 vznikla Sociological Association of Australia and New Zealand (SAANZ), ktera kaZdorocne porada konference a od r. 1965 1112

sociologie organizace

vydava casopis Australian and New Zealand Journal of Sociology (ANZJS), 3 cisla rocne. Ac vetsina pfispevku pochazi z Australie, slouzi tento casopis take pocetne mnohem mensi s.N.Z. V r. 1971 vznikla autonomni New Zealand Sociological Association v ramci drive zminene SAANZ, ale v r. 1939 se SAANZ rozdelila na Australian Sociological Association, ktera prevzala vydavani casopisu ANZJS, a na Sociological Association of Aotearoa (New Zealand) (Aotearoaje maorsky m'izev pro Novy Zeland), krMce SAA, ktera rna dnes 140 clenu, z nichz pfiblizne tretina vyucuje s-gii na univerzitach. SAA zduraznuje v pracovnim programu bikulturalismus s odvolanim na Treaty of Waitangi, tedy hist. smlouvu mezi puvodnimi maorskymi kmeny a brit. vladou uzavrenou v r. 1840 a pozdeji porusenou moci Pakeha. A tak se s.N.Z. osamostatnuje a zaroven zajmem 0 maorskou kulturu (Maoritanga) se dale sblizuje se soc. antropologiL A: sociology of New Zeland F: sociologie de Nouvelle-Zelande N: neuseeHindische Soziologie I: sociologia della Nuova Zelanda Lit.: Social Sciences in Asia and the Pacific. 1984; Sociology and Social Anthropology in Asia and the Pacific. Paris 1985.

MaCh soc i 0 log i e

0

bee viz Middletown, sociologie mesta

sociologie obecna - velmi nepresne a v soucasne s-gii temer nepouzivane oznaceni pro tu cast -tsociologie, ktera by se mela programove zabyvat: 1. -tspolecnosti jako celkem (na rozdil od spec. ved a s-gickych subdisciplin); 2. formulaci -tzakonitosti platnych pro spolecnost jako celek (na rozdil od formulaci zakonitosti platnych jen pro segmenty, casti soc. skutecnosti); 3. tvorbou univerzalnich modelu -tsocialniho systemu a -tsocialni struktury, ktere maji nadcasovou a transkulturalni platnost (na rozdil od popisu konkretnich spol. utvarU a kultur); 4. vystavbou, tvorbou a analyzou pojmove vybavy s-gie, ktera by byla pouzitelna pro popis vsech konkretnkh spol. utvaru. Vsechna tato pojeti Ize v dejinach s-gie najit. S-gickym klasikum vsak verSinou jde spiSe 0 formulaci zakl. pojeti sociologie, jejiho predmetu, vztahu k jinym vedam, vymezeni jejiho specifika a zakl. metodol. orientace nez skutecne 0 formulaci zakonitosti nebo tvorbu modelu. Tyto pokusy vetsinou take probihaly bez poukazu na to, ze jde o vystavbu S.o. (napf. uK. Marxe, T. Parsonse aj.). VetSina sociologu, vcetne klasiku, ani oznaceni s.o. v presnem vyznamu nepouziva, ackoliv slo ajde 0 termin v s-gicke komunite hovorove bezne pouzivany. Napf. T. G. Masaryk s-gii cleni na cast teor. a praktickou, teor. cast pak na abstraktni a konkretnL Oznaceni s.o. by odpovidalo Masarykove abstraktni teor. s-gii, coz je pomerne presne vyja-

dreni podstaty problemu. Ambice formulovat obecne zakonitosti se v ramci s.o. take realizuje spiSe proklamativne nez realne, protoze s-gie se dosud nestala kumulativnim vedenim ve smyslu permanentniho shromazdovani a kritickeho odmitani proverenych a vyvracenych tvrzeni 0 spolecnosti na vysoke urovni obecnosti. S.o. by ale rozhodne nemeJa byt ztotoznovana s konkretnimi -tsociologickymi teoriemi ci -tsociologickymi paradigmaty (se strukturalismem, funkcionalismem, marxismem, pfip. s pozitivistickym nebo interpretativnim paradigmatem atd.) ani s -tmetasociologii. Hovorove se pojem s.o. v soudobe s-gii pouziva jako synonymum pro oznaceni tzv. systematicke sociologie, tj. ucebnicoveho shrnuti zakl. pojmu, teor. perspektiv, popr. zakladni obecne metodol. informace. Kdybychom pojmu s.o. chteli dM analogicky status, jaky rna ve vedach nesocialni, napr. v biologii, stomatologii, geografii, ale i v psychiatrii a pravni vede jejich obecna cast (kazda veda se deli na cast obecnou a spec.), pak by s.o. nemohla byt nicim vice a nicim mene nez systematickym poucenim: a) 0 zakl. s-gickych pojmech nezbytnych k popisu vsech zakl. soc. procesu a utvaru, b) 0 zakl. vztazkh mezi nimi, c) 0 zakl. paradigmatech, jez. Ize rekonstruovat v -tdejinach sociologie i v s-gii soucasne, vcetne pouceni metodol., d) 0 obecnych charakteristikach zakl. segmenru soc. skutecnosti (zak!. procesy, instituce, skup. struktury atd.). V tomto pojeti a smysluje s.o. dUlezitou soucasti profesionalni pnpravy sociologu (akademickym vyucovacim predmetem). V etape vyrazne dominance empir. paradigmatu v 50. a 60. I., ale i v obdobi zvyseneho zajmu o pristupy -tfenomenologicke sociologie Ci -tetnometodologie v 70. a 80. I., byla tematika s.o. odsunuta do druMho planu, ne-Ii zcela ignorovana. Na druhe strane kazde nove se konstituujici paradigma obohacuje s.o., protoze do ni vstupuje jeho specif. pojmoslovi (napr. kazdodennost, Lebenswelt, indexikalita atd., nebo eufunkce, latentni funkce a manifestni funkce atd.), bez nehoz nelze toto paradigma pochopit, rekonstruovat a uvest do vztahu k paradigmatum a koncepcim jinym, alternativnim ci komplementamim. A: general sociology F: sociologie generale N: allgemeine Soziologie I: sociologia generale Lit.: Sztompka. P.: Teoria socjologiczna konca xx. wieku. In: Turner, 1. H. ed.: Struktura teorii socjologicznej. Warszawa 1985; Masaryk, T. G.: Rukove! sociologie. Nase doba, 1901; Cuff, E. C. - Payne, G. C. F.: Perspectives in Sociology. London, Boston, Sydney 1984; Giddens, A. - Turner, 1. eds.: Social Theory Today. Stanford, Cal. 1987.

Pet

so ci 0 log i e

0

b 0 r 0 v a viz sociologie

sociolo gie od iv ani viz sociologie m6dy

sociologie olympijskych her viz olympismus sociologie organizace - studuje povahu a fungovani -torganizaci, resp. tzv. formalnich organizaci. Po cele 20 st. se tato disciplina vyviji soubezne v linii teor. a v linii spiSe tech. ci manaZerske. ZpocMku byl tech. smer pod silnym vlivem taylorismu, v teor. proudu dominuji myslenky M. Webera. Pro toto obdobije charakteristicka predstava, podle niz organizace funguji nejucinneji tehdy, podafi-li se premenit lidsky faktor v zautomatizovany nastroj plnki prikazy ridiciho centra. F. W. Taylor i Weber vychazeli z predpokladu, ze "organizacni ucinnost" Ize maximalizovatjedine za cenu individ. robotizace. V tomto obdobi byly zkoumany predevsim vyrobni organizace a system starni spravy. V nasledujici fazi vyvoje s.o. probfuajicf ve 30. az 50. I., sarna sebe chape jako kritickou reakci na fazi predchozi. Vyzkum -tinterpersonalnich vztabtl od pocMku 30. 1. vedl k novemu chapani lidskeho faktoru. E. Mayo, K. Lewin a dalSi badatele vyvozovali ze svych vyzkumu doporuceni zvysovat participaci podrizenych na rozhodovanL V kultivaci mezilidskych vztahu videli novy zdroj zvysovani motivace a satisfakce zamestnancu organizaci. V teto fazi se prudce rozvijel proud manaZerske literatury, ktera formulovala pragmaticka pouceni pro zajisteni optimalniho chodu vyr. i nevyr. organizaci. V teor. rovine zapojil oblast lidskych hodnot do usiIi 0 zvysovani efektivity Cinnosti organizaci G. C. Homans. Pres zminene odliSnosti zustavala rada predpokladu oberna tazim s.o. spolecna. Predpoklada se, ze zajmy organizace jsou v principu totozne se zajmy jejich clenu, ze kazdy problem reseny organizaci rna prave jedno optimalni reseni a konecne ze toto nejlepsi reseni, je-Ii odkryto vedou, se stava maximou cinnosti vsech clenu organizace. V souvislosti s temito predpoklady se zpravidla podcenuji mocenske aspekty ve fungovani organizaci i odlisnosti zajmu jejich clenu. Pfiblizne od 60. 1. nastupuje treti faze ve vyvoji S.o. Novy pohled na chod organizaci predpok!adal zmenit nazory na povahu soc. jednani, na ulohu mocenskych vztahu ve spolecnosti, na miru racionality organizovaneho jednani atd. Mertonovy, Selznickovy ci Gouldnerovy analyzy dysfunkci -tbyrokracie prokazaly, ze rysy organizaci, jez maji pfispet k jejich racionalnejsfmu chodu, mohou velmi casto posilovat prave ty tendence, ktere mely byt z chodu organizaci odstraneny. Napfiklad Merton ukazal, ze rigidni doddovani organizacnich pravidel muze vest k "trenovane neschopnosti" zamestnancu organizaci. Gouldner zjistil, ze kontrola provadena pomoci neosobnich pravidel muze snizovat vykon podrizenych. Obecne teorie organizace i konkretni empir. vyzkumy Cinnosti organizaci by-

1113

sociologie organizace

Iy az do poloviny 50. 1. zalozeny na pfedstave soc. akteru jako bytosti jednajicich zcela raciomilne. Teprve ve 2. poIovine 50. 1. aplikoval H. A. Simon na teorii organizace koncepci omezene racionality lidskeho jedmlni. Hlavni funkci organizaci je omezovat rozsah rozhodovani, ktera jsou jejich cienove nuceni cinit, a tim redukovat omyly plynouci z jejich omezene racionality. -tOblasti nejistoty, ktere nejsou organizacnimi pfedpisy nikdy zcela odstraneny, se stavaji zdrojem mocenskeho vlivu tech, kdo tyto oblasti kontroluji. V polo vine 60. 1. formuloval M. L. Olson teorii odlisnosti logiky individ. jednani od logiky -tkolektivniho jedmini. Postupne byla opoustena pfedstava 0 pfirozene jednote zajmu organizace a jejich clenu. Rozsahlou syntezu novych pfistupu ke studiu proved I M. Crozier. V fade praci ukazal, jakymi zpusoby jsou dysfunkcnosti formalnich organizaci dovedne vyuzivany jejich cleny pfi siedovani ciste osobnich zajmu. Jestlize Weber povazoval organizace za racionalni nastroj k plneni stanovenych cilu a Merton v nich spatfoval samoucelne organy ritualizovanych praktik, M. Crozier vidi v organizacich nastroj k dosahovani osobnich cflu jejich zamestnancu. Popisuje, jak fidici i vykonni zamestnanci dokazi tezit ze zablokovanosti komunikace uvnitf organizaci. Ukazuje, jak organizace zbavuji sve cleny zodpovednosti za samostatne rozhodovani a zaroven poskytuji alibi jejich neochote zabyvat se zalezitostmi klientu. I kdyz literatura zabyvajici se s.o. je dnes jiz prakticky nepfehledna, pocet temat zustava pomeme stabilni. Zajem se koncentruje kolem nasledujicich okruhu problemu: povaha autority, hierarchicnost organizaci, prostfedky kontroly a jejich ucinnost, komunikace v ramci organizace, vztah organizace a prostfedi, organizace a jeji zmena, povaha rozhodovacich procesu v ramci organizaci, struktumi a funkcni komparace ruznych organizaci, otazky jejich typologie apod. V prubehu 2. poloviny 20. st. se okruh zkoumanych organizaci postupne rozsifoval. K jiz dfive zkoumanym organizacim vyI. a spravniho charakteru pfistoupil intenzivni vyzkum armady, v 60. 1. pfisla vlna analyz skolskeho systemu a vzdelavacich organizaci a zaroven se zacinaji zkoumat tzv. tObilni instituce (pojem Goffmanuv), tedy zdravotnicka zafizeni, vezeni apod. V prubehu tohoto studia vykrystalizovala fada dalSich problematickych prvku zatezujicich chod organizaci. Jedna se napf. 0 konfliktni vztahy mezi autoritou administrativni a autoritou profesni, kde prva je dana vysi postaveni v ramci organizace, zatimco druha spociva na specializovanem vedeni organizovanych odbomiku. Zacleneni odbomiku do velkych formaInich organizaci vedlo casto k rozporum mezi jejich kritickym usudkem a profesni etikou na strane jedne a pozadavky organizace na strane druhe. Profesionali1114

sociologie podniku zovani byrokrate vyvijeji znacne usili ve snaze byrokratizovat jine profesionaly. Nektere vyzkumy zpochybnuji hierarchicnost jako ucelny zpusob uspofadani organizacf. Zatimco ve Weberove a Taylorove fazi s.O. byl prave v hierarchickem uspofactani spatfovan zakl. pfedpoklad fungovani organizaci, soucasna literatura upozomuje na nevyhody hierarchicke centralizace rozhodovani. Organizacni hierarchie pfflis casto vede k tomu, ze ti, kdo maji moc rozhodovat, nemaji k rozhodovani potfebne informace, zatimco ti, kdo takovymi informacemi na nizsich urovnich hierarchie disponuji, nemaji moznost vyuzit je k rozhodovani. Hierarchicnost organizaci, jejiz nezbytnost byva zduvodnovana potfebou kontroly, je problematicka take vzhledem k ucinnosti samotne kontroly. Neumeme zvysuje naklady na kontrolu a brzdi iniciativu podfizenych. K ustfednim tematum s.O. proto patff snaha odkryt moznosti -tsocialni kontroly, ktera by nesnizovala miru identifikace zamestnancu s cfli organizace, ale naopak by dokazala vyuzit iniciativu samotnych zamestnancu. Decentralizace rozhodovani, -tspolurozhodovani pracujicich a podporovani motivace podfizenych ke spolupraci se staly osou uvah pfevazne casti novejsi manaZerske literatury. Mimofactna pozomostje venovana tez prubehu -tsocialni komunikace v ramci organizaci. ZjiSiuje se, ze fadovi clenove organizaci nekomunikuji podle pozadavku matem. proverenych modelu optimalniho toku informaci. Vyuzivaji komunikace pro sve osobni cile, vhodna inform ace se v jejich rukou stava privilegiem, ktere muze byt vyuzito k obrane vlastnich zajmu, a to zcela bez ohledu na oficialni cile organizace. Rada omezeni vyzkumu organizaci v minulosti plynula z toho, ze studium se soustfedovalo pouze na organizaci ci jeji subsystemy pojimane izolovane od okolniho prostfedi. Noveji se dostavaji do centra pozomosti jak vztahy organizace vuci jejim klientum, tak vzajemne vztahy mezi ruznymi organizacemi. Tento pohled umoZlluje odhalovat kontraproduktivni rysy cetnych organizaci, ktere spocivaji v tom, ze organizace zce1a pohlcene svymi vnitfnimi problemy poskytuji opak toho, co slibuji. Skolsky system sifi nevzdelanost, bezpecnostni system nejistotu apod. S.o. upozomuje take na vazny polit. problem, spoCivajici v tom, ze organizace, na jejichz hladkem fungovani zavisi chod mnoha sektoru demokI. spolecnosti, jsou samy fizeny nedemokI. zpusobem. Tento trend je podporov.an ideologii, podle niz ti, ktefi fidi pfislusne sluzby, jsou ve vetSi mife nez samotni klienti kompetentni posuzovat, co klientum prospiva a co jim skodi. K dalSim frekventovanym temarum s.O. patfi uvahy 0 moznych promenach charakteru organizaci vlivem nastupu nove pocitacove techniky. Nova technika v principu umoznuje decentralizovat rozhodovani,

nema vsak zadny vliv na mocenske zajmy spicek organ izacnich hierarchii, ktere 0 podobnou decentralizaci zpravidla neusiluji. A: sociology of organizations F: sociologie de I'organisation N: Soziologie der Organisation 1: sociologia dell' organizzazione Lit.: Blall. P. - Schoenherr. R.: The Structure of Organizations. New York 1971; Crozier, M.: [, acteur et Ie systeme. Paris 1977; March. 1. G. - Simon H. A.: Organizations. New York 1958; MaynlZ. R.: Soziologie der Organizationen. Reinbek 1963; Perrow, c.: Complex Organizations. Glenview 1972; viz tez ->organizace.

Kel

sociologie ped ago gicka viz pedagogika, sociologie vychovy sociologie penez - zabyva se soc. funkcemi -tpenez (regulativnhni, asociativnimi, komunikativnimi a syrnbolickymi), kult. a psychosoc. mechanismy podporujicimi obecnou duveru v jejich platnost, organizacemi, institucemi a profesemi, jez se jejich fungovanim zabyvaji. Puvod s.p. najdeme u klasiku polito ekonomie a zejrn. u K. Marxe, ktery v Kapitdlu rozebral ekon. funkce penez a ukazal jejich spol. souvislosti. M. Weber se zabyval zejrn. racionalnimi funkcemi penez jako uni verzalniho prostfedku smeny. Zatimco u klasiku byl polozen duraz na objektivacni, homogenizacni a kvantifikacni funkce "tdnich penez", s.p. se zabyva spiSe "zvlastnimi penezi", jejichz rnimoekon. a soc. funkce jsou skryty za nominalne stejnyrni jednotkami. Snad nejdukladneji ze vsech rozebral penize jako soc.- psychologicky a kult. historicky fenomen G. Simmel (viz -tpsychologie penez). Penize jsou abstraktnim a cisrym prostfedkem smeny nikoli jen jako ekon. Ci pravni konstrukt, nybd na zaklade sveho bezneho pouzivani. Jejich atributy jsou objektivace a zabstraktneni vztahu mezi lidmi, jez produkuje -ttrh a jez je protikladem -treciprocity. Najedne strane umoznuji stale vetsi individualizaci akteru, na druhe strane zajisiujijejich propojeni, a tedy socializaci. Jsou koncentrovanou a vyhranenou formou a vyrazem duvery ve statni fact (Simmel). Orientuji jednani individui, jez je zalozeno na racionalite a egoistickem sledovani zajmu. Jsou spojeny s ideologii formaIni rovnosti, podle ktere je spolecnost potencialern otevfenych moznosti pro kazdeho (K. Heinemann), zaroyen ovsem zajisiuji ekon. a soc. diferenciaci spolecnosti. Ruzne funkce penez vystupuji do popfedi v ruznych typech spolecnosti - v tdni spolecnosti je to funkce regulace vyroby a spotfeby, v planovane spolecnosti funkce statni kontroly, ve stratifikovane spolecnosti indikuji penize status, v ruznych kulturach nabyvaji odlisnych forem jejich symbolicke funkce atd. V souvislosti s pozomostf venovanou -tekonomice rodiny je sledovano rozdeleni penez

v domacnosti a odliSne zachazeni se "zvlastnimi penezi", jako jsou penize rnanzelky nebo kapesne detI (V. A. Zelizer). A: sociology of money F: sociologie de la monnaie (de I'argent) N: Soziologie des Geldes I: sociologia del denaro Lit.: Heinemann. K.: GrundzUge einer Soziologie des Geldes. Stuttgart 1969; Zelizer. V. A.: The Social Meaning of Money: .. Special Moneys". American Journal of Sociology, 95, C. 2.

Vee

soc i 0 log i e pod n i k u - dflci s-gicka disciplina zkoumajici podnik jako -tinstituci a -torganizaci s vnitfnim soc. systemem a fadou vazeb s vnejsim soc. prostfedim. S.p. se castecne prolina se -tsociologii prace, -tsociologii prumyslu a -tsociologii organizace nebo je do nich pfimo vfazena (neni vzdy pojimanajako samostatny obor). Krome obdobneho objektu zkoumani spojuji tyto discipliny casto empiI. vyzkumy a formulace konkretnich sociotech. doporuceni. Ustfednim pojmem a pfedmetem vyzkumu s.p. je -tpodnik. Koncentruje v sobe soc. problemy pracovniho procesu v jeho institucionalizovane podobe a tvofi pfechod mezi spoi. makrostrukturou a mikrostrukturou se vztahy na obe strany. Nekteryrni sociology je chapan dokonce jako bytostny znak -tindustrialni spolecnosti (R. Aron) a zrcadlo, ve kterem se odrazi cela spolecnost (P. F. Drucker). Vecne byva podnik vymezovan jako komplex teritorialne rozptylenych hosp. jednotek, fizenych z centra, na rozdfl od "zavodu", cozje najednom rniste lokalizovana hosp. organizace. V souvislosti s procesy -tindustrializace a jejich spol. dusledky byl intenzivne zkouman puvodne prumyslovy podnik. Postupne, jak i dalsi hosp. instituce (v zemedelstvi, doprave, obchodu) nabyvaly systemove rysy prumysloveho podniku, zacalo pfevaZovat pojetf podniku jako relativne autonomni a otevfene organizace, vybavene materialnimi prostfedky (budovami, vyrobnimi i nevyrobnimi zafizenimi), ktere jsou technoi. a tech. zakladnou k realizaci funkce, pro kterou byl podnik vytvofen: zajisiovat vyrobu nebo poskytovat sluzby. Zaroyen v s-gickem pfistupu zacalo dominovat pojetf podniku jako spol. instituce s vnitfni i vnejsi soc. funkci. Tech., ekon. a soc. systemy podniku maji pouze relativni autonomii, realne jsou propojeny, vzajemne se determinuji. Soc. system podniku se sklacta ze 3 hlavnich struktur: 1. demograficke (vekove, podle pohlavi a rodinneho stavu, narodnosti a delky staze); 2. institucionalni (formalni, oficialni); 3. pospolitostni (neformalni, neoficialni). DemogI. struktura je populacni bazi ostatnich dvou, ve kterych je integrovana. Institucionalni struktura je tvofena oficialne stanovenymi a legislativne vymezenymi pozicemi a vztahy mezi pracovniky a je zamerena na plneni vnejsi funkce (na vyrobu, sluzby); zadouciho chovani rnuze byt 1115

sociologie podniku

dosazeno i prostfednictvim urcenych sankci. Pospolitostni struktura vznika spontanne ze vztahu mezijednotlivci a skupinami, jako dusledek jejich vzajemnych sympatii ci antipatii, spolecnych potfeb, zajmu a aspiraci, podHi se na socializaci jednotlivcu a tvorbe soc. klimatu. Rozdeleni soc. systemu podniku do struktur je ovsem modelove, v org. substrukturach se prolinaji prvky vsech, i kdyz je mozne vymezit substruktury s pfevazujicimi oficialnimi vztahy (kompetencni, kooperacni, profesionalni, odmenovani), s pfevazujicimi pospolitostnimi vztahy (pfatelska, znamostni, referencni, kult.- hodnotova, prestizni) as vyrovnanym podHem obou (komunikacni, participacni a mocenska). V jednotlivych substrukturach i mezi nimi se na zaklade cinnosti a kooperativnich vazeb vytvareji soc. skupiny a pozice. S-gie se zabyva podnikem ve dvou rovinach: jako soucasti spolecnosti determinovanou soc. vztahy makrostruktury a jako relativne uzavfenym celkem. Zamefeni pfimo na podnik je vyrazne zejm. ve 20. st. a objevuje se ve dvou zakl. smerech: s durazem najeho institucionalni charakter

(E. Durkheim, W. Sombart, G. Schmoller, M. Weber) nebo na efektivitu a fizeni (F. W. Taylor, H. Fayol, F. B. Gilberth). Dominance soc. dimenze podniku se v s-gii zretelne ukazala od 30. 1. v kombinovane podobe rozvoje teorie a prakticke aplikace jejich poznatku zejm. v USA (E. Mayo, W 1. Dickson, F. J. Roethlisberger) a v Nemecku (L. H. A. Geck, W lost), kde vznikl Institut pro sociologii podniku. Po r. 1945 tato orientace pokracovala hlavne v am. pracich (D. C. Miller, W. H. Form, T. N. Whitehead, P. F. Drucker) a fro studiich (G. P. Friedmann, P. Naville, A. Touraine). Marx. orientovani sociologove vychazeji z Marxova pojeti podniku jako mista, ve kterem probiha prace definovana jako spol. Cinnost mezi clovekern a pfirodou a realizuji se zakl. spol. vztahy, vcetne konfliktu vykofistovanych (prodavajicich pracovni sHu) a vykofisiovatelu (vlastniku vyrobnich prostredku). Od 60. 1. je tento pfistup, charakteristicky pro by vale social. zeme, ovlivnovan ostatnimi smery. Ulohu zprostI'edkovatele hrala zejm. pol. s-gie (A. Matejko, A. Sarapata, K. Doktor), v ces. zemich napr. 1. Koldr. Slo hlavne 0 sblizovani s teoriemi organizace. 0 rehabilitaci s.p. jako samostatne discipliny se v soucasne dobe snazl skupina fr. sociologu (R. Sainsaulieu, E. Enriquez, T. Lowit), podle kterych se s-gie v povalecne dobe zajimala spiSe 0 velke industrialni spolecnosti v souvislosti s tematy odcizeni a delby prace, stavek, konfliktnich faktoru v zivote podniku, coz zdaleka nezahrnovalo vsechny jejl moznosti. Zmenu pohledu si vynutil jiz vyvoj po r. 1968, a hlavne soucasne mezinar. tendence, vcetne navratu ekon., polit. a technol. konkurence v tzv. vychodnich zemich. 1116

sociologie politiky

V soucasnem pojeti podniku a ve vyberu temat vyzkumu s.p. se vyskytuje nekolik smeru, vetsinou spojujicich rozvoj teorie a rozsahla empir. setreni: 1. smer tendujici k s-gii organizace, inspirovany M. Weberem a am. s-gii, kritizujici racionalismus Taylorovych a neotaylorovskych modelu, podtrhujici vyznam strategickych zdroju hry 0 moc a branici princip autonomniho systemu, se snahou vysvetlit procesy fungovani, rozhodovani, zmen a konfliktu v organizaci; 2. s-gie kolekt. identity, profesionalni a organizacni kuItury, navazujici na antropologii sledovanim kult. rozmeru pracovniho zivota, vlivu nar. kuItury a institucionaIni reality na modifikaci systemu I'izeni, se snahou porozumet logice jednani, kolekt. sociabilite a soc. regulaci podniku; 3. orientace na vyzkum a psychol.-s-gickou intervenci, studujici pracovni skupiny a pracovni komunikaci v duchu -.human relations, s durazem na komplexnost interpersonalnich vztahu, rozvijenych na vazbach hierarchickych (funkcnich, profesionalnich), hledajici altemativni formy organizace s vyssi komunikativnosti a autonomni soc. strukturou; 4. smer vychazejici zejm. z Marxe, preferujici vyzkum problemu odcizeni, podminek fungovani odboru, ruznych forem soc. konfliktu a soc. hnuti a dusledku nove techniky a technologii. Duraz je dnes kladen na vsestrannost pfistupu jako predpoklad I'eseni hlavnich problemu podniku, jako je jeho socialni autonomie, partnerstvi vuci statu v zamestnanosti, vyuziti lidskeho potenciaIu a jeho participace na I'izeni, formovani podnikove kultury, ktera pfispiva k novemu druhu univerzalniho konsensu v podniku. Hleda se novy typ ekon. instituce, vychodisko z dvoustranne krize, ve ktere se podIe sociologu ocitl jak liberaIni podnik rozvinurych prumyslovych zemi, tak selhavsi system centralniho planovani podniku. V Cechach se s-gicke aspekty problemu podniku objevily ve 30.1. v uvahach odbomiku ruzneho zamereni (viz napf. V. Stoees: Sociologie moderni tovdrny, S. Spacek:

Y,yvoj technickeho hospoddrstvi, V. VerumiC: Encyklopedie vykonnosti), vcetne praci ekon. praktiku (T. Bat'a: Zdmoznost vsem aj.). Po r. 1945 se sociologove snazili 0 postizeni specifiky noveho fenomenu - zestatneneho podniku, ve kterem videli kvalitativne vyssi soc. prostfedi, umoznujfcl v novem uspofadani chapat cloveka jako soc. objekt i subjekt (Z. Ullrich aj.). a rozvijejici vedle vyrobnich a ekon. take funkce mravni, vychovne a hygienicke (B. Ullrich). V te dobe se s-gie uplatnovala primo v podnicich (Skoda Plzen, Generdlni reditelstvi cs. hut{ apod.), kde prezila pod ruznymi nazvy i obdobi 50. \., kdy bylajinak s-gie zcela potlacena. V 60. I. se ces. s.p. (vetSinou v ramci s-gie prace a prumyslu) zacala znovu zabyvat obecnejsimi tematy, zalozenymi vetsinou na vysledcich empir.

setfeni, motivovanych aktualnimi potrebami ekon. zmen (na katedre ekon. s-gie Vysoke skoly ekonomicke J. Kohout, 1. Kolar, na VSST v Plzni V. Cech, E. lukZ, v Sociologickem tistavu ('SA V D. SlejSka, R. Battik). Obdobi po r. 1969 pI'diva s.p. pfedevsim ve vyzkumech resortnich pracovist a castecne uz i na komercnfch pracovistich, plnicich objednavky podniku a resortu. Mezi zkoumana temata tohoto obdobi patfilo soc. klima podniku, soc. souvislosti tech. a techno!. inovaci, pracovni skupiny, I'idici systemy, souZiti pracovniku v zavodech, vztah podniku a lokality aj. Soucasna s.p. pracuje pfedevsim na konkretnich zakazkach v poradenskych firmach ruzneho typu nebo se uplatnuje jako soucast rozsahlejsich projektu vyzkumnych ustavu. A: sociology of entreprise F: sociologie d'entreprise N: Unternehmungssoziologie I: sociologia aziendale Lit.: Dahrendorf, R.: Industrie und Betriebssoziologie. Berlin 1956; Doktor, K.: Predsil)biorstwo przemys!owe. Warszawa 1964; MacGregor, D.: The Human Side of Entreprise. Cambridge 1957; Koldr, J.: Sociologie podniku. Praha 1967; Sainsaulieu, R. a ko!.: L'Entreprise une affaire de societe. Paris 1990.

Hal

so ci 0 I 0 gi e po Ii tic k Yc h s t ran viz strana politicka so ci 0 log i e po Ii t i k y - spojujici disciplina mezi -'obecnou sociologii a -'politologii, ktera byva nekdy razena do sirsiho pojeti -.politickych ved, Konstituovala se v prubehu 20. a 30. 1. 20. st. jako obor, kter)' se zabyva -'politikou jako specif. soc. instituci. Zdroje, z nichl s.p. vznikala, jsou vsak starsiho data. Jsou spojeny s hist. procesem vzniku a vyvoje -.demokracie, pfedevsim v zap. Evrope. Jestlize S. M. Lipset konstatoval, ze jednim z nejdulditejsich ukolu s.p. je analyza s-gickych predpokladu demokracie, pak rovnez plati, ze proces konstituovani demokracie byl nezbytnou podminkou a pfedpokladem pro vznik s.p. Zaklady tohoto procesu Ize najit jiz v reformaci, ktera pfinesla prvni rozmach -'verejnt!ho mineni a pubIicistiky. Predrevol. myslitele formulovali pozadavky na pravo cloveka zit svobodnym a tvofivym Zivotem, byt tviIrcem sveho osudu, ktery nespociva ani v rukou cirkve ani panovnika. V procesu -'demokratizace pfedevsim v evrop. spolecnostech, vznikala dHa mysliteliI, ktere W. G. Runciman rozdeluje na "velke priIkopniky sociologie politiky" (K. Marx, M. Weber) a na "patriarchy sociologie politiky" (G. Mosca, V. Pareto, R. Michels, G. E. Sorel). Tuto klasifikaci je treba doplnit 0 jmeno Alexise de Tocquevilla, zejm. pro jeho knihu La Democratie en Amerique (ces. 1992), v niz vlastne provedl s-gickou analyzu am. demokracie nikoliv jako teorie, ale jako urCite formy statniho natlaku, a vsimal si jejich slabosti, ktere nevylucovaly moznost zneuziti k pfip. znovunastoleni

tyranie. Prave pro toto vecne hodnoceni demokracie se Tocquevillovo dilo stalo pfedmetem zajmu sociologiI politiky ruzneho zamereni. Snaha chapat demokracii jako rovnovahu mezi -'socialnim konfliktem a -.konsensem upoutala am. sociology politiky S. M. Lipseta a R. A. Dahlao Institucionalisticky Tocquevilluv pfistup k analyze demokracie nasel ohlas u Ch. W. Millse, kritika Dahlova pojeti moci v USA, Tocquevillovo dilo orientovalo pozornost sociologiI politiky na vyvoj vladnich forem, na studium vzniku, vyvoje a promen demokracie. Nikoliv nahodou povazuje S. M. Upset za vlastni predmet s.p. prave tuto orientaci. Ustredni kategorii s.p. je politicka moe. Velkou pozornost ji venovali ve svych dilech jiz priIkopnici s.p., jeji vyznamnost zdiIraznili patriarchove s.p. v kategoriich mocenska elita, viadnouci trlda Ci -."zeleznY zakon oligarchie" a 0 jejim profilujicim charakteru svedci i soucasne prace takovych autoriI, jako jsou O. A. Stammer, A. Gehlen, R. Ebbighausen a dalSi. Aktualnije dodnes Weberova pfednaska z r. 1919 nazvana Politika jako povolani. Kdo provozuje politiku, uvedl zde M. Weber, usiluje o -'moc, a to bud jako 0 prostfedek ve sluzbach jinych ciIiI (idealnich nebo egoistickych), nebo pro prestiz, kterou dava. Proti Marxovu ekon. pojeti zakladu moci Weber namital, ze ekon. podminena moc neni totozna s moci viIbec a naopak, ze vznik ekon. moci miIze byt diIsledkem moci existujici na jinych zakladech. Aktualnimi podnety pro soucasne barlani v oblasti s.p. jsou Weberovy charakteristiky vztahu "politik - moc - autorita". Politik je Ciovek, ktery usiluje 0 moc, a to ne formalne, ale aby mohl rozhodovat. Strach nebo nechut rozhodovat se objevily jako pI'iznacne rysy v hierarchii rnoci totalitnich systemiI. Tradicionalni idealni typ -.autority, vlastni pfirozene stI'edoveku (slavou deti jsou jejich rodicove), byl temto polit. systemiIm nejblizsi. V. Pareto a G. Mosca polozili zaklad k teorii mocenske elity. Jejich myslenky mely znacny vliv na zapadoevrop. a am. s.p., mj. take proto, ze nastolovaly otazku vztahu demokracie a -.elity. Jiz v obdobi "patriarchalnim" bylo v s.p. zI'ejme, ze tento vztah nelze pochopit bez studia fenomenu -'politicke strany. Prave pro demokr. spolecnosti je typicka pluralita polit. zivota a zajrnu soc. sku pin, jejichz institucionalizace nabyva podoby polit. strano Soc. diferenciace v demokr. soc. systemech, na rozdil od systemiI feudalniho typu, vede k ucasti obcaniI na tvorbe ver. mineni. Nastrojem teto artikulace pestrosti nazoru jsou polit. strany, jejichz vznik existenci demokr. soc. systemu rovnez predpoklada. V priIbehu 19. st. se polit. strany formovaly jako strany vetsich Ci mensich soc. skupin, ktere casto vyjadrovaly ve svych programech zajmy tzv. velkych spo\. -.tfid. 1117

sociologie polska

M. Weber doporucoval, aby s-gie zkoumala nejen cfle a programy polit. stran, ale take jejich vnitrni strukturu, protoze pnive s ni by va spjata i verbalni ideologie, ktera casto zastira mene uctyhodne zajmy. Weberovy kriticke poznamky na adresu polit. stran nasly ohlas v dile Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie, jehoz autorem byl Weberuv pfitel Robert Michels. leho s-gicke studie 0 polit. stranach, vydana v r. 1911, nasla pomerne znacny ohlas v am. s-gii 20. a 30. I., tedy v dobe rozmachu empir. s-gie v USA. Znacne proto zapusobila Michelsova vyzva vyloucit citove prvky pfi analyze i tak emocionalne pusobicfch jevu, jakymi jsou demokracie, -tvudcovstvi nebo stranictvi. DalSim charakteristickym znakem Michelsovy studie je kritika demokracie. Vsechny polit. systemy vcetne demokr. systemu speji podle Michelse k -toligarchii. Demokracii podle neho znemozi'iuji tfi tendence, ktere spocivaji v pods tate lidske pfirozenosti, v pods tate polit. boje a v pods tate organizace. Potvrzeni sve teze 0 tom, ze i demokracie speje k oligarchii, nachazel v analyze vnitrni struktury techto polit. stran: liberalni, konzervativni a revolucni (soc. demokr.). Struktury vsech techto polit. stran jsou podle neho oligarchicke. Za kardinalni dukaz vsak povazoval skutecnost, ze proces oligarchizace nepostihuje pouze strany liberalni a konzervativni, ale je zi'ejmy i v organizaci stran, ktere vznikaly s cflem proti oligarchii bojovat. KaZda organizace, kterou lide vytvareji, se koneckoncu stane oligarchickou. To je Michelsova fonnulace "zelezneho zakona oligarchie". Sou vis lost soucasne s.p. s uvedenym klasickym dedictvim nevykazuje pouze Lipsetovo zasadni zamereni na vyzkum demokracie jako na ustredni ukol soucasneho badani v teto vedni discipline. R. Ebbighausen ve sve praci Politische Soziologie uvadi temata, ktera v mnoha pripadech ukazuji na kontinualni spojeni s klasickou s.p.: mocenska elita, polit. strany a zajmove skupiny, ziskavani moci a typy osobnosti, vladnoucf rad (demokracie, diktatura, totalitarismus), ideologie a jeji vyznam pro spolecnost a politiku, generace v politice, propaganda a teror, statni intervencionismus. V 70. a 80. I. doslo k zvysenemu zajmu 0 dejiny s.p. a 0 pojetf teto discipliny v Nemecku. Vedle R. Ebbighausena je to predevsim W. Rohrich svym materialistickym pojetfm analyzy spolecnosti a polit.-emancipacnim zamerenim. R. Munch ve sve knize Soziologie der Politik povazuje za ustredni kategorii teto disci pliny politicke jednani. (Viz tez -tsociologie moci.) Ces. s.p. se zacala opet rozvijet na zacarku 90. let (J. Fibich, L. Brokl, E. Pecka, J. Kabele aj.), i kdyz i v predchozim obdobi byla pestovana ces. sociology v zahraniCi (napr. Z. Sudou, Z. Strmiskou, l. Bayerem). A: sociology of politics F: sociologie de la politique 1118

sociologie polska

N: Politiksoziologie, politische Soziologie, Soziologie der Politik I: sociologia politica Lit.: Bottomore, T. B.: Sociology as Social Criticism. New York 1976; Coser, L. A.: Political Sociology. New York 1966; Ebbigilallsell, R.: Politische Soziologie. Opladen 1981; Krem/, W. P.: A Model of Politics. New York 1985; Lipset, S. M.: Political Man. New York 1960; MOllllier, 1. P.: Pour une sociologie politique, 2 sv. Paris 1974; Miillch, R.: Soziologie der Politik. Opladen 1982; Rohrich, w.: Politische Soziologie. Stuttgart 1977; RUllcimall, W. G.: Social Science and Political Theory. Cambridge 1965; viz tei -->politika, -->vMy politicke.

Pec s oci 0 I 0 gie pols k a - rozviji se kontinualne od 2. poloviny 19. st. a uchovala si celne misto ve ved. zivote Polska i uznani v zahranici, 0 cemz svedci mj. cetne pi'eklady del pol. sociologu do svet. jazyku. S.p. se vyvinula podobne jako v jinych zemich predevsim ze soc. filozofie. Ve svych pocatcfch byla ovlivnena zejm. s-gii A. Comta a H. Spencera. Vedle pozitivistickych tendencf existovaIy v s.p. rovnez smery spjate s -tmarxismem. Pro vetsinu jejich vyzn. pi'edstavitelu bylo v te dobe typicke, ze teor. praci spojovali s vel'. Cinnosti, pficemz hlavnim predmetern jejich zajmu byly priciny ztraty polit. samostatnosti pol. naroda a cesty, jak tuto samostatnost znovu ziskat. Hlavnimi smery s.p. teto doby byly -torganicismus zamereny na otazky naroda, -tsociologismus, -tmechanicismus, -tpsychologismus a s-gicky -tfenomenalismus. Mezi nejvyznamnejsi reprezentanty teto etapy vyvoje patfiIi L. Krzywicki, L. Gumplowicz, L. Winiarski, E. J. Abramowski, K. Kelles-Kraus, L. Petraiycki, B. Limanowski, J. K. Potocki, 1. Supiriski, S. Brzozowski, Z. Balicki. Hlavnim strediskem s-gicke prace se stala Varsava. Rada sociologu v tomto obdobi musela emigrovat, a to bud' proto, ze mnozi z nich byJi polit. pronasledovani, nebo proto, ze chteli pokracovat v hlubsim studiu oboru, ale v Pol sku pro to nebyly dostatecne podminky. Diky tomu navazala s.p. velmi brzo tesne kontakty s nejduleZitejsimi sti'edisky s-gicke prace v zahranici, zejm. ve Francii, v Rakousku, Nemecku, Anglii a USA, coz melD na dalSi vyvoj s.p. podstatny vliv. Jednim z dusledku ziskani nezavislosti Polska v r. 1918 bylo, ze s.p. se postupne stavala predmetem vysokoskolskeho studia a vybudovala si dosti solidni instituciona!ni zazemi. Je typicke, ze si nadale uchovavala z teor. hlediska pluralisticky charakter. S-gickou problematikou se zabyvali i reprezentanti jinych spolecenskovednich disciplin, zejm. historie, etnografie, prava a filozofie. Dve hlavni strediska vznikla v Poznani a ve Varsave. V Poznani byl mezi sociology vlidci osobnostf F. W. Znaniecki, ktery se stal r. 1920 vedoucfm katedry na tamejsi univerzite. Jeho vliv se vsak neomezoval pouze na Poznai'i, ale poznamenal v teto dobe celou s.p. Z jeho iniciativy byl r. 1921 zalozen Polsky sociologicky institut (v Poznani),

jakoz i prvni s-gicky casopis v Polsku, nazvany Przeglqd Socjologiczny, ktery zacal vychazet r. 1930 a jehoz vydavani prerusila az nem. okupace r. 1939. V r. 1930 byla zalozena Polska sociologicka spolecnost a v r. 1931 se konal I. sociologicky sjezd. Nejznamejsimi spolupracovniky Znanieckeho v teto dobe byli T. Szczurkiewicz, J. Chalasinski a J. Szczepanski. Z organizacniho hlediska byla nejsilnejsim s-gickym centrem teto doby Varsava. Pusobil zde predevsim L. Krzywicki, ktery sml v cele Ustavu socialn[ ekonomiky, a dale S. Czarnowski, S. Ossowski, S. Rychlinski, J. Otr~bski, W. Grabski, A. Hertz a J. S. Bystrori. L. Petratycki byl vedoucfm katedry s-gie na pravnicke fakulte univerzity ve Varsave. Zpocarku se teoreticko-metodol. profil tzv. varsavske skoly vyrazne liSil od programu tzv. -thumanisticke sociologie F. Znanieckeho. Krzywicki byl reprezentantem marx. orientace, nekterymi castmi sveho dila ji byli blizcf i Czarnowski a Rychliriski, a prave oni podstatne ovlivi'iovali zamereni varsavske skoIy. Teprve s prichodem J. Chalasiriskeho do Varsavy r. 1935 ziskala Znanieckeho orientace primat i zde. Varsavske marx. seskupeni ztracelo vliv predevsim proto, ze se jeho hlavni predstavitel Krzywicki vzdaloval marxismu. V tomto obdobi vyvoje s.p. je zrejmy presun od obecnych teor. problemu spol. vyvoje k systematizujicfm snaham, k uvaham spjarym s analyzou a upresnenim pojmu i k hist.-srovnavacfm studiim. S.p. se zabyvala velkymi empir. vyzkumy, hromadicimi masove Udaje 0 soucasne spolecnosti, zejm. 0 emigrantech, nezafnestnanych a rolnicich. Vyrazne byla pouzivana metoda analyzy osobnich dokumentu. K nejvyzn. dilum z teto doby pam Chalasiriskeho ctyrsvazkove Mlode pokolenie chlop6w (1938), ktere je jakymsi pokracovanim Thomasovy a Znanieckeho proslule knihy The Polish Peasant. Z odvetvovych s-gickych disciplin dosahla pi'ed 2. svet. valkou nejvyssi urovne s-gie vychovy (Znaniecki, Chalasiriski, Bystrori, W. Okinski, Rychliriski, Radliriska), s-gie mesta (Rychliliski) a s-gie kultury (Czarnowski, Ossowski, Bystrori). Hitlerovska okupace Polska znamenala uplnou institucionalni likvidaci s-gicke cinnosti. Nebyla vsak absolutnim pi'erusenim s-gicke prace. Tak nap!'. r. 1942 z iniciativy S. Ossowskeho obnovil v konspirativni podobe Cinnost Polsky sociologicky institut, r. 1943 vysla ilegalne prace tehoz autora Ku nowymformam zycia spolecznego a konala se tajne i vyuka s-gie. Valka znamenala pro s.p. jako pro celou pol. spolecnost nenahraditelne ztrary. Mnozi z vyzn. predstavitelu s.p. zahynuli v koncentracnich taborech, dalsi byli zastreleni nebo popraveni, rada z nich zustala v zahranici, kam uprchli pred nem. fasismem. S.p. pfisla 0 teoretiky a organizarory, jako byli Krzywicki, Czarnowski, Grabski, Rychliriski a Znaniecki. Byly zniceny temer vsech-

ny knihovny. Jako prvni zahajili cinnost sociologove v Lodzi, ktera se stala povalecnym sidlem Polskeho sociologickeho institutu. Obnovil jej 1. Chalasiriski spolu s nekterymi predstaviteh nekdejsiho varsavskeho centra (Ossowski, Otr~bski aN. Assorodobrajovd) a poznai'iskeho centra (S. Kowalski a 1. Szczepm!ski). Tato skupina zahajila vyuku s-gie na Lodzske univerzite a zacala opet vydavat Przeglqd Socjologiczny. Postupne vznikaly katedry s-gie rovnez na univerzitach ve Varsave, v Krakove, ve Vratislavi, v Toruni, v Poznani a v Lublinu. Mimoradnou pozornost venovah brzy po valce, ale i pozdeji, pol. sociologove vyzkumum znovu ziskanych zap. uzemi (Ossowski, J. Strzelecki, W. Markiewicz, P. H. Rybicki). Akademicky s~gicky Zivot byl obnovovan v pods tate na stejnych teor. a metodol. zasadach jako pred valkou a mel az do r. 1951 pluralisticky charakter. Vlidci roli hrala ovsem Znanieckeho tzv. humanisticka s-gie, jejiz predstavite1e projevovali nejvice iniciativy ph obnovovani povalecne s-gie a ziskali v ni dominujici pozici. R. 1951 po I. kongresu polske vedy byla humanisticka s-gie podrobena ostre kritice z marx. pozic. Dusledkem teto kritiky byly zavazne org. zmeny. V I. 1952-1956 byla s-gie povazovana za "burzoazni vedu". Byla zrusenajako studijni obor, Polsley sociologicley institut byl uzavren a presta! vychazet Przeglqd Socjologiczny i ostatni s-gicke casopisy. S vyjimkou Lodze, kde se udrzel kolektiv 1. Chalasiriskeho a 1. Szczepariskeho v podstate beze zmen a zabyval se dejinami soc. mysleni, byla ostatni s-gicka pracoviste rozpnlSena. lejich clenove presli zcasti najina, pribuzna pracoviste, zcasti museli ved. praci opustit. Byl nastolen oficia!ni monopo! hist. materialismu, ktery mel nahradit s-gii. V polovine 50. I. se pod vedenim J. Hochfeldo zaca!a na filozoficke fakulte varsavske univerzity vytvaret zpocarku malo pocetna a dosti jednostranne pripravovana skupina marx. sociologu. Pocinaje r. 1956 doslo k obnoveni s-gicke prace i institucionalizace s.p. Byla znovu zahajena vyuka s-gie, zacaly se provadet prvni terenni vyzkumy. R. 1957 byla obnovena Polskd sociologickd spolecnost a vydavani casopisu Przeglqd Socjologiczny, doslo k diskusi mezi marxisty a jinak teor. orientovanymi sociology, pol. sociologove zacali. zaujimat stanovisko k vyvoji s-gie na Zapade, objevovaly se prvni vyzn. publikace z oblasti obecne s-gie, s-gicke metodologie i odvetvovych s-gickych disciplin. S.p. se opet zacala instituciona!ne i teor. diferencovat. Zejm. pol. empir. s-gie navazala uzke kontakty sam. s-gii napf. pfi zkoumani vel'. mineni. Probehlo rovnez nekolik zavaZnych diskusi 0 s-gii. Nektefi sociologove vstoupili do polit. zivota, objevili se v ruznych mistech znacne rozcleneneho polit. spektra pol. spolecnosti. 11!9

sociologie povohini

Vnitrnf mizorova i polit. pluralita je charakteristicka i pro s.p. soucasnosti. S.p. je dnes bohate institucionalizovana a pam k nejdynamicteji se rozvfjejfcim odvetvfm pol. spol. ved. Vychazeji 4 hlavni s-gicke casopisy: Przeglqd Socjologiczny, Studia Socjologiczne, Sisyphus. Sociological Studies a The Polish Sociological Bulletin. S-gicke tematice se vyrazne venujf i casopisy Kultura i Spoleczenstwo a Ruch Prawniczy, Ekonomiczny i Socjologiczny. Stati a clanky pol. sociologi'I se pravidelne objevujf i v dalsfch spolecenskoved. periodikach, v denicich i v kult. polit. casopisech. Sociologove velmi casto vystupuji v rozhlase a televizi. S-gie jako aprobacni obor se vyucuje na fade univerzit, pncemz nejvyzn. centry teto vyuky jsou tradicne Varsava, Krakov, Lodz, Poznan a Lublin. S-gie je soucasti ucebnfch plani'I i na dalSfch vysokych §kolach, zejm. ekon., pedagogickych, ale i technickych. Vyzn. badatelskym centrem je FilozoJickj a sociologickj ustav Polski akademie ved ve Varsave. Krome toho existuje mnoho specializovanych s-gickych pracovisi a resortnfch ustavi'I. Di'Ildite misto v organizaci vyzk. prace, ve formovani celkoveho profilu s.p. i v jeji reprezentaci v zahranici patfi Polski sociologicki spoleenosti, ktera je rovnez pofadatelkou pravidelnych celostatnich s-gickych sjezdi'I, z nichz zatim posledni (IX.) se konal v Lublinu v I. 1994. Pol. sociologove pokryvaji svou badatelskou Cinnosti po 2. svet. valce prakticky vsechny discipliny a odvetvf s-gicke prace. Rozviji se zde zejm. obecna s-gicka teorie i metodologie (Z. Bauman, K. Dobrowolski, Z. Dulczewski, Z. Gostkowski, Hirszoviczovd, HochJeld, A. Kloskowska, W. Kwasniewicz,A. Kwilecki,J. Lutynski,A. Malewski, W. Markiewicz, E. Mokrzycki, S. Nowak, Ossowski, Rybicki, K. Szaniawski, Szczepanski, T. Szczurkiewicz, P. Sztompka, J. Wiatr), dejiny s-gie (Szczepanski, J. R. Szacki, S. Kozyr-Kowalski, Sztompka, Kurczewska), vyzkumy a teorie socialni struktury (Szczepanski, W. Wesolowski, Kozyr-Kowalski, A. Sarapata, S. Widerszpil, Ossowski, Pohoski, E. Wnuk-Lipinski), s-gie vesnice a rolnictva (Chalasinski, B. Galfski, Galaj, Wierzbicki), s-gie mesta (B. lalowiecki, S. Nowakowski, J. Ziolkowski, A. Wallis, Pioro, E. Kwiatkowska), s-gie prace, pri'Imyslu a pri'Imysloveho podniku (Szczepanski, F. Krzykala, J. Kulpinska, K. DoktOr, Hirszowiczowd, If!drzycki, A. Matejko), s-gie kultury (A. Kloskowska, K. Zygulski, J. Kmita, K. Kwasniewski, Bokszanski, l. Mikulowski-Pomorski, A. Tyszka), s-gie Zivotniho zpi'Isobu (A. Sicinski, M. Czerwinski), s-gie vychovy a vzdelani (Chalasinski, Szczepanski, Kowalski, lerschina, Kwiecinski, W. Winclaw ski), s-gie rodiny (Dyczewski, W. W. Adamski, Tyszka), s-gie naroda (Wiatr), s-gie polit. vztahi'I (Wiatr, Rychard, Staniszkisowd), s-gie armady (Wiatr), s-gie moralky 1120

sociologie pozitivisticka

(M. Ossowska), s-gie mediciny (M. Sokolowska), s-gie vedy (S. Kowalewska, Gockowski, Siemianowski), s-gie prava (Kurczewski, A. Podgorecki), s-gie nabozenstvi (Piwowarski), vyzkumy spol. vedomi a vel'. mineni (Adamski, Kwiatkowski, Morawski, M. Marodyovd, Ziolkowski), socialni deviace (laroszovd, Kojder, 1. Kwasniewski). Mnoho badateli'I pracuje na pomezi s-gie a jinych pfibuznych oblasti, nap!'. soc. politik J. Tymowski, pravnik S. Ehrlich a historik F. D. Ryszka. Vyzn. postavou ovlivnujici dlouhodobe svymi nazory a moralnimi postoji fadu sociologi'I v Pol sku byl Jan Strzelecki. Rozsahla je take spoluprace pol. sociologi'I se zahranicnimi s-gickymi pracovisti. A: Polish sociology F: sociologie polonaise N: polnische Soziologie I: sociologia polacca Lit.: Kurczewska, J.: Nar6d w socjologii i ideologii polskiej. Warszawa 1979; Kwilecki, A. ed.: 60 lat socjologii poznanskiej. Poznan 1981; Kwilecki, A. - Doktor, K. eds.: Stan i perspektywy socjologii polskiej. Warszawa 1988; Markiewicz, W: Socjologia polska (1919-1969). Studia Socjologiczne, 1970, C. I; Mokrzycki, E.: Polish Sociology in the Eighties: Theoretical Orientations, Methods, Main Research Trends. In: Scharff, R. ed.: Sozialwissenschaften in der Volksrepublik Polen. Erlagen 1989; Mucha, 1. - Keen, M. F. eds.: Socjologia Europy Srodkowo-Wschodniej 1965-1990. Warszawa 1995; Sulek, A. - Styk, J. -Machaj, I. eds.: Ludzie i instytucje. Stawanie sit; ladu spolecznego. Pamit;tnik IX Og61nopo1skiego Zjazdu Socjo1ogicznego. Lublin 1995; Szacki, J. ed.: Sto 1at socjologii po1skiej. Warszawa 1995; Wnuk-Upitiski, E. ed.: VII Og61nopolski Zjazd Socjologiczny. Materialy, Warszawa 1987; Sulek, A. - Winclawski, W. eds.: Przelom i wezwanie. Pamit;tnik VlII Og61nopolskiego Zjazdu Socjologicznego. Warszawa, Torun 1991; Sztompka, P. ed.: Masters of Polish Sociology. Wroclaw 1984.

Sed sociologie po volani - nekdy je povaZovana za samostatnou disciplfnu, vetSinouje ale chapanajako soucast -+sociologie prace zabyvajfcf se specif. pracovnfmi aktivitami - -+profesemi, ktere jsou dusledkem delby prace, a jejich nositeli, vykonavateli. S.p. odlisuje povolanf (profesi) od zamestnanf, kterym je konkretni pracovnepravnf uvazek s vymezenymi pravy a povinnostmi. Hlavnfmi a castymi tematy s.p., zkoumanymi i v mezinar. komparaci, je klasifikace povolanf a jeji vyznam pro stratifikaci, profesionalni struktura, obsah a vyvoj naroki'I na povolanf v souvislosti s techno!. a spo!. zmenami, prestiz jednotlivych povolanf, profesionalni mobilita, vyber povolani a jeho motivace, vytvarenf soc. typu ze skupin povolanf, procesy -+profesionalizace, resp. -+profesionalismus. PocMky s.p. Ize hledat v popisech povolani provadenych na zaklade analyzy urcite prace (napf. hornfki'I, textilnich deInfki'I) v dflech lekafi'I a socialnfch reformatoru 19. st. I pozdeji se s.p. vyvfjela pfedevsfm v ramci s-gie prace, soubezne je ale jeji problematika obsazena v dflech 0 soc. mobilite (P. A. Sorokin), soc. cinnostech a institucfch (v souvislosti s analyzou byrokracie, resp. administrativy, napr. u M. Webera, G. Gurvitche, H. Fayola, M. Croziera) a vybranych

skupin povolanf, jako jsou manazen, delnfci, administrativni zamestnanci (u Ch. W. MilIse, A. Touraina, G. P. Friedmanna aj.). Ve vlastnf s.p. je kladen znacny di'Iraz na empiI. vyzkum. V ces. s-gii rna vyzkum povolani vlastni tradici, vyskytuje se uz ve 30. I. (A. 1. Bldha, A. ObrdHk), po r. 1960 i 1989 je soucasti reprezentativnfch vyzk. projekti'I (viz zejm. vyzkum csl. spolecnosti P. Machonina a jeho tymu v I. 1967 i 1993). A: sociology of occupations F: sociologie d'occupation (de la profession) N: Berufssoziologie (Betriebsoziologie) I: sociologia delle professioni Lit.: Bldha, I. A.: Sociologie delnika a sedlaka. Praha 1930; Nos()w, S. Form, H. eds.: Man, Work, Society. New York 1962; Obrdlfk, A.: PovoIan! a vefejne blaho. Praha 1937.

Hal sociolo gi e pO ziti vis ticka - jeden z nejsirsich, nejvlivnejsich a vnitfue znacne diferencovanych smeri'I s-gie, ktery se konstituoval na bazi pozitivismu v 1. polovine 19. st. zejm. v pracichA. Comta aH. Spencera; byl kriticky transformovan jejich zaky a pokracovateli a ve 20. st. se rozvinul v s-gii neopozitivismu. A. Comte, prvni systematik rozsahlejsiho myslenkoveho proudu pozitivnf filozofie, vytvofil nazev pozitivismus, i kdyz sam termin "pozitivnf" byl znam jiz drfve. Poprve jej pouzil fr. leka!' 1. Burdin a po nem jeho zak a pfitel C. H. Saint-Simon, v jehoz pojetf oznacoval vedenf zalozene na faktech v protikladu k nazorum zalozenym na spekulaci a dohadech. Comte jej chapal jako jednotu sesti vyznami'I: 1. realneho v protikladu k zdanlivemu, chimerickemu; 2. uzitecneho v protikladu ke zbytecnemu; 3. jisteho v protikladu k nerozhodnemu; 4. pfesneho v protikladu k vagnimu; 5. pozitivniho v protikladu k negativnimu, kritickemu v tom smyslu, ze pozitivismus je urcen nikoli k destrukci, ale k organizovanf; 6. relativniho v protikladu k absolutnimu. Hlavni znaky pozitivismu: a) pfedmetem vedy jsou a mohou byt pouze fakta, zjisiovana pffmou zkusenosti, ktere veda popisuje, b) veskere pravdive a hodnotne poznan! skutecnosti mi'Ifu byt dosaZeno pouze pomoci empir. metod, c) k pokroku Iidskeho poznani dochazi normalnf a nepfetrZitou kumulaci vedeni, d) jakakoli pfiI., spo!. nebo lidska skuteenost mi'Ize byt zkoumana pomoci jednech a tychz metod, jejichz idealnim a jedinym model em jsou pffr. vedy, e) temito metodami Ize fesit rovnez spolecensko-polit. a svetonazorove moralni otazky. Ve svem dosavadnfm vyvoji prose I pozitivismus tfemi etapami. Prvnf byl klasicky neboli prvni pozitivismus, reprezentovany hlavne A. Comtem. Druhou etapu pfedstavuje epistemologicky pozitivismus (empiriokriticismus) neboli tzv. druhy pozitivismus, rozvfjejici se na prelomu 19. a 20. st., jehoz hlavnimi pfedstaviteli byli R. Avenarius

a E. Mach. neti etapou je -+neopozitivismus, reprezentovany -+Videnskym kruhem, ktery ve 20. I. 20. st. tvofili a kjehoz programu se hlasili M. Schlick, R. Carnap, O. Neurath, K. R. Popper aj. nemi vyvojovymi etapami prosla take s.p. Prvni etapa je reprezentovana hlavne dflem Comtovym a Spencerovym. -+Sociologii pojmenoval Comte poprve v r. 1839 ve 4. svazku sveho dila Cours de la philosophie positive. V ramci sve klasifikace dosavadnfho vyvoje lids tva rozlisuje stadium teologicke, metafyzicke a pozitivnf neboli vedecke a tvrdi, ze vsechny os tatni vedy jiz pozitivnfho stadia ve svem vyvoji dosahly, s.p. je vsak tfeba teprve vybudovat. V tom videl sve hlavnf posIan£. Hlavni ukol s.p. videl Comte v tom, aby se stala nastrojem takovych praktickych zmen ve spolecnosti, ktere by skoncovaly s otfesy, jimiz od Fr. revoluce neustale prochazejf evrop. narody, a aby nastolila harmonicke soc. vztahy. Aby bylo tohoto cfle dosazeno, nestacf podle Comta pi'Isobit pouze na intelekt Iidf, ale je tfeba ovlivnovat rovnez jejich city. Proto v zaverecne fazi sve tvorby usiloval o vytvoreni tzv. -+pozitivistickeho nabozenstvi, ktere by tuto funkci plnilo. Comtuv fi!. system i jeho s-gie obsahovaly nektere teze, postoje a hodnoty, ktere se v pozdejsfm pozitivismu nezachovaly a byly dokonce ostre potirany. H. Spencer daleko vfce zdi'Iraznoval souvislost spo!. zivota se zivotem pffrody a domnival se, ze v obou panujf tytez zakony. Byl typickym predstavitelem -+naturalismu a -+evolucionismu v s-gii a zakladatelem -+organicismu. Vypracoval dYe typologie spolecnosti, z nichz druha, znamejsf a vlivnejsf, rozlisuje -+spolecnost vojenskou a spolecnost prumyslovou, pricemz kriteriem je pfevladajici Cinnost, jiz se pfislusnfci spolecnosti venujf, a z toho plynoucf rozdfly v organizaci. Na fadu Spencerovych postupi'I a myslenek navazaly dalSf predstavitele s-gickeho naturalismu, ktery byl zavrsenfm prvni etapy vyvoje pozitivisticke filozofie. Nejvyznamnejsfmi predstaviteli druM etapy vyvoje s.p., na pfelomu 19. a 20. st., byli E. Durkheim, hlavnf reprezentant -+sociologismu, a V. Pareto. Durkheim se kriticky vyjadfoval zejm. k metodologii zakladateli'I s.p. Vytykal jf, ze nedostatecne propracovala zpi'Isoby zfskavani empiI. fakt. Comte a Spencer mfsto toho, aby pozorovali, popisovali a porovnavali veci, zabyvali se spiSe idejemi techto vec!. Na fakta se odvolavali pouze proto, aby jimi potvrzovali sve predstavy, pouzivali je jako pfiklady nebo dukazy na podporu spekulativne vytvorenych ideji. Postupovalo se od idejf k fakti'Im a nikoli od fakti'I k idejfm. Proto se Durkheim intenzfvne zameril na propracovanf metodo!' otazek a dospel k zaveru, ze -+sochilni fakta je tfeba chapatjako veci, tzn. skutecnosti existujfcf mimo individ. vedomf a vykonavajfcf na jedince nMlak. Durkheim 1121

sociologie prace

sociologie prlice

nesouhlasil se Spencerovym liberalistickym pfistupem ke spolecnosti, stirn, l,e idealniho fungovani spolecnosti je mol,ne dosahnout volnou hrou soc. si!. Zatimco ve Spencerove pojeti spolecnost a vsechny jeji instituce jsou zde proto, aby slouZily jedinci, Durkheim byl naopak pfesvedcen, l,e jedinec musi byt podfizen un';ite kolektivite. Rovnel, nesouhlasil se Spencerovym krajnim naturalismem a pfirodoved. evolucionismem, mechanicky aplikovanym na spolecnost, s ---tutilitarismem v pojeti delby prace. Durkheim se dusledne snal,il, aby pozitivisticke metodo!. principy, ktere formuloval v Pravidlech sociologicke metody, uplatnil napf. v analyze del by prace, sebevral,ednosti a nabol,enstvL Pokusil se rovnel, propracovat tradieni pozitivistickou typologii spoleenosti svou ---tsolidaritou mechanickou a organickou. Je to prvni autor, ktery se systematicky snaZil ve svych zobecnenich vychazet z empir. dat, byi jeste neziskanych vlastnim vyzkumem, ale shromal,denych jinymi disciplinami (etnografii, statistikou apod.).v. Pareto se snal,il zbavit se vsech neduslednosti tzv. prvniho pozitivismu, vylouCit ze sveho jazyka vsechny nejasne, dvojznaene a neoperacionalizovatelne pojmy a nahradit je neutralnimi symboly. Ze vsech pozitivistu prvniho a druheho obdobi nejvice usiloval 0 matematizaci s-gie. Propagoval ideal tzv. Ciste vCdy, ktera si neeini narok hrat jakoukoli soc. roli, ktera spoleenost pouze zkouma, ale nesnaZi se ji zmenit. Vei'il v ---tpokrok lidskeho poznani, ale nikoli v pokrok spoleenosti (viz jeho teorii ---telit a kategorie ---trezidui a derivaci). Pareto va s-gie byla fadou svych rysu jil, prechodem k neopozitivisticke s-gii jako ke treti vyvojove etape s.p. Na uzemi Ceskoslovenska byla s.p. v upravene podobe uvedena T. G. Masarykem. Pozitivisticke tradice mezi dvema valkami rozvijela v Cechach tzv. praiska skola (viz ---tsociologie ceska do r. 1948). A: positivistic sociology F: sociologie positiviste N: positivistische Soziologie I: sociologia positivista Lit.: Ashley. D. - Orenstein, D, M,: Sociological Theory. Classical Statements. Boston 1985; Comte, A.: Cours de la philosophie positive, sv. 4. 1839; Dubskd, I.: Auguste Comte a vytvoreni sociologie. Praha 1963; Durkhelm, E.: (1893) Pravid1a socio1ogicke methody. Praha 1926; Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Szacki, 1.: Historia mysli socjo1ogicznej. Warszawa 1981.

Sed

soc i 0 log i e p r ace - s-gicky obor, resp. subdisciplina zkoumajici: a) tech. a soc. delbu a organizaci ---tprace v jeji hist. i aktualni ekon. a polit. podminenosti (napr. krizi, internacionalizaci trhu prace), b) ---tpracovni podminky a situaci v ruznych obdobich, sferach produkce, odvetvich zamestnani a socialnich, socioprofesnich i malych pracovnich skupinach, c) vliv teto situace (napf. miry zatel,e nebo autonomie) na soc. postaveni (napf. polarizaci pracovni sily), na meziosobni vztahy (napr. pracovni kon1122

flikty), na chovani (napf. profesni socializaci) a vedomi pracovniku, d) vliv institucionalizovanych soc. ekon. principu (nap1'. namezdni prace) a mocenskych pomeru (nap1'. podnikove demokracie) na pracovni situaci, e) vii v ekon., zejrn. podnikatelskych zajmu a strategii (napf. racionalizace, automatizace) na zmeny v pracovnich podminkach, na inovaeni potencial, na soc. klima, f) vliv zajmovych organizaci pracujicich (odboru, rad) na soc. politiku podniku ana podminky prace a zamestnanL S.p. je tesne spjata se ---tsociologii podniku, psychologii podniku a ---tpsychologii prace, se ---tsociologii organizace a fizeni a se ---tsociologii povolani, zamestnani, ---tsociologii prumyslu a pracovnich vztahu (industrial relations). Vychodiskem vyzkumu s.p. byvaji kvalifikaeni pol,adavky a struktura, mobilita, fluktuace, migrace pracovni sily v dichotomiich: "produktivni - neproduktivni (provozne zabezpeeovaci)"; "manualni (fyzicka) - nemanualni"; "pomocna - dusevni (rutinni administrativni, koncepcni)"; "fizena - 1'idici"; "kmenova - snadno nahraditelna". Stratifikace osazenstva je nezbytnou podminkou implementace tech. a org. inovaci (Clegg, 1990). Segmentace je vsak dale prohlubovana bilateralni reprodukci v zamestnaneckych vztazich a vede ke spot. marginalizaci rostouciho poetu socioprofesnich skupin, S.p. se rodi s Marxovou analyzou prace jako soc. procesu konstituce spo!. pomeru (v marxismu vsak s vyjimkou umele rozlisovaneho ---tobsahu prace a ---tcharakteru prace nebyla koncepene rozvijena). Oborove se ustavila v priznaene easove koincidenci zavadeni pasove vyroby (chigagske jatky - 1870, detroitska F ordova automobilka - 1914), DurkheiplOva dila 0 ---tdelbe prace (1883) a Taylorovy propagace ---tvMeckeho managementu (1911), zvysovani efektivity prace jeji simplifikaci. Rostouci diferenciace uloh nastoluje problem koordinace prace, diferenciace povolani nastoluje problem rozdelovanijejich vysledku, specializace nastoluje problem ---tsolidarity a autoritativne hierarchicke fizeni problem ---tmotivace. Paradigmaticke zmeny oboroveho nazirani, spjate s vyvojem teorie ---torganizace i praxe ---tmanagementu, pfinaseji: 1. smer ---thuman relations, odhalujici mol,nosti dalsiho, dobove potrebneho zvysovani pracovniho vykonu ve vyul,iti soc. stimulace, meziosobnich vztahi'I a skup. soudrZnosti (E. Mayo, 1945); 2. pol,adavek individ. seberealizace, nastoleny s-gii i psychologii z obav pfed vznikem ---tmasove spolecnosti v tematicke koincidenci del Ch. W. Millse a A. H. Maslowa (1962); 3. pol,adavek prekonani ---todcizeni (desalienation) rozsifenim autonomie pracovniho jednani (D. M. McGregor, 1960), zvysenim participace pracovnika na fizeni (R. Likert, 1961), integraci jeho osobnich cilu, zajmu a kapacit s organizaenim kontextem

(Ch. Argyris, 1964) a zvyraznenimjeho kontroly nad pracovni situaci (R. Blauner, 1964, F. Ch. Mann, 1977); tento pol,adavek je logicky nasledovan hledanim soc. identity (0. E. Klapp, 1969,L. Krappman, 1969); 4. smer "human resources" (Miles, 1965), odhalujici v navaznosti na pfedchozi pol,adavky rozhodujici vyznam l,ive prace pro dalSi zvysovani produktivity vyroby a efektivity jejiho fizeni (kvalifikace a iniciativa pracovniku byla pozdeji oznaeovana jako ---tlidsky kapital podniku); zduraziiovana je lidska stranka organizace (McGregor, 1960, 1967) a orientace managementu (pozdeji tel, organizaeniho designu) na autonomni pracovni tymy, pracovnikje poval,ovan nikoli za bytost vyluene ekon. (Taylor) a hedonistickou (V. H. Vroom, 1964) nebo pouze socialni (Mayo), ale za bytost komplexni (E. H. Schein, 1972) s pozitivni "premotivaci" k tvofivosti a k odpovednemu sebefizeni, misto mocenskych modelii 1'izeni maji byt vyul,ivany kolaborativni modely, misto manipulativnich tendenci human relations rna byt nastolen "psychologicky kontrakt" vzajemnych oeekavani a investic pracovnika a organizace, p1'ieeml, tento vztah mul,e mit podobu ukoloveho kontraktu (K. E. Davis, 1972), zalol,eneho na povaze prace a zamestnani (job design), dispozieniho kontraktu zalol,eneho na kombinaci dovednosti, znalosti a oeekavani spjatych s roli (L. Mumford, 1970), vykonoveho (efficiency) kontraktu zalol,eneho na pomeru usili a odmen (T. Lupton, Gowler, 1969), kontraktu podrizenosti zalol,eneho na pomeru motivace podfizenych a osobnostnich rysii nebo ---tmanazerskeho stylu vedouciho (F. E. Fiedler, 1967), statusoveho kontraktu zalol,eneho na podpofe manal,erske ideologie (A. W. Gouldner, 1955) nebo soc. smlouvy 0 respektovani pracovnikovych pray (M. C. Keeley, 1988); 5. smer org. rozvoje (OD) a sociotech. utvareni prace, usilujici 0 zplosiovani pyramidy org. hierarchie (P. F. Drucker, 1970), propojeni tech.-strukturalnich a lidsky procesualnich aspektu podniku (Davis, 1979), zvysovani soc. kompetence 1'idicich i 1'izenych pracovniku (sensitivity training) a racionalizaci zalol,enou na novych konceptech vyroby (H. E. Kern, E. F. Schumann, 1984) (misto "scientific management" v nem nastupuje "management science"); 6. pol,adavek humanizace prace a zvyseni kvality pracovniho l,ivota (QWL), participace a sebefizeni osazenstva, kritizujici omezenou psycho!. i ekon. uCinnost stale znovu ol,ivovaneho taylorismu a neotaylorismu (kampane zajeho prosazeni narazeji na konzervatismus a rezistenci manaZeru, us ilujicich uchovat si soc. kontrolu nad pracovnim procesem i nad organy "samospravy", a vytvareji casto jen iluzi zlepseni pracovni situace); 7. kriticka psychologie (K. Holzkamp, 1972) ei emancipativni psychologie (Treppenhauser, 1976), ktera po skoneeni velke konjunktury zkouma sebe-

reflexi pracovni sHy jako zbol,i (W. Volpert, 1973) a vlastni nevyjasnene postaveni mezi praci a kapitalem (F. HaugOVli, 1977) a sve pokraeovani nachazi v "kriticke sociologii prace" (H. Braverman, 1974, F. Vilmar, L. Kissler, 1982); 8. smer utvareni a vyul,ivani organizaeni kultury, zejm. podnikove specif. symbolickych operaci nebo afektivne emocionalnich znaku p1'islusne instituce, zakladajicich spoleene sdilene hodnoty a cile osazenstva (W. G. Ouchi, 1981, T. J. Peters, R. H. Waterman, 1982, Schein, 1985); 9. formulace alternativnich soc. cilu a transformativnich hodnot (D. Yankellowich, 1980), ---tticha revoluce premeny spot1'ebni orientace v orientaci seberealizaeni (R. F. Inglehart, 1977), redefinice instituci (R. E. Hall, 1986) a meni postmaterialnich hodnot (Bertrand de Jouvenell, 1986); 10. antiorganizaeni teorie, odmitajici alternativni formy reformniho, humanizaeniho a participativniho hnuri a pol,adujici emancipativni odvrat od instituci zamestnani ve prospech domaci prace a dualni ekonorniky (D. Pym, 1982). Posledni smer je spjat s tzv. radikalnim humanismem, v neml, s-gie regulace rna byt nahrazena s-gii radikalni zmeny CG. Burrell, Morgan, 1979) a namisto funkcnich struktur, integrace, konsensu, p1'izpusobeni a satisfakce jsou zdurazneny (obdobne jako ve starsi teorii konfliktu) strukturni antagonismy, dominance, deprivace a univerzalni odcizeni (pfechod k ekon. a org. demokracii v nem neni pfesvedCive konkretizovan). Mechanizace a industrializace vedla k degradaci prace v jednoduchych, striktne kontroiovateinych, uzce specializovanych operacich, nevyzadujicich intelektualni aktivitu, rozhodovani a easto ani profesionalni dovednosti. ---tRozdrobena prace (G. P. Friedmann, 1970) vsak p1'estava byt efektivni CA. Toffler, 1984). Odcizeni roztrhava funkeni kruh instrumentalniho jednani a ohrol,uje tak jeho smysluplnost (Z. Ullrich, 1977). Monot6nni Cinnost (Gulser, 1968, Gausmann aj., 1981) i zamestnani v "neurotickych organizacich" (M. F. R. Kets de Vries aj., 1984) vyvolavaji psychopatologii prace CE. Frese aj., 1978). Potencial konfliktu zabudovany v industrialnich organizacich (H. P. Euler, 1973, 1977) roste s komplexitou informaci. ---tInformatizace vyvolava (stejne jako v minulosti mechanizace) nebezpeei degradace nove fragmentovane prace (Braverman, 1974) i nove ---tsocialni nerovnosti (P. H. Douglas, 1971) spjate s informaeni kompetenci (napf. tzV. poCitaeova gramotnost), Standardizace umol,iiuje technizaci rutinni dusevni prace, formalizace zaroven omezuje spontannostjednani (Weingarten, 1987), pop1'. tvofivost. ---tHumanizace prace negarantuje finality, kterym sloul,i (A. Gorz, 1988). Aktualnim ukolem s.p. je demystifikovat systemovy tlak vecnych danosti (A. Touraine, 1972) a jejich zdanliYOU neutralitu (H. Nick, 1974), samozrejmost tradieni pru1123

sociologie pniva

myslove organizace pnice (M. Schumann, Gerling, 1972) a kapitulaci pred organizacnimi nezbytnostmi (P. Bruckner, 1974). Technologicka anesteze (J. Ellul, 1964), technologie nahrazujici panstvi (H. Marcuse, 1967) a technikou zprostfedkovany sociokult. natlak, symbolicke -tmisili (P. F. Bourdieu, 1973) se totiz obraceji proti praci samotne. Soc. vyznam prace se hist. presouva ze zdroje obzivy k prostredku uspokojovani potreb, ktere nejsou spjaty s procesem ani pfimym produktem prace (Z. Pietrasinski, 1968). Totalitni staty vyuzivaji eticko-pedagogicky vyklad prace jako prvni Zivotni potfeby a povinnosti, symbolu heroizace nebo sankci (Arbeit macht frei). V demokr. a hosp. vyspelych spolecnostech se prosazuje chapani prace jako nastroje zajisteni volneho casu (H. W. Opaschowski v r. 1985 pouziva pojem Freizeitsarbeitsethik). Zduraznovani instrumentality popid idealizujici "romanci prace" (S. J. Cutler, 1978) a vyvolava motivacni krizi (J. Habermas, 1973). Prace prestava byt mediem a centrem interpretace zivota (Kern, Schumann, 1984). Rozklad tradicnich vzoru povolani a profesionalni mobility ohrozuje soc. identitu (Brig it Volmerg, 1979). Jako obranny mechanismus se reaktivne ustavuje ideologie neustale zvysovaneho pracovniho vYkonu. Konkurence vsak vede ke konflikrum vykonu a k jejich nasledne redukci (H. P. Euler, 1973), ohrozujici efektivnost vykonove spolecnosti (H. D. Seibel, 1973). Soucasne zavadeni techno!. -tinovaci vyzaduje tez paradigmatickou zmenu vztahu k zive praci (Kern, Schumann, 1984). Pruzne vyrobni systemy (FMS) s radikalne omezenymi naroky na lidskou manipulaci umoznuji nejen flexifilizaci a diverzifikaci vyroby, ale pfinaseji nejvyzn. modiflkaci povahy prace od pasove velkovyroby. V rostoucim sektoru sluzeb se prosazuji specif. druhy angaZovanosti, v nichz predmetern prace je zakaznik a uspokojeni jeho potreb je vysledkern kooperace toho, kdo sluzby poskytuje, stirn, kdo je pfijima (Perret, 1988). Tech. moznosti decentralizace umoznuji -tdomaci praci a renesanci -tremesel, v nichz autonomni prace neni odcizena svemu prubehu ani vysledku. Zivotni uroven umoznuje, prinejmensim ve vyspelych spolecnostech, venovat se mimotrZni a prosoc. praci. Ideologie vykonu je vytlacovana etikou soc. -tkompetence a kolekt. svepomoci. Vzorem se postupne stava tvofiva prace, v niz bezprostrednim motivemje sarna produkce, vyjadreni vlastni osobnosti a sebepotvrzeni dosahovane v jednote zpusobu obzivy a zpusobu zivota (Mills, 1962). Zvysuje se pocet kvazived. profesi spjatych se seberealizaci (Hall, 1986) i poptavka po tzv. aktualizovanych pracovnicich, pro nez tvurCi samostatnost je soucasne hodnotou, stimulem i odmenou (Sine tar, 1987). DalSi vyvoj tedy muze vyvolavat nejen uvedene, popr. jine soc. 1124

sociologie prava

problemy, ale tez intenzivni kontakt pracovniku (J. Naisbitt, 1982), jejich vysoke aspirace a vzajemnou duveru, posilujici participaci a zaZehnavajici krizi prace (High-Tech, High-Touch, High-Intentions, High-Trust). A: sociology of work F: sociologie du travail N: Soziologie der Arbeit; Arbeitssoziologie I: sociologia del lavoro Lit.: Hall, R. E.: Dimensions of Work. London 1986; Littek, W. - Rammert, W. - Wachtler, G.: EinfUhrung ind die Arbeits- und Industriesoziologie. Frankfurt a.M. 1983; Mikl-Horke, G.: Organisierte Arbeit. Mlinchen 1988; Paill, R. E. ed.: On Work. Historical, Comparative and Theoretical Approaches. Oxford 1988; Pichifa, 1. A.: Socio16gia pnl.ce. Bratislava 1978; Vecera, M. - Gregor, M.: Sociologie pnke. Bmo 1991.

Vld sociologie p ra va - veda 0 vzajemnem podminovani -tprava a -tspolecnosti, ktera byva chapana spiSe jako hranicni disciplina mezi -tsociologii a -tpravnimi vedami nez jako subdisciplina s-gie. Zkouma zejm. vznik prava ze soc. zivota (geneticka s.p.) a regulacni pusobeni prava v soc. jednani (operacionalni s.p.). Zatimco u klasiku s.p. (Eugen Ehrlich, Max Weber aj.) prevladal geneticky aspekt, dnes je dominujicim zajmem prakticke, operacionalni hledisko v souladu s tim, ze pravni veda se chape jako -tsocialni inzenyrstvi, resp. sociotechnika (M. Rehbinder). Empir. s.p. analyzuje Cinnost -tpravnich instituci (pfedevsim soudu a porot), rozhodnuti arbitru, regulativni a motivacni funkce pravnich norem a rozne faktory pusobici na pravni jevy. V s-gii se prosazuje tendence chapat pravo obecne jako souhrn -tnorem chraneny statem nebo institucemi, jako autonomni subsystem funkcionalne spojeny s jinymi soc. subsystemy (ekon., polit. aj.) v ramci spo!. celku. 0 pfesne vymezeni predmetu s.p. se vedou vlekle diskuse mezi pravniky a sociology. Pravnici se soustfeduji spiSe na moznost vyuziti s-gie v pravu (v tradici am. jurisprudence), zatimco zastanci dusledne s-gickeho pfistupu navazuji na ldasiky s.p., ktefi ji chapali jako samostatnou disciplinu, zejm. na E. Durkheima a zminene Ehrlicha a Webera. Opirali se 0 starsi prace sledujici korelace mezi pravem a spolecnosti (Ch. L Montesquieua, K. Marxe, H. J. S. Maineho, A. Comta, H. Spencera). R. Konig povazuje za zakladatele s.p. krome K. Marxe a Ehrlicha take L. Gumplowicze. U Marxe zduraznuje jeho zajem na odhaleni mimopravnich predpokladu prava, u Gumplowicze myslenku, ze zakony pravajsou vysledkern spo!. napeti, boju, konfliktu, au Ehrlicha ideu pravnich systemu jako vyrazu soc.-kult. pfizpusobeni se, adaptace skutecnemu spo!.-hist. vyvoji. Vsechny tyto impulsy se projevuji v pozdejsim vyvoji s.p. Za vlastniho zakladatele s.p. je mnohymi poklMan Ehrlich, nebof vyslovil jednoznacny pozadavek zalozeni s.p. ja-

ko discipliny, ktera by se zabyvala zkoumanim primamfch spo!. podminek prava a pravni kultury. Chapal pravo jako organicky projev soc. zivota a chtel stanovit prime souvislosti mezi tendencemi soc. zivota, ktere se projevuji v pravu a vedou kjeho formovani. Byl si vedom i toho, ze pravo nepusobi ve spolecnosti bezprostredne a ze urcite oblasti spo!. zivota, jsou regulovany tzv. spo!. pravem, ktere neni ovlivneno platnym pravem, platnymi zakony. Ehrlichovi slo predevsim 0 zkoumani tohoto spo!. prava, 0 zjisteni skutecnych motivu, podle kterych lide ve spolecnosti jednaji. Primarni oporu prava podle neho tvofi -tmravy a -tzvyky, spo!. tlak prostrednictvim statni sankce nehraje tak dulezitou roli, jak se pfedpoklada. Max Weber chapal pravo jako vyraz soc. fMu. Na rozdil od Ehrlicha vsak nepfisuzoval mravum a zvykum normativni charakter, protoze zvyk trva podle neho kratce a rnravy se vytvar'eji na zaklade zvyku, jsou to vlastne dele udrZovane zvyky. Normativitaje podle Webera vazana na -tlegitimitu, tedy volne feceno na predpoklad, ze clovek vefi v platnost urCiteho poradku. Legitimita normativniho radu se zaklada na typech -tpanstvi. Weber venoval znacnou pozornost take vztahu mezi pravem a hospodarstvim z hlediska postupne racionalizace spo!. zivota a vystupuje proti koncepcim opirajicim se 0 ideu pfirozeneho prava i proti tern, ktefi hledaji iracionalni zdroje prava. -tRacionalita v pravu slouzi jako nastroj prosazovani ucelneho, vypocitatelneho, rozumneho jednani, efektivniho reseni vzniklych problemu, odstranovani konfliktu vzniklych pri prosazovani zajmu jednotlivych skupin ci jedincu z hlediska optimalniho vyvoje cele spolecnosti. Dusledkem je vetsi abstraktnost a obecnost pravnich zakonu a pravidel chovani, ktere odpovidaji diferencovanejsimu typu spo!. struktury. Weber se nevyjadfuje k dogmatickym a systematickym otazkam prava, kterymi se tradicne zabyva pravni veda. Weber podal vyklad vel'. prava a soukromeho prava, trestniho a obcanskeho prava, vlady a spravy, omezeni moci a rozdeIeni moci, podminek vzniku objektivniho prava, vzniku a forem subjektivnich pray. V jeho obecne, hist. a s-gicky orientovanem znazorneni formovani procesniho a materialniho prava a pravniho vedomi je vUdci myslenkou to, ze pravo prochazi v dejinach procesem racionalizace, ktery lze prokazat ve vsech kulturach. Jiny typ s.p. reprezentuje prace Theodora Geigera, ktera vysla po 2. svet. valce (1947) a v niz Geiger vystoupil jeste ostfeji nez Ehrlich proti pravni filozofii a pravni dogmatice. Protoze jako sociolog povazuje pravo za soc. skutecnost, zajima ho fakticita prava a zamefuje se zejm. na rozbor pravni normy. Normu v teto souvislosti chape jako znak, signal, symbol, podnet, ktery podminuje chovani.

Reakce na normy mohou byt pozitivni nebo negativni a z tohoto hlediska je mozne empir. zkoumat fakticke jednani v konkretni soc. skupine. Geiger vystupoval ostfe proti psychologizaci prava a proslul ostrou kritikou uzivani pojmu -tpravniho vedomi, ktery oznacoval za vagni pozustatek romantickofi!. mysleni (nelze jej verifikovat na pozorovanych skutecnostech soc. zivota). Proti tomu stavi pojem pravni jistoty jako konkretni znalosti pravnich predpisu, pravidel a zakonu. Geiger cMpe pravo jako stavajici fad skupiny, ktery je stejneho typu jako jine fMy, napr. zvyk a moralka. Pravni fad je differentia specifica soc. faduo Geigeruv poh1ed na moznosti s.p. je proti predchudcum ponekud zuzeny. Mezi posledni vyzn. au tory v oboru s.p. patfi N. Luhmann. Jeho pnice Rechtssoziologie z r. 1972 je pokusem o vyklad problematiky prace z hlediska moderni systemove teorie. Luhmann tvrdi, ze pravni veda a s-gie se pfedmetem sveho zajmu od pocatku od sebe spiSe vzdalovaly. Luhmann vychazi z varianty -tneoevolucionismu, podle ktere je vyvoj procesem diferenciace systemu jako autopoitetickych sebereferencnich systemu (viz -tautopoiesis). Pravo se rozviji jako system vymezujici hranice k okolnim systemum. Pravo je podle neho ovlivneno pouze pravern. Postupna funkcionalni diferenciace prava se deje prave cestou posilovani tzv. bimirni kodifikace (odlisovani toho, co je pravni a co je protipravni) a oddelovanim prava a moralky, prava a pravdy. Moderni systemove teorie, vzhledem k tautologiim a paradoxum klasickych pravne s-gickych teorii, vyzaduji podle Luhmanna nove pfistupy, nova hlediska, novy pojmovy slovnik. Ze zakladatelu s.p. v USA je nejvyznamnejsi Roscoe Pound, hlava tzv. sociologicke pravni skoly. Poundovy nazory se formovaly ve stale konfrontaci s-gickych, fil., pravne hist. a praktickych problemu. Ve svych dilech The Spirit of the Common Law (1921), Introduction in the Philosophy of Law (1922), Interpretation of Legal History (1923) a Law and Moral (1924) upozornil na s-gickou podminenost pravnich technik, kategorii a koncepci, podal s-gickou analyzu angl. vseobecneho prava (Common Law) a pokusil se 0 urceni s-gickych zakladu pravniho vedeni. Podle A. Podgorecktho existuji v s.p. 4 smery: 1. realisticky (antifil., antispekulativni), jehoz zakladateli jsou K. Marx, E. Ehrlich, R. Pound a K. N. Levellyn, hleda "skutecnou" tvorbu prava nikoliv v zakonodarstvi a v oblasti normativni yule, ale ve spo!. funkcich prava; 2. pojmove spekulativni, jehoz pfedstaviteli jsou napf. L. Duguit aN. S. Timasheff; charakterizuji obecne uvahy 0 spo!. 1110ze prava (bez ohledu k empir. poznatkum), 0 jeho puvodu ve spol. uce1nosti (zkoumanr spol. cilu musi predchazet vsem ostatnim, pravo je vzor, pravidlo spo!. chovan!); 1125

sociologie pravni

sociologie prumyslu

3. encyklopedicky, predstavovany napr. H. D. Lasswellem a M. M. Dougallem, ktery se snazi 0 doplneni dogmaticke znalosti prava znalostmi z oblasti historie, ekonomie, polit. nauk aj.; 4. soc. a sociometricky, snazici se ovlivnit tvorbu pravnich rozhodnuti (F. L. Strodtbeck, S. MentschikoiJ). S.p. se dnes deli na cast empir., teor. a kritickou. Empir. s.p. vyuziva tradicni s-gicke postupy, metody a techniky pfi zjisiovani, popisu a pozorovani prava jako soc. jevu. Ma pomerne siroky obzor, zajimaji ji nejen trestne ciny (jejich druhy a cetnosti), ale take napf. pravni profese apod., pficemz aplikuje i netradicni pristupy etnometodologie a 0 ruznych teorii jednani. Teor. s.p. se snazi predevsim objasnit zakl. rysy pravajako spo!. jevu, a upresnit definici uzivanych pojmu, opirajic se 0 ruzna teor. paradigmata. Kriticka s.p. se zabyva objasnenim ideovych a ideal. predpokladu platneho prava, pravni dogmatiky ajurisprudence a cerpa jak z dejin pravniho dogmatu, tak ze soc. dejin prava. Sociologicka jurisprudence je subdisciplina, ktera si klade otazku moznosti vyuziti s-gie pfi vykladu klasifikace a systematizace prava (viz -'PRES jurisprudence). Predpoklada se, ze s.p. podobne jako pravni vedy rna prispet ke stanoveni a k uskutecneni pravniho spo!. fadu (coz ovsem odporuje Ehrlichovu tvrzeni, ze s.p. nema prakticke cile). Nekdy se krome s.p. uVaZuje jeste 0 tzv. -'pravni sociologii. V Cech:ich se s.p., resp. pravni s-gii, zhruba od 80. !. zabyva napf. l. Mucha a dalSi. A: sociology oflaw F: sociologie du droit N: Soziologie des Rechts, Rechtssoziologie I: sociologia del diritto Lit.: BakeSovd, E. ed.: Uvod do sociologie prava. Bratislava 1991; Ehrlich, E.: Grundlegung der Soziologie des Recht. MUnchen, Leipzig 1913; Geiger, T.: Vorstudium zu einer Soziologie des Rechts. Kopenhagen 1947; Horvath, 8.: Probleme der Rechtssoziologie. Berlin 1971; Luhmann, N.: Rechtssoziologie. Hamburg 1972; Rehbinder, M.: Rechtssoziologie. Berlin, New York 1977; Veeefa, M. - Urbanovd, M.: Zaklady sociologie prava. Bmo 1994; Weber, M.: Rechtssoziologie. Neuwied 1960; viz tez -+sociologie pravni.

Much sociologie pravni - pomerne siroka oblast na rozbrani -.sociologie a -'prava, vetSinou pojimana jako zkoumani vsech jevu vice nebo mene zabarvenych pravem, tj. tech, jejichz priCinou, nasledkem nebo podnetem muze byt pravo, cimz se lisi od -.sociologie prava, ktera se zabyva tim, co tvon pravo ve vlastnim smyslu (tj. pravnimi normami a pravnimi institucemi). Nekdy se oba pojmy nerozlisuji. Zakl. kategorii s.p., resp. jejim predmetem, jsou tedy pravni jevy v sirsim smyslu. Je to druh soc. jevu, ktery byva hezne odlisovan od tzv. mravnich jevu, kriterium "pravnosti" je vsak velmi nejiste. Existuji takove spo!. jevy, jejichz pravni charakter je napadny (napr. zakon, rozsudek, spravni rozhodnuti), ktere jsou evidentne pravni, pretoze vytvareji pravo, resp. se s pravem ztotoznuji. Ne1126

kdy byvaji oznacovany jako "primarni pravni jevy". Zaby va se jimi obecna teorie prava nebo teorie jeho pramenu a ze sveho hlediska s-gie prava, ktera sleduje napf. funkce zakona, jeho prestiz, znalosti, obraz soudcu u verejnosti, jejich soc. puvod, chod justice atd. Vedle toho existuji "sekundami pravni jevy", jako napr. rodina, vlastnictvi, smlouvy, odpovednost atd., kterymi se zabyva prave s.p. Vychazi pfitom z pravnich norem a pak hleda, jak jsou ziveny nebo naopak zbavovany sve podstaty pusobenim nekodifikovanych moralnich norem, zvyklosti, hosp. podminkami, faktory spo!. zmeny apod. Rozdilnost postupu obecne s-gie, s-gie moralky, ekon. a polit. s-gie a s.p. by mela umoznit vsestranne pochopeni vsech jevu, jejichz podstatou je -'norma. S.p. pouziva radu obecne s-gick)'ch pojmu a prevzala a pfizpusobila si metody -'obecne sociologie. Koreny sirokeho vyzk. zaheru s.p. Ize hledat stejne jako v pripade s-gie prava u E. Durkheima aM. Webera. A: legal sociology F: sociologiejuridique N: Soziologie des Rechts, Rechtssoziologie I: sociologia giuridica Lit.: Carbonier, J.: Sociologie juridique. Paris 1972; Durkheim, E.: Pravidla sociologicke methody. Praha 1926; Gurvitc/z, G.: Elements de sociologie juridique. Paris 1940; KubeS, V.: Kapitoly z pravni sociologie. Bmo 1991; Ryffel, H.: Rechtssoziologie. Neuwied, Berlin 1974; viz tez -+sociologie

prav3.

Pi!

soc i 0 log i e pro p 0 r ci 0 n a I n i viz teorie sociologicka s oci 0 I 0 gi e p ru m y s I u - s-gicka disciplina zabyvajici se jednak studiem predpokladu, pncin a dusledku procesu -'industrializace, jeho souvislosti s jinymi soc. jevy (napr. urbanizaci, delbou prace, vzdelanim, bohatstvim a chudobou), jednak zkoumanim povahy soc. vztahu voblasti produkce zbozi a sluzeb ve sfere prumyslu, typu organizace prum. vyroby a prum. podniku, vcetne jejich alternativnich forem (napt. -'prumyslove demokracie, -'samospravy), tovarniho systemu ajeho vlivu na vnejsi soc. prostfedi, soc. roll a vztahu v pracovnich skupinach, funkci odboru, soc. dusledku vztahu technologie a delby prace, zvysovani prum. produkce z hlediska jejiho dopadu na soc. rozvrstveni spolecnosti apod. Z mikrosociologickeho pohledu zkouma s.p. cloveka jako pracovni silu, vnitfni a vnejsi podminky prace, pracovni prostfedi, kvalifikaci a moznosti jejiho zvysovani, spokojenost s praci, motivaci k vykonu, pracovni zkusenosti, zdravotni stav pracujicich aj. Z makrosociologickeho pohledu studuje s.p. soc.-ekonomicke a polit. zmeny ve spolecnosti, jeji vyvoj z hlediska stability a flexibility soc. kult. systemu (viz napf. vyzkumy procesu modernizace a industrializace Indie nebo Japonska). S.p. se prolina zejm. se -.sociologii prace, -.sociologii organizace a -.sociologii podniku.

V teor. rovine Ilzce souvisi rovnez se -.sociologii mesta, s -'komunitnimi studiemi, s -'ekonomickou sociologii, s teoriemi ekon. vyvoje a teoriemi -.socialni stratifikaceo V rovine prakticke aplikace byvaji jeji doporuceni vyuzivana zejrn. v soc. a vet. politice a v oblasti trhu prace. Za zakladatele s.p. jsou povazovani A. Smith, kter9 ke konci 18. st. jako jeden z prvnich studoval soc. organizace v industrialni spolecnosti, C. H. Saint-Simon, prosazujici myslenku ved. fizeni spolecnosti, a K. Marx diky svemu pojeti kapitalismu, teorii tndniho boje a koncepci odcizeni. Inspirativni pro s.p. byl rovnez E. Durkheim svym pojetim delby prace a M. Weber svym pojetim fungovani byrokratickych organizaci. S.p. vyznamne ovlivnily experimenty provadene ve Western Electric Company v !. 1927-1932, ktere osvetlovaly dulefitost neformalnich soc. vztahu v praci, jejich vliv na postoje k praci a na chovani pracovniku (viz -'efekt Hawthornsky) a z nich se vyvinuvsi teorie -'human relations. Mayova prace z r. 1949, popularizujici vysledky techto vyzkumu, byla velice pusobiva a podnitila dalSi vyzkumy malych pracovnich skupin, zejm. vyzkumy -'pracovni spokojenosti, vyzkumy -'manazerskeho stylu, -'ucasti pracujicich na fizeni apod. Ustredni temata s.p. se hist. promenovala v souvislosti s hosp. a polit. zmenami ve spolecnosti. V obdobi po I. svet. vaJce pfevladal zajem 0 studium hosp. cyklu ajeho ekon. a soc. dusledku (napr. bankrotu a nezamestnanosti), ekon. a polit. zavislosti mezi staty (resp. mezi "tfidami" ekon. akteru), role odboru ve spolecnosti a vztahu mezi kap. statern (Mussoliniovym korporativnim statem, Hitlerovou Tfeti riSi) a financni a prum. elitou (viz napf. praci F. Neumanna: Behemoth: The Structure and Practise of National Socialism, 1942). Tato problematika vydrzela v centru pozornosti s.p. i po 2. svet. vaJce (viz napr. B. Moore: Social Origins of Dictatorship and Democracy: Lord and Peasant in the Making of the Modern World, 1973). V tomto obdobi ale prevladal zajem 0 zkoumani "pevnosti" demokratickych instituci v industrialni spolecnosti (viz napr. T. W. Adorno, 1950) a na mezourovni se badani soustfedilo na problem intervence statu do nar. ekonomiky ana konstruovani soc. zachranne site pro "oheti" ekon. krize. Po 2. svet. valce se teor. bazi s.p. stal -.strukturalni funkcionalismus, i kdyz se projevil i vliv Weberova pojeti byrokracie. A. W. Gouldner v r. 1955 objasnil zamyslene a nezamyslene dusledky byrokratickych pravidel flzeni v malych zavodech na vyrobu sadry a tato jeho analyza poskytla bazi pro vysvetleni kontliktu mezi managementem a zamestnanci. Nejen v Britanii, ale i napf. ve Francii a v USA byly provadeny vyzkumy, ktere vysvetlovaly vliv technologie pouZite v prum. podnicich na strukturaci organizace jako celku (Woodward, 1968) i partikularni role

a vzorce soc. vztahu uvnitr prum. organizaci a dusledky vedouci k diferenciaci typickych pracovnich zkusenosti a postoju k praci (R. Blauner, 1964). Zdurazneni dulezitosti technologie umoznilo chap at prum. organizaci nejen jako soc. system (coz bylo typicke pro pojeti strukturalnich funkcionalistu), ale jako otevreny sociotech. system se vzajemne zavislymi soc., techno!., ekon. a psycho!. dimenzemi. S vyzkumy uCinku technologie kontrastovaly v)'zkumy lidskeho Cinitele, resp. role lidske Cinnosti v priim. organizacich. J. H. Goldthorpe a jeho kolegove kritizovali v praci z r. 1968 jak smer human relations, tak pflstup z hlediska "dusledku technologie" pro jejich shodne pojeti stabilniho vzorce potfeb prum. delniku. Vyzvedavali akcni pfistup, ktery kladl duraz na -'definici situace aktery deni. Ocekavani a potfeby tykajici se prace videli jako kult. determinovane promenne, nikoli jako psycho!. konstanty. Postoje delniku a jejich chovani chapali prave jen ve svetIe techto variujicich vztahu k praci. Diky "akcnimu pfistupu" doslo v s.p. k posunu v pojeti konfliktu. Zacal byt chapan spiSe jako "norm:i1ni" nez jako "patologickY" rys industrialnich situaci (napr. ve vztahu management - pracovnikje "norm:i1ni", ze aktefi deni maji rozdilna az protikladna ocekavani). Ve svem dalSim vyvoji byla s.p. ovlivnena teorii kontingence. Existuje i vyrazna marx. orientace s.p. Z teto pozice je rnnohymi autory (napr. H. Bravermanem v Labor and Monopoly Capital v r. 1974, Nicholsnem v r. 1980 apod.) nazirana problematika konfliktu jako stret zajmu mezi vlastniky a namezdne pracujicimi, je zduraznovano odcizeni se vykonavane praci a vysledkum vlastni cinnosti v systemu kap. vyroby, problematika pracovni sily ajeji hodnoty, otazky vykofisiovani i zpusoby obrany a odporu proti nemu, spec. pak problem intenzifikace prace a jejich dusledku (viz Nichols, 1980). V poslednim desetileti se v s.p. presouva zajem na studium zvysujici se role vzdelani a odborne pHpravy, ktere jsou povazovany za rozhodujici faktory ekon. uspesnosti zeme (viz tez -'lidsky kapital), vztahu mezi managementem a zamestnanci velkych firem a temi, ktefi jsou na "periferii" ekon. deni (A. Kalleberg, 1983), na zkoumani diskriminace zen a etnickych minorit z hlediska moznosti uplatneni se v zamestnani a z hlediska vyse jejich pfijmu, na zkoumani pracovnich sil integrovanych do trhu prace a dlouhodohe nezamestnanych (w. Wilson, 1987). A: sociology of industry, industrial sociology F: sociologie de l' industrie N: Industriesoziologie I: sociologia industriale Lit.: Biallner, R.: Alienation and Freedom. Chicago 1964; GoldtllOrpe, J. H. ed.: The Affluent Worker: Industrial Attitudes and Behavior. 1968; Goldthorpe. J. H. ed : The Affluent Worker: Political Attitudes and Beha-

1127

sociologie reflexlvnl

sociologie radikalnl

vior. 1968: Go/dtilo/pe. 1. H. ed.: The Aftluent Worker in the Class Structure. 1969: Stillcilcolllbe. A. L: Information and Organization. Berkeley 1990: lVi/soli. IV. J.: The Truly Oisadvanteged. The Inner City, the UndercIass and Public Pol icy. Chicago 1987: viz tez - 'sociologic organizacc, -"sociologic podniku. ->sociologic pnicc.

MaH

s ociol ogie rad i kal n 1- souhrnne oznaceni pro i'adu teor. i metodol. odlisnych koncepci a smerll, ktere ad sklonku 50. l. po poc
zeni, 'I.e bel. ohledu na suhjektivni 70amery Marxovy hyly jeho ideje vyuzity k podpofe autoritativnich reZimll v 7oemich tzv. rcalneho socialismu a 'I.e Marxova teorie je silne dohove podminena, takze je nutne vytvofit vlastni kriticke vedomi dnesni doby, ktera je od Marxovy zasadne odlisna. Po urcitou dohu meli na s.r. pomerne silny vliv ultralcvicovi radihllove, napf. F. Fanon svymi antikolonialistickymi pracemi a koncepci revol. n
muluji pravidla aplikace jeho definice v zivotc a pravni praxi, jsou vlastne pi'edevsim oni odpovedni 70a ro7osah deviantniho chovanL Podstata koncepce deviantniho chovani, jak je chape s.r., je vyjadfena uslovim, 'I.e kontrola 1.10Cinnosti je tfidni kontrola (crime control is class control).

A: radical sociology F: sociologie radicale N: radikale Soziologie I: sociologia radicale Lit.: Bot(olllore. 7: B.: Sociology as Social Criticism. London 1975: Horml'itc. I. L. ed.: Th~ New Sociology. New York 1965: Qui/Illev. R.: Th~ Social Reality of Crime. Boston 1970.

Pet

so ci 0 log i era k 0 u s k a - ma pomerne dlouhou tradici, protoze prvni s-gicka spolecnost byla zalozena r. 1907 (drive nez nem. spolecnost), ale specializovane instituty s-gie zacaly na uni verzit,lch vznikat az v 60. I. 20. st. K "pionyrum" s.r. patfi pfedstavitel -tneopozitivismu Paul F. LazarsJeld a Marie Jahoda, autorka zname studie 0 nezamestnanych v Marienthalu (Marienthal. The Sociography oj an Unemployed Comlllul1ity, 1933). S LazarsJeldem a H. Zeiselem pracovala v psychol. institutu, kde byl i August Maria K1lo11, karol. soc. rilo7.0f pfednasejici na fakulte humanitnich ved. Na prvnich s-gickych katedrach v r. 1966 na univerzite ve Vidni a v Linci mel a byt vyuka s-gie komhinovana s vyukou ekonomie a znaleckeho prava. Na zacatku 70. I. byla na fakulte filo7.0fie na univerzite ve Vidni zalozena katedra, kde bylo mozno kombinovat studium s-gie se studiem jinych soc. a humanitnich ved pod Ie preference studentu. Stoji za zminku, le hlavni usili 0 rozvoj oboru a 0 vyuku s-gie v 50. a. 60. l. probihalo na karol. pude. Katol. cirkev a jeji ustav pro soc. vY7okum, ktery vedl Erich Bodzenta, proved I nekolik vyzkumu iniciovanych nejen katol., ale i soc. a charitativnimi zajmy. V teze dobe byl take zapocat zakl. s-gicky vyzkum mladel.e a rodiny pod vedenim Leopolda Rosenmayra. ktery hyl vedoucim prvni katedry s-gie na univerzite ve Vidni. Doposud existuji 2 vetve vyuky s-gie - jedna je oriento van a humanitne, druM socioekonomicky Na univerzite ve Vidni jsou ohe tyto vetve. v Linci je socioekonomicka a v GraZlI a Salchurgu humanitni. Vyuka s-gie tvofi doplnek vyuky jinych ved. oborll na ekon. univerzite ve Vidni a soeioekon. fakulte v Innshrucku, na univerzite v Klagenfurtu a ve Vidni na USlaVU sociologie hudhy a na Akademii mllzick.,'ch IIIIJi!nl. Mimouniverzitni ustavy provadejici s-gicky vyzkum byly 7oakl
zkumu. Mimouniverzitni forma institueionalizace s-gie kulminovala vytvofenim site vyzk. ustavu v r. 1992. V ramci Akademie vifd existuje pouze jeden s-gicky orientovany institut, jehoz reditelem je zacMkem 90. I. RudolJ Richter. S.r. je orientovana predevsim empir., a to diky tradici Paula LazarsJelda, a sleduje sirokou skalu problemu. Jedna z hlavnich oblasti vyzkumu je s-gie kultury: provadejf se nar. a mezinar. vyzkumy medii, popularni kultury, mestske kultury, regionalni a kult. politiky. Dalsi tradicni linie prace navazuje na Norberta Eliase a ro7oviji se i s-gie nabozenstvi. Mezi nejpopularnejsi studie patfi ty, ktere zachycuji zivot marginalnich skupin, jako bezdomovcu, kriminalniku nebo slechticu (R. Girtler). Od zacatku 90. l. dochazi k ro7ovoji kvalitativniho s-gickeho vyzkumu, a to zejm. na univerzite ve Vidni. Vyzkumy zivotniho cyklu jako druha dulezita tematicka skupina zacaly v 70. l. s-gii mladc'l.e, nyni jsou spojeny spiSe se s-gii rodiny, ktera je spolu se s-gii stem ustfednim tematem. neti oblasti zajmu s.r. je soc. stratifikace a otazky soc. struktury Evropy, nyni zejm. stfedo- a vychodoevrop. zemi. Krome toho ex istuje cela fad a jinych vyzk. oblasti, nektere jsou napojeny na me7oinar. ohlasti - napr. vyzkum mediciny je provadeny v uzke spolupraci s organizaci WHO. Novym a z~iimavym oborem je v Rakousku s-gie techniky. Dalsimi aktualnimi ohlastmi r.s. jsou s-gie mesta, s-gie kriminality, s-gie prava, otazky soc. po!itiky, polit. s-gie, feministicka s-gie, historic s-gie a samozfejme ekon. s-gie, i kdyz nepatfi k hlavnimu s-gickcmu proudu. r.s. a je propojena se s-gii organizace. Hlavnimi s-gickymi casopisy v Rakousku jsou Oster-

reichische ZeitschriJt Jiir Soziologie, SozialwissenschaJtliche Rllndschau, innovation, Zeitschrift Jiir allgewandte SoziaIJorschllllg, Joumalfiir Sozia!forscl1llng. A: Austrian sociology F: sociologie autrichienne N: osterreichische Soziologie I: sociologia austriaca Lit.: Hiillillger. S. - Rosellll/avr. L.: Soziologie Forschung in Osterreich. Methoden. theorctische Konzepte, praklisch~ V~rwertungen. Wien 1969: /.anger. J. cd.: 'Geschichte del' (jsterr~ichischen Soziologie. Konstituierung, Entwicklung und europjisch~ Bczuge. Wicn 1988; Roselll/w,,/,. L: Sociology in Austria. History. Present Activilies and Projects. Wicn 1966.

Rich

sociologie reflexivni - spec. varianta -'sociologie sociologie, jejimz tvurcem je am. sociolog A. W. Gouldner, ktery v knize The Comillg Crisis oj Western Sociology (1970) za jeji zakl. ukol povaZoval odhaleni pfiCin krize burzoa7oni spo\ecnosti, jiz spatfoval pfedevsim v depersonalizaci cloveka, v rozkladu cclostniho pohledu na svet a v antinomii mezi poznanim a moci. V procesu spol. napravy ma sehrat prave s-gie mimofadne vyzn. roli jako podstatna slozka soc. poznani; jeho formativni spol. ulo1129

sociologie reklamy

hu vsak s.r. evidentne precenuje. Odtud vyplynul jeji pozdejsi intenzivni zajem 0 postaveni -tintelektmilu v modemi spolecnosti, ktery vedl az k pojeti ved. a tech. inteligence jako -tnove tNdy. Predpokladem uspesneho soc. pusobeni s-gie, soucasne vsak take vysoke urovne jejich poznavacich kvalit, je schopnost kriticke sebereflexe samotnych sociologu, ktera jedina umoznuje odhalit komplex cinitelu, jez s-gii utvareji, ale i deformuji. Hlavnim tematem s.r. je proto kriticka analyza role a postaveni -tsociologa i oficialni s-gicke vedy, zejm. -takademicke sociologie, ve spolecnosti. Ta rna probihat prostrednictvim studia kazdodennich aktivit sociologa, protoze prave znalost jejich struktury umoznuje odhalit skryty pod text sociologova presvedceni ajeho zakl. ved. orientace. Tim s.r. na jedne strane zretelne navazuje na tradice klasicke -tsociologie vedeni, na druM strane vsak take reaguje na nektere podnety sociologie -tkazdodennosti, -tinterpretativni sociologie a tzv. -tradikalni sociologie. Predpokladem porozumeni jinym je podle s.r. porozumet sobe samemu, v tomto pripade upevnit sebepoznani sociologa, jeho uvedomeni si, kym a cim je v konkretni spolecnosti v danem case ajakjeho soc. role a osobni praxe ovlivnujijeho praci jako sociologa a jeho postoje jako obcana. Gouldnerova s.r. vedome navazuje na sokratovskou vyzvu ke kritickemu sebepoznani, coz zduvodnuje predevsim rozlisenim informace a vedomi: -tinformace je neosobni, je soucasti objektivizovane kultury, zatimco -tvedomi je spojeno s lidmi, je vztahem k informaci. Ulohou sociologa proto neni pouze shromazcfovat informace, ale predevsim dosahovat moudrosti v antickem, sokratovskem smyslu, a tuto moudrost zprostredkovavat verejnosti. S.r. tak vede kriticky boj na dvou frontach: proti akademicke s-gii reprezentovane vsemi odrUdami abstraktne teoretizujici s-gie (v dobe vzniku s.r. zejm. strukturalne funkcionalisticke), soucasne ale take proti empiricismu novopozitivisticke provenience (tim navazuje na myslenkove dedictvi Ch. W. Millse a -tnew sociology). Oba smery obvinuje predevsim ze sepeti se "statem blahobytu" a s polit. establishementem. Sarna proti tomu formuluje svilj ideal autonomni s-gie, ktera sice pusobi v ramci daneho soc. systemu, ale zachovava si od neho nutny kriticky odstup. V posledni fazi sveho intelektualniho vyvoje presel Gouldner ke kritice marxismu, jimz se sam puvodne inspiroval. Sarna s.r. byla predmetem kritiky nejen ze strany konzervativni s-gie, ale i nekterych radikalnich sociologu, napr. R. Blackburna, M. Shawa, M. Nicolause, pro nez byla stale malo kriticka a zejm. svym pojetim sociologa jako "cloveka meditujiciho nad vlastnim pup kern" malo potencialne spo!. angazovana. Kriticismus s.r. se jejim kritikum jevil dilem jako verbalni, dilem jako nepfimefene moralizu1130

sociologie reklamy

jici. Jako samostatny smer se s.r. neustavila, vlivneji pusobila v ramci tzv. -taIternativni sociologie, jako jeji soucast. A: reflexive sociology F: sociologie reflexive N: reflexive Soziologie I: sociologia riflessiva Lit.: Bot/omore, T B.: Sociology as Social Criticism. London 1975; Gould·

Iler, A. W: The Coming Crisis of Western Sociology. New York 1970; GOllldller, A. W: The Future of Intellectuals and the Rise of the New Class. New York 1979; Gouldller. A. W: The Two Marxisms. New York 1980.

Pet

so ci 0 log i ere k I amy - oblast Ci subdisciplina s-gie zabyvajici se -treklamou jako placenou formou neosobni prezentace ideji, zbozi nebo sluzeb, s identifikovanym zadavatelem, ktery poskytuje urcitou informaci a zaroven usiluje adresaty presvedCit 0 vyhodnosti akce. S.r. se proHna s psychologii reklamy, resp. pouziva nektere jeji metody. S.r. se zabyva reklamou z nekolika hledisek: 1. Predevsim jde 0 hist. rozvoj reklamy. Za jeji pocatky se povazuji mistni nazvy obci, tdisf, ulic, otevrene dilny, domovni znameni a obchodni znacky, ktere mohly nejen informovat, ale tez motivovat potencialni zakazniky ke koupi neprimo nabizeneho zbozi. Ve smyslu placene sluzby se vsak reklama objevila zrejme aZ s mestskymi vyvolavaci. V r. 1473 se v Evrope objevila prvni tistena reklama, r. 1652 novinova reklama, r. 1710 kompetitivni reklama, srovnavajici vlastni nabidku s konkurenci. Od r. 1786 jsou znami obchodnici pronajimajici reklamni plochy (space farmers, brokers), od r. 1800 vznikaly specializovane reklamni agentury a od r. 1840 tez funkce reklamnich agentu. Od r. 1876 byly nabizeny standardizovane reklamni sluzby. Po r. 1920 se zacal k reklame komercne vyuzivat rozhlas, po r. 1950 televize. Od r. 1901 je zavMen -tvyzkum trhu, ktery se od r. 1950 promenuje v svebytny obor, -tmarketing. I kdyz reklama ve smyslu uvadeni vyrobku Ci sluzby na trh predstavuje jen zaverecnou slozku celkove odbytove kampane, hist. takove planovane a zkusenostne overovane hledani moznosti taniho uplatneni pfedchazi. 2. S.r. venuje znacnou pozornost tomu, ze reklama je jako forma neosobni prezentace spjata s -tmasovu komunikaci, ktera nema zcela jednoznacne vymezeneho adresata a postrada bezprostredni zpetnovazebni informaci 0 reakci oslovenych (sdeleni zvlaste nespokojenych recipientu nejsou obvykle reprezentativni). V teto souvislosti jsou rozvijeny stale sofistikovanejsi s-gicke a psychol. metody pruzkumu chovani konzumentu a ucinnosti vlastni reklamni akce. Ukazuje se, ze v mnoha pripadech dochazi k tzv. dvoustupnovemu toku informaci, pfi nemz se postoje recipientu k masove komunikovanym sdelenim utvareji aZ na zaklade jejich konfrontace se zkusenosti a na-

zory vyskytujicimi se v poli jejich komunikace osobni. Masmedia jsou ze strany reklamnich odbomiku nejcasteji posuzovana vzhledem k jejich sledovanosti, sociodemogr. typu adresatu, prostorove a casove distribuci, vyberovosti a flexibilite, typu a periodicite uvadenych reklam apod. K ucinnym mediim vedle tisku, rozhlasu, televize a filmu patfi tez reklamni plochy na vel'. prostranstvich a v prostredcich hromadne dopravy, postovni zasilky inzertnich materialu (house to house mail), telefonicke inzerce a dalsi (napr. poulicni) presvedcovaci akce vuci neznamym osobam, propagacni, zejm. oborove specializovam'tliteratura, vystavy a jine predvMeci akce (napf. ochutnavky) apod. Zakladem sirsi, integrativni reklamni akce je soucasne nebo v kratkem casovem rozmezi nasledujici vyuziti vice ri'lznych medii. 3. Ze s-gickeho hlediska je reklama specif. formou hospodarske propagace, zahrnujici krome spotrebniho zbozi a sluzeb inzerci vyrobniho, tech. a investicniho vybaveni, financnich a kapitalovych operaci apod. Do hosp. propagace patH take tzv. institucionalni propagace (Institutional Advertising), neinzerujici jednotlive zbozi Ci sluzby, ale prezentujici souhrnne firmu, ktera je poskytuje. Tento druh je vyrazem a vetsinou tez konstitutivni slozkou -tpodnikove kuItury, predstavujici jak vnitmi mechanismy utvareni normativne hodnotoveho konsensu zamestnancu, jejich identifikace s pi'islusnou organizaci a loajality k ni, tak vnejsi mechanismy reprezentace, vytvareni duvery vei'ejnosti k inzerujici firme, ustavovani a upevnovani jejiho image (viz tez -tgoodwill) ci jeji prezentovane "osobnosti". Institucionalni Teklama je obvykle soucasti organizacnich public relations, tj. celkove prezentace podniku vuci zakaznikum, sdelovacim prosti'edkum, spravnim organum, soc. hnutim apod. Podnikove public relations vznikly jako obdoba polit. -tpropagandy. I kdyz dusledky volby po lit. reprezentace jsou vetsinou hist. a spo!. polit. nesrovnatelne s dusledky vyberu urCiteho spotrebniho zbozi, soc.-psycho!. mechanismy pi'esvedcovani jsou v obou oblastech velmi podobne. 4. Predmetem s-gickeho zkoumani je i opak hosp. reklamy, pouzivajici vsak rovnez osvedcenych metod a technik pi'esvedcovani, tzv. neziskova (nonbusiness) propagace nejruznejsich soc. (charitativnich, filantropickych), ekologickych a dalSich akci a hnuti. I tato forma rna identifikovaneho sponzora a jeji efektivnost byva obvykle prover-ovana standardnimi metodami zkoumani ucinnosti presvedcovani. 5. U vsech typu reklamy studuje s.r. charakter reklamniho sdeleni (message). Musi vychazet ze strategicke rozvahy 0 obchodnich cilech (popi'. poslani, misi) zadavate-

Ie. Ty mohou spocivat nejen v prostem zvyseni odbytu, ale tez v rozsireni dosavadnich zpusobu uziti zavedeneho vyrobku, rozsireni soc. okruhu jeho uzivatelu, upevneni uzivatelskych navyku a preferenci zakazniku nebo naopak v zavedeni noveho vyrobku, zmene firemniho image Ci obchodni znacky (trade mark, brand label) atd. Reklama musi pl'ispivat k dobre reputaci produktu i producenta. V phrozenem uzkem spojeni s marketingem muze fungovat systemem "push - pull", v nemz pusobeni reklamy na zakaznika je doprovazeno zpetnym pusobenim zakaznika na vyrobce. Zakladem uCinnosti vlastniho reklamniho sdeleni je jednakjeho orientace najasne vymezeny, pl'edem vytipovany soubor recipientu, jednak jeho formulace. Vyzkum trhu a konzumniho chovani poskytuje prubezne udaje o trvalejsich motivacnich strukturach, postojich a hodnotovych orientacich ruznych soc. skupin. Reklamni sdeleni musi take spino vat pozadavky "kampane". Musi byt videno, cteno, zapamatovano i akceptovano. Dale musi pfirozene vyvolat pfislusnou akci. Tyto znaky ucinneho sdeleni shmuje nejznamejsi formulka "AIDA", pozadujici, aby sdeleni vyvolalo pozornost, zajem, pozitivni rozhodnuti i vysledne chovani (attention - interest - desire/decision - action). Pokud sdeleni vyvola pouze pozornost, aniz by vzbudilo zajem a vedlo k nasledujicim psycho!. krokum, je stejne neucinne jako sdeleni, ktere podnecuje urCite rozhodnutf, ale neni zajisteno procesem zapamatovani. Velka cast s-gickych a v tomto pi'ipade zejm. psychol. metod ovei'ovani uCinnosti reklamy se proto sousti'ecfuje na sledovani splneni vsech uvedenych pozadavku. 6. Zavaznym jevem a pro reklamni odborniky - velmi casto prave sociology a psychology - novym ukolem je intemacionalizace reklamy. V tomto procesu, podnecovanem zejm. nadnar. spolecnostmi, se adresatem stava "svetovy zakaznik". Tento pfedpokladany recipient musi vsak byt oslovovan se znalosti specif. profilu konzumenta (hodnoty, preference) a specif. reklamniho klimatu (zvyklosti, predsudky) v jednotlivych zemich. Stejny vyrobek muze byt proto v ruznych regionech uspesne propagovan obvykIe jen s vyuzitim ruzne argumentace. 7. Specif. predmetem zkoumani s.r. jsou metody a techniky presvedcovani. Jejich zakladem jsou znaky propagovaneho zbozi. Podle obecne sdilenych zkusenosti rna prezentovana komodita splnovat ,,4 P" - kvalitni vyrobek, popr. servis, pfimerenou cenu, spravne misto prezentace a vhodny zpusob uvedeni na trh (product - price - place - promotion). Pfi reklamni kampani se uplatnuji vyhodnocovaci metody jeji uCinnosti, ktere zahmuji zejm. pretesty atraktivnosti, zapamatovatelnosti a dalSich parametru sdeleni, komparaci s jinymi reklamami a moznymi 1131

sociologie rekreace

kamily distribuce a posttesty terenniho uplatneni cele akce. Pouzivane vyzk. techniky sahaji od laboratomiho individ. psycho!. sledovani (napr. pohybu oci po prezentovanem plakMu) pres soc.-psycho!. experimenty se skup. diskusi o pusobnosti nabidky az po s-gicky vyzkum mineni kontrolniho vzorku recipientu. V prubehu vyhodnocovani nezfidka dochazi k modifikaci presvedcovaci strategie. Rozhodujicim kriteriem ucinnosti reklamni akce je samozrejme zmena konzurnniho chovani adresatu, popr. dalSich slozek populace, a vysledny odbyt. 8. Pi'edmetem zajmu sociologu jsou tez socialni a eticke problemy reklamy. Tradicni namitkou proti reklame je, ze je projevem ekon. plytvani, ktere se projevuje i ve vysledne cene propagovanych komodit, a ze je soc. nezadouci. Tato kritika se vyostfila v 50. I. 20. st. v souvislosti s obavami ze vzniku masove spolecnosti a -'masove kultury. "Skryti presvectcovatele" podle ni vnucuji spotrebitelum to, co ve skutecnosti nepotrebuji a co jim muze slouzit nanejvys k ostentativni prezentaci vlastniho soc. statusu. Reklama umele vytvafi nove potfeby, v jejichz ramci "mit" znamena vice nd "byt". Prestizni uspokojovani takovych potreb se dostava do rozporu se skutecnou lidskou seberealizaci. Masova napodoba vede k unifikaci spolecnosti i k paradoxni ztrMe vylucnosti vlastniku drive luxusniho zbozi. "Osamely dav" v "jednorozmeme spolecnosti" podIe teto kritiky stale vice podleha manipulaci a stava se zcela konforrnnim. ZtrMa kult. specifik ohrozuje pluralismus, demokracii i polit. svobodu. Za zv!. vyzn. hrozbu byla v teto souvislosti povazovana tzv. podprahova reklama, vystavujici recipienta manipulativni, tj. jim samotnym nevnimane expozici reklamnich podnetu (zejm. pH sledovani takto upravenych filmu). Obdobne jako v teze dobe zjisfovane pripady "vymyvani mozku" (-'brain-washing) vyvolal ten to reklarnni postup pochopitelne obavy z jeho zneuziti v oblasti masove propagandy. Procesy diverzifikace vyroby i trhu v nasledujicim obdobi tyto pesimisticke kultumi vize prinejmensim zcasti vyvrMily. Ukazalo se, ze stejne jako manipulace politicka, rna i hosp. manipulace sve soc.-psychol. meze. Prave pfirozena meziosobni komunikace znemoznuje vylucne jednosmeme ovlivnovani nazorU cele populace. Od konce 60. 1. se do popredi pozomosti dostavaly tef pozitivni dusledky reklamy: relativne levna distribuce potrebnych informaci v masove komunikaci (zajisfujici zaroven postaveni podniku v konkurecnim prostredi a pracovni mista), polit.ekon. nezavislost medii teto komunikace, zajistena ziskem z reklamy (a dale zajisfujici pluralitu, demokracii a svobodu), posilovani soutezivosti a omezovani vlivu monopolnich vyrobcu, vyraznejsi orientace vetsiny vyrobcu na spotfebitele, vcetne usiIi 0 cenovou dostupnost 1132

sociologie rodiny nabizeneho zbozi a sluzeb (zabezpecujici dalSi ekon. rust) apod. V 70. a 80. I. se pozomost soustreduje na pravo konzumenta na pfislusne informace a na pfedpoklad, ze z techto in formaci je schopen svebytne vybirat jak mezi jednotIivymi reklamami, tak mezi nabizenymi komoditami. Zkusenosti potvrzuji, ze dospely clovek je schopen relativne svobodne volby v teto oblasti a ze tato charakteristika zahrnuje i schopnost reklamu svobodne odmitat ci nevnimat. Podprahova reklama se ukazala jako nekontrolovatelna ze strany komunikMoru, nebezpecna pro kompetitivni prostredi a legalne neospravedlnitelna. Soucasna polemika zacina reflektovat novou skutecnost, ze tzv. -'konzumerismus je v nekterych castech populace vyspelych zemi postupne vytlacovan a nahrazovan postmaterialistickou orientaci, v niz vlastnictvi veci ztraci svoji puvodni dulezitost a zivotnim cHern se stava osobni seberealizace (viz -'postmaterialismus). V oblasti reklamy nicmene zustavaji otevrene problemy propagace zdravi nebo komodit ohrozujicich zivotni prostredi (od koureni po masovou turistiku) a reklamy urcene detem. Ty postradaji nezbytnou zkusenost a kriticnost a vynucuji si na rodiCich pozitivni odezvu vuCi propagovanemu zbozi. Stejne tak zustava otevrena zasadni otazka, zda vetSina reklam, jimz je obyv. trvale a ve stale rostouci mire vystaveno, predstavuje zadouci spotrebni poradenstvi nebo smeruje spiSe k manipulaci. A: sociology of advertising F: sociologie de la publicite N: Werbesoziologie I: sociologia della pubblicita Lit.: Goldman, R.: Reading Ads Socially. London 1993; Jejkins, F.: Advertising. London 1991; Wernick, A.: Promotional Culture. London 1991; Wilmshurst, J.: The Fundamentals of Advertising. London 1985.

Vld so ci 0 log i ere k rea c e - soucast -tsociologie volneho casu zabyvajici se -trekreaci, ktera rna mnoho stycnych ploch se s-gii mesta a s-gii venkova. Koncentruje se pfedevsim na: 1. vyzkum poptavky po rekreacnich sluzbach, zafizenich a pi'ilezitostech; 2. analyzu vzorU "rekreacniho chovani" ve vztahu k takovym promennym, jakymi jsou disponibilni pfijem, mnozstvi volneho casu, vek a zivotni cyklus, dopravni moznosti jednotIivcu i rodin, misto bydliste a vlastnictvi rekreacnich objektu; 3. studium socialnich, ekon. i kult. efektu rekreace, zejm. pro pl'imestske a venkovske obce, resp. atraktivni nebo ekologicky ci hist. cenne lokality; 4. projektovani rekreacnich zal'izeni a oblasti, utvareni vzajemnych vztahu mezi rekreanty a mistnimi obyvateli, rekreacnimi a mistnimi institucemi a na soc. konflikty souvisejici s vyvojem rekreace. S.r. je tesne svazana se -tsociologii cestovnlho ruchu. Odlisuje se od ni predevsim durazem na urbanisticke a prostorove aspekty. S.r. se zabyvaji casto urbanisticka pracoviste, ale

i nektere specializovane vyzkumne ustavy i utvary organu mistni spravy. V jejim ramci se konstituuje i s-gie -tchatareni a chalupafeni. A: sociology of recreation F: sociologie de la recreation N: Soziologie der Rekreation, Soziologie der Erholung I: sociologia delle activit:' ricreative Lit.: viz -->sociologie eestovniho ruehu.

Lin

so ci 0 log i ere Ii g i 0 z it y viz religiozita, sociologie nabozenstvi so ci 0 I 0 gi e ro din y - dnes jiz vice jak sto let existujici, stale se rozvijejici a ve vetsine zemi hojne pestovana s-gicka subdisciplina, jejimz pfedmetem je -trodina a stale vice i -tpribuzenstvi jako soc. instituce, systemy roli a intersubjektivnich vztahu, socializacni prostfedi apod., a take jako soucasti sirsich soc. kontextu. Zajem 0 rodinu Ize v historii pozorovat od nepameti: urcitou koncepci rodiny obsahuje vets ina nabozenstvi, vice nebo mene ucelene systemy pi'istupu k rodine, nazorU na ni, norem, na nichz je postavena, existovaly uz v nejstarsi pisemne kuIture. 1sou to z3roven ukazky menicich se paradigmat soc. videni. S.r. jako takova vznikala v 19. st. v sirokem diferenciacnim proudu, jehoz vysledkem bylo zalozeni a vznik mnoha novych soc. vect. S.r. rna mezi nimi zv!. postaveni v tom, ze se nevyvinula ze specifickych postupu (i kdyz jiste mnohe postupy pozdeji vyvinula), ale vyhradne objevovanim zvlastnosti rodiny jako predmetu zkoumani a jejich vztahu k ostatnim soc. systemum. Nicmene s.r. nema dodnes obecne uznavanou, univerzalni definici sveho hlavniho predmetu - rodiny. Velkou, byf z ruznych stanovisek napadanou roli ve vyvoji s.r. sehraly studie -tdomacnosti a studie pravniho postaveni rodiny provadene hist. pravnirni skolarni. V nem. mluvicich zemich se pi'ipomina napr. F. von Raumerovo dilo Uber Ehe und Familie (1833), nebo R. von Bosseho prace Das Familienwesen (1835), v Cechach je znamejsi studie F. Engelse Postaveni dllnicU tNdy v Anglii. lako skutecni zakladatele s.r. a jeji klasikove jsou casto uvadeni H. W. von Riehl (Die Familie) aF. Le Play (Les Ouvriers europeens, 1855). Le Playova monografie 0 vice nez 300 de!. rodinach evrop. zemije znama i jako prototyp tzv. -tcase study. Velky vyznam melD i dilo J. J. Bachofena Das Mutterrecht (1861), J. F. McLennana Studies in Ancient History, Lewise H. Morgana Systems of Consanguinity (1869) a Ancient Society (1877) a Engelsuv Puvod rodiny, soukromeho vlastnictvi a statu (1884). V obdobich, ktera nasledovala, se tato puvodne velmi vlivna dila stala pfedmetem namitek a kritiky. Byl jim vytykan zejm. monolinearni vyvojovy pristup, idealizace a pohled vazany na jeden typ rodiny, kterym

byla nejcasteji rolnicka nebo stfedostavovska mestska rodina s vyraznou patriarchalni strukturou. Krome mnohych vyzn. filozofU a zakladatelu s-gie to byJi pl'edevsim F. Tiinnies a jeho soucasnik E. Durkheim, u nichz Ize hledat bezprosti'edni souvislosti s otazkami zduraznovanymi dnesni s.r. Tonnies postihuje urCity posun od Gemeinschaft ke Gesellschaft (viz -'Gemeinschaft a Gesellschaft), z cehoz se vyvozuje postupne slabnuti pfibuzenskych zavazku, povinnosti, tlaku z donuceni. E. Durkheim svou praci z r. 1888 Introduction a la sociologie de La famille muze byt pi'imo pokladan za zakladatele modemiho s-gickeho pojeti rodiny. Podle nekterych sociologu CR. Koniga aj.) i jeho pozdejsi prace Le Suicide (1897) obsahuje s-gickou teorii rodiny, protoze zkouma ulohu skup. norem a individ. podil na zivote skupiny ve vztahu k tendencim a rozhodnutim 0 sebevrazde. Vseobecne je znamo, ze od Durkheima pochazi take dodnes pouzivany pojem "conjugale famille", aItemujici s pojmem "nukleami rodina". Mezi autory, ktefi ovlivnili vyvoj s.r., byva uvaden take Charles H. Cooley se svou teorii tzv. -'primarnich skupin, jez se vyznacuji vztahy tvafi v tvar, nespecifikovanou pfirozenosti, relativni trvalosti vztahu, urcitou intimitou mezi malym poctem svych clenu. Podle Cooleyho jsou primarni sku piny jako rodina zak!. cinitelem ve formovani soc. povahy a idealu individua. Cooley vyzvedl rodinu jako faktor, ktery spoluutvafi podobu soc. vztahu. Nekdy byva opomenut v techto souvislostech W. G. Sumner a jeho rozIiseni skupin "my" a "oni", resp. in-groups a out-groups (Folkways, 1906, pozdeji v r. 1927 sA. G. Kellerem The Science of Society). Vyklad napeti mezi obema druhy sku pin zaklada moznou konfliktni teorii a vede az k nejnovejsim pojetim rodiny jako paradoxne kult. vytvorene skupiny, ktera muze byt zdrojem mnoha napeti a konfliktu. Na prelomu 19. a 20. st. doslo v nove spo!. situaci, kterou mj. charakterizuje I. vlna vstupu zen do zamestnani, k tlaku na reseni novych aktualnich problemu, ktery pfetrvava az do dneSka. S objevovanim novych variant rodinneho zivota a s novymi soc. problemy rodin narustala potfeba empir. zkoumani rodiny. S.r. se zacala diferencovat podle s-gickych smeru a skol. Pfedni sociolog rodiny a phbuzenstvi Bernard Farber ji deli do 3 hlavnich proudu: 1. Proud univerzalne funkcionalni reprezentuje zejrn. G. P. Murdock se svou tezi 0 univerzalne nalezitelnych zakl. funkcich rodiny (sexualni, reprodukcni, ekon. a vychovne). Po nem Morris Zelditch stud oval manzelske role v ruznych spolecnostech a z urovne univerzalnich funkci napr. zjistil, ze hlavni nesexualni otcovskou roli je role ekonomicka, uvnitr rodiny pak role outsidera, reprezentujiciho spolecnost. Zen a v rodine plni podle Zelditche soc. emotivni, nikoliv instrumentalni ulohu jako muzo T. Par1133

sociologie rolnika

sons tvrdil, ze v modemi spolecnosti dochazi k vetsi specializaci v rodinnych funkcich, ze tyto funkce jsou znacne omezovany a rodina postupuje jejich cast jinym institucim, coz pfinasi ztratu kvality rodinneho zivota i zmenu ulohy, kterou rodina rna ve spolecnosti. 2. Strukturalni pfistup spojuje role s urcitym statusem, ktery je dalSim elementem variaci rodinneho zivota. Napf. role decta je v nekterych spolecnostech spojena s disponovanim majetkem a osobnimi pravy jednotlivych clenu skupiny, avsak v jinych spolecnostech rna dect autoritu malou nebo vubec zMnou. Ruth Anshenovd se domniva, ze rodina ztratila kontrolu nad ostatnimi spo\. institucemi a neschopnost rodiny dominovat moralnimu zivotu spolecnosti vnasi mnoho napeti do modemi spolecnosti. Evelyn Duvall zdurazi'iuje schopnost rodiny kontrolovatjedince a phpravovat ho na zivot ve spolecnosti. 3. Interakcionalni pfistup pracuje jak s funkcemi, tak se statusy, ale soustfecfuje se na dusledky jejich kombinace pro vztahy mezi cleny rodinne skupiny. Ernest W. Buergess se napf. domniva, ze nejvice zaIezi na tom, zda manzeJe jsou schopni vyvinout takovy modus operandi, ktery zajisti jednotu a soulad uvnitf skupiny. Krome uvedenych tfi pffstupu s.r. existuje pod Ie Michaela Andersona mnozstvi dalSich. Zmiiiuje se napf. o holisticko-strukturalnim pfistupu, dale 0 vychodisku opirajicim se 0 normativne antropo\' tradice, 0 pfistupu zamefenem na ......aktera Cinnosti nebo 0 vychodisku, jehoz zakladem jsou zmeny ...... zivotnlho cyklu a z nich vyplyvajici nove soc. psycho\' perspektivy. Protoze rodinaje problemem interdisciplinamim, nabizi mnoZstvi nejruznejsich pfistupu a metodo\. moznosti od Ciste impresionistickych az po striktne matematicke. Novejsi s.r. nepochybne obohatila znalosti 0 rodine mnoha hodnotnymi daty a zjistenimi. Zkoumany byly zmeny a odlisnosti v rodinnem systemu (napf. R. Linton, T. Parsons, M. Anderson), vztahy uvnitf male skupiny, zejm. mezi manzely (napf. R. Rapoport a C. Turner), rozklad manzelskych vztahu (napf. W. J. Goode), vztahy mezi detrni a dospelymi cleny rodiny (napf. M. B. Sussman a L. G. Burchina, B. N. Adams, C. Bell, E. Litwak a I. Szelinyi), vyber partnera a komplementarita potreb (napt. A. C. Kerckhoff, R. F. Winch), prislusnost k soc. tfide a rodinny zivot (napf. M. L. Kohn, Donald Gilbert McKinley, Robert K. Merton, Elinor Barber aj.). V posledni doM se venuje vetSi pozomost vztahu rodiny a pfibuzenskeho systemu, zmenam v demogr. struktufe rodiny a dusledkum, ktere tyto zmeny pro rodinny zivot maji. Zavaznym teor. problemem je stale typologie rodin. Vsechny dosud vytvofene typologie a pfistupy obsahuji mnoho problematickych bodu, ktere ukazuji na kult. paradoxy ve fungovani rodiny (bipolami 1134

sociologie rumunska

typologie, typologie ill stadii - patriarchalni rodiny, stem-family a nestabilni rodiny, pfistup z hlediska ulohy nabozenstvi, vlastnictvi majetku apod.). Objevuji se nove pokusy 0 transhist. typologii, zejm. 0 takovou, ktera se opira o srovnani kfestanstvi a islamu v pojeti rodinnych a pribuzenskych pout. Ces. s.r. rna sve prvopocatky rovnez v pravne-hist. studiich a demogr. zpracovanich udaju za domacnosti, ktere zde maji velkou tradici. Z ces. myslitelu, ktefi ovlivnili zrod teto subdiscipliny, je treba pfipomenout T. G. Masaryka, ktery zduraziioval vyznam manzelstvi a rodiny jako zakl. buiiky spolecnosti. Vychazel z analyzy kfestanskych tradic podtrhavajicich mravni zaklad rodiny a ostfe vystupoval proti marxistum a socialistum, ktefi chteli regulovat rodinu upravou hosp. pomeru. Z dalSich vyzn. autoru je tfeba uvest alespoii Emanuela Radla, Arnosta I. Bltihu a Otokara Machotku. Na rozdil -od marxistu pfipousteli variantni vyvoj rodiny, kterou povazovali za dulezity spo\. prvek. Marx. pfistup ulpel jednak na pfekonanem evolucionistickem Engelsove pojeti rodiny, jednak byl ovlivnen stalinskou podobou ekonomismu, zejm. Stalinovou tezi, ze v dejinach je koneckoncu rozhodujicim momentem produkce (neboli tedy reprodukce, jak tvrdil Engels). Cela oblast rodiny byla silne ideologizovana. Mimo marx. proud se zacali od konce 60. \. s.r. zabyvat zejm. J. Alan, I. Moznj, a kratce V. Fiserova. A: sociology of family F: sociologie de la famille N: Familiensoziologie I: sociologia della famiglia Lit.: Kanwar, M. A.: The Sociology of Family. An Interdisciplinary Approach. Hamden, Conn. 1971; LaRossa, R. ed.: Family Case Studies. A Sociological Perspective. New York, London 1984; viz tei -+rodina, -+vztahy rodinne.

Fis

sociologie rolnika viz rolnictvo soc i 0 log i e rom a n u - subdisciplina ......sociologie Iiteratury rozpracovavana v 60. \. zejm. Lucienem Goldmannem, ktery se pokusil ukazat, ze na romanu jako liter. zanru Ize nejlepe dolozit souvztaznost liter. formy a historie obecne a dejin ekonomiky. Zv\. Goldmann navazal na G. S. von Lukticse a R. N. Girarda, ktefi se romanem zabyvali nikoliv pouze ze s-gickeho hlediska (podobne se napf. L. Feuchtwanger zabyval hist. romanem ve studii Desdemonin dum). Na romanu Ize dolozit vztah mezi formou romanu a strukturou soc. prostfedi, v nemz se tato forma vyvinula, tj. vztah romanujako zanru a modemi individualisticke spolecnosti. Pro Goldmanna je roman historii hledani autentickych hodnot degradovanym zpusobern v degradovane spolecnosti. Lze vysledovat vztah mezi romanovou formou a kazdodennim vztahem lidi k majetku a k sobe navzajem, protoze forma romanu je trans po-

zici kazdodenniho zivota v individualisticke spolecnosti, zalozene na trhu a vyrobe pro trh, do oblasti Iiteratury. Goldmann ve sve s.r. aplikuje velmi dusledne principy tzv. ...... genetickeho strukturalismu, jehoz je spolutvurcem vedle Jeana Piageta, ktery jej rozvinul v oblasti psychologie. Marx. inspirace a neomarx. souvislosti jsou zjevne. Goldmann se pokusil s.r. aplikovat jak na klasicky roman 19. st., tak na roman modemi (A. Camus, Malraux, Kafka), jakoz i na fr. tzv. novy roman (Sarrautovd, Robbe-Grillet). Na Goldmannuv podnet u nas reagovali spiSe z pozic liter. vecty N. Krausovd, J. Stepdnkovd a J. O. Fischer.

A: sociology of novel F: sociologie du roman N: Romansoziologie I: sociologia del romanzo Lit.: Girard. R. N.: Lei romantismu a pravda romimu. Praha 1966; Goldmann. L.: Pour une sociologie du roman. Paris 1964; Goldmann. L.: Humanitn! vedy a filosofie. Praha 1967; Lukdcs, G. S. von: Teorie romanu. In: Metafyzika tragedie. Praha 1967; Problhnes du sociologie du roman. Bruxelles 1963.

Pet

so ci 0 10 gi e r 0 zu m ej i ci viz sociologie chapajici sociologie rumunska - zrodila se v polo vine 19. st., ve stejne dobe jako ekonomicke, soc. a polit. zmeny vyvolane revoluci z r. 1848. Ackoliv nektefi historiografove ztotoziiuji zrod s.r. s momentem, kdy byla institucionalizovana na akademicke urovni (konec 19. st.), nova hodnoceni (Ion Ungureanu) zdurazi'iuji i pfedchazejici stupne jejiho vyvoje. Od sameho zacatku mela s.r. (diky revo\. kontextu, ve kterem se objevila) hluboce nar. charakter. Byla zamefena na hist. problemy epochy pfechodu od feudalismu ke kapitalismu, ktery v Rumunsku probihal dele nez v ostatnich evrop. zemich, ana jejich prakticke objasneni, na studium a debaty 0 takovych ideach, jako je ...... pokrok, ...... svoboda, nar. historie, ...... narod, ...... stlit, ...... modernizace aj. Jako ostatni nar. s-gie vznikajici ve stejne dobe vyvijela se s.r. zpocatku v tesnem vztahu s pfibuznymi vedami - s historii, ekonomii, polit. vedou i s takovymi obory, jako je zemedelstvi nebo medicina. Vznikaly obsahle empir. studie venkovskeho zivota, hospodafstvi zemedelskych usedlosti, zdravi lidu apod. Uvadeji se 3 stadia vyvoje s.r.: 1. Stadium "pfedchUdcu" (polovina 19. st.), zahmuje osobnosti jako Ion Heliade Radulescu, Nicolae Balcescu, Ion Ghica, Mihail Kogiilniceanu, George Baritiu, Simion Barnupu a dalSi, ktefi se zabyvaJi vztahy mezi spolecnosti a narodem, individualitou a sociabilitou, revoluci a reformami, soc. strukturou aj. 2. Do obdobi "zakladatelu" (konec 19. st. a zacatek 20. st.) patff Vasile Conta (teorie vln soc. hnutf), Consantin Dimitrescu-Iasi (systemy vzdelani, originalni teze o vztahu mezi soc. delbou prace a moralnim fMem), Ale-

xandru D. Xenopol (teorie nahodneho reU:zeni hist. a spo\. faktu), Spiru Haret (autor pozitivistickeho pojmu "mechanismus sociaIni"), Dimitru Driighicescu (teorie demokratizace kultury a aristokratizace mas), Gheorghe D. Scraba, Nicolae Fundateanu a Henric Sanielevici (vedl s.r. od evolucionismu k pozitivismu) aj. 3. Stadium "dospelosti" (pred 2. svet. valkou) obsahuje teor. a prakticke pfispevky svet. zname bukuresfske skoly (tez skoly monograficke), zalozene a vedene Dimitriem Gustim. Ovlivnen nem. skolou s-gickou, psycho\' a fil. (zejm. Paulem Barthem a Wilhelmem Wundtem) vyvinul Gusti operacionalni model monografickeho vyzkumu soc. reality ("schema ramcovych manifestaci" vychazejici ze zakona "sociologickeho paralelismu"), ktery vytvohl moznosti pro syntezu soc. ved v operacionalnim ramci. V aplikaci na spec. soc. jednotky (vesnici, mesto, rodinu, cirkev aj.) umoznil tento model odhalit jejich hlavni konstitutivni (ekon. a spiritualni) a regulujici (soudni, polit.) manifestaci a jeji determinovanost simultannimi a reciprocnimi cinnostmi ctyr elementu: kosmologickeho, bio\', psycho\' a hist. V obdobi mezi r. 1926 a 1945 by 10 zpracovano nekolik monografickych setfeni interdisciplinamiho charakteru (626 venkovskych osad bylo studovano profesionaly ruznych vect. sfer). Pfedstavitele bukuresfske s-gicke skoly venovali znacne usili tvorbe Sociologickiho atlasu Rumunska, ktery mel podat obraz rumunske reality, avsak toto us iii vyslo nazmar, atlas nebyl dokoncen pro valecne a povalecne podminky ve spo\ecnosti. Prof. Gusti mel ideu vytvofeni "sociologie naroda", ktera by pomohla procesu reforem v Rumunsku. Monograficti pracovnici meli i prakticky intervenovat do systemu, ktery zkoumali. Behem pfizniveho obdobi mezi 1. a 2. svet. valkou byla v hlavnim mestskem centru Rumunska zalozena Asociace pro socidlnf studia a reformy (1918). V r. 1921 byla pfetvofena na Rumunsky socidlnf institut, ktery se stal v r. 1938 lnstitutem pro socidlnf vyzkum s velkym poctem odbocek po cele zemi. Byly pUblikovany teor., metodo\. a monograficke informativni prace. Vychazela periodika The Archive for the Social Science and Reform a Romanian Sociology, do kterych vedle rumunskych vedcu prispivaly svet. zname osobnosti jako C. Boug/i, Gaston Richard, Leopold von Wiese, Werner Sombart a Carle C. Zimmermann. Na podzim 1939 mel byt v Bukuresti pol' Man 14. mezindrodni sociologiclej kong res, setkani se vsak neuskutecnilo kvuli valce. Pod supervizi prof. Gustiho byly publikovany 4 dily Rumunski encyklopedie (planovano bylo celkem 6 svazku), do niz pfispelo mnoho znamych osobnosti i z dalsich oboru, jako je ekonomie, pravo, psychologie, historie, antropologie, etnografie a medicina. Me1135

sociologie ruska a v Sovetskem svazu

sociologie runilni

zi vyzn. rumunske sociology te doby patfila fada asistentu a studentu prof. Gustiho: Henry H. Stahl, Anton Golo-

pentia, Traian Herseni, Gheorghe Vladescu Racoasa, Mircea Vulcanescu, Octavian Neamfu a dam. K dalSim akademicky orientovanym osobnostem s.r. se fadi: Stefan Zeletin, Petre Andrei, Mihai D. Ralea, Nicolae Petrescu, Eugeniu SperanPa, Virgil!. Barbat, Constantin Sudeteanu, Alexandru Claudian, George M. Marica. Zavedeni kom. rezimu v Rumunsku brutalne zastavilo rozvijeni tradic rumunske s-gicke skoly. Akademicka oddeleni, instituce a easopisy byly zruseny a projekty vypracovane monografickou skolou byly opusteny. Od r. 1964 byla s.r. reinstitucionalizovana zalozenim nekolika vyzk. center (BukureSt'ske sociologicke centrum, Socio-

logickd laboratof vzdeldvaciho systemu, Sociologickd laboratof urbanistiky a dalSf) a v r. 1965 byly znovu zavedeny "kursy vyssiho vzdelani", z nichz se zaealy tvofit specializovane sekce s-gie spojene s fil. fakultami v Bukuresti, Cluji a Iasi. V r. 1976 byly tyto sekce opet rozpusteny, protoze kom. autority povazovaly stavajicf poeet sociologu (kolem 500) za postacujicL Navzdory ideol. tlakum rezimu se skromnymi silami a ubohymi financnimi prostfedky byla behem tohoto obdobi sepsana fada s-gickych studii pojednavajici 0 zakl. aspektech urbanizace a industrializace, 0 teritorialni migraci, pracovni fluktuaci, soc. mobilite a struktufe, rodinnych zalditostech. V pracfch 0 vzdelavani, kultufe, nabozenstvi, delikvenci mladistvych, kriminalite atd. dominovali mladi autofi. Skupina zabyvajicf se historii s.r. (Stefan Costea, Maria Larionescu, Ion Ungureahu) zjistila, ze v obdobi od r. 1944 do r. 1980 by10 na tomto poli v Rumunsku publikovano 393 knih, 3 404 Clanku v casopisech, z toho 888 studii; krome toho bylo zpracovano dalSich 569 studiL Nektere prace byly publikovany v tehdy jedinem rumunskem s-gickem casopise Viitorull social (Socialni budoucnost), ktery byl zalozen v r. 1972. V soueasnosti prochazi s.r. sirokym procesem reinstitucionalizace a reorganizace. Vyvinuly se nove vzdelanostni struktury (statni i soukrome) a vyzk. struktury v Bukuresti, Cluji, Sibiu, Temesviiru, Tg. Mures, Iasi. V Bukuresti napf. funguje Sociologicky ustav Akademie, v.VzkumnY

ustav kvality zivota, Centrum pro urbdnni a regiondlnf sociologii, 5 agentur pro vyzkum vef. mineni, s-gicka fakulta a fakulta soc. peee na univerzite v Bukuresti, s-gicko-psychol. fakulty na nove vytvofenych soukromych univerzitach. Po r. 1990 se ustavila Asociace sociologu v Rumunsku, ktera rna asi 300 elenu. V dfivejsim easopise Viitorull social byly obnoveny tradice easopisu Sociologia Romanesca (vychazi 6 eisel za rok). Romanian Journal of Sociology vychazi 2x roene v anglictine a francouzstine. 1136

Nejvetsi cast vsech soueasnych aktivnich sociologu v Rumunsku (vice nd 35 %) pracuje ve vyzk. institucich, Ctvrtina na skolach a univerzitach, ostatni v praktickych oblastech. A: Rumanian sociology F: sociologie roumaine N: rumiinische Soziologie I: sociologia rumena

red.

soc i 0 I 0 gi e ru r a I n i viz sociologie venkova so ciologie ru r ban ni viz venkov sociologie ruska a v Sovetskem svazu - rna svoji prehistorii sahajici do 19. st. V pfedrevol. Rusku se s-gie sice nevyueovala na univerzitach jako samostatny vedni obor, ale byly jiz polozeny zaklady hist. a teor. s-gie (Maxim M. Kovalevskij, J. V. de Roberty aj.), s-gie prava (Leon Petrajizky, Pitirim A. Sorokin) a orientace na soc. problemy (kriminalitu, prostituci atd.). Rozvinuta byla rovnez soc. zurnalistika. V 19. st. byla rodivsi se ruS. s-gie ovlivnena vyrazne evrop. s-giL Na konci 60. 1. se v ni prosadila pozitivisticka orientace A. Comta (viz napr. (Lesevic, V. S. Dnevnik, N. Pervusin), v 90.1. se inspirovala zejm. ueenim G. Simmela. Jednim z vyraznych smeru ruS. s-gie byl -*naturalismus a -*psychologismus. Predstaviteli -*geografickeho determinismu v Rusku byli L. I. Mecnikov, S. M. Solovjov, V. O. Kljucevskij, -*organicismus zde reprezentoval A. I. Strohin, P. F. Lilienfeld a R. A. Novikov. J. V. de Roberty ,N. I. Karejev, N. M. Korkunov byli stoupenci psychologismu. Problematika vyvoje spoleenosti byla ve 2. polo vine 19. st. v centru pozomosti rady ruS. soc. myslitelu. Narodnici (P. L. Lavrov, N. K. Michajlovskij, R. N. Tkacev aj.) se staveli kriticky jak k nevolnictvi, tak k rozvoji kapitalismu v Rusku, neboi byli presvedeeni 0 jeho svebytnosti. Podle nich budoucnost zeme spoeivala v lidu a za zakl. spol. jednotku povazovali -*obcinu. V ramci narodniku tvofili vyzn. skupinu stoupenci -*anarchismu, odmitajici stat, statni moc (M. A. Bakunin), nepovysujici vsak svobodu individua nad spol. zajmy (P. A. Kropotkin). K cyklickemu pojeH vyvoje spolecnosti a ke kult. hist. typum se dopracovali rusH neoslavjanofilove N. J. Danilevskij a K. N. Leontev temer 0 pul stoleH dfive nez O. Spengler. Na rozdil od narodniku tzv. legalni marxiste (P. B. Struve, S. N. Bulgakov, N. A. Benfajev) zduraznovali hist. nevyhnutelnost kapitalismu. Kresiansky filozof V. S. Solovjov svymi s-gickymi nazory vyzn. ovlivnil nejen ruS. filozofa a ekonoma Bulgakova, ale i ruS. nab. filozofa Berd'ajeva, ktery smysl dejin nespatroval v revoluci, v diktatufe jakehokoli typu, ani v tech. -*civilizaci Zapadu, ale v obnove puvodni oeistne a povznasejicf role kfesianstvi spojene s humanizujicimi evrop. myslenkovymi proudy (viz dilo Smysl

istorii). V prvnich desetiletich 20. st. je pro s.r. charakteristickii neopozitivistickii orientace. Krome nejvyznamnejsiho ruS. sociologa P. A. Sorokina byla stoupenkyni neopozitivismu i prvni zena sociolozka A. S. Zvonickd. Revoluce v r. 1917 stimulovala s-gickou reflexi a empir. vyzkumy z marx. a prokom. pozice, i kdyz se v teto dobe diky jeste slabe a malo efektivni cenzufe mohla rozvijet i nemarx. orientovana s-gie. Po revoluci se napf. P. Sorokinovi podafilo zalozit prvni s-gickou laboratof na Petrohradske univerzite a v r. 1920 publikoval prvni dva svazky Systemu sociologie, za ktere pozdeji ziskal doktorat. Sorokin provadel zajimave empir. vyzkumy hladoveni za hladomoru v oblasti Samary a Saratova a objasnil jeho vliv na ruzne aspekty soc. zivota a na lidske chovanL Toto obdobi, ve kterem byla nekterym myslitelum ponechana "volnost", vsak netrvalo dlouho. Na podzim r. 1922 musela skupina prednich ruS. intelektualu (vcetne Sorokina, Berd'ajeva aj.) odejit ze zeme, a to znamenalo konec nemarx. orientovane s-gie v Rusku. Diky silici ideol. kontrole by10 nadale povoleno biidani a empir. vyzkum jen z marx. pozice, nicmene v tomto obdobi probehlo velke mnozstvi vyzkumu. Z 20. 1. se datuji zajimave teor. prispevky z oblasti ekon. s-gie (A. V. Chajanov, N. D. Kodratjev), studie soc. organizace prace, casove snimky pracovnich i vol noeasovych aktivit (S. G. Strumilin), vyzkumy ruralniho a mestskeho zpusobu zivota (A. I. Todorsky a V. E. Kabo), snateenosti a sexualniho chovani i vyzkumy soc. psycho\. (V. M. Bechterev), z oblasti soc. mediciny aj. Vsechny tyto vyzk. aktivity skoncily na zaciitku 30. 1. -*Stalinismus byl absolutne neslucitelny s jakoukoli formou kritiky nebo problemove orientovaneho teor. mysleni Ci empir. zkoumanL Nejtvofivejsi originalni myslitele byli likvidovani a jejich knihy spaleny nebo zakazany. S-gie byla oznacena za "burZoazni pavedu". Oficialni soc. statistiky se bud utajovaly, nebo falzifikovaly. Empir. setfeni spojene s dotazovanim nebo zucastnenym pozorovanim se nesmelo proviidet. Soc. teorie byla redukovana na oficialni dogmatickou verzi hist. materialismu. Prakticky nebyly dostupne ziidne informace 0 zap. s-gii. Oziveni s-gie nastalo v SSSR za ery N. S. Chruscova; na konci 50.1. bylo iniciovano "zdola", malymi skupinami mladych filozofu a ekonomu liberalni polit. orientace. Zaeatek ekon. reforem a casteene ideal. destalinizace stimuloval potreby mene dogmaticke soc. filozofie a objektivnich informacf 0 soueasnych soc. procesech. Intelektualni iniciativa nove se rekrutujicich sociologu mela podporu reformistu a technokraticky orientovane casti uvnitf KSSS a polit. vedeni zeme. Prvnim institucionalnim krokem bylo zalozeni Sovetske sociologicke asociace v r. 1958, ktera se postupne hlavne diky personalnimu usili Genadie

V. Osipova (ale i mnohych dalSich) stalajakymsi organ izaenim centrem opet se vynofujici discipliny. Aby se zamezilo konfliktu s oficiaIni ideologii, bylo "dohodnuto", ze ved. s-gickou teorii a metodologii se stane hist. materialismus. V r. 1960 zorganizoval G. Osipov zalozeni Filozofickeho institutu SSSR Akademie wId v Moskve, jako male pracovni jednotky pro vyzkum novych forem prace a kazdodenniho zivota. Pozdeji se toto pracoviste transformovalo do katedry pro -*konkretni sociologicky vyzkum. V tutez dobu zalozil Vladimir A. Jadov na filozoficke fakulte v Leningrade Laboratof konkretniho socidlniho ryzkumu, zamefenou predevsim na vyzkum pracovni orientace. Vladimir N. Subkin v Novosibirskem institutu prumyslove ekonomie a organizace vytvofil skupinu pro vyzkum mladeze, ktera se zabyvala i profesnimi orientacemi vysokoskolaku a vyzkumem soc. mobility. V 60. 1. se zacala objevovat s-gicka vyzk. pracoviste pod nejruznejsimi nazvy na univerzitach ve Sverdlovsku, v Tartu (v Estonsku) i jinde. V r. 1968 vznikl nezavisly Institut pro konkretni socidlni vyzkum Sovetske akademie ved v Moskve, v jehoz cele stal A. M. Rumjancev. Podle nekterych autoru (napf. V. Slapentocha, 1987) pfedstavuje obdobi 1965-1972 "zlate roky" SOY. s-gie. ByIy realizovany duldite originalni vyzkumy postoju delniku k praci a vzajemnych vztahu mezi pracf a osobnosti (V. A. Jadov, V. Rozhin, A. G. Zdravomyslov, 1967), profesni orientace mhidde (V. Subkin, 1970), vyzkumy z oblasti runilni s-gie a migrace obyv., ktere proviidela zejm. T. 1. Zaslavslui (1970 a v r. 1980 s Rybkinem) aJ. V. Arutjunjan (1971), vef. mineni a masmedii (B. A. Grusin, 1967 a V. Slapentoch, 1970), z oblasti prum. s-gie (V. J. Skaratan, 1978), k problematice manzelstvi a rodiny (Charcev, 1974), vyzkumy osobnosti (1. S. Kon, 1967), volneho casu (L. A. Gordon a E. V. Klopov, 1972), po lit. instituci (F. Burlatskij a A. Galkin). V teze dobe se zacinal ozivovat zajem 0 historii s-gie a rozvijel se "dialog" se zap. teoriemi (G. M. Andrejeva, 1965; I. S. Kon 1967; 1. Zamoskin, 1966). Do centra zajmu se dostal zejm. -*strukturalni funkcionalismus, -*symbolicky interakcionismus a -*new sociology. Americkd sociologickd asociace podpofila tento rozvoj poslanim knih a casopisu do SSSR. Ale SOY. s-giie zcela zavisela na oficialni ideologii a blahovuIi stranickych autorit. S-gie zrozena ve vine Chruscovovych reforem se nestala nezavislou akademickou disciplinou, ale prostfedkem stranicke reformni politiky. Institut pro konkretni socidlni vyzkum byl neustale napadan. Levadovy pfednasky s-giie byly na konci 60. 1. sledovany a posleze byl tento sociolog propusten z Moskevske univerzity a zbaven titulu profesora. V r. 1972 liberalniho feditele tohoto institutu A. M. Rumjanceva vystfidal M. N. 1137

sociologie semikvantitativni

Rutkevic, ktery inicioval ideal. kampan proti "vlivum ze Zapadu" a postavil se za restaurovani neostalinske ortodoxie. Vysledkemjeho politiky bylo, ze mnoho vedcu by10 phnuceno institut opustit. Nebylo mozno vest otevfenou diskusi a zkoumat duleZite a palCive problemy. Vetsina s-gickych vyzkumu probihala na mikrourovni, nedochazelo k teor. generalizaci. Leningradskou s-gickou skolu, nejlepsi v zemi, zdecimoval v polovine 80 I. mistni pfedseda strany. Pozitivni image s-gie z 60. I. se zmenil v opak. Az do r. 1986 byla tedy sov. s-gie ve spatnem stavu, ale proces jeji institucionalizace, v r. 1972 se lnstitut pro konkretni socidlni v:yzkum pfejmenoval na lnstitut pro sociologickj vyzkum, v r. 1974 zacal vychazet casopis Sociologiceskije lssledovanija. Pocet clenu Sovetske sociologicke asociace (SSA) vzrustal: na konci 80. !. mela okolo 8 500 individ. clenu, 300 clenu kolekt. a 21 regionalnich pobocek. V tomto obdobi se zlepsila statist. a tech. uroven s-gickych vyzkumu. Objevily se nektere nove s-gicke subdiscipliny (SSA mela na konci 80. !. okolo 38 specializovanych sekci vcetne 12 vyzk. vyboru). Zvysil se rovnez pocet mist, kde se provadel s-gicky vYzkum. V obdobi -'perestrojky a -'glasnosti byla s-gie v SSSR rehabilitovana. Nove stranicke vedeni potrebova10 soc. vedu schopnou poskytovat objektivni inform ace a prakticka doporuceni. V r. 1986 se prezidentkou SSA stala Zaslavskd. V r. 1987 byla pfijata rezoluce Ostredniho vyboru strany, ve ktere byla s-gie oznacena za dulezitou ved. disciplinu majici sva vlastni prava. V r. 1988 se Institut pro sociologickj vyzkum transformoval na Sociologickj institut, v jehoz cele stanul fadov. Oficialni restrikce tykajici se predmetu badani byly v teto dobe odbourany a publikovani vysledku zkoumani se stalo snazsi. Nejvetsim a hlavnim vyzk. centrem v te doM se stal Sociologickj institut Sovetske Akademie ved s pobockou v Leningrade a pracovistem v Gorkach a Krasnodaru. Badani se v teto dobe orientovalo na historii a teorii s-gie, na ekon. reformu a jeji aspekty, na zkoumani soc. procesu v oblasti prace a prumyslu, soc. struktury a vztahu mezi regiony, polit. procesu, ideologie, vedomi mas aver. mineni, sociodemogr. procesu, kaZdodenniho zivota, vztahu v rodine, ve vede, na zkoumani kultury a oblasti vzdelani. Vseodborove centrum pro vyzkum vefejneho mineni sponzorovane odbory se stalo hlavnim sti'ediskem pro -'vyzkum verejneho mineni, i kdyz vyzkumy na toto tema se provadely napf. i v Sociologickem institutu v Moskve, v Nezdvislim stredisku pro vjzkum vefejneho minenf, ve Vox Populi zalozenem B. Grusinem a jinde. V lnstitutu etnologie a etnicke antropologie se realizovaly vyzkumy etnickych vztahu a rozvijela se zde ekon. a regionalni s-gie. Rovnez se zde provadely komparativni vyzkumy rodiny a procesu socializace. lnstitut pro

1138

sociologie sexuality

socioekonomicky vyzkum populace SA V uskutecnil vyzkumy populace a rozvijel "gender studies". V Novosibirsku se pestovala ruralni a regionalni s-gie, v Kyjeve matern. metody, vyzkum osobnosti, zivotniho cyklu, v Talinu se provadely vyzkumy mladeZe a zivotnfho prostfedi. Na konci 80. I. se s-gie v SSSR potykala nejen s nedostatkem penez, ale i s nedostatekem odborniku. Pfed rozpadem SSSR na konci 80. a poco 90. I. vznikaly nove katedry s-gie v Moskve, Leningrade, Novosibirsku, Kyjeve, Charkove i jinde. Po r. 1990 je ideol. ramec "marxisticke sociologie" opousten a vzrusta zajem hlavne 0 strukturalismus, funkcionalismus, interakcionismus, fenomenologii, psychoanalYzu. Rozviji se spoluprace sam., nem., fr., finskymi a japonskymi sociology na tematech tykajich se hlavne valky, miru, nuklearnich zbrani, vztahu mezi zememi. Novi odbornici v oboru s-gie studuji i v zahranici a v zemich byvaleho SSSR jsou pofadany kursy a seminare za ucasti vyzn. zap. sociologu. Vyvojem a historii s.r. a v SSSR se zabyvali napi'. A. G. Zdravomyslov nebo B. A. Cagina, v Cechach zejm. M.Manova. A: Russian sociology and sociology in the Soviet Union F: la sociologie russe et dans r, Union sovietique N: russische Soziologie und Soziologie in der UdSSR I: sociologia russa e nell'U.R.S.S. Lit.: Cagina, B. A. ed.: Sociologiceskaja mysf v Rossii. Leningrad 1978; Hecker, 1. F.: Russian Sociology. New York 1969; Simons, E. ed.: Continuity and Change in Russian and Soviet Thought. Harvard 1956; Salin, D.: The Development of Soviet Sociology. Anllal Review of Sociology, 1978, c. 4; Yanowitch, M.: New Directions in Soviet Social Thought. New York 1989; Zdravomyslov, A. G. ed.: Developments in Marxist Sociological Theory. New York, London 1986.

MaH

sociol 0 gi e sem ik van tita ti vn i - (z lat. semi = polo; quantitativus, to z quantitas = poeet, mnozstvi) - dosud nejucelenejsi a nejdopracovanejsi znamy pokus 0 aplikaci principu a metod -.synergetiky v s-gii. Koncepce s.s., jejimiz autory jsou nem. fyzici W. Weidlich a G. Haag, blizci spolupracovnici zakladatele synergetiky H. Hakena, reprezentuje v s-gii formalizujiel trend. S.s. je vybudovana jako formalizovana fenomenologicka teorie socialni dynamiky. Formalni izomorfismus mezi fyzikalnimi a -'sochilnimi systemy, ktery se zduvodnuje korespondenci prvku, pfechodu mezi stavy prvku a promennych velicin (tzv. makropromennych) vyjadi'ujielch globalni dynamiku multikomponentoveho otevfeneho systemu, umoznuje budovat formalizovanou teorii nezavisle na povaze prvku systemu. Formalni strukturni podobnost fyzikalnich a soc. systemu je dusledkem vseobecnych pravdepodobnostnich zakonu, kterymi se fidi dynamika vsech multikomponentovych systemu; z jinych hledisek se fyzikalni a soc. syste-

my vyrazne lisi. Ve statisticke fyzice stejne jako v s-gii neni mozne vypracovat podrobnou mikroskopickou teorii zkoumanych procesu, ale je mozne provest adekvatni deskripci dynamiky zkoumaneho systemu na makrourovni. Tato deskripce je vsak moznajen najevove urovni, a to na zaklade pozorovanych souvislosti, odvozenych tranzitnich pravdepodobnosti, ktere vyjadi'uji pravdepodobnost, ze clenove nejake populace pfejdou z jednoho do druheho mozneho stavu (zmeni svuj postoj na jiny), a vhodne zvolenych kontrolnich parametru (konstant, ktere "fidi" charakteristicke stranky zkoumaneho procesu). K deskripci soc. dynamiky slouzi v s.s. zvl. konceptualni prostredky: 1. prostor postoju, kde je kazdy jedinec jednoznacne charakterizovan svym postojovym vektorem, tj. kombinaci tech postoju, ktere jsou relevantni pro poznani zkoumaneho procesu; 2. socio-konfigurace, ktera opisuje rozlozeni postoju v populaci, reprezentujici tak makrostav systemu (soustava vhodne zvolenych makropromennych veliCin, ktere umoznuji zobrazit dynamiku systemu v zavislosti na case); 3. kontrolni parametry, ktere vyjadfuji zmeny otevi'eneho systemu v dusledku vnitfnich interakci a vlivem vnejsich podminek Uestlize kontrolni parametry pi'ekroci jiste kriticke hodnoty, znamena to, ze v systemu dochazi ke kvalitativni zmene, tj. ke zmene jeho makroskopickeho stavu - uspoi'adani); 4. parametry uspoi'adani, ktere vyjadruji usporadani (strukturu) systemu a jejichz funkci plni pozorovatelne makropromenne veliciny; 5. situacni prostor, ktery tvoi'i promenne veliciny vyjadfujici materialni situaci zkoumaneho soc. systemu (v situacnim prostoru je mozne kazdy soc. system jednoznacne urCit jeho situacnim vektorem - napf. soustavou ekon. promennych). Pi'edpoklada se, ze v soc. systemu (ve spolecnosti) jsou socio-konfigurace a situacni prostor v neustale vzajemne interakci, ktera rna cyklicky a nelinearni charakter. V dusledku toho probfhaji v systemu bud' samosaturacni, nebo samoakceleracni procesy. Zatimco prvnijsou typicke pro tzv. normalni, evolucni fazi dynamiky systemu, ph druhych dochazi k radikalnim kvalitativnim zmenam. V nestabilnich stavech, ktere jsou vyvolane cyklickymi a nelinearnimi interakcemi ve struktufe a vychyluji system daleko od rovnovahy, muze mala, nepfedvidatelna fluktuace pi'ichazejici z vnejsiho prostfedi zpusobit kvalitativni zmenu systemu (nove usporadani, novou trajektorii apod.). S vyuzitim uvedenych principu, konceptualnich prostfedku, i pfislusnych formalismu jsou v S.s. vybudovany synergeticke modely konkretnich procesu: formovani m1zoru, migracnich procesu, natalitnich a mortalitnich procesu, nerovnovazne teorie investici a interakci konkurujicich si spolecnosti apod. S.s. je pokusem 0 vybudovani zvl.

verze -'matematicke sociologie. Z metodol. hlediska je mozne charakterizovat ji jako koncepci, ktera je scientisticka, singularisticka a zaklada se na principech poznavaelho realismu. -'Scientismus a poznavaci realismus jsou typickymi rysy vetSiny aplikaci synergetiky v matem. orientovane s-gii. Singularismus s.s. vyplyva pfedevsim z toho, ze zakladem modelovani soc. dynamiky jsou individ. postoje a zmeny v soc. systemu se odvozuji ze zmen na mikrourovni. S.s. neni s-gickou teorii v pravem slova smyslu, protoze svymi modelovymi aplikacemi pferusta do siroce koncipovane "socialni vedy" a neni teorii ani v systemovern smyslu, protoze ji tvoi'i jen soustava parcialnich modelu. Pfedstavuje spfSe jeden z moznych pfistupu k matern. modelovani soc. dynamiky s fadou zatim otevi'enych teor. i metodo!' otazek. A: semi-quantitative sociology F: sociologie semi-quantitative N: semi-quantitative Soziologie I: sociologia semiquantitativa Lit.: Krempask.v, 1. a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; Schenk, 1.: Samoorganizacia soci;ilnych systemov. Bratislava 1990; Weidlich, W - Haag, G.: Concepts and Models of a Qualitative Sociology. The Dynamics of Interacting Populations. Berlin, Heidelberg, New York, 1983.

Sche sociologie sexuality - zabyva se soc, formami a soc. souvislostmi -'sexuality a -'sexualniho chovani, jejich vlivem na utvareni primamich spo!. skupin a struktur a jejich vztahem k moralce (viz napi', W. Bernsdorf, 1969). S.s. uzce hranici s bioI. vMami, resp. smei'uje k mezisystemovemu pfistupu. Podle M. Trawiriske (1977) chape s-gie sexualni Zivot cloveka jako integralni slozku kultury a zajima se 0 vztah lidske sexuality k ruznym kult. systemum (k jazyku, etice, estetice, ideologii, hospodarstvi apod,). Sexualita rna sve hormonalne-fyziologicke zaklady, ale je tez pIne socializovana, regulovana osobni zkusenosti, ziskanou v ramci urcite kultury, resp, subkultury - nejen ve styku s jinymi lidmi, ale take stykem s "duchem doby", Lidska sexualita se dostava "za hranice organismu", ziskava specif. kult,-historicky podminene formy (A. Vierkandt, 1931) a stava se hedonicky motivovanym navykem, Podle H. Schelskyho (1955) kult. pfetvareni sexualnich popudu nalezi k puvodnim kult, vykomim a existencnim pozadavkum cloveka prave tak jako nastroj a fec; v regulaci pohlavnich vztahU cloveka Ize dokonce spatfovat primarni soc. formu veskereho lidskeho chovani. Ke kult. formovani sexualniho chovani cloveka patti vydeleni pocitu slasti z tohoto pudoveho pocinani a jeho pi'emena v samostatny motiv vedomeho jednani, ktery se realizuje v sirokych soc, a kult, souvislostech. Sexualita se formuje nejen jako tzv. erotika, resp. -.laska, ale i institucionalizaci pohlavnich roli v manzelstvi, prostituci, i v po1139

sociologie singapurska

hlavni diferenciaci delby prace aj., a stava se predmetem systematicke -'socializace (viz ulohu studu apod.) i jistou naplni kult. zmeny (viz tez -'sexualni revoluce). Sexualita se spojuje s hodnotami estetickymi (viz funkce tzv. sex-appealu), nabozenskymi (viz -'celibat, -'askeze), etickymi (hovori se 0 sexualni moralce) atd. Lidska sexualita se na rozdil od sexuality zvireci, sezanni, instinktivni, stava trvalejsi navykovou dispozici. Transformuje se do struktur niznych spol. Cinnosti, inspiruje umel. tvorbu apod. Jiz stai'i Rekove uvadeli nasledujici transformace sexu: eros (vasniva, ale duchovne zalozena laska), filia (laska - druzba), storge (laska - neznost), agape (nesobecke oddavani se). Sociologove vetSinou soudi, ze ze sexuality nelze vyvozovat struktury soc. vztahu a forem, nybri naopak, urcite spol. struktury determinuji, usmemuji sexualni chovani cloveka (-'prostituce je napr. podle Schelskyho institucionalni mravnostni ventil zamereny na absolutni patriarchalni monogamii). K. Imilelinski (1980) rozlisuje ve vztahu k sexualite spol. vlivy restriktivni, reglementujici lidskou sexualni aktivitu, a liberalni, poskytujici sirsi prostor pro individ. sexualni chovani. Spolecnost sexualitu integruje, ale take ji v jiste mire izoluje a neutralizuje, Zivot cloveka sexualizuje i desexualizuje, coz vede ke specif. projevum, jako je napr. narustani predmanzelske pohlavni promiskuity, vznik specif. forem sexualniho chovani (napf. skupinoveho sexu) atd. Spolecnost ale zejm. phdeluje muzum a zenam urcite sexualni role a vytvari principy pro jejich spojovani. Standardizace a institucionalizace muzskych a zenskych roli je v ruznych kulturach ruzna (v oblasti Amazonky existuji zenske valecne organizace, v jiste oblasti Sumatry cekaji mladi muzi na to, az si je budou divky namlouvat apod.). V ramci teze kultury se lisi sexualni, resp. eroticke standardy ve mestech ana vesnicich a jsou urcovany prislusnosti k ruznym demogr. skupinam. Prozivani sexu je ovlivneno prislusnosti k urCitym cirkvim (H. Malewska, 1967). V pretvareni prvotni sexuality v "intelektualizovany erotismus" se uplatnila podle M. Filara (1977) zejm. premena zeny jako bioI. cile v intelektualizovany -'symbol, coz souviselo s premenou rustikalnich kultur v mestske, tedy s urbanizaci, kdy dochazelo ke spojovani sexuality s moralnimi a estetickyrni hodnotarni, ale soucasne se uplatnil i polygamni muzsky pohlavni pud v ramci institucionalizovaneho pomeru mezi muzi a zen ami. Vyvojem se sex zapojoval do stale diferencovanejsich emocionalnich struktur. D. de Rougemont (1956) ukazuje na rozboru mytu 0 Tristanovi a Isolde, ktery poklada za "schema vztahu mezi muzem a zenou" a za symboliku vasne, jak se sexualita erotizuje, tj. citove obohacuje pod maskou -'narcismu, a jak se laska-vasei'i na Zapade objevila jako protiklad 1140

sociologie singapurska kfesfanstvi a dvorska laska trubaduru jako idealizace lasky smyslne (viz tez -'kult marianskY). Nicmene soucasne vyzkumy (W. F. Ogburn, E. W. Burgess, W. J. Goode, H. Schelsky aj.) ukazuji, ze se vztahy mezi pohlavimi uvnitr i mimo manzelstvi vyznacuji zmensovanim romantickych citu a narustanim vecnosti a ze pro zvecnenou erotiku se jiZ -'manzeIstvi jako instituce Zivotniho stesti a erotiky znehodnocuje. Zvecnena erotika vystupuje vedle konzumni sexuality (hledani pozitku) a vede ke dvema novym, soc. podminenym a jiz konvencionalizovanym formam eroticko-sexualniho chovani: "datingu", coz je sexualni hra bez pohlavniho aktu, a "pettingu", tj. dosahovani orgasmu bez koitu (podle W. Bernsdorfa). A: sociology of sexuality F: sociologie de la sexualite N: Sexualsoziologie I: sociologia della sessualita

w.:

Lit: Bemsdorf, Sexualsoziologie. In: Bemsdorf, W. ed.: Worterbuch der Soziologie. Stuttgart 1969; lmilelinski, K.: Seksuologia spoleczna. Warszawa 1977; Sehe/sky, H.: Soziologie der Sexualitat. Hamburg 1955.

Nak

sociologie singapurska - az do poloviny 60.1. mela jen nevyzn. postaveni. Nekolik zahranicnich vyzkumniku v 50. I. empir. zkoumalo cinske a maiajske komunity, mezi nimi napr. Maurice Freedman (pozdeji profesor soc. antropologie v Oxfordu). "Socialni studia" byla zahrnuta v kursech jak na Nanyang University (NU), tak na Singapurske univerzite (SU), ktere jsou pi'imymi predchMci dnesni National University of Singapore (NUS). Mezinar. uznavany sociolog holandske skoly Syed Hussein Alates uvedl s-gii na katedru malajskych studii, kterou po mnoho let na SU a NUS vedl. Tyto aktivity ale nezalozily mistni s-gickou tradici a nevytvofily skupinu domacich sociologu. S-gie jako samostatny obor se objevila az v r. 1965 utvorenim oddeleni na SU, k jehoz Cinnosti a cinnosti jeho pokracovatelu v pfime linii se vetSinou vztahuji nasledujici informace 0 s.s. Zakladajicim profesorem byl Murray Groves, austral sky soc. antropolog, ktery vstipil S.s. zajem 0 metodologickou exaktnost. Jeho naslednikem od r. 1971 byl Hans-Dieter Evers, nem. sociolog, ktery studoval v USA, zrealizoval mnoho vyzkumu v jihovych. Asii a vubec stimuloval empir. vyzkum. Serie The Working Papers, kterou zalozil v r. 1972, stale slouzi jako dulezity zdroj vyzk. informaci a v posledni dobe i jako pramen s-gicke teorie. Spoluprace s nem. s-gii pokracovala leta i formou hostujieieh profesoru (ti prave phspeli k rozsireni orientace katedry NUS 0 teor. otazky). V podstate ale s.s. vznikala odvozene od am. teor. profilu, a to i navzdory lokalni regionalni orientaci empir. prace. Mezi r. 1965 a 1980 se ved. sbor oddeleni s-gie na NUS skladal temer vylucne ze sociologu am. skoly a soc. antropologu brit. skoly. Jak se katedra rozsirovala, pfibyli

k nim i vedci ze Singapuru a dalSich asijskych zemi, kteri se vratili ze zamorskych studii, a mensi pocet Evropanu a Americanu, kteri uz provadeli vyzkum v jihovych. Asii. System studia (i postgradualniho) vsak zustal stejny. Dominantnim trendem byla aplikace funkcionalisticke anaIyzy na empir. material nashromazdeny kvantitativnimi technikami. Druhym charakteristickym trendem bylo pouzivani kvalitativnich etnografickych metod. Zpocatku se vyzkum soustredoval na ziskani spolehlivych dat 0 lobllnieh zaleZitostech. V prubehu 60. a 70. I. Singapur (ktery se stal nezavislou republikou v r. 1965) prodelaval prudke soc., kult. a ekon. zmeny. Ve vladnim programu soc. politiky sehraly urcitou roli s-gicke myslenky diky clenu vlady Goh Keng Swee (ziskal doktorat na London School of Economics v 50.1.). Krome toho byl Singapur klasickou "pluralitni spolecnosti" (smiSeneho migrantskeho obyv. z Ciny, Jizni Asie, Indonesie, Evropy) s dlouhou kolonialni historii a s rozvijejici se prumyslovou zakladnou. V dusledku toho byl zpoc:itku s-gicky vyzkum vetsinou motivovan touhou srovnat nove zivotni podrninky se zpusobem zivota ve starsieh vesnicich a mestech. Zajem 0 vesnicky Zivot jiz poklesl, ale s-gie mestskeho zivota zustava nejvetSim, i kdyz ponekud experimentalnim stredem zajmu (napr. proto, ze v zadne jine zemi nebydli tak velka cast populace ve statnieh by tech). DalSi velky zajem vzbuzuji problemy etnicke, lingvisticke a soc. kulturni. Tyto studie jsou zalozeny bud' na rozsahlych prehledech nar. profilu, nebo na mensieh etnografickych vyzkumech rozmanite singapurske populace. V 70. I. se zacala venovat pozornost take systemu instituci. Nektei'i sociologove si uVedomili, ze vaha faktorU politickych je casto vetsi nez faktoru jen kulturnieh nebo strukturalnich, coz souvisi s polit. vyvojem Singapuru. Do 80. I. vi ada provadela pfime intervence do vzdelavaciho systemu a masmedii, vytvarela statni bytovy program, venovala zvl. pozornost jazyku, nabozenstvi, kulture, rodinne politice a eugenice. Vel'. diskuse se zabyvala soc. skupinami a cinskou (malajskou) a indickou casri singapurske spolecnosti. To bylo i pole zkoumani sociologu v NUS a ISEAS (Institute of Southeast Asian Studies). PsaIi 0 etnicite, etnickych vztazich, sociolingvistice, demografii, soc. stratifikaci, 0 "gender" problemech, rodine, nabozenstvi, policii a lekarske sociologii. Nicmene zustaly urcite mezery: upadalo studium pnbuzenskych vztahU a vyzkum prumysloveho a vzdelavaciho systemu, na ktere pohlizely autority jako na pfilis "citlive" pro empir. vYzkum. Po r. 1981 bylo v NUS na uplne nove bazi prijimano vice sociologu a soc. antropologu (v pomeru 3:1) a byla rozSirena orientace katedry. Vedle metodologie durkheimovskeho typu se zacaly vyvijet dalSi zpusoby zobrazeni

povahy soc. vztahu a jejich dusledkU, singapurSti sociologove zacali originalne pfispivat k vyzkumu. K vlivu funkcionalismu se pfidal vliv myslenek M. Webera, K. Marxe, A. Schutze, C. Levi-Strausse, P. F. Bourdieua, M. Foucaulta, I. M. Wallersteina a dalSich. Objevila se hist. s-gie jako nova duleiita oblast, s-gie statu, modemi kultury, materialni kultury, fenomenologickych otazek. Sociologove a antropologove pokracovali individualne ve vyzkumu v Malajsii, Indonesii, Thajsku a Indii stejne jako v Singapuru (casto v oblastech, ktere predrim vubec nebyly zkoumany). Jejich publikace byly zpocatku vic ocei'iovany v zamori nei v Singapuru, ale zvysena kooperace mezi Singapurem, Malajsii a Indonesii, ktera se rozvinula koncern 80. I., vedla k oceneni jejich prace i zde. Ackoli se neobjevilo zadne skutecne "velke jmeno" ani vlastni "styl", nekolik sociologu ziskalo dobrou mezinar. povest v ramci svych specializaci. Akademicka sociologie je soustredena temer vyluene na katedfe sociologie NUS, ale s-gicke kursy jsou organizovany take pro katedry soc. prace, malajskych studii ajaponskych studii. Existuje siroka skala tfiletych kursu konCicich titulem "Bachelor of Social Science". Pro ty, kteri se chteji dale specializovat, je ureen ctvrty akademicky rok. Nad kvalitou prace studentu 3. a 4. rocniku dohlizi kazdoroene nejaky vyzn. vedec ze zahraniei, ktery je rovnez externim zkousejieim (napi'. Edward A. Shils, John A. Barnes a Neil J. Smelser). Postgradualni kursy vedou k titulu "Master of Social Science" a "Doctor of Philosophy" (mezi examinatory je vzdy aspoi'i 1 zahranieni vedec). V r. 1991 mela katedra 31 clenu, do prvniho rocniku se zapsalo kolem 500 studentu, v akademickem 4. roenikujich bylo asi 25 (15 studentu s titulem Master a 3 s PhD). DalSim hlavnim centrem singapurskke s-gicke aktivity je zmineny ISEAS (Institut jihovychodnich asijskych studii), ustanoveny singapurskou vladou v r. 1968. JednotIivi sociologove a soc. antropologove jsou zamestnani i na jinych mistech Singapurujako vyzkumnici, napi'. v Housing and Development Board (Urad pro bydleni a yYvoj) neboli HDB na ministerstvu vychovy a vzdelani a take v obchodnim sektoru. Oddeleni s-gie v NUS vydava periodikum The Southeast Asian Journal of Social Science, dvouroeenku zalozenou v r. 1973. Department of Sociology Working Papers vydav
sociologie skandinavska

sociologie skandinavska

vydavany v Singapuru kazdorocne poskytuje informace o konanych kursech, dizertacnich pracich, udelenych tituIech a kompletni bibliografii publikaci uciteIskeho sboru.

A: sociology of Singapore F: sociologie de Singapour N: singapuriscbe Soziologie I: sociologia del Singapore Lit.: Chell. S. 1.: Social Science Research in Singapore. Tokyo 1980; Chell. P. S. 1.: Sociological Studies on Singapore Society. In.: Basant. K. - Ka-

pur eds.: Singapore Studies: Surveys of the Humanities and Social Sciences. Singapore, 1986; Clammer, 1.: Singapore. In: Yugeslz Atal: Sociology and Social Anthropology in Asia and the Pacific. Delhi. 1985; Chan Kwuk BlIll- Ho Kong Chong: Explorations in Asian Sociology. In: Working Papers, 1990, C. 100.

BeG

sociologie skandinavska - zahmuje sociologii finskou, sociologii svedskou, sociologii norskou, sociologii danskou a sociologii na Islandu. I kdyz vyvoj s-gie neprobihal v jednotlivych skandinavskych zemich zcela identicky, mel a rna rnnoho spolecnych rysu a vzajernnych souvislosti, danych zejm. geogr. polohou jmenovanych zemi, jejich relativni izolovanosti od zbytku Evropy a spolecnym hist. vyvojem. S.s. rna silnou empir. tradici, chybiji vsak vyrazna teor.-spekulativni orientace. liz v r. 1741 publikoval dansky historik a filolog 1. P. Anchersen srovnavaci statist. deskripci soc. a ekon. stavu v ruznych zemich. Statistika obyv. ve Finsku a ve Svedsku je jedna z nejstarsich na svete. Ve Svedsku byl zalozen prvni "censovni urad" na svete. Na prelomu 19. a 20. st. zacali ekonomove a historikove psat soc., ekon. a polit. studie, ktere mely svym obsahem blizko k s-gii (napr. Fin A. Waren napsal praci 0 najemcich zemedelske pUdy, E. Kuusi 0 sez6nni nezamestnanosti, 1. Forsman vysvetloval, proc se na finskem venkove rozsifil socialismus). Vyvoj S.s. byl zpocatku ovlivnen brit. soc. antropologii a nem. hist. skolou po lit. ekonomie, zejm. jejim hlavnim reprezentantem G. Schmollerem. V Dansku se v prvnich desetiletich 20. st. etnologicky a s-gicky studovala arkticka populace v Gr6nsku, ale i v Sev. Americe. Knuck Rasmunssen zalozil mezinar. sif pro studium Eskymaku. K. Birket-Smith je povazovan za zakladatele etnologie obyv. Arktidy a Eskymaku. leho prace byla pod nazvem Geschichte der Kultur eine allgemeine Ethnologie publikovana v r. 1946 v Nemecku. Jake samostatna vedni disciplina byla s-gie rozvijena nejdrive ve Finsku. Vyraznou postavou se stal E. Westermarek, ktery byl jiz r. 1890 jmenovan docentem na univerzite v Helsinkach a v ramci filozofie moraIky prednasel i s-gii. Pozdeji byl take profesorem na London School of Economics (1907-1930). Spolu se svymi kolegy a zaky na finskych univerzitach se zamefil na studium vyvoje soc. instituci. Znama jsou jeho dila The History of Human Marriage (1891) a The Origin and Development of Moral Ideals

1142

(2 svazky z I. 1906-1908). Obdobi pred l. svet. valkou by10 ve Finsku bohatsi na antropol. a s-gicke studie nd obdobi mezivalecne. Ale finsti etnologove (krome Westermarcka, R. Karstena a G. Landtmana) pokracovali v teto dobe ve svych vyzkumech v Maroku, v lizni Africe ana Nove Guinei. Ve 20. a 30. I. dominoval na skandinavskych univerzitach logicky pozitivismus, ktery ovlivnil dalSi vyvoj s-gie v teto oblasti, mj. i pozadavkem nehodnotfci a nezavisle vedy. Profesofi s-gie byli sice jmenovani jiz v r. 1926 v Turku, jeden na svedske Abo Academy a druhy na finske un iverzite, 0 rok pozdeji dalSi v Helsinkach, ale aZ po 2. svet. valce se ve vetsine skandinavskych zemi s-gie stala samostatnou institucionalizovanou akademickou disciplinou. Finska s-gie se orientovala na soudobou industrialni spolecnost. V Helsinkach vznikla samostatna katedra s-gie jmenovanim profesora V. Verkka, znameho vyzkumy kriminality (1937, 1986). V r. 1940 byla zalozena Westermarck Society (finska s-gicka spolecnost), kde se oct r. 1947 vydavaji zajimave monografie Transactions of the Westermarck Society, z nichZ nektere ziskaly mezinarodni ohlas - napr. svazek Cleveages, Ideologies and Party Systems. Contributions to Comparative Political Sociology (Turku, 1964), v nemz jsou obsazeny pi'ispevky od S. Rokkana, S. M. Lipseta, S. N. Eisenstadta, J. J. Wiatra, 1. Linze, M. Abramse aj. V r. 1958 byla ve Finsku vydana prvni puvodni ucebnice s-gie Sosiologia (E. Allardt, Y. Littunen), ktera 0 4 roky pozdeji vysla i ve Svedsku. Zakl. ucebnici metodologie napsal pocatkem 60. I. A. Eskola. Casopis Sosiologia vychazi ve finstine a svedstine od r. 1962. Finskou specialitu pi'edstavuji vyzkumy alkoholismu, ktere jsou provadeny od r. 1950, kdy byl zalozen vyzk. ustav spadajici pod Finnish State Alcohol Monopoly (viz napr. Kettil Bruun, 1959, 1973, 1985, a Klaus Miikelii, 1981). Danska s-gie se zacala rozvijet zejm. od r. 1938, kdy byl na univerzite v Aarhus jmenovan profesorem nem. sociolog T. Geiger. 0 rok pozdeji napsal prvni danskou ucebnici s-gie. Geigerovi bylo v r. 1955 venovano prvni cislo nove vznikleho skandinavskeho s-gickeho casopisu Acta Sociologica. Vydavatelem casopisu byl Institute of Organization and Industrial Sociology na Copenhagen School of Business Administration, ktery byl zalozen r. 1954 a ktery vedl Geigeriiv zak Torben Agersnap, venujici se s-gii organizace, industrialni s-gii, s-gii vzdelani a s-gii prava (1960, 1963, 1966). Institut vydaval rovnez casopis Nyt fra samfundsvidenskaberne (News from the Social Sciences). V r. 1950 byl jmenovan dalSi profesor s-gie na univerzite v Kodani. Byl to Nor K. Svalastoga, ktery provadel v te dobe zejm. vyzkumy soc. stratifikace a mobility (1959, 1963). V Kodani byl rovnez zalozen Institute of

Sociology, kde je od r. 1956 vydavan casopis Sociologiske meddelelser. Teprve ale od r. 1958 se na danskych un iverzitach stava s-gie samostatnou vedni disciplinou, po jejimz absolvovanije mozne obdrzet hodnost M.A. V 60.1. vznikly v Dansku nove instituce, napi'. Danish National Institute of Social Research (nzeny H. Friisem), jehoz ukolem bylo koordinovat s-gicke vyzkumy. V polovine 60. I. ozila danska tradice etnos-gie a kult. analYzy. R. 1966 byl zalozen Institute for Cultural Sociology na univerzite v Kodani. leho prvnim i'editelem byl Verner Goldschmidt, ktery se orientoval pI'evazne na s-gii prava a problematiku pravniho chovani na Greenlandu, zabyval se tez problematikou soc. zmeny, soc. kontroly a kult. konfliktu (1962, 1964). Tato orientace prdivala i v 70. a 80. I. (Jesper Due a Jorgen S. Madsen, 1983). V 80. I. byla sice s-gie v Dansku vyucovana na nekolika univerzitach, nemela ale zadne profesory. Katedry s-gie na univerzite v Kodani zanikly. V oboru zacala pI'evladat marx. orientace. Zacatkem 90. I. se objevuji plany na obnovu vyuky s-gie, jd by byla mene ideologicky zamerena. I v Norsku sahaji kofeny s-gie do 19. st. Eilert Sundt publikoval jiz r. 1850 studii 0 nejnizsi vrstve zemedelske populace. Pozdeji odbrlel statni podporu pro vyzkumy norskych mravti a zvykti, chudoby a zivotnich podminek obyv. V mezivalecnem obdobi prednasel s-gii na technice v Trondheimu profesor danskeho ptivodu K. Wiedt-Knudsen ana pravech v Oslo M. Thagaard. Prvni katedra s-gie byla zalozena v ternZe meste aZ r. 1948 a 0 dva roky pozdeji vznikl v Oslu i Instituttet for Sosiologi a Instituttet for Samfunnforskning (Institut pro soc. vyzkum), financovany pfednimi podnikateli. V 60. 1. pak vznikly Instituttet for Sosiologi a Sosialantropologisk Institutt na univerzite v Bergenu, Instituttet for Statsvitenskap (lnstitut polit. ved) v Oslo, Instituttet for Kriminologi, a Instituttet for Rettssosiologi (s-gie prava) a v r. 1966 International Peace Research Institute, jehoz prvnim I'editelem byl Johan V. Galtung. Institut pro zahranicni politiku Norsk Instituttet for Utenrikspolitikk, zalozeny r. 1960 v Oslo, je financovan vladou, jez rna za ukol mj. sponzorovat s-gicke vyzkumy. Od r. 1960 vychazi v Norsku univerzitni casopis zameI'eny na soc. vyzkum Tidsskriftfor Samfunnsforskning. Profesni organizaci norskych sociologu je Norsk Sosiologforening. Vydava od r. 1966 bulletin Kontakt. Norska s-gie je povazovana za "nejzajimavejsi" ze s.s. Pocatky s-gie ve Svedsku sahaji az do r. 1903, kdy byl v GOteborgu jmenovan profesorem ekonomie a s-gie G. Fredrik Steffen. V I. 1907-1913 A. Gustav Sundbiirg vedl v r. 1913 vyzkum zamefeny na tehdejsi nejozehavejsi soc. problem svedske spolecnosti - emigraci. Stejne jako v ostatnich skandinavskych zemich s-gie nebyla v te

dobe samostatnou vedni disciplinou. Od 30. I. byla pI'ednasena v ramci filozofie moralky. V r. 1947 v Uppsale a 0 rok pozdeji v Lundu vznikly prvni katedry s-gie. Prvnim povaIecnym svedskym profesorem s-gie byl T. T. Segerstedt. S-gicke casopisy zacaly ve Svedsku vychazet at v 60. I.: Sociologisk Forskning, Svenska Dagbladet, Social Science Information, Hdftenfor kritiska studier (ktery je orientovan vice spolecenskovedne). Nejpozdeji se ujima s-gie na Islandu. leji vyuka jako samostatneho vedniho oboru se zde datuje az od r. 1970. Mezi problemy patfilo nap!'. to, ze v domacim jazyce neexistovaly ekvivalenty nekterych odbomych s-gickych vyrazu. Islandska s-gie se formovala zejm. pod brit. vlivem. V soucasne dobe islandsti sociologove kooperuji se svymi skandinavskymi kolegy. Po druhe svetove valce mnozi skandinavsti sociologove studovali v USA a 8.S. byla pod pfimym vlivem am. s-gie. Do konce 60. I. v ni pfevladala empir. orientace, byly provadeny pi'evazne kvant. vyzkumy soc. nerovnosti, soc. mobility (Sved G. Carlsson, 1958), soc. konfliktti (Finove E. Allard a Y. Littunen, 1964, Eskola 1970), vzdelavaciho systemu, pracovnich podminek, pracovnich skupin (Nor S. Lysgaard, 1961), soc. deviace, zejm. alkoholismu a probIemti s nim spojenych, vyzkumy kriminality, byla rozvijena soc. epidemiologie. Problematice soc. norem a soc. kontroly se venovali Sved Tothny T. Segerstedt (1948, 1958), ktery mj. ovlivnil s-gii na uppsalske univerzite, a U. Himmestrand (1960). Obratjak v teoret., tak metodol. zamefeni nastal ke konci 60. I. pod bezprostfednim vii vern studentske revolty. Rozdily mezi s-giemi v jednotlivych skandinavskych zemich byly po r. 1968 prakticky smazany. Skandinavskou s-gii 70. 1. Ize charakterizovat jako antipozitivisticky, antifunkcionalisticky, antikvantitativne, silne marx. a polit. orientovanou. S-gie se v teto dobe zacala vice zamefovat na teorii, soc. filozofii. S dily pfednich evrop. sociologu P. F. Bourdieua, J. Habermase, A. Giddense aj. se sociologove zacali seznamovat pfim~, nikoIi prostfednictvim am. s-gickych del, jak tomu by10 v minulosti. Ke konci 70. I. zacala polevovat levicova orientace (napf. se to projevilo u 1. Israele v r. 1968 a mezinar. znameho marxisty Gorana Therborna v r. 1974) a s-gie se zacala stale vice diverzifikovat. Behem 80. I. vzrostl mezi mladsi generaci' zajem 0 fr. strukturalismus, semiotiku a Iingvistickou analyzu (zejm. 0 M. Foucaulta, J. Derridu, J. Baudrillarda). Pfispelo to k pokustim 0 redefinovani ukolu a pfedmetu s-gie (Martensen, 1986, Margareta Bertilsson, 1990). Vznikl zajem 0 teorii smeny (Nor G. Hernes), zesilil pfistup socialne psycho!. (Sved lohan Asplund, 1983) a pfistup statist.-analytickY, rozvijen byl i pi'istup hermeneuticky a humanisticky (viz napf. eseje

1143

sociologie slovenska

sociologie slovenska

NoraD. Osterberga, 1986, 1988). Za vynikajiciho soudobeho skandinavskeho teoretika je krome Osterberga povazovan i Nor 1. Elster (ktery je i uznavanym metodologem). V centru pozomosti s.s. v 70. a 80.1. byio zkoumani forem soc. nerovnosti - rodovych, tfidnich, skup., pozornost byla venovana polit., ekon., vzdeianostnim a soc. zdrojum techto nerovnostL Napf. paneiove vyzkumy skupin s nizkym pfijmem provadela ve Svedsku instituce SOFI (Swedish Institute for Social Research) v I. 1974,1981 a 1991 (R. Erikson a R. Aberg, 1987), probihaiy take vyzkumy soc. stratifikace a soc. mobility, ktere zde maji deisi tradici (G. Carlsson, 1958, K. Svalastoga, 1959, 1965, E. Allardt 1965, Gudmund Hernes a Knud Knudsen, 1976, Natalie R. Ramsoy, 1977, Matti Alestalo, 1986, Erikson, 1987, Knud Knudsen, 1988,1. Vogel, 1988).

Zhruba od 30. I. probihaly ve skandinavskych zemich diskuse tykajici se polit. modelu skandinavskeho --'socialnlho statu. S-gove pfispeIi kjeho rozpracovani pozdeji nd ekonomove, s-gicke vyzkumy na toto tema se datuji az od konce 60. I. Srovnavaci vyzkum v teto oblasti byl uskutecnen v Dansku, Finsku a Norsku v 1. 1972 a 1974 (E. Allardt, 1975). Tato vyzkumna tradice byla popsana v publikaci The Scandinavian Model: Welfare States and Welfare Research, kterou editovali R. Erikson, Erik lorgen Hansen, Stein Ringen a Hannu Uusitalo. SpiSe nez individ. "blahobytu", byla v 80. 1. venovana pozomost institucionalni zakladne a institucionalnimu uspofadani soc. statu a soc. politiky a objevila se vyrazna snaha a tendence kombinovat strukturalni a institucionalni pfistup (Gosta Esping-Andersen, 1980, Matti Alestalo, 1987). Kritiku soudobeho vyzkumu v teto oblasti provedl Goran Therbom v r. 1987. V 80. I. a 90. I. se objevuje zajem 0 s-gii vedy (Finka Stolte-Heiskanen, 1984, tez Erkki Kaukonen) a obecne vzrUsta zajem 0 vedni politiku. Krome toho vznikaji --'komunitni studie. Svoo Rune Aberg v r. 1990 navazal na dfive provedene vyzkumy T. Segersteda a G. A. Lundquista (1952, 1955». Polit. s-gii reprezentuji prace S. Rokkana (1967,1970, 1978), E. Allardta (1965 a 1970), S. Rokkana (1970, 1978), W. Korpiho (1983, 1989), G. Therboma (1986), R. Alapurka (1988). Pod vedenim G. Hemese probehl v 70. I. vyzkum moci v Norsku. Svoo E. Dahlstrom se jako jeden z prvnich zacal zabyvat zivotni situaci zen (1968). Tato badani sili rovnez od 80. I. Ale jiz v r. 1970 Norka Harriet Holter analyzovala roli sexu, vliv sexu na vykon zamestnani, na pol it. chovani, vzdeIani apod. Helga Hernes a Kari Weamess (1982) se zabyvaly zivotni iirovni zen a jejich zivotnimi drahami. Finka Elina Haavio-Mannila (1971) spolu s Dankou Drude Dalherupovou editovaly praci tykajici se podHu zen na moci, jejich iicasti v politice (1985). Dulezitymi oblastmi v 80. 1. byly s-gie

v.

1144

literatury (Karl-Erik Rosengren, 1983), masmedii, s-gie jazyka (E. Allardt, 1981), s-gie zdravi a mediciny, s-gie prace a jako nova se objevila orientace na s-gicke zkoumani probJemu zivotniho prostfedi ve Skandinavii. Skandinavsti sociologove spolu iizce spolupracujL KaZdy druhy rok se zde pofada Nordic Sociological Congress, kazdorocne v iete probiha Scandinavian Summer University. Od r. 1955 vychazi spolecny ctvrtietnik Acta Sociologica, specif. tim, ze je vydavan vzdy po dobu tfi let v jedne ze skandinavskych zerni (v I. 1991-1993 na univerzite ve Stockholmu, pfedtim na univerzite v Copenhagenu). Skandinavska s-gicka spolecnost (Scandinavian Sociological Association) mela zacatkem 90. I. kolem 2 tisic clenu. Krome toho rna kafda zeme vlastni profesni organizaci sociologu (v Dansku je v ni sdruzeno pfibliZile 350 sociologu, na Islandu 30, ve Finsku 600, v Norsku 450 a ve Svedsku 475) a vydava vlastni s-gicky casopis: ve Finsku vychazi od r. 1963 Sosiologia, v Norsku od r. 1960 Tidskrift for samfunnsforskning, ve Svedsku od r. 1964 Sociologiskforskning. Dokladem spoluprace skandinavskych sociologu jsou spolecne projekty. V 60. I. to byl napf. projekt vyzkumu soc. struktury ve Skandinavii, ktery vedl Edmund Dahlstrom, Project Metropolit-longitudinalni vyzkum stratifikace ve skandinavskych metropoHch. Formou spolecnych komparativnich vyzkumu probiha i spoluprace v oblasti vyzkumu soc. statu.

A: Scandinavian sociology F: sociologie scan din ave N: skandinavische Soziologie I: sociologia scandinava Lit: Allardt, E.: Scandinavian Sociology. International Journal of Sociology, 1973-1974, III., s. 9-49; Allardt, E.: Swedish Sociology. International Journal of Sociology, 1973-1974, lJl, s. 50-71; Forsman, M.: Bibliography

of Finnish Sociology 1980-1984. Transaction of the Westerrnarck Society, 1989, vol. 21; Friis, H.: Sociology in Denmark. In: Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1%7; Vogt, E. D.: Sociology in Norway. Contemporary Sociology in Western Europe and in America Rorna 1967; Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. London 1975.

MaH

sociologie slovenska - jeji pocatky (na pfelomu 19. a 20. st.) jsou spjate s aktivitou mlade nar. uvedomeIe generace sdruzene kolem casopisu Hlas (1898-1904) pod vedenim Srobtira, M. Hodzi, A. Stefanka, S. Jansaka, J. Lajciaka, I. Hdleka, P. Blaha. Hlasiste si nekladli za cil rozvijet s-gii, ale teor. vychodiskem jejich soc. programu konkretni drobne prace mezi lidmi byla Masarykova s-gie (viz --.sociologie ceska do r. 1948). Masarykuv kriticky realismus a diiraz na zkoumani ~i3Ini statiky byl vhodnou s-gickou bazi soc. aktivity hlasistu a ideovou oporou v jejich zapase s fatalistickou nar. filozofii, kterou rozvijel v stiirovske tradici S. H. Vajansky a jeho stoupenci v Martine. Prace 1. LajCiaka Slovensko a kultura (1920)

v.

byla prvni s-gickou a kritickou reflexi pfedpfevratoveho slov. spol. zivota. S-gii jako studijni obor na Univerziti! Komenskiho pfednaseli od r. 1923 nejprve ces. profesofi J. Knil, J. Tvrdj a O. Machotka. Prvnim slov. profesorem se r. 1937 stal A. Stefdnek, ktery zacal svoji drahu jako publicista a politik. V mezivalecnem obdobi bylo institucionalni zazemi s.s. v porovnani s ces. s-gii nerozvinute, chybely odbome casopisy a s-gicka tvorba mela spiSe amatersky raz. Do teto vyvojove etapy patfi i hnuti davistu ajejich sociograficke exkurze, ktere byly pozdeji povazovany za poCatky marx. s-gie. Nejvyznarnnejsi postavou raneho obdobi rozvoje s.s. byl A. Stefdnek. Jeho nejhodnotnejsi praci je obsahly spis Zdklady sociografie Slovenska (1944). Sociograficka orientace byla logickym vyiistenim zkusenosti z polit. cinnosti i objektivnich soc.-polit. omezeni Slovenskeho statu. Sbirani iidaju 0 vsem, co melo souvislost se zachovanim a min. rozvojem nar. zivota SlovakU, pfedstavovalo ved. bazi mene ideal. zranitelnou, ktera mu umoznila vyhnout se kompromisum s vlastnim demokr. a proceskoslovenskym postojem. Tematicky dominovala v Stefdnkovi! tvorbe problematika --'naroda a --'vesnice, identifikace rysu ruraIni spolecnosti a jejich premen. Proto je stale cennym zdrojem poznatku 0 vyvoji slov. spolecnostL Po 2. svet. valce se zacala slibne rozvijet institucionalni zakladna s-gie a vznikaly pfedpoklady pro jeji piuralitni vyvoj. Existovala 2 centra: v Bratislave i nadale pusobil A. Stefdnek se svym sociografickym kruhem, v Martine zacala rozvijet vlastni koncepce mladsi generace na s-gickern odboru Matice slovenski. Nejznamejsi z tohoto okruhu byli A. Himer a P. Gula, ktefi r. 1946 zalozili a redigovali prvni slov. s-gicky casopis, Sociologickj sbomik marxisticke sociologie. Publikovali v nem i takove badatelsky vyprofilovane osobnosti jako I. Karvas, A. Chura, S. lanSdk, I. Samko. V druhe polovine r. 1948 se vsak zacaly objevovat nejdftve slovni iitoky na s-gii, oznaeujici ji za "burzoazni pavedu", ktere v r. 1959 prerostly v likvidaci jeji existencni zakladny. Nepomohl ani spolecny protest autorit csl. s-gie - I. A. Blahy, E. Chalupneho a A. Stefdnka - u pfedstavitelu kom. moci. Vetsina z teto prvni generace profesionalne pfipravenych sociologu byla pro s-gii ztracena. Take personalni diskontinuita negativne poznacila i vyvoj v obdobi reinstitucionalizace s-gie jako marx. spol. vedy v 60. 1. Institucionalni zaklady vznikaly odclenovanim skupin z puvodnich pracovist marx. filozofie, zejm. hist. materialismu. Od r. 1963 do r. 1967 vzniklo krome zakladnich pracovist na Slovenski akademii ved a Univerzite Komenskeho dalSich 16 pracovist. Extenzivni rust s-gickeho badani v tech to letech odpovidal nerealistickym oeekavanim ze strany spolecnosti, ale narazel na nedostatek profesionaine

pripravenych sociologu. A. Himer, prvni habilitant u profesora Stefdnka, byl v te dobe jeste veznen na zaklade vykonstruovaneho procesu. Rada "osamelych bezcu" v historii s.s. od 1. LajCiaka pfes S. lansdka a A. Stefdnka, kterym lokalne provineni prostredi nedovoliio naplno se profesionalne realizovat a vykroeit za hranice narodni vedy, byla zavrsena A. Himerem. Jeho dHo a zivotnf draha zosobnuji vliv mimovednfho, mocenskeho einitele na rozvoj s.s. v nejextremnejsi podobe. Rekrutace sociologu z fad hist. materialistu se podepsala i na teor. uvazovani, ktere se vycerpavalo diskusemi a kompetencnimi spory 0 pfedmetu s-gie. Jejim referenenim ramcem nebyl dobovy stav svetove sociologie, ale vztah k hist. materialismu. Autorem prvni knizni monografie byl A. Sirricky (Sociologia. Teoria, metody, problemy, 1966), pfed Unorem 1948 druhy a posledni habilitant u A. Stefdnka. V 50. I. byl spolulikvidatorem s-gie, v 60. 1. byl v cele jeji obnovy a v obdobi normalizace se zase vyzn. podepsal na jeji ideologizujici oCiste. Prvni knihu z oblasti metodologie vydal

M. Katriak (Metodologicki zdsady sociologickeho vyskumu, 1968). A. Himer i po navratu do s-gie mohl prezentovat svoje badani jen v podobe intemich materialu a vyzk. zprav a af v r. 1978 mu bylo umozneno vydat knizni modografii (Primdme dtita v sociologii). DalSim autorem metodol. orientovanych prad, navazujicich na A. Himera, je

J. Senk (Metodologicki problemy modelovania v sociologickom bddani, 1981, Samoorganizdcia socidlnych systemov, 1989). Relativne nejvetSi pocet monografii zamerenych na metodo!. problematiku nebyl nahodny. Tato oblast nebyla tak ostfe sledovana strazci ideol. eistoty, poskytovala jistou miru badatelske autonornie. UsiJi 0 zvMecteni discipJiny v hranicich marx. metodologie bylo tolerovano i proto, ze abstrahovalo od problemovosti spo!. zivota. R. 1970 doslo k druhe osudove diskontinuite ve vyvoji S.S., v dusledku normalizacnich cistek se uz ale iiplne nerusi jeji institucionalni zaklady, pouze se prezivajici pracoviste oeistuji od profesionaIne kompetentnich badatelu. Do centra oficialni s-gie vstupuji krome uz znameho A. Sirdckeho nove postavy - 1. Hrabina, V. Bauch, J. Zvara, ktefi se do novodobe historie slov. s-gie zapiSi pfedevsim jako aktefi normalizace. Nezamyslenym dusledkem personalnich otfesu a vytIaceni nekterych sociologu na okraj akademickeho sveta byl rozvoj odvetvovych s-gii. S-gie urbanismu je spjata s produkci 1. Pasiaka (Clovek ajeho sfdla, 1980) ajeho okruhu (D Falfan, P. Gajdo§). Prostor pro profesionalni uplatneni v odvetvove s-gii nasli i jini, normalizacnimi opatfenfmi postizeni sociologove, konkretne v s-gii zdravotnictvi M. Btitora (Mne sa to

nemoze stat'. Sociologicke kapitoly z alkoholizmu, 1989) a 1. Kops. S-gii podniku a prace reprezentuje J. Pichiia 1145

sociologie slovenska

svymi normativne orientovanymi publikacemi. V oblasti s-gicke teorie jedinou monografii by la kniha D. Alijevove (Sucasnd americkd sociologia, 1986), ve ktere autorka vecne analyzuje nejnovejsi koncepce a trendy am. s-gie. Pozitivnim pfispevkem ke zkoumani soc. struktury je koncepce dvou pracovnich okruhu, -tDPO a SPO R. Roska, ktera poskytovala explanacni ramec i pro zkoumani oficialne tabuizovane druhe ekonomiky a jejich soc. dusledku. Za urCity vyvojovy meznik je mozno povazovat 1. sjezd slovenskych sociologu v r. 1986. Vyrazne se na nem prosadila generace absolventu vstupujicich do profese v 70. 1. V 2. polovine 80. 1. se zacaly objevovat studie pfekracujici hranice oficialne povolenych, bud' ideologizujicich, nebo nekdy aZ steri1ne metodo10gizujicich pfistupu. Za p10dnou inovaci tohoto obdobi je mozno oznaCit problemove orientovane a participativni zkoumani zamefene na s-gii a progn6zu vedy (F. Gal, Z. Blitorova, P. FriC). Na progn6zy soc. rozvoje by1y zamefene studie tymu 1. Buncdka. Pova1ecna historie a soucasny stav slov. s-gie sestava objektem kriticke reflexe (S. Szomoltinyi) a uz r. 1988 dochazi k tiche rehabilitaci normalizaci exkomunikovanych sociologu, ktera zahmuje i prazskeho P. Machonina a jeho tYm. Inovaci je i obrat akademickych sociologu k vefejnosti a posun durazu od kognitivismu k aktivismu. Problemove orientovane studie uspesne oslovuji verejnost. Pfikladem je analyza akutnich spol. problemu a hodnotovych orientaci s durazem na signa1izacne-varovnou funkci (V. Krivy). S.s. sice ani ve svem inovacnim obdobi nevyprodukovala nic, cim by se moh1a zapojit do svet. s-gickeho diskursu, ale pfed listopadem 1989 uz plnila funkci kriticke reflexe spolecnosti. Od doby hlasistu se s.s. vyvijela v csl. kontextu a byla vyzn. formovana autoritami ces. s-gie (T. G. Masaryk, I. A. Bldha, O. Machotka atd.). Diskontinuitu v tomto jednoznacne stimulujicim vlivu pfedstavuje pusobeni reprezentantu nomenklatume-oficialni s-gie v normalizacnim obdobi v 70. a 80. 1. Postavy jako A. Vanik, K. Rychtaflk plnily kontrolni funkci s cHern potlaCit pokusy m1adsi generace slov. sociologu 0 autonomni a multiparadigmaticke s-gicke badani. F. Zich, dohliZejici na 2. sjezd slov. sociologu v zafi 1989, kritizoval z pozice oficialniho prazskeho centra sHici trend nazorove a paradigmaticke rozruznenosti prosazovany mladsi generaci za ticheho souhlasu zakladatelske generace (R. RoSka,1. Pasiaka) jako pfiznak etnocentrismu slov. sociologu. Zaroven se vsak od pocatku 80. 1. rozvijely kontakty s osobnostmi neoficialni ces. s-gie, vice Ci mene exkomunikovanymi (J. Alanem, I. Moinfm, M. Petruskem). Duletity byl pfistup k samizdatovemu casopisuSociologicky obzor a k dalSim samizdatovym pracim (M. Petrusek: Alternativni sociologie), ktere meli 1146

sociologie socialnich hnuti

stimulujici vliv na profesionalni dozravani skupiny slov. sociologu nastupujicich v 70. a 80. 1. Vedecke autority, vytlacene normalizatory na okraj Ci az do podzemi s-gickeho Zivota v Cechach, byli v Bratislave pfijimane i v oficialnich akademickych strukturach a vyzn. pl'ispeJi k formovani kriticke a reflexivni s-gie na Slovensku.

Szo

Po listopadovych udalostech 1989, v nichz se cast slov. sociologu aktivne polit. angazovala a stala se dokonce zakladatelskym a predevsim koncepcnim jadrem slov. obdoby Obcanskiho fOra - Verejnosti proti ndsiliu, dochazi k formalnimu, institucionalnimu oddeleni "Ceske~' a "Slovenske" sociologicki spoleenosti. Rozdeleni spolecnosti, ktere puvodne existovaly ve "standardne" asymetricke podobe (Ceskoslovenskd sociologickd spolecnost a Slovenskd sociologickd spolecnost ph neexistenci Ceski sociologicke spolecnosti kopirovaly modelovou strukturu kom. strany) jakoby symbolicky predchazelo rozpadu spolecneho statu. Slovensti sociologove k tomuto zasadnimu faktu novodobych spolecnych dejin obou narodu zaujali diferencovane stanovisko, jet se pohybuje na skale od puvodne radikalniho rozdeleni statu az po umimeny nacionalismus. Postupem casu se ve s.s. projevily tendence k bagatelizaci dosavadniho spolecneho vyvoje s-gie obou narodu ve spolecnem state, ktere nabyly aZ kuri6znich podob tim, ze se ucast ces. sociologu na konstituci s.s. v dobe meziva\ecne repub1iky proste ignorovala. Spoluprace ces. a slov. sociologu, ktera se plodne rozvijela od poloviny 60. 1. a svuj vrcholny vysledek dala v dHe Ceskoslovenska spolecnost, ktere vy!§lo (dokonce v Bratislave) pod redakci PavIa Machonina a na nemz se podiJe1a tehdejsi spicka slov. sociologu, byla zapomenuta. Kontakty mezi ces. a slov. s-gii zacaly byt proto zakladany spiSe na profesionalni bazi (napr. spolecne projekty v kvalitativni s-gii), na bazi osobnich styku a omezene vzajemne publikacni cinnosti (zejmena slov. sociologove v S-obzoru a v Sociolo-

gickim casopise). Ackoliv se znacna cast slov. sociologu polit. angazuje na obou stranach slov. polit. spektra (predseda Slovenske sociologicke spolecnosti se stal ministrem zahranicnich veci a naopak nektei'i jini jsou ostouzeni pro polit. nonkonformismus), presto se s.s. vyviji i profesionalne zdatne a perspektivne. Na urovni empir. vyzkumu dnes slov. verejnost disonuje prehledy a analyzarni, jet v Cechach nejsou v tomto rozsahu a kvalite k dispozici (Butorovd, Fric, Dianiska, KrivY). V r. 1996 vychazi studie 0 stavu slov. spolecnosti (Slovensko 1995: Suhrnnd sprdva 0 stave spolocnosti), na niz se pod vedenim Martina Butory a Petera HunCika podileji mj. G. Mesef.nikov, M. Wlachovsky, O. Dostal, £. Valko, L. Trubibiovd aj. - vesmes nove tvare S.S. Ze so-

ciologu znamych z minuleho obdobi participovali Helena Wolekovd, liter. vedec a sociolog Peter Zajac, Martin a 20ra Butorovi, Vladimir Krivy, Eugen Gindl a dalSi. Informace je pozoruhodne vyvazena ve vsech tfech podstatnych dimenzich - teor., empir. a aktualne polit. (s.s. je dnes vzhledem k aktualnimu stavu spolecnosti mnohem polit. angazovanejsi a polarizovanejsi net ces. s-gie). Zprava tematicky zahmuje analyzy vnitropolit. vyvoje, zahranicni politiky, otazky mensin, legislativy, ekonomiky (zejm. privatizace), zemedelstvi a zivotniho prostfedi (Mikuld! Huba), zdravotnictvi, skolstvi, vedy a kultury, postaveni mimovladnich organizaci a medialni sceny, stavu ver. mineni a regionilnich aspektu soc. zivota. Tato studie, ktera je k aktualnimu stavu slov. spolecnosti vecne a analyticky kriticka, pfedstavuje jenom jednu cast slov. s-gicke sceny, te, ktera je castecne mimo oficialni struktury a je proto take znacne zavisla na nadacni podpofe a zahranicnich kontaktech (a proto take kritizovana nacionalistickym tiskem). PIne institucionalizovana s-gie se vsak vyviji v pfiznivem akademickem duchu, zejm. Slovenskd sociologicka spolecnost pracuje velice aktivne a atraktivne. Za zminku stoji rozvinute zahranicni styky s.s., zvlaste v oblasti s-gie politiky, ale take v oblasti kvalitativniho vyzkumu (zejm. biografickeho - Z. Kusd aj.). Knizni publikacni Cinnost s.s. je zatim pomeme omezena; vychazi nadale na solidni urovni casopis SOciologia, ktery je otevfen i zahranicnim sociologum. Mezi hlavni slov. s-gicke pracoviste patfi pfedevsim Sociologick'j ustav Slovenskej akademie vied (red. Lubomir Falt'an) a katedra sociol6gie Filozofickej fakulty Univerzity Komenskiho v Bratislave (ved. 1. Senk). Vyzkumem vef. mineni a marketingem se zabyva FOCUS, s.r.o. (fed. Ivan Dianiska) a dalSi agentury.

Pet

A: Slovak sociology F: sociologie slovaque N: slowakische Soziologie I: sociologia slovacca socio 10 gie so cial nich h n uti - v posledni dobe rychle se rozvijejici oblast s-gie zabyvajici se zejrn. novou podobou -tsocialnich hnuti. Z hlediska s-gie predstavuji tato -thnuti vice meme rozsahle komplexy souhlasne orientovanych spol. ("kolektivnich") -tcinnosti, zalozenych na aktivismu, na mobilizaci akcnich potenciahi stoupencu, jejichz cHern jsou zasahy do tech podminek spo\. zivota, ktere pokladaji za duleZite. Cinnost soc. hnuti je spjata s intenzivni komunikaci a interakci mezi jejich c!eny, nezbytnou pro jejich orientaci a koordinaci jejich Cinnosti a pro pfekonani odporu protivniku, s nimiz se stfetavaji. Na rozdil od nekterychjinych forem kolekt. chovani (napf. -tdavu), se spol. hnuti neredukuji na aktualni procesy, maji sve trvani v case, vytvafeji si svou strukturalni

zakladnu, maji svou historii a svou kontinuitu. Zavedeni terminu "socialni hnuti" do s-gickeho mysleni se pfiCita Lorenzovi von Steinovi (1850). K popularite terminu pfispel W. Sombart, autor prace Socialismus a socidlnf hnutf v 19. stoleti. Soc. hnuti jsou podstatnou strankou hist. procesu v modemich nebo modemizujicich se spolecnostech. Pro s.s.h. znamenaji nejen Cinnosti, ale i -taktery, kteri tyto Cinnosti vykonavaji. Zajima ji i jejich charakteristicka vlastnost - spontaneita, jejich organizace a fidici instance, ktere mohou zpravidla Cinnost hnuti kontrolovatjen zcasti, maji-li si hnuti zachovat svou zivotnost a maji-li byt uspesna ve spol. praxi. Podstatna je vyrazna zamerenost hnuti - spolecne cile jejich stoupencu, vychazejici ze shodne definice situace a z podobneho afektivniho vztahu k nL S.s.h. zajima, zda jsou hnuti vice nebo mene racionalni nebo iracionalni, utopicka nebo stfizlive Ci pfizemne realisticka, zda prosazuji urcite zmeny nebo pozaduji zachovani statu quo, zda se rozvijeji na zaklade platnych hodnotovych orientaci, anebo vychazeji ze zmen v hodnotovych pristupech, zda sleduji zvl. zajmy svych clenu nebo cUe celospol. ci kult. univerzalisticke. S-gicky dulezitou skutecnosti je, ze spol. hnuti se nezakladaji na jiz institucionalizovanych cinnostech. I tam, kde usiluji 0 zachovani platnych norem, meni jejich vyklad a zpusob aplikace, uvadeji nove iniciativy a nove pfistupy, jsou zprostfedkovatelem rady spol. zmen. S.s.h. zajima take to, ze spol. hnuti jsou privilegovanym vyrazem napeti, konfliktu, rozporU, ktere danou spolecnost prostupuji, ze nutne narazeji na odpor svych protivniku a mnohdy jej primo vyvolavaji a ze dnesni spo!ecnost neni myslitelna bez opozice a konfrontace ruznych soc. hnuti, ktera ji sice nepokryvaji celou, ale vyjadfuji jeji aktivni cast (vedle nich existuje "mlcenliva mensina" nebo "mlcenliva vetSina" a ta cast spolecnosti, ktera nechce pfekracovat oblast institucionalizovanych roIi), a konecne to, ze premeny kult. i silovych vztahu mezi soc. hnutimi navzajem a mezi nimi a mocenskymi institucemi patfi k zakl. strankam sociokult. dynamiky spolecnosti. Soc. hnuti se zpravidla pokladaji (zejm. v pracich am. spol.vednich autoru) za formu -tkolektivniho chovani, coz je termin, ktery je nepresne spojuje s ruznymi formami masoveho nebo davoveho chovani (panika, nepokoje atd.). 'Spolecnym znakem techto znacne rozdilnych jevu je zvysena interakce mezi cleny skupiny, ktefi vykazuji zminenou tendenci sdilet podobne definice situaci, zaujimat k nim podobne afektivni reakce, tihnout ke stejnym, i kdyz ne vzdy spol. kolekt. cHum. Kolekt. chovani ucastniku spo!. hnuti neni regulovano institucionalnimi soustavami, neni urceno stanovenymi soc. rolemi, nepostupuje tudiz podle deduktivnich vzorU od celospol. pravidel k aktum. Vychazi naopak od jednajicich, pficemi zakl. spo!. regulatorem jsou 1147

sociologie socialnich hnuti

spolecna rozhodnutf clenu skupiny, ktefi sami impJicitne nebo expJicitne stanovi, zda a v jake mile navazou na danou situaci ana stavajici spo!. strukturu a kulturu. Tezistem tohoto kolekt. chovani je akt, tvurci nebo destruktivni, nikoliv objektivovane pravidlo, ktere je treba aplikovat. Vysledky kolekt. cinnosti, pokud se prosadi, mohou pfedstavovat vychodiska pro nove institucionalizacni procesy. Specif. s-gicka problematika soc. hnuti se stala ohniskern systematicke pozornosti aZ v obdobi po 2. svet. vaJce. Zakl. charakteristiky soc. hnuti popsaJi sociologove H. G. Blumer (1946, 1957), R. Heberle (1951) a dalSi v prubehu 40. a 50. let. Blumer rozeznava v kolekt. chovani hnuti elementarni organizovane formy, ktere se casem stavaji i zvyklostmi, v hnuti se vydeluje vedeni, prosazuje se delba prace, soc. pravidla a hodnoty. Soc. hnuti definuje Blumer jako kolekt. snahu "ustavit novy zivotni fad". Rozlisuje soc. hnuti obecna (napf. zenske hnuti), specif. (napf. hnuti za snizeni dani na urCite vyrobky) a expresivni (napf. modni hnuti). 0 neco pozdeji vypracovaJi celkovy pohled na otazky soc. hnuti a kolekt. chovani R. H. Turner a Lewis M. Killian (1957, 1964). VYzn. misto v analyzach soc. hnuti a kolekt. chovani vubec zaujima prace N. J. Smelsera (1963). Autor Collective Behavior rozlisuje zak!. formy jako paniku, day, modni obliby (craze), normativne orientovana hnuti (norm-oriented-movement), usiIujici o dosazeni urcit)ich cihi (napr. 0 instituciomilni nebo personalni zmenu) na zaklade danych hodnotovych orientaci, a hodnotove orientovana hnuti (value-oriented-movement), vychazejici ze zmenenych hodnotovych pfistupu. Do stfedu s-gicke problematiky klade soc. hnuti Alain Touraine. Jeho metodo!' koncepce, kterou oznacuje jako socialni intervenci, je zalozena na experimentalnich postupech ve skupinach, slozenych z ucastniku a stoupencu soc. hnuti i z jeho odpurcli. V Tourainove teor. koncepci zaujimaji nejdlilefitejsi mista pojmy "historicita", "system historicke cinnosti" a "tfidni vztahy". Soc. hnuti nejsou pro Touraina jedinou formou hnuti, mimo ne existuji jednodussi typy konfliktti a bojli, "kriticka", "rozvojova", "historicka" a "kulturni" hnuti. Soc. hnuti definuje jako konfliktni Cinnost agentli spo!. -ttfid, bojujicich 0 kontrolu systemu hist. cinnosti. Touraine klade dliraz na tesny vztah socialnich hnuti a tfidnich vztahli; ze skutecnosti, ze v ni existuji dYe soc. hnuti, vyvozuje zaver, ze existuji dye hnuti spjata s jednim konfliktem - hnuti vladnouci tridy a hnuti ovladanych. Podle Touraina skutecnost, ze soucasne vyspeJe spolecnosti jsou na prechodu od typu spolecnosti industrialni k postindustrialni, jinak receno k programove spolecnosti, se vyrazne odrazi ve vyvoji soc. hnuti. V postindustrialni spolecnosti ztraci svlij nekdejsi vyznam rozdeleni spolecnosti mezi vlastniky kapitalu a namezdnimi 1148

sociologie sociologie

pracovniky, takZe proletariat pfestava hrat svou hist. ulohu. Delnicke hnuti pfe"',i hyt dominantni formou soc. hnuti a stale vice uStUPUll Jo pozadi. Teziste tfidniho konfliktu se v techto spolecnostech pfemisiuje: postindustrialni spolecnosti se technokratizuji a novou osou pro rozvoj novych soc. hnuti se stava boj mezi technokraty a temi, kdo technokratickou moci trpi. Ve vymezeni soc. zakladny novych soc. hnuti Ize u Touraina pozorovat urCite napeti mezi "monistickymi" pfistupy, ktere vychazeji z architektury tfidniho konfliktu, a pfistupy spiSe "pluraJistickymi", ktere berou v uvahu existenci velkeho mnozstvi soc. vJivii a rtiznorodost skupin, jez se na vzniku novych soc. hnuti podileji. Touraine pfipousti, ze nove formy tfidnich konfliktli a s nimi spjata soc. hnut! jsou ve zrodu a nelze je jeste presne popsat. Problematika soc. hnuti se v soucasne s-gii rozviji v souvislosti stirn, ze tato hnuti nabyla ve spo!. zivote v 60. !. a v prve polovine 70. !. neobycejne na vyznamu, pficemz se podoba techto hnuti Cim dale tim vice vzdaluje od Idasickeho modelu soc. hnuti. Tato situ ace se stala pro sociology vyzvou k zobecneni a vysvetleni. V uvedenem obdobi zejm. vznikaji a rozvijeji se v nekterych vyspelych zap. zemich studentska hnuti vedouci k otevrenym revoltam, jez nekdy vazne otfasly stabilizovanou moci (Berkeley, 1964; Nanterre, 1968). Soucasne vznika plejada novych hnuti: ekologicke, antinuklearni, spotrebitelske, za samospravu zdravi, feministicke atd. Od techto hnut! cekali nekteri pozorovatele rychle a pronikave zasahy do spo!. zivota a jeho brzkou komplexni pfemenu. Misto toho doslo v souvislosti s nastupem ekon.-spo!. krize (od r. 1973) k jejich vyraznemu oslabeni, takze hlavnim vyzk. tematern prestava byt jejich rozvoj a stava se jim jejich ustup, ktery vzbuzuje uvahy 0 jejich moznem navratu (0 ocekavanem "navratu aktera"). Na novych socialnich hnutich zajima s-gii to, ze sice sleduji radu odJisnych cilu, ale vznikaji a rozvijeji se nejcasteji jako -tprotestni hnuti namirena proti mocenskym byrokraticko-technokratickym aparatlim a velkym organizacim, ktere v modernich spo!ecnostech produkuji a prosazuji vladnouci predstavy a diskursy 0 vsech vyzn. spo!. zalezitostech, ze se tato hnuti stavi proti rostouci koncentraci moci a pronikani rozhodovacich aparatli do vsech oblasti spo!. zivota, ze v klfcovych, modelovych otazkach podrobuji kritice metody rizeni a rozhodovani a zasazuji se 0 jejich zmenu (napr. antinuklearni hnuti). S-gicky dlilefite je, ze tato hnuti jsou uzce spjata s kult. volbami, s intelektualnimi a etickymi pfistupy as pozadavky vyverajicimi z osobnostni sfery, ze obraceji pozornost k dlileZitym problemlim, ktere casto nejsou ani pociiovany jako ver. problemy, napr. k problemlim zdravi, sexuality, informace

a komunikace a k pomeru cloveka k zivotu a smrti. Jednou ze zakl. s-gicky reievantnich charakteristik novych spo!. hnuti je, ze neprobihaji v podstate v poJit. sfere, ze jsou od ni oddelena, resp. se snazi omezit sve vztahy s polit. systemem, ktery ohrozuje jejich autonomii, a ze je tato distance posiluje. Touraine nevaha rici, ze tato hnut! neusiluji 0 dobyti a premenu statu, ale 0 obranu jedince. Nova soc. hnuti opousteji zcela jednoznacne revo!. perspektivu, ktera, jak ukazuji pocetne zkusenosti, vede k regresivnimu vyvoji, ke ztrate demokracie, k posileni mocenskych center, ke zhorseni podminek pro soc. hnuti. Nova hnuti se rozvijeji zejm. ve sfere vcr. mineni. Jejich moc spociva ve vlivu, ktery je masovy. Zasahuji do otazek soc. dominance a do nejdlilefitejsich mocenskych vztahli. Rubem toho je, ze nova hnuti j sou roztriStena, difUzni, schazi jim vyrazne teziSte a organizujici osa. Obtize novych hnuti po mobilizaci a ziskavani akceschopnosti souviseji paradoxne s tim, ze spolecnosti jsou maIo represivni, jsou s to asimilovat podnety zvnejsku, ze reseni konfliktli se opira 0 institucionalni prostredky. A: sociology of social movements F: sociologie des mouvements sociaux N: Soziologie Sozialbewegungen I: sociologia dei movimenti sociali Lit.: Dann. 1.: Rethinking Modern Political Theory. Cambridge 1985; Freud. S.: Massenpsychologie und lch-Analyse. 1921; Giddens. A.: Sociology. London, Cambridge 1989; Heberle, R.: Social Movements. 1591; Killian. L. M.: Social Movements. In: Faris. R. E. L. ed.: Handbook of Modern Sociology. 1964; McAdam, 1. - McCarthy, 1. - Mayer, N. Zald: Social Movements. In: Mosscovici, N. S.: L'age des foules. Paris 1981; Smelser. N. 1. ed.: Handbook of Sociology. Sage, Calif. 1988; Smelser, N. 1.: Theory of Collective Behavior. New York 1%3; Touraine, A.: Critique de la modernite. Paris 1992; Touraine, A.: La voix et Ie regard. 1978; Touraine, A.: Le retour de I'acteur. 1984; Touraine. A.: Production de la societe. Paris 1973; Wi/SOli, 1.: Introduction to Social Movements. New York 1973.

StZ sociologie sociologie - disciplina zabyvajici se teor. i empir. zkoumanim spo!. podminenosti s-gickeho poznani, soc. funkci -tsociologie a jeji institucionalni struktury. Moznost teto existence s.s. vyplyva ze spec if. vlastnosti s-gie, jiz je autoreflexivita: jako jedna z mala ved se totiz s-gie mlize stat predmetem zkoumani sebe sarna svymi vlastnimi prostredky. Predmetna problematika s.s., tykajici se zejm. spol. funkci, poslani a odpovednosti s-gie ci soc. poznani vubec, se objevuje jiz u zakladatelu s-gie (zejm. u C. H. de Saint-Simona,A. Comta aH. Spencera). Nekdy se ve vyvoji s.s. rozlisuje tzv. predkriticka faze, kdy si s-gicke poznani jeste neuvedomovalo svou vlastni spo!. podminenost, a tzv. kriticka faze, ktera jiz vedome vclenuje s-gii do ceieho komplexu soc. determinaci a souvislosti. Obe faze vsak nenasleduji po sobe v mechanicke chronologii (napr. Spencer byl daleko kritictejsi net mno-

zi jeho nasledovnici apod.). Intenzivnejsi rozvoj s.s. je spojen aZ se vznikem -tsociologie vedeni, jejiz casti S.s. vlastne je. Za klasicke dilo s.s. se poklada uvaha R. S. Lynda Sociology for What? z r. 1939 a F. W. Znanieckeho prace The Social Role of the Man of Knowledge z r. 1940, pravdepodobne nejznamejsi praci je vsak Sociologick£i imaginace Ch. W. Millse z r. 1959. V Polsku se spec. otazkami S.s. zabyval S. Ossowski. Pozdeji byly v zap. zemich, zejm. v USA, dale posileny kriticke funkce s.s., jef jsou obsazeny jiz v pracich H. M. a R. S. Lyndovych a Millsovych. Podle nekterych autoni je s.s. povolana k tomu, aby se stala "sociologickou kritikou sociologie" a jejim prostrednictvim kritikou cele spolecnosti (T. B. Bottomore, C. G. A. Bryant). Stoupenci tzv. kriticke s-gie zduraznuji sluzebnost soudobe s-gie vuCi kap. systemu, zv!. pak jeji ochotu byt nastrojem manipulace lidmi a apologetikou odcizenych Iidskych vztahu, vykofisfovani a mravni degenerace bUrZoazni spolecnosti. Tyto pfistupy nezridka vyusiuji az v totalni nihilismus: s-gie, rna-Ii zustat rnravne bezuhonnou, musi byt zrusena. Zvlastnim proudem s.s. je -treflexivni sociologie, navrhovana A. W. Gouldnerem, se s.s. uzce souvisi i -tdialekticka sociologie (R. W. Friedrichs). Vedome navazat na soc. kriticke tradice am. s-gie chce -tradikaIni sociologie (napr. A. McClung Lee), a to zejm. tim, ze se znovu vrati k diagnostice a socialni terapii realnych a aktualnich soc. problemU. Zakl. temata s.s. jsou vsak pomerne systematicky rozpracovavana v obecne metodo!., fil. a poIit. kontextech. Vnitrne se problematika s.s. deli na -tmakrosociologii a mikrosociologii s-gie. Prvni oblast se zabyva vztahy s-gie k sirsim soc. strukturam, zejrn. polit. a hosp., zkouma otazky spo!. objednavky, financni a materialni zavislosti s-gie na mimoved. institucich, autonomii s-gie jako poznavaci aktivity i instituce atd. Jejim podstatnym tematem je vsak spo!. podminenost a urcenost jak s-gickych pozmivacich aktivit (tj. volba vyzk. cilu, metodiky, zpracovani a prezentace s-gickych udajii), takjejich vysJedkii (zejrn. makrostrukturalnfch teori! a teorii stredniho dosahu). Mikrosociologie s-gie je tematicky soucasti -.sociologie vedy a je take podobne strukturovana. Zabyva se osobnosti -tsociologa, jeho profesionalnim a institucionalnim zaclenenim, statusem a prestizi s-gie ve spolecnosti a jejim image jako vedy u laicke verejnosti a soc. rolemi sociologa (role humanisty, osvetoveho pracovnika, experta, soc. technologa, prip. take soc. outsidera). Druhym velkym tematem mikros-gie s-gie je zkoumani -.vedecke komunity (s-gicke obce), a to zejm.: 1. profesionalni pfipravy sociologa a jeho dalSiho kvalifikacniho rustu; 2. moznosti vstupu do s-gicke obce (podminek prijeti a zpusobii rekrutace, stupne jeji otevi'enosti ci uzavi'enosti); 3. duvo1149

sociologie socialnich problem"

sociologie spotreby

du a zpusobu vylucovani z obce; 4. pravidel mobilitniho vzestupu (kariery) a vnitfni stratifikace obce; 5. interpersonalni struktury ve ved. kolektivech vcetne tzv. ~invi­ sible colleges; 6. pravidel komunikace uvnitr obce a mezi obd a vefejnosti vcetne problemu cenzury a autocenzury, ~kritiky a sebekritiky, svobody prezentace vysledku poznani; 7. pravidel odmenovani (viz ~efekt sv. Matouse); 8. normativni struktury soc. chovani uvnitr obce (pravidel ~vedecke etiky a jejiho dodrzovani); 9. vznikani a zanikani ~vedeckych skol a smeru; 10. mimovednfch vstupu do vect. poznani a institucionalni struktury s-gie. S.s. se nekdy neopravnene ztotoziiuje s ~metasociologii. A: sociology of sociology F: sociologie de la sociologie N: Soziologie der Soziologie I: sociologia della sociologia Lit.: Crawford, E. T.: The Sociology of the Social Sciences. Hague 1971; Friedrichs, R. W.: A Sociology of Sociology. New York 1970; Ossowski, S.: o osobliwosciach nauk spolecznych. Warszava 1962; Tiryakiall, E. A. ed.: The Phenomenon of Sociology. A Reader in the Sociology of Sociology. New York 1971.

Pet sociologie socialnich pro blem" viz problem socialni so ci 0 log i e soli t ern i viz sociologie interpretativni soc i 0 log i e s p 0 r t u - s-gicka disciplina zabyvajfci se z ruznych hledisek vztahem mezi ~sportem a ~spolec­ nosH. Casto je pojimana jako souhrnna disciplina, zamefujid se na problematiku ~sociologie telesne kuItury a ~sociologie teIesne vychovy. Existuji dva zakl. pfistupy: 1. zabyvajid se sportem jako institud, spol. subsystemem Ci kult. vzorem, usilujici 0 to, aby prostrednictvim vypovecti 0 sportu byla lepe pochopena spolecnost, a charakterizovany v anglosaske literature jako "sociology of sport"; 2. oznacovany jako "sociology in sport", ktery je v zasade aplikovanou s-gii a vyuziva obecne i spec. s-gicke poznatky k reseni problemu v treninku, v marketingu, v projektovani sportovnfch institud, organizad a soutezi, ve snaze 0 eliminaci deviantnich jevu ve sportu, ph rozpracovavani sportovnich pravidel, norem a direktiv Ci valokaci sportovnich talentu, funkcionaru, treneru apod. Znacna pozornost je venovana v s.s. otazkam mladeZe a jeji vychovy prostrednictvim sportu, divakum, sportu jako podivane a slozce masove kultury, zivotnimu zpusobu sportovcu, pusobeni sportu v premenach lokalnich spolecnosri, ~akuIturaci prostrednictvim sportu a problematice jeho soc. funkci. S.s. se rozviji jednak jako empir. a teor. veda, jednak jako soc. zurnalistika, komentujici ze s-gickych pozic kazdodennost sportu. Prvni dilo venovane s.s. vzniklo sice az ve 20. I. 20. st. 1150

(prke H. Riesseho Soziologie des Sports z r. 1921), avsak s-gicke koncepce sportu vznikaly jiz podstatne drive. Do svych analyz jej zahrnovali vyzn. sociologove, jako G. Simmel, M. Weber, L von Wiese, H. Spencer, L Mumford, F. W. Znaniecki, T. B. Veblen, J. Ortega y Gasset, J. Huizinga ci F. J. J. Buytendijk. Sport byl pojiman jako produkt mestske, prum. civilizace, casto jako reakce na pretvoreni cloveka v stroj (H. Riesse), nebo naopak jako produkt ci konstitutivni soucast stare, aristokraticke kultury (J. Ortega y Gasset), prdivajid v zivotnim slohu ~za­ halCivych trid (T. B. Veblen). V clanku G. E. Howarda Social Psychology of the Spectators z r. 1925 byly jiz uvedeny vsechny podstatne duvody proti sportu realizovanemu pro divaky, za penize a nikoli z vnitfni potreby. Steinitzerova studie Sport und Kultur (1911) kritizovala sport jako produkt masove kultury. I prace J. Huizingy (viz ~ho­ mo ludens) pfistupovaly ke sportu spiSe jako k mrtve narozenemu diteti nez jako k fenomenu obrozujicimu lidskou osobnost. Na strane druhe existovaly pristupy pfecei'iujid sport, zdurazi'iujid jednostranne jeho reformni ulohu a moznosti (viz ~olympismus), popr. jeho ryze mravni aspekty. Povalecny vyvoj s.s. byl ve znameni funkcionalistickych a strukturalne funkcionalistickych koncepci (E. K. Scheuch, G. R. F. Liischen, A. Allardt, J. Stone), pficemz idealem se stalo pojeti s.s. jako prisne empir. discipliny, orientovane na budovani teorii stredniho dosahu. Zvysilo se mnozstvi empir. kvantitativne orientovanych vyzkumu, zajem 0 hist. a fenomenologicky zalozene stu die vsak nikterak nepoklesl. S.s. se v povalecnem obdobi stavala casto polem nove syntezy a demonstrace novych, zvl. etnologicky orientovanych pristupu a postupu. Na pfelomu 60. a 70. 1. se zacala pod tlakem ~"nove levice" a ~frankfurtske skoly atmosfera v s.s. vyrazne menit. Pfevladajici pristup ke sportu a k telovychove jako vyrazu spolecnosti ~volneho casu byl problematizovan odkazem na to, ze volny cas, a tudiz i sport, neni nicim jinym nd "zdvojenim" sveta prace (J. Habermas), v nemz plati obdobne zakonitosti a pravidla hry. Odcizene a dehumanizovane praci odpovida i odlidsteny a odcizeny volny cas, ktery do sebe pojima prvky komercionalizace, ucelovosti a represe. Ani sport neni podle sociologu soc. kriticke orientace (B. Rigauer, U. Prokopovd, H. Plessner) alternativou prace, ale v nejlepsim pfipade jeji kompenzaci. Je nastrojem adaptace na dany spol. system, rna pfevazne pacifikacni a konformizujici ulohu. Sportovni vykon je zbozim, ktere je produkovano sportovnimi institucemi a konzumovano soc. konformnimi divaky. Radikalni kritika sportu vyvolala radu souhlasnych, ale i nesouhlasnych postoju. Ackoliv mnoho sociologu zduraziiovalo, ze

sportovci nejsou tak odcizeni, jak teoretici nove levice tvrdi, kritictejsi postoje zustaly trvalou soucasti dnesni s.s. Stoupl zajem 0 temata drive spiSe prehlizena: 0 soc. bariery branfci vstupu do elitnich sportovnich klubu, rozpory mezi postavenim mlacteze ve sportu a jejfm zastoupenfm ve sportovni diplomacii, vedeni klubu apod., 0 zensky sport a jeho promeny, amaterismus a profesionalismus, vliv sportu na rasove a narodnostni minority i jeho ulohu v artikulaci jejich pozadavku. Stoupl pocet studii venovanych dopingu a zdravi vrcholovych sportovcu i problemum spjatym s vlnou vandalismu a terorismu na sportovistich, zvl. pak na fotbalovych stadi6nech. Vzrostl zajem 0 nesoutezni, rekreacni, relaxacni a rehabilitacne orientovany sport. Stale vice se upevi'iuje tradice spec. s-gickych analyz typickych sportu a s nirni spjatych ~subkultur. Vzorem je zde dnes jiz klasicka stat S. K. Weinberga a H. Aranda The Occupational Culture of Boxer z r. 1952. Soudoba s.s. neni teor. a ideo 1. homogenni. Promitaji se do ni vi ivy pozitivismu, ~strukturalismu, filozofie zivota, ~psychoanalyzy, humanisticke filozofie F. W. Znanieckeho i starsich s-gickych smeru, zvl. pak ~socialni­ ho darwinismu. Stale podnety pfinasi dilo G. Simmela i novejsi ~interpretativni sociologie, ~fenomenologic­ ka sociologie a ~dramaturgicka sociologie. Marx. s.s. dlouho existovala temer jen v podobe kritiky burz. sportu a nemarx. s.s. (syntetictejsi prace vznikly v ramci sociologie telesne kultury a psychologie sportu v polovine 20. 1.). Za prvni vetSi studii S.s. v byvalych social. zemich je pokladana prace A. Wohla Spoleczno historyczne podloze sportu z r. 1961. K vyzn. autorum patfi Z. Krawczyk, A. Tyszka, G. Mlodzikowski, N. I. Ponomarjov, V. I. Stoljarov, O. A. Milstejn. Velkou pozornost teto s.s. na sebe soustfed'ovaly olympijske hry a komparace vykonnosti sportovcu ze social. a kap. zemi, vystavba sportovnfch organizad, problem mestskeho a venkovskeho sportu apod. pocarky csl. s.s. je nutne hledat v polit. a sportovni publicistice, sokolske, soc.demokr. i kom., spjate zejm. scsI. olympijskym hnutim (M. Tyrs,1. Guth-Jarkovskj, J. F. Chaloupeckj). V mezivalecnem obdobi se okrajove zabyvali s.s.I. A. BMha aE. Chalupnj, prvni zejm. s ohledem na vyznam mravnich norem v regulaci spol. jednani (fair play), druhy v ramci pokusu 0 systemizaci s-gie jako takove a s-gie sokolstvi a skautingu. Systematicteji se s.s. rozvijela az po 2. svet. valce, nejprve v ramci teorie telesne vychovy a pozdeji samostatne. Jako prvni se 0 systemizaci discipliny pokusil B. Petrak v r. 1963 (Sociologie a telesnd kultura). Vetsi monograficke prace sepsali M. Choutka, V. Cechtik a J. Linhart. A: sociology of sport F: sociologie du sport N: Soziologie des Sportes I: sociologia dello sport

Lit.: Cechdk, V. - Lillhart, 1.: Sociologie sportu. Praha 1986; Edwards, H.: Sociology of Sport. Homewood, Ill. 1973; Krockow, Cil. von: Sport. Eine Soziologie und Philosophie des Leistungsprinzips. Hamburg 1974; Krotee, M. L. ed.: The Dimensions of Sport Sociology. West Point, N.Y. 1979; Lov, 1. W. - Kellyoll, C. S. cds.: Sport, Culture and Society. London, New York 1969; Liischen, C. R. F. - Wiess, K. eds.: Die Soziologie dcs Sports. Darmstadt 1976; McPhersoll, B. D. - Curtis, 1. E. - Loy, 1. w.: The Social Significance of Sport. Champaign, lll. 1989; viz tei ->sport. Cas.: International Rewiew of Sport Sociology.

Lin, Cech

sociologie spotfe by - muze byt povazovana zajednu z disciplin ~ekonomicke sociologie, za podobor -'sociologie kultury nebo za jednu z oblasti souhrnne teorie ~spotrebniho chovani, jez zahrnuje vedle hledisek s-gickych take hlediska ekon., psychol., kult., konjunkturni vyzkum a ~marketing. Empir. poCatek s.s. lze klast do ,,moralni statistiky", rozvijejici ze ve Francii, v Belgii a v Nemecku od poloviny 19. st. (E. Ducpetiaux, F. Le Play, E. Engel). Jiz v r. 1857 maji svuj pocarek tzv. ~Engelo­ vy zakony, podle nichz s rustem prijmu klesaji vydaje na stravovani, stagnuji vydaje na odivani a bydleni a zvysuji se ostatni vyctaje. Analyzy zamel'ene na zkoumani zivotnich podminek del. tl'idy byly pozdeji rozsireny na sledovani soc. rozdilu v rozpoctovem a spotrebnim chovani domacnosti. M. Halbwachs polozil spotrebu do centra sveho studia tfidni struktury: soc. tridy, stejnejako potfeby,jsou hierarch icky uspol'adany, kazda tfida rna spec if. sestavu a psychologii potfeb, kazda spotfeba rna svtij soc. obsah a vyznam. V s.s. jsou tak dale zdurazneny momenty spol. vkol'enenosti potl'eb a soc. interaktivniho charakteru jejich formovani, ktere byly obsazeny v klasicke i pozdejsi ekonomii. Pro K. Marxe byla jednota produkce a spotreby, vyrobnich aspol. vztahu vychodiskem; potfeby i statky, ktere je uspokojuji, jsou dilem spolecnosti; kos spotrebnich statku nutnych k reprodukci pracovni sHy je pro neho dan historickymi a kulturnimi specifiky. Podle A. Marshalla je v poptavce obsazen moment soc. determinace, ktery svym vlivem pl'evazuje determinismus uZitecnosti. Nejvice ovsem za hranice ekonomie vystoupil T. B. Veblen, ktery ve sve "teorii zahalcive tridy" ukazuje, jak prave okazalou spotrebou (conspicuous consumption) a najevo davanym odmitnutim prace tato tfida manifestuje svoji schopnost i vyvolenost vladnout ostatnim (viz ~prestizni spotreba). V protikladu k soc. privilegiim a ekon. nedostatku se rozviji ~masova spotreba, vtahujici do spotrebni souteze vsechny soc. vrstvy i demogr. skupiny. Soucasna tematika s.s. je ve1mi pestra. Je to pl'edevsim zkoumani samotne podoby spotreby jako produkce reifikovanych a komodifikovanych znaku a obrazu, vychazejici z Marxovvch teorii fetisismu a odcizeni, navazujici na G. S. von Lukticse a ~frankfurtskou skolu. J. Baudrillard 1151

sociologie spnivy

sociologie stravovani

vidi spotrebu jako produkci a reprodukci distinktivniho materialu, resp. zbozi-znaku, v jejichz manipulaci se zcela zakryva predel mezi realitou a obrazem. Vyzn. polem je analyza soc.-strukturaeniho potencialu spotreby, jeho uloha vyjadfovat, potvrzovat a reprodukovat soc. status. Podle P. F. Bourdieua vkus klasifikuje (stejne jako sarna klasifikace klasifikuje klasifikatory) a jemne rozdfly od sebe odlisuji soc. tfidy i jejich frakce. V integrovane a uzavrene spoleenosti jsou klasifikaeni principy jasne a struktura spoleenosti je Citelna skrze spotrebu. Soueasna prevaha nabidky spotrebnfch hodnot vyvolava procesy kult. deklasifikace a deformaci habitusu DiMaggio. Je otazkou, zda reality --tpostmoderni spolecnosti povedou k rozpadu ractu Ci k prosazeni novych integrativnfch principu. Spoffeba je ovsem zkoumana i z kult. hlediska jakozto narcisticka spotfeba snu, obrazu a poteseni, jako iracionalni exces a mrhanf. Nove obchodni do my a pasaze jsou vytvareny jako "snove svety" spotreby, kazdodenni svet velkomest je estetizovan (W. Benjamin). DuleZitym smeremje neomarx. perspektiva zkoumani spotfeby v tzv. "nove sociologii mesta" (M. Castells). V tomto pripade je centralnim pojmem nikoli individ., ale spo!. spotfeba a zpusoby jeji statni manipulace. Stat intervenuje do reprodukce pracovnich sfl poskytovanim fady sluzeb, jejichz vyuzivani je zdrojem nerovnosti, moznost vyberu soukromych forem je zdrojem soc. vYhod. Nerovnost spotfeby je stale vice sledovana i uvnitf domacnosti, jako kontrola financi a rozdeleni statku mezi jednotlivymi eleny (I. Pahl). S.s. rna fadu podoborU, z nichz nejrozsrrenejsi se zabyvaji soc. specifikou stravovani, turismu, kult. spotfebou, m6dou, ze spo!. spotfeby jsou pak sledovany nejvfce oblasti bydleni a zdravotnictvf. A: sociology of consumption, consumer sociology F: sociologie de la consommation N: Soziologie des Verbrauchs I: sociologia dei consumi Lit.: Baudrillard, J.: La societe de consommation. Paris 1970; Bourdieu, P.: La distinction. Paris 1979; Castells, M.: The Urban Question: A Marxist Approach. London 1977; Halbwachs, M.: La classe ouvriere et 1es niveaux de vie. Paris 1913; Palz/, 1.: Money and Marriage. London 1989; Zahn, E.: Sozio1ogie der Prosperitat. Mtinchen 1964.

Vee sociologie Sp r a vy viz sprava soc i 0 log i est a f i viz gerontosociologie, staff soc i 0 log i est a t u - hranieni oblast s-gie zabyvajici se zkoumanim funkci --tstatu a jeho organu ve --tspolecnosti. Jednim z nejvyzn. propagatoru vzniku samostatne discipliny s.s. byl nem. pravni teoretik G. Jellinek. S.s. se ale nikdy zcela neosamostatnila. Jeji problematika se pohybuje na pomezi nekolika samostatnych vednich disciplin: krome 1152

s-gie jsou to -tpravni vedy (resp. -tsociologie prava ci -tpravni sociologie) a --tpolitieke vedy, tak jak se vyvijely po 2. svet. valce predevsim v USA a v zap. Evrope pod nazvem -tpolitologie. Na uvahy 0 funkci statu a pusobeni jeho organu ve spolecnosti mely velky vliv predevsim starsi teorie statopravni a prace z oboru historie prava. Historizujici pojeti dnes ustupuji; do popfedi pozomosti se dostavaji teorie zamefene ke konkretnim spo!. dusledkum pusobeni statu, at uvnitf jednoho statu ei v mezinar. kontextu. Tyto uvahy jsou take ovlivneny teor. zajmem o pfesnejsi vymezeni rozdflu mezi pojmy stat a spoleenost. Teorie kladouci proti sobe stat a spoleenost vznikaly v obdobi polit. ekon. --tliberalismu: proti svobodnemu podnikani jedince, proti produkti vni sHe vyroby a smeny, proti podnikani, ktere vytvafi spo!. bohatstvi a je zakladem pokroku a pozitivnfch spo!. zmen v intencfch obeanske spoleenosti, stoji stat jako polit. a mocenska struktura, ktera tento vyvoj bud brzdi, nebo urychluje. Koncepce vztahu spoleenosti a statu sehraly duleZitou roIi pfedevsim v Hegelove soc. filozofii a v Comtove s-gii a v modifikovane podobe jsou predmetem rozborU dodnes. Ve svych poeatcich byla s.s. poznamenana pozitivistickym pfistupem. V pojeti F. Oppenheimera je s.s. teor. vedou o historii statu, rna byt zakladem dejin statu, nauky 0 jeho vzniku, promenach a zaniku, rna provadet rozbory spo!. pfedpokladu pusobeni statu a ureovat jednotlive prvky, z nichz se stat sklacta. Od poeatku je patma snaha 0 rozliseni "juristickeho" a "sociologickeho" pojeti statu. Juristicke pojeti vychazi z ureujfci role prava, zatimco s-gicke zduraznuje pusobeni pfir. spo!. Cinitelu (L. Gumplowicz) a zvazuje nazory historiku, etnologu, polit. ekonomu apod. G. lellinek to vyjadfil tak, ze stat majednak realnou (s-gickou) ajednak idealni (pravn!) povahu. Etnologie ovlivnila s.s. pfedevsim myslenkou, ze fad moci existoval drive, nez se vytvorily institucionalizovane formy -tpanstvi ve spec. forme statu. Primitivni spoleenosti znaly sice -tmoc, -tautoritu, --tprestiz, ale nikoli stat jako zakI. formu organizovane vlady (A. Vierkandt). Podle marxismu je koneenym cHern odstraneni statu jako organizovaneho a systematickeho nasill. A. Gramsci, ktery se problematice s.s. venoval systematieteji, pfedpoklactal, ze socia!. stat bude pozadovat stale vetSi ueast jedincu na zivote statnfch instituci, eimz se podle neho vyrazne odlisi od burzoazniho statu, ktery je tim vnitfne i navenek silnejsi, eim mene obeanu sleduje a kontroluje aktivity organu moci. Dnes je na Zapade s.s. soueasti politologicke teorie. Jejim hlavnim cHern je nalezeni efektivni mocensko-autoritativni kontroly a ovlivnovani spo!. Zivota, ktere by se opiralo 0 poznani jeho mechanismu. V tomto smyslu poskytla

radu vyzn. impulsu s.s. i politologii pfedevsim teorie --tstrukturalnmo funkcionalismu. Rada otazek, jimiz se s.s. v ramci politologie zabyva, se tyka problemu -tdemokracie. Zejm. jde 0 ureeni miry kompetence statu ph fdeni -tsocialnich konfliktu. Je to oziveni stareho problemu, zda stat je samostatnym celkem nezavislym na jedincfch a prosazujfcim zajmy celku i proti vuli jedincu, Ci zda je pouze nastrojem regulace individ. yule, protikladnych zajmu jedincu a skupin apod. Pfevlacta tendence k minimalizaci zasahu statu do polit. zivota i do soukrome sfery, pfedstava, ze kaZdy obean si formou danovych spIatek plati svuj stat, aby na druhe strane stat formou ruznych opaffeni chranil jeho soukromi a staral se 0 vytvareni moznosti jeho seberealizace. Toto instrumentalni pojeti statu narazi na fadu pfekazek vyvolavanych realnym stavem spo!. vztahu a realnou funkci statu ve spoleenosti. Zasah statu pfi regulaci spo!. vztahu je casto spojen s fadou nepopularnfch opatfenf. To vyvolava mnohdy reakce ohrozujfci cely spo!. system (napr. --tterorismus). Soc. -treformismus rozviji koncepci S'S" kteraje hist. dedictvim emancipaenfch hnuti a demokr. ustavniho statu. Pfedpoklacta, ze statnimi intervencemi Ize zajistit koexistenci mezi demokracii a kapitalismem. Idealem je zit svobodne ve spravedlivem state stoupajiciho blahobytu. Klade se zde duraz na vyznam moci, schopnosti a rozhodnosti "intervencionistickeho" statniho apanitu (J. Habermas). V koncepcfch --tpostindustrialni spolecnosti vsak nektefi sociologove projevuji obavy z toho, zda stat muze uCinne zasahovat do reseni spo!. problemu. Podle. D. Bella se stat stava pfflis "tesnym" pro velke zivotni problemy a soucasne pfilis "velkym" pro ty "male". Stat ztraci schopnost reagovat na rozmanite mistni potreby, na druhe strane lokalni centra ztraceji schopnost efektivne nakladat se svymi zdroji i samostatne rozhodovat. Narusta neschopnost tradicniho statu ucinne eelit ekon. problemum vzhledem k mezinar. ekon. integraci i ke statne polit. roztfiStenosti. S.s. v zemfch zap. Evropy a USA spatfuje jeden ze svych hlavnfch ukolu v rozpoznani tendenci ohrozujicich system -tpariamentni demokracie a v urceni optimalniho vztahu mezi spolecnosti a statem v soucasnych podminkach rozvinute, diferencovane modemi spolecnosti (viz tez --tdemokracie zapadni). Prosazuje se zde take koncepce --tobcanske neposlusnosti jako jedne z forem odporu vuCi statu, ktera neni motivovana primo politicky, ale je povazovana zajeden z novych zpusobu regulace mocensko-polit. vztahu ve spoleenosti. A: sociology of the state F: sociologie de I'Etat N: Soziologie des Staates I: sociologia dello Stato Lit.: Habermas, 1.: Die neue Untibersichtlichkeit; Jellinek, G.: Vseobecna svetoveda. Praha 1906; McIver, R. M.: The Web of Government. New

York 1965; Parsons, T.: Social System. Glencoe, Ill. 1951; Weber, M.: (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Ttibingen 1990.

Much

sociologie politickych stran vizsociologiestranietvi, strana politieka so ci 0 I 0 gie s tr an ict v i - velky tematickY celek -tsociologie politiky, zabyvajfci se studiem vnitfni struktury --tpolitiekych stran a jejfch vnejsfch soc. souvislosti. S.s. se prakticky prekryva se sociologii politiekych stran, nekdy je chapana ponekud uzeji. Orientaci na vniffni strukturu polit. stran pfedstavuje klasicke, zakladatelske dilo Roberta Michelse Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie, vydane jiz v r. 1911. Michels v nem formuloval "zakladni sociologicky zakon politickych stran" takto: polit. stranaje organizace, ktera dava vznik nadvlade nad zastupovanymi. Podle Michelse viJdci realizuji sve stranictvi tim, ze usiluji 0 moe, a timjsou cele stranicke organizace pfedmetem manipulace a delegati neusiluji 0 efektivni spojeni s nawry svych volieu. S.s. se take zabyva studiem spol.-polit. funkci strano Z techto dvou hledisek, tj. z hlediska struktury a funkce, jsou polit. strany nejeasteji definovany jako organizace aktivnich sil spolecnosti, ktere kontroluji statni moc a soutezi s jinymi skupinami, ktere maji odlisne nazory a zaujimaji odlisne postoje. Jsou zaroven mediacnimi organizacemi, prostredniky mezi spoiecnosti a mocenskymi institucemi. V s.s. se velmi siroce uplatnil pffstup -tstrukturalniho funkcionalismu. Ph analyze polit. jevu, polit. stran a stranictvi povazuje Otto A. Stammer za nezbytne pouzit dYe myslenkove operace. Prvni spoeiva v lokalizaci daneho polit. radu a ve zjisfovani jeho relevantnosti. Druha je orientovana makrostrukturalne, smeruje k identifikaci mnohem sirsfch vztahu, pfesahujicich ramec daneho polit. systemu. Polit. stranictvi je chapano jako podstatny element systemu polit. stran i celeho polit. systemu. Protoze vsak v polit. systemech se vyvijeji pfibuzne nebo obdobne projevy polit. stranictvi, usiluje s.s. rovnez 0 poznani jejich intemacionalizace. V soucasne dobe rna s.s. pfed sebou dosud malo probadanou problematiku --thodnotove orientace polit. stran a jejich --tpoliticke kultury. V dejinach ces. s-gie pfispel k S.S. jednou ze svych prvnfch s-gickych pracf Edvard BeneS. A: sociology of party spirit F: sociologie des partis poIitiques N: Soziologie der Parteien I: sociologia dei partiti politici Lit.: Bene." E.: Stranictvf. Sociologicka studie. Praha 1912; Dliverger, M.: Les Partis Politiques. Paris 1951; Hartman/!, 1.: Parteienforschung. Darmstadt 1979; Michels, R.: Strany a vudcove. Praha 1931: Neuma/!/!, S. ed.: Modem Political Parties. Chicago 1956; Wiesendahl, E.: Parteien und Demokratie. Opladen 1980.

Pec

so ci 0 log i est r a v 0 van i viz sociologie jidla 1153

sociologie systematicka

sociologie s ys tern a ticka viz sociologie obecna sociologie system ova - v sirokem smyslu pojeti s-gie jako vedy 0 --*socialnich systemech. Za pfedchMce tohoto pfistupu je povazovan zejm. Ch. L. de Montesquieu; mezi hlavni hist. reprezentanty patfi H. Spencer a V. Pareto. Zdrojem s.s. je tez koncepce soc. jednani F. W. Znanieckiho a L. J. Hendersona. Procesualni pfistup Ize nalezt v okruhu --*chicagske skoly, pfip. v --*interakcionismu. K teto tradici se pfipojuji ve 20. st. ideove podnety obecne teorie systemu (L. von Bertalanffy, W. R. Ashby). Vyvrcholenim s-gicke tradice systemoveho mysleni je --*strukturalni funkcionalismus. V jeho ramci vytvofil prototyp s.s. T. Parsons, a to pfedevsim v praci The Social System (1951), tedy pote, co rozvinul obecnou teorii jednanl. Teorie socialniho systemu vychazi ze schematu 4 hlavnich funkel, kterym odpovidaji 4 subsystemy jednani: 1. soc. system, ktery plni funkci integrativni; 2. kult. system; 3. system osobnosti; 4. system chovani organismu. Soc. system je chap an jako slozity, strukturovany celek, jako system navzajem zavislych procesu jednani, smefujici k dosazeni a zachovani ekvilibria (viz --*homeostaze). Teto koncepci se vytykajeji staticke a konsensualisticke zamefeni, ktere nepocita se zmenou systemu a vsechny odchylky chape jako dysfunkcnL KIlcovou roli zde hraje --*socializace jednotlivych akteru, kteI'i se do systemu zaclenuji prostfednictvim --*roll. Rozhodujiel je reprodukce hodnotoveho systemu, coz souvisi s tilohou kult. systemu. --*Spolecnost pfedstavuje nejkomplexnejsi a nejsobestacnejsi soc. system se zv1. vyvinutymi integracnimi mechanismy, s vyraznou tilohou normativniho I'adu, s institucionalizael vzorcu jednanl. Podle Parsonse je tikolem s-gie zabyvat se temito aspekty teorie soc. systemu a vsimat si zak1. vztahU mezi subsystemy, ktere je mozno - opet na zaklade 4 funkel - analyticky clenit na ekonomiku, politiku, komunitu, rodinu. Najedne strane je vzdy pI'edkladana hierarchie systemu, na druhe strane jsou na jednotlivych tirovnich rozlisene subsystemy zasadne kladeny vedle sebe, coz odpovida metodo1. postulatu pluralismu faktoru (funkcl). Tento pfistup byl nekterymi kritiky (napf. Ch. W. Millsem, A. W. Gouldnerem) hodnocen jako teleologicky a staticky, ve svych ideal. dusledelch jako konzervativni a apologetickY· Mel vsak znacny vliv jak na nektere smery teorie --*organizace, tak na pokusy 0 soc. modelovani, kde doslo k urCite symbi6ze mezi Parsonsovymi konceptualnimi schematy a metodologii --*neopozitivismu. Poslednim vyzn. pfedstavitelem funkcionalistickeho pfistupu k soc. systemu je N. Luhmann. Pojima jej dynamicteji, jako otevfeny system, ktery vznika vyberem a redukel komplexity moznosti a je 1154

sociologie spanelska smysluplnou vzajemnou vazbou jednani Iidi. Zvl. konstitutivni vyznam pfipisuje Luhmann --*komunikaci. Spolecnost je pro nej komunikacne zprostfedkovanym evolucnim systemem, v nemz probiha diferenciace jednotlivych systemu. Mimo ramec funkcionalismu rozvinul teor. koncepci soc. systemu G. C. Homans. K s.s. smefuji i nektere obecne teor. tivahy zduraznujiel vyznam pojmu organizace pro sbliZeni s-gie a obecne teorie systemu. U W. Buckleyho Ize zaznamenat snahu 0 prekonani metodo1. jednostrannosti funkcionalismu a zajem 0 --*kauzalni analyzu, uplatnuje take nektere nove pojmy (ekvifinalita, zpetna vazba, emergence aj.). Snaha pfiblizit obecnou teorii systemu konkretnejsim aplikaelm charakterizuji i prace R. L. Ackoffa, J. K. Feiblemana, 1. W. Frienda. Ph rozvijeni teorie organizace sehrala vyzn. tilohu tzv. skola socialnich systemu, jejimi celnym pfedstavite1em je Ch. I. Barnard. Systemovy pfistup zde slouzi jako zaklad interdisciplinamiho zkoumani jednotlivych organizacl. Organizace pfedstavuje slozity a diferencovany system, pficemz zahmuje formalni i neformaIni strukturu, vazby, procesy komunikace a rozhodovani jako prostfedky regulace a vedenL I zde se vychazi z integrativni role hlavniho elle organizace a pozomost je venovana jak rovnovaze a stabilite organizace, tak procesum adaptace. Znacny zajem pfitahuji i problemy rozhodovani a --*motivace (H. A. Simon). K vyzn. teoretikum se fadi P. Selznick, A. W. Etzioni, P. M. Blau, B. M. Gross. Systemovy pfistup se uplatnil i v oblasti politologie (D. Easton) a teorie byrokracie (M. Crozier). V poslednich letech dochazi k oziveni zajmu 0 funkcionalni pfistupy i v am. s-gii (neofunkcionalismus, P. Colomy, 1. Alexander). Zachovana zustala i tradice globalnich systemovych pohledu na problemy sveta (viz dfivejsi prace Rimskeho klubu) - nejznamejsim predstavitelem tohoto smeru je zI'ejme I. M. Wallerstein. Na pomezi abstraktni teorie a empir. analyzy se pohybuji studie relativne uzavI'ene vyzk. skupiny sdruzene v ramci ISA (F. Para-Luna aj.). Dnesni --*systemove pfistupy phnaseji zejm. na makro-tirovni vice dynamiky a kritickeho pohledu. Mohou byt ovsem propojovany s ruznymi paradigmaty, napf. funkcionalnim, marx., neopozitivistickym. A: systems sociology F: sociologie systemiste (de systeme) N: Systemsoziologie I: sociologia sistemica Lit.: Bucklev, w.: Sociology and Modem System Theory. New Jersey 1967; Buridllek, Systemova sociologie? Praha 1984; Emery, F. E. ed.: Systems Thinking. 1972; Parsolls, T.: (1966) Spoleenosti - vyvojove a,srovnavad hodnoceni. Praha 1971; Pursovd, 1.: Vyvoj systemovych teorn spolecnosti. Praha 1984; Tjade/l, K. H.: Soziales System und Sozialer Wandel.

1.:

Stuttgart 1969.

Bur

sociologie spaneIska -objevuje se koncem 19. st., rna vsak bohatou, i kdyz nerovnomemou historii. Nejdfive

se osamostatnovala od socialni etiky, filozofie prava a dejin. V 1. obdobi do r. 1936 v ni pI'evladala zejm. --*sociologie prava a intervenoval do ni soc. --*reformismus (ved. tirovne v teto oblasti vsak s.s. dosahla az po 1. svet. valce). liz J. Costa na konci 19. st. pfipisoval tistfedni postaveni mezi spo1. jevy pravu, vcetne prava zvykoveho a navrhoval reformu zemedelstvl. R. 1903 byl jako poradni organ vlady zalozen Instituto de reformas sociales, kde se uplatnoval s-gicky moralni organicism us, social. tendence i soc. katolicismus (soc. darwinismus mel ve Spanelsku mensi vliv nez v jinych zemich). Pfedstavitel moralniho organicismu F. Giner de los Rios videl spolecnost jako organickou jednotu, "socialni osobu", spjatou psych. vztahy s etickymi aspekty. M. Sales y Ferre, i kdyz cerpal z tychz myslenkovych zdroju, shledaval znacnou nepodobnost mezi spolecnosti a organismem (v jeho pojeti soc. a polit. evoluce koncila vznikem naroda). Stoupencem moraIniho organicismu byl i prvni prezident uvedeneho tistavu G. de Azcarate, ktery se zabyval napr. kritikou tehdejsiho parlamentarismu. leho mladsi spolupracovnik A. G. Posada, pestujici predevsim --*dejiny sociologie a teorii statu, spojoval zmineny smer zvlasf vyrazne s --*psychologismem. V I. 1914-1917 doslo zejm. pod vlivemA. Posady a S. Amara ke "kondenzaci doktriny". S-gie byla definovana jako veda 0 soc. realite, ktera muze byt pochopena prostrednictvim specif. vyzkumu; dulezita role byla pripisovana statistice, Po obdobi rozvoje utrpela s.s. trauma v letech obcanske valky (1936-1939) a za nasledneho Frankova rdimu, doprovazeneho cetnymi polit. perzekucemi. Mnoho intelektualu emigrovalo, zejm. do USA, Mexika a Argentiny. V emigraci se span. sociologove dostavali do kontaktu s jinymi myslenkovymi a kult. proudy a bez pfimeho spojeni s vlastni spoleenosti se venovali jednak pfekladum (zejm. z anglictiny a nemciny), ktere pak dlouho slouzily jako ucebnice, jednak provedli ve1ke systematicke prace. Francisco Ayala podal charakteristiku vyvoje civilizace a kultury zalozenou na analyze vedomi, L. Recasens Siches propracoval filozofii modemiho prava (v neokantovskem duchu), Jose Medina Echevarria se tematicky zamefil na lidske souziti, valku a tilohu inteligence ve spolecnosti. Na domael pude se s-gie venovala socioekon. dimenzi a ponechala stranou polit. aspekty. Oficialni veda se soustfedila v Institutu politickjch ved, Institutu 1. Balmea a Katolickim institutu Lva XII. s fakultou polit., ekon. a obchodnich ved. Vyzn. postavou 50. 1. je Enrique Gomes Arboleya, pfedstavite1 tzv. granadske skoly. Zajem 0 etiku ho vedl k racionaIne-pravnim tivaham i k uvaham 0 problemech modemi spolecnosti; sociologii pojimal jako skolu humanismu. Vedle oficialni vedy pusobily v te dobe soukrome

opozicni instituce (Sociedades An6nimos) pod ochranou elrkve, vetsinou vsak nemely dlouheho trvanL V 60. I. se Spanelsko s rustem demokratizace ve spolecnosti postupne integrovalo do zap. kultury. V tomto procesu sehraly vyzn. roli vysoke skoly. Polit. zivot se ale stal opet normalnim az po r. 1975. Se stabilizael demokracie po r. 1975 si i s-gicke discipliny upevnily sve misto v zivote polit., kult., ekon. a zacaly pusobit i na mezinar. ved. a akademicke scene. Vyzn. osobnostmi se stali: Juan Jose Linz, ktery kombinuje zajem 0 teor. studie polit. reZimu (autoritativni a demokr. rezimy, jejich stabilita a krize, prechod z autoritativniho rdimu k demokracii, kolaps demokracii) se zajmem 0 empir. vyzkum soc. reality; Salvador Giner, ktery je tvurcem radikalnich eseji 0 jihoevrop. spolecnostech, zejm. spolecnosti span, (problemy dynamiky spolecnosti, svobody, soc. relevance etiky, role nabozenstvi ve svetskem zivote), zabyva se historii byrokratismu a korporatismu, novymi formami spo1. nerovnosti apod.; Manuel Castells, ktery je autorem 15 knih v oboru s-gie, polit. ekonomie, mestskeho planovani a novych technologii, rozviji koncepci kolekt. spotfeby s durazem na tilohu statu jako bariery vuci protikladum spotrebni spolecnosti a kap. rozvoje. Mezi nejdulezitejSi profesionalni asociace patfi: FASEE (Spanelska federace regionalnich sociologickych asociael), zalozena r. 1979, kteraje clenem ISA (Mezinarodni sociologicke asociace) a organizuje mezinar, seminafe a kongresy; Colegio - narodni kolegium absolventu a doktoru polit. ved a s-gie, zalozene v r. 1953, ktere vydava casopis Cuadernos de Ciencia Polftica y Sociologia a udeluje rocne 2 ceny za nejlepsi publikaci a vyzkum (je clenem ISA); CECOMS (Spanelsky vybor pro organizaci Svetoveho sociologickeho kongresu), ktery byl zalozen v r. 1987 ticelove pro poradani XII. svetoveho kongresu socioiogie v Madridu (1990), pusobi vsak i nadaIe. Span. s-gicke instituce: CIS (Centrum pro sociologicky vyzkum), ktery spolupracuje s parlamentem a vladou, vydava casopis REIS (Revista Espanola de Investigaciones Sociologicas), a vlastni velkou knihovnu a databanku; IESA (lnstitut pokrokovych socialnich ved), zalozeny v r. 1988, ktery se zamefuje na vladni politiku v soc. otazkach, vydava casopis RIS (Revista Intemacional de Sociologia); ICESB (Katolicky institut socialnich ved v Barcelone) a CEACS (Centrum pro pokrokova studia spolecenskych ved v Madridu), coz jsou soukrome instituce. Na pfelomu 80. a 90. I. byly s-gicke fakulty zfizeny na 19 univerzitach. Soucasna s.s. rna znacny dosah nejen v samotnem Spanelsku, ale tez v celem span, mluvielm svete, zejm. v Lat. Americe. V teto souvislosti maji zvl. vyznam s-gie migrace, s-gie zen, s-gie narodnosti a kolekt. identit. Pfinosem soucasne s.s. pro 1155

sociologie Svedska

sociologie trhu

svetovou s-gii je zejm. studium autoritativnich refimu a jejich pfechodu k demokracii, krize demokracie, problemu vicemir. a vicejazycnych spolecnosti, pokroku a sekularizace uvnitf katol. cirkve, zmeny hodnotovych systemu a generacnich konfliktu, demogr. pfechodu od vysoke porodnosti ke stabilni populaci, prechodu od agnirnf k prumyslove spolecnosti, od spolecnosti s mimohidne ostrymi tridnimi konflikty k institucionalizaci techto konflikrn. Span. s-gie konce 20. st. se zameruje na vsechny aspekty spol. zivota, zabyva se trhem, zivotni urovni, ekonomikou, ale tef s-gif zlocinu, kazdodennfho zivota, sexu, sportu, vyuziti volneho casu. Duraz klade na interpretaci moralnich souvislostL Diverzita oblasti s-gickeho zajmu se rozviji zaroven s expanzi s-gie do celeho Spanelska. A: Spanish sociology F: sociologie espagnole N: spanische Soziologie I: sociologia spagnola Lit.: Giner, S. - Moreno, L.: Sociology in Spain. Madrid 1990.

Geb so ci 0 log i e

sV e d s k a

viz sociologie skandinavska

socio logie techniky viz technika sociologie tela viz tHo socio logie telesne kultury - disciplina zabyvajici se s-gickymi aspekty formovani telesne kultury, tedy te casti -tkultury spolecnosti, ktera zahrnuje vsechny formy telesneho rozvoje cloveka a zamerneho i nezamerneho pestovanf lidskeho -ttela. Je podminena nejen zapojenimjedince do -tsportu a telovychovnych cinnosti (vcetne ruznych forem telesnych cviceni, tance, turistiky a kulturistiky), ale i naplni pracovniho procesu, dopravou, pi'evladajicim vyuzivanim volneho casu, zatezi domacimi pracerni, stravovacimi zvyklostrni apod. V uzsim slova smyslu se s.t.k. zabyva predevsim spol. poslanim a fungovanim subsystemu (odvetvi) telovychovy. Byla pestovana pfedevsim v byvalych social. zemich. Na Zapade jsou tyto problemy fdeny bud v ramci -tsociosomatiky, nebo -tsociologie sportu, popf. s-gie vychovy, s-gie zdravi a nemoci, s-gie organizace Ci filozofie kultury, vychovy a kult. kritiky. Uroven integrace poznatku v s.t.k. neni pfilis vysoka. V jejim konstituovani sehrala vyzn. roli kniha I. A. Krjacka Fiziceskaja ku[tura z r. 1948. Prace teor. zduvodnila SOY. system telesne vychovy, ktery se stal vzorem pro telovychovu v ostatnich byvalych social. zemich. Pfiklon k statni podpore a rizenf telesne kultury a sportu byl zduvodnen jejich dulezitymi celospol. funkcemi (pi'inos telovychovy pro rozvoj zdravi, pracovni zdatnost, prevenci nemoci, pi'ipravu k obrane vlasti, boj proti spol. neZadoucim jevum, vychovu v duchu vlastenectvf, internacionalismu, 1156

social. rnravnosti a vsestranneho rozvoje osobnosti). Prace propagovala tez heslo "Za masovost, za rekordy". V novejsi literature byl kladen znacny duraz i na ulohu telesne kultury a sportu v boji za mir. Velka pozornost se venovala precizaci spol. funkci telovychovy, zejm. jejf uloze v utvarenf zdraveho zpusobu zivota. Oblibenymi tematy tez bylo misto telovychovy ve volnem case pracujicich, zejm. mladefe, soc. diferenciace v pi'istupu k telesne kulture, analyza vyzn. telovych. slavnosti, zvl. spartakiad (z hlediska jejich soc. integrativnfch, po lit. i telovychovnych funkci), komercialismus ve sportu a teIovychove, vyzkum nejruznejsich telovychovnych kampanf (napr. typu "Bud fit"). V ramci s.t.k. se take od poeatku 70. I. rozvijela v Ceskoslovensku prognosticka Cinnost. S.t.k. se zabyvaIi K. Straiiai, M. Choutka, 1. Merhautova, F. loachimsthaler, Z. Sprynar,l. Nekola, Z. Teply, M. PotUcek, C. Adamec adalSL A: sociology of physical culture F: sociologie de la culture physique N: Soziologie der Korperkultur I: sociologia della cultura fisica Lit.: Adamson, K. V. - Titma, M. Ch. eds.: Fiziceskaja kuftura i sovetskij obraz l.izni. Moskva 1982; Kalcev, D.: Fiziceskaja kultura realizata na licnosta. Sofia 1984; Ponomarjov, N. I.: (1974) Socialni funkce relesne kultury. Praha 1979. Cas.: Teorie und Praxis der Korperkultur. Berlin 1955; Teorie a praxe telesne vychovy a sportu. Praha 1953; Teorija i praktika fiziceskoj kuftury. Moskva 1946.

Lin, Cech

so ci 0 I 0 gi e te les n e vy ch 0 V Y - s-gicka disciplina zabyvajici se anaIyzou spontanne i na spol. objednavku vznikIych telovychovnych systemu (v nlmci telovychovy a skolstvi) z hlediska jejich soc. ucinnosti a kult. a soc. podminenosti. V navaznosti na -tsociosomatiku analyzuje idealy telesne krasy, zdatnosti, pritazlivost urCitych cest k dosahovani techto cflu v ruznych spolecnostech, spol. vrstvach a soc. skupinach. V uzsim slova smyslu se zabyva: 1. vyukou -tsportu a telocviku a s tim souvisejicfch znalosti, funkcf teto -tvychovy v rozvoji, strukture a fungovani -tkulturniho kapimlu; 2. s-gickym rozborem organizace teto vyuky, soc. postavenfm lidi, kteri se na teto vyuce podflejf; 3. soc. a kuIt. dusIedky edukace v teto oblasti, zejm. vznikem specifickych, se sportem souvisejicich a na jeho bazi vzniklych -tsubkultur; 4. vyberem osob vhodnych pro urCite typy sportu a telovychovy vubec. Pozornost je venovana uloze sportu a telesne vychovy v -tresocializaci, rehabilitaci, kompenzaci somatickych a psych., resp. soc. a kult. handicapu. Prevazna cast studii je venovana telesne vychove deti a mladeze, jejimu vyznamu pro emancipaci zen, akulturacnim uCinkum (zejm. v souvislosti s westernizaci a urbanizaci), jejfm uCinkum v oblasti mravni, volni, polit. ci svetonazorove. Vyzn. pro-

blemem s.t. v. a psychologie sportu je vyzkum -tsocializace prostrednictvfm sportu, sportovnfho vykonu a sportovnfho soupereni i otsociologie sporto, --+sport.

Lin, Cech

s ocio logie teo retick a - oznaceni vztahujfcf se bud na cast s-gicke badatelske prace pouzfvajfci metody -tdedukce, resp. na tzV. teoreticky vyzkum, nebo na typ s-gie, ktera programove neprovadf empir. vyzkum, ale venuje se tvorbe a rozvijenf -tsociologicke teorie. V druhem pnpade byvajf predmetem zkoumanf s.t. globalni spo\. procesy, zcela obecne spo\. jevy a "velke spolecenske problemy". Z hlediska hist. prevazovala s.t. zejm. v prvni etape vyvoje s-gie na konci 19. st. ana zacatku 20. st. (A. Comte, H. Spencer, M. Weber, F. Tiinnies a daIS!). V obdobf po 2. svet. va\ce se rozvfjela s.t. jako reakce na jednostrannosti tzv. -tempiricismu. Opet zacala aspirovat na vytvoi'eni "velkych teorii", postihujicfch obecne zaklady a souvislosti spo\. zivota. Typickym predstavitelem s.t. teto doby je T. Parsons se svou strukturalne funkcionalnf teorif spo\. systemu; podobnou cestou sIi P. A. Sorokin, R. K. Merton a dalSf. Hranice mezi s.t. a -tempirickou sociologii je ovsem re\ativni. Projevuje se hlavne v souvislosti s odbomou erudici a orientacf -tsociologu. V za-

vislosti na povaze tematu komunikuje s.t. uzce s filozofif, politologif, historif, prip. s teor. komponentami dalSfch spol. vect. Pro ces. S.t. v obdobf mezi dvema valkami byla typicka vazba na politologii, pro 70. a 80. \. vazba na marx. filozofii, jejiz intenzita vedla k potlacenf tvorby s-gickych teor. koncepcf vubec. A: theoretical sociology F: sociologie theorique N: theoretische Soziologie I: sociologia teo rica Zich soc i 0 log i e t r h u - vychazf z dlouhe tradice s-gickeho zajmu 0 -ttrh, k nfz pfispeJi A. Smith, K. Marx, E. Durkheim, M. Weber a dalSi. Zkoumanf s.t. je mozne rozdelit do dvou proudu, jeden pfijima vyzvu -tneoklasicke ekonomie a usiluje 0 modelovou analyzu soc. zakotveneho chovani akteru, druhy pohlfzf na trh predevsfm z hist. a moralniho hlediska. Prvnf smer studuje trh jako jednu z forem koordinace a rfzenf ekon. aktivit, vedle planu a "presvectcovaci komunikace". Proti jedinemu a homogennfmu trhu neoklasicke ekonomie, jehoz nezavislf aktefi se chovaji pIne v souladu s interiorizovanymi pravidly hry, stavf -tekonomicka sociologie realny trh jako pole interakce soc. rolf, ktery se formuje na zaklade vzajemne spjatych rozhodnutf. K analyze jeho formovanf na principu duvery a kooperace se pouzfva teorie her: dilema vezne prokazuje, ze sledovani individ. zajmu nevede (jako tomu bylo ve Smithove predstave pusobeni "neviditelne ruky") k naplnenf kolekt. blaha. K tomu je treba take vzajemne kooperativnosti ucastniku na zaklade principu reciprocity (R. M. Axelrod). Vztahy mezi trinirni aktery nelze proto odvozovat jen z vymeny zbozf a sluzeb, ale take ze soc. vztahi'I mezi nimi, ktere miru kooperace ovIivnuji. V ramci struktury trhu je tfeba studovat i jeho s-gicke promenne, jako je koheze a velikost skupin, interakcnf struktury, pruhlednost kooperativnfho jednanf apod. (M. Granovetter). Ve svem "struktumfm prfstupu" k trhum H. C. White pomocf s-gickych kategorii a s vyuzitfm matem. metod ukazuje, jak se trh formuje jakozto sebenaplnujici se proroctvi, kdyz se jednotlive firmy v praxi chovajf, jakoby pi'edem existoval. Vedle obecnych teorii trhu se v kritice neoklasiku formujf pffstupy k nekterym specif. trhum, predevsfm k -ttrhu prace, -tneformalni ekonomice a take k trhum financnfm: existuji rUzne pnstupy k analyze financnf krize, z nichz "sektorovy model" pfedstavuje trh jako mocensky boj ruznych skupin. Trh tedy nelze stavet proti soc. sfere, nybrz on sam je slozitou soc. strukturou, kterou je mozne odlisit od poIit. jednanf (A. O. Hirschman) i studovat propojenfm po lit. analyzy a systemove teorie (A. W. Etzioni). A: sociology of markets, market sociology F: sociologie du marche N: Marktsoziologie I: sociologia del mercato 1157

sociologie v Australii

sociologie turismu

Lit: Axelrod, R. M.: The Evolution of Cooperation. New York 1984; Grallovetter, M.: Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness. Americall Journal of Sociology, 3,1983; Hirschmall, A. 0.: Exit, Voice and Loyalty; White, H. c.: Production Markets as Induced Role Structure. In: Leillhardt, S. ed.: Sociological Methodology 1981. San Francisco 1981.

Vee so ci 0 log i e t uris m u viz sociologie cestovniho ruchu soc i 0 log i e u men i-v systematickem ohledu soueast -tsociologie kultury, ktera se zabyva -tumenim jako vyrazem ci analogem soc. skuteenosti, soc. souvislostmi produkce, reprodukce a recepce umenL 1. Zamereni prvniho typu vyrostlo z fil. ladene estetiky, umenovedy a historiografie umeni, od nichz je nelze vzdy dost dobre odlisit. Vyuziva protos-gicke koncepty (G. de StaiU, J. Burckhardta, Diltheyovu teorii svet. nazoru a z ni vyvinute nauky o stylech, videnske umenovedne skoly v eele s Rieglem, F. Wickho//em a Maxem Dvohikem, psychologie narodu, psychoanalyzy aj,) i s-gickych pojmu a vykladovych schemat (zvl. od M. Webera, Paretovu teorii nelogickeho jednani, marx" sociologisticke, fenomenologicke, funkcionalisticke, strukturalisticke a jine koncepce) s velmi ruznymi metodol. i ideol. tendencemi, Vsem variantam s.u. je spoleene odmitnuti absolutni autonomie umeni a usili o zachyceni souvislosti mezi mimoumel. predpoklady umel. tvorby, jejimi vysledky (stylem, tvarovou, vyrazovou a symbolickou soustavou) i zpetnymi funkcemi ziveho umel. dila v soc, realite. Tak siroky ramec, vymezeny vlastne pouze polaritou mezi vecnou autonomii a soc. heteronomii umeni, obejme i koncepce znaene ruznorode, od poziti vismu (H. Taine, J. M. Guyau) pres projekty -tduchovMy, -tkulturni antropologie, -tfenomenologie a strukturalismu aZ k -tmarxismu a jim inspirovanym teoriim. Navzajem se liSi zejm, mirou svebytnosti, ktera je pfiznavana umenL Teorie stroheho determinismu ei -tutilitarismu spatfuji v umeni pouhy projev determinant nebo sublimovany vyraz realne nesplnenych tuzeb, spec if. vychovny, vzdelavaci a agitaeni prostredek. Proti tomu stoji pojeti umel. dilajako nove a svebytne skuteenosti vznikle suverennim aktem tvorby, avsak na zaklade soc, zformovanych predpokladu (A. Hauser). Prace z oblasti s.u. casto trpely tim, ze autofi znali umeni a jeho dejin v s-gii pouze diletovali nebo ze vzdelani sociologove se ne dosti kvalifikovane pohybovali v oblasti umenL Jednu z vyjimek predstavuje P. A. Sorokin (Social and Cultural Dynamics), ktery zkoumal, nakolik promeny umel. proje~u koresponduji s promenami jednotlivych stranek soc. hvota a vedomi, ana zaklade tohoto rozboru poprel kontinualne vyvojove nebo cyklicke zakonitosti techto zmen, Rozeznal pouze sklon umel. projevu zamerovat se na ideal nebo na skuteenost. Sorokin se pokusil 1158

vyuZit v s.u. statistiku a dalSi kvantit. metody, ovsem spise jako doplnky celkove sociologizujici esteticke a filozofickohist. linie, T. W. Adorno a W. Benjamin vyhrotili tezi 0 relativni autonomii umeni v pozadavekjeho kontrafaktorickeho charakteru. Umeni se (v duchu kriticke teorie spolecnosti, rozvijene tzv. -tfrankfurtskou skolou), muze a rna stat nejen jednou ze stezejnich instanci permanentni kritiky spolecnosti, ale i poslednim utocistem neodcizene humanizaeni touhy a nadeje, Rozdilne hodnoti umeni bez aury, oslovujici mnohem sirsi a soc. neurCitejsi okruhy publika, a umeni vnimatelne kontemplativne. Benjamin spatfuje v rozbiti aury (pozustatku svateho v krasnem) prulom z esteticismu do polit. aspol. praxe, kdezto Adorno je poklada za pfiznak kolonizace poslednich zbytku spontanni kreativity ueelove racionalnimi i iracionalnimi dehumanizacnimi mechanismy. Otazky tohoto typu se v 70. a zejm. v 80, I. znovu dostaly do stredu pozornosti se sporem 0 to, zda vyspela euroam. kultura vstoupila do noveho postmoderniho veku (J. F. Lyotard), nebo zda -tpostmodernismus je pouhym projevem novokonzervativismu, zrady na emancipativnich idealech moderny (J. Habermas). Otazka naplneni a nenaplneni cilu a moznosti -tobcanske spolecnosti je v teto dobe uzce spjata s problematikou estetickou a etickou, s kritickou analyzou soc, funkci konkretnich umel. projevu (zprvu architektury, pote hudby a ostatnich umeni). V metodol. ohledu je tento spor mezi stoupenci poststrukturalismu a teorie komunikativniho jednani sporem 0 miru duslednosti v prekonani subjekt-objektoveho paradigmatu komunikativnim paradigmatem, 2. Zamereni druheho typu na produkci, reprodukci Ci recepci umeni rna u anticipatoru (E. Hanslick, H. Taine, T. B. Veblen, A. de Tocqueville) i sociologu blize k empirickemu s-gickemu zkoumanL V USA a pozdeji i v Evrope se s.u. obratila od sirokych kulturologickych koncepci k vyzkumu uzsich problemu, spjatych jednak s masovou komunikaci, jednak s pruzkumem tendence k soc. izolaci tzv, vazneho umenL Vysledkem rozsahleho vyzkumu vlivu rozhlasu na posluchace, ktery vedl od r. 1937 P. F. Lazars/eld, bylo jednak vytvoreni a ustaleni metodologie, ktera se za podobnymi ucely pouziva dodnes, jednak inspirovani rady dnes jiz klasickych praci (P. F. LazarsJeld a F. N. Stanton: Radio Research, 1941; P. F. LazarsJeld: Radion and the Printed Page, 1940; B. Berelson: Content Analysis in Communication Research, 1952; J, Klapper: The Effects oj Mass Communication, 1960), Rozborem typu hrdinky popularnich povidek dosla jiz v r. 1938 R, Inglisovd k zaveru, ze literatura masoveho typu soc. skutecnost odrazi, kdezto literatura vazna je schopna soc, zmeny citlive predjimat, coz pozdeji na zaklade rozboru vy-

braneho liter. materialu poslednich tri staleti durazne potvrdil L. Lowenthal (Literature and the Image oj Man, 1957). Na druM strane konstituujici se am, s.u. (J, Mueller, 1952) zkoumala situaci hraeu symfonickych orchestru (rozpoznani paralelismu mezi symfonickym telesem a spolecnosti doslo po letech vyrazu ve Felliniho filmu Zkouska orchestru) a postaveni basnika a skladatele vazne hudby (R. Wilson, 1952; D. Nash, 1954). J. Ko/aja a R, Wilson podrobili nezavisle na soM obsahove analyze vytvarna a basnicka dila jedineho roku a zjistili, ze doslo k vytvoreni ostre ohranieene subkultury tzv. vazneho umeni, coz vede k umel. zobrazovani eloveka jako izolovaneho individua (The Themes oj Social Isolation in American Painting and Poetry, 1954), Na pracich uvedeneho typuje dodnes nejzajimavejsi variabilita a vynalezavost v zacileni vyzk. metod, ktera je odlisuje od filozofickohistorickych a estetickych koncepci prvniho typu. Podle pfedmetu lze s.u. elenit na -tsociologii literatury, -tsociologii romanu, -tsociologii hudby, resp. hudebnosti, -tsociologii vytvarneho umeni, -tsociologii architektury, s-gii filmu, s-gii divadla, prip. s-gii tance aj. V teto diferenciacije take S.u. nejeasteji pestovana, A: sociology of art F: sociologie de l'art N: Kunstsoziologie I: sociologia dell'arte Lit: viz ->sociologie literatury, ->sociologie vYtvarueho umeui, ->umeui.

Sti' sociologie v Australii - od zaeatku 20. st. se vyueovala v kursech jinych oboru, vlastni oddeleni s-gie byla zalozena az se vznikem "redbrick" univerzit v 60, I. Na nejstarsich univerzirnch zustava ale s-gie tabu dodnes. DedicM S.v A. je pritom mnohem bohatsi, nez by mohl naznaeit oficialni prehled H. Mause z r. 1962. Tlak s-gie je zretelny uz ve statist. hnuti, ktere vzniklo v 80, I. 19, st. a protina se s usilim reformatoru, pro nez byla Australie (v obdobi fin de siecle) "socialni laboratofi" sveta (T. Coghlan, F. Knibbs, W, Pember Reeves, A, Metin, T, Mann atd.). Podobne jako v Anglii existuje i v Australii (od r. 1900) silna tradice fabianskeho soc, vyzkumu; bylo zde nahromadeno znacne mnozstvi znalosti, ktere byly rozsrreny nezavislymi novymi "Iiberaly", znamymi tezjako "prateIe prace". Patfili k nim H. B, Higgins (A New Province Jor Law and Order, 1922), F. W. Eggleston (State Socialism in Victoria, 1932), W. K. Hancock (Australia, 1930). Mezi rane nezavisle prace z oblasti s-gie Ize zahrnout D, Symese Outlines oj an Industrial Science (1876), M. Atkinsona The New Social Order (1919) a C. H. Northcotta Australian Social Development (1918), Univerzita v Sydney pod vedenim F. Andersona vybrala Elkina, H. V. Evatta, Eltona Mayoa a archeologa G. V. Childa (viz jeho kla-

sickou studii How Labour Governs, 1923). V mezivaIeenem obdobi to byly osobnosti jako Chi/de, Atkinson a G. V. Portus, kteri ucili s-gii prostrednictvim Workers Educational Association (Vzdelavaci asociace pracujicich) a University Extension System, zatimco socialiste (napr. klasicky marxista C. Baracchi) vyucovali na statni akademii sloucene s Trades Hall a marx, skolou. V obdobi povalecne rekonstrukce meli vliv novi liberalove (H. C. Coombs), a to pres Australian Institute oj Political Science anebo pres statni sluzbu, Mezi dalSi vyzn. osobnosti pam B. Fitzpatrick a radikalni novinafi a spisovatele, od W. Lanea, pusobiciho v 90. I. 19. st., az po McQueena v 90. I. 20 st., ktefi spojili s-gii a literaturu v tzv. socialni kritiku, V ramci polit. ved (castecne jako polit. s-gii) ueili s-gii filozofove, napr. Francis Andersonovd a John Anderson v Sydney, v ramci antropologie bylA. R. Radcliffe-Brown nahrazen A. p, Elkinem, ktery ueil vedouci povaleene osobnosti (napf. J. Martina) a mel nadaeni stolici v La Trobe, a Morven-Brownetu, ktery mel nadaeni stolici v Novem Jiznim Walesu. T. Stanner zalozil Research School oj Pacific Studies (Vyzkumnou skolu pacifickych studii) na Australian National University v Canbere. S-gie byla zaroven provozovana v ramci -tsocialni prace. Na univerzite v Melbourne vznikla v I. 1941-1943 rada soc. prehledu, coz pozdeji, v r. 1975, vedlo k vytvoreni Hendersenovy komise zkoumani bidy (Henderson Commission oj Inquiry into Poverty). Sociologove pracovali take na oddelenich vzdelani (w. F. Connell, D, White). Ve spojeni s hnutim polit. ekonomie prispeli k povzbuzeni s-gie E. Wheelwrihgt, B, McFarlane, H. Rolfe a F. Stilwell (vyukou marxismu a analyzou svet. systemu). Australie se stala domovem i pro sociology, jako je H. Stretton nebo radikalneji orientovani R, Gollan a S, Macintyre. S expanzi terciarniho vzdelavaciho systemu a rozsirovaneho radikalismu 60. I. se s. v A. jako nova disciplina zacala prudce rozvijet. Pfesunuli se do ni intelektualni vUdci z jinych disciplin, Z polit. vedy Solomon Encel (Equality and Authority), A F. Davies (Australian Democracy), z historie R, W. Connell (Ruling Class, Ruling Culture), z antropologie Jean Martin (The Migrant Presence). Ze zamori pfijeli R. Wild, W. H. Scott a cela nova generace Evropanu: Johann P. Amason, Ivan Szelenyi, F. Feher a Agnes Heller, C. Markus aM. Markus, take John Carroll (Guilt) aA, Davidson (The Invisible State), Profesionalni asociace australskych sociologu rna nyni asi 500 Clenu a casopis The Australian and New Zealand Journal oj Sociology (od r. 1965). Vedle toho vychazeji ruzne specializovane s-gicky ladene easopisy, jako Politics, Australian Journal oj Politics and History, Journal oj Social Issues, Quadrant, Meanjin, Historical Studies, Arena, Labour History, Aus1159

sociologie v Brazilii

tralian Feminist Studies, Political Theory, Newsletter a Thesis Eleven. Od 60. 1. 20. st. se s.v A. pestuje stale vice uvniti' akademie nd mimo ni. PIes pi'etrvavajici pochybnosti zasrnncii starsich disciplin uz rna pevne postaveni na novejsich institucich a pi'itahuje mnoho studentii (na vysokoskolske i postgradualni urovni). S-gie se vyucuje jak na univerzitach, (Griffithova, Murdochova a Deakinova), tak i v jinych humanitnich anebo mezidisciplinarnich skolach. Empir. s-gie je velmi delna: napi'. B. Graetze riizne projekty, jako Class Analysis Project, vedeny J. Westernem as. Clegg em, pfidruzeny k E. O. Wrightovi, ktere se snazi spojit teorii a statistiku. Na popularite ziskava hist. s-gie, castecne diky usili jednotlivcii, napi'. M. Alexandera a R. Kennedyho (Welfare Essays-Historical Sociology). V dilech B. Casse, C. Patemana, A. Yaetmana a E. Grosze je silne pritomen feminismus. Pluralita nazorii v SoV Ao a v jejich soc. teoriich je snad usnadnena vzdl1lenosti od svet. s-gickych center (0 sporech za Atlantikem se v Australii cte a diskutuje bez rozhorceni a tajniistkarstvi. A: sociology in Australia F: sociologie en Australie N: australische Soziologie I: sociologia in Australia Bei sociologie v Brazilii - jako disciplina byla zavedena na brazilskych univerzitach ve 30. 1. 20. st. Otevrenim Escola Livre de Sociologia e Politica (Svobodne skoly sociologie a politiky) v r. 1933 a Universidad de Sao Paulo v r. 1934 byla poprve institucionalizovana. Zaklad s-gickeho studia byl ale polozen jiz drive mnohajednotlivci z riiznych intelektualnich disciplin, mj. Gilbertem Freyrem, Oliveirem Vianem, Ninou Rodriguesem a Euclidesem da Cunhu, kten se stali pionyry SoV Bo Od sklonku 19. st. se hledal aktivni dialog se soc. vedci z Francie, Nemecka, Anglie, USA a dalsich zemi, coz se odrazilo v participaci zahranicnich ucencii na institucionalizaci SoV Bo, na zalozeni kateder s-gie a vseobecne soc. vedy na brazilskych univerzitach. Mezi zahranicni spolupracovniky patmi: Verena Martinez Alier, Roger Bastide, Georges Gurviteh, Marvin Harris, Bertram Hutchinson, Jacques Lambert, Claude Levi-Strauss, Donald Pierson, T. Lynn Smith, Charles Wagley a Alain Touraine. K vyzn. brazilskym sociologiim patn zejm. L. Ao da Costa Pinto, Thales de Azevedo, Maria lsaura Pereira de Queirozova, Theotonio dos Santos, Fernando Henrique Cardoso, Vi/mar Faria, Florestan Schwartzman, Caio Prado Jr. a Fabio Wanderley. Jednou z nejdramatictejsich udalosti v historii SoV B. byla Cistka univerzitniho profesorskeho sboru za vojenske diktatury koncem 60. 1. Pi'edni sociologove vcetne Florestana Fernandese, Fernanda Henrique Cardosy 1160

sociologie v Hongkongu

a Octavia lanniho byli oznaceni jako "podvratni" a byli nuceni nedobrovolne odejlt do diichodu nebo do exilu. Od r. 1975 se vsechny publikace ostfe sledovaly pro kriticke myslenky (nejenom s-gicke) a mnohe byly zakazany. Avsak s polit. "aberturou" v 70. 1. se mezi jinymi vratili exilovi sociologove, aby se zucastnili procesu navratu sve zeme k demokracii, pfip. jej i vedli. Octavio Ianni (1989), jeden z pfednich soucasnych brazilskYch sociologii, uvadi 3 uk!. temata v SoV B. po r. 1945: 1. socialni zmenu, krizi pfechodu od agramiho k prom. kapitalismu; 20 reinterpretaci brazilske soc. historie; 30 burzoazni revoluci. Mnoho clankii, esejii a monografii se v mensi nebo vetSi mife vztahuje k temto obecnym problemiim; na ne navazovala specif. temata: vyrobni vztahy ve venkovskych a mestskych oblastech za transformacni krize, zavisly vyvoj a imperialismus, soc. zmeny pri prechodu na priim. kapitalismus, tridni protiklady, reforma, revoluce, stat a spolecnost, soc. hnuti, otlizky metodologie (zejm. v podobe polemik). Navrat demokracie do Brazilie, spojeny s navratem exilovych ucencii koncem 70. a zacatkem 80. 1. znamenal intenzivni zmeny v brazilske spolecnosti, ktere se odrazily take v s-gickem vyzkumu; ten i nadale zkouma piisobeni soc. zmen, nove pak mobilitu pracujicich, sousedske vztahy, "favelas", primami komunity a zmeny v institucich jako katol. cirkev a polit. strany, a take v te nejdiileZitejSi - ve state. Obnovila se pozomost venovami tradicne urbanizaci, vyvojovym teoriim, soc. piivodu, nerovnemu regionalnimu vyvoji, bide na venkove, lidove kultufe a populacni dynamice. Rostouciho vyznamu nabyvaji studia zivotniho prostfedi, zen, Afro-Brazilcanii a mestskeho zlocinu. Dynamicka centra s-gickeho vyzkumu, diskuse a vyuky vznikla v mestech, jako jsou Sao Paulo, Rio de Janeiro, Belo Horizonte, Brasilia, Salvador, Recife, Belem a Porto Alegre. Hlavni univerzity a vyzk. centra se s-gickym programem: Universidade de Siio Paulo, Universidade Federal de Minas Gerais, Instituto Universitario de Pesquisas do Rio de Janeiro, Universidade de Brasilia, Universidade Federal do Rio Grande do Sui, Universidade Federal de Pernambuco, Centro Brasileiro de Analise e Planejamento, Universidade Estadual de Campinas, Fundacao Instituto Brasileiro de Geografia e Estatistica, Laboratorio Nacional de Computacao Cientifico, Centro Latino - Americano de Pesquisas em Ciencias Sociais v Rio de Janeiru. Hlavni soucasne brazilske s-gicke casopisy: Cadernos de Estudos Sociais, Ciencias Sociais Hoje, DADOS, Estudos Politicos e Sociais, Estudos Sociais, Lua Nova, Novos Estudos, Revista Brasileira de Ciencias Sociais, Revista de Ciencias Juridicas, Economicas e Sociais, Revista de Ciencias Sociais, Revista de Cultura e Po-

litica, Revista de Economica Politica, Servico Social e Sociedade. A: sociology in Brazil F: sociologie au Bresil N: brasilianische Soziologie I: sociologia in Brasile Lit.: Fernandes. F.: A Sociologia no Brasil. Petropolis 1977; lanni, 0.:

Sociologia da Sociologia: 0 pensamento Sociologico Brasileirol. Sao Paulo 1989; Marcelo, Jacques Martins da Cunha Marinho: A profissionalizacao da sociologia no Brasil. Revisla de Ciencias Sociais, 30, 1987, C. 2; Miceli, S.: Historia das Ciencias Sociais no Brasil, vol. I. 1990.

Lov, Rib, Deu soc i 0 log i e v G han e - jako disciplina pi'ednasena na univerzite byla etablovana v r. 1950, spolu se samotnym vznikem University Ghana v Legonu. S-gie byla viibec prvni disciplinou zde prednasenou. Koexistuje na spolecne katedfe s antropologii. Probihaji nasledujici povinne kursy: soc. struktura Ghany, soc. psychologie, techniky soc. vyzkumu, soc. antropologie, s-gicka teorie, soc. vyvoj, populacni studie. Mezi volitelne pfedmety patfi: s-gie zdravi, soc. deviace a kontrola, s-gie nabozenstvi, industrialni a runilni s-gie, soc. prace. Na zacatku 90. 1. byla zalozena samostatna katedra soc. prace. Obe discipliny jsou na univerzite velice populami; vyucuji se i na dalSich fakultach (napr. na fakuIte umelecke a fakulte pravni). V soucasne doM jsou v Ghane 3 profesofi s-gie: P. A. Twumasi, M. Assimeng a G. K. Nukunya. Sociologove jsou sdruzeni v Sociologicki asociaci, ktera vydava vlastni Ghana Journal of Sociology. A: sociology in Ghana F: sociologie Ghana N: Soziologie in Ghana I: sociologia in Ghana red.

a

sociologie v Hongkongu - jako ved. disciplina byla v Hongkongu zavedena zacatkem 50. 1. 20. st. a dosud je ve stadiu dospivanL Je pina aspiraci, probiha v ni proces formovani vlastni identity. V diisledku kom. revoluce v Cine emigrovala do Hongkongu kolem r. 1949 skupina cinskych vedcii, ktefi pomohli zalozit nekolik vysokych skol humanitniho zamei'enL Mezi priikopniky s-gie, ktei'i pfisli z Ciny, byli C. C. Hu, Tsun Leng a Shau-lam Wong. Diilezitym vyvojovym zasahem bylo sjednoceni Chung Chiovy, novoasijske a Spojene univerzity v The Chinese University of Hong Kong (Cinska univerzita v Hongkongu) v r. 1963, ktere znamenalo integrovani v jedinou katedru s-gie. Za pomoci prominentnich sociologii z univerzity v Pittsburghu (napr. Cho K. Yanga, Jiilho Nehnevajsy a Burkarta Holznera) byl na teto katedre v 1. 1967-1971 vypracovan zakl. program s-gicke vyuky a vyzkumu v Hongkongu (celni predstavitele: Ambrose Y. C. King a Ranee P. L. Lee). V rozvoji SoV Ho sehrala take aktivni roli University of Hong Kong (zalozena v r. 1911), na niz

byla katedra s-gie znzena v r. 1967, avsak nekten brit. vedci zde pfednaseli s-gii jiz v r. 1952. Jednim ze zakladajicich clenii byl Henri Leithbridge. Tfeti velka katedra s-gie je soucasti Hong Kong Baptist College (Hongkongske baptisticke univerzity), mezi jejiz zakladatele patH Mauri J. Anderson. Na techto tfech katedrach nyni pracuje celkern 40 sociologii (asi 80 % je cinskeho piivodu), kten vetsinou studovali v USA nebo v Britanii, Kanade, Australii. S-gie se uci jeste v fade dalSich skol, nap!'. Lingnan College, Shue Yan College, Hong Kong Polytechnic, City Polytechnic, Hong Kong University of Science and Technology aj. Vyzkumiim se sociologove venuji v neakademickych institucich, napf. ve vladnim urade pro scltani lidu a statistiku, v Hongkongske radl socialnich sluzeb a v cetnych podnicich zabyvajicich se marketingovym vYzkumem. Pfedmetem s-gickych zkoumani na vysokych skolach je: migrace a populacni zmeny, industrializace a zmeny v rodine, urbanizace a zmeny ve struktufe vesnic, pravne politicke postoje a politicka reforma, socialni tffdy a socialni mobilita, podnikatele a rozvoj priimyslu, kriminalita a korupce, kultura a delikvence mladeze, natlakove skupiny a dobrovolne asociace, konfucianska etika a cinska modemizace, cinska priimyslova kultura a socialni vztahy, kolekt. protesty aspol. hnut!, lidova kultura a cinnosti ve volnem case, kult. faktory ve zdravotnim stavu a v peCi 0 zdravi, stan tide a system soc. zabezpeeeni, strategie Ziti a zvladani problemii pri velke hustote obyv., kompilace objektivnich i subjektivnich indikatorii. Az do poloviny 60. 1. se vyzkumnou cinnosti zabyvali vetsinou hostujici vedci z Velke Britlinie nebo z USA (napr. Maurice Freedman, Hugh Baker, James Hayes, Jack Potter, Marjorie Topley, Barbara E. Ward a James Watson), kteff se zajimali predevsim 0 cmskou lidovou kulturu a 0 venkovske 0[ganizace. V poslednich desetiletich provadeji vetSinu soc. vyzkumti mistni cinsti sociologove, jejichz zajem se soustreduje zejm. na vyvoj a problematiku mest. S-gicke vyzkumy jsou pfevazne orientovany pozitivisticky a strukturalne funkcionalisticky, i kdyz se setkavame take se zastlinci interpretacniho pnstupu a neomarxismu. Byly vypracovany studie ovefujici pouzitelnost zap. pojeti a teorii k pochopeni cinske soc. reality. Rostouci usili se venuje pokusiim 0 zjiSteni specifik cmskeho soc. chovani. Setkavame se s pokusy formulovat nove koncepce a nova paradigmata z empir. vyzkumii Cinske kultury a soc. struktury. Vseobecne se soudi, ze s-gie by se mel a vztahovat k mistnimu prostfedi, ale zaroven by mela byt univerzalni vedou. Existuje take trend ke komparativnimu a mezioborovemu vyzkumu vychodoasijskych spolecnosti (zejm. v Cine, Japonsku, Hongkongu, Koreji, Singapuru ana Tchaj-wanu). Komparativni vyzkumy 1161

sociologie v Kolumbii

sociologie v Chile

se zameruji na takove tematicke okruhy, jako je vznik stredni Uidy, polito struktura a ekon. rust, role a nerovnost obou pohlavi, dynamika rodiny a zapojeni do pnice, interakce mezi tradicni a moderni zdravotni peel. Vyzn. vyvojovym zasahem na hongkongske Cfnske univerziteby10 zacleneni Social Research Centre, nejvyznamnejsiho centra s-gickeho vyzkumu v 70. I., do mezioboroveho Institute of Social Studies, ktery byl nedavno restrukturovan v Hong Kong Institute of Asia-Pacific Studies. V poslednich letech hongkongska univerzita take zridila Social Science Research Centre na podporu zakl. i aplikovaneho vyzkumu. V Hongkongu dosud neexistuje zadny s-gicky casopis. VetSina ved. praci byla publikovana bud' knizni formou, nebo v am. Ci brito casopisech. Publikace jsou z ve1ke casti v anglictine, avsak cinskych publikaci pfibyva. Nektere z vyznamnejsich: l. C. Jarvie ed.: Hong Kong: A Society in Transition (London 1969); Keith Hopkins ed.: Hong Kong: The Industrial Colony: A Political, Social and Economic Survey (Oxford, Hong Kong 1971); Henry J. Lethbridge: Hong Kong: Stability and Change (sbirka eseju, Oxford, Hong Kong 1978); T. B. Lin, Rance P. L. Lee aU. E. Simonis eds.: Hong Kong: Economic, Social and Political Studies in Development (N.Y. 1979); Rance P. L. Lee ed.: Corruption and Its Control in Hong Kong (Hong Kong 1981); Ambrose Y. C. King - Rance P. L Lee eds.: Social Life and Development in Hong Kong (Hong Kong 1981); S. K. Lau: Society and Politics in Hong Kong (Hong Kong 1982); Barbara E. Ward: Through Other Eyes: Essays in Understanding "Conscious Models" (Hong Kong 1985); David Faure: The Structure of Chinese Rural Society: Lineage and Village in the Eastern New Territories, Hong Kong (Hong Kong 1986); Siu-lun Wong: Emigrant Enterpreneurs: Shanghai Industrialists in Hong Kong (Oxford, Hong Kong 1988); S. K. Lau - H. C. Kuan: The Ethos of the Hong Kong Chinese (Hong Kong 1988); Tak-sing Cheung: The Order Complex and Confucian Ethic (Taiwan 1989, v cinstine); S. K. Lau - C. K. Yang: Chinese Societv: From Constancy to Change (Hong Kong 1989, v cmsti~e); Chien Chiao ~d.: Chinese Family and Its Changes (Hong Kong 1991, v cinstine). Stoji za zminku, ze i s-gie na Tchaj-wanu se podobne postupne rozvijela a mezi hongkongskymi a tchajwanskymi sociology dochazelo k casrym kontaktum. V prubehu posledniho desetileti byli hongkongsti sociologove zvani do tiny, aby tam pohidali kratkodobe intenzivni kurzy a pomohli znovu nastolit s-gii jako akademickou disciplinu. A: sociology in Hong-Kong F: sociologie Hong-Kong N: Soziologie in Hong-kong I: sociologia a Hongkong Lee

a

1162

so ci 0 log i e v C h il e - mela sve predchudce zejm. ve Valentinovi Letelierovi, ktery vychazel z uceni Augusta Cornta a v r. 1887 podnikl neuspesny pokus zavest vyuku s-gie na pravnicke fakulte Universidad de Chile (pozdeji State University of Chile). V te dobe meli vzdelani Chilane sklon zamenovat s-gii se socialismem, pricemz ideologie socialismu vetSinou odmitali. Od r. 1930 se na Chilske univerzite zacala vyucovat s-gie jako doplnkovy predmet ruznych prednasenych oborU. Podle Hermina Godoye (1977) se konalo v ce1em Chile ce1kem 50 cyklu predna~ekjako doplnek k univerzitnimu studiu. V I. 1930-1959 i pozdeji se s.v Ch. vyucovala uz jako samostatny predmet. Vyznacovala se spekulativni orientaci, stavenou proti empir. orientaci, nizkym zajmem 0 aplikaci vyzk. technik. Vyucujici s-gie byli amatefi, vychovani v pozitivisticke a encyklopedicke tradici (pravnici, lekafi, filozofove atd.). Mezi jinymi v tomto obdobi a stylu vynikli Pedro Zuleta, Luis Fuentealba a Astoljo Tapia. DalSi hist. mezniky ve vyvoji s.v Ch.jsou pod Ie Godoye (1977) tyto: 1. V r. 1951 Eduardo Hamuy ve spolupraci s Danilem Salcedou a Orlandem Sepulvedou zaklada Institut sociologickjch vyzkumu, ktery uskutecnil napf. v r. 1956 vyzkumy Hodnoceni zemedelskeho vlastnictvi v udolf Puangue (Jean Borde a Maria Gongora) a v r. 1958 vyzkum Prvni umeIy satelit a jeho uCinky na vefejne mineni (Eduardo Hamuy, Danilo Salcedo a Orlando Sepulveda). 2. V r. 1957 Gustavo Lagos zaklada (za podpory nekterych latinskoam. vlad, UNESCO a fr. vlady) latinskoam. fakultu soc. ved FLACSO a v r. 1958latinskoam. skolu sociologie (ELAS). 3. V r. 1958 je na Chilske univerzite zalozena fakulta sociologie. 4. V r. 1959 jezuitsky knez Roger Veckemans vytvari na Chilski katolicke univerzite (UCCh) fakuJtu s-gie, kde zpocatku prevladali katol. profesori belgickeho a hoJandskeho puvodu: pozdeji byla skola financovana Fordovou nadad, coz umozniJo nekterym vedcum dosahnout doktoratu z filozofie, napr. na univerzite UCLA nebo v Chicagu. Na katedre, zaJozene Veckemansem, pusobili vynikajici profesofi Fernando Aguirre, Jose Sulbrandt, Raul Urzua aj. Raul Samuel zaloziJ Ustfedni ustav sociologie na univerzite v Concepci6nu. Zaci tohoto ustavu vyzn. pfispeJi k vytvoreni Hnuti revolucni levice (MIR). Propagovali ozbrojeny boj jako prostredek zavedeni podobneho polito rezimu jakym byJ rezim Fidela Castra na Kube. Socialismus ve sve marx. a rn.-1. podobe naSeJ v mnoha s-gickych centrech (zvl. na univerzite v Concepci6nu) vhodne misto pro rozvijeni svych myslenek. V temze r. 1959 Jose Medina Echevarria vydal pod zastitou FLACSO knihu Aspectos sociales del desarrollo economico (Socialni aspek-

ty ekonomickeho rozvoje) a Peter Heintz stat nazvanou Curso de Sociologia. Algunos sistemas politicos (Kurz sociologie. Nektere politicke systemy). 5. V r. 1961 Eduardo Hamuy zalozil Centrum pro ekonomickj a socidlnf rozvoj Latinske Ameriky. Tentyz rok na Chilski katolicke univerzite vznika Centrum sociologickjch vyzkumu pod vedenim Josepha H. Fichtera. 6. V r. 1963 Roger Veckemans zaklada Centrum pro ekonomickj a socidlni rozvoj Latinske Ameriky (DESAL), ktere se stava "myslivou silou" (think tank), podporujici v I. 1964-1970 vyzn. zpusobem politiku soc. rozvoje, provadenou kfestanskodemokr. prezidentem Eduardem Freiem. Stredisko studia a vyzkumu DESAL, ve kterem naslo upJatneni mnoho chilskych sociologu, bylo rozpusteno v r. 1970, kdyz se dostal k moci social. prezident Salvador Allende, coz se neobeslo bez konfliktu (jeho zakladatel byl napf. obvinen, ze je agentem CIA, a presidlil do Bogoty v Kolumbii). 7. V r. 1964 Armando Mattelart a Raul Urzua pod zastitou Chilski katolicki univerzity publikovali La cuenca del rio Maule: estudio sociologico y demogrdfico (Udoli reky Maule: sociologicka a demograficka studie). Na pocatku 60. I. pi'evladal na s-gickych fakultach v Chile strukturalisticko-funkcionalisticky (parsonsko-mertonovsky) smer v nazirani na soc. realitu (predevsim na Chilski katolicke univerzitej. V 2. polovine 60. I. se situace zacala radikalne menit, nastal obrat k m.-1. a neomarx. teoriim. Do osnov na katedrach s-gie se zarazovaly predmety hist. materialismus a dial. materialismus. V tomto obdobi vyvoje s.v Ch. vynikli neomarx. au tori Louis Althusser a Maurice Godelier. Extremni ideol. pozice se na Chilski katolicki univerzite v teto dobe vyznacovaly netolerantnosH. Kolem r. 1970 mely programy studia budoucich profesionalnich sociologu jasne marx. orientaci. V tomto kontextu se zacala zduraznovat tzv. teorie zavislosti. V I. 1964-1973 pracovalo mnoho profesionalnich sociologu ve ver. organech a vladnich institucich. Tento rozmach skoncil s nastupem vojenske vlady Augusta Pinocheta. 8. V r. 1970 osudy Chile zacala ridit autoritativni vlada. Hned na pocatku byly uzavreny fakulty s-gie a dalSi organizace vychovavajici profesionalni sociology. V praci pokracovallnstitut sociologie na Chilske katolicki univerzite. S-gie se zacala vyucovatjako samostatny pi'edmet na Chilske univerzite a Stdtni technicki univerzite (dnes pi'ejmenovane na Univerzitu v Santiagu), kde ale vyucovali neprofesionalni sociologove. LatinskoamerickY institut rozvoje (lLADES) pod patronatem Jezisovy spolecnosti a ClEPLAN pod vedenim intelektuaJu sympatizujicich s Kfest'anskou demokratickou stranou (PDC) dale vyuco-

valy a zamestnavaly sociology. V obou institucich hraji vyznamnou roli ekonomove. Podle Edmunta Brunnera se po r. 1973 vytvofilo asi 40 soukromych vyzk. sti'edisek, ktera zamestnavala sociology. Mezi nimi vynika Stfedisko studii soucasne reality, uzce spjate s vladou prezidenta Patricia Aylwina, a Stfedisko vefejnych studii (CEP), financovane pi'islusniky chilske podnikatelske eIity. S vyjimkou CEP byla tato sti'ediska financne podporovana nadacemi ze zap. Evropy a USA. Vsechny tyto nadace odmitaly Pinochetovu vojenskou vladuo V soucasnosti (1992) se pi'ipravuji profesionaini sociologove na Chilske univerzite a Chilski katolicke univerzite. Obe maji v Chile dlouhou akademickou tradici. V r. 1980 byl schvaJen zakon, ktery povoluje zfizovani soukromych univerzit. Mezi nove vzniklymi jsou 3, ktere pfipravuji studenty na drahu profesionalnich sociologu: Univerzita repuhliky (pod patronatem Rddu svobodnych zedndfu Chile a Radikdlni strany), Univerzitni akademie kfest'anskiho humanismu (puvodne pod patronatem arcibiskupstvi v Santiagu), ktera rna v profesorskem sboru mnoho intelektualu aktivne spjatych se Socialistickou stranou a clenu cirkevniho i'adu Jef.isova spolecnost, a Univerzita Arcis. V posledni dobe chilSti sociologove vydali tyto vyzn. knihy: v r. 1991 Dario Rodriguez a Marcelo Arnold Sociedad y teoria de sistemas (Spolecnost a teorie systemu), v r. 1991 Eugenia Tironiho Autoritarismo, Modernizaci6n y Marginalidad (Autoritarstvi, modernizace a marginalita). A: sociology in Chile F: sociologie au Chili N: chilenische Soziologie I: sociologia in Cile Lit.: Brunller, J. 1.: Las ciencias sociales en Chile: institucion politica y mercado en el caso de la sociologfa. Documento de Trabajo No 325 FLACSO. Santiago de Chile 1986; Estudios del campo cientifico, IV: La sociologfa chilena antes de su fase de profesionalizacion plena. DoeumenlO de Trabajo. 221, 1984; Delich, F.: Critic a y autocritica de la razon extraviada EI Cid Editor. Caracas 1977; Fuenzalida, E. F.: The Reception of Scientific Sociology in Chile. Latin American Research Review. XVIII, 1983, No 2; Galddmes, L.: Valentin Letelier y su obra. Nascimento. Santiago de Chile 1937; La I/Iliversidad autonoma. Costa Rica 1935; Gody, H.: EI desarrollo de la sociologfa en Chile. Estudios Sociales, 12; La sociologfa en Chile. In: AnI/aria de Sociologfa de los Pueblos Ibericos, vol. II. 1967.

Moz

soci ologie v Kol urn bii - pocatky jsou spati'ovany v knize Manuela Andzara: Peregrinacion de Alpha (Putovani Alphy) z r. 1853, ktera popisuje zvyky jedne rolnicke zeme. V r. 1882 byla na pravnicke fakulte Universidad Nacional (Narodni univerzity, existujici od r. 1867) zalozena katedra s-gie, a to zasluhou byvaleho prezidenta Salvadora Camacho Rolddna, ktery ve spolecnosti podi'izene hispanske tradici formuloval odvazne teze 0 oddeleni cirkve a statu, 0 pi'evaze civilniho poi'adku nad vojenskym, 0 toleranci a rovnosti pfed zakonem. Rafel Nunez 1163

sociologie v Kolumbii

studoval v Anglii tech. zmeny a dilo H. Spencera a smifil hispansko-katol. hodnoty se zajmy tech. i polit. pokroku (jako prezident navrhl v r. 1886 iistavu, ktera byla az do r. 1991 zakladem polit. systemu). V r. 1930 se zeme zmenila na poloprumyslovou a na teto scene se menila take s-gie. Jeden z jejich pfednich predstavite1u, Alejandro LOpez zaCinal pro analyzu soc. problemu pouzivat empir. vyzkumy. S-gie skatol. inspiraci podporovala socializaci delniku, kazen, sporeni, organizovani a syndikalismus. Vedeni se zacalo rychle diferencovat. K rozvoji soc. ved pfispela nejvice Escuela Normal Superior (Vysoka skola uCitelska, 1937-1952), vytvofena podle fr. tradice. Pfi ni vznikl Ndrodni etnologickj institut, zalozeny Paulem Rivetem, kdyz kratce pobyval v Kolumbii jako valecny exulant. Nejvyznacnejsimi s-gickymi autory tohoto obdobi byli Alejandro LOpez, Luis LOpez de Mesa a Luis Eduardo Nieto Arteta. Nektere studie 0 venkove vychazely z modemich teorii a pouzivaly poznatky terenniho vYzkumu. Lynn Smith, zak P. A. Sorokina, provedl pionyrskou studii 0 Tabiu, male vesnicce v horach. Nicmene takove s-gicke studie byly ojedinele. Univerzitni organizace byla nejista a kolisava. Kolumbie nemela vydavatelsky prumysl ani ctenarskou verejnost, jako treba Mexiko, Argentina nebo Brazilie. Vysokoskolske instituce byly postizeny ideologickym napetim mezi stranami a opakovanym nasilim. Potreba specializovane s-gicke vedy vznikla s dalSim rozvojem prumyslu, prilivem zahranicnich investic, rozvojem bankovnictvi a planovani v 50.1. Impulsem bylo i vytvoreni mise Ekonomie a humanismus, vedene knezem I. Lebretem, a prace tymu Ekonomicke komise pro Latinskou Ameriku (CEPAL), patl'ici k OSN. V r. 1950 byl vytvoren Instituto Colombiano de Sociologia (Kolumbijsky sociologicky institut) jako dusledek Svetoveho sociologickeho kongresu v Curychu, na kterem se vytvofila Latinskoamerickd sociologickd asociace se sidlem v Argentine (prvni latinskoam. s-gicky kongres se tam konal v r. 1951). Pod patronatem UNESCO se tehdy vytvofila 2 s-gicka stfediska v Latinske Americe, jedno v Rio de Janeiru a druhe v Santiagu (Chile). Kolumbijsky s-gicky institut nedosahl jejich iirovne. Profesionalni vyuka s-gie zacala v r. 1959 na 3 univerzitach - jedne vefejne (Ndrodn{ univerzita) a dvou soukromych (s jezuitskou tradici). Soucasne vznikla centra soukromeho vyzkumu, nektera skatol. orientaci, jina necirkevniho charakteru. Nejdynamictejsi instituci se ale stala katedra s-gie na Ndrodnf univerzite, kterou zalozil Orlando Fals Borda, zak Lynna Smitha. Provedl ojedineIy vyzkum rolniku v Andach, zpoeatku spolecne s Camilem Torresem Restrepem, ktery se specializoval na s-gii mestao Katedra s-gie na Ndrodn{ univerzite se tesila pod pore vlady, UNESCO a nadaci Fordovy a Rockefellerovy. Brzy 1164

sociologie valky se dostala do cela latinskoam. s-gie. Uddovala dobre svazky se severoam. i evrop. s-gii. Behem jednoho desetileti vyprodukovala 48 knih, cerpajicich z vyzkumu nasili, rodiny, politiky, nabozenstvi, mesta, venkova, vychovy. Bylo zavedeno postgradualni studium a v r. 1963 byla vytvorena Kolumbijskd sociologickd asociace, ktera zorganizovala dva narodni kongresy ajeden latinskoam. kongres. Tento vyvoj byl zastaven polit. konflikty. Jejich tragickym symbolem se stal Camilo Torres Restrepo, ktery zemrel jako clen jedne z partyzanskych skupin pfi souboji s armadou. Spolecne s dalSimi faktory to melD za nasledek vyvolani krize v S.v K. S pomoci nejruznejsich strategii byla tato krize nakonec prekonana. Nekteri sociologove se venovali vyzkumu nebo polito aktivite v lidovych hnutich. Orlando Fals Borda pracoval na venkove s rolnick:Ymi komunitami, coz pozdeji nazval vyzkumem "iicastnicke akce", a mnoho sociologu pak nasledovalo jeho pl'ikladu. Vznikly nove metody prace s komunitou a nova temata zajmu: lidova organizace, zena, etnicke minority, Iidska prava, ekologie. Na Ndrodn{ univerzite se dostala ke slovu mlada generace pod vedenim profesoru spjatych se starou Ucitelskou Skolou, jako byli Darlo Mesa a Emesto Guhl. Zvl. pozomost venovali podrobnemu studiu svet. s-gicke tradice, ve spojeni s filozofii, historii a geografii. Profesor Carlos Escalante sml zajem 0 techniky pouzivane severoam. s-gii. I kdyz v porovnani s predchazejicim obdobim vychazelo v 70.1. mene knih (celkem 26 publikaci) a byl 0 ne maly zajem, v nasledujicim desetileti iisiIi sklidilo sve ovoce, kdyz dalSi generace sociologu, pfipravovanych vetsinou v Kolumbii, zahajila prechod od teorie k vyzkumu. V 70. 1. stat pozadoval pfipravu profesionalu znalych soc. ved pro programy rozvoje. Vyzkum v tomto obdobi zabezpecovala spiSe soukroma vyzk. stfediska nef univerzita. Znakem doby se stala roztfistenost iisili v rozdrobene s-gicke komunite. V r. 1967 zanikla Kolumbijskd sociologickd asociace, nesesel se nar. kongres, postgradualni studium s-gie bylo zruseno, svazky s mezinar. s-gickou spolecnosti preruseny. Kolumbijskd sociologickd asociace byla obnovena opet v r. 1979 a od te doby usporadala 4 nar. kongresy, vydala vice nez 10 knih, zprostfedkovava komunikaci mezi sociology a navazala nove styky se zahranicim. Gonzalo Catafio a Gabriel Restrepo, predsedove asociace v 1. 1979-1987, pfikladali strategickou dulefitost obnove s-gicke pameti a pod pore intelektualnich schopnosti. Katedra s-gie Ndrodni univerzity zalozila v r. 1979 casopis Revista Colombiana de Sociologfa, ktery se dnes nazyva Revista Colombiana Sociol6gica (Kolumbijska sociologicka revue). V r. 1988 bylo otevreno postgradualni studium polito s-gie, prumyslove s-gie a kult. s-gie. VetSina profesoru se pusti-

la do empir. vyzkumu prace, prumyslu, vedy a kuItury, ekonomie rozdelovani pudy a politiky. Existuje 6 dalSich kateder s-gie, v jejichz popredi je katedra Universidad del Valle (zalozena r. 1979) a katedra Universidad de Antioquia. Obe maji necirkevni charakter. Spolecne s temito vzdelavacimi institucemi jsou vyznamna take soukroma stfediska vyzkumujako FEDESARROLLO, ktere od r. 1989 vydava Revista de Coyuntura Social (Revui socialni konjunktury), institut SER a CINEP a mnoha dalSi. V tomto obdobi za pomoci lepsich tech. nastroju a novych strategii (mezisektorovych programu, iicasti komunit, decentralizace a selektivnosti nakladu) dosahuje plan soc. rozvoje statu urCite iirovne, zejm. v rnnoha soc. programech, ktere se tykaji detstvi, zakl. skoly, zdravotni prevence, rolnickeho hospodareni, planu na ozdraveni chudych oblasti, znovuzacleneni byvalych vojaku. K tomu znacne pfispivaji sociologove. UVaZuje se 0 velkem rnnozstvi vyzkumu a publikaci s sirokou tematikou a svobodnou volbou teor. orientace i metodol. zamereni. A: sociology in Colombia F: sociologie en Colombie N: kolumbianische Soziologie I: sociologia in Colombia Res soc i 0 log i e v USA viz sociologie americka sociologie v Zim babwe - rozviji se zejm. iniciativou katedry na Univerzite Zimbabwe, ktera byla vytvorena jako jedna z prvnich univerzitnich kateder a puvodne se jmenovala katedra afr. studii. Nyni je to spolecna katedra s-gie, soc. antropologie a demografie. Nabizi zakl. tmete kursy s-gie, po jejichz absolvovani je udelovan titul B.Sc. Hodnost muze byt ziskana bud v oboru s-gie a soc. antropologie, nebo v oboru personalistiky. Prvni moznost je urcena studentum, ktel'i se uchazeji 0 profesionalni pozici v oboru s-gie, napr. na vysokych skolach nebo ve vyzkumu, a maji intelektualni zajem 0 tuto disciplinu. Druha varianta je orientovana vice "prakticky", a to na ziskani odbomosti souvisejici s praci s lidmi: na personalni management, soc. administrativu, reklamu, iizemni rozvoj apod. S-gie je take studovana jako hlavni obar pfi ziskani obecnejsiho titulu bakalar, ktery umoznuje napr. praci v obom zurnalistiky. K uzsi specializaci vedou kurzy 3. rocniku. Studenti si mohou vybrat soc. politiku, soc. administrativu, s-gii a vyvoj, ruraIni vyvoj, s-gii mesta, kriminalitu a deviaci, zeny a vyvoj, s-gii mediciny, rasu a etnicke vztahy, s-gii rodiny, ideje a spolecnost, demografii a demogr. techniky. Katedra nabizi postgradualni studium a ziskani hodnosti Master of Science v oborn s-gie a soc. antropologie. Pri tomto studiu se studenti specializuji bud na industrialni s-gii a orientuji se na Cinnost v oblasti vyzkumu v prumyslu, nebo na soc. politiku. Zcela nedavno

byl na katedre zaveden novy postgradualni program populacnich studii pro absolventy nejruznejsich disciplin (od s-gie po zemedelstvi a matematiku), ktery rna poskytnout siroke kompetence v demografii se zvl. durazem na rozvojove zeme. Katedra s-gie je take na Skole socidlni prdce. Spolecne s Univerzitou Zimbabwe nabizi vyuku pro ziskani bakalaricitu a magisterskeho stupne v obom soc. prace. Kurzy s-gie jsou zamerene na pochopeni spolecnosti v rychle se menicim svete, pficemz zvl. duraz se klade na soc. problemy rozvojovych zerni. Z clenu katedry se Bourdillon zajima 0 etnografii a nabozenstvi, Rudo B. Gaidzanwa se venuje problematice gender, prum. s-gii a ruralnimu vyvoji, Diana Patelovd se orientuje na soc. politiku, urbanizaci a rodiny s nizkym pl'ijmem, vedouci katedry V. Muzvidziwa na problematiku rodiny a urbanizace, M. Mhloyi se zabyva otcizkami porodnosti a AIDS. Prispevky soci~logu jsou pUblikovany v casopisech Journal of Social Development in Afrika a Journal of the University of Zimbabwe. A: sociology in Zimbabwe F: sociologie au Zimbabwe N: Soziologie in Zimbabwe I: sociologia in Zimbabwe red. SOC i 0 log i e val k y - zkoumani soc. povahy, historie, typu, pl'iCin a iiCinkU --+vruky. Praktickym problemem s.v. je ot
sociologie ve Venezuele

sociologie ve Svycarsku

sociologie ve Svycarsku - jeji vyvoj byl dosud malo studovan a kratka informace rna nutne provizomi raz. Nicmene pfitomnost s-gie na svyc. univerzitach se datuje od konce 19. st.: na zenevske univerzite ji zacal vyucovat L. Wuarin v r. 1885, na curysske univerzite Abroteles Elephteropoulos v r. 1896, na lausannske univerzite Vilfredo Pareto v r. 1899 ana basilejske univerzite Robert Michels v r. 1914. Prvni z protagonistu nebyli sociologove v pravem slova smyslu; byli pl'islusnici jinych disciplin (zvl. ekonomie, prava, pozdeji psychologie, col. je napr. pfipad Jeana Piageta, ktery prednasel s-gii v Zeneve a Lausanne ve 40. I.). Az do 2. svet. valky nebyla s-gie zastoupen a na vsech univerzitach a tam, kde byla, se formovala podle osobnosti, ktere se tam objevily. Prikladem je pl'ipad Rene Koniga, ktery uciI v Curychu v I. 1938-1949 a pak se vratil do Nemecka. Jestlize Ize svycarske sociology nalezt na univerzitach jinych zemi, spec. v Nemecku, pak velice dule'Zity, dokonce i v soucasne dobe, je pnnos sociologu pl'ichazejicich ze zahranici a vyucujicich ve SvYcarsku. Nektel'i byli puvodem Svycal'i (P. Heintz, Ch. Lalive d'Epinay, C. Honegger), nektefi ne (H. J. Hoffmann-Nowotny, R. Boudon, M. Cherkaoui). Na druhe strane svycarsti sociologove pusobi na univerzitach v jinych zemich, zejm. v Nemecku. S.v.S. prozila fazi expanze v 60. a 70. I., kdy se zacala ucit na vsech univerzitach v zemi a stala se zaIe'Zitosti profesionalizace zalozene na vyzkumech. Na pfiprave sociologu se podHely predevsim univerzity v Zeneve, Curychu a Lausanne. S rUstovym faktorem 4,7 mezi 50. a 80. I. je expanze univerzitniho vyucovani s-gie zl'etelne slabsi nez v jinych evrop. zemich a v soucasnosti v zavislosti na vel'. financich se opozduje jeste vice. Pfitom potl'eba sociologu i zajem 0 obor stoupaji. Zda se, ze s.v.S. prochazi novou periodou, poznamenanou institucionalnim uznanim a vnitl'ni konsolidaci. Nezname, ale jiste pozoruhodne mnozstvi profesionalnich sociologu pracuje mimo univerzity, ve vel'. sprave, v polover. institucich nebo v privatnim sektoru (v obchodnich vyzk. institucich, poradenskych firmach nebo jako individ. nezavisli vyzkumnici). Nejdulezitejsim ramcem profesionalnich organizaci na nar. urovni je Svycarskd sociologickd asociace, ktera zajisfuje profesionalni komunikaci. Vedle organizovani kongresu a vyzk. vyboru vydava dele ne'Z 20 let trojjazycny Swiss Journal of Sociology, od nedavna s pravidelnymi mezinar. pl'ispevky, ktere vnaseji do komunity svyc. sociologu mezinar. s-gicke diskuse. V r. 1988 zalozila asociace vlastni vydavatelstvi SEISMO, ktere kroLit.: Aron. R.: Paix et guerre entre les nations. Paris 1962; Eagleton, c.: me zmineneho casopisu vydava Clensky bulletin, revui SoThe Attempt to Define War. New York 1933; Chalupl1.'~, E.: Sociologie ziographie a vM. knihy (jejich pocet stale vzrusta). DalSisouteze, boje a valky. Praha 1969; Paustian, P. W. - Oppenheimer, J. J.: Problems of Modern Society. 1938; Steinmetz, S. R.: Soziologie des Kriemi castecne s-gickymi casopisy jsou Deviance et Societe, ges. 1929. Schn Swiss Political Science Review (vydava Srycarskd asociace

zbrojeni. Marxiste vychazeji z predpokladu, ze v tridnich spolecnostech jsou urcujici tfidni priciny valek a ze i valky, ktere vznikly z jinych pricin, nabyvaji behem sveho trvani tridni charakter. Rozlisuji valky pokrokove, revol., dobyvacne, reakcni. Za "spravedlive valky" povazuji osvobozenecke valky potlacenych a vykofisfovanych tfid nebo nar. osvobozenecke valky utlacenych a porobenych narodu, za "nespravedlive valky" povazuji ty, ktere jsou vedeny na obranu panstvi vladnoucich trid a narodu nebo valky, jejichz cilem je anexe, dobyvani cizich uzemi. Jiz v obdobi pred 2. svet. valkou formulovali sociologove radu dodnes relevantnich myslenek 0 valce. Am. sociolog C. Eagleton upozori'iuje, ze v definicich vaIky neni pamatovano na moznost vojenske akce omnium contra unum (vsech proti jednomu), a navrhuje uzavreni takoveho mezinar. paktu, ktery by zakazoval kteremukoli statu uzit nasili z vlastni iniciativy; pravo uzit nasili by rezervoval pouze organizovane spolecnosti narodu, cimz by se valky a nasili dostaly do polohy iIegalnich akci. Tyto myslenky z r. 1933 se v soucasnosti postupne uplatiiuji v OSN. l. A. Blaha, ktery se zabyval pficinami valek, hovon 0 pnCinach vzdalenych a bezprostrednich. Vzdalenou pricinu spatfuje v kolekt. mentalite naroda, kdy se napr. narod povazuje za povolaneho ke kult. i polit. panstvi nad ostatnimi narody. Jako blizsi pficiny uvadi pl'iciny hosp., polit., nab., rasove, vM., vychovne. Valky agresivni charakterizuje hrabivost a panovacnost. K valecnym prostredkum patfi vojsko a zbrane, k cHum patfi predevsim zlomeni odporu neprite1e a vitezstvi. Vedeni valek si od sveho vzniku monopolizoval -tstat. Ke skodlivym uCinkum valek patfi: a) obeti na zivotech, a to jak prime (zabiti vojaci), tak nepl'ime (obeti naletu, nemoci, hladu), b) hosp. ztraty - valecne utraty, znicene objekty vcetne hist. pamatek, rozvracene hospodarstvi, c) mravni skody - narusena normalni mravni mefitka, d) skody polit., mezi nez patfi ito, ze valkou byva vojsko postaveno jako zvl. kasta proti ostatni spolecnosti, ze valka plodi militarismus. Praktickym problemem moderni spolecnosti se stala otazka, jak valkam pl'edchazet. Za nejdule'Zitejsi prostredky pl'edchazeni valkamjsou povaZovany omezeni zbrojeni, zaruka teritorialni integrity a polit. nezavislosti jednotlivych statu, zavazek dat kazdy spor rozhodnout spolecenstvi narodu. A: sociology of war F: sociologie de la guerre N: Soziologie des Krieges I: sociologia della guerra

1166

pro politickou vedu) a DrogAlkohol (soustl'edeny na vsechny formy drogove zavislosti a vseobecne na zdrave chovani). Svycarskd sociologickd asociace (jejimz prezidentern byl v!. 1989-1994 R. Levy) pfispela k vytvoreni Swiss Information and Data Archive Service for the Social Sciences (SID OS) v Neuchatelu a spolecneho postgradualniho seminare univerzit ve Svycarsku vyucujicich francouzsky, a take projektu kontinualniho vzdelavani, vychovy profesionalnich vyzk. pracovniku. Take vyvinula mnoho aktivity v oblasti ved. a vyzk. politiky. Asociace rna v soucasnosti vice nez 500 clenu, z nichz vetSina pracuje mimo univerzity. Na peti hlavnich univerzitach ze 7 (ale nikoliv na dvou tech. univerzitach a jedne ekon. univerzite) je s-gie studovana k ziskani licence nebo doktoratu. Vzhledern k Dmezovani financnich zdroju pro aplikovane vyzkumy a relativne kratkemu cyklu vyzk. temat pocet vyzk. programu ve spo!. vMach spiSe klesa. Od r. 1996 rna probihat spec. vyzk. program 0 svycarske spolecnosti, prozatirn po dobu 4 let, planovany je ale na obdobi 8 let; jeho soucasti je prubezne sledovani soc. zmen v zemi. Diky slabym financnim zdrojum a kratkym vyzk. cyklum maji univerzity potize zejm. v oblasti zajisfovani aplikovaneho vyzkumu. Nicmene existuji specialiste v oblasti vyzkumu rodiny, skolniho vzdelavani, starnuti, xenofobie, soc. stratifikace, svet. rozsrrenych nerovnosti, soc. demografie, sociotechniky, socio-prostorove struktury a volebniho chovani. Srycarskd vedeckd rada (poradni instituce narodni vlady ve vecech vedy a vyzk. politiky) iniciovala obsahlou akci hodnoceni vyzk. situace ve 4 disciplinach soc, vM: ve vyzkumu vzdelani, v polit. vede, psychologii a s-gii, CHern je podporovat vyvoj soc. ved ve Svycarsku. Prvni vysledky se jiz objevily ve snaze prevest zavery expertu do praxe. Pracovni skupina, ktera vypracovala zmineny navrh na osmilety vyzk. program sledovani soc. zmen ve svyc. spolecnosti rna byt pl'etvol'ena v oficialni Radu vMecke politiky pro socidlnfvMy, ustavenou Svycarskou akademii humanitnich a socidlnfch vM. Slibuje to rozvoj spo!. vM ve Svycarsku, zvlaste realizaci navrhu expertu VMecke rady. Ambici6znejsi projekty zahrnuji vytvol'eni inter-univerzitni, doktorandske a postgradualni skoly pro soc. vedy v kazdem ze dvou hlavnich jazyku v zemi a vytvol'eni Sv.vcarskeho institutu pro podporu studif v socidlnich vMdch. A: sociology in Switzerland F: sociologie en Suisse N: Soziologie in der Schweiz I: sociologia in Svizzera Lev so ci 0 log i eve V e n e z u e I e - objevila se ve 2. polovine 19. st. a od te doby do soucasnosti prosla 4 obdobirni vyvoje. 1. Od r. 1874 do r. 1949 byl polozen institucionalni zaklad s.v.V., jejiz intelektualni produkce byla teh-

dy ovlivnena evrop, pozitivismem a evolucionismem. Prvni s-gicke prace reagovaly na krizi doprovazejici proces ziskavani nezavislosti az do vypuknuti federalni valky (1830-1870). Zabyvaly se zejm. soc. a polit. dezintegraci. Pozitivismem byly inspirovany 3 generace sociologu. K prvni pam Rafael Villavicencio (1837-1920), Vincente Marcano (1848-1892), Arfstides Rojas (1826-1894) a Adolfo Ernst (1832-1899), druhou generaci reprezentovali Jose Gil Fortoul (1862-1943), Alejandro Urbanela (1859-1944), Nicomedea Zulpega (1860-1933), Lisandro Alvarado (1858-1929), Luis Lopez Mendez (1863-1891) a Cezar Zumeta (1860-1955); predstaviteli treti generace byli: Laureano Vallenilla Lanz (1870-1936), Podro Manuel Arcaya (1874-1910), Jose Ladislas Andara (1876-1922), Elias Toro (1871-1918), Angel Cesar Rivas (1870-1930). V r. 1874 vznikla katedra pm. historie a obecne historie na univerzite v Caracasu zasluhou dvou pozitivisticky orientovanych sociologu - Adolfa Ernsta a Rafaela Villavicencia. 0 rok pozdeji byl Villavicencio jmenovan vedoucim katedry obecne historie a zavedl kurs filozofie historie, zalozeny na vykladu soc. nauky A. Comtao R. 1877 byl vyznamny zalozenim Institutu socidlnfch ved, ktery se stal centrem pro meni evrop. pozitivismu a evolucionismu a centrem snahy objasnit a porozumet venezuelske spolecnosti. Prvnim prezidentem teto instituce byl R. Villavicencio, mezi jeji vyzn. zakladatele pati'ili J. M. Samper, Agustin Aveledo, C. Terrero Atienza, Aristidon Rojas, T. Paul Angulo, Angel Rivas Ralwin a Eugenio Maria de Hostos. 0 neco pozdeji byla zalozena (opet v hlavnim meste) Spolecnost pfdtel vedeni, opel zasluhou zejm. Villavicencia a take Ernsta a jejich zaku (take Lisandra Alvarada, Luise L6peze Mendezy, Daniela Mac Carthyho, Cesara Zumety a Jose Fil Fortoula). Od r. 1899 do 1949 se s-gie postupne vyucovala na vetsine du1ezirych univerzit a dokonce i na stl'ednich skolach; poprve v r. 1899 na univerzite v Caracasu, na zacatku 20. st. na fakulte polit. ved Centrdlnf venezuelske univerzity, 0 deset let pozdeji na katedfe politicke ekonomie a s-gie na Merida University, kde ji prednasel Julio Cesar Cales. Zakladateli Svobodne skoly soc. a ekon. ved na Centrdlni venezuelske univerzitebyli Arturo Uslar Pistri, Jose 1. Gonzdlez Gorrondona, Jose M. Herndndez Ron a Tito Gutierrez Alfaro (dnes je to Fakulta socidlnfch a ekonomickych ved). Na konci 30. I. se s-gie pfednasela i na Ndrodnim pedagogickCm institutu (obecna s-gie a s-gie vzdelani a vychovy); prvnim profesorem zde byl pravnik Rafael Escovar Lara. Vyuka s-gie na strednich skolach probiha od r. 1943. 2. V obdobi 1950-1969 v s.v.V. dominovalo funkcionalni paradigma a empirismus. Byla zalozena Venezuelskd sociologickd asociace; prvnim prezidentem se stal Jo-

1167

sociologie vedeni

sociologie vedeni

se Rafael Mendoza, viceprezidenty Luis Villalba a Miguel Acosta Saignes, sekretafem Rafael Caldera. V teto dobe byla podepsana dohoda 0 intelektualni spolupraci mezi Centrdlni venezuelskou univerzitou a Wisconsin University 0 pfiprave expertu pro soc. vedy. Rozsifovala se take vyuka s-gie na novych katedrach dalSich univerzit. V ramci ekon. fakulty na katolicke univerzite Andrea Bella byla zalozena Skola socidlnich ved se tfemi hlavnimi specializacerni: s-gii, soc. sluzbarni a prum. vztahy. Vznikly i dalsi nove instituce, napi'. v r. 1961 Center for Development Studies na Centrdlni venezuelske univerzite (tzv. CENDES) pod vedenim Jorge Ahumada, v r. 1963 Skola sociologie na Universidad de Oriente, kde byli pfipravovani studenti v bakalarskych kurzech se specializaci na s-gii prace a s-gii zemectelstvi. 60. 1. pi'edstavuji nejplodnejsi dekadu venezuelskeho s-gickeho vyzkumu, resp. vyzkumu v oblasti soc. ved. vubec. Vyzkumy zalozene na funkcionalnim a s-gicko- empir. pfistupu koexistovaly spolu s marx. studiemi a probihaly i mimo profesni ramec. Mikrosociologicky vyzkum byl pfemozen makrosociologickym (na CEDES a Institutu socidlnfho a ekonomickeho vyzkumu na fakulte soc. a ekon. vect Centrdlni venezuelske univerzity). Byly realizovany vyzkumy na tema strategie pro soc. zmenu ve Venezuele, konflikt a konsensus, analyza elit a anaIyza mas, vyzkum hlavniho mesta. Nektere vyzkumy meIy charakter interdisciplinami. V teto dobe byla navazana a take mezinar. spoluprace. 3. V obdobi od r. 1969 do r. 1979 vzniklo nejdfive Hnutf za obnovu akademicke prdce, ktere protestovalo proti profesionalne funkcionalnimu modelu s-gie. Vzniklo z podnetu studentu a uCitelu Skoly sociologie na Centrdlni venezuelske univerzite, katolicke univerzity Andrese Bella, CENDES a Institutu pro socidlni a ekonomicky vyzkum Centrdlni venezuelske univerzity. Obhajovalo reorientaci s-gie na kriticismus, ktery by ph vyuce bral v uvahu latinskoam. a venezuelska specifika. Od teto doby az do konce 70. 1. pfevladl jak ve vyuce, tak ve vyzkumu marxismus. V 70. 1. vznikla Sociologickd Skola na Zulia univerzite a Sociologickd Skola Ezoguiela Znmory na Experimentdlni univerzite zdp. pldnovdni, jejichz zakl. cHern byla profesionaIni pfiprava v oblasti s-gickeho vyzkumu, planovani, managementu a vyuky. 4. Obdobi od r. 1980 do r. 1990 Ize charakterizovat pluralitou pfistupu. Dominujici paradigmata (funkcionalni, empir. a marx.) byla nahrazena ruznymi soueasnymi teor. a metodo!. mode1y. Systemove a holisticke paradigma by10 kritizovano. V r. 1980 vznikla Venezuelan Society of Sociology Schools, 0 rok pozdeji se konal prvni venezuelsky s-gicky kongres v Caracasu, jehoz ustfedni tema zne10: Jak nynf vidi sociologove Venezuelu. Druhy kongres 1168

venovany Sociologii a jejim interdisciplindrnim vztahUm se konal v Meride v r. 1982. Prvni narodni seminar Sociologickych skol probehl v Caracasu v r. 1990 a zabyval se pfipravou sociologu ve Venezuele. Prvni latinskoam. mitink soc. vectcu v r. 1988 se rovnez venoval pi'iprave sociologu, tentokrat vsak v ramci cele Latinske Ameriky, a zmenam v 21. st. Devatenacty latinskoam. s-gicky kongres v Caracasu se venoval tematu Socidlni politika a demokracie v Latinske Americe. Od r. 1956 do r. 1991 absolvovalo obor s-gie vic net 3 tisice studentu (70 % zen); s-gicky vyzkum je na 2. miste z hlediska objemu vyzkumu i z hlediska poetu vyzk. pracovniku. A: sociology in Venezuela F: sociologie au Vem!zuela N: Soziologie in Venezuell (Venezuela) I: sociologia in Venezuela red. soc i 0 log i eve den i - velmi diferencovany souhrn koncepci, ktere analyzuji soc. zavislost a podminenost mechanismu a funkci poznavani a vedeni a ukazuji, v jake mife je vedeni a poznani soc. produktem, jak je svazano s ekon. a jinymi zajmy rUznych spol. skupin, vrstev a did. Pojem s.v. se poprve vyskytl u M. Schelera (Probleme einer Sociologie des Wissens, 1924) a K. Mannheima (Das Problem einer Soziologie des Wissens, 1925). Tato tematika je vsak prastara a saha az k sofistice (obvykle se uvadi koncepce idolu F. Bacona, uvahy 0 ideologii A. D. de Tracyho aj.). V s-gii byla reflektovana zvlaste ve skoIe E. Durkheima au L. Levy-Bruhla. Vznik s.v. je vyrazem humanitne motivovane diagn6zy stavu evrop. kultury jako --'krize: 1. svet. valky, demystifikace humanitnich, liberalnich a demokr. projektu coby zajmove ueelovych ideologii, nepropojitelne plurality, ale i cynicke ruznorodosti, stfidavosti a pomfjivosti hodnot, na nichz zaealy parazitovat totalitarni ideol. a po lit. mechanismy novodobe populisticke "tyrannis" (zejm. fasismu). CHern s.v. byla pffprava nemetafyzicke kult. syntezy, ktera by respektovala realnou pluralitu a hist. relativnost hodnot a zajmu, zaroveii by vsak pfekonavala demoralizujici relativismus objektivnim poznanim kofenu jednotlivych ideovych a spo!. konstelaci a rozpoznavanim struktur, v nichz se tyto konstelace utvareji a rozvijeji. Mezi nejduletitejsi prameny teto snahy patfi Diltheyovo ueeni 0 svetovych nazorech (pfiblizne ve stejne doM rozvinul v USA stejnou inspiraci G. H. Mead v projekt univerzalisticke etiky, ktery mel podobny kult.-syntetickY smysl), teorie historismu E. Troeltsche (Der Historismus und seine Probleme, 1922), s-gie M. Webera, nektere prvky --'marxismu, zejm. ueeni 0 nadstavbe a zakladne a teze 0 tfidni nezakotvenosti inteligence. S.v. se vyvijela ve dvou liniich: schelerovske (pfes

H. Beckera, O. Dahlkeho, W. Starka, L. A. Cosera a P. A. Sorokina az k R. K. Mertonovi, T. Luckmannovi a P. L. Bergerovi) a mannheimovske. Schelerovym dHern prostupuje otazka, eim je elovek v celku sveta; zkournana je z rUznych uhlU, vzdy vsakjako otazka empir. realna, nikoli jako otazka po ideji. Scheler fenomenologicky operuje pojmy duch (Geist) a puzeni (Drang). Nechape je v protikladu Uako napf. L. Klages nebo T. Lessing), nybrz jako vzajemne se dopliiujici p61y --'socializace. Duch rna intencionalni charakter, jeho nositelem jsou jednotlivi lide i lidske skupiny, napliiuje puzeni smyslem. Zduchoveni neznamena nic jineho nez soc. ztvarneni zivotniho spoleeenstvi. Je instanci, ktera uvoliiuje nebo zbrzduje puzeni, tedy instanci kontrolni a determinaeni, nikoli realizaeni. Cimje "CistSi", timje i bezmocnejsi, tvrdi Scheler na rozdil od fi!. idealismu. Rozlisuje realne faktory socializace (ekonomika, politika, populaeni kvality) a idealni faktory socializace (duchovni faktory, ktere hodnotove usrnemuji soc. chovan!). Podle toho rozlisuje v soc. zivote dva funkeni okruhy, vzajemne propojene zpetnymi vazbami : okruh vykonny (Leistungskreis) a okruh kontrolni (Kontrollkreis). Badatelska strategie se obvykle soustfedi na realne faktory. Ukolem s.v. je oboji propojit. Vyznamovou jednotu individ. i kolekt. zivota zajisfuje etos, jemuz Scheler poeticky fika "fad srdce". Tento termin je vsazen na misto Diltheyova terminu "svetovy nazor", aby bylo zi'ejme, ze neobsahuje pouze prvky duchovni, ale tez obsahy puzeni. Vyjadfuje se v mysli (Gemut). Vedeni mysli tfidi Scheller podle stylizaeni umelosti na technologicke vedeni, pozitivni vecteni pfirodnich i spo!. ved, fil.-metafyzicke vedenf, mysticke vMeni, nab. vMenf a myticke vedeni. Proti comtovskemu pozitivismu a proti evolucionismu srnefuje take jine Schelerovo deleni vecteni: na pracovni, ovladave, funkeni, kult. (Bildungswissen) a chiliasticke (Erlosungswissen). Tyto komponenty jsou obsazeny v kazdern aktualnfm vMeni, ale pouze v jeho umelejsich formach jsou navzajem rozlisitelne. Vsechny jsou stejne puvodni a navzajem neredukovatelne. Umelejsi formy vecteni se rozvijeji mnohem rychleji net formy mene umele, coz vede k vytvareni mnohovrstevnatych a rozporuplnych struktur. Schelerova koncepce, easto vfazovana do --.fenomenologie, hleda namisto skrytych pravidel kazdodenniho chovani fad (ordo amoris) zahlednutelny v lomech vsednodennosti, v tom, co ji spontanne a neoportunne narusuje. Haji dvoji intenci vsech soc. aktu: zamefenost k osobe soc. i k osobe intimni. To umoziiuje zakotveni eloveka nejen v transcendenci aktualne socialni, ale tez v irnanenci telesnosti. Tyto motivy dnes pfekvapive spojuji Schelerovu S.v. s mnohafaktorovym modelovanim kybemetickeho typu a se svetern fr. --'poststrukturalismu.

Mannheimova koncepce s.v. se od Schelerovy lisi durazem na historismus nem. tradice (E. Troeltsch), upraveny v obhajobu pIne autonomie ducha neboli svobodne tvurei einnosti. Zaroveii vsak vyvoj Mannheimovych nazoru poznamenava vedomi, ze je nutno uchranit spoleenost peed zhoubnou moci hodnotovych orientaci racionalne a hist. nekontrolovatelnych, zvrhle nehumannich. Nadeji vkladal do vM. poznani, jet by pochopilo pfedteor. neboli svetonazorove utvary, ze kterych vyrustaji konkretni systerny vMeni i jednani. Proti relativismu rna byt toto poznani ochraneno rozpoznanim, ze teorie poznani operuje sice historicky i soc. ruznymi subjekty, avsak objekt poznani je nemenny (Strukturanalyse der Erkenntnistheorie, 1922; Historismus, 1924). Koncem 20. 1. nabyla u Mannheima puvodne fil. problematika teorie poznani zfetelne s-gickych rysu. Uplatnenim s-gickych a ekon. pojmu na rozbor nadstavbovych jevu (konzervativniho mysleni, problemu generaci apod.) propracoval Mannheim problemovy ramec, ktery dnes zname od M. P. FoucauIta jako boj o --'diskurs neboli 0 moc nad vsemi moznymi uCinnymi vetami soc. relevantniho textu. V zapase 0 vefejny vyklad byti se podle K. Mannheima dociluje konsensu etyfmi zpusoby: spontanni kooperaci, monopolem vykladaeske skupiny, atomizovanou konkurenci mnoha skupin a posleze koncentraci takovychto puvodne roztfiStenych skupin. Stezejni Mannheimuv spis Ideologie und Utopie (1929) je hlubokym svedectvim touhy po pfisne objektivnim vedeni, zaroveii vsak tez touhy po neredukovanem a neredukovatelnem lidskem svete. Podle Mannheima hrozi vypuknout vek --'ideologii bez --'utopie, stay staticke vecnosti, v neruZ by se elovek sam stal pouhou veci, a to prave na vrcholu sve strastiplne cesty za racionalnim ovladanim veci. Zanik urCite ideologie svMei pouze 0 krizi ureitych vrstev, jet takovou ideologii nesly. Utopie zije z transcendence zamefene totalne na celek. Jeji krize svedei proto 0 krizi cele spoleenosti. Ukolem s. v. je vypracovani situaenich zprav, ktere by mely na zfeteli souvislost soc. celku. Ma pfekonat propast mezi racionalitou ovladavosti a racionalitou jako soc. sdHenou utopii. --.Inteligenci pokladal puvodne Mannheim za medium syntetizujici spol. sebereflexe, protoze neni tfidne a zajmove jednoznaene zakotvena. Za soueast S.v. byva pokladana tez kritika ideologii, kterou s nejvyraznejsim ohlasem pestovala --'frankfurtska skola. Pokladala ideologii za spojeni pravdy (socialne a hist. podminene, lee demystifikujici a dostupne kriticke reflexi) s nepravdou za ueelern skupinoveho pochopeni a funkceschopnosti (T. W. Adorno). V USA byly podnety s.v. pfejaty a transformovany ernpirick)'m pozitivne vednim zpusobem, zamefenym na pfifazovani ideologii k soc. skupinam a pozicim nebo na zkoumani souvislosti rnezi rnys1169

sociologie yedy

sociologie yedy

lenfm a jedminfm. V Parsonsove skole se pozornost presunula na analyzu soc. podminek rozvoje a provozu vedy. R. K. Merton a B. Barber se soustredili na vyzkum soc. funkce jednotlivych typu mysleni a predstavivosti. Za hlavni pokhidali funkci adaptacni a funkci integracni a zkoumali jejich promeny a projevy zejm. na procesu racionalizace neboli na prechodu od spolecnosti tradicnich k spolecnostem modernim. A: sociology of knowledge F: sociologie de la connaissance N: Wissenssoziologie I: sociologia della conoscenza Lit.: Berger, P. L. - LlIckmann, T.: The Social Construction of Reality. New York 1966; Cassirer, E.: (1976) Esej 0 cloveku. Bratislava 1977; Cur· tis, 1. E. - Petras, 1. W. eds.: The Sociology of Knowledge. New York, Washington 1970; Dilthey, W.: (1924) Zivot a ctejinne vedomie. Bratislava 1980; Lynd, R. S.: Knowledge for What? New York 1964; Mallllheim, K.: Das konservative Denken. 1927; Mallllheim, K.: Das Problem der Generationen. 1928; Mannheim, K.: (1929) Ideologie a utopie. Bratislava 1991; Mannheim, K.: Uber das Wesen und die Bedeutung des wirtschaftlichen Erfolgstrebens. 1930; Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. New York 1965; Niznik, 1.: Socjologia wiedzy. Warszawa 1989; Problemy socjologii wiedzy. Warszawa 1985; Scheler, M.: Die Wissensformen und die Gesellschaft. 1925; Scheler, M.: Ract lasky. Praha 1971.

Stf soc i 0 log i eye d y - s-gicka disciplina, kteni se zabyva soc. podminenosti ved. poznani, fungovanfm ..... yedy jako soc. organizace a instituce zkouma vztahy vedy k jinym soc. institucim, spol. pusobeni ved. poznatku a jejich aplikaci. Predmet s.y. prosel dosti slozitym vyvojem, v nemz se nekdy dosti podstatne menily tematicke durazy - od zkoumani soc. podminenosti obsahu ved. poznani aZ k rnikrosociologickym studiim interpersomllnich struktur ve ved. institucich. Vyvoj s.y. se da rozdeJit do 4 zakl. vyvojovych etap. 1. V prvni etape, zhruba od 80. 1. 19. st. do pocatku 40. 1. 20. st., byl predmet s.y. soueasti .....sociologie Yedeni a kritiky ideologii. Tato zkoumanf, zapocat::i K. Marxem a kontinuovana M. Schelerem, K. Mannheimem, H. Plessnerem aj., se sousti'edila vyhradne na analyzu spol.vedniho poznani, kde je soc. podminenost kognitivnich obsahu nejpatrnejsi a kde lze sledovat predpokladanou strukturalni zavislost ureitych typu poznavacich obsahU na odpovidajicich skup. a tridnich struktunich. V zasade slo 0 zkoumani vztahu mezi soc. epistemologif, vladnoucfm typem Ci formou poznani a soc. duchovni situaci doby. Pro toto vyvojove obdobi s.y. je priznaene, ze prir. vedam a matem. disciplinam je pfisouzen spec if. epistemologicky status, ktery je jakoby vyvazuje z kontextu soc. determinace, je:z je naopak pi'fznaena pro vsechny ostatni typy poznavacich struktur - pro nabozenstvi, mytologii, ideologii, umeni a soc. vedy. V teto dobe se vedou ze s-gickeho hlediska zabyval take G. S. von Luktics v praci Dljiny a tffdni vldomi (1923) a L. Fleck, jehoz primo zakladatelsky 1170

vyznam pro s.y. byl vsak docenen az v 70.1. v souvislosti s rozvojem postpozitivisticke filozofie. Fleck vsak stoji u poeatku pi'edmetne reorientace S'Y" kdy se od studia spo!. podminenosti obsahu ved. poznani prechazi ke studiu realnych vztahu mezi producenty ved. poznani - vedci a ved. komunitami; veda je definovana nejen jako objektivizovane Yedeni ve smyslu pozdeji K. R. Popperem zavedeneho pojmu "treti svet", ale predevsim jako soc. instituce, a poprve je v zarodecne podobe formulovana soc.-gnoseologicka rei ace mezi ..... yedeckou komunitou a kognitivnimi strukturami. Vyvoj s.y. v tomto obdobi krome klasiku s-gie vedeni ovlivnil take F. W. Znaniecki praci The Social Role of the Man of Knowledge (1940), v niz se pokusil 0 propojeni s-gickeho a hist. pohledu na problem. Pozoruhodna je Znanieckeho formulace, ze za pokrok, jehoz se ve vede dosahuje, vdeeime tem, ktei'i jsou ph realizaci sve soc. role schopni pi'ekroCit vlastni soc. podminenost. Znanieckeho pojeti vedy uzce souvisi s jeho koncepci ..... humanistickeho koeficientu. Nepopiratelny vliv na rozvoj s.y. mel ang!. krystalograf J. D. Bernal, ktery v praci Svet, telo a d'dbel identifikoval jako hlavni nepratele lidskeho rozumu pffrodu, omezujici vrozene lidske dispozice, a predsudky. leho prace The Social Function of Science (1939) obratila pozornost k spol. efektum ved. poznani. Bemalova koncepce byla silne ovlivnena marx. a dokonce snad jeste osvicenskym progresivismem, coz se posleze negativne projevilo v nekterych jednostrannostech koncepce ved.tech. revoluce (eerpajici mj. z Bemalovych myslenek), ktera v 60. a 70. 1. vyzn. ovlivnila vychodoevrop. uvazovani 0 vede. 2. V druhem vyvojovem obdobi se teziSte s.y. preneslo do USA, kde ve 30. a zejm. ve 40. 1. uVaZovani 0 vede udaval t6n .....struktunilni funkcionaIismus, resp. R. K. Merton. Mertonovska koncepce s.y., ktera vyriist::i z tradic s-gie vedeni, ale tematicky je prekracuje, podstatne oVlivnila vyvoj s.y. az do poeatku 70. I. Tezistem mertonovskeho pojeti je specifikace obecneho strukturalistickeho problemu ..... radu na oblast vedy, tedy tema vztahu mezi vedou a i'adem a dokonce konkretneji vztahu mezi ved. poznanim a demokr. usporadanim spoleenosti. Institucionalnim cHem vedy je podle Mertona zvysovat zasobu, objem verifikovaneho vedeni, k cemuz veda pouziva specif. metody a ridi se obyeejovymi, tech. a moralnfmi normami. Prave normativni pojeti s.y. je pro mertonovske paradigma priznacne: vedeckou Cinnost Merton chapal jako cinnost probihajici podle urCitych obecnych pravidel (norem), spolecne sdilenych ved. komunitou, ktera maji zabezpecovat hodnovernost ved. poznani a optimalni zpusoby jeho rozvijeni (viz .....etika yedy). Sve skicy ze s.y. zaradiI Merton do dila Social Theory and Social Structure (1949). Prvnf

systematickou praci ze s.y. byla kniha B. Barbera Science and Social Order z r. 1952. 3. Mertonovi zaci H. Zuckermannovd, J. R. Cole a S. Cole se v 60. 1. venovali zejm. problemum hodnoceni (ocei'iovani) a stratifikace ve ved. komunitach. lejich pojeti spociva na dvou premisach: a) vedci jsou stratifikovani podle dosahovanych vysledku, b) neni sporne, co je ve vede dobry vysledek. Paralelne s pozdni vyvojovou fazi strukturalniho funkcionalismu se rozsifovaly a tematicky obohacovaly empir. vyzkumy v oblasti vedy 0 zkoumani mikrostrukturalnich vztahu ve ved. tymech, normativnich a hodnotovych struktur, komunikaenich vazeb, formovani ved. skol a smeru atd. V tomto tfetim, spiSe empir. orientovanem obdobi byly poprve v s.y. rozsahle a efektivne pouzity kvant. postupy (napf. E. Garfield zavadi Science Citation Index, ktery se stal az nekriticky pouzivanym indikatorem ved. uspesnosti, D. J. de Solia Price pomoci kvant. ukazatelu studoval rozdily mezi tzv. velkou a malou vedou apod.). Vysledkem bylo to, ze se s.y. sice etablovala vyzk. i akademicky jako sarnostatna disciplina, stabilizovala se a ziskala sirsi soc. prestiz, avsak nedokazala vyresit podstatne prakticke otazky souvisejici s chodem ved. instituci a aplikaci ved. poznani (pi'icemz muze ovsem byt sporne, do jake miry je tento typ otazek v kompetenci s.y.) a vyeerpala se tematicky a teoreticky. 4. Zasadnf promena ve vyvoji s.y. se proto odehrala az v souvislosti s celkovou zmenou paradigmaticke struktury zap. s-gie v 70. 1. Pod vlivem .....fenomenologicke sociologie, .....interpretatiyni sociologie, modernizovane s-gie vedeni a postpozitivisticke .....filozofie yedy (zejm. T. S. Kuhna, M. Poltinyiho a P. K. Feyerabenda) se konstituuje kognitivni S.Y" ktera obecne vzato vychazi z tzv. silneho programu s-gie vedeni, formulovaneho edinburskym sociologem D. Bloorem: prir. a matem. vedam je odepfen specificky, priviJegovany epistemologicky status, a jsou tedy podrobeny analogickemu zkoumani sve soc. ahist. podminenosti jako spol. vedy. Studium obsahU ved. poznani se definitivne stava soucastf s.y. Paralelne s touto paradigmatickou promenou a easteenym pfesunem s.y. z USA do Evropy se rozvijeji take tzv. konstruktivisticke pfistupy, ktere zdurazi'iuji, ze ved. poznanf neni podle presnych reguli ziskanou informaci 0 vnejsim svete, neni objektivnim odrazem, ale spiSe vysledkem soc. konstrukce probihajici v interakci a komunikaci mezi badateli v laboratorich a ustavech, ktefi v diskusi a sporu dosahujf konsensu v definici pojmu, interpretaci vysledku vyzkumu a prezentaci zjiStenych pravidelnostf ci zakonu. Konstruktivisticka koncepce vychazi z diltheyovske teze, ze neexistuji ruzne oblasti faktu, ale pouze ruzna fakta konstruovana odlisnymi epistemologickymi a metodo!' postupy

pod vlivem odlisnych makro- a mikrostrukturalnich soc. podmfnek. Z tech to impulsu a pod vlivem ..... etnometodologie se rozviji zajem 0 tzv. etnograficka studia ved. spolecenstvl. ledna z reprezentantek teto orientace K. D. Knorrova-Cetinowi pfehledne shrnuje vyvoj s-gickeho pojetf vztahu veda-spolecnost do tfi pfedmetnych a do jiste mfry i hist. typu: a) kauzalni pojetf, inspirovane s-gii vedeni marxovske a mannheimovske razby a znovu ozivene edinburskou skolou, b) konsensuaIni pojeti, ktere zkouma, jak se dosahuje shody v definicich, prezentacich, interpretacich fakt a preferencich, c) antropol. pfistup, v nernZ dominuje mikrostrukturalni orientace na vyzkum toho, co se realne deje v laboratofi, pracovne, v ustavu. Prave tato orientace znovu ozivila zasadnf gnoseologicke diskuse o problemu moznosti dosahovani objektivni pravdy zejm. ve spol. vedach a v postmodernistickem kontextu formulovala fadu zasadnich argumentu pro gnoseologicky re1ativismus, stejne jako fadu podstatnych vyhrad proti nemu. s.y. se sklacta jednak z makrosociologie vedy, ktera zahrnuje studium obecnych stranek vztahU vedy a spoleenosti, makrostrukturalni, zejm. ekon. determinace vedy, ekologickych a ekon. efektu ved. poznani, vlivu polit. rezimu a duchovni atmosfery na zpusob provozovani vedy, prestiz vedy a intelektualu ve vefejnosti, procesu profesionalizace, a jednak z mikrosociologie vedy, ktera zkouma struktury ved. komunit, interakce a komunikace mezi vedci, role -tinyisible college, odmenovani a kariery ve vede, stratifikace ved. komunit apod. Zvl. tema dnes tvoff ve vsech vednich oborech diskutovane problemy .....etiky yedy. Od 70.1. se na Zapade v ramci s.y. a v kooperaci s pfibuznymi obory rozviji zkoumani sporii ve vede (tzv. controversy studies), ktere se soustfeduje zejm. na uzavirani (closure) techto sporu,jezje vyrazne soc. ovlivi'iovano hodnotovyrni strukturarni, stfetavanim zajmu ruznych soc. skupin, konflikty mezi ruznymi polit. kulturami v konkretni zemi atd. Ve vychodoevrop. zemich se s.y. pestovala predevsim v ramci ..... teorie yedy a v kontextu vyzkumu tzv. ..... yedeckotechnicke reyoluce, systematiCtejsi partikularni vyzkumy byly realizovany jen v Polsku. A. Matejko provedl vyzkum ved. komunit v SSSR jiz v 60. I. V Cechach a na Slovensku nema s.y. pfilis silnou tradici. V 60.1. vysly pouze studie I. A. Bltihy (posmrtne), V. Lamsera a I. Dubske a byly provedeny prvni vyzkumy prestize vedy v sirsim kontextu vyzkumu prestize povolani (V. Brenner a M. Hrouda); obdobne informace jsou obsazeny tez v praci J. Kapra ve vazbe na vyzkum soc. stratifikace (1967) a mobility vedcu. V druhe polovine 80. I. zacali Z. Btitorova a I. Dianiska pracovat na tematu samoregulace ved. komunity v ramci praci na progn6ze slov. vedy. Vysledkem jejich vyzkumu byl popis rady deformaci v jedll7l

sociologie Yerejneho mineni

sociologie yenkoya

notlivych slozkach samoregulace vedy a specifikace porusovani pravidel etiky vedy v Ceskoslovensku. V samizdatu publikovali analyticke i teor. studie 0 vede v pozdne totalitnim systemu M. Petrusek (stalinismus ve vede jako konkretizace obecneho mechanismu soc. exkluze) aJ. Alan (zivot ved. spolecenstvi, struktury interakci apod.). A: sociology of science F: sociologie de la science N: Wissenschaftssoziologie I: sociologia della scienza Lit.: Bernal, 1. D.: The Social Function of Science. London 1939; Brenner, V. - Hrouda, M.: Veda a vysokoskolske vzctehini v prestizi povolani. Sociologick.Y casopis. 1967, c. 5; 1968, c. I; Btitorovd, Z. - Diani.fka, I.: Samoregulacia vedeckeho spolocenstva. Socio/agia, 1988, C. 2; Gaston, 1. ed.: The Sociology of Science. San Francisco 1978; Knorr-Cetina, K. D.: The Manufacture of Knowledge. Oxford 1981; Knorr-Cetina, K. D. - Mulkay, M. eds.: Science Observed. London 1983; Merton, R. K.: Efekt sv. Matouse ve vecte (uvaha 0 systemech odmen a komunikaci ve vecte). Sociologicky casopis, 1970, C. 2; Merton, R. K.: The Sociology of Science. Theoretical and Empirical Investigations. Chicago 1973; Merton, R. K.Gaston, 1. eds.: The Sociology of Science in Europe. London, Amsterdam 1977; Mulkav, M. -Milie. V.: The Sociology of Science in East and West. Current Sociology, 28, 1980, C. 3; Sovremennaja zapadnaja sociologija nauki. Kriticeskij analiz. Moskva 1988; Znaniecki, F. w.: The Social Role

of the Man of Knowledge. New York 1965. Cas.: Social Studies of Science (drive Science Studies, 1970-).

Pet, Mil so cio 10 gie yenkoya - tez sociologie ruralni (z lat. ruralis == venkovsky) - zabyva se studiem yesnickych komunit, jejich odliSnosti od mestskych spolecenstvi a vztahu mezi -+mestem a -+yenkoyem. Pfedmet s.y. se v prubehu vyvoje discipliny rozsffil na studium sirsiho venkovskeho uzemi, regionu, -+krajiny a stale vice je zduraznovano spojeni s -+ekologii. Toto sirsi pojeti odlisuje s.y. od sociologie vesnice, ktera se zabyvajen procesy probihajicimi uvnitf -+vesnice. Obe discipIiny se ale stale hodne pfekryvaji ajsou casto zamenovany. Z velke casti se s. y. prekryva i se -+sociologii zemedelstvi, ktera se zameruje vice na ekon. a pracovni oblast modemi zemedelske vyroby. V r. 1894 jako prvni uzil nazev "rural sociology" Ch. R. Henderson. Od r. 1908 bylo v souvislosti s osidlovaci a dosidlovaci politikou USA a se vznikem Commision for Country Life zahajeno systematicke studium soc. problemu am. venkova. Od r. 1910 se "rural sociology" nebo "sociology of rural life" pfednasi na am. skolach. Mezi autory prvnich studii vesnickych zemedelskYch spolecenstvi -+komunitnich studii pam W. H. Wilson a Ch. J. Galpin. Pro svuj prakticky zretel se s.y. rychIe rozsifila a zpopularizovala. Hlavnimi pfedstaviteli se staliJ. M. GiUete (Constructive Rural Sociology, ces. 1922), P. L Vogt (An Instruction to the Rural Life, 1926), H. B. Hawthorne (The Sociology of Rural Life, 1926), N. L. Sims, G. A. Lundquist, T. N. Carrer a dalSi. H. Butterfield, Holmes aj. zdiiraznovali vyznam -+rodinneho zemedelskeho hospodarstvi. V r. 1935 zacal v USA vychazet casopis

1172

Rural Sociology, vydavany Rural Sociological Society. Studium venkova poutalo spiSe empir. zamefene sociology. Toto zamefeni silne ovlivnilo i evrop. s.y. (viz napf. L von Wiese: Das Dor! als soziales Gebilde), pfestoze se zde rozvijela z jinych podnetii nez v Americe. V evrop. zemich vznikly marx. zamefene teor. prace s agrami problematikou (K. Marx, F. Engels, V. I. Lenin, A. Bebel, K. Liebknecht), z nichz pozdeji vychazi tzv. marx. s.v. (jejimi hlavnimi pfedstaviteli byli v SSSRJ. V. Aruijunjan, T. I. Zaslavskaja, v Polsku B. Galeski, K. Dobrowolski, S. Nowakowski, v Rumunsku S. Oprea, I. Matei, v NDR K Krambach, P. Bollhagen, v Mad'arsku G. Varga, v NSR T. Bergmann). Marx. s.v. se vyvijela v konfrontaci s nazory K. Kautskeho, G. V. Plechanova, N. I. Bucharina, A. V. Cajanova a dalSich. Za meznik s-gickeho studia venkova je oZllaeovano dilo P. A. Sorokina a C. C. Zimmermanna: Principles of Rural-Urban Sociology (1929), zdiiraznujici: a) jednotici zretel s.v. (zachyceni cele venkovske soc. reality) oproti dilClm pobledum jednotlivych vednich disciplin na venkovsky zivot, b) zasadni pouziti empir. metod, c) sledovani pouze analytickeho a popisneho cile pri vysvetlovani typickych rozdilu mezi venkovem a mestem, bez narokii na hodnoceni a navrhovani zmen. Dalsi vyvoj discipliny ale takove pojeti nepotvrdil; nejhodnotnejsi byly vysledky tech vyzkumii venkovskych lokalit, ktere spojovaly pi'istupy rady ved. oborii a zaroven obsahovaly navrhy na "rekonstrukci" venkovskeho zivota. Podle H. Mendrase rna soudoba s.y. plnit tyto ukoly: jednak s-gicky studovat vlastni predmet discipliny a jednak z tohoto uhlu pohledu pfenaset a integrovat poznatky dalSich vednich disciplin o venkovskych spolecnostech s cHern zaclenit tzv. ruralni spolecenstvi (ktere rna stale v evrop. zemichjistou autonomii) do cele spolecnosti. Na venkovske obyv. je v teto intenci treba se divat jako na profesni skupinu, pati'ici do urCiteho ekon. sektoru nebo jako na soc. skupinu, vrstvu. Tento problem neni aktualni pro am. spolecnost vzhledem k jejimu hist. vyvoji. V USA se s.y. rozvinula spiSe jako komparativni analyza -+rolnictYa, tvofeneho vyrobci zemedelskych produktU (nikoliv sedlaky v naSem slova smyslu). VeIkou pozomost venuje s.v. procesum -+urbanizace a -+suburbanizace, demogr. problematice, migraci venkovskeho obyv., studiu venkovskych organizaci a institucL V soucasne evrop. s. y. Ize rozeznat 3 proudy: 1. smefujici k tradicnim disciplinam (k historii a geografii) nebo k disciplinam nedavno ustavenym (demografie) - pfi zachovani interpretace poznatkii v s-gickem duchu; 2. smerujici spiSe k s-gii zemedelstvi (jde 0 modemi smer vyvolany ved.tech. pokrokem a am. vIivem); 3. zabyvajici se vyzk. cinnosti pro potfeby uzemniho planovani v ramci ekon. a spravnich perspektiv (je zatim v pocatcich, chybi

syntetizujici pohled). K vyznamnym pfedstavitelum evrop. s.y. pati'i H. Mendras, P. Rambaud, G. P. Friedmann (Francie); H. U. H. Planck, H. Kotter, B. Van Deenen a A. Bodenstedt (byvala NSR); A. K. Constandse, E. W. Hofstee a Van den Ban (Nizozemi); C. Barberis (ItaJie). Tradicnimi a state nejproduktivnejsimi metodo!' nastroji s.y. jsou -+historicka metoda, -+monograficka procedura a metody soc. ekologie. Mnoho vyzkumii vychazi ze vseobecne pfistupnych statist. materialii. Ceske s.y. predchazely na prelomu 19. a 20. st. publicisticke agrame polit. uvahy 0 ochrane piidni drzby, obnove selskeho stavu a nar. kultury (J. B. Lambl, A. Stastny; v soc. demo strane J. Macek a F. Modracek). Ovlivnila ji nejzretelneji am. empir. s.y. a rumunska s-gicka skola D. Gustiho, coz se projevilo v cetnych monografiich vesnic (K. Galla studoval Sany, Dolni Roven; M. Hajek Neslovice; I. A. Bltiha Velkou nad Velickou; dalSi studie konal Z. Ullrich). Ve 30. \. byla vlivnym proudem tez doznivajici "filozofie selstvi" (viz tez -+puda, -+sedlak), zduraznovana v ces. zemich Republikanskou stranou zemedelskeho a malorolnickeho lidu (tzv. agrarni strana A. Svehly, R. Berana) ajejim denikem Venkov (viz tez -+agrarismus). Cs\. S'Y" kterou spoluvytvareIi I. A. Blaha, E. Chalupny, T. Cep, A. Stefanek a F. Lom, zaujimala koncem 30. \. vyzn. misto v evrop. ruraJni s-gii. Vyrazny empirismus, ale zaroveii i filozofujici idealistickou koncepci s.y. kritizoval J. B. Tauber, ktery zdiiraznoval komplexni analyzu vsech vyznamnejsich jevu a procesii na venkove a v zemedelstvi, mezi venkovem a mestem, zemedelstvim a prumyslem. Povalecna s.y. byla pod vIivem poti'eb pfestavby zemedelstvi orientovana silne empiricky. Mela teziste v lnstitutu sociologie venkova a historie zemedet.stvi (od r. 1969 V.Vzkumny tistav ekonomiky zemldllstvi a vyzivy) a na pozdeji zrusenych katedrach s.y. vysokych skol zemedelskych v Praze, Bme a Niti'e v \. 1970-1990. Mezi jeji predstavitele pati'i H. Schimmerling, M. Katriak, dale P. Domorazek, K. Cermak. Trendem k soc. smiSenosti venkovskych obci lze vysvetlit odklon s.y. od agrami problematiky, kterou pfejima s-gie zemedelstvL Soucasna s.v. se soustred'uje na otazky zmen a vytvareni zpiisobu zivota vsech skupin obyv. venkova v diisledku urbanizace venkovskych sidel, na ot
d) dusledky soc.- ekonomicke, soc. strukturalnich a infrastrukturalnich pfemen, e) misto a uloha venkovskych sidel a zemedelstvi pri vytvareni ekologickeho vedomi (otazky rekreacnich oblasti, problemy zachovani kult. hodnot a tradic venkovskeho Zivota, uchraneni estetickych zvlastnosti krajiny a vesnice), 1) dalSi spec. ot
HuH, Schi sociologie verejneho mineni - s-gicka disciplina zabyvajici se popisem, analyzou a zakonitostmi existence a vyvoje -+verejneho mineni. Souvisi se s-gii politiky, moralky, masove komunikace, ekonomiky, kultury atd., podle toho, kam zasahuji funkce vel'. minenL Zahrnuje zkoumani jak teor., tak empir., pro nez je vzito oznaceni -+vyzkum verejneho mineni ci -+demoskopie. Kofeny s.v.m. nalezame v pracich filozofU T. Hobbese, J. Locka, E. Burka, J. J. Rousseaua, G. W. F. Hegela. Bezprosti'ednimi pfedchudci s.v.m. byly politologicke rozbory am. spoJecnosti koncem 19. st., zejm. J. V. Brycea a A. L. Lowella. Zajem -+sociologu 0 vel'. mineni lze zaznamenat od pocatku 20. st. V te dobe byly nejrozsifenejsi pfistupy vychazejici z pojmu "skupinove mysli" (M. Lazarus, W. Wundt); Ch. H. Cooley, zavedl pojem -+primarni skupiny a ukazal jeho vyznam pro formovani vel'. mineni. G. Tarde aplikoval na vel'. mineni svoji teorii -+napodoby a rozlisoval mezi minenim -+davu, prevazne emocionalnim a iracionalnim, a vel'. minenim, ktere povazoval pfevazne za racionalnL Rozmach s.y.m. nastal zejm. ve 20. !. F. Tonnies navazal na myslenky 1. 1. Rousseaua 0 "verejnem mineni jako jhu", rozvinute A. de Tocquevillem, a akcentoval proces konformizace individua pod tlakem vet. mineni. Obsahove pfibuzne je i pojeti E. A. 1173

sociologie volneho casu

sociologie vesnice

Rosse, ktery pojem vet. mineni podfadil pojmu -'sochilni kontrola. W. Lippmann je pfedstavitelem smeru, ktery se zabyva vet. minenim zejm. v kontextu s-gie masove komunikace. Vychazi z nekterych myslenek 1. Madisona a zduraznuje pfedevsim funkci veL mineni pfi sjednocovani lidi ke spolecnym stanoviskum a spolecnemu jednanL K. Young a pozdeji (v 50. a 60.1.) i Ch. W. Mills aJ. Ellul chapou subjekt veL mineni zejm. v kontextu teorie -'masove spolecnosti. Ve 30. 1. se objevil pfistup F. H. Allporta, odmHajici nadindivid. charakter vel'. minenL To souvisi s tehdejsim vyraznym rozvojem empir. vyzkumu prostfednictvim demoskopickeho interview; v 70. 1. na toto pojeU navazal A. D. Monroe. 40. I. jsou (mj. v souvislosti s 2. svet. valkou) poznamenana -'empirismem (A. H. Cantril). V teto dobe jsou jiz polozeny zaklady teorie dvoustupnove komunikace (P. F. Lazarsfeld, B. R. Berelson, H. Gaudet), ktera se stala zakladem studia tllohy tvilrcu vefejneho mineni (opinion leaders), rozvinuteho v 50.1. tezE. Katzem a R. K. Mertonem. VYzn. pfispevkem k s.v.m. jsou prace E. Noelle-Neumannove, ktera shrnula empir. zkusenosti v koncepci obsahove navazujici na E. A. Rosse. Za podstatnou povazuje pfedevsim regulativni funkci vel'. mineni a poukazuje na nektere zakonitosti jeho dynamiky. V kontextu soc. kontroly chape vel'. mineni tez J. Szczepanski. Za vyzn. linii ve vyvoji nazoru na vel'. mineni v s-gii Ize oznacit psychologizujici pfistup, jehoz prapuvod spociva v pracich G. le Bona. Izolovane od rozvoje svet. s-gie se formovala marx. s.v.m. K. Marx a F. Engels se vel'. minenim zabyvalijen okrajove, od G. W. F. Hegela pfevzali myslenku 0 nutnosti pfihHzet k vel'. mineni, ale nepodlehat mu, protoze obsahuje prvky zivelnosti. Duraz na poznavani vel'. mineni z pragmatickych polit. duvodu se objevuje v pracich V. I. Lenina, R. Luxemburgove, G. V. Plechanova, A. Gramsciho, P. Togliattiho atd. V obdobi stalinismu se rozvoj marx. s.v.m. v zemich SOY. bloku zcela zastavil, akceptovana byla jen cast vztahu "klasiku" k vel'. mineni, opirajici se 0 hegelovske "verachtet" (znevazit, pohrdat). Ucelenou marx. koncepci vypracoval v 60. I. A. K. Uledov a nezavisle na nem dospel k obdobnemu vymezeni J. J. Wiatr. I kdyz Uledovovy zakl. uvahy zahrnuji mnohost a rozpornost vel'. mineni, urCita zjednoduseni v jeho pracich se stala zakladem monistickych pfedstav 0 jednote vel'. mineni tzv. rozvinute social. spolecnosti. K zakladatelum marx. s.v.m. byva fazen B. A. Grusin, ktery chape subjekt vel'. mineni pluralisticky a jako stay masoveho vedomi. Urcite odlisnosti Ize nalezt v -'polske sociologii, v niz se teor. prvky s.v.m. vice opiraly 0 empir. poznatky, pfistupy J. Szczepanskeho se vice bliZi chapani vel'. mine1174

ni jako soc. kontroly apod. V Cechach se v obdobi prvni republiky s.v.m. dotkli I. A. Blaha a O. Machotka. Po 2. svet. valce se temito otazkami zabyval B. Pospisil st. V 50. I. se v ces. zemich rozvoj oboru zastavil. Prvni rozsahlejsi praci 0 veL mineni je dlzertace L. Vacka z pocatku 70.1., vychazejici ortodoxne z myslenek SOY. autoru. DHcim zpusobem se k otazkam s.v.m. v 80. 1. vyjadfili I. Tomek, J. Herzmann, P. Dvorak, F. Zich. A: sociology of public opinion F: sociologie de l'opinion publique N: Soziologie der offentlichen Meinung I: sociologia dell'opinione pubblica Lit.: Allport, F. H.: Toward a Science of Public Opinion. Public Opinion Quarterly, 1, 1937; Korobejnikov. V. S. a kol.: Pressa i obscestvennoje mnenije. Moskva 1986; LazarsJeld, P. F. - Berelson, B. R. - Gaudet, H.: The People's Choice. New York 1944; Noelle-Neumann, E.: Offentiiche Meinung. Die Entdeckung der Schweigespirale. MUnchen, ZUrich 1989; Tiinnies, F.: Kritik der Offentiichen Meinung. Berlin 1922; Uledov, A. K.: Obscestvennoje mnenije sovetskogo obScestva. Moskva 1963; Wilke, J. ed.: Offentiiche Meinnung: Theorie, Methoden, Befunde. Berlin 1992; viz tel. -->mineru verejne, -->vyzkum verejneho mineni. Cas.: Public Opinion Quarterly, 1936-.

HeJ, Tom

soc i 0 log i eve s n ice viz sidlo, sociologie venkova, vesnice so ci 0 10 gi e v oj e ns tv i - s-gicka discipHna zabyvajici se vojenstvim jako specif. lidskou -'cinnosti zamefenou na feseni vztahu mezi staty pomoci ozbrojeneho -'nasili. Vojenstvi smefuje k pfiprave spolecnosti na -'vru.ku a ve valce se fakticky realizuje, -.Sociologie valky je tedy disciplinou navaznou na s.v., ale obsahove uzsL V obdobi existence zbrani hromadneho niceni muze ovsem pfedstavovat vojenstvi toho ktereho statu odstraSujici sHu, aniz smefuje k valce. S.v. zkouma stupen militarizace spolecnosti, brannost obyv., uroven vyzbroje pfislusneho statu, mobilizacni schopnost spolecnosti, vztah spolecnosti a ozbrojenych sil, charakter, skladbu, vycvicenost, kazen a moralku ozbrojenych sil (event. zaloh), jakoz i uroven vojenskeho mysleni, organizacni schopnosti a spo!. prestiz vojenske elity, Hlavnim nositelem vojenskych aktivit je armada, tvofici jadro ozbrojenych sil zeme. Sociologie armady je dalSi uzsi s-gickou discipHnou nd s.v.; pfedstavuje institucionalni aspekt a zkouma konkretne rekrutaci a skladbu armady, jeji vnejsi a vnitfni mobilitu, funkce, organizaci, vnitfni fad a veleni, zivotni a vycvikove podminky vojaku a zv1. mezilidske vztahy uvnitf armady. Prvky s-gickeho uVaZovani 0 vojenstvi a armade nachazime v s-gii od sameho pocatku jejiho formovani, podle P. A. Sorokina vsak slo puvodne spiSe 0 "citovou a spekulativni ideologii". Staty a veleni armad nepfipoustely voblasti vojenstvi s-gicke vyzkumy, Nicmene v 19. st. provedl A. de Tocqueville s-gickou analyzu dustojnickeho sboru

USA, vychilzeje z teorie spol. stratifikace. Zaklady modemi s.v. pak polozil Samuel A. Stouffer s kolektivem am. sociologu, ktei'i na zaklade rozsahlych empir. vyzkumu z 2. svet. villky vydali rozmerne dilo The American Soldier (1949). Klasickou praci s.v. spojujfcim hist. pohled se s-gickou analyzou vojenstvi a armild se stala kniha S. p, Huntingtona The Soldier and the State (1957). Morris Janowitz dovrsil v r. 1960 konstituovani s. v., a to nejen publikovanim knihy The Professional Soldier, ale take institucionalne, zalozenim Inter-University Seminar (lUS). Podilel se take na vytvofeni zvlastniho vyboru s.v. pfi ISA. Od 60.1. prosla s.v. zhruba 3 stadii vyvoje. V kazdem z nich pfevlildal urCity model analyzy: 1. strukturalisticky, pracujici s jednotlivymi prvky Ci znaky (Hungtington a Janowitz); 2. procesualni, ktery se snazi postihnout dynamiku vyvoje armildy a jeji integraci do demokr. spolecnosti (J. van Doorn, B. Abrahamson); 3. pluralisticky, ktery odrazi varibilitu soudobeho vojenstvi, krizi legitimity armild a pokles prestize vojenskeho povolani a z metodo!. hlediska pfedstavuje pokus 0 syntezu obou pfedchozich modelu (Ch. C. Moskos, Ch. Dandecker, B. Fleckenstein, B. Boene, G, Caforio a dalSi), Soudobil svet. s.v. pfedstavuje siroce rozvetvenou disciplinu. Prace Research Committee 01 ISA (Armed Forces and Conflict Resolution) se na svet. s-gickem kongresu v Madridu ucastnilo 150 sociologu z temef 50 zemi. Z IUS vznikla mezinar. organizace s vice jak 700 cleny ze 45 zemi sveta, sidlici v Chicagu, ktera disponuje velkym archivem, vydava mesicnik Armed Forces and Society a kazdy druhy rok organizuje interdisciplinami svet. konferenci na vojensko-s-gicke terna. V popfedi zajmu soucasnych vyzkumu jsou vzajemne vztahy spolecnosti a armady, demokratizace ozbrojenych sil, skladba ozbrojenych sil, proces profesionalizace, spo1. postaveni vojenskych profesionillu, budoucnost vojenskeho povolani, podminky vojenske sluzby rUznych soc. skupin apod, V USA byla po zkusenostech z vietnamske valky rozpracovana "sociologie boje", V r. 1968 byla zalozena European Research Group on Military and Society (ERGOMAS), jejichz 6 sekci se zabyva pfedevsim organizovanim mezinilr. empir. vyzkumu a odbornych seminafu z oblasti s.v. v podminkach Evropy. V Ceskoslovensku se v obdobi prvni republiky rozvinuly v ramci s.v. a s-gie armady 2 instituce: Vojenskj ustav vedecky a Svaz ceskoslovenskeho dustojnictva. V r. 1935 vznikl pod vedenim Josefa Krale Vojenskj sociologickj kruh. Po valce obnovene s-gicke snahy v dane oblasti byIy zastaveny po Unoru 1948, K castecne a kriltkodobe renesanci doslo v 60. t, kdy byl ph Vojenske politicke akademii zfizen Vojensky ustav socidlnich vyzkumu (1963) a byla zalozena katedra s.v. (1965). V teto dote bylo usku-

tecneno nekolik rozsahlych s-gickych vyzkumu a vydano nekolik monografii. Pozornost se soustfedila na tyto tematicke okruhy: a) zap. s.v. (Marvan, Matyska, Hrabej, b) vojensky profesional (J. Cvrcek, M. Purkrabek, Lojin, CeSka), c) mladez a vojenska sluzba (Dedek, Janda, Mucha, Fdzik), d) vztah spolecnosti a armady (Novdcek, Ryska), e) ved. rozvoj ve vojenstvi (Novdk, Mejzlik), f) s-gicke otazky valky (Zdimal), g) volny cas v armade (A. Rafek, K. RychtaHk), h) dejiny cs!. s.v. (Bldha, Cepera a daIS!). Cs!. vojensti sociologove navazali na kontakt s IUS, ucastnili se zasedani vyboru s.v. (Londyn 1967) a pfipravili mezinar. sympozium 0 rozvoji s.v. v social. zemich (1967). Po Srpnu 1968 byla veskera Cinnost v teto oblasti postupne zastavena a pfislusna pracoviste byla zlikvidovana vcetne sekce s.v. pfi Ceskoslovenske sociologicke spolecnosti. Po listopadu 1989 byl znovu zfizen Vojenskj ustav socidlnich vyzkumu, ktery ihned navazal kontakty s Ergomasem, vyborem OIISA a IZIS, byly obnoveny sekce s.v. pfi ces. a slov. s-gickych spolecnostech, Cinnost zahajila katedra s.v. na nove zfizene Vojenske vysoke skole pedagogicke. VYzk. Cinnost se zamefila na vztahy spolecnosti a armady, hodnotovou orientaci mlade muzske populace, soc. postaveni vojaku z povolani a proces profesionalizace a na mezilidske vztahy v armilde. Hlavni slabinou s.v. v Cechach ana Siovensku je skutecnost, ze je pestovana pouze na pude armady a nezabyvaji se ji civilni instituce. Vets ina vysledku vyzkumu, ale i vydavanych monografii rna vnitroarmildni charakter, neni k dispozici civilni odborne vefejnosti a netesi se ani jejimu zajmu, A: military sociology F: sociologie des militaires N: militar Soziologie I: sociologia delle forze armate Lit.: Cvrcek, J.: Vzajemne vztahy spolecnosti a armady. Praha 1992; Huntington, S. P.: The Soldier and the State. New York 1957; Chalupn:~, E.: Sociologie soutel.e, boje a valky. Praha 1969; Janowitz, M.: The Professional Soldier. Glencoe, Ill. 1960; Moskos, Ch. c.: Soldiers and Sociology. Evanston 1988; Moskos, Ch. C. - Wood, F. R.: The Military More Than Just a Job? Washington 1988; Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pfitomnosti. Praha 1936. Cas.: Socioldgia 1992, C. 3 (tematicke cislo); Vojellski rozhledy 1992, mimofMne cislo.

Cvr soc i 0 log i e v 0 I n e hoc a s u - vedni disciplina zabyvajici se s-gickymi aspekty -'volneho casu. Jeji soucasna podoba neoddelitelne navazuje na pfedsociologicke soc.-fil. mysleni a saha svymi kofeny az k antickym myslitelum. Rec. pojem "schole" u Aristotela a lat. "otium" u Seneky jsou spojeny s hledanim nejvyssiho lidskeho blaha, ktere spociva v cinnostech nevykonavanych k nejakemu bezprostfednimu uzitku, nybri pro ne same; proto take oba ztotoznuji volny cas s rozjimanim, s -'filozofii. Rodici se kfesfanstvi, pro nez by 1Senekuv stoicismus jednim 1175

sociologie volneho casu

z ideovych zdroju, sice myslenku 0 vyznamu lidskeho rozjfmanf prebfra, ale vklada do nf podstatne jiny smysl: meni je v jednostrannou ucelovou komunikaci s Bohem, ktera rna cloveku zajistit --tblazenost v posmrtnem zivote a do niz jako zprostfedkujfci Cinitel vstupuje cirkev. Anticky ideal --tsvobody ve volnem case je tak opusten; volny cas mimo komunikaci s Bohem hrozi hffchem zahalky a pfedstava svobody v nem hrfchem pychy. Kfesransky model nutnosti autoritativniho usmernovanf lidskeho chovani ve volnem case dodnes ovlivnuje cast s-gickeho myslenf. Pozdejsf protestantismus sice povysil na misto rozjimani lidskou praci jako bezprostfednejsf sluzbu Bohu, tim vsak vyznam volneho casu jako neproduktivni slozky zivotajeste hloubeji popfel (viz --tetika protestantska). Z ponekud jinych hledisek zacali pnstupovat k otazkam volneho casu utopiste a utopicti socialiste, ktefi za hlavnf problem povaZovali realne zajisteni existence volneho casu pro vsechny cleny spolecnosti a zakl. cestu k tomu spatrovali v rovnem rozdeleni prace. Tak obyvatel "Utopie" T. Mora by se po sestihodinove denni praci venoval zcela podle sve libosti jinemu druhu snazeni, zejm. svobodnemu vzdelavani ducha, nebor v nem spociva zivotni stestf. Podobne si to pfedstavuje T. Campanella v projektu sveho "Slunecniho statu" Ci R. Owen v uskutecnene kolonii "Nova Harmonie". Ch. Fourier navrhuje dokonce pfekonani rozporu mezi praci a volnym casem zasadnim sbJizenim obou sfer; tim, ze jedinci bude ve --tfalangach pfidelovana prace v souladu s jeho pfirozenymi sklony, stane se mu --tzabavou. Z obou zminenych utop. proudu, obohacenych jeste Hegelovjm chapanim prace jako prostoru pro tvorbu nejen materialnfch statku, nybrf i samotneho cloveka, cerpal K. Marx. V jeho revo!. koncepci reprezentuje likvidace vykofistovatelskych tfid a postupna pfemena spolecnosti ve spolecnost beztfidni zruseni absolutniho protikladu mezi praci a volnym casem. Volny cas se zde rna stat sferou plneho rozvoje produktivnfch sil jednotlivce a jako takovy i mirou spo!. --tbohatstvi. Pod pi'imym Marxovym vlivem piSe na sklonku 19. st. P. La/argue svilj pamflet Le droit a la paresse (Pravo na lenost), v nernZ proklamuje nezadatelne pravo cloveka a predevsfm pi'islusnika de!. tfidy disponovat celym svym casem. Zhruba ve stejne dobe vznikla kniha T. B. Veblena The Theory of the Leisure Class, tradicne pokladana za zakladajici dilo uz spec. s.v.c. Je to ovsem hodnoceni sporne, ponevadz Veblen na rozdil od Lafargua je jeste zastancem doznivajici protestantske idealizace prace. Aktivity volneho casu (napf. sport, amaterskou ume\. Cinnost, spo\. zabavy Ci osobni zaliby) chape jako typicke pro chovani --tzahlilcive tNdy a jako neproduktivni je odsuzuje. 1176

sociologie vychovy

Prvni skutecne s-gicke studie volneho casu vznik1y az po velke hosp. krizi ve 30. \., kdy ve vyspelych industrialnfch zemich byly spo!. "idoly produkce" zameneny za "idoly spotfeby" (L. LOwenthal) a volny cas byl tak i z ekon. hlediska rehabilitovan. Vyzn. z te doby jsou napf. vys1edky vyzkumu G. A. Lundberga, publikovane pod titulem Leisure - A Suburban Study (1934), ci teor. vychodiska fr. Levefronty z I. 1934-1937, vyustujici dokonce do doc asneho zfizeni statniho Ufadu pro volny cas a sport. Hlavni rozvoj pfines1a s.v.c. az 50. a 60. I., kdy take vykrystalizovaly znacne rozdilne nazory rUznych autorU na toto tema. Najedne strane napf. G. Soule (Timefor Living, 1955) poklada volny cas za jediny prostor pro skutecnou lidskou existenci v soucasne spolecnosti, M. Kaplan (Leisure in America, 1960) objevuje podstatny vliv hodnot vo1neho casu i na ostatni soc. sfery aJ. J. H. Fourastie (La Grand metamorphose du xX' siecie, 1962) optimisticky predvida zasadni humanistickou pfemenu lidske civilizace pod vlivem stale narustajici p10chy vo1neho casu, pfinasene ved.-tech. pokrokem. Na druhe strane sili poukazy na to, ze vo1ny cas je v soucasne spo1ecnosti naopak nepi'iznive deformovan modernimi sde10vacimi prostredky, --tprumyslem volneho casu a masovou kulturou vubec (napf. am. sbornik Mass Leisure, 1960) a ze misto prostoru pro lidskou svobodu se stava sferou jeste hlubsi manipulace nez sfera prace (napf. The Sane Society E. Fromma ci Die Skeptische Generation H. Schelskyho, obe dila z r. 1955). Ostra kritika v tomto smeru je take obsazena v teorifch --tfrankfurtske skoly, ovlivnenych marxismem. Nektei'i autofi zastavaji nazor, ze problematiku volneho casu nelze fesit izolovane od sfery prace. Je to zejm. G. P. Friedmann ve svem dile Le travaile en miettes (1956), avsak pi'iznacny je v tomto smeru i posun D. Riesmana od knihy The Lonely Crowd (1950) ke studii Work and Leisure in Post-Industrial Society (1958). Vyvrcholenf povalecne vlny s.v.c. Ize spatfovat v dile J. Dumazediera Vers une civilization du loisir? (1962). Autor zde vyslovuje myslenku, ze hlavnim vydobytkem lidskeho pokroku neni materialni blahobyt, jak se rna obecne zato, nybrz prave vseobecna existence vo1neho casu. Teto skutecnosti neodpovida podle neho ani prakticka pozomost, kterou modemi spolecnosti teto oblasti venuji, ani dosavadni teor. vyzbroj spo\. ved. S vectomim ambivalentnosti volneho casu shledava dosavadni peci 0 jeho napli'i v --tmasove spolecnosti za velmi dilci a nedostatecnou, a pfimlouva se proto za rozsahlou spo\. intervenci timto smerem. Dumazedier stoji soucasne i u zrodu prvnich srovnavacich mezinar. vyzkumu 0 vyuziti volneho casu. Jeho dilo nespome podstatne ovlivnilo s.v.c.; bezprostfedne vyvolalo fadu studii, ktere bud v jeho duchu vysvetlovaly

rostoucim vyznamem volneho casu nektere nove celospol. jevy (jako zmeny v rodinnem zivote, rostouci delikvenci mladefe, vnejsi modifikace podob soucasnych cirkvi), nebo s jeho durazem na vychovnou ulohu spolecnosti ve volnem case primo ci nepffmo polemizovaly, jako napl'. S. de Grazia (Of Time, Work and Leisure, 1964) ci K. Roberts (Leisure, 1970). V poslednich desetiletich se pozornost s.v.c. soustfeduje zejm. na predikci budouciho vyvoje v teto oblasti a jeji problematika se tak stava soucasti sirsfch soc. koncepci futurologickeho charakteru. Takovy raz rna ostatne i znama studie H. M. McLuhana Understanding Media: The Extensions of Man (1964), v niz autor pfedvida navrat lids tva ke kolekt. tribalismu, a tak prakticky vylucuje vyznam volneho casu jako individ. seberealizacniho prostoru. Podobne "rusi" soucasnou problematiku volneho casu i kniha The Third Wave A. Tofflera (1980): budouci "prosument" rozvine na vysoke tech. Urovni radu netrfnfch cinnosti, jimiz si bude vytvaret hodnoty pro svuj bezprostfedni uzitek, a tim podle autora zbavi smyslu rozdeleni casu na cas pracovnf a volny. V s.v.Co v byvalych social. zemfch maji primat analyzy --tcasovych rozpoctu SOY. badatele S. G. Strumilina (1926), ackoli jeho pojeti volneho casu je do znacne miry ekonomizujfci. V Polsku rozvedl teor. aspekty problematiky 1. Danecki. Mad. sociolog A. Szalai stal v cele rozsahleho mezinar. setfenf na toto tema. Csl. s.v.c. se zacala rozvijet v polovine 60. I., mohla ale navazat na nektere mezivalecne dilci studie (napf. 1. A. Bhihy, E. Sterna). V teto oblasti mj. pracovali B. Filipcova, M. Svigova, J. Linhart a dalSi. A: sociology of leisure time F: sociologie du temps Iibre N: Soziologie der Freizeit I: sociologia del tempo libero Lit.: Danecki. J.: lednosc podzielonego czasu. Warszawa 1970; Dlimazedier, J.: Revolution culturelle du temps libre 1968-1988. Paris 1987; DIImazedier. J.: (1962) Toward a Society of Leisure? New York 1967; Filipcova, B.: Clovek, pnice, volny cas. Praha 1966; Kelly. J. R.: Freedom to Be: A New Sociology of Leisure. New York 1987; Larrabee, E. ed.: Mass Leisure. Glencoe 1960; Murphy. J. F.: Concepts of Leisure. Englewood Cliffs 1981; Noe, F. P.: Leisure Life Styles: Indicators of Social Class. New York 1972; Parker, S.: The Sociology of Leisure. London, Boston, Sydney 1977; Roberts, K.: Leisure. London 1970; Rojek. c.: Capitalism and Leisure Theory. London 1985; viz tel. -+cas volny.

Pac, Lin so ci 0 log i e v y c h 0 v y - s-gicka disciplina, ktera se zabyva soc. aspekty --tvychovy a jejfm mistem a ulohou v procesech spol. reprodukce. Uzce souvisi s filozofii vychovy, ktera predstavuje nejobecnejsi rovinu teorie vychovy, s --tpedagogikou, ktera se zabyva pfedevsim obsahem, prostfedky a cili vychovy, pedagogickou psychologiC ktera chape vychovu predevsim jako faktor utvafeni osobnosti, a hlavne --tsociologii vzdeIani, kterou Ize

chapat jako soucast s. V" protoze vzdelavaci procesy jsou soucasti vychovnych procesu, koncentraci najeden z aspektu s.v., i kdyz z jineho hlediska naopak svym soc. a kult. vyznamem vychovu pfekracuji. F. Kahuda charakterizoval s.v. jako pruseCikjinych ved 0 vychove, ve kterem se zfetelne vyjevuje prolinani bioI., psych. a soc. faktoru vychovneho procesu, souvztaznost zamerneho (intencionalniho) a spontanniho (funkcionalniho) formovani cloveka, dialektika subjektu a objektu vychovy, individualnfho a socialniho ve vychove. Prace z oblasti s.v. referuji zpravidla o tfech okruzich problemu: 1. 0 miste a uloze (funkci) vychovy ve spolecnosti, v dane civilizaci a kultufe a 0 jejich hist. promenach, 0 vztazfch mezi vychovnymi hodnotami a cili a soc. strukturou, stratifikaci a mobilitou, 0 vztazich mezi vychovou a spo\. zmenou; 2. 0 vztazich objektu a subjektu vychovy (rodicu a deti, ucitelu a zaku), ale i 0 vztazich uvnitr skupin vychovatelu a uvnitf skupin vychovavanych, 0 pozicfch a rolich vychovatele a chovance; 3. 0 struktufe, funkci a organizaci vychovnych institucf, o soc. podminkach a dusledcich jejich Cinnosti. S-gicky pi'istup k vychove je podstatne starsi nez sarna disciplina s.v. Jiz v antice si myslitele v nlzne mire uvedomovali, ze vychova rna nejen individ. vyznam, ale ze se jejim prostrednictvi take utvareji fyzicke, mentalni, moralni a jine atributy budoucich spol. pomeru. Soc. souvislosti vychovy v zarodecne podobe postihli jiz Xen%nt, Platon a Aristoteles ve svych edukativnich teoriich. V obdobi hosp. a kult. rozkvetu stfedoveku ve 12.-13. st. sice doslo k institucionalizaci vychovy a vzdelavani (mj. vznikIy prvni univerzity), ale teprve renesancni myslitele zdurazi\.uji soc. vyznam vychovy. J. A. Komenskj, 0 sto let pozdeji M. J. A. Condorcet a jeste pozdeji B. Bolzano a jini osvicensti filozofove uvazuji 0 spol. zmene (modernizaci) na zaklade rozsifeni a zdokonaleni vychovy a --tvzdelavani. Jejich pfedstavy jsou nekdy utopicke, nicmene jejich nazor, ze vychova nas dela tim, cim jsme (c. A. de Helvetius) a ze je nezbytne v zajmu spol. blaha (pokroku) vytvofit prostor pro vychovu cloveka k Cinorode a svobodne aktivite, vyjadruje potreby a zajmy rodici se industrialni spolecnosti. J. J. Rousseau soucasne s kritikou stavovske vychovy pozaduje, aby vychova byla vseobecne pristupna a vedla k pfiprave svobodnych obcanu vazicich si prace. M. 1. A. Condorcet pozaduje koedukovanou a bezplatnou vychovu a vzdelavani, pricemz vseobecne vzdelani chape jako povinnost spolecnosti vuCi obcanum. B. Balzano uvazuje 0 specif. a dodnes aktualnich formach vychovy napf. prostfednictvim svobodneho cestovani do jinych statu. S.v. rovnez pl'edchazely soc. edukativni nazory v nem. klasicke filozofii (J. G. Fichte, /. Kant), v Saint-Simonove koncepci industrialni spolec-

1177

sociologie vytvarneho umeni

sociologie vychovy

nosti, v utop. socialismu R. Owena i v kom. vizi K. Marxe. Pres rozdilne metodol. pozice sdileli tito filozofove edukativni optimismus, ktery spoeival v nazoru, ze neni duldite, kdo eim je a co nyni vykonava, ale eim se muze stat a co bude schopen vykonavat, poskytne-li mu k tomu spoleenost potfebnou vychovu a vzdelani. S.v. jako disciplina se konstituovala az zae:itkem 20. st., ale pi'imo navazala na soc. pedagogickou koncepci J. H. Pestalozziho, ktera zduraznuje souvztaznost soc. podminek a vychovy. Tzv. ---*socialni pedagogika tehdy nepouzivala s-gicke vyzk. metody a mela znaene normativni pedagogickou dikci. Ale nekteri jeji pfedstavitele (P. Natorp, G. A. Lindner, W. Weitling aj.) se snazili rozmit zkoumani tradienich individ. psych. dimenzi 0 dimenzi socialni. Natorp definoval soc. pedagogiku velmi obecne jako nauku 0 vychove, ktera mu splyvala s naukou 0 spoleenosti. Lindner zastaval nazor, ze pedagogika se neobejde bez s-gie, ktera teprve stavi pedagogiku na spravne misto. Sociologickou pedagogiku rozvijeli P. Barth, S. Kawerau, W. R. Smith aj. Rozdil mezi soc. pedagogikou a s-gickou pedagogikou neni ani tak v akcentu soc. zretele vychovy, ale spiSe ve vyuzivani s-gickych vyzk. metod a empir. poznatku. Soc. pedagogika se vice zabyva aspekty cilu a funkci vychovy a s-gicka pedagogika je vice orientovana na analyzu konkretniho vychovne vzdelavaciho procesu, jeho podminek, zpusobU a vysledku. Zrod s.v., kteraje nekdy nazyvana pedagogickou sociologii (nekdy jde jen 0 terminologickou analogii s pedagogickou psychologii), je spojovan nejeasteji se jmenem E. Durkheima. V praci Education et sociologie z r. 1922 rozviji pojeti s.v. jako jednoznaene s-gicke discipHny zabyvajici se predevsim "metodickou socializad". Ukolem vychovy podle neho je formovani nadosobni soc. entity v kazdem jedinci, proces transformace ---*kolektivnmo vedomi do vedomi individualniho. Funkce vychovy spoeiva v moznosti neustaleho obnovovani spol. existence. Z bioI. individui vytvafi vychova soc. by tosti, pheemz tento proces je chapan jako projekce spoleenosti do individua. Vychovu Durkheim definoval jako jednani uplatnovane starSimi generacemi vuei generacim, ktere nejsou dosud pripraveny pro soc. zivot. Jejim cilem je probudit a rozvinout v diteti takove fyzicke, intelektualni a moralni kvality, ktere od nej vyzaduje jak spoleenost jako celek, tak i konkretni prostredi, pro ktere je predureeno. Durkheimova pozitivisticka s-gicko-pedagogicka skola, ktera se postavila proti vlivnym psychologizujicim tendencim v tehdejsi pedagogice, znaene ovlivnila dalSi vyvoj S.v. v Evrope ajeji reprezentanty (A. Fischera, C. Weisse aj.). Am. s.v. na rozdil od evrop. s.v. dokazala pomeme rychIe absorbovat zdanlive protichudne vlivy Durkheimovy 1178

skoly a antipozitivistickeho psychologismu (W. Diltheye, G. Tardeho aj.). Pfedpoklady am. sociologu vychovy (F. H. Giddingse, W. R. Smithe, B. W. Brookowera) ke skloubeni v Evrope jen tezko smihtelnych koncepci byly dany mj. pragmaticnosti jejich pristupu. S.v. v USA bylo vytykano, ze rna pfilis deskriptivni a sociotech. charakter, ze neni schopna zevseobecneni, rna nizkou metodo!' uroven a stavi na zjednodusenych vychodiscich ---*behaviorismu. V povaleenem obdobi se am. s.v. pokouse1a tento nedostatek eliminovat uplatnenim funkcionalistickeho hlediska na vychovu. V tomto smeru je ovlivnena pfedevsim pracerni T. Parsonse as. N. Eisenstadta. Soc. uvahy 0 vychove a pozdeji i s.v. nejednou vyustily v protichUdne zavery. Nektefi soc. myslitele se domnivali, ze vychova neni vyzn. ovlivnovana biopsych. (endogennirni) a do znaene miry dedienymi faktory a ze sarna je schopna menit spol. pomery (T. More, J. Locke, Helvetius, Owen, easteene i Durkheim). Jini naopak hypertrofizovali vliv geneticky predavanych znaku eloveka, jeho pfirozene danosti a biopsych. endogennich faktoru, vyznam vychovy redukovali a spatfovali v ni spiSe znasilnovani eloveka a jeho odcizovani sobe samemu (1. J. Rousseau, A. Schopenhauer, L. N. Toistoj, K. Jaspers, casteene i S. Freud). Soueasna s.v. se snazi vyhnout extremum, uznava dialektiku exogennich a endogennich faktoru, vliv soc. prostfedi, ale i dedienosti (A. H. Halsey, F. Musgrove aj.). Zduraznuje, ze vychova rna krome vselidskych, civilizaenich znaku a znaku danych pfislusnou nar. kulturou take specif. charakteristiky, ktere se vztahuji kjednotlivym soc. skupinam, ze pam ke zdrojum soc. stratifikace a mobility. Od poloviny 70. !. se v zap. Evrope prosazuje tzv. nova sociologie vychovy (c. Jenks, O. L. Banks, G. Bembaum aj.), ktera byva nepresne oznaeovana za marx. nebo radikalni, protoze vychazi z nazoru na vychovu ovlivnenych marxismem a vyjadfovanych L. Althusserem, P. F. Bourdieuem a A. Gramscim. Pro tuto novou s.v. je pfiznaena idea ---*ucitele, ktery v partnerstvi s ---*zaky aktivne tvofi soc. svet skolniho kolektivu. Duraz pokladany v minulosti na vztah "subjekt - objekt" se pfenasi na vztah "subjekt - subjekt", coz vychazi z premisy, ze vychova musi byt prostoupena usilim 0 porozumeni mezi vychovateli a vychovavanymi a musi odpovidat Zivotni zkusenosti zaku. Nerespektovani tohoto pojeti je povazovano za hlavni faktor selhani vychovy. Podle P. A. Robinsona je cilem vychovy rozvijet a posilovat obraz sveta, ktery si mladi lide sami utvareji. V mezivaleenem Ceskoslovensku vychazela s.v. ze 2 zakl. zdroju: z nem. pedagogicke s-gie (A. Fischer, C. Weiss) a z fr. Durkheimovy skoly. Ve 30. I. k tomu pfistoupil vliv am. empir. a pragmaticke s.v. Otazkami s.v. se explicitne zabyvali I. A. Blaha (otazky rodiny, ditete,

organizace skolstvi, osvety aj.), E. Chalupny (soc. funkce vychovy v ramci civilizaenich vytvoru) a zejm.]. J. Sfma ve sve monografii Sociologie vychovy (1938), ve ktere, ovlivnen F. W. Znanieckim, definuje s.v. jako vedu o kult. oblasti vychovy a 0 vztazich mezi vychovou a jinymi oblastmi kultury. Z pedagogicke pozice rozvoj ces. s.v. vyzn. ovlivnil O. Chlup. Po r. 1948 byl vyvoj s.v., podobne jako ostatnich s-gickych discipHn, pferusen. V poIovine 60. I. byl zajem 0 s.v. oziven, ale stale easteji byly jeji otazky feseny v mladsich, pfibuznych discipHnach, v ---*sociologii mladeze (F. Kahuda, J. Siklova, M. KubfCkova aj.) a ---*sociologii vzde1ani (J. Alan). Ve stejnem kontextu se zejm. po linii empir. vyzkumu rozvijela s.v. v 70. a 80. !. (A. Kabtitek, B. Holda aj.). A: sociology of education F: sociologie de l'education N: Erziehungssoziologie I: sociologia dell'educazione Lit.: Alan, J.: Spolecnost, vzdehlni, jedinec. Praha 1974; Bernballm, G.: Knowledge and Ideology in the Sociology of Education; Bldha, l. A.: Sociologie detstvL Praha 1938; Bourdiell, P. F. - Passeron, J. c.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1977; Cook, L. A. - Cook, E. F.: A Sociological Approach to Education. New York 1960; Kahllda, F.: Pedagogika ajeji problemy ve vztahu k sociologii. Pedagogika, 1967, c. I; Robinson, P.: Perspectives on the Sociology of Education. London 1981; Weiss, c.: Pedagogische Soziologie. Leipzig 1929; Znaniecki, F. W.: Socjologija wychowania. Warszawa 1928; viz tez -->sociologie vzdelani,

-->vychova.

Kab sociologie vytv arn eho u meni - zabyva se soc. podminenosti vzniku malifskych, socharskych a (v sepeti se ---*sociologii architektury) stavebnich del a vytvoru uZiteho umeni, soc. situaci jejich tvurcu a soc. souvislostmi recepce tech to del. K jejim nejblizsim oborum patff s-gie dalSich druhU umeni (literatury, hudby, divadla, filmu), s nirniz tvoi'i soueast obecnejsi ---*sociologie umeni. S.v.u. vyuziva zejm. poznatky antropologie, historie, filozofie, psychologie a estetiky, z jejichz ramce se postupne osamostatiiovala. Usiluje 0 spojeni metody pochopeni, porozumeni s empir. zkoumanim obousmerneho vztahu vytvameho umeni (ureiteho dna ei smeru) se spo!. skuteenostL Vzhledem k dosud pfetrvavajicim nejasnostem 0 specifienosti jejiho pfedmetu a pfistupu by mel a vyuzivat kriteria hist. i synchronni, typologicka i kauzalni a (zejm. u architektury), funkeni i struktumi. Musi respektovat nejen hist., ale tez antropo!. determinaci vzniku dila a jeho pfijeti specif. lidskyrni moznostmi vnimani a vyrazu. Nemela by opomijet vyznam mimosoc. faktoru tvorby a pusobeni dila. Vyvoj Ci diferenciace forem vytvameho umeni rna tez imanentni (vetSinou esteticke a tech.) zdroje, a nelze je proto beze zbytku vysvetlit jen doprovodnymi ramcovymi podminkami. Vypovedi 0 estetickych kvalitach ostatne pfesahuji ramec s-gie. K hlavnim tematum teor. zkoumani s.v.u.

patfi: 1. vytvame umenijako aspekt a mozny pruseeik soc. vztahu, medium symbolicke komunikace; 2. vztah vytvarneho umeni k zobrazovane skuteenosti, zejm. (byf i zprostfedkovane) k soc. procesum; 3. vliv vytvarneho umeni na tyto procesy a zmeny, ktere v jejich dusledku sarno prodelava; 4. vztah vytvameho umeni k ruznym oblastem spo!. einnosti (nabozenstvi, ideologii, politice, ekonomice); S. vztah mezi soc. zmenou, zmenou estetickych nazoru a hodnoticich kriterii (veetne napf. poznani, pravdy, moralky) a zmenou vyrazovych forem vytvarneho umeni; 6. proces vyvolany dilem, akce smefujicf k nastoleni prozitku, jeho prakticky i teor. vyraz (doktrina); 7. soc. aktivita specif. skupin, na nez dilo pusobi, zpusoby chovani, ktere vytvili a zprostfedkuje; 8. semanticky a soc. psycho!. vztah takovych sku pin k vytvarnemu umeni a jeho tvurcum. Tradieni soc.-fil. pojeti s.v.u. se soutfedovalo na dusledky, ktere rna pusobeni estetickych stranek dila pro upevneni stavajici moralky a daneho spol. fadu. C. H. de Saint-Simon iA. Comte nastoluji nove paradigma umeni jako pfispevku pro nove spol. uspofadanL Klasikove marxismu (a vetsina jejich nasledovniku) nepfekroeili mez zjisteni 0 vzajemnem vlivu umeni aspol. skutecnosti. A. de Tocqueville a G. Simmel upozornili na hrozbu, kterou soc. zmena muze pfedstavovat pro vytvarne umeni i celou kulturu. Tyto obavy se nenaplnily. H. Taine, J. M. Guyau, Ch. Lalo zkoumali v navaznosti na comteovskou tradici vztah mezi vyvojem vytvarneho umeni a kriterii jeho hodnocenL V nem zduraznili opet ureujicf vyznam soudobe moralky. L. Levy-Bruhl, A. R. Radcliffe-Brown i H. Reed vychazeli ze studia primitivnich spoleenosti, v niehz vytvame umeni (stejne jako magie, ritual, mytus) pfedstavuje nikoli odraz, ale naopak prostfedek utvareni moralky. Toto pojeti pfeziva ve vyzkumech soc. funkci vytvarneho umeni ph zajisiovani solidarity a posilovani skup. koheze. Je kritizovano za poplatnost antropolo-gii. V navaznosti na J. Burckhardta, A. J. Toynbeeho a A. Webera se v s.v.u. ustavil dosud nejvlivnejsi smer, ktery zobecnuje vychozi myslenku teto discipliny, a v pradch F. Antala (1947), A. von Martina (1949) aA. Hausera (1953) vyvozuje vznik a vyvoj celych stylu ei slohu z dane hist. situace. Pouze vyjimeene vsak postihuje take zprostfedkujici vliv vytvameho umeni na vyvoj teto situace. Je kritizovan za to, ze se omezuje na soc. dejiny tohoto umeni a nesplnuje metodo!. pozadavky s-gie. V tradici W. Diltheye, O. Spenglera aM. Webera se rozviji smer, ktery je vzhledem k soueasnemu vyvoji obecne s-gie zfejme nejperspektivnejsi: vyklad sociokult. zmen zalozenych na studiu soc. vztahu prostfednictvim vytvarneho umeni a s pomoci metody porozumeni ei vcfteni. Tento pfistup je zeasti obsazen i v pracich nekterych jiz uve1179

sociologie zernedelstvi

sociologie vzdeIani

denych autorU (zejm. A. Hausera). Z dilcich koncepci mohou byt pro s.v.u. nadale podnetne napr. uvahy M. Guyaua 0 sociomorfni para1elite reakci vzbuzenych vytvamym umenim V SOC. vedomi, G. Simmela 0 vztahu koherence a difuze, solidarity vyvolane zprostredkovanim hodnot, C. G. Junga 0 manifestacich individ. a kolekt. vedomi i nevedomi, C. Levi-Strausse 0 smyslovem pripomenuti soc. skutecnosti, A. Schutze 0 smysluplne soc. konstituci teto skutecnosti, E. Cassierera 0 symbolizaci prani tuto skutecnost ptetvorit. A. Gehlen chape vytvame umeni jako kult. analogon trzniho hospodatstvi, P. F. Bourdieu odhaluje funkce estetickeho smyslu pro soc. distinkci. J. Huizinga ukazuje existencialni podobnost tvorby s hrou, J. Dewey i G. H. Mead upozornuji na imanentni vyznam predchazejici ideje jako vzoru reakce a na socializacni pusobeni vytvarneho umeni jako komunikace. P. A. Sorokin a R. M. MacIver se pokusili odvodit zakony kult. zmen z vyvoje reciprocnich vztahu vytvarneho umeni a spolecnosti. Vytvarne umeni je rovnez dilcim pfedmetem analyzy Ci ilustrace pro vetSinu s-gii blizkych smeru - kult. antropologie (A. Gehlen), marx. kriticismu (T. W. Adorno), teorie soc. systemti (N. Luhmann), teorie symbolickeho jednani (H. P. Thurn) i strukturalismu (M. P. Foucault). Zakl. oblasti empir. zkoumani pfedstavuje produkce, distribuce a recepce vytvarneho umeni. Zamefeni na produkci zahrnuje iivotni pomery, pracovni podminky a soc. problemy tvurcu, jejich roli a postaveni. 0 nich vypovidaji jii hist. biografie a memoary. (K prvnim zpracovatelum soudobych osobnich dokumentti, predchUdctim sociografie, patti J. H. a E. H. Goncourtove.) Ekon. zarazeni a osobni situace tvurce je casto v rozporu s jeho estetickou prestiii. Skupiny tvurcu se krome spol.-s-gickych znaku vyznacuji tei vnitfni diferenciaci podle pracovni naroenosti zvoleneho oboru, sanci odbytu apod. Ume!. tvorba je principialne individ. cinnosti, pfi nii je ideova koncepce materializovana remeslnou praci. Tato cinnost si nasla odpovidajici soc. organizaci v cechovnich sdruienich, profesionalnich svazech a akadernicke pfiprave. Skupiny umelcu se projevuji tei specifickym kolektivnim iivotem (nekdy tei skupinove determinovanou tvorbou) a samy pi'ispivaji k vytvoreni noveho soc. prostredi. Zamereni na distribuci zahrnuje procesy a instituce zprostfedkovani mezi tvurcem a publikem, predevsim zadavatele, mecenase nebo sponzora, odbornou kritiku, gal erie a muzea, obchod, umelecke spolky a skoly, vydavatelstvi del vytvarneho umeni a (v posledni dobe nejvyznamnejsi) hromadne sdelovaci prostfedky. Soc. distribuce v nich vsech pfedstavuje zaroven kulturni legitimizaci dila. S ni se ovsem objevuji take problemy konkurence a cenzury a vyvstava otazka soc. a politicke kriticnosti vytvarneho umeni. Vyzn. te1180

matem je tei zpusob ziskani, privlastneni urciteho vytvoru, podmineny ekon. moznostmi soukromych nebo vet. vydaju. Demokratizace kultury v dusledku prumysloveho rozmnozovani del umoznila jejich prunik do kaZdodenniho zivota. Rust poptavky si vynutil dalSf institucionalizaci distribuce i zmenu naroku (casto na uroven masoveho konzumu kyce). Radikalni modernizace vyrazovych forem v 2. polovine 19. st. snizilajejich srozumitelnost pro siroke vrstvy. v nichz vyvolava spiSe averzi. Vytvarne umeni se tak paradoxne stalo predmetem zajmu vzdelanych mensin. Nedavno revolucni dna se mezitim stala klasickymi. S vysky tern kombinatorickych forem vytvarneho umeni v polovine 20. st. (happening, akcni umeni, poCitacove umeni, video a multimedia) se tato situace opakuje. Soucasnost stejne tak nastoluje otazku chapani postmoderniho vytvarneho umeni. Vyznamnou proto nadale zustava role zprostredkovatelu, ktei'i neformalnimi tlaky na pfijeti Ci odmitnuti urciteho dna nebo smeru pusobi v danem prostfedi jako sociokult. filtr. Oblast recepce zahrnuje nejprve procesy socializace a akulturace, v nichi si publikum osvojuje semanticky vztah k ui zavedenym nebo k novym k6dum a pfejima urCite vzory --4vkusu. Celkova spol. situace muie v tomto formovani osobnosti i skupiny vyvolavat preference zachovani tradic nebo sklon k inovacim, soc. kontrolu i spontaneitu. Postoj k prezentovanym dilum, ktery muie vyplyvat z potfeby symbolicke reprezentace statusu, sebevzdelani ci zabavy i soc. ohraniceni vlastni identity oproti ostatnim, je vyrazem esteticke kompetence, ziskane ve zminenych procesech. Motivy Ci duvody, zpusoby i dusledky pfijeti dila pfedstavuji vyber z modalit, nabizenych sociokult. prostfedim. S.v.u., zjisiujici pusobeni zkoumanych del, tak muie zaroven fungovat jako s-gie tohoto prostfedi. A: sociology of the visual arts F: sociologie de la peinture, sociologie des arts plastiques N: Soziologie der bildenden Kunst I: sociologia delle arti figurative Lit.: Hauser, A.: Soziologie der Kunst. Munchen 1974; Rassen, M.: Gesellschaft und bildende Kunst. Stuttgart 1960; Thurn, H. P.: Soziologie der Kunst. Stuttgart 1973; Wick, R. - Wick-Knoch, A. eds.: Kunstsoziologie. Bildende Kunst und Gesellschaft. Koln 1979; Zolberg, W. L. ed.: Constructing a Sociology of the Arts. Cambridge 1991.

Vld soc i 0 log i e v z del ani - zabyva se s-gickyrni aspekty --4vzdeIavani a --4uceni a v mnohem se pfekryva se --4sociologii vychovy. Obe patfi k mladsim s-gickym disciplinam, i kdyi jejich zaklady jsou spojovany s nekterymi pracemi E. Durkheima aM. Webera i starsich protosociologickych autoru. Z povalecnych sociologu v oblasti s.v. pusobil napf. H. Schelsky, A. H. Halsey aj. Obor

vznikl a rozvijel se na pomezi --4sociologie, --4pedagogiky a --4psychologie. V ranem obdobi jeho vyvoje prevhidal zajem 0 analyzu instituci pusobicich ve sfere vzdeIani a 0 typologii cilu a take prostredku pouzivanych k jejich dosazeni Ci 0 vymezeni funkci vzdelani v ekon. a polit. sfere. v nabozenstvi a v rodine. Pozdeji v kontrastu ke komparativnim pi'istupum byly provadeny rozbory --4vzdelavacich soustav, jednotlivych stupM vzdelavani, prip. --4skol Ci ti'id jako zvl. forem uzavrenych soc. vztahu a soc. komunit se specif. distribuci roli a pozici. Pokracoval vyzkum autority, discipliny, obsahu a metod vzdelavacich cinnosti s ohledem na jejich soc. efekty. Protoie nebylo moine zvladnout celou problematiku vycerpavajicim zpusob em pouze pomoci deskripce formalnich vazeb uvnitr vzdelavacich instituci a organizaci, byly do pfedmetu s.v. zahrnuty i problemy spojene s utvarenim neformalnich vztahU, komunikacnich vazeb a hodnotovych orientaci. Cinnost vzdeIavacich instituci neni redukovatelna jen na uroven nastroje dosahovani kognitivnich cnu. Hraje zde vyzn. roli i podnecovani takovych aktivit a hodnot, jako je spoluprace a pfatelstvi, vstepovani a upfesnovani pracovnich navyku apod. Vicerozmernost vzdelavaciho procesu podnitila dalSi vnitfni diferenciaci s.v. podle specializaci i podle paradigmat. Uvnitr s.v. se vyskytuji podstatne rozdily v preferencich temat, mezi nei patfi zejm.: a) vymezeni zakl. terminologie, vcetne pouiivani tradicnich ci novejsich pojmu (napf. --4enkulturace Ci --4socializace) a definice vazeb na dalSi discipliny (krome s-gie vychovy na --4sociologii vMeni, --4sociologii kultury, --4sociologii rodiny), b) vztahy mezi rodinou, resp. formami rodinne vychovy a vzdelavanim, c) generacni problemy ve vzdelavacim procesu ve vazbe na rozvijeni forem mimoskolniho vzdelavani, resp. --4sebevzdeIavani, i --4zajrnovych Cinnosti apod., d) zakl. vzdelavaci instituce, skola, otazky pfipravy k povolanf, e) vzdelavaci prostfedi spolecnosti, statu, pusobeni nar. i regionalnich tradic jako determinant vzdelavacich aktivit, f) --4vzdelavani dospelych (viz tei --4andragogika) a otazky celoiivotniho vzdelavani, g) vzdelavani jako povolani a role, otazky postaveni a prestiie ---tuciteIii, --4studentii, --4zakii apod. Nektere tematicke okruhy jevi zfejmou tendenci k budoucimu osamostatneni se jako nove specializace: s-gie zaka, talentu, vysoke skoly atd. Vzrust zajmu 0 s.v. v 2. polovine 20. st. souvisi stirn, ie prakticky ve vsech rozvinutejsich zemich doslo k vyzn. reformam vzdelavacich soustav. Byla prokazana vzajemna interakce techto zmen s formovanim osobnosti, nar. stereotypu i makrosoc. procesu. V cetnych studiich zamerenych na stratifikaci (vcetne vyzkumu --4meritokracie) byly ukazany i dopady tech to zmen na --4socialni mobilitu a na

novou interpretaci takovych pojmu, jako je rovnost, spravedlnost apod. Rozvoj oboru take souvisi s vyvojem terciarniho a kvartarniho sektoru ve spolecnostech postindustrialniho typu, s narustem vyznamu informaci a potreb kvalitni pfipravy odborniku pro nove technologie, ved. pnici i pro i'izeni skolstvi. Vzdelavaci kultura i S.v. jsou ovlivneny zmenami v Zivotnim stylu a ve vyuzivani volneho casu, ale i v oblasti prace a polit. mysleni. V novejsich pojetich s.v. vystupuje proto do popredi i soc. determinace teor. koncepci vzdelavani, vztahu mezi vzdelavacimi soustavami a procesy ekon., polit., demogr., dopadu na soc. selekci a diferenciaci, na formovani rodiny, hodnot, nab .. generacniho i nar. vedomi. Zvysuje se pfimerene i pocet publikaci a periodik orientovanych na tuto sferu, rozviji se kooperace mezi specializovanymi pracovisti. V ces. s-gii v teto oblasti pusobil napf.l. A. BUiha. Vyvoj s.v. po r. 1948 byl zakonzervovan a teice poznamenan dobovou ideologii. V teto dobe se vyskytly nektere prace venovane sociologii vychovy, ktera byla v principu chapanajako synonymum s.v. se zretelnejsi vazbou na pedagogicke obory (prace K. Gaily, Ci B. Krause, kde pfevladl historizujici pristup). Od 60. l. se v Cechach pod vii vern narustajicich potfeb informaci 0 procesech ve skolstvi i v oblasti prace a kvalifikace provadely empir. vyzkumy zarnefene predevsim na absolventy vysokych skol, na jejich uplatneni (zhruba 300 vyzkumnych akci v l. 1965-1990). A: sociology of education F: sociologie de I'education (de la formation) N: Bildungssoziologie I: sociologia dell'istruzione Lit.: Haralambos, M. - Heald, R.: Sociology - Themes and Perspectives. Tutorial 1980; BOllrdieu, P. - Passe ron, J. c.: Reproduction in Education, Society and Culture. London 1977; viz tei -->sociologie vychovy, -->vj. chova, -->vzdebivani.

CeV

sociologie vztahova viz sociologie nemecka sociologie zernedelstvi - s-gicka disciplina vyclenena ze --4sociologie venkova v souvislosti s procesy industrializace ---tzernMelstvi a jeho pfechodem na velkovyrobni zpusob hospodafenf a praci prumysloveho typu. Vzhledem k tomu byva S.z. stejne jako s-gie prumyslu povaZovana za obor --4sociologie prace. Pfedmetern zajmu S.z. jsou v nejobecnejsi poloze spo!. vztahy v makrostrukture a mikrostruktufe zemedelstvijako relativne samostatne a zaroven nedilne soucasti nar. hospodarstvi. S.z. spolupracuje zejm. s ekonomikou zemedelstvi, organizaci a fizenim zemedelske vyroby a --4ergonornii. Hlavnimi okruhy zajmu S.z. jsou: a) integrovani zemedelstvi do urbanizovane spolecnosti prostrednictvim budovani zemedelsko-prumysloveho komplexu (coi je v zap. zemich oznacovano jako agrobyznys, agroindustrie), b) soc. aspek1181

sociomctrie

sociologic zpusobu zivota

ty soucasnych agr{\rnich systemll a zemedelskych struktur vznikajicich v souvislosti s konccntraci a spccializaci zcmedelske vyroby a koopcraci v teto oblasti (viz napf. F. Baade, A. K. Constandse, H. Kotter, J. V. Arutjulljan, T. Bergmann, K. Krambach, Z. Smolenski, v byvale CSSR Z. Lamser, R. Fralick, I. Siallek) a ot{\zky vyvojc zcmedelske pr{\Cc, profcsi, pracovnich sil v zemedelstvi a ulohy zemedelskeho vyrobcc v rozvoji zcmedelske vyroby, c) komunikacc a sifcni informaci se zvl{lstnim zfctclcm k pfijim{mi ved. a tcch. inovaci -'rolnictvem organizovanym v nlznych typcch zemedelskych z,ivodu (vyuzivani poznatku jinych ved. disciplin, hlavne soc. psychologic a tcoric komunikacc, z autorll napf. C. A. Alldersolla, E. A. Wilkenillga), d) struktura potfcb, z{ljmu a aspiraci zcmedelskych pracovniku. V byvalych social. zcmich, zvl{\ste pak v Ccskoslovcnsku, se po -'kolektivizaci zcmedelstvi rozpracov{\Valo tema fizcni zcmedClstvi, jcho funkci vc spol. systemu, spccifik zcmedelskych podnikll danych jcho institucionalnim uspofad,inim (s-gic zcmedelskeho podniku), upevi'iov{mi podniku statniho a druzstcvniho typu, a vznik zcmedelsko-potravin{tfskeho komplcxu. V byvalem Ccskoslovcnsku sc temito ot{\zkami zabyvali J. B. Tauber, A. Burian, E. Hordkovd, M, Jii'icka, F. Krenek, H. Schimmerling, S. Ca/kovsky, J. Kar/ik, D. Sagara, v Mad'arsku A. Hegediis, v Pol sku J. Tepicht, B. Caleski, v SSSR M. P. Vasilenko, S. S. IIjill, V. M. Ka/lllrkov. Csl. s.z., zformovan{1 na zaklade csl. s-gic vcnkova, jc spojcna sc zalozcnim Ceskos/ovellske akadelllie zelllcde/sk1'ch I'M v r. 1953 a v jcjim nimci ustavcnym Kabilletelll pro studiu/II llOspoddFskellO a socici/II(/w vyvoje v z£'lIIcdc/stvi (r. 1955). 60. leta byla charaktcristichl sirokym obsahovym z{lbercm, snahou o zachyccni probihajicich zmen, hledanim adckvatnich vyzk. mctod analogickych mctod{ull s-gic prLllllyslu a s-gic pracc a oricntaci na s-gickou problcmatiku podniku jako zakl. cl{mku social. zcmedelske velkovyroby. Rozvijcla sc i mczin,ir. spolupracc (hlavne s Polskcm a Francii), kteni po r. 1970 ustala. Pozdeji venovala esl. s.z. zvl. pozornost ot{lzkam zmen v obsahu a charaktcru zcmedelske pracc a vyvojc zcmedelskych profcsi (}. HoleCek, J. Ko/dF, P. Kohli), ckon. a soc. fizcni zcm. podnikll (E. Nemcova, J. Pi/(.~ek, V. Trnkova, F. Mach, J. Barto, C. B/aas, S. Buchta), zivotnimu zpusobu pracovnikLI v zcmedelstvi (P. Kohli, V. Majerova, I. La/llha, K. Podolcikova). A: sociology of agriculture F: sociologie de l'agricuIture, sociologie rurale N: Soziologie der Landwirtschaft I: sociologia dell' agricoItura Lit.: KD/ler. H.: Landbcviilkcrung im sllziaien Wandcl. Dusseldorf 1958;

ralllser. Z. - S,im. 1.: Clovl'k v socialistickem zcml'dl'lstvi. Praha 1978; rlllllllis. Cli. - Bee[;le. A.: Rural Social Systcms. Ncw York 1962; .'1/11-

1182

v: Agricultural Sociology. Ncw York 1962: STaliek. I.: Agr;irni modcl)' v soudobem wete. Praha 1966: I'll/ber. .1. 13.: Problemy. llkoly a Illetody studia sociillliho rozvojc vcsllicc a zcml'dl'lstvi. Praha 1962; viz tt'! ~ ~'sociologic vcnkova.

CIIIII.

HilI-I. MaV

so ci 0 log i e z pus 0 b u z i v 0 t a viz zpusob zivota soc i 0 log ism u s - cxtremni zamCfcni -'sociologic, jakasi ll1aximalizacc s-gickeho pfistupu, rcsp. maximalizacc rolc "soci,llniho" (viz -.socialni a spoleccnske) v zivote jcdnotiivcu i spolecnosti; jcdcn z ncjvyznamnejsich a ncjvlivnejsich smerll s-gic koncc 19. a zaC[ltku 20. st. lcho hlavnimi tcor. zdroji byly n{lzory fr. konzcrvativnich myslitclu pfclomu 18. a 19. sl. L G. A. de ROllalda a J. M. de Maistra, zdurazi1ujici prvotnost spolcenosti vc vztahu k jcdinci, a Comtova s-gic, zalozcna mj. na principu, ZC jcdincc jc abstrakcc a pouzc spolcenost je skutccn{1. Oba tyto zdrojc mely vyrazne antipsychol. r{lz. Ncjvyzn. prcdstavitclcm s. hyl/i. Durklzeim, na jcho konstituovani sc podilcli take J. E. V. de Roberty, A. V. Espillas a J. /zoulet. S. vychazcl tcor. i Il1ctodol. z pozitivismu a rcspcktoval pozadavck, aby s-gic byla hudovana podlc vzoru pfir. ved, aby dosahovala stcjne pfcsnych poznatku a jcji z{lvery byly stcjne spolchlive a prakticky uplatnitclne. Pfitom alc s. ncchtel na rozdil od s-gickcho -'naturalismu koncc 19. st. rcdukovat mctodologii a tcorii s-gic na metodo10gii a tcorii pfir. ved. S-gic m{1 podle s. vysvcllovat spol. fakty pfcdcvsim jako dllslcdky spol. pfiCin a mltZc sc ncjcn obcjit bcz podpory jinych ved, alc muzc prispet k fcscni rady otazck, s nimi/. sc doposud marne potykala filozofic a psychologic. Zcjm. v DlirkheilllOl'epojcti byl s. ncjcn fcscnim s-gicke problcmatiky, alc i fil. uecnim. f)lIrkheilll sc zabyval ncktcrymi ncjobccnejsimi s-gickymi tematy, ktcr{1 svym charaktcrcm patrila do filozofic, jako napf. povahou spol. byti. vztahcm individua a spolcenosti, clovekcrn jako trvale vnitfne rozpolccnou bytosti (viz -.homo duplex), podstatou mor{\lky, pr{lva, n{lbozcnstvi apod. Hlavni rysy s. Ize shrnout do 3 skupin: 1. Spolccnost jc chap{lIla jako skutcenost sui gcncris (zvl{lstniho druhu), ncrcdukovatclna na Hldne jine jcvy. Zcjm. ji nclzc pojimat jako prostou sumu (souhrn) jcdincLl. f)urkhei11l napsal, zc tvrdost bronzu ncni d{lIla ani rnedL ani cincm, ani olovcm, z nichz jc slit, neho( jsou to latky mckke a ohchne, alc vznika diky jcjich spojcni. Spccjj·. synteza, jiz kaJd{1 spolccnost jc, rodi takc jcvy nove kvality, nercdukovatclne na vlastnosti jcdincu, z nichz jc slozcna. Tyto spcci!'. kvality jsou vtlCi individuim vncjsi. S-gic m{1 tak sVLlj vlastni, spccificky pfcdmet, odlisny od pfcdmetll vsech ostatnich ved, jimz jc pr{\Ve takto ch{tpan{1 spolccnost. 2. Zc speci!-. pfcdmetu s-gic plyne i specificnost jcji mctodologic. Ncmllzc pouzivat mctody psychologic, jak to

I vrdi I -.psychologismus, protozc pfcdmetcm psychologic jsou psych. vlastnosti jcdincLl. Hlavnim ryscm s-gicke mctody jc zkoum{mi spol. sklltccnosti, rcsp. -'sochilnich faktu, z vnejsku (nikoli introspcktivne), prave proto, ZC jdc 0 sklltccnosti vc vztahu k jcdinci vnejsi. Druhy podstatny znak s-gicke mctodologic vychazi z IOho, ZC spol. fakty na jcdincc vykonavaji n{lllak, coz Izc ukcizat na pfikladu pusobcni jazyka, m(ldy, pOllzivani pcnez urciteho druhu apod. Jdc 0 Zpllsohy jcdnanL ktcre jsou v dane spoIccnosti vseob. rozsifcny, maji vlastni cxistcnci, nczavislou na individ. projcvcch, ajc nlltno zkollmatjcjako "veci". Jdc tedy 0 to, ahy sc sociolog dostal do takoveho slaVll myslcnL v jakcmjsoll prir. vedci, kdyz vstllPllji do dosud ncprob,idane oblasti; aby sc zbavil vscch cmoci a pfcdstav, jcz nckriticky pfcvzal z bezneho myslcni. panlljicich idcologii a dogmatickych fil. SYStemll. 3. Z toho, zc s-gic m{\ llvcdcny spccif. pfcdmet a zvl. mctodu zkollm,ini. plync ncjcn to, zc jc vedou samostatnou a ncdlvislou na jinych vedach, alc dokoncc to, zc jc z{\kl. spol. vedou, jiz maji byt tcor. a mClOdol. podfizcny vscchny ostatni ved. discipliny zahyv,~ici se spolcenosti. Tcnto postulM byva nekdy oznaeov{1Il tcrmincm sociologicky imperialismus a jcdnoznaenc navazujc na COllltOl'1I klasifikaci ved, podle niz mela s-gic v sobe zahrnovat vcskcre ved. poznatky 0 spo\cenosti. Mimo jine vych{lzi z toho, :l.C soc. fakty zkoumane ruznymi vcdami spolu uzcc souviscji, protozc jsou rLlznymi projcvy tOc skutcenosti, a s-gic by mela hyt kliccm k jcjich cclkovemu pochopcni. Uvcdcne tcor. a mctodol. rysy a principy s. ncjdLlslcdneji aplikoval a rozvijcl vc sve tvorhe E. f)lIrkhei11l, ktcry vytvoril na tomto z{lklade jcdnu z m{tla v pravem slova smyslu -'sociologickych skol, ktcra byla rclativne jcdnotna a clisponovala vlastnim easopiscm, katcdrou a z{lky. Tato tzv. francouzska skola vyrazne ovlivnila fadu spolcecnskovednich disciplin vc Francii a hlavnc vyvoj s-gic jako takove. Rozvijcla sc i po smrti sveho zakladatclc, prakticky az do vzniku 2. svet. valky. Mczi jcji hlavni prcdstavitelc, krome jiz vysc uvcdcnych, patrili: A. Meillet, C. Bougte, M. Mauss, F. Simiand, P. Fallcollnet, M. Halbwachs, R. Hertz, G. Davy, M. Crallet a H. Hubert. Nektcre obccne tcor. tczc s. se staly z{lkladcm -'strukturalniho funkcionalismu. V ccs. s-gii byl s. ncjvicc ovlivnen A. UhlIr. A: sociologism F: sociologisme N: Soziologismus I: sociologismo

r'·.: (189:1) Pravidla sociologickc mcthody. Praha 1926: 1.: Historia mysli socjologiczllcj. d. 1. Warszawa 19X I.

Lit.: /)lIrklieilll. S~(/('ki.

Sed

so ci 0 met r i e - (z lat. socius = druh; fcc. met ron = mira) - v obecnejsim smyslu tcoric a mctody mcfcni soc.,

rcsp. -'interpersonalnich vztahu, zcjm. vztahll -'sympatie - antipatic v soc. skupin{\ch, zvl. malych, v mctodol. smyslu soubor vyzkumnych tcchnik, zcjm. tcstu, jimiz sc mefi tzv. -'preferencni chovani a socioprcfcrcneni. tcdy sociomctricb struktura -.malYch skupin. V pllvodnim ncjobecnejsfm smyslu kvanl. teoric spol. zivota (A. Coste v 19. st.) sc tcrmin s. jiz davno ncpouziva. S. jc uzcc spojcna sc jll1encm sveho tvurce Jacoba L. Morena, ktcry v r. 1923 publikoval knihll Das Stegrei{theater, v niz poprve vcr. formuloval idcu S" ktera u neho vsak vyznlla jiz v prllbehu I. svet. valky ph zkoum{lIli chovani lidi v zajatcckych t'iborech. MorellOWI idca hyla inspirov{lIla jcdnak zdroji psycho\' a psychiatrickymi, zcjm. psychoanaIytickymi, jcdnak zdroji s-gickymi; z nich na Morella pLlsobila zcjm. sama idca skup. zivota spolccnosti, ktcra hyla na konci 19. st. intcnzivne rozvijcna, pfcdcvsim konccpcc -'primarnich skupin (tzv. in-groups, facc-to-facc groups), alc i idca -'definice situ ace a akccptacc -·role, tcdy myslenky Simmelovy, Ch. H. Cooleylzo, C. H. Meada, W. I. Thomase, L VOIl Wieseho a E. W. Rllrgesse. MorellO s{lm uV{ldi jako sve inspiraeni zdroje spisovatclc F. Ka(kll, O. BJ'e;::ill II , J. Wasserlllwllla a H. Malllui. Ackoliv jsou vlivy sociologu prokazatelne, MorellO sc k dilu svych pfcdchLldcu choval vclmi svrchovane, s nepatrnym rcspcktcm, a nekdy (napf. v pfipade K. Marxe) i s temef dokonaloll ncznalosti. To nic nemcni na skutcenosti, ze symbi6za vyzn. Il1ctodol. podnetu a spckulativni gcncralni tcoric, ktcni jc v s. obsazcna, ZPllsobila jcdnll z rninircvoillci vc vyvoji s-gic, totiz jcji tzv. mikrosociologicky obrat. Od koncc 30. I. do poloviny 60. I. sc stalo zkoum{mi malych soc. skupin, inspirovane a do znaene miry iniciovane Morellelll, dokonce pfcvliidajicirn trendcm nCJprvc am., pak ccle z{\p. a nakoncc i vychodocvrop. s-gie. S. byla postupnc institucionalizov[ma: v r. 1937 zaeal vycMzct easopis SociollletrY, v nemz publikovali rnj. S. Clwpill, K. Lewin, C. A. I,undberg, P. F. LazarsJeld, T. M. Newcomb; v r. 1942 byl v Bcaconu vc st{lle Ncw York lIstavcn Sociollleirick\' illSlillll, pfcjmcnovany poslezc na IIIStitlit J. L. Morella; od r. 1946 vznikaji podobne ustavy pfi Harvardske IIniverzite, Michigall.l'kelll techll%gickelll illstifllill a v r. 1947 pak dalsi vc Francii a Vclke Brit'inii. Sociomctricky boom od poloviny 60. I. upad{1 a dncs sc s. nekdy VLlbcc ncobjcvlljc ani vc vclkych uccbnicich soc. psychologic. S. byla Morenem od pocatku koncipovana jako soc. filozofic Ci obccna s-gicka tcoric s vclkymi arnbiccmi. SpoIccnost ma podlc Morella hluhinnou strukturu sympatii a antipatii. nad niz sc tcprvc tyei nadstavha spolcenosti institucionalni. MorellO sc pokllsil pfcvest strukturalni charaktcr spolecnosti na jcji cmocionalni podloZi. Nikdy se 1183

solidarita

sociometrika

ovsem nepodafilo prokazat, ze emocionalni stl1lktury vznikaji i mimo ramec malych soc. skupin. Z Morenova pohledu je spoleenost vlastne -tsocililnim agregatem maIych, vzajemne propojenych, ale i nepropojenych skupin. Klieovym pojmem s. je mala skupina, ktera je v s. v zasade identicka s jeji sociometrickou, tedy socioemocionalni ei socioprefereneni stl1lkturou. Tato stl1lktura se men prostfednictvim zkoumani vyberoveho chovani individui, totiz zjisrovanim, kdo koho vybira, preferuje nebo naopak odmita podle urCiteho hlediska. Sit techto vztahu tvori zaklad skupiny a postaveni individui v teto siti vymezuje -tsociometricky status. V cele Morenovekoncepci figuruje i'ada spekulativnich terminu, napi'. pojem telefaktor Ci tele, ktery je odpovMny za to, jakjsou orientovany vzajemne nebo jednostranne sympatie a antipatie, pojem ......sochilni atom a nektere dalSi. Rozhodujicim Morenovym pozitivnim pi'inosem je rozpracovani nekterych sociometrickych technik, zejm. sociometrickeho testu, sociodramatu a -tpsychodramatu. V ramci s. se podai'ilo formulovat nekolik vysoce pravdepodobnych hypotez, ktere ukazuji, jak sociometricke vybery souviseji se socioekon. postavenim, etnickou pi'islusnosti, poi'adim zrozeni, fyzickou blizkosti, inteligenci, postojovymi strukturami a osobnostnimi znaky individui. Puvodni Morenovy tzv. sociometricke zakony, napi'. zakon soc. gravitace, jsou pfilis spekulativni a obtizne empir. ovei'itelne. Mezi nejvyzn. stoupence s., ktefi pi'ispeli k jejimu rozvoji a dalSimu teor. a metodol. vyuziti, pati'ili E. F. Borgatta, G. C. Homans, H. H. Jenningsova, A. Bjerstedt, D. Ph. Cartwright, S. Chapin, J. Nehnevajsa, L. Zeleny aj., v ees. zemich se s. zabyvali zejm. D. Slejska, M. Petrusek a nektefi badatele v kriminologii a aplikovane soc. psychologii. A: sociometry F: sociometrie N: Soziometrie I: sociometria Lit.: Jennings, H. H.: Leadership and Isolation. New York 1950; Moreno,

J. L.: Who Shall Survive? A New Approach to the Problem of Human Interrelations. Washington 1934; MorellO, J. L.: Foundations of Sociometry. Beacon, N.Y. 1951; Pe/rusek, M.: Sociometrie. Teorie, metoda, techniky. Praha 1969; Szma/ka, J.: Male struktury spoleczne. Warszawa 1989. Cas.: Sociometry, 1937-.

Pet

s 0 ci 0 met r i k a viz skola demograficka sociosfera viz geografie sociosomatika - (z lat. socius = druh a rec. soma = telo) - disciplina na pomezi fyzicke antropologie, kult. antropologie, s-gie, socioestetiky, kinestetiky a proxemiky, ktera studuje lidske -ttelo z hlediska jeho funkci ve spoleenosti a sociokult. podminek determinujicich jeho fyzicky vzhled, fyziologicke fungovani, esteticke a komunikaeni funkce i jeho uZiti jako nastroje dosahovani spol. 1184

koncipovan jako -tparamilitaristicka organizace, schopna prevzit i cast bezprostredne vojenskych povinnosti. Organizoval nejen -tsport a turistiku, ale i spo\. zivot a -tvolny cas, amaterske divadlo, taneeni zabavy apod., zejm. na malych a stfednich mestech a na venkove. Venoval se i vzdelavaci cinnosti a plnil i charitativni funkceo I kdyz do neho vstupova\i \ide z nejriiznejsich tfid a vrstev, prevladaly v nem stfedni vrstvy, maloburZoazie a Ufednictvo. Delnictvo bylo organizovano spiSe v del. telocvicnych jednotach (DT1), zakladanych od r.1897, ktere byly v r. 1903 sdruzeny do Svazu delnickYch telocvicnych jednot (DTS) a pozdeji do Federace deLnickYch telocvicnych jednot (FDTS) (1921). S. vznikl v r. 1862 pod jmenem Telocvicnd jednota prazskd nebo Sokol praZskY. Prvnim starostou byl J. Fiigner, prvnim nacelnike~ M. Tyrs, ktery byl take nejvyznamnejsim ideologem S. Jednoty se postupne sloucily v Ceskou obci sokolskou, pozdeji Ceskoslovenskou obci sokolskou (COS). Nejvetsiho rozmachu dosahl S. tesne pi'ed 1. svet. valkou, kdy 2541 jednot a 175 pobocek ve 44 zupach sdl1lzovalo cca 639 tis. clenu, dorostu a zactva. S. mel a rna i sve organizace v zahranici, zejm. v USA, Rakousku, byvale Jugoslavii i v dalsich zemich. Pfedstavuje stale vlivnou organizaci -tkrajam., ktera udrzuje styky scsI. teIovychovnym hnutim. V dobe obou svet. valek se sokolove vyzn. podileJi v hnuti odporu. Po r. 1948 byl S. v Ceskoslovensku zaclenen do jednotne organizace telovych. hnuti a jako samostatny ideove spo\. smer ve state i telovychove od te doby pi'estal piisobit. Jeho tradice vsak ziistaly zive. Kr:itce po Jistopadu 1989 byl zase obnoven. S. poskytl ces. narodu svebytnou telovych. soustavu, hojne napodobovanou i v del. telovychove a v zahranici, i vzor efektivne pusobiciho -tspolku. schopneho ucinne propojit telovychovne idealy s propagaci nar. myslenky. VYzn. soucasti ideoveho piisobeni byly tzv. vsesokolske slety, vei'. cviceni, ktera prerustala v demonstraci nar. jednoty i polit. idealu sokolskeho hnuti. Za Rakousko-Uherska se jich konalo 6, prvni v r. 1882. Za pfedmnichovske republiky probehly 4, po valce jiz jen jeden (v r. 1948). Jejich funkci mely prevzit spartakiady, ktere se vsak staly spiSe povinnou demonstraci uspechii social. telovychovy a nemely uz mnohostranny soc. smysl. Ideologie S. byla nar., liberalni, pi'evazne antiklerikaIni, nikoliv vsak striktne protinabozenska. S. byl za prvni republiky pokladan slov. nacionalisty za nastroj "cechizace". V opozici viici S. vznikl klerikalne karol. Ore/. M. Tyrs ve sve rozsahle publicisticke Cinnosti organicky propojil fadu riiznorodych myslenkovych impulsu: ideje A. Schopenhauera s myslenkou -tkalokagathie i vzory pi'ichazejicimi z nem. -tturnerstvi. Narod byl v jeho pfed-

uspechu. Lidske telo je chapano jako produkt kultury, zv\. pak pracovni Cinnosti, jako urCita forma -tkapitalu, ktery je specificky socialne podminenym zpusobem zhodnocovan. Pojem s., ktery zavedl G. Simmel, se vsak pfilis neujal, a vyse uvedene problemy jsou studovany zejm. s-gii sportu, telesne kultury, resp. telesne vychovy, sexuality, mediciny, s-gii kultury prace a analogickymi disciplinami vychazejicimi z tradice kult. antropologie. Krome Simmela jsou v tradici s. uvadeny studie M. Mausse (zv\. analyzy zpusobu, jimiz se elovek v riiznych kulturach premisruje, modeluje svoji pohybovou aktivitu a tim i sve telo) a E. T. Halla (Beyond Culture, 1976, The Hidden Dimension, 1966, The Silent Language, 1959), akcentujici pi'edevsim ulohu tela v komunikaci. Uloha teta vzhledem k soc. nerovnosti a jeji podminenost soc. strukturaci spolecnosti se studuje od doby B. Disraeliho Sybil or Two Nations (1845) a je obsazena jiz v ranych dilech F. Engelse a K. Marxe. Predstavy 0 techto souvislostech vsak byly jiz davno predtim obecnou soucasti kultury, objevuji se v polit. publicistice, v literature (viz napi'. poezie a proza -tchartismu) a v ikonografii. A: sociosomatics F: socio-somatique N: Soziosomatik I: sociosomatica Lin soc i 0 t e c h n i k a viz inzenyrstvi socialni, sociologie kyberneticka, techniky socialni soc war e - (z ang!. sociable = spolecensky, ware = zbozf) - slangovy termin utvoreny jako analogie k pojmiim hardware (strojni vybaveni pocitacove techniky) a software (programove vybaveni). S. oznacuje souhrn diagnostick)ich, experimenmlnich, organizacnich i koncepenich postupii potfebnych k zajisteni soc. projektii a experimentii, popr. k realizaci ryze tech. uloh (napf. vystavby atomovych elektraren). Soucasti s. jsou i -tarchivy dat, soc. prehledy, reklamni a propagandisticke akce, instl1lmentare beznych vyzk. postupii. S. je predmetem koupe a prodeje a jejich produkci se zabyvaji specializovana komercni i nekomercni pracoviste. V byvalem Ceskoslovensku byl prvni instituci zabyvajici se produkci s. na komercni bazi (na pfelomu 60. a 70.1.) Institut socidlni analYzy. A: socware F: socware N: socware I: socware Lin soft war e viz pocitac, programy poCitacove pro spolecenske vedy So k 0 I - telovych. organizace s sirsimi spo1. funkcemi, vyzn. ovlivnujici ideo!' a polit. zivot ces. a cs!. spolecnosti v 2. polo vine 19. a v 1. polovine 20. st. a dodnes existujici jak v ces. zemich, tak i v zahranici. S. byl od poc:itku

l

stavach ztotoznen s -tlidem ("co lid nedokaze, nikdo nedokaze"), S. mel byt nadstranicky a slouzit narodu ("sokolstvi neni pro strany, ale pro narod veskerY"). Za 1. republiky i v povaleenem obdobi se S. orientoval na myslenkovy odkaz T. G. Masaryka, E. Benese i M. R. 5tefdnika. Vychazel z tradienich hodnot: z ucty k rodine, demokracii, z eticky zalozeneho slovanstvi a z vselidskeho humanismu. Takto koncipovane sokolstvi ovlivnovalo i hlavni proud nacionalisticky orientovane ces. s-gie. Sokolstvim se zabyval E. Chalupny, pfiIeiitostne i jini autofi. A: Sokol (Falcon) physical training movement F: Sokols, Sokol N: Turnverein Sokol ("Falke") I: Sokol Lit.: Ebel, F.: Nas pomer k Sokolstvu. Praha 1912.

Lin solidarita - (z lat. solid are = zpevnit, zhustit) - vztah mezi navzajem rovnymi, kteri dobrovolne kooperuji, neboi je spojuje spolecny -tzajem, ktery miva casto podobu boje proti spolecnemu nepfiteli; je opakem vztahu nadfizenosti a podfizenosti. Vyraznym prvkem mezilidske s. je silny emotivni naboj; s. se zpravidla nerodi z pouhe racionalni kalkulace, woven vsak nemusi byt protikladem egoismu. Jiz W. G. Sumner ve sve koncepci "antagonisticke kooperace" upozomil na skutecnost, ze vzajemna s. muze byt plodem sebezajmu zucastnenych, nebor je zvyhodnuje v soupefeni s druhYmi. Princip s. na jedne strane podporuje rovnost a vzajemnou pomoc mezi zucastnenymi, na strane dl1lhe zvysuje miru hostility viiCi necleniim a miize degenerovat do vynuceneho podrizovani jednotlivcii celku. Oboji tendence je patrna v hist. vyvoji riiznych typu solidarnich spolecenstvi rovnych. S-gicke koncepce s. jsou formalizaci jist)'ch prvkii pospolitostniho souziti, ktere se vyskytuje opakovane v dejinach civilizace. Lze pi'itom rozlisit s. privilegovanych as. diskriminovanych (viz -tprivilegium, -tdiskriminace socialni). V obou pfipadech se vsak jedna 0 skupiny statusove rovnych, jejichz clenove jsou spojeni zavazky vzajemne podpory a pomoci, ktere mohou byt v rozne mire formalizovany, vzdy vsak odrazeji spolecny zajem, specif. pro danou skupinu. S. privilegovanych byla pi'itomna napr. u sku pin starogermanskych svobodnych bojovnikii, projevovala se v instituci kupeckych gild, pozdeji u pnslusnikii mestsk)'ch -tcechU a v podobe instituci stavovskych. Na druM strane stfedoveka mesta vznikala casto jako projev s. vrstev diskriminovanych, spojenych odporem viici feudalni zviili. Stejny typ s. je pi'itomen noveji v -todborech. Genezi prvku vzajemnosti v jeho stfetavani s protikladnym prvkem -tpanstvi podava O. von Gierke. Bylo vyvinuto mnoho zpusobii posilovani vnitfni s. vsech typu pospolitosti. Parri k nim posvatne bankety stfedovekych gild, spolecny -tkult pred1185

soud boZi

solidarita mechanicka a organicka

kil, periodicke setkavani C1enu u pfilezitosti oslav a ....... vyroN, rnravni kodexy obsahujici vzory zavazneho jednani mezi cleny skupiny, apod. Na pfednim miste techto kodexu vystupuji hodnoty pfatelstvi, bratrstvi a vzajemne podpory. E. Durkheim se domnival, ze prave prostredi stfedovekych gild s jejich typem s. bylo pfedobrazem profesnich skupin, ktere svym clenum poskytuji "moralni prostfedi", v nemz se teprve muze rozvinout pfislusna profesni etika. N a rozdil od vztahu uvnitr panstvi je pro vztahy v ramci s. pfiznacne, ze sluzby a -'obeti nejsou smerovany k vUdci, nybrZ maji slouzit zajmum skupiny jako celku. V tom Ize spatrovat prvek .......demokracie, ktery ovsem zustava omezen pouze na cleny pospolitosti. Specif. podobu rna s. uvnitf nab. komunit a -'reholnich radu, kde pojitkern je spolecna sluzba Bohu. Princip teto sluzby a idea rovnosti pfed Bohem jsou take zakladem kfesfimske kategorie -'milosrdenstvi, ktera je vlastne s. s trpicimi. Demokr. imperativy rovnosti a bratrstvi Ize rovnez povazovat za vyrazne snahy pojmout do myslenky s. cele lidstvo. Ve zv!. podobe se rys s. jako sluzby celku projevil pote, co pospolitost solidarnich byla ztotoznena s ....... narodem. Vznika forma moderni kmenove S" jejiz apel na opravnenost obeti v zajmu celku i hostilita vuci neclenum snadno pi'enlstaji do patologicke podoby ....... sovinismu. Naproti tomu ideje s. a vzajemne pomoci namii'ene proti institucim moderniho statu tvori podstatnou soucast ideologie ....... anarchismu. V jine podoM se s ideou s. setkavame u druzstevnich hnuti sjednocenych vyrobcu Ci konzumentu (viz tez ....... druzstevnictvi). Apel na s. mezi zamestnanci a zamestnavateli tvon podstatu ....... korporatismu, ktery odmita ciste liberalni i statne direktivni zpusoby regulace produkce a reprodukce spolecnosti. Take v tomto pripade je vsak obtizne neprekrocit hranici, za kterou se s. jako nastroj sblizeni a vzajemne pomoci promei'iuje v prostfedek nekomprornisniho prosazovani dileich skup. zajmu na ukor zbytku spoleenosti. A: solidarity F: solidarite N: Solidaritlit I: solidarieta Lit.: Black, A.: Guilds and Civil Society in European Political Thought from the Twelfth Century to the Present. London 1984.

Kel

solid arita mechan icka a organ icka - klieove pojmy s-gie E. Durkheima, uzce souvisejici s pojmem ....... delba prace (poprve je pouzil ve svem dile De la division du travail social v r. 1893). Tam, kde je delba prace ve svych poeatcich, kde je nerozvinuta, existuje .......solidarita mezi lidmi na zaklade toho, ze se mezi sebou lisi jen malo, protoze prozivaji tytez city, souhlasi se stejnymi hodnotami a ridi se stejnymi vzory. Jedinci jsou ale zneuzitelni jako slozky mechanicke soustavy; je to tedy solid a1186

rita mechanicka. Tam, kde je deJba prace rozvinuta a soudrznost spoleenosti je vysledkem diferenciace individui, vytvan se v analogii s fungovanim organu zivych bytosti tzv. solidarita organicka. Durkheim byl pfesvedcen, ze mechanicka solidarita prevlada v tzV. puvodnich, archaickych spolecnostech, ktere jsou nediferencovane, a individ. osobnost je absorbovana kolekt. osobnosti. Tato solidarita dosahuje sveho maxima tehdy, kdyz se cele vedomi jedince pfesne kryje s ....... kolektivnim vMomim, ve vsech bodech mu odpovida a individualita eloveka je nulova. Termin mechanicka solidarita nenaznacuje, ze jde 0 solidaritu vytvarenou mechanickymi prostredky a umele, ale ze vazba, ktera spojuje individuum se spolecnosti, je analogii vazeb mezi neZivymi telesy nebo veci a osobami. Ve spoleenostech, v nichz je mechanicka solidarita vysoce rozvinuta, nepatri podle Durkheima jedinec sobe. Je doslova veci, kterou disponuje spoleenost. Organicka solidarita se podoba souhre organu vyssich zivocichu; kazdy organ rna svou spec. fyziognomii a svou autonomii a jednota organismu je tim vetSi, eim je individualizace jeho cast! vyraznejsi. Ve spoleenosti, kde existuje organicka solidarita, rna kaZdy jedinec svou vlastni funkci a sferu vlastnich Cinnosti, a proto je nezbytny pro celek soc. zivota. Kafdy se pfitom podrobuje zvykum a praktikam, jez rna spoleene s celou svou korporaci, coz ale ponechava velmi mnoho mista svobodne hfe lidske iniciativy. Individualita celku zde roste spolu s individualitou easti. Spolecnost se stava schopnejsi pohybu jako celek, kdyz zarovei'i kazdy z jejich prvku rna vice vlastnich pohybU. Podle Durkheima je treba, aby kolekt. vedomi ponechavalo otevreny prostor pro individ. vedomi v oblasti spec. funkci, ktere sarno nemuze reglementovat. Pojeti s.m. a o. melo v Durkheimove s-gickem systemu dvoji funkci: l. melo byt nastrojem analyzy struktury soudobe kap. spoleenosti, v niz se oba druhy solidarity vzajemne prolinaji, pi'ieemz pfevazuje solidarita organicka (Durkheim neabsolutizoval vyluene panstvi zadneho z obou typu spo!. vazby); 2. reprezentovalo urCitou typologii spo!. vyvoje: v poeateenich fazich soc. zivota prevlada mechanicka solidarita, a eim vice se vyvoj blizi soueasnosti (Durkheimovi!), tim vice se prosazuji formy organicke solidarity. A: mechanical and organic solidarity F: solidarite mecanique, organique N: organische und mechanische Solidaritlit I: solidarieta meccanica e organica Lit.: Aron, R.: Les etapes de la pen see sociologique. Paris 1967; Durkheim, E.: (1893) De la division du travail social. Paris 1960; Sedldcek, J.: chodiska Durkheimovy sociologie. Praha 1982.

VySed

so r 0 rat - (z lat. soror = sestra) - pfibuzenske pravidlo, ktere prikazuje vdovci ozenit se se sestrou zemrele zeny.

S. je charakteristicky pro obdobne spolecnosti jako ....... Ievirat: vyskytuje se pfedevsim u pasteveckych narodu Afriky a Blizkeho vychodu. V tradienim cinskem systemu pfibuzenskych vztahU platil s. zaroven se snatkem jednoho muze s nekolika sestrami. S. patfi spolu s leviratem k tzv. preferencnim siiatkum (viz ....... pfibuzenstvi nepokrevni). S. se vetSinou vztahuje na mladsi sestru zemrele zeny au pasteveckych narodu je pravidlem velice praktickym. protoze si muz muze vybrat novou zenu v ramci migrujici skupiny, coz je skupina nekolika rodin, ktera se pohybuje spoleene se svymi stady (viz tei ....... endogamie). A: sororate F: sororat N: Sororat I: sororato Lit.: viz ->levinit.

Jus

sou b 0 r viz data sou b 0 r v y b e r 0 v y - cast -'zakladniho souboru, o niz jsou k dispozici poiadovane statist. udaje a ktera vznikla nebo je chapana jako statist. reprezentace celeho zak!. souboru. Ze s.v. je mozno statist. prostfedky odhadovat charakteristiky zak!. souboru nebo jej pops at nestatist. zpusobem. Statist. odhad populaenich charakteristik je mozny jen tehdy, je-li znam matem,-statist. model vzniku s.v. Avsak i v pripade znalosti postupu podminujiciho vznik s.v. je korektni zobecneni ze s.v. na zak!. soubor i presne odhady dosti obtiznou zaieZitosti. K valita zobecneni tez podstatne zavisi na ....... opore vYberu. Vyuzitelnost s. v. je podminena -'reprezentativitou a predevsim dvema operacionainimi slozkami -.vYberove chyby: neurcitosti odhadu (-'smerodatnou chybou) a vychylenim odhadu, Velikost vyberove chyby je mozno zmefit jen utech typu vyberu, ktere jsou zalozeny na -'statistickem modelu a zahrnuji i registraci selhani pri vysetfeni vybranych jednotek (poetu odmitnuti apod.). A: sample F: echantiUon N: Stichprobe, Auswahl I: campione Lit.: viz ->setreni vYberov3.

Reh

so u bo r v yzk u mn y cil 0 v Y viz soubor zakladni, setreni vyberova sou b 0 r z a k I a d n i - tez statisticka populace - v souvislostech ....... vyberovych setreni oznaeuje soubor elementamich jednotek (osob, predmetu, lokalit, org. jednotek, symbolu, lidskych vytvoru apod.), kterym je operacionalizovan cilovy vyzkumny soubor. Obvykle je s.z. reprezentovan ....... vyberovym souborem. Vztah S.z. a ciloveho vyzk. souboru (ktery je vlastnim predmNem s-gicke analyzy) zahrnuje tyto pripady: 1. oba soubory jsou totozne;

2. s.z. vznikl redukci ciloveho vyzk. souboru 0 casti, ktere jsou obtizne dosazitelne Ci fakticky nedosazitelne (napr. osoby v zahranici. ve vykonu trestu, atd.), nebo je u nich sber informaci neunosne org. finanene ei casove narocny (vzdalene a tezce pristupne, ndce osidlene oblasti), event. narazi na nepfekonatelne intelektualni, moralni Ci nab. bariery a predsudky; 3. cilovy vyzk. soubor je tvoren zcela jinymi jednotkami nez s.z. (napr. v pripade obsahove analyzy mistnich ei okresnich deniku pro potreby analyzy cilu soc. politiky), nejde tedy 0 popis souboru, ale 0 vytvoreni informacni zakladny; 4. jednotky ciloveho vyzk. souboru vznikaji agregaci (sloucenim) elementamich jednotek s.z. - zavery 0 cilovem vyzk. souboru je mozne delat statist. prostredky; 5. jednotky s.z. jsou skupinkami ciloveho vyzk. souboru; jde napf. 0 usuzovani z prumernych charakteristik pracovniho kolektivu na jeho eleny, mesta na jeho obyv. apod., coz je v zasade dosti riskantni operace, ktera musi byt zalozena predevsim na meritorni analyze. Rozhodnuti 0 adekvatnosti s.z. je veci odbomeho, mimostatist. posouzeni. A: population F: population de base N: Basispopulation I: popolazione di base Lit.: viz ->setreni vYberov3.

Reh

sou d b 0 z i - pojem, vyskytujici se ve dvou vyznamech: 1. Je to diikazni forma stredovekeho soudnictvi, nazyvana tez ordalie (pres latinu ze staroang!. ordeal = zkouska), prevzarn z pohanstvi nenmskych kmenii a zalozena na tom, ze vina Ci nevin a, pravdivost ei lzivost vypovedi je prokazatelna bozim znamenim. S.b. mel riizne zvykove formy, mezi nez patfila zkouska vodou, ohnem, losem, jidlem, pitim a souboj. To, ze obvineny ve zkousce obstai (nebo zvitezil), bylo interpretovano jako rozhodnuti bozi 0 jeho nevine. S.b. se pouzival ve spomych pnpadech, kdyz svetskY soud nenachazel rdeni, a byl vyrazem diivery ve spravedlivy zasah bozi yule i snahy zbavit se zodpovednosti, prenest spravedlnost na vyssi instanci. S-gicky jde 0 zajimavy pfipad zastupneho soc. mechanismu. S.b. byvaly vel'., mivaly podobu ....... obradu, z dndniho hlediska to byl i jakysi druh -'hry. Za s.b. se povazoval i tzv. zasah prozfetelnosti behem organizovaneho obfadu, napf. zlomeni katova mece pri vykonu rozsudku. Proti s.b. se cirkev postavila na lateranskem koncilu r. 1215, takze pak byly konany pouze svNskym pravem, bez ueasti kleru. Temef vymizely v 16. st. Pozdeji se s.b. pfestehovaly do literatury, ktera vetSinou bagatelizuje zasah nadpfirozena a atmosferu "soudu" romantizuje. 2. Jde 0 synonymum tzv. posledniho soudu, ktery se traduje v -'judaismu a v ....... kresianstvi jako konecna bozi instance k souzeni skutku vsech lidi. Hovon se 0 "soud-

1187

sousedstvi

soud moralnl

nem dni", ktery bude zarovei'i koncem sveta (viz -teschatologie, -tchiliasmus), okamZikem, kdy budou souzeni zivi i mrtvi. S.b. v tomto pojeti je vyrazem viry v Bozi spravedlnost, kteraje na rozdil od spravedlnosti lidske absolutni a konecna. S.b. je zarovei'i odlozenou sankci, jejiz hrozba rna pfimet k dodrZovani nab. moralnich pravidel pfi nedokonalych spo!. postizich. A: ordeal, divine judgement F: ordalie, tribunal de Dieu N: Gottesgericht, Gottes Gericht I: ordalia, iudizio di Dio Vod, VoG sou d m 0 r a I n I viz moralka, norma moralnl sou d po s led n I viz eschatologie, periodizace dejin, soud bozi soukroml - prostor, ktery neni pfistupny komukoliv, nybrz pouze clenum -tdomacnosti a s nimi spjatym osobam. S. je definovano opozici vuCi "vefejnemu". Existence vlastniho s. byla jiz ve starem Recku povaZovana za nezbytny pfedpoklad toho, aby clovek mohl vystupovat jako plnohodnotny clen polis. S. vlastni domacnosti tvonlo chranene uzemi, odkud vychazeli plnopravni obcane, aby se ucastnili vel'. zivota. Pozdejsi vyvoj vedl ke sveraznemu splynuti "soukromeho" a "vel'ejneho" do podoby feudalniho -tpanstvi a rUznych forem panstvi despotickeho, kdy vykon vel'. moei se stal soukromou zalezitosti feudalu Ci despoty a vel'. prostfedky nebylo mozno odlisit od jejich osobniho ci rodoveho majetku. Renesance s. v puvodnim vyznamu je spjata se vznikem stfedovekych mest, po pravni strance byla autonomie s. podeprena pronikiinim nmskeho prava. Mesfanska spolecnost ucinila ze s. svuj organizujici prvekiJa to az do te miry, ze vel'. prostor se posleze promenuje v prostor pouze pruchozi, na coz upozori'iuji cetni kritikove masove spolecnosti. System totalitni naopak usiluje 0 odbourani s. ve prospech kombinace ruznych forem kolektivismu a statniho dohledu. Tyto protikladne tlaky nebyly zdaleka uspesne. Zatimco na Zapade nejruznejsi formy -tverejne angazovanosti a -tsocialnich hnut! noveho typu nedovoluji obcanum ustrnout v konzumnim S" na Vychode se stal naopak ustup do s. masovou reakci na tlaky refimu. Nalezeni optimalniho pomeru v rozlozeni "soukromeho" a "vefejneho" v zivote obcanu pati'i nadale k nejaktualnejsim problemum demokraeie a modemi spolecnosti (viz tez -tvec verejna). A: privacy F: privee, retraite N: Privatsphere I: privato Kel sou p e fe n I viz hra koalicni, hry experimentalni, konflikt kulturni, konkurence, soupereni experimentalni 1188

sou p eren I experimen taln I - typ -texperimentalnl hry postavene na pojmu soupereni neboli -tkompetice jako spec. druhu -~socialni interakce, charakterizovane tim, ze min. dva ucastnici, jednotlivci Ci skupiny, se snazi dosahnout tehoz cile, ktery je vsak definovan tak, ze jako prvni (nebo vubec) jej muze dosahnout jen jeden z nich. Za techto omezujicich podminek dochazi mezi ucastniky k boji typu "kdo s koho", ktery konci tim, ze jeden je vitezem a druhy porazenym. Proto Ize soupefeni chapatjako urcity druh -thry. Lze se s nim setkat se s nim v ruznych oblastech lidske Cinnosti, napf. hosp., polit., vojenske, ve vyzkumu, ve sportu atp. Situaci soupefeni matematicky formalizovali J. von Neumann a O. Morgenstern v dile The Theory of Games and Economic Behavior. Je vyjadrovano pomoci tzv. nulovych matic. Pojem nulova hra se vztahuje k situaci, kdy kterakoliv kombinace voleb jedne i druhe strany vede k tomu, ze to, co jeden vyhrava, musi druhy ucastnik beze zbytku zaplatit - jinak vyjadfeno: soucet vyher a proher se pfi vsech moznych volbach vsech ucastniku musi rovnat nule. Matern. reseni techto nulovych situaci bylo venovano mnoho pozomosti jak v obecne, tak v aplikacni oblasti. V teor. sfere byla navrZena rada strategii soupefeni pro co nejefektivnejsi reseni --texperimentalniho konfliktu, vznikajiciho timto zpusobem. Nejznamejsi z nich je strategie zvana minimax neboli minimalizace maximalni mozne ztraty. Jde pi'i ni o nalezeni takove volby ci takove kombinace voleb, pri nichz by nenastalo to nejhorsi, co se muze stat. Matern. teorie nulovych her umoziiuje i vypocet pravdepodobnosti ruznych kombinaci voleb, ktere pri opakovanych volbach v nemenne matici zarucuji vylouceni nejmensiho zisku ci nejvyssi ztraty. V maticove forme je mozne vyjadi'it soupereni v tzV. -tdyade, coz je dvojice spolu soupeffcich lidi Ci skupin. Matice 2 x 2 vyjadi'uje, ze dva ucastnicijsou v situaci, kdy kazdy rna moznost v danem kroku volitjednu ze dvou (tj. minimum) moznosti. S aplikaci teorie tzv. nenulovych her modelujicich soupefeni se lze setkat napf. v ekonomii u tzv. manazerskych her, v oblasti vojenske pi'i tzv. cviceni stabu, v oblasti sportovni v tzv. upolech dvojice sportovcu i v utkiini dvou tymu (napr. v kopane, hokeji atp.). Do protikladu k soupel'eni lze stavet spolupraci neboIi -tkooperaci. Jestlize pri soupereni jsou zdurazi'iovany rozpory, pfi spolupraci naopak shody. Pri soupereni dominuje malevolence, u spoluprace benevolence. U soupereni se casto vyskytuje snaha vyhybat se kontaktu. kdezto ph spolupraci se naopak kontakt vyhledava. Vzajemna duvera je u soupel'eni minimalni, u spoluprace naopak maximalni. Take vzajemna informovanost je pfi soupefeni minimalni, u spoluprace maximalni. Ph soupefeni domi-

nuje orientace egocentricka (jen na vlastni "ja"), kdezto u spoluprace orientace altercentricka, pripadne noscentricka (zajem 0 to, co dostaneme dohromady, prip. i 0 to, co dostane druhY). (Viz tez -tstrategie konfliktni.) A: experimental rivalry (competition, rivalship) F: emulation, rivalite N: experimenteller Wettbewerb I: competizione sperimentale Lit.: viz -->kontlikt, -->kontlikt experimentaini.

sou pis

0

Kfi

b y vat e 1st v a viz -tsCitanl lidu

sou sed s t v i-v uzsim smyslu soubor osob, ktere na zaklade trvalejsiho -tbydleni v tesne blizkosti udrzuji specif. druh -tsocialnl interakce a vzajemnych vztahu, jejichz forma a obsah jsou do znacne miry urceny kult. vzorem "dobreho souseda". Uzemi, v nemz uvedene interakce probihaji, je maleho rozsahu (dum, nekolik "sousednich" domu, obytny blok atp.) a pocet osob na jedne takove interakcni jednotce zucastnenych obvykle nepresahuje nekolik desitek. Od malych, tzv. -tprimarnich skupin odlisuje takto pojate s. parcialnost soc. role, "neuplna integrace", vetSi distance a formalnejsi charakter vztahu. V sirsim (castejsim) pojeti by va s. chapano jako jeden druh uzemni (10kalnl) skupiny, prostorove a poctem clenu obvykle vetsi nez dum Ci skupina domu, ale mensi, nez je mesto, mestska ctvrf nebo vetsi venkovskii obec. Skupinotvomym cinitelemje u tohoto pojeti fakt spolecneho a trvalejsiho "ufivani" daneho iizemi k uspokojovani zakl. Ci beznych dennich potreb (bydleni, nakup, hry deti atp.) a nutnost, resp. vyhodnost soc. regulace tohoto uzivani. S. v tomto sirsim vymezeni zahrnuje vetS! pocet rozmanite se propletajicich siti sousedskych vztahU v uzsim smyslu, mezi malymi soc. skupinami odlisneho charakteru (rodiny, domacnosti, krouzky pratel atp.), pffp. i poloformalnimi sdruzenimi, a mezi jednotlivci, jejichz ucast na sousedskych interakcich je nepatma nebo jen potencialni. Interakce mezi sousedy se mohou znacne Mit svou frekvenci, sm funkcni naplne a intenzitou ucasti. Jako zak!. funkce s. se obvykle uvadeji: 1. ceremonialni funkce (potvrzujici pi'islusnost k sousedske jednotce; minimaInim projevem je vzajemne zdraveni); 2. ochrana a pomoc (v zasade neformalne a bezplatne poskytovana, jednostranna nebo oboustranna); 3. -tkooperace (vetsinou svepomocneho razu); 4. spo!. styk samoucelne povahy (druznost); 5. predavani informaci (mj. i zname "pavlacove pomluvy"); 6. -tsocialni kontrola (neformalni dohled nad dodrZovanim norem sousedskeho i obecnejsiho spo!. chovani); 7. -tsocializace (neformalni rodinna vychova deti apod.). Soc. identita daneho s. a zretelnost jeho soc. hranic se zvysuje s poctem a hustotou soused-

skych siti, s intenzitou a funkcnim bohatstvim interakci; podporuje ji i hmotne (stavebni, geogr.) a soc. odliseni (mj. soc. skladbou obyv.) od okolnich jednotek tehoz typu, podtrzene prip. i mistnim nazvem. Intenzita, funkcni spektrum a vyznam s. pro jeho cleny a pro sirsi spolecnost jsou hist. promenlive a lisi se take v zavislosti na velikosti a funkcich sidla (versi vyznam miva s. v malych venkovskych obcich, tvoricich vlastne jedinou sousedskou skupinu), na deIce trvani s. (rozdilne funkce rna ve starsich obytnych ctvrtich mest a v novych "sidlistich"), na charakteru zastavby (rodinne domky - "cinzaky") a soc. skladbe obyv. (napt'. zv!. vyznam melD s. v tradicnich deL ctvrrich). Prevladajici hist. tendenci je pokles vyznamu S" od nekdejsiho bohateho sousedskeho zivota na -tvesnici (se znacnou soc. sobestacnosti podporovanou koncentraci obytnych a pracovnich funkci v ternfe uzemi) ai ke spiSe amorfnimu s. v modemim -tmeste, kde odlouceni a rozptyl pracovisf a bydlis{, formalizace a byrokratizace spo!. funkci, vysoka hybnost obyv. a prevaha masovych forem kultury vedly ke znacnemu vyprazdneni naplne sousedskych vztahu a k oslabeni jejich vyznamu jak v zivote jejich ucastniku, tak v zivote sirsich uzemnich a soc. utvaru. Vice nef drive se uloha s. omezuje na dopliiovani vykonu funkci obstaravanych prevazne jinymi spo!. utvary - rodinou, pfibuzenskou skupinou, spo!. organizacemi a institucemi (zejm. skolstvim, soc. peci, bezpecnosti atp.). Na pozadi teto obecnejsi hist. tendence dochaziva ovsem za specif. dobovych a mistnich podminek k docasnemu i trvalejsimu posileni vyznamu a funkce s. (za valky a jinych pohrom, krizi, a pfi selhani funkce formainich organizaci); impulsem vsak muze byt i odstatneni nekterych vel'. sluzeb (sprava a udrfba bytoveho fondu, pece 0 vel'. poriidek atp.) a decentralizace s prenesenim nekterych funkci na sublokalni samospravnou bazi. Na nektere, leckdy ovsem selektivne aplikovane s-gicke poznatky 0 s. navazuje i pojeri s. jako uzemne planovaci ci uzemne samospravni jednotky v ramci mesta; nazev "sousedstvi" se pro tyto utvary vZiI zejm. v anglosaskem prostredi a nekdy s nim byly spojovany socialne reformni cile. Trvale si vsak s. udrzuje sve misto v zivote osob, ktere jsou v jeho prostorovem ramci nuceny travit prevaznou cast sveho zivota (staff !ide, invalide, zeny v domacnosti). A: neighbourhood, neighborliness F: (groupe de) voisinage N: Nachbarschaft I: vicinato Lit.: Hamm, S.: Betrifft: Nachbarschaft. DUsseldorf, Bertelsmann 1973; Klages, H.: Der Nachbarschaftsgedanke und die nachbarliche Wirklichkeit in der Grosstadt. KOln, Opladen 1958; Mann, H.: The Concept of Neighborliness. American Journal of Sociology, 60, 1954; Musil. 1.: Sociologie soudobeho mesta. Praha 1967.

Kot

1189

sovetologie

soustava ukazatelu

sousta va ukaza te I u viz ukazatel socialni sou s ta v a v zd e la v aci - cilevedome uspofadani procesu -tvzdeIavani, ktere vetsinou navazuje na zkusenosti v dane oblasti a tlzCe souvisi s kult. -ttradici. Na s.v. se lze divat take jako na vysledek vzdelavaci, resp. -tskolske politiky statu. V evrop. prostoru rna pojem s.v. vice nd sto1etou tradici. Jeho geneze souvisi se snahami 0 uvolneni striktne fizeneho hromadneho vyucovani v duchu herbartismu smerem k individualizaci vzdelavacich procesu. CHern mnoha projektu s.v. koncipovanych a realizovanych od 90.1. 19. st. bylo adaptovat tradicni skolstvi na nove podminky v ekon. i soc. sfefe, integrovat vzdelavaci a_vychovne procesy tak, aby se zvysila jejich uCinnost. V Ceskoslovensku navazal ve 20. a 30. 1. na tyto snahy pfedevsim V. PHhoda. Nejvetsim problemem, k jehoz feseni jednotlive projekty smefovaly, bylo zpoZefovani toku informaci z praxe i z oblasti vedy do vyucovaciho procesuo Vzdelavani ve -tskolach nebylo zamefene tak, aby stimulovalo rozvoj spolecnosti; spiSe jej zpomalovalo, brzdilo. Projekty mely podpofit aktivitu zaku, studentu i pedagogu, jejich samostatne pfistupy ke vzdelavani. Posledni vetsi reforma (zamyslena zaroveii jako experiment) v Ceskoslovensku v obdobi do r. 1989 probehla v polovine 70. 1. V intencich tehdejsi ideologie pfispela k posHeni centralizace skolstvi a k jeho promene v system vymezujici cilove funkce a struktury a zamerne pusobici na sve okoli v duchu -tsocialniho inzenyrstvi. Na vyhodnoceni tohoto experimentu se sociologove podileli jen okrajove, stejne jako na analyzach s.v. a skolstvi v postlistopadovem obdobi. Obecne je ale s.v. jednim ze zakl. temat -tsociologie vzdelani a zaroveii je to oblast praktickeho pusobeni sociologu, pfip. kult. antropologu (zejm. v zemich tzv. tfetiho sveta). A: educational system F: systeme educatif N: Bildungssystem I: sistema educativo Lit.: Dokument l~~

0

dalSim rozvoji csl. vychovne vzdelavaci soustavy. SPN ~V

sou t e z i v 0 s t viz kompetice, konkurence, psychologie socialni souziti nesezd ane - tez kohabitace - souziti dvou jedincu opacneho pohlavi ve svazku podobnem -tmanzelstvi bez formalniho uzavfeni -tsnatku. Je to re1ativne novy jev v kult. legitimnich vzorcich rodinnych startu, ktery je mozno sledovat v zap. zemich od 60. 1. Kofeny kohabitace je tfeba hledat ve faktorech -tsocialni zmeny: v celkove modernizaci spolecnosti, jejiz soucasti je un iverzalni pfistup ke vzdelani vedouci k dynamickemu rustu vzdelanosti zen a jejich siroke participaci na trhu pra1190

covnich sil a zvysovani podilu zamestnanych zen, spolecne s garanci soc. jistot. Tyto faktory akcentuji rozvoj individuality s durazem na seberealizaci a zpusobuji vyrazne zmeny v hodnotovych strukturach a v artikulaci rodinnych roli a vztahu. Liberalizace sexualnich norem a akceptace pfedmanzelskeho sexualniho styku spolu s rozvojem efektivni antikoncepce umoznily v tomto soc. klimatu oddelit nejen sex od prokreace, nybd i sex od manzelstvi (viz tez -tlaska, -trevoluce sexualni). Vznikla tak Zivna pUda pro s.n. Uplne novy jev to ovsem neni, kohabitace byla castajiz v tradicnich spolecnostech, tehdy vsak pfedevsim mezi nevolniky a deklasovanymi vrstvami obyv. V nekterych modernich spolecnostech se stabilizovala instituce spolecne domacnosti druha a druzky (common law marriage). S.n. ve sve soucasne forme je vsak neco zce1a noveho z hlediska kvantity i kvality. Nejvyssi faze vyvoje tohoto jevu zatim nachazime v sev. zemich (pfedevsim ve 5vedsku a Dansku, kam je take situovan zrod fenomenu s.n.), kde se z tohoto zpusobu sou ziti jiz stala soc. instituce existujici legitimne vedle instituce manzelske. Odhaduje se, ze ji prochazi drtiva vetSina nove nastupujicich vekovych kohort a vyzn. podil populace prosle rozvodem. V dalSich zemich, v USA, SRN, Anglii, Australii, Kanade, Nizozemi, Francii apod., rna tato forma dyadickeho vztahu strme stoupajici tendenci. S.n. zde ovsem funguje zatim jako vyssi faze "chozeni spolu", jako pfedstupeii siiatku. Doslo k propojeni dosud diskretnich stavu "namlouvani" a manzelstvi, k plynulemu kontinuu od momentu seznameni, pfes zahajeni sexualnich styku, obcasneho "zustani pfes noc", spolecnou pfipravu jidel az po vytvafeni spolecneho vlastnictvi, sestehovani se a konecne siiatku. Zdalo by se, ze s.n. pfispeje k vyssi stabilite manzelstvi a vetSi spokojenosti v nem. Dosavadni vyzkumy ovsem ukazuji ponekud vyssi vyskyt rozvodovosti prave u paru, ktere mely pfed siiatkem zkusenost se s.n. Vysvetleni, zda se, spociva ve faktu, ze lide praktikujici s.n. maji urcita soc. a psych. specifika: jsou mene konvencni, zeny JSou celkove nezavislejsi a sebevedomejsi ajsou spiSe nachylne skoncovat se svazkem, ktery nenapliiuje jejich ocekavani. S.n. se stalo v zap. spolecnostech ve 2. polovine 80. 1. jiz masovym jevem. Zpusobilo pokles siiatecnosti, zvyseni prumerneho veku muzu a zen v dobe prvniho siiatku i stoupajici pocet deti narozenych mimo manzelstvi. Vynutilo si take zmeny v legislative tykajici se rodiny. Mnozi autofi navic podotykaji, ze model souziti kohabltantu je stale vice akceptovan i v souziti sezdanem: dnesni mladi manze1e se chovaji stale vice jako kohabitanti - odkladaji poceti a jsou vuci sobe max. tolerantni, kamaradsti, otevfeni a egalitami. V byvalych social. zemich se 0 s.n.

hovofilo v NDR a Mad'arsku. V Ceskoslovensku byla provedena prvni sonda v polo vine 80. 1. Indikuje, ze i zde cast pfedevsim mestskych snoubencu zije pfed siiatkem formou nesezdaneho souziti. A: unmarried cohabitation F: couples non maries, vie en concubinage N: wilde Ehe I: convivenza more uxorio, senza matrimonio Lit.: Bejin, A.: The Extra-Marital Union Today. In: Aries, P. - Bejin, A.: Western Sexuality. Oxford 1985; Macklin, ED.: Nonmarital Heterosexual Cohabitation: An Overview. In: Macklin, E D. - Rubin, H. eds.: Contemporary Families and Alternative Lifestyles. Beverly Hills 1983; Mazn'!, 1.: K nekterym novymjevilm v kulturne legitimnich vzorcfch rodinnych startil. Demografie, 29,1987, C. 2.; Mozn.'!, I. -Rabu.fic, L.: Unmarried Cohabitation in Czechoslovakia. Czechoslovak Sociological Review, srpen 1992; Rabusic, L.: Nesezdane souzitf v zemfch zapadnf Evropy a USA. Demografie, 28, 1986. c. 2; ScanlOni, L. D. - Scanzoni, J.: Men, Women and Change. New York 1988; Trost, J.: Unmanied Cohabitation. Vasteras 1979; Wiersma, C. E: Cohabitation, and Alternative to Marriage? Boston, The Hague 1983.

Rab so vet 0 log i e - (z ruS. sovet = rada; fec. logos = slovo, nauka) - nazev komplexne pojateho vyzkumu soy, spolecnosti a statu, ktery v mnohem vychazi z tradic tzv, vychodnich had ani (viz -tOstforschung), Hned po fijnu 1917 se ve vyspelych zap, zemich zformovalo profesionalni badani pod nazvem "studium komunismu" a s., by! se o identicke pojmy nejedna, Tato badani souvisi s -tmarxologii, ktera ale vzniklajiz dove. S. se v rUznych variantach, od pravicove konzervativnich pfes reformisticke az po levicacko-radikalni, vyrovnavala s faktem revoluce i novym SOY. rezimem. Zprvu bylo v centru pozornosti pfditi noveho systemu, pozdeji -tpoliticke procesy, vynucene inkorporace pobaltskych republik a dalSich uzemi, sovetizace zemi vych. Evropy po 2. svet. valce a krizove, destabilizacni a dezintegracni procesy SOY. spolecnosti az do 90. I. Cast s. zkoumajici vyvoj SOY. vedeni se nazyvala kremlologii (v 50. a 60. I. "kremloastrologii"). S. venovala pozornost uloze kom. strany v systemu, jejimu bezpecnostnimu apararu, funkci nomenklatury, technikam zabezpeeeni moci a jejich prostfedkum. Na pfelomu 50. a 60. I. doslo k urCitym zmenam v kritice -tsocialismu, a tim i v s. Byla aplikovana komparativni metoda, bud jako systemove srovmini Vychod - Zapad, ci jako srovnani vyvoje v jednotlivych zemich SOY. bloku. Pfedevsim v USA a zcasti v byvale NSR byla v uzke souvislosti s teorii -tindustrialni spolecnosti akcentovana koncepce -tmodernizace zaostalych zemi. SSSR byl hodnocen jako soc. zaostala, ekon. nevykonna prumyslova mocnost jednodimenzionalniho charakteru. Uzivana byla i tzv. revolueni teorie pfiznavajici v souvislosti s -tteorii konvergence urcite omezene soc. zmeny uvnitr moderni spolecnosti. Vychodiska jednotlivych koncepci se easto

diametralne Iisila. Jednim z prvnich, ne-Ii vubec prvnim us tavern zamerenym programove na vyzkum komunismu a SSSR byl Hoover Institution on War, Revolution and Peace (Hooveruv ustav valky, revoluce a miru), zalozeny v r. 1919 tehdejsim prezidentem USA H. Hooverem ph Stanfordske univerzite v Berkeley v Kalifornii. Koncem 80. 1. bylo ukolem tohoto ustavu zkoumat meni komunismu a jinych totalitarnich hnuti ve svete. Zvyseny zajem 0 SSSR v zap. svete prinesla 2. svet. valka. V USA zejrn. v ramci Research and Analysis Branch of the Office of Strategic Services (Vyzkumneho a analytickeho odboru uradu strategickych sluzeb) se odrazil vyrazny podil SSSR na porazce fasismu i rozsifeni jeho vlivu, ktere vedlo mj. k sovetizaci stfedni a jihovych. Evropy. Na prahu povalecneho obdobi byla s. v USA zkoncentrovana zejm. do dvou instituci: Russian Research Center (Vyzkumneho strediska Ruska) na Harvardske univerzite v Massachusetts a Russian Institute (Ruskeho institutu) na Kolumbijske univerzite v New Yorku. Silnym podnetem pro rozsireni s. byl tzv. sputnikovy sok USA po vypusteni prvni umeIe druzice Zeme SSSR v r. 1957. Pote byl zalozen Research Institute on Communist Affairs (Vyzkumny ustav pro offizky komunismu) na Kolumbijski univerzite, jehoz prvnim reditelem byl Z. Brzezinski. V by vale NSR se v povalecnem obdobi zabyvaly s. zejm. Bundesinstitut zur Erforschung des Marxismus-Leninismus (Spolkovy institut pro vyzkum marxismu-leninismu), Institut fur Sowjetologie), v r. 1966 prejmenovany na Bundesinstitut for ostwissenschaftliche und internationale Studien (Spolkovy institut pro vychodni a mezinarodni otazky). Intenzivne byla s. dale pestovana ve Velke Britanii, Francii, Kanade, AustraIii, od 70. 1. pak v Japonsku, Izraeli a v jinych zemich. Standardne vysoka pozornost ji byla venovana ve skandinavskych zemich a Rakousku. Na mezinar. urovni probehl prvni sovetologicky kongres v NSR na podzim r. 1956 (nekolik mesicu po XX. sjezdu KSSS) v MUnstereifelu za ucasti expertu z 9 zemi. V zari 1974 se konal prvni fadny svet. kongres sovetologu v Banffu v Kanade. Jeho vysledkem bylo mj. zalozeni International Council for Soviet and East European Studies (Mezinarodni rady pro sovetska a vychodoevropska studia). Financne byl kongres sponzorovan Fordovou nadad. Sjezdu se zucastnili i zastupci spol. ved z nekterych tehdejsich social. zemi. V r. 1980 probehl 2. kongres s. v NSR v Garmisch-Partenkirchenu a 3. kongres v r. 1985 v USA ve Washingtonu, ktereho se zucastnilo vice nez 2 tisice delegatu. Neocekavane rychly rozpad SOY. bloku, probihajici destabilizace vyvoje v SSSR a jeho dezintegrace vedly k prehodnoceni koncepci i metodologie s. V teto atmosfere se v r. 1990 konal zatim posledni, 4. kongres s. 1191

spolecenstvi tradicni spartakiada

v Harrogate ve Velke Brit{mii. Na kvetnovem zasedani (1993) byla organizace pl'ejmenovana na International Council for Central and East European Studies. Od tohoto mesice je take jejim pfidruzenym clenem Spolecnost pro vyzkum vychodni a stfedni Evropy v Ceske republice. A: Sovietology F: sovietologie N: Sowjetologie I: sovietologia Lit.: Beyme. K. von: Okonomie und Politik im Sozialismus. MUnchen. ZUrich i975; Borcke. A. von - Simon. G.: Neue Wege der Sowjetunionforschung. K61n 1980; Borkenau. F.: Der europaische Kommunismus. Seine Geschichte von 1917 bis zur Gegenwart. Bern 1952; Cohen. S.: Rethinking the Soviet Experience. Politics - History since 1917. New York 1985; Gerlich. P. - Plasser. F. - Ulram. P. A. eds.: Regimewechsel. Demokratisierung und politische Kultur in Ost-Mitteleuropa. Wien 1992; Gransow. V.: Konzeptionelle Wandlungen der Kommunismusforschung. Vom Tota1itarismus zur Immanenz. Frankfurt a.M. 1980; Krise-Zerfal1-Neuorientierung. MUnchen, Wien 1991; Mlyndf, Z: Krize v sovetskych systemech od Stalina ke Gorbacovovi. Praha 1991; Segbers. K.: Der sowjetische Systemwandel. Frankfurt a.M. 1989; Sienko. l.: Ekonomika i polityka w teoriach sowietologow anglosaskich. Warszawa 1979; Simon. G. ed.: Weltmacht Sowjetunion, UmbrUche - KontinuiUiten - Perspektiven. K61n 1987; Sowjetunion. 1990, 1991.

Vor

spa r t a k i a d a viz Sokol spa s a viz blafenost, eschatologie, hrich, nesmrtelnost, predestinace, providencialismus, teologie osvobozeni, vira spa sit e I viz mesianismus s p i k n u ti viz revoluce s p ira I a m Ice n i - (z lat. spira = zavit) - termin zavedeny E. Noelle-Neumannovou v r. 1980 pro oznaceni jedne ze zakonitosti formovani a vyjadl'ovani ~verejneho mineni. S.m. vznika, kdyz zastanci urCitych ~nazoru projevuji na vel'ejnosti vyrazne sva stanoviska a jejich odpurci tak necini. Tim vznika dojem, ze prva skupinaje pocetnejsi, nel je tomu ve skutecnosti, a druha skupina se jevi jako mensi. Dusledkemje, ze se ve druhe nazorove skupine posiluji tendenee vel'. se nevyslovovat a ve skupine lidi dosud nerozhodnyeh se projevuji tendence pfipojit se k nazorove dominujici skupine, byf tato dominance byla jen zdanliva. Uvedeny proces se opakuje a druha nazorova skupina je stale mene patma, coz vytvari dojem, ze se spiralovite rozsil'uje mlceni 0 opacnem, nedominantnim stanovisku. A: spiral of silence F: spirale du silence, du mutisme N: Schweigespirale I: spirale del mutismo Lit.: Noelle-Neumann. E.: Offentliche Meinung. Die Entdeckung der Schweigespirale. MUnchen 1989.

He]

s P i r it ism u s - (z lat. spiritus = duch) - hnuti obecne oznacovane jako "vira v duchy" (lidove ducharstvi), ob-

sahujici naivni nazory na posmrtny zivot cloveka a na moznosti komunikace se zeml'elymi prostl'ednictvim zvl. nadanych jedincu, tzv. medii, a ruznych praktik. V jistem smyslu vyrusta s. z touhy pl'ekonat konecnost individ. Jidske existence i z touhy uddet dusevni kontakt se zemfelymi blizkymi osobami. Spiritiste vytval'eji zvlastni komunity, jez se schazeji k provadeni prislusnych ~ritualu. Ucastnici tzv. spiritistickych seanci spolu s mediem vytvol'i obvykle retez kolem stolecku, a ten vyfukava "odpovedi duchi'i zeml'elych osob" na otazky, ktere jsou jim kladeny, pokud odpovedi nepfichazeji prostfednictvim hlasu media. Ve vzacnych pl'ipadech se duchove udajne i zjevuji (materializuji), pouzivajice k tomu "zivotni fluidum" media (tzv. ektoplazmu), nebo se projevuji ruznymi zvukovymi a svetelnymijevy, studenymi vanky apod. S. vznikl r. 1848 v jednom severoam. mestecku poblize New Yorku; tehdy se dvema dceram jisteho farmare zacal objevovat duch muze, ktery byl udajne na farme zavra'iden a zakopan ve sklepe. Odtud se s. rozsifil pl'es Nemecko do Evropy a do celeho sveta. V Cechach se objevil jiz na konci 19. st. na Trutnovsku, pak mezi tkalci v Krkonosich. Praktiky s. byly vsak zcasti znamy jiz starym RimaniIm a za prehistorii lze pokladat tzv. nekromancii (evokovani mrtvych magiekymi obl'ady), ktera je pops ana jiz v bibIi, v Homerove Odysseji aj. Experimentalnimu studiu s. se venovala Dialectical society, zalozena v Londyne r. 1869, ktera ke s. obratila pozomost l'ady tehdejsich vyzn. vMcu, z niehz mnozi se stali pi'esvMcenymi spiritisty (w. Crookes, O. J. Lodge, C. N. Flammarion a dalSi). VM. prokazoval s. zejm. astrofyzikJ. K. F. Zollner, puvodne materialista, za mozny jej pokladali W. James, H. A. E. Driesch, H. Bergson, Ch. Richet a dalSi. Medijni fenomeny (levitace stolku, nevysvetlite1ne pl'enosy veci, otisky "rukou duehu" v parafinu, luminiseence, zvuky, projevy medii pronesene jim prokazate1ne neznamymi jazyky, tzv. xenoglosie, aj.) byly vysvetlovany spiritisticky, ale take anirnistieky, jako projevy neznamych psych. sil media. Rada slavnyeh medii (E. Palladinovd, D. G. Home, K. Foxovd, F. Cookovd, F. Kluski a daISi) byla nicmene pl'istizena pfi podvodeeh, coz vedlo u badateliI vetsinou k nazoru, ze fenomeny s. (medijni jevy) jsou "nevedome pohyby nebo vedome podvody". V Cechach se experimentalnim studiem s. zabyvala Ceskd spoletnost metapsychickd, zal. 1921 (V. MikuSka, K. Kuchynka a dalsi), ktera v Praze zkoumala l'adu slavnych medii. Se s. uzce souvisi tzv. "strasidelne jevy", pokladane za projevy duchu a vyskytujici se na riIznych mistech, jako jsou nevysvetlitelne hfmoty, svetelne jevy, pohyby veci. Se s. je spojena i vira v pl'evtelovani duchu, v jejich reinkarnaci,

kterou se pokousi prokazovat I. Stevenson (1962 aj.). Ani zahadne vize osob, ktere se nachazely ve stavu klinicke smrti (R. A. Moody, 1976, E. Kiibler-Rossovd), vsak nejsou dukazem posmrtneho Zivota lidskeho ducha (J. C. Eccles, 1967 aj.). Nektere nove poznatky, napf. tzv. Kirlianuv efekt (prukaz bioI. plazmy) a zejm. "Filipuv fenomen" (osm clenu Society for psychical research v kanadskem Torontu v I. 1972-1973 vytvofilo pomoci klasicke spiritisticke seance objektivne registrovatelne "projevy ducha"), nasvedcujici tomu, ze nektere medijni jevy jsou zfejme projevem dosud neznamych schopnosti lidske psychiky. S. se stava opakovane m6dnim jevem a je vhodnym polem pro sarlatany. Naivni pi'edstavy 0 zivote po smrti tini ze s. druh vulgamiho materialismu a pseudonab. sektarstvi. A: spiritism F: spiritisme N: Spiritismus I: spiritismo Lit.: Axakov, A. N.: Animismus a spiritismus. Praha 1903; Kleene. M. L.: The Psychic Mafia. 1976; Mattiesen. E.: Das personliche Uberleben des Todes, sv. 1-3. Berlin 1962; MikuSka, V.: Fysikllini mediumita. Praha 1923; Moody. R. A.: (1976) Zivot po zivote. Praha 1991; Tischner, R.: Einflihrung in den Okkultismus und Spiritismus. MUnchen, Wiesbaden 1921.

Nak spokojenost pracovni - tez pracovni satisfakce - v podstate pnjemny pocit vazici se k vykonavane ~pra­ d, a to konkretne k: 1. uplatneni vlastnich schopnosti; 2. financnimu ohodnoceni prace; 3. uzitecnosti vysledku pracovni cinnosti; 4. soc. a tech. prostl'edi, ve kterem je pracovni cinnost realizovana. S.p. casto nahrazuje emotivnejsi a starsi pojem "radost z prace" a souvisi uzce s hodnotovou soustavou jednotlivce a jeho ekon. a soc. profesnimi aspiracemi. Krome toho je s.p. v korelaci s ~obsahem prace, ~pracovnimi podminkami, resp. ~pracovnim prostredim, systemem odmeiiovani, vztahem k nadnzenym a spolupracovnikum, zpusobem l'izeni, prestizi profese a zamestnavajici organizace. Satisfakci prostl'ednictvim clenstvi v pracovni skupine zdiIraziiuje metoda ~human relations. Soc. i'lzeni, resp. ~human management zamerne posiluje s.p. jako pozitivni motivaci vykonnosti a stability pracovniku. S.p. je casrym predmetem vyzkumu ~sociologie prace a ~psychologie prace a jeji zvyseni je obsahem sociotech. opatl'eni. A: work satisfaction F: contentement au travail, satisfaction du travail N: Arbeitszufriedenheit I: soddisfazione dallavoro Lit: FriedmaJln. G.: OU va Ie travail humain? Paris 1950; Mayo. E.: The Human Problems of an Industrial Civilization. New York 1933; Neuberger. 0.: Theorien der Arbeitszufriedenheit. Stuttgart 1974.

Hal

s pol e c ens t v i viz Gemeinschaft a Gesellschaft, komunita, narod, spolecenstvi tradicni, spolecnost, spolecnost obcanska, usedlost

spolecenstvi etnicke viz diaspora. etnikum, etnonymum, pfislusnost etnicka s po Ieee ns tvi metrop 0 Ii tn i viz metropole s pol ecen s t v i po I i ti ck e viz spoleenost, spolecnost obcanska, stat s pol ec e ns tv i tr ad i c n i - tez spolecnost tradicni formy spol. organizace. resp. spolecnosti, ktere existovaly pred nastupem ~prumyslove revoluce. S-gie od sveho zrodu definuje ~moderni spolecnost prave v protikladu k s.t. Nejpregnantnejsi vyraz naslo toto rozliseni v opozici ~Gemeinschaft a Gesellschaft u F. Tonniese. I kdyz Tonniesova idealizace "Gemeinschaft", resp. pospolitosti ci spolecenstvi (jeho pojeti s.p.), byla cetnymi kritiky korigovana, ziIstava v jistych obmenach patrna u M. Webera, H. Spencera, E. Durkheima a u l'ady dalSich sociologu (viz tez ~spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova, ~solidarita mechanicka a organicka, ~komunita). Pfipousti se, ze s.t. trpela vyraznou soc. stagnacf, nebyla vsak ohrozovana projevy ~anomie, ktera souvisi casto prave s prudkosti a nekoordinovanosti soc. zmen v moderni spolecnosti. S.t. Ize charakterizovat 4 zpusoby, resp. 4 komplexy syndromu: 1. Materialni produkce s.p. je zalozena na vyuzivani pi'lr. forem energie (sHy zvifat, vetru, vody), pouzivane nastroje jsou zpravidla jen jednoduchym prodlouzenim organu tela, ~delba prace je relativne malo rozvinuta. V celku lide transformuji jen min. statky, ktere jim poskytuje pl'iroda. V dusledku jednoduche techniky a slaM produktivity prace je hustota obyv. relativne nizka. Pl'iblizne devet desetin obyv. zije mimo mesta a zabyva se zemectelstvim. 2. Mocenska struktura s.t. siroce variuje od ~obcin se silnymi prvky rodove Ci sousedske samospravy, pres l'adu typu mestskych statu a pl'es feudalni svazky privilegovanych bojovniku a stavovske spolecnosti, resp. ~stavovske staty, aZ po eentralizovana knizectvi a ~monarchie a velke l'iSe vznikle vybojem. S vyjimkou primitivnich obcin a nekterych obdobi ve vyvoji starovekych i stl'edovekych mestskych statu se mocenske uspol'adani s.t. vyznacuje specif. dvojvrstevnosti. Mocenske vztahy jsou vyjednavany bez ucasti ovladanych, vladcum staci k udr'ieni pozice loajalita vojenskeho a spravniho aparatu v dusledku snizenych moznosti prostorove i symbolicke komunikace je relativne malo uCinny a do zivota ovladane populace zasahuje pouze epizodicky, i kdyz o to drasticteji. Nevyhodou je, ze v pi'lpade krizi (neuroda, epidemie, cizi najezd) se ocitaji napul izolovane lokality bez rezerv as malou nadeji na pomoc zvnejsku. Naprosta ~autarkie je vsak vYjimkou. 3. ZpiIsob interpretace sveta odpovida omezenym sancim na kontrolu, zmenu 1193

1192

spolecnost spolecenstvi zasveceneho zivota mu -.statu, zejm. moderniho -'narodniho statu, ne~a vsak platnost pro vzdalenejsi hist. udobi. Podle sho~neho vyjadreni vetsiny sociologu patfi s. k pojmu~, kter~ JSou nejspornejsi, nejmene jednoznacn~ definov~ne. a ktere.proto mohou vyjadrovat vsechno a mc. Protoze Je -'socl~lo­ gie obvykle definovanajako veda 0 s. nebo 0 -.spol~~~n­ skych jevech, vznika permanentni potfeba pOJe~ s. ur~ltym zpusobem vice ci mene jednoznacne definovat, : k?yz an~­ lyza s-gicke literatury ukazuje, .ze ~o neni ~o~ne. Je pnznacne, ze dokonce i v systematlckych klaslckych textech (napr. W. F. Ogburn, M. F. Nimkoff, 1947: R. Worm,s, 1928) pojem s. neni definovan vubec nebo Je definova~ zcela marginalne (viz G. A. Lundberg, C. C. Schragova, O. N. Larsen, W. R. Catton, 1954) aje vztazen k vz?rcovanemu systemu interakce, ktery lze pozorovat meZl osobami nebo skupinami, na rozdil od pojmu -'kultura, ktery se vztahuje k produktum interakce a zahrnuje s,yn:b~ly, hodnoty, normy a materialni objekty .. V ~apro~te v:tsme poslednich reprezentativnich systematIckych v~k~adu ~o­ demi s-gie pojem s. zcela chybi. Napr. v uce~mcl A .. Gz~­ dense je podana definice s. pouze v pfiloze (s. Je skupm~ hdi, ktefi ziji na zvI. uzemi, jsou pod~zeni te~uz s~sten:vu polit. moei a autority a jsou si vedO~ll toho, ze.~aJl odhsnou identitu od jinych skupin, ktere Je obklopuJI), ve vla~t­ nim textu se vsak s obecnym pojmem s. vubec nepracuJe. Potrebajednoznacne definice pojmu, ktery tvon.defl~ie.ns predmetu s-gie, vyplyva pravdepodobne z pocitu mf~nonr: Lit.: Giddens. A.: Contemporary Critique of Historical Materialism. Lonvuci prir. vedam, ktere udajne pracuji pouze s dobre def~­ don 1981; Rocher. G: Introduction it la sociologie generale. Pans 1968; Kel novanymi pojmy. Neni vsak vecneho duvodu, a~y ~e s-~le Tonnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. 1887. snazila 0 jednoznacne, vseob. pfijatelne a formalne 10gl~= ky Ciste vymezeni pojmu s. V ruzn?c~ pojet!ch ,so se tOtIZ spolecenstvi zasveceneho zivota viz fad feodrazi vnitrni diferencovanost s-gle Jako vedmho oboru holni a jeji multiparadigmaticka struktura. s pol e c ens t V0 viz antropocenoza, biocenoza, ekoloAckoliv se pojem s. pouzival i ve spolecnostech ?~e: modernich a preindustrialnich (tedy pro tzv. -.tradlcm gie, etologie socialni spolecenstvi), sarno tema s. ve smysl~ teoreticke civ ved. s pol e c noS t - v nejsirsim slova smyslu synonymum pro reflexe je tematem novodobym. V antlce se 0 S. ~vazovalidstvo jako celek, lidsky rod, pro nejvetsi -'spolecenskou 10 na urovni polis, ktera byla identicka se s. (Anstoteles, skupinu, k niz jedinec muze naleZet (A. W. Green), -.~o­ ktery ovsem nejen definuje polis jako sobes.t~~ne spol~­ cialni agregat osob obou pohlavi a ruz~y:h .vekov~~h censtvi ale soucasne klade zakI. otazku po JeJl pods tate, skupin spojenych v sobestacne uskupeni, Jez Sl vytvor~l? puvodu'jeji jednoty a podminkach jeji ko~t.inu~ty v case), vlastni instituce, ktere respektuje, a kulturu, kterou sd~h~ ve stredoveku se neodlisovala s. od pohbckeho spolev nejuzsim smyslu soubor osob zijicich ve skupinach, J,ez censtvi: jedinec pfinalezel cirkvi a urcitemu polit. ~p~le~ jsou vzajemne propojeny, na spolecnem: vym~zen~m censtvi, pficemz rodina mela specif. a ponekud vylucne a ohranicenem teritoriu kontrolovanem poht. mOCl, sdIlepostaveni pi'irozene sku piny. Rozliseni poli~ic~eho ~pole­ jicich zakI. spolecne -'hodnoty, ridic~ch ~e tymiz zakl. censtvi reprezentovaneho statem a s. se obJevl~o az. v ~e­ -'normami a chovajicich se podle ustalenych -.kulturnesanci a kulminovalo v 17.-19. st., kdy byl stat pOJatjanich vzoru. V prvnim pfipade, kdy se pojem s. kryje s poko podstatny, ale prece jen pouze segment s. G. W. ~. jmem lidstva, nema prakticky zadnou ozna~o;a:~ a ,v y Hegel vytvofil pojem -'obcanska spolecno~t jako prot!kladovou hodnotu (ackoliv toto pojeti Odpovlda beznem~ vahu pojmu stat, objevil se pojem spol. skupma, dokonce jazykovemu uzu). V druhem pripade se pojeti s. blizi pOJ-

a predvidani behu udalosti, pravidelnosti soc. rytmu a ~o­ malosti zmen. Tyto vyklady dokazi integrovat roztrousene empir. zkusenosti do urCiteho celku a propujcitjim j,isty smysl. Rada souvislosti pfir. i spol. je persomflkovana: cimz se zvysuje jejich pochopitelnost pro popu!a~l, kt~ra zustava z prevazne casti negramotna. Komplexm fI~. a n~b. systemy nalezaji omezene publikum pouze u vzdelanych spicek obyv.; vetSina populace n~ma ~?Z~ost aniv~uvo~ pfi vykladu sveta prekracovat rovmu beznych ,-'~~I~loVl, moudrosti zdraveho rozumu a nab. predstav tykaJlclch se zak\' pravidel moralky a centrovanych kolem vyznacnyc~ udalosti zivotniho cyklu. 4. Socialne je svet s.t. znacne dl~ ferencovan. Neexistence soc. nivelizujici centralni mOCl spolu s nerozvinutosti komunikace pfispivaji ke znacn.e heterogenite soc. prostoru. Existuje mnoho ~ruhu. -.pr~­ vilegii, prave tak jako mnoho druhu soc. zavlsl~stl. My~­ lenka 0 rovnosti lidi je povazovana za absurdm. Spolecnost je rozctelena do mnoha -.stavu, ktere strezi sva privilegia, a do mnozstvi korporaci, ktere se sn.azi.vystupovat jako nezavisle a svrchovane utvary ..K.:ahta Jedn~t­ livcu neni v prve rade posuzovana podle JeJlch osobmc~ schopnosti a vykonu, nybrZ podle pfislusnosti ke stavu Cl ke korporaci, ktera byva prenasena dedicne. . . , A: traditional community F: communaute, collectIvlte traditionnelle N: traditionelle Gemeinschaft I: comunita tradizionale

v

v tomtez polemic kern kontextu. S. se konecne stala predmetem samostatne vedy, sociologie (A. Comte). Vyzn. mibehy k tomu nachazime ovsem jiz u G. B. Vica a Ch. L. Montesquieua. V dejinach s-gie Ize typologicky vydelit nekolik dichotomickych pojeti s. 1. Predevsim je to realisticke a nominalisticke pojeti (viz -'realismus a -'nominalismus). V pojeti realistic kern je s. chapana jako realita sui generis, neprevoditelna na individ. aktery, kteri ji tvori (tzv. durkheimovska tradice). V nominalistickem pojeti je s. chapana jako v podstate pouM konvencni oznaceni pro seskupeni osob, jejichz realne jednani teprve s. ustavuje. Nominalisticka tradice nachazi krajni vyraz v soudobe teorii konstrukce socialni reality, v niz se predpoklada, ze s. samostatnou existenci vubec nema a ze je kontinualne vytvarena v kazdodenni lidske interakci a komunikaci. Tato koncepce rna jistou oporu v tradici odvozovane od G. Simmela (s. jako soubor individui spojenych interakci). 2. Dale je to dichotomie holistickeho a analytickeho pristupu ke s. Toto rozliseni rna smysl vyrazne metodologicky: holisticke hledisko zduraziluje, ze spol. celek neni pochopitelny prostfednictvim svych casti, ale naopak ze smysl (funkce) elementu se vysvetluje teprve z fungovani celku (viz tez -'holismus). Analyticke hledisko naopak zdurazIluje vyznam zkoumani casti pro pochopeni celku (viz -.metoda analyticka). 3. Jinou dichotomii je sociologisticke a psychologizujici pojeti S. (viz -'sociologismus a -'psychologismus), ktere najedne strane opakuje durkheimovske pojeti s. jako fenomenu sui generis, na druhe strane predstavu (Ralfa Lintona), ze s. je kazda skupina osob, ktere zily pohromade dosti dlouho. aby se samy pokladaly za soc. jednotku, za s. V psychologistickych pojetich s. je akcentovan aspekt sebeuvedomeni, vedomi pHslusnosti a identity. 4. DalSi dichotomie kooperativniho a konfliktniho pojeti s. rna puvod jednak v koneepci H. Spencera a W. G. Sumnera, pod Ie niz je s. je organizavana kolektivita, ktera je spojena kooperativnimi pouty, kooperativnimi aktivitami za ucelem reprodukce a preziti, jednak v teorii K. Marxe, ktery chape s. jako permanentni reseni soc. a tridniho konfliktu (viz tez -'kooperace, -'konflikt socialni). Marxovo pojeti s. neni ale uplne jednoznacne. Marx (a zvl. kategoricky potom V. 1. Lenin) v zasade odmita pojem s. jako spatnou a nefunkcni abstrakci. S. podle neho rozhodne neni suma individui, ale suma spo\. vztahu mezi nimi, pricemz rozhodujicimi spo\. vztahy jsou vztahy vyrobni. Tak dostava Marx zaklad pro svUj znamy obraz strukturace s. na zakladnu a nadstavbu. Proti abstraktnimu pojmu s. stavi Marx pojem -.spolecenskoekonomicka formace, ktery rna vyjadrovat konkretne hist. typ usporactani spol. vztahu, konkretne

casove a prostorove situovanou jednotu ekon. zakladny a duchovni nadstavby. Podle E. Chinoye a A. Brittana Ize typologizovat rUzna pojeti s. takto: a) s. jako struktura (tj. pfedevsim sit soc. instituci), b) s. jako rekurence, tzn. opakovani a permanentni reseni problemu preZiti (vzarce chovani, hodnoty, normy a jine kolektivni pfedstavy se krystalizuji v instituelch, jejichz podstatne elementy pusobi dlouhodobe), c) s. jako fizene, organizovane, uspofadane. institucionalizavane reseni konfliktu, d) s. jako sit spol. vztahu, e) s. jako soubor spo!. skupin a vztahu mezi nimi, f) s. jako kultura (lide jsou udrZovani v kolektivite na zaklade spolecne vytvarenych a sdilenych hodnot a vzorcu, ktere tvori patef kazde s.). Velmi zajimave pojeti s. podal ve 20. I. E. Chalupny, ktery za pfedmet s-gie prohlasil nikoliv S., ale -'civilizaci. Ta se mu sklada z Cinitelu (akteru), cinnosti a vytvoru. Toto pojeti rozvedl v 60. \. Zdenik Strmiska, ktery rozlisil prir. podminky (clovekem ovlivnene a upravene), lidske aktery sdruzene ve skupinach (demoskopicky aspekt studia s.), lidske Cinnosti a produkty lidskych cinnosti (kultura - kulturologicky aspekt). Strmiska ve svem pojeti, v ces. literature vlastne ojedinelem, zduraziluje, ze: 1. s. nen! tvorena bezprostredne jednotIivci, ale skupinami, nutne se skI ada z obou pohlavi a ze vsech vekovych skupin; 2. s. je relativne sobestacna vzhledem k prostfedi, protoze na rozdil od partikulamich skupin, ktere pIni jen nektere funkce, plni vsechny podstatne funkce, zejm. funkci bioI. reprodukce, vyrobni, soc. a polit., duchovne kult.; 3. s. je nositelem, tvurcem a uzivatelem kultury, jeji Clenove jsou spjati spolecnou kulturou bez ohledu na vnitfni diferencovanost do subkultur; 4. s. je relativne vysoce integrovanym celkem, ktery se nekdy projevuje jako system s cilovym chovanim; 5. s. je v interakci s jinyrni s., pokud je pojem S. chapan ve vyznamu -'globalni spolecnosti, jak mu rozumel G. Gurvitch. S-gie pouziva pojem s. obvykle ve vazbe na nejake specifikujici adjektivum (globalni S" industrialni s. apod.); v obecnem smyslu je pouziti pojmu s. zavisle na zakl. teoreticke perspektive toho, kdo pojem s. pouziva. Zda se byt proto vhodne (J. N. Kosinski, 1988) rozlisit: a) empir. pojeti s., ktere ukazuje (analyzuje, popisuje, zkouma) konkretni spolecnosti v konkretnim prostoru a case nebo stanovi pravidelnosti a souvislosti mezi jejich podstatnymi soucastmi, b) konceptualisticke pojeti, ktere navrhuje obeeny model s., jenz je pouzitelny pro popis a analyzu vseeh moznych s. (viz -.sociologie obecna), c) fil. pojeti, ktere se zabyva obecnymi problemy vztahu cloveka a s. jako umeleho lidskeho prostfedi. A: society F: societe N: Gesellschaft I: societa 1195

1194

spolecnost industrialni

spolecnost archaicka

Lit.: Brittan, A.: Society. In: The Social Science Encyclopedia. London 1985; Giddens, A.: Sociology. London 1989; Chalupll.v, E.: Sociologie, d. 1.: Ziiklady. Podstata sociologie. Soustava vM. Praha 1927; Chinoy, E.: Society. An Introduction to Sociology. New York 1962; Linton, R.: The Study of Man. New York 1936; Lundberg, G. A. aj.: Sociology. New York 1964; Marx, K.: Dopis Annenkovovi, 1846. In: Spisy, sv. 27. Praha 1968; Strmiska, Z: Spolecnost. In: MaN sociologicky slovnik (u hesla neni v dusIedku dobove cenzury autorstvi uvedeno). Praha 1970; Wolf, K. H. ed.: The Sociology of Georg Simmel. New York 1950; Worms, R.: Uvod do studia lidske spolecnosti. Praha 1928.

Pet s p 0 lee n os t arc h a i c k a viz spolecnost primitivni s pole cno s t be ztfid n i - pfedstava spo!ecnosti, v niz neexistuje rozde!eni do velkych skupin, ktere se od sebe podstatne lisi pfedevsim velikosti a povahou vlastnietvi a mirou podilu na rozhodovani a moci. Idea s.b. je temef vzdy pfimo spojena s pfedstavou socialni a dokonce materiaIni rovnosti vsech obcanii, --'socialni spravedlnosti a --'socialnich jistot, ktere jsou garantovany bud --'statern (pokud se existence statu ve s.b. viibec pfipousti), nebo nejakou instituci, s pfedstavou polito rovnosti, spravedliveho zakonodarstvi atd. Ideal s.b. je implicite pfitomen ve vetSine soc. --.utopii, v nichz se vsak s pojmem s.b. samotnym temer nepracuje, protoze koncept spo!. --.tfidy je hist. pozdejsi nei vetSina klasickych utopii. Ty jsou proto vyslovne polemicky zamereny proti jinemu druhu soc. nerovnosti, predevsim proti hierarchickemu stavovskemu rozdeleni spolecnosti feudalniho typu. K. Marx spolu s F. Engelsem se pokusili dolozit, ze predstava s.b. neni utopicka, protoZe objektivni hist. vyvoj speje zakonite k s.b. Marx podle vlastniho vyjadreni (Dopis Weydemeyerovi, 1852) neni tviircem konceptu tfidy, jeho vlastnim ved. objevem vsakje diikaz, ze: 1. existence tfid je spjatajen s urcitym typem vyroby, je tedy hist. nikoliv univerzalni, ale prechodna; 2. kazda --.tfidni spolecnost se vnitrne zmita --.tfidnim bojem, ktery je vsak soucasne zdrojem --'socialni dynamiky; 3. tfidni spolecnost bude vystfidana s.b., ktera je v zarodku obsafena jiz v existujicim typu spo!. vyroby, --.delby prace, tech. rozvoje a predevsim v zak!. rozpom mezi praci a kapitalem, ktery se projevuje tfidnim bojem --'proletariatu s --'burioazii; 4. tento tfidni boj vyusti v nutnou hist. mezifazi, tzv. pfechodne obdobi, jez bude mit polito formu diktatury proletariatu. --'Proletariat je hist. povolan k tomu, aby tim, ze sam sebe jako vykofisiovanou a polit. potlacenou tfidu zmsi, osvobodil celou spolecnost. Ekon. zakladem i predpokladem tohoto osvobozeni rna byt zmseni soukromeho vlastnictvi, jehoz existence umoznuje vykofisiovani lidske prace. Postupne se predpoklada zanik statu jako zakl. typu polito organizace, ktery byl v Marxove pojeti vyhradne nastrojem tridniho panstvi, zanik smennych a peneinich vztahii, dokonce i del1196

by prace. Marx byl ve formulacich pozitivnich pfedstav o s.b. velmi neurCity, pfipoustel pouzejakysi stadialni vyvoj ve tfech etapach: diktatura proletariatu, --'socialismus (v zasade beztfidni spolecnost bez ekon. vykofisiovani s postupne zanikajicim statem a delbou prace, diferencovana na zaklade odmen podle podaneho vykonu) a --'komunismus (uplna s.b.). Tuto pfedstavu Marx vylozil v Kritice Gothajskeho programu (psano 1875, publikovano Engelsem az v r. 1891). V. I. Lenin korigoval Marxovu pfedstavu tim, ze zdiiraznil vyznam statu v pfechodnem obdobi a nutnost jeho posileni (Stat a revoluce, 1918), a J. V. Stalin tuto korekci dovrsil ideou, ze v pfechodnem obdobi tfidni boj nejen neodumira, ale dokonce roste umerne odporu vykofisiovatelskych tfid (v polemice s N. I. Bucharinem, 1929). Stalin take v rozporu s tradicni marxovskou pfedstavou, ze socialismus je jiz s.b. (tuto myslenku sdilel az do r. 1936), jednoznacne prohlasil, ze socialismus je spolecnosti se specif. tfidni strukturou, v niz jsou zak!. tfidy (proletariat transformovany v de!. tfidu a rolnictvo promenene v kolchozni ci druzstveni rolnictvo) v tzv. neantagonistickern vztahu. S.b. bude podle idealni Marxovy pfedstavy spolecnosti svobodne sdruzenych vyrobcii, ovladnute prirody a materialniho dostatku, spolecnosti, v niz prace bude prvni zivotni potrebou, a proto bude vykonavana bez naroku na odmenu, spolecnosti, v niz budou dominovat vztahy harmonicke spoluprace a vzajemne pomoci, v niZ zmizi vsechny formy --'odcizeni. Rozvoj materialni a tech. zakladny umozni tzv. vsestranny harmonicky rozvoj osobnosti, ktera bude disponovat znacnym objemem volneho casu. Bude to spolecnost harmonicke jednoty zajmii, polito vsak nepiijde 0 --'demokracii, protoze demokracie je - zejm. podle Leninovy pfedstavy - polito formou vazanou na existenci statu, ale 0 nejakou formu spo!. --.samospravy. Ackoliv Marx trval na tom, ze jeho vize je odvozena z analyzy dejinne zakonitosti, slo ve skutecnosti 0 racionalni konstrukci, idealni utopii, ktera se ukazala jako nerealizovatelna. V r. 1936 prohlasil Stalin, ze prvni vyvojove etapy komunismu, tj. socialismu, bylo v SSSR jiz dosazeno, v r. 1961 na xxn. sjezdu Komunisticke strany SSSR N. S. Chruscov oznamil, ze vybudovani komunismu jako konkretniho vteleni idealu s.b. je veci jeste teto zijici generaceo Vybudovani tzv. materialne tech. zakladny komunismu se melo stat hlavni soucasti polit. a ekon. programu kom. strany. Utopicnost tohoto projektu ukazal nasledujici vyvoj. Nektere fi!. a s-gicke koncepce pfedstavu s.b. nespojuji s ideaiem komunismu ani s jinou utop. vizi, ale fakt jeji existence odvozuji ze soc. transformaci moderni spolecnosti: kiasicke tfidy se prezily spoiu s dichotomicky roz-

deienou, poiarizovanou spoiecnosti, klasicky marxovsky tfidni boj byl zamenen za jine formy --'socialnich konfliktu, majetkova nerovnost pfestala byt rozhodujici nerovnosti atd., proto nema smysl soucasnou spolecnost oznacovat archaickym terminem. A: classless society F: societe sans classes N: klasssenlose Gesellschaft I: societa senza classi Lit.: Marx, K. (1852): Dopis Weydemeyerovi. In: Marx, K. - E/1gels, B.: Spisy, sv. 28. Praha 1968; Marx, K.: Ke kritice Gothajskeho programu. In: Marx, K. - Engels, F.: Spisy, sv. 19. Praha 1966; Lenin, V.I.: (1918) Stat a revoluce. Praha 1950; Maciwnin, P.: Cesty k beztfidni spoleCnosti. Praha 1961.

Pet

s pol ecn 0 s t b i Ii n gv i s t n i viz bilingvismus spolecnost globalni - (z fr. global = to, co patfi k cele kouli) - termin zavedeny do s-gie fr. sociologem G. Gurvitchem pro oznaceni nejvyssi urovne soc. makrostruktur. V ramci sve teor. koncepce Gurvitch rozlisuje: 1. vertikalni fez spo!ecnosti, ktery odhaluje 10 hlubinnych urovni soc. reality (v nekterych pracichjich vsak uvadi 14, v jinychjen 8): ekologiekou zakladnu, soc. instituce, vzorce chovani, kolekt. cinnosti, site soc. roli, kolekt. postoje, soc. symboly, tvofive aktivity, kolekt. ideje a kolekt. duchovni stavy; 2. horizontalni fez, ktery vymezuje tzV. mikroskopicke typy, nekdy take oznacovane jako formy sociability, jez jsou podle Gurvitche nejelementarnejsimi, astrukturnimi slozkami spo!. skutecnosti a deli se: a) na masu, komunitu (la communion) a spolecenstvi (la communaute) a b) na konkretni spo!. skupiny, spo!. tfidy a s.g. Pouze na --.tfidy a s.g. Ize vztahnout pojem soc. struktury, protoze pouze tyto makrostrukturalni fenomeny jsou dostatecne stmkturovany. Strukturou s.g. Gurvitch rozumi relativni rovnovoou mezi jednotlivymi hlubinnymi urovnemi a soc. skupinami, jiz se dosahuje prostfednictvim modelii znakii, symbolii a stabilizovanych soc. rolf. GurvitchUv system, ktery je metodo!. zalozen pfedevsim na --.typologii, postuluje celkem 14 typii s.g., 4 archaicke, 6 historickych a 4 soudobe. V soucasne dobe mezi sebou soupefi fizena spolecnost vyspeleho kapitalismu, faSisticka spolecnost zalozena na byrokraticko-technokratiekem zaklade, planovana spo!ecnost kolektivistickeho etatismu ci statniho socialismu a planovana spolecnost pluralistickeho kapitalismu. Pojem s.g. Ize ovsem pouzit (a obcas se take v literature pouziva) i mimo kontext Gurvitchova systemu, napf. pro oznaceni spolecnosti typu narodniho statu (A. Giddens), nebo jako synonymum pro tzV. modemi komplexni spolecnost. A: global society F: societe globale N: glob ale Gesellschaft I: societa glob ale Lit.: Gurvitch, G.: La vocation actuelle de la sociologie, 2 sv. Paris 1950,

1969; Gurvitch, G.: Traite de sociologie, 2 sv. Paris 1962; Kritika soucasne bUrZoazni teoreticke sociologie. Praha 1982.

Pet s pol e c nos tin d u s t ria I n i - (z fr. industrie, to z lat. industria = pracovitost) - tez spolecnost prumyslova - siroky pojem zahrnujici riizne formy spo!. organizace, bezne v zemich s vyvinutou priimyslovou vyrobou. Jeho hlavni uzitecnost je v tom, ze rna odlisit (v hist. perspektive) typ spolecnosti, v niz priimyslova vyroba pfevlada, od spolecnosti ostatnich, hist. pfedevsim od tzv. --.tradicniho spolecenstvi (viz tez --.spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova). Model s.i. by tedy mel zdiiraznovat prvky determinovane nebo rozhodujicim zpiisobem ovlivnene cinnosti priimysloveho vyrobniho sektoru. Vzhledem ke kardinalni diilezitosti ekon. subsystemu, v nemz se priimyslovy pristup a metoda nejvice projevuji, je v soucasne dobe jen malo spo!. oblasti, do niehz by priimysl nezasahova!. To do jiste miry opravnuje nazor, ze studium s.i. je vlastne formou komprehenzivni s-gie. Nekteri badatele povazuji s.i. dokonce za samostatnou --'civilizaci, v zasade odlisnou od civilizaci drivejsich. V kazdem pfipade je tfeba s.i. chapat jako --'idealni typ, heuristickou pomiicku popsanou Maxem Weberem, ktere se existujici spolecnosti s vyvinutou priimyslovou vyrobou vice nebo mene pfiblizuji a podobaji. Pokud jde 0 stranky spo!. procesu, v nichz se priimyslovy charakter nejzi'etelneji odrazi, bylo by moine aplikovat klasifikaci Talcotta Parsonse a jmenovat pfedevsim "adaptaci" a "integraci". Priimyslova vyrobaje sui generis formou adaptace a ke svemu ucelu si pfizpiisobuje i metody a nastroje integrace. Klicovy element, ktery pfetvafi pi'epriimyslove spolecnosti na s.i., je racionalni --.deIba prace. Pod jejim vlivern se meni vazba spo!. solidarit (viz --'solidarita mechanicka a organicka). Pro jedince a jeho uspesne pfditi ve spo!ecnosti se stavaji diilezitym jini spoluaktefi (significant others) nez ti, se kterymi je svazan rodinnym piivodem nebo mistem bydliste. V s.i. dochazi v dejinach poprve k opravdove diverzifikaci pracovnich rolf a ke stratifikaci stmktury zamestnanf. Pracovni role nabyva mimofadneho vyznamu jako identifikacni znak ("Jake je Vase povolaniT je jednou z prvnich otazek, kterou si jedinci v s.i. vzajemne kladou ph seznameni). Pracovni role je take prostfedkem spo!. vzestupu, --'socialni mobility, a stala se hlavnim nastrojem politiky vyrovnavani Zivotnich pfileiitosti, zejm. ve prospech znevyhodnenych skupin a mensin. Da se i tvrdit, ze spo!. vzestup ve vyzn. mefitku zacal teprve se s.i., hlavne diky univerzalizaci pracovnich pfileiitosti. Ustfedni postaveni racionalne organizovane vyroby s rozvetvenou delbou prace a specializovanymi pracovnimi rolemi si v s.i. vynucuje i velmi slozity me-

1197

spoleenost konzumni

spoleenost informaeni

chanismus skolstvi a profesiomilniho zacviku, a zasahuje tak pronikave do subsystemu integrace. Prechod mezi solidaritou mechanickou a organickou podnecuje premenu danych, bez argumentace pfijimanych vztahu, naroku a povinnosti, charakteristickych pro spolecnosti v pfedindustrialnim stadiu, na vztahy, naroky a povinnosti smluvnL Zda se, ze teto tendenci vyvoje podlehaji vsechny instituce s vyjimkou -trodiny, ktera se v prubehu vyvoje s.L zmenila z rodiny rozsirene na rodinu nukleami, ale jinak si zachovala svuj askriptivni raz. Protoze s.i. vystavuje jedince zkusenostem zvl. druhu, dala zrod i zvl. chapani soc. skutecnosti, necemu jako -tideologii. Tato ideologie s.i. se projevuje v nekolika vseobecnych pfedstavach a postojfch, z nichz snad nejdulezitejsi je pi'edstava, ze fyzicky i spo!. svet je mozno zmenit zamernou racionalni akcL Odtud prameni i motivace k individ. Cinnosti s cilem zlepsit postaveni jednotlivce na stratifikacnim zebficku, ktera do velke miry pohani tdni hospodai'stvi s.i. Predstavy 0 moznosti pretvofit spolecnost zamernym volnim aktem byly sice jiz vyzbroji soc. filozofie -tosvicenstvi, ale teprve uspechy technologie a organizace v s.i. jim dodaly pfesvedCivych dukazu. Clovek jako ureovatel svych vlastnfch osudu vsak muse! na druhe strane nevyhnutelne vyvinout vetSi pocit pi'ime odpovednosti za beh sveta. Neni tedy nahodou, ze s.i. zavedla myslenku -tsocialni spravedlnosti, za jejiz uskuteeneni Cini odpovednym svuj polit. subsystem. S.L rna take sklon k "monitorovani", tj. sledovani a srovnavani vysledku vlastni Cinnosti, od niz oeekava, ze se bude zlepsovat po kvantitativni i kvalitatlvni strance, ze uskuteeni to, eemu se i'ika -tpokrok, tj. postupny a nepi'etrzity vyvoj k lepsimu. Vlastni hodnotovy system a vlastni ideologie s.i. by se zdaIy ospravedlnovat narok s.i. na to, aby byla uznana za samostatnou civilizaci. Ti, ktei'i tomu odporuji, poukazuji na skuteenost, ze mnohe zak!. instituce s.i. se vyvinuly i tam, kde pi'evladajfci svetonazor neponechava zadny prostor pro autonomii lidske vule; tyto pripady jsou vsak pfilis nedavne, nez aby na jejich zaklade bylo mozno pronest koneeny soud 0 povaze s.i. lako typ socioekon. systemu se s.i. datuje zhruba od konce 18. st. ajeji geogr. okruh se od te doby stale rozsifuje. Deje se tak procesem -tindustrializace, ktery spo!. vedci povazuji zajeden z prvku vseobecnejsiho procesu -tmodernizace. Od 60. !. 20. st. se ozyvaji hlasy, podle nichz s.i. jiz pi'ekroCila zenit sveho vyvoje; v zemfch zap. kultury ji rna nahradit -tspoleenost postindustrhilni. Pi'esny a pi'esvedCivy popis tohoto noveho modelu zatim nikdo nepodal, zda se, ze jeho zastanci zduraznuji spiSe odlisne ideo!. aspekty s.i. a jeji postindustrialni varianty nez pfipadne rozdily v aplikaci technologie nebo v metodach organizace. 1198

A: industrial society F: societe industrielle N: Industriegesellschaft I: societa industria Ie Lit.: Durkheim. E.: Delba price ve spolecnosti; Kern, c.: The Logic of Industrialization. In: Feldmann, A. S.: Comparative Perspectives on Industrialization; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1925.

Sud

s poleenost info rmaeni - jeden z konceplli -tpostindustrialni spoleenosti opirajici se 0 reinterpretaci role -tinformace (zejm. ved. poznatku) ve spo!. vyvoji a sekundame tez 0 vyklad vlivu novych informacnich technologii na soc. zivot. Koncepty tohoto druhu vznikaly v 60. !. a vrcholily v 1. polo vine 80. !. v pokusech 0 souhmnou progn6zu budouci spolecnosti, pi'icemz novy model byl obvykle koncipovan jako kontradikce -tindustrialni spoleenosti. Podle A. Tofflera jde 0 odklon od vseobecne standardizace v industrialni spolecnosti (ve vyrobe, ve vzdelavani, v soc. chovani atd.) k individualizaci, od specializace k univerzalismu, od synchronizace soc. procesu k rozvolneni casovych struktur, od uzemni koncentrace soc. aktivit k rozptyleni do celeho uzemi, od centralizace moci, i'izeni a financi k decentralizaci, od megalomanskych maximalizujicich projektu vseho druhu k rozumne proporcionalite respektujici ekologii. Predpoklada se zmena pyramidalnich soc. struktur ve struktury maticove, prekonani tradicniho sektoroveho cleneni hospodafstvi vznikem novych sektoru (kvarter, kvinter atd.) a posleze stirani hranic mezi nimi, opetne prolinani roll producenta a konzumenta jako v obdobi pi'edindustrialnim (zavadi se pojem "prozument"). Vsechny tyto zmeny jsou spojovany s uplatnenim informacnich techno log ii, umo'lnujicfch pi'ekonani casovych a prostorovych omezeni danych industrialnimi technologiemi, zejm. s aplikaci umele inteligence ve vyrobe i ve strojnim vybaveni domacnosti. (Viz te'l -tinformatizace, -tautomatizace.) A: information (informational) society F: societe d'information N: Informationsgesellschaft I: societa dell' informazione Lit.: Kohvama: Introduction to Information Society Theory. Chuo Koron 1968; M~rtin, 1.: The Wired Society. New York 1978; Masuda: The Information Society as a Post-Industrial Society. Tokyo 1980; McLuhan: Understanding Media: The Extension of Man. New York 1964; Toffler, A.: The Third Wave. New York 1980.

Sam

s p 0 leen os t jed n 0 roz mer n a viz elovek jednorozmerny spoleenost kapitalisticka viz kapitalismus, spoleenost preindustrialni spoleenost kastovni viz kasta

s poleenos t ko mp lexn i - pojem pouzivany bud' jako synonymum pro -tindustrhllni spoleenost, nebo jako jeji bliZSi charakteristika. Podle J. A. Quinna je komplexni industrialni spoleenost tfetim velkym typem lidskeho sdruzovanL Prvni typ reprezentuji sobestacna spolecenstvi, pro nez je v oblasti technologie a kuJtury charakteristicka vyroba nastroju, kontrola ohne, obdelavani poJi, domestikace zvefe, pouzivani jazyka jako zakl. prostfedku komunikace, vznik umeni a magie, v oblasti soc. a skup. charakteristik existence malych homogennich lokalnich skupin, male vzajemne kontakty mezi nimi, nerozvinuta -tdelba prace, vysoka uroven bezprostfednich kontaktu dana absenci pisma, vysoky podil univerzalne sdilenych zvyku a ver a existence silne neformaIni kontroly. Druhy typ spolecnosti reprezentuji civilizovane neindustrialni spolecnosti, v oblasti technologie a kultury charakterizovane tavbou kovu, efektivnim dalkovym transportem, existenci psaneho jazyka, pouzivanim hmcirskeho kruhu, vznikem novych nabozenstvi, rozvojem systematicke filozofie, rozvojem matematiky a rustem specializovanych ver a v oblasti socialne-skupinove novou delbou prace zalozenou na jinych principech, nez je vek a pohlavi, a vznikem specializovanych nadlokalnfch institucL Oba tyto typy, ktere maji dalSi soc.-skup. znaky spolecne, jsou spojeny tim, ze spolecnost je do te miry vnitrne rozclenena na samostatne, sobestacne segmenty, 'le spo!. celek neni ohro'len jejich destrukci ci dezorganizacL S.k. je charakterizovana vznikem induktivni vedy, novymi druhy energii, automatizaci, pou'livanim novych hmot, manipulaci s 'livymi organismy, v soc.-skup. oblasti vznikem velkych heterogennfch populaci, extremni delbou prace, rUstem vzajemne zavislosti, vysokym podilem neprimeho neosobniho i'izeni, akceleraci soc. zmeny, padem dominance rodinnych a pi'ibuzenskych vztahu, obrovskou vertikalni i horizontaIni mobilitou, rustem vyznamu a nezbytnosti formalni soc. kontroly a postupnym pi'evladanim spolecenstvi mestskeho a velkomestskeho typu. -Ohm techto charakteristik vypovida 0 komplexnosti industrialni spolecnosti v tomto smyslu: 1. tyto spolecnosti jsou nesrovnatelne sloziteji a bohateji vnitfne strukturovany a diferencovany; 2. tato diferenciace vede k temer totalni zavislosti jednech casti spo!. celku na jinych; 3. tato zavislost je cleny s.k. sice pociiovana, ale protoze neni transparentni, neni vnimana z jeji ohrozujici stranky. Poskozeni funkci jednoho ti'ebas drobneho segmentu muze totiz vest ke kolapsu systemove povahy, a to jak na urovni regionu, mestske aglomerace, tak dokonce na urovni globaIniho ohrozeni lidske populace vubec. Charakteristika spolecnosti jako komplexni je tedy jak pozitivni, vyctova a analyticka, tak hodnotici. Pojem s.k. pouzivali

T. Parsons, G. Gurvitch ajini velci systematikove 20. st., postupne je vsak nahrazovan jinymi oznacenimi v souvislosti s akcelerovanymi zmenami, ktere vedou k promene s.k. industriaIniho typu ve -tspoleenost postindustrialnt. Taje ovsem charakterizovana podobnou komplexitou a dokonce jeSte vyssi zavislosti jednech segmentu na druhych a celku na jednotlivych castech. A: complex society F: societe complexe N: komplexe Gesellschaft I: societa complessa Lit.: Quin/!, 1. A.: Sociology: A Systematic Analysis. Philadelphia 1963; Vidich, A. 1. - Bensam, 1.: Small Town in Mass Society. New York 1958; Drucker, P.: The Anatomy of Industrial Order. New York 1962.

Pet

sp 0 leen os t ko m unisti cka viz komunismus spoleenost konzumni - spolecnost, v niz se stale rostouci konzum materialnich statku stal dominantni kult. hodnotou a mefitkem soc. uspechu. S.k. je jeden z klicovych konceptu kritiky -tmasove spoleenosti. Spotfebovavani zbo'li se v s.k. meni z prostredku v ucel sam 0 sobe. Konzumni orientace populace pi'itom neni ekon. ani polit. neutralnL Z ekon. hlediska je masovy konzum vynucovan zajmy firem a poti'ebou odbytu jejich zbozi. VYzn. ulohu v tomto mechanismu hraje -treklama, ktera doka'le u konzumentu budit stale nove poti'eby, jet jsou nasledne firmami se ziskem uspokojovany. S.k. doka'le zajistit rovne'l polit. loajalitu populace vuCi systemu oplMkou za pi'islib udr'leni a dalSiho rustu konzumu do budoucnosti, a to bez ohledu na dIe systemu. Svoboda konzumovat Cini podru'lnymi jine druhy svobod. S.k. diskredituje timto zpusobem kriticke mysleni aCini tak v te mii'e, v jake je nesouhlas se systemem hojnosti povazovan za neracionalni. Kritika tohoto typu spolecnosti v 50. a 60. I. poukazovala pi'edevsim na rostouci uniformitu hvota v podminkach s.k. a na manipulaci zajisiovanou jejimi mechanismy (viz tez -tzpusob zivota konzumni). Prace H. Marcuseho upozornovaly na hrozici ztratu kriticke dimenze lidskeho mysleni, prace E. Fromma zase na lidskou degradaci a vnitmi ochuzeni bytosti uprednosmujicich materialni statky pi'ed rozvojem duchovnich kvalit. Novy impuls dostava kritika s.k. v souvislosti s reflexi ekologicke krize od pfelomu 60. a 70. I. a v obdobi nasledujicim. Ekologicka kritika masoveho konzumu se zamefuje predevsim na 3 oblasti: 1. upozornuje na to, ze rostoud konzum pi'edpoklada rostouci tempo premeny pi'ir. bohatstvi na bohatstvi umelych veci, a zduraznuje nevratnost teto transformace; 2. upozomuje na omezenou schopnost pfir. prostredi absorbovat zplodiny masoveho konzumu a zduraznuje, ze absorbeni schopnosti jsou hluboko pod urovni zasob neobnovitelnych zdroju, jet mohou byt ke konzu1199

spolecnost obcanska

spolecnost masova Nektefi autofi, jako napf. L. A. White, zduraznuji, ze s.m. je spo!eenost demokr. s vysoce rozvinutym konsensem, proti eemuz jini autofi (napf. H. Arendtova) namitaji, ze -tdemokracie neni definienim znakem s.m., protoze s.m. se muze transformovat ve spolecnost totalitni. W. Kornhauser se pokusil obe pojeti propojit a charakterizoval v podstate klasicky s.m. temito znaky: 1. industrialni logika, ktera diferencuje lidi podle toho, co vyrabeji, nikoliv podle skup. pfislusnosti; 2. pid komunitnich vazeb Lit.: DOllthwaite, R.: The Growth Illusion. London 1992; Fromm, E,: Mit, a dominance neosobnich vztahu, depersonalizace; 3. nanebo byt? Praha 1992; Marcllse, H.: Jednorozmerny c1ovek. Praha 1991. hrazeni mistnich skupin org. systemy a masovymi organiKef zacemi; 4. vznik tzv. masove areny, ktera nahrazuje regios pol e c nos t mas 0 v a - specif. charakteristika rozvi- nalni spoleeenstvi a umoznuje simultanni prezentaci tehoz nutych -tindustrialnich spolecnosti, ktera jejich existen- fenomenu zejm. prostfednictvim masovych medii, ale i proci spojuje s existencf -tmasy jako zvlastniho, novodobe- stfednictvim nove vzniklych konvencf; 5. egalitarismus, ho soc. utvaru. Pojem s.m. zavedl do politologie a s-gie kdy vsichnijsou posuzovani stejne, totiz pod!e partikularWilliam Kornhauser v r. 1960, ale koncepce s.m. jsou nich kriterii jednou jako voliCi, jindy jako spotfebitele, dipodstatne stars!. Vetsinou je Ize dobfe rozlisit podle toho, vaci atd.; 6. numericka superiorita, kdy je temef vsechno jak rozumeji centralnimu pojmu pro ureeni s.m., totiz poj- pfevoditelne na cislo a kdy uspech se vyjadfuje nikoliv mu masa. V zasade existuje dvoji pojeti s.m.: pojeti nor- hodnotove, ale kvant., vyCisluje se; 7. omezeni zajmu 0 remativni s vyraznymi akcenty hodnoticfmi a polit., a poje- gionalni procesy a problemy a obrat k tzv. svet. probleti analyticke, ktere se do znaene miry (ovsem marne) snaZi mum prostfednictvim medii; 8. postupny vznik polit. apao hodnotovou neutralnost a empir. popisnost. Prvni pojet! tie a alienace; 9. mimofidna role masovych medii, ktere rna kofeny v romanticke kritice kapitalismu a je spojeno jsou hlavnim tvurcem postoju a v pods tate rozhoduji 0 pos vyrazne elitistickymi postoji (napf. u F. Nietzscheho). vaze moci; 10. vznik masove kultury. S.m. tvoH jakysi V zasade se deli na tzv. aristokraticke, v nemz je zduraz- trojuhelnik specif. modemich jevii: m.s., -tmasova kulneno nebezpeei ohrozeni -telity masou (G. Le Bon, J. Or- tura a masova media (viz -tkomunikace masova). Jsou tega y Gasset, ale i J. Burckhardt), a tzv. demokr. az le- navzajem spjaty konceptem masy a masovosti. V posledvicove liberalni, ktere zduraznuje naopak nebezpeei ni dobe Ize v s-gicke literatufe pozorovat postupny ustup od ohrozeni masy elitou, jd muze dovedne masou manipu- pouzivani pojmu m.s. Vetsina postmodemich analyz polovat a qokonce ji proti jejim vlastnim zajmum zneuZit. ukazuje na tytez fenomeny, jinak je vsak hodnot!, kontexK. Mannheim spojil v praci Man and Society in an Age of tove zafazuje a do jiste miry je i jinak hist. vysvetluje. Reconstruction (1940) pfedstavu masy a s.m. s vybuchy A: mass society F: societe de masse N: Massengeselliracionality a emocionality, ktere charakterizuji amorfni schaft I: societa di massa lidske aglomerace. Podobne formuloval svou teorii E. Le- Lit.: Giller. S.: Mass Society. London.1976; Kornhauser, W.: The Politics derer (State and the Masses, 1940), ktery poprve pouka- of Mass Society. New York 1960; Bell, D.: The End of Ideology. New York 1965; Bensman, 1. - Rosenberg, B.: Mass, Class, and Bureaucracy. zal na souvislost mezi s.m. a -ttotalitarismem: totalitni The Evolution of Contemporary Society. Englewood Cliffs, N.J. 1963. statje stat mas; modemi po lit. vUdcove, budoucf diktatofi, Pet institucionalizovali masu a promenili ji v pami valec, ktery niei vsechny pfirozene soc. sku piny . Tato souvislost je spolecnost mestska viz urbanizace s-gicky navysost relevantni a projevuje se i v druhem, anaIytickem pojeti s.m. K ustaveni tohoto pfistupu pfispeli ti s polecno s t moderni - spoleenostjako produkt rasociologove, ktefi kritizovali normativni pHstupy k s.m. dikalnich zmen, k nimz doslo v oblasti ekonomiky, mopro jejich krajne jednostranny kriticismus (D. Bell, E. A. censkych vztahu, soc. uspofidani, stylu hvota i vykladu Shils). Pod!e analytickeho pojeti je s.m. charakterizova- sveta v zemich zap. Evropy a Sev. Ameriky od poeatku na: rustem role sekundamich kontaktu a jejich postupnou novoveku. Klieovou ulohou v techto zmenach sehrala gedominancf; vysokou specializacf soc. roli a statusu; ano- neralizace -ttrhu, jenz se stal regulatorem chodu nejen nymitou; vysokou a stale rostoucf mobilitou horizontalni veskere ekonomiky, ale postupne i cele spoleenosti. V tomi vertikalni; rozpadem tradienich vazeb, kontaktu a insti- to smyslu stoji s.m. v protikladu k -ttradicnim spolecenstvim, v nichz trh zustava okrajovou institue! a jeho tud; vyzn. roli masoveho sdelovani.

mu jeste teor. vyuzity; 3. zduraznuje, ze masovy konzum se tyka pouze jedne az dvou desetin svet. populace a upozornuje pfitom, ze tento zIomek populace svou nadmernou spotfebou vyeerpava zdroje a zamofuje ovzdusi a vody item, jichz se konzum netyka a z duvodu uvedenych v bode 1. a 2. ani tykat nebude. A: consumer society F: societe de consommation N: Konsumgesellschaft I: societa dei consumi

1200

rozsah je regulovan mimoekon. souvislostmi. Charakteristicke rysy s.m. se utvareji v souvislosti s rozvojem ...prumyslove revoluce (viz tez -tspoleenost industrialn!) a doprovodnych soc. procesu a rovnez v souvislosti s rozvojem centraJizace moci v ramci modemich narodnich statu. prum. revoluce uvadi do chodu doprovodne procesy, jako je rozvoj -tdelby prace, -turbanizace, rozvoj transportu a komunikace. Mocenska centraJizace vyfazuje az do sud autonomni mocenske subjekty (mesta, stavy, asociace svetske i cirkevni) a uvidi do chodu kontrolni mechanismy, ktere jsou schopny realizovat doh led nad kazdym jednotlivym obeanem. V rovine stratifikaeni pfevladnuti s.m. znamena, ze stavovske eleneni je nahrazeno elenenim tfidnim. Soc. status jednotlivcu pi'estava byt ureovan jejich pfislusnosti k domacnosti jiste stavovske kvality, je jednoznaene ureen jejich postavenim na trhu. V dusledku prumyslove revoluce se tHiste ekonomiky pfesunuje ze sektoru zemMelstvi do oblasti prum. vyroby. Zvysuje se vyznam sluzeb, coz je mj. zpusobeno rozbitim velkych domacnosti, univerzalne zabezpeeujicfch poti'eby svych elenu v podminkich tradienich spoleenosti. Jednotlive funkce domacnosti pfechazeji postupne na vznikajici formalni organizace, ktere svou einnosti zabezpeeuji chod s.m. Spolu se zesvetStenim vykladu sveta roste uloha ved. poznani pfi interpretaci byt! i ph zvlidani prostfedi. Vznika snaha aplikovat vM. vyklad deni take na oblast deni spo\., jejimz vysledkem je i vznik a rozvoj s-gie. S-gicke koncepce s.m. jsou od poeatku zat!zeny fadou zjednodusujicfch stereotypu. Jedna se napf. 0 pfedstavu s.m. jako pouheho konglomeratu izolovanych individui Ci individui navzajem propojenych pouze vztahy vecne zavislosti a chladne kalkulace. Jina pfedstava, doprovazejici s-gii od jejich poeatku, pfecenuje realny dopad ved. poznani na bezne chovani jedincu, skupin i celych spo!eenosti modemiho veku, pfecenuje moznosti vM. regulace spo\. deni. V rovine celospo\. se iluze vysoke miry racionality s.m. promita do snah systemovych pfistupu pojimat socialni realitu jako seberegulujici se celek, ktery je vysoce adaptabilni vzhledem k vnitfuim potfebam i ke zmenenemu vnejsimu prostfedi. Pfecenuje se rovnez schopnost s.m. uCinne fesit problemy, jd sarna svou existencf navozuje. Pfitom soueasna ekologicka krize prave tak jako rizika novych forem totalitni moci jsou jen zvracenym dusledkern principu, na nichz je fungovani s.m. od poeatku zalozeno: kohstnickeho vztahu k prostfedi, snahy maximalizovat miru dohledu a kontroly dovniti' spoleenosti, primitivne ekon. kalkulace veskerych hodnot apod. K vnitfnim problemum s.m. pfistupuji problemy spjate s koexistend teto formy spoleenosti se spoleenostmi rozvojovych zemi, ktere pfedstavuji neustrojnou kombinaci moderni

techniky s pfdivajicfmi strukturami i vzorci jednani a mysleni tradienich spoleenosti. A: modern society F: societe moderne N: moderne Gesellschaft I: societa moderna Kel s polecnost 0 bcanska - termin s vice vyznamy, ktere spolu hist. souvisi. Zak\. vyznam poukazuje k Aristotelove politicke spolecnosti (koinonia politike), oznaeujici spolecenstvi svobodnych lidi (e1eutheroi); obec (polis) je charakterizovana jako vI ida rovnych mezi rovnymi (Politika). V protikladu k novoveku je ekon. zajisteni svobodneho -tobcana jeho soukromou zalditosti a odehrava se v domacnosti, kde je svobodny obean "domacim pan em" (oikodespotes), ktery vykonava vlidu nad nesvobodnymi (tj. otroky), nad jeste ne svobodnymi (detmi) a svobodnymi s neuplnymi pravy (manzelka). Co spojuje obeany ve -tspolecnost (chapanou jako politicke spolecenstvI') je nejen peee 0 to, aby si zajistili prostfedky obzivy, ale aby vedli "dobry zivot", tj. ziJi ctnostne a siastne. M. T. Cicero pi'elozil Aristoteluv vyraz "politicka spoleenost" jako "societas civilis" neboli s.o. a tento pojem se stal zak\. pojmem polit. a spo\. teorii novoveku. Pod vlivern teto tradice novoveke pfirozenopravni teorie nadale nerozlisuji mezi -tstatem a s.o. Doklady toho Ize shledat uP. Melanchtona, F. Bacona, T. Hobbese, J. Locka, J. J. Rousseaua aj. U techto myslitelujsou vyrazy "politicka spoleenost" a s.o. pouzivany jako synonyma. Novoveke teorie pfirozeneho prava pfitom vychazeji z toho, ze jedinec uspokojuje sve potfeby diky delbe prace a smene, tedy ve spoleeenstvi s druhymi, ktefi stoji stranou polito moci, avsak konstituci spolecnosti chapou jako polito akt smlouvy. RozliSeni mezi "politickym stavem" a "obeanskym stavem" spolecnosti se poprve objevila u Ch. L. Montesquieua (De l'esprit des lois). Z pojmu s.o. se odlucuje nepolit. "obcanska" oblast, jiz se v 17. a 18. st. postupne pfiklidala stale vetS! zavaznost a menil se i jeji vyznam. U A. F ergusona (An Essay of the History of Civil Society) znamena s.o. spolecnost civilizovanou. Zak\. vyznam pojmu s.o. v novoveku Ize najit u G. W. F. Hegela, ktery pod vlivem emancipace "tfetiho stavu" za obcanskych revolue! odlisuje stat jako polit. sferu spolecnosti od s.o., pficemz vyrazem "obcanskf' oznacuje soukromopravni postaveni obcana - "bourgeois" (Grundlinien der Philosophie des Rechts). S.o. je podle Hegela sferou "diference" ekon. oblasti spolecnosti vuCi statu. Ekon. oblast je sferou prace, jd je vedena soukromym zajmem a smefuje k uspokojeni kazdodennich potfeb, je zalozena na "zajmu" jedince a vazana na svobodu osobnosti a na vlastnictvi, jez je zteiesnenim svobodne vule jedince. 1201

spolecnost otevrena

spolecnost preindustrialni

I delnik a intelektual jsou vlastniky, a to vlastniky svych "telesnych a duchovnich dovednosti a moznosti Cinnosti", ktere smenuji za mzdu. -tLidska prava jsou odvozena z teto sfery, pficemz plati, ze v s.o. majedinec obcanska prava "ne proto, ze je zid, katolik, protestant, Nemec, Ital atd., nybrZ proto, ze je clovek". Omezeni s.o. na oblast ekon. podnikani vyvazuje Hegel pojetim -tstatu, ktery stoji nad s.o. jako "prave sjednoceni" a "zmravneni". Je to dedictvi Aristotelova pojeti "politicke spolecnosti". Aristotelem inspirovanou rehabilitaci pojmu s.o. provedla H. Arendtova. V jiste distanci vuci liberalistickemu omezeni statu na zajisteni obZivy lidi poukazala na to, ze oblast vei'ejnosti, obcanstvi i statu pi'edstavuje mezilidskou sounalezitost pozvedajici se nad pouhe zajisteni zivota. S.o. tim opetovne ziskava nektere rysy aristotelskeho pojeti mravnosti. Soudoba diskuse mezi -tliberalismem a komunitarismem se toci prave kolem otazky, zda pol it. spolecenstvi se zaklada na mravni ideji dobra (komunitarismus) nebo na mravne neutralnich zasadach prava a spravedlnosti (pi'ednost prava pred dobrem je zasadou polit. liberalismu). I v techto diskusich byva ovsem s.o. nadale odlisovana od statu a znamena sferu spontanniho sdruzovani lidi. V Cechach toto chapani s.O. prosazuje V. Havel, v tomto duchu uvazuje P. Pithart i dalSi autofi. Kritickou analyzu s.o. jako prostoru verejnosti, jenz je znakem modemy a otevira se mimo statni instituce i ekonomiku, provedl J. Habermas. Zduraznil pi'itom roli masmedii a vel'. mineni. A: civil society F: societe civile N: biirgerliche Gesellschaft I: societa civile Lit.: Arendt, H.: Vita activa oder vom Uitigen Leben. 1971; Habermas, J.: Strukturwande1 der 0ffentlichkeit. Untersuchung zu einer Kategorie der biirgerlichen Gesellschaft. 1962; Riedel, M.: Der Begriff der "Biirgerlichen Gesellschaft" und das Problem seines geschichtlichen Ursprungs. In: Zwischen Tradition und Revolution. 1969; Walzer, M.: Spheres of Justice. New York 1983.

Sob,Zno

spolecnost otevrena - pojem navrieny Karlem R. Popperem pro oznaceni spolecnosti, ktera je zalozena na svobode rozhodovani jednotlivce, na racionalnim kriticismu, -tindividualismu, na ochote a zpusobilosti ke zmene, na vysoke adaptabilite vuci zmenam a tlakum vnejsiho prostfedi, na vysoke -tsocialni mobilite a demokr. polit. systemu. Opakem s.o. je spolecnost uzavrena, charakterizovana autoritarstvim (viz -tosobnost autoritarska), dogmatickym zpusobem mysleni (viz -tdogmatismus), -tkolektivismem, strnulosti, stagnaci, nizkou a reglementovanou mobilitou, vetsinou s totalitnim, autoritafskym ci autokratickym polit. uspofadanim. Dichotomie "spolecnost otevfena a uzavfena" poprve pouZiI Henri Bergson v praci Dvoji pramen mravnosti a ndbozenstvi (ces. 1936), ktery rozlisil moralku otevfenou, zalozenou 1202

na osobni odpovednosti, jei je tvofiva a nezavisla na spolecnosti, a moralku uzavfenou, ktera je zalozena na tlaku spolecnosti, je neosobni, probiha automaticky a instinktivne a sleduje udrzeni stavajicich spo!. zvyklosti. K. R. Popper vylozil svou ideu s.o. v polemice s Platonem, G. W. F. Hegelem a K. Marxem, ktere prezentuje jako pfedstavitele koncepci uzavi'ene spolecnosti, Popper zduraznuje na jedne strane vyznam racionalniho kriticismu a osobni volby a odpovednosti ve s.o., na druhe strane upozomuje na urcujici roli magickeho, kmenoveho zpusobu mysleni, jei v nove dobe nabyva formy napi', -tnacionalismu. Cele dejiny jsou svarem mezi temito dvema typy spolecnosti. Pi'ikladem uzavrene spolecnostije Popperovi anticka Sparta, Prusko, nacisticke Nemecko a stalinsky Sovetsky svaz, pfikladem s.o. anticke Ateny a zap. kap, demokracie. Popper netvrdi, ze s.o. je bezproblemova, ukazuje na jeji vnitfni rozpory a paradoxy, ale odmita ideu a ideal dokonale spolecnosti konstruovane mysliteli typu Platona, Hegela a Marxe. Koncepce s.o. souvisi s Popperovou -tfilozofii vedy a jeho -tkritickym racionalismem, Pokusil se ji rozvinout zajimave napi', George Soros, ktery zak!. rozdil mezi obema typy spolecnosti vidi v modelu mysleni, protoze zpusob mysleni a forma spo!. organizace se vzajemne podmii'iuji. S.o. nezajis{uje pod Ie Sorose stejne pfilezitosti vsem a neni -tbeztfidni spolecnosti. Jeji tfidni struktura je vsak zobecnenim -tsocialni stratifikace a fakt vysoke mobility, pro s.o. pfiznacny, znemozi'iuje, aby vzniklo pevne -ttfidni vedomi a tedy -ttfidy v marxovskem smyslu. Ty vznikaji pouze ve spolecnostech uzavi'enych, Soros poukazuje na 2 podstatne problemy s.o.: tendenci k nestabilite, vcetne destabilizace rodinnych a osobnich vazeb, a tzv, deficit ucelu, Jedinou vyznamnejsi marx, polemikou s Popperem je kniha Maurice Cornfortha Open Philosophy and Open Society (1968), A: open society F: societe ouverte N: offene Gesellschaft I: societa aperta Lit.: Popper, K. R.: Otevfena spolecnost ajeji nepfatele, dill. Uhranuti Plat6nem. Praha 1994; Popper, K. R.: The Open Society and Its Enemies, vol. II. The High Tide of Prophecy: Hegel, Marx and the Aftermath. London 1945; Petrllsek, M.: Od Otevfene spoleenosti k Otevfenemu vesmiru. Sociologickv casopis, 27, 1991, C. 6; Soras, G.: Smenka na demokracii. Praha 1991.

Pet

se industrialni spolecnostjiz vytvofila a vyvolala problemy, ktere sarna vlastnimi silami nestaci fesit. Do pojmu s.p. je tedy zabudovan i prvek soc. -tevolucionismu. Kritikove pojmu poukazuji na to, ze s.p., kterou jeji objevitele umisfuji do soucasneho USA, se v nicem podstatnem nelisi od sve pfedchudkyne, ze zdiinlive indikatory strukturalni zmeny, jako je prevladnuti sektoru -tsluzeb v oblasti zamestnani nebo zvyseny vliv a duleiitost teor. vyzkumu a specializovaneho skolstvi, svedCi spiSe 0 zmenach kvant. nez kva\., ze to je "jen trochu vice toho, co tu uz bylo". Je pravda, ze v prvni vetsi praci na toto tema Daniel Bell zduraznoval prave tyto aspekty s.p. Na druhe strane vsak z jeho analyz a z uvah ostatnich stoupencu postindustrialniho modelu vyplyva, ze s.p. se vyznacuje zmenenou spo\. atmosferou, durazem na jine soc. hodnoty a cile, tim, ze h1avnim problemem se stava distribuce zbozi a sluzeb, nikoli jejich produkce (coz koresponduje s pojmem spoleenost sluzeb), ze uziti -tvolneho Casu se stava stejne vaznou otazkou jako racionalni vyuziti pracovni doby a ze ohled na pm. prostfedi stale vice ovlivi'iuje a omezuje snahy po optimalizaci zisku, charakteristicke pro spolecnost industrialnf. To by ukazovalo na zasadni rozdil mezi obema pojmy, na cemz by nemenila nic okolnost, ze po strance uzite technologie nebo organizace vyroby je s.p. stejne nebo "jeste vice industrialni". Takova interpretace Bellovy teze by byla v souladu i s jeho ostatnimi pi'ispevky k teorii -tmoderni spolecnosti, napi'. s jeho myslenkou tzv. konce ideologie, podle niz spolecnost v nadbytku (affluent society), vznikla v procesu industrializace, ucini polit. ideologie zbytecnymi, protoze kazdy jedinec bude mit moznost splnit sve zivotni aspirace sam, bez podpory hnuti a kolektivu. Zatim je jiste, ze vyvoj v klasickych prumyslovych spolecnostech se nezastavil a ze i tyto kolebky prumyslu a modernity se dale meni. Teprve budoucnost ukaze, zda se vskutku rodi novy typ -tspolecnosti, nebo zda se jen dale rozvijeji prvky, ktere byly od sameho pocatku soucasti "planu" spo!ecnosti industrialni. (Viz tez -tspolecnost komplexni.) A: post-industrial society F: societe postindustrielle N: post-industrielle Gesellschaft I: societa postindustriale

univerzalniho hodnotoveho systemu, ohrozena -tekologickymi katastrofami. Je vyrazem sebereflexe spolecnosti ve stavu -tkrize. R. Pannwitz, ktery pouzil termin postmoderna (1917), klade proti modernimu dekadentovi a nihilistovi "sportovne zoceleneho, narodne uvectomeieho a nabozensky probuzeneho" postmoderniho cloveka, ktery modifikuje spolecnost k svemu obrazu. F. de Quiz pouziva termin "postmodernismo" k oznaceni obdobi vyvoje span. a iberoam. kultury vI. 1905-1914 jako pfechodne faze mezi modernismem a ultramodernismemo A. J. Toynbee (1954) oznacuje za postmodemi pfitoronou fazi vyvoje zap. kultury, obdobi pfechodu od "narodne statniho" mysleni a zajmu ke "gloMlni interakci". V s-gii se zprvu vice nez 0 s.p. rnluvilo 0 -tpostindustrialni spolecnosti. Vyraz "postmodemi" se uzival spiSe ve spojeni postmoderni kultura. Podle nekterych novejsich nazoni pluralismus a heterogenita paradigmat jednani a mysleni je charakteristicka i pro spolecnost, stejne jako privatizace zivota (Castoriadis), caste konflikty bez moznosti smifeni. S.p. je pluralisticka a ten, kdo by chtel tento pluralismus pfekrocit, je pod!e D. Bella bud' ignorant, nebo diktator. J. F. Lyotard pfedpoklada, ze postmoderni obdobi spolecnosti je identicke s obdobim postindustrialnim. S.p. vystupuje programove proti uniformite i proti vsem fungujicim nastrojum spol. kontroly. Antitotalitni moralni inspirace je zamei'ena proti zabsolutnenimjakehokoliv druhu (v umeni, politice, v mezilidskych vztazich apod.). Nekdy se v teto souvislosti mluvi 0 "retotalizaci" zamefene proti "monopolu internacionalniho stylu" (v architektufe), proti rigidnimu scientismu (ve ved. teoriich). Klade se duraz na imaginativni pocity, v niehz se "prostupuji heterogenni svety" (D. Bell), smei'ujici k deleni moci a k podporoviini mnohosti soucasnych zivotnich kult. a ved. koncepci i soc. vztahu. A: post-modern society F: societe postmoderne N: postmoderne Gesellschaft I: societa postmoderna Lit.: Bell, D.: The Cultural Contradictions of Capitalism. New York 1986; Griffill, D. R. ed.: Spirituality and Society Postmodern Visions. Albany, N.Y. 1988; Kamper, D. - Reijen, W. van eds.: Die unvollendete Vernunft: Moderne versus Postmoderne. Frankfurt a.M. 1987; Wellmer, A: Zur Dia-

lektik von Modeme und Postmoderne. 1985; viz tez ->postmodernismus.

Much

Lit.: Bell, D.: The Coming of Post-Industrial Society. 1973.

s polecnost p oliticka viz spolecnost obcanska spolecnost postindustrialni - termin, ktery pouzivaji zejm. am. sociologove a ktery zatim nezdomacnel natolik, aby se mohl srovnavat s daleko rozsifenejsim pojmem -tspolecnost industrialni. V pfedstavach svych zastancu je s.p. logickym, ne-Ii primo nevyhnutelnym vyustenim vyvoje industrialni spolecnosti. Nastupuje tam, kde

Sud spolecnost postmoderni - pojem oznacujici duchovni a spo\. klima soucasne zap. spolecnosti, resp. pokus o jeho reflexi -tpostmodernismem. S.p. je spolecnost zklamana z -tmodernismu, neduvefujici v "konstruktivni" racionalismus, odmitajici ideu -tpokroku, pi'edvidatelne a planovatelne budoucnosti. S.p. je spolecnost bez

s pol e c nos t pre i n d u s t ria I n i - oznaceni spolecnosti, ktera nedospela ke stadiu prumyslove vyroby, neni postavena na -tindustrializaci. Bud' jde 0 jednu ze spolecnosti soucasnych tzV. -tpfirodnich narodu, ktere jsou pi'ednostne zkoumany kult. a soc. antropologif, nebo 0 synonymum pojmu tradicni spolecenstvi. Rozdily mezi s.p. a -tspolecnostl industrialni se nekdy vyjadfuji diehotomiemi typu -tGemeinschaft a Gesellschaft (F. Tiinnies),

1203

spolecnost technetronni

spolecnost prelitenirni

-tsolidarita mechanicka a organicka (E. Durkheim), -tspoleenost vojenska a spoleenost prumyslova (H. Spencer) apod. Krome toho existuji trichotomie, ktere predpokhldaji tfi stupne vyvoje. Zllllma je koncepce tfi stadii A. Comta, ale i T. Parsons se pokusil 0 podobne delicf schema - rozlisil spoleenosti na primitivru, prechodne a modemL K. Marx stavi do kontrapozice kapitalistickou spolecnost jako rozvinutou -ttfidni spolecnost s industrialni bazi proti spolecnostem predkapitalistickYm. V souvislosti s rozvojem kapitalismu v 1aponsku a v zemich "ctyr malych draku" (Tchaj-wan, Singapur, lizni Korea a Hongkong), ktere nespome dffve pathly spiS ke s.p., se zap. s-gie zacala vazne zabyvat zkoumanim zvlastnosti a specif. rysu asijskych spolecnosti, ktere se z etapy s.p. nebo slabe rozvinutych rozvojovych zemi rychle stavaji centry rozvoje modemiho industrialniho kapitalismu (viz napr. P. L. Berger). Rada problemu souvisejicich s timto prechodem vsak by la jiz drive zkoumana v ramci polit. a ekon. antropologie. (Viz tez s-gie jednotlivych asijskych zemL) A: pre-industrial society F: societe pre-industrielle N: vorindustrielle Gesellschaft I: societa preindustriuale Lit.: Berger, P. L.: The Capitalist Revolution, Fifty Propositions About Prosperity, Equality and Liberty. New York 1986; Marx, K.: Grundrisse II. Praha 1974.

Urb

spolecnost preliterarni - (z lat. prae =pred; littera = pismeno, pismo, umeni psat, listina, literatura, vzdelanost) - oznaceni pro spolecnost, ktera nezna pismo. Tento termin nahradil v odbome literature pejorativni a zavadejici oznaceni -tprimitivni spolecnost. Ph jeho zavadeni se vychazelo ze skutecnosti, ze pismo vzniklo jako nastroj rizeni hospodarstvi a spravy rozsahlych statnich utvarU (dnes se dornnivame, ze se pismo jako system grafickeho vyjadreni slova poprve objevilo na Prednim vychode nekdy ve 4. tisicileti pr.n.I.). I kdyz s.p. neznaji pismo, neznamena to, ze by neznaly slovesne umeni: vetsina takto oznacenych etnit rna obrovske mnozstvi slovesnych projevu (mytu, povesti, pohadek, eposu, zpevu atd), ktere se vsak prenaseji pouze ustne, coz vede bud k tomu, ze se na jejich zapamatovani specializuje urCirn skupina lidi, nebo k tomu, ze je znaji nazpamef vsichni clenove spolecnosti. A: pre-literate society F: societe sans ecriture N: vorliterarische Gesellschaft I: societa preletteraria Lit.: Levi-Strauss,

c.: Smutne tropy. Praha 1966; viz tez --->mytologie. Jus

spolecnost p rimi ti vni - obecne nazev spolecnosti, ktera je v ocich pozorovatele na nizsi kult., soc. a ekon. urovni nd jeho vlastni spo!ecnost. Z antropol. hlediska lze

1204

rozlisit 2 vyznamy uvedeneho pojmu: 1. obvykle se tak oznacovala (a nekdy dosud oznacuje) spolecnost chapana jako protiklad ke spolecnosti modemi; pojem s.p. se tedy prekryval s pojmem spolecnost archaicka a de facto diachronne vyjadroval kvalitu dvou spolecnosti, z nichz ta prvni se jevi jako "primitivni"; 2. v odbome literature se dlouhou dobu pouzival tento termin (i kdyz ne vyhradne) pro spolecnost, kterou je mozno pomeme pfesne definovat na zaklade nekterych obecnych soc. jevu a ktera se vyznacuje tim, ze jeji zakl. soc. vztahy vznikaji nebo jsou odvozeny z pribuzenstvi, tech.-ekon. aktivita se orientuje na lovecko-sberacske, pastevecke nebo zemedelske Cinnosti, po lit. organizace zahmuje ruzne typy rizeni spolecnosti, ale obvykle nevytvari statoi organizaci. V kult. oblasti je nejvyznamnejsim rysem tzv. s.p. absence pisma - proto se nekdy tyto spolecnosti oznacuji jako -tspolecnosti preliterarni. V marx. terminologii odpovida terminu s.p. oznaceni spoleenost prvobytne-pospolna nebo take predtfidni spolecnost, oba terminy vsak vykazuji silny vliv evolucnich teoriL V ces. literature se rnisto terminu s.p., ktery rna zavadejici a zaroveii i pejorativni ryznam, ujal nazev -tpfirodni narody, ktery lepe vystihuje charakter techto spolecnosti a vytvari dualni antropol. oznaceni ke -tspolecnosti industrialni. A: primitive society F: societe primitive, societe archa'ique N: primitive Gesellschaft I: societa primitiva Lit.: Kuper. A.: The Invention of Primitive Society. Transformations of an Illusion. London, New York 1988; viz tez --->antropologie kulturni, --->antropologie socialni.

Jus

s p 0 lecno st p ru m y s I 0 v a viz spolecnost industrialni s pol ecnos t p rv 0 b y tne- p os p 0 In a viz spolecnost primitivni

dy. Modemizace a pokrok technologii vedou k rozchodu sveta instituci s pfirozenym svetem lidi, se "spolecnosti individui". Rizika a nebezpeci presahujici institucionalizovany regulacni system nachazeji svuj vyraz v -tekologicke krizi, ktera je zaroveii ztroskotanim racionality a emancipace cloveka a spolecnosti vuei prirode. Krome ekologickych krizi a katastrof jsou znakem s.r. soc. a psych. -tstresy. UZ soc.-psychol. vyzkumy ze 70. 1. prokazaly, ze nektera rizika znamenaji novou kvalitu nebezpeci, vyvolavaji solidaritu ze strachu a drasticky snizuji akceptaci rizik u obyv. Beckova teorie s.r. patfi do nazorove vlny -tpostmodernismu. A: high-risk society F: societe a risque N: Risikogessellschaft I: societa a rischio. Lit:: Beck, U.: Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Modeme. Frankfurt a.M. 1986; Kamalyt, 1.: Ekologicka otazka a krize metafyzickeho rozumu. Filosofick.'J casopis, 1991, c. 6; Kamaryt, 1.: Ekologicka krize, filosofie moderny a postmoderny a rizikove spolecnosti. Etika, 1992, C. I; Nowotny, H. - Evers, A.: Ober den Umgang mit der Unsicherheit. Frankfurt a.M. 1987; Winter, G.: Das umweltbewusste Unternehmen. MUnchen 1989.

Kam spolecnost s amoo bsl uzna - preklad angl. pojmu "self-service society", ktery formuloval J. I. Gershuny v polemice s konceptem -tpostindustrialni spolecnosti jako spolecnosti sluzeb (service-society) D. Bella. Na zaklade analyzy casovych rad vydaju na spotrebu Gershuny demonstroval, 'Ie myslenka service-society je mytus a trend naopak smeruje od vydaju na slu'Iby k vydajum na zbozL Misto nakupu sluzeb lide vyuzivaji produkty ziskane na trhu a sluzby produkuji vlastnimi silami primo v domacnosti. Tim dochazi mezi jednotlivymi ekon. sektory k posunum formalnim, neformalnim a domacim a roste vyznam -tdomaci prace. A: self-service society F: societe a Iibre-service N: SelbsDienstleistungsgesellschaft I: societa di self-service

sp 0 lecnost p fedkapi talisticka viz spolecnost preindustrialni

Lit.: Gershuny, 1. l.: After Industrial Society? The Emerging Self-Service Economy. London 1978.

s polecnost p red Hidni viz spolecnost primitivni

s pol e c nos t s I u z e b viz spolecnost postindustrialni, spolecnost samoobsluzna

spolecnost rizikova - pojem zavedeny Ulrichem Beckem pro novou fazi -tindustrialni spolecnosti, ve ktere rozmer nebezpecnych nasledku je v rozporu s institucionalizovanymi kriterii a s opatrenimi proti riziku, nebof atomova, ekologicka, geneticka a chemicka nebezpeci nejsou uz ani casove, ani mistne, ani soc. ohraniCitelna. Instituce na jedne strane garantuji bezpecnost, na strane druhe legalizuji praktiky, ktere skryte nebo otevrene upeviiuji a sm katastrofalni situaci. V s.r. jsou rizika a nebezpeci extemalizovana, individualizovana a bagatelizovana. ldou na ucet individui, budoucich generaci a samotne -tpfiro-

Mik

s pol e cn 0 s t so ci alis ti c k a viz socialismus, sociaIismus realny s pol e c nos t s t a v 0 v s k a vizrspolecenstvi tradicni, stay urozenych, stavy, slechta s pol e c nos t t aj n a - sdruzeni, organizace, -tspolek ci -tklub utajujici pred verejnosti svou existenci, ideologii, dIe, stanovy, cleny, zvyky, obfady atd. - vse, co je dulezite k identifikaci ci posouzeni cinnosti. Nekdy je utajovani podminkou existence s.t., jindy jde 0 dobrodruzstvi,

snahu odlisit se od ostatnich anebo 0 pokraeovani ve zdedenych tradicich. Pojitkem a silou s.t. je vzajemna duverajejich Clenu. Nektera nab. a polit. -thnuti mel a ve svych pocatcich raz s.t. nebo alespoii nektere jeji rysy, napr. tajne schuze. S.t. byvaji pfisne vyberove, jsou casto zalozene na patriarchalnim organizacnim principu, maji liberalizovanou strukturu, presne rozdelene role. Clenove byvaji vazani sliby, pffsahami apod. lednim z predobrazu s.t. jsou pythagorejci (5. st. pf.n.I.), mezi vyznamnejsi z 18. st. patfi napr. iluminati (A. Weishaupt), karbonari (Italie), dekabriste (Rusko), Gcelova srdce (Irsko). V Cine existoval od 5. st. Bay lotos, z neho'i vznikla rada dalSich s.t., jako napr. Hung (od 17. st. az do 2. svet. valky), boxerove (od 18. do poeatku 20. st.) apod. Povestne jsou s.t. na bazi -tzednarstvi. S.t. vytvareji i nektere -tsekty, napr. uctivaCi d'abla (viz -tsatanismus), stoupenci -thermetismu, -tokultismu, -tspiritismu. Mezi nejznamejsi s.t. v soucasnosti patfi Ku Klux Klan, ktery vznikl v polovine 19. st. v jiznich statech USAjako rasisticka, protieemosska organizace. V r. 1871 byl sice rozpusten, ale obnovil se opet v dobe 1. svet. vaIky. Za modemi s.t. Ize take povazovat -tmafii. Potreba utajeni einnosti nekterych s.t. je dana i jejich protizakonnym, protispol. charakterem. A: secret society F: societe secrete N: Geheime Gesellschaft I: societa segreta Lit.: Lellnhoff, E.: Tajne politicke spolecnosti. Praha 1932; Schuster, G.: Die Geheime Gesellschaften, Verbindungen und Orden. Lipsko 1906.

Kou s pol e cn os t tec h ne t ro n n i - jedna z variant pojeti -tpostindustrialni spolecnosti, jejiz charakter i vyvoj je urcovan predevsim rozvojem -tvMy a -ttechniky, se zvl. durazem na technologii a elektroniku, od nichz je termin odvozen. Autorem pojmu s.t. i koncepce technetronni ery jako nove etapy ve vyvoji lidstva a koncepce s.t. jako spolecnosti odpovidajici tomuto vyvojovemu stadiu je Z. Brzezitiski. lednotlive momenty se objevily v jeho pracich jiz v 60. I., pfedevsim v dile Amerika v technetronnim veKu, nejuceleneji svou koncepci vyloZiI v praci z r. 1970 Mezi dvema v&y. Uloha Ameriky v technetronni ere. PodIe Brzezitiskeho se USA v 2. polovine 20. st. nachazeji v etape pfechodu k s.t., Cimz se srnvaji "prvni globalni spolecnosti v dejinach". S.t. je ale modelem spiSe pro 21. st. Kjejim zakl. rysum patfi: 1. rozhodujici vliv na zivot spolecnosti i jednotlivce rna veda a technika, ktere se stavaji stale dUlditejsim zdrojem -tinovaci a nejvyznamnejsim faktorem spol. zmen; 2. nejdulezitejsi sferou neni prum. vyroba, ale oblast sluzeb, pricemz -tautomatizace a kybemetizace osvobozuji cloveka od obsluhy stroju; 3. znalosti se stavaji nastrojem moci a efektivni mobilizace ta1205

spolecnost tradicni

lentu dulezitou cestou k ziskani moci (polit. e1ita se proto lecnosti na privilegovane mensiny a diskriminovane vetstale vice utvafi podle miry znalosti); 4. prohlubuje se de- siny sdili tez fada nemarx. myslitelu. Ale marxismus hlepersonalizace ekon. moci, vzajemna zavislost mezi statni- da zdroj ruznych forem soc. nerovnosti v oblasti vyr. vztami institucemi (vcetne armady) a ved. a prum. instituce- hu, coz povazuji nemarx. sociologove za spomy krok. mi; 5. velice vyzn. roli maji univerzity, ktere jsou jako Poukazuji na mnohost zdroju soc. nerovnosti, na to, ze sou"tovamy na mysleni" zdrojem polito planovani a soc. krome vlastnictvi vyrobnich prosuedku, ktere je podle marinovace; 6. pruvodnim jevem s.t. je "krize institucionali- xistu zakladem tfidni nerovnosti, pfedstavuje pouze zv!. zovanych ideologii" (podle Brzeziriskeho soc. polito vedo- pfipad. Podle marxismu existuje zpusob, jak soc. nerovmi lidi prochazi 3 zak!. stadii: nabozenskym univerzalis- nosti zrusit a nastolit soc. spravedlivou spolecnost. V tommem, nacionalismem a ideologickym univerzalismemjako to bode je skepse nemarx. s-gie zcela jednoznacna: uvenutnym produktem technetronni ery, v niz vznika "nova dena teze je komentovana jako neseri6zni -tutopie. intelektualni synteza", "celosvetove vedomi"); 7. klico- Z existence s.t. nevyplyva, ze rozhodujici zdroje tfidnich vym problemem s.t. je orazka, jak harmonicky spojit osob- rozporu je nutne hledat prave a pouze jen v oblasti vlastni svobodu cloveka se spo!. "planovanim"; 8. hlavni prob- nictvi vyrobnich prostI'edku, a jiz vubec z toho nevyplylemy nejsirsich vrstev se jiz netykaji materialni, nybrz va, ze za jistych okolnosti mohou byt zdroje techto rozpopsych. stranky jejich Zivota (napf. problemy ztraty kvali- ru s konecnou platnosti odstraneny. Zatim nejjemnejsi analyzu problematiky s.t. provedl pafikace, bezpecnosti, cestovani, vyuzivani volneho casu apod.); 9. vzrusta moznost redukovat soc. konflikty do tme A. Giddens, ktery dusledne odlisil tfidne rozdelenou kvantifikovatelnych mezi a stale vice je cilevedome ovliv- spolecnost od s.t. V prve z nich tfidy sice existuji, nehraiiovat, pficemz narustajici pragmaticky pfistup k feseni ji v ni vsak takovou ulohu, abychom prave jejich analyzou soc. problemu stimuluje ochranu lidskych hodnot a zaroveii mohli odhalit zakl. principy fungovani teto spolecnosti. snizuje ulohu ideologii; 10. rozvoj masovych sdelovacich Proces tfidniho -tvykofisfovani v ni neovliviiuje povahu prosuedku (zejm. televize) vtahuje do polito zivota mno- pracovniho procesu; pfivlastiiovani nadvyrobku pfichazi hem pocetnejsi cast obyv. a soucasne poskytuje urcite teprve dodatecne, vyroba muze probihat nezavisle na nem. moznosti jeho ovliviiovani; 11. roste zajem lidi 0 pfizpu- Ekon. zavislost bezprosuednich vyrobcu na dominujici tnsobovani vedy jejich pouebam a 0 -tkvalitu iivota (v cel- de je nizka az nulova. Charakter produkce neni vysvetlikovem, nejen materialnim smyslu); 12. zvyraziiuje se pro- telny trznimi vztahy. V techto podminkach jsou vyznamblem ucasti sirokych vrstev obyv. na spo!. rozhodovani nejsi zcela jine typy konfliktu nef -ttfidni boj. Naproti (vcetne dalSich emancipacnich snah zen), problem "pol i- tomu ve s.t., ktera Giddensovi splyva s -tkapitalismem, tickeho" -todcizeni, ktere je provazeno bud "unikem do pronikaji v dusledku vyvlastneni bezprostrednich vyrobvnitfni emigrace", nebo fazi "nasilnych destruktivnich cu trzni vztahy primo do samotneho procesu vyroby. Ta vnitf-nich boju"; 13. nastava zasadni zmena ve vzdelava- je nepfedstaviteina bez vzajemneho setkani namezdni prani, ktere je vseobecne dostupne a jehoz poueba se proje- ce a kapitalu a tato vzajemna zavislost zaroveii generuje vuje po cely zivot, protoze lide musi stale zvysovat svou konflikt zajmu. Tzv. tfidni konflikt ziskava centralitu, kterou v tndne rozdelenych spolecnostech postrada!. Teprkvalifikaci. A: technetronic society F: societe technetronnique ve nyni se kolem neho soustreduje hlavni potencial soc. napeti. Pod!e Giddensovy koncepce pfedstavuje pfechod N: technetrone Gesellschaft I: societa tecnetronica ke kapitalismu nejvetsi zlom v dosavadnich dejinach, a to Lit.: Brzezinski. z.: America in the Technetronic Age. New York 1967; v souvislosti s pfevladnutim trZnich vztahu a s jejich duBrzezinski. z.: Between Two Ages. America's Role in the Technetronic sledky. Giddensovo pojeti tnd se kryje s pojetim M. Webera Era. New York 1970. Duf a umoziiuje, na rozdil od pojeti marx., presne odlisit napf. spolecnost stavovskou (viz -tstavy) od s.t. a take citlives pol ecn 0 s t tr ad icn i viz spolecenstvi tradicni ji vymezit vztah mezi ekonomikou a politikou v tradicnich s pol e c nos t t rid n i - spolecnost rozdelena do -ttfid, spolecnostech a ve -tspolecnosti moderni, v niz se ekoresp. fungujici na zaklade tohoto rozdeleni. Je to koncep- nomika osamostatiiuje od mimoekon. vztahu, stavi se nad ce, ktera hraje ustfedni ulohu jak v marx. pojeti -tspolec- ne a rna tendenci podndit svemu rytmu chod cele spolecnosti a -tsocialni zmeny, tak take u nekterych kritiku nosti. V teto situaci se definitivni zanik soc. rozporu jevi -tmarxismu. Marx. koncepce s.t. vychazi ze zjisteni, ze vysoce nepravdepodobnym. mini maine po dobu 5 tisic let existuji v lidske spolecnos- A: class society F: societe de classes N: Klassengesellti vyrazne -tsocialni nerovnosti. Tezi 0 rozstepeni spo- schaft I: societa di classe. 1206

spolecnost vykonova

Lit.: Geiger. T.: Die Klassengesellschaft im Schmelztiegel. Ktiln 1949; Bottomore. T. B.: Classes in Modern Society. London 1965; Giddens, A.: The Class Structure of the Advanced Societes. London 1973; Giddens. A.: A Contemporary Critique of Historical Materialism. London 1981.

Kel

spolecnost ucencu viz vzdelanec s polecnost uza V fen a viz spolecnost otevrena spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova - dichotomie zavedena H. Spencerem, ktera tvon zaklad jeho -ttypologie spolecnosti. Kriterii odliseni s.v. a s.p. je: 1. charakter -tcinnosti, ktera v ka'lde z techto spolecnosti prevlada; 2. rozdily v -torganizaci spolecnosti, ktere z toho vyplyvaji. Nejdu!ezitejsim znakem vojenske spolecnosti je koncentrace veskere moci v rukou vojenskeho vlidce, kter)' rozhoduje 0 osudech svych poddanych; druhym znakem je, ze jedinci vykonavaji sve cinnosti pod donucenim statni moci. Soucinnost vojenske spolecnosti vyplyva prave z jejiho donucovaciho razu. Tato spolecnost je vyrazne soc. rozclenena, svoboda jedincu je v ni podstatne omezena. Podle Spencera pfipomina vojenska spoIecnost koncentraci moci a svou vnitfni stavbou zivy organismus pi'izpusobeny boji s vnejsimi nepfftteli tim, ze vsechny organy jsou beze zbytku podrizeny centralni nervove soustave. Vojenska spolecnost je prvni (nizsi) fazi spo!. vyvoje. Prechod ke spolecnosti prumyslove jako druhe, vyssi fazi, vysvetloval Spencer takto: Caste vedeni valek, jez je pro vojenskou spoleenost typieke, vyzaduje pruznou organizaci a slepou poslusnost a uspech ve va1ce podporuje viru v genia vUdce i v civilnich zalezitostech. Ale valky a vojenska moc vedou ke vzniku velkych spo!. seskupeni, v niehz se stale vetSi cast obyv. v~.nuje mirove praci. Tento proces pretvaI'i cloveka i spolecnost, probiha spo!. evoluce, dochazi k -tpokroku, vytvari se prumyslova spo!ecnost. Tato spolecnost rna cile vyrazne mirove, a tim se zasadne liSi od vojenske spolecnosti. Meni se v ni vztahy mezi statem a obcany. Namisto doktriny pozadujici absolutni poslusnost jedince vuCi moci nastupuje presvedceni, ze nejvyssi je yule obcanu a vlada existuje jen proto, aby tuto vuli realizovala. Statni moc je postupne omezovana a vytlacov{ma z mnoha oblasti spo!. zivotao Podstatnym znakem teto spolecnosti je dalekosahla osobni svoboda individua. Spoluprace v teto spolecnosti je dobrovolna, podobne jako kazda obchodni transakce. Namisto sily a donuceni zde nastupuje sympatie a pravo. Vyvoj od vojenske k prumyslove spo!ecnosti probihal postupne, novy typ spolecnosti se rodil na bazi stareho. Lide si museli vytvofit navyky spoluprace a discipliny, museli pi'inaset urcite obeti pro dobro celku, coz bylo umozneno prave diky tisicileti trvajicim vojenskym vladam, ktere nepi'ipustily jedince ke slovu. Spencer povazu-

je v souladu se svym -tevolucionismem vyvojove razeni s.v. a s.p. za zakonite. Obdobi, ve kterem sam zil, charakterizoval jako prechodne v tom smyslu, ze nejvyspelejsi spolecnosti se jiz zbavily mnoha znaku vojenske spolecnosti a nabyly charakteru prumyslove spolecnosti, ale teprve dalSi pfizpusobeni lidske pnrozenosti spo!. zivotu a spolecnosti prostfedi povede k uplne likvidaci militarismu, valek a donuceni a umozni vznik idealniho spo!. systemu. A: military society and industrial society F: societe militaire et societe industrielle N: Militiir- und Industriegesellschaft I: societa militare e industrale Lit.: Kasprzyk. L.: Spencer. Warszawa 1967; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, dfl I. Warszawa 1981; Wiltshire, D.: The Social and Political Thought of Herbert Spencer. Oxford 1978.

Sed s pol ecn ost v 51 kon 0 v a - typ -tindustrialni SpOlecnosti, ve ktere je soc. jednani charakterizovano v51konovou motivaci, resp. tim, ze soc. -tstatus jedincu i skupin je urcen zejm. jejich vykonem (T. Parsons). Pojem s.v. poprve pouZilA. W. Etzioni pri analyze vyvoje am. spolecnosti po 2. svet. vaIce. Princip vykonu rna podle koncepce s.v. rozhodujici vliv na vseobecnou tendenci zajisteni rovnosti sanef pro vsechny. Vykonova orientace byva tez charakterizovana jako tendence posuzovat vsechny cinnosH z hlediska "uspechu Ci neuspechu". Vykon je pojiman jako "strategie I'eseni problemu". Modemi spolecnost s narustajief diferenciaef, slozitosti vztahU a ukolu k reseni si podle teto koncepce vynucuje stale vyssi vykony. Prosazuji se takovi jedinci, ktefi jsou schopni je uskuteciiovat. Prechod od -tobcanske spolecnosti k s.v. se tak odehrava jako prechod od rozvijeni a prosazovani individ. zajmu (selfinteress) k plneni pozadavku soc. systemu vynucujiefch si nove "vykonove strategie". 0 s.v. uvazuje predevsim teorie -tstrukturalniho funkcionalismu. Predpoklada, ze princip vykonu je vclenen do normativniho vzorce -tmoderni spolecnosti a ze se jim Ueho rozsahem a kvalitou) pomefuji materialni a soc. sance individui, ze toto kriterium postupne zatlacuje drivejsi kriteria, jako je soc. puvod, stay apod. Princip vykonu neni omezovan predstavou soc. spravedlnosti, tedy snahou po odbourani neopravnenych vyhod nekterych soc. vrstev a barier mezi nimi. Zamereni na vykon je spojeno s ocekavanim optimalniho vycerpani veskereho spo!. potencialu. S.v. charakterizuji zmeny v komunikacnich, ved. a energetiekych technologiich. Predpoklada se kontinualni narustani vykonu vyrobnich technologii a s nim spojene promeny hodnotovych systemu modemiho kapitalismu. Primamim polit. ukolem tzV. -tpostmoderni spoleellosti je I'esit konflikt mezi techno!. ovladanim a moznosti nenechat se technologiemi zcela ovladat. 1207

spolek

sponzorstvi

A: meritocratic society F: societe performante, productive N: Leistungsgesellschaft I: societa meritocratica Lit.: Etzioni, A.: The Active Society. New York 1968; Parsons, T. - Schils, E. A.: Toward A General Theory of Action. Harward 1951; Parsons, T.:

The Social System. Glencoe, Ill. 1951.

Much

s pol e k - spec if. soc. skupina charakterizovana spo1ecnl'mi ---'zajmy a vymezenl'mi pravidly vzajemneho styku clenu. S. bl'vaji casto ---'organizacemi se samostatnou pravni subjektivitou. Clenstvi ve s. je dobrovolne a spoIkova Cinnost se provadi podle pfijateho programu ana zaklade stanov. V klasickem s-gickem pojeti H. Schmalenbacha je s. charakterizovan jednak tesnl'mi vztahy a vazbami mezi jedinci, podobne jako pospolitost, jednak tim, ie se i'idi stanovami, pravidly, ie jeho Cinnost je uspoi'adana vectome a rna tedy rysy ---'spolecnosti. Je tedy na rozhrani mezi pospolitosti a spolecnosti (viz ---'Gemeinschaft a Gesellschaft). S. uiivaji zpravidla symboly, ktere se vztahuji bud' primo k Cinnosti s., nebo maji pouze expresivni funkei. S. s volnejsimi pravidly spolkoveho iivota se bUii ---.klubUm, ty s rigidnejsimi strukturami ---.sektam, pi'ip. ---.tajnym spolecnostem. V ces. prosti'edi jsou tradieni s. na bazi ---'zajmovych cinnosti, zejm. tzv. umelecke spolky (---.Devetsil, Mdnes apod.). V minulosti se vytvarely s. na bazi ---'hnutl (napi'. odborove spolky, nebo delnicke S" ienske s.), jsou znamy krajanske spolky apod. V soucasne dobe se pojem s. pouiiva pomeme malo. A: association F: association, societe N: Bundes, Verein, Verb and I: associazione Lit.: Schmalenbach, H.: Die Soziologische Kategorie des Bundes. In: Die Diskursen, d. 1. MUnchen 1922; Tiinnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. 1887.

Much

spolek kraj ansky viz krajane, spolek s pol e k

0

d b 0 r 0 v y viz hnuti odborove, spolek

s pol u p r ace viz ekologie socialni, hry experimentalni, kooperace, psychologie socialni, soupereni experimentalni, spoluprace experimentalni s pol up r ace ex per i men t a I n i - typ ---'experimentalni hry postavene na konceptu spoluprace neboli ---'kooperace jako spec. druhu ---'socialni interakce; tl'ka se dvou i vice jedincu nebo dvou i vice skupin lidi (maIl'ch i velkl'ch). Je charakterizovana tim, ie kaZdl' z ucastniku muie lepe dosahnout cile einnosti, kdyi se i ostatni ucastnici mohou dostat do svl'ch cilovl'ch oblasti. Toto vymezeni pochazi od M. Deutsche. eil pi'i s.e. musibl't pro vsechny ueastniky pritaZlivl', musi mit obecne uznavanou kladnou hodnotu a jeji rozdeleni mezi ucastniky musi bl't 1208

spravedlive. Pro tuto podminku se pouiiva pojem "spolecne sdileni cile" kooperujicimi. Situace umoinujici s.e. musi zajistit vfse definovanl' cil, tj. hodnotovou preferenci spolecneho dosaieni cile pred jakoukoliv formou egocentrickeho zamereni. Casto se tei jako jeden z charakteristickl'ch znaku spoluprace uvadi koordinace, tj. sladeni Cinnosti. S jevem spoluprace se setkavame v ruznl'ch oblastech lidske cinnosti: hosp., polit., vojenske, dopravni, ve vyzkumu, ve sportu atp. S.e. byla formulovana pomoci matem. ---.teorie her, specif. pomoci tzv. nenulovych her. Jejich zakl. charakteristikou je to, ie min. v jedne bunce matice rozhodovani vsech ucastniku soucet vsech vl'her a pro her neni roven nule. Zajem vl'zkumu se soustredil v prve i'ade na ty experimenrnlni hry, jejichZ nenulova bunka mela kladnou hodnotu. Prikladem 2 x 2 matice hodnot s poradovl'm usporadanim imaginarnich jednotek vl'her a proher je Prisoners dilema game (PDG, dilema vezne). Proti spolupraei se stavi soupereni neboli ---.kompetice (viz ---.soupereni experimentalni). Soc. psychol. vl'zkum se casto zameruje na definovani kroku od soupereni ke spolupraci: 1. radikaIni zmena motivace, tzv. kopernikovsky obrat v zamereni cilu (na modeIu PDG je moine demonstrovat, ie strategickl' cil jak maximalizace vlastniho zisku, tak rozdilu zisku ve vlastni prospech, tj. jak strategie minimaxu "opatma", tak "Zrava", vedou k destrukei a minimalizaci zisku vsech ucastnikU, nadejna je jen motivace noscentricka, preferujici spoleenl' zisk pi'ede vsim, prip. motivace altercentricka, pi'ejici druhemu Ci druhl'm ucastnikum); 2. ochota k dobrovolne ztrate, ke ktere pi'i tom nemusi dojit, pakliie oba (vsichni) ucastnici se rozhodnou kooperovat (ale bez ochoty k teto ztrate se ke spolupraci nelze dostat); 3. cin, protoie nestaci 0 spolupraci jen uVaZovat, ale je ti'eba udelat prvni krok timto smerem; 4. duvera, ktera je definovana jako vira, ie druhl' ucastnik (dalSi ucastnici) zmeni tei svoji motivaei a pujde stejnou cestou; 5. vzajemnost neboli reciprocita (chce-li kooperovat jen jeden z dvojice Ci skupiny ueastniku, spoluprace se nemuie uskutecnit). K dosaieni spoluprace je ti'eba, aby vsichni ucastniei ucinili vsech 5 jmenovanl'ch kroku. Podminkou udrieni jednou jii nasto1ene spoluprace je duveryhodnost jednani vsech ueastniku na kaidem kroku. Pri zklamani duvery (nekterl' z ucastniku se da svest k jine volbe) se spoluprace hrouti. Jeji opetne nastolenije obvykle tezsi nd prvni realizace: je k tomu ti'eba odpusteni toho, kdo byl zklaman, a radikalni zmeny motivace toho, kdo zklamal. Experimentalni vl'zkumy kooperace jsou duleiite zejm. pro ---.sociologii malych sku pin a pro jeji aplikaci v s-gii prace, prumyslu apod. (Viz tei ---'strategie konfliktni.) A: experimental cooperation F: cooperation experi-

mentale N: experimentell Kooperation, Zusammenarbeit I: cooperazione sperimentale Lit.: viz ->hry experirnentalni, ->kontlikt experimentalni.

Kfi

sp.~I~ rozhy~do: ani pracuj ici'ch - tei ueast pracUJlclch na nzem - konkretni forma ---'demokratizace hosp. iivota, v Nemecku znama pod pojmem Mitbestimmun~. S.p. je yt!pickl'm poiadavkem ---'odboru. Predstavy s.p. JSou zamereny na: a) soc. aspekty (zajisteni prace, zabezpeeeni ve stan, humanizace prace, dustojne formy prace a ochrana pred svevolnl'mi rozhodnutimi podnikatele), b) ekon. aspekty (ochrana pred zneuiitim ekon. moci, kontrola ekon. moei, ochrana pi'ed zneuiitim na pracovnim trhu, ochrana pi'ed dusledky ekon. koncentrace, zabraneni premeny ekon. moei v polit. moc), c) celospol. aspekty (zrovnopra~neni kapitalu a prace, demokratizace ekonomiky, emanclpace prace). V nejsirsim slova smyslu se pod s.p. rozumeji vsechny snahy, ktere maji umoinit pracovnikum na urovni zavodu a podniku, stejne jako v cele ekon. sfere, o~ganizovane spolupusobeni. S.p. se uskutecnuje prosti'edmctvim zastupcu zamestnancu na pracovisti. Ve vetSine evrop. zemijsou temito zastupci nikoliv odbory, ale zavodni a podnikove rady. Zavodni rada napr. v Nemecku muie bl't zvolena v kaidem zavode s nejmene 5 zamestnanei z nichZ jsou alespon 3 volitelni, tj. dovrsili 18. rok veku a v'den voIeb maji v podniku odpracovano min. 6. mesicu. Voleb se ue~tni vsichni zamestnanci krome vedoucich pracovniku (leltende AngesteIlten). Pocet elenu zavodni rady je zavisIl' na poetu zamestnancu a je stanoven zakonem.

Schema systemu spolurozhodovani ve SRN: VEDENl A.S. I PREDSTAVENSTVO pravo spolurozhodovanf

volba

Akciomlfi volba

Zavodnfrada

podpora

Odborova organizace navrh kandidatky

Ruzna prava ucasti na fizeni jsou napi'. ve SRN fixovana 3 zakonnl'mi ustanovenimi: zakonem 0 organizaci prace v podniku (Betriebsverfassungsgesetz) z r. 1972, zakonem o spolurozhodovani pracovniku v dozorcich radach dolu a podniku ielezarskeho a ocelarskeho prumyslu (Montan-Mitbestimmungsgesetz) z r. 1951 a zakonem 0 spolurozhodovani pracovniku (Mitbestimmungsgesetz) z r. 1976. S;~ prava ueasti na rozhodovanf a fizeni mohou pracovmCI prosazovat bud' kolektivne nebo individuaIne. Instituc~onalizovane kolekt. cesty s.p. se uskutecnujf prosti'edmctvim podnikove rady, podnikoveho shromaideni, ekon. v~boru a dozorci rady. JednotIivci zakon phznava: 1. povmnost zamestnavatele informovat 0 Cinnosti, chodu prace a zmenach v pracovni sfere pracovnika; 2. pravo pracovnika projednat opati'eni, ktera se ho tl'kaji (skladbou pracovnfho pfijmu, hodnoceni jeho prace, moinosti daISiho profesniho postupu); 3. pravo nahlednout do osobni sloiky; 4. pravo steiovat si na znevl'hodneni, resp. nespravedlive zachazeni u zamestnavatele anebo podnikove rady. JestIiie se zamestnavatel a podnikova rada nedohodnou, zda je stiinost opravnena, rozhoduje smirei organ. S.p. je soueasti tzv. ---'prumyslove demokracie. A: co-decision making F: codecision des travailleurs N: Mitbestimmung, Selbstbestimmung der Arbeiter I: cogestione aziendale Lit.: Arbeitsbuch zum Arbeitsverfassungsgesetz. Wien 1987; Textausgabe Betriebsverfassungsgesetz. Koln 1989.

HoV

s p 0 n z 0 r s t V i - (z angl. sponsor =ruciteI, garant) - zvl. pi'ipad ---'daru, ktery rna nejeasteji podobu financnich prosti'edku poskytnutl'ch vei'. institucim i soukromnikum na financovani vecty, kuItury, skolstvi, na ucely soc., zdravotnicke, ekologicke, humanitarni, charitativni, nab., telovl'chovne a sportovni. Hist. navazuje s. na mecenasstvi (viz ---'mecenas), na rozdil od nej vsak ph s. nemusi viibec dojit k osobnimu kontaktu sponzora a sponzorovaneho a sponzorem bl'va casto organizace, podnik, nikoliv bohatl' jedinec. V i'ade tzv. modernich spolecnosti je s. institueionalizovano, protoie je obecne uznavanl'm zpusobem financovani obecne prospesnl'ch neziskovych, event. financne ztratovl'ch aktivit. V zakonem ureenl'ch pfipadech bl'va poloika pouiita ke sponzorovani zohlednena pi'i vl'poctu danove povinnosti darce. V posledni doM se v nekterych zemich (napi'. v ItaIii, SRN) stava problematicke s. polit. strano Vysoke naklady na volebni kampane a udriovanf stranickl'ch aparatu vyvolavaji vysokou popta~ku po finanenich darech, kterou mohou uspokojit pouze fmanene silni darci, tj. velke podniky. Ph tomto typu s. existuje (ne vidy oduvodnene) podezi'eni, ie ekon. silne 1209

spor

0

metodu

jednotky ovlivnuji primo a bezprosti'edne polito rozhodovani, resp. provadeji nepi'ipustne -tlobby. A: sponsorship F: commandite N: Sponsoring I: sponsorizzazione Kem s p 0 rom e t 0 d u viz sociologie nemecka s p 0 r 0 po ziti vis m u s viz racionalismus kriticky, skola frankfurtska s p 0 r 0 un i v e r z a lie viz platonismus, nominalismus, realismus s p 0 r t - (ze staroangl. disport = bavit se, roznaset, jehoz zakiademje lat. disportare = rozptylovat se, bavit se) - jakakoliv pohybova aktivita, ktera rna charakter -thry (bud' zapasu se sebou samym, nebo zavodu s jinymi) a realizuc je se v ramci pi'esne stanovenych pravidel a zasad fair play. V s-gickem pojeti vystupuji do popi'edi dalSi diilezite charakteristiky: a) vysoky stupen organizovanosti, opirajici se 0 rozsahlou sii mezinarodne, nar. i lokalne piisobicich instituci a organizaci (zakl. jednotkou je klub ci sportovni oddil); b) vysoky stupen formalizace, projevujici se slozitymi, po vzoru pravnich norem vypracovanymi predpisy, normativy a principy vystavby ~rg. zakladny soutezi i pi'ipravy a vyMru ucastnikii sportovnich klani (viz napr. definice -tamatera, profesionala, vekovych, vahovych Ci vykonnostnich skupin, ktere se soutezi mohou ucastnit); tyto normy casto (i podle nazoru nekterych pravnikii) nahrazuji Ci doplnuji pravni normy a vytvafeji fakticky stav pnlvni exteritoriality; c) vysoky stupen profesionalizace a diferenciace roll spjatych s provozovanim, i'izenim a organizovanim sportovnich cinnosti a pi'ipravou na ne (role trenera, manazera, uCitele telesne vychovy, rozhodcich, cviCitelii apod.); d) fungovani s. jako modelu pro jine typy Cinnosti, napi'. pro souteze zpevakii pop music, volby kraloven krasy aj., ktere pi'ejimaji vnejsi rysy sportovnich soutezi, inspiruji se metodami hodnoceni vykonu, ktere v nich vykrystalizovaly, i standardizaci podminek, v nichz vykon probfua; e) vyrazny hodnotovy mlboj (tzv. filozofie sportu) a ideal. komponenty prolinajici vsemi oblastmi s. a ustici (zejm. v nekterych s. ana vysoke urovni vykonnosti) ve vyhraneny -tzivotni styl (-tzivotni sloh). Ideologie s. rna charakter jednak makrospol. uvah 0 poslani a soc. funkcich s. (napi'. -tolympismus, neodarwinisticka interpretace s., komplex pfedstav kolem fair play), jednak specif. uvah spojenych s osobnosti sportovce, jeho mravnim sebezdokonalenim, vazbou telesneho a dusevniho ve s. i v zivote (vyrazne pi'edevsim u orientalnich upolovych sportii, ale i v horolezectvi, sti'elM apod.). Komplexnost soudobeho s. umoznuje zkoumat jej jako subsystem spolecnosti. Sportovni subsystem plni tez vuCi 1210

spotfeba prestizni spolecnosti i jednotlivciim i'adu soc. funkci, predevsim funkci zabavnou a relaxacni, zdravotne profylaktickou a rehabilitacni, soc. a polit., integrativni, vychovnou a brannou a stale casteji i funkce ekon. povahy. S. vstupuje dnes ve vsech svych podobach do -tprumyslu volneho casu jako jeho dUleZita soucast. V evrop. zemich, ale i jinde (zejm. v rozvojovem svete) nabyl s. i vyzn. funkci politickych a ideologickych, a to jak v souvislosti s politikou nar. obrozeni ci sjednoceni (viz -tturnt!rstvi, -tSokol), tak v souvislosti s del. telovychovou. Propojenost s. s politikou a ideologii umoznuje analyzovatjej jako soucast sirsich soc. hnuti (napi'. -tnacionalismu, -tfasismu, -tfeminismu ci iredentistickych hnuti), popi'. hovofit 0 nem jako o svebytnem soc. hnuti s vlastnimi cili a reformnimi snahami (napi'. olympismus). Termin s., jak vyplyva z jeho etymologie, piivodne oznacoval rozne zabavy, sprymy a !aSkance provadene pod srrym nebem, loy, myslivost a ptacnictvi, dostihy, telesna cviceni a hry, pfedevsim beh 0 zavod, plavani, veslovani, plachteni, zapasy, boxing a sazeni vseho druhu. Soudoby s. se vyvinul z tzv. insulamiho systemu telesne vychovy a teprve pozvolna na sebe nabaloval discipliny z jinych nez evrop. kult. okruhU. Jadro sportovnich disciplln dnes pi'edstavuji tzv. olympijske sporty. Pro s-gii a geografii s. maji znacny vyznam tzV. nar. s. (u nas napf. fotbal, ledni hokej), z nichz nektere jsou velmi populami (casto pi'esahuji ramec jednoho statu), na olympijske hry vsak zatim nejsou z riiznych diivodii pravidelne zafazovany. Jde napi'. 0 golf, am. fotbal, kriket, baseball, fadu asijskych upolovych S" popf. ruzne pastevecke a stfelecke hry, konkurujici v rozvojovych zemich analogickym s. olympijskYm. Jiz z techto duvodii neni vhodne pokladat vysledky na olympijskych hrach za jednoznacny ukazatel sportovni vyspelosti zucastnenych zemi, tim mene pak za ukazatel kult. vyspelosti obyv. Soudoby s. je diferencovan podle i'ady hledisek, z nichz s-gicky relevantni jsou;.1. deleni na s. rekreacni, vykonnostni a vrcholovy, resp. na nesoutezni a soutezni; 2. odliseni s. masove rozsii'enych a tech, ktere teprve usiluji o pfizen obyv.; 3. oddeleni s. divacky vdecnych a masove sledovanych divaky od s. vzbuzujicich jen zajem odborniku a specialistii (cast z techto s. muze byt pfitom obllbena a masove provozovana; u nas jde napf. 0 plavani, kanoistiku, brusleni); 4. deleni na s. pi'evazne muzske a pi'evazne zenske; 5. deleni na s., ktere Ize pes to vat dlouhodobe (napi'. serm, jezdectvi) a ktere nikoli. Do s-gickYch analyz vstupuje i diferenciace s. podle vlastniho obsahu sportovni cinnosti. Jde napi'. 0 diilezite rozliseni na s. kolekt. a individ., s. technicke a branne, nebo 0 vydeleni s., v nichz dochazi ke kontaktu se soupefem. Pro specializovane analyzy rna vyznam i diferenciace s. podle pi'evazu-

jiciho typu zitek Jde napi'. 0 s. spiSe intelektualni ci naopak narocne na silu, vytrvalost apod. Rozdily mezi jednotlivymi typy s. jsou vdecnym nametem -tsociologie sportu. A: sport F: sport N: Sport I: sport Lit.: Di~m.

c.: Weltgeschichte des Sports und Leibeserziehung. Stuttgart

1960; Eitzen, D. S.: Sport m Contemporary Society. New York 1979; Choutka, M.: Sport a spolecnost. Praha 1969; Jokl, E. - Simon, E. eds: Interna-

tional Research in Sport and Physical Education. Springfield, III. 1964; Krawczyk, 2.: Natura, kultura, sport. Warszawa 1970; Liischen, G. R. F.Sage, G. H. e~s: Handabook of Social Science of Sport. Champaign, Ill. 1981; Ohvova, V.: LIM a hry. Historicka geneze sportu. Praha 1980; Wahl, A.: Spoleczne podlote kultury fyzicznej. Warszawa 1961' viz tez

-tsocioiogie sportu.

'

Lin, Cech

s pot reb a - z makroekonomickeho hlediska celkove vydaje na spoti'ebni statky v priiMhu daneho obdobi, tvoi'ene vydaji domacnosti na finaIni statky a sluzby, s vyjimkou bytove vystavby, kteraje soucasti investic. Jinak receno s. je ta cast narodohosp. produkce, ktera je urcena k pi'imemu uspokojovani potreb spotrebitelu. Tvori nejvetsi slozku -tGNP (asi dye tfetiny). V ekon. teorii by va s. oznacovana symbolem C. Z hlediska s-gie je s. v nejsirsim slova smyslu procesem, pi'ip. vysledkem uspokojovani -tpotreb, pri kterem dochazi k vyuziti, k odcerpani, ke "spotrebovani" hmotnych i nehmotnych statkii (hovoi'i se 0 s. potravin, ale i casu, kult. hodnot apod.). S. Ize vztahnout k individuu, skupine, spolecnosti. Jeji charakter a mira jsou dany hist. a ekon. podminkami, typem kultury, konkretnim systemem distribuce statkii a hodnot v dane spolecnosti. Uzce je svazana s -tzivotnim stylem, ktery je na jedne strane ovlivnovan moznostmi s. vazanymi na rozvinutostjednotlivych hosp. a kult. sfer, na druM strane svymi pozadavky, naroky na s. stimuluje rozvoj techto sfer. Diferenciace urovne s. je uzce svazana se -tsocialni diferenciaci. Kategorie s. je i v s-gii spojovana predevsim s ekon. dimenzi spolecnosti (resp. jedince, domacnosti); je jednim z usti'ednich temat -tsociologie spotreby a -tekonomicke sociologie. A: consumption F: consommation N: Verbrauch, Konsum I: consumo Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kem s p 0 tf e bad e m 0 n s t rat i v n i viz bydleni, domacnost, dovolena, funkce latentni, komunikace neverbalni, polosvet, sberatelstvi, smrt, sociologie jidla, sociologie mody, spotreba prestizni spotre ba masova - rozsifila se az v 50. I. 20. st., ale jeji formovani a pfedpovedi jsou starsiho data. Klasikove s-gie pfelomu 19. a 20. st. pi'edvidali urbanizaci a zevse-

~becneni spoti'eby, ztratu mezigeneracniho horizontu i jeJl odosobneni podobne jako v akciovem rozptyleni kapitalu (T. B. Veblen, J. A. Schumpeter). Zatimco pro ranou burzoazni spolecnost bylo typicke vlastnictvi vyrobnich prostredkli, vyjadrujici urCita prava a povinnosti a majici dlouhodoby mezigeneracni charakter, pro industrialni spolecnost masove vyroby je charakteristicke vlastnictvi spoti'ebnich pfedmetu, symbolizujicich soc. postaveni a majicich vetSinou jen kritkodobe trvani. V souvislosti s diskusi o spolecnosti masove spotreby (spolecnosti blahobytu) v 60. a 70. 1. ozila i diskuse 0 umelych poti'ebach. Pro K. Marxe byly potfeby v podminkach soukromeho vlastnictvi nastrojem podmaneni a zavislosti cloveka. Podle E. Fromma je treba rozlisovat spoti'ebu humanistickou, jez odpovida prave lidske pods tate, a jeji neproduktivni opak, jez Cloveka meni v -thomo consumens. Podle J. K. Galbraitha poti'eby dnes jiz nevychazeji z cloveka, nybrz jsou plodem tehoz procesu, ktery je uspokojuje, totiz vyroby as ni spjatych zajmii. Z ekon. hlediskaje poprena marginalisticka premisa, ze intenzita poti'eby klesa s jejim nasycenim (viz -tmarginaiismus). Obrovskou moc rna -treklama, ovladani spoti'ebitelii "skrytymi pi'esvedcovaCi" (V. O. Packard), ktei'i stale rafinovanejsimi zpiisoby vyvolavaji nove poti'eby pro zvyseni kapitalovych ziskii. Stale mocnejSi masovi vyrobci tak meni podobu mest, soc. svet, zivotni styl a psychologii cloveka. Proti tomuto pojeti vystoupil G. Katona (viz -tekonomicka psychologie), ktery poukazal na vliv soc. prostredi, v nemz zijeme: poti'eby v nas vyriistaji v procesu uceni, reklama je ucinna jen tehdy, ptisobi-li ve stejnem smeru. Podle neho je kritika spolecnosti blahobytu omylem, nebor prave hojnost a dostupnost vyrobkii rozmnozuje prava spoti'ebitele a stavi jej po bok vyrobce jako rovnocenneho partnera: diky "pi'ijmove revoluci" zvysuje spotrebitel vydaje na nakup aut, dlouhodobou spotfebu a bydleni, ktere jsou pro ekon. dynamiku stejne dlilezite jako vyrobni investice. "Standardni batik" predmetii dlouhodobe spoti'eby je ve spolecnosti s.m. stale vice rozsii'ovan a stale rychleji obmenovan, nad uzitnou hodnotou a estetikou veci stale vice pfevazuje jejich soc. vyznam a tech. dokonalost. A: mass consumption F: consommation de masse N: Massenkonsum I: consumo di massa Lit.: Galbraith, 1. K.: Spolecnost hojnosti. Praha 1958; Katona, G.: The Mass Consumption Society. New York 1964; Packard, V.: The Hidden Persuaders. New York 1957.

Vee spoti'e ba os ten ta ti vn i viz ti'ida zahalciva spotre ba pres tizn i-v obecne formulaci spoti'eba, v niz vlastnictvi veci pi'evlacta nad jejim uZitim, naklad1211

stabilita ekologicka

spotfebitel nost nad funkci, kde potfeba ukazat se (mit) pfevhida nad prevzat z etiky a po lit. filozofie, kde je rovnez permapotfebou vlastniho uspokojeni (byt). Jde 0 deformaci, hy- nentnim nametem diskusL Otazka spravedlnosti se v zapertrofizaci soc. funkce spotfeby, ktera vsak muze byt i du- sade vztahuje k problemu vzajemneho vztahu individ. sledkem jejiho pfezirani a zneuznani. S.p., resp. spotreba a obecneho blaha, jenz je i'esen ve dvou kontextech: a) kodemonstrativni je nepochybne stara jako lidstvo sarno, lik kdo za co rna dostat (tzv. distributivni spravedlnost), jeji konceptualizaci vsak lze vztahnout k T. B. Veblenovi, b) jaky je spravedlivy trest pro ty, kdo se dopousteji pfektery ukazal, ze sarno bohatstvi nestaci ke vzbuzeni ucty: stupkU proti obecnemu blahu. Problem s.s. je v zasade ekvik tomu musi byt dana i pathcne na odiv. Tak se vytvafi valentni otazce distributivni spravedlnosti. Za stezejni di"napadna spotfeba" (conspicuous consumption), napadny 10 modemi teorie distributivni spravedlnosti je povaZovana volny cas (conspicuous leisure), napadna abstinence od Teorie spravedlnosti J. Rawlse, podle jehoz utilitaristicke prace jako "pocestna a zasluzna cinnost" a zdroj vseobec- pi'edstavy je spolecnost uspoi'adana spravedJive, je-li done ucty k vladnouci "leisure class" (viz -ttfida zah31ci- sazeno co mozna nejvetsi rovnovahy v uspokojeni zajmu va). Statusove symboly ve spolecnosti -tmasove spotre- vsech jejich clenu. K tomu je podle Rawlse nezbytne doby nezustavaji ovsem stejne, nybrZ "prysti" dolu (trickle drZovat 2 zakl. principy spravedlnosti: 1. kaZda osoba rna down effect) po stratifikacni pyramide, cimz se vytvafi ilu- mit stejne pravo na co nejsirsi -tsvobodu, srovnatelnou ze soc. mobility: populace zustava stat, hierarchie spo- se svobodou ostatnich; 2. ekonomicke a -tsocialni tfebnich vzorcu se vsak meni. Striktne vzato, s.p. zahmu- nerovnosti maji byt uspoi'adany tak, aby pokud mozno je rozsahle oblasti m6dniho odivani, automobilismus, prospely vsem a byly spojeny s urady dostupnymi vsem; vsechny spo!. hodnoty, zejm. svoboda, prilezitost, pfijem, spotrebni elektroniku, kosmetiku atd. V minulosti byl tenbohatstvi a zdroje sebeucty maji byt rozdeleny rovnomerto koncept nadmeme ideologizovan a zbaven sveho relane, s vyjimkou pripadu, kdy je nerovne rozdeleni nektere tivniho a s-gickeho vyznamu (viz -tsociologie spotreby). nebo vsech techto hodnot vseobecne prospesne (napi'. pi'iA: prestige consumption F: consommation prestigieudeleni zbrani pouze pi'islusnikum policie); "nespravedlise N: Prestigekonsum I: consumo di prestigio ve" jsou nerovnosti, ktere nejsou ku prospechu celku. Lit.: Veblen, T. B.: The Theory of the Leisure Class. London 1899. V tomto pojeti tedy vzdy existuje napeti mezi osobni svoVee bodou a s.s. Altemativni koncepci s.s. nabizi R. Nozick, ktery zduraznuje soukrome vlastnictvi, individ. prava a ses pot reb i tel viz chovani spotrebni, spotreba beurcenL Podle jeho nazoru stat nema pravo zasahovat do s p r a va - tez administrativa, administrace - obecne osobnich svobod. V s-gii se pojem s.s. objevuje v souvisoznaceni institucionalizovane kontrolni a regulativni Cin- losti se zkoumanim -tsocialni stratifikace. Lze se s nim nosti tykajici se predevsim vei'. zalezitostL Sociologie spra- setkat rovnez ph i'eseni otazek vytvareni a pusobeni novy nebo tez -tsociologie administrativy rozlisuje 2 typy rem a hodnot jako mechanismu fidicich rozdelovani omeS.: statni a hosp. privatnL V soucasne dobe je na Zapade zenych statku a soc. pozic ve spolecnosti. Jednim z rozsivenovana znacna pozomost narustani vyznamu statni s., i'enych vyzk. zajmu je i otazka, nakolik souvisi pfedstavy charakterizovanemu jako formovani spravniho statu, coz o tom, co je spravedJive, se soc. postavenim lidL je takovy typ -tstatu, v nemz statni s. omezuje nebo pos- A: social justice F: justice sociale N: soziale Gerechtigtupne nahrazuje cinnost zvolenych organu zastupcu lidu. keit I: giustizia sociale S-gii tradicne zajimaji byrokraticke prvky s. (viz -tbyro- Lit.: Berlin, I. - Raw/s, 1. - Nozick, R. - Macintyre, A. - Dwurkin, R. Rorty, R.: 0 slobode a spravodlivosti. Bratislava 1993; Nozick, R.: Anarkracie). A: administration F: administration, gestion N: Ver- chy: State and Utopia. New York 1974; Rawles, 1.: A Theory of Justice. Oxford 1971. waltung I: amministrazione San Lit.: Thompson, V. A.: Modern Organization. New York 1981; Urwick, L.: The Elements of Administration. New York 1963.

Much

spra vedlnos t socialni - nejednoznacne vymezeny, v s-gii casto diskutovany pojem, ktery se nejcasteji chape jako hist. zakotveny pozadavek na distribuci, pi'ip. redistribuci mater. hodnot, postaveni, prestize, odmen a sankci. Byva davan do uzke souvislosti s pozadavkem -tsocialni rovnosti. Sam pojem spravedlnost byl do s-gie

S P S S - univerzalni statist. programovy system, ktery poskytuje komplex funkci pro vyzkum a zpracovani dat. Pomoci jeho modulu je mozne pi'ipravovat dotazniky a archivovat vysledky (Codebook), porizovat data a sbirat informace (Data Entry 11), provadet upravy souborU a tisknout zakl. vypisy, sumare a tabulky, pripravit prezentacni slozene tabulky, provadet jednoduchou i pokroCilou analyzu dat, vytvafet prezentacni i statist. grafy (vlastni pro-

cedury a moduly nebo pfechodem do Harvard Graphics nebo Axum), umisfovat statist. sumarni statistiky do grafU (MapInJo), aplikovat specif. metody matem. statistiky (casove fady, korespondencni analyzu, metodu spojenych mefeni, automatickou detekci interakci pro kategorizovana data, analyzu kovariancnich struktur), sledovat prubeh procesu a graficky je prezentovat (QI Analyst). Pro pfechod mezi ruznymi typy databazovych, grafickych, spreadsheetovych a statist. souboru je system doplnen programem DBMS/Copy. SPSS je vybaven textovym editorem pro pfipravu zadani a upravu vystupu a (krome verze pro DOS) take maticovym jazykem a pfipravou maker. Proto si v nem muze uzivatel naprogramovat vlastni metody nebo rutinni opakovane postupy. Komplexnost, jednotne ajednoducfie i'izeni programu integrovanych v systemu a to, ze uzivatel nalezne vsechny potrebne funkce v jednom systemu, vede k tomu, ze SPSS je nejpopularnejsim statist. systemem v ceskem, slov. a pravdepodobne i ve svet. sociaInim vyzkumu. Je take beznym standardem v mezinar. projektech. Je dostupny pro ruzne operacni systemy (DOS, Windows, OS/2, UNIX, Motif), pro -tosobni pocitace PC, Mac i pro pracovni stanice a salove pocitace vsech znamych vyrobcu. A: SPSS F: SPSS N: SPSS I: SPSS

Reh S qua rev i II e - (z angl. square = ctverec, kostka, uhelnik; z it. villa a to z lat. villa = dvorec) - doslova mesto postavene podle pravouhle ulicni site, prenesene "Pad'ourov". Termin S. pam do mluvy -tbeatnikii, v nizje to svet obcanu dbalych tzv. obycejnych, normalnich zakonu aobcanskych norem, s konvencnimi a uniformnimi potrebami, prozitky a pocity. Je to protiklad sveta lidsky autentickych beatniku. Analogicky postoj vuCi spolecnosti vyjadi'eny pojmem S. se objevuje i v jinych hnutich, zejm. v anarchismu, v pi'edvalecnem Ceskoslovensku napf. v trampingu. Problem usmemeni lidskych potenci a schopnosti, unifikace cloveka vyjadfil s-gicky a fil. napi'. H. Marcuse v pojmu -tjednorozmerny clovek. A: Squareville F: Squareville N: Squareville I: Squareville Lin s qua t e r i - (z angl. squatters; to squat = obsadit, usadit se na cizim uzemi) - termin puvodne pouzivany pro kolonisty v australske busi (kteremu odpovidaly nazvy krakefi a bezetztefi v Holandsku a ve Skandinavii), dnes pro polit.-soc. motivovane -thnuti vetsinou mladych lidi, projevujici se obsazovanim prazdnych domu, bytu, tzn. resenim bytove otazky "zdola", poukazovanim na problemy "nebydlicich" (homeless). S. svym pocinanim vyjadfuji

odpor proti domovnim spekulantum, odcizujicim velkomestskym podminkam bydleni a statni bytove politice. Vyjimecnym typem s. jsou rodiny s detmi, ktere napf. vytvofily squatting na celem uzemi poloostrova Christianie v Kodani. Obsazene domy se casto stavaji zaroven misty kult. a polit. debat. S. byvaji stoupenci -tanarchismu, pfislusnici undergroundu. Netradicnim interierovym i'esenim s prvky provokace se snazi vytvafet alternativni zivotni prostor, alternativni zivotni styl uvnitf velkomesta. V zabranych domech vznikaji ruzne specif. -tkomunity. Masovejsi squatovani se objevilo spolu s hnutim -thippies v 60. 1. Oziveni squattingu nastalo koncem 70. 1., pfedevsim diky anarchistum. Nejrozsifenejsi jsou s. v Berline, Hamburku, Oslu a Amsterodamu. V ces. zemich se objevily pokusy 0 squatting zacatkem 90. I. v Praze, Teplicich, Ostrave. Mestske ufady se chovaji ke s. s ruznou mirou tolerance. Nejtolerantnejsi jsou holandske ui'ady. A: squatters F: squatters N: Hausbesetzer I: squatter Lin srovna tel nos t viz komparabilita srovna vani viz komparace s r 0 v nan i par 0 v e viz metoda kfizovych interakci, metoda paroveho srovnani stabilita ekologicka - (z lat. stabilis = staly, trvaIy, pevny) - schopnost -tekosystemu vyrovnavat zmeny zpusobene vnejsimi ciniteli a zachovavat sve podstatne struktury a funkce. Tato schopnost se projevuje bud' tim, ze zmeny v ekosystemu, vyvolane rusivym vlivem, jsou relativne velmi male (rezistence), anebo tim, ze po odezneni rusiveho vlivu se ekosystem bud' spontanne vraci do vychoziho stavu, nebo - dojde-li k trvale zmene nekterych jeho vlastnosti - alespon na puvodni vyvojovou trajektorii (resilience). Nepusobi-li rusivy vliv, pak se stabilni ekosystem bud' nemeni, resp. meni jen velmi malo (konstantnost), nebo jsoujeho zmeny pfiblizne pravidelne (cyklicnost). Nejtypicteji se s.e. projevuje -tekologickou rovnovahou. Zivotnim prosti'edim lids tva je -tbiosfera, ktera rna zasadne narusenou s.e. (viz -tekologicka krize, -tekologicka katastrofa). Moznou cestou k zachovani, pfip. k rekonstrukci s.e. daneho uzemi je ochrana, resp. vytvareni tzv. uzemnich systemu s.e. Tyto systemy zabmuji ekologicky nejstabilnejsi casti daneho uzemi, vybrane a rozmistene tak, aby obsahovaly a co nejlepe chranily pfirozene a pfuozenym blizke casti -tkrajiny (tzv. biocentra), umoznovaly migraci organismu a jine formy "biologicke komunikace" mezi biocentry prostrednictvim tzv. biokoridorU a vytvofily ramec pro nestabilni casti uzemi vznikajici s Iidskou Cinnosti v krajine (sidla, prumyslove z6ny atd.). 1213

1212

stabilita sochlini

standard Zivotni

A: ecological stability F: stabilite ecologique N: okologische Stabilitiit I: stabilita ecologica PIa

s tab iii t a soc i a I n i - rovnovazny stav -socialniho systemu, kdy jeho zmena rna podobu postupne adaptace na zmeny podminek a prostfedL Dosazeni takoveho stavu stoji od pocatku v centru zajmu s-gie. Teor. s-gie fesi problem s.s. napf. v uvahach 0 optimalnim vztahu cinitelu -socialni statiky a -socialni dynamiky, aplikovana s-gie chce pfispet ke zvyseni s.s. fesenim konkretnfch soc. problemu, popf. inzenyrskymi zasahy do oblasti soc. vztahu. Nalehavost zajisteni s.s. vynika prave v modemi spolecnosti, kteni nahradila -tradici, tedy vysoce uCinny stabilizujid faktor, potfebou neustale -inovace. Jestlize s.s. tradicni spolecnosti mela obvykle blfzko k soc. stagnaci, modemi stability nema byt dosaieno na ukor zmeny, nybri tim, ze jsou vytvafeny vhodne podminky pro regulaci pmbehu zmen. Otazka s.s., ktera v teor. rovine nepfedstavuje vetS! problem, pam k nejvaznejsim problemum prakticke politiky. Zatimco totalitni systemy zajistuji s.s. urnrtvenim obcanske spolecnosti, demokr. spolecnosti vykupuji do znacne miry svoji s.s. nadmemym konzumem dostupnym vetSine populace. Mezi sociology, ktefi upozomuji na vratkost s.s. zajistovane timto zpusobem, lze uvest napf. A. Touraina. A: social stability F: stabilite sociale N: soziale Stabilitiit I: stabilita sociale Kel s t a lin ism u s - pojem, ktery vznikl v kazdodennim ziv souvislosti s kritikou teroristickych metod J. V. Stalina a cele Stalinovy epochy a ktery rna vyrazne negativni konotaci. V byvalych social. zemich ale nebyl pouzivan tak casto jako terminy "kuIt osobnosti", "deformace socialismu", dogmatismus apod. Pozdeji byl s. pfevzat spol. vedami jako oznaceni Stalinova mocenskeho systemu, jeho vlacty jako hist. epochy, jako ideol. systemu. V aktualni politice by va pfisuzovan takovym smerum, ktere stalinistickou ideologii a politiku obhajuji, nebo sleduji, nebo si pocinaji v jejim duchu. Casto byva oznaceni s. pouze -labellingem v polito boji nebo pohodlnym oznacenim ruznych "nesympatickych" polito systemu (zvl. v tfetim svete). S. spociva na ekon., soc. a polit. fadu, ktery byl vytvofen po Rijnove revoluci v r. 1917. Z teto revoluce odvozoval svou sebedefinici jako social. fad. Protoze se s. vyjadfoval vyhradne v kategorifch -marxismu nebo -marxismu-leninismu, zdalo se, ze je pouhym pokracovanim porevol. etapy. Uz za Leninova zivota byl SOY. system tvrdou -diktaturou pouzivajid teror a puvodne se take s. nijak neodchyloval od Leninem formulovanych programovych dIu YOre

1214

vystavby social. ekonomiky a beztfidni spolecnosti. S postupujidm casem, zvl. po nasilnem ukonceni NEP (Nove ekonomicke politiky), se s. ukazoval nikoli jako proste pokracovani, nybri jako: 1. vysledek hluboke a vsestranne krize fadu, ktery vznikl Rijnovou revolud, a bezohledneho pokusu tuto krizi pfekonat (M. Reiman); 2. dusledek upevi'iovani panstvi nomenklatury, kterou Stalin vybudoval (M. S. Voslenski, Danilov). Hodnoceni s. uzce souvisi s hodnocenim NEP, zvl. pakjeho konce. S. byva nekdy oznacovan jako "druha revoluce". Hlavni rysy s. nelze oddelit od 1. V. Stalina, ktery dosahl ve 2. polo vine 20. 1. takove koncentrace osobni moci, ze se jeho osobni vlastnosti, jako brutalita, bezohlednost, proradnost, staly polit. silou. Pfesto nelze teror s. redukovat jen na vliv jeho osobnosti. Zakl. rysem s. je pfedstava, ze vnitfni stability a vnejsi bezpecnosti lze dosahnout drastickou industrializaci. Teto strategii byla pfizpusobena i pfestavba zemedelstvi, tj. -kolektivizace zemedelstvi. Tento smer vyvoje SOY. spolecnosti nebyl Stalinovym objevem, slo vicemene 0 pfevzaty plan tzv. leve opozice (L. D. Trockij). Stalinska cesta k "vystavbe socialismu" se vyznacuje expanzi produkce vyrobnich prostfedku na ukor spotfebniho zbozi, expanzi skolstvi a rostoud rolf administrativniho fizeni ekonomiky. Cely hosp. zivot zeme byl fizen z centra, pfi max. napjatem vyuzivani vsech zdroju, s pomod natlaku nebo -donuceni, casto za vysokych materialnich ztrat a obeti na lidskych zivotech. K uskutecneni svych cilu pouzival Stalin brutalni nasilf a masovy tefor. Celkovy pocet obeti na lidskych zivotech se vetsinou odhaduje na 20 mil. osob, i kdyz existuji odhady podstatne vyssi. Teror byl pouzivan jako soc. nastroj, jimz byla znicena puvodni existencni zakladna obyvatelstva, ktere bylo donuceno pfizptisobit se novym soc. roHm. To objasi'iuje castou zdanlivou iracionalitu Stalinova chovani, jeho nemotivovanost a neodtivodnenost. Zarovei'i byl v zarodku potlacen jakykoliv odpor. Zacatek vsezahmujfciho teroru Ize datovat do pfelomu l. 1929-1930, kdy byla zahajena politika likvidace bohat)ich rolnikti jako tfidy a soucasne zacala byt s nebyvalou brutalitou provadena kolektivizace. Pomod teroru byl take zvladnut pfiliv venkovskeho obyv. do mest, jeho pfemena v pmmyslovy proletariat i udrieni vysoke produktivity pmmyslu. Teror byl i metodou mocenskeho boje, v nemz hrala stale vetSi roli polit. policie (NKVD). Od r. 1929 byly nasilne potlaceny nejen polit., ale i ideal. nazorove rozdily uvnitf kom. strany. V prtibehu 5 let od r. 1934 (od Stalinem zinscenovane vraZdy leningradskeho tajemnika strany S. M. Kirova) bylo zatceno pfes 1 mil. a popraveno pres 500 tis. clenu strany. Tento teror otevfel cestu institucionalni pi'estavbe strania jejimu pfizpusobeni se novym soc.

a mocenskym podminkam. Pficinou byl boj nomenklatur- coz vedlo k zesileni odporu proti destalinizaci a k jejimu ni -byrokracie 0 uplnou kontrolu moci. V jejim zajmu postupnemu zastaveni. Po vnitrostranickem puci proti byla zlikvidovana konkurencni skupina profesionalnfch reChruscovovi v r. 1964 doslo k obnoveni s. nebo alespoi'i volucionaru jeste z doby pfed revolud, tzv. Leninova garnekterych jeho prvkU. Proto se pojem s. nepouziva da, ktera ovladala nejvyssi posty ve state, a vymenena za pouze pro etapu Stalinova ptisobeni, ale i pro pozdejsf nomenklatumi kadry. Soucasti teroru a jeho hlavnim na- etapu "konzervativniho", byrokratickeho a represivniho strojem byly take -politicke procesy, ktere mely zniCit mocenskeho systemu. V teto souvislosti se hovofi take autoritu Leninovy gardy. o neostalinismu. Dtivodem je, ze podstatne prvky polit. Ideologie s. sarna sebe poklada za marxismus-Ieninis- systemu v nezmenene podobe pfetrvavaly i po Stalinove mus. Je bezbrehou apologetikou Stalina a jeho interpreta- smrti. ce del "klasikti". Jadro tvori "teorie vystavby socialismu", A: Stalinism F: stalinisme N: Stalinismus I: stalinismo ktera se opira 0 tyto teze: a) existuje moznost vybudovat socialismus v jedne zemi, b) socialismus je mozno vybu- Lit.: Istoriki sporjat. Moskva 1988; Reiman. M.: Lenin, Stalin, Gorbacov. Praba 1991; SchrOder, H. H.: industrialisierung und Parteibiirokratie in der dovat i v zaostale zemi, tj. prohlasit za social. i takovou Sowjetunion. Ein sozialgeschichtlicher Versuch tiber die Anpfangsphase spolecnost, v niz obyv. trpi nedostatkem. Obrovsky narust des Stalinismus. Wiesbaden 1988; Voslellski, M. S.: Nomenklatura. Wien 1980. represi a teroru byl zduvodnen: 1. zostrenim -tfidniho Bay boje pri budovani socialismu (coz je z hlediska marxismu nesmysl); 2. kap. obklicenim a ohrozenim (ktere ve sku- standard zivotni - (angl. standard = mira, norma, tecnosti neexistovalo). Cela ideologie byla zamerena na mefitko; ze starofr. estandard = vojensk)i praporec) - pojem, zdtivodneni vyvoje SOY. spolecnosti jako jedine mozne ces- ktery je chapan dvojim zptisobem. 1. Je to typovy -zputy k -socialismu. Integrativne mel pusobit nazor 0 us- sob zivota Ci -zivotni styl, kterym se pomefuje zivot jedpesne spolupraci dvou neantagonistickych trid, delniku notlivce, skupiny Ci cele spolecnosti. V marx. s-gii byly a druzstevnich rolnikti (z hlediska Marxova pojeti dejin obvykle s.z. jednotlivcti i soc. skupin vztahovany k zivotu neudrzitelny), doplneny 0 Leninuv a stale rostouci Stali- delnicke ti'idy, jinak casto jako etalonovy objekt vystupunuv kult a na katechismus povyseny a dogmatizovany mar- je zivotni styl inteligence ci tzV. vyssich vrstev obyv., osob xismus-Ieninismus. Ideologie slouzila jednak k mobiliza- s vyssim soc. -statusem. Pro starsi s-gicke mysleni byci mas a k fizeni hluboke promeny spolecnosti, jednak byla 10 typicke porovnavani s prumerem Ci modem. I tento typ ideol. nastrojem zajisteni moci polito byrokracie (nomen- srovnani rna stale svuj vyznam, soudoba statistika a s-gie klatury) a v neposledni rade mela za ukol disciplinovat ma- vsak jiz prtimeme a modalni hodnoty nehypostazuje v te su obyvatelstva. Postupne (a zvl. za 2. svet. valky) bylo mire, jak to bylo obvykle u zakladatelu ved, statistiky. Jen mozne pozorovat nejdfive rust "sovetskeho patriotismu", ojedinele lze srovnat realny zpusob zivota s objektivne voo, ktery se postupne menil v otevfeny rusky patriotismus zdtivodnenymi normami (napr, u vyzivy, bydleni). 2. S.Z. a -nacionalismus, doprovazeny terorem vuCi neruskym je relativni mira, situujici individ. Ci skup. zivotni zptisob SOY. narodtim (povolzsti Nemci, Cecenci, krymsti Tatari, (styl) na pomyslny zebficek, rozprostfeny mezi primitivispobaltske narody atd.). Soucasti zejm. povalecneho nacio- mem zivota a jeho v dane spolecnosti nejrozvinutejsimi nalismu bylo (v ramci boje proti "kosmopolitismu") i pro- a nejrafinovanejsimi podobami, Ve vedomi lidi i mnohych nasledovani Zidu, provazene otevfenym -antisemitis- sociologti splyva primitivismus s -bidou, -chudobou, memo opacny p61 pak s -bohatstvim, luxusem. To se promHa Proces destalinizace po Stalinove smrti byl umoznen i do operacionalizace s.z., ktery obvykle charakterizuje jen zejm. diky osobnimu nasazeni noveho 1. tajemnika strany jevove vrstvy -podminek zivota. Vsechny s.z. jsou hist. N. Chruscova. V jeho tzv. tajnem projevu na Xx. sjezdu promenlive a regionalne a kuIt. podminene, Jsou vsak relaKSSS byla Stalinova politika podrobena kritice, aniz vsak tivni i uvnitf studovanych spolecnosti, zejm. tech, v nichz byly do analyzy zahmuty spol. podminky a strukturalni je silne patma soc. diferenciace. Pro neujasnenost popisu prvky s. Kritika se omezila na osobni vlastnosti Stalina, zptisobu zivota i zivotniho stylu (slohu) a obtiznou operazvl. na kult osobnosti a cistky ve stranickem apar:ite. Ver. cionalizaci jednotlivych polozek maji s.z. jen omezeny vyvsak nebyl anulovan zadny z polit. procesu, ani nebyli znam (zejm. v mezinar. komparativnich vyzkumech), S.Z. rehabilitovani Stalinovi hlavni odpurci (Trockij, Zinow!v, vstupuje obvykle do stratifikacnfch vyzkumti jako operaKamenev, N. I. Bucharin, Rykov). Stezejni prvky s., cionaIni charakteristika stylu Ci zptisobu zivota, jeji vyjako napi'. kolektivizace, nebyly vUbec zpochybneny. uzitelnost zde vsak souvisi s celkovymi cHi a teor. zazePresto vyvolala kritika Stalina velkou krizi SOY. systemu, mim vyzkumu. 1215

starnuti demograficke

standardizace

A: living standard F: standard de vie N: Lebensstandard I: standard di vita Lit.: Pieler, 1.: Zycie ludzi: Warszawa. Wroclaw, Gdansk 1972.

Lin s tan dar d i z ace - ve vede obecne metodol. princip, ktery pfispiva k zajisteni --'objektivity a --'komparability empir. zkoumani, nejcasteji sjednocenim podoby vyzk. nastroje, pi'ip. i vyzk. situace, jejich uzpusobenim ke zkoumani sifeji vymezeneho okruhu pfipadu, resp. (Iloh. Typick9m pi'ipadem s. je pi'iprava psycho!. testu, kde jde 0 jednotne formulace dotazu (polozek) i zpusobu vyhodnoceni odpovedf. V s-gickem vyzkumu se uvazuje nejcasteji o standardizovanych dotaznicich, interview, vetSinou v souvislosti s presne formulovanymi dotazy a instrukcemi a povinnosti tyto formulace a instrukce dodrZet. S. byva soucasti --'operacionalizace a tyka se zejm. extenzivnich polostatist. setfeni, i kdyz urcity druh s. se vyskytuje prakticky ve vsech fizenych technikach (i v pfimem pozorovani, hloubkovem interview apod.). Nektere prvky s. souvisejici napf. s podobou skal i "osvedcene" formulace nekterych dotazu spojuji vsechny vyzkumy urCiteho typu (viz napf. relativne ustalene metodiky zkoumani soc. klimatu v organizacich). Pozadavek s. nebyl v s-gii nikdy absolutizovan. Vetsina technik sberu informaci umoznuje uzit standardizovanou i nestandardizovanou podobu. Cas od casu byly vedeny na tema s. diskuse a spory. Zatimco neopozitivisticky orientovany P. F. Lazars/eM pfedpokladal klasifikacni charakter promennych a jejich s. v procesu operacionalizace, H. G. Blumer jako pfedstavitel interakcionistickeho proudu zduraziioval --'exploraci a s. neuznaval. Nejduslednejsi kritika s. pfisla v 60. I. ze strany --'etnometodologie, zvl. od A. Cicourela. Odmital pfedevsim uzke pojeti s., zalozene na behavioristickem modelu "stimul-reakce", s nasledujicim oduvodnenim: zapusobime-Ii na vsechny zkoumane osoby stejnym stimulem, neni zaruceno, ze jejich reakce bude adekvatni, ze pro vsechny rna dany pod net (napf. otazka v dotazniku) stejny vyznam. Fenomenologicky inspirovana kritika vidi navic v s. tohoto typu vnaseni urcitych apriomich, ume1e (tj. vyzkumniky) vytvofenych schemat do soc. reality a jejich vnucovani akterum. Tyto namitky odrazi tradicni metodologie odkazy na vyznam explorativnich postupu v pfedvyzkumu, na participativni vyzk. strategie, snahou 0 kombinaci kvantitativnich a kvalitativnich metod. apod. S. je obhajovanajako podpurny prostfedek --.mereni, pfiznive ovlivnujici jeho --'validitu i --'reliabilitu. Eliminuje nektere zdroje chyb mefeni, zejm. subjektivnost zaznamu. Proto se jeji prvky objevuji i v metodach kvalitativnich. V soudobe metodologii se uplatnuje v nekolika 1216

rovinach: 1. jako s. podminek, v nichz je informace ziskavana (napf. u laboratorniho experimentu, rozhovoru v domacnostech, psychol. testli); 2. jako s. otazek, kategorii, indikatoru (v dotazniku, zaznamoveho archu apod.); 3. jako s. zpusobu zaznamu lidaju a jejich vyhodnocovani (napf. kodovani dat v dotazniku, vyhodnoceni testu podle sablony, skorovani); 4. jako s. dat ve smyslu jejich transformace do urCite modelove (teor. zduvodnene) podoby (nejtypictejsi je pfizpusobeni udaju normalnimu rozlozeni); S. jako porovnavani vysledku mefeni s urcitymi standardy (tj. relativne univerzalnimi mefitky, stupnicemi) nebo pfimo normami, odvozenymi ze zkoumani vetsich, reprezentativnich populaci (viz napf. mefeni inteligence pomoci IQ skore). Nejrozsifenejsim nastrojem s. jiz ziskanych dat byva vyjadfeni namefene hodnoty (v psychologii obvykle tzv. hrubeho skoru) pomoci standardizovane odchylky z. To umoziiuje jak pfevedeni udaje na dalSi ze standardnich stupnic (napf. IQ sk6re, percentily, steny), umoznujicich srovnani mezi jedinci i intraindivid. diferenciaci, tak i vyuziti udaju v tech analytickych procedurach, ktere vyzaduji tento typ promennych. V s-gickem vyzkumu musi byt ovsem tento krok k ziskani kardinalnich promennych, ktere splnuji pozadavek normalniho rozlozeni, peclive zduvodnen; jen obtizne by slo obhajovat transformaci udaju puvodne bimodalni distribuce do modelu normalniho rozlozeni, pokud by se jednalo 0 vyslovene postojovou ornzku v nejak vyostfene situaci ve vel'. mineni. H1edani standardu pro vyhodnocovani a interpretaci vys1edku jednotlivych empir. vyzkumu je v s-gii komplikovano slozitosti a promenlivosti soc. reality. Ani rozsahle sekundarni analyzy zfejme nemohou svymi generalizacemi prekonat omezenost "Ciste" --.komparace. Soudoba s-gie venuje pozornost take otazce s. promennych, --'znakii. Jde 0 dosaZeni urciteho konsensu zejm. ph zjiSiovani identifikacnich, zvl. socio-demogr. znaku (standardni stupnice pro zjiSfovani veku, soc. postaveni, sloZitosti prace apod.). Souvisi to s vytvafenim soustav --'socialnich ukazatelii. Nevyhodou existujicich pfirucek Ci seznamu soc. indikatoru je, ze se obtizne prenaseji do jineho kult. kontextu. Lze take diskutovat 0 tom, zda "pasportizace" vyzkumu nepovede k jejich pfilisne unifikaci. A: standardization F: standardisation N: Standardisierung I: standardizzazione Lit.: Illner, M. - Foret, M.: SociaJni ukazatele. Praha 1984; Burgess, R. G. ed.: Key Variables in Social Investigation. London 1986. Bur

s tar nut i - pojem pouzivany v nekolika souvislostech, resp. vyznamech: 1. V nejsirsim smyslu je to proces pokracovani existence hmoty, organismu, ideje, systemu v case, bez ohledu na to, zda a jake zmeny v nich probihaji

(rozne stary pak znamena rozne dlouho existujici). 2. Nejcasteji je s. chapano jako postupujici opotfebovani, negativni zmeny projevujici se ubyv
konnosti, efektivity, zmenu nekterych progresivnich prvku v retardacni, ztratu schopnosti reagovat na impulsy ke zmene (vnitfni i vnejsi). Soc. s. je vzdy spojeno s urCitou setrvacnosti, sklonem ke stagnaci. VetSinou je to pozvolny, kontinuaIni proces (takjako bio!. s.), zatimco soc. "mladnuti" probiha naopak vetsinou rychle, formou radikalnich zmen, ktere rozrusuji, resp. destruuji starnouci mechanismy, pfip. cele soc. utvary, meni soc. pozice, role atd. Pokusem 0 radikalni omlazeni spolecnosti jsou --'revoluce (nejen soc., ale i prumyslove, kult., ved.tech.), pri kterych casto dochazi k neucelne destrukci zabehanych, tradicnich instituci, skupin, vzoru prave proto (nekdy jen proto), ze jsou "stare". V uvahach 0 dejinach lidskych spolecnosti byva nekdy soc. s. chapano jako soucast cyklickeho procesu, ve kterem se stfida s mladnutim. A: ageing F: vieillissement N: Altern I: invecchiamento Lit.: viz -->demografie, -->stafi.

Vod sta r n u ti d em 0 graficke - zvetSovani podilu starych osob v populaci. Je dusledkem --'demograficke revoluce a je zpusobeno predevsim poklesem urovne --'porodnosti, i kdyz zde pusobi i zlepsovani umrtnostnich pomeru a prodluzovani --.nadeje doziti. Po ukonceni demogr. revoluce proces s.d. vetSinou stale pokracuje. S.d. se meri indexem starl, coz je pomer postreprodukcni a detske slozky obyv. Velmi vazne jsou soc. a ekon. dusledky s.d., neboi se zvysuje podiI ekon. neproduktivnich osob v postaktivnim veku. Vzrustaji naroky na duchodove zabezpeceni, na zdravotni i jine sluzby orientovane na lidi starsiho veku, na vytvareni pi'ilezitosti jejich spol. a kult. vyzitf. V rade evrop. zemi, vcetne ces. zemi, zacal proces s.d. jiz zacatkem 20. st. a s malymi prestavkami se stale zintenzivnuje. Na Siovensku je tempo s.d. dosud pomalejsi. Opacnym procesem, zpusobenym pfedevsim zvysenim urovne porodnosti, je tzv. demograficke mladnuti, jehoz dusledkem je juvenilizace spolecnosti a pochopitelne zvyseni naroku na peci 0 matku a dite, na vzdelavaci a vychovne instituce, na zaclenovani mladych lidi do pracovniho procesu (pfip. pod hrozbou nezamestnanosti) apod. Na rozdiI od s.d., ktere je dnes ve vyspelych zemich obecnym procesem, s nimz je treba pocitat na vsech urovnich --.prognostiky a planovani, je demogr. mladnuti vetSinou jen lokalnim problemem. A: demographic ageing F: vieillissement demographique N: demographisches Altern I: invecchiamento demografico Lit.: Pirozkov, S. I.: Demograficeskije processy i vozrostnaja struktura naselenija. Moskva 1976.

Pav 1217

stat absolutisticky

starovek

s tar 0 v e k viz periodizace dejin, periodizace ceskych dejin, teorie vyvoje cyklicke s tar i - pojem chapany ve dvou vyznamech: 1. jako cas, ktery uplynul od vzniku, zrodu objektu, v nemz neni automaticky zahrnuto hodnoceni; 2. jako zaverecna etapa zivota, u cloveka casto vymezovana jako doba od skonceni ekon. aktivity do smrti, nazyvana tez tretim vekem. S. nelze spolehlive definovat bioI. -'vekem, protoze interindivid. rozdily fyzickeho a psych. stavu stejne starych lidi jsou znacne. S. lze charakterizovat jako obdobi, kdy u lidi probihaji (roznou rychlosti) postupne zmeny na urovni molekulami az organove, v dusledku cehoz ubyva schopnosti realizovat jednotlive funkce organismu. Ve s. se zmensuje schopnost -'adaptace, adaptacni mechanismy se meni i kval., ubyva rezervy fyzickych a dusevnich sil. Multifaktorialnim zpusobem se stary clovek uvolnuje z dosavadnich struktur, s jeho rostouci spol. izolovanosti roste jeho soustfedeni na stale uBi okruh zajmu. Rada techto rysu s. vsak muze byt do znacne miry kompenzovana psych. pfipravenosti i vIi vern soc. okoli. Uvedenymi rysy a problemy se zabyva sociologie stafi, resp. -'gerontosociologie (viz tez -'cyklus zivotni, -'osm veku Cioveka, -'starnuti, -'starnuti demograficke, -'gerontologie). A: age F: vieillesse N: Alter I: vecchiaia Lit.: Beauvoir, S. de: La Vieillesse. Paris 1970; Haskovcovd, H.: Fenomen wifi. Praha 1990. Cas.: Age and Ageing, 1972.

KaH

s tat - organizovana polititicky jednotna spolecnost (resp. politicke spolecenstvi) na urcitem uzemi, tzn. v urcitych hranicich, s jednotnym zakonikem, vladou a spravou. S. se casto, ne ale vzdy, pfekryva s -'narodem (viz -'stat narodni). S. je zamefen k uddeni a ke stupnovani jednoty citeni, mysleni, yule a kooperace. Je to synteza, souhm, celek, totalita, ktera je vicemene pfitornna ve vsech dilcich statnich institucich. V teto synteze se zaroven hleda spojeni osobni svobody a statni vazanosti jednotlivych -'obcanu. Obecna teorie statu povazuje za zakl. znaky statu: vef. donucovaci moc, souhrn pHspevku vybiranych od pHslusniku statu k vydrzovani zvl. veL donucovaci moci a uzernni organizaci obyv. Jednim z hlavnich atributu s. je -'moc, tj. sila zpusobila vnutit jednotlivcum a skupinam cizi vuli jako zavaznou, podfidit je teto vuli i za pomoci hrozby nasili nebo pouziti fyzickeho nasili. Krome moci se ve s. prosazuje take -'autorita, coz je zavazna fidici vule, ktere se individua podfizuji. Funkce s. se deli podle teritoriaIniho ci obsahoveho zamefeni na vnitfni a vnejsi. Statni moc rna zvl. postaveni mezi jinymi druhy spo!. moci. Je monopolnim nositelem pravni tvorby, resp. uznani 1218

pravidel chovani jako pravnich a nastrojem k zabezpeceni ochrany pravniho fadu a jeho fungovani. Suverenita s. se projevuje take tim, ze statni moc vystupuje a jedna s jinymi s. samostatne, nezavisle na Cinnosti jinych s. a rna pro tyto ucely vlastni odpovidajici organy. Formou s. se rozumi zpusob organizace statni moci a rdim jejiho fungo vani, slozeni nejvyssich organu s jejich vzajemnymi vztahy, uzemni organizace s. a system vztahu mezi s. jako celkem a jeho uzemnimi castmi. Unitami s. se vyznacuje jednou soustavou nejvyssich organu a jednou ustavou, slozeny s. se sklada z nekolika Clenskych statu, svazy (spolky) s., rozdelene hist. na personalni unie, jsou spojeny monarchou (napf. Velka Britanie a Hanoversko v 18. st.), konfederaci tvofi s. se spolecnymi organy, ktere ale nejsou nositeli statni suverenity. Nejcasteji se hovofi 0 3 typech S.: totalitnim, autoritativnim a technic kern. Totalitni praktikuje -.totalitarismus a byl poprve uskutecnen jako fasisticky stat, pozdeji stat nacisticky a komunistickY. Je to centralizovany statjedne strany, ktera rna monopol nad vsemi mocenskymi organizacemi. Autoritativni stat se zaklada na tradicne zduvodnenem naroku vlady jedne nebo nekolika spo!. vrstev, resp. stavu (viz -'demokracie a autoritarismus). Tzv. technicky stat je charakterizovan poklesem vyznamu polit. rozhodnuti orientovanych na hodnotove a cilove pfedstavy, a to ve prospech technickoved. feseni problemu. Podle marx. teorie je s. mocenskopolit. organizaci uidni spolecnosti. Vznika spolu se vznikem tfid a stava se nastrojem -'vladnouci tfidy k prosazovani jejich zajmu. Tomuto pojeti pfedchazeji rozne koncepce, ktere vyehazeji bud ze srovnani bioI. a spo!. organismu, nebo z individ., popf. obecnych lidskyeh vlastnosti jako urcujicich pro formovani s. Ci pro vymezeni jeho podstaty. V antiee se prosazovalo pojeti s. jako pfirozeneho organismu se silne antropomorfuirni rysy (Plat6n). Antieko-suedoveke teorie s. spatfuji jeho zak!. vyznam v duehovne mravni podstate (Aristoteles, Augustin, Tomas Akvinskj). V novoveku postupne pfevladaji teorie s. jako kolekt. jednoty (koinonia, societas, respublica), jako svazu, spojeni jedincu (unido), tzn. sdruzeni mnohych v jednotu. Moeensky zaklad s. zduraznuji N. Machiavelli a T. Hobbes; a ten zacal uvazovat 0 spojeni jedincu ve s. uskutecnenem na zaklade -.spoleeenske smlouvy. Podle J. J. Rousseaua je s. asociace spocivajici ve sjednoceni clenu, pod Ie l. Kania je to sjednoceni mnoha pod zakonnym pravem. Kant take klade proti sobe "status eivilus" a "status naturalis". S. rna podle neho zakonnou formou dbat na prosazovani dobrych obeenych vlastnosti v jednani jedineu pro blaho celku. Ma byt nastrojem dobre vlady a vyuzivat k tomu vsechny zakl. prostfedky. Je to myslenka -.pravnmo statu a -.statnmo paternalismu.

J

, I

Ve starsich teoriieh se prosadily take nektere koncepce, ktere ztotoznuji stat s -'narodem nebo s -'lidem, pfedpokladaje zaroven, ze -'legitimita muze vychazet pouze od naroda ci abstraktne chapaneho lidu. Koncepce ztotoznujici s. a vladce poCinaji v teorii Hobbesove, podle niz se ve spol. smlouve, pfekonavajici pfirozeny stav boje vseeh proti vsem (viz -'belum omnium contra omnies), kdy je clovek Cloveku vlkem (homo homini lupus), pfenasi obeena vule na vladce. Take J. B. Bossuet tvrdi, ze stat je obsazen ve vladci. Jestlize vsak prvni z techto teorii se bliZi pojew demokr. S" pak druha je vyrazem nebo zakladem zduvodneni absolutistickych teoriL Koneepee, pod Ie ktere je stat pojmem pravnim, vede k tomu, ze neni mozne dokonale poznani s. bez znalosti jeho pravni podstaty. S. je strazcem a pestitelem -'prava a sam v nem zaujima urcite misto. A: state F: Etat N: Staat I: Stato Lit.: Jellinek, C.: Vseobecllil statoveda. Praha 1906; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tiibingen 1972; Zippelius. R.: Allgemeine Staats1ehre. Miinchen 1971.

Much

sta t a bsolu tis ticky - pojem bezne pouzivany pro oznaceni neomezene statni moci, ktera muze mit rozne podoby. V obdobi mezi renesanci a Francouzskou revoluei se ve velkych stateeh zap. Evropy objevila radikalni expanze moci vladnoueich struktur. Tehdejsi politiCti teoretikove museli casto raeionalne oduvodiiovat rostouci pozadavky -'statu a vladeu na spolecnost a zkoumat novou panovnickou moe ("potestas absoluta"), pfipisovanou kraIi. Nazev -'absolutismus byl ale pozdeji pfisouzen spiSe jednoticim abstraktnim principum spo!. uspofadani nez konkretnirn atributlim osoby panovnika. Historici poukazuji vice na institueionalni aspekty nez na utopieke sny zastaneu -'monarchie a opakovane zduraznuji omezeni s.a. v praxi (a casto i v teorii) v ranem novoveku. Ti, ktefi pojem s.a. pouzivaji i pro popis nejnovejsich vladnich systemu ve suedni a vyeh. Evrope, maji problemy s odliSenim roznych "absolutismu". Centralisticke monarehie prudce zvysily sve sehopnosti ziska vat financni prostfedky v dusledku vaIceni nebyvale intenzity. Pfemena dosavadnich systemu v s.a. pak byla souhrnem mnoha dilcich proeesu: nezavisli velmoZi byli podmaneni (casto na bitevnim poli), moc mistnich panu byla omezena, tradicni organy (shomazdeni prominentu, mestske rady, duchovenstvo) byly pfetvofeny, oslabeny nebo zruseny, rozvijela se nar. sit cest, transnacionalni latina byla nahrazena nar. jazyky, prudce vzrustalo zdanovani a stale vice rozumove zduvodnovane vojenske sily byly vyuzivany i proti vzpurnym danovym poplatnikum. Tyto tendence se objevily prakticky po cele Evrope. Trans-

nacionaIni uspofadani bylo pfetvofeno na system vnitfne suverennich -'narodnich statu, coz vyzadovalo nove normy k regulaei vzajernnych vztahu, normy zabranujici vzajemne destrukci. Zrodil se pojem "stat z rozumu" v kontrastu k statu, jehoz jednani bylo motivovano phouzenskYmi vztahy kralovske vlady, pozadavky cirkve nebo snahou o osobni zisky. Nove s.a. rozvinuly byrokraticke instituee nadvlady a navenek vyvijely nove formy diplomaeie, nova pravidla vaICeni a v neposledni fade myslenku "mezilll.'irodniho prava". V zap. Evrope zastanci monarchieke moci vyzadovali moc absolutnejsi nez v minulosti. Statni boj s nezavislou slechtou vlastniei pozemky smefoval k oslabeni jeji nadvlady nad rolniky, ktefi nyni platili dane statu. Obcas se velka pravomoc soustfedila do rukou "rad" (napf. Consejo de Estado ve Spanelsku nebo cisafska rada Katefiny Velike), jindy hrali nevidanou ulohu jednotIi vi panovnikovi zastupei (Olivares ve Spanelsku nebo Richelieu ve Franeii). Rostouci naroky statu vedly i k vzniku ,.statistik kralovstvi" pro spravce, jejichz hlad po informacich 0 jejieh uzemich pfesahoval sehopnosti, ktere meli jejieh ufedniei, rozmohlo se studium demografie, protoze se vI ada snazila zjistit reprodukcni trendy obyv., aby mohla racionalizovat strategicke planovani pro zdaiiovani a valceni (viz -'aritmetika politicka). Ackoli monarehove byli v podstate vsude podpofeni nabozenstvim, byli take legalizovani novym svetskym rozumovym oduvodnenim (malo vladeu bylo tak radikalnich jako lakub 1. v Anglii, ktery vyhlasil bozska prava kralu, ale vsude byla pfedchozi ujednani cirkve s mocenskymi silami vystavena utoku). Podle fr. verze monarehieke teorie zustaval kral stejne jako ve stfedoveku poddanym Boziho zakona a zak!. zakonu Francie, kralovska autorita byla v principu omezena, ale zadna lidska instituce nemohla Hdit krale. Kral byl tedy omezen, ale byl jedinym posuzovatelm tohoto omezeni. V debatach a zapase s novym statne centristickym fadem byly rozvinuty nektere koncepcni zaklady spol. vect. Snad nejdukladnejsi a nejpfijatelnejsi postfehy pochazeji od pozorovatelu mimo kontinent. V Anglii T. Hobbes a J. Locke pfedlozili otazku vztahu individua k nove spol. moei (viz -.Leviathan). V Holandsku (nejmene absolutistickem ze zap. statu) bylo vypracovano nove ehapani Evropy jako systemu statu (pod Ie Grotiova mezinar. zakona), v roztfiStene ltaIii bylo svetske racionaIni ehapani cinnosti statu poprve pojmenovano "ragione di stato" (stat z rozumu) a N. Machiavelli zde vylozil vladnuti radikalne svetskym zpusobem. Jeste v 19. a 20. st. byly dozvuky tohoto obdobi zavaznym problemem. Ani marxiste se nedokazali shodnout, zda s.a. rna byt viden jako posledni zaehvev feudalismu, kdy se slechta ztracejici sve pozice na 1219

stat pravni

stat blahobytu

venkove vlivem rostouci rolnicke emancipace obraci ke statnimu aparatu a k vymahani prostfedku danemi, nebo jako vysledek odcizeni mezi starou slechtou a novou burzoazii, dovolujici statu rozvijet nezavislost na spol. tfidach, ci spiSe jako nastroj burzoazni nadvlady, ktera pouzila novejsi formy bohatstvi jako sHy proti pozustatkum feudalismu. A: absolutist state F: Etat absolutiste N: absolutist Staat I: Stato assolutistico Lit.: Anderson. P.: Lineages of the Absolute State. London 1974; Friedrich, c.: The Age of the Baroque. 1610-1660. New York 1952; Hatton, R. ed.: Louis XlV. and Absolutism. Columbus 1976; Rothkrug, L.: The Opposition to Louis XIV.: The Political and Social Origins of the French Enlightenment. Princeton 1965; Hubalsch, W.: Absolutismus. Darmstadt 1973; Tilly, Ch.: Coercion, Capital and European States, 990-1990. London 1990. Mal

s tat b I a hob y t u viz bida, blahobyt, stat minimalni, stat socialni

nrno statu je projevem neschopnosti s.n. uspofadat vztahy mezi bohatsi a chudsi casti populace zpusobem pfijatelnym pro obe strany; 5. mechanicke pfesazeni modelu s.n. do zemi -+"tretiho sveta" vytvofilo mnohem vice problemu, net kolik jich dokazalo v techto zemich vyfesit. Kritika s.n. pfichazi paradoxne v dobe, kdy stale dalSi narody pociiuji absenci sveho vlastniho s.n. jako tizivou formu kolekt. diskriminace. A: nation-state F: Etat national N: Nationalstaat I: Stato nazionale

s tat mod ern i - ve specif. vyznamu polit. organizace spojena s urcitym uzemim, vybavena statni suverenitou, disponujici diferencovanym statnim aparatem, v niz spravu a soudnictvi obstarava odborne skolena -+byrokracie. Pojem s.m. zavedl do s-gie v r. 1926 R. M. MacIver. Rozsifil se i do pravni vecty a dnes je diskutovan zejm. v souvislosti se znovuoZivenim zajmu 0 tzv. -+pravni stat. Ackoliv z MacIverovv koncepce neni uplne jasne, kdy S.m. vlastne vznika, zdi se nepochybne, ze je i podle jeho pfedstavy spojen s burzoaznimi revolucemi, ktere se tak stavaji rozhodujicimi dejinnymi mezniky, protoze vlastne urcuji jednou provzdy zakl. podobu statu. Pravni stat je z tohoto hlediska pouze dovrsenim vyvoje s.m., ktery neni myslitelny bez garantovanych obcanskych pray a jehoz vyvoj je mozny jen evolucnimi formami. A: modern state F: Etat mod erne N: moderner Staat I: Stato moderno Lit.: MacIver, R. M.: The Modem State. New York 1926.

Pet

s tat fa sis tic k Y viz absolutism us, hnuti, iredenta, fasismus, populismus, stat, totalitarismus

s tat n a rod n i - polit. utvar, v nemz moc vykonavana na urcitem teritoriu je legitimovana loajalitou vuci -+nas tat h m y z i viz etologie socialni rodu, ktery toto teritorium obyva. Vznik s.n. pfedpokladosazeni jisteho stupne centralizace moei a jisteho stupda s tat min i m a I n i - pozadavek stoupencu liberalismu, ne rozvoje nar. identity. V zemich zap. Evropy jsou obe ktefi spatfuji ve statni moci zlo nezbytne k regulaci podpodrninky naplilovany od 15. a 16. st. Pfilis staroveke a stfeminek existence trhu a obcanske spolecnosti. Idea s.m. je namifena jak proti narokum statniho dirigismu, tak proti doveke male mestske staty, pfilis velke nse, ani pfilis kult. krajnostem anarchismu. -+Stat rna plnit vzhledem k trzni odlisne mimoevrop. zeme tyto podminky nesplnovaly, naspolecnosti pouze roli nocniho hUdace, 0 niz se zminoval rod jako celek v nich nemel moznost stat se subjektem sujiz A. Smith. Ma garantovat bezpeci svych obCanu a ochra- verenni moei. S.n. vznika na teritorialnim a mocenskem nu jejich pocinani. Renesance, kterou zaziva idea s.m. pUdorysu absolutnich -+monarchii a je ustaven pote, co v neoliberalnich koncepcich, je pfedevsim reakci na ekon., koncept suverenity, vytvareny od 15. st. do konce 17. st., soc. i polit. problemy statu blahobytu (viz -+stat social- pfechazi z osoby panovnika na veskery lid. Vyzn. ulohu nJ) a sili zejm. od poloviny 80. I. Myslence s.m. jsou pnz- pfi vzniku s.n. hraly -+valky, ktere podporovaly koncentnive nakloneni take stoupenci fady koncepci vyrobni raci spravnich a financnich zdroju a mobilizovaly masu a -+mistni samospravy. Cetne kolekt. sluzby poskytova- populace do spolecne akce. Existujici s.n. vytvofily refene az dosud statem nemohou byt, podle jejich nazoru, rencni model pro narody a narodnosti bez vlastnich suveodbourany, maji byt pfevzaty lokalnimi kolektivitami Ci rennich utvaru, jejichz snaha 0 polit. emancipaci vytvari specializovanymi autonomnimi organy. Neoliberalove od poloviny 18. st. stale zdroje konfliktu a vede k rozvoji i stoupenci samospravy se shoduji na pozadavku pfeme- -+nacionalismu. Zaroveii se zmenou parametru ekononit stat z vrchniho arbitra v uzitecneho sluhu spolecnosti, mickeho, vojenskeho a ekologickeho charakteru pfestava a tim mj. snizit obrovske naklady spojene s postupujici by- byt model s.n. nastrojem feseni globalnich problemu. Krirokratizaci organu statni spravy. Stoupenci samospravy se tikove povazujici s.n. za kontraproduktivni pfeZitek milisi od stoupencu neoliberalismu vetsim durazem na polit. nulosti pouzivaji pfedevsim nasledujici argumenty: 1. v efe a hosp. decentralizaci spolecnosti, ktera se rna stat alter- zbrani hromadneho niceni pfestava byt suverenita s.n. zarukou uCinne ochrany obcanu; 2. suverenita s.n. omezuje nativou k uspofadani diktovanemu zajmy nar. statu. A: minimal state F: Etat modeste N: minimaler Staat moznosti fesit v odpovidajicim mefitku globalni problemy; 3. vetSina s.n. nemuze byt rovnocennym partnerem I: Stato minimale internacionalizovane ekon. moci, nedokaze ucinne koriLit.: Crozier, M.: Etat modeste, Etat modeme. Paris 1987. govat externality plynouci ze svet. trhu; 4. krize -+socialKel 1220

I 1

I

l

telskych a odberatelskych smluv mezi odvetvimi. Odmena rna byt umerna vynalozene praci. Zakl. rysy systemu jsou malovyroba, popfeni soukromeho vlastnictvi vyrobnich prostfedku a planovani. Nazev S.O.U. vyplyva z pozadavku, aby se tento "rozumovy stat" "uzavfel" vuci obchodu se zahranicim. A: closed commercial state F: Etat commercial ferme N: geschlossener Handelsstaat I: Stato commerciale chiuso

Lit.: Bimbaum, P. -Badie. B.: Sociologie de l'Etat. Paris 1979; Giddens, A: The Nation-State and Violence. Cambridge 1985; Strayer, J. P.: Les Origines medievales de l'Etat modeme. Paris 1979.

Lit.: Hirsch, H.: Fichtes Beitrag zur Theorie der Planwirtschaft und dessen Verhaltnis zu seiner praktischen Philosophie. In: Der transzendellfale Gedanke. Die gegenwartige Darstellung der Philosophie Fichtes. Hamburg 1981.

Kef

Sob

stat obchodni uzavfeny -pfekladnem.spisuDer geschlossene Handelsstaat od J. G. Fichta z r. 1800, v nernZ je rozvinuta teorie planoviteho spol. fadu se social. rysy, ktery zajisiuje jednotlivcum pravo na zivotni potfeby i pravo na praci ve zvolene oblasti. V protikladu k novovekym teoriim -+vlastnictvi definuje Fichte vlastnictvi nikolijako pravo na veci, nybrzjako "vylucne pravo najednani". Obcane S.O.U. nevlastni vyrobni prostfedky, majije pouze v ddbe (Besitz). S.o.u. vytvafi jedinci zaruky na existencni prostfedky i na vykonavani prace tim, ze reguluje -+delbu prace, z cehoz vyplyvaji pro jedince tyto pozadavky: 1. zddet se zasahu do oblasti pusobnosti druhych; 2. odnimat vysledky prace druhych jako odplatu za vlastni praci; 3. fadne vykonavat svou praci a jeji vytezky dat k dispozici druhYm. Tyto pozadavky jsou splnitelne pouze za pfedpokladu planovani. Plan rozhoduje pfedevsim 0 tom, ktere pozadavky na zivotni potfeby jsou opravnene a ktere oblasti hosp. Cinnosti jsou pfipustne a v jakern rozsahu. Zakl. pravidlem je zasada, ze postradatelne je vsude druhotne vuCi nepostradatelnemu Ci obtizne postradatelnemu. Nejnutnejsi jsou vyrobky zemectelstvi. Teprve dostatek techto vyrobku urcuje miru, v jake se obcane budou moei zabyvat dalSimi odvetvimi spol. cinnosti, tedy femeslem, obchodem a starni administrativou. Cinnost obchodniku stoji v nutnem pomeru k celkove produkci spolecnosti, jejimu uzemnimu cleneni a jeji vnitfni diferenciaci. Rozsah Cinnosti ve starni sluzbe odpovida vef. ukolum vyplyvajicim z fizeni spolecnosti. Pfebytek pracovni sHy povede pod Ie Fichteho ke snizeni pracovniho zatizeni a k rozsifeni volneho casu. Plan neni realizovan pfimymi pfedpisy, ktere by stanovily mnozstvi vyrobku, nybd regulaci poctu pracovniku v jednotlivych odvetvich. Mnozstvi pracovniku, ktefi jsou pfipusteni k praci v urcitem odvetvi, zavisi na zadoucim mnozstvi vyrobku. Nehlasi-li se dostatek zajemcu, jsou nabidnuty premie. Obchodnici prodavaji za ceny, ktere jsou stanoveny na zaklade dodava-

stat papeZsky viz papez stat policejni - v puvodnim slova smyslu oznaceni pro starni usporadani pozdniho absolutistickeho feudalismu (viz -+stat absolutisticky, -+absolutismus). Proti s.p. byla orientovana koncepce -+pravniho statu, rozpracovana v Nemecku vi. polovine 19. st., kde byl take termin s.p. bezne pouzivan. Vyjadroval absolutistickou pfedstavu 0 tom, ze statu naIezi pravo urcovat zivot poddanych ve vsech oblastech jejich zivota, vcetne podstatne casti jejich soukromi, obvykle pod zarninkou, ze jde 0 peCi 0 jejich blaho, prip. ze starni zasah se deje v zajmu poddaneho, jehoz si on sam neni dostatecne vectom. V obecnejsim a neurCitejsim vyznamu se oznaceni s.p. pouziva pro statni formy diktatorske, autoritativni a totalitni rezimy (viz -+rezim politickY). V soucasne dobe vsak existuji pokusy 0 jistou teor. rehabilitaei tohoto pojmu v souvislosti s rozpracovavanim pojeti tzv. -+moderniho statu G. Oestreichem vSRN. A: police state F: Etat de police N: Polizeistaat I: Stato di polizia Lit.: viz -->stat pravni.

Pet

s tat p r a v n i - termin vypracovany pfedevsim v nem. pravni literature v prvni tfetine 19. st., kterym se obeene rozumi -+stat, v nemz vladne -+pravo, konkretne pak takova pravni forma organizace a Cinnosti veT. polit. moei, ktera upravuje vztahy s individui jako subjekty prava na zaklade: 1. svrchovanosti pravniho zakona; 2. realnych pray a svobod individui; 3. organizace a pusobeni suverenni statni moci na zaklade delby moei. Puvodni pojeti s.p. ztelesiiovalo predstavy rane burzoazie 0 zakonnosti a bylo vyjadfenim odporu vuci absolutistickemu feudalismu (viz -+stat absolutisticky), jehoz ztelesneni se spatrovalo v tzv. -+policejnim state. Pfedstavy, ktere jsou v pojmu s.p. vyjadreny, vsak byly organickou soucastijiz 1221

statika socialni

stat socialni

soc. polit. mysleni obdobi pred burzoaznimi revolucemi a samozrejme ideo 1. soustav, jez vyjadrovaly polit. pozadavky mlade ---'burZoazie. Predstava pnivni statnosti mela antifeudaIni, antiteokraticky a antiklerikalni charakter a byla obsazena v pracich H. Grotia, B. Spinozy, T. Jeffersona, zejm. vsak Ch. L. Montesquieua aJ. Locka, kteri pod silnym vlivem angl. myslenkovych tradic resili v jistern smyslu tradieni problem vztahu polit. moci a prava. Proti feudalnimu despotismu a absolutisticke nezakonnosti kladli pozadavek panstvi prava, vyuzivajice ideje suverenity a pozdeji ---.spolecenske smlouvy. Prvni pokus 0 fil. zduvodneni s.p. podal 1. Kant, ktery chapal stat jako sjednoceni rnnozstvi lidi, podnzenych pravnim zakonum, pfieemz blaho statu zavisi na souladu statniho usporadani s pravnirni principy. Zatimco u Kanta jsou pravni zakony a s.p. tim, co rna byti, tedy spiSe normou, hodnotou a cilem, u G. W. F. Hegela jsou skuteenosti, praktickou realizaci rozumu v urCitych formach realneho byti lidi. Pojem s.p. rozpracovali v obecne pravnim kontextu predevsim R. von Mohl v praci Polizeiwissenschaften nach den Grundsiitzen des Rechtsstaates (1832-1833) a K. T. Welcker v praci Die Letzten Grilnde von Recht, Staat und Strafe (1813). Rozvinuli ideu, ze statni moc ajeji vykon museji byt dusledne vazany pravem a ze Cinnost statu se rna omezovat na plynule uvadeni pravnich norem do zivota. Na ideu s.p., kteraje puvodne specif. nem., navazal do jiste miry ---'liberalismus v koncepci statu jako noeniho hlidaee (Nachtwachterstaat), tj. statu, ktery se rna omezit na ochranu obeanskych pray a svobod a ktery nema zadnym zpusobem intervenovat do vel'. a zejm. soukromeho zivota obeanu. Koncepce s.p. narazila na kritiku zvl. ve Francii, kde objektivni vyvoj probihal spiSe na bazi centralizace statniho aparatu a rustu administrativy. Pokus smifit koncepci s.p. s faktem, ze stat musi vykonavat radu nezastupitelnych adrninistrativnich funkci, ueinil pozdeji R. von Gneist v Anglii, kde se koncept s.p. neprosadil, a proto neexistuje ani analogicky termin, kde ovsem byla rozpracovana analogicka idea pod oznaeenim "rule of law". A. V. Dicey v praci The Law of the Constitution (1885) formuloval jakesi ustredni dogma brit. ustavni teorie, ktere zduraziiuje: a) absolutni supremaci radneho zakona vuei jakekoliv svevoli a zejm. vuCi skryte moci vlady a administrativy, b) rovnost pred zakonem, rovnou podrizenost vsech obeanu radnemu zakonu. Dicey, ktery rozvinul whigovskou tradici, neuvazoval v pojmech pravni filozofie jako nem. tvurci koncepce s.p., ale opiral se o empir. znalosti angl. pravniho radu. Diceyova koncepce mel a obrovsky vliv, ve 30. 1. vsak byla podrobena kritice (c. T. Carr, W. I. Jennings, W. A. Robson) jako udajne spatne podlozena a zejm. jako nevhodna pro moderni spo1222

leenost te doby. Diceyova koncepce "rule of law" souvisi logicky s koncepci obeanskych pray a svobod, zejm. vsak se spec if. anglosaskym pojetim tzv. due process of law, ktere je vyjadreno v 5. dodatku k am. ustave: zadna osoba nemuze byt zbavena zivota, svobody nebo vlastnictvi bez I'adneho pravniho procesu. Koncepce s.p. byla vytlaeena na poeatku a v 1. polovine 20. st. jinymi koncepcemi, napf. koncepci ---'moderniho statu, zasadni renesance vsak doznala po 2. svet. valce, kdy se v SRN pojem s.p. z teor. kategorie zmenil v pojem pozitivne pravni tim, ze byl velenen do ustavy. Novodobe pojeti s.p. vsak opousti absolutizovany liberalisticky princip "pasivniho statu" a naopak predpoklada, ze stat aktivne prosazuje svou suverenitu vuCi obeanum, iniciativne zasahuje do jejich zivota zejm. prostrednictvim administrativy a peeuje 0 zajisteni easti jejich potfeb. Vsechny tyto ingerence a aktivity statu se vsak museji dit podle prava, vztah statu a obeana musi byt jednoznaene pravne ustaven a musi existovat formalne pravni zaruky, ze stat neprekroCi pravomoci dane mu zakonem. V nekterych koncepcich s.p. je formulovan tzv. princip neidentifikace, podle nehoz stat vuei spoleenosti musi vystupovat jako nestranna sila, ktera se nesmi ztotoznit s dileimi zajmy jednotlivych spo\. skupin a tfid (H. Kruger) aj. V oblasti teorie i polit. a ekon. praxe jsou dnes svrchovane aktualni otazky vztahu s.p. a tzv. statu blahobytu, v nem. s-gicke a pravni teorii se dale rozpracovavaji pojmy statu, v nemz plati ustava (Verfassungsstaat), a statu s radne fungujici justici (Justizstaat). predevsim vsak tzv. ---'socialniho statu (Sozialstaat). A: legal state, law abiding state F: Etat de droit N: Rechtsstaat I: Stato di diritto Lit.: Der Burgeriiche Rechtsstaat. KOin a.R. 1978; Forsthojf, E.: Rechtsstaat im Wandel. Stuttgart 1964; Forsthojf, E.: Rechtsstaatlichkeit und Sozialstaatlichkeit. Darmstadt 1968; Hayek, F. A.: Pnivo, zakonodarstvi a svoboda, 3 sv. Praha 1991.

Pet s tat so ci a I n i - preklad nem, Sozialstaat a nepresne ekvivalent ang\. welfare state ei ees. stat blahobytu koncept statu, ktery zajisiuje slusnou zivotni uroveii a soc. participaci pro vsechny na zaklade redistribueni politiky statu. P. Rosanvallon uvadi, ze moderni nar. stat se definuje jako stat "ochraiiujici" (T. Hobbes, J. Locke), jehoz extenzi a prohloubenim je s.s. Ten odpovida trzni podobe spoleenosti a jeho cilern je nahradit nejistotu nab. ochrany jistotou ochrany statni. Nem. pojem Wohlfahrtsstaat byl pouzivan po r. 1870 ---.katedrovYm socialismem (G. Schmoller), ktery v opozici k ang\. liberalismu pozadoval od statu, aby umoznil lidem stale vice se podilet na plodech civilizace. V teze dobe byl pouzivan i zmineny termin Sozialstaat, zejm. pro oznaeeni komplexu Bismarckovych reforem v ob-

lasti nemocenskeho a soc. zabezpeeeni. Za vlastni poeatek soudobeho pojeti S.S. se ovsem poklada plan pfedlozeny v r. 1942 W. H. Beveridgem, jehoz cilem bylo "osvobodit eloveka od nouze" a dat vsem zaruku pravidelneho prijmu, bez ohledu na momentalni situaci, vytvorit system platny pro vsechny, tedy jednotny, jednoduchy a centralizovany. Ekonomicky byla tato koncepce podpofena dominujici vlivnou teorif zamestnanosti J. M. Keynese (viz ---'keynesismus). Podle neho je zvyseni sklonu ke spotI'ebe zakl. nastrojem politiky pine zamestnanosti, ktery muze vyzn. ovlivnit stat regulacf urokove mfry a dalsimi opatrenimi podporujfcimi investovani. Ekon. rust a soc. pokrok tedy nejsou v rozporu, s.s. svoji interveneni a redistribueni politikou podporuje efektivitu ekonomiky. Na zaklade zkusenosti z krize 30. 1. byly uvedene principy s modifikacemi pfijaty vetsinou vyspelych zapadoevrop. zemi. K ureitemu protipohybu doslo v 80. 1., kdy se diskutovala krize s.s. a v nekterych zemich se posilovaly liberalnf tendence. Hovori se 0 jeho krizi finanenf (pfilisny rust soc. vydaju), krizi legitirnity (egalitami politika ztratila dffvejsf podporu), krizi instituci (odpor vuei centralistickemu byrokratickemu systemu). Prflis nakladny a demotivaene pusobici s.s. byl oznaeen za pfiCinu krizovych jevu v 70. a 80. \. Odklonu od s.s. odpovidaji reprivatizaeni procesy v oblasti sluzeb, deregulace trhu prace a snahy 0 decentralizaci davek. Oponenti ---'Iiberalismu vsak stale pokladaji s.s. za jednu z hlavnich instituci soudobeho kapitalismu, ktera pusobf stabilizaene na trh prace a neni v rozporu s efektivitou vYkonu. Ukazuji, ze tradienf podoba a zavazky s.s. se ---.tichou revolucl zmenily, takze ---.trh prace a ---.socialni politikajsou uzce propojeny. Cflem uz neni egalizace pnjmu, ale rovnost pnlezitosti. Rozsah nabidky prace se nezmensil, ale vzrostl: s.s. sam je jednim z nejvetSich zamestnavatelu. Beveridgovy postulaty je treba modifikovat: davky musi byt vice nez s potrebami spojeny s pfijmy, soc. systemje treba decentralizovat a odstatnit. Nova legitimita s.s. spoeiva nikoli v dosazeni soc. rovnosti, ale v uddeni prijmu v prubehu zivotniho cyklu (J. P. JaUade).

A: welfare state F: Etat-providence, Etat social N: Sozialstaat, Wohlfahrtsstaat I: Stato sociale, assistenziale Lit.: Esping-Andersen, G.: The Three Worlds of Welfare Capitalism. London 1990; JaUade, J. P. ed.: The Crisis of Redistribution in European Welfare States. London 1988; Rosanvallon, P.: La crise de I'Etat-providence. Paris 1981.

Vee

s tat s p r a v n i viz sprava s tat s t a v 0 v sky - starni forma v eele s kolekt. organem tvorenym zastupci privilegovanych slozek obyv.,

---'stavil. Podle nekterych historiku je s.s. predstupiiem moderniho konstitueniho zrizeni. Je to dualisticke us poradani: proti sobe stoji moc knfzete a moc zemskych stavu, pheemz soupefeni se rozviji v oblasti daiiove, spravni, vojenske i zahraniene diplomaticke. Se strfdavyrni uspechy takove staty existovaly po ce1e 14. a 15. st. a easteene i v 16. st. v rUznych zemich zap. a strednf Evropy, aby nakonec prevladla moc absolutnich panovniku a ---.absolutisticky stat. Podil stavu na vlade nebyva ve s.s. pravne ureen, vse zalezi na menici se mocenske konstelaci. Definitivni prohra stavu v soupefeni s knizaty, k niz doslo ve vetsine evrop. zemi v prubehu 16. a 17. st., byla ze strany stavu zavinena tezkopadnosti jejich zpusobu spravy, honbou za vynosnymi urady, vzajemnou rivalitou a tendenci ztotoziiovat sve partikulami zajmy se zajmy zeme jako celku. Za kladne rysy stavovskeho zrizeni Ize povazovat odpor stavu proti drobeni zeme v dusledku siiatkove politiky knizat, projevy stavovskeho nar. cHeni i urCitou demokratienost smysleni, jakkoli opet stavovsky limitovanou. A: corporative state F: Etat des ordres N: Stiindestaat I: Stato di ceti Lit.: Georg von Below: Territorium und Staadt. Mlinchen 1923.

KeL

s

s tat v e Ii d 0 v Y viz lid s tat e k viz podruh, sedlak, used lost s ta ti k a s oci a I ni - (z rec. staticos = pevny, staIy, nehybny, nemenny; lat. socialis = druzny, spojenecky, manzelsky) - pojem prevzaty z mechaniky (nauky 0 rovnovaze sil a hmotnych soustav), ktery do s-gie uvedl A. Comte v dile Cours de philosophie positive. RozdeIiI s-gii na dye velke oblasti: na s.s. a ---'socialni dynamiku. Soc. dynamiku vymezoval jako pozitivni teorii spol. ---'pokroku, teorii nevyhnutelneho a neustaIeho vyvoje Iidstva, a chapal ji jako zaklad sve pozitivisticky orientovane s-gie, zatimco s.s. charakterizoval jako east s-gicke teorie a metodologie, ktera se zabyva studiem struktury spoleenosti a spo!. poradku. S.s. pojednava 0 danem stavu spoieenosti, v nernZ vladne zakon vzajemne souhry, tj. soc. ---'konsensus (zakl. kategorie s.s. a cele pozitivisticky orientovane s-gie). Comtova s.s. se zabyva obecnymi podminkarni existence a stability konkretnich spol. systemu. DuleZite misto zde rna jeho teorie ---'rodiny, v niz rozlisuje dva zakl. rodinne vztahy: mezi pohlavimi vytvarejicimi rodinu a mezi pokolenimi, ktera rodinu podporuji. Neuznaval rovnopravnost pohlavi, zaklad manzelstvi spatroval v podfizeni se zeny muzovi. Vztah mezi rodiei a detmi zakladal na poslusnosti deti a oddanosti rodieum. Rodina ochraiiuje a predava 1223

statistiky

statistika demograficka tradice a zkusenosti pfedchozich generaci. Zde se indivi- o obyv. prostfednictvim --+sCitani Iidu, soupisu a registduum socializuje a ziskava vlastnosti nezbytne pro zivot race; v sirsim slova smyslu se tyka i udaju z jednonizove spolecnosti (uci se zit pro druhe). Dobre vztahy mezi vych vyzkumu a sondazi. Nekdy se s.d. deli na demogrageneracemi podporuji spol. rovnovahu. Analogii rodin- fickou statiku, zahrnujici znaky ze scitani, ktere maji nych vztahU v sirsim spol. mefitku pfedstavuje kooperace prufezovy charakter (zaznamenavaji stavy k rozhodnemu na zaklade --+delby prace, zalozene pfedevsim na moraI- okamziku) a slouzi k vytvafeni demogr. struktury obyv., ne psych. vazbe. Spol. harmonie vznika a upevnuje se zejm. ana demogr. dynamiku, zabyvajici se demogr. zmenami, na zaklade emocionalnich a moralnich vazeb. --+Stat cha- napf. porody, snatky, rozvody, umrtimi, zmenami bydlispe Comte jako organ soc. --+solidarity, jemuz se musi kaZ- te, resp. zamestnani, ekon. aktivity atd. Do s.d. Ize zahrdy jedinec podfidit. Stat rna vystupovat jako ochrance spol. nout i matem.-statist. manipulaci s --+demografickymi pohidku a musi plnit funkce ekon., polit. a pfedevsim mo- ukazateli, slouzici --+demograficke analyze. Nekdy se ralni. Stat je sdruzenim poslusnych obcanu (v duchu soc. pod pojmem s.d. rozumi pfedevsim vysledne tabulky a inkonsensu). Vyzn. roli zde hraje i --+nabozenstvi a --+cir- dexy teto analYzy. Na siroke pojeti s.d. byva nekdy redukey, ktere maji na zaklacte jednoty viry a citu zajisiovat kovana cela demografie, ktera zejm. dfive neaspirovala na spol. soudrZnost. Ve starych spolecnostech zajiSiovalajed- vlastni teor. koncepce a zavery. Jako synonymum s.d. bynotu tradicni nabozenstvi, v pozitivisticke spolecnosti ji va casto uvadena statistika obyvatelstva, kteraje vsak obsahem sirsi. zajisti --+pozitivisticke nabozenstvi. Comtovo deleni s-gie na s.s. a soc. dynamiku ovlivnilo A: demographic statistics F: statistiques demographina dlouhou dobu vyvoj svet. s-gickeho mysleni. V ces. ze- ques N: demographische Statistik I: statistica demomich se to projevilo zcela konkretne v Masarykovi kon- grafica cepci s-gie (viz Zdkladove konkretni logiky), chapane ja- Lit.: viz ->demografie. Pav ko veda 0 organizaci lidske spo!ecnosti, 0 jejim pfuozenem konsensu a 0 podminkach jeji existence, 0 zakonech spol. pohybu a hist. vyvoje. Masaryk do s.s. zahrnoval sHy, kte- sta tistika ekonom icka viz statistiky re udrZuji spolecnost, tj. individuum, rodinu a samu spo- s ta ti s tik apr ace viz statistiky lecnost. Obdobne B. Foustka vymezil s-gii jako vedu o podrninkach a zakonech spol. byti (s.s.) a 0 podminkach s tat i s t i k a soc i a I n i viz kameralistika, statistiky, spol. vyvoje (soc. dynamika). E. Chalupnj nazyval s.s. ukazatel socialni skladbou ci soc. anatornii, uznaval konsensus za ziikl. s-gic- s tat i s t i k a vi t a I n i viz prameny demografickych ky zakon a fadil mezi morfologicke prvky civilizace dat zejm. cinnosti a vytvory. 1. A. Bhiha byl rovnez ovlivnen Comtovym delenim s-gie. Vychazi z pojmu soc. situace s tat i s t i k y - v obecnem pojeti soubory uspofadanych a s-gii charakterizuje jako vedu 0 nejobecnejsich vlast- --+dat charakterizujici urCity ekon. aspol. jev ci proces nenostech soc. byti a soc. deni (soc. jsoucna v jeho aspektu bo cele hosp. odvetvi, soc. sferu. VetSinou se pouziva rozstatickem a dynamickem), ktera cerpa sva fakta ke gene- deleni s. do 2 zakl. skupin. Prvni je oblasti ekonomicke ralizacim ze vsech vyvojovych fazi lidskych skupin a je- statistiky, ktera sleduje ekon. procesy a zahrnuje sferu vyjich kultur. V novych variantach je rozpracovana mys!enka robnich odvetvi. Existuji s. prumyslu, zemedelstvi, stas.s. v neopozitivistickych a zejm. strukturalne funkciona- vebnictvi aj. Tyto odvetvove s. poskytuji udaje 0 vstupech a vystupech vyroby, 0 poCtech a struktufe pracovniku ajelistickych koncepcich. A: social statics F: statique sociale N: soziale Statik jich mzdach, 0 vkladanych investicich a existujicich zakl. prostfedcich, 0 odbytu, vyvozu, zasobach apod. Druha skuI: statica sociale pina s. spada do oblasti socialni statistiky, zabyvajici se Lit.: Bldha. A. I.: Sociologie. Praha 1968; CornIe, A.: Sociologie. Praha 1927; tzv. soc. Cinnosti, tj. vsemi nevyrobnimi odvetvimi. Patfi Fischer, J. L.: Saint Simon a August Comte. Praha 1925; Chalupnv, E.: System sociologie v nllcrtku. Praha 1928; Szacki, J.: Historia mysli sociosem pfedevsim s. skolstvi, kultury, zdravotnictvi, soc. pelogicznej. Warszawa 1981; Szczepanski, J.: Sociol6gia. Bratislava 1967. ce a zivotniho prostfedi jako odvetvi zabezpecovanych pfeCih vazne ze statniho rozpoctu. S. skolstvi je zamefena na sft skolskych zafizeni ruznych druhU a stupnu, na pocty zasta tistika d em 0 g r aficka - (z lat. status, to od staku, studentu a absolventu v nich a jejich strukturu. S. kulre = stat) - oblast --+statistiky zahrnujici sber, popf. zpratury se soustfecfuje na zjistovani site ruznych kult. zafizecovani demogr. dat, resp. statist. metodol. system --+deni, na produkci knih, tiskovin, filmu apod. S. zdravotnictvi mografie. V uzsim pojeti je s.d. pouze zjistovanim udaju 1224

sleduje vedle site zdravotnickych zafizeni a jejich kapacity, take pocty a slozeni zdravotnickych pracovniku, vykony (osetfeni) a poskytovane sluzby, vcetne nakladu na leky i nektere charakteristiky zdravotniho stavu obyv. (pfenosne nemoci, pracovni neschopnost: pocty pripadu, delka trvani, podle skupin nemoci). S. soc. pece je zamefena na pocty a financni objem vyplacenych duchodu, na jejich prumemou vysi (vzdy podle druhU), na objem a strukturu davek nemocenskeho pojisteni a na ustavy soc. pece. S. zivotniho prostfedi je vytvafena az v poslednich !etech a soustrecfuje se na data 0 stupni znecisteni ovzdusi, vody, pudy a potravin, na oblasti zvyseneho znecisteni a na zdroje znecisteni, shromazcfuje a vyhodnocuje data vlastnich mefeni i z jinych oboru s cHern dokumentovat vsechny slozky zivotniho prostfedi ve vzajemnych souvislostech pficin a dusledku v nepfiznivych zmenach a poskozovani organismu a prostfedi. Tato s. dava podklady pro koncepci a realizaci ekologicke politiky. Vsechny tyto usekove s. jsou obsahove sirsi, nd odpovida publikovanym datum. Obema zakl. druhy s. prolinaji tzv. prurezove S" pfedevsim statistika prace, ktera sleduje odvetvove a uzemne pocty pracovniku, jejich kvalifikacni strukturu a mzdy, sestavuje bilance pracovnich sil. PatTi do ni take s. nezamestnanosti, vedena uzemne a strukturaIne, s daty pfejimanymi od ufadu prace. Soc. statistika je v soucasnem pojeti soustavou vybranych ukazatelu pfejimanych z odvetvovych i prufezovych s. a take ze statistiky zivotni urovne a --+demograficke statistiky. Zahrnuje i nektere synteticke a globalni ekon. ukazatele, hlavni demogr. ukazatele, blok ukazatelu zivotnich podminek (pracovni podminky, zivotni prostfedi, vzdelani a kultura, zdravot. pece a zdravot. stav, soc. pece, bydleni aj.), blok ukazatelu zivotni urovne (pi'ijmy, spotfeba, vybaveni, indexy zivot. nakladu a real. pi'ijmu, pasma chudoby), ukazatele zpusobu zivota (vyuziti casu, aktivity kulturni, sportovni, rekreacni aj.) vcetne tzv. soc. patologie (zvl. krirninality). Soc. s. klade zvyseny duraz na uzemni rozdily ajejich pfiCiny, proto tvori vyzn. soucast regionalni statistiky. Ve s. se pracuje i se --+syntetickymi ukazateli, ktere vyjadfuji jednim udajem charakter nebo uroven urciteho jevu nebo procesu (napf. --+GNP v dolarech na osobu jako vyraz ekon. urovne zeme, --+nadeje dozitijako souhrnny ukazatel umrtnosti, podil absolventu vysokych skol z dospeleho obyv. jako charakteristik vzdelanosti obyv.). Zpravidla jde 0 nutne zjednoduseni, mnohem casteji a spravneji se ale pouziva k hodnoceni vice ukazatelu. Vyhodou je snadne stanoveni pofadi zemi nebo regionu. Nekdy se statist. syntetickym ukazatelem take rozumi umela konstrukce komplexniho ukazatele, spocivajici v pfideleni subjektivnich vah jednotlivym

dilcim charakteristikam urovne urCiteho jevu, zvl. pfi uzemnim srovnani. Tak napf. do komplexniho ukazatele urovne bydleni Ize zahrnout podily bytu podle kategorii vybaveni, podil bytu v rodinnych domcich, prumerne staff bytu, prumernou obytnou plochu na osobu, relativni pocet chybejicich bytu apod. Vysledkem takove konstrukce je zpravidla nesrozumitelne cislo, deformovane vyberem ukazatelu a jejich vahami. Vyhodnejsi je proto pouZit prumerne pofadi ze stanovenych pofadijednotlivych vybranych ukazatelu, ale ani tento postup neni zcela spravny (kazdy dilci ukazatel v nem rna stejnou viihu). Od r. 1990 csl. a pozdeji ces. s. zmenila sve zamefeni, zpusoby zjisiovani i zpracovani dat a zacala se pfiblizovat s. zapadoevrop. zemi. Pfi omezovani vykaznictvi se rozhodla vice vyuzivat soupisy, vyberova setfeni a pruzkumy i nepfime formy zjiStovani (napf. v ramci danovych pfiznani). Soc. statistika nabyva vetsiho vyznamu. Transformace s. bude trvat fadu let. Vys!edky vsech s. jsou prezentovany pomoci statistickych puhlikacnich systemu, ktere jsou celostatni a oblastni, podle cleneni stat. organu. Tyto systemy poskytuji ciselne informace a informace souborneho a analytickeho charakteru. Mezi ciselne informace v Ces. republice patfi Statisticke informace, obsahujici vysledky statist. zjisiovani s kratsi nez rocni periodicitou a pfedbezne rocni vysledky, uspofadane do fad a useku, a Cesl«i statistika, obsahujici vysledky zpracovani statist. zjiSiovani provadenych v delSich casovych intervalech z rocnich vykazu, jednorazovych setfeni, sestavy makroekon. bilanci a nar. uctu. Informace Clselne a analyticke zahrnuji: Aktuality, coz je ciselna a graficka publikace s uvodni analytickou casti, ktera obsahuje rychle signaIni informace s prvnimi vysledky mesicnich statist. zjistovani a konjunkturalnich pruzkumu; Statisticky bulletin, ktery je zakl. periodickou publikaci statist. organu a rna textovou, tabulkovou a grafickou cast a kratke tematicke analyzy; Zprdvy a rozbory, jez obsahuji komplexni a monotematicke rozbory, hodnotici jednotlive oblasti ekonomiky a jine oblasti na zaklade vysledku statist. zjisiovani velkeho rozsahu (napf. --+scitani Iidu), rocnich statist. zjisiovani a bilancnich praci; Statistickou rocenku, poskytujici souhrnny statist. pfehled ze vsech oblasti, a to celostatne, a take mezinar. srovnani zakl. ce1ostatnich dat; Historickou statistickou rocenku (vydanou zatim v r. 1985) s dlouhymi casovymi fadami dat za obdobi 1920-1937; StatistickY lexikon obci (vydavany od r. 1924) s hlavnimi daty ze scitani 1991 za obce, casti obci a zakl. sidelni jednotky. Vysledky scHani lidu se publikuji ve zvl. fade. Vsechny statist. udaje jsou vefejne, z tech. duvodu vsak nelze nektere detailni udaje publikovat. Vysledky nekterych statist. zpracovani se pfedavaji i na nosicich dat. 1225

stay rodinny

statistiky narodnich IICtu

Publikace Ize ziskat za uhradu reprodukcnich nakladu v Informacnim servisu Ceskeho statistickeho uradu. A: statistics F: statistiques N: Statistiken I: statistiche Kuc statistiky narodnich uctu viz GNP status - (Jat. status = postoj, postava, zrizeni, pomery, blahobyt) - v nejobecnejsim chapani souhrnne vyjadreni socialni pozice cloveka v urcite spolecnosti, resp. skupine, spojene s urCitou mirou oceneni ze strany druhych. Na kazdy s. se vaze jisty soubor pray a povinnosti. Toto vymezeni s. podal R. Linton v polovine 30. I. v souvislosti s vymezenim soc. -trole, kterou chapal jako dynamickou slozku s. Podle zpusobu ustaveni rozliSil Linton -tstatus pfipsany a s. ziskany vlastnim usilim. V Lintonove sirokern pojeti je s. povazov{m za univerzalni znak kazdeho clena kazde spolecnosti a pIne vystihuje vsechny aspekty jeho -tsocialniho postaveni. G. Balandier definuje s. jako osobni pozici individua ve vztahu ke druhym uvnitr urCite skupiny. S. umoziiuje urCit -tsocialni distanci mezi dvema osobami a stanovit jejich misto v -tsocialni hierarchii uvniti' skupiny. Pojem s. je pouzivan ovsem take v uzsim smyslu, coz rna puvod u M. Webera. Pi'i odliseni -tstavil od trid a polit. stran pouziva Weber termin "sUindische Lage", cimz chce zduraznit, ze postaveni stavu ve spolecnosti bylo zalozeno predevsim na mire ucty spjate s jistym stylem zivota, nikoli tedy na postaveni na trhu jako v pi'ipade trid Ci pouze na mocenskych ambicich jako v pripade polit. strano Weberova kategorie stavovske ucty se promenila v empir. vyzkumech v kategorii -tprestize, jiz pozivaji jednotlivci bez ohledu na vysi sveho majetku ci moci. Jedna se 0 osobni -tdustojnost, ktera nemusi mit pfilis spolecneho s mistem, ktere dana osoba zaujima v systemu ekonomiky nebo politiky. Uzsi pojeti s. ve smyslu prestize tvori jen jednu ze slozek siroce pojateho s., v nemz vedle miry prestize vystupuje tez velikost majetku, podil na moci, popr. dalSi charakteristiky dane osoby. Rozdil mezi uzsim a sirsim chapanim s. neni nahodny, vyjadruje odlisnost soc. struktury tradicni a moderni spolecnosti. Antropologove Linton a Balandier analyzuji z hlediska statusove diferenciace spolecnosti relativne mene komplexni, v nichz jsou Iide zaklineni do stabilnich vztahU a jejich vnimani druhych je pomerne konzistentni. S. zde tedy muze vyjadrovat souhrnne vsechny aspekty soc. situace urCiteho cloveka. Naproti tomu Weber a pozdeji am. empir. s-gie studuji moderni vysoce diferencovane spolecnosti, v nichz i bezny clovek vstupuje do velkeho mnozstvi rUznorodych soc. vztahu a sti'ida clenstvi v mnoha skupinach. leho celkova pozice je dana mirou osobni dustojnosti, zaroveii ale je funkci jeho majetkoveho zazemi 1226

a mocenskeho vlivu. Na rozdil od archaickych a tradicnich spolecnosti nemuseji tyto aspekty soc. pozice v moderni spolecnosti splyvat. Prestiz se do jiste miry osamostatiiuje od majetku a moei, ktere mohou v demokr. spolecnosti intervenovat do lidskych kontaktu pouze zprostredkovane. Mocenska a ekon. nadrazenost nemuze byt v beznych osobnich stycich demonstrovana stejne ostentativne jako ve spolecnostech tradicnich. Bezprostredne najevo muze byt v techto kontaktech davana pouze kompetence ziskana vlastnim usilim, a proto se indikatorem prestize stava vykonavana -tprofese. V tomto smeru je postup sociologu, ktefi zjisfuji vysi prestize na zaklade vykonavane profese a odlisuji ji zretelne od dimenzi -tmoci a -tmajetku, zcela v souhlase s ideologii -tmeritokracie. Tento pristup se datuje ad klasickych vyzkumu W. L. Wamera, ktery v poIovine 30. I. se svymi spolupracovniky podrobne zmapoval stratifikacni strukturu prumerneho am. mesta. K Warnerovym prinosum patri rozliseni objektivniho a subjektivniho s., ktere je v pods tate aplikaei -tdefinice situace W. I. Thomase na oblast soc. struktury. Ucta, kterou lide vyjadruji svym partnerum v soc. interakci a ktera je ukazatelem jejich subjektivniho s., se nemusi zcela kryt s objektivnim s. techto osob, vyjadi'itelnym napr. vysi jejich majetku, pfijmy, kvalitou bydleni apod. Ale sest vrstev, ktere Warner ve svem vyzkumu socialni stratifikace vymezil a pojmenoval, nazval tridami, cimz pro empir. s-gii zamlzil Weberovo rozliseni ti'idy a stavu. A: status F: statut N: Status I: status Lit.: Bendix, R. - Lipset, S. M.: Class, Status and Power. New York 1966; Jakson, J. A.: Social Stratification. Cambridge 1968; Linton, R.: The Study of Man. New York 1936; Tunnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. 1887; Warner, W. L.: The Status System of a Modern Community. New Haven 1942; Weber, M.: Stande und Klasse. In: Vierkandt, A. ed.: Handwtirterbuch der Soziologie. Berlin 1931.

Kel s ta tus as kri pti vni viz status pfipsany s tat us p rip san y - tez status askriptivni - je to -.status, ktery clovek ziska zcela bez vlastni zasluhy, v dusledku soc. okolnosti, zejm. -tdedictvi. S.p. se Iisi se od statusu vrozeneho, bioI. prideleneho, i kdyz v cetnych spolecnostech jsou primarne bioI. kvality jako pohlavi, rasa, vek apod. samy 0 sobe soc. zvyhodi'iujiei Ci diskriminujici. Nekdy, vetsinou v ucebnicovych textech, se s.p. a status vrozeny ztotozi'iuji a s.p. je definovan jako status zalozeny na charakteristikacn, nad nimiz rna jedinec malou nebo zadnou kontrolu (pohlavi, vek, rasa, etnicky puvod). Velka cast hnut! za -temancipaci usiluje zabranit automaticke transformaci vrozeneho statusu v s.p. lako priklady s.p. byvaji zpravidla uvadeny kvality, ktere daneho cloveka soc. zvyhodi'iuji, jako je zdedeny majetek, vyzn.

mocenske postaveni otce apod. S.p. vsak muze mit tez negativni, soc. znevyhodiiujici podobu. Extremne nizky s.p. brani napc. potomkum marginaInich rodicu opus tit sve diskriminujiei postaveni. Soc. zvyhodi'iujici s.p. nemusi mit vzdy natolik zjevnou podobu jako v pripade zdedeneho majetku. V moderni spolecnosti se mezigeneracni zvyhodneni pfenasi skrytejsimi kanaIy. Na nektere z nich upozoriiuje P. F. Bourdieu ve sve koncepci -tkulturniho kapitalu a -tsocialniho kapitalu. Zda se, ze nejmarkantnejsi rozdil mezi tradicnimi a modernimi spolecnostmi nespociva nutne v radikalnim poklesu vyznamu s.p. ve prospech pozice ziskane vlastnim vykonem, jak tvrdi ideologie -tmeritokracie. Dochazi spiSe k jinemu zavaznemu posunu: pomoci s.p. neni mozne ziskanou pozici legitimovat otevrene. Zatimco prave tento postup byl zakladem legitimace v tradicnich spolecnostech, musi moderni spolecnost hledat pro fakticky zdectena zvyhodneni jiny zpusob ospravedlneni. Bourdieu konstatuje, ze prave tuto funkci plni v modernich spolecnostech system -tvzdelavani. A: ascriptive status F: statut determine par ascription N: zugeschriebener Status I: status ascritto Lit.: Bourdieu, P.: La distinction. Paris 1979; viz tez -+status.

Kel status quo - (Jat. vyraz pro dany, trvajici stay) - termin pouzivany pi'i popisu dynamiky vyvoje -tsocialniho systemu (at jiz mikrosystemu, jako je rodina, nebo makrosystemu, jako je stat). VetSinou se hovori 0 uddeni, zachov{mi s.q., na kterem maji zajem drzitele -tmoci, nebof jakakoli zmena by mohla ohrozit jejich mocenske pozice. Pro kaidou skupinu muze ale mit zachovani s.q. v nekterych znacich pozitivni smysl, protoze upeviiuje soc. stabilitu. Navic napr. trvale normy a pravidla zpusobuji, ze struktura a hierarchie moei je jasne Citelna. Pokud se vsak s.q. projevuje pfevahou -tstereotypu a system je rezistentni vuci jakekoliv zmene, ztraci moznost vyvoje a stava se patologicky rigidnim se vsemi pruvodnimi dusledky, mezi nez patri v pi'ipade statu napr. ekon. upadek, ale i vzpoury proti nositelum moei, nebezpeci nahle destabilizace a rozpad celeho systemu. A: status quo F: statu quo N: status quo I: status quo Nov, Cap sta tus sociometricky - v ramci -tsociometrie zjisfovana pozice individua ve skupine, ktera odrazi urovei'i jeho popularity. Ukazatelem s.s. je pocet obddenych sociometrickych voleb v sociometrickem testu. Vypocet se provadi podle vzorce: sociometricky status

pocet obdrzenych voleb =--'--------'----pocet clenti skupiny - I

(Viz tez -tmetody sociometricke.)

A: sociometric status F: status sociometrique N: soziometrischer Status I: status sociometrico Pet s ta v 0 b yv a te Istv a s tred n i viz ukazatele demograficke s t a v rod inn y - indikator pouzivany v demografii, ve statistice, v s-gii a pravu, ktery diferencuje obyv. pod Ie vazby na -trodinu a -tmanzelstvi. Odlisuje svobodne, zen ate (vdane), rozvedene a vdovce (vdovy). Tyto "stavy" nevyjadruji jednoznacne realnou rodinnou situaci, ktera je urcena radou dalSich ukazatelu, napr. vekem, poctem deti ajinymi psych. i soc. faktory. Stay "svobodny" nevypovida ani 0 tom, zda clovek zije sam nebo v nejake rodine (puvodni nebo v rodine bratra, sestry apod.). Vztah druha a druzky v tzv. -tnesezdanem souziti neni podchycen indikatorem s.r.; druhem nebo druzkou muze byt i osoba zenata nebo vdana s jinym partnerem. Pres tyto nepfesnosti obecne plat!, ze zmeny s.r. jsou vyzn ...... demografickymi udalostmi, ze indikuji mj. pravdepodobne zacatky, preruseni ci konce tzv. prokreativniho chovani. Zmeny s.r. nastavaji -tsiiatkem, -trozvodem, -tovdovenim. S pomoei ukazatele s.r. se zjiSfuje pi'itomnost nebo absence zakl. rodinnych roli v rodinne skupine (napf. po rozvodu casto chybi otec), s cimz mohou byt svazany urCite soc. problemy (meni se mobilitni sance deri, vznikaji vychovne problemy apod.). Nejzavaznejsi zmena s.r. je spojena se vznikem a zanikem tzv. reprodukcni rodiny, cozjsou krome ovdoveni akty vicemene svobodneho rozhodnuti. Narozeni podobne jako smrt je mimo okruh svobodne individ. volby, ale narozeni ditete muze byt impulsem k uzavreni siiatku. Zmena s.r. vyzaduje pfizpusobeni nove situaei. Nekdy znamena znacny soc. vzestup, nekdy sestup az stav soc. ohrozenL V nekterych spolecenstvich muze byt napc. ovdoveni zeny predcasnym umrtim muze primo katastrofou. Ona sarna ijeji deti se stavaji zavislymi bud na sirsim pfibuzenstvi, nebo na spolecnosti, nektei'i (nebo vsichni) clenove takove neuplne rodiny mohou byt diskriminovani (viz liter. zpracovani spatneho postaveni vdov a sirotku). Zmena s.r. zasahuje do struktury rodiny po mnoha strankach (viz napr. dnes jiz klasickou studii Ruth S. Cavanovi a Katherine Ranckove 0 krizi v 30. I. a praci E. L. Koose s nazvem Families in Troubles z r. 1946). Zmena s.r. navozena siiatkem je casto iniciaei dospelosti. "Detske si'iatky", praktikovane v nekterych zemich a kulturach, byvaji zpravidla jen formalnim obfadem, spojenym pfip. se zmenou statusu. Nevznika tim skutecne manzelstvi (to se odklada do doby dospelosti), zmena s.r. je v tomto pi'ipadne ryze formalni zaleiitost!; jde spiSe 0 pfislib manzelstvi mezi 1227

stereotyp

stay selsky

dvema pribuzenskymi skupinami, 0 zalozeni nove pribuzenske linie. Kazdy s.r. rna sve vlastni hodnoceni ze strany jednotlivcu i spolecnosti. D. M. Schneider v r. 1965 upozornil, ze manzelstvi je vzdy hodnoceno vyse nez jen realizovani sexualnich styku. Vdana zen a rna ve vetsine spolecnosti vyssi status nez zen a svobodna, prestoze ztraci na svem svobodnem postaveni, musi dodrzovat normy pnslusejid vdanemu stavu. Za vyssi prestiz tedy casto plati mnoha omezenimi. Znacnou roli ph tom hraje dobrovolne i nedobrovolne akceptovani nab. pnkazu a mira kontroly ver. minenim. Stay rozvedenych byl a dosud zcasti je chapan jako soc. menecennejsi nez stav manzelsky, jehoz vyssi oceneni je viditelne i z opakovani si'iatku po rozvodech, pfip. ovdovenich. Empir. je prokazano, ze s.r. je jednou z diferenciacnich charakteristik zdravotniho stavu a delky zivota: osoby zijid v manzelstvi se dozivaji zpravidla vyssiho veku. A: marital status F: etat familial N: Familienstand I: stato di famiglia Fif s t a v s e I sky viz sedlak, sociologie venkova, usedlost s t a v u r 0 zen y c h - privilegovane soc. postaveni, teor. odvozene od osobni vylucnosti, povazovane za dedicnou vlastnost, a formujici vyzn. -+vrstvu v soc. strukture tradicnich spolecnosti, v nichz rozdelovani sluzeb a statku neni realizovano ve vyraznejsi mire prostrednictvim trhu a ktere se oznacuji jako stavovske spolecnosti. Pfislusnost k jednomu ze -+staw ziskaml narozenim zde slouzi jako zcela legitimni zaklad pro rozdelovani zadanych hodnot. Soc. hierarchie techto spolecnosti se ridi mirou -+dustojnosti, jel je spojovana s urcitymi funkcemi, ktere maji zpravidla jen malo spolecneho s oblasti vyroby. S.u. odvozuje nejcasteji svou funkci ve spolecnosti z ulohy ve vojenske organizaci. V jistych fazich vyvoje anticke kuItury a po cely stredovek je s urozenosti spojovan vykon vojenske sluzby. Prislusnici s.u. jsou oznacovani jako -+slechta, resp. aristokracie. Tento stav byva zpravidla vnitfne difcrencovan, nizsi slechta je poverovana radovymi vojenskymi povinnostmi, vyssi slechta spojuje velitelske pravomoci s vysokymi spravnimi a polit. funkcemi a do jiste miry se misi s -+duchovenstvem. V rade evrop. zemi sehral s.u. vyzn. statotvornou funkci, zejm. v prubehu 14. az 16. st., kdy zastupoval zajmy zeme v protikladu k centralisticke knized moci (viz -+monarchie, -+absolutismus). S vymiranim starych urozenych rodu a s nastupem financne silnych neurozenych doslo k formovani nove slechty (napr. prostrednictvim koupe vyzn. -+uradu statni spravy, poslechrovanim za sluzby prokazane vI adnoud dynastii apod.).

1228

V zasade plati, ze spolecnosti clenene stavovsky nejsou zcela mobilitne uzavrene, pfechod do S.u. byva vsak realizovatelny zpravidla jen postupne, clenove rodu se cele integruji do privilegovane vrstvy obvykle teprve ve treti generaci. Endogamie je zde na rozdil od -+kast spiSe tendend nel pravidlem. Pfislusnici s.u. maji radu -+privilegil: pravo nosit zbrai'i, titul oznacujid stupei'i urozenosti a moci, pravo byt souzen pred zvlastnimi soudy, nebyt vystaven ponizujidm trestum apod. Privilegovany status urozeneho nebyva ohrozen ani v pripade pozbyti majetku, muze vsak byt ztracen napr. v dusledku zrady Ci hrubeho poruseni povinnosti, k nimz urozenost zavazuje. Naopak ph zachovavani stavovskych povinnosti poziva take nezamozny urozeny ve stavovske spolecnosti zpravidla vyssi soc. prestiz nel bohaty neurozeny. Jednotlive skupiny neurozenych jsou usporadany podle charakteru sluzeb, ktere poskytuji urozenym, a dale podle toho, nakolik se jim priblizuji svym zivotnim stylem. Prave zavaznost urciteho -+Zivotniho stylu pro vsechny urozene inspirovala M. Webera k odliseni stavovstvi od tfidni pfislusnosti, ktera je charakteristicka naopak pro spolecnosti, v nichz se hlavnim mechanismem redistribuce zadanych sluzeb a statku stal trh. A: state of high-born, noble status F: etat des nobles N: hoher Stand, Adelsstand I: stato dei nobili, nobilta Lit.: Mousnier, R.: Les Hierarchies sociales de 1450 anos jours. Paris 1969.

Kel

ru se zamestnavateli (napr. pfi tarifnich sporech, jak je to obvykle ve SRN), muze take smefovat k odvraceni omezeni neOO zhorseni pracovnich a ekon. podminek. S. mohou byt zamefeny proti zamestnavatelum (pracovnepravni s.) anebo proti statnim institudm, tj. proti vlade nebo parIamentu (polit. s.). Stavkovat za dosazeni polit. dIu je zpravidla protipravni. V Ces. republice se rozlisuji s. v zakone obsazene a v zakone neobsazene. S. se deli take podle toho, z ci iniciativy vznikaji, jaky je jejich obsah podle rozhodnuti stavkujidch ajakym zpusobem se provadeji. PodIe druhu iniciativy Ize oddelit s. utocne aobranne, podle formy a obsahu s. demonstracni, solidarni, sympatizujid, protestni, bojove, klicove, prubezne. V posledni dobe se do popfedi dostaly specif. typy S.: pasivni rezistence, s. zpohlalenim pracovniho tempa a pracovni s. spocivajid v obsazeni tovarny (pracovnici pokracuji ve vyrobe ve vlastni rezii). S. vzdy vede k urCite soc. dezintegraci, dezorganizaci. Je odmitnutim loajality, revoltou proti stavajidm ekon. a po lit. pomerum. Hist. rna s. uzkou vazbu s -trevolucemi. Sovety v Rusku v r. 1905 a 1917 a delnicke rady v Nemecku v 1. 1918-1919 vychazely prave ze zkusenosti delniku z organizovani s. Generalni stavka byla ucinnym nastrojem csl. "Iistopadove revoluce" v r. 1989. A: strike F: greve N: Streik, Arbeitsniederlegung I: sciopero Lit.: Kahil-Freund, 0.: The Right of Strike - Its Scope and Limitations. Strasbourg 1974.

HoV

stay zdravotni viz nemocnost s t a v k a - docasne kolekt. preruseni prace s cilem dosahnout zlepseni pracovnich i jinych podminek a s umyslem opet zahajit praci po dosazeni daneho dIe. S. vytvari natlakovou situaci. Z vetsiny zamestnancu daneho podniku Ci provozu se stava -tnatlakova skupina (ucast vetSiny zamestnancu ve s. je nutnou podminkou jeji ucinnosti). Zakladem s. je -+solidarita a organizovanost. S. je zpusobem prosazovani zajmu pracujidch v pripade selhani vyjednavani, je formou boje a mereni sil se zamestnavateli. V tomto boji vitezi ten, kdo muze dele vyddet zastaveni prace, vyroby, obchodu. Ovsem obe strany zpravidla usiluji 0 kompromis. Tento kompromis a forma, kterou se dosahuje, je v literature oznacovan jako autonomni, tedy statem nereglementovana "socialni dialektika kapitalismu". S. vetSinou pripravuji planovite a dlevedome -todbory. Existuje ale i spontanni (divoka) s. jako spontanni vystupi'iovani protestu zamestnancu. V demokr. statech existuje -tpravo na stavku, ktere ale pripada obvykle jen sdruzeni pracujidch, odborum, nikoliv jednotIivym pracovnikum nebo spontanne vzniklym skupinam. S. muze byt i prostfedkem k posileni pozic pro vyjednavani odbo-

s t a v y - hist. vznikle -+spoleeenske skupiny, ktere v podminkach -tmonarchil, kdy moc je v soukromem ddeni jednotlivce ajeho rodu, usiluji 0 kolekt. hajeni svych pray a privilegiL Vzestup mocenske emancipace s. se odehral ve 14. a 15. st., kdy v nekterych zemich Evropy doslo k ustaveni -tstavovskych statu. Od 16. st. je moc s. omezovana vzestupem patrimonialnich knizat, v 17. a 18. st. se v centralizovanych statech s. dostavaji pod kontrolu absolutistickych panovniku. Stavovstvi pfedstavuje progresivni prvek v tom smyslu, ze rozhodovani je Cineno ve spolecenstvi sobe rovnych a nikoli z vule mocensky nadrazeneho jedince. Proto muze tez ve stavovskem prostredi dojit k vyraznejsimu odliseni soukrome aver. sfery nel v celku rizenem patrimonialne a povazovanem za soukromy majetek vladce. Omezenost stavovstvi spociva v tom, ze vztahy rovnosti plati pouze uvnitr daneho s. a ze jeho zajmy jsou prosazovany na ukor ostatnich vrstev spolecnosti. Prave tento stavovsky partikularismus nemalo pfispel k porazce s. v soupefeni s kraIovskou moci v celoevrop. meritku. Tato instituce nebyla omezena pouze na Evropu, urcite rysy s. vykazuji napf. cinSt! literati. Stavovska spolecnost neni absolutne uzavrena, zna urcitou

miru soc. mobility. Soc. vzestup je v ni vsak pozvolny, zmena s. vyzaduje usiIi nekolika generaci. Napr. ve Francii za stareho rezimu bylo mozno proniknout mezi slechtu obvykle v prubehu tfi generaci. Do s-gie prenesl problematiku s. M. Weber, ktery jednoznacne odlisuje s. od -ttrid. Hidni prislusnost je urcena pozid na trhu, druhem zbozi, ktere muze jedinec na trhu nabidnout. S. maji s trhem a ekonomikou jen malo spolecneho. Lisi se mirou soc. ucty, ktera je jim prokazovana. Mira ucty je odvozena od vyse majetku, vzdy vsak souvisi s -tzivotnim stylem, ktery je pro pfislusniky s. zavazny. S. se muze vyvinout az do podoby uzavrene -+kasty, k cemuz zpravidla dochazi tam, kde ruzne s. jsou zarovei'i odliSeny etnicky. Weber zdurazi'iuje odpor s. k Ciste trzni regulaci rozdeleni moci. Se stavovskou cti je vydelecna Cinnost casto primo neslucitelna. Nezbytnou podminkou pfijeti do urciteho s. je osvojeni si spol. konvend, zavaznych pro chovani kazdeho Clena s. Zatimco tfidni prislusnost je dana vztahem k vyrobe zbozi, stavovska pfislusnost se osvedcuje pfislusnym stylem -+spotreby. Weberovo vymezeni s. podle stylu konzumu a s tim spjate miry -+prestize se promitlo do s-gicke koncepce soc. -+statusu. Jelikoz status je v moderni prum. spolecnosti vazan vyrazne na vykonavanou -+profesi, objevuji se v s-gii uvahy 0 prvdch stavovstvi u clenu nekterych profesi (lekari, Ufednici aj.). S rozvojem volneho casu a nepracovnich aktivit v nejvyspelejsich spolecnostech vznika snaha situovat prvky stavovstvi opet do oblasti cisteho konzumu. R. Collins prisuzuje charakter stavovskych skupin rekreacnim skupinam, tedy krouzkum pratel, kteri si navzajem dokazuji svoji stavovskou spfiznenost preferencemi stejnych her a stejneho typu rozptyleni, popr. oblibou stejnych konverzacnich temat. Tato sounalezitost nejednou zatIacuje vyznam prislusnosti tfidni, kterou Collins definuje v rovine profesnL Pokud rna pravdu, vrad se vyspela spolecnost k situaci pred industrializad, kdy stavovske rozdily, projevujid se v rovine konzumu, pfevazovaly nad rozdily tridnimi. Rozdil oproti minulosti je pfitom v demokratizaci a zmasoveni konzumu. A: estates F: etats N: Stan de I: stati Lit.: Col/ins, R.: Conflict Sociology. New York 1975; Weber. M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1925.

Kef

s t e h 0 van i viz evidence obyvatelstva, mena mechanicka, migrace, udalosti demograficke stereotyp - (z fec. stereos = pevny; typos = raz) - velmi stabilni prvek ve vedomi, resp. psychicky a prenesene i soc. mechanismus, regulujid vnimani a hodnoceni urCitych sku pin jevu, ovlivi'iujici -+nazory, -+mineni, -+po-

1229

stereotyp dynamicky

stoje i -tchovani. Pojem zavedl am. novinat' W. Lippman v r. 1922. kdyz upozomil na existenci urcitych ustmulych pfedstav ve vedomi Iidi, obvykle, i kdyz ne vyhradne, pfejimanych z jinych zdroju, nd je vlastni soc. zkusenost. Tyto pfedstavy hraji vyzn. ulohu jako pfedem dana schemata vnimani, uvazovani a hodnoceni novych jevu. S. jsou vytvafeny pfedevsim rodinnou vychovou, vzorem rodicu, jsou pfejimany od nejbliHiho soc. okoli, od uznavanych autorit. Na jejich utvafeni se dale podiJi pfenos skupinovych norem a poznatku, -tverejne mlnenl, nekdy i skola, sdelovaci prostredky. S., ktere vznikaji a jsou utvrzovany na zaklade vlastnich zkusenosti, casto souvisi s precenenim jednotlive, treba i nahodile udalosti. S. maji spiSe iracionalni charakter, a obtizne se proto meni Ciste logickymi argumenty. Ani jim odporujici osobni zkusenost nemusi zmenit s., protoze ty vyrazne ovliviiuji seIektivitu vnimani a umoziiuji vylozit novy jev "po stam" i tehdy, kdyz jeho objektivni podstata je se s. v rozporu. S. obvykle reaIitu vyrazne zjednodusuji, potlacuji komplexnost a slozitost objektivni skutecnosti a usnadiiuji tak prijeri noveho. Pojem s. je v s-gii obvykle pouzivan pro oznaceni ustmuleho vztahu k soc., rasovym, narodnostnim apod. skupinam. Rozlisuji se -tautostereotypy a heterostereotypy. Pro s. je typicke nediferencovane, pausalni pfisuzovani urcitych vlastnosti vsem clenum dane skupiny (kaZdy Nemec je pofadny, tech pracovity apod.). Zminene charakteristiky s., jako je emocionalnost a iracionalita, a zjednoduseny vyklad jevu jej Cini velmi vhodnym pro vyuziti ci spiSe zneuZiti v -tpropagande. Klasickym pi'ikladem vyuziti stavajicich a vneseni novych s. do vedomi nejsirsich skupin populace muze byt rasisticka antisemitska propaganda v nacistickem Nemecku (obraz nosateho, spinaveho, ziskuchtiveho atd. Zida byl jednim z nejvyraznejsich s. te doby). W. Buchanan aA. H. Cantrill v r. 1953 ukazuji, jak se pod vlivem studene valky v USA zasadne zmenily pfedstavy prostych obcanu USA o sov.lidech ve srovnani s obdobim 2. svet. valky, kdy obe zeme byly spojenci. S. jsou typickou slozkou tzv. falesnych obrazu nepfatel, ktere jsou vytvai'eny vychovou, vyukou i propagandou s cHern prezentovat vnejsiho Ci vnitrniho "nepfitele" jako totalni, nediferencovanou masu s prevazne negativnimi, odpudivymi charakteristikami. S. vsak nemaji jen negativni charakter (i kdyz u heterostereotypu je to castejsi pripad), mohou vyjadfovat i kladny vztah. Nektere s. jsou typicke ci vyrazne jen v urCitem sociokult. klimatu, jen v nekterych zemich, jine se vyskytuji v sirsim mei'itku (napi'. pfedstava nepraktickeho vedce, hloupeho venkovana qi.). S. maji znacnou setrvacnost a meni se jen pomalu, nejsou ale zcela nemenne. Odhalovani s. je dulezite pfi vyzkumech postoju i vel'. mineni, protoze 1230

strach maji vyrazny, ale maIo zjevny vliv na vedomi; i jejich iracionalni prvky nemusi byt reflektovany a data mohou svadet k mylnemu vykladu. A: stereotype F: stereotype N: Stereotype I: stereotipo

odstavajici usni boltce, anomalie v utvareni lebky a daIS!). 3. Jde 0 zvI. pripad soc. -tpredsudku vuci urCitym osobam, jimz jsou pak diky tomu pi'ipisovany ruzne negativni vlastnosti (podleJ. Hohmeiera, 1975). V sirsim smyslu, ktery se vetsinou pouziva v s-gii, znamena s. apriomi negativni hodnoceni, vystupujici bud' jako -tatribuce, nebo etiketizace cili -tlabelling. E. Goffman ukazuje, jak se clovek vyrovnava se s. namsujici jeho identitu, kdyz jsou mu soc. okolim pfipisovany urcite znaky v souvislosti s urcitymi udalostmi, jichz se ucastnil. A: stigmatization F: stigmatisation N: Stigmatisierung I: stigmatizzazione

Lit.: Buchanan. W. - Cantril!. A. H.: How Nations See each other. Urbana 1953; Lippman. W: Public Opinion. New York 1922.

Tam

stereotyp dynamicky - pojem, ktery zavedll. P. Pavlov jako jeden z ustfednich pojmu sve reflexologie. S.d. pfedstavuje konecny vysledek "analyticko-synteticke cinnosti mozkove kury" a vznika zkusenostnim sjednocenim reakce organismu na vnejsi i vnitfni stimuly. Je to rovnovazne a homogenni uspofadani vsech podminenych a nepodminenych procesu, odrazenych cinnosti mozkove kUry. Prakticky jde 0 charakteristicky zpusob, styl jednani individua, ktere se, i kdyz je stereotypni, dynamicky pfizpusobuje promenlivym zivotnim situacim. Dnes se pojem s.d. pouzivajiz pomeme zffdka, neboije smysluplny pouze v ramci psychologie podminenych reflexu, redukujici psych. jevy na mechanicke jevy vyssi nervove cinnosti (viz -tpodminovani). A: dynamic stereotype F: stereotype dynamique N: dynamische Stereotyp I: stereotipo dinamico

sinou v nespecif. smyslu, casto v souvislosti s bezprostfedni soc. -tmotivad, vztahujici se jak k aktivite jedince, tak skupiny. A: stimulation F: stimulation N: Stimulierung I: stimolazione Lit.: Arnould, M. D.: The Specification of a "Social" Stimulus. In: Sells. S. B. ed.: Stimulus Determinants of Behavior. New York 1963: Gib.wn. J. J.: The Concept of the Stimulus in Psychology. American Psychologisl. 15,1960; Graumann, C. F: Sozialpsychologie: Ort, Gegenstand und Aufgabe. In: Graumann, C. F. ed.: Sozialpsychologie, 1. sv.: Theorien und Methoden. Gdttingen 1969.

Nak

s tin viz psychologie analyticka Lit.: Bruslen, M. - Hohmeier, J. eds.: Stigmatisierung. 2 sv. Neuwied 1975; Goffman, E.: Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identi-

ty. Englewood Cliffs, N.J. 1963.

Nak

s ti m u I ace - (z lat. stimulus = bodec, osten, pobidka) _ v psychologii a neurofyziologii vnitfni nebo vnejsi pod net pusobici prostfednictvim smyslovych receptoru a vyvolavajici reakci nebo reflex osobnosti ci organismu. Pfikladem je silny zvuk vyvolavajici s. sluchovych receptoru, sluchovy vjem a orientacni reakci. Analogicky se s. chape v soc. psychologii. V jejim behavioristickem pojeti je soc. -tchovanl individua funkci soc. s. a -tosobnosti, pficemz soc. s. se nekdy vymezuje jako "interpersonalni behavioralni udalost" (interpersonal behavioral event); takji chapou napf. D. Krech, R. S. Crutchfield a E. Ballachey (1962). M. Sherif (1963) vypoCitava, co zpusobuje soc. s:: 1. Iide. ucastnici a reprezentanti interpersonalnich vztahU, intra- a interskup. vztahu nebo kolekt. kriticke situace; 2. kult. produkty minulych a soucasnych -tsocialnich interakd (materialni i nematerialni povahy). Taxonomicky pfistup reprezentuje katalog veskere S" ktery vypracoval S. B. Sells v r. 1963. Mezi Cinitele soc. s. mj. zahmuje prostfedi vytvofena Iidmi (soc. organizace, skupiny), soc. instituce (rodinu, nabozenstvi, politiku, umeni atd.), soc. normy, "faktory definovatelne vlastni ukolovou situaci", "chovanim individua definovatelne situacni faktory" (napf. rozsah svobody Ci restrikce pfi skup. aktivitach, rozsah zadouci konkurence-kooperace) atd. M. D. Arnauld (1963) podal a C. F. Graumann (1969) modifikoval nasledujici charakteristiku stimulu: a) ma motivacni vlastnosti, b) je podnetem, nikoli pficinou reakce, c) musi byt casto definovan v terminech reakce, d) existuje v okoli (vnejsim prostfedi), e) muze byt vzorcem nebo sekvenci udalosti, f) jeho struktura musi byt vyvozena ze struktury reakce, g) obsahuje informace 0 svem zdroji. Toto pojeti se odlisuje od pojeti obecne psychologie, resp. psychofyziky, s nimz je Graumann srovnava. Pojeti soc. s. v soc. psychologii je dosud pfedmetem diskuse. V s-gii se pojem s. pouziva vet-

Lit.: Pavlov, I. P.: Spisy. Praha 1955.

Cer

stereotyp Zivotnl - vagne uzivany pojempro ustalene, ritualizovane zivotni formy, rozvrh dne, vyuzivani casu a prostfedi. Pojem neni identicky s pojmem zivotni vzor ani -tzpusob zivota ci -tzivotni styl. Je podstatne uHi, chybi v nem normativni a hodnotova slozka, nema teor. statut, je jen zkratkovirym opisem zivotnich zvyklosti. A: life stereotype F: stereotype de vie N: Lebensstereotype I: stereotipo di vita Lin s t i g mati z ace - (z fec. stigma = znameni, znak) - pojem vyskytujici se ve 3 vyznamech. 1. Jsou to vzacne se vyskytujicijevy kozniho krvaceni u nab. blouznivcujako "napodobeniny ran Kristavych", chapane jako konverzni hystericke reakce, tedy jako psychogenni krvaceni, ktere se objevuje obvykle na dlanich. Teologove je v nekterych pfipadech povazuji za charismaticka znameni; zaznamenali jich pfes 500, v naproste vetSine u zen (vyjimkou je napf. Frantisek z Assisi). Nejznamejsi byl pfipad Theresie Neumannave z bavorskeho Konnersreuthu (1926), vizionat'ky, ktera mj. produkovala krvave slzy a byla lekafi pokladana za pfipad nab. hysterie. 2. Tzv. degenerativni s., jiz se zabyva rovnez psycho logie, spociva v urcitych fyzickych anomaIiich u oligofreniku (asymetricky oblicej,

l

s t 0 let I viz periodizace dejin s t 0 I 0 van i viz sociologie jidla s t r a c h - jeden ze zakl. citu, resp. -tprozitku vyvolavanych signaly ohrozeni (pfitomnosti nebezpeci, ztratou bezpeci). Pfedpoklad, ze existuji atavisticke formy s. (ze tmy, boufe, nekterych zvifat atd.), je dnes nepravem opousten ve prospech s. jako naucene reakce (vrozeny strach ditete z cizfch osob apod.). T. A. Ribot (1896) rozlisoval primarni nevedomy, vrozeny s. a sekundarni vedomy (v dnesni terminologii "naucenf') s. a spojoval je s pudem sebezachovy. V prozivani s. je pfitomna anticipace nepfijernneho (nejvice je obsazena v terminu obava, coz je mene intenzivni forma s.) nebo zleho, obecne ohrozeni existence, hrozba poskozeni tela, smrti, ale i snizeni hodnoty ja. S. vystupiiovany v afekt (v silny cit) je oznacovan jako hruza. Fenomenologicky se s. lisi od uzkosti, a to tim, ze s. rna vzdy pfedmet, uzkost je nezacilena. Zazitkove specif. je b:izen, ktera byva spojovana s vnitfnimi pficinami s. (napt. s insuficienci srdecni cinnosti). Patologickymi formami s. jsou tzv. fobie, tj. neoduvodnene projevy s. (napf. z uzavfenych prostoru, spicatych pfedmetu, spinavych veci atd.). Podle I. Eibl-Eibesfeldta (1971) je s. adaptivni, tj. ucelnou reakci, ktera vyzaduje soc. vazby, a to u Iidi i u zvifat Ve spolecnosti jinych Iidi se clovek cHi mene ohrozen a nektere druhy zvifat se ze s. (ale i z jinych duvodu) shlukuji ve stada apod. Se s. jsou spojeny obranne reakce, zejm. unik a utek. Silny s. muze organismus take dezaktivovat (strnuti v hruze, reflex "staveni se mrtvym" u nekterych druhU zvifat, ktery muze mit smysl mimikru). Sloziteji vysvetIuje utlumovou formu s. u cloveka J. P. Sartre (1939), ktery soudi, ze -temoce je organizovanou formou Iidske existence, a rozIisuje zkusenosti vyplyvajici z casoprostoroveho vnimani a z reflexe, z intuitivniho poznavani sebe sameho. Kdyz clovek nemuze uniknout nebezpeci, pop ira je a pokousi se ovladat svet jako pfedmet vedomi. To muze ucinit, jen kdyz ovla1231

strana agnirni

strategie domacnosti

da sarno vedomi, a proto neutika, aby si navodil jistotu, ale uchyluje se k magickemu chovani, v nemz naklada se svym telemjako s magickym prostredkem. V soucasnem svete stale nanlsta pocet veci a situaci, ktere vyvolavaji s. Nejvice s. proziva dite predskolniho veku CA. T.lersild, 1948). Zdrojem s. se stavaji soc. interakce, existence a jeji perspektivy, i nektere situace (tma, vyska atd.). Specif. je s. z osamelosti. Kultura prezentuje nlzna imaginarni nebezpeci, od strasidel az po existencialni ohrozeni. Nejcastejsim zdrojem s. dospeleho cloveka je vsak "traumaticke podmii'iovani" nlznych hrozeb a bolesti (S. Rachman, 1974). S. muze Cinit bezvladnym a ohlupuje, a proto jeho vyvolavani prostrednictvim teroru v diktatorskych reZimech rna za cil dezaktivovat obyv. v odporu proti vlade. Opakem s. je odvaha, jejimz zdrojem mohou byt eticke city, ale i neznalost nebezpeci nebo jeho podcei'iovani aj. P. V. Simonov (1964) tvrdi: jestlize rna subjekt naprosty nedostatek informaci nutnych ke zvladnuti urCite situace, proziva s., prip. (pod Ie povahy situace) starost nebo jinou emoci. S. muze byt i pfijemny, jestlize subjekt pouze pozoruje "hrtlzyplnou" situaci a rna vedomi kontroly sve situace (odtud pochazi obliba filmovych a liter. hororu, ale i nektere jine zaliby). S. je doprovazen charakteristickymi mimickymi vyrazy (vyvalene oci, pootevrena usta, napjaty dolni ret, zmeny v linii oboci a vrasky na cele). Behavioralne se projevuje utekem a ruznymi formami uniku (napr. schovavanim se, pfikrcovanim atd.); zuzuje pole vnimani, zpomaluje mysleni, ale fyziologicky je doprovazen pripravou organismu k akci. S. z neuspechu snizuje intenzitu tzv. vykonove -tmotivace (silu motivu vykonu) a snizuje zivotni -taspirace. Silny s. ve spojeni s velkymi starostmi 0 pnibeh udaIosti vede k depresivnim stavum. Specif. formou s. z neuspechu, resp. "obavou z ponizeni" CW. Witwicla), je trema s charakteristickymi pametnimi vypadky. V naucenych specif. druzich s. se uplati'iuje kognitivni zpracovani vyznamu podnettl. Situace vyvolavajici silny s.lze chapatjako stresove (viz -tstres). S-gicky spada vyzkum strachu do oblasti -tsociologie emoci. A: fear, auxiety F: peur, crainte N: Furcht, Angst I: paura Lit.: Drvota, 5.: Dzkost a strach. Praha 1971; Gray, 1. A.: The Psychology of Fear and Stress. New York 1971; Rachman, 5.: The Meanings of Fear.

Middlesex 1974.

Nak

s t ran a a g r a r n i viz agrarismus, sociologie venkova, strana politicka s t ran a h 0 nor acn i - (z lat. honor =zosobnena cest) - klasicka -tpoliticka strana vyznacujici se tim, ze je reprezentovana a utvarena prislusniky honorace, tzn. nejva1232

zenejsi casti spolecnosti. K honoraci pattil ten, kdo si mohl diky sve ekon. pozici dovolit vest v nelimitovanem case a prubezne spolek nebo stranu, aniz by za to byl placen, a navic mel duveru a sanci hajit ovladnutim lokalnich uradu urCite zajmy. M. Weber existenci s.h. dolozil vymezeni -tobcanske spolecnosti jako kombinace statusu majetku a vzdelani. Strany honoracniho typu ovsem mohly dobre pusobit v situaci omezeni obcanskych pray jen na nektere pi'islusniky spolecnosti. Typicke jsou pro Anglii 1. poloviny 19. st. S rozsifovanim vseobecneho hlasovaciho pnlva dochazelo k racionalizaci volebnich technik, coz si nevyhnutelne vyzadalo byrokratizaci stranickeho provozu. Lokalni stranicke jednotky ve stfednich mestech si uddely princip honoracniho spolku, v centru se ovsem prosazovali politici s klicovym poslanim delat politiku profesionalne, jako placeny urad. Strany zacaly byt spravovany podobne jako urady ve smyslu centralizace a nivelizace ovladanych, menily se ve -tstrany masove. Tato promena se del a ruku v ruce s promenou -tstavovskeho statu ve -tstat moderni. A: party of notables F: parti de notables N: Honoratiorenpartei I: partito di notabili

ganizaci kjejich prosazeni. Ve slove "strana" je obsazeno, ze jde vlastne jen 0 cast celku spolecnosti, vetsinou statu, jejimz cilem je ziskani nebo udrzeni -tmoci, resp. podilu na n1. Existuji ruzne definice s.p. K. Beyme charakterizuje strany jako organizace, ktere plni funkci agregace zajmu. Rozdil stran od zajmovych skupin vidi v tom, ze strany se ucastni voleb a snazi se ziskat polit. urady. K. Janda definuje strany jako organizace, ktere sleduji cil pfivest sve reprezentanty do vladnich pozic. S. M. Lipset uVadi, ze strany se objevuji v pozdnim stfedoveku, ale ze vlastne aZ ve 20. st. se utvareji monoliticke strany, totalitni strany a dalSi typy strano K. Beyme vysvetluje vznik s.p. teorii institucionalni, teorii hist. krizove situace a teorii -tmodernizace. Institucionalni teorie odvozuji vznik stran jako politickych instituci z fungovani reprezentativnich instituci, krizova teorie zdurazi'iuje vyznam ideol. sil pro vznik noveho hnuri, modernizacni teorii jde 0 ucinky vychovnych systemu a rozvoj urbanizace jako modernizacni promenne. Vnitmi strukturou stran a jejich soc. slozenim, org. strukturou, zapojenim clenstva a vyberem vedeni se zabyva sociologie politickych stran, ktera je soucasti -tsociologie politiky. Zkouma take osobni a funkcni vztahy k frakcim v -tparlamente, ke statni sprave a k zajmovym svazum a chovani stran ve -tvolbach. V mezinar. vyzkumech se srovnavaji rtlzne stranicke systemy a vztahy mezi nimi. Typologie s.p. z hlediska struktury, funkci, vyvoje aj. vytvofili napr. M. Weber, F. Neumann, Marr, 0. Kirchheimer a dalSi. Weber uvazoval 0 -tstranach honoracnich a -tstranach masovych. S. M. Lipset uvadi strany agrarni, "protisystemove", skandinavskeho typu, liberalne-radikalni, cirkevni, soc.-demokr. a jine mene zname. S.p. lze klasifikovat podle toho, zda vyjadfuji zajem jedne nebo vice soc. skupin, pfip. cele spolecnosti, podle toho, zda jde 0 stranu trvale nebo docasne opozicni, podle cilu, kratkodobych nebo koncepcnich, dlouhodobych, opirajicich se 0 vyznamnejsi ideo I. koncepci, dale podle org. vystavby strany (muze byt i temer vojenskeho typu s pfisnou disciplinou nebo naopak velmi volna). Z jineho hlediska Ize hovofit 0 stranach, ktere jsou legaIni nebo pusobi v castecne nebo pine ilegalite a jejichz vliv v pol it. zivote je jen zprostfedkovany, nebo podle pfistupu k pol it. moci a podilu na ni, podle ochoty delit se 0 moc s jinymi partnery, vstupovat do -tkoalice, stfidat se v ucasti na moci. Lze hovorit 0 stranach typu demokr. a nedemokr. a 0 jejich umisteni na skale -tlevice - pravice, resp. 0 jejich -tpoliticke strategii. S.p. vetsinou tvon, organizuje a zajisiuje nekolik skupin lidi: 1. volici a sympatizujici; 2. financni sponzofi (mecenasi, clenove platici pfispevky, pnp. vlastnici podniky stra-

Lit.: Weber, M.: Gesammelte politische Schriften.; Weber, M.: Wirtschaft

und Gesellschaft. TUbingen 1925.

Miil s t ran a k 0 n f e s n i viz katolicismus, klerikalismus, mensina nabozenska, nauka cirkve socialni strana masova - typ -tpoliticke strany, ktera se hist. vyvinula ze -tstrany honoracni, ale podle M. Webera se vyznacuje racionalizovanymi spravnimi institucemi a orientaci na postavu vudce (viz -tvudcovstvi). Strany masoveho typu maji "cesarskY" charakter, ktery se projevuje tim, ze vi'Idce je urcen -tplebiscitem a sjezd strany rna byt dulezitejsi nez pusobeni frakci a nominace honoracnich kruhu. Moc neni v rukou honorace, ale tech, ktefi opanovali chod strany v jejim kazdodennim zivote. Zvl. v obdobi mesianskych revoluci sehralo velkou ulohu -tcharismaticke vtidcovstvi. Charisma rna ovsem podle Webera v moderni politice sehravat pozitivni roli ve smyslu oliveni ztuhleho a neosobniho apanitu strano Jednou z prvnich s.m. byla Lassallova -tsocialni demokracie v Nemecku ve 2. polovine 19. stolet1. A: mass party, party of the masses F: parti de masses N: Massenpartei I: partito di massa Lit.: viz -+strana honoracni.

Mill

strana politicka - obecne skupina obcanu se stejnymi polit. -tnazory a -tzajmy, kteri se spojili v -tor-

l

ny); 3. clenove, aktiviste a dobrovolni funkcionafi; 4. placeni pracovnici apar:itu. Jednotlive skupiny se mohou prolinat. Okolo stran existuji a vyvijeji Cinnost zajmove skupiny, ktere mohou byt volne napojeny, nebo to jsou organizace, ve kterych s.p. maji vliv, resp. svoji -tlobby. Uvnitf stran se mohou, ale nemuseji vytvafet frakeni skupiny s rozdilnymi stanovisky (-tnatlakove skupiny, -tkliky). Jsou odrazem rtlznorodosti individ. a skup. zajmu, dusledkem vnejsiho tlaku, kteremu jsou s.p. vystaveny ze strany svych odpurcu, a take zmen polit. situace. Vztah -tobcana a s.p. se v historii -tmoderniho statu menil, stejne jako se meni vnitfni struktury s.p., metody stranicke prace, zpusoby ziskavani elenu a volicu. Nektere s.p. vytvareji mezinar. sdruzeni (Socialistickd internaciondla aj.) nebo usiluji 0 vzajemnou spolupraci a castecnou koordinaci svych postupu (kfesianskodemokr. strany). V tzv. rozvojovych zemich a v zemich bez demokr. tradice existuje tendence k vytvareni relativne silnych, vlivnych monolitnich stran s prvky pfisne discipliny, ktere se silne identifikuji se statnim aparatem. Rist. zkusenosti ukazuji, ze takove strany se mohou stat zakladem -ttotalitarismu (viz -tfasismus, -tnacismus, -tbolsevismus). Na pfelomu 80. a 90. I. se zhroutil totalitni system vystavby kom. strano Jejich dalSi vyvoj vyzaduje nove zhodnoceni. Vznik10 take mnoho novych stran netradicniho i tradicniho puvodu, vytvofila se vlivna polit. -thnuti, prenistajici v s.p. (Viz tez -tkuItura politicka, -tdemokracie zapadni aj.) A: political party F: parti politique N: politische Partei I: partito politico Lit.: Beyme, K.: Parteien in westlichen Demokratien. MUnchen 1984; Duverger, M.: Les parties politiques. Paris 1954; Held, D. - Pollitt, Ch.: New Forms of Democracy. London 1986; Chodak, 5.: Systemy politickych stran zapadni Evropy. Praha 1966; Janda, K.: Parties Cross National Survey. London 1980; Lipset, S. M. - Rokkan, 5.: Party Systems and Voter Alignments. New York 1967; Neumann. F.: Theorie und Soziologie der Politischen Parteien. Darmstadt 1974; Nohlen, D.: Pipers Wtirterbuch zur Politik. MUnchen 1989; Punnett, R. M.: British Government and Politics. London 1980; Sartoti, G.: Parties und Party Systems. London 1976; Skaioud, J.: Dvod do politologie. Bratislava 1969; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. TUbingen 1976.

Ska

s t ran a po Ii tic k a Ii b era I n i viz Iiberalismus s t ran a Z e len y c h viz ekologie, hnuti ekologicke, zemCdelstvi aIternativni s t ran i c k 0 s t viz hodnoceni v sociologii s t ran i c t v i viz sociologie stranictvi s t rat a viz stratifikace socialni, vrstva strategie domacnosti - (z fec strategos = vUdce armady, to ze stratos = vojsko; ago = vedu) - termin uzi1233

strategie politicka

strategie konfliktni Opacne je definovana strategie tzv. malevolentni T-F-T, kde nejde 0 volbu kooperativni, ale soupefivou (kompetitivni). 2. S.k. Ize delit na staticke a dynamicke. Dynamicke se od statickych lisi tim, ze se v prubehu interakce meni, ze se u nich vyskytuji strategicke predehry, strategicke mezihry atp. Nejjednodussi formou je nabidnuti kooperace v prvnim kroku hry Dilema vezne. Obecne je mozne hovofit 0 snaze vytvofit pffznivy dojem pri prvnim styku, coz je velmi efektivnL 3. S.k. Ize take delit na tzv. kooperativni, jejichz ukolem je nastolit Ci zvysit uroven ---'kooperace, a strategie ---.kompetice. K druhemu typu pam napf. "strategie svadeni", ktera je definovana tak, ze v pfedehre se voH kooperativne az nepodminene kooperativne, ale v dalSi fazi jednoznacne soupefive ("az do horkeho konce"). Zaludnejsi variantou je "strategie vychytraleho svUdce", pfi niz se v prvni fazi voH vyrazne kooperativne, napf. benevolentni T-F-T strategie, ve druhe fazi vsak nastupuje malevolentni T-F-T s obcasnymi (nepravidelnymi) vsuvkami kooperativnich voleb. V ucastnikovi se Lit.: Becker. G.: A Treatise on the Family. London 1981; Pahll. R. - Waltim utvrzuje dojem, ze kooperace stirn, kdo takto vol I, by lace. c.: Household Work Strategies in Economic Recession. In: Mi/lgioprece jen mohla byt nadejna. Mezi matem. definovane stra/leo E. -Redclift. N. eds.: Beyond Employment. Oxford 1985; viz tei ->spoIecnost samoobsIuzmi. tegie slozitejsiho druhu patfi napr. strategie napraveneho Mik hfisnika, strategie nastaveni druhe tVMe, strategie netrestani, s tr a te gie ko n fl i k tn i - postupy a organizace reseni zastrasovanL interpersonalnich i interskup. konfliktti. "Strategii" v pu- A: conflict strategy F: strategie conflictuelle N: Konvodnim smyslu se rozumi vedeni armady od jednoho boje flikt-Strategien I: strategia conflittuale k druhemu az do konecneho vitezstvL Analogicky se uva- Lit.: viz ->konDikt sociaini, ->konDikt experiment31ni. zuje 0 s.k. Tzv. uplna strategie predepisuje pro kaZdy krok Kfi zcela urcitou volbu, stanovi, jak se chovat, kdyz se situace dostane do jedne z konecneho poctu moznostL Lze to zna- s t rat e g i e po Ii ti c k a - v soucasnych polit. systemech zornit "stromem reseni konfliktni situace". S.k. byly stu- postavenych na principech ---'demokracie je to uplatneni dovany pomoci tzv. ---'experimentalnich her. Odtud po- komplexni polit. orientace v konkretnich polit. Cinnostech, chazeji nazvy ruznych druhu s.k. a jejich klasifikace. ktere se vaze na deleni ---'levice - pravice a rozliseni de1. Zak!. cleneni rozlisuje strategie nepodminene od pod- mokr. tendenci od tendenci nedemokr. (viz tez ---.demominenych. Nepodminena strategie se voH pred bojem, aniz kracie a autoritarismus). Nedemokr. tendence se situuji je znamo, co bude partner Ci souper delat: napr. strategii do krajnich extremnich poloh neprave skaly mezi levici 100 % Ci naopak 0 % kooperace nebo castecne kooperace a pravici s nezanedbatelnou vyhradou, ze extremni pravi(ukazalo se, ze efektivita strategii je vubec nejvyssi pri ce je zpravidla autoritativni a diktatorska a nemuze absor70 - 80 % kooperativnich voleb). Podminene strategie jsou bovat vetsi davku demokratismu. UrCita forma extremni zavisle bud na tom, co voH partner, nebo na jeho prani, lev ice muze byt demokraticka, resp. muze pozadavky svoocekavani, zisku atd. Mezi nejznamejsi s.k. tohoto druhu body primo absolutizovat (napr. levicovy anarchismus), pam Tit-for-tit (T-F-1), jednoduse vyjadrena rcenim "jak i kdyz ve spo!. praxi neni schopna tuto orientaci uddet. ty na mne, tak ja na tebe" (v ces. verzi tez "kolac za ko- a tim mene ji promitnout do celku spo!. zivota. V uvedenem lac" a "zub za zub"), ktera muze byt opozdena 0 jeden Ci ramci Ize rozlisit nekolik typu s.p.: 1. Strategie extremni pravice je autoritativni, tradiciodva kroky, protoze se prizpusobuje chovani soupere. V sinalisticka, elitisticka a nacionalisticka. Zduraznuje vemost tuacich experimentalni hry Dilema vezne se ukazala jako narodu a hnuti, usiluje 0 afektivne zakotvene spo!. vztahy, nadejnejsi nez nepodminene strategie. Z hlediska perje xenofobni nebo pffmo kvazi-rasisticka, nesnasenliva, spektivni kooperace je vsak jeste lepsi tzv. strategie benesystematicky provadi krajne negativni hodnoceni svych volentni T-F- T, ktera znamena volit 0 jeden stupen vyssi odpurcu, vysoce si ceni discipliny a poslusnosti, chce se miru kooperace, nd volil partner v predchazejici fazi hry.

vany sociology (1. 1. Gershuny, R. E. Pahl) a ekonomy (G. S. Becker) pri analyze zpusobU alokace zdroju pnke v ---'domacnosti. Zakladem je nova konceptualizace ---.prace, zalozena na odliseni formalni, neformalni a ---'domaci prace. Potencialni s.d. jsou odvozeny od situace na trhu prace, pUdy, kapitalu a zavisi na povaze statnich zasahu, intervenci a podpor. Velky objem produktivnich aktivit domacnosti muze byt jak produktem velmi dobre materialni situace, tak i relativni chudoby. Alternativnim zpusobum ziskavani produktu a sluzeb odpovidaji rozne typy racionality, odlisne hodnotove systemy a hraje pfitom roli situace v tdni nabidce zbozi a sluzeb. RozdiIy v motivaci pfispivaji k tomu, ze domacnosti stejneho materialniho standardu mohou uzivat sve zdroje zcela odlisnym zpusobern, zatimco domacnosti ruzne materialni urovne, ale shodnych cilu a hodnot, mohou jednat stejne. A: household strategy F: stratt~gie du travail de menage N: Haushaltsstrategie I: strategia familiare

1234

opirat 0 charismaticke vUdce. Ve svych postupech je casto iracionalni, dovede z nich vsak vytezit polit. zisk. Odmira videt komplexnost veci a slibuje rychla reseni a uspokojeni vsech tuzeb lidi (byva az samospasitelna). Pfitom extremni pravicovi politici mohou byt vzdelani lide, schopni vecne polit. analyzy a argumentace. Elitismus extremne pravicovych hnuti se casto spojuje s ---'populismem, zejm. v obdobich zostreneho boje 0 moc. 2. Strategie extrernni levice se odehrava predevsim na platforme leninsko-stalinskych ideologii, spjatych s urcitymi strankami mentality nekterych spo!. vrstev, coz ji poskytuje oporu, i kdyz to hist. produkuje perverzni ucinky (viz ---.leninismus, ---'stalinismus). Tato s.p. cerpa svou silu zejm. ze soc. neuspechU demokraciL Extremni levice nenijen platformou pro zi'ejme protidemokr. pffstupy, ale pffsluseji k ni i proudy, ktere spojuji ---'socialismus s dovrsenim univerzalistickych hodnot ---'svobody a ---'socialni rovnosti. Svuj projekt spolecnosti vsak nemohou vyjadrit jinak nez v rovine obecnych ideaIu, v ---'utopii, nedokazi jej pi'evest do konkretnich, zivotaschopnych institucionalnich soustav; soc. hnuti, jez sleduji tyto ideaIy, vedou ke zhroucenL 3. Strategie vyhranene demokr. pravice je bud voluntaristicka v tradicnim slova smyslu, tzn. vyuziva vsechny paky polit. ffzeni k prosazeni vlastnich finalit (v duchu tradice bonapartisticke pravice ve Francii i v jinych zemich), anebo naopak, ale shodne v konecnych vysledcich, institucionalizuje pffsna pravidla hry trzniho hospodarstvi, 0 nichZ se pfedpoklada, ze jsou prospesna pro fungovani a vyvoj ekonomiky i cele spolecnosti. Stoupenci radikalni neoliberalni ekonomiky se domnivaji, ze staci uridit ekonomiku, aniz by bylo ti'eba zavadet v siroke mii'e spec. opravne nastroje nebo komplementarni formy ffzenL 4. Strategie umirnene demokr. pravice take pi'ijima pravidla tdniho hospodarstvi a reprezentativni demokracie, je vsak mnohem blize klasicke liberalni mentalite, ktera vychazi z poznani, ze fungovani vsech ffdicich systemu rna sve negativni ucinky a vyzaduje korektivy; bere na vedomi, ze ve spo!. zivote vzdy existuje i'ada zajmovych konfliktu, ktere nelze resit jinak nd kompromisem. Umirnena pravice uznava proto poti'ebu soustavne ---'socialni politiky, ale dba, aby tato politika neprekrocila ramec moznosti, jimiz ekonomika disponuje, a take aby nemela negativni ucinky na pracovni motivace lidL 5. Strategie umirnene demokr. lev ice pi'ijima v podstate ekon. system modernich spolecnosti, v nemz soukrome vlastnictvi a mechanismy kapitalu hraji podstatnou ulohu, ale snazi se ovlivnit chod ekonomiky a spo!. i'izeni ve prospech zamestnanych, usiluje 0 omezeni pi'iliS pi'ikrych ---'socialnich nerovnosti, 0 zabezpeceni ---'socialnich jistot

a soc. vyhod pro pracujici, podporuje jejich mzdove pozadavky, obhajuje princip minimaIni mzdy se zajistenou kupni silou, pozaduje podporu tern, kteff se nachazeji v obtizne soc. situaci. Chce dosahnout vetsi rovnosti sanci pro vsechny. Podporuje rozvoj vel'. sluzeb a s vetSim nebo mensim durazem usiluje 0 to, aby soc. politika nemela jen ex post opravny charakter, ale aby sledovala preventivni a perspektivni orientaci. 6. Strategie vyhranene demokr. levice se neomezuje jen na funkcni korektivy v i'izeni moderni ekonomiky, ale usiluje 0 prosazeni opati'eni, ktera smeruji k vetsim Ci mensim strukturalnim pi'emenam stavajicich institucionalnich soustav. Vyslovuje se pro uziti dostupnych prosti'edkU v boji proti nezamestnanosti, pro podstatne zkraceni pracovni doby a omezeni konkurencni trzni ekonomiky v nekterych oblastech (napi'. ve sluzbach). Doporucuje nejen mzdovou politiku oprenou 0 vykon a kvalifikaci, ale chce take zabezpecit uspokojovani zakl. poti'eb vsech lidL Pro obcany, kteff nemaji vlastni prosti'edky k zivobyti, pozaduje zavedeni min. pffjmu ve forme negativni dane nebo v jine podobe. Pozaduje podiI pracujicich na zisku podniku, zajisiovany kolekt. dohodami, ucasti pracujicich na vlastnictvi akcii Ci jinymi prosti'edky. Dovolava se prava na partnersky vztah na zavodech, tj. prava na informaci, na vyjednavani s ridicimi instancemi, pffp. prava na spolurozhodovani v duleiitych otazkach podnikoveho fizenL Podporuje existenci a rozvoj vei'. sektoru v promyslu a sluzbach, coz spojuje s omezenim monopolu soukromeho kapitalu, ktery povazuje za skodlivy. Profilovanejsi strategie vyhranene demokr. levice pozaduje, aby spolecnost byla i'izena a mohla zit v souladu s vlastnimi hodnotami, klade duraz na prohloubeni a rozsii'eni demokracie, uplatneni prvku pi'ime, resp. ---.participacni demokracie. 7. Strategie "stfedu", pi'ip. leveho a praveho sti'edu, se situuje do prostoru mezi umirnenou levici a umimenou pravici a zcasti se s nimi pi'ekrYva. Politiku stredu zastavaji casto nejen strany sti'edu, ale take ostatni demokr. siIy, kdyz jsou u moci. V podminkach, kdy polarizacni tendence v polit. zivote pi'evlactaji, siIy stfedu zpravidla ztraceji na svych mocenskych pozicich, i kdyz si jejich ideje zachovavaji svuj vliv. Proto se moc a vliv centristickych sil casto neshodujL Polit. orientace samy neurcuji diferenciaci a strukturaci polit. si!. Struktura siloveho pole a imperativy boje 0 moc spjate s dichotomickymi tendencemi maji svou vlastni vahu. Historie zna ovsem take konjunktury, ktere jsou priznive seskupovani po lit. sil kolem stfedu. A: political strategy F: strategie politique N: politische Strategien I: strategia politica Lit.: viz ->kultura politicka. ->ievice - pravice.

StZ 1235

strategie vyzkumna

stra tegie vyzkumna - apriorni rozvaha 0 zpusobu realizace vyzk. zameru, usilujici 0 splneni vyzk. ukolu nalezenim nejadekvatnejsich --.metod a optimalni organizace vyzk. akci ph minimalizaci ekon nakladu. S.v. integruje proceduralni, org. a ekon. hlediska. Rozlisuji se strategie kvantitativni a kvalitativni, pi'ip. extenzivni a intenzivni (podle typu vYzkumu). Prakticky se s.v. vzdy tyka zajisteni org. a materialne-tech. podminek, sestaveni vyzk. t)'imu, --'vyzkumneho harmonogramu a rozpoctu. Soucasti s. v. je vytvofeni vyvazeneho celku, zaruceni plynule navaznosti jednotlivych vyzk. kroku a racionalni planovani jednotlivych vstupu a vystupu. Uvedomele fizeni vyzk. procesu musi byt navic spojeno s dodrZovanim urcitych pravidel profesionalni etiky. A: research strategy F: strategie de recherche N: Untersuchungsstrategie I: strategia di rice rca Bur stratifikace socialni - (z novolat. stratum = vrstva) - nejobecneji urcity typ --'socialni struktury. Pojem je v s-gicke literatufe pouzivan ve dvou vyznamech: 1. v sirsim smyslu to je vysledek --'socialni nerovnosti, ktera vede ke vzniku alespon do jiste miry hierarchicky uspofadanych soc. uskupeni (segmentu) ruzneho typu (kast, stavu, vrstev, tfid); jde tedy 0 synonymum druheho z vyznamu pojmu --'socialni diferenciace; 2. v uzsim smyslu je s.s. hierarchicke uspofadani lidi podle ti'i dimenzi distribucni nerovnosti (t.j. nerovnomerneho rozdelovani), jimiz jsou tzV. materialni zdroje (majetek a pfijmy), moc a prestiz. Segmenty takto definovane s.s. jsou soc. kategorie lidi zaujimajicich zhruba stejny status, nazyvane zpravidla --.vrstvy (straty). V povalecne ces. a slov. s-gii byl pojem s.s. pouzivan ve svem uzsim vyznamu a dusledne odlisovan od pojmu soc. ti'idni struktura. Toto rozlisovani meta ideologick)i kontext. Pojem s.s. byl totiz charakterizovan jakozto typicky pro tzv. bUrZoazni s-gii udajne popirajici existenci ti'idnich rozdilu. Obecne se dnes postupne prosazuje tendence pouzivat pojem s.s. v jeho sirsim smyslu. V poslednich zhruba 30 letech je s.s. stale casteji zkoumana take v souvislosti se soc. nerovnosti pfislusniku ruznych ras, etnik a pohlavi. Otazky, ktere teorie a vyzkum s.s. fesi, Ize shrnout do 6 zak!. bloku: 1. Jake jsou hlavni formy s.s. v dejinach lidstva? Je soc. nerovnost nezbytnym rysem spolecenskeho zivota? Maji soc. nerovnosti vyspelych industrialnich spolecnosti tendenci se zmensovat? 2. Kolik segmentu s.s. tvon? Ktera diferenciacni kriteria (na jejichz zaklade segmenty vznikaji) jsou nejdulditejsi? 3. Nakolik jsou hranice mezi jednotlivymi segmenty s.s. propustne? Jake socialni Ci institucionalni procesy ovlivnuji umisteni jednotlivcu v ramci s.s.? Zavisi soc. postaveni jednotlivcu spiSe na jejich 1236

stres vzdelani, schopnostech a vykonu, nebo spiSe na rodinnem zazemi a soc. kontaktech? 4. Lisi se zivotni styl, postoje a vectomi lidi ruzneho soc. postaveni - lze hovofit 0 specif. subkulturachjednotlivych segmentli s.s.? Pokud ano, lze na tomto zaklade ocekiivat nejake kolektivni polit. akce? 5. Jaky typ socialnich procesu a politickych intervenci pomaha udrzet ci modifikovat etnickou, rasovou Ci sexistickou diskriminaci na trzich prace? Ma tento typ diskriminace ve vyspelych industrialnich spolecnostech tendenci ustupovat do pozadi? 6. Jak bude vypadat s.s. v budoucnosti - bude se vyrazne lisit od s.s. dnesnich vyspelych industrialnich spolecnosti? Vznikii nejaka nova tfida a pokud ano, jake jsou jeji definicni znaky? Lze hovofit o konvergencni tendenci, v jejimz ramci se stratifikacni systemy jednotlivych spolecnosti pfipodobnuji - utvari se jednotny (postindustrialni ci postmoderni) stratifikacni system? Pokud ano, jake jsou jeho typicke rysy as kterymi sociaInimi procesy souviseji? Autoru, teorii a vyzkumu s.s. existuje nepfeberne mnozstvi a Ize je clenit podle nejruznejsich hledisek, napr. v navaznosti na jednotlive s-gicke skoly, smery a paradigmata. Instruktivnejsi, byi nikoli vycerpavajici, je cleneni podle typu zdroju, jejichz nerovnomernou distribuci povazuji predstavitele dane teorie za osu s.s. Nejcasteji to jsou ekon. zdroje (pfedevsim K. Marx a jeho nasledovnici). Dale zdroje polit. (zejrn. rana prace R. Dahrendorfa) a kulturni (zejm. P. F. Bourdieu). Nektefi autofi kladou duraz na soc. kontakty (nejznamnejsije prace W. L. Wamera), prestiz a uctu (casto citovana je mezinarodni komparace D. Treimana) ci obcanska prava (T. H. Marshall). Ladu autoru (teorii, vyzkumu) vsak nelze z tohoto hlediskajednoznacne zafadit. Je to pfedevsim siroce diskutovany pfispevek M. Webera tykajici se tohoto problemu ale i funkcionalisticke pojeti s.s. v dile T. Parsonse Ci znamnejsi stati (K. Davise) a W. E. Moora, podobne jako casto citovany (G. Lenski). Empir. vyzkumy s.s. poslednich 50 letje ucelne clenit podIe toho, s jakymi typy segmentu s.s. jednotlivi badatele pracuji. Z tohoto hlediska se rysuji dva zak!. proudy: 1. tzv. hierarchicky (gradualni) pfistup, jehoz pfedstaviteIe definuji s.s. jako pfisne hierarchicke usporadani soc. kategorii lidi zaujimajicich priblizne stejny status (tyto vyzkumy teor. vice Ci mene explicitne nevazuji na strukturni funkcionalismus; k nejznamejsim pati'i prace M. Blaua aD. Duncana); 2. tfidni pristupy, ktere se dale cleni (dIe sveho teor. zakotvenl) na weberianske (napf. J. H. Goldthorpe) a marxisticke (napf. E. O. Wright). Vyzkumem a teoriemi s.s. se u nas v soucasne dobe zabyvaji zejm. P. Machonin, P. Mateja, M. Tucek a J. Sanderova. S problemem s.s. uzce souvisi --'socialni mobilita a --'socialni konflikt.

A: social stratification F: stratification sociale N: soziale Schichtung I: stratificazione sociale Lit: Bourdieu. P.: Cultural reproduction and social reproduction. In: Brown, R. ed., Knowledge, Education and Cultural Change. London 1973; Blall, P. M. - Duncan O.D.: The American Occupational Structure. New York 1967; Crompton, R.: Class and Class stratification. An Introduction to Current Debate. Cambridge 1993: Dahrendorf, R.: Class and Class Conflict in an Industrial Society. London 1959; Davis, K. -Moore, W. E.: Some Principles of Stratification. American Sociological Review, 10, 1945; Giddens, A. - Held, D. eds.: Classes, Power and Conflict. Classical and Contemporary Debates. Berkeley, Los Angeles 1982; Goldthorpe, J. H. etals.: Social Mobility and Class Structure in Modern Britain. Oxford 1985; Grllskv, D. B.: Social Stratification in Sociological Perspective. Class. Race and ·Gender. Boulder, San Francisco, Oxford 1994: Lenskl~ G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. New York 1966; Marshall, T. M.: The Right to Welfare and Other Essays. New York 198 I; Parsons, T.: Essays in Sociological Theory. New York 1954; Treiman, D. J.: Occupational Prestige in Comparative Perspective. New York 1977; Warner, W. L.: Social Class in America. Chicago 1949; Wright, E.O.: Classes. London 1985; Weber, M.: (1922) Wirtschaft und Gesselschaft. Tiibingen 1990.

San s t rat 0 met r i e - (z lat. stratum = sedlo, pokryvka, vrstva; fec. metron = mira) - soc. psycho!. teorie --'kolektivu, rozpracovana na konci 70. !. skupinou vedenou A. V. Petrovskym, ktera byla pokusem 0 teor.-empir. rozvinuti klasicke makarenkovske teorie kolektivu, 0 pfekonani normativismu tradicnich SOY. pojeti a 0 vytvofeni empir. zakotvene alternativy k zap. s-gii malych skupin a skup. dynamice. S. vychazi: 1. z odlisnosti kolektivu od --'spolecenske skupiny; 2. z --'cinnosti jako klicove kategorie a z dalSich pojmu, jako je kolekt. sebeuvedomeni (jef je alternativou tradicni konformity), hodnotove orientacni jednota skupiny (jez je alternativou konceptu --.skupinove koheze), cinnostni skup. identifikace, soc. apercepce, nadnonnativni aktivita atd.; 3. z principu hierarchie skup. aktivit, spocivajiciho v rozliseni jadra skup. struktury tvofeneho cinnosti, prvni vrstvy, ktera fixuje vztahy ke skup. cinnosti, druM vrstvy, ktera fixuje interpersonalni vztahy zprostfedkovane obsahem cinnosti, a treti povrchove vrstvy, ktera odrazi ty interpersonalni vztahy, ktere nejsou Cinnosti zprostfedkovany; 4. z principu hierarchie skupin podle spo!. orientace a podle stupne zprostredkovanosti interpersonalnich vztahu spolecnou cinnosti. S. byla ojedinelym pokusem 0 pozitivni reakci na rozvoj soc. ved na Zapade ana stagnaci marx. s-gie a soc. psychologie v 70. a 80. letech. A: stratometry F: stratometrie N: Stratometrie I: stratimetria Lit.: Petrovskij, A. V.: Psichologiceskaja teorija koliektiva. Moskva 1979; Petrusek, M.: Stratometricka teorie pracovniho kolektivu. Psychologie v ekonomicke praxi, 1980, c. 3.

Pet

s t res - (z ang!. stress = zatez) - situace, ktera je zatezi pro organismus i psychiku, protoze se ji nelze prizpusobit.

Rozeznava se biologicka, resp. fyziologicka rovina s. a rovina psychoL (tzv. psycho!. s.). Tvurcem teorie bio!. s. je H. Selye (1960). Tato teorie vychazi z toho, ze v situaci s. organismus mobilizuje sve obranne schopnosti a nastava alarmova reakce, rezistence a konecne pfi pokracujicim s. stav vycerpani a selhani organismu. S. muze zpusobit jak zraneni tela, tak napr. i silny trvajici --'strach, ktery rovnez vyvolava fyziologicke zmeny, ucelne pro adaptaci organismu. Smyslem obrannych reakci organismu je restaurace fyziologicke rovnovahy neboli --.homeostaze, porusene pusobenim s. Aby se organismy se situacemi s. vyrovnaly, vyvinuly v prubehu dlouhodobeho vyvoje radu ucelovych obrannych reakci (napr. pfi boji se zvysuje krevni srazlivost, aby utrZene rany tolik nekrvacely). Neni-li s. pi'ilis intenzivnl, ajsou-li zachovany zivotni perspektivy, rna pozitivni hodnotu, protoze vede jedince k adaptaci a ke zlepseni vykonu, a tak je pfedpokladem aktivniho zivota. Avsak neresitelny s. spotfebuje tolik energie, ze se ustaleny stav rozvrati a cely system se zhrouti (J. Chamit, 1970). S. vyvolavaji take nadmeme silne podnety, napf. silny hluk, silny strach, ale i silna radost. Takove podnety se nazyvaji stresory, a nepl'ekroCi-li urCitou miru sve intenzity a delku pusobeni, v jistem smyslujedince "otuzuji", pokud neni zbaven zivotnich perspektiv. S. byva take chapan jako mimoriidne silna frustrace zivotne vyzn. motivu (potreb). Zv!. kategorii stresoru tvori tzv. socialni stres, jako je napr. trvale ohrozeni existence, trvale konfliktni manzelske sou ziti, nemoznost phzpusobit se urcitemu soc. prostredi, pozadavky, kterym jedinec nemuze vyhovet, ale jimz se nemuze ani vyhnout, umrti blizke osoby, ztrata spo!. postaveni atd. Dlouhodobe s. vyvolavaji tzv. psychosomaticka onemocneni (psychogenni vredovou chorobu, poruchy krevniho obehu, astma a radu dalSich onemocnenl). Svetovd zdravotnickd organizace oznacila s. za "chorobu stoleti", neboi soucasny styl zivota mnohych lidije stresujici (uspechanost, ruzne nejistoty, nadmerna hlucnost a prelidnenost zivotniho prostfedi atd.). Proto byly vypracovany tzv. antistresove programy, tj. ruzne zpusoby predchazeni s., pfip. eliminace jeho dusledku. Mezi stresove situace vsedniho dne zarazujeM. Machac (1985): nevytizeni stejne jako pretizeni pracovni kapacity mozku, prekonavani vnejsich rusivych vliviI po dosahovani urCiteho cile, scHani efektu drobnych dusevnich "urazu" a selh::'ini, zvyseny narok na prijem a zpracovani informaci v podminkach casove tisne a dalSi. Podle tehoz autora nejznamejsimi psycho!. stresory jsou: konflikt, --.frustrace, cinnost v casove tisni, chuda Ci naopak nadmema --'stimulace, Cinnost spjata s rizikem, anticipace ohrozeni, deficit schopnosti vzhledem k ukolove situaci, --.deprivace emocni 1237

stroj struktura socialni a soc. (nedostatek citu, nedostatek ldadnych vazeb a vztahu vliei jinym lidem), neprMelske chovaru soc. prostfedi, nedostatek soukromL V. E. Frankl (1960 a jindy), ktery se zabyval psychologii veznu v nacistickych koncentraenich mborech, je presvedeen, ze elovek je s to vyrovnat se i s tezk)'mi s., pokud rna smysl zivota, pokud si zachoval pozitivni zivotni perspektivy. S. Ize chapat jako situaci a take jako jeji dusledek, stav jedince, ktery byl teto situaci (ktera muze byt jednorazova i trvalejsi) vystaven. Jsou vypracovany rozne zpusoby zvladnuti s., ktere se od reseni problemu lisi komplexnejsi ueasti osobnosti a kontrolou jejich zivotnich podminek (soc. zazemj). A. Fraczek aM. Kofta (1975) rozlisuji 3 zakl. komponenty s. jako psych. stavu: a) zvyseni obecne urovne aktivace organismu, b) vystoupeni silnych emod, obvykle negativnich (nejeasteji strachu a uzkosti), c) vznik motivace smerujid k prekonani S" jako jsou zabezpeeujid Cinnosti, zvysovani stupne vlastni kompetence, unik z obtizne situace, agresivni napadeni zdroje s. S. se vztahuje ke stavu organismu, ktery rezultuje z jeho interakd s prostfedim. Podle Ch. N. Co/era aM. H. Appleye se ve vymezenich s. objevuji nasledujid znaky: 1. je stavem organismu; 2. zaklada interakci individua s jeho prostredim; 3. je vice extremnim stavem nez obvylde motivacni stavy a muze byt tim, cim je silna frustrace ci konflikt; 4. ve s. musi byt pntomno ohrozeni; S. toto ohrozeni musi byt nejak vnimano; 6. angaiuji se po tom integracni funkce organismu; 7. vznika tehdy, kdyz neni mOZne najit adaptivni reakci. Hranice mezi koncepty s. a frustrace jsou nejasne. Jestlize s. trva a -tadaptace se stava nemoznou, mobilizace obrannych sil prechazi v dezorganizaci chovani, coz se projevuje charakteristickymi symptomy ztraty sebekontroly. Unik ze s. rna casto symbolickou povahu, zmenu obrazu skutecnosti, ktere se posuzuje novy, neohrozujid vyznam (Fraczek a Kofta). Muze se uplatnit i -tvytesneni, popreni a jine obranne reakce. A: stress F: stress N: Stress I: stress Lit.: Appley, M. H. - Trumbull, R. eds.: Psychological Stress. New York 1967; Charvat, J.: Zivot, adaptace a stress. Praha 1970; Machac, M. - Machacova, H. - Hoskovec, J.: Emoce a vYkonnost. Praha 1985; MikS{k, 0.: Clovek a svizelne situace. Praha 1969, Schreiber, V.: Lidsky stres. Praha 1992.

Nak

s t r oj - (snad z lat. struere = stavet, sefizovat) - tech. zafizeni, ktere ulehcuje a urychluje, pfip. zdokonaluje pracovni Cinnost. Je vysledkem rozvoje -ttechniky a prostfedkem zvysovani vYkonu. Ze s-gickeho hlediska je zavadeni stroju zasadni spol. proces spojeny s -tindustrializaci, vyrazne ovlivnujid -tpracovni podminky cloveka i jeho -tzpusob zivota. Soc. dusledky zavadeni s.

jsou zkoumany zejm. v souvislosti s mechanizad, -tautomatizaci a -trobotizaci. Ve svych dusledcich phnasi s. a jeho neustale zdokonalovani zmenu pracovnich roli, naroku na kvalifikaci, adaptaci apod. a zaroven zmenu zamestnaneckych a soc. struktur. K moznym negativnim dopadum zavadeni nekterych s. path zvyseni monot6nnosti pracovnich einnosti (viz tez -tintelektualizace prace), dekvalifikace pracovniku a upadek -tfemesla, vyskyt pracovnich stresu apod. Phzpusobeni s. potfebam a psychofyziologickym moznostem pracovniku resi -tergonomie. A: machine F: machine N: Maschine I: macchina HaJ s t rom ci I u - graficke znazomeni pouzivane ph analyze systemu, podobne jako je -tstrom vyznamnosti, v nemi jednotlive uzly stromu reprezentuji die a poddle ulohy. Rozlisuje se: 1. funkcionalni s.c., ve kterem se die chapou jako zadoud, v budoucnosti potencialne dosazitelny stav systemu; 2. objektovy nebo systemovy s.c., ktery vyjadfuje dIe pro systemy realizujid dane funkce. Systemovy s.c. se konstruuje na zaklade funkcionalniho s.c. Vrchol kaideho systemoveho s.c. tvori nejnizsi cil funkcionalniho s.c. Jednomu funkcionalnimu cili muze odpovidat nekolik systemovych s.c. a jeden dilCi systemovy s.c. muze realizovat nekolik funkcionalnich dIu. S.c. je zakl. nastrojem programove ciloveho pnstupu v nzeni spol.ekon. procesu. A: goal tree F: arbre des buts N: Zielbaum I: albero degli obiettivi Lit.: Cern:v, M. - Gliickaufova, D. - Toms, M.: Metody komplexniho vyhodnocovani variant. Praha 1980.

Ben

strom sefiroticky viz kabala strom vyznamnosti - metoda analyzy systemu nebo procesu, v kterych je mozne identifikovat rozdilne urovne komplexnosti nebo hierarchie. S.v. rna podobu rozvetvujiciho se viceurovnoveho grafu. Na jeho vrcholu je objekt nejvseobecnejsiho vyznamu, pak urovne komplexnosti postupne klesaji. Krome toho je s.v. charakterizovan tim, ze: 1. vetveni z daneho uzlu musi vytvaret uzavfenou mnozinu, tj. musi to byt vycerpavajid seznam vsech moznosti vetveni, uzavfenosti mnoziny se muze dosahnout uplnym vypoctem vsech existujicich moznosti, ale i dohodou, ze mnoZina obsahuje vsechny vyzn. nebo duleZite moznosti; 2. vetveni z daneho uzlu musi byt exkluzivni, tj. zadne dYe vetve se nesmeji svym vyznamem nebo obsahem pfekryvat; 3. ph pouziti pro normativni ucely (viz tez -tstrom cuu) jednotlive uzly reprezentuji die a podcile (kazdy uzel je normativnim cilem pro vsechny poddle vytvofene jeho vetvenim, tedy podminkou dosazeni cile jedne urovne

je dosazeni vsech podciJu vytvorenych jeho vetvenim). Pouziti S.v. muze byt: a) deskriptivni, kdy slouzi jako charakteristika daneho systemu (napf. botanicka klasifikace rostlin nebo charakteristika komplexniho problemu), b) normativni, kdy slouzi k identifikaci podminek dosahovani normativnich cilu, pocemz cil muze byt definovan napr. jako problem, ktery je treba vyresit, zadoud stav, ktereho chceme dosahnout apod. Nektere deskriptivni s. v. se stanou normativnimi zmenou definice uzlu, napr. deskriptivni s. v. charakterizujici komplexni problem se stane normativnim s.v., jestlize vyreSeni problemu nizsich urovni budeme povazovat za podminky vyreseni probIemu vyssich urovnL Ph nekterych typech fesenych uloh, spojenych s rozhodovanim 0 nejvhodnejsich strategiich dosahovani nej vyssiho die, je ucelne ocenovat jednotlive vetve dane urovne tak, aby se soucet oceneni (vah) kaZde urovne rovnal jedne. Pouziti s. v. (zvl. normativni varianty) zdokonaluje rozhodovanL Omezeni vyplyvaji z faktu, ze konstrukce s.v. je do znacne miry heuristickym procesem, zavislym na odbomosti a invenci osob, ktere jej sestavujL A: relevance tree F: arbre de l'importance N: Bedeutsamkeitsbaum I: albero della rilevanza Lit.: Martino, J. P.: Technological Forecasting for Decision Making. New York 1972.

Ben

strom zi vota viz pyramida vekova s t r u k t u r a - (z lat. struere = klast na sebe, skladat, kupit; tez spojovat, sestavovat, zrizovat, stavet; pfenesene osnovat, zamyslet, pusobit) - v beznem jazyce zpusob slozeni, ucelne usporadani, soustava vnitfuich vztahU, konfigurace prvku, vzajemny vztah casti ci princip organizace. Nejcasteji oznacuje s. nejaky komplex vztahU mezi komponentami urCiteho celku. Nejobecneji je definovana jakozto mnozina relaci, jimiz jsou spjaty prvky urciteho systemu. V tomto smyslu je tedy s. komplexem vztahU a nikoli souborem usporadanych komponent, jak je nezfidka v s-gii vymezovana -tsocialni struktura. Soubor uspofadanych komponent je system. Ruzna usporadani techze jednotlivin predstavuji ruzne systemy, ktere se lisi svoji strukturou. Pojem s. path jiz vice nez pul stoleti mezi zakladni pojmy kaide vedy. Nejdfive byl zaveden v chemii, a to v souvislosti se zjistenim, ze chovani chemickych latek neurcuje prosta pfitomnost urCitych prvku, ale ito, jak jsou uspofadany (tzv. izomerie). Pojem pak postupne pronikal i do ostatnich ved. Po te, kdy byla objevena existence tzv. izomemich jader, tj. jader se stejnym poctem rozne usporadanych protonu a neutronu, rozsifilo se pfesvedeeni, ze s. je dulezitym rysem veskere skuteenosti, veetne so-

cialnL Zhruba ve 30. I. 20. st. zacal pojem s. dominovat vsem vedam. Konstituoval se rovnez samostatny badatelsky smer -tstrukturalismus - zejm. ve filosofii, jazykovecte, liter. kritice, etnologii, psychologii a sociologii, a take v ramci marxismu. Zajem badatelu tohoto smeru se soustfedil na hledani struktur organizujidch oblasti, jez jsou pfedmetem jejich zkoumanL Samostatny fil. problem ovsem predstavuje otazka, zda Ize s. povazovat za objektivni realitu Ci zda jde 0 racionalisticky konstrukt. S. je tim, co dodava celku stabilnost a trvalost. Nemusi vsak jit 0 neco nemenneho, statickeho. Ve strukturach mohou probihat pravidelne procesy, ktere jsou vzajemne propojeny a podmineny danou struktumi vazbou. Ty pak pfedstavuji soucast dane s. Urcita s. muze byt soucasti (substrukturou) jineho uspofadani. V takovem pnpade se hovofi 0 s. vyssiho a nizsiho fadu. A: structure F: structure N: Struktur I: struttura San struktura demograficka - v sirsim slova smyslu skladba -tobyvatelstva podle vsechjeho zjisfovanych charakteristik, v uzsim pojeti, beznejsim v -tdemografii, jde o slozeni obyv. podle -tpohlavi a -tveku, coz jsou dva nejdulezitejsi biol.soc. znaky -tpopulace. Konkretne se pod pojmem s.d. rozumi podiJ, proporcionalita -tmuzu a -tzen a jednotlivych, ruznym zpusobem vymezenych vekovych skupin v dane populaci (viz tez -tpyramida vekova), pficemz se oba znaky vetSinou vzajemne propojuji. V s-gii se s.d. bezne popisuje vsemi znaky, ktere se nejak)'m zpusobem vztahuji k reprodukci obyv.: krome podilu muzu a zen a zastoupeni jednotlivych vekovych skupin take podilem zenarych, svobodnych a ovdovelych, resp. rozvedenych, poctem deti a charakteristikami rodiny (neuplne, bezdetne atd.). A: demographic structure F: structure demographique N: demographische Struktur I: struttura della popolazione Lit.: viz -->demografie.

Vod

struktura faktorova viz analyza faktorova struk tura moti v acni viz motivace s truk tu ra neform aln i viz "formalni organizace a neformalni struktura" s t r uk t u r a soc i a In i - uspofadani relativne staIych soc. prvku -tsocialnlho systemu, ktere charakterizuji povahu celeho systemu, pfip. vytvareji podminky pro kontrolu soc. zmeny. Pojem -tstruktura umoznuje odlisit stabilni znaky od relativne promenlivych a v nejobecnejsi

1238 1239

struktura socbilni

rovine je uzfvan ve smyslu organizace dflcfch casti v ramci celku. Toto pojeti Ize v ruznych varian tach nalezt u mysliteIu 19. st., poCinaje A. Comtem, H. Spencerem a zejm. K. Marxem. Ve 20. st. je pojeti struktury v s-gii ovlivnovano predevsim koncepcemi tvarove psychologie, Iingvistiky, fonologie a kult. antropologie. Tento ruznorody puvod pfispiva k prekryvani rUznych vyznamu koncepce s.s., a to nejednou i u tehoz autora. Presto se jedna 0 pojem klicovy, nebor umoznuje zachytit prvek trvalosti v hist. promenach -tsocialni reality. Pojem s.s. by va nekdy zamenovan s pojmem soc. system ci s pojmem -tsocialni organizace. U nekterych autorU jsou ale tyto tfi pojmy vice Ci mene presne rozIisovany. Co se tyce soc. systemu,je to mozne proto, ze soc. systemy majf ureitou s.s., kterou Ize analyticky vypreparovat, aniz by se tim vyeerpal popis systemu jako celku. Odlisit pojem organizace od struktury Ize proto, ze skupiny mohou byt strukturovany, aniz by byly zaroven formalne organizovany. S.s. je mozne chapat jako system socialnich vztahu. V tomto smyslu jsou pojimany napr. strukturni analyzy skupin, ktere maji umoznit aplikaci matem. technik. Mannheimova koncepce -tsociologie vedeni chape S.s. jako predivo integrujicich soc. sil, z nehoz vyrustaji ruzne zpusoby nahlfzeni a mysleni. Tento pfistup umoznuje K. Mannheimovi zkoumat problematiku soc. zakotveni Iidskeho vedeni. V celku je pojem s.s. budovan obdobne jako pojmy ekon. struktura Ci psych. struktura. Ve vsech pfipadech se jedna 0 charakteristicke vlastnosti ureiteho systemu, ktere vytvareji jeho vlastni identitu a umoznuji odlisit jej od systemu jinych. Celymi dejinami s-gickeho mysleni prochazi spor 0 to, nakolik je s.s. vlastnosti samotnych soc. systemu a nakolik je eiste analytickou kategorii, existujici pouze v mysleni badatelu. S prvnim pojetim koresponduje napr. -tsociologismus, ktery povazuje soc. skuteenosti za fakta existujici vne mysleni konkretnich jednotlivcu a vytvarejici na ne formativni nMlak. Druhe stanovisko Ize nalezt ve Weberovych uvahach 0 povaze konstrukci -tidealnich typu. Pojem s.s. vystupuje bez ohledu na to, do jake miry je ontologickym faktem ei jen myslenkovou konstrukci, jako protiklad neusporadanosti, zmatenosti, -tchaosu. Postulovani existence s.s. a schopnost analyticky takove struktury identifikovat patri k zakl. predpokladum moznosti s-gie jako ved. discipliny. S-gie pouziva koncept s.s. min. ve 3 souvislostech: 1. Pojem s.s. umoznuje konkretizovat jeden ze zpusobU, jimiz spoleenost ovlivnuje chovani svych elenu. K vychozim predpokladum s-gie patti tvrzeni, podle nehoz neni lidske jednani zceIa autonomni, je podminovano vnejsimi soc. tlaky a vlivy. Je-li treba urCit konkretni podobu techto tlaku, je nutne stanovit postaveni daneho jedince v ram1240

struktura sociologie paradigmaticka

ci celkove s.s., tedy lokalizovat jeho soc. postaveni. Pokud bychom tuto operaci nebyli schopni provest, pohybovaly by se nase uvahy 0 soc. podminenosti lidskeho jednani v rovine filozofie ci antropologie. S-gie je vsak schopna provest rez spolecnosti a prave pomoci kategorie s.s. postaveni eloveka v ramci spolecnosti presneji lokalizovat. Tento postup se uziva napf. pfi analyze tfidne specif. forem socializace, pri rozborech recovych k6du osvojovanych ruznymi vrstvami spoleenosti, pri analyzach demogr. chovani, v rade uvah z oblasti s-gie vedeni, v urbanisticke teorii koncentrickych z6n, pri analyzach prubehu masove komunikace a typu nazorovych vUdcu, pri vysvetlovani soc. podmfnenosti ruznych forem deviantniho chovani a v ceIe rade dalSich oblasti. 2. Pojem s.s. umoznuje provadet komparativni analyzu spoleenosti podobneho hist. a kult. typu. Pro potreby popisu strukturnfch rysu techto spoleenosti slouzi koncepce -tsocialni stratifikace. Pokud v danych spoleenostech hraji srovnatelnou ulohu dimenze -tprestize, -tmoci a -tbohatstvi, coz je pripad spoleenosti, ktere prosly industrializaci, je mozne jejich s.s. navzajem porovnavat a vysledky kvantifikovat. Rozdfly v charakteru strat ei v jejich relativni mohutnosti Ize interpretovat napr. v rovine politologicke. Duraz na vyznam dimenzi prestize, moei a bohatstvi patri spolu s presvedcenim 0 zavislosti kazde z nich na podanem vykonu k s-gickemu obrazu s.s. spolecnosti industrialni i postindustrialni. Interpretace povahy tech spoleenosti, ktere neprosly industrializaci, je odlisna, a proto jsou moznosti kvantifikovatelne komparace takovych systemu se spoleenostmi modernimi silne omezene. 3. Pojem s.s. umoznuje sledovat vyvoj teze spoleenosti v case. Promena hlavnfch strukturnich rysu dane spoleenosti indikuje povahu -tsocialni zmeny. Uvahy tohoto typu jsou stezi kvantifikovatelne a pohybuji se spiSe v rovine blizke filozofii dejin. Do oblasti techto uvah patri napr. analyzy rozdflnosti tfidnich, stavovskych a kastovnich systemu a rovnez uvahy 0 povaze a mechanismech revoluci, ktere obvykle vedou k restrukturaci s.s. Ze stejneho duvodu sem Ize radit ceIou oblast studia soc. zmeny, ruzne teorie modemizace apod. a rovnez znaenou cast velk)ich s-gickych systemu 19. a 20. st., uvahy 0 rozdflnostech tradieni a modemi spoleenosti, stejne takjako ruzne inventarizace instituci soc. statiky, Comtem poeinaje. Presvedeeni mysIitelu 0 tom, ktere faktory jsou pro povahu s.s. ureujici, je zak6dovano v jejich systemech -tperiodizace dejin. Snaha propojit zminene zpusoby vyuZiti konceptu s.s. je charakteristicka pro teorii strukturace A. Giddense. Po vzoru saussurovske -tstrukturalni lingvistiky chape Giddens jakoukoliv strukturu jako soubor pravideI, ktera eini

jiste akty moznymi, zatimco jine nikoliv. Dualitou struktury rozumi Giddens skuteenost, ze tato pravidla zaroven pusobi na jedmlni akteru zvnejsku a zaroven nemohou existovat jinak nez prave skrze jejich jednani. RozSifenim analogie se vztahem jazyka a reCi na oblast mezilidskych vztahu pfechazi Giddens k teorii gramatiky moci, nebor se domniva, ze zakl. rysy s.s. kazde spolecnosti jsou zak6dovany v jejich mocenskych pomerech. S.s. v teto podobe vymezuje, co vsechno si muze jednotlivec urCiteho soc. postaveni v dane spoleenosti vzhledem ke druhym dovolit. Internalizovane donuceni zkouma Giddens v rovine zavaznych norem, jejichz prostrednictvim se struktura spolecnosti promita do struktury osobnosti, a tim se uzavira kruh -tsocialni kontroly. Pouze ta Cinnost, ktera respekttije neosobni struktury smluvenych vyznamu, etablovane moei a platnych norem, muze byt zaroven smysluplna, mocensky realisticka i moraine pfijatelna. Takova einnost automaticky reprodukuje existujfci s.s. ve vsech jejich dimenzfch. Jak ukazuje Giddensova periodizace dejin, z uvedenych parametru s.s. rna pro neho zdaleka nejvetSi vyznam rozmer mocenskY. Dosazena mira akumulace moci ureuje nejen raz vzajemnych vztahu hlavnfch spol. -tvrstev, ale tez rozdilny charakter ruznych typu statni moci a dokonce ovlivnuje ito, jakym zpusobem je v dane spolecnosti strukturovan cas a prostor. Teorie strukturace a siroke pojeti s.s. tak Giddensovi umoznuje provest impozantni syntezu Durkheimova sociologismu a Weberovy teorie panstvi. Zaroven je snizeno napeti mezi nominalistickym a realistickym pojimanfm socialni struktury. A: social structure F: structure sociale N: soziale Struktur I: struttura sociale Lit.: Boudon R.: A quoi sert la notion de structure. Paris 1968; Giddens, A.: New Rules of Sociological Method. London 1976; Merton, R.: Social Theory and Social Structure. Glencoe 1957; Murdock, G. P.: Social Structure. Glencoe 1949; Nadel, S. F.: The Theory of Social Structure. London 1957.

Kel struktura sociologie paradigmaticka vnitrni eleneni s-gie podle zakl. -tparadigmat - synchronne (tj. v soueasnosti nebo v ureitem konstantnim dejinnem okamziku ci obdobf) nebo diachronne Uak se v behu dejin s-gickeho mysleni paradigmata stfidala). Konkretizace s.s.p. samozfejme zavisi na: vymezeni pojmu -tsociologicke paradigma a na optice, kterou pri seskupovani smeru, koncepci a skol do paradigmat zvolime (dichotomickou - pluralistickou, vlastni - objektivistickou, aktualni - hist., vecnou - metodol., teor. - pragmatickou, ved. - pedagogickou atd.). Za nejinstruktivnejsi navrh s.s.p. soudobe s-gie Ize povazovat cleneni inspirovane G. Ritzerem: 1. faktualisticke paradigma (paradigma -tsocililniho faktu), zalozene na pfedpokladu, ze existuji objektivni soc.

danosti Ci skutecnosti, jez jsou vuei individuu vnejsi a ktere Ize zkoumat objektivnimi metodami vcetne kvant. (zakl. problemy a pojmy krome soc. faktu je soc. struktura, rad, delba prace, anomie, norma, instituce, skupina, trida); 2. behavioralni paradigma (paradigma soc. -tchovani), vychazejici z pfedpokladu, ze zakI. danosti je konkretni chovani konkretnich individui v soc. kontextu, ktere zduraznuje vyznam soc. interakce a komunikace, veetne symbolicke, a snazi se je postihnout pomoci pozorovacfch deskriptivnich technik (zakl. problemy a pojmy: -tsocialni interakce, -tsocialni komunikace, -tsocialni sif, recovy akt); 3. definicni paradigma (paradigma soc. definice) vychazejicf z Thomasova teoremu, ze podstatnejsi nez objektivni stav vecf je zpusob, jak jej lide vnimaji, interpretuji a jak mu rozumeji, zpusob snazlci se popsat konkretni situace a porozumet jim pomoci predevsim kval. postupu a procedur (zakl. problemy a pojmy: -tkazdodennost, -tindexikalita, -tinterpretace). Jini autofi ovsem navrhuji jina eleneni, napr. P. Jones rozlisuje paradigma: a) naturalisticke (spoleenost jako produkt striktne geneticky a environmentalne determinovaneho chovani lidO, b) individualni (spoleenost jako vyslednice chovani individ. disponovanych jedincu), c) strukturalne konsensuaIni (spoleenostjako struktura pravidel), d) strukturalne konfliktni (spoleenost jako struktura nerovnostf) a e) interpretativni (spolecnostjako vlastni vytvor svych clenu). Jako velmi funkeni se jevi take eleneni, ktere navrhli S. N. Eisenstadt aM. Curelaru: rozlisuji paradigma individualisticke (-tpsychologismus, -tbehaviorismus, -tsymbolicky interakcionismus, -tteorie socialnich siti), sociologisticke (-tformalni sociologie, -tmarxismus, -tstrukturalni funkcionalismus, ekologismus -tchicagske skoly, teorie -tsocialniho konfliktu), kulturni (smery se silnou fil.-hist. inspiraci, napr. reprezentovane O. Spenglerem, W. Diltheyem, W. Wundtem, A. Weberem, G. Le Bonem) a environmentalisticke (klasicky H. T. Buckle a L. Gumplowicz, v soueasnosti Otis Dudley Duncan, R. Collins). Toto eleneni s pfiklady ukazuje, jak pod totez paradigma Ize radit realne sice odlisne, ale jen zdanlive protichudne smery. Zajimavy pokus 0 vlastni s.s.p. ucinil Jacques Herman, ktery paradigma definuje klieovym pojmem, sociokult. kontextem, vzorovou vedou, metodou a zpusobem vykladu soc. jevu. Rozeznava paradigma pozitivisticke, dialekticke, interpretativni, struktume funkcionalni, strukturalisticke a praxeologicke (struktume funkcionalnim paradigmatem rozumi strukturalismus am., strukturalismem strukturalismus fr., praxeologickym paradigmatem nikoliv pol. s-gickou orientaci, ale fr. akcionalismus). Bezna jsou dichotomicka cleneni, napr. na individualne a systemove centrovanou, kvalitativni a kvan1241

struktury organizacni

struktura Hidni

titativni, teoretickou a empirickou, akademickou a kritickou s-gii apod. Z dichotomickych Cleneni je nejbeznejsi rozliseni objektivistickeho a interpretativniho, pffp. pozitivistickeho a interpretativniho (antipozitivistickeho), event. s metodol. akcentem scientistickeho a antiscientistickeho paradigmatu. Nekdy se cleneni na -tmakrosociologii a mikrosociologii pokhlda take za cleneni nikoliv predmetne, ale paradigmaticke. Dichotomicka cleneni jsou prilis zjednodusujici, taxativni, prevadeji s.s.p. na vycet smeru, jsou nepfehledna a neodpovidaji pojmu paradigma. P.s.s. rna dokonce vnitrosociologicky rozmer, jestlize se uvnitf spec. disciplin ci dokonce jen partikularnich temat vycleiiuji specif. paradigmata, nap!'. v ramci teorie deviantniho chovani se dichotomicky rozlisuje paradigma etiketizacni (viz -tlabelling) a etiologicke (kauzalni), v ramci vyzkumu soc. struktury paradigma stratifikacni a tfidni, v ramci stratifikacnich a mobilitnich teorii paradigma dosahovani statusu a paradigma soc. exkluze a podobne. (Viz tez -ttypologie sociologickych pfistupu.) A: paradigmatic structure of sociology F: structure paradigmatique de la sociologie N: paradigmatische Struktur der Soziologie I: struttura paradigmatica della sociologia Lit.: Boudon, R.: The Three Basic Paradigms of Macrosociology: Functionalism, Neo-Marxism, Interaction Analysis. Theory and Decision, 6, 1975, C. 4; Eisenstadt, S. N. - Curelaru, M.: The Form of Sociology: Paradigms and Crises. New York 1976; Herman, 1.: Les Languages de la sociologie. Paris 1988; Petrusek, M.: Teorie a metoda v modern! sociologii. Praha 1993; Ritzer, G.: Sociology. A Multiple Paradigm Science. Boston 1976.

Pet

s t r u k t u rat rid n i viz tfida, tfida nova, tfida stredni struktura vekova viz vek, pyramida vekova strukturalismus - souhmny nazev jak pro vect. metodu, tak pro smer dovolavajici se teto metody nebo ji blizky ci ji inspirovany. S. usiluje 0 uchopeni pfedmetu zkoumani spol. vect nikoli jen jako jednotliveho faktu nebo pojmu, nybrf jako totality, jd rna smysl sarna 0 sobe, zatimco casti, ktere ji tvofi, nabyvaji smysl jen ve vztahu k sobe navzajem a ve vztahu k celku. S. jako metoda se tedy nesoustfeduje na casti, z nichz je slozen dany celek, nybrf zkouma vazbu mezi jeho castmi a fad (sled), v jakern se tato vazba odviji. Strukturruni analyza stoji v protikladu vuci analyze symbolicke nebo archetypalni, ktera je postavena na tom, ze -tsymboly nebo -tarchetypy se vztahuji k jednomu urCitemu smyslu a pfedstavuji jakYsi metodicky klic pro nalezeni smyslu zkoumaneho jevu, protoze vyznacuji pfesne ohranicene semanticke pole (stanovi pfesny vztah mezi jednotlivym zvl. znakem a urCitym semantickym obsahem). Strukturalni analyza se ne1242

zabyva smyslem zkoumaneho jevu, nesnazi se odhalit jeho vyznamovy obsah, zkouma pouze zmineny fad (sled) formaci predmetu (casti struktury), a to za pfedpokladu, ze byla stanovena (prozkoumana, poznana) nejprve pravidla spriivne formace. Zatimco analyzovat symbol icky znamena prekladat obsah smyslu analyzovaneho predmetu do znakii, k6dovat a dek6dovat nejaky jazyk, analyzovat strukturalne Ci formalne znamena utvaret jazyk podle jeho vlastnich pravidel, coz potom umozni preloZit jej v obsahy (modely). Strukturalni analyza tedy nevychazi z hypotetickeho, predpokladaneho smyslu, muze vsak smysl objevit nebo vyprodukovat. Jeji pojeti -tstruktury je formalni a neurcite: je chapana jako operativni celek zahmujici urCity poeet casti bez vymezeneho obsahu a urCity pocet vztahu, jejichz povahu nezname, jejichz funkci vsak muzeme urCit. Zdaff-li se ureit povahu vztahii mezi easticemi ureite struktury a jejich obsah, ziskame model dane struktury, jez se tak stava formalnim analogonem vsech modelu, ktere organizuje (M. Serres). Strukturu vyznacuje iiplnost, transformovatelnost a seberegulativnost. S. je hist. spjat s -tlingvistikou (F. de Saussure, R. O. Jakobson, S. N. Trubeckoj, -tPrazsky lingvisticky krouzek, L. T. Hjelmselv, Z. S. Harris, N. Chomsky aj.), s psychologii (viz -tgestaltismus W. Kohlera, M. Wertheimera, K. Lewina a dalSich a zejm. genetickou psychologii J. Piageta, B. lnhelderovi aj., se kterou souvisi -tgeneticky strukturalismus). NejvetSiho ohlasu dosahl s. diky -tstrukturalni antropologii a strukturalni filozofii. C. Levi-Strauss se pokusil aplikovat dusledne strukturalni metody na zkoumani vztahii pfibuzenstvi, ritu a mytu spoleenosti "bez pisma a bez dejin". Hledal pod vsemi realnymi vztahy, jez existuji v techto spolecnostech, zakl. a podvectomou strukturu, kterou je mozno odhalit dedukci, za pomoci abstraktnich modelu, jelikoz lide vsech dob mysli v podstate stejnym zpusobem. Logika, kterou pouziva tzv. primitiv, se nelisi od logiky, kterou pouziva pfislusnik tzv. vyspele spoleenosti. V teto analyze tudiz pfevazuje synchronicita nad diachronicitou. Jestlize odhalime podvectomou strukturu, ktera ovlada urCitou instituci nebo zvyk, ziskame soueasne princip, jimz muzeme opravnene objasnit dalSi instituce a zvyky. Jde 0 odhaleni invariant podvedome Cinnosti lidskeho ducha, ktere je treba chapat jako system schemat, podle nichz postupuje lidske mysleni. Tyto invarianty vytvafeji jakysi kolektivni intelekt, totiz formu, jez udrfuje v rovnovaze vsechny kognitivni funkce. Z toho plyne relativni podruznost individ. lidskeho subjektu v klasickem slova smyslu, stejne jako relativni podruznost historie: ani individ. subjekt, ani historie neovliviiuji invariabilitu lidskeho intelektu ve vyse uvedenem smyslu schemat ci forem, jimiz se fidi lidske mysleni. Tak

jako historie jen slouzi k tomu, aby inventovala vsechny casti nejake struktury a byla tedy pomocnou slozkou vlastni analyzy struktury, tak i dialektika predstavuje jen predstupeii analytickeho mysleni. Strukturalisticka filozofie je nejvice spjata se jmenem M. P. Foucaulta a L. Althussera. Foucault se prvni se pokusil za pomoci pojmu jako -tepisteme a -tarcheologie vedeni 0 nove dejiny filozofie a dejiny poznani, v nichz s nebyvalou silou vystupuje do popredi proti tradiene pojimanemu subjektu dejin tzv. -tdiskurs, jimz kazda episteme (epoch a) umoziiuje a vymezuje pro sebe typicke myslenky, nazirani lidi, jejich indi vid. a institucionalni postoje. Ve srovnani se strukturalni antropologii Leviho-Strausse pfedstavuje Foucaultuv s. tzv. slaby strukturalismus. S. v pojeti L. Althussera stoji uprosti'ed mezi s. levi-straussovskym a foucauItovskym. Althusser se snazil vytvoi'it "novou epistemologii marxismu" s cHern vymanit marx. dialektiku z Hegelovy dialektiky a dar ji soueasnou strukturalistickou podobu. 0 strukturalni analyzu Marxova Kapitdlu se pokousel i dalSi fr. filozof M. Godelier. V Cechach se s. z fil. hlediska zabyval zejm. Petr Horak. A: structuralism F: structuralisme N: Strukturalismus I: strutturalismo Lit.: Burica, M.: Dialektika a struktura. Bratislava 1988; Hordk, P.: Struktura a dejiny. Praha 1982; Piaget, 1.: Strukturalizmus. Bratislava 1971; Serres, M.: Analyse symbolique et methode structurale. Revue philosophique de la France et de r etranger, 92, 1967.

Hor

struk tu ralism us funkcio nalni viz funkcionalismus strukturalni strukturalismus geneticky - nazev fil. smeru navazujiciho na -tstrukturalismus, ktery se snazi vylouCit strnule, jednou provzdy dane pojeti -tstruktury (al biologicke Ci psychicke) ve prospech jejiho vyvojoveho pojeti. Opira se pfedevsim 0 prace Jeana Piageta a Luciena Goldmanna. Podle Piageta nase pfedstavy 0 psych., resp. psychogenetickych strukturach chovani jsou podstatne modifikovany poznatky moderni biologie a zejm. -tetologie, ktera prokazala existenci komplexni struktury -tinstinktU, takZe je dnes uz mozne uVaZovat 0 jakesi ,,10gice instinktu" a analyzovat jeji riizne hierarchicke iirovne. Etologie podle Piageta (ktery v teto souvislosti vychazi z praci L. von Bertalanffyho, T. Dobzhanskeho, Spasskiho, C. H. Waddingtona a dalSich) prokazala, ze schopnost bioI. organismu ueit se a pamatovat si nepredstavuje pouze vysledek kauzalni reakce organismu na podnet vnejsiho prostredi, nybrz ze je podminena existenci struktur, ktere umoziiuji kontakt "subjektu" s vnejsim prostredim, umoziiuji ziskat "zkusenost" a v reakci na ni menit chovani. Odtud je i psych. struktura chovani chapana jako slozity a se-

beregulujici se celek, v nemz se dial. podili jak to, co je dana bioI. podminenymi strukturami organismu, tak to, co je ziskavano stykem s prostfedim. Obdobne pojeti s.g. v dejinach filozofie a v -tsociologii literatury zastava L. Goldmann. Pouziva dial. mater. kategorie -ttotality proto, aby objasnil, ze kazdy lidsky skutek, cin, dHo apod. jsou pochopitelne jen jako soucast obecnejsich struktur. Pochopeni techto struktur vyzaduje analyzu jejich konstitutivnich east!, "dileich a relativnfch totalit". Poznani kterehokoli lidskeho faktu je soucasne "chapajici" a "vysvetlujfci". Pochopeni je vysledkem imanentniho studia struktury a vede k interpretaci, zatimco vysvetleni pfekraeuje pouhou interpretaci a vyzaduje studium jejich hist., soc., kult. kontextu. Dana struktura muze byt signifikantni pro celkovy kontext, ani dHei, ani celistva totalita vsak nepredstavuje pro Goldmanna neco jednou provzdy daneho, stabilniho, nehybneho. Vsechny struktury, vsechny totality jsou v pohybu, zadne univerzalne platne a trvale konstitutivni struktury lidskeho jednani neexistuji. To, co je pro strukturalisty "strukturalni invariantou", to predstavuje pro Goldmanna pouze jeden "moment" analyzy, jez musi nutne poe Hat s "variaci", nebo s "mutaci" struktury z jednoho do druheho stavu. Rist. geneze a hist. promena struktur a totalit lidskeho jednani predstavuji tedy pro s.g. L. Goldmanna zakl. rys hist. struktur, coz je srovnatelny pristup s -tgenerativni gramatikou N. Chomskeho. A: genetic structuralism F: structuralisme genetique N: genetischer Strukturalismus I: strutturalismo genetico Lit.: Goldmann, L.: Marxisme et sciences humaines. Paris 1970; Goldmann, L.: Le Dieu cacM. Paris 1959; Piaget, 1.: Strukturalizmus. Bratislava 1971.

Hor struktury organizacni - typy, resp. zpusoby USporadani -torganizaci. Nejcasteji se vyskytuji S.o. funkcni, oznaeovane tez jako -torganizace stabni Ci liniove stabni, a s.o. divizni, rozdelena podle produktu, zeme apod. na nekolik operaenich divizi, z nichz kaZda zahmuje obvykle funkeni subdivize, jako je vyzkum a vyvoj (R&D), vyroba, prodej a marketing (S&M) nebo alespoii nektere z nich. Divizni cleneni slouzi decentralizaci, zvyseni samostatnosti a flexibility iitvaru. Osvedeenymi zvl. typy jsou s.o. projektovych -tmanazeru, z nichz kazdy ridi vsechny funkeni subdivize aje odpovectny za souhmnou realizaci urCiteho produktu, a s.o. matricova, v niz kazdy pracovnik je soueasne podfizen prislusnemu funkenimu manazerovi, odpovMnemu napr. za zajisteni vyzkumu nebo za vyrobni provoz, a projektovemu manazerovi, odpovectnemu jako v predchozim pfipade za ureiry projekt vcelku (two boss system). S.o. projektovych manazerii se ustavuje v provozech vyrabejicich nekolik vyrazne odlisnych produktu ne1243

stfedovek

styl

bo ph zavadeni novych programu vyroby ci sluzeb. S.o. matricova se uziva ph zvl. slozite realizaci napr. zbrojnich nebo kosmickych systemu, ktere v jejich komplexnosti dokaze sladit pouze vysoce specia!izovany odbornik. Kombinace ruznych typu s.o., uzivane v jednom podniku, jsou obvykle neprehledne a nedostatecne funkcnL A: structures of organization F: structures d'organisation N: Organizationsstrukturen I: strutture dell'organizzazione Vid

s t fe d 0 v e k viz periodizace dejin, periodizace ceskych dejin, slechta, teorie sochilnf anticke stu den t - v nejsirsim slova smyslu ucastnik jakehokoliv vzdelavaciho procesu (podobne jako --'zak ci --'ucen), v uzsim slova smyslu osoba vzdelavajici se v nekterem typu stredni --.skoly konCici maturitou nebo na jakekoli vysoke skole, resp. v postgradualnim kursu. V nekterych zemich je termin s. rezervovan jen pro posluchace vysokych skol (v tomto smyslu mel byt uzivan ina zaklade reformy csl. --'vzdelavacf soustavy z r. 1976, toto zuzeni se vsak neujalo). S. tvori specif. spol. skupinu, vymezenou zhruba vekove a charakterem Cinnosti, ktera rna zvl. postaveni ve spolecnosti, protoze je potencialem vzdelane vrstvy obcanu, resp. --'inteligence. VysokoskolSti s. a nekdy i s. vyssich rocniku strednich skol byvaji chapani uz jako subskupina inteligence, pro kterou je typicka jistii nazorova nevyhranenost, zaroven i inklinace k radikalnejsim formam spol. zmeny, resp. primo k jejich iniciovanL Status s. je spojen i s urcitou mirou --'prestize, ktera se zvysuje s jiz dosazenym poctem absolvovanych rocniku, zavisi na typu skoly a na hodnote vzdelani v dane spolecnosti (viz tez --'absolvent, --'abiturient). S rUstem podHu osob v dane populaci, ktere prosly existencnim a zivotnim stadiem s., pozbyva postaveni s. vylucny charakter; s. je chapan spiSe jako urCite obdobi --'zivotnfho cyklu, resp. predstu pen karierove drahy a zaroven jako docasna prislusnost k vnitrne znacne variabilni skupine, reprezentujici stale vetS! cast --'mladeze. V s-gickych vyzkumech pfevlada zamereni na problematiku zivotniho stylu s., vcetne adaptace na bydleni na kolejich, na nazory s. na ruzne otazky spol. zivota, na jejich aktualni hodnotove orientace a soc. problemy. Vetsinou jde spiSe 0 sondy, zfidka 0 reprezentativni vyzkumy, prip. mezinar. srovnavaci setrenL A: student F: etudiant N: Student I: studente

CeV studie komparativnf viz metoda srovnavacf stu die k 0 m u nit n f - empiricke studium --'komunity, resp. lokalniho spolecenstvi pfevazne kvalitativnimi 1244

metodami a technikami v koncepcnim ramci s-gie a jejich disciplin, soc. antropologie, soc. geografie, soc. ekologie a multidisciplinarniho oboru - regionalnich studiL S.k. take oznacuje vysledek takove ved. vyzk. prace. C. Bell a H. Newby rozlisuji podle aspektu, na ktery se soustfeduje vyzk. pozornost, 6 ruznych pfistupu ke s.k.: 1. ekologicky, kladouci duraz na prostorove souvislosti komunity, chapajici --'solidaritu a sdHene zajmy jako funkce spolecneho sidla; hlavnimi exponenty tohoto pfistupu jsou sociologove --'chicagske skoly (20. a 30. I. 20. st.); 2. chapajici komunitu jako organizaci, urcite soc. usporadani zamerene na dosahovani specif. cilu; polit. aspekty komunity, moc a jeji rozlozeni byly studovany zvl. v 60. 1. v USA; 3. pojimajici komunitujako mikrokosmos, "vzorek" sirsi spolecnosti; jsou to vzdy znovu se opakujici pokusy generalizovat poznatky s.k. na sirsi spolecnost; 4. typologicky, usilujici 0 umisteni komunity na kontinuu "mesto-venkov" podle podstaty a smeru soc. zmen probihajidch v komunite; pociitky teto tradice se objevuji u F. ronniese, reprezentantem tohoto typu s.k. je R. Redfield; 5. povazujici s.k. za metodu s-gickeho vyzkumu, za studium chovani a postoju "in vivo" - prostrednictvim pozorovani, nikoli "in vitro" skrze jejich izolaci a abstrakci; uzit! teto metody znamena phstoupit k objektu pozorovani bez apriornich predmetnych teorii a formulaci a ze vztahu nalezenych v datech samotnych vysvetlit strukturu a funkci komunity; hlavnimi proponenty tohoto pfistupu jsou C. M. Arensberg a S. Kimball; 6. soustredujici se na sii lokalnich soc. instituci a jejich vzajemnych vztahU - M. Stacey zkonstruoval modelovou pfedstavu uplne site a empir. zjisteni vztahuje k tomuto modelu, W. L Warner rozsifil model 0 "horizontalni" a "vertikiilni" dimenzi lokalniho soc. systemu, rozlisil vzajemne vztahy lokalne a mimolokalne orientovane, N. Elias se soustredil na typy vzajemnych zavislosti, struktury a funkce, ktere mohou byt nalezeny ve skupine rodin vytvafejicich sve domovy v teze lokalite, na rozdHy v ohodnoceni, ktere je v sHi rodin prirceno jednotlive rodine, a temto rozdilUm phsoudil ustfedni roli v zivote kazde komunity. V 80. 1. doslo k oziveni zajmu 0 s.k., protoze jimi Ize dosahnout rovnovahy mezi specif. obsahem a generalizaci i mezi daty a teor. abstrakci, protoze umoznuje empaticke porozumeni vztahum a situacim i vyklad na intelektualni urovni. V dlouhe historii maji nektere s.k. vyznam stezejni a trvalY. lsou to predevsim studie 0 --'Middletownu, Warnerova-Luntova Yankee City, Polsbyho New Haven. V csl. s-gii mezi dvema valkami se s.k. ces. venkova zabyvali I. A. Blaha, Z. Ullrich a dalsL Za reprezentativni studii Ize povazovat praci K. Gaily Dolnf Rovdi. Zajem 0 s.k. se obnovil po zmene rezimu v !isto-

padu 1989. Pozornost se zatim soustfeduje na lokiilni demokracii a na reformu zemedelstvi v souvislostech venkovskych obcL S.k. jsou obecne svazany se --.sociologii venkova a --'sociologii mesta. A: community studies F: etude de la communaute N: Gemeindestudien I: studio della cornu nita Lit.: Bell, C. - Newby. H.: Community Studies. London 1971; Gilligan. J. H. - Harris, C. c.: Community and Community Studies: Studying Local Social Life. In: Burgess. R. G. ed.: Investigating Society. London 1987; Havighurst, R. J. -Jansen, A. J.: Community Research. Currelll Sociology, XV, 1967, C. 2; Po/sby, N. W: Community Power and Political Theory. New Haven 1974; Wamer, W L. - Lunt. P. S.: The Social Life of a Modern Community. New Haven 1966; viz tez ->Middletown.

Vaj studie pilotnf viz pilotaz studie pffpadova viz case study stupnice kvalifikacni - klasifikacni pomucka pro orientaci v hierarchickem usporadani pocetneho souboru zak!. forem --'profesi. Podle narocnosti na pfipravu k vykonu povolani Ize diferenciovat praci, kterou zahrnuji, od jednoduche, bez naroku na --'kvalifikaci, aZ po pnki velmi slozitou, s vysokymi profesionalnimi a kvalifikacnimi naroky. Od 2. poloviny 60. 1. se v Ceskoslovensku vytvarely tarifne kvalifikacni katalogy vychazejici z expertizne stanovenych s.k. Vedle zakl. katalogu pro del. profese a pro tech.-hosp. pracovniky (THP) vznikly resortni katalogy vychazejici z teto predlohy i z vlastnich specifik odvetvi a profesi, vcetne s.k. pro ucitele, vyzk. a ved. pracovniky, lekare a jine profese, predpokladajici krome urcite urovne vzdelani a delky praxe i atestace apod. Zakl. skala pro del. profese byla 9stupnova, pro THP 17stupnova. Od konce 60. 1. se v teto oblasti take provadely s-gicke vyzkumy, predevsim v resortu ministerstva prace a soc. ved (viz prace 1. Bluchy, V. Rollove, J. Alana, M. Cermakove'). Krome toho, ze s.k. se vyuzivaly pro rizeni v oblasti ekonomiky, byly aplikovany i v oblasti statist. setreni, kde navazaly na nektere starsi tradice v mereni kva!ifikace. Pro oblast s-gie prace i s-gie vzdelani predstavuji cenny zdroj informacL Tarifikace zalozena na s.k. byla v zemich byvaleho social. bloku spojena i s formovanim tzv. nomenklatury. A: qualification scale F: echelle de qualification N: Qualifikationsabstufung, Qualifikationsskale I: scala di qualificazione

CeV

...

sty I - (z fec. stylos, lat. stilus = rydelko na psani do voskern potazene desticky, pozdeji samotne pismo a zvlastnostjazykoveho projevu) - mnohovyznamovy, v sirokych souvislostech pouzivany termin, vetsinou spojovany s charakteristickymi, jasne patrnymi rysy, s vyrazovou svebyt-

nosti a konzistentnosti vyvolavajici v urcitem spol. prostredi --'napodobu a pusobici jako vzor. S. se vzdy vaze na dynamicky spol. jev, na --'chovanf, --'jedminf, --'Cinnost, pfip. na radu vzajemne propojenych dynamickych prvku urCiteho procesu a fixuje se i v jeho vysledcich. Stylovost je opakem amorfnosti, rozbfedlosti, bezvyraznosti. Vydeluje se jako harmonicky celek a svym zpusobem strukturuje svet. Tradicne se term in s. pouziva v souvislosti s --'jazykern, literaturou, --'umenim, ale jeho pouziti se rozsifilo i na radu dalSich cinnosti, zejm. na --'sport a femeslnou praci, ale i na chovani ve spolecnosti (etiketu), m6du, na polit. a organizacni cinnost (viz napr --'styl manazerskY). Hovori se nejen 0 s. jednani, ale i 0 s. myslenL V zasade se s. vaze spiSe k aktivitam, ktere lze vnitrne dobre usporadat, vyvazit, komponovat jako celek. V necem lze zaznamenat pouze fragmenty s., nazyvane "stylotvornymi prvky". To plati zejm. 0 velkych Cinnostnich komplexech, slozitych vzorcich chovani, jejichz s. dlouho vyzrava, spec. o tzv. --'zivotnfm stylu, ale i 0 umeleckych stylech vazanych na urCita hnuti, 0 velkych "dobovych stylech". Tvorba s. vyzaduje nejen osobity, originalni pfinos, resp. sladeni, harmonizaci takovych pfinosu, ale i vystizeni spektra vnimani urcite spol. skupiny, doby, tedy soul ad se strukturami urciteho skup. vedomL Z perspektivy sirsiho spol. okruhu se nektere s. zejm. zpociitku vyvijeji ze zdanlive nesourodych, soc. provokujicich komplexu, casem se ale provokativni charakter zmirni a dochazi k stabilizaci a obecnejsi difUzi umirnenych variant. Ke genezi s. pam nezbytne narustiini poctu pokusu 0 napodobu, coz je zaroven cesta dotvareni, "vybrusovani" tech. detailu s., ale (zejm. pozdeji) i cesta jeho rozmelnovani, stirani vyraznych znaku. Stylovost se povazuje za urCitou znamku dokonalosti, coz ovsem neznamena, ze vsechny s. jsou spolecnosti chapany jako pozitivni obohaceni (neni tak chapan napf. dekadentni s., nektere s. zivota mladeze, prip. s. zivota deviantnich skupin). Ac se s. navenek jevi spiSe jako kompozice urCitych forem, vyrazu, je postaven na vnitfui (skryte) --.harmonii. Prave jeji nepochopeni vede ke spatnym napodobam, ke stylovym karikaturam (viz tez --'stylizace). S. rna vyrazne esteticke komponenty ajeho vytvareni i pfejimanije podrnineno individ. i spol. citlivosti vnimani techto momentu, resp. --.vkusem. V oblasti umeni se pojem s. v ces. prostfedi velmi casto pouziva jako synonymum pojrnu --'umelecky sloh. lako s-gicky jev je s. chapan a zkouman zejm. v ramci zminene kategorie zivotniho stylu. A: style F: style N: Stil I: stile Lit.: Granger. G. G.: Essai d'une philosophie du sty!. Paris 1988; viz tez ->sloh umelecky, -+styl zivotni.

Vod

1245

stylizace

styl manazersky

sty I manazersky - tez styl fizeni - nejednotne definovany pojem oznacujici bud zpusob uvazovani a jednani ---'manazeru ph vykonu profese Uak mluvi, mysli, jaky maji mimicky vyraz apod.), ---'styl jejich chovani (vetsinou pfekracujici ramec profese), nebo zpusob vykonu ---'manazerskych funkci, zpusob zvladani probJemu, nebo konecne zpusob komunikace s podfizenymi i nadfizenymi, tedy styl jednani s lidmi ve specif. soc. roli. S.m. souvisi s ---.zivotnim stylem, ale vzhledem k mezinar. pfejimani vzoru manazerskeho chovani s nim nemusi byt v souladu. Na s.m. Ize pohlizet jako na vyslednici pusobeni fady faktoru: a) funkcni pozice s urcitymi pozadavky na roli, vcetne vybaveni pravy a povinnostmi, tech.-org. prostfedky, moci a autoritou Ue rozdil napr. ve s.m. reditele a dilenskeho mistra, prezidenta a starosty obce, velitele armady a radoveho dustojnika), b) osobnostnich dispozici - rozumovych, emocionainich, fyzickych (vek, zdravi), vcetne tzv. manazerskeho talentu, znalosti, zkusenosti a dovednosti souvisejicich s kvalifikaci, c) charakteru blizsiho i vzdalenejsiho okoli, resp. prostredi (Ufadu, mesta, statu atd.), d) oblasti pusobeni (podnikani, politika, veda, kultura, nabozenstvi aj.), e) okamzite situace (kazdodenni nebo kriticke, prechodne apod. obdobi), ovlastnosti podnzenych i nadfizenych, jejich kult. a vzdelanostni urovni, potrebami, zajmy, vekem, pohlavim, odbornou kvalifikaci, majetkovymi pomery, styky atd. Respektovani techto faktoru vede v praxi managementu k vytvareni rnznych s.m. Kriteriem uspesnosti aplikace nejakeho vzoru s.m. neni dnes jiz jen uroveii vykonnosti rizeneho kolektivu a dosahovani vytycenych cilu, ale i ---.pracovni spokojenost podfizenych (proto se zrodil ---'human management a ---'socialni smir). S.m. je casto spojovan s umenim fidit a stale vice i s "umenim byt fizen" (nechat se nebo dat se ridit). V literature uvadene kategorizace s.m. byvaji ovlivneny tridenim metod managementu (napr. na rizeni podle cilu, odchylek, situaci, podminek). Uvadeji se 4 klicove s.m.: 1. demokraticry (clenove pracovni skupiny maji pravo podilet se na vyzn. rozhodnutich 0 prac. cilech a postupech, maji vetsi samostatnost a zodpovednost, prostor pro iniciativu atd.); 2. autokraticky (autoritativni, diktatorsky az despoticky), ktery stavi na autorite, pouzivani narlaku a donuceni (nazory podnzenych jsou chapany jako odpor, zpochybiiovani pozice vedouciho); 3. styl ---'Iaissez faire (volneho prubehu, nezasahovani, nevmesovani), jehoz zakladem je vysoka samostatnost clenu skupiny, siaM fizeni vedoucim; 4. byrokraticky, charakterizovany dodrZovanim rigidnich pravidel chovani, strohou hierarchizaci a preceiiovanim pisemnych forem komunikace. Postupne se objevuji dalSi a dalSi zjemnujici klasifikace. 1246

Krome stylu liberalniho se vydeluji styly dirigisticko-manipulacni, participativne kooperacni, restriktivni (omezujici az likvidacni), konstruktivni (budovatelsky, zakladatelsky), perseverativni (udrZbarsky, stagnacni), inovativni, podnikatelsky, cilovy, reaktivni, aktivni nebo pasivni, samostatne vudcovsky, nesamostatne kolektivisticky, distancni, delegacni, Istivy, uzavfeny (kabinetni), otevreny, situacni, oportunni aj. S.m. se zabyva mj. tez -tsociologie prace a -tpsychologie prace. A: management style F: style de la gestion, style de la direction N: Leitungsstil I: stile manageriale Lit.: viz -tmanagement, -tmanazer.

KuP

sty I fi zen i viz management vedecky, manazer, styl manazersky sty I s b era te I s ky viz sberatelstvi s tyl umelecky viz sloh umelecky sty I z i v 0 t n i - strukturovany souhrn zivotnich ---'zvyku, -tobyceju, resp. akceptovanych ---'norem, nalezajicich svuj vyraz v interakci, v hmotnem, vecnem prostredi, v ---'prostorovem chovani a v celkove -tstylizaci. Predpoklada se, ze s.z. nejakym zpusobem vyjadfuje i -thodnoty a ---'zajmy jedince, skupiny ci spo!ecnosti vubec. Styly krystalizuji kolem zivotnich ---'roli a samy role ajejich interpretace jsou vyzn. projevem s.z. Podle Seneky "styl je vyrazem duse a ve stylu poznavame zivot cloveka". JednotIive s.z. se lisi vykrystalizovanosti, koherenci, "stylovou cistotou", harmonicnosti a plasticnosti odezvy na zmeny vnejsich i vnitmich ---'podminek zivota, stabilitou vuci starnuti a zmenam v ---'zivotnim cyklu, celkoYOU rigiditou. Existuji s.z. jednolite i vnitme protikladne, organizovane na zaklade temer se vylucujicich spol. roll. Jedinec muze zit jakoby i'adou zivotu, mezi nimiz existuji neproniknutelne bariery a casove, prostorove i soc. cesury, kde kaMe roli a temef kazde situaci odpovidaji svebytne i zvlastni zvyklosti a normy. JednotIivec muze realizovat po celou dobu sve existence (byt s ruznou intenzitou a uplnosti) jediny styl nebo vice po sobe nasledujicich stylu utvai'ejicich se v logice fyzickeho stafi a zivotniho cyklu. S.Z. je mozne zkoumat v nominalisticke Ci realisticke perspektive. V prvem pfipade (viz ---'nominalismus) je vyrazem a vlastnosti jednotIivce a s.z. skupiny Ci spolecnosti je jen souhrnem individ. s.z. Spolecnost vuci individ. s.z. vystupuje jednak jako souhm podminek zivota, jednak jako -tkultura poskytujici navod k jejich utvareni (kultura je v tomto pojeti "gramatikou zivotnich stylu"). V realistickem pojeti (viz -trealismus) je naopakjedinec jen nositelem zivota skupiny ci spolecnosti a jeho s.z. je dusled-

kern -ttradice, socializacnich a konformizacnich tIaku. -tInovace v s.z. prochazeji slozitymi systemy -tsocialni aprobace a neni mozne je masove realizovat bez pfedchazejiciho souhlasu sku piny . Skupina, spolecnost a jeji kultura predeterminuji i mozne inovace a variabilitu tvorby s.z. Neaprobovane s.z. Uejich prvky) jsou oznacovany za -tsocialni deviace. Vytvari se tak totalni kauzalni proces, z nehoz se jedinec muze vymanit jen za cenu uplneho rozchodu s kulturou a spolecnosti. Predmetne nelze jednoznacne odlisit s.z. od pribuznych kategorii, tj. ---'zpusobu zivota Ci ---'zivotniho slohu, mnohdy ani od pojmu podminky Zivota. Pouze v pfistupech normativnich, vyrazne ovlivnenych umenovedou (napf. uK. Honzt'ka, J. Pietera), Ize spojovat s.z. (resp. zivotni sloh) s vyssi urovni integrace, koherence, s jednoznacnym vyjadrenim formovych, stylovych kvalit. Schudnejsi je rozliseni konceptualni, kde zivotni sloh a s.z. jsou vyrazneji ovlivneny kuIturalistickym pohledem na zivot jednotIivce i spolecnosti a zpusob Zivota ekon.-soc. hlediskem. Toto rozliSeni plati pro pol. ices. produkci, mene ale pro ty autory, kteri pouzivaji pojem s.z. v kontextu -tsocialni stratifikace, navazujice vesmes na uvahy M. Webera 0 distinkcich mezi ekon. a soc. -tstatusem. Analyzovat s.z. kulturalisticky znamena interpretovat jej predevsim v kategoriich -tkulturniho vzoru, -tvzoru chovani, jednani, -takulturace a ---'socializace, chapat jej jako vnitmi jednotu tihnouci k jednolitemu a prukaznemu vyjadreni. Nikoliv nahodou operuji nektefi autoi'i (napi'. Z. Kuchynka) pri urceni s.z. s pojmy jako zivotni tempo, rytmus, intenzita ci pravda zivota, zivotni projev, sebeprojekce, sebeuplatneni, sebeprozivani, sebeuvedomeni, odcizeni, smysl zivota, Zivotni ideal, zivotni harmonie, krasa zivota, event. zivotni postoj, zivotni aktivita, zivotni pocit, coz jsou znaky, ktere Ize jen s obtizemi charakterizovat i fenomenologickou Ci soc. psychol. metodou. Pochopit s.z. v pine jeho celistvosti a intencionalite se vsak dosud dan jen esejisticky, popr. prostfednictvim biografickeho popisu a analYzy. Nektei'i autofi (J. Pieter) napr. spatruji zaklad s.z. v hodnotach a zvazuji existenci nadcasovych stylu, realizujicich se nezavisle na vyvojovern a kult. stavu spolecnosti. Vnejsi projevy se meni, avsak hodnotove zazemi, vlastni styl zustava (napi'. styl zalozeny na vysokem oceneni vnejsi ucty, prestize, spol. lesku). Toto pojeti Ize vsak vhodneji aplikovat na premeny s.z. v prubehu zivotniho cyklu. Typologie s.z. casto replikuji nazory soc. psychologa E. Sprangera, hledajiciho korelary mezi subjektivnim zivotnim vyrazemjedince a formarni objektivni kultury. RozliSoval: 1. teor. cloveka vedy; 2. ekon. cloveka; 3. cloveka umeni; 4. cloveka spol. orientovaneho, angazujiciho se

v charitativnich organizacich; 5. cloveka moci, realizujiciho se v politice; 6. nab. orientovaneho cloveka. Podobne klasifikace Ize vytvoi'it i na zaklade taxonomickych rozborn objektivnich danosti 0 zivote cloveka. Korelace mezi strukturou osobnosti ci zamerenosti cloveka a jeho objektivnim s.z. je vsak stale jen silne hypoteticka. Vseobecne plati, ze jak Zivotni vzory, tak i s.z. jsou strukturami neuplne integrace, typickymi fuzzy mnozinami, poskytujicimi jen hrubou orientaci v zivote a jeho projevech. Vets ina autoru, pocinaje A. L. Kroeberem, chape s.z. predevsim jako charakteristiku skupiny (A. Sicinski, M. Czerwinski a dalSi), v marx. pojeti vazanou predevsim na tfidni a profesni rysy a projevujici se zvl. vyrazne v oblasti prace (M. HuUikovti). S.Z. vsak Ize pojmout i jako svebytne entity, strukturujici spolecnost na specif. soc. skupiny s vlastni identitou a ohranicenim vuci "zbytku spolecnosti". Pro tyto jevy se obvykle uziva pojem ---'subkultura (sportovni, umel. atd.). Premenu distinktniho s.z. v subkuIturu je vsak vhodne analyzovat jako samostatny soc. proces, ktery rna sve makrosoc. systemove zazemi. Pojem s.z. dlouho nebyl v s-gii obvyklY. Jeste na sklonku 60. I. jej ceSti autofi pokladali za svuj svebytny prinos. V 70. I. byl intenzivne zkouman zejm. pol. s-gii, nepochybne pod silnym vii vern kult. antropologie (A. Sicinski, E. Tarkowska, M. Czerwinski, A. Tyszka, A. Pavelczynska, M. Ziirn a daIS!). V ostatnich byvalych social. zernich vcetne Ceskoslovenska se uzival jen ojedincle a davala se prednost pojmu zpusob zivota, byt mnohdy interpretovanemu kulturalisticky. V Ceskoslovensku kulminoval zajem 0 s.z. v 60. I., kdy byl take poprve systematicteji empir. zkouman v ramci vyzkumu soc. stratifIkace (J. Linhart). V zap. zemich je termin s.z. (life style) v poslednich desetiletich dosti preferovan, je vsak pouzivan souMzne s terminem zpusob zivota (way of life), casto jako synonymum. A: life style F: style de vie N: Lebensstil I: stile di vita Lit.: Naess, A.: Ecology, Community and Life style. Outline of an Ecosophy. Cambridge 1990; Pieter, 1.: Zycie ludzi. Warszawa, Wroclaw, Gdansk 1972; Sicitiski, A. ed.: Styl zycia. Koncepcja i propozycje. Warszawa 1976; Sicitiski, A. ed.: Styly zycia. Przemiany we wspolczesnej Polsce. Warszawa 1978.

Lin

sty liz ace - tendence jednat Ci pusobit v intencich urciteho ---.stylu, vetSinou chapana jako ponekud prepjata snaha vyznivajici nephrozene, vyumelkovane. Potfeba s. vznika: 1. na zaklade spontanniho obdivu k urCitemu, ne zcela pochopenemu (zaZitemu) vzoru stylu; 2. z touhy po zvyseni vlastni atraktivity, at uz z duvodu prestiznich nebo utilitarnich; 3. ze snahy vyrovnat se s ukolem, pozici Ci roIi, k nimz clovek nema prirozene dispozice. S. nemusi byt nutne orientovana na vnejsi efekt, identifikace s obdivo1247

subdeprivace psychicka

vanym vzorem nebo zvhidnuti ukolu muze primame smerovat k vnitfnimu uspokojeni. Prevazne lze s. chapat jako soucast (byf ne nezbytnou) procesu ---'socializace, i kdyz s-gicky lze s. vysvetlovat take jako nahraiku identifikace s roli, vyraz nedokonale socializace. Spatne zvladnuta s. vyznivajako afektovanost a bezne se vyskytuje v pubescentnim obdobi zivota. Na s. Ize pohlizet take jako na propagaci urciteho stylu ci jeho nosite1e, tvurce, muze vsak pusobit i jako jejich profanace, znehodnoceni. U ---'zivotniho stylu (resp. ---'zpusobu zivota) se s. jevi jako povrchni prejimani slozitejsich vzorcu spotfeby, traveni volneho casu, rekreace a podobne. A: stylization F: stylisation N: Stilisierung I: stilizzazione Vod su bdepri vace psychicka viz deprivace sub j e k t viz objektivita subkuItura - soubor specif. ---'norem, ---'hodnot, ---'vzoru chovani a ---'zivotni styl charakterizujici urcitou skupinu v ramci sirsiho spolecenstvi, pfip. tzv. dominantni ci hlavni -tkultury, jiz je tato skupina konstitutivni soucasti. Termin s. se take vztahuje na specif. skupinu, ktera je tvurkyni a nosite1em zvlastnich, odliSnych norem, hodnot, vzorcu chovani a zejm. zivotniho stylu, i kdyz se podill na dominantni kulture a na fungovani sirsiho spolecenstvi. V kaidem pfipade je dulezirym znakem s. viditelne odliseni od dominantni kultury. S. nevznikaji pouze v malych, izolovanych preindustrialnich spolecnostech. Cim komplexnejsi je kultura a cim diferencovanejsi je populace, tim je pravctepodobnejsi vznik ruznych s. Zakladem utvareni s. miize byt etnicka pfislusnost apod., vetsinou vsak s. vznikii na zaklade kombinace vice cinitelu. S. byly zkoumany zejm. v kontextu soc. stratifikace, etnicke diferenciace, nab. orientace, mestskeho zpusobu zivota a deviantniho chovani. Napf. A. B. Hollingshead v r. 1949 prokiizal existenci vyzn. vztahu mezi tfidni pozici rodicu studentu a vzorci milostnych schiizek studentu. Formuloval pak obecnejsi tezi, ze na stejnych stratifikacnich urovnich vznikaji specif. S" ktere se reprodukuji tim, ze se interakcne uzaviraji vuci odlisnym stratifikacnim urovnim. Pravidelna interakce mezi pfislusniky urcite soc. vrstvy vede ke vzniku funkcniho postojoveho, hodnotoveho a normativniho komplexu, ktery zahrnuje postoje k praci, ke vzdelani a skolske vychove, k m6de, jazyku, hudbe, k cirkvim a nabozenstvi, k organizovanym polit. aktivitam, k etnickym mensinam atd. a ktery se projevuje v podobnem (a ve vztahu kjinym skupinam specifickem) zivotnim stylu a zpusobech reagovani na opakujici se soc. podnety. Basil B. Bernstein ve zmlmych vyzkumech prok<'lzal, 1248

subkultura mladeie ze mimofadnou roli pfi vzniku a zejm. ph reprodukci s. hraje proces osvojovani ---'jazyka a osvojeny jazykovy k6d. V ramci studia deviantniho chovani vznikla dokonce spec. skola, ktera deviantni chovani vysvetluje pfedevsim jako dusledek soc. uceni uvnitf specif. s. Tak vznikaji s., ktere se vyzn. vzdaluji od dominantni kultury a sirsi spolecnosti, ackoliv uplne od nich oddeIeny nejsou nikdy, napf. s. prostituce, s. organizovaneho zloCinu atd. S. maji nekdy tendenci k vedomemu sebeuzavirani, k vytvareni skup. subkult. hranic, ktere plni funkci sebeudrieni a sebeochrany. Tento fenomen byl dolozen napf. v chovani s. ortodoxnich Zidu a nekterych nab. skupin v USA. S. si vytvareji mnohdy osobitou symboliku a dokonce svebytny jazyk. Shibamota jeste v r. 1987 dolozil existenci specif. zenskeho jazyka v nekterych vrstvach jap. spolecnosti. Vyrazna symbolika je charakteristicka zejm. pro tzv. ---'kontrakulturu, jiz se rozumi s., ktera vytvafi a reprodukuje normy a hodnoty, jez osti'e kontrastuji s analogickymi normami a hodnotarni dominantni Ci hlavni kultury: nejde tedy 0 pouhou odlisnost, ale 0 radikalni odmitani, 0 vedomou kontradikci. Gary Fine v r. 1979 zavedl pojem idiokultura, ktery je analog icky lingvistickemu terminu idiolekt: kazda skupina si vytvafi vlastni, specif. a neopakovatelnou kulturu jako produkt spolecne zkusenosti a pravide1ne, opakujici se interakce. Tento pojem je vsak funkcne pouzitelny pouze ve vztahu k malym soc. skupinam. Existuji s-gicka studia fady S" napf. disco-s., homosexualni s., dokonce s. piti. Velmi diilezitaje "teorie subkultury chudoby", ktera vysvetluje reprodukci ---'chudoby a tedy i reprodukci skupin s vyzn. nizsim soc. statusem jako reprodukci urCiteho subkult. ---'zpusobu zivota. A: subculture F: sous-culture, sub-culture N: Subkultur I: subcultura Lit.: Btltora, M.: Mne sa to nemoze stai. Sociologicke kapitoly z alkoholizmu. Martin 1989; Cohen, A. K.: Delinquent Boys: The Culture of the Gang. Chicago 1955; Yinger, 1. M.: Countrecultures. New York 1982.

Pet

sub k u It u ram I a d e z e - typ ---.subkultury vazany na specif. zpusoby chovani ---'mladeze, na jeji sklon k urcitym hodnotovym preferencim, akceptovani ci zavrhovani urCitych norem, zivotni styl odrazejici podminky zivotao S.m. lze smysluplne vymezit a pochopit pouze ve srovnani s hodnotami, chovanim a zivotnim zpiisobem dospelych v jedne a teze spolecnosti. Vetsinou se pfedpoklada, ze s.m. vznika tam, kde se hist. a situacne zwyrazni odlisnosti zivotni filozofie a zivotniho stylu mladych natolik, ze se vytvoi'i specif. ---'kulturni vzor chovani. V zasade ale kazda kultura obsahuje pravidla a normy chovani pro jednotlive vekove skupiny, zejm. pro mladez. U vetSiny pfir. narodu musi mladi lide projit spec if. ---'ini-

ciacnim obfadem, aby byli pfijati do skupiny dospelych, s cirni je spojen imperativ zmeny chovani. S.m. je zde zfetelna a obecne akceptovana. V dnesnich spolecnostech naseho kult. okruhu je oproti tomu rozhrani mezi mladim a dospelosti plynule. Udalosti, ktere mohou slouZit jako kvaziiniciacni ritualy, je sice mnoho (snatek, vstup do zamestnani, vojenska sluzba, porod, smrt rodicu), nejsou vsak jiz chapany jako zavazny diivod pro zmenu chovani. Neni jasne ani to, jak maji byt mladi lide klasifikovani, jak interpretovat jejich chovani. Normy a vzory tohoto chovani jsou jen jednim z mnoha stylotvornych prvku zivotniho zpusobu spolecnosti a nejsou vyhrazeny jen pro mladez (napf. "mladou m6du" mohou nos it i sedesatnici, obdobne mohou tancit stejne tance a zpivat stejne pisne jako mladez, mohou stejne stylizovat sve chovani a mysleni apod.). Nektefi autofi proto s.m. v obecne poloze, jako vyraz existence konzistentniho uspofadani ---'kulturnich prvku spojenych jen s mladeii, neuznavaji a rozlisuji jen dilci modifikace v zivote mladeze, plnici obvykle spol. integrativni funkce. 0 s.m. hovofi pouze ve vztahu k ---.hnutim mladeie, tedy zivotnim filozofiim a stylum s vyraznymi rysy soc. protestu, ---'kontrakultury, hledani altemativniho pfistupu k zivotu. Takove rysy rna subkultura ---'beatniku, ---.hippies, ---.punku atd. F. H. Tenbruck navrhuje, aby termin s.m. byl nahrazen pojmem "dilCi kultura", cimz by byla lepe vyjadi'ena kult. sounaIezitost mladeze s celou spolecnosti. S-gie by se nemela podle neho zabyvat jen tim, Cim mladez v danem okarniiku je, ale pi'edevsim tim, cim se jako ---'generace stane, resp. muze stat, tedy pravidly transformace zivotniho stylu mladeze v zivotni zpusob dospelych. Zajem 0 s.m. v obecnem smyslu byl podnicen v 50 1. vysledky zkoumani M. Abramse, ktery poukazal na vyzn. specifika spoti'ebniho chovani mladeze, na jejich nezavislost na konzumnich zvyklostech dospelych Britu. Pro podnikate1e to bylo signalem pro rozvinuti svebytneho "trhu mladych", "trhu teenegeru", sociologove obratili pozornost na zivotni styl teenegeru, jejich traveni volneho casu apod. I kdyz Abrams upozornoval, ze markantni rozdily v zivotnim stylu mladych a starych nezakladaji re1evantni rozpory a konfliktni jednani a ze tyto styly mezi sebou geneticky souviseji, byly jeho vyzkumy pokladany za dukaz existence svebytne s.m., nepodlehajici autorite, normam a hodnotam dospelych. K temto nazorum pfispel i vznik novych vyraznych skupin a hnuti, v povalectle Anglii napI. tzv. Teddy boys, v USA beatniku. Tyto s.m. byly pojimany jako re1ativne koherentni sociokult. soustavy, ktere v ramci spolecnosti pi'edstavuji svet sam pro sebe (R. R. Bell). Jejich zakladem je skup. odezva na individ. soc. zatizeni dospivajiciho jedince, funkci s.m. je usnadnit pfe-

chod z detstvi do pIne dospelosti (T. Parsons). Z pozic strukturalniho funkcionalismu spojil S. N. Eisenstadt existenci s.m. se zmenami v rodine: industrialni spolecnost podle neho oddelila deti od rodiny a vytvofila anonymni sit instituci pecujicich 0 jejich vychovu a vstup do spolecnosti. Tyto instituce jsou sice urceny pro mlade, nejsou vsak jimi kontrolovany, mladi lide maji margimHni mocensky i soc. status. S.m. vytvai'eji autonomni struktury zmirnujici tenze, ktere z marginality plynou, eliminujici nejistoty a obavy mladeie a plnici v zasade pozitivni spo!. funkci, nebof usnadnuji postupne pfevzeti statusu a role dospelych. Tyto koncepce vsak byly od pocarku kritizovany vlivnou skupinou sociologu (F. Elklinem, W. A. Westleyem, D. R. Millerem, G. E. Swansonem), ktefi na zaklade brit. i am. vyzkumu dokladali, ze pro mlade lidi maji vetsinou vetSi vyznam uznavane rodinne a autokrativni hodnoty, normy a cile nez hodnoty a normy vrstevnickych skupin. L. von Friedeburg v polemice s R. Konigem zdiiraznoval, ze hodnoty, normy a vztahy mladych lidi jsou vetSinou volne, malo strukturovane a obvykle se odvolavaji na hodnoty a normy dospelych. Obdobne stanovisko zaujimal i F. H. Tenbruck. Od poloviny 70. 1. se mene hovofi 0 jednotne s.m. a vice se opet zdurazi'iuji odlisnosti mezi jednotlivymi soc. a kult. vymezenymi sku pin ami mladeie. Autofi dodnes vlivne prace Resistence Throught Rituals (1976) zdiiraznuji, ze symboly s.m. nejsou ani tak vyrazem rezistence adolescentu vuci rodiciim, zpiisobem konfrontace se svetern dospelych, jako vyrazem jejich rezistence vuci ti'idne rozdelene spolecnosti. Pfedstavuji odmitnuti sveta, hodnot a zivotnich vzorn ---'stfednich tfid a jsou specif. zpusobem identifikace s vlastni, tj. vetSinou del. ti'idou, ze ktere se v 50. 1. rekrutovala vetsina "teds", v 60. 1. vetSina "mods" a hippies a v 70. 1. vetsina punku, skinheads a rockern. Uvedena prace i cela tzv. "nova vlna" v subkult. teoriich nepochybne pi'ecenuji fenomen rezistence i jeho tfidni charakter, ukazuji vsak, ze s.m. nelze analyzovat jen v kategoriich ---'socializace, ---'socialniho zrani apod., ze je tfeba vzit v uvahu i sirsi soc. a hist. souvislosti. I. S. Kon projevil koncem 60. 1. nazor, ze jednotna s.m. je v tfidnich spolecnostech my tern, pi'ipustil vsak, ze vedle ti'idne a soc. podminenych znaku maji vsechny skupiny mladeze nektere spolecne sociokult. znaky, ktere je odlisuji od dospelych. K temuz zaveru se klonili i dalSi sociologove mladeze byvalych zemi SOY. bloku (napr. I. V. Beztuzev-Lada, F. Mahler, v byvalem Ceskoslovensku A. Jurovsky, E. Freiovd aj.). Sam pojem s.m. byl v techto zemich vytlacen ze s-gickeho jazyka. A: youth subculture F: sous-culture (subculture) de lajeunesse N: JugendsubkuItur I: subcultura giovanile 1249

sublimace

surrealismus

Lit.: Abrams, M.: The Teenage Consumer. London 1959; Brake, M.: The Sociology of Youth Culture and Youth Subcultures. London 1980; Brake, M.: Comparative Youth Culture. London, New York 1987; Elklin, F. - Westley. W. A.: The Myth of Adolescent Culture. American Sociological Review, 20, 1955; Hall, S. - Jefferson, T. eds.: Resistance throught Rituals. London 1976; Kabdtek, A.: Mlactez, generace, kultura. SociologickY casopis, 5, 1989; Yinger, 1.: Counterculture and Subculture. American Sociological Review, 55,1960.

Kab

sub Ii mac e - (z lat. sublimis = vysoky, vzndeny) zjemneni spo!. dezaprobovane pudove tendence (sexmllni nebo agresivni), nejvice podlehajici kult.spo!. restrikci, v tendenci, resp. cinnost spo!. aprobovanou (viz -.aprobace socialni). Pojem se pouziva v -.psychoanalyze. Anna Freudova (1936) chape s. jako tzv. -'obranny mechanismus, jako nevedomy proces, jimz se -'ego brani proti psych. dezintegraci tim, ze nepripousti vedomou realizaci sklonu, ktere jsou v rozporu s osobni moralkou (viz -'superego). Nejdale v pojeti s. zasel L. Szondi v r. 1944, ktery v s. spatfuje mj. i faktor volby povolani (napr. zjemneny sadismus ph volbe zubniho lekarstvi nebo chirurgie apod.). S. Freud psal v r. 19080 potlacovani pudu v sexualni moralce dane kultury, coz se stava impulsem ume!. tvorby. Jde 0 s. -'libida, jemuz je odepreno uplne uspoKojenL Ved. a ume!. -.kreativita a kult. cinnosti vubec (napr. sport, soc. pece atd.) jsou nahradnimi zpusoby uspokojenL Tuto ideu Freud dale rozpracovaval (Das Unbehagen in der Kultur, 1930). -'Kulturu v tomto smyslu vymezil zjednodusene jako represivni system, jako sumu vykonu a zamereni, v nichz se nas zivot vzdaluje nasim zvirecim predkum, a fika, ze slouzi ochrane cloveka proti prirode a uprave vzajemnych vztahu mezi lidmi. Za tuto ochranu zaplatil clovek tim, ze se vzdal nejsilnejsiho stesti, jimi je pohlavni (genitalni) laska. A. Taylor (1933) zkoumal skupinu muzu s predpokladanou s. sexu a hypotezu s. nepotvrdi!. W. Toman (1968) poklada dukaz s. za nemozny.1. A. Rycroft (1977) poklada s. za vyvojovy a nikoli obranny proces. Koncept s. zustava tedy jen nepotvrzenou hypotezou, kterou nelze povaZovat za obecne platnou. A: sublimation F: sublimation N: Sublimierung, Sublimation I: sublimazione Lit.: Freud,S.: Das Unbehagen in der Kultur. Wien 1930.

Nak

su b mise - (z lat. submissio = snizeni, poddajnost; adj. submissus = skloneny, pokorny, skromny) - obecne podfidivost, coz je jedna z dimenzi -'socialni interakce, kterou ve svem systemu tzv. interpersonalni diagnostiky definoval T. Leary (1956). Protikladem s. je dominace. S. je tef mozne oznacit za -'sociaini techniku, pak jde ale 0 vice ci mene vedomy ucelovy zpusob soc. chovanL V Learyho systemu se s. vyznacuje schopnosti podridit se, smir1250

livost!, ustupnosti, ochotou dat se vest, skromnosti, silnou ostychavosti, pfilisnou povolnosti, pasivitou a neprobojnosH, bojacnosH, pi'ilis ochotnym poslouchanim, chybejici sebeduverou, snadnym upadanim do rozpaku aj. Submisivni styl soc. chovani se vyznacuje zduvodnovanim podrizenosti, projevy uctivosti, obdivu, zadostmi 0 pomoc a radu, projevy pokory a souhlasu, neustalym pritakavanim, lichocenim aj. Leary v teto souvislosti hovori 0 "interpersonalnim systemu osobnosti". V sirsim pojeti oznacuje Leary dimenzi s. jako "self effacing-masochistic" (povazujici sarna sebe za neduleziteho v masochistickem smyslu). Pojem s. muze vystupovat v rovine popisu soc. chovani a v rovine -'sebehodnoceni S. se projevuje zejrn. ve vztahu k vyzn. zivotnim partnerum a lze ji chapat i jako rys charakteru. Vysledky studia s. jsou vyuzitelne zejm. v -'rodinne terapii a -'manzelskem a rodinllt!m poradenstvi, pro regulaci souziti v pracovnich skupinach. A: submission F: soumission N: Submission, Vnterwerfung I: sottomissione

mest, z venkovskych prostoru nebo z jinych casti metropolitnich regionu do predmesti, ktera jsou za hranici souvis Ie zastaveneho mestskeho uzemi, Cili do okrajovych zon mesta. Neni to vsak pouhe prostorove SITeni mesta do okoIi, to bylo soucasti jeho rustu jiz v minulosti. Dulefitou slozkou s. je podle J. Friedrichse dekoncentrace obyv. a spo!. aktivit, ktera vlastne vede k decentralizaci celeho mesta. Procesy s. se zacaly projevovat jiz ve 20. I. 20. st., zejm. v USA ave Velke Britanii a pozdeji se rozsifily do vsech vyspelych zem1. Radu desetileti roste ve vetSine velkych mest pocet obyv. predmesti velrni rychle, zatimco jejich pocet ve vnitfnich cas tech mest klesa. Predmesti jsou nejcasteji obytna, pak nasleduji prumyslova. Jejich vyzkumem se zabyvalajiz v 30.1. tzv. praZska s-gicka skola, zkoumajici pod vedenim J. Krale a Z. Ullricha suburbanizaci prazskeho okolL (Viz tez -'urbanizace, -'rurbanizace, -'periferie.) A: suburbanization F: suburbanisation N: Suburbanisierung I: integrazione dei suburbi

Lit.: Leary, T.: Multilevel Measurment of Interpersonal Behavior. Berkeley, Cal. 1956.

Lit.: Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Soziale und ramliche Organisation der Gesellschaft. Opladen 1981.

Nak

su bpopulace viz populace

Mus

s u k c e s e viz procesy socialne ekologicke

sub s tit u c e - (z lat. substitutio = zamena, nahrada, zastoupeni) - v odbornem psycho!. smyslu jeden z tzv. -'obrannych mechanismu, relativne autonomni proces, jimz -'ego redukuje uzkost ajine negativni emoce (H. P. Laughlin, 1970). Zaroveiije to -'chovani, ktere je zamereno na namadni dIe, protoze dosaZeni puvodniho dIe bylo blokovano. Substitucni chovani je reakd na -'frustraci. V psychoanalyze se pojem substitucniho chovani v podstate vyznamove kryje s pojmem -.sublimace. E. R. Hitgard (1962) deli s. na sublimaci a -.kompenzaci. U s. muze jit i 0 cinnost s odchylkou jejiho instrumentalniho smyslu (napr. dite se dopousti kradezi nikoli proto, aby se obohatilo, ale aby nevedome trestalo sve rodice, vyvolalo pozornost a respekt skupiny apod.). V tomto smyslu souvisi s. casto s neurozami, u deti s ruznymi poruchami chovani a je obvykle vyvolana masivnimi citovymi deprivacemi. A: substitution F: substitution N: Substitution I: sostituzione Lit.: Balast(k, D.: Substitucni knldefe. Psychol6gia a psychopatol6gia dietata, 1988, C. 3; Laughlin, H. P.: The Ego and its Defenses. New York 1970.

Nak

su burbanizace - (z lat. predpony sub = pod, z lat. urbanus =mestsky) - vyssi faze rustu -.mest zejm. v prom. rozvinutych zemich, vyznacujici se pfesunem obyv. a spo!. cinnosti, tj. vyroby, obchodu i spravy, z tzv. jadrovych

superego - (z lat. super = nahore, nadto; ego = ja) - doslova "nadja", zaki. pojem klasicke -'psychoanalyzy S. Freuda, ktery vyjadruje jednu z postulovanych slozek (funkcnich instanci) -'osobnosti. Pojem je vsak pouzivan i nepsychoanalytiky pro oznaceni osobni moralky, jako vyznamovy ekvivalent pojmu "osobni etos" (R. F. Peck, R. J. Havighurst, 1960). Freud chape s. jako utvareni a fungovani -'svedomi jedince, pozdeji tez jako instanci odpovednou za tvoreni idealu. S. je ve sve psycho I. pods tate iracionalni a nevedome, jeho vyvojovym predstupnem je "ego-ideal" a jeho geneze je spojena s intemalizaci rodicovskych prikazu a zakazu uplatiiovanych vuci diteti. Ackoli je s. soucasti -'ega, funguje relativne samostatne, predevsim jako jakysi sebekriticky pozorovatel Ci soudce jedince, jako imperativni instance prikazu a zakazu, jejimz voditkem je osobni moralka. Ego vytlacuje impulsy neslucitelne se s. do -'nevedomi, cimz se ale tyto impulsy neztraceji, vykonavaji dale dynamicky vliv, transformuji se do jine formy realizace, ve ktere jsou vedome pripustne. Jednou z techto forem transformace je -'sublimace. V tomto smyslu s. funguje jako system motivu vytvorenych kulturou. Dynamika Iidske psychiky tak vlastne plyne z neust;ileho napeti a stretavani s. a pudu a ze zprostfedkujici Cinnosti ega. Konflikt mezi s. a egem vyvolava pocit -'viny, ktery je dusledkem rozporu mezi svedomim a jednanim fizenym egem a fungujidm podle principu reality. Ce-

la "dynamika" s. je empir. nedolozenou konstrukci; sve kritiky nasla i mezi jinak ortodoxnimi psychoanalytiky. Koncept sHy s. je smysluplny v empir. zalozenych teoriich -'charakteru (Peck, Haviqhurs, 1960), vykazuje vyraznou korelaci se zralosti charakteru a s nekolika jeho faktory, predevsim s faktorem vzajemne duvery mezi rodici a detmi. A: super-ego F: Surmoi N: Super-ego I: super-ego, super-io Lit.: Tardy, V.: Psychologie XX. stoleti, Ill. Praha 1971.

Nak

su perorganism us - (z lat. super = nahore, nad; nem. Organ z lat. organum = nastroj) - termin, ktery oznacuje samostatnou kvalitu a nejvyssi jevovou vrstvu skutecnosti ztotoznenou s -'kulturou poprve ho pouzil A. L. Kroeber r. 1917. Podle neho je treba studovat svet jako posloupnost anorganicke, organicke, soc. a kult. vrstvy skutecnosti. Kulturu nelze vysvetlit pomod poznatkU 0 nifsich vrstvach reality. Ty tvori jen ramec, v nemz pus obi vlastni pravidla kult. strukturace a dynarniky. Kulturu tvori jazyk, znalosti, hodnoty, zvyky, umeni, technologie, idealy, pravidla jednani, vsechny schopnosti a dovednosti osvojene clovekem, vse, co je nereflexivni a neinstinktivni v lidske Cinnosti, i produkty Jidskych cinnostL Kultura jako s. je strukturovana do -'kulturnich vzoru ruzneho radu a ruzne urovne a je treba studovat ji tak, jako by jednotlivi lide na ni nemeli zadny podii. Kultura v tomto pojeti je -socialnim faktem v duchu E. Durkheima, je vuCi jednotlivci vnejsi entitou, pusobid na nej drtivou silou. A: superorganism F: super-organisme N: Superorganismus I: superorganismo Lit.: Kroeber, A. L.: Anthropology: Culture Patterns and Processes. New York 1963; Kroeber, A. L.: The Nature of Culture. Chicago 1952.

Lin

sur rea lis m u s - (fr. termin, znamenajid doslova nadrealismus) - ume\. -'hnuti prerustajici v Zivotni postoj a -'zivotni styl. Byva povazovan za vrcholnou fOfmu -umeIecke avantgardy a za posledni umel. smer (-ismus) s vlastni integralni teor. koncepci a zivotnim nazorem, ktery vytvoril originalni estetickou koncepci a mezinar. hnut! postavene na tradicni skup. struktufe (viz -'komunita umelecka). Termin s. byl pfevzat od G. Appolinaira (Prsy Tiresiovy, 1917), ktery jim oznacil umeni vracejici se k prirode, ne ale jako jeji fotograficka napodoba (pfirovnava je k vynalezu kola, ktere nahrazuje chUzi, a pfece se nepodoba noze). V historii s. se vycleiiuji 2 obdobi: pfed 2. svet. valkou a po n1. Prvni zacina v PafiZi zacatkern 20. I. (publikaci A. Bretona a P. Soupaulta Magnetickd pole, 1919, nebo prvnim manifestem sku piny 1251

svedomi

svatba

v r. 1924). Je charakterizovano bezprostfedni navaznosti na -tdadaismus a zaroven roztdkou s nim, ktera souvisi s podebou nahradit absolutni destrukci konstruktivnim programem, a horecnatou skup. aktivitou. Jejim vysledkem je fada originalnich individ. i kolekt. del z oblasti vsech zanru (sporny je pouze s. v hudbe), dynamicky se vyvijejici program zakotveny v umeI. manifestech, fada spol. skandaIu (v duchu epateismu) a rychly mezinar. ohlas (surrelisticke skupiny vznikaji po cele Evrope pocinaje Belgii, pote v Japonsku, Lat. Americe, nakonec behem 2. svet. valky nastava velky rozmach v USA, kde se schazi fada evrop. emigrantu, ktefi iniciuji am. umen!). Hnuti od pocatku vedome navazovala na tradici revol. a tzv. cerneho -tromantismu, castecne se inspirovalo -tdekadenci a -tfuturismem a celou oblasti tzv. fantaskniho umenL Prvni dominantni ideou byl "psychicky automatismus", coz je bezprosdedni zachycovani prubehu myslenek a pfedstav bez jakekoli rozumove kontroly a jakehokoli zaujeti moralniho Ci estetickeho. Puvodni maximalisticka vize (kterou byl v Prvnim manifestu s. definovan "jednou provzdy") byla casem zmirnena a rozvinuta v nekolika smerech, a to v oblasti umeni i jako navod pro zivot: vyzn. zanedbavanou hodnotou jsou vsechny formy a projevy iracionality, zejm. -timaginace, sen, nahoda, ale i -thiska a silenstvL S. se inspiruje S. Freudem, pozdeji i C. G. ]ungem, objevuje Comte de Lautreamonta, Mark-yze de Sade, vytvari legendu kolem J. Vacheho, nechava se fascinovat "nahodnymi setkanimi", "depayser de la sensation" neboli pfemistovanim vjemu (slabsi umel. projevy jsou poznamenany infantilismem a nekonecnym hromadenim podvedomych viz!). S. usiluje 0 propojeni imaginace a reality ("surrealita" je definovana jako spojeni snu a reality v "absolutni realite"), osvobozeni lidskeho -tpodvedomi. Myslenka -trevoluce se prenasi i do soc. oblasti. Ve 30. I. doslo k identifikaci s. s -tmarxismem a k docasnemu splynuti s kom. avantgardou (nektefi surrealiste se stavaji cleny strany), ktere se zmenilo v priklon k -ttrockismu (viz manifest Za nezdviste revolucni umeni, 1938) a posleze v ustup od realnych forem revoluce k utopickym poloham neprilis vzdalenym -tfourierismu. Ideologie pfedvalecneho obdobi s. vychazela predevsim z invence A. Bretona, ktery je jeho trvalou vlidci osobnosti, vyzn. je take pfinos L. Aragona as. Daliho. Tesne po 2. svet. vaice doslo ke kratke bourlive revivalizaci s. (velke mezinar. vystavy, publikace, obnovovani starych a zakladani novych skupin), kterou vystfidal klidnejsi vyvoj, v nemz ubylo momentu -tskandalizace a zvysilo se spolec. oceneni s. Dotvarela se take svebytna estetika s., pokracovalo jeho magicke pusobeni na moderni umeni, objevila se rada epigonu. Surrealistic1252

ka revolta se stacela k sublimacim a transpozicim v duchu -t hermetismu. Vedly se spory 0 to, zda je s. "mrtev" a 0 naslednicka prava. Surrealisticke skupiny, ktere existuji dodnes, teor. rozpracovavaji a promitaji do umel. tvorby konstantni hodnoty hnuti: konkretni iracionalitu, cerny humor a kritickou funkci vedomL Zachovavaji si nekompromisni postoj, ponekud sektarsky charakter a touhu "vnaset zazracno do kaZdodenniho zivota". Az do konce 60.1. (do Bretonovy smrti) hrala paI'izska skupina dominantni roli v organizovanem surrealistickem hnuti, ktere obohatila 0 nove teoretiky (1. Schuster, V. Bounoure, C. Legrand a daIS!). V 70. a 80. I. se zde i jinde kolekt. souddnost s. oslabila; surrealisticke ideje se stale vice stavaji soucasti sirsiho kult. povedomL S. hraje vyzn. ulohu ve vytvareni modernich -tmYtU. Jeho pusobeni se zdaleka neomezuje na oblast umeni. Inspirovalo i s-gii a kult. antropologii, napI'. v pojeti -thry. (c. Levi-Strauss a R. Caillois byli dokonce za valky cleny newyorske surrealisticke skupiny a s hnutim pI'imo korespondovali i pozdeji). Csl. surrealisticke hnuti bylo odvozeno od francouzskeho. Zkonstituovalo se po odumfeni -tpoetismu a po zaniku -tDevetsilu z iniciativy hlavnich protagonistu techto prvnich ces. avantgardnich hnuti K. Teigeho a V. Nezvala. Az do rozkolu v r. 1938 (odchod V. Nezvala) bylo stejne jako predchozi iniciativy orientovano silne promarx. a prokomunisticky. Osobnost K. Teigeho dodavala ces. s. sirsi umenovedny, sociologizujici raz. Po valecnem zeslabeni skup. aktivity, po smrti K. Teigeho zacatkem 50. I. a po odchodu nekterych clenu do Francie se na s. jako vychodisku zformovala nova kolektivita, ktera absorbovala cast skupiny Ra a tzv. spofilovske surrealisty. Jeji dominantni osobnosti, teoretikem a ideologem se stal V. Effenberger. Koncem 60. I. konvergovala skupina opet s aktivitou fr. surrealistu (Prazskd platforma, 1968). Pres temer permanentni bariery vystavni a publikacni vyvijela znacnou aktivitu i v 70. a 80. I. Vliv s. i na soucasne umeni je nesporny, stejne jako pfitomnost jeho bezdecnych i zamernych prvku v zivotnich postojich a v zivotnim stylu. ~ez­ ne je pojem s. spojovan s bizarnosti, s bezdecnou absurdltou v kazdodennim :livote. A: surrealism F: surrealisme N: Surrealismus I: surrealismo Lit.: Krdl, P.: Le surrealisme en Tchecoslovaquie. Paris 1983; Magnetickd pole. Praha 1967; Opak zrcadla. Geneve 1987; Passeron, R. - Biro, Dictionnaire general du surrealisme et de ses environs. Pans 1982, Surrealismus v diskusi. Praha 1934; Surrealisticke vychodlSko. Praha

s vat e k - spolecensky vyzn. den, protiklad dne vsedniho Ci pracovniho. Soc. sankcionizovane rozcleneni plynouciho casu mezi dny svatecni a dny vsedni je spolecnym rysem nejruznejsich kultur. Polarita vsedniho a svatecniho je zachovavana, at jiz jsou s. soustredeny do delSich "svatecnich sez6n", anebo jsou roztrouseny mezi dny vsednimi v kratSich intervalech. Prvotni funkci s. je funkce symbolicka (viz -tsymbol). Jsou vyplneny aktivitami, ktere nemaji bezprostredni materialne prakticky prinos, ale jejichz ucelem je osvedcovat vitalitu soc. -tradu. Rada s. v tzv. primitivnich kulturach byla umistena do kritickych fazi pm. cyklu. S. byly tehdy pojimany jako prostredek regenerace soc. sveta, 0 nemz se pfedpokladalo, ze podleha podobnemu cyklu vzestupu a upadku jako pfiroda. Ceremonie provozovane v Udobi S" ktere se odehravaly zpravidla na posvatnych mistech, mely posilit vitalitu spolecnosti symbolickym kontaktem s pocatky soc. radu, kladenymi do bajneho obdobL Pevny symbolicky vyznam u mnoha s. rna nadmerna konzumace materialnich statku (az mrhani jimi), ktera s. zretelne odlisuje od obdobi kazdodenniho umirneneho konzumu. S postupnym zesvetstenim spolecnosti se rnenila i ideologie s. S. jako prostredek symbolicke re-kreace soc. radu presel v prostredek fakticke -trekreace clenu spolecnosti. Tento posun ve funkci s. je doprovazen zfetelnou privatizaci aktivit, jez jsou v pmbehu s. vykonavany. S-gie se zabyva popisem a analyzou s. a svatecnich aktivit v mnohem mensi mire nez -tetnografie ci -tkulturni antropologie. Zaklad soustavnejsiho vyzkumu polozil E. Durkheim, podle nehoz je protiklad s. a kazdodennosti zalozen na obecnejsi opozici mezi -tposvatnym a profannim. Pod vii vern Durkheima vypracoval obecnou teorii s. fr. antropolog R. Caillois. Fenomen s. rna ovsem svuj vyznam jak pro -tsociologii volneho casu (napr. charakter a casove rozlozeni svatecnich aktivit), tak pro -tsociologii rodiny (napr. reprodukce sirsich pfibuzenskych kontaktu v obdobi s.), pro -tsociologii mesta (napr. vzory traveni s. podle jednotlivych sidlistnich typu), pro -tsociologii kuItury v uzsim smyslu (napr. participace na kulturnich aktivitach svatecniho charakteru) a podobne. A: holiday F: fete N: Feiertag, Festtag I: festa Lit.: Caillois, R.: L'homme et Ie Sacre. Paris 1939.

Kel

A.:

1969;

. k'

c.9.

Vod

Cas.: Analogon 1969, 1990-; Slovenske pohfady, 1964, monotematlc e

s vat b a viz manzelstvI. siiatek, udalost demograficka

s vat 0 s t viz posvatne a profanni s vat y viz hagiografie, hrdina, chram s v az od boro vy viz hnuti odborove s v e d 0 m i - vnitI'ni mravni regulativ cloveka, zpusobilost jedince provadet sebekontrolu vlastniho jednani, sa-

mostatne formulovat mravni -tpovinnosti, a to predevsim vlastni, pozadovat na sobe jejich plneni a provadet sebehodnoceni vlastnich cinu. S. je take soustavou vice ci mene vectome akceptovanych principu, pravidel a norem, v konfrontaci s nimizjedinec proziva sebehodnoceni vlastnieh cinu, spojene s pocity sebeuspokojeni nebo neuspokojeni, viny, hanby nebo strachu. V pojmu s. se soucasne vyjadruje uroven individ. mravni citlivosti a mravniho smyslu, mira osvojeni celospol. a skup. -tnorem a pravidel jednani (viz tez -tnorma moralni). Pojem s. as nim souvisejid komplex dalSich pojmu, jako je -tvina, vycitky svectomi, hanba, strach z trestu atd. rehabilituje sou doba zap. s-gie (predevsim jeji interpretativni smer) jako s-gicky relevantnL S. je mravni -todpovednosti vtici sobe samotnemu. Soc. se utvari v zavislosti na puvodu, vychove, socializacnim procesu, aktualnim soc. postaveni a predchozi spo\. zkusenosti, takze se castecne v prubehu zivotniho cyklu rnodifikuje. Na spo\. puvod s. poukazuje i etymologie slova s. v fade evrop. jazyku, ktera puvodne oznacuje "spolecne vedomi" (sou-vedomi, con-scientia, con-science). S. se opira 0 mravni obsahy individ. vedomi, ktere se utvareji pod vIi vern obyceju, tradice, konvend, ale i rozpracovanych nab. a til. moralnieh systemu. Problem s. je pfedmetem zajmu -tetiky od antiky po soucasnost; zvlastni postaveni rna v etice kfestanske. Osobitym zpusobem interpretuje problem s. -texistencialismus, ktery s. nekdy stavi do protikladu nejen vuCi vnejsi autorite, ale dokonce vuci spo!. pozadavkum vubec, a -tpsychoanalyza, kde je pojern s. do jiste miry nahrazen pojmem -tsuperego, ktery fakticky plni vuci individuu tytez funkce jako s. Nekdy se rozlisuje tzv. s. predcinnostni, ktere individuu pfikazuje, zakazuje nebo nedoporucuje urcity akt, a s. pocinnostni, ktere vyjadfuje aprobaci nebo dezaprobaci s provedenym Cinem, a je proto spojeno s pocity satisfakce nebo viny. Klasicky marxismus zduraznoval pfedevsim tfidni charakter s., CO:l vyjadruje Marxova teze, ze s. republikana je jine nez s. roajalisty, s. bohateho je jine nez s. chudeho as. myslidho jine nez s. toho, kdo neni schopen pfemyslet. Ze soc.-psycho\' hlediska se otazkou s. zabyvali mj. G. W. Allport, ktery jim rozumi myslenkovou schopnost vztahnout problemovou situaci k vlastnimu hodnotovemu systemu a ktery zkoumal vyznarn s. pro psych. zdravi, a P. G. Zimbardo, ktery s. vymezuje jako vnitrne fungujici a soc. nauceny soubor norem dobra a zla, pomoci nichz jednotlivec posuzuje sve chovani. Podobne A. J. Toynbee vaze s. na specif. lidskou schopnost rozlisovat dobro a zlo. Spec. s-gick6 literatury k tematu je zatim malo, rozsahle pouceni vsak poskytuje literatura z oblasti etiky, psychologie a samozrejme beletrie. 1253

svepomoc

symbol

A: conscience F: conscience N: Gewissen I: coscienza Lit.: Allport, G. W: Becoming. Yale 1955; Allport, G. W: The Individual and His Religion. London 1978; Aronsfreed, 1.: Conduct and Conscience:

The Socialization of Internalized Control over Behavior. New York, London 1968.

Pet

s V e porn 0 c viz skupina svepomocmi

Lit.: Kahn, H. - Wiener A.: The Year 2000. A Framework for Specula-

svet pfirozeny viz Lebenswelt

tions of the Next Thirty three Years. New York 1962.

s vet soc i a I n i - pojem pouzivany dvojim zpusobem. 1. Je to metaforicke oznaeeni pro uhrn spo!. struktur, instituci, vztahu, procesu a jevu, Podle F. W. Znanieckeho Ize cely s.s. popsat pomoci etyr "referenenich schemat" soc, osobnost, soc, skupina, soc. akt a soc, vztah. 2. Jde o specif. oznaeeni pro soc. skuteenost, ktere pouziva Alfred Schutz a -tfenomenologicka sociologie. Podle Schutze se s.s. da dekomponovat na svet soueasniku (Mitwelt), svet predchUdcu (Vorwelt) a svet nasledovnikli (Folgewelt). Krome toho Schutz vydeluje tzv. -tUmweltjako svet soueasniku, s nimiz marne bezprostredni zkusenost. S.s. je tedy jednotou toho, co bylo vytvoreno nasimi predchUdci a co je nam "objektivne" dano, a toho, co individuum v s.s. sarno nachazi, jak s.s. interpretuje, jaky mu dava vyznam a smys!. V nekterych koncepcich se mluvi o pluralite S'S" protoze kaZdy akter soc. zivota zije ve vlastnim s.s., takZe kolik individui, tolik svebytnych s.s. Tato predstava je ontologicky zalozena na faktu, ze kaZde individuum je fyzicky vteleno, a proto je jeho s.s. radikalne odlisny od s.s. jinych lidskych bytosti. Nekdy se takto teor. zaklada odlisnost soc. videni sveta, diferenciace soc. optik. Podle zasadne opaeneho stanoviska, ktere navazuje na tradici durkheimovskou a je vyjadreno v rade dalsich, spiSe objektivistickych koncepci, svebytnost s.s. spoeiva v tom, ze aijej pozorujeme odkudkoliv ajakkoliv, je predevsim svetem lidskych spoleeenstvi, skupin a kultur a vice Ci mene stabilizovanych struktur. Vsechno, co se v s.s. odehrava, se odehrava mezi tern ito nadindivid. strukturami, zejm. mezi spo!. skupinami. A: social world F: monde social N: soziale Welt I: mondo sociale Lit.: Rybicki, P.: Struktura spolecznego swiata. Warszawa 1979; Schutz, A.:

Collected Papers, vol. II.: Studies in Social Theory. The Hague 1976.

Pet svet standardni -odborniky, predevsimprognostiky vytvorena predstava sveta nebo jakekoliv dilei spoleenosti, jeji minulosti, pfitomnosti i budoucnosti. Ma podobny vyznam jako -tparadigma svet. vyvoje. Termin zavedli do -tprognostiky H. Kahn a A. J. Wiener pro vyjadreni soustavy zakladnich ekonomickych, kult. a soc. trendu soueasneho sveta. S.s. predstavuje -tnormu, -teta1254

lon, s nimz je mozne porovnavat jednotlive empir. zjistene udalosti a trendy, eventualne progn6zy vznikle tzv. projekci bez pfekvapeni. Ruzne s.s. mohou vznikat v sou visJasti s ruznymi koncepcemi budoucnosti. A: standard world F: monde standard N: Standardwelt I: mondo standard

Lin

s vet z i V 0 t n i viz kazdodennost, Lebenswelt s V 0 bod a - v nejsirsim smyslu moznost jednat, jak chci. V tomto smyslu zahrnuje s. libovUJi a tvon protiklad k nutnosti jako k -tdonuceni jednat tak ei onak. Aristoteles (Etika Nikomachova) deli vsechnajednani na dobrovolna a nedobrovolna (z donuceni), prieemz s. se vztahuje k tern prvnim. DalSi aspekt teorie s. zaidi v orientaci na hlediska, jimiz se ve svem svobodnem jednani marne ridit. Tim je dan rozdiJ mezi s. v uzsim smyslu, spojenou s -todpovednosti, a libovuli. V antice byla tato hlediska obsazena v nepsanych bozskych a v psanych lidskych zakonech, stejne jako v mravu a zvyku, ktere modifikovaly, jak rna clovekjednat, aby jeho jednani bylo ctnostne. K tomu pfistupuje zdani, ze s. rna zakon sarna v soM, nejen v bozskych zakonech a zakonech obce. Podle nekterych interpretu je tomu tak jiz u S6krata, podle jinych v fimskem stoicismu. Zatimco pod Ie Aristotela tkvi podstata s. (zamerna volba, proairesis) v rozumove "uvazene zadosti toho, co je v nasi moci" (Etika Nikomachova), rozviji se ve stredoveke filozofii metafyzicke pojeti svobodne yule (liberum arbitrium) jako mohutnosti nezavisle na rozumu. V novoveke filozofii se yule spojuje s pudovosti (T. Hobbes: De homine, B. Spinoza: Ethica), je projevem pudu sebezachovy. Charakteristickou teorii B. Spinozy je nauka o pudovosti (afektivite) jako skrytem ziliadu zdanlive svobodne aktivity. Tutez teorii rozviji G. W. Leibniz. Spinoza nicmene zaroveii rozviji nauku 0 "uvedomele svobode", ktera za!ezi v tom, ze na zaklade "intelektuaini lasky k Bohu" ucinime afekty adekvatnimi vuCi substanci jako metafyzickemu zakladu vseho. U J. Locka (An Essay of Human Understanding) aD. Huma (Enquiry Concerning Human Understanding) se rozlisuje mezi "svobodou vuIe" (ta je metafyzickou entitou a je nam neznama) a "svobodou jednani" (tu rna clovek, muze-Ii provest, co chce). Velkym filozofem s. byl 1. Kant, ktery ji chapal jako autonomii "praktickeho mravniho rozumu (Kritika praktickeho rozumu, 1788). U Kanta se objevuji dva koncepty, k nimz se filozofie s. vraci. Prvni lze vyjadfit tak, ze lidska pudovost se na rozdiJ od Zivocisne pudovosti vyznacuje ureitou uvolnenosti, a druhy tim, ze nase mravni

autonomie je schopnost motivovat se statutem druheho jako rovnez autonomni bytosti. Z toho Kant vyvozuje zak!. mravni zakon (-tkategoricky imperativ), pfedpisujici jednat s ohledem na hodnotu druheho jako samoucelu. G. W. F. Hegel pfijima nauku 0 autonomni rozumove motivaci jako zakladu moralniho jednani, klade vsak nad moralitu mravnost (Sittlichkeit). Mravnost je sfera pozitivne vzajemneho jednani ("prace" vsech pro vsechny), ktera se neobejde bez akceptovani ustalenych forem vzajemneho styku lidi. Ve 20. st. rozvijelA. Gehlen (Der Mensch, 1940) nauku 0 cloveku jako "bytosti nedostatku", z nehoz vyplyva antropo!. konstituce cloveka. M. Heidegger (Sein und Zeit, 1927) aJ. P. Sarlre (L' etre et le neant, 1943) nepovaZuji s. za vlastnost cloveka, nybrz za zakl. rys jeho -texistence. U Sartra patri s. k volbe, nicovani a casovemu rozvrhovani, jez souvisi s negativitou a -tintencionalitou. Pro Heideggera je s. ve smyslu "vasnive, fakticke, iluzi anonyma (Man) zbavene, sebe same si jiste a 0 sebe se strachujici svobody k smrti" jednim z ustfednich temat. Novopozitiviste povazuji s. za zdanlivy problem, ktery neni ovefitelny smysluplnymi vyroky (M. Schlick: Fragen der Ethik, 1930). A: freedom, liberty F: liberte N: Freiheit I: liberta Lit.: Hobbes, T.: 0 cloveku. Praha 1988; Hume, D.: (1758) Zkoumani lidskeho rozumu. Praha 1972; Locke, J.: (1689) Esej 0 lidskem rozumu. Praha 1984; Pothast, U. ed.: Seminar: Freies Mande1n und Determinismus. Frankfurt a.M. 1978; Spinoza, E.: (1677) Etika. Praha 1977.

Sob

s y m b i 0 z a viz skola chicagska s y m b 0 I - (z fec. symbolon = smes, poznavaci znameni, odvozeno od symbalJo = spojuji) - obecne je to pojem, gesto, dej, zvuk, vec, geometricky obrazec, barva, apod., pokud pusobi jako podnet se zastupnou funkci, resp. znak, ktery znamena jeste neco jineho, nez co primo vyjadfuje, z nehoz muze byt neco poznano nebo vyvozeno. To je siroke konveneni pojeti s., ktery je v tomto smyslu reprezentovan napr. napsanym slovem, chemickou znackou apod. V uzsim pojeti s. je chapan jako nabozensky, resp. esoterni fenomen, 0 nemz bude dale pojednano. Podle B. Mosera (1986) je pojem s. nedefinovatelny, neboi je dialogickeho druhu, "mluvi", jen kdyz je vniman, vypovida jen tolik, kolik ten, kdo jej vnima, je schopen pojmout, a je tedy vzdycky novy. Podle M. Eliada (1952) zrcadli s. nejhlubsi stranky skuteenosti, ktere vzdoruji vsem jinym prosti'edkum poznani. Podle 1. E. Cirlota (1962) rna zpusobilost odhalovat transcendentni pravdy a davat lidskemu poznani dramaticky charakter, vyjadfovat tezi i antitezi, tj. ideu jako jednotu protikladu. Proti temto esoternim pojetim stoji stnzlive semanticke pojeti, ktere chape s. jako druh znaku, ktery je nositelem nejakeho vyznamu, slou-

zi dorozumivani a je dohodnutym zpusobem asociovan s objekty, ktere oznacuje (P. Guiraud, 1971). Jednim z teoretiku s. j e L. von Bertaumffy (1965), ktery jej vymezuje jako znak s tfemi vlastnostmi: byl volne vytvoren (tzn. ze nejde 0 bioI. upevnene spojeni mezi znakem a konotovanou veci), je reprezentativni a je prenasen tradici. Univerzum s. rna autonomni zakony, ktere nejsou redukovatelne na zakony biologie, psychologie atd. Bertalanffy rozlisuje tyto tfidy znaku: a) "signaly", tj. pfirozene nebo umele "spoustece" podminenych reakci, b) "schemata", tj. spousteee instinktivnich akci, ktere maji povahu "gestaltu" (viz -tgestaltismus), c) "symboly", coz jsou znaky s vyse uvedenou charakteristikou. Ty deli na diskurzivni, zahrnujici zejm. -tjazykjako soustavu konvencnich s. (kaZde slovo neco zastupuje), a ne-diskurzivni, ke kterym patri -tmytus, -tumeni, -tobyceje, -trituiily a jejich materialni znaky. Typickym prikladem ne-diskurzivnich s. je ki'esianska symbolika. L. von Bertalanffy hovoH 0 "autonomnim zivote symbolu" v umeni a uvadi, ze vyvoj renesancniho maIirstvi od Giotta k Tintorettovi, hudby od Glucka k Wagnerovi transcenduje psychologii lidskeho individua, ktere to vsechno vytvoi'ilo, a pfedstavuje to, co G. W. F. Hegel mini "objektivnim duchem" a jeho vyvojem. S. mohou byt nejen tvary, veci, deje apod. vytvorene lidmi, ale i pfir. ukazy. -tKultura je nekdy chapana jako soustava s. a -tclovekjako bytost tvofici s. Podle E. Cassirera (1944) elovek zije v symbolickem svete, jehoz soueasti jsou jazyk, mytus, umeni a nabozenstvi. S. jsou klicem k pods tate tohoto sveta. Ve stredovekem nabozenstvi a okultismu, v romanticke poezii a v literarnim a vytvarnem symbolismu na konci 19. st. si clovek vytvoril zvlasi duvernou a tesnou orientaci na symboliku zivota, smrti i kosmu. Piny symboliky jsou nejen goticke katedraly, ale i obyceje a -tfolklor, pohadky a nejriiznejsi predmety. Zvlastni pojeti s. se objevuje v klasicke podobe psychoanalyzy, kde symptomy neur6z jsou chapany jako s. konfliktu, ktere je vyvolaly, a v analyticke psychologii C. G. Junga, kde se nekterym s. pfisuzuje archetypicky puvod (viz -tarchetyp). Znamaje zejm. psychoanalyticka symbolika snu. V s-gii je na teorii s. postaven tzv. -tsymbolicky interakcionismus, ktery se diva na spoJecnostjako na proces symbolickych komunikaci mezi soc. aktery. Z pusobeni s. vychazi teorie -tlabellingu, jako symbolicke chovani Ize chapat soc. -tstereotypy. Studium ritualu a mytu, kterymi se zabyva s-gie, ale predevsim kult. antropologie, je v pods tate studium s. S-gie nabozenstvi, zejm. v planu komparativni religionistiky, odhaluje a interpretuje s., s-gie umeni analyzuje symboliku ume!. del apod. Specif. procesem vytvareni a pouzivani s. je napf. -theraldika. A: symbol F: symbole N: Symbol I: simbolo 1255

symbol statni

synektika

Lit.: Berta/allf!l', L. <'Oil: On the Definition of the Symbol. In: Royce, 1. R. cd.: Psychology and the Symbol. New York 1965; I:'/i{/{Ie, M.: Images et symboles: essais sur Ie symbolisme magico-religieux. Paris 1952; Moser, B.: Bilder, Zeichen und Gebarden: Die Welt der Symbole. MUnchen 1986; Phillips, J. H.: Psychoanalyse lInd Symbolik. Bern, Stuttgart 1962; SYIIIbo/ v lidskcm vnimani, mysieni a vyjadfov{lIli (Sbornik prispevkO). Praha 1992.

Nak

s y m b 0 1st a t n i viz heraldika sy m bo I a ty - pojcm, ktcry do kult. antropologie zavcdl L. A. White a oznaCiI jim veci a udalosti zavisle na schopnosti lidi symbolizovat. Jde mezi jinym 0 idcje, nazory, schopnosti, city, Cinnosti, vzory chovani, zvyky, zakony, institucc, umeni, jazyk, nastrojc, ornamcnty, fctisc a kouzla, n{lb. pfcdstavy. S. mohou byt analyzovany z ruzneho uhlu. Jcstlize sc k nim pfistupuje z hlcdiska jcjich vzniku v proccsu symbolizacc, jdc 0 problem psychologic a jc mozne s. analyzovat v katcgoriich chov{lIli. Ale Ize na ne pohlizet take jako na urcitou vztahovou strukturu, ktcra svou povahou jcdnotIivcc pfesahuje a stoji proti nemu jako samostatna. v ontologickem slova smyslu nCz{lVisl{l cnlita. Tato cntita sc nazyva ~kuIturou a veda 0 ni ~kul­ turologii. Vztah prvni a druhe roviny jc analogicky vztahu mczi "Ianguc" a "parole", tj. ~jazykem a fcci. A: symbolates F: symbolats N: Symbolat I: simbolati Lit.: MIIIII"gu, M. F. A.: Culture and the Evolutions of Man. New York I <)62: White. L A.: The Concept of Cultural Systcms. A Key to Understanding Tribes and Nations. Ncw York 1975.

Lin sympatie - antipatie -naklonnostaodporjcdne osoby vuci druhe. Ch. H. Cooley (1912) pouzil prvni termin pro jedcn zc znaku pozitivni interakcc v malych skupinach, vc spojeni s vedomim "my", ktere obsahuje sympatii a identifikaci. Zkoumaly sc pfedevsim podminky pro vznik s.-a. v soc. intcrakcich a fcnomen sympatic sc studoval jako cinitcl utvafcni malych skupin. A. W. Staats (1968) aD. E. Byrne (1971) vytvofili teorii sympatie, ktcra vystupuje pfedevsim vc vztahu k fcnomenu ~socialni atraktivity. Obecne plati, zc sympatic vuCi osobam vznika, kdyzjsou vnimany jako zdroj zpcvneni (odmen) nebo jsou S odmenami asociovany. Podobne vyvstavaji antipatie, kdyz jsou osoby zdrojem trestU nebo jsou s tresty asociovany (viz ~odmena a trest). Vznik s.-a. tedy souvisi sc ~socialnim ucenim na zaklade klasickeho ~podmi­ iiovani. Zakl. symptomcm sympatic jc pozitivni hodnoceni jcjiho pfedmetu a snaha po zvyscne komunikaci s nim; a vice versa to plati pro antipatii. Byrne vyjadfil tato fakta jako paradigma podobnosti-atraktivity, zalozcne na konccptu zpevneni. Jc-li osoba A zdrojcm odmen pro osobu B ncbo je s temito odmenami asociovana, vytvari u oso1256

by B dojem, ze jc ji podobna, a st{lV{l se tak pro ni atraktivni (sympaticka). Intenzitu vyvolane sympatie mohou zcslabovat negativni zpevneni, jichz je pfcdmet sympatie zdrojcm nebo s nimiz je asociovan. Sympatie muzc byt podminkou vzniku trvalejsiho soc. vztahu, jestlizc osoby sc navzajcm pokladaji za vclmi zadouciho druha a soucasne jsou 0 teto vzajcmnosti pfesvedceny. Vcdc to k vzajemnemu pfizpusobeni, kc vzniku naklonnosti a ~pratelstvi (T. M. Newcomb, R. H. Turner, P. E. C01lverse, 1965). Podlc C. F. Grauma1l1la (1972) stejne jako podle G. C. Homa1lse (1961) jc kazdil soc. intcrakcc vzajcmnou gratifikaci. (S.-a. je mozne vysvetlovat jako duslcdky nebo ocekavani vzajemne ~eval­ vace a devalvace.) Homan.l· formuloval take vztah mezi intenzitou s.-a. a castosti vZ{ljemnych intcrakci: jc-Ii partncr intcrakcc od pocatku sympaticky, budc pfibyvajici interakce tuto sympatii zcsilovat: jc-li vsak partner od zacMku ncsympatickY. budc castejsi interakcc zvetsovat antipatii. S narustanim sympatie mezi osobami sc take zvysujc jcjich vzajemna z{lVislost, coz objcvil Homans (1950) a potvrdil expcrimentalne E. W. Bovard (1951). Na zaklade toho H. A. Simo1l (1952) formuloval tezi, zc intcnzita intcrakce I jc funkci sympatic F (fricndlincss) a aktivity A uvnitf skupiny, tcdy: 1= j(A + F). Lapidarnc to vyjadfuje E. Aro1lso1l (1972): mamc radi lidi pfijemne. ty, ktcfi s nami souhlasi, ktdi nas miluji. spolupracuji s n{ulli, ChV{lli mls atd. Fcnomen s.-a. jc take do znacne miry ovlivnovan ~socialni percepci: posuzujcmc-Ii druhe osoby jako mim nazorove (postojovc) podobne. vyvolav;i to v nas sympatie vuci nim; totez plati i pro povahove znaky s tim, ze nam podobne povahove rysy akccptujcme (J. Karylowski 1975). S. Baley (1961) poukazal na to, zc sympatic souvisi take s cmpatii a s citovou "indukci". A: sympathy - antipathy F: sympathie - antipathie N: Sympathie - Antipathie I: simpatia-antipatia Lit.: Jager, B. 0.: Antipathic und SYlllpathie. MUnchen 1961.

Nak

s y nag 0 g a viz chram, judaismus, otazka zidovska s y n d i kat viz anarchismus, hnuti odborove, smir socialni syndrom viz nemoc s yn d ro m a b s ti n en c n i viz drogy sy n d ro m a u to ri ta rs ky viz osobnost autoritarska s y n d rom de p r i v a c n i viz deprivace syndrom konzervativni - (z fec. syndrome = sbeh: I. lat. conscrvare = uchovavat, usetfit) - tcrmin zavadeny SOY. s-gii 2. poloviny 80. I. pro oznaccnf sverazne odnldy

~konzervatismu s negativnim vztahcm k ~perestrojce, ktery ma vsak hlubsi kofcny a pravdepodobne nezmizel se zanikem perestrojky a SSSR. K.s. odrazi spiSe rus. kull. tradici, propojuje dva zdanlive ncsluCitclne koncepty: klasicky technokratismus a ~tradicionalismus slavjanofilskeho razeni (N. J. Da1/i/evskij), pfesvedceny 0 spccificnosti a vyjimecnosti Ruska, jeho organickem hist. vyvoji a vifc v autority nepodlehajici rozumove kritice. V k.s. je vira v propocitatelnost Iidskeho jednani. manipulovatelnost soc. sveta, samospasitclnost fizeni atd. Je duslcdkem pfedstavy, zc svet sc vyviji nczavisle na lidske aktivite, zakony jeho rozvoje maji "pfirodovednY" charaktcr a jsou poznavany vedou. Autorita, ktera je zalozena na vede, je proto nutne neomylna a samovolne realizujc spoI. pokrok. Nedostatky jsou dany pfedevsim tim, zc ved. poznani je dosud ohraniceno, ncpodchycujc nektcre slozky lidskeho chovani (sny, city, aspirace, soukromy zivot), a ncuplnosti org. a planovacich mcchanismu. Technokratismus tak legitimujc ~autoritu, ktcra je tradicionalismem vydavana za posvarnou, ncpodlehajici pochybnostem a vybavcnou atributem ncmennosti. Autorita sama pak sakraIizujc vedu tim. zc ji cini llcastnou na fizcni, zc ji cini ncdotknutclnou a vybavuje ji soc. privilcgii. K.s. opcroval v 80. I. jako sc samozfcjmostmi s 3 ncpotvrzenymi hypotezami: 1. 0 identite celospol. a zvl. z;ijmu; 2. 0 nepfetrzitem rustu blahobytu a zlepsovani zivotnich podminck Iidu; 3. 0 neomylnosti vyssich slozek fizeni. To, co spojuje technokratismus se sakralne-organicistickou vizi vlastni slavjanofilstvi, jc ncvfra v tvofivou roli ~mas, ktere jsou objcktem oblazujiciho pusobeni vyssich slozek fizcni a jejichz aktivita sc redukuje na projevy disciplinovaneho entuziasmu. Polit. aktivita a znacna cast ver. i hosp. zivota degeneruje v s.k. v ~ritualy, jejichz smyslem je zarucit nedotknutclnost autority. S.k. nclze ch{tpat jinak ncz jako ncdemokr. postojovy komplcx zalozcny na sveraznem typu pfedsudku podporovanych metodami dircktivniho fizeni spo\ecnosti, ktery nicmene vytvari fungujicf ~kuIturni vzor. A: conservative syndrome F: syndrome du conservatisme N: konservatives Syndrom 1: sindrome conservatrice

Lit.: fOllill, L. G.: Konzervativni syndrom. Spo/dellske vMy v SSSR. 4. 1988.

Lill

s y n d rom La z a r u v - psychofyzicky stav Iidi, ktefi "pfezili svou smrt", obvykle klinickou ~smrt po obehovem selhani. Podobnost osudu tech to Iidi s biblickym Lazarem, ktery byl vzkfiSen Krislelll, jc vsak pouze vnejsi: Lazartotiz zfcjme ncprozival nasledne obtizne psychofyzicke stavy. Osoby trpici s.L. jsou stigmatizovany chro-

nickym ~strachem a deprcsi, desivymi sny a pocitem, zc sc odlisuji od ostatnich. Projcvuji sc u nich obavy ze samoty, nekdy dokoncc telesna nemohoucnost. V mirne podobe se s.L. objcvuje v patem a sestem deccnniu i u normalnich lidi jako stav "pfehodnocovani hodnot"; tento stav sc nekdy nazyva ~Proustuv syndrom. Muze vest k zavaznym zmenam v interpersonalnim chovani, a proto ma studium s.L. s-gicky vyznam nejen v kontcxtu soc. ~tha­ natologie. A: Lazarus' syndrome F: syndrome de Lazar N: Lazar-Syndrom I: sind rome di Lazzaro Lit.: viz -.syndrom Proustiiv.

Pel

syndrom Proustuv - soc. a intrapsych. dus\edky prozitku cizi smrti, nikoliv nutne blizke osoby, ktery vcdc k pfchodnocovani hodnot a zmenam v Zivotnim zpusobu, nekdy i k patologickemu postiz,eni osobnosti strachcm I.e ~smrti. Tcn se stava dominantou vseho myslenf a ccIeho vnitfniho duscvniho zivota. Zcjm. moderni clovek, ktcry sc se smrti pfimo setkava pomerne zfidka, sice vetsinou neveri v ncsmrtclnost, bYV{l vsak otfescn faktcm vlastniho starn uti, oncmocneni a umirani. S.P. vsak ncvznika z pocitu vlastniho pfimeho ohrozeni. ale z cmpatic. z vci(ov{lOi se do vnitfniho stavu umirajici osoby. Temito pocity silne trpely nektcre umel. osobnosti (napf. V. Nezval). Nazev s.P. je odvozcn z citatu Prot/slovy knihy Hleddnf Zlraceneho «aSlt: "Vzpominky na vrstcvniky jsou necim jako tanccm na hrobech." (Viz tez ~thanatologie, ~syn­ drom Lazaruv.) A: Proust's syndrome F: syndrome de Proust N: ProustSyndrom I: sindrome di Proust Lit.: Dllbi
Pel

sy nd ro m re vol ucn f netrpeli vos ti viz i1uze socialni sy n e ko I 0 gi e viz ekologie s y n e k t i k a - (fcc. syn-cchein = souvislost a vzajcmne piisobeni, spojovani navenek zdanlive nespojitelnych cIcmentu) - jcdna zc zakl. skup. vyukovych mctod k pod pofc tvofive Cinnosti, originalnich napadu, postavemi na kombinaci znacne vzdalenych pfcdstav. S. simuluje v diskusnim krouzku pfirozene podminky tvureich proccsu, snazi se o dosazeni vclkeho rozpeti a volnosti myslenkoveho a fantazijniho pohybu. Autorem teto metody je W. 1. 1. Gordoll a G. M. Pricee. Uziva se od r. 1944 ve vyzkumu pracovnich skupin a v pracovnim poradenstvi. Pro synekticky vycvik 1257

synergetika

systemy fizeni automatizovane

se voll napf. probIemova oblast techniky, kde ~inovace mohou byt hodnoceny podle pomeme presnych hledisek. Postupuje se bud tak, ze se neznamy, neobvykly problem uCini znamym nebo naopak znamy, obvykly problem ajeho reseni se uCini neznamymi (stimulace noveho pohledu na nej). Synekticka metoda pracuje s ~analogii. Prima analogie je zalozena na prostem prikladu, podstatou osobni analogie je intenzivni proZitek identifikace s problemem, zakladem symbolicke analogie je zhutneni problemu nebo jeho casti do jednoho slova, hesla, fantazijni analogie je zalozena na vyuzivani snu. Podle Cordona synekticky vycvik vyzaduje dobre vztahy, intelektmilni vhled a emocionalni spoluucast. Na rozdil od ~brainstormingu se pro s. hodi takove problemy, kdy je treba objevit novy dilci princip reseni, ne reseni celeho systemu. Nejcasteji se s. pouziva pro vymysleni technol. inovaci, je vsak vhodna i pro problemy ~managementu. Prubeh synekticke diskuse: 1. objasneni problemu (diskuse zadani a zpresneni); 2. osobni interpretace problemu (popis vlastnimi slovy); 3. pri'Ival prvnich napadu (fantazijni hravost); 4. synekticke prazdniny (diskuse se zamerem co nejvice se vzdalit od puvodniho tematu a hledani v jinych svetech); 5. vlastni pokus 0 feSeni s navratem k puvodnimu tematu; 6. synekticke navraty v pfipade, ze se nenaslo nosne reseni; 7. vyhodnoceni vysledku (zpetne se sleduji a hodnoti naznaky zajimavych reSeni). S. casto pfinasi spiSe naznaky, podnety, inspiraci, coz je tfeba pfevest do realizovatelne podoby. A: synectics F: synectique N: Synektik I: sinetica Lit.: Boucek, V.: Stimulace tvol'ive cinnosti synektickou metodou. Praha 1989; Gordon, W. 1. 1.: Synectics. New York Row 1961; viz tef --->brainstorming.

Nes

synergetika - (z fec. synerg6s = spolupusobici, spolupracujici) - termin, ktery zavedl H. Haken (1977) pro oznaceni univerzalni vedni disciplfny zkoumajici tzv. kooperativni jevy a procesy. S. je vseobecne vedni pfistup ke zkoumani procesu vzniku novych kvalit nebo struktur (casovych, prostorovych, casoprostorovych) v systemech ri'Izneho typu. Puvodne se konstituovala na pude fyziky a chemie zevseobecnenim nekterych principu a metod nelineami nerovnovazne termodynamiky, fyzikalni teorie fazovych prechodu, teorie disipativnich struktur, teorie autokatalytickych reakci, matem. teorie struktumi a funkcionalni stability apod. V soucasnosti, kdyz jsou zname mnohe jeji aplikace napr. v biologii, medicine, ekologii, ekonomii a s-gii (viz ~sociologie semikvantitativni), je jednim z vyraznych projevu integracnich trendu ve ved. poznani. Pfedmetem zkoumani s. jsou procesy kval. zmen, resp. samoorganizace v systemech, ktere jsou multikomponento1258

ve, otevrene a nerovnovazne s nelineamimi struktumimi vztahy. Podle s. k samoorganizaci dochazi v nerovnovaznem stavu systemu ph pusobeni vhodne vnejsi poruchy (fluktuace), coz vyvolava novy typ koherentniho chovani prvku a subsystemu, jehoz vysledkem je dokonalejsi usporactani systemu. Dokonalejsi usporactani systemu Ize kvantitativne vyjactht napf. principem minimaJni produkce ~en­ tropie. Procesy samoorganizace se v s. opisuji na jevove (fenomenologicke) urovni, tj. na zaklade pozorovanych souvislosti a urceni charakteristickych parametru, s vyuZitim tzv. pohybovych (volucnich) rovnic; zpravidla jsou to soustavy nelineamich diferencialnich rovnic. V souvislosti s vyuzitim s. ve ved. poznani existuje mnoho otevfenych, nedofesenych problemu. A: synergetics F: synergie, synergetique N: Synergetik I: sinergetica

s y s tern viz pfistup systemovy, struktura, system socialni s ys tern ad a p ti v n i viz homeostaze system poIiticky viz rezim politicky

Lit.: Haken, H.: Synergetics - An Introduction. Nonequilibrium Phase Transitions and Self - Organization in Physics, Chemistry and Biology. Berlin, Heidelberg, New York 1977; KrempaskY, 1. a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; Prigogine, I.: Ot suscestvujuscego k voznikajuscemu. Moskva 1985; Schenk, J.: Samoorganizacia socialnych systemov. Bratislava 1993.

s y s te m p r a v n i - (z fec. systema, to z hi-stemi = stojim stanovim) - termin oznacujici souhm elementu, prvku prava, jejich vzajemnou propojenost. Je to jeden ze spol. subsystemu. V teorii ~strukturalniho funkcionalismu je s.p. povaZovan za dulezity nastroj institucionalizace, tedy za zaruku procesu konformity vuci standardum hodnotove orientace (T. Parsons). Jedna ze zakl. otazek, ktera je spojovana se s.p., se tyka miry jeho nezavislosti. Koncepce tzv. ~pravniho statu, tedy stavu, kdy "vlactnou zakony a ne Iide", je vyrazem snahy po relativni nezavislosti s.p. na polit. struktufe. Podle teorie systemu, predpoklactajici postupnou diferenciaci jednotlivych soc. systemu a novy typ vazeb mezi nimi na principu sebereference, je s.p. autonomni ve smyslu ~autopoiesis (N. Luhmann). A: legal system F: systeme juridique N: Rechtssystem I: sistema giuridico

s y n g e n ism u s viz etnocentrismus

Lit.: Parsons, T.: The Social System. Glencoe, Ill. 1951; Luhmann, N.: Rechtsoziologie. Hamburg 1972.

Sche

Much

synch ronie viz cas socialni synkretismus - (z rec. syn = dohromady, z lat. crescere = rusti) - puvodne oznaceni pro zpusob sjednocovani znesvafenych kretskych stran proti spolecnemu nepfiteli, pozdeji ucelove smesovanf prvkii a bloku ri'Iznych nab. systemu v pozdni antice. Synkretisty byJi nazyvani filozofove, kteri se v 16. st. pokouseJi zprostfedkovat mezi PlatOnovou a Aristotelovou filozofii. Slovem "synkrise" oznacoval J. A. Komenskj svou srovnavaci metodu poznani, oprenou 0 metafyzicke pfesvedceni, ze vsechny vrstvy veskerenstva - jako ztelesneni bozskych ideji - jsou vybudovany podle stejnych principii. V navaznosti na metodu analytickou a syntetickou mela synkrise pomahat ph odkryvani a prokazovani jednotlivych pravd, ale pfedevsim pfi budovani jednotneho a uceleneho obrazu sveta. V obecne teorii vedy pojem s., resp. synkrese oznacuje (vetSinou nekriticke nebo pragmaticke) propojovani myslenek ruzneho systemoveho nebo hist. puvodu do takoveho celku, ktery neni vnitfne ani jednotny, ani bezrozpomy. A: syncretism F: syncretisme N: Synkretismus I: sincretismo

HaJ

s y nom 0 r fie viz sociologie architektury s y n t e z a viz. analyza a synteza, metoda analyticka

je. Vnitfni integritu systemu zajisfuji zejm. instituce statni spravy. Cetni sociologove ~socialniho konfliktu naproti tomu v zasade pfejimaji koncepci s.s., zbavuji ji vsak harmonizujiciho podt6nu, jenz je s ni v tradici Parsonsova pojetf spojovan. A: social system F: systeme social N: soziales System I: sistema sociale Lit.: Parsons. T: The Social System. Glencoe 1951; Touraine, A.: Le Retour de I'acteur. Paris 1984.

Kef

system sociokulturni - spec if. typ ~kultury vazany na relativne autonomni, vnitrne integrovanou, hist. vzniklou rasovou, etnickou nebo soc. skupinu lidi. Dejiny lids tva je z tohoto hlediska mOZne studovat jako proces vzniku, fungovani, vyvoje a interakce ruznych s.s. v case a prostoru. Kategorie s.s. fixuje dvojdimenzionalnost Iidske nebiol. existence a zaroven vzajemnou svazanost obou dimenzi: socialni a kultumi. S.s. je mozne zkoumat z ri'Iznych perspektiv. V centru zajmu s-gie stoji soc. vztahy nejruznejsiho druhu, vyvoj a fungovani instituci apod., ohnisko kulturologickeho vyzkumu tvori studium systemu artefaktu, sociokult. regulativu apod. (viz ~sociolo­ gie, ~antropologie kulturni, ~kulturologie). V kategorii s.s. je obsazen pozadavek komplementarnosti s-gickeho, antropol. a kulturologickeho pristupu. Zakl. gnoseologickou funkci teto kategorie je vytvorit dostatecne siroky referencni ramec, ktery by umoznil systematicky vyklad spolecnosti a kultury jako dvou ruznych stranek teze skutecnosti. A: sociocultural system F: systeme socioculturel N: soziokulturelles System I: sistema socioculturale

s y s tern soc i a I n i - konstrukce, s jejiz pomoci rna byt zachycena specificnost pfedmetu studia s-gie a jejiz nejpropracovanejsi definici uvactf T. Parsons. Podle neho s.s. sestava z plurality ~akterii, ktefi jsou ph sve interakci vedeni snahou optimalne uspokojovat sve potreby, zaroven jsou vsak nuceni respektovat danosti prostfedi a zejm. cell' system kult. strukturovanych ~symbolii. Svym pojetim s.s. Parsons propojuje vychodiska behaviorismu a teoSou rie smeny s durazem na studium obecne pojimane kultury. Toto dvoji vychodisko mu umoznuje uCinitjednotkou system sta tisticky pu b likacni viz statistiky analyzy s.s. interakci ~roli. Pojem s.s. plni v s-gii v podsy stem vyznamovy viz nazor svetovy state dvoji funkci: 1. umoznuje vydelit oblast "spolecenskeho" jako spec if. oblast badani, ktera vyzaduje pristup systemy fizeni automatizovane -jsouzname odlisny na jedne strane od pfistupu prir. ved, na strane dru- pod zkratkou ASR jako jedna z cilovych aplikaci ~auto­ he od pfistupu historie, psychologie a dalSich humanitnich matizace v oblasti rizeni, kterou propagovaly byvale sodisciplln (v tomto smyslu navazuje koncept s.s. napf. na cial. slaty od pocatku 70. I. (V. M. Gluskov) spolu s poDurkheimuv sociologismus); 2. propujcuje predmetu s-gie jmem "automatizovany informacni system" (AIS). Pod systemovy charakter, a tim v zasade garantuje moznost ph- pojmem s.f.a. se rozumel ridici system vybaveny ~poCi­ stupovat ke studiu spolecnosti podobne exaktne, jako to taci, telekomunikacni technikou a programy pro pocitace Gini jine vedni discipliny vzhledem ke svym predmetum (software), umoznujici generovat informace pro fizeni studia (viz ~sociologie systemova). Kritikove pojmu s.s., z centraIne ulozenych dat. Ve vyspelych kap. statech se resp. teorii socialniho systemu, poukazuji naproti tomu v teze dobe hovohlo 0 "automatickem zpracovani dat" na skutecnost, ze koncept systemu, resp. s.s. celou spo- (dataprocessing). Pojem s.f.a. vyjadroval sirsi pristup k zalecnost umele racionalizuje, cini ji usporadanejsi, nef jakou vadeni poCitacu pro centralni fidici systemy. Rozlisovalo se ve skutecnosti je. Podle A. Touraina je zcela prozaickym s.f.a. technol. procesu, organizacf, uzemniho fizenf. Clusmodel em s.s. vlastni sociologie, ktera spolecnost analyzu- kovova idea celostatniho automatizovaneho systemu i'ize1259

setfeni dotaznikove

saman

ni (CAS) neni rozvijena, protoze vychazela z centraIniho administrativne pfikazovaciho systemu fizeni v social. statech. A: automated management systems F: systemes de regulation automatisee N: automatisierte Managementsysteme I: sistemi di gestione automatizzati Per

publiku se svymi potizemi a kolektiv opet jeho prostfednictvim hleda feseni jeho potizi. Funkci s. je obvykle poveren clovek, ktery je sam dusevne nebo soc. nenormalni: psychopat, schizofrenik apod. (napf. u Cukcii zije s. jako zena ajeho "muzem" je vetsinou homosexual). Vznik funkce s. je patrne spojen s tzV. arktickou hysterii. Proto se s. vyskytuji pfedevsim u severskych narodii zijicich na Sibiri, na Altaji, v sev. Americe, v Arktide. A: shaman F: chaman N: Schamane I: sciamano, stregone Lit.: Eliade, M.: Chamanisme et les techniques archalques de I'extase. Paris

1950; Levi-Strauss.

c.: Anthropologie structurale I. Paris 1958.

Jus

"s e d a z 6 n a " - s-gicky koncept ces. sociolozky Jinny Siklove, ktery vyjadfuje specif. rys rozvrstveni csl. spo-

sam a n - (pravdepodobne ze sanskrtu, kde sramana = ten, ktery se snazi) - piivodne sibirsky leCitel, prenesene a nepfesne lecitel u vsech -'pfirodnich mirodu. Uloha s. je obdobna uloze -'kouzelnika: u obou se rozsah provozovanych aktivit pohybuje v rozpeti mezi knezem a lekarem. Rozdil mezi nimi vsak vyplyva z rozdilne ulohy ve vlastnim lecebnem procesu. Zatimco kouzelnik se snazi rituaInimi postupy ziskat pozornost nemocneho a prizen publika, na nez piisobi stupnovanou sugesci, pricemz sam ziistava psych. nedotcen vlastnim lecebnym postupem, s. necha piisobit nemoc a vsechny terapeuticke zasahy predevsim sam na sebe. Rozhodujici na lecbe s. tedy je, ze pomaha nemocnemu svym vystoupenim, piisobenim nemoci jakoby na sobe prozit situaci, kdy je nemoc sejmuta s postizeneho a "zneSkodnena" na s. magickym -'obrademo Relativni uspesnost lecby lze vysvetlit tim, ze s. nikdy nepracuje bez empir. znalosti a technik. Mnohem diilditejsi vsak je, ze jeho zasah znamena pro nemocneho jedince i pro kolektiv psych. odreagovani. V samanskem obfadu je pro zdar lecby nutna ucast vsech tri stran - s., nemocneho a kolektivu. leho zasah je podobny psychoanalyticke terapii: nemocny se prostrednictvim s. svefuje 1260

lecnosti v obdobi od r. 1968 do r. 1989 a ktery vychazi z analyzy -.disentu i ostatnich, zejm. kvalifikovanejsich soc. vrstev. Siklovd se domniva, ze tradicni pojmy politologicke analyzy, jako pravice, stfed a levice, jsou na toto obdobi nepouzitelne, a nabizi dvoudimenzionalni model polit. rozvrstveni populace. Prvni dimenzi je deleni na cast polit. aktivni a cast nepolitickou, pfevazne konzumne orientovanou, "mlcenlivou vetsinu". Druhou zakl. dimenzi je rozliseni 3 sku pin polit. mysJicich a aktivnich osob. Prvni skupinu tvon pfedstavitele estab1ishementu, stranicti a vlMni Cinitele, pfislusnici stranicke a statni byrokraeie, fediteM podniku a soudci a daISi. Druhou, svym zpiisobem protikladnou tvori disidenti, skupina osob, ktera se v priibehu let jasne definovala jako opozice. Shodnym rysem obou skupin je, ze nemaji moznost zmenit sve postaveni, ustoupit Ci prestoupit. Mezi temito dvema skupinami se rozprostira "s.z.", tvorena osobami, ktere se pozvolna polit. vyhranuji, ale nemaji vlastni program, vyznani, spec if. cile. Prislusnici "s.z." casto povazuji za svoji referencni skupinu disidentskou opozici, ale formalne jsou zacleneni do stavajicich struktur, i kdyz v nich nezaujimaji vyzn. pozice. Nazorova a polit. pluralita v obdobi normalizace se rozvijela minimalne a "s.z." nevytvorila vlastni filozofie; rozvijela ty, ktere se objevily v establishmentu nebo v disentu. S rozpadem kom. systemu se pocet lidi nalezejicich do "s.z."rozsifuje na ukor lidi z establishmentu, postupne se "b." objevuje ve vsech soc. skupinach. J. Siklovd pfedpovidala, ze probehne boj mezi establishmentem a opozid 0 "s.z." Charakteristickym rysem lidi fazenych do "s.z."bylo, ze neinklinovali ke konfrontaci s rdimem, ze s nim sice vahave, ale pfece spolupracovaJi a za svoji relativni konformitu prijimali urCite vYhody. Z teto pozice ovsem vyplyvaly jiste zkusenosti s fungovanim systemu a znalosti 0 nem. Kdyz k tomu pripojime to, ze prislusniky "s.z." jsou prevazne kvalifikovani, odborne

erudovani lide, lze dospet k zaveru, ze jsou pfedurceni k tomu, aby s uvolnovanim nomenklaturniho systemu pfebirali na sebe vedeni spolecnosti. Org. zkusenosti i odbormi kompetence vytvoi'ila z "s.z." konkurencni skupinu pro disidenty, z nichz vetsina byla v tomto smyslu mene kvaIifikovana. Ovsem disidenti, vzhledem k tomu, ze idealiim, z nichz se disidenstvi zrodilo, obetovali casto nejen sve soc. postaveni, ale i mnohem vice, pocifuji moralni nadhled nad lidmi z "s.z." V dodatku ke sve teorii "s.z." z ledna 1990 definuje 1. Siklovd obdobi po listopadu 1989 jako tezke obdobi pro disidenty. Jejich ukolem rna byt lidi ze "s.z." ocenit a ne jim opakovane predkladat jejich minulost. Pore vol. obdobi by va obdobim vyfizovani uctu, pricemz cast spolecnosti nephstupuje k naprave ki'ivd 0pTavdove. Soc. vzestup mnoha lidi z "s.z." obcany mate a znechucuje. Koncept "s.z." je originalnim, i kdyz diskutovanym pfispevkem k s-gickym teoriim strukturace a restrukturace ces. spolecnosti v obdobi tzv. normalizace i po jeho skonceni. Prispiva k poznani duchovni i soc. atmosfery doby. A: "grey zone" F: "zone grise" N: "Grane Zone" I: "zona grigia" Lit.: Siklovd. J.: The "Gray Zone" and the Future of Dissent in Czechoslovakia; Social Research, 57, 1990, c. 2.

Lin

s e pta n d a - dnes jiz hist. termin, vznikly v prubehu 2. svet. valky a dozivajici jeSte v Ceskoslovensku 50, I., ktery oznacuje predavani informaci z neoficialnich ci panujicimu polit. rezimu nepfMelskych zdrojii, riiznych polit. zabarvenyeh fam i klepu, od ust k ustiim a pod peceti tajemstvi (sub rosa). V prubehu s. dochazi k charakteristickym posuniim obsahu informace, k -'dezinformacim, zamernym i ndadoucim zkreslenim, k ubytku informace a k rozvijeni typickych schemat charakterizujicich -'famy. S. je ale tfeba odlisovat od bezne -'propagace od ust k ustum, agitace, -'klepu, tlachani. Od agitace se liSi nesystematicnosti, nesoustavnosti a necilevedomosti a obvykle i nevef., skryvanym charakterem, coz je zaroven rozdilny prvek zejm. ve srovnani s propagaci od ust k ustiim. Od bezneho tlachani odlisuje s. absence zabavnych slozek komunikace, nebezpecnost, vecny zajem, snaha 0 nezavislou objektivni informaci. S. mnohdy vyuzivaly tzv. cerne propagandy jako prostfedek rozdmychavani frakcniho boje apod. S. je vyraznym nastrojem formovani -'verejneho mineni i jeho projevem a lze ji celit jen vsestrannou, objektivni informovanosti a demokratizaci veL, zejm. polit. zivota. I kdyz mnohdy zachvacuje siroke vrstvy obyv., neni pfijimana jednoznacne a jeji obsahy jsou akceptovany diferencovane podle celkove polit., soc. i svetonazorove pozice ucastniku. Se zmenenou polit. i soc. situaci se

meni obsah s. i soc. skupiny na ni vazane. V tomto smeru se napr. s. doby okupace vyrazne odlisovala od s. 50. let. A: rumours F: chuchoterie, bouche-a-oreille N: Fliisterpropaganda I: diffusione (mormorazione) c1andestina Lin setfeni dotaznikove - jedna ze zakl. s-gickych -.technik sberu informaci, postavena na ziskavani empir. Udaju prostfednictvim dotazniku (hovofi se proto take 0 technice dotazniku). Tento -'vyzkumny nastroj je v podstate pfedtistenym souborem otazek, na nez jsou vyzadovany pisemne odpovedi od -'respondentu. V zasade miize dotaznik obsahovat vsechny typy otazek, pouzivane pri s-gickem -'dotazovani; vzhledem k pozadavku samostatneho vyplnovani respondentem a vzhledem k relativne velkym vyberovym souboriim jsou preferovany -'otazky uzavrene, formulovane tak, aby nevyzadovaly pfidavne ustni vysvetleni. Pokyny pro respondenty i uvodni vysvetleni smyslu vyzk. akce jsou soucasti dotazniku. RozvrZeni otazek v dotazniku rna sledovat myslenkove postupy respondentu, jimz je dotaznik urcen. Dotaznik rna mit take dramaturgickou stavbu, napf. vstupni otazky maji byt jednoduche, pak rna pozvolna nariistat narocnost, ale i zajimavost problemu, ke konei rna opet narocnost klesat, protoze se pfedpokladajista unava z vyplnovani. Dramaturgie zavisi na eharakteru a narocnosti eeleho setfeneho tematu, na deIce dotazniku a na predpokladane urovni a zamefeni vzdelani respondenta, pfip. na situacnich faktorech. Vhodna vystavba dotazniku pfiznive ovlivnuje jeho akceptovani a spravne vyplneni (tedy navratnost a validitu setfeni). S.d. je znacne standardizovanou, formalizovanou a efektivni technikou, umoznujici s pomerne nizkymi naklady ziskat vetsi mnozstvi empir. dat od velkeho souboru osob. Nevyhody s.d. spoCivaji v mensich moznosteeh kontroly vlastniho proeesu dotazovani, nez jake jsou napf. u -'interview. Odpovedi mohou byt ovlivneny jinymi osobami (napf. praeovni skupinou, cleny rodiny). S.d. take klade vetS! naroky na sehopnosti respondenta. Vyhodne je shromazdit skupinu dotazovanych a uskutecnit vyplnovani pod kontrolou. S.d. odpovidaji urCite metody vyberu dotazovanyeh, ktere ovsem zavisi i na velikosti souboru, organizaei vyzk. akee apod. (viz -'setreni vyberova). S.d. miize mit podobu kvazistatist. setfeni. Povazuje se za vhodne k ziskavani tzv. tvrdyeh dat (viz -.data mekka a tvrda), ale v zasade se v pfislusne variante hodi i pro postojove a motivacni setfeni. U teehto temat byvaji v dotazniku zafazeny i -'projektivni otazky. Operaeionalizace vyzk. problemu a formulaee dotazii musi byt ale pi'izpiisobeny danemu -.vYzkumnemu terenu vice nd ph interview, protoze odpada vylacfovaci a explikacni po moe tazatele. 1261

setfeni expertni

skalovani

Na druhe strane se nemusi pocitat s negativnim -tefektem tazatele. Pomerne bezna je kombinace s.d. a interview. Na velkych s.d. je postavena tzv. extenzivni neboli -tstatisticka procedura. A: questionnaire survey F: enquete par questionnaire N: Fragebogenserhebung I: inchiesta con questionario Lit.: viz -->dotazovani, -->techniky sberu informaci.

Dvo

setfeni expertni viz metody expertni sethni omnibusove - (z fr. omnibus = povoz pro vsechny, to z lat. omnis = vsichni) - tez omnibusovy vyzkum, zkracene omnibus - provadi se v komercnim -tvyzkumu trhu. Je to dotaznikovy sber informaci, v nemz jsou spojeny otazky nekolika dilcich zadavatehi, a tudiz neni zalozen na jednotnem projektovem zameru a spolecnem vyzk. tematu. Jeho smyslem je snizeni nakladu pro jednotlive ucastniky tim, ze se podiJeji na celkove castce fixnich nakladu spolecne. Proti teto vyhode stoji ovsem metodo!. problem dotazove situace, plynuci z obsahove heterogenity otazek. A: omnibus research F: enquete omnibus N: Omnibusforschung I: ricerca omnibus Reh setfeni panelove - (z nem. Panel, to z it. panello a lat. pannus = kus latky) - opakovane terenni serren!, provadene na stale stejnem souboru osob. Tento soubor se nazyva panel. Zakl. podminkou s.p. je zopakovat alespoii jednou na tomtez souboru zjisiovani stejnych udaju. Za urCitych okolnosti se muze sledovana tematika mirne obmeiiovat nebo napr. na panelu televiznich divaku lze standardnirni dotazy zjisiovat sledovanost jednotlivych poradu a zaroveii pfidavat aktualni otazky. Typickym s.p. je vedeni rodinnych uctu u panelu domacnosti. S.p. umoziiuje napr. i exaktni mereni zmen intrageneracni mobility: lze jim zachytit vsechny zmeny soc. pozice za iivot. Pracuje-li se s panelem dlouhodobe a vytvofi-li se vcas metodo!. predpoklady pro systematicke sledovani zmen v objektu, Ize se dostat timto zpusobem na uroveii -tlongitudinalniho vYzkumu. Vetsinou se vytvari panel jako reprezentativni vzorek urCite populace a pracuje se s nim delSi dobu. Pfinasi to ale dva problemy: jednak uddeni zajmu dotazovanych osob, jednak riziko jejich "profesionalizace", zname jako panelovy efekt (viz tei -tzakon Brilouinuv). VetSinou se v pripadech, kdy nejde 0 vyzkum soc. zmeny, ale spiSe 0 operativni sledovani momentaInich reakci dane populace, doporucuje slozeni panelu prubezne, po cas tech obmeiiovat. A: panel research F: recherches par panneaux N: Panelluntersuchung I: rice rca panel

1262

Lit.: Mavlllz. R. - Holm. K. - Habner. P.: (1969) Einftihrung in die Methoden der empirischen Soziologie. Opladen 1978; LazarsJeld. P. F. - Rosenberg. M. eds.: Language of Social Research. Glencoe. lll. 1955.

Bur

sethni terenni viz teren vyzkumny, vyzkum terenni set r e n ivy b e r 0 v a - vyzk. postup zajis[ujici relevantni informace 0 -tzakladnim souboru, resp. cilovem vyzkumnem souboru pomoci zkoumani jeho vybrane easti, tj. -tvyberoveho souboru. Usporadani s.v. zavisi na predmetu i cili vyzkumu i na proponovane uloze -tstatisticke analyzy dat (viz tez -tmetoda statisticka). S.v. zahrnuje: 1. formulaci vlastni ulohy (pop is zak!. souboru, komparace apod.); 2. definici promennych a jejich typu; 3. urceni postupu vyberu statist. jednotek, vyhodnoceni ekon. nakladu, org. narocnosti, -topor vyberu apod.; 4. ureeni statist. vlastnosti zak!. souboru, jeho variability, uzemniho a org. zaeleneni, vztahu mezi nim a oporou vyberu apod.; 5. charakteristiku metod mereni; 6. pozadovane presnosti odhadu a zaverii; 7. stanoveni metod analyzy a dostupnych programu vyhodnoceni statist. informace. Rozeznavaji se: -tpravdepodobnostni vybery (-tprosty nahodny vyber, -tsystematicky vyber, -tvyber se stejnymi pravdepodobnostmi, -tstratifikovany vyber, -tvyber skupinkovy, -tvicestupnovy vyber, -tvyber dvou- (vice-)fazovy); -tkv6tni yfber; -tzamernyvyber; -tHzeny vyber; -tspontanni vyber; -tvybery geograficke; -tsamovYber. Predpokladem ruznych typu vyberu je opora vYberu. Matern. modely vyberovych postupu a odhady se zabyva teorie pravdepodobnostnich vyberovych serreni, ktera je soueasti matem. statistiky. Pouziti S. v. je v soueasne s-gii nezbytnosti, a to jak pro nemoznost obsahnout vsechny jednotky zak!. souboru (z duvodu jejich poetu, casu, organizacniho zajisteni), tak i z duvodu nakladovych. A: sample survey F: recherches par echantillon N: Strichprobeuntersuchung I: inchiesta campionaria Lit.: Cochran. W. G.: Sampling Techniques. New York 1963; Hajek. ].: Teorie pravdepodobnostnfho vyberu s aplikacemi na vyberova setfenf. Praha 1960; Hansen. M. H. - Hunvitz. W. N. - Madow. W. G.: Sample Survey Methods and Theory, vol. J, II. New York 1953; Kish, L: Survey Sampling. New York 1965; Cermak, V.: Vyberova statisticka zjis(ovanf. Praha 1980.

Reh

s i k a nova n i - (z fr. chicane = tyrani) - zpusob chovani, umoziiujici, vetsinou v bezprostredni komunikaci, fyzickym a psych. tyranim druhych ziskat nad nimi pocit prevahy, -tmoci, ureite vYhody. Jde 0 jednani agresivni, casto nezakonne, ale trpene a mnohdy podporovane urcitou skupinou. Lze je charakterizovat jako asocialni cho-

vani. Podhoubi sikany je v osobnostnich rysech tyrajiciho i jeho -tobeti a v Ihostejnosti okoli, v soc. atmosfere, v nekterych ideologiich (napr. fasisticke). Obet! se stavaji soc. ci vzhledove handicapovani jedinci, lide slabi, neuroticti, uzkostni, ti, co se nejak odlisuji (rasove, narodnostne, vzhledem, chovanim, fyzickou slabosti, zajmy, hodnotami apod.). Z casti se s. vyskytuje u mladeie jako prechodny jev (zlomyslnosti, "klukoviny"). Je popsano sikanovani skolni, zaznamenane na vsech typech skol od zakladnich po vysoke. V nekterych skupinach mladeze je ale intenzivnejsi a rna rysy brutality (vyskytuje se napr. u -tskinheadu). Typicke je vojenske s., jehoz obet! se stavaji jedinci astenieti, introvertni, plasi, neobratni, malo fyzicky vykonni a novacci. Oeekava se jejich podrizeni a posJeze prechod mezi "mazaky", umoZiiujici ziskat urCite pohodli (slangove veget), jehoi soucasti mohou byt opet prvky S. novacku, coz je zaroveii odreagovanim predchoziho prikofi, ale nikoliv na objektu, ktery je zpusobi!. S. se muze objevit i v rodine, kde je obvykle zamereno na "neoblibene" dite. Prvni v literature popsany a takto diagnostikovany pripad je z roku 1975 z USA. Mala Mary Ellen byla pred tyranim spojenym se s., zachranena diky zasahu spolku proti krutemu jednani se zviraty. Obdobna instituce, poskytujici ochranu detem, vznikla az pozdeji. S. se vyskytuje i na pracovisti, kde vychazi bud od spolupracovniku, nebo od nadfizenych. Totalitni spol. systemy umoiiiuji, resp. podporuji tzv. policejni sikanovani. S. se muze primo ucastnit cela skupina a zamereno muie byt rovnez vuCi cele skupine. V extremnich pripadech muze prejit v individ. nebo skupinovy teror. Normy a soc. kontrola -tpravniho statu by mely vylueovat vyskyt zjevnych pripadu s. Tato forma chovani neni slueitelna s -tmoralnimi norm ami naseho typu kultury. A: chicanery, bUllying F: vexation, brimade N: Schikanen I: nonnismo Nov, Cap sivaismus viz hinduismus skala Bogard usova viz distance socialni s k a I 0 van i - (z lat. scalae = schody, take zebficek, stupnice) - obecne jde 0 formovani meficich stupnic neboli skal, spec if. pak 0 soubor spec. technik mereni jevu, zachycovanych obvykle sadou nominalnich -tznaku (polozek, stimulu), ktere tvori ureite kontinuum. Stupnice umoziiuje jejich sefazeni, kvantitativni usporadani od jednoho k druhemu polu. Podle odpovedi na jednotlive polozky se stanovi souhmna hodnota (odvozeny znak, index) pro kaidou zkoumanou osobu a ta se umisiuje na kontinuu. S. se rozumi specif. postupy transfonnace kvalitativnich udaju na

souhrnne, obvykle kardinalni znaky. Skalovaci techniky se poprve objevily ve 20. 1. 20. st. v souvislosti s vyzkumem postoju (L. L. Thurstone). V prvni fazi slo 0 techniky, ktere vychazely z posouzeni stimulu skupinou posuzovatelu (soudcu) jeste predtim, nei bylo provedeno vlastni mereni na sledovanych skupinach (parove srovnani, technika zdanlive stejnych intervalu). Nevyhodou techto skal byla znaena pracnost, zv!. delka pfipravne faze, vyhodou byla vcasna eliminace problematickych polozek a relativni univerzalnost pouziti jiz vytvorene skaly. Ve 30. !. se objevily operativnejsi aposteriomi techniky s tvorbou skaly najiz sebranem materialu (napr. bodovaci, sumacni skala R. Likerta). Vyber nejvhodnejsich polozek do vysledne, vice Ci mene dobre rozliSujici skaly byl vztazen jenom ke zkoumane skupine respondentu. Usili 0 prohloubeni diferenciaeni schopnosti skaly a 0 nalezeni jednorozmemeho hierarchickeho kontinua charakterizuje -tGuttmanuv skalogram. Od poeatku 50. !. stoupa zajem 0 vicerozmeme pfistupy, objevuje se napr. -tsemanticky diferencial (polaritni profil) Ch. E. Osgooda a take -tanalyza latentnich struktur P. F. LazarsJelda, -tfaktorova analyza Ci novejsi multidimenzionalni skalovani, ktere slouzi k identifikaci latentnich kontinui v danem znakovem prostoru. V soueasne dobe tedy S. zahmuje rozsahly komplex postupu od ruznych ad hoc skal (napr. zjisiovani preferovanych zpevaku pop-music) az po propracovane modely (napl'. Coombsova teorie dat). Jednotlive techniky je mozne uspesne kombinovat (tzv. kombinovana diskriminacni skala). V soucasne dobe nejde jii tolik 0 robustni kvantifikaci puvodne kvalitativnich jevu casto subjektivni povahy (postoju, preferenci, hodnot), ale 0 vystizeni skrytych vyznamu a jejich strukturaci. Navic pretrvava vyznam S. jako pi'ipravy dat na naroenejsi matem.-statist. operace. Casto pozadovane kardinalni promenne Ize pfi analyze zastoupit napr. ziskanymi faktorovymi skory nebo alespoii jednoduchymi sumaenimi indexy. Technika sumacni (bodovaci) pam k nejrozsirenejsim, at v podobe kumulovanych indexu (napr. index vybavenosti domacnostijako poeet sledovanych predmetu), anebo bodovych skoru (napr. u nejruznejsich psycho!. testu). Vychazi z pfideleni bodovych hodnot k odpovectim na jednotlive otazky (muze jit o polozky dichotomicke i 0 bezne polytomicke ordinalni stupnice souhlasu - nesouhlasu), ktere muze mit povahu arbitrarniho rozhodnuti nebo transformace urCiteho typu (viz -tstandardizace). Do jiste miry Ize i vazit jednotlive poloiky, v kazdem pripade by vsak melD jit 0 relativne homogenni kontinuum. Na zaklade celkoveho skoru respondenta se obvykle provadi zpetne zhodnoceni diskriminaeni sHy jednotlivych polozek (stimulu), a to bud'

1263

skola demograficka

skalovani dualni

z hlediska rozliseni krajnich kvartilu zkoumane populace, anebo pomoci korelaeni analYzy. Polozky, ktere diferencuji malo,jsou potom ze skaly vypust€ny. Technika zdanlive stejnych intervalu muze pomoci zejm. ph vyberu kvalitnich polozek do skaly. Navriene stimuly jsou skupinou soudcu (laiku, nikoli odborniku) tfideny do skupin podle jejich pozice na vymezenem kontinuu. Obvykle je deleni do 7 nebo 9 kategorii s instrukci, ze vzdalenosti mezi skupinami maji byt subjektivne stejne. To umoznuje vypocHat skalovou hodnotu (vahu) kazdeho stimulujako median nebo aritmeticky prumer a pfipadne vyfadit ty polozky, ktere vykazuji pfilis velky rozptyl v jejich hodnoceni soudci. Sporny pfedpoklad stejne vzdalenosti intervalu fesi pozdeji vyvinuta technika naslednych intervahi, ktenlod soudcu nepozaduje dodrieni stejne vzdalenosti mezi kategoriemi a delku intervalu stanovuje az na zaklade analyzy rozlozeni posudku. I zde se potom vybiraji nejvhodnejsi stimuly do skaly tak, aby bylo pokryto rovnomerne cele kontinuum jednoznaenyrni a dobfe diferencujicimi polozkami. Nasleduje sber dat v terenu a mefeni celkoveho postoje jednotlivych respondentu (vetsinou na zaklade prumerovani hodnot pi'ijarych polozek, tedy napf. postojovych vyroku Ci tvrzeni). Obe apriorne pfipravene skaly mohou slouzit jako dobry zaklad pro bodovani i pro pfipadnou skalogramovou analYzu. A: scaling F: echelles N: Skalierung I: scaling Lit.: Bfichdcek. V.: Uvod do psychologickeho skalovani. Psychologicke a diagnosticke testy. Bratislava 1978; Pergler. P. a kol.: Vybrane techniky sociologickeho vyzkumu. Praha 1969; Torgerson. W. S.: Theory and Methods of Scaling. New York 1958; Buridnek. J.: Semanticky diferencial jako technika sociologickeho vYzkumu. Sociologic/cy casopis, 1988, C. 6.

Bur

s k a I 0 van i d u a I n i viz analyza korespondeneni skalovani mnohorozmerne - tez skaIovani vicerozmerne, skalovani multidimenzionalni - ti'ida metod -tmnohorozmerne statisticke analyzy dat, ktere se pouzivaji pro studium relaci mezi objekty, generovanych empir. charakteristikarni. Metody s.m. vychazeji z mer podobnosti (nepodobnosti), resp. vzdalenosti (blizkosti) objektu. Tyto miry tvon matici relacnich mer. Jsou urcovany empir. pfimo generovanymi odhady nebo jsou odvozeny z vlasnosti objektu (jako vztahove charakteristiky mezi jejich datovymi profily). Cilem metody je geometricky a ciseIne charakterizovat vztahy mezi objekty v interpretovatelne forme: a) urCit soufadnice bodu v prostoru (nejcasteji eukleidovskem) tak, aby vzajemne vzdalenosti bodu vizualne co nejlepe odpovidaly vztahum relacni matice, b) urcit faktorove interpretace jednotlivych os geometrickeho prostoru, c) provest pfip. kvantifikace objektu. V za1264

sade jde 0 pi'echod od matice relacnich charakteristik ke konstruovanym datovym profilum techto objektti, majicim roli souradnic (relaeni mapy) anebo roli hodnot latentnich faktoru (priCiny geneze relaci). Z hlediska matematickych postupu je nejjednodussi klasicke s.m., ktere vychazi z matice eukleidovskeho prostoru s co nejmensi dimenzi a co nejvyssim stupnem pi'esnosti reprodukce vstupnich vzdalenosti. Studium vztahU na jedne mnozine objektu (zakl. (!loha) Ize rozsifit na studium mezi dvema, resp. i vice mnozinami objektu. Mezi ulohy s.m. je mozne fadit take metody -tfaktorove analyzy, a to jak tzv. R-techniku (objekty jsou promenne), tak tzv. Q-techniku (objekty jsou statist. jednotky), a pro dye mnoziny objektu metody -tdekompozieni analyzy rezidui. A: multidimensional scaling F: echelles multidimensionnelles N: multidimensionale Skalierung I: scaling multidimensionale Lit.: Coxon. A. P. M.: The Users Guide to Multidimensional Scaling. London 1982; Davies, P. M. - COXOII. A. P. M.: Key Texts in Multidimensional Scaling. London 1982; Lingoes. J. c.: The Guttman-Lingoes Nonmetric Program Series. Ann Artur, Mich. 1973; Rehdk, J. - Louckovd, I.: Klasicke mnohorozmerne skalovani. Sociologic/cy casopis, XIX, 1983; Rehdk. J. - LouCkovd. I.: Komparacni faktorova analyza profiliJ. Sociologick.v casopis, XXI, 1985; Terechina. A. I.: Analiz danych metodarni mnogorozmernogo h skalirovanija. Moskva 1986.

Re

s kalova n i m ul tidimen zionalni viz skalovani mnohorozmerne skola - (z ree. schole = volny cas, nezaneprazdnenost) - nejeasteji se pojem pouziva pro oznaceni vychovne vzdelavaci -tinstituce zabyvajici se aktivne formovanim osobnosti deti ci mladych lidi a jejich pi'ipravou na povolani, ktera je zajistena legislativnimi normami. V obecnejsim vyznamu muze jit 0 system uceni, nabyvani zkusenosti bez vazby na instituce (tzv. skola zivota), prip. 0 integraci ved. Ci ume!. smeru (-tvCdecka skola, umeIecka skola, narodni sociologicka skola). V kazdem pi'ipade hlavnim smyslem S. je -tvzdelavani a -tvYchova. Ruzne S. (v sirsim i uzsim smyslu) se lisl: 1. obsahovou naplni, ktera muze mit charakter zcela vseobecny, sirsi Ci uzsi odborne specializace nebo urcite nazorove koncepce; 2. mlrocnosti, ktera se vaze ke stupni psych. zralosti, inteligence a pfedpoklada casto navaznost na nizsi vzdelavaci stupne; 3. systemem organizace vzdelavaciho procesu, ktery se pohybuje od celodenniho pobytu ve skolnim zai'izeni s pfesne stanovenym easovym rozvrhem, systemem hodnoceni apod. az po volnou osobni vazbu na vzdelavaci autoritu a samostudium se systematickym pfiklonem k urcite cinnosti, nazorovemu proudu. S. v uzsim slova smyslu je postavena na zamerenem procesu -tueeni, na interakci -tueitel- -tzak a vetsinou je spojena s urCitou prostoro-

you lokalizaci a organizaci procesu vyuky vcetne stanoveni systemu dochazky a klasifikace. System skolnich tfid, pfip. studijnich krouzku, podminuje vznik pi'irozenych skupin se specif. sociometrickymi vazbami, ktere maji doeasny charakter, i kdyz nektere vazby nekdy prekonaji rozpad skupiny. S. jako celek muze fungovat jako -trefcreneni skupina, zejrn. pokud si vytvon vlastni tradici a rna ve spolecnosti vyssi prestiz. Pro S. je s-gicky pfiznacne take to, ze vytvafi silny normativni tlak a rna dobi'e propracovany system -tsocialni kontroly. Studium skolskych instituci, resp. systemu skolstvi (hierarchickeho modelu na sebe navazujicich organizacnich clanku a usporadani jednotlivych skol podle stupM, cilu apod.), se orientuje predevsim na zmeny v obsahu vzdelavani a vyvoj -tvzdelavacich potreb. V ramci -tsociologie vzdeIani se zkoumaji take zaci Ci posluchaCi ruznych typu s., jejich role, hodnoty, postoje, vztahy k S. i vztahy vzajemne. A: school F: ecole N: Schule I: scuola

CeV skola amsterdamska viz sociologie nizozemska skola Annales - nazev vlivne skoly fr. -thistoriograCie, ktera vznikla pocatkem 30. !. 20. st. kolem casopisu Annales d'histoire economique et sociale (Analy pro ekonomickou a sociaIni historii), od r. 1946 pfejmenovaneho na Annales. Economies. Societes. Civilisations. Mezi zakladatele s.A. patmi vyzn. fr. historikove L. Febvre a M. Bloch. V povalecne dobe se mezi nejvyznamnejsi historiky nalezejici k casopisu i s.A. radili F. Braudela, Ch. Morazea, M. Ferra, J. L. Le Goffa, E. Le Roy Laduriea. Casopis a s.A. pi'ispely velice vyrazne k tomu, ze dnes historiografie zaujima mezi fr. spo!. vedami zcela dominantni misto, jak doklada mj. svet. ohlas praci autoru uvedenych vyse nebo autoru jako P. Chaunu, G. M. C. Duby ci F. Furet. Prispely k vyraznemu zvedecteni fr. historiografie, k posunu ohniska jejiho zajmu z polit. dejin na pole soc. a ekon. dejin, v poslednich desitiletich pak na pole dejin mentalit. Pfispely take k tomu, ze ve fr. historiografii zdomacnely metody hist. statistiky, -thistoricke demografie a dlouhodobe pojate a zalozene strukturalni anaIyzy (viz -tstrukturalismus). Casopis a s.A. ale nikdy neprosazovaly jednotne pojeti metody a chapani hist. prace, ani jednotne pojeti hist. zakonitosti, spo!. trid apod. V soucasnosti vykazuji stale vetsi sklon k pluralismu az heterogennosti smeru. Zustavaji vsak pojmem pro ved. poznavani minulosti v globalnich celcich. Dokazuje to napi'. svet. ohlas medievistickych praci Le Goffa, Dubyho vyzkumu mentalit, Braudelova vyzkumu civilizaci. A: Annales school F: ecole des Annales N: Annales-SchuIe I: scuola degli Annales

Lit.: Burgl/iere, A.: Histoire d'une histoire. Naissance des Annales. In: Annales ESC, 1979; Holzbachovd. I.: Spolecnost-dejiny-struktura. Historicky materialismus a skola Annales. In: Studie CSAV. 5. Praha 1988; StoiaIlovilch. T.: French Historical Method. The Annales Paradigm. Ithaca. London 1976.

Hor s k 0 I a b r n ens k a viz sociologie eeska do r. 1948 skola b u k u res fska viz sociologie rumunska skola demograficka - souhrnne oznaceni autonl a koncepci povazujicich za urcujici faktor zivota spolecnosti zmeny poctu obyv. a hustoty zalidneni. Je to jeden z typickych projevu -tnaturalismu v s-gii prelomu 19. a 20. st. Jeho predstavitele navazali na poznatek, davno znamy filozofum a historikum, ze pocet a hustota obyv. hraji dulezitou roli v osudech a ve vyvoji narodu. Ze sociologu upozornoval na to, ze uvedene faktory mohou urychlit nebo zpomalit spo!. vyvoj, jiz A. Cornte. Vlastnim tvtircem demogr. teorie byl T. R. Malthus (viz -tmalthuzianstvi). Jeho teorie mela na pfedstavitele s.d. nejvetsi vliv. Nektefi z nich se snazili vytvoi'it obecnou teorii, vysvetlujici spo!. vyvoj uvedenymi faktory, jini hledali pouze zavislosti mezi temito faktory a urCitymi strankami zivota spolecnosti (ekonomikou, politikou, statnim systemem, monllkou, umrtnosti, migracemi, valkami apod.). Jednim z prvnich predstavitelu s.d. byl M. M. Kovalevskij, ktery se pokusil zjistit korelace mezi hustotou obyv. a ekon. zivotem. Prvni otazkou, kterou si podle neho rna polozit sociolog studujici zaklady urciteho hosp. zfizeni, je otazka hustoty obyv., a to proto, ze jeji rust je hlavnim faktorem ekon. vyvoje i vyvoje jinych oblasti, jez jsou s ekonomikou spjaty. Kovalevskij mel na mysli hlavne vyrobni techniky, druhy vlastnictvi, spo!. delbu prace, soc. diferenciaci, vyvoj mest apod. Za nejvyznamnejsiho reprezentanta s.d. je povazovan A. Coste. Spo!. fakty podle neho prochazeji peti vyvojovymi stadii, ktera vedou od eiste zvifeciho zivota pres neustalou diferenciaci a soucinnost, doprovazenou zvetsovanim nerovnosti, k soudobe spolecnosti. Faktorem, ktery zpusobuje tento vyvoj, je podle Costa rust poctu a hustoty obyv. Lidske spoleenosti se vyvijeji proto, ze roste jejich pocetnost a rostouci hustota obyv. vede k intenzifikaci vzajemneho pusobeni, coz rna za nasledek vetsi vymenu zkusenosti, jejich rychlejsi hromadeni a lepsi predavani dalsim generacim. Staty vznikly podle Costa v dusledku vyboju a valky jsou vyvolavany rustem poctu a hustoty obyv., protoze tyto skutecnosti nuti k hledani novych zdroju existenenfch prosti'edku. Coste se pokusil vytvol'it i noYOU metodu, kterou oznaCiI nazvem sociometrika a ktera mela zachytit vsechny tyto procesy v kvalitativnich ukazatelich. Dalsi pi'edstavitele s.d. hledali souvislosti mezi

1265

skola francouzska

skola frankfurtska

demogr. faktory a rozvojem vyroby, techniky, mezi formami vlastnictvi, ekon. cykly, formami manzelstvi a rodiny, vyvojemjazyka, mlbozenstvi apod. Teorie s.d. obsahovaly urcite racionalni jadro. Pocet a hustota obyv. hraly v dejinach a dodnes hraji ve spo!. zivote vyzn. ulohu. (Viz tez --'demografie, --.zakony populacni, --.teorie populacni.) A: demographic school F: ecole demographique N: demographische schule I: scuola demografica Lit.: Sorokill, P. A.: (1928) Sociologicke nauky pi'itomnosti. Praha 1936; SzczepQliski, J.: Sociol6gia. Vyvin problematiky a met6d. Bratislava 1967.

Sed s k 0 I a f ran c 0 u z s k a viz sociologismus, skola sociologicka skola frankfurtska - soc. fi!. skola 20. st., vzesla z nem. duchovniho prostredi, jejiz teor. program je postayen na tzv. --'kriticke teorii spolecnosti. Hlavni myslenkove zdroje mnohostranne teor. aktivity skoly: nem. klasicka fil. tradice (1. Kant, G. W. F. Hegel, K. Marx), F. Nietzsche, M. Weber, G. S. von Luluics, S. Freud. Za nejvyznamnejsi predstavitele jsou vetSinou povazovani: Theodor W. Adorno, Max Horkheimer, Herbert Marcuse, Erich Fromm, Friedrich Pollock, Leo Lowenthal, Otto Kirchheimer, nekdy i Walter Benjamin nebo Jiirgen Habermas. Historie skoly se nejcasteji rozclei'iuje na 3 obdobi: evropske (mezivalecne), americke a povaleene. Vznik skoly a prvni obdobi jeji aktivity jsou institucionalne vazany na Ostav pro socidlni vyzkum, zalozeny v r. 1923 ve Frankfurtu nad Mohanem, zejm. od r. 1930, kdy se do jeho cela dostal Horkheimer a kdy zacal vychazet ZeitschriJt fiJ.r Sozialforschung jako publikacni platforma skoly. Horkheimer zustaval vi'ldci osobnosti i po pi'esidleni institutu v reakci na nastup fasismu v Nemecku r. 1933 nejprve do Zenevy, pozdeji do Panze a na sklonku 30. I. do New Yorku. Jeho programove stati jako i'editele ustavu z 30. I. lze brat jako teor. deklarace skoly samotne. Predevsim jsou to: Die gegenwiirtigen Lage der Sozialphilosophie und die Aufgaben eines lnstituts fiJ.r Sozialforschung a Traditionelle und Kritische Theorie. Prvni vytycuje program ustavu a skoly v jeho formalnich rysech: majit 0 interdisciplinami vyzkum podminek zivota v modemi (kap.) spolecnosti, predevsim v neuralgickych bodech jeho ruznych oblasti. CHern je pl'itom ucelna symbi6za filozofie a vedy, teorie a empirie, tj. empir. relevantni reformulace zakl. fil. otazek. Druha deklarace objasnuje teorAil. pozadi a zakl. intence, z nichz kriticka teorie sJ. vychazi: vUdcim principem teor. pl'istupu k soc. realite je kritika jako sebeuvedomeni (kritickeho) rozumu, ktery je tak schopen postihnout zakl. a nejhlubsi rozpory soudobe (modemi) spolecnosti. 1266

Takove postihovani koresponduje s imanentni praktickou intenci kriticke teorie, jez je vedena ideou emancipace cloveka od vsech forem panstvi, podl'izenosti, utIaku. Podrzeni univemllniho principu kritiky rna pri konkretne hist. pi'fstupu uchninit kritickou teorii od oportunnich tendenci, jet ona sarna kritizovala napf. na --.sociologii vedeni. Ve 30. I. zejm. v Zeitschrift fiJ.r Sozialforschung byly zkoumany zdroje, podminky, aspekty a projevy celkove spo\. krize a byly teor. posuzovany pfedevsim v oblastech ekonomiky (Pollock, H. Grossman) a politiky (Horkheimer, Marcuse, Franz Neumann), ale i umeni (Adorno, Benjamin) a kultury vubec (Marcuse), vedy (Horkheimer), psychologie (Fromm) a filozofie samotne (Horkheimer, Marcuse). Vyraznym projektem ustavujako celku byl vyzkum --'autority a --'rodiny. Odhaloval struktury dominance v rodine i v osobnosti samotne. Obraz emancipace cloveka tak nema jen ciste ekonomicky nebo politicky rozmer, ale zahmuje i sferu soukromeho a intelektualniho zivota. V konceptu panstvi neuvedomelych struktur vedomi ci pudove zakotvenych pi'edsudku nad svobodnou osobnosti individua uplatnila inspiracni vliv na produkci skoly predevsim Freudova --.psychoanalyza. U tematu autority zustal ustav i po pi'esidleni do USA, kde fungoval do r. 1941. Tehdy se docasne rozpadl a skola, jiz konstituovana a uznana, ztratila svou puvodni institucionaIni zakladnu. Jeji predstavitele pusobili pote jiz spfSe rozptYlene. V USA se stal vedle Horkheimera nejvyraznejsim reprezentantem skoly Adorno a zustal jim i v povalecnem obdobL Stal v cele autorskeho kolektivu, ktery vydal praci The Authoritarian Personality. Ucasti ve vyzkumu hudebni rozhlasove produkce navazal i na sva di'ivejsi studia fetisoveho charakteru v hudbe a regresi sluchu. Spolu s Horkheimerem napsal v 1. polovine 40. I. v USA praci Dialektik der Aufkliirung, jez hraje ve vyvoji kriticke teorie S.f. usti'edni roli. Interpretace empir. fenomenu je v ni jiz jednoznacne podi'izena obecnemu dejinne fil. konceptu. Zkuiknost --'faSismu se tu neodrazi jen v predmetu zkoumani, ale i v akcentu hodnoticiho vYkladu. Ustrednim ctejinne fi!. motivem je proces upadku ci rozkladu rozumu. Fasismus je ukazan jako dejinne vyusteni osvicenske racionality, ktera formalizovala a univerzalizovala pojem rozumu, cfmz zpi'istupnila vsechny sfery Zivota pofadajicimu principu panstvi. Kriticka teorie spolecnosti se tu stava pfedevsim kritikou fenomenu --'moci jako takoveho. Tato kritika zahmuje i modemi vedu jako symbol osvicenske racionality, v nfz podle autoru nachazi pansky charakter rozumu svuj. vrcholny vyraz. Touha po univerzalnim vedeni je vylozena jako touha po moci (nad prirodou i nad clovekem), motivovana strachem z neznameho. v cemz mj. Adorno s Horkheimerem vidi myticky prvek. V ram-

ci paradigmatu panskeho charakteru modemi racionality meni ve funkci a ucinnost. Proto se kritika instrumentalci moci jako univerzalniho poradajiciho principu je zde niho rozumu obraci i sarna k sobe a urcuje svou vlastnf popojednano i 0 fenomenech kult. prumyslu a --'antisemi- vahu tak, aby se moznemu instrumentalnimu znasilneni tismu, pi'icemz kjejich rozboru slouzi zvl. kritika fetisoveho vyhnula, tj. aby se nemohla stat --'ideologii. Kritika ideolocharakteru kap. produkce a psychoanalyticke vykladove gie se stala naopakjednfm z hlavnich motivu kriticke teovzorce. Horkheimerova kniha z 2. poloviny 40, !. Eclipse rie s.f. Radu podnetu nacerpala od W. Benjamina, pfedeof Reason. napsana rovnH v USA, predklada v pristup- vsfm pokud jde 0 obranne prvky proti vlastnf ideologizaci. nejsim jazyce podobny pesimisticky dejinne fil. koncept Vedle programove antisystemoveho pffstupu se kriticka procesu upadku rozumu. Blizi se az romantickemu odmit- teorie nechala inspirovat zvl. Benjaminovym pojetim --'utonuti modemi civilizace s jeji racionalitou, ktera rna ryze pie, ktera neIfci obraz budouci spravedlive spolecnosti, ale instrumentalni charakter. Kritikou instrumentalniho rozu- je spiSe zasadnim a nekompromisnim mementem ve vztamu vystihuje Horkheimer zaki. tema i intenci uVaZovani, jez hu k nespravedIivemu reaInemu svetu, jenz ztratil samu bylo pro skolu jako celek v jejim tfetim, povalecnem obdobi potenci emancipace cloveka a neobsahuje zarodky skucharakteristicke, trebaze jeji predstavitele jiz zustali roz- tecneho (spravedliveho) zivota. Tento po hied sebou mj. ptylenL nesl i radikalni rozchod s evolucnfmi prvky ve filozofii deHorkheimer, Adorno a Pollock se vr:itili do NSR po- jin, rozchod s pfedstavou univerzalne dejinne kontinuity. c:itkem 50. I., Marcuse, Fromm, LOwenthal a dalSi zustali Ve fil. esoterice dovedl tyto principy k urcitemu vrcholu v USA. Ostav pro socidlni vyzkum byl znovu zalozen ve Adorno ve svem konceptu ne-identickeho mysleni a neFrankfurtu nad Mohanem v r. 1953. Publikacni platformou gativni dialektiky. Na urovni obecne epistemologie a meskoly se staly souhmne publikace vydavane pod nazvem todologie teor. pozmini vystupoval Adorno v 60. I. proti Frankfurter Beitriige zur Soziologie. V konceptu instru- pozitivistickemu modelu vedy, zastupovanemu predevsim mentalni racionality tematizuji teoretikove skoly problem koncepci K. R. Poppera v tzv. sporu 0 pozitivismus. racionalizace modernfho sveta, jak byl vylozen u Maxe F. Fromm ve 30. I. objevil a formulacne rozpracoval Webera. Dva hlavni atributy, jez moderni racionaIite We- moznost spojit kriticismus Freuduv a Marxuv. V synteze ber pl'isoudil, formalnost a ucelovost, se zde ve svem spo- Freuda a Marxe melo jit 0 ucelne spojenf teorie struktury jenf staly pnive ustfednfm bodem kritiky. Formalne tice- osobnosti s teorif soc. struktury, a to ptedevsfm ve vztahu love instituce (napr. byrokraticka sprava ci pravo) nebo k procesu aktivni a pasivni adaptace instinktuaIniho apaweberovske ucelove racionalni jednani se totiz pod Ie to- ratu cloveka na soc.-ekon. podminky jeho zivota. Marcuhoto konceptu zbavily potencialnich obrannych mecha- se vsak kritizoval na Frommovi retusovani hloubky zakl. nismu proti univerzaInfmu zneuziti ve svete usporactanem konfliktu, jez se odehrava mezi clovekem a spolecnosti. na principu panstvi. Staly se nastroji, ktere muze uzfvatja- On sam jej naopak akcentoval, spojuje vedle Freuda inkakoli moc. Kritizovana je ryzf ucelovost jednani, jiz nelze spirace Hegelovy, mladeho Marxe a inspirace existenciauchopit jinak nez pouze jako prosti'edek, bez ohledu na ci- listicke. Ve sve nejznamejsi knize One-Dimensional Man Ie, kterych rna byt dosazeno. podava Marcuse kritiku moderni (kap. konzumni) spolecKritika instrumenbilniho rozumu hlavnich stoupen- nosti jako odcizujicfho apar:itu, eliminujiciho v cloveku cu sJ. vsak mifi ve sve programove sebereflexivnosti dvo- kriticky rozmer v jeho vztahu ke svetu korupci instinktu jim smerem: vedle kritiky instrumentalni racionality, tak tihnoucich ke konformite (viz --'clovek jednorozmerny). jak se projevuje v povaze a provozu institucf moderniho S ostrou kritikou moderni racionality Zapadu vystoupil sveta (krome ekonomiky i v politice, umeni, vzdelavanf, Marcuse take v pojednani navazujfcim vyslovne na M. Weale i v kaZdodennim Zivote), vztahuje moznost instrumen- bera, ktere vrcholi tezi, ze veda a technika, jejichz prosatalnfho zneuziti i na teor. diskurs samotny, jenz rna byt ve- zeni rna podle nekterych teoretiku znamenat konec ideoden podle modelu modernf vedy glorifikovaneho osvicen- logie, se samy stavaji ideologii. stvim. FormaInost a ucelovost coby urcujici charakteristiky Ph radiklilnosti kritiky a pffstupnejsi formulaci mysleci motivy pozitivismu vidi jako prototypicke atributy a in- nek se Marcuse stal jednim z teoretickych mluvcich --'"notence moderniho ved. mysleni vubec. Prave takto urcena ve levice" a hlavnich ideovych vudcu studentske revolty jeho povaha jej ale vystavuje moznemu zneuziti stejne tak, konce 60. \. v zap. Evrope a USA. Naopak Adorno se stal jako jsou mu vystaveny jine instituce. Potom i teorie, kte- tercem studentskych vypadu pro svuj otevreny despekt re chteji byt univerzalnfm lekem. se pri sve formalnosti k praktickemu polit. radikalismu, jenz plynul z onoho dustavaji univerzalne pouzitelne a snadno se stavaji repre- sledneho oddeleni teorie a praxe, z imanentne antiideolosivnimi doktrinami podfizenymi moci, ktera vyznam pro- gickeho a sveho druhu utopickeho charakteru jeho kon1267

skola koIlnsk:i

skola geografick:i

cepce kriticke teorie. Teoretikove s.f. nevideli po ere stalinismu a po r. 1968 zadnou nadeji na emancipaci cloveka ani v social. alternative dejinneho vyvoje, coz byl i jeden z duvodu, proc byla zv\. v 1. polovine 70. \. ceh'i skola podrobena dukladne kritice (vedene vetSinou otevI'ene z pozic ideologickeho boje) od teoretiku tehdejsich social. zemi. V te dobe se vsak jiz s.f. po umrtf Adorna (1969) a Horkheimera (1973) definitivne rozpadla. Z myslitelu, kterf potom v nejakem ohledu navazovali najeji teor. dedictvi, je nejzll
mentalismus. UrCite spolecne rysy existuji take mezi !l.g. a ekologickou skolou, jez se konstituovala v USA ve 20. letech. Pfedstavitele s.g. se snaiili dokazat, ze geogr. podminky podstatne ovlivnuji, pnpadne determinuji tyto stranky spo\. zivota: a) hustotu obyv. ajeho rozmisteni na zemekouli, b) charakter obydJi, cest a komunikacnich prostfedku, c) zpusob osaceni, d) zpusob vyzivy, e) ekon. vyvoj, zpusoby hospodafeni a ekon. cykly, f) utvaI'eni lidskych ras, g) podnikavost a energii lidi, h) sebevrazednost, ch) statni systemy, i) soc. instituce, j) rodinu, k) formy duchovniho zivota. Neexistovala prakticky zadna oblast spo\. zivota, kterou by se nektery z pfedstavitelu s.g. nesnazil uvest do jednoznacne souvislosti s geogr. faktory. Racionalnijadro s.g. spociva v tom, Ze geogr. podminky vskutku ovlivnuji spol. zivot a bez urCiteho jejich stavu by byla existence lidi a tudiz i spolecnosti nemozna. Vliv geogr. podminek je vsak promenlivy a s vyvojem spolecnosti se zmensuje. Na s.g. se vztahuji kriticke vyhrady uvedene v souvislosti s kritikou geografickeho determinismu i s kritikou naturalismu v s-gii. Jde 0 typicky redukcionistickou tendenci, ktera se snaii zivot slozitejsf skutecnosti, tj. spoleenosti, vysvetlit realitou jednodussi. Takovyto postup problematiku spol. zivota simplifIkuje a nemiize vest k uspechu. A: geographic school F: ecole geographique N: geographische Schule I: scuola geografica Lit.: Dejiny bUrZoazni sociologie 19. a zacatku 20. stoleti. Praha 1982; Sorokin, P. A.: Sociologicke nauky pntomnosti. Praha 1936; Szczepanski, J.: Sociologia. Vyvin problematiky a metod. Bratislava 1967.

Sed

MaR skola geografick:i - (zrec. ge6grafia = popis zeme) - souhmne oznacenf cinnosti autoru, ktefi vychazeli ph popisu a analyze spo!ecnosti jako celku nebo jejich jednotlivych slozek vice Ci mene dusledne z -tgeografickeho determinismu, i kdyz jejich nazory byly teoreticky i metodologicky znacne diferencovane. Obdobne jako jine projevy -tnaturalismu i tato skola se rozvijela hlavne ve 2. pol. 19. st., i kdyz prvky obdobneho pnstupu ke spolecnosti se objevovaly jiz v antice, pozdeji zejm. v 17. st. Reprezentanty s.g. nebyli pouze sociologove, ale i predstavitele jinych spol. ved. Do s.g. byvaji zpravidla zai'azovani zejm. tito autoi'i: K. Ritter, A. von Humboldt, F. Ratzel, H. T. Buckle, nekterymi strankami sveho dila rovnez F. Le Playa jeho zaci E. Demolins, H. de Tourville a P. M. Vidal de la Blanche. Jiste teze s.g. se spolu s nekterymi myslenkami -tsoci:ilnlho darwinismu, biologicko-organickych a rasove antropolog. teorii staly zakladem politicky a ideo log icky extremne reakcni -tgeopolitiky. Na s.g. castecne navazal a jeji nektere myslenky rozvinul zejm. s pouzitfm stat. i jinych empir. metod am. -tenviron1268

s k 0 I a g ran ads k:i viz sociologie spaneIsk:i skola helionistick:i viz difuzionismus s k 0 I a chi c a g s k:i - rnyslenkovy smer, ktery se formoval na univerzite v Chicagu zhruba ve 20. a 30. \. 20. st. Vyznarn s.ch. v jejim nejproduktivnejsim obdobi po 1. svet. valce spocival v tom, ze zduraziiovala tizke spojeni empir. vyzkumu s teor. vychodisky, odmitala do te doby pI'evladajici spekulativni nebo rneliorativni pojeti s-gie a kladla duraz na vyznam vM. poznani spo!ecnosti a na rozvoj s-gickych metod. Rozvijela pfedevsim statist. metody, metodu biografickou, analyzu osobnich dokumentu a metody pozorovani. Velmi pokrokove bylo propojovani -tstatisticke metody s -tmetodou biografickou, ktere s.ch. uplatnovala napf. ve vyzkumu kriminality mladistvych. Pojem s.ch. se chape nekdy v prilis uzkem vyznamu jako teorie -tsociologie mesta, pI'ip. jeste uzeji jako vyjadfeni teor. principu -tsoci:ilni ekologie a ovefovani techto principii na meste Chicagu. Spravnejsi je sirsi pojeti, ktere chape s.ch. jako jeden ze smeru moderni s-gie, za-

hrnujici vedle s-gie mesta a soc. ekologie take teorii soc. zmeny, s-gii rodiny, soc. organizace, rasovych problemu a zejm. soc. psychologii v podobe -tsymbolickeho interakcionismu. Za pocatek formovani !l.ch. se vetsinou povazuje vydani studie R. E. Parka The City: Suggestions for the Investigation of Human Behavior in the Urban Environment (American Journal of Sociology, 1916). R. E. L. Faris povazuje za nejdulditejsi obdobi s.ch. leta 1920-1923. S.ch. vznikla na pude oddeleni s-gie, ktere bylo zalozeno r. 1892 na univerzite v Chicagu. Jeho prvnim vedoucim stal A. W. Small, dalSimi cleny byli Ch. R. Henderson, G. E. Vincent a W. I. Thomas, ktery pi'ipravil pUdu pro dalSi rozvoj oddeleni svou schopnostf kombinovat teor. pristupy s konkretnimi pracemi v etnologii, soc. psychologii, s-gii rasovych problemii a asimilace. R. 1918 zacal sF. W. Znanieckim vydavat petisvazkove dilo The Polish Peasant in Europe and America. Jeden ze svazku byl venovan metodickym otazkam a obsahuje znamou Methodological Note, formulaci pojmu -tdefinice situace, klasifikaci "ctyI' zakladnich prani". Pojem -tsoci:ilni dezorganizace, jak jej Thomas formuloval, se pouziva v s-gii v pods tate dodnes. Thomasuv zajem 0 etnologii se projevii zpracovanim ucebnice Source Bookfor Social Origins v r. 1909, kterou pozdeji pfepracoval a vydal v r. 1937 pod nazvem Primitive Behavior. Jiz ve verzi z r. 1909 kriticky odmit! tehdy popularni teorii rasovych pficin rozdilu v dusevnich schopnostech. Obdobi vrcholneho rozkvetu s.ch. je spojeno s nastupem R. E. Parka, E. W. Burgesse a E. Farise do oddeleni s-gie. Neni pochyb 0 tom, ze vUdci osobnosti byl E. Park (i kdyz se vedoucim oddeleni stal po odchoduA. W. Smalla do duchodu r. 1923 E. Faris). Park velice dobre znal prace W. Windelbanda, M. Webera, G. Simmela iF. Tonniese, E. Durkheima a G. Tardea a dalSich evrop. sociologu. Spolecne s E. W. Burgessem, ktery byl 0 22 let mladsi, vydali r. 1921 znamou ucebnici Introduction to the Science of Sociology, ktera UfCila na dlouhou dobu obsah i smer am. s-gie. Park a Burgess v pods tate standardizovali v USA po r. 1921 obsah ucebnic s-gie. Maloktera z nich mela vsak tak velky vliv jako ta jejich. S-gii definovali jako usili 0 objektivni ved. poznani povahy spolecnosti a soc. organizace, skupin a instituci, povahy a ucinkii procesii soc. interakce a tiCinku techto forem a procesu na chovani lidi. Znacnou pozornost venovali otazce zakladii soc. koheze a zdiiraznili v tomto ohledu vedle role -tkonsensu take roli symbi6zy. Symbioticke vztahy, tj. vztahy vznikle na bazi souteze, mohou bez jakehokoliv vedomeho zameru vest k slozitym a stabilnim formam -tsoci:ilni organizace. Tuto myslenku uplatnil Park v teorii soc. ekologie a v sociologii mesta.

Povazoval -tkompetici za hlavni siIu, ktera vytvai'i a formuje jak animalni, tak i lidske spolecnosti a vede k delbe prace i ke vzajemne ekon. zavislosti jednotlivcu a skupin a rovnez k uspofadanemu vyuzivani prostom mesta. Pro mesta je charakteristicka zejm. souteZiva spoluprace, kte[(1 rna dYe urovne, biotickou a kulturni. -tBiologismus byl u s.ch. kritizovan jiz ve 30. I. Park formuloval v ramci soc. ekologie a teorie mesta take pojem pfirozene oblasti jako vysledku biotickych, neplanovanych procesu. Pfirozene oblasti jsou mala, soc. a casto i stavebne stejnoroda uzemi ve mestech. E. W. Burgess zamefil svou pozomost ve vetSi mire na hledani zakonitosti v ekologicke, tj. soc. prostorove stmkture mest jako celku. Konstruoval idealni typ koncentricke zonalni struktury rostoucich prumyslovych mest. Klicovym faktorem vysvetlujicim tuto strukturu byly podle neho procesy rustu mesta. Parkuv zak R. D. McKenzie uplatnil ekologicke principy ve vykladu vzniku a struktury metropolitniho regionu a dalSi clenove s.ch. je pouzili na analyzu takovych jevu, j ako jsou -tsebevrazda (R. S. Cavanova), dezorganizace -trodiny (E. R. Mowrer), -tprostituce (W. C. Rekless), -tkriminalita (J. Landesco, C. R. Shaw, H. D. McKay, E. H. Sutherland), psych. onemocneni (Faris, H. W. Dunham). Pro vyvoj am. s-gie byly vyzn. rovnez monograficke studie 0 tulacich (N. Anderson), 0 lidech bez domova (E. H. Sutherland, J. H. Locke), 0 cernosskych rodinach (E. F. Frazier), 0 zidovskem -tghettu a mestskern zpusobu zivota (L. Wirth), 0 zivote v hotelich (N. S. Hayner) a 0 brlohovych ctvrtich Chicaga (H. Zorbaugh). Clen s.ch. W. F. Ogburn, ktery se zabyval teorii soc. zmeny, rozvijel v teto souvislosti take s-gii technologie a am. s-gii ovlivnil pojmem -tkulturni mezera. K vnejsimu okruhu s.ch. pati'il clen oddeleni fIlozofie a psychologie na chicagske univerzite G. H. Mead, jeden ze zakladatelu symbolickeho interakcionismu. S.ch. mela celosvet. vliv; v Ceskoslovensku pusobila na tzv. prazskou skolu, zejm. na Z. Ullricha, a inspirovala v 30. I. vyzkum procesu suburbanizace praZskeho okoli. A: Chicago School F: ecole de Chicago N: Chicago SchuIe I: scuola di Chicago Lit.: Burgess, E. W. - Boogue, D. eds.: Urban Sociology. Chicago 1967; Faris, R. E. L.: Chicago Sociology 1920--1932. Chicago 1970.

Mus s k 0 I a k 0 dan s k:i viz lingvistika struktur:ilni s k 0 I a k 0 lin s k:i - dnes jiz institucializovana -tsociologick:i skola s celosvet. vlivnou tradici vyzk. zamefeni, kterou tvofilo nekolik generaci sociologu pusobicich na dvou s-gickych pracovistich v KoHne nad Rynem, v Forschungsinstitut flir SozialwissenschaJten a na mistni uni1269

skola lausannska skola organisticka verzite. Prvni obdobi by va spojovano s existenci jmenovaneho ustavu (prvniho vyzk. ustavu, ktery se venoval soc. ved
w.: Geschichte der Soziologie. Frankfurt a.M. 1981. Much

s k 0 I a I a usa n n s k a viz ekonomie neoklasicka sko la Ii ngvistic ka p rais ka viz lingvistika strukturalni, Praisky lingvisticky krouiek skola mechanisticka - spolecne oznaceni tech autoru pfelomu 19. a 20. st., ktefi vychazeli pi'i poznavani

spol. skutecnosti a ph reseni s-gickych otazek z ---'mechanicismu jako z metodologickeho a teor. zakladu. K nejvyznamnejsim pfedstavitelum s.m. patfili H. Carey, W. Ostwald a L. Winiarski. Carey vychazel z predpokladu, ze pro vsechny oblasti skutecnosti existuje jediny system zakonu a take jedina metoda poznani. Veda 0 spolecnosti je sice jakousi vyssi slozkou ved. poznani, avsak pfir. vedy, zejm. mechanika, jsou jejim zakladem. Mezi spol. jevy a jevy fyzikalnimi a mechanickymi existuje analogie. a proto je mozne spo!. zivot vykladat poznatky ziskanymi ph studiu tepla, gravitace, mechanickych pohybu apod. Lidske jedince povaZoval Carey za spo!. molekuly, ktere se chovaji stejne jako molekuly fyzikalni a chemicke a podlehaji zakonum gravitace. Takove spo!. jevy, jako je seskupovani a rozptylovani, centralizace a decentralizace lidskych kolektivit a organizaci, mel Carey tendenci vysvetlovat dostredivymi a odstfedivymi silami znamymi z mechaniky. Podobne napr. smenu mezi spolecnostmi vykhidal analogiemi z oblasti termodynamiky. Celek spolecnosti povazoval za jakysi velky mechanismus, jehoz jednotlive slozky jsou ovladany hlavne gravitaci. W. Ostwald se snazil redukovat problematiku spo!. ved vcetne s-gie na jednu z forem pohybu hmoty, tj. energii. Vychazel ph tom ze sirsiho til. zakladu energetismu, jehoz byl celnym pfedstavite!em. Vsechny spo!. jevy a procesy povaZoval za premeny energie. Tak napf. vytvareni kultury je pfemenou surove energie v uzitecnou. eim vetSim mnozstvim uzitecne energie spolecnost disponuje, tim je podle Ostwalda pokrokovejsi. CHern kaZde spolecnosti je proto dosahnout co nejvetSiho mnozstvi uzitecne energie, k cemuz napomaha hlavne vzajemna spoluprace vsechjejfch pfislusniku. Tam, kde dochazi k soc. bojum a kde je spo!. zivot dezorganizovan, dochazi rovnez k velkym energetickym ztratam. Proto duldite misto ve spolecnosti 'patfi takovym sjednocujicim a harmonizujicim institucim, jako je pravo, stat, obchod, vyroba, jazyk i jine kult. vytvory. Bohatstvi a penize nejsou nic jineho nez akumulovana energie. Protoze veda je nejdulditejsim souhmem metod a poznatku, ukazujicim, jak nejlepe vyuzit energie, je take zakladem civilizace. Kazda spolecnost musi tudiz usilovat 0 jeji rozvoj. L. Winiarski se rovnez snazil redukovat spo!. procesy na gravitacni sily, zejm. na pfitahovani a odpuzovani, jakoz i na formy pfemeny energie. Tyto premeny se pod!e neho ndi zakl. termodynarnick)'rni zakony. Tak napf. spo!. nerovnost vysvetluje tim, ze jedinci nejsou vybaveni stejnym mnozstvim energie. Vyvoj spolecnosti vede k energetickemu vyrovnani, ke stavu soc. entropie, coz se projevuje v odstraiiovani tfidnich rozdilu. Winiarski usiloval 0 uplatneni kvant. metod ve spo!. vedach. PovaZoval je za mozne proto,

ze energie se da zachytit v meritelnych velicinach, napf. ekon. energie v penezich. Protoze v procesu pfemeny energie se kazda bio!. energie muze pfemenit v energii estetickou, polit. nebo ekon., mohou se stat penezni jednotky, jirniz se vyjadfuji ceny, jednotkami mefeni vsech spo!. pfemen. Proto ekon. energie sehrava ve spo!. systemech analogickou roli jako tepelna energie v systemech fyzikalnich. A: mechanistic school F: ecole mecaniste N: mechanistische Schule I: scuola meccanicistica Lit.: Sorokill, P. A.: (\ 928) Sociologicke nauky pfitomnosti. Praha 1936; Szczepmiski. J.: Sociol6gia. Vyvin problematiky a met6d. Bratislava 1967.

Sed skola 0 rganisticka - souhmne oznaceni sociologu a tebrii vychazejicich z ---'organicismu a z jeho prvku v dile A. Comta a zejm. H. Spencera, ktery je povazovan za prvnmo systematika organisticke teorie spolecnosti. Pfedstavitele s.o. dusledne aplikovali poznatky tykajici se bio!. organismu na spo!ecnost a z analogii mezi bio!. a socialnim organismem vyvozovali dalekosahle teor. a metodo!. zavery. Byli to zejm. P. von Lilienfeld,A. Schiiffle,A. FouilIe a R. Worms. Podle P. von Lilienfelda je ---'spolecnost kval. totozna s organismem (pnp. rozdily maji pouze kvant. charakter): 1. v obou existuje intenzivni a ruznorode vzajemne pusobeni mezi silami, i kdyz spolecnost je organismus mnohostranneji rozvinuty, v nemz ucelovost, duch a svoboda pfevaZuji nad kauzalitou, hmotou a nutnosti, typickyrni pro vsechny jine organismy; 2. oba jsou charakterizovany vnitfni jednotou, tj. snahou vsech slozek soustfedit se okolo urciteho centra; 3. v obou hmota a energie pusobi iicelne (zejm. ve spolecnosti rna jednani vzdy urcity cll, rna pusobit na jedince nebo skupiny, prip. je zamefeno proti pfir. silam); 4. i kdyz spolecnost je strukturalne nejdokonalejsi, jde 0 projev vlastnosti spolecne s jinymi organismy - specializace vnitfnich a vnejsich slozek i jejich cinnosti, ktera je vysledkem pfizpusobeni organismu prostfedi; 5. spolecnost je vyssi nez organismus v dusledku tzv. kapitalizace, tj. akumulace materialu a energii potfebnych pro budoucnost. Podle Lilienfelda mezi spolecnosti a organismem existuji jeste drobne rozdily, ktere vsak nejsou nijak podstatne. Spolecnost rna slozitejsi organizaci a vztahy mezi jejim celkem a castmi jsou jine nez v organismu. V organismu se jednotlive slozky nemohou pohybovat nezavisle na celku, zatimco ve spolecnosti ano. Pfedstava spolecnosti je tato: jeji strukturu tvofi bunecna a mezibunecna substance; bunecna substance se ski ada ze spo!. bunek neboli individ. nervovych systemu lidi a ze spo!. tkane neboli skupin, tfid a profesi. Spolecnost je nejdUlditejsim typem organismu, protoze je tvorena pouze nervovymi bui'ikami a tkanemi. Mezibunecnou tkani ro-

zumi Lilienfeld cele spo!. a fyzicke prostfedi, v nemz clovek Zije a ktere je schopen pretvaret. V kazde soc. sku pine se daji rozlisit 3 zak!. sfery Cinnosti: ekon., pravni a polit., jd odpovidaji sferam existujicim v prirode, a to fyziologicke, morfologicke ate, ktera spojuje obe prvni sfery v jednotku ziveho organismu. V hierarchii spo!. sil je tudiz polit. zivot sjednocujici a koordinujici silou a vladaje mozkem soc. organismu. Obecny zakon evoluce soc. organismu spociva v postupne integraci a diferenciaci spo!. si!. Soc. organismus muze onemocnet a degenerovat. Hlavni iiloha ph jeho leceni phpada vlade. Temito otazkami se zabyva ---'socialni patologie, ktera je chapana ve svem puvodnim lekarskem vyznamu. Lilienfeldovy uvahy 0 analogiich a dokonce totoznostech mezi bio!. organismem a spolecnosti byly povazovany za silne simplifikujici a naivni a setkaly se s ostrou kritikou i opovrzenim. A. Schiiffle pati'il k umimenejsim predstavitelum s.o. Domnival se, ze spo!ecnost neni skutecnym organismem, ale zivym souborem jedincu, a ze jeji struktura rna spiSe duchovni nd fyziologicky charakter. Rozeznaval morfologii a fyziologii, zabyvajici se jedinci, narody a jejich svazky, a soc. psychologii, ktera se zabyva dusevnim zivotem spolecnosti. Schiiffle uvadi 5 obecnych typu "spolecenske tkane": 1. nemajici v organicke oblasti zadnou analogii, coz jsou obytna zafizeni, domy, ulice, cesty apod; 2. ochrannou tkan, jiz tvon odev, sti'echy, iikryty a opevneni (odpovida pokozce organismu); 3. ekon. a rodinne instituce (jsou analogii tech tkani v organismu, ktere zajisiuji vyzivu); 4. prakticka a tech. zai'izeni vytvarejici a pouzivajici spo!. sHy, jako je armada, policie, statni a obchodni sprava apod. (odpovidaji svalove tkani v organismu); 5. psychofyzickou tkaii, jez rna podobu instituci pusobicich v intelektuaIni oblasti a ztelesiiuje vel'. a soukromou kontrolu a rizeni (v organismu ji odpovida nervova tkaii). Vedle tkani existuji podle Schiiffleho 3 hlavni skupiny spo!. organu, resp. ---'instituci, a to instituce vnejsiho zivota naroda (tj. vyroba, obchod, doprava a obrana), instituce vnitrniho zivota naroda (tj. spol. zivot, vychova, kultura, veda, literatura, umeni a nabozenstvi) a stat, ktery obe tyto skupiny organu kontroluje a koordinuje jejich cinnost. DalSi predstavitel 5.0. A. FouilLe se snazi! slouCit organistickou teorii spolecnosti s teorii ---'spoiecenske smlouvy, pi'icemz dospel k zaveru, ze spolecnostje smluvni organismus, je jak produkt pi'lr., tak umely. Ve vyctu analogii mezi biol. organismem a spolecnosti se Fouilli podstatne nelisi od Spencera. Podstatne je, ze do sve koncepce soc. organismu zaclenuje pojem "uvectome!e vule". Klade si otazku, kdy se agregat Iidi stava spolecnosti v pravem slova smyslu, a odpovida, ze tehdy, kdyz vsichni lide vicemene jasne chapou charakter organismu, ktery mohou vy-

1270 1271

skola pravni sociologicka

slechta

tvorit, jestlize se vzajemne spoji, a kdyz se skutecne pod vlivem tohoto vedomi spoji. lde tedy 0 organismus, ktery byl zamysleny a zadouci, 0 organismus zrozeny diky ideji. A protoze spolecna idea vyvolava spo!ecnou vuli, vysledkemje "smluvni organismus". Fouille se odlisoval od ostatnich pfedstavitelu s.o. tim, ze pfipoustel vyrazne zasahy do soc. organismu a nevyznaval v pods tate fatalistickou viru v automaticke pusobeni spo!. organu. DalSi autor R. Worms, ktery patfil naopak ke krajnim reprezentantum s.o., v zasade opakuje analogie mezi bio!. organismem a spolecnosti. leho analyza spo!ecnosti rna tyto slozky: anatomii, fyziologii, genezi, vyvoj, klasifikaci, patologii, terapii a soc. hygienu. Do organisticke s-gie zavedl Worms novy termin, -tsuperorganismus, a to k odliseni spo!ecnosti od ostatnich organismu, nebof ve srovnani s nimi rna mnohem slozitejsi strukturu. A: organistic school F: ecole organiciste N: organistische Schule I: scuola organicistica Lit.: viz ->organicismus, ->skola mechanistickS.

Sed skola pra vni sociologicka viz PRES jurisprudence, sociologie prava s k 0 I apr a i s k a viz sociologie ceska do r. 1948, sociologie pozitivisticka, skola chicagska skola rasove an tropo logic ka - spolecne oznaceni tech autoru z pfelomu 19. a 20. st., ktefi vychazeli z pfedpokladu, ze zivot spolecnosti je determinovan pusobenim -trasy, dedicnosti a pfirozeneho vyberu a 0 vitezstvi v boji 0 iivot rozhoduji rasove znaky, procez jsou ze vsech uvedenych faktoru nejdulezitejsi. Za zaklad rozlisovani ras byly nejcasteji uvadeny takove fyzicke vlastnosti, jako je barva pleti, vlasu, oci a rozmery i tvar lebky. Vychozi teze s.r.a. formuloval J. A. de Gobineau, podle nehoz se ceIe lidstvo deli na antropol. rasy, tj. skupiny lidi, ktere maji jiste spolecne vrozene, dedicne a kvalitativne nemenne telesne a psych. znaky. Mezi telesnymi a psych. znaky existuje pfesna a staIa korelace. Urcitym telesnym znakum odpovidaji znaky psych. a naopak. Tak napf. tzv. bile rase (arijske) jsou pI'ipisovany takove psych. znaky, jako je mala smyslnost, vysoka inteligence, nezistnost, bojovnost, smysl pro pofadek a harmonii. Tzv. zlute a ceme rase jsou pfipisovany jine vlastnosti, z hlediska evrop. civilizace pfevazne negativne hodnocene. Rasy se od sebe nejen lisi, ale nejsou stejne hodnotne. Vyssf kuIturu a dokonalejsi spol. organizaci mohou vytvofit pouze rasy hodnotnejsi, psych. i telesne zpusobilejsi. Na zaklade techto tezi byla zkonstruovana teorie 0 dejinnem poslani ras, jejimz hlavnim pfedstavitelem byl H. S. Chamberlain. Ten 1272

se domnival, ze nejvyzn. dejinne poslani plni arijska rasa reprezentovana nem. narodem. DaISi pfedstavitel s.r.a. G. Vacher de Lapouge rozdelil veskere evrop. obyv. na 3 rasy, arijskou, alpskou a stfedomofskou, pficemz dokazoval, ze vsechny vydobytky spjate s kulturou aspol. i polit. organizaci jsou dilem rasy arijske Cili nordicke. Vyslovil rovnez tezi, ze v dusledku 6 druhu selekce (vojenske, polit., nab., moralni, pravnf a ekon.) dochazi k trvalemu ubytku arijske rasy, coz vede k upadku civilizace a k celkove degeneraci obyv. S.r.a. bylajednim z vyzn. zdroju a teor. nastroju -tnacismu. (Viz tez -trasismus.) A: racial anthropological school F: ecole anthropologique raciale N: rassenanthropologische Schule I: scuola antropologica razziale

Sed s k 0 I a so ci a I n i c h s y stem ii viz sociologie systemova skola sociologicka - term in pouzivany nejednotnym zpusobem, podle J. R. Szackiho celkem ve 4 vyznamech: institucionalnim, psychologickem, typologickem a kuItumim. 1. V institucionalnim vyznamu je s.s. chapana jako -tvedecka komunita, jejiz clenove trvale spolupracuji a intenzivne se vzajemne ovliviiuji v ramci jedne -tinstituce, kterou muze byt fakulta (viz napf. -tchicagska skola), ved. ustav (napf. -tfrankfurtska skola) nebo casopis (tzv. francouzska skola). Ruzne institucionalni formy se mohou vzajemne dopliiovat. Vysoky stupeii institucionalizace skoly muze, ale nemusi vytvaret jednotny nazor v oblasti teorie a metodologie. RozdiIy jsou i v genezi tohoto typu s.s.: nekdy institucionalizaci pfedchazi spolecny ved. program, jindy je spolecny ved. program pfedchazen institucemi, jez slouzi jeho realizaci. 2. Pro s.s. v psychologickem vyznamu je charakteristicke, ze centrem pozomosti je pocit vazby mezi badateli, jejich pfesvedceni, ze tvofi jednu -tvedeckou Skolu. Muze jit 0 dosti ruzne situace. Skoly v institucionalnim pojeti jsou zaroveii skolami v psychol. pojeti, nikoli vsak naopak. Skola, s niz se sociolog identifikuje, nemusi existovat jako skupina vzajemne spolupracujicich osob, ale pfedevsim jako -treferencni skupina. Sociolog k ni pati'i tehdy, kdyz se pfi sve cinnosti fidi pfedpokladanymi pozadavky daneho nazoroveho systemu, ne pouze ohledem na mineni odbomiku jako takovych. Mezi pfiklady takovychto s.s. patfi funkcionalni skola, neofreudovska skola, skola symbolickeho interakcionismu apod. 3. Do s.s. v typologickem vyznamu jsou zafazovani badatele nezavisle na tom, zda se sami citi byt jejimi prislusniky, podle vzajemne podobnosti vyplyvajici z analyzy jejich nazoru, pfistupu. Takoveto pojeti s.s. je caste zejm. v ruznych pfiruckach dejin s-gie.

4. S kuIt. pojetim s.s. se setkavame v souvislosti s uvahami 0 nar. s.s. a zvlastnostech vyvoje s-gie v jednotlivych zemich. Toto pojeti muze byt konvergentni s kazdym ze tfi vyse popsanych vyznamu. Muzeme hovofit 0 narodnfch sociologickych skolach s ohledem na spolupraci sociologu a jednotny institucionaIni ramec s-gie v dane zemi, s ohledem na pocit solidarity badatelu, plynouci z jejich pfislusnosti ke stejne nar. kultufe a z obhajoby stejnych nar. zajmu, nebo s ohledem na to, ze s-gie v dane zemi a v danem obdobi reprezentuje stejny typ pfistupu. Nejcasteji oznacuje nar. skola druh univerzalnich, v dane zemi dominantnich vyzk. procedur nebo zvlastnosti kult. kontextu nachazejici ruzne odrazy v zajmech, nazorech a stylu prace sociologu. Krome s.s. se uvazuje take 0 smerech v sociologii, hnutich, paradigmatech (viz -tdiferenciace sociologie, -tstruktura sociologie paradigmaticka). A: school of sociological thought F: ecole sociologique N: Schule in der Soziologie I: scuola sociologica Lit.: Szacki, 1.: 0 szkolach naukowych. Studia socjologiczne, 1975, C. 4;

Szacki, 1.: Schools in Sociology. Social Science Information, 1975, C. 2.

Sed skola sociologicka narodni viz skola, skola sociologicka skola tbiliska viz ustanovka s k 0 I a u mel e c k a viz komunita umeIecka, skola skola varsa vska viz sociologie polska s k 0 I a v e dec k a - neformalni skupina osob s vyhranenou ved. orientaci a intenzivni odbomou (ne nutne bezprostfedne osobni) komunikaci (viz tez -tkomunita vedecka, -tinvisible colledge). leji aktivity zahmuji i vzdelavaci cinnost a tvofi zaklad pfirozene ved. vychovy. S.v. integruje vekove velmi rozdilne lidi. Oznaceni s.v. vychazi z modelu vzdelavani zalozeneho na vztahu "mistr-ucednik", resp. "uCitel-zak", a souhlasu (identifikaci) s paradigmatem zakladatele ci zakladateIu s.v. Klasickymi s.v. jsou stare fil. skoly (vcetne Platonovy), k jejichz tradicim se hlasi i mnozi filozofove 19. a 20. st. Zname jsou i s.v. v oblasti pfir. ved (matematiky a fyziky). S.v. existuji i v s-gii (viz -tskola sociologicka) a mohou byt i pfedmetem s-gickeho zkoumani. Krome s-gickych technik Ize k analyze s.v. pouzit i techniky naukometricke, zvl. voblasti analyzy informacni vymeny. Zpusobem vytvafeni a rozvijeni s.v. obecne se zabyva -tsociologie vedy, voblasti s-gie -tsociologie sociologie. A: scientific school F: ecole scientifique N: Wissenschaftsschule I: scuola scientifica

CeV

s I e c h t a - vnitme znacne diferencovana -tspolecenska skupina, resp. -tvrstva typicka pro evrop. stredovek, kdy mela nejvyznamnejsi soc. pozici, byla nejvyse postavena ve stavovske hierarchii. Vyskytuje se ale v ruznych podobach i v jinych dobach a spolecnostech jako ruzne varianty -tstavu urozenYch. V Rime tvofili prvni s. lide zamozni (patricii), pozdeji za republiky vznikla s. urednicka (nobilitas). Typickou stfedovekou s. tvofily osoby povysene panovnikem nad obecny lid, zaujimajici vyjimecne postaveni na zaklade jim pfidelenych -tprivilegii. Tradicne vznika otazka prava urcovat ty, ktefi jsou nejlepsi, otazka kriterii vyberu, coz je v sirsim smyslu i otazka legitimace vlady. Puvodni zvyklost povysovani se stava pozdeji zakonem. Tradicne se slechticke tituly udelovaly za prokazani sluzby panovnikovi, resp. statu, casto na vaIecnem poli, ale i za financni vypomoc, praci ve prospech statu, diplomaticke Ciny. Byval0 to spojeno s -tdarem pozemkovych drlav, hradu, zamku apod. Slechtictvi a privilegia s nim spojena byla vetSinou dedicna. Zakladem tohoto -tdedictvi byl pfedpoklad pfenaseni zasluh i vyjimecnych vlastnosti z generace na generaci. Byl v tom ovsem i prvek zavazku a tendence ke stabilizaei soc. struktury. S. se zpravidla deli na vyssi (nejcasteji vevodove, knizata, hrabata) a nizsi (baroni, svobodni pani, rytifi). Ve stavovske spolecnosti byla s. pfisne oddelena od ostatnich, mela vlastni Zivotnf styl, jazyk, mravy, nab. projevy, pravo apod. a zejm. vyhrocene vMomi mravni hodnoty sebe jako skupiny, resp. -tstavu. leji charakteristickou idealizovanou vlastnosti byla -tdiistojnost a tzv. jemne mravy, uslechtilost a odvaznost, coz bylo pfimo odvozovano od urozenosti (viz tez -trytirstvi, -tgentleman). Osobni vztahy a duchovni zivot s. se odehravaly v ramci vlastniho stavu. Ve stfedoveku byla s. vyhrazena polit. Cinnost, vedeni valek apod., ostatni prace byly pfenechany nizsim vrstvam. Na rozdil od ostatnich stavu si fadu rysu svebytnosti, v tomto pfip. vlastni vylucnosti, zachovala s. dodnes, cemuz pomaha i snaha uzavirat siiatky jen uvnitI' vlastni komunity (viz tez -tmezaliance). Spolecenstvi s. je nadnar., coz se projevovalo napf. v procesu ces. nar. obrozenL Ces. s. citila spiSe zemsky, teritoriaIne, pfip. podporovala kult. snahy, ale nar. polit. citeni ji bylo v podstate cizL Uherska s. byla ale hlavnim nositelem madarskeho -tnacionalismu. Od Francouzske revoluce ztraci s. postupne temer ve vsech evrop. zemich pfednf polit. pozici i dalSi vysady a take -tprestii. Tzv. aristokraticky zpusob chovani je staven do negativni polohy proti demokratickemu, lidovemu chovani, jeho napodobovani je spojovano se -tsnobismem. S. pfestava byt vzorem a vytouzenou metou soc. mobility, coz je podporeno i ztratou jeji ekon. moei, majetkoveho postaveni. Po1273

sok kulturni

tabulky kontingencni

kud si jeji elenove uchovavaji specif., tradieni zivotni styl, pusobi exotickym dojmem. V Ceskoslovensku byly "slechticM, tituly a fady" odstraneny zakonem z r. 1918. V obdobi -tromantismu i pozdeji byli ovsem pfislusnici s., jejich zivot a einy oblibenymi liter. namety, pheemz vystupovali jak v roli -thrdinu, tak amoralnich, pfip. degenerovanych padouchu. Pro s-gii je dnes s. mj. zajimava jako vyjimeeny pfipad rodin, resp. rodu s nepferusenou hist. kontinuitou, jeZ si uchovavaji puvodni slozitou hierarchickou strukturu i system dedienosti titulu. Vysokou hodnotou uvnitf komunity je nejen titul, ale i stafi, trvani rodu. V zemich, kde se zachovala -tmonarchie, je zivotni styl s. pfedmetem zajmu vefejnosti, ale spiSe jako zajimava podivana, resp. ve spojeni se spol. -tskandaly. lako synonymum s. se hezne pouziva termfn aristokracie (z fec. slova znamenajiciho vladu nejlepsich), ktery je easteji nez pojem s. pouzivan take k oznaeeni urozenosti v pfenesenem slova smyslu (napf. ve spojeni "aristokracie ducha"). A: nobility, aristocracy F: noblesse, aristocratie N: Adel I: aristocrazia, nobilta Lit.: Halada. J.: Lexikon ceske slechty, dill., II., III. Praha 1992; Santayana: Reason of Society. New York 1905.

Much, Vod so k k u I t urn i-psych. i soc. otfes zpusobeny pfekvapivym, neeekanym nebo neuvehtelnym zjistenim, ktere bylo vyvohlno bezprostfednim kontaktemjednotlivce, soc. skupiny nebo cele spoleenosti s eizi, neznamou, dosud neinteriorizovanou -tkulturou. Takove zjisteni muze a nemusi vyvolat -tkultumi zmenu nejruznejsiho druhu. Rozhodne vytvafi pfedpoklady pro kvalit. nove hodnoceni vlastni soeiokult. reality v kontrastu k eizi kulture. Pod vii vern s.k. muze dojit i k prohloubeni identifikace jednotlivcu ei skupin s kult. hodnotami vlastni spoleenosti, eastejsi je ale jejich postupna modifikace Ci nahrazeni hodnotami, normami, idejemi a vzory chovani cizi kultury. S.k. mWe nastatjak v rovine individ. konfliktu (v psychice jednotlivce) s eizi kulturou, tak na urovni soc. skupin. V druhem pfipade dochazi vetSinou k -takulturaci na zaklade -tkultumiho kontaktu ruznych spoleenosti, ktere na sebe vyvijeji nestejny, resp. stfidavy tlak. lako soueast akulturaenich procesu, probihajicich dnes zejm. v zemich -t"tretiho sveta", pfedstavuje s.k. vyzn. faktor -tkulturni dezintegrace puvodnich domorodych spoleenosti a impuls k jejich postupne asimilaci. A: culture shock F: choc culturel N: Kulturschock I: shock culturale Lit.: Smalley, W. A.: Culture Shock, Language Shock, and the Shock of Self-Discovery. Practical Anthropology, 10,1963.

Sou 1274

so V i n ism u s - (podle jmena fr. vojaka Nicolase Chauvina, nacionalisty z fr. komedie La Cocarde tricolore, 1831) - ideo logie, podle ktere loajalita vuCi vlastnimu -tnaroduje nesluCitelna s uctou vuei narodum druhym. S.je formou kolekt. agresivity racionalizovane etnicky. Siouzi ke zvysovani miry -tsolidarity uvnitf nar. pospolitosti, a to zvl. v situacich, ktere jsou vnimany jako kriticke. Vytvan tak vysoce nebezpeenou formu soc. mobilizace. Vyznaeuje se naprostou absenci smyslu pro toleranci a neni pfistupny racionalnim argumentum. Z pudove slozky davoveho jednani eini ustfedni princip polit. orientace. Ma schopnost transformovat soc. problemy do podoby etnickych antagonismu, coz byva zneuzivano v zajmu potfeb nedemokr. mocenskych elit. lako forma kolekt. fanatismu pusobi So coby vysoce ueinny stimulator zvl. v pnpadech valeenych konfliktu. A: jingoism, chauvinism F: chauvinisme N: Chauvinismus I: sciovinismo Kel

kurenci. Zasadni fil. odpurcem eudaimonismu byl 1. Kant, nebor s. jako motiv jednani pfedstavuje typicky zaklad tzv. hypotetickych imperativu, ph nichz neni splnen pozadavek svobodne vule v kantovskem smyslu. leho -tkategoricky imperativ je vyjadfenim radikaIni nezavislosti dobra na uzitku a prospechu v telesnem, dusevnim a dokonce i v duchovnim smyslu. V s-gii vystupuje kategorie s. jako ponekud problematicka, obtizne operacionalizovatelna -thodnota, ktera byva v dileich rozmerech substituovana "spokojenosti", resp. "satisfakci". A: happiness, felicity F: bonheur N: Gliick I: felicita Lit: Marcuse, L.: Die Philosophie des GlUcks. ZUrich 1949; McGill, V. J.: The Idea of Happiness. New York 1967; Perry, D. L.: The Concept of Pleasure. The Hague 1967; Wright, G. H. von: The Varieties of Goodness. Lon-

donJ963.

HaH

s.

s.

s.

Lit,: viz ..... totem.

Jus tab u I k a Bur t 0 v a viz tabulky kontingencni ta bulky demograficke viz tabulky zivota tabulky emigracni viz migrace

s ta b viz organizace stabni Ste s ti - cil i naplneni lidske touhy, ktere jsou individ. a zprostfedkovane, mohou spocivat v dosazeni moei, majetku, lasky, pfMelstvi, nebo v procesu meditace (spojeni s Bohem) aj. S. nepfedstavuje dominantni, ale inkluzivni cil, je souhrnnym pojmem splneni potfeb a tuzeb bytostnych pro toho ktereho cloveka, je kvalitou uspokojujiciho, smysluplneho -tzivota. Z toho vyplyva s-gicky vyzn. zaver, ze s. nemuze byt pfimou, ale muze bytjen nepfimou intenci vef. jednani a organizace spol. zivota. S. je pfedmetem zkoumani a zaroven nejvyssim principem tzv. eudaimonisticke etiky (fec. eudaimonia =stesti), ktera nestavi na -tpovinnosti, ale na "umeni zit" a ktera za dobre jednani poklada to, co smefuje ke a -tblazenosti. V zadne z variant eudaimonisticke etiky vsak se pojmem nerozumi pozitky a slasti, nybrz naplneni jsoucna, ktere muze byt zalezitosti pouze osobniho hodnoceni nejsubtilnejsich subjektivnich momentu. Z tohoto hlediska je filozofie antiky pfes vsechny obsahove rozdily eudaimonisticka, nebor v ni obecne plati jako "dobre" to, co je v souladu s pfirozenosti a urcenim cloveka. Od tohoto klasickeho eudaimonismu je tfeba odlisovat bezne pojeti -thedonismu. Odliseni pojmu radost a a pojmu slast, rozkos, pozitek apod. je komplikovano zejm. problemem pfechodu od fakticity k normativite. Samostatnou problematiku pfedstavuje humanisticky -tutilitarismus, ktery spojil eudaimonismus se soc. motivy. V duchu hesla J. Benthama "Co mozna nejvetsi stesti pro co nejvice lidi" je zameren na projekty spolecnosti dustojne C10veka a na obranu proti pfirozenemu nepfMelstvi a bezohledne kon-

pfifazuje urcity soc. vyznam, a teprve druhotne muze byt spojovan s t. Zaroven plati, ze system t. muze fungovat zcela nezavisle, tedy i v tech spoleenostech, ktere neznaji totemicky system. Avsak jak t., tak totem maji spoleeny zdroj, kterym je klasifikaeni a taxonomicky system kategorii, druhu, Zivlu, eisel atd., jak si ho vytvareji jednotlive -tpfirodni narody, a ktery je soueasne zdrojem zvyku, ver, poyer fungujicich ve spojeni s nim i nezavisle na nem. A: taboo F: tabou N: Tabu I: tabu

tabu - (z polynezskych jazyku - taboo = posvtilny, nedotknutelny pfedmet) - tflda -tsociokulturnich regulativil vystupujicich jako pfedmet, misto, cinnost nebo osoba, ktere se tyka urCity zakaz, jehoz poruseni vede k automatickemu trestu, odvozenemu z magie nebo nabozenstvi. T. byva spojovano predevsim s -ttotemem, coz vyplyva ze skutecnosti, ze pro jedince a skupiny, ktere se ztotozi'iuji s urCitym totemickym pfedmetem (zvifetem, rostlinou apod.), je tento predmet nebo jeho cast obvykle zakazana pro bezne pouZiti. Vetsinou jsou tyto pfedmety soucasti -talimentamich zakazu. Ale systemy t. mohou pokryvat sirsi spektrum pfedmetu, nez je pocet totemu, a naopak totemickY system nemusi byt wbec doprovazen t., protoze totem pfedstavuje v prve fade pojmovy nastroj, kteremu se

tabulky kontingencni -(zangl.contingent,odlat. contingere =dotykat se, obsahovat) - dvou- a vicerozmeme tabulky cetnosti, kfizove tabulky cetnosti, tabulky trideni cetnosti - vsechny vznikaji tfidenim dat podle dvou nebo vice kategorizovanych promennych soucasne. Dvourozmerna t.k. vznika tzv. tfidenim druheho stupne podle fadkove a sloupcove promenne; rna rozmer RxS, kde R je pocet kategorii radkove a S je pocet kategorii sloupcove promenne. Pole v r-tem radku as-tern sloupci obsahuje cislo nrs = pocet jednotek souboru, ktere maji soucasne vlastnosti r-te kategorie fadkove a s-te kategorie sloupcove promenne. Okrajovy fadek a sloupec obsahuji souety, tzv. marginalni cetnosti, ktere urcuji cetnosti prvniho stupne tfideni, tj. -tstatisticke rozlozeni kazde promenne zvlast. T.k. muze obsahovat take fadek a sloupec odpovidajici vynechanym, resp. chybejicim hodnotam nebo dalsim speeif. definovanym pfipadum (napT. odmitl odpovedet, nerozumel otazce, netyka se respondentu apod.). Dvojrozmema t.k. muze obsahovat absolutni eetnosti, fadkova, sloupcova nebo celkova procenta (resp. relativni cetnosti), ale take rezidua, korelacni koeficienty dvojic kategorii, symboly -tznamenkoveho schematu apex!. Vsechny tyto hodnoty mohou byt (podle volby) umisteny do jednoho pole nebo v separovanych soubeznych tabulkach. Dvourozmeme t.k. jsou: a) asociacni t.k., vyjadfujici vztah mezi dvema promennymi, b) komparacni t.k., vyjadfujici porovnani fadkovych (resp. sloupcovych) distribuci. V druhem pfipade tabulka obsahuje vetsinou fadkova (sloupcova) procenta a obcas se pfidavaji sloupce (fadky) ruznych distribucnich charakteristik. Vicerozmerne t.k. vznikaji tfidenim vyssiho (K-teho) stupne. Tabulka rna vice rozmeru podle poetu promennych. Pole tabulky vznikaji prunikem hodnot techto promennych. 1275

tabulky nahodnych elsel

Pro nazomost se vicerozmeme t.k. umisiuji plosne v niznych formach podle pouZiti. Podminene tabulky pro dYe vybrane promenne se zkonstruuji jako dvourozmeme t.k. na podsouborech urcenych postupne vsemi neprazdnymi kombinacemi hodnot zbyvajicich (K-2) promennych. Informace je rozlozena do posloupnosti dvourozmemych t.k., z nichz kazda mtize byt hodnocena zvlasf. Tato forma je vhodna pfedevsim pro studium neprave asociace a hledani skrytych asociaci. Hierarchicke tabulky jsou takove, v nichz jedna z promennych urcuje sloupce a kombinace vsech hodnot zbyvajicich (K-l) promennych tvofi I'adky dvourozmeme tk. Tato formaje vhodna, je-li v modelu analyzy sloupcova promenna zavisla a ostatni nezavisie, a v pfipade, ze sloupcova promenna. urcuje distribuci, ktera je komparovana v subpopulacich (resp. podvyberech) urcenych kombinacemi ostatnich (zobecneni komparacni dvourozmeme t.k.). V kombinovane tabulce sloupce odpovidaji kombinacim hodnot M promennych a I'adky kombinacim hodnot zbyvajicich (K-M) promennych. Toto uspofadani je vhodne, zajfma-li nas vztah dvou skupin promennych nebo komparace I'adkti vzhledem ke kombinaci sloupcovych promennych. Pouziva se take jako plosne uspomy a pI'ehledny zptisob prezentace vicerozmemych tabulek. Zvl. typem zobecnenf t.k. je tzv. Burtova tabulka, ktera se pouziva pfi studiu parovych vztahti u mnoziny kategorizovanych promennych. Je to ctvercova tabulka, jejiz I'adky a sloupce odpovfdaji postupne hodnotam jednotlivych promennych, vytvarejf tedy kI'izove kombinace vsech dvojic hodnot vsech promennych. Tato tabulka obsahuje KxK bloku (podtabulek), z nichz kazdy reprezentuje dvojrozmemou t.k. prislusne dvojice promennych. Burtova tabulka absolutnfch cetnostf je symetricka (proto se uvadf casto jen jeji dolni cast), v diagonalnich blocich obsahuje tabulky s cetnostmi 1. stupne trideni na diagonale a s 0 jinde. Burtova tabulka radkovych procent v blocich obsahuje (transponovane) stejnou informaci jako Burtova tabulka sloupcovych procent. Pouziva se jako zaklad postupu v --.korespondenenl analyze, pri lineami --'regresni analyze v t.k. a pro usporu mista a tisku a pI'ehlednost. A: contingency table F: tableaux de contingence N: Kontingenztabellen I: tavole di contingenza Lit.: Biskop, M. M. - Fienberg, S. E. - Hol/and, P. W.: Discrete Multivariate Analysis: Theory and Practice. Cambridge, Mass. 1975; Haberman, S. J.: Analysis of Qualitative Data, vol. 1.: Introductory Topics, vol. 2.: New Developments. New York 1978, 1979; Maxwell, A. E.: Analysing Qualitative Data. London 1961; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Analyza kontingencnich tabulek: rozliseni dvou zakladnich typii a znamenkove schema. Soci%gic/cy casopis, 14, 1978; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Analyza kaReh tegorizovanych dat v sociologii. Praha 1986.

1276

taoismus

ta bu I ky n a h od n yc h else I - tabulky pouzivane pro --'pravdepodobnostnf vybery (obecneji tez pro simulace nahodnych pokusti), Obsahuji nezavisle realizace rovnomeme diskretni --'nahodne velieiny s hodnotami 0,1, ... ,9; obecneji: realizace nahodnych velicin urceneho typu --'statistickeho rozloienl (napf. standardniho normalnfho rozlozeni). Jsou pUblikovany jako pfilohy u statist. monografii, v --'statistickych tabulkach, nebo tvofi samostatne publikace. Pod Ie hodnot v t.n.e. rozhodujeme o zahmutf kazde z jednotek --'zakladnfho souboru do --'vyberoveho souboru. Pouzite casti t.n.e. vyI'azujeme z dalSi prace. V soucasne dobe jsou t.n.e. v praxi nahrazovany postupnym generovanim pseudonahodnych elsel na pocitaci nebo na elektronicke poCitacce. A: tables of random numbers F: tableaux des nombres contingents N: Tabellen der Zufallszahlen I: tabelle dei numeri casuali Reh tab u I k y plod nos t i viz porodnost, tabulky Zivota ta bulky ro zvodovosti viz rozvodovost, tabulky iivota tabulky snateenosti viz snateenost, tabulky iivota ta bu lky sta tisticke - publikace, ktere obsahuji konkretni numericke hodnoty dulezitych funkci a duleZite konstanty potfebne pro --'statistickou analyzu dat. Konkretne lze v ts. najit: a) distribucni funkce a kvantily (pfipadne i hustoty) --.nahodnych veliein pouzivanych pfi --'statisticke inferenci i pfi vyhlazovani empir. rozlozeni cetnosti (tez pro testy dobre shody), standardni --'normalni rozlozenl, t-rozlozeni, --'chi'-kvadrat rozlozeni, F-rozlozeni, beta rozlozeni, gama rozlozeni, binomicke rozlozeni, Poissonovo rozlozeni atd.; b) kriticke hodnoty --'statistickych testu a --'intervalu spolehlivosti (parametrickych, neparametrickych i simuItannich); c) tabulky nahodnych cisel pro realizaci nahodnych vyberu a --'randomizaci objektti ve statist. --'experimentu; d) koeficienty a hodnoty ortogonalnich polynomti a dalSich dulezitych funkci; e) numericke pomucky (interpolacnf koeficienty a koeficienty pro numerickou integraci, pomocne hodnoty elementamich funkci, statist. transformacni funkce - odmocniny, mocniny, logity atd.; f) podklady pro statist. experiment (uspofadani lat. a I'eckolat. ctvercti a jinych typti experimentu); g) podklady pro statist. zavery ve spec. situacich (napf. kontrola jakosti a spolehlivosti atd.). Spec. statist. rozlozeni a analyticke podklady jsou pUblikovany ve zvl. tabulkovych kompletech. Zakl. pracovni tabulky jsou bezne uvadeny v pfflohach statist. monografii. Ve sta-

tist. programech se hodnoty potI'ebne pro inferencni zavery poCitaji pfimo numerickymi metodami. A: statistical tables F: tableaux statistiques N: statistische Tabellen I: tavole statistiche Lit.: Bol.fev, L N. - Smimov, N. V.: Tablicy matematiceskoj statistiky. Moskva 1983; Fisher, R. A. - Yates, F.: Statistical Tables for Biological, Agricultural and Medical Research. London 1963; Janko, J.: Statisticke tabulky. Praha 1958; Kelley, T. L.: The Kelley Statistical Tables. Cambridge, Mass. 1948; LikeS, J. - Laga, J.: Zakladni statisticke tabulky. Praha 1978; Miller, R. C. jr.: Simultaneous Statistical Inference (Appendics). New York 1966; Natrella, M. C.: Experimental Statistics. Washington 1963; Owen, D. B.: Handbook of Statistical Tables. Reading, Mass. 1962; Pearson, E. S. - Hartley, H.: Biometrika Tables for Statistitians. Cambridge, Mass. 1956; Rehdk, J. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. (Statisticke tabulky). Praha 1986; Sor, J. B. - Kuzmin, F. J.: Tablicy dlja analiza i kontrolja nadeznosti. Moskva 1968.

Reh

ta bu Iky urn rtn 0 s tn I viz nadeje doiiti, potratovost, fad rozeni a vymlrani, tabulky iivota, umrtnost tab u I k y i i v 0 t a - tez tabulky demograficke - uspoI'adane rady vzajemne propojenych velicin charakterizujicich prubehjednoho nebo vice demogr. procesti. Jsou zakl. zptisobem prezentace demogr. informaci. Nejsou prezentaci dat ze statistik a jednorazovych vyzkumti, ale na empirii vybudovanym matem. modelem chovani konkretni populace. Znazomujf regresi demogr. jevu na vnitfuim case kohorty (sffimuti, doba uplynula od snatku apod.) a zmeny velikosti kohorty v zavislosti na sledovanem procesu. Vsechny ukazatele se vyjadfuji v jednotnem meritku, nazyvanem koren t.i. Obvykle se udaje v tabulkach prepoCitavaji na 10 tis., resp. 100 tis. osob. Obecne tabulky vyjadfuji --'demograficke ukazatele pomoci relativnich a absolutnich eisel, prepoetenych na kofen tabulky. Krome toho jsou v nich i kumulativni udaje (udavajici napf. souhrnne mnozstvi rozvodti do 10 let po uzavI'eni snatku). Dtilditym ukazatelem je pravdepodobnost setrvani v kohorte. Princip tabulek vychazi z aplikace pojistne matematiky a jejich teorie i konstrukce se rozviji jiz od 17. st. Prvni byly tabulky umrtnostnl (E. Halley), nasledovaly tabulky snateenosti (G. von Mayr) a tabulky plodnosti (R. Bockh), konstruuji se i tabulky rozvodovosti. Matern. teorie se vsak rozvinula do klasicke podoby aZ v 19. a 20. st. Na principu t.i. se konstruuji i tabulky jinych nez demogr. procesu, napf. pravdepodobnosti vyI'azeni z boje, delky trvani instituce, fungovani nejakeho zafizeni, vyskytu poruchyapod. A: life tables F: tables de vie N: Lebenstabellen I: tavoIe della vita Lit.: viz ->demografie. ->statistika demograficka.

Lin

T a i z e - ekumenicky zamefena kfesianska --'komuna, jedna z pfirozenych --.skupin setkavanl, pfiklad pokusu o altemativni zivotni styl. Vznikla uprostred 2. svet. valky ve vych. Francii, nejdI'ive jako utociste uprchlikti pfed nacismem. Zacatkem 90. I. v ni zilo kolem 90 mnichti a rocne pfichazi nekolik desitek tisic navstevnikti. Smyslem existence T. je jednak rozvijet duchovni zivot spolecnyrni modlitbami, zpevem, meditacemi, poutemi, rozpravami, jednak rozvijet Iidskou solidaritu, uctu k praci, soc. angazovanost. Programem T. je i pomoc potfebnym mimo komunu, pobyvani v mistech nejvetsi chudoby sveta apod. CHern take je pomahat smifeni mezi kfesfany rtiznych denominaci (viz --'ekumenismus). Zivotni podminky v T. jsou jednoduche a skromne, protoze komuna nepfijima zadne dary a prostredky na zivobyti i provoz si zfskava praci svych clenti. Porada i mezinar. pouti a setkani v rtiznych velkych rnestech sveta. V r. 1990 se konalo setkani 80 tis. mladych lidi z celeho sveta v Praze. (Viz tef --'hnuti komunitni.) A: Taize F: Taize N: Taize I: Taize Kub t aj ems t v I viz esoterismus talent viz nadanl tan trismus viz lamaismus tao ism u s - spolu s konfucianismem nejvyraznejsi proud cinske filozofie a nabozenstvi. Za zakladatele je pokladan cinsky rnudrc Lao'c ze 6. st. pr.n.l. (neni to vlastni jmeno, znamena to "Stary Mistr"). Sve myslenky vylozil v knize fil. sentenci a aforismti Tao te t'ing, pficernZ Tao se obvykIe pfekladajako "cesta", Te jako "ctnost". Tao je vsak vicevyznamovy pojem, oznacuje pfirozenou dynamiku a spontaneitu pohybu i prapodstatu jsoucna, vnitfuf obsah i smysl skutecnosti, jednotu byti a totoznost vsech jeho prvku. Pochopenim teto "cesty" clovek naleza vnitfni souvis lost vseho a sam se do ni vI'azuje; splynutfm (ztotoznenirn) s touto podstatou dosahuje absolutniho stesti a dokonalosti, coz je cHern kaZdeho rnudrce. T. odrniffi jakekoli vnejsi zasahovani do pfirozeneho behu veci a jevu i vasnive nebo kategoricke hodnotici soudy, nasilnou regulaci i vnucovani zakonu. T. rna i soc.-fil. dimenze, zejm. co se tyka nazoru na usporadani lidske spolecnosti podle principu Wu-wej (nejednani), ve zmimene podobe "neprotiveni se zlu". Dtislednou logikou t. se nekdy dochazi k odsuzovani jakehokoli nasili, valky, nadmemeho bohatstvi, ale i civilizacnich trendti, nebo alespon tech, jejichz vlivern se clovek vzdaluje od pfirozeneho stavu a narusuje se ideal prosteho zivota (viz tez --.nemisili). T. jako uceni 0 zivotni moudrosti navazuje na starsi cin1277

technika

taxonomie

skou fil. tradici. V nekterych bodech rna vsak blizko tel. k indickym predstavam (napr. idea splynuti cloveka s podstatou jsoucna). Jiz v 10. st. n. I. se projevovaly synkreticke snahy, jejichz vyvrcholenim byla zasada Han san wej (tfi jedno jsou), tj. presvedceni, ze t. je vnitrne jednotny S --'konfucianismem a --.buddhismem. K intenzivnimu vzajemnemu ovlivi'iovani t. a buddhismu dochazi zejrn. ve skole Cehan, ZDarne vice v japonske verzi jako--'zen-buddhismus. Fil. principy t. pronikly v mnoha smerech do cinske kultury jako specif. typ mysleni a jednani, i kdyz v soucasne dobe jiz nejsou v Cine tak vlivne jako drive. Vedle metafyzickeho uceni je nejvlivnejsi taoisticka etika, ktera vypracovala sverazne zasady, jakymi zpusoby dosahovat ctnosti (Te): sebepoznanim a bezprostrednim naziranim, tj. "zitim v Tao". T. jako puvodne fil. smer se postupne transformoval do podoby neteistickeho nab. systemu. Ale behem sveho sITeni a popularizaci se zacal misit s polyteistickymi predstavami, s predsudecnymi nazory, lidovymi poverami, magickymi praktikami v obradni praxi apod., col. ve velke mire devalvovalo puvodni taoisticke hodnoty i vysoke a narocne mravni pozadavky taoismu. A: Taoism F: taolsme N: Taoismus I: taoismo HoL taxonomie - (z rec. taxis = usporadani; nomos = zakon) - nazev pro systematiku v ruznych vednich disciplinacho "Taxon" je obecny nazev pro systematicke jednotky - napr. rod, druh, celed apod. Taxonomicke ulohy lze chapat jeko spec. ulohy rozpoznavani obrazcu, v nichz neni spravna klasifikace a priori znama. Dfive se pouzival v teto souvislosti termin "nurnericka taxonomie" oznacujici systematiku provadenou kvantitativnimi postupy. Je to hlavni uceleny proud klasifikacnich pravidel v prostoru pfiznaku (vlastnosti) zjisiovanych u klasifikovanych objektu, phcemzje znama spravna --'klasifikace pro prvky tzV. ucebni (trenovaci) podmnoziny. Metody numericke t. mely puvodne prevazne heuristicky charakter. Pouzivaly se zejm. pro systematiku v bioI. vedach. R. R. Sokal a P. H. Sneath, ktefi jsou obecne povazovani za zakladateIe numericke t., uvadeli jiz na pocatku 60. I., ze nove vytvorene bioI. klasifikacni systemy jsou casto objektivnejsi neZ ty, jez byly vytvoreny klasickymi pfistupy. Metody numericke t. zahmute pod pojmem --.seskupovaci analyza (tel. shlukova analyza, resp. klastrova analyza), predstavuji nyni hlavni metodol. proud numericke t. A: taxonomy F: taxonomie N: Taxonomie I: tassonomia Lit.: Anderberg, M. R.: Cluster Analysis for Applications. New York 1973; Hebdk, P. - Hustopeckj, J.: Vicerozmeme statisticke metody. Praha 1987; Lukasovd, A. - 5armanovd, J.: Metody shlukove analYzy. Praha 1985; Sokal, R. R. - Sneath, P. H.: Principales of Numerical Taxonomy. San Francisco, Calif. 1963.

Lau

1278

t a z ate I - dobrovolny nebo profesionalizovany spolupracovnik vyzk. tymu, ktery vede s-gicke --'interview nejruznejsich typu. Ph beznem empir. vyzkumu spociva tHoha t. v tom, ze vyhleda podle predepsaneho vyberoveho pravidla --.respondenty (viz tel. --'setfeni ryberove) a provede s nimi rozhovor, rovnez pod Ie stanovenych pravidel. VetSinou klade predepsane nebo orientacne naznacene otazky a zaznamenava odpovedi dotazovanych. Muze byt poveren dalSimi spec. ukoly (napr. zaznamenanim reakce respondentil). T. muze byt sam vyzkurnnik, nejcasteji sociolog nebo psycholog (zejm. v pripade narocnych hloubkovych interview), nebo laik absolvujici --'instruktaze tazatelu. Pro bezna standardizovana interview se vytvareji --.tazatelske site, pro specif. narocnejsi potreby tzv. elitni tazatelske site. Svym nevhodnyrn chovanim muze t. ovlivnit vypovedi dotazovanych i situaci rozhovoru, vytvorit negativni soc. klima. Proto je duleZity vyber osob vhodnych pro roli t. a nezbytna je take kvalitni instruktaz a kontrola prace t. Pri vyberu t. se rna vychazet take z charakteru zkoumane populace, aby se zjistila optimalni komunikace mezi t. a respondenty. Mezi casto zkournane metodol. problemy patri tzv. --'efekt tazatele, ktery se zjisfuje tim, ze se analyzuje vliv ruznych charakteristik t. ajeho chovani na ziskavana empir. data. Bezne se vyzaduje, aby t. byl osobou peClivou, schopnou aktivni soc. komunikace, zajimajici se 0 nazory druhych, schopnou trpelive naslouchat, nepodlehat pokuseni mentorovat respondenty apod. Vyuziti t. pro --.dotazovani umozi'iujeyysokou navratnost dotazniku, omezeni vlivu "tretich osob" na dotazovani, zvyseni presnosti zaznamu odpovedi, zachyceni slozitych vypovedi apod. Mezi nevyhody pam krome zmineneho efektu tazatele moznost subjektivniho ovlivneni vyberu respondentu, zejm. v pripade aplikace --'kv6tniho vyberu, i vedome Ci nevedome zkreslovani vysledku. A: questioner, inquirer F: enqueteur N: Interviewer I: intervistatore Lit.: viz --->dotazovani, --->interview, --->techniky sbern informaci.

Dvo tehotenstvi viz porod technika - (z rec. technee =dovednost, zrucnost, znalost, remeslo, umeni) - obecne vsechny umele vytvorene postupy a vytvory, ktere jsou zapojeny do lidskeho --'jednani a soc. procesu a umoznuji stupnovat jejich uCinky. Tech. produkty a postupy jsou dnes tak vpleteny do jednani lidi a tak ovlivnuji ruznorode formy souziti i podminky zivota, ze vznika otazka povahy t. z hlediska dusledku jejiho fungovani ve spo!ecnosti a jejiho podrizeni lidskym uceliim. V techto interpretacich t. se projevuje jeji silna soc. a kult. podminenost i hist. souvislosti jejiho

pusobeni v menicich se spol. podminkach. Anticka rec. zkusenost chapala t. jako subjektivni zdatnosti a dovednosti, ktere vyplyvaji ze znalosti pravidel jednani. Osvojeni t. spojovala s moznosti uceni a nepredpokladala, ze se Ize naucit polit. a etickemu jednani a uplatnovat t. v techto oblastech. V renesanci a ranem novoveku se t. chapaJa jako pfir. proces uskutecnovany pomoci experimentu a zkoumanim zakonu prirody. V 19. st. se toto naturaIisticke pojeti t. transformoval0 do mechanickeho pi'istupu, ktery videl pod statu t. ve --'stroji a v pozmlni podminek jeho konstrukce, ktera mu umoznovala nezavisle fungovani. Ve 20. st. se propojuji strojove a org. komponenty t. (v kybemetickem pfistupu). V novejsich pojetich se uVaZuje o t. jako 0 komplexnejsim systemu, ktery prebira radu soc. a kult. funkci, i kdyz se v teto souvislosti mluvi spiSe o --.technologii jako 0 soc. systemu plnicim kult.-integrativni ulohy. Tech. vedy zkournaji t. jako kombinaci energetickych, latkovych a informacnich momentu, ktere racionalni optimalizaci stupnuji vykon podle zadanych norem, aniz berou v uvahu soc. predpoklady. V tech.-technol. vyzk. tradici se vyhranuje pojeti t. v uzsim a sirsim smyslu. V uzsim smyslu jsou t. IMkove artefakty uceloveho jednani (pristroje, stroje, zarizeni) a pojem technologie se pouziva pro popis transformacnich postupu. V sidim pojeti se do sfery t. zahrnuji take postupy jednani a mysleni, ktere dodrluji metodicka pravidla operaci a smeruji k urcitemu strategickemu cili. Do tohoto druheho, sir~iho smyslu svym zpusobem zapadaji i vyzk. t. soc. ved vcetne technik s-gickeho empir. vyzkumu (viz napr. --.techniky sberu informaci). T. v sirsim pojeti tedy zahmuje i organizaci, ziskavani a obeh informaci, planovani a soc. manipulaci, pouzitelne k vypoctum, kontrole, vyzkumu, uceni, hre ci jinemu druhu jednani. Pojmem technologie se v tradici inzenyrsko-technickych ved rozumi bud postup, nebo sireji uceni 0 technice. V soc. vedach se pojem technologie pouziva prakticky jen ve vyse uvedenem komplexnim a historizujicim smyslu. V tradici soc. ved se ale krome vyse uvedeneho pfipadu vyzkumnych t. vyskytuji tzv. --'socialni techniky, col. jsou systemy osvojenych soc. vazeb, resp. dovednosti optimalizujicich urCite typy soc. komunikace. V teto souvislosti se hovofi 0 kultivovane oblasti techniky. Soc., resp. s-gicke studie zabyvajici se t. jako takovou nepovazuji oddeleni tech. procesu od procesu soc. za samozrejme a zkoumaji kontext tohoto oddeleni a duvody autonomie t. V procesu technizace spolecnosti uVaZuji piisobeni ekon. zajmu, mocenskych okolnosti a kult. vIi vii. S-gicke studie t., nazyvane nekdy sociologii techniky, cerpaji z antropol. a soc.-fil. teorii t., z ekon. teori! inovaci, poznatku s-gie prumyslu i z analyz soc. dusledkii techni-

zace spolecnosti. Podle pojeti vztahu tech. a soc. sveta nekdy rozlisuji v pojeti t. 3 tradice: 1. Prvni vychazi z Marxova chapani t:jako formy aktivniho vztahu cloveka k pfirode, ve kterem pracovni nastroje tvori dynamizujici silu rozvoje a soucasne jejich usporadani v souhrn vyrobnich sil vytvari v urcitych hist. podminkach moznost zvecneni vyrobnich vztahii, takze t. je ve stalem stretu s vyrobnimi pomery, ktere maji svou autonomii. Noveji tuto tradici rozvinul napr. J. A. Schumpeter, D. Bell, v Cechach R. Riehta. 2. Druha tradice vychazi z E. Durkheima, ktery radikalizoval ulohu t. v soc. rozvoji tim, ze zrusil rozdil mezi "technickym" a "socialnim" a povazuje tech.-technol. artefakty za stejna soc. fakta, jako jsou symbolicke artefakty (napr. zvyk, pravo, verouka). Z toho vyvozuje, ze tech. artefakty maji nejen vecny, ale i moralni vliv. Na tuto tradici navazuji etnometodologicke vyzkumy vedy at., ktere rusi rozdil mezi vnitrnimi regulativy t. a vnejsimi okolnostmi. 3. Treti tradice vychazi z M. Webera, podle nehoz tech. jednani je takove jednani, ktere je posuzovano jako prostredek v celkovem kontextu jednani. Toto jednani je ucelove a stoji v protikladu ke komunikativnimu jednani, sledujicimu smysl a hodnoty. Na moznost nahrazeni kornunikativniho jednani ucelovym navazuji cetne kriticke koncepce technizace sveta (j. Ellul, H. Schelsky, H. Marcuse, J. Habermas). Soucasne soc. studie t. maji vyrazny s-gicky charakter. V teto souvislosti, ale i v souvislosti se zminenymi tradicemi, se prave hovoi'i 0 sociologii techniky. Lze vyclenit dye vyrazne skupiny techto studii: do jedne pam ty, ktere se zabyvaji oblasti tvorby (geneze) t., a do druM ty, ktere se zabyvaji hodnocenim t. Prvni ovei'uji ruzne modely kontextu vzniku t.: bud sleduji vznik a rozsii'eni jednotlivych tech. systemu, technizaci jednotlivych praktickych oblasti, nebo ovei'uji komplexnejsi modeIy 0 povaze vzniku t. a jeji institucionalizaci. Studie, ktere zajima hodnoceni t., se soustreduji na kontext uplatneni a phjeti t., anticipuji mozne negativni dusledky a rizika uplatneni tech. projektil a nabizeji altemativni tech. reseni. Hodnoceni t. lze chapat i jako sferu "transvedecke" cinnosti, presahujici do polit. procesu a reflektujici i ty problemy, ktere vyzaduji nejen dalSi vyzkum a hledani ved. odpovedi na otevrene problemy, ale i reflexi praktickych a etickych otazek. (Viz tel. --'spolecnost technetronni, --'spolecnost rizikova.) A: technology F: technique N: Technik I: tecnica Lit.: BUker, WE. - Law, J. eds.: Shaping Technology / Building Society. Studies in Sociotechnical Change. Cambridge, Ma~s. 1992; Rammert, W: Technik und Gesellschaft. In: Techllik und Gesellschaft lahrbuch I, Frankfurt a.M. 1982; Tondl, L.: Veda, technika a spolecnost. Soudobe tendence a transformace vzajemnych vazeb. Praha 1994; Weingart, P. ed.: Technik als sozialer Process. Frankfurt a.M. 1989.

MilK

1279

techniky sberu informaci

technika dotazniku

t e c h n i k ado t a z n i k u viz setreni dotaznikove, techniky sberu informaci tech ni ka naslednych in te rv al u viz skalovani technika pfimeho pozorovani viz pozorovani prime, techniky sberu informaci technika rozhovoru viz interview, techniky sberu informaci techni ka sumacni viz skalovani technika zdanlive stejnych intervalu viz skalovani techniky expresivni -(z fr. expression, to z 1at. expressus =schva1ne vytlaceny) - spec. typ -4projektivnich testu, ph nichz jde 0 promitani vlastniho nitra do mnohoznacne usporadane podnetove situace, nejlepe s pouzitim prazdneho papiru, ktery cloveku umoznuje dat obsah a tvar svym vyrazovym dovednostem i struktufe svych fantazii a predstav. Jednou ze znamych t.e. je kresebny test stromu (Baum-test), spocivajici v ukolu namalovat na prazdnou ctvrtku papiru strom podle svych pfedstav. A: expressive techniques F: techniques expressives N: expressive Techniken I: tecniche espressive Ger techniky kvalitativni viz techniky sberu informaci techniky k v an tita ti vni viz techniky sberu informaci techniky pozorovaci viz techniky sberu informaci te chnik y p roj ek ti vn i - techniky psycho!. i empir. s-gickeho vyzkumu zalozene na principu psycho\' -4projekce. Na zaklade puvodniho Freudova vymezeni projekce (v r. 1895) vznikly v psychologii k diagnostickym ucelum nejdfive -4projektivni testy. Jak se postupne obsah pojmu projekce rozsifova1, vstupova1 princip projekce do vykladu zpusobU prozivani i produktu lidske cinnosti. T.p. se dnes uplatnuji zejm. v maio strukturovanych a malo ohranicenych situacich. Pracuji se standardnimi podnety vyznacujicimi se neurcitosti, dovolujicimi ruzne interpretace a sirokou skaIu reakci, v nichz se projevuje subjektivita zkoumane osoby. Vyuzivaji se nejen v psychodiagnostice, ale i v aplikovanych soc.-psycho\' a s-gickych vyzkumech. Caste je vyuzivani t.p. ve -4vyzkumu trhu. Krome projektivnich testu se bezne aplikuji asociativni postupy: volne asociace, fizene asociace, doplnovani nedokoncenych vet, doplnovani dialogu, doplnovani his1280

torek. Z technik -4skalovani se pouziva: polaritni profil a analyticky preferencni model, z postupu pfifazovacich: aplikace L. Szondiho testu a metoda nakupnich listku. Pro t.p. jsou typicke i tzv. -4projektivni otazky, ktere byvaji i soucasti bezneho interview ci dotazniku. A: projection techniques F: techniques projectives N: projektive Techniken I: tecniche proiettive Lit.: viz -->projekce, -->testy projektivnf.

KoR

t e c h n i k y s b e r u d a t viz techniky sberu informaci techniky sberu informaci - tech. propracovane postupy, systemy spec. operaci k ziskavani empir. informaci v ramci s-gickeho vYzkumu. Ve stejnem nebo jen mime se odchylujicim vyznamu se pouzivaji i dalSi pojmy: techniky sberu dat (tj. techniky sberu kvantifikovate1nych Udaju), techniky terenni, resp. techniky terenniho setreni (ktere jsou nekdy vztahovany jen k interakci s zivymi lidrni, ne s dokumenty), techniky pozorovaci (do kterych nektefi autoh zahmuji jen varianty tzv. primeho pozorovani). Misto terminu -4technika se v konkretnich pripadech casto pouziva termin -4metoda. Odliseni obou pojmu je obtizne, protoze konkretni, hist. postupne rozvijene, upresnovane, detailizovane zpusoby ziskavani empir. in formaci nabyly najedne strane charakteru logickych systemu a -4algoritmu a na druM strane maji radu atributu tech. navodu (vcetne popisu nastroju a pomucek), obsahuji ve vetsi ci mensi mire vycet standardizovanych kroku atd. (viz tez -4metody sociologicke). Mezi h1avni t.s.i. se vetSinou poCita jiz zminena technika primeho pozorovani (viz -4prime pozorovani), dale technika dotazniku (viz -4setreni dotaznikove), od niz je nekdy separovana -4anketa, a technika rozhovoru (viz -4interview), pfip. i -4analyza dokumentu (v klasicke podobe analyza -4historickych pramenu), resp. k dokumenrum se vztahujici -4obsahova analYza. V ramci bezneho (tradicniho) s-gickeho vyzkumu predstavuje aplikace t.s.i. stredni vyzk. fazi, i kdyz se pouzivaji i ve fazi pocMecni, pripravne (v predvyzkumech, orientacnich vyzkumech) ave fazich kontrolnich (verifikacni vyzkumy, kontrolni sondy). Pfilisny duraz na t.s.i. spojeny se zanedbanim konceptualizace, tvorby hypotez a operacionalizace byva kritizovan jako -4empiricismus. Naopak ph zanedMni empir. informaci pozbyvaji vysledky s-gickeho badani konkretnosti a aktualnosti. Nekdy se zak!. t.s.i. seskupuji do tri skupin podle typu kontaktu s vyzk. objektern (resp. podle mnozstvi zprostfedkujicich clanku mezi vyzkumnikem a zkoumanym jevem): 1. techniky primeho pozorovani (zalozene na bezprostrednim sledovani vyzk. objektu); 2. techniky -4dotazovani, tj. dotaznikove

,

"

~ I

setfeni, anketa, interview (postavene na ziskavani in formaci prostfednictvim -4respondenta); 3. -4sekundarni analyza (postavena na pouziti a reinterpretaci zdroju informaci urcenych kjinemu nez danemu vyzk. ucelu). V zasade jsou vsechny t.s.i. zalozeny na komunikaci mezi vyzkumnikem a nositelem informace 0 zkoumanem soc. jevu, ktery je pojiman bud jako soucast tohoto jevu anebo jako zprostfedkujici clanek. Kazda z uvedenych zak\. t.s.i. rna fadu variant, lisicich se mj. zpusobem komunikace, typem obsahu komunikace, pfip. hloubkou psych. zaberu, mirou standardizace a typem pomucek, take ovsem narocnosti na pozorovatele i na teren, pouzitelnosti v ruznych soc. kontextech, moznosti zaruceni anonymity, personalni, organizacni a financni narocnosti. Nektere varianty t.s.i. se vyvinuly v dilCi techniky se samostatnym pojmenovanim: napf. standardizovany dotaznik, zucastnene pozorovani, beseda apod. (viz jednotlive techniky). Jako samostatna skupina t.s.i. se nekdy uvadeji -4expertni metody (pod ktere se casto zahmuje nejen zpusob ziskavani, ale i specif. zpracovani ziskanych informaci), technika -4casoveho snimku, pfip. dalSi techniky, pouzivane v aplikovanych a hranicnich s-gickych oblastech (viz napf. -4metodu delfskou, -4brainstorming aj.). U nekterych z naposledy zminenych technik prevazuje prakticky diagnosticky aspekt nad aspektem vyzkumnym. Rada z nich rna podobu soc. -4her, resp. nacviku -4socialnich technik pro ucely managementu (viz -4dynamika skupinova, -4metoda inscenacni aj.). Pro vyzk. s-gicke ucely se pouzivaji take nektere psycho!. techniky ci metody, jejichz primami ucel by va rovnez diagnosticky a (nebo) terapeuticky: vybrane -4psychologicke testy (predevsim -4testy projektivni) a -4experimenmlni hry; casto se vsak vyuzivaji jen nektere prvky techto technik, implantovane do s-gickych postupu. Nektere s-gicke techniky, spec. pak techniky na rozhrani s-gie a soc. psychologie byly a jsou rozvijeny v ramci -4vyzkumu trhu a -4vyzkumu verejneho mineni, ale i v soc. a kult. antropologii, v pedagogice, demografii, soc. geografii, v prognostice, soc. ekologii ajinde. T.s.i., zejm. ty zakladni, maji re1ativne univerzalni charakter, jsou pouzitelne pro znacne siroke okruhy vyzk. temat (v pfislusnych modifikacich), ale optimalni byvajijen pro pfenos urciteho typu informaci, pro urCity teren a org. moznosti (napr. standardizovany dotaznik pro tzV. objektivni Ci tvrda data zjistovana na sirokem souboru populace, tzv. ohniskove interview pro zkoumani sloziteho motivacniho zazemi jednani c!enu mensich skupin atd.). Neadekvatni volba techniky redukuje, pfip. znehodnocuje ziskane informace. Adekvatnost, ale take presnost a spolehlivost te ktere techniky se promita zejm. do kriterii -4va-

lidity a -4reliability. Nedostatky tohoto druhu zvysuji vyskyt a zavaznost vyzk. chyb a znehodnocuji vysledne informace. Kriteria kvality t.s.i. jsou ovsem relativizovana vyzk. zamerenim, resp. -4paradigmatem, a hodnotici soudy v teto oblasti podlehaji hist. zmenam. Rozvoj t.s.i. je uzce svazan s rozvojem -4sociologie jako takove: casovou prioritu rna analyza dokumentu (vcetne beznych statistik) a pfime pozorovani (puvodne nepfilis oddelovane od kaZdodenni zkusenosti sociologa). Kvazipsycho\' techniky a siroke aplikace dotaznikove techniky spojene se statist. procedurou jsou relativne pozdejsiho data. V podstate se v historii s-gie stfida duraz na jednotlive typy technik, permanentne se diskutuji jejich moznosti, jejich s-gicka relevantnost, adekvatnost danym problemum, pfesnost. Do protikladu byvaji staveny techniky sberu kvantitativnich dat (snadno kvantifikovatelnych informaci) a techniky sheru tzv. kvalitativnich, obtizne kvantifikovatelnych informaci. K prvni skupine tzv. kvantitativnich technik pouzivanych v tzV. kvantitativnim vyzkumu pam pfedevsim vysoce strukturovana a standardizovana dotaznikova setfeni, analogicky konstruovana interview, a priori kategorizovane prime pozorovani a kvantitativne pojata obsahova analYza. Mezi tzv. kvalitativni techniky, charakteristicke pro tzV. kvalitativni vyzkum, patfi naopak nestandardizovane a nestrukturovane typy individ. i skup. interview (viz napf. -4ohniskove interview, -4focus-groups), autobiografie, resp. life story a life history (viz -4metoda autobiograficka, -4sociologie biograficka), nestrukturovane typy primeho pozorovani, interpretativne pojata obsahova ana1Yza. Duraz na tzV. kvalitativni techniky se ve fenomenologicke s-gii meni v souvislosti s durazem na soc. aktera a jeho prozitky v zasadni princip, nabyva paradigmatickeho charakteru a ovlivnuje cely vyzk. proces (viz tez -4sociologie kvalitativni). A: information collection techniques, information gathering techniques F: techniques de la collecte des informations N: Techniken der Informationssammlung I: tecniche di raccolta dei dati Lit.: Burgess, R. G. ed.: Studies in Qualitative Methodology. A Research Annual. Greenwich 1990; Cicourel. A. V.: Method and Measurement in Sociology. New York 1966; Disman, M.: J ak se vyrabi sociologicka znalost. Praha 1993; Emerson, R. M. ed.: Contemporary Field Research. Illinois 1988; Guilford, 1. P.: Psychometric Methods. New York, Toronto, London 1954; Chauchat, H.: L' Enquete en psycho-sociologie. Paris 1985; Kerlinger, F. N.: (1964) Zaklady vyzkumu chovani. Praha 1972; Miles, M. B. -Huberman, A. M.: Qualitative Data Analysis. A Sourcebook of New Methods. Newbury Park 1991; Nowak, S.: Metody badan socjologicznych. Warszawa 1965; Oppenheim, A. N: Questionnaire Design and Attitude Measurement. London 1966; Pergler, P. ed.: Vybrane techniky sociologickeho vYzkumu. Praha 1969; Selltiz, C. - lahoda, M. - Deutsch, M. Cook, S. W: Research Methods in Social Relations. New York, Chicago, San Francisco, Toronto 1966; viz tei -->melody sociologicke.

Vod

1281

techniky socialni

techniky socialni - v nejsirsim vyznamu vse, co Ciovek dela (verbalne i neverbalne, zameme i nevedome), kdyz vice ei mene vedome chce v prubehu -tsocialni interakce pusobit na druhe. Jde tedy 0 zpusoby, resp. taktiku komunikace, zahrnujici nebo smefujici k -tovlivnovani v nejsirsim slova smyslu. T.s. zahrnuji ruzne druhy komunikace, od telesneho kontaktu po gesta a fee. Jsou integrovane v obecnych stylech chovani nebo jsou vydelovany jako instrumentalni aktivity, jimiz se rna dosahnout ureiteho cile v interakci s druhymi osobami, tj. pohnoutje k urCitym reakcim. To je pojeti M. Argylea z r. 1967. Pojem t.s. tu neni dostateene diferencovan od pojmu socialni jedn:ini, neboi to je defmovano jako vedome zacilene a planovane, chtene a emocemi doprovazene, soc. nzene a kontrolovane chovanijednajiciho (M. von Cranach a U. Kalbermatten, 1987). Za zak!. zpusoby t.s. poklada Argyle: telesny kontakt, ustaveni fyzicke blizkosti a pozice, gesta, mimiku, pohyb oei (pohled), nelingvisticke aspekty feei (napf."vahaci pauzy" apod.), fee (pfesvedeovani, nafizovani atd.) a obecne styly soc. chovani (afiliativni, agresivni, dominantni a submisivni). Tyto mohou byt jeste dale diferencovany a ovsem take kombinovany (napf. dominance s urCitou urovni afiliance apod). Existuji ovsem specif. varianty vyse uvedenych zakl. t.s. Zejm. podrobne byla popsana tzv. ingraciace neboli zavdecovani se (E. Jones, 1964), ktera je oznaeovana za "behavioraIni strategii" a chapana jako projev "takticke konformity". Je zalozena na snaze dokazovat druhemu, jak je bajeeny, coz je v podstate lichoceni, jirnZ se subjekt ingraciace (ingraciator) druhe osobe zavdeeuje, stava se tak pro ni atraktivni a muze od ni oeekavat urCite odmeny (nesmi vsak bytjako in graciator odhalen). Beznou slozkou t.s. je -tautoprezentace ve smyslu staveni sebe sarna do lepsiho svetla. Velmi rozsifenou taktikou je konformita, ktera zmirnuje agresi druhe osoby, pfispiva k navozeni bezporuchove komunikace, pfip. i duvemosti, au toho, kdo ji pouziva, redukuje uzkost. Pro rilzne specif. oblasti mezilidskych vztahU byly popsany ruzne t.s. - existuji napf. typicke strategie svadeni zen muzi (H. F. Wolf, 1926). Kazdy jedinec rna svuj individ. soubor t. s. Jejich vyber a pouziti jsou ovlivneny hlavne -tmotivaci a -tsocialni percepci, resp. kategorizaci osoby, vuei niz rna byt t.s. pouzita, a cile, ktereho u ni rna byt dosazeno. Nektere varianty jsou vsak determinovany osobnosti subjektu t.s. (napf. tim, zda je introvertni Ci extravertni), jeho pohlavim (zeny jsou afiliativnejsi a submisivnejsi, muzi dominantnejsi a agresivnejsi) a dalSimi faktory. Jako nevedome pouzivane t.s. mohou byt chap any -thry mezi manzelskymi a jinymi partnery, jak je popsal ve sve populami praci E. L. Berne (1964, ees. 1970). Za druh t.s. mo1282

hou byt take povazovany zname metody -tbrain-washingu a -tbrainstormingu, v jistem smyslu i tzv. eristicka dialektika, pouzivana v polemiHch (viz -teristika) se stejnym cilem jako -tdemagogie. Na Zapade byly vydavany i pfirueky, jak manipulovat s druhou osobou a mast ji (A. 1. Chapman, 1968) apod. V teto souvislosti se pouziva bud' pojem sociotechnika vyjadfujici t.s. v uzsim smyslu, nebo pojem -tsocialni inzenyrstvi. M. Argyle aM. Herdensonovd (1985) popsali pravidla bezporuchoveho souziti v ruznych oblastech mezilidskych vztahu. Klasickou praci k tematu t.s. v popularizujici rovine je znama pfirueka D. Carnegieho lak ziskdvati pfdtele a pusobiti na lidi. Popularni se v posledni dobe i u nas stava pojem -tasertivity, ktery je chapan jako slusne sebeprosazovani, berouci ohled na prava partnera interakce. A: social techniques F: techniques sociales N: soziale Techniken I: tecniche sociali Lit. Argyle, M.: The Psychology of Interpersonal Behaviour. Hannondswort 1967; Argyle, M. - Herdellsun, M.: The Anatomy of Relationships. London 1985; Berne, E. L.: Jak si Iide hraji. Praha 1970.

Nak techniky skalovaci viz skalovani t e c h n i k y t ere n n i viz techniky sberu informaci, teren vyzkumny technizace viz technika t e c h n i z ace p r ace - souhrnne oznaeeni pro vyssi uroyen tech. vybaveni prace, tj. pfenosu pracovnich funkci eloveka na -tstroje. Soueasne promeny t.p. jsou spojeny s rozvojem elektroniky, -taotomatizace a -trobotizace. Uroven t.p. se zjisiuje empir. instrumenty, ktere operacionalizuji jak tech. charakter pracovniho vybaveni, tak funkci eloveka, ktery s nim pracuje. Existuji eetne pokusy, jak popsat uroven t.p. konkretniho pracovniho mista, jak ji pfizpusobit odvetvi, podniku, konkretni vyrobe. Stupnici t.p. vychazejici z popisu stavu vyvoje techniky vytvofil napf. 1. R. Bright aJ. Auerhan. Skaly t.p. charakterizujici rozdily v -tobsaho prace delnika na rilznych stupnich tech. rozvoje zkonstruovali napf. 1. B. Kvasa a K. Padevet. Prunik obou typu stupnic vyjadfuje kontinuum tech. rozvoje a urovne tech. vybaveni prace, zaroven indikuje kontinuum -tslozitosti prace a kvalifikovanosti prace. Stupnice t.p. jsou vyuzivany v s-gickem vyzkumu pro charakterizaci vlivu vedy a techniky. Pfedpoklada se, ze v zavislosti na rustu urovne t.p. se meni struktura nejen de!. prace, ale i prace tech.-hosp. pracovniku. Se zvysovanim stupne t.p. by se mel obohacovat obsah prace, nekdy vsak naopak dochazi k vetsi monot6nnosti a k rutinnimu zpusobu vykonavani prace. Zejm. nektere typy mechanizace

II

technologie

a automatizace snizuji vzdelanostni a kvalifikaeni naroenost prace. Na tech to urovnich t.p. vzrusta vetsinou senzoricH zatez. A: technization of labour F: technisation du travail N: Technisierung der Arbeit I: tecnicizzazione dellavoro Lit.: Auerhall. 1.: Technika, kvalifikace. vzdehini. Praha 1965.

Hud technokra tism us - (z fec. kratia = vlada) - utopicky smer postaveny na uplatneni tech. metod v feseni soc., ekon. a polit. problemu, zvelieujici ulohu -ttechniky a zejrn. techniku ve spoleenosti. Za prvni uceleny koncept t. je pokladana serie elanku T. B. Veblena z r. 1919, shmutych pozdeji do knihy The Engineers and the Price System (1921). Vyzn. tvurci a propagatory myslenky t. byli technici a zumaliste W. H. Scott, K. Hubbert, W. Rautenstrauch a W. W. Parish. Ti take dotvofili puvodni naert t. do podoby ucelene pfedstavy 0 idealnim spo!. fadu, prozrazujici spfiznenost se C. H. de Saint-Simon em i dalSimi utopisty (E. Bellamy). Myslenka t. vychazela z pfesvedeeni o nespravnosti ekon. i polit. Iiberalismu a neschopnosti politiku fidit soc. procesy. Hlavnim zdrojem soc. zmeny mel byt objev novych druhu energii a novych stroju nahrazujicich lidskou praci a ueinneji pfemenujicich fyzikalni energii a suroviny v uzitne hodnoty (viz -tdeterminismus technologickY). Utopicke rysy melo i nahrazeni penezjednotkami vyjadfujicimi mnozstvi energie nezbytne k vyrobe urCiteho produktu. Technokracie byla antidemokr. utopii, ekon. vizi vlady svefene odbornikum vybranym na zaklade testu, vykonu a delky pracovni staze, byrokraticky a hierarch icky organizovane (v eele s autokratem, resp. diktatorem). Odbornici (technici) meli fesit i ekon. problemy a pfizpusobovat soc. sferu techno!' procesum. Projekt technokracie pfedpokladal a vyzadoval unifikaci hmotnych stranek zpusobu zivota, podfizeni se ueelnosti a minimalizaci vyrobnich nakladu. Z toho plynouci nevyhody mely byt kompenzovany podstatnym zkracenim pracovni doby (pfedpokladal se sestnactihodinovy pracovni t)'den ph povinne 251ete pracovni zamestnanosti) a znaenou volnosti v oblasti duchovni kultury. Technokracie mela byt zalozena na spo\. smlouve mezi jednotlivcem a statem, na odmitnuti tradice protestantske etiky zduraznujici vyznam prace, na stalem zmensovani objemu prace a rustu techno!. nezamestnanosti. Pfitom odborna a fidici prace se mel a stat soc. privilegiem. Umerne tomu mela vzrustat hodnota volneho easu a hedonistickych hod not. Technokrate podnitili fadu vyzkumu spotfeby prace a materialu, vzbudili zajem 0 metody racionalizace prace a fizeni (human engeneering, human technology, taylorismus, socioenergetika).

Myslenky t. mely celosvet. ohlas a ovlivnily i fadu politiku a sociologu. V byvalem Ceskoslovensku sympatizovali s t. pfedevsim pfedstavitele -tlaboretismu E. Stern a V. Verumic (byi pokladali za nezbytne doplnit vychozi koncept t. hledisky etickymi). Myslenka t. se postupne zbavovala svych utopickych rysu, splyvala s obdobnymi proudy modemiho mysleni (napf. s expertokracii, -tmeritokracii aj.). V soueasne dobe se bezne pouziva (vetSinou s pejorativnim vyznenim) oznaeeni "technokrat" pro osoby pfecenujici vyznam techniky, odvozujici od ni vsechny pozitivni rozvojove tendence, stavejici spo\. cile jen na jejim rozvoji. A: technokracy F: technocratie N: Technokratie I: ideologia tecnocratica Lin t e c h n 0 log i e - pojem chapany trojim zpusobem: 1. jako proces, souhrn postupu, metod a zpusobu ziskavani, zpracovani nebo pfepracovani surovin, materialu, polotovaru nebo dilu v ruznych odvetvich prilmyslu (popisuji se jednotlive operace tohoto procesu a phpravuji se instrukce k jejich provadeni); 2. jako vedni disciplina, ktera zkourna jednotlive typy vyr. procesu a jejich zakonitosti s cilem jejich zdokonaleni a zefektivneni; 3. jako typ socialnich vztahu ei forma civilizace, ve kterych je pfevedena fad a kult.-integrativnich (doh na svebytny pohyb -ttechniky, na logos "technika - technologie" (v teto souvislosti se hovon 0 technologicke civilizaci). V puvodnim a v ees. prostfedi beznem smyslu se pojmem t. rozumi aplikace techniky a praktickych zkusenosti ve vyrobnich postupech (pojmy t. a technika se pfekryvaji). T. v tomto smyslu se uplatnuje pfi zpracovani surovin, materialu a polotovaru, pfieemz vyuziva -tpracovni silo a urn eloveka. Mentkem urovne t., resp. "technologienosti" vyrobku je pracnost (slozitost) jeho zpracovani podle stavajicich, zavedenych postupu. T. v prvnim smyslu se obvykle eleni na: a) mechanickou (postupy, ph nichz se meni vnejsi forma nebo umisteni zpracovavanych Iatek beze zmeny jejich chemicke podstaty, napf. soustruzeni, tkani, doprava); b) chemickou (postup menici chemickou pod statu Iatky, napf. vyroba leCiv, hnojiv); c) vseobecnou (zahmujici oba pfedchazejici postupy a objevujici se napf. v textilnictvi, potravinafstvi, hutnictvi); d) specialni pfedmetovou (napf. u paliv, jednotlivych femesel, biotechnologie apod.). Koncem 19. st. zacal mit termin t. i druhy vyznam "vedy 0 technice". Tato veda byla puvodne omezena na studium mechanickych postupu ph pfemene pfirody (A. V. Espinas), pozdeji byla zprostfedkujicim elankem mezi prumyslem a vednimi disciplinami phnasejicim tech. poznatky. Na zae. 20. st. se zacalo zkoumat pusobeni vedy, techniky a (nebo) t. na spo1283

tektologie

temperament

lecnost (E. Durkheim, E. Fromm,A. L. Huxley, G. Marcel, E. Mayo, F. P. G. Le Play, G. P. Friedmann, J. J. H. Fourastie, W. F. Ogburn a dalSi). V navaznosti na koncepce F. W. Taylora, H. Forda tykajici se organizace pracovnich Cinnosti a funkcnosti fizeni vznikaly ve 20. 1. 20. st. tzv. technologicke teorie. Pro pozdejsi dobu je charakteristicke zkoumani soc. okolnosti a dusledku rozvoje t. V soucasne dobe se t. jako tema objevuje v prognostickych a ekologickych studiich. (Viz take --tspolecnost technetronni, --tspolecnost rizikova.) A: technology F: technologie N: Technologie I: tecnologia Lit.: Benson, I.: New Technology and Industrial Change. London 1983; Espinl1s, A.: Les origines de la technologie. Paris; Singer, Ch.: A History

of Technology. Oxford 1957.

Efm

te k to 10 g ie viz praxeologie te lefak to r viz sociometrie tel epa tie viz parapsychologie tel e viz e viz komunikace masova tCi 0 - jako samostatny s-gicky pojem ani jako problem se v kiasicke s-gii 19. a pocatku 20. st prakticky neobjevuje, o t. a telesnosti se uvazovalo obvykle v obecnejsi souvislosti vztahu mezi pi'ir. aspol., mezi bioI. a kult. osvojenym. Vyjimecne se pojem t. objevuje u nekterych sociologu - obvykle utech, kteff vybocuji z "hlavniho proudu", napi'. u G. Simmela. Ten konstatuje, ze t. je nase prvni vlastnictvi, analyzuje nektere aspekty naSi telesnosti a uvazuje dokonce 0 ustaveni samostatne vecty, pro niz navrhl nazev sociosomatika. Tyto impulsy vsak nebyly v s-gii dale rozvijeny. Nekterymi aspekty t. a telesnosti se zabyvala tradicni psychoanalyza i modernizovana neopsychoanalyza, ktera formulovala i'adu problemu dotykajicich se zejrn. prozivani lidske sexuality. Na tento smer uvazovani navazal M. P. Foucault pfedevsim ve svych Di!jindch sexuality, kde se pokusil dokazat, ze kontrola t. je tezistem vsi kontroly, je vsak de facto kontrolou sexuality a kontrola sexuality je pfedevsim kontrolou zenske sexuality. Tak byl v krajni podobe formulovan problem vztahu mezi kontrolou, moci a telesnosti, pojednavany do te doby spiSe beletristicky (markyz de Sade aj.). V dejinach filozofie i klasicke s-gie hraje tema t. sice jistou roli, ale je artikulovano jinak nez v s-gii novodobe. Pod vlivem L. Feuerbacha rozviji uvahy 0 rozhodujici roIi telesnych potfeb K. Marx. Jeho uvahy 0 manualni praci souviseji samozi'ejme s problematikou telesna. A. Schopenhauer ve sve klasicke praci formuluje tezi, ze clovek nema telo, ale ze je telem. Podobne myslenky najdeme 1284

u Nietzscheho s jeho apoteozou telesnych instinkrn. --tExistencialismus na nektere tyto inspirace navazuje, u J. P. Sartra, ale do jiste miry i u M. Merleau-Pontyho je existencialni epistemologie zakotvena ve struktufe t. a primarnosti subjektivnich, telesnych prozitku. H. Marcuse v Eros and Civilization (1955) zkoumal schizoidni vztah k telesnu v zap. kultufe, kde na jedne strane existuje dionyzovska adorace t., zejm. v kontextu se sexualnim osvobozenim a tzv. --tsexualni revoluci, ana druhe strane adorace vykonu vede k devalvaci nekterych hod not a funkci s t. spojenych, jako je spanek, pohyb atd. V 60. a zejm. 70. 1. dochazi k dramaticke zmene akcentu, kdy se peci 0 t. venuje obrovsk
by saturace zakl. potfeb, napf. jidlo, spanek, bydleni, odiris 1976; Gojfman, E.: Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. Hannondsworth 1970; Husser/, E.: Ideen zu einer reinen Phanomenologie vani, sexualitu atd. Z tohoto hlediska nabizf s-gii t. mnoho und phanomenologische Philosophie. sv. 2. Haag 1952; Le Breton, D.: podnetu a jemne zpracovaneho materiaiu take nem. sociolog Corps et societe. Essai de sociologie et anthropologie du corps. Paris 1991; N. Elias v dfle The Civilizing Process (1978, 1982). Vy- Le Breton, D.: La sociologie du corps. Paris 1992; Polhemus, T.: Social Aspects of Human Body. New York 1978; Turner, B. S.: The Body and znam studia t. a telesnosti ze s-gickeho hlediska je dan tim, Society: Exploration in Social Theory. London 1984. ze svym t. jsme casoprostorove nezamenitelne situovani, Pet a tim, ze z t. vychazeji nase zakl., tzv. primami potfeby. V urcitem vyvojovem stadiu si Clovek ovsem uvMomi fakt, t em a t a k u It urn i - pojem zavedeny M. E. Oplerem ze neni jen t., a hominizuje se tim, ze pfekracuje sve te- k oznacenf dominantnich --tkulturnich prvku, ustrednfch lesno, jez vsak zustava existencialnim limitem jeho soc. kult. norem, ideji a hodnot, ktere jsou spjaty s Jidskymi pobyti. Rada s-gickych temat mimoradne zavaznosti je st., trebami i soc. strukturou, urcuji normalni a typicke formy tedy s telesnou casoprostorovou urcenosti spjata velice zpusobu zivota a zasluhuji tedy prednostni pozomost. Opleuzce, aniz se to vzdy explicite uvadf. Jde napi'. 0 problem rova koncepce t.k. je pokusem 0 pfehodnoceni monisticke generacnich skupin, vztahu mezi generacemi, 0 sexualni koncepce --tkulturnich vzoru R. F. Benedictove, ktera chovani, zdravi a nemoc, biosoc. cyklus lidskeho zivota, pi'edpokladala, ze v kazdem kult. systemu existuje jeden ale take 0 pestovani t. a pece 0 t., 0 sport, gymnastiku, tedominantni zakl. vzor (vseovladajici organizacni princip lesnou sHu a teJesnou krasu jako soc. vyzn. dispozice, 0 m6- nebo cil), ktery vsechny ostatni integruje a dava dane kuldu, krasleni, telesnou krasu jako soc. definovany ideal, jatui'e jeji jedinecny a osobity charakter. Podle Oplera nic ko hodnotu a jako ,:skrytou stratifikaci" atd. Jednim takoveho neexistuje, vyskytuji se soubory ruznych, vzaz velkych temat s-gie t. je tema umirani a --tsmrti (viz tez jemne spjarych soc. a kult. regulativu, tedy t.k., ktera kon--tthanatologie, --tsyndrom Lazaruv, --tsyndrom Proustroluji, stimuluji a reguluji chovanijednotiivcu uvnitI' spotuv). lecnosti a zabezpecuji celistvost a dynamickou rovnovahu Tema t. nabylo v poslednich desetiletich v s-gii do te kult. systemu. Pocet t.k. v danem kult. systemu je ovsem miry na vyznamu, ze existuji dokonce pokusy strukturo- omezeny. Zarovei'i plati, ze vsechna t.k. mohou mit sva vat cely vyklad s-gie kolem tohoto pojmu jako centralniho, "kontratemata", ktera pfispivaji k zachovani rovnovahy napi'. u N. Stockmana. Spec. se problemu t. v kontextu makult. systemu a chrani jej pfed jednostrannosti, jeZ by mohsove a popularni kultury venuji M. Featherstone a B. S. la byt zpusobena pfevahou jedineho t.k. Podle Oplera je Turner. Problematika t. je pojednana take v kontextu --tso- proto nezbytne studovat kazdou --tkulturu jako organiciologie emoci a --tgerontosociologie, --tneverbalni ko- zovany celek, integrovany system t.k. a jejich potencialmunikace (tzv. body language), --tstigmatizace. S-gicka nich kontratemat, ktera ve vzajemne interakci zajisfuji zkoumani t. uzce souviseji s antropoI. vYzkumy. Ve Fran- jeji fungovani, udavaji smer jejiho vyvoje a vtiskuji ji jecii se tematem t. systematicky zabyva David Le Breton, dinecny charakter. Ph analyze t.k. je ti'eba venovat poktery navrhl vnitfni rozcleneni vyzk. sfer s-gie t. takto: zomost tomu, jak casto se vyskytuji v chovani a vnfmani 1. soc. a kult. logika t. (techniky t., gestikulace, telesna eti- clenu zkoumane spolecnosti, jaky je rozsah jejich pusobketizace, vyjadfovani emoci, techniky udrZovanf t., telesnosti a kolik oblasti dane kultury ovlivi'iuji. Pouze systene projevy nevychovanosti); 2. soc. pfedstavy 0 t. (teorie t., mova analyza t.k. jako celku umozi'iuje popsat a interprebioI. zkoumani telesna, diference podle pohlavi, t. a hodtovat zkoumanou kulturu. noty, rasisticke fantasmagorie 0 t., handicapovane teles- A: cultural themes F: themes culturels N: Kulturtheno); 3. t. v zrcadle soc. kolektivit (vnejsi projevy telesna, men I: temi culturali polit. kontrola telesna, soc. tfidy a vztah k t.). Vyzn. prace Lit.: Opler, M. E.: Themes as Dynamic Forces in Culture. American Joursouvisejici se sociologii tela napsaJi take Christopher Lasch nal of Sociology. 1945; Op/er, M. E.: The Context of Themes. American Anthropologist. 51, 1945. (problem --tnarcismu), R. Sennet (problem intimity), Sou J. Baudrillard a G. Lipovetsky (viz tei --tsociologie sportu). temperament - (z lat. temperare = misit, resp. temA: body F: corps N: Koerper I: corpo peramentum = smes) - dispozice k psych. vzrusivosti nebo projevum zivotni energie, spojovana s vlastnostmi nerLit.: Argyle, M.: Bodily Communication. London 1988; Berger, P. -Luck. mann, T.: The Social Construction of Reality. London 1967; Elias, N.: vove soustavy, resp. s fyziologif organismu vubec. Ve stare The Civilizing Process, I. The History of Manners. Oxford 1978; II. State fec. medicine (Hippokrates, Galinos) se t. rozumel poFonnation and Civilization. Oxford 1982; Featherstone, M. - Hepworth, M. mer telnich sfav, urcujici povahu cloveka (ve starocestine - Turner, B. S.: The Body: Social Process and Cultural Theory. London 1990; Foucault, M. P.: Histoire de la sexualite, I. La volonte de savoir. Pase pouzival termin "Ietora"). G. Ewald (1924) spojoval t. 1285

teologie

tendence

s tzv. biotonem, coz je celkove "zivotni napeti", souvisejici s metabolismem a projevujici se energii jedince. R. Heiss (1949) povazuje t. za "dusevni konstantu", projevujici se urcitou formou pohybu, naiad a reakc!. E. Kretschmer (1921,1967) spojoval t. s konstituci,jiz rozumi uhrn vsech individ. vlastnosti, predevsim genotypicky urcenych a projevujicich se stavbou tela, a ztotoznoval t. s --'charakterem. Naproti tomu G. W. Allport (1937) vaze t. k emocionalite, a stejne tak H. J. Eysenck (1947). J. P. Guilford (1959) uvadi pouze, ze rysy t. majf co Cinit se zpusobem, jakym se projevuji akce jedince. Faktorovou analyzou dospel k extrakci nasledujicich faktoru (dimenzi) t., ktere se projevuji obecne, emocne a v soc. oblasti urCitymi specif. zpusoby: 1. pozitivni - negativni (obecne "sebeduverapocity menecennosti", emocne "veselost - deprese", v soc. oblasti "prosazovani se - bazlivost"); 2. responzivni - neresponzivni; 3. aktivni - pasivni; 4. kontrolovany - nekontrolovany (rozurni se sebekontrola); S. objektivni - egocentrick)'. Naproti tomu E. Kretschmer (1963), ktery spojuje t. predevsim s afektivitou, rozlisuje nasledujici, na sobe nezavisle "citove skaly" t.: psychestetickou (s p6ly "senzibilni - tupY") a diatetickou ("vesely - smutnY"). Popudove komponenty afektivity se v t. projevuji jako psych. tempo - jak v senzorickych, tak i v intelektovych vykonech, predevsim ale v psychomotilite, ve zpusobu pohybU jedince ("rychlost - pomalost" a spec. rytmus). Psychestezie a nalada na jedne, psych. tempo na druhe strane vytvareji jadro pojmu t. z psychol. stranky. Nejstarsi Hippokratovo (400 pl'. n. 1.) pojeti a typologii t., rozlisujici typ sangvinicky (lehkokrevny), melancholicky (tezkomyslny), cholericky (zlucovity) a flegmaticky (chladnokrevny), prevzal I. P. Pavlov, ktery ke kazdemu typu pfiradil urCitou kombinaci zakl. vlastnosti nervovych procesu (pohyblivost, vyrovnanost a silu podrazdeni a utlumu), ale jeho pojeti je spome. Novou teorii t., navazujici na nejnovejsi poznatky 0 regulacnich systemech psych. Cinnosti, podal pol. psycholog A. Eliasz (1981), ktery laboratomi vyzkum t. poklada za prilis umely a snaZi se jej nahradit ekologickymi hledisky. Odmita nazor, ze t. a jeho fyziologicke mechanismy jsou vrozene a na prostredi relativne nezavisle. Spolecne s 1. Strelauem (1972, 1974, 1981) tvrdi, ze t. je nutno chapat v kategorii chovani typu "operant" a nikoli jen typu "respondent". A. Thomas, S. Chess a H. G. Birch (1968) poukazuji na stabilitu interakce mezi jedincem a jeho zivotnim prostredim, pi'ipousteji vsak velkou roli vlivu dedicnosti v t. lako "energetickou charakteristikou psychicke cinnosti" se t. zabyvaji V. S. Merlin, B. A. Viatkin a E. I. Mastvilisker (1983), kteri pokracuji ve vyzkumech typologie t. a jeho vztahu ke schopnostem a studujf t. tez jako faktor pracovnf, ucebnf 1286

a sportovnf einnosti. H. 1. Eysenck (1947) se pokusil vymezit etyi'i klasicke Hippokratovy typy t. pomoci sveho faktoroveho modelu osobnosti: cholerik (kombinace extraverze a emocnf lability), sangvinik (extraverze a emocnf stabilita), flegmatik (introverze a emoenf stabilita) a melancholik (introverze a emoenf labilita). A: temperament F: temperament N: Temperament I: temperamento Lit.: Ewald, C.: Temperament und Charakter. Berlin 1924: Merlin, V. S.:

(1964)

Nacrl te6rie temperamentu. Bratislava 1983. Nak

tendence viz trend teo d ice a viz bUh, teologie, teologie socialni teofilan tro pie - (z fec, theos = buh; filanthropos je slozeno z filos = milujfci, anthropos = elovek) - ueenf deisticke sekty zalozene ve stejne dobe, ve ktere vznikl --'kult rozumu, v revol. Francii konce 18, st T. byla blfzka tzv. pfirozenemu nabozenstvi (viz --'deismus), obsahovala soc, etiku a kult --'hrdinu (zejm. G. Washingtona), Hlasili se k nf umeici, jako rnaiii' David, spisovatele, jako M. J. Chenier, Bernardin de St. Piere, Andrieux, narodohospodafi, jako P. S. Du Pont de Nemours, Celkove nedosahla velkeho vyznamu, ale navazoval na ni C. H. de Saint-Simon pfi koncipovani sveho "noveho kfesianstvi" i jeho zak A. Comte se svym --'pozitivistickym nabozenstvim, A: theophilanthropy F: theophilanthropie N: Theophilantropie I: teofilantropia, teofilantropismo Lin teokracie - (z rec. theos = bUh; kratos = moc, vlada)doslova "bohovlada", fakticky vesmes hierokracie eili takova forma vlady, kdy je svetska (statni a soudni) i duchovni moc soustfedena v rukou --'knezi, ktefi udajne plni vUli nejvyssiho vladce, --'boha, coz je opravnuje i k i'izeni statnfch zaleZitosti. Protoze --'duchovenstvo jako prostfednik mezi bohem a elovekem je vetsinou prisne hierarchicky organizovano, i teokraticka vlada a sprava veci vel'. mfva rigidni hierarchickou org. formu (viz tez --'hierarchie cirkevni), Nejvyssi nab, pfedstavitel je povazovan za namestka boha na Zemi (napf. v katol. cirkvi papez, v islamu ajatollah, v lamaismu dalajlama) aje povoIan zasmvat misto nejvyssiho statniho predstavitele. V teokratickych rdimech se statni a soudni moc pffmo prolfna s prislusnym nab. kultem. Hist vyvoj vedl k oddelovani svetske moci od moci duchovnf, proto se dnes setkavame st. jen zrfdka: nap!'. absolutni teokratickou monarchii veeIe s papdem je Vatikansky mestsky stat, t. jsou take nektere islamske staty, zejm. Iran. Typicke pi'iklady t. na-

chazime v rninulosti (staroveky Egypt, Cina, Tibet, byzantska fiSe aj.). V jistem smyslu je opakem hierokracie cesaropapismus, ktery je charakterizovan svrchovanou moei svetskeho panovnika v cirkevnich zaiezitostech, resp. tim, ze je hlavou urcite, tzv. statni cirkve (za prvniho pfedstavite1e cezaropapismu je povaZovan Konstantin Velikj, typickym predstavitelem teto byzanstke linie byl take rus, car). A: theocracy F: theocratie N: Theohratie, Gottesherrschaft I: teocrazia Bub teo log i e - (z rec, theos = buh; logos = myslenka, sloYO, veda) - doslova bohoveda (tez bohoslovi) - pojem, se kterym se setkavame poprve v rec. literature (bible podobny termin nezna), a to bud jako s vypravenim 0 bozich, s interpretaci mytu a omzkou funkce ritualnich obradu statniho nabozenstvi (Platon), nebo ve vyznamu jedne z fiL ved pojednavajici 0 jevech, ktere se vymykaji zkusenostnimu overeni a souviseji tak s metafyzikou (Aristoteles) , --.Kfesfanstvi buduje t. jako "posvatnou nauku 0 Bohu" (doctrina sacra) a 0 vztahu --'cloveka k --'Bohu na zaklade Boziho zjevenL Tzv, pfirozena teologie, teodicea v puvodnfm slova smyslu, je zduvodnovani viry rozumem na rozdil od metody poznani "ve svetie viry", coz je "teologie nadpfirozena" (na zaklade zjeveni), Smyslem t. nenf zjevene pravdy vyvozovat z nejakych priein; poznani Bohaje mozne pouze ukonem --'viry, T. se zabyva Bohem jiz virou prijatym a takto poznanym, eimz je dana jeji zakl. rozdilnost od ostatnich ved, a to v predmetu i metodach. Existenci zjeveneho Boha jako predmet t. nelze nikdy verifikovat (pod Ie B. Pascala Buh neni bohem filozofU), je mozne pouze vymezit jeho pusobnost a vyjadfit to, co verime (fides quae creditur) a jak verime (fides qua creditur), jinak reeeno zabyvat se pohnutkami viry i obsahem zjeveni, tim, jak pusobi v dejinach, v cirkvi, v jednani se svetem a elovekem. Predmet t. tedy ne1ze podrobit beznemu zkoumanf (Boenhoffer fika, ze B Uh, ktery je jako predmet, v tomto smyslu neni), poznani Boha neni vysledkem, nybd vychodiskem a predpokladem t. Vlastnim ukolem t. je v podstate porozumet Bozimu zjeveni, interpretovat svedectvf 0 teto skuteenosti (obsazene v --'bibli a v --.tradici) a podavat veficimu obsah a hodnoty tohoto zjevenL Protoze se Buh zjevil v dejinach, Ize pak rozumem a ved. metodami zkoumat tuto dejinnou udalost, vysvetlovat to, o cern hovori Bozi zjeveni, co se ve zjeveni vlastne i'ika. Ukolem teologickeho studia, tak jak se zformovalo na stredovekych univerzimch, byla krome interpretacni a spekulativni einnosti i prakticka priprava --'duchovenstva (knezf, kazate1u, pastoru apod.), prestoze ne ve vsech cirkvich a denominacich je teologicka priprava pro tyto funkce striktne vyzadovana (coz plati zejm. pro protestantske

cirkve). lednotlive teologicke obory se utvafely postupne. V ranem kfesianskem obdobi se zajem t. soustrecfoval k pi'ilezitostnym problemum zejm. apologetickeho charakteru (tj. k obrane, obhajobe kfesfanske vfry proti pohanum, statni moci, gnostikum aj.), dale k otazkam vykladu bible (komentarum k nf), prfp. k praktickym kazateIskym ukolUm. Toto obdobi charakterizuji osobnosti jako Justin, Tatian, Ireneus, Tertullian, Cyprian aj, V Alexandrii se vytvofiIa tzv. katechetska skola, venujici pozomost alegorickym vykladum bible i --.mystice (Klement Alexandrijsky, Origenes), v Antiochii skola exegeticka (Jan Zlatousry) atd, Ve 4, st. se t. zamefila mj. na obhajobu a spravny vyklad verouenych principu (Athanasius, Basil, Hilarius, Ambrosius, Augustin, Jeronym, Rehor Veliky aj.). Ve stredoveku se jiz projevuje usilf 0 verouenou systemizaci, doktrinalni utfidenost; vyklad bible byl nadto doprovazen ruznymi sentencemi (jejich sbirku poprve uspofadal Petr Lombardus). Na tomto zaklade se formovala "systematicka teologie" (Albert Veliky, Tomas Akvinsky, Bonaventura, J. Scot Duns aj.). Zaroven se vyvfjf studium mystiky (Bernhard z Clairvaux, augustiniani aj.). Postupne nastal upadek scholastiky i mystiky. Novy rozvoj t.lze datovat od 16. st., kdy dochazi k rozpadu a rozdeleni kfesfanske cirkve (viz --'reformaci), k vlivu renesaneniho humanismu, ale na druhe strane k upevneni pozic katol. ueeni na tridentskem koncilu. V teto dobe se jako zvl. obory t. vydeluji cirkevni pravo a cirkevni dejiny. Doba --'osvicenstvi je hodnocena rozdilne, nekdy jako vyrazny pokIes, jindy naopak jako pokus 0 nove tlumoeeni kfesianskych ideji. V t. je patmy pfedevsim vIi v R. Descarta a pak I. Kanta. V polovine 19. st. v katol. t. prevazuje tendence navratu k uce1enemu teologickemu systemu Tomase Akvinskeho (neotomismus, neoscholastika). Protestantska t. se snazi 0 vytvofeni vlastniho teologickeho systemu (vyzn. podnet k tomu dal F. E. D. Schleiermacher) a 0 stabilizaci zakL oboru teologie, Diskuse 0 systemu i metodach t. dodnes neskonCila; tjka se i konkretnich otazek tfideni, propojenosti teologickych disciplin a zavedeni novych, doplneni pomocnych ved, fil., s-gicke ei psychoL propedeutiky atd. Hlavnimi obory t. jsou: 1. systematicka teologie, zabyvajicf se v podstate obsahem zjevene pravdy, --'dogmaty a zakL otazkami kfesianskeho vyznani (dogmatikou a symbolikou); 2. teologie fundamentaini a apologetika, coz je t. (bohoveda) v uzsim slova smyslu; 3. biblicka teologie jako studium pramenu kfesianskeho zjeveni; 4. cirkevni dejiny a prakticka teologie, studujici pusobeni zjeveni v dejimich, Protestantska t. se od katol. lisi zejm. v tom, ze nesouhlasi skatoL pojetim fiL dukazu bozi jsoucnosti (v jistych smerech se lisf i v pojeti biblicke t. a prakticke t.), V ram1287

teorie

teologie dialekticka

ci teologicke encyklopedie se studuje obor dejin cirkve, ekumenicka ekleziologie, cirkevni pravo, dale -tsocialni teologie, -tkresfanska etika, -treligionistika (tento obor se zabyva nabozenstvim jako soc. projevem lids tva a neni vsude a vzdy uznavan jako potrebny). K oboriim prakticke teologie pam tzv. pastyrska teologie (pastoralka), katechetika, liturgika, homiletika (nauka 0 kazanl), pastyrska pece (vlastni pastoralka, tez poimenika), nauka 0 misii (misiologie), ekumenika a prakticka ekleziologie (cirkevni instituce, jeji rad, ziizeni aj.). S-gie intervenuje do teor. i praktickych oborii t. bud v rovine vyuziti poznatkii, nebo metodol. instrumenty. -tSociologie nabozenstvi vsak vznikla mimo okruh t. na pUde s-gickeho pozitivismu. A: theology F: theologie N: Theologie I: teologia Lit.: Dobias. F. M.: Uvod od teologie (Teologicka encyklopedie). Praha 1953; Chudoba, B.: Bohoveda. Praha 1946; Kudrnovsk.y, A.: Bohoveda. Praha 1947; Smolik, J.: Uvod do studia bohoslovi. Praha 1978; Trtrk, z.: Uvod od teologie. Praha 1952.

HoL

teologie dialekticka viz protestantismus teologi e os vo b ozen i - vlivny smer kfesfanske -tsocialni teologie a teologie politiky, ktery vyjadruje v nab. forme soc. tuzby lidovych vrstev, predevsim bezzemkii, zcasti i chudeho mestskeho obyv. zemi lat.am. subkontinentu zmenit svou neutesenou soc. situaci. Termin t.o. uzil poprve G. Gutierrez v r. 1968. Protoze t.o. vyrostla ze soc. zkusenosti pfislusnikii zakl. cirkevnich komunit, byva oznacovanajako teologie "vyslysena od lidu" (L. Boff>. Klade si za ukol odpovedet na kardinaIni otazku, jak byt kfesfanem ve svete propastnych soc. protikladii, vykofisfovani, bidy, hladu, utrpeni, kult. zaostalosti a polit. bezpravi. T.o. se rozsifila take v karibske oblasti, v Tichomofi (na Filipinach) a v Africe (tzv. cerna teologie). Koncepce osvobozeni operujici biblickym, obzvl. kristologickym pojmoslovim (napf. starozakonnim exodem, lezisem Kristem jako osvoboditelem apod.) je vlastne oznacenim souboru bohoslovnych reflexi a zaroven vyrazem -tsocialniho katolicismu; je to jev nesourody a vnitfne protikladny (v ohledu veroucnem i soc.-polit.). K ideovemu rodokmenu t.o. patri novelizovana -tsocialni nauka cirkve (po II. vatikdnskem koncilu) vcetne dokumentu rady lat.am. episkopatu (CEIAM). Na utvareni t.o. pusobily tez nonkonformni uvahy pfedstavitelu karol. modernismu, protestantske teologie sekularizace, revoluce a nadeje. Mezi inspiracni zdroje t.o. patri v neposledni fade i myslenkove dedictvi marxismu (uceni 0 ekon. vykofisfovani, triMch a tridnim boji, soc. revoluci, pojeti praxe atd.). Patrne jsou rovnez vIivy lat.am. neomarxismu, trockismu, maoismu a frankfurtske skoly. V nekterych radikalnich pojetich je t.o. prezentovana jako zasadni neg ace cele dosavadni akademic1288

ke -tteologie ci nove paradigma v dejinach bohoslovneho mysleni. Za bezprostfedni predchUdce t.o. byvaji oznacovani R. Schaul, 1. Comblin, R. A. Alves a C. Torres. Vlastnimi zakladateli a celnymi predstaviteli t.o. jsou G. Gutierrez, H. Assmann, L. Boff, 1. M. Bonino, 1. L. Segundo, 1. Sobrino a R. Vidales. Jejich dila ukazuji velkou rozmanitost forem ci variant t.o. - od nejradikalnejsich (zahrnujicich dokonce i ospravedlnovani teroristickeho extremismu) az po reformisticky umirnene. Ke stycnym bodiim patfi mj. "bezpodminecna opce pro chude", akcentovani kriticke funkce teologie vzhledem k soc. uceni a praktickym postojum oficialni cirkve, odmitani dualismu -tposvatneho a profanniho, nova interpretace -thfichu jako jevu povytce soc., duraz na proces osvobozeni jako reaIizaci vykoupeni (spasy), akceptace kfesfanske ontologie a zaroyen durazne prosazovani autonomie pozemskych hodnot, pfitlumeni eschatologickeho a zvyrazneni antropol. rozmeru teo logie, predrazeni ortopraxe pred tradicni ortodoxii aj. Pro soc. angazovanost se t.o. stala predmetem zvysene pozornosti ze strany cirkevni hierarchie i konzervativnich politiku (obzvl. v Lat. Americe a USA). Kritika t.o. vyvrcholila vydanim dvou zvl. vynosu vatikanske kongregace pro doktrinu viry, schvalenych nejvyssim cirkevnim pontifikem (v r. 1984 Libertatis nuntius (Instrukce o nekterych aspektech teologie osvobozeni) a v r. 1986 Libertatis conscientia Cili Instrukce 0 kfesfanske svobode a osvobozeni). A: liberation theology F: theologie de la liberation N: Theologie der Befreiung I: teologia della liberazione Lit.: Boff, L.: Kirche: Charisma und Macht. DUsseldorf 1985; Fidel y la religion. Conversaciones con Frei Betto. La Habana 1985; Frieling, R.: Befreiungstheologie. Studien zur Theologie in Lateinamerika. Gottingen 1984; Galilea, S.: Liberation Theology and New Tasks Facing Christians. In: Frontiers of Theology in Latin America. New York 1979; Ratzinger, J.: Zur Lage des Glaubens. Ein Gesprach mit Vittorio Messori. MUnchen, ZUrich, Wien 1985.

Kar

teologie socialni - souhrnne oznaceni kfesfanskych teologickych reflexi soc. problemu, prip. spec. odvetvi -tteologie (teologie prace, politiky, revoluce, -tteologie osvobozeni, miru apod.). Pojem t.s. pronikl do oblasti teologickeho mysleni po 2. svet. vaIce a zacal byt sireji uplatnovan v 50. I. V 19. st. mu zhruba odpovida termin kresfanska socialni etika. Jako samostatny teologicky obor se t.s. etablovala nedavno a dodnes neni shody v tom, je-Ii oddelena opravnene. Nekdy byva t.s. definovana jako "teorie socialni praxe cirkve" (A. Ebertovd). H. D. Wendland v dUe Die Kirche in der modernen Gesellschaft (1958) uziva pojem t.s. pro teologii spolecnosti a s-gii cirkve. Vznik a rozpracovani t.s. jako konkretizace a castecne tez kritiky

tradicniho kfesfanskeho soc. uceni (-tsocialni nauky cirkve) se casto jevi i jako pokusy 0 odpoved' na sociokult. izolaci a -tsekularizaci kfesfanstvi, vedouci k vazne krizi celeho cirkevnenab. komplexu. Mezi motivy rozvoje soc.-teologickych uvah, koncepci a studii se uplatnuje usiIi 0 zvyseni prestize a ucinnosti evangelijnich principii tvafi v tVaT neduhiim "prekapitalizovaneho" hospodarstvi. Cirkevnenab. modely soc. apologetiky jsou nezfidka podrobovany kritice z hlediska demokr. a levicove profilovanych tzv. genitivnich teologii, obzvl. teologie osvobozeni a teologie beztfidni spolecnosti, jakoz i hnuti vystupujicich pod heslem "kfesfane za socialismus". V prubehu 60. I. pfesouvaji soc. teologove a cirkevni Cinitele teziste pozornosti na konceptualizaci a vypracovani vlastni kfesfanske alternativy feseni -tsocialni otazky, pfip. ruznych jejich aspektu. V protikladu k bohostfedne ontoteologicke tradici severoatlantickeho kfesfanskeho mysleni se dostava do ohniska t.s. "svet cloveka" a "hodnoty na horizontale"; nikoli jen "svaty svet", ale realny svet v cele sve soc. (tridnl) protikladnosti a rozpornosti, bide a utrpeni. V t.s. je znovu a s novou nalehavosti nastolen problem teodiceje, prohlubujici skepticka uvazovani teologu 0 "smrti Boha". Socialno vstupuje casto do prvniho planu teologickych aktivit a v nekterych pfipadech se teologie pfemenuje v "socioteismus". V odborne literature nab. provenience se objevuje tema "socialni kontextualizace" teologie. Nicmene ani nonkonformni pojeti, vytlacujici a nahrazujici tradicni podoby kfesfanskeho mysleni, se nechteji zpronevefit odkazu klasicke teologie. Teologie jako "veda 0 Bohu" nema byt proste zrusena, avsakjejim predmetem nemuze jiz Udajne zustat pouze "zjeveny Buh"; do tematickeho pole jejiho zajmu maji byt zacleneny i zalezitosti dfive pfezirane jako "svetsky poklesle". Spolecnou bazi soc. profilovanych teologii je zamefeni na praxi, jez byva v nekterych pfipadech spojovana predevSfms bojem za soc. osvobozeni (v nar. a tfidnim smyslu). Problem spol. praxe pfedstavuje jeden z klicovych bodii ve sporech 0 predmet, funkce a perspektivy kfesfanske teologie. V ruznosti jejich koncepci se objevuje nonkonformni hodnoceni praxe jako vychodiska a kriteria teologickych soudu. Myslenka primMu ortopraxe pfed -tortodoxii se v te ci one podobe vyskytuje ve spisech E. C. F. A. Schillebeecxe, G. Gutierreze, L. Boffa, 1. Sobrina, R. A. Alvese, G. M. Osthathiose aj. Vyzvedano je kfesfanske zohledneni a ohodnocovani diileZitosti -tgloMinich problemu Iidstva. V tematickem zaberu t.s. se objevuji problemy nerovnomerne rozvinuteho sveta, polit.-vojenskeho, ekon. a kult. polycentrismu, technol.-pnimyslove kultury a civilizace, vcetne mozneho zniceni prir. prostredi a sebezniceni lidstva v diisledku jademeho "pre-

zbrojeni", vyhrocenych soc. antagonismu, obav z budoucnosti a snahy 0 zabezpeceni budoucnosti, ktere maji odlisnou povahu v pnimyslove vyspelych spolecnostech a zemich "tretiho sveta". Pro t.s. je charakteristicke posilovani vazeb na humanitni vedy - poIitologii, narodohospodarstvi, soc. antropologii, psychologii a s-gii. Pozornost je pfitom uprena nejen k poznatkovemu a informativnimu fondu, ale i k otazkam spol.-vednich teorii a k zaleZitostern metodologie. V nekterych koncepcich t.s. jsou uplatnovany induktivni postupy kladouci duraz na socioekon. a kult. fakta a je jim davana prednost pred jednostrannou dedukci ze "zjevnych obsahii" nab. viry. A: social theology F: theologie sociale N: soziale Theologie I: teologia sociale Lit.: DobiaS, F. M.: Uvod do socialn[ teologie. Praha 1971; Ebertova, A.: Uvod do socialn[ teologie. Praha 1967; Kung, H. - Tracy D.: Theologie wohin? Auf dem Weg zu einem neuen Paradigma. ZUrich, Koln, GUtersloh 1984; Molitor, B.: Etika hospodarstvl. Praha 1996; Osthathios, M. G.: Theology of a Classless Society. London 1979; Peschke, K. H.: Hospodarstv[ ve svetle kresianske viry. Praha 1996; Spieker, M.: Socialn[ stat a jeho krize. Praha 1996.

Kar teo rem viz axiomatizace, dedukce teorem C oasu V viz externality teo rem Tho mas u v viz definice situace, struktura sociologie paradigmaticka teo r i e - (z rec. theoria = podivana) - obecne uceleny vykladovy Ci predikacni system vztahujici se k nejakemu problemu. "Theores" byli puvodne vyslanci mest v antickern Recku, kteri se jako cestni hoste zucastnovali kultovnich her v jinych mestskych statech, znali pravidla i zvyklosti techto her, zpravidla jich mnoho videli a poznali, byli schopni je kvaIifikovane posuzovat a vysvetIovat, ale nezasahovali do nich. U Platona se muzeme setkat s adjekti vern "teoretickf', oznacujicim jeden z 10 moznych zpusobU zivota. Aristoteles mluvi jen 0 dvou typech Zivota dustojnych pro obCana fec. polis, 0 zivote "praktickem", jehoz obsahem je vef., predevsim polit. Cinnost, a "teoretickem", rozjimavem, kontemplativnim, ktery povaZuje za lepsi, dustojnejsi. Ten, kdo si jej vyvoli, se rna vyhybat vsem vecem "praktickeho zivota", protoze ucast na nich muze negativne ovlivnit povahu kontemplace. Od te doby se pojem t. vyvijel jako urCite opozitum k pojmu -tpraxe. Jako kontemplaci chape t. i pfevazna cast stfedoveke filozofie. Pro novovekou vedu jsou ale prototypem t. spise Euklidovy Zdklady geometrie nez aristotelovska kontemplace. Exaktne byva t. dnes vymezovana jako usporadana mnozina tvrzeni (pravdivych, dostatecne potvrzenych, doka1289

teorie aspiracni urovne

teorie front

zanych) vztahujicich se k dane oblasti a spli'iujicich urcite podminky, mezi ktere pam: 1. pozadavekjednoznacnosti a dostatecne pfesnosti pouzivanych -tpojrnu, tzn., ze kazdy z pojmu dane t. musi byt bud' elementami (a priori zcela obecne jasny), nebo musi byt zaveden spnivnou -tdefinici pomoci elementarnich pojmu dane t. Ci pojmu jiz dfive spravne definovanych v ramci dane t.; 2. pozadavek "uplnosti", spocivajici v tom, ze dana t. musi zahrnovat vsechny objekty a jevy (event. vztahy mezi nimi) naleZejici k oblasti, k niz se vztahuje; 3. pozadavek "konzistence", vyzadujici, aby v ramci dane t. neexistovala dYe navzajem se vylucujici tvrzeni nebo aby takova tvrzeni z ni nebyla podle platnych pravidel vyvoditelna. K zakl. funkcim kazde t. patfi funkce explanacni, tj. vysvetlovaci, a funkce predikacni, resp. prognosticke (viz -tprognoza, -tpredikce). V oblasti vecty se pojem t. uziva v nekolika souvislostech: a) ve vztahu k pojmu -tempirie (v teto souvislosti se 0 t. uVaZuje jako 0 zobecneni empir. poznatku nebo alespoi'i 0 jejich utfideni a vysvetleni), b) ve vztahu k -thypoteze (dostatecne potvrzena ci verifikovana hypoteza se stava t. nebo soucasti t.), c) ve vztahu k -trnetode (zatimco t. obsahuje pfedevsim tvrzeni 0 objektech a jevech dane oblasti a vztazich mezi nimi, metoda spociva v pravidlech urcujicich, jak s temito objekty, jevy, vztahy atd. v ramci dane t. zachazet). Pfevladaji-li ph vystavbe t. pravidla induktivni, hovoffme 0 induktivnf t., je-li t. vybudovana pfevazne nebo vylucne pomoci deduktivnich pravidel, hovofime 0 deduktivni t. (viz -tdedukce). Ciste deduktivni t. se vyskytuji zejm. v matematice a logice. Pfedmetem t. muze byt i sarna t. V tomto pfipade hovoffme 0 metateorii. Tyka se mj. vyvoje t., obecnych zasad jeji vystavby a vzajemneho srovnavani ruznych t. Pffstupy k teor. praci a k uloze t. maji v jednotlivych vect. oborech sva specifika (viz -tteorie sociologicka). A: theory F: theorie N: Theorie I: teo ria Lit.: Essler, W K.: Wissenschaftstheorie. Freiburg, Miinchen 1970; Filkom, v.: Ovod do metodol6gie vied. Bratislava 1962; Lobkowitz, N.: Theory and Practice. Notterdam 1967; Stepin, V. S.: Stanovlenije naucnoj teo-

rii. Minsk 1976; viz tez --tteorie sociologicka.

Cech

teorie aspiracni urovne viz aspirace teorie centralnich mist - vysvetluje prostorove a hierarchicke aspekty systemu osidleni. Jeji zaklady vypracoval W. Christaller, rozvinulaji fad a autoru, napf. A. LOsch. Je budovana deduktivnim zpusobem na zaklade 3 pfedpokladu: 0 homogenite prostfedi, 0 racionalnim -tprostorovem chovani obyvatel maximalizujicich svuj prospech a 0 snaze minimalizovat naklady pfi soucasnem zajisteni cilu a uspokojeni potfeb (napf. pfi vytvareni dopravni site, resp. pfekonavani vzdalenosti). Z techto pfed1290

pokladu vyplyva pravdepodobne uspofadani -tsidel co do jejich rozmisteni, poctu a fadu (velikosti), a to ve 3 zakl. principech: obsluznem, dopravnim a administrativnim. o ovefeni sve teorie se Christaller pokusil v r. 1933, kdy rozborem relativne pravidelne a huste sidelni site jizniho Nemecka prokazal existenci hierarchickeho uspofadani a cleneni prostoru, projevujiciho se jako seskupeni sidel do relativne pravidelne hexagonalni site, tj. geometrickeho tvaru dosahujiciho max. racionality vzajemnych vzdalenosH, a to pfi platnosti pravidla, ze cim vyssi fad, tim mensi pocet sidel a tim versi vzdalenost mezi nimi. Christallerova t.c.m. pracuje se sfdly jen jako s centry pro prodej zbozi a sluzeb a kazdemu z nich pfisuzuje urCity stupei'i -tcentrality vuci ostatnim, vyplyvajici z nestejne urovne uzemni delby prace v jednotlivych oborech lidske spotfeby a s tim spojene ruzne miry koncentrace spotfebitelu. Stupnem centrality zaroven vysvetluje hierarchii sidel od nejnizsich trZnich obci, obsluhujicich pouze sva zazemi, az po metropole statu. Pozdeji byly odvozeny i dilcf hierarchicke sidelne-geograficke modely pro sluzby, dopravu a administrativu (modely spadu). Na zaklade obsluzneho principu byl vytvofen model hierarchickeho systemu stfedisek s konstantni formou a velikosti regionu (tehoz hierarchickeho stupne). Konstantni pomer poctu stfedisek vyssich a nizsich fadu odpovida koeficientu k =3, tzn. ze vzdy 3 men sf jednotky vytvarejijednotku vyssi a ze tedy stfediska tvori ciselnou fadu I, 3, 9, 27, 81, 243 .... , zatimco hierarchicka posloupnost prfslusnych obsluznych stfedisek je vyjadrena fadou 1,2,6, 18,54, 162 ..... Tvar obsluhovanych regionu odpovida pravidelnemu sestiuhelniku, cimz vyhovuje vychozimu pozadavku minimalizace souboru cest i jednoznacnemu pfifazeni celeho uzemi obsluznym stfediskum; strediska nizsiho radu jsou umistena vzdy v rozich sestiuhelniku regionu vyssiho radu. Obdobne byl pro dopravni princip stanoven koeficient k = 4 a pro administrativni princip koeficient k = 7. W. Christaller dospel nakonec k zaveru, ze realne sidelni soustavy stfedisek v jednotlivych zemich jsou vzdy jakousi smesi techto principu. Ukazaly se vsak i slabiny t.c.m.: industrializace, koncentracni tendence a v dusledku motorizace zmenena dostupnost center silne modifikuji puvodne pravidelnou sH. DalSi rozvoj sidelne-geogr. modelu ukazal, ze realny sidelni vyvoj smeruje kjinemu modelu, a to k formovani pasu koncentrace, vychazejicich z toho, ze tech. pokrok se sifi liniove (v koridorech), a phtom v uzlech (tj. prusecicich koridoru a dopravnich tabu) dochazi k nakupeni hospodarstvi i osidleni. Model uzlove-pasmoveho rozvoje je blizky koncepci -tpolu rozvoje a soucasnych velkych sidelnich -taglomeraci.

A: central places theory F: theorie des localites (locaux) centrales (centralises) N: Theorie zentraler OrteI: teoria delle localita centrali Lit.: Beavoll, K. S. 0.: Central Place Theory: A Reinterpretation. London, New York 1977; Berry, B. 1. L.: Geography of Market Centers and Retail Distribution. Englewood Cliffs, N. 1., London 1967; Christaller, W: (1933) Central places in Southern Germany. London 1966; Lasch, A.: (1940) The Economics of Location. New Haven, Oxford 1954.

HeE teo r i e de m 0 k r a c i e viz dernokracie a autoritarismus teo r i e de j in viz fenomenologie teo r i e don u c e n i viz donuceni, fad socialni teorie dukazu viz dukaz teorie ekonomickeho rustu - tez teorie rustu - teorie, ktere se zabyvaji zkoumanim kval. a kvant. rustu rozhodujicich makroekon. velicin: -tGNP, -tnarodniho duchodu, -tzamestnanosti, -tproduktivity prace, -tinvestic a jejich efektivnosti apod. Hlavnim predmetem jejich analyzy jsou cinitele podilejici se na ekon. rustu. Podle pfedmetu zkoumani a sire zaberu analyzovanych cinitelu lze moderni t.e.r. rozdelit do dvou zakl. skupin, 1. Prvni tvofi abstraktne deduktivni t.e.r., ktere se vyznacuji vysokym stupnem abstrakce a zkoumanim pouze tzv. ekon. cinitelu rustu. Zabyvaji se hledanim cest, jimiz je mozne za urCitych pfedpokladu zajistit trvaIy, staly a rovnovazny rust nar. duchodu na obyv. Za hlavni kriterium rustu povazuji tyto teorie absolutni nebo relativni pfirustek nar. duchodu Ci GNP, coz lze formalne vyjadrit jako: Y(t + 1) = Y(t + 1) - Y(t) nebo G = Y(t + 1) yet), kde Y je nar. duchod ci GNP, G je tempo rustu a t je cas. Za staly rust je povaZovan takovy stav ekonomiky, kdy jsou tempa rustu v case konstantni. Za rovnovazny rust je povazovan rust, pokud neni provazen porusovanim zakl. proporci v ekonomice a pokud se v kaZdem casovem intervalu rovna hmotny i hodnotovy objem nabidky a poptavky. Jestlize ekonomika smefuje ke stalemu a rovnovaznemu rustu, je tento rust oznacovan jako stabilni. Mezi moderni abstraktne deduktivni t.e.r. patfi keynesianske t.e.r. vznikIe ve 40. a 50. I. 20. st. Zamefily se na pfekonani staticnosti teorie zamestnanosti J. M. Keynese (viz -tkeynesisrnus). Vyznacuji se durazem na ulohu investic jako zdroje rustu, dynamickou rovnovahu uspor a investic (ex ante) a obvykle pfedpokIadaji zasahy statu do ekonomiky. Zaklady keynesianskych t.e.r. byly polozeny v dilech H. R. F. Harroda a E. D. Domara. V 50. I. se v souvislosti s kritikou keynesianskych t.e.r. zrodily neoklasicke t.e.r. (viz -tekonomie neoklasicka). Soustfedily se na

stranu nabidky a zkoumaji podil jednotlivych -tvyrobnich faktoru (prace, plidy, kapitalu, tech. pokroku) na vytvorenem nar. duchodu a GNP. V ramci tzv. rustoveho ucetnictvi zkoumaji podil jednotlivych cinitelu na tempu rlistu nar. duchodu ci GNP. K vyjadfeni vztahu mezi GNP a vyrobnimi faktory pouzivaji produkcni funkce, z nichz nejznamejsi je tzv. Cobbova-Douglasova produkcni funkce, V techto t.e.r. se nebere v uvahu problematika agregatni koupeschopne poptavky. Na rozvoji neoklasickych t.e.r. se podileli zejrn. R. M. Solow aJ. E. Meade. 2. Druhou skupinu tvofi hist.-s-gicke t.e.r., ktere berou v uvahu mnozstvi cinitelu neekon. povahy. Ramec ekonomie pfesahuji svym pojeHm rlistu i Cinitelu, ktere na nej pusobL K nejznamejsim t.e.r. tohoto druhu patti koncepce stadii ekon. rustu W. W. Rostowa. Tyto t.e.r. se rozvijely po 2. sver. vaice zvl. se zamefenim na problematiku rozvojovych zemi a pfispeli k nim zejm. R. Nurkse, H. Leibenstein a G. Myrdal. A: theories of economic growth F: theories de la croissance econornique N: Theorien des Wirtschaftswachsturns I: teorie della crescita economica Lit.: Samllelsoll, P. A. - Nordhalls, W D.: Ekonomie. Praha 1991; Sojka, M. a kol.: Dejiny ekonomickych teorif. Praha 1991.

So}

teo r i eel it viz elita, napodoba teorie erne rgen tni evo luce viz emergence te 0 r i e eti ketiz acn i viz labelling teo r i e fr 0 n t - (z it. fronte, z Iat. frons = celo) - disciplina operacniho vyzkumu zabyvajici se deskripci a optimalizaci systemu, jez se skladaji z obsluznych linek (tzn. poskytuji urcity typ obsluhy) a obsluhovanych jednotek (tj. pozadavku na obsIuhu). V ces. literature se misto terminu t.f. pouziva casteji termin teorie hromadne obsluhy. Ph popisu systemu studovanych t.f. je tfeba specifikovat: vstupni tok pozadavku, strukturu site obsluznych linek, doby obsluh a fad front (pravidlo urcujici pofadi, v nernZ cekajici prvky jsou obsluhovany). Na zaklade techto informaci se vytvafi matem. model (vetsinou stochastickeho typu), ktery se feSi analyticky ci pocitacovou simulaci. Vysledkem feseni je stanoveni zakl. pracovnich charakteristik, jako prumerne doby cekani ve fronte, prumeme doby trvani pozadavku v systemu, prlimerne delky front, prlimeme vyuzitosti obsluznich linek apod.), nebo pfi znalosti ekon. ohodnoceni ztrat z cekani ve frontach a z prostoju obsluznych linek stanoveni optimalni konfigurace systemu. A: theory of queues F: theorie des fronts N: Theorie der Fronten 1: teo ria delle code Lit.: Uncovskj, L: Stochasticke modely operacnej analyzy. Bratislava 1980; Walter, 1.: Stochasticke modely v ekonomii. Praha 1970.

Lau

1291

teorie grafu

teorie komunikace

teorie grafu - jedna z novejsich matem. disciplin, kten1 se zabyva topologickymi vlastnostmi litvaru slozenych z bodu (uzlu) a jejich spojnic (hran). Tyto utvary se nazyvaji grafy. Matern. se graf obvykle zapisuje takto: G = (V,H), kde V je mnozina uzlu a H = V * V je mnoZina hran. Je-li mnoZina V konecna, pak se pfislusny graf nazyva konecny, uplny graf je takovy, ze H = V * V, naopak nulovy graf je takovy, ze V = 0 a H = O. Multigraf je graf, v nemz mezi alespoii jednou dvojici uzlu z Vexistuje vetsi pocet hran nef jedna. Hranove ohodnoceny graf je takovy graf, v nemz hranam grafu jsou pfifazeny urCite hodnoty (obvykle realna cisla). Uzlove ohodnoceny graf rna phfazeny hodnoty uzlum grafu. Orientovany graf obsahuje hrany s pfifazenym smerem. Cestou v grafu se nazyva posloupnost orientovanych hran, pro niz plati, ze nasledujici hrana zacina v uzlu, v nemz konci pfedchazejiei. Cyklus je cesta v grafu, ktera zacina a konCi ve stejnem uzlu. Retezem nazyvame cestu bez ohledu na orientaci hran. Souvisly graf je takovy, ze mezi libovolnymi dvema uzly existuje alespoii jeden fetez, jenz je spojuje. Acyklicky graf neobsahuje zadny cyklus. Strom je souvisly acyklicky graf. Sit je souvisly, orientovany a hranove ohodnoceny graf, v nemz existuje jeden vstupni uzel (do nehoz zadna hrana nevstupuje) ajeden vystupni uzel (z nehoz zadna hrana nevystupuje). Na grafech a sHieh se fesi fada optimalizacnieh uloh (napf. nejkratsi cesta v grafu - algoritmus Forditv a Fulkersonitv, nejpravdepodobnejsi cesta apod.). Prakticky nejdulezitejsi aplikace predstavuji metody sHove analyzy (metody analyzy kriticke cesty), z niehz jsou nejznamejsi metody CPM, PERT a GERT, jez se pouzivaji ph fizeni slozitych projektu. A: theory of graphs F: theorie des graphes N: Graphentheorie I: teo ria dei grafici Lit.: Berge. c.: Graphs and Hypergraphs. Amsterdam 1973; Lauber. 1. - Husek. R.: Operacni vYzkum. Praha 1984.

Lau

teo r i e her - zabyva se fesenim problemu -trozhodovani v konfliktnieh situacich pomoci matem. nastroju. Za zakladatele t.h. je povaZovan J. von Neumann, ktery spolu s O. Morgensternem napsal v r. 1944 knihu, ktera polozila zaklady tohoto odvetvi matematiky. Ackoli se t.h. zabyva hlavne modelovanim ekon. rozhodovacieh situaci, stale se udrzuje puvodni terminologie: hrac, prostor strategii, vyplatni funkce, vyhra apod. Zadanim poctu hracu, prostoru disponibilnich strategii jednotlivych hracu a vyplatnieh funkci spolu s charakteristikami hracu (inteligentniho subjektu), nahodnym mechanismem ("pfiroda", kooperativni ci nekooperativni hrac) jsou dany zak!. informace v konfliktni situaci. Spec. pfipady her jsou napl'. tzv. maticove hry 2 hracu, jejichz feseni lze prevest na 1292

reseni jiste ulohy linearniho programovani, hry proti nahodnemu mechanismu (pfirode), kdy v pfipade, ze marne rozdeleni pravdepodobnosti rozhodnuti, hovofime 0 rozhodovani pri riziku, v opacnem pfipade jde 0 rozhodovani pri neurbtosti. Nektere ulohy t.h. souvisi s teorii uzitku. A: theory of games F: theorie des jeux N: Spieltheorie I: teo ria dei giochi Lit.: Mmlas, M.: Teorie her a optimalni rozhodovanf. Praha 1974; Neumanll.l. vOIl-Morgenstem, 0.: (1944) Theory of Games and Economic Behaviour. Princeton, N. 1.,1947.

Lau

teo r i e her n i viz hra teo r i e hod not viz axiologie, hodnota, sociologie hodnot teo r i e hod not y viz ekonomie neoklasicka, teorie meznlho uzitku teorie hospodarskeho cyklu - vysvetluje kolisani vyse -tGNP pomoci cyklu skladajicich se obvykle ze 4 casti: 1. vrcholu cyklu, tj. bodu, v nemi GNP dosahuje maxima; 2. dna cyklu, tj. bodu, v nemi dosahuje GNP sveho minima; 3. kontrakcni faze, tj. te casti cyklu, kdy se velikost GNP sniiuje (pokud je pokles delSi nef 6 mesieu, mluvi se 0 recesi); 4. rozmachu neboli expanze, tj. casti hosp. cyklu, kdy velikost GNP roste. Doba trvani jednoho hosp. cyklu se nazyva periodou. Hosp. cykly jsou kratkodobe (36-40 mesieu), strednedobe (10-11 let) a dlouhodobe (cca 50 let). Kratkodobe jsou spojovany s vykyvy v zasobach a v rozpracovane vyrobe, stfednedobe s investicemi do stroju a zafizeni, dlouhodobe se zmenami ve vyrobnieh technologiieh, s monetarnimi jevy a s polit. udalostmi. Priciny hosp. cyklu jsou externi a interni. Cast ekonomu se domniva, ie pfiCiny kolisani agregatni nabidky a poptavky jsou mimo nar. hospodafstvi (viz -tzakon nabidky a poptavky). Je to napr. nerovnomerne tempo vznikani novych vyna!ezu a objevu, nedostatecne informace, kterymi disponuji trini subjekty, i polit. pfiCiny, jako jsou valky a revoluce. VYzn. se v poslednieh !etech stala stimulace hosp. cyklu. Ukazuje se, ie zpravidla rok ci dva po volbach jsou politici pro pfisny reiim v nar. hospodarstvi. V dusledku toho se zvysi -tnezamestnanost, a tim se sniii tlaky -tinflace. Jakmile se bliZi volby, politici si uvedomuji nutnost stimulace rozvoje ekonomiky snizenim dani, zvysenim vladnich vydaju a stanovenim nizkych urokovych mer. Obcan jdouci k volbam rna v pameti konjunkturu a zapomnel na pi'edchozi recesi. Interni pfiCiny souvisi hlavne s ulohou -tinvestic v ekonomice. Cast investicnich vyctaju nezavisi na velikosti GNP, je podminena temp em rustu obyv., rychlosti, s niz

se realizuje tech. pokrok, odvahou investoru apod. Druha cast investic je urcena velikosti GNP. Tyto investice, oznacovane jako vyvolane, nereaguji na zmenu v GNP v pfesne stejnem rozsahu, v jakem se tento vyviji. Zavislost mezi vyvolanymi investicemi a zmenou GNP popisuje akcelerator. Investice Uak autonomni, tak vyvolane) pusobi zpetne na velikost GNP s tzv. multiplikacnim efektern. Vzajemna kombinace pusobeni multiplikatoru a akceleratoru je zdrojem cyklickeho kolisani GNP. Hosp. cyklus rna fadu ekon. i soc. charakteristik: nastava-li recese, zacnou klesat nakupy spotfebitelu a v dus!edku toho rostou zasoby neprodanych automobilu ajinych pfedmetu dlouhodobe spotfeby. PodnikateIe reaguji omezenim vyroby, takze GNP klesa. Nasleduje pokles investic do stroju a zafizeni, klesa i poptavka po pracovni sileo Nejprve se zkracuje pracovni tyden, pak nasleduje propousteni a roste mira nezamestnanosti. Tim, jak klesa objem GNP, klesa i nabidka a poptavka po surovinach a jejich ceny take klesaji. Ceny ve zpracovatelskem prumyslu a mzdy maji tendenci rust pomaleji nezli v jinych fazieh hosp. cyklu. Klesaji zisky a take ceny akcii maji tendenci k poklesu. Jelikoz klesa poptavka po uveru, zpravidla klesaji urokove miry. Ph konjunkture jde 0 pohyby v opacnem smeru. PrUbeh hosp. cyklu je mozno ovlivnit pusobenim -thospodarske politiky, zejm. fiskalni a monetarni. A: business cycle theory F: theorie du cyCle economique N: Konjunkturtheorie I: teoria del cicio economico Lit.: Napoieoni,

c.: Ekonomicke mysleni dvacateho stolet!. Praha 1968. Iza

teorie h romadne

0

bslu hy viz teorie front

teo r i e i d ej i viz platonismus teorie inerce viz rad socialni teo r i e in for mac e viz informace, teorie komunikace teo r i e i n t era k c e viz teorie socialni interakce teo r i e ka tas tro f - (z fec. katastrofe = pfevrat) - nova matem. disciplina, ktera se zabyva singularitami reaJnych spojitych funkci a parametrizovanymi tfidami techto funkci. Existuje znacna pfibuznost a do jiste miry i pfekryvani s ulohami, jei se fesi v -tsynergetice, teorii bifurkaci, v topologicke dynamice a nestabilni termodynamice. Katastrofou se rozumi nahla zmena, ktera muie byt zpusobena i malymi zmenami hod not nezavisle promennych. Aplikace t.k. zahmuji siroke spektrum problemu: stabilitu lodi, geometrii kapalin, optiku a teorii rozptylu, termodynamiku a fazove pfechody, teorii pruznosti, laserovou techniku, biologii a ekologii. Existuji i pokusy 0 apli-

kace ve spo!. vedach, napr. ph zjisiovani podminek vezeiiskych vzpour. A: catastrophe theory F: theorie des catastrophes N: Katastrophentheorie I: teo ria delle catastrofi Lit.: TIIOIn, R.: Stabilite Structurelle et Morphogenese. New York 1972; Poston. T. - Stewart, I.: Catastrophe Theory and its Applications. London 1978.

Lau

teo r i e k a u z a Ii t y viz kauzalita socialni teorie koevolucni viz sociobiologie teo r i e k 0 m u n i k ace - teorie tykajici se oblasti -tkomunikace, pfesneji komunikacnieh procesu a komunikacnlho chovani ucastniku techto procesu v ruznych interaktivnieh systemech. Kaide komunikacni chovani se odehrava v komunikacni situaci, jejii charakter urcuji ucastniei komunikace, spolecny k6d Uazyk) a znalost pravidel jeho uiivani, kanal, v nemi lze komunikovat, a komunikacni zamer. T.k. zpravidla formou modelu popisuji a vykladaji mechanismus komunikacniho chovani, resp. podstatu komunikacni situace (viz tei -tkomunikace socialni). Pristupy, jef se ph formovani t.k. uplatiiuji, vychazeji z nejruznejsieh myslenkovych zakladu. Systemova teorie vychazi z koncepce kybernetiky a teorie informace. Kybernetika pfesne vymezila poiadavky na rozsah i hodnotu prenosu -tinformaci a podminky racionalizace a optimalizace pfenosu in formaci v konkretnieh podminkach stanovila teorie informace. Jednim z hlavnich modelu, ktere poloiily siroce akceptovany zaklad modernimu studiu komunikace, je prace C. E. Shannona a W. Weavera Matematickd teorie komunikace z r. 1949. Prace vznikala v prubehu 2. svet. valky v telefonnieh laboratorieh firmy Bell, kde se fesil problem co nejucinnejsiho vyuZiti kanalu komunikace, tedy problem, jak pfenest danym kana!em co nejviee informaci a jak mefit, kolik informace je dany kanal schopen "pfepravit". Autofi definovali 3 roviny problemu ph studiu komunikace: 1. rovinu A - tech. problemy (nakolik pfesne lze symboly pfenaset); 2. rovinu B - semanticke problemy (nakolik pfesne odpovidaji pfenasene symboly zamyslenym vyznamum; 3. rovinu C - problemy uCinnosti (nakolik ucinne ovlivnil adresatem pfijaty vyznam jeho jednani). Shannon a Weaver vypracovali v podstate linearni model, ktery pfedevsim zachycuje zak!. slozky komunikace: zdroj ---- vysilac informace

KANAL :

pfijimac ~ pfijemce

I

zdroj

sumu

1293

teorie kritick:i

teorie komunit

Na praci Shannona a Weavera (tedy na propracovavani v pods tate linearniho modelu komunikace) navazali pfedevsim G. Gerber, ktery zduraznil vazbu sdeleni na "skutecnost", 0 ktere "promlouva", a H. D. Lasswell, ktery akcentoval "uCinnost" komunikace a aplikoval model Shannonuva Weaveruv na oblast masove komunikace. Nelinearni model komunikace se pokusil v r. 1953 nacrtnout T. M. Newcomb. Vysel z pfedstavy trojuhelniku, jehoz vrcholy jsou: podavatel (A)

pfijemce (B)

~

(X) vysek soc. prostredi

V tomto modelu bylajasne formulovana vzajemna provazanost jako zakl. charakteristika celeho systemu komunikace. Zmeni-li se jeden komponent, zmeni se i ostatni, zmeni-li se vztah jednoho komunikatora k X, zmeni se vztah druheho komunikatora k X nebo k prvnimu komunik
referent

Strukturalni teorie kladou duraz na k6d, jehoz prostrednictvim se komunikace odehrava, a na pfirozeny jazyk jako zakl. komunikacni k6d v lidske spolecnosti. -.Jazyk je chapan jako system, ktery muze komunikaci slouzit, a v duchu saussurovske tradice je odlisovan od feci, tedy od uziti jazyka v konkretni komunikacni situaci. Tim se do srredu zajmu dostava vedle k6du samotneho i jeho kult. a soc. zakotveni a skrze ne kult. a soc. kontext komunikace vubec, jak je chapou napf. Umberto Eco, ale predevsim (a daleko kritiCteji) Jacques Derrida a Michel P. Foucault. Kognitivni a behavioralni teorie se pohybuji na ose od psychol. po s-gicke pojeti, od vypjate behavioristickeho pfistupu pfes soc.-psychol. vyklad az po soc.-systemovy a fenomenologicky pristup. Vyklady reflektuji 3 zakl. otazky: Proc se komunikuje? Jaky vyznam rna komunikacni 1294

Lit.: Eco, U.: Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington 1974; Cherry, c.: On Human Communication. Cambridge. Mass. 1957: Jakobson, R.: Linguistics and Poetics (A Closing Statement). In: Style in Language. London 1960; Lamser. V.: Komunikace a spolecnost. Praha 1969; Littlejohn, S. w.: Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; McQllail, D.: Communication. New York 1984; Sereno, K. K. -Mortensen, C. D.: Foundations of Communication Theory. New York. Evanston, London 1970; Shannon, C. E. - Weaver. w.: The Mathematical Theory of Communication. 1949.

Jir

teo rie kom unit viz komunita teo ri e k 0 n fI i k t u viz chudoba, konflikt soci:ilni, sociologie nemeck:i, vektory kulturni

myslenka ci odkaz symbol

situace? Jaky je vztah mezi ucastniky komunikace? Komunikaci je pfisuzovan vyznam poznavaci, pfesvedcovaci, ovliviiovacl. Tim se do popredi dostava opet zajem 0 k6d (znakovy system) a pravidla jeho fungov{ml. Vyzn. roli pl'i formovani pojeti znaku v kognitivnich a behavioralnfch teoriich sehraIy prace Charlese E. Osgooda, ktery se zabyval mechanismem vzniku znaku a ustaveni jejich vyznamu. Pro dalSf rozvoj kognitivniho pristupu byla rozhodujfci dila lingvisty Noama Chomskiho. Dalsi prace se snazi preklenout propast mezi studiem procesu (linearni pojetf) a studiem vyznamu (semanticke pojeti). Konstituuji se t.k. orientujfci se na celostni pojeti komunikace jako procesu, prenosu (popr. sdilenf) vyznamu, uCinku, participace, kontextu a situace. Vyzn. roli ph formovani techto "teorii kulturni a sociaIni reality" sehraly prace Ludwiga Wittgensteina a Alfreda Schutze. A: communication theories F: theories de la communication N: Kommunikationstheorien I: teorie della comunicazione

teo rie kon ti ngence viz psychologie pr:ice teorie konvergence - (z lat. convergentia = smefovani, sklon, sbihavost) - teorie postavena na terminu konvergence, znamem z pfir. ved. (biologie, geometrie. ocniho Jekarstvi atd.), ktery obecne znamena priblizovani, sblizovani, sbihani se v jednom bode (je to opak divergence). V oblasti humanitnlch ved se pojem konvergence pouzival puvodne v jazykovede jako vyraz pro sblizovani jazyku v jejich vyvoji. V 50. I. 20. st. se zacal tento pojem pouzivat v ekonomii, politologii a s-gii a take v publicistice v souvislosti s teoriemi -'industri:ilni spolecnosti. Naznaky t.k. se vsak objevovaly jiz ve 30. I. (i v Ceskoslovensku) v souvislosti s hosp. dirigismem a pfedstavami, ze rust zbrojeni a narocnost vojenske organizace vytvareji podminky pro pfekonanf kult., ideol. i polit. odlisnosti. Za 2. svet. vaIky byla v praxi prokazana moznost polit., vojenske i hosp. spoluprace zemi s ve1mi odlisnym spol. zl'lzenim. Prvni vyzn. koncepci blizkou t.k. vytvol'il v r. 1944

P. A. Sorokin, ktery v knize USA and Russia akcentoval radu geogr., kult. i velmocenskych podobnosti techto statu. Novodobe t.k. vznikaly predevsim pod vii vern J. K. Galbraitha, R. Arona, W. Buckinghama, J. Tinbergena, A. Rapoporta, M. Duvergera. Vychazely z toho, ze ve vyvoji po 2. svet. vaice Ize v klasickych prumyslovych spolecnostech i novych social. industrialnich zemfch zaznamenat procesy, ktere maji shodny - konvergentnf charakter, ze se tyto zeme v mnohem podobaji a sblizuji pres zachovani rady odlisnych rysu. Poukazovaly napf. na shodne zduraziiovani tech. baze, rostouci vyznam tech. a manazerskych kadru, zeslabovani role vlastnictvi apod. J. K. Galbraith mluvi vyslovene 0 konvergenci mezi industrialnimi systemy na bazi imperativu -.technologie a -'organizace, ne tedy ideologie, jejiz vyznam je potlacovan. Podle t.k. rozdily pretrvavajici v polit. oblasti mely ustupovat s rostoucim vyznamem technologie a fizeni, kap. zeme mely pfijimat postupne prvky planovani a naopak social. zeme prvky trzniho hospodarstvl. V souvislosti s prosazovanim politiky miroveho souziti mely t.k. smifujlcf raz. Ale napf. R. Aron psal 0 industrialni spolecnosti zap. typu reprezentovane USA a vych. typu pfedstavovane SSSR a nepl'iklanel se jednoznacne ke konvergenci (mluvii spiSe 0 jeji moznosti Ci tendenci). M. Duverger zavrhuje jak kom. socialismus, tak klasicky kapitalismus. P. A. Sorokin na zaver sveho zivota predpoklactal sblizovani am. kapitalismu a soy. socialismu na zaklade koncepce stl'idani -'kuIturnich typu. V dusledku konvergence mel podle neho vzniknout novy smiSeny sociokult. typo I podle Sorokina tedy budoucnost nepatfila ani am. kapitalismu, ani SOY. komunismu. U autoru spjatych se social. stranami reformistickeho typu byl pfiklon k t.k. motivovan hledanim -'"tfeti cesty" mezi kapitalismem a socialismem. V 70. a 80. I. se zacaly objevovat t.k. zduraziiujici podobnost kap. i social. zemi v rustu negativnfch ekologickych jevu, zlocinnosti, toxikomanie apod. V obdobi narustu vlivu neokonzervatismu v kap. zemfch ustoupily t.k. do pozadl. Podle marx. teoretiku t.k. ignorovaly kvalitativni odlisnosti socialismu a kapitalismu, oslabovaly tridni pristup, podporovaly revizionismus, i kdyz konstatovani shodnych rysu mezi obema systemy byl pfiznavan realny zaklad, stejne jako pl'lspevku pro rnirove souziti obou systemu. A: convergence theory, theory of convergence F: theorie de la convergence N: Konvergenztheorie I: teoria della convergenza

teo r i e k r i tic k:i - synonymum pro -'frankfurtskou skolu, nekdy pouze pro tu jeji vyvojovou etapu, ktera byla vyzn. poznamenana programovou praci Maxe Horkheimera Traditionelle und kritische Theorie z r. 1937. V teto praci je vylozen Horkheimeruv kriticky vztah k duchovnim predchudcum frankfurtske skoly od Marxe pres Nietzscheho k Mannheimovi a Weberovi. Zakl. gnoseologickou tezi je tvrzeni, ze tradicnf protiklad subjektu a objektu je predpokladem nekritickym. Oddeleni subjektu a objektu je dobove podminene a je vyrazem kap. -'odcizeni. T.k. si je vedoma omezenosti kazde specializovane Cinnosti, vcetne poznavani, protoze kaZda Cinnost je soucasti celostni praxe (Praxis). Subjektem poznani nenijednotlivy clovek, ale spol. clovek, pro nejz poznavany objekt neni dan jako vnejsi, objektivni, ale je predevsim produktem jeho vlastni Cinnosti. Puvodne byla t.k. ostre pole micky zamerena proti filozofii dejin i tradicni klasicke s-gii, postupem casu se sarna ve filozofii dejin menila a paralelne nabyvala vyrazne s-gickych rysu, take v zavislosti na rozvoji vlastnich empir. setfeni -'faSismu, rasovych predsudku atd. Promenila se tak ve variantu -'kriticke sociologie. T.k. zaujima ambivalentni vztah vztah k -'osvicenstvi a idejim Francouzske revoluce, v zasade je vsak poklada za aktualni a nedovrsene. Tuto ideu pozdeji rozvine v polemice s postmodernisty J. Habermas. Centralnimi hodnotami t.k. jsou pravda, rozum a jedinec. T.k. integrovala do sve myslenkove soustavy (podle Horkheimerova vyjadfeni) radu humanistickych ideji Marxovych, vzdy se vsak dusledne snafila 0 to, aby nepodlehla ani polit. zavislosti na kterekoliv strane, ani zadne forme ideove ortodoxie, marx. nevyjimaje. T.k. phspela k poznani zap. civilizace, zvL v jejich negativnich projevech (kritika afirmativni a masove kultury, soucasne hudby, dispozice k totalitarismu a manipulaci atd.). Podnetnaje myslenka t.k., ze analyza soucasne spolecnosti je soucastl teto spolecnosti same jako jedna z podstatnych forem jejiho sebepoznani, sebereflexe a kritickeho sebeuvedomeni. V souvislosti s poklesem vlivu levicoveho hnuti v 70. a 80. I. se t.k. i ve sve modernizovane podobe ze spektra soudobych s-gickych smeru vytraci. V Ceskoslovensku byla v druhe polovine 60. a na prelomu 60. a 70. I. nejprve predmetem obdivu a akceptace pro neortodoxni a kriticky -'neomarxismus, v prvni fazi normalizace se stala predmetem rozsahle a znacne ideologizovane az nenavistne kritiky. A: critical theory F: theorie critique N: kritische Theorie I: teoria critica

Lit.: Meisner, H.: Teorie konvergence a realita. Praha 1975; SucaSllebur· zoazne te6rie 0 splyvani kapitalizmu a socializmu. Bratislava 1971.

Lit.: Horkheimer, M.: Kritische Theorie. Eine Dokumentation. B.1. Frank· furt a.M. 1968: Horkheimer. M.: Traditionelle und kritische Theone. Frank· furt a.M. 1969; Jay. M.: The Dialectical Imagination. A History of

Urb

1295

teorie miru

teorie kulturnich typu

the Frankfurt School and the Institute of Social Research 1923-1950. 80ston. Toronto 1973.

Pet

teorie kulturnich typu viz typ kulturni teo r i e k u I t u r y viz definice situace, kultura, prvek kulturni teorie kultu ry kogni ti vni viz antropologie kognitivni teo r i e man i f est n i c h po tf e b viz psychologie prace teorie mezniho u zitku - je to teorie hodnoty rozvinuta ---'neoklasickou ekonomii. Pojem mezni uzitek je chapan jako subjektivne poci(ovany vyznam posledni jednotky dane zasoby urCiteho statku, ktera uspokojuje nejmene dulezitou potrebu spotrebitele. Takto mel byt vyresen znamy Smithuv paradox diamantu a vody (vysoka smenna hodnota a nizka uzitecnost a naopak), ktery ekonomove povazovali za prekazku vyuziti uzitecnosti ph urceni hodnoty v ekonomickem smyslu. Snaha vysvetlit hodnotu a ---'cenu na zaklade uzitecnosti rna dlouhe tradice v angL a fr. literature. T.m.u. byla rozvinuta v pracich C. Mengera, W. S. Jevonse aM. E. L. Walrase. SpoCiva na dvou principech, ktere byly po svem tvurci H. H. Gossenovi pojmenovany Gossenovy zakony. Prvni je zakon uspokojovani potreb, resp. zakon klesajiciho uzitku, ktery pravi, ze postupnym uspokojovanim urCite potreby jeji intenzita klesa (ide vlastne 0 vyjadreni psychoL-fyziologickych procesu, ktere probihaji ph uspokojovani nekterych potfeb, neplati to vsak obecne). Druhy je zakon rovnomemeho uspokojovani potfeb, resp. zakon vyrovnavani meznich uzitku, ktery tvrdi, ze nejvetSiho pozitku z uspokojeni rozmanitych potreb lze dosahnout tehdy, kdyz se mezni uzitky spotrebovavanych statku vzajemne rovnaji. Jako 3. Gossenuv zakon se uvadi zasada, ze nejvetSiho pozitku z uspokojeni nejake potreby, ktere si musi Ciovek zajistit vlastni praci, lze dosahnout tehdy, prerusi-li se uspokojovani takove potreby v okamziku, kdy se mira uzitku rovna mire ujmy z prace, ktera uzitek umoznila. T.m.u. vystupovala od sveho vzniku ve dvou podobach: v rak. skole mela Ciste verbalni podobu, zatimco Jevons a Walras ji formulovali matem. Predpokladala se mehtelnost uzitecnosti. Tvurci t.m.u. zastavali hypotezu, ze spotrebitel je schopen merit absolutni velikost uzitku, ktery mu dava spotreba urCiteho statku, a tedy i porovnavat velikost uzitecnosti ruznych statku. V matem. verzi t.m.u. odpovida teto hypoteze aditivni funkce uzitecnosti a s ni spojene operace. V dalSim vyvoji byla t.m.u. kritizovana pro zjednodusene utilitaristicko-hedonisticke pozadi a eticke zabarve1296

ni sameho pojmu uzitek i pro svou hypotezu 0 mereni a porovnavani uzitku, protoze neexistovala uspokojiva jednotka miry. Z teto atmosfery vysly dYe tendence dalSiho vyvoje t.m.u.: 1. snaha odstranit z pojmu uzitek utilitaristicko-hedonisticky nanos pouzivanim jinych neutralnich pojmu, napr. ofeli mit a (V. Pareto); 2. zavedeni ordinalistickeho pristupu, ktery pop ira meritelnost uzitku a podle nehoz je spotrebitel schopen vyjadrit velikost uzitku jen fadovymi cisly, aby tak projevil, ze dava pfednost vetsimu uzitku pfed mensim (zjisfuje se tedy jen poradi dulezitosti, kterou spotfebitel phklada urCitym kombinacim statku, tj. "preference spotfebite1e"). Puvodce tohoto pojeti V. Pareto je autorem tzv. kfivek indiference (lhostejnosti) spotrebitele. Moznosti tohoto paretovskeho aparMu byly dale vyuzity v hypoteze mezni miry substituce a hypoteze "projevenych preferenci". Podle predstav svych autoru mela t.m.u. jako altemativni teorie hodnoty vyvratit vsechny ostatni koncepce hodnoty a ceny. Pozitivni pfinos t.m.u. je predevsim v oblasti teorie poptavky a ---'spotfeby; postupne se menila v teorii, ktera vysvetluje chovani spotrebitele na trhu. V pojeti t.m.u. mohou mit vlastni hodnotu jen spotfebni statky a sluzby. Trzni ceny kapitalovych statku jsou vykladany bud teorii imputace, ktera rna vysvetlit, jakou cast hodnoty konecneho vyrobku je tfeba phcitat, imputovatjednotlivym vyrobnim faktorum, nebo hypotezou, ze jde 0 kapitalizovani ocekavaneho vynosu (rak. skola), anebo konecne teorii mezni produktivity, aplikovanim marginalniho principu na vyrobu (pod Ie ucinnosti posledni jednotky sledovaneho vyrobniho faktoru). A: theory of marginal utility F: theorie de l'utilite marginale N: Theorie des Marginalnutzens I: teoria dell' utilita marginale Lit.: Hicks. J. R.: A Revision of Demand Theory. Oxford 1956; Pareto, V.: Manuel d'economie politique. 1909; Samuelson, P. A. -Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Seligman, B. 8.: Maincurrents in Modem Economies. New York 1962; Sojka, M. ed.: Dejiny ekonomickych uceni. Praha 1991.

Cik

teorie migrace a difuze viz difuzionismus teo r i e m I r u - v zasade teorie dokazujici neuZitecnost ---'valky a prospech i moznost souziti v mlru. Prvni s-gicke t.m. v dilech A. Comta a H. Spencera jsou koncipovany jako teorie poklesu valky. Lidstvo podle jejich uvah proslo vyvojem od feudalne-vojenskeho systemu k uspol'adani "prumyslove-mirovemu" (viz ---'spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova). Dtvary prumyslove-mirove jsou "uzitecnejsi", a proto podle Comta nahrazuji vojsko, armadu, ktere ztraceji na svem vyznamu. Ve feudalnich valkach vyhravala vzdy jedna z valcicich stran, v modemi valce vsak prohravaji obe strany, proto je val-

ka na ustupu. Tyto prvni s-gicke t.m. jsou poznamenany dobou sveho vzniku, vyrazne vsak ovlivnily pozdejsi ---'mlrova hnuti i pozdejsi s-gicke teorie stojici v opozici proti teoriim valky, mezi nez patfi napf. klasicka Lippertova kritika tvrzeni L. Gumplowicze 0 valce jako iniciatoru rozvoje civilizace a kultury. V 30. L rozvijel tuto pacifistickou tradici F. W. Znaniecki v dilech Ludzie terainiejsi i cywilizacja przyszlosci a Social Action. Neprospesnost a neuzitecnost valky spojoval s kategorii "zajmu na valce", tvrdil, ze naprosta vetsina lidi nema zajem na vake a valecnych dobrodruzstvich a dovozoval, ze pro spol. vyvoj neni valka nezbytnosti. V teto tradici na zacatku 40. l. pokracoval Quincy Wright predevsim ve svem obsahIem dileA Study of War, kde spojuje zachovani miru s otazkou ro\,novahy moci. Ale Wright si uvedomoval, ze rovnovaha moci muze vest k ---'nacionalismu, ktery je vzdy nebezpeCim pro mir, proto podle neho mela "chranit kazdeho clena rodiny narodu od toho, aby se stal vsemohoucim". Velky vliv na promeny techto teorii mela 2. svet. valka a povalecny vyvoj ve svete. Byl narusen mj. tzv. profesionalni izolacionismus a doslo k uzsimu sepeti mezi vedou a politikou. UrCitou kontinuitu s temito teoriemi prokazuje poCatkem 60. l. dilo Hardiase T. Muzumdnra, ktery 0 miru jako 0 vyzn. hodnote psal jiz ve sve knize Invitation to Peace v r. 1939, pak za 2. svet. valky v knize The United Nations of World. V jedne ze svych poslednich praci, The Grammar of Sociology, pozaduje, aby humanitni vedy presly od analyzy lidskych mikrovztahu k analyze makrostruktury a pomohly zde nastolit novy konsensus, ktery by zachovaval dvojici principu: satja (pravda) a ahinsa (nezavislost, laska). Mir muze byt pod Ie Muzumdarovy koncepce nastolen pouze na zaklade noveho konsensu na bazi nacionalismu, intemacionalismu, zamitnuti valky a vytvoreni metod pro vedeni rozhovoru mezi narody. Internacionalismus je mozny jen na zaklade svobodne dohody narodu a je spolecne se svobodou narodu vlastnim obsahem svet. miroveho hnuti. Na zacMku 70. L se t.m. venovala rada autoru: K. E. Bouiding, J. V. Gaitung, M. Meadowi, G. Sharp. Vsichni vychazeji z pl'edpokladu, ze mir je vlastnosti soc. systemu, ale nikoliv kazdeho. Podle Bouldinga elementami systemy (rasy, hosp. skupiny a nar. slaty) zahmuji pojem miru do konfliktniho systemu, prestoze je pro ne potl'ebny, v cernZ Ize spatfovat nejvetSi obtiz, protoze negativni definice zmensuji atraktivnost pouzivani pojmu mir. Boulding proto uvedl dva odlisne vyznamy tohoto pojmu: 1. je to vlastnost systemu jako celku a existuje rozsahla skala intenzity teto vlastnosti; 2. je dan hranici systemu, jez strany v konfliktnim vztahu rozdeluje na dYe skupiny - miroYOU a ne-mirovou. V mezinar. vztazich je pfechod mezi

valkou a mirem formalizovan ruznymi dohodami a smlouvarni, i kdyz existuji i hranicni pl'ipady, kdy je tezke je rozdelit. Mir je zlomen v systemu, ktery predstavuje ostry ptechod od nejmirnejsi k nejosttejsi forme konfliktu. V kazdem systemu existuje mnozstvi ruznych hranic a fazi, ale pravdepodobne jedna hranice je nejhlubsim zlomem. V mezinar. vztazich se muze projevit vysoky stupen nepratelstvi, aniz dojde k valce. Stabilni demokr. system vydrii vetSi napeti, aniz dojde k selhani. Pro kazdy system by se podle Bouldinga mohla stanovit mira optimainiho napeti stirn, ze bychom pl'edpokladali, ze naprosta nekonfliktnost neexistuje. Problemem ale zustava pfesnejsi stanoveni optimalni hodnoty nebo intervalu napeti, jemuz je system schopen vzdorovat. To je zaleiitost mechanismu ---'socialnl kontroly vseobecneho stavu systemu v kategoriich napeti a mirumilovnosti. Jestlize je system prilis mirumilovny, muzeme jej uvest do pohybu;je-li pfilis bojovny, muzeme jej zmirnit. eim dokonalejsi je kontrola, tim vyssi stupen napeti si muze system dovolit. Konflikt si muzeme dovolit jen tehdy, napsal Boulding, jsme-li si jisti, ze jej dovedeme kontrolovat a ze nas nephvede do nestestL V mezinar. vztazich nespatl'uje dostatecnou zaruku kontroly miry konfliktu. Proto navrhoval, aby system kontroly predstavoval kybemeticky mechanismus se schopnosti phblizit vseobecnou miru konfliktu idealnimu stavu. Boulding naleza pro svou koncepci 3 hlavni soc. subsystemy: 1. smenny ("neco za neco"); 2. integrativni, postaveny na schopnosti vzajemneho vclteni; 3. hrozeb, tj. ocekavani nepfijemnych nasledku chovani. Ve vsech techto subsystemech muze nastat konflikt. ---'Socialnl system je smesici techto tti elementu, ale obvykle jeden prevlada (napi'. drkev a rodinajsou pod Ie Bouldinga pi'edevsim integracnimi organizacemi). System hrozeb muze byt klasifikovan jako unilateraIni nebo bilateralni a muze se projevit: a) podrobenim (iestlize ohrozovana strana poslechne, hrozby se neuskutecni), b) vzdorem, c) protihrozbou (na spatnou akci odpoved stejneho druhu). Analyza systemu hrozeb muze vest k objasnovani vyznamu zbrojeni v urcitern soc. systemu. Hlavni smysl zbrojeni spociva v zesilovani hrozby. Problem je komplikovan i tim, ze organizace jako nar. staty nebo jejich bloky nejsou homogenni a ze je lze chapat jako soustavy roli, pl'icemz vymena osob ve zvL dulezitych pozicich muze chovani organizace podstatne zmenit. Bouldingova t.m. je verifikovate1na jen s velkymi obtizemi. Novy typ t.m. prinesla 80. L pod vlivem mezinar. udalosti (valky na Sttednim vychode, vyvoje novych nuklearnich zbrani, vzniku cetnych hnuti pozadujicich zastaveni zavodu ve zbrojeni) a aktivity profesionalnich uskupeni vedcu (iekaru, historiku, ekologu, pedagogu aj.). Nezaned1297

teorie odrazu

teorie moci

batelnym podnetem pro orientaci techto teorii bylo jednani tzv. Palmeho komise, ktera zacala pracovat v r. 1980. Ve zprave, kterou vydala v r. 1982, se uvadi, ze je nanejvys duleZite nahradit doktrinu 0 vzajemnem odstrasovani alternativou "spolecne bezpecnosti" a ze neexistuje zadna nadeje na vitezstvi v nuklearni vaice. V r. 1985 Anders Boserup zacal v Kodani pracovat na "teorii neofenzivni obrany". Situaci v Evrope oznacil jako "subnuklearni", protoze vsechny - i nuklearni - projevy valky by se octly ve stinu nuklearnich arzenalu dvou supervelmoci. Za ustfedni pojem povazuje "stabilitu", ktera nevychazi z rovnosti, ale z nerovnosti sHy utoku a obrany. Rozlisoval stabilitu ve vztahu k zamernemu napadeni, k eskalaci ve vaice, k vojenskemu soutezeni a jednotlive typy stability povazoval za komponenty spolecne bezpecnosti. V r. 1985 a 1986 vzniklo nekolik teor. pfispevku povazujicich za vyzn. kategorie duvery a spoluprace. Tak Sissela Bokovd tvrdi, ze lide maji tendenci pfehanet potfebu duvery a nebezpeCi neduvery bez pfihlednuti k jejich delikatnimu vyvazeni, jeZ je nezbytne pro fungovani kazdeho vztahu. Ve vztazich mezi obcany a vladami nebo mezi staty by mela pusobit duvera, ktera neni slepa, a neduvera, ktera se zaklada na zkusenosti a jejiz pfiCiny by se mely odstranovat, protoze ochromuji sance pro dohodu a spolupraci. Za nalehave poklada Bokovd paralyzovani vladnich praktik, ktere bezprostfedne poskozuji moznost mezinar. spoluprace a mezi nez patfi pfedevsim -'dezinformace, utajovani informaci, zavody ve zbrojeni a agresivni propaganda, coz jsou faktory ne spolecne bezpecnosti, ale "spolecne nebezpecnosti". K specif. teorii spoluprace voocu a ostatnich soc. skupin dal podnet Klaus Gottstein z mnichovske Max Planck Gesellschaft. Podobne jako Muzumdar uvazuje 0 funkcni celistvosti soucasneho sveta, 0 tom, ze moderni veda a technologie zpusobily, ze svet se podstatne zmensil a zanikla dfivejsi izolovanost kultur a ze jedinou cestou, jak pfi zivote uddet jejich bohatstvi, je "byt to1erantni a kooperativni", vyhnout se dominantnimu chovani, neohrozit mirovy proces. Pfekazky spoluprace spatfuje Gottstein pfedevsim v existenci agresivniho chovani (viz -'agrese), ktere povazuje za dusledek -'strachu. Ukolem voocu je podle neho: 1. vytvafet pfiklady spoluprace a "skupinoveho citeni" stirn, ze vse lidske patfi do jedne skupiny, s niz se ztotoznujeme, a ze jedinym nepfitelem, ktery ohrozuje tuto skupinu i kontinuitu lidske civilizace, je nase ztrata rozumu a zdravych smyslu; 2. nest spec if. odpovednost za osud lidstva, ktera vyplyva z toho, ze: a) veda ovlada vetsinu poznatku potfebnych pro hledani vychodisek ze soucasne bezvychodnosti, b) vedci nejen ze studuji komplikovane problemy, ale take reviduji zavery, jestlize nove

1298

objevena fakta ukazuji na nezbytnost takove revize, c) na rozdil od politiku se vedci zabyvaji problemy dlouhodobe, protoze nejsou zavisli na tom, zda budou zvoleni Ci nikoliv, d) vetsinu vyzn. problemu ve vede Ize fesitjen na urovni mezinar. spoluprace, e) soucasny svet je formovan vooou, coz je hlavni duvod specif. odpovednosti vedcu. Na pfelomu l. 1987 a 1988 vznikal na katedfe s-gie univerzity v Kodani vyzk. projekt European Security - Problems of Research on Non-military Aspects, jehoz au tory jsou E. Jahn, P. Lemaitre a O. Waver. Projekt se zabyva nekterymi kategoriemi podnetnymi pro vytvareni budouci jednotne Evropy, napf. pfedstavou nepfitele, nacionalnimi stereotypy, nepolit. faktory bezpecnosti, zavislosti vojenskych aspektu bezpecnosti na politice, akt6ry a dynamikou vyvoje evrop. bezpecnosti. A: theories of peace F: theories de la paix N: Friedenstheorie I: teorie della pace Lit.: Bok. S.: Common Insecurity. In: Policies of Common Security. London 1985; Boserup, A.: Non-offensive Defence in Europe. In: Defending Europe: Options for Security. London 1985; Gottstein, K.: Scientific and Cultural Cooperation as a Means for Reducing East -West Tension. In: Proceedings of the Thirty-sixth Pugwash Conference on Science and World Affairs. Budapest 1986; Jahn, E. - Lemaitre, P. - Waver, 0.: European Security - Problems of Research on Non-military Aspects. Copenhagen 1987; Krippendorff, E. ed.: Friedensforschung. Koln, Berlin 1970; Muzumdar, H. T.: The Grammar of Sociology. Bombay 1966; Spencer, H.: Filozofie souborna. Praha 1901; Wright, Q.: A Study of War. Chicago, Ill. 1967.

Pec

teo r i e m 0 c i - teorie, resp. koncepce, ktere jsou soucasH vsech vyzn. s-gickych paradigmat, protoze -'moc je zakladnim tematem studia vzniku -'moderni spolecnosti (a tedy i sociologie jako vooy reflektujici zavrseni tohoto procesu). Lze rozlisit 3 obdobi tvorby t.m. 1. V protosociologickych diskusich 0 spol. smlouve, polit. revolucich (zvl. fr. z l. 1789-1848) a charakteru moderniho statu jde o poznani toho, ze pfestaly platit osobni pansko-poddanske vztahy, legitimni moc jedince nad jedincem byla nahrazena pfedstavou 0 moci cele spolecnosti nad jedinci, ktera jim mela zaroven garantovat svobodu. Podle J. Locka pfirozene zakony implikuji moc jako fenomen neabsolutni a nearbitrarni, pfedpokladaji, ze ji jedinci vkladaji do rukou -'obcanske spolecnosti dobrovolnym souhlasem, smlouvou. Podle T. Hobbese je moc delegovana spolecnosti na suverena, aby ji ochranil. J. J. Rousseau vidi moc ztelesnenou v lidu, v jeho obecne vuli, z niz prysti obcansky stav a suverenita statu, vylucujici prosazo vani partikularnich zajmu. V pfedsociologickem obdobi byla reflektovana i uskali procesu pfechodu od osobni k nadosobni moci. Podle I. Kanta pfima demokracie vede k despocii, A. Tocqueville se domnival, ze "revolucni obcanstvi" je pficinou zkazenosti naroda, G. W. F. Hegel chtel,

aby osobnost byla podfizena mravnosti celku - statu, ktery neni dan libovolnym aktem smlouvy, ale vnitfni nutnosti. 2. Klasicka s-gie reflektuje vznik moderni spolecnosti a v ni pusobici moci vecneji a kriticteji v perspektive hosp., nab., pravni a politicke. Podle K. Marxe nadosobni a neovlivnitelnou moci jsou manipulovani jak drzitele tfidniho panstvi, tak ti, ktefi mu podlehaji, a vsichni pak podlehaji zvecnujici logice obehu zbozi, coz puvodne nemeli v umyslu (tfidni boj je ovsem pozitivnim mocenskym konfliktem, ktery tento nutny a krizovy stav lidske civilizace v budoucnu zrusi). M. Weber naproti tomu vyklada moc z perspektivy osobni, tj. z perspektivy socialnlho jednanijako sanci jednajiciho prosadit svou vuli i proti vuli ostatnich. Vykon moci je pod Ie neho podfizen uce10ve racionalite; doprovodnym pojmem je -'panstvi coby pfipravenost poslechnout na rozkaz. E. Durkheim chape moc jako fenomen ryze nadosobni, kterym uplamuje spolecnost jako kvalita sui generis svuj fad na jednotlivce. Nastrojem moci je -'socialni fakt jako vnejsi tlak vuci individ. projevu a vooomi. Moralni fad zajisiuje fungovani spolecnosti, pro nizje konflikt zv!. v podobe tfidniho boje krizi, zhoubou, anomil. V. Pareto povazoval za dulezite, ze moci disponuji jedinci vybaveni k tomu iracionalnimi vlastnostmi, ale zalezi na vlastnostech spo!. systemu, ktere to aktuaine jsou. Nekdy se vyskytuji vnitfni tendence dany fad menit (kombinacni instinkty), nekdy naopak tendence uddovat dany stay (rezidua sWosti agregatu). Ti, kdo tvori moc, jsou sjednoceni v -'elitu a prosazuji ji konfliktem s potencialni protielitou (charakter spo!. systemu podminuje dobu, kdy je elita vystfidana). 3. Moderni s-gie jednostranne rozviji jednotlive motivy klasiku. V konfliktualistickem paradigmatu G. Simmela, L. A. Cosera, R. G. Dahrendorfa a R. Collinse je moc pfedmetem konfliktu, jenz naplnuje spolecnost zivotadarnou silou. Systemove konsensualni pojeti T. Parsol'lse aN. Luhmanna vychazi z toho, ze ten, kdo disponuje moci, musi respektovat dane uspofadani (system) spolecnosti nutne k jejimu fungovani. Tato nenasilna nadosobni moc garantuje svobodu. Pod Ie strukturalistu, spec. P. F. Bourdieua aM. P. Foucaulta, moc maji tfidy a skupiny, ktere disponuji strukturou (pevnou stavbou) spolecnosti, a to v symbolicke rovine struktury mentalit. Probihajici boj 0 -'diskurs, tj. pfivlastneni si klicovych vyznamu v danem spolecenstvi, je bojem 0 moc. Prakticke paradigma rozpracovali J. Habermas, A. Giddens aA. Touraine: jedinec ve spolecnosti je omezovan praxi, a to strukturalne i systemove, ne vsak fatalne. S-gie rna odkryt moznosti uvest tento stav na pravou miru - podle Habermase -'komunikativnim jedminim, podle Giddense normativni teo-

rii nasili a podle Touraina teorii -'socialnich hnuti, resp. navratu -'aktera. A: theories of power F: theories du pouvoir N: Theorien der Macht I: teorie del potere Mill teo rie moti vace viz motivace teorie nabidky viz ekonomie teorie nove tfidy viz tfida nova teo r i e 0 c e k a van i viz exceptace, odcizeni, psychologie prace teo r i e 0 d r a z u - zaklad teorie poznani vetSiny materia!. orientovanych fi!. smeru vychazejici z pfesvooceni, ze poznani je odrazem vnejsiho sveta v lidskem vooomi. S nejstarsi verzi 1.0. se setkavame jiz v fec. filozofii u Dimokrita, ktery povaZuje vsechny veci za trvale shluky atomu, vyzafujici obrazy (eidola) otiskujici se v nasi mysli. Aristoteles zastava nazor, ze obrazy veci se otiskuji v nasi dusi, podobne jako "pecetni prsten na voskove desticce". Angl. senzualisticka filozofie zduraznujici vyznam smysloveho poznani povaZuje poCitky za "odraz" vnejsiho sveta v nasem vedorni. Podobne pro stoupence fr. materialismu je obsah naseho vedomi odrazem vnejsiho sveta prostfednictvim smyslu, vooomi okolni svet pfevazne jen pasivne registruje. Pojem odraz se vsak v novoveke filozofii (napi'. u B. Spinozy) zacal uzivat take v souvislosti s rozumovym poznanim: poznavat zde znamena "odrazet v idejich ajejich uspofadani". Pozdeji v material. filozofii vcetne marx. byl odraz pojiman jako univerzaIni vlastnost vsech hmotnych struktur, pficemz lidskeho vedomi se tyk
1299

teorie populacni

teorie organizace

ciho "origimilu" v nasem vedomi. Vyskytly se nazory, ze pojem odraz je lepe nahradit pojmem "poznavaci model", dale specifikovany z hlediska funkce (informacni, funkcni, strukturalni, verbalni, materialisticky, logicky, lingvisticky, semanticky atd.) ci z hlediska pl'islusne vedni discipliny. V metodologii vedy se vyskytla pojeti podl'izeni "odrazu" a "odrazeni" pojmu "zobrazeni", pouzivanemu v teorii rnnozin. Specif. problematiku t.o. pl'edstavuji otazky ume\. odrazu. Teto aplikacni oblastije vytykano nejvice zjednoduseni. tJzce souvisi s tzv. socialistickfm realismem jako ume\. smerem. V s-gii se 0 t.o. prakticky neuvaZovalo, i kdyz zjevne souvisi ve sve kriticke reflexi s kategorii -.validity. A: theory of reflection F: theorie du reflet N: Wiederspiegelungstheorie I: teoria del riflesso Lit.: Kusj. M.: Marxisticka filoz6fia. Bratislava 1969; Spory 0 te6rii odrazu. Bratislava 1969; Wetter. G.: Dialectical Materialism. London 1958.

tech teorie organizace viz organizace, psychologie prace, sociologie organizace teorie penez viz penize teorie pohyblive hranice -vlivnakoncepceam. -.historiografie, jejiz zaklad vytvofil F. J. Turner v pl'edmike The Significence of the Frontier in American History v r. 1893. Proti tradicnimu pojeti kontrapozice zemedelskeho jihu a pnImysloveho severu zduraznil vliv pozvolneho osidlovani zapadu. V pohranicnich oblastech se pod Ie neho utvarely hlavni rysy am. zpusobu zivota, zaklady am. demokracie, jeji typicke hodnoty a normy. Vyznam neosidleneho zapadu vyzdvihl pl'ed nim jiz F. Engels, ktery poukazal na to, ze volne prostory na zapade USA umoznily lepsi zivotni podminky proletariatu, tim ale take ztizily proces formovani organizovaneho deL hnuti. Pohybliva hranice zvysila sance prostorove i soc. mobility i pravdepodobnost pl'emeny delnika v podnikatele apod. S vlivem t.p.h. se setkame i v dile P. A. Sorokina. V knize Russia and U.S.A., v nil. hledal s-gicke zaklady mozne spoluprace mezi USA a SSSR v povalecnem svete, zduraznil u obou statu i rys osidlovani ridce zalidneneho uzemi jako dulezity faktor formujici jejich soc. a polit. strukturu. Sibil' povazoval za analogon zapadu USA. (Viz tel. -.teorie konvergence.) A: mobile frontier theory F: theorie de la frontiere mobile N: Theorie der beweglichen Grenze I: teoria della frontiera mobile Lit.: Engels. B.: Spisy. sv. 21; Turner. F. J.: The Rise of the New West. Lin New York 1906.

teo rie po la rizov aneho vyvoj e viz pol rozvoje 1300

teo ri e pole - teorie zivotniho prostoru jedince, kterou vytvol'il v r. 1935 K. Lewin. Ve sve tzV. topologicke psychologii se nechal in spiro vat -.gestaltismem, take vsak fyzikalnim pojetim siloveho pole. V t.p. jde 0 2 zak\. myslenky: 1. zpusob, jakym clovek vnima urCity podnet, zavisi na vnitl'ni a vnejsi situaci, v nil. se clovek prave nachazi (vliv gestaltismu); 2. clovek se pohybuje v urCitem Zivotnim prostoru, ktery krome neho obsahuje konecnou mnozinu pl'ita'ilivych a odpudivych podnetii (vliv konceptu fyziklliniho pole). Klicovym pojmem t.p. je pojem zivotniho prostoru L, ktery zahrnuje osobu 0 a jeji prostredi P; aktualni chovani jedince B je pak funkci jeho zivotniho prostoru a plati: B =f (P + 0). Podle E. Rotha (1969) situace, kterou individuum proziva a v nil. jedna, je dynamicke pole. V nem se jedinec pohybuje, jsa pritahovan a odpuzovan urCirymi podnety, vstupujicimi do vztahu k jeho apetencim a averzim, tj. kjeho potfebam. Lewin to nazval "hodologickym prostorem" a je proto oznacovan za autora dynamicky koncipovane hodologie. V tomto prostoru, ktery lze chapatjako skutecny "region", pak pusobi psycho\' pozitivni a negativni valence, ktere Ize chapatjako vektory a bariery. Rozhodujici pro psycho\' pusobeni socialniho pole neni jeho objektivni charakteristika, nybrl jeho subjektivni fenomenologie, tj. jak je jedinec vnima a interpretuje. Vychodiskem tohoto subjektivniho pojeti pole je stav -'potreb jedince, jeho -'motivace, v nil. se vedle skuteenych potfeb uplatiluji tel. tzV. kvazipotreby, tj. v podstate chtene prostfedky, umoznujici dosaZeni konecneho cile (napl'. penize, podpora Ci souhlas druhych osob apod.). -'Osobnost jedince je strukturovana povrchove a vnitrne: bezprostfedni kontakt s zivotnim prostl'edim zajisiuje motoricko-percepcni aparat a kognitivni funkce, jako je mysleni a postoje, vnitrni strukturu tvol'i pohnutky vychazejici z potl'eb. V soc. poli se tedy uskutecnuje intrapsych. a situacni vliv a chovani jedince plyne z interakce tech to endogennieh a exogennieh vlivu, ktere vlastne tvol'i jednotu potreb a incentiv, resp. averzivnieh podnetu situace a jeji interpretace. Prikladem muze byt hladovejici jedinec, ktery je pl'itahovan pokrmy vystavenymi ve vyloze (vektory), ale v jejich dosaZeni mu brani nedostatek penez (bariera); vedIe fyziologicke potl'eby jidla se tu uplatiluje i kvazipotfeba penez. 0 kvazipotl'ebach, "dusevnich energiich", "struktul'e duse" a jinych tematech tvol'ieieh obsah topologicke psychologie psal Lewin jiz dl'ive, kdyz byl pod bezprostl'ednim vIi vern gestaltismu (Vorsatz Wille und Bediiifnise, 1926). SnaZiI se 0 topologicky popis psycho\' situaci (A. F. Neelova, 1969), ale ten nema zvlastni prakticky vyznam a sotva jej lze pouzit pro slozitejsi situace. Proto tuto koncepci pozdeji A. Bavelas (1948) omezil na problem

pozice v male skupine a pokusil se 0 jeji matem. formalizaci. Lewinitv hodologicky prostor se podoba kognitivni mape E. Ch. Tolmana (1932), ktery chape chovajici se organismus jako soucast psycho\' pole. Ackoli jsou cHern chovani jedince nejake objekty (pfiblizovani nebo vyhybani se jim), je jeho skutecnym psycho\' cHern vzdy dosazeni nejakeho stavu uspokojeni (napl'. nasyceni, ulevy z vyhnuti se ohrozeni apod.). Mezi jedincem a objekty jeho Zivotniho prostoru vznika v dusledku motivace a jeji redukce, uspokojeni, urcite napeti a rovnovaha, kterou, jako vse, co se v poli deje a je dano, nutno chapat jako psycho\' jev. Sily v psycho\' prostfedi VYnIstajici z interakce potreb a incentiv (motivujicich objektu a jejich vlastnosti) se mohou sCitat nebo odCitatjako vektory. Lewinovu teorii ocenil zejm. W. Kohler (1959). P. O. Wellhofer (1977) pripousti pouze, ze ji byla upoumna pozornost na dynarniku sil v soc. poli, ale ze byla experimentalne potvrzena jen na malych detech (a jeste jen casteene), ktere maji malo strukturovany zivotni prostor. Proto rna podle neho celkove maly vyznam. A: field theory F: theorie du champ N: Feldtheorie I: teoria del campo Lit.: Lewin. K.: Principles of Topological Psychology. New York. London 1936.

Nak teorie popta vky viz ekonomie teo r i e pop u I a c n i - souhrn hypotez 0 kratkodobych a dlouhodobych faktorech podmiiiujicich -'demografickou reprodukci, pocetni VZnIst obyv. ajeho dusledky. T.p. se vetSinou cleni do 2 skupin: 1. makrospoleeenske Lp. se zabyvaji zavislosti vyvoje -'populace na spo\.ekon. systemu, kult. a ekon. pl'edpokladech i celkovem vyvoji podminek zivota na Zemi (vcetne genetickeho zakladu obyv.); 2. populacni mikroteorie vychazeji z analyzy -'demografickeho chovani a koncentruji se na podminky, mechanismy a motivy pusobeni uvnitr rodiny nebo jineho svazku regulujiciho demogr. procesy. zv\. na -'porodnost. Obsahove lze vsechny mikrosocialni t.p. delit na biologizujici, kulturologicke, ekonomizujici, sociologizujici, ekologicke. T.p.jsou formulovany bud' se zamerem vysvetlit primo populacni jevy, nebo jako soucast sirsieh spo\. koncepci, pficemz sirsi koncepce poeetne prevladaji. Spec. Lp. vznikaji az ve 20. st. v souvislosti s koncipovanim -'demografie jako svebytne vedy. Sirsi t.p. byly puvodne soucasti nab., pozdeji pak predevsim pravnieh a statovednich konceptu a doktrin. Prvni evrop. sekularizovanou t.p. (nepocitame-li prace Platona a Aristotela) byl -'merkantilismus. Vyzn. uvahy 0 populacnieh otazkach nalezneme v utop. literature (T. More), utop. socialismu (Ch. Fourier,

R. Owen), anarchismu (W. Godwin) a zejm. vekon.-teor. mysleni predstavitelu -'fyziokratismu (F. Quesnay, A. R. J.Turgot) a klasickych polit. ekonomu (A. Smith aD. Ricardo). -.Malthuzianstvim vstoupila do dejin t.p. plejada vlivnych populacionistii (viz -'populacionismus). Krome T. R. Malthuse to byli zejm. F. Place, Ch. Drysdale, A. Besantovti, J. S. Mill, J. Bertillon a socialiste K. Kautsky a M. Fliirscheim. F. Lassallem zpopularizovany -."zeleznY zakon mzdovy" sehral tel. znacnou roli v uvahach 2. poloviny 19. st. na toto tema. Mezi ekon. t.p. patfi pl'edevsim stale ziva teorie -'populacniho optima, jejimz zakladatelem je E. Cannan (1888). Tzv. teorie zamestnanosti zen (J. Gruber, 1923, a dalSi) je postavena na myslence, ze zmena zpusobu zivota zamestnanych zen vede ke sniZeni natality, pop. i k poklesu plodnosti. Biologizujici teorie vychazejici z plodnosti jako determinujiciho cinitele populacniho vyvoje rozvijel uz H. Spencer, pozdeji v souvislosti s ekonomii zejm. C. Gini, R. Pearl a L. 1. Reed (analogie vyvoje jedince a spolecnosti, resp. ontogeneze a fylogeneze a tzV. zakon organickeho rustu probihajiciho podle logisticke kl'ivky az k okamziku ztraty prostl'edku k obZive), ale i Ch. R. Darwin, J. S. Huxley a dalSi. Mezi tzv. kulturologickymi teoriemi, ktere odvozuji tendence populacniho vyvoje od ekon.-kult. vyvoje, je casto citovana a do sud akceptovana tzv. teorie blahobytu, podle ktere je urcujicim depopulacnim cinitelem rust zivotni urovne, resp. blahobytu, spojeny s celkovou kultivaci obyvatelstva (1. Bertillon jiZ r. 1877, P. E. Levasseur, L Brentano, P. Mombert aj., novejiA. Landry, 1949). Tzv. teorie vzdelanosti stavi na uvedomelem rodicovstvi, ktere Ize rozvijet az od urCite urovne vzdelani (uz 1. S. Mill, dale F. Fetter, Brentano, Mombert a dalSi). Na zacatku 20. st. tuto teorii rozpracoval 1. Wolf, ktery studoval polit. dusledky depopulace del. skupin obyv. a vytvofil tel. tzv. racionalni teorii, opirajiei se o urcujiei ulohu lidskeho rozumu. Tzv. teorie soc. vzestupu ci soc. kapilarity (A. Dumont, 1890) povazuje za hlavni protinatalitni prostl'edek snahu po vzestupne mobilite, pri ktere je vetSi pocet deH pfitezi. Podobne je zamerena Oldenbergova teorie urbanizacni, ve ktere ale jako denatalitni cinitel vystupuje mestsky zpusob zivota. Nab. t.p. odvozuji natalitu od druhu a stupne ortodoxnosti (v Cechach se timto problemem zabyval A. BoMC). Kulturologicke teorie v jistem smyslu vrcholi voluntaristickymi tendencemi, ktere staveji na individ. vUli, na jeji schopnosti regulovat demogr. chovani. Prakticky vsechny siroke t.p. jsou silne jednostranne zamerene, postavene na preferenci jednoho cinitele populacniho vyvoje a smeruji k velkym generalizacim. Lze v nich vsak hledat varianty faktonI ovlivnujicich populacni vyvoj a ze s-gickeho hlediska 1301

teorie socbilni anticke

teorie potreb

jsou urCitym obrazem hist. vyvoje soc. mysleni. Dejinami t.p. se v ces. zemich v 80. I. zabyvalaAlena Subrtova. A: population theories F: theories de population N: Populationstheorien I: teorie della popolazione Lit.: 5ubrtovd, A.: Dejiny populacnfho myslenf a populacnfch teorii. Praha

1989; viz tei -->demografie, -->zakony populacni.

Lin

teo r i e pot reb viz potreby, seberealizace, sociologie hod not teorie pre bytk u viz teorie rozdelovani teorie pu vod u lids tva viz darwinismus socialni teorie racionalniho jednani vizjednani kolektivni teo rie racionalnich oceka v ani viz expektace, ekonomie neoklasicka teorie rasisticke viz rasismus teorie roli viz role teorie rovnovahy viz teorie socialnich siti teorie rozdelovani - teorie, ktere se zabyvaji problematikou rozdelovani -tduchodu a Ciniteli, ktere rozdelovani determinuji. V dosavadnim vyvoji -tekonomie lze vyclenit 2 zakl. typy t.r. 1. Prvni byva nekdy oznacovan jako funkcionalni t.r. le to koncepce -tneoklasicke ekonomie, zalozena na teorii mezni produktivity, jejiz zaklady svym dHem polozili J. B. Clark a J. G. K. Wicksell. lejim vychodiskemje skutecnost, ze na vyroM se podileji -tvyrobni faktory (prace, pUda a kapital) a ze vysledkem jejich urcite kombinace je urcite mnozstvi vyrobeneho statku, ktere je proto mozne rozdelit zpetne v naturalni podoM na podHy odpovidajici pfispeni jednotlivych vyrobnich faktorU. Tyto podily jsou definovany jako mezni fyzicke produkty vyrobnich faktoru (tj. pfirustky fyzickeho mnozstvi vyrobeneho statku ziskane zvysenim mnozstvi daneho faktoru 0 jednotku, pficemz mnozstvi ostatnich vyrobnich faktorU pouzivanych pfi vyroM se nemeni) vynasobene mnozstvim pfislusnych vyrobnich faktoru, ktere bylo pfi vyrobe statku pouzito. Podle teto teorie jsou duchody jednotlivych vyrobnich faktoru dany jejich meznimi fyzickymi produktivitami vynasobenymi meznim pfijmem, coz je zmena celkove trZby vyvolana zmenou prodavaneho mnozstvi 0 jednotku (mJuvi se 0 pfijmu z mezniho fyzickeho produktu). Teorie mezni produktivity vychazi z velmi abstraktnich pfedpokladu (vyrobni faktory musi byt dokonale homogenni a substituovatelne, plati zde zakon klesajicich vynosu) a narazi i na nektere logicke problemy, napf. mefeni mnozstvi kapitalu. Proto se stala po 1302

2. svet. valce pfedmetem ostre kritiky z pozic postkeynesianske a neoricardianske ekonomie v ramci tzv. antimarginalni revoluce. Pfesto vsak je na ni dodnes zalozen ucebnicovy vyklad rozdelovani ve vsech vyznamnejsich ucebnicich ekonomie. 2. Druhym zakl. typem t.r. jsou tzv. socialne-ekonomicke teorie rozdelovani, v nichz je rozdelovani duchodu urceno na zaklade vztahu jednotlivych spol. tfid a skupin. Analyticky nejvice propracovanou z techto t.r. je teorie prebytku, s niz se v ruznych podobach muzeme setkat v klasicke skole -tpoliticke ekonomie u A. Smitha a zejm. u D. Ricarda a dale v marx. polit. ekonomii. V soucasne dobe ji rozvijeji predstavitele neoricardianske ekonomie, ktera vychazi z dila P. Srajjy. V teorii prebytku je rozdelovani duchodu zalozeno na vztazich mezi zakl. tfidami kap. spolecnosti. lako pfebytek je oznacovana ta cast nove vytvorene hodnoty produkce, ktera pfesahuje odmenu prace danou existencnim minimem, pfip. hodnotou pracovni sHy, jak je tomu uK. Marxe, v jehoz teorii je prebytek oznacovan pojmem nadhodnota. Mezi soc.-ekon. t.r. patfi jeste s-gicka teorie rozdelovani fr. strukturalismu, ktera byla rozvijena v dilech F. Perrouxe, J. M. P. Marchala, A. Marchala a J. P. Lacaillona ve 40. az 60. I. 20. st. Rozdelovani duchodu je zde vysvetIovano pomoci pomeru mocenskych sil mezi jednotlivymi soc. skupin ami. Za konecny cil chovani soc. sku pin je zde povazovana snaha ziskat max. podil na vytvofenem duchodu. Rozdelovani duchodu je pak urceno na zaklade uziti vyrobnich faktoru v dane -tsocialni strukture. A: theories of distribution F: theories de la distribution, theories de la repartition N: Verteilungstheorien I: teorie della distribuzione Lit.: Samuelson, P. A. - NordhallS, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Sojka, M.: Dejiny ekonomickych teoriL Praha 1991. Soj

teo r i e r u stu viz teorie ekonomickeho rustu teo rie se bereferencnich system u viz sebereference teo r i e sku pin viz skupina spolecenska teo r i e s men y viz teorie socialni smeny teorie socialni an ticke - puvodne teorie 0 -tspolecnosti a -tstate, ktere se zaealy utvaret ve 4. st. pf.n.1. v tehdejsim Recku. K jejich vzniku pfispelo zasadnim zpusobem nekolik skuteenosti. Pfedne to byl vsestranny rozvoj fec. spoleenosti. Ta mela jiz take bohate polit. dejiny, v nichz se stale stfetavaly zajmy zamoznych aristokratu a sirokych lidovych vrstev. Dulezitou slozkou polit. zivota zde proto bylo ustanovovani zakonu. V rec. dejinach ta-

ke dochazelo k mnoha konfliktum mezi jednotIivymi mestskymi staty (polis, mn. c. poleis), ktere mely ruzna polit. zrizeni. DalSi skutecnosti pusobici na vznik prvnich t.s.a. byly osudy athenske demokracie, ktera po svem rozkvetu v dobe Periklove (zvl. v I. 443-429) se ocitIa na konci 5. st. pr.n.1. v tezke krizi. Prvni teor. uvahy 0 spolecnosti se objevuji v dilech sofistu, ktera se dochovalajen v malem poctu zlomku. Napf. Antiphonos proti sobe ostre stavel ustanoveni prirody (fysis) a zakona (nomos), protoze "to, co je spravedlive podle zakona, je vetsinou nepfatelske prirode". Byl pfesvedcen 0 tom, ze podle prirody neni rozdil mezi urozenymi a neurozenymi lidmi, ani mezi Reky a barbary. Kritids podal v dramatu Sisyfos racionalni vyklad o uloze zakonu a nabozenstvi ve spolecnosti. Zakony i nabozenstvi jsou podle neho projevem lidskeho dumyslu a byly vytvofeny proto, aby chranily lidi pfed bezpravim a odrazovaly je od spatnych cinu. Ve svych (vesmes nedochovanych) prozaickych spisech venoval Kritids velkou pozomost ustavam ruznych fec. statu. Utvareni t.s.a. ve vlastnim smyslu slova vsak zacina az u PlatOna (viz tez -tplatonismus). V rozsahlem dialogu Vstava (Politeid) pfedlozil Platan prvni projekt idealni obce, ktera by pIne uspokojovala opravnene potfeby -tobcanu. Obce vznikaji pod Ie jeho nazoru pfedevsim proto, ze jednotlivci maji odlisne vlohy, takZe zactny z nich neni pine sobestacny. le tedy zapotfebi, aby se sdruzovali v -tobcich, kde si mohou praci vyhodne rozdelit. Ze stejneho duvodu (zvl. vzhledem k ruznym zemepisnym podminkam) je nutna i urCita spoluprace mezi obcemi, zvl. obchodni. Za nutnou podminku zabezpeceni obce pred vnejsimi neprateli i vnitfnim rozvratem poklactal Platan obeanskou svomost a jednomyslnost ve vsech zasadnich ot
keho tyrana Dion:ysia MladSiho) vsak skonCily nezdarem. Proto v dialogu Zdkony (Nomoi) predlozil druhy projekt dokonale obce, ktery se jiz vice pfiblizoval realnemu zivotu. Navrhovanou obec melo tvofit konstantne nekolik tisic rodin, vlastnicich spravedlive rozdelene podily pudy. Obeane by byli rozdeleni do 4 tfid podle majetku, jehoz rust by se pfipoustel jen do ureite hranice. Ph obsazovani uradu by se pfihlizelo jak k majetku, tak i k osobnim vlastnostem uchazeeu. Nejvyssimi urady v obci, se eleny volenymi podle zvlastniho ractu, by byly sbor 27 "strazcu zakona" a rada 0 360 elenech, z nichz by kazdy mesic v roce uradovala jina dvanactina. Nektere dalSi ufady by se obsazovaly losem. I v ramci tohoto projektu je navrzena fada dalSich zakonu, jimiz by se mela dokonala obec fidit (napf. zakony 0 soudech, bohosluzbach, vychove apod.). Ani tento projekt nepokladal Platan za pine uskutecnitelny, ale ohlasovanou "treti ustavu", pouzitelnou pro skuteenou obec, jiz nenapsal. PfiCinam upadku polit. moci Athen na pfelomu 5. a 4. st. pf.n.1. venoval velkou pozornost Platanuv soueasnik Xenojont, ktery byl odpurcem athenske demokracie a pfiznivcem oligarchicky orientovane Sparty. Sve nazory na tuto problematiku vylozil v kratkern pojednani Hospoddf (Oikonomikos). Cestu k posileni Athen spatfoval pfedevsim v podpofe zemedelstvi, zvl. tradienich rodinnych hosp. jednotek (oikiai). Ve stejnem spise se zabyva i nekterymi ekon. kategoriemi (napf. majetkem) a postavenim zen v athenske rodine. linym zpusobem nez Platan pristupoval k teor. uvaham o fec. spoleenosti Aristoteles (viz tez -taristotelismus). Nesnazil se navrhnout neuskuteenitelny projekt dokonale obce, nybrz usiloval 0 zhodnoceni skuteenych ustav a 0 nalezeni schUdne cesty, jakje zdokonalit. Ve sve teorii statu vylozene ve spise Politika vychazi z poznatku, ze elovekje svou pfirozenosti spol. tvor (z60n politikon), ze rodina i vyssi spol. celky maji svuj puvod v lidske pfirozenosti, ve sdruzovacim pudu lidi, ktery se dovrsuje ve vytvareni statu. Aristoteles nesouhlasi s nazorem sofistu, ze stat vznikl pouhou dohodou mezi jednotlivci. Za zakl. spol. jednotku povazuje rodinu, resp. rodinne hospodarstvi (oikia) veetne majetku, k nemuz parri i otroci. Proto pfi zkoumani teto jednotky se zabyva i fadou ekon. kategorii, napf. majetkem, vydeleenou einnosti, smenou, penezi, ziskem aj. Nerovnost mezi lidmi je podle neho pfirozena a je dana jejich rozdilnymi schopnostmi, zvl. rozumovymi. Touto nerovnosti zduvodiiuje vedouci postaveni muze v rodine i existenci otroctvi. Platanovy pfedstavy 0 potfebe naproste jednomyslnosti v obci a 0 spoleeenstvi zen, deti a majetku Aristoteles odmita. Za spravna statni zfizeni poklacta monarchicke, aristokraticke i demokr. typy ustav, pokud zajisfuji svobodny rozvoj osobnosti, spravedlnost a obec1303

teorie socialni interakce

ny prospech. Ztnlta teto orientace znamena pfechod v pochybene despoticke formy vlady, tj. v tyrannidu, oligarchii a neustavni demokracii, v nichZ se zneuziva moc k osobnimu prospechu samovliidce nebo jednotIivych spol. skupin a vrstev. 0 svobodnych obcanech Aristoteles soudi, ze se nemaji pfimo zabyvat temi vyrobnimi cinnostmi, ktere spocivaji pfevazne v pouhe fyzicke narnaze ("spinavymi femesly"), protoze je to odviidi od polit. povinnosti. V Politice take navrhuje i'adu prospesnych zakomi a zabyva se problematikou obcanskych ctnosti a vychovy. Uceni a liter. produkci dvou dalsich vyzn. ree. fil. smeni, ktere vznikly af po Aristotelovi, tj. epikureismu a stoicismu, znarne jen z pomeme maleho poctu zlomkti a nepi'imych zprav. Epikuros a jeho zaci v souladu s individualistick,9m zamefenim sve --+etiky a zv!. se svym pojetim slasti jako stavu bezbolestnosti a dusevniho klidu nepokladali za vhodne, aby filozof zasahoval do polit. zivota. Soudili, ze spravedlnost nema obecnou platnost a ze je pouhym vysledkem umluv obyv. v jednotlivych oblasteeh, ktery je vzdy ovlivnen geogr. i jinymi faktory. Predstavitele stoicismu zastiivali nazor, ze dobro a spravedlnost jsou pro vsechny lidi spolecne, protoze jsou projevem rozumu (logos), ktery pronika celou pfirodou a ovlacta svet a je stejnym zpusobem pi'itomen v kafdem cloveku. Vsichni lide, svobodni i otroci, jsou si tedy od pfirody rovni a urceni k zivotu v jedne celosvet. pospolitosti. V tomto smyslu formulovali stoikove pojem pfirozem!ho prava, ktery pfevzalo ffmske pravnictvi. Kladli velky duraz na povinnost, tj. na pfirozene zavazky, ktere rna clovek vtiCi rodine, pfatel tim, statu a celemu lidstvu. Pro utvareni t.s.a. mely zavafny vyznam i nektere anticke spisy, ktere vznikly mimo ramec tehdejsi filozofie. Plati to zv!. 0 castecne dochovanych Dijindch (Historiai) fec. historlka Polybia, ktery byl presvedcen, ze osud kafdeho stiitu ziivisi na typu jeho ustavy. Soudoby vzestup Rima vysvetloval prave prednostmi jeho "smisene" ustavy, ktera v soM zahmovala demokr., aristokraticke i monarchicke prvky. Ani Rim vsak podle neho nemtize v budoucnosti ujit vseobecnemu ziikonu, podie nehoz po rtistu a rozkvetu nastava vZdy upadek (tzv. cyklicka teorle). V Polybiove dile se poprve objevuje vyraz ochlokracie, (ochlokratiii - "Iuzovlada") jako oznaceni pro pokleslou formu demokracie. Jinym antickym dejepisnym dilem, ktere nepfimo, ale vyzn. pospelo k pozdejsimu vyvoji soc. teorli, byl monumentalni spis ad zaloienf mesta (Ab urbe condita) fimskeho historlka Tita Livia, ktery v nem shromazdil obrovske mnozstvi udaju o dejinach Rima. Otazkami ideiilniho statniho zfizeni se v Rime podrobne zabyval Marcus Tullius Cicero ve dvou (neuplne dochovanych) spisech, nazvanych v duchu plat6nske tradice a stdte (De re publica) a a zdkonech (De

1304

teorie socialni interakce

legibus). Obdobne jako Polybios povazuje Cicero za nejlepsi "smiSenou" ustavu, jakou se Rim i'idil aZ do 2. poloviny 2. st. pr.n.!., a pi'edklacta navrhy konkretnich ziikonu odpovidajicich ideal tim i'ec. filozofie i pozitivnim strankarn fimske ustavni tradice. V pozdni antice byly pohledy na stat a spolecnost stiile vice ovlivnovany --+kresfanstvim. Tato tendence se po teor. strance dOvrSuje v dile Aurelia Augustina a boif obci (De civitate Dei). Smysl dejin nachazi Augustinus v zapase dobra a zIa, ktery skonci vitezstvim Boziho kralovstvi. Stat je podIe jeho nazoru jen nutnym zlem, jimz se spolecnost brani pi'ed spatnymi lidmi. Kdyby byli vsichni lide spravedlivi, nemusel by stat existovat. Augustinova koncepce stiitu jiz pfedznamenava soc. a polit. teorle stredoveku. Sti'edoveka lat. kultura se zacala s t.s.a. podrobneji seznamovat af od 12. st., kdy do Evropy poslo z Vychodu mnoho zde po staleti neznarnych antick,9ch spisti, mj. i Platonovych a Aristotelovych. Ve 13.-15. st. vznika mnoho komentaru k Aristotelove Politice, v nichZ sti'edoveci myslitele casto rozvijeji na biizi aristotelismu sve vlastni spo!. teorle (Tomas Akvinskj aj.). Znacny vliv mely v teto doM i starsi komentare arabske (Averroes). Platonovy projekty idealni obce posilovaly od pozdniho sti'edoveku v evrop. mysleni snahy 0 zlepseni spo!. pomeni a staly se vzorem pro dalSi utopicke spisy (T. More, T. Campanella aj.). 0 podrobne rozbory Liviova dila se opiral po tvorM svych polit. teorii N. Machiavelli, v 19. st. cerpal z Livia zv!. H. Taine. Na Machiavelliho mely velky vIi v i Polybiovy teorie, jimiz se v 18. st. znovu zabyval Ch. L Montesquieu. Velkou pozomost venoval antickym teorlim stiitu a spolecnosti pfi rozvijeni sve vlastni fil. koncepce G. W. F. Hegel. Tyto teorle se staly jednim z trvalych zakladti evrop. polit. kultury a v mnoha bodech pfinaseji i soucasnym spo!. vedarn cenna pouceni a podnety. A: antique social theories F: theories sociales antiques N: antike Sozialtheorien I: teorie sociali antiche Lit.: Arendt, H.: Vita activa oder Vom tatigen Leben. MUnchen 1981; Kriimer, H. 1.: Arete bei Platon und Aristote1es. 1959; Mahalfy, 1. P.: Social Life in Greece from Homer to Menander. 1925; Mulgan, R. G.: Aristotele's Political Theory. Leiden 1978; Wolf, E.: Griechische Rechtsdenken. 1952.

Mrd

teorie socialni interakce - zkracene teorie interakce - teorle, ktera se Vyvinula zejm. ze zkoumiini --+socialni interakce pri studiu --+malych skupin. Toto studium umoznovalo pfekroceni dosavadnich ciste popisnych postupti pri vysvetlovani interakce, dovolovalo uziti --+experimentu, a tim presnejsi testovani hypotez. Zacatkem 50.1. zkoumali R. F. Bales a F. L Strodtbeck (1951, 1953) dynamiku experimentiilnich skupin. Aby zachytili vsech-

ny interakce, ktere ve skupine probfualy, vypracovali mfizku 12 zakl. forem interakci, zahmujici 4 trojice interakci, z nichz nejvyssi obsahovala pozitivni a nejnizsi negativni reakce v socio-emocionalni sfere, jedna prosti'edni se vztahovala k pokusum 0 odpovedi a druha k otazkarn ve skupine kladenym. V cinnosti skupin vystupovaly postupne v pravidelnem sledu faze se specif. ukoly, na nez se sousti'edovala pozomost Clenti skupiny: v prvni fazi na orientacni problemy, v druM na problemy hodnoceni a v ti'eti na problemy kontroly, pficemz intenzita reakci, pozitivnich i negativnich, se zvysovala. Nove ukoly v problematice soc. interakce otevfel zejm. G. C. Homans (1950,1961), ktery nepopira poti'ebu konceptualizace v s-gicke praci, zdtiraznuje vsak, ze pojmova schemata jeste teorli netvoi'i, predstavuji jen jeji cast. Zaklad teorle vidi v empir. zobecnenich, ktera spocivaji ve vypovedich typu,,x se menijako y", pfesne vyjadfujiclch, jak zkoumane aspekty skutecnosti spolu souvisi. --+Teorie ale z techto zobecneni vznikajen tehdy, predstavuji-li deduktivni system, v nemz je mozno pozorovani, jez maji byt vysvetiena, odvodit logicky jako ziivery z obecnych vet a ostatnich empir. zjisteni. Autor Socidlnfho chovdnf pojima interakci jako smenny vztah a soucasne jako vztah "podnet-reakce". Chovani --+ega se uplati\uje jako podnet pro chovani druheho (alter) aje odpovedi na podnety, ktere predstavuje chovani druMho. Reakce druheho pi'edstavuji --+odmeny a tresty pro chovani ega a zvetSuji nebo zmensujijeho sklon opakovat urCite chovani. Homansova teorie bere v uvahu nejen pocetnost reakci, ale take hodnotu, kterou jeden partner posuzuje chovani druMho; oba tyto pojmy predstavuji promenne, ktere se vztahuji k "popisnym terminum", jimiz v dane analyze jsou pfedevsim pocity, cinnosti a interakce. Ve sve t.s.i. se Homans zi'ejme opira 0 elementiimi, ekon. racionalni kalkul a 0 behaviorlstickou psychologii a zejm. 0 operacni podminovani (operant conditioning) B. F. Skinnera. Homansova teorle je postavena na 5 obecnych hypotezach: 1. "podnetove", ktera fika, ze jestlize v minulosti urcita podnetova situace vedla k odmeneni cinnosti ega, je pravdepodobnost, ze se ego bude chovat stejne, tim vetSi, cim je nova situace podobnejsi minule; 2. "uspechu", tj. Cim casteji bylo v urCitem casovem useku chovani ega odmenovano, tim je vetsi pravdepodobnost, ze ego bude volit v urcitem casovem okamziku stejne chovani nebo ze bude stejne chovani casteji volit; 3. "hodnotove", zalozene na tom, ze Cim je urcita jednotka chovani "druheho" pro ego cennejsi, tim casteji se ego bude chovat zptisobem, ktery je odmenovan touto Cinnosti druheho; 4. "nasyceni", tj. cim casteji bylo ego v nedavne minulosti odmenovano "druhym", tim se stava mene cenna kaZda dalSi odmena;

5. "spravedlnosti", ktera mluvi 0 citove reakci ega v situaci, kdy se mu zdaji zisky z interakce pro oba partnery nestejne: je-li ego znevyhodneno, bude reagovat hnevem a bude se snafit vytvoi'it situaci, v niz zisky pro oba jsou stejne. Na zaklade sve teorie mohl Homans vysvetlit nesrozumitelne nebo ne zcela pnihledne vysledky nekolika desitek vyzn. am. s-gickych a soc.-psycho!. vyzkumu. Mohl napf. ukazat, proc je mira konformity ve skupinach zavisla na soc. statusu jejich clenii, proc je nejvyssi u clenti se sti'ednim statusem a nizsi u clenti skupiny s nejvyssim a nejnizsim statusem. Mohl take vysvetlit, proc se re1ativne mene st,Ykaji lide pati'ici k Mnym socioprofesnim kategoriim, kteff maji podobnejsi status nez jine kategorie (napi'. v lecebnach lekafi s nizsim statusem a psychologove s vyssim statusem). Vylozil take, proc clenove souddnych skupin jsou ve svem chovani konformnejsi nez clenove jinych skupin atd. Pres nespornou explikativni sHu zustava Homansova teorle dilci teorli a pojem soc. interakce v ni rna specif. vyznam: bere v uvahu psycho!. pravidelnosti uce1oveho chovani, ktere neplati vylucne jen pro cloveka, a uspesne je aplikuje na vysvetleni lidske zkusenosti. Tato teorle odhlizi od mnoha oblasti soc. skutecnosti, nevysvetluje kritetia, podle nichz lide pokladaji urcite chovani za zactouci nebo za nezadouci (hodnotovy aspekt interakce), na institucionalizovane aspekty skutecnosti vseobecne nahlizi jako na danosti (givens), ktere lze jen vzit na vedomi, ale ktere ze sledovaneho hlediska nemohou byt pfedmetern dalSi analYzy. V dusledku zvolenych metodo!. postupti a poti'eb operacionalizace se tu samotny koncept interakce meni a zuzuje. Homansova teorie mtize uplatnovat naroky na vysvetlovaci schopnost, nikoliv vsak na komplexnost tematickeho zamei'eni, kterou sleduje napi'. Parsonsova sociologie. Urcitou antitezi Homansovych pojeti jsou pfistupy E. Go//mana k studiu meziosobni interakce. Jeho prace se soustfeduji na siroka a komplexni pasma interakce. I kdyz vychazeji z popisu jedinecnych zkusenosti, usiluji soucasne 0 jejich zobecneni na nejvyssi urovni. Cilem Goffmanovy analyzy je ukazat, ktere podstatne aspekty proces interakce zahmuje, co jednajici vlastne del a, kdyz do interakce vstupuje. Tato analyza vychazi z analogie mezi spo!. cinnosti a divadlem. Je to legitimni pfistup jiz proto, ze divadelni dramaje stylizovanym obrazem spo\. zivota a umoznuje urcity odstup a snadnejsi cetbu podstatnych vyznamti tohoto zivota (podobnost mezi divadlem a hvotni praxi vsak Goffman nepfecenuje, je si vedom jeji docasne heuristicke hodnoty - hovofi 0 "leseni",jehoz konstrukce neni cilem 0 soM, ale slouzi poznani interakce). V zivote i v divadIe jde 0 "sebevyjadfeni" jednajicich, a to

1305

teorie socialni smeny

teorie socialni interakce

prime, slovni, nebo neprirne, vyrazove, odpovidajici urCite "linii jedm'ini" aktera, ktere rna za cil ovlivnovat a kontrolovat "dojmy", jez si ucastnici interakce a publikum o akterovi vytvareji. Interakce predpoklada ---'definici situace, kterou akter sam neurcuje, ale vicernene ji ovlivnuje. V dramaturgicke perspektive je "predstaveni", dramaticka realizace, performance (fr. representation), uhmem cinnosti jedne osoby v dane situaci, Cinnosti, ktere maji za cil ovlivnit urCitym zpusobern ostatni soc. ---'aktery. Definice situace, sebevyjadfeni, dojmy, pfedstaveni jsou nejdulezitejsi vychozi pojmy, ktere ve sve analyze Goffman uziva - vedle rady jinych terminu, velmi casto prevzatych z divadelniho sveta (viz tez ---.sociologie dramaturgicka). Jedno z pasem Goffmanovych analyz (1967) se vztahuje k peCi jednajicich 0 svuj obraz, 0 uchovani vlastni "tvare" a 0 respektovani tvare partneru v interakci (v cestine bychom mohli mluvit 0 figuraci v procesech interakce, opirajice se 0 nekterecizojazycne preklady terminu "facework"). Jedna z charakteristickych forem figurace je odcineni (reparation), ktere vstupuje do hry, kdyz je porusen expresivni fad ve skupine a opravnene narokovane postaveni jejich clenu. OdCineni rna 4 faze: 1. "vyzvu" Ci "pozastaveni", ktere upozomuji proviniice na jeho pfestupek a davaji mu na vMomi, ze ucastnici vyzaduji navrat k poradku; 2. "nabidku", jez dava proviniici moznost k naprave situace, ktera se muze dit niznymi zpusoby a relativizuje vyznam pfestupku tim, ze se hleda jiny vinik, epizoda se zesmesnuje, provinilec bere vinu na sebe a pfiznava svou slabost, kaje se nebo nabizi kompenzaci atd.; 3. pfijimani nabidky, ktera je pokladana za dostatecnou pro navrat k expresivnimu radu, coz umoznuje ucastnikum zachranit svou tvaI'; 4. "podekovani", v nemz vyjadruje provinilec svou vdecnost za to, ze rnu partnefi prominuli. Podle Goffmana jsou !ide hraCi, ktefi se s vetsi nebo mensi cti a diplomacii sti'etavaji se svou situaci. Nejsou to v zadnem pfipade vykonavatele ---.cinnosti v parsonsovskem slova smyslu (Goffman odmita takovyto bana!izovany vyznam cinnosti). 0 Cinnosti muze byt rec jen tam, kde 0 neco jde, kde se !ide stretavaji s rizikem, coz se stava velmi casto, i kdyz se riziku vyhybaji. Rizika jsou podstatnou strankou spo!. aktivity a jsou nemala. Jde v nich casto o mnoho nebo 0 vsechno: 0 zivotni perspektivu, 0 vztah jednajfciho k sobe samemu, 0 svobodu, 0 samotnou existenci. Pojmy riziko a sance, dusledky cinnosti, fatalita, osobni charakter aj. jsou zakl. ohniska, v nichz se 0 charakteru interakce a 0 osudu lidi rozhoduje. Goffmanovo jmeno je casto spojovano s ruznymi "figurami interakce", napr. s obcanskou nepozornosti (civil inattention), interpretovanou jako chovani navzajem neznamych lidf, kteff ph svem setkani mohou vzajemne 1306

zaregistrovat pi'itomnost druheho, nedavaji vsak najevo, ze teto pi'itomnosti venuji zvlastni pozornost, naopak se snazi vzbudit dojern, ze ji pokladaji za "normalni" (mohou jeden na druheho zbezne pohlednout, nemohou vsak napf. jeden na druheho upfene a nezakryte hledet - takove chovani by bylo pocitovano jako agresivni, coz interakcni ritual a cely interakcni rad nepfipousteji). Predstavel!'i neni jen ryrazem osobnosti aktera, ale slouzi take ukolu, ktery plni tym. V soc. interakci, jak ji Goffman pojirna, maji totiz sve vyzn. misto ---'spolecenske skupiny, v Goffmanove terminologii tymy a ---'socialni organizace. V cinnosti tymuje cato mozno rozliSovat "zadni provoz" (backstage), v nemz se pripravuje bez ucasti verejnosti rutinni predstaveni, a "predni scenu" (frontstage), kde se predstaveni odehrava a kam rna publikum pristup. Tyto Goffmanovy analyzy ukazuji, ze studium interakce muze pfinest pohledy, u kterych se tradicni s-gie skupin pfilis nezastavovala. Goffman otevrel a formuloval probiematiku totalnich instituci ci totalnich organizaci, jako jsou psychiatricke lecebny, veznice, vojenske utvary apod. Jeho prace 0 azylech chapanych v tomto smyslu (1961), zalozena na zucastnenem pozorovani, byla jednou z prvych praci, ktera mu pi'inesla velky ohlas. TotaIni instituce Ci organizace se lisi od jinych tim, ze jejich cienove se na jejich cinnosti nepodileji jen jednim usekem sveho jednani, ale ze v techto skupinach v plnem rozsahu ziji, maji v nich svuj domov, pracuji v nich nebo jsou v nich objektem pusobeni, travi v nich svuj volny cas. Tyto instituce se vzajemne liSi, maji vsak nektere spolecne rysy, ktere vyplyvaji ze skutecnosti, ze jedinec je do skupiny totaIne zacienen, Ze temer nerna moznost uniknout jejim administrativnim pravidlum a hodnotam. Tyto organizace vytvareji ostre rozdeleni mezi nadrizenymi a podrizenymi, vynucuji od svych clenu prisnou kazen, ktere by v normalnich podminkach nikdy nemohly dosahnout, vedou az k umrtveni osobnosti a jeji celkove restrukturaci. Mnohe psychopaticke rysy pacientu v azylech se stavaji pochopitelnejsi a racionalnejsi, jestlize se pfihlizi k podminkam, v nichz pacienti ziji. Pfitom si clenove totalnich organizaci zachovavaji prvky vlastni kultury, kterajim umoznuje urcitou obranu proti tlaku instituce. Ke Goffmanove analyze se nekdy pi'ipomina, ze nezahrnuje specif. lecebne, psychiatricke problemy azylu a ze jeho obrana jedince proti institucim neni vzdy vyvazena. V kazdem pripade je vsak jeho zasluhou, ze upoutal pozomost na velmi podstatnou stranku daneho problemu. Pojem interakce Goffman uzce spojuje s pojmem socialni smeny, vymeny, ktera muje zak!. konkretnijednotkou veskere soc. aktivity a umoznuje podie neho studovat vsechny formy interakce (viz tei ---.teorie socialni smeny). Ve

svem navrhu pojmoveho ramce interakce klade Gottman do popredi pojmy ---'osobnost a ---'socialni struktura a vynechava v teto elementarni konceptualizaci pojern ---'kultura, cimz se lisi od jinych autoru. Goffmanova t.s.i. je jednirn z nejvice c<;nenych a take nejcasteji diskutovanych pi'inosu s-gie 60. a 70. !. 20. st. Setkala se s obdivnymi reakcemi mnoha ctenaru i se skeptickymi reakcemi tech, ktefi v ni nasli jen samozfejmosti a nic noveho. Zustava vsak faktem, ze mnoho vyzn. sociologu, ktefi se pozdeji pokusili 0 vypracovani synteticke koncepce s-gie a na problernatiku meziosobni interakce se neomezuji (P. F. Bourdieu, J. Habermas aj.), se v siroke mire opira prave 0 Goffmanovy prace. Goffmanova s-gie vraci pfedevsim cestne misto pozorovani a popisu v s-gickern poznani, popisu jedinecneho i popisu v obecnych terminech, ktery smeruje k analytickym rnodelum (viz take Goffmanovy vztahy k ---'etnometodologii). V jistem smyslu jeho metodo!. postup pi'ipomina praci jazykovedcu, ktefi vychazeji ze znamych jazyku a snaii se postihnout a vyjadrit napr. gramaticka nebo syntakticka pravidla, kteni uzivatele jazyka zachovavaji, ale zpravidla si je neuvedomuji. Timto zpusobem se Goffman snazi popsat -tritualy, podle kterych soc. aktei'i jednaji, aniz je pfilis znaji. Jeho analyza dovoluje nejen formulovat obecna regulativni pravidla, podle nichz interakce probiha, ale take porozumet, jak se tyto regulativy utvareji pod vlivem interakce mezi jednajicimi a celou spolecnosti. I kdyz v centru Goffmanovych postupu jsou popis a empir. zobecneni, bylo by prehnane tvrdit, ze jeho analyzy neobsahuji platne vysvetlovaci postupy, ucelove i kauzalni a funkcionalni. V textu Goffmanovych praci lze najit mnoha pouceni 0 tom, jakym zpusobem je spjata "Iogika interakce" se zachovanim systemovych pozadavku, napr. s obnovenim porusene expresivni rovnovahy v systemu. Je mozna skoda, ze Goffman privileguje uspesnou literami stranku svych eseji natolik, ze se nemuze pfiIis zastavovat u epistemologickych problemu, ktere jeho prace pfinaseji. A: theory of social interaction F: theorie de l'interaction sociale N: Theorie der sozialen Interaktion I: teoria della interazione sociale Lit.: Blau, P.: Exchange and Power in Social Life. New York 1964; Braithwaite, R. B.: Scientific Explanation. A Study of the Function, Theory, Probability and Law in Science. Cambridge, Mass. 1968; Fischer, M. B.Straus, A. L.: Interactionism. In: Bo((omore. T. -Nisbet, R. eds.: A History of Sociological Analysis. New York, London 1978, 1979; Goffman, E.: The Presentation of the Self in Everyday Life. New York 1959; Gojfmal!, E.: Asylums. New York 1961; Goffman, E.: Encounters: Two Studies in the Sociology of Interaction. Indianapolis, Indiana 1961; Goffrnan, E.: Behavior in Public Places, Notes on the Organisation of Gatherings. New York 1963; Goffinan, E.: Stigma, Notes on the Management of Spoiled Identity. Harmondsworth 1964; Goffman, E.: Interaction Ritual: Essays on Face-to-Face Behavior. New York 1967; Goffman, E.: Strategic Intervention. Philadelphia 1969; Goffman, E.: Relations in Public: Microstudies of

the Public Order. London 1971; Goffinan, E.: Frame Analysis: An Essay on the Organization of Experience. Harmondsworth 1974; Homans, G. c.: The Human Group. New York 1950; Homans, G. c.: Social Behavior: Its Elementary Forms. New York 1961; Homans, G. c.: Contemporary Theory in Sociology. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modern SOCIOlogy. Chicago, Ill. 1964, 1966; Mulkay, M. L.: Functionalism, Exchange and Theoretical Strategy. London 1971.

StZ teo ri e socialn i sm en y - tez teorie smeny - jedno z vyraznych a podstatnych ---.paradigmat soudobe s-gie, ktere predpoklada, ze kazde socialni jednani Ize pochopit a vysvetlit jako sochilni smenu. Smena ruznych typu lidskych Cinnosti je fundamentem vsech spo!. vztahu, na nemz vyrustaji ruzne daISi strukturni utvary, jako je moc, prestiz, statusova struktura, konformita atd. Podle R. H. Turnera (1978) je t.s.s. vedle funkcionalismu, teorie konfliktu, teorie socialni interakce a fenomenologicke sociologie nejvyznamnejsi soudobou s-gickou koncepci. T.s.s. je ze vsech soudobych paradigmat nejvyrazneji scientisticka (viz ---.scientismus) a krajne redukcionisticka (viz -tredukcionismus), soucasne ale take nejsystematictejsi, s vyraznym sklonem k ---'formalizaci a max. jednoznacnemu vyjadrovanL T.s.s. vychazi z techto intelektuaInich zdroju: 1. z ---'utilitarismu klasickych ekon. doktrin Adama Smitha, Davida Ricarda, J. S. Milia a zejm. z koncepce Jeremyho Benthama; 2. z ruznych variant klasicke ---'socialni antropologie; 3. z psycho!. ---'behaviorismu predstavovaneho predevsim B. F. Skinnerem. Klasicky ekon. utilitarismus byl v s-gicke t.s.s. revidovan hlavne v techto bodech: a) !ide zfidka usiluji 0 maximalizaci zisku, b) !ide nejsou vzdycky racionalni, c) transakce, ktere uzaviraji, nejsou prosty vnejsich v!ivu, regulaci a tlaku, d) akteri smeny nedisponuji bezchybnymi informacemi 0 vsech myslitelnych variantach a alternativach. Z antropo!. praci klicovou ulohu melD dilo Folk-Lore in the Old Testament (1919) Jamese G. Frazera, kde byla vlastne poprve sys-' tematicky pouzita t.s.s. k vykladu partikularniho fenomenu. VYzn. inspirativni roli sehrala take psycho!. teorie smeny B. Malinowskeho, teorie ---'daru Marcela Mausse a strukturalisticka t.s.s. CIauda Leviho-Strausse. S-gickou koncepci t.s.s. vsak nejsilneji ovlivnil B. F. Skinner svym radikaInim behaviorismem, ktery byl temer beze zbytku akceptovan jako teor. zaklad vlastni koncepce zakladatelem s-gicke t.s.s. Georgem Casparem Homansem. Nejen jeho, ale vlastne cela t.s.s. spociva na dvou obecnych teor. pfedpokladech. 1. V !idskem chovani dominuje racionalni element, takze kazdy jednotlivy akt soc. chovani Ize rekonstruovat z hlediska kalkulace, ktera spocivala v jeho zakladu. Protoze soc. chovani je smefovanim k dosazeni nejake odmeny, zisku, vyhody (niko!iv nutne materialni), Ize pravdepodobnost chovani odhadnout Ci do1307

teorie socialniho systemu

konce "vypocitat" na zaIdade vzorce: jedndni (chovdni) = hodnota x pravdepodobnost, kde hodnotou se rozumi hodnota pfipisovana mozne dosazene odmene a pravdepodobnosti pak prilVdepodobnost dosaZeni uspechu (ziskani odmeny). V niznych teoriich jsou odmeny ci vyhody pojmove oznacovany rlIZne, napf. jako uzitek v ekonomii, vyplata nebo zpevnovani v soc. psychologii apod. 2. Proces -tsocialni interakce je trvalou smenou -todmen a tresw mezi individui. Klicovy pojem t.s.s., totiz pojem smena, je definovan jako situace, v niZ jednani osoby A pfinasi odmeny nebo tresty osobe B v zavislosti na zpiIsobu reakce osoby B najednani osoby A (Homans). Peter M. Blau zdiIraznuje diIlefitost dobrovolnosti v aktu smeny. V nekterych krajnich pojetich je smena ztotoznena s kaZdym vyzn. a trvalym soc. vztahem. lednotlive smenne akty se meni ve smenny vztah, jestlife dochazi k serii transakci mezi tymiz aktery v case. Elementami formou smenneho aktu je smena v -tdyade, kterou analyzoval a na jejiz s-gicky vyznam poukazal jiz G. Simmel. Zakl. problemem t.s.s. bylo pfekonani tzv. dilematu individualisty. Bylo totiz nutne pfekroCit analyzy pouze dyadickych relaci a vstoupit do sveta slozitejsfch strukturalnich celkiI a vztahiI. V piIvodni podobe byla t.s.s., jak ji vylozi! Homans v kIasickem spise Social Behavior. Its Elementary Forms (1961) velrni jednoducha a spocivala na 6 zakI. tvrzenich: tezi 0 uspechu, 0 podnetu, 0 hodnote, 0 deprivaci - nasyceni, 0 agresi - uznani a 0 racionalite. Z nich Homans elegantne deduktivne odvozoval tvrzeni dalSi. leho koncepce vsak byla zahy kritizovana pro radikalni a vedomy redukcionismus (vsechna tvrzeni 0 soc. ce!cich je nutno pfevest na tvrzeni 0 elementarnim chovani individui), -tpsychologismus (jedina obecna tvrzeni s vysokou vykladovou hodnotou, ktera ma s-gie k dispozici, jsou tvrzeni behavioralni psychologie skinnerovskeho typu), -tmetodologicky individualismus (soc. utvary nadindivid. jsou uzitecnymi fikcemi, nikoliv vsak realitami v durkheimovskem smyslu) a pro tautologicnost vetsiny navrzenych explanaci. Podstatny pokrok v rozvoji t.s.s. znamenalo dUo Petera Blaua. ktery dale revidoval prilis zjednodusujici prernisy vyplyvajici z konceptu -thomo oeconomicus a pokusil se vylozit pomoci t.s.s. takove soc. fenomeny, jako je -tmoc a -tsocialni konflikt. Blau byl ve svem hlavnim dUe Exchange and Power (1964) ovlivnen Parsonsovym -tstrukturalnim funkcionalismem. Koncept homo oeconomicus Blau reviduje takto: a) lide obvykle nesmeruji k dosaZeni jedineho cile pri soucasnem vylouceni vsech ostatnich, b) lide jsou nekonzistentni ve svych preferencich, c) nikdy nemaji uplne informace 0 altemativach, d) nikdy nejsou prosti soc. zavazkiI, ktere je ome1308

teorie socialnich siti zuji v dosahovani altemativ. Blau se pokusil vysvetlit zejm. fen omen moci na zaklade poruseni principu reciprocity a rovnovahy pfi smene mezi nadrizenyrni a podrizenymi. Operuje take s pojmy solidarita, opozice, konflikt atd.; vyuZiva piIvodne Homansovu ideu tzv. distributivni spravedlnosti a snaZi se 0 konstrukci modeliI slozitych smennych systemiI. DalSimi vyzn. inovacemi v t.s.s. byla koncepce transakce a inkorporace F. Bartha a zejm. integrace t.s.s. do kontextu -tteorie sociaInich siti (Richard Emerson). V soucasnosti je t.s.s. uzce vazana take na teorii -tsocialniho kapitalu a -tkulturniho kapitalu (R. Collins) a v tradici soc. antropologie jsou dale zkoumany kult. kontexty smennych aktiI (smena jako symbolicka komunikace, konverzacni trh atd.). T.s.s. byla piIvodne inspirovana mikroekon. teoriemi a premisami a dnes se jeji podnety do ekonornie vraceji - napf. v dUe G. S. Beckera, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, ktery ve fundamentalni praci The Econo~ic Approach to Human Behavior pracuje s podobne generalizovanym pojmem smeny jako t.s.s. a ktery se snazi vysvetIit pomoci konceptu smeny a trhu tak rUznorode jevy, jako je chovani spotfebitele, volba manzelskeho partnera a altruismus v mezilidskych vztazich. Radikalni metodol. i teor. jednostrannost t.s.s. provokovala radu kritikiI. Ie nespome, ze rozvoj impulsiI t.s.s. je mozny za predpokIadu daIsmo podrobneho zkoumarn forem smeny, obsahu smennych aktiI, vlastnosti akteriI smeny (vcetne strukturalnich chrakteristik vyssich soc. ceJkiI), soc. a kult. ramce smeny a zamyslenych i nezamyslenych diIsledkiJ smeny. Vedle teto vyrazne "obsahove" orientace se ovsem paralelne rozviji stejne podnetna orientace formalni, k niz paffi napr. teorie smennych siti Richarda Emersona a Karen S. Cookove a elementami teorie interakce Davida Willera. A: social exchange theory F: theorie de I'echange social N: Theorie des sozialen Wandels I: teoria dello scambio sociale Lit.: Btall, P. M.: Exchange and Power in Social Life. New York Ekeh, P. P.: Social Exchange Theory. The Two Traditions. London Heath, A.: Rational Choice and Social Exchange. Cambridge, Mass. Homans, G. c.: Social Behavior. Its Elementary Forms. New York Kempny, M.: Wymiana i spoleczenstwo. Warszawa 1990.

1964; 1974; 1976; 1961;

Pet

teorie socialniho systemu viz akter, autopoiesis, sociologie systemova, system socialni teorie socialnich siti -koncepcepopisuaanalyzy -tsocialnich siti, ktera se sousrreduje: 1. na soc. vazby rUzne intenzity a hustoty ana trvale kontakty, ktere vznikaji v prubehu soc. interakce a komunikace mezi lidmi; 2. na morfologicke charakteristiky vyjadrujici hustotu, intenzitu a prostorovou koordinaci soc. vazeb a kontaktti.

T.s.s. prenism tez v ambici6zni pokus formaIizovat a vylozit komplikovane vztahy, ktere se vytvareji v prubehu -tsociruni interakce a vykonu spolecnych cinnosti,jejich zakl. tvary a charakteristiky a jejich vIiv na chovani lidi v soc. siti. Zili. soc. ontologickou premisou je teze, ze socialni vztahy jsou skutecnosti sui generis, ktera je neprevoditelna na -taktery, jejich cinnosti a interakcni a komunikacni akty. Soc. chovani individui a malych skupin je v teto koncepci chapano jako vyslednice procesu utvareni a fungovani soc. siti. Podle nekterych autoriI (napr. J. A. Barnese) je pojem soc. site fundamentalnim pojmem moderni s-gie a jeho vyznam lze srovnat pouze se zavedenim takoveho pojmu, jako je pojem -trole. Vychozi inspiraci k t.s.s. Ize hledat nespome predevsim v nem. tzv. -tformaIni sociologii, zvl. u G. Simmela, ktery pojem soc. sit explicite pouzival a jehoz zajem 0 dusledky velikosti sku pin a skup. vztahiJ na soc. chovani je dnes jiz dobfe znam a docenen. Pojem a predstava soc. site se vsak objevuje take u F. Tonniese aM. Webera, spise vsak pouze jako jedna z vyzn. s-gickych metafor (soc. svet jako sff vztahiI a vzajemne propletenych kontaktiI soc. individui, jez soc. site nejen tkaji, ale jsou do nich soucasne polapena). "Textilni metafora" se v s-gii sice ujala, nejprve vsak nikoliv jako analyticky koncept. Tento smysl ji dala az sociometrie Jacoba L. Morena (prvni zavazny spis Who Shall Survive? je z r. 1934). Moreno se pokusil pomoci elementamiho dotazovani pops at a pfedevsim zobrazit strukturu sociopreferencnich vztahu v male soc. skupine. lebo sociogramy, ale take pojmy sociometricke hvezdy, sociometricky izolovaneho individua atd. (viz -tsociometrie), byly prvotnimi inspiracemi pro obecnejsi uvahy 0 soc. sitich. Sociometricke ideje rozpracovali v tomto smeru pfedevsim A. Bavelas (1948), L Festinger (1949) aD. P. Cartwright a A. F. Zander ve slavne monografIi Group Dynamics z r. 1954. Pro porreby ts.s. je vsak sociometrie (v rozporu s piIvodnim duchem morenovskeho pojeti) interpretovana silne behavioristicky a strukturalisticky, tzn. jsou vylouceny subjektivne-psychol. motivacni faktory. Paralelne se sociometrickou iniciativou se zajem 0 soc. site projevuje u brit. sociologu a predevsim soc. antropologiI, ktefi reagovali na strukturaIne-funkcionalni pfistup diIrazem, ktery polozili na Rudeliffe-Brownovu interpretaci soc. struktury pnive jako site soc. vztahiJ. V brit. s-gii empir. rozvinula a temer na uroyen teorie srredniho dosahu dovedla sifovou inspiraci predevsim Elisabeth Bootovd, ktera v klasicke praci Family and Social Network (1957) prokazala, ze existuje korelace mezi typem manzeIske dvojice a povahou soc. siti, do nichZ je vclenena. Podle Bootove jsou vysoce segregovane manzelske role (tj. vykon relativne mala spolecnych a relativ-

ne mnoha oddelenych aktivit) asociovany s hustymi soc. sitemi, v nichz jsou kontakty mezi lidmi caste a kde se lide diIverne znaji. Tento typ je charakteristicky pro klasicka venkovska a kmenova spolecenstvi a objevuje se take v nekterych del. mestskych castech. Opacny typ - spolecne (joint) manzelske role - charakterizuje Iidi situovane v fidkych sitich. M. Young a P. Willmott (1957) analyzovali komunitni vztahy a 0 syntezu tohoto tematickeho celku z hlediska t.s.s. se pokusil R. 1. Frankenberg (1966). Velmi podrobna -tkomunitni studia provedl Claude S. Fischer v Detroitu. Prokazal v nich neudditelnost tradovaneho tvrzeni, ze pfechod z vesnice do mesta nutne znamena odtdeni od "autenticke" komunity a pfislusnost k hypotetickemu "narodu cizinciI" (termin "nation of strangers" pouzil sociologizujici publicista Vance O. Packard v r. 1972). Tato zjisteni jsou velmi podstatna pro redefmici pojmu -tprimarni skupiny: stale vice se totiz ukazuje, ze komunitni struktury jsou dnes zalofeny spiSe na specif. pfedivech soc. siti nez na existenci vyhranenych primamich skupin s vyrazne vymezenymi funkcemi. Modemi spolecnost s rozvinutymi komunikacnimi prosrredky umoznuje udrzovat pratelstvi (a tedy i site) na dalku, Cimz se redefinuje take pojem prostorove distance. DalSim vyzn. teor.-empir. vychodiskem t.s.s. byla soc.-psycho!. teorie kognitivni rovnovahy (Festinger, F. Heider). V aplikaci na soc. vztahy lze jeji zakl. tezi reformulovat tak, ze lide obtizne udduji nevyrovnane vztahy, napr. nedovedou byt dlouhodobe ve vztahu se dvema osobami, jez se vzajemne nesnaseji ci dokonce nenavidi. Teorie rovnovahy aplikovana na zkoumani soc. siti je vsak limitovana pfilisnym diIrazem na pfime vztahy (hodi se proto pro studium skol, kIasteriI, veznic, klinik a leceben, tedy tech soc. azyhi, pro nez absolutne odIisnou metodiku studia zvolil, jak znamo, E. Goffman), zatimco s-gicka relevance objevu soc. siti je v tom, ze umoznuje odkryvat predivo nepfimych a slozite zprostredkovanych vztahiJ mezi individui, jez se nikdy nesetkala a nevidela nebo dokonce 0 soM ani nevi!dL V ramci teto inspirace zavedl Mark Granovetter dnes jiz slavny pojem "sila slabych vazeb" (strength of weak ties): \ide v priIis huste siti prl'itelskych vazeb jsou odtrzeni od vnejsich kontaktiI a zejm. informaci, lide v fidkych sHich jsou informovaneW a soc. pohyb\ivejsL Granovetter empir. dolozil diIlezitost "pouhych znamosti", jejichz velky objem v moderni spolecnosti je nekdy soc. diIlefitejsi nef existence nekolika malo intenzivne prozivanych soc. kontaktu. Zde by teorie soc. siti mohla vhodne navazat na fr. koncepci -tsocialniho kapitalu P. F. Bourdieua. ktera ovsem vychazi z jinych inspiracnich zdrojiI. 1309

teorie sociologicka

teorie sociologicka

Ph prosazeni ideje soc. siti sehrala rozhodujici roli skupin a harvardskych sociologu (S. D. Berkowitz, Schwartz, K. Levine, B. Wellman). Dnes se badatele v teto oblasti deli na 2 velke skupiny: 1. skupinu fonmilne matem. (P. Holland, H. C. White, S. A. Boomwn), kteni se snazi v ---'analyze socialnich siH aplikovat vedle standardnich postupu, jako je teorie grafU a matico va metoda, take multidimenzionalni skalovani, algebraickou topologii atd.; 2. skupinu teor.-empir. (S. D. Berkowitz, B. Ullman, M. S. Granovetter). Problemy, na nez koncepce narazeji, jsou dvojiho druhu: jednak vyplyvaji ze samotneho tematu (problem realneho, nikoliv metaforickeho prostoroveho usporadani, limit dvoudimenzionalniho prostoru ph grafickem aranzovani dat, preceneni estetickeho rozmeru prezentace dat, diktat matem. terminologie, pro niz se umele hledaji soc. a s-gicke ekvivalenty atd.), jednak souviseji s celkovou teor. nedostatecnosti soudobe s-gie. T.s.s. se ne zcela pravern svazuje se ---'strukturalismem a ztotoznuje se strukturalni analyzou (Wellman je ztotoznuje, Peter M. Blau namita, ze sifova analyza je pfilis vazana na vztahy face-to-face), ackoliv obecne Ize i'ici, ze skutecne jde 0 jednu z variant strukturalniho pfistupu k soc. skutecnosti. Sfera realneho uziti t.s.s. je znacne siroka: pribuzenske struktury, soc. mobilita, kontakty v deviantnich skupinach, migracni vzorce, mezinar. obchodni struktury, analyza citacnich indexu. Pouziti bylo zjisteno dokonce v praci tajnych sluzeb (identiflkace interpersonalni site teroristickych skupin) a ph zkoumani vzorcu srreni AIDS. Krome s-gie se koncept a koncepce soc. site pouzivaji v antropogii, ekonomii, geografii a lingvistice. U nas s pojmem soc. struktury jako site soc. vztahu pracoval tzv. Machoninuv tim na sklonku 60. let. Dnes se sitemi s-gicky zabyva Jift Kabele v kontextu s-gie mediciny a soc. transformace. A: theory of social networks F: theorie de reseau social N: Theorie der Sozialnetze I: teo ria delle reti sociali Lit.: Atkin, R. H.: Multidimensional Man. Harmondsworth 1981; Berko· witz, S. D. - Wellman, B. eds.: Structural Sociology. Cambridge, Mass. 1986; Bott, E.: Family and Social Network. London 1957; Frankenberg, R. J.: Communities in Britain. Harmondsworth 1966; Mardsen, P. V. Un, N.: Social Structure and Network Analysis. Beverly Hills 1982; Mitchell, J. c.: Social Networks in Urban Situations. Manchester 1969; Scott, J.: Social Network Analysis. Sociology, 22, C. 1, 1988; Willmott, P.: Social Networks, Infonnal Care and Public Policy. London 1986. Cas.: Social Networks; Connections (vydava International Network for Social Network Analysis, Toronto) Pet

teorie sociologicka - v sirokem pojeti, takjako katda ---.teorie, zobecnene poznani, a to v protikladu k s-gicke ---.empirii, ke sberu dat, k zaznamenavani faktu, k popisu jedinecneho. Jeste v obecnejsim smyslu se t.s. klade do protikadu ke spol. ---.praxi. V uzkem smyslu slova se vsak, zejm. v nekterych s-gickych skolach, omezuje t.s. na "vy1310

svetlujici teorie", ktere predstavuji deduktivni systemy, v nichz je mozno odvodit empir. zjistene a overitelne pravidelnosti z obecnych "nomologickych" vypovedi (z obecnych vypovedi 0 "zakonitych" souvislostech) a tim tyto pravidelnosti "vysvetlit". Podstatny problem v tvorbe t.s. predstavuje ---.konceptualizace, tj. tvorba a revize pojmu. Pojmy se uplatnuji ve vypracovavani t.s. predevsim prostrednictvim vypovedi, v nichz vstupuji do hry jako sUbjekty ajejich predikMy. Soudy pojmy spojuji, pojmy v nich plni logicke funkce. Jestlize soudy se opiraji 0 pojmy, pojmy samotne predpokladaji soudy, jsou jejich shmutim a zkratkou. Prisne vzato, nelze tudiz pojmy od soudu, vypovedi dobre oddelit. Pojmy umoznuji predevsim skutecnosti kategorizovat, zmapovat; vypovedi urcuji presneji, pomoci logickych funktoru, vztahy mezi oblastmi jevu pojmove vymezenYmi. Jestlize pojmy plni poznavaci funkce prostrednictvim vypovedi, plni take relativne svebytne funkce. Jako ---.typologie umoznuji pojmy (pojmove soustavy) presneji popsat kvalitativni diferenciaci urCiteho souboru jevu a vysvetlit ji odkazem na omezeny pocet "typu", tj. charakteristik ci operatoru, ktere se ve svych uCincich ruznym zpusobem kombinuji a tim diferenciaci jevu produkuji. Pojmova schemata nebo modely dovoluji urCit strukturu urcite oblasti jevu nebo strukturu procesu, coz umoznuje odlisit invariantni prvky a vztahy mezi temito prvky od promenlivych momentu, ktere nelze analyzovat a do teorie zaclenit na stejne urovni obecnosti. Ve svem vztahu k vypovedim zvolene pojmove prostredky rozhoduji 0 uspesnosti nebo neuspesnosti cele analYzy. Je tudiz zrejme, ze konceptualizace hraje v poznavacim procesu zcela prvoradou ulohu. Pres tesne sepeti mezi pojmy a soudy a jejich vzajemne zprostredkovani zaznamenala t.s. ve svem vyvoji zavazny konflikt, jehoz pfedmetem bylo pojeti vztahu mezi konceptualizaci a vypovedmi 0 soc. skutecnosti. Mohli bychom tu mluvit 0 konfliktu mezi konceptualnim a propozicnim ci nomologickym pojetim t.s. Tento spor, ktery vyvrcholil v 50. a zejm. 70. 1. 20. st., neni dodnes zcela dofesen, i kdyz uz ztratil svou nekdejsi ostrost. Stoupencum t.s., pfedstavovanym T. Parsonsem a jeho skolou, vytykali jejich kritici, zejm. G. C. Homans (1959,1961,1964), ze tato t.s. k obohaceni s-gickeho poznavani neprispiva, ze autofi tohoto smeru se de facto soustfeduji na psani slovniku, na rozdelovani jevu do pfihradek, na jejich oznacovani nalepkami nebo, jeste kriticteji feceno, na stavbu terminologickych "holubniku", ze vsak nedovedou pfesne urcit, jak zkoumane jevy spolu souviseji. Modelem pro t.s. se pro kritiky Parsonsova pojeti stala forma obecnych vypovedi o funkcnich zavislostech mezi jevy typu x =fy, na nichz se zaklada pi'irodovedecke poznani a jet je podle nich obec-

nym modelem zobecnujicich ved. Homans samozrejme nepopiral potrebu konceptualizace, 0 kterou se sam ve vystavbe sve teorie siroce opiral, odmital vsak v ni videt zakladnu pro vypracovani a integraci s-gickeho poznani a podhzoval ji potfebam propozicionalni teorie. T. Parsons (1951) pojima pojmova schemata jako kategorialni system, ktery odlisuje na jedne strane od "klasifikaci ad hoc", jimz schazi systemova jednota a jsou vzhledem k objektum nahodile, a na druhe strane od "teoretickych systemu" pfedstavovanych napf. soucasnou mechanikou, ktera je s to (alespon pro laboratorni podminky) formulovat zakonite souvislosti mezi promennymi, s nimiz teorie pracuje. Empir.-teor. systemy zaujimaji podle Parsonse ajeho spoluautoru nejvyssi misto v hierarchii forem poznavacich systemu: maji byt s to formulovat ---'zakonitosti, ktere berou v uvahu i sirokou skalu empir. podminek (vcetne mimolaboratomich). Podle Parsonse soucasne spol. vedy nedosahuji urovne rozpracovanych teor. systemu srovnatelnych s klasickou mechanikou, budou vsak k tomu postupne smefovat. Soucasna t.s. se rna podle neho soustfedovat na vypracovani pojmovych schemat zalozenych na kategorialnich soustavach. V obdobi 2. svet. valky a v 50.-70.1., kdy jiz s-gie zvladla elementami nastroje s-gickeho vyzkumu a nahromadila mnozstvi cennych empir. informaci, se objevily nejdfive v USA, pozdeji take v jinych zemich projekty propozicionalni sociologie, ktera se na zaklade empir. zobecneni snazila formulovat jednoduche vety 0 obecnych souvislos tech mezi jevy. Tyto snahy se inspirovaly z rozvoje novopozitivisticke filozofie, usilujici 0 zvedecteni spol. vedni prace. Ukazkou programu i vysledku propozicionalni s-gie muze byt kniha B. R. Berelsona a G. A. Steinera Human Behavior (1964). Tato prace uvadi celkem 10450becnych vypovedi opfenych 0 empir. vyzkumy. Velkym problemem propozicionalni s-gie se ukazala pfesnost vypovedi. Splneni tohoto pozadavku je casto obtizne a nekdy neuskutecnitelne, v mnoha pfipadech je vsak principialne mozne. Naroky na upfesneni podminek, v nichz nomologicke vety a empir. zobecneni plati, se ve spol. vedach silne zvysuji tim, ze tyto "zakonitosti" maji hist. charakter, ze v urCitych podminkach plati, v jinych se jejich platnost meni nebo ztraci. Do hry mohou vstupovat take nove "zasahujici promenne" (intervening variables), ktere mohou prispet k vzniku novych systemu promennych, novych determinismu. Deduktivni explikativni model vysvetleni se vseobecne poklada za univerzalni model platny jak pro pi'ir., tak pro spol. vedy. Lze si vsak klast ot
svetleni strukturovalo: jev muze byt vysvetlen take na zaklade postizeni urcite konfigurace pfiCin, pficemz vysvetlujicim principem nejsou deduktivni vztahy vexplikativnim systemu, ale tato konfigurace samotna. Propozicionalni s-gii se casto vytyka, ze vede k rozdrobenemu, atomistickemu poznani. Jejim nedostatkem neni, ze pracuje pfedevsim s nomologickymi vypovedmi, ze hleda obecne pravidelnosti ve spol. svete, ale ze rna tendenci strukturovat s-gicke poznani vylucne jen podle formalnich logicko-metodol. kriterii a nikoliv take podle obsahovych kriterii substantivni sociologicke teorie. T.s. se Iisi stupnem sve komplexnosti, ktera je urcena jiz vymezenim ved. pfedmetu a vztahovym ramcem, v nemz je pfedmet analyzovan. Z tohoto hlediska muzeme rozlisovat teorie ad hoc, teorie stfedniho dosahu, s-gicke discipliny, studie globalnich spolecnosti. Teorie se charakterizuji take urovni sve obecnosti, jiz nelze ztotoznovat s jejich stupnem komplexnosti, i kdyz oba aspekty se kombinuji. Globalni spolecnosti mohou byt predmetem s-gicke analyzy na ruznych urovnich obecnosti: jako jedinecne spolecnosti, jako typy spolecnosti a jako obecne soc. systemy globalnich spolecnosti. Ve vymezovani forem teorie sehral vyzn. ulohu pojem ---.teorie strednlho dosahu, ktery byl propracovan K. R. Mertonem (1949). Tyto teorie se situuji mezi pracovnimi hypotezami ad hoc a velmi obsahlymi sjednocenymi teoriemi, jake pfedstavuje napf. Sorokinuv system integralni s-gie nebo Parsonsuv s-gicky system. Pojem teorie stfedniho dosahu je pojat problemove, opira se 0 myslenku podstatne souvislosti mezi jevy vyjadfene v omezenem poctu vypovedi, z nichz jsou odvozeny spec if. hypotezy, ovefitelne empir. vyzkumy. Teoriemi stfedniho dosahu jsou napf. teorie referencnich skupin, konfliktu roli, formovani soc. norem atd. Z hlediska celkoveho poznavaciho statutu a poznavaci role muzeme rozlisovat "substantivni teorie", ktere se vztahuji k ved. pfedmetu s-gie a cleni se podle jeho strukturace, s-gickou metodologii, ktera zkouma a vypracovava poznavaci postupy, a s-gickou epistemologii, jez se zabyva vztahem mezi s-gickym pozminim a jeho pfedmetem a soustfeduje se na otazky platnosti a dosahu s-gickeho poznani a jednotlivych vyzk. strategii. Zvlastni misto zaujima obecna t.s., ktera pfinasi poznatky, jez se aplikuji na nizsi urovni obecnosti a uplatiiuji se jako modely nebo slozky modelu pro analyzu konkretnich objektu. Obecne poznatky, pokud jsou pfijaty jako platne, maji nezbytne sve poznavaci normativni implikace. Obecna t.s. je uzce spjata se sociologickou epistemologii, ktera vznika jako nezbytny moment sebereflexe v obecne teor. analyzach a ve svem vyvoji rna tendenci ustalit se jako samostatna disciplina, jez obohacuje s-gicke poznani take tim, ze mu zprostfed1311

teorie vykonove motivac

teorie spolecenske smlouvy

kovava podnety vychazejici ze soudobe obecne epistemologie a z fil. orientovanych teorii poznani. S-gicka epistemologie navazuje take na teorii vMy ana s-gii poznani a s-gii vMy. Obecna teorie se opira 0 zarodecne predstavy a vzory praxe, ktere casto jeste nejsou dostatecne formulovany, unikaji vMome kontrole, s-gickou praci nicmene ovlivnuji; casto se tu mluvi 0 prototeorii nebo take o metateorii, ale vyznamy a vztahy techto pojmu v s-gii nejsou jeste presne ustaleny. H1avnimi obsahovymi problemy obecne t.s. jsou: 1. vztah mezi s-gickou teorii a empirii, v krajnich polohach mezi -tempiricismem a teoricismem; 2. vztahy mezi subjektivnimi a objektivnimi aspekty v spol.vMni analyze, ktere mohou byt pojaty v naturalistickem (take objektivistickem nebo behavioristickem) duchu anebo v duchu subjektivismu Ci -thistoricismu; 3. vydelovani typu t.s. podle urovne obecnosti a stupnu komplexnosti (teorie ad hoc, teorie stredniho dosahu a komplexni teorie soc. systemu globalni spolecnosti); 4. status soc. skutecnosti, vztahy mezi soc. a psych., mezi kolekt. a individ., statusy akteru ve spol. praxi (viz konflikt mezi stoupenci metodol. individualismu a s-gickeho holismu); 5. elementove a systemove pristupy k soc. skutecnosti, orientace na rozbor soc. zavislosti ad hoc nebo orientace na systemovou, strukturalni, dynamickou (funkcionalni nebo kauzalne-funkcionalni) a hist.-genetickou analyzu; 6. s-gicke poznani jako subjekt-objektovy vztah (hodnoceni aspol. praxe, objektivni, kriticka a angaZovana s-gie); 7. pohledy na soc. systemy soucasnych vyspelych zap. spolecnosti bud jako na systemy, jez jsou schopny zajistit svuj vyvoj a jsou nezbytne pro uchovani a rozvoj civiliacni zakladny, 0 niz se opiraji, anebo naopak jako na systemy, s jejichz kvalitativni premenou se pocHa. Trvajici ruznost odpovMi na zakl. problemy teorie a relativni omezenost konsensu v tech to odpovMich je specif. rysem s-gie aspol. vM. Tuto diferenciaci vyjadruji pojmy "smer", "proud", "skola", "vMecke paradigma" (viz -tdiferenciace sociologie, -tstruktura sociologie paradigmaticka, -ttypologie sociologickych pfistupu). A: sociological theory F: theorie sociologique N: soziologische Theorie I: teoria sociologica

teorie spolecenske smlouvy viz smlouva spolecenska teo r i e s pol e c nos t i viz dejiny socialniho mysleni

teorie spolecnosti konspiracni - teorie vysvetlujici vsechno, co se deje, a zejm. to, co Iidi rozladuje aCini nespokojenymi, vMomou a tajenou cinnosti mocnych individui nebo skupin. K. R. Popper radi t.s.k. k tzv. naivnim teoriim, vedle kolektivisticke predstavy, ze spol. zivot a vyvoj lze vysvetlit v pojmech, ktere oznacuji Iidske -tkolektivity (napr. middle class je podle Poppera jen pouhy idealni, nikoliv empir. objekt, jimz tedy nelze nic vysvetlit). T.s.k. maji 2 zakl. formy - partikulami, ktera reaguje jen na ureity konkretni, aktuaIni dobovy stay, a globalni, ktera se vztahuje na cele dejiny. Jako vsechny vlivne koncepce jsou i t.s.k. zalozeny na dvou vcelku racionalnich a nezpochybnitelnych predpokladech, ze totiz: 1. clenove teze skupiny, tfidy nebo etnika pravdepodobne sdiJeji podobne Ci totozne postoje a maji podobne ci totozne ekon. a polit. zajmy, a proto budou mit tendenci k tomu, aby se take podobne chovali, zejm. vsak k tomu, aby se vzajemne podporovali v situacich, kdy jsou v mensine, v ohrozeni apod.; 2. cast lidskych aktivit s velkym spol. dosahem se nedeje ver., ale skryte (nikoliv nutne nelegalne), a to i ve spolecnostech demokratickych. Na techto, vetSinou implicitnich premisach jsou zalozeny velmi diferencovane t.s.k. R. A. Dahl se v 60. l. zabyval rozborem nekterych am. t.s.k. a uvadi napr. predstavy populacionistu a socialistu o rozhodujici roli bankeru z Wall Streetu v zivote am. spolecnosti, predstavy konzervativcu 0 zhoubne roli intelektualu z vych. pobrdi, pravicovych stran 0 podobne roli komunistu a naopak pfedstav komunistu a levicaku 0 rozhodujici roli vojensko-prumysloveho komplexu atd. Pravctepodobne nejvlivnejsi t.s.k. je antisemitska teze 0 tajemnem usilovani Zidu 0 moc, kteraje zformulovana mj. ve znamych Protokolech sionskych mudrcu. Ackoliv bylo nekolikrat prokazano, ze jde 0 podvrh, ktery je kompilaci dvou pramenu (zfabrikovanou na pokyn rus. tajne policie knezem Nilinem na pocatku 20. st.) a ktery byl poprve zminen v casopise Znamja v r. 1903, jsou Protokoly bibli kazMho organizovaneho -tantisemitismu. Nektefi historici Lit.: Albert, H.: Theorie und Realital. 1972; Borger, R. - Gioffi, F. eds: uvadeji, ze Protokoly se inspiroval nejen A. Hitler, ale Explanation in Behavioral Sciences Confrontations. 1970; Dixon, K.: Soi V. I. Lenin. Povahu t.s.k. mely rovnez stalinske teorie ciological Theory Pretence and Possibility. 1973; James, S.: The Content of Social Explanation. 1984. Kiney Me, J. C. - Tirykian, E. A. eds: Theoo rustu intenzity tridniho boje v dobe prechodu k socialisretical Sociology. 1970; Kuhn, T.: The Structure of Scientific Revolutions. mu a s tim spojene hledani a predevsim vytvareni nepfiteChicago, Ill. 1962; MerlOlI, R. K.; On Theoretical Sociology. 1967; ParIe nejprve mimo a potom i uvnitr boISevicke strany. K ts.k. sons, T - Shils, E. eds: Toward a General Theory of Action. 1951; Smelser, N. J.: Essays on Sociological Explanation. 1968; Topilseh, E. ed.: Logik nutno ovsem radit i pokusy vysvetlovat vsechny nezdary der Sozialwissenchaften. 1972; viz tez -->typologie sociologickych prinasi dnesni demokracie spiknutim starych struktur, agenstupu. StZ tu StB atd. Popper konstatuje, ze sice neni pravda, ze v de1312

jinach neni zadnych spiknuti a ze se zadne utajene, zakonspirovane aktivity nekonaji, ze jsou vsak daleko vyjimecnejsi, nez t.s.k. predpokladaji, jejich dosah je podstatne omezenejsi, jsou zridkakdy dlouhodobe uspesne a predevsim vedou k nezamyslenjrn dusledkumjedmini: spiknuti vetsinou dosahne neceho jineho, nez sarno puvodne chtelo. T.s.k. v prisne s-gickem smyslu ovsem nejsou -tteoriemi, ale konstrukcemi ideologu a politiku. Jejich casto masovy uCinek a dlouhodobost pusobenije cini spol. nebezpecnymi. Demokracii ohrozuji tim, ze prehlizeji reMne pfiCiny problemu, ignoruji mnohost a slozitost jejich priCin, Zivi xenofobii, z niz vetSinou vyrustaji, staveji proti sobe obcany a predevsim zpochybi'iuji hodnotu demokracie samotne: je-li vsechno produktem spiknuti, pak je vetSinou spiknutim i sarna demokracie. Ad absurdum jsou t.s.k. dovedeny v predstave, kterou lze oznacit za metateorii konspirace: kritika t.s.k. je pry provadena proto, aby presvMcila verejnost 0 tom, ze se zadna konspirace nedeje, a aby tim zakryla realnou konspiraci. Variacl na motivy takove metateorie je roman Umberta Eca Foucaultovo kyvadlo. T.s.k. jsou jednou z variant koncepce -tobetniho beranka. A: conspirative theories of society F: theories conspiratrices de la societe N: Theorien der Konspirationsgesellschaft I: teorie cospirative della societa Lit.: Popper, K. R.: Prediction and Prophecy in the Social Sciences. In: Gardiner, P.: Theories of History. New York. London 1959; Polite s Protokoly. S-OBZOR. 1. 1992. c. I.

Pet

teo ri est r a ti fi k a c n i viz stratifikace socialni teorie stredniho dosahu -termin,kterymserozumi bud koncepce castecneho zobecneni empir. poznatku, tedy jakesi kvaziteorie, nebo -tteorie vysvetlujici nektere diJci spol. jevy a procesy (napr. dynamiku soc. zmeny, funkci referencnich skupin. socializaci, soc. deviaci, napodobu apod.). Myslenka ts.d. v druhem uvedenem smyslu vznikla v 50. l. 20. ·st. na zaklade uvedomeni si toho, ze po interpretaci vysledku empir. vyzkumu neni mozno vystaCit s obecnymi teor. konstrukcemi ani s jejich pojmovym a kategorialnim apariitem. ze vztah mezi obecnymi teoriemi a empir. stupnem poznani musi byt zprostredkovan transformacnimi mechanismy a dilcimi teoriemi. Autor myslenky t.s.d. R. K. Merton v r. 1940 fika, ze podstatnym ukolem je rozvijet soc. teorie, jez by se daly pouzit na vysvetleni omezene oblasti jevu, napr. dynamiky existence soc. tfid a konfliktnich Ci natlakovych sku pin, mocenskych presunu apod., ze je to dulezitejsi ndli hledani integrovanych pojmovych struktur. V nasledujicich desetiletich pak vznikaly takove "stredni" s-gicke teorie, aniz se ovsem s-gie zrekla us iii koncipovat a propracovavat "velke"

s-gicke teorie (jako je napr. teorie postindustrialni spolecnosti, teorie konvergence, postmodemy, globalizace apod.). A: medium-range theories F: theories de portee moyenne N: Theorien mittIerer ReichweiteI: teorie a medio raggio Lit.: Klofde, J. - 77usry, v: Soudoba sociologie I. Praha I%5; Merton, R. K.: (1949) Social Theory and Social Structure - Toward the Codification of Theory and Research. New York 1968.

Zich teo r i est r u k t u r ace viz cinnost, struktura socialni teo r i e s y m pat i e viz empatie, sympatie - antipatie teo rie system u 0 becna viz dezintegrace socialni, sociologie systemova, UmweIt teorie Hid viz trida teorie valky viz teorie miru, valka teo ri eve d y - v uzsim slova smyslu synonymni oznaceni pro -tfilozofii vedy, v sirsim slova smyslu oznaceni pro komplex metavednich disciplin, tzv. ved 0 vede (viz tez -tmetaveda). V tomto pojeti t.v. zahrnuje -tlogiku vedy, ekonomii vMy, organizaci vedy, historii vedy a -tvedni politiku. Vznik takoveho metavedniho vyzkumu byl iniciovan praci J. D. Bernala The Social Function of Science (1939). A: theory of science F: theorie de la science N: Wissenschaftstheorie I: teoria della scienza Lit.: Goldsmith, M. - Mackay, A.: The Science of Science. London 1964; Dobrov, G. M.: Naukao nauke. Kijev 1970; Die Wissenschaft von derWissenschaft. Philosophische Probleme der Wissenschaftstheorie. Berlin 1968; Zdklady teorie vedy. Praha 1988.

Ber teorie vycho vy viz pedagogika teo rie vykonove moti vace - teorie vypracovana puvodne J. W. Atkinsonem, ktera se opira 0 teorii aspiracni urovne (viz -taspirace) a modeluje vztah mezi vnimanym stupnem obtiznosti splneni ukolu, zkousky a pobidkovymi hodnotami uspechu nebo neuspechu. Atkinson rozlisuje 3 skupiny promennych, ktere umoznuji analyzovat -tmotivace cinnosti orientovane na vykon: a) motivy dosazeni uspechu, ktery charakterizuje subjekt v ruznych situacich jeho Cinnosti a ph ruznych typech ukolu, b) silu ocekavani nebo pravdepodobnost uspechu v urCite cinnosti, c) pobidkove hodnoty uspechu, charakteristicke pro urciry typ ukolu a situace. lednu z typickych forem vyusteni soc.-psycho\', psychosociologickych a s-gickych praci 50. a 70. \. 20. st., tykajicich se vykonove motivace a jejiho vlivu na spo\. a zejm. ekon. vyvoj, predstavuji prace D. C. McClellanda (1961). Proved I siroce zalozeml mezi1313

teozofie

teorie vyvoje cyklicke k castym pokusum 0 .... periodizaci dejin. v novoveku (1725) formuloval znamou t.v.c. G. B. Vico,jeden z pfedchUdcu moderni s-gie. Vico periodizuje vyvoj Iidstva na vek bohu (teokraticke stadium), vek hrdinu (aristokraticke stadium) a vek Iidi (stadium demokracie a z ni vyplyvajici monarchie). U Vika je zfetelny take zarodek ideje .... konsensu v comtovskem pojeti, protoze kaZdemu stadiu odpovida vyvoj feci, pisma, tradic, obyceju, technologie, ale zejm. pravnich forem. Vico formuloval svou t.v.c. v tezi 0 neustalem, vecnem navratu veci lidskych (pfeklad E. Chalupniho). Konec staroveku je pro Vika koncem jednoho cyklu a pocatek novoveku pocarkem cyklu noveho (vek bohu druheho cyklu). Neobycejne vlivnou t.v.c. vypracoval Oswald Spengler. Puvodni inspiraci bylo pro nej zjisteni, ze zap. spolecnosti konce 19. st. vykazuji napadne podobne znaky jako staroveke spolecnosti ve stadiu upadku (jak jej popsal napf. brit. historik E. Gibbon). Spengler uvMi 8 zakl. kultur, z nichz kaZda prochazi stadiem mlMi, dospelosti a starnutL Spengler pouziva metaforu roku: jaro pfedstavuje ruralni spolecnosti feudalniho typu, leto spolecnosti se vznikajicimi mesty, jez se jeste neodcizila venkovu, podzim vykazuje naznaky vycerpani a charakterizuji jej obchod, centralizace, sekularizace a dalSi rozvoj mestskeho zivotniho zpusobu a konecne zima je spojena s rozvojem dfive. megalopolis a plutokracie, je proniknuta celkovou zivotni A: theory of achieving (perfonnance) motivation F: theoskepsi atd. (viz tez ....Abendland). Jinou s-gicky dosti vlivrie de la motivation de rendement N: Theorie der Leinou t.v.c. navrhl Pitirim A. Sorokin (1937-1941), ktery stungsmotivation I: teoria della motivazione di rendivyvoj zobrazuje jako neustale stfidani to sociokult. typu mento materialistickeho, idealniho a ideacniho (integralniho). Lit.: Atkinson. J. w.: An Introduction to Motivation. Princeton, N.J. 1964; Pravdepodobne posledni vyznamnejsi t.v.c. navrhl brit. McClelland. D. c.: The Achieving Society. New York 1961; viz tei -->aspihistorik Arnold J. Toynbee, jenz take pouziva triadu (vznik race, -tmotivace. StZ _ rust - rozpad), kterou vztahuje ke kazde analyzovane

miL empir. srovnani orientace na vykon a realneho ekon. vyvoje ve vetSine tehdejsich statnich spolecnosti. Pro anaIyzu problemu pouziva fadu zejm. psycho\' a soc.-psycho\' metodo\. vyzk. prostfedku. Aby urcil uroven vykonovych motivaci v jednotlivych spolecnostech, provadi rozbory Citankovych clanku (pohadek, povidek, vypraveni) pro skolni dHi ve veku mezi 8 az 10 roky (celkem se vyzkum opira 0 analyzu a oceneni vice nez 1 300 clanku, 21 clanku pro kaZdou spolecnost ve zkoumanem obdobi). Uziva take projektivni testy ve vyzkumu vysokoskolskych studentu ruzne narodnosti, analyzuje hist. a liter. dokumenty atd. Jako ukazatele ekon. vyvoje pouziva data C. Clarka 0 vysi hrubeho nar. duchodu na hlavu a data 0 vyrobe elektfiny. Vysledky vyzkumu potvrzuji existenci vyzn. korelaci mezi obema skupinami promennych (napf. til ctvrtiny spolecnosti, ktere prokazuji nadprumernou uroven vykonovych motivaci, se umisfuji v prvni polo vine tabulky zemi fazenych podle dat 0 ekon. rustu - v danem pfipade podle pfirustku vybory elektricke energie). M cClellandova prace byla casto kritizovana, ze vysvetJuje data 0 ekon. vyvoji z psycho\' dat. Autor ale nepopira, ze ekon. vyvoj zavisi take na promennych, ktere nejsou pfedmetem jeho analYzy. Jeho prace nepochybne nese pecd doby, kdy vznikla, offizky, ktere klade,jsou vsak dnes aktualnejsi nez

teorie vyvoje cyklicke - filozoficke a fi\.-sociologicke teorie, ktere zobrazuji spolecensky vyvoj jako stndani uzavfenych, pravidelne se opakujicich, vnitme vzdy stejne clenenych velkych vyvojovych etap (cyklu). R. Boudon a F. M. Bourricaud ukazuji, ze existence skutecnych partikulamich lineamich procesu vedla k chybne metafyzicke generalizaci, ktera rna podobu evolucionistickych, pfip. progresivistickych teorii vyvoje, a ze obdobna existence skutecnych partikularnich cyklickych procesu vedla k analogicke generalizaci v podobe t.v.c. Takove partikulami cykly popsali napf. G. Tarde v oblasti m6dy (m6dy se "cyklicky" vraceji), V. Pareto v oblasti polit. zivota (cyklicke stfidani, kolobeh elit), P. A. Sorokin v oblasti soc. revoluci (vsechny revoluce probihaji podle tehoz modelu). Uvazovani 0 cyklickem vyvoji celeho lids tva, .... globalnich spolecnosti, civilizaci ci kultur je znacne stare (objevuje se jiz v antice u Platona a Aristotela), pam 1314

zak\. kultufe. Vsechny t.v.c. jsou zcela zfetelne silne spekulativni a mira jejich dolozenosti hist. doklady je rozlicna. V zakladech kaZde t. v.c. je implicitni pfedpoklad 0 tom, ze existuji urCite soc. a antropol. konstanty, ktere umoznuji opakovani, zejm. opakovani podobnych podminek, ktere vyvolavaji v zivot podobne reprodukcni aktivity, identicke existencialni konstanty, stabilni motivacni struktury a zak\. vzorce chovani a fixni mechanismy reproduktivniho jednanL Proti t.v.c. naopak mluvi neopakovatelne specif. konstelace okolnosti a soc. vztahU vcetne zdedene informace z minulosti a unikatni osobnosti. Vsechny uvedene t.v.C. vsak vyzn. ovlivnily spo\. zivot (napf. Spengler, z jehoz predikci se mnohe splnily) nebo vyvoj s-gickeho mysienL A: cyclic theories of evolution F: theories cycliques de I'evolution N: zyklische Entwicklungstheorien I: teorie cicliche di sviluppo

Lit.: Sorokin. P.: Social and Cultural Dynamics. 4 sv. New York 1937-1941; Spengler. 0.: Der Untergang des Abendlandes: Umrisse einer Morpho1ogie der Weltgeschichte. Mlinchen 1919-1922; Toynbee. A.: A Study of History. London. New York 1934-1961; Vico. C.: Nova veda. Praha 1990.

Pet teorie vyvojoveho paralelismu viz antropologie evolucionisticka teo r i eX, Y , Z, A - idealne typicke modely svetonazorovych pfistupu, rozsahle uplatnovanych v organizacni a fidici praxi. Teorie X vyjadfuje manazerske pfesvedcenl, ze fadovi zamestnanci (zv\. nizkokvalifikovani delnici) vetSinou povazuji praci za ujmu a musi k nl byt donucovani, maji nizke ambice, odmitaji odpovednost a vyhledavaji existencni jistotu pod formalnim vedenim. Teorie Y naproti tomu Upozoflluje na vyznam soc.-psycho\' procesu sebefizeni a sebekontroly, umoznujicich zamestnancum uCit se odpovednosti pfejimanim cilu pfislusne organizace, a tedy i schopnosti cinit vlastni tvofiva rozhodnuti a ve sve praci nalezat motivujici uspokojeni (D. M. McGregor, 1960). Prvni teorie je hist. spjata s tayloristickym, vertikalne vysoce diferencovanym, na hierarchii nadfizenosti a striktni kontrole podfizenych zalozenym systemem tzv. .... vedeckeho managementu podniku. Druha je spjata zejm. s humanizujicimi pokusy 0 zvyseni zamestnanecke autonomie a 0 integraci individ. a organizacnich cilu na zaklade participace a vyuzivani potenciaIu lidskych zdroju. Teorie Z reflektuje pfedevsim specifika japonskeho pHstupu k temto zdrojum, zduraznujiciho manaZersky zajem o potfeby zamestnancu a jejich intenzivni socializaci vuci hodnotam horizontalni i vertikalni kooperace. Propaguje komplexni system kolekt. pracovni stimulace vcetne zamestnaneckych jistot a peTspektiv, sebekontrolu pTacovnich skupin (napf. quality circles), vzajemnou komunikaci podfizenych s vedenim a konzultativni rozhodovani (w. G. Ouchi, 1981). Kontrola je v teto organizacni filozofii zalozena na spokojenosti, loajalita na zabezpeceni pracovniku. Snizena konfliktnost prameni z jejich snadne nahraditelnosti, omezene mobility a casto i diskriminace (ve srovnani napf. se zapadoevrop. zamestnanci). Kritika upozoTiiuje na problematicnost aplikace v jinych sociokult. prostfedich. Nejnoveji se ustavujici teorie A vyjadfuje naopak vyrazne individualisticko-liberalistickou oTientaci, pflznacnou zejm. pro severoam. zamestnanecke vztahy. Kjejich rysum pam vysoka profesni i pTofesionalni specializace a transferabilita, mobilita a fluktuace spjata s vysokou odpovednosti a min. vzajemnou zavislosti pracovniku, s impersonalni stimulaci, kompetitivnim odmeiiovanim a osobne specif. drahami vzestupu. Propracovany system kontrolniho monitorovani vykonu je v teto teorii uvaden

jako hlavni duvod profitability firem, ktere v posledni dobe dosahly nejvetsich uspechu. Tento system vsak redukuje zamestnanecky vztah obvykle na kratkodobou, vylucne ekon. transakci, manaZersky zajem 0 pracovnika silne fragmentarizuje a osazenstvo promeiiuje (v rozporu s dosud uznavanymi poznatky -.human relations) jen v dalsi jednotku kalkulace vstupnich nakladu. Jeho kritika upozoriiuje na ztraru identifikace zamestnancu s podnikem a narusenl soc. kontaktu v ramci podniku, ktere pfedstavuje vyzn. faktor demotivace. V Evrope nyni sili snahy postavit proti teorii Z i teorii A dalSi model, ktery by pfekonaval jak stale znovu se opakujici tendence k socializacnimu pohlceni pracovnika organizaci, tak individualisticky nezajem angazovat se v inovacnich cinnostech ve prospech smluvni firmy. T.X,Y,Z,A se zabyva .... sociologie prace i .... psychologie prace, souvisejl se studiem -'organizace i pracovnich -'motivaci. A: theories X, Y, Z, A F: theories X, Y, Z, A N: Theorien X, Y, Z, A I: teorie X, Y, Z, A Lit.: Robbins. S. P.: Organization Theory. Englewood Cliffs. N.J. 1983.

Via teo r i e z aj m 0 v a viz fad socialni, zajem teo z 0 fi e - (z rec. slov theos = buh, sofia = moudrost) podle neoplatoniku nadpfirozene poznani projevu bozi moudrosti ve svete a zaroven oznaceni metafyzickych soustaY, ktere jsou vysledkem takoveho poznani. T. byla tez -'nabozenskym hnutim. PUvodni pojeti melo uzky vztah ke -'gnosticismu, ale zhruba ve stejnem smyslu pojem t. pouzi! J. G. Gichtel (Theosophia practica, 1696), ktery take naznaCil rozdil t. od filozofie, resp. vedy: t. jde 0 poznavani vede skrytych zakonu. Kdyz byla r. 1875 z podnetu J. P. Blawatski zalozena v New Yorku Theosophical Society, zacal se pojmem t. oznacovat indicky ....okultismus, resp ..... esoterismus (vedeni spolecnosti take presidlilo r. 1882 do Adyaru v Indii), ackoli hnuti t. pfedstavovalo pokus 0 syntezu vsech proudu okultnich nauk, vych. i zap. Blawatska sarna oznacuje t. za "nabozenstvi moudTosti", ale take za vedu,jejimz obsahemje bozl moudrost (wisdom of God) a jejiz pocarky jsou daleko v davnoveku. Obsahem jejiho spisu 0 tajne vede, ktery mel vliv na vznik a rozsifeni hnuti t., byla antropogeneze, kosmogeneze a teogonie "tvofivych boho" v neuspofadane kompilaci s velmi volnymi interpretacemi nejruznejsich mytu a pasazi z "posvarnych textu", z nichz nektere (napf. tzv. Kniha Dzyan) existovaly jen v pfedstavach autorky. Pozdeji 1. S. Speyer (1914) a po nem H. Gomperz (1925) vydali spisy 0 indicke t., jejichz obsahem byly indicke nab. a mysticke systemy. V Evrope byli nejvyznamnejsimi pfedstaviteli t. F. von 1315

terapie genova terorismus

Hartmann, A. Besantovd, Ch. W Leadbeater a R. Steiner, pozdejsi zakladatel tzv. antropozofie, odvetvi t., v nemz byl polozen duraz zejm. na -tkfesfanstvi, charitativni lasku a metafyziku cloveka. Ackoli byli vUdcove t. kompromitovani ruznymi skandaly, zejm. prokazanym podvodem Blawatske s nadpfirozenymi poselstvimi tzv. mahatmu, toto pomerne pocetne hnuti existuje dodnes a je rozsifeno po celem svete. L. Spence (1974) uvadi, ze t. je prakticky jiny nazev pro spekulativni -tmystiku a ze take -tkabala a neoplatonisticke koncepce "bozich emanaci" (tvofeni sveta) jsou ve skutecnosti teozoficke. DHo Blawatske poklada jen za smesici buddhistickych, brahmanistickych a kabalistickych nazoru. U cloveka rozeznava t. fyzicke, zivotni a astralni telo, "ja" jako dusevni jadro, "duchovni ja" jako promenne tela astralni, "zivotni ja" jako promenne tela zivotni a "duchoveho cloveka" jako promenne telo fyzicke. Je to vlastne extrapolace tradicni okultisticke triady "telo - duse - duch" ve spojeni s virou ve znovuvtelovani ducha, posmrtny zivot v "fiSi duchU", ve vYvoj lidske bytosti z astralniho pratvaru, v nadcasove poslani Cloveka a lidstva, v atlantsky puvod asijske a africke prakultury, ve sverazny zivot myslenek a citovych hnuti, v tvurci sHu lidske yule, obrozujici vliv moudrosti a lasky, v nadsmyslove formy poznavani, vexistenci astralniho sveta, v "ja" zvifat, v rostlinnou dusi aj. T. se vyvijelajako reakce na zap. racionalismus a fil. pozitivismus a take z nekritickeho nadseni pro orientalni okultismus a esoterismus. A: theosophy F: theosophie N: Theosophie, Gottesweisheit I: teosofia Lit.: Blawatska, H. P.: The Key to Theosophy. London 1893; Steiner, R.: Theosofie: Dvod do nadsmysloveho poznan! sveta a ureen! eloveka. Praha 1937.

Nak terapie genova viz eugenika t era pie rod inn a - (z rec. therapeia = osetrovani) specif. druh psychol. a soc. terapie, spocivajici zejm. v zasazich do struktur interpersonaini komunikace a dynamiky v -trodine a v zavadeni mechanismu k restauraci rodinne rovnovahy. T.r. tlzCe souvisi s -tmanzelskym a rodinnym poradenstvim, pro nez vytvari lekarskou bazi. V praxi se casto obe cinnosti prekryvaji. T.r. vychazi z toho, ze empir. poznatky potvrzuji rozhodujici vliv rodinneho zivota na dusevni vyvoj ditete, ze tzv. poruchy chovani u ditete (dificility a -tdeprivace) jsou determinovany take manzelskymi konflikty rodicu, do kterych navic byva dite primo zatahovano (ve vyhranene poloze jde u rozvadejicich se manzelu 0 "boj 0 dite", tj. 0 vzajemne pretahovani 0 dite, 0 zavady v rodinnem souZiti a v rodinne

vychove). Deformovane manzelske vztahy maji sklon k dysfunkcnimu vykonavani rodicovskych uloh a u ditete mohou vyvolavat tzv. subdeprivaci (Z. MatejCek). Pi'i ztrate rodicovske autority dite hleda nahradni modely chovani v parte, ph poruchach indentifikace se dite nedostatecne vpravuje do role sveho pohlavi atd. A take naopak, urCite chovani ditete muze ovlivnovat a deformovat vztahy mezi rodici. Rodinny system je podstatny pro -tsocialni uceni jeho pfislusniku, zejm. deti. D. D. lackson (1954) uziva pojem "rodinna homeostaze" a tvrdi, ze jednani rodiny je zacHeno na dosazeni rovnovahy ve vztahich mezi prislusniky rodiny, ktefi se otevi'ene i skryte snazi udrzovat tuto rodinnou rovnovahu (opakujici se a cirkulujici vzorce komunikace mezi cleny rodiny moznost teto rovnovahy vykazuji). Jakmile je rovnovaha ohrozena, mobilizuji Clenove rodiny zvl. sHy, aby ji udrzeli. Manzelsky vztah je osou, kolem niz se vytvai'eji ostatni -trodinne vztahy (manzelSti partneri jsou "architekty rodiny"). Dite jako psychiatricky pacient nebo jako vychovny problem je tim clenem rodiny, ktery je postizen jeji dysfunkci, vzniklou z porusene rodinne homeostaze a ktery podleha nejsilneji dysfunkcnimu vykonu rodicovske role. Mezi symptomy jeho pfipadu patfi "volani 0 pomoc" pro utrpeni jeho rodiCii. Chovani ditete zrcadli neresene konflikty mezi rodici a "karikuje je" (V. Satirovd, 1964). Dite je vazne postizeno zejm. tehdy, kdyz rodic sveho manzelskeho partnera odmita, nebo kdyz dite navadi, aby stalo proti druhemu rodiCi. Kdyz se dite stane psychoterapeutickym pfipadem, musi se diagnostikovat a lecit predevsim rodinne vztahy. Metodiku tr. vypracovala zejrn. V. Satirovd. Jeji podstatou je odhalovat v sezenich s rodiCi deformovane interakce (komunikace), ktere vyvolaly ztratu rodinne rovnovahy a zavadet korektivni mechanismy, ktere by tuto rovnovahu restaurovaly. V podstate tujde 0 I'izene soc. uceni. T.r. se silne prosazuje, ale jeji konkretni techniky jsou podrobovany velmi pfisne kritice, stejne jako nejasne formulovany zak!. koncept rodinne rovnovahy. V "manipulacnich strategiich" se objevuji pochybne vzorce - projevuje se tu napf. "idealizovani male mestacke rodiny" (W Korner a H. Zygowski, 1988). Satirovd uvadi 4 spome vzorce v komunikaci clenu rodiny: obvinujici, usmirujici za kazdou cenu, chladne racionalni a nevecne rusive. Maji byt nahrazovany zejm. otevrenou komunikaci s vyjadrenim zajmu 0 druheho. Vedle Satirove aD. D. lacksona jsou hlavnimi pfedstaviteli t.r. S. Minuchin a l. Haley. A: family therapy F: therapie familiale N: Familientherapie I: terapia familiare Lit.: Gurmall, A. S. - Kuiskem, D. P. eds.: Handbook of Family Therapy. New York 1981; Minuchin, 5.: Families and Family Therapy. Cambridge,

Mass. 1974; Nichols, M. P'.: Family Therapy: Concepts and Methods. New York 1984; Satlr, V.: ConjOInt Family Therapy: A Guide to Theory and Techntque. Palo Alto, Cal. 1964; Satirovd, V: Kniha 0 rodine. Praha 1994' Schilppe, A. VOIl: Familientherapie im Uberblick: Basis Konzepte Formen' " Anwendungsmoglichkeiten. Paderborn 1987.

Nak t era pie soc i a I n i viz diagnostika socialni t e r evn ,v y z k u m n y - nepfesny termin oznacujici soc, prostredI, okruh, misto, ve kterem se realne provacti sber mformaci v ramci s-gickeho empir. vyzkumu. Nejcasteji se tento termin pouziva v pi'ipade aplikace -tinterview -tdotaz~ikove~o s~tfeni a -tpfimeho pozorovani. Tyt~ -:te~h~lky sb.eru I~fo~maci se nazyvaji nekdy tez ter~nmml techm~aml. Nekdy se za t.v. povazuje i prostredI, kde se pra~uJe s dokumenty (napi'. -tarchivy), S pojmem t. v. souviseji daISi pojmy, jako prace v terenu (field ~~rk)~ t~kajici ,se vyzk~~iku, resp, tazatelu realizujicich pnslusne techmky, terenm akce, coz je pojmenovani casti vyzkumu odehravajici se v "terenu", terenni setfeni jako pojem zduraziiujici jistou autonomii teto vyzkumne etapy, a -tterenni vyzkum (field study), kterym se nekdy r~ZUmi totez co terennim seti'enim, nekdy pak typ empir. vyzkumu, pro nejz je pfiznacna absolutni pfevaha terenni prace, z jejichz vysledku se pi'imo formuluje vyzk, zprava, :o.uzi:ani terminu t. v. a terminu pi'ibuznych je pi'iznacne neJen pro empir. sociologii, ale i pro ostatni spo!. vedy, ktere cerpaji informace z primeho kontaktu s lidmi a z produk~~ lidske cinnosti (pro kult. a soc, antropologii, psychologll, demografii aj.), 0 t.v. se uvazuje take jako prosti'edi, resp. systemu, do ktereho s-gicky vyzkum neJak zasahuje, meni jej tim, ze z neho nejen odebira urcite informace, ale i urCite informace mu dodava (viz -tzakon Brillouinnv). T.v. byva hodnocen jako pi'ipraveny nebo nepfipraveny (vice nebo mene seznameny s phpravovanou akci nebo se smyslem s-gick)'ch vyzkumu wbec), vIidny a pratelsky nebo neduverivy a nepristupny, aktivni a vstncny (vitajici spolupraci na vyzkumu) nebo netecny, ne.spo!~pracujfci, take pi'esyceny vyzkumy, unaveny apod. (VIZ tez -tpopulace zajata). PI'iprava, "naladeni" t.v. se provadi propagaci vyzkumu, silne je vsak ovlivnuje celkova spo!. a polit. atmosfera, pozice a prestiz s-gickeho vyzkumu ve vet. mineni, resp. image s-gie jako takove, A: research field F: terrain de recherche N: Feldforschung I: campo di ricerca

?

Lit.: viz -+metody sociologicke, -+techniky sberu informaci.

Vod t e r ito ria lit a - pojem uzivany ve specif. vyznamu v -tsociobiologii pro oznacenf chovanf zivoCichu, jimz brani relativne fixovany prostor proti jeho obsazenf nebo uzitf jinym clenem tehoz druhu. Je to vyjadreni mono-

polniho prava na uzivani zdroju v danem prostom. P. L. V,an.den Be~g~e spojil velmi dumyslne problem t. s agreSIVI1I~.chovamm a navrhl kauzalni model vztahU mezi populacmm tlakem, rustem poti'eb, teritorialitou, hierarchii a agresf. T. se netyka mezidruhovych vztahU: teritorialni n~jsem, kdyz vyhanim ze zahrady krtka, ale kdyz vyhamm so~se~ovy deti, Problemem t. se velmi dumyslne a atraktIvne zabyval R. Ardrey. V ekologii se t. rozumi spiSe v~akl. formy pouzivani teritoria a akvatoria jedinci toho CI onoho druhu, Rozlisuje se planktonova stabilni si?eInf a ~omadn~ t., pi'icemz posledni dYe jsou' ze s-gic~ keho hiediska neJduleZitejsf. T. rna mimofadny vyznam pro regulaci poctu clenu populace urciteho druhu. A: territoriality F: territorialite N: Territorialitiit I: territorialita Lit.: Ardrey: R: The Territorial Imperative. New York 1968; Van dell Berghe, P. L: Bnngmg Beasts Back In. Toward a Biosocial Theory of Agression. American SOCIOlogical Review, 39, 1974.

Pet termin ism us viz nominalismus te rm in

0

bse rvacni viz jazyk observacni

termin primitivni - (z lat. terminus =pfesne ohranicena mez; primitivus = prvotni) - zakl. termin v axiomatickem nebo formalizovanem systemu, ktery v tomto systemu neni definovan (viz -taxiomatizace, -tformalizace). T. p. vytvai'eji spolu s axi6my a definicnimi a dedukt,ivni~i pravidly bazi deduktivnich systemu. Napr, v aXlOmatIckem systemu aritmetiky vytvorenem G. Peanem jsou t.p. pfirozene cfslo, nula a naslednfk. Aplikace presneho vyznamu pojmu t.p. na s-gii je sporn a, protoze vetSinou zde nelze zachovavat pfesna pravidla axiomatizace a formalizace, "nedefmovaru" terminu muze byt symptomem obavy z -tredukcionismu nebo pi'iklonu k urcitemu s-gickemu smeru. A: primitive term F: terme primitif N: Grundtermin, primitiver Termin I: termine primitivo Lit.:.Berka, K. -Mleziva, M.: Co je logika. Praha 1962; Hasenjiiger, G.: Emfuhrung m die Grundbegriffe und Probleme der modernen Logik. Frelburg, MUnchen 1962.

Ber term in teo reticky viz jazyk teoreticky t e r 0 r ism u s - (z lat. terror = strach, hruza, hrozba) _ termin pouzivany v posledni dobe pomerne siroce k oznaceni -tnasili v malem mei'itku, provedenem protijednotlivci i starni moci. Jde 0 moraine zduvodiiovany cin, ktery miva provokativni charakter, podobu otevfeneho vysmechu pfijatym normam chovani, coz jej odlisuje od jinych forem nasi If. Ve staroveku se vyskytoval pi'edobraz t. _ nasili proti vladci reprezentujicimu tyranii (vrazda tyra-

1316 1317

test frustracni Rosenzweiguv testovani statistickych hypotez na). KlasiCti polit. teoretici povaiovali takovy cin za v podstate monllni problem, spojeny s faktem, ze zakonna pravomoc byla vazana na urad vladce a platnych mechanismu pro jeho sesazeni bylo velmi malo. Nicmene zabiti vladce, i kdyz byl tyran, bylo vzdy neprijatelne. Pro podobnost monarchicke a patriarchalni legitimni struktury byla kralovrazda blizka otcovrazde, takze se na ni vztahovain univerzalni ---ttabu. Moderni stat usiluje 0 abstraktnejsi fonny zakonitosti, ktere nejsou primo spojeny s personalnim panovanim, ale jak zduraziiuje Max Weber, stat rna monopol na legitimni nasili. Zabit reprezentanta statu, porusit stanovena pravidla, byi s rizikem vlastni srnrti, ve jmenu nejake danym statem neuznavane ideje (napr. v nadeji na vytvoreni statu noveho) je nepnpustne. V oeich vefejnosti jsou nonny poruseny dvojnasobne, jestlize se ukaze, ze ---tobeti teroristickych Ginu nebyli z hlediska ideologie teroristu tim pravym cilem, tj. legitimnimi zastupci jimi neuznavaneho statu. Uchylovani se k takovym zastupnym obetemje pro t. ovsem charakteristicke a odpuzuje vice nez vysoka mira pouZiteho nasili. Na druhe strane byva poukazovano na to, ze vyhlazovani narodu, masove vykoreiiovani etnickych a rasovych skupin, muceni vezM, konfiskace, drancovani apod. provadene v moderni dobe nekterymi staty dosahlo astronomickych mentek ve srovnani s vrazdami, unosy a kradezemi, ktere provadeji teroriste. Stejne jako drive byvala kralovraida zduvodnena pocitem, ze kral zneuctil svoje poslani, teroriste moderni doby chapou ustanovene normy jako opory spatneho spo!. radu, evokujiciho strach (pi'anim teroristu je, aby ostatni videli nepritele tak, jako oni sami). Sve ciny zduvodiiuji presvedcenim 0 zatajenych hrUzach platneho poi'adku, vylicenim statu jako "papiroveho tygra", vytvarenim podminek pro fonnovani masoveho hnuti. Prezentuji je jako heroicky pi'iklad, jenz rna siroce inspirovat, provokovat statni represe ukazujici vsem krutost uradu (kterou predtim videli jen teroriste). Ocekavanym efektem je vyvolani spontanni masove kontramobilizace. Teroristicka ki'idla nacionalistickych hnuti nekdy vyznacne pi'ispivaji k polarizaci kolem kolekt. identit. Mezi nejdulezitejsi akce teroristickych sku pin patti ty, ktere katalyzuji vnitrostatni konflikt a 0 nichz se predpoklada, ze uspeji spiSe, je-li vyzyvana obecna, ne tfidni vzajemnost. Pojem t. rna v soucasne dobe pomerne siroky obsah a je spiSe lidovym oznacenim nasili jako soucasti extremniho polit. jednani nd ved. kategorii, pod kterou by se skryval jasne vymezeny model jednani. Za t. jsou nekdy povazovany i ryze rasove, etnicky i jinak motivovane Giny maIych extremistickych skupin, ktere urcuji taktiku nasili a planuji je v tajnosti. Tato aktivita miva charakter apoli-

ticke kriminality. Pokud jde 0 tajne ucastniky polit. motivovaneho teroristickeho cinu, vetsinou cleny tzv. podzemnich skupin, v obdobi izolace od sirsiho polit. hnuti rozvijeji casto interni ---tsubkulturu, neproniknutelnou pro lidi vne, jejiz polit. cile se stavaji stale obtizneji poznatelne. Pi'edstavitele statu, kteri jsou tercem polit. t., casto zmensuji tajuplny vyznam takovych teroristickych skupin vel'. nai'cenim, ze ve skutecnosti jde 0 "agenty nepfatelskeho statu". Nekdy se ale teroristicke skupine podafi skutecne ziskat skrytou podporu nejakeho statu a Ize ji pak tezko odlisit od tajne rekrutovane, statem vycvicene a fizene skupiny. Nekdy se t. pretvari v partyzanskou valku a teroristicke akce pak vytvareji pocatecni nebo konecnou fazi decentralizovanych ozbrojenych boju. Jadrem malych, tajnych nasilnickych skupin byvaji i opozicni intelektualove, jejichz zamer zorganizovat masove hnuti ztroskotal (nekdy i po pocatecnim uspechu) - klasicky vzor nalezneme ve vyvoji rus. revo!. t. na konci 19. st. Rostouci izolace takovych teroristickych sku pin od masove polit. aktivity je pak vede ke zminenemu vytvareni vlastni subkultury vcetne rozvijeni vlastniho jazyka, nesrozumitelneho pro ostatni lidi vne skupiny (casto i pro ucastniky sirsiho spo!. hnuti, z nehoz takove skupiny vzesly). Jejich cienove jsou vzajemne vazani velkymi podstupovanymi riziky, zminenym tajemstvim, izolaci od vnejsiho sveta a vlastni subkulturou, ale i sebeuctivanim v heroickem boji, snahou vyhnout se konfrontujici porazce. Teroristicke skupiny jsou tedy vlastne specif. pi'ipadem ---ttajnych spolecnosti, casto maji rysy ---tsekty a pestuji ---tkontrakulturu. Vyskytuji se ale i pl'ipady individ. teroristu, ktefi nejsou sv
MaJ

test frustracni Rosenzweiguv viz testy projektivni t est R 0 r s c hac h u v viz techniky projektivni, testy projektivni, testy psychologicke t est r u k y viz testy projektivni t est so ci 0 met ric k y viz metody sociometricke, sociometrie, status sociometricky t est s tat i s tic k Y- fonnalni rozhodovaci pravidlo, pomoci nehoz se pfijima nebo zamita ---tstatistickli hypote-

za v postupu ---ttestovani statistickych hypotez. Pro dastup se pouziva napi'. ph testovani nenulovych hodnot nou nulovou hypotezu (Ho) a k ni urcenou alternativni koeficientu korelace, asociace a regrese.) Mezi t.s. rna vyspec if. nebo omnibusovou hypotezu (HA ), ktere SPOI~ lucne postaveni standardni normalni test (tez Z-test), ktetvori formalne dye varianty rozhodnuti (rozhodovaci prory prevadi mnoho statistik na normalni rozlozeni s prustor) rna t.s. tyto slozky: a) testovou statistiku (testovou ~erem nula a rozptylem jedna, a tim umoziiuje pouzivat charakteristiku, testove kriterium) T, tj. formulaci dat Jednoduche tabulky, resp. jedno cislo pro kritickou hladiT = ~XI '" Xn), ktera charakterizuje odklon vyberovych dat nu. Tvrzeni, ze statistika T rna za platnosti Ho asymptoticod ~lt~ace nulove hypotezy (nulova hodnota T zpravidla ky normalni rozlozeni s prumerem 110 a smerodatnou odmdlkuJe uplnou konzistenci dat a nulove hypotezy nebo chylkou (chybou) ST (resp. rozptylem S2T)' Ize vyuzit tak, ze ukazuje na nulovou indikaci pro platnost HA ); b) statisticpro dostatecny rozsah vyberu se provede standardizace stake rozlozeni testove statistiky T, ktere je vychodiskem roztistiky: Z = (T -Ilo)/ST, a pak porovnani z s kritickou hod~o?ovaciho pravidla (viz d»; c) kriterium rozhodovani, tj. not~u za (pro dvoustranne testy: ZO.05 = 1,96; ZO.OI = 2,58; nZlko a, se kterym postup odmitne platnou Ho a ktere se pro Jednostranne hypotezy: z' 0.05 = 1,65, z'o 01 = 2,33). nazyva tez hladinou statist. vyznamnosti testu; zpravidla A: statistical test F: test statistique N: stati~tischer Test se voH 0,05 nebo 0,01, resp. 5 % a 1 %; d) pravidlo roz- I: test statistico hodovani, ktere rna 2 ekvivalentni fonny, metodu kriticke Lit.: Bollev. L. N. - Smirnov. N. V.: Tablicy matematiceskoj statistiky. hodnoty testu a metodu dosazene vYznamnosti. Metoda Moskva 1983; Janko, J.: Statisticke tabulky. Praha 1958; Lehmann. E. L.: kriticke hodnoty testu spoCiva v tom, ze k dan emu a se Testi~g Statistic~l Hypotheses. New Y~rk 1959; LikeS. J. - Laga. J.: Zakladm staUsucke tabulky. Praha 1978; Rehcik. J. - Rehdkovd. B.: Analyza urCi takova hodnota statistiky Tao jejiz prekroceni znamekategonzovanych dat v sociologii. Praha 1986. na, ze riziko odmitnuti platne Ho ve prospech HA je menReh si nebo rovno a. Plati pravidlo: je-li T < Ta, neni duvod zamitat Ho ve prospech HA, je-li T> Tao zamitneme Ho tes t tema ticky ap ercepcni viz testy projektivve prospech HA, nebot za Hoje vyskyt takto extremni hod- ni, testy psychologicke noty T malo pravdepodobny (pravdepodobnost vyskytu testovani statistickych hypotez -postuprozT> Taje mensi nebo rovna a). Hodnoty Ta se nazyvaji hodovani 0 pfijeti ci odmitnuti ---tstatisticke hypotezy nekriticke hodnoty testu a jsou zavisle na a a na poctu pobo jedne ze dvou Ci vice hypotez. Statist. hypoteza H je zorovani. Jsou publikovany ve ---tstatistickych tabulkach. matem.statist. model vzniku dat, vztahu mezi castmi souPh metode dosazene vyznamnosti se postupuje nasledoboru ci mezi promennymi, nebo je to vyrok 0 parametrech vne: ze statist. tabulek nebo pfimym vypoctem se zjisti z pi'ijate tfidy modelu, resp. 0 podtfide modelu. Podle stadosaiena hladina vyznamnosti 0.* = P(za Ho je dosazena tist. metodologie a formulace statist. problemu rozlisujehodnota Tnebo hodnota vyssi). Plat! pravidlo: je-li 0.* > a, me 3 zakl. situace t.s.h. neni duvod na dane hladine zamitat Ho, je-li a * ~ a, za1. Testovani platnosti zvolene hypotezy H proti omnimitneme Ho ve prospech HA- Tento postup je bezny pfi vy- busove (vseobecne) alternative je pi'istup statist. vyznampoctech na pocitacich; vyhodou je nejen fakt, ze nemusime nosti R. A. Fishera, spocivajici v urceni testove statistiky pouzivat statist. tabulky, ale ito, ze 0.* je jistou normaliT, ktera charakterizuje shodu empir. dat a hypotezy H. Jestzovanou mirou indikace neplatnosti Ho, resp. indikace plat- lize T je tak velka, ze shoda dat a H je malo pravdepodobna nosti HA , a take to, ze 0.* je mozno pouzit v dalSich kro- (pravdepodobnost, ze dosaiena shoda nebo shoda horsije cich ---tstatisticke inference (spojovani vysledku testu pfi mensi nez pi'edem zadane riziko, typicky a = 0,05 nebo nezavislych vyberech, simultanni statist. inference). 0,01), i'ikame, ze statistika T je statist. vyznamna, a H odV bayesovske statist. metodologii je t.s. zalozen na apo- mitame; jestlize vsak T ukazuje na statist. nevyznamnou steriomich pravdepodobnostech jednotlivych alternativ, neshodu, neni duvod zamitat H, a proto ji pfijimame jako a tak umoziiuje pi'imy vyber nejpravdepodobnejsi hypote- statist. zaver. (Prikladem je testovani dobre shody s norzy; princip v praxi narazi na nektere potize (pi'edevsim sta- malnim rozlozenim, testovani nezavislosti v kontingencnoveni apriornich pravdepodobnosti), resi vsak celou ra- ni tabulce). V analyticke praxi je po zamitnuti H vetsinou du nejasnosti klasickych testu vyznamnosti. V nekterych zapotrebi specifikovat platnou uzsi altemativu, ktera prisituacich je mozno provest t.s. pro Ho take pomoci inter- nese relevantni s-gickou informaci. Specifikaci provactivalu spolehlivosti: zkonstruuje se (1 - 0.)100% interval me bud rozkladem H na dilci hypotezy a -+simultannim spolehlivosti pro neznamy parametr - pokryje-li tento in- testovanim statistickych hypotez, nebo postupnym testerval hypotetickou hodnotu, neni duvod Ho zamitnout, tovanim nekolika ruznych hypotez H, H', H", .... je-li hypoteticka hodnota vne intervalu, Ho se zamita. (Po2. Rozhodovani 0 zvolene Ho (tzv. nulova hypoteza)

1318 1319

testovani statistickych hypotez simultanni testy osobnosti proti spec if. ureene alternativni hypoteze HA je rozhodovacim pristupem J. Neymana a E. S. Pearsona: podle tzv. Neymanova-Pearsonova lemmatu (resp. nektereho jeho zobecneni) se urei optimalni testova statistika a k ni rozhodovaci statist. pravidlo (--'statisticky test), ktere umoznuje rozhodnout mezi Ho a HA: a) urei se pravdepodobnost chyby l. druhu a (tj. pravdepodobnost pfijeti HA za predpokladu, ze Ho plat!), b) minimaIizuje se pravdepodobnost chyby 2. druhuft (tj. pravdepodobnost, ze pfijmeme, resp. neodmitneme Ho ve prospech HA, ktera vsak ve skuteenosti plati). DruM kriterium se formuluje take jako maximaIizace sHy testu 1 - ft; je-li HA zavisla na parametru ~, nazyva se funkce 1 - ft(~) silofunkci. Ke kaMe dvojici Ho a HA je ureena testova statistika T a kriticka hod nota Ta k zadanemu a (typicky 0,05 nebo 0,01), jejiz pi'ekroeeni statistikou T znamena odmitnuti Ho a pi'ijeti HA- Rozhodovaci situace je podminena alternativnimi moznostmi Ho aHA - interpretace a pouzitelnost vysledku zavisi na vhodnosti jejich volby. V aplikaci volime hypotezy typicky tak, ze Ho povazujeme za vychodisko, odrazovy mtistek k prokazani vyzk. zajimave aIternativy HA. Ho sarna byva v nekterych situacich vYzk. nezajimava. Proto, vzhledem ke specifienosti HA , rna nepi'ijeti alternativy v takovem interpretaenim kontextu jen ten to negaeni vyznam a nevypovida 0 platnosti Ho; v praxi mtizeme opakovat testovani Ho proti jinym alternativam. Legitimnost zaveru zavisi take na spravnosti volby distribueniho modelu. Pi'iklady: Ho = vyberovy prumer odpovida hodnote parametru J.lo, HA = vyberovy prumer odpovida hodnote parametru vetSi nez J.lo; Ho = korelacnf koeficient rex, Y) odpovida populacni hodnote nula, HA = korelacnf koeficient odpovida hodnote rozne od nuly; pi'edpokJada se normalni dvourozmeme rozlozeni obou promennych (X a Y). Statistika T indikuje alternativni hypotezu a jeji nul ova hodnota typieky ukazuje na idealni konzistenci dat a Ho (proto nazev nulova hypoteza). Kriticke hodnoty Ta (a se nazyva take kritiekou hladinou) jsou pro jednotlive testove situace publikovany ve --'statistickych tabulkach. Rozsireni moznosti tohoto pi'istupu poskytuji testy pomerem --'verohodnosH, ktere umoznuji napr. provadet overovani modelii v --.kontingencnich tabulkach ajejich postupne zjednodusovani (i automatickou cestou). 3. Vyber ze dvou (nebo viee) altemativnieh hypotez pi'i apriomi informacije tzv. bayesovskym rozhodovacim pi'istupem. pfi znarnem rozlozeni zkoumanych velicin a apriornieh pravdepodobnostech pro platnost jednotlivych hypotez P(H]) (P(H z), ... , P(H K)) jsou odvozeny aposteriorni pravdepodobnosti hypotez P(HKIX), ktere vznikaji kombinaci apriomieh yah a empir. evidence z dat X. Tu zprostredkuje tzv. verohodnostni funkce (pravdepodobnostni

hustota, do niz jsou dosazeny hodnoty namerenych veliein X = (X/> Xz, ... Xn) a ktera se stava funkci neznamych parametrti). Spojeni se provadi Bayesovou vetou. Rozhodnuti 0 pfijeti HK vychazi z P(HKIX) pi'imo (pfijimame tu hypotezu, ktera rna dostatecne vysokou aposteriorni pravdepodobnost) nebo vykazuje nejmensi hodnotu ztratove funkce, kterou zavedeme do modelovych uvah. ~akl. matem. princip se cleni podle ruznych interpretaenich skol predevsim na: a) subjektivni chapani pravdepodobnostnich apriomieh yah i vyslednych, empirii opravenych rozhodovacich yah, b) empir. bayesovsky pi'istup, vychazejici z empir. odhadnutych apriornich yah pro jednotlive hypotezy. Kazdy z uvedenych pi'istupti rna sva interpretacni a prakticka omezeni a rna take sve metodo!.-fi!. a gnoseologicke dtisledky. Vysledky t.s.h. se stavaji soucasti --'statisticke analyzy dat a interpretuji se v jejim celkovern kontextu. Take volba hlediska vyznamnosti (a), pi'ip. pozadovane sHy textu (/3), nebo pozadovane aposteriorni pravdepodobnosti pro pi'ijeti hypotez je vyzk. (nejen statist.) rozhodnutim a zavisi na riziku spojenem s nespravnou interpretaci a chybnymi praktickymi i teor. zavery. A: statistical hypotheses testing F: tests d'hypotheses statistiques N: Priifung der statistischen Hypothesen I: verifica delle ipotesi statistiche Lit.: De Groot, M. H.: Optimal Statistical Decisions. New York 1970; Fis· her. R. A.: Statistical Methods for Research Workers. Edinburgh 1925; Lehmallll, E. L.: Testing Statistical Hypotheses. New York 1959; Miller, R. G." Jr.: Simultaneous Statistical Inference. New York 1966; RaiJfa, H. -Schla· i/er: Applied Statistical Decision Theory. Boston 1961; Rehdk. J. - Rehako· va, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986; Zacks. S.: The Theory of Statistical Inference. New York 1971.

Reh

testovani statistickych hypotez simultann i - (z lat. simul = zaroven, najednou, soucasne) - jeden z postupti --.testovani statistickych hypotez, v nemz se soubezne rozhoduje 0 nekolika dilcieh dvojicich --'statistickych hypotez s cilem pi'ijmout souhrnny zaver. Typicky se pouziva v situacich, kdy zamitneme nulovou hypotezu ve prospech siroce pojate omnibusove altemativy a tu chceme specifikovat. Pi'ikladem je zamitnuti hypotezy 0 rovnosti nekolika prtimerti a nasledna specifikace, ktere promery se navzajem lisi a ktere ne. Obdobne zamitnuti hypotezy nezavislosti v kontingencni tabulce vede k otazce, ve kterych polich se asociace projevuje a ve kterych ne. Ph postupu t.s.h.s. klademe pozadavek max. pi'ipustneho rizika odmitnuti soueasne platnosti vsech dilCich nulovych hypotez. V praxi se pouzivaji spec. metody (napr. Scheffeho test, Tukeyav test, Duncanuv test, Neumannuv-Keulsuv test pro kontrasty v analyze rozptylu) nebo bezna testova kriteria, u nichz se posunou hladiny vy-

znamnosti (napi'. podle Bonjerroniho nerovnosti nebo Holmovy sekvencni metody). A: simultaneous statistical hypotheses testing F: test simultan~ d:hypotheses statistiques N: simultane Priifung der stabsbchen Hypothesen I: verifica simultanee delle ipotesi statistiche Lit.:. Bauer, P. - Hommel, G. - SOll/zemann, E. eds.: Multiple Hypotheses Testmg. Berhn 19~8; Miller,~. G. Jr.: Simultaneous Statistical Inference. New York 1966; Rehak, 1. - Rehakova, B.: Analyza kategorizovanych dat v soczologzz. Praha 1986

Reh te s ty do b re s hod Y viz shoda statisticka testy inteligence - druh --'psychologickych testU zamei'enyc~ ke ~~isiovani inteligence (viz --'intelekt a inteligence), kte~e ~~Jl velkou tradici a po metodo!. strance jsou nejzpiiSOblleJSl splnovat naroena kriteria --'objektivity, -+validity a -'reliability. Mezi nejpouzivanejsi pati'i test Termanuv a Merriluv zachycujici inteligenci detf, D. Weehslerav test inteligence, test A. Almeimeruv a B. H. Ravenovy tzv. progresivni matice. Nektere testy kombinuji zkousku verbalni se zjisiovanim neverbalnich dovednosti tykajfcich se chapam vztahti, doplnovani chybejieich clankti atd. Jiz vicekrat byla polofuna zakJ. ornzka, zda t.i. skutecne meri intelig.enci a zda tzv. --'inteligencni kvocient neboli IQ vyjadi'~Je ~v~l~tu m~i'e~e i~t~lige~~e. Setkavame se s jejimi ruzn:~l11, 1 protIchudnyml deflll1Cemi. IQ je pojem statist., ktery Jen castecne vyjadfuje skutecny stay veci. JiZ na zaeatku 20. st. celou situaci vystizne charakterizoval A. Binet, kdyz kons.tatoval, ze "inteligence je to, co men muj test". Tento afonsmus doznal nekolika mutaci aZ ke zneni ze inteligence je schopnost inteligentne us pet v intelig~nc~im testu". Tyto duchaplnosti ovsem nemohou zpochybnit fakt ze t.i. men skutecne kognitivni potenciality individua a tim' ze js~~. uvadeny do vztahu s vysledky jinych jedincti, sta~ novuJl Jeho misto v danem vzorku populace. T.i. jsoucasto st:ukturovany na subtesty, tzv. dilCi zkousky, ktere sleduji vykonnost v takovych cinnostech, 0 niehz se autoi'i testu domnivaji, fu tvon podstatu inteligence. Jde napi'. 0 poi'
Cer

t~,st~ ~onjunkturni - (z lat. conjunctura =spojeni

pn~ll1vych okolnosti) - technika zjisiovani zmen ve vy-

VOJ,1 ek~n. uka:~telti, zejm. tendenci ve vyrobe, prodeji a zasobach ZbOZl, v pohybu cen, vysi investic a zamestnanosti. Testovani je zalozeno na subjektivnim ocenovani techto zmen i'idicimi pracovniky vyrobnich a obchodnich organizaci s pi'edpokladem, ze se v tomto hodnoceni odrazi celkove hosp. klima ovlivnujici jejich rozhodovani. Podst~tou t.k. je,porovnavani stavti v rtiznych casovych obdoblCh pomocl stupnic, vetsinou ti'ibodovou Ci petibodov~ch. V b~vaIem Ceskoslovensku se t.k. zacaly systematlcky aphkovat od pocarku 70. !. ZjiSioval se stupen uspokojovani spotrebitelske poptavky a sledovaly se kratkod~~e ~ dlou~odobe vykyvy v nabidce a poptavce. P~uzlvana stupn~ce (v zavorce je bodove hodnoceni): poptavka byla znacne neuspokojena (-100), castecne neusp~kojena (-50), v podstate uspokojena (0), zcela uspokOJena (+50), projevovaly se poUze s odbytem (+ 100). Odpovedi respondentti jsou dale ohodnocovany vahou maloobchodniho obratu a je pOCitano tzv. konjukturni saldo jako vysledek t.k. Saldo se pohybuje v intervalu -100 az + 100: coz odpovida oceneni krajnieh stupM skaly a interpretuJe se takto: bJizi-li se -100, je signalizovan kvant. nedostatek zbozi na trhu; dosahuje-li hodnota + 100, znamena to, .ze spoti'ebitelska poptavka je zcela uspokojena, ale proJevuJe se pi'evaha nabidky nad poptavkou a va.zne obeh zbozi; salda, jejichz hodnoty se pohybuji v intervalu od odo +50 vypovidaji 0 optimalnim vyvoji trzni situace. Cilem t.k. je poskytovat operativne signalni informace a konfro~tov.~t ~e s dalSimi zevrubnejsfrni informacnimi podldady ~ :YVOJ,1 sltuace na vnitfnim trhu. Vysledky t.k. byvaji uvereJnovany ve forme casovych rad ciselnych hodnot said nebo jejich grafickeho znazorneni, ktere opticky podava rychlou informaci 0 nejvyraznejsfch rozporech v nabidce a poprnvce. A: boom tests F: tests de conjoncture N: Konjunkturtests I: test congiunturali Sle t est y 0 sob nos ti - jeden z druM --'psychologickych testu, ktery slouzi k pochopeni a hlubSimu porozumeni cloveku, k zachyceni motivti jeho chovani a struktury osob~o~ti: Pouzivaji se pi'edevsim v klinickem posouzeni mdlvldua. Mohou mit formu dotazniku, testu, projektivni a expresivni techniky. Nejpouzivanejsijsou tzv. inventare osobnosti, spojujici dotaznikovou a testovou metodiku, napi'. Minnesota Multiphasic Personality Inventory (MMPl), skladajiei se z 550 tvrzeni, jez se bud' pi'ijimajf, neb~ odmitaji; vysledky poskytuji vhled do struktury osobnosh ve skalach hysterie, depresivity a jineho prozivani. Eysenckuv dotaznik (EOD) pokryva dye skaly neuroti-

1320

1321

tlupa testy projektivni

cismu a tendence k extroverzi nebo introverzi. Existuje pestnl paleta analogicky strukturovanych dotazniku - inventaru osobnosti, ktere sleduji nejruznejsi dimenze, napt. hodnotovou orientaci, strukturu postoju: ~ajmu atd:. A: personality tests F: tests de personnahte N: Personlichkeitstests I: test di personalita Cer t est y pro j e k t i v n i - jedna z -.projek~ivnich t~ch­ nik, pouzivana zejm. v psychol. diagnostice, ale Jako doplnujici technika i v s-gickem vYzkumu. Jsou to -'psychologicke testy postavene na principu psych~l. -'projekce, na ktere je kladen pozadavek -.standar~lz~ce, tzn. ze jsou velmi pfesne stanoveny podminky, ~a m~~z se ~r:­ zentuji, vyhodnocuji a interpretuji. Za neJs~afSl a neJvyznamnejsi tp.je povaZovan test Rorschachuv (z r. 1921), ktery dodnes patfi ke standardnim diagnostic~ym.meto­ dam aje velmi dukladne rozpracovan teor., vyzk. 1 prakticky. Pracuje s deseti tabulemi, ktere se ~~stupne pfed: kladaji zkoumane osobe. Na kazde tabuh ~sou v~arevne a tvarove roznorode skvmy a ukolem osoby Je urclt, co by mohly pfedstavovat. Test diagnostikuje trvalejsi r~s~ a vlastnosti -'osobnosti, aktualni psych. stav a samozreJme i psych. poruchy. DalSim vyzn. testem je tematicky apercepcni test (TAT) H. A. Murraye (z r. 1943) ..Skl,ad.a se z 20 cemobilych obrazu znazornujicich dramatIcke Sltuace, ktere opet dovoluji rozmanity vyklad i projekci zkoumaneho subjektu. Test diagnostikuje zejm. jeho -'i,nte~­ persomilni vztahy a konflikty. Ale vyznam testu n~m. tohk v jeho diagnostickych moznostech jako v tom, ze Je reverzni a lze jej aplikovat i v jinych oblastech psychol. a s-gickeho vYzkumu. Jak H. RorschachUv test, tak TAT jsou uzivany v mezikult. komparacnich vyzkumech ..Ro: senzweigiiv frustracni test pracuje s obrazky, na mchz proband doplnuje sve verMlni reakce na fru~~~ici situac~, tudiz je mozne urCit zaver 0 smeru jeho pumtlVlty a 0 zpu: sobech, jimiz kanalizuje sve agresivni jednani. Obdobne sleduje agresivitu Zllamy test ruky (Hand test), kde subjekt interpretuje ruzne, schematicky zn~~.~men~ po~~by ruky. Ne vsechny t.p. jsou vseobecne,pnJI~ane.a UZlvane. Napf. L. Szondiho t.p. osobnostmch dlSPOZlC stanovujici tzv. "analyzu osudu" je poklad[m za Zll~cne ~isk~~ tabilni. Pouzivaji se i roZlle kresebne testy, meZI ktere patn testy dokreslovaci (napf. Kreatos, Wart.eg g ), kre~?a st:omu, lidske postavy, detska kresba rodmy ~ dalsl; ~race s kterymkoliv z t.p. je relativne velmi narocna a sml JI pr~­ vadetjen psycho log spec. v teto technice skoleny. Analyzou projektivniho materialu se restrukt~ruje p~yc~od:na­ micky obraz osobnosti cloveka, ve kterem hraJe dulezlt~~ roli oblast -'nevedomi, kde byvaji velmi casto ukryty pnciny psych. obtizi cloveka.

A: projection tests F: tests projectif N: projektiver Tests I: test proiettivi Lit.: Murrav. H A.: Thematic Apperception Manual. Cambridge. Harvard 1943; Rors~"wch. H: Psychodiagnostik. Bern 1921.

KoR, Cer te s ty p s y c hoi 0 g i ck e - zkousky, ktere se p~ovadeji za ucelem ziskani informaci 0 psych ice cloveka aJsou postaveny na dotazech a odpovectich, na vysl~~eni yozadavku a pokusu 0 jeho splneni. T.p. nehodnotI c~~veka pv~da­ gogickym zpusobem (znamkovanim), ale slOUZI k hlub.slmu poznani jeho mysleni, inteligence, postfehu, ~?zomostl, pameti, motivace, afektivity, jeho zajmu, postoJu, hodnot atd; Tuto metodu pouzil jako prvni r. 1890 K. Mc Cattell, ktery ale hovohl 0 "mentalnich testech", jejichz prostfednictvim chtel pevneji zachytit rozdily mezi j~dnotl,ivci. R. 19?5 A. Binet a H. A. Simon rozpracovah prvm test pro dlagnostiku intelektove urovne abnormalnich jedincu. Js~~ pokladani za zakladatele testovych tradic v psychologll. V mezivalecnem obdobi se zacaly vyvijet -.testy osobnosti, pouzivane i mimo oblast psychologie (Junguv as~­ ciacni test, TAT, tematicky apercepcni test, Rorschachu~ test atd.). Obecna definice t.p. zduraziiuje, ze ~~ ~ak~a~e pozorovaneho chovani (Cinnosti) jedince lz~ UClmt zaver o tom, jak proziva, jak mysJi, jedna, rozhoduJe se, zpracovava informace. Z vysledku testu lze usuzovat na psychol. ustrojeni jedince, tj. na struktu~u jeh~ os?bno~~i ~wven jeho psychol. zjistitelnych funkCI - myslem, p~ozlvanl ~p?d. T.p. musi spliiovat pomerne pfisna kritena -'vahdl~~ a -'reliability. Mely by skutecne meht to, co proklamuJI, ze men, resp. v cern stanovi pnslusny odha~, a ~roto ,musi byt provedena -'standardizace na POPUl~CI a ve~o~e rozmezi v nichz jsou uplatnovany. Znamena to napr., ze am. test i~teligence Wechsler-Bellevue musi byt pfizpusoben a standardizovan na ces. populaci odpovidajiciho veku. V tp. se lze orientovat napf. podle nasledujiciho schematu:

!

Pfedmet acil pozorovani

Forma zkousky (testu)

-->testy znalosti

papir a tuzka

-->testy inteligence

verMlni neverbalni

-->testy schopnosti

zkouska vykonu

-->testy osobnosti

dotaznik objekti vni testy -'projektivni techniky -'expresivni techniky

V soucasnosti existuje na celem svete nepfebeme mnozstvi nejruznejsich t.p., jejichz seznam a podrobnejsi popis jsou zachycovany v opakujicich se reedicich Mezindrodniho seznamu testu. V jednotlivych zemich jsou instituce, ktere vydavaji a distiibuuji psychodiagnosticke a didakticke testy, chrani autorska prava a dbaji na dodrZovani zasad pouzivani a ochrany vsech techto metod. A: psychological tests F: tests psychologiques N: psychologische Tests I: test psicologici Cer t est y s c hop nos t i - typ -'psychologickych tesru kladoucich si za cil odhadnout schopnosti porozumet zadavanym ukolum a rozpoznat ski on k jejich realizaci. Zjisfuje se napf. kvalita zrakoveho vnimani, spolehlivost prostorove orientace, schopnost vizualizace problemu, perceptualni rychlost, motoricke dovednosti aj. T.s. slouzi k profesnimu odhadu a jsou to cenne pomucky pro rozhodovani v oblasti -.managementu a v -'pracovne profesnim poradenstvi. A: ability tests F: tests de capacites, tests d'aptitudes N: Fahigkeitentests I: test attitudinali Cer t est y z n a los t i - patfi mezi -'psychologicke testy a slouzi k pfedbeznym odhadum toho, jak se clovek orientuje ve spec. oboru. Vedle testu vseobecnych znalosti lze konstruovat testove zkousky v mnoha oblastech lidske cinnosti, napf. pracovni, organizacni, manazerske atd. Vysledky t.z. pfedstavuji pravdepodobny odhad, nikoliv definitivni jistotu. A: knowledge tests F: tests de connaissances N: Wissenstests I: test di conoscenza Cer T - g r 0 ups viz asertivita, vycvik sochilni thanatologie - (z fec. thanatos = posledni dech, posledni vydechnuti, tedy smrt) - termin pouzivany ve smyslu "nauky 0 osetfovani umirajicich", pficemz nejde jen o osetfovani lekafske, ale 0 celkovou (telesnou i duchovni) peCi 0 umirajiciho cloveka a analyzu prubehu jeho umirani. Tuto peCi zejm. u Iidi, ktefi nejsou spjati s nejakym nabozenstvim a jeho formami duchovni utechy, zvlada jen tezko samotny Iekaf, i kdyz je v techto situacich zakl. osobnosti. Pfedpoklada se, ze vedle lekaru by se ukolu pfevest pacienta dustojne z -'zivota do -'smrti, kdyz moznost prodlouzeni jeho zivota uz pro nej neexistuje, meli ucastnit psychologove, pfip. dalSi pracovnici se soc. erudici, a rovnez nejblizsi umirajiciho, ktefi s nim jsou dusevne nejvice spjati. Umirani a smrt cloveka se v modemi dobe stale vice institucionalizuji. Mene se umira doma, stale cas-

teji se umira v ustavech. Posledni veci cloveka jsou vetSinou v rukou osetfujiciho personalu. T. rna pomoci v teto nouzove situaci celit zejm. technokraticky pojate, odlidstene medicine, propracovavat pfipravu Jekafe a dalSich zucastnenych na to, jak pomahat cloveku v jeho nejvetsi krizi tesne pfed pfichodem smrti nebo v prubehu smrtelnych chorob. Jde 0 krizi zasahujici same zaklady osobnosti umirajiciho, ale i osobnosti zucastnenych. Umirani je zasahuje v oblasti citove, psych., s moznymi vaznymi spol. dusledky (ztrMa smyslu zivota, krize zivotnich hod not apod.). Postoje umirajicich ke smrti probihaji vetSinou 5 stadii, ktera by mel osetfujici respektovat: 1. pro prvni je typicke popirani informace 0 vaznosti vlastniho stavu, psych. sok nemocneho; 2. ve druhem stadiu se objevuje vectomi existence vazne choroby doprovazene strachem a zatrpklosti; 3. ve tfetim obdobi se probouzi nadeje, dochazi ke komunikaci s lekafem a s dalSimi zucastnenymi; 4. ctvrtym stadiem byva hluboka deprese; 5. pMym pfijeti smrti - vetsina lidi v tomto stadiu touzi po pfitomnosti nejblizsich; umirajici se vetSinou dostava do agonalniho stavu (jen kolem 10 % nemocnych umira za plneho vectomi). A: thanatology F: thanatologie N: Thanatologie I: tanatologia Lit.: Haskovcovd, H: Rub zivota, lie smrti. Praha 1975; Haskovcovd, H.:

Spoutany zivot. Praha 1985; Steindl. R.: Kontinuita zivota. Praha 1987.

Ste

tim 0 k r ac i e viz oligarchie tis k viz komunikace masov3 Tit - for - tit viz strategie konfliktni t I u p a - (z rus. tolpa; pfevzato do cestiny v dobe obrozeni) - obecne skupina lidi shromazdenych za urcirym ucelem. Termin t odpovida fr. slovu "la bande", ang\. "band". Z antropo\' hlediska se jedna 0 skupinu lidi, ktera zije po urCitou dobu v roce pohromade. Obvykle se takto oznacuji lokalni nebo migrujici sku piny lovecko-sberacskych nebo pasteveckych spolecenstvl. Rozsah t. je velmi rozdilny podle typu spolecnosti a podle ekologickych podminek, ve kterych spolecnost zije. Napf. subarktiCti Algonkinove vytvafeji behem leta spolecna tabofiste 0 nekolika desitkach Ci stech Iidi, ale na zimu se rozdeli do migrujicich t. 0 12-20 jedincich. Tyto skupiny se vytval'eji podle vule jejich ucastniku, zatimco letni tabofiSte sleduje uz rodovou a klanovou strukturu; migrujici skupina je malym kooperujicim spolecenstvim, letni shromazdeni t je terapeutickou a pfibuzenskou institucL Protoze term in t. je ponekud pejorativni podobne jako jeho synonymum horda, pouziva se dnes v antropo\' Iiteratufe pro t. proste termin skupina. 1323

1322

totem

tmarstvi

A: band F: bande, attroupement N: Bande I: banda, orda Lit.: McFeat, T.: Small Group Cultures. New York 1974.

Jus

A: repressive tolerance F: tolerance repressive N: repressive Toleranz I: tolleranza repressiva Lit.: MarclIse, H: One Dimensional Man: Studies in the Ideology of Advanced Industrial Society. London 1964. Kel

t mar s t v i viz osvicenstvi

topie viz utopie

tolerance - (z lat. tolerantia = snaseni, trpelivost)ochota pfipustit u druhych odlisne nazory, chovani, vzhled apod. Na polit. scene je princip tolerance spojovan se vzestupem liberalniho mysleni. T. je povazovana za jednu ze zakl. hodnot -tdemokracie. Zvl. v teto souvislosti vystupuje ovsem problem mezi t., tedy urceni prahu, za nimz se t. stava kontraproduktivni - nebezpeCi tolerovani netolerantnieh. lednoduche pravidlo, podle nehoz rna byt tolerovano vse, co neskodi druhym, pozbyva na pfesvedcivosti se vzrustem komplexity spolecnosti. Stale mene je mozne rozhodnout, co vse muze ve svych vzdalenych dusledcich tfebas nezamyslene druhe poskodit. Spolu stirn rostou negativni -texternality tolerovanych aktivit. DalSim limitem liberalniho pojeti t. je, ze ve jmenu svobody cinnosti jednech byly niceny pfedpoklady pro pfeZiti vsech (tzv. -tlaissez faire, laissez detruire). Soeiologove frankfurtske skoly hovofi 0 -trepresivni toleranci, ktera prave tolerovanim protestnieh aktivit pfispiva k jejich zneskodneni. Spolecnost, ktenl v jistych mezieh toleruje odpor, devalvuje jeho hodnotu. T. vuci oponentum pfitom neznamena ochotu zmenit cokoliv na skutecnostech, ktere vyvolaly nesouhlas. Tim se t. meni z nastroje kooperace v prostfedek reprodukce ustavene moei. A: tolerance F: tolerance N: Toleranz I: tolleranza Kel

to p onom astik a viz onomastika

tolerance frustracni vizfrustrace tolerance represivni - (z lat. reprimere = potlacovat, zatlacovat) - pfedstavuje mechanismus manipulace zalozeny na benevolenci vuci otevfenemu protestu. Ponechava protestujicim iluzi jejich suverenity a garantuje jim beztrestnost, aniz je kdokoliv zavazan k naprave skutecnosti, proti nimz byl protest veden. -tTolerance protestu umoznuje minimalizovat jeho ucinnost. Mechanismus t.r. posiluje konformitu populace s existujicim mocenskym uspofadanim, nebor ji ponechava viee Ci mene iluzorni pocit spoluucasti. Umoznuje zapojit protestujici a nespokojene skupiny do hry, jejiz pravidla ani vysledek nemohou ovlivnit. H. Marcuse, jenz pojem t.r. rozpracoval, konstatuje, ze tuto taktiku iluzornieh ustupku si mohou dovolit praktikovat pouze spolecnosti s dostatecne rozvinutym tech. a ekon. potencialem. Chudsi spolecnosti se naproti tomu opiraji zpravidla 0 represi otevfenou. 1324

t 6 r a viz judaismus, kabala tot a Ii t a - (z lat. totus = cely) - jako fi\' pojem oznacuje veskerost, celostnost, komplexni souvislost, sjednoceni casti v jednotu organickeho celku. "Zakon totality" pokladal Ch. Wolffza zaklad asociace. Kategorii t. dukladne analyzovall. Kant, ktery ji chapal jako mnohost naziranou jako jednota. Podle nej absolutni t. v synteze podminek vsech moznych veci vubec podnecuje ideal cisteho rozumu, zcela odlisny od pojmu sveta. Absolutni t. uz neni nicim empir., protoze nemuze byt dana v zadne zkusenosti, je ideou slouzici jako pravidlo pfi vysvetlovani jevu. V kantovske tradici pojem t. pouzival H. Rickert, ktery rozlisuje: 1. partikularni, ale pro nas zavrsitelne; 2. nekonecne, ale nezavrsene; 3. totalni, pro sebe zavrsene a pro nas nadkonecne, proste negace. Teprve tfeti typ je podle Rickerta predmetem -tfilozofie. Klicovou roli hraje pojem t., resp. "konkretni totalita" u G. W. F. Hegela, u nehoz je spojen s .retezem zpr?stfedkovani, pficem~Jrojit timto retezem Je schopen Jen rozum. Celek rna podle Hegela inteligibilni, idealni povahu pfekracujici empir. danost. K. Marx pojem "konkretni totalita" materialisticky pfetvofil a uplatnil na vyvoj spolecnosti. Ve spojeni s vnitfni rozpornosti a zprostredkovanim jej povazuje za bJizky skutecnosti jako jednoty pojmu a reality. -tSpolecenskoekonomickou formaci Marx chape jako konkretni t., t.j. konkretni dejinnou skutecnost. Pojem "konkretni totalita" ve smyslu "intenzivni totalita" mel zasadni vyznam i pro G. Lulaicse, zvl. v ranem obdobi jeho tvorby (Dejiny a tfidni vedomi, 1923) a v obdobi zaverecnem (Specijika esteticna, 1963, K ontologii spolecenskeho byti, 1973). Lukacs usiloval 0 pfekonani stanoviska bezprostrednosti, vlastniho podle neho burl. filozofii. Na pojem t. u mladeho Lukdcse navazuje i L. Goldmann, ktery jej interpretuje antropologicky. Abstraktni, antropocentrickou interpretaci pojmu t., resp. totalizace, nachazime u J. P. Sartra (Kritika dialektickeho rozumu, 1960). Blizi se u nej Ciste subjektivite ("en soi" z Byti a nicoty, 1943). Termin t. se lidove pouziva take jako charakteristika politickeho zfizeni, prekryva se tedy s pojmem -ttotalitarismus. A: totality F: totalite N: Totalitiit I: totalita Ran

to tali ta ris m us - princip polit. moei vynucujici si vsemi prostfedky neomezene disponovaniji podfizenymi osobami (i jejich vedomim a svedomim), vyznacujici se polit. a ekon. -tdiktaturou ve vsech sferach spol. zivota, potlacovanim jakychkoliv tendenci k -tdemokracii, manipulaci lidi prostfednictvim propagandy, pouzivanim teroru vuci skupinam i jedincum, ktefi se nechteji podfidit nebo jsou povazovani za potencialniho protivnika, ideoJogizaci spol. norem, politizaci soukrome sfery, pseudomobilizaci mas. V zap. politologii 70. I. 20. st. jsou jako pfiznaky t. uvadeny: -tvudcovstvi, relativizace pravniho systemu, zacleneni soukrome sfery do mocenskeho systemu, ideol. oduvodneni legitimity reZimu, aktivizacni syndrom (tj. mobilizacni tlak, jenz rna vyvolat pfesvedceni, ze bez vudce, popf. vlidci skupiny ci strany je vse ztraceno), monopol moei, propagandy, komunikacni. Aby byl t. verny sve podstate, musi byt trvale v pohybu. lakekoliv upevneni, normalizace se povazuji za jeho konec. Proto se nektefi naciste (spec. A. Hitler) obavali jeho ztuhnuti do pouheho -tabsolutismu. lako institucionalni opory totalitnich reZimu se uvadeji: vsezahrnujici ideologie, aparat, strana nebo hnuti, popf. polovojenske slozky. Toto vymezeni implikuje shodnost nebo podobu podstaty -tfaSismu, -tnacismu a -tkomunismu. Podkladem pro ni je tvrzeni, ze vsechny tyto refimy vychazeji ze stejnych spol. pficin, co do podstaty znamenaji stejne statni a spo!. formy totalitni diktatury, stejnym zpusobem a podobnymi brutalnimi potlacovacimi metodami a prostfedky zbavuji cloveka jeho svobody a dustojnosti. Koncepce a doktrina t. maji za sebou dlouhy, mnohostranny a rozporuplny hist. vyvoj. Spol.-teor. a svetonazorove kofeny t. sahaji do 19. st. a castecne i do 18. st. (napf. v otazce delby moei). V novovekem fil. mysleni Ize myslenky 0 vsezahrnujieim charakteru statu nalezt napf. u T. Hobbese (viz -tLeviathan), prvky totalitnich nazoru se objevily i u nekterych predstavitelu Velke fr. revoluce (M. F.l. Robespierra, F. N. G. Babeufa). Mimofadneho rozSifeni doznal t. za rozvoje fasistickeho statu. Zprvu ale byl pojem "totalitario" chapan jako protip61 "Iiberalniho" a obecne demokr.; proto v nacistickem Nemecku byl nejdfive (nekterymi predaky) uzivan spiSe termin "autorWir". Hitler uzival t. ve spojeni s "totalni valkou", J. Goebbels napf. ve spojeni "totalni stat". Statopravne byl v 1. polo vine 30. I. pojem t. nejcasteji uzivan liberalnimi ideology i soc.demokr. reformisty pro kriticke oznaceni rezimu, ktere se zformovaly v nacistickem Nemecku a fasisticke Italii, coz se v pods tate udde\o do r. 1945. V anglosaskem svete se termin frekventovaneji pouzival v 2. poIovine 20. I., systematicky byl poprve vylozen v r. 1928. liz tehdy nektefi autofi nespatfovali podstatny rozdil me-

zi socialismem a fasismem, kdyz hovofili 0 t. (napf. G. H. Sabine, 1934). Teorii t. rozpracovala H. Arendtova v r. 1951. Vytvofila modelovou idealni konstrukci t. V te dobe uz bylo evidentni, ze fasismus a nacismus se vyznacuji zejm. extremnim -tnacionalismem, -tsovinismem, aplikaci teorie -tnasili, v nacistickem Nemecku navie -trasismem, hrubym pfekrucovanim nar. tradic a kultury. -tSocialismus pfisel naopak s ideou proletafskeho internacionalismu, vytvofeni spravedliveho a demokr. spo\. r
Vor

tot e m - (ze slova aoutem severoam. Indianu; Algonkinove toto slovo pouzivali pro ruzne rostlinne a zivocisne druhy, kterymi se pojmenovavaly skupiny Iidi) - pfedmet vyskytujiei se u nekterych -tpfirodnich narodu, vuCi kteremu maji clenove pfibuzenske skupiny spec. mysticky vztah a se kterym spojuji sve -tjmeno. T. muze byt zvife, rostlina, mineral, vec atd. Pfenesene a nepfesne se t. rozumi zobrazeni totemickeho pfedmetu. Dnes se terminem t. oznacuji vyfezavane kuly, imitujici skulptury s totemic1325

tramping totemismus

kymi namety, ktere jsou znamy od Indianu z pacifickeh~ pobfezi Kanady. Totemismus jako system t., se kteryml je spojena vyzn. cast duchovniho a soc. zivota nekterych pnr. narodu, se od konce 19. st. stal vyzn. fenomenem --'socialni antropologie. Poprve tento system popsal C. Thavenet na pfelomu 18. a 19. st. prave u Algonkinu ze Sev. Ameriky a vysvetlil, ze t. vyjadfoval pfislusnost ke --'klanu, ze kazdy klan mel sve zvife, nejznamejsi v oblasti, kde klan zil, nebo zvife bezne lovene. Tento kolekt. system pojmenovani vsak nespojoval s virou, ze jednotlivec vstupuje do vztahu se zvifetem, ktere se tak stane jeho straznym duchem. Na konci 19. st. ovsem C. Long sloucil pod instituci totemismu jmena klanu a viru v duchy, cimz zpusobil mezi antropology zmatek. Z puvodne klasifikacniho systemu se stal zdroj uvah 0 fungovani nab. pfedstav pfir. narodu, zvl. kdyz se totemismus dal do spojeni s --.tabu a --'obeti. J. C. Frazer spojoval vznik totemismu s obdobim --'divoSstvi, kdy nebyl znam genitor - otec deti, a proto nedostavali jedinci jmena podle otcu, ale podle pfir. druhu. S. Freud vide! zdroj totemismu v pocatecnim hfichu, kdy synove zabili otce, aby se zmocnili jeho zen, ke kterym nemeli pfistup, a mrtvolu pak snedli; z hruzy pfed svym Cinem oznacili tela otce jako t. a zvife, ktere ho symbolizovalo, jako tabu a vzdali se otcovych zen, aby si nalezli jine mimo svou skupinu (vznik --'exogamie). Teprve A. R. Radcliffe-Brown pochopil, ze totemicky system prezentuje svet zvifat a rostlin analogicky k lidske spolecnosti, ze vztahy, ktere clovek vytvari mezi totemic~ kymi pfedmety odpovidaji soc. vztahum existujicim meZI lidskymi kolektivy. Z tohoto pohledu totemismus: 1. pfedstavuje klasifikacni system, ktery vyuziva pfir. pfedmety (obvykle zvifata a rostliny) k indentifikaci lidskych bytosti; 2. pfiI'azuje skupinam vzniklym na zaklade vztahU --.pfibuzenstvi terminy, kterymi se jinak oznacuji pfir. pfedmety (zvifata, rostliny atd.). C. Levi-Strauss dokazuje, ze totemismus musi plnit obe sve ulohy, rna-Ii fungovatjako zvlastni klasifikacni system. Na rozdil od dalSich klasifikacnich systemu, ktere jsou duchovniho razu (jako --.mytus), nebo praktickeho razu (jako --'obrad), je toternismus vzdy spjat s kaZdodennim zivotem, protoze je vazan a prezentovan denne na kaZdem jedinci a na kaZde skupine a jako takovy je nutne dedicny. A: totem F: totem N: Totem I: totem Lit.: Frazer, 1. G.: (1890) Zlata ratolest. Praha 1994; Freud, S.: Totem a tabu. Praha 1969; Leach, E. R.: The Structural Study of Myths and Totemlsm. London 1967; Levi-Strauss, c.: Totemisme d'aujourdhui. Paris 1962; Levi-Strauss, c.: Mysleni pfirodnich narodu. Praha 1971.

Jus tot e m ism u s viz antropomorfismus, totem, zakazy alimentarni

to u h a viz aspirace toxikomanie viz drogy t r a d e - u n ion viz hnut! odborove, smir socialni t r a d ice - (z lat traditio = odevzdavani, vypravovani, zprava) - pfetrvavajici --.vzory chovani, redukujici nejistotu rozhodovani. Je to jeden ze zpusobu orientace --'kolektivniho jednani. Krome uvedene pragmaticke funkce plni t. funkci symbolickou: zpfitomnuje --'hodnoty, ktere jsou v dane kultufe Ci subkultufe povazovany za zvlasi vyzn. a ktere se proto casto meni v normativni vzorce chovani, ve --'zvyky, --'obyceje, --'mravy. Fungovani t. v jeji pragmaticke funkci analyzuje napf. M. Weber ve sve koncepci tradicniho jedmini. Jednani orientovane na doddovani t. pI'evladalo ve spolecnostech, v nichz chybely jine zpusoby testovani vhodnosti urCiteho jednani. Vzory jednani osvedcene tradici byly proto preferovany jako n~j­ spolehlivejsi. S rozvojem ved. a tech. poznani ustouplla tato strategie ucelove racionalnimu jednani, ktere neomezuje prostI'edky k dosazeni cile na jednani testovane minulymi generacemi. Take v moderni spolecnosti vsak pfetrvava t. ve sve symbolicke funkci. Slouzi k ozivovani a zpfitornnovani hodnot, ktere jsou z ruznych duvodu vyzn. pro soucasnost. Manipulace s t. podle potfeb pfitomnosti. se projevuje na pfikladu --.vYroci. Pragmaticka i symbohcka funkce t. byla propojena v instituci tradicniho paj1Stvl, analyzovane rovnez M. Weberem. Kontinuita moei zde byla zajisfovana i legitimovana virou v posvatnost a neporusitelnost instituci a vztahu pfedavanych mezi generacemi. Tato vira je v moderni spolecnosti nahrazena virou v posvatnost a neporusitelnost norem ustavenych pravni cestou. To vedlo k nahrazeni tradicniho panstvi panstvim byrokratickYm. Obecne Ize t. I'adit k vyzn. faktorum --'socialni statiky. OptimaIni mira zavaznosti t. a ucty k t. pusobi na strane jedne proti ztrate hist. pameti a proti poeitum vykofenenosti, na strane druhe dokaze zabranit tomu, aby se ukony diktovane t. nepromenily v samoucelnou rutinu. A: tradition F: tradition N: Tradition I: tradizione Lit.: Weber, M.: (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Tiibingen 1990.

Kel t r a d i ci 0 n a Ii s m u s - smer v politice, pfip. hnut! prosazujici navrat k --.tradici, jeji obnovu Ci zachovani. T. se vyznacuje hledanim kult. kofenu, Ipenim na tradicnich ~od­ notach, snahou nepodlehat m6de. Za tradicni hodnoty JSou povazovany ty, ktere vykazuji trvalou existenci ajsou c~a~ pany jako univerzalni. Hodnoty zalozene na kult. tradlcl pramenici nejcasteji v evrop. renesanci jsou soucasti programu mnoha polit. stran evrop. demokr. statu. T. se ob-

jevuje v celem polit. spektru, viditelnejsi a castejsi je ale u konzervativnich strano Polit. strany spjate pouze s t. existuji vyjimecne; vetsinou jsou to ty, ktere vznikly ze --'stran honoracnich, napf. roajaliste. Jejich programemje mj. zachovat existenci tradicnich polit. instituci. Jako myslenkovy a polit. proud se t. vytvofil v prubehu 18. a 19. st. v reakci na radikalni zmeny, ktere s sebou pfinasel civilizacni vyvoj. Puvodni doktrina t. se rozvinula jako filozofie dejin a polit. program ve Francii; prosazovali ji zejm. J. M. Comte de Maistre, L. C. A. Vicomte de Bonald a F. H. de Lamennais. Polit. t. casto provazi duraz na nar. tradici i --'nacionalismus, coz zvysuje jeho tlCinnost, resp. pI'iklon vefejnosti k nemu. Vynasene tradice byvaji nekdy umelym vytvorem, projekci do minulosti, coz nijak nesnizuje jejich polit. pusobeni, naopak je muze vzhledem k vhodnemu vyberu z hlediska vkusu vefejnosti posilovat. A: traditionalism F: traditionalisme N: Traditionalismus I: tradizionalismo Ryb t r aj e k tor i e - (z lat. traiectus =pfepravovani, pfevoz, pfechod) - v puvodnim fyzikalnim smyslu draha objektu nebo udalosti v reaInem i fiktivnim prostoru. Do spol. vectnich vyzkumu se tento pojem dostal z kybernetiky a tez diky expanzi --'prognostiky. V tomto kontextu vyjadfuje zevseobecnenou vyvojovou tendenci zalozenou bud' na poznane zakonitosti, nebo na prognostickych hypotezach (viz --'prognoza). Konkretni vyjadfeni t. nejakeho soc. jevu (procesu, ve1iCiny) muze mit podobu --.trendu s kvant. parametry (napf. funkce vyjadfujici sklon k saturaci vydaju obyv. na vyzivu) nebo kvalit. trendu (napf. postupne zvysovani znecisteni zivotniho prostfedi). T. Ize v s-gii vyuzit v zasade ph zkoumani jakekoholi soc. pohybu, k zobrazeni jakekoli --.socialni zmeny, pokud je znam dostateeny pocet parametru. A: trajectory F: trajectoire N: Trajektorie I: traiettoria Lit.: viz - t prognostika.

Cdl tramping - (z angl. tramp = tulak, dlouha chuze, plahoceni) - druh --'zajmove cinnosti bJizky tabofeni a --'chatareni, pobytu v pfirode a turistice, spojeny s napodobou zvyklosti tulaku, zalesaku, lovcu, Indianu a vojaku. V am. anglictine se slovem tramp oznacuje tulak cestujici pro zabavu a z touhy po volnosti. T. je vetsinou charakteristicky zivotem v parte, mimo misto bydliste, a snahou 0 kontakt s puvodni, tzv. neporusenou a divokou pfirodou. Jeho soucasti je obvykle aplikace alespon nekterych zasad tzv. lesni moudrosti (viz --'woodcraft) a zalesackych dovednosti (znalost zachazeni s nozem, sekyrou, vazani uzlu, zaklactani a udrzovani ohne a vafeni v primitivnich pod min-

kach). Kult. a soc. charakter t. se dotvofil do uce!enejsi podoby v 30. I. 20. st., kdy pfechodne nabyl formy anarchizujiciho soc. hnuti, blizkeho polit. levici aspol. zakotveneho v proletarskem a studentskem prostfedi a v hnuti nezamestnanych. T. v teto dobe vytvofil zarodky alternativniho --'zivotniho stylu, kontrastniho ke stfedostavovske moralce a zivotnim konvencim nejsirsich vrstev. Byl soucasniky vniman jako pocatek moderniho zpusobu zivota. Tramp pak byl pfijiman jako "romantik dneska". Mluvci t. vystupovali proti militarizaci vel'. zivota, snaham statu a podniku podfidit si volny cas pracujicich, proti mesfanske moralce a pokrytectvi v rodinnem a sexualnim zivote. Cast trampu demonstrovala svuj odpor proti spol. konvencim zvysenym konzumem alkoholu, sexualni nevazanosti a iritujicim slovnikem, jini pfesli uvedomele na pozice bojovniku proti kapitalismu, fasismu a valce. lednoticim ideal. momentem byl odpor proti "pad'ourum" a "astrachanum" (viz --.squareville), tedy tern, ktefi ziji v konvencich a vicemene se identifikuji s politikou statu. Tento postoj vedl ke sbliZeni s tehdejsi --'umeleckou avantgardou. Mnozi jeji pfedstavite1e s t. sympatizovali a nektefi (napf. C. Vcelic'"ka a F. Bidlo) sami trampy byli a pfispivali do trampskych casopisu. Avsakjiz od pocatku 20. I. vznikaly tez komercionalizovane formy t., pfizpusobujici jeho podnety masove kultuI'e a Zivotnimu slohu stfednich vrstev. Vznika umela trampska pisen, profesionalni hudebni trampske soubory, obleceni pro t., zvl. sportovni potfeby (zejrn. kan~e, hausb6ty apod.), komercne pojata trampska Ci kovbojska literatura, drobna architektura (chaty). Zatimco trampska protestni kultura stejne jako nektere spec. zivotni formy t. (stanovani nesezdanych mladych lidi, uzivani stI'elnych zbrani, polni i lesni pych atd.) byly statnimi institucemi potirany, konvencnejsi formy byly naopak tolerovany a nachazely podporu i v reformistickych polit. stranach. T. je pokladan za spec if. cesky jev, nemajici jinde v Evrope ani v Americe obdoby. Vznikl v Cechach tesne pfed 1. svet. valkou, za jeho oficialni pocatek se vsak udava zalozeni osady Ztracenych nadeji v r. 1919. Pri jeho vzniku vsak pusobily i sirsi ideove vlivy, pretavujici domaci tradice spolkoveho zivota, --'anarchismu, zivota v koloniich a ume!. komunach, instituci vandru i zkusenosti z vojenskeho zivota do nove kult. podoby. Byl to predevsim vliv --.skautingu, z nehoz se zprvu trampove vydelili (byli tez nazyvani divokymi skauty), dobove romantickodobrodruzne literatury (1. London, K. May, R. Halliburton, £. T. Seton atd.), filmu i osobnich zkusenosti trampu z pobytu v SSSR. Pozdeji, po 2. svet. va1ce, k tomu pfistoupily i liter. vlivy --'beatniki't (zejm. J. Kerouaca a jeho romanu On the Road, 1957) a Steinbeckovych romanu. Tyto 1327

1326

transcenden talism us

vlivy ovsem zasahly spiSe okruh kult. vyspelejsich a zvidavejsich zajemcu 0 t. Po r. 1945 se charakter t. zacal pozvolna promenovat. Zmizely soc. podminky, ktere vyvolaly v zivotjeho pfedvalecne formy. Pozemkove reformy umoznily ziskat pozemek i trampum z del. a chudych rodin, coz vedlo k masovemu rozvoji chatafeni, zejm. kolem velkych ces. mest. I kdyz homogenizacni tendence 50. I. t. pfilis nepfaJy, zustal zivym spol. jevem mj. proto, ze se take stal formou privatni opozice a protestu proti novym soc. pomerum a konvencim. T. dnes existuje zhruba ve tfech podobach. 1. Prvni pfedstavuje revivalisticke hnuti, ktere se nostalgicky vraci k puvodnimu t. 20. a 30. I., udduje jeho zivotni formy a ocenuje jeho kult.-ideove i polit. hodnoty. PUvodni trampske osady jsou vefejnosti i hromadnymi sdelovacimi prostfedky chapany jako soucast kult. dMictvi, byi nejsou pod ochranou statu. Pamatky na puvodni t. se tesi vysoke sberatelske oblibe. Stale zivou tradici pfedstavuje i trampsky sport, trampska pisen, karikatura a humor, byi dnesni tvorba obvykle navazuje na toto dMictvi nepfimo. 2. Druhou formou t. je masova forma traveni vikendu a dovolenych mladdi i osobami stfedniho veku, spojena s vyvazanim ze soc. kontroly rodiny. Trampske party jsou pi'evazne muzske nebo smiSene, malokdy ciste divci, a maji volnou organizaci spojenou s doddovanim skup. ritualu a norem. U casti trampu se projevuji tendence k vandalismu, alkoholismu Ci delikventnimu chovanL Urcita nebezpeci vyplyvaji i z autostopu, ktery se silne rozsii'il zejm. od konce 50. I. 3. Jako projev noveho pi'iklonu k hodnotam -tpfirody se t. stal vyzn. soucasti -tekologickych hnuti, popl'. dalSich altemativnich skupin s vlastni subkulturou a hodnotovou preferenci (napl'. pisnickafu pol'adajicich country festivaly apod.). Zejm. tato posledne jmenovana vrstva t. je kult. velmi aktivnL A: tramping, hiking, backpacking F: tramping, vagabondage N: Tramping 1:Lin trans c end e n talis m u s - (z lat. transcendere = pfestoupit, prekroCit, pfejit) - am. fil. a lit. smer 1. poloviny 19. st., jehoz zakl. ideou byla pfedstava 0 naproste jednote duchovniho principu a hmoty, bozstvi a vesmiru, typicka pro panteismus. Nejvyznamnejsimi pfedstaviteli t. byli A. B. Alcott, R. W. Emerson, M. Fullerova a H. D. Thoreau. T. navazoval na romantismus a utopismus, ruzne nab. systemy, vcetne orientalnich, ale i na sirsi evrop. kult. tradici (1. W. von Goethe, T. Carlyle, S. T. Coleridge, W. Wordsworth). Mel synkreticky charakter bJizky -tteozofii. V duchu romantickeho pojeti sveta pokladal -tpfirodu za zjeveni a symbol nadsvet. principu. Vice vsak pusobil jeho mravni individualismus ustici v pozadavek 1328

trend vedoucl prubojnosti, svebytnosti a sveraznosti a kUlt silnych osobnosti (ktery byl protejskem Carlyleova kultu hrdinu). Pozadavek svebytnosti a sveraznosti byl Emersonem uplatnen nejenom na lidsky zivot a regionalismus, ale i na oblast cele am. kultury. Jeho dilo The American Scholar (1837) bylo a je pokladano za prohlaseni kult. nezavislosti Ameriky na brit. kultufe. Transcendentaliste vytvofili tez pusobivy typ volne -tumelecke komunity a pokusili se dokonce 0 zalozeni umel. komuny na Brook Farm. Sve myslenky casto propagovali nejen beznymi liter. formami, ale i pfednaskami, sokratovskou metodou dialogu, aforismy, deniky a kazanimi. Mnohe z nich Ize pokladat za samorostle podiviny pusobici na vel'ejnost nejenom svym dilem, ale i svym zivotnim slohem. To plati zvl. 0 Thoreauovi, jehoz pobyt ve waldenskych lesich (motivovany idealem zivota 0 samote, z vlastni prace) se stallegendou a byl casto napodobov;ln, a to nejen intelektuaIy. Thoreauuv pi'iklad se stal inspiraci i pro -tskauting a -ttramping a byl vstfeban i pfislusniky dalSich alternativnich hnuti (-tbeatniky, -thippies atd.). T. mel demokr. charakter a nektel'i jeho pfedstavitele se dostali do blizkosti utop. socialismu (Alcott napf. vedl druzstevni farmu Fruitlands u Bostonu, ktera vsak zahy ztroskotala). Nektefi transcendentaliste pati'ili k pi'ednim zastancum abolicionismu. Thoreau je prvnim teoretikem -tobcanske neposlusnosti a take teoretikem -tanarchismu. A: transcendentalism F: transcendentalisme N: Tpnszendentalismus I: trascendentalismo Lin transfo rm ace ekono micka viz reforma ekonomicka transgrese - (z lat. transgressio = pfechod, pfemisteni) - jeden z tzv. -tobrannych mechanismii, jimiz se -tego brani proti dezintegrujicim psych. obsahUm, zejm. negativnim -temocim. T. spociva v pfemisteni reakce na zastupny vnejsi objekt, kdyz je puvodni podnet, ktery tuto reakci vyvolal, nepfitomen. T. byla zprvu prokazana laboratome na pokusnych zvifatech (v r. 1948), pozdeji byly popsany teor. aplikace i na spol. jevy.l. Sarnoff (1962) vysvetloval pomoci t. napf. -tantisemitismus a jeho projevy: lide pl'enaseji sve negativni pocity na Zidy, nebot "se to smi", zatimco puvodni zdroje negativnich emoci jsou bud' neidentifikovatelne, nebo jsou pi'ed projevy zloby a nepi'atelstvi soc. chraneny (viz tez -tberanek obHni). V -tpsychoanalyze se t. rozumi pfenos slasti na jiny objekt. Napf. u ditete se slast ze zadrzovani stolice pi'enasi na pozdejsi poddovani a hromadeni pi'edmetu, coz se projevuje jako tzv. "retencne analni charakter" (K. Abraham), jehoz rysy jsou lakota, nutkavost, pedanterie aj. V r. 1892

zavedl S. Freud pl'ibuzny pojem "pi'enos", jimz vyjadfuje pfesun psych. obsahu a energie z puvodniho objektu najiny. Jedna se tu zejm. 0 pfenos problemu neurotika na lekafe-analytika, z cehoz se muze vyvinout tzv. pl'enosova neur6za. A: transgression F: transgression N: Transgression I: trasgressione Lit.: Miller, D. R. - Swanson, C. E.: Inner Conflicts and Defense. New York 1959.

Nak trema viz strach trend - (z angl. trend = smer, spad, proud) - v s-gii, prognostice a statistice termin pro posloupnost kvantitativnich ukazatelu, jejichz hodnoty se v zavislosti na case ci jinych charakteristikach (napi', na klasifikaci typu spolecnosti sei'azenych podle urovne vyroby) meni, obvykle jednim smerem. Neni-li t. kvant. vyjadi'en, hovoi'i se 0 tendenci. Tendence muze byt tez verbalne charakterizovanym t. Obecne se rozeznavaji t. ci tendence vzestupne, sestupne a stagnacni, dale dlouhodobe a kratkodobe. Jejich odliSeni je vsak mnohdy obtizne vzhledem k ruznym zpomalenim, momentum cyklickeho kolisani a vzajemnym interakcim mezi dilcimi t. Probiha-li t. podle schematu: "vzestup, stagnace, inflexe, sestup, inflexe, stagnace, vzestup", muze byt tez charakterizovan jako cyklickY. Inflexni body mohou zustavat zhruba na stejne urovni nebo sledovat nejakou ki'ivku ( napi'. pi'i vyvoji poptavky po urcitem zbozi v analyze konjunktumich cyklu apod.). Cykly se mohou tez prodluzovat ci zkracovat, jejich amplituda se muze ruznym zpusobem menit. To vile by mel a fenomenologie t. zachytit. V prognostice maji znacny vyznam t. oznacovane jako -ttrend sekularni, -ttrend obalovy, -ttrend mnohomisobny. Analyzou t. se zabyva matematicka statistika, zejm. v analyze casovych i'ad. Pracuje vetSinou s metodou -textrapolace. V zavislosti na typu ki'ivky, kterou Udaje extrapolujeme, mluvime 0 t. lineamich, logistickych, exponencialnich. T. lineami, ac nejcasteji konstatovane, jsou obvykle statist. fikci, vzniklou analyzou t., ktery jeste neprosel inflexnim bodem. A: trend F: trend orientation N: Trend I: trend Lit.: viz -->prognostika.

Lin trend mnohonaso bny - agregovany -ttrend vznikIy propojenim nekolika zakl. dlouhodobych vzajemne souvisejicich trendu. T.m. je nastrojem syntezy poznatku do podoby vyvojoveho syndromu, protoze trendy, ktere shlukuje, se vzajemne doplnuji, pi'edbihaji, opozd'uji, ale vzdy v dlouhodobe perspektive vystupuji pospolu jako sveho

druhu tresi dynamickych procesu, jimiz prochazi spolecnost v urcite fazi sveho vyvoje. Znacna cast vyvojovych paradigmat te ktere spolecnosti v te ci one etape vyvoje rna charakter t.m. (viz napi'. -tspolecnost industrialni nebo -tspolecnost postindustrialni). Vyzn. empir. generalizace spo!. vyvoje v pods tate na teto bazi vytvofili P. A. Sorokin, A. L. Kroeber, A. J. Toynbee, H. Spencer a dalsL Prognostici H. Kahn aA. J. Wiener zkonstruovali schema t.m., jimz prosla zap. spolecnost v obdobi mezi 10. ci 11. st. a soucasnosti. T.m. jsou obvykle tvol'eny -tsekularnimi trendy ci trendy kvazi-sekulamimi. A: mUltiple trend F: trend multiple N: vielfacher Trend I: trend multiplo Lit.: viz -->prognostika.

Lin

t r end 0 b a I 0 v Y- agregovany -ttrend sjednocujici dilci trendy jevu 0 shodne funkci. S pomoci t.o. Ize vyjadi'it smer i'ady na sebe navazujicich trendu. Vyuziva se zvl. v -tprogn6zach tech. a technologickeho rozvoje, v soc. prognostice majen omezene moznosti vyuZitL Konstrukce t.o. vychazi z pi'edstavy, ze jednotlive objevy prozivaji vrchol sveho rozvoje v nestejnou dobu a maximum jejich rozkvetu by va nasledovano upadkem vyvolanym objevem s podobnou funkci. Napf. v obdobi max. rozmachu pamiho stroje se objevil elektromotor a benzinovy vybusny motor - po kratkem obdobi stagnace nastal rychly upadek parniho stroje, jehoz funkce pfevzaly jine typy pohonnychjednotek. Chceme-li vyjadfit vyvoj substituce Jidske a zvil'eci motoricke sHy stroji, muzeme zkonstruovat jednotici obalovou kfivku pracujici s temi body dilcich trendu, v nichZ je dana technologie nejucinnejsL Konstrukce obalove kfivky rna 3 faze: 1. sestaveni udaju popisujicich trend a jejich vyrovnani a extrapolace matem. prostfedky; 2. sladeni analytickych aproximaci pomoci jednoho typu funkce; 3. nalezeni rovnice obalove kfivky a jeji extrapolace, pokud je to ucelne. Pl'i konstrukci obalove kfivky se berou v uvahu jen hodnoty, v nichz je dana technologie nejucinnejsL Aproximace rna vetsinou charakter logisticke ki'ivky. Jeji konstrukce rna pi'edevsim heuristicky vyznam. A: aggregate trend F: trend d'emballage N: Wickeltrend I: trend aggregativo Lit.: Kozdk, 1. - Seger, 1.: Jednoducbe statisticke postupy v prognostice. Praha 1975; viz lez -->prognostika.

Lin t r end v e do u c i - takovy -ttrend, ktery pfedbiha prubeh jineho trendu, s nimz je nejak spjat. Konstrukce t.v. je doplnkem prognosticke metody zalozene na tzv. -tpilot nation. Obvykle jde 0 vztah mezi trendem, jenz vykazuje 1329

trh cerny

trendy sekularni

pilot nation, a trendemjakekoliv jine (s nl komparovane) zeme. T.v. byva tez simulovan tzv. svetovymi trendy (prumerem za vsechny zeme sveta nebo za ty, ktere jsou pokladany za rozhodujlcl z toho ci jineho hlediska). Hledanl t.v. nema jen prognosticky vyznam, ale je i duleZitym nastrojem popisu stavu vyspelosti komparovane zeme. Vyspelost se hodnotl relativne jako predstih ci spiSe zaostavanl za t.v., resp. za pilot nation. Predstih ci zaostavanl se vyjadruje v jednotkach kalendarnlho casu. A: leading trend F: trend directeur (dominant) N: leitender Trend I: trend dominante Lin trendy sekularni - tez megatrendy, resp. tzv. vecne trendy - takove -ttrendy, ktere se prosazujl dlouhodobe, relativne nezavisle na vyvoji celku ajeho dilcich poruchach. T.s. v soc. oblasti jsou nap!'. rusty urbanizace, substituce Iidske prace stroji, sekularizace, ekon. bohatstvl a objemu znalostl 0 svete, pfirode i cloveku. T.s. nejsou preruseny ani valkami, ani polit. prevraty Ci hosp. katastrofami. Probihaji desitky, stovky ba i tisice let. Ide o trendy, jejichz konstatovani je predpokladem urceni vyvojovych zakonitosti lidske spolecnosti. Nenl je mozne stanovit jen induktivne ci matem. extrapolacl, ale komplexni analyzou cele vyvojove dynamiky. Tim, ze jsou urcite ls. pokliidany za trendy vedouci a rozhodujici a ostatni za trendy odvozene nebo malo vyzn., vznikajl speeif. typy s-gickych, ekon. a jinych teorii (napr. teorie jednotne industrialni spolecnosti apod.). A: secular trends F: trends seculiers N: Sakularisierungstrends I: trend secolari Lit.: viz -+prognostika.

ovliviiovano spolecne sdllenymi hodnotami a pravidly chovan!. Velkym s-gickym tematem je otazka. zda je -tracionalita modern 1m t. vynucena (K. Marx) nebo zda je jeho predpokladem (M. Weber). Na t. vystupujl 3 zak!. subjekty: domacnosti, podniky a stat. -tDomacnosti kupujl vyrobky a sluzby a prodavajl vyrobnim podnikum vyrobni faktory, tj. praci, pUdu a kapita!. Prodavajl proto, aby mohly nakupovat vyrobky pro spotrebu. -tPodniky naopak na t. vyrobku a sluzeb vystupujl jako prodavajlci, zatimco jako nakupujiel vystupujl na t. vyrobnich faktoru. -tStat vystupuje na t. s cllem modifikovatjeho pusobenl, odstranit nektere jeho negativnl dopady na ekonorniku a jeho pozitivnl vliv naopak stimulovat. V soucasnem obdobi je stat neodmyslitelnym subjektem vsech -ttrinich ekonomik. Vystupuje jako prodavajici (prostrednictvim statnich podniku) i kupujicl (prostrednictvim statnich zakazek). Vyzn. je uloha statniho zakonodarstvi stanovujiclho pravidla tzv. triniho chovani. T. rna rUzne formy, ktere vytvarejl pro nabizejlciho a poptavajlclho podmlnky, v nichz se uskuteciiuje vymena urciteho zbozl, resp. trini smena. NejduleZitejslmi znaky t. jsou mnozstvl a vzajemny vztah ucastniku tdnlho aktu. lejich kombinacl vznika 9 zak!. tdnich forem: jeden nabizejici

nekolik nabizejicich

mnoho nabizejicich

jeden poptavajici

dvoustranny monopo\

omezeny monopson

monopson (poptavkovy monopo\)

nekolik poptavajicich

omezeny monopo\

dvoustranny oligopo\

o\igopson

mnoho poptavajicich

monopo\

oligopo\

po\ypo\

'II'

Lin

t res t viz odmena a trest, sankce, uceni trest sm rti viz pravo na zivot t r h - oznaceni urciteho typu vymeneho vztahu mezi dverna skupinami osob, z nichz jedna je stranou nabldky (producenti) a druha stranou poptavky (konzumenti), i institucionalnich podminek tohoto vztahu. Z ekon. hlediska se t. jevl jako zafizeni, s jehoz pomoci kupujlci a prodavajici urciteho zbozl vstupuji do vzajemnych interakcl, a tim urcuji jak cenu, tak i mnozstvi prodaneho a koupeneho zboz!. Ke vzniku t. dochazl na takovem vyvoji -tdeIby pnice, kdy vyrobek uz malokdy spotrebovava ten, kdo jej vyrobil, a smenu zbozl zprostredkovavaji -tpenize. Podle M. Webera lze 0 t. mluvit tehdy, kdyz nejmene 2 osoby z teze skupiny vstupuji do stavu -tkonkurence svych sanci smeiiovat. Spo!. jednanl na l predstavuje racionalne kalkulovane, ucelove orientovane jednan!. Toto jednani je ale 1330

T. lze povazovat za druh uzitecne fikce, ktera objasiiuje mechanismus koordinace pohybu zbozl v absolutne decentralizovane ekonomice. Timto mechanismem, ktery je nazyvan trinim mechanismem, byly postupne (zhruba od 2. poloviny 18. st.) nahrazovany feudalnl ekon. vztahy. Za jeho objevitele je povaZovan A. Smith. leho ucenl 0 "neviditelne ruce" objasiiuje ucinky tohoto mechanismu, ale Smith nebyl schopen podstatu sve myslenky dokazat. To se podafilo teprve ve 40. !. 20. st. Fungovanl tdniho mechanismuje vazano na urCite predpoklady, ktere se v ekonomii souhrnne nazyvaji "dokonaly trh" Ci "homogenni trh". leho soucast!je "dokonala konkurence" (perfect competition) - tdni forma polypolu, pro niz je charakteristicke, ze: 1. ziidnl nablzejlci a zadni kupujlel nedosahuji takove

moei, aby mohIi sami ovlivnit tdni -tcenu, a ta smeruje k bodu, kdy meznl naklady se rovnajl meznl uzitecnosti; 2. zbozi je homogenni; 3. transparence t. je uplna; 4. reakce ucastnlku smeny je nekonecne rychla; 5. vzajemna interakce nabidky a poptavky urcuje rovnovazne ceny i mnozstvl vyrobku. V praxi existujl ovsem pouze "nedokonale trhy". Principialne jsou (zv!. v ekon. teorii) oznacovani ucastnici na t. jako rovnocenl partneri. Ve skutecnosti existujl na t. pomerne ostre nerovnosti, ktere jsou vyjiidreny kategoril trini moci. coz je forma tzv. ekonomicke moci. Ie tim vetsl, cim mene ucastnlku se na smene podlll v pomeru k tern, ktefi jsou na teto smene zavisll. Protoze zamestnanci jsou zpravidla zavisll na zamestnavatellch, lze mluvit napr. 0 trznl moci zamestnavatelu na -ttrhu prace. Jinou formou trzni moei jsou kartely a monopoly, ktere silne omezuji svobodujednanl ostatnlch ucastniku t. Z uzemnlho hlediska rozlisujeme t. mlstnl, nar. a svet., podle poCtu vyrobku l dllci (je predmetem analyzy v mikroekonomii) at. agregatni (tj. t. veskerych vyrobku a sluzeb). Podle predmetu koupe a prodeje rozIisujeme t. vyrobku a sluzeb, t. penez a l vyrobnich faktorU (prace, pUdy a kapitalu). Ze s-gickeho hlediska lze t. charakterizovat: a) legalnl negovatelnosti osob a veel, coz podle N. Luhmanna znamena moznost libovolne volit nebo odmitnout smenne vztahy mezi partnery, aniz dojde k legaInim sankelm, a vecny vztah k produkrum, b) neutraIizaci spo!. vztahu, vznikem neosobnlho vztahu mezi Iidmi (podle N. Luhmanna t. dovoluje absenci moralnich, osobu kontrolujiclch mechanismu). coz ale plat! pouze modelove a ve srovnanl s minulostl (ve skutecnosti hrajl soc. vazby na l vyzn. roIi), c) afektivne neutralnim stylem komunikace, tzn. vytlacovanim afektivnich vztahu (soIidarita musi byt zajistena jinym mechanismem), ztratou intimity pracovnich vztahU (ktera zustava marginalni hodnotou) a vznikem exkluzivniho stylu interakce a komunikace podle racionalnich kriteril, d) vseobecnou smenitelnostl, e) objektivnlmi moznostmi srovnavani, zalozenyrni na racionalni kalkulaci (je mefltkem stejnosti a nestejnosti, a proto lze dospet k objektivaci),1) nekonecnostl moznostl srovnani, g) racionalnl logikou rozhodovanl, h) spec. metodami rekrutace do zamestnani, ktere nejsou vazany na askriptivnl znaky (puvod, pohlavl, rasu, vyznanl), ale na vlastnosti zlskatelne, ch) tim, ze penlze jako prostredek smeny umoziiujl strategickou racionaIitu, tj. srovnanl ucelu a prostredku. T. jako setkani nabidky a poptavky, jako zpusob zprostredkovani informaci rna tentativni charakter, tzn. pfipoustl neustalou korigovatelnost rozhodnutl a nabizl neustale nova resen!. S-gicky je t. pouze souborem pravidel -thry (v F. A. Hayekove smyslu predpokliida takove cho-

vanl, ktere by bylo lze nazvat "cestnym chovanlm" ve me). Ucelem t. nenl vynucenl prebytku, t. je pouze jednou z moznych instanel takoveho vynuceni, a to nikoliv nejefektivnejsl. Z ekon. definice t. vyplyva, ze pro jeho spo!. roli je rozhodujicl, co se na nem nablzl a co je pfcdmetem poptavky. Problem -tvenalni akumulace lze pojmout take tak, ze existujl urcite oblasti, jez nelze trzne koordinovat, ktere naopak vystupujl jako predpoklad t., pokud nema dojit k jeho sebedestrukci. Na druhe strane rna t. vzdy expanzivni charakter a jeho institucionaInl a moralnl hranice jsou v ruznych spolecnostech ruzne. Problemem t. v modernich spolecnostech je, ze nezajistuje vytvarenl norem -tsolidarity. Podle J. Habermase je ale spo!. solidarita zdrojem legitimity modemlho riidu. Iestlize se tento zdroj ztrael, zustava ve skutecnosti egoismus obleceny do legality, tj. zajmy nefiltrovane normami, ktere se stavaji pravern. Tento problem je 0 to vetsi, ze t. promeiiuje struktury situace, v nlz jedname. T. nas vytrhuje z jistoty, ktera byla zalozena na dlouhodobem casovem horizontu ocekavani a nemnoha altemativach, a vrha nas do situace, v nlz je zmnozeni sanel vyvazeno nejistotou a kratkodobym casovym horizontem. T. lze legitimovat pouze jeho uspechern. DalSim problemem, ktery vyplyva primo z jeho definice, je, ze t. zprostredkovava mocenske sance. Problematickym se tak stava v oblastech pracovniho t., mezinar. t. a ekologie. S-gickymi aspekty fungovani t. se zaby va -tsociologie trhu. A: market F: marche N: Markt I: mercato Lit.: Samueisoll, P. A. - Nordhaus, W.: Ekonornie. Praha 1991.

[za, BaN, Bay

t r h c ern y - zv!. druh -ttrhu, ktery se utvarl pod vlivern nedostatku, narlzenl a zakazu regulujielch vyrobu, obstaravani, prodej a uzivani urCitych vyrobkU Ci sluzeb a ktery spada do oblasti tzv. -tneformalni ekonomiky. T.c.je nelegalni, nebot prekracuje a porusuje urcite zakonne normy. Poskytovane zbozi ci sluzby musl spliiovat urCite podmlnky, aby se kolem nich vytvofil t.c.: 1. musi byt alespoii pro urcitou dostatecne velkou cast populace atraktivni; 2. nesml byt bezne dostupne a jejich vyroba, menl Ci obstaravani musl byt sankcionovano; 3. nesml existovat dostatecne atraktivni vyrobky analogicke uzitne hodnoty; 4. musi existovat takova trznl situace. ktera umoziiuje zlskat za nedostatkove zbozl odpovldajiel protihodnotu; 5. rizika (ekon., spo!. Ci trestnepravnl) musi byt vyvazena mnohonasobne zvysenym ziskem; 6. nesmi existovat legalnl moznost kofistit z nedostatkove situace (nap!'. formou zvysenl cen mnohonasobne nad obvyklou mlru), pozadovat legalne ruzne usluhy apod. Problem t.c. se vyskytne obvykle tehdy, kdyz stat (organ mlstnl vlady) podfldl sve 1331

trh prace

kontrole a zacne regulovat obeh urciteho zbozi Ci sluzeb, napf. potravin, osaceni, narkotik Ci alkoholickych vyrobku, prostituce apod. T.c. vyskytujici se za techto okolnosti je star)' jako dejiny spo!ecnosti a statu. Rozsahly t.e. existo val za obou svet. valek, za Francouzske revoluce po jakobinskych zasazich do tvorby cen a po zrnrazeni mezd, za am. prohibice. Artiklem se v zap. zemich stala narkotika, levny alkohol, cigarety, starozitnosti. V rozvojovych zemich pfedstavuje casto vyzn. slozku t.c. obchod s kradenymi pfedmety (ktery vsak ani v jinych zemich neni zanedbatelny), konvertibilni menou, i s detskou ci jinak nelegalne zamestnavanou pracovni silou. V byvalych social. zemich byly pfedmetem t.c. krome konvertibilni meny byty, nedostatkove prumyslove zbozi, vyjimecne potraviny, osaceni a kufivo (coz byly hlavni pfedmety spekulaci na t.c. za druhe, svet. valky a tesne po nf). Zkusenosti ukazuji, ze ani drakonicke tresty (vcetne masoveho pouzivani trestu srnrti) neodradi pine od aktivit na t.c. Zpfisneny postih vede sice k jejich redukci, obvykle vsak tez ke zvyseni cen a k posileni organizace t.c., ktery se v techto pnpadech stava ve zvysene mire mistem pusobeni organizovaneho zlocinu a --'mafie. Obvyk!e je mozne t.c. zlikvidovat nebo podstatne omezit, jestlize se obnovi situace tini rovnovahy. T.e. se vsak nemusi rozvinout nebo se muze samovolne postupne omezit i v pfipade, ze jsou vycerpany financni cijine rezervy (starozitnosti, znamek ajinych pfedmetu, ktere mohou byt tezaurovany, popl'. konvertibilnim zpusobem se ziskem zhodnoceny). Skody, ktere t.e. pusobi, nejsou jen ekon. a polit., ale i sociaini. Devalvuje hodnotu lidske prace, podporuje skryte i zjevne inflacni tendence, organizovanim tzv. fetezoveho obchodu vylucuje ze spotfeby ekon. a soc. siaM jedince a rodiny, napomaha oligarchizaci spolecnosti a rozklada jeji system moralnich hodnot. V soc. struktufe se vytvafi vrstva osob tyjicich z t.c., soustfedujicich do svych rukou velke majetky i polit. aspol. styky. Existence --'prestizni spotreby, resp. demonstrativni spotreby, cini procesy na t.c. alespon trochu viditelnymi a umoznuje alespon zClisti postih jeho akteru. A: black market F: marche noir N: Schwarzmarkt I: mercato nero Lin t r h p r ace - ekon. teorie t.p. vysvetluji vztahy mezi --'kvalifikaci, --'mzdovou diferenciaci a alokaci pracovniku na rUzna mista a stavaji se tak zakladem pro studium i feseni soc. problemu spjatych se zamestnanosti (nezamestnanost, chudoba, diskriminace) a take s uplatnenim kvalifikace (viz --'ekonomika vzdelani). V klasicke ekonomii byl vyklad --.trhu spjat s rozdelenim vyrobnich faktorU, ~. zabyval se pfedevsim tvorbou mzdoveho fonduja-

1332

trockismus

ko celku a jen malo jeho distribuci. Ovsem jiz A. Smith pojednal vzdelani jako navratnou ziskovou investici a J. S. Mill poukazal na cleneni t.p. skladajiciho se z nekompetitivnich skupin pracovniku: na nejlepsi pracovni mista se dostavaji lide s dobrym soc. puvodem a zaroven i vyssim vzdelanim, pficemz soc. bariery brani ostatnim v pfistupu. Take v neoklasicke ekonomii byl nejprve fesen jen problem determinace celkove urovne --'zamestnanosti a --'mezd. S rozvinutim teorie --'lidskeho kapitalu se vsak pozomost soustfeduje na tzv. "osobni" rozdeleni mezd zalozene na pfedpokladu, ze rozdily mezi charakteristikami pracovniku (pfedevsim vzdelani a pracovni zkusenost) vedou k rozdilum v produktivite prace a ze tedy podnik rozdilnou mzdou ocenuje rUzny pracovni pfinos. Jedinci by pak meli (v terminech marginalisticke teorie) zvysovat svuj lidsky kapital az k bodu, kdy se naklady dalSich investic rovnaji diskontovane hodnote zvyseni ocekavanych budoucich pnjmu. Podobne jednostranny je i pfistup funkcionalni skoly --'socialni stratifikace, v nemz se pfedpoklada a ocekava soulad profesniho statusu a umisteni v hierarchii odmen. Pfedstava homogenniho a kompetitivniho t.p. a jednoduche mikroekon. vazby mezi vzdelanim a produktivitou prace (stejne jako univerzalne platneho systemu hodnot) byla podrobena kritice v teorii "dvojiho trhu prace" (dual labor market), podie ktere je tento trh rozdelen do sektoru, mezi nimif dochazi jen k malemu pohybu pracovnich sil. Primami Ci "jadrovy" sektor je charakterizovan vysokou intenzitou kapitalu, rychlou technol. zmenou, velkou koncentraci, vysokymi zisky a take autonomni organizaci t.p. (viz --. trh prace vnitrni); urcite soc.-ekon. charakteristiky umoznuji pracovnikovi umistit se v tomto sektoru, kde rna zajistenu stabilitu zamestnani a tim i dobrou pracovni perspektivu, kvalifikacni rust a zvysovani vydelku. Sekundami ci "perifemi" sektor naopak nabizi mista s nizkym statusem a malymi vydelky, se spatnymi pracovnimi podmfnkami, nejistotou zamestnani a malymi pfilefitostmi pro kvalifikacni rust. V empir. analyzach je dichotomicky model t.p. rozsifovan do vetsiho poctu segmentu, tj. t.p. je uvazovan jako segmentovany. Zatimco tedy teorie lidskeho kapitalu proponuje zmeny na "nabidkove" strane pracovnich sil (zlepseni vzdelavaciho systemu a zrovnopravneni pfistupu k nemu), teorie dvojiho trhu zpochybnuje ulohu vzdelani a klade duraz na "poptavkovou" stranu Ci institucionaini ramec mzdove determinace. Podle neomarx. teorie je segmentace t.p. nastrojem zamestnavatelu slouzicim k tomu, aby si udrfeli kontrolu nad pracovnimi silarni. RozdeJeni pracovniku do specif. statusove, kvalifikacne a pfijmove odlisnych skupin rna zabranit jejich sjednoceni a for-

movani tfidniho vedomi. Vytvai'eni vnitfniho t.p., ktery izoluje pracovniky od volne souteze a odmei'iuje odpovidajici chovani, napomaha uddet stabilni pracovni sHu a kontrolu nad vyrobou v podminkach jeji velke slozitosti a nemoznosti pfime kontroly, ktera charakterizovala rany kapitalismus. Vzdelani je odmenovano proto, ze formuje uctu k normam a dalSi vlastnosti pozadovane velkymi byrokratickymi systemy a take posiluje tfidni rozdily mezi pracovniky. Jak segmentace t.p., tak vzdelanostni politika jsou tedy zamefeny k uchovani soc. hierarchie a kap. statem aplikovana soc. politika nemuze pusobit na zmenseni nerovnosti. A: labour market F: marche du travail N: Arbeitsmarkt I: mercato dellavoro Lit.: Doerillger, P. - Gordon, D. M.: Theories of Poverty and Underemployment. New York 1972; Thurow, L. c.: Generating Inequality. New York 1975.

Vee

trh prace vnejSi viz trh prace vnitrni trh prace vnitrni - takovy --.trh, v nemz podnik (fmna) sam urcuje pozici kazdeho pracovniho mista z hlediska mzdy a pracovni kariery. Na rozdil od individualistickych a nabidkovych modelu alokace pracovnich sil a --'pfijmove distribuce (viz tez --.trh prace) kladou teoretikove dvojiho trhu duraz na poptavkovou stranu a institucionaini charakteristiky. Mzdova struktura je autonomni vi'lCi podminkam na trhu pracovnich sil, odpovida vsak spol. podminkam a pfedevsim vychazi z urcitych zvyklosti v podniku, danym stabilitou osazenstva: caste kontakty vedou k vytvofeni soc. vazeb a norem tykajicich se jak ocekavaneho vykonu, tak ocekavaneho platu a pracovnich podminek. Protoze --'mzda je atributem pracovniho mista a nikoli osoby pracovnika a protoze jeji vykyvy nesouvisi s podminkami na trhu pracovnich sil, nendi se jeji vyse vzdelanim ani dalSimi osobnimi charakteristikami pracovniku. Firma pouziva kvalifikacni pozadavky spiSe k tomu, aby vybrala pracovniky podobnych soc. charakteristik, pficemz vzdelani je pro ni spiSe filtracni funkci (screening device) pro vyber spolehlivych, stabilnich a adaptabilnich pracovniku. VnejSi trh prace, ktery je komplementem t.p.v. jednotlivych firem (jez samy jsou kvalitativne hierarchizovany), pfedstavuje "otevfene, lee pfelidnene teritorium" volne souteze pracovnich sil. Zamestnavatele zde nabizeji nestabilni praci, nizke mzdy a male sociaini vYhody. Mzdova urovei'i je dana pomerem poptavky a nabidky na trhu prace a pro jednotlive pracovniky neni pfilis diferencovana - rozdily vzdelani, v rozporu s teorii --'lidskeho kapitalu, se ani zde pfilis neuplati'iuji. Pro misto ve fronte pracovnich sil rna ovsem znacny vyznam pohlavi, vek, rasa ci narodnost. Na vnej-

sim trhu prace h!eda rovnez sve uplatneni vetsina mladych lidi. A: internal labour market F: marche du travail interieur N: innerer Arbeitsmarkt I: mercato interno dellavoro

Vee tr h s b era te I sky viz sberatelstvi t rib a die viz homosexualita t roc k ism u s - termin odvozeny od jmena L. D. Trockiho, ktery byl poprve pouzit V. I. Leninem v r. 1912, pouze vsak v ironickem smyslu, nikoliv ve smyslu urcite ideologie. Svou dulezitost ziskal teprve v I. 1923-1924, kdy byl poprve pouzit J. V. Stalinem, Kamenevem a Zinovevem proti Trockimu jako instrument v boji 0 Leninovo nastupnictvi. Trockeho uceni bylo umele postaveno do plneho protikladu k uceni Leninovu. Ve skutecnosti netvofi zadny uzavfeny system, smer mysleni. Teprve jeho pfivrzenci, ktefi se sami oznacovali za trockisty, vytvofili konsekventni teorii. Trockeho myslenky se tykaji teorie permanentni revoluce, otazky strany a stalinismu. 1. Teorie --'permanentni revoluce vznikla v I. 19041906 (v clanku /togi i perspektivy, napsanem ve vezeni) pod vlivem Miljukova, K. Kautsktfho a hlavne Parvuse-Helphanda. Je casto s t. ztotoznovana, pfestoze termin "revoluce v permanenci" najdeme jak u K. Marxe, tak u Lenina. Specif. nova je Trockeho radikalita v argumentaci. Kapitalismus v Rusku byl na nizkem stupni rozvoje, industrializace byla provadena statem pomoci zahranicniho kapitalu, chybela domaci budoazie a rolnictvo bylo zaostale, aby se zmohlo na nejakou rozhodujici akci. Pro Trockiho z toho plyne, ze --.tfidni boj se omezi na boj proletariatu se samoderfavim; revoluce zustane sice "burfoazni" svymi ukoly, jeji charakter vsak bude "proletarskY". Tato revoluce pferoste v socialistickou revoluci, jakrnile se proletariatu podafi zaktivizovat rolnictvo, vzniknou ale problemy: jestlize se nova diktatura pokusi kolektivizovat zemedelstvi, jeji zakladna bude stale mensi. Zachrana je mozna pouze uskutecnenim revoluci na Zapade. Tim se uzavira kruh permanentni revoluce: od burzoazni pfes proletarskou k mezinarodni. Tato teorie byla absolutne v souladu s Leninovymi nazory z r. 1917. Rozdily, pokud existovaly, jsou vicemene terminologicke. Leninova kritika Trockeho teorie permanentni revoluce byla zpusobena Leninovou spatnou znalosti Trockeho textu a Leninovym ranym marx. dogmatismem. Teprve po Leninove smrti byla jeho rami kritika teorie permanentni revoluce "rozpracovan a" a zneuzita v boji proti Trockeho osobe Stalinem. 2. V Trockeho ranem dHe Ize najit jednu z prvnich kritik Leninova centralismu ve vystavbe proletafske strany.

1333

trofolaxie "treti vlna" V r. 1904 ve spise Nase politicke zikoly pfedpovedel, ze nedostatek stranicke demokracie povede nutne k osobni diktatufe, k diktatufe nad proletariatem a nikoliv k -tdiktature proletariatu. Trockij se spolehal na masove hnuti, na spontanni iniciativu delnictva, strana mela v jeho ocfch pouze ovlivnovat sebeuvedomeni proietariatu a nikoliv vystupovat na jeho miste. Toto mineni ale Trockij nejpozdeji v r. 1917 opousti a pfijima Leninovu Iinii, coz se nejvyrazneji projevuje ph potlaceni Kronstadtskeho povstani v r. 1921. Teprve po zrate moci a v exilu se Trockij vraci ke svym puvodnim nazorum na vystavbu SOY. moci a pozaduje moznost plurality nazorU a dokonce system vice strano 3. Nejvyznamnejsi a nejrozsifenejsi byla Trockeho kritika -tstalinismu, ktera je spojena s pronikavou kritikou byrokratismu v zemich SOY. typu. Na konci r. 1923 vystoupil poprve s kritikou stranickeho aparatu, zpusobu jeho vyberu a jeho chovani. Postupne, jak byl zbavovan moci, se jeho kritika radikalizuje. Teprve v emigraci (r. 1936 v Norsku) ale systematizuje ve svem hlavnim dile Zrazend revoluce svou analyzu stalinismu. -tByrokracie je podIe neho smrte1nym nepfite1em socialismu v Rusku a pHcinou byrokratizace je upadek strany. Ve stranickem aparatu vznika nova byrokraticka vrstva, kterou Trockij odhaduje na 5-6 mil. funkcionafu. Trockij byl pfesvedcen, ze v pocatku revoluce byla byrokracie vzhledem ke vseobecnemu nedostatku nutnym zlem, ale se zlepsovanim hosp. situace mela byt jeji moc postupne omezovana. Misto toho byl donucovaci system zostfen a byrokracie prosadila zachovani svych privilegii. Ruku v ruce s prosazenim mocenskeho monopolu jde i moralni upadek byrokracie, ktery se projevuje v kumulaci privilegii, luxusu atd. Podle Trockeho mela SOY. spolecnost pfechodny polosocial. charakter, protoze social. charakteru vyroby (zakladny) odpovidala pol it. degenerovana diktatura byrokracie ve sfefe rozdelovani (v nadstavbe). Trockij oznacuje dusledne byrokracii za "panujici vrstvu" uvnitf social. instituci, nikoliv za -ttfidu. Instalovani byrokraticke vlady oznacil podle vzoru z konce Francouzske revoluce za thermidor. Vitezstvim byrokracie je podle neho otevfena cesta k restauraci kapitalismu, avsak existuje moznost, ze byrokracie bude svrZena. Podle Trockeho nebylo rozhodnuto, zda v budoucnu v Rusku zvitezi kapitalismus nebo socialismus. SSSR bude stale delnickym statem (i kdyz degenerovanym), pokud se udrZi nejdulezitejsi social. strukturalni prvky, jako jsou zespolecensteni vyrobnfch prostfedku a centralne planovana ekonomika. Domysleno do dusledku to znamena, ze SOY. spolecnost se podle Trockeho uchylila po revoluci od spravne cesty a zustala ve stavu byrokraticke degenerace. Trockij nikdy nedospel ani k nazoru,

ze stalinismus je logickou konsekvenci Rijnove revoluce, ani k poznani, ze prave statni vlastnictvi a planovane hospodafstvi tvofi ekon. zaklad mocenskeho postaveni SOY. byrokracie. Na Trockeho kritiku stalinismu navazalo nekolik teoretiku tzv. IV. internacionaly, z nichz je nejvyznamnejsi Ernest Mandel. Na rozdil od Trockeho si uvedomuje souvislost mezi ekon. systemem a stalinismem. Pficinou degenerace (ktera je nutnou fazi v kazde spolecnosti, ktera se pokusi pfejit k socialismu) je podle neho zbozni vyroba a penize. Zakl. rozporem pfechodne spolecnosti je rozpor mezi nekap. zpusobem vyroby a kap. normami v rozdelovani. Tato spolecnost nesmeruje jeste automaticky k socialismu. Jestlize ztrati del. tfida zajem na rozvoji spolecnosti, uchopi moc byrokracie, ktera si je jasne vedoma svych zvl. zajmu. Jeji represivni panstvi plodi dalSi rozpory a soc. konflikty, ktere vznikaji z byrokraticke hosp. politiky (disproporce v rozvoji tezkeho a spotfebniho prumyslu), konflikty spojene s politikou materialni zainteresovanosti, noYOU majetkovou diferenciaci a ze samotneho byrokratickeho charakteru spravniho aparatu (jeho brutality a svevolnosti). Byrokraticka degenerace SOY. statu je podle Mandela vysledkem jak nevyhnutelnych, tak i odvratitelnych faktoru. Neodvratitelne jsou krome zbozni vyroby tfidni charakter spolecnosti, nezbytnost statu a delegace moci. Specif. faktory jsou nizka uroven Ruska a izolace Rijnove revoluce. Mandelova kritika stalinismu je pfilis dogmaticky zamefena na analyzu vyrobnfch vztahu v tradicnim marx. smyslu, proto ztratila vystoupenim tzv. nezavislych socialistu na vyznamu. A: Trotskyism F: trotskisme, trotskysme N: Trotzkismus I: trotzkismo

o nasledujfci problemy: a) jak formulovat ideal -tsocialni spravedlnosti, aby byl pfijatelny pro vetsinu populace a pfitom nebrzdil motivaci nadprumerne ambici6znfch, b) jak sloucit idealy svobody s nutnosti elementarni regulace celospol. procesu, opustime-li ideo I. pfedstavy 0 vsemocnosti trhu, c) jak zdola mobilizovat soc, a polit. zodpovedne aktery, bez jejichz spolupusobeni je alternativni spol. uspofadani nerealizovatelne, d) jak fesit problemy, ktere ani jeden z obou stavajfcich modelu vyfesit nedokazal- rostouci marginalizaci stale sirsfch vrstev spolecnosti, explozi soc. patologickych jevu, anachronismus instituce nar. statu, vztahy Severu a Jihu, narustajici ekologickou krizi. V rovine prakticke jsou programy "t.c." ucinne blokovany nezajmem sirokych vrstev populace uVaZovat spise v dlouhodobejsfch nez v kr
Lit.: Mandel, E.: Zehn Thesen zur sozialOkonomischen Gesetzmassigkeit der Obergangsgesellschaft zwischen Kapitalismus und Sozialismus, L.Trockij, Verratene Revolution.

Bay t r 0 f 0 I a x i e viz etologie socialni " if e ti c est a" - program hledani altemativ ke kap. i social. spol. uspofadani (viz -tkapitalismus, -tsocialismus). Snahy 0 hledani "t.c." byvaji motivovany ruzne: 1. zfejmymi dysfunkcemi kap, i social. modelu spolecnosti; 2. idealne typickou povahou obou systemu, ktera nevylucuje nejruznejsi kombinaci prvku jejich empir. realizovatelnych forem; 3. neochotou ci neschopnosti nekriticky pfejimat zajmove podmineny dogmatismus drZitelu moci v obou typech zfizeni; 4. bytostne lidskou schopnosti myslenkove pfekracovat dane pomery, a to v jakekoli oblasti lidske aktivity, Snahy 0 projektovani "t.c." narazeji na fadu tezkosti razu teor. i praktickeho, V rovine teor. jde mj.

"

" if e ti s vet" - oznaceni pouzivane pro skupinu hosp, malo rozvinutych, tzv, rozvojovych zemi, cozjsou zpravidla byvale kolonie, ktere ziskaly (vetsinou po 2. svet. va1ce) polit. samostatnost. Desitky mladych -tnarodnich statu vznikaly zejm, v 60. I. na uzemi Asie a Afriky, coz zmenilo polit. situaci v techto svetadilech. Charakteristickym rysem zemi "t.s." je pfevaha zemedelstvi, nizky stupen produktivity prace a nizka tech. a technol. uroven vyroby, bohate surovinove zdroje a pfevaha vyvozu surovin a polotovaru nad produkci finalnfch vyrobku, vysoky pfirustek obyv. a zaroven nizky uhmny spol. produkt, resp. nar. duchod, nizka zivotni uroven, pomeme silna armada. Mezi "t.s." a prumyslove vyspelymi zememi je znacna propast. Osamostatneni zminenych zemi bylo financne, materialne a vojensky podporovano stary byvaleho social. bloku jako "oslabovani tabora imperialismu". V fade zemi "t.s." doslo k nadvlade jedne polit. strany opirajfci se zcela ci zcasti 0 marxismus a snazfci se aplikovat poznatky evrop. -trealneho socialismu. Jako celek "t.s." ekon. sili, ale -tpopulacni exploze, ktera je pro nej pi'iznacna, redukuje pomerne vysoke tempo celkoveho ekon. rustu. Koncem 20. st. pfedstavuji zeme "t.s." znacne ekon., polit. aspol. diferencovanou skupinu. Vede to k castym konfliktum mezi nimi a k fade starnich pfevratu. Jejich polit. zbrani se stavaji strategicke suroviny, zejm. ropa. Nektere stary "ts." vyuzivaji surovinovou a energetickou krizi ke zvyrazneni sveho postaveni a k prosazovani svych zajmli ve svet. ekonomice a politice. Cast zemi "t.s." je po lit. orientovana na nezucastnenost ve vojenskych a ekon. spo-

lecenstvich a blocfch. Usili 0 plnopravne postaveni dosahlo jiz mezinar. vysledku, a to nejen v dvoustrannych jednanfch, ale napf. v pfijeti Deklarace 0 novem mezinarodnim ekonomickem fadu, Akcniho programu k teto deklaraci a Char~v ekonomickjch pray a povinnosti statu. Cast pfedstavitelu zemi "t.s." se snazi 0 uchovani statu quo a pozice "tfeti svetove sily" v ideologii, ekonomice a zahranicni politice. Pomoc zemim "t.s." se v soucasne dobe soustfed'uje na budovani infrastruktury, vychovu odborniku apod. (viz tez -tantropologie aplikovana). A: "Third World" F: "tiers monde" N: "dritte Welt" I: "terzo mondo" Lit.: L'Elal du tiers monde. Paris 1989; Zalllman, A.: Le Tiers-monde. Paris 1990.

Kou

" t ret i v I n a" - termin zavedeny pocatkem 80. I. A. Tofflerem v jeho stejnojmenne knize k oznaceni hist. obdobi vyvoje lidske -tcivilizace, ktere podle jeho nazoru zvolna nastupuje v nejvyspelejsfch starech od 2. poloviny 20. st. Tofflerova kniha 0 "tv." je soucastijeho volne trilogie: Future Shock (1970), Third Wave (1980) a Powershift (1990). Teorie "tv." rna futurologicky charakter (viz -tfuturologie) - jako pokus 0 globalni schema hist. procesu zobrazuje celou historii spol. vyvoje jako fadu stfidajicfch se "vln" civilizace. Hlavni myslenky je mozne shmout nasledujicim zpusobem: Prvni vlna (tzv. agrarni civilizace) vznikla zhruba pfed 8-10 tis. lety a dominovala pfiblizne do obdobi 1. 1650-1750. Druha vlna (tzv. industrialni civilizace) se objevila v naznacich asi pfed 300 lety a rozsifovala se umeme rozvoji -tprumyslove revoluce. Matici civilizace druhe vlny tvoH sest vzajemne propojenych principu: standardizace, specializace, synchronizace, maximalizace, koncentrace, centralizace. Od poloviny 50. I. 20. st. takove staty jako USA, Velka Britanie, Francie, Svedsko, NSR, SSSR a Japonsko vstoupily do stadia "t.v.", zalozeneho pi'edevsim na velkych vedeckotech. zmenach (informatika, kybemetizace a robotizace, biotechnologie, pocitace apod.). V tomto stadiu vladne "principialne novy k6d", jehoz zakl. prvky jsou procesy opacne k uvedenym principum druhe vlny (tj. destandardizace, despecializace atd.). Civilizace "t.v." je tech. vyspelejsi nez civilizace pi'edchozi, ale soucasne je i antiindustrialni. Duraz je kladen na takove momenty, jako je "drobeni masove spolecnosti" a prohloubeni rozdilu, coz by melo vyustit v celkove zvyseni individualizace a plurality v nejruznejsich smerech, dale na vyznam informaci ajejich vlastnictvi, na novy zpusob zivota, ktery plyne ze vsech probihajicich zmen a sam se stava jejich dulditou soucasti, a konecne na celkove uvolneni tvofivych sil cloveka. Mezi jednotlivymi vlnami neexistuji ostre pfedely, vytlacovani civilizace sta-

1334 1335

trida delnicka

tfida

re vlny novou je pozvolne, urCitou dobu existuji obe paralelne vedle sebe. VeSkere problemy, rozpory, konflikty a protiklady objevujici se ve vyvoji lids tva jsou vysledky sniZek, stfetavani civilizacnich vln. Vyvojem jednotlivych vln prochazeji ci projdou vsechny spolecnosti. Tojjler sam svou teorii nazval praktopii a "t.v." rozumi pozitivni, dokonce revel. altemativu industrialniho systemu, ktery podrobuje ve sve teorii ostre kritice. A: "Third Wave" F: "troisieme vague" N: "dritte Welle" I: "terza era" Lit.: ToJjler. A.: The Third Wave. New York 1980.

Duf t rid a - jeden z pojmu pouzivanych k vyjadfeni -tsociaIni diferenciace, resp. --'socialni nerovnosti, ktery je jistou specifikaci pojmu --'vrstva a --.spolecenska skupina. T. se obvykle rozumi soubor osob se stejnou Ci podobnou ekon. urovni, ktere jsou si vMomy svych spolecnych zajmu. Na rozdil od jinych pohledu na soc. nerovnost zdurazlluje tfidnf hledisko podstatnost ekon. pozice a aktivity. Pojem t. byl pouzfvan jiz fr. historiky A. Thierrym, F. P. G. Guizotem, F. A. M. Mignetem, dale angl. a pol. ekonomy a nekterymi utop. socialisty. K. Marx jej uziva zcela bezne, aniz jej pi'imo definuje. Marx. pojetf bylo definicne konzervovano v Leninove definici t., podle nfz tfidy jsou velke skupiny lidi, ktere se lisf: 1. svym mfstem v hist. urcitem systemu spol. vyroby; 2. vztahem k vyrobnim prostredkum; 3. ulohou v organizaci prace; 4. zpusobern nabyvanf a velikosti disponibilniho bohatstvi. Jako podstatny definicni znak t. V. I. Lenin uvadf to, ze jedna si muze pfisvojovat vysledky prace druhe, ze mezi nimi existuje vztah vykoristovani a potencialnfho nebo realneho antagonismu. Toto pojetf v zasade odpovfda puvodni Marxove intenci, v souvislosti s rozvojem realne social. spolecnosti vsak bylo podstatne modifikovano tim, ze v r. 1936 zavedl J. V. Stalin pojem tzv. neantagonistickych tfid, v nemz melo byt vyjadreno specifikum soc.-tfidnf struktury sociaL spolecnosti. M. Weber definuje t. prostfednictvim trznich sanci a odlisuje ji vyrazne od statusovych a mocenskych skupin. V prubehu 20. st. byva t. vymezovana ruzne v ramci ruznych teorii tfid, ktere nejpfehledneji typologizoval S. Ossowski: l. Existuje dichotomicky model, ktery pracuje zasadne se dvema hlavnimi t., jejichz vzajemny vztah je povaZovan za rozhodujici pro postaveni vsech ostatnich vrstev. Toto pojetf je charakteristicke napf. pro R. G. Dahrendorfa, ktery pfi kritice marx. pojetf, provadene s vyuzitim myslenek M. Webera, vymezuje t. jako velke skupiny soupefici 0 podiI na --'moci a na rozhodovani. K pfekryti dominujici t. prave s vlastniky vyrobnich pro1336

stfedku doslo podle Dahrendorfa pouze epizodicky v prubehu 19. st. Zili. tfidni mocensky protiklad muze mit mnoho jinych podob, napr. podobu konfliktu zajmu mezi organizovanou byrokracii a masou spravovanych. 2. Druhy model je gradacni, pracuje s vetSim poctem t., pficemz klade duraz na to, ze kazda z techto t. je pro vyklad soc. rozvrstveni stejne vyzn. Misto vysvetleni vychazejiciho ze dvou antagonistickych p6lu klade toto pojeti velmi casto duraz prave na vyznam stfednich mohutnejsich t., vzniklych v prubehu vyvoje industrialni spolecnosti. Tento model je charakteristicky pro teorie --'sochilni stratifikace, ktere casto pouzivaji termin t. zamenne s terminem --'vrstva. 3. Tfeti, funkcionalni model se lisi od obou pfedchozich tim, ze misto vetSi ci mensi miry protikladnosti a odlisnosti rUznych t. klade duraz na jejich vzajemnou zavislost. T. spolu nesouperi ani se od sebe nedistancuji, nybrZ vzajemne vyhodne kooperuji. Zminena tfi pojeti implikuji znacne odliSny pohled na povahu soc. reality. Zatimco dichotomicke schema lici spolecnost dramaticky jako scenu permanentnich zapasu a konfliktu, gradacni model je deskriptivne neutralni a model funkcionalni zobrazuje naopak existujici soc. fad vyrazne harmonicky. Marx. pojeti t. kolisa mezi dichotomickym model em pfedpokladanym u spolecnosti tfidne antagonistickych a funkcionalnim modelem rezervovanym pro popis spolecnosti social. V uvahach 0 t. zakl. a odvozenych se pi'ibliZuje k modelu gradacnimu. Ruzne interpretace pojmu t. jsou umozneny jiz tim, ze uvahy 0 "mdach lidi" mohou klast duraz bud na to, co rUzne lidi spojuje a tvofi z nich zvl. skupinu, anebo naopak na rozdiInost techto lidi od pi'islusniku vsech ostatnich t., tzv. --.tfidni antagonismus. Prvy pnstup je blizky stratifikacnim koncepcim, ktere chapou odlisnosti t. ve vztahu k bohatstvi, moci Ci prestizi jako kvality spojite odstupi'iovane a implicitne zduraznuji vzajemnou blizkost t., ktera se projevuje prave v tom, ze vsechny ve vetSi Ci mensi mire na zminenych kvalitach participuji. Proti tomu pro antagonisticke pojeti je rozhodujici to, co t. oddeluje, at jiz se jedna 0 podiI na vlastnictvi Ci na polit. moci. Spojujicich momenru je podle tohoto pojeti tak malo, ze nestoji za to uchovavat kvUli nim existujici -'sociaIni strukturu, ale je treba ji zmenit. Stoupenci antagonistickeho chapani t. jsou proto casto polit. radikalne zamereni. Nekten ale naopak doporucuji opatfeni, pomoci nichz by bylo mozno napeti generovane tndni protikladnosti uspesne regulovat. Rada badatelu se snaZi postihnout pomoci pojmu t. znacne ruznorode pfipady soc. nerovnosti. G. E. Lenski vychazi v uvahach 0 distributivnim systemu z vicerozmeme tridni hierarchie, ve ktere soubezne pusobi t. polit., vlastnicke, profesni, etnicke, vzdelanostni, sexualni, vekove aj.

Kazdy z tech to spec if. tfidnich systemu ma jiny pocet t. a jejich kombinaci je urceno vysledne soc. postaveni jednotlivce v tfidni strukture. V zasade se jedna 0 rozsireni Dahrendorfovy koncepce industrialnich a polit. konfliktu o dalSi dimenze, ktere hrajf roli zejm. v etnicky smiSenych spolecnostech, ve spolecnostech se silnym hnutim za emancipaci zen apod. R. Collins zase usiluje 0 propojeni Weberovy a Dahrendorfovy koncepce mocenskych t. s nekterymi prvky interpretativni s-gie. Typologizuje tfidni pffslusnost na zaklade rozboru fecovych interakci, provozovanych rutinne v konverzacich vsedniho dne. S vyuzitim nekterych motivu E. Goffmanova dramaturgismu popisuje Collins konverzacni chovani nizsich, stfednich i homich t., typologizuje obsahy jejich konverzaci i kulisy jejich rozhovorU. Posun od Marxova ke Collinsovu pojetf t. odrazi nektere promeny modemi spolecnosti behem posledniho puldruheho stoleti: od tridni nesmifitelnosti vyvlastnenych, manualne pracujicich namezdnich sil po konverzacni ritualy zamestnancu tercieru, prodavajicich se ziskem svoji zbehlost v udrzovani uspokojivych mezilidskych kontaktu. Samotny pojem t. ztraci pfi tomto hist. posunu svoji byvalou revel. agresivitu a meni se v Ciste tech. pojem, slouzici badateli k pfehlednejsimu uspoi'adani mnohotvare soc. skutecnosti. T. se presunuji z vMomi rozhofcenych soc. akteru do poznamkovych bloku a pocitacu badatelu pofadajicich pfedmet sveho studia, takze P. F. Bourdieu muze hovofit 0 t., ktere existuji jiz jen na papife. Nevratnost tohoto procesu je vsak podminena pfijatelnou zivotni urovni stfednich a nizsich tfid. A: class F: classe N: Klasse I: classe Lit.: Bendix, R. - Lipset, S. M.: Status and Power. New York 1966; Collins, R.: Conflict Sociology. Toward an Explanatory Science. New York 1975; Dahrendorf, R.: Class and Conflict in an Industrial Society. London 1958; Lenski, G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. Northern Carolina 1966.

Kel t rid a del n i c k a - v beznem, ale ponekud nepfesnem vymezeni --'spolecenska skupina, do niz pam namezdne pracujici vykonavajici manualni praci, a to pl'edevsim v prumyslu. V pods tate se pojem t.d. kryje s pojmem --'proletariat a --'modre limecky. Kazdy z techto pojmu akcentuje jine charakteristicke rysy teze skupiny. T.d. se zacala utvaret pfiblizne v polovine 16. st. vyvlastnenim drobnych rolnikti a remeslnikti, z jejichz i'ad i z fad dalSich soc. skupin se neustale dopli'iovala. V diIe K. Marxe a F. Engelse je jednim ze zakl. pojmu hist.mater. vykladu modemich dejin. Zakl. definicnim znakem t.d., jedne ze dvou zakl. --.tfid kap. spolecnosti, je podle marx. s-gie odtrzeni jejich pfislusniku od --'vlastnictvi vyrobnich prostfedku. Odtud jsou pak odvozeny dalSi jeji charakteristiky: po-

staveni ve spolecnosti, zivotni podminky a zpusob zivota, charakter a povaha prace, tridni vMomi a polit. uloha Ueji hist. poslani, resp. "mise"). Protip6lem t.d. je -'burzoazie neboli tfida kapitalistu. V dusledku sveho odtrzeni od vyrobnich prosti'edku jsou delnici nuceni prodavat svoji -'pracovni silu za mzdu. Vzrustajici -'vykorist'ovani a pauperizace delniku vede k vyostfovani --.tfidniho boje, jenz podle nazoru Marxe a Engelse zakonite smefuje k zaniku kapitalismu a nastoleni tzv. beztfidni spolecnosti. Ulohou a postavenim t.d. v obdobi --'diktatury proletariatu se zabyval zejm. V. I. Lenin, podle jehoz tvrzeni v social. spolecnosti jeSte nedochazi ke zruseni t.d., ktera spolu s veskerym obyv. vlastni vyrobni prosti'edky spolecnosti a pod vedenim sve avantgardy, kom. strany, je tfidou vladnouci. Realita jak v soucasnych vyspelych zap. spolecnostech, tak i v byvalych tzv. sociaL zernichje ovsem ponekud jina a hist. mise t.d. je casto zpochybi'iovana i marx. orientovanymi autory. Nevyhnutelnost konfliktu t.d. s vladnouci tfidou zpochybnuje R. G. Dahrendorf Mezi nejfrekventovanejsi argumenty v poslednich desetiletich patri: 1. rust zivotni urovne delniku; 2. technol. pokrok menici jejich pracovni podmfnky. V souvislosti s prvnim argumentem vznikl pojem "zamozny delnik", s nimz souvisi pfedstava, ze spolu se zmensovanim rozdilu ve spotfebnim chovani spol. tfid a vrstev se t.d. bude postupne asimilovat do --'stredni tridy. V teto souvislosti se hovon 0 procesu zburZoaznovani t.d. ajeji integrace do institucionalniho ramce existujici spolecnosti. V ramci techto diskusi se pozomost soustfeduje nejen na Uroven pfijmu a spotfeby delniku, ale i na jejich zpusob travenf volneho casu, polit. nazory apod. Na zaklade novych charakteristik delniku v Anglii vsak dosli nektei'i autoi'i (napi'. J. H. Goldthorpe a kol.) koncem 60. 1.. k zavern, ze 0 zburZoazneni t.d. v soucasne kap. spolecnosti nelze hovofit. Podobne druha linie argumentace, zduraznujfci ulohu technologie ve vyvoji vztahU mezi i'fdicimi a vykonnymi pracovniky, dochazi k odporujicim si zaverum. Jedni poukazuji na rozvoj automatizace jako na faktor promeny --'charakteru prace a postaveni delnika v podniku a usuzuji, ze povede k integraci t.d. do kap. spoleenosti (R. Blauner). Jini na ziliade uvah 0 rychz procesech (napi'. S. Mallet) dochazeji k zaveru, ze aspirace delnfku se pfesunou od kvantitativnich ke kvalitativnim a jejich primamfm zajmem se stane --'management (blfze viz --.tfida nova deinicka). V teto souvislosti lze pozorovat navrat k Marxove tezi 0 prohlubujicim se rozporu mezi spol. povahou prace a anachronickymi vyrobnimi vztahy, zalozenymi na soukromem vlastnictvi. Analyzy a uvahy 0 soc. dusledcfch rozvoje elektroniky a automatizace vedou v soucasne dobe na jedne strane k shromaz1337

tfida druZstevnich rolniku

d'ov{mi dukazu 0 postupujiei -tproletarizaci soucasne kap. spolecnosti, na druhe strane k prokazovani jeji "deproletarizace". Zivotni podminky delniku se v kazdem pripade nadale lisi od podminek prislusniku majetnejsieh tfid: krome nizsich pfijmu maji mene jistoty v zamestnani, jsou casteji nezamestnani a chudi, jejich prace je jednotvamejsi a namahavejsi, maji horsi pracovni podminky, mene sanci na pracovni postup a vzestupnou soc. mobilitu, vyssi umrtnost, kratsi stredni delku zivota a jejich deti mene casto dosahnou vyssich stupi'iu vzdelani. Proto se rada sociologu soustred'uje na tyto otazky: 1. proc t.d. tyto rozdily v zivotnieh podminkach toleruje a uCinneji nebojuje zajejich zmimeni; 2. do jake miry je t.d. z uvedenych hledisek homogennL V souvislosti s 1. otazkou jsou zejm. analyzovany neuspechy -todboroveho hnut!, volebniho chovani (napr. rust podpory konzervativcu z rad t.d.v Anglii) a -ttfidni vedomi. Vysvetieni poklesu radikalismu t.d. v soucasnych vyspelych kap. zemieh se hleda ve zburzoazneni delniku, v ideologicke hegemonii tech, pro nez je dana -tsocialni stratifikace vyhodna, v urcitem pragmatismu delniku, v usmemovani aktivity delniku do existujieieh instituci (v procesu tzv. inkorporace), ve zvyseni poctu obcanskych pray, v institucionalizaci konfliktu a zkvalitneni -tsocialniho zabezpeceni ze strany statu. S urCitym zjednodusenim lze riei, ze tvrzeni 0 dalSim vyvoji kapitalismu a postaveni t.d. v nem jsou do jiste miry ovlivi'iovana cyklickym charakterem hosp. vyvoje. Zejm. obdobi hosp. vzestupu phnasi autorum radu argumentu k tvrzeni 0 postupne asimilaci t.d. do stredni tridy. Takovym obdobim byla 60.1., kdy se zivotni urovei'i vetsiny manualnieh delniku neustale zvysovala, zastavil se rust -tnezamestnanosti a del. radikalismus v nekterych zemieh poklesl (viz napr. R. C. F. Aron). Ze zomeho uhlu autoru nahliZejicich strukturu kap. spolecnosti v ramci netridnieh teorii -tsocialni stratifikace predstavuji de In ici jen jednu ze soc. -tvrstev, obvykle oznacovanou jako nizsi. T.d. je zfidkakdy povaZovana za homogenni celek. Casto se hovofi 0 diferenciaci ci strukture t.d. Zakl. osu teto diferenciace tvori podle vetsiny autoru pfislusnost delniku Uejich zamestnanim) k primamfmu hosp. sektoru (zemedelstvi) nebo sekundamimu sektoru (prumyslu). V teto souvislosti se v marx.1eninske s-gii hovofilo 0 zemedelskem a prumyslovem oddflu a v jeho ramci 0 tzv. jadru delnicke tfidy, ktere tvori delniei pracujfci ve velkych prumyslovych zavodech. Odvetvove (sektorove) hledisko rada marx. i ostatnieh autoru casto kombinuje s kriteriem -tkvalifikace a clenf t.d. na hierarchicky usporadane skupiny, od zemedelskych delniku pres nekvalifikovane del1338

tfida nova delnicka nfky v ostatnieh odvetvfch az po delnfky vysoce kvalifikovane. Phbirana jsou i dalSi hlediska - napr. D. Lockwood pracuje navie s pfijmovymi a demogr. charakteristikami ana tomto zaklade rozlisuje proletariat (tj. delniky spojene s tradicnfmi prumyslovymi lokalitami a se silnym tridnim uvedomenfm), vrstvu tzv. podhzujieieh se (angl. deferential) delniku (coz jsou predevsim zeny, starsf osoby s nizkymi prijmy a nekvalifikovanf delniei) a konecne vrstvu privatizovanych delniku, tj. majetnych delniku bez skutecneho trfdnfho uvedomeni, usilujieieh 0 dosazeni statusu stredni tfidy. V ramci uvah 0 strukture t.d. se Ize setkat s pojmem delnicka byrokracie, coz je mala skupina placenych funkcionaru v del. stranach a odborech, inklinujief ke spolupraci s -tvladnoucl tfidou. Pomeme casto je rovnez uzivan pojem poloproletariat, jenz se vztahuje k obyv., ktere sice vlastni urcite vyrobni prostredky, ale jeho hlavnim zdrojem obzivy je namezdni prace. V ramci dogmaticke tzv. rn.-l. s-gie byla t.d. social. spolecnosti chapana jako kval. odlisna od t.d. kap. spolecnosti. Kriteria kvalifikace, misto bydliste, demogr. kriteria apod. byly zprvu vyuzivany jako deskriptivni udaje ph popisu vyvoje t.d. v jednotlivych zemieh. Pozdeji, zhruba zacatkern 60. I. 20. st., zacaly byt povazovany za kriteria vnitrotridni struktury, resp. diferenciace, a zacaly vstupovat do centra zajmu sociologu v byvalych social. zemieh. Tuto diferenciacni netfidni urovei'i zdurazi'iovali zejm. pol. sociologove (S. Nowak, J. J. Wiatr, S. Widersrpil, W. Wesolowski aj.). V teto souvislosti se objevil take pojem -tkovozemedelec. V ramci uvah 0 sblizovani tfid a vrstev byla zhruba od zacatku 70. 1. znacna pozomost venovana vysoce kvalifikovanym delnikum, k jejichz oznacenf se casto uzival nazev "rabocij intelligent". A: working class F: classe ouvriere N: Arbeiterklasse I: classe operaia Lit.: Dahrendorf, R.: Soziale Klassen und Konflikt in der industriellen Ges· sellschaft. Stuttgart 1957; Goldthorpe. J. H. - Lockwood. D. - Bechhofer. F. - Platt. J.: The Affluent Worker in the Class Structure. Cambridge, Mass. 1968; Lenin, V. I.: Stat a revoluce. In: Lenin, V. I.: Spisy, sv. 33. Praha 1987; Skaratan, O. I.: Problemy socialnoj struktury rabocego klassa SSSR. Moskva 1970; viz tei ->boj tridni, ->proletariat, ->spolecnost tridni, ->trida, ->ti'ida nova deInickii.

San

tfida druzstevnich rolniku -pojempouzfvany v byvalych social. statech pro pracujfci v -tzemedelstvi, kteri byli spojeni pravnim vztahem - clenstvim v JZD nebo v jinem typu zemedelskeho druzstevnfho podniku a rozvijeli svoji Cinnost na principu druzstevnfho vlastnictvi vyrobnfch prostredku. Specif. zpusob nabyvani duchodu a specif. postavenf ve spol. organizaci prace odlisovaly t.d.r. od -tdelnicke tfidy. Do t.d.r. patfili jak dUSevni pra-

covniei, resp. pracovniei vykonavajiei slozitou a vysoce kvalifikovanou praci (tj. -tinteligence), tak manualnf pracovniei v siroke kvalifikacni skaIe. Z hlediska -tprofese a -tkvalifikace i soc. postavenf slo tedy 0 nehomogenni skupinu, ktera nicmene vytvarela zaklad soc. struktury venkova a uchovala alespoi'i zcasti tradicni prvky venkovskeho zivotniho stylu. A: class of cooperative farmers F: classe des paysans de cooperatives N: Klasse der Genossenschaftsbauern I: classe dei membri delle cooperative agricole HuH til ida nova - jeden z nejkonfUznejsieh pojmu z oblasti studia -ttfid, resp. -tsocialni stratifikace, obecne zahrnujiei prfslusniky -tinteligence a -tbyrokracie. Vyznam a funkce t.n. ve spolecnosti jsou traktovany ruzne v zavislosti na fil. a polit. orientaci jednotlivych autoru. Ani v klasifikaci teorii nove tfidy nedoslo zatim k vseobecne shode. Ackoliv jsou k temto teoriim nekdy razeny i prace starsi, vlastni pojem t.n. zrejme poprve pouZiI M. Djilas v praci The New Class, v niz analyzoval tfidnf strukturu spolecnosti v obdobi tzv. -tdiktatury proletariatu. V jeho pojeti je t.n. v kom. zemich -tvladnoucl tfidou stranickych funkcionaru a predstavitelu ideol. aparatu, tj. stranicke a polit. byrokracie. Podle M. Djilase se tfida podobneho typu utvari i v kap. spolecnosti, t.n. tedy Ize nalezt v obou systemech. Rok pote pouzil tyz pojem J. K. Galbraith pro oznaceni nastupcu tzv. -tzahalcive tfidy, konkretne pro osoby, jimz hlavni pohnutkou k praci nejsou penfze, ale uspokojenf a prestiz, ktere jim prace poskytuje. Jde 0 inteligenci a prislusniky polit. kruhu. Pojem se znovu objevuje v ramci am. s-gie zacatkem 70. I., predevsim u autoru hlasieieh se k -t"nove levici". V jejich pojeti t.n. predstavuje inteligence a vyssi vrstvy vlactni byrokracie. Pravicove a liberalne orientovani au tori odvozuji pojem t.n. spiSe z teorie -telit nd z teorie trfd. T.n. je pro ne klan "tech, kdo jsou z nas nejosvieenejsf" apod. V tomto pfipade je kladen duraz na znalosti, postoje a hodnotove preference prislusnfku teto "tridy", kteraje chapana jako kult. fenomen (tj. spiSe jako mentalita nd jako trfda). Pojem se take nekdy pouzfva v souvislosti s tzv. manazerskou revoluci a v tomto prfpade tvofi t.n. -tmanazeN. Prislusnost k t.n. je vsak v zasade vzdy vymezovana vyssimi stupni vzdelani, vyssf prestizi povolani, nemanualni a nezridka tvofivou praci, vyssimi prijmy a urCitym podflem na moci, 0 jehoz vyznamu a velikosti vedou predstavitele jednotlivych myslenkovych pojeti spor. Koncept t.n. je v rade interpretaci take spjat s ruznymi pojetimi soc., lidskeho a zejm. kult. kapitaIu a je vazan na problem tzv. symbolicke dominance.

A: new class F: nouvelle classe N: neue Klasse I: nuova classe Lit.: Bruce-Briggs, B. ed.: The New Class? New Jersey 1979: Djilas. M.: The New Class. New York 1957; Gouldner. A. w.: The Future of Intellectuals and the Rise of the New Class. New York 1979; Konrad. G. - S;elenyi. I.: Die Intelligenz auf dem Wege zur Klassenmacht. Frankfurt a.M. 1978; Szeienyi, I. - Martin, w.: The Three Waves of New Class Theories. Theorv and Society, 1988.

San tfid a no v a de In i cka - nova vrstva deJniku pracujicich ve vyspelych odvetvieh vybavenych nejmodemejsi technologii, ktefi maji vyssi vzdelani, vetsinou pracuji v tymech, a protoze prace, kterou vykonavaji, je casto pro ten ktery podnik specif., jsou vice vazani na firmy, v nichz pracuji. Pojem t.n.d. zacal byt frekventovan v 60. 1. v pracich marx. orientovanych autoru, zejm. S. Malleta, A. Gorze a A. Touraina. Podle jejich nazoru tato vrstva delniku vznika v souvislosti s technol. pokrokem. Jejf charakteristiky svedcf 0 tom, ze rozpory imanentni kapitalismu jsou nyni patmejsi nez drive. S. Mallet a A. Gorz radili do t.n.d. i techniky a odbornfky zamestnane v provozech s novou technologii. Tato vzdelana vrstva byla chapanajako novy "predvoj" del. tffdy v boji proti kapitalu, vyuzivajiei zejm. -todborove hnuti. Uvahy 0 t.n.d. tedy v zasade oponuji teorii zburZoaznenf del. tridy. Pojetf ztotozi'iujici t.n.d. s delnfky, prip. tech. pracovniky technologicky progresivnieh provozu, bylo znacne kritizovano, pricemz se poukazovalo zejrn. na to, ze ve zminenych provozech prevazuji polokvalifikovani delnici, ze k dekvalifikaci del. prace zde dochazi jako vsude jinde, pi'icemz delnici zde maji casto pracovnf proces mene pod svou kontrolou a mene mu rozumeji nez v tradicnieh provozech a ze v 70. I. byli pfislusniei takto vymezene t.n.d. mene radikalni nez tradicni delnici. Sami tvurci tohoto pojetf vyvoje del. tfidy se ho na prelomu 70. a 80. 1. vzdali. Pojem t.n.d. se dnes vyskytuje spiSe v souvislosti s diskusi 0 -tproletarizaci prislusnfku -tbHych limecku. Podle "proletarizacnieh teorii" jsou predstaviteli t.n.d. zejrn. dfivejsi pfislusniei bilych limecku, jejichz status a pracovni podminky se v dusledku fragmentace a dekvalifikace vykonavane prace zhorsuji. A: new working class F: nouvelle c1asse ouvriere N: neue Arbeiterklasse I: nuova c1asse operaia Lit.: Mallet. S.: La Nouvelle classe ouvriere. Paris 1963; Sobel. R.: The White Collar Working Class: From Structure to Politics. New York 1989.

San

tfida 0 sobe a tfida pro sebe -pojmy spojene s konceptem -ttfidnilio vedomi a s teorif -ttfidy. K. Marx a F. Engels ukazovali, ze existence trfd i vyvoj jejich ve1339

tfida servisni

typ idealni

domijsou vazany na vyvojove faze produkce. "Tilda 0 sobe" je neschopna reflektovat sve vlastni dejinne postaveni, sve zajmy pfesahujici bezprostfedni danost; jeji vedomi je vedomi empir. a omezuje se na reflexi bezprostfednich hosp. zajmu. "TIida pro sebe" je schopna prekrocit horizont pi'itomnosti a reflektovat sve zajmy, sve dejinne moznosti a ukoly v nejsirsi perspektive, pfesahovat tak empir., bezprostfedni danost. Je schopna sebeuvedomeni, vztahu k sobe same, ktery se promita i do stupne organizace a do charakteru prostI'edku vedeni ekon. a polit. zapasu, do slad'ovani boje za bezprostfedni a perspektivni pozadavky (viz --+boj tfidni). Pojmy t.o s.a t.p.s. se opiraji o Hegelovo rozliseni "byti 0 sobe" a "byti pro sebe" (An-sich-Seiendes, Ftir-sich-Seiendes) a hraly du!ezitou roli u mladeho G. S. Lukticse v knize Dljiny a tffdni vifdomi (1923). A: class in itself and for itself F: classe en soi et pour soi N: Klasse an sich und fUr sich I: classe in se e classe per se Lit.: Touraine, A.: La conscience ouvriere. Paris 1966; viz tef -->vMomi

ti'idni.

Ran tf ida s e r vis n i - (z angl. service = sluzebni povinnost) - zahmuje vsechny odbomiky a vyssi uredniky s vysokoskolskym vzdelanim ve statnim i obecnim aparare a ve statnich i soukromych podnicich (vcetne feditelu podniku), dale fidici pracovniky a vlastniky velkych prumyslovych podniku. Pojem t.s. do s-gie znovu zavedl koncem 70. I. J. H. Goldthorpe v souvislosti s analyzou --+socialni stratifikace ve Velke Britanii. Pfevzal jej ad R. G. Dahrendorfa Ge to pfeklad nem. slova Dienstklasse), ktery jej sam pfevzal od austromarxisty K. Rennera, jenz pod nim v zasade rozumel vyssi Ufednictvo. Angl. pfeklad je ponekud zavadejici i pro samotne Anglicany, nebot navozuje pfedstavu, ze jde 0 osoby zarnestnane ve slliZbach. Do ts. vsak v Goldthorpove pojeti spadaji v modemi kap. spolecnosti ti, kdo jednaji jmenem velkych korporaci, a cast --+burZoazie (samostatni podnikatele a odbomici "na volne noze"). Spolecnym rysem pfislusniku teto tfidy jsou vcelku zarucene vysoke pfijmy, ktere se zpravidla zvysuji s pfibyvajicim vekem, a take disponovani pomeme znacnymi pravomocemi, z cehoz plyne jista mira autonomie. Jinymi slovy, jsou to lide, ktefi casteji fidi druhe, nez jsou sami fizeni. A: service class F: service classe N: Dienstklasse I: classe di servizio Lit.: Dahrendorf, R.: Recent Changes in the Class Structure of European Societies. Daedalus, Winter 1964; Goldthorpe, 1. H.: On the Service Class: Its Fonnation and Future. In: Giddens, A. - Mackenzie, G. eds.: Social Class and the Division of Labour. Cambridge, Mass. 1982.

San 1340

tfida stredni - rekrutuje se pfedevsim z fad dusevne pracujicich, ktefi maji v dusledku sveho vyssiho vzdelani a tech. kvalifikace ve srovnani s --+delnickou tfidou relativne lepsi podminky na trhu prace i lepsi pracovni i mzdove podminky, soc. vsak stoji nize nez pfislusnici --+burZoazie (pfip. --+servisni tfidy). Do t.s .. nekdy tez (napf. podle J. H. Goldthorpa) nazyvane "mezi!ehJe" (intermediate), byvaji fazeni i pfedstavitele svobodnych povolani vcetne vsech pracujicich "na svuj ucet", tj. tech, kdo zamestnavaji sami sebe, pfip. cleny sve rodiny, a nejsou tedy ani namezdnimi pracujicimi, ani zamestnanci. T.s.je nekdy chapanajako soubor relativne samostatnych segmentu, tvoficich urCitou hierarchii; od tech, ktefi jsou nejbliZe tfide vlastniku Ci burzoazii, az po ty, kdo jsou nejblize delnikum. v teto souvislosti nektefi marx. orientovani au tori hovofi spiSe 0 soc. skupine tfidne nevyhranenych (G. Carchedi) ci 0 rozpomych tfidnich pozicich (E. O. Wright). T.s. patfi spolu s del. tfidou k nejdiskutovanejsim pojmum, zejm. pokud jde 0 vymezeni jejich hranic, mista a funkce v tfidni strukture (viz tez --+tfida). Diskuse souvisi zejm. s tzv. proletarizacni tezi (viz --+proletarizace). Casto se diskutuje 0 tom, zda "demarkacni cara" mezi t.s. a del. tridou vede mezi pfedstaviteli manualnich a nemanualnich profesi, Ci zda je toto deleni v dnesni dobe jiz irelevantni. (Viz tez --+limecky ruzove.) A: middle class F: classe moyenne N: Mittelklasse I: classe media Lit.: Goldthorpe, 1. H. a kol.: Social Mobility and Class Structure in Modern Britain. Oxford 1980; Carter, B.: Capitalism, Class Conflict and the New Middle Class. London 1985; Wright, E. O. a kol.: The Debate on Classes. London 1989.

San tfida vladnouci - pojem vychazejici z klasickeho --+marxismu a oznacujici --+tfidu, ktera ovlada celou spolecnost pomoci v dane dobe existujicich po lit. instituci. Nekdy je t.v. povazovana za pojem archaicky, nebotjeji existence je neoddiskutovatelna ci zjevna jen v --+preindustrialnich spolecnostech. V ramci marx. teorie spolecnosti se ale hovori 0 t.v. i v parlamentnich demokraciich, nebot i tyto spolecnosti jsou ovladany vlastniky vyrobnich prostfedku, kapitalisty. V ramci teorie --+elit se Ize setkat s tvrzenim, ze opravdove Ci dokonale demokracie nemuze byt nikdy dosazeno, protoze kazda spolecnost je ovladana e1itou. V teto souvislosti Ize tedy polit. a ekon. elitu nebo v terminologii Ch. W. Millse mocenskou elitu chapatjako synonymum vladnouci tfidy. A: ruling class F: classe dominante N: Regierungsklasse I: classe dirigente (dominante) San

tf ida z a h a I Ci v a - jeden z ustfednich pojmu klasickeho dHa T. B. Veblena The Theory of the Leisure Class (1898). Podle autora se vyssi (vladnouci) tfidy lidskych spolecnosti od doby vzniku soukromeho --+vlastnictvi ve snaze odlisit sve postaveni od jinych zacaly venovat tzv. ostentativni zahalce, nebot zivot bez prace je nejlepsim a nejskutecnejsim svedectvim --+bohatstvi, a tim i vznesenosti. --+Vladnouci tNdy se tak zaroven stavaji t.z. Pojem zahalka (leisure) pfitom pro Veblena neznamena celkovou necinnost ci odpocinek; oznacuje neproduktivni vyuZiti casu. V anonymni novodobe spolecnosti nabira ostentativni zahalka tvamosti ostentativni spotreby. Oba typy tohoto vnejsiho odlisenijsou ovsem zalozeny na plytvani materialnimi hodnotami. Chovani t.z. je tak v pfikrem rozporu s projevy tzv. instinktu delnosti (instinct of mastership), ktery je podle autora cloveku vrozen a vede ho k pozitivnimu postoji k produkci, k uzitecne praci a ke vsemu, co mu skutecne slouzi. Autor se domniva, ze v novodobem "mirovem stadiu tvofivosti" je dalSi existence t.z. pochybna, ale ze zaroven (zatim) svym pfikladem rozhoduje v zasadnich rysech 0 tom, jaky --+zivotni styl bude celou spolecnosti uznan za odpovidajici a vhodny. Veblen byl v tomto smeru jednim z prvnich, kdo upozomil - feceno dnesni terminologii - na pfiznaky --+konzumniho zpusobu zivota a pfedbehl tak temef 0 pul stoleti pozdejsi analytiky volneho casu. (Viz take --+sociologie volneho casu.) A: leisure class F: classe oisive N: miissige Klasse, arbeitsscheue Klasse I: classe oziosa Lit.: Veblen, T.: (1898) Teoria klasy pr6:i:niaczej. Warszawa 1971.

Pdc t uri s m u s viz sociologie cestovnmo ruchu t urn e r s t v i - (z nem. tumen = cviCit) - soubor org. forem a myslenkovych tradic vlastnich nem. telovychovnym hnutim. Zakladatelem t. byl F. L. lahn, tvurce originalni soustavy narad'oveho telocviku, ucastnik protinapoleonskeho osvobozovaciho hnuti a zakladatel prvnich te\ovychovnych spolku. lahnuv vliv pfesahl ramec Nemecka a projevil se i v Cechach u M. Tyrse a v --+Sokole. T. se vyvijelo od bud. --+liberalismu k extremnimu --+nacionalismu a --+fasismu. Hlavni proud t. byl dlouhodobe ovlivnen militarismem, klerikalismem, sympatiemi s imperial. vyboji nem. statu. Reprezentantem techto ideji byl v r. 1868 vznikly vsenem. Deutscher Turnerschaft, hlasil se k nim i henleinovsky Deutscher Turnverband a svym zpusobem na nej navazuji i dnesni nem. tumerske organizace (Deutscher Turner-Bund), ve kterych existuji silne revansisticke proudy. Znacna cast vedeni tech to spolku stoji na krajne pravicovych pozicich. I uvnitf t. vsak exis-

tovaly proudy liberalnejsi, levicovejsi. Tradice "rude telovychovy" se odvozuji od spartakovcu, korn. orientovanych clenu Arbeiter Turnerbund a bojoveho sourucenstvi sportovcu v boji proti fasismu (Kampfgemeinschaftfur rote Sporteinheit). Na tyto tradice navazoval i Deutscher Turn und Sportbund v byvale NDR. Vliv techto "rudych" organizaci, zvl. spartakovcu, byl citelny i v nasem deL sportu a telovychove. S-gicky vyznam t. spociva zvl. v tom, ze vytvofil, zejm. ve stfedni Evrope, vlivny typ zpolitizovaneho telocvicneho --+spolku, plniciho ukoly --+paramilitaristicke organizace a koncentrujiciho se i na plneni funkci vychovnych, ideol., spol. a organizatorskych. Spolky na bazi t. pfedstavovaly odlisny typ "pospolitosti volne chviIe" nd angLam. spol. a sportovni --+kluby. A: - F: turnerisme N: Turnerschaft I: movimento dei ginnasti tedeschi, turnerismo Lit.: Diem, c.: Weltgeschichte des Sports und der Leibererziehung. Stuttgart 1960; Olivovd, V.: Lide a hry. Historicka genese sportu. Praha 1980.

Lin

t vo ri vos t viz kreativita tvurci verejneho mineni vizmineniverejne, prace s verejnosti, propagace od ust k ustum, sociologie verejneho mineni t ym viz teorie socialni interakce t y p viz procedura typologicka, typ idealni, typologie typ idealni - (z lat. typus, to z fec. typos = raz; z lat ideal is = vzomy, to z fec idea = podoba) - typ vytvoreny na zaklade postizeni charakteristickeho v podobnych jevech, stylizace a mysienkoveho stupnovani urCitych prvku skutecnosti, ale i zprumerovani nebo shrnuti spolecnych rysu jevu. T .i. je gnoseologicka fikce. V pojeti Maxe Webera jde 0 jeden z klicovych pojmu s-gie (od r. 1904). T.i. jsou nastrojem pochopeni hist. reality, nejsou cHern, ale prostfedkem. Weber rozlisuje hist. a s-gicke t.i. Prvni patfi do ramce --+idiografickych vM, druhe do ramce nomotetickych ved. V oblasti historie existuji geneticke t.i. V oblasti s-gie se vyskytuji ciste t.i., vazici se k jednani, ktere jako by probihalo v idealnich, Cistych podminkach. RozdH mezi hist. a s-gickym t.i. je ve stupni obecnosti, v tom, ze prvni se aplikuje v case a prostoru, druhy se na casovy a prostorovy kontext nevaze. Geneticky t.i. postihuje jednorazove se objevivsi udaJosti, cisty typ souvislosti trvaleho razu. Nejde tedy podle Webera 0 zasadni kvalitativni rozdil. Na rozdil od H. Rickerta a W. Windelbanda se Weber domniva, ze koncepce t.i. historii a s-gii propojuje. Do hist. poznani vklada urcity moment generalizace, do s-gickeho naopak moment individualizace a casto oboji poznani smesuje. Weberovo pojeti typu a zpusob jeho 1341

typologie sociologickych pfistupu

typ kuIturni

konstrukce jsou dodnes povazovany za zaklad typologieke metody v s-gii (viz ~typologie). A: ideal type F: type ideal N: Idealtyp I: tipo ideale, idealtipo

Ran t y p k u It urn i - gnoseologicky model kult. systemu, zahrnujici funkcne spjate ~kulturni prvky (artefakty, sociokult. regulativy a ideje), spolecne nekolika kulturam. Jeden a tyz t.k. Ize identifikovat u narodu, ktere se nachazeji na pfiblizne stejne urovni soc.-ekon. vyvoje ana nez pusobi analogicke demogr., ekon., technol. a ekologicke faktory. Nezavisle na sobe mohou vznikat stejne t.k. u spolecnosti, ktere spolu nejsou v kult. kontaktu. Stanovenim t.k. starych civilizaci v Peru, Mezopotamii, Egypte a Cine na zaklade jejich komparace se zabyval J. H. Steward. Protoze se rozdHy mezi rUznymi t.k. tykaji predevsim materialni kultury, zejm. zpusobu vyroby, pracuji nektefi etnografove s pojmem "hospodarsko-kulturni typ". N. N. Ceboksarov se domniva, ze vsechny hosp.-kult. typy vznikle v predindustrialni spolecnosti je mozne rozdelit do 3 zakl. skupin, ktere se od sebe Iisi stale stoupajici produktivitou prace a zvetSovanim nadvyrobku: l. typy zalozene na lovu, sberu a castecne rybolovu; 2. typy spjate s primitivnim kopanicarskym zemedelstvim a chovem dobytka; 3. typy, v nichz hraje hlavni ekon. ulohu orba s vyuzitim tazne sHy domacich zvirat. Archeologove chapou pod t.k. komplex formalne a funkcne podobnych ~artefaktU jedne kult.-hist. tradice. S nastupem am. ~nove archeologie (L. R. Binford) a angl. ~analyticke archeologie (D. L. Clarke) vznikla moznost konstituovat kvalitativne novy pristup k vymezeni t.k. Zakladem Clarkovy koncepce je analyza archeologickych pramenu podle hierarchicky usporadaneho konceptualniho schematu "atribut - artefakt typ - komplex - kultura". Binford pfispel k propracovani teorie kulturnich typu v synteticke perspektive archeologie a kult. antropologie. Na uzemi byvaleho SSSR dale rozvijeli problematiku t.k. archeologove L. S. Klejn, V. S. Boc"Karev, G. S. Lebedev aj. A: culture type F: type culturel N: Kulturtyp, Kulturkreis I: tipo culturale Lit.: Binford. S. R. - Billford. L. R. eds.: New Perspectives in Archeology. Chicago. Ill. 1968; Clarke. D. L.: Analytical Archaeology. London 1968; Ceboksarov. N. N.- Ceboksamvovd, I. A.: Narody - rasy - kultury. Praha 1978; Klejn, L. S. ed.: Tipy v kulture. Leningrad 1979; Steward, J. H.: Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution. Urbana, 111. 1955.

Sou

t y p Ii m it n i viz typologie t y p mod a I n i viz typologie t y p i z ace viz balik pfirucniho vedeni 1342

typizace situ ad viz kazdodennost typologie - soustava typu, kteraje v s-gii produktem metody stojici na pomezi ~generalizace a pfistupu individualizujicich. Misto formulace zcela obecnych a vetsinou znacne abstraktnich zakonitosti anebo na druhe strane popisu jednotlivych pripadu smeruje konstrukce typu k vyjadreni komplexu specif. priznaku souhrnnym pojmovym vyjadrenim. Nejde 0 zcela jednoznacne vymezeni a ohraniceni obsahu. V mnoha pripadech neumoznuje t. cistou ~klasifikaci. U teor. konstruovanych typu nekteri autori vamji pred rizikem reifikace: k typologickemu pojmu vlastne nejde pfiradit jeden jednoznacny empir. korelat (ve smyslu dokonale odpovidajiciho pripadu). Typologickou metodu rozpracoval v obecne rovine predevsim M. Weber, ktery vytvoril originalni pojeti tzv. ~ideaIniho typu, jimz se zaroveil pfiblizil ke koncepci typu jako teor. modelu. Na rozdH od tohoto pojeti treba i jednotlive stojiciho typu pracuje t. casto s nekolika zakl. typy, pficemz se duraz presouva z heuristickeho aspektu na aspekt explanacni. Timto zpusobem vytvarela t. s oblibou s-gie 19. st., kdyz obvykle dichotomicky typologizovala vyvoj spolecnosti (viz ~spolecnost vojenska a spolecnost prOmyslova H. Spencera, ~Gemeinschaft a Gesellschaft F. Tonniese, ~mechanicka a organicka solidarita E. Durkheima aj.). V novejsi s-gii byly dichotomicke t. nahrazeny slozitejsimi. Pro ~interpretativni sociologii nabyla primarni dule'litosti typologizace, tj. pfifazovani k typum, coz se stalo jednim ze zakl. nastroju usporadani a analyzy empir. materialu. Impulsy k rozvoji typologicke metody vsak prichazeji z ruznych zdroju, za vyzn. prispevek je tfeba povazovat i matem. teorii fuzzy-mnozin. Samotny termin typ se dnes v empir. vyzkumu pouziva v nekolika vyznamech: 1. pro kvalitativne specif. tfidu objektu; 2. pro identifikace seskupeni objektu (viz ~ana­ lyza seskupovaci); 3. ve smyslu modalniho typu, tj. nejpocetneji zastoupene kategorie; 4. k vyjadreni "prumerneho" jedince ci skupiny; S. jako limitni typ, tj. pripad presahujici urCite pasmo ~normality; 6. jako synonymum ~normy nebo dokonce idealu; 7. k pouhemu slovnimu, casto liter. vyjadreni specif. kvality. Typ nemusi byt soucasti t., ktera vyzaduje jednotici zamer a spojeni typu urCitymi vztahy, jejich vyvazenost. Kazdy typ by mel mit s-gickou vypovidaci hodnotu nebo by mel byt podle nekterych autoru alespon s-gicky interpretovatelny. T. by mela mit alespon dilci vztah ke klasifikaci, tzn. mela by stat na relativne jednotnych kriteriich, trebaze je mnohdy nutno pfipustit existenci typu smiSenych, prechodnych nebo obtizne klasifikovatelnych. Zakladem t. nemusi byt je-

nom polarita, ale take vztahy podobnosti Ci obsahoveho prekryvani. T. je povazovana za vyzn. nastroj propojeni teor. a empir. analyzy, pfinasi vsak nektere nevyhody a rizika. Napf. jiz zavedena t. se muze stat konzervativnim paradigmatem sugerujicim kauzalni vysvetleni, pfecenujicim momenty polarity ci diskontinutity a podcenujicim rozdHy uvnitr jednotlivych typu. Pri vytvareni i pouzivani t. je du\ezite zachovat vyvazenost konfirmativniho a explorativniho pfistupu (viz ~vyzkum konfirmacni a .... vyzkum explorativni). A: typology F: typologie N: Typologie I: tipologia

Kritiky dialektickeho rozumu), ale take sociology fenomenologii ovlivnene, jako je G. Gurvitch, sociology kazdodenniho zivota - napr. H. Lejebvra, Michela de Certeaua, M. Maffesoliho aJ. BaudrilJarda, a etnometodology a sociology ovlivnene etnologii, napf. P. H. Chombarta de Lauwa. 2. Druhy typ ci proud s-gie vymezeny podle pojeti me-

tody tvori analytieka sociologie, ktera se soustrecfuje na vyznamove presne vydelene komponenty spol. skutecnosti v mikro- i makrostrukture. Tato s-gie usiluje 0 co nejvetsi a nejprokazatelnejsi objektivitu poznani a klade duraz na kvalitativni odlisnost ved. a predved. poznani, metodol. Lit.: viz -->procedura typologicka. Bur se opira 0 ved. metody sberu a analyzy dat vcetne soudobych modernich prostfedkiI kvantitativni analyzy a fortypologie sociologickych pristupu -kon- malizacnich postupu. Po ustupu (nekdy jen vnejsim nebo strukce diferencujici s-gicke pfistupy, resp. ruzna pojeti zdanlivem) ~neopozitivismu a ~behaviorismu se ana~sociologie na zaklade volby urciteho synteticko-analylyticka s-gie opira zejm. 0 filozofii ~kritickeho raciotickeho stupne a pomoci obvyklych intuitivnich postupu. nalismu K. R. Popperovy skoly. Velka cast soudobe Orientace na siroke synteticke typy vede k mensimu poctu empir.-teor. produkce usilujici 0 metodo!. inovaci a rigonavrfenych typu a k tomu, ze ~typologie je prehlednej- r6znost, od P. F. LazarsfeMa k R. Boudonovi, se fadi k tosi, ale odhIizi od casto podstatnych rozdHu uvnitr sirokych muto typu. typu (viz tez ~struktura sociologie paradigmaticka). b) Druhym nejsilnejsim diferenciacnim znakem s-gicLze uvest predevsim dye velmi pouzivane typologie. kych pfistupiI jsou systemove koncepce. Lisi se zejm. poa) Jedna vychazi z pojeti ~metody a rozlisuje 2 typy stoji k reprodukci a transformaci ~socialnich systemu pristupu: soudobych, resp. ~modernich spolecnosti. I z tohoto hle1. Prvni typ, zahrnujici velmi siroky okruh pristupiI, Ize diska lze rozlisit 2 typy ci proudy s-gie: nazvat "popisnou zobecnujici" s-gii, nebo take "empiric1. Prvni Ize nazvat kontinuitni sociologii (terminem kou interpretativni" s-gii. Charakteristicke pro tyto pfistu- "kontinuitni" se Ize vyhnout pohyblivym konotacim terpy je, ze vychazeji z vicemene komplexniho popisu, na je- minu "konzervativni", ktery tu take rna, alespon ve svych hoz zaklade se snazi dospet k empir. zobecnenim a prip. zakl. vyznamech, sve zduvodneni). Je zalozena na makrok obecnejsi teorii. Do s-gie tohoto typu radime napr. sko- strukturalnim vyzkumu soudobych modernich spolecnosti. lu .... symbolickeho interakcionismu Ci ~chicagskou Stoupenci techto koncepci vidi v soc. systemech moderskolu a s ni pribuzne s-gie, jako je ~chlipajici sociolo- nich vyspelych spolecnosti nezbytny a dostatecny progie, ~interpretativni sociologie nebo ~fenomenologic­ stfedek pro uchovani a rozmnozeni hodnot moderni ka sociologie, chapeme-Ii "fenomenologii" nikoliv ve fil. civilizace. Zaklad pfijimaneho soc. systemu spatfuji v trZspec. smyslu, ale v nejsirsim pojeti jako soustredeni na je- nich mechanismech, fungujicich v podminkach soukrovy kazdodenniho zivota a na vyvozeni vsech vyznamiI, meho vlastnictvi, a v mechanismech reprezentativni decasto latentnich, jez jsou v nich obsazeny a mnohdy se vza- mokracie. Tito autofi zkoumaji v uvedene perspektive skalu jemne prekryvaji a zastinuji. Tyto s-gie se opiraji 0 kvalit. problemiI, ktere moderni spolecnosti kladou v rUznych obvyzk. metody, jsou zalozeny na pozorovani a popisu a usi- lastech. Uvedomuji si fadu negativnich nebo primo krizoluji 0 prohloubeni tech to metod. V myslenkove reflexi ana- vych jeviI, jsou vsak presvedceni, ze existujici problemy Iyzuji zjistena data a na teto zakladne dospivaji k teoriza- mohou byt vyreseny v dalSim vyvojovem procesu prave ci, v niz hraje prvoradou ulohu ~konceptualizace: na zaklade jiz danych urceni stavajicfho soc. systemu a jesouvislosti mezi jevy jsou zkoumany jako dusledky pod- ho oprosteni od dysfunkcnich prvku. Teor. zakladnu vytvan statnych pojmovych urceni, nikoliv jako nahodile vnejsi temto koncepcim casto tradicni ~strukturalni funkcioshody. V tomto sirokem pojeti radime k tomuto typu ze nalismus, zejm. prostrednictvim autoru, jako je T. Parstarsich autoriI predstavitele chicagske skoly W. 1. Tho- sons nebo D. Easton. Mezi predstaviteli tohoto proudu mase a F. W. Znanieckiho, R. E. Parka a E. W. Bur- makrosociologickeho mysleni neschazeji ani autofi citlivi gesse, z mladsich E. Goffmana, A. L. Strausse, z feno- k problematice spol. konfliktu a k potrebe institucionalmenologu nejen A. Schutze ci J. P. Sartra (jako autora nich predpokladiI pro jejich feseni, jako je R. Aron. V sou1343

uceni

typologie spolecnosti

casne dobe se tu take uplatnuji vlivy radikalne Iiberalniho mysleni vychazejici z ekonomie (F. A. von Hayek, M. Friedman), 0 nez se opiraji nektere nove projekty s-gicke teorie (E. Weede, 1990). V fade empir. praci je tato "ideologicka" dimenze sice pfitomna, ale je mene vyrazna a mene urcujici. 2. Druhym typem s-gie z hlediska systemove koncepce je tzv. --+kriticka sociologie (nebo "kriticko-transformacni sociologie"). Vychazi z kritickeho pohledu na soucasne soc. systemy globalnich spolecnosti. Kriticka distance se projevuje ve veskere s-gicke produkci, makro- i mikrostrukturalni. Kriticky pfistup se nechape jako subjektivni pohled na realitu nebo jeji subjektivni hodnoceni, ale pfiClta se mu zasadni poznavaci obsah. Soucasne spolecnosti se pokladaji za spolecnosti v krizi, ktera klade otizku samotne moznosti jejich dalSi reprodukce, pfip. se pojimaji jako spolecnosti, ktere jiz jsou na pfechodu od jednoho typu spolecnosti k druhemu nebo vytvafeji pfedpoklady pro takovy pfechod. Ruzne proudy kriticke sociologie se vzajemne lisi chrakterem a dosahem sve kritiky, obsahem svych axiologickych voleb a zejm. svou urovni v kognitivnim zvladani problemu. Od otevfenych, sebereflektujicich kritickych postupu je zapotfebi systematicky odliSovat kontestacni sociologie, ktere vychazeji z pfedem danych, neovefenych voleb a metodol. zasady ovefovani hypotez na samotnou volbu svych kritickych vychodisek neaplikuji. Mezi pfedstavitele kriticke s-gie (pfimllezejici k rUznym generacim) fadime znacne odlisne autory, napf. Ch. W. Millse, A. W. Gouldnera, J. Habermase, P. F. Bourdieua, A. Touraina, B. Moorea aj. A: typology of sociological approaches F: typologie des attitudes sociologiques N: Typologie soziologischer Zugange I: tipologia degli approcci sociologici Lit.: Adorno. Th. W. ed.: Der Positivismusstreit in der deutschen Sozio1ogie. 1969; Blalock, H. M. Jr. ed.: Sociological Theory and Research, A Critical Appraisal. 1980; Boudon. R.: La crise de la sociologie. 1971; Guba, E. G. ed.: The Paradigm Dialog. 1990; Lakatos. I. - Musgrave. A. eds: Criticism and the Growth of Knowledge. London 1970; viz tez --teorie socio· logicka.

StZ

typologie s pol ecn osti - ruznym zpusobem koncipovane --+typologie, vychazejici z potfeby orientovat se v ruznorodych --+spolecnostech. Vychazeji z hied ani takovych spolecnych znaku ve strukture a dynamice jednotIivych spolecnosti, ktere by umoznily zafadit je pod urCity obecny typo Takto vznikle t.s. jsou casto zakladem hodnoticich klasifikaci spolecnosti i spol. vyvoje. Z casoveho hlediska Ize t.s. rozdelit na pfedsociologicke, sociologicke z 19. st. a 1. poloviny 20. st. a sociologicke z 2. poloviny 20. stoleti. 1. Pfedsociologicke t.s. existovaly jiz v antickych fec. 1344

a fimskych spol. teoriich. Jejich hlavnim kriteriem byla forma polit. systemu. PlatOn v Ustave rozlisuje 4 typy statu: timokracii, oligarchii, demokracii a tyranii (jeho idealem byl ale 5. typ, doposud neexistujici, jehoz zakl. rysy popsal). Aristoteles v Politice rozlisoval demokracii, oligarchii, aristokracii a tyranii (za nejlepsi typ vsak povazoval politeiu, ktera se v realite vyskytuje jen velmi zridka). Sveraznou a zaroven reprezentativni kfesfanskou t.s. byla typologie sv. Augustina (Augustina Aurelia), vylozena v diIe 0 bofJm statu, ktera rozlisuje stat pozemsky (civitas terrena) a stat bozi (civitas Dei). NejreprezentativnejSi renesancni ts. vytvofil N. Machiavelli v dilech Vladaf a Rozpravy 0 prvn[ch deseti knihach Tita Livia. Rozlisuje dva zakl. typy: jedinovladu a republiku. V 17 .-18. st. patfily k nejvyznamnejsim t.s. typologie G. B. Vica, rozlisujici ve vyvoji kaMe spolecnosti tfi epochy, a to bozskou, heroickou a lidskou, typologie Ch. L. Montesquieua, ktery rozlisoval vladu republikanskou (demokratickou), monarchickou a despotickou, a typologie rozeznavajici pfirozeny stav a stat (spolecnost) jako dye zakl. vyvojove etapy (T. Hobbes,J. Locke aJ. J. Rousseau). 2. Sociologicke ts. 19. st. a 1. poloviny 20. st. zpravidla rozlisovaly 2 zakl. typy spolecnosti a vyvoje, ktere podle Ch. W. Millse souviseji s hist. pfechodem od feudalni venkovske pospolitosti k mestske spolecnosti novoveku. K nejznamejsim typologiim tohoto druhu patfi H. J. S.Mainea spolecnost zalozena na statusu a spolecnost zalozena na smlouve, daleA. Comtovo deleni na teologicke a pozitivni stadium (stadium metafyzicke je pouze pi'echodnym obdobim), --+spolecnost vojenska a spolecnost prumyslova H. Spencera, --+Gemeinschaft a Gesellschaft F. Tonniese, deleni E. Durkheima podle --+mechanicke a organicke solidarity, tradicni a racionalni organizace spolecnosti M. Webera, venkovske a mestske spolecnosti R. Redfielda, sakralni a svetska spolecnost H. Beckera, smluvni spolecnost a posadkovy stat H. D. Lasswela, kultura a civilizace A. Webera a R. M. MacIvera. Tyto dichotomicke t.s. jsou vetSinou simplifikovanym vyjadi'enim pi'echodu od naturalniho hospodarstvi k hospodai'stvi zboznimu, od pfedkap. ke kap. spolecnostem. 3. Sociologicke t.s. 2. poloviny 20. st. jsou bud explicitne vyjadfeny a samostatne propracovany, nebo jsou implicitne obsazeny v teor. uvahach, jejichz hlavnim cilem je i'eseni jinych s-gickych otazek: jsou napi'. soucasti teorie konce ideologie a ideologizace R. Arona, D. Bella, S. M. Lipseta, T. Parsonse, W. W. Rostowa aJ. K. Galbraitha, teorie --+industrialni spolecnosti R. Arona, --+teorie konvergence P. A. Sorokina, W. Buckinghama, R. Arona a 1. K. Galbraitha, teorie spolecnosti blahobytu 1. K. Galbraitha, --+teorie ekonomickeho rustu W. Ros-

towa, teorie tzv. transformovaneho kapitalismu J. A. Schumpetera, teorie --+technetronni spolecnosti Z. Brzezinskeho, teorie --+postindustrialni spolecnosti D. Bella aA. Touraina, teorie superindustrialni spolecnosti A. To//lera aj. A: typology of societies F: typologie des societes N: Typologie der Gesellschaften I: tipologia delle societa Lit.: Duffkovd. J.: Zkouman[ budoucnosti. Praha 1988; Klofdc. J. - Svoboda. M. - Tlusf)i, V.: Prolemy determinismu a pokroku. Praha 1963.

Sed typ 0 I 0 gi z ace viz typologie t y ran i e viz despocie, diktatura, terorismus

keho) obdobi se skladaji zkousky a ziskava se "vyucni list", opravnujici k vykonu pfislusne profese. Dnes se do "uceni" nastupuje vetsinou bezprostfedne po absolvovani povinne skolni dochazky. Ucebni obory byvaji 2-4lete. Snaha 0 pfiblizeni "uceni" stfedoskolskemu studiu typicka pro ideu sblizovani soc. sku pin a tfid v byvalem social. Ceskoslovensku se promitla v 70. I. do zfizovani ucebnich oboru s maturitou, opravnujicich ke vstupu na vysokou skolu. Nicmene se zachovalo "uceni" jako spec if. kvalifikacni pfiprava a u. jako zvl. pfechodna skupina se svymi vlastnimi problemy, pozici ve spolecnosti, ponekudjinym zpusobem traveni volneho casu ve srovnani se studenty apod. Az na male vyjimky ale chybi s-gicky zalozene analyzy o stavu i pfedpokladanych smerech rozvoje techto vzdelavacich aktivit i pnslusnych skupin. Ucnovska mladez vytvari spolu s del. mladezi casto vlastni komunity i --+hnuti mlacteze (viz napf. --+skinheadi), ktere jsou s-gicky zkoumany zejm. jako --+subkultury, resp. --+kontrakultury. A: apprentice F: apprenti N: Lehrling I: apprendista

CeV u c e n e c viz vzdeIanec

(i by t e k pop u I a c n i viz reprodukce demograficka (i c t a viz prestiz (icast pracujicich na fizeni vizdemokracie prumyslova, spolurozhodovani pracujicich uceD - ekvivalent k pojmum --+zak a --+student, pouzivany pro osoby pfipravujici se na kvalifikovane del. profese. Hist. pojmu u. pi'edchazel pojem ucednik, pouzivany i v sirsim slova smyslu v dichotomii s pojmem "mistr" (podobne dichotomii "zak - ucitel"), jinak ale se jim rozumela osoba vykonavajici praktickou pi'ipravu na povolani v i'emeslnicke dUne nebo zivnosti, ktera mela velmi specif. soc. postaveni. Po ukonceni ucnovskeho (dfive ucednic-

uceni - v nejsirsim psychol. smyslu proces modifikace psych. reakd vlivem zkusenosti, souvisejici s ucelnou adaptad organismu na promenlive zivotni podminky. Vyvojove vyse postavene organismy ziji ve slozitejsich zivotnich podminkach a vykazuji take vyspelejsi pohotovost k u., tzn. ze jejich chovani vice a lepe tezi z jejich zkusenosti. Produktem u. jsou v pods tate nove zpusoby prozivani a chovani, umoznujici pi'izpusobeni novym situadm. Na u. se Ize divat take jako na mechanismus vytvareni funkcnich spojeni mezi podnety a reakcemi, coz se nazyva --+podmiDovanim. Tzv. klasicke podminovani studoval zejm. 1. P. Pavlov a je postaveno na tom, ze individuum se uci reagovat na urcity podnetjako na signal pozitivniho nebo negativniho zpevneni (tj. jako na signal odmeny nebo trestu) a vznika podmineny reflex (napi'. potravovy). Instrumentalni ci operantni podminovani, ktere reprezentuji zejm. vyzkumy B. F. Skinnera, spociva v tom, ze se individuum uci dusledkum vlastniho reagovani, aby dosahlo urcitych pozitivnich zpevneni (odmen) a vyhnulo se averzivnim podnetum a situacim (trestum). Tzv. zastupne socialni zpevDovani spociva v tom, ze se Iide uCi dosahovat odmeny a vyhybat se trestum tim, ze pozoruji kauzalni vztahy mezi chovanim a zpevnovanim u jinych lidi a pi'ebirajijiz hotove instrumentalni vzorce (operanty) chovani. V u. se uplatnuje take princip generalizace podnetu, tj. rozsifeni naucene reakce na dalSi, fyzicky i semanticky podobne podnety. Zasadne plati, ze reakce spojovane s od1345

udalosti demograficke

uceni socialni

menami se ve stejnych a podobnych situacfch opakuji, zatimco reakce spojene s tresty nikoliv. V dusledku u. se tedy rozsifuje repertoar reakcf individua 0 nove reakce a zuzuje se 0 ty, ktere byly v dusledku trestani utlumeny. Vsechny naucene reakce jsou zavisJe na dalsim prubehu U., jejich sila a trvalost jsou tedy relativni; nabyte reakce mohou byt utlumeny a utlumene odtlumeny. ledinec neni pIne zavisly jen na vnejsich ---todmenach a trestech, ale jeho reakce mohou byt utvafeny i tzv. vnitfnimi odmenami a tresty, ktera maji povahu etickych citu (hrdost, pocit odpovednosti, stud atd.). U. se vztahuje na vsechny oblasti psychiky: ucit se Ize postojum, komplexnim vzorcum jednani, emocnim reakcfm, pojmum atd. Specificnost u. u cloveka spociva pfedevsim v tom, ze se zde uplatiiuji krome bio!. i symbolicke podnNy a reakce a ze vnejsi stimulace je zprostfedkovavana tzv. mediacnimi procesy (myslenim, pfedstavami aj.), coz umoziiuje oddaleni reakcf a ocekavani. Existuje fada teorii u., ktere se lisi hlavne ruznym pojetim zakl. mechanismu podmiiiovani a funkcf motivacnich a kognitivnich procesu. V praxi se rozlisuje u. senzomotoricke (pohybove navyky), verbalni, pojmove, feseni problemu a ---tsocialni uceni. Mechanismy u. studuje pfedevsim obecna pedagogicka a ---tsocialni psychologie. Poznatky 0 u. jsou vyuzivany zejm. v pedagogicke praxi a v psychoterapii. V ---tpedagogice se krome toho ucenim oznaeuje proces osvojovani uciva (rizene u., samouceni). Toto osvojovani je ovsem zalozeno na aplikaci uvedenych zakl. psych. mechanismu. S-gie sleduje jednak vliv norem a soc. kontroly na proces u. a soc. mechanismy uplatiiovani odmen a trestu v tomto procesu, jednak soc. stimuly a dusledky u. v sirsim smyslu, socializacni a enkulturacni ucinky U" formy institucionalizace tohoto procesu (skoly, vychovna zarizeni, instituce vzdelavani dospelych atd.), role "ucicfho se" a "vyucujiciho" apod. (viz tez ---tvzdelavani, ---tvychova, ---tskola, ---tsociologie vzdelani, ---tsociologie vychovy). V dejinach vedy a ideologii se terminem u. oznacuje tez ---tdoktrina, obvykle zahrnujicf krome teor. vychodisek i systemizaci praktickych dusledku teorie a pravidla sociotech. zasahu do soc. reality. A: learning F: apprentissage N: Lernen I: apprendimento Lit.: Bandllra, A. - Walters, R. H.: Social Learning and Personality Development. New York 1963; Gagne, R. M.: Podminky uceni. Praha 1975; Linhart, J.: Zliklady psychologie uceni. Praha 1986.

Nak

u c e n i so ci a In i - proces, v nemz si jedinec osvojuje zpusoby a ---tvzory chovani povazovane v dane skupine nebo spolecnosti za zadouci. Nemusi to byt jen vzory pozitivni, v deviantnich skupinach muze dochazet i k preji1346

mani vzorju kriminalniho chovani. Pojem u.s. je casto pouzivan alternativne s pojmem ---tsocializace, vztahuje se vsak pfedevsim k tern vysledkum socializace, ktere podlehaji obvyklemu kolekt. hodnoceni a jsou danou skupinou chapany (at uz jako pfijeti pfimefenych nebo vzdani se ndadoucich cflu) pfevazne kladne. Proces ---tsocialni interakce, v nemz je chovani osob modifikovano tak, aby vyhovovalo ocekavani ostatnich, predstavuje zaroveii proces ---tsocialni kontroly a proces transmise navyku (viz ---tchovani navykove), ---tpostoju, ---tnorem a soc. standardu hodnoceni. Transmise vzoru chovani (B, B. Bernstein, 1977) zajistuje jejich intergeneracni pfenos a spo!. situaci podminenou modifikaci. U.s. probiha jiz od raneho detstvi v ---trodine, kterou Ize povazovat za hlavni "psychologickou agenturu spolecnosti" (E. Fromm, 1947), Pokracuje ve skole, v ramci osvojovani profese i clenstvi v pfislusnych organizacich (v teto souvislosti je take uzivan termin organizacni uceni), Vyzk, i prakticky duraz je nove kladen na u.s. dospelych (0. G. Brim a S. Wheeler, 1966; H. M. Griese, 1976) a zejm, u.s. pracf (A. Lorenzer, 1972). I. S. Kon (1971) to vyjadfuje takto: aby se stal subjektem prace, je clovek dlouhou dobu objektem prace sveho okoJi, aby se stal uvedomelym subjektem spo!. styku, je nejprve objektem vlivu soc, prostredi. Zvlastnim pfikladem muze byt u.s. ve vztahu k urCite spo!. ---ttfide, predstavujici specif. kontext hodnot a vzorU soc, vztahu, zaklad vzajemnych ocekavani clenu i neclenu, jakousi obdobu "vyznamneho druheho" a zaroveii strukturu zivotnich prilezitosti a tedy i aspiracf (A. C. KerckhoJ!, 1972) - pfinejmensim tam, kde existence tfid je kolekt. uznavana. Zatimco vetSina procesu u.s. probiha spontanne, v pripadech psychoterapie, napravne resocializace, zvysovani pracovniho vykonu nebo komunikativni kompetence dochazi k zamememu aranzovani ci modelovani situacf u.s., interakcne pedagogickemu treninku prislusnych zpusobU chovani a k asociaci monitorovaneho chovani se soc. odpovedi. U.s. zde pfedstavuje pfedevsim revizi dosavadnich zkusenosti, zalozenou na racionaInim vysvNleni, nebo naopak navozeni emocf nasledujici po kognitivni dezorganizaci zkusenosti a zmene postoje (M. Argyle, 1964). Proces u.s. vsak neni obecne jen utlumovanim pfirozene tvofivosti, "jakehosi nezkrotneho jadra la" (A. W. Green, 1952), jak pfedpoklada mnoho starsich spolecenskovednich autoru, Teprve schopnost pfesunu soc. perspektiv (T. R, Sarbin, 1954), anticipativni socializace (R. K. Merton, 1957) apod. vedou ke zrozeni osobnosti jako intemalizovane interakce (w. C. Schutz, 1968). Pomyslna ztriita je pfevazena nalezenim sebe sarna (H. M. Lyndovti, 1958). Individualita neni tedy pfedpokladem, ale prave dusled-

kern u.s. (I. S, Kon, 1971). Vzajemna zavislost v meziosobnich vztazich (H. H. Kelley a J. W. Thihaut, 1978) je zakladem ustaveni mechanismu sebekontroly, v niz jsou kognitivni procesy vyznamnejsi nez navyky ci prosta ---tadaptace (M. Hartig, 1975). Z tech to mechanisrnu se utvan i osobni identita (L. Krappmall, 1969) a subjektivita jedince (P, Orban, 1976). Spolu s ---takulturad ci ---tenkulturad a personalizacf (G. Wurzbacher, 1974) vznikaji i soc, relevantni struktury kazdodenniho zivota (L. Hack, 1977). Ke specif. urovnirn vzajemne stimulace a tedy i situacfm u.s. a soc. kontroly patfi: 1. prosta pfitomnost vzoru a spontanni reakce na ne; 2. navrh pfikladu a jeho irnitace; 3. pfesvedcovani a uznani argurnentu; 4. natlak a jednani v souladu s pozadavky, podrobeni a poslusnost (E. E. Eubanck, 1931), Hlavni procesy osvojovani soc. zkusenosti zahmuji: inform ace rozsifujici potenciiilni znalosti, pfijeti a zpracovani informacf pfedpokladajicf zajem a pfipravenost jednat urcitym zpusobem, projevujicf se v navyku nebo postoji (B. D. Parygin, 1971). Ke specif. mechanismum u.s. patfi: a) imitace - vyberove zamefeny sklon reprodukovat, vedome napodobovat nebo nevedornky pfejimat vnejsi chovani urciteho vzoru, b) identifikace zobecneny, vyvojove vyssi ztotozneni se vzorem a jeho motivacf nebo soc. kontextem a norrnami, c) introjekcezvnitfneni, pri nemz je vnejsi vzor naopak fiktivne zahrnut do struktury vlastni osobnosti a obranne tak neutralizovan, d) ---tinternalizace Ci interiorizace - souhrnne zvnitmeni normativniho vzoru, usmeriiujicf jednani nezavisle na ostatnich lidech a bezprostfednich ---tsankdch, Imitace je spojovana pfedevsim s chovanim a odmenou za ne, identifikace s osobnosti a odmenou poskytovanou vztahem ke vzoru (P. Kelvin, 1969). A: social learning F: apprentissage social N: SoziaUehre I: appredimento sociale Lit.: KOIl, I. S.: Sociologie a osobnosti. Praha 1971; Stelldenbaeh, F. J.: Soziale Interaktion und Lernprozesse. Koln 1963.

Vld

u cit e I - tradicni spo!. ---trole a zaroveii ---tprofese, jejiz naplni je bezprostfedni vychovne-vzdelavacf cinnost. Je uzce svazana s instituci ---tskoly a ---tzaku (resp. ---tstudentu), ale muze byt vykonavana i v jinem vzdelavacirn zafizeni nebo zce1a individualne, Povolani u. bylo znarne jiz ve staroveku. Ve vetSine spolecnosti melo znacnou prestiz. Nazev u. v pfenesenem slova srnyslu se pouziva k pojrnenovani nekoho, kdo vzbuzuje uctu vysokyrni znalostmi i ochotou a schopnosti tyto znalosti pfedavat jinyrn, Vykonavani funkce u. pfedpoklada ---tautoritu a take specif., tzv, pedagogicke dovednosti, protoze je spojeno s rnechanismy pfinuceni v ramci procesu ---tuceni (funkce u. ale neni nezbytnou slozkou tohoto procesu). Povolani u.

vyzaduje narocnou kvalifikacni pripravu, coz souvisi s relativne slozitou hierarchii typu ucitelskeho povolani, vyjadfenou i pfiznavanim titulu, V sociometrickych vyzkumech se zkouma interakce "uCitel- zak", resp. interakce "ucitel - skupina zaku (tfida)", jejiz charakter je duldity i z hlediska efektivity ucebniho procesu. Tato interakce i zvladani role u. nabyvaji podob ---tkuIturniho vzoru. "Sociologie uCitele" je oblasti ---tsociologie vzdelani a ---tsociologie vychovy, ktera se stale vice osamostatiiuje. Zpusoby profesniho zvladnuti ucebniho a vychovneho procesu u. se zabyva ---tpedagogika. A: teacher F: instituteur, maitre d'ecole N: Lehrer I: insegnante CeV u d a los t - v beznem pojeti vyzn. kriitkodoby dej pferusujici kazdodennost nebo bezny chod, fad zivota jednotlivce ci skupiny spolecnosti. Zivotni u. jsou tzv, ---tdemograficke udalosti, vyzn, oslavy, vyznamenani, cesty, ziskani dedictvi apod. "Historicke udalosti" jsou valky, revoluce, zmeny rezimu, vladcu, ale i velke vynalezy atd, U. jsou dulditymi mezniky v prubehu tzv. ---tsocialnlho casu. Ve specif. s-gickem smyslu se pojem u. vyskytuje v teorii soc. systemu: jde 0 pojem v jistem smyslu synonyrnni k pojmu element (prvek) struktury, ktery ji aktualizuje, U. je nejkratSi casovy moment, temporiilni atom. U. se nemohou menit, protoze mezi jejich vznikanim a zanikanim neni trvani. Pouze struktury udrZuji kontinuitu relativne konstantni. Pojem u. rna specif. vyznam v N. Luhmannovi teorii, kde jsou u. casove (punktuaIne) fixovane deje, Ukazuji se jen jednou v nejmensim casovem prostoru (specious present), Jsou neopakovatelne a mohou byt take oznacovany za elementarni jednotky procesu, U. meni stav systemu, Struktury au. nemohou byt pozorovany ci uvazovany izolovane. Autopoieticka reprodukce systemu (viz --+autopoiesis) se deje "od udaIosti k udiilosti". Podle Luhmanna je ale zjednodusenim tvrdit, ze u. jsou pfiCinami strukturalnich zmen. A: event F: evenement N: Ereignis I: even to, avvenimento Lit.: Luhmann, N.: Soziale Systerne. Frankfurt a.M. 1984; Me Iver, R. M.: Social Causation. Boston, Mass. 1942.

Much u d a los ti de m 0 g r a fick e - vyzn. zivotni ---tudalosti, ktere jako hromadne jevy ve vzajemne kombinaci utvareji prubeh ---tdemograficke reprodukce a v teto podobe jsou pfedmetem ---tdemograficke analYzy. Podle vztahu k demogr. reprodukci nejvyznamnejsimi u.d. jsou narozeni a umrti, z nichz jsou odvozeny globalni charakteristiky ---tporodnost a ---tumrtnost. Zak!. u.d. se tedy vazi 1347

ukazatel socialni

ukazatel

k vyzn. soc. udaiostem, --'porodu a --'smrti. Jako specif. druh umrti se eviduje --'potrat, z nehoz se odvozuje --'potratovost. Ostatni u.d. ovlivnuji demogr. reprodukci zprostredkovane pres uvedene zakl. udalosti nebo jsou jejich dusledkem: uzavirani --'snatku a jejich ruseni --'rozvody ovlivnuje porodnost, zatimco --'nemoci (viz tez --'nemocnost) ovlivnuji umrtnost; od umrtije odvozeno --'ovdoveni (a stav --'vdovstvi). Nekdy je za u.d. povazovano i stehovani, protoze meni uzemni rozmisteni obyv. (viz --.migrace). Chovani spojene s u.d., resp. to, ktere k nim vede, se nazyva --.chovani demograficke. Nejvyznamnejsi u.d., narozenim prvniho ditete, vznika --'rodina. V podstate u.d. uvozuji nebo ukoncuji --.Zivotni cykly i relativne kratsi uzavfena zivotni obdobi. Lze je pomerne pfesne casove i prostorove lokalizovat. Nektere maji vyrazny bioI. zaklad, vets ina rna i pravni zakotveni a vsechny jsou soc. a kult. formovany. Jsou take spolecnostmi pomeme dusledne evidovany (viz --'evidence obyvateIstva). Na teto evidenci je zalozena tzv. --.demograficka statistika. Evidence u.d. saha az do staroveku (zjislov{mi poctu narozenych a zemfelych z danovych a vojenskych duvodU). ad stredovekuje znama cirkevni evidence u.d., ktera byla vazana na pnslusny nab. obfad, tj. na --.krest, svatbu, --'pohrebni obrad. V evrop. zemich se evidence zpfesnuje v 16. st. (hils of mortality od r. 1532 v AngJii, zaviideni --'matrik po tridentskem koncilu v I. 1545-1563), "hlaseni" 0 dalsich u.d. (zejm. 0 rozvodu, 0 potratu) jsou novejsiho data a nemajijednotny charakter. Demogr. vymezov[mi jednotlivych u.d. se zasadne opira 0 zakonnou normu, ktera nemusi vZdy odpovidat obsahu udalosti (napr. evidovane snatky a rozvody mohou byt v jednotlivych pripadech fiktivnimi svazky, naopak ale existuji nesezdana a neevidovana souziti apod.). Pfi narustani diskrepance mezi skutecnym a pravne a statist. podchycenym stavem se objevi vetsinou tendence k zavedeni nove spec. evidence (viz napr. akceptovani a statist. podchyceni souziti typu "druh-druzka"). Nekdy je problemem presne vymezeni u.d. (napf. stanoveni doby smrti, zafazeni mrtvorozenosti, platnost snatku ve zvl. podminkach apod.). Studiem soc. okolnosti, pfiCin a dusledku u.d. se zabyva --.sociologicka demografie i s-gie jako takova. Cesty jejich regulace hleda --.populacni politika, prip. --.natalitni politika. V jistern smyslu se u.d. zabyva i soc. antropologie, i kdyz vetsinou bez demogr. vyusteni. Pojeti vyzn. zivotnich udalosti u tzv. pfirodnich narodu je silne vazano na specif. --'obfady, pricemz spojeni s bioI. reprodukcnim zakladem byva potIaceno, chybi pn'ivni podlozeni i evidence, dominuji zvykove normy (viz tez --'pfibuzenstvi). A: demographic events F: evenements demogra1348

phiques N: demographische Ereignisse I: eventi demografici Lit.: viz --+demografie.

Vod

uk a z ate I - tez indikator (z lat. indicare = ukazovat, byt dukazem) - podchytitelny, resp. pozorovatelny, zjistitelny jev, --'vlastnost, charakteristika slouzici k vyjadreni jinych vlastnosti, jevu. Ruzni se m'izory, zda u. musi ci nemusi byt vlastnosti primo pozorovatelnou. Termin u., resp. indikator, byl puvodne pouzivan v technice a prir. vedach, kde zpravidla oznacuje zarizeni, latku nebo test signalizujici podminky, ktere jsou nepristupne pozorovani. Ve spol. vedach se u. chape bud jako nastroj analyzy spol. jevu, nebo jako nastroj jejich ovlivnovani. V jednotlivych oborech spol. ved je termin u. uzivan v ruznych vyznamovych odstinech. V ekonomii se klade duraz na ciselnou formu u. Za "hospodarsky ukazatel" se povazuje ciselny udaj charakterizujici Cinitele, podminky, prubeh, vysledky urciteho hosp. procesu (jevu), prip. vztah mezi nekolika procesy,jevy (viz tez --'ukazatel statisticky, --'statistiky). V s-gii se pojem u. zacal pouzivat v souvislosti se sestavovanim --'socialnich zprav a prehledu a s empir. vyzkumy od poloviny 19. st. Systematicke vyuzivani u. a rozpracovani jejich metodologie je spjato s pozitivismem a pozdeji neopozitivismem. Klasickym priklademje uziti "sebevrafednosti" jako u. soc. dezintegrace v SebevraZde E. Durkheima (1897). A. NiceJoro (1921) rozpracoval "kvantitativni symptomatologii" soc. jevu pomoci "Ies indices numeriques". Zavedeni terminu indikator do s-gie se pfipisuje S. C. Doddovi (1942). Metodologii u. v s-gickern vyzkumu rozvinuli zejm. P. F. LazarsJeld a pozdeji polska metodol. skola (T. Pawlowski, S. Nowak). ad poloviny 60. I. vznika hnuti socialnich ukazatelu. V byvaIych social. zemich se venovala pozornost u. soc. planovani. V empir. vyzkumu se u. uplamuji pfi --.operacionalizaci a --'mereni soc. jevu. Jejich prostrednictvim se zkoumaji vlastnosti obtizne pozorovatelne nebo bezprostredne nepozorovatelne, vyjadrene teor. pojmy, syndromatickymi pojmy, tzv. dispozicni vlastnosti apod. Jako u. vystupuji obvykle jevy snadno pozorovatelne, nejcasteji charakteristiky lidskeho chovani, resp. chovani verbalniho, materialniho vybaveni, soc. postaveni apod. Podle povahy vztahu mezi u. a indikovanym jevem (indicatum) se rozlisuji u. definicni (tez prime), ktere jsou soucasti operacionaini definice indikovaneho jevu, au. vecne (neprime), ktere s indikovanym jevem spojuje vecna vazba. Vecne u. jsou bud empir., jestlize jak u., tak i indicatum jsou pozorovatelne jevy, nebo inferencni, kdyz indicatum je skryta vlastnost. Vecne u. mohou byt pricinami, ucinky nebo korela-

ty indikovaneho jevu. Vyskytuji se i smiSene typy u. Jev se stava u. vzdy jen v ramci konkretniho indikacniho vztahu, vuci urcitemu indicatum. Zduraznuje se relacni povaha u. a schopnost tychz charakteristik vystupovat v ruznych indikacnich vazbach, indikovat ruzne jevy, tj. jejich indikacni mnohoznacnost. Proto je nespravne povazovat za u. jakykoliv udaj 0 soc. jevech. Podle povahy indicatum a zpusobu jeho indikace se rozlisuji u. kvalitativni a kvantitativni a u. objektivni a subjektivni. PodIe zpusobu konstrukce u. se rozlisuji analyticke u. a --'synteticke ukazatele, pod Ie zpusobu mereni u. neciselne (zejm. verbalni) a u. ciselne, resp. nominalni, ordinaIni a kardinaIni. Pri vyjadrovani vlastnosti kolekt. entit vystupuji u. absolutni, agregovane, strukturalni a kontextove. PO vytvareni u. a jejich soustav se uzivaji postupy deduktivni i induktivni a hlavne metody --'vicerozmerne analyzy rozptylu. Poznavaci moznosti u. jsou omezene a nelze je absolutizovat. Jednostrannym durazem na empir. u. byva charakterizovan tzv. --.empiricismus. A: indicator F: indicateur N: Indikator I: indicatore Lit.: Illner, M. - Foret, M.: SociaJn( ukazatele. Praha 1980; LazarsJeld, P. F. -Rosenberg, M.: The Language of Social Research. New York 1965; Nowak. S.: Metodologie sociologickeho vyzkumu. Praha 1975.

III

ukaza tel hy bnosti gie dopravy

0

b yv a tels tva viz sociolo-

ukaza tel prevence viz nemocnost uk a z ate Iso ci a I n i - tez indikator socialni - empir. kvant. --'ukazatel charakterizujici relevantni vlastnost soc. jevu, vyzn. z hlediska politiky, Tizeni, ver. mineni. U.s. poskytuji prehled 0 stavu a vyvojovych trendech spolecnosti v niznych oblastech zivota, 0 soc. problemech a 0 efektech soc. politiky a soc. programu. Problematika u.s. se v 60. a 70. I. zformovala v ramci s-gie a soc. informatiky jako relativne samostatny, i kdyz jen neurCite ohraniceny tematicky komplex. Prvni systematicke uziti pojmu u.s. se phpisuje am. ekonomovi R. A. Bauerovi v souvislosti s jeho praci Social Indicators z r. 1966. U.s. mely podle Bauera doplnovat ekon. ukazatele ph sledovani potencialnich spol. dusledku kosmickeho programu tim, ze vyjiidfi soc. dulezite efekty. Prvky tohoto pnstupu se vsak utvarely jiz drive a nejsou casove vazany az na rozsireni pojmu u.s. ve spol. vedach a jejich aplikacich. ad poloviny 60. I. a do pocatku 80. I. se ve vyspelych zap. zemich v ramci koncepce spolecnosti blahobytu a pozdeji v byvalych social. zemich v souvislosti se soc. planovanim rozsirila v s-gii, soc. politice a v soc. informatice vlna zajmu 0 u.s., oznacovanajako hnuti socialnich ukazatelu (social indicators movement).

Metodologii u.s. venovali pozomost zejm. E, Allardt, R. A. Bauer, K. C. Land, C. Moser, W. Zapf, M. Illner,

M. Foret. Hlavnimi oblastmi apIikace byla mezinar. srovnani (B. M. Russet), sledovani soc. zmeny (E. B. Sheldonova), subjektivni --.kvality iivota (A. A. Campbell, P. E. Converse), spol. --'blahobytu (E. Allardt), regionalni diferenciace soc. podminek (K. Zagorski), vystavba soc. statistiky (R. Stone, R. Andorka, C. Moser), sestavovani soc. prehledu (1. Delors, W. Zapf, H. 1. Vogel), konstrukce modelu --'socialnich systemu (K. C. Land). V byvalych evrop. social. zemich byl zajem 0 u.s. vyvolan potfebami soc. politiky, progn6zovani, programovani, planovani a fizeni, zejm. tehdy se rozvijejiciho socialniho planovani. Priznacna pro nej byla sociotechnicka orientace a znacna pozomost venovana metodol. problematice. K hlavnim oblastem aplikace patfilo zobrazeni zpusobu zivota, analyza, progn6zovani, programovani a planovani soc. rozvoje, zdokonalovani socialni statistiky a vytvareni informacnich soustav organizaci. V polovine 80. 1. vlna zajmu 0 u.s. celosvetove poklesla a tato problematika byla zcasti absorbovanajednotlivymi aplikacnimi okruhy. Nadale se ji venuje samostatna pozomost z metodol. hlediska a zejm. v souvislosti se soc. prehledy, zdokonalovanim soc. statistiky a vyzkumy subjektivni kvality zivota. U.s. jsou urceny hlediskem obsahovym, metodol. a funkcnim. Jejich obsahova stranka je dana tim, ze zobrazuji zpravidla komplexni klicove oblasti spol. zajmu, ktere jsou pol em cilu soc. politiky: soc. rozvoj, soc. blahobyt, soc. diferenciaci neboli homogenizaci, zpusob zivota, kvalitu zivota atd. Casto se zameruji na zobrazeni --'socialnich problemu, soc. nerovnosti, chudoby, soc. patologie. Duraz se klade na sledovani dlouhodobych trendu. Obsahove orientace a interpretace u.s. maji casto po lit. vyznam. U.s. tvoTi soustavu ukazatelu, tj. soubor ukazatelu spojenych spolecnou poznavaci funkci, obvykle ukolem zobrazit nejaky komplexni soc. jev. Mezi u.s. jedne soustavy jsou vecne a logicke vztahy odrazejici strukturu jevu (obsahova strukturace soustavy), ruznost funkci (instrumentalni strukturace) a metodo!' hlediska (metodol. strukturace). Vychodiskem soustav u.s. jsou modely zobrazovanych soc. jevu, zpravidla kvalit. pojmova schemata klasifikacniho (taxonomickeho) typu. K. C. Land vymezuje u.s. jako socialni statistiky, ktere jsou parametry v modelech soc. systemu, a klade duraz na teor. zduvodneni modelu. Konstrukce soustavy u.s. predpoklada --'operacionalizaci modelu, vytvoreni udajove zakladny a empir. proverku soustavy. Jednotlive u.s. se uzivaji a interpretuji v kontextu soustavy jako celku. V souvislosti s clenitosti procesu operacionalizace se nekdy rozlisuji ukazatele jako prostfedky pojmove dezagregace, jako empir. charakteristiky.

1349

ultramon tanismus

ukazatel souhrnny

S. Nowak takto rozezmiva ukazatele v "sirsim" a "uzsim" smyslu. Jini povazuji za u.s. pouze charakteristiky empir. E. Carlisle vymezuje u.s. jako -toperaciomilni definici nebo cast operacionalni definice urciteho pojmu, ustfedniho pro vznik informacniho systemu, jimz se popisuje soc. system. Jako prostfedek redukce soustav u.s. byvaji konstruovany -tsynteticke ukazatele. Pro u.s. jsou pfiznacne sociotech. a orientacni funkce odJisujici je od ukazatelu v obecnejsim vyznamu. Konstrukce u.s. se phzpusobuje temto funkcim, soustavy u.s. se podle nich diferencuji. PfihliZi se k operativnim hlediskum, jako je -tstandardizace, kvantifikace, uspornost, snadna zjisiovatelnost, srozumitelnost, navaznost na existujici informacni soustavy. Rozlisuji se u.s. v informacnich systemech (ukazatele analyticke, diagnosticke, kontrolni, efekru, efektivnosti, prognosticke) a u.s. s normativni funkci (programove, planovaci). Podle tohoto deleni se specializuji soustavy ukazatelu. Za zakl. ulohu u.s. se povazuje zachyceni cilu a konecnych vysledku soc. politiky, programu a planu, spoeivajicich ve zmenach soc. podminek, soc. postaveni, soc. vztahu a spokojenosti Iidi, a to na rozdil od vynakladanych zdroju, zachycovanych ekon. ukazateli. U.s.jsou vymezovany jako "miry vysledku" (c. Moser). Podle R. A. Bauera umoznuji urcit, kde se nachazime a kam smerujeme s ohledem na nase hodnoty a cile, umoznuji posuzovat nase programy a uvMomit si jejich dusledky. Jako udajova zakladna u.s. se uziva nejvice informacni statist. soustava a dalSi oficialni informaeni zdroje, umoznujici vytvaret objektivni u.s. Statist. Udaje se vclenuji do s-gickych poznavacich schemat a v jejich ramci se reinterpretuji. Pozaduje se moznost jejich dezagregace podie zakl. soc. diferenciaenich hledisek a vytvafeni easovych i'ad. Vyuzivaji se take s-gicke vyzkumy a -tvyzkumy vefejneho mineni, ktere jsou zdrojem subjektivnich ukazatelu. U vyzkumu se klade duraz najejich standardizaci, replikaci a na systematizaci vysledku v -tarchivech dat. A: social indicator F: indicateur social N: Sozialindikator I: indicatore sociale Lit.: Bauer, R. A.: Social Indicators. Cambridge, Mass. 1966; lllner, M. Foret, M.: Socialni ukazatele. Praha 1980; StJZiaie Indikatoren-Konzepte und Forschungsansatze, vol. I-VI. Frankfurt a.M., New York 1974--1978. Cas.: Social Indicators Research, 1974.

III

u kaza tel sou h rnny viz ukazatel synteticky uk a z a te I s ta tis tic k Y - jeden z typu -tukazatehi, ktery je kvant. charakteristikou urciteho hromadneho jevu. Termin u.s. se vsak uziva znacne volne a nejednotne, nekdy tez k oznaceni jakehokoliv ciselneho udaje nebo kvant. znaku s1edovaneho statist. informacni soustavou. Z hlediska zpusobu konstrukce se rozlisuji u.s. vyjadfene 1350

absolutnimi cisly a u.s. relativni (pomerove), ktere jsou podilem dvou nebo vice absolutnich cisel. Pomerove u.s. Ize dale clenit na: 1. ukazatele intenzitni (intenzity), informujici 0 cetnosti jevu vzhledem k velikosti souboru, v nemz jev nastal, tj. 0 tom, jak casto se v danem prosti'edi jev vyskytuje; 2. ukazatele extenzitni (strukturalni), informujici 0 skladbe jevu nebo souboru jevu, tj. 0 tom, jakou cast celku jev pfedstavuje; 3. -tstatisticke indexy (indexni cisla), slouzici pro srovnavani jevu z hledisek vecneho, casoveho a prostoroveho. Dale se rozlisuji u.s. hrube, pod avajici jen zbeznou pfestavu 0 sledovanem jevu, a ukazatele srovnavaci, vypoctene tak, aby byl vyloucen nektery z rusivych vlivu, ktere s danym jevem nesouvisi (napf. vekova struktura). Pokud jde 0 publikaci, rozeznavame u.s. pfedbezne, vypoctene z pfedbeznych vysledku statist. setfeni, a ukazatele definitivni (konecne), vypoctene z definitivnich, zkontrolovanych vysledku. Pokud se definitivni ukazatel zmeni, oznacuje se jako revidovany. Ukazatele sledovane beznou soc.-ekon. statistikou vyjadruji vetSinou ekon. pohled na spolecnost, pfi vyuziti v s-gii mohou vsak byt reinterpretovany jako -tsocililni ukazatele. Moznost vetSiho s-gickeho vyuziti ovsem maji ukazatele soc. statistiky zalozene pfimo na soc. ukazatelich. A: statistical indicator F: indicateur statistique N: statistischer Indikator I: indicatore statistico Lit.: Blalock, H. M. Jr.: Social Statistics. New York 1960; Kovacka, M. a kol.: Ekonomicka statistika. Bratislava. Praha 1984.

III

ukazatel synteticky -(zi'ec.synthetikos=slozeny) - tez ukazatel souhrnny - zvl. typ -tukazatele, ktery je jednorozmernou ciselnou promennou, shrnujici informaci 0 vetSim poetu vlastnosti sledovaneho jevu. U.S. je prostfedkem redukce souboru ukazatelu nejakeho soc. jevu na jedinou charakteristiku. Usnadnuje srovnavani a hodnoceni soc. jevu z vetsiho poctu hledisek soucasne. U.s. se rovnez uzivaji ph vyhodnocovani jevovych variant. Ve stejnem vyznamu jako u.s. se nekdy v s-gii uziva termin index, ktery je vsak ve statistice zaveden v odlisnem smyslu (viz -tindex statistickY). Vyznamove blizko pojmu u.s. jsou terminy "souhmny index" a "agregatni ukazatel". ByIy konstruovany napf. u.s. soc. rozvinutosti statu, zivotni urovne obyv., urovne bydleni, soc. statusu, spokojenosti s praci aj. Zakl. krokem ph konstrukci u.s. je jednak volba jeho vychozich charakteristik (slozek, dimenzi), jednak volba zpusobu jejich zobrazeni do vys1edneho u.s. tak, aby jej bylo mozne povazovat za kardinalni promennou. Hlavnim metodickym problemem obvykle je nalezeni metody, ktera by dovolila kombinovat do souhmne charakteristiky slozky s rUznymi metrikami. Propracovany jsou zejm. metody konstrukce u.s. zivotni urovne pro mezinar. komparace

(J. Drewnowski), ktere vsak maji obecnejsi platnost. Uzi-

vaji se synteticke postupy, jako prumerovani, bodovaci metody, metoda normovane promenne, faktorova analyza, nebo takove, kde u.s. je vyjadfen v peneznich, casovych a jinych jednotkach. Zpusob konstrukce u.s. ovlivnuje jeho vypovidaci schopnost - z tychz vychozich charakteristik mohou byt ph volbe ruznych postupu vytvofeny obsahove odlisne u.s. Proto se klade duraz na soIidni zduvodneni uzite metody. Vytvofenim u.s. se ale ztraci cast informace obsazene ve vstupnich charakteristikach, proto se misto u.s. nekdy dava pfednost neredukovanym nebo jen castecne redukovanym souborum ukazatelu (viz -tprofil socialni). Za diskutabilni se zejm. povazuje uzivani u.s. komplexnich soc. jevu, jako je stupen soc.-ekon. rozvoje, kvalita zivota aj., protoze neumerne redukuji jejich slozitost. (Viz tez -tskalovani mnohorozmerne.) A: synthetic indicator F: indicateur synthetique N: synthetischer Indikator I: indicatore sintetico Lit.: Galtung, J.: Theory and Methods of Social Research. Oslo, London, New York 1967; Gliickau/ovd, D. - Toms, M.: Metody komplexniho vyhodnocovani variant. Praha 1986; Lazars/eld. P. F. - Barton, A. H.: Qualitative Measurement in the Social Sciences. In: Lerner, D. - Lasswell, H. D. eds.: The Policy Sciences. Stanford, Calif. 1951.

III ukaza te Ie dem 0 graficke - ukazate1e ziskane ci odvozene z evidence -tdemografickych udalosti. Zakl. u.d. se vztahuji k jednotlivym komponentam -tdemograficke reprodukce, tj. k -tumrtnosti, -tporodnosti, -tsiiatecnosti, -trozvodovosti, -tnemocnosti atd. Pfi konstrukci u.d. se kombinuje hledisko kalendafniho casu a doby trvani. U kazde demogr. udiilosti musi byt udano pi'esne casove urceni jejiho vzniku a doba, ktera uplyne mezi vychozi a naslednou udalosti (napf. doba mezi snatkern a narozenim prvniho ditete atd.). Z hlediska vecneho obsahu se u.d. deli na stejnorode a ruznorode, z hlediska casu na okamzikove a intervalove a z hlediska uzemi na celostatni, svetove apod. Podle dalSich kriterii se rozlisuji ukazatele obecne, tykajici se cele populace, a ukazatele specif., tykajici se pouze jeji urcite casti. Podle pfistupu k -tdemograficke analyze se rozlisuji u.d. transverzalni a longitudiniilni, z h1ediska pi'ipravenosti definitivni a pfedbezne atd. Za u.d. jsou povazovany uz jednoduche absolutni udaje, napi'. pocet obyv., pocet narozenych, zemfelych apod., ktere se davaji do vzajemnych souvislosti a pocitaji se pomerna neboli relativni Cisla (tzv. analyticka data), ktera se podle zpusobu vypoctu oznacuji jako ukazate1e, miry, kvocienty nebo indexy. 1. V pfipade, ze porovnavame dva stejnorode udaje ve stejnem casovem okamziku a ve shodnem prostorovem vymezeni, vypoctene relativni cislo urcuje strukturu daneho

celku, je obvykle vyjadfeno v procentech a nazyvano pomernym cislem struktury nebo pomernym Cislem extenzitnim (napi'. ukazatel maskulinity udava procento muzu v populaci - viz -tpohlavi) 2. DalSim typem relativnich cisel jsou pomerna cisla intenzitni, kde jednotky uvedene ve jmenovateli jsou nositeli udalosti ci jevu uvedenych v citateli (napf. pocet zemfelych na 1 tis. obyv. stfedniho stavu); pomerna cisla intenzitni se nazyvaji demograficke miry. Podle nositelu udalosti se miry deli na 3 skupiny: v prvni je nositelem udalosti vyhradne ta cast populace, u ktere muze k udaJosti dojit (napf. snatky u svobodnych), dalSi dYe kategorie jsou miry redukovane, neboi u nich u populace uvedene ve jmenovateli muze, ale take nemusi k sledovane udalosti dojit. Tato specifikace se redukuje bud' vzhledem k rodinnemu stavu (napf. redukovana mira snatecnosti je pomer snatku svobodnych v urCitem veku k cele populaci v tomto veku bez blizsi specifikace), nebo k deice trvani (napf. pfi vypoctu redukovane miry rozvodovosti uVaZujeme rozvody k vychozimu poctu snatku a nikoliv k existujicimu poctu manzelstvi). Ph vypoctu mer je pocet jednotek ve jmenovateli udavan bud' ke stfedu sledovaneho intervalu, nebo se bere prumer z pocatecniho a koncoveho stavu - jedna se tedy 0 tzv. stfedni stay obyvateIstva. 3. Typem pomernych eisel intenzitnich jsou demograficke kvocienty, ktere se svym charakterem blizi pravdepodobnostem. Na rozdiJ od mer se zde pocet jednotek ve jmenovateli udava k pocatku sledovaneho obdobi. 4. Poslednim typem ukazatelu jsou pomema Cisla srovnavaci neboli demograficke indexy. V tomto pfipade porovnavame dye stejnoroda nebo rUznoroda absolutni cisla, ktera bud' spolu nesouvisi casove, nebo nejsou stejne prostorove vymezena. Uvedene deleni u.d. do 4 skupin vsak neni pfisne doddovano a pouze usnadnuje orientaci v teto slozite problematice. Terminologie neni ustiilena. Pro usnadneni vykladu a aplikace jednotlivych metod ph konstrukci u.d. se pouziva -tdemograficka sit. A: demographic indicators F: indices (indicateurs) demographiques N: demographische Kennziffern I: indicatori demografici Lit.: viz ->demografie.

Kal ultramontanismus - (z lat. ultra montes = za horami, pfenesene za Alpami, v Rime) - tez ultramontanstvi pfezdivka polit. smeru pocinajicich v 13. st. a hajicich zajmy papezstvi a cirkve proti zajmum nar. a statnim. V novoveke politologii, s-gii a filozofii je u. spjat s restauracni ideologii fro -tkatolicismu, zejm. s dilem L. de Bonalda, J. M. de Maistrea a J. F. Donoso-Cortese. Ve svych dilech ostfe poJemisovali s idejemi liberalismu, osvicenstvi, 1351

umelee

umeni

jakobinismu i utop. socialismu. Zakladem tohoto u. byl -ttradicionalismus, antiintelektualismus, legitimismus, pI'edstava, ze vira pI'edchazi rozumu a pI'evazuje nad rozumovymi uvahami a ze neomylnost je atributem vlady, sarna vlada je vsak dusledkem Boziho rozhodnuti a jen vi ada pochazejici od Boha a schvalena papezem je vladou vskutku suverenni. U. pI'edstavuje jeden z ideovych zdroju teorie autoritativniho statu a I'ady proudu v soudobem katolicismu a ovlivnil i vyvoj s-gicke teorie - zejm. svym pojetim spol. I'adu, zakonitosti, soc. struktury apod. L. Bonald svymi nazory pusobil na C. H. de Saint-Simona, A. Comta a pI'edevsim na F. P. G. Le Playe. A: ultramontanism F: ultramontanisme N: U1tramontanismus I: ultramontanismo

Lin

urn e lee - v nejsirsim beznem pojeti ten, kdo produkuje, resp. provozuje -tumeni. Napln pojmu u. variuje ve vztahu k soc. a hist. promenam obsahu pojmu umeni. Chapeme-li umeni pouze jako originaIni, autentickou produkci s trvalou hodnotou pro spolecnost, pak lze u. charakterizovat jako tvurce, soc. diagnostika a vyraznou osobnost. JestliZe budeme umeni identifikovat spiSe podle jeho vnejsi, jevove a znakove podoby, resp. esteticke funkce, a pi'ipustime i umeni jako pouhou -tmipodobu, pak je u. pouze profesionalnim ci amaterskym vykonavatelem specif. cinnosti, pI'ip. vyrobcem specif. druhu zbozi. Z hlediska s-gie je u. pi'edevsim spol. -trole, do jejihoz utvareni vstupuji oM jmenovane komponenty. PUvodne neslo 0 samostatnou, soc. vydelenou a respektovanou roli. Vyskytovala se v nekolika podobach: 1. Kazdy byl skutecnym nebo alespon potencialnim U" protoze mel potI'ebu i moznost extemalizovat, vyjadI'it pomoci pohybovych gest, zvuku (hudby), slov, malby a modelovani hmoty sve pocity a zbavit se tak urCitych vnitfnich tenzi (provadet autopsychoterapii). Tuto podobu u. lze nalezt u -tspolecnosti preliterarnich, resp. u -tpfirodnieh narodu. Okouzlovala nektere pi'edstavitele -tumelecke avantgardy 20. st., spec. ces. -tpoetismu. 2. Role u. byla vkomponovana do nejrozlicnejsich profesnich roli ve spojeni s pozadavkem vysoce specializovane dovednosti, zruenosti. U. byli elitni i'emeslnici (vcetne pisai'u), filozofove, okultiste, i'ecnici, historici, ale i organizMoI'i zabav, misti'i dvorni etikety apod. Spol. pozice techto u. byla vetSinou, i kdyz ne vzdy, dobra (na periferii spolecnosti byli nejcasteji odkazovani kejklii'i a komedianti). Toto pojeti u. castecne pi'eZiva dodnes v beznem vectomi i v beznem jazyku. 3. Role u. byla nerozlucne spjata s roli -tkneze, -tsamana, -tkouzelnika, vizionai'e, proroka, maga a v tomto spojeni zakladala vysadni postaveni ve spolecnosti, provazene vetsinou velkou -tprestiZi. Vyskytuje se rovnez u pm. narodu, 1352

ale zcasti i ve sti'edoveke kfesianske spolecnosti a jinde a fascinovala nektere pi'edstavitele -tromantismu, ktei'i sami sebe chteli videt jako duchovni titany, soc. demiurgy apod. V tomto hist. zdroji zI'ejme prameni i pI'edstava u. jako osobnosti charismaticke. Vsechny zminene hist. role zaelenovaly u. organicky do dane soc. struktury. Nezduraznovaly jeho osobni vklad - tzn. ani individ. -tautorstvi, ani -toriginalitu vysledku prace. S procesem emancipace umeni, ktery se zvyraznuje v obdobi renesance a vrcholi koncem 18. st. v hnuti romantiku, dochazi k silne individualizaci a zarovei'i ke ztrMe spol. zakotvenosti u. (viz tez heslo -tmeeenas). Na jedne strane se posiluje autonomie osobnosti u., jeho sebeuvectomeni i spol. respektovani jeho specif. role, na druhe strane se vyosti'uje jeho dialog se spolecnosti, ktery naby va aZ podob soc. revolty a vede v extrernnich pi'ipadech k postaveni anarchisty a desperMa. Koncem 18. st. se v obecnem povectomi dotvai'eji typicke rysy role u. tradujici se dodnes jako urCita obecna oeekavani v rovine postoju a chovani: svobodomyslnost, nekonvenenost az soc. neukaznenost, velkorysy aZ pi'eziravy vztah k materialnim hodnoffim, neuspoi'adany osobni zivot, povahova nestalost az nezodpovednost, vystI'edni zpusoby chovani, sklony k exhibicionismu, ke skandalizaci apod. (viz tez -tbohema, -tkomunita umelecka). Pam sem ovsem i pi'edstava 0 existeneni nejistote u. a zarovei'i 0 moznostech jeho velkeho a rychleho soc. vzestupu. 0 u. se vetsinou pi'edpoklada, ze je citove zalozeny a oplyva fantazii a napady. Role u. se do jiste miry emancipovala jak od charakteru Cinnosti, tak od prumemych povahovych dispozic jejich nositelu. Plnit ocekavani -tpublika je ovsem soucasti propagace umel. osobnosti i dila. Soucasne s vytvarenim specif. -timaga dochazi k zapojeni u. do modernizovane delby prace a do modemi vyrobni technologie. Potvrzuje se a vydeluje u. jako -tprofese, resp. I'ada pI'ibuznych profesi, ktere vstupuji do promyslu volneho casu (pi'etrvava ovsem nazor Ghibertiho z r. 1444, ze umelcem se clovek stava z nadani a z pI'esvectceni, ze to neni profese). Na u. lze pohlizet i jako na "produktivniho delnika" (K. Marx), vyrobce specif. hodnot, ktere se stavaji zadoucim zbozim. Dmel. promysl a masova kultura do jiste miry opet, i kdyz na jine bazi. anonymizuji praci U" stiraji originalitu a poskytuji velkou sanci napodoM a kYCi. Postaveni u. usmemuje slozita sit kult. instituci a konkretni -tkulturni politika spoleenosti. Ale i ve vedomi dndni spolecnosti u. v pods tate stale vystupuje ve znacne sirokem rozpeti naplne role: od saska, kejklii'e a sluhy, jehoz ukolem je bavit a zpi'ijemi'iovat zivot, pI'es "pasivni rezonaneni desku doby" (G. V. Plechanov) aZ po "specializovaneho myslitele" (L. LOwenthal), cinneho

reformMora a moralistu (A. Comte aj.), nebo naopak nebezpecneho bui'ice a vytrznika. Postoje s-gie se tradicne kloni ke zduraznovani odvozenosti u. od spol. pomeru, obecnych i skup. (tI'idnich) hodnot, norem a vzoru, a zavislosti na soc. kontrole a sankcich, i kdyz se pI'ipousteji rozne aktivizacni a tvurci prvky, ktere u. vnasi do spol. vedomi, zivotniho stylu atd. (viz G. H. Mead aj.). V ees. s-gii se vzdy zduraznovaly moralni apely na u. (T. G. Masaryk aj.) a "esteticko-sociaIni jadro" jeho osobnosti (/. A. BMha). Tradicne se nadhodnocuji ideol. a polit. postoje u. (viz pozadavek vlastenectvi kladeny na u. doby nar. obrozeni i pozdeji, silna levicova orientace pi'islusniku mezivaleene umel. avantgardy, vyluena preference stoupencu social. realismu v 50. I. apod.). A:-artist F: artiste N: Kiinstler I: artista Lit.: Bourdieu, P.: The Aristocracy of Culture. Media, Culture and Society, C. 2, 1980; viz tez ->sociologie umenl, ->umen!.

Vod

urn en i - bezne je chapano jako tvurci Cinnost s vyraznou emocionalni slozkou nebo jako vysledek teto cinnosti (umeL projev, dilo). Z hlediska s-gie je u. mnohofunkcni nepI'esne ohraniceny soc. jev, hist. velmi promenlivy, ktery je reflexi a zaroven tvorbou soc. -thodnot, -tnorem, -tvzoru ehovani a soucasti -tfivotnieh slohu a -tzivotnieh stylu. K u. se take poji specif. -tinstituee. Jako takove je vyzn. hodnotou a soucasti -tkultury. Lze sledovat 3 puvodni vyznamy u., ktere se v modifikovane podobe uplati'iuji dodnes. 1. U. je pojitkem a vyrovnavacim mechanl!;mem mezi Clovekem a pi'irodou, nastrojem harmonizace nesourodych tendenci. Je vysoce ueelovou cinnosti slouzici konkretnimu cHi (pi'ivolavani deste, ochrane urody, usmiI'eni zemi'elych apod.), pi'ieemz sila uCinkuje dana kolekt. umocnenim yule a citu. V teto souvislosti rna u. podobu -tobfadu, do ktereho je zapojena cela kolektivita v roli tvurce, interpreta, divaka a posluchace zaroven. C. Levi-Strauss (La pensee sauvage, 1966) spojuje u. s -tritualem a -throu. Z dnesniho hlediska je takove provozovani u. kolekt. terapii. Tuto max. socializovanou podobu U" kterou najdeme u -tpfirodnich narodu, je mozno povaZovat za nejstarsi, prapuvodni (podle kult. antropologie). Jeji stopy lze nalezt i u tzV. civilizovanych narodu v lido vern u. propojenem se -tzabavou a relaxaci. 2. U. se vaze k vysoce naroene, specializovane dovednosti, zruenosti jakehokoli druhu a k jejim vysledkum (k i'emeslu, k organizaci zabav, k provozovani vecty, k retorice, diplomacii v jednani s Iidmi apod.). Tuto podobu u. zname napi'. z anticke a sti'edoveke spoleenosti. Specialni praktiky a metody byly casto chraneny pi'ed vei'ejnosti (viz -teeehy, tajna -tbratrstva). Dmel. vyrobky casto tezaurovaly spol. bohatstvi (zlato, drahe kameny apod.) a samy

se stavaly soucasti pokladu spolecnosti, slouzily jako -tdar a k reprezentaci. 3. D. je soueasti -tmagie, -tnabozenstvi, "posvlitneho". Neni zameI'eno k bezprostI'ednimu individ. ani soc. uzitku, neobraci se k Iidem, ale k -tnadprirozenu, a v tomto smyslu je to jev transsocialni. Dme!. Cinnost je vzyvanim, modlitbou a jeji vysledek rna vetsinou podobu sakralniho pfedmetu nebo -tmytu. Tato funkce implikuje rovnez spec. dovednosti, kterym je ale pi'ipisovan nadpi'irozeny puvod, poCHa se s bozskou inspiraci a s tvurcim transem, na coz se vazi magicke ucinky vysledku. Pi'edstavy 0 transsocialni podstate u. se nevztahuji jen k nab. doktrinam, v urcite podobe je najdeme i u Aristotela a PlatOna a v I'ade soucasnych soc. koncepci (viz K. Mannheim a daIS!). Oba dva posledni pI'istupy zakladaji na rozdil od prvniho specif. postaveni -tumelce ve spolecnosti. V evrop. historii transformovali v dalSi pi'ibuzne vyznamy a funkce u. souvisejici s procesem jeho postupneho vydelovani z jinych einnosti a s emancipaci od nabozenstvi, se -tsekularizaci. Podle vetsiny sociologu a historiku u. vrcholi tento proces koncem 18. st., kdy dochazi i k oddeleni vect o u. od u. a k jeho vnitfui diferenciaci, pi'i ktere se zejm. separuji tzv. krasna umeni. V teze doM ovsem J. J. Rousseau vidi likol u. ve vyvolavani pi'irodniho stavu a v pi'ekonavllni odlidsteni, coz je wovei'i vyjadi'enim obavy z pi'ilisne individualizace a pi'ecivilizovanosti. Emancipace u. zaklada novy typ vylucnosti, zdurazi'iovany zejm. -tromantismem, nezvysuje vsak nezavislost u. na spoleenosti. Na jedne strane nabyva u. nove funkce: stava se -tdialogem se spoleenosti, coz umoci'iuje jeho soc.-kriticke poslani (podle V. G. Bilinskiho umel. dilo pi'imo vyrusta ze spol. konfliktu) acini z neho vyzn. spo!. silu pusobici ve smeru -tsocialni zmeny (v soc. deterrninistickem duchu pi'elomu 18. a 19. st. tuto ideu vyjadi'uje G. de Stael, 0 neeo pozdeji A. F. Villemain a H. Taine, moderni podoby nabyva v teoriich umel. avantgardy; vyzn. zastancem pojeti u. jako znaku sociokulturni zmeny je ve 20. st. napi'. O. Spengler). Na druM strane dochlizi ke komercializaci U" zesilujici jeho poplatnost vei'. -tvkusu a zduraznujici jeho funkci jako zbozi (viz napi'. H. Read: Art and Society, 1945). U. se stava objektem -tsberatelstvi a -tfetisismu (v souvislosti s hudbou tento jev analyzuje T. W. Adorno). Postupne se demokratizuje, spoluvytvari -tmasovou kulturu a stale vice zavisi na techniee pi'enosu umeleekeho sdeleni, ktera mu vnucuje sve pozadavky a moznosti (M. Weber spojoval pokrok v u. pouze stech. strankou, W. Benjamin povazoval "technickou reprodukovatelnost umeleckeho diJa" za podstatny faktor vztahu u. a mas). Tzv. moderni umeni se vyznaeuje snahou rozbit ustrnule formalni i obsahove koncepty a zaroven max. vyuzit

1353

umeni

nove technicke moznosti, pohybuje se v dialektice "vyzvy" (A. Hauser, 1958), revolty a usilovne snahy 0 -tkomunikaci, v protikladu zapasu 0 spolecenske uznani a jeho kategorickeho odmitani. Na jedne strane je charakterizovano inovaci a precizaci metod a specifikaci zaiitku, na druhe strane potrebou max. zobecneni, zbaveni vylucnosti, vrazeni do kazdodenniho zivota (viz napr. ces. -tpoetismus), ktera prerusta az v programovou eliminaci sebe sarna (viz -tdadaismus). Vyhrocuje se angazovane umeni v kontrastu proti -tlartpouriartismu a ruznym formam -tdekadence. Narusta hodnota objevu, -toriginality, ovsem i -tpopularity (uz v r. 1888 stavi napr. E. Hannequin popularitu nad originalitu). U. je stale integralni soucasti spo\ecnosti - ai uz je toto tvrzeni chapano v duchu A. Comtova "planu socialniho byti" nebo jako shoda ideji a propojeni s -tmravnosti (uJ. M. Guyaua), nebo pozdejijako max. angaZovanost, pfekryti hodnotovych systemu, i kdyz vzrostla podstatne mira sebeidentifikace u. a diferenciace jeho spo!. role. U. stale prosazuje svoji "vizi sveta" (J. Burckhardt, 1877; L. Goldmann, 1964, a daIS!) korespondujici s dobou, 0 ktere stejne jako drive podava sugestivni vypoved. To je chapano jako konstantni poslani u., stejne jako jeho bezdecna uloha kultivacni (zduraziiuje ji jiz A. Comte), prerustajici v roli vychovnou (L. N. Tolstoj, T. G. Masaryk a daIS!), a role zprostredkovatele -takulturace. Bezny konzument na u. casto klade pozadavek realistickeho odrazu skutecnosti, z nehoz se v nekterych umenovednich koncepcich stal i definicni znak u. (viz napr. pojeti u. jako "prekladu" u G. V. Plechanova), nebo naopak od neho pozaduje idealizaci v duchu vseobecne uznavanych norem (cemuz muze vyhovovat jak tzv. akademicke umeni, tak nektere proudy romantickeho umeni). V rovine individualniho i spo!. vedomi se od u. oeekava sebepotvrzeni, podpoi'eni vlastniho modelu sveta, nekdy stimulace zivotniho optimismu, nekdy naopak soc. apel, upozorneni na prvky bidy, nemoralnosti, soc. katastrofy apod. Paralelne s funkci u. jako zabavy, relaxace, hry se rozviji jeho funkce zkraslovaci, dekoracni, ktera navozuje i myslenky ucelnosti a uziteenosti u. (uz W. Morris kolem r. 1860 odmita povazovat za u. pi'edmet, ktery neni uziteeny) a vede jak k revivalizaci ume!. i'emesla (kterou prosazuje jiz J. Ruskin koncem 19. st.), tak k rozvoji ume!. prumyslu. Otevi'ena zustava otazka sepjeti u. s -tvedou a -ttechnikou (koncepce techniky jako protiesteticke, odlidsiujici sHy se nejdnve objevuje v nejindustrializovanejsi zemi - Anglii, kde vede k hnuti prerafaeiistu, kteH vyzvedavali esteticky mediavelismus, noveji ji nalezame v mezivaleenych avantgardnich hnutich a v posledni dobe sili s hrozbou ekologicke katastrofy). Pi'etrvava i chapani u.

1354

UmweIt v rovine -tsymbolu, pi'evladajici koncem 19. st. (pod Ie P. Wittlicha byl umelec odbornikem na symbolizaci naposledy v dobe secese), a zduraziiuje se znakova podoba u. pi'erustajici v jeho definovani jako specif. -tjazyka. S procesem demokratizace u. nabyva vyznamu jeho -tinterpretace jako zprostfedkujici mezielanek mezi tvurcern a konzumentem a jeho "socialnim pi'evlekem". Interpretace je ryze soc. komponentou u., urcujici jeho zivotnost. Zhruba od 1. svet. valky se v chapani u. objevuji dva nove durazy: 1. na sebereflexi tvurciho procesu a navozeni ume!. zaiitku spojene s koncentraci na emocionalni zdroje a pusobeni u., na -tkreativitu, -timaginaci, -tpodvedomi v duchu Freudovy psychoanalyzy a Jungovy analyticke psychologie a pro s-gii zajimave koncepce -tarchetypu a -tkolektivniho nevedomi (tyto aspekty exponoval zv!. -tsurrealismus), coz mj. vede k zamernemu vyuzivani individ. terapeuticke funkce U.; 2. na intenci u. ve smeru tvorby a reflexe -thodnotovych orientaci, norem a moralky. Uz Ch. Lalo (L'Art et la vie sociale, 1921) hovoH 0 vzorcich chovani, normach, kolekt. idealech, ktere tvoi'i obsah U" a v tomto duchu take sleduje ulohu slohu, skol, ume!. instituci. H. Read (1945) povaZuje u. za ideogram z kolekt. nevedomi vytesnenych hodnot a G. Paulsson (1955) uvazuje 0 hodnotach umeni ve spo!. skupinach ("symbolmilieu"). V rovine hodnot se ve svych uvahach o u. pohybuje take L. Goldmann (1964). Je poukazovano na to, ze v urcitych hist. souvislostech se u. stava primo nositelem a nastrojem -tideologii (viz napi'. it. -tfuturismus v dobe nastupu fasismu) a pi'erusta tim sve specif. role. I v tomto pi'ipade vsak spoluvytvari, uchovava, meni zivotni sloh a styl doby a podava 0 ni svedectvi. Proto je u. pro s-gii nejen predmetem zkoumani, ale i prosti'edkem poznavani spolecnosti. Celym uvedenym komplexem socialnich souvislosti u. se zabyva -tsociologie umeni, specifikami jednotlivych zanru jeji subdiscipliny (viz napf. -tsociologii literatury, -tsociologii vytvarneho umenl, -tsociologii hudby). A: art F: art N: Kunst I: arte Lit.: Amheim. R.: Entropie a umeni. Esej 0 neusporadanosti a rMu. Praha 1992; Becker, H.: Art Worlds. Berkeley, Calif. 1982; Foster, A. W. - Blall. J. R. eds: Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; Gardner, H.: The Arts and Human Development. New York 1973; Gombrich, E. H.: Prlbeh umenL Praha 1993; Greenhalgh, M. - Merago, V. eds: Art in Society: Studies in Style, Culture and Aesthetics, London 1978; Hertz, R.: Theories of Contemporary Art. Englewood Cliffs, N.J. 1985; Hostimkj, 0.: Umenl a spoleenost. Praha 1941; LaytOll, R.: The Anthropology of Art. St. Albana 1981; Peterson, R. A. ed.: The Production of CullUre. Beverley Hills 1976; Read, H.: Osudy modernlho umeni. Praha 1964; Valek, J.: Zaklady obecne teorie umenL Praha 1968; Wolff, J.: The Social Production of Art. London 1982; Wilson, R. N.: The Arts in Society. Englewood Cliffs, N.J. 1964.

Vod

urn en i rid i t viz management vedecky, styl fizenl 6 m r t I viz obrad pohrebni, smrt, 6mrtnost 6mrtnost - vymirani urcite populace jako jedna ze dvou zak!. slozek -tdemograficke reprodukce (vedle -tporodnosti). Uroveii a vyvoj 6. je v jistem smyslu dusledkern vyvoje -tnemocnosti a take dus\edkem kvality -tzivotnich podminek, -tzivotniho prostredi, -tzpusobu zivota. D. navazuje na fenomen -tsmrti, ktera se z demogr. hlediska jevi jako pi'esne definovana a evidovana -tdemograficka udalost nazyvana 6mrtim. K vyjadfeni 6. se pouziva rada ukazatelu. Nejjednodussimje hruba mira 6., ktera udava celkovy pocet zemi'elych na 1 tis. obyvatel stfedniho stavu, nejcasteji ve sledovanem roce. V soucasne dobe, po dosaZeni nizkych hodnot, jiz tento ukazatel ztraci svou vypovidaci schopnost, n1hoi je pi'ilis ovlivnen vekovou strukturou srovnavanych populaci. Pouzivaji se proto presnejsi miry 6. podle -tveku (zpravidla oddelene pro muze a zeny). Oznaeeni nad6mrtnost se pouziva pro vyjacti'eni vyssi intenzity 6. u urcite vekove skupiny pi'i porovnani 6. muzu a zen (napf. dnes hovoi'ime 0 muzske nadumrtnosti). Tzv. 6. matei'skaje spojena s porodem, tehotenstvim nebo sestinedelim. Zvlastni pozomostje venovana 6. deti v prvnim roce zivota, oznacovane jako kojenecka 6. Kvocient kojenecke 6. udava pocet zemi'elych ve stan do jednoho roku na 1 tis. zive narozenych deti v urCitem kalendarnim roce. D. v prvnim roce Zivota se cleni na 6. prvniho dne, 6. poporodni (prvni ti'i dny zivota), 6. casnou (prvnich 6 dnu zivota), U. novorozeneckou (27 dnu) a ponovorozeneckou (28-364 dny). Ph studiu 6. v prvnim roce zivotajsou dulezite presne definice zive narozeneho ditete a spolehliva regis trace. Soucasti analyzy procesu 6. je casto i rozbor 6. prenatalni, tj. 6. nenarozenych (napf. umeIe pi'eruseni tehotenstvi, samovolne potraty). Pi'i porovnavani intenzity 6. u jednotlivych populaci se k odstraneni vlivu vekove struktury pouzivaji srovnavaci ukazatele 6., ktere jsou vysledkem -tstandardizace. K charakteristice i'adu vymirani (viz -trad rozenl a vymiran!) urCite populace se pouzivaji 6mrtnostni tabulky, ktere pomoci tabulkovych funkci, vzajemne spolu propojenych, poskytuji kvantitativne nejpfesnejsi vyjadfeni intenzity 6. zkoumane populace. Vstupni charakteristikou umrtnostnich tabulek je pravdepodobnost umrti, ktera umoziiuje pfejit od realne populace k populaci tabulkove. Zakl. vyslednym ukazatelem umrtnostnich tabulek je -tnadeje doziti neboli stredni delka zivota. Z umrtnostnich tabulek Ize take ziskat normalni delku zivota (modus tabulkoveho poctu zemfelych) a pravdepodobnou delku Zivota ph narozeni (vekovy median tabulkoveho poctu zemfelych). Rozlisujeme umrtnostni tabulky transverzal-

ni (okamzikove) a generacni, ktere slouzi ruznym typum -tdemograficke analyzy (viz tez -tukazatele demograficke). Casto se pouzivaji tzv. zkracene umrtnostni tabulky, napf. pro petilete vekove skupiny nebo pro vybrane veky, ktere jsou konstruov{my na slejnem principu jako tabulky uplne. V zemich s neuplnou evidenci -tpfirozene meny se pouzivaji tzv. modelove umrtnostni tabulky. Umrtnostni tabulky jsou i obecnou statist. pomuckou pro vypoety pravdepodobnosti trvani a zaniku jakehokoli docasneho hromadneho jevu. Pro analyzu 6. je duleZite take zastoupeni jednotlivych pnCin umrti v populaci. Jsou cleneny do skupin podle Mezindrodnf statisticke klasifikace nemoci, lirazit a pfiCin smrti. Tato klasifikace prosla nekolika upravami a v soucasne dobe je v platnosti jeji 10. revize. Statist. se zpracovava tzv. prvotni pficina smrti. Pri pfesunu umrti do stale vyssich vekovych rocniku je vsak prvotni pficina smrti v mnoha pripadech stale obtizneji zjistitelna (statist. evidence je ovlivnena pfesnosti pfi zapisu diagn6zy). Analyza procesu 6. rna v demografii dlouholetou tradici. Jeji pocatky jsou spojeny se jmenem zakladatele demografie J. Graunta (17. st.), ktery jako prvni objevil obecne pravidelnosti pfi studiu tak odlisnych udalosti, jakymi jsou umrti jednotlivych osob. A: mortality F: mortalite N: Sterblichkeit, Mortalitat I: mortalita Lit.: RychtaNkovd, J.: Vyvoj iimrtnosti v CSR podle pohlavl a veku v obdobl 1950-1984. Demografie. 1987, C. 3; viz tez -+demografie.

Kal

umrtnost prena talni viz potratovost U m wei t - (nem. vyraz) - okoli, prostfedi, svet obklopujici cloveka. U. je jeden ze zak!. pojmu obecne teorie system". Vse, co lezi za hranicemi systemu, je U. System aU. jsou komplementarni. Existence systemu je zavisla na schopnosti pfizpusobit se U. nebo jej zmenit. V antropologii vyjadfuje pojem U. prostor obklopujici zivy organismus, ktery rna vliv na jeho aktualni chovani. Pro 1. V. Uexkiilla je U. souhrnem podnetu, ktere jsou urcitym zpusobem pfitomne diky specif. organizaci vnimani organismu. N. Luhmann mluvi 0 diferenciaci U. (Umweltdifferenzierung) a rna tim na mysli takovou diferenciaci, kterou system pfedjima k vytvofeni vhodnych zpusobu reakce, pozomosti a zpracovani prozitku. Toto pojeti souvisi s Luhmannovou koncepci autopoietickych systemu (viz -tautopoiesis). Pfibuznymi pojmy jsou -tsvet socialni a -tLebenswelt. A: Umwelt, environment F: Umwelt, environnement N: Umwelt I: Umwelt Lit.: Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; Preiser, W. P. E. ed.: Environment Design Research. Strondsbourg 1973.

Much 1355

urbanismus

uniate

Lit.: Parsons, T.: Evolutionary Universals in Society. In: American Journal of Sociology. 1964. C. 3.

un i ate viz katolicismus un i for mit a - (z lat. uniformis = prosty, jednoduchy, stejneho tvaru) - dobrovolna nebo vynucena jednota nazorn, chovani, vkusu apod. Pojem u. hraje vyzn. roli v koncepcich kritiku -tmasove spolecnosti. Podle nich strojova velkovyroba, tedy vyroba uniformnich produktu ve velkych seriich, spoluurcuje i zpusob mysleni a chovani clenu spolecnosti. S postupujid industrializad volnocasovych aktivit se pfenasi u. vyroby i do oblasti udajne svobodneho konzumu. Rostoud u. -tzivotniho stylu a -tvkusu je pfedpokladem i dusledkem masove produkce umeni a kultury. Vyzn. ulohu po posilovani u. vkusu populace sehrava reklama. Krome potfeb masove vyroby je u. vynucovana tez potfebami spravy centralizovanych polit. utvaru, ktere nemaji pochopeni pro lokalni zvlastnosti. Hlavni nebezpeci plynoud z rostoud u. je spatfovano ve snizene schopnosti formulovat alternativy, v omezeni lidske pfedstavivosti, v tom, ze mysleni cloveka se stava jednorozmemym. Odpor vuci u., jez provazi -tmoderni spolecnost, riskuje, ze bude buefto marginalizovan, anebo se casem sam promeni jen v dalSi formu uniformni konformity. A: uniformity F: uniformite N: Uniformitat I: uniformita Lit. MarclIse. H.: Jednorozmerny clovek. Praha 1991.

Kel un i v e r z a lie viz nominalism us, realismus univerzalie evolucni - (z lat. universus = vseobecny, veskery) - termin zavedeny T. Parsonsem (1964) pro objasneni mechanismu vyvojove zmeny. Pod Ie Parsonse postupuje sociokult. vyvoj podobne jako organicky vyvoj pres variace a diferenciace od jednoduchych ke stale slozitejsim formam. Procesy diferenciace pritom vystupuji jako forma soc. zmeny, jako zpusob, jimz si system zajisiuje udrzeni rovnovahy, ktera byla narusena. Diferenciace je spjata se vznikem novych, adaptivnejsich struktur, ktere prebiraji funkci tech prvku soc. systemu, jef plni svou funkci neuspokojive. Podle Parsonse v prubehu soc. evoluce vznikly v nekterych spolecnostech urcite soc.-adaptacni mechanismy (nabozenstvi, soc. organizace, technologie, penize, tdni system, obecny pravni system aj.), ktere danemu soc. systemu umoznily efektivneji zajistit uddeni homeostaticke rovnovahy. Protoze tyto mechanismy phspivaji k optimalnimu reseni problemu, jsou postupne prejimany dalSimi spolecnostmi a ziskavaji tak status evolucnich univerzalii. A: evolutionary universals F: universaux evolutionnaires N: evolutionare Universalien I: universali evolutivi 1356

Sou u ni ve rzalie k ultu rn i - obecne, ve vsech lidskych kulturach se vyskytujid -tkulturni prvky a kategorie. Jiz pfedstavitele -tevolucionisticke antropologie vychazeIi z predpokladu univerzalnich stadii kult. evoluce (divosstvi, barbarstvi, civilizace), kterymi podle nich musi projit vsechny svet. kultury. PredstaviteIe -tdifuzionismu venovali zvl. pozornost podobnostem v organizaci, forme a obsahu kult. prvku a komplexu v ruznych svet. kulturach. Podle C. Wisslera existuje min. 9 zakl. u.k., ktere je mozne identifikovat v kazde kulture: jazyk, materialni artefakty, umeni, mytologie a systemy poznani, nabozenstvi, rodiny system, majetek, vi ada a vaIka. K rozvoji vyzkumu u.k. vyrazne phspeli take pfivdenci am. -tkonfiguracionismu. Napr. C. Kluckhohn se domnival, ze existuji univerzalni kategorie kultury, poskytujid urCite referencni body, ze kterych muze vychazet mezikult. komparace. Podle jeho nazoru vsechny kultury zahrnuji ruzne varianty odpovedi na v pods tate stejne otazky, kladene lidskou biologii a vseobecnou situad cloveka. V kaMe spolecnosti se proto setkavame s -tkulturnimi vzory, ktere vyjadfuji schvalene, standardizovane a opravnene zpusoby jednani v univerzalnich situacich, vyplyvajidch z existence dvou pohlavi, bezmocnosti kojencu, nezbytnosti uspokojeni zakl. bioI. potreb, jako je jidlo, teplo, sex apod. V tomto smyslu rna Kluckhohnova teorie u.k. velice blizko k pristupu B. Malinowskeho, podle jehoz nazorn je existence u.k. spjata s imperativem neustaIeho uspokojovani zakl. bioI. potreb. Osobitou koncepci vyzkumu u.k. rozpracovala F. R. Kluckhohnowi. Dospela k nazoru, ze v kaide kulture existuje urCity omezeny pocet univerzalnich lidskych otazek, bezprostredne vyplyvajidch ze zakl. existencnich problemu, ktere musi clenove kultury resit nezavisle na hist. case nebo geogr. prostredi: "Jaka je dominantni modalita vztahu cloveka k druhemu cloveku? Jakaje hlavni casova dimenze? Jaky je ocenovany typ osobnosti? Jaky je vztah cloveka k prirode? Jake jsou vrozene vlohy cloveka?" Odpovedi na tech to pet otazek (tj. u.k.) variuji od kultury ke kulture, Existenci u.k. predpokladal take R. Redfield, podie jehoz nazoru se ve vsech spolecnostech setkavame s takovymi univerzaInimi kategoriemi, jako ja-my-oni, lidske-nelidske, pfiroda-vesmir, cas-prostor, zivot-smrt apod. Nejobecnejsi zaklad kazdeho -tsvetoveho nazoru je tvoren trojuhelnikem "clovek-priroda-bUh". V ruznych kulturachje vsak kladen odlisny duraz na vztah a vyznamjednotlivych komponent, od harmonie mezi lidmi, bohem a pfirodou pres bezvyhradne podrizeni cloveka pfir. a boz-

skym zakonum az ke koncepdm premeny pfirody ve prospech lidi. Nejvyznamnejsi pokus 0 systemizaci a klasifikaci u.k. pro potreby mezikult. komparace vypracoval v ramci kartoteky -tHRAF G. P. Murdock. Sestavil seznarn 88 zakl. u.k. (kategorii), umoznujicich srovnani rnznych kultur. Vyzkumu u.k., zejm. skrytych univerzalnich struktur, ktere usmemuji, koordinuji a reguluji lidskou Cinnost, venoval znacnou pozomost take C. Levi-Strauss. Nastup tzv. -tnove etnografie v 60. a 70. 1. ale znamenal presun zajmu od vyzkumu univerzaIni kulturni gramatiky lids tva k analyze konkretnich kognitivnich systemu, norem, kult. k6du a pravidel, tj. spec. kult. gramatik jednotlivych spolecnosti. A: cultural universals F: universaux culturels N: kulturelle Universalien I: universali culturali Lit.: Kluckhohn, C. - Murray. H. A. - Schneider, D. M. eds.: Personality in Nature, Society and Culture. New York 1953; Kroeber. A. L. ed.: Anthropology Today. Chicago, Ill. 1957; Rossi, I.: People in Culture. New York 1980.

Sou

u ni verzalism us eticky viz relativismus eticky uplatkarstvi viz korupce uraz viz nemoc u r ban ism u s - (z lat. urbanus = mestsky) - pojem preneseny z francouzstiny, ktery se ustalil v ces. zemich pro oznaceni souboru nazoni, metod a postupu uplatnovanych po zamemem vytvareni jednotlivych slozek osidleni, zejm. -tmest. V s-gickem pojeti, spojenem se studii L. Wirtha, oznacuje u. soc. organizaci a zpusob zivota mest. V Cechach se vsak v tomto druhem pojeti u. neujal a chape se pfevazne v pojeti prvnim. U. je v podstate aplikovany vedni obor, ktery zahrnuje v souvislosti s architekturou esteticke a prostorove stranky formovani mest a jejich casti a zaroven take tech., hosp. a stale vice take soc. aspekty planovani a stavby mest. Vzhledem k tomu, ze mesta, sidla i ceIe soustavy osidleni jsou nejslozitejsimi hmotnymi, hosp., soc., kult. i ekologickymi, vzajemne propojenymi systemy, klade u. duraz na celostni pristup a na syntezu vednich oboru. V anglosaske jazykove oblasti se pro ty cinnosti, ktere se zabyvaji tech., ekon. a soc. strankami vytvareni mest a osidleni, pouzivaji pojmy uzemni planovani nebo planovani mest a venkova, pricemz se esteticke a kult. stranky planovani a stavby mest traktuji spiSe v ramci architektury. V nem. oblasti se pro u. pouziva pojem "stavba mest" nebo v minulosti take "umeni stavby mest". I kdyz se v Cechach u. chape v nejsirsim slova smyslu, vzhledem k tomu, ze se vyucuje pfevazne na fakuWich architektury, je kladen 0 neco vetsi duraz na vytvarna a kompozicni hlediska nef na hosp., soc. a tech. stranky.

V poslednich desetiletich se v u. uplatnuje stale vice hledisko ekologicke. Dulezitou komponentou u. je duraz na historii ana ochranu hist. mestskych struktur. U. jako aplikovany vedni obor je produktem -tindustrialni spolecnosti a s ni spojeneho rychleho a casto chaotickeho rustu mest v 19. st. V angl. pracich se zdurazi'iuje, ze podnetem k formovani u. byly predevsim zakony 0 verejnem zdravotnictvi, usilujici 0 zlepseni hygienickych pomeru ve mestech. Podobnym podnetem bylo i usili o zlepseni kvality bytove vystavby. Syntezou starsiho brit. u. byly prace Raymonda Unwina. V celosvet. mefitku pusobila na formovani u. koncepce zahradniho mesta, vyjadrena na zlomu 19. a 20. st. Ebenezerem Howardem. Byla vysledkem hledani vychodiska z krize mest ke konci 19. st. Reseni melo spocivat ve spojeni pfednosti mesta a pfirody. U. v nem. jazykove oblasti zduraznoval hygienicke, stavebni, organizacni a pozdeji vytvarna a kompozicni hlediska, jak je to patme zejm. z dila videnskych autoru Camilla Sitteho a Otto Wagnera. Vedle techto hledisek se v u. jiz od zacarku 20. st. zduraznovaly techniky plano vani mest, ktere vedly jednak k vzniku novych analytickych metod ph "diagnostikovani" stavu mest, jednak k formovani novych konceptualnich tech., hosp., ale i pravnich nastroju pro zameme formovani prostorove struktury mest. Sem patfi napr. z6novani mest a cetne metody planovani dopravnich systemu. V obdobi mezi svet. valkami zaznamenala zejm. teorie u. velky rozvoj. Byla stimulovana pfedevsim hnutim moderni architektury ClAM (Congres Internationaux d'Architecture Moderne), ve kterem jednu z vedoucich roli hral architekt svyc. puvodu Le Corbusier a vedle neho C. van Eesteren, M. Stam, W. Gropius, E. May, V. Bourgeois, S. Giedion. Cinnosti ClAM se z ces. strany zucastnili Karel Teige, Frantisek Kalivoda a nepfimo cela fada dalsich osobnosti. VYzn. vysledkem cinnosti ClAM byla deklarace 0 principech funkcniho mesta, kterou pozdeji Le Corbusier nazval Athenskou chartou. Byl to dokument, ktery na desetileti ovlivnil teorii a take praxi u. a stavby mest. Athenskd charta konstatuje, ze u. je organizace vsech funkci kolekt. zivota v aglomeracich a na venkove a ze -turbanizace neni urcovana estetickymi kriterii, ale vyhradne funkcnimi potrebami. Z tohoto hlediska je proto nezbytne usporadat vzajemne vztahy mezi bydlenim, vyrobou a rekreaci, pricemz zakl. nastroji reseni by mely byt rozdeleni uzemi, organizace dopravy a spravni opatreni. Charta rovnez zadala, aby chaoticke cleneni uzemi, vyvolane nakupem, spekulaci a dedickymi vztahy, bylo nahrazeno pozemkovou ekonomii, kolekt. a metodickou. Athenskd charta v podstate kritizovala pusobeni trhu pudy. I kdyz se ClAM po 2. svet. valce rozpustil a teor. se 1357

urove" kuIturni

urbanizace

vycerpal, praxe povaIecne obnovy a vystavby mest v Evrope byla koncepci funkcniho mesta znacne ovIivnena. Athenskd charta byla klasickym vyrazem --'modernismu a byla take jednim z prvnich tereLl kritiky ze strany --'postmodernismu, ktery mel tuto kritiku usnadnenu masovou a pokleslou formou tzv. modemi stavby mest, opirajici se 0 funkcionalisticke teorie ClAM. Modemisticke odrnitnuti uzavfeneho bloku vedlo k zruseni tradieni mestske ulice a k oslabeni urbanity prostredi mest obecne. Kritika zapusobila a v soucasne dobe jsou klasicke principy modemismu v stavbe mest opusteny a hledaji se nove teor. zaklady u., ktere pravdepodobne nektere zasady "funkeniho mesta" vstfebaji (napf. dopravni feseni), jine naopak odrnitnou (napf. segregaci mestskych funkci a aktivit) a dalsi budou musit nove vytvofit - napf. respekt k psych. a kult. strankam stavby mest, ke kvalite prostfedi a k zajiSteni bezpecnosti. Teorie i praxe moderniho u. byla v ces. zemich do nedavne minulosti spojena s nadmernym durazem na hosp. a soc. planovani zajistovane statem. Toto spojeni vedlo k fade zapornych jevu, napf. k byrokratizaci a centralizaci, k potlaeeni obeanske aktivity a k nekontrolovatelnosti aparatu hosp. a tech. instituci. V soueasne dobe se jak v teorii, tak i praxi u. hledaji nove formy, ktere se opiraji 0 decentralismus a 0 ucast obyv. pfi vytvafeni mest. A:urbanism F: urbanisme N: Urbanismus I: urbanesimo Lit.: Albers, G.: Entwicklungslinien im Stadtebau. DUsseldorf 1975; Cullingworth.1. B.: Town and Country Planning in Britain. London 1988; Haas, F.: Architektura 20. stoleti. Praha 1978; Hruza, J.: Teorie mesta. Praha 1965; Hruza, J.: Slovnfk soudobeho urbanismu. Praha 1977.

Mus u r ban i z ace - nejobecneji prostorova koncentrace lidskych --'cinnosti i --'obyvatelstva projevujici se zmenami v chovani lidi, v jejich motivacich, v kuIt. vzorech i ve formach organizce spolecnosti. Zmeny jsou vyvolany zivotem v prostfedi s velkym poctem, vysokou hustotou a znacnou ruznorodosti obyv., aktivit i lidskych vytvoru. Definice a pojeti u. se vyvijely jednak v dusledku zmen samotneho pfedmetu zkoumani, jednak v dusledku toho, ze se u. zkoumala z hledisek ruznych ved. oboru. DIouhodobe Ize pozorovat pfechod od uzsiho, pfevazne demogr. a geogr. pojeti u. k sirsimu, s-gickemu pojeti. V uzsich pojetich byla u. chapana bud jako proces koncentrace obyv., pozdeji i spo!. cinnosti, anebo jako Sffeni a pfejimani mestske kultury. Podle demogr. interpretace u. zahrnuje jednak zmnozeni bodu koncentrace, tj. --.mest, jednak jejich zvetseni. Vysledkem je rust podilu mestskeho obyv. na uhrnu obyv. ureiteho uzemi. Za vyhodu demogr. pojeti u. se poklacta moznost mefeni dosazeneho stupne tohoto procesu a na to navazujici moznost dalSich kvant. analyz, po1358

stavenych napf. na korelacich mezi stupnem industrializace, hosp. blahobytu nebo soc. rozvoje a u. Mefeni vsak narazi na ruzna uskaIi, napi'. pri srovnavani zemi v odlisnych geogr. podminkach a na rUznem stupni soc. a hOsp. rozvoje. Hist. studie ukazaly, ze pro indikaci stupne u. neni vhodna samotna velikost sidel vyjactfena poctem obyv. (projevilo se to ph srovnavani evrop. zemi s Cinou, Indii, ale take Australii nebo Kanadou). Do kategorie tzv. uzsich pojeti u. patfi ito, ktere u. chape jen jako kult. a soc.-psycho!. proces, jehoz prostfednictvim Iide ziskavaji materialni a nematerialni kulturu vcetne vzorcu chovani, forem organizace a myslenek, ktere vznikaji ve mestech a jsou pro mesta typicka. U. je v tomto pojeti interpretovana jako aspekt difuze a --'akulturace, pficemz se pfedpoklacta, ze tok kult. vlivu smefujicich z mestje vyznamnejsi nez tok smefujici do mest. Nekdy v teto souvislosti by va misto pojmu akuIturace pouzivan vyraz "prirna urbanizace" a rnisto difuze vyraz "nepfima urbanizace". S timto pojetim jsou spojeny cetne problemy. Pfedevsim neni vzdy jasne, co se mysii pojmem mestska kultura. Nektefi autofi, ktefi kritizuji tuto koncepci (napf. M. Castells), hovofi 0 mytu mestske kultury a soudi, ze plni ideo!. funkci propagace zivotniho zpusobu charakteristickeho pro mesta kap. spolecnosti. V daISich namitkach se upozornuje na to, ze mestska kultura neni z hlediska s-gickeho jevem homogennim. R. E. Pahl poukazuje na to, ze odhledne-Ii se od civilizacnich a tech. prvku, by va casto mestska kuItura (zejm. v tfidne rozctelenych spolecnos tech) konglomeratem nekolika kuItur. Obtize spojene s demogr. pristupem a s teorii difUze a akulturace spocivaly v tom, ze jejich zakl. vychodiska nejsou pro vyklad u. dostateena. Pocet obyv. jako kriterium mestskosti sidel musil byt postupne doplnovan dalSimi, ekon., soc. a kult. kriterii. Krome toho volne vedle sebe stojici demogr. a difuzne-akuIturacni pojeti u. vytvarela potfebu formulovat obecnejsi teorii, ktera by je vhodne spojila. Reseni se nejdfive hledalo v nazoru, ktery vyjactfil napr. J. Ziolkowski. Podle neho rna u. vice stranek a Ize rozlisit urbanizaci ekon., demogr., prostorovou a soc.: a) ekon. u. definoval jako stale zvetSovani podilu osob zamestnanych mimo zemedelstvi na celkovem poctu ekon. aktivnich obyv.; v tomto smeru je u. funkci --'industrializace, b) z hlediska demogr. znamena u. proces stehovani obyv. z venkova do mest, c) prostorova u. je zmenou hmotneho a prostoroveho usporadani sidel, napf. v dusledku vystavby vicebytovych a vicepodlaznich domu, zavedeni tech. infrastruktury apod., d) soc. u. je procesem, pfi nemz si jak jednotlivci, tak i sku piny osvojuji v ramci vzajemne spoluprace, konfIiktu a pi'izpusobovani mestsky zpusob zivota, ktery Ize nazvat mestskou socializaci.

Obdobne E. E. Lampard rozlisil z analytickych duvodu 3 koncepce U" z nichz prvni oznacil jako behavioraIni, druhou jako strukturalni a treti jako demografickou: 1. behavioraIni pojeti chape u. jako zmeny v chovani jednotlivcu, pfieemz ureite zpusoby chovani a mysIeni, bez ohledu na soc. prostredi a konkretni 10kaIitu, jsou povazovany za mestske ("mestskost" se neomezuje na hmotne prostredi mest); 2. strukturaIni koncepce u. si nevsima opakovaneho chovani jednotlivych osob, nybrz vychazi z opakovanych cinnosti celych populaci, klade duraz na rozdily ve struktufe hosp. cinnosti a povolani v jednotlivych uzemich; 3. demograficky pfistup bere v uvahu pouze dye promenne, populaci a prostor, a u. chape v podstate jako proces koncentrace obyv. V soucasne dobe se pouhe fazeni jednotIivych stranek u. bez uvahy 0 jejich vzajemnych vztazich jevi jako nedostatecne. Nekteri autofi povazuji u. za soucast globaIni spo!. zmeny, zahrnujici --.prumyslovou revoluci, --'demografickou revoluci a procesy --'modernizace. U. je celospol. proces, ktery je podminen na jedne strane vnitfnim vyvojem spolecnosti, tj. zmenami ve formach reprodukce spolecnosti, jd jsou vyvolane inovacemi technologii, vyvojem organizace vyroby a spotreby a zmenami soc. komunikace, a na druhe strane premenami vnejsimi, tj. soc. prostorove struktury spolecnosti (osidleni). Podle J. Purse je u. ve sve vnejsi podobe tou strankou komplexni (globalni) pfemeny moderni doby, ktera se v dimenzi soc.-prostorove projevuje rustem heterogenity a nerovnomernosti rozlozeni obyv. a spo!. aktivit a take cistern hierarchie soc.-geogr. jednotek (viz tez M. Hamp/). U. je tudiz uzemni formou --.delby prace, pfi niz na jedne strane roste specializace jednotIivych uzemi a sidel z hlediska spo!. aktivit a na druhe strane vzajemna zavislost a integrace vsech prostorovych prvku spolecnosti. Procesy rUstu nerovnomernosti Cili koncentrace v rozlozeni obyv. a spo!. aktivit jsou v jednotlivych hist. fazich urbanizacniho procesu vazany na urCite nositele, napf. v 19. st. pfedevsim na obyv. a prumyslove aktivity, ve 20. st. stale vice na aktivity obsluzne, informace, kulturu. U. jako analyticky oddelitelna stranka komplexni premeny pusobi na fadu daISich spo!. zmen. Dochazi napf. k --.demografickemu starnuti obyv. v dusledku snizovani porodnosti i umrtnosti, k diferenciaci vekove skladby obyv. ve mestech ana venkove, ke zmensovani velikosti domacnosti. U. jako relativne nezavisly cinitel vede ke zmenam soc.-ekon. struktury obyv., i kdyzje z hlediska soc.-morfogenetickeho podstatne slabsim faktorem, nd jsou zmeny ve strukture vyroby. Jeste do nedavne doby pod vii vern --'chicagske skoly (zejm. clanku L. Wirtha 0 mestskem zpusobu zivota) pfevlactal nazor, ze tzv. mestska spolecnost se nejvic podoba "GeseIIschaft" F. Tiinniese (viz --'Gemeinschaft

a Gesellschaft) a ze rust poctu obyv. ve mestech vede k posilovani ucelovych skupin a naopak k zaniku IokaInich komunit, k posilovani role asociativnich vztahu, ktere jsou neosobni, povrchni a pfechodne, k rustu vyznamu nepfimych komunikaci a informaci. PodIe techto nazoru soc. soudrznost spociva spiSe na rozmanitosti a komplementarite nez na stejnorodosti a u. snizuje vyznam vztahu charakteristickych pro primarni skupiny a zvysuje vyznam vztahu sekundarnich. V duchu G. Simmela se zduraznovalo, ze obyvateIe mest, zejm. velkych, se stavaji anonymni, izolovani, relativisticti, sekuIarizovani, racionaIni a rafinovani. Kritikove (napf. H. J. Gans) poukazali na to, ze to je spiSe obraz prumyslove-mestske spolecnosti nez mesta. RozdiIy mezi zpusobem zivota v jednotlivych typech sideI Ize interpretovatjako dusledky pfislusnosti kjednotlivym soc. vrstvam a skupinam a fazim zivotniho cyklu. To plati zejm. 0 spolecnostech vysoce urbanizovanych, ve kterych temef vsichni lide ziji v mestskem prostfedi. U. jako pficina zmen chovani a motivaci lidi se v soucasne --'sociologii mesta proto chape jako Cinitel komplementarni a slabnouci. A: urbanization F: urbanisation N: Verstiidterung I: urbanizzazione Lit.: Castells, M.: La question urbain. Paris 1972; GallS, H. J.: Urbanism and Suburbanism as Ways of Life: A Re-evaluation of Definitions. In: Rose, A. M. ed.: Human Behavior and Social Processes. Boston. Mass. 1962; Hampl, M.: Hierarchie reality a studium sociaIne geografickYch systemu. Praha 1989; Lampard, E. E.: Historical Aspects of Urbanization. New York 1965; Musil, J.: Urbanizace v socialistickych zemfch. Praha 1977; Pah/, R. E. - Flynn, R. - Buck, N. H.: Structures and Processes of Urban Life. London 1983; Pivovarov, J. L.: Sovremennaja Urbanizacija. Moskva 1976; Ziolkowski, J.: Urbanizacja, miasto, osiedle. Warszawa 1965.

Mus

urove" aspiracni viz aspirace u r 0 V e" k u It urn i - bezne pouzivany pojem viceznacneho vyznamu, vztahujici se ke spolecnosti jako celku, jejim eastern nebo jednotIivcum; jeho vyznamje relativizovan podle pojeti --'kultury, v jehoz kontextu je pouzit. Ve vztahu k ceIe spolecnosti nebo spolecnostem oznacuje u.k. v klasickem hodnoticim fil.-antropo!. pojeti stupen univerzalniho vyvoje lidstva spocivajiciho v rozvoji vzdelanosti ave vseobecnem zdokonalovani cloveka (viz --.barbarstvi, --'divosstvi, --'civilizace). V relativistickem kult.-antropol. pojeti pfedstavuje u.k. typicke rysy kuItury, resp. fazi spec if., linearniho nebo cykIickeho kult. vyvoje nebo kult. difUze. V kult. s-gickem pojeti se jako u.k. casto prezentuje stupen integrace a rovina usporadani sociokult. vrstev soc. reality (napf. uP. A. Sorokina) a souladu nebo diskrepance mezi jednotlivymi prvky vrstvy (viz --'mezera kulturni, --.sociologie kultury). U.k. muze tez vyjadfovat hodnoceni specif. --'subkultury z hIediska konfor1359

urozenost

utilitarismus axiologicky

mity Ci konfliktnosti vuCi dominantni kultufe spolecnosti a role, kterou sehn'tva v reprodukci spol. systemu (viz tez -.kapital kulturni), a z hlediska humanizacnich a kultivacnich aspektu jejiho obsahu (viz -'masova kultura). Ve vztahu k malym skupinam Ci jednotlivcum postihuje u.k. miru osvojeni urcite referencni, pfedevsim dominantni kuJtury, tedy znalost, respektovani a schopnost praktickeho pouziti spol. preferovanych soc. norem, vzoru chovani, postupu, zpusobU komunikace atd. V empir. s-gickych vyzkumech vystupuje u.k. casto jako souhrnny indikator rozvinutosti -'kulturnich potreb ajejich saturace, intenzity kult. aktivit a vybavenosti kult. pfedmety u zkoumanych skupin Ci jednotlivcu (pfevazne redukovanych na standardizovane formy traveni volneho casu), vicemene spojene s percepci umeni (s navstevami divadel, koncertu, vystav, cetbou beletrie apod.). A: cultural level (standard) F: niveau culturel N: Kulturniveau I: livello culturale Lit.: viz ->antropologie kulturni, ->kapirnl kuIturni, ->kuItura masova, ->sociologie kuItury.

HuO

u r 0 zen 0 s t viz stay urozenych, slechta u r a d - instituce, ktera je nastrojem -'socialni kontroly a rna pomerne komplikovanou genezi a v niz lze rozlisit min. 3 stupne ci typy: 1. U. vznikle v ramci pospolitosti rovnych (napf. venkovskych -'obcin, antickych Ci stfedovekych mestskych statu), kde daitele u. reprezentuji demokr. delegovanou moc; 2. U. ustavene v ramci -.panstvi (napf. despotickeho ci feudalniho), kde drZitel U. vykonava vuli pana; 3. U. cirkevni (viz -'cirkev), jejichz drZitele jsou chapani jako vykonavatele vyssiho poslani. Ve vsech pfipadech je charakter U. vnitfne rozporny. D. vznika jako nastroj sluzby ai jiz vuCi celku, panovi anebo Bohu, brzy se vsak stava sam zdrojem -'privilegii toho, kdo jej zastava, proti vsem spravovanym, ai jiz spoluobcanum, poddanym Ci fadovym vericim. Tato dvojakost U. se pIne projevuje v systemu -.byrokracie, ktera se meni z nastroje kontroly cinnosti uredniku v autonomni subjekt rozhodovani. S-gie chape u. jako alternativni formu -'moci vzhledem k soukromemu vlastnictvi, majetku, bohatstvi. D. je dominantnim zdrojem moci pfedevsim v netanich spolecnostech tradicniho typu a v direktivne fizenych spolecnostech modernich. Soukrome vlastnictvi a drzba vef. U. se mohou prolinat, pokud dab a u. umoziiuje obohacovat se Ci pokud majetek umoziiuje ziskat U. Obe kombinace jsou povazovany za nelegitimni pouze v modernich spolecnostech. Ufednici v nich pfedstavuji rychle rostouci kategorii. Jejich postaveni se v jistych ohledech lisi od jinych zamestnancu a vykazuje nektere patrimonialni rysy: 1360

prace v U. je prezentovana jako sluzebni povinnost a nikoli jako pouhy dusledek kontraktu uzavfeneho na trhu pracovnich sil, je pes to van pocit kastovni kolegiality a loajality vuCi statu ci jinemu zamestnavateli, jenz muze naby vat charakteru az klientske vernosti (viz -'klientelismus). Prave Ufednictvo se stava v dejinach prvni kategorii, ktera je svym zamestnavatelem zajisiovana penzijne, na druhe strane se ale od drzitelu U. ocekava pfimefeny stavovsky styl zivota a reprezentativni vystupovani i v mimopracovni dobe. D. v tomto ohledu pfedstavuje kombinaci ochrany a zavislosti, umoziiuje svym drZitelum spojovat poslusnost vuci nadfizenym s pocitem vyjimecnosti vuci podfizenym i spravovanym a s pocitem zavaznosti poslani a respektem vuci nadosobnim principum, coz je dedictvim etosu u. cirkevnich. A: office, authorities F: authorite, authorites N: Amt, BehOrde I: ufficio, auto rita Lit.: Hintze, 0.: Beamtentum und BUrokratie. Gottingen 1981.

Kel

u red n i k viz byrokracie, limecky bile, prace fyzicka a dusevni, premisteni cilu, urad usedlost - tez grunt, statek, v Nemecku take dvorec, dvur (Bauernhof), v anglosaskych zemich farma - puvodne oznaceni jednotliveho ustaleneho zemedelskeho osidleni s rodinnou hosp. vyrobni jednotkou vazanou pevne k -'pude (viz -.hospodarstvi rodinne zemMelske). Za feudalismu souviselo oznaceni u. s berni jednotkou a se zdanenim pudy, ale tato vazba byla slozita, casove i mistne promenliva. Nazev u. se zachoval pro zemedelskou hospodafici jednotku libovolne velikosti. Po zruseni -'poddanstvi v r. 1848 se vlastnictvi u. stalo u nas zakladem selskeho stavu (viz ~edlak), a tim i charakteristickym rysem zamoznejsi, privilegovane vrstvy vesnickeho obyv., i kdyz male u. vlastnili i tzv. -'chalupnici. Majitele u. se odlisovali od -'domkaru, -'podruhu a dalSich namezdnich zemedelskych pracovniku vlastnictvim domu, pUdy a hosp. zvifectva, a tim i schopnosti alespoii castecne obZivy z u. Byli stabilnim prvkem struktury obyv. -.vesnice. Velikost, vybaveni, prostorove dispozice u. byly nejen znaky majetnosti, resp. soc. postaveni, ale i mistni kultury, stylu zivota. Typickymi soucastmi ces. u. byly: obytne staveni casto s oddelenym -.vymenkem, pfip. celednik, stodola, chlev, dvur, pole. V techto prostorach se formovala specif. rodinna a pracovni spolecenstvi s pfesnym rozdelenim roli a soc. pozic. S velikosti u. pfibyvalo namezdnich pracovnich sil. Velkostatky uz ztracely charakter typickych rodinnych selskych u. Krome vztahu uvnitf u. byly pro zivot na vesnici dulezite vztahy mezi jednotlivymi u" ktere lze charakterizovat pojmem -'sousedstvi. V techto di-

menzich se formovala vesnicka komunita, podle F. Tonniese typicky pfiklad spolecenstvi (viz -'Gemeinschaft a Gesellschaft), resp. -'komunity. Zkoumanim vsech techto vztahu a souvislosti se zabyva -.sociologie venkova. V ces. zemich zanikly u. v 50. I. v souvislosti s -'kolektivizaci zemMelstvi, i kdyz oznaceni u. se nekdy dale pouziva pro typicke budovy zbyle po nekdejsich majiteIich u. V souvislosti s restituci rolnickych hospodafstvi v 90. I. lze ocekavat navrat nekterych tradicnich prvku U" ale urCite typicke znaky u. spojene s tradicnim zpusobem hospodafeni mizi i ve vyspelych zap. statech (zejm. v dusledku specializace zemedelske vyroby, mechanizace zemedelskych praci a modernizace zemedelskych obydli). A: farmstead, farm F: ferme, propriere rurale N: Bauernhof I: podere DvV usporadanost viz chaos ustanovka - (rus. termin znamenajici ces. nastaveni Ci zamefeni, ktery se ale nepfeklada) - je to bazalni naladeni lidske osobnosti na mezilidske situace, obecne charakteristicky modus subjektivniho nasmerovani mysli v mezilidskych vztazich. U. se podoM -'stylu jednani. Je to ustfedni pojem tzv. tbiliske skoly v soc. psychologii, popsany jako vseob. platny psychol. jev vyskytujici se jak ve vnimani, tak v motivaci, v mysleni a jednani, duldiry faktor urcujici vztahy osobnosti v socialnim polio U. vznika mezilidskou kooperativni cinnosti ve dvou zak!. rozmerech zpracovani informaci: v impulzivni rovine a v rovine objektivace. V prvni rovine vznika nevedome zamefeni mysli vuCi lidem, udalostem, situacim a utvafi se charakteristicky automaticky sklon cloveka reagovat typickym zpusobem v typickych situacich. Druha rovina vznika interakci subjektu se situaci. Podle D. N. Usnadzeho, zakladatele gruzinske skoly, jsou postoje au. lidske osobnosti v soc. poli zpravidla nevedome, ale ukazuji se v jednani a spolumotivuji vedome chovani lidi. A: set F: oustanovka N: Einstellung I: Lit.: BessoZllatiflnoje (The Unconscious) (sbornik z mezinarodni konference 0 vyzkumu nevectomi). Tbilisi 1983.

Cer

uti Ii tar ism u s - (z fr. utilite = uZitek, prospech, to z lat. utilis = schopny, vhodny, potfebny) - eticka teorie, jejiz ustredni kategorii je uzitek a jejiz vznik a rozsifeni jsou vazany pfevazne na anglosaskou jazykovou oblast. Mravnim kriteriem jednani je podle u. jeho uZitecnost pfi vytvafeni -'stesti, to znamena, ze eticky vyzn. neni motiv nebo umysl, ale Cin a jeho vysledek. Zakl. orientace u. je hedonisticka, cHern je obecne blaho vyjadfene formuli "nejvetSi stesti pro vsechny" (greatest happiness of all), kterou

poprve vyslovil R. Cumberland (De legibus naturae, 1672) a ktera je obvykle pfipisovana J. Benthamovi, klasikovi u. Cumberland vychazi jeste z pfedpokladu lidem vrozeneho -'altruismu), klasicky u. 1. Benthama (On the Principles of Morals and Legislation, 1789, a Deontology or the Science of Morality, 1834) stay! na vife v obecny egoismus a jeho afirmaci. Benthamuv -'hedonismus je psycho!. zalozen na zkoumani pocitu slasti a strasti, jejich srovnavani a vzajemnem mefeni, jehoz vysledkem je "katalog slasti a strasti". Z etickeho u. vyvozuje vsak Bentham pravni a polit. konsekvence, podobne jako A. Smith z neho vyvozuje ekon. konsekvence. Benthamovo kvant. pojeti u. se u jeho zaka J. S. Milia meni v kval. pojeti v tom smyslu, ze koncepce -.blazenosti, libosti a utrpeni se vyrazne hierarchizuje. Mill diferencuje blaho na nizsi a vyssi a klade duraz na duchovni pozitky. I ty jsou ovsem za10zeny empir., t.j. na zkusenosti a soudu vybranychjedincu. SpiSe nd ved. teorii je u. pro Milla "umenim zit", ktere chape jako jednotu -'moralky, -'politiky a estetiky. Kult duchovnich pozitku vedl Milla k idealu cloveka, ktery vlastne jiz pfekracuje vzor konsekventnich hedoniku. Stanovisko "zdraveho egoismu" ilustruje tesnou blizkost u. s -'liberalismem (J. S. Mill by va pokladan za autora novodobe formy liberalismu). K u. se dale fadi H. Sidgwick (The Methods of Ethics, 1874), G. E. Moore (Principia Ethica, 1903) a dalSi autofi. Principy u. krome toho pusobi v teoriich -'socialnlho statu (welfare state). A: utilitarianism F: utilitarisme N: Utilitarismus I: utilitarismo Lit.: Albee, E.: A History of English Utilitarianism. London 1901; Lyons, D.: Forms and Limits of Utilitarianism. Oxford 1965; Moore, G.E.: Principia Ethica. London 1903; Plamenatz, J.: The English Utilitarians. Oxford 1949; Quinton A.: Utilitarian Ethics. London 1973; Stephen, L.: The English Utilitarians, I-Ill. London 1912.

HaH

utili ta rism us axio 10 gicky - (z fec. axios =cenny) - stanovisko uplatiiujici se pfedevsim ve sfere tzv. -'prakticke filozofie a interpretujici principy -'utilitarismu v rovine -.axiologie. Ruzne chapany ustfedni pojem uzitku, v klasicke podobe formulovany J. Benthamem, nabyva v horizontu u.a. podoby fundamentalni hodnoty, na ktere je vybudovan dany hodnotovy system a z niz je odvozeno misto a funkce vsech ostatnich hodnot systemu. Stejne vyzn. postuJatem u.a. je pfiznani motivacni a normativni funkce -'hodnot jako zdroju a vychodisek volby socialnlho jednani. Principy u.a. se objevuji v fade etickych teorii a rovnez v nekterych teoriich soc. jednani. A: axiological utilitarianism F: utilitarisme axiologique N: axiologischer Utilitarismus I: utilitarismo axiologico 1361

utopie

validita

Lit.: Cavcavadze. N. Z: Kultura i cennosti. Tbilisi 1984; Lalande. A: Utilitarisme. Utilitaire. Utilitariste. In: Vocablliaire technique et critique de la philosophie. Paris 1976.

Bar u top i e - (z fec. topos = misto; u = ne, vyraz negace, neexistujici misto) - vize a popisy zivota v idealnim statu, v idealni spolecnosti. U. se vztahuje k zemi, jejiz misto neni urceno. Je to typ kriticke vypovedi navazujici na starsi anticke vzory, zvl. na Platona, jehoz obliba stoupa v renesanci po vydani Utopie angl. myslitele T. Mora (1516). Ten ve svem dile sice kritizoval soc. pomery v Anglii 16. st., ale nesnazil se byt zvestovatelem noveho spol. radu, jak se 0 to pokouseJi nekteri pozdejsi autori utop. spisii. 0 sto let pozdeji vysla v Anglii dalsi z klasickych praci, Nova Atlantida F. Bacona (1627). Nova Atlantidaje zeme, v niz jsou spol. pomery usporadany a rizeny moudrymi vladci za vyuziti vedy a techniky, umeni a dovednosti. Vznika tak obecne prospesne dilo, spolecnost zalozena na principu "cooperatio omnium" - na spolupraci vsech. V 17. st. vychazi v Anglii jeste J. Harringtonova Republika Okeana (1656). Mezi klasicka dila utop. literatury pam take T. Campanelluv Slunecni stat, ve kterem autor uvazuje o vyhodach statu fidiciho se do nejmensich podrobnosti predpisy a pravidly, jejichz smyslem je obecne blaho. Zvl. typem u. je u. social. zamereni, nazyvana utopickym socialismem. sm se predevsim v 19. st., pocinaje Le nouveau monde industriel (1829) F. M. Ch. Fouriera (viz ---'fourierismus). Patl'i k nemu take Voyage en Icarie E. Cabeta (1840), E. Bellamyho Looking Backward (1888) a Herztkuv Freiland (1890). Skoro vsechny tyto prace se zabyvaji popisem parci
jeste uskutecneny. Utop. predstavy vztahovane k budoucnosti se mohou stat revel. silou a utop. vedomi se tak odlisuje podle Mannheima od ideologickeho vedomi, ktere skutecnost konzervuje. Mannheim deli u. podle vztahu ke skutecnosti na smesne fantazie, reakcionarske u. a realisticke alternativy. Clovek novoveku je podle neho ve sve Zivotni orientaci skoro vylucne svazan s utopiemi. A: Utopia F: utopie N: Utopie I: utopia Lit.: Bloch. E.: Princip der Hoffnung. Frankfurt a.M. 1965; Klaic. D.: The Plot of the Future. Utopia and Dystopia in Modern Drama. Michigan 1991; Krysmanski. H.: Die utopische Methode. 1963; Mannheim. K.: Ideologie'a utopie. Praha 1991; Nellduss. A: Utopie. 1968; Voigt. A: Die Sozialen Utopien. 1906.

Much

Lit: Polidar. V.: Management uverovych obchodu bank 1991; Samuelson. P. A -Nordhalls. W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Kern u z a vir ani so ci a I n i viz exkluze socialni uzavrenost postojova viz otevrenost a uzavrenost postojova u z e m i met r 0 pol i t n i viz konurbace, metropolizace uzemi rurbanizovane viz rurbanizace u z k 0 s t viz fenomenologie, neopsychoanalyza, strach u z u r pac e viz exkluze socialni u zit e k viz utilitarismus, utilitarismus axiologicky u zit e k me z n i viz cena, teorie meznlho uzitku

e

u V r 0 van i - poskytnuti penezni castky nekomu za pnslib, ze bude splacena pozdeji, obvykle s pridanim urCite financni hodnoty, tj. s uroky. Zakl. formami U. jsou: 1. obchodni uver, ktery si poskytuji firmy navzajem ve forme zbozi a ktery je pravne podlozen smenkami; 2. bankovni uver, kde je veritelem banka. Z hlediska doby splatnosti se uvery cleni na kratkodobe, stl'ednedobe a dlouhodobe. Ke kratkodobym bankovnim uverum se radi predevsim kontokorentni uver, v ramci ktereho mohou firmy a domacnosti cerpat aZ do vyse tzv. uveroveho ramce ze sveho bezneho uctu. Jedna se 0 velmi pruzny zpiisob uverovani, kdykoliv pri vzniku potreby financnich prostredkii. V mezipodnikovych uverovych vztazich i ve vztahu fITem k bance se pouzivaji smenecne uvery riiznych typii, v zavislosti na druhu smenek. Pokud se banka zarucuje uhradit za sveho klienta v pripade, ze se dostane od financni tisne, jeho zavazek viici treti osobe, jedna se 0 rucitelsky uver. Tradicne maji tyto bankovni zaruky vyznam ve styku se zahranicim. DalSim typem kratkodobeho bankovniho uveru je uver lombardni, kdy banka poskytuje uver na zastavu movite veci. Charakter stl'ednedobych nebo dlouhodobych uverii ma emisni piijcka v pripade, kdy emitent vyda obligace, a piijcka na uverovy upis spoCiva v uzavreni uverove smlouvy mezi bankou a dluznikem. V uverove smlouve jsou konkretizovany uverove podminky. Uver poskytovany na zastavu nemovitosti je hypotekarni piijcka. Poskytuje se nejen na jiz existujici nemovitosti, ale take na nemovitosti, ktere budou vznikat vyuzitim uveru. Pfevazne strednedoby charakter maji spotrebni piijcky, ktere jsou poskytovany fyzickym osobam a domacnostem na nakup spotrebnich statkii. Z psych. a s-gickeho hlediska je U. specif. komunikacnim systemem a zaroven isnstituci upravujici podminky smeny a spotreby. A: credit-granting F: credit N: Kreditierung I: crediti, politica reditizia

va d a viz nemoc valdenSti viz hereze valence viz aspirace val i d ita - (z ang\. validity = platnost, ale specif. s-gicky vyznam se nekryje s pfekladem, ktery odpovida spiSe pravni praxi, proto se dava prednost piivodnimu angl. terminu) - jedno ze zakl. kriterii kvality metod a vysledkii s-gickeho vyzkumu, ktere se pouziva i ve vyzkumu psychol., antropol., ekon. a pedagogickem. V nejsirsim smyslu je to pozadavek relevance mezi predem stanovenym vyzk. cilem a skutecne dosazenymi vyzk. vysledky, ktery byva nejcasteji vyjadren jednoduchou otazkou: Zkoumali (zmei'ili) jste to, co myslite, ze jste zkoumali (zmerili)? Pojem v. se primarne vztahuje k vysledkiim zkoumani, ale

odvozene je to pozadavek kladeny na ---'sociologicke metody, ktere maji v. zarucit. V definidch v. se stl'idaji dva diirazy: na splneni vyzk. zameru ana ziskani verneho obrazu reality. Teor. by mel prvni pozadavek vzdy obsahovat druhy, druhy vsak prvni obsahovat nemusi. Problem je v tom, ze verny obraz jineho vyseku reality nez toho, ktery ma byt zkouman, ztraci svou poznavaci hodnotu, a navic tento posun nebyva casto odhalen, tzn. ziskane informace jsou pi'isouzeny jinemu, nespravnemu nositeli Ci aspektu problemu, vlastnosti apod .. resp. jsou nespravne oznaceny, pojmenovany. Z podvojneho charakteru pozadavku v. vyply va, ze v. neni synonymem pravdivosti Ci objektivity nejakeho tvrzeni, ani jeho spravnosti, logicke prokazatelnosti, i kdyz vsechny tyto vyznamove slozky obsahuje. Gnoseologicky je tedy v. nepnlis jasna vztahova kategorie, kterou Ize povazovat i za souhrnny pozadavek bezchybovosti, i kdyz by va spojovana spiSe jen s tzv. systematickymi chybami. Nektei'i metodologove s kategorii v. viibec nepracuji a zabyvaji se jen problemem chyb. V fade metodol. prad je uvadena pouze jako obecny metodo\. princip. V praxi (vetSinou i v ces. s-gii) se casto chape spiSe jako upozomeni na nebezpeci zanedbani nekterych krokii operacionalizace, nedostatecneho overeni formulaci otazek v dotazniku Ci v interview, nebo na nebezpeci samouce\neho rozvijeni matem. metod zpracovani dat bez vazby na piivodni vyzk. cil a na charakter zkoumaneho objektu. Nektefi metodologove ale s v. pracuji v uzsim, konkretnejsim smyslu, nejcasteji pri ---'standardizaci a aplikaci ---'psychologickych testiI. Termin v. poprve pouzil F. N. Freeman v r. 1914 v souvislosti s diskusi otazky, zda psychol. testy skutecne meri to, co mefit maji. E. L. Thorndike ve svem Measurement of Intelligence (1927) uvadi jako jeden ze ti'i hlavnich nedostatkii nastrojii mereni to, ze "neni znamo, co men", ale termin v. v teto souvislosti nepouziva, vztahuje jej pouze k platnosti logickeho usudku. Problematika v., at uz pojmenovana nebo ne, byla hojne diskutovana ve 20. 1. (napf. W. Lippmannem, E. G. Boringem aj.). Ve 30. a40.1. se vyznam pojmu rozsiruje a infiltruje do dalSich vednich oborii. Pokus 0 systematizaci jeho obsahu provedl C. 1. Mosier v r. 1947 a pak zejm. Americkd psychologickd spolecnost (spec. Committee on Tests Standards), ktera piivodne chtela pojem zarnitnout, ale peclivym prozkoumanim dospela k zaveru, ze je uzitecny. Vymezila 4 typy v.: "predictiv", "concurrent", "content" a "construct", ktere jsou v podstate zpiisoby jejiho zjistovani, resp. zvysovani (viz ---'validizace). Jsou dodnes respektovany i sociology, i kdyz se vyvinula i dalSi pojeti. V psychologii se uvazuje napr. o prirustkove (inkrementalni) V" jejimz kriteriem je rnnozstvi novych poznatkii, informacni prinos vYzkumu. Tento 1363

validizace

valka nabozenska

pozadavek rna eliminovat nebezpeci, ze snaha po vysoke v. povede k trivialite, resp. k irelevanci vyzk. vysledku. V s-gii je v. pouzivana v sirsich vyzk. souvislostech nez v psychologii. Napr. H. L. Zetterberg uvazuje 0 v. ---.operacionalizace a definuje ji jako miru, ve ktere indikator koresponduje s definid, H. H. Hyman se zabyva v. v souvislosti s technikou ---'interview a vaze ji na upfimnost odpovedi respondentu, spec. pojeti v. se vyskytuje u ---'obsahove analyzy, kde ji napr. R. W. Budd, R. K. Thorp a L. Donohen definuji jako komunikacni problem odliseni (oCisteni) vlastni vyzk. zpravy od referend a k6dovacich instrukcL Typicke je pojeti J. P. Guilforda, ktery uvadi, ze test je validni, kdyz predikuje to, s cim koreluje (zakladem v. je spolecna faktorova variance). Prave na takova uzsi a konkretnejsi pojeti v. navazuji postupy a metody validizace. Psychologove v posledni dobe zduraziiuji zobecnitelnost kriterii v. na urcity typ vyzkumu, i kdyz jde 0 pozadavek podmineny radou vyzk. okolnosti. Obecne se prosazuje spiS tendence k sirokemu pojeti v. S. Messick (1989) ji vymezuje proste jako pozadavek adekvatnosti a pi'imefenosti metod postavenych na hodnotidm usudku, coz zhruba koresponduje s definici uvedenou v uvodu. Konecne oceneni v. vztahuje k soc. implikadm a dusledkum. Nekdy se v. nespravne smesuje s ---'reliabilitou, kteraje jednodussim metodo!. pozadavkem na spolehlivost, stabilitu vyzk. nastroje Ci postupu, nicmene reliabilita muze ovlivnit v., a to v pozitivnim i negativnim smeru. Neplati ale, ze reliabilni nastroj je zarukou v., protofe Ize opakovane (spolehlive) zajisiovat stale stejne Udaje 0 spatne vybranem objektu nebo merit spolehlive vlastnost, ktera neni tou, kterou pfedpokladame, ze merime. A: validity F: validite N: Validitat I: validita Lit.: Bohrnstedt, C. w,: Handbook of Survey Research. New York 1983; Messick. S.: Validity. In: Linn, L. ed.: Educational Measurement. New York 1989; Miller, D.: Handbook of Research Design and Social Measurement. New York 1977; Voddkovd, A.: Kategorie validity. Sociologickv casopis, 1972, c. 4; viz tez ->interview, ->metody socioiogicke, ->testy psycho· iogicke.

Vod

val i d i z ace - zpusoby, postupy, metody zvysovani ---'vaIidity, vazici se na typ kriteria, podle ktereho se posuzuje mira validity, ana druh operace Ci vysledne informace, ktera rna byt validizovana. V. Ize v s-gii uplatnit jako apriorni precizacni techniku (napr. formulacni tribeni otazek v pfipravne fazi empir. vyzkumu), jako doprovodnou techniku pi'i hlavnim terennim setreni (napr. testovani informovanosti, Izi-sk6re a jine psychologicke testy) nebo po skonceni vyzkumu jako korekci jeho vysledku. V tomto poslednim pripade je nezbytnym prvnim krokem v. zjisfovani miry dosazene validity. Zpusoby a metody v. 1364

(ktere jsou nekdy nazyvany typy validity) vznikly postupne, nesystematicky a nelze je tridit podle jednotneho 10gickeho klice. Pfiblizne je Ize shrnout do 3 skupin. 1. Do prvni skupiny pam v. bez pouziti vnejsich kriterii, kde hlavnim nastrojem je logicky usudek - hovofi se o v. vnitrni (internal, intrisic), obsahove (context), prime (face) nebo v. logicke. Provadi se zejm. precizad ---'operacionalizace, proverovanim a korekd logicko-semantickych pravidel pOuZivanych pfi transformaci pojmu a otazek z ,jazyka teorie" do ,jazyka empirie" a kontrolou zachovani puvodniho obsahu pojmu, pi'i ktere se vyuziva metoda nezavislych soudcu (viz techniky ---'skalovani) a statist. metody vyjadreni reprezentativity obsahu zjiSiovane veliciny. Nekteri autofi (napf. B. S. Phillips) spojuji pfimou v. s ---'pfimYm pozorovanim, ktere tim, ze vylouci radu zprostredkujidch clanku mezi pozorovatelem a pozorovanym objektem, vylouci i mnoha nebezpeci zkresleni (pokud je ovsem system pfimeho pozorovani dostatecne pojisten proti subjektivnim zkreslenim skutecnosti pozorovatelem). U psycho!. testu se vetsinou pomoci logickych nastroju s pouzitim statist. metod zvysuje mira pravdivosti sk6re komponent testu (vizJ. P. Guilford aj.). 2. Druhou skupinu tvofi tzv. vnejsi (external) v., v. pomod vnejsich kriterii (criterion validity), resp. v. soubezna (concurrent) ci v. empiricka. Tyto typy v. v podstate spocivaji v ---.komparaci s vysledky stejne zamereneho vyzkumu Ci s vysledky podobneho (tehoz) vyzk. nastroje stejne cileneho vYzkumu. Mezi nejjednoduSSi techniky v. zde patfi tzv. kfiZova kontrola (napf. pfi interview se srovnavaji odpovedi stejne identifikovanych respondentu), frakeni interview (aplikace stejneho dotazniku u nekolika ekvivalentnich skupin respondentu za ucelem ziskani "prumernych" odpovedi, ktere se pak pouzivaji jako validizacni kriterium) nebo srovnani se znamou skupinou (zjisfuji se korelace mezi merenymi hodnotami, prip. se pocita spolecna faktorova variance). Nektefi autofi povazuji za empir. v. i testovani hypotez. Jestlize se vysledky daneho vyzkumu srovnavaji s vysledky jinych vyzkumu, hovori se take 0 kumulativni validite. Nejnarocnejsim zpusobem je pouziti tzv. nezavislych kriterii, jejichz nalezeni je obtizne, protoze musi spliiovat podminku prokazatelne validity (tzn. musi byt bezprostfedne pravdiva nebo jiz drive validizovana), musi byt nezavisla na validizovanem udaji ana podminkach, ve kterych se uplatiiuji, a musi byt s validizovanym udajem identicka v zak!. parametrech. Zvl. druhem empir. v. je v. prediktivni, kde kriteriemje splneni predpovedi chovani, postoju, udalosti apod. (podle nekerych autoru neni vzdy nutne hledat toto splneni v budoucnosti u zkoumaneho jevu, staci srovnani s dusledky podobnych jevu v minulosti nebo pfitomnosti), a v. prag-

maticka, jejimz kriteriem je uzitecnost ziskanych vysledku. V poslednich letech se zejm. v souvislosti s revitalizad kvalitativni metodologie pouziva take pojem ekologicka v., ktera je postavena na overeni vyzk. vysledku v podminkach a situadch kazdodenniho zivota. 3. Za nejpreciznejsi se povazuje tzv. konstruktova v. (construct validity), ktera spociva v hledani, resp. konstruovani faktoru ovliviiujicich rozptyl vysledku mereni a ve vysvetlovani rozdilu v namerenych hodnotach v souvislosti s teorii, ze ktere vyzkum vychazL Tato metoda (kterou navrhla jako konecnou validizacni kategorii Arnerickd psychoiogickd spoiecnost na prelomu 40. a 50. I., ale pojem sam pouzil jiz Dowers v r. 1936) se pouziva nejvice v ---'psychometrice, kde jde 0 faktory ovliviiujid variance testu. V I. 1953-1959 ji rozpracoval zejm. D. T. Campbell. Konstruktovou v. Ize take chapat jako zdokonaleni vyse uvedenych zpusobu v. Jeji prednosti je, ze se pokousi 0 propojeni vice validizacnich operad a 0 podchyceni celeho vyzk. procesu a ze smeruje k revidovani vstupni teorie tak, aby byla v souladu se vsemi dukazy, ktere jsou k dispozici. V praxi s-gickeho vyzkumu ovsem (zejm. u slozitejsich ukolu) zustava casto torzem nebo pouze indikuje potfebu narocnych oprav, ktere nelze provest. Krome toho do ni nepriznive intervenuje nedokonalost bezneho logickeho usudku, bez nehoz se ani zde nelze obejit. V r. 1985 postulovalaArnerickd psychoiogickd spoiecnost pozadavek tzv. validity zobecneni, v nemz v. smefuje ke zvyseni miry platnosti pouzitych kriterii pfipad od pfipadu. V. je zde davana do uzke souvislosti se ---'standardizaci. A: validation F: validation N: Validisation I: validazione

ko cinitele pokroku s blahodarnymi uCinky a druhe absolutizuji jeji skodlivost a zkazonosny vliv. S. R. Steinmetz tvrdi, ze v. z lidskych dejin nikdy nezmizi. Soc. cinitele a dusledky v. analyzuje ---.sociologie valky. Podle moralni a pravni klasifikace Ize v. delit na spravedlive a nespravedlive, obranne a utocne, podle rozsahu se rozlisuji na v. lokalni a svetove, mezi dvema staty a koalicni, kratke ci vlekJe, a podle pouziti vojenske techniky se rozlisuji v. omezene a totalni, dnes konvencni anebo s pouzitirn zbrani hromadneho niceni, v. staticke a dynamicke. Na v. s pouzitim zbrani hromadneho niceni je vesmes pohlizeno jako na zloZin ohrozujid lidstvo. Proti v. je zamefeno ---'mirove hnuti (viz tez ---.teorie miru). Prenesene se termin v. pouziva i pro polit. a hosp. soupereni a hovofi se i 0 psychologicke va1ce, pfip. 0 ideologicke valce. Tyto "valky" pouzivaji ruzne zpusoby presvedcovani, pfip. manipulace ver. minenL Tzv. studena valka vyuziva krome psychol a ideo I. "zbrani" take zastrasovani zbrojenim, tedy pfipravou na skutecnou valku. A: war F: guerre N: Krieg I: guerra Lit.: BeneS, E.: Valka a kultura. 1922; Clausewitz, C. von: 0 va1ce. 1959; Chalupny, E.: Sociologie souteze, boje a valky. Praha 1968; Sorokin, P. A.: (1928) Sociologicke nauky pfitomnosti. Praha 1936; Steinmetz. S. R.: Die Sozio1ogie des Krieges. 1929; Wright, Q.: (J 942) A Study of War. 1965.

Bid

Lit.: Campbell, D. T. - Fiske, D. W.: Convergent and Discriminant Validation by the Multitrait-Multimethod Matrix. Psychological Bulletin, 56, 1959; Moustakas. c.: Heuristic Research. Design, Methodology, and Applications. London 1990; Nunnally. 1. c.: Psychometric Theory. New York 1967; Voddkovd, A.: Kriteria validity, SociologickYcasopis, 1972, c. 6; Standards for Educational and Psychological Testing. Washington 1985; viz tez ->metody socioiogicke, ->psychometrika.

val k a k 0 I e b e k - metaforicke oznaceni souteze 0 vetsi populacni pfirustky mezi dvema nebo vice narodnostnimi (jazykovymi) nebo nab. skupinami (komunitami). Toto oznaceni je vhodne napf. pro situaci v Kanade, kde pi'istehovalci prijimali za svuj jazyk prevazne anglictinu, zatimco fr. mluvid, prisne karol. mensina udrzovala pocetni paritu s anglofonni vetSinou rnnohem vyssi mirou porodnosti. A: cradle warfare F: guerre des berceaux N: Krieg der Wiegen I: guerra delle culle Kre

val k a - reSeni mezistatnich ci obcanskych sporu nasilnym, vetSinou krvavym zpusobem, ozbrojenou mod. Nekdy se uvadi, ze v. je druhem boje 0 zivot. Specif. typem v. je ---'nabozenska valka. Podle K. P. G. von Clause witze je v. akt ---'nasiH vykonavany s cHern donutit protivnika, aby se podridil nasi vuli; je to nastroj politiky. V. I. Lenin definoval v.jako pokracovani politiky. V ortodoxnim marxismu je v. povazovana pfedevsim za dusledek ekon. procesu a ---.tfidniho boje. V pluralistickem spektru pohledu na v. se vyskytuji nab., naturalisticke, psychol., technokraticke aj. teorie valek. P. A. Sorokin uvadi protikladne s-gicke teorie soc. funkd a pricin v.: jedny obhajuji v. ja-

val k a nab 0 zen s k a - kratkodobe i dlouhotrvajici vojenske stretnuti, tedy ---'valka, jejimz smyslem je bud' sifeni urciteho ---'nabozenstvi, obraceni na "pravou viru" (viz ---'kfizacke vypravy), nebo obrana vlastni viry, resp. boj za nab. svobodu. Bojujici ve v.n. ji nekdy nazyvaji "svatou viilkou". V.n. se muze vest take k prosazeni novych principu uvnitf stavajiciho (vetsinou statniho) nabozenstvi nebo k obnove jeho puvodnich principu, ktere jsou potlacovany (viz v.n. v bbdobi -'reformace, spec. v souvislosti s ---.husitstvim). Existuji take v.n. na osvobozeni souvercu, zachranu nab. pamatek, tradicnich nab. mist apod. V zasade muze byt v.n. utocna i obranna. V urcitych nabozenstvich jsou i utocne valky chapany jako "spra-

Vod

1365

valka psychologicka

vdovstvi

vedlive". Zejm. v ishimu se pi'edpokhida, l.e ten, kdo padne pi'i obrane nebo propagaci viry, bude vl.dy spasen, ale i ki'il.aci mohli sveho casu po CHat s "generalnim odpustkern", col. pusobilo i jako motivace pro dobrovolnou ucast ve valce. V.n. byvaji zaroven valkami obcanskymi nebo valkami mezi narody, staty vyznavajicimi odlisnou viru, resp. pfechazeji v takove typy valek. Nab. pol.adavky byvaly casto propojeny s pol.adavky soc., hosp. uzemnimi. Poral.ku ve v.n. nekdy provazel krome konfiskace majetku a zabrani uzemi zakaz provozovani nab. kultu, exulantstvi, pi'ip. fyzicke vyhlazeni cele nab. sekty. Vitezstvi ve v.n. zajistilo naopak respektovani noveho nab. smeru, nab. svobodu, pi'ip. trvalou institucionalizaci noveho nabol.enstvi. V.n. se vyskytuji i v soucasne dobe, a to ve dvou podobach: 1. jako snaha 0 nastoleni ---.teokracie, pi'ip. jako vybojne i obranne valky teokraticke vlady (viz fran); 2. jako opakujici se sti'ety mezi pi'islusniky ruznych nabol.enstvi Zijicich na stejnem uzemi, jejichl. vzajemna nevraZivostje tradicni, nekdy je provazena kult. rozdily a miva rysy fanatismu (viz Indie). Za v.n. jsou nekdy vydavany expanzivni vyboje spojene se zcela svetskymi cili, jestlil.e je to pro utocici stranu propagacne vYhodne. V.n. se zaby va ---'historicka sociologie, ---.sociologie valky i ---'sociologie nabozenstvi. A: religious war F: guerre de Religion N: Religionskrieg I: guerra di religione Lit.: Livet, G.: Nabozenske valky. Praha 1995.

Vod

valka psychologicka viz propaganda, valka val k a stu den a viz olympismus, valka vandalismus - (termin odvozeny odjmena germanskeho kmene Vandalu, ktei'i se zapsali do dejin mimoi'adne krutym zpustosenim Rima v r. 455) - soc.-patologickY jev charakteristicky nezduvodnitelnym nicenim ruznych vecnych hodnot, obvykle jen pro radost z niceni, s tim spojenou ---'zabavou a pocitem pfekonani l.ivotni stereotypie. V. patti obvykle k ---'zivotnimu stylu adolescentu, ruznych part i jedincu vesmes mul.skeho pohlavi, zi'idka dospelych osob. Pfedmetem niceni jsou vel'. dostupne pi'edmety, parky a jejich zafizeni, telefonni budky a seznamy, hroby, vnitfky kostelu a opustenych budov. Za v. nelze poval.ovat jevy souvisejici s valkou, polit. a ti'idnimi boji, pogromy apod., i kdyl. se jich mnohdy ucastni i osoby, ktere se dfive dopustily vandalskych Cinu, vyul.ivajici vhodnou pfilditost. Za v. nelze pokladat ani rudimentarni formy ---.terorismu a ---'sikanovani (napadani chodcu, deti, starych lidi apod.), i kdyl. tyto jevy spolu casto souviseji a maji zfejme i nektere spolecne psych. i soc. pi'iciny. V. nepfesahuje ramec vlastni sebeprezentace a je vetsinou 1366

omezen na ziskani spo!. prestil.e uvnitf male skupiny (party, ---'gangu mladistvych apod.). Mul.e vsak v sobe obsahovat i naboj spo!. protestu, provokace, prezentace ideoveho programu; jde vsak vesmes 0 protest postradajici dimenzi spo!. organizovane, takticky i strategicky koncipo vane akce. P. G. Zimbardo (1983) soudi, l.e v. je projevern potfeby sebepotvrzovani u individui, ktera jsou v situaci spo!. outsideru a ktera toul.i na sebe upozornit. Zimbardo rozliSuje: 1. hrabivy v. (napi'. rozbijeni automatu se zasobniky minci); 2. takticky v. (niceni jako prostfedek vzbuzovani pozornosti nebo vyvolavani reakce - napf. veznove nici sve cely); 3. ideo!. v. (umisiovani napisu na budovach, napi'. sloganu zamei'enych proti vlade apod.); 4. mstivy v. (niceni jako revans za pokofeni, ublil.eni napi'. niceni skolni ti'idy l.aky, protol.e uCitel byl nespravedlivy); 5. hravy v. soutel.iveho charakteru (napf. na zaklade sazky, kdo znici vice lamp poulicniho osvetleni); 6. zlostny v. (niceni objektu jako vyraz vzteku nebo frustrace, casto zamei'ene proti symbolum stfedni vrstvy, vel'. zafizenim, automobilum atd.). V. je akt zvule, kterou jedinec ukazuje, l.e jen on sam kontroluje svou moc. S-gicky a kult.-antropo!. souvisi v. pfedevsim s mechanismy ---'socializace, s utvarenim pocitu nezavislosti na spo!. autoritach. Vandalsk)i cin mul.e byt individ. i skupinou vrstevniku chapan jako typicky akt iniciace dospelosti. Analogicky mul.e tvofit tel. soucast procesu integrace do deviantni subkultury (viz teorii diferencialni asociace v ---'sociologii deviantniho chovani), soucast boje 0 pozice v parte Ci gangu, demonstrace sily a odvahy pi'ed skupinou vrstevniku, resp. eroticky pfital.livych osob. E. G. Langovd (1976) analyzovala zdroje soc. kontliktu v hledistich fotbalovych stadionu a dospela k nazoru, l.e je Ize rozclenit na: a) vyvolane frenetickym a zfanatizovanym davem pi'iznivcu, b) vznikle jako sponillnni reakce na poruseni zasad fair play, napi'. ze strany rozhodcich, c) odvozene z Cinnosti skupin, ktere si pi'iSly na stadion "zafadit", d) vyplyvajici z reakci pi'edem polit., rasove, nab. ci jinak rozdeleneho publika, i'esiciho na stadionu spontanne (nebo po pi'edchozi uvaze) sve dlouholete nebo akutne vyvstale spory. Projevy v., ktere utHni doprovazeji, pfedchazeji mu nebo po nem nasleduji, maji svoji tradici, dochazi pfi nich (a to i v mezinar. mei'itku) k napodobe urcitych akci, vytvafi se jakasi nadnar. subkultura deviace fotbalovych fanousku, jejil. projevy jsou pfilditostne kopirovany i mimo oblast sportu a fotbalu, napf. v publiku divadel, kin, pi'i koncertech pop-music, ale i pfi polit. demonstracich apod. Ostudne chovani fanousku F. C. Liverpool a Juventusu nalezlo odezvu nejen v byvalem Ceskoslovensku, ale i v Cine, v SSSR, v Bulharsku, je znamo i z Jil.ni Ameriky apod. Mnohe z tech to akci jsou

motivovany i individ. a kolekt. prol.ivanou touhou po ---'publicite, ---'popularite (viz tel. ---'komplex Herostrata). Nabyvaji vsak v techto pfipadech tel. podob davoveho chovani, v neml. bel.ne mechanismy motivace i socialni kontroly pfestavaji pusobit (viz ---'dav). A: vandalism F: vandalisme N: Wandalismus I: vandaIismo Lit.: Cechdk, V. - Linhart, 1.: Sociologie sportu. Praha 1986; Turner, R. H. - Killian, L. M.: Collective Behaviour. Englewood Cliffs, N. J. 1972; Zimbardo, P. G.: Psychologie. Berlin, Heidelberg, New York, Tokyo 1983.

Nak variantnost j azykova - (z lat. variatio =ruznost) - vyskyt odlisnych podob jednoho a tehol. pi'irozeneho ---'jazyka. Lze rozlisit varianty uzemni Ci arealni, z nichl. ne]typictejsi jsou nareci (viz ---.dialekt, ---'dialektologie), a varianty soc., jejichl. vyraznou podobu pi'edstavuje jazyk deklasovanych skupin obyv. (argot). V nekterych rysech se odlisuje jazyk obyv. vetsich mest od jazyka obyv. venkovskeho, napadnymi rysy se mezi sebou lisi tzv. jazyky profesni a jazyky zajmovych skupin (viz ---'slang). Urcite rozdily existuji take mezi generacemi, napi'. v ces. jazykovem prosti'edi mezi pi'islusniky starsi, sti'edni a mladsi generace (zejm. v poul.ivani vyrazu nem. puvodu pro nektere veci a ukony denni potfeby: lajntuch pro prosterad10, kostovat pro ochutnat, klandr pro zabradli apod.). V.j. se tyka i rozdilu mezi ---'jazykem spisovnym a jazykem bel.nym. Reprezentativni variantou ---'narodnlho jazyka byva jazyk spisovny; ostatni varianty byvaji hodnoceny jako soc. nizsi - substandardni. Otazkami v.j. se zabyva ---'sociolingvistika. Zkouma zejm. rozsah a intenzitu vlivu ruznych soc. faktorU na vyskyt variantnich znaku. Znamy je napi'. vyzkum L. Levina a H. Crocketta, provedeny na obyv. mesta Piedmontu v Sev. Karoline, v neml. byla poul.ita obvykla metoda korelacni analYzy. Tento vyzkum mj. potvrdil hypotezu 0 silnem vlivu ---'referencnich skupin na i'ecove chovani. N. Chomsky a M. Halle zkoumali soc. determinaci volby fecovych variant v navaznosti na ---.generativni gramatiku pomoci pravdepodobnostniho modelu. Jejich metodu variacnich pravidel matem. dale rozpracovali Ch. Sendergen a G. Sankoff. 0 aplikaci se pokousel take W. Labov. Vyzkumy v teto oblasti jsou zalol.eny na pfedpokladu, l.e synchronni varianta je vysledkem diachronnich zmen. Vyzkumy sousti'ed'ujici se na lexikalni a semanticke rozdily mezi spisovnou variantou jazyka a slangy dosly k zaveru, l.e srovnavaci analyzu je ti'eba provadet na urovni celych semantickych poli, ne na urovni jednotlivych znaku. K obecnejsim empir. vysledkum pati'i i rozdeleni soc. vlivu na situacni a stratifikacni, poznatky 0 propojeni soc. a demogr. vlivu aj. Predikce provadene v oblasti v.j. jsou problematicke.

A: language variability F: variance de la langue N: Sprachvariierung I: variabilita linguistica Lit.: Blonvel, B. G. - Sanches, M. ed.: Socioculture Dimension of Language Change. New York 1977; Chomsky. N. - Halle. M.: The Sound Pattern of English. New York 1968; Sankoff, G.: Language Use in Multilingual Societies: Some Alternative Approaches. In: Sociolinguistics. Hannondsworth 1972; viz tez ->sociolingvistika.

Hur, Vod

va z a 1st v i - (z lat. vassallus = sluha) - vztah podfizenosti a nadfizenosti, ktery vznika mezi dvema osobami vazalem a panem. Z antropo!. hlediska jde 0 vztah, kdy je urCita soc. skupina nucena podfidit se jedinci nebo jine skupine uzurpujici si pravo nadfizenosti. Ve vetsine pfipadu jde 0 vztah mezi dvema etnickymi skupinami, z nichl. jedna (panska) je skupinou nadfizenou na zaklade vojenske, po lit. nebo ekon. pi'evahy a druha (vazalska) je skupinou podi'izenou. Napf. Tuaregove meli sve vazaly mezi cernosskym obyv., jel. l.ilo usedlym zpusobem Zivota v oblastech, ktere polit. a vojensky ovladali. Vesnicane dodavali kocovnym Tuaregum pi'edevsim zemedelske produkty, Tuaregove zajisiovali bezpecnost vesnic a odbyt vyrobku jejich obyv. na trzich. Ve starovekem Rime meli patricijske "gentes" (vedouci pn'buzenske skupiny ---'kmenu) podi'izene rodiny, jejichl. puvod byl na rozdil od patricijskych rodin, odvozujicich svuj puvod od vzneseneho pfedka, pochybny (slo vetsinou 0 cizince). Vztah mezi patronem a vazalem byl dan pravne (ius patronatus). Vazalove patfili k panskemu kultu a byli chraneni nab. pravem, nemeli vsak l.adna polit. prava, byli povinni vuci patronovi vojensky a odevzdavali mu jiste davky. Patron jim poskytoval ochranu, daval jim dary a nekdy i kousek pUdy. Za republiky se smysl v. vyrazne zmenil, kaZdy patron se obklopil houfem svych vazalu, ktere platil a ktei'i mu zajiSiovali bezpecnost, chranilijeho polit. a volebni zajmy, bavili ho. Za cisafstvi pocet vazalu vzrostl a patroni je zacali rozlisovat podle stupne naklonnosti: amici (nejblizsi vazalove), potom comites, convivae, familiares, salutares atd. System v. se pfemenil v ceIou hierarchickou strukturu, na jejiml. vrcholu byl cisaf, ktery mel al. 150 tis. vazalu a jehol. nejblizsi vazalove (amici a comites) patfili mezi nejvyznamnejsi osoby ve state. Pfes upadek fimske me se system v. uchoval al. do stfedoveku, ale feudalni system zmenil jeho obsah a poslani. A: vassalage F: vassalite N: Vasallentum I: vassallaggio Lit.: Grimal, P.: La Civilisation romaine. Paris 1961; Lho/e, H.: Les Touaregs du Hoggar. Paris J944.

Jus v d 0 v s tv i - rodinny stav vznikly umrtim jednoho z manl.elu, zakladajici spec if. soc. situaci odlisnou od situace po ---'rozvodu ci jinem zaniku ---'manzelstvi. Soc. postaveni 1367

veda formalni

vec vefejna

a role ovdovelych osob (vdovcu a vdov) se u rUznych kultur a v ruznych hist. dobach lisi. U vetsiny pfir. narodu jde o kratkodoby stav uspofadany podle spec if. pravidel, ktery s vyjimkou velmi starych osob rychle koncf novym manzelskym svazkem (viz --'sororat, --.levirat). V kfestanskem svete byly ovdovele osoby po ruzne dlouhe obdobi navazujfci na umrtf zcasti vylouceny ze soc. zivota, zejm. se nemohly ucastnit zabav a uzavirat nove snatky. Spo!. kontrola byla usnadnena pfedepsanym odevem. Po uplynutf "doby smutku" tyto osoby vetsinou nabyvaly statutu osob neprovdanych, coz melo vyznam zejm. pro zeny z bohatSfch spol. vrstev, ktere jako vdovy krome zivotnfch zkusenostf casto disponovaly i zdedenym majetkem a mely mnohdy vetS! moznosti volby partnera nez zeny svobodne. Zaroven vsak vznikal problem ekon. nezajiStenych vdov, ktery byl zcasti fesen vstupovanfm do klastera. Nektere kultury vytval'ely soc. natlak na rituaInf sebeobetovanf vdov; jednalo se vsak 0 vyjimecny zvyk (hinduistickych a nekterych afr. spolecnostf). PeCi 0 deti ovdovelych osob (pftp. i 0 vdovy) vetSinou zcasti nebo zcela pfejfmalo sirsi pffbuzenstvo. V dnesnfch civilizovanych spolecnostechje specifikum postavenf a rolf vdovcu a vdov setfene a peci 0 existencnf zajistenf vdov a zcasti i osifelych detf pfejfma do znacne miry stat (zejm. pomoci systemu vdovskych a sirotcfch duchodu). Znacne se zmensila potfeba fesit problemy ovdovelych osob v produktivnim veku, protoze jejich pocet silne poklesl (viz --'ovdoveni) a protoze tato problematikaje v mnoMm spolecna s problematikou osob rozvedenych. Na druhe strane vznikaji casto slozite situace u ovdovelych osob v postproduktivnim veku, hlavne u zen, jejichz pocet v ces. zemfch v poslednfch desetiIetich znacne stoupl (viz tez --'nadeje doziti, --'stafi). Nove se diskutuje i problem ovdovelych muzu, ktefi se v dusledku pl'edchozfch navyku obtfzneji vyrovnavajf s noYOU zivotnf situaci. Temito tematy se zabyva --'gerontosociologie. A: widowhood F: veuvage N: Witwenstand, Witwentum I: vedovanza Vod vec vefej na - v bezne hovorove feci oznacuje tento termin tema, ktere muze byt diskutovano sirsf --.verejnosti a nenf urceno jen pro okruh deciznfch organu, popf. specializovanych odborniku. Pfemena otazek tykajfcich se spolecnosti ve v. v. je obvykle chapana jako pfiznak --'demokratizace spolecnosti. Symptomem pfemeny veci neveI'. ve v.v. je vyssf --'publicita rUznorodych nazoru na urcite problemy, jejich diskuse a nazorove stfety v hromadnych sdelovacich prostfedcfch, akceptovani nazoru sirsf, laicke vefejnosti v diskusfch odbomiku i deciznf sfery. Pfemena veci never. ve v.v. nevylucuje existenci --'socialni kon1368

troly nad sffenim informaci i diskusf samou, vcetne cenzumf praxe. A: public affairs F: chose publique N: offentliche Sache I: affare pubblico Lin ve d a - obvykle je charakterizovana jako propojenf tfi systemu: vedenf, cinnosti a instituci, ktere jsou svazany metodou zakotvenou v systemu vedeni. Prizmatem dnesnf zkusenosti je vsak tento obraz v. nedostacujfci - prosazuje se potfeba charakterizovat v. jako soc. system orientovany na tvorbu vedenf, sledujfcf jak rust vedeni a logiku vyzkumu, tak i vyzk. ciIe, zamer tvorby, reflektujfci zhodnocovanf v. v lidskych a soc. uceIech a tim konstituujici spolehlive "vedecke vedeni". V. pfedstavuje zakl. lidskou potfebu uspol'adanosti rozdflnych a mnohostrannych jevu. Uskutecnuje se v cetnych, vzajemne propojenych Cinnostech, jejichz cHern je popsat a vysvetlit fad jevu, tj. jejich vseobecne rysy a zakonite vztahy. Idea v. se hist. vyvfjf, v kaZdem hist. obdobf vsak zahmuje 3 zakl. charakteristiky: 1. antropol. perspektivu, jez vyjadfuje postoj cloveka ke svetu a k sobe samemu a tim i moznosti a meze ved. vedeni; 2. poznavaci perspektivu, jet charakterizuje zpusob systematizace ved. vedeni chapaneho jako soustava vypovedi a forem, definic a pravidel jejich tvorby; 3. kult. a spol.-materialnf perspektivu, jez vymezuje misto a ulohu v. v --.kulture, jejf institucionalni povahu a stmkturu a interakce k ostatnfm oblastem kult. a materialni tvorby. Soucasna v. pfedstavuje rozvetvenou sii tvurcfch a komunikujfcich osobnosti a rozvinutou strukturu instituci, ve kterych se uskutecnuje systematicka vyzk. cinnost podle poznavacich potfeb samotne v. a podle potfeb jejfch aplikaci v rozvoji techniky i jejfch ekon. a soc. uce!u. Ma podstatny vyznam pro tvorbu moci v demokr. spolecnosti a prizpusobuje se i jejim imperativum rovnosti a svobody. V tomto smyslu prochazf pojeti modemi v. podstatnou pfemenou,jet se dotyka samotnych zakladu v., ktere byly vytvoreny v antice a pfetvofeny v doM osvfcenstvf a modemizace spolecnosti. Pojeti v., ktere se vytvofilo v obdobf antiky, je nazyvano klasickym pojetfm v •. V tomto kult. klimatu vznikla "scientia" jako odnoz filozofie, jako prostfedek jejfho spolehliveho sebepoznanf - tedy poznanf zakl. principu (cognitio principiorum). V. byla poznavanfm vychazejfcim z principu (cognitio ex principii). Vystizne toto dvoustupnove pojeti v. (s naznakem jejfho osamostatnenf) charakterizuje Aristoteles: pfedstavuje v. jako hypoteticko-deduktivnf soustavu vypovedf a jim odpovfdajicich postoju, ale zaroven jako soucast vyssfho intelektmllniho jednanf a poznavani (intelectus, sapientia), ktere umoznuje vhled do principu, axi6mu a zakladu vedeni. Idea v. klasickeho typu odvozuje spolehlivost a stabilitu

vedenf od moznosti naziranfaxi6mu a principu jako vseobecnych podstat a z nich odvozenych poznatku evidentnim a spolehlivym (logickym) zpusobem. Postavenf cloveka ve statickem svete a vira v tradice a nemennost formuji tak specif. zpusobem to, co se poznava, jak se poznava a co je tedy pravdive (napf. pojetf prostom a casu, stalosti a zmeny, pfirody a dejin se principialne lisf od dnesnfch pfedstay). Moderni v. je nesena jinym postojem cloveka ke svetu. Prosazuje ideal autonomie cloveka a jejf rozvoj sleduje emancipacni, dejinne a humanisticke cile. Tento ideal ji orientuje na poznani a prosazeni zmeny pfirody, rozvoje cloveka a dejinneho smyslu. Zdroje a perspektivy moderni v. vychazeji z potfeby sebeprosazeni cloveka, z eliminace teologickeho absolutismu, z teor. zvidavosti a ze zajmu na praktickem ovladnuti pfirody. Jejf antropo!. perspektivy vyjadl'ujf postoje neutraInf distance, bezpfedsudecnosti, bezhodnotovosti, otevfenosti ke kritice a intersubjektivnf zkusenosti. V tomto duchu se meni i teor.-metodo!. perspektiva tvorby ved. vedenL Misto logicke dedukce z vseobecnych pojmu nastupuje podmineny hypoteticko-deduktivni system tvorby vypovedf, ved. vysvetlenf vychazejfci z aktivne pojfmanych hypotetickych generalizaci. V kult. dimenzi modernf v. sehrava zv!. ulohu vztah k --.technice a k femeslne zkusenosti. K rozmachu moderni v. dochazi v obdobi industrialismu, kdy se vyhranuji specifika poznani pfirody a dejin, potreba povznest i moralku na uroven vedy. Diferenciace v. do teor. a empir. ved a do vednfch oboru a specializaci je vzdy doprovazena aktivnf sebereflexf jejfho kult. smyslu. K fil. sebereflexi v. se pfipojuje cely soubor vyzkumu v.: --.teorie vedy, epistemologie, --'sociologie vedy aj. S vycerpanim zdroju a perspektiv industrialismu a modemismu dochazi i ve v. k podstatnym zmenam v jejf poznavaci uloze i kult. vyznamech. Jeji koncepce zachycuje podstatnejsf pfemenu povahy a strukturylidskych hodnot a kult. vyznamu. Ustredni otazka soucasne teorie v. zni: Jaka hodnotova (normativni) struktura v. zduvodnuje jeji racionalni povahu? --.KritickY racionalismus navrhuje ramec koexistence a boje teorii a z neho plynouci princip --'falzifikace nahrazujici tradicnf induktivni zduvodneni. Kriteria hodnocenf vsak spatfuje v konsensu --'vedecke komunity, tedy mimo racionalnf aktivitu. Jine vychodisko se hleda v pravidlech rozumneho dialogu (viz --'konstruktivismus), jet jsou vsak nahlfzena z tradice v. a tim upadaji do duality kriterii logickeho a etickeho hodnoceni. J. Habermas usiluje 0 pfeklenutf teto duality anticipaci idealni komunikace (transcendentalne pragmatickym pojetfm), jez je reflexfvnf ke zduvodnovanf principu a tfm si zachovava racionalni kontext. Obdobne se hleda

zduvodnenf racionality v. v "jednotkach" hist. podmfnenosti v. (v --'paradigmatu, vyzk. tradici, programech apod.). Soucasna s-gie vedy a analyzy --'vedni politiky rovnez pfispfvajf k ujasnenf vazeb poznavacfch a soc. zdroju v. (napf. v pojeti transved. aktivit a symbolu). Teorie v. vsak v tomto usilf narazf na podstatne meze. Odpoved' na zduvodnovanf soucasne v. je nutno hledat v oblasti rozumneho myslenf a jednanf, tedy pomocf osmyslenf lidske praxe. Ve srovnanf s klasickym pojetfm v. se tak vztah filozofie a v. podstatne meni. --'Filozofie jiz neni vychodiskem a apriornfm prostfedkem legitimace v., ale jeji soucasti, jez zduvodnuje platnost a smysl ved. vedeni, ale soucasne i svobodny vztah cloveka k v. Moderni v. se vydelila z filozofie, aby sledovala lidske cile, a soucasna postmodemi v. se k ni ze stejnych duvodu vraci, avsak v jinem pomeru (viz --'postmodernismus). K podstatnym zmenam v soucasne v. dochazi take v jeji interakci ke kult. a materialnim oblastem a institucim. Otevira se vlivum kult. zmeny i jejimu zevseobeci1ujicimu potenciaIu, jeji misto a uloha v kultufe se demokratizuje. V obdobnem smyslu se meni jeji vztah k technice a politice a k jejfm manipulativnim ucelum. V. je zdrojem jejich autority jen v koexistenci s kult. zmenou. Tomu odpovfdajf i presuny v povaze a cHech ved. instituci. Badatelsky vyzkum se rozclenuje do vyhledavaciho zak!. vyzkumu uskutecnovaneho na univerzitach (tzv. mala veda) a do orientovaneho zak!. vyzkumu s poznavacimi a praktickymi cHi (tzv. velka veda), ktery se uskutecnuje v mimouniverzitnfch vyzk. systemech. Prevazujici polovina vyzkumu vsak probiha v prumyslu a ve sluzbach ve forme --'aplikovaneho vyzkumu a vyvoje a sleduje jejich ucely. Zdroje autonomie v. se pfesouvaji z normativne zalozene svobody vyzkumu do strategii vel'. pfijetf vyzk. vysledku a dosahovanf cilu vedni politiky. A: science F: science N: Wissenschaft I: scienza Lit.: Bernal, J. D.: Veda v dejimich, Praha, 2 sv. 1960; Feyerabend. P. K.: Erkenntniss fUr freie Menschen. Suhrkamp 1980; Kuhn, T. S.: Struktura vedeckych revolucii. Bratislava 1981; Popper. K. R.: Objective Knowledge. Oxford 1972; Spiegel-Rosing, I. - Price de Solla, D. ed.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London, Beverly Hills 1977; Weingart, P.: Wissensproduktion und soziale Struktur. Suhrkamp 1976.

MaK ve d a cis t a viz sociologie pozitivisticka v e d a for m a I n i-v neopozitivisticke koncepci rozvinute R. Carnapem souhmne oznaceni pro --.logiku a matematiku. V.f. je zalozena na analytickych vetach, ktere nic nevypovfdajf ani 0 objektivnf realite, ani 0 nasf zkusenosti. Striktnf dichotomie mezi v.f. a tzv. --'ralnymi vedami, ktera obrazi syntakticke stadium ve vyvoji logiky, 1369

veda historicka

vedomi masove

byla pozdeji v dusledku rozvoje logicke semantiky odmitnuta i predstaviteli --tneopozitivismu. A: formal science F: science formelle N: Formalwissenschaft I: scienza formale Lit.: Camap, R.: Problemy jazyka vedy. Praha 1968.

Ber ve d a h is to rick a viz historiografie ve d a k 0 g nit i v n i viz antropologie kognitivni veda neklasicka - souhrnny mizev pro koncepce a teorie odchylujici se v nekterych zakl. vychozich principech od klasickych, tj. tradicnich, obvyklych, obecne pfijatych pojeti ruznych --tved. Napf. v nekterych neklasickych logikach je nahrazen princip extenzionality principem intenzionality, coz je odlisuje od klasicke logiky. Obdobne je tomu v pfipade neklasicke fyziky, ktera zahmuje relativistickou nebo kvantovou teorii na rozdfl od klasicke fyziky 1. Newtonovy. Za neklasicke pnstupy v s-gii by by10 mozno povazovat napf. teorie nahrazujicf evolucionisticke paradigma vyvoje variabilitou vyvojovych modelu. Pojem v.n. se ale v --tsocialnich vedach prakticky nepouziva. Nekdy se hovon 0 klasickem vyvojovem stadiu, coz je obdobi, kdy se dana veda konstituovala jako disciplina, vytvofil se jeji zakl. pojmovy aparat, vznikly spec. metodol. postupy nahrazujicf beznou empirii a byl jasne vymezen pfedmet zkoumani a zpusob explanace soc. jevu. Na rozdfl od --tpoliticke ekonomie neni klasicke obdobi v --tsociologii (podobne jako v --tdejinach) pfesne vymezeno a nehovofi se ani 0 obdobi neklasickem. A: non-classical science F: science non-classique N: nichtklassische Wissenschaft I: scienza non classica Ber, Lin veda realna - (z lat. realis. = skutecny) - v neopozitivisticke koncepci rozvinute R. Carnapem synonymum pro empir. neboli faktuaIni vedy. Na rozdi! od matematiky a logiky, ktere pfedstavuji --tformalni vedu, jsou k v.r. fazeny vsechny pili., tech. aspol. vedy. Specificnosti techto ved je jejich vypovidacf schopnost, jejich bezprostfedni vztah k objektivni realite. A: real science F: science reelle N: Realwissenschaft I: scienza reale Lit.: Camap, R.: Formalwissenschaft und Realwissenschaft. Erkelllltllis, 5, 1935; Camap, R.: Problemy jazyka vedy. Praha 1968.

Ber v e dar e g ion a I n i - (pfeklad z angl. regional science; z lat. regio = hranice, svet. strana, spravovany kraj) - interdisciplinarni obor na pomezi ekonomie, geografie, demografie, s-gie a planovani, zamefujicf se na problematiku

1370

uzernniho a oblastniho rozvoje. Jako svebytna disciplina byla v.r. ustavena pocatkem 50. I. v USA zasluhou am. ekonorna W. Isarda. V pocatecnim obdobi byla rozvijena pfedevsim tradice lokalizacnich teorii, --tteorie centralnich mist, gravitacni modelY a modely typu "input - output". Toto stadium bylo charakterizovano pfevahou pozitivisticke a scientisticke metodologie a uzkym sepetim s --tneoklasickou ekonomii. V teto podobe se v.r. v prubehu 50. a 60. I. rozmila do Evropy i na dalSi kontinenty. Zaroven rychle pfibyvalo novych technik, modelu i oblasti zajmu (simulacni a optimalizacni techniky, modelY prostorove interakce, systemova analyza, dynamicke modely rozvoje oblasti ci mest atd.); v.r. se nevyhnula prakticky zadnemu tematu, u nehoz byl pfedpokladan vztah k prostorove organizaci, k oblastnimu rozvoji apod. UrCitou krizi prodelala na pi'elomu 60. a 70. I., kdy byla ostfe kritizovana z humanistick)'ch pozic pro svtij duraz na teor. a formalni pnstupy. Kritika byla do znacne miry akceptovana a v.r. pfipustila i jina paradigmata. Vice se zacaly uplatnovat s-gicke melOdy, behavioralni pfistupy, analyzy rozhodovacich procesu atd., mnohem vice pozomosti se zacalo venovat problematice praktick)'ch aplikacf, feseni konkretnich problemu; relevance vuCi praxi se stala zakl. kriteriem rozvoje novych pnstupu. Mezi nosnymi tematy v.r. v soucasne dobe dominuji (vedle jiz zminenych "klasickych" uloh) napf. otazky decentralizace, restrukturace mestskych aglomeraci, dynamiky prostorove struktury osidleni, vyvoje dopravnfch systemu, regionalni politiky, migrace a pracovnfch trM, informacnfch systemu pro uzemni rozhodovani, vlivu socioekon. aktivit na prostfedi, konfliktnich situacf v regionalnim rozvoji, prostoroveho chovani podniku, osob atd. Vymena informacf v ramci v.r. a jeji rozvoj je zajistovan pfedevsim prostfednictvim Regional Science Association (Spolecnost pro regionalni vedu), ktera kaZdorocne pofada mezinar. setkani, mezi nimiz nejvyznamnejsi misto zaujima evrop. a severoam. Kongres. Spolecnost je organizovana v nar. sekcfch. A: regional science F: science region ale N: Regionalwissenschaft I: scienza regionale Lit.: [sard, W: Location and Space Economy. 1956; [sard, W: Introduction to Regional Science. 1975. Cas.: The AIVlQ/s of Regional Science; [lltematiollQ/ Regional Science Review; Jour/lQ! of Regional Science; Papers of the Regional Science Association.

sebeprojekci atd. Obsah v. je ovlivnen jak zkusenosti jeho nositele, tak i pfijimanim zobecnene (sdeIitelne) zkusenosti ostatnich lidi, minulych generaci. Podle Platona je nositelem v. nehmotna, vecna --tduse, ktera je docasne "uveznena" v lidskem --ttele. I u R. Descarta se setkavame s koncepcf samostatneho a nezavisleho v. v podobe vrozenych ideji, ktere nemaji zaklad v okoInim svete. V mirnejsi podobe tento nazor zastava i G. W. Leibniz, uvazujici 0 "vrozenych dispozicfch". Pro angl. senzuaIistickou fiIozofii je typicky duraz na uIohu smysIu pfi utvafeni obsahu v., ktere je v pods tate schopnosti cIoveka evidovat, kumulovat a uspofadavat pocitky. Toto pojeti v. bylo tradovano pfedevsim v materaIisticky zamefenych fil. smerech. Ponekud stranou pozornosti zustala skutecnost, zejeden z nejvyraznejsich pfedstaviteIu senzualismu, J. Locke, mluvi i 0 uloze "vnitfni zkusenosti", ktera vznika pfi zkoumani moznosti a mezi lidskeho rozumu. U dalsich pfedstavitelu teto lin ie, pfedevsim u G. Berkeleye, se v. stava urcitou zarukou evidence --tbyti (esse-esse principi, tj. byti znamena byti vniman). Tato "evidence" je pak vychozim pfedpokladem jakehokoIiv ved. poznani. Stejne tak u Descarta lze ve v. spatfovat urCitou garanci (lidskeho) byti (cogito ergo sum = myslim, tudiz jsem). Naproti tomu napf. tzv. francouzsky materiaIismus povazuje v. za funkci hmoty, tj. nervove soustavy a mozku (P. H. D. von Holbach). Toto stanovisko se prom ita tim ci onim zpusobem temef do vsech typu mater. filozofie. --tMarxismus chape v. jako funkci nejvyse organizovane hmoty, jako nejvyssi stupen schopnosti odrazu, kterou rna veskera hmota (z niz je proto odvozene). 1. Kant chape v. jako nadindivid., jako "vedomi" vubec. "Transcendentalni vedomi" je na rozdfl od bezneho, empir. v. Ciste logicke a jako cista apercepce je pfedpoklademjakehokoIiv mozneho poznanL S tim uzce souvisi celkovy mimozkusenostni charakter v. projevujfci se disponovanim apriomimi intelektuaInimi kategoriemi i apriornimi smysIovymi formami (prostorem a casem). Specif. vyklad rna v. v Hegelove fiIozofii, kde vystupuje jako stupen ve vyvoji (sebevyvoji) absoIutni ideje. V soucasnych fil. smerech je v. pojimano veImi rozdflne v zavisIosti na ontologickych vychodiscfch. A: consciousness F: conscience N: Bewusstsein I: coscienza

Kar

Lit.: Sorochovova, V. V.: Vedomi ve vede a filozofii. Praha 1962; Tatarkiewicz, N.: Historia filozofii. Warszawa 1969. Cech

ve den i viz archeologie vedeni, diskurs, episteme, filozofie, pamer, pamef socialni, racionalismus kriticky, sociologie vedeni, sociologie vedy, veda, vnimani

ve d 0 m i be z n e viz funkce latentni, vroomi spoleeenske

v e dec viz komunita vedecka, ucenec

v e d 0 m i - principiaIni schopnost dusevniho zivota zahrnujicf mysIeni, vnimani, cHeni, ale take vuli, fantazii,

v e d 0 m i e k 0 log i c k e viz krize ekologicka v e d 0 m i e t n i c k e viz pfislusnost etnicka vedomi generacni viz generace

ved 0 mi his to r icke viz pamer socialni vedomi ideologicke viz ideologie, utopie ve d 0 m i i mag ina t i v n i viz imaginace vedomi kazdodenni viz vedomi spolecenske vedomi kolektivni - jeden ze tfi centralnich obecnych pojmu s-gie Emila Durkheima, k nimz dale patfi --tsocialni fakt a koIektivni pfedstavy (representations). Durkheim pod v.k. rozumi mnoZinu nazoru, ver, pfesvedceni a citu, ktere jsou vlastni vsem prumernym clenum dane spolecnosti. Tento uhm ver a citu tvofi urcity system, ktery rna vlastni zivot, je nezavisly na jednotlivcfch i na specif. podminkach, v nichz se nachazeji: individua odchazeji, v.k. zustava. V.k. zaklada psych. typ spolecnosti. Pozdeji Durkheim pojem v.k. v podstate opustil a nahradil jej pojmem kolektivni predstavy. Duvody teto promeny podle S. M. Lukese spocivaji v tom, ze Durkheim hypotezu, kterou formuloval ve spise 0 --tdelbe prace, modifikoval a zjemnil. Slo 0 pfedpoklad, ze v premodernich spolecnostech s nerozvinutou delbou prace, zalozenych na tzv. mechanicke solidarite (viz --tsolidarita mechanicka a organicka) pohIcuje v.k. individ. vMomi, ktere je zcela ovladano zakazy a imperativy, zatimco v novodobe spolecnosti v.k. ustupuje do pozadi, coz ale soucasne oslabuje pusobeni soc. imperativu a uvolnuje jejich interpretaci a dodrzovani. Od r. 1897 zacal tedy Durkheim uzivat pojem "kolektivni pfedstavy". Pfisoudil jim dualni povahu, protoze jsou nejen zpusobem mysleni, vnimani a citeni (a tedy spol. utvareny), ale take tim, co je mysleno, citeno a vnimano (tedy pfedevsim myslenim 0 spolecnosti). Durkheim se v pfipade pojmu v.k. i pojmu kolektivni pfedstavy chtel vyhnoutjejich hypostazovani (viz --thypostaze), snazil se dolozit, ze v.k. nema samostatnou existenci ve smyslu vecnem, ze je zavisle na individ. vedomich, ale neni s nimi totozne. Podobne jako myslenka vychazi z mozku a neni mozkem, take kolekt. pfedstavy vychazeji z individ. vedomi, ale nejsou na ne pfevoditelne. Se znacnou rezervou bychom mohIi ffci, ze v.k. je pozitivni analogii ke --tkolektivnimu nevedomi C. G. Junga, kontexty uZitf jsou vsak podstatne odlisne (u Durkheima --tsociologismus a analyza soc. jevu, u Junga --tpsychoanalyza a zkoumani individ. psychiky). A: collective consciousness F: conscience collective N: kollektives Bewusstsein I: coscienza collettica Lit.: Durkheim, E.: De la division du travail. Etudes sur l'organisation des societes superieures. Paris 1893; Lukes, S. M.: Emil Durkheim. His Life and Work. A Historical and Critical StUdy. London 1973; Sedlacek, J.: Vychodiska Durkheimovy sociologie. Analyza a kritika. Praha 1979. Pet

ved

0

m i mas 0 v e viz vroomi spolecenske

1371

vedomi mozne

vedomi mozne - kategorie marx. s-gie a filozofie vyjadfujicf vztah: 1. mezi praxi a teorii; 2. realnym, tj. pfedevsim ekon. by tim tfidy a jejimi po lit. postoji a ideovymi nazory ci pfedstavami; 3. ekon. cinnymi cleny tfidy a jejimi liter. a polit. pfedstaviteli. Koncepce v.m. navazuje na Marxovy uvahy 0 tfidnich bojich ve Francii v I. 18481851. Mirno marxismus a marxismem ovlivnenou nemarx. s-gii se pojem neuziva. Koncepce v.m. pfedpoklada, ze polit. postoje, nazory i cinnost tfid jsou urcovany v konecne instanci jejich ekon. by tim (viz tez -+determinismus ekonomickY).Tuto vazbu vsak neabsolutizuje a ponechava urcity prostor pro mOZne odchylky zavisle na stupni polit. a ideove urovne te Ci jine tfidy. K. Marx demonstroval pojeti v.m. na nazorech po lit. a liter. pfedstavitelu fr. -+maloburzoazie. Poukazal na to, ze svym vzdelanim i spol. postavenim se politikove a literati mohou vyrazne odlisovat od kramam a malomesiaku, stavaji se vsak mluvcimi malomesiactvi tim, ze nemohou ve svem mysleni pfekroCit urcite hranice, podobne jako je malomesiak nemuze pfekrocit ve svem praktickem zivote. Hranice, v nichz se muze v.m. pohybovat a ktere nemuze pfekrocit, jsou urceny ekon. postavenim tfidy (spol. skupiny). Na Marxovy analyzy navazal ve svem ranem a hojne diskutovanem dile Geschichte und Klassenbewusstsein z r. 1923 G. Luluics. Polemizuje v nem s myslenkovou tradicf II. internaciondly, ktera zjednodusene vykladala marx. pojeti revol. situace jako vyckavani na rozhodujici kulminujicf stupen rozvoje vyrobnich sil, vstupujicich do rozporu s vyrobnimi vztahy. Proti pozitivisticky orientovanym badatelum zduraznoval, ze -+vedomi neni jen souhrnem tech prvku, ktere v konkretnim hist. okamziku realne existuji, ale rna i svoji potencionalitu. Existuje realna moznost transformace skutecneho vedomi ve v.m. a pfemena vedomi se muze stat vyzn. soucasti zmeny dane skutecnosti (viz tez -+realita socialni, -+zmena socialni). Na tuto Lukdcsovu koncepci, ktera vychazi z hegelovske a marxovske tradice, navazuje L. Goldmann, ktery v.m. aplikoval predevsim na oblast umeL a liter. del. Pojem v.m. povazuje za hlavni nastroj ved. mysleni v humanitnich vedach a dodava, ze i sam M. Weber pracoval s pojmem "objektivni moznost", a to ve spojitosti s problematikou -+idealnich typu. Podle Goldmannova nazoru je treba oddelovat v.m. od "vedomi skutecneho", prislusneho urcitemu hist. okamziku, a brat v uvahu pfi hodnoceni a interpretaci i max. dostupne v.m. Skutecne, empir. realne vedomi je vzdy poznamenano nahodilosti a je podmineno i interakcf s nazory jinych tfid, vrstev Ci soc. skupin, koncepcemi pfichazejicimi z jinych kult. okruhu. V.m. odpovida ruznym fazim ve vyvoji trid: je napr. rozdil mezi vedomim tffdy, kteraje jen"o sobe", a tndy, kterajiz existuje "pro sebe" (viz -+tfi1372

vedomi Hidni da 0 sobe a tfida pro sebe). Z rozdilneho stupne rozvinutosti v.m. vyplyvaji podle Goldmanna i zavazne praktickopolit. zavery, ktere demonstroval na pfistupu V. I. Lenina k reseni rolnicke otazky. A: possible consciousness F: consience possible N: mogliches Bewusstsein I: coscienza possibile Lit.: Goldmann, L.: (1948) Humanitni vecty a filozofie. Praha 1967.

Urb vedomi mravni viz moralka e d 0 m i p ra v n i - individ. i spo\. vedomi 0 stavajicim ---'pravu, 0 moznostech jednani podle prava i 0 omezenich z prava plynoucich. V jazyce deonticke logiky je v.p. vedomi toho, co je podle prava pfikazano, zakazano a co je dovoleno. V.p. jsou ale take pfedstavy 0 tom, jake by se mely uskutecnit pravni upravy. Postoje k pravu jsou ovlivnovany jak emotivnimi, tak intelektualnimi a volnimi faktory. Vedle v.p. jako duleziteho psych. faktoru vnitfuiho souhlasu s pravem se uVaZuje take 0 pravnim citu, ve kterem se projevuji take aspekty neracionalni. Odlisuje se tzv. pozitivni v.p., kteremu odpovida predpoklad existence pozitivniho pravniho citu, pravni intuice. Vedeni 0 tom, co rna byt pravem, mineni 0 "spravnem pravu" je tzv. idealni pravni vedomi, ktere je v protikladu k pravnimu poznani spojeno s vnitfuim souhlasem s pravni normou a jemuz odpovida pravni cit pro to, co rna byt pravem. Ie vyjadfeno odkazem k idealu prava, k "pravnimu svedomi". V.p. je vedenim 0 zakonne zavaznosti prava, je respektem pfed pravnim radem, ale obecny pravni cit se opira jeste 0 pocit mravni zavaznosti po dodrZovani prava (Rehbinder). Ukolem pravni politiky je starat se 0 v.p. jedincu, ktefi jsou pravu podfizeni, a 0 vytvoreni podminek jejich vnitfuiho souhlasu s normou spravneho prava. Absence tohoto souhlasu vede k hledani jinych norem jednani. Efektivita prava je tedy zavisla do znacne miry na v.p. Pojem v.p. a pravniho citu se objevil poprve v hist. pravni skole a byl silne zatizen romantismem. Pravni skola vychazejicf ph urcovani prava z prava zvykoveho zduraznovala emocionalne-duchovni zaklad prava, odpovidajici celkove tendenci vyvoje nar. kultury. Pojem v.p. ostfe kritizoval nem. sociolog T. Geiger prave pro jeho romantickofil. tendenci pfedfazovat cit rozumu. Nahradil jej racionalne podlozenou "jistotou 0 pravu", opirajicf se 0 skutecnou znalost prava, jeho stavajicf struktury. A: legal consciusness F: conscience juridique N: Rechtsbewusstsein I: coscienza guiridica V

Lit.: Geiger, T.: Vorstudien zu einer Soziologie des Rechts. Neuwied, Berlin 1964; Podgdrecki, A.: Sociologie pnlva. Praha 1966; Rehbinder, M.: Rechtssoziologie. Berlin 1977; Riimelin, M.: RechtsgefUhl und Rechtsbewusstsein. TUbingen 1925.

Much

ve d 0 m i r 0 z Ii i fen e viz psychologie transpersonalni vedomi sku pi nove viz vedomi spoleeenske V edom i

s po Ieee nske - jeden ze zakl. pojmu marx. filozofie, definovany jako odraz -+spoleeenskeho byti ve ---'vCdomi Iidi (viz tez ---.teorie odrazu). Podle K. Marxe neni v.s. nic jineho nez realne byti Iidi pfesazene do lidske hlavy a v ni pfetvorene. Projevem snah 0 pfekonani tohoto reflexniho pojeti v.s. je zdurazneni jeho aktivni ulohy vuci spo\. byti: K. Marx upozoriiuje, ze jakmile jednou v.s. vzniklo, vyviji se relativne samostatne, podle svych vlastnich zakonitosti. V dalSim obdobi pfevladla v marx. Iiteratufe zjednodusujicf tendence vysvetlovat obsah v.s. a jeho jednotlivych forem pfedevsim vztazenim k odpovidajicfm oblastem spol. byti. V metodol. rovine toto pojeti vedlo k vysvetlovani nazoro, postoju a myslenek lidi pfimo z procesu jejich realneho zivota (viz napr. J. J. Wiatr, 1968). Velka pozornost byla v marx. filozoii venovana vnitfui struktufe V'S" jeho vrstvam a formam. Iako vrstvy se uvadeji obycejne soc. psychologie, ideologie a veda, jako formy nabozenstvi, moralka, pravo, politika, umeni, filozofie (napr. A. K. Uledov, 1975). Ve 2. polovine 80. I. 20. st. se mezi marxisty zacaly vest diskuse 0 novych formach v.s., predevsim 0 ekon., hist. a ekologickem vedomi. Caste byly i uvahy 0 vzajemnem vztahu v.s. a individ. vedomi. Vysledek techto pokusu lze shrnout do dvou tezi: 1. v.s. nemuze realne existovat jinak nez jako individ. vedomi jednotlivych konkretnich lidi; 2. v.s. nelze redukovat na souhrn jednotlivych individ. vedomi. V 80. \. se take rozvinuly diskuse 0 opravnenosti pojmu kolektivni vedomi a skupinove vedomi jako urcitych "mezistupnu" mezi individ. vedomim a v.s. Skupinove vedomi bylo charakterizovano jako integrovane vedomi spol. skupin, ai jiz velkych ci malych, primarnich, sekundarnich, prirozenych atd. Kolektivni vedomi v tomto kontextu se pak pojimalo jako vedomi sku pin, ktere maji charakter kolektivU. Ide tedy 0 zcela jiny smysl, nez jak)' pojmu ---'kolektivni vedomi dava E. Durkheim. Struktura v.s. byla popisovana jeste v dalSich kategoriich. Teoreticke vedomi je charakterizovano jako souhrn vladnoucfch ucelene formulovanych nazoru a ideji, zpravidla zamerne produkovanych polit. predstaviteli, pravniky, spisovateli, umelci atd. Bezne vedomi, nekdy take oznacovane jako kazdodenni vedomi, je chapano jako vicemene bezprostredni odraz individ. byti cloveka v jeho mysli. Masove vCdomi je oznacenim strednedobych (i delSich) tendenci v mysleni velkych skupin Iidi, ktere se manifestacne projevuji zpravidla tehdy, kdyz jejich velke casti vystupuji spolecne. Iako nejvice promenliva cast (vrstva) v.s. se zpravidla uvadi v teto souvislosti -+vefejne mineni.

A: social consciousness F: conscience sociale N: Gesellschaftsbewusstsein I: coscienza sociale Lit.: Durkheim, E.: Pravidla sociologicke metody. Praha 1926; Marx, K. Engels, B.: Nemecka ideologie. Spisy, sv. 3. Praha 1956; Uledov, A. K.: Spolecenske vectomt. Praha 1976; Vanek, 1.: Teorie spolecenskeho vedomt. Praha 1982; Wetter, G.: Dialetical Materialism. London 1958.

Cech vedomi teoreticke - viz vedomi spoleeenske ve d 0 mit f i d n i - odrazi zivotni, resp. existencni podminky ---.tfidy, materialni i duchovni vztahy, ktere rna tfida k jinym tridam, vrstvam a skupinam spolecnosti a ke statu, a jeji pomer k -+vlastnictvi. Ie to jeden z ustfednich pojmu -+marxismu, zalozeny na teorii tfid a ---.teorii odrazu. Predpoklada se, ze v.t. je prostoupeno predstavami (iluzemi) 0 dejinnem miste a poslani vlastni tfidy. Napr. bUrZoazie na vzestupu k moci spojovala sarna se sebou idealy "vecne me rozumu", svobody, rovnosti a bratrstvi, ktere presahovaly tfidni ramec prosazovanych spol. zmen a tim mobilizovaly Iidove masy, bezjejichz ucasti by hluboke zmeny nebylo mozne prosadit. Z marx. hlediska je to objektivni uloha teto tfidy v jeji pocatecni historii. Tfidy na ustupu zpravidla razi iracionalni a k pesimismu se klonicf predstavy 0 dejinach; svuj zanik spojeny se zanikern urciteho typu spo\. uspofadani pokladaji za zanik civilizace, spolecnosti vubec. Pro vyznam v.t. je klfcove, do jake miry je schopno odrazet hybne sily spolecnosti, predevsimjeji tridni rozpory. Proletarske v.t. bylo podle F. Engelse zpocatku jen mlznym pocitem hlubokeho rozporu mezi zajmy -+proletariatu a ---'burZoazie; vyzrala podoba tfidniho protikladu prinesla jeho zformovani. Podle V. I. Lenina je pro v.t. zpocatku pfiznacna zivelnost a absence uvedomelosti. Lenin spojoval vyssi formy v.t. s organizacni a aktivizujicf funkcf deL strany, ktera orientuje ---.tfidni boj del. tridy nejen na hosp. pozadavky, ale take na polit. pozadavky. Emancipacni strategie tohoto v.t. je spojena s dobytim polit. moci, s nastolenim diktatury proletariatu. Po nem melD dojit k dalSimu rustu uvedomelosti ve smyslu ustupu od iluzornich a iracionalistickych forem v souladu stirn, ze formy spol. souCinnosti individui jsou planovite a racionalne konstruovany. V.t. del. tfidy je klicovym pojmem pro G. Lukacse (Dejiny a tffdni vedomi, 1923), ktery v nem spatfuje cosi na zpusob hegelovskeho sjednoceni p61u subjektivity a objektivity. V dobach vzestupu tfidy dochazi podle neho profilaci v.t., v dobach vlekIe stagnace k jeho erozi a degeneraci na nigi formy. Marx. s-gie chapala koncept v.t. spfSe jako tech. abstrakci. V empir. rovine bylo prakticky nepodchytitelne, i kdyz existovaly pokusy vydavat za ne sumarizace hodnotovych orientaci pfislusniku rowe operacionalizovanych 1373

vedy politicke

vedomi utopicke

tfid. V moderni marx. s-gii se rozlisuje v.t. a tfidni uvedomeni tak, ze tfidnim uvedomenim se rozumi stav, kdy vedomi tfidni pfislusnosti hraje ustfedni roli v sebepojeti, sebeurceni a sebeidentifikaci individua a kdy lide svuj tfidni zajem kladou do protikladu k zajmum pfislusniku jinych spol. tfid. Nektefi am. sociologove vysvetluji nepfitomnost tfidniho uvedomeni v USA tim, ze v Americe nebyla rodova slechta, ze jde 0 narod imigrantu, ze v USA existuje prokazatelna moznost vzestupne mobility, ze pfevladaji silnejsi integracni pouta, zalozena na rasove nebo etnicke pfislusnosti, nabozenstvi apod. A: class consciousness F: conscience de classe N: Klassenbewusstsein I: coscienza di classe Lit.: Fantasia, R.: Culture and Solidarity. Berkeley, Calif. 1988; Luktics, G.: Geschichte und Klassenbewusstsein. Studien tiber marxistische Dialektik. Berlin 1923; Vanneman, R. - Cannon, L. W.: The American Perception of Class. Philadelphia 1987.

Ran

vedo mi u to picke viz utopie ve d 0 s I 0 V i viz metoda vedecka V

Lit.: viz -->teorie vMy.

e d y viz brahmanismus

vedy behavioralni - souhmne oznaceni pro vedy o Iidskem chovani, pouzivane od pocatku 50. 1. 20. st. Poprve se vyskytlo v souvislosti s vyzk. projektem Fordovy nadace nazvanym Individual Behavior and Human Relations. Idea ustaveni v.b. a sam koncept byly silne ovlivneny v te dobe se vyrazne prosazujieim psychol. --'behaviorismem. V.b. ale zahmuji i sociologii, kultumi antropologii a socialni antropologii (nikoliv vsak antropologii fyzickou), psychologii (nikoliv vsak fyziologickou) a behavioralni aspekty biologie, ekonomie, geografie, prava a politologie. Stoupenci konceptu v.b. se vzajemne lisi v tom, zda pokladaji za mozne ustaveni jedne unifikovane vedy o chovani nebo zda respektuji jiz existujici mnohost konstituovanych spol. ved. Mimo anglosaskou oblast se termin v.b. neuziva. A: behavioural sciences F: sciences du comportement, sciences behaviorales N: Verhaltenswissenschaften I: scienze del comportamento Lit.: viz -->behaviorismus, -->sociologie. Cas.: Behavioral Science. 1956·; American Behavioral Scientist, 1965-; Journal of Applied Behavioral Science; Journal of the History of the Behavioral Sciences.

Pet vedy deduktivni viz dedukce vedy ekonomicke viz vedy hospodarske vedy exak tn i - (z lat. exactus =dokonale provedeny, uplny) - vedni obory, pfedevsim matem. a pfirodovedne, 1374

v nichz se vyuzivaji kvant. procedury, zejm. --'mereni, nebo algoritmicky propracovane postupy logicko-matem. povahy. V jazyce v.e. pfevaiuji metricke pojmy (napf. 3 km) nebo alespon pojmy komparativni (napf. "delSi neZ ... ") nad pojmy klasifikatorickymi (napf. "dlouhY"). V.e. maji transparentni definitorickou a deduktivni vystavbu (viz --'dedukce). Disponuji explicitne formulovanymi teor. vychodisky. Konstituce jednotlivych v.e. je podminena pfedmetem jejich zkoumani s pfevazujici mirou relativne pfesne rozlisitelnych entit a jednoduchych vzajemnych vztahu, dosazenou urovni teor.-metodol. rozpracovani i mirou jejich matematizace. Mira --+exaktnosti nejakeho vedniho oboru je hist. podminena a zrelativizovana s ohledem na pfedmet zkoumanL V dusledku toho nelze od vsech ved pozadovat stejnou miru exaktnosti a cinit zasadni rozdH mezi vedami, ktere exaktni jsou, a temi, ktere exaktni nejsou. Prave tak nelze a priori soudit, ze nektere vedy se nikdy nemohou stat exaktnimi. A: exact sciences F: sciences exactes N: Exaktwissenschaften I: scienze esatte Ber

vedy hospodarske - tez vedy ekonomicke- pojem, ktery rna puvod v nem. a rak. vedach kameralnieh, pozdeji vedach kameralnieh a politickych (viz --+kameralistika), jejichz pocatky sahaji do 16. st. Postupne se z jadra kameralistiky, financnf vedy (Finanzwissenschaft) a danove problematiky vyvinuly "vedy narodohospodarske" (Volkswirtschaftslehre) ci v.h., coz je pojem, ktery se dodnes ve stredoevrop. tradici pouzfva mfsto pojmu --'ekonomie, jenz prevazuje zejm. v anglosaske literature. A: economic sciences F: sciences economiques N: Wirtschaftswissenschaften I: scienze economiche Lit.: Roll, E.: A History of Economic Thought. Englewood Cliffs, N. J. 1956; Sojka, M. a kol.: Dejiny ekonomickych teoriL Praha 1991.

Soj

vedy hum an i tn i - (z lat. humanus = Iidsky) - tradicni oznaceni souhrnu ved 0 cloveku a spolecnosti vychazejfci z Ciceronova pojmu --+humanita. Pojem v.h. se uzfva bud jako synonymum spolecenskych, resp. --'socialnich ved, coz nevystihuje jejich specifiku, nebo pro oznacenf jakehosi jadra spol. ved, ktere tvori konkretne liter. veda a liter. historie, filozofie a dejiny. Pri studiu v.h. se klade zvl. duraz na antickou, rec.ffmskou tradici. V.h. se v tomto pojeti odlisujf od ved biologickych, ktere se zabyvajf pouze prir. aspekty Iidske bytosti a lidskeho chovani, od politickych a socialnieh ved, v nichz je clovek pochopen v aristotelovskem smyslu pfedevsfm jako bytost polit. cinna, ale take od nab. pojeti, jak je razil napf.

E. Burke, podle nehozje Clovek bytosti nabozenskou. RozIiseni mezi "humanitas" a "divinitas" zavedl jiz v 15. st. W. Caxton. Rozlisovani v.h. a soc. ved je silne zakofeneno v anglosaske tradici, v nfz se zduraznuje pedagogicka a kultivacnf funkce v.h. A: humanities F: sciences humaines N: Geisteswissenschaften I: scienze umane Pet

vedy idiograficke - (z fec. idios = zvlastni, vlastnf; grafein = psat) - pojem razeny W. Windelbandem a H. Rickertem, pfedstaviteli badenske (freiburske) novokantovske skoly. Windelband prisel v r. 1894 s klasifikaci ved nikoli podle pfedmetu, ale podle --+metody. Ty vedy, ktere smefuji k formulaci obecnych --'zakomi, nazyva vedami nomotetickymi, ty, ktere Hcf jednotlive --+udalosti, nazyva v.i., tj. vedami popisujicfmi "zvlastni". Tyto dva typy ved jsou protikladne co do zpusobu poznanf, nikoli co do obsahu (tyz pfedmet muze byt zkouman vedou nomotetickou i idiografickou). --+Dejiny jsou na rozdH od pfir. ved pffkladem v.i., protoze nepfekracuji rovinu objasnovani jednotliveho, podobne jako --+umeni, s nimz je remeslo historikovo sprfznene - obojf speje k nazomosti, zatimco nomoteticke vedy k abstrakci. Hodnota obou pfistupu je stejna, nelze pfevest jednu vedu na druhou, ani obe na spolecny zaklad. Pro cloveka rna vetSf vyznam jedinecne, jeZ nelze ostatne sledovat az do zakladu, v nichz je do znacne mfry nevysvetlitelne. Tak dospfva Windelband k tezi 0 neopodstatnenosti nasi by tosti, resp. individ. svobody. Rickert na tomto zaklade vybudoval svuj system a teorii hodnot. RozdHy mezi vedami jsou podle neho dany rozdHy v metodach. Kazdy ved. pojem slouzf poznanf bud obecnych, opakujfcieh se rysu, nebo rysu neopakovatelnych. V prvem pfipade rna Rickert na mysli prfr. vedy, v druhem historii. Metoda pm. ved je generalizujici, metoda hist. ved je individualizujiei. Predmetne by snad bylo mozne obe metody sloucit, ale log icky se vylucujL Historie sleduje to, co bylo jednorazove, prfr. vedy zkoumajf trvale zavislosti a navzajem to ne1ze prevest. Windelband i Rickert vidi protikladnost techto p61u poznanf, vidf, ze jen oba vedou k celistvemu poznanL Do znacne mfry ovsem umele odtrhuji metodu od predmetu zkoumanf, formu od obsahu. Rickert navie priznava, ze musf pri sve klasifikaci abstrahovat od "nescetnych niti, ktere navzajem spojuji obe skupiny ved". Ontologicky je Rickert stoupencem --'nominalismu. Protiklad obou skupin ved je pro neho protikladem ved zabyvajfcich se pojmy a ved pracujicich se skutecnostL Historie je na rozdH od pfir. ved opravdovou vedou 0 skutecnosti. Empir. skutecnost je "hranicf, kterou nikdy pfirodovedne utvarenf pojmu nemuze prekrocit". Historie se

rozpadava na proud udalostf, v nichz nelze vysledovat objektivni zakonitosti. Historie pouze vyznacuje "meze v nepretrzitem proudu skutecneho byti", men! "jeho nepfehlednou ruznorodost v pfehlednou pretrZitost". Dejiny jsou mozne jako veda proto, ze svebytnou sferu zkusenosti tvoH vedle --+pfirody take --+kultura. Kult. vyznam objektu urcuje predevsimjeho odlisnost, nikoli to, v cern se shoduje s jinymi objekty. Vztah k hod not am urcuje mfm individ. rozdflu. Filozofie usiluje 0 poznanf celku, 0 Cisty pojem skutecnosti, a tfm je take dana zasadnf hranice mezi filozofif a spec. vedami; u filozofie se spojuje skutecnost s hodnotou. Rickert chape dualismus sveta byti a sveta hodnot jako neprekonatelny, kazda veda musf byt do urCite mfry dualisticka. Spravne pojata jednota vubec nenf podle Rickerta problemem vedy. Vytvofit pojem sveta znamena odhalit celou jeho mnohotvamost a bohatstvi. Snaha 0 jednotu zde vede k ochuzovanL Na Rickerta navazal napr. M. Weber ve svem uceni 0 --+idealnich typech. A: idiographic sciences F: sciences idiographiques N: idiographische Wissenschaften I: scienze idiografiche Lit.: Rickert, H.: Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung. TUbingen 1896-1902; Rickert, H.: Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft. TUbingen 1899.

Ran ve d y nom 0 t e tic k e viz typ ideaIoi, vedy idiograficke ve d y po Ii ti c k e - ved. discipHny zabyvajici se z ruznych hledisek --+politikou, ktere se do znacne miry prekryvaji, postradaji pfesna urceni a jsou hist. promenne. Diskutuje se 0 tom, zda je vhodnejsi mluvit 0 "politicke vede" anebo 0 "politickych vedach". Tato otazka neni tak formalni, jak by se mohlo zdat. Nektefi soudobi badatele odmitaji plural "politicke vedy" jako zastfeny utok na vedeckost sve discipliny, jeji jednotu a koherentnost. Ale singular i plural maji sve zduvodneni: prvni je na miste, marne-Ii na mysli zakl. vedu 0 politice, ktera znamena pro politiku asi to, co znamena polit. ekonomie pro ekonomiku. V tom pripade se v ces. prostredi pouziva vetsinou pojem --+politologie. Podobne ale jako neexistuje jen jedna veda 0 ekonomice, ale mnoho disciplin zabyvajicfch se timto pfedmetem, je mozne vedle zakl. obecne vedy 0 politice videt dalSi discipHny 0 politice, napf. --+politickou antropologii, polit. psychologii, dejiny diplomacie aj. Take je vhodnejsi pokladat administrativni vedu, resp. vedu o sprave, za soucast ved 0 politice nez za primou soucast zakl. polit. vedy, politologie. lako slozita a citliva otazkaje tradovan vztah mezi --+sociologii a v.p. Lze to ilustrovat napr. tim, ze A. Comte, zakladatel s-gie, nejdfive polit. problemy zaradil do s-gie, pozdeji chapal politiku jako predmet samostatne vedy. Obe tendence, diferenciacni

1375

vedy politicke

a integraeni, se prosazuji v ceJem vyvoji spo!'vedniho mysleni. Zkoumani politiky se po dlouhou dobu rozvijelo jen na bazi fil. uvah, i kdyz termin "politicka veda" je stary - priWa sel. Bodinovi (1576). V.p., v modernim smyslu stejne jako s-gie veetne -tsociologie politiky, vznikaly a rozvijely se teprve v prubehu 19. st. Zjejich zakladatelu mohou byt pokladani za nejvyznamnejsi krome A. Comta A. Tocqueville, K. Marx a G. Mosca. Klasickymi pfedstaviteli na prelomu 19. a 20. st. a v prvnich desetiletich 20. st. jsou E. Durkheim, Max Weber, V. Pareto, R. Michels. Na ne nejvice navazuje soueasna s-gicka prace, a to nejen v oblasti polit. jevu. Aby se v.p. prosadily jako specif. vCdni discipliny, musely se oddelit od ostatnich vCd a prokazat svou originalitu zejm. ve vztahu k tern nejblizsim vedam. Od -tpravnich ved se v.p. oddelily institucionalne v posledni tretine 19. st. v epizodicky konfliktnim procesu, v nemz se stretli priznivci jednoty se stoupenci diferenciace a samostatnosti (fr. Ecole libre des Sciences Politiques byla zalozena r. 1872, London's School of Economics vznikla jako School of Economics and Political Science r. 1895; E. W. Burgess podnitil vznik School of Political Science na Columbijske univerzite v r. 1880; American Political Science Association zahajila svou einnost r. 1903). Na pUde v.p. i pravnich ved se uskuteenoval prechod od studia izolovanych normativnich soustav ke studiu jejich realneho fungovani ve spo!. zivote, byf ne vzdy se stejnou duslednosti, jako to provadel Mosca, eimz dochazelo k ureitemu sblizeni se s-gii, ale soueasne k zachovani odlisnosti. Predstavitel doboveho pojeti pravnich ved a v.p. G. lellinek (1900) mluvi 0 "teorii s dvema stranami". Vztahy mezi s-gii a v.p. se ukazaly, jak bylo reeeno, znaene slozitejsimi. Polit. jevy byly a v urCitem smyslu dosud jsou zkoumany soubezne, mohli bychom rici podvojne, s-gii a v.p. podle vetsiny autoru proto, Zf: vychazeji z ponekud odlisnych, spiSe komplementarnich vymezeni svych predmetu a z odliSnych metodol. tradic. o tradieni v.p., resp. politologii se uvadi, ze se soustred'uje na studium vladnich soustav, na vyklad normativnich systemu polit. instituci a polit. chovani ve state, zatimco predmetem s-gie je gloMlni spoleenost a jeji system (ei systemy). Stirn souvisi nazor, ze v.p. se rna zamerovat na zkoumani vnitfuich souvislosti v polit. systemu, zatimco od s-gie se oeekava, ze osvetli vnejsi souvislosti mezi polit. ajinymi soc. jevy. Metodo!. se zakl. v.p. vzdy opirala spiSe 0 reprodukci, registraci, vyklad norem, jejich obsahu, smyslu a 0 jejich systemizaci, zatimco s-gie popisovala objektivni skuteenosti a usilovala 0 jejich analyzu a vysvetlenL K temto hlavnim rozdilUm je snad mozno pripojit, ze v s-gicke perspektive polit. promenne vystupovaly eas1376

vedy socbilni

teji jako zavisle promenne a v politologicke perspektive jako nezavisle promenne, ze konceptualizace vypracovane v oblasti politiky vychazely obvylde z obecne s-gickych modelu, zatimco v.p. se opirala 0 vlastni pfistupy nebo navazovala na nektera interdisciplinarni hnuti. Rozdily mezi s-gii politiky a v.p. se projevuji take ve vztazich ke spol. praxi. Nekteri autoi'i (napr. S. M. Lipset, 1959) to vysvetluji tim, ze v.p. plnila ulohu "statni discipliny", zatimco s-gie mela vice "radikalni", "kontestatorsky" charakter. Ve skuteenosti ovsem platila ponekud stylizovana diferenciace mezi v.p. a s-gii jen pro cast v.p. V nekterych proudech v.p. se od zaeatku prosazuje zajem o empir. analyzu a empir. zobecnovani, a to v ureite soutezi s pracemi, ktere se poldadaly za s-gicke a jejichz teor. nebo metodo!. odlisnost nebyla casto zi'ejma. Tak napr. G. Mosca (1896), ktereho se dnes dovolavaji jak sociologove, tak politologove, oznacuje vyslovne "studium organizace politicke autority" jako "politickou vCdu", oznaeeni "sociologie" neprijima, poklada je za vagni; pi'itom zduraznuje, ze jeho postup se opira 0 pozorovani, ktere vsak omezuje na hist. Ci historiografickou metodu, nove samostatne cesty k empir. datum prakticky nehleda. Naproti tomu Max Weber pojima sve obsaZne analyzy polit. procesu jako nediInou soueast s-gie, stejne tak jako analyzy ekon., pravnich ei nab. jevu. S-gie politiky a empir. orientovana v.p. se prudce rozvijeji zejm. od 30. I. 20. st. v Americe, ponekud pozdeji take v jinych zap. spoleenostech. S-gie politiky se v tomto obdobi meni z "kapitoly sociologie" ve zvlastni vCdni disciplinu. Noveho stupne rozvoje dosahuji s-gie politiky a v.p. po 2. svet. valce, a to jak v USA, tak v zapadoevrop. zemich. Uskuteenuje se velky poeet vyzn. empir. vyzkumu, formuji se nove myslenkove proudy, vznikaji behavioral-ne nebo neopozitivisticky Ci analyticky orientovane pra-ce (R. A. Dahl, H. D. Lasswell), prace systemologicke (D. Easton), funkcionalni (G. A. Almond) aj. Vyzn. prinosy zaznamenavaji P. F. Lazarsfeld, S. M. Lipset, S. Rokkan, M. Doggan, S. Verba aj. V tomto rychlem vyvoji s-gie politiky a v.p. dochazi k vyraznemu sblizeni techto disciplin, az k jejich primemu splynuti v nekterych sirokych problemovych okruzich. Tento proces je zvlaste citelny ve vyzk. Cinnosti, kde je casto tezke urCit, zda se vyzk. operace zaelenuje do jedne nebo do druhe discipliny. Nekteri autori kladouci si otazku, eim se tyto obory lisi, vychazeji z inventare problemu obou disciplin a opiraji se pi'itom 0 vysledky komise expertu UNESCO z r. 1948, kteI'i ve v.p. rozlisili tyto tematicke okruhy: 1. polit. teorie odmitajici hodnoceni; 2. polit. instituce; 3. strany, skupiny a vef. mineni; 4. mezinar. vztahy. Tuto klasifikaci v podstate prebira, ale modifikuje fr. politolog P. Braud (1982),

ktery spojuje 2. a 3. probJemovy okruh a identifikuje je jako "sociologii politiky"; krome toho zafazuje do klasifikace na 3. misto "administrativni vedu". K Braudovu feseni lze namitnout, ze otazku vztahu mezi s-gickymi a nesociologickymi pfistupy pi'i studiu politiky zjednodusuje: mezinar. vztahy napf. pi'inaseji rovnez s-gicke otazky a naproti tomu popisy a vyklady polito instituci nejsou nutne sociologii politiky. Hlediska rozliseni s-gie politiky a v.p. maji podstatne mensi diferenciaeni sHu nez napf. ta, ktera diferencuji politickou ekonomii a ekonomickou sociologii. V polito sfere nema valny smysl soustavne aplikovat uvedena delitka, i kdyz rozliSujici kriteria nemizL A: political sciences F: sciences politique N: Politikwis· senschaften I: scienze politiche Lit:: Bendix, R. - Lipset, S. M.: The Field of Political Sociology. In: Coser, L. A. ed.: Political Sociology. New York 1966; Blourricaud, F.: Science politique et sociologie. Revue fran~aise de science politique, 1958; Braud, P.: La science politique. Paris 1982; Flechtheim, O. K.: Politische Wissenschaft. In: Bemsdotf, W. ed.: Worterbuch der Soziologie. Berlin 1969; Lecat, 1. - Grawitz, M.: Traite de science politiq!le, 4 sv. Paris 1985; Mackenzie, W. 1. M.: Politics and Social Science. London 1967; Neubauer, z.: Statoveda a teorie politiky. Praha 1947.

StZ

•

,I

v e d y P r a v n i - vedy zabyvajici se -tpravem, tradiene predevsim normativitou prava, coz je oddeluje od filozofie prava, ktera venuje pozornost spiSe obecnym otazkam spravedlnosti, hodnot apod., a od -tsociologie prava, zkoumajici soc. fungovani prava. Rist. ale souvisi vyvoj v.p. s vyvojem -tsociologie i s vyvojem -tpolitickych ved. Podle tradicniho chapani se v.p. deli na vCdy dogmaticke, vCdy hist. a teorii prava, spojenou s teorii statu. 1. Zaklad v.p. tvori vedy dogmaticke, zajejichz vrchol se poklada nauka 0 pravu obeanskem. Dale k nim patfi trestni pravo, spravni pravo, pracovni pravo, financni pravo, mezinar. pravo a speciaInejsi obory, jako je pravo rodinne, obchodni, bytove, vojenske atd., a tez tzv. "mrtve pravo" (pravo fimske). Rlavnim ukolem techto vednich oboru je objasnit smysl pravnich pfedpisu v danem pravnim odvetvi, logicky je usporadat a ukazat reseni tech otazek, na ktere pravni predpisy nedavaji jednoznaene odpoved' nebo 0 kterych se wbec nezminuji. Dogmaticke v.p. usnadnuji v praxi interpretaci a aplikaci prava. Maji radu specif. s-gickych souvislosti, ktere se promitaji do aplikovanych s-gickych disciplin (napr. do s-gie prace, rodiny, spravni apod.). V.p. se vsak vyvijely predevsim pod vlivem pravniho pozitivismu, ktery spatroval jediny zdroj prava v pravnim fadu a ten analyzoval mimo ramec spontanne ei zakonite pusobicich spol. sil. 2. Pravni historie studuje chronologii zmen pravnich radu, pravnich instituci, pravnich predpisu, obyeeju atd. S-gii pi'inasi indikaci vyzn. soc. zmen. 3. Teorie prava provadi analyzu obecnych pojmu,

jako jsou napr. pravni vztah, pravni povinnost, pravni system, pravni norma, pravni pfedpis, vina atd., a take analyzu zak!. pravnich pojmu jednotlivych pravnich odvetvi. Obecna s-gicka teorie konfrontuje tyto pojmy s pfislusnymi s-gickymi koncepty (zejm. s pojmy -tnorma, -tsankce, -tsocialni kontrola apod.), nekterymi jejich aspekty se zabyva -tsociologie moralky. V soueasne dobe se samotne v.p. ve vetSi ei mensi mire zabyvaji otazkami, ktere nadhodila pravni filozofie nebo -tpravni sociologie. Tato tendence je typicka zejm. pro soueasnou am. pravni vCdu (viz -tPRES jurisprudence). A: jurisprudence, legal sciences F: sciences juridiques N: Rechtswissenschaften I: science guiridiche Lit.: Ballweg, 0.: Rechtswissenschaft und Jurisprudenz. Basel 1970; Coing, H.: GrundzUge der Rechtsphilosophie. Berlin 1976; Kucera, E. a kol.: Teorie statu a pniva. Praha 1985; Luhmann, N.: Ausdifferenzierung des Rechts. Frankfurt a.M. 1981; Podg6recki, A.: Sociologie prava. Praha 1966.

Much v e d y so ci a I n i - (z lat. socialis =druzny, spo!.) - moderni oznacenf pro souhrn ved 0 -tcloveku a -tspolecnosti, tradiene pouzivane v anglosaskem svete. V ramci anglosaske tradice se rozlisuji: 1. "humanities" (-tvedy humanitni) jako jadro v.s., do nehoz pam dejiny a teorie literatury, klasicka filologie, filozofie a historie; 2. "social sciences", t.j. v.s., k niillZ patn ekon. veda, predevsim ekon. teorie, prfp. polit. ekonomie, dale s-gie, demografie a polit. veda; 3. "science", coz je uhrn prir. ved. Toto rozliseni rna pravdepodobne puvodni zaklad v pozitivistickem pohledu na klasifikaci ved a predevsim v tradiene anglosaskem chapani -texaktnosti. Rozdil mezi "humanities" a "social sciences" je tradiene dan mj. mirou kvantifikace, ktera je ve v.s. podstatne vyssi nez v humanitnich vedach, a stupnem vyuzivani exaktnich vyzk. metod, zv!. experimentu a systematickeho standardizovaneho pozorovani. V.s. ve vlastnim smyslu vznikaji v dobe osvicenstvi, pfedchazi jim pouze monumentaIni pokus Vicuv 0 ustaveni "la scienza nuova" (1725). Jejich predstaviteli jsou angl. ekonomove 18. st., skotsti moralni filozofove a fr. osvfcenci. Jako priklady del a koncepci, ktere splnuji pozadavky kladene na v.s. jako vedy v pravem slova smyslu, se uvacteji l. M. Keynesova obecna teorie zamestnanosti (viz -tkeynesismus), M. Weberova teorie vzniku kapitalismu v souvislosti s -tprotestantskou etikou a R. Michelsuv -t"zelezny zakon oligarchie". V 60. !. 20 st. byly provedeny nektere pokusy syntetizovat v.s. - napr. v ekon.-s-gickych teorifch rustu (W. W. Rostow, A. Lewis. S. S. Kuznets), v obecnych teoriich chovani (B. F. Skinner, G. C. Homans), vcelku vsak bezvysledne. Aekoliv ostre demarkaeni linie mezi jednotlivymi v.s. postupne mizi, vyzn. 1377

vedy spolecenske

velkomesto

specifika v predmetu i metode jednotlivych ved zustavaji zachovana. V obdobi marx. teor. monopolu se pro vedy humanitni i v.s. uzivalo standardni souslovi vedy spolecenske, ktere melo vytlacit zejm. koncept ved humanitnich. Ve stfedoevrop. kulture vsak neni obvykle ani ignorovat humanitni vedy, ani vest striktni predel mezi humanitnimi vedami a vedami socialnimi. A: social sciences F: sciences sociales N: Sozialwissenschaften I: scienze sociali

Pet vedy spolecenske viz vedy socialni v e d y t aj n e viz okultismus v e k - jedna ze dvou zakl. charakteristik kazde ---'populace (vedle ---'pohlavi), a proto i zakl. dimenze ---'demograficke struktury a jeden z hlavnich identifikacnich znaku a vyberovych a tfidicich kriterii s-gickeho vYzkumu. V. je charakteristika bioI., ktera nabyva rady soc. vyznamu. Vekova struktura se zpravidla vyjadfuje delenim poetu obyv. (casto zvlasi muzu a zvlasi zen) do jedno- a vicelerych vekovych kategorii a jejich podiJ z celkoveho poctu osob daneho souboru se uvadi v %. Graficky se vekova struktura znazoriiuje ---'vekovou pyramidou, ktera nazome ukazuje zejm. tendenci ke tfem typum vekove struktury: progresivnimu, stacionamimu a regresivnimu. Prechod od typu progresivniho k stacionamimu, resp. regresivnimu, je znakem vyzn. strukturaIni zmeny, tzv. ---'demografickeho smrnuti. K vyjadreni vekove struktury se pouzivaji tez stfedni hodnoty a miry variability. Tzv. prtimerny vek je vazenym prumerem poctu let, ktere prozili pfislusnici dane populace do daneho okarnZiku. Nekdy se nahrazuje vekovym medianem, ktery je mene nez prumer ovlivnen extremnimi hodnotami (je vzdy nizsi nez prumerny vek). Cleneni obyv. podle v. se odrazi i v kategoriich ---'generace a ---'pokoleni, pfip. i ---'vrstevnici, u kterych se ale vetsinou nepracuje s presne vekove ohranicenymi skupinami. Vyvoj vekove struktury muze byt samostatnym predmetem studia ve vazbe na nejruznejsi soc. Ci ekon. strukturalni ukazatele (napf. profesni a vzdelanostni struktury), velmi casto pro ucely ---.prognostiky. Z tohoto hlediskaje dulezity zejrn. fakt, ze zmeny v ---.demograficke reprodukci (zejm. vyrazne kratkodobe vykyvy vyvolane valkami, revolucemi, krizemi apod.) zpusobuji deformace ve vekove struktufe (patrne na vekove pyramide), ktere je mozno anticipovat a prizpusobovat jim soc. a ekon. vyvoj nebo je alespoii castecne eliminovat ruznymi regulacnimi mechanismy, od vhodne casove volenych zasahu do porodnosti, resp. do populacniho klimatu (viz ---'politika populacni) po vyrovnavaci mechanismy v oblasti vzdelani, kvalifikacni pfipravy (prodluzovani a zkracovani pripravy na zamestnani) apod. 1378

Tak jako se uvazuje 0 ---'socialnim case, Ize uvazovat i 0 socialnim veku (viz tez ---.smrnuti). Je vztahovan k soc. postaveni, resp. bodu mobilitni (karierove) dnihy, stupni prestize i ke spec. roHm. S kategorii v. jsou take spojeny pojmy ---.detstvi, ---'mladi, resp. dospivani, adolescence, ---'dospelost a ---'stafi. Jejich pouzivani, vymezeni i obsah jsou silne vazany na konkretni kult.-hist. kontext. VYzn. obdobim by val tzv. vek predzpovedni (obdobi mezi narozenim, resp. ---.kftem a prvni zpovedi). Nebyl nikdy pfesne vymezen a ridil se subjektivni uvahou farare. V praxi se pohyboval mezi 10-12, resp. 14lety, vyjimecne byl stanoven i nize. V praxi soucasnych cirkvi se spiSe snizuje. Jeho vyznam pro s-gii a hist. demografii je: 1. kulturni byl jednim z podstatnych hledisek pri stanoveni kriterii dospelosti; 2. prakticky - osoby, ktere nedosahly zpovedniho veku, nebyly obvykle vykazovany v soupisech cirkevni spravy, popr. v civilnich vykazech (do obdobi ---'demograficke revoluce se pocet techto osob pohyboval kolem 30 % veskere populace). Pro dneSni demogr. statistiku je predzpovedni v. bez vyznamu. Nejvyznamnejsim vekovym meznikem ve vetsine kultur je prechod k dospelosti (viz ---'obrady iniciacni). Nekdy se hovofi 0 v. ruznych vyzn. zivotnich obdobi nebo udalosti (v. rodicovsky, siiatkovy, duchodovy apod.). Hranice techto v. jsou vetSinou pohyblive, zavisle na soc.-kult. kontextu. Pro ekon. ucely se rozlisuji 3 nepresne ohranicene kategorie: vek predproduktivni, ktery konei nastupem do zamestnani, vek produktivni, zahrnujici zivotni obdobi, ve kterem jsou lide obvykle zamestnani, a vek poproduktivni, zacinajici po ukoneeni zamestnani. A: age F: age N: Alter I: eta Lit.: viz ---+demografie, ---+demografie historickii.

Vod, Lin vek prtimerny viz vek vek predzpovedni viz vek v e k if e t i viz cyklus zivotni, gerontosociologie, stafi v e k tory k u Itu rn i - (z lat. vector, od vehere = vezt) - pojem zavedeny v r. 1975 do ---'kulturologie a ---'kulturni antropologie L. A. Whitem. Je soueasti koncepce, ktera predstavuje radikalni odklon od ideji ---'konfiguracionismu: jestlize v konfiguracionismu byla ---'kultura chapanajako koherentni souhrn ---'kuIturnich prvkti, vyvazeny system, je v koncepci v.k. tvorena autonomnimi strukturami s vlastnimi cili, zajmy a silovym potencialem; tyto struktury jsou nazyvany vektory. Jako v.k. jsou charakterizovany napr. banky, organizovany zlocin, vedecke spoleenosti, tovarny, zemedelSti vyrobci apod. Vektory uspokojuji vlastni zajmy a sila jejich pusobeni na spolec-

nost i kulturu je dana napr. poctem elenu, majetkem, objemem propagandy, ohlasem ve spolecnosti. V procesu interakce a pfizpusobovani dochazi ke stavu labilni rovnovahy, ktera je porus en a, jestlize se vynori nove, zivotaschopnejsi v.k. Prumysl pohltil manufakturu, kamenne nastroje byly nahrazeny zeleznymi, dostavniky automobily a zeleznici. Tyto nove vektory si vymezily podobne jako ty puvodni sve pozice v souladu se svym silovym potenciaJem. Timto zpusobem se realizuje ---'kulturni zmena a ---'socialni zmena. Sledovani uzkych zajmu jednotlivymi v.k. labilizuje podle tvurce konceptu v.k. zakl. funkci kultury, tj. zajisiovat Iidstvu bezpecny a trvaly zivot. Koncept v.k. dokumentuje vpad teorie konfliktu do kult. antropologie a dnes rna zejm. metodo!. a heuristicky vyznam. A: ~ultural vectors F: vecteurs de la culture N: Kulturvektoren I: vettori culturali Lit.: White. L. A.: The Concept of Cultural Systems. A Key to Understanding Tribes and Nations. New York 1975.

Lin

ve Ii c ina - charakteristika objektu ---'mereni urcujici rozsah (velikost nebo stupeii) jeho ---'ukazatele (vlastnosti nebo vztahu). V. jsou vlastnim predmetem mereni v s-gii. Jsou vyjadrovany jako poeetjednotek a zobrazovany jako intervalove nebo pomerove ---'znaky. Intenzivni v. pfedstavuje stupeii kv
tisticke rozlozeni). Obor hodnot (jednorozmeme i mnohorozmerne v.n.) se nazyva nosieem statist. rozlozeni. Funkce pravdepodobnostniho zakona rozlozeni v.n. tvori tfidy (rodiny), ktere maji spolecne matem. vlastnosti. Predevsim jsou to tfidy, ktere maji spolecny matem. tvar hustoty (resp. pravdepodobnostni funkce) a take vyjadfuji spoleeny mechanismus vzniku v.n. (model geneze). Nejznamejsi tridy rozlozeni, ktere se vyskytuji v s-gii: a) spojite v.n. - normalni (Gaussovo rozlozeni, exponenciaJni, rovnomeme, dvojite exponencialni Laplaceovo), 10garitmicko-normalni, gama, beta aj., b) diskretni v.n. Bernoulliho, binomicke, Poissonovo, negativne binomicke, geometricke a rozlozeni charakterizujici epidemiologicke a prostorove sifenijevu, c) vicerozmeme spojite v.n. - vicerozmeme normaJni rozlozeni, d) vicerozmerne diskretni v.n. - multinomicke rozlozeni. V.n. se pouzivajijednak jako abstrakce (model) pro s-gicke promenne (pravdepodobnostni zakon rozlozeni popisuje chovani dat v dane populaci) ajednakjako funkce dat (statistiky), tj. odvozeni v.n. pouzivane k odhadu parametru a k testovani hypotez, jeji pravdepodobnostni zakony rozlozeni (tzv. vyberove rozlozeni - napr. Studentovo t, Fisherovo-Snedecorovo F, ---'chi-kvadrat) se odvozuji z rozlozeni promennych. Mezi vyberovymi rozlozenimi hraje nejzavaznejsi roli ---'normalni rozlozeni, neboi podle zakonu velkych eisel a centralnich limitnich vet poctu pravdepodobnosti se rozlozeni vetsiny v.n. pouzivanych ve ---'statisticke inferenci bHzi s rostoucim rozsahem dat k normalnimu. Funkce rozlozeni jsou tabelovany ve ---'statistickych tabulkach (univerzalnich i spec. pro ruzne typy); jsou pro ne pfipraveny take rozsahle programove knihovny v ruznych programovych jazycich. Vhodnost pouziti urCiteho typu rozlozeni pro s-gicke promenne se ureuje pomoci statist. shody (testy dobre shody). Ureeni vhodneho rozlozeni, ktere odpovida empir. datum, rna dva metodol. dusledky: 1. napomaha k vysvetleni procesu vzniku dat (model geneze, ktery je s funkci rozlozeni spojen); 2. umoziiuje pouzit matem.-statist. metody a postupy navazujici na dane rozlozeni. A: random variable F: valeur contingente N: Zufallsvariable I: variabile casuale (aleatoria) Lit.: Andel. J.: Matematicka statistika. Praha 1978; Janko. J.: Statisticke tabulky. Praha 1958; Johnson. N. L. -Kotz. S.: Discrete Distributions. New York 1966; LikeS. J. - Laga. J.: Zakladni statisticke tabulky. Praha 1978; Rao. C. R.: Linearni metody, statisticke indukce ajejich aplikace. Praha 1978.

Reh vel k 0 m est 0 - mestske sidlo, resp. ---.mesto, ktere je v danem hist. obdobi a v danem geogr. prostoru pokladano za velke. Podle ees. uzanci je to ---.sidlo, v nemz zije 1379

verohodnost

velkostatek

vice nez 100 tis. obyv. To vsakje kriterium, ktere se ustalilo v Evrope aZ ke konci 19. st. V soucasne dobe je patrna tendence povaZovat za v. sidla s vice nez 500 tis. obyv., ktera se projevuje zejm. ve velkych zemich, jako je USA. V minulosti byla za velka mesta pokladana sidla mensi, v zavislosti na celkove strukture osidleni. V antickem Recku, ale i ve stredoveke Evrope mela nejvetSi mesta pouze nekolik desitek tis. obyvatel ajeste na zacatku 19. st. bylo v cele Evrope mene nez 20 mest s vice nef 100 tis. obyv. S rostouci velikosti mest se meni i jejich soc. organizace. G. Simmel poukazal na soc.-psycho1. a kult. efekty zivota ve V" pozdejsi studie zkoumaly empir. velikost mestjako s-gickou promennou. S rostouci velikosti mesta roste hustota obyv. i zastaveni, podil vicebytovych domu, vzdalenost mezi pracovisti a bydlisti, dopravni a soc. pretizeni center, ale take mira spo1. delby prace, soc. heterogenita obyv. i instituci a chovani lidi. Specif. postaveni maji v. v roli -*metropoli a center velkych -*aglomeraci. A: big city, metropolis F: grande ville, metropole N: Grosstadt I: grande citta Lit.: Burgess, E. W. - Bogue, D. 1.: Urban Sociology. Chicago, Ill. 1967; Ogburn, W. F. - Duncan, O. D.: City Size as a Sociological Variable; Simme/, G.: Die Grosstiidte und das Geistesleben. In: Peterman, T. (ed.): Die Grosstadt. Leipzig 1903.

Mus

velkosta tek viz usedlost v e n k 0 v - obyd1eny prostor mimo mestske lokality tradicne charakterizovany orientaci na -*zemooelstvi a mensi hustotou obyv., ale i jinym zpusobem zivota, vetSinou propojenym s -*pfirodou, a take jinou soc. strukturou ve srovnani s -*mestem. Typickou sidlistni jednotkou v. je -*vesnice (oba pojmy vystupuji v mnoha ohledech jako synonyma). Z hlediska s-gie je v. charakterizovan predevsim specif. typem -*komunity, tzv. venkovskou komunitou (ci ruralni komunitou nebo venkovskym spolecenstvim), ktera se vetsinou vymezuje v protikladu ke komunite urbanni neboli mestske temito znaky: 1. vyssi mirou vzajemne soc. zavislosti; 2. mensi variabilitou profesnich moznosti; 3. mensi soc. diferenciaci a take zuzenym prostorem soc. mobility; 4. silnejsi vazbou na -*tradici a slabsi inklinaci k soc. zmene; 5. silnejsi determinaci prir. prostfedim. Za charakteristicky rys v. byvala povazovana i znacna kult. izolace spojena s mensi -*civilizovanosti i niHi urovni -*civilizace (viz image venkovana v beletrii, pejorativni oznaceni "venkovsky buran" apod.). I kdyz stale existuji uzemi (slaty), kde lze vsechny vyjmenovane rysy v. identifikovat ve vyrazne podobe, obecne dochazi k jejich oslabovani, ke stirani rozdilu mezi mestern a v. Pfitom -*urbanizace jako dlouhodoby hist. proces prevlada nad ruralizaci, i kdyz v soucasne dobe jednou 1380

z reakci na negativni civilizacni dusledky, resp. na -*ekologickou krizi, je navrat k hodnotam v. Historie v. jako protip61u mestaje spjata S oddeJenim zemedelstvi od ostatnich Cinnosti. Do 19. st. bylo v evrop. zemich zemedelstvi naprosto prev1adajicim zpusobem obzivy na v. Dnes tvori zemedelske obyv. mensi cast venkovske populace, ktera je stale vice Cinna i v jinych hosp. sektorech. V prum. vyspelych zemich je pro v. typicka zemedelsko-prumyslova nebo prumyslove-zemedelska struktura. Ve znacnem poctu malych venkovskych sidel tvori podstatnou slozku populace obyv. velkych mest pravidelne prijizdejici za -*rekreaci. V. je pro ne mistem tzv. druheho bydleni. Ze s-gickeho hlediska zkouma v. nejen -*sociologie venkova a -*sociologie zemlidelstvi, ale i s-gie zpusobu zivota a s-gie rekreace. Nekterych soc. otazek si tradicne vsima demografie a soc. geografie, dnes i ekologie. Soc. obraz a problemy v., vetsinou v protikladu k mestu, byly jiz predmetem zajmu predstavitelu utop. socialismu (T. Campanella, T. More, R. Owen, Ch. Fourier, C. H. de Saint-Simon) a rus. rev. demokratu (A. l. Gercen, N. G. (;ernysevskij, N. A. Dobroljubov, V. G. Bllinskij). V puvodnim marx. pojeti splyvalo reseni rozporu "mesto _ venkov" s resenim rozporu mezi zemedelstvim a prumyslem. Take s-gie sla zprvu cestou polamich typologii. Toto pojeti se ujalo ve 20.-30. 1. 20. st. zv1. pod vlivem F. Tonniese a v souvislosti s obsahlym srovnavacim materialem shromaZdenym P. A. Sorokinem a C. C. Zimmermannem. Podle nich a dalSich autoru (napr. J. Deweye, O. D. Duncana, A. J. Reisse, M. Webera, H. Spencera, E. Durkheima) je mozne venkovskou (ne-mestskou) spolecnost, resp. komunitu, pospolitost (Gemeinschaft), charakterizovat posvatnosti (viz -*posvatne a profanni), mechanickou solidaritou (viz -*solidarita mechanicka a organicka), -*statusem, lidovosti, -*tradicionalismem, a naproti tomu mestskou spolecnost (Gesellschaft) svetskosti, organickou solidaritou, kontraktem a racionalitou (viz tez -*Gemeinschaft a Gessellschaft). Ve 40.-50. 1. v souvislosti se zvysenou profesni a odvetvovou mobilitou zalozenou na prostorove mobilite vznikl koncept kontinua "mesto - venkov". Byly vytypovany hlavni diferenciacni znaky, pomoci kterych Ize identifikovat jednotlive lokality polohou na tomto kontinuu: zamestnani, prostredi, velikost lokality, soc. heterogenita nebo homogenita, hustota obyv., diferenciace soc. struktury, mobilita a povaha interakce (L. Taylor, A. Jones aj.). Temito problemy se zabyvala s-gie vztaM mesta a v. neboli rurbanni sociologie, ktera se napf. v USA pestuje vedle s-gie venkova a s-gie mesta. Vyvoj od 60. 1. je poznamenan vznikem lokalit noveho typu (zejm. primestskych). Pojmy "mestsky" a "venkovskY" prestavaji byt postacujici, je vyzve-

davan soc. kontext geogr. a demogr. ukazatelu (R. E. Pahl, C. Mottura, H. Kotter). Od 70. 1. je zduraznovan venkovsky prostor z hlediska zdraveho -*zivotniho prostredi a hledaji se nejphrozenejsi cesty urbanizace, respektujici svebytnost venkovskeho prostoru: a) jeho prir. charakter ve spojeni s krajinafskymi aspekty, rustem rekreacni, pfip. i lecebne funkce, b) kontext sociokult. se zfetelem k udrfovani a rozvoji venkovske subkultury jako pojitka vesnickeho spolecenstvi s oporou v infrastrukture vesnice, c) ekon. aspekty, ktere zahrnuji rozvoj zemedelske vyroby v optimalnim propojeni s poskytovanim vybranych sluzeb, ne vsak na ukor "prirodnosti" a krajinarskych aspektu venkovskeho prostoru. Tento smer prosazujici se v celoevrop. mefitku usiluje 0 rehabilitaci venkovskeho prostoru a je reakci na negativni vlivy mestskych aglomeraci na v., na upadek nekterych venkovskych oblasti (mestske periferie, pohranici) souvisejici s nedostatky dopravni site, tech., obcanske a soc. infrastruktury v prislusnych sidlech (dusledek urbanistickych koncepci potlacujicich prvky svebytnosti venkovskeho prostoru). Zvysovani pritazlivosti bydleni a zivota na v. souvisi se zmenou hierarchie zivotnich hodnot. Stoupajici zajem 0 rozvoj venkovskeho prostoru v evrop. zemich se mj. projevuje ve znacnem poctu akci orga-nizovanych na urovni regionaini (v cele Evrope), subregionalni (v ramci zemi ES) i narodni Klicova postaveni rna v. ph reseni I'ady globalnich problemu: rustu poCtu obyv., zamestnanosti, dostatku energie, vyzivy, us merneni zivelne, prekotne urbanizace; bytove otazky atd. Koncept v. rna v Cechach take prakticky vyznam pri planovani struktury osidleni, racionalniho usporadani zivotniho prostredi (viz prace Z. Lamsera, J. Nikla, J. Pavlu, A. Slepicky a dalSich). Jedna se 0 tzv. uzemni planovani (v zap. zemich physical planning, menagement du territoire, Raumplanung), event. ruraini planovani, nekdy zahmovane pod ruralni geografii. A: country F: campagne, province N: Land I: campagna Lit.: Duncan, O. D. - Reiss, 1.: Social Charakteristics of Urban and Rural Communities. New York 1956; Friedman, G.: Villes et Campagnes. Paris 1952; Kayser, B.: La Renaissance rurale. Paris 1988; Librovd, H.: Liska ke krajine. Bmo 1988; Mottura, c.: Considerazioni sulla genesi e sulla crisi del concetto di "rural-urban" continuum. Quademi di Sociologia, 1967, C. 2; Pahl, R. E.: The Rural-Urban Continuum. Soeioiogia Ruralis 6. 1966, C. 3,4; Siepicka, A: Venkovsky prostor jako zivotni prostfedi. Praha 1970; Sorokin, P. A - Zimmermann, G. c.: Principles of Rural-Urban Sociology. New York 1929; viz tez --+sociologie venkova.

HuH veri fi k ace - (z lat. verificare =dokazat, zjistit; od verus = pravy) - overeni pravdivosti, postup, jirnz je rnozno zjistit, zda nejake tvrzeni je pravdive, event. za jakych podminek Ci predpokladu je pravdive. Zak1. pozadavkem na

v. je, aby kazda verifikacni procedura byla efektivni, tj. aby konecnym poetem operaci bylo mozno zjistit, zda dane tvrzeni je pravdive Ci nikoliv. V teorii v. existuje i tvrzeni, ktere fika, ze v libovolne konecne posloupnosti verifikacnich procedur existuje posloupnost minimalni. Jeji nalezeni rna velky vyznam pro zkraceni a tim i zjednoduseni verifikacnich postupu. Ve vedach, v nichzje mozna (alespon castecna) -*formalizace, maji nektere verifikacni procedury formu -*algoritmu. V matematice a logice, event. v dalSich vedach, v nichz se vyskytuji tvrzeni rnajici anaIyticky charakter, Ize v. provest logickymi, event. matem. prostredky. Klasickym pi'ikladem je udelovani pravdivostnich hodnot promennym a v. formuli vyrokove logiky pomoci pravdivostnich tabulek. Zak1. pozadavkem empir. v. je nalezt primefenou empir. evidenci. Pozadavek efektivni v. je vsak pfilis striktni, protoze takto nelze verifikovat tvrzeni, v nichz se neco vypovida 0 nekonecne mnozine prvku. Takovy charakter ale maji mnohe fyzikalni zakony, ktere by proto nebyly verifikovatelne. Avsak i singulami vyroky nelze nekdy z tech. duvodu verifikovat (napf. tvrzeni "na odvracene strane Mesice jsou hory", pokud bylo vysloveno pred kosmickYmi lety). V. byla proto nahrazena verifikovatelnosti, tj. moznosti verifikovat, a tento pozadavek byl pozdeji nahrazen principem konfirmace (potvrzeni), ktery v pods tate fika, ze tvrzeni rnuze byt empir. evidenci potvrzeno v urcitem pravdepodobnostnim stupni. Konfirmace je vztazena predevsim na hypotezy a teorie, 0 nichz nelze s jistotou fici, zda jsou ci nejsou pravdive v absolutnim slova smyslu, protoze vzdy obsahuji nejaka tvrzeni, ktera nebyla pine overena. V jistern smyslu opakem v. a zaroven vyzn. fi1.-metodo1. principem je -*falzifikace. A: verification F: verification N: Verifikation, Verifizierung I: verificazione Lit.: Camap. R.: Problemy jazyka vedy. Praba 1968; Church, A: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, New Jersey 1956; Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie, 2 sv. MUnchen 1972.

Cech

ve r 0 hod nos t - jeden ze zaki. pojmu matern. statistiky, na nemz je zalozena -*statisticka inference. Verohodnostni funkce je hustota -*statistickeho rozlozeni, resp. funkce pravdepodobnosti, v niz jsou dosazena znarna realna data (konkretni cisla ziskana sberem dat) a jez je funkci parametru, ktere se stavaji prornennymi argumenty. Vyskytuje se predevsim ve trech kontextech. 1. Princip odhadu parametrfi na zaklade max. verohodnosti urcuje nezname parametry tak, aby verohodnostni funkce pro dany soubor dat mela max. hodnotu, a tudiz urcuje to rozlozeni z uvazovane tfidy, ktere v danem smyslu maximalizuje vyskyt ziskanych dat. 2. Testy verohodnostniho 1381

Videiisky kruh

verejnost

pomeru jsou postaveny na principu testov{mi hypotez porovnavajicim funkce verohodnosti dvou konkurujicich si hypotez; je-li pomer verohodnosti ve prospech jedne hypotezy dostatecne velky, pfijimame tuto hypotezu. Tyto testy jsou velmi rozsfrene a pouzivaji se mj. u -tlogaritmicko-linearnich modelu, u slozitych lineamich modehi, pro spec. rozlozeni. 3. Verohodnostnf funkce je nositelem empir. informace v modelu bayesovske statist. inference; jejim spojenim s apriomim rozlozenim (ktere je vyrazem informace o parametrech, jiz rna vyzkumnik k dispozici pfed sberem dat) vznika aposteriomi rozlozeni pro nezname parametry, z nehoz Ize odvodit odhady i testy hypotez. Parametry jsou zde chapany jako -tnahodne veliciny. Verohodnostni funkce je tak nositelem informace, kterou poskytuji data prostfednictvim pfijateho pravdepodobnostniho modelu. A: likelihood F: credibilite N: Wahrscheinkichkeit I: credibilita Reh v ere j nos t - dnes je pod timto pojmem vesmes chapana vetsi cast -tspolecnosti (resp. -tnaroda, -tlidu) zainteresovana na vysledcich ekon. a spo!. aktivit s obecnejsim dopadem, na feseni urciteho spo!. problemu, resp. na spo!. deni jako takovem. Je to skupina, 0 jejiz pfizen se uchazi decizni sfera, polito strany, massmedia, producenti a distributofi spotfebniho zbozi. Na v. se orientuji nizne reklamni, propagacni, pi'ip. propagandisticke akce. Jeji odezva, tzv. -tverejne mineni, rna ve spolecnosti funkci -tsocialni kontroly. Rist. je v. ponekud variabilnim pojmemo Napf. v obdobi absolutistickych monarchii v zasade zahmovala okruh slechty, duchovnich a iifednictva, podilejici se tak Ci onak na sprave statu. Zaroven vsak existovalo sirsi pojeti v. zahrnujici i lidove vrstvy sjednocene v cirkvi a vyjadfujici se protestem proti nejruznejsim problemum soudobeho zivota. V 19. st. se utvofilo jine pojeti v., zahmujici pfedevsim -tintelektualy (ume1ce, literaty, vedce, zurnalisty), ktefi se z titulu sve spo!. role a vzdelani cHili opravneni hovofit k narodu a jeho jmenem. V obdobi uzakoneni vseobecneho -tvolebnlho prava a rustu masove vzdelanosti zacaly byt do v. zahmovany v zasade vsechny vrstvy spolecnosti, nebof existuje vZdy alespon nekolik zak!. probIemu, ktere vzrusuji a zajimaji veskerou populaci (napf. ceny potravin, bytovy problem, nezamestnanost, dnes i ekologie aj.). Jsou vsak i problemy, ktere jsou vlastni jen specialistum nebo urCitym soc. vrstvam, a proto se vedle celkove v. rozlisuji dilci, specif. v. (napf. odborna v., delnicka v., podnikatelska v., mestska v. apod.) V tzv. moderni spolecnosti existuje tedy paralelne vice v. Pfedstavitele techto v. usiluji 0 to, aby ziskali pro sve problemy co nejsirsi vrstvy obyv. a rozsifili tak svuj spo!. vliv. Reprezenatace jednotlivych polit. stran 1382

se obraceji bud na "nejsirsi vefejnost" nebo na spec if. cast ci casti v. (napf. na zemede1ce, nab. smyslejici obyv., duchodce apod.). Dnes muze byt kazdy jedinec v zasade soucasH v., a to i tehdy, kdyz se k problemum pfimo nevyslovuje, neangazuje se v tisku, na polit. shromazdenich, pfip. ani nevoli. V beznem smyslu a jazyku je v. nekdy chapana jako cast spolecnosti spojena v urCity celek tim, ze neni identicka se sferou vlady Ci decize, ze si uchovava pravo kontroly vuci moci a fidicim strukturam. V teto roli byvaji vnimany i specif. v. Napf. tzv. vedecka vefejnost v sirsim smyslu, zahmujici odborniky i zajmove zainteresovane laiky, se povaZuje za zaruku rozvoje teto oblasti, ale i toho, ze v ni nepfevladne voluntarismus, nedojde k monopolizaci urCitych koncepci, popf. is vedou spojenych mocenskych struktur. Obdobne funguje siroka v. i ruzne specif. v. pfi feseni problemu ekon. transformace, priva-tizace apod. Zadna v. neni homogennim celkem, uvnitf vzdy existuji skupiny aktivnejsi a pasivnejsi, pusobi ruzne ideove proudy apod. V. se muze i strukturovat do ruznych spo!. hnuti, organizaci (formalnich Ci neformalnich), muze volit sve mluvci, pronikat do massmedii apod. Postupem doby se v. na jedne strane vice strukturuje z nejruznejsich hledisek (diky bohatejsi strukturaci zajmu obyv.), na druhe strane se v dusledku rustu mnozstvi problemu, ktere se stavaji -tveci verejnou, zvetSuje tzV. sirSi vefejnost. Ucinnost tlaku v. na decisni organy ana celkove spo!., ekon. a polito deni zavisi na politickem zfizeni a -tpoliticke kulture zeme (spolecnosti). V totalitnich statech (viz -ttotalitarismus) je funkce v. potlacovana, existuje snaha redukovat ji na pouhy formalni doplnek charismaticke aktivity vOdcu Ci polit. strano I v techto podminkach vsak urcity tlak sirsi v. na mocenske struktury existuje a musi byt bran v potaz pfi feseni nejruznejsich otazek vyvoje spolecnosti (viz -tfasismus, -tkomunismus). A: public F: public N: Offentlichkeit I: pubblico Lin v e s n ice - zakl. sidlistni jednotka ve venkovskem prostoru, ktera jako spravni celek je nazyvana venkovskou obci a vymezena max. poctem obyv. (hranice se vetsinou pohybuje mezi 2 az 5 tis. obyv.), z hlediska s-gickeho je dulezitou soucasti soc. struktury, spec if. -tkomunitou. Podle 1. A. Bldhy Ize v. definovatjako zivy soc. organismus s vlastni hmotnou a duchovni kulturou a funkcemi. Konkretni podoba dnesni v., resp. vesnicke komunity, je ovlivnena dlouhodobym vyvojem. V. vznikla -tneolitickou revoluci, pro niz je typicky pfechod od pfisvojovaciho k vyr. hospodafstvi, a tedy i k zakladani trvalych sidel jako skupin -tusedlosti. Prvni osady vesnickeho typu jsou znamy

v oblastech s pfiznivymi pfir. podminkami (Pfedni Asie, Dalny vychod, Stfedni Amerika, pak jihovych. Evropa Balkan, Podunaji, Karpatska kotlina), pozdeji se rozsifily do stfedni Evropy. Zakladani novych osad a rozvoj v. je spojen s rustem -trodu, ktery je zase podporovany trvaIym osidlovanim. V obdobi rozkladu rodove spolecnosti O. tis. pf.n.!.) se puvodni rodove obce meni ve vesnicke sousedske -tobciny s vetsim poctem obyv., kde ztraci puvodni velky vyznam -tpfibuzenstvi, pOda se zcasti dostava do skutecne ddby osadniku, zemede1cu a femeslniku (pficernZ vlastnikemje panovnik, slechta, cirkev, mesta), v organizaci a fizeni vesnickeho spolecenstvi hraje velkou roli -tcirkev a delba prace zajisfuje hosp. a kult. sobestacnost. Feudalni panstvi se skladala z poddanskych v. tohoto typu (viz -tpoddanstvi). Vyvojem delby prace dochazelo postupne k oddelovani remeslne vyroby a k pruniku penezniho hospodarstvi na v. Ve 12.-15. st. vznika na v. instituce rychtafstvi s nizsi soudni a spravni pravomoci. Ve vetsich v. se zakladaji skoly. V. si zachovavaji kompaktni soc. strukturu, vyrobu pro vlastni spotfebu a jsou samostatnym, uzavrenym celkem, relativne izolovanym od ostatniho sveta. Takova vesnicka spolecenstvi byla rozSifena v Evrope, Asii a dodnes lze jejich stopy najit v rozvojovych statech Jizni Ameriky, Afriky a Asie (do 19. st. i v Evrope, napf. srbska zadruha, ruska obcina). Prunik kapitalismu na venkov znamenal koncentraci zemedelske vyroby, vtahovani rolnika na trh, diferenciaci soc. struktury v. Narusil uzavfenost a homogenitu v. i pronikanim polit. a kult. vlivu mesta, jeho -tkulturnich vzoru. Vzrustajici rozmanitost soc. struktury v. a zvysovani poctu obyv. dojizdejicich za praci do mest podstatne ovlivnuji ekon., soc., polit. i kult. zivot v. Promeny soucasne v. smefuji ke stirani tradicnich rozdilu mezi mestem a venkovem v zivotni urovni a zivotnim zpusobu. Mezi puvodni charakteristiky vesnickeho spolecenstvi patH pevna instituce -tvlastnictvi a svazek s -tpudou, relativni kult. izolovanost, -ttradicionalismus, silna spo!. kontrola a zv!. postaveni -trodiny dane jeji zdvojenou funkci v -tzemedelskem rodinnem hospodarstvi. Dnes se tyto rysy v ciste podoM vyskytuji jen zfidka. Instituty mesta a prumyslu vrustaji do vesnickeho spolecenstvi pusobenim hromadnych sdelovacich prostfedku, transferem kultury, rozsifovanim prumyslovych forem organizace a metod prace v zemMelskych podnicich, rozsifovanim ucasti obcanu v. v jinych spo!. seskupenich mimo vlastni v. atd. V souvislosti s tim dochazi ke zmenam Cinnosti venkovskeho obyv. i jejich zivotniho stylu, jejich postoju, stereotypu, systemu hodnot. Procesy -turbanizace venkova a industrializace zemedelske vyroby s sebou pfinesly i negativni dopady na -tzivotni prostredi. Ze s-gickeho hlediska se v. zabyva

sociologie vesnice, prakticky se pfekryvajici se -tsociologii venkova a -tsociologii zemedelstvl. A: village F: village N: Dorf I: villaggio Lit.: Czarnowski. S.: Podlote ruchu chlopskiego. Warszawa 1959; Maine, H. 5.: Village Communities in the East and West. 1895; Rubik, l.: Jaka bUde nase vesnice. Praha 1963; Stanek, I.: Agrarni modely v soudobem svete. Praha 1966; Tauber, 1.: Kdo iije na vesnici. Ceske Budejovice 1965; Tauber. 1.: Problemy, iikoly a metody studia socialniho rozvoje vesnice a zemectelstvl. Praha 1962; viz tei -+sociologie venkova, -+venkov.

HuH ve s n i c k a de t s k a viz vychova rodinna nahradni v est b a viz profetismus v hie d viz intuice Vidensky kruh - skupina empir. orientovanych filozofU a vedcu, ktera vznikla v r. 1929 iniciativou M. Schlieka ze Spolku E. Macha (Schlick byl Maehovym pokracovatelem na katedfe filozofie induktivnich ved na videnske univerzite). V.k. se formoval tez pod vlivem L. Wittgensteinovyeh myslenek 0 funkci jazyka ve ved. analyze a B. A. W. Russellovy logiky. Byli v nem sdruzeni teoretici ruznych profest filozofove a logikove (M. Schlick, H. Feigl, F. Waismann, R. Carnap, K. GOdel), sociologove (0. Neurath), historikove (V. Kraft), matematikove (H. Hahn), fyzikove (P. Frank). Pres znacnou rozdilnost odbomeho zamereni spojovala cleny V.k. snaha 0 vytvofeni tzv. jednotne vedy. Prostredkem k tomuto cili melo byt pIne vyuziti modemi -tlogiky v analyze formalni struktury -tjazyka. Do vedy pak mohou byt zahrnuty jen takove vyrazy, ktere lze formalizovat a podrobit -tverifikaci, ktera je kriteriem smysluplnosti vet. -tFilozofie byla pojatajako analyza vet a pojmu empir. ved. Vytvofeni novych zakladu vedy bylo hlavnim pfedmetem zkoumani celeho smeru 10gickeho pozitivismu, kam krome V.k. patfila tez vlivna berlinska a Ivovsko-varsavska skola (viz tez -tneopozitivismus). POdou nazorove konfrontace clenu V.k. se stal casopis Erkenntnis, vydavany spolecne s berlinskou skupinou do r. 1938. Vliv V.k. se pozdeji uplatnil pfedevsim v anglosaske filozofii. Velkou zasluhu na tom mel R, Carnap, ktery odesel do USA (nasledovan Godelem a Feiglem) a podnitil zde vznik sdruzeni International Encyclopedia of Unified Science. Logicky pozitivismus se v dalSim vyvoji postupne transformoval do ruznych podob postpozitivismu a filozofie jazyka. Od r. 1977 se obnovilo vydavani casopisu Erkenntnis jako platformy pro analytickou filozofii pod vedenim C. G. Hempela, W. Stegmullera a K. W. Esslera. A: Vienna Circle F: Cercle de Vienne N: Wiener Kreis I: circolo di Vienna 1383

viktimologie

vira

Lit.: Ayer, A.: Language, Truth and Logic. London 1936; Camap, R.: Problemy jazyka vedy. Praha 1968; Kraft, V.: Der Wiener Kreis. Wien 1950; Schlick, M.: AlIgemeine Erkenntnislehre. Berlin 1918; Viceni/(' J.: Spory o charakter metodol6gie vied. Bratislava 1988.

Par

viktimologie - (z angl. victim =pasivni, nedobrovolna obei; lat. logos = slovo, fec, veda) - kriminologicky podobor, ktery studuje, jak -tobet trestneho cinu pfispela svou pfedchozi neopatrnosti nebo provokaci k jeho spachani. V., ktera vznikla v r. 1948, rna prakticky vyznam v prevenci, neboi zobecnuje poznatky 0 okolnostech, jet pfispivaji k pachani trestne Cinnosti. Studuje take "viktimogenni deformaci osobnosti" a "kriminogenne-viktimogenni" charakter nekterych poskozenych. Viici recidivujkim obetem doporucuje opatfeni "viktimologicke profylaxe". Prikladem je instruovani deti ve skole nebo zen 0 okolnostech, za jakych by se mohly stat obeti zlocinu. Rozlisuje se viktimnost provinila a neprovinila. Pfikladem prvniho typu jsou lide neopatmi nebo takovi, kten sarni ignoruji zasady moralky, provokuji, takZe se posIeze stanou obeti utoku. Neprovinilou viktirnnosti je pfipad napadeni zakrocujiciho policisty. Od poloviny 70.1. se v. venuje nejen studiu chovani obeti trestneho cinu, ale take poskytovani pomoci viktimizovanym osobam, ktere prozily psych. trauma, ztratily nasledkem zlocinu blizkeho pfibuzneho apod. Na mnoha mistech (nejdrive v USA, potom i jinde) byly zfizeny "horke telefonni linky diivery", byly pfijaty programy poskytujici pomoc obetem sexualnich zlocinii a chranici obeti pfed mstou ze strany pachatelii; do cele akce byvaji zapojeny agentury soc. sluzeb a zakladaji se fondy k uhrade poradenstvi, rehabilitace, usleho vydelku, pomebneho a pomoci pozustalym. Napf. v r. 1980 Cinila v USA "obetni kompenzace" 80 mil. dolarn. A: victimology F: victimologie N: Victimologie I: vittimologia Lit.: Bard, M. - Sangrey D.: The Crime Victims Book. New York 1979.

VlK vina - negativne obecne ci individualne vnimane a interpretovane vMome Ci nevMome poruseni zasad, jimiz se ridi vzajernne vztahy lidi, vztah jedince ke spolecnosti (obci, statu) ci k nejake autorite pravni, moralni nebo nabozenske. V nasi kultufe se nejcasteji mluvi 0 v. ve smyslu pravnim ci moralnim. Rimske pravo rozlisovalo mezi dvema zakl. formami "zavineni": jedna byla diisledkem zleho umyslu (dolus) a druha nedbalosti (culpa). Se zlym umyslem je spojovan takovy zpiisob jednani, kdy jednajici vMome skodi, tzn. ze vi, ze jeho jednani miize mit skodlive nasledky. V. z nedbalosti je zpiisobena tim, ze si clovek neuvMomuje skodlive ucinky sveho jednani (miize to byt i v. z opomenuti, nekonani), pi'icemz nedbalost muze 1384

mit riiznou intenzitu. V moralnim smyslu se v. rozurni bud -todpovMnost za neco zleho, nepfijemneho, nebo sam zly cin, provineni proti obecnemu dobru. 0 "politicke vine" se mluvi v souvislosti se zanedbanim Ci lhostejnosti v pocinani polit. viidcii, ktefi vehnali cele narody do hriiznych valek ci uskutecnovali genocidu jinych narodu nebo nepfatel jimi vyznavane ideologie za pfispeni zfanatizovane mensiny ci s nemym souhlasem "mlcici vetsiny". S timje spojena problematicka idea kolektivni viny jako diivodu pro potrestani pfislusnikii celych narodii Ci vsech clenii polit. stran, jejichz jmenem byly hriizne ciny provadeny. V. se vyskytuje take ve smyslu nab. nebo metafyzickern. Tomas Akvinskj fika, ze v. je "dobrovolna nezrizenost nebo postradani dobra". V. miize byt odpustena, ale takove odpusteni pfedpoklada nejprve uCinnou Iltost, v katol. prostfedi -tzpoved', -tpokani a nasledne smffeni. Apeluje se pfitom na -tsvMomi, na schopnost a tendenci cloveka jasne rozlisovat ve svem rninulem i budoucim chovaru mezi tim, co je tfeba pi'ijmout, udelat, protoze to je spravne, a tim, co je nutno odmitnout jako nespravne, spatne. Smifenim se zde rozumi ten ukon ve vrcholne sfefe svedomi, kteremu v rovine prava odpovida obvykly zavazek "nahrady skody". Tzv. metafyzicka vina vyplyva podle K. Jasperse z pocitu -tsolidarity, z pfesvMceni, ze clovek je spoluzodpovMny za vsechno bezpravi a vsechnu nespravedlnost na svete, zvl. pak za vsechno, co se deje v jeho pfitomnosti nebo s jeho vMomim. Existuje pfedpoklad tzv. existencni viny, kterou na sebe clovek uvaluje, kdyz porusi fad lidskeho sveta, jehoz zaklady zna a uznava jako podstatnou slozku sve vlastni i obecne lidske existence. V. tedy sice vznika odepfenim poslusnosti viiCi nejakemu -ttabu, ale tabu a tabuizace mohly vzniknout jen proto, ze viidcove ranych spolecnosti poznali a respektovali zakl. antropol. skutecnost, ze clovek se miize provinit a byt si toho vMom. V. byva casto redukovana na poruseni pravekeho i modemiho tabu - na pfestupek viici rodicovskym aspol. institucim. Pocit v. je pak mozno chapat jako pouhy nasledek strachu pfed trestem a pokaranim uvedenymi instancemi. Rozdil mezi vykladem v. jako pfestupku proti obecne uznanym -tnormam, resp. proti pravnim normam a -tmoralnim normam, a jako pocitu bytostneho se1hani, ktery je z hlediska s-gie omzkou miry identifikace s danou normou, resp. otazkou miry -tsocializace, povysili nekteri antropologove na kriterium rozdilu kultur. R. F. Benedictovti (The Chrysanthemum and the Sword, 1946) dichotomizovala kultury podle toho, zda se opiraji 0 "stud" nebo 0 v. V "kultufe studu" se lide trapi kvUli duvodiim svych Cinii, kviili tomu, co a proc poskodili, ukladaji si vnitfni sankce a zaroven si silne pi'ipousteji mineni okoli, ktere uvazuje

stejnym zpiisobem. "Kultura viny" stavi na samotnem cinu, na tom, ze je pi'estoupenim daneho zakona, jehoz diivody jsou nekdy skryte. Podle M. Meadove, ktera rovnez pouziva tuto typologii kultur, lze vetsinu pi'ir. narodii pfifadit k prvnimu typu, ke "kultui'e studu", zatimco riag ki'esiansky svet je typickou "kulturou viny". Castecne empir. potvrzeni teto hypotezy lze nalezt v C. K. M. Kluckhohnove a Leightonove vyzkumu "bilych" a indianskych deti - ve zjisteni, ze prvni jsou vychovou nuceny fidit se urcitymi vzory chovani, druhe delaji to, co vyplyva z pfir. podminek. Vyskytuji se ale i zcela protichiidne pohledy na pfir. narody - napi'. H. Kelsen (1941) charakterizuje naopak "prirnitivni system" kategoriemi v. a trestu. Zminene koncepce jsou kritizovany za zjednodusovani, casto z psychol. a psychoanalytickych pozic. Podle S. Freuda (Das Unbehagen in der Kultur, 1930) je pocit v. nejvyssim znamenim vyvoje kultury a pro jedince je diilezity proto, ze se za nej plati ztratou -tstesti. Z psychoanalytickych poznatku mj. vychazi -tsociologie emoci, ktera se zabyva otazkou v. (vedle tradicnich disciplin -tsociologie moralky a -tsociologie nabozenstvi). A: fault, guilt, blame, culpability F: faute, tort, culpabilite N: Schuld, Verschulden I: colpa Lit.: Buber, M.: Vina a pocit viny. In: Buber, M.: Bolest a nadeje. Praha 1992; Jaspers, K.: (1965) Otazka viny. Praha 1991; Singer, M.: Shame and Guilt. A Psychloanalytic and Cultural Study. Springfield 1953; viz tei ---+socio10gie emoci, ---+socio1ogie moralky.

Much, Vod

vina kolekti vni viz odpovMnost, vina vir a - obecne presvMceni, vnitfni jistota 0 pravde, spravnosti, existenci neceho, co nelze empir. ani logicky prokazat. Pfedmetem nab. v., kteraje typickym pripadem v" je entita -tboha, realnost -tnadprirozena a -tzazraku, ktere v nem maji sviij puvod. Takova v. je zakladem -tnabozenstvi. V ki'esiansko-teologickem smyslu je nab. v. nejobecnejsim vyrazem osobniho pomeru cloveka k Bohu, uznanim jeho moci nad clovekem a uznanim moznosti spasy, vyjadrene v Jezisi Kristu. Takova v. je zdrojem jednani, mentkem rozhodovani. V dejinach -tkresfanstvi prochaze1 ale obsah pojmu v. dlouhym vyvojem a byl konkretizovan z rozlicnych hledisek. Vychodiskemje vyklad v. v -tjudaismu. Ve Starem ztikone se za projevy v. povazuje: a) poslusnost zakoniim, z niz plyne podfizenost Bohu, b) vyznani, jehoz zvlastni a vylucny charakter mel pfispivat k vymezovani postaveni zidovstva v helenistickern (prip. antickem) prostfedi, c) zboznost, tzn. zivot smefujici k vyjadreni nejvyssiho dobra a ctnosti. Zakl. dvojvyznamem hebr. slova pro v. "emet" je ovsem vemostjako pravda (Bozi povaha, na niz v. reaguje) a aktivni duvera, spolehnuti, oddanost (zpiisob, jimz se v. pravde poddava).

Funkcionalisticke pojeti v. prolina celymi dejinarni ki'estanstvi a bylo vyuzivano zejm. v -tmisionarstvi. V Novem zdkone je v. popsana jako spolehnuti na to, v co doufame, a jistota necim, co nevidime. V kresianskem staroveku dosla zvysene pozomosti v. jako poznavaci akt, nebof pojem "fides" oznacoval totalitu zivota kresiana a zakl. prizma, z nehoz mohl posuzovat celek sveta. Tento postoj se odrazi ve slavne veteAugustinove: "Credo, ut intelligam". Systematicka zpracovani v. jako fil.-teologickeho problemu jsou typicka az pro stfedovek, napf. pro dila Vilerna z Auxerre nebo Tomase Akvinskeho. V. je nadale posuzovana jako zakl. ki'esfanska -tctnost a je spojovana s urcitymi funkcemi Ci realnou hodnotou, kterou Tomds Akvinskj vymezil jako "inchoatio vitae aetemae" (pocatek zivota vecneho). V souvislosti s tim byla ve stfedoveku rovnez postavena omzka rozumove duveryhodnosti zjeveneho nabozenstvi. Ohlasy jejiho reseni pfetrvavaji do novoveku a explicitne se objevuji v definici nab. v. vytycene tridentskjm koncilem (1545-1552, 1562-1563), podIe niz je v. aktem rozumoveho souhlasu, kterym se clovek podfizuje Bohu a pfijima pravdu zjeveneho uceni. Toto tvrzeni je ovsem vedomou kontrapozici reformacniho pojeti v. jako bytostne diivery v Bozi slovo. Tridentskj koncil tedy posunuje teziSte vykladu v. od fil.-teologickeho k cirkevne-teologickemu. I. vatikdnskj koncil (1869-1870) definoval v. jako nadpfirozenou ctnost, ktera nespociva na rozumovem poznani, ale na autorite zjevujiciho se ki'esianskeho Boha, a ktera oznacuje popud pfijmout z Bozi milosti nazor, ze Bohem zjevene je pravdive. Teologicky je tato definice zamerena proti -tracionalismu a obsahuje tyto momenty: v. se vaze k Bohu, ktery je jejim formalnim i obsahovym objektem; v. je duchovnim povaZovanim neceho za pravdive a odlisuje se od -tvedy; v. je rnravnim aktem dobre yule, ktera pfijima to, co se povazuje za pravdive; v. je uznanim svedectvi a autority, ktera vyzaduje poslusnost. Na II. vatikdnskem koncilu (1962-1965) nebyla v. primo predmetemjednani, pfesto vsak bylo jeji chapani teologicky rozsii'eno 0 dva aspekty, tj. 0 rozliseni v. v Krista (aspekt christologicky) a v. v -tcirkev. Pfijetim obou techto aspektii byla nab. v. definovanajako Kristem pfinesena spasa, ktera je zakotvena v cirkvi a v povefeni cirkve jako zaklad a poeatek vseho zivota. :livot smefuje ke spase a vykoupeni. Pod tlakem sekularizace polozil II. vatikdnskj koncil velky diiraz na subjektivni stranku v. - mela by vychazet pfedevsim z osobniho rozhodnuti pfijmout bfemeno cirkevne-teologicky urceneho "noveho zivota v Kristu", ktere v silne akcentovanem soc. rozmeru znamena predevsim lasku k bliznimu (ktera je ucastenstvim na vy1385

vkus

vira politicka

koupeni). I v soucasnosti zustava uceni 0 v. pevnou soucasti soc. a antropol. koncepci ---.teologie, byf jsou vyklady v. vicedimenzionalni. Z vnejsiho pohledu se v. zda ve vsech nabozenstvich tvofit pomeme sloZil)' system dilcich v. (v urCiffi dogmata, v ucinnost urcitych ritualu), z nichZ nektere jsou pokladany za zakl. Vypadkem takove zakl. dilci v., resp. tim, ze pfestane byt povazovana za zakl., vznikaji ---.hereze. Nab. v. nemusi byt podlozena obecne pfijatymi, institucionalizovanymi ---'dogmaty, muze se vztahovat k ryze "osobnimu Bohu" a vytvaret si vlastni normy, ---'ritualy. Na druhe strane existuji propracovane nenab. ideal. systemy zcasti (vetsinou nepfiznane) postavene na v. (viz ---.nabozenstvi svetske). Potfeba v. se spojuje s iracionaIni slozkou lidske osobnosti. Nekdy se projevuje pouze v. v dilci principy (vetsinou odvozene z nejakeho nabozenstvi) - napf. v dobro, spravedlnost, odplatu, trest, stesti, lasku, osud apod. V. byva posilovana naplnenim ideje, ve kterou clovek vefi, resp. empir. dukazy, ktere ale pro jeji existenci nejsou nutne. Slabou v. podlamuje zklamani (iako otfeseni v. v jakehokoliv boha se uvadi katastrofa v Nagasaki a Hirosime). V. vetsinou psych. posiluje, pomaha celit ---'odcizeni, pfinasi ---.nadeji. Ztrata v. (v neeo nebo v nekoho) muze vest k apatii, ke skepticismu, k destrukci osobnosti. Ze s-gickeho hlediska se v. v nejsirsim slova smyslu jevi jako ---'hodnota, resp. system hodnot formujicich ---.postoje a pusobicich jako ---.motivace chovani. S-gii zajima, ze spolecny system v. pomaha vytvafet uzsi i sirsi komunity, specifikuje jejich vnitfni vazby, je pfedpokladem uznavani urCitych osobnosti atd., take ze v. rna normotvomou ulohu, ze hist. vede k soc. diferenciaci, resp. k jejimu akceptovani, k identifikaci s ni, a zaroven ji svym zpusobem pfekonava (pfed Bohemjsou si lide rovni). Sociologove vetSinou zkoumaji kategorii v.jako synonymum nabozenstvi a vsimaji si jejich projevu v rovine soc. jednani a jejich dopadu na Zivotni sty!. Urcite vzite nab. ukony, ktere byly puvodne projevem V" se mohou zmenit na spo!. zvyklosti, vetsinou uz nepodlozene v., coz je jeden z projevu ---'sekularizace. (Viz tez ---.sociologie nabozenstvi.) A: faith F: foi, croyance N: Glaube I: fede, credenza Lit.: Binder, H.: Der Glaube bei Paulus. 1968; Bornkamm, G. - Barth, G. - Held, H. J.: Uberlieferung und Auslegung im Matthausevangelium, sv. 105-108. 1970; Grasser, E.: Der Glaube im Helzregbrief. 1965; Hejddnek, L: Filozofie a vira. Praha 1991; Metz, J. B.: Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Mainz 1977; Pannenberg, W: Grundzlige der Christologie, Glitersloh. 1964; Schenk, W.: Die Gerichtigkeit Gottes und der Glaube Christi. Theologische Literaturzeitung, sv. 161-174. 1972; Welte, B.: (1965) Was ist glauben? Freiburg 1982.

vir a pol i tic k a viz nabozenstvi svetske vis n u ism u s viz hinduismus 1386

HoB

vi t a lit a viz demografie potencialni viz e viz nevedomi kolektivni, vizionarstvi viz ion a r s tv i - (z lat. visio = zfeni) - komunikace vizi jako zjevene, "vnitfnim zrakem" videne pravdy a obvykle jeste jeji dalSi "rozpracovani" formou ---.doktriny (coz je charakteristicke zejm. pro fadu mystiku, ackoli extaticke vize jsou v ---.mystice pokladany spiSe za pfekazku "osviceni"). Obsahem vizi jsou zrakove obrazy doprovazene casto sluchovymi dojmy. V teologickem pojeti jsou vize prostfedky zjeveni. Za nejdokonalejsi jsou povazovany tzv. intelektualni vize, za zavadejici tzv. telesne vize. Problematicke jsou "imaginativni vize", coz jsou obrazy, ktere maji symbol icky nebo alegoricky vyznam. AnaIyticko-psycho!. skola C. G. Junga soudi, ze zdrojem v. jsou obrazy ---'kolektivnlho nevedomi. W. F. Bonin (1976) chape vizi jako "paranormalni informaci" a zduraznuje, ze je to jev vice soc. nd individ., ktery rna komunikativni charakter. W. Tisch (1987) uvadi, ze kdo rna vizi, proziva obrazovy prubeh "oCima ducha". Vize nemusi byt smyslovym klamem, v protikladu k halucinaci muze byt zachovano vedomi rozdilu od reality. Vize casto souvisi se stavy vyvolanymi pozitim drog, s psychosomatickylmi, horecnatymi stavy, ajsou pfibuzne snum. Mysticke zazitky jsou v psychopatologii interpretovany jako spojeni s hysterickymi fenomeny. Duchovne zalozeni lide maji sklon k pfedstavam nadprirozenych jevu a veci (sv. Jan od KfiZe). Zdrojem vizi mohou byt i exaltovane idea!' pojeti sveta a spolecnosti (T. More, T. Campanella a dalSi), vize maji i puvod ume!. (W. Blake). Proslulymi vizionari byJi Emanuel Swedenborg, sv. Terezie z Avilly, sv. Antonin Padudnsky (u poslednich dvou se projevovaly charakteristicke nab. vize Jezise Krista, Panny Marie, andelu). Detemjsou pripisovany skup. nab. vize (napr. v pripade portugalske Fatimy). V pfiznivych hist. podminkach muze mit v. i znatelnejsi soc. dopady, muze ovlivnit vef. mineni i individ. a skup. chovani. V tomto smeru pusobi hlavne vize budoucnosti zpracovane jako proroctvi. Vzhledem k predpokladane komunikaci s ---'nadpfirozenem se vetsinou vztah k vizionarum pohybuje v extremnich polohach krajni neduvery nebo nekritickeho prijeti. A: visionariness F: etat (condition) de visionnaire N: Vision I: condizione visionaria Lit.: Benz, E.: Die Vision. Stuttgart 1969.

Nak v k u s - (z ces. slova gusto, to z lat. gustus = chui) - v nejsirsim, nespecif. smyslu zaliba, choutka, takt, smysl pro slusnost, jemnost, elegantnost. Hist. se vyvinulo dvoji poutiti terminu v.: 1. V. oznacuje schopnost lidi rozeznat

esteticke hodnoty zapadajici do ramce urCite kolekt. ---'normy, ---.spolecenske konvence, ---'kulturniho vzoru, resp. schopnost chovat se podle nich. V. se tedy projevuje ve zpusobu jednani, v Cinnosti i jejich vyslednych produktech. Pohybuje se na hodnotici skale "kladny - zapom)"', resp. "dobry - spatn)'" ("vkus - nevkus"). Dobry v. je v soc. prostfedi sdilejicim danou nOfmu znamkou kuItivovanosti, zvysuje prestiz, event. pomaha k roli ---'arbitra v situacich estetickeho hodnoceni, muze byt i jednou z podminek ziskani urCiteho vyssiho soc. postaveni. Projevy spatneho v. jsou znamkou nekultivovanosti, byvaji spojovany s oznacenim kyc, kycovitost, neomalenost, vulgarnost. 2. Termin v. se uziva jako globalni charakteristika estetickeho zamefeni hist. etapy nebo urcite spol. vrstvy, etnicke skupiny apod. Hovofi se 0 tzv. dobovem vkusu, narodnim vkusu, lido vern vkusu apod. V tomto pojeti neni tato kategorie postavena na hodnotici skaIe "dobry spatn)'" a kryje se temef s pojmy ---'styl ci sloh (viz ---'sloh umeIecky, tez ---.styl zivotni). I zde je ovsem podlozena urCitou estetickou normou, platnou v sirokem soc. mefitku. Etymologicky zaklad pojmu v. i oba uvedene zobecnele vyznamy svedci 0 silne soc., kult. a hist. relativizaci jeho obsahu, vychazejici z ruznych pojeti esteticna, resp. z jeho riizneho vnimani, z miry zavaznosti a zobecneni esteticke normy, na niz je v. vazan, a take z intervenci mimoestetickych fakton}. Velmi rozSffene bylo a je pojeti v. jako citu pro krasu, jejiz vnimani je spojeno s pocitem libosti. V tomto vyznamu se v 17. st. zacal termin v. pouzivat jako esteticka kategorie, udajne pfedevsim z iniciativy B. Gracwna y Moralese. V Ordculo manuali z r. 1647 rozlisoval tyto schopnosti cloveka: tvurci duch, usudek a vybrany v., jenz slouzi k poznavani krasy a hodnoty umeni. Ale uvadi se, ze obsah kategorie v. (nikoli term in v.) Ize najit uz u Platona, ktery ztotoznoval krasu s umernosti obsahu i formy a zaroven s dobrem, predpokladal soulad uCinku vnimane skutecnosti s emocionalnim zalozenim cloveka a pozadoval, aby polovina casu ditete byla venovana tanci, zpevu a poslouchani lidovych mytu - jinak feceno pestovani v. Aristoteles v podobnem kontextu zduraznoval nutnost pravidel a vzoru pfi vychove. Ale v. je pfedevsim vyzn. kategorii a tematem 18. st. Popularni byly traktaty z prvni poloviny st., ktere vyustily do prvniho shrnuti pojmu ve Voltairove Dictionnaire philosophique. Heslo "Le gout" je zde v zasade vysvetlovano jako schopnost rozpoznavat krasu a duraz je polozen na pestovani a tfibeni dobreho v.' v souvislosti s sifenim vzdelanosti. Eseje 0 v. psal Ch. L. Montesquieu a dalSi. V ramci klasicistni estetiky Ch. Batteux (1746) prohlasoval, ze v.je pro umeni tim, Cimje pro vedu intelekt. VedleJ. B. Dubose byl zastancem koncep-

ce "sebelasky", podle niz se v. fidi tim, jakje cloveku blizke to, co vnima, do jake miry jde 0 odraz jeho vlastnich citu, jak dalece to lichoti jeho slabostem. Krome popirani univerzaniho v. C. A. de Helvetiem (1758) jsou to prvni relativisticke teze v teto oblasti. V zasade pro klasicisty i osvicence je v. specif. formou poznani, odlisnou od citu i rozumu. Kriticky postoj k temto teoriim zaujal J. J. Rousseau, podle nehoz v. neni nic jineho nd schopnost rozeznat, co se vetSine lidi libi, ktery ale pfitom haji ideu "vrozeneho vkusu". Tema v. bylo v teto dobe velmi frekventovane i v Halii, kde byla dokonce zalozena Academia del Buon gusto (Akademie dobreho vkusu), jejimz ucelem bylo ocistit v. zejm. od vystrednosti barokni estetiky. Ale G. V. Gravina uz uVaZoval o zmene v. s dobou a L. A. Muratori 0 jeho zavislosti na spo!. okolnostech. Rada ang!. teorii v. vychazela ze senzualismu (iiz J. Locke), pozdejsi zname koncepce A. Shaftesburyho a dalSich usilovaly 0 spojeni v. a krasy s ---'mravnosH a dobrem. D. Hume (1739) chapa! v. jako naucitelnou zpusobilost rozeznat krasne, jehoz meritka urCiI Buh stanovenim radu i forem veci. Caste bylo hledani zakladu v. v povaze cloveka, lidstvi (J. G. Herder aj.). Empiristicke koncepce hovofily 0 shode vetSiny lidijako kriteriu v. (napr. E. Burke, 1757).1. Kant (1769, 1790) pouziva termin "soud vkusu", v nemz nejde 0 usuzovani "jak to je", ale "jak by to melD byt". Podle Kanta patfi v. k soudnosti reflektujiciho typu a je podrizen principu ucelu ci adaptace. Spolupraci smyslu a rozumu v soudu v. nazyva Kant "sensus komunis". Negativni postoj k teoriim v. zaujal G. W. F. Hegel, ktery (ve sve Asthetik) kritizuje v. jako jednostrannou, popisnou kategorii. Ale v. ztraci vyznam i pro romantiky, ktefi neuznavaji esteticke hodnoceni, pokud sarno neni ume!. dilem. Pro 19. st. jsou typicke pozitivisticke koncepce v. (napr. G. Aliena) a relativizace a subjektivizace jeho kriterii (F. Nietzsche a daIS!). Ve 20. st. je spojovana ztratu univerzalniho vyznamu v. s krizi evrop. kultury, s dehumanizaci umeni, se zmasovenim kultury a dominanci prumyslove vyroby. V historii uvazovani 0 v. se stfidaji durazy na proces estetickeho vnimani s durazy na soc. regulativy tohoto vnimani, na pravidla, kriteria. S-gii pfirozene zajima pfedevsim druha poloha spojena s normativnim zakladem v., s jeho vazbou na zvyky, kult. vzory a spo!. konvence. V. by va primo definovan jako shoda s estetickou normou, zatimco nevkus jako nepodafeny pokus 0 jeji naplneni. Bezne se stale pfedpoklada moznost naucit se v. (viz termin "skoleny vkus"), i kdyzje ponekud neurCitym pfedmetem soc. ucen!. Pfedpoklada se tez, ze za urcitych okolnosti muze podobu esteticke normy nabyvat i ---'moralni norma, a proto byva v. spojovan se slusnosti, "jemnosti mravu" 1387

vlastnik

vladce

apod. Podle nekterych autoru monUni kriteria intervenuji nejsilneji do tzv. lidoveho vkusu (podle E. Durkheima a L. Levyho-Bruhla v "neporusene" lidove kultufe jsou vsechny normy vzajemne pevne propojeny), bezny je ovsem i nazor, ze lidove umeni pfejima esteticke normy a tedy i v. od "vyssich vrstev". Pfedpoklada se ale take, ze moraIni normy mohou generovat z estetickych a vzhledem k tomu se pak v. stava skuteenym indikatorem moralniho chovanl. Zjevnaje souvislost kriterii v. s --'jazykovou normou: ureita uprava slovosledu, pravopisu, ureity zpusob vyjadfovani se vetSinou stane po ease estetickou normou (J. Mukafovskj, 1936). Marx. estetika tradiene pfedpoklada, ze kaMa spol. ffida rna vlastni estetick)i kanon a tim i vlastni v. a ze na spontannim v. se snadno pozna soc. puvod nositele. Vyrovnavani v. je pak pruvodnim jevem stirani soc. rozdHu. Pro 20. st. je charakteristicke uvazovani 0 kategorii v. z pozic --'kuIturniho relativismu. Probihajici procesy --'akuIturace pfinaseji zmekeovani estetickych norem, resp. miseni v. V dusledku vzajemne propojenosti norem lidskeho chovani se pouziva pojem v. v nejruznejsich oblastech zivota - nejeasteji tam, kde je velky podil estetickych funkci (pfimych i pfenesenych), tj. v odivani, bydleni, urbanistice, v pojednani zivotniho prostfedi vubec, v chovani ve spoleenosti, v jazykovem projevu a hlavne v --'umeni. Ve vsech tech to oblastech radikalnejsi --'inovace prinaseji poruseni norem, konvencL Nektera moderni umel. hnuti pfimo zameme napadaji dobovy V., i kdyz nakonec pfispeji k vytvofeni noveho v. V jistem smyslu kaMa kultura protestu smefuje proti V., ktery se poji vzdy s nejakou konvencL Uvahy 0 pravu na individ. v. (podobne jako na individ. moraIku) smefuji k relativizaci estetickych hodnot a k rozpadu estetickych norem. Individ. v. je vsak easto ojedinelym pfihlasenim se k neobvykle esteticke norme, jejiz puvod je v jine dobe Ci jine spoleenosti. Ved. zajem 0 v. se zejm. v 2. polovine 20. st. ffisti podIe jednotlivych aspektu teto kategorie: fil. esteticky se koncentruje hlavne na vztah v. k hodnote a estetickemu idealu, psychol. na v. jako soueast zamefenosti osobnosti, umenovedny na vztah v. a umel. zanni v rovine percepce umeni, pedagogicky na funkci v. v esteticke vychove a s-gicky na vztah v. ke spol. diferenciaci, pfedevsim v rovine zivotniho stylu (podle L. Szaboa, 1982). P. Bourdieu (1979) uva'iuje mj. primo 0 v. jako nastroji interiorizace norem, resp. zvyku konstituovanych danym soc. prostredim. Zv!. pozomost je venovana "literamimu vkusu": napr. R. Peacock (1972) se v souvislosti s analyzou liter. del zabyva mj. tim, jak se jednotlive vyvojove faze spoleenosti a kultury promitaji do variability normativni naplne v. a vztahuje tuto kategorii ke kategorii diskuse a kategorii 1388

interpretace, G. Szanto (1987) si klade otazku soc. formovani v. ve vztahu k liter. textu a zduraznuje zavislost pozitivniho a negativniho hodnoceni v. na porozumeni prislusnemu soc. kontextu. Uvahy 0 v. Ize take najit v ramci --'sociologie m6dy a --.sociologie jidla. A: taste F: gout N: Geschmack I: gusto Lit.: : Bourdieu, P.: (1979) Distinction: A Social Critique of the Judgment of Taste. Cambridge, Mass. 1984; Gans, H. J.: Popular Culture and High Culture: An Analysis and Evaluation of Taste. New York 1974. Gilbertovd, K. E. - Kuhn, H.: (1953) Dejiny estetiky. Praha 1965; Hegel, G. W. F.: Estetika, sv. \. Praha 1966; Losev, A. F. - 5estakov, V. P.: (\965) Dejiny estetickych kategorii. Praha 1984; Peacock, R.: Criticism and Personal Taste. Oxford 1972; Szabo, L: Vkus a kulturnosf. Bratislava 1982; Szanto, G.: Narrative Taste and Social Perspectives. London 1987; viz tez ->sociologie umeni.

Vod

V

I a dee viz monarchie, machiavelismus

V

I a s t viz domov

V Ia

s ten e c t V i viz nacionaIismus, narod, patriotismus

vlastnictvi - spol. zalozena, aktualne uznana a uplatnitelna --'moc disponovat objektem ve smyslu jeho uziti ci ponechani ladem, pretvoreni nebo zniceni, a take jeho prevedeni na jine osoby. Pojem v. vyjadruje vztah mezi individui s ohledem na jejich vztah k nejakemu objektu. B yt --'vlastnikem v zasade znamena, ze mi spolecnost (svou moci, napr. statni) pomuze vyloucitjine osoby z uzivani daneho objektu, pokud s takovym uzivanim nesouhlasim. Vztah v. zahrnuje na jedne strane pravo mit majetek a tudiz i pozitky z jeho existence, na druM strane povinnosti spojene jak s pravem samotnym, tak predevsim s uzivanim majetku. Pravo a povinnosti se hist. meni a lisi se podle konkretnich podminek spol. zivota; mohou byt uplna nebo castecna, vyhradni nebo podHova atd. Odlisuji se stupnem jak soc., tak i personalniho omezeni. Protoze soucasti vztahu v. jsou dale objekty uplatneneho prava, byva v. zjednodusene chapano jako vztah lidi k temto objektiim, jimiz se mini veci hmotne (pUda, budovy, nastroje aj.) i nehmotne (napr. patent nebo copyright). Co je vlastneno, je tedy majetek a urcitou kvalitou majetku je to, ze pfedstavuje --'bohatstvi, tj. ze rna urCitou hodnotu (coz neznamena, ze je nutne osobne uzitecny vlastnikovi). Za existujiciho predpokladu, ze pfedmetem vlastnictvi neni nic, co nema hodnotu, je bohatstvi obecnou charakteristikou majetku i v. V kterekoli spolecnosti lide touzi po objektech, jejichz hodnota je kult. vymezena a ktere se tak stavaji vzacnymi; lidske jednani a soutezivost zamerena k jejich ziskani musi byt proto kontrolovany (rizeny). V. je tedy spojeno se soustavou --'socialni kontroly a --'sankd, jimiz jsou prava a povinnosti, vysady a omezeni pro jednani vlastnika i nevlastnika (v danem ohledu) garanto-

vanyo Hlavni slozkou vlastnickeho vztahu je ovsem sarno jednani lidi, kteri se v tomto vztahu nachazeji a reprodukuji jej. Lidske jednani pfitom vykazuje ureite podobnosti s chovanim ostatnich zivoCichU taktez prosazujicich vyluenou dispozici objekty jejich zajmu, at jiz bezprostredne ei obranou urCiteho teritoria. Zda se vsak, ze pouze elovek uskuteeiiuje svuj vztah k Zivotnim podminkam prostrednictvim vlastnickych vztahu jako normativniho systemu hodnot, pray a povinnosti vstupujicich do soc. konfliktii a z tech to konfliktu se dale vyvijejicich (E. Beaglehole). Vyrazne rozdHy mezi pomeme vyzraIymi a stabilnimi systemy V., jez odpovidaly rozdilnym podminkam a zpiisobu zivota, byly zalozeny jiz v hluboke minulosti predliteramich spoleenosti. Instruktivni jsou napr. studie rozdilunomadskych a valecnickych Indianu Cejenii a usedlych, zemedelskych Indianu Hopiu (B. Malinowski, E. Beaglehole), u nichz se setkavame jak s vyraznym "vlastnictvim soukromym" a v tomto ramci take "vlastnictvim osobnim", tak s urcitym typem "verejneho vlastnictvi", efektivne doplneneho sverenectvim nad urCitymi celky majetku. Instituce --'otroctvi, a to nejen v anticke spolecnosti, rozsirila pojeti majetku 0 lidska individua s prakticky stejnou mirou disponovatelnosti jako u vecL Zaklad bohatstvi, pUda, byl tedy doplnen lidskou slozkou take urcitym druhem zefektiviiujici nemovitosti, napr. zavlazovacim systemem. Feudalismus stredoveke Evropy pi'inesl prevaZujici (ovsem dost rozmanity) system propujcovani pUdy pozemkovymi vlastniky, vazany na urcite povinnosti. Tzv. nemovity majetek (zejm. pUda) podlehal jako zaklad mocenske garance spolecnosti mnoha zpusoMm kontroly, zatimco v. movitosti, pova'iovane za nepodstatne, bylo postupne uvolneno, takZe se mohlo stat ekon. zakladem nove soc. vrstvy. Casem se ale zacal charakter vlastnickych vztahu viici nemovitostem pfizpusobovat vztahum (a zakonum) viici movitemu majetku. Tuto individualizujici hist. tendenci vyjadruji angl. terminy pro oba typy majetku: realty personalty. Vlastnicky system --.kapitalismu je charakterizovan pomeme slozitou skladbou dorninujicich soukromych vlastniku - individ. a skup., ale zaroveii je doprovazen rozmanitymi formami v. se samospravnymi vlastnickymi aktivitami. Krome jineho je zde vyrazny podil ruznych urovni tzv. verejneho majetku, tj. obecniho a statniho V., k nimz patri jak v. pUdy, tak podniku, komunikaci aj. Toto "verejne vlastnictvi" musi byt odlisovano od pouhe statni kontroly soukromych podniku. NeliSi se od soukromeho v. osobou vlastnika, ale zpusobem uzivani majektu - i statni majetek je soukromym V., pokud je uzivan "k ucelum soukromym, vydeIecnym" (K. EngliS, 1929), a naopak majetek individua predstavuje jen jeho osobni, nikoliv sou-

krome V., je-li proste uzivan bez zrelete k vynosu Ci zlrate (v takovem pfipade se muze dokonce zmenit ve vel'. statek, napr. formou nadace, v niz zustava dispozicni pravo vlastnika zachovano). Celkove je ovsem kapitalismus spo!. system fizeny soukromymi vlastniky, motivovanymi ziskern. Ve spoleenostech tzv. --'realnt!ho socialismu byl system rozmanitych forem v. nahrazen mechanistickymi formami "kolektivniho vlastnictvi", v nichz se rozpadla hist. kultivovana vzajemna podpora individ. a soc. efektivnosti vlastnickeho jednani. Diisledkem byla ztrata individ. motivu vracet vytvofene bohatstvi efektivne do spo!. reprodukcniho procesu, zbyla spiSe jen moznost demontaze existujiciho bohatstvi a redukce v. na phvlastiiovani. Tuto moznost mel prakticky ka'idy obean spolecnosti; vlastnicke postaveni tedy existovalo, ale v poklesle forme. Protip6lem soukromeho v. tedy obecne zustava v. vet. (nikoliv v. kolekt.). Az do 18. st., do zacatku politiky --'Iaissez Caire, nebylo ver. v. ve svem zak!. vyznamu zpochybiiovano. Stat byl chapan jako vlastnicky reprezentant lidu. Problematikou v. se zabyvala rada filozofU, politologu, ekonomu, sociologu, pocinaje PlatOnem a Aristotelem pres N. Machiavelliho, J. Harringtona, J. Lockea, D. Huma, J. J. Rousseaua, J. Kanta, G. W. F. Hegela, A. Smitha, J. S. Milla, K. Marxe, T. B. Veblena, K. Pohinyiho aj. az po A. To/flera, J. Vanka, Fogela a Engermana, J. M. Buchanana a daISi. A: ownership F: propriete, possession N: Eigentum I: proprieta Lit.: Beaglehole, E. (1931): Property: A Study in Social Psychology. New York 1932; Beaglehole, E.: Ownership and Inheritance in an American Indian Tribe. Iowa Law Review 20; Buchanan, A.: Liberty, Market and State. Brighton 1986; Demsetz. H.: The Structure of Ownership and the Theory of the Firm. Journal of Law and Economics, vol. 2. Chicago, Ill. 1983; Hondre, A. M.: Ownership. In: Guest, A. G. ed.: Oxford Essays in Jurisprudence. London 1961; Itoh, M.: The Basic Theory of Capitalism: The Forms and Substance of Capitalist Economy. London 1988; Malinowski, B.: (\926) Crime and Custom in Savage Society. London 1961; Ruzicka, R.: Vedomi, vlastnictvi, technologie. Praha 1989; Vanek, J.: The General Theory of Labour Managed Market Economics. London 1970.

Rut

v I a s t n i k - individ. nebo kolekt. subjekt vztahu --'vlastnictvi, jehoz prava drzby a disponovani pfislusnym objektem (statkem) jsou spol. respektovana a garantovana. Vykon vlastnickych pray a povinnosti muze byt bud prfmy (jak je tomu casto u individ. v.), anebo zprostredkovany delegaci urCitych funkci spravy majetku a ponechanim si pouze vlastnicke kontroly. Tato druha moznost se vyskytuje vetSinou ph vetSim mnozstvi ruznych spoluvlastnicich osob, vetsim rozsahu vlastneneho majetku a pokud slouzi napf. vyrobnim ucelum a ne pfime spotfebe. V. muze byt jednotliva osoba nebo rodina, skupina osob spojenych urcitymi ziskovymi i neziskovymi, vyrobnimi ci ob1389

vlastnost

volby

chodnimi, nadacnimi, spoti'ebnimi a jinymi zajmy, obec nebo stat reprezentujici urCitou uzemni pospolitost a vlastnenim urcitych statku umoznujici uspokojovat specif. spolecne ---tpotreby. Od druhu vlastnictvi a zajmu v. se odviji jeho spec if. ---tjedminf, ktere je modifikovano navic jeho osobnimi vlastnostmi. Vlastnicky system je spojen s urcitym systemem ---thodnot a ---tnorem, coz souvisi i stirn, ze v. realizaci svych zajmu muze soucasne posilovat sirsi spolecenstvi - obec i spolecnostjako celek, anebo muze naopak pi'ispivat k tomu, ze spolecnost chudne. Parazitniho vlastnickeho jedmini, ktere bohatstvi efektivne nevraci do reprodukcniho procesu, se muze dopoustet kterykoh z typu v. Ovsem v. je nejen pi'ijemcem uzitku z daneho vztahu, ale soucasne i nositelem rizika z uplatneni majetku v reprodukci sveho zivota a zivota dalSich osob, je zakl. nositelem existencni odpovednosti, podle typu v. bud' uplne, nebo dilci. Typy v. a s nimi i proporce uzitku a rizik se hist. meni; soucasnost nabizi s sirokou paletou vlastnickych typu take sirokou varietu podnikatelskych moznosti a rizik. Podnikatel je de facto V" ktery formou zvl. Cinnosti - podnikanim - dava do obehu sve vlastnictvi, snazi se, aby slouzilo produkci novych statku, ideji nebo zprostfedkovani obehu zbozi, ale i soc. sluzbam apod. Vetsina podnikatelu pi'itom usiluje 0 permanentni zhodnocovani puvodne vlozeneho majetku. Spol. postaveni v., ktery disponuje vetsimi statky, ai uz mu slouzi k podnikani Ci nikoliv, je vetSinou spojeno s vyssi spo!. ---tprestiZi i moznosti uplamovat ---tmoc, coz je dana re1ativne vysokou hodnotou majetku v nasem typu spolecnosti. A: owner F: proprietaire N: Eigentiimer I: proprietario Lit.: viz --tvlastnictvi.

RitZ v I a s t nos t - z fil. hlediska charakteristika veci, jeji urceni. Rikame-li, ze neco rna takove a takove v., identifikujeme tim vec samu. Vec se jako vec urcuje prosti'ednictvim svych v. Vec vsak nemuze byt pouhou kompozici svych v. Ci kvalit. Musi zde byt jeste neco jineho, vec sarna, v ktere jsou v. obsazeny. Urceni, ktera se meni na substanci, "nestoji sarna 0 sobe", ale jsou urcenimi na necem jinem, na nejakem zaklade, na substanci. Iako takovajsou nesamostatnymi urcenimi, ktera se tykaji a pfipadaji nejak substanei, jsou jejimi akcidenty (Jat. accidere = pi'ipadat, pfihodit se), pi'ipadky. Zatimco se jednotlive pnpadky meni (tj. meni se jednotliva urceni substance), substance sarna zustava nezmenena. Akcidenty jsou skutecne jen na substanci a ve svem uskutecneni urcuji substanci. Substance tedy nabyva jevove podoby ve svych akcidentech. V tomto smyslu jsou v. vsak pouze ty akcidenty, ktere substance produkuje, na rozdil od tech, ktere pouze pi'ijima. 1390

V. nejsou tedy akcidenty nahodile (vnejsi), ktere k substanci pi'istupuji jakoby "z vnejska" a ktere nejsou pro bytostne urceni podstatne. V. jsou pouze takove akcidenty, ktere vyplyvaji ze samotne substance a v kterych se ukazuje esence veci. Napi'. pro stromje podstatne byt rostlinou, nikoli vsak byt vysoky 23 metro. Za pi'edpokladu, ze esence stromu muze byt projevovana stejne, i kdyz je strom vysoky jen 22 metru, je v. "byt vysoky 23 metro" vnejsi, nahodilou v. Rozliseni mezi nahodilymi (vnejsimi) a esencialnimi akcidenty souvisi stirn, jak se ve svych pfipadcich ukazuje esence vlastniho jsoucna (substance). Urcit esenci nejake podstaty znamena udat, ktera jsou jeji propria (esencialni vlastnosti) ajak spolu souviseji. V jinem pojeti se vsak eseneialne-akcidentalni rozliseni netyka skutecnych charakteristik veci, ale je jen dusledkem toho, jaka slova jim pi'ii'azujeme. "Byt rostlinou" je esencialni charakteristikou stromu jen proto, ze je to cast konceptu stromu, pojmu stromu jako takoveho. Pro esencialni pojeti je tu vsak pi'edpoklad skutecne, objektivni esence veci. V tomto smyslu byvaji take rozlisovany primami a sekundami kvality (J. Locke). Primami kvality jsou ty, ktere jsou skutecne v. veci (napi'. velikostni dimenze, rozprostranenost), na rozdil od kvalit sekundamich, ktere jsou zavisle na nasem mysleni (napi'. barva). Dodatecne byvaji jeste rozlisovany terciami kvality, coz jsou schopnosti pusobeni v necern jinem (napi'. schopnost magnetu uspoi'adat kovove piliny podle silocar pole). V s-gii se v. chape vetsinou nepi'esne jako jakakoliv charakteristika zkoumaneho objektu. Pro ucely klasifikace a typologie se vydeluji nekdy podstatne (hlavni, urcujici), t.j. definicni v.; jejich identifikace by va relacni, zavisi na smyslu, cili dane procedury. V empir. vyzkumu se v procesu operacionalizace defmicni v. pi'evadeji na ---tukazatele, ---tznaky, polozky, pi'ip. statist. ---tveIiCiny. Ve fazi interpretace dochazi k inverznimu postupu. A: characteristic, property F: caracteristique, qualite N: Eigenschaft I: qualita HaV

vlastnost psychicka viz charakter, psychologie osobnosti v I i v viz vztahy mocenske v n i man i - tez percepce - identifikace, diskriminace, zjisiovani a odrazeni pi'edmetu, jejich ---tvlastnosti a vztahu mezi nimi, jakoz i casoprostorove vztahy techto pi'edmetu k vnimajicimu subjektu. Existuje v. casu, pohybu, vzdalenosti, veci, deju atd. V. byva vymezovano jako stupen smysloveho poznani, kval. se hsici od pouheho citL Citi se tykajednotlivych vlastnosti veci ajevu (barev, zvuku atd.), zatimco v. se tyka pi'edmetu jako uhmu urcitych

vlastnosti (T. P. Zincenko, 1974), a to ve smyslove nazorne podobe. V. je povaZovano za "prvopocatek psychickych procesu". V marx. psychologii je zakl. definiens v. pojem odrazu (viz ---tteorie odrazu), jinak je v. chapano spiSe jako "konstrukce skutecnosti" s akcentem agnosticismu (H. R. Maturana, F. 1. Varela, 1987), nebo proste jako pi'ijem a zpracovani informaci, coz neodliSuje v. od myslenf. W. Schonpfiug a U. Schonpflugovd (1983) rozlisuji dvoji vyznam v.: 1 vniti'ni zobrazeni objektu ve vnimajicim subjektu (tj. v. jako vysledek, vjem); 2. vniti'ni prubeh, jimz je zobrazovani navozovano (v. jako proces). Funkci v. je ---tadaptace chovani subjektu dane situaci a danym zivotnim podminkam za soucasneho uplatneni ---tmotivace, projevujici se zamei'enosti v" resp. pozomosti (aktivnim pozorovanim). Lze to dolozit nejen experimentalne, ale i fylogenezi smyslovych organu. Ruzne druhy zvifat maji rozne smyslove organy, ktere se vytvoi'ily v zavislosti na zivotnich podmink:kh organismu (viz. napi'. "biologicky radar" uplatnujici se pfi nocnim letani netopyru). V. je vzdy zapojeno do kontextu ---tcinnosti ana tomto zaklade se konstituuji hlavni percepcni operace. T. Tomaszewski (1975) zduraziiuje kult.-hist. podminenost v" 0 niz svedci fakt, ze v ruznych hist. epochach a v roznych kulturachjsou tytez objekty zobrazovany ruzne (napi'. konturove videni v neolitu, siluetove v paleolitu, jak 0 tom svedci nastenne malby). Avsak primame tu jde spiSe 0 rozdily ve ---tstylizaci, ve funkci ---timaginace. VI ivy kult. pfislusnosti, soc. ---tstatusu aj. vsak spolehlive prokazuje i'ada experimentu (J. S. Brunner a dalSi). Konstantnost ve v. doklada vyrazne vliv zkusenosti na v.: barvy, velikosti a tvary znamych pi'edmetujsou konstantni, i kdyz se meni pi'islusne podminky (napi'. objektje blize nebo dale od pozorovatele). V. neni nikdy jen organizaci senzorickych dat. Spolu s rozvojem i'eci dochazi ve v. ke kategorizaci vnimanych objektu a k pfii'azovani vyznamu temto objektum, ktere tim ziskavaji semanticky obsah. V tom se projevuje specif. lidska povaha v., ktere se tak stava soucasne vCdenim. Spontanni dopliiovani nestrukturovanych stimulu svedci 0 tom, ze v. je provazeno psych. ---tprojekci. J. J. Gibson (1966) vytvoi'il ekologickou teorii v" dnes velmi rozsii'enou a empir. dokladanou. V dlouhodobem vztahu organismu k zivotnimu prostfedi se v jeho zkusenosti vytvareji invarianty jako zapamatovane podstatne a stale znaky tvonci velmi komplexni struktury, ktere jsou podkladem v. (napi'. struktura krajiny, celeho seskupeni objektu apod.). Percepcni system pracuje v tomto smyslu jako celek a ziskava pro organismus vyzn. poznatky o jeho ---tzivotnim prostredi. Percepcni system chape Gibson jako hledani informaci 0 okoli, coz v pods tate souhlasi s pojmem "percepcni operace" u rus. psychologu

a J. Piageta. Pro v. je rozhodujici ---tucenf, jak prokazuje postupny vyvoj percepcnich operaci u deti (L. A. Venger, 1975). A: perception F: perception N: Wahrnehmen, Wahrnehmung I: percezione Lit.: Gibson, 1.1.: Principles of Perceptual Learning and Development. New York 1969; Held. R. - Richards. W. eds.: Perception: Mechanisms and Models. San Fracisco, Calif. 1972; Velickovskij, B. M. - Zincenko. V. P. - Lurija. A. R.: Psichologija vosprijatija. Moskva 1973.

Nak

v 0 j ens t v i viz sociologie vojenstvi v 0 I b y - akti vni dosazovani do funkce, tj. ustanoveni, jmenovani, ktere je projevem yule nekoho jineho. Ph nedemokr. v. (dosazovani) vybira napi'. monarcha vhodneho adepta pro obsazeni statni funkce. Demokr. v. jsou jedinou institucionalizovanou formou polit. moei lidu v ---tdemokracii. Volebnim postupem urcuji volici kandidaty (jednotlivce Ci strany), ktei'i maji byt zastoupeni v parlamentu ave vlade. Poprve se s v. jako zpusobem obsazovani funkci setkavame ve starovekych mestskych i'eckych statech. Pravo v. meli svobodni obcane, tedy ne otroci. V Athenach bylo aktivni ---tvolebni pravo od 18 let, pasivni volebni pravo od 30 let. Ustanovenimi ustavy nemusi byt i'eceno, kdo ve state vladne. Nepsanou soucasti ustavy je statni znzeni. Mezi zakl. otazky statniho zi'izeni pam zpusob dosazovani normotvomych organu. Otazka dosazovani osob, ktere vydavaji statni ci pravni normy, je pravdepodobne nejzakladnejsi otazkou statniho zi'izeni vubec. Vsechna statni znzeni, vsechny pi'evraty i polit. snahy smefuji pfedevsim k i'eseni otazky, kdo ve state povladne. Cim nespomejsi je stfidani tvurcu norem Ci vladnoucich, tim ustaIenejsi je starni utvar, spoi'adanejsi stat a dokonalejsi statni zrizeni. Provadi-li dosazovaci akt vice jedincu, a to tak, ze projev vule kazdeho se pocita a vysledkem je vule vetsiho poctu, mluvime 0 v. Ma-li jit 0 v. v pravem smyslu, je zapotrebi alespoii 3 volicich a alespoii dvou kandidatu. Iestlize se voli primo normotvurci, mluvime 0 v. pfimych, voli-li se dosazovatele (volitele), mluvime 0 v. nepnmych. System Cisteho aktivniho dosazovani muze vychazet jen z uhmu obyvatelstva. Take pasivni volebni pravo musi byt zcela obecne. Tento system take vyzaduje dusledne v. rovnych. Rovnost v. znaci, ze vule kazdeho ---tobcana rna zasadne stejnou vahu, coz je nejvyznamnejsi pouziti principu rovnosti v politice. Obecne a rovne v. jako vyhradni vychodisko dosazovanijsou podstatnym znakem demokr. zpusobu urcovani, kdo ve state vladne, a tedy demokr. (ve smyslu formalni demokracie) starniho znzeni. Pi'imost a tajnost v. nejsou jiz tak podstatnymi pozadavky demokr. principu, jsou spiSe jen tech. prostredky 1391

vrstvy deklasovane

V olkerpsycholo gie

zajisfujicimi tzv. cistotu v. Prakticky je tajnost v. nesmirne vyzn. a nejzavaznejsim prostredkem proti tendencim vydavat za vuli lidu neco, co ji neni, a to tim vice, Cim vice moci se rna dostat zvolenemu nebo zvolenym. Lidovou v. mohou byt dosazovany vsechny normotvome organy statu nebo jen nektere nebo jediny. Ty pak voH zpravidla normotvome organy jine (parlament voH hlavu statu, ktera jmenuje ministry, kteri jmenuji statni uredniky, dosazovaci hierarchie). Existuji i dosazovaci systemy, kde lid voH primou v. napr. spravni sbory nejnizsich jednotek uzemni samospravy, tedy tvurce nejnizsich norem, ty pak dosazuji vyssi normotvurce (viz SOY. ustavu pred Stalinem). Je-li alespon jeden organ dosazovan primo lidem, nazyvame ten to system demokr., avsak jen potud, pokud ten to nejvyssi dosazovaci organ je dosazovan primou lidovou v. stale, tj. pfi kaZdem svem obnoveni nebo doplneni. A: election(s) F: election N: Wahlen I: elezioni Lit.: Braunias, K.: Das parlamentarische Wahlrecht. Berlin, Leipzig 1932; Ross, 1. F. S.: Elections and Elector's Studies in Democrate Representation. London 1955; viz tez -+pravo volebni, -+strana politicka.

Bro

V olkerpsycholo gie - nem. vyraz pro psychologii narodu ci "narodovou psychologii" pouzivany i v ces. prostredi. Oznacuje discipHnu, ktera vznikla a byla pestovana v Nemecku ve 2. polovine 19. st. ana zacatku 20. st. a jejiroZ obsahem je popis a vyklad obyceju a zvyku, organizaci, instituci a ideologie ruznych --'etnik, resp. --'naroduo Podle W. Hehlmanna (1963) lze V. ztotoznit s dnesni etnopsychologii. Prvnimi predstaviteli V. byli M. Lazarus a H. Steinthal. Zakl. teze, teor. i metodol. obsah V. rozvijeli na strankach casopisu Zeitschrift fur Volkerpsychologie und Sprachwissenschaft, ktery zalozili v r. 1860 a ktery vychazel aZ do r. 1890. Navazovali predevsim na di10 W. von Humboldta a J. G. Herdera a zamerovali se zejm. na vyzkum --'jazyka a --.mYtu, v nichz spatrovali objektivizaci "ducha naroda". Ideovymi zdroji V. jsou tradice nem. osvicenstvi a otazky vytycene nekterymi evolucionisty, tykajici se druhovych a kult. znaku lidske psychiky. Za dalSiho vyzn. predstavitele V. je povazovan A. Bastian, ktery se jiz zamei'oval na etnologicky pojatou srovnavaci psychologii (Beitrage zur vergleichenden Psychologie, 1868) a ktery muze byt pokladan za pi'edchMce L. Levyho-Bruhla, zabyvajiciho se podrobne zejm. magickym myslenim prir. narodu. Podle V. kazdy clovek je nejen prislusnikem lidskeho rodu a jako takovy rna vlastnosti spolecne s jinymi lidmi, ale je take prislusnikem urciteho naroda, a proto rna i znaky specif. pouze pro tu urcitou skupinu lidi, ktera narod tvofi (viz tez --'charakter mirodni). Predpokladalo se, ze nektere psych. znaky lidi jsou puvodu organickeho a jine jsou vysledkem konkret1392

nich kult. podminek. V. se zamerovala prave na tuto druhou skupinu psych. vlastnosti lidi, pficernZ pouzivala zejm. etnograficke materialy. Poznatky V. systematizoval a rozvinul jeji nejvyznamnejsi predstavitel W. Wundt v desetisvazkovem dile, ktere vychazelo od r. 1900. Zkoumal v nem psychol. aspekty reci, mytu, nabozenstvi, umeni, prava atd. u pfir. narodu i narodu davnoveku. Za predmet V. povaZoval ty duchovni vytvory, ktere vyvolava v zivot lidska pospolitost a ktere proto nejsou vysvetlitelne pouze kategoriemi individ. vedomi; vznikaji vzajernnym pusobenim rnnoha psychik. Wundt se odvratil od experimentalni psychologie, k jejirnZ zakladate1um patfil, protoze pochyboval 0 moznostech experimentalniho studia tzV. vyssich psych. funkci (jako je napr. mysleni a city) a byl presvedcen, ze tyto jevy Ize studovat na reci, my tech a mravech narodu (W, Schmidbauer). V. uz rna dnes jen hist. vyznam. Jeji zakl. ideu - studovat vyvoj nekterych psych. jevu z povahy a produkce starych kultur - uskutecnil B. F. Porsnev (1979), ktery vsak tuto tematiku oznacuje jako problem paleopsychologie. Na klasickou V. navazuje dilo vyzn. kult. antropologu F. Boase, M. Meadove, R. F. Benedictove, B. Malinowskeho, K. T. Preusse, kteri pusobili ve 20. a 30. I. 20. stoleti. A: psychology of nations F: psychologie des peuples N: Volkerpsychologie I: Lit.: Holzner, B.: Volkerpsychologie. 1961; Szacki, 1.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981; Wundt, W: Elemente der VOIkerpsychologie. Leipzig 1912.

Nak, Sed

v r c h nos t viz nevolnictvi, poddanstvi vrstevnici - osoby zhruba stejneho veku, ktere se narodily do pfiblizne shodnych hist. podminek a jejichz bioI., psych. i soc. a kult. vyvoj byl podminen obdobnymi spol. okolnostmi. Demogr. je pojem v. velmi blizky pojmu vekova kohorta, je vsak chapan a interpretovan volneji a zejm. jeho operacionalizace prosti'ednictvim kalendamiho veku nema tak zasadni povahu jako v --'kohortni analyze. S-gicke, hist., etnograficke a kulturologicke vyklady pojmu v. akcentuji spiSe makrospol. determinanty utvareni soc., kult. a psych. profilu v. S-gie, zejm. --.sociologie mladeZe, venuje pozomost tzv. vrstevnickym skupinam, k nimz se vztahuji i hnuti mladeze (viz --'subkultura mladeze, --'generace). Samotny fakt vrstevnictvi rna vsak vyznam po celou dobu zivota cloveka bez ohledu na to, zda vstupuje do vrstevnickych soc. uskupeni ci nikoliv. Mezi v. mlady clovek obvykle hleda, byf nikoliv nutne nachazi, sexualniho ci Zivotniho partnera, existuje tendence obklopovat se v. i v praci a ph vyberu pratel, ve volnem case apod. eim vice se lide vzdaluji svemu detstvi a mladi, tim vice klesa vyznam rozdilu ve fyzickem stafi, v kalendar-

nim veku, a do popredi vystupuje fakt shodnych zivotnich zaZitku, vzporninek, zkusenosti apod. Rozdil 10 let, ktery je v detstvi ci puberte neprekonate1nym handicapem, branicim plnemu porozumeni, se jiz ve sti'ednim veku relativizuje a ve stari (zejm. vyssim) je jiz obvykle zcela zatlacen do pozadi rozdily, ktere plynou z odlisnosti zivotniho behu, profesni drahy, dusevni a fyzicke svezesti apod. A: contemporaries F: contemporains N: Mitwelt, AItersgenossen, Zeitgenossen I: coetanei Kab v r s t v a - v s-gii nejobecnejsi kategorie, jejiz pomoci Ize vyjadfit fakt vnitfuiho rozcleneni jakekoli v spolecnosti Ci skupiny bez dalSich souvislosti na rozdil od takovych kategorii, jako je --.tfida, mocenska --'elita Ci statusova skupina. V. je tvorena lidmi, 0 nichz predpokladame, ze je spojuje jisra podobnost, ktera muze byt soc. vyzn. V. mohou tvofit napr. lide urozeneho puvodu, vyznacujici se jistym rozsahem prijmu, ci lide nachazejici se v duchodovem veku. V. vsak netvoi'i ti, jejichz podobnost se neodrazi v charakteru jejich jednani. V. napr. netvori osoby urcite vysky a vahy ci barvy vlasu. Pojem v. je uzsi nez pojem --.socialni kategorie, ktera je definovana jako soubor lidi s podobnyrni soc. vyzn. znaky. Pi'islusnost k urcite v. je spojena s hodnocenim pozice jednotlivce vzhledem k pfislusnikum jinych v. Nektere v. jsou vice nebo mene vazene a uznavane nef jine. Jestlize se ovsem vezmou v uvahu vsechny tyto znaky, v. se jiz bHzi konceptu statusovych sku pin Ci dokonce trid a muze pak byt chapana jako jednotka stratifikacnich schemat (viz --'stratifikace socialni). V teto souvislosti se i v cestine pouziva misto terrninu v. termin strata. Tato schemata obsahuji nejcasteji 5, 6 ci 7 hierarchicky usporadanych v. ci strat, jejichz clenove se lisi vysi majetku, podiJem na moci, vysi prestize, popi'. dalSimi znaky. Klasickym vymezenim v. zustava pojeti T. Geigera, podle nehoz urcitou v. tvori osoby, ktere maji stejne soc. postaveni a maji i podobny zivotni standard, podobne sance i rizika, prava i povinnosti a tesi se podobne mire vel'. uznani. W. L. Warner oznacil takove v. terminem trida, coz uvolnilo cestu deskriptivne neutralnimu chapani ti'id, jez bylo kritizovano napr. R. G. Dahrendorfem a dalSimi teoretiky --'socialnlho konfliktu. Chapani v. jako zakl. jednotek stratifikacni struktury spolecnosti rna, bez ohledu na zpusob vymezeni v., pro s-gii zcela zasadni vyznam. Pfislusnost k urCite soc. v. tvori zprostredkujici clanek mezi jednanim individ. --.akteru a hist. urcenou podobou --.spolecnosti. Prave vymezeni a pojmenov{mi jednotlivych v. v dane spolecnosti umoznuje zohlednit soc. determinanty lidskeho chovani a pochopit alespon cast zajmove protikladnosti v chovani ruznych subjektu. Soc. rozvrstveni rna vliv jak na --'zi-

votni podminky, tak na --.zivotni styl individ. akteru. Ch. W. Mills konstatuje, ze prislusnost k urCite v. urcuje vse, pocinaje sanci zustat na Zivu behem prvych roku zivota az po sanci umet uzivat umeni, zustat zdravy, dosahnout vzdelani urCite vyse, nedopustit se kriminalniho jednani apod. Existuje pomerne rozsahla literatura zabyvajici se odlisnosti zivotniho stylu i mentality ruznych soc. v. U tzv. nizsich vrstev byva zduraznovan smysl pro solidaritu, intenzivnejsi pestovani pi'ibuzenskych kontaktu, smysl pro rodinny zivot, ale i preferovani kratkodobych cilu pred dlouhodobejsirni, omezenost obzoru, snadna zmanipulovatelnost apod. Tzv. stredni vrstvy se udajne vyznacuji schopnosti podridit bezprosti'edni uspokojeni dlouhodobejsim ciJum, schopnosti kritickeho a inovativniho mysleni, vyssirni osobnimi ambicemi. Na druhe strane trpi prepjatym individualismem aZ narcisismem, nedostatek pfirozeneho altruismu kompenzuji vyssi mirou pokrytectvi apod. Zpusob vymezeni a interpretace charakteru jednotlivych v. v dane spolecnosti vsak mohou byt snadno ovlivneny hodnotovym zamerenim badate1e a jeho vlastni soc. prislusnosti. DalSi nebezpeci spojene s konceptem v. spociva v tom, ze je svou povahou spiSe staticky a popisne schematickY. Ti, kteri zkoumaji klientske vztahy (viz --'klientelismus), upozomuji na skutecnost, ze nerovnopravne, nicmene vysoce vit.llni soc. vztahy se rozvijeji casto prave mezi pfislusniky statusove zcela odlisnych v., takze hlavni osy soc. soupereni i spoluprace se nekryji s hranicemi hierarchicky usporadanych v., nybd probihaji nezfidka prave v linii vertikalni. Je nezbytne jednotlive v. ve zkoumane spolecnosti nejprve vymezit a pojmenovat, aby bylo mozno podobna tvrzeni prokazat Ci odmitnout. A: stratum F: couche N: Schicht I: ceto, strato Lit.: Halbwachs, M.: Esquisse d'une psychologie des classes sociales. Paris 1955; Konig, R.: Soziale Schichtung und Mobilitat. Stuttgart 1976; Thomas, K.: Schichten in der modernen Gesellschaft. Hannover 1969.

Kel

vrstva kulturni viz okruh kulturni vrstvy deklasovane - skupiny osob, ktere V dusledku souhry okolnosti nebo pro osobni vlastnosti svych clenu ztratily soc. oporu ve --'vrstve, do niz patri, resp. pati'ily, protoze doslo k jejich --'ostrakizaci, nebo k poklesu jejich --'prestize (esteem) pod kritickou mez. V.d. tvori jedinci, kteri (dosud) nezakotvili v jine soc. vrstve, nalezaji se v soc. vakuu, i ti, ktei'i byli pfijati do jine vrstvy, nez v ktere puvodne byli, ktera muze, ale nemusi byt vnimana ve srovnani s puvodni vrstvoujako "nizsi". V uzsim pojeti jde 0 osoby (skupiny osob), ktere se nalezaji na samem dne spolecnosti, ktere byly vice mene definitivne ze vsech ostatnich vrstev vylouceny bud automaticky (di1393

vule k moci

vrstvy sHedni v u d c 0 v s t v i - vedeni lidi, vykonavani -tmod nebo vlivu individuem v kolektivite, skupine (organizaci, komunite, narodu, ve skupine narodu). Studiem v. a vudcu se zabyva vice ved. disciplin. Psychologie se snazl urCit specif. vlastnosti osobnosti, jez se stavajl vudci, jejich "vudcovske kvality", nedochazi vsak k jednoznacnym vysledkum. S-gicke studie vudcu a v., ktere jsou velmi pocetne zvl. v USA po 2. svet. valce, se primame soustfeauji na prostI'edky a cesty, jakymi vudcove dokazi ziskat a maximalizovat existujici vztahy moci v organizacich, komunitach, statech atd. Zajima je, jak se v. projevuje v rozhodnutich, pfikazech, nalehani na stoupence, v akcich, ktere vedou k zachovani a hlavne zlepseni statu quo i k vytvofeni novych instituci, organizaci, narodu atd. Pobt. vedy se soustfeauji na zkoumani forem Cinnosti (vedeni) polit. vUdcu. Rane studie v. se zabyvaly teorii "velkeho muze", ktera pfedpokladala, ze osobni kvality umoziiuji pfekonavat pfekazky a nastolovat vUdce, ktefi jsou schopni pevne ovladat osudy lidi (narodu, statu, fiSi). -tLegitimity vUdce by10 casto dosaZeno tim, ze se nalezlo jeho phbuzenstvi s bohy (pak byla ovsem vyzadovana odpovidajici -tadorace). Jednim z dusledku pojeti vUdce jako "velkeho muze" byl -t"zelezny zakon oligarchie", ktery zformuloval Robert Michels v r. 1911 a ktery byl zalozen na nevyhnutelnosti nastolovani vUdcu do jejich pozic. Max Weber rozlisuje podle typu -tpanstvi charismatickou, tradicni a legalni formu v. Definice -tcharismatickeho vi'Idcovstvi rna nejblize k teorii "velkeho muze": stoupenci vUdce jsou poslusni a maji k nemu uctu. Rutinizace charismatu tuto formu v. postupne pfevadi na formu tradicni, kteraje zalozena na vzestupu a vysledne trvale soc. pozici, a tato forma se meni posleze ve formu legalniho vUdcovstvi, vyznacujici se zmenou lidi ve vUdcovskych pozicich. Zatimco stare formy v. maji sve kofeny v pouziti -tnasili, hrozeb a zastrasovani a v male mife odmen, modemi koncepce v. je zakotvena ve dvou pfedpokladech: 1. ze v. je situacni a ze osobni vlastnosti vlidce nemusi byt ve vsech situacich konstantni a vhodne; 2. ze v. je konsensualni, tzn. zavisi na souhlasu spolecnosti, pficemz hlavni funkci vudce je zprostI'edkovat konsensus mezi stfetavajicimi se zajmy. Am. studie z tohoto hlediska empir. testovaly efektivity skup. aktivity (malych sku pin v umelem prostfedi) a dospely k tomu, ze nejlepsi formou je demokraticke vudcovstvi (ve srovnani s -tlaissez faire nebo vedenim -tautoritarskych osobnosti, resp. -tautokracii). Ruzne pfistupy a vysledky studii v. jsou vlastne funkci ruznych Lin vUdcovskych situaci. Zatimco sociologove se vice zajimaji o situace skupin, 0 zachovani nebo naruseni soc. struktur v rs t v y s t re d n i viz vrstva a soc. instituci, organizaci, administrativnich slozek pod vii vern ruznych typu vUdcu, psychologove a polit. vedci v u d c e viz vudcovstvi, vudcovstvi charismaticke

ky svemu puvodu, absenci majetku, kvalifikace ci profese), nebo v dusledku svych osobnich vlastnostL V tomto uzsim vyznamu splyvaji v.d. s -tlumpenproletariatem, -tluzou ajsou etiketizovany jako deklasovane zivly. K docasne i trvale masove deklasaci v sirsim i uzsim smyslu dochazi zvl. v obdobi hosp. krizi, za valek, po polit. pI'evratech i revolucich. Deklasaci vsak nelze zamenovat s jakoukoliv -tsocialni exkluzi, ani se soc. sestupem jako takovym, protoze ten se muze realizovat i v ramci jedne a teze vrstvy (viz -tmobilita socialni). Duvody, proc dochazi ke ztrate soc. opory v urcite soc. vrstve, jsou ruzne: muze jit 0 morganaticky siiatek, vykon urCite neakceptovane profese, v tradicnim aristokratickem prostfedi dokonce i 0 samotny fakt vydelecne Cinnosti, o ekon. bankrot, napojeni na polit. struktury neodpovidajici polit. kultuI'e dane vrstvy, 0 nab., resp. ideovou konverzi, nedoddovani moralnich norem skupiny, 0 urcite typy onemocneni (napf. AIDS, pfijici apod.), opilstvi, homosexualitu, extremni formy deviace hranicici s porusovanim zakona apod. To, co je duvodem ztraty soc. opory v jedne soc. skupine, nemusi byt duvodem soc. exkluze v jine skupine a nemusi branit zacleneni do nL Pro pocit deklasovani rna znacny vyznam stupen identifikace s puvodni skupinou. Deklasovane osoby jsou zvl. krajnim pfipadem jedincu zijicich na rozhrani dvou ci vice soc. skupin, subkultur, a Ize je nalezt ve vsech soc. vrstvach. Hovofi se o deklasovanych pfislusnicich proletariatu, maloburzoazie, inteligence ci slechty, 0 vyvdencich z lokalnich venkovskych komunit apod. Specif. produktem deklasovani je i -tzbohatlik. Pro velkou cast deklasovanych osob je typicky nizky stupeii -tkrystalizace statusu, nerovnovaha mezi objektivnim soc. postavenim, resp. zafazenim, a prestizi (uctou). Pro svou soc. nezakotvenost pfedstavuji v.d. obvykle snadno polit. manipulovatelnou slozku populace, casto radikalne naladenou, zainteresovanou na zmene soc. konvenci, na nove strukturaci spolecnosti. Jsou to vrstvy hledajici u statu, polit. strany, soc. hnuti ci silne osobnosti oporu a zacleneni (viz -twotanismus). V.d. zvl. v uzsim slova smyslu tvofily oporu bonapartismu i -tnacismu. Romantizujici revolucionafi spatfovali casto ve v.d., resp. v lumpenproletariatu, aktivni prvek proletarske revoluce, klasikove m.1. K. Marx, F. Engels i V. I. Lenin vsak tyto interpretace ostfe odmitali. (Viz tez -tpolosvet, -tbohema, -tmobokracie.) A: declassed strata F: couches declassees N: deklassierte Schichten I: ceti declassati

1394

se spiSe zajimaji 0 zname osobnosti polit. sceny a snazi se vysvetlit potfebu nar. a polit. vudcu. Domenou sociologu zustane normaIni polit. kariera, ktera vede k volene funkci, protoze v modemich demokraciich je pfedpokladem polit. uspechu situacni, konsensualni v. PfileZitostneho vUdce velkeho formatu vytvaI'i odvaha, vytrvalost, upornost a pfekonavani velkych pfekazek. Svet je v dusledku sve spol. slozitosti I'izen lidmi, jejichz "vUdcovske kvality" nepfesahuji lidske schopnosti, ale ktefi dokazi jednat efektivne, umeji nalezt spravna I'eseni, cas od casu maji talent, nedrzi se vzdy pfidelene cesty, ale umeji oslovit sve stoupence. A: leadership F: hegemon ie, commandement N: Fiihrertum I: leadership Lit.: Simonton. D. K.: Genius. Creativity and Leadership: Historiometric Inquiries. Harvard 1984; Verba. S.: Small Groups and Political Behavior: A Study of Leadership. Princeton. N.J. 1961.

KuD vudcovstvi demokra ticke viz vudcovstvi vudco vstvi ch arisma ti c ke - (z fec. charisma = dar z milosti) - typ -tvudcovstvi odvozeneho z -tcharismatu. Charakterizuje jej vice zpusob (styl) jednani nez jeho obsah, byi zfejme urCite role (napf. ve vojenstvi, politice, vede, umeni, lekafstvi) jsou pro v.ch. vhodnejsi nd jine. Charismaticky vUdce je poslouchan vylucne s ohledem na sve ciste osobni, nevsedni znaky, nikoli s ohledem na misto, ktere zaujima, ani v dusledku dustojnosti, kterou zdedil diky tradici. Poslusnost trva potud, pokud jsou tyto znaky vUdce uznavany, pokud je vniman jako charismaticka osobnost vUdcovskeho typu. Jeho charisma utvrzuji dukazy. Pokud charismaticke vlastnosti ztraci Ue-li napf. zbaven heroicke sHy nebo viry mas ve sve vudcovske schopnosti), jeho moc upada. Soubor spolupracovniku je vybiran tez s ohledem na charisma a osobni oddanost, tudiz bez ohledu na odbomou kvalifikaci, dvomi postaveni nebo nejakou jinou osobni zavislost. Neexistuji zde racionaIni pojem kompetence ani stavovska privilegia. 0 rozsahu pray stoupencu nebo zakU vybavenych plnymi mocemi rozhoduje pouze poslani, jeZ jim urcuje pan z osobni charismaticke kvalifikace. Rlzeni zde nepodleha zadnym stanovenym ani tradicnim principum. Charakteristickymi znaky charismatickeho fizeni jsou okamzite zjeveni, tvorba, cin a pfiklad, rozhodovani od pI'ipadu k pfipadu, jez je podle M. Webera v podstate iracionalni. Rozhodovani neni svazano tradici. Pro valecne hrdiny zanikaji pravoplatne pofadky tvafi v tval' novym rozhodnutim zavadenym silou zbrani a pro vUdce lidu tvari v tval' proklamovanemu nebo vestenemu pfirozenemu pravu. Rozhodovani rna zavaznou moc, je bezvyhradne uznavano pospolitosti, pokud

se neobjevi konkurencni rozhodnuti Cinici si tez narok na charismatickou platnost. V teto situaci pak dochazi k boji o v.ch., ktery s konecnou platnosti rozhoduje pouze duvera pospolitosti, pficemz spravnost muze byt pouze najedne strane, na druhe je pak nespravnost pfikazujici cinit pokani. Charismaticka autorita je zalozena na vife v proroka, na osobnim uznani charismatickeho valecneho hrdiny nebo vUdce lidu a upada spolu s nimi. Neni vsak vyvozovana z tohoto uznani podfizenych, ale naopak, vira a uznani je povinnostf, jejiz plneni pro sebe charismaticky vUdce vyzaduje a jejiz naruseni tresta. K upeviiovani v.ch. dochazi: 1. tradicionalizaci pofadku, autoritou ustaleneho mineni a precedentu, ktere tyto pofadky haji nebo ktere jsou jim pfipisovany; 2. pfemenou charismatickeho fidiciho souboru (zaku nebo stoupencu vUdce) v soubor legalni nebo stavovsky; 3. pfemenou smyslu samotneho charismatu z duvodu ideol. i feseni palCive otazky naslednictvi. Podie Web era se pasivni cekani na noveho charismatickeho vudce meni v aktivni jednani, jehoz cHern je jeho nalezeni (zejm. v pfipade, kdy se jeho pfichod opozauje a kdy jsou s trvalosti organizace panstvi spojeny dulezite zajmy). Toto jednani rna podle Webera tyto podoby: a) hledani projevu charismatickych vlastnosti (napf. hledani noveho dalajlamy), b) odvolani se na proroctvi, osud nebo jine designacni techniky, c) designace charismaticke osobnosti dosavadnim charismatickym vUdcem nebo jeho zaky, stoupenci (pod podminkou, ze se k tomu pfipoji uznani nab. nebo vojenske pospolitosti), d) hledani "dedicneho charisma", e) postup na zaklade chapani charismajako magicke kvality, kterou Ize predat nebo zformovat pomazanim, vlozenim rukou nebo nejakym podobnym aktem. Charismaticka zasada pravoplatnosti, jez je ve svem puvodnim vyznamu autoritafska a panska, se muze pfemenit v zasadu antiautoritafskou. Fakticka platnost charismatickeho panstvi jako jednoho z typu -tpanstvi je pak zalozena na tom, ze podfizeni uznavaji konkn5tni osobu jako osobu, jeZ rna overene charismaticke vlastnosti. VUdcem se stane volbou a je vladcem z milosti podrizenych diky mandatu, ktery ji byl udelen. A: charismatic leadership F: hegemonie (commandement) charismatique N: charismatisches Fiihrertum I: leadership carismatica Lit.: Weber. M.: (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Tlibingen 1976.

Sed

v u I e viz ego, Gemeinschaft a Gessellschaft, charakter, vule k mod vule k moci - pojem, ktery zavedl do evrop. kultury F. Nietzsche a postavil jej do protikladu k Darwinovu prin1395

vule politicka

vyber pravdepodobnostni

cipu "boje 0 zivot". Avsakjiz pred Nietzschem se uvahami o v.k m. zabyval F. Bacon, ktery rozlisoval 3 stupne v.k m.: na prvnim usiluje clovek 0 rozsireni vlastni ~mo­ ci ve sve zemi, na druhem prosazuje velikost a moc sve vlasti v n'imci celeho lidstva, na ti'etim se snaii rozSffit moe lids tva nad univerzem veci. Zaklademje prosazovani principu ville, ktery vrcholi ve v.k m. Nejvyssi miry moci muze byt dosazeno jen spolecnou vuli a synergii lids tva jako kult. celku, dokonalym clovekem v dokonalem state, ve spojeni s prirodou, ktera bude dotvofena poznanim ji imanentnich zakonu. V protikladu k tomuto renesancne humanistickemu pojeti nepostractajicimu typicke rysy ~utopie pracuje Nietzsche s jinou perspektivou - antropologizujici, ktera rna blizko k teoriim ~motivace a ~jed­ nani aje zakladem iracionaIisticke kritiky modemi civilizace, kfesianstvi, tradicniho racionalismu. Pro Nietzscheho neni zakladem pokroku, pfedpokladem dosazeni vyssiho vyvojoveho stupne udrleni vlastniho zivota, ale yule chtit, byt silnejsim, byt panem, vlastnit. Kde chybi v.k m., zacina zanik. Teorie v.k m. byla pro F. Nietzscheho zakladem filozofie zivota. Usilim veskereho zivotaje uddet se, uchovat se, coz lze jen v neustalem, nevycerpatelnem puzeni ke stale vyssimu, silnejsimu, vnitrne bohatsimu zivotu, tedy v.k m. Pro Nietzscheho je konzervovani dosazeneho, ktere patH k idealum kfesianstvi i tradicniho racionalismu, znakem upadku a zaniku. Ve spolecnosti dochazi k neustalemu boji, ktery vyhravaji silnejsi. Silnejsi yule fidi slabsi. Idealem je vytvoreni nove "panske spolecnosti" s aristokratickou moralkou a kulturou. Koncepce v.k m. prispela k rozsireni iracionalisticke filozofie, ale i ~socialni filozofie J. Ortegy y Gasseta, O. Spenglera a dalSich v 1. polovine 20. st. Stala se take vyzn. soucasti rasove teorie ~nacismu (A. Rosenberg). Obecne se stala zakladem formovani smeru vysoce ocei'iujicich iracionalni sHy ukryte v Cloveku. Proti humanistickym a demokr. idejim jde 0 kult sHy (co je dobre, je silne), oslavu valecnickych pudu a valek vubec, uznavani moci a bezohlednosti, opovrhovani soucitem a toleranci (co je slabe, je spatne). A: will to power F: volonte de puissance, aspiration au pouvoir N: Wille zur Macht I: volontit di potenza Lit.: Luktics, G.: Zersttirung derVernunft. Berlin; Nietzsche, F.: DerWilIe zur Macht. Leipzig 1930; Ortega y Gasset: Vzpoura davi!. Praha 1933; Spengler, 0.: (1918) Untergang des Abend1andes. Miinchen 1959; Stur, S.: Nemecka v6[a k moci. Bratislava 1967.

Much

v u 1e pol i tic k a viz cinnost politicka, politika vy ba veno s t do m acnos ti viz domacnost v y b e r viz setreni vyberova 1396

v Ybe r d v 0 u - (vice-)fazovy - postup ~pravdepo­ dobnostnlho vyberu, pfi nemi vybirame ~vyberovy soubor z jiz realizovaneho ~vyberoveho setreni. Pouziva se pro ziskani souboru mensich rozsahU, reprezentujicich puvodni populaci (napf. vyber z mikrocensoveho souboru). Postup se muze skladat ze dvou i vice fazi, napf. z posloupnosti: mikrocensus, z neho rozsahly podvyberovy soubor, mensi analyticky soubor. A: two (multi) phase sampling F: echantillon it deux (it plusieurs) phases N: zwei- (mehr-)stufige Auswahl I: campionamento a due (a pill) stadi Lit.: viz -->setfeni vYberov3.

Reh

v Yb e r k 0 m pie x n i - (z lat. complexus, od complecti ~pravdepodobnostni vybCr, jehoz plan je sestaven z ruznych forem uspofadani. VetSinou zahrnuje stratifikaci, vicestupiiove usporadani, vyber skupinek a ruzne zpusoby zahrnuti jednotek, a to v navaznostech podle konkretni situace. V.k. se pouZiva predevsim pro velka nar. statist. setfeni, mikrocenzova setfeni, zdravotnicka vyberova setfeni. Moznost vyuziti pocitacu ph pouziti celonar. reprezentativniho vyberu vede k rutinni aplikaci v.k. i u vyzkumu trhu, medii, vel'. mineni, u ad hoc s-gickych setfeni apod. Je uzitecny, kdyz je tfeba venovat zvl. pozornost nekterym eastern populace a existuji organizaeni moznosti skloubit jednotlive formy tak, aby bylo dosazeno max. stupne ~reprezentativity ph omezenich danych praktickymi aspekty. A: complex sampling design F: echantillonnage complexe N: komplexe Auswahl I: disegno complesso di campionamento = svirat) - takovy

Lit.: viz -->setfeni vYberov3.

Reh

v Yb e r k r 0 k 0 v Y viz vyber systematicky v y b e r k v 0 t n i - (z ang!. quota = povolene, pfipustne nebo pozadovane mnozstvi; vzniklo z lat. quot = kolik) jeden ze zpusobU ziskani ~vyberoveho souboru ph statist. setfeni. Zakl. idea v.k. spoeiva v pfedpokladu, ze shoda slozeni vyberoveho souboru se ~souborem zakladnim z hlediska vybranych identifikacnich znaku zajisti take shodu statist. rozdeleni ostatnich ~znaku, ktere tvofi predmet zjisiovani. Pfi v.k. je nutno nejprve vytvoht ~statis­ ticky model vyberoveho souboru, ktery stanovi slozeni tohoto souboru z hlediska identifikacnich znaku, pro nez se v tomto pfipade uziva oznaceni kvotni znaky. Volba kv6tnich znaku nema pfesna pravidla a zalezi zejm. na dostupnosti udaju 0 slozeni zak!. souboru. Obecne se doporucuje, aby pouZite kv6tni znaky byly co nejmene statist.

zavisle (viz ~zavislost statisticka) a v terenu snadno zjistitelne. V s-gickych setfenich se nejcasteji uziva ~po­ hlavi, ~vek a vekove skupiny a rUzne charakteristiky ekon. aktivity nebo ~statusu. Model vyberoveho souboru se zpravidla vytvafi tak, aby byl miniaturou zakl. souboru proto se nekdy pro v.k. uziva oznaceni metoda dokonaleho prilfezu. Celkovy pocet ~respondentu se pfi v.k. urcuje intuitivne, vetsinou na zaklade paralely s nahodnym vyberem (viz ~vyber pravdCpodobnostni). Pote jsou jednotlivym ~tazatelum stanoveny pocty vyberovych jednotek (osob), ktere maji byt vybrany, a kvoty, tzn. pozadovane slozeni skupiny jimi vybranych osob z hlediska kv6tnich znakii. Je-Ii pro stanoveni kv6t pouzit kaidy kv6tni znak samostatne (nezavisle na ostatnich kv6tnich znacich), hovofi se 0 jednoduchych kv6tach, v opacnem pHpade 0 kv6tach vazanych. Soucasne byvaji tazatelum ulozena jeste jina omezeni, ktera maji zmensit jejich subjektivni vliv na vyber respondentu (napf. nedotazovat se znamych, nevybirat 2 osoby v temz dome apod.). Metoda v.k. byla poprve pouzita v polo vine 30. 1. 20. st. v USA. Odtud se do eestiny pfenesl i jeji nazev. V.k. je v s-gickych setfenich uzi van zejm. pro svou org. jednoduchost, nizsi naklady, rychlost provedeni a malou narocnost na podklady pro planovani vyberu. Na druhe strane rna tento postup fadu nevyhod, z nichz nejdUlezitejsi jsou subjektivni vliv tazatelu na slozeni vyberoveho souboru a absence zaruk ~reprezentativity vyberoveho souboru z jinych hledisek, nez urcuji bezprosti'edne kv6tni znaky. . F. Zich z tohoto duvodu hovofi 0 v.k. jako 0 postupu kvazireprezentativnim, pfi nemz neni zarucena statist., ale pouze "logicka" shoda mezi vyberovym a zak!. souborem. L. Kish fadi v.k. do tfidy vyberu usudkovych, zamemych. Jsou znamy pfipady, kdy se pomoci v.k. podafilo velmi pfesne pfedpovedet vysledky voleb, v nekterych pfipadech vsak tato metoda naprosto selhala (napf. pfi pokusu 0 pfedpoved' volebnich vysledku v USA v r. 1948). Jeji kritickou analyzou a srovnanim s nahodnym vyberem se zabyvali pfevazne specialiste v oboru ~vyzkumu verejneho mineni a ~vyzkumu trhu, napf. C. A. Moser, A. Stuart, F. F. Stephan, P. J. McCarthy. Daleko mensi pozomostje v.k. venovana ve statist. literature. Statistikove opnivnene upozori'iuji, ze v.k. neumozi'iuje zduvodnit pouzivani jednotlivych statist. postupu analyzy dat. Nekteri statistikove srovnavaji v.k. se ~stratifikovanym vyberem, za zasadni odlisnost ovsem povazuji, ze ph v.k. jsou pravdepodobnosti vybrani urcite jednotky zname. L. Kish povazuje v.k. spiSe za umel. vytvor nez za ved. metodu a upozori'iuje, ze pro jeho provacteni nejsou obecne phjata zadna pravidla. Pfes tyto opravnene vyhrady je v.k. i nadale pomeme casto pouzivan a mnozi autoh soudi, ze napf. ph zkoumani

vel'. mineni poskytuje uspokojive vysledky. Z dlouhodobeho hlediska je vsak v s-gickych seti'enich patmy pfechod od v.k. k jinym postupum. A: quota sampling F: echantillon constitue par la methode des quotas N: Quoten-Sample I: campionamento per quote Lit.: Kish. L.: Survey Sampling. New York 1965; Rehdk, 1.: Kvotn! vYber. Sociologic/cy casopis, 1979, C. 6.; Stephan, F. F. - McCarthy, P. 1.: Sampling

Opinions. New York 1958.

HeJ

vy be r mech an icky viz vyber systematicky vyber metodou sneho ve koule - (pfeklad ang!. Snowball sampling method) - vyber jedincu z malo pocetnych, mezi obyv. rozptylenych a spatne dostupnych skupin, pro nez neexistuji a obtizne se sestavuji ~opory vyberu pro ~pravdepodobnostni vybery a uvnitf nichz dochazi ke kontaktum (ide napf. 0 zajmove skupiny, sberatele apod.) Metoda spociva v poeMeenim vyhledani nekolika osob a pote v kontaktovani tech dalSich clenu skupiny, na ktere jiz vybrani lide odkazali. A: snowball sampling F: echantillonnage par la methode de la boule de neige N: Schneeball-Verfahren I: campionamento con la tecnica snowball Lit.: viz -->setfeni vYberov3.

Reh

v Yb ern a hod n y viz vyber pravdepodobnostni v y b e rob I a s t n i viz vyber stratifikovany v y be r pra vdepod 0 bn os tni - tez vyber nahodny - postup ~vyberoveho setreni zalozeny na matem.statist. teorii pravdepodobnosti. Jednotky do ~vyberove­ ho souboru zahrnujeme na zaklade pravdepodobnostnich pravidel a procedur. K tomu se pouziva nahodne losovani, tabulky nahodnych eisel a pseudonahodnych cisel generovanych na pocitaCi. V.p. rna dYe casti: 1. plan vyberoveho postupu, ktery zahmuje matem. pravdepodobnostni model a z neho plynouci postup vybirani; 2. odhadove procedury, tj. vzorce a postupy, kterymi se budou navazne zpracovavat data (odhadovat stay v populaci) jako dusledek vyberoveho postupu. V.p. maji rUzne formy; ~prosty nahodny vyber, ~systematicky vyber, ~stratifikovany vyber, ~skupinkovy vyber, ~vicestupnovy vyber, ~dvou- (vice-)fazovy vyber, ~vyber se stejnymi pravdepodobnostmi, pfip. vyber s nestejnymi pravdepodobnostmi. Tyto farmy se kombinuji a vznikaji tak plany ~komplexnich vYberu. V.p. maji protijinym typum vyberovych setfeni vyhodu v tom, ze jen ony umozi'iuji ~sta­ tistickou inferenci (odhady parametru v populaci a testovani hypotez 0 nich) a zajisiuji rovnomeme zachyceni vsech 1397

vyber proporcbiIni vyber stratifikovany typu jednotek v cele populaci a zaroveii rovnomerne pro vsechny vlastnosti jednotek. Pokud vede v.p. k nerovnomememu pohybu populace, je mozno tento aspekt eliminovat vazenfm. V praxi se nekdy v.p. kombinujf se --tzamernymi vybery (viz tez --tfizeny vyber) nebo s --tkvotnim vyberem. A: random (probabilistic) sampling F: choix probabiIiste N: Zufallauswahl I: campionamento probabilistico

roveho planu (vyberu) se definuje jako pocet pozorovani, ktery staci nebo ktereho je nutno dosahnout u daneho vyberoveho planu, aby byla zajistena stejna pfesnost jako u v.p.n. Pomer efektivni velikosti a vyberoveho rozsahu se nazyva efektivita vyberoveho planu. A: simple random sampling F: choix simple aleatoire N: einfache Zufallauswahl I: campionamento casuale semplice

Lit.: viz -+setreni vyberova.

Lit.: viz -+setreni vyberova.

Reh vyber proporcialni viz vyber stratifikovany vyber prosty nahodny - jeden z postupu --tpravdepodobnostmno ryberu, ktery zajistuje, ze vsechny mozne soubory 0 pfedem dane vyberove velikosti n majf stejnou pravdepodobnost realizace. Jednotky se vybiraji vzdy z cele --topory vyberu (seznamu jednotek souboru), a to tak, ze vybrana jednotka se bud' vraci do seznamu a v pHstim kroku muze byt vybrana znovu, coz je vyber s opakovanim, nebo se ze seznamu vyjima a dalSiho kroku vybfranf se uz neucastnf, coz je vyber bez opakovani. Prakticky se v.p.n. provadf pomod nahodnych cfsel z --ttabulky nahodnych eisel, tzv. pseudonahodnych cfsel generovanych poCitacem, nebo u mensich souboru tahem z osudi. Pro velke populace jsou dusledky rozdflu mezi vyberem s opakovanfm a vyberem bez opakovanf zanedbatelne (klesajf s podflemf = nlN, kde N je velikost zakladnfho souboru). Pro odhad prumerne hodnoty X zakl. souboru se pouzfva prumer x='Lx/n, jehoz smerodatna chyba je s.e.(x)=(l- j) (si'Jn) (pro vyber bez opakovanf J - f= korekce na konecny soubor, s = smerodatna odchylka promenne X v zakl. souboru, ktera se odhaduje vyberovou smerodatnou odchylkou). Dulezitou vlastnosti odhadu pmmeru, procenta a uhrnu je nevychylenost Uejich ocekavana hodnota se rovna populacnf hodnote a skutecny rozdil je roven pouze nahodnemu vlivu vyberove procedury). Spolu s odhadnutelnosti nahodne chyby to umoziiuje konstruovat --tintervaly spolehlivosti a pouzfvat siroke statist. instrumentarium odvozene z teto vlastnosti. V.p.n. nemuze byt realizovan u velikych souboru s nejednotnymi ci separovanymi castmi opor. Aplikace pro velke --tzakladni soubory je perspektivnf u pocitacovych databazi a evidenci. V.p.n. je povazovan za zakl. typ --tvyberoveho souboru, ktery slouzi za standard vzhledem k uplne rovnocennosti sand pro ruzne kombinace prvku - proto se k nemu pomefuji ostatni typy vyberu. Efekt vyberoveho planu se definuje jako podil variance odhadu tohoto planu k varianci odhadu spoCtene za pfedpokladu, ze vyber vznikl jako prosty nahodny (skupinkovy efekt, efekt stratifikace, efekt komplexniho uspofadanf). Efektivni velikost vybe-

Reh v Yb e r f i zen y - uspofadanf postupu --tvyberoveho setfeni tak, ze je kombinaci -tzamerneho ryberu a --tpravdepodobnostniho vYberu. Pokryti rozmanitosti souboru na urcitem (vetsinou prvnim) stupni vyberu se zajisti zamernym urcenim vhodnych skupin jednotek tak, aby kazda co nejlepe odrazela strukturu --tzakladniho souboru; tyto skupiny vstupuji do pravdepodobnostnfch kroku vyberoveho uspofadani. A: controlled selection F: choix dirige N: gezielte Auswahl I: selezione controllata Lit.: viz -+setreni vyberova.

Reh vyber se stejnymi pravdepodobnostmi postup --tpravdepodobnostniho vyberu zajistujici kazde jednotce --tzakladniho souboru stejnou sanci, ze bude zahrnuta do --tvyberoveho souboru. Tato vlastnost muze byt zajistena i u velmi komplexnich a slozitych vYbero-. vych uspofadani (napf. u kombinaci vicestupiioveho, oblastniho a skupinkoveho uspofadani) s clenitymi a rozmanitymi oporami. Vyberove prumery (procento, uhrn) jsou nevychylenymi odhady svych populacnich protejsku. --tSmerodatna chyba se ale obecne neda vyjadfit. Pro mnoho uspofadani v.s.s.p. v praxi vsak lze prokazat pfibliznou rovnost s chybou --tprosteho nahodneho vYberu. Jsou-li pravdepodobnosti vyberu jednotek ruzne (Pi pro i-tou jednotku zakl. souboru), je odhadem populacniho pmmeru vazeny vyberovy pmmer: xI.(x/p;) /'L(Jfp;) (obdobne pro procento, uhm a dalSi statistiky). A: equal probability sampling F: choix aux probabilites identiques N: proportionale Auswahl I: campionamento a probabilita eguale Lit.: viz -+setreni vyberova.

Reh v Yb e r sku pin k 0 v Y - postup --tvyberoveho setfeni, ph kterem se do --tvyberoveho souboru zahrnuji pfedem jednoznacne definovane sku pinky elementarnich jednotek --tzakladniho souboru (nikoliv jednotky jednotlive). Po-

uziva se z duvodu praktickych, mezi nez patfi organizaee podstatne lisit. Zv!. pfipadem v.s. je take --tsamovyber, a naklady ph sberu dat, dostupnost --topory vyberu a po- jehoz prostfednictvim vstupuje v.s. i do dalSich typu vydrobnost jejfho clenenf, i z duvodu koneeptualnfch, vzta- beru. Z vyzkumnych technik sem patfi --tanketa. zenych k vyzkumujednotliveu i skupinek. Ve skupinkaeh A: spontaneous sampling F: choix spontane N: willse projevuje vnitroti'idni (vnitroskupinova) --tkorelace, kiirliche Auswahl I: campionamento sPQntaneo. resp. tez prostorova autokorelace, ktere jsou zpusobeny Lit.: viz ....setreni vfberova. podobnostf a pffbuznostf prvku, spolecnou zkusenosti, proRe/1\ eesy vzajemneho vyberu apod. Tato korelovanost vede k reprodukci pfesnosti v odhadech, inforinace 0 jednotliv- vy ber s tr a tifikov any - tez vyber oblastni - po-' cieh se pfekrYvaji.Podle statist. hlediska majf byt skupin~ stup """vyberoveho setfeni zalozeny na 4 krocich: 1......zaky vnitfne co nejrozmanitejsi a mezi sebou co nejpodob- kladni soubor se rozlozina neprazdne; nepfekryvajid se nejsi zhlediska rozptylu mefenych promennych a majf byt a uplne jej pokryvajid casti, zvane ,oblasti nebo strata; pokud mozno stejne velke (nestejnost velikosti je doda- 2. v kazde oblastise provede --tprosty nahodny vyber tecnym faktbrem nepresnostiodhadu).Podfl odhadnuteho nezavisle na postupech v ostatnichoblastech; 3.posberu dat rozptylu bdhadupopulacni charakteristiky pfiv.s. a roz- se provede odhad separovane v kaide oblasti; 4. odhad poptylu odhadu za (umeleho) pfedpokladu ~prostehona­ pulacnichcharakteristik·se provede kombinovanim obhodneho vyberu se nazyva skupiilkovy efekt Ue tospec. lastnich odhadiI (obvykle pomod vazeni). Postup urcovapfipad efektu vyberoveho uspofadani). Efektivnf vyberova ni oblasti se nazyvastratifikace a vychazi obvykle z techto velikbst je pacet pozorovanf, ktery by sticil pfiprostem principu: a) vedeckovyzk. die nebo metodo!. aspekty sbenahcidnern vyberu zajlstit stejnou pfesnbst jako dany ru dat vedou k oblastem, ktere maji' samostatnou vyzk. v.s. Jejf pomer ke sku teen emu vyberoveinu rozsahuse a poznavad hodnotudanou -;+ryzkumnym projektem nena-zyva efektivita skupinkOveho usporadanL Populatni bo k obi astern urcenym moznosti ci vyhodnostipQuzitych charakteristikyodhadujemena ziiklade pomeru' uhrnli' ski.!- tech.nik --tdotazovani, spojenych s nutnosti specif. forpinek k jejich velikostem (pomerovy odhad): Vnitrosku- mulaci otazek, jazykove mutace atd. (s pomod tazatelske pinovakorelace se nazYv'a take pomer homogenity(zna- site; postovnichdotazOiku, pocitacemaj.) -leoe-metodo!. ci se roh). Wedisko, b) voblastech,se liS! postupy vYberu. a to podle A: dustor saritplmg F: -choixde groul>lisctiles N:Khtm~ dostupnosti, prvku, uspofadani :-topor vyberu, podle pfipenstichprohe I: campion'amen'fo a grappoli rustkupop:ulace.od doby pofizeniopory,administrativne-spravnihoa,geogr.-regionalniho cleneni -hledisko Lit.: viz -+setrem vYbl!rova. Reh praxe vyberu,c) oblasti odrazejistatist.· homogenni casti populace, tj.casti s nizkou variabilitouzkoumanych.prov Yb e r s p 0 n tan n i - postup --tvyberoveho setfeni, mennych v relaci kpopulacni variabilite, col.. vede ke zvyktery spociva ve vytvofeni :-+vyberovehosouboruna za- senipfesnostikombinovanych odhadu - statist. hledisko, klade nejakych soc.,ekon., psych;; bioI., registracnich, £oz- d) Y oblastech se vyrazne lis! naklady na sber informad hodovacich; zajmovych ajinych ptocesu: Vyber jednotne o elementarnich jednotkach (cas, organizace, finance) neni kontrolovan vYzkumnikem. Statist. zpracovanf(zo- hledisko nakladu. Kombinace hledisek c} a d) vede k urcebecneni) informaceo jednotkach v.s zavisi na tom,jak niojJtimalni alokace vYberovehorozsahu,. jejimz cHern je plesny model vzniku vyberoveho souborua jake pravde- zajistit max. pfesnostpfi min. nakladech. Casto se vprapodobnostizahrnutijednotek, resp; jejich vzniku, budou ci pouziva proporcionalni vyber,pfi nemZjsou vyberove pouzity ajak dobfe bude charakterizovana vnitfui struk- rozsahy v oblastech vedeny v pomeru k velikosti oblasti.. tUra vztahu mezi jednotkami vyberoveho souboru.Nejde' Pfi priblizne rovnosti rozptylu i nakladu voblastech rna zde 0 vyberove uspoladani ve smyslu urceniplanu vyberu, vlastnost optimalni alokace. Pouziva se take jako komale 0 konstrukci matern, modelu realne probihajidho sto- promis pri konfliktu optimalni alokace pro rUzne promenchastickeho proCesu.' Teorie zobeciiovani neni jednotna, ne. Je-li cHern vyzkumu spiSe komparace oblasti nef urceni znacne selisl pro jednotlive vstupni modely. Caste a ty- odhadu pro celou populaci a jsou-li rozptyly v oblastech picke jsou ulohy odhadu velikosti populace z realizova- pfibliZnestejne, pouziva se vyber se stejnym zastoupenim nych pfipadu (slova vyskytujici se v textu, odhalene pfe- (optimalni alokace pro stejne naklady v oblastech). stupky, registrovane, tesp. pozorovane asocialni jevy, Spec. typem v.s. (s vlastni teorii) je vyber se dvemajedrealizovany zajem apod.). Podle volby modelu, vzniku notkami v kazde oblasti. Vytvafeni oblasti zahrnuje: klaa zaznamu 0 existenci takovych jevu se mohou odhady sifikacni pravidla pro jednotky z populace, optimalizacni

1398 1399

vyber systematicky

vycvik socialni

pravidla pro ureeni hranic oblasti i pro ureeni poetu oblasti, separaci opor vyberu pro oblasti, resp. pravidla pfekonani jejich prekryti, a matem. model vyberoveho postupu a odhadovych vzorcu. K formovani oblasti se pouzivaji ruzne stratifikacni techniky, napf. systematicky vyber z uspofadanych seznamu, seskupovaci techniky, regresni metodologie, Iineami programovani a jine optimalizaeni techniky, geogr. regionalizace atd. Stratifikacni efekt je pomer rozptylu odhadu v.s. a rozptylu spocitaneho za (umeIeho) predpokladu, ze data byla ziskana prostym nahodnym vYberem. Stratifikacni efektje mirou charakterizujici kvalitu stratifikace a jeji pfinos k presnosti odhadu. Stratifikaci se pfesnost odhadu proti prostemu nahodnemu vyberu nemuze zhorsit. Jinym pomocnym ukazatelem kvality je pomer efektivni vyberove velikosti (poeet pozorovani, ktere by bylo nutno zajistit u prosteho nahodneho vyberu, aby pi'esnost byla stejna jako u dane stratifikace a alokace) a skutecne velikosti stratifikovaneho vyberu. A: stratified sampling F: choix stratifie N: geschichtete Auswahl I: campionamento stratificato Lit.: viz -->seti'eni vji>erov3.

Reh

vyber systematicky -tezvybermechanicky, vyber krokovY - postup -.vYberoveho setreni, pri nernZ se provadi vyber ze seznamu ei jine -'opory vyberu pomoci vYberoveho kroku, ktery je urcen k dane velikosti -'vYberoveho souboru n a velikosti -'zakladniho souboru N jako K = Nln. Na poeatku vyberove procedury se zvoli tzv. mihodny poeatek, tedy nahodne cislo r v intervalu mezi 0 a k (r = desetinne cislo z rovnomemeho rozlozeni) a dale se vyberou ty prvky seznamu, ktere maji pofadove hodnoty r + jk,j = 0,1,2 ... n -1, resp. n. Pravctepodobnosti vyberu kaZde jednotky je f = 11 k = nlN. V.s. je velmi citlivy na kvalitu opory vyberu. Nevhodny model odhadu muze vest k podhodnoceni smerodatnych chyb (zavery pokladame za pi'esnejsi, nez jsou ve skuteenosti) nebo naopak k jejich nadhodnoceni. U opor vyberu, ktere jsou monot6nne usporadany podle ureite velieiny nebo u nichz se projevuje vliv periodicke fluktuace, je vysledek silne zavisly na hodnote nahodneho pocatku ana vyberovern kroku. Kvalita V.s. se pak obvykle zlepsi, je-li velky soubor rozdelen na nekolik segmentu s vlastni volbou pocatku i vyberoveho kroku nebo provede-li se celkova -'randomizace prvkti v seznamu apod. V krajnich pnpadech je tfeba zvazit moznost volby jineho vyberoveho postupu nebo vyhledani jine opory vyberu. K citlivym zavadam opory v.s. patfi take velke mnozstvi neplatnych ei cizich elementu, ktere redukuji n.

1400

A: systematic sampling F: choix systematique N: systematische Auswahl I: campionamento sistematico Lit.: viz ->seti'eni vYberov3.

Reh

vyber vicestu pnov y - vyberovy postup uspofadany ve stupnich (urovnich). Na kazdem stupni jsou urceny skupinky prvku -tzakladniho souboru; skupinky I. stupne se cleni dale na skupinky 2. stupne atd., az na poslednim stupni se skupinky skladaji z elementamich jednotek zakl. souboru. Typickymi stupni jsou: administrativni cleneni a geogr. regionalizace (okres - obec - cast obce, ulice dum - uzivatele bytu); odvetvove-vyrobni a org. hierarchie, vnoreni casovych useku. Vyber se zaklada na postupnem vyberu skupinek na 1. i na dalSich stupnich; v poslednim stupni je zahmuta skupinka bud cela, nebo jsou z ni vybirany nektere elementami jednotky. V.v. je casto kombinovan s oblastnim vyberem, na jednotlivych urovnich se vyuzivaji stratifikaeni techniky a -'prostY nahodny vYber. V.v. se pouziva z praktickych duvodu (dostupnost -topor vyberu, nizsi naklady apod.) i z koncepenich duvodu (moznost agregace jednotek pro vyzk. ucely). Pro odhadove postupy je vhodne zajistit, aby vsechny prvky zakl. souboru mely stejnou pravdepodobnost zahmuti do vyberoveho souboru. V.v. se pouziva ve vsech velkych nar. -tvyberovych setrenich. A: multilevel choice F: sondage it plusieurs degres N: mehrstufige Auswahl I: campionamento multistadio

naci), aplikaci v nekterych stupnich vyberoveho setreni a aplikaci nahodneho pocatku u systematickeho vyberu. Pfednosti v.z. je: 1. pokryti struktury zakl. souboru v pfipadech, kdy by pravctepodobnostni vyber vzhIedern k rnalemu rozsahu nazajistil spolehIivou reprezentaci; 2. to, ze ph vyhledavani typickych jednotek neni tfeba vytvaret -toporu vyberu; 3. zjednoduseni procedury vybiranf. Pri aplikaci matem. metod je vsak pfiprava naopak velmi mirocna. Zakl. nevyhodou je nemoznost provadet statist. zobecneni (-'statistickou inferenci), nebot neni dan statist. model vzniku dat. 0 V.z. se hovofi take v pfipadech, kdy vybirame jednotky z nestandardnich (casto velmi rozptyIenych a obtizne dostupnych) populaci, pro nez neexistuji opory vyberu (viz -'vyber metodou snehove koule). Odvozenou variantou v.z. je tez -tvyber kvotni, u nehoz je vybirani jednotek kontrolovano pouze castecne. U v.z. nemuzeme pouzivat pojem -'reprezentativity znarny z pravdepodobnostnich setfeni. Reprezentativita v.z. rna jiny obsah a muze byt definovana jako stupeii shody mezi vlastnostmi vybranychjednotek a strukturou zakl. souboru pomoci matem. pojmu vzdalenosti; neni vsak ukazatelem stejne zobecnitelnosti ziskanych Udaju pro cely zakl. soubor. Krome hledisek poznavacich vstupuji do rozhodovani 0 V.Z. casto i hIediska organizacni, financni, polit., psych. aj. A: purposive selection F: choix intentionnel N: gezielte Auswahl I: selezione ragionata Lit.: viz ->setreni vjberov3.

Lit.: Kish, L.: Survey Sampling. New York 1965; Rehdk, 1.: (1978) K poj-

Reh

mu "reprezentativita" v sociologickych vYzkumech. Soci%gic/cy casopis, 1980, c. I.

Dvo, FoV

vyber zamerny - jeden z postupu -.vYberoveho setreni, pfi nemz rozhodnuti 0 zahmuti jednotky neni provedena pomoci pravdepodobnostniho mechanismu, ale je ve.. dena konkretnim zamerem plynoucim z vyzk. ulohy. Pouziva se tam, kde jde 0 zajisteni rovnomemeho a systematickeho pokryti -tzakladniho souboru a jeho rozmanitosti, predevsim je-li pocet vybiranych jednotek maly a aplikace pravdepodobnostniho vyberu by nebyla spolehliva. V.z. se provadi: a) subjektivnim rozhodnutim vyzkumnika, b) aplikaci matem.-statist. technik kondenzujicich dostupnou statist. informaci (napi'. -tmetodou hlavnich komponent), c) pomoci optimalizacnich matem. metod (matem. programovani). Zvl. pfipady v.z.jsou pripadove studie (vyber jedne charakteristicke jednotky) a -tsystematicky vyber z usporadanych a cyklickych seznamu. V.z. se pouZiva v praxi tez ve spojeni s -tpravdepodobnostnim vyberem: u -trizeneho vyberu (pravdepodobnostni vyber z mnoziny zamerne volenych kombi-

vybery geograficke - trida postupu a metod -tvyberoveho setreni, ktere se pouzivaji pro vyber prostorove 10kalizovanych a prostorove autokorelovanych jednotek za ucelem podchyceni geogr. podminenych vlastnosti -tzakladniho souboru, kterym je cela prostorova struktura jednotek. Patfi sem: a) -tsystematicky vyber z geogr. urcene posloupnosti jednotek (napi'. podle sousedstvi, vzdalenosti od centra apod.), b) vyber uzemnich etvercu, c) vyber nahodnych bodu ajejich okoli z mapy, d) vyber jednotek podel geogr. urcenych lini!, e) vyber v geogr. urcenych enklavach. Do vetSiny s-gickych vyberovych setfeni vstupuje geogr. a regionalni prvek vyberu prosti'ednictvim uzemne-administrativni stratifikace (viz -tvyber stratifikovany) a vyberem uzemnich jednotek na vyssich stupnich vyberu (viz -'vyber skupinkovY). A: geographic sampling, spacial sampling F: echantilIons geographiques N: geographische Auswahl I: carnpionamenti geografici Lit.: viz ->seti'eni vjberov3.

Reh

v y c v i k so ci a I n i - tez soc.-psychol. vycvik nebo trenink - fizene -tsocialni uceni, ktere se odehrava v -tmaIych skupinach a rna dYe podoby: 1. nacvik rolf, zejm. ridicich pracovniku, zamereny na zvladnuti urCitych situaci, styku s partnery a podfizenymi a na efektivni feseni urcitych uloh (M. Vorwerg, 1971), uplatiiujici se zejm. v -tmanagementu; 2. vycvik, ktery rna smysl psychoterapeuticky (Jepe psychagogicky) a je zameren na zlepsovani komunikativnich schopnosti a soc. chovani vubec, na zjemiiovani sociability, resp. soc. senzibility, zlepsovani soc. percepce atd. (napf. u manzelskych partneru). Nektere z tech to aspektu jsou pro oba druhy v.s. spolecne a jejich cHern je zvysovani urovne interakcni -tkornpetence, tj. schopnosti poznavat v ramci specif. interakcnich situaci postoje a zpusobilosti druhych osob, pi'edvidat s uspechem jejich pravdepodobne chovani a podle toho jednat tak, aby byla vytvofena zadouci situace (M. Waller, 1978). Puvodne byl tento vycvik oznacovan jako T-groups (Jaboratorni trenink ve -'skupinove dynarnice). Zahmuje nektere spec. pomocne techniky, jako jsou -tpsychologicke hry a psychogymnastika (neverbalni senzibiIizace pomoci pohybovych cviceni). Ma take nektere spec. formy, napf. tzv. -'skupiny setkavani, jejichz cHern je sblizovani, uvolnovani se, ziskavani intenzivnich dojmu ze styku s druhymi lidmi a pri pobytu ve skupine atd. Jak uvadi C. R. Rogers (1970), tento vycvik muze byt provaden v priimyslu, na univerzitach, v cirkevnich komunitach, v ruznych vychovnych institucich, ve veznicich aj. Pouziva se tez v psychoterapeutickych komunitach neurotiku. Vycvikova situace modeluje riizne druhy -'socialni interakce a vycvik sam probiha v uvolnene atrnosfei'e a je fizen odbomikem. en muze byt obecnejsi: naueit efektivnimu soc. chovani nebo velmi spec. chovani, napi'. nauCit vedeni diskuse nebo provozni porady. Prakticke pfehravani ruznych soc. rolf je vsemi ucastniky diskutovano a vsichni se ho ucastni ve forme modelovych inscenaci, pfehravani situaci, sociodramat, zadanych pantomim a jinych ukolu (napf. dvojice sestavene z averzivnich jedincu maji za ukol vest rozhovory, nebo rna ucastnik v.s. napodobovat pohyby a fec druheho, vyjadfit riiznyrn zpusobem, co druhy proziva, identifikovat se s urCitYm zvifetem atd.). Pomeme znacny zajem je 0 vycvik asertivity nebo asertivniho chovani (slusne, ohleduplne sebeprosazovani), protoze nedostatek asertivity vyvolAva uzkost a v krajnich pfipadech depresi a sebeodmitani. Teor. vychodiskem v.s. jsou koncepty socialniho uceni a mode1y rizeni chovanf. N. Semmer a M. Pfafflin (1978) pokladaji za zakl. teor. vychodiska teorii soc. uceni A. Bandury (Principles of Behavior Modification, 1969; Social Learning Theory, 1977, a dalSf), kteni ale musi byt podle uvedenych autoru do-

140l

vychova obcanska

vyhnanstvi

plnena, protoze je v ni podcenena dulezita (Iloha zpetnych vazeb. Doplneni poskytuje prace G. A. Millera, E. Galantera a K. H. Pribrama PLans and Structure of Behavior (1960), kteraje pokladana nadnesene za "prulom v zapadni psychologii" a ktera podava model fizeneho chovani. Nektere formy v.s. se uplatnuji v upravene podobe tez ve vychove a pfevychove deti v mimoskolnich vychovnych zafizenich, pfispivaji k --+resocializaci. A: social training F: entrainement social N: SoziaItraining, Sozialausbildung I: formazione sociale Lit.: Semmer, N. - Pfafflin; M.: Interaktionstraining: Ein hand1ungstheoretischerAnsatz zum Training sozialer Fertigkeiten. Weinheim, Basel 1978; VOl"ll'erg, M. ed.: Sozialpsychologisches Training. lena 1971; Waller, M.: Soziales Lemen und Interaktionskompetenz. Stuttgart 1978.

'Nak

v y hn an s t vi viz emjgrace v y c h 0 v a - proces, v.hernZ spolecnost (jednotlivci; skupi, ny a instituce)v souladu se svymi reprodukcnimi potrebarni,zajmy a cHi pusobi na jednotlivce a utvafi tak individ, predpoklady k zastavani spol. pozic a rolf u dalSL generace ajeji predpoklady k vyuziti a rozvinuti hodnot danekultury.V. je zakl. funktispecif. lidske --+fylogeneze a pod· minkou vyvojove akcelerace .. 4:ahrnuje pecio telesny a dusevni vyvoj cloveka, predavania ziskfivani poznatku, dovednostl apraktickych navyku, osvojovani moralky a celychvzordi chovani, utvareni hodnotovych orientaci, ale irozvoj potreb a zajmu, ktere cloveka motivuji k aktivite. V. plni dulezitou normativnia sOG . .;kontrolni funkci: po· moci systemu dodmen a trestO seznamuje nove generace se spol.--+normami. Rezervovany ci odmitavy postoj knekterympred{lvanym normam a hodnotam, ktere nova generacepovaZuje za prekonam!; tvon jadro tozporu ve .v., ktere mohou prerust v. radikalnL opozicni chovani novych generaci; projevujici se jako mezigeneracni konflikt. Na teto bazi vznikaji specif. 4subkultury mladeZc. Rozpory ve v. jsou ale i dulezitym zdrojem .--tinovace. V soucasnosti jsou vetSinou odrnitany pokusy vysvetlovat v. jednostranne, bioI. faktory(G. S. Hall), psychol. (W. A. Lay) ci s-gicky (E. Durkheim). Za prekonane je povazovano pojeti v. jako obecne bioI. jevu, ktery je patrny i u zvifat (c. Weiss, E. Chalupnj). I kdyz mnohe fyzkke a psych. dispozice, ktere limituji individ. moznosti v., jsou pfenaseny geneticky, je v. procesem spol., ktery pfedpoklada interakci bytosti nadanych rozumem. Uznani spol. charakteru v. vsak nevede nutne k podceiiovani individ. biopsych. zvlastnostl a sil ve v. a kjejich mechanickemu odvozovani od soc. fenomenu ve smyslu metodicke --+socializace E. Durkheima. Pojem v. pfesel z bezneho jazyka do mnoha vednich oboru (fiIozofie, pedagogiky, psychologie, s-gie aj.), ale v zadnem z nich neni jednoznacne urcen. 1402

Situace v ces. (podobne i v nem. a rus.) terminologii je na rozdil od terminologie angl. a fr. navic komplikovana tim, ze vedle pojmu v. existuje pojem vzdelani, resp. --+vzdeIavani. Tento pojmovy dualismus pomaha k odliseni racionalnich a mravnich aspektu formovani cloveka, ale soucasne navozuje spory 0 tom, zda to jsou oddelitelne pojmy a ktery z nich je nadrazeny. C. Weiss napf. chapal v. jako obecnou kategorii, ktera je slozena ze 3 okruhu: 1. pece, ktera zahmuje vse, co zajisfuje telesny a dusevni vyvoj cloveka; 2. socializace, jejimz prostrednictvim se clovek zafazuje do spot vztahu, osvojuje si spol. hodnoty a normy; 3. vzdelani, ktere predstavuje vse, co rozviji autonomni osobnost. Weissova koncepce tedy jednoznacne nadfazuje v. vzdelavani. L.N.Tolstoj ve svych Pedagogickjch.statich vidi hierarchizaci obou pojmu opacne: vzdelani chape v sirokem smyslu jako spojitost vsech vlivu, ktere rozvijeji cioveka, a v. je pak nulne jIm spec if. slozkou vzdelaviini - zamemym a ucelnym pusobenim cloveka na cloveka scilem, aby si vychovavany osvojil urCite mravni navyky. V s-gii a filozofii se casteji nez v pedagogiceobjevuji siroka pojeti v., temef se prekryvajici se socializaci a --+cnkulturaci (viz napf. F. Kahuda). V --+pedagogice lze ·za sirsi pojeti v. povazovat ta, ktera zduraznujizamemost a cHevedomost; aza uzsita, jez v. chapou pfedevsim jako formovani (osvojovani) mravnich hodnot a harem. V teto souvislosti nektefi pedagogove.odmitaji delit v. na intecionalni a funkcionalni, nebof za v •.pokladaji jen ty formativni vlivy, ktere jsou zameme a cHevedome, a vse ostatni fadi k spontannim formativnim uCinkum soc. prostfedi. Podle odpovedi na otazku, zda a v jake mife muzev. formovat osobnost cloveka, resp. charakter novych generaci a zasahovattakspol. vyvoj, lze tozliSit 3 zakl.· skupiny pojeti v~: 1. Nejstrukturovanejsi pojeti zduraziiuji bioI. podmirienost utvareni cloveka, ktetouv. nemuzev zasade zmenit (A. Schopenhauer). Z myslenky prirozenosti ditete vysel J. J. Rousseau, nachazime ji ale jiz u J. A. Komenskiho. V pods tate jde 0 nazor, ze dite je od prirody dobre, ze v. muze toto pfirozene dobro deformovat, a proto by mel a byt chapana spiSe jen jako pomoc ve vyvoji. Rovnez dalSi autofi (napr. L. N. ToLstoj) idealizuji puvodni stilV dHete a doporucuji omezit se na predavani poznatku,ktere neznasiliiuji a neomezuji svobodny vyvoj cloveka. Existencionalisticke pojeti v. (K. Jaspers, O. Kroh) v souladu se svyrn odmitanim vychovnych idealu a pozadavkem autonomie a autenticity vyvoje osobnosti spatfuje v zamerne a cilevedome v. zpusobpopfeni svobody cloveka a jeho --+odcizeni sobe samemu. Konecne psychoanalyticke pfistupy omezuji vyznam v. v dusledku zduraziiovani pudovych sil v cloveku a sublimovanych

projevu jeho endogennich determinant. 2. DalSi pojeti hypertrofujivyznam a moznosti v. a jednostranne zduraznuji vliv exogennich faktoru (T. More, J. Locke, C. A. Belvitius, R. Owen, E. Durkheim aj.). 3. Existuji pojeti odmitajici obe uvedene jednostrannosti a zduraznujici, ze vztah vrozenych a vyvojovych pfedpokladu (bioI. vybavenosti) a exogennich faktoru (vlivu zameme vyehovy a vzdelavam a sponmnne pusobiciho soc. prostfedi) je komplementarni (A. H. Halsey). Bezne je v. spolecne se vzdelavanim chapana jako integralni soucast socializaee, jako "zamerna socializace" (J. Alan). CHem v. je utvoreni autonornnich subjektu reprodukce materialni a duchovni kultury v s-gickem smyslu. V. muze prostrednictvim zmeny vedomi a jednani novych generaci, v mezich danych kvalitou geneticke informace a hist. podminkami prispivat kezmene spot reae lity. Proto manejen kognitivnia moraIni vyznam, ale i vyznam polit. V totalitnich systemech existuje zjevna tendence k max. institucionalizaci v. a k jeji ideol. indoktrinaci. V demokr. spolecnostechje vychovavany zpravidla chapan jako subjekt schopny racionaInea kriticky pfijmout,autonornne zpracovat a vyuzit predavane hodnoty: Vychovnym institucimje i pfes urCitou zavislost na statni podpofe ponechana znacna miraautonomie. CHemv •. v pedagogickem smyslu je utvaret telesne, mentalne a mravne vyspeIe osobnosti. ZArodky tohoto vychovneho ideaIu lze nalezt jiz v antice (viznapr.--+kalokagathia). Plat6n a Aristoteles za hlavni cil v. povazovali "narate", tj: lidskou a obcanskou vytecnost. Vzhledem k tomu, i.e fyzicka praee bylasvobodnych obCanu nedustojna, byl ve v.prefercivan rozumovy a moralnirozvoj (athenskyideal)nebo rozvoj fyzicky prostfednictvim telesne a brannev. (spartskYideaI). Ve ·stfedoveku nab, asketismus vedouci k umrtvovani tela nepripoustel tiHesnou v. Ve vzdeTavaniprevhidalo memorovani, v. byla chapana jako donucovani s tvrdyrni sankcemi. V. svetskych feudalu bylajednostranne zamerena na etiketu, Cirkevni v. mela charakter rozumove a moralni v. a byla podlozenanab. dogmaty. Renesancenavazuje na anticke idealy v. a rozvijije v opozici vUcistfedoveke scholasticke V" jeji askezi a teocentrismu.Vedle rozumove amoralniv. pozaduje i v. telesnou a estetickou. Utop. koncepce T. Morea a T.Campanelly chapou v. jako zakl. prostfedek nastoleni soc. spravedlive spolecnosti (v Utopii je do systemuv. zaclenena i v. pracovni). Ve vychovnem systemu J. A. Komenskeho se poprve objevuje myslenka v. jako celozivotniho procesu, kterym by mel prochazet kazdy clovek, nove jsou formulovany pozadavky, aby v. mela dobrovolny charakter, vychazela ze zajmu vzdelavaneho a byla kolektivni. Osvicensti humaniste (D. Diderot, P. H. D. von Holbach, C. A. HeLvetius

aj.) se dornnivali, ze v. je vsemocna, clovek je "tabula rasa", do niz se vylucne v. vryvaji psych. a soc. znaky. Protip61em rousseauovskych koncepci svobodne a pfirozene v. je koncepce J. F. Herbarta, v niz urcujicim prvkem je eil v., kteremu se musi vse prizpusobit. Clovek, na ktereho v. pusobi, je receptivnim objektem a vysledkem v. je vysoce diseiplinovany a konformni jedinec. Rezidua teto kontradikce (Rousseau versus Herbart) Ize nalezt i v soudobe literatufe. Social. a nab. koneepce v. casto implieitne vyjadfuji herbartovskeho ducha, Iiberalni koncepce spiSe ducha Rousseauova. Koncepce v. v soudobe literature rozpracovavaji tyto jeji strukturalni slozky: a) mentaIni (rozumovou), zalozenou na osvojovani poznatku a rozvoji poznavacich schopnosrf (je zakladem veskere v.), b)mravni a citovou, vstepujici mravni hodnoty a principy a rozvijejici emocionalni prvky osobnosti, c) poly tech., ktera utvafi vztah cloveka k praci i jeho vnitrni potrebu tvotive cinnosti, d) estetickou, rozvijejici schopnost vnimat a utvaret krasno, e) telesnou, ktera vede kezdravemu fyzickemu rozvoji, pi'ispiva k aktivnimu zivotnimu postoji, f) sexualni; pfipravujici pro plnohodnotny sexualni Zivot, pro plneni partnerskycha rodicovskychrolL Vedle toho existuje ,;vychova specialni'~, vztahujici se k tem, ktefi vyzaduji zvl. peci a maji mimofadne pfedpoklady (moznosti nebo omezeni) pro svuj vyvoj;dane vrozenymi nebo ziskanymi fyzickymi, dusevnimi a mravnimi nedostatky a poskozeniminebo naopak mimoractnYm.talentem a nadanim. Vyznam obou typu spec. v., tj, v. handicapovane a v. talentovanecasti populace;roste v souvislosti s vyvojovou akceleraci, teehnol.,ekologickYmi, soC, ajinymi civilizacnimi faktory. Schopnost vychovnych instituci akceptovatspecif. pozadavky a predpoklady ruzne mentalne ajinak vybavenych lidi je dulezitym indikatorem vyspelostikazde spolecnostL S-gicky pfistup k v.se vyvinul v samostatnou disciplinu, --tsociologii vychovy. A: upbringing F: education N: Eqiehung 1: educazione Lit.: Alan, J.: Spolecnost, vzdi%.ni, jedinec. Praha 1974; Bldha, A.: Problemy lidove vychovy. Pral)a 1927;Bldha, A.: Sociologie detstvi. Praha 1938; Bourdieu, P. - Passeron, 1. L.: Les Heritiers. Paris 1964; Durkheim, E.: Education et sociologie. Paris 1922; Halsey, A. H. ed.: Heredity and Environment. London 1977; Halse.V, A. H. - Floud, 1. - Anderson, C. A. eds.: Education, Economy and Society. London 1961; KornensJey, 1. A.: VybraI)e spisy. Praha 1966; Musgrove, F.: Youth and Social Order. London 1968; Parsons, T. - Bales, R.: Family, Socialization and Interaction Process. New York 1955; Sima, 1.: Sociologie vychovy. Praha 1939; Weiss, c.: Pedagogische Soziologie. Berlin 1929; Znaniecki, F.: Socjologia wychowania~ Warszawa 1930; viz tez -->sociologie vychovy.

Kab

v y c h 0 v a 0 b can s k a - soubor vychovnych aktivit, jejichi. cHem je obcanska pfipravenost, a take nazev vyucovaciho pfedmetu na skolach. V.o. ma velmi starou histo1403

vychova rodinna nahradni

rii. Prvni formulace idealu ctnosti, ktery uCini z eloveka radneho -tobeana, Ize nalezt v Platonovjch spisech 0 stdte a 0 zdkonech. Rimane provadeli praktickou v.o. vyukou zivotopisu slavnych spoluobeanu, ueenim zakonum, navstevami fora, semitu i vojenskych taboni. Vedome dbaIi 0 to, aby si mladez uvedomovala republikanske povinnosti a byla oddana statu, vedli ji ke stateenosti, skromnosti, eestnosti a pevnosti vule. Pozdeji se hlavnim cHern stava vychova reenika a s nastupem cisarstvi vychova k hlavni obeanske ctnosti - oddanosti cisafi. Ve stredoveku se vychova k obeanstvi nevydeluje z vychovy kfesfanske. Teprve pocatek novoveku a zejm. vychovna koncepce Johna Lockea (system realneho vzdelani a vychova -tgentlemana) nastoluji opet potfebu samostatne vychovne aktivity a vyucovacicho pfedmetu zamefeneho k vychove obeana. J. A. Komenskj zada pro obecnou skolu zvlastni predmet "hospodatstvi a statnictvi". V Brdne jazykit otevrene napf. navrhuje kapitoly: 0 radnim dome, 0 soudech, o zloGinech a trestani, 0 kralovstvi a zemi. Komenskeho pfedstavy byly postupne realizovany ve statech, ktere mely republikanske a konstitucne-monarchisticke statni zfizeni. DalSim podnetem pro vyvoj v.o. byl pozadavek fr. -tencyklopedistu (predevsim c. A. Helvetia) zavedeni "Iaicke" moralky. V Cechach byia problematika vychovy k obcanstvi zafazena na dlouhou dobu do dejepisu a zemepisu a vypraveni o obcanskych povinnostech bylo obsazeno v citankach. Zavedeni zv!. predmetu v.o. do skol prvni republiky pfedchazelo hnuti za bezkonfesijni, svetskou skolu, ve kterem se angazovali Drtina, Kddner, Ulehla, Krejci a dalSi (organizace Volnd mySlenka). Behem diskusf v parlamentu i mimo nej (napf. v ucitelskych a pedagogickych easopisech) slo predevsim 0 pomer cirkve a statu, 0 politienost ci nepoliticnost skolstvi. Diskuse se ucastnili vedouci osobnosti univerzity i ueitelstva (krome jiz jmenovanych M erta, Skorepa, pozdeji Chlup a Z. Nejedlj). Mravni vychova meia zarucit statni jednotu jisteji nei pouhe pravni a spravni pfedpisy a celni hranice. Vysledkem bylo vydanf MaLeho Skolskeho zdkona (1922), kterym se zavedl predmet "obeanska nauka a vychova" do skol obecnych a mesfanskych. Obsahem noveho predmetu bylo poueeni pnstich obeanu 0 mravni, soc. a hosp. podstate statu, 0 jeho organizaci, 0 vlastnich pravech a povinnostech. CHern bylo vychovat dobreho eloveka a obeana (objevii se i pozadavek dokonaleho gentlemana), vstepovat mu lasku k narodu, vzajemnou snasenlivost a uctu, pestovat v nem smysl pro vse pravdive a dobre. Na predmet navazovala zakovska samosprava jako prakticky zpusob, jak si zaci mohou ovefit, ze bez ukaznenosti a vedomi odpovednosti nemuze dobre fungovat zadny celek. 1404

vykofisfovani Konec prvni republiky pfinesi omezeni a pozdeji v r. 1940 zruseni predmetu v.o. V obdobi 1945-1948 byl opet zaveden (prechodne se jmenovai "politicka vychova"), ale poeal jim prostupovat novy, socia!. a marx. duch. Poslani predmetu zacalo byt chapano jako pusobeni na polit. nazory zaku. Po unoru 1948 se v.o.jako vyueovaci predmet nove koncipovala a v r. 1953 byla prejmenovana na Ustavu CSR a SSSR; vyueovani probihalo ucenim se nazpamef pod Ie SOY. vzoru. V r. 1959 byl do zak!. a strednich skol opet zavedena v.o. a byla obnovena priprava ueitelu pro tento predmet, ktery ale na zakladnich skolach nebyl klasifikovan ana stredni skole byla nejhorsi znamkou trojka. V r. 1967 doslo k chaotickym zmenam v obsahu a osnovach V.O., r. 1971 a nastupujici konsolidace naplniia tento predmet zejm. vychovou k socia!. vlastenectvf a proletafskemu intemacionalismu; zarazeny byly take vybrane poznatky z teorie statu a prava, polit. ekonomie, ved. svetoveho nazoru a kom. moralky. Po r. 1989 si v.o. ajeji vyuka zaealy hledat sve nove misto na ces. skolach. Ukazuje se, ze jde 0 pomeme obtizny a zrejme dlouhodoby proces. A: civic education F: education civique N: Burgerrechtkunde I: educazione civica Ryb vychova rodinna nah radni - spolecnosti, resp. statnimi institucemi schvalena, pfip. usmeriiovana -tvychova ditete v jine nez vlastn! -trodine, tedy substituce rOOinne vychovy. Dochazi k ni, jeslize viastni rodina ditete zanikne nebo neplni vuCi diteti sve povinnosti. Prakticky vsechny spolecnosti, preliter. i tzv. vyspele, berou v tomto pfipade na sebe odpovednost za psych. vyvoj nesobestacneho jedince, cimz se zaroven snazi zajistit normalni pri'Ibeh jeho -tsocializace. V zasade muze byt dfte svereno bud do vychovy jineho dospeleho jedince, nebo do spolecne vychovy manzelu, nebo tez do ustavni vychovy, coz uz ale neni v.r.n. Za idealni formu je povazovano osvojeni neboli -tadopce, tzn. pfijeti ciziho ditete za vlastni. Vyskytuje se jiz v rimskem pravu, v Rakousko-Uhersku v obecnem zakoniku obcanskem 00 r. 1811. Smyslem osvojeni vzdy bylo i pomoci bezdetnym, majetnym obeanum nalezt dedice. Duraz na zajem a prospech deli byl v ceskych zemich proklamovan az v zakone 0 pravu rodinnem z r. 1958, kde se uvadi mj., ze osvojitelem se muze stat obcan, ktery zpusobem sveho zivota a dobrym zdravotnim stavem poskytuje spo!. zaruku prospesnosti osvojeni. Ve vyspelych zemich je vyrazny nepomer mezi zajmem osvojitelu 0 pfijeti zdraveho ditete raneho veku a svetle pleti a poctem techto deti prichazejicich v uvahu pro adopci. Mnohalete cekaci Ihuty byvaji reseny osvojovanim deli z tzv. tfetiho sveta. Druhou dnes pouzivanou formou v.r.n. je pestounska

pece. V ees. zemich byla uzakonena rovnez v r. 1811, ale v r. 1949 zanikla s oduvodnenim, ze vedla k vyuzivani deti jako levne pracovni sHy (tento pristup se skuteene objevoval, lee ojedinele). Pokud si pestouni sverene deti neosvojili, byly z rod in necitlive odebirany a pi'edavany do detskych domovu. Renesance a nova Iegalizace pestounske peee nastala v r. 1973. V praxi jsou do pestounske peee sverovany deti mene nadane, zdravotne postizene, starsi Uiz skolnfho veku), romske, jinak reeeno ty, pro ktere se nezdafilo najit osvojitele, a deti s tzv. "ucasti rodieu", tj. ty, jejichz rodiee nebyli zbaveni rodieovskych pray v plnem rozsahu a maji tedy narok na kontakt se svym ditetem. Pestouni maji pfi vychove ditete prava srovnatelna s rodieovskymi pravy. Pravo zastupovat dite a spravovatjeho zalezitosti maji v tzv. beznych vecech, v zavainych vecech (v praxi zcela ojedinelych) je pestoun povinen respektovat prani pokrevnich rodicu, pokud nebyli zbaveni rodieovskych pray. V pnpade rozporu rozhoduje soud. Hmotne zajisteni deti jde ze spo!. prostfedkU a rOOicum je uloiena vyzivovaci povinnost (i v pripade zbaveni rodicovskych pray). Pestounum nalezi mala mesieni odmena a vsechny dalSi materialni vyhody, jako by slo 0 dite vlastni. Zakon umoziiuje vykonavat pestounskou peci i v tzv. zvlastnich zafizenich pro vykon pestounske pece. Pro pestounky, pecujici zde 0 6--8 deti sverenych jim soudem, je vykon pestounske pece zaroveii povolanim se vsemi aspekty pracovnepravniho zamestnaneckeho vztahu. Zvlastni zanzeni mohou byt individ., ale jsou jimi i tzv. detske vesnicky (resp. SOS detske vesnicky). V Cechach byla prvni zalozena r. 1970 (12 domku v Doubi u Karlovych Yarn), druM r. 1973 (9 domku ve Chvalcove na Kromenzsku). Pestounska pece zanika dosazenim zletilosti ditete (finaneni prispevek je vsak poskytovan az do dokonceni jeho pfipravy na povolani), ale 80 % deti zustava v rodine pestounu i po dosaieni zletilosti. Cilem v.r.n. je zajistit fakticky nebo soc. osirelym detem moznost vyrustat v rodine. Je to jedina cesta, jak zabranit vzniku rane detske -tdeprivace, ktera zakonite vznika u deti umistenych dlouhodobe v detskych domovech a ktera vede i k ireverzibilnimu poskozeni osobnosti. A: substitutional family care F: education familiale substitutive N: Ersatzfamilienerziehung I: educazione familiare supplettiva Nov, Cap v y c h 0 vat e I e s n a viz sociologie telesne kultury, sociologie telesne vychovy, sport vychova vedecka - vzdelavaci aktivity ureene pro vysokoskolsky vzdelane lidi se zamerenim na profesionalni praci ve -tvede a vyzkumu, ktere zvysuji jejich

-tkvalifikaci. V anglosaskem svete se pro institucionalizovane -tvzdelavani tohoto typu pouziva obvykle term in "post-graduate study", v nekterych zap. zemich se oznacuje jako studium 3. cyklu na vysoke Skole. Absolvovani v.v. je povazovano za prokazani schopnosti k ved. praci a byva nezbytnym formaInim predpokladem pro praci ve ved. ustavech i na katedrach vysokych sko!' Je take znamkou vzestupne profesni mobility. V byvalem Ceskoslovensku byl od r. 1953 v platnosti "zakon 0 vedecke vychove" (novelizovany v r. 1964 a 1977), nahrazujici drive tradieni doktorandske studium tzv. aspiranturou podle praxe zapoeate ve 20.1. 20. st. v SSSR. 1. stupen v.v. konGil ziskanim hodnosti CSc. (kandidat ved), 2. stupeii v.v. byl ukoneen zfskanim hodnosti DrSc. (doktor ved). Ukonceni, pozdeji i zahajeni teto pfipravy podlehalo v nekterych oborech v urcite dobe schvaieni polit. organu, eimz byla provadena apriomi selekce a kontrola obsazovani vyznamnejsich ved. pozic, ktera nesouvisela s prokazanim odbomych schopnostL Po r. 1990 bylo v ces. zemich obnoveno doktorandske studium a pfipravuje se rekonstrukce celeho systemu vedecke vychovy. A: postgraduate education, postgraduate study F: formation des chercheurs N: wissenschaftliche Erziehung I: educazione scientifica Lit.: Cermak, V.: Vedecka vychova ve svete. Praha 1992.

CeV vychyleni systema ticke viz chyba vyberova v y k 0 n viz kontestetika, spolecnost vykonova, teorie vykonove motivace vykon pracovni viz prace v y k 0 n nos t viz produktivita prace v y k 0 fe n e n i soc i a I n i viz socializace anticipujici v y k 0 f i s f 0 van i - vyuzivani einnosti nejake osoby nebo skupiny jinou osobou ei skupinou k vlastni vyhode bez 00povidajici OOmeny nebo vubec bez OOmeny. V uZSim ekon. vyznamu je pojem v. klicovou kategorii Marxovy teorie. Marxovo pojeti v. vychazf z tzv. pracovnf teorie hodnoty (hodnota zbozi je ureena spol. nutnym mnozstvim prace zte1esnenym v jeho vyrobe). Kapitalista najima delnikovu -tpracovni silu, ale plati jen tu cast delnikem vykonane prace, kteraje nutna k reprodukcijeho pracovni sHy. Zbytek pracovni doby, tzV. nadbyteena pracovni doba, zustava delnikovi nezaplacen, eimz vznika nadprace, ktera produkuje nadvyrobek a nadhodnotu, jei je zakladem kapitalistova zisku. Ekon. v. tak souvisi: a) s existenci rozdeleni spoleenosti do dvou -ttfid, z nichz jedna vlastni vyrobni prostredky a druha pouze svou pracovni silu, b) s existenci 1405

vytesneni

vymenek

soukromeho ...-.vlastnictvi. Neomarxista Michael Burawoy proto pravem tvrdi, ze Marxova koncepce v. je zakladem celeho Marxova teor. systemu, vcetne jeho koncepce s-gicke. Marx navazuje na klasicke pracovni teorie hodnoty, ktere pfed nim rozvijeli zejm. tzv. ricardovsti socialiste. Napf. Thomas Hodgskin v praci Principles of Political Economy (1833) a zvl. v Labour Defended Against the Claims of Capital (1825) formuloval tezi; ze zak!. ekon. a soc. rozporem doby je rozpor mezi pfirozenym pravem na vlastnictvi vysledku vlastni prace a umelym, byilegalnim pravem vlastnictvi phsvojovatsi produkt prace jinych. Podobne k problemu pfistupoval take William Thompson ajini brit. ekonomove pfed Marxem. Marxovska.teoriebyla pozdeji mime korigovana neornarxisty (napr. kanadskym sociologem a ekonomem Carlem Cuneem) zejm. s ohledem na roli financniho a obchodniho kapitalu, byla do ni vnesena idea" vykofisiovani" spotfebitele atd. V 70. a 80. I. 20; st. byla rozvinutaweberovska teorie soc. vyloucenineboli "'-'socialni exkluze, jejimz jadrem je te. ze, ze zakl. problemem pozdniho kapitalismu neni marxovske v., ale vylouceniz moznosti zapojitse.do toho procesu, v nemz marxovske v.udajneprobiM (P. Par~in, R. Murphy aj.);Pojem v.lze samozrejme pouzH i v mic moekon. kontextu, i kdyz vyhoda zjakehokoIivv.je vet-· sinou vZdycky ekon. 0 v. se intenzivne zajimajikoncepce "'-'feminismu, ktere rozvijeji marxovsky impuls v. zeny nejen v ekon., ale i sexualnim smyslu. Pojem v. se tak dostava do daHich souvislosU, napi': s problememklamu apodvodu, n
fil:

Lit.: Dobb,M.: Te6ria hodnoty a rozdelovania od Adama Smitha. Bratislava 1980; Engels, B.- Marx, K:: Spisy, sv. 19. Praha 1966; Marx, K.: Kapital, dil I. (kap. 7.-9.), dil II. (kap. 6.), dB III. (kap. 9. a .17.). Praha 1953; Murphy, R.: Exploitation or Exclusion. Sociology, 19,1985, C. 2; Scruton, R.: Vykofisfovani. In: Slovnik pcilitickeho riiyslenL Bmo 1990.

Pet

v y men e k - tradicni soc.pravni "'-'instituce, ktera individ. zpusobem upravuje zivotni podminky rolnlkuodstupujicich obvykle po dosazeni urCiteho veku ze svehohospodarstvi. Zaopatfuje drZitele zemMelske "'-'usedlosti a jeho manzelku ve stafi, zajisiuje jim bydleni a vyzivu z hospodarstvi, ve kterem pracovali. V. pfedstavuje realne bfemeno, ktere na zaklade vymenkove smlouvy (contractus 1406

V.k. jsou specif. hist. vymezenym typem "'-'nabozenskych valek. Vychazely ze smesi pohnutek: vedle oddane obrany viry pfedstavovaly od pocfttku expanzivni nab. politiku cirkve, jeji meni "ohnem a mecem", ale i polit. vyboje svetskych panovniku spojene s hosp. kohstnictvim. Zejm. pocfttecni v.k. provftzela extaticka nab. atmosfera. Kl'izaci maji image fanatickych, neohrozenych a krutych bojovnikil. V dobe prvnich v.k. se ale vytvafela zaroven idea "'-'rytirstvi, pestoval se kult ...-.hrdinu. Prvni v.k. byly konany do zemi vych. Stfedomofi pod praporem osvobozeni Boziho hrobu a Svate zeme. Na Blizky vychod bylo podniknuto celkem 7 velkych v.k., prvni v !. 1096-1099, posledni v r. 1270. Byly fizeny "'-'cirkvi a pozehnany ...-.papezem. Jejich vysledkem byl i vznik nekolika kfiZackych statu, ktere zanikly koncem 13. st. Druhym typem v.k. byla laZeni proti pohanskym kmenum v Pobalti a tretim typem vypravy proti albigenskym, husitum a jinym kacirum, protoze hereze byla povazovana za stejne nebezpecnou jako pohanstvL Ucast ve v.k. znamenala pro pfislusniky vsech stfedovekych stavu velke, vetsinou dlouholete dobrodruzstvi a zaroven umoznovala komunikaci s dalekymi cizimi zememi, s jejich odliSnym zivotnim stylem. I kdyz slo 0 zavrhovany svet, dilCi materialni i duchovni hodnoty z neho byly pfijimany, takze v.k. obohatily kfesianskou kulturu o prvky vych. kultury, dochftzelo ph nich k "'-'akulturaci, zaroven se ale posilovalo vedomi specifik, vylucnosti (viz ...-.Abendland). V moderni dobe se staly oblasti legend a nametem romanticke literatury. A: crusades F: croisades N: Kreuzziige I: crociate

vitalitius) se zavazuje nest vlastnik zemedelskeho zavodu ve prospech vlastnika odstupujiciho (obvykle jsou v uzkern pfibuzenskem vztahu, ale ph prodeji usedlosti se uzaviraly vymenkove smlouvy i mezi cizimi Jidmi). Povaha a obsah v.jsou ruznorode. Zahmuje pravo na bydleni, naturalni davky nejpestfejsiho druhu, rozmanite sluzby, bezplatne poskytovani pracovnich sil, dobytka, povozu, stroju a naradi, davky penezni, uzivani urCitych pozemku, stromu Ci zvifat. V. vznikal na zaklade zvykoveho prava ph pfechodu z patriarchalniho systemu k soukromemu vlastnictvi pUdy. V Cechach se zrninky 0 v. a jeho zapisy v gruntovnich knihach objevuji od 15. st. Zprvu byl ustayen avymezen jednotlivymi feudaly, pozdeji legislativou kap. statu. V. se casto stavaLpodkladem pro vznik mezigeneraenich soc.-vlastnickych konfliktu (kterebyly oblibenym nametem ces. liteFatury 19. st.). Zabyva se jim ...-.so~ ciologie venkova, resp. "'-'sociologie zemooeistvi. Instituce v. se uchovalav fade kap.statu, zejm. mene,vyspelych. Jeji prvky se vyskytuji i mene specif. kupnichi darovacich smlouvach nejruznejsiho druhu, kde s!') vymezuji ruzna vecna bfemena spjat:i s prevodem vlastni.ctvi. A: peasant's pen"ion in kind F: cond.ition devieu:l( paysan. retire N :Altenteill: rendita vitalizia . Lam vY,n ~l ~ z - v sirs1.J,11 slova smyslu n9~6,puvoclni, uzitecne feseni,metoda, pro.stredek1 nastroj apod. jilko vysledek pfedstavivosti, v~m9sleni, ~kreativity. Na rozdflod ~ino~ va~emusijit vzdy 0 originaIni, dos~d nee!'istuJici vytvor. ~.llZSim sl(wa sIl)yslu je v. novym (origina)nim) fesenim uko~u ot:bo problemq,jez znamena pOkrok protidosavadnimu stavu a projevuje se novym nebo vynlzne vys~ sim ucinkem. NOY9st se posuzujepodle casove priority (prvenstvi). V p~axi seudeluje autoqke (puvodcovske) osvedceni nebo patent ve spec. institucich, kteiezarovei'i vedouregistraci v. V.lze chapatjako vysledek nebodruh tvufciho ...-.objevu, vztahujici se ~ materialni ~innosti ci vytvoru. V. se povazuji za dulezite ukazatele Ci stimulatory ~pokroku, kteremu davaji smer. Phino pusobi na rozvoj ...-.techniky a ...-.technologie, meni charakter prace a zivotni zpusob. Nektere.v. vhistorii lidstva mely dalekosahle dusledky (napf. v. kola, pluhu,pamiho stroje, zarovky, ;lIe i atomove bomby apod\Ve specif. smyslu, jako soueast sve teorie "'-'napodoby, pouzival pojmu n.G. Tarde. A: invention F: decouverte N: Erfindung I: invenzione Efm

Lit.: Runciman, S.: A History of the Crusades, 3 d. London 1994.

Vod

v y 0 b c 0 van i viz exkomunikace v y p r a v y k r i z 0 ve - vojenska tazeni proti nevericim "'-'pohanuma "'-'kacirum, pofadana od 11. do 15. st. n.1.

1

l

vyroci - kult. ritualizovany prusecik nevratneho spol. deni a periodickeho casu pfirody. Instituce v. umoznuje cyklicky zpfitomnovat ty okamziky uplynuleho deni, ktere jsou vnimany jako signifikantni. V nazorech na spol. funkci teto "'-'instituce se vsak stanoviska sociologu vyrazne liSi. Stanovisko konsensualni chape v. jako pfileiitost k institucionalizovanemu posilovani "'-'skupinove koheze a skup. identity. Instituce v. umoznuje period icky vyzvedavat zak!. hodnoty dane spolecnosti, slouzi tedy jako zvlaste ueinny mechanismus zameme "'-'socializace, ktery na rozdil od jinych socializacnich mechanismu pusobi zaroven na rUzne vekove skupiny a tim posiluje integritu spolecnosti v horizontalni rovine. Ve vertikalni rovine pusobf instituce v. integrativne napf. tim, ze zduraznuje obecnou nQrmativni zavaznost kult. obsahu "'-'udalostl, ktere jsou pfedmetem oslav. V. jsou pfilezitosti ke zvyrazneni prvku posilujicich vnitrni "'-'solidaritu skupiny a k redukci napeti, jez skupinu vnitfne rozdeluji. Proto se velka cast sla-

venych v. vztahuje na udalosti, ktere kult. ci polit. odlisuji danou spoleenost od druhych spolecnosti. V tomto smeru pusobi jak v. tragicka, tak v. oslavna, tedy ritualy "'-'obcti i ritmlly ...-.hrdinu. Kriticka s-gie naproti tomu vyzvedava ulohu v. v procesu generovani "'-'moci ajejich vyznam pro legitimizaci existujicich pomeru. Skutecnou funkci v. neni zpfitomnovani minulych udalosti, nybri oslava existujicich "'-'autorit, ktere maji dramaturgii v. pod svou kontrolou. Ten, kdo kontroluje materialni zdroje moci, snazi se posilit svoji pozici take kontrolou zdroju symbolickych. Aranzovani ceremonialu v. pam prave do teto kategorie. Ph pfilezitosti v. jsou dramaticky pfedvadeny ustavene vztahy moci a poslusnosti. Navic je ostentativni ucta mocenske elity vuci pfipominanym v. idealnim pfedobrazem vzoru ucty obecne, tedy modelem, podle nehoz rna byt utvarena ucta ovladanych a fizenych vuci vladnoucim. V tomto procesu slouzi zvyraznovani jednech a potlacovani vyznamu jinych v. k manipulaci s hist. vedomim populace. Take zde piaU, ze ten, kdo kontroluje rezii vel'. "'-'ritualu, kontroluje spolecnost, ktera tyto ritualy praktikuje. A: anniversary F: anniversaire N: Jubilaum, Jahrestag I: anniversario Lit.: Collins, R.: Conflict Sociology. New York 1975; Duncan, H. D.: Symbols in Society. New York 1968.

Kel

vystehovalectvi viz emigrace v y t e s n e n i-take potlaceni - obranny proces, jimz se do vedomi nephpousteji nebo se z vedomi odstranuji psych. obsahy (predstavy, myslenky, snahy a pocity), ktere jsou u subjektu asociovany se spo!. dezaprobaci, tedy s pocity viny, studu, s vedomim trestu atd. (viz tez "'-'aprobace socialni). V. je koncept ...-.psychoanalyzy. J. R. Breuer a S. Freud (1895) prohlasili, ze v. afektogennich pfedstav z vedomi hraje hlavni ulohu v patogenezi hysterie. Podle psychoanalyzy jsou totiz psych. akty obsazeny urcitou energii, ajsou-li potlaceny (vytesneny), tato energie se neztraci, ale razi si cestu jinym smerem. P. Madison (1956) uvadi, ze Freud pouziva termin v. nejmene ve 4 ruznych vyznamech. Mimo vyse uvedeny vyznam take jako motivovane zapominani (z pameti jsou odstranovany zkusenosti nepi'ijemneho zabarveni), jako nezpusobilost prozivat city a ve smyslu ...-.obranneho mechanismu. Freudovo pojeti v. doznalo urcity vyvoj a neni prosto jistych nejasnosti, ale jedna se tu 0 ruzne aspekty teze veci. Psych. obsahy jsou z vedomi odstranovany predevsim proto, ze jsou spojeny s urcitymi negativnimi pocity, takZe nezpusobilost prozivat urcite emoce je spojena s v. viIbec. V. je proces nevedomy a nikoli jednorazovy a vyzaduje pfiliv ener1407

vyzkum diagnosticky

vyvoj

gie, kteni blokuje zpetny prunik vytesnenych obsahu do vedomi (viz --'nevedomi). Ty se nicmene mohou dostavat do vedomi ve zkreslene podobe a forme jakychsi odnozi. V. je take potlacovanim --'lihida a s nim spojeneho afektu. Jedna se tedy 0 vnitfni konflikt dvou energii napojenych tendenci, potlacujiciho mechanismu a potlacovaneho afektu, jehoz dusledkem je tvorba pfiznaku a uzkost, resp. hysterie. V. se uplatnuje i v tvorbe snu. Take v jejich obsahu, stejne jako v symptomech neur6z, se projevuje potlacena tendence formou --'symholu, tj. symbolizuje se zde vyse zrnineny vnitfni konflikt, z nehoz v. vychazi, resp. jehoz je podstatou. V. je funkci cinnosti zvl. psych. instance zvane --'ego (cenzurni funkce nepfipoustejici do vedorni dezaprobovane impulzy a chranici tak subjekt pfed vnitfni dezintegraci).). Dusledky v. jsou take tzv. "chybne ukony", jako je pfefeknuti, pfehmMnuti, zapomenuti, pfepsani, zalozeni veci, a tzv. pfiznakova a nahodnajednani, vyjadfujici opel v konfliktni forme nejakou potIacenou tendenci, neboi podle Freuda potlaceny prvek se vzdy snazi, aby se uplatnil nekde jinde. Netyka se to vsak vsech chybnych jednani. K neurotickym symptomum vede jen silny vnitfni konflikt vyzn. tendenci, prozity casto jiz v ranem detstvi, pficeillZ vlastnim patogennim mechanismem symptomu nebo jiz rozvinute neur6zy je aktualni situace --'stresuo K reformovanemu pojeti v. dospeli J. Dollard aN. E. Miller (1950), ktefi se pokusili 0 kritickou integraci psychoanalyzy a tehdejsich poznatku z psychologie uceni: v. chapou jako unik jedince pfed verbalizaci dezaprobovane tendence, ktery je naucenou formou redukce --'strachu. A: displacement F: refoulement N: Verdrangung I: rimozione Lit.: Freud,

s.: Die Verdrangung. Gesammelte Werke, sv. 13. London 1967. Nak

vyvoj - proces kvantitativnich i kvalitativnich pfechodu, jejichz smer muze byt prave tak vzestupny, jako sestupny. V. je zmena jednoho stavu do druheho takovym zpusobern, ze pfedchozi stav je mozne chapat jako (hodnotove neutraln!) pfedstupen stavu nasledneho. V jednotlivych spec. vedach se pouziva pojem v. odlisnym zpusobemtfeba v biologii pro oznaceni procesu psychofyzickeho zrani individui Ci skupin (druhU), v psychologii pro oznaceni procesu pfizpusobovani okoli, pro psych. rozvoj individui atp. V sociologii se slovo v. pouziva dosti neurcite a pomeme nejednotne pro obecne oznaceni postupnych promen soc. utvarU ajako synonymum pro evoluci (viz --'evolucionismus), pro --'socialni zmenu nebo pro --'pokrok. A: development, evolution F: developpement, evolution N: Entwicklung I: evoluzione Haf 1408

vyvoj kulturni viz zmena kulturni v y v 0 j m 0 r a I n i viz moralka, sociologie moralky v y v 0 j pop u I a c n i viz teorie populacni, zakony populacni vyvoj spolecensky viz teorie vyvoje cyklicke vyzkum ap liko v any - (z lat. applicare = pfikladat, pfiblizovat) - tel. vyzkum uzity - v ramci s-gie je to vyzkum, jehoz pfedmet se naleza v oblasti soc. praxe. V.a. vznika z potfeby zkoumat Ci fesit prakticky problem, pfip. ziskat informace 0 problemovem jevu. V.a. byva staven do protikladu k zakladnimu vyzkumu, ktery analyzuje problemy nastolovane imanentnim vyvojem s-gie jako svebytne ved. discipliny. Ale v realne praxi s-gickych vyzkumu lze oddelit zakl. vyzkum a v.a. pouze relativne a podminene. V.a. byva realizovan vetSinou v ramci tzv. aplikovanych sociologickych disciplin v podnikovych ci resortnich institucich nebo ad hoc vyzk. tymy. V ces. zemich rna uz urCitou tradici pfedevsim v.a. v oblasti s-gie podniku, rodiny, soc. politiky, hromadnych sdelovacich prostfedku, vel'. mineni, s-gie trhu, vzdelavaciho systemu aj. A: applied research F: recherche appliquee N: angewandte Forschung I: ricerca applicata FoV vyzkum hudoucnosti - jedno z velice obecnych oznaceni zkoumani budouciho vyvoje s urcitou (vetsi ci mens!) mirou vyuzivani ved. metod a ved. poznatku. Na teor.-metodol. urovni je zakl. problemem v.h. otazka poznatelnosti budoucnosti v sociosfefe, pfip. mezi teto poznateInosti. Zasadni stanoviska k tomuto problemu je mozne rozdelit do ctyf hlavnich skupin: a) vice ci mene striktni odmitani moznosti pfedvidani v sociosfefe (napf. K. R. Popper), h) odmitani existence spo!. zakonitosti spojene se snahou 0 vytvareni pouze moznych altemativ budouciho vyvoje (napf. B. Jouvenel se svym "umenim dohadu"), c) pfipousteni moznosti pfedvidani spol. vyvoje pouze v subjektivne omezenych hranicich (dilci objekty, krMke vyhledy, analogie s minulosti atd.), d) pfipousteni poznatelnosti budoucnosti v sociosfefe za pomoci vedy (napf. O. K. Flechtheim, R. Jungk). V.h. rna i dalSi, spec. vyznamy. 1. Je to oznaceni casti --.futurologie jako zkoumani budoucnosti v sirokem slova smyslu, ktera neoperuje s ruznymi neopodstatnenymi spekulacemi, domnenkami ci dohady, intuici vedce nebo jeho individualni ved. dostatecne nepodlozenou vizi budoucnosti. Z v.h. v tomto pojeti jsou casto vylucovany nektere futurologicke koncepce usilujici 0 vytvafeni celkove teorie vyvoje lids tva a preferuje se spiSe pojeti aplikovaneho progn6zovani a jeho modiflkaci; dfuaz se obvykle

klade na vytvareni --'prognoz pomoci ruznych pocitacovych technik, matem.-statist. modelu apod. Pro v.h. rna byt take charakteristicke odmitani jednoznacnosti budoucnosti a detailnosti progn6z, pfiklon k variantam ci altemativam v progn6zovani. 2. Je to nazev spec. teor.-metodo!. koncepce zkoumani budoucnosti R. lungka, stavene proti koncepci futurologie O. K. Flechtheima. lungk ve svem konceptu v.h. navrhuje realizovat "pfedpovedi na zaklade provefenych hypotez". Cilem v.h. je podle neho poskytovat souhmnejsi vyhledy a pfehledy, z nichz je mozne usuzovat na kontradiktoricke tendence vyvoje a take poukazovat na zadouci vyvoj. V.h. by se mel dale zamefit na studium naslednych, vedlejsich a zpetnych vazeb, uCinku, jirniz kaZda lidska aktivita pusobi na ostatni oblasti. Teoretikzabyvajici se v.h. by mel vychazet ze tfi druhu imaginace: s-gicke, kriticke (zpochybnovani), tvurci (formulace novych cilu). 3. Je to nazev spec. teor.-metodo!. koncepce zkoumani budoucnosti J. V. Galtunga, chapane rovnez jako altemativa futurologie O. K. Flechtheima. Mezi ukoly v.h. rozlisuje Galtung 3 slozky: --'vyzkum hodnot, vyzkum --.trendu a vyzkum vztahu mezi trendy a hodnotami. V ramci kaMe slozky je cilem nalezt trendy, ktere vedou nebo nevedou k zadoucimu stavu, zkoumat, jak posilit a stabilizovat ty trendy, ktere vedou k zadoucimu stavu, a jak potlaCit nebo zmenit trendy jdouci rnimo zadouci stay. Na urovni aplikovaneho vyzkumu se projevuji vyrazna specifika v.h., ktera mu urcuji zvl. postaveni v ramci beznych empir. vYzkumu. Prvni specifikum vyplyva ze skutecnosti, ze budoucnost jako pfimy pfedmet vyzkumu de facto neexistuje (bud' budoucnost teprve bude a realnezatim neni, nebo se pfemenuje v realitu a tim pfestava byt budoucnosti a stava se pi'itomnosti). V.h. se tak v pods tate muze zabyvat budoucnosti pouze prostfednictvim zkoumani dnes existujicich trendu a tendenci vyvoje. V dusledku toho maji vysledky v.h. obecne podobu nikoli konkretnich, realnych dat, ale pravdepodobnostnich tvrzeni, ktera jsou ovsem podlozena konkretnimi realnymi daty o pfitomnosti a odhadovanymi udaji pro budoucnost. DruM dUlezite specifikum souvisi s rozsahem a obsahem pfedmetu v.h., vzajemnou propojenosti i podminenostijeho jednotlivych prvku apod., z cehoz vyplyva mj. nutnost interdisciplinarniho a systemoveho pfistupu. V soucasnosti se uspesne pouziva fada metod a technik v.h., pokud jde o urcite dilci vyseky budoucnosti, resp. dilci trendy a tendence vyvoje; za ponekud problematictejsi se povazuje komplexni vyzkum budoucnostijako celku (viz --.metoda delfska, --'metoda kfizovych interakci, --'metoda sinekticka, --'modelovani gloMlni, --'scenare hudoucnosti). V Cechach se tematikou v.h. zabyvala ze s-gickeho hlediska v 80. l. Jana Duffkovd.

A: future studies, future research F: recherche sur l'avenir N: Zukunftsforschung I: ricerca sui futuro Lit.: Applying Methods and Techniques of Futures Research. San Francisco, Calif. 1983; Galtung, J.: Theory and Methods of Social Research. Oslo 1967; Jungk, R.: Die Zukunft hat schon begonnen. Americas Allmacht und Ohnmacht. Wien, Stuttgart, Hamburg 1952; viz tez -->futurologie, -->prognostika.

Duf

vyzkum demograficky - v sirsim smyslu kazdy teor. i empir. vyzkum zamefeny na zjisiovani pocetnosti, slozeni a rozmisteni obyv., na demogr. reprodukci a otazky s ni spojene. Poskytuje pfedevsim podklady pro --'demografickou analyzu, --'populacni projekce a zjisiovani zakonitosti populacniho vyvoje. Vychazi z --'demograficke statistiky a zahmuje i samostatna jednorazova setfeni. V uzsim slova smyslu se pojem v.d. vaze jen k setfenim demoskopickeho charakteru, realizovanym mimo system demogr. statistiky. Zatimco v.d. se muze tykat jakekoliv demogr. problematiky, tzv. populacni vyzkum byva chapan jako ucelove orientovany vyzkumy --'populacniho klimatu a faktoru ovlivnujicich natalitu a slouzi ke koncipovani a zpfesnovani --.natalitni politiky. Uzce souvisi, resp. se pfekryva, s vyzkumem --'rodiny. Za prvni vyzn. populacni vyzkumy v pfedvalecnem Ceskoslovensku lze pokladat vyzkumy O. Machotky a zejm. A. Bohdce, v povalecnem Ceskoslovensku V:vzkum 0 rodicovstvi z r. 1956. Povalecne vyzkumy byly orientovany zvl. na vliv bydleni, vychovy, zamestnanosti zen, casovych rozpoetu obyv. na populacni klima. Dlouhodobejsi tradici rna take vyzkum snoubencu, mlade rodiny, neuplnych rodin atd. A: demographic research F: recherche demographique N: demographische Untersuchung I: ricerca demografica Lin

v y z k u m des k rip ti vn i viz definice deskripci, deskripce vyzkum diagnosticky - (z fec. dia= skrze; gnosis = poznani) - spec. zamefeny --.empirickY vyzkum, jehoz

cHern je overeni existence, cetnosti vyskytu, intenzity urcitych charakteristik soc. jevu, konkretne casove a prostorove vymezeneho. V.d. rna obvykle popisny charakter (viz --'deskripce), odpovida na vybrane otazky formulovane v --.hypotezach, sleduje vybrane, dilci charakteristiky zkoumaneho problemu. Byva prvni etapou rozsahlejsich vyzk. akci, casto slouzi k "mapovani" neznameho terenu, nezname problematiky. Vysledkem v.d. muze byt vedle popisu charakteristik daneho jevu take jeho zarazeni do sirsich souvislosti, jeho umisteni v ramci prostoru --'socialnich ukazatelu, zmapovani celeho tohoto pros toru, nalezeni vzajemnych vazeb a souvislosti mezi jeho jed1409

vyzkum empiricky

vyzkum hodnot

notlivymi parametry. V.d. byva pfedstupnem explanacniho ci prognostickeho vYzkumu. A: diagnostic research F: recherche diagnostique N: diagnostische Untersuchung I: rice rca diagnostica FoV vyzkum empiricky - v s-gii zamema, systematicka poznavaci cinnost postavena na -ttechnikach sberu informaci, resp. na fizenem -tpozorovani soc. jevu, udalosti, procesu a na zpracovani a interpretaci jeho vysledku. V.e. je tedy vazan na -tempirii dosahovanou ved. metodami. Ie soucasti induktivni cesty poznani, na rozdil od teoretickeho vyzkumu, ktery je zalozen pfevazne na dedukci a pouziva metody analyzy a komparace pojmu, kategorii, vyroku a zakonu (viz tez -tteorie). Mezi teor. vyzkumem a v.e. muze byt uzke sepjeti, oboustranna navaznost: v.e. overuje teor. -thypotezy a ziskava dilci poznatky 0 soc. realite, teor. vyzkum empir. poznatky systemizuje, provadijejich kriticky rozbor, zobecneni ve vseobecne platne teze a hypotezy a vede k vytvafeni dilcich i komplexnich teor. systemu. Spojeni mezi v.e. a teor. vyzkumem narazi v praxi na pl'ekazky - nejen organizacni, ale i v komunikaci mezi erudovanymi "teoretiky" a "empiriky". V.e. rna velke mnozstvi variant, lze jej clenit podIe charakteru pouzitych technik, proceduralnich kriterii, typu zkoumaneho objektu i podle paradigmatickych kriterii. (Viz tez -tsociologie empiricka, -tempiricismus, -tsociologie teoreticka.) A: empirical research F: recherche empirique N: empirische Untersuchung I: ricerca empirica Lit.: viz -+metodoiogie socioiogicka, -+techniky sberu informaci.

Zich vyzkum ep idemio logicky viz epidemiologie vyzkum explora ti vni viz metoda exploracni, vyzkum terenni, vyzkum verifikacni v y z k u mho d not - rozsahla a jiz tradicni vyzk. oblast zahmujici teor. i empir. podobu studia a analyzy -thodnot, -thodnotorych orientaci, hodnotovych vztahu. Orazky hodnot byly studovany od konce 19. st. nejen v s-gii (viz -tsociologie hodnot), ale take ve filozofii, kult. antropologii a psychologii. Ve vzrustajici mife byl v.h. realizovan od 20. a hlavne od 30. l. 20. st., pficemz dochazelo k vyzn. vymenam podnetu mezi spo!. vednimi disciplinarni. V kult. antropologii v ramci srovnavaciho studia tradicnich spolecnosti slo zejm. 0 analyzu vztahu mezi -tkulturou a osobnosti, resp. mezi soc. systemy (R. F. Benedict, M. Meadova, A. Kardiner, R. Linton, A. L. Kroeber, C. Kluckhohn aj.), a take analyzu souvislosti me1410

zi soc. vztahy ajednotlivymi subsystemy, napl'. ekonomikou. Rozvoj psychoanalytickeho mysleni a jeho ohlas ve svete potfebu integrace hledisek ve spo!'vednich anaIyzachjeste podtrhly. Znacny vliv mela fil.-psycho!. koncepce E. Sprangera 0 zivotnich formach (Lebensformen) z r. 1914, ktera vymezila 6 "nadcasovych idealnich typu hodnotovych zamefeni", jimz odpovidaly zak!. lidske typy cloveka teoretickeho, ekonomickeho (viz -thomos oeconomicus), estetickeho, socialniho, mocenskeho a nabozenskeho. Tato typologie ovlivnila i koncepce nekterych soc.-psychol. a s-gickych vyzkumu hodnotovych orientaci, ktere sehraly vyzn. ulohu ve vyvoji empir. v.h. Ide o vyzkum P. E. Vernonuv a G. W. Allportuv (1931) a p0zdejsi vyzkum Allporta, Vernona a G. Lindzeye (1951), ktere metodo!. instrumentalizovali Sprangerovu konceptualizaci. VYzk. projekty byly vypracovany do nove podoby Ch. W. Morrisem a L. V. Jonesem (1948, 1955, 1956), ktefi vyuzili pro rozbory ziskanych empir. dat -tfaktorovou analYzu. Iejich vyzk. postupy umoznily vymezit 13 -tzpusobu zivota (ways of life): napf. zivotni zpusob 1, kteremu davali pfednost indicti studenti, zduraznoval umimenost, pofadek, kultivovanost a kontrolu; americti studenti se hlasili k zivotnimu zpusobu 7, ktery ocenoval radost, aktivni Cinnost, pozornost a pl'emyslivost (contemplation). Vydelene faktory byly interpretovany jako: soc. ohledy a sebekontrola; poteseni z Cinnosti; tendence ke ztazeni se do vlastni sfery a k sobestacnosti; vnimavost a soucitici starost; shovivavost k sobe. Empir. vysledky prokazaly vyzn. rozdily v hodnoceni mezi soubory dotazovanych, zejm. studentu a mladych lidi pfinalezejicich k ruznym narodnostem a kult. okruhum. Soucasne se tu projevily potize spjate s pfevadenim dotazniku do ruznych jazyku. V r. 1961 publikovali F. R. Kluckhohnova a F. Strodtbeck pozoruhodny kuIt.-antropo!. vyzkum, venovany srovnavacimu studiu hodnotovych orientaci v 5 zemedelskych etnickych skupinach se specif. kulturami v Novem Mexiku. Vyzkum vychazel z pfedpokladu, ze ve vsech spolecnostech existuje urCity pocet spolecnych problemu, pro nez liM musi nalezt urCita feseni, ktera nabizeji prave hodnotove orientace charakteristicke pro jednotlive kultury. Promenlivost hodnotovych orientaci neni neomezena, pohybuje se v ramci moznych fdeni. V kazde spolecnosti koexistuji ruzne hodnotove orientace, ale jejich vaha neni stejna. Autofi vymezili 5 problemu, ktere pfipousteji zpravidla 3 zak!. typy odpovedi: 1. lidska povaha, ktera muze byt posuzovanajako spatna, smiSena nebo dobra; 2. vztah clovek - pfiroda (vcetne nadpfirozeneho sveta), nachazejici odpovedi v podfizenosti pfirode, v souladu s ni a ve snaze 0 panstvi nad pfirodou; 3. z hlediska existence casu

I

mohou jednotlive kuItury hodnotit pfedevsim minulost, pfitomnost nebo budoucnost; 4. pojeti cinnosti je odliSne, jestlize lide smefuji spiSe k "byti", nebo k "byti ve stavani se", nebo k byti v "delani" (doing); 5. relacni problem, ktery muze nalezt ruzna feseni zduraznenim vztahu posloupnosti, jake existuji mezi generacemi, nebo pobocnych vztahu, ktere spojuji napr. sourozence, nebo konecne individualismu, preferujicimu nezavislost jedince. Uvedenych 5 hodnotovych problemu nepfedstavuje jejich uzavfeny pocet, autofi uvazuji 0 dalsich moznych promennych (napl'. vztah ke geogr. prostfedi). Pro potize s operacionalizaci nechavaji zatim stranou problem hodnoceni lidske povahy. Obecnou problematiku hodnotovych orientacf pfelozili autofi do jazyka kazdodenniho zivota, do konkretnich problemovych situaci, jejichz feseni meli dotazovani navrhnout. Dotazovani meli vymezit pfistup k diskutovanym problemum jak ze sveho ciste osobniho hlediska, tak z hlediska vetsiny spolecnosti, v niz ziji. Prace Kluckhohnove a Strodtbecka zameme privileguje nadcasovou dimenzi v hodnotovych orientacich, ktera rna sve zduvodneni, i kdyz ovsem neni jedina. Ie pokladana za jednu z nejvyznamnejsich kapitol ve v.h. DalSim vyzn. projektem v.h. je projekt M. Rokeacha (1973), ktery je zalozen na jednoduchych metodo!. prostfedcich a neopira se 0 rozvinutejsi teorii. Ve svem vyuziti byl ten to projekt velmi uspesny, byl mnohokrat aplikovan v ruznych zernich, zejm. v 70. !. a v prvni polovine 80. !. Vyzkum pfedklada dotazovanym seznam 18 hodnot oznacenych jako cilove a druhy seznam 18 hod not oznacenych jako "instrumentalni"; oba seznamy jsou fazeny abecedne a dotazovani je maji sefadit podle dulditosti, kterou jim pfikladaji. Cilove hodnoty (osobni a soc.) zahrnuji: pohodlny zivot, vzrusujici zivot, smysl pro vykon a pi'inos, mir ve svete, harmonii, zralou lasku (sexualni a dusevni intimitu), narodni bezpecnost, pozitek, spasu, sebeuctu, soc. uznani, opravdove pl'atelstvi, moudrost. Mezi instrumentalnimi hodnotami se uvadeji tyto osobni charakteristiky: ambiciozni, velkorysy, schopny, vesely, Cisty, odvazny, odpoustejici, napomocny, cestny, pfedstavivy, nezavisly, rozumovy, logicky, milujici, poslusny, zdvofiIy, zodpovedny, sebeukazneny. Rokeach upozornuje, ze cilove hodnoty zahrnuji hodnoty vztahujici se jednak na osobnost, jednak na spolecnost, a ze instrumentalni hodnoty obsahuji hodnoty vyjadfujici moraIni pozadavky a pozadavky spjate se sebeuplatnenim a sebeuskutecnenim jedince. Autor se neomezuje jen na registraci pol'adi hodnot, chce ukazat vliv hodnotovych orientaci na utvareni postoju a chovani lidi v institucionalizovanych oblastech, zejm. v politice a nabozenstvi. Vychazi z pfedpokladu, ze pocet hodnot je omezeny, hodnoty fidi utvafeni konkretnejsich

postoju, maji relativne jednoduchou strukturu, jsou univerzalne pfitomny ve vsech kulturach a v mezikult. vztazich se lisi jen svym pol'adim. Pro Rokeache je hod nota spiSe jednoducha idea nez konfigurace. V jeho metode se hodnoty samy uplati'iujijako indikatory, ktere nepotfebujijinou specifikaci nez pofadi. eely v.h. probiha na vysoke urovni abstrakce. Takovy pl'istup nedovoluje napl'. zkoumat jako hodnotove jevy vztahy mezi hodnotarni, ktere subjekt zastava v soukrome sfefe, a hodnotami, ktere pfijima ve sve vel'. a polit. Cinnosti; nektere zl'ejme mnohotvame a mnohorozmeme hodnoty (jako je napl'. spravedlnost) jsou ponechany stranou, rozdeleni hod not na cilove a instrumentalni neni pl'esvedCive atd. Tyto vyhrady neznamenaji, ze Rokeachuv vyzk. projekt ve svych cetnych aplikacich neprinesl vyzn. informace. Pfedmetem i'ady vyzkumu jsou otazky vlivu hodnotovych orientaci a osobnostnich charakteristik v modemizacnim a industrializacnim procesu (J. A. Kahl, 1958, D. H. Smith aA. Inkeles, 1966, A. Inkeles, 1969, L. W. Doob, 1960,1. L. M. Dawson, 1967, 1973, A. Inkeles aD. M. Smith, 1974). Smith a Inkeles na zaklade vyzkumu, ktery se tykal6 rozvojovych zemi, dospeli k zaveru, ze existuje obecny faktor nebo syndrom individ. modernity, ktery tkvi v tech to hodnotovych orientacich nebo Cinnostnich tendencich: a) otevrenost k novym zkusenostem, otevi'enost vzhledem k lidem i novym zpusobum cinnosti (napi'. ke snaze kontrolovat porodnost), b) vzrust nezavislosti na tradicnich autoritach, na pl'ibuznych a na knezich, a pi'eneseni duvery na nove slozky, na vladu, odbory, druzstva, sdruzeni, c) vira v ucinnost vedy a lekal'stvi a pi'ekonani pasivniho, fatalistickeho vztahu ke skutecnosti, d) ambice dosahnout pro sebe a sve deti vyssiho vzdelanostniho a profesionalniho statusu, e) smysl pro pi'esnost a schopnost planovat pl'edevsim sve zalezitosti, 1) zajem 0 ucast na obecnich vecech a na mistni politice, g) zajem 0 zpravy tykajici se nejen sportu a lokalnich zalezitosti, ale take nar. a mezinar. udalosti. Pfiprava prvniho systematickeho mezinar. vyzkumu 0 hodnotach Evropanu zapocala v r. 1978, prace v terenu byly provedeny vetsinou v r. 1981. V prvem pojeti se mel vyzkum tykat 9 zapadoevrop. zemi: Belgie, Danska, Francie, Holandska, Irska, Italie, Nemecka, Spanelska a Velke Britanie. Brzy se k projektu pi'ipojila i'ada jinych zemi: Spojene staty, Kanada, skandinavske zeme, Madarsko, Malta, a take Argentina, Chile, Mexico, lizni Afrika, Australie, Novy Zeland a Iaponsko. Ve vsech techto zemich byly pUblikovany v l. 1983-1990 monograficke prace 0 vysledcich vyzkumu. Systematicka srovnavaci analyza techto vysledku nebyla dosud provedena. Prvnim pokusem 0 analyzu 9 zemi je prace J. Stoetzelova (1983). Vysledky vyzkumu 1981 pfinesly dalSi otazky a prokaza1411

vyzkum chronologicky

ly potfebu dalSiho systematictejsiho vyzkumu. Nove vyzk. setfeni na zaklade uzavfenych otazek bylo provedeno v I. 1990--1991 ve stejnych zemich, k nimi se pnpojily navic Svycarsko, Portugalsko, Rakousko, Polsko, dfivejsi NDR, dfivejsi Ceskoslovensko s delenim na Republiku ceskou a slovenskou, Bulharsko, baltske republiky a Rusko. Pocetne empir. vyzkumy hodnotovych postoju obyv. byly provadeny v Polsku od 2. poloviny 50. I. (po cele obdobi kom. rezimu). Mezi jejich au tory patfi zejm. S. Nowak, W. W. Adamski, J. Koralewicz, A. lasinska-Kania, M. Marody, M. Ziolkowski aj. Tyto vyzkumy ukazaly, ze hodnotove orientace v pol. spolecnosti se utvarely pod vlivern probihajicich modernizacnich procesu, ale nemene take pod vii vern ideo!. tiaku a odmitani spo!. deformaci, ktere monokraticky system pnnasel. Do cela hodnot se posunuly pozadavky rovnosti sanci, podminene novymi pracovnimi pfilezitostmi, ale narusene polit. selekci a diskrirninaci, naroky na pnjatelnou a moderni doM pnmefenou zivotni uroven, na svobodu vyjadfovani a participaci vsech clenu spolecnosti na jejim fizeni bez stranickeho klice. Od k~mce 70. 1. byly hodnotove orientace take pfedmetem vyzkumu madarskych sociologu, zejm. skupiny vedene E. Hankissem (ve spolupraci s metodologem R. Manchinem). Csl. vyzkumy hodnotovych orientaci ze 70. a 80.1. (D. SlejIka, 1990, A. RaIek a D. Slejska, 1985, V. Rak a L. Rezler, 1989) podavaji pres znacne omezeny rozsah obraz spolecnosti, ktera v dusledku mocenskych tlaku nemuze zit podle svych hodnot a ve sve velke casti se teto nemoznosti pfizpusobuje nejen vnejsi adaptaci, ale i pronikavou vnitfui axiologickou reorientacL Vetsina spolecnosti neopustila svou dfivejsi definici hist. situace, pokladala normalizacni polit. rezim za nepfijatelne represivni, krajne neracionalni, a upirala mu jednoznacne legitirnitu, ale po porazce "PraZskeho jara" v r. 1968 pokladala zmenu za natolik nerealnou, ze se orientovala na dlouhodobe pfizpusobeni dane situaci. A: research of values F: recherche des valeurs N: Werteuntersuchung I: ricerca dei valori Lit.: Adamski. W. -Bialecki, I. aj.: Polacy '80, Polacy '81, Polacy '84, Polacy '85. Warszawa; Adamski, W. W. ed.: Crises and Conflicts. The Case of Poland. Warszawa 1982; Allport, G. W. - Vernon, P. E. - Lindzey, G.: Manual: A Study of Values. Boston, Mass. 1951; Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston, Mass. 1934; Hankiss, E. - Manchin, R. aj.: Interactions between Socio-Econornic Factors, Ways of Life and Value Orientations. Budapest 1983; Inkeles, A. - Smith, D. H.: Becoming Modem. Cambridge, Mass. 1974; Klages, H. - Kmieciak, P. eds.: Wertwandel und gesellschaftlicher Wandel. Frankfurt a.M., New York 1979, 1983; Kluckhohn, F. R. - Strodtbeck. F. L.: Variations in Value Orientations. Evanston 1961; Koralewicz, J. - Ziolkowski, M.: Mentalnosc Polak6w. Warszawa 1990; Levy, M. J.: Modernization and the Structure of Societies. Princeton, N.J. 1966; Lipset, S. M.: Revolution and Counter-Revolution. Change and Persistance in Social Structures 1968; Mead, M. ed.: Cooperation and Competition Among Primitive Peoples. New York, 1967; Morris, Ch.: Varie-

1412

vyzkum longitudinalni

ties of Human Value. Chicago,l1l. 1956; Rokeach, M.: The Nature ofHuman Values. New York 1973; SlejSka, D.: Vyvojove procesy Jidskych hodnot a naSe doba. Pfispevek k poznan, zakladu axiologicke dynamiky. Praha 1990; Stoetzel, J.: Les Valeurs d'un temps present: une enquete. Paris 1983; Strmiska, z.: Tchecoslovaquie: Enquete sur l'opinion. In: L'Autre Europe, 1987, C. 13; Voyee, L. - Bawin-Legros, B. - Kerkhofs, J. - Dobbelaere, K.: Belges heureux et satisfaits. Les Valeurs belges dans les annees 90. Bruxelles 1992.

StZ

vyzkum chronologicky - (z fec. chronos = cas; logikos =fee rozumem oduvodnena) - vetSinou se chape jako aplikace --.experimentalni procedury, kde jednou promennou je cas. Muze mit podobu --.Iongitudinalniho vyzkumu. V podstate je zalozen na serii pretestu, aplikaci experimentalni promenne a nasledujici serii posttestU. Smefuje ke kauzalni interpretaci vysledku, ktera se vsak ze ziskanych empir. udaju provadi vetsinou obtizne. A: chronological research F: recherche chronologique N: chronologische Forschung I: ricerca cronologica Bur vyzkum komparativni - tez vyzkum srovnavaci - obecne jakykoliv vyzkum, jehoz hlavni naplni je --'komparace soc. jevu nabyvajici charakteru dominantni --'vyzkumne procedury. V uzsim slova smyslu se pojem v.k. uziva pro oznaceni vyzkumu srovnavajich z rUznych hledisek ruzne zeme, staty, spo!. systemy, polit. zfizeni (cross-national-research), rUzne kultury, etnika, narodnosti ci lokalni spolecnosti (cross-cultural-research), resp. urcite soc. jevy v kontextu odlisnych statU, kultur apod. Casrym typem je hist. orientovany v.k., srovnavajici urCite spolecnosti, kultury, soc. sku piny ci instituce a organizace v rUznych hist. obdobich (napf. pfed 2. svet. valkou a po nl). NejMznejsim pfipadem je vyzkum zamefeny na komparaci rUznych soc. skupin a instituci uvnitf jedne a teze spolecnosti (intra-cultural comparisons). V.k. muze pracovat se synchronnim i diachronnim, popf. kombinovanym usporadanim dat a vyzk. problemu. Mezi s-gicke discipliny a oblasti s-gie, kde se dnes nejvice pouziva v.k., patfi: s-gie mesta (srovnavani mestskych center a periferii, prum. a obchodnich center, mesta a venkova apod.), s-gie nabozenstvi (ve vazbe na srovnavaci religionistiku), s-gie masove komunikacnich prostfedkU (srovnavani uCinku jednotiivych medii na ruzne skupiny obyv., dopad ureitych udalostl a jejich prezentace ve sdelovacich prostfedcich), s-gie sportu, vyzkum casovych rozpoctu, vyzkumy soc. struktury (rozdily mezi jednotlivymi vrstvami a skupinami obyv.), polit. systemu apod. Typicky je i pro demografii a kult. a soc. antropologii. V soucasne dobe je v.k. vetsinou chapan jako --.empiricky vYzkum. V s-gii i v dalSich spo1. vedach vsak existuje dlouhodoba tradice komparativnich teor. a klasifikac-

nlch analyz, zahrnovanych tez pod pojem v.k. nebo pod pojem --.komparativni sociologie (oba pojmy se znacne pfekryvaji), napf. srovnavani ruznych teorii spoleenosti z hlediskajejich logicke vystavby, koherence, soc. vyzneni apod. Zhruba od 60. 1. 20. st. vznikaji spolecne mezinar. projekty v.k. garantovane vyzn. sociology (P. H. Chombart de Lauwe, A. H. Cantril, S. Szallai aj.) a nar. i mezinar. s-gickyrni organizacerni (viz tez --'vYzkum hodnot). Vyzkumy vychazeji bud ze --'sekundarni analyzy dostupnych statistik Ci vyzn. empir. vyzkumu, nebo z vysledkU s-gickeho vyzkumu koncipovaneho vyluene pro potfeby mezinar. komparace. Vytvafeji se nar., resp. mezinar. databanky z vysledku v.k., hledaji se formy jejich efektivniho vyuzivani, doplnovani i kontroly pfed zneuZitim. Poskytovani dat a Udaju pro mezinar. komparativni analyzy se stale vice stava normou s-gickeho zivota a podminkou efektivni ucasti v mezinar. s-gickych organizacich a institucich. V.k. je obvykle koncipovan tak, aby umoznil bezprostfedni pouziti statist. metod, jejich aplikace vsak neni podminkou uspechu a existuji oblasti s-gickeho zkoumani, kde se uplatnuji spiSe vYjimecne. Jde napf. 0 vyzkum soc. ci pravnich norem, organizacnich struktur, 0 semanticke a ideograficke analyzy apod. Pouziti metod pfimeho statist. porovnavani kvantifikovanych udaju s sebou nese i fadu metodickych problemu (nesrovnatelnost obsahu soc. indikatorU v rUznych zemich, obtize vyplyvajici z pfekladu otazek do rUznychjazyku apod.), ktere vedou mnohdy k pfesunu teziste do oblasti srovnavani verMlne vyjadfenych trendu, ruznych zavislosti, konfiguraci, zjiStenych a ovefenych pomoci tzv. nar. metodik. Rada specif. problemu existuje u mezinar. v.k. i v oblasti interpretace a explanace vysledku. Nektere diference mezi sledovanyrni zememi nelze vysvetlit bez vazby na hist. tradice, kult. odliSnosti, geogr. a mnohdy i klimaticke zvlastnosti. Zejm. problematika mezinar. v.k. vede az k urCite specializaci uvnitf sociologie. A: comparative research F: recherche comparative N: komparative, vergleichende Untersuchung I: ricerca comparata Lit.: Comparing Nations: The Use of Quantitative Date in Cross-National-Research. London 1966; Kahn, M. ed.: Cross-National Research in Sociology. Beverly Hills, Cal. 1989; Price-Williams, D. R. ed.: Cross-Cultural Studies. Selected Readings. London 1969; Qyen, E.: Comparative Methodology. Theory and Practice in International Social Research. London 1990; Triandis, H. - Berry, J. eds: Handbook of Cross Cultural Methodology. Boston, Mass. 1980; viz tez ->metoda srovna· vaei.

vyzkum konkretni sociologicky - oznaceni zavedene v byvalem SSSR pro empir. zkoumani soc. reality v obdobi, kdy s-gie byla pod vlivem --'stalinismu odmitana. Moznost provadet v.k.s. sehrala pozitivni ulohu v udrzeni ureite kontinuity s-gie a v jeji pozdejsi reinstitucionalizaci, a to nejen v SSSR, ale i v dalsich byvalych social. zemich. Pojem v.k.s. rna v pods tate stejny vyznamjako pojem s-gicky --'empiricky vYzkum. Adjektivum "konkretni" vyjadfovalo duraz na vazbu s --.praxi, nezbytnost propojeni abstraktniho a konkretniho poznani. V.k.s. mel ve skutecnosti vyrazne rysy --'empiricismu. (Viz tez --.sociologie ruska a v Sovetskem svazu.) A: sociological research F: recherche sociologique concrete N: konkrete soziologische Untersuchung I: ricerca sociologica concreta Bur vyzkum kontrolni - vetsinou se pouziva v raffici --.experimentalni procedury a spociva v tom, ze vedle zak1. skupiny, ve ktere lze nektere promenne ci charakteristiky ovlivi'iovat, probiha setfeni take ve skupine kontrolni, kde tyto charakteristiky Ci promenne ovlivnovany nejsou (viz tez --.experiment). Zejm. v psychologii a soc. psychologiije rozpracovana fada modifikaci v.k., lisicich se poetem sledovanych vyzk. skupin, stupnem a zpusobem jejich ovlivneni v ramci experimentu, poetem mefeni, jejich casovym odstupem apod. V s-gii je takovy v.k. vyuzivan sporadicky, napf. pfi studiu pusobeni masmedii, propagace a propagandy, efektivity vyuky apod., tedy v pfipadech, kdy se snazime mefit efektivitu Ci vIiv nejake promenne veliCiny na urcitou populaci a marne moznost soucasne sledovat srovnatelnou populaci, ktera neni pusobeni teto promenne vystavena. Termin v.k. se nekdy take pouziva v sirokem, nespecif. vyznamu pro jakekoliv komplexni i dilci setfeni, vyzk. akci, jejichz smyslem je ovefit dfive ziskane empir. vysledky. V.k. by se nemel smesovat s --'vYzkumem verifikacnim (resp. konfirmacnim), jehoz cilem je overovani hypotez. A: control research F: recherche de controle N: Kontrolluntersuchung I: ricerca di controllo Lit.: viz ->metody sociologieke, ->procedura experimentalni.

FoV vyzkum kultury viz kultura v yz k urn k v ali ta ti vn i viz techniky sberu informad

Vod, Lin

vy zk urn k v an tita ti vni viz techniky sberu informad

vyzkum konfirmacni viz vYzkum terenni, vYzkum verifikacni

vyzkum longitudinalni - (z lat. longitudinas, to z longitudo = delka) - typ opakovaneho --'empirickeho 1413

vyzkum vefejneho mineni

vyzkum marketingovy

vyzkumu zalozeny na dlouhodobem sledovani -.vYzkumneho objektu ph pouziti konstantni techniky a nezmenene hlavni vyzk. tematice. V.I. se tedy lisi jak od proste replikace, tak od -'paneloveho Setreni. CHern v.I. je zachyceni zmen v objektu, resp. jejich explikace. Proto kontakt s objektem by mel byt intenzivni a staly (mel by ziistat zachovan i v intervalech mezi jednotlivymi etapami sberu dat). V.I. vyzaduje mimofadne peelivou metodo!. i org. pfipravu (zajisteni reprezentativity, vyber vhodnych vyzk. technik, udrzeni stability souboru a jeho moti vace po ceJe sledovane obdobi) a je znaene naroeny i materiaine. A: longitudinal research F: recherche longitudinale N: Longitudinaluntersuchung I: ricerca longitudinale Lit.: Munk, J. - Buridnek, J.: Nektere problemy sledovanl dynamiky socialnlch jevu. SociologickY casopis, 1980, c. 2; viz tei ->metodologie sociologicka.

Bur

piim v.r. pam napf. rozbory klientely nejake vel'. instituce za urCite uplynule obdobL K nevyhodam v.r. parri mensi moznost aktivni tvorby ukazatelii (promennych) i problemy ovefovani -.validity (viz tez -'kritika pramenu). Nektere v.r. jsou postaveny na -'sekundarni analyze dat z dfivejsich s-gickych vYzkumii. Opaene, tj. smerem do budoucna, je zamefen vyzkum prospektivni, ktery je organizaene a metodo!. naroenejsi a nejeasteji miva podobu -.Iongitudinalniho vyzkumu nebo -'experimentalni procedury. Siouzi ueeliim -'predikce, pfip. -'prognozy. Stejne jako v.r., i kdyz v jine podobe, narazi na problem ovefitelnosti vysledkii. Pro komplexni podchyceni dlouhodobych soc. procesii je tfeba propojit oba tyto typy vyzkumu a podpofit je diikladnou analyzou soueasneho stavu. A: retrospective research F: recherche retrospective N: retrospektive Forschung I: ricerca retrospettiva Lit.: viz ->metodo1ogie sociologicka.

vyzkum marketingovy viz marketing, vyzkum trhu vyzkum metodologicky viz metodologie sociologicka vyzkum motivacni viz motivace vyzkum oden tacni - sousrred'uje se na ziskani povsechneho pfehledu 0 zkoumanem problemu. Byva pfedstupnem podrobnejsich, resp. specifietejsich s-gickych vyzkumii, je ale jedinou vyzk. alternativou pfi absolutnim nedostatku informaci 0 zkoumanem problemu. Vetsinou rnfva podobu -'predvyzkumu, terenniho pruzkumu, sondaze, -.diagnostickeho vYzkumu. CHern v.o. by va popsat problemovou situaci v jejich zak!. parametrech a pfip. definovat ulohy a hypotezy pro nasledujici vyzkumy. A: orientation research F: recherche d'orientation N: Orientationsforschung I: ricerca orientativa Lit.: Buridnek, J.: K souvis1osti mezi hypotezami a cHern vyzkumu. SociologickY casopis, 1981, c. 4; viz tez ---+metodo1ogie sociologicka.

Bur

vyzkum populacni viz vyzkum demograficky Vyzk

Bur

vyzkum srovnavaci viz vyzkum komparativni v y z k u m teo ret i c k Y viz sociologie teoreticka, vyzkum empiricky vyzkum terenni - teHerenniSetreni, field studyterrniny pouzivane bud' jako synonyma -.empirickeho yfzkumu, nebo pro oznaceni terenni faze empir. vyzkumu (viz -.teren vyzkumny), tez ve smyslu vyzkumu v pfirozenych podminkach v opozici viici experimentainimu setfeni (spec. viiCi tzv.laboratomimu -.experimentu), resp. ve smyslu terenni prace (field work). Nekdy se v.t., a spise jeste jeho uvedena synonyma, spojuji s -'case study a s -'pfimym pozorovanim. V tomto smyslu je v.t. typicky zejm. pro soc. a kult. antropologii. V.t. Ize take charakterizovat podle vazeb na teor. bazi a z tohoto hlediska rozlisit explorativni vyzkum, soustfed'ujici se na vyhledavani vztahii mezi sledovanyrnf promennyrni, a konfirmacni vyzkum, ktery ovefuje pfedem zformulovane hypotezy (viz tez -.vYzkum verifikacni). A: field study (research) F: recherche sur Ie terrain (de terrain) N: Feldforschung I: ricerca sui campo

u m pro s p e k ti V n i viz vyzkum retrospektivni Lit.: viz ---+metodologie sociologicka.

vyzkum retrospektivni - (z lat. retro = zpet, dozadu; spectare = pohHzet) - smefuje k rekonstrukci nejakeho minuleho stavu, udalosti, situace, procesu. VetSinou jde 0 jednorazove setfeni, ktere rna bud' podobu bezneho -.empirickeho vyzkumu, kde dotazovaci techniky (interview, dotaznik) jsou zamefeny na vzpominky zueastnenych osob, nebo jde 0 analyzu udajii jiz existujicich, napt. z ufednich statistik, zivotopisii, kr~nik, deniku, dopisii apod. (viz -'analyza dokumenru). K rozsifenym ty1414

domacnosti), vyzkum priimysloveho trhu (trhu vyrobku a sluzeb slouzicich pro dalSi prodej ei vyrobu zbozi a poskytovani sluzeb), v.t. podnikii a organizaci (business-tobusiness), vyzkum konkurence ei celkova analyza trZni situace. Jsou rozlisovany strukturalni analyzy a analyzy dynamiky vyvoje, ktere jsou zakladem pro trzni progn6zy. Tdni analyzy jsou vychodiskem pro segmentaci trhu (ureeni easU trhu se shodnymi pozadavky) a stanoveni dlovych skupin zakaznikii, pro stanoveni podilu vyrobku ei znaeky na trhu apod. V.t. vyuziva i sekudarni udaje (pfevzate a event. upravene udaje, piivodne shromazdene kjinym ueeliim). Metodicky a tech. aparat v.t. je pfejiman z fady ved. disciplin - matematiky, statistiky, prognostiky, s-gie, psychologie, soc. psychologie. Nejeasteji se pouzivaji metody -'dotazovani ( -'dotaznikove setreni i individ. a skup. -.interview). Pouzivaji se i -'prime pozorovani, -.experiment (v pfirozenych podminkach i laboratorni) a -.expertni metody. Vyrazny zlom pfedstavovalo pro v.t. vyuziti poeitaeove techniky. V.t. je tfeba odliSit od sirsiho pojmu marketingovy vyzkum, ktery je chapan jako funkce, ktera spojuje spotfebitele, zakaznika a vefejnost s marketingovym pracovnikem prostfednictvim informaci, uzivanych k zjisiovani a definovani marketingovych pfilditosti a problemii, k tvorbe, zdokonalovani a hodnoceni marketingovych akci, monitorovani marketingoveho usili a ke zlepseni pochopeni -'marketingu jako procesu. Marketingovy vyzkum vytvari metody pro sber informaci, specifikuje pozadovane informace pod Ie vhodnosti k feseni problemii, fidi a uskutecnuje proces sberu dat, analyzuje vysledky a sdeluje zjistene poznatky a jejich diisledky (podle AMA, ESOMAR). Marketingovy vyzkum shromazauje, zpracovava a analyzuje veskere informace potfebne pro optimalni fungovani marketingu, zahrnuje tedy i v.t. zamefeny na konkretni trh pro dany vyrobek ci sluzbu. V praxi se nekdy oba pojmy zamenuji. A: market research F: recherche du marche N: Marktforschung I: ricerca di mercato Lit.: Pfibavd a kal.: Marketingovy vyzkum v praxi. Praha 1996; viz tei ---+marketing.

Kli

FoV

v y z k u m t r h u - systematicke shromazd'ovani, zaznamenavani a analyza dat se zfetelem na urcity -.trh, kterym je min en a specif. skupina -'zakazniku ve specif. geogr. oblasti (podle AMA). Existuje fada typu v.t. podle konkretniho pfedmetu die a casoveho vymezeni. Jako relativne samostatny se dnes vydelil napf. vyzkum spotfebitelskeho trhu (chovani, motivaci, postojii jednotiivcii,

v y z k u m u zit Yviz vyzkum aplikovany vyzkum verifikacni - (z lat. verificare = dokazat, zjistit, od verus = prayf) - tez vyzkum konfirmacni (z lat. componere =skladat; firmus =pevny) - soustfed'uje se na ovefeni platnosti zformulovane -.hypotezy. Casto byva soucasti zaki. vyzkumu, i kdyz -'verifikace hypotez doprovazi i rutinni aplikovane vyzkumy. Protip61em v.v. je vyzkum explorativni, ktery se orientuje na vyhledavani

novych skuteenosti. Siozitejsi typy v.v. neusilujijen oovefeni znameho poznatku, ale specifikuji napf. podminky platnosti hypotezy, kontroluji jeji platnost pro dany objekt (ve vazbe na planovany sociotech. zasah) apod. Ve verifikaenich postupech pfinalezi vyzn. uloha i programovemu us iii 0 falzifikaci, 0 vyvraceni urCite teze. A: verification research F: recherche de verification N: Verifikationsforschung I: ricerca di verifica Lit.: viz ---+metodologie sociologicka.

Bur

vyzkum vefejneho mineni -specif. typs-gickeho vyzkumu, orientovany na poznavani -'verejneho mineni. Urcite postupy, ktere by bylo mozno oznaCit za pfedchiidce v.v.m., jsou znamy jiz z antiky a pozdeji z it. renesancnich republik ci absolutistickych monarchii. Novoveke empir. v.v.m. jsou dolozeny z doby pozdejsi nei teor. uvahy 0 tomto pojmu (viz -'sociologie verejneho mineni). Od r. 1824 se datuji novinove -'ankety k pfedpovedim volebnich vysledkii (denik Harrisburg k prezidentskym vol bam v USA). I kdyz ze s-gickeho hlediska nejsou pfedpovedi volebnich vysledkii typickym v.v.m. (jde spiSe 0 progn6zu chovani), jsou po celou dobu vyvoje s v.v.m. obsahove i org. spojovany. V druhe polovine 19. st. se v souvislosti s rozvojem s-gickych vyzkumii objevuji i dalSi snahy 0 poznavani vef. mineni, napf. zpravy fro prefektii 0 nazorech -.verejnosti za druheho cisafstvi. Na pfelomu st. vznikaji spec. oddeleni redakci easopisii, zamefena na pisemne dotazovani Ctenarii. V r. 1907 byl v Chicagu proveden priizkum nazorii na vyhlasku 0 dopravnich prosti'eddch. V r. 1919 bylo (v ramci reklamni agentury) zfizeno prvni oddeleni pro -.yfzkum trhu, ktery byl dlouhou dobu s v.v.m. spojovan, a i dnes fada instituci v.v.m. z komerenich diivodii realizuje i vyzkum trhu, resp. marketingovy VYzkum. K explozi v.v.m. doslo ve 30. 1., kdy pod vedenim G. Gallupa provedl American Institute of Public Opinion prvni vyzkumy s pouiitim -'kvotnlho vyberu a -'standardizovaneho interview i postovnich -anket. Pi'evaha vyzkumii opi'enych 0 vyhodnoceni reprezentativnich vyberovych souboru se projevila v r. 1936, kdy G. Gallup, E. Roper a A. Crossley na zaklade dotazovani asi 2 tis. osob spravne pfedpovedeli volbu F. D. Roosevella prezidentem USA, zatimco pfedpovM Literary Digest (ktery rozeslal pfes 10 mi!. anketnich listkii a vyhodnotil 2376523 obddenych odpovedi) byla mylna 0 19,6 bodu. Moinost pomerne levneho ziskavani relativne pfesnych informaci 0 vel'. mineni vedla k zakladani fady dalSich vyzk. organizaci, z nichz nektere se venovaly i vyzkumu trhu (Bureau of Radio Research v r. 1937, Survey Research Center v Michiganu r. 1946, Institut for Demoskopie 1415

vyzkum vefejneho mineni

v Allensbachu v r. 1947). Duvera v gallupovsky zpusob v.v.m. byla ponekud narusena chybnou pfedpovecti vysledku voleb v USA v r. 1948, ktera byla zpusobena mj. nedostatky kv6tniho vyberu. Tato zkusenost ale nevedla k odrnitnuti dosavadniho zpusobu v.v.m., nybri kjeho postupnemu zdokonalovani na zaklade aplikaci matem. statistiky. V.v.m. zalozeny na standardizovanem dotazovani respondenrn reprezentativniho vyberoveho souboru, v nekdejsi NSR oznacovany jako --+demoskopie, zatlacil v 50. I. do pozadi jine s-gicke postupy empir. poznavani vef. mineni, ktere se dnes vyskytuji jen fidce (napf. tzv. mass observation, --+obsahovli analyza apod.). V 80. I. se zacinaji ve vetSi mife pouzivat kvalitativni techniky s-gickeho vyzkumu, napf. tecbnika cilovych skupin (--+focus groups), konzultativni techniky, pozdeji i --+projektivni techniky apod. NejvetSiho rozmachu dosahl v.v.m. ve vyspelych zap. statech, ktere take hraji nejdulezitejsi ulohu v mezinar. organizacich, jako je World Association for Public Opinion Research. V.v.m. provadeji v techto zemich statni, akademicke i soukrome organizace. V jejich Cinnosti se prosazuje pfedevsim psychol. pfistup k vd. rninenL Vysledky vyuzivaji statni organy, polit. strany aspol. organizace i sdelovaci prostfedky. Vyvoj v byvalych social. statech byl rozpomy. Negativni "stalinske" stanovisko k v.v.m. zpusobilo, ze v evrop. social. zernich byly v 50. I. zruseny ustavy pro v.v.m., ktere po vaIce vznikly. Postupne se vsak postoje k v.v.m. menily a v jednotlivych social. zemich vznikala spec. pracoviste. Koncem 80. I. byly takove instituce v Madarsku, Polsku, Cine, Ceskoslovensku, SSSR. Specif. vyvojem prosel v.v.m. v by vale NDR, kde bylo spec. pracoviSte zruseno v polovine 70. I. a af do konce 80. I. se pojem v.v.m. wbec nesmel pouzivat; znovu se objevil koncem 80. let. V Ceskoslovensku zacal systematicky v.v.m. v r. 1946 zalozenim Ceskoslovenskeho ustavu pro vyzkum vefejneho minen( pri Ministerstvu informaci (ustav vedl B. PospIsil st.). Toto pracoviste se podilelo na prvnim ces. vydani knihy G. Gallupa a fidilo se jejimi zasadami. Krome toho se ustav pokousel aplikovat i nektere postupy tzv. mass observation. Zabyval se nazory na polit. a ekon. otazky (napf. priIbeh dvouletky), na nabozenstvi, skolstvi atd. Dobrou profesionalni uroven prokazal presnou predpovedi volebnich vysledku v r. 1946 (chyba odhadu nepfesahovala 2,3 bodu). Pocatkem 50. I. ustav zanikl a v.v.m. byl zakazan. V r. 1967 byl pod vedenim J. Zapletalove zalozen 0 stav pro vyzkum vefejneho m(nen( pfi CSA Va 0 rok pozdeji na Sloven sku pod vedenim l. Celka odbome pracoviste pri Ostavu pre vyskum kultury. Zamefeni Cinnosti obou ustavu bylo ovlivneno zejm. zkusenostmi ziskanymi v I. 1946-1950 (C. Adamec), teor. pracemiA. K. Uledova a metodickou priruckou E. Noellove-Neumannove. I tyto 1416

vzdetlivani

ustavy se zabyvaly sirokou problematikou nazoru na polit., ekon. a soc. otazky. V obdobi "normalizace" doslo k zasadnim personalnim zmenam, v r. 1972 bylo pracoviste prevedeno do resortu statistiky pod nazvem Kabinet pro vyzkum vefejneho m(nenf a primo podfizeno aparatu kom. strany. Po druhe vIne propousteni odbomych pracovniku (1973-1974) doslo k vyraznemu poklesu profesionaIni urovne pracoviste. V nasledujicim obdobi pfevazoval deskriptivni pfistup a zamefeni na mineni obyv. o ekonomice. Vysledky vyzkumu byly poskytovany zejm. aparatu OV KSC a prakticky nebyly zverejnovany. Tato praxe trvala priblizne do poloviny 80. I. Postupne byla venovana vetsi pozomost mineni 0 pol it. a soc. otazkach, sledovani casovych rad a hlubsi analyze, ustav se zacal zapojovat do vect. spoluprace scsI. i zahranicnimi pracovisti a dochazelo i ke spolecnym v.v.m. v social. zernich. Pretrvala vsak izolace od v.v.m. v nesocial. statech. Samostatne se od konce 60. let vyvijel v.v.m. na Slovensku. Cinnost bratislavskeho pracoviste nevyvolala tak silnou kritiku a jeho prevedeni do resortu statistiky byl0 vicemene org. opatfenim k zachovani jednotnosti fizeni obou ustavU. Bratislavsky ustav pracoval stejnymi postupy jako prafskY a podobne bylo i obsahove zamereni VYzkumu. Nedosl0 zde vsak k vyraznejsimu rozvoji spoluprace s jinymi vect.vyzk. zafizenimi ani sdelovacimi prostredky. Krome uvedenych dvou spec. ustavu se v.v.m. cas od casu zabyvala i dalSi pracoviste (napr. ve sdelovacich prostfedcich a resortech obchodu Ci kultury). Vedle oficialnich v.v.m. existovaly koncem 80. I. i vyzkumy organizovane opozici nebo ze zahranici (napf. Z. Strmiskou), ktere vsak probihaly v hluboke ilegalite. Polit. zmeny po listopadu 1989 vyvolaly vznik ijinych nez statnich pracovis( pro v.v.m., vyrazne se zvysil pocet vyzkumu. Po 44 letech znovu probehly volebni v.v.m. Obnovily se kontakty s v.v.m. ve vyspelych zap. zemich. Klicovym tematem vyzkumu se staly zmeny vef. mineni souvisejici s prechodem od systemu SOY. typu k obcanske spolecnosti. Od pocatku r. 1990 postupne vznikala vedle statniho lnstitutu pro vyzkum vefejneho m(nenf (lWM), ktery nadale pusobi v silne redukovane podobe, soukroma pracoviste zabyvajici se v.v.m. Prvnim z nich byla Skupina pro nezdvislou socidlnf analyzu (znamejsi jako AISA), ktera ale postupne presunula teziste sve prace do oblasti vyzkumu trhu. V polovine 90. I. patri k nejznamejsim pracovistim zabyvajicim se systematicky v.v.m. vedle IVVM (red. od r. 1990 C. Adamec,B. Jungmann,E. Rendlowi) zejm. STEM (Stfedisko empirickjch vyzkumi't, red. J. Hartl) a FACTUM (J. Herzman, I. Tomek), s lokalnim pusobenim DEMA (B. Posplsil mi.). Okrajove provadi v.v.m. desitky dalSich soukromych firem, obvykle jako doplnek k vyzkumu trhu.

A: public opinion poll (survey, research) F: recherche de ('opinion publique N: Erforschung der offentlichen Meinung, Meinungsforschung I: indagine sulla opinione pubblica Lit.: Adamec, C: Pocatky vyzkumu verejneho mfnenf u nas. Sociologick); casopis, 1966, c. 1,3; Cantril, H.: Gauging Public Opinion. Princeton, N.J. 1947; Gallup, G.: Pnivodce po vyzkumu verejneho minenf. Praha 1948; Grusin, B. A.: (1967) Vefejne mineni ajeho vYzkum. Praha 1972; Noellovd-Neumannovd, E.: (1963) Vyzkum verejneho minenf. Praha 1968; Stephan, F. - Mc Carthy, P.: Sampling Opinions. New York 1963. Cas.: International Journal of Opinion and Attitude Research. 1947-1951; Public Opinion Quarterly; Vefejne mineni. 1946-1948.

Hel, Tom vyzkum zakladni viz vyzkum aplikovany v zd et a n e c - tez ucenec - clovek, ktery se profesionalne zabyva nekterou oblasti vMenL Tzv. sofiste v Recku 5. st. pr.n.1. byli prvni, kdo uciJi za plat "moudrosti", tj. predevslm umeni presvectcive recnit. V navaznosti naAristotelovu koncepci "teoretickeho zivota" (Etika Nikomachova), ktery je zamefen na trvalejsi hodnoty, nd jsou smyslove blaho ci uspech v polit. usilovani, pi'ip. jiz v navaznosti na myslenku "fiIozofU-vladcu" v P1at6novi Ostave vzniklo pojeti jiste samoucelnosti poznani a jiste vylucnosti tech, kteri se zabyvaji "hledanim pravdy". Timto pojetim se vyznacovaly i stfedoveke univerzity. Vyvazani pfislusnika univerzity ze soc. vazeb, ktere s timto pojetim souviselo, pfitahovalo na univerzity mlade muze ze vsech vrstev feudalni spolecnosti. Na zacatku novoveku je v. - rozumi se scholasticky filozof nebo pedanticky filolog - predmetem posmechu nebo kritiky (u G. Bruna, F. Bacona aj.). V 17. st. poprve dava D. Saavedra v. do souvislosti s projektem "republiky vzdelancu", ktery se pak vyskytuje u nejriIznejsich autoru, mj. uP. Bayla, ktery je zaroven zakladatelem casopisu Republique des lettres (Republika pisemnictvi) z konce 17. st., coz byl prototyp casopisu pro ucence ruznych oboru. Tyto casopisy (nejznamejsi byla Iipska Acta eruditorum a fr. Journal des savants) byly typickym projevem aktivity ucencu do poloviny 19. st., kdy byly nahrazeny odbomymi vect. casopisy. Podobnym fenomenem jsou i spolecnosti ucencn, ktere byly zakladany v 17. a 18. st. (Academiefranraise, 1635; Royal Society, 1662; Preussische Akademie, 1700; petrohradska Akademia nauk, 1725). Za znaky v. jsou povazovany nekonfesionalnost, toleran~e a svetoobcanstvi (G. E. Lessing). Proti kosmopolitnimu pojeti vzdelanosti vystoupil v Nemecku F. G. Klopstock, ktery mluvil 0 "nemecke republice vzdelancu" a odmital kult. vlivy "starych", tj. zejm. romanskych narodu. Zatimco v nem. klasice stale jeste trva duraz na jednotu veskereho vecteni, jehoz predstavitelem je v., J. G. Fichte (Bestimmung des Gelehrten,

1794) dochazi v dalSim vyvoji k odliseni vedce-specialisty v urCite vect. zpracovane oblasti poznani a filozofa zamefujiciho se na celkovost toho, co existuje. (Viz tez -tkomunita vedecka.) A: intellectual F: inteUectuel N: GelehrteI: persona colta Lit.: Fichte, 1. G.: (1794) Poslani vzdelance. Praha 1971.

Sob v z del Ii van i - proces ziskavani vectomosti ve forme poznatku i urcitych schopnosti a dovednosti, spojeny s us ilim 0 integraci do dane kultury a spolecnosti a 0 aktivni pfispeni k jejich rozvoji. V. probiha ve vsech etapach -tiivotniho cyklu cloveka, ale v intenzivni a systematicke podobe se koncentruje do obdobi --+detstvi a dospivani. V individ. rozmeru je v. tou soucasti --+vychovy, ktera se nekoncentruje na seznamovani se vzory jednani, na moraIni hodnoceni, cviceni vule apod. V psycho\, smyslu je v. typem --+uceni. S-gie sleduje predevsim v. jako soucast --+socializace, prostfedek --+socililni mobility aspol. -tinstituci. V. prinasi --+kulturni kapitlil a zaroven schopnost vyuzivat jej. Metodikou v. vcetne jeji hist. geneze se zabyva --+pedagogika. Zpusoby a obsah v. se rozvijeji v souladu stirn, jak se meni uroven a charakter poznani. Vzdelani jako vysledek procesu v. je ukazatelem kvality, dosazene urovne vzdelavaci kultury a --+kultury vubec. Vzdelavat se Ize jak prostfednictvim --+skoly, pi'ip. jinych vzdelavacich instituci, tak riIznymi formami --+sebevzdellivlini. Ukonceni celeho procesu v. nebo jeho ucelene etapy se obvykle spojuje s obdrienim certifikatu, prip. se zafazenim do --+kvalifikacni stupnice. Formalni vzdelani bud pfimo poskytuje --+kvalifikaci k vykonu urcite --+profese, nebo je nezbytnym predpokladem k jejimu ziskani (v pfipade nutnosti praktickeho zacviku). Dosazeni vyssich stupM vzctelani je vetSinou spojeno automaticky se ziskanim vyssi --+prestize. Efekt v. na rozvijeni osobnosti je ovlivnovan i zpusobem zacleneni do soc. struktury, zejm. rodinnym zazemim, a dale charakterem a stupnem rozvoje spolecnosti, v niz clovek zije. Zpusob definovani, hodnoceni, trideni dosafene urovne vzdelani jako souhmneho vysledku v. podleha normam, ktere vychazeji z relativnich kriterii a jsou legislativne upraveny. Legislativni akty upravuji i min. delku povinne skolni dochazky, podminky pro dosazeni vyssi urovne vzdelani, administrativni postupy s tim spojene, zpusob kontroly i evidence ze strany statu, ucast jinych nd statnich instituci na v., vcetne upravy i zpusobu pfedavani prislusneho certifikatu. Tradicne je v. rozlisovano podle obsahu (napf. na humanitni a technicke), stupne (zakl., stredni, vysokoskolske) i podle jinych kriterii, napr. miry obecnosti, formalnosti apod. Zmeny v zamereni, zpusobu a systemu v. 1417

vzor chovani

vzdeIavani dospeIych v zd el a v an i d osp el ych - rozsahly a vnitfne ruznorody komplex vzdelavacich aktivit orientovanych na dospeIe (viz --+dospelost) a take system instituci, ktere je vykonavaji a zabezpecuji. V.d. se rozviji i jako spec. disciplina --+andragogika. Dfive se v ces. zemich podobne aktivity, jako je v.d., zahmovaly pod pojmy --+osveta nebo lidovychova. Dnes se v ruznych souvislostech nahrazuje v.d. vychovou dospelych, kontinualnim vzdelavanim, dalSim vzdelavanim, permanentnim vzdelavanim, 0 v.d. se uvazuje v kontextu s koncepci celozivotniho vzdelavani. V podstate jde 0 --+vzdelavani poskytujici dospelym zamerne a systematicky soubory poznatku a zkusenosti, ktere se vztahuji kjejich soc. rolim, umozi'iuji zdokonalit vykonavani techto roli, posiluji schopnost komunikace a kultivuji a rozvijeji osobnost. Pfedpoklada se aktivni a kontinualni --+uceni, fizene a kontrolovane. V.d. je vice Ci mene institucionalizovano do systemu vztahU mezi vzdelavateli a jejich klienty. U dospelych maji tyto procesy silne prvky --+sebevzdelavani. Potfeba v.d. je stimulovana pfedevsim rozvojem vedy a techniky v poslednim pulstoleti. Prvni formy v.d. se ale objevuji v Anglii uz koncem 18. st. jako "nedelni skoly pro lid". Od poloviny 19. st. vznikaji "lidove vysoke skoly" ve Skandimivii i jinde. V Nemecku mely tyto osvetove snahy nejcasteji podobu vecemich skol. V USA byla podoba v.d. urcena pfedevsim potfebarni kult. --+asimilace a rekvalifIkace imigrantu. V mnoha zemich svetaje dodnes zakl. uko!em v.d. odstrai'iovani negramotnosti (viz --+analfabetismus). V ces. zemich melov.d. svou tradici uz od nar. obrozeni. Na pfelomu 19. a 20. st. pusobily v tomto smeru spo!ek Osveta, Delnickd akademie, univerzitni extenze, pozdeji "vyssi lidove skoly" a Masarykitv osvetovv ustav. Exploze v.d. zacina po celem svete ~d 60. !. 20. ~t. Je to reakce na rostouci slozitost prace, vznik novych profesi a nutnost zvysovani kvalifikace behem profesni kariery. Je to pfedpoklad nove soc. mobility. Potfeba v.d. vyplynula i ze zmen v rozsahu i obsahu volneho casu, z naroku masove kultury apod. Krome potfeby vzdelani pro volny cas se objevila potfeba porozumeni svetu a vzdelani pro vlastni poteseni. Motivace ke vzdelavani v dospelosti sahaji tedy od snahy kompenzovat nedostatky ve vzdelani pfes snahu zlepsit si soc. postaveni a schopnost adaptovat se na nove soc. podminky az po potfebu ziskat schopnosti lepsiho kontaktu s lidmi a kult. se rozvijet. Nejvice se ovsem vyskytuji pozadavky na profesni vzdelavani. Inovace v oblasti prace s sebou pfinaseji nove pozadavky na kvalifikaci, roste vyznam rekvalifikacnich programu pro zamestnance i pro nezamestLit.: Alan, J.: Spolecnost - vzdelil.vil.ni - jedinec. Praha 1974; Bowen, J.: nane. Rozvoj profesniho v.d. je zpravidla uzce svazan A History of Western Education, 3 sv. London 1972-1981; Coombs, P. H.: The World Crisis in Education. The View from the Eighties. New York s --+personalistikou a --+human managementem. V.d. se 1985; Peters, R. S. ed.: The Concept of Education. London 1987. CeV tyka take --+resocializace. Urcite formy vzdelavani jsou

probihaji jak v prubehu ontogeneze, tak hist. vyvoje cloveka a spolecnosti. Z ontogenetickeho i hist. hlediska maji zakl. vyvojove faze v. obdobne rozvrZeni: a) uchovavani znalosti a dalSich komponent efektu vzdelavacich procesu (prezervace), b) jejich rozsifovani (diseminace), c) jejich --+inovace. V souhrnu umozi'iuji tyto faze transmisi kultury v individ. i makrosoc. rozmeru. Ad a): Ve fazi uchovavani jde pfedevsim 0 zprostfedkovani vseobecneho V" potfebneho pro kaZdeho jednotlivce bez ohledu na jeho budouci povolani, ktere zahrnuje hlavne zaklady spol.vedniho a pfirodovedneho poznani as nimi spojene dovednosti i navyky umozi'iujici zakl. orientaci v poznatkovem fondu a usnadi'iujici sebevzdelavani. Ad b): Ve fazi rozsifovani vzdelani jde zvl. 0 odborne v. umozi'iujici vykon konkretni profese; tezistem je zde oblast stfedniho, castecne i vysokeho skolstvi. Ad c): Inovacni faze je alokovana do oblasti vysokoskolskeho v., zvl. vsak do popromocniho obdobi (viz --+vychova vedecka), a smefuje k ziskani hlubsi specializace umozi'iujici za pfiznivych okolnosti pfesah stavajici urovne poznani. V dejinach vzdelavaci kultury Ize zaznamenat posun od preference vzdelavacich cilu zamefenych na uchovavani poznatku (trvala temef az do 19. st., nejcastejije vsak spojovana s pfedliter. vzdelavacimi prostfedky, s tzv. oralni vzdelavaci kulturou) k cHum spojenym s rozsifovanim, postupne pak is inovaci poznani (coz souvisi s rozsifovanim skolni dochazky, se zpfistupnovanim vyssich stupi'iu v.). K vyspelejsim stadiim spojenym take s experimentovanim v telo oblasti dospiva lidstvo az v poslednich staletich. V nekterych statech bylo jiz v 60. I. 20. st. zpfistupneno vysokoskolske vzdelani pro vice nei polovinu mladych lidi a urovne stfedoskolskeho vzdelani dosahla jiz vetsina mlade populace. V techto zemich probiha vnitfni diferenciace vzdehivacich procesu umozi'iujici napf. nadstandardni pfipravu mladych lidi, jejichz vzdelavatelnost (tzv. vzdelavaci strop) je vyssi nei prumer. Dochiizi k internacionalizaci vyssich forem v" ale i k --+odlivu mozku z tech spolecnosti, kde jsou podminky pro rozvoj podobnych procesu ztizene. Charakteristickym znakem rozvoje v. v povalecne doM je tendence k pferustani v permanentni v" dane neustalym zkvaliti'iovanim a zpfistupi'iovanim vzdelavacich aktivit a stimuly vyplyvajicimi ze zmen zivotniho stylu a z vyskytu novych ekon. potfeb. A: education F: education, instruction, formation N: Bildung I: istruzione

1418

nabizeny jako pomoc soc. znevyhodnenym skupinam (nezamestnanym, starym lidem, mensinam). Velmi ruznoroda je oblast zajmoveho vzdelavani ve --+volnem case. Na ten je zamefena cinnost regionalnich vzdelavacich zafizeni, aktivity spolku a spec. vzdelavacich organizaci (napf. Akademie 1. A. Komenskeho). Zv!. ulohu ve v.d. hraji masmedia. Organizuji napt. ruzne formy distancniho vzdelavani Ci tzv. otevfene univerzity. Vhodnou formou v.d. je take korespondencni vzdelavani. Skoly organizuji r(!Zne formy postgradualnich ci pomaturitnich kursu. Vznikaji nove formy v.d. na komercnich principech. Roste i potfeba vzdelanych odbomiku pro v.d. PiIvodne bylo v.d. zamefeno na nizsi vrstvy ana redukci jejich kult. zaostavani i soc. rozdflu. Rychly rozvoj spolecnosti z neho ucinil spiSe aktivitu stfednich vrstev. Institucionalizace i rostouci naroky pusobi spiSe selektivne. S-gicke vyzkumy v oblasti v.d. jsou cetne, ale spiSe deskriptivni a tematicky rozptYlene. Caste jsou napf. vyzkumy vztahu mezi socioekon. charakteristikami a efektivnim vzdelavanim ucastniku ruznych kursu. Pfedmetem analyzy jsou soc. funkce, potfeby i cile v.d., specifika cflovych skupin, institucionalizace a organizace vzdelavani dospelych. A: adult education F: education des adultes N: Erwachsenenbildung I: istruzione degli adulti Lit.: Bergevin, P.: A Philosophie for Adult Education. New York 1967; Eggen, P. - Steinbacher, F. eds.: Soziologie der Erwachsenenbildung. Stuttgart, Berlin, Koln, Mainz 1977; Handbuch fur die Soziologie der Weiterbildung. Darmstadt 1980; Jarvis, P.: The Sociology of Adult and Continuing Education. London 1995; Kotasek, J. - Skoda, K.: Teorie vzdelil.vil.ni dospelych. Praha 1966; Leirman, W.: Ctyi'i kultury ve vzdelavani. Praha 1996; Poggeler, F.: Erwachsenenbildung im Wandel der Gesellschaft. Frankfurt a.M. 1971; Poggeler, F. ed.: Handbuch der Erwachsenenbildung. Stuttgart, Berlin, KOln, Mainz 1974; Rifters, c.: Theorien des Erwachsenenbildung. Weirheim, Berlin 1968.

Vym

v z del a van i po Ii ti c k e - proces i vysledek institucionalniho i neinstitucionalniho --+vzdelavani (skolniho i individ., vcetne ziskavani Mznych a nahodilych informaci), ktere vyzbrojuje cloveka pro specif. i kazdodenni jednani v ramci polito systemu. V.p. je pfedpokladem permanentni --+demokratizace, vedle rustu vzdelanosti jako takove, ktery rna rovnez polit. aspekty. Svym zpusobem probiha v.p. v kaZcte spolecnosti a zavisi na polit. pomerech a tradicich. Jednotlivec se realizuje pfi obcanske a polit. participaci a zarovei'i se pol it. vzdelava, ziskava navyky polit. chovani. V demokr. spolecnostech si osvojuje pravidla pro plneni povinnosti i pravidla pro vyuzivani a ochranu svych pray, pojmy jako --+svoboda a --+odpovednost, pravidla pro kriticke posuzovani rozhodnuti statnich organu a postupy ph odvolavani se proti jejich nespravnym aktum k nezavislym soudum apod. V.p. uzce souvisi s pozna vacimi schopnostmi a preferencemi jednotlivcu. Wolfgang

Mickel uvadi 3 vyzn. obvykle zaujimane pozice vyplyvajicf z charakteru a urovne v.p.: normativne-ontologickou, empir.-analytickou a dial.-kritickou. Tyto pozice vedou k orientaci na pfijetf ruznych modelU politickeho chovani: a) modelu konzervativniho (status quo), b) modelu liberalne-demokr. (otevfeneho), c) modelu soc. rovnostafskeho (social.). Praktickou orientaci v.p. ovlivnuje ideol. zamefenf politiky. T. G. Masaryk jiz v r. 1906 uvadi, ze napf. stalo mnoho boju, nez se mohlo vecne a svobodne uVaZovat 0 narodnosti, jinde zase nebylo volnosti pro diskusi nab., jinde zase pro otflzku pohlavi atd. V totalitnich systemech existuje ideo!. zamefeni na edukaci postoju "tfidni nesOliSenlivosti", "nesmifitelnosti" apod. misto vzdelavanf k demokr. pravidlum chovani, k niroZ pam dodrlovani zakl. lidskych pray a svobod i vychova ke spolupraci. V.p.je Z::lleZitosti mnohostranneho pusobeni vnejsich i vnitfnich psych. faktoru. Vysledkem v.p. je v jistem smyslu --+politicka kultura, u pfimych po lit. akteru i --+politicka strategie. V uzsim smyslu je v.p. vubec profesionalni pfipravou pro roli politika. V ni je du!ezitou komponentou s-gicke vzdelani (vedle hist., ekon., psycho!. a pravnickeho vzdelani). A: political education F: formation (instruction) politique N: politische Bildung I: formazione politica Lit.: EhrensaJt, P. - Etzioni, A.: Anatomies of America. Sociological Perspectives. Toronto 1970; Hiittich, M: Rationalitilt als Ziel politi scher Bildung. MUnchen 1977; Masaryk, T. G.: Politika vedou a umenim. In: Ceskd politika I. Praha 1906; Mickel, W.: Perspektiven politischer Bildung in den achtziger Jahren. In: Bundeszentrale fur politische Bildung. Bonn 1982.

Pec

v z 0 r c h 0 van i-soc. ustaveny zpusob feseni urCiteho problemu Ci reagovani na urcitou situaci. S-gie pouziva ten to pojem tam, kde chce zduraznit, ze --+jednooi individui neni neustalou libovolnou improvizaci, nybrZ respektuje urcite pravidelnosti a podleha mechanismu --+napodoby. Pfi zdlirazneni schematickeho, modeloveho charakteru reakce, feseni situace se v cestine uziva spiSe pojem "vzorec chovani", jestlize vystupuje do popfedf aspekt napodoby, funkce v procesu --+socializace a --+socialnmo uceni, je vhodnejsi termfn "vzor". S-gicke pojeti v.ch. navazuje na soc.-psycho!. chapani v.ch. (vzorcu chovani) jako rozsahlejsich komplexu --+chovani, syndromu behavioralnfch reakci tvoficich smysluplnou sekvenci (napf. urcitych druhU agrese, unikani, patrani, sexualni aktivity apod.). V.ch. muze byt nahliZen jako funkcni jednotka (H. B. English a A. C. Englishovti). Jako syndrom urCitych tendenci pfispiva k identifikaci --+motivaci v diferencialni psychodiagnostice. V.ch. teze kategorie (napf. alimentiirni, sexualni atd.) je intra- a interindivid. promenlivy, je determinovan vekem, pohlavim a dalSimi faktory a v jeho struktufe se vedle naucenych aktu mohou uplati'iovat i vrozene reakce 1419

vztah primarni vzor kulturni --+roli. V tomto vyznamu je pojem v.k. prave blizky pojmum obycej a zvyk, se kterymi je bezne zamenovan, a zaroven pojmu --+vzor chovani, pfip. pfiklad chovani. Pojem v.k. byl do slovni zasoby spo\. ved uveden teprve pocatkem 20. st. nedlouho pote, co se v odborne terminologii stal beznym samotny pojem kultura. V s-gii kultury se nestal ustfedni kategorii, i kdyz je pomerne casto pouzivan v teorii i v empir. zkoumani kultury. Krome s-gie a kult. antropologie tento pojem pouziva etnografie, historie, soc. psychologie, estetika, umenoveda, lingvistika. Pojeti v.k. vsak neni jednotne. Jeste pfedtim, nez byl pojem v.k. explicitne formulovan, stal se tusenou kategorii, vstupujici do typologii kultury i hied ani jejich jednoticich fenomenu, jeji podstaty (duse, charakteru, stylu). Tuto podobu lze najit u F. Nietzscheho, W. Diltheye, O. Spenglera, J. Ortegy y Gasseta, u stoupencu badenske skoly W. Windelbanda a H. Rickerta, dale u F. T. von Vischera a H. Cohena, u pfedstavitelu etnograficke estetiky, stoupencu hist.-etnologicke skoly kult. okruhu, pfedstavitelu brit. difuzionismu, zastancu tzv. VOlkerpsychologie W. Wundta aH. Taina, ze sociologu u A. Comta, G. Tarda, F. Tonniese a dalSich. Vlastnim polem vzniku koncepce v.k. je kult. antropologie, jejiz pfedstavitele se pokouseli vyjadfit fakt, ze kultura nepfedstavuje nahodile seskupeni kult. prvku, ale ze je zalozena na urcitem organizacnim principu, ktery plni ingramatiky jazyka. tegrativni a selektivni funkci. Explicitne se objevil pojem A: behaviour pattern F: pattern, patron, forme du comv.k. posleze v am. --+difuzionismu. F. Boas zduraznoval portement N: Verhaltensmuster, Verhaltensmodel potfebu vyzkumu hist. puvodu specif. kult. prvku a jejich I: modello di comportamento projevu v rUznych kulturach. V tomto smyslu on a jeho zaLit: Berelson. B. - Steiner. G. A: Human Behavior: an Inventory of Scienci (c. Wissler, A. L. Kroeber, R. H. Lowie, R. F. Benetific Findings. New York. Chicago. San Francisco. Atlanta 1964; Thomdictovti aj.) studovali 10kaIni kultury. Myslenka 0 sklapson. T. -Zeiler. M. D. eds.: Analysis and Integration of Behavioral Units. debnosti prvku kultury a jejich determinovane souvislosti Hilsdale. N. 1.. London 1986. Kel, Nak vedla Wisslera k vytvofeni koncepce, podle niz je kazda v z 0 r k u I t urn i - koherentni system spo!. instituci, fo- kultura slozena z typickych vzorU. Vyzn. pfedel tvofi v tomto vyvoji rnyslenky a dUo rem chovani, hodnot a norem charakteristickych pro daR. F. BenedictoVl!, pfedstavitelky --+konfiguracionismu. nou --+spolecnost a --+kulturu, ktery je obecne pfijiman, Dosud pfevazne narativni pojem v.k. postupne promenila napodobovan, vstupuje do procesu --+socializace jedincu, v pojem ved. analYzy. Ve sve knize Patterns of Culture reprodukuje se v kult. vytvorech a stabilizuje ve --+zvycich (1950) poukazala na socializacni vyznam kultury, tradic a --+obycejich. V.k. jsou soucasti kult. --+tradice. V beznem a zvyku proti lidskym instiktum a tzv. bioI. podminene lidzivote umoznuji, spoluurcuji a podminuji substituci ciste ske pfirozenosti, odhalila klamnost rasove pfedpojatos~i individ. zkusenosti obecne akceptovanymi, hist. ovefenya rasovych stereotypu a v intencich --+kulturniho relatlmi postupy v rozhodovacich altemativach spoi. zivota. V.k. vismu formulovala tezi 0 ruznosti kultur. Zastavala stanemusi byt nutne akceptovany vsemi pfislusniky dane sponovisko, ze kaZdou kulturu prostupuje jeden vseovladajilecnosti. Na druhe strane mohou pfesahovat jeji hranice, ci organizacni princip, tzv. dominant drive. V.k. pfisuzuje procesem kulturni difUze, resp. --+akulturace se mohou vysokou obecnost, povazuje je za zakl. skladebne prvky pfenaset do jinych spolecnosti a kultur, mohou spolupukaMe kultury. Vytvafeji specif. kulturni konfigurace sobit ph --+kulturni zmene, zejm. otevfenych a mene kult. a slouzi jako orientacni a regulacni faktory soc. adaptace. vyvinutych spolecnosti. V uzsim slova smyslu se hovofi Jsou to kult. tradici vykrystalizovane a institucionalne zforo v.k. jako 0 modelu Cinnosti nebo chovani v urcite spoi.

(napf. ve vzorech sexmUniho chovan!). V.ch. rna individ. instrumentalni povahu a muze byt nahlizen v rovine molarni (psycho!. pozorovatelne) nebo molekulami (fyziologicky pozorovatelne). Deli se obvykle na expresivni a adaptivni. Ph popisu chovani se odlisuji reflexy, reakce a v.ch. Zajem 0 studium v.ch. pfiblizuje s-gii take --+kulturni antropologii. Kult. antropologove analyzuji kult. specificnost provozovanych v.ch. a zjejich souhmu ziskavaji obraz dane kultury jako sumy praktikovanych instituci. Zduraznuji pfitom obrovskou variabilitu, stejne tak jako rovnocennost specif. v.ch. (viz --+vzor kulturni). Existence v.ch. vytvan stycne body mezi s-gii a --+obecnou lingvistikou, neboi v.ch. lze povazovat za prvky gramatiky neverbaIniho chovani. Zvladnuti teto gramatiky umoznuje cloveku chapat jednani druhych a sam jednat zpusobem pro druhe pochopitelnym. --+Biosociologie poukazuje na geneticky zaklad predispozic ke zvladnuti specif. lidskych v.ch. ana postupne odumirani techto vloh v pI'ipade, ze nejsou vcas rozvijeny. Opetje zde obdoba s osvojovanim a uzivanim jazyka. Zpusob existence v.ch. je pops an napf. koncepci podvojne struktury A. Giddense. V.ch. existuji pouze v podobe regulovatelneho chovani konkretnich osob, takove chovani je vsak umozneno prave existenci v.ch. Take zde existuje uzka analogie s oblasti lingvistiky, a to se vztahem konkretnich fecovych promluv a obecnych pravidel

movane skup. --+normy. Ke koncepci v.k. dale vyzn. pI'ispel C. Kluckhohn, ktery pojimal v.k. jako specif. modality pnmo pozorovatelnych standardu a aktii chovani a vymezil je jako trsy, konfigurace nebo systemy vnitI'nich vztahu mezi kult. jevy, ktere zajis(uji, ze kultura neni pouhou akumulaci jednotlivych nahodilych prvkii. Podle Kroebera kazdou kulturu profiluje zak\. vzor (basic pattern), ktery se v procesu vyvoje meni lidskou cinnosti a rna tendenci sifit se od jedne kultury ke druhe, cimz dochazi k difuzi a integraci kultur. Z pozic etnospychologie studoval v.k. R. Linton, ktery pfedpokladal, ze vznikaji z konsensu chovani a mineni a ze kultura jako celek je vice Ci mene organizovana soustava v.k. Linton rozliSii take tzv. zjevne (overt) a skryte (covert) aspekty kultury a v.k. Problematikou v.k. se zabyvali take Cora du Bois, I. West a E. B. Hurlockovd. Ve 40. a 50.1. 20. st. zavrsiIi konfiguracionisticke obdobi studia v.k. J. P. Gillin koncepci "objektivnich kulturnich struktur" aM. E. Opler zavedenim pojmu --+kulturni temata. Kritickou reakci, ale casto i paralely ke koncepcim v.k. Ize nalezt u funkcionalisticky Ci strukturalisticky orientovanych autorU (B. Malinowski, M. Meadovti, A. R. Radcliffe-Brown, C. Levi-Strauss, M. P. Foucault a daIS!). Rezidua problematiky v.k. se vyskytuji v nekterych fenomenologickych a systemove antropol. koncepcich (w. H. Goodenough, H. Garfinkel, C. J. Geertz a daIS!), kde jsou vetsinou traktovana v podobe skrytych univerzalnich struktur, ovlivnujicich jevovy fad ci pfimo soc. strukturu. Soucasna antropologie pojima v.k. nejcasteji ve vztahu bud' ke kontextu, nebo k funkci, nebo ke konfiguraci. V prvnim pfipade je v.k. kontextualnim principem, kulturnim k6dem propojujicim jednotlive kult. subsystemy. V druhem pnpade plni hlavni integrativni funkci, posiluje spo!. hodnoty a vytvan silne vazby mezi lidmi. TIeti pfistup cini z v.k. prostfedek popisu celkoveho uspofadani - konfigurace kaZde lidske kultury: organizace vztahu mezi hlavnimi kult. prvky usti do vytyceni jednoho zak!. nebo nekolika spjatych v.k. V s-gii nebyla pociiovana tak silne jako v antropologii potfebajednoticiho kult. principu, paradigma struktury zalozene na antropol. koncepcich v.k. bylo povazovano za pfilis sugestivni a nekonvenovalo ani s-gicke metodologii. Nicmene Ize vytypovat tfi nejcastejsi pojeti v.k. v s-gii: 1. antropologizujici, vyskytujici se zejm. v rane fazi am. s-gie u autoru, ktefi studovali vliv soc. okoIi na individuum a vliv kultury na spo\. Zivot (W. G. Sumner, E. A. Ross, Ch. H. Cooley, Ch. A. Ellwood, E. S. Bogardus, A. W. Small a pozdeji R. E. Park a E. W. Burgess), dale u W. /. Thomase a F. W. Znanieckiho, diky jemuz se antropologii inspirovana teorie v.k. nejintenzivneji rozvije-

la v polske povalecne s-gii kultury; 2. totalitni, nahrazujici casto v.k. pojmy jako system, subsystem, typ ci vzorec, ale uznavajici vyznam konfiguraci kult. prvku, ktere extenzivne pusobi v cele spo!. struktufe (viz sociokult. prvosystemy P. A. Sorokina, idealni typy M. Webera a kult. system, promenne vzorcii, komplex systemu v.k. a --+evolucni univerzalie T. Parsonse); 3. parcialni, omezujici piisobeni v.k. na urcite vyseky reality, na nektere stranky spo\. zivota, vyhrazene sfery lidskeho chovani. Posledni pojeti v.k. je snad v s-gii nejcastejsi: v.k. neni povazovan zajednotici ci urcujici princip, uVaZuje se 0 pluralite v.k., ktere nemusi byt koherentni. Sociologu, ktefi reprezentuji toto pojeti, je velmi mnoho (napf. G. H. Mead, E. Goffman, P. L. Berger, Ch. P. Snow, H. Arendtovti, Th. W. Adorno, A. Toffler, R. H. Williams, B. Guggenberger aj.). Soucasne parcialni a pragmatictejsi pojeti v.k. vede k usiIi 0 poznani specif. lokalnich, skup. (etnickych a rasovych, subkulturnich) v.k. Mezi ziskane poznatky patfi, ze neni vhodne izolovat minoritni kult. skupiny, stejne jako neni zadouci absorbovat je a pine asimilovat, ze je nutno respektovat kulturni pluralism us a posilovat vzajemnou komunikaci mezi rozlicnymi kuIturami. Pomoci v.k. se zkouma i utvareni osobnostnich rysii populace, moznosti regulace spo!. zivota, uchovani a reprodukce kultury a utvafeni budouciho kult. vyvoje. A: pattern of culture F: modele (pattern) culturel N: Kulturmuster I: modello culturale Lit.: Benedict. R.: Patterns of Culture. New York 1950; Bidney. D.: Theoretical Anthropology. New York 1953; Czerwinski. M.: Kultura ijej badanie. Wroclaw 1985; Garbarino: Sociocultural Theory in Anthropology. New York 1977; Nakane Chie: Japanese Society. Berkeley, Calif. 1970; Kloskowska. A.: Socjologia kultury. Warszawa 1983; Kroeber, A L. Kluckhohn. c.: Kriticky filistin systemu a definic kultury. Brno 1970; Linton. R.: The Cultural Background of Personality. London 1947; Snow. G. P.: The Two Cultures and Second Look. Columbia 1963; Tyszka. A: Interesy i idealy kultury. Warszawa 1987; Williams. R.: The Sociology of Culture. New York 1982; Zygulski. K.: WartoSci i wzory kultury. Warszawa 1975.

MaM

v z 0 r e c jed nan i viz funkcionalismus strukturalni v z p 0 min k y viz pamer, pamef socialn! vztah klientsky viz klientelismus vztah primarni - soc. vztah mezi dvema nebo vice osobami charakterizovany relativne vysokym stupnem osobni angazovanosti partnenl (participantii), intimitou a neformalnosti. V.p. poskytuji vysoke osobni uspokojeni a maji proto smysl samy 0 sobe. Jsou obvykle doprovazeny silnymi pozitivnimi emocemi, stupen --+socialni distance v nichje mimofadne nizky. V.p. vznikaji v ramci --+primarnich skupin, ale i mimo ne (milenecky, pfatelsky vztah dvou osob apod.), existence primamich skupin 1421

1420

vztah pfibuzensky

vztahy moeenske

je vsak podminena existend v.p. Mezi v.p. a vztahy sekundfunimi, ktere jsou naopak spiSe vecne, instrumentaIni, neosobni, komunikacne formalizovane atd., je plynuly pI'echod. Ackoliv soc. a psych. role v.p. je vyrazne pozitivni jak z hlediska individua, tak spolecnosti, muze pfflisml uzavI'enost p.v. vest k nezamyslenym negativnim dusledkum (ztnHa kontaktu s vnejsim svetem, pfilisna zavislost na partnerovi apod.). A: primary relation F: relation primaire N: Primiirverhiiltnis I: relazione primaria Lit.: Quinn. J. A.: Sociology. A Systematic Analysis. Philadelphia. 1963.

Pet

v z t a h p fi b u zen sky viz pribuzenstvi, pribuzenstvi nepokrevni, pribuzenstvi pokrevni vztahy interpersonalni -(zlat. inter=mezi; persona = osoba) - pravidelne se opakujici, vicemene trvale, pnme, nezprostI'edkovane kontakty mezi dvema a vice lidmi spojene s emocionalnim prozitkem (pozitivnim nebo negativnim). V.i. vznikaji v .... dyadaeh a .... malyeh skupinaeh, ktere jsou na v.i. zalozeny. V.i. vsak nelze ztotoznit se .... vztahy primarnimi, ktere jsou pouze jednim jejich typem, totiz krajni polohou pozitivnich v.i. Zak!. faktory, ktere davaji vznik v.i., jsou prostorova, fyzicka blizkost, emocionalni pfitazlivost (ale paradoxne take krajni odpudivost) a poti'eba pfatelstvi (afiliace). V.i. se pohybuji na siroke skaIe od ....lasky a .... pratelstvi aZ ke skryte Ci projevovane nenavisti. Indiference ve v.i. je sice hypoteticky moma, jestlize je v.i. zalozen na ryze instrumenffiinfm, funkcnim zaklade, neni vsak mozna trvale: v pravidelne se opakujidm kontaktu emocionalni vztah totiz vznikne vzdycky a v ramci male sku piny dojde vzdycky k projevum preferencniho chovanL V souvislosti s analyzou v.i. se sociologove, ale zejm. soc. psychologove, zabyvaji problemy pI'itaZlivosti (konkretne fyzicke atraktivity), vyberu (napf. pravidlo vyberu sobe rovneho - tzv. matching hypothesis, princip kompatibility nebo naopak komplementarity potfeb uspokojovanych v.i.), metodami a technikami stabilizace v.i., jakoz i pficinami jejich nefunkcnosti a ukoncenL S-gie ke studiu v.i. vyzn. pfispeia v kontextu .... sociometrie a v praktickych aplikadch tzv. teorie lidskych vztahu (.... human relations). Boom vyzkumu v.i. v s-gii, ktery vrcholil v 50. a 60. I. 20. st. zejm. v souvislosti s vyzkumem psychosoc. atmosfery v pracovnich skupinach, jiz pominu!. Hypotezu 0 tom, ze povaha v.i. vyzn. ovlivnuje vykonnost v male skupine, vsak Ize mit za empir. dolozenou. Zajimavym a i u nils bohate vyuzit9m podnetem pro zkoumani a pfedevsim prakticke ovlivnovani v.i. byla transakcni analyza (E. L. Berne, v Cechach M. PIzak). A: interpersonal relationships F: relations interperson1422

nelles N: zwisehenmensehliehe Beziehungen I: rapporti interpersonali Lit.: Berne, E.: Jak si lide hraji. Praha 1991; Berne, E.: What Do You Say after You Say Hello. The Psychology of Human Destiny. New York 1973; Duck, S. - Gilmour, R. eds.: Personal Relationships, 5 sv. London 1981-1984.

Pet

v z t a h y moe ens k e - pfesne vzato jsou vyslednou biland mocenskych potencialu jednajidch, protoze .... moe rna nejen silnejsi, ale ani slabsi neni zpravidla bez moci. V teto souvislosti Ize uVaZovat 0 moci jako schopnosti jednajidho dosahnout u druheho respektovani sve vlastni zamerenosti (pfani, zameru, zajmu, hodnotovych orientaci), toho, aby se ji druhy pfizpusobil nebo podndil ji svou vlastni Cinnost a vyhnul se tak negativnim sankdm, nebo aby pfijal pozitivni sankce, jeZ jej maji za jeho podnzenost odmenit. K tomu, co Ize oznaCit jako "interakcni moc", se vztahuje M. Weberova definice moci (1918, 1922): moc oznacuje sanci prosadit uvniti' soc. vztahu vlastni vuli i proti odporu, bez ohledu na to, v cern tato sance spociva. Dennis Rong (1979) vyjadfuje v jedne ze svych poslednich obsaZnych monografii k problemu moci ponekud jinymi slovy v podstate stejnou myslenku: moc je schopnost urCitych osob produkovat u druheho sledovane a pfedvidane ucinkyo Moc muzeme definovat ve vztahu k akcnim i k interakcnim systemum, z cehoz se vyvozuji odlisne vyznamy a vyznamove souvislosti: slovni obraty "mit moe neco udelat" a "mit moc nad nekym" kladou otazku moci ponekud jinak. Moc se tyka jednak urCite charakteristiky a jednak urCiteho .... aktera, Oba aspekty zahmuje moc spjata s rizenim. Spociva ve zmocneni podilet se na nzeni skupiny ci spolecnosti a v dusledku toho za ne cinit rozhodnuti a jednat v jejich jmenu, Tato moc muze byt svefena nebo ulozena urcitemu akterovi kolektivitou nebo legitimujid instand, ale drZitel moei si ji mule pfisvojit take sam a muze ji vykonavat, dokud mu v tom skupina nezabranL Moc se tu jevi jako soucast soc, .... role nebo jako specif. role v soustave fizeni; zahmuje zmocneni ("uvedeni v moc") a soucasne oznacuje pfedpoklady ("mocenske pfedpoklady") pro pnstup k teto roli. Podstatnou strankou fidid moci je ukol zajistit, aby vsechny slozky systemu plnily sve povinnosti, K tomu disponuji fidici instance vynucovad mod, negativnimi i pozitivnimi sankcemi, Ridici moc zahmuje peci 0 respektovani factu skupiny a doddovani povinnosti vsemi cleny, neredukuje se vsak na tento uko!. Moc spjata s I'izenim soucasne pfinasi neco noveho tim, ze problem moei klade na urovni skupin a kolektivu. Skupiny se nemohou obejit bez I'ididch funkd, ktere na urcitych stupnich spol. organizace vyzaduji vydeleni ffdicich roli ve skup. cinnostech, vykon tech to roli na zaklacte delby prace a jejich institucionalizaci.

Moc je podstatnym, spoluurcujicim aspektem spo!. cemi. Parsons vztahuje pojem moci ke kategorii vlivu, vztahu a je univerzalnim jevem v tom smyslu, ze kazdy pfi cemz oba pojmy rozlisuje podle dvou kriterii: podle konkretni soc. proces muze nabyt mocenskeho charakteru; typu sankci (pozitivni a negativni) a podle kanalu, ktere neni ovsem univerzalnimjevem v tom smyslu, ze by "vsechprocesy zprostI'edkovavaji (situacni a zamerenostni). Moc no", co v soc. vztazich a procesech existuje, bylo mod ci pusobi na situaci, v niz se jednajici nachazi, zatimco vliv metamorf6zou moci. Moc pfedstavuje jednu ze zakl. os pusobi na jeho orientace, jejich selekci a zduvodneni. v soc. procesech, v nichz vstupuji do interakce ruzni jedKfizenim techto dvou dvouhodnotovych promennych donajici, z nichz kaZdy muze sledovat svou vlastni odlisnou spiva Parsons ke 4 zak!. pojmum: moc pusoblci situacnim zamerenost, nemuze vsak sveho cile dosahnout, aniz odkanalem se opira bud' 0 pozitivni sankce - bere na sebe strani pfekazku, kterou druhy svym pravdepodobnym nepodobu "stimulace" ("inducement"), anebo vychazi zadoucim chovanim pfedstavuje, nebo aniz ziska jeho loaz negativnich sankci a konstituuje "donuceni"; vliv zprojalitu Ci pomoc. Ve vnitfnich vztazich komunit, kolektivit, stfedkovany kanalem zameru bud' se zaklada na pozitivnich "my-skupin" ustupuji interakcni v.m. do pozadi - pokud si sankcich - jde 0 "presvectcovani", nebo pouziva negativni tyto skupiny uchovavaji svUj specif. charakter. J. P. Sartrova sankce a vznika "aktivace zavazku" (hovorove "domlouprace Critique de La raison diaLectique (1960) je dramaticvani"). Parsons nechava stranou "manipulacni", fekli bykym, i kdyz jednostrannym popisem rozpadu kolektivu chom "mocenskf' charakter nekterych forem vlivu. a kolekt. zivota a jejich nezadrZitelneho pfechodu v prakticPro s-gickou analyzu je podstatne rozliSit ruzne kvality ko-inertni procesy, vznikajici z pfemeny jedinecneho v nemocensko-polit. vztahU Ci ruzne formy .... panstvi, rozpoosobni a zamenitelne jevy zalozene na opakovani, na obznat, v jakem vztahu jsou zajmove orientace jednotlivych jektivaci produktu cinnosti, na v.m. a na institucionalizaci. kategorii a skupin k finalitam, jez sleduje politicka moe, V.m. se take pravem casto spojuji s konfliktem a konv jake mire jsou tyto finality vylucne anebo jaky stupen fliktnimi vztahy, ktere pfedpoklactaji rozpor v zamefenoszajmove syntezy a zajmovych kompromisu dosahuji, jaky ti akteru, boj 0 feseni toho, "co je ve hfe", a proces mobivliv maji obcanske spolecnosti ajejich soucasti na pro valizace mocenskych prostI'edku, a na druhe strane se vztahy dena rozhodnuti apod. Pro soudobe spolecnosti neni ne....kooperaee. Pnkladem mohou byt procesy smeny i tdzanedbatelne, ze v.m. se do znacne miry demokratizuji, ni vztahy, ktere jednak pfedstavuji vztahy spoluprace menekdy spiSe vnejskove, jindy take do hloubky. Pfitom ale zi smenujlcimi stranami, jednak jsou bojem 0 zvyhodnevyvstavaji nektera nova omezenL V.m. ztraceji svuj osobni podminek pro kazdou z nich. Vztahy spoluprace a boj ni hierarchicky charakter, hierarchie soc. roli se automao moc, ....konkurenee, se mohou v cilovych i instrumenticky nepromita do hierarchii v mezilidskych vztazich, netaInich aspektech ruznym zpusobem kombinovat. Zatimktere mocensko-polit. rozdHy se zmirnuji a v jistych co mocenska pozice je zpravidla zaleZitosti drZitele moci smerech relativizuji, vykon mocenskych funkci je casove aktualizace v.m. muze byt zaleZitosti jak drzditele moci: omezovan. V.m. maji kompetence vymezeny oblastne, ktery sleduje rozhodnou voluntaristickou strategii, takjepfedstaveni se stavaji v urcitych souvislostech podfizenyho partnera, proti nemuz moc uziva. Dditel moci se casto mi (napr. pri volbach), zintenzivnuje se polit. komunikao respektovani svych pfani druhym sam pfHis nestara, to ce a participace. Lide v modemlch spolecnostech maji neje zalezitosti jeho zavisleho partnera, na nemz je, aby jajen povinnost poslouchat, ale take povinnost odmftnout ko prvni spontanne vyvodil dusledky ze sve zavislosti; poslusnost, jsou-li poruseny urcite principy. Pro popis techdditel moci sam muze do soc. vztahu zasahovat az v pnto skutecnosti, by( rozpornych, nevystacime s klasickymi pade, kdy jsou poskozeny jeho zajmy. antinomiemi "ndid - nzeni", "vlactnouci - ovladani". Z toJak bylo I'eceno, moc neni jen zaIezitosti interakce mehoto hlediska neni proto take Ihostejne, zda v.m. jsou pozi dvema aktery jako jednotlivci ci cleny spolecnosti, je pisovany spiSe v terminech panstvi, pfikaz a poslusnost take zaIezitosti skupin a spolecnosti jako celku. Prave ten(jak je tomu napf. u Webera), anebo v jinych alternativto aspekt klade do centra svych uvah T. Parsons a jeho nlch terminech - napr. vykon rizeni, diferencovane vztaskola; v teto souvislosti se casto mluvi 0 systemovych hy mezi fidicimi a rizenymi, respektovani rozhodnuti spo.... teoriieh moci. Parsons (1967) definuje moc jako zo- lecenskych instanci, ohled na zvlastni zajmy jednotlivych becnenou schopnost zajistit vykon platnych zavazku jed- spolecenskych kategorii a tffd, vztah mezi zvlastnimi notlivych jednotek v systemu kolekt. organizace, kdyz tya obecnymi zajmy uplatnovany v politickych strategiich to zavazky jsou legitimizovany svym vztahem ke kolekt. statu a jinych ridicich instand apod. Jestlize se kvality pocHum, pficemz se pfedpoklada, ze v pI'ipade zdrahani lit. v.m. dostatecne nerozliSi, vzrusta nebezpeci, ze negabude jejich splneni vynuceno negativnimi situacnimi sankce systemu v.m. se prictou obecne jejich podstate, moc se 1423

vztahy neformalni yuppies odsoudi pausalne jako zdroj zla a s-gicka analyza znovu propadne utopicko-romantickym tendencim. A: power relations F: relations de pouvoir N: Machtbeziehungen I: rapporti di potere Lit.: viz ->moe, ->politika, ->sociologie politiky.

StZ vztahy neformalni viz "formalni organizace a neformalni struktura" vztahy rodinne - kontakty zavislosti a ....socialni interakce vubec mezi jednotlivymi cleny .... rodiny, predevsim mezi manzelskymi partnery, mezi rodiCi a detmi a mezi sourozenci navzajem, ale i vztahy k orientacnim rodinam partneru i dalSim pokrevne i nepokrevne pfibuzen sky spfiznenym osoMm. V.r. se utvareji ve vykonu kazdodennich Cinnosti vymezenych soc. normami, ktere nachazeji individ. ztvameni v chovani elenu rodiny a v oeekavanich tohoto chovani. V.r. vznikaji uskutecnovanim tzv. rodinnych roIl, jsou kaZdodenni aktualizaci tzv. rolove struktury, podminujici existenci rodiny. Bez naph'iovani rodinnych roli existuje rodina jen formalne, prip. je deviantni formou rodiny nebo rodinou rozpadajici se a zanikajici. Jde 0 .... role spojene jednak s materialnim zabezpecovanim skupiny, jednak s vytvarenim pocitu jistoty a bezpeci i psycho!. rovnovahy vsech clenu rodiny. Jeste v 50. !. 20. st. ukazovaly vyzkumy struktury roli v rodine na to, ze prvni, instrumentalni role je pfevazne muzska, zatimco druM, expresivni, je roli zenskou .....Muz pfi resen! instrumentalnich ukolu casto dele hovon, pfedklada rnnozstvi stanovisek a moznych feseni situace. Expresivni chovani ....zeny je naopak spojeno s vyzdvihovanim vzajernnosti ve skupine, s vyzadovanim souhlasneho postupu a uvolnovanim napeti, ktere vznika pred rozhodnutim, jak ulohu resit (R. F. Bales, 1958, M. Zelditch, 1955). Tyto komplementami role, ktere byly pozdeji problematizovany a zpochybilovany, navazuji na tradicni obraz muze jako zivitele a ochrance ostatnich clenu rodiny a zeny jako tvurkyne domaciho prostfedi. Tato rolova delba je typicka v situaci oddeleni mista produkce a mista spotreby, ktera ani v minulosti nebyla univerzalni (napf. v rolnickych rodinach zena a muz musili casto pracovat spoleene na poIi) a ktera zaeala ztracet na vaze s pfibyvanim zen, jejichz prijem pomaha zivit rodinu a udrZovat jeji zivotni uroven. Ocekavani spojena s tzv. gender-rolemijsou v ruznych typech spoleenosti odlisna. V tzv. spo!eenosti tradicni, rigidne ptisuzujici muzi roli zaopatfovatele monetamich zdroju a zene vyhrazujici peci 0 domacnost, kde se poruseni techto norem tresta alespon posmechem nebo jinymi sankcemi, jsou moznosti spontannich reakci a inovativniho chovani mensi nez v tzv. spolecnosti modemi, ktera neuplat-

nuje sankce za porusovani tradicnich norem a kde ptijimani a realizace roli partnery jsou vice urcovany jejich osobnostmi, individ. preferencemi, profesionaInim statusem a s nim spojenym financnim prispevkem rodine. Status vyplyvajici z toho, zdajde 0 muze nebo zenu, ztraci na vyznamu, coz ovsem znejasnuje orientaci ve v.r. a ztezuje jejich zkoumani. Rozbiti tradieni struktury zakl. rodinnych roli v fade popadu pfinasi novy typ konsensu, na druhe strane ovsem mnoho jednotlivcu tape v pfedstavach o naplnovani roli, ktere se vymkly tradienim ocekavanim, nezvlada inovativni pokusy sveho roloveho zafazeni ana nektere hodnoty rodinneho zivota nebo naopak profesionalni sfery a spo!. zivota rezignuje. Dnes se tedy v.r. realne tvori pres osobnostni vlastnosti manzelskych partneru i dalSich clenu rodiny a jsou spoluutvareny rodicovstvim. J sou pfedpokladem a zaroven vysledkem rodinne koheze a schopnosti k pozitivni souCinnosti nebo naopak vysledkern nezajmu a neschopnosti vytvotit takovou atmosfem, kde jsou uspokojovany potfeby vsech clenu rodiny a vytvari se pocit pohody, well-being, nekdy i pocit .... stesti. V.r. jsou soueasti tzv .....soukromi a jako takove jsou do jiste miry nedotknutelne a neproniknutelne. Jejich skuteena podobaje casto utajovana, skryvana, casto jsoumanifestovany jako bezproblemove ajejich konfliktni raz vystoupi az v urCitych meznich situacich (napf. kdyz se nektery z clenu rodiny rozhodne rodinu opustit). Do kompetitivniho postaveni se nedostavajen manzelska dvojice, ale take rodice s detmi. Zavazne problemy ve v.r. se casto rom z neuroticke potreby lasky konfrontovane s pozadavky kazdodenniho zivota, z potfeby bezpeci a zajisteni narazejici na neochotu usmemit i omezit individualisticke potfeby a zajmy apod. S nekterymi zmenami struktury rodiny a promenami zivotniho i .... rodinm!ho cyklu se objevuji nove problemove typy v.r., napf. vztah deti k novym partnerum otce ci matky po rozvodu, pop. k celym novym rodinam, vzajemny vztah starsich manzelu po odchodu deti (nabyva na vyznamu se zvysujici se nadeji doziti) apod. Problemem je take absence urcirych v.r. po rozvodu, ve stan. A: family relations F: rapports familiaux N: Familienbeziehungen (verhiiltnisse) I: relazioni familiari Lit.: Matousek, 0.: Rodina jako instituce i vztahova sil. Praha 1993; Smith, A. D. - Reid, W. l.: Role-sharing Marriage. New York 1986; viz tez ->manieistvi, ->rodina.

Fis

v z t a h y soc i a I n i viz interakce socialni, pfibuzenstvi, sociologie, struktura socialni, teorie socialnich siti

A: woodcraft F: woodcraft N: Woodcraft I: woodcraft Lit.: viz ->skauting.

Lin

wei far est ate viz bida, konzervatismus, stat socialni, utilitarismus we 11- b e i n g viz vztahy rodinne, nemocnost, zdravi

w 0 tan ism u s - kult.-his!. stereotyp nazvany podle starogermanskeho boha Wotana, spoeivajici v napadne touze po boji, zalibe v krvi a v bojovych situacich, az v nezvladatelne zufivosti (povestne "furor teutonic a", kterou se vyznacovali pi'ivrzenci tohoto hnuti). Puvodcem koncepce w. je C. G. lung, ktery pokiadal H. S. Chamberlaina i A. Hitlera za novou inkamaci Wotana a v aktualizaci starogermanskych .... mytu spatroval vazne soc. nebezpeci. Ie to podle neho pnznak epidemie v lekafskem slova smyslu a doklad hluMi evrop. kult. krize zalozene na dusevni abnormalite, kterou je tfeba lecit psychoanalytickymi prostredky. lung povazoval w. zajeden z projevii .... totaIitarismu. Jeho psychol. kofeny spatfoval v rozkladu tiestanstvi, ktery vedl k hypotezam 0 statu jako ziviteli a k formulaci komplexnich fetisizujicich -ismu. Totalitarismus, ktery se podle lunga vyvinul z teokratismu a aplikace viidcovskeho principu (viz .... vudcovstvi), je jen spec. diisledkem zmasovenf spoleenosti. Na koncept w. lze uplatnit vsechny vytky, ktere se pouzivaji proti .... psychoanaIyze. Je to vsak zaroven vyrazny pfiklad kult. kritiky mezivalecne spolecnosti. A: Wotanism F: wotanisme N: Wotanismus I: wotanismo

woo d c raft - (z am. angliCtiny wood = les, drevo; craft = dovednost, lest; pfenesene "lesni moudrost") - fil. a etick~ koncepce akcentujici spojitost cloveka s zivotem pfuody (zlvly, rostlinami a zviraty), volne navazujici na indianskou .... mytologii a .... folklor. Byla zformulovana E. T. Setonem, ktery volne vychazel ze starsi am. fil. tradice, zejm. z del am. transcendentalism R. W. Emersona a H. D. Lit.: lung, C. G.: Aufsatze zur Zeitgeschichte. ZUrich 1946. Thoreaua a z predstavitele regionailli literatury l. F. CoopeLin ra. Sve pojeti Seton nejsoustavneji vylozil v publikacich The Birk Bark Roll of Woodcraft (1906) a The Book ofWoodcraft or Indian Lore (1912), ktere tez slouzily jako pomeky zaIesactv!, ....trampingu, tabomictvi a -+skautingu. Na utvafeni ideologie w. se vsak tez podilela dila l. Londona a R. Kiplinga, ktera do nej vnesla i drsnejsi motivy ....socialniho darwinismu a individualisticke moralky. DuleZitou tezi w. bylo, ze zvifata jsou "stejne krve" jako lide a maji tudiZ sloZiry dusevni zivot, jsou individualitarni a fesi eticke problemy podobne JidskYm. Poznani pffrody, zejm. zvifat, je tedy cestou k poznani cloveka, cestou k Cistemu lidstvi. Tyto predstavy byly Setonem demonstrovany predevsim v jeho povidkach z divoeiny, jejichz zaki. metodou je antropomorfizace pfirody. Seton zamyslel w. jako sveho druhu ....nabozenstvi, ale doslo k jeho rychle ....sekularizaci, byt ureity mytologicky pohled na pffrodu ziistal ve w. trvale obsazen. lebo hlavni prednosti je vsak novy pohled na pfirodu, zbaveny utilitarismu a piny respektu ke kult. a psycho I. hodnotam neporusene pnrody a zivota tzv. prir. narodii, ale i k liter. tradicim, k dilu l. l. Rouseaua a k ....romantismu. W. si tim otevrel cestu k budoucnosti. yuppies - (odvozeno z nazvu Young Urban ProfessioDnes na nej navazuji rnnohe koncepty ....ekologicke etiky. nal People neboli YUPP) - jedno z mene rozsirenych a me-

1424 1425

zajem

zabava

ne populamich -*hnuti mladeze zap. zemi, resp. urcity trend ve -*zpiisobu zivota a v postojich k svetu charakterizovany durazem na hodnotu mladi, uspesnost a vysokou profesionalitu v praci, tendenci k bezdetnosti (dvoukarierovych manzelskych paru), snahou bydlet ve meste, mit vysoky zivotni standard, zavislosti na m6dnich trendech apod. Y. se objevili v l. polo vine 80. 1. v USA. Jsou to vykonni jedinci ci pary, ktefi kariere a dosazeni vysoke hvotni urovne podfizuji veskere sve jednani. Jsou konzumne orientovani aspol. angazovani v mire potrebne pro uspech v zamestnani, jsou formalistiCti a kosmopoliticti. Sleduji ekon. a jina periodika domaci a zahranicni, studuji cizijazyky, nakupuji m6dni zbozi, v zime pobyvaji v znamych lyzai'skych sti'ediscich apod. Y. se vyskytuji nejen mezi vysokoskolsky vzdelanymi mladymi lidmi, ale i mezi vysoce kvalifikovanymi sti'edoskolaky v homich prijmovych skupinach. Jsou v mnoha smerech kontrastem -*hippies a -*punku. Svym zpusobem predstavuji reakci urcite casti zamestnane mladeze na zivotni filozofii a naplil prave techto hnuti. Rysy hnuti y. se objevily i v byvalych social. zemich a po r. 1989 siH v souvislosti s vytvorenim vetSich sand pro mlade lidi se zminenymi aspiracemi v privatizovanem trZnim hospodarstvi. A: yuppies F: yuppies N: Yuppies I: yuppies Svi

z a b a v a - druh Ci aspekt -*cinnosti vyznacujici se vysokou urovni -*socialni euCorie, celkovou uvolnenosti, tonizaci zivotnich projevu a oslabenim, resp. porusovanim --'spolecenskych konvenci i --.tabu. Je to tez institueio-

nalizovany system v nimci kultury, zv1. masove, produkujid porady, predstaveni a publikace, jejichz smyslem je dosahnout u divaku Ci ucastniku pocit pohody a UVOliH~­ nosti. Z., resp. zabavnost muze byt v zasade momentem kazde cinnosti, vcetne pracovni. Ze s-gickeho hlediska vsak jsou podstatne prave ty z., ktere jsou systematicky rozvijeny jako protip61 "vaznych" stranek zivota (pnke, profese, vedy, politiky apod.) a plni svebytne funkce ve spo1. systemu. Starsi literatura (K. Gross) v zasade pripisovala z. statut pripravne Cinnosti pro zivot. Z. byla vicemene identifikovana s -*hrou a charakterizovana zejm. jako cinnost deti. V tomto pojeti si deti hraji (bavi se), dospivajici se uci, dospeH pracuji a stan liM se pnpravuji na srnrt. Dnesni pohledy sociologu a kult. antropologu zduraznuji univerzaInost her a Z.: nalezaji se ve vsech znamych spolecnostech a liM jim holduji ve vsech vekovych i jinych skupinach, byi v ruznych podobach. Z. je chapana jako Cinnost svazana spec. pravidly a konvencemi neprenositelnymi do jine sfery, zcasti vedome protikladnymi k z,asadam vsedniho, kaZdodenniho zivota. Pn z. dochazi k porusovani alimentamich pravide1 (vcetne ruZllych -*aIimentarnich zakazil), k liberalizaci zvyklosti sexualne-eroticke povahy (napr. pn tanci muze dochazet k tesnemu kontaktu nesezdanych partneru apod.) a konvenci spol. chovani (napc. vypraveni obscennich vtipu, zajinych okolnosti vyloucenych z obehu), k porusovani spol. hierarchie, jejimu parodovani, zesmesnovani. Rada spol. z. se odviji z principu antickych satumalii, ph nichz byly spol. role prevraceny: otroei se chovali jako svobodni obcane a patrieiove obsluhovali sve sluzky i otroky. Z. se obraceji k bazickym lidskym poti'ebam sexu, jidla, bezpeci. Jsou to v zasade spec. sekularizovane -*rituaIy uvolnujici spo1. naperi, obnovujici plnost spol. vztahu ve skupine, jejich bezprosti'ednost, intimitu. Z. rna narkotizacni charakter i ucinky. Zatimco v prir. spolecnostech byla koncentrovana vesmes do ramce spec. slavnosti, v modemi eivilizovane spolecnosti se smva soucasti celeho zpusobu zivota, kafdodenniho zivotniho rytmu. Najedne strane z. ztraceji punc vyjimecnosti a konveneionalizuji se (napr. do podoby kazdodenniho sledovani televiznich show), zakladaji dokonce urCity typ nudy, na strane druhe sili poti'eba vybocovat z kaZdodennosti, prozivat stale silnejsi a rafinovanejsi zazitky. Tato druha tendence smeruje k orgiastickym typum Z" k formam demonstrativniho konzumu apod. (viz tez -*potlach). Vseobecna dostupnost z. umoznuje i vytvai'eni spec. -*zivotnich stylii orientovanych prave na ni a hodnocenych vseobecne jako styly nevyzrale, povrchni apod. V jejich ramei se vytvari i speeif. typ moralnich norem ("fun morality"), zjednodusujicich lidske vztahy na vzajemne poskytovani rozptyleni a slasti. Pojeti

z. je ale v jednotlivych kulturach rozdilne a v dejinach se vyrazne meni. Spol. subkultury zaujimaji k z. ruzne postoje, od velmi tolerantnich, spojenych s jejim podnecovanim, az po jeji zatracovani (viz napr. --'etika protestantska), provazene zakazy her, divadelnich ci sportovnich pfedstaveni a utkani - bud' v urCite dny (napf. v nedeli), nebo kdykoliv. Obecne vsak vzrusta tolerance k zabave. A: entertainment F: divertissement, amusement N: Unterhaltung I: intrattenimento Lit.: Sieler. J.: Zycie ludzi. Warszawa, Wroc!aw, Gdansk 1972; viz tez -->cas volny, -->kuItura rnasov3, -->sport.

Lin

zabezpeceni socialni - soubor pravnich, financnich a organizacnich nastroju a opatfeni, jejichz cHern je kompenzovat nepnznive financni a soc. dusledky ruznych zivotnich okolnosti a udalosti ohrozujicich uznana soc. prava. Z.s. je soucasti -*socialni politiky. V posledni dobe se diskutuje 0 tom, ze z.s. by melD byt chapano sifeji, tzn. nikoliv jenom jako kompenzace ztrat, ale i ve vztahu k cinnostem, ktere mohou zabranit temto ztratam. Soustavy z.s. vznikaly ve vazbe na procesy -*industrializace a --'urbanizace. Zpocatku byly omezeny pouze na speeif. situace (napi'. pracovni urazy) Ci spec if. skupiny (napi'. statni uredniky). Tendence k univerzalizaci schemat, davek a -*socialnich sluzeb je zvl. patrna po 2. svet. valce, kdy bylo z.s. uznano jako pravni zavazek statu vuci obcanum (deklarace Mezindrodni organizace prdce z 10.5. 1944, Vseobecnd deklarace lidskych prdv, pfijata OSN 10. 12. 1948, a dalSi mezinar. umluvy). V praxi se z.s. chape tradicne jako system financnich davek dvojiho typu: a) nahrazujicich vyctelek v situaci, kdy primami vydelek neni poskytovan (pfi -*nezamestnanosti, v --.nemoci, po odchodu "do duchodu"), b) doplnujicich pi'ijem tak, aby by10 mozno hradit mimofadna vydani, zejm. na peci 0 deti a lekafskou peci. Soustavy z.s. mohou byt financovany bud' z vef. fondu sycenych danemi, nebo z pojisiovacich fondu sycenych pojistnymi splatkami pojistencu. V prvnim pfipade se jedna 0 tzv. pi'istup W. H. Beveridge, odvozeny z tradice Poor Law: duraz je kladen na zajisteni zivotniho minima pro celou populaci. V druhem pfipade se navazuje na Bismarckuv pfistup, postaveny na institucich vzajemne pomoei a pojisiovacich schematech odvozenych od pracovnich pfijmu a specifikovanych pro dobfe definovane kategorie aktivni populace, pfip. pro jejich rodinne pi'islusniky. Soustavy z.s. vznikaly pfiblizne v nasledujid hist. sekvenci: kompenzace pracovnich urazu, kompenzace nemoci z povolani, nemocenske pfidavky, matefske pfidavky, starobni duchody, pfispevky pozustalym, invalidni duchody, rodinne pfidavky, podpory v nezamestnanosti.

V Ceskoslovensku byla kontinentalni tradice socialniho pojisteni zalozeneho na fondovem hospodareni prerusena zacatkem 50. 1., kdy byly instituce z.s. socializovany a zacaly byt financovany ze statniho rozpoCtu. Zavedeny byly nove davky univerzalniho charakteru. Reforma soustavy z.s. po r. 1989 smeruje k vytvofeni tfi relativne samostatnych cast!: povinneho socialniho pojisteni financovaneho z pnspevku zamestnancu a zamestnavatelu, socialni podpory financovane z dani a sociaIni pomoci potrebnym, ktefi by se jinak ocitli pod hranici zivotniho minima, financovane rovnez z dani. A: social insurance, social security F: securite, assurence sociale N: soziale Sicherheit I: previdenza sociale Lit.: Bllina, M. a kol.: Ceskoslovenske pnlvo socililniho zabezpeceni. Pra· ha 1989; Beveridge, w.: Social Insurance and Other Services. London 1942; Pieters, D.: Social Security in Europe. Brussel1991.

Pot

zad ruha viz obcina z a h a I k a viz tfida zabalciva z ahalka osten ta ti vni viz tfida zahalciva z aj e m - jeden z kHcovych pojmu spol. vect, ktery je v s-gii pouzivan min. ve 3 vyznamech. 1. V rovine individ. jedmlni oznacuje pi'itomnost -*motivace. Opakem z. je v teto souvislosti lhostejnost Ci apatie. Kategorie z. slouzi v teto rovine k vysvetleni osobnich preferenci jednotlivcu, jejich postoju a chovani. Explicitne je tento pohled obsafen napf. ph zjisiovani osobnich z. a preferenci v souvislosti s mapovanim volnocasovych aktivit. Intenzitu z. lze pak vyjadfit jako funkci velikosti obeti, jez je dany clovek ochoten podstoupit ph realizaci sveho z. 2. V rovine spol. skupin je z. oznacenim pro souhm spolecnych ---*hodnot, diky nimz jsou lide schopni koordinovat kolekt. akci. Proti rovine individ. jednani je zde jiz rovina uvedomeni si spolecneho z., na jehoz zaklade vznikaji tzv. zajmove komunity Ci zijmove skupioy. Kategorie z. slouzi pfi vysvetlovani vzniku a prubehu konfliktii v nimci teze spolecnosti, pfi analyze fungovani polit. systemu i v uvahach 0 mechanismech -*socialni zmeny. V rovine zkoumani konfliktu zajmu se pohybuje napf. analyza tzv. tfidnich zajmu, studium speeif. zajmovych skupin Ci rozbor soc. hnut!. Intenzitu z.lze v teto rovine sledovatjako funkci soc. napeti Ci vybusnosti polit. situace. 3. V rovine celospol. slouzi kategorie z. jako synonymum kolekt. potfeby, nutnosti ci cile. V teto rovine, vice nef v pfedchozi, vystupuje problem manipulace. Za celospolecenske zijmy byvaji pravidelne vydavany z. tech jednotlivcu ci skupin, ktefi spolecnost kontroluji. Soucasti manipulace byva vydavani parcialnich z. za z. obecne, stejne tak jako Hceni usiH 0 dosazeni z. celospol. jako typ hry se sumou 1427

1426

zakon

zajern celospolecensky

ruznou od nuly. Opakem prosazovani celospol. z. je ponechani autonomie jednotlivcum a skupinam pfi formulaci a sledovani jejich vlastnich preferenci bez ohledu na postulovane z. celku. Hlubsi rozbor kategorie celospol. z. muze slouzit k analyze systemu kult. hodnot dane spoiecnosti, k analyze typu legitimity, 0 kterou se opira existujici polit. moc, ci k analyze z. mocenskych elit (viz tez -tzajem spolecenskY). Intenzitu z. lze v teto rovine sledovat pomoci mnozstvi dilcich individ. a skup. z., ktere je dana spolecnost ochotna obetovat ph prosazovani svych realnych ci fiktivnich celospol. z. Jednotliva paradigmata s-gickeho mysleni pracuji s kategorii z. v ruznych rovinach. Koncepce celospol. z. stoji v popfedi pozomosti konsensualnich teorii spolecnosti. Naproti tomu s-gie konfliktu zduraznuje skup. pojeti z., pod Ie nehoz stfetavani z. funguje jako hra se sumou rovnou nule. Smery vychazejici z kategorie soc. jednani konceptualizuji z. v rovine individ. interakce. V teze rovine chape z. take teorie socialni smeny. Naproti tomu s-gie vedelli, ktera zkouma zpusoby, jimiZ skryte z. podminuji mysleni a jednani soc. subjektu, tematizuje pfi svem studiu ideologii smdave vsechny zminene urovne projevu z. Kategorie z. je pouzivana v odlisnem vyznamu v psy... chologii a v s-gii. Psychologove spojuji z. s pozomosti wci urCirym pi'edmetum ci cinnostem a zkoumaji jej v kontrastu s "nezajmem", indiferentnosti. V s-gii je z. svazan se zakl. poti'ebami a hodnotami soc. akteru. Sledovani z. je zde podrninkou pi'eziti v soc. a pfif. prosti'edL Opakem naplnovani z. neni indiferentnost, nybrZ podi'izenost z. druhych. Kategorie z., byi pam ke klicovym pojmum s-gie, je zatizena i'adou nejasnosti a problemu. 1. Casto je diskutovan problem skutecnych a nepravych z. Protoze z. vystupuje jako sledovana poti'eba, vznika otazka adekvatnosti toho, co je sledovano. Skupina, vrstva Ci polit. st.rana mohou svuj z. definovat mylne a usiluji pak 0 neco, co je ve skutecnosti muze dokonce poskozovat. Jejich skutecny z. jim pfitom muze zustat skryt. 2. Kontextualni vazanost z. se projevuje v tom, ze realny z. neni ve vsech pi'ipadech nutne konstantni veliCinou. Muze se promenovat v zavislosti na zmene okolnosti Ci na pomeru sil ve spolecnosti. Spolu s tim se muze zasadovost menit ve stmulost. 3. Hierarchie z. vyplyva z toho, ze ruzne zajmy mohou mit pro tentyz subjekt ruzne velky vyznam. Sledovani dilcich z. muze blokovat realizaci z. podstatnejsich. V jinych souvislostech muze naopak byt neuspesna ta strategie, ktera ve snaze 0 realizaci nejvyssich z. snizuje sanci na realizaci dostupnejsich z. dilcich. 4. Problemy obecnych z. se zabyvaji uvahy 0 z. naroda, z. spolecnosti Ci z. lidstva. Casto se pohybuji v rovine moraIne orientovanych deklaracL Jejich ucelem je spiSe mimit existujici soupefeni roztfiS1428

tenych dilcich zajmu, pfip. tzv. soukrornych zajrnii, nez vyjadi'ovat realny stav veci. Ve jmenu idealu maji byt pfekryty a pfeklenuty konkretni rozpory v ramci sku piny ci spolecnosti. S. V rovine gnoseologicke je z. povaZovan za pfekazku k dosazeni obecne platneho a objektivniho poznani. Vlastni z. pOZllavajiciho mohou intervenovat do procesu poznani zpusobem, ktery je znehodnocuje. Dusledna reflexe vlastniho z. se stava jednou z podminek objektivnejsiho poznani. Zminene problemy spjate s kategorii Z" resp. s tzv. zajrnovou teorii, ilustruji nejednoznacnost, s niz je termin z. v s-gii pouzivan. V uvedenych pi'ikladech vystupuje postupne jako synonymum poti'eby, ucelu, cile, idealu a hodnoty. Polit. manipulace, ktera s pojmem z. operuje velmi casto, vydatne profituje z uceloveho zamenovani zrninenych vyznamu. Ani s-gicka analyza se vZdy nedokaze podobnemu zamenovani vyhnout. A: interest F: interet N: Interesse I: interesse Kef zaj em celospolecensky viz zajem, zajem spolecensky, zajern verejny zajern soukrorny viz zajern, zajern spolecensky zaj em spolecensky - tez zajem celospolecenskypojmova konstrukce, jejiz funkci je mobilizovat jednotlivce, skupiny, Ci casti spo!ecnosti ve jmenu spolecnych cilu, popf. jmenem techto cilu omezit jejich dilci -tzajrny a ambice. Je pravdepodobne, ze prehistorie tohoto konstruktu souvisi s kmenovou -tsolidaritou a pozdeji v antice se suverenitou obce. Bezprostfednim pfedchUdcem modemiho pojeti z.s. se vsak stala statni rez6na, tedy zajem statu povyseny nad zajmy stavovske, municipalni, provincni apod. S emancipaci -tobeanske spolecnosti ziskava teprve tento nejvyssi zajem podobu z.s. Pi'iznacne je, ze se pfenasi opet do oblasti statu a politiky, kde je pouzivan v soupefeni 0 ovladnuti statni moci Ci 0 uddeni kontroly nad nL Vyzvy k respektovani z.s. jsou adresovany polit. soupefum, zatimco zajmy vlastni strany Ci skupiny jsou se z.s. identifikovany. Tento ideol. mechanismus funguje bez ohledu na zmeny konkretnich drZitelu moci. V oblasti ekonomiky naproti tomu nadvlada z.s. podle teze ideologie uznavana neni, pfednost je davana zajrniim soukrornym a pfedpoklada se, ze jejich realizace bude tez naplnenim z.s. I kdyz existence urCitych z.s. se zda byt zfejrna, konkretni interpretace jejich obsahu by va funkci zajmu jednotlivych skupin. Skutecne poselstvi postulovanych z.s. lze tedy zpravidla desifrovat teprve analyzou zajmu tech, kdo 0 urcitych z.s. hovofi. A: social interest F: interet social N: gesellschaftliches Interesse I: interesse sociale Kef

zaj e m ve fej n y - termin pouzivany v zumalistice, politice, ale tez v pravu a spo!. vedach. Je v zasade identicky s pojmem -tspolecensky zajem, resp. celospolecensky zajem, aplikuje se vsak obvykle jen na ty dilci pi'ipady, kdy se zajem spolecnosti dostava do rozporu s pravy jednotlivce, zejrn. s jeho pravy vlastnickYmi. Z duvodu z.v. muze byt vyvlastnen pozemek, nemovitost, ale tez omezena prava shromaZcfovani apod. Za z. v. jsou obvykle vydavany tez zasahy do obehu kult. hodnot a statku, pokud napf. ohroZuji vef. mravnost, vychovu mlade generace, statni ideologii. Etymologicky je z.v. zajmem -tverejnosti, avsak casto jde spiSe 0 zajem statni, podnikatelsky apod. A: public interest F: interet public N: offentliches Interesse I: interesse pubblico Lin zakaznik - ten, kdo kupuje zbozi nebo sluzbu na -ttrhu. Existuje realny Z" ktery aktualne vstoupil do procesu smeny, nebo potencialni z., na ktereho se obraci zejm. reklama a propagace. Z hlediska s-gie je z. beznou -troli, se kterou se dnes v nasem typu kultury v procesu socializace identifikuje kazdy jedinec. Prozivani teto role i jeji efekty v oblasti zivotniho standardu a zivotniho stylujsou podmineny subjektivne modifikovanymi potfebami a financnimi moznostmi i situaci na trhu zbozi a sluzeb, jsou tedy vyslednici fady ki'izicich se tendenci. Role z. neni nutne provazena bezprostfedni interakci prodavajiciho a nakupujiciho, i kdyz to je typova situace, ktera je nejcasteji pfedmetem psychol. i s-gickeho vYzkumu. V roli z. take nemusi byt nutne jedinec, ale i organizace, instituce. V procesu nakupu se muze vyskytnout fada zprostfedkujicich clanku spojenych s dalSimi roiemi, resp. s modifikaci role z. (pfekupnici, nakupci, "dohazovaCi" apod.). Zkoumanim realneho i potencialniho z. se zabyva -tryzkurn trhu, a to jak z hlediskajeho vnejsiho chovani (-tchovani spotrebniho), tak z hlediskajeho -tpotreb, -trnotivaci, -tzajrnii, ktere se vztahuji ke zbozi a sluzbam na trhu. A: customer F: client N: Kunde I: cliente

Kom zakazy alimentarni -(zlat.alimentum=vyziva)zakazy pozivani urCirych, obvykle pfesne stanovenych potravin. Puvod z. se spojuje s existenci -ttotemii. Totemicke zvife je vetSinou rozdeleno na cast jedlou, cast chranenou a cast embiematickou; z.a. se mohou tykat celeho zvifete, nebo pouze jeho casti. Nekdy se poziti totemickeho zvifete nebo rostliny povaZuje za -tkanibalismus, protoze clenove -tklanu se mohou povazovat za fyzickou soucast totemu. Z.a. jsou casto totozne s -ttabu, poruseni zakazu muze byt penalizovano (magicky nebo nab.). Z.a. neprovazeji totemicke klasifikace vzdy, ale jsou jim

logicky podfizeny. Nemusi vsak fungo vat pouze ve spojeni s toternisrnem. Busmeni (Kfovaci) dodrzuji narocne a komplikovane z.a., aie neznaji nic, co by pfipominalo totemicky system. Jestlize totemismus pfedstavuje analogii mezi spolecenstvim pfirodnich druhu a soc. strukturou lidske spolecnosti, pak tutez analogii lze pozorovat mezi castmi zvireciho tela, jichz se tykaji z.a. a jez tvori dohromady organismus, a soc. skupinami, ktere jsou soucasti lidskeho celku. Je pochopitelne, ze system z.a. je uzce spjat s rozdelovanim potravy uvniti' lidskych skupin a se specializaci a delbou prace mezi jednotlivci a skupinami. Protoze vymena zen (viz -tpribuzenstvi nepokrevni) a vymena potravin predstavuji prosti'edky, kterymi se lidske kolektivy vzajemne poji a komunikuji, jsou z.a. bezprostfedne spojeny s exogamnimi pravidly uzavirani snatku. A: alimentary prohibitions F: interdictions alimentaires N: alirnentare VerboteI: divieti alirnentari Lit.: Service, E. R.: Profiles in Ethno1ogie. New York 1971; viz tei ....totem.

Jus zakladna rnaterialne-technicka - pojem marx. ekonomie oznacujici souhm vecnych prvku materialnich podminek vyroby. Pam sem disponibilni zasoby surovin, energie, zpracovane materiaIy vcetne pUdy a dale -ttechnika ve smyslu materializovanych podob -ttechnologii (od jednoduchych nastroju ke slozitym strojovym soustavam, od elementamich popisu prace k pocitacovemu softwaru apod.), ktera je v tomto souhmu dominantnim prvkem. Z.rn.-t. je chapana jako cast vyrobnich sil spolecnosti a objektivni podrninka uplatneni a rozvoje jejich dalSich slozek (zejm. pracovnich sil), jako pfirodne-hist. skutecnost. Za prvni revolucni zlom v z.rn.-t. je povazovana -tneoliticka revoluce, kvantitativni zvrat prinesla napi'. -tpriirnyslova revoluce, dnes -tvedeckotechnicka revoluce. Pojemje zpravidla uzivan ve smyslu z.rn.-t. spolecnosti, nekdy je vsak spojovan i s dilcimi oblastmi spo!. produkce a reprodukce (napi'. z.rn.-t. vedy). Nelze jej zamenovat s marx. pojmem zakladna. A: material-technological base F: base rnarerielle et technique N: materiell-technische Basis I: base rnateriale e tecnica Rut, Sti z a k 0 n - kodifikovana -tnorrna, pravidlo jednani zavazne v ramci urciteho oboru platnosti nebo tez obecne zavazny moralni princip, jehoz nedoddeni je spjato s neformalnimi -tsankcerni. Z. se vztahuje k zakl. opakujicim se procesum, nezavislym na pozorovateli. Logickymi z. jsou vyroky matematiky a logiky, ktere jsou pravdive bez ohledu na zkusenost. V pods tate je z. vzdy chapan jako neco objektivniho, pusobiciho nezavisle na jedinci Ci skupine, 1429

zakon Brillouinuv zakonodarce ktefi se tomu musi podhzovat. Jako symbol statne uznavaneho fadu vyjadfuje z. povinnost, jejiz legitimnost ale neni dana pouze statnim rozkazem, nybrZ i Zivotni praxi dane pospolitosti (mravnimi imperativy, mravy, obyceji apod.). V pocMcich vsech kultur byva z. odvozovan od mytickeho Ci bozskeho zakonodarce. Ve zcela obecnem smyslu byva ztotoznovan s -tradem. Do pfir. ved byl P9jem z. pfenesen na pocMku novoveku (Galileo Galilei, J. Kepler a 1. Newton). Poznani z. je synonymem pravdiveho poznani. Pojem z. se zacal postupne aplikovat i v oblasti hosp. a spo!. jevu ana vyklad dejin, byly formulovany tzv. -tpopulacni zakony. Extremnim kiadenim durazu na z. se vyznacuje tzv. pfirodovedny redukcionalismus. F. Quesnay a -tfyziokratismus spojovaJi s myslenkou zakoniteho vyvoje hospodarstvi a spolecnosti optimistickou vizi vyvoje k vseobecnemu blahobytu. A. Smith usiloval 0 nalezeni "pfuodniho", "pfuozeneho" z. hospodarstvi, jehoz zakladem je teorie mzdy, ktera se mela projevovat jako pfu. zakonitii nutnost. K Marx polozil zakiady k nauce o z. hist. vyvoje. L. A. J. Quetelet pfedpokiadal, ze z. ovlivnuji vuli a jednani cloveka a Ize je popsat v -tsocialni fyzice s vyuzitim poznatku statistiky. V poccitcich s-gie najdeme myslenku, ze soc. z. podlehaji hist. zmenam, a pokud maji byt chapany nezavisle na case a prostoru, mohou platit jen v nejobecnejsi a tudiz bezobsaZne podobe (A. Comte, E. Durkheim, G. Le Bon). Pojem z. se v s-gii pouziva take ve smyslu nomologicke hypotezy vymezujici souvislost udaIosti vystupujicich za urCitych podminek. Je-Ii platnost z. ohranicena, napf. plati-li jen pro urcite kultury ci epochy, hovofi se 0 kvazi zakonu (H. Albert). Hlavnim cHern empir. ved je -tverifikace platnosti teor. vymezenych z. V soucasnych koncepcich se rozliSuji vyvojove a strukturaIni z. Vyvojove z. jsou nutne, vseobecne, podstatne souvislosti mezi jednotlivymi momenty pohybu nebo etapami vyvoje materialnich systemu zavisejicich na case. StrukturaIni z. jsou nutne, vseobecne, podstatne souvislosti mezi prvky struktur vztahujicich se k tfidam a systemum a neuvaZujicich explicitne moment casove zavislosti. A: law F: loi N: Gesetz i: legge Lit.: Nagel, E.: The Structure of Science. London 1961; Opp, K. D.: Methodologie der Sozialwissenschaften. Hamburg 1970; Popper, K.: The Logic

of Scientific Discovery. London 1959.

Much

z a k 0 n B rill 0 u i n u v - tez negentropicky princip informace - je vyjadfen tvrzenim: urcite mnozstvi -tinformace 0 systemu, ktere nam poskytne jeho vyzkum, je kompenzovano zvysenim -tentropie tohoto systemu. Neboli ~ S ~ ~ I, kde ~ S = vzrust entropie, ~ 1 = pfirustek informace. Informace 1je ekvivalentni negentropii N a plati N = -So Jestlize s-gicky sber dat je v podstate transfor-

maci zpravy obsazene ve zkoumanem systemu a zadna transformace nemuze vest ke vzrustu informace (podle N. Wienera), pak muze byt pfirustek informace max. royen pocMecni negentropii. V podstate dochazi behem terenni akce nejen k vyslani vyzadane zpravy ze zkoumaneho systemu, ale i k vyslani urcite zpravy do systemu, a tento akt system dezorganizuje. Pokud neni zadouci. aby zkoumany system byl behem empir. s-gickeho vyzkumu narusovan, menen (coz je s vyjimkou experimentu urciteho typu bezny pozadavek), Ize s ohledem na pusobeni z.B. doporuCit: 1. minimalizaci poctu otazek kladenych ph interview, v dotazniku (pfisne vazeni nezbytnosti kazdeho dotazu) a minimalizaci osobnich intervenci tazatele; 2. preferenci technik, pfi nichz nedochazi k pfunemu styku s respondenty (napf. pfimeho pozorovani, analyzy dokumentu); 3. koncentraci pozomosti na proces transformace zpravy v zajmu zachovani jeji autenticke podoby. Ph opakovanem zkoumani otevfenych systemu (napf. pfi -tpanelovern setreni nebo -tlongitudinalnim vyzkumu) Ize pfedpokladat, ze momenty dezorganizace (ubytku negentropie) budou casem castecne vyrovnany (nahrazeny) vnejsimi vlivy, system se bude dale vyvijet pfirozenym zpusobem. Laboratorni experimenty ci panelova setfeni, v nichZ je zkoumany system izolovan od okoli nebo dlouhodobe zatezovan, vedou vsak postupne kjeho degeneraci. Pro vyzk. praxi to znamena, ze dochazi ke specif. typu devalidizace. A: Brillouin's law F: loi de Brillouin N: Brillouin-Gesetz I: legge di Brillouin Lit.: Brillouin, L.: Scientific Uncertainty and Information. New York. London 1964; Voddkovd, A.: Zasah vyzkumu do zkoumaneho systemu, SociologickY casopis 1969, c. I.

Vod

zakon zakon za k0 n za k 0 n

fak tualni viz predikce imanentni viz predikce Lot k u v viz reprodukce demograficka m r a v n i viz etika

zakon nabidky a poptavky - pravidl0, ktere stanovi, ze za podminek dokonale konkurence se trZni -tcena vzdy ustali na urovni, kdy mnozstvi, ktere zajemci chteji koupit, se rovna mnozstvi, ktere prodavajici budou chtit prodat, tzn. nabidka a poptavka se vyrovnaji. Z.n.a p. je nastroj ekon. analYzy. V mikroekonomii se pracuje s kfivkami nabidky a poptavky. Kfivka nabidky ukazuje rnnozstvi zbozi, ktere budou chtit nabizejici na danem trhu prodat pfi urCitych cenovych urovnich. Nabizene mnozstvi roste s rustem ceny. Kfivka poptavky ukazuje mnozstvi zbozi, ktere budou chtit kupujici koupit pfi urCite urovni cen. Poptavane mnozstvi s rustem ceny kiesa. Z.n.a p. je zakladem pusobeni -ttrhu. Pomaha fesit otazky, co vyrabet,

jak vyrabet a pro koho vyrabet. -tKonkurence na strane poptavky fesi otazku, co vyrabet. Spotfebitele maji k dispozici tzV. penezni (korunove) hlasy - tim, co koupi a co nekoupi, rozhoduji 0 tom, co se bude vyrabet a co ne. Na strane nabidky konkurence urcuje, jak vyrabet. Konkurence mezi vyrobky rozhoduje 0 tom, za kolik se bude vyrabet, v jake kvalite a na jake tech. urovni. Pro koho se bude vyrabet, to urcuji duchody, ktere se formuji na trhu -tvyrobnich faktoru (prace, pudy a kapitiilu). Dulefitiije cenova elastic ita poptavky, ktera urcuje, co se stane s celkovym duchodem, kdyz se snizi cena. Poptavka je elasticka, neelasticka nebo jednotkove elasticka podle toho, zda snizeni ceny vede k rustu pfijmu, jeho pokiesu, nebo se celkovy pfijem nezmeni. Cenova elasticita poptiivky je nizka 0 nezbytnych vyrobku, jako jsou potraviny, a vysoka u luxusnich vyrobku, jako jsou sperky. Cenova elasticita nabidky mefi zmenu objemu nabidky pfi zmene ceny vyrobku. Od dob A. Marshalfa se pfi reakci nabidky uvazuje faktor casu a rozlisuje se okamzita rovnovaha (nabidka je nemenna), kratkodoba rovnovaha (nabidka se meni ruznym vyuzitim dane vyrobni kapacity) a rovnovaha dlouhodoba (meni se vyrobni kapacity). A: law of supply and demand F: loi de I'offre et de la demande N: Gesetz des Angebots und der Nachfrage I: legge della domanda e dell'offerta Lit.: Samuelson, P. A. -Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha 1991.

Iza zakon prirozeny viz fyziokratismus z a k 0 n W a I r a s u v viz ekonomie neoklasicka z a k 0 nit 0 s t - prubeh procesu a formovani existence jevu podle -tzakonu jim imanentnich. Z. se chape jako objektivni nutnost pusobici v -tprirode i ve -tspolecnosti. V tomto smyslu byl pojem aplikovan v pfir. vMach a take ve starsi filozofii dejin a v soc. filozofii. Ze soucasne s-gie se vsak uvahy 0 obecnych z. spo!. vyvoje postupne vytraceji. Pi'evazuje nazor, ze z. muze byt demostrovana pouze na urCitem soc. typu v urcitem momentu jeho vyvoje (viz R. K. Mertonova -tteorie stredniho dosahu, ad-hoc teorie R. Koniga aj.). V marx. teorii je z. deni objasnena v dia!. a hist. materialismu. Pl'edpokiada se, ze vy_ plyva z materialni jednoty sveta a univerzaIni souvislosti vsech veci ve svete existujicich, z procesu vyvoje systemu apod. Protoze je z. objektivni, musi byt nutna, obecna a podstatna, musi existovat jak v pi'irode, tak i ve spolecnosti. Zak!. rozdil mezi pi'ir. a spo!. z. je spati'ovan v charakteru pusobeni Z.: v pi'irode pusobi slepe sHy bez vide, bez aktivniho vedomeho ucelu, v dejinach spolecnosti vsak jednaji lide nadani vedomim, rozumem, city, vUli, ktei'i

usiluji 0 urcite cile, i kdyz i tento proces probiha podle vnitl'ni z. Podle hist. materialismu se z. prosazuje proti subjektivni cinnosti spo!. individui i s jejich pomoci. Nekdy se rozlisuje z. statist. a dynamicka. Dynamicka z. je jednou z forem pl'iCinneho vztahu, ktera je charakterizovana tim, ze dany stav systemu jednoznacne urcuje vsechny jeho pl'fSti stavy. Pi'i statist. z. dany stay systemu urcuje vsechny jeho pmti stavy s urcitou pravdepodobnosti jako objektivni mirou moznosti zmen pfipravovanych jiz v minulosti. A: inherent laws F: caractere nomologique N: Gesetzmassigkeit I: regolarita Lit.: Kaufmann, F.: Methodology of the Social Sciences. London 1944; Philosophisches Worterbuch. Leipzig 1972.

Much

z a k 0 nod arc e - personifikovane oznaceni pravotvorneho subjektu, toho, kdo tvoi'i -tzakony ajine pravni normy, resp. -tpravo vubec. Nejde 0 fyzickou osobu schopnou neco chtit, vyjadi'ovat svou vuli atd., i kdyz v odbome literature se casto piSe: "zakonodarce mel v umyslu ... ", "zamerem zakonodarce bylo ... ". S-gicky lze na z. pohlizet jako na organizovany, vnitfne strukturovany kolektiv lidi (zakonodamy sbor), nebo jako na instituci. Tvorba prava (legislativni proces) se zpravidla uskutecnuje ve slozite interakci a spolupraci cetnych statnich organu, polit. stran, zajmovych uskupeni, popi'. i ved. instituci, a dovrsuje se v organu s legislativni pravomoci. Jednodussi pravni normy nizsi pravni sHy, konkretne resortni podzakonne normy, se nekdy tvoi'i primo v legislativnim organu, ale i v tomto pfipade jsou vysledkem koordinovaneho pusobeni vice lidi. Z toho samozi'ejme vyplyva, ze Cinnost z. zahrnuje sti'ety individ., skup. ci resortnich zajmu a ze to ovlivnuje vysledek - pravni i'ad, resp. jeho uplnost a bezrozpomost. Ovsem pravni teorie i praxe (zejm. praxe aplikace prava) vychazeji z predpokladu dokonalosti z., z toho, ze se nikdy nemYli. Nanejvys se pl'ipousti, ze nekdy vyjadfi svou vuli ne zcela pi'esne, cehoz dusledkem jsou zdanlive rozpory v pravnim i'adu (zcela se vylucuje, ze by mohl usilovat 0 to, aby organy aplikujici pravo vydavaly rozhodnuti neucelna, nespravedliva ci dokonce nespravna). Vmela konstrukce "dokonaleho zakonodarce" je jednim z pi'edmetu kritiky platneho prava, ktera je pramenem zdokonalovani prava. V souvislosti s tvorbou prava je vhodne operovat konstrukci "racionalniho zakonodarce", i'esiciho problemy, jez pi'ed nim realne vyvstavaji. A: legislator F: legislateur N: Gesetzgeber I: legislatore Lit.: Bobbio, N.: Le bon legislateur. Logique et Analyse. 1971; Osl, F.: L'interpretation logique et systematique et Ie postulat rationnalite de legislateur. In: Kerchove, van de, M. ed.: L'interpretation en droit. Approche pluridisciplinaire. Bruxelles 1978.

Pit

1430 1431

zakonodarstvi

zavislost statisticka

z ak 0 no d ars t v i viz legislativa zakony Engelovy - empir. pravidla vyvozena z analyzy rodinnych uetu, spojovana s matem. modely poptavky ve snaze postihnout podrobne zmeny ve spoti'ebe. Jejich autorem je Ernst Engel (Die Lebenshaltung belgischer Arbeitenfamilien, elanek v Bulletin de I'Institut international de statistique, 1985). Prvni z.E. vyjadi'uje relaci mezi duchodem domacnosti, kde se zaliby nelisi, a vydaji na potraviny pi'i nemennych cenach: vydaje na potraviny rostou pomaleji nei duchod. Tato tendence se interpretuje take jako relativni pokles vydaju na potraviny pi'i rustu duchodu. Druhy z.E. i'ika, ze procento vydaju na odivani zustiiva pi'iblizne stejne, ai je duchod jakkoli vysokY. TIeti z.E. tvrdi totez 0 vydajich za byt, otop a svetlo. Ctvrty z.E. pravi: eim vetSi je dlichod, tim vetSi je procento rliznych vydaju na kulturni poti'eby, zabavu apod. Vekonometrii se pouzivaji tez tzv. -'Engelovy krivky. A: Engel's laws F: lois d'Engel N: Engelsche Gesetze I: leggi di Engel Lit.: Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991; Stigler, G.: Essays in the History of Economics. Chicago, London. 1965.

Cik

zakony Gossenovy viz teorie mezniho uzitku zakony populacni - pod timto pojmem se rozumi soubor tvrzeni rtizne teor. urovne, pouze zeiisti ovei'enych, ktera se pokouseji formulovat podstatne a nutne principy a pravidelnosti, tj. -'zakony, resp. -'zakonitosti vyvoje -'populace. V nejobecnejsi rovine jde napi'. 0 vyjadi'eni zakonitosti sti'idiini -'pokoleni a koneenosti Iidskeho zivota. Obvykle se vsak pojem z.p. uziva ve specif. slova smyslu. 1. Je vztahovan k -'radu rozeni a vymirani populaci a pak se jim zabyva teor. -.demografie. Z.p. v teto souvislosti vystupuji jako imanentni zakony formulujici zavislost populacniho vyvoje na ruznych pravdepodobnostech rozeni a urnrti ana vekove struktui'e obyv., popi'. na dalSich matem. formulovanych pi'edpokladech. Jsou vychodiskem pro konstrukci -.tabulek zivota. VIiv soc., ekon. i kult. podminek zivota se do takto chapanych z.p. pnmo nepromita. Tyto podminky jsou brany v uvahu pouze jako pi'edpoklady podminujici charakter dat vstupujicich do modelovych vypoctu. 2. Pomoci pojmu z.p. se vyjadi'uje uzke sepeti -'demograficke reprodukce se zpusobem vyroby. Napi'. tzv. -'neoliticka revoluce by va povazovana za vyzn. pi'edel v genezi soudobeho lids tva, protoze se pi'imo vii vern pi'echodu k vyssim formam hospodai'eni ustalila i'ada spec. rysu Iidske sexuality (napi'. celoroeni menstruaeni cyklus umoznujici otehotneni prakticky v kterekoIiv roeni dobe). 1432

V tomto pojeti se z.p. vyskytuji hlavne v marx. tradici, kde vyjadi'uji vztah k jednotlivym typum -'spolecenskoekonomickych formaci: hovon se 0 z.p. prvobytne, otrokarske, feudalni a kap. spoleenosti. V 50. I. vznikly pokusy 0 zavazne definovani z.p. socialismu a na pocatku 60. let i komunismu. Navazovaly nejen na K. Marxe a F. Engelse, ale i na starsi tradice klasicke ekonomie (A. Smitha, D. Ricarda), na -'malthuzianstvi a diskuse z 20.1. (S. G. Strumilin, B. J. SmuleviC). Podle Marxe abstraktni z.p. plati jen pro rostliny a zvii'ata, a to jen do te doby, nez do jejich reprodukce zasahne clovek. Ve svete lidi z.p. urcuji: a) miru, v jake zplisob vyroby vzdalil eloveka mechanismum proste bioI. reprodukce, typicke pro zvii'ata, b) typicke zplisoby regulace demogr. reprodukce v te ktere formaci, c) soc. a ekon. smysl demogr. reprodukce, typicke zplisoby pojeti clovekajako pracovni sHy ajejiho zhodnoceni ve spolecnosti. Z.p. v tomto vyznamu maji vice ekon. Ci s-gicky nez ryze demogr. charakter. Marxovy uvahy navazovaly na tu tradici ekon. mysleni, ktere chapalo rozeni deti jako kapitalovou investici, vyhodnou spiSe pro delniky nei pro slechtu, kapitaIisty a zamozne obcany (M. E. Montaigne), a vztah nabidky a poptavky jako vyzn. regulativni nastroj porodnosti (A. Smith). Vicemene prostou negaci z.p. kapitalismu vznikly formulace z.p. sociaIismu. Ty napi'. pi'edpokladaly, ze za socialismu nemuze dojit k pi'elidneni ani k nezamestnanosti, ze bude dochazet k neustiilemu a rychlemu rtistu obyv., ke zvysoviini materialni urovne lidu, snizovani nemocnosti a umrtnosti obyv., k plnemu a racionalnimu vyuziti jeho praceschopne casti. Tzv. -'realny socialismus tyto hypotezy nenaplnil a postupem casu pi'estalo byt smysluplne uvazovat 0 nich jako 0 "zakonech". Realne pohyby v oblasti reprodukce obyv. se vyjadfuji adekvatneji pomoci konceptu -'demograficke revoluce nez pomoci pojmu z.p. (Viz tez -.teorie populacni.) A: population laws F: lois de population N: Populationsgesetze I: leggi demografiche

maji mnoho ruznych forem podle situace, jiz popisuji. Podobnou dlilezitost maji take tzv. centralni Iimitni vety. A: laws of large numbers F: lois des grands nombres N: Gesetz der grossen Zahlen I: leggi dei grandi numeri Lit.: Andel, 1.: Matematicka statistika. Praha 1978; Breiman, L.: Probability. Reading, Mass 1968; Feller, w,: An Introduction to Probability Theory and Its Applications, vol. I, II. New York 1957.

Reh z arne s t nan i viz prace, profese, profesionalizace zamestnanost - podil zamestnanych k ekon. aktivnimu obyv., pi'ieemz za zamestnane jsou povaZovani lide, kten vykonavaji jakoukoli placenou praci, a rovnez ti, kten prave nepracuji z dlivodu nemoci, stiivky nebo dovolene. Kritiky oficialne uvadene miry z. poukazuji na to, ze neodnlZi poeet lidi pracujicich casto nedobrovolne ei na zkraceny pracovni uvazek. 0 pIne z. hovoi'ime, kdyz aktualni mira -'nezamestnanosti nepi'evysi pfirozenou mim nezamestnanosti. V poslednich letech nabyvaji v prtimyslove vyspelych zemich na vyznamu tzv. atypicke formy z., ktere se od tradicnich forem lisi pfedevsim delkou pracovni doby, jeji nepravidelnosti a dobou trvani pracovniho pomeru. Rizikovost techto atypickych forem z. spociva pI'edevsim v neurcitosti jejich trvani a nedostateene soc. ochrane pracujicich pfi ztrate zamestnani. V makroekonornii se v sirsim slova smyslu hovofi i 0 "zamestnanosti" -'vyrobnich faktoni, tj. ptidy a kapitalu. Mezi ekon. a s-gickYm pojetim z. a nezamestnanosti existuji podstatne rozdily. Zatimco ekonornie se vyjadfuje v abstraktnich uzavfenych modelech sestavenych z ciste ekon. premis a kvantifikovatelnych kategorii, v nichz je z. zkoumana v zavislosti na poptavce, mnozstvi penez, investic apod., s-gie zkouma pfedpoklady techto modelu (napf. "ceteris-paribus-Klausel"), spo!. faktory, institucionaIni konflikty, hodnotove systemy, ktere jsou zakladem tdniho hospodarstvi. A: employment F: emploi N: Beschat'tigungsrateI: occupazione Lit.: Samuelson, P. A. -Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.

Lit.: Srb, V.: Uvod do demografie. Praha 1965; viz tei --+demografie, --+teorie popuJacni.

Lin

zakony velkych cisel - zakony odvozene v matern. statistice a teorii pravdepodobnosti, ktere vyjadfuji zaId. vlastnost pro sber statist. informace: jestlize opakujeme nahodny pokus, v nemz je realizovan jev A s pravdepodobnosti p mnohokrat (nx), pak se relativni eetnost skuteenych vyskytu A v techto pokusech rln bliZi (v pravdepodobnostnim smyslu) k p. Z.v.c. tak vyjadi'uji smysl ziskavani statist. informace: cim vetsi poeet pozorovani (za stejnych podminek a ve stejnem kontextu), tim pI'esnejsi informace 0 neznamem parametm p se ziskava. Z.v.c.

Kern Zap a d viz Abendland zapominani viz pamef zarizeni kl u boveho typu viz klub za vazek viz hodnota z a vis los t d r 0 g 0 v a viz drogy zavislost statisticka - vztah v souboru dat nebo v pravdepodobnostnim modelu, jenz ureuje, jak se meni statist. vlastnosti jevu, soustavy jevu, promenne nebo vektoru promennych pod Ie vyskytu (podminene) jineho jevu,

jevu podle realizace hodnoty jine promenne nebo hodnot jinych promennych. Ovlivnovane statist. vlastnosti mohou zahrnovat: typ rozlozeni, parametry rozlozeni, prtimer (ocekavanou hodnotu), rozptyl, pravdepodobnost vyskytu atd. (podle toho rozliSujeme typ z.s.). Z.s.jevu A najevu B nastava, kdyz P (AlB) ::f. P (AlB), tj. vyskyt jevu A rna jinou sanci pfi vyskytu B nei pi'i jeho nevyskytu, tedy s vyskytern B se meni pravdepodobnost vyskytu jevu A. Regresni z.s. promenne Yna vektoru promennych X nastava, meni-Ii se ocekavana hodnota Y v zavislosti na hodnotach X (typ regresni z.s. je dan pi'evodnim vztahem-modelem ovlivneni oeekavane hodnoty E(YIX) = g(X) (viz -'regresni analyza). Spec. typem z.s. je lineami korelace (viz -.koeficient Iinearni korelace), ktera nastiiva, je-li funkce g(x) = a + bx lineami. Pofadova korelace (viz -'koeficient poradove korelace) je typem z.s., v niz se oeekavana hodnota jedne promenne zvetSuje (nebo zmensuje) s rtistem hodnoty druhe promenne (monot6nni vztah z.s.). Z.s. nominalnich promennych v -.kontingencni tabulce vznika, existuje-li alespon jedna dvojice I'adkove a sloupcove kategorie, mezi nimiz je vztah z.s. Pro rtizne typy dat se urcuji specif. typy zavislosti (napf. ordinalni zavislost apod.). Stupen zmeny a ovlivneni statist. vlastnosti v danem vztahu se men pomoci --+statistickych koeficienru zavislosti, determinace, korelilce, asociace atd. Zakl. typy z.s. jevu, nominalnich znaku (lineami korelace, pofadova korelace atd.) jsou symetricke v tom smyslu, ze je-li A zavisle na B (X na y), je take B zavisle na A (Y na X), proto take mluvime 0 z.s. jevli A a B, promennych X a Yapod. Smer ovIivneni je veci interpretace a neda se statist. prosti'edky prokazat nebo vyvratit. Statisticka nezavislost (ve striktnim smyslu) nastava, nemenf-Ii se -'statisticke rozlozeni promenne, resp. pravdepodobnost vyskytu jevu pfi zmene hodnot jine promenne (promennych) nebo pfi vyskytujineho jevu (jevu). Nemeni-Ii se jen nektere specif. vlastnosti, dostiivlime rozne specif. nezavislosti, ktere maji take rtizne apIikace a interpretace: napi'. linearni nekorelovanost (nemeni se oeekavaci hodnota lineamim vztahem), regresni nezavislost (zvolena regresni funkce g(x) nema vliv na ocekavane hodnoty), nulova asociace (v kontingencni tabu Ice neni zadna dvojice I'actku a sloupce z.s.), pofadova nekorelovanost (mezi promennymi nelze vystopovat zadny monot6nni vztah) apod. Statist. nezavislost urcujeme zpravidla tak, ze testujeme nulovou hypotezu nezavislosti, nekorelovanosti, poI'adove nekorelovanosti, nuloveho koeficientu regrese atp. proti vhodne alternative zavislosti, korelovanosti (pffp. i kladne nebo zaporne) atd. Studium z.s. a -'korelace je nejcastejsi ulohou -'statisticke analyzy dat v s-gii. Z.s. muze byt odrazem kauzalniho vztahu (pnCina - dusledek), 1433

zdravotnictvi

zavorkovani

muze vsak take byt neprava (vysledek soubezneho pusobeni skryte pnciny), nebo muze byt empir. souvislosti zpusobenou metodologii sberu dat, nahodilostmi, zcela jinymi strukturnimi nebo genetickymi vztahy. Komplikaci v interpretaci a modelovani kauzalnich vazeb pus obi take symetricnost statist. vztahu, jenz je tak nedokonalym odrazem realnych vazeb vzajemneho ovlivnovani jew a vlastnosti. K odhaleni a upresneni kauzalnich zaverU a k nalezeni slozitejsich realnych vazeb a kauzalit slouzi postupy parciaini korelace (viz -.koeficient parcialni korelace) a asociace, -'mnohorozmerne statisticke metody, -'kauzalni analyza a odvozovani spec. parametrickych modelu rozlozeni. A: statistical dependence F: dependance statistique N: statistische Abhangigkeit I: dipendenza statistica Reh zavorkovani viz epoche z a z n a m d a t - vyzk. operace, ktera je soucasti procesu zpracovani -.dat s-gickych empir. vyzkumu prostrednictvim vypocetni techniky. V minulosti spocival z.d. v derovani dat na derne pasky nebo stitky, dnes vetSinou v prenosu udaju z primamich dokumentu na vhodne poeitacove medium. Vyhodou zaznamu na magneticka media je jejich opakovane pouziti, snadnost oprav, vysoka hustota uchovavanych informaci a tim i mensi naroky na skladovaci a archivacni prostory a krome toho i vetS! moznosti kontroly zaznamenanych dat. Pri pouziti spec. zaznamnikovych zafizeni nebo -'osobnich poCitacu Ize vhodnymi programy zajistit i kontrolu spravnosti zaznamenavanych dat. V procesu vyzkumu operace z.d. navazuje na -'kodovani primarnich udaju, po z.d. nasleduje automaticka kontrola zaznamenanych udaju (nekdy je provadena opetovnym z.d.). Rada programovych systemu obsahuje postupy umoziiujici i kontrolu vazeb mezi rUznyrni daty (tim napr. i vazeb mezi otazkami dotazniku). A: data recording F: enregistrement des donnees N: Datenaufbereitung I: registrazione dei dati Dvo, FoV zazrak - take mirakulum, mirakl (z lat. miraculum)vetsinou je chapan jako jakykoli ukaz nebo skutek, ktery nelze vysvetlit pomoci zadne ved. metody, ktery se vymyka prir. zakonum. Z. je soucasti dogmatiky vsech kult. -'nabozenstvi. Katol. teologie a starsi evangelicke teologie vysvetluji z. jako zasahnuti vyssi moci, -'boha, do pnrozeneho deni. Modemi kl'es{anska teologie, zejm. evangelicka, uznava, ze cast takto definovanych jevu se da vysvetlit pfirozenym zpusobem (napr. pomoci -'parapsychologie), v zasade ovsem poCita s moznosti zasahu vyssi 1434

moci. Z. povaZuje za znameni povzbuzujici viru a prekroceni prir. zakonu nepovazuje za nutnou podminku vymezeni z. Podle katol. teologu je z. Cin nebo jev, jehoz pncina je presazna, ktery nesplnuje podminku spjatosti pfirozenych priCin a dusledku. Z. muze pusobit Buh, puvodce radu veci, jemuz sam neni podfizen. Z. je smyslove vnimatelny, empir. mimoradny efekt zamereny k nadpfirozenemu ucelu. lako z. se vsakjevi i rnimoradny smyslove vnimatelny efekt, kteremu chybi transcendence priciny, ktery je zpusoben jinymi ciniteli nd Bohem (napc. lidmi, demony), v nemz se neukazuje primo "Bozi moc" a "Bozi dobrota". Proto stara duchovni tradice radi obzvlastni opatrnost ve styku s mimoradnymijevy. V karol. nabozenstvi je uznani z. vazano na rozhodnuti vysoke cirkevni hierarchie. Takto uznane z. jsou chapane jako clanky -.viry. Vira v z. ale neni nutne spojena s nab. vyznanim. Pfedpoklada ovsem uznavani -'nadpnrozena, nejake vyssi moci, ktera se timto zpusobem projevuje v pfirozenem svete. Na druhe strane pusobi z. jako zive dukazy takove moci a casto vedou svedky z. k uvereni v ni, k "obraceni na viru". Ze s-gickeho hlediska byvaji z. vyzn. spol. -'udalosti. Mista z. se stavaji misty -.pouti. Vira v z. pomahala zejm. drive lidem prezit zatezove osobni i soc. situace jevici se jako vlastnirni Ci lidskYrni silami neresitelne, beznadejne. Nahle, "nevysvetlitelne" obraceni zoufale situace v priznivou je casto kvalifikovano jako z. i bez nab. souvislosti. Termin z. se tedy dnes pouziva bezne i jako charakteristika neuvefitelneho uskutecneni neceho malo pravdepodobneho a presto velice zadouciho. V tradici -'romantismu je pojem "zazracno" vyhrazen pro nevsednost, svet prani a snu, pro to, co prekracuje omezenost beznymi zivotnimi podminkami. A: miracle F: miracle, merveille N: Wunder I: miracolo Lit.: Stampach, 0.: Pojeti zazraku u sv. Tomase a v soucasne fundamentalni teologii. Praha 1991; viz tez --+sociologie mibozenstvi.

VoO zazitek viz prozitek z b 0 hat Ii k - tez parvenu (fr. termin) - osoba, ktera swj vstup do "vyssi vrstvy" legitimuje majetkem, -'bohatstvim, popr. spo!. styky a nikoliv puvodem, tradici a z toho vyplyvajicim -'kulturnim kapitalem. Z. jsou etiketizovani jako nekult., neovladajici zpusoby a konvence vrstvy, do niz se svym majetkem zaclenuji, jeji -'zivotni styl a -'hodnoty (viz tez -'snobismus). Zivotni styl z. je poznamenan synkretismem zivotnich forem stare a nove vrstvy, mechanickou napodobou vkusu, chovani a rnravu vyssich tfid. Pejorativni -'Iabelling vychazi z realneho zakladu (rozpor mezi realnym a aspirovanym zivotnim stylem byva markantni), rna vsak tez rysy stavovskeho -'pred-

sudku, nedostatku porozumeni nejen pro aspirace z., ale i pro nove vznikajici hodnoty a pro podnety, ktere z. muze prinest do noveho prostredi (zvl. byl-li kultivovanym pfislusnikem tfidy, z niz pochazi). Problem z. byl typicky pro bud. spolecnost v dobe, kdy se vyvijela v odporu, ale i v obdivu ke svetu aristokracie a v koexistenci s nim; je vsak znam jiz z antiky. Pam k oblibenym literamim nametum. V byvalych social. spolecnostech nabyl odliSne tvarnosti: vztahoval se zejm. k osoblim, ktere nabyly vetsich financnich prostl'edku, ale postradaly hodnotne vzory jejich vynakladani. Vzory spotreby byly hledany bud' ve skupinach znamych z rninulosti, nebo v zahranici (u tzv. stredni tridy a s ni spjatych standardu masove spotreby). Opet ovsem dochazelo k mechanicke napodobe. Masove procesy reprivatizace a majetkove restituce (po r. 1990) jsou spojeny se vznikem novych z., u nichZ lze, zejm. zpocatku, predpokladat spatne zvladnuti zap. vzoru chovani a spotl'eby a precenovani vnejsich efektU. (Viz tez -'vrstvy deklasovane, -'exkluze socialni.) A: nouveau riche F: enrichi, nouveau riche, parvenu N: Neureiche I: nuovo ricco Lin, Vod z d r a v i - dynamicka rovnovaha organismu ve vztahu k endogennim a exogennim podminkam, ktera zajis{uje jeho optimaini fungovani. Z. je pojem mnohorozmemy, jehoz vseobecne pfijatelna, operativne pouzitelna definice nebyla do sud podana. Nejvetsiho rozsireni doznala definice Svetovt zdravotnicke organizace (WHO) z r. 1948, ktera vymezuje z. jako stav uplne telesne, dusevni a spo!. pohody (well-being), nejen tedy jako nepfitomnosti -'nemoci. Toto pojeti vyjadruje biopsychosoc. jednotu kategorie Z" bere v uvahu jeho objektivni i subjektivni aspekty, nezachycuje vsakjeho dynamiku. Je pfijimana predevsim pro svou komplexnost a prekonani drivejsiho biologizujiciho pohledu na z. i pro svuj programovy a cilovy vyznam. Z. je ale zaroven vysledkem a procesem vzajemne interakce organismu a prostredi. Organismus cloveka je fylogeneticky deterrninovan urcitou stalosti i flexibilnirni adaptacnimi schopnostmi, urcitou endogenizaci, zvnitrnenim vlivu prostl'edi, zejm. -'prostredi socialniho. Trvale se pohybuje v interakcnim poli pusobeni prir. a soc. prostredi, pficemz je jejich aktivnim eIementem. Podle R. Burefe (1960) je z. potencialem schopnosti organismu pfizpusobit se, snest, vyvazit menici se naroky prostredi. Proto rozeznavame ruzne stupne z. pod Ie prizpusobivosti organismu rUzne narocnym prostredim. Potencial organismu se meni nejen spontanne, ale lze ho i cilevedome zvetSovat (napr. vychovou, vyzivou, treninkem, otuzovanim, ockovanim aj.) a vytvaret tak "zdra-

vi pozitivni". V teto souvislosti doporucila Svetovd zdravotnickd organizace novy pristup ke zdravi, tzv. posilovani zdravi (health promotion), ktere se rozviji zejm. ve vyspelych zemich a jef spociva, na rozdil od pouze ochranne -'prevence nemoci, v aktivnim vytvareni imunnich schopnosti organismu, psychiky a chovani cloveka jako jednotlivce i jako populacnich skupin. Posilovani z. vyvolalo ucinnejsi pojeti aktivni prevence nemoci, rozvinu10 hnuti -'svepomocnych skupin pecujicich 0 zdravi, povzbudilo zajem hosp. a dalSich organizaci 0 prograrnovou podporu z. prospesnych aktivit zamestnancu a obyv. obci a stimulovalo tez rozsahlou vyrobu pornucek pro usnadneni zdraveho zpusobu chovani (viz tez -'public health). Na rozdil od nedavneho obdobi, kdy byla prevence soustfedena na likvidaci nejcasteji infekcnich puvodcu nernoci, je zduraznovano pusobeni na komplex soc., ekologickych, ekon., kult., psychol., genetickych a dalSich spol.-bio!. faktoru. Zdravotni stav populace je nyni stale vice spojovan s tzV. -'kvalitou zivota, charakterizovanou predevsim komplexem spol., ekon., kult. a psycho!. podrninek. Z. je povazovano za urcujici spo!. -'hodnotu, jez rna v podminkach ved.tech. civilizace rostouci zdrojovy vyznam pro soc. zivot a ekon. rozvoj a jez rna stale zavaZnejsi cilovou povahu. Z. je jednou ze zili. slozek -'lidskeho potencialu spolecnosti, slozkou mnohostranneho rozvoje -'osobnosti a organickou soucasti -'seberealizace cloveka. A: health F: sante N: Gesundheit I: salute Lit.: BureS, R.: Uvod do teorie zdravotnictvi. Praha 1960; Culyer, A. 1. ed.: Health Indicators. Oxford 1983; Levi, L. -Andersson, L.: Population, Environment and Quality of Life. Stockholm 1974; Vacek, M.: K pojmu pozitivniho zdravi. Ceskoslovenske zdravotnictvi, 14, 1966, C. 4; Wadsworth, M. E. 1. ed.: Health and Sickness. London 1971.

Pur

z d r a v 0 t n i c t v i - souhm specializovanych zafizeni poskytujicich profesionaini sluzby v oblasti pece 0 -'zdravi, ktere vyvijeji cinnost v pfislusnem legislativnim, ekon. a soc. ramci. Zasady a regulace zdravotnicke soustavy jsou vytvareny tzv. zdravotni politikou, ktera se utvai'i v ramci soc. politiky. Z. jako spo!. -'instituce vznikalo postupne, v zavislosti na vyvoji lekarskych ved a na ekon. moznos tech spolecnosti. V soucasne dobe zaznarnenava ve vyspelych zemich sveta nebyvaly rozvoj, souvisejici zvl. s diagnostickyrni a lecebnymi moznostrni modemi rnediciny. Z. je odvetvovym profesionalnim segmentem sirsi sfery pece 0 zdravi, ktera daie zahrnuje dobrovolne iniciativy zarnerene na ozdraveni ruznych aspektu -'zivotnlho stylu, sferu pece 0 -'zivotni prostredi, sluzby osobni hygieny, -'pfirodni lecitelstvi aj. Soustava zdravotnickych instituci se sklada z ambulantnich zarizeni primarni pece, 1435

zemedelstvi

zdravotnictvi vefejne

nemocnic, specializovanych lecebnych a rehabilitacnich ustavu, utvarU vykom'ivajicich dozor nad vel'. zdravim, vyzk. a vyukovych instituci atd. Vlastniky a (nebo) provozovateli zdravotnickych instituci mohou byt stat, obce, cirkve, fyzicke ci pravnicke osoby. Cinnosti zdravotnickych zafizeni byvaji funkcne cleneny na podporu a ochranu zdravi, prevenci vzniku onemocneni, diagnostiku, leceni a rehabilitaci. Tradicne se zdravotni pece sousffedovala na leceni v nemocnicich. V soucasne dobe sili tendence presouvat teZiste zdravotnickych sluzeb do oblasti ochrany a podpory zdravi (viz -tprogram socialni), prevence nemoci a ambulantni primami pece. Ve vyspelych spolecnostech dnes existuji v zasade 3 ruzne systemy rizeni a financovani z.: 1. system zalozeny na dobrovolnem soukromem zdravotnim pojisteni, doplneny soustavami pece 0 vybrane ohrozene sku piny populace, ktere jsou financovany ze statniho rozpoctu (USA); 2. system povinneho zdravotniho pojisteni (Nemecko, Rakousko, Francie); 3. system nar. zdravotniho systemu financovaneho ze statniho rozpoctu (Ve1ka Britanie, Spanelsko, Italie). Jednotlive zdravotnicke soustavy lze posuzovat podle toho, jak se jim dafi zabezpecit teritorialni dostupnost zdravotni pece, rovnost pi'istupu obcanu ke standardnim sluzbam a efektivnost v cinnosti zdravotnickych zafizenL Ceskoslovensko melo do r. 1948 z. zalozeno na principech zdravotniho pojistenL Ty byly posleze opusteny a nahrazeny jednotnou statni soustavou zdravotnickych zai'izenL Po r. 1989 se v ramci reformy zdravotni pece preslo k povinnemu zdravotnimu pojisteni financovanemu z fondu zdravotniho pojiSteni (viz -tzabezpeceni socialni). Zdravotnickou soustavou, problemy jejiho profesionalismu se zabyva -tsocialni lekarstvi a s-gie zdravi a zdravotnictvi vydelujici se ze -tsociologie mediciny; soc. mikrosvetu zdravotnickeho zafizeni, vztahum mezi lekai'i a pacienty apod. venuje pozomost spiSe -tklinicka sociologie. A: health care system, health services F: services de sante N: Gesundheitswesen I: sanita, assistenza sanitaria Pot zdra votnictvi verej ne viz hnuti abstinentske, lekarstvi socialni, public health, urbanizace zed n a r s t v i - plnym nazvem "svobodne zednarstvi" vyzn. polit. a kult. celosvet. -thnuti, jehoz puvod neni spolehlive znam. Zednafska legenda povaZuje za puvodni zednare stavitele Salomounova chramu moudrosti, nektei'i je povazuji ze "mstitele templaru", jini je spojuji se staviteli stredovekych katedraI, ktefi udajne tvofili tajne mysticke sdruzeni, naciste povazovali novodobe z. za odnoz sionismu. Puvodni z. bylo hnuti pestujici -tesoterismus a pan1436

sofii, dnes je to hnuti prevazne kult.-polit., i kdyz se ve vetSine svych smeru nevzdalo ani svych puvodnich esoterickych tradic a symbolu. Za hist. pocatek z. je povazovan r. 1717, kdy byla v Anglii zalozena Velkol6ze Londyna a Westminsteru. V r. 1723 presbyteriansky duchovni 1. Anderson vydal zednarsky manifest, nazvany Konstitucni kniha, ktery je dodnes zavaznym programem z. Zednarske spolecnosti byly -ttajnymi spolecnostmi, od 19. st. spolecnostmi vyberovymi, uzavrenymi. Zpocatku byly pristupny pouze muzum a teprve pozdeji vznikaji i spolecnosti ciste zenske, resp. smlsene. Organizacnimi jednotkami jsou ,,16ze" (resp. velkoI6ze), organizovane skupiny uskuteciiujici zednarsky program, ktery se ski ada z "vniffni" a "vnejsi" prace. K hnuti z. mel0 velmi blizko zejm. -trotarianstvi, tzv. schlaraffie, druidske rudy aj. Svobodnym zednaremje nazyvan ten, kdo "opracovava viditelny kamen" (symbol osobnosti zednai'e), ale i ten, kdo z techto "opracovanych kamenu" stavi "zed" (lepsi spolecnost). Tim je symbolicky vyjadi'en cil z.: prace na zuslechteni jedince a lidstva. Ideou z. je tedy mravni zdokonaleni lidstva, vytvoi'eni vsesvetoveho lidskeho bratrstvi, eticky a soc. pokroCile lidske spolecnosti. Lidstvo rna v tomto smyslu dosahnout nejvyssiho stupne lasky a osviceni (J. G. Fichte pozadoval nejvyssi uroveii vzdelanosti), aby se pozvedlo k vyssi urovni zivota, ktera je vymezena pojmy moudrost, ctnost, odpovednost (spravedlnost) a krasa (Lennings Enzyklopiidie der Freimaurerei, I. sv., 1863). G. E. Lessing (1778) pozaduje, aby se proto zednari zbavili pi'edsudku patriotismu a konvencniho nabozenstvi. V Konstitucni knize se uvadi: nalezime ke vsem narodum, jazykum, kmenum a vyslovili jsme se proti veskere politice. V jine zednafske publikaci je psano, ze v pravem zednan se spojuje vlastenectvi se svetobezenstvim a ze "svaz zednaru" je svazkem lidstva v malem, je jadrem svazku lidstva (Menschheitsbund), ktery bude praci zednaru vytvoi'en. Za povinnosti zednare se povazuje: cviCit se v ctnostech, kultivovat moudrost, byt humannim a dobrocinnym. Ideje a ritualy z. jsou vyjadrovany radou prasrnrych -tsymbolt'! (trojuhelnik atd.) a symbolu specif. zednarskych (kruZitko, uhlomer, kladivo, trojhran atd.). Sve ideje prosazovalo z. nepochybne take polit. prosffedky a jeho velky vliv ve vel'. a kult.-polit. zivote, zejm. v obdobi osvicenstvi, je vseobecne znam (hlavne vliv tzv. Velkeho Orientu Francie, k nemuz prislusel tez csl. prezident E. BeneS). Z. se deli na radu ritu (skotsky, johanitsky atd.) a clenstvi rna tyto stupne: uceii, tovarys a mistr, resp. velmistr ruznych stupM. Tzv. hermeticke z., zi'izene v Avignonu v r. 1770 a zmenene pozdeji na rad Memphis Misraim, se venovalo predevsim studiu -thermetismu a -tkabaly. Specif. zidovske odvetvi z. predstavuji 16ze B nai B rith (Synove

Svetla). Do Cech zavedl z. patme hrabe F. A. Spork, ktery Udajne zalozil v Praze prvni zednarskou 16zi U tf{ hvezd jiz r. 1726 (F. Maslan, 1923), ale neni to jiste (F. Zachystal, 1937). Velkym nepfitelem z. byla katol. cirkev. Jiz r. 1737 vystoupil papd Klement Xli. ostre proti z. a papd Lev XIII. vydal r. 1884 proti nemu bulu, v niz oznaCiI zednare za "pomocniky dablovy". Jiste schizma, ktere v katol. cirkvi nastalo po 1I. vatikdnskem koncilu, je pokladano za "dilo zednaru", kterym se udajne podafilo proniknout az do papezske kurie. Z. se hlasi ke -tkresfanstvi, s nimz je spojuje idea charitativni lasky, ale jejich vyznani je oznacovano za -tdeismus ci za panteismus (0 Bohu hovofi jako 0 "Velkem architektu vsehomira"). V Cechach bylo z. potirano zejm. jezuity. Renegat A. Vigneau (1935) oznacil cinnost zednaru za polit. intriky, antiklerikalismus a antimilitarismus. A: freemasonry F: fraue-ma~onnerie N: Freimaurerei I: massoneria Lit.: Lennhoff, E.: Svobodni zednal'i. Praha 1931; Lobkowicz. P. F.: Legenda svobodnych zednaru. Praha 1996; Woifstieg, A.: Ursprung und Entwicklung der Freimaurerei, sv. I-III. Berlin 1920.

Nak Zeit g esc h i c h t e - v Cechach relativne ustaIeny nem. termin pro dejiny nejnovejsi doby, popl'. soudobe dejiny. Pi'esneji je to hist. disciplina studujici -tdejiny prave posledni hist. -tepochy. Dnes je tato epocha vymezovana v ruznych zemich rozne. Ve Francii jsou za "histoire con temporaine" povaZovany fro dejiny od Velke revoluce z r. 1789 do soucasnosti, v Anglii je "contemporary history" doba od parlamentni reformy r. 1832. V Nemecku je za pocatek Z. povaZovan vstup USA do 1. svet. valky (1. 4. 1917), ale v byvale NDR ztotoziiovali tento pocatek s porazkou nacistickeho Nemecka (8. 5. 1945). V marx. -tperiodizaci dejin byla za Z. oznacovana epocha prechodu od kapitalismu k socialismu a komunismu, pocinajici Rijnovou revoluci r. 1917 v Rusku. V -tperiodizaci ceskych dejin neni tato doba prozatim vymezena zcela jednotne: za jeji pocatek se povaZuji r. 1938 nebo r. 1945 nebo r. 1948 ajeji konec je datovan bud do r. 1968 nebo do r. 1989. Nejasnosti a spory kolem zacatku, ale jeste vice kolem konce Z., jsou motivovany jak zreteli metodickymi a heuristickymi, tak i ideove ci ideo I. Vyzkum Z. je vzdy vice nez badani 0 starsich dobach vazan na celkove polit. aspol. pomery at jiz nechtene, prostrednictvim historikovy osobni zainteresovanosti a jeho vlastniho polit. Ci jineho pi'esvedceni, nebo zameme. Predmetem zameme ideal. manipulace se Z. stavaji predevsim v totalitnich systemech. Historik studujici Z. zpravidla nema k dispozici lIplny soubor hist. pramenu, cimz je rovnez limitovano ved. poznani uvedene doby. Z tohoto duvodu nebyly Z. zvl. v 19. st.

casto uznavany za skutecnou ved. disciplinu. Vyzkum Z. rna radu spec if. znaku, ktere jej odlisuji od vyzkumu starsich dejinnych obdobi. Pozomost historiku vsak Z. pi'itahuji od dob antickeho Recka (viz napr. Herodotos). Byvaji vymezovany jako "spoluprozivane dejiny", tj. dejiny te doby, ktera rna k aktualni soucasnosti bezprosffedni, "ZivY" vztah. Z. se mnoha zpusoby prolinaji se sociologii. A: contemporary history F: histoire contemporaine N: ZeitgeschichteI: BeZ z erne viz regionalizace z erne roz v oj 0 ve viz "treti svet" z erne d eI e c viz rolnictvo z erne d eI s t v i - odvetvi ekonomiky zabyvajici se pestovanim uzitkovych rostlin (rostlinnou vyrobou) a chovem hosp. zvirat (zivocisnou vyrobou) a zaroveii tradicni zpusob obzivy a oblast lidske prace, poznamenavajici vyrazne zpusob zivota i soc. strukturu spolecnosti. V nejsirsim slova smyslu je do z. nekdy zahmovano lesnictvi, rybal'stvi, vcelafstvi Ci hedvabnictvi aj. Naopak v uzkem slova smyslu je za z. povazovana pouze rostlinna vyroba, zatimco zivoCisna vyroba je pokIadana za sveho druhu zpracovatelsky obor. Jinak mezi rostlinnou a zivoCisnou vyrobou existuji tesne vazby vzajemne podminenosti, i kdyz zaklad tvori rostlinna vyroba. Z. je typickym predstavitelem odvetvi nalezejiciho mezi tzv. primami lidske aktivity (je nazyvano primarnim hospodarskym sektorem). Lisi se od ostatnich primamich aktivit (predevsim tezebnich) tim, ze ziskava na zaklade vyuziti bioI. procesu probihajicich v -tpfirode obnovitelne prir. zdroje. Zakl. vyr. prosffedkem z. je -tpuda. ZemMelsky vyrobni proces je zasazen primo do pi'ir. reprodukce, tvoi'i nedilnou soucast pfir. -tekosystemu a svou Cinnosti je pi'etvari v kult. ekosystemy, resp. agroekosystemy. Spjatost s pfirodou vtiskuje z. charakteristicka specifika. Protoze urcity lIsek vyr. procesu tvori bioI. procesy, je z. stale zavisle na pusobeni pi'ir. klimatickych podminek, ktere zvysuji stupeii nejistoty a rizika v zemedelskem hospodareni a podnikani. V z. stale pretrvava sez6nnost a ve srovnani s nekterymi jinymi ekon. Cinnostmi i relativni pomalost vyrobniho procesu. Zavislost z. na pi'ir. klimatickych podminkach se promita do rozmanitych soc.-polit. problemu. Z. rna velmi tesny vztah k -tekologii, k tvorbe -tzivotnlho prostredi. Muze byt ochrancem jeho zadouci kvality, zaroveii je vsak ohrozuje (napr. chemizaci). Z. je jednou z nejstarsich ekon. Cinnosti cloveka. Prechod od sberu a lovu k z. spada do mladsi doby kamenne (zhruba 10 tisic 1. pr.n.l.) a znamenalo prvni velkou spol. 1437

zemedHstvi alternativni

-tdelbu prace (viz -trevoluce neoliticka). Od te doby se z. vyvijelo velmi pomalu, jeho produktivita a obZivm'i kapacita rostly neznatelne s castymi a hlubokymi vykyvy v zavislosti na pusobeni pnr. klimatickych podminek. Vyvoj z. vyrazne ovlivnoval vyvoj -tpopulace a koneckoncu celkovy rozvoj spolecnosti. K urychleni rozvoje z. doslo na pfelomu 17. a 18. st., kdy v Anglii probehla tzv. zemedelska revoluce jako nutny pfedpoklad nasledne -tprumyslove revoluce. Vyzn. byly zmeny v osevnich postupech. Dlouho bylo obvykle stfidani obilnin (ktere zustavaly na stejnem miste, dokud se neprojevil pokles vynosu) a uhoru, na kterem vyrustala trava, tiovi ci Ies. Toto divoke travopolni, lesopolni ci zaarove hospodarstvi (zalozene na vypalovani tiovi ci lesa) bylo postupne nahrazeno trojhonnou osevni soustavou, ktera se pozdeji vyvinula v rozmanite sestavene osevni postupy. Ve vyvoji moderniho z. hraje vyznamnou roli pokrok pfir. a tech. vM, jako je fyzika, chemie, biologie, pedologie, klimatologie, mechanika aj., a rozvoj spec. zemMelskych vM, jako je agronomie, agrobiologie, agrochemie, agrofyzika, zootechnika, zemMelska ekonomika aj. ZedmMelska prace se industrializuje a intelektualizuje. Z hlediska spol.ekon. uspofadani proslo z. ruznymi v)'vojovymi etapami v zavislosti na charakteru spol. systemu a na konkretnich podminkach jednotlivych zemL Muzeme hovoi'it napi'. 0 z. v otrokarstvi, feudalismu, kapitaIismu apod. Jiny vyvoj prodelalo z. v Evrope, jiny napi'. v Asii. Pfechod ke kap. z. se uskuteei'iovaljednak tzv. arnerickou cestou, kdy feudalni vlastnictvi pudy bylo revol. zpusobem zruseno a rozdeleno mezi rolniky, jednak tzv. pruskou cestou, kdy se feudalni velkostatek postupne premei'iuje v kap. zemMelsky podnik. Pro byvale social. zeme byla dominantni cestou rozvoje -tkolektivizace zemedelstvi. Ale napi'. v Polsku si uchovalo pi'evahu soukrome z. V poslednich I. se prohlubuji vazby z. s obklopujicimi prum. odvetvimi a sluzbami (zemMelsko-potravinafske, resp. zemMelsko-prumyslove komplexy). Pfir. spol. specifika z., omezenost mnozstvi pUdy a formy jejiho vlastnictvi utvafely specif. zpusob zivota zemMelcu a venkovskeho obyv. Pfitom se jednak prohlubovala vniti'ni diferenciace -trolnictva, jednak se utvarel protiklad mezi z. a prumyslem, venkovem a mestem. Vznikla rolnicka, resp. -tagrarni otazka, k niz museIy zaujmout svuj postoj vsechny moderni polit. smery (viz tez -tagrarismus). Ze s-gickeho hlediska se z. zabyva -tsociologie zemedeIstvi, nektere problemy pam do -tsociologie venkova a do -tsociologie prace. A: agriculture F: agriculture, industrie agricole N: Landwirtschaft I: agricoltura Lam

zen- buddhismus

ry, jako je pfir. stanoviste, pocet pracovnich sil (obvykle jde 0 -tzemedelske rodinne hospodarstvi s jednim az dvema ucni), vyuziti pudy, sobestacnost a zejmena moznost prodeje (ztrzneni vyrobku). Zpusob hospodafeni se opira 0 vyuziti altemativnich osevnich postupu, statkovych hnojiv, leguminoz, 0 mechanickou kultivaci, bioI. ochranu proti skUdcum a plevelum. Vynosy plodin jsou obykle nizsi nei v konvencnich podnicich, uzitkovost zvifat temer stejna. Pfi nizsich vynosech roste bioI. kvalita rostIinnych vyrobku, zvii'ata jsou zdravejsi, plodnejsi. Roste i kvalita prostredi (Weinschenck, 1990; E. Tofovskd, 1989). Hlavnim zdrojem pnjmu "altemativnich podniku" je prodej vyrobku za cenu 0 30-100 % vyssi nez u konvencnich vyrobkU, mirnoi'adne vyhodna kooperace zemede1ce a zpracovatele (reznika, uzenare, vyrobce syru, pekare apod.) a prodej vyrobku primo v zemMelskem podniku ("pres dvur"). Casto se "alternativni potraviny" nakupuji ve spec. prodejnach nebo na pravidelnych trzich. S rostoucim nasycenim trhu potravinami se meni nazory spotfebitelu na kvalitu potravin. Davno nejsou preferovany napi'. tucna masa, potraviny s vysokou kalorickou hodnotou. Z obavy pred obezitou a civilizacnimi chorobami preferuje spoti'ebitel potraviny s vysokym obsahem rostlinnych bilkovin, vlakniny a vitaminu. Tzv. ideacni hodnota potravin souvisi stirn, jak a kde byly potraviny vyrobeny. Se stoupajici zivotni urovni a v dtisledku stoupajicich prebytku trhu potravin ES nabyvaji v zap. zemich prave tyto hodnoty na vyznamu. Vysledky s-gickych vyzkumu univerzit ve Stuttgartu-Hohenheimu a ve Vidni, zabyvajicich se postoji spoti'ebitelu, tuto tendenci potvrzuji (B. Hamm, E. Bockenho!f, 1983; F. Baade, 1988; B. Leitinger, 1989). Pri nakupu altemativnich potravin nevystupuje do popredi zadna vekova kategorie, prevazuji rodiny s detmi do 7 let a vicegeneracni rodiny. Nejde 0 spotrebitele s vysokymi pfijmy, maji vsak napadne dobre vzdelani a vyznacuji se vyrazne aktivnim informacnim zajmem. Davaji prednost nematerialnim hodnotam, jako je "jednoduchy zivot", ochrana pfirody, spotreba energie a recyklace surovin, vyznacuji se zdravotnim a nutricnim uvedomenim. V uvedenych zemich vykazuje z.a. soustavny rust, prognosticky odhadovany az na 15-20 % celkove vymery do r. 2000 (za predpokladu subvencni statni podpory). Ceskoslovensko bylo zacatkem 90. 1. na pocatku tohoto vyvoje. Konstituoval se Svaz alternativnich zemedllskjch podniku (LIBERA, BIOWA, PROB/O, ALTECO aj.). A: alternative agriculture F: agriculture alternative N: alternative Landwirtschaft I: agricoltura alternativa

zem edHstv i alte rn a ti v ni - (z lat. alter = druhy, jiny) - tez zemedelstvi ekologicke nebo biologicke - bioI. smer Ci zpusob hospodafeni v -tzemedelstvi, rozsifeny v poslednich letech ve vyspelych zemich, vyrabejici zdravotne nezavadne potraviny, implicitne setfici pfir. zdroje, biotop, krajinu. Svym odmitnutim strategie konvencni zemedelske vyroby, tj. intenzifikace, rustu vynosu a uzitkovosti (tzv. tunove ideologie) fadi se z.a. ke strategiim -ttrvale udrzitelneho rozvoje. Jeho paradigmatem je "ekologizace zemMelstvi". Od konce 60.1., po varovnych prognozach -t Rimskeho klubu a dalSich instituci, si cast vefejnosti v hosp. vyspelych zemich zacina uvedomovat, jake skody muze zemedelstvi zpusobit na -tzivotnim prostredi. ZemMelstvi, ve snaze vyrobit dostatek potravin za kazdou cenu, vyuziva pfir. zdroje intenzivneji, nez je ekologicky unosne, a intenzivneji, nei je ekon. pfinosne (G. Weinschenck, 1990). Zarovei'i se objevuji i varovne hlasy zdravotniku, apelujicich na vzrust poctu alergii, nadorovych onemocneni a dalSich civilizacnich chorob souvisejicich s kontaminaci potravin vii vern chemizace zemMelstvL Vzrust -tekologickych hnuti, stran Zelenych a prunik jejich cilu do volebnich prograrnu stran ostatnich, nazory -tpostmodernismu, rozvoj -tekologie a zejm. -thlubinne ekologie vyvolava zajern 0 stay pfirody, dotcene zemedelstvim. -tKrajina, jez vznikala po staleti jako vedlejsi produkt kult. zemMelske Cinnosti, je ve svych komponentach (pUde, vode, druhove diverzite, reliefu) ohrozena, a tim je ohrozena zivotni uroven i zivot sam. Obdobne uvahy navazuji na hist. proudy zakotvene ve sti'edni Evrope 20. I. Byla to hlavne antropozofie Rudolfa Steinera (viz jeho pfednasky z r. 1924 a pozdejsi zrizeni instituce Goetheanea). V soucasne dobe vznikaji v zap. Evrope, Japonsku ajinde diverzifikovane smery z.a. pod ruznymi nazvy: krome ekologickeho a bioI. se hovon take 0 zemMelstvi pfirozenem, bioI. dynamickem, organicko-biol., regenerativnim ve vztahu k pUde atd. Tyto druhy zemMelstvi se Iisi pi'istupy k hospodai'enL Zarovei'i vznikaji ruzne instituce, spolky, svazy, druzstva, jez vydavaji pnslusne smemice a pfedpisy pro alternativni zpusob vyroby (Demeter, Bioland, Bikreis, Naturland, ANOG, Biodyn atd.). Instituce provadeji kontrolu hospodai'eni a kvality vyrobkU, opati'uji znamky kvality, organizuji prodej, konzultace a vzdelavani sv)'ch clenu. Z.a. je zpusob vyroby, ve kterem je castecne nebo uplne zakazano pouzivani prum. hnojiv, chemickych prosti'edku na ochranu rostlin, farmakologickych zooveterinarnich prostredku apod. Dale je omezen nebo zceIa zakazan nakup krmiv, organickych hnojiv a intenzivni chov zvirat (Dabbert, 1990). Pro ekon. efektivnost podniku provozujicich z.a. maji mimoradny vyznam exogenni fakto-

Lit.: Aubert, c.: Organics Landbau. Stuttgart 1981; Brombacher, 1. Hamm, B.: Was kostet eine Emahrung mit Lebensmitte1 aus alternativen

Landbau? Dk%gie und Landbau. 75, 1990; Dabbert, S.: Zur optima1en Organisation alternativen Landwirtschaftlicher Betriebe. Agrawirtschaft, 124, 1990; Koepke, u.: Die heutige und ktinftige SteHung des organischen Landbaues in entwickelten industriegeseHschaften. Bonn 1989; Weillschenck, C. - Wenzer, R.: Einkommenwirkungen oko1ogischer Forderungen an die Landwirtschaft. Frankfurt a.M. 1989.

DvV z e m e del s t vie k 0 log i c k e viz zemedelstvi alternativni z e m e pis viz geografie zen - bud d his m u s - (jako zen se vyslovuje japonsky cinske cchan, coz je preklad sanskrtskeho dhjana = nepresne meditace) - cinske vyusteni mahajanoveho -tbuddhismu, ktere vzniklo stretnutim jeho dvou vyzn. proudu, madhjamiky a jogacary, s ucenim -ttaoismu a do jiste miry i -tkonfucianismu. Cinsti myslitele navazaIi na ustredni koncepce mahajany, na uceni 0 prazdnote (sunjata) a takovosti (tathata). Prvni elementy cchan, tj. z.-b., se v Cine objevily na prelomu 4.-5. st. v dilech filozofU Seng Coo a Tao Senga, zakti jednoho z prvnich prekladatelu mahajanovych knih do cinstiny Kumaradf.ivaha. Tradice vsak spojuje pocatky cchan v Cine s prichodem mnicha Bodhidharmy, 28. buddhistickeho a 1. cchanoveho patriarchy. V duchu tradice se z.-b. dale sim predavanim uceni dalsim patriarchum a postupne se diferencoval do 3 hlavnich skol, pojmenovanych po jejich zakladatelich: Chuang Po, jap. 6baku (849 pr.n.I.); Lin Ci, jap. Rinzai (867 pr.n.I.); Tsao Tung, jap. Soto. Do Japonska se ideje cchan (jmenovite sekty Rinzai) dostaly prosti'ednitvim mnicha Eisaie v r. 1191. Vyzn. upravu uceni z.-b. provedl Hakuin v 18. st., modernizaci v soucasne dobe Kitar6 Nifida. Z.-b. usiluje na bazi spec. meditativnich Ci jinych technik 0 "vyprazdneni" mysli, obnoveni prirozene schopnosti videt a chapat svet v jeho "takovosti" a timto zpusobem 0 dosaZeni "buddhovstvi", jez je skryto v kazdem jedinci. Metoda se podoM "odkryvani dna vylevaneho dzberu", pficemz se vyleva kult. civilizacni nanos faleSneho vecteni ziskaneho obvyklou vychovou, zkusenosti a zejm. logickym myslenim. Z.-b. je v tomto smyslu intelektualni terapii, rekonstrukci psychiky, pri niz hraje dulezitou ulohu nahle "osviceni" (satori), po nernZ jedinec vnima a chape skutecnost takovou, jaka je, nikoliv takovou, jakou ji predpoklacta hezne mysleni vcetne tradicniho vykladu buddhismu nebo taoismu. Z.-b. soucasne neguje kazdy pokus vyklactat z.-b. obvyklymi logickymi a abstraktnimi postupy. Silny naboj -tmystiky v z.-b. vzbudil zajem 0 nej u dalSich nabozenstvi vcetne soucasneho -tkresfanstvi. V 50. a 60. I. ziskal velkou popularitu v USA a v nekterych zap. zemich. Na jeho meni meli velky podil jap. interpret D. T. Suzuki a am. autofi A. W. Watts, P. Kapleau a P. Wienpahl. Stal 1439

1438

I

zesvetsteni

zmena kuIturni

se sveho druhu ideologii am. -tbeatniku, ovlivnil zejm. 1. Kerouaca, 1. D. Salingera a A. Ginsberga, pozdeji R. M. Pirsiga. 0 z.-b. se intenzivne zajimal G. Snyder, iniciator hnuti -thippies. Am. beatova interpretace z.-b. ustila do ostfe odmitaveho postoje k soudobym zap. ideovym a hodnotovym strukturam. Tercem utokU se stala veda, technika, konzum, kalkulati vni jednani individua a cilova projekce zajmu. Toto -tprotestni hnuti doznelo koncem 60. I. a postupne se zmenilo v seri6zni studium orientalniho uceni. Z.-b. byl vubec prvnim asijskym ucenim, ktere masove ovlivnilo -thodnotovou orientaci vetSieh soc. skupin ve vyspelych prum. zemieh a podilelo se na zformovani svebytneho generacniho kult. vyrazu (jinym ucenim s podobnym vyznamem byl indicky vedantismus). DalSi vyvoj smazal ze z.-b. rys exoticnosti, neboi do povedomi zap. kultury se pocaly prosazovat dalSi asijske filozofie a hodnoty. Z hlediska soucasneho procesu globalizace soc. komunikace je mozno povaZovat renesanci z.-b. na Zapade za jeden z prvnich projevu hlubsi a stale silici interkult. komunikace, ktera vede ke stale vetSi vzajemne smene hodnot. Kontaminace zap. mysleni a zpusobu zivota hodnotami z.-b. znamenala take posileni prvku -tpostmodernismu v zap. kultufe. A: Zen Buddhism F: zen-bouddhisme N: Zen-Buddhismus I: buddhismo zen Lit.: Suzuki, D. T.: An Introduction to Zen Buddhism. New York 1964; Suzuki, D. T.: Essays in Zen Buddhism. London 1958.

Hub

z es vets te ni viz sekularizace z k use nos t viz empirie, pamer, prace, prozitek, zkusenost socialni zkusenost socialni - zkusenost ziskana v -tsocialnich interakcich, resp. v soc. situacich. Sarna zkusenost je definovana jako "z prozivani ziskane vecteni" (F. Dorsch, 1963), v sirsim smyslujako produkt -tuceni wbec, tj. rna dimenzi kognitivni, emotivni i konativni. Jejim zdrojem je tedy veskere subjektivne vyzn. prozivani fixovane v pameti (pojate v nejsirsim smyslu), ktere zde vsak nevytvafi jen "sklad informaci", nybrf vystupuje take jako faktor zmen psych. cinnosti, jejichz kriteriem je ucelne pfizpusobovani novym zivotnim podminkam, resp. instrumentalni a reaktivne adaptivni chovani. Pojem zkusenosti je z tohoto zomeho uhlu prakticky vyznamove ekvivalentni pojmu uceni (viz tez -tempirie). Take z.S. nenijen fenomenem vedomeho pametniho vybavovani minulych zazitku, nybrz formativnim cinitelem psych. cinnosti. Za rozhodujici pro z.s. se pokladaji: rana zkusenost, nabyta v obdobi tzv. primami -tsocializace (v rodine ve veku 2-4 let), a traumaticka zkusenost, coz jsou psych. zraiiujici, dras1440

ticke a konfliktni zazitky, ktere dite ziskava zejm. ze styku s matkou, resp. otcem a ostatnimi cleny rodiny, v niz zije, a jejichz zdrojem je ne:zadouci zpusob rodinne vychovy. Jeji obsah je dan zejm. kombinaci dvou polamieh faktoru, jak ukazuje schema. Vyzn. spolecnym jmenovatelem teto z.S. je emocionalni vfelost obsafena v chovani rodicu vuCi diteti, jejiz nedostatek vede u ditete k citove deprivaci s naslednymi defekty jeho psych. vyvoje. DalSi dulezitou slozkou rane z.s. je dostatek kognitivni stimulace (fecovych podnetu, podnetu pro rozvoj pfedmetne cinnosti ditete apod.) a pfedmetna Cinnost sarna. Zobecnena z.s. je podkladem pro vytvareni a vyvoj soc. -tmotivace, -tpostoju, kognitivnieh schemar, -tvzoru chovani atd. To se siroce vyuziva v programovani vycviku soc. kompetenci a roli v rUznych formach fizeneho -tsocialniho uceni, -tsocialniho vycviku. Pro psychoterapii je vyzn. koncept "korektivni zkusenosti", coz je z.s., ktera se utvafi na zaklade principu diferenciace podnetu a pusobi na zmenu stavajieieh zpusobu psych. reagovani, tj. na zmenu soc. percepci, motivu, postoju, vzorcu chovani atd. Tato z.s. je nositelem novych vyznamii, umoziiuje kognitivni, emotivni i motivacni diferenciaci a vystupuje tak v jistem protikladu k z.S. do te doby nabyte. Vedle toho se vsak v soc.-psych. formovani jedince uplatiluje "zkusenost pfedavana". Podle W. Hehlmanna clovek zije ponejviee ze zkusenosti"z druhe ruky" (sekund:imi zkusenosti), ktera jim samym neni ovefiteina. Vyznam z.s. ve formovani a projevech lidske -tcinnosti narusta s pfibyvajieim vekem cloveka. DUJezitym zdrojem zkusenosti je vzdelavani. Lidska cinnost je urcovana bezprostfedni z.s. a pI'evzatou zkusenosti druhovou, ktera je fixovana zejm. v poznatcieh vedy a techniky, ale i v etickych, estetickych a jinych hodnotach, kult. zvyklostech atd. V reakcich na hranicni a stresove situace se uplatiluji tez geneticky preformovane programy chovani i vnimani a pociiovani skutecnosti (/. Eibl-Eibesfeldt, 1979, C. G. lung, 1942, a dalSi). A: social experience F: experience sociale N: Sozialerfahrung I: esperienza sociale Lit.: Gendlin, E. T.: Experiencing and the Creation of Meaning. New York 1962; Vander Zanden, J. W.: The Social Experience: An Introduction to Sociology. New York 1988.

Nak

casto) pozitivne: jednej s jinymi tak, jak chces, aby jednali oni s tebou. V obou pfipadech se pfitom pozaduje odstup od spontanniho jednani s jeho sklonem k sobectvi, odplate apod., ale i od pouhych zvyklosti, a daJe schopnost postavit se v mysleni zkusmo na stanovisko druheho. ,,Z.p.j." pfedstavuje zaklad pfechodu od -tmravu k -tmravnosti. Podstatne pfitom je, ze nema charakter konkretniho navodu k jednani, ale zcela obecneho rnravniho kriteria, a pocitii tak s rnravni autonornii jednotlivce. Neni vsak postacujicim, ani dostatecne pfesnym mefitkem, a moralni filozofie hleda adekvarnejsi kriteria vytvaI'eni a zobeciiovani moraJnieh pravidel. Klasickou, ale staJe diskutovanou formulaci takoveho kriteria pfedstavuje -tkategoricky imperativ /. Kanta. (Viz tez -tetika normativni, -tmoralka.) A: -"golden rule of conduct" F: "regle d'or de I'action" N: "Goldene Han~el" I: "regoIa d' oro dell' azione"

HaH z I e p s 0 vat e 1st vi - cilevedoma a dobrovolna tvurci aktivita smefujici ke zlepseni, zdokonaleni pracovnieh prostfedku, vyr. technologii, organizace a I'izeni prace a podminek bezpecnosti a hygieny prace. Charakteristickym rysem z. je pI'ekracovani vymezenych pracovnieh povinnosti. Pfedpoklada inovacni osobnost, uplatneni -tkreativity a casto nonkonformni jednani vuCi vzitym ocekavanim, tradicnim normam, hodnotam a stereotypum. Vyznam -tinovace a ekon. pi'inosu z. je versinou spojovan s podnikem, resp. zavodem, vyjimecne s resortem Ci celym nar. hospodarstvim. Z. muze byt spontani, neevidovanou cinnosti a muze byt organizovanou aktivitou, na kterou se vztahuje zakonna norma. Vyznamnejsi zlepsovaci navrh se blizi -tobjevu, -tvynalezu. V zemieh -trealneho socialismu bylo formaIne propagovano tzv. zlepsovatelske hnuti, ktere bylo chapano jako forma -tpracovni iniciativy zejm. delniku a techniku. Problemem byla realizace vysledkii Z" zlepsovacich navrhu. Ze s-gickeho hlediska jsou zajimave role zlepsovatele v prac. skupine, vliv jeho aktivity na jeho soc. postaveni a soc. mechanismy prosazovani zlepsovacich navrhu. A: innovation process of effort F: mouvement d'amelioration N: Verbe6erwesen I: attivita di innovazione Lit.: Komarek, M.: Zlepsovatelska aktivita delnikii. Praha 1983.

"z I ate p r a v i d I 0 jed nan i" - zaki. pravidlo pro rnravne spravne -tjednani, ktere se s malymi obmenami vyskytuje v cinske, indicke, zidovske, kfesianske a islamske nab. -tetice, ale i v etice novoveku (napf. u T. Hobbese). SvedCi 0 fundamentalni shode v pfedstave rnravne spravneho jednani a patfi tak k argumentum proti -tetickemu relativismu. Byva formulovano bud negativne: co nechces, aby se cinilo tobe, neciii ty jinym, nebo (mene

Kom z I 0 viz agrese, dehumanizace, Satan z lob a n a I n i - termin zavedeny Hannah Arendtovou v souvislosti s procesem vedenym proti nacistickemu valecnemu zloeinci Adolfu Eichmannovi a oznacujici vedome odpoutani zleho Cinu od jeho puvodniho skutecneho vyznamu a jeho promenu ve vsedni, rutinni akt. Arendtovd

vysvetlila Eichmannovu neschopnost pochopit podstatu zpusobeneho zla, jeho subjektivni pocit neviny, tim, ze nebyl schopen vnimat, pfedstavit si cokoliv z perspektivy jineho cloveka. Banalizace zla probiha tim, ze: 1. konkretni lidska bytost je promenena v pfedstavitele druhu, ktery je prohlasen za menecenny; 2. clovekje promenen v soucast byrokraticke masinerie (meni se v polozku, cislo); 3. manipulace s druhym clovekem je pro vaden a jako kazdodenni, vsedni aktivita podle pfesne stanovenych, "racionaInich" pravidel. Z.b. takto jasne souvisi s modemimi ideo I. systemy as byrokratickou racionalizaci soudobeho sveta. Ackoliv termin z.b. byl pouzit v kontextu -tgenocidy Zidii, je dnes aktualni take tim, ze probihaji procesy banalizace agresivity, nasili a zla v kontextu velkomestskeho zivotniho zpiisobu a prostfednictvim masovych medii. A: banal evil F: mal banal N: banales Ubel I: male banale Lit.: Arendt, H.: (1963) Eichmann v Jeruzaleme. Zpniva 0 banalite zla. Praha 1995; BelohradsJey, V.: Pfirozeny svet jako politicky problem. Praha 1991; Petrusek, M.: Aktua1nost banalniho zla Hannah Arendtove. S-OBZOR,2, 1993, C. 2.

Pet

z 10 ci n n os t viz kriminalita z men a k u I t urn i - nehodnotici kategorie slouzici k oznaceni procesu vzniku, transformace nebo zaniku -tsociokulturnich systemu, resp. -tkultur, -tsubkultur nebo jejich casH ( -tkulturnich prvkU, konfiguraci apod.)_ Kategorie z.k. je bezprostfedne spjata s pojmem kulturni vyvoj, tj. s promenami sociokult. systemu v case, s klasifikaci zakl. vyvojovych smerii a s pojmy jako kult. -tpokrok, kult. stagnace, retardace, regres. Z.k. je zakl. atributem kultury a manifestuje se jak v procesu vzniku a rozvoje lokalnich a hist. kultur (generativni z.k.), tak v procesu jejich pfemen nebo zaniku (z.k. transformacni). Z.k. je mozne dichotomicky klasifikovat na zmeny kvant. a kval., pomale a rychle, dilci a celkove, latentni a manifestacni, revol. a evolucni. Na urovni sociokult. systemu je mozne vyclenit 2 zakl. typy z.k.: endogenni (vniti'ni) a exogenni (vnejsi). 1. Pi'icinou a zdrojem endogenni zmeny jsou promeny kult. prvku a jejich konfiguraci uvniti' dane kultury a zakl. formou endogenni zmeny je -tinovace jako novy zpusob dosahovani urcitych cilu prosti'ednictvim invence (viz tez -tinovace kulturni). Prosazovani inovace, zejm. novych objevu a vynalezu, se ovsem velice casto setkava s odporem nebo rezistenci, neboi osvojeni novych ideji, sociokult. regulativu a artefaktu narazi na zafixovane kult. stereotypy a na konformitu. Pi'i studiu z.k. zalozene na inovaci je proto nezbytne vzit v uvahu sirsi sociokult. kontext, pfedevsim potencionalni zmeny v byrokratickem chovani, vznik a zanik rezignace, vzpoury nebo uniku. 1441

zmena socialni

zmena revolucni

2. Zmena exogenni predstavuje procesy, ktere jsou vysledkem interakce mezi nlznymi sociokult. systemy, tj. -tkulturnich kontaktu. Typickou ukazkou exogenni z.k. je -takulturace. Mezi zakl. formy exogenni z.k. patff -tmigrace obyv. a kulturni difuze, coz je proces meni, rozptylu a transrnise kult. prvku a jejich konfiguracf z jedne spolecnosti do druhe. Kult. difUzi neni mozne redukovat na jednosmerny proces, nebot obvykle jde 0 vzajemnou interakci kultur. Vliv jedne kultury ovsem casto byva silnejsi nez vliv kultury druhe, coz v situaci silne akuiturace muze vest ke ztrate kult. identity clenu kultury se slabsim vlivem a k jejich postupne -tasimilaci. Podobne jako u inovace neni pfijeti novych kult. prvku formou difUze automaticke, ale narazi na radu barier. Idealni situacf pro pfijeti ciziho kult. prvku je stay jeho aktualni potfeby ve spolecnosti, kterajim nedisponuje. Neni-Ii tato podminka splnena, muze byt tento kult. prvek pfijat pouze vnejskove (neni interiorizovan), muze byt zcela odmftnut nebo dojde k modifikaci jeho puvodni funkce. Mezi zak!. formy exogenni zmeny pam prima difUze, difUze zprostredkovana migrujicf populacf a agresivni transmise. Zv!. formu exogenni z.k. predstavuje tzv. stimulacni difuze, ktera vznika v situaci, kdy nedostupnost urCiteho zadaneho kult. prvku stimuluje prislusniky dane kultury k vytvoreni analogickeho nebo jineho elementu, ktery plni tutez funkci. Endogenni a exogenni z.k. nejsou omezeny na kvant. a kva!. promeny artefaktu a ideji, ale vyrazne ovlivnuji system -tsociokulturnich regulativil dane spolecnosti, tj. -tnormy a -tvzory chovani. Z tohoto hlediska je mozne vymezit jako zv!. typ z.k. take institucionalizaci, ktera vystupuje jako proces utvareni nebo transformace uznavanych, relativne stabilnich a soc. integrovanych forem chovani. Obecne je mozne rozlozit proces z.k. do nasledujicfch fazi: a) vznik novych kult. prvku nebo jejich konfiguracf prostrednictvim inovace nebo difUze, b) jejich spo!. akceptace a selektivni eliminace na zaklade jejich funkcf, uzitecnosti a atraktivnosti, c) integrace novych kult. obsahu a soubezna modifikace nebo transformace puvodniho kult. systemu v dusledku prijeti jednech a eliminace druhych kult. prvku, d) institucionalizace dusledku z.k. na zaklade postupneho nebo okamziteho vytvareni uznavanych, sdilenych a soc. integrovanych forem chovani. Problematika z.k. vzdy predstavovala jeden ze zaki. tematickych okruht'i ved 0 spolecnosti a kuitui'e. Nazory na roli ruznych typu z.k. se vsak u pi'edstavitelu jednotlivych s-gickych a antropo!. skol znacne liSily. Otazky vyzkumu endogennich z.k. a role inovace v dejinach lidske kultury byla v centru zajmu -tevolucionismu a -tneoevolucionismu. Problematiku exogennich z.k. oproti tomu vyrazne akcentovali predstavitele -tdifuzionismu a neodifuzionismu. Osobi1442

tou variantu vyzkumu z.k. predlozili take zasmnci -tstrukturalniho funkcionalismu, -tstrukturalismu, -tkonfiguracionismu, -tkulturni ekologie, -tnove etnografie. V soucasne dobe muzeme sledovat stale vyraznejsi snahu o sjednoceni ruznych pristupu ke studiu z.k. a vybudovani multidimenzionalniho vyzk. modelu, ktery by v systemove perspektive umoz.nil deskripci a explanaci endogennich a exogennich procesu kulturnich zmen. A: culture change F: changement culturel, transformation culturelle N: Kulturwandel I: mutamento culturale

ny vojenske prevraty zurnalisticky nazyvany "revolucemi"). Podle jinych nazoru je polit. drama -tstatniho pfevratu jen nezbytnym rysem revoluce a jeste podle jinych je to "revoluce shora". Tak se ovsem oznacuje i mirumilovny pokus casti vedeni udrzet si moc a pfitom podstatne premenit mnohe instituce (viz napr. termin "Gorbacovova revoluce"). Za z.r. jsou nekdy povazovany i epizody dramaticke premeny v demokr. smeru nebo (nekterymi marxisty) kroky ve smeru k socialismu. Uchopeni moci hnutimi, ktere jsou v opozici vuCi tomuto trendu zmen,je pak brano jako nejak-y jiny spo!. proces, casto jako -tkontrarevoluce. Proto napr. nacisticka premena Nemecka, i kdyz vyhovuje nekterym definicfm revoluce, nebyva povazovana za jeji platny pnklad. Mezi zkoumane aspekty z.r. pam: 1. mistni a casove zai'azeni kolapsu polit. moci; 2. procesy, jimiz se vytvareji nove formy polit. poradku; 3. modely prosazovani, umisteni a nacasovani povstaleckych vyzev k autoritam; 4. modely ziskavani lidi pro -tsocialni hnuti, jehoz cHern je pfinest z.r., stejne tak jako vnitfni zivot a vyvoj strategie a taktiky takovych hnuti; 5. vztahy mezi polit. zmenou a ekon., kult., demogr. a vojenskymi procesy; 6. vztah mezi pozorovatelnymi a mei'itelnymi zmenami ve spo!. institucich a zkusenosti ucastniku, zv!. vztah mezi rozsahem, nacasovanim a modelovamm institucni zmeny a prozitkem pi'etrZeni hist. kontinuity. A: revolutionary change F: changement revolutionnaire N: revolutionare Veranderung I: trasformazione rivoluzionaria

Lit.: Keesing, F. M.: An Analysis and Bibliography of Antropological Sourcesto. Stanford, Calif. 1953; Malinowski, B.: The Dynamics of Culture Change. New Haven, Connect. 1945; Moore, W. E.: Social Change. Englewood Cliffs, N.J. 1963; Petrusek, M.: Ovod do obecne sociologie. Ostrava 1985; Paluch, A. K.: Konflikt, modemizacja i zmiana spoleczna. Warszawa 1976; Steward, J. H.: Theory of Culture Change. The Metodo10gy of Multilinear Evolution. Urbana, Ill. 1955.

Sou

z men are v 0 I u c n i - zasadni polit., soc., ekon. i jina zmena spojena s -trevoluci. Sam termin revoluce vstoupil do evrop. polit. slovniku jako metafora oznacujicf zmenu v polit. zaIezitostech podle analogie s obehem nebeskych teles, ktera zavrsuji "revoluci" navratem k vychozimu bodu. Puvodne se pi'edpokladalo, ze z.r. nastavaji spiSe pusobenim neuprosnych kosmickych sil nez strety lidske vule. Anglicane hovofili 0 zhrouceni polit. i'adu 17. st., nasledne obcanske vaice a institucionalnim experimentovani, vzniku radikalnich protestantskych sekt a podnecovani ke zmene a proti ni jako 0 "Great Rebellion", zatimco "The Glorious Revolution" bylo uspesne znovuprosazeni stabilizovaneho monarchickeho systemu. Behem nasledujicfho st. se stale vice zacala z.r. chapatjako vysledek zamerneho jednani i jako radikalni rozchod s minulosti. ,,Francouzska revoluce" se stala dramatickym obrazem mnoha typu z.r. Pozdeji se zacalo hovorit 0 -tprumyslove revoluci, "revoluci rostoucich nadeji", vedecke revoluci, -trevoluci hlav a srdci apod. Nektere definice revoluce zduraznuji prudkost zmeny, jine jeji fundamentalni charakter a dalSi -tnasili, jez ji doprovazi. Marxiste inklinuji k zdurazneni fundamentalniho charakteru z.r. a zameruji se na zmeny v postaveni a vztazich spo!. -ttfid, ktere jsou prave tim "fundamentalnim". Nekten marxiste hovon v kontrastu k z.r. 0 socialni reforme jako 0 takove zmene v institucfch, ktera ponechava tndni vztahy nezmeneny. V 80. I. 20. st. mnozi zapadoevrop. a severoam. historici rozsifili chapani z.r. na pretrzeni hist. kontinuity bez ohledu na miru nebo povahu zmeny (napr. nejnovejsi vyzkum Francouzske revoluce je zameren na kult. otazky). Podle nekterych nazoru jakykoliv nelegalni zlom v polit. us poradani je z.r. (napr. ve span. a portug. Americe jsou vsech-

Lit.: Hill, Ch.: The World Turned Upside Down. Radical Ideas During the English Revolution. New York 1972; Huntington, S.: Political Order in Changing Societies. New Haven, Connect. 1968; Koselleck, R.: Futures Past: On the Semantics of Historical Time Complete; Schoenbaum, D.: Hitler's Social Revolution: Class and Status in Nazi Germany, 1933-1939. Garden City, Utah 1966; Tilly, Ch.: From Mobilization to Revolution. Reading, Mass. 1978; viz tez ->revoluce.

Mal

z men a so ci a I n i - hodnotove neutralni oznaceni vyzn., v case rozlozenych alternaci (zamen, smdani, promen) v soc. strukture (tj. v soc. hierarchii, vzorcfch Cinnosti a interakce mezi soc. skupinami), ve vzorcich soc. chovani a v kult. vzorcfch, zejm. v hodnotovych a normativnich strukturach. Pojem z.s. je velmi obtizne definovatelny prave pro zamernou hodnotovu neutralnost a vedomou bezbarvost. Pojem z.s. totiz v s-gii i v jinych soc. vedach postupne vytlaCiI hodnotove exponovanejsi pojmy -tvyvoj, evoluce a zejm. -tpokrok, ackoliv s nimi tvori pojmovy celek. Stejne jako je obtizne z.s. definovat, je take obtizne ji zkoumat, protoze pi'i kazdem zkoumani z.s. narazime nejmene na ti'i podstatne problemy: 1. omezeny objem relevantnich dat pro jeji komplexni popis; 2. komplexnost

I

l

interagujicfch faktorU, ktere zmenu vyvolavaji nebo ovlivnuji jeji prubeh; 3. etnocentrismus pozorovatele, tj. omezenou zpusobilost adekvatne postihnout z.s. v odlisnem kult. kontextu. liz zakladatel s-gie A. Comte si uvedomoval dulezitost studia z.s. a vydelil dokonce jednu samostatnou cast nove vedy 0 spolecnosti, jiz pi'isoudil jako predmet zkoumani prave z.s. -tSocialni dynamika byla nicmene jednim z nejslabSich mist celeho Comtova systemu. Cele 19. st., ktere je zasveceno hledani radu v naslednosti civilizacf a kult. typu, bylo silne ovlivneno tferni centralnimi idejemi: rozvinutou teorii pokroku, ktera byla pokracovanim osvicenske pi'edstavy nejlepe formulovane M. J. A. Condorcetem, Darwinovou bioI. evolucni teorii a ideou historismu, rozpracovanou v ramci nem. klasicke filozofie. Tyto ideje ovlivnily K. Marxe a marxismus (rany Marx nebyl evolucionistou klasickeho typu, deterministicky progresismus se vyvinul az v pozdejsim marxismu, zejm. pod vlivem K. Kautskeho), H. Spencera, ktery zduraznuje vyznam pohybu k vyssi komplexite a strukturalni diferenciaci, soc. darwinisty atd. Jake reakce na vypjaty -tevolucionismus se objevuji nejprve cyklicke teorie (0. Spengler, A. J. Toynbee, P. A. Sorokin), ktere reaguji na kataklyzma 1. svet. valky, a pozdeji teorie strukturalisticke a funkcionalisticke. Ty odmitaji zabyvat se genezi soc. struktur nebo alespon vyznam takoveho studia silne podcenuji. Funkcionalismus se snazi vysvetlit soucasny stav soc. jevu nikoliv z jejich vyvoje, ale prostl'ednictvim vztahU k jinym soucasnym nebo alespoii kvazisynchronnim soc. jevum (tato idea je pi'itomna jiz u E. Durkheima). Tema z.s. se ovsem neda ze s-gie natrvalo vytiaCit, i kdyz muze mit nacas marginalni status. V dneSnich ucebnidch s-gie se tema z.s. obvykle situuje na konec, v pods tate v duchu comtovske soc. dynamiky, ktera mela take spiSe status doplnku k rozpracovane -tsocialni statice nel. skutecne samostatne discipliny. Tato relativne marginalni pozice tematu z.s. souvisi nepochybne take stirn, ze problem z.s. neni dnes jiz pojednavan na obecne urovni faktoru, hybnych sil, smeru a die Z'S" jak se kdysi uVaZovalo 0 evoluci a pokroku, ale na urovni konkretnfch analyz realnych zmen souvisejicich zejm. s komplexem modernizacnfch procesu. Odlisuje se obvykle z.s. od -tzmeny kulturni, a to tak, ze z.s. se rozumi predevsim altern ace v aktualnim chovani, zatimco kult. zmenou predevsim zmeny v kult. vyzn. symbolech (W. E. Moore). Oba procesy vsak spolu souviseji, col. Ize demonstrovat napr. na mode, ktera je zmenou chovani i zmenou kult. symboliky. Vzhledem k obtizne odlisitelnosti soc. a kult. elementu ve spo!. skutecnosti se dnes pouziva souslovi "sociokulturni zmena", jez poprve pouzil jiz W. F. Ogburn ve sve klasicke praci So1443

zmena socialni

cial Change with Respect to Culture and Original Nature (1922), ktenl pam k nejslavnejsim kniham am. s-gie vubec. Zde Ogburn take vylozil svou teorii --'kulturni mezery Ci proluky (cultural lag). Ogburnova teorie kult. mezery (rozpor mezi rychlosti zmen v technice a technologii, tedy v materialni kultufe, a nedostatecnosti zmen v oblasti institucionaIni, duchovni a normativni, tedy v oblasti tzv. adaptivni kultury) patfila k nejpopulamejsim s-gickym teoriim vubec. Jeji marx. inspirace se zda byt jasna, zdroj pokrokoveho vyvoje je vsak u Ogburna situovan pouze do vecty a techniky, nikoliv do marxovskych zmen vyrobniho zpusobu, kde je moment tvurcich aktivit (objevovani, vynalezani) silne potiacen. Kult. evoluce je podle Ogburna vysvetiitelna ctyfrni faktory: invenci, akumulaci, difuzi a adjustaci (pnzpusobenim). Tato teze je vcelku obecne akceptovana. UVaZuje-li se totiz 0 faktorech, ktere z.s. vyvolavaji, uvadeji se obvykle Cinitele vnejsiho prostfedi, demogr. faktory, --'kulturni inovace (objevy, invence, difUze), zmeny v technice a technologii a lidske jednani (individ. a kolekt.). Velmi vahave se sociologove zminuji o roli osobnosti v dejinach, ackoliv jde 0 tema klasicke, pojednane T. Carlylem, L. N. Tolstim, G. V. Plechanovem a zejm.l. Berlinem v praci The Hedgehog and Fox (1953). Berlin konstatuje, ze s-gie rna blize k tolstojovskemu nez carlylovskemu pojeti role osobnosti, ze rna tedy sklon dejiny anonymizovat. Jednotlive koncepce z.s.lze typologizovat podle nasledujicich kriterii: 1. podle smeru vyvoje - koncepce se !isi tim, zda pnpousteji ci odmitaji uvahu 0 smeru vyvoje, konkretne tedy zda jsou ochotny uVaZovat 0 pokroku nebo regresu (pffp. 0 kriteriich takoveho pohybu); 2. podle velikosti zmeny - rozsah teritoriaIni, demogr. a soc. (podrobne analyzy provedl P. A. Sorokin v Social and Cultural Dynamics (1937-1941), elementami typologii navrhl W. E. Moore (1963 a 1968): zmeny dlouhodobe a kratkodobecas ova dimenze, velke a male - dusaznost z.s.); 3. podle oblasti z.s. - parciaIni teorie, ktere se orientuji na zkoumani jednotiivych oblasti, v nichz zmena probiha (vzdelani, prace, rodina, technologie), a gloMlni teorie, ktere se snazi postihnout dlouhodobe makrostrukturalni zmeny (teorie --'modernizace, teorie svetoveho systemu I. M. Wallersteina, tzv. dependency theory); 4. podle pffCin a zdroju zmeny - jde 0 rozdH mezi teoriemi jednofaktorovymi a mnohofaktorovymi (ideal nalezeni jedne dominantni, rozhodujici zmeny byl opus ten, vsechny soudobe teorie jsou sice mnohofaktorove, akcenty se ovsem mezi sebou lisi); 5. podle prubehu zmeny - poly zde reprezentuji koncepce kontinuitni a naopak diskontinuitni, centralnimi tematy jsou dnes problem modernizace, vztahu moderny a postmodemy (v ruznych variacich) a znovuobjevovane

1444

znak

tema --'revoluce (S. N. Eisenstadt, R. Collins, T. Skocpolova, Tilly aj.); 6. podle nositele ci iniciatora zmeny v soucasnosti jde zejm. 0 analyzu role --'socialnich hnuti obecne (R. Heberle, O. L. Banks, H. G. Blumer, A. R. Oberschall, S. Moscovici, zejm. A. Touraine) a 0 rozbor konkretnich hnuti (feministickych, farmafskych, spotfebitelskych, pacifistickych a protinuklearnaich, ekologickych); 7. podle moznosti pfedvidani zmeny - koncepce se pohybuji od polu krajni skepse (K. R. Popper) k polu formulace prognoz a vice Ci mene fundovanych vizi budoucnosti (D. Bellova --'postindustrialni spolecnost, A. Tofflerova --'"treti vlna", --'informacni spolecnost atd.). Problem z.s. je neodlucne spjat s konceptem pokroku a regresu. V uvahach 0 pokroku nutno ovsem roz!isit ideu pokroku (ktera je pomeme nova, objevuje se ve vypracovane podobe skutecne az v osvicenstvi) a eventualni objektivni pokrok jako orientovanou formu z.s. K. Galla ukazuje, ze pro vznik ideje pokroku je nezbytne vedomi soc. pohybu a --'socialni optimism us, coz se dokonale uskutecnilo prave v nove dobe. Detailni typologii koncepci pokroku podal Charles van Doren, ktery uvadi ctyfi logicky propojene teze, na nichz teorie orientovane z.s. stoji: a) v dejinach existuje urcity vzorec zmeny, b) tento vzorec je nejen poznatelny, ale je take aktuaIne skutecne znarn, c) existujici a znamy vzorec je dlouhodobe ve svem zakl. smeru ireverzibilni a d) smer ireverzibilniho vzorce zmeny je orientovan k lepsimu (tj. ke zlepseni stavu cloveka, postupem od mene zadouciho k zadoucnejsimu). Pote Doren odvodil sest skupin autoru podle zakl. pfistupu k orientaci z.s.: ti, kten: 1. tvrdi, ze pokrok existuje (Augustin, F. Bacon, B. Pascal, G. W. Leibniz, A. R. J. Turgot, I. Kant, G. Lessing, Condorcet, G. W. F. Hegel, Comte.

Marx, Spencer, J. Maritain, P. Teilhard de Chardin); 2. sdHeji pfedstavu cyklickeho vyvoje (PlatOn, Epikuros, C. T. Lucretius, G. B. Vico, F. Nietzsche, Spengler, Toynbee, Sorokin); 3. sdHeji pfedstavu regresivniho vyvoje

(Hesiodos, Ovidius, J. J. Rousseau, H. Marcuse, J. Ellul); 4. odmitaji existenci vzorce (H. Emerson, J. Burckhardt, F. Boas, K. Jaspers); 5. odmitaji poznatelnost vzorce (B. Croce, K. Mannheim, R. G. Collingwood, Popper); 6. odmitaji validitu hodnotoveho soudu 0 vzorci (H. Bec-

ker, A. J. Ayer, E. A. Ross, H. Kelsen). Vlastni teorie pokroku, ktere pfedstavuji jen jeden typ orientovane z.s., Dorsen klasifikuje takto: a) teorie zalozene na kolektivni pameti (pokrok probiha proto, ze si nasledujici generace pamatuji znalosti a dovednosti pfedchozich generaci - Pascal, Turgot, Comte, J. Ortega y Gasset), b) teorie antropogenickeho pokroku zalozeneho na uziti rozumu (Bacon, R. Descartes, Ch. Fourier, J. Dewey, L. Mumford), c) antropogenicke teorie zaloze-

ne na sebekontrole (nestaci kontrola nad vnejsim prostfedim, je nutne dosahnout vysoke urovne sebekontroly _ Descartes, Tolstoj, C. A. de Helvetius), d) kosmogenicke teorie zalozene na pfuozenem principu (B. de Mandeville,

A. Smith, Hegel, Marx, Darwin, J. S. Huxley, Spencer, H. Bergson), e) kosmogonicke teorie zalozene na bozskem principu (Augustin, Leibniz, Kant, Lessing, T. R. Malthus, F. A. R. Chateaubriand, Toynbee). V soucasne dobe, v souvislosti s postmoderni kritikou modemy a osvicenske ideologie jako jejiho vychodiska, je obvykle koncept pokroku zpochybnovat. Tato skepse vsak neni spec if. postmodemi, protoze idea regresu, cyklickeho vyvoje, pfip. pochybnosti 0 moznosti globaIniho pokroku je samozfejme pomeme stara. S-gickou skepsi vuCi pojmu pokroku vyjadnl jiz v 60. \. Raymond Aron, ktery nezpochyblluje zmenu, ale vyjadfuje deziIuzi z pokroku a pochybnosti 0 tom, ze bychom mohli smer vyvoje pfedvidat by! jen ve velrni hrubych obrysech. G. A. Almond, M. Chodorow a R. H. Pearce v praci Progress and Its Discontent (1977) vyjadfuji ambivalentni pozici, ktera je s-gicky relevantnL Pfipousteji, ze ideologie a hist. kultura pokroku ve sve liberalni, zapadoevrop., evropocentricke verzi nejen postulovala, ale do znacne miry uskutecnila soubor vzajemne propojenych zmen: doslo k rozvoji a rozsifeni vecty a poznani, k fade technologickych inovaci a k nistu materiaIniho blahobytu, coz se projevilo v rustu a rozsrreni odpovidajicich efektivnich organizaci a instituci (velkoprumysl, vef. administrativa, rust univerzit, po!it. stranictvi, masova media a zajmove skupiny), coz v uhmu naslo vyraz ve vzestupu intelektualni, rnravni a esteticke urovne a spokojenosti. Na druM strane shmuji zakl. narnitky proti pokroku: 1. vztah mezi pokrokem v ruznych oblastech neni jednoznacny; 2. pfedstava pokroku ve vedeni jako kumulativniho procesu bud je celkove pochybena, nebo neplati pro spo\. vedy; 3. veda a technika ukazuji svou odvracenou tvar, ktera hrozi ekologickou destrukci; 4. ekon. rustje od 19. st. provazen pfilisnym rustem ekon. nerovnosti; 5. vztah polit. moci a pokroku je problematicky; 6. ved. pokrok je ve vztahu k tradicni moraice a kultufe destruktivni a sekularizujici a demystifikujici vliv kultu vedy neni jednoznacne pozitivnL Pad komunismu, ktery byl pokusem 0 materializaci ideologie pokroku, na jedne strane posilil pochybnosti 0 smyslupInosti samotne pfedstavy jednoznacne pokrokoveho vyvoje, cesty lidstva dejinami s urcitym a za urcitym cHern, na druhe strane ozivil zdanlive jiz antikvovane uvahy 0 konci dejin, napi'. 0 jejich naplneni vitezstvim liberalni ideologie (Fukuyama). A: social change F: changement social N: soziale Veranderung I: mutamento sociale

Lit.: Aron. R. - Hoselitz, B, I.: Le developpement social. Paris 1965; Doren, Ch. van: The Idea of Progress. New York, London, Washington 1967; Giddens, A.: The Consequences of Modernity. Stanford, Calif. 1990; Harvey, D.: The Condition of Postmodernity. London 1990; Etzioni, A. Etzioni, E. eds.: Social Change: Sources, Problems and Consequences. New York 1964; McLeish, J.: The Theory of Social Change. London 1969; Moore, W. H.: Social Change. Englewood Cliffs, N.J. 1963; Moore, W. H.:

World Modernization: The Limits of Convergence. New York 1979.

Pet znahodneni viz randomizace z n a k - v s-gickem vyzkumu symbolicke vyjadfeni --'vlastnosti, vysledek jeji --'operacionalizace. Hodnoty z. vyjadi'uji stavy vlastnosti. Vztahy mezi stavy vlastnosti se promitaji do relaci mezi hodnotami z. V tomto vyznamu je z. synonymem promenne. Z. musi splnovat tyto podminky: a) musi mit alespon 2 hodnoty (diskriminabilita neboli rozlisitelnost z.), b) ke kazdemu stavu vlastnosti musi existovat hodnota z. (uplnost z.), c) dye ruzne hodnoty z. nemohou odpovidatjednomu stavu vlastnosti (jednoznacnost z.). Napi'. vlastnost vek muze byt vyjadfena z. "vek v letech"; stavy vlastnosti je stari jednotlivych osob v letech a hodnoty z. pakjsou: 01 = 1 rok veku; 02 = 2 roky; 03 = 3 roky atd. Tataz vIastnost vek muze byt ale vyjadfena z. "petilete vekove kategorie", kdy hodnotami z. jsou: 01 = 15-19 let; 02 = 20-24 let; 03 = 25-29 let ... 13 = 75-79 let, 14 = 80 a vice let (99 = nevi, 00 = neodpovectel). Hodnoty z. mohou byt vyjadi'eny cisly nebo cislicemi, ale take pismeny nebo jinymi symboly. Toto sirsi pojeti z. je v s-gii pouzivano nejcasteji (J. Rehak, 1972). Z hlediska vztahU, 0 nichz z. vypovidaji, se ti'idi na norninalni neboli klasifikacni (napi'. pohlavi, profese, typ televizniho pofadu), pofadove neboli ordinalni (napf. skolni klasifikace, stu pen souhlasu, mira spokojenosti), intervalove (vysledek testu IQ, datum apod.) a pomerove (sledovanost televiznich poi'adu v casovych jednotkach, pocet deti apod.). 1. Pro z. nominalni (klasifikacni) je charakteristicke, ze nema uspoi'adane hodnoty (nema pro nej smysl napf. vyrok "hodnota a je vyssi nez hodnota b") a ze mezi hodnotami jsou uVaZovany pouze vztahy totoznosti a rozdilnosti (zkoumana jednotka muze mit hodnotu z. bud a, nebo b, nebo c, ale jen jednu z nich; hodnoty z. pro dye ruzne jednotky X a Y mohou byt bud stejne, tzn. x = a, y = a, nebo ruzne, tj. x = a, y = b, jinak ale 0 jejich vztahu nic dalSiho nevime. Napf. nominalni z. "misto bydliste" rna hodnoty: a = Cechy, b =Morava, c = Slezsko, d = zahraniCi; z. "pohlavi" rna hodnoty: J = muz; 2 =zena. 2. Pofadove z. rozlisuji krome totoznosti a rozdilnosti hodnot take jejich uspofMauL 0 kazdych dvou hodnotach a, b plati bud a>b, nebo ab, pak neplati soucasne b>a (relace asymetrie); pokud a>b a soucasne b>c, pak

1445

znak dichotomicky

take a>c (relace tranzitivity). Napf. z. "souhlas s urCitym vyrokem" rna hodnoty A = zcela souhlasim, B = castecne souhlasim, C =castecne nesouhlasim, D =zcela nesouhlasim; z. "frekvence cinnosti" rna hodnoty 1 =denne, 2 =nekolikriit tydne, 3 =jednou tydne, 4 = 2-3kriit za mesic atd. 3. Pro intervalove z. jsou typicke ciselne hodnoty, ktere vyjadfuji nejen totoznost a rozdilnost hod not a nejen pofadi, ale take vzdalenosti. Napf. pro zkoumane jednotky A, B, C, D; a = 2, b = 8, c = 1 ad = 3, fekneme, ze A je vzdaleno od B tfikrat viee nd Cod D. Napf. z. "doba pfiehodu na plovarnu" rna hodnoty 10 = do 10 hodin; 11 =od 10 do 1l hodin; 12 =od 1l do 12 hodin atd. 4. Pomerovy z. rna ve srovnani se z. intervalovym navie schopnost pfimo svymi ciselnymi hodnotami vyjadfovat pomer mezi hodnotami z. a, b pro dye porovnavane jednotky A a B. Muzeme nci, ze rodina A rna dvakrat viee clenu nez rodina B, nebo ze otec je dvakriit starsi nd syn. Pomerovy z. rna pfirozeny poeatek, ke kteremu jsou vztahovany vsechny dalSi hodnoty z. Napi'. z. pocet deti rna hodnoty pro rodiny A, B, C; a = 6; b = 2; c = 3; rodinaA rna trojnasobek deti nez rodina B a dvojnasobek deti nez rodina C. Jako daiSi specif. typy z. se uvadeji: prosty nominalni, coz je nominalni z., jehoz pocet hodnot se shoduje s poctem zkoumanych jednotek, kaMa jednotka rna unikiitni hodnotu znaku (napf. kfestni jmena deti v jedne rodine); casteene uspoi'adany, tj. z.,jehoz cast hodnotje uplne uspoi'adana, avsak obsahuje i hodnoty, ktere nelze vzajemne uspoi'adat (napf. sportovci souteziei ve dvou skupinach); prost)' ordinalni, tj. poradovy Z" jehoz poeet hodnot se shoduje s poctem jednotek, kaMa jednotka rna unikatni hodnotu znaku ajednotky jsou uplne uspofadany (napi'. pofadi pfiehodu do salu za predpokladu, ze osoby pi'ichazeji po jedne za sebou); ordinalni s pocatkem, tzn. poradovy Z" jehoz jedna hodnota tvori prirozeny pociitek stupnice, tj. neutralni hodnotu nebo nulovou hodnotu (napr. 0 =ani spokojen, ani nespokojen); ordinalni s usporadanou metrikou, tj. tzv. Coombsova varianta, mezistupen mezi poradovym a intervalovym znakem, kdy zname usporadani vsech hodnot a navie zname pofadi vzajemnych vzdalenosti vsech dvojic hodnot (z. vznika jako vysledek Coombsovy skdly - napf. v konkretnim armadnim sboru lze uplne usporadat hodnosti dustojniku a navie lze zjistit, ze nejobtiZnejsi povyseni na bezprosti'edne nasledujiei vyssi hodnost muze byt z podplukovnika na plukovnika, dale z plukovnika na generalmajora, pak z kapitana na majora atd., nejsnazsi naopak muze byt postup z podporucika na porucfka); absolutni, tj. z., ktery rna pi'irozenou interpretaci pocatku i mei'itka. Z hlediska mista ve vyzk. projektu se z. deli na nezavisle promenne, pfedstavujici predpoldadanou pnCinu, a za1446

zoroastrismus visle promenne, pfedstavujid predpokladany uCinek. Prvni z. je hypoteticky ovlivi'iujici, druhy hypoteticky ovlivi'iovanyo Pi'iklad nezavisle promenne: vek ditete. Pi'iklad zavisle promenne: jeho vyska, vaha. Nezavisle promennou muze byt spokojenost v praci, zavisle promennou prac'ovni vYkon. Krome toho Ize odlisovat zjevne (manifestni) promenne, tj. ty, ktere Ize primo zjisiovat, pnp. pi'imo mei'it (napr. vysledky testu, dosazeny pi'ijem, kategorie povolani, nejvyssi dosazeny stupei'i vzdelani, projevy ucty), a skryte (Iatentni) promenne, ktere Ize zjisiovat jen nepfimo, prostfednictvimjejich projevu, --'ukazatelu (napf. inteligence, status). A: variable F: variable N: Variable I: segno Lit.: Rehdk, 1.: K pojmu znak v sociologii. Socioiogicfcy casopis, 1972, c. 6; Rehdk, 1. - Rehdkovd, B.: Analyza kategorizovanych dat v sociologii. Praha 1986.

Jer znak dichotom icky viz pohlavi znak heraldicky viz heraldika znak k votni viz vyber kvotni znak poradovy viz velicina z n a los t p r Ii v a - proniknuti pravnich poznatku do verejnosti, coz je nezbytny predpoldad spo\. pusobeni --'prliva, chovanf lidi v jeho intencfch. Pokud pravni normy nejsou znamy, nemohou byt respektovany. Pravni pfedpis se stava obecne sdelnym, je komunikovan, nabyva publicity uverejnenim ve Sbirce Ci oznamenim 0 jeho vydani. Tim ovsem neni dana z.p., je pouze umoznena kaidemu. Z hlediska dostupnosti i "uzitecnosti" pro uzivatele je mozne pravni informace rozclenit do 3 skupin: 1. zakl. informace o platnem pravu, bez nichz se neobejde zadny obean, usnadi'iuji mu vstup do spo\. zivota, jsou soucasti zak\. vzdelani, ucastni se procesu --'socializace; 2. informace potfebne k vykonavani urcite profese, plneni soc. role (napi'. fidice, lekare, poslance), u nichz se vyskytuje problem vymezeni tech, jez jsou opravdu nutne, problem overeni, zda byly ovladnuty (zkouskami, testy), a problemjejich aktualizace; 3. ad hoc informace, bez nichz se sice lide bezne obejdou, ale v urCitych situadch je velmi potfebuji (napf. po soudnim sporu, ve spravnim nzeni apod.). Potize s ti'eti, neobycejne rozsahlou skupinou pravnich informaci se t)'kaji jejich interpretace, urceni zavaznosti, ale i samostatneho vyhledavani. S ternito potizemi se setkavaji i ti, jejichz poslanim je aplikovat pravo - arbitfi, komercni pravniei, notari, advokiiti, protoze pocet pravnich pi'edpisu je dnes pnlis velky a tezko osvojitelny. Ziirovei'i je zi'ejme, ze pusobeni pravniho i'adu by mohlo byt zcela ochromeno, bylo-li by mozno odvolavat se na neznalost pravnieh pfedpisu.

Uplati'iuje se predpoklad vseobecne z.p. v podobe za- zoosociologie a zoopsychologie - (dec. zoon sady "ignoratio legis neminem excusat" (neznalost zakona = zivoCich) - vedni obory, ktere pfedchazely vzniku --'etonikoho neomlouva), resp. "ignorantiajuris (cuique) nocet" logie. Prvni je pi'edchUdcem vzniku --'socialni etologie, (neznalost prava (kazdemu) skodi) Ci "ignorare leges est druhy je pfedchUdcem vzniku etologie uceni, inteligence lata culpa" (neznat zakony je hruba nedbalost). Nemuze-li a neuroetologie. Zoosociologie pi'edpokladala existenci se nedostupnosti informaci 0 pravnich pi'edpisech dovola- zv\. sdruzovaciho --'instinktu, nazyvaneho instinktem stiidvat obean, tim mene se ji muze dovolavat statni organ apli- nosti (W. McDougall) nebo instinktem sociability (James). kujici pravo, tj. soud Ci spravni organ. Vyskytuji se ovsem Podobne pfedstavy zastavala instinktivisticka zoopsychosituace, kdy nelze jednoznacne nci, zda dana pravni norma logie, ktera povazovala instinkty za ucelna chovani, slouplati, ci nikoliv. Uvedene problemy se staly impulsem pro zid k sebezachove druhu (1. Bierens de Haan) a nevyrozvoj informacnich pravnfch systemu, ktere umozi'iuji svetlovala jejich slozitost a pnciny spousteni. Jak K. Lorenz, pomoci vypocetnf, reprograficke, spojove a jine techniky tak N. Tinbergen popi'eJi existenci --'instinktivismu, zv!. za nepatrny casovy usek vyhledat vsechny pravni predpi- existenci soc. instinktu. Soc. chovanf, vyssi psych. cinnost sy. Pozadavek z.p. byva take diskutovan jako eticky pro- zvifat povazovali pouze za aspekt jinych instinktu a kateblem, ktery prerusta v otazku identifikace s pravnirni nor- gorii chovani - potravovych, sexualnich, ochrannych, pemami. Etickym problemem je take zneuzivanf neznalosti covatelskych aj. Nektei'f zoologove a populariziitofi zooprava, ktere se vyskytuje zejm. u nizsieh vzdelanostnieh logie zacali vykladat psychiku a soc. chovani zvffat pomoci skupin a rozsifuje se v obdobi spo!. pfechodu, kdy se kategorii pfevzatych z lidskeho chovani a psychiky, casto znacne meni legislativa. V jistem smyslu je z.p. formou v dobfe minene snaze 0 prekonani propasti mezi lidmi spec. komunikace mezi statni mod a obcanem. Jmenova- a zvifaty, vytvofene nekterymi fi!. a nab. predstavami. ne aspekty zajfmaji s-gii moralky, komunikace, politiky, v souvislosti s temito snahami se hovofi 0 obdobi --'ankriminality. tropomonlSmu Ci obdobi anekdotickem. Setkarne se v nem A: knowledge of law F: connaissance du droit N: Kennt- s takovymijmeny,jakoA. E. Brehm, Perty,J. H. Fabre, nis des Rechtes I: conoscenza del diritto G. J. Romanes aj. Antropomorfisticke nazory sdilel i Ch. R. Darwin v knize 0 projevech emoci u cloveka a zvirat Lit.: Knap, V. ed.: Pnlvo a informace. Praha 1988; Piller, 1.: Modemi vypoeetni technika a stare pnlvni zasady. Vsehrd, XXXIV, 1992, c. I. z r. 1872. Na pfelomu 19. a 20. st. vznikla experimentalPi! ni zoopsychologie (1. Lubbock, J. Loeb, M. Verworn, z n Ii rod n e n i - tez nacionalizace - proces pi'emeny C. Lloyd Morgan aj.). Z.a z. byly podrobeny behaviorissoukromych podniku na podniky statni. Castecne z. byva ticke a etologicke kritice. Prinosem pro tento smer byla pouzivano ke statni regulaci v pfipade poti'eby ochrany i McDougallova srovnlivaci psychologie, ktera se zamespotfebitelu pred monopoly. Typicke je zejm. pro zeme fila na studium vyssich schopnosti zvifat, zejm. jejich inzap. Evropy, zatimco v USA se dava pfednost regulaci teligence, ve srovnani se schopnostrni cloveka. monopolnich odvetvi. Obecne je z. povaiovano za mene A: zoosociology and zoo psychology F: zoosociologie et efektivni, ale existuji pfipady, kdy jsou znarodnene firmy zoopsychologie N: Zoosoziologie und Zoopsychologie mnohem efektivnejsi nd obdobne regulovane firmy. I: zoosociologia e zoopsicologia Kam V Ceskoslovensku bylo prvni castecne z. prove de no v r. 1945, kdy byly znarodneny doly, velke prumyslove z 0 r 0 a s t r ism u s - nabozenstvi, jehoz nazev je odvopodniky, banky a pojisiovny. Druha etapa temef uplneho z. zen od Zarathustry, v pofectelem tvaru Zoroasthra, staroprobehla po unoru 1948. Z., zejm. ve velke mffe, resp. upl- perskeho proroka a hlasatele nove nab. obrody. Zafazeni ne, nenijen ekon., ale i, nebo predevslm polit. aktem s mno- z. mezi svetova nabozenstvi je sporne a spoma je i doba ha soc. dusledky, protoze meni system vztahu -'vlastnic- jeho vzniku. Zarathustra pusobil bud v 7. nebo v 8. st. tvi, strukturu moci i soc. strukturu. Prima vazba mezi typem pf.n.!. (jine prameny uvadeji, ze 0 2 st. dfive). Tento prostatniho zfizeni a z. vsak neexistuje (i v totalitnich rdi- rok vystupoval proti tehdejsimu polyteismu a obfadnictvi, hlasal --'monoteismus (v tomto smeru je nekdy pfirovnamech muze byt ruzna mira z.). van k starozakonim prorokum). NejvetSi rozkvet z. byl A: nationalization F: nationalisation N: Verstaatlichung v 3.-7. st. n.!. Pote se vetsina vericich usadila v Indii, kde I: nazionalizzazione se nazyvaji Parsove. Blizky vztah k z. maji Jezidove, coz Lit.: Stiglitz, 1. E.: Economics of the Public Sector. 1988. je sekta smesujid prvky Z" kfesianstvi a islamu. Podle puKem vodni ideje z. je jeden Buh stvofitel- Ahura Mazda (odz 0 b e c n e n i viz generalizace tud druhy nazev pro z. - mazdismus), pozdeji tez nazyva1447

zpeviiovani socialni

ny jmenem Ormuzd. Posv:Hnou knihou z. je A vesta. Z. prosel behem nekolika st. velkymi zmenami, silily tendence dualisticke; idea boje dobreho Boha (Ormuzda) proti zlym demonum, v jejichz cele stoji Ahriman. Pfedpoklada se vliv z. na autory Stareho zdkona i pronikani jeho dualistickych prvku do ruznych nab. systemu, spec. do -tgnosticismu a -tmanicheismu. A: Zoroastrianism F: zoroastrisme N: Zoroastrismus I: zoroastrismo HoL zpeviiovani socialni viz odmena a trest, sankce, uceni z p 0 v e d' - specific. typ -tkomunikace, pi'i ktere se jedna strana dobrovolne pi'iznava k jednani (pfip. jen mysleni), kterym porusila platne -tmoralni normy. Ucelem z. je psych. katarze. Z. zaroveii upeviiuje dany moralni fad a vnitfui konzistenci spolecenstvi na nem zalozeneho, protoze obsahuje pfedpoklad (ne vzdy naplneny), ze je provazena litosti a pfedsevzetim v budoucnu uz normy nepfekracovat. Z. byva i aktem duvery k nekomu a pfiznanim mu pnlva -tarbitra ve vecech moralky. Katarze jako vysledek z. je spojena s pocitem pfeneseni tihy -tviny na nekoho jineho, resp. s eliminaci viny vubec. Z hlediska psychoanalyzy by bylo mozno povaZovat z. za specif. -tobranny mechanismus. Se svou z. se lide obraceji bud na pi'iteIe, duveryhodneho cloveka, nebo na toho, komu ubliZili tim, z ceho maji potfebu se zpovidat, nebo konecne na imaginammo soudce, -tBoha, a to pnmo nebo prostfednictvim -tkneze. Profesionalni zpovMnik je dUiezita spo!. -trole i proto, ze je nositelem a ochrancem tajemstvi mnoha osob. Tuto roli v sekularizovane spolecnosti pfebira casto lekaf nebo psycholog. V kfes(anskem flllbozenstvi je z. soucasti sv:Hosti smifeni, resp. sv:Hosti pokani a odpusteni, ktera se sklada ze zpytovani svMomi, litosti nad spachanymi hfichy, pfedsevzeti, vyznani viny, rozhleseni a -tpokani. Behem cirkevnich dejin prosla z. urCitym vyvojem, zejm. pokud jde 0 vnejsi formu. V rane kfes(anske cirkvi se vsedni (iehke) hlichy usmifovaly -tmodlitbou a soukromym pokanim. Vyznani z tezkych (smrtelnych) hnchi'I by10 vef., tedy pfed ostatnimi vencimi, a nasledovalo po nem vel'. pokani. Podle nekterych hist. pramenu se spachani tezkeho hlichu povazovalo za tak vazny prohfeSek, ze bylo mozne udelit svatost smifeni jen jednou za zivot (z toho duvodu byla casto odkladana - podobne jako kfest - az na konec zivota). Krome vel'. z. existovala take obecna z. neboli vseobecne vyznani hfichu (confiteor), tj. spolecne vyznani vencich obecnou formuli (tato formaje uplatiiovana dodnes, zatimco vel'. z. spiSe vYjimecne). Asi v 5. st. se zacala (nejprve v -treholnich radech) rozsifovat soukroma 1448

zpusob zivota (tez osobni, usni) z., ktera se postupne aplikovala i na lehke hfichy a casem pfevladla. Na 4. laterdnskem snemu r. 1215 vydala cirkev pfikaz, aby kaZdy podstoupil z. alespoii jednou do roka. Vefici k tomuto aktu pfistupovali obvykle pfed Velikonocemi. V dobe -treformace se vzmahal odpor k institucionalizovanym formam usni z., ktera v reformacnich vetvich posleze vesmes odurnfe1a. V soukrome z. vyznava kajicnik sve viny knezi a pfijirna z jeho ust rozhleseni, odpusteni vecnych trestu Bohem. Hnch je tedy vyhlazen, ale zustavaji jeho nasledky. Z toho duvodu udeluje knez pokani (v prvotni cirkvi bylo rozhfeseni udelovano az po vykonani pokani, dnes rozhfeseni pfedchazi pokani). Podle verouky -tkatolicismu pfesla moc odpoustet hfichy jmenem Bozim od apostolu na biskupy a ti ji davaji knezim. Z. je zde tedy ocis(ujicim ritualem, kterym hnsnik znovu nabyva posvecujici milosti (stavu pfitomnosti Ducha svateho), kterou ztratil spachanim tezkeho hlichu. Kdo neni ve stavu posvecujici milosti, nemuze pfistoupit k sv:Hosti eucharistie (pfijimani tela Kristova). Katol. knezi jsou vazani "zpovMnim tajemstvim" (zpovMni peceti); neexistuje zadna vyjimka, kdy by knez smel prozradit sebemensi hfich, ktery slysel pfi z. Ue to vubec nejpfisnejsi povinnost, ktera kneze vaze). "Generalni zpovM" je osobni z. vztahujici se na dobu delSi, nez jaka uplynula od posledni Z" pfip. na cely zivot veficiho. U katoliku obvykla osobni z. je -tprotestantismem odsuzovana, zejrn. je-li zvykova nebo nucena a take pro knezskou formu prostfednictvi mezi Bohem a clovekem. Iako dobrovolna potfeba duse zustava vsak i zde soucasti "pastyfske pece" (i kdyz je zak!. rovinou z. vyznani cloveka ze svych yin pfimo Bohu, uznava se i z. mezi "bratry"). ZpovMnik vykonava v podstate funkci "Iekafe duse" - jeho prostfednictvim zpovidajici vklada bfemeno svych hfichu na Boha. Knez pi'i z. nejenom udeluje odpusteni yin, ale take radi a pomaha. Pfistup veficich ke z. je dnes ovsem velmi rozdilny. Pro nekoho je ulehcenim a nepfekonatelnou potfebou, jini pfistupuji k tomuto aktu pouze z pocitu povinnosti a odhaleni vlastniho nitra druhe osobe jim cini znacne potize. Z tohoto duvodu neni kato!. kajicnik vazan na urciteho zpovMnika, na nekoho, kdo jej zna, ale muze zachovavat naprostou anonymitu, a v evangelictvi, kde je daleko vice pfedpokladem osobni z. take osobni duvera, je proto praxe z. vzacnejsi. A: confession F: confession N: BeichteI: confessione Lit: BelleS, A.: MonHni teologie. Praha 1990; BelleS, 1. akol.: Na.se vira Praha 1974; Med. O. - Tomdsek. F.: Zivot z viry. Praha 1986; viz tei --+katoIicismns, --+protestantismns, --+socioiogie miboienstvi.

VoO

z p r a vas 0 cia I n i - tez socialni prehled - periodicka publikace, ktera na zaklade dat 0 vybranych tematickych

okruzich pfehledne charakterizuje soc. situaci urCite spo!. jednotky - zeme, mesta, institucionalni oblasti, soc. skupiny - a jeji vyvoj. Z.s. podavaji popis soucasneho hodnoceni a navrhy, nekdy i prognozy smeru dalSiho vyvoje. Isou vetSinou oficialnimi dokumenty, obracejicimi se obecne srozumitelnou formou k sirsi vefejnosti s cHern informovat ji a pusobit na jeji mineni. Vychazeji obvykle z jednoduchych klasifikacnich osnov vymezujicich sfery spo!. zivota, resp. "oblasti spolecenskeho zajmu", v jejichz ramci prezentuji a komentuji soubory -tsocialnich ukazatehl (zpravidlajejich casove fady). Obsahove byvaji z.s. vazany na kategorie soc. rozvoje, soc. zmeny, zivotnich podminek, blahobytu, kvality zivota. K casto zastoupenym tematum v nar. z.s. patfi pfijmy, spotfeba a majetek obyv., jeho soc., ekon. a demogr. struktura, zamestnanost, pracovni podminky, vztahy mezi zamestnanci a zamestnavateli, pracovni konflikty, soc. mobilita, migrace, volny cas a rekreace, vzdelani, rodina a problemy jednotlivych demogr. kategorii obyv., zdravi, soc. zabezpeceni, bydleni, po lit. aktivita, vel'. bezpecnost, kriminalita, zivotni prostfedi. Noveji byva zafazovana problematika -tsocialnich siti. Data se dezagreguji podle zakl. demogr. a soc. skupin a uzemnich hledisek. Z.s. vyuzivaji existujici Udaje - vetsinou oficialni statistiky, ktere kombinuji s udaji demoskopickych a s-gickych setfeni. V nekterych zemich jsou zalozeny na rozsahlych periodickych vyberovych statist. setfenich soc.-ekon. problematiky (blahobytu, zivotni urovne). Pocatky soucasnych z.s. lze spatfovat v z.s. filantropu a reformatoro 18. a 19. st., zabyvajicich se pracovnimi a zivotnimi podminkarni delniki'I (L. Villerme, E. Buret, 1840), pomery v prom. mestech (J. Aikin, 1795), Ch. J. Booth, 1891-1903), ve veznicich (J. Howard, 1780). Pnspevkem tohoto druhu bylo analyticke schema navriene F. Le Playem (1862) pro studium soc. situace rodin v ruznych spolecnostech. Funkci z.s. plnila ruzna soc. statist. kompendia. Vlastni z.s. se zacinaji publikovat od pocatku 70. !. K nejvyzn. patfi fr. Donnees Sociales (od r. 1973), brit. Social Trends (od r. 1970) a svedske z.s., vydavane pod roznymi tituly od r. 1975. V Ces. republice dosud plni funkci z.s. bezne statist. rocenky. Pokus 0 vydani samostatne z.s. byl ucinen v r. 1979 v Polsku, v Madarsku byla vydana prvni z.s. v r. 1992. V z.s. se postupne stale vice prosazuji longitudinalni data z periodickych vyberovych setfeni a panelu a tzv. subjektivni data, zvyraziiuje se anaIyticka funkce, z.s. vychazejici ze s-gickych interpretacnich schemat, resp. modehi soc. zmeny. (Viz tez -tstatistiky.) A: social report F: rapport social, renseignement social N: Sozialbericht I: rapporto socia Ie

Lit.: lllller. M. - Foret. M.: Socialni ukazatele. Praha 1980; Soziale Indikatoren-Konzepte und Forschungansatze, vol. I-VI. Frankfurt a. M .. New York 1974-1978. Cas.: Social Indicators Research. 1974.

III

z p r a v a v y z k u m n a - dokument obsahujici vysledky provedeneho s-gickeho vYzkumu. Struktura ani obsah z.v. nejsou pevne dany, nicmene musi spliiovat nektera zakl. kriteria. Krome vysledku ziskanych v prubehu vyzk. akce musi z.v. obsahovat i Udaje, ktere umoziiuji zhodnotit kvalitu techto vysledku, jejich spravnost, adekvatnost provedenych generalizaci, vypovidaci schopnost apod. Nemela by chybet teor. vychodiska, vychozi hypotezy, alespoii zakl. udaje 0 pouzitych metodach a -tvyzkumnych mistrojich vcetne zhodnoceni jejich uCinnosti. Pro posouzeni kvality pi'edlozenych vysledku je dulezita i charakteristika zkoumane populace, jeji -treprezentativita, udaje o doM terenniho sberu dat, 0 moznem zkresleni vysledku apod., resp. 0 -tvalidite. Konkretni forma z.v., vzajemny pomer jednotlivych uvedenych casti zavisi na charakteru provadeneho vyzkumu, na zvyklostech VYzk. instituci i pozadavcich zadavatele vyzkumu. Zadavatel vetsinou pozaduje strucnou, srozumitelnou a pokud mozno jednoduchou informaci, pozadavky vM. s-gicke z.v. naopak casto smefuji k obsahlym a slozitym zpravam, narocnym na porozumeni. Tento rozpor se nekdy fesi zpracovanim dvou i vice z.v. Casti i cele z.v. byvaji pnmo pUblikovany nebo se stavaji podklady pro publikace, na kterych by va posHena slozka s-gicke -tinterpretace vysledku vyzkumu na ukor metodo!. analYz. A: research raport F: rapport de recherche N: Forschungsbericht I: rapporto di ricerca Lit.: viz --+metodoiogie socioiogicka.

FoV zpuso b

0

bzi vy viz zpusob zivota

z pus 0 b z i v 0 t a - tez zivotni zpusob - pojmy pouzivane v s-gii zvl. k postizeni rozmanitosti konkretnich, hist. se vyvinuvsich, relativne stabilnich forem lidskeho -tzivota a soucasne k postizeni jejich souvislosti, tj. toho, jaky tvofi celek, jak vzajemne pus obi na svoji obnovu a zmenu. Pojem z.z. se chape nekdy jako synonymum -tzivotnmo styiu, nekdy jako pojem sirsi, s jinymi vyznamovymi akcenty. Ve z.z. byva pfedevsim hledano specifikum vztahu -tspoiecnosti a -tindividua, z ceho konkretni zivotni formy prameni a jak pusobi na stabilitu a vyvoj spolecnosti i jedincu, nakolik a v cern jsou zivot spolecnosti a jedincu komplementami. K z.z. se uzce vaze pojem -tpodminky zivota. V puvodnich i elementamich vyznamech heine feCi oznacuje z.z. kazdodenni, ustalene, soukrome 1449

zrani socialni

zpusob zivota konzumni

zvyklosti, obyceje a sklony zaklactajici typicke formy soc. interakce a podmiiiujici vzorce prostoroveho chovani, vyber soc. prostfedi i strukturu vyuziti casu, pfijmu a vydani. Pojem je vztahovan k jednotlivci i spolecnosti (a tedy i skupinam) a rna obvykle latentni hodnotfei aspekt. Hovofi se napf. 0 zdravem, pohodlnem, pfiZivnickem, delnem Ci take "americkem" apod. z.z. (viz tez -tcharakter narodni). V tomto vymezeni vstoupil pojem i do fady spo!. a pm. ved. Pfistupy ke z.z. muzeme v zasade rozlisit na empir.-teor. a normativni, z nichl zejm. ten druhy rna pomeme dlouhou tradici, zakotvenou hluboko v anticke a nab. kultufe. Smefuje k odliseni spravnych, normam a hodnotam odpovidajicfeh z.z. od tech, ktere jsou nespravne, nezadouci, zavrzenihodne, popf. trestuhodne. Toto pojeti si udrzuje stale kontinuitu; v 60. !. bylo vlivnym proudem uvnitf marx. s-gie. Ve vychodoevrop. zemich se timnto zpusobern postuloval a zkoumal tzv. socialisticky zpusob zivota. Teor.-empir. pojeti z.z. se zacalo formovat od konce 17. st. v souvislosti s konstituovanim ved. statistiky a s analyzou socialnich problemu (viz tez -tmerkantilismus, -tfyziokratismus a -tkameraIistika). Klasicka dila z teto oblasti se koncentrovala na exaktni popis zivotnfeh podmfnek (pracovnich, rodinnych, technol., financnich, pnlvnich) jak nejchudsich vrstev obyv. (tovarnfeh delniku, vydedencu, zebraku), tak vrstev s extremnimi formami luxusu a demonstrativni, asoc. spoti'ebou. Pojeti z.z. jako soustavy zivotnfeh podminek rna i dnes v s-gii sve pi'ivrzence, v jeho tradici pokracuje zejm. hnuti socialnich ukazatelu a -tkvaIity zivota. Vyrazem doznivani -ttradicnlho spolecenstvije pojeti z.z. blfzke rus. "byt", cozje pojem oznacujici komplex Cinnosti, zvyklosti a obyceju, jakoz i prvku mater. a duchovni kultury, charakterizujicich zivot ruralnfeh spolecnosti ci pospolitostL V marx. s-gii meta toto pojeti dilci vliv do pocatku 70. I. Svebytne byl pojem z.z. aplikovan napi'. v soc. geografii - jako unifikovany, funkcionalne organizovany a strukturovany vzorec (pattern) zivotnich aktivit tvoi'icich jactro zivota spolecnosti, osu, kolem niz se vse pohybuje. Obsahem spiSe odpovidal uzsimu pojmu zpusob obzivy a charakterizoval vzdy urCitou kulturu, pospolitost ci region. Fr. geogr. skola uzivala pojem "genre de vie" od r. 1911, kdy jej do odborne literatury uvedl P. M. Vidal de fa Bfache. Tento pfistup je stale zivy zejm. v kulturni geografii a v regionalismu. Sociologie zpusobu zivota (resp. s-gie zivotniho stylu) rna teor. koi'eny v diIech M. Webera (napi'. v jeho pojeti statusovych skupin, ohranicenych svym zivotnim stylem), G. Simmefa, A. Adlera, ale take T. Parsonse apod. S-gicky vyzkum z.z. se casto skryva za jinymi typy vyzkumu, napi'. kvality zivota, volneho casu, soc. stratifikace apod. Marx. pojeti z.z, promftajici se do ces. s-gie

1450

v 70. a 80 I., bylo postaveno na -tekonomickem determinismu. Jadro uvah tvonla analyza vazeb mezi -tspolecenskoekonomickou formaci a konkretnim zivotem Iidi (G. J. Glezerman). Soucasne byl z.z. pragmaticky analyzovan v dilcich oblastech spol. zivota (v oblasti prace, spotfeby, bydleni, struktur volneho casu, ucasti na fueni). Analyza z.z. v ces. s-gii smei'ovala v tomto duchu k zodpovezeni nasledujicich 4 otazek: 1. na cern jednotlivec, soc. skupina, tfida Ci cela spolecnost zakladaji svuj zpusob obzivy; 2. s jakym efektem jsou diferencovane schopnosti, pfedpoklady a zdroje zhodnoceny (jake typy lidi dosahuji v danem spol. systemu uspechu); 3. do jakych typu vztahu se v tomto procesu zhodnocovani dostavajednotlivec ci soc. skupina, vrstva, tfida; 4. jak se cely tento proces odrazi ve vedomi lidi, ve volbe strategii pi'eziti, uspechu apod. Jednim z empir. vysledku techto zkoumani je poznatek, ze z.z. se vyznacuje znacnou setrvacnosti, jeho konkretni podoba je i v obdobich prudkych soc. zmen vysledkem symbi6zy stareho a noveho. A: way of life F: mode de vie N: Lebensweise I: modo di vita Lit.: Bourdieu, P.: Distinction. London 1984; Kung, E.: Arbeit und Freizeit in der nachindustriellen Gesellschaft. Tiibingen 1971; Liidtke, H.: Expressive Ung1eichheit - Zur Sozio1ogie der Lebensstile. Op1aden 1989; Scardigli, V.: L'Europe des modes de vie. Paris 1987; Sobel, M. E.: Lifestyle and Social Structure. Concepts, Definitions, Analyses. New York 1981; Ruzicka, R.: Kategorie zpusobu zivota v poznani dialektiky spolecenskeho rozvoje. Sociologick.y casopis, 16, 1980, C. I; Tolstych, V. 1.: Obraz zizni. Ponjatije, reafnost, problemy. Moskva 1975; Vidal de la Blache, P.: Les genres de la vie dans la geographie humaine. Annales de la Geographie, 1911; Zablocki, B. D. - Kanter, R. M.: The Differentiation of Life-styles. Annual Review of Sociology, 1976.

Lin, RitZ

zpusob zivota konzumni - pojem oznacujici -tzpusob zivota zalozeny na vysoke urovni -tspotreby a jeji vysoke hodnote pro cloveka a spolecnost. Tato obecna inklinace byva take nazyvana -tkonzumerismem. Kritici z.z.k. v teto souvislosti zduraznuji rozsifeni zboznich vziahu do vsech oblasti lidskeho zivota a z toho vyplyvajici spec, zpusoby -todcizeni, to, ze jde 0 zpusob zivota, v nemz -tpenize hraji roli vseobecneho ekvivalentu (ke koupi a na prodej je vlastne vse: laska, cest, pravo, moralka, pfirodni i lidske zdroje, zdravi i nemoc). Z.z.k. akcentuje na jedne strane -tchudobu, na strane druhe -tbohatstvi, luxus. Byva povaZovan za hist. pfechodnou fazi, ktera rna sice depersonalizacni ucinky, ale soucasne, pfes oblast masove spotfeby a zevseobecneni jejfeh narocnych standardu, vytvaI'i nezbytne podminky pro dalSi humanizaci cloveka. Kriticky pohled na z.z.k. je obsazen jiz v Ekonomicko-filozofickych rukopisech K. Marxe (1844), najdeme jej ale i u pfedstavitelu frankfurtske skoly, freudomarxismu, neofreudismu a surrealismu ve 30, a 40. !. 20. st.

(napf. W. Reich, u nas zvl. B. Brouk, K. Teige, K. Honv1c). Ucelene fil. a s-gicky byl vsak pojednan az v 50. a 60. I. H. Marcuse ve sve knize One-Dimensional Man spojuje kritiku z.z.k. se svou celkovou kritikou rozvinute industrialni spolecnosti, s jeji -trepresivni toleranci (viz tez -tclovek jednorozmernY). Obdobne a jeSte podrobneji kritizuje konzumni orientaci E. Fromm v souvislosti se svou koncepci kapitalismu, odcizeni cloveka i jeho vlastnosti a orientaci. Spolecnost "byt" rna za ustfedni bod cloveka, spolecnost "mit" se toci kolem veci. Konzument je "vecny kojenec", touha "mit" plodi pasivitu a take touhu po moci a zavislost na moci. Zatimco fada eticky zamei'enych autorU spojovala kritiku z.z.k. s hlasanim -taskeze a hodnot -tprotestantske etiky,jini svou kritiku motivovali programovym -thedonismem, nutnosti osvobodit cloveka od omezeni, ktera mu spolecnost uklada. B. Brouk ve sve knize Lide a vici (1947) broji nejenom proti tern, ktefi ze spotfeby a "veci" Cini fetis a nechavaji se jimi ovlactat, ale i proti tern, ktefi jimi pohrdaji, strani se jich, potlacuji majetnicke "pudy", vidi v pozitku hfich. Do protikladu ke z.z.k. klade zivot orientovany na maximalizaci prozitku, blazene uzivani pi'edmetu i pfijemnosti zi vota, mezi nez pam nejenom jidlo a piti, ale i bohaty sexualni zivot, cestovani, rozkosnicke rnrhani casem, bohate soc. kontakty. Moznosti pro realizaci tohoto zivotniho stylu vsak nenaIeza ani ve vyspelych kap. zemich, ani v SSSR, ktery podle neho propadl industrialismu a okouzleni masovou spoti'ebou. Krajne nedutklivou koncepci vuci vysoke urovni spoti'eby mel maoismus, ktery ovlivnil v 60. a 70. I. i zap. mysleni. Radikalni nazory nalezajici svoji oporu v spec. subkulturach typu -thippies se spojuji s technokratickou kritikou z.z.k., ktera zdfuaznuje objektivni danost racionalnfeh standardu spoti'eby v ruznych oblastech zivota (zejm. vsak ve spotfebe potravin a v bydleni) a nutnost racionalniho vyuzivani surovin a energii. Ekologicky orientovani vedci (viz -tRimsky klub), ale i liberalni hlasatele spolecnosti blahobytu a pfibuznych koncepci (J. K. Galbraith, G. P. Friedmann) zduraznuji nutnost pfedstihu celospol. spotfeby pfed spotfebou osobni, nutnost regulace spotfeby i usili 0 novou spotfebitelskou moralku. V soucasnem z.z.k. vidi zdroj masoveho plytvani a nebezpeci pro lidstvo jako celek. V s-gii je z.z.k. stale vice a vfee traktovan bud jako problem kvantity spotfeby (podminene masovosti a strojovou vyrobou), nebo ryze eticky jako otazka spravneho ci nespravneho zamereni kultury a civilizace. Rada autoru (G. P. Friedman aj.) varovala byvale social. zeme pfed aplikaci standardu masove kultury a spotfeby. Vevrop. social. zemfch nebyla ovsem nikdy zapomenuta Marxova myslenka z Kritiky gothajskeho programu 0 komunismu

jako spolecnosti, v niz bohatstvi potece plnym proudem a otevfou se nevycerpatelne zdroje dynamizace spo!. rustu. Rust zivotni urovne lidu byl proklamovan jako vyzn. spo!. cil. Jen ojedinele byly hlasany nazory (v Ceskoslovensku napf. na sklonku 60. !. A. 1. Liehmem, pozdeji nekteryrni radikalnimi ekologisty), ze je tfeba rezignovat na ekon. rust a vysokou uroven spotfeby a klast duraz pfedevsim na kulturu, volny cas a kultivaci kaZdodennosti. Pfevladala a pI'evlada snaha hledat alternativni modely vysoke konzumni urovne, ktera nebyla zatim uspesne zavrsena. A: consumerism F: mode de vie de consommation N: Verbrauchslebensweise I: modo di vita consumista Lit.: Fromm, E.: Haben oder Sein. MUnchen 1979; Motasov, P. V.: Svet spoti'eby pro a proti. Praha 1981.

Lin, Urb

z ran i soc i a I n i - proces soc, dospivani, interiorizace, aktivniho osvojovani spo!. hodnot, norem a vzorcu chovani u -tmladeze. Vliv spolecnosti na dospivajiciho jedince je zprostI'edkovan rodinnym zazemim, skolou, zajmovyrni institucerni, ale i skupinarni vrstevniku aj. Tlak jednotlivych faktorU nemusi byt souhlasny, muze byt i protikladny. Z.S. je vyslednici veskereho spo!. pusobeni a je ovlivneno i osobnostnirni rysy mladeho cloveka, jeho inteligenci, citlivosti k soc. okoli, schopnosti adaptability. Soc, skupiny, v niehz mlady clovek soc. zraje, se ovsem v tomto procesu take vyvijeji. Na pocatku z.s. se hranice sveta dospelych jevi jako pevne a lze se v nieh pohybovat pouze v rolich ditete, Postupne jsou tyto hranice mene strnule a vytvareji se pi'echody, jimiz muze dospivajici v nekterych rolich pronikat do sveta dospelych. Tyto pI'echody jsou stale sirsi, spolecnost se rozevira a na konci obdobi z.s. je clovek cele, vserni svymi rolerni ve svete dospelych. Soc. zralost se projevuje relativne stabilizovanym hodnotovym systemem, identifikaci s normami urcite spolecnosti a take relativne stabilizovanym chovanim. V procesu z.s. postupne zanikaji prvky detskeho chovani. F. Kahuda studoval kvant. metodarni trendy z.S. jedince a skupiny. Prunik klesajicich a rostoucich tendenci je "uzlovym bodem" soc. rovnovahy mladeho cloveka, resp. jeho vekove skupiny. Uzlovy bodje geometrickym obrazern kvantitativni miry soc. zralosti, kterou F. Kahuda nazval socialnim kvocientem (SQ), Na z.s. lze pohlizet take jako na pohyb mladeze smerem ke spolecnosti, jeji spo!. zaclenovani prostfednictvim urCitych soc. skupin, instituci, -tvychovy, Konecnym cHern je splynuti se spolecnosti, coz je z individ. hlediska stav -tdospelosti, ze spo!. hlediska zruseni hranice mezi konkretni mladdi a spolecnosti. Proces z.s. se plynule a cyklicky opakuje, v danem okarnziku existuji v dane spolecnosti ruzne vrstvy mladde, z nichz kazda je v jine fazi vrUstani do spolecnosti. V tom-

1451

zrcadlo socialni

"zelezny zakon oligarchie"

to pohybu mladez meni svuj soc. status, ziskava nove role, vznikaji ale i nove pozadavky a stimuly k z.s. lednim z vysJedku z.s. je i pohyb spolecnosti ve smyslu rozevirani a uzavirani se vuCi mladezi ave smyslu vyvoje cele spolecnosti. Vyvoj spolecnosti dynamizuje zejm. konfliktni z.s. Lze studovat i z.s. z hlediska diferenci mezi soc. skupin ami stejneho veku v casovem odstupu. Diference jsou patme i v generacnim fezu danou spolecnosti. Lze nalezt vrcholy -+zivotnmo cyklu, promitajici se do struktury spolecnosti. Tzv. mlada generace je charakterizovana spol. aktivitou poznamenanou soc. nezralosti, ale i snahou (casto radikalni) prosadit ve spolecnosti vlastni hodnoty a aspirace. V dalSi zivotni fazi je sPol. aktivita utlumena zakladanim rodiny a profesionalnim startem. K druhemu vrcholu generacni aktivity dochazi ve stfednim veku. Tento vrchol jiz nemiva charakter spol. revolty, ale vychazi z ideove vybavy ziskane v mladi, v obdobi z.s. Modifikace zivotnimi zkusenostmi a znalosti ucinnych soc. mechanismu muze ovsem vest k popi'eni teto puvodni vybavy. V sirsim vyznamu Ize z.s. chapat jako permanentni proces, probihajici po cely lid sky zivot. V tomto vyznamu se prakticky pfekryva s terminem socializace stirn rozdilem, ze u z.s. se pfedpoklada trajektorie detstvi-dospelost, kterou Ize ovsem chapat nejruznejsim zpusobem. Krome F. Kahudy, ktery vychazel z praci A. Fischera a E. Dolla, se v Ceskoslovensku problemem z.s. zabyval po 2. svet. valce A. Ju-

rovskj. A: social maturation F: maturation sociale N: sozialer Reifungsprozess I: maturazione sociale Lit.: Doll, E. A.: The Measurement of Social Competence. Mineapolis 1953; JurovskY, A.: MliideZ a spoleenost. Bratislava 1974; Kahuda, F.: Kvocient socialni zralosti v socialni ontogenezi cloveka. In: Sbomik vedeckych praci Ostavu socialniho vyzkumu mladeze a vychovneho poradenstvi. Praha 1969; Sak, P.: Socialni vyvoj mladeze. Praha 1985.

Sak zrcadlo socialni viz percepce socialni z V y k - ustaleny zpusob vykonavani Cinnosti nebo mysleni, resp. -+vzor chovani rozpoznatelny v opakovanem, rutinnim poCinani. Z. vznika castym opetovanim urciteho ukonu, ktere muze byt dobrovolne, dane okolnostmi i vynucene. VetSinou se vztahuje ke kazdodennim, Mznym aktivitam. V psychol. smyslu usnadnuje jejich vykon, protoze odstranuje proces staleho rozhodovani, volby mezi ruznymi altemativami (viz -+chovani navykove). Protoze pfi vykonavani zvykovych Cinnosti hraje znacnou roli podvedoma slozka a tyto Cinnosti byvaji ritualizovany, odklani se z. nekdy od bezprostfedniho ucelu, stava se jakoby samoucelnym, vetSinou vsak ph tom plni zastupnou roli (uklidneni, soustfedeni, vyplneni casu atd.). Z. nejsou pouze individ., psycho\' zalezitosti. Rada z nich pfedstavuje

1452

ustalene vzory chovani, ktere si jedinec osvojuje v procesu -+socializace. Mohou byt charakteristickymi prvky dane kultury, projevem Ci transformacijejich hodnot, norem, instituci, mohou se spojovat v konfigurace typicke pro danou kulturu, v -+kulturni vzory. Rozsiruji se -+mipodobou, mohou difundovat do jinych skupin, kultur, v zasade jsou vsak rysem postojove uzavrenosti (viz -+otevrenost a uzavrenost postojova). Nektere z., zejm. ty, ktere se vyskytuji v kazdodennim zivote, nemaji spec if. soc. nositeIe, jine se vazi k un::ite roli (profesni, rodinne, v mistnim spolecenstvi). Takove z. nemusi byt fixovany psych. do te miry, aby se po ukonceni role staly nutkavym chovanim. To, co je z hlediska daneho spolecenstvi kult. navykem, muze byt z individ. hlediska pouze soc. vynucenym, docasne akceptovanym vzorcem chovani. Ocelovost zvykoveho chovani muze byt vazana nikoliv na individuum, ale na instituci, i kdyz v pozadi teto vazby je obecny konsensus s touto ucelovosti. Z. jako charakteristiky skupiny, 10kalni komunity, spolecnosti byvaji v ces. jazyce nazyvany -+obyceji, ale tel. zvyklostrni a -+rnravy, i kdyz nejde o presna synonyma. Zkoumani z. v jejich soc.-kult. rozmeru je typicke pro soc. a kult. antropologii, i kdyz je predmetem i s-gickeho studia (zejm. v -+kornunitnich studiich, pfi zkoumani de- , viantnich skupin, v s-gii -+kazdodennosti). Podle nekterych autoruje studium z. v kontextu soc. vztahii (custom) pfimo zakladem antropol. pfistupu. B. Malinowski kladl duraz na bezprostredni pozorovani z., ktere podle neho nejsou podchytitelne jinou technikou nez -+pfirnyrn pozorovanirn (Argonauts of the Western Pacific, 1922). Z. vidi organ icky propojeny v retezce slozitych soc. transakci (Crime and Custom in Savage Society, 1926). W. G. Sumner (1906) polozil duraz na obyceje, resp. folkways, ty vsak odvozoval od "malych, casto opakovanych aktu", formujicich se do individ. a skup. z. RozliSeni obyceju a z. je nekdy povazovano za spekulativni, resp. zbytecne, termin z. se pouziva i ve vyznamu obyceje. Z. se obecne chapou jako dulezite distinktni znaky kultur, resp. -+10kalnich kultur, ktere se formuji ve vzajemnych vazbach a vytvareji koherentni celky. F. M. Keesing nazyva kulturu "specifickou zvykovou tradici". Vyzn. roli ve vytvareni kult. vzoru pfisuzuje z. R. F. Benedictova. Problemem a ukolem kult. antropologie je podle mnohych auton'i nalezat, rozpoznat z. Ale napf. F. Barth namita, ze to, co pozorujeme, nejsou Z., ale "pfipady" (cases) lidskeho chovani, pfipady voleb chovani. Kategorie z. bezesporu predstavuje urcitou abstrakci. Pojmenovani z. pi'isuzuji antropologove vetsinou zpusobu chovani, ktery se castym (dlouhodobym) pozorovanim rozpozna u velkeho poctu clenu skupiny a ktere Ize vyjadfit modelove.

A: custom F: couturne N: Gewohnheit, Brauch, Sitte I: abitudine Lit.: Beattie, J.: Other Cultures. 1964; Benedict, R.: Pattern of Culture. New York 1950; Keesing, F.: Cultural Anthropology, the Science of Custom. 1958; Sumner, W. G.: (1906) Folkways. Boston, Mass. 1940; viz tei

->vzor kuIturni.

Vod

zvyklost viz rnravy, obycej, stereotyp zivotni, zvyk

zak - objekt vychovneho a vzdelavaciho pusobeni -+ucitele a vetSinou i vzdelavaci instituce, nejcasteji -+skoly. V sirsim smyslu pojem z. zahrnuje pojmy -+student a -+uceii, i kdyz forrnalne byva termin z. vyhrazen jen pro urCity druh skol, v ces. zemich napi'. pro ucastniky povinne skolni dochazky (pfechodne platil i pro posluchace stfednich skol). Pro s-gii je dulezite, ze z. je spo\. role, jejiz vyznam je umemy vyznamu -+vzdelavani, ze na z. je aplikovan nejvyrazneji system -+odrnen a trestu a zez. vytvareji specif. komunity, v nichz lze zjiSiovat sociometricke vazby, autoritativni osobnosti, miru a formy napodoby, ostrakizaci apod. Temito otazkami se zabyva -+sociologie vzdelani. Vyzkumy z. sleduji vetSinou pedagogicke a psycho\. cile. A: pupil F: eleve, ecolier N: SchUler I: allievo, alunno

CeV z a r g 0 n viz dialekt, slang "ze Ie z n y z a k 0 n rn zd 0 v y" - vyjadfeni pfedstavy, ze prumema vyse mzdy nutne a bezpodminecne osciluje kolem hodnoty zajistujici reprodukci zvykem danych zi-

votnich podminek. -+Mzda je funkci poptavky po praci, pracovni sile, vyse mzdy pak je dulezitym regulitorem porodnosti. Vyssi mzdy maji za nasledek rust porodnosti, ktera stJacuje mzdu na pfedvidanou uroven. D1ouhodoby pokles mezd pod tuto uroven vede ke snizeni porodnosti ci poklesu kvality pracovni sHy a k opetnemu pozvednuti mezd na ocekavanou uroven. Vzhledem k tomu, ze v modelu jedinou "volnou promenou" je pfedstava 0 obvyklych zivotnich podminkach, nemaji podle koncepce "z.z.rn." vyznam ani stavky, ani spotfebni druzstva ci jine formy boje za ekon. pozadavky, ale pouze polit. boj a apel na stat jako pfedstavitele kolekt. yule, ktery muze menit pfedstavy 0 zivote. "z.z.rn." formuloval F. Lassalle. Byl osHe kritizovan K. Marxem (napf. v Kritice Gothajskeho programu), protoze v marxismu je mzda urcena hodnotou pracovni sily, tedy hodnotou prostredku nutnych k jeji reprodukci, a hodnota pracovni sHy je hist. kategorii spoluurcenou bojem del. tfidy. Podle F. Mehringa se "z.z.rn." stal v marxismu elastickYm. Ze s-gickeho hlediskaje zfejme, ze demogr. procesy nejsou jednoduchou odezvou rnzdovych pomeru a samotny jejich charakter neumoznuje, aby sehraly roli vseobecneho regulatoru mzdovych pomeru (i diky nesoumeritelnosti ekon. a demogr. cyklu). "z.z.rn." rna dnes jen hist. vyznam a je prikladem raneho s-gicko-ekon. modelovani reprodukce soc. procesu. A: "iron law of wages" F: "loi d'airain des salaires" N: "eisernes Lohngesetz" I: "Iegge ferrea dei redditi" Lin "zelezny zakon oligarchie" - (oligarchie z fec. oligos =maloktery) - pfedstava, ze ve vsech lidskych organizacich pusobi mechanismy a tendence, ktere nutne vedou ke vzniku -+oligarchie jako mocenske struktury. Pravidlo zformuloval it. sociolog R. Michels v r. 1911. leho pusobeni spojoval zejm. s polito stranami a odborovymi svazy a na jejich prikladu se take snazil jej demonstrovat. Pod oligarchickymi tendencemi cili oligarchizaci organizaci chapal to, ze kazda organizace se deli na vedouci mens inu a vedenou vetsinu, pncemz 0 vsech klicovych otazkach rozhoduje mensina, na nil. vetSina nema podstatny vliv, a vUdcove pi'estavaji byt sluzebniky -+masy. Podle Michelse je uvedena tendence jako hluboce aristokraticky rys neoddelitelnou, imanentni vlastnosti kaide organizace; pusobi nejen v konzervativnich polito stranach, pro nezje oligarchizace typicka a kde rna nezakrytou podobu, ale take v deL a revol. stranach, jei svym puvodem a svymi snahami tyto tendence popiraji a vznikly proti nim. Michels uvadi tyto hlavni pficiny oligarchizace: 1. vudcove jsou sice voleni na masovych shromazdenich clenu, tato shromaZdeni rozhoduji i 0 nekterych duleiitych otaz-

1453

zena

zeny v sociologii

kach, masa vsak nejednou podleha demagogum, kten snadno dosahuji svych cilu, jez jsou casto v rozporu se zajmy vetsiny; 2. masa se da snadno ovladat, podleha emocim, cini iracionalni rozhodnuti, rna oslabeny pocit zodpovednosti, ale nejzavaznejsi je, ze z Ciste tech. duvodu nemuze uplatnovat svou suverenitu; 3. velka shromazdeni neumoznuji seri6zni vymenu nazoru, fada ucastniku neni vybavena znalostmi umoznujicimi vzajemnou diskusi; 4. zvoleni vudci si postupne cini narok na dozivotni vykonavani funkci, coz se stava beznym a dodrzovanym zvykern a nakonec i pravem; 5. jestlize se toto pravo vUdcum odepfe, hrozi okamzite demisi, a tim si vynucuji dalSi setrvavani ve funkci; ten to postup je velmi uCinny a konci zpravidla vUdcovym vitezstvim; 6. masy maji bezmeznou potfebu byt vedeny, cozje tendence v polit. stranach vsech zemi, i kdyz neni vsude stejne silna diky hist. a narodnostnim okolnostem (zvI. silna je v Nemecku, kde ji podleha i proletariat); 7. masy maji tendenci projevovat vUdcum, kten je reprezentuji, chrani a obhajuji a kten v dusledku toho jsou mnohdy pronasledovani a trpi, vdecnost a vUdcove tuto svatozar mucedniku vyuzivaji, zadaji za to od mas poslusnost, coz je vhodny prostfedek vlady a vyboma pUda pro dalekosahle pozadavky; 8. masy chovaji vuci vUdcum poverecnou uctu zejm. pro jejich vzdelani (v masachje hlubokY pud osobniho uctivani a potfeba zboznovat), to u vUdcu vyvolava nesmimou domyslivost a velikasstvi, ktere zase zpNne pusobi na masy a vyvolava u nich jeste vetS! obdiv; 9. v kazde organizaci se postupne nutne vytvari hierarch ie, jez je vysledkem tech. potfeb a nejpodstatnejsi podminkou jejiho fungovanl. Michelsova pfedstava mechanismu oligarchie vychazela z sirsi hist. perspektivy, pod Ie niz spoI. organizace prochazi vyvojem od tyranskych forem vlady k demokracii a pote opet k oslabovani demokr. principu a narustani vlivu vUdcu. Koncepce "z.z.o." ziskala rychle znacnou popularitu, zejm. u konzervativnich teoretiku (v Cechach napf. u J. Mertia). Byla vsak tez silne kritizovana, zejm. pro hist. omezenou zkusenost, ktera vedla k formulaci "z.z.o.", pro nezduvodneny pfedpoklad, ze ve vsech organizacich nutne musi pusobit uvedene determinanty oligarchizace. Nicmene problemy spojene s kontrolou profesionalnich aparatu polit. stran a jejich reprezentantu jsou stale pociiovany jako zavazne, a proto je dilo R. Michelse v techto souvislostech stale komentovano a diskutovano. A: "iron law of oligarchy" F: "Ioi d'airain de I'oligarchie" N: "eisernes Gesetz der Oligarchie" I: "Iegge ferrea dell' oligarchia" Lit.: Michels, R.: Strany a vUdcove. K sociologii politickeho stranictvi. Praha 1931; Wiatr, J. J.: Socjo1ogia stosunk6w politycznych. Warszawa 1977.

Sed

zen a - pojem, ktery v s-gii vystupuje stejne jako pojem -'muz nejcasteji jako tridici demogr. znak (viz tez -'pohlavi), ale zkouma se i jako vyzn. soc. -'role, pfedevsim v souvislosti se -.sociologii rodiny, mene jiz jako spec. role v -'delbe prace a ve vef. zivote (viz tez -.gender, -'otazka zenska). Soc. role a postaveni z. uzce souvisi se specifikami zenske -'osobnosti, resp. s nazory na ne. Tato specifika prostrednictvim ved. poznatku i obecnych hist.-kult. tvarovanych pfedstav vytvareji -'imago z. v te ktere spolecnosti. V diferencialni psychologii byly zkoumany psych. rozdily mezi dospelymi muzi a zen ami a na tomto zaklade byl vytvofen pojem feminita (z lat. femineus = zensky) a pojem feminni osobnost, oznacujici jedince s charakteristickym syndromem zenskych vlastnosH, k nimz patfi zejm. esteticke zajmy, vetSi emocni vzrusivost, expresivnost a labilita (J. P. Guilford, 1959). Muzske znaky v zenske psychice (tzv. maskulinni rysy) souviseji s vyssi hladinou muzskych pohlavnich hormonu v krvi a projevuji se i telesnymi pnznaky, mohou vsak byt i dusledkem chlapecky orientovane rodinne vychovy, odmitnutim role z. Nektere psych. zvlastnosti z. se zduraznuji jiz v bibli. Nazory na bioI. i psych. menecennost z. se vyrazne projevovaly ve stfedoveku, ale i mnohem pozdeji; teorii 0 psych. a fyzicke menecennosti z. ve srovnani s -'muzi vypracoval napf. O. Weininger (1916), ale i jinl. Tyto nazory se vsak ukazaly zcela neudriitelne, neboi napf. z. zap. populaci se dozivaji v prumeru delSiho veku nef muzi a nebyly take zjisteny zadne rozdily v prumeme vysi -'inteligence muzu a z. Existuji vsak rozdily v rozlozeni hodnot inteligence (napf. vice muzu rna nadprumemou inteligenci, ale tvofi take vetsi pocet slabomyslnych) a ve zvlastnostech nekterych slozek inteligence (G. Heymans, 1910). Nebyly zjisteny ani rozdily v intenzite agresivity, ale zenska -'agrese je skrytejsi, i kdyz rna spiSe verbalni podobu intrikovani (vysledky techto vyzkumu vsak nejsou jednotne). Mnoho pozomosti bylo venovano zvlastnostem zenske -'sexuality a jeji interpretaci z hlediska -'psychoanalyzy (napf. H. Deutschovd, 1947), byla zduraznovana silna zavislost zeny na bioI. roli -'matky (F. Campione, 1941), projevujici se v extremnich pnpadech komplex em "vceli kralovny". Vztahy mezi z. a -'kulturou se siroce zabyvala K. D. Horneyova (r. 1926 a pozdeji): vsimala si zejm. "neuroticke potfeby lasky" u z. v podminkach soucasne zap. kultury, ale i "uteku od zenskosti" a ruznych forem "strachu pfed zenou", ktere vystupuji v fade kultur jako paradoxni vztah mezi zenou jako "zosobnenou slabosti" a zenou jako "nebezpecnou bytosti". Jini se pokouseli vysvetlit empir. zjiStenou vetSi uzkostnost zen a castejsi odmitani vlastni (zenske) role ve srovnani s muzi. Bio!. a psych. kom-

ponenty z., resp. jejich vice Ci mene rozdilny charakter ve srovnani s muzi, byvaji v patriarchalne koncipovane spolecnosti naseho typu bucf pfecenovany, nebo podcenovany (casto oboji soucasne), na coz navazuje nerovnopravne postaveni z. i nasilne stirani rozdilu mezi muZi a z. (viz tez -'emancipace). Spo!. postaveni a role z. u pnr. narodu byvaji vymezeny jednoznacne a trvale, a to predevsim na bazi soc.-kult., nikoli bioI. (viz -'pfibuzenstvi). A: woman, female F: femme N: Frau I: donna

beni nekolika zen, ktere pfimo ovlivnily s-gicke mysleni, zejm. Madame de Stat!l, jejiz prace 0 literature ve vztahu k soc. institucim (1808) je pokladana za vychozi spis s-gie literatury, a brit. autorka Josephine Butlerovd, ktera se poprve systematicky zabyvala fenomenem prostituce. Mezi tzv. "founding sisters" (termin "founding mothers" Deeganovd odmita pro emocionalni konotaci pojmu materstvi) s-gie vubec, nejen s-gie feministicke, patti pfedevsim Harriet Martineauova, ktera do USA uvedla ve svem prekladu a zkraceni Comta a ktera sepsala obdobny s-gicky ceLit.: Pospiszyl, K.: Psychologia kobiety. Warszawa 1978; viz tez ->sociologiezeny. stopis po am. spolecnosti jako A. Tocqueville. V r. 1887 Nak byl udelen vubec prvni doktorat v oboru s-gie, a to zene zen y v so ci 0 log ii - tema, ktere nabyva na vyznamu Rose Firestoneovena univerzite ve Woodstemu. V tomto v souvislosti s ustavenim a rozvojem -.feministicke so- obdobi pusobila take Charlotte Perkins Gilmanovti, ciologie jako specif. s-gickeho paradigmatu. Je nespome, autorka vyzn. prace Women and Economics (1898). Gilze s-gie se konstituovalajako "muzska veda", a to nejen manovd pouzila jako jedna z prvnich take beletristicke pov tom smyslu, ze u jejiho zrodu stali temef vyhradne mu- stupy k prezentaci sve soc. teorie, zejm. v dilech The Yelow zi, ale take v tom smyslu, ze od pocatku reprezentovala Wallpaper (1892) a v utop. novele Herland (1915). muzske videni soc. sveta, muzskou optiku. Pfedpoklad 2. Obdobi zlateho veku zen v s-gii (1890-1920): V tomexistence specif. muzske a zenske optiky nejen neni v roz- to obdobi pusobi nekolik vyzn. sociolozek, napf. Anna poru s obecnymi pfedpoklady s-gie vedeni, ale je dokonce Garlin Spencerovd, Beatrice Webbova, Marion Talbotodo te miry trivialni, ze je temef nepochopitelne, ze v kla- vd, pfedevsim vsak Jane Addamsova. Addamsovd je tvursicke s-gii vedeni obsazen nenl. Objevuje se pouze v mi- kyni osobite koncepce, jejimiz piliri jsou dye ideje - idea sogynne orientovanych dehonestujicich uvahach 0 "zenske tzv. kult. feminismu (teorie, ktera tvrdi, ze tradicne vymelogice" (napf. u nas u Emanuela Chalupneho). George zene zenske hodnoty jsou ve vztahu k obdobne vymezeRitzer tvrdi, ze s-gie az do 60. I. 20. st. nebyla ani dotce- nym hodnotam muzskym vyssi, superiomi) a tzv. kriticna feministickymi idejemi a ze "otcove zakladatele" pro keho pragmatismu (teorie vedy, poole niz zejrn. soc. vedeni specifikum zenskeho pohledu na svet, ba pro celou zen- musi byt aplikovatelne a rna byt aplikovano na reseni kazskou otazku nemeli valneho porozumenl. Existuji vsak ne- dodennich problemu). Nekolik sociolozek se etablovalo spome vyjimky - John S. Mill se v praci 0 nevolnictvi take v akademickem svete, napr. a zejm. na univerzite zen (1869) tematem utlaku zen zabyval, Engelsova prace v Chicagu. Vznik tzv. -'chicagske skoly byl silne ovlivo puvodu rodiny, soukromeho vlastnictvi a stdtu (1884) nen zen ami v Chicagu pusobicimi. se poklada za klasicke dilo, jez feministickou s-gii dodnes 3. Temne obdobi patriarchalni nadvlady (1920-1960): inspiruje, postavenim zeny se velmi casto ve svych ese- Zeny jsou postupne vytlacovany z oboru, jejich profesiojich zabyval Georg Simmel. Nadto nelze popnt vyzn .. vliv nalni uplatneni zejm. v teor. s-gii je nemozne, proto prezen na "otce zakladatele" jako jejich spolupracovnic, opor chazeji do oboru pribuznych, hlavne do psychologie a ana inspiratorek (v krajni podobe jde 0 pripad Comtltv, kte- tropologie, a soustfecfuji se na aplikovanou s-gii, zejm. na ry cele sve druhe vyvojove obdobi zasvetil tvorbe s-gic- -'socialni praci. Protoze az do 30. I. byly vypocetni keho kultu Clotildy de Vaux, znama je role Jenny Marxo- cinnosti v s-gii pokladany za inferiomi, stala se s-gicka ve v Marxove zivote, Marianna Weberovd spolu s Karlem statistika a dokonce temef cela am. demografie na cas doJaspersem vytvofila tzv. heidelbersky mytus 0 Maxu We- menou zen. Kdyz vsak byly kvant. metody muzsky redeberovi atd.). Mary Jo Deegan s vedomim, ze jeji prace je finovany jako prestizni disciplina, byly odtud zeny povelmi jednostranne orientovana na anglosasky kult. a ja- stupne vytJaceny. Nektere vyzn. sociolozky se provdaly zykovy okruh, uvadi nekolik de sitek zen, ktere pfispely za nemene vyzn. sociology, takze se v dejinach s-gie obk rozvoji s-gie, ackoliv jejich pfinos vetSinou nebyl doce- jevuji zname manzeIske dvojice (napr. Jessie a L. L. Bernen nebo byl dokonce (jako tomu bylo v pripade chicag- nardovi, Helena Hughesovd a Everett Hughes, Alice ske skoly) vedome zamlcen. Deeganovd deli pusobeni zen Rossiovd a Peter Ross, Helene a Robert Lyndovi, pozdev s-gii na 5 etap.: ji Brigitte Bergerovd a Peter Berger aj.). V tomto obdobi 1. Obdobi profesionalniho sebevymezovani zen jako se ustavuji zaklady specif. feministicke epistemologie, posociolozek (1840-1890): Tomuto obdobi predchazi puso- stupne se utvafeji zenske -'invisible colleges atd.

1454

I

1455

zivot

Zide

4. Obdobf rozvoje feministicke s-gie jako specif. paradigmatu (l960-dodnes): Postupne se rozvfjf vnitfne diferencovana feministicka s-gie jako soucast sirsfho feministickeho hnuti, avsak profesionalne jednoznacne definovana. Pfes vnitfuf diferenciaci feministicke s-gie jsou sociolozky teto orientace spojeny jednak tim, ze navazujf na spolecnou tradici (zejm. na ideje 1. Addamsovej, jednak odporem ke klasifikaci, kategorizaci a dichotomizaci, ktera pry je pnznacna pro muzskou epistemologii. Feministicka s-gie rna byt multilekticka (nikoliv pouze dial.), v pozitivnfm smyslu eklekticka a komplementaristicka. K rozvoji a institucionalizaci feministicke s-gie velmi phspelo ustavenf profesionalnfho spolecenstvi Sociologists for Women in Society (1969) a zalozeni samostatneho casopisu Gender and Society (1987). K nejvyzn. sociolozkam patfi]essie Bernardova (1903), ktera zejm. pod vlivern holocaustu, jenz zpochybnil jeji vim v moznosti lidskeho vedeni, pfeSla od akademickeho pozitivismu k feminismu, autorka American Family Behavior (1942), The Sex Game (1968) a zejm. The Future of Marriage (1982), tvurkyne pojmu "feministicke osvicenstvi". Dale nutno zminitDorothy E. Smithovou (1926), autorku vlivne prace A Sociology for Women (1979), ktera se v poslednich !etech prosadila take jako vyzn. teor. sociolozka (The Conceptual Practices of Power: A Feminist Sociology of Knowledge, 1990, a Everyday World as Problematic: A Feminist Sociology, 1987). Ne vsecky zeny pusobfci v s-gii vsak jsou Ci byly feministicky orientovany. Napf. Hannah Arendtova nejen Ze nebyla feministka, ale dokonce se zabyvala specif. "muzskou" tematikou (vznikem totalitnich systemu), podobne jako Theda Skocpolova, ktera se zabyva problematikou revoluce, soc. hnuti a statu a je vyzn. reprezentantkou hist. a komparativni s-gie. Charles Lemert v reprezentativni antologii Social Theory. The Multicultural and Classical Readings, 1993) fadi mezi soc. teoretiky nejen sociolozky-profesionaIky, a!e take vyzn. esejistky a spisovatelky (napf. Simone de Beauvoirovou, Virginii Woolfovou aj.). Nektere sociolozky se staly prezidentkami Americke sociologicke spolecnosti (Dorothy Thomasovd - 1948, Mirra Komarovskti - 1973, Alice Rossiova - 1978, Matilda White Rileyovd - 1986, Joan Huberovd - 1989), tfi jsou dokonce nositelkami Nobelovy ceny miru (Jane Addamsovd - 1931, Emily Green Balchovd - 1945 a Alva Myrdalovd 1982). Nekolik am. sociolozek napsalo velmi dobre ucebnice s-gie (napf. Beth B. Hessovd a Elizabeth W. Marksonovd), v nichz je feministicke hledisko vyjadfeno. V ces. s-gii pusobilo a pusobi nekolik vyzn. zenskych osobnostL Nepfimo se v s-gii angazovala Alice Masarykova, za prvni republiky a po 2. svet. valce se s-gif zaby1456

vala Juliana Obrdl{kova a Sona B. Obrdlikovd. V 60. 1. se o znovuustaveni s-gie vyzn. zaslouzila Irena Dubskti, prvni sefredaktorka Sociologickeho casopisu. V 60. az 80. 1. v oboru pusobila pozitivne i negativne Blanka Filipcova (s-gie zivotnfho zpusobu), mimo oficialni struktury pracovaly Jifina Siklova, Eliska Freiovd a dalSL Po r. 1989 zacaly feministickou orientaci v nasi s-gii rozvfjet Jirina Siklovd (gender studies), Jirina Smejkalovd-Stricklandovd (cultural studies, souvislosti feminismu a postmoderny) a Marie Cermakova. A: women in sociology F: femmes en sociologie N: Frauen in der Soziologie I: donne in sociologia Lit.: Deegan. Mary 10: Women in Sociology. A Bio- Bibliographical Sourcebook. New York 1991; Lemert, Ch.: Social Theory. The Multicultural and Classical Readings. Boulder Colo., Mont. 1993; Ritzer, G.: Contemporary Sociological Theory. New York 1983.

Pet Zide - hebr. Jehtldim - puvodne pfislusnici kmene Juda, obyv. Judey (v exilu se nazyvali take Izraelity), dnes pojmenovani pfislusniku spec if. --tetnika, ktere tvori zidovsky narod ve state Izrael, a soucasne narodnostnich mensin, skupin a jednotlivcu, ktefi ziji v --tdiaspofe v rUznych zemich sveta. Typickou charakteristikou Z. je zvl. spojeni nab. prvku (viz --tjudaismus) a --tetnicity v jejich vedomi, zivotnim stylu, kultui'e. Judaismus je statnim nabozenstvim ve state Izrael a je take tzv. narodnostnfm nabozenstvim. Jazykem statu Izrael je hebrejstina, ale Z. v diaspore vseobecne pouzivaji jazyk tech narodu, v jejichz statech ziji. Krome toho existuje specif. jazyk ,jidis", ktery vznikl ve 13. st. na zaklade sti'edonem. dialektu a se stehovanim Z. se rozsii'il do zemi vych. Evropy, do USA a jinam. Stupeii nab. ci etnickeho vedomi sounalezitosti Z. rozptylenych po svete je velmi odlisny. Puvodni Z. se casto hlasi k jine nd zidovske narodnosti i k jinemu nabozenstvi. Od konce 19. st. se mimoi'adne rozsii'ilo chapani Z. jako --trasy, jako Semitu, ktere se vyskytuje dodnes. Odtud je OOvozen pozdejsi pojem --tantisemitismus, ktery se ale jako jev vyskytuje uz od 2. st. n.1. Z. byly vseobecne pfipisovane urcite socioprofesni charakteristiky i typicke profese (kapitalista, bankei', obchodnik, lichvai'). Image Z. (obycejne negativni) se opiralo a opira 0 jejich odlisny zivotni styl a kultum. Z. se pi'ipisuji i specif. svetovlMne zajmy (viz --tsionismus). Rist. zvlastnosti Z. je, ze jako jednotlivci a mensiny zili staleti v diaspoi'e a casto byli nab., obcansky a pravne perzekvovani a nuceni Zit v --tghettech, byli vyhosfovani, vystaveni --tgenocide, nasilne vtesiiovani do urcitych profesi. Utlak ale nevedl k zaniku etnika, naopak sjednocoval rozdrobene zidovske skupiny, po staleti pomahal udriovat jejich vyjimecnou etnickou, nab., kult., genetickou a so-

cioprofesni identitu. Pfdili jen nejschopnejsi jednotlivci a skupiny, ze kterych vzesli vyzn. filozofove, vedci, politici, umelci, pusobid v celem svete. Ve spol. klimatu a kultufe zemi, ve kterych Z. zili nebo ziji, zanechavajf hluboke stopy. Takfka totaIni uzavfenost Z. zacfna zanikat od poloviny 19. st., kdy zacali ziskavat postupne v jednotlivych zemich obcanska a nab. prava. Dochazi k procesu --tasimilace, casto umele i nasilne prosazovanemu vlMnoudmi rezimy. Zatimco od 12. do 19. st. se Z. v diaspore nejvice koncentrovali na tlzemi nell. statu, pozdeji i Rakousko-Uherska a Ruska, po r. 1918 se nalezaji ve vetsfm poctu i ve Francii, Ceskoslovensku, Rumunsku, Madarsku. Nejpocetnejsi mensiny nalezame posleze v Polsku, v SSSR, kde v r. 1934 vznikla i zidovska autonomni oblast, a v USA. Ve 20. 1. 20. st. zila na tlzemi vyjmenovanych statu vice nez polovina z asi 13. mil. Zidu na svete. V procesu --tholocaustu za 2. svet. valky bylo vyvrazdeno vice nez 6 mil. Zidu. A: Jews F: juifs N: Juden I: Ebrei Lit.: Chalierovd, c.: Zidovska jedinecnost a filosofie. Praha 1992; Plkny, T.: Historie ZidiI v Cechach a na Morave. Praha 1993.

Mel

zivly deklasovane viz vrstvy deklasovane z i v nos t n i k viz maloburzoazie z i v 0 t - nejvyssi forma existence, realizujid se v case, chapana bud jako zavrseni procesu vyvoje hmoty nebo jako dynamizace, odusevneni hmoty vyssim principem. Pro z. jako bioI. formu pohybu hmoty je charakteristicka vymen a latkova, autoreprodukce a evoluce. Z. existuje ve skale od elementamich forem az po cloveka, u nehoz nabyva spol. forem. Pojeti z. rna pestrou historii. V fec. filozofii je oznacovan dvema ruznymi vyrazy: bud' jako bios, nebo jako zoe, phcerni bios vetSinou oznacuje trvani a zpusob lidskeho z., zoe se tyka i z. zvii'ete ci rostliny. U Platona aAristotela rna termin z. vyrazny eticky aspekt: skutecny z. muze bytjen dobrem. Lat. vyraz pro z., "vita", zahmul oba i'ec. terminy. U fady antickych filozofU je vztahovan zivot ke --tsmrti, "pravy zivot" je vnitfui pfemenou umoziiujici nebat se smrti. Pozdeji se diskutovalo 0 pomem "vita activa" a "vita contemplativa". Tomas Akvinskj spojuje akt teor. kontemplace s afektivnim aktem --tlaskyo V renesanci je vniman z. ambivalentne. Napi'. podle Giordana Bruna veci nejsou bezpodminecne zive, jsou vsak odusevneny, z. neni konstituujicim principem, tim je "svetova duse", ktera ozivuje a utvai'i skutecnost. Zakladatel moderni filozofie Rene Descartes odpira pojmu z. jakoukoliv relevanci. Naproti tomu G. W. Leibniz se domniva, ze nase mys1eni se dovrsuje a uzavira spiSe v pojmu cinne sHy nd v descartovske extenzi, a tuto sHu na-

zyva z. Podle neho je vse slozeno z jednoduchych substanci a "cela pi'irodaje plna zivota". Fr. osvicenstvi vyklada z. mechanisticky. J. O. La Mettrie srovnava zive te10 s hodinovym strojem a pfiCiny z. vidi ve zvlastnich sfavach, ktere udriuji telo v pohybu. Skeptik Voltaire je proti pouzivani terminu "zivot" a --tduse, protoze je povazuje za pfilis temne, nejasne. Pro 1. Kanta je z. schopnost substance urcovat se z vnitfniho principu k jednani, ke zmene. Proti mechanickym pojetim z. staveji nekten filozofove ideje 0 ozivenosti hmoty. Univerzalnirn pojmem se stava z. v boji proti racionalismu a panstvi rozumu (napi'. u J. G. Herdera). Pro J. W. von Goetha je vse zive dokonale a z. je tim nejvyssim, co jsme od Boha a pfirody dostali. Podle Novalise se hmota neustale spojuje se z., pomer sHy a slabosti urcuje jeho koncentraci a trvani. Mlady G. W. F. Hegel vychazi ze spol., dejinnych a nab. vztahu, v nichz lide jednaji sami za sebe a zaroveii v nadindivid. jednote, mluvi 0 ruznosti "Zivotniho zpusobu", 0 "mnohostrannosti hvota", touze po "cistern zivote". Podle F. E. D. Schleiermachera je z. svobodnym rozvojem sil, a proto je take rozvojem --tsvobody. L. Feuerbach vyzdvihuje v souvislosti s pojmem smyslovosti i z., ktery podle neho neni zakotven v Bohu, nybri bozske je strzeno dolu do z. K. Marx s F. Engelsem se casto odvolavaji na "rec skutecneho zivota", coz je materialni skutecnost, kterou je urcovano vedomi. Obraceji se proti spekulaci a kritizuji pol it. pomery sve doby, nebof pfedevsim ty jim charakterizuji zivot. V 2. polovine 19. st. a ve 20. st. se vytvorila filozofie zivota (Lebensfilozofie). Je to siroky a rozmanity proud cerpajici fil. odpovedi pfedevsim z osobnich zkusenosti z reaIneho hist. aspol. z. cloveka. Pam k nemu F. Nietzsche, poole nehoz se historie nesmi stat cistou vedou, nybri musi byt pestovana"k tlcelu zivota", ktery je "pfivlastneni, poruseni, uchvaceni ciziho a slabSiho", tedy "vule k moei". Vyzn. filozofem z.je W. Dilthey. Z.je poole neho souvislost pusobeni mezi --tja a prostfedim. Je to zakl. fakt, vychodisko filozofie, neco, za co nelze jit, "prius poznani" a jeho pfedpoklad. Diky 1ebensfilozofickemu proudu se stava na pocatku 20. st. z. klicovym slovem v kultufe. V jeho jmenu se vystupuje proti plochosti racionality rozvijejiciho se tech. sveta. Antiracionalni momenty se casto spojuji s tendencemi antidemokr. (0. Spengler, H. Freyer, P. Krannhals, A. Rosenberg). Po 2. svet. valce je z. reflektovan zejm. jako soucasna soc. existence marxismem a frankfurtskou skolou. Pro T. W. Adorna je "spravny zivot" ten, ktery nemusi utikat do "sfery privatnosti". Na privatni stranky zivota se naopak zamefuje napi'. existencialismus nebo psychoanalYza. Problemy evoluce z. stoji v popfedi uP. Teilharda de Chardina, pro nejz je z. nej1457

BIOGRAFICKA PRiLOHA

zivot kazdodenni

vyssim stupnem smyslem neseneho vyvoje. Posledni dobou se ozivuji vsechny zaki. problemy vykladu z., jeho vznik, podstata, charakter a smysl, a dale schopnost adekvatniho popisu, urceni jeho -tradu a cile. Ideu sounalezitosti lidskeho z. s z. -tpfirody reevokuji soudoba ekologicka badanL V s-gii se kategorie z. spiSe nez v zakl. fiI., existencialni rovine objevuje v poloze vzniku a utvareni spoi. z. a v jeho kontradikci k individ. Z. a krome toho v rovine zkoumanijeho modalit (viz -tzpusob zivota, -t styl zivotni), jako soc. souvislosti demogr. udaIosti rozeni a umirani a zkoumani prubehu, fazovani -tzivotniho cyklu. A: life F: vie N: Leben I: vita Lit.: Dvorak, J. - Dvorak, l. - Liebl, V.: Rok 2000. Pozmime tajemstvi zivota? Praha 1986; Jugaj, G. A.: ObScaja teorija zizni. Moskva 1985; Malek, l.: Vznik zivota na zemi. Praha 1958; Monad, J.: Zufall und Notwendigkeit. Miinchen 1971; Oparin, A.: Zivot, jeho podstata, puvod a vyvoj. Bratislava 1962; Schrtidinger, E.: Was ist Leben? Bern 1951; Weizsiicker, C. F. von: Die Geschichte der Natur. Gottingen 1958; Steindl, R.: Kontinuita zivota. Praha 1987.

Ste

zi vot kazdodenni viz kazdodennost z i v 0 top is viz metoda autobiograficka, metoda biograficka z u p a viz regionalizace

z vas t - tez zvastllni, tlachani Ci plkani - hovorove az slangove vyrazy pro pisemny nebo mluveny projev (recovy akt), ktery je bezobsazny, jazykove nevytribeny. Ve ved. slangu se z. nazyva neambici6zni, ryze formalni, redundantni text zpracovany na zaklade neatraktivni soc. objednavky. Z. je tez oznaceni soc. komunikace typicky rekreacniho a zabavneho charakteru, resp. jeji zcasti ritualizovane formy vytvarejici zdani -tdialogu, vymeny informaci, myslenkove bHzkosti, intimity. Z. redukuje anxiozitu, nudu a nervozitu v soc. kontaktu tim, ze obraci pozomost na jevy duveme zname, nekonfliktni, vseobecne akceptovane jako lidske potfeby a hodnoty (deti, rodina, jidlo, pocasi, erotika, ruzne hry a povyrazenl), zatimco konflikty a tenze prenasi prostfednictvim pomluv, klevet a drbu symbolicky najine, nepfitomne zname osoby. V retorice se z. vyskytuje jako forma projevu ci dialogu, ktera rna pfeklenout soc. distanci, ziskat casovy prostor pro koncentraci myslenek, opatfeni potfebnych informaci, desifrovani zameru a cilu partnera. V parlamentni praxi je z. soucasti kunktatorske Ci obstrukcni taktiky usilujici 0 max. prodlouzeni jednani, oddaIeni reseni ci zesmesneni instituce. Pro tento termin dosud chybi vhodny odbomy nazev. A: nonsense, rubbism, garbage F: racontar, bobard N: Quatsch, Gefassel, Geschwiitz I: darla Lin

Uvodni poznamka: Tato pi'iloha je dopliikem heslove cdsti slovniku. Obsahuje zdkladnf informace 0 autorech, jejichi myslenky, koncepce, teorie jsou zmiiiovdny v textovych cds tech tematickych hesel. V zdsade se tedy ryber osob pro pi'ilohu nei'idil primdrne jejich historickym, vedeckym Ci ucebnicovym vyznamem, ale tfm, zda se nachdzeji v referencnfm rdmci temat tohoto slovniku v pojetf konkretnich autoru hesel. Tento "pi'irozeny vyber" osob pro Biografickou pfflohu se ale ukdzal jako prilis rozsdhly a bylo nutno provest jeho redukci. Do te jii zasdhlo krirerium vyznamnosti a vedecke i nevedecki popularity vybfranych osob a taki dostupnost informaci 0 nich. Krome toho byli zdmerne preferovdni sociologiCti autori pi'ed ostatnimi (psychology, filozofy, historiky, ekonomy atd.) a ceSti autoi'i pred zahranicnimi, coi vyplyvd z charakteru slovnfku (je predevsim .. sociologickY" a predevSim "ceskj" vyberem hesel i jejich autoru). Uvedene preference se promitaji i do mnoistvf informaci 0 jednotlivych osobdch zahrnurych do pfflohy. Dam informace, rykajici se vesmes konkretnich vedeckych koncepci a objevu zmiiiovanych osob, lze najit v heslech, z nichi jsou osoby vybrdny ana neije v Biograficke pi'iloze odkazovdno (na konci kaMe anotace). Tifiistem informaci jednotlivych anotaci Biograficki pi'ilohy jsou kniini dfla uvedenych osob (vidy za znackou D.), vybrand podle vyse uvedenych kriterif (v ne"kterjch, ale zdaleka ne ve vsech pfipadechjsou to vsechna zjiStend di/a dane osoby). Zdsadne jsou uvddena prvnf vyddni a OOzvy knih v jazyce, ve kterem byly publikovdny (vyjimeene se v pi'fpade nedostupnosti pfislusne informace vyskytuji odchylky od reto zdsady). Krome toho jsou timer vidy (opet s fidkou vyjimkou nezjistitelnosti) uvedeny roky narozenf a pfipad· ne umrt£, obor a mfsto pusobenf, eventudlne i vyznamne objevy a vyznamne spolecenski funkce dane osoby. U zndmi!jSich osob jsou pfipojeny anotace publikaci 0 jejich iivote a dfle (za znackou Lit.).

ABEL, Theodore. 1896 - 1988. am. sociolog pol. piJv., zak F. Znanieckiho, zn. analyzou hitlerismu • D.: Systematic Sociology in Germany, 1929; Why Hitler Came into Power, 1938; The Operation Called "Verstehen", 1948; Sociology in Postwar Poland, 1950; The Sociology of Concentration Camps, 1951; The Present Status of Sociological Theory, 1956; The Contribution of Simmel, 1959; The Foundation of Sociological Theory, 1970 osobnost autoritarska ABElARD, Pierre (Petrus Abaelardus). 1079 -1142. fr. teolog a filozof, zakl. tzv. konceptualismu, proslul jako ucitel a mistr polemiky; jeho nazory byly odsouzeny cirkvi jako kacifske • D.: Historia calamitatum, 1136; Sic et non; Dialectica; Ethica sive Scito te ipsum; Dialogus inter Philosophum, Iudaeum et Christianum nominalismus ABELSON, Robert Paul. 1928 - • am. psycholog • D.: Candidates, Issues and Strategies (se spoluaut.), 1965; Theories of Cognitive Consistency (se spoluaut.), 1968; Scripts, Plans, Goals and Understanding (se spoluaut.), 1977; Knowledge Structures, 1986 psychologika ABRAHAM, Karl. 1877 - 1925. nem. psycho log a biolog; prvni psychoanalytik v Berline (r. 1907) • D.: Dreams and Myths: A Study in Folk-Psychology, 1909; Psychoanalytische Studien zur Charakterbildung, 1921; Character-Formation on the Genital Level of Libido-Development, 1925 • Lit.: Jones, E.: Introductory Memoir, 1926 kanibalismus, transgrese ABRAMOWSKI, Edward lazef. 1868 - 1918. pol. filn!.vf. sociolog, psycho log, zal. lnstytut Psychologiczny • D.: Socjalizm i panstwo, 1904; Zmowa powszechna przeciwko rz
1458

ACKERMANN, Wilhelm F . • 1896 - 1962 • nem. filozof. D.: Grundztige der theoretischen Logik (spoluaut. D. Hilbert), 1928; Solvable Cases of the Decision Problem, 1954 bezespornost ACKOFF, Russell Lincoln. 1919 - . am. sociolog a psycholog, zabyval se metodologii, ekon. s-gii, marketingem a managementem; v I. 1964-1969 fed. Management Scientific Center, v I. 1974-1978 pfeds. Busch Center. D.: Measurement of Consumer Interest (spoluaut. C. W. Churchman a M. Wax), 1947; Methods ofInquiry, 1950; Introduction to Operations Research (spoluaut. C. W. Churchman a E. L. Arnoff), 1957; Scientific Method, 1962; A Manager's Guide to Operations Research (spoluaut. P. Rivett), 1968; A Concept of Corporate Planning, 1970; On Purposeful Systems (spoluaut. F. E. Emery), 1972; Redesigning The Future, 1974; Designing a National Scientific and Technological Communication System (spoluaut. T. A. Corvan aj.), 1976; The Art of Problem Solving, 1978 chovan), sociologie systemova ACQUA VIVA, Sabino S. • it. sociolog • D.: Problemi della Civilta Contadina Nel Veneto. 1965; La Montagna del sole, 1971; Una Scommessa suI futuro della sociologia e programmazione globale, 1971; Social structure in Italy, 1979 socio1ogie italska ADAM z VELESlA ViNA, Daniel. 1546 - 1599 • ces. humanitni vzdelanec, organizator ces. liter. a vect. zivota, vyd. a pfekl. 'led. lit.. autor popularne vzdelavacich pfirueek • D.: Kalendal' lll"lvricky, 1578; Politia historica, 1584; Kronyka sweta, 1584; Itillcrarium sacrae scripturae, 1592. Lit.: KopeckY, M.: Daniel Adam z Veleslavina, 1962 periodizace ceskych dejin ADAMEC, Cenek • 1916 - • ees. sociolog, odbornik na demoskop. vyzkum, vyzkum trhu a zdravotniho uvectomeni; v r. 1946 spoluzakl. ers. !·'SI.lVIl \ y7k. vef. mineni, v r. 1967 po-

1459

biografická

dobného ústavu při eSA v, v r. 1990 řed. Institutu pro výzkum veřejného mínění v Praze" D.: Za hlasem lidu. Rok výzkumu veřejného mínění v Československu (se spoluaul.), 1947; Zdravotnická osvěta v otázkách výživy, 1957; Veřejné mínění a otylost, 1968; Veřejné mínění a rakovina, 1970; Sport pro všechny - výzkum veřejného mínění (se spoluaul.), 1989 sociologie česká v 1.1948-1994, sociologie tělesné kultury, výzkum veřejného mínění

ADAMS, Georgia S... 1913 - .. am. psycholožka, pedagožka .. D.: Exploring the World of Work, 1937; Evaluating Group Guidance Working Secondary Schools, 1945; Education and Psychology, 1964 psychologie práce ADAMSKI, Wladyslaw Waclaw .. 1930 - .. pol. sociolog zabýv. se skup. zájmy, soc., vzdělanostní a prof. strukturou" D.: Grupy interesów w spolecznošci wiejskiej, 1967; Determinanty aktywnošci spolecznej, 1971; Mlodziei: i spoleczenstwo, 1976; Social Structure versus Educational Policy: Polish and European Perspectives, 1980; Zwei Generationen der Industriewerktatigen, 1980; Educational and Occupational Aspirations versus Social Policy and Structures: The Case of Poland in Crisis Situation, 1983; Polacy 84 (ed.), 1986; Polacy 88 (ed.), 1989 sociologie polská, výzkum hodnot ADDAMS, Jean .. 1860 - 1935 .. am. soc. reformátorka" D.: Why Women Should Vote, 1909; The Larger Aspects ofthe Women's Movement, 1914 ženy v sociologii ADELUNG, Johonn Christoph .. 1732 - 1806 .. něm. lingvista, gramatik, jehož slovník a mluvnice měly velký význam pro ustálení spisovné němčiny kultura ADLER, Alfred" 1870 - 1937 .. rak. psychiatr žijící v USA; zal. školu individ. psychologie" D.: Praxis und Theorie der Individual-Psychologie, 1920 .. Lit.: Ansbacher, H. L. -Ansbacher, R. R. (eds.): The Individual Psychology of Alfred Adler, 1956; Ansbacher, H. L. - Ansbacher, R. R. (eds.): Superiority and Social Interest: A Collection of Later Writings, 1964; Sperber, M.: Alfred Adler, oder das Elend der Psychologie, 1970 avantgarda, empatie, kompenzace, neopsychoanalýza, pedagogika, způsob života ADLER, Friedrich Wolfgang .. 1879 - 1960 .. rak. soc. demokrat, teoretik austromarxismu; r. 1916 spáchal atentát na rak. min. předs. hraběte Sturgkha, odsouzen nejprve k trestu smrti, nakonec k 18 letům vězení" D.: Ernst Machs Oberwindung des mechanischen Materialismus, 1918; Friedrich Engels und die Naturwissenschaft, 1925 austromarxismus ADLER, Max" 1873 -1937" rak. filozof, právník, spoluzakl. austromarxismu" D.: Kausalitat und Teleologie im Streite um die Wissenschaft, 1904; Die Staatsauffassung des Marxismus, 1922; Wegweiser, 1925; Kant und der Marxismus; Das Ratsel der Gesellschaft, Zur erkenntniskritischen Grundlegung der Sozialwissenschaft, 1936 austromarxismus, inteligence, materialismus historický

1460

biografická

příloha

ADORNO, Theodor Wiesengrund" 1903 - 1969 .. něm. filozof, sociolog, estetik, teoretik hudby; jeden z hl. předsl. starší generace frankfurtské školy, tvůrce tzv. negativní dialektiky, zavedl pojem autoritářská osobnost" D.: Zur Metakritik der Erkenntnistheorie, 1936; Dialektik der Aufkllirung (spoluaut. M. Horkheimer), 1947; Philosophie der neuen Musik, 1949; The Authoritarian Personality (se spoluaul.), 1950; Noten zur Literatur, 1958-1969; Negative Dialektik, 1966; Aesthetische Theorie, 1970 .. Lit.: Wiggershans, R.: Theodor W. Adomo, 1987 antiscientismus, avantgarda, člověk jednorozměrný, demokracie a autoritarismus, dialektika, fašismus, inflace, kultura, marxismus-leninismus, mytologie, nacismus, osobnost autoritářská, osobnost dogmatická, sociologie dialektická, sociologie hudby, sociologie kultury, sociologie literatury, sociologie masové kultury, sociologie německá, sociologie průmys­ lu, sociologie umění, sociologie vědění, sociologie výtvarného umění, škola frankfurtská, umění, vzor kulturní, život AGANSKI, Nikola .. 1890 - 1959 .. bulharský sociolog" D.: Soziologia, 1948 sociologie bulharská AGERSNAP, Torben .. 1922 - .. dán. sociolog zabýv. se s-gií průmyslu a práce" D: Studenterundersogelsen, 1959; Samarbejdsudvalg i dansk industri, 1960; Arbejdslivets sociologi, 1963; Die Organisationstheorie im Wandel, 1971 sociologie skandinávská AGRlPPA, Heinrich Comellus (Agrippa von Nettesheim) .. 1486 - 1535 .. něm. filozof zabýv. se magií, alchymií, medicínou" D.: De incertitudine et vanitate scientiarum atque artium declamatio et de excellentia verbi Dei, 1530 (1531); De occulta philosophia, 1531 démonologie, magie ACH, Narziss Kaspar" 1871 -1946" něm. psycholog, filozof a lékař; vytv. metodiku experimentálního výzkumu tvorby pojmů jako nenázorného vědomí a volních procesů" D.: Ober die Willenstatigkeit und das Denken, 1905; Ober den Wil1ensakt und das Temperament: Eine experimentelle Untersuchung, 1910; Ober die Begriffsbildung, 1921 nevědomí, prožitek AKVINSKÝ, Tomáš (Tommaso ďAquino)" 1225 - 1274 .. význ. teolog a filozof katol. církve, tvůrce "tomismu"; il. dominikánský mnich, v r. 1323 prohlášený za svatého; jeho hl. dílo se stalo základem katol. dogmatiky .. D.: Summa theologica, 1265-1273; De veritate fidei catholicae contra gentiles (Summa contra Gentiles), 1261-1264; Summa philosophica; Quaestiones disputatae et quodlibetales; De regimine principum .. Lit.: Maritain, J.: Dvě studie o Tomáši Akvinském, 1990 analogie, aristotelismus, bůh, bytí, dějinnost, duše, entita, etika, etika křesťanská, harmonie, historiozofie, intencionalita, katolicismus, manicheismus, mystika, nauka církve sociální, občan, odpovědnost, organicismus, pedagogika, platonismus, politologie, povinnost, právo státní, prostituce, providenciaIismus, stát, teologie, teorie sociální antické, vina, víra, život ALAN, Josef" 1938 - .. čes. sociolog a filozof zabýv. se s-gií vzdělání, biografickou s-gií, s-gií rodiny, literatury, politiky a obecnou s-gickou metodologií; od r. 1990 do r. 1994 řed. Ústavu so-

ciálně politických věd

UK, později Institutu sociologických studií FSV UK v Praze, r. 1990-1993 předs. správní rady Nadace Film & Sociologie; spolu s M. Petruskem zal. čas. Sociologický obzor v r. 1987, na který navázal S-Obzor od r. 1990 .. D.: Úloha vzdě­ lání v sociální diferenciaci naší společnosti (in: Československá společnost, ed. P. Machonin); Společnost, vzdělání, jedinec, 1974; Spoločnosť vo svetle sociológie (se spoluaul.), 1987; Etapy života očima sociologie, 1989; Dialogy o občanské společnosti (ed.), 1995 dospělost, každodennost, mládí, otázka ženská, politika rodinná, sociologie biografická, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie interpretativní, sociologie marxisticko-Ieninská, sociologie rodiny, sociologie vědy, sociologie výchovy, stupnice kvalifikační, výchova ALAPURO, Risto .. 1944 - .. fin. sociolog" D: Akateeminen - Karjala - Seure, 1973 sociologie skandinávská ALBERONI, Francesco" 1929 - .. il. sociolog" D.: Consumi e societa, 1965; Classi e generazioni, 1970; Movimento e instituzione, 1977; Innamoramento e Amore, 1979 freudismus, sociologie italská ALBERT, Hans .. 1921 - .. něm. filozof, sociolog a ekonom, jeden z vůdčích předsl. tzv. kritického racionalismu" D.: Marktsoziologie und Entscheidungslogik, 1967; Konstruktion und Kritik, 1972; Traktat liber rationale Praxis, 1978; Wissenschaft und die Fehlbarkeit der Vernunft, 1982 dialektika, racionalita, sociologie chápající, zákon ALBERT VEUKÝ (Albertus Magnus, vl. jm. Albert von Bol/stadt) .. asi 1193 - 1280 .. něm. filozof, přírodovědec, teolog, učitel Tomáše Akvinského; usilovalo přizpůsobení Aristotelova odkazu potřebám jednotného fiL-teologického systému" D.: Summa theologiae (neúplné), De natura boni, Physica teologie ALCOTT, Amos Bronson .. 1799 - 1888 .. am. filozof, moralista, vychovatel; čelný předsl. transcendentalismu" D.: Observations on the Principles and Methods of Infant Instruction, 1830 transcendentalismus AWERFER, Clayton P. .. 1940 - .. am. psycholog" D.: Human Needs in Organizational Settings, 1972; Existence, Relatedness and Growth, 1972; Learning from Changing, 1975; Advances in Experiential Social Processes, 1978 psychologie práce AUJEVOVA, Dilbar" 1936 - .. slov. filozofka, socioložka; zabývá se hl. interakcionistickou, fenomenologickou a existencialistickou s-gií aprobl. s-gické metateorie" D.: Súčasná americká sociológia, 1985 etnometodologie, každodennost, pluralismus teoretický, sociologie fenomenologická, sociologie slovenská ALLARDT, Erik .. 1925 - .. fin. sociolog" D.: Social struktur och politisk aktivitet, 1956; Sosiologia (spoluaul. Y. Littunen), 1958; Cleavages, Ideologies, and Party Systems. Contributions to Comparative Political Sociology (spoluaul. Y. Littunen), 1964; Forankringar, 1970; Hyrinroinnin ulottuvunksia, 1976 sociologie skandinávská, sociologie sportu, ukazatel sociální

příloha

ALLEN, Louis Alexander" 1917 - .. nar. v Kanadě, od r. 1933 žije v USA; zabýval se organizací a managementem" D.: Management and Organization, 1958; The Management Profession, 1964; Professional Management: New Concepts and Proven Practices, 1973 management ALLPORT, Floyd Henry .. 1890 - t .. am. soc. psycholog; zavedl pojem "sociální facilitace" .. D.: Social Psychology, 1921; Institutional Behavior, 1933; Theories ofPerception and the Concept of Structure, 1955 facilitace sociální, instituce, sociologie malých skupin, sociologie veřejného mínění ALLPORT, Gordon Willard" 1897 - 1967 .. am. psycholog .. D.: Studies in Expressive Movement (spoluaul. P. E. Vernon), 1933; Trait-Names: A Psycho-Lexical Study (spoluaut. H. S. Odbert), 1936; Personality - a Psychological lnterpretation, 1937; The Individual and His Religion, 1950; The Nature ofPrejudice, 1954; Becoming: Basic Considerations for a Psychology of Personality, 1955; Personality and Social Encounter, 1960; Pattern and Growth of Personality, 1961 ego, charakter, identita, jednání, mínění veřejné, nomínalismus, postoj, psychologie obecná, psychologie osobnosti, psychosociologie, sebehodnocení, svědomí, temperament, výzkum hodnot ALMOND, GabrielAbrahom" 1911-" am. politolog stud. zejm. ol. polil. a občanské kultury, polil. změny apod... D.: The Civic Culture Revisited, 1963; Political Development, 1970; Comparative Politics Today, 1974 demokracie a autoritarismus, kultura politická, režim politický, vědy politické, změna sociální ALPERT, Harry .. 1912 -1977 .. am. sociolog; v I. 1955-1956 prez. AmericanAssociationfor Public Opinion Research, r. 1961 prez. Sociological Research Association .. D.: Émile Durkheim and His Sociology, 1939 operacionalismus ALTHUSIUS, Johonnes (též Althus, Althusen, Althaus)" 1557 - 1638 .. nizozemský filozof, zabýval se také politikou, právem + D.: Civilis Conversationis libri duo, methodice digesti et exemplis sacris et profanis passim il1ustrati, 160 I; Politica methodice digesta atque exemplis sacris et profanis il1ustrata, 1603; Dicacologicae libri tres, totum et universum ius, quo ultimur, methodice complectentes, 1617 .. Lit.: Gierke, O. von: J. Althusius und die Entwicklung der naturrechtlichen Staatstheorien, 1958 občan

ALTHUSSER, Louis" 1918 - 1990 .. fr. marx. filozof" D.: Pour Marx, 1965; Lire le Capital, 1965; Réponse a John Lewis, 1972-1973; Eléments d'auto-critique, 1974; Soutenance ď Amiens, 1975; Essays in Self-Criticism, 1976 .. Lit.: Ranciere, J.: La Le~on d' Althusser, 1974 archeologie vědění, činnost, marxologie, neomarxismus, sociologie francouzská, sociologie literatury, sociologie v Chile, sociologie výchovy, strukturalismus ALZHEIMER, Alois" 1864 - 1915 .. něm. neurolog a psychiatr, zkoumal patologii senilní a presenilní demence (Alzhei-

1461

biografická

příloha

biografická

merova choroba) .. D.: Histologische und histopathologische Arbeiten liber die Grosshirnrinde, 1909-1913 testy inteligence

AMARA, Roy C... 1925 - .. am. futurolog zabýv. se probl. informačních systémů, technologie, komunikace, dlouhodobým prognózováním aj. prognostika, prognóza

AMBROSIUS (Ambrož) .. 339 - 397 ..

římský

církevní otec,

milánský biskup, zasloužil se o církevní zpěv a vzdělávání kně­ ží, autorství některých spisů mu bylo připsáno neprávem .. D.: Hexameron, De Isaac at amina, De bono mortis, De officiis ministrorum, De virginitate teologie čes. filozof, pedagog, buditel a lékař, r. 1848 předložil návrhy na reformu zákl. školství, průkopník vzdělávání dospělých; řed. Ernestina, prvního ústavu pro léčení a výchovu vývojově opožděných dětí v rak. monarchii" D.: Promyslový posel, 1840; Člověk velká pohádka, 1840; Promysl v Čechách, 1851 fourierismus

AMERLlNG, Karel Sklvoj" 1807 - 1884"

AMMON, Otto" 1842 - 1916 ..

něm.

sociolog a antropolog, předst. soc. darwinismu, označovaný za rasistu" D.: Anthropologische Untersuchungen der Wehrpflichtigen in Baden, 1890; Die natlirliche Auslese beim Menschen, 1893; Die Gesellschaftsordnung und ihre natiirlichen Grundlagen sociologie německá

ANDERSON, James" 1739 - 1808 .. skotský ekonom zabýv. se pozemkovou reformou, zastánce politiky agrárního protekcionismu .. D.: Essays Relating to Agriculture and Rural Affairs, 1777; Free Thoughts on the American Contest, 1777; Observations on the Means of Exciting a Spirit of National Industry, 1777 renta

ANDERSON, Michael" 1942 - .. brit. ekonom, sociolog" D.: Sociology of the Family, 1942; Population Change in Northwestern Europe 1750-1850 (ed.), 1988; Approaches to the History of the Western Family 1500-1914, 1981 sociologie rodiny

ANDERSON, Nels .. 1889 - 'I .. am. sociolog zabýv. se s-gií města, rodiny,

práce a volného času, předst. chicagské školy" D.: The Hobo, the Sociology of the Homeless, 1923; Urban Sociology, 1930; Men on Move, 1939; A Community Survey ofDarmstadt, 1953; The Urban Community, 1959; Work and Leisure, 1961; The Sociology of a Work Culture, 1964; Urban Sociology, 1965 škola chicagská

tik, zabýval se též chemií, botanikou a psychologií .. D.: Essai sur la philosophie des sciences, 1834-1843 etnologie

AMSEL, Abram .. 1922 - .. am. psycholog nar. v Kanadě zabýv. se experimentální psychologií, teorií učení" D.: Psychonomic Science, 1970-1972; Animal Leaming and Behavior (ed.), 1972-1976; Behaviorism, Neobehaviorism and Cognitivism in Leaming Theory, 1989 frustrace ANAŇJEV, Boris Gerasimovič" 1907 - 1972 .. sov. psycholog" D.: Psichologija čuvstvennogo poznanija, 1960; Čelovek

ANDORKA, Rudolf" 1931 - .. maď. sociolog, od 80. 1. prez. Maďarské sociologické společnosti" D.: Economy and Society in Hungary, 1986; Social Report, 1992 sociologie maďarská, ukazatel sociální

APPLEY, Mortimer Herbert" 1921 - .. am. psycholog zabýv.

ARGYLE, Michael" 1925 - .. angl. psycholog zabýv. se soc.

se mj. teorií motivace a stresem" D.: Motivation: Theory and Research (se spoluaut.), 1964; Psychological Stress (se spoluaut.), 1967; Psychology in Canada (se spoluaut.), 1967 stres

interakcí a I)everbální komunikací .. D.: Psychology and Social Problems, 1965; The Social Psychology of Work, 1972; Bodily Communication, 1975; The Social Psychology ofReligion (se spoluauL), 1975; The Anatomy of Relationships (se spoluaut.), 1985; The Psychology of Happiness, 1987; Cooperation: the Basis of Sociability, 1991; The Social Psychology ofEveryday Life, 1992 kompetence sociální, komunikace neverbální, techniky sociální, učení sociální

ANDREI, Petre .. rum. sociolog" D.: Sociologia revoluliei, 1921; Problěme de sociologie, 1927; Sociologia generala, 1936 sociologie rumunská

ka a soc. psycholožka zabýv. se teorií komunikace" D.: Opyt i metodika konkretnych sociologičeskich issledovanij (se spoluaut.), 1965; Lekci po metodike konkretnych socialnych issledovanij, 1972; Teoretičeskije i metodologičeskije problemy socialnoj psichologii (spoluaut. N. N. Bogomolov), 1977 činnost, dialog, psychologie sociální, sociologie malých skupin, sociologie ruská a v Sovětském svazu

ANDRESKI, Stanisklv Leonard .. 1919 - .. brit. sociolog pol. pův."

D.: Military Organization and Society, 1954; The Uses of Comparative Sociology, 1965; Social Science as Sorcery, 1972; Max Weber's Insights and Errors, 1984 interpretace

ANAX4GoRÁs z KLAZOMEN .. asi 500 - 427 př.n.1. .. řec. filo-

(vídeňská

.. O zakonomernostjach elementamoj poznavatefnoj dějatělnos­ ti, 1961; Istorija i psichologija (se spoluaut.), 1971; Psichologija formirovanija i razvitija ličnosti (ed.), 1981 gestaltismus

1462

př.n.l. .. řec. filozof, matematik, kosmolog a psycholog, zabýval se spol. otázkami, teorií poznání" D.: Peri metastaseós" Lit.: Solmsen, F.: Antiphonstudien, 1931 rétorika, teorie sociální antické

ANTIPHONOS (Antifón) .. 480 - 411

ARENSBERG, Conrad M. .. 1910 - .. am. soc.

ANKERMANN, Bernard" 1859 - 1943 .. něm. etnograf a etnolog, žák L. Frobenia a F. Ratzela, řed. afrikanistického oddě­ lení Etnografického muzea v Berlíně, rozprac. teorii šíření kultur

ANCYFEROvA, Ljudmikl Ivanovna" sov. psycholožka" D.:

philosophische Personlichkeit des Antiochos von Askalon, 1940 eklekticismus

něm. filozof" D.: Die Idee der Sprache in der Tradition des Humanismus von Dante bis Vico, 1963; Transformation der Philosophie, 1973 etika, etika normativní, marxologie, sociologie chápající

kak predmet poznanija, 1968 individuum

zof, matematik, astronom, meteorolog; jako první konal v Aténách profesionálně přednášky o filozofii; byl obviněn z bezbožnosti a musei přesídlit do Lamsaku v Malé Asii, kde zal. svou fil. školu" D.: Peri fyseós" Lit.: Zlomky předsokratovských myslitelů, 1962; Diogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů, 1964 duše

ANTIOCHOS z ASKALÓNU" asi 125 - 68 př.n.! ... řec. filozof, učitel Ciceronův, zdůrazňoval příbuznost mezi učením Platónovým, Aristotelovým a stoickým" Lit.: Strache, H.: Der Eklektizismus des Antiochos von Askalon, 1921; Lueder, A. M.: Die

rialismus, 1958; Between Past and Future, 1961; On Revolution, 1963; Eichmann in Jerusalem: A Report of the Banality of Evil, 1963; Men in Dark Times, 1968; On Violence, 1970; Walter Benjamin - Bertolt Brecht: Zwei Essays, 1971; Crises of the Republic: Lying in Politics, Civil Disobedience, On Violence, 1972; Wahrheit und Llige in der Politik, 1972; Die verborgene Tradition: Acht Essays, 1976; The Jew as Pariah: Jewish Identity and Politics in the Modern Age, 1978; Lectures on Kanťs Political Philosophy, 1982; Zur Zeit: Politische Essays, 1986 .. Lit.: Young-Bruehl, E.: Hannah Arendt: For Love ofthe World, 1982; Heuer, W: Hannah Arendt, 1986 agrese, antiscientismus, atomismus sociologický, autorita, hodnota autotelická, homo politicus, kultura, masa, neomarxismus, pluralismus teoretický, práce rozdrobená, revoluce, sociologie česká v 1. 1948-1994; sociologie emocí, sociologie fenomenologická, sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie moci, společnost masová, společnost občanská, totalitarismus, vzor kulturní, zlo banální, ženy v sociologii

APEL, Kari Otto" 1922 - ..

ANDREJEVA, Galina Michailovna .. 1924 - .. sov. socioložAMPERE, André Marie" 1775 - 1836 .. fr. fyzik a matema-

listického stanoviska; rozvedl tzv. ontologický důkaz Boží existence" D.: Monologion o Exemplum meditandi de ratione fidei, 1076; Proslogion o tides guaerens intellectum, 1077-1078; Epistola de incarnatione Verbi, 1094; Cur Deus homo, 1098 realismus

příloha

škola kult. okruhů) .. D.: Kulturkreise und Kulturschichten in Afrika, 1905 difuzionismus, komplex kulturní, okruh kulturní

ANOCHIN, Pjotr Kuzmič" 1898 - 1974 .. sov. fyziolog, zabýval se problémy centrální nervové soustavy" D.: Principy sistemnoj organizaci i funkcij (ed.), 1973 ; Filosofskije aspekty teorii funkcionafnoj sistemy, 1980; Uzlovyje voprosy teorii funkcionafnoj sistemy, 1980 psychologie citů

ANSELM z CANTERBURY" 1033 - 1109 .. angl.

středověký

filozof, arcibiskup; ve sporu o univerzálie zastánce krajního rea-

ARAGON, Louis 1897 - 1982 .. fr. liter. kritik, básník, romanopisec, nositel Nobelovy ceny míru, od r. 1927 člen fr. kom. strany" D.: Pour un réalisme socialiste, 1935; Servitude et grandeur des Franyais, 1945; L'Homme communiste, 1946; Les Communistes, 1949-1951 .. Lit.: Raimond, M.: Le Signe des temps, 1976 komunismus, surrealismus

ARDIGO, Achille" 1921 - .. it. sociolog, zakl. Centra di Studi Sociali e Amministrativi v Bologni .. D.: Considerazioni sulle teorie sociologiche delle strutture sociali, 1958; Innovazione e comunita, 1964; La stratificazione sociale, 1975 sociologie italská

ARDIGO, Roberto .. 1828 - 1920 .. iL filozof, předst. iL pozitivismu .. D.: Psicologia come scienza positiva, 1870; La Morale dei positivisti, 1878; La Ragione, 1895; Opere filosofiche, 1882-1912; .. Lit.: Ferri, F.: Sul positivismo di Roberto Ardigo, 1908 sociologie italská vědec" D.: The Green Years, 1945; The Territorial Imperative, 1966; The Social Contract, 1970 biosociologie, sociobiologie, teritoria1ita

ARDREY, Robert" 1908 - .. am. soc.

vědec" D.: Measuring Human Relations (se spoluaut.), 1940; Introducing Social Change, 1964; Culture and Community (se spoluaut.), 1965 studie komunitní

ARGYRIS, Chris .. 1923 - .. am. psycholog a sociolog práce a pedagog" D.: Executive Leadership: An Appraisal of a Manager in Action, 1953; Personality and Organization: The Conflict Between System and the Individual, 1957; Interpersonal Competence and Organizational Effectiveness, 1962; Integrating the Individual and the Organization, 1964; Organization and Innovation, 1965; Interpersonal Barriers to Decision Making, 1966; Intervention Theory and Method, 1970; Management and Organizational Development, 1971; Increasing Leadership Effectiveness, 1976 humanizace práce, psychologie práce, sociologie práce

ARIES, Philippe" 1914-1986" fr. historik" D.: L'Histoire des populations fran'raises et de leurs attitudes devant la vie, 1948; L'Enfant dans la vie familiale sous I'ancien régime, 1973; Western Attitudes towards Death, 1974; L'Homme devant la mort, 1977; Un Historien du dimanche, 1980; Images de I'homme devant la mM, 1983 cyklus životní, dětství, láska

ARISTIPPOS .. asi 435 - 366 (355) př.n.1. .. řec. filozof zabýv. ARENDT, Hannah" 1906 -1975" am. socioložka, filozofka a politoložka něm. pův., působila v Německu, Francii a USA; zn. především studiemi o totalitarismu" D.: Der Liebesbegriff bei Augustinus, 1929; The Origins of Totalitarianism, 1951; Rahel Vamhagen: The Life of a Jewish Women, 1957; The Human Condition, 1958; Die Ungarische Revolution und der totalitare Impe-

se hl. etikou, žák Sokratův, zakl. kyrénské (hédonické) školy, byl hostem syrakuského vládce Dionysia f., za nejvyšší hodnotu považoval slast, jeho individ. etika měla vliv na Epikúra .. D.: Peri paideias; Peri aretés; Protreptikos; Diatribai; Pros Laida; Pros Sókratén; Peri tychés hédonismus

1463

biografická

příloha

ARISTOTELES ze STAGEIRY • 384 - 322 př.n.1. • řec. filozof, encyklopedický vědec, zakl. logiky a řady věd. oborů. D.: Metafyzika; Ta fysika; Polítika; Meteórologika; Éthika Níkomacheia; Poetika; Techné rhétoriké; Peri genéseós kai fthorás (O zrodu a zániku); Peri zóion kinéseós (O částech zvířat); Peri psýchés (O duši); Peri zóíón historiai (12 knih Přírodopisu); Peri úranú (O nebi) • Lit.: Machovec, D.: Aristotelovy názory o podstatě, 1964; Berka, K.: Aristoteles, 1967 agrese, antropogeografie, antropologie, antropologie fyzická, aristotelismus, bůh, bytí, čas volný, člověk, dedukce, dělba moci, demokracie, dialektika, diskurs, duše, ekonomie, emoce, entelechie, esencialismus metodologický, etika, fIlozofie, fIlozofie vědy, funkce latentní, historiografie, imaginace, intuitivismus, kalokagathia, kategorie, kauzalita, korporatismus, logika, logika objevování, metafyzika, metoda vědecká, metodologie, mínění, mobokracie, monarchie, morálka, občan, organicismus, platonismus, pojem, politologie, povinnost, práce, právo státní, praxe, přirozenost, psychosociologie, rétorika, revoluce, režim politický, sociologie komparativní, sociologie moci, sociologie volného času, sociologie výchovy, společnost, společnost občanská, stát, svoboda, synkretismus, teologie, teorie, teorie odrazu, teorie populační, teorie sociální antické, teorie vývoje cyklické, typologie společností, umění, věda, vkus, vlastnictví, výchova, vzdělanec, život ARMINIUS, Jacobus • 1560 - 1609 • nizozem. protest. teolog, zakl. hnutí arminiánů (r. 1603), zastánce tzv. podmíněné predestínace • D.: Remonstratio • Lit: Harrison, A. W: The Beginning of Arminianism, 1926 predestinace ARNOW, Gottjried. 1666 - 1714. něm. filozof, osvícenec, před st. pietismu. D.: Die unparteiische Kirchen- und Ketzerhistorie, 1699-1700 pietismus ARNOW, Matthew. 1822 -1888. brit. básník, kritik, školní inspektor, zasloužil se o reformu brit. školství. D.: Essays in Criticism, 1865; Culture and Anarchy, 1869. Lit.: Honan, P.: Matthew Arnold Alife, 1981 sociologie literatury ARNOW, Wilhebn Kari. 1911 - 1983 • něm. psycholog, řOO. psychol. institutu univ. ve Wtirzburgu • D.: Das Raumerlebnis in der Naturwissenschaft und der Erkenntnistheorie, 1949; Person, Charakter, Personlichkeit, 1957; Angewandte Psychologie, 1970; Diagnostische Psychologie, 1972 (7. vyd.); Bildungsziel: Personlichkeit. Aufgaben einer humanistischen Psychologie der Gegenwart, 1975 indivíduum, intuice ARON, Raymond Cloude Ferdinand. 1905 -1983. fr. sociolog a filozof; rozpracoval teorii konvergence a probl. postindustriální společnosti. D.: La Sociologie allemande contemporaine, 1935; L'Homme contre les tyrans, 1945; Le Grand Schisme, 1948; Les Guerres en chaine, 1951; L'Opium des Intellectuels, 1955; Polémiques, 1955; Le Développement de la société industrielle et la stratification sociale, 1956-1957; Espoir et peur du siec\e, 1957; La Société industrielle et la guerre, 1958; Paix et querre entre les nations, 1961; Dix-huit le~ons sur la société industrielle, 1963; La Lutte de c\asse, 1964; Démocratie et Tl}-

1464

biografická

talitarisme, 1965; Essai sur les Iibertés, 1965; Les Étapes de la pensée sociologique, 1967; La Révolution introuvable, 1968; Marxismes imaginaires, 1970; Etudes politiques, 1972; Histoire et Dialectique de la violence, 1973; Plaidoyer pour I'Europe décadente, 1977; Le Spectateur engagé: Entretiens avec Jean-Louis Misssika et Dominique Wolton, 1981 • Lit: Fessard G.: La Philosophie historique de Raymond Aron, 1980; Stark, J.: Das unvollendete Abenteuer Geschichte, Gesellschaft und Politik im Werk Raymond Arons, 1986 historiografie, industrialismus, intelektuál, inteligence, nábo· žentví světské, neomarxismus, politika, režim politický, rov· nost sociální, sociologie česká v 1. 1948-1994; sociologie francouzská, sociologie konzervativní, sociologie kultury, sociologie podniku, sociologie radikální, sociologie války, teorie konvergence, třída dělnická, typologie sociologických přístupů, typologie společností, změna sociální

ARONSON, Elliot • 1932 - • am. psycholog. D.: The Individual in a Social Context (se spoluaut.), 1969 (2. vyd.); The Social Animal, 1972; Methods of Research in Social Psychology (se spoluaut.), 1976 atraktivita sociální, sympatie - antipatie ARROW, Kenneth Joseph • 1921 - . am. ekonom a statistik, předst. nové polit. ekonomie, zastánce teorie mezního užitku, nositel Nobelovy ceny z r. 1972, zabýv. se probl. individ. chování a kolekt. rozhodování. D.: Social Choice and Individual Values, 1951; Aspects of the Theory of Risk-Beating, 1965; Public Investment, The Rate of Return and Optimal Fiscal Policy (se spoluaut.), 1970; Essays in the Theory ofRisk-Bearing, 1971; General Competitive Analysis (se spoluaut.), 1971; The Limits of Organization, 1974; AppliOO Research for Social Policy, 1979 distribuce příjmová, ekonomie politická nová, sociologie ekonomická ARUTJUNJAN, Jurij Vartanovič. 1929 - • sov. sociolog zabýv. se s-gií venkova (Estonskem, Tatarskou republikou a Moldavií) • D.: Opyt sociologičeskogo izučenija sela, 1968; Sociafnaja struktura sefskogo naselenija, 1971; Sociafnoje i naciona\noje - opyt etnosociologičeskichisslOOovanij, 1973; Sociologičeskije očerki o sovetskoj Estonii, 1979; Opyt etnosociologičeskogoissledovanija obraza žizni, 1980 sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie venkova, sociologie zemědělství ASHBY, William Ross • 1903 - • brit. neurolog, kybernetik, autor principu ultrastability • D.: An Introduction to Cybernetics, 1957; Cybernetics; Design for a Brain, 1960 (2. vyd.) sociologie systémová ASSORODOBRAJ-KULA, Nina. 1908 - . pol. sociok>žka, historička, v 1. 1963-1969 předsedkyně Polské sociologické společnosti. D.: Pocz'ltki klasy robotniczej, 1946; ,;Zywa historia". Swiadomošé historyczna, 1963 sociologie polská ASTURARO, Alfonso • 1854 - 1917 • it. filozof, sociolog. D.: Saggi di filosofia morale, 1881; La sociologia, i suoi metodi e le sue scoperte, 1896; III materialismo storico e la sociologia in generale, 1903; Sociologia politica, 1911 sociologie italská

AS-ARt (Abú'l-Hasan ibn lsma'U) • cca 874 - 935, zakl. muslimského scholastického učení ortodoxie ATKINSON, Anthony Barnes • 1944 - • angl. ekonom zabýv. se fiskální teorií, politikou, problémem bohatství, zdraví, vzdělá­ ní • D.: Unequal Shares, 1972; The Economics of Inequality, 1975; Distribution of Personal Wealth in Britain (se spoluaut.), 1978; Social Justice and Public Policy, 1982; Parents and Children (se spoluaut.), 1983 ekonomika nerovnosti ATKlNSON, Rů:hard Chatman • 1929 - • am. psycholog. D.: Studies in Mathematical Psychology, 1964; Introduction to Psychology (se spoluaut.), 1979 (7. vyd.); Mind and Behavior, 1980 paměť

AUERHAN, Jan. D.: Automatizace a její ekonomický význam, 1959; Některé problémy automatizace (se spoluaut.), 1960; Ekonomická efektivnost automatizace (se spoluaut.), 1961; Základní problémy automatizace (se spoluaut.), 1963; Technika, kvalifikace, vzdělání (se spoluaut.), 1965 technizace práce AUGUSTINUS, Aurelius (sv. Augustin) • 354 - 430. teolog, raně křesťanský filozof; prohlášen za svatého a učitele církve. D.: De civitate Dei; De doctrina christiana; De trinitate; De magistro; De vera religione; De Iibero arbitrio; Contra Faustum Manichalum; De natura et gratia; Confessiones; Retractaciones • Lit: Papini, G.: Svatý Augustin, 1947; Marrou. H.: Saint AugQstin et la fin de la culture antique, 1958; Machovec, M.: Svatý Augustin, 1967 dějinnost, etika, etika křesťanská, hereze, historiozofie, kalvinismus, kauzalita, odpovědnost, pedagogika, platonismus, politologie, práce, predestinace, prostituce, providencialismus, stát, teologie, teorie sociální antické, typologie společností, vi· ra, změna sociální AUSTIN, John Langshaw. 1911-1960. angl. filozof. D.: Philosophical Papers, 1961; How to do Things with Words, 1962; Sense and Sensibilia, 1962 antropologie lingvistická, komunikace, konstruktivismus sociologický A VENARIUS, Richard. 1843 - 1896 • švýc. filozof, zabýval se teorií poznání, jeden ze zakl. empiriokriticismu. D.: Kritik der reinen Erfahrung, 1888-1890; Philosophie als Denken der Welt gemiiss dem Prinzip des kleinsten Kraftmasses. Prolegomena zu einer Kritik der reinen Erfahrung, 1876, 1888-1890, 1891; Der menschliche Weltbegriff, 1891; Bemerkungen zum Begriff des Gegenstandes der Psychologie, 1894-1895 ekonomie myšlení, sociologie pozitivistická A VERROES (Abú 1-Walid Muhammad ibn Ahmad ibn Muhammad ibn Rushd) • 1126 - 1198 • středověký arab. filozof, pů­ sobil ve Španělsku a Maroku, zabýval se též medicínou, tvůrce učení o "dvojí pravdě", navazoval na Aristotela. D.: a-Kul1iyat (lat. Col1iget), 1162; Tahafut at-Tahafut; Talkhis; Tafsir; Al-Kashf an Manahij al-Adila. Lit.: Ta/lon. A.: Personal Immortality in As Tahafut al-Tahafut, 1964 aristotelismus, dialektika, teorie sociální antické

příloha

A VICENNA (lbn Sí111Í Abú AlO • 980 - 1037 • perský filozof, logik, lékař (autor proslulé učebnice lékařství používané až do 17. st.), encyklopedický vědec, politik, básník; žil v Buchaře a v íránu • D.: Canon Medicinae; Dánešnámeh i- Alá'i; Kitáb aš- Šífá; Mantig al- Mašrígiyyin; Enneadi; Kitáb a\- lšárát wa'ttanbíhát • Lit: Nair, S. H.: Three Muslim Sages: Avicena Suhrawardí Ibn Arabí, 1964 dialektika, půst AXELROD, Robert Marshall. 1943 - • am. politolog a ekonom • D.: Contlict of lnterest, 1970; Structure of Decision (00.), 1976; Evolution of Cooperation, 1984 sociologie trhů AYALA, Francisco. 1906 - . špan. sociolog. D.: Razón del mundo, 1944; Tratado de Sociologia, 1947; Introducción a las Ciencias Sociales, 1952 sociologie španělská AYER, Alfred Jules • 1910 - 1989 • brit. filozof, předst. neopozitivismu, propagátor idejí Vídeňského kruhu. D.: Language, Truth and Logic, 1936; The Foundations ofEmpirical Knowledge, 1940; Philosophical Essays, 1954; The Problem of Knowledge, 1956; Metaphysics and Common Sense, 1970; The Central Questions of Philosophy, 1973 emotivismus, metaetika, orientace hodnotová, povínnost, změ­ na sociální AZCARATE, Gumersindo de. 1840 -1917. špan. právník, prez. lnstituto de Reformas Sociales ve Španělsku. D.: EI positivismo y la civilización, 1877; EI régimen parlamentaraio en la práctica, 1885; Concepto de Sociologia, 1891 sociologie španělská AZNAR EmbůI, Severino • 1870 - 1959 • špan. sociolog, řOO. lnstituto Balmes de Sociología • D.: EI Catolicismo social en Espana, 1906; Estudios económico-sociales, 1946; La Revolución espanola y las vocaciones ec\esiásticas, 1949 sociologie španělská BAADE, Fritz. 1893 - 1974. něm. ekonom a sociolog, zabýval se otázkami svět. ekonomiky. D.: Agrarprogramme der Arbeiterparteien in Osterreich, England und Deutschland, 1929; Amerika und der deutsche Hunger, 1948; Der Wettlauf zum Jahre 2000, 1960; Die deutsche Landwirtsehaft im Ringen um den Agrarmarkt Europas (se spoluaut.), 1971 sociologie zemědělství, zemědělství alternativní BABEUF, Franfois Noěl Gracchus • 1760 - 1797. fr. revolucionář, přOOst. utop. socialismu; vyšel z idejí J. J. Rousseaua a G. B. Mablyho • D.: Manifeste de éguax, 1794 komunismus, totalitarismus BACK, Kurt Wolfgang. 1919-. am. soc. psycholog nar. v Rakousku. D.: Social Pressures in Informal Groups (se spoluaut.), 1950; The Family and Population Control (se spoluaut.), 1959; The Survey Under Unusual Conditions, 1959; Slums, Projects and People, 1962; The June Bug (se spoluaut.), 1968 distance sociální BACON, Francis. 1561 - 1626. angl. filozof, státník, esejista. D.: Essays, 1597-1625; Novum Organum, 1620; De dig-

1465

biografická

příloha

nitate et augmentis scientiarum, 1623; Apophthegms New and Old, 1625; The New Atlantis, 1627; Maxims of the Law, 1630 aritmetika politická, dějinnost, empirie, empirismus, filozofie vědy, metodologie, platonismus, politika vědní, práce, sociologie vědění, společnost občanská, utopie, vůle k moci, vzdě­ lanec, změna sociální BACON, Roger + asi 1214 - 1294 + angl. myslitel, novátor + D.: Opus Majus, 1268; Opus Minus, 1268; Opus Tertium, 1268; Compendium Studii Philosophiae, 1271; Compendium Studii theologiae, 1292 iluze sociální, magie BADDELEY, Alan David + 1934 - + am. psycholog, v I. 1984 -1986 prez. Experimental Psychology Society, 1986-1990 prez. European Society for Cognitive Psychology + D.: The Psychology of Memory, 1976; Your Memory: A User' s Guide, 1982; Working Memory, 1986; Human Memory, 1990 paměť

BADEN-POWELL, Robert Stephenson Smyth + 1857 - 1941 + brit. generál, zakl. skautského hnutí + D.: Aids to Scouting, 1899; Scouting for Boys, 1900 + Lit.: Reynolds, E. E.: Baden-Powell, 1957 (2. vyd.) avantgarda, skauting BADINA, Ovidiu + 1932 - + rum. sociolog, filozof + D.: Cercetarea sociologica concreti, 1966; Gindirea sociologica din Romania,1973 sociologie mládeže BAGEHOT, Walter + 1826 - 1877 + brit. ekonom, bankovni odborník, vyd. čas. Economist, jako první analyzoval soc. ekon. funkci bank v polit. životě + D.: The English Constitution, 1864; Physics and Politics, 1869; Lombard Street, 1873; Economic Studies, 1880 + Lit.: John-Stevans, N. S.: W. Bagehot, 1963 darwinismus sociální, nápodoba, sociologie britská BACHELARD, Gaston + 1884-1962 + fr. filozofzabýv. se filozofií vědy + D.: La Valeur inductrice de la Relativité, 1929; La Formation de l'esprit scientifique; La Dialectique de la durée, 1936; L'Intuition de l'instant; Le Nouvel esprit scientifique, 1934; La Psychoanalyse du feu, 1949; La Poétique de I'espace, 1957; La Flamme ďune chandelle, 1961 archeologie vědění, činnost, diskurs

biografická BAKER, Mary Geraldine + 1936 - + brit. soc. pracovnice, přír. léčitelka + D.: Speech Therapy in Practice, 1988; Care ofthe EIderly (se spoluaut.), 1990; The Role of the Social Worker in Management of Parkinson's Disease (se spoluaut.), 1991 léčitelství přírodní

BAKKE, Edward Wight + 1903 - + am. ekonom + D.: The Unemployed Worker, 1940; How to Promote LaborPeace, 1946; A Positive Labor Market Policy, 1964 nezaměstnanost

BAKLANOV, Grigorij + 1923 - + rus. spisovatel zabýv. se mj. kritikou mechanismů věd. práce v ústavech a na univerzitách etika vědy BAKUNIN, MiehailAlexandrovič+ 1814 -1876 + rus. soc. filozof, revolucionář, jeden ze zakl. a ideologů anarchismu, anarchokomunismu; od r. 1840 v emigraci v různých evrop. zemích + D.: Reakcija v Germanii, 1842; Gosudarstvennosť i anarchija, 1873; Polnoje sobranije sočinenij, 1907 + Lit.: Nettlau, M.: Michael Bakunin, 1971; Duc!os, J.: Bakounine et Marx, 1974 anarchismus, anarchokomunismus, kolektivismus, "nová levice", sociologie ruská a v Sovětském svazu BALANDIER, Georges + 1920 - + fr. sociolog, soc. antropolog, afrikanista; šéfred. čas. Cahiers internationaux de sociologie + D.: Anthropologie politique, 1969; Sociologie actuelle de I' Afrique noire, 1982; Afrique plurielle" Afrique actuelle, 1986 antropologie politická, politika, sociologie francouzská, status BALCAR, Karel + 1939 - + čes. psycholog zabýv. se klinickou psychologií + D.: Překonávání strachu: studie k motivační teorii emocí, 1974; Psychologie osobnosti, 1984; Kazuistiky, 1988; Psychoterapie z pohledu psychologie, 1990 psychologie osobnosti BALDUS de UBALDIS + 1327 - 1400 + it. právník, učitel řím­ ského a kanonického práva + D.: komentář ke Corpus Juris Civilis občan

BACHOFEN, Johann Jaeob + 1815 - 1887 + švýc. historik práva a náboženství, filolog a etnograf; položil základ studia rodiny a teorie matriarchátu, zabýv. se mateřským právem + D.: Das Mutterrecht, 1861; Urreligion und antike Symbole, 1926; Mutterrecht und Urreligion, 1927 antropologie evolucionistická, hetérismus, matriarchát, mýtus, revoluce sexuální, rodina, sociologie rodiny

BALES, Robert Freed + 1916 - + am. soc. psycholog a sociolog, předst. strukturálního funkcionalismu, v I. 1960-1967 řed. Laboratory of Social Relations na harvardské univ. + D.: Interaction Process Analysis: A Method for the Study of Smal1 Groups, 1950; Working Papers in the Theory of Action (spoluaut. T. Parsons a E. Shils), 1953; Family Socialization and Interaction Process (spoluaut. T. Parsons), 1955; Small Groups (se spoluaut.), 1955; Studies in Social Interaction (se spoluaut.), 1955; Personality and Interpersonal Behaviour, 1970 alkoholismus, interakcionismus, pozorování přímé, rovnováha sociální, skupina malá, sociologie americká, sociologie malých skupin, teorie sociální interakce, vztahy rodinné

+ 1934 - + čes. psycholog zabýv. se personální psychologií, psychol. hrami, sociobiologií, motivem moci + D.: 1 dospělí si mohou hrát, 1976; Psychohry, 1989; Úvahy o motivu moci, 1992 sociobiologie

BALEY, Stefan + 1885 - 1952 + pol. psycholog + D.: Zarys psychologii w zwiltzku z rozwojem psychiki dziecka, 1931; Psychologia wychowawcza w zarysie, 1938; Drogi samopoznania, 1946; Wprowadzenie do psychologii spolecznej, 1964 (3. vyd.) sympatie - antipatie

BAKALÁŘ, Eduard

1466

BALICKl, Zygmunt + 1858 - 1916 + pol. sociolog + D.: L'État comme organisation coercitive de la société, 1896; Psychologia spoleczna, 1912 sociologie polská BANDURA, Albert + 1925 - + am. psycholog nar. v Kanadě + D.: Principles of Behavior Modification, 1969; Social Learning Theory, 1977; Social Foundations of Thought and Action: A Social Cognitive Theory, 1986 agrese, odměna a trest, psychologie sociální, výcvik sociální BANKS, Olive Luey + 1923 - + brit. socioložka zabýv. se s-gií výchovy, historií feminismu, zvl. v USA a Velké Británii + D.: Parity and Prestige in English Secondary Education, 1955; The Attitude of Steelworkers to Technical Change, 1960; Feminism and Family Planning in Victorian England (spoluaut. J. A. Banks), 1964; Faces ofFeminism, 1981 sociologie výchovy, změna sociální BARBANO, Filippo + 1924 - + it. sociolog analisi della strutture sociali, 1964 sociologie italská

+ D.: Problemi di

BARBER, Bernard + 1918 - + am. sociolog, funkcionalista zabýv. se zejm. s-gií vědy, soc. stratifikací a mobilitou + D.: Science and Social Order, 1952; Brief Bibliography for the Sociology of Science (spoluaut. R. K. Merton), 1952; The Sociology of Science: A Trend Report and Bibliography, 1956; Social Stratification. A Comparative Analysis of Structure and Process, 1957; European Social Class, 1965; Drugs and Society, 1967; Problems of Social Control and Medical Experimentation (spoluaut. J. J. Lalty, D. Sultivan aj.), 1973 etika vědy, inteligence, sociologie módy, sociologie vědění, sociologie vědy BARNARD, Chester Irving + 1886 - 1961 + am. sociolog a podnikatel, zabýval se teorií organizace, probl. soc. kontroly a org. rovnováhy; prez. United Service Organization v I. 1942-1945, v I. 1948-1952 prez. Rockefelterovy nadace + D.: The Functions of the Executive, 1938; Organization and Management: Selected Papers (1935-1946),1956 skupina společenská, sociologie systémová

příloha

BARTH, Kari + 1886 -1968 + něm. protestantský teolog, zakl. dial. teologie; vypovězen nacisty z Německa, žil pak ve Švýcarsku; teoretik ekumenického hnutí + D.: Zur inneren Lage des Christentums, 1920; Die Theologie und die Kirche, 1928; Die Theologie und der heutige Mensch, 1930; Zwischen der Zeiten, 1923-1933; Theologische Existenz heute, 1934; Die Christliche Gemeinde in der Anfechtung, 1942; Gemeinschaft in der Kirche, 1943; Die geistigen Voraussetzungen fOr den Neuaufbau in der Nachkriegszeit, 1945; Kirchliche Dogmatik, 1932-1959 + Lit.: Brož, L.: Cesta K. Bartha, 1988 absolutismus, kalvinismus, luterství, ortodoxie, predestinace, protestantismus, providencialismus BARTH, Paul + 1858 - 1922 + něm. filozof, sociolog, zabýval se rovněž pedagogikou a historií s-gie + D.: Philosophie der Geschichte als Soziologie, 1897; Geschichte der Erziehung in soziologischer und geistesgeschichtlicher Beleuchtung, 1911 pedagogika sociální, sociologie rumunská, sociologie výchovy BARTHES, Roland + 1915 - 1980 + fr. sociolog, semiolog, lit. kritik, předst. strukturalismu + D.: Le Degré zéro de l'écriture, 1953 a 1964; Essais critiques, 1964; Critique et vérité, 1966; Eléments de sémiologie, 1967; Systeme de la Mode, 1967; Mythologies, 1957-1972; Le Plaisir du texte, 1973; Barthes par Barthes, 1975; Fragments d'un discours amoureux, 1977; La Chambre claire, 1980 + Lit.: Lavers, A.: Roland Barthes, Structuralism and After, 1982; Culter, J.: Barthes, 1983 rétorika, sémantika obecná, sociologie jídla BASILEIOS VELIKÝ (sv. Basilios, Vasil) + okolo 329 - 379 + teolog, biskup v maloasijské Caesareji, autor četných teologických spisů, je mu připisována jedna z hlavních liturgií pravoslavných církví + D.: Hexaeron, Regulae řád řeholní, teologie

BASTIAN, Adolf + 1826 - 1905 + něm. etnolog, lékař, cestovatel a sběratel, předst. evolucionismu a difuzionismu, řed. berlínského Královského muzea pro etnografii (r. 1886), spoluzakl. čas. ZeitschriftjUr Ethnologie (r. 1869); vyprac. první system. dílo o vývoji populací a kultur na am. kontinentě + D.: Der Mensch in der Geschichte, 1860; Die VOlker des ostlichen Asiens, 1869; Rechtsverhiiltnisse der verschiedenen VOlker der Erde, 1872; Kulturliinder des Alten Amerikas, 1878-1889; Der VOlkergedanke, 1881 BARNES, Harry Elmer + 1889 - 1968 + am. sociolog a historik, pozitivista, autor teorie kult. mezery + D.: History and So- ' antropogeografie, antropologie evolucionistická, VOlkerpsychologie cial Intelligence, 1926; The Genesis ofthe World War, 1927; Living in the Twentieth Century, 1928; History of Western BASTlDE, Roger + 1898 - 1974 + fr. sociolog, působil též Civilization, 1935; Can Men Be Civilized?, 1940; New Horizons v Brazílii + D.: Les Problemes de la vie mystique, 1931; Les Rein Criminology, 1943; Social Institutions, 1948; Historical Socioligions afro-brésiliennes, 1960; Anthropologie appliquée, 1971; logy, 1948; Social Thought From Lore to Science (spoluaut. Art et société, 1977 H. Becker), 1952; Perpetual War for Perpetual Peace, 1953 sociologie francouzská, sociologie v Brazílii dějiny sociálního myšlení, náboženstvi pozitivistické

BARNES, John Arundel + 1918 - + brit. soc. antropolog, sociolog, působil též v Austrálii + D.: Marriage in a Changing Society, 1951; Social Networks, 1972; The Ethics of Inquiry in Social Science, 1977 síť sociální, sociologie singapurská, teorie sociálních sítí BARNUTIU, Simion + 1808 -1864 + rum. právník, zabýval se filozofií, politikou + D.: Estetica, 1972 sociologie rumunská

BAtA, Tomáš + 1876 -1932 + čes. průmyslník, vytvořil systém řízení - tzv. batismus + D.: Úvahy a projevy, 1932; Zámožnost všem, 1927 + Lit.: Erdély, E.: Baťa, švec, který dobyl svět, 1990; Valach, F.: Fenomén Baťa, 1990 batismus, kultura práce, organizace práce, sociologie podniku

+ 1924 - + čes. sociolog a politik, zabýval se s-gií a výzkumem malých prac. skupin; v I. 1990-1992

BATTĚK, Rudolf prům.

1467

biografická

příloha

předs.

poslanecké sněmovny" D.: Závod a člověk (se spoluaut.), 1967; Práce, skupina, závod (se spoluaut.), 1969; The Power of the Powerless (se spoluaut.), 1985; Sozialdemokratische Politik in Europa (se spoluaut.), 1990; After the Velvet Revolution (se spoluaut.), 1991 sociologie podniku

BATTEUX, Charles" 1713 - 1780 .. fr. estetik, literát, filozof, zabýval se rétorikou" D.: Les Beaux Arts réduits a un meme principe, 1746 vkus BAUDOUlN de COURTENAY, Jan 19nacy Niecislaw" 1845 - 1929 .. pol. jazykovědec, zabýv. se zejm. probl. obecného jazyka a slavistikou, první průkopník fonologie" D.: O ogólnych przyczynach zmian j\;zykowych, 1891; Próba teorii alternacji fonetycznych, 1894; Zarys historii j\;zyka polskiego, 1922 .. Lit.: Jan Niecislaw Baudouin de Courtenay a lingwistyka swiatowa, 1989 fonologie, lingvistika strukturální BAUDRlLLARD, Jean .. 1929 - .. fr. sociolog a lit. kritik" D.: Le Systeme des objets, 1968; La Société de consommation, ses mythes, ses structures, 1970; Pour une critique de I'économie politique du signe, 1972; Le Miroir de la production ou illusion critique du matérialisme historique, 1973; L'Échange symbolique et la mort, 1976; Simulations, 1983 .. Lit.: Gane, M.: Baudrillard' s Bestiary: Baudrillard and Culture, 1991; Gane, M.: Baudrillard: Critical and Fatal Theory, 1991 dekonstrukce, modernismus, sociologie literatury, sociologie skandinávská, sociologie spotřeby, tělo, typologie sociologických přístupů BAUER, Bruno" 1809 - 1882 .. něm. filozof, historik, matematik; kritik křesťanství" D.: Kritik der evangelischen Geschichte der Synoptiker, 1841-1842; Die Posaune des jlingsten Gerichts liber Hegel den Atheisten und Antichristen, 1841; Geschichte der Politik, Kultur und AufkHirung des 18. Jahrhunderts, 1843-1845 materialismus historický, protestantismus BAUER, Otto" 1882 - 1938 .. rak. soc. demokrat, stoupenec austromarxismu, r. 1934 emigroval, působil pak v ČR a Francii .. D.: Das arbeitende Volk und die Nationalitlitenfrage, 1911; Der Weg des Sozialismus, 1913; Kapitalismus und Sozialismus, 1931 austromarxismus, socialismus gildový BA UMAN, Zygmunt .. 1925 - .. angl. sociolog pol. pův ... D.: Klasa - ruch - elita, 1960; Z zagadnielÍ wspolczesnej socjologii amerykalÍskiej, 1%1; Zarys socjologii, 1%3; Wizje ludskiego swiata, 1964; Kultura i spo!eczelÍstwo, 1966; Culture as Praxis, 1972; Toward a Critical Sociology, 1976; Hermeneutics and Social Science, 1977; Memories of Class, 1982; Legislators and Interpreters. On Modernity, Post-Modernity and Intellectuals, 1987; Modernity and Holocaust, 1989; Freedom, 1989; Modernity and Ambivalence, 1990; Thinking Sociologically, 1990; Intimations of Postmodernity, 1991; Morality, lmmorality, and Other Life Strategies, 1992; Postmodern Ethics, 1993; Life in Fragments, 1995 činnost, nacismus, sociologie angažovaná, sociologie módy, sociologie polská BAUMGARTEN,AlexanderGottlieb" 1714-1762" něm. filozof; zavedl termín estetika" D.: Ethica philosophica, 1740;

1468

biografická

Aesthetica, 1750, 1758; Initia philosophiae practicae primae, 1760 harmonie, objektivita

BAUMGARTEN, Franziska .. 1899 - t .. švýc. psycholožka .. D.: Die Charakterprlifung der Berufsanwarter, 1946 (2. vyd.); Die Psychologie der Menschenbehandlung im Betriebe, 1946 (2. vyd.); Zur Psychologie des Maschinenarbeiters, 1947; Die Regulierungskrafte im Seelenleben, 1953 (3. vyd.) charakter BAXTER, Richard" 1615 - 1691 .. angl. teolog" D.: The Saints' Everlasting Rest, 1649; Paraphrase ofthe New Testament, 1685 etika protestantská BAYER, Ivo" 1954 - .. čes. sociolog zabýv. se s-gií politiky, od r. 1983 žije v Německu, po r. 1990 působí též v Praze" D.: Korruption in der UdSSRlCSSR (in: Politische Korruption, ed. J. Bellers), 1989; Zerfall der Tschechoslowakei (in: Nationalstaat und Ethnizitlit, se spoluaut., ed. R. Kossler, T. Schiel), 1994 sociologie politiky BAYLE, Pierre" 1647 - .. fr. filozof, před st. volnomyšlenkář­ ství a skepticismu" D.: Dictionnaire historique et critique, 1695, 1697 vzdělanec

BAZARD, Saint-Amand" 1791- 1832 .. fr. esejista, utop. socialista, organizátor tajných spolků soc. dem. charakteru .. D.: Doctrine de Saint-Simon, 1830; Discussions morales, politiques et religieuses, 1832 .. Lit.: Spiihler, W: Saint-Simonismus. Lehre und Leben von Saint-Amand Bazard, 1926 karbonáři

BEACH, Frank Ambrose .. 1911 - t .. am. psycholog" D.: Hormones and Behavior, 1948; Sex and Behavior, 1965 homosexualita BEAUVOlR, Simone de" 1908 - 1986 .. fr. spisovatelka existencialistického zaměření, životní družka J. P. Sartra, zabýv. se mj. psychologií a postavením ženy ve společnosti" D.: Les Mandarins, 1945; Pour une Morale de l' Arnbiguilé, 1948; Le Deuxieme Sexe, 1949; Privileges, 1957; La Longue Marche, 1957; Les Belles Images, 1966; Tout Compte fai!, 1972 .. Lit.: Wagner, c.: S. de Beauvoirs Weg zum Feminismus, 1984 emancipace, ženy v sociologii BEBEL, August" 1840 - 1913 .. něm. politik, děl. vůdce, pů­ sobil ve Švýcarsku; propagátor a teoretik marxismu, od r. 1867 poslanec říšského sněmu" D.: Die Frau und der Sozialismus, 1883; Christentum und Sozialismus, 1892; Die Sozial-Demokraten und das Allgemeine Wahlrecht, 1895; Aus meinem Leben, 1910-1914" Lit.: Jung, W.: A. Bebel. Pfaffenweiler, 1986; Fricke, D.: A. Bebel (1840-1913),1989 feminismus, hnutí odborové, sociologie deviantního chování, s0ciologie venkova BECCARlA, Cesare Bonesano .. 1738 - 1794 .. it. ekonom a kriminolog" D.: Dei delitti e delle pene, 1764; Richerche intorno alla natura dello stile, 1770; Elementi di economia pubblica, 1804 kriminologie

BECK, Ulrich" 1944 - .. něm. sociolog práce, zaměstnání, zabýv. se globálními soc. teoriemi; vyd. Soziologie und Praxis (r. 1982) .. D.: Objektivitat und Normativitat. Die Theorie-Praxis-Debatte in der modernen deutschen und amerikanischen Soziologie, 1974; Soziale Welt (se spoluaut.), 1976; Die soziale Konstitution der Berufe (se spoluaut.), 1977; Soziologie der Arbeit und der Berufe (se spoluaut.), 1980; Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne, 1986 hnutí ekologické, společnost riziková BECKER, Gary Stanley .. 1930 - .. am. ekonom zabýv. se ekon. chováním, problémem lidského kapitálu, domácí ekonomiky" D.: Economic Theory, 1971; Human Capital, 1975 (2. vyd.); The Economic Approach to Human Behavior, 1976; Essays in Labor Economics in Honor of H. Gregg Lewis, 1976; A Treatise on the Family, 1981 ekonomika rodiny, práce domácí, reprodukce pracovní síly, sociologie ekonomická, strategie domácnosti, teorie sociální směny

BECKER, Howard (Paul)" 1899 -1960" am. soc. psycholog a sociolog, působil v Německu a USA, zabýv. se s-gickou teorií a metodologií, rozprac. typologii hodnotových systémů" D.: Systematic Sociology on the Basis of the Beziehungslehre and Gebildelehre of Leopold von Wiese, 1932; Social Thought from Lore to Science (spoluaut. H. E. Barnes), 1938; German Youth: Bound or Free, 1946; Through Values to Social Interpretation: Essays on Social Contexts, Actions, Types, and Prospects, 1950; Through Values to Sociallnterpretation, 1950; Modern Sociological Theory in Continuity and Change, 1957 dějiny sociálního myšlení, labelling, náboženství pozitivistické, nominalismus, patologie sociální, sociologie kvalitativní, sociologie vědění, typologie společností, změna sociální BECKER, R. .. 1823 - 1896 .. něm. statistik; v I. 1872-1891 vedl statist. úřad sjednoceného Německa" D.: Zur Theorie der Sterbetaffel flir ganze BevOlkerungen, 1867; Stand und Bewegung der BevOlkerung des Deutschen Reiches und fremder Staaten in den Jahren 1841 bis 1866, 1892 síť demografická BEHRENS, Walter Ulrich .. 1903 - 1963 .. statistik" D.: The Limits to Growth. A Report for the Club of Rome's Project on the Predicament of Mankind (se spoluaut.), 1972 Římský klub BECHER, Johann Joachim .. 1635 - 1682 .. něm. lékař, chemik a ekonom, autor merkantilistických projektů, zakl. prvních rak. manufaktur" D.: Character, Pro Notitia Linguarum Universali, 1661; Moral Discurs von den eigentlichen Ursachen des Gliicks und Ungllicks, 1669 .. Lit.: Zielenziger, K.: Die alten deutschen Kameralisten, 1913; Hassinger, H.: J. J. Becher, 1951 kameralistika BECHTĚREV, Vladimír Michailovič ..

1857 - 1927 .. rus. psychiatr, psycholog, neurolog a kriminolog, zabýval se probl. sebevraždy a duševní hygieny; zakl. psychoneurologické akademie v Leningradě" D.: Ličnosť i uslovija jejo razvitija, 1905; Objektivnaja psichologija, 1907-1910; Predmet i zadači obšče­ stvennoj psichologii kak objektivnoj nauki, 1911; Kollektiv-

příloha

naja refleksologija, 1921; Psichologija, refleksologija i marksizm, 1925 fyzikalismus, kolektiv, psychologie společenská, sociologie ruská a v Sovětském svazu BĚLlNSKl], Vissarion Grigorjevič

.. 1811 - 1848 .. rus. filozof, estetik, liter. kritik a publicista, revol. demokrat" D.: Polnoje sobranije sočiněnij, 1900-1917, 1926-1948,1953-1956 .. Lit.: Terras, V.: Bělinskij and Russian Literary Criticism, 1974 umění, venkov BELL, Daniel" 1919 - .. am. sociolog, politolog, soc. prognostik a publicista; zabývá se dějinami spol. myšlení, autor koncepce postindustriální společnosti" D.: The End of Ideology, 1960; The Coming ofPost-lndustrial Society. A Venture in Social Forecasting, 1973; The Cultoral Contradictions of Capitalism. 1976; The Crisis in Economic Theory, 1981 antiscientismus, dějinnost, demokracie a autoritarismus, determinismus technologický, futurologie, human relations, industrializace, inteligence, postmaterialismus, procesy sociálně-ekologické,proletarizace, racionalita, revoluce vě­ deckotechnická, role, sociologie americká, sociologie konzervativní, sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie radikální, sociologie státu, společnost masová, společnost postindustriální, společnost postmoderní, společnost samoobslužná, technika, typologie společností, změna sociální BELL, Wendell" 1924 - .. am. sociolog zabýv. se s-gií města, soc. územními analýzami, teorií polit. a soc. změn" D.: Social Area Analysis (spoluaut. E. Shevky), 1955; Public Leadership (se spoluaut.), 1961; Jamaican Leaders, 1964; Social Area Analysis (spoluaut. f. Oxaal), 1964 ekologie sociální, procesy sociálně-ekologické,sociologie budoucnosti, sociologie města BELLAH, Robert Nelly .. 1927 - .. am. sociolog náboženství zabýv. se též srovnávací religionistikou, zn. pojmem občanské náboženství a jeho aplikací na historii USA" D.: Civil Religion in America, 1%7; Beyond Belief: Essays on Religion in a Post-Traditional World, 1970; The New Religious Consciousness (spoluaut. Ch. f. Glock), 1976 antropologie evolucionistická, individualismus, náboženství občanské, názor světový, sociologie náboženství BELLAMY, Edward" 1850 - 1898 .. am. spisovatel, soc. reformátor, utopista" D.: Looking Backward 2000-1887, 1888; Equality, 1897" Lit.: Bowman, S. E.: Year 2000,1958 technokratismus, utopie BĚLOHRADSKÝ, Václav"

1944 - .. čes. filozof a sociolog, r. 1970 emigroval do Itálie. zabývá se s-gií vědění, politiky aj. .. D.: Interrpretazioni italiane di Wittgenstein, 1971; Ragionamento azione societa, 1974; Burocrazia e rivoluzione, 1979; II mondo della vita: un problema politico, 1981; Interpretazioni della modernita, 1982; Krize eschatologie neosobnosti, 1982; Při­ rozený svět jako politický problém (Eseje o člověku pozdní doby), 199 I; Kapitalismus a občanské ctnosti, 1992 antiscientismus, autorita, sociologie angažovaná, sociologie česká v 1.1948-1994; sociologie literatury

1469

biografická

biografická

příloha

+ 1858 - 1927 + něm. historik, předst. něm. hist. školy + D.: Territorium und Stadt, 1900; Probleme der Wirtschaftsgeschichte, 1920 dějiny sociální, nevolnictví, občina BELOW, Georg von

+ 1938 - + am. psycholog zabýv. se neverbální a paraverbální komunikací, soc. percepcí a motivací + D.: A La-

BEM, DarylJ.

boratory Manual for the Control and Analysis of Behavior, 1965; Self-perception theory, 1972 percepce sociální, psychologie sociální

+ 1867 - 1956 + fr. filozof, esejista, spisovatel; racionalismu, odpůrce bergsonovského intuitivismu + D.: Le Bergsonisme ou une philosophie de la mobilité, 1912; La Trahison ďun derc, 1927; Discours ala nation européenne, 1933; Lajeunesse ďun clerc, 1936; Un Régulier dans le siěcle, 1938; La Grande épreuve des démocraties, 1942; Du Style ďidées, 1948 + Lit.: Bourquin, E.: La Trahison de 1. Benda., 1931; Mauriac, c.: La Trahison ďun derc, 1945; Sarocchi, J.: J. Benda, 1968 elitismus demokratický, hodnota, inteligence BENDA, Julien přívrženec

BENDIX, Reinhard + 1916 -

+ am. sociolog nar. v Německu, zabýval se problémy industriální s-gie, analýzou polit. vztahů, problémy soc. stratifikace + D.: Social Science and the Distrust ofReason, 1951; Work and Authority in Industry: Ideologies of Management in the Course of Industrialization, 1956; Social Mobility in Industrial Society, 1962; Scholarship and Partisanship: Essays on Max Weber, 1971; Konige oder Volk, Machtaustibung und Herrschaftsmandat, 1980 byrokracie, mobilita sociální + 1887 - 1948 + am. kult. a soc. antropoložka a filoložka, zabývala se analýzou

BENEDICT, Ruth Fulton (Annie Singleton)

a hodnotových systémů; žačka F. Boase a jeho pokračovatelka, prezidentka am. antropol. asociace; básnířka + D.: The Concept ofthe Guardian Spirit in North America, 1923; Tales of the Cochiti Indians, 1931; Pattems of Culture, 1934; Zuni Mythology, 1935; Race: Science and Politics, 1940; Patterns of Japanese Culture, 1946; The Chrysanthemum and the Sword, 1946 antropologie filozofická, antropologie kulturní, dar, komplex kulturní, konfiguracionismus, konstrukt kultury, prvek kulturní, psychologie kultury, relativismus kulturní, rituál,sociaIizace, sociologie komparativní, sociologie kultury, sociologie morálky, témata kulturní, vina, VOIkerpsychologie, výzkum hodnot, vzor kulturní, zvyk kult.

vzorů

BENEDIKT XIV. (vl.jm. Prospero Lambertiny)

+ 1675 -

1758

+ it. znalec práva, zakladatel dějin církevního práva; od r. 1740 římský papež + D.: Delaratio Benedictina (bula), 1741; Ex quo singulari (bula), 1742; Omnium sollicitudo (bula), 1744; Ubi primum (encyklika), 1740 encykliky papežské

+ 1854-1922 papežem, zjeho iniciativy zřízen Pontificio Istituto Orientale + D.: Maximum iIlud (encyklika), 1919 encykliky papežské

BENEDIKT XV. (vl.jm. Giacomodella Chiesa)

+ it. markýz, v r.

1914 zvolen

římským

BENES, Edvard + 1884 - 1948 + čes. sociolog a politolog; diplomat, v I. 1935-1938 a 1945-1948 prez. Čsl. republiky + D.:

1470

Le Problěme autrichien et la question tchěque, 1908; Otázka národnostní, 1909; Původ a vývoj moderního politického individualismu, 1909; Stručný nástin vývoje moderního socialismu, 1910-1911, 1916; Stranictví, 1912; Détruisez I' Autriche-Hongrie, 1916; Nesnáze demokracie, 1924; Světová válka a naše revoluce, 1927; Francie a nová Evropa. Essaye o duchovní krizi poválečného evropského člověka, 1935; Demokracie dnes a zítra, 1946; Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství, 1947 + Lit.: Havlíček, F.: Eduard Beneš - člověk, sociolog, politik, 1991 alkoholismus, filozofie praxe, hnutí abstinentské, laboretismus, sociologie stranictví, Sokol, zednářství

BENGEL, Johann Albrecht + 1687 - 1752 + něm. evangelický teolog + D.: Ordo temporum, 1741; Guomon Novi Testamenti, 1742 + Lit: Matzer, G.: J. A. Bengel. Leben und Werk, 1970 pietismus

+ 1892 - 1940 + něm. filozof, spisovatel, liter. kritik, bývá řazen k frankfurtské škole + D.: Der Begriff der Kunstkritik in der deutschen Romantik, 1920; Deutsche Menschen, 1936; Berliner Kindheit um 1900, 1956 + Lit.: Kaiser, G.: Benjamin, 1974; Witte, 8.: Walter Benjamin, 1985 neomarxismus, sociologie kultury, sociologie literatury, sociologie masové kultury, sociologie spotřeby, sociologie umění, škola frankfurtská, umění BENJAMIN, Walter

+ 1748 - 1832 + angl. etik, soc. filozof a právník, zakl. utilitarismu; ovlivnil vládní reformy, prac. na revizi zákonů + D.: Introduction to the Principles of Morals and Legislation, 1789; Rationale of Punishments and Rewards, 1811 + Lit.: Hume, L. J.: Bentham and Bureaucracy, 1981; Hart, H. L. A.: Essays on Bentham: Jurisprudence and Political Theory, 1982; Rosen, F.: Jeremy Bentham and Representative Democracy, 1983 demokracie a autoritarismus, determinismus ekonomický, duo chovědy, etika, hedonismus, homo oeconomicus, intenciona· lita, interakcionismus, kriminologie, politologie, povinnost, re· formismus, socialismus fabiánský, štěstí, teorie sociální směny, utilitarismus, utilitarismus axiologický BENTHAM, Jeremy

BENTLEY, Arthur Fister + 1870 - 1957 + am. filozof a polito-

log; zabýval se teorií skup. nátlaku + D.: The Process of Government, 1908; Knowing and the Know, 1949 + Lit.: Ward, J. F.: Language, Form and Inquiry. A. F. Bentley's Philosophy of Social Science, 1984 jev sociální, skupina nátlaková

+ 1874 - 1948 + rus. filozof, blízký křesťanskému existencialismu, publicista; od r. 1924 žil ve Francii, kde v I. 1925-1940 vyd. čas. Puť + D.: Subjektivizm i individualizm v obščestvennoj filosofii, 1901; Problemy idealizma, 1902; Novoje religioznoje soznanie i obščestvennosť, 1907; Filosofija svobody, 1911; Smysl istorii, 1923; Filosofija neravenstva, 1923; Filosofija svobodnogo ducha, 1927; L'Homme et la machine, 1933; Christianisme et réalité sociale, 1934; De I'esclavage et de la liberté de I'homme, 1947 + Lit.: Vallon, M. A.: Apostle of Freedom. Life and Teachings of N. Beredjajev, 1960; Richardson, D. B.: Berdyaev's Philosophy of History,I968 personalismus, sociologie ruská a v Sovětském svazu BERĎAJEV, Nikolaj Alexandrovič

+ 1912 - 1979 + am. sociolog, soc. psycholog a demograf, vyprac. metodu kvantit. obsahové analýzy, věnoval se výzkumu veř. mínění + D.: The Analysis of Communication Content (spoluaut. P. F. Lazarsfeld), 1948; Education for Librarianship, 1949; Reader in Communication and Public Opinion (spoluaut. M. Janowitz), 1950; Content Analysis in Communication Research, 1952; Voting. A Study of Opinion Formation in a Presidential Campaign, 1954; The Behavioral Sciences Today, 1963; Family Planning Progress, 1969; Population Policy in Developed Countries, 1974; The Great Debate in Population Policy, 1975 analýza obsahová, mínění veřejné, sociologie veřejného mí· nění, teorie sociologická BERELSON, Bernard Reuben

+ 1929 - + am. sociolog nar. ve Vídni, předst. neokonzervativismu a fenomenologické s-gie, zabývá se s-gií vě­ dění, morálky, náboženství, analýzou náb. života v USA, teorií modernizace + D.: Invitation to Sociology, 1965; Social Construction of Reality (spoluaut. T. Luckmann), 1967; The Sacred Canopy, 1967; The Social Reality of Religion, 1969; The Pyramids of Sacrifice, 1974; Sociology. A Biographical Approch (spoluaut. Brigitte Berger), 1976; Sociology Reinterpreted (spoluaut. H. Kellner), 1981; The Capitalist Revolution: Fifty Propositions about Prosperity, Equality and Liberty, 1986 antiscientismus, čas sociální, definice situace, evangelikalis. mus, instituce, interakcionismus symbolický, intersubjektivi· ta, každodennost, maska, náboženství neviditelné, obyčej, od· cizení, operacionalizace, paměť sociální, přísloví, rasismus, role, socializace, sociolog, sociologie americká, sociologie fe· nomenologická, sociologie náboženství, sociologie vědění, společnost preindustriální, tělo, vzor kulturní, ženy v sociologii BERGER, Peter L

intelekt a inteligence, intuice, intuitivismus, kontingentismus, parapsychologie, práce, spiritismus, společnost otevřená, zrně· na sociální

+ 1923 - + čes. filozof a logik zabýv. se dějina­ mi logiky, metodologií a teorií vědy; předs. Národního komitétu pro logiku, metodologii a filosofii vědy (1971-1974), ved. redaktor bulletinu Teorie a metoda (od r. 1969 do r. 1989 Teorie rozvoje vědy) + D.: O vzniku logiky, 1959; Co je logika (se spoluaut.), 1962; Aristoteles, 1966; Logik-Texte. Kommentierte Auswahl zur Geschichte der modernen Logik (se spoluaut.), 1972; Škály měření, 1972; Měření. Pojmy, teorie, problémy, 1977; Logika (se spoluaut.), 1978; Bernard Bolzano, 1981; Are there Objective Grounds for Measurement Procedures? (in: Philosophical and Foundational Issues in Measurement Theory, eds. C. W. Savage - P. Ehrlich), 1992; Stručné dějiny logiky, 1994 BERKA, Karel

měření

+ 1685/4 - 1753 + angl. filozof a matematik, biskup (nar. v Irsku) + D.: An Essay Towards a New Theory of Vision, 1709; A Treatíse Concerning the Principles of Human Knowledge, 1710; Theory of Vision, or Visual Language, Vindicated and Explained, 1733; The Analyst, 1734 + Lit.: Luce, A. A.: The Life of George Berkeley, 1949; Ritchie, A. D.: George Berkeley. A Reappraisal, 1967 empirismus, mechanicismus, vědomí BERKELEY, George

BERKOWITZ, Leonard + 1926 -

+ am. soc. psycholog + D.: Development of Motives and Values in Children, 1964; Cognitive Theories in Social Psychology (se spoluaut.), 1978 atraktivita sociální

+ 1921 - + am. psycholog a psychoanalytik + D.: Advances in Experimental Psychology (ed.), 1969; Roots of Aggression. A Reexamination of the Frustration - Aggression Hypothesis, 1969; Altruism and Helping Behavior (se spoluaut.),1970 agrese

BERGHE, Pierre Louis van den

+ 1933 - + am. sociolog, antropolog + D.: Race and Racism, 1967; Human Family Systems, 1979; The Ethnic Phenomenon, 1981; State Violence and Ethnicity, 1990 biosociologie, funkcionalismus strukturální, sociobiologie, teritorialita

BERKOWITZ, Louis

BERGLER, Reinhold + 1929 -

BERNAL, John Desmond

+ něm. soc. a prům. psycholog Verhalten - Personlichkeit, 1974; Vorurteile - erkennen, verstehen, korrigieren, 1976; Psychologie in Wirtschaft und Gesellschaft, 1982; Standort als Imagefaktor, 1991; Frau und Werbung, 1992 osobnost marginální

+ D.: Sauberkeit: Norm -

+ 1916 - + něm. sociolog + D.: Die Genossenschaftsbewegung in Indien, 1971; Wirkung und Leistung von Aussiedlungsbetrieben, 1972 kibuc, sociologie venkova, sociologie zemědělství

BERGMANN, Theodor

BERGSON, Henri + 1859 - 1941 + fr. filozof, předst. intuitivismu; nositel Nobelovy ceny z r. 1928; měl velký vliv na fr. lit.

I. poloviny 20. st. + D.: Données immédiates de la conscience, 1889; Matiěre et mémoire, 1896; lntroduction a la métaphysique, 1903; L'Évolution créatrice, 1907; Zeit und Freiheit, 1920; Les Deux sources de la morale et de la réligion, 1932; La Pensée et le mouvant, 1934; Ecrits et paroles, 1957-1959; Oeuvres complě­ tes, 1959 + Lit.: Meckauer, Der Intuitionismus und seine Elemente bei H. Bergson, 1917; Deleuze, G.: Le Bergsonisme, 1966 čas sociální, emergence, emoce, futurismus, holismus, instinkt,

w.:

příloha

+ 190 I - 1971 + brit. fyzik a hístorik vědy + D.: The World, The Flesh, and the Devil, 1929; The Social Function of Science, 1939; The Freedom of Necessity, 1949; The Physical Basis of Life, 1951; Marx and Science, 1952; Science and Industry in the Nineteenth Century, 1953; Science in History, 1954; World Without War, 1958; Origin of Life,1967 revoluce vědeckotechnická,sociologie vědy, teorie vědy

+ 1903 - + am. soc. vědkyně + D.: The Sex Game, 1968; The Future of Motherhood, 1974; Women, Wives, Mothers: Values and Options, 1975 ženy v sociologii

BERNARD, Jessie

+ 17371814 + fr. prozaik + D.: Harmonies de la Nature, 1796; De la Nature de la morale, 1798 teofilantropie

BERNARDIN de SAINT-PIERRE, Jacques Henri

+ 1910 - 1970 + am. psychiatr Games People Play, 1964 techniky sociální, vztahy interpersonální

BERNE, Eric Lennard

+ D.:

1471

biografická

příloha

BERNHARD de CLAlRVA UX • okolo 1091 - 1153 • zakl. středověké křesťanské mystiky; opat cisterciáckého řádu, zal. 72 klášterů. D.: De contemptu mundi; De gradibus humilitatis; De consideratione; De diligendo Deo • Lit.: Bredero, A. H: Bernhard von Clairvaux im Widerstreit der Historie, 1966 mystika, teologie BERNOULLI, Christoph • 1782 - 1863 • švýc. demograf pů­ sobící na tech. universitě v Basileji. D.: Vademecum des Mechanikers, 1829; Einige Werte liber antropologische Statistik, 1842 populacionistika, veličina náhodná

biografická

me de la Dépopulation, 1896; La Dépopulation de la France, 1911 teorie populační

BESANT, Annie • 1847 - 1933 • soc. myslitelka a veř. čini­ telka nar. v Anglii, od r. 1893 žila v Indii; předsedkyně Teosofické společnosti, angažovala se v indickém nár. hnutí, zal. Home Rule League, r. 1917 byla předsedkyní strany Indického národního kongresu. D.: Man and His Bodies, 1896; Esoteric Christianity, 1898; The Changing World, 1909 socialismus fabiánský, teorie populační, teozofie

BERNOULLI, Jakob • 1654 - 1705 • švýc. matematik, fyzik, astronom, zakl. počtu pravděpodobnosti, teorie chyb, variačního počtu, objevil zákon velkých čísel. D.: Opera Omnia 1744 (posmrtně) • Lit: Fleckenstein, J. O.: Johann und Jacob Bernoulli, 1949 funkce

BESTUŽEV.LADA, Igor Vasiljevič. 1928 - . sov. prognostik. D.: Okno v buduščeje. Sovremennyje problemy sociafnogo prognozirovanija, 1970; Molodosť i zrelosť. Razmyšlenija o nekotorych sociafnych problemach moloďoži, 1984; Normativnoje sociafnoje prognozirovanie: vozmožnyje puti dostiženija sociafnych cel obščestva. Opyt sistemizacii, 1987 prognóza normativní, subkultura mládeže

BERNSDORF, Wilhelm • 1904 - . něm. sociolog. D.: Worterbuch der Soziologie (se spoluaut.), 1955; International Soziologenlexikon (se spoluaut.), 1959 sociologie kultury, sociologie sexuality

BETEILLE, André. soudobý indický sociolog a antropolog • D.: Caste: Class and Power, 1966; Caste: Old and New, 1969; Studies in Agrarian Social Structure, 1974 sociologie indická

BERNSTEIN, Basil Bernard. 1924 - • angl. sociolog a sociolingvista. D.: Theoretical Studies towards a Sociology of Language, 1971; Class, Codes and Control, 1971-1975 meritokracie, socializace, subkultura, učení sociální

BEVERIDGE, William Henry. 1879 - 1963 • brit. ekonom a sociolog. D.: Unemployment - A Problem of Industry, 1909; Changes in Family Life, 1932; Social Insurance and Other Services, 1942; FuU Employment in a Free Society, 1944; Power and Influence, 1953 • Lit.: Beveridge, J.: Beveridge and His Pian, 1954 politika rodinná, politika sociální, stát sociální, zabezpečení sociální

BERNSTEIN, EdlUlTd • 1850 - 1932 • něm. publicista, socialista, zakl. a hlavní. před st. revizionismu. D.: Die Voraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der Sozialdemokratie, 1899; Wie ist wissenschaftlicher Sozialismus moglich?, 1901; Dokumente des Sozialismus, 1905 • Lit.: Kautsky, K.: Bernstein und das sozialdemokratische Programm, 1899 austromarxismus, marxismus, materialismus historický, revizionismus, socialismus fabiánský, sociologie marxistická BERRY, Brian Joe Lobley • 1934 - • angl. geograf, polit. ekonom a tvůrce urbanizačních plánů, od r. 1955 žije v USA. D.: Geography of Market Centers and Retail Distribution, 1967; Spatial Analysis: A Reader in Statistical Geography (se spoluaut.), 1968; Economic Regionalization and Numerical Methods (ed.), 1968; The Geography of Economic Systems (se spoluaut.), 1976 dezurbanizace BERTALANFFY, Ludwig von. 1901 - 1972. kanad. biolog nar. v Rakousku. D.: Modern Theories of Development, 1933 (něm. 1928); Problems of Life, 1952 (něm. 1949); Robots, Men and Minds, 1967; General System Theory, 1968, 1969 gestaltismus, holismus, sociologie systémová, strukturalismus genetický, symbol BERTAUX, Daniel. 1939 - . fr. sociolog. D.: Destins personnels et structure de classe, 1977; Histoires de vies - ou récits de pratiques, 1981 sociologie biografická BERTILLON, Jacques. 1851 - 1922 • fr. statistik a demograf, řed. Annales de Démographie • D.: La statistique humaine en France, 1880; Étude démographique du Divorce, 1883; Le Proble-

1472

BEYME, Klaus von. 1934 - • něm. politolog. D.: Reformpolitik und sozialer Wandel in der Sowjetunion, 1970; Politische Theorien der Gegenwart, 1972; Okonomie und Politik im Sozialismus, 1975; Interessengruppen in der Demokratie, 1980 strana politická BEZA, Theodor. 1519 - 1605 • švýc. teolog fr. pův., nástupce Kalvína, autor traktátů. D.: Vita Calvini, 1564 • Lit.: Geisendorf, P. F.: Theodor de Béze, 1949 predestinace, puritanismus BEZOLD, Friedrich von. 1848 - 1928 • něm. historik, zabýval se dějinami pozdního středověku, humanismu a renesance, reformace. D.: Geschichte der deutschen Reformation, 1890 sociologie husitství BICANIC, Rudolf. 1905 - . jugosl. ekonom, v I. 1941-1945 v emigraci. D.: Počeci kapitalizma v hrvatskoj ekonomici i politici, 1952 sociologie jugoslávská BIDNEY, David. 1908 - 1987 • am. kult. antropolog, žák A. L. Kroebera. D.: Theoretical Anthropology, 1953 konfiguracionismus, morálka BIERENS de HAAN, Johan. 1892 - 1971 • hol. sociolog • D.: Gemeenschap en maatschappij, 1939; Goondslagen der samenleving, 1946; Sociologie, ontwikkeling en methoden, 1946 zoosociologie a zoopsychologie

BINET, Alfred • 1857 - 1911 • fr. psycholog; zavedl jako první psychodiagnostické testy, spolu s T. Simonem standardy pro míru inteligence. D.: La Psychologie du raisonnement, 1886; Les AIternations de la personalité, 1891; L'Étude expérimentale de I'intelligence, 1903; Les Enfants anormaux (spoluaut T. Simon), 1907 psychologie klinická, testy inteligence, testy psychologické BINFORD, Lewis R. • 1929 - . am. archeolog. D.: An archaeological Perspective, 1972; Nunamiut Ethnoarchaeology, 1978 archeologie nová, ekologie kulturní, etnoarcheologie, typ kul· turní BINSWANGER, Ludwig. 1881 - 1966. švýc. psycholog a psychiatr, řed. Sanatorium Bellevue • D.: Ober Ideenflucht, 1933; Grundformen der Erkenntnis menschlichen Daseins, 1942; Drei Formen missgllickten Daseins: Verstiegenheit, Verschrobenheit, Manieriertheit, 1956; Sigmund Freud: Reminiscences of a Friendship, 1956 psychologie, situace mezní BIRKET-SMITH, Kaj. 1893 - 1977 • dán. etnolog, řed. dán. Národního muzea, prováděl výzkumy kultury Arktidy. D.: The Caribon Eskimos, 1929; Kulturens veje, 1941-1942; Fjrerne folk, 1957 sociologie skandinávská BIRNBAUM, Kari. 1878 - 1950 • am. psychiatr a neurolog pol. pův . • D.: Das Genossenschaftsprinzip, 1870; Georgika, 1873; Ober psychopathische Personlichkeiten, 1909; Die psychopathologischen Verbrecher, 1914; Kriminalpsychopathologie, 1921 ; Grundzlige der Kulturpsychopathologie, 1924 psychologie kultury BIRNBAUM, Norman • 1926 - • am. sociolog, soc. vědec, zabýv. se problematikou soc. vztahů, komparativní etikou, náboženstvím. D.: From Catholicism to Marxism, 1957; The Crisis of Industrial Society, 1969; Toward a Critical Sociology, 1971 neomarxismus, sociologie kritická BIRNBAUM, Pierre. 1940 - . fr. sociolog. D.: Sociologie de Tocqueville, 1969; Sociologie politique (se spoluaut.), 1971; Le Peuple et le grosse histoire ďun mythe, 1979; La Logique de I'Etat, 1982 sociologie francouzská BLACK, Cyril Edwin • 1915 - • am. polit. vědec. D.: The Transformation of Russian Society, 1960; Neutralization in World Politics (se spoluaut.), 1968; Twentieth Century Europe: A History (se spoluaut.), 1972 (4. vyd.); Comparative Modernization: A Reader, 1975 industrialismus BLAGOJEV, Dimitar. 1856 - 1924 • bulh. sociolog, filozof, politik, učitel, liter. kritik, žurnalista, r. 1903 zal. bulharskou soc. demokr. stranu. D.: Sozialismat i zadatschite na balgarskata rabotniceska klasssa, 1893; Sozialismus i gradskite saveti, 1893 • Lit.: Christow, Ch. - Wassilew, K.: Dimitar Blagojev, 1956 sociologie bulharská

příloha

BLAHA, Inocenc Arnošt. 1879 - 1960 • čes. sociolog, filozof, pedagog, osvětový pracovník., čelný předst. tzv. brněnské sociologické školy, s E. Chalupným aJ. L. Fischerem vyd. čas. Sociologická revue (1930-1940,1946-1949) • D.: Město. Studie sociologická, 1914; Filosofie mravnosti, 1922; K psychologii doby, 1922; Sociologie dělníka a sedláka, 1925; Sociologie dětství, 1927; Problém lidové výchovy, 1927; Dnešní krise rodinného života, 1933; Benešovy názory sociologické a teoretické základy jeho politiky, 1937; Sociologie inteligence, 1937; Vědecká morálka a mravní výchova, 1940; Sociologie, 1948 (tiskem 1968) • Lit.: Sedlák, J.: Inocenc Arnošt Bláha, 1995 agregát sociální, diferenciace sociologie, dynamika sociální, etika, etokracie, inteligence, interakce sociální, kategorie sociální, lid, náboženství, půda, rolnictvo, sedlák, sociologie čes­ ká do r. 1948, sociologie deviantního chování, sociologie měs­ ta, sociologie módy, sociologie povolání, sociologie rodiny, sociologie slovenská, sociologie sportu, sociologie války, sociologie vědy, sociologie venkova, sociologie veřejného mínění, sociologie vojenství, sociologie volného času, sociologie výchovy, sociologie vzdělání, statika sociální, studie komunitní, umělec, vesnice BLAKE, Robert Rogers • 1918 - . am. klinický psycholog • D.: Training for Decision-Making in Groups (se spoluaut.), 1958; The Managerial Grid, 1964; Consultation, 1976; Making Experience Work: The Grid Approach to Critique, 1978; The New Managerial Grid, 1978 atraktivita sociální, manažer BLAKE, William. 1757 -1827. angl. filozof, básník, grafik, mystik. Prophetics Books, 1794--1804 antinomisté, romantismus, vizionářství

D.:

malíř,

BLALOCK, Hubert Morse. 1926 - . am. sociolog zabýv. se metodol. otázkami výstavby s-gické teorie, modelováním. D.: Social Statistics, 1960; Causal Inferences in Nonexperimental Research, 1964; The Theory Construction, 1965; Toward a Theory of Minority-Group Relations, 1967; Intergroup Processes, 1979; Black-White Relations in the 1980's, 1979; Race and Ethnic Relations, 1982; Conceptualisation and Measurement in the Social Science, 1982; Basic Dilemmas in the Social Science, 1984 model, modelování kauzální, operacionalizace, sociologie americká BLANC, Jean Joseph Charles Louis • 1811 - 1882 • fr. historik, politik, publicista, socialista, revolucionář; z jeho soc. projektů jsou nejzn. Národní dílny. D.: Organisation du travail, 1840; Histoire de dix ans 1830-1840, 1841-1844; Histoire de la Révolution franc,:aise, 1847-1862. Lit.: Pechan, H: L. Blanc als Wegbereiter des modernen Sozialismus, 1929; Loubere, L. A.: L. Blanc, 1961 práce, socialismus družstevní, socialismus samosprávný BLANQUI, Louis Auguste. 1805 - 1881 • fr. filozof a utop. komunista, člen Pařížské komuny, vydavatel revol. čas., autor polit. esejů, 37 let vězněn. D.: Critique sociale, 1885. Lit.: Stewart, N.: L. A. Blanqui, 1939; Deppe, F.: Verschworung, Aufstand und Revolution. A. Blanqui und das Problem der sozialen Revolution im 19. Jahrhundert, 1970 komunismus, revoluce průmyslová

1473

biografická

příloha

biografická

BLAU, Peter Michael. 1918 - . am. sociolog zabýv. se výzkumem autority, byrokracie, spolutvůrce teorie soc. směny, zn. rozsáhlým výzk. soc. mobility. D.: The Dynamic of Bureaucracy, 1955; Exchange and Power in Social Life, 1964; The American Occupational Stmcture (se spoluaut.), 1967; The Structure of Organizations, 1971; The Organization of Academic Work, 1973; On the Nature of Organizations, 1974; Approaches to the Study of Social Structure, 1975; 1nequality and Heterogeneity, 1977; Crosscutting Social Circles (se spoluaut.), 1984; Continuities in Structural1nquiry, 1984 dělba práce, interakce sociální, kontrola sociální, makrosociologie a mikrosociologie, organizace pracovní, princip komplementarity, sociologie americká, sociologie systémová, teorie sociální směny, teorie sociálních sítí

BLAUNER, Robert. 1929 - . am. sociolog. D.: Alienation and Freedom: The Factory Worker and His lndustry, 1964; Racial Oppression in America, 1972 humanizace práce, industrializace, límečky modré, odcizení, psychologie práce, sociologie práce, sociologie průmyslu, třída dělnická

BLAVATSKAJA, Jelena Petrovna • 1831 - 1891 • rus. okultistka, teozofka; cestovala po Tibetu, Egyptu, Americe, r. 1875 zal. s H S. Olcottem teosofickou společnost. D.: lsis Unveiled, 1875; The Secret Doctrine, 1888; The Voice of the Silence, 1920 • Lit.: Cleather, A. L.: Helen Petrovna B1avatskaja, Her Life and Work for Humanity, 1922; Ranson, J.: Madame Blavatsky as Occultist, 1931 teozofie

chology (se spoluaut), 1966; Industrial Psychology (se spoluaut.), 1968 ego

BLUMER, Herbert G. • 1900 - 1987 • am. sociolog a soc. psycholog • D.: Movies, Delinquency and Crime, 1933; Symbolic Interactionism: Perspective and Method, 1969 chování kolektivní, interakcionismus symbolický, konceptualizace, kultura masová, operacionalizace, propaganda, role, sociologie americká, sociologie módy, sociologie sociálních hnutí, standardizace, změna sociální

BOAS, Franz. 1858 - 1942. am. antropolog, etnograf, lingvista, archeolog, nar. v Německu; zakl. am. difuzionistické školy a etnografické lingvistiky, "otec" am. kult. antropologie (kjeho žákům patří R. Benedict, A. L. Kroeber, M. Herskovits aj.) • D.: The Growth of Indian Mythologies, 1896; The Mind of Primitive Man, 1911; Primitive Art, 1927; Anthropology of Modem Life, 1928-1938; Race, Language and Culture, 1940; General Anthropology, 1944 (1938); Race and Democratic Society, 1945 • Lit.: Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. 1968; Stocking, G.: Race, Culture and Evolution. 1968 antropologie, antropologie kulturní, antropologie lingvistická, antropologie sociální, antropologie strukturální, antropologie symbolická, difuzionismus, komplex kulturní, konfiguracionismus, kultura a osobnost, prvek kulturní, relativismus kulturní, rodina, sociologie jazyka, sociologie kultury, VOIkerpsychologie, vzor kulturní, změna sociální

vědec, ekonom a právník, polit. myslitel, zakl. učení o státní suverenitě, stoupenec svobodného obchodu. D.: Methodus, 1566; Six Livres de la République, 1576; Démonomanie des Sorciers, 1580; Universae naturae Theatrum, 1596. Lit.: Franklin, 1. H: Jean Bodin and the Rise of Absolutist Theory, 1973 čarodějnice, determinismus geografický, historiozofie, psychosocio1ogie, vědy politické

BODIN, Jean • 1530 - 1596 • fr. polit.

BODZENTA, Erich • 1927 - . rak. sociolog, v I. 1968-1972 předs. Rakouské sociologické společnosti. D.: Soziale Faktoren stadtischen Wohnens, 1973; Wo sind Grossstadter daheim? (se spoluaut.) 1981; Modell der Stadtrandsiedlung (se spoluaut.), 1983 sociologie rakouská něm. filozof a historik umě­ ní. D.: Zur Dialektik der asthetischen Grenze, 1973; Philosophis(;he Hermeneutik (spoluaut. H. G. Gadamer), 1976; Die Hermeneutik und die Wissenschaften, 1978 finalizace vědy

příloha

BOHÁC, Antonín. 1882 - 1950. čes. filozof, demograf, sociolog a statistik, zakl. čes. demografie, přední osobnost tzv. pražské sociologické školy. D.: Český problém populační, 1914; Hlavní město Praha. Studie o obyvatelstvu, 1923; Studie o populaci v Československé republice, 1927; Sčítání lidu, 1930; Zdání a skutečnost ve statistice (Mezery v základech statistické teorie), 1935; Obyvatelstvo v ČSR, 1936; Národní stát a světový mír, 1945 demografie, populacionistika, příslušnost etnická, sociologie města, teorie populační, výzkum demografický

BOHANNAN, Paul J. • 1926 - • jeden z předst.

současné soc. antropologie v USA. D.: Social Anthropology, 1966; We, The Alien: An lntroduction to Cultural Anthropology, 1992 antropologie ekonomická

BOEHM, Gottfried K. • 1942 - •

BOERNE, Ludwig (vl. jm. Baruch, David Lob) • 1786 - 1837 • něm. soc. myslitel, spisovatel, žurnalista, kritik, působil i ve Francii, vůdce "Mladého Německa" • D.: Briefe aus Paris, 1832-1834; Neue Briefe aus Paris, 1833-1834; Menzel, der Franzosenfresser, 1837 • Lit.: Holzmann: Ludwig Boerne, sein Leben und sein Wirken, 1888; Werner, E.: Die Europa-Idee in Ludwig Boernes Schriftum, 1963 Mladá Evropa

BOHME, Jakob • 1575 - 1624 • něm. filozof, mystik, předst. neoplatonismu a panteismu. D.: Weltanschauung; Aurora, oder die Morgenrote im Aufgang, 1612; Beschreibung der drei Prinzipien gottlichen Wesens, 1619. Lit.: Martensen, H. L.: Jacob Boehme: His Life and Teaching, 1885 esoterismus, mystika

BOHR, Niels Henrik • 1885 - 1962 • dán. fyzik, nositel Nobelovy ceny; zal. a vedl institut teor. fyziky v Kodani; jeden z tvůr­ ců kvantové teorie; formuloval princip korespondence, rozvinul princip komplementarity. D.: Atomová fyzika a lidské poznání, 1961 princip komplementarity

BOBEK, Hans. 1903 - . rak. geograf, průkopník moderní soc. BLOCH, Ernst. 1885 - 1977 •

něm.

filozof. D.: Geist der Zeit, 1918; Thomas MUntzer als Theologe der Revolution, 1921; Erbschaft dieser Zeit, 1935; Freiheit und Ordnung, 1946; Das Prinzip Hoffnung, 1954,1955, 1959; Gesamtausgabe, 1959; Wissen und Hoffnung. AuszUge aus seinen Werken, 1955 • Lit.: Tripp. G. M.: Absurditat und Hoffnung. Zum Werk von Albert Camus und Ernst Bloch, 1968; Holz. H. H.: Logos spermatikos. Ernst Blochs Philosophie der unfertigen Welt, 1975 marxismus-leninismus, marxologie, materialismus historický, naděje, neomarxismus, sociologie radikální

BLOCH, Marc • 1886 - 1944 • fr. filozof, geograf a historik, spoluzakl. Annales ďhistoire économique et sociale (1929) • D.: Les Caracteres originaux de I'histoire rurale, 1931; La Société féodale, 1939-1940; L'Étrange défaite (1942-1944), 1946; Apologie pour l'histoire ou metier ďhistorien, 1949; • Lit.: Lucas, F. J.: Einleitung zu M. Bloch, Apologie der Geschichte, 1974 dějiny sociální, škola Annales

BLOOMFIELD, Leonard. 1887 - 1949 • význ.

předst.

am. strukturální lingvistiky. D.: Language, 1933. Lit.: Esper, E. A.: Mentalism and Objectivism in Linguistics: The Sources of Leonard Bloomfielď s Psychology of Language, 1969 antropologie lingvistická, jazyk, lingvistika strukturální

BLOOR, David. 1942 - • brit. sociolog a psycholog, zabýv. se s-gií vědy. D.: Knowledge and Imagery, 1976 sociologie vědy

BLUM, Milton L. • 1912 - . am. psycholog zabýv. se

prům.

psychologií. D.: Family Behavior (se spoluaut.), 1944; Psy-

1474

a kult. geografie. D.: Die Formenentwicklung der Zillertaler und Tuzer Alpen in Einzugsbereich des ZiIlers, 1934; Deutschland (se spoluaut.), 1943; Die nattirlichen Walder und GehOlzfluren Irans, 1951 antropogeografie

BOBORYKYN, Pjotr Dmitrijevič. 1836 - 1921 • rus. prozaik a dramatik, hlásil se k naturalismu, líčil mravy rus. kupectva a inteligence 2. poloviny 19. st. • D.: Jevropejskij roman v XIX. stoletii, 1900; Stolicy mira, 1911 inteligence

BOCKH, Richard. 1824 - 1907 • něm. statistik a demograf řád

rození a vymírání, tabulky života

něm. sociolog a psycholog. D.: Millionenverluste durch FUhrungsfehler, 1967; Der Geist, der Zinsen tragt, 1972; Das Sinn-System, Psychotherapie des Erfolgsstrebens und der Misserfolgsangst, 1981; Psychologie des Heilens, 1982; Sinnorientierte FUhrung als Kunst der Motivation, 1987; Sinn und Selbst, 1989; Vom Sinn zum Gewinn, 1990 industrializace

BOCKMANN, Walter.

něm. sociolog venkova zabýv. se problémy výživy a životního prostředí, prez. Associationfor Nutrition Behavior (v I. 1982-1986) a European Society ofRural Sociology (od r. 1989) • D.: Staatlich geplante Produktionsgenossenschaften. Das tunesische Modell (se spoluaut.), 1971; Agrarsoziologische Orientierungen, 1987; Landliche Gesellschaft im Umbruch, 1988 sociologie venkova

BODENSTEDT, Andreas • 1934 - •

BOESCH, Ernest E. • 1916 - . švýc. soc. psycholog, psychoterapeut a spisovatel; v I. 1955-1958 řed.InstituteforChild Study v Bangkoku • D.: Psychologische Theorie des sozialen Wandels, 1966; Zwiespaltige Eliten, 1970; Zwischen Angst und Triumph, 1975; Psychopathologie des Alltags, 1975; Kultur und Handlung, 1980; Das Magische und das Schone, 1983; Von der Handlungstheorie zur Kulturpsychologie, 1983; Symbolic Action Theory for Cultural Psychology, 1990 fylogeneze, psychologie kultury

BOFF, Leonardo. 1938 - . předst. teologie osvobození v Lat. Americe, ved. red. čas. Revista Eclesiástica Brasileira • D. Igreja: Carisma e Poder, 1981; Jesus Cristo Iibertador, 1985 teologie osvobození, teologie sociální

BOGARDUS, Emory Stephen • 1882 - 1973 • am. sociolog, vyd. Sociology and Social Research (1916-1961), Research News • D.: The Development of Social Thought, 1940; Fundamentals of Social Psychology, 1950 (4. vyd.); The Making of Public Opinion, 1951; Principles of Cooperation, 1952 (3. vyd.); The Traveler, 1956; Social Distance, 1959; Problems of Cooperation, 1960; The Explorer, 1961; Toward a World Community, 1964; New Concepts for Sociology, 1969; Personal Tributes to Friends, 1970 dějiny sociálního myšlení, distance sociální, konvence společenská, vzor kulturní

BOGDANOV, Alexander Alexandrovič. 1873 - 1928 • rus. marx. filozof a sociolog. D.: lz psichologii obščestva, 1904; Empiriomonizm, 1904-1906; Filozofija živogo opy ta, 1923 (3. vyd.) praxeologie, sociologie marxistická

BOCHENSKI, Józef Maria. 1902 - • švýc. filozof pol. pův., novotomista, člen dominikánského řádu, historik filozofie a logiky, kritik totalitních ideologií. D.: Europaische Philosophie der Gegenwart, 1947; Der Sowjetische dialektische Materialismus, 1950; Atomic Physics and Human Knowledge, 1958; Logic ofReligion, 1965; Was ist Authoritat?, 1974 marxologie čes. filozof něm. pův., matematik, logik, soc. myslitel. D.: Erbauungsreden an die akademische Jugend, 1814; Was ist Philosophie?, 1818; Paradoxien des Unendlichen, 1851; Athanasis oder GrUnde mr die Unsterblichkeit der Seele, 1848. Lit.: Loužil, J.: Bernard Bolzano, 1978; Berka, K.: Bernard Bolzano, 1981 feminismus český, filozofie vědy, katolicismus sociální, sociologie výchovy

BOLZANO, Bernard. 1781 - 1848.

BONALD, Louis Gabriel Ambroise. 1754 - 1840. fr. politolog, soc. vědec a státník; tvůrce doktriny tradicionalismu, pův. liberál, později ultramontánský royalista. D.: Essai analytique sur les lois naturelles de I'ordre social, 1800; Théories du pouvoir politique et réligieux; Recherches philosophiques sur les premiers objets des connaissances morales, 1818 agelecismus, konzervatismus, lid, organicismus, sociologie konzervativní, sociologismus, tradicionalismus, ultramontanismus

BONAVENTURA (vl. jm. Giovanni di Fidanza) • 1221 - 1274 ... fr. katol. scholastik, mystik (r. 1587 prohlášen učitelem církve) • D.: De reductione artium ad theologiam, 1250-1252; Bonaventurae Opera omnia; Commentarii in quattuor Iibros Senten-

1475

biografická

příloha

tiarum Petri Lombardi, 1250-1254; De scientia Christi • Lit.: Boehner, P.: Examination of Conscience according to St. Bonaventura, 1959 antropocentrismus. mystika, platonismus, teologie BONGER, Wielem Adriaan • 1876 - 1940 • hol. kriminolog a sociolog, zabýval se též soc. psychologií; prez. Nederlandse Sociologische Vereniging, red. s-gického čas. Mens en Maatschappij • D.: Criminalité et conditions économiques, 1905; De oorlog en de schuldraag, 1917; Over de evolutie der moraliteit, 1922; De oorlog als sociologisch verschijnsel, 1930; Inleiding tot de criminologie, 1932; Problemen der democratie, 1934; Democratie en selectie, 1938; Ras en misdaad, 1939 kriminologie, sociologie nizozemská BONHOEFFER, Dietrich. 1906 - 1945 • něm. protest. teolog. D.: Nachfolge, 1937; Ethik, 1956 (3. vyd.); Von Guten Machten, 1978 (6. vyd.). Lit.: Alteniihr, A.: D. Bonhoeffer, Lehrer des Gebets, 1976 luterství, protestantismus BONIFAc VIII. (vl. jm. Benedetto Gaetano) • asi 1235 - 1303 • římský papež; vydal spec. bulu: zákaz zdaňovat duchovenstvo bez povolení kurie, r. 1300 vyhlásil za jubilejní a svatý (od tohoto r. jsou slavnostně zaznamenávána jubilea křesťanské církve) • D.: Clericis laicos, 1296; Romana Mater, 1297; Unam sanctam, 1302 hereze BONNEVILLE, Nicolas de • 1760 - 1828 • fr. spisovatel, publicista, zal. Cercle social (s Fauchetem), girondista, byl vězněn • D.: De I'Esprit des religions, 1791; Histoire de I'Europe modeme,1789-1792 Cercle social BOOTH, Charles James. 1840 - 1916 • angl. statistik, továrník, rejdař; zabýval se problémy chudoby, podmínkami práce v průmyslu a náb. vlivy na soc. život. D.: Life and Labour of the People in London, 1889-1891; Old Age Pensions and the Aged Poor: a Proposal, 1899; Poor Law Reform, 1910; Industrial Unrest and Trade Union Policy, 1913 • Lit.: Simey, T. S. - Simey, M. 8.: Ch. Booth, Social Scientist, 1960 chudoba, minimum životní, sociologie britská, sociologie měs­ ta, zpráva sociální BOPP, Franz. 1791 - 1867 • něm. filolog zabýv. se orientálními jazyky, jeden ze zakl. srovnávací filologie. D.: A Comparative Grammar of Sanskrit, Zend, Greek, Latin, Lithuanian, Old Slavonic, Gothic, and German, 1833-1852 konec člověka BORGATTA, Edgar F. • 1924 - • am. sociolog, psycholog it. pův . • D.: Sociological Theory (se spoluaut.), 1956; American Cities: Their Social Characteristics (se spoluaut.), 1965; Handbook of Personality Theory and Research (se spoluaut.), 1968 sociometrie BOSS, Medard. 1903 - • švýc. psychiatr a psychoterapeut • D.: Bedeutung der Psychologie fúr die menschlichen Lebensund Arbeitsgemeinschaften, 1943; The Analysis ofDreams, 1953; Psychoanalyse und Daseinanalytik, 1957; Es traumte mir ver-

1476

biografická

gangene Nacht, 1975; Existential Foundations of Medicine and Psychology, 1979 osobnost BOSSUET, Jacques Bénigne • 1627 - 1704 • fr. teolog, filozof, politik, kazatel, biskup v Meaux; je známý tvrzením, že absolutní monarchie má božský původ a požadavkem, aby Vatikán poskytl fr. katol. církvi autonomii. D.: Discours sur I'histoire universelle, 1681; Logique, 1709; Traité de Logique et de Morale, 1858; Traité du libre arbitre, • Lit.: Coyet, T.: L'Humanisme de Bossuet, 1965; Le Brun, J.: La Spiritualité de Bossuet, 1972 dějinnost, periodizace dějin, providencialismus, stát BOTTOMORE, Thomas Burton • 1920 - • angl. sociolog vě­ dy a soc. filozof působící v Kanadě. D.: Elites and Society, 1964; Classes in Modem Society, 1965; Social Criticism in North America, 1966; Sociology as Social Criticism, 1975; Marxist Sociology, 1975; Austro-Marxism (spoluaut. P. Coode), 1978; Political Sociology, 1979; Modem Interpretations of Marx, 1981; The Frankfurt School, 1984; Theories of Modem Capitalism, 1985 neomarxismus, new sociology, sociologie akademická, sociologie radikální, sociologie sociologie BOUDON, Raymond. 1934 - . fr. sociolog zabýv. se metodologií, soc. mobilitou, změnou, vzděláním. D.: A quoi sert la notion de "structure"?, 1968; La Crise de la sociologie. Questions ď épistémologie sociologique, 1971; Education, Opportunity, and Social Inequality, 1974; La Place du désordre: Critique des théories du changement social, 1985; Traité de sociologie (ed.), 1992 efekt bumerangový, funkce latentní, chaos, individualismus metodologický, sociologie francouzská, sociologie ve Svýcarsku, teorie vývoje cyklické, typologie sociologických přístupů BOUGLÉ, Célestin • 1870 -1940. fr. sociolog zabýv. se politikou, spol. morfologií, dějinami s-gie, soc. filozofií; předst. Durkheimovy školy; ved. Centre de Documentation sociale • D.: Les Idées égalitaires, 1899; La Sociologie biologique et le régime des castes, 1900; Essai sur le régime des castes, 1908; La Sociologie économique en France, 1934; Les Sciences sociales en France, 1938 kasta, sociologie formální, sociologie francouzská, sociologie rumunská, sociologismus BOUWING, Kenneth Ewart. 1910 - . brit. ekonom, sociolog, spisovatel; zastánce keynesismu, zabýval se obecnou teorií systémů. D.: A Reconstruction of Economics, 1950; The Organizational Revolution, 1953; Conflict and Defense, 1963 konflikt sociální, teorie míru BOURDIEU, Pierre Félix. 1930-. fr. sociolog zabýv. se s-gií umění, soc. estetikou, náboženstvím; od r. 1968 řed. Centre de sociologie européenne (CSE). D.: The Inheritors (Les héritiers), 1964; Le Métier de sociologique (se spoluaut.), 1968; La Distinction, 1979; Le Sens pratique, 1980; Questions de sociologie, 1980; Ce que parler veut dire, 1982; Horno Academicus, 1984; La Noblesse ďEtat, 1989; Language and Symbolic Power, 1990; Social Theory for a Changing Society (ed. s J. S. Colemanem) , 1991; An Invitation to Ref1exive Sociology (se spoluaut.), 1992 antropologie historická, čas sociální, donucení, intelektuál, inteligence, kapitál kulturní, kapitál sociální, klientelismus, me-

ritokracie, nerovnost sociální, prostor sociální, socializace, sociologie francouzská, sociologie jídla, sociologie kultury, sociologie módy, sociologie práce, sociologie singapurská, sociologie skandinávská, sociologie spotřeby, sociologie výchovy, sociologie výtvarného umění, status připsaný, stratifikace sociální, teorie moci, teorie sociální interakce, teorie sociálních sítí, tří­ da, typologie sociologických přístupů, vkus BOURRICAUD, Franfois Michel. 1922 - • fr. filozof a sociolog zabýv. se problematikou soc. stratifikace, elit, spol. vývojem v Peru a Brazílii aj. • D.: Élements pour une sociologie de I'action; Esquisse ďune théorie de I'autorité, 1961; Pouvoir et société dans le Pérou contemporain, 1967; Universités II la dérive, 1971; L'Individualisme institutionnel. Essai sur la sociologie de T. Parsons, 1977; Le Bricolage idéologique, 1980 sociologie francouzská, teorie vývoje cyklické BOUTHOUL, Gaston • 1899 - 1979 • fr. sociolog tuniského pův., zakl. a řed. Institut Francais de Polémologie v Paříži. D.:

L'Invention, 1930; La Philosophie sociale, 1941; Traité de sociologie, 1946, 1947, 1951; La Surpopulation, 1959; Traité de polémologie,1970 sociologie francouzská BRAHE, Tycho de • 1546 - 160I • dán. astronom a matematik, žil v Praze na dvoře Rudolfa ll. • D.: De Mundi Aetherii Recentioribus Phaenomenis, 1588; Liber Secundus, 1588; Epistolae Astronomicae, 1596; Astronomiae Instauratae Mechanica, 1598; Astronomiae Instauratae Progymnasmata, 1602-1603 kreativita BRANDT, Wil{y (Herbert Kar! Frahm). 1913 -1992. něm. politik, soc. demokrat; v I. 1933-1945 v emigraci ve Skandinávii, v I. 1957-1966 primátor Záp. Berlína, v 1.. 1964-1987 předs. SPD, v I. 1969-1974 spolkový kancléř, r. 1971 Nobelova cena za mír • D.: Schriften wahrend der Emigration, 1966; A Peace Policy for Europe, 1968; Uber den Tag hinaus, 1974; Frauen heute, 1978; Links und Frei, 1982; Erinnerungen, 1989. Lit.: Lehmann, H. G.: In Acht und Bann, 1976 eurosocialismus BRAUDEL, Fernand. 1902 - 1985 • fr. historik a zakl. tzv. školy Annales • D.: La Méditerranée et le monde méditerranéen II I' époque de Philippe II, 1949; Civi1isation matérielle et capitalisme, 1967-1979 čas sociální, dějiny sociální, každodennost, periodizace dějin, sociologie jídla, škola Annales BRAVERMAN, Harry • 1920 - 1976 • am. ekonom zabýv. se postavením dělníků a prac. procesy; spoluzakl. The American Socialist (1954), řed. Monthly Review Press (od r. 1967) • D.: Labour and Monopoly Capital: The Degradation of Work in the 20th Century, 1974 humanizace práce, límečky bOé, sociologie práce, sociologie

příloha

Hospodářské a sociologické

základy pozemkové reformy v ČSR, 1919; Zemědělská spravověda, 1925; Výrobní podmínky, organizace a výsledky zemědělských závodů, 1935 rolnictvo BRÉAL, Michel. 1832 - 1915 • fr. lingvista, který poprvé použil pojem sémantika. D.: Essai de sémantique, 1897 sémantika, sémantika obecná BREHM, Alfred Edmund. 1829 - 1884 • něm. zoolog, zakl. a řed. berlínského akvária v I. 1867-1875. D.: Das Leben de Vogel, 1861; Tierleben, 1864-1869. Lit.: Schmitz, S.: Tiervater Brehm, 1984 zoosociologie a zoopsychologie BREHM, Jack Williams. 1928 - . am. psycholog, který zavedl pojem "reaktance" • D.: Explorations in Cognitive Dissonance (se spoluaut.), 1962; A Theory ofPsychological Reactance, 1966 reaktance BRENTANO, Franz. 1838 -1917. rak. filozof a psycholog, předst. scientismu. D.: Psychologie vom empirischen Standpunkt, 1874; Die vier Phasen der Philosophie, 1885; Vom Ursprung sittlicher Erkenntnis, 1889 duše, etika, hédonismus, intencionalita, prožitek BRENTANO, Lujo. 1844-1931 • něm. ekonom, soc. myslitel. D.: Die Schrecken des liberwiegenden Industriestaates, 1901; Versuch einer Theorie der Bedlirfnisse, 1908; Die Anfange des modernen Kapitalismus, 1916; Die byzantinische Volkswirtschaft, 1917; Der wirtschaftliche Mensch in der Geschichte, 1923; Eine Wirtschaftsgeschichte Englands, 1927 teorie populační BREUER, Joseph Robert. 1842 - 1925 • rak. psycholog, lékař, neurofyziolog; zabýval se hypnózou (učitel S. Freuda) • D.: Studien liber Hysterie (spoluaut. S. Freud), 1893-1895 vytěsnění

BRIGHTMAN, Edgar Sheffield. 1884 - 1953 • am. filozof, vůdčí osobnost tzv. bostonské školy. D. The Spiritual Life, 1942; Nature and Value, 1945; An Introduction to Philosophy, 1951 personalismus BRILLOUIN, Leon. 1889 - t. fr. matematik a fyzik, později působil na kolumbijské univ.• D.: Scientific Uncertainty and Information, 1964 zákon Brillouinův

průmyslu

BRIM, Orville G. Jr. • 1923 - . am. sociolog, v 1. 1964-1972 prez. Russell Sage Foundation, později American Institute for Research, Foundationfor Child Development. D.: Personality and Decision Processes, 1962; American Beliefs and Attitudes about Intelligence, 1969; The Dying Patient, 1970 pedagogika, učení sociální

BRDLIK, Vladislav. 1879 - 1964 • čes. zeměd. politik a národohospodář, sociolog; r. 1910 zal. revui Zemědělský archiv ar. 1919 Zeměde'1ský ústav účetnicko-správovědný, v I. 1920-1921 min. zemědělství, r. 1948 emigroval do SRN, pak do USA. D.: Příspěvek k objektivnímu založení zemědělské politiky, 1913;

BRINTON, Crane • 1898 - 1968 • am. historik a polit. sociolog, teoretik evrop. revolucí. D.: The Anatomy of Revolution, 1938; A Decade of Revolution, 1939; The Temper of Western Europe, 1953; A History of Western Morals, 1959 revoluce

1477

biografická

příloha

BRODBECK, May. 1917 - . am. filozofka vědy. D.: Reading in the Philosophy of Science (ed.). 1953; Decisions. Values and Groups, 1966 model BROCH, Hermann. 1886 -1951. rak. spisovatel, od r. 1938 v USA. D,: The Style of the Mythical Age, 1947 esoterismus BROKL, Lubomír. 1937 - . čes. sociolog zabýv. se s-gií politiky a politologií. D.: Moc a sociální rozvrstvení (in: Česko­ slovenská společnost, ed. P. Machonin), 1969; Der Ubergang der tschechoslowakischen Gesellschaft vom totalitaren Staat zur politischen Demokratie (in: Abbruch und Aufbruch, ed. M. Thomas), 1992; Die Wahlen in der CSFR 1992 und der Weg in die Auflosung der FOderation (in: Die Politischen Kulturen Ostmitteleuropas im Umbruch. ed. G. Meyer), 1993 sociologie politiky BROMLE], Julům V/odimirovič. 1921 - . rus. historik, etnograf, od r. 1966 řed. Etnografického ústavu AV SSSR. D.: Stanovlenije feodalisma v Chorvatii, 1964; Problemy etnografii i antropologii v svete naučnogo nasledíja F. Engelsa (se spoluaut.), 1972; Etnos a etnografija, 1973; Sovremennyje problemy etnografii, 1981 etnografie BRONFENBRENNER, Martin. 1914 - • am. ekonom, zabýv. se komparací ekon. systémů. D.: Is the Business Cycle ObsoJete? (ed.), 1969; Income Distribution Theory, 1971; Macroeconomic Alternatives, 1979; Economics (se spoluaut.), 1983 ekonomie politická radikální BROWNE, Peter B. .1665 -1735. brit. filozof, biskup; je považován za zakl. personalismu. D.: The Doctrine of Parts and Circumstances in Religion Laid Open, 1715; The Procedure, Extent and Limits of Human Understanding, 1728; Things Divine and Supernatural Conceived by Analogy with Things Natural and Human, 1733 • Lit.: Berman, D.: Peter Browne: Provost, Bishop, Metaphysician, 1974 personalismus BROtIK, Vladimír. čes. filozof zabýv. se axiologií + D.: Člo­ věk a krásno. 1965; Hodnoty, normy a projekty světa, 1969; Hodnoty a významy, 1984 axiologie BRUCKNER, Peter. 1922 - 1982 • něm. soc. psycholog. D.: Ober die Gewalt, 1979; Das Abseits als sicherer Ort, 1980; Zur Sozialpsychologie des Kapitalismus, 1981 sociologie práce BRUNDTLAND, Gro Harlem. norská politička, od r. 1981 v čele norské Strany práce, v I. 1974-1979 min. život. prostředí, později předsedkyní norské vlády, v I. 1984-1987 předsedkyní Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, která pod jejím vedením vydala zprávu Naše společná budoucnost, v níž formulovala princip trvale udržitelného rozvoje společnosti. rozvoj trvale udržitelný BRUNl, Leonardo. 1370 - 1444 • it. filozof, předst. humanismu; psalo Platonovi, Aristotelovi, Plutarchovi apod.

1478

biografická • D.: Dialogi ad Petrum Paulum Istrum; Historia Florentini populi humanita

BRUNNER de SCHWEINTZ, Edmund. 1889 - t . am. sociolog vesnice a zemědělství. D.: The Town and Country Church in the United States, 1923; Rural Korea, 1928; A Study of Rural Society, 1935; The Growth of a Science, 1957 sociologie v Chile BRUNNER, Emil. 1889 - 1966 • švýc. protest. teolog a filozof,jeden z předst. tzv. dialektické teologie. D.: Die Mystik und das Wort, 1928 (2. vyd.); Der Mittler, 1928; Erlebnis, Erkenntnis und Glaube, 1933 (5. vyd.); Dogmatik, 1946 - 1960 protestantismus BRUNNER, Jerome Seymour. 1915 - . am. psycholog zabýv. se poznávacími procesy, vnímáním a myšlením. D.: Emotional Selectivity in Perception and Reaction (se spoluaut.), 1947; A Study of Thinking (se spoluaut.), 1956; The Process of Education, 1960; Studies in Cognitive Growth (se spoluaut.), 1966; Toward a Theory of Instruction, 1966; Beyond the Information Given, 1973; Actual Minds, Possible Worlds, 1986 atraktivita sociální, etnografie nová, percepce sociální, psychologie sociální, vnímání BRUNO, Giordano • 1548 - 1600. it. renesanční myslitel, zabýval se filozofií, psychologií, etikou; dospěl k panteismu a učení o nekonečnosti vesmíru; rozešel se s církví, vězněn inkvizicí a upálen. D.: Della causa, principio e uno, 1584; De l'infinito universo e mondi, 1584; De triplici minimi, 1591; De monade, numero et figura, 1591 • Lit.: Koyré, A.: Du monde clos II I'univers infini, 1962; Aquileechia, G.: Giordano Bruno, 1971 hermetismus, naděje, vzdělanec, život BRUUN, Kettil. 1924 - . fin. sociolog zabýv. se zejm. alkoholismem a drogovou závislostí. D.: Drinking Habits among Northern Youth (se spoluaut.), 1963; Alkohol i Norden, 1971; Controlling Psychotropic Drugs (se spoluaut.), 1983 sociologie skandinávská BRYCE, James. 1838 - 1922(1) • angl. politolog a diplomat; zabýval se ot. demokracie a ústavního práva. D.: American Commonwealth, 1888; Studies in History and Jurisprudence, 1901; Modern Democracies, 1921 • Lit.: Kleinknecht, T.: Imperiale und internationale Ordnung, 1985 sociologie veřejného mínění BRZEZINSKI, Zbigniew • 1928 - . pol. politolog a sociolog, emigroval do USA; řed. Researeh Institute on Communist Affairs • D.: The Permanent Purge: Politics in Soviet Totalitarianism, 1956; The Soviet Bloc: Unity and Conflict, 1960; Ideology and Power in Soviet Politics, 1962; Alternative to Partition: For a Broader Conception of America's Role in Europe, 1965; America in the Technetronic Age, 1967; Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era, 1970; Political Power (spoluaut. S. P. Huntington), 1982; Out of Control. Global Turmoil on the Eve of the 21st Century, 1993 revoluce vědeckotechnická,sociologie kultury, sovětologie, společnost technetronní, totalitarismus, typologie společ­ ností

příloha

BUBER, Martin. 1878 - 1965 • izrael. filozof a teolog, judaista, stoupenec gándhismu • D.: leh und Du, 1923; Die Deutung des Chassidismus, 1935; Ursprung und Wesen des Chassidismus, 1960; Schuld und Schuldgeflihle, 1968 • Lit.: Friedman, M. S.: M. Buber, 1955; Wehr, G.: Der deutsche Jude Martin Buber, 1978 bůh, dehumanizace, pedagogika, sociologie izraelská

nové polit. ekonomie, zabýval se problematikou individ. preference a kolekt. rozhodování. D.: The Demand and Supply of Public Goods, 1963; The Limits of Liberty, 1975; The Power to Tax, 1980 ekonomie politická nová, externality, vlastnictví

BUCK, Peter Henry (maorsky Te Rangi Hiroa) • 1880 - 1951 • novozélandský antropolog; působil jako řed. Berniee B. Bishop Muzea v Honolulu. D.: The Coming of the Maori, 1949 sociologie Nového Zélandu

BUCHANAN, William. 1918 - . am. politolog a psycholog • D.: How Nations See Each Other (se spoluaut.), 1953; Analyzing Psychological Data (se spoluaut.), 1979; Understanding Political Variables, 1988 (4. vyd.) stereotyp

BUCKLE, Henry Thomas. 1821 - 1862. brit. historik kultury, sociolog, před st. geogr. determinismu. D.: History of Civilization in England, 1857-1861 (nedok.) antropogeografie, determinismus geografický, historiografie, prostor sociální, sociologie kultury, struktura sociologie paradigmatická, škola geografická BUDAY, Dezso. 1879 - 1919. maď. sociolog, právník. D.: A házasságjogbOlcselete, 1901; Szociális családjog, 1918; Az egyke Baranya vármegyében, 1919 sociologie maďarská BUFFON, Georges Louis Leclere • 1707 - 1788 • fr. přírodo­ vědec, fyziolog, filozof a spisovatel; stál u počátků vývojového učení a srovnávacího studia živočichů a člověka (dostal se do konfliktu s církví) • D.: Les Époques de la nature, 1780; Histoire naturelle, générale et particuliere avec la description du cabínet du roi, 1749-1804 antropologie fyzická BUGENTAL, James F. T, • 1915 - . am. psycholog, předst. humanistické psychologie. D.: The Search for Authenticity: An Existential Analytic Approach to Psychotherapy, 1965 psychologie humanistická BtJHLER, Charlotte • 1893 - 1974 • něm. psycholožka a socioložka zabýv. se vývojem člověka; působila v Drážďanech, ve Vídni a v Londýně, od r. 1945 v USA. D.: Das Seelenleben des Jugendlichen, 1922; Inventar der Verhaltungsweisen des ersten Lebensjahres. Soziologische und psychologische Studien liber das erste Lebensjahr (spoluaut. ll. Hetzer), 1927; Kindheit und Jugend, 1928; Der menschliche Lebenslauf, 1933; Values in Psychotherapy, 1962; Introduction to Humanistic Psychology, 1971 morálka, psychologie humanistická, sociologie mládeže BtJHLER, Kari Ludwig. 1879 -1963. rak. psycholog zabýv. se vývojovou psychologií, výzkumem myšlení a řeči, vnímání a výrazu; zal. Psychologický ústav ve Vídni; od r. 1938 žil v USA; ovlivnil také vývoj moderní lingvistiky. D.: The Mental Development of the ChiId, 1919; Die Krise der Psychologie, 1926; Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache, 1934 ontogeneze, psychologie BUHR, Manfred. 1927 - • něm. filozof. D.: Immanuel Kant, 1968; Zur Geschichte der klassischen blirgerlichen Philosophie. Bacon, Kant, Fichte, Schelling, Hegel, 1972 nadpřirozeno

BUCHANAN, James McGill. 1919 - . am. ekonom,

před st.

BUCHARIN, Nikolaj Ivanovič. 1888 - 1938. sov. politik, marx. teoretik a sociolog, oponent Stalinova pojetí social výstavby, vytvořil koncept sociální rovnováhy; popraven v r. 1938, rehabilitován v r. 1988. D.: Ekonomika prechodnogo perioda, 1920; Těorija istoričeskogo matěrialisma, 1921 • Lit.: Svoboda, L.: Filosofie v SSSR, 1936 filozofie praxe, leninismus, marxismus, materialismus historický, procesy politické, revoluce permanentní, sociologie marxistická, sociologie venkova, společnost beztřídní, stalinismus BtJCHER, Kari. 1847 - 1930. něm. ekonom a historik nár. hospodářství. D.: Zur Geschichte de internationalen Fabrikgesetzgebung, 1888; Lebenserinnerungen, 1847-1898; Die Grosstadt, 1903; Beitrage zur Wirtschaftsgeschichte, 1922 dějiny sociální, občina BULCK, Gaston van. belg. antropolog. D.: Manuel de linguistique bantoue, 1949; Mission linguistique 1949-1951,1954; Orthographie des noms ethníques au Congo belge suivie de la nomenclature des principales tribus et langues du Congo belge, 1954 difuzionismus BULLlNGER, HeinTŮ:h .1504 -1575. švýc. protest. teolog, reformátor a spisovatel, následovník Zwingliho • D.: Confessio Helvetica, 1536; Reformationsgeschichte, 1838-1840. Lit.: Hess, S.: Lebensgeschichte M. H. Bullinger S., 1828 -1829 puritanismus BULTMANN, RudolfKari. 1884-1976. něm. prost. teolog • D.: Das Neue Testament und die Mythologie, 1941; Das Urchristentum im Rahmen der antiken Religionen, 1949; Die drei Johannesbriege, 1967. Lit.: Barth, K.: R. Bultmann, 1964 demytologizace, protestantismus BUNSEN, Christian CarlJosias Freiherr von • 1791 - 1860 • něm. diplomat a teolog, zal. Archeologický Institut názor světový BUNYAN, John. 1628 -1688. angl. puritánský kazatel, prozaik. D.: The Pilgrim's Progress from this World to that which is to Come, 1678; The Life and Death of Mr. Badman, 1680 etika protestantská, puritanismus BUONAROTTI, Philippe (Filippo Michele) • 1761 - 1837 • it. spisovatel, revolucionář, r. 1796 vypovězen z Itálie, žil ve Francii • D.: La Conspiration pour l'égalité, dite de Babeuf, 1828. Lit.: Galante-Garrone, A.: F. Buonarotti e i rivoluzionari deH Ottocento, 1951 karbonáři

1479

biografická

příloha

biografická

příloha

BURCKHARDT, Jacob • 1818 - 1897 • švýc. historik kultury a umění, znalec antiky a renesance. D.: Der Cicerone, 1855; Kultur der Renaissance in Italien, 1860; Weltgeschichtliche Betrachtungen, 1905

Man's Many Voices, 1970; English in Black and White, 1973; The Passage of Power, 1974; Sounding Right, 1983 etnografie řeči, etnosémantika

Psychology: Understanding Behavior (se spoluaut.), 1977; Adolescents, Sex and Contraception, 1981 agrese, sympatie - antipatie

CAMPBELL, Albert Angus • 1910 - . am. soc. psycholog • D.: The Human Meaning of Social Change (ed.), 1972

individualismus, kultura, sloh životní, sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie umění, sociologie výtvarného umění, společnost masová, umění, změna sociální

BURNHAM, James. 1905 - 1987 • am. filozof, sociolog a politolog angl. pův.; od r. 1955 vyd. čas. National Review; trockis-

CABET, Etienne • 1788 - 1856. fr. filozof, předst. utop. so-

CAMPBELL, Dona/d Thomas. 1916 - • am. psycholog. D.:

cialismu; jeho ideje bývají nazývány "Ikariovským komunismem" • D.: Voyage en Icarie, 1840 fourierismus, komunismus, socialismus družstevní, utopie

Experimental and Quasi-Experimental Designs for Research (se spoluaut.); 1966; The Influence of Culture on Visual Perception (se spoluaut.), 1966; Social Experimentation (se spoluaut.), 1974; Quasi-Experimentation (se spoluaut.), 1979 experiment, operacionalizace, validizace

BURGESS, Ernest Watson • 1886 - 1966. am. sociolog, spoluzakl. chicagské školy, zabýval se výzk. města a s-gickou kriminologií • D.: Introduction to the Science of Sociology (spoluaut. R. E. Park), 1921; The Growth ofthe City: An Introduction to a Research Project, 1925; The City (spoluaut. R. E. Park aR. D. McKenzie), 1925; Personality and the Social Group, 1929; Predicting Success or Failure in Marriage (spoluaut. L. A. Cottrel), 1939; The Family (spoluaut. H. Locke), 1945; Aging in Western Societies, 1960 antropologie města, asimilace, distance sociální, ekologie sociální, chování kolektivní, interakce sociální, konflikt sociální, kontrola sociální, manželství, skupina sekundární, skupina společenská, sociologie americká, sociologie sexuality, sociometrie, škola chicagská, typologie sociologických přístupů, vě­ dy politické, vzor kulturní

BURIAN, Antonín. 1931 - .

čes.

sociolog spec. na s-gii práce a řízení, s-gii venkova a zemědělství; ved. Ústavu racionalizace řízení a práce v Brně v I. 1987-1990, ved. katedry s-gie ří­ zení a psychologie práce Vysoké školy zemědělské v Brně v I. 1990- 1992 • D.: Sociologické náhledy do problematiky ří­ dící práce, 1971; Sociologické aspekty řídící práce v čs. země­ dělství, 1984; Výchova osobnosti manažera, 1991 sociologie zemědělství

ta, později antikomunista, kritik marxismu. D.: The Struggle for the World, 1934; The Managerial Revolution, 1941; The Macchiavellians, 1943; The Coming Defeat of the Communism, 1950; Containment or Liberation?, 1953; Suicide of the West, 1964; The War We Are ln, 1967 machiavelismus, sociologie kultury

t • pol. antropolog, sociolog, etnograf. D.: From the Slavic Settlement to the Modern Village, 1958; Folk Culture of the Great Poland, 1960, 1964, 1967; Folk Culture - National Culture, 1974 folklór

BURSZTA, JÓzef. 1914 -

se standardizací testů, faktorovou analýzou. D.: Handbookof Tests, 1923; Measurement of Mental Capacities, 1927; Subnormal Mind, 1935; Factor of the Mind, 1940 analýza faktorová, tabulky kontingenční

se s-gií alkoholismu, svépomocných hnutí, polit. transformací, problémy etnicity a nacionalismu. D.: Mne sa to nemože stať (Sociologické kapitoly z alkoholizmu), 1989; Překročit svůj stín (Kluby abstinujících a jiné svépomocné skupiny v péči o zdraví), 1991 sociologie slovenská

se s-gií vědy, veřejného mínění a problémy národnostních

systémů,

vztahů. D.: Slovensko rok po. Cesty a križovatky nového státu očami jeho obyvatefov (se spoluaut.), 1994; Ona a on na

Slovensku. Ženský údel očami verejnej mienky (so spoluaut.), 1996 etika vědy, sociologie slovenská, sociologie vědy čes. žurnalista, sociolog, generální konzul ČSR v Paříži; zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. D.: La Presse et les relations politiques internationales, 1934 sociologie česká do r. 1948

BUTTER, Oskar. 1886 -1943. řeč­

ník, politik, publicista. D.: A Vindication of Natural Society, 1756; Observations on the Present State of the Nation, 1769; Reflections on the French Revolution, 1790. Lit.: Canavan, F. P.: The Political Reason of E. Burke, 1960; Cobban, A.: E. Burke and the Revolt against the Eighteenth Century, 1960 determinismus geografický, konzervatismus, masa, právo státní, sociologie konzervativní, sociologie veřejného minění, vědy humanitní, vkus

BURKE, Kenneth (Dura) • 1897 - t • brit. psychoanalytik, lingvista, kritik, spisovatel. D.: Permanence and Change: An Anatomy of Purpose, 1935; Attitudes toward History, 1937; A Grammar of Motives, 1945; Language as Symbolic Action, 1966 interakcionismus symbolický

BURLING, Robbins • 1926 - . am. lingvista, předst. tzv. lingvistické antropologie. D.: Hill Farms and Padi Fields, 1965;

1480

CAMUS, Albert. 1913 - 1960. fr. filozof, spisovatel, předst. existencialismu; nositel Nobelovy ceny z r. 1957 • D.: Christliche Metaphysik und Neoplatonismus, 1936; L'Etranger, 1942; Le Mythe de Sisyphe, 1942; L'Homme révolté, 1951 • Lit.: Brél, G.: Camus, 1959; Brél, G.: Camus and Sartre. Crisis and Commitment, 1972 absurdita, sociologie existencialistická, sociologie radikální, sociologie románu CANETTI,

EIŮlS

CAlRNS, Huntington • 1904 - . am. právník. D.: Law and the Social Sciences, 1935; The Theory of Legal Science, 1941; Legal Philosophy from Plato to Hegel, 1949; Lectures in Criticism (ed.), 1949

• 1905 -1994. spisovatel špan.-židovského 1938 v Británii; r. 1981 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. D.: Die Hochzeit, 1932; Die Blendung, 1935; Masse und Macht, 1960; Oas Augenspiel, 1985. Lit.: Piel, E.: E. Canetti, 1984

sociologie britská

dav, masa

CALDERA, Rafael. 1916 - . venezuelský politik, v r. 1946 zal. křesťansko-sociální stranu; v I. 1969-1973 prez. republiky

CANNAN, Edwin • 1861 - 1935. angl. ekonom. D.: Elementary Political Economy, 1888

• D.: Aspectos sociologicos de la cultura en Venezuela sociologie ve Venezuele

ekonomika nerovnosti, optimum populační, teorie populační

pův., nar. v Bulharsku, žijící ve Španělsku a od r.

BÚTORA, Martin. 1944 - . slov. sociolog a spisovatel zabýv.

BURIANEK, Jiří. 1950 - • čes. sociolog zabýv. se teorií

BURKE, Edmund. 1729 - 1797 • angl. filozof, estetik,

log a sexuolog, po určitou dobu člen surrealistické skupiny; zabýval se s-gií literatury, teorií hry, usilovalo syntézu sexuologie, biologie a hlubinné psychologie. D.: Le Mythe et I'homme, 1938; Le Rocher de Sisyphe, 1945; Circonstancielles, 1940--1945; Quatre essais de sociologie contemporaine, 1951; Les Jeux et les hommes, 1958; Instincts et société, 1964; Esthétique généralisée, 1967; Cohérences aventureuses, 1976 homo ludens, hra, mýtus, sociologie francouzská, surrealismus, svátek

BURT, Cyril Lodowic • 1883 -1971 • angl. psycholog zabýv.

BÚTOROVA, Zora. 1949 - . slov. socioložka zabývající s-gickou metodologií a aplikovaným výzkumem; od r. 1992 ved. katedry s-gie Filozofickéfakulty UK. D.: Metody a techniky sociologického výzkumu I. (spoluaut. M. Petrusek), 1982; Systémová sociologie? Problémy, předpoklady, perspektivy, 1983; Metody a techniky sociologického výzkumu II., 1988 sociologie česká v 1.1948-1994

CAILLOIS, Roger. 1913 - 1978 • fr. sociolog, psycholog, bio-

ukazatel sociální

CALHOUN, John Caldwell. 1782 - 1850 • am. polit. teoretik. D.: A Disquisition on Government and Selections from the Discourse, 1953. Lit.: Styron, A.: The Cast-lron Man: 1. C. Calhoun and American Democracy, 1935 rasismus

CALKINS, Mary Whiton • 1863 - 1930 • am. filozof, psycholog, zakl. personalismu. D.: An Introduction to Psychology, 1905; The Persistent Problems of Philosophy, 1907; A First Book in Psychology, 1910; The Good Man and the Good, 1918 personalismus

BUTTERS, Nelson M. • 1937 - . am. psycholog zabýv. se fy-

CALVIN, Jean (též Calvinus, Kalvín, vl.jm. Jean Cauvin). 1509 - 1564 (1594). ve Švýcarsku žijící předst. reformace, zakl. protest. církve kalvinistů. D.: Institutio religionis christianae, 1536; Instruction et confession de foi, 1537

ziologickou psychologií a neurologií mechanismy obranné

církev, eschatologie, kalvínismus, ortodoxie, práce, predestinace, puritanismus, reformace

BUYTENDIJK, Frederik Jacobus Johannes. 1887 - 1974

CAMPANELLA., Tommaso (Giovanni Domenico) • 1568 - 1639

• nizozem. lékař, psycholog, fyziolog. D.: Het spel van mens en dier, 1932; De vrouw, 1952; Met voetballen. Een psychologische studie, 1952; Prolegomena van en antropologische fysiologie, 1965 antropologie filozofická, sociologie sportu

• it. filozof, geolog; jeden z předst. raného utop. komunismu; byl pronásledován inkvizicí, v r. 1599 se pokusil podnítit povstání, 27 let strávil ve vězení. D.: De sensu rerum et magia, 1620; Apologia pro Galileo, 1622; Civitas solis, 1623; Atheismus triumphatus, 1631; Philosophia rationalis, 1637; Universalis philosophiae seu metaphysicarum, 1637 komunismus, manýrismus, otázka bytová, práce, sociologie volného času, teorie sociální antické, utopie, venkov, vizionářství, výchova

BYRNE, Donn Erwin. 1931 - . am. psycholog. D.: Personality Change (se spoluaut.), 1964; An Introduction to Personality: A Research Approach, 1966; The Attraction Paradigm, 1971;

CANTRIL, Albert Hadley • 1906 - • am. soc. psycholog zabýv. se výzkumem hromadných sdělovacích prostředků, veř. mínění a teorií soc. hnutí; od r. 1945 vedl Princeton Office of Public Opinion Research • D.: Psychology of Social Movements, 1941; Gauging Public Opinion, 1944; Understanding Man's Social Behavior, 1947; The "Why" of Man's Experience, 1950; How Nations See Each Others (spoluaut. W. Buchanan), 1953; Human Nature and Political Systems, 1961; The Psychology of Social Movements, 1963; The Pattern of Human Concerns, 1965; The Political Beliefs of Americans (spoluaut. L. Freem), 1967 dav, ego, minění veřejné, sociologie veřejného mínění, stereotyp, výzkum komparativní CAPRA, Fritjoj. 1939 - • am. fyzik rak. pův. zabýv. se teorií kvantové fyziky; také filozof a ekolog. D.: The Tao of Physics, 1975; The Turning Point, 1982 esoterismus, příroda, psychologie transpersonální, racionalita CARDOSO, Fernando Henrique. 1931 - . brazil. sociolog, v r. 1994 zvolen prez. • D.: Cor e Mobilidade Social em Florinópolis (se spoluaut.), 1960; Empresário Industrial e Desenrolvimento Económico no Brasil, 1964; Sociologie du dévelopment en Amérique Latine, 1969 sociologie mexická, sociologie v Brazílii

CARLSSON, Gosta. 1919 - .. švéd. sociolog. D.: Sociologiska metoder, 1951; Social Mobility and Class Structure, 1958; Social Mechanisms, 1958; Adaptability and Communication in Marriage, 1963; PartifOrskjutningar 'som tillvaxtproceser, 1963 sociologie skandinávská

1481

biografická

biografická

příloha

CARVER, Thomas Nixon • 1865 - 1961 • am. ekonom země­ dělství a venkova, řed. Rural Organization Service v 1. 1913-1914 • D.: The Religion Worth Having, 1902; Principles ofRural Economics, 1911; Essays in Social Justice, 1915; The Economy of Human Energy, 1924; The Essential Factors of Social Evolution, 1935; Recollections of an Unplanned Life, 1949 sociologie venkova

CA VAN, Ruth Shonle • 1896 - t • am. socioložka zabýv. se s-gií rodiny a mládeže; též kriminoložka. D.: Suicide, 1928; The Family, 1942; Personality Adjustment and Old Age, 1949; The American Family, 1953; Criminology, 1954; American Marriage, 1959; Juvenile Delinquency, 1962; Human Behavior and Social Processes, 1962 stav rodinný, škola chicagská

CARNAP, Rudolf. 1891 - 1970 • něm. fyzik, logik a filozof; působil ve Vídni, v Praze a v USA; čelný předst. neopozitivismu, člen Vídeňského kruhu. D.: Der logische Aufbau der Welt, 1928; Scheinprobleme der Philosophie, 1928; Abriss der Logistik, 1929; Logische Syntax der Sprache, 1934; Introduction to Semantics, 1942; Meaning and Necessity, 1947; Introduction to Symbolic Logic, 1958; Logic and Language, 1962 bůh, emotivismus, explikace, falzifikace, intersubjektivita, jazyk observační, jazyk vědy, konvencionalismus, metodologie, neopozitivismus, operacionalismus, psychologie, sociologie pozitivistická, věda formální, věda reálná, Vídeňský kruh

CASE, Shirley Jackson • 1872 - 1947 • am. teolog zabýv. se historií křesťanství. D.: Evolution ofEarly Christianity, 1914; Christian Philosophy of History, 1943; Origins of Christian Supematuralism, 1946 náboženství

CAZENEUVE, Jean • 1915 - . fr. sociolog, antropolog, psycholog, historik. D.: La Mentalité archa'ique, 1951; Psychologie de la joie, 1952; Bonheur et civilisation, 1966; Sociologie du rite, 1971; L'Homme télespectateur, 1974 sociologie francouzská

CASSIRER, Ernst. 1874 - 1945 • něm. filozof zabýv. se dě­ jinami filozofie, předst. novokantovské školy, emigroval do Švédska a USA. D.: Substanzbegriff und Funktionsbegriff, 1910; Das Erkenntnisproblem in der Philosophie und Wissenschaft der neueren Zeit, 1906-1920; Philosophie der symbolischen Formen, 1923-1929; An Essay on Man, 1944 antropologie filozofická, duchovědy, etnografie nová, jednání, mytologie, mýtus, sociologie výtvarného umění, symbol

CEJP, Martin. 1937 - . čes. sociolog volného času a kultury, od r. 1992 se zabývá kriminologií. D.: Postoje české veřejnos­ ti k hudebnímu umění (se spoluaut.), 1978; Nástin přístupu k problematice výzkumu organizované kriminality (in: K organizované zločinnosti), 1993 sociologie hudby

CARNEGIE, Dale. 1888 -1955. am. spisovatel. D.: How to Win Friends and Influence People, 1936 techniky sociální

CASTANEDA, Carlos • 1931 - . brazil. etnolog, spisovatel • D.: A Separate Reality, 1971; The Eagle's Gift, 1981; The Fire from within, 1984 • Lit.: De Mille, R.: Die Reisen des C. Castaneda, 1980 esoterismus

CARLYLE, Thomas. 1795 - 1881 • angl. filozof, historik, publicista a spisovatel, blízký panteismu. D.: Sartor Resartus, 1834; On Heroes and Hero-Worship, 1841 osobnost, sociologie literatury, transcendentalismus, změna sociální CARMICHAEL, Leonard. 1898 - t • am. psycholog zabýv. se ontologií, studoval mj. únavu při čtení. D.: Elements of Human Psychology (spoluaut. H. C. Warren), 1930; Reading and Visual Fatique (spoluaut. W. F. Dearborn), 1947 ontogeneze

CARR, Cecil Thomas. 1878 - 1966 • brit. právník, v letech 1958-1961 prez. Selden Society. D.: The General Principles of the Law of Corporations, 1905; Collective Ownership, 1907; Select Charters of Trading Companies, 1913; Delegated Legislation, 1921; The New Despotism, 1929; Conceming Administrative Law in England, 1941 stát právní CARRILLO, Santiago. 1915 - . špan. politik, publicista, generální sekretář špan. kom. strany (v 1. 1960-1982), ved. předst. eurokomunismu. D.: La gran fuerza del marxismo creador, 1964; Eurocomunismo y Estado, 1977 eurokomunismus CARTWRIGHT, Dorwin Philip • 1915 - . am. psycholog zabýv. se interpersonálními procesy a matem. modely. D.: Studies in Social Power (ed.), 1950; Field Theory in Social Science (ed.), 1951; Group Dynamics (ed.), 1953; Structurals Models (se spoluaut.), 1965 atraktivita sociální, kontrola sociální, sociometrie, teorie sociálních síti CARTWRIGHT, Thomas. 1535 - 1603 • angl. teolog, zakl. presbyterianského puritanismu • D.: Lommentarii cuccinti et dilucidi in Proverbia Salomonis, 1617 puritanismus CARUS, Carl Gustav. 1789 - 1869 • něm. psycholog, filozof, malíř, osobní lékař pruského krále. D.: Lehrbuch der Zootomie, 1818; Psyche, 1846; Symbolik der menschlichen Gestalt, 1853 • Lit.: Prause, M.: Carl Gustav Carus. Leben und Werk, 1968 magie, nevědomí

1482

CASTELLS, Manuel. 1942 - • špan. sociolog působící též ve Francii, zabýv. se probl. města a procesy urbanizace, v ISA vedl výbor pro rozvoj měst. D.: Problemas de investigación en sociologia urbana, 1971; Luttes urbaines, 1973; MonopolviIIe: L'entreprise, I'état, I'urbain (spoluaut. F. Godard), 1974; Sociologie de I'espace industriel, 1975; La Crise économique et la société américaine, 1976; City, Class and Power, 1978 neomarxismus, prostor sociální, sociologie města, sociologie spotřeby, sociologie španělská, urbanizace CASTRO RUZ, Fidel. 1927 - . kubánský politik. D.: Patria o mnerte, 1960; Notre pouvoir est celui du peuple travaiIIeur, 1976; Nada podrá detener la marcha de la historia, 1985; Pagar tributo al imperio o pagar tributo a la patria, 1985 "nová levice", sociologie v Chile, teologie osvobození CATTELL, Raymond Bernard. 1905 - • am. psycholog zabýv. se aplikací faktorové analýzy na výzkum osobnosti (zavedl jednotku "erg" na měření dynamických motivů) • D.: Description and Measurement of Personality, 1946; Personality: A Systematic Theoretical and Factual Study, 1950; Personality and Motivation Stmcture and Measurement, 1957; Meaning and Measurement of Neuroticism and Anxiety, 196 I; The Scientific AnaIysis of Personality, 1965; Handbook of Modem Personality Theory (spoluaut. R. M. Dreger), 1977 analýza faktorová, dotazník psychologický, charakter, psychologie osobnosti CATTON, William Robert Jr. • 1926 - . am. sociolog. D.: From Animistic to Naturalistic Sociology, 1966; Overshoot: The Ecological Basis of Revolutionary Change, 1980 osobnost, příroda, společnost

CENTERS, Richard. 1912 - . am. psycholog zabýv. se soc. percepcí a motivací, interpersonálními vztahy. D.: The Psychology of Social Classes, 1949 psychologie sociální CICERO, Marcus Tullius • 106 př.n.1. - 43 př.n.1. • řím. filozof, politik a řečník, zabýval se etikou, formami stát. zřízení. D.: De republica; De legibus; De officiis • Lit.: Gelzer, M.: Cicero. Der biographischer Versuch, 1969 eklekticismus, etika, historiografie, humanita, kultura, logika objevování, organicismus, politologie, práce, právo státní, rétorika, společnost občanská, teorie sociální antické, vědy humanitní CICOUREL, Aaron • am. sociolog. D.: Friendship and Peer Culture in the Early Years, 1958; Methods an Measurement in Sociology, 1964; The Social Organization of Juvenile Justice, 1968; Cognitive Sociology. Language and Meaning in Social Interaction, 1973; Advances in Social Theory and Methodology: Toward an Integration ofMicro- and Macro-Sociologies (coed.), 1981; Friendship and Peer Culture in the Early Years, 1985 antropologie kognitivní, etnometodologie, indexikalita, operacionalizace, sociologie americká, sociologie fenomenologická, sociologie kognitivní, sociologie kvalitativní, standardizace CIEZKOWSKI, August von. 1814 - 1894 • pol. filozof, hegelovec, působil v Německu. D.: Prolegomena zur Historiosophie, 1838; Gott und Palingensie, 1842; Ojcze Nasz (Pater Noster), 1847 • Lit.: KUhne, w.: Graf August Ciezkowski, ein SchUler Hegels und des deutschen Geistes, 1938 dějinnost, historiozofie CLAESSENS, Dieter. 1921 - . něm. sociolog, psycholog a etnolog. D.: Jugend in Gemeinschaftsdiensten (se spoluaut.), 1957; Angestellte und Arbeiter in der Betriebspyramide (se spoluaut.), 1959; Familie und Wertsystem, 1962; Status als entwicklungssoziologischer Begriff, 1965; Instinkt, Psyche, Geltung, 1966; Rolle und Macht, 1968; Familiensoziologie (se spoluaut.), 1973; Gruppe und Gruppenverbande, 1977; Das Konkrete und das

příloha

Abstrakte, 1980; Gruppenprozesse, Analysen wm Terrorismus (se spoluaut.), 1982 role, socializace, škola kolínská

CLAPAREDE, Edouard • 1873 - 1940 • švýc. dětský psycholog, r. 1912 zal. Institut des sciences de ľ education a v r. 1920 Internationale Gesellschaftftir Psychotechnik. D.: Psychologie de I'enfant et pédagogie expérimental, 1909; Le Développement mental, 1947 emoce, pedagogika CLARK, John Bates. 1847 - 1938 • am. ekonom, vytv. syntetickou teorii mezní produktivity. D.: The Philosophy of Wealth, 1885; The Distribution of Wealth, 1899; The Problem of Monopoly, 1904; Essentials of Economic Theory, 1907; The Modem Distributive Process (se spoluaut.), 1919; Economic Essays, 1927; A Tender ofPeace, 1935. Lit.: Lehmann, H.: Grenznutzentheorie, 1968 ekonomie neoklasická, teorie rozdělování CLARK, S. D. • 1910 - • kanad. sociolog, od r. 1967 čestný prez. Canadian Association ojAnthropology and Sociology. D.: Church and Sect in Canada, 1948; Urbanism and the Changing Canadian Society (ed.), 1962; The Developing Canadian Community, 1963 sociologie kanadská CLARKE, David Leonard • 1937 - 1976 • angl. archeolog • D.: Analytical Archaeology, 1968; Models in Archaeology (ed.), 1972; Spatial Archaeology (ed.), 1977 archeologie analytická, typ kulturní CLA USEWITZ, KarI Philipp Gottfried von • 1780 - 1831 • pruský vojenský teoretik, stoupenec vojenských reforem. D.: Vom Kriege, 1832-1834 válka CLEA VER, Leroy Eldridge • 1935 - • am. bojovník za práva občanů, kdysi mluvčí "Black Panthers". D.: Soul on Ice, 1968; Post-Prison Writings and Speeches, 1969; Soul on Fire, 1978 rasismus CLÉMENS, René. 1911 - • belg. sociolog. D.: Personnalité morale et personnalité juridique, 1935; Fondement de l'autorité dans I'enterprise en Industrie, 1950; Les Relations humaines au cours du travail (se spoluaut.), 1955 sociologie belgická CLÉMENS z ALEXANDRIE, Ti/us Flavius (Clémens Alexandrijský) • kolem 150 - 2 I2 • antický křesťanský teolog, který spojoval křesťanství s platonismem; jeden z církevních otců, před­ stavený církevní školy v Alexandrii. D.: Protrepticus - Protrepticos; Paedagogus - Paidagógos; Stromata - Strómateis gnosticismus CLEMENTIS, Vladimír (Vlado) • 1902 - 1952 • slov. politik, publicista, diplomat, v 1. 1948-1950 min. zahraničních věcí; v r. 1950 obviněn ze "slovenského buržoazního nacionalismu", r. 1952 popraven, r. 1963 rehabilitován. D.: Slovensko kedysi a teraz, 1946; Odkazy z Londýna, 1947 sociologie marxistická

1483

biografická

biografická

příloha

Labour, 1913; Social Theory, 1920; Organized Labour, 1924; Century of Co-operation, 1945; Studies in Class Strncture, 1956. Lit.: Cole, M.: The Life of G. D. H. Cole, 1971; Carpenter, L. P.: G. D. H. Cole.: An Intellectual Biography, 1973 socialismus fabiánský, socialismus gildový

příloha

CONTA, Vasile. 1846 - 1882 • rumun. sociolog. D.: La

Systeme de politique positive ou traité de sociologie instituant la religion de I'humanité, 1851-1854; Synthese Subjective, 1856; Catechism ofPositive Religion, 1858. Lit.: Dubská, I.: Auguste Comte a vytvoření sociologie, 1963; Skarga, B.: Comte, 1977 altruismus, anarchismus, animismus, autorita, čas sociální, dějinnost, dějiny sociální, dynamika sociální, evolucionismus, funkcionalismus strukturální, fyzika sociální, fyzikalismus, generalizace, historiografie, chaos, introspekce, konsensus, náboženství, náboženství občanské, náboženství pozitivistické, naturalismus pozitivistický, neopozitivismus, olympismus, organicismus, periodizace dějin, rovnováha sociální, řád, řád sociální, smysl dějin, sociolog, sociologie, sociologie americká, sociologie britská, sociologie budoucnosti, sociologie ekonomická, sociologie emocí, sociologie francouzská, sociologie historická, sociologie chápající, sociologie japonská, sociologie komparativní, sociologie marxistická, sociologie německá, sociologie polská, sociologie pozitivistická, sociologie práva, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie sociologie, sociologie státu, sociologie teoretická, sociologie války sociologie výtvarného umění, sociologie v Chile, sociologie ve Venezuele, sociologismus, společnost, společnost preindustriální, statika sociální, struktura sociální, škola demografická, škola organistická, teofilantropie, teorie míru, typologie společ­ ností, ultramontanismus, umělec, umění, vědy politické, vzor kulturní, zákon, změna sociální, ženy v sociologii

psycholog, ekonom a politolog; předst. psychologismu a organicismu v s-gii, zavedl pojem "primární skupina" • D.: Human Nature and the Social Order, 1902; Social Organization, 1909; Social Process, 1918; Sociological Theory and Social Research, 1930. Lit.: Jandy, E. c.: C. H. Cooley: His Life and His Social Theory, 1942 empatie, etnocentrismus, human relations, interakcionismus symbolický, jiný, každodennost, mínění veřejné, skupina primární, skupina seknndární, skupina společenská, skupina referenční, socializace, sociologie americká, sociologie emocí, sociologie fenomenologická, sociologie humanistická, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie rodiny, sociologie veřejného mínění, sociometrie, sympatie - antipatie, vzor kulturní

CONDILLAC, Étienne Bonnotde. 1715 - 1780. fr. filozof

COOMBS, Herbert Cole. 1906 - • australský soc. vědec. D.:

a básník. D.: The Ancient, 1795 transcendentalismus

a psycholog, sensualista • D.: Éssai sur l'origine des connaissances humaines, 1746; Traité des systemes, 1749; Traité des sensations, 1754; Traité des animaux, 1755; Logique, 1780 encyklopedisté, harmonie, homo oeconomicus, ideologie

Aborigines Made Visible - from Humbug to Politics, 1991; The Autonomous Aborigines, 1993 sociologie v Austrálii

COLLlNGWOOD, Robin George. 1889 -1943. brit. filozof,

CONDORCET, Marie lean Antoine Nicolas Caritat. 1743-

COHEN, GeraldAllan. 1941-. brit.

vědec zabýv. se soc. a polit. vědou. D.: Kari Marx's Theory of History, 1978; History, Labour and Freedom, 1988 dějinnost, neomarxismus

archeolog, historik. D.: Religion and Philosophy, 1916; The Archeology of Roman Britain, 1930; The Philosophy of History, 1930; The New Leviathan, 1942 historiografie, změna sociální

něm. filozof, novokantovec, zakl. marburské školy • D.: System der Philosophie, 1902-1912; Der Begriff der Religion im System der Philosophie, 1915; Schriften zur Philosophie und Zeitgeschichte, 1928 • Lit.: Holzhey, H.: Cohen und Natorp, 1986 austromarxismus, vzor kulturní

COLLlNS, RandoU. 1941 - • am. sociolog. D.: Conflict So-

1794 • fr. filozof, matematik, soc. myslitel a politik; encyklopedista, stoup. deismu a senzualismu. D.: Essai sur le calcul intégral, 1765; Essai ďanalyse, 1768; Esquisse ďun tableau historique des progres de l' esprit humain, 1794; Progres de l' esprit humain, 1794 antropologie evolucionistická, evolucionismus, fourierismus, industrializace, osvícenství, sociologie historická, sociologie výchovy, změna sociální

CLOWARD, Richard Andrew • 1926 - • am. sociolog spec. na oblast soc. práce, vedl výzkum Mobilization for Youth v I. 1958-1965 • D.: Social Perspectives on Behavior, 1958; Delinquency and Opportunity (spoluaut. L. Ohnlin), 1960; Regulating the Poor: The Functions of Public Welfare, 1971; The Politics of Turmoil: Essay on Race, poveny and the Urban Crisis, 1974; Poor People's Movements: Why They Succeed, How They Fail, 1977 sociologie deviantního chování

COLE, lonathan Richard. 1942 - • am. sociolog. D.: Social Stratification in Science (spoluaut. S. Cole), 1973; Fair Science: Women in the Scientific Community, 1979 efekt svatého Matouše, komunita vědecká, sociologie vědy

COALE, Ausley l . • 1917 - • am. demograf. D.: The Prospects for Population Growth and Their Implications for Economic Development in India 1956-1986, 1956; Growth and Structure of Human Populations, 1972 demografie, porodnost

COLE, Stephen • 1941 - . am. sociolog. D.: Social Stratification in Science (spoluaut. J. Cole), 1973; The Sociological Met-

pův. zabýv. se mikroekonomií, zejm. teorií firmy, problematikou trhu a odvětví; první analyzoval podstatu práva jako ekon. instituce, r. 1991 mu byla udělena Nobelova cena externality

COLEMAN, lames Samuel. 1926 - . am. sociolog, spec. na

COASE, Ronald Harry. 1910 - . am. ekonom brit.

COFER, Charles Norval. 1916 - . am. experimentální psycholog. D.: Motivation: Theory and Research (spoluaut. M. H. Appley), 1964 stres

hod, 1975; The Sociological Orientation, 1979 komunita vědecká, sociologie vědy

probl. dospívající mládeže a matem. s-gii • D.: Union Democracy (spoluaut. S. M. Lipset a M. Trow) , 1956; Community Conflict, 1957; The Adolescent Society, 1961; Introduction to Mathematical Sociology, 1964; Models of Change and Response Uncertainty, 1964; Equality ofEducational Opportunity (se spoluaut.), 1966; Mathematics of Collective Action, 1973; Power and the Structure of Society, 1974; Public and Private Schools (se spoluaut.),1981 analýza kontextuální, design, empiricismus, model, socializace, sociologie ekonomická

COHEN, Albert K. • 1918 - . am. sociolog, soc. psycholog • D.: Delinquent Boys: The Culture of the Gang, 1955; Deviance and Control, 1967, Prison Violence, 1976 dezorganizace sociální, jev sociální, kontrola sociální, patologie sociální, socializace, sociologie deviantního chování

COHEN, Hermann. 1842 -1918.

COHEN, Percy Saul. 1928 - . brit. sociolog, soc. antropolog, půs. též v Jižní Africe. D.: A Yemeni Township in Israel, 1960; Modem Social Theory, 1968; Jewish Radicals and Radical Jews, 1978 řád sociální

COLBERT, lean Baptiste. 1619 - 1683 • tvůrce ekon. systému předrevol. Francie, min. Ludvíka XIV. • Lit.: Cole, Ch. W.: Colbert and a century of French Mercantilism, 1939; Malettke, K.: J. B. Colbert. Aufstieg im Dienste des K6nigs, 1977; Meyer, J.: Colbert, 1981 akademismus, determinismus ekonomický, laissez faire, mecenáš, merkantilismus

COLE, George Douglas Howard. 1889 - 1959 • brit. sociolog, politolog, člen Fabiánské společnosti. D.: The World of

1484

COLERIDGE, Samuel Taylor • 1772 - 1834 • angl. filozof

ciology: Toward an Explanatory Science, 1975; The Case of the Philosopher's Ring by Dr. John H. Watson, 1978; The Credential Society: A Historical Sociology of Education and Stratification, 1979; The Discovery of Society, 1984 (3. vyd.) člověk organizační, definice situace, ideologie, komunita vě­ decká, konflikt sociální, profesionalismus, sociologie emocí, stavy, struktura sociologie paradigmatická, teorie moci, teorie sociální směny, třída, změna sociální

COMMONER, Barry. 1917 - . am. biolog, od r. 1981 řed. Center for the Biology ofNatural Systems. D.: Science and Survival, 1966; The Closing Circle. Nature, Man, and Technology, 1971; The Poverty of Power, 1976; The Politics of Energy, 1979; Making Peace with the Planet, 1990 antiscientismus, konzumerismus

COMTE, Auguste. 1798 - 1857 • fr. filozof, zakl. s-gie, předst. pozitivismu. D.: PIan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société, 1822; Considérations philosophiques sur les sciences et les savants, 1829; Cours de philosophie positive, 1830-1842; Discours sur l'esprit positif, 1844; Cathéchisme positiviste, ou sommaire exposition de la religion universelle, 1852;

CONDRAU, Gion • 1919 - . švýc. neurolog a psychiatr, řed. Daseinsanalytisches Institut.fUr Psychotherapie und Psychosomatik v Zlirichu • D.: Medizinische Psychologie, 1975 (2. vyd.); Der Januskopf des Fortschritts, 1977 (2. vyd.); Aufbruch in die Freiheit, 1978 psychologie kultury

CONSIDÉRANT, Victor. 1808 - 1893 • fr. utop. socialista, stoupenec fourierismu, red. čas. Le Phalanstere, zakl. falangy ve Francii a Texasu. D.: Exposition abrégée du systeme phalansterien de Fourier, 1845; Théorie du droit de propriété et du travail, 1847; Principes du socialisme, 1848 • Lit.: G. del Bo: Fourier e la scuola societaria, 1957 falanga, fourierismus

Theórie de I'ondulation universelle, 1876; Theorie du Fatalisme, 1877; Introduction 11 la métaphysique, 1879 sociologie rumunská

CONVERSE, Philip Ernest • 1928 - • am. sociolog a soc. psycholog. D.: The American Voter (se spoluaut.), 1960; Elections and the Political Order (se spoluaut.), 1966; The Human Meaning of Social Change (se spoluaut.), 1972; The Quality of American Life (se spoluaut.), 1976 sympatie - antipatie, ukazatel sociální

COOLEY, Charles Horton • 1864 - 1929 • am. sociolog a soc.

CORNlSH, Edward Seymour. 1927 - . am. spisovatel. futurolog, zakl. World Future Society r. 1966, vyd. čas. The Futurist Journal, v I. 1968-1977 World Future Society Bulletin. D.: The Study of the Future, 1977; The Future (ed.), 1977; The World of Tomorrow (ed.), 1978 futurologie CORNU, Auguste. 1888 -1981. fr. filozof, historik, zabýv. se analýzou marxismu. D.: Kari Marx et révolution de 1848, 1948; Kari Marx et la pensée modeme, 1948; Essai de critique marxiste, 1951; Kari Marx und Friedrich Engels, 1954-1962 marxologie vědec, nar. v Německu, prac. na teorii konfliktu, kritik strukturálního funkcionalismu • D.: Towards a Sociology of Social Conflict, 1954; The Functions of Social Conflict, 1956; Sociological Theory (spoluaut. Rosenberg), 1957; The American Communist Party (spoluaut. I. Howe), 1962; Sociology Through Literature, 1963; Continuities in the Study of Social Conflict, 1969; Masters of Sociological Thought, 1971 etnometodologie, konflikt sociální, new sociology, rezidua a derivace, sociologie americká, sociologie masové kultury, sociologie vědění, teorie moci

COSER, Lewis A. • 1913 - . am. sociolog a lit.

COSER, Rose Laub • 1916 - . am. sociolog. D.: Life in the CONSTANDSE, A. K. • nizozem. sociolog, šéfred. Sociologia Ruralis • D.: Rural Sociology in Action (se spoluaut.), 1964; La Sociologie rurale: facteur de progres (se spoluaut.), 1965 sociologie venkova, sociologie zemědělství

Ward, 1962; Life Cycle and Achievement in America, 1969; Training in Ambiguity: Learning Through Doing in a Mental Hospital, 1978 ' role

1485

biografická

biografická

příloha

COSTA MART1NEZ, loaquín • 1846 - 191 I • špan. ekonom • D.: La vida del derecho, 1876; Colectivismo agrario en Espana, 1898; Derecho cuensestudinario y economía popular de Espana, 1902 sociologie španělská

CRANACH, M. von. am. psycholog zabýv. se probl. skup. jednání • D.: Effects of Verbal Information on the Perception of Psychomotor Behaviour by Groups ofPsychiatrists and Laymen (spoluaut.), 1970; Cognitive and Motivational Aspects of Action (ed.), 1982 psychologie práce, techniky sociální

COSTE, Adolphe. 1842 - 1901. fr. ekonom, statistik a sociolog; stoupenec demogr. školy, pozitivista, zdůrazňoval důležitost měření v s-gii (zavedl termín "sociometrie") • D.: Les Principes ďune sociologie objective, 1899 jev sociální, malthuziánstsví, sociometrie, škola demografická

CREUZER, Georg Friedrich. 1771 - 1858 • něm. filozof • D.: Symbolik und Mythologie der alten Volker, besonders der Griechen,181O-1812 mytologie

COUBERTlN, Pierre de. 1863 -1937. fr. sociolog, historik, pedagog sportu, iniciátor obnovení novodobých olympijských her • D.: L' Avenir de l'Europe, 1900; L'Éducation des adolescents au XX· siede; Les Universités ouvrieres, 1921; Pédagogie sportive, 1922; Mémoires olympiques, 1931 • Lit.: Boulogne. Y. P.: La Vie et l'oeuvre pédagogique de Pierre de Coubertin, 1975; Eyquem. M. T.: Pierre de Coubertin. L'épopée olympique, 1966 olympismus COUDENI/OVE-KALGERI, Richard Nicolaus • 1894 - 1972 • švýc. historik, politik. D.: Held oder Heiliger, 1927; Los vom Materialismus, 1931; Europa erwacht!, 1934; Tbe Defense of Western Civilization, 1940; Europe Must Unite, 1940; The Future of Europe and America, 1942 logokracie COURNOT, Antoine Augustin. 180 I - 1877 • fr. matematik, ekonom a filozof. D.: Principes de la théorie des richesses, 1863; Considérations sur la marche des idées et des événements dans les temps modernes, I872; MatériaIisme, vitalisme, rationalisme, 1875; Revue sommaire des doctrines économiques, 1877 • Lit.: Richardt, H.: A. Cournot. Sein Beitrag zur exakten Wirtschaftswissenschaft, 1954 ekonomie neoklasická COUSIN, Victor. 1792 - 1867 • fr. filozof, psycholog, politolog, působil též v Německu. D.: Cours de I'historie de la philosophie moderne, 1846-1847; Fragments philosophiques, 1865-1866. Lit.: Cornelius, A.: Die Geschichtslehre V: Cousin Unter besserer Berticksichtigung des Hegelschen Einflusses, 1958; Brewer, W. V.: V. Cousin as a Comparative Educator, 1971 antropogeografie, determinismus geografický, eklekticismus COUTURAT, Louis • 1868 - 1914 • fr. filozof zn. zejm. studiemi z oblasti logiky, popularizátor logického zdůvodnění matem. principů. D.: Opuscules et fragments inédits de Leibniz, 1903; La logique de Leibniz, 1909 logistika COX, Harvey • 1931 - • am. protest. teolog, tvůrce teorie tří stadií dějin a pojmu "technopoIis" • D.: The Secular City, 1965 luterství, postmodernismus, protestantismus CRAIG, Wallace. am. etolog zabýv. se instinktivním chováním, zavedl pojem apetence (19 I8) apetence, etologie

1486

CUTLER, Stephen loel. 1943 - • sociolog a antropolog. D.: Voluntary Association, Participation and Life Satisfaction: A Cautionary Research Note, 1973; Major Social Problems: A Multidisciplinary View (se spoluaul.), 1979 sociologie práce CUVIER, Georges • 1769 - 1832 • fr. přírodovědec, zakl. srovnávací anatomie a paleontologie. D.: Rapport historique sur les progres des sciences naturelles depuis 1789 et sur I'état actuel, 1810 antropogeografie, konec člověka

CROCE, Benedetto. 1866 - 1952. il. filozof, historik. D.: Cul tura e vita morale, 1914; Elementi di poIitica, 1926; Aspetti morali della vita politica, 1928; Etica e poIitica, 193 I; II Carattere della filosofia moderna. 1941 filozofie praxe. revizionismus, sociologie italská, změna sociální

CUVILLlER, Armand • 1887 - t • fr. filozof a sociolog. D.: Introduction 11 la sociologie, 1926; Les Infiltrations germaniques dans la pensée franyaise, 1945; P. J. B. Buchez et les origines du socialisme chrétien, 1948; Ou va la sociologie franyaise?, 1953; Las Ideologias 11 la luz de la Sociologia del Conocimiento, 1957; Sociologie et problemes actuels, 1958; Entretiens sur la métaphysique et sur la religion, 1965 homo sociologicus, skupina společenská

CROOKES, William. 1832-1919. brit. fyzik, chemik; r. 1875 vynalezl radiometr a r. 1903 spintariskop. D.: Researches in the Phenomena of Spiritism, 1874; Genesis of the Elements, 1887; Phenomena of Modern Spiritism, 1904 spiritismus

CZARNOWSKI, Stefan • 1879 - 1937 • pol. sociolog zabýv. se kult. dějinami, žák É. Durkheima • D.: Le Culte des héros et ses conditions sociales, 19 I9; Kultura, 1938; SpoleczelÍstwo kultura, 1939; Podlože ruchu chlopskiego, 1936 sociologie polská

CROZIER, Michel. 1922 - . fr. sociolog zabýv. se s-gií práce, povolání, organizace; od r. 1964 řed. Centre National de la Recherche Scientifique, zakl. a řed. Centre de Sociologie des Organisations, red. Futuribles • D.: Usines et syndicats ď Amérique, 1951; Petits fonctíonnaires au travail, 1956; Le Phénomene bureaucratique, 1963; Le Monde des employés de bureau, 1965 ambivalence sociologická, byrokracie, demokracie a autoritarismus, oblasti nejistoty, role, sociologie administrativy, sociologie francouzská, sociologie organizace, sociologie povolání, sociologie systémová CRUTCHFIELD, Richard Stanley • 1912 - . am. soc. psycholog • D.: Theory and Problems of Social Psychology (se spoluaut.), 1948; Individual in Society: A Textbook of Social Psychology (se spoluaut.), 1962 emoce, psychologie, psychologie sociální, stimulace CSEH-SZOMBATHY, Lázsló. 1925 - . maď. sociolog. D.: Családszociológiai problémák és módszerek, 1979 sociologie maďarská CUDWORTH, Ralph. 1617 - 1688. brit. filozof, předsl. platonismu, vytv. teorii plastické přírody jako protikladu božského působení. D.: The True Intellectual System of the Universe, 1678; A Treatise concerning Eternal and Immutable Morality, 1731;. Lit.: Gysi, L.: Platonism and Cartesianism in the Philosophy ofR. Cudworth, 1951 platonismus CUNOW, Heinrich Wilhelm Carl. 1862 - 1936 • něm. historik, sociolog, etnograf, zabýval se hlavně historií náboženství; od r. 1917 vedl čas. Neue Zeit. D.: Die soziale Verfassung des Inkareiches, 1896; Theologische oder ethnologische Religionsgeschichte?, 1910; Technik und Wirtschaft des europaischen Urmenschen, 1927; Allgemeine Wirtschaftsgeschichte, 1926-1931; Geschichte und Kultur des Inkareichs, 1937 materialismus historický

CZERWIŇSKI, Marcin. 1924 - • pol. sociolog a publicista, zkoumal zejm. životní způsob a kulturu. D.: Kartki z róžnych miast, 1957; Lekcja wloska, 1964; Przemiany obyczaju, 1969 sociologie polská, styl životní

CAlANOV, Alexandr Vasiijevič. 1888 - 1939. sov. země­ dělský ekonom, první řed. Ústavu ekonomiky zemědělství; od

r

r. 1930 vězněn, r. 1987 rehabilitován. D.: Osnovnyje ideji i formy organizacii selskochozjajstvennoj kooperacii, 19 I9; Organizacija kresťjanskogo chozjajstva, 1925; Bjudžetnyje issledovanija, 1929 sociologie venkova

CAPEK, losef. 1887 - 1945. čes. malíř, grafik, spisovatel, výtvarný kritik. D.: Nejskromnější umění, 1920; Umění pří­ rodních národů, 1938. Lit.: Mráz, B.: Josef Čapek, 1987 národy přírodní CAPEK, Karel. 1890 - 1938 • čes. prozaik, dramatik, básník, publicista, překladatel, od r. 1921 red. Lidových novin. D.: Hovory s TGM, 1928; Marsyas čili Na okraj literatury, 193 I; O vě­ cech obecných čili Zóon poIitikon, 1932 • Lit.: Cerný, V.: Karel Čapek, 1936; Klíma, J.: Karel Čapek, 1962 dystopie, metoda autobiografická, Pražský lingvistický kroužek, robotizace

příloha

Osnovnyje etapy formirovanija antropologičeskogo sostava naseIenija vostočnoj Azii, 1964; Problemy proischožděnija drevnich i sovremennych narodov, 1964; Narody, rasy, kultury (se spoluaut.), 1971; Etničeskije processy v stranach Jugo-Vostočnoj Azii (se spoluaul.), 1974; Etničeskaja antropologija Kitaja, 1982 typ kulturní

CECH, Vladimír Herbert. 1920 - .. čes. sociolog a psycholog zabýv. se s-gií průmyslu, řízení a ergonomií; v I. 1946-1948 zal. s-gickou laboratoř ve Škodových závodech, v r. 1990 zal. firmu Psychoprojekt v Plzni. D.: O fyzické a duševní práci, 1964; Sociologie v praxi Západočeského kraje (se spoluaut.), 1966; Člo­ věk v průmyslovém podniku (se spoluaut.), 1970; Vědecké základy aktivizace pracujících, 1987 sociologie podniku CECHAK, Vladimír. 1939 - .. čes. filozof a sociolog" D.: Co víte o moderní logice (spoluaut. K. Berka a J. Zapletal), 1981; Co víte o starověké a středověké filosofii (spoluaut. M. Sobotka a J. Sus), 1984; Sociologie sportu (spoluaut. J. Linhart), 1986; Istorija filosofii v kratkom izloženii (spoluaut. M. Sobotka aJ. Sus), 1991 sociologie sportu CEP, Tomáš. 1888 - 1959 .. čes. filozof, filolog a sociolog venkova. D.: Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Selství v literatuře moravskoslezské, 1933; Životní spotřeba a zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; Zemědělství na nových cestách, 1947 sociologie venkova CERMAK, Květoň R. • 1911 - 198 I • čes. zemědělský sociolog, historik, red. čas. Lesnická práce. D.: Lesnické vytváření kraje, 1946; Fyziologie, hygiena a bezpečnost práce v lesnictví, 1968 sociologie venkova CERMAKovA, Marie. 1946 - . čes. socioložka zabýv. se s-gií práce, postavením žen, soc. vztahy v rodině; předs. výboru nadace Gender Studies • D.: Sociální postavení ženy v česko­ slovenské společnosti. (in: Lidská práva, ženy a společnost), 1992; The Social and Economic Status of Women in Czechoslovakia before the Partition. (in: Gains and Losses), 1994; Women and Family - the Czech Version of Development and Chances for Improvement. (in: Family, Women and Employment in Central-Eastern Europe), 1995 otázka ženská, stupnice kvalifikační, ženy v sociologii CERNOCKÝ, Karel. čes. psycholog D.: Psychologie dětství, 1936; Moderní psychologie, 1937 (2. vyd.); Práce, úděl člověka, 1947 intelekt

CA VCA VADZE, Nikolaj Zuravovič. 1923 - • gruzínský antropolog, estetik, filozof kultury a umění. D.: Kultura i cennosti, 1984 • Lit.: Osiatyríski, W.: Rozhovory se sovětskými a americkými vědci, 1984 axiologie

CERNYSEVSKlJ, Nikolaj Gavrilovič. 1828 - 1889 • rus. filozof, lit. kritik, spisovatel, ved. osobnost revol. demokr. hnutí rus. inteligence v 50.-60. I. 19. st., 20 let ve vyhnanství na Sibiři .. D.: Sujeverije i pravila logiki, 1859; Antropologičeskij princip v filosofii, 1860; Čto děl ať, 1863; Borba pap s imperatorami, 1889 egoismus rozumný, venkov

CEBOKSAROV, Nikolaj Nikolajevič. 1907 - 1980 • sov. etnograf a antropolog, zabýval se etnogenezí obyv. vých. Asie. D.:

CERNÝ, Václav. 1905 - 1987 .. čes. liter. historik, kritik, pře­ kladatel • D.: Ideové kořeny současného umění, 1929; Essai sur

1487

biografická

1e titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850, 1935; Rasismus, jeho základy a vývoj, 1939; První sešit o existencialismu, 1948; Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, 1958; Křik Koruny české, 1970; Pláč Koruny české, 1977; O povaze naší kultury, 1981 masa, sociologie literatury

CIMIC, Esad + 1931 - + jugosl. sociolog + D.: Socijalističko društo i religija, 1970; Drama ateizacije, 1974 sociologie jugoslávská DACQUÉ, Edgar Viktor August + 1878 - 1945 + něm. filozof, paleontolog a geolog, obnovil romantickou přír. filozofii a morfologii + D.: Urwelt, Sage und Menschheit, 1925; Leben als Symbol. Metaphysik einer Entwicklungslehre, 1928; Das verlorene Paradies. Zur Seelengeschichte des Menschen, 1938 mýtus DAELE, Wolfgang van den + 1939 - + něm. filozof a sociolog + D.: Experimentelle Philosophie. UrsprUnge autonomer Wissenschaftsentwicklung (spoluaut. G. Bďhme a W. Krohn), 1977; Die gesellschaftliche Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts (spoluaut. G. Bďhme), 1978; Geplante Forschung. Vergleichende Studien liber den Einfluss politischer Programme auf die Wissenschaftsentwicklung (spoluaut. W. Krohn a P. Weingart) , 1979 finalizace vědy DAHL, Robert Amn + 1915 - + am. polit. vědec zabýv. se moderními demokraciemi; prez. American Political Science Association, nositel W. Wilson Prize v r. 1963 a Talcott Parsons Prize v r. 1977 + D.: A Preface to Democratic Theory, 1956; Modem Political Analysis, 1963; Western Democracies, 1966; Afterthe Revolution, 1970; Democracy in the United States, 1972; Dilemmas of Pluralist Democracy, 1982; Polyarchy: Participation and Opposition, 1985; A Preface to Economic Democracy, 1985 demokracie, demokracie a autoritarismus, osobnost, sociologie politiky, teorie společnostikonspirační, vědy politické DAHLSTROM, Edmund + 1922 - + švéd. sociolog + D.: Trirsel i sOderort, 1951; Tjanstemannen, Nliringslivet och Samhlillet, 1954; Svensk Samshal1sstruktur in Sociologisk Belysning, 1959; Klasser och Samhallen, 1971 sociologie skandinávská DAHRENDORF, Ralf Gustav + 1929 - + něm. sociolog a politolog působící též ve Velké Británii, zabýval se zejm. teorií tříd a třídnÍCh konfliktů + D.: Marx in Perspektive, 1953; lndustrie- und Betriebssoziologie, 1956; Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft, 1957; Sozialstruktur des Betriebes, 1959; Horno Sociologicus, 1959; Gesellschaft und Freiheit, 1961; Das Mitbestimmungspr9blem in der deutschen Sozialforschung, 1963; Die angewandte Aufkmrung, 1963; Gesellschaft und Demokratie in Deutschland, 1965; Bildung ist Blirgerrecht, 1965; Pfade aus Utopia, 1967; Essays in the Theory of Society, 1967; Flir eine Erneuerung der Demokratie in der Bundesrepublik, 1968; The New Liberty, 1975; Life Chances, 1979; The Modern Social Conflict, 1988; Reflection on the Revolution in Europe, 1990 aktér, byrokracie, dospělost, ekonomika neformální, homo sociologicus, identita, konflikt sociální, nerovnost sociální, panství, politika, role, řád sociální, sociologie německá, stratifikace sociální, teorie moci, třída, třída dělnická, třída servisní, vrstva

1488

biografická

příloha

D'ALEMBERT, Jean le Rond + 1717 - 1783 + fr. filozof a matematik, encyklopedista a předst. osvÍCenství a karteziánství + D.: Discours préliminaire de I'Encyclopédie, 1751; Mélanges de littérature et de philosophie, 1753; Recherches sur différents points importants du systeme du monde, 1754-1756 + Lit.: Bertrand, J.: D' Alembert, 1889; Grimsley, R.: Jean D' Alembert, 1963 encyklopedisté, karteziánství, osvícenství DALTON, Edward Hugh + 1887 - 1962 + brit. ekonom, politik, v I. 1940-1951 působil jako min. hospodářství, obchodu, plánování + D,: Some Aspects of the Inequality of Incomes in Modem Communities, 1920; Principles ofPublic Finance, 1930 (6. vyd.); The Fateful Years, 1957 ekonomie nerovnosti DALTON, George + 1926 - + am. antropolog a ekonom, pokračovatel K. Polányiho + D.: Tribal and Peasant Economies (ed.), 1967; Primitive, Archaic and Modem Economics, 1968 antropologie ekonomická D'ANDRADE, Roy Goodwin + 1931 - + kult. antropolog zabýv. se kognitivní a matem. antropologií; prováděl výzk. práce v USA, Mexiku a Africe antropologie kognitivní DANES, František + 1919 - + čes. jazykovědec, od r. 1989 řed. Ostavu pro jazyk český + D.: Intonace a věta ve spisovné češtině, 1957; Malý průvodce po dnešní češtině, 1964; Věda a text, 1985 fonologie, Pražský lingvistický kroužek DANILEVSKIJ, Nikom} Jakovlevič + 1822 - 1885 + rus. publicista, sociolog a přírodovědec, ideolog panslavismu, studoval zejm. kult. hist. typy společností + D.: Rossija i Jevropa, 1869; Darvinizm, 1885-1889 + Lit.: Macmaster, R. E.: Danilevski, A Russian Totalitarian Philosopher, 1967 periodizace dějin, 'sociologie ruská a v Sovětském svazu, syndrom konzervativní DANTE, Alighieri + 1265 - 1321 + it. filozof, teolog, nejvýznamnější básník 14. st. + D.: De Vu1gari E1oquentia, 1304 (1305); II Convivio, 1304-1309; De Monarchia, 1310- 1315; Le Divina commedia, 1321 + Lit.: Pokorný, J.: Dante, 1966; Mandelštam, D. E.: Rozprava o Dantovi, 1968 absolutismus, čas sociální, občan, ráj a peklo DANTO, Artur Coleman + 1924 - + filozof vědy a historik + D. Analytica1 Philosophy of History, 1965; Analytical Phi10sophy of Know1edge, 1968; Narration and Know1edge, 1985 historiografie D'ARGENSON, René Louis + 1694-1757 + fr. filozof a ekonom, předchůdce ekon. liberalismu + D.: Lettre phi10sophique et critique, 1744 + Lit.: Gessler, P.: René Louis D' Argenson 1694-1757, 1957 laissez faire DARLEY, John McConnon + 1938 - + am. psycholog + D.: The Unresponsive Bystander - Why Doesn't He Help (se spoluaut.), 1970 chování prosociální

DARRÉ, Richard Walter + 1895 - 1953 + něm. agrární politik, navrhl první agrární program NSDAP, propagátor ideje "Krev a půda"; r. 1933 říšským min. zemědělství a výživy, v Norimberku odsouzen na 7 let, propuštěn r. 1950 + D.: Das Bauerntum als Lebensquell der nordischen Rasse, 1928; Neuadel aus Blut und Boden, 1930; Blut und Boden, ein Grundgedanke des Nationalsozialismus, 1936 půda

DARWIN, Charles Robert + 1809 - 1882 + angl. přírodovědec, autor evoluční teorie + D.: On the Origin of Species by Means of Natural Selection, 1859; The Descent of Man and Selection in Relation to Sex, 1871; The Expression ofEmotions in Men and Animals, 1873 + Lit.: Huxley, J. - Bernard, H. - Kettlewel, D.: Ch. Darwin and His World, 1965; Zirnstein, c.: Charles Darwin, 1974 antropocentrismus, antropologie evolucionistická, antropologie fyzická, belum omnium contra omnies, darwinismus sociální, ekvilibrium přerušované, emoce, evolucionismus, geografie politická, kinesika, koeficient lineární korelace, malthuziánství, materialismus kulturní, psychologismus, sociologie britská, sociologie česká do r. 1948, teorie populační, vů­ le k moci, změna sociální, zoosociologie a zoopsychologie DA VID, Eduard + 1863 - 1930 + něm. zemědělský vědec, redaktor a novinář, od r. 1919 prez. Weimarer Nationalversammlung, v I. 1919-1920 říšský ministr + D.: Sozialismus und Landwirtschaft, 1903; Sozialdemokratie und Vaterlandsvertiedigung, 1915; Die Sozialdemokratie im ersten Weltkrieg, 1915 rolnictvo DA VIES, Maurice Rea + 1893 - t + am. sociolog nar. v Kanadě, věnoval se s-gii města; red. American Sociological Review + D.: A Constructive Immigration Policy, 1923; Social Aspects of Mental Hygiene, 1925; A Study in Professional Education, 1930; World Immigration, 1936; Refugees in America, 1947 ekologie sociální DAVIS, James Almn + 1929 and Smal1 Groups, 1961 prestiž

+ am. sociolog + D.: Great Books

DAVIS, Keith Eugene + 1936 - + am. psycholog, v I. 1979-1981 první prez. Social Descriptive Psychology + D.: Advances in Experimental Social Psychology, 1963; Human Relations at Work, 1970; Advances in Descriptive Psychology, 1981 manželství, psychologie sociální, sociologie dítěte, sociologie práce DA VIS, Kingsley + 1908 - + am. sociolog a demograf, žák T. Parsonse a předst. funkcionalismu, zabýval se soc. stratifikací, urbanizací aj. + D.: Human Society, 1949; Modern American Society (spoluaut. H. Bredemeier a M. J. Levy), 1949; The Population oflndia and Pakistan, 1954; Metropo1itan Areas (se spo1uaut.), 1959 analýza funkcionální, dav, funkcionalismus strukturální, náboženství, řád sociální, sociologie americká, stratifikace sociální DA VY, Georges + 1883 - 1977 + fr. sociolog, přívrženec a pokračovatel É. Durkheima, rektor Sorbonny, prez. Akademie mo-

příloha

rálních a politických věd + D.: La Foi jurée, 1922; Le Droit, l'idéalisme et l'expérience, 1922; Sociologie politique, 1924; Sociologues ďhier et ďaujourďhui, 1931 sociologismus DA WSON, Christopher Henry + 1889 - 1970 + brit. katol. filozof + D.: Progress and Religion, 1929; Religion and the Rise of the Western Cul ture, 1950; The Dynamics of Worlďs History, 1957; The Movement of World Revolution, 1959 náboženství světské

+ 1881 - 1963 + rus. filozof, odmachismu, v I. 1926-1930 vedl čas. Pod znamenem marxisma + D.: Filosofija i politika, 1961; Sociafno-političeskije uče­ nija novogo i novejšego vremeni, 1958-1967 filozofie praxe, leninismus DĚBORIN, Abram Moisejevič půrce

DEBRAY, Régis + 1940- + fr. politolog, politik a publicista + D.: Le Pouvoir intellectuel en France, 1979; Le Scribe, critique de la raison politique, La Puissance et les reves, 1984; Les Empires contre I'Europe, 1985; Masques, 1987; Que vive 1a République, 1988 neomarxismus, sociologie radikální DEENEN, Bernd van + 1925 - + něm. sociolog venkova a rodiny + D.: Arbeitnehmer in landlichen Raumen, 1958; Die liindliche Familie unter dem Einfluss von Industrienahe und Industrieferne, 1961; Wandel im Verha1ten, in den Einstellungen und Meinungen westdeutscher Landwirte zu Beruf, Fami1ie und Gesellschaft, 1971; Landfrauen in Betrieb, Hausha1t und Familie, 1981; Betriebsstruktur und Standardbetriebseinkommen, 1983 sociologie venkova DE FELUCE, Renzo + it. historik + D.: Anto10gia sul fascismo: i1 giudizio storico, 1978; Autobiografia de1 fascismo, 1978; Storia Fotografica de1 Fascismo, 1982: Storia delI' Italia contemporanea (ed.), 1984-1986 fašismus DELCOURT, Jacques + 1928 - + be1g. soc. vědec a politolog • D.: Fami1le et civilization urbaine, 1958; Le Futur du service socia1, 1972; Perspectives de la recherche en politique sociale (se spo1uaut.), 1974 sociologie belgická DĚMIN, MichaU Vasiljevič

teorii

ličnosti,

1977; Priroda 1ističeskom obščestve, 1988 psychologie osobnosti

+ rus. psycholog + D.: Prob1emy

dějatefnosti,

1984;

Ličnosť

v socia-

DÉMOKRITOS z ABDÉR + asi 460 - asi 370 př.n.1. + řec. filozof, matematik, estetik aj., proprac. atomistickou filozofii., napsal okolo 70 spisů, zachovalo se asi 300 zlomků, další jeho názory zachyceny u antických autorů, zvl. u Aristotela + Lit.: Okál, M.: Demokritos a iní grécki atomisti, 1952 mechanicismus, metodologie, teorie odrazu DEMOLlNS, Edmond + 1852 - 1907 + fr. sociolog, žák Le Playe, předst. geogr. školy v s-gii + D.: Aux Ouvriers et aux paysans, 1874; Le Mouvement communal et municipal au moyen age, 1875; Le Socialisme devant la Science sociale, 1892; L'Education nouvelle,l'école des Roches, 1898; Les Problemes so-

1489

biografická

příloha

biografická

ciaux de l'industrie miniere, 1906; Répertoire des répercussions sociales, 1907 antropogeografie, škola geografická

DERRIDA, Jacques" 1930 - .. fr. filozof" D.: La Voix et le phénomene, 1967; De la Grammatologie, 1967; L'Écriture et la différence, 1967; La Dissémination, 1972; Marges de la philosophie, 1972; La Vérité en peinture, 1979; Psyché, 1987; De l'Esprit. 1987 dekonstrukce, mytologie, postmodernismus, poststrukturalismus, sociologie feministická, sociologie literatury, sociologie skandinávská, teorie komunikace

DESCARTES, René (lat. Cartesius) .. 1596 - 1650 .. fr. filozof a přírodovědec, žil též v Nizozemí" D.: Traité du monde ou de la lumiere, 1633; Traité de I'homme, 1633; Discours de la méthode, 1637; Meditationes de prima philosophia, 1642; Principia philosophiae, 1644; Traité des passions de l'ame, 1649; Regulae ad directionem ingenii, 1701" Lit.: Alquié, F.: Descartes, I'homme et l'oeuvre, 1962; Major, L. - Sobotka, M.: Světonázorový význam Descartovy přírodní filozofie, 1977 bůh, čas sociální, člověk, dějinnost, diskurs, ekonomie myšlení, empirismus, filozofie vědy, harmonie, humanita, imaginace, intuitivismus, já, karteziánství, metodologie, příroda, racionalismus, racionalita, sebevědomí, teologie, vědomí, změna sociální, život něm. filozofa biofypřírodovědy s fil.-teol. koncepcí

DESSAUER, Friedrich" 1881-1963" zik, snažil se o spojení moderní

.. D.: Philosophie der Technik, 1926; Mensch und Kosmos, 1948;

Streit um die Technik, 1956; Kontrapunkte eines Forscherlebens, 1962 filozofie techniky

DEWEY, John" 1859 - 1952 .. am. filozof, sociolog a pedagog, před st. pragmatismu, zakl. chicagské školy" D.: Outlines of a Critical Theory of Ethics, 1891; The School and Society, 1899; How We Think, 1909; Democracy and Education, 1916; Human Nature and Conduct, 1922; Individualism, Old and New, 1930; Philosophy and Civilization, 1931; Art as Experience, 1934; A Common Faith, 1934; Liberalism and Social Action, 1935; Logic, the Theory of Inquiry, 1938; Freedom and Culture, 1939; Education Today, 1940; Problems of Man, 1946; Knowing and the Known, 1949 funkcionalismus strukturální, harmonie, kultura, new sociology, pedagogika, pragmatismus, reformismus, sociologie výtvarného umění, venkov, změna sociální

DIAMOND, Stanley .. 1922 - .. am. kult. antropolog, předst. dialektické antropologie, zakl. čas. Dialectical Anthropology; podnikl rozsáhlé výzkumy ve Vých. a Záp. Africe a mezi původními Američany" D.: ln Search of the Primitive, 1974 antropologie dialektická

DIANISKA, Ivan" 1960 - .. slov. sociolog zabýv. se soc.-polit. analýzou slov. společnosti, výzkumem veř. mínění a trhu" D.: Slovensko rok po (se spoluaut.), 1994 etika vědy, sociologie slovenská, sociologie vědy

DICEY, Albert Venn .. 1835 - 1922 .. brit. právník, odborník na státní právo" D.: Introduction to the Study of the Law of the Constitution, 1885; A Digest of the Law of England with Reference to the Conflict of Laws, 1896; Lectures on the Relation between Law and Public Opinion in England during the 19th Century, 1905 stát právní

DIDEROT, Denis" 1713 - 1784 .. fr. filozof a spisovatel do-

DETHIER, Vincent Gaston .. 1915 - .. am. biolog a etolog

by osvícenství, encyklopedista" D.: Pensées sur l'interprétation de la nature, 1754; L'Encyclopedia (se spoluaut.); Pensées philosophiques, 1776" Lit.: Croker, L. G.: Diderot, the Embattled Philosopher, 1954; Mayer, J.: Diderot, homme de scien- ' ce, 1959 encyklopedisté, homo oeconomicus, karteziánství, prestiž, výchova

.. D.: Chemical Insect Attractants and Repellents, 1951; Biological Principles and Processes (spoluaut.), 1971 instinkt

DICHTER, Ernest .. 1907 - .. am. psycholog, prez. E. Dichter Creativity Ltd. .. D.: Successful Living, 1947; Strategy of Desi-

DESSOIR, Max" 1867 - 1947 ..

něm.

estetik a psycholog zabýv. se okultními jevy .. D.: Ástbetik und allgemeine Kunstwissenschaft, 1906; Der Okkultismus in Urkunden, 1925; Vom Jenseits der Seele, 1931 .. Lit.: Herrmann, Ch.: M. Dessoir, 1929 okultismus

polit. vědec nar. v Praze, působil v USA" D.: Nationalism and Social Communication, 1953; The Nerves of Government. Models of Political Communication and Control, 1963; The Analysis of International Relations, 1968; Nationalism and its Alternatives, 1969; Politics and Government, 1970; Problems of World Modeling. Political and Social Implications, 1977; Zur Theorie der Vereinfachung, 1980; Advances in Social Sciences, 1986 národ

DEUTSCH, Kari Wolfgang" 1912 - ..

něm.

DEUTSCH, Morton .. 1920 - .. am. soc. psycholog" D.: Inter-Racial Housing, 1951; Research Methods in Social Relations, 1951; Theories in Social Psychology, 1965; The Resolution of Conflict: Conslructive and Destructive Processes, 1973; Applying Social Psychology, 1975 psychologie sociální, spolupráce experimentální

1490

re, 1960; Handbook of Consumer Motivations, 1964; Motivating Human Behavior, 1972 psychologie ekonomická

DILTHEY, Wilhelm" 1833 -1911" něm. filozof, předst. tzv. filozofie života, ovlivnil G. Simmela, M. Webera a F. Znanieckého" D.: Einleitung in die Geisteswissenschaften, 1883; Das Erlebnis und die Dichtung, 1905; Gesammelte Schriften, 1922-1976; Die grosse Phantasiedichtung, 1954 .. Lit.: Kuderowicz, Z.: Dilthey, 1970 dějinnost, duchovědy, empatie, exegetika, hermeneutika, historiografie, interpretace, introspekce, intuice, intuitivismus, kultura, Lebenswelt, náboženství, názor světový, pedagogika, psychologie sociální, sociologie humanistická, sociologie chápající, sociologie německá, sociologie vědění, sociologie výchovy, sociologie výtvarného umění, struktura sociologie paradigmatická, vzor kulturní, život

příloha

DIMITROV, Georgi Michajlov .. 1882 - 1949 .. bulharský

DOBBELAERE, Karel" 1933 - .. belg. sociolog, polit. vědec politik, státník, spoluzakl. bulharské kom. strany r. 1919 .. D.: .. D.: Sociologische analyse van de katholiciteit, 1966; La diProgramata na otěčestvenija front, 1948; Sočinenija, 1951-1955 _ mension chrétienne d'une institution hospitaliere, et réflection so(posmrtně); Lajpcigskijat proces, 1960 (po smrtně) .. Lit.: Sarociologique, 1973; Godsdienst, Kerken samenlering, 1974 ra, E.: G. Dimitrov 1882-1949; 1952 sociologie belgická sociologie bulharská DOBROUUBOV, Nikolaj Alexandrovič" 1836 - 1861 .. rus. DINITZ, Simon" 1926 - .. am. sociolog zabýv. se deviací a kri· filozof, estetik, liter. kritik; společně s N. G. Černyševským forminálním chováním" D.: Schizophrenics in tbe Community, 1967; muloval zásady lidovosti a realismu v literatuře" D.: Čto takoWomen After Treatment, 1968; Critical Issues in the Study of Cri- je oblomovščina?, 1859; Ťomnoje carstvo, 1859; Luč sveta v ťom­ me, 1968; Deviance, 1969; The Prevention of Juvenile Delinquency: nom carstve, 1860; Kogda že priďot nastojaščij deň?, 1861 An Experiment, 1972; Delinquents and Nondelinquents in the venkov Puerto Rican Slum, 1975; Juvenile Victimization: The Institutional Paradox, 1976; ln Fear ofEach Other, 1977; The Violent Few, 1978 DOBROVSKý' Josef" 1753 - 1829 .. čes. osvícenský vědec patologie sociální zabýv. se slovanskou srovnávací filologií, poetikou, diplomacií, numísmatikou, archeologií; formuloval program rozvoje čes. kulDIOGENÉS LAERTIOS .. první polovina 3. st. nJ... řec. filo- tury, vyd. čas. Bohmische Literatur (od r. 1779) .. D.: Geschichzof a historik, spisovatel" D.: Bioi philosophon, Peri bión, dog- te der bohmischen Sprache und Literatur, 1792; Deutsch-bOhmatón kai apofthegmatón en filosofia eudokimésantón .. Lit.: misches Worterbuch, 1802, 1821; Ausfůhrliches Lehrgebaude der Berka, K.: Poznámky k textu sedmé knihy Diogéna Laertského bohmischen Sprache, 1809; Institutiones linguae slavicae dialecVitae clarorum philosophorum (in: Listy filologické), 1958 ti veteris, 1822 .. Lit.: Josef Dobrovský 1753-1953 (sborník), eklekticismus 1953 jazyk spisovný, mecenáš, periodizace českých dějin DIOGENÉS ze SINÓPY .. asi 400 - asi 323 př.n.1. .. řec. filozof, krajní představitel školy kyniků DOBROWOLSKI, Kazimierz" 1894 - 1987 .. pol. sociolog komunismus a etnograf zabýv. se osidlováním a životními podmínkami venkova, velkou migrací po 2. svět. válce, probl. nár. charakteru, DIPPEL, Johann Konrad (pseud. Christianus Demokritus) náboženství; red. čas. Etnografia Polska, Kultura i SpoleczelÍ.. 1673 - 1734 .. něm. lékař, náb. myslitel, stoupenec pietismu stwo, Studia Socjologiczne .. D.: Studien zur wissenschaftli.. D.: Fatum Fatuum, 1708; Eroffneter Weg Frieden mit Gott und chen. Kultur in Polen bis gegen das Ende des 16. Jhs., 1933; FraaIIen Kreaturen, 1709 gen der Methodologie der Wissenschaften in Polen in der Epoche pietismus der Renaissance, 1956; Oberlieferte Bauernkultur, 1958; Studien zur Theorie der volkstUmlichen Kultur, 1961; Studien vom DISCO, C. .. am. soc. vědec" D.: Intellectuals in Advanced Ca- Grenzgebiet der Geschichte und Soziologie, 1967; Theorie der pitalism, Closure and tbe New Class Thesis. In: Intellectuals, Uni- Elementarprozesse im Umriss, 1970 .. Lit.: Studien zur Soziologie, Ethnographie und Geschichte, K. Dobrowolski gewidmet, versities and the State in Western Modern Societies, 1987 exkluze sociální 1972 sociologie polská, sociologie venkova DISMAN, Miroslav" 1925 - 1996 .. kanad. sociolog čes. pův. (v Kanadě od r. 1968), zabýval se s-gickou metodologií, kompa- DOBZHANSKY, Theodosius .. 1900 - 1975" am. genetik a biorativním výzkumem, s-gií volného času aj. .. D.: To the Problems log rus. pův ... D.: Genetics and Origin of Species, 1937; Evoof Research in Leisure, 1965; Interpretace výsledků sociologic- lution, Genetics and Man, 1955; Mankind Evolving: The Evolukého výzkumu, 1966; Úvod do metod sociologického výzkumu, tion of the Human Species, 1966 1967; Handbook for Sociological Research, 1980; Jak se vyrábí fylogeneze, strukturalismus genetický sociologická znalost, 1993 sociologie biografická, sociologie česká v l. 1948-1994 DODD, Stuart Carter" 1900 - .. am. sociolog, předst. novopozitivismu a operacionalismu, zabýval se metodol. ot., výzkuDITHMAR, Justus Christoph" 1677 - 1737 .. něm. ekonom, mem veř. mínění, šířením informací a propagandou" D.: Systepublicista, ovlivnil vývoj kameralistiky .. D.: Einleitung in die matic Social Science, 1947; Dimensions of Society, 1948; oeconomischen, Policey- und Cameralwissenschaften, 1731; Oko- Techniques for World Polls, 1956 nomische Fama von aIIerhand zu den oeconomischen, Policey- demoskopie, new sociology, sociologie americká, ukazatel und Ca!Jleralwissenschaften gehOrigen BUchern, 1729-1744 .. Lit.: Ziebenziger, K.: Die alten deutschen Kameralisten, 1914 DOKTÓR, Kazimierz .. pol. sociolog zabýv. se zejm. probl. vztakameraIistika hu mocenského systému a ekonomiky" D.: Elementy socjologii przemyslu (se spoluaut.), 1962; Przedsi"biórstwo przemysloDJILAS, Milovan .. 1911 - 1995 .. jugosl. politik, ideolog, teo- we, 1964; Socjologia organizacji (ed.), 1975; Stan i perspektywy retik revizionismu; r. 1954 uvězněn, r. 1966 amnestován" D.: socjologii polskiej (ed.), 1988 Anatomy of a Moral, 1953; The New Class: An Analysis of the sociologie podniku, sociologie polská Communist System, 1957; The New Order, 1957; Die neue Klasse, 1957; Land without Justice, 1958 DOLLARD, John" 1900 - t .. am. sociolog a antropolog" D.: korupce, třída nová Criteria for the Life History, 1935; Caste and Class in a Southem

1491

biografická

příloha

Town, 1937; Frustration and Aggression (spoluaut. L. W. Dobb aj.), 1939; Social Leaming and Imitation (spoluaut. N. E. Miller), 1941; Victory over Fear, 1942; Fear in Banle, 1943; Personality and Psychotherapy: An Analysis in Terms ofLearning (spoluaut. N. E. Miller), 1950 agrese, antropologie filozofická, beránek obětní, frustrace, mechanismy obranné, odměna a trest, vytěsnění

DOMAR, Ersey David. 1914-. am. ekonom pol. pův. zabýv. se teorií ekon. růstu; zn. je Harrodův-Domarůvmodel hosp. rostu. D.: Essays in the Theory of Economic Growth, 1957; On Collective Farms and Producer Co-Operatives, 1965. Lit.: Meissner. H.: Theorie des Wirtschaftswachstums, 1972 teorie ekonomického růstu DONNELLY, Ignatius .1831 -1901. am. politik, spisovatel, utopista, r. 1892 pomáhal zakládat National Populist Party. D.: Caesar' s Column, 1891; Atlantis, 1882; The Great Cryptogram, 1888 dystopie DONNISON, David Vernon • 1926 - . brit. sociolog. D.: An Approach to Social Policy, 1975; Social Policy and Administration Revisited, 1975; The Politics ofPoverty, 1982 sociologie britská DONOSO-CORTÉS, Juan Francisco. 1809 - 1853 • špan. filozof žijicí ve Francii; též historik, mystik, publicista. D.: Ensayo sobre el catolicismo, elliberalismo y el socialismo, 1851 • Lit.: Siena, P.: Donoso Cortés, 1966 ultramontanismus DOOB, Leonard William. 1909 - . am. soc. psycholog, vyd. Journal ofSocial Psychology. D.: Propaganda, 1935; Competition and Cooperation (se spoluaut.), 1937; Frustration and Aggression (se spoluaut.), 1939; The Plans ofMan, 1940; Social Psychology, 1952; Becoming More Civilized, 1960; Communication in Africa, 1961; Ants Will Not Eat Your Fingers, 1966; Patterning of Time, 1971 frustrace, mínění veřejné, propaganda, výzkum hodnot

biografická

DORST, Jean Pierre. 1924 - . fr. biolog a filozof. D.: Before Nature Dies, 1965; L'Univers de la vie, 1975; La Farce du vivant, 1979; Amazzonia, 1987; Asia sub-orientale, 1987 fatalismus kulturní DOUGLAS, Mary. 1921 - . angl. soc. antropoložka a socioložka, afrikanistka; zabývala se srovnávacím studiem rituálů a soc. chovánim. D.: Purity and Danger, 1966; Natural Symbols, 1970; Implicit Meanings, 1975; Essays in the Sociology of Perception, 1982; In the Active Voice, 1982; Risk and Culture (spoluaut. A. Wildavsky), 1982; The World ofGoods (spoluaut. B. Isherwood), 1982 antropologie symbolická, sociologie jídla DOUGLAS, Paul Howard. 1892 - 1976 • am. ekonom a politik, vytv. teorii ekon. růstu. D.: The Worker in Modem Economic Society, 1923; Wages and the Family, 1925; Real Wages in the US 1890-1926, 1930; The Problem of Unemployment (se spoluaut.), 1931; Controlling Depressions, 1935; Social Security in the US, 1936; Economy in the National Govemment, 1952; America in the Market Place, 1966; In the Fullness of Time, 1972 sociologie práce, teorie ekonomického růstu DOWNS, Anthony • 1930 - . am. ekonom, před st. tzv. nové politické ekonomie. D.: An Economic Theory of Democracy, 1957 demokracie a autoritarismus, ekonomie politická nová, homo politicus, homo sociologicus DRAGHICESCU, Dimitru • 1875 - 1945. rumun. sociolog • D.: Le Probleme de la conscience, 1907; L'Idéal créatur, 1914; Vérité et révélation, 1934 sociologie rumunská DREITZEL, Hans Peter. 1935 - • am. filozof, psycholog, sociolog nar. v Polsku, působil v Německu; zabýval se i právem a polit. vědou. D.: Elitebegriff und Sozialstruktur, 1962; Die gesellschaftlichen Leiden und das Leiden an der Gesellschaft, 1968; Einsamkeit als soziologisches Problem, 1970; Recent Sociology, 1969-1973; Jenseits der Krise - Wider das politische Defizit der Okologie (se spoluaut.), 1977 anomie, role, socializace

The Unseen Revolution, 1976; Technology, Management and Society; Management, an Overview, 1978; Managing in Turbulent Times, 1980; The Changing World of the Executive, 1982; Innovation and Entrepreneurship, 1985; The Frontiers of Management, 1986; The New Realities, 1989; Managing the Non-Profit Organization, 1990; Post-Capitalist Society, 1993 inovace, management, manažér, sociologie podniku, sociologie práce

DRVOTA, Stanislav. čes. etolog zabýv. se srovnávaci psychologií • D.: Osobnost a tvorba, 1973; Od zvířete k člověku, 1979 emoce DUBE, Shyama Charan • 1922 - • indický sociolog. D.: The Kamar, 1957; Explorations and Management of Change, 1971; Contemporary India and Its Modemization, 1974 sociologie indická DUBOS, Jean Baptiste • 1670 - 1742 • fr. historik a estetik • D.: Réflexions critiques sur la poésie et la peinture, 1719; Histoire critique de I' établissement de la monarchie fran~aise dans les Gaules. 1734 vkus DUBOS, René Jules • 1901 - 1982 • am. bakteriolog a imunolog. D.: The Dreams ofReason, 1961; The Unseen World, 1962; The Torch of Ufe, 1962; Health and Disease. 1965; Man Adapting, 1965; Man, Medicine and Environment, 1968; So Human an Animal, 1968 fylogeneze DUBSKA, Irena (Mlynářová) • 1924 - • čes. filozofka, socioložka a publicistka; v 1. 1965-1969 šéfred. Sociologického časo­ pisu, od r. 1977 žije v Rakousku. D.: Auguste Comte a vytvoření sociologie, 1963; Objevování Ameriky, 1964; Americký rok, 1966; K problematice tzv. kritické sociologie, Max Horkheimer - k přehledu vývoje a díla, 1972 sociologie česká v I. 1948--1994, sociologie vědy, ženy v sociologii

DREVER, James. 1873 -1950. angl. psycholog. D.: Greek Education.lts Practice and Principles, 1912; The Penguin Dictionary ofPsychology, 1953 psychologie obecná

DUBY, Georges Michel Claude. 1919 - . fr. historik. D.: La société aux XIe et Xne siec\es dans la région maconnaise, 1953; L' An mil, 1967; Guerriers et paysans. essai sur la premiere croissance économique de I'Europe, 1973; Les Trois Ordres ou I'imaginaire du féodalisme, 1978; L'Europe au moyen age, art roman, art gothique, 1979; Histoire de la vie privée. 1985; Histoire de France: Le Moyen age, 1987 antropologie historická, škola Annales

DOPSCH, Alfons. 1868 - 1953 • rak. historik zabýv. se kult. a hosp. dějinami raného středověku. D.: Die Wirtschaftsentwicklung der Karolingerzeit, vomehmlich in Deutschland, 1912-1913; Wirtschaft und soziale Grundlage der europaischen Kulturentwicklung aus der Zeit von Caesar bis auf Kari der Grosse, 1918 -1920; Naturalwirtschaft und Geldwirtschaft in der Weltgeschiste, 1930 dějiny sociální, občina, poddanství

DRIESCH, Hans AdolfEduard. 1867 - 1941 • něm. biolog, filozof, propagátor parapsychologie. D.: Der Vitalismus als Geschichte und als Lehre, 1905; Philosophie des Organischen, 1909; Ordnungslehre, 1912; Leib und Seele, 1916; Parapsychologie, 1932; Der Mensch und die Welt, 1941 duše, entelechie, parapsychologie, sociologie německá, spiritismus

DUCPETIAUX, Edouard • 1804 - 1868 • belg. soc. vědec, zakl. Revue Générale, prac. na soc. reformách. D.: Rapport sur I'état des prisons en Belgique et sur la nécessité de I'introduction du systeme pénitentiaire, 1883; Budgets économiques des c\asses ouvrieres en Belgique, 1855; Les Conditions ďapplication du systeme de I'emprisonnement séparé ou cellulaire, 1857 sociologie belgická, sociologie spotřeby

DORSCH, Friedrich. 1896 - t • něm. psycholog. D.: Psychologische Worterbuch, 1963 (7. vyd.); Geschichte und Probleme der angewandten Psychologie, 1963 apetence, práce, psychologie kultury, zkušenost sociální

DRUCKER, Peter Ferdinand. 1909 - • am. ekonom, filozof, politolog a sociolog rak. pův., též novinář a spisovatel; zabývá se ot. managementu a svět. hosp. politiky. D.: The New Society, 1950; Practice of Management, 1954; Managing for Results, 1962;

DUFFEK, Petr. 1947 - . čes. sociolog zabýv. se s-gií životního prostředí, probl. poradenství, vzdělávání. D.: Tendencies and Possibilities of Development in the Scientific Study of Environment (in: Interdisciplinary Research in Social Ecology: Gnoseology,

DOORN, Jacobus Adrianus Antonius van. 1925 - . nizozem. sociolog. D.: The Development of Sociology and Social Research in the Netherlands, 1956; Sociale ongelijkheid en sociaal beleid, 1963; Beeld en betekenis van de Nederlandse sociologie, 1964; The Soldiers and Social Change, 1975 sociologie nizozemská, sociologie vojenství

1492

Theory, Practice), 1984; Sociologie a životní sociologie - životní prostředí, 1986 poradenství

příloha

prostředí,

I:

Věda­

DUFFKovA, Jana. 1954 - . čes. socioložka zabýv. se s-gií kultury a životního způsobu, futurologií, ot. vzdělání aj . • D.: Zkoumání budoucnosti, 1988 výzkum budoucnosti DUFRENNE, Mikel • 1910- • fr. filozof, soc. antropolog a sociolog • D.: La Personnalité de base, un concept sociologique, 1953; L' Anthropologie culturelle américaine, 1952; Pour I'homme,1968 psychosociologie DUGUIT, Léon • 1859 - 1928 • fr. teoretik státu a práva. D.: L'Etat, le droit objectif et la loi positive, 1901; L'Etat, le gouvernement et les agents, 1903; Manuel de droit constitutionnel, 1907; Le droit social, le droit individuel et la transformation de I'etat, 1908; Traité de droit constitutionnel, 1911-1923 • Lit.: Jardon, A.: Las Teorias politicas de Duguit, 1919 sociologie práva DUHEM, Pierre. 1861 - 1916. fr. fyzik a filozof, zavedl termín esencialismus. D.: La Théorie physique, son objet et sa structure, 1906; Traité ď energetique, 1911; Systeme du monde, 1913 neopozitivismus DULCZEWSKI, Zygmunt. 1916 - . pol. sociolog zaměřený zejm. na výzkumy pol. záp. území. D.: Z zycia osadników Ziem Zachodnich (se spoluaut.), 1961; SpoleczelÍ.stwo wielkopolskie w osadnictwie Ziem Zachodnich (se spoluaut.), 1962; Spoleczne aspekty migracji na Ziemiach Zachodnich, 1964; Mlode pokolenie Ziem zachodnich, 1968; Rybacy baltyccy, 1973; Drugie pokolenie, 1978; Florian Znaniecki, 1984 sociologie polská DOLMEN, Richard van. 1937 - • něm. filozof zabýv. se kult. a soc. dějinami raného novověku • D.: Reformation als Revolution, 1977; Entstehung des fmhneuzeitlichen Europa 1550-1648, 1982; Die Gesellschaft der Aufklarer, 1986; Arbeit, Frauen vor Gericht, 1991 antropologie historická, dějiny sociální DUMAZEDIER, Joffre. 1915 - . fr. sociolog volného času • D.: Le Loisir et la ville. Loisir et culture, 1966; Sociologie empirique du loisir, 1974; Révolution culturelle du temps libre 1968-1988,1988 sociologie francouzská, sociologie kultury, sociologie volného času

DUMÉZIL, Georges • 1898 - 1986 • fr. historik náboženství zabýv. se mytologií. D.: Les mythes romains, 1942-1947; Les Dieux des Indo-Européens, 1952; Déesses latines et mythes védiques, 1956; L'ldéologie tripartite des Indo-Européens, 1958; Mythe et épopée, 1968; Idées romaines, 1969 historiografie, mytologie, periodizace dějin DUMONT, Louis. 1911 - . fr. sociolog a antropolog řec. pův., indiánolog; vyd. čas. Contributions to Indian Sociology

1493

biografická

příloha

(1957-1966) • D.: Hiérarchie et alliance, 1954; Horno Hierarchicus: The Caste System and Hs Implications, 1967; Introduction a deux théories d' anthropologie sociale, 1971; Horno Aequalis, 1977; Afinity as a Value, 1983; Essais sur I' individualisme: une perspective anthropologique sur I'idéologie moderne, 1983; The South Indian Subcaste, 1986; Essays on Individualism: Modern Ideology in Anthropological Perspective, 1986 • Lit.: Madan, T. N. (ed.): Way of Life: King, Householder, Renouncer: Essays in Honour of Louis Dumont, 1982 antropologie symbolická

DUNCAN, Otis Dudley • 1921 - . am. sociolog a ekolog. D.: Social Characteristics of Urban and Rural Communities (spoluaut. A. J. Reiss), 1950; The Negro Population of Chicago (spoluaut. B. D. Duncan), 1957; Statistical Geography (spoluaut. R. P. Cuzzort a B. D. Duncan), 1961; The American Occupationa1 Structure (spoluaut. P. M. Blau aA. Tyree), 1967; Toward Socia1 Reporting: Next Steps, 1969; Socioeconomic Background and Achievement (spoluaut. D. L. Feathennan a B. D. Duncan), 1972; Introduction to Structura1 Equation Mode1s, 1975 analýza rozptylu, ekologie sociální, interakcionismus symbolický, komplex ekologický, procesy sociálně-ekologické, sociologie města, struktura sociologie paradigmatická, venkov DUNCKER, Kari. něm. psycholog. D.: Zur Psychologie des produktiven Denkens, 1935; On Problem-Solving, 1945 gestaltismus DUNHAM, Henry Warren • 1906 - . am. sociolog. D.: Crucia1 Issues in the Treatment and Contro1 of Sexual Deviation in the Community, 1951; The City in Mid-Century (00.), 1957; Community and Schizophrenia, 1965 škola chicagská DUNLAP, Riley E. • 1943 - . am. sociolog a ekolog. D.: American Behaviora1 Scientist, 1980; Socio10gical Perspectives, 1990; Social and Natura1 Resources, 1991 příroda

DUNNE, John William. 1875 - 1949. angl. parapsycholog irského pův . • D.: An Experiment with Time, 1927; The New Immorta1ity, 1938; Nothing Dies, 1940 parapsychologie DUNS SCOTUS, Johannes • 1270 - 1308 • angl. filozof, zn. scholastik 13. st. • D. Johannes Dunsii Scoti opera omnia collecta, 1-12, 1639 bezespornost, objektivita, teologie DU PONT de NEMOURS, Pierre Samuel. 1739 - 1817 • fr. ekonom a politik, půs. též v USA. D.: De ľOrigine et de progres d'une science nouvelle, 1768; Physiocratie, ou constitution naturelle du gouvernement le plus avantageux au genre humain, 1768 • Lit.: Saricks, A.: P.S. Du Pont de Nemours Laurence, 1965 fyziokratismus, teofilantropie DUPRÉEL, Eugene • 1879 - 1967 • belg. sociolog. D.: Le Pluralisme sociologique, 1945; Sociologie générale, 1948; La Pragmatologie, 1955 sociologie belgická, sociologie morálky

1494

biografická DURDIl(, Josef. 1837 - 1902 • čes. filozof a historik zabýv. se i psychologií a estetikou. D.: Všeobecná estetika, 1875; Rozpravy filosofické, 1876 historiografie DURKHEIM, Émile • 1858 - 1917 • fr. sociolog, filozof, pedagog, hl. předst. sociologismu, zakl. fr. s-gické školy; zabýval se s-gií náboženství, morálky a výchovy, mj. zavedl pojmy anomie a kolektivní vědomí, r. 1896 zal. čas. L'Année sociologique. D.: De la Division du travaiI social, 1893; Les Regles de la méthode sociologique, 1895; Le Suicide, 1897; Représentations individuelles et représentations collectives, 1898; La Prohibition de I'inceste et ses origines, 1898; Les Formes élémentaires de la vie religieuse, 1912; Le Dualisme de la nature humaine et ses conditions sociales, 1914. Lit.: Lukes, S.: Émile Durkheim: His Life and Work. A Historical and Critical Study, 1972; Giddens, A.: Durkheim, 1978; Besnard, P. (ed.): The Sociological Domain: The Durkheimians and the Founding of French Sociology, 1983 agelecismus, altruismus, analýza kontextuální, anomie, antropologie evolucionistická, antropologie funkcionalistická, antropologie lingvistická, antropologie sociální, axiologie, bůh, čas sociální, činnost, dějiny sociální, dělba práce, drogy, ekologie sociální, ekonomie morální, epidemiologie, etika, etiologie, fakt sociální, funkce, funkce latentní, funkcionalismus strukturální, hnutí sociální, hodnocení v sociologii, homo duplex, hypostaze, chaos, ideologie, individua· lismus, industrialismus, instituce, interakcionismus, interakcionismus symbolický, jazyk spisovný, jev sociální, kasta, kauzalita sociální, konflikt sociální, konsensus, magie, metody sociologické, mládí, morálka, morfologie sociální, mytologie, náboženství, náboženství občanské, naturalismus pozitivistický, norma jazyková, pansociologismus, patologie sociální, pedagogika, pluralismus teoretický, posvátné a pro· fánní, potřeby, práce rozdrobená, Pražský lingvistický kroužek, proměnná kontextuální, prostor sociální, psychologie ekonomická, psychologie sociální, psychosociologie, realismus, realita sociální, rituál, rodina, rovnováha sociální, řád sociální, sankce, sebevražda, sekularizace, skupina společenská, socialismus, socializace, sociologie, sociologie americká, sociologie britská, sociologie česká do r. 1948, sociologie deviantního chování, sociologie ekonomická, sociologie emocí, sociologie francouzská, sociologie hodnot, sociologie italská, sociologie japonská, sociologie jazyka, sociologie jídla, sociologie komparativní, sociologie malých skupin, sociologie města, sociologie módy, sociologie morálky, sociologie náboženství, sociologie podniku, sociologie pozitivistická, sociologie práce, sociologie práva, sociologie právní, sociologie průmyslu, sociologie rodiny, sociologie trhů, sociologie vědění, sociologie výchovy, sociologie vzdělání, sociologismus, solidarita, solidarita mechanická a organická, společenstvítradiční, společnost preindustriální, struktura sociální, superorganismus, svátek, systém sociální, škola chicagská, technika, technologie, teorie moci, typologie, typologie společností, ukazatel, vědomí kolektivní, vědomí společenské, vědy politické, venkov, vkus, výchova, zákon, změna sociální DUVERGER, Maurice. 1917 - . fr. politik a sociolog zabýv. se s-gií práva; je řazen ke "škole z Bordeaux", r. 1946 zal. Institut d'Études Politiques • D.: Manuel de droit constitutionnel et de

science po1itique, 1948; L'Influence des systemes électoraux sur la vie politique, 1950; Les Partis politiques, 1951; La Participation des femmes a la vie politique, 1955; Droit constitutionnel et institutions politiques, 1956; Introduction to the Social Sciences, 1964; Sociologie de la politique. 1973; La République des citoyens, 1982; Bréviaire de la cohabitation. 1986; La Nostalgie de I'impuissance, 1988 • Lit.: Sevy, Y.: Le Probleme des modes de scrutin et le fonctionnement de la démocratie. Réflexions sur les théories de M. Duverger, 1956 režim politický, sociologie francouzská, teorie konvergence DVOŘÁK, Max. 1874 - 1921. čes. historik a teoretik umění, archivář, žák J. Golla a A. Riegla, od r. 1909 působil na vídeňské

univ., předst. tzv. vídeňské umělecko-historické školy. D.: Naturalismus in der gotischen Skulptur und Malerei, 1918; Kunstgeschichte als Geistesgeschichte, 1924. Lit.: Pavel, J.: Max Dvořák, 1971 manýrismus, periodizace českých dějin, smysl dějin, sociologie umění

DVOŘÁKovA, Věra. 1938 - • čes. socioložka zabýv. se

s-gií zemědělství, vesnice, jídla a soc. ekologií. D.: Sociální ekologie, 1996 sociologie venkova

DYNES, Russell Rowe • 1923 - • kanad. sociolog zabýv. se probl. deviace; prez. Disaster Research Services lncorporated v I. 1972-1977. D.: Social Problems: Dissensus and Deviation in an Industrial Society, 1964; Deviance: Studies in the Process of Stigmatization and Societal Reaction, 1969; Social Movements, Violence and Change: The May Movement in Curacao, 1975; Deviance: Definition, Management, Treatment, 1975 patologie sociální EAGLETON, Terence Francis. 1943 - • brit. liter. teoretik • D.: Criticism and Ideology, 1976; Marxism and Literary Criticism, 1979; Literary Theory, 1983; The Function of Criticism, 1984; The Ideology of the Aesthetic, 1990 neomarxismus EASTON, David. 1917 - . am. polit. vědec působící též v Kanadě, prez. American Political Science Association v I. 1968-1969 • D.: A Framework for Politica1 Ana1ysis, 1965; A Systems AnaIysis of Political Life, 1965; Varieties of Political Theory, 1966; The Analysis of Po1itical Structure, 1990 politika, sociologie systémová, typologie sociologických pří­ stupů, vědy politické EBBINGHAUSEN, Rolf. 1937 - . něm. polit. sociolog. D.: Die Krise der Parteiendemokratie und die Parteiensoziologie Eine Studie liber M. Ostrogorski, R. Michels und die neuere Entwick1ung der Parteienforschung, 1969; Monopol und Staat - Zur Marx-Rezeption in der Theorie des staatsmonopolistischen Kapitalismus, 1974; Politische Soziologie - Zur Geschichte und Ortsbestimmung, 1981 sociologie politiky EBELING, Gerhard. 1912 - . něm. teolog zabýv. se hermeneutikou. D.: Wort und Glaube, 1960; Lutherstudien, 19711977 protestantismus

příloha

EBERTovA, Anežka. 1923 - . protest. teoložka, ekumenistka, v 1. 1985-1988 tajemnice Ekumenické rady církví v Českoslo­ vensku • D.: Úvod do sociální teologie, 1967 teologie sociální ECCLES, John Carew • 1903 - t • australský lékař, neurofyziolog, r. 1963 získal Nobelovu cenu. D.: The Neurophysiological Basis of Mind, 1953; The Physiology of Synapsis, 1964; The Human Psyche, 1980 spiritismus ECKHART (Mistr Eckart, Eckehart) • kolem 1260 - 1327 • něm.-fr. filozof, teolog, předst. středověké mystiky, člen dominikánského řádu; v I. 1307-1311 působil v Čechách. D.: Reden der Unterweisung, Das Buch der gottlichen Trostung, Quaestiones parisienses, Opus tripartitum • Lit: Trusen, w.: Der Prozess gegen MeisterEckhart, 1988; Sokol, J. (00.): Mistr Eckhart a stře­ dověká mystika, 1993 esoterismus, mystika EDEL, Abraham. 1908 - . am. filozof a sociolog zabýv. se ot. morálky. D.: The Theory and Practice of PhiIosophy, 1946; Ethical Judgment, 1955; Anthropo10gy and Ethics (spoluaut. M. Edel), 1959; Science and the Structure ofEthics, 1961; Method on Ethical Theory, 1963; Analysing Concepts in Social Science, 1979 new sociology, sociologie morálky EFFENBERGER, Vratislav. 1923 - 1986. čes. teoretik umě­ ní, liter. kritik, spisovatel a básník, od 50. I. hl. přOOst. čes. surrealistické skupiny. D.: Pohyby symbolů, 1961; Henry Rousseau, 1963; Realita a poezie, 1966; Výtvarné projevy surrealismu, 1969; Karel Teige (ed.), 1970 surrealismus EHRENFELS, Christian von. 1859 -1932. rak. filozof a psycholog, zakl. moderní gesta1t-psychologie • D.: Ober Gestaltqualitiiten, 1890; System der Werttheorie, 1897-1898 • Lit.: Fabian, R.: Christian von Ehrenfels Leben und Werk, 1986 gestaltismus, hodnota EHRLICH, Eugen • 1862 - 1922 • rak. filozof a sociolog práva. D.: Beitrag zur Theorie der Rechtsquellen, 1902; Freie Rechtsfindung und freie Rechtswissenschaft, 1905 (1903); Grundlegung der Soziologie des Rechts, 1913; Die juristische Logik, 1918 • Lit.: Rehbinder, M.: Die Begrlindung der Rechts-Soziologie durch Eugen Ehrlich, 1967 sociologie práva EHRLICH, Stanislaw • 1907 - • pol. politolog. D.: Grupy nacisku, 1962; Wladza i interesy, 1967; Wstt

1495

biografická

emoce, etologie, homologie, "nová pravice", sociobiologie, strach, zkušenost sociální

EINSTEIN, Albert .. 1879 - 1955 .. něm. fyzik žijící od r. 1933 v USA, tvůrce teorie relativity, nositel Nobelovy ceny za fyziku za r. 1921; v I. 1911-1912 působíl v Praze" Lit.: Clark, R. w.: Einstein: The Life and Times, 1971; Schilpp, P. A.: Albert Einstein: Philosopher-Scientist (ed.), 1949 antropocentrismus, esoterismus, hnutí mírové, mccarthismus, neopozitivismus, operacionalismus EISENSTADT, Samuel Noah .. 1923 - .. am. sociolog nar. v Polsku, působil též v Izraeli; zabýval se především teorií soc. změny ze strukturálně funcionálního hlediska" D.: The Absorption of Immigrants, 1954; From Generation to Generation, 1956; The Political Systems ofEmpires, 1963; Essays on Comparative Institutions, 1965; Modernization, Protest and Change, 1966; Israeli Society, 1968; The Protestant Ethic and Modernization, 1968; Social Differentiation and Stratification, 1971; Tradition, Change and Modernity, 1973; Political Traditional Societies, 1974; The Form of Sociology: Paradigmas and Crises, 1976 antropologie evolucionistická, dospělost, generace, inovace, klientelismus, makrosociologie a mikrosociologie, sociologie izraelská, sociologie mládeže, sociologie skandinávská, sociologie výchovy, struktura sociologie paradigmatická, subkultura mládeže, změna sociální EISERMANN, Gottfried" 1918 - .. něm. ekonom, právník, sociolog, filozof a germanista" D.: Wirtschaftstheorie und Soziologie, 1957; Wirtschaft und Gesellschaft, 1964; Die gegenwlirtige Situation der Soziologie, 1967; Bedeutende Soziologen, 1968; Vilfredo Pareto, 1987; Rolle und Maske, 1990 sociologie ekonomická EISLER, Rudolf" 1873 - 1926 .. rak. filozof" D.: Worterbuch der philosophischen Begriffe, 1900; Leib und Seele, 1906; DerZweck, 1914; Kant-Lexikon, 1930 povinnost ELIADE, Mircea .. 1907 - 1986 .. am. historik náboženství rumun. pův., působil též ve Francii; zabýval se dějinami a fenomenologií náboženství, zal. čas. History oj Religions .. D.: Le Mythe de I'éternel retour. Archétypes et répétition, 1949; Traité ďhistoire des religions, 1949; Images et symboles, 1955; Patterns in Comparative Religion, 1958; Aspects du mythe, 1963; Le Sacré et le profane, 1965; From Primitives to Zen. A Thematic Sourcesbook on the History of Religions, 1967 archetyp, čas sociální, esoterismus, chrám, mystérium, mytologie, mýtus, posvátné a profánní, symbol ELlAS, Norbert .. 1897 - 1990 .. něm. sociolog, filozof a psycholog nar. v Polsku, působil též ve Francii, Velké Británii a Holandsku .. D.: Ober den Prozess der Zivilisation, 1939; Die Hofische Gesellschaft, 1969; Was ist Soziologie? 1970; The Sociology of Individual, 1991; The Symbol Theory, 1991 .. Lit.: Goudsbiom, J.: Sociology in the Balance, 1977 antropologie historická, civilizace, civilizovanost, korupce, potřeby, rituál, sémantika obecná, sociologie architektury, sociologie bydlení, sociologie jazyka, sociologie jídla, sociologie nizozemská, sociologie rakouská, studie komunitní, tělo

1496

biografická

příloha

ELIOT, Thomas Stearns .. 1888 - 1965 .. am. básník a liter. kritik, působil i ve Velké Británii" D.: The Idea of a Christian Society, 1939; Notes toward the Definition of Culture, 1948 .. Lit.: Menand, L.: Discovering Modernism. T. S. Eliot and His Context, 1987 kultura masová, sociologie masové kultury ELLlS, Harold" 1926 - .. angl. lékař" D.: Lecture Notes on General Surgery, 1965; General Surgery for Nurses, 1976; Wound Healing for Surgeons, 1984; Research in Medicine, 1990 sexuologie ELLUL, Jacques" 1912 - .. fr. sociolog a politolog zabýv. se zejm. s-gií průmyslu, problémy techniky, revoluce a propagandy; působil též v ekumenickém hnutí .. D.: Propagandes, 1962; The Technological Society, 1965; Autopsie de la révolution, 1969; Changer de révolution: L'inéluctable prolétariat, 1982 futurologie, mínění veřejné, náboženství světské, sociologie práce, sociologie veřejného mínění, technika, změna sociální ELLWOOD, Charles Abraham (Abram)" 1873 -1946" am. sociolog, soc. psycholog, polit. vědec a ekonom, v I. 1935-1936 prez. Institut International de Sociologie" D.: Sociology and Modern Social Problems, 1910; Sociology in Its Psychological Aspects, 1913; The Psychology of Human Society, 1926; Cultural Evolution, 1927; Social Problems and Sociology, 1934; A History of Social Philosophy, 1938 dějiny sociálního myšlení, pedagogika, vzor kulturní ELMANDJRA, Mahdi .. 1933 - .. kulturolog a futurolog nar. v Maroku, spoluautor zprávy Rímského klubu z r. 1979, prez. Futuribles International, zakládající prez. Marocean Association oj Human Rights .. D.: The League of Arab States, 1957; Nehru and the Modern World, 1968; No Limits to Learning. Bringing the Human Gap. A Report to the Club ofRome (spoluaut. J. Botkin a M. Malitza), 1979; Africa 2000, 1980; The New Age of Culture and Communication, 1981; Communications, Information and Development, 1985 Římský klub EMERSON, Harrington" 1853 - t" am. ekonom zabýv. se managementem, prez. Emerson Engineers .. D.: Efficiency as a Basis for Operation and Wages, 1909; The Twelwe Principles of Efficiency, 1921; Course of Human Engineering, 1921-1922 management vědecký, změna sociální EMERSON, Ralph Waldo .. 1803 - 1882 .. am. filozof, publicista, tvůrce transcendentalismu" D.: Nature, 1836; Representative Men, 1850; Society and Solitude, 1870 transcendentalismus, woodcraft EMPEDOKLÉS z AKRAGANTU .. asi 493 - 433 př.n.1. .. řec. filozof a lékař, následovník Hérakleita a Parmenida; ideolog otrokářské demokracie" D.: Peri fyseós; Katharmoi harmonie ENCEL, Solomon .. 1925 - .. austral. sociolog a politolog pol. pův ... D.: Australian Society, 1965; Women and Society, 1974; Cabinet Government in Australia, 1974; The Art of Anticipation, 1975 sociologie v Austrálii

ENGEL, Christian Lorenz Ernst" 1821 - 1896 .. něm. statistik zn. tzv. Engelovými zákony" D.: Die Produktions- und Consumtionsverhaltnisse des Konigreichs Sachsen, 1857; Die wichtigsten Resultate einer vergleichenden Statistik der Gesundheit und Mortalitat in Preussen, 1863 demologie, křivky Engelovy, sociologie spotřeby, zákony En· gelovy ENGELS, Friedrich" 1820 - 1895 .. něm. soc. myslitel, jeden ze zakl. marxismu, spolupracovník a přítel K. Marxe" D.: Grundriss der Kritik der politischen Oekonomie, 1844; Die Lage der arbeitenden Klasse in England, 1845; Der deutsche Bauernkrieg, 1850; Anti-Dtihring, 1878; Der Ursprung der Familie, des Privateigentums und des Staates, 1884; Ludwig Feuerbach und der Aus· gang der klassischen deutschen Philosophie, 1888; Dialektik der Natur, 1925 .. Lit.: Cornu, A.: Karel Marx, Bedřich Engels. Život a dílo, 1963; Karl Marx und Friedrich Engels. Ihr Leben und ihre Zeit, 1978 austromarxismus, belum omnium contra omnies, biedermaier, boj třídní, bůh, bytí, bytí společenské, dějinnost, dezurbanizace, diktatura proletariátu, divošství, ekonomika rodiny, feminismus, formace společenskoekonomická,funkce latentní, fyzikalismus, generace, ideologie, komunismus, komunismus vědecký, leninismus, logika dialektická, marxismus, marxismus-leninismus, marxologie, materialismus dialektický, materialismus historický, matriarchát, občina, orientace hodnotová, otázka bytová, patriarchát, politologie, práce, proletariát, propaganda, příbuzenství, revizionismus, revoluce permanentní, revoluce sexuální, rodina, sebevědomí, socialismus fabiánský, sociologie, sociologie deviantního chování, sociologie feministická, sociologie jazyka, sociologie jídla, sociologie literatury, sociologie marxistická, sociologie města, sociologie německá, sociologie rodiny, sociologie venkova, sociologie veřejného mínění, sociosomatika, společnost beztřídní, teorie pohyblivé hranice, třída dělnická, třída o sobě a třída pro sebe, vědomí třídní, vrstvy deklasované, zákony populační, ženy v sociologii, život ENGLISH, Ava Champney .. am. psycholožka" D.: A Comprehensive Dictionary of Psychological and Psychoanalytical Terms (se spoluaut.), 1958 imaginace, osobnost marginální, psychologie obecná, vzor chování ENGLISH, Horace B. .. am. psycholog" D.: A Comprehensive Dictionary of Psychological and Psychoanalytical Terms (se spoluaut.), 1958 imaginace, osobnost marginální, psychologie obecná, vzor chování ENGLIS, Karel" 1880 - 1961 .. čes. ekonom, politik a filozof, tvůrce teleologické ekon. teorie; první rektor Masarykovy university v Brně, rektor University Karlovy v Praze v I. 19471948, ministr financí" D.: Teorie statistiky spotřebního hospodářství, 1917; Základy hospodářského myšlení, 1922; Demokracie a hospodářství, 1924; Ekonomie a filosofie, 1931; Teorie státního hospodářství, 1932; O řízeném hospodářství, 1935; O nouzi v nadbytku, 1935; Soustava národního hospodářství, 1938; Malá logika, 1947; O poznávání a hodnocení, 1947 .. Lit.: Mervart, J. (ed.): K. Engliš, národohospodář demokratického Čes­ koslovenska, 1990

příloha

historiografie, orientace hodnotová, politika sociální, rotariánství, sociologie hodnot, vlastnictvi

ENZENSBERGER, Hans Magnus .. 1929 - .. něm. filozof, germanista" D.: Verteidigung der WOlfe, 1957; Landesprache, 1960; Einzelheiten, 1962-1964; Politik und Verbrechen, 1964 sociologie masové kultury EPlKUROS ze SAMU" 341 - 270 př.n.1. .. řec. filozof, před st. atomismu, zabýval se etikou, zakl. epikureismu; zn. zvl. zásluhou fil. básně O podstatě světa svého římského pokračovatele Tita Lucretia Cara" D.: Peri fyseós; Peri atomón kai kenú; Peri heimarmenés; Peri kriteriú é Kanón; Peri telús; Peri theón .. Lit.: Ludvíkovský: Život a učení filosofa Epikura, 1952 hédonismus, náboženství, teorie sociální antické, změna sociální EPSTEIN, T. Scarlett .. am. antropoložka zabýv. se zvykovým právem v Melanésii" D.: Productive Efficiency and Customary Systems ofRewards in Rural South India (ed.), 1967; Capitalism, Primitive and Modern: Some Aspects of Tolai Economic Growth, 1968 antropologie ekonomická ERASMUS Rotterdamský (Desiderius, vl. jm. Gerhard Gerhards) .. 1466 (nebo 1469) -1536" nizozem. renesanční myslitel" D.: Colloquia familiaria, 1518; De libero arbitrio diatribe sive collatio, 1524; Opera omnia, 1703-1706" Lit.: Eckert, W. P.: Erasmus von Rotterdam, 1967 pedagogika, predestinace ERATOSTHENÉS z KYRÉNY .. 275 - 195 (192) př.n.1. .. řec. vědec, žil též v Alexandrii; zabýval se geografií, matematikou, astronomií a filozofií; psal též poezii .. D.: Géografika; Chronografiai .. Lit.: Thomson, O.: History of Ancient Geography, 1948 geografie ERDEI, Ferenc" 1919 -1971" maď. sociolog" D.: Magyar tanyák, 1941; Város és vidéke, 1971; A magyar társadalom a két háboru kozott, 1976 sociologie maďarská ERIKSON, Erik H. .. 1902 - .. am. dětský psycholog rak. pův., teoretik neofreudismu" D.: Childhood and Society, 1950; Young Man Luther: A Study in Psychoanalysis and History, 1958; Insight and Responsibility, 1964; Identity: Youth and Crisis, 1968; Gandi's Truth, 1969; Life History and the Historical Moment, 1975 brain-washing, dospělost, historiografie, chování prostorové, identita, kultura a osobnost ERIKSON, Kai Theodor .. 1931 - .. am. sociolog a psycholog nar. ve Vídni" D.: Wayward Puritans: A Study in the Sociology of Deviance, 1966; Everything in Its Path, 1977 dysfunkce, labelling ESCARPIT, Robert Charles Etienne Georges .. 1918 - .. fr. sociolog zabýv. se s-gií literatury" D.: Historia de la Literatura francesa, 1949; Sociologie de la littérature, 1958; La Révolution du livre, 1965; L'Écrit de la communication, 1973 sociologie literatury

1497

biografická

příloha

ESCHENBURG, Theodor. 1904 - • něm. ekonom, odborník na státní právo a polil. vědy. D.: Staat und Gesellschaft in Deutschland, 1956; Der Sold des Politikers, 1959; Vierteljahrshefte fiir Zeitgeschichte (se spoluauL), 1953-1977; Geschichte der Bundesrepublik, 1983; Spielregeln der Politik, 1987 koalice ESKOLA, Antti • 1934 - • fin. sociolog a soc. psycholog. D.: Sosiologia, 1968; Sosiaalipsykologia, 1971; YhteisHi asioita, 1972; Mies ja aani, 1973 sociologie skandinávská ESPJNAS, Alfred Victor. 1844 - 1922 • fr. sociolog a filozof, stoupenec durkheimovského sociologismu, zabýval se mj. počát­ ky a vývojem techniky. D.: Des Sociétés animales, 1877; Les Études sociales en France, 1881; Notes pour servir II l'étude de sens de I'espace, 1882; Idée générale de la pédagogie ou art de I'éducation, 1884; Histoire des doctrines économiques, 1891; Les Origines de la technologie, 1897; La Philosophie sociale du XVIII e siecle et la Révolution, 1898; Descartes et la morale. Études sur I'histoire de la philosophie de I'action, 1925 nápodoba, praxeologie, sociologismus, technologie ESSLER, Wilhelm K. • 1940 - • něm. filozof zabýv. se analytickou filozofií, logikou, teorií vědy. D.: Einfůhrung in die Logik, 1966; Induktive Logik, 1970; Wissenschaftstheorie, 19701979 Vídeňský kruh ETZJONJ, Amitai Werner. 1929 - . am. sociolog nar. v Ně­ mecku., půs. též v Izraeli a USA; prac. v oblastech teorie organizace, politiky, soc. změny, obecné s-gie; pokusil se o revizi strukturálního funkcionalismu v podobě tzv. genetickéhofunkcionalismu • D.: A Comparative Analysis of Complex Organizations, 1961; The Active Society, 1968; The Semi-Professions and Their Organization (ed.), 1969; A Comparative Analysis of Complex Organizations, 1975; Social Problems, 1976; Public Policy in a New Key, 1993 chování, jednání, kontrola sociální, makrosociologie a mikrosociologie, masa, sociologie ekonomická, sociologie systémová, sociologie trhů, společnost výkonová EUBANCK, Earle Edward. 1887 - 1945. am. sociolog zabýv. se zvl. probl. kriminality; zal. a vedl v I. 1923-1931 School ofSocial Work na University of Cincinnati • D.: A Study of Family Desertion, 1916; Lockstep and Corridor: Thirty-Five Years of Prison Life (spoluaut. Ch. L. Clark), 1927; The Concepts of Sociology, 1928; The Consequences of Unemployment in Cincinnati, 1933; Building Permits - Trends and Distribution (spoluaut. J. A. Quinn a L. E. Elliott), 1936-1938; Population Changes, Cincinnati, Ohio and Adjacent Areas 1900--1940, 1947 agregát sociální, učení sociální EUCKEN, Walter. 1891 - 1950. něm. ekonom, zakl. freiburské neoliberální školy polit. ekonomie, autor teorie "ideálních typů ekonomiky" • D.: Kritische Betrachtungen zum Geldproblem, 1923; Nationalokonomie - wozu?, 1938; Die Grundlagen der NationalOkonomie, 1940; Grundsatze der Wirtschaftspolitik, 1952. Lit.: Naumann, R.: Theorie und Praxis des Neoliberalismus,1957 ekonomika sociálně tržní, neomarxismus

1498

biografická

příloha

EUHÉMEROS (Euéméros) • 2. polovina 4. sl. - 1. polovina 3. st. př.n.1. • řec. spisovatel. filozof, stoupenec kyrénské fil. školy, podal racionalistický výklad původu náboženství. D.: Hierá anagrafé mytologie, náboženství

tistiků • D.: Pozitivismus a náboženství, 1924; Masaryk a Comte, 1925; Demografie v klasifikaci společenských věd, 1968 • Lit.: Pavlík, Z. - Šubrtová, A.: František Fajfr. Život a dílo, 1993 demografie

FEBVRE, Lucien • 1878 - 1956 • fr. antropogeograf a historik • D.: La Terre et I'évolution humaine, 1922; Civilisation: le mot et I'idée (se spoluauL), 1938; Le Probleme de l'incroyance au XVl e siecle, 1942; Au coeur religieux du XVl e siecle, 1957 morálka, morfologie sociální, škola Annales

EUKLID (Eukleidés) • cca 365 - 300 př.n.1. • řec. učenec, matematik. D.: Stoicheia; Dedomena; Fainomena • Lit.: Steck, M.: Bibliographia Euclideana, 1981 analýza a syntéza, axiomatizace, teorie

FALS BORDA, Orlando • 1925 - . kolumbijský sociolog" D.: La subversión en Colombia, 1967; Las revoluciones inconclusas en América latina (1809-1968), 1968; Ciencia propia y colonialismo intelectual. 1970 sociologie v Kolumbii

FEGER, Hubert. 1938 - . něm. soc. psycholog. D.: Hauptstromungen der neueren Psychologie (se spoluauL), 1969; Skalierte Informationsmenge und Eindrucksurteil, 1972; Konflikterleben und Konflikterhalten, 1978; Similarity and Choise (se spoluauL), 1980 kompetice, psychologie

EULER, Hans Peter. 1941 - . něm. sociolog, prováděl analýzu prac. situací a konfliktů. D.: Arbeitskonflikt und Leistungsrestriktion im Industriebetrieb, 1973; Konfliktpotential industrieller Arbeitsstrukturen, 1977; Ein neuer Ansatz zur Bewertung von Arbeitsstrukturen, 1977 industrializace, sociologie práce EULER, Leonhard. 1707 - 1783 • švýc. matematik, fyzik a astronom. D.: Institutiones calculi differentialis, 1755; Institutiones calculi integralis, 1768-1770 funkce, pojem EVANS-PRJTCHARD, Edward Evan • 1902 - 1973 • angl. soc. antropolog a sociolog, spoluprac. Radcliffa-Browna • D.: Witchcraft, Oracles and Magic among the Azande, 1937; African Political Systems (spoluaut. M. Fortes), 1940; The Nuer, 1940; The Sanusi ofCyrenaica, 1949; Social Anthropology, 1951; Kinship and Marriage among the Nuer, 1951; Nuer Religion, 1956; Essays in Social Anthropology, 1962; Theories of Primitive Religion, 1965; The Position of Women in Primitive Societies, 1965; The Azande: Historical and Political Institutions, 1971 antropologie funkcionalistická, antropologie politická, antropologie sociální, kmen, konstrukt kultury, politika, sociologie jazyka, sociologie kultury EVERS, Hans Dieter • 1935 - • něm. filozof, sociolog, půso­ bil v Austrálii, USA, Singapuru. D.: Kulturwandel in Ceylon, 1962; Sociology of Southeast Asia, 1980; Auf dem Wege zu einer neunen Welt-wirtschaftsordnung?, 1983 sociologie singapurská EYSENCK, Hans Jiirgen • 1916 - . angl. psycholog něm. pův. • D.: Dimension ofPersonality, 1947; Dynamics of Anxiety and Hysteria. 1957; The Structure of Human Personality, 1960 (2. vyd.); Crime and Personality, 1964; Fact and Fiction in Psychology, 1965 dotazník psychologický, "nová pravice", psychologie analytická, psychologie osobnosti, temperament FABER, Kari Georg • 1925 - 1982 • rie der Geschichtswissenschaft, 1971 historiografie

něm.

historik. D.: Theo-

FABRE, Jean Henri • 1823 - 1915 • fr. entomolog. D. Souvenirs entomologiques, 1879-1907 zoosociologie a zoopsychologie FAJFR, František. 1892 - 1969 • čes. statistik, filozof, sociolog, demograf a právník; od r. 1964 předs. Ceskoslovenské demografické společnosti, též předs. Konference evropských sta-

FALTER, Jiirgen W. • 1944 - • něm. politolog zabýv. se problematikou nacismu. D.: Der Positivismusstreit in der amerikanischen Politikwissenschaft 1945-1970, 1982; Hitlers Wahler. 1928-1933, 1990 nacismus FANON, Frantz • 1925 - 1961 • fr.-am. polil. vědec, původ­ ně psychiatr, známý kritikou kolonialismu a koncepcí nutnosti organizovaného násilí. D.: Peau noire, masques blancs, 1952; Les Damnés de la terre, 1961; Pour la révolution africaine. Ecrits politiques, 1964. Lit.: Gendzier, I. L.: F. Fanon. A Critical Study, 1973 neomarxismus, sociologie radikální FARBER, Bernard. 1922 - . am. sociolog zabýv. se problematikou rodiny, mentální retardací. D.: Family Organization and Crisis, 1960; Mental Retardation, 1968; Comparative Kinship Systems, 1968 sociologie rodiny FARBER, Marwin • 1901 - t • am. filozof, stoupenec fenomenologie; od r. 1940 prez. lnternational Phenomenological Society. D.: Naturalism and Subjektivism, 1959; Phenomenology and Existence, 1967; Basic Issues ofPhilosophy: Experience, Reality and Human Values, 1968 fenomenologie FARJS, Robert E. Lee. 1907 - • am. sociolog, příslušník chicagské školy. D.: Mental Disorders in Urban Areas, 1939; Social Disorganization (se spoluaut.), 1948; Social Psychology, 1952; Chicago Sociology 1920-32, 1967 charakter národní, sociologie americká, škola chicagská FAST, Julius. 1919 - • am. soc. vědec. D.: Body Language, 1970; The New Sexual Fulfillment, 1972; Psyching Up, 1978; Weather Language. 1979 kinesika FAUCONNET, Paul. 1874 - 1938 • fr. sociolog. D.: La Responsabilité, étude de sociologie, 1920; Bibliographie et classification des faits juridiques et moraux, 1932 sociologismus FAYOL, Henri. 1841-1925. fr. důlní inženýr, autor první ucelené teorie správy (tzv. fayolismu) • D.: Administration générale et industrielle, 1917 funkce manažerské, management vědecký, organizace práce, personalistika, sociologie administrativy, sociologie podniku, sociologie povolání

FECHNER, Gustav Theodor. 1801 -1887. něm. filozof, fyzik, estetik, zakl. experimentální psychologie a psychofyziky • D.: Elemente der Psychophysik I, II, 1860; Einige Ideen zur Schopfungs- und Entwicklungsgeschichte, 1873; Ober die physischen Massprinzipien und das Webersche Gesetz, 1887 atom sociální, atomismus sociologický, nevědomí, projekce podprahová FEJBLEMAN, James Kern • 1904 - . am. filozof, metodolog vědy. D.: The lnstitutions of Society, 1956; The Pious Scientist, 1958; Inside the Great Mirror, 1958; The Foundations ofEmpiricism, 1962; Moral Strategy, 1967; The Reach of Politics, 1969; The Way.of A Man, 1970; The New Materialism, 1970; Scientific Method, 1972; Understanding Civilizations: The Shape of History, 1975; The Stages of Human Lífe, A Biography of Entire Man, 1975; Adaptive Knowing, 1977 sociologie systémová FEJGL, Herbert. 1902 - t • filozof vědy, člen Vídeňského kruhu, jeden z před sl. logického pozitivismu. D.: Readings in the Philosophy of Science (spoluaul. M. Brodbeck), 1953; The Mental and the Physical, 1967 neopozitivismus, Vídeňský kruh FEJ XlAOTONG. 1910 - . čín. sociolog. D.: Peasant Life in China, 1939; Xiangtn Zhongguo, 1948; China's Gentry, 1953 • Lit.: Mc Gongh, J. P.: Fei Hsiao-ťung, the Dilemma of a Chines Intellectual, 1979 sociologie čínská FEJÉS, Ján • 1764 - 1823 • slov. osvícenský filozof a publicista, racionalista ovlivněný G. W. Leibnizem. D.: Hlas volající k sedlákům, 1808 • Lit.: Hirner, A.: J. Feješ, jeho diel0 a myšlienková sústava, 1942 kameralistika FERGE, Zsuzsa. 1931 - . maď. socioložka, statistička. D.: School Systems and School Reforms, Education in a Changing Society, 1977; A Society in the Making: Hungarian Societal Policy 1945-1975, 1979; Társadalompolitikai tanulmányok, 1980; Dynamics of Deprivation (se spoluauL), 1987; Social Policy in a Changing Europe (se spoluauL), 1992 sociologie maďarská FERGUSON, Adam. 1723 - 1816 • skotský filozof a historik, žák Montesquieua, ovlivnil Smitha, Herdera, Saint-Simona, Comta, Spencera a Gumplowitze • D.: An Essay on the History of Civil Society, 1767; Institutes of Moral Philosophy, 1769;

1499

biografická

biografická

příloha

Principles of Moral and Political Science, 1792 + Lit.: Lehmann, W. c.: Adam Ferguson and the Beginnings of Modern Sociology, 1930; Schneider, L.: The Scottish Moralist on Human Nature and Society, 1967 civilizace, determinismus geografický, manufaktura, práce, sociologie britská, společnost občanská

FERNANDES, Florestan + 1920 - + brazi!. sociolog + D.: Fundamentos Empíricos da Explicac.:ao Sociológica, 1959; Educa'i=ao e sociedade no Brasil, 1966; Circuito Fechado, 1976; Elementos de Sociologie Teórica, 1970 sociologie v Brazílii FERRARI, Guiseppe + 18 I I - 1876 + it. filozof a politik + D.: Filosofia della rivoluzione, 185 I; Corso sugli scritti politici italiani, 1862; Teoria dei periodi politici, 1874 + Lit.: Agnelli, A.: II diritto secondo Ferrari, 1958 sociologie italská FERRAROTTI, Franco + 1926 - + it. sociolog, r. 1949 spoluzakl. European Council ofMunicipalities in Gent, šéfred. čas. La critica sociologica + D.: La sociologia come partecipatione, 1961; Roma da capitale a periferia, 1970; L'ipnosi della violenza, 1980; Una teologia per atei, 1983 sociologie italská FERRERO, Guglielmo + 1871 - 1942 + it. historik, novinář a romanopisec + D.: The Female Offender, 1893; Young Europe, 1897; Greatness and Decline of Rome, 1903-1908; Between Two Worlds, 1913; Adventure, 1936; The Reconstruction of Europe, 1940 prostituce FERRI, Enrico + 1856 -1929 + it. kriminolog, sociolog a politik, vedl čas. Avanti + D.: SociaIismo e criminalita, 1883; Socialismo e scienza positiva, 1894; Studi sulla criminalita ed altri saggi, 1901; I nuovi orizzonti del diritto e della procedura penale, 1904-1912; I deIiquenti nell' arte, 1926 (2. vyd.) + Lit.: Gentile, G.: Le origini della filosofia contemporanea in Halia II, 1921 kriminologie FESTlNGER, Leon + 1919 - + am. soc. psycholog, který r. 1957 vytv. teorii kognitivní disonance + D.: Deterrents and Reinforcement: The Psychology of Insufficient Rewards (se spoluaut.), 1962; Conflict, Decision and Dissonance, 1964 aspirace, disonance kognitivní, distance sociální, konsensus, kultura a osobnost, psychologie sociální, teorie sociálních sítí

ke Ceremonials at Walpi, 1894; Antiquities of the Mesa Verde National Park, 1909; Prehistoric ViIIages, Castles and Towers of Southwestern Colorado, 1919 etnoarcheologie

FEYERABEND, Paul Kari + 1924 - + brit. filozof a metodolog vědy rak. pův. + D.: Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge, 1975; Science in a Free Society. 1978 anarchismus metodologický, antiscientismus, eklekticismus, historiografie, kontext zdůvodnění, metodologie, pluralismus teoretický, proliferace, sociologie interpretativní, sociologie vědy

FIALovA, Ludmila + 1947 - + čes. hist. demografka zabýv. se vývojem obyv. čes. zemí; red. sborníku Historická demografie + D.: Dějiny obyvatelstva českých zemí (se spoluaut.), 1996 demografie historická FIAMENGO, Ante + 1912 mon i August Comte, 1965 sociologie jugoslávská

+ jugosI. sociolog + D.: Saint Si-

FIBICH, Jindřich + 1922 - + čes. sociolog a politolog + D.: K otázkám byrokracie a byrokratismus, 1967; Bludiště a krize moderního člověka a světa, 1984 sociologie politiky FICINUS, Marsilius Ficino Marsilio + 1433 - 1499 + it. filozof, překI. děl Platónových a Plotinových + D.: De Voluptate, 1457; De christiana reIigione, 1474; Theologia Platinica, 1482; Liber de vita, 1489 + Lit.: Kristeller, P. O.: Die Philosophie des M. Ficinus, 1972; Allen, M. J. B.: The Platonism of M. Ficinus, 1984 platonismus. práce FIEDLER, Fred Edward + 1922 - + am. psycholog rak. pův. zabýv. se managementem + D.: Boards, Management and Company Success, 1959; A Theory of Leadership Effectiveness, 1967; Leadership and Effective Management (se spoluaut.), 1974; Improving Leadership Effectiveness, 1976; New Approaches to Effective Leadership - Cognitive Resources and Organizational Performance (se spoluaut.), 1987; Stress and Effective Leadership Decisions (se spoluaut.), 1988 psychologie práce, psychologie sociální, sociologie práce

FEUERBACH, Ludwig + 1804 - 1872. něm. filozof, materialista + D.: Kritik der Hegelschen Philosophie, 1839; Das Wesen des Christentums, 1841; VorHiufige Thesen zur Reform der Philosophie, 1842; Grundsatze der Philosophie der Zukunft, 1843; Vorlesungen liber das Wesen der Religion, 1848-1849 + Lit.: Klimkeit, H. J.: Das Wunderverstandnis Ludwig Feuerbachs in religionsphanomenologischer Sicht, 1965 bůh, bytí, etika, materialismus dialektický, náboženství, odcizení, tělo, život

FICHTE, Johann Gottlieb + 1762 - 1814 + něm. filozof, zabýval se kategoriemi bytí a myšlení, etickými probl., ot. svobody aj. + D.: Versuch einer Kritik aller Offenbarung, 1792; Bestimmung des Gelehrten, 1794; Wissenschaftslehre, 1794-1805; Grundlage des Naturrechts, 1797; Der geschlossene Handelsstaat, 1800; Bestimmung des Menschen, 1800; Reden an die deutsche Nation, 1807-1808 dějinnost, dialektika, dialektika pána a raba, etika, filozofie praktická, gnosticismus, intuitivismus, já, karteziánství, názor světový, povinnost, práce, romantismus, sebevědomí, sociologie výchovy, stát obchodní uzavřený, vzdělanec, zednář­ ství

FEWKES, Jesse Walter + 1850 - 1930 + am. etnolog a geolog, prez. AmericanAnthropological Society (191 I a 1912) + D.: Sna-

FICHTER, Joseph H. + 1908 - + am. sociolog zajímající se o soc. problémy Chile + D.: Cambios Sociales en Chile,

1500

1962; Priest and People, 1965; America's Forgotten Priests, 1968 sociologie v Chile

FILIPcovA, Blanka + 1928 - + čes. socioložka zabýv. se s-gií životního způsobu, volného času + D.: Člověk, práce, volný čas, 1966; Volný čas a kultura v průmyslovém městě (se spoluaut.), 1975; Různoběžky života (se spoluaut.), 1976 sociologie česká v I. 1948--1994, sociologie volného času, ženy v sociologii FILIPEC, Jindřich + 1926 - + čes. filozof + D.: Filozofie atomové smrti, 1960; Člověk v křivém zrcadle, 1963; Člověk a moderní doba, 1966; Industriální společnost v sociologické diskusi, 1967; Krize buržoazního vědomí jako součást všeobecné krize kapitalismu, 1982 sociologie česká v I. 1948--1994 FILKORN, Vojtech + slov. filozof, logik a metodolog vědy + D.: Predhegelovská logika, 1953; Metóda vedy, 1956; Úvod do metodológie vied, 1960 hypotéza FILON z ALEXANDRIE + asi 25 př.n.1. - 40 n.I. + alexandrijský filozof, předst. platonismu + D.: Spirito di Dio; Nomón hierón allégoriai; Genese + Lit.: Fruchtel, u.: Die Kosmologischen Vorstellungen bei Ph. v Alex. Ein Beitrag zur Geschichte der Genesisexegese, 1967 platonismus FILON z LARISSY + asi 160 - asi 80 př.n.I. + antický filozof, žil v Řecku a Římě; předst. tzv. čtvrté platónské akademie, učitel Ciceronův; dílo ztraceno, jeho názory uvádí Sextos Empeirikos a sv. Augustin dogma,hermetismus FINK, Eugen + 1905 - 1975 + něm. filozof- fenomenolog, estetik, spoluprac. Husserlův + D.: Die phanomenologische Philosophie E. Husserls in der gegenwartigen Kritik, 1934; Studien zur Phanomenologie, 1930-1939; Zum Problem der ontologischen Erfahrung, 1949; Sein, Wahrheit, Welt, 1958; Epiloge zur Dichtung, 1971 + Lit.: Spiegelberg, H.: The Phenomenological Movement, 1960; Schlageter, P.: Kosmosophia. Das Weltproblem bei Eugen Fink, 1963 fenomenologie FINLEY, Moses 1. + 1912 - + am. historik zabýv. se soc. a hosp. dějinami klasického starověku; vyd. Views and Controversies in Classical Antiquity (1960-1973), Ancient Culture and Society (od r. 1969) + D.: Aspects of Antiquity, 1968; The Ancient Economy, 1973; The Use and Abuse of History, 1975; Authority and Legitimacy in the Classical City-State, 1982 antropologie ekonomická FIRTH, Raymond William + 1901 - + austral. sociolog a antropolog, pokračovatel B. Malinowského, prováděl výzkumy v Polynésii a Jihovýchodní Asii + D.: Primitive Economics of the New Zealand Maori, 1929; Art and Life in New Guinea, 1936; We, the Tikopia. A Sociological Study of Kinship in Primitive Polynesia, 1936; Human Types, 1938; Primitive Polynesian Economy, 1939; The Work of the Gods in Tikopia, 1940; Malay Fishermen - Their Peasant Economy, 1946; Elements of

příloha

Social Organization, 1950; The Sociology of "Magie" in Tikopia, 1954 antropologie ekonomická, antropologie funkcionalistická, kmen

FISHER, Ronald Aylmer + 1890 - 1962 + brit. matem. statistik + D.: Statistical Methods for Research Workers, 1925; The Design of Experiments, 1935; Contributions to Mathematical Statistics, 1950 analýza dvourozměrnéstatistické řady, analýza rozptylu, analýza statistické řady, metody parametrické, odhad intervalový, testování statistických hypotéz, veličina náhodná FISHMAN, Joshua Aaron + 1926 - + am. soc. psycholog a lingvista + D.: Yidish in America, 1965; Language Loyalty in the United States, 1966; Sociology ofLanguage, 1968 sociologie jazyka FISCHER, Aloys + 1880 - 1937 + něm. soc. psycholog, filozof, sociolog, pedagog + D.: Familie und Gesellschaft, 1927 + Lit.: R6hrs, H.: Die Padagogik Aloys Fischers, 1953 pedagogika, sociologie výchovy, zrání sociální FISCHER, Ernst + 1899 - 1972 + rak. filozof, politik, dramatik, spisovatel + D.: Ursprung und Wesen des Romantismus, 1963; Probleme der jungen Generation, 1963; Zeitgeist und Literatur, 1964; Kunst und Koexistenz, 1966; Was Marx wirkIich sagte, 1968; Was Lenin wirklich sagte, 1969; Die Revolution ist anders, 1971; Das Ende einer lIIusion (se spoluaut.), 1973; Lob der Phantasie, 1986 mládí, neomarxismus FISCHER, Josef LudVIK + 1894 - 1973 + čes. filozof a sociolog, funkcionální strukturalista, v !. 1946-1949 první rektor obnovené Palackého university v Olomouci + D.: Saint-Simon a August Comte, 1925; Kultura a regionalismus, 1930; Soustava skladebné filosofie: Základy poznání, 1931; Krise demokracie, 1933, 1935; Věčný a časový úkol filosofie, 1935; Tři stupně - Filosofický vějíř, 1948; Meze kvantitativní metody, 1958; Uvedení do vědy, 1961; Filosofické studie, 1968 etokracie, konsensus, politika, sociologie česká do r.1948, sociologie česká v I. 1948--1994 FISCHER, KarlAnton + 1892 - 1946 + něm. ekonom a sociolog + D.: Kultur und Gesellung, 1951 sociologie kultury FIŠERovA, Vlasta + 1937 - + čes. socioložka zabýv. se sociologií rodiny + D.: Rodina v sociální struktuře společnosti (in: P. Machonin, ed.: Československá společnost), 1969 sociologie rodiny FLACIUS, Matthias (vl. jm. Matija Vlačič, zvaný lllyricus) + 1520 -1575 + chorvatský teolog + D.: Clavis scripturae sacrae, 1567 + Lit.: Keller, R.: Der SchlUssel zur Schrift, 1984 ortodoxie FLACK, Michal]. (dříve FLACH) + 1920 - + am. sociolog a antropolog čes. pův. (od r. 1946 v USA), zabýv. se mezinár. právem a mezinár. vztahy + D.: Sources of Informations on lnternational Education, 1959; The Role of Culture in International Opera-

1501

biografická

příloha

biografická

tions, 1978; Cultural Dimensions in Analysing National Systems of Behavior, 1985 sociologie česká v I. 1948-1994

and Society, 1937; Marriage and the Family among the Yako, 1941; African Systems of Kinship and Marriage (spoluaut. Radcliffe-Brown), 1951; The African Worlds - Studies in the Cosmological Ideas and Social Values of African Peoples, 1954

FLAMMARION, Camille Nicolas .. 1842 - 1925 .. fr. astronom a filozof stud. transcendentní a mystické jevy" D.: La Pluralité des mondes habités, 1862; Les Mondes imaginaires et les mondes réels, 1865; Astronomie populaire, 1880; L'lnconnu et les problemes psychiques, 1900 spiritismus

příbuzenství

FLANNERY, Kent V. .. 1934 - .. am. archeolog" D.: The Early Mesoamerican Village: Archeological Research Strategy for an Endangered Species, 1976 archeologie nová FLECK, Ludwig" 1886 - 1961 .. švýc. sociolog a historik vě­ dy a lékařství, nar. ve Lvově, žil též v Izraeli .. D.: Entstehung und Entwicklung einer wissenschaftlichen Tatsache: EinfUhrung in die Lehre vom Denksti! und Denkkollektiv, 1935 sociologie vědy FLECHTHEIM, Ossip Kurt" 1909 - .. am. politolog a futurolog nar. v Rusku, žil též ve Francii, Německu a Švýcarsku; autor pojmu "futurologie" .. D.: Fundamentals of Political Science, 1952; Weltkommunismus im Wandel, 1965; Eine Welt oder keine? Beitrage zur Politik, Politologie und Philosophie, 1966; History and Futurology, 1966; Bolschewismus 1917-1967, Von der Weltrevolution zum Sowjet-Imperium, 1967; Futurologie - Der Kampf um die Zukunft, 1970; Zeitgeschichte und Zukunftspolitik, 1974; Ausblick in die Gegenwart, 1974; Marx heute - Pro und Contra, 1983 futurologie, prognostika, výzkum budoucnosti FLElSCHNER, Jindřich" 1879 - 1922 .. čes. sociolog, studoval social. pokusy řízení prům. podniků, vztah s-gie, techniky a práce" D.: Básník a inženýr, 1920; Socializace v praxi, 1920; Socializační plány na úpravu uhelného hospodářství, 1920; Chrám práce, 1921; Závodní rady a jejich úkoly, 1921; Výchova k práci, 192 I; Dělník a průmyslová výroba, 192 I; Technická kultura, 1922 management vědecký FLEWELLlNG, Ralph Tyler" 187 I - 1960 .. am. filozof, teolog, předst. personalismu, vůdčí osobnost tzv. kalifornské školy; vyd. čas. The Personalist, řed. South California University .. D.: Personalism and the Problem of Philosophy, 1915; Christ and the Dramas of Doubt, 19 I7; The Reason of Faith, 1924; Creative Personality, 1926; Reflections on the Basic ldeas of East and West, 1935; The Survival of Western Culture, 1943; The Person, 1952 personalismus FORD, Henry" 1863 - 1947 .. am. vynálezce, průmyslník, tvůrce koncepce nazývané "fordismus" .. D.: My Life and My Work, 1922; Moving forward, 1931 .. Lit.: lardim. A.: The First H. Ford: A Study in Personality and Business Leadership, 1970 organizace práce, technologie FORDE, Cyril Daryll" 1902 - 1973 .. angl. antropolog a geograf, řed. International African Institute" D.: Habitat, Economy

1502

FORET, Miroslav" 1946 - .. čes. sociolog zabýv. se probl. soc. ukazatelů, s-gie hudby a výzk. veř.· mínění, marketingu a reklamy; ved. Centra rozvoje malého podnikání v Brně" D.: Sociální ukazatele (spoluaut. M Illner), 1980; Jak dopadnou volby?, 1992; A co trh?, 1993; Komunikace s veřejností, 1994; Export a marketing na zahraničních trzích (se spoluaut.), 1995 sociologie česká v I. 1948-1994, ukazatel sociální FORM, William H. .. 1917 - .. am. sociolog průmyslu" D.: Industry, Labor and Community, 1960; Industrial Sociology, 1964; Blue-Collar Stratification, 1976 sociologie podniku FORRESTER, Jay Wright" 1918 - .. am. kybernetik, systémový teoretik; vytv. počítačový model Svět 2 pro Římský klub, položil základy teorie mezí růstu .. D.: Industrial Dynamics, 1961; Principles of Systems, 1968; Urban Dynamics, 1969, 1971 extrapolace, konzumerismus, Římský klub FORTES, Meyer" 1906 - 1983 .. soc. antropolog nar. v sev. Africe" D.: Food in the Domestic Economy of the Tallensi, 1936; Marriage Law among the Tallensi, 1937; African Political Systems (spoluaut. E. Evans-Pritchard), 1940; Dynamics of Clanship among the Tallensi, 1945; Web of Kinship among the Tallensi, 1949; Oedipus and Job in West African Religion, 1959 antropologie funkcionalistická, antropologie politická, antropologie sociální, kontakt kulturní, politika FOUCAULT, Michel Paul" 1926 - 1984 .. fr. filozof, sociolog, historik kultury a vědy, půs. též v Polsku, Švédsku a Ně­ mecku; předst. strukturalismu" D.: Histoire de la folie II l'íige c1assique, 1961; Les Mots et les choses, 1966; L' Archéologie du savoir, 1969; L'Ordre du discours, 1971; Surveiller et punir, 1975; La Volonté du savoir, 1976; Historie de la sexualité, 1976 .. Lit.: Sheridan. A.: Michel Foucault: The Will to Truth, 1981; Dreyfus. H. - Rabinow. P.: Michel Foucault: Beyond Structuralism and Hermeneutics, 1982 antipsychiatrie, antropologie historická, archeologie vědění, dekonstrukce, diskurs, épistémé, historiografie, konec člověka, láska, modernismus, patologie sociální, periodizace dějin, postmodernismus, poststrukturalismus, sémantika obecná, sociologie francouzská, sociologie italská, sociologie kultury, socio· logie singapurská, sociologie skandinávská, sociologie vědění, sociologie výtvarného umění, strukturalismus, tělo, teorie ko· munikace, teorie moci, vzor kulturní FOUlLLÉE, Alfred .. 1838 - 1912 .. fr. soc. filozof a sociolog .. D.: La Science sociale contemporaine, 1883; La Propriété sociale et la Démocratie, 1884; Le Mouvement positiviste et la conception sociologique du monde, 1896; Psychologie du peuple franyais, 1898; Les Éléments sociologiques de la Morale, 1906; Le Socialisme et la sociologie réformiste, 1906 biologismus, organicismus, psychologismus, psychosociologie, škola organistická

FOURASTIÉ, Jean Joseph Hubert" 1907 - 1990 .. fr. sociolog, ekonom a právník, zn. pracemi o technice, prům. civilizaci a volném čase" D.: Le Contróle d'Etat sur les sociétés d'assurance, 1944; Note sur la philosophie des sciences, 1945; Esquisse d'une théorie générale de l'évolution économique contemporaine, 1947; Le Grand espoir du 20 e siec1e, 1949; Machinisme et Bien-etre, 1951; La Civilisation de 1945, 1953; Histoire du Demain, 1956; Le Progres technique et l'évolution économique, 1958; La Grande métamorphose du XXe siec1e, 1962 (2. vyd.); Essais de morale prospective, 1967; Economie et société, 1972; Des Loisirs pour quoi faire?, 1978 .. Lit.: Grisoni. 1.: La Théorie des secteurs professionnels d' apres J. Fourastié, 1968 antiscientismus, činnost, sociologie francouzská, sociologie vol· ného času, technologie FOURIER, Franfois Marie Charles" 1772 - 1837 .. fr. soc. myslitel, utop. socialista, tvůrce tzv. fourierismu .. D.: Théorie des quatre mouvements et des destinées générales, 1808; Traité de I'association domestique et agricole, 1822; Le Nouveau monde industriel et sociétaire, 1829 determinismus ekonomický, družstevnictví, falanga, fourie· rismus, garantismus, komunismus, olympismus, otázka bytová, práce, sběratelství, socialismus družstevní, sociologie volného času, teorie populační, utopie, venkov, změna sociální FOUSTKA, Břetislav" 1862 - 1947 .. čes. sociolog města a politolog zabýv. se zejm. problémy soc. etiky a soc. politiky; první předs. Masarykovy sociologické společnosti (1925-1930), předst. abstinentského hnutí .. D.: Turgot sociolog, 1891; Slabí v lidské společnosti, 1904; Sociální otázka. Socialismus a sociální hnutí, 1912; Ochrana dětství a mládí, 1913; Péče o dítě, 1915; Chorobný alkoholismus jako jev sociálně patologický, 1935; Vůdcové a vůdcovstvÍ, Sociologická studie, 1935-1945 alkoholismus, hnutí abstinentské, sociologie česká do r.1948, sociologie města, statika sociální FRACZEK, Adam" pol. sociolog a psycholog" D.: Studia nad psychologicznymi mechanizmami czynnosci agresywnych (ed.), 1979 regrese psychická, stress FRAKE, Charles Oliver .. 1930 - .. am. antropolog, lingvista .. D.: Language and Cultural Description, 1980 antropologie kognitivní, etnografie řeči FRANCASTEL, Pierre" 1900 - 1969 .. fr. sociolog zabýv. se s-gií umění" D.: Peinture et sociéte, 1951; Art et technique, 1956; Etudes de sociologie de l'art, 1970" Lit.: Charpentarat. P.: P. Francastel, 1971 sociologie francouzská FRANCK, Sebastian .. 1499 - 1542 .. něm. teolog a filozof .. D.: Paradoxa, 1534; Chronika, Zeitbuch und Geschichtsbibel, 1531 reformace FRANCKE, August Hermann" 1663 - 1727 .. něm. teolog a pedagog, předst. hnutí pietismu" D.: A. H. Franckes padagogische Schriften, 1885 (2. vyd.) .. Lit.: Bayreuther. E.: A. H. Francke, 1956 pietismus

příloha

FRANK, Erich" 1883 - 1949 .. čes. filozof, v I. 1928-1935 pů­ sobil v Německu, r. 1945 emigroval do USA" D.: Plato und die sogennanten Pythagoreer, 1923; Saint Augustine and Greek Thought, 1942; Philosophical Understanding and Religious Truth, 1945; Wissen, Wollen, Glauben, 1955 socialismus český, socialismus skupinový FRANK, Philipp .. 1884 - 1966" rak. filozof a fyzik, působil v Rakousku, Československu a USA, před st. neopozitivismu, člen Vídeňského kruhu" D.: Das Kausalgesetz und seine Grenzen, 1932; Between Physics and Philosophy, 1944; Modern Science and its Philosophy, 1950 neopozitivismus, Vídeňský kruh FRANKL, Viktor Emil" 1905 - .. rak. psychiatr a neurolog, žil též v USA, Lat. Americe, Již. Africe a v Izraeli; vyd. čas. Man in Everyday Life (1927) .. D.: Die Psychotherapie in der Praxis, 1947; Logos und Existenz, 1951; Psychotherapy and Existentialísm, 1967; The Will to Meaning, Foundations and Applications of Logotherapy, 1969; The Unconscious God, Psychotherapy and Humanism, 1978 absurdita, frustrace, situace mezní, stres FRAZER, James George" 1854 - 1941 .. angl. soc. antropolog, předst. evolucionismu, zabýval se též magií a s-gií náboženství .. D.: Totemism, 1887; The Golden Bough, 1890; The Scope of Social Anthropology, 1908; Totemism and Exogamy, 1910; Aftermath, a Supplement to the Golden Bough, 1936; Anthologia Anthropologica, a Selection of Passages for the Study of Social Anthropology (I. Africa and Madagascar; II. Australasia; III. Asia and Europe; IV. America), 1938-1939 .. Lit.: Malinowski, B.: Sir James George Frazer - A Biographical Appreciation, 1942 antropologie evolucionistická, magie, mytologie, rodina, socio· logie britská, sociologie komparativní, sociologie kultury, teorie sociální směny, totem FRAZIER, Edward Franklin" 1894 - 1962 .. am. sociolog, odborník na černošskou otázku, procesy akulturace a rodinu" D.: Traditions and Patterns of Negro Family Lífe, 1934; The Negro Family in the United States, 1939; Negro Youth at the Crossways, 1940; The Negro in the United States, 1949; Black Bourgeoisie: The Rise of a New Middle Class, 1957; The Negro Church in America, 1964 škola chicagská FREEDMAN, Maurice" 1920 - 1975 .. brit. soc. antropolog působící v Číně; vyd. čas. lewish lournal ofSociology" D.: Chinese Family and Marriage in Singapore, 1957; Chinese Lineage and Society, 1966; Social and Cultural Anthropology, 1974 sociologie singapurská, sociologie v Hongkongu FREEDMAN, Ronald" 1917 - .. am. sociolog" D.: Principles of Sociology (se spoluaut.), 1957; Family Planning, Sterility, Population: The Vital Revolution (se spoluaut.), 1964 societální FREIDSON, Eliot Lazarus .. 1923 - .. am. sociolog zabýv. se svobodnými povoláními, hl. lékařů" D.: Patients Views of Medical Practice, 1961; Medicine: Sociological Analysis of a Pro-

1503

biografická

příloha

biografická

příloha

.l

fession, 1969; Professional Dominance, 1970; The Professions And Their Prospects (ed.), 1973; Doctoring Together, 1976 sociologie medicíny

FRENKEL-BRUNSWIK, Else + 1908 - 1958 + am. psycholožka pol. pův. nar. v Rakousko-Uhersku, v r. 1938 odešla do USA; zabývala se psychologií osobnosti, soc. a klinickou psychologií, spoluprac. sT. Adomem + D.: Psychoanalysis and Personality Research, 1940; The Authoritarian Personality, 1950 osobnost autoritářská FRESE, Erieh + 1938 - + něm. sociolog zabýv. se problémy organizace práce + D.: Kontrolle und UnternehmungsfUhrung, 1968; Aufbauorganisation, 1979; Grundlagen der Organisation, 1987; UnternehmungsfUhrung, 1987 sociologie práce FREUD, Anna + 1895 - 1982 + rak. psycholožka, dcera S. Freuda; věnovala se psychoanalýze dětí a adolescentů; odešla s otcem do Londýna, kde zal. zdravotní školu (později Hampstead Child Therapy Course and Clinic) + D.: The Ego and the Mechanisms of Defense, 1936; lnfants Without Families, 1943; War and ChiIdren, 1943; Normality and Pathology in Childhood: Assessments in Development, 1965; Beyond the Best lnterests of the Child, 1973 pedagogika, sublimace FREUD, Sigmund + 1856 - 1939 + rak. psychiatr a neuropatolog, zakl. vlivné psychoanalytické školy + D.: Die Traumdeutung, 1900; Psychopathologie des AlItagslebens, 1904; Drei Abhandlungen zur Sexualtheorie, 1909; Totem und Tabu, 1913; Vorlesungen zur Einfůhrung in die Psychoanalyse, 1916; Jenseits des Lustprinzips, 1920; Ober Psychoanalyse, 1920; Das lch und das Es, 1923; Die Zukunft einer Illusion, 1927; Das Unbehagen in der Kultur, 1930 + Lit.: Mette, A.: Sigmund Freud, 1962; Cvekl, J.: Sigmund Freud, 1967 agrese, bůh, dav, divošství, ego, emanpcipace, emoce, empatie, etika, freudismus, hédonismus, historiografie, homo oeconomicus, homosexualita, hřích, id, iluze sociální, imaginace, incest, instinktivismus, kanibalismus, konec člověka, kreativita, láska, libido, mccarthismus, marxologie, masa, matrilinearita, mechanismy obranné, mládí, náboženství, narcismus, neopsychoanalýza, nevědomí, nevědomí kolektivní, patriarchát, podvědomí, projekce, psychoanalýza, psychologie analytická, psychologie osobnosti, příbuzenství, rituál, sexuologie, socializace, sociologie feministická, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie výchovy, sublimace, superego, surrealismus, škola frankfurtská, techniky projektivní, totem, transgrese, umění, vina, vytěsnění FREUND, Julien + 1921 - + fr. filozof, sociolog a politolog, původně politik + D.: L'Essence du politique, 1965; La Fin de la Renaissance, 1980 konflikt sociální, sociologie francouzská FREY, Bruno S. + 1941 - + švýc. ekonom, politolog, předst. ekon. teorie demokracie + D.: Moderne Politische Okonomie, 1977; Okonomie is Sozialwissenschaft, 1990 ekonomie politická nová FREYER, Hans + 1887 - 1969 + něm. filozof, sociolog + D.: Soziologie als Wirklichkeitswissenschaft, 1930; Revolution von

1504

rechts, 1931; Weltgeschichte Europas, 1948; Theorie des gegenwartigen Zeitalters, 1955 + Lit.: Trautmann, W.: Gegenwart und Zukunft der lndustriegesellschaft. Ein Vergleich der soziologischen Theorien Hans Freyers und Herbert Marcuses, 1976 sociologie německá, život

FREYTAG, Gustav + 1816 - 1895 + něm. kult. historik, spisovatel, divadelní teoretik + D.: Soli und Haben, 1855; Die Ahnen, 1872-1880; Bilder aus der deutschen Vergangenheit, 1859 + Lit.: Holz, c.: Flucht aus der Wirklichkeit. "Die Ahnen" von Gustav Freytag, 1983 kultura FRIC, Pavol + 1956 - + slov. sociolog půs. od r. 1992 v Če­ chách, zabývá se teorií soc. problémů a hnutí, výzk. veř. mínění + D.: Potenciál poslancov miestnych samospráva ich možnosti posobiť ako sociálni aktéri (in: Práva miest a ich ochrana), 1994; Mýty a kontramýty (se spoluaut.), 1995 prognóza explorativní, sociologie slovenská FRIED, Morton Herbert + 1923 - + am. kult. antropolog, který prováděl výzkumy v Číně, na Taiwanu; řed. Social Science Research Council (od r. 1966) + D.: Fabric of Chinese Society, 1953; Readings in Anthropology, 1959; The Evolution of Political Society: An Anthropological View, 1967; The Study of Anthropology, 1972 antropologie politická, ekologie kulturní, kmen FRIEDEBURG, Ludwig von + 1924 - + něm. sociolog zabýv. se prům. s-gií a metodologií + D.: Die Umfrage in der lntimsphare, 1953; Betriebsklima. Eine industriesoziologische Untersuchung aus dem Ruhrgebiet, 1955; Zur Fluktuation im Steinkohlenbergbau, 1957; Altersbild und Altersversorgung der Arbeiter und Angestellten, 1958; Umfrageforschung, 1959 subkultura mládeže FRIEDMAN, Milton + 1912 - + am. ekonom, odpůrce keynesismu, r. 1976 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii + D.: A Theory of Consumption Function, 1957; Capitalism and Freedom (se spoluaut.), 1962; A Monetary History of the United States 1867-1880 (se spoluaut.), 1963; Social Security, 1972; Bright Promises, Dismal Performance: An Economic Protest (se spoluaut.), 1983; Tyranny ofthe Status Quo (se spoluaut.), 1984 + Lit.: Hansen, J. D.: Den Friedmanske monetarisme, 1979 distribuce příjmová, industrialismus, monetarismus, typologie sociologických přístupů FRIEDMANN, Georges Philippe + 1902 - 1977 + fr. prům. sociolog a psycholog práce, zakl. Centre ďEtudes des Communications de Masse, red. čas. Sociologie du travail + D.: Humanisme du travail et Humanités, 1930; Ou va le travail humain?, 1951; La Crise du progres, 1956; Le Travail en miettes, spécialisation et loisirs, 1956; Traité de sociologie du travail (spoluaut. P. Naville), 1961-1962 (2. vyd.); Fin du peuple juif?, 1965; Sept études sur l'homme et la technique, 1966; La Puissance et la sagesse, 1970; Quelques rétlexions 11 propos de la société technicienne, 1972 + Lit.: DUli, K.: lndustriesoziologie in Frankreich, 1975 absurdita, industrialismus, industrializace, intelektualizace práce, práce rozdrobená, sociologie francouzská, sociologie

masové kultury, sociologie podniku, sociologie povolání, sociologie práce, sociologie venkova, sociologie volného času, technologie, způsob života konzumní

FRIEDRICH, Car! Joachim + 190 I - 1984 + am. politolog, filozof práva něm. pův.; zabýval se probl. základů a vývoje dnešnich ústavních států + D.: Die Philosophie des Rechts in historischer Perspektive, 1955; Man and His Government, 1963; Totalitarian Dictatorship and Autocracy (ed.), 1966; The lmpact of American Constitutionalism Abroad, 1967; Trends of Federalism in Theory and Practice, 1967; Politik als Prozess der Gemeinschaftsbildung, 1970; The Pathology of Politics, 1972; Tradition and Authority, 1972; Limited Government, 1974 totalitarismus FRIEDRICHS, G. + člen Římského klubu + D.: Microelectronics and Society: For Better or Worse (spoluaut. A. Schaff), 1982 Římský klub FRIEDRlCHS, Jiirgen + 1938 - + něm. filozof, sociolog měs­ ta + D.: Methoden empirischer Sozialforschung, 1973; Musik und Sozialstruktur (se spoluaut.), 1974; Stadtanalyse. Soziale und raumliche Organisation der Gesellschaft, 1977; Suburbanisierung in der Region Hamburg, 1978 komplex ekologický, sociologie města, suburbanizace FRIEDRICHS, Robert Winslow + 1923 - + am. sociolog zabýv. se soc. vztahy, s-gií náboženství aj. + D.: A Sociology of Sociology, 1970 sociologie sociologie FRIENDLY, Fred Waehenheimer + 1915 - + am. polit. vědec a žurnalista + D.: See ft Now, 1955; The Constitution: That Delicate Balance, 1984 minowismus FRllS, Henning + 1911 - + dán. sociolog, řed. Národního institutu pro sociální výzkum v I. 1958-1979 + D.: Sozialpolitik und Gesellschaftsentwicklung, 1958 (dán.); Old People in Turce lndustrial Societies (se spoluaut.), 1968; Armut und Armutspolitik in Danemark, 1982 (dán.) sociologie skandinávská FRISCH, KarI von + 1886 - 1982 + rak. zoolog a etolog zabýv. se psychologií zvířat, nositel Nobelovy ceny za medicínu r. 1973 + D.: Aus dem Leben der Bienen, 1953 (5. vyd.); Tanzsprache und Orientierung der Bienen, 1965; Tiere als Baumeister, 1974 etologie FRITZHAND, Marek + 1913 - + pol. filozof zabýv. se etikou a axiologií + D.: Czlowiek, humanizm, moralnošé, 1961; Koniecznošé a moralnošé, 1961; Glówne kierunki i zagadnienia metaetyki, 1970; Wartošci a fakty, 1982 axiologie, etika, etika normativní FROBENIUS, Leo + 1873 - 1938 + něm. filozof, etnograf (afrikanista), kult. historik, působil též ve Švýcarsku; rozprac. koncepci kult. okruhů; zal. kult. morfologickou školu a něm. etnografickou revue Paideuma + D.: Masken und Geheimbunde Afrikas, 1898; Und Afrika sprach, 1912; Paideuma - Umrisse einer Kultur und Seelenlehre, 1921; Atlas Africanus, 1922-1930;

Erlebte Erdteile, 1925-1930; Atlantis, 1930; Kulturgeschichte Afrikas, 1933 antropogeografie, difuzionismus, komplex kulturní, mýtus, okruh kulturní, relativismus kulturní

FROEBEL, Friedrich Wilhelm August + 1782 - 1852 + něm. filozof, reformátor školství, zakl. moderních dětských školek (první "kindergarten" 1837 v Blankenburgu) + D.: The Education of Man, 1826 fourierismus FROMM, Erů:h + 1900 - 1980 + am. filozof a sociolog nar. v Ně­ mecku, žák Sigmunda Freuda, předst. neofreudovské školy, resp. "kulturní psychoanalýzy" + D.: Autoritat in der Familie, 1936; Escape from Freedom, 1941; Man for Himself, 1947; PsychoanaIysis and Religion, 1950; The Forgotten Language, 1951; The Sane Society, 1955; The Art of Loving, 1956; Marx's Concept of Man, 1961; May Man Prevail, 1961; Beyond the Chains of Illusion, 1962; The Heart of Man. lts Genius for Good and Evi!, 1964; Vou Shall Be as Gods, 1966; The Crisis of Psychoanalysis, 1970; To Have or To Be, 1976; On Disobedience and Other Essays, 1981; Ethik und Politik, 1990; The Art of Being, 1992 + Lit.: Burston, D.: The Legacy of Erich Fromm, 1991; Funk, R.: Erich Fromm, 1994 agrese, antropologie filozofická, člověk jednorozměrný, emoce, freudismus, historiografie, homo consumens, humanizace práce, individualismus, inflace, láska, marxologie, nacismus, neomarxismus, neopsychoanalýza, new sociology, osobnost autoritářská,skupina primární, sociologie kultury, sociologie německá, sociologie radikální, sociologie volného času, společnost konzumní, spotřeba masová, škola frankfurtská, technologie, učení sociální, způsob života konzumní FUGNER, Jindřich + 1822 - 1865 + čes. propagátor tělesné výchovy, spoluzakl. a první starosta Sokola pražského + D.: Vzpomínky sokolské, 1920 Sokol FULLER, Margaret + 1810 - 1850 + am. liter. badatelka zabýv. se ženskou otázkou, předst. transcendentalismu + D.: Woman in the Nineteenth Century, 1845 transcendentalismus FURET, Franfois + 1927 - + fr. historik, řed. Institut Raymond Aron (od r. 1985) + D.: L' Atélier de I'histoire, 1982; KarI Marx et la Révolution au milieu du XIX· siec\e, 1986; La Révolution (1770-1880), 1988; La République de centre, 1988 škola Annales FURRER, Walter L. + 1924 - + švýc. psycholog, psychiatr, lékař a psychoterapeut + D.: Objektivierung des Unbewussten, 1969; Neue Wege zum Unbewussten, 1970; Psychoanalyse und Seelsorge, 1970; Unbewusste Kommunikation, 1977 nevědomí

GABAL, Ivan + 1951 - + čes. sociolog zabýv. se s-gií kultury a umění; ved. oddělení polit. analýzy Kanceláře prezidenta CSFR v r. 1991 sociologie masové kultury GABOR, Dennis + 1900 - 1979 + angl. fyzik maď. pův., nositel Nobelovy ceny za objev holografie, publikoval jednu z prvních

1505

biografická

příloha

prací o výzkumu budoucnosti, autor zprávy Římského klubu z r. 1976 + D.: Inventing the Future, 1963; Innovations - Scientific, Technological and Social, 1970; The Mature Society, 1972; Oltro I' eta delle spreco. Quarto rapporto al Club di Roma, 1976 Římský klub

GADAMER, Hans Georg + 1900 - + něm. filozof nar. ve Vratislavi, předst. hermeneutiky + D.: Platos dialektische Ethik, 1931; Plato und die Dichter, 1934; Ober die Ursprtinglichkeit der Philosophie, 1948; Goethe und die Philosophie, 1974; Holderlin und das Zuktinftige, 1974; Kleine Schriften, I.-IV., 1967-1977; Vernunft im Zeitalter der Wissenschaft, 1976; Gesammelte Werke, 1985- (do r. 1991 vyšlo 9 sv.) etnografie nová, hermeneutika, historiografie

+ 1923 - + nizozem. sociolog čes. pŮv. zabýv. se s-gickou metodologií, s-gií medicíny, ol. morálky; spoluzakl. Czechoslovak Foreign Institute in Exile (v r. 1949) + D.: The Political Control of Czechoslovakia, 1953; A Dutch Community. Social and Cu1tural Structure and Process in a Bulb-Growing Region in the Netherlands, 1956; Moral Problems of a Soviet Satellite State. The Wright and the Wrong in Today's Czechoslovakia, 1963; Social Change as Redefinition of Roles, 1982 sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie nizozemská GAĎOUREK, Ivan

GAISER, Konrad + 1929 - 1988 + něm. filozof, klasický filolog + D.: Platons ungeschribene Lehre, 1963; Name und Sache in Platons "Kratylos", 1977 esoterismus

biografická

Hippocratem; De temperamentis; Synopsis de pulsibus; De compositione medicamentorum; Eisagógé dialektiké; Anatomikai encheréseis antropologie fyzická, temperament

GALf'dSKI, Boguslaw + 1921 - + pol. sociolog venkova, red. čas. Roczniki Socjologii Wsi a Studia Socjologiczne + D.: Spoleczna struktura wsi, 1962; Chlopi i zawód rolnika, 1963; Socjologia wsi, 1966; Upowszechnianie nowošci produkcyjnych wšród rolników, 1969; Innowacje a spolecznošé wiejska, 1971; Rural Sociology in Poland, 1976 sociologie polská, sociologie venkova, sociologie zemědělství GAL/LEI, Galileo + 1564 - 1642 + it. přírodovědec, matematik, filozof, vynálezce; formuloval první zákony mechaniky a fyziky, které později propracoval Newton; byl pronásledován inkvizicí + D.: Sidereus Nuncius, 1610; Dialoghi sopra i due massimi sistemi del mondo ptolemaico e copernicano, 1622; II Saggiatore, 1623; Discorso delle comete, 1690 + Lit.: Schmutzer, E. SchUtz, W: Galileo Galilei, 1977; Namer, E.: Připad Galilei, 1982 analýza a syntéza, příroda, zákon GALL, Franz Josef + 1785 - 1828 + čes. antropolog, lékař; studoval lidský mozek, položil základy frenologie + D.: Neue Psychologie des Gehirns, 1829 frenologie

GAL, Fedor + 1945 - + slov. sociolog, prognostik, politik žijící v Čechách + D.: Budúcnosť vo svetle prognostiky (spo1uaut. J. Alan), 1983; Svet vedy a poznávania (se spo1uaut.), 1988; Možnosť a skutočnosť, 1990; Prognózovanie vývoj a vedy (se spoluaut.), 1990; Z prvej ruky, 1991; Dnešní krize česko-slovenských vztahů (se spo1uaut.), 1992 etika vědy, prognóza explorativní, sociologie slovenská

GALLA, Karel + 1901 - 1987 + čes. sociolog venkova a výchovy, pedagog; dlouholetý předs. Ceskoslovenské pedagogické společnosti + D.: Pokrok jako idea a společenská skutečnost, 1930; Společenské vrstvy a třídy, 1936; Sány. Příspěvek k sociologii družstevnictví v československé vsi, 1937; Dolní Roveň. Sociologický obraz české vesnice, 1939; Venkova město, 1939; Úvod do sociologie výchovy, 1967; Sociologie výchovy (ed.), 1986 sociologie česká do r. 1948, sociologie deviantního chování, sociologie venkova, sociologie vzdělání, studie komunitní, změ­ na sociální

GALANTER, Eugene + 1924 - + am. soc. psycholog + D.: Plans and Structure of Behavior (spoluaut. G. A. Miller a K. H. Pribram), 1960; New Directions in Psychology, 1962; Readings in Mathematical Psychology, 1963-1965 jednání, psychologie práce, výcvik sociální

GALLINO, Luciano + 1927 - + it. sociolog + D.: Indagini di sociologia economica, 1962; Sociologia economica e scienza economica, 1965; Personalita e industrializzazione, 1968; Dizionario di sociologia, 1979 sociologie italská

GALBRAITH, John Kenneth + 1908 - + am. ekonom, soc. vě­ dec, diplomat + D.: American Capitalism, 1952; The Affluent Society, 1958; The New Industrial State, 1967; Economics and the Public Purpose, 1973; The Anatomy of Power, 1984; The Culture of Contentment, 1992 + Lit.: Hession, C. H.: John Kenneth Galbraith and his Critics, 1972; Reisman, D. A.: Galbraith and Market Capitalism, 1980 ekonomie politická nová, ekonomie politická radikální, futurologie, homo consumens, inflace, inteligence, kapitalismus, konzumerismus, kvalita života, spotřeba masová, teorie konvergence, třída nová, typologie společností, způsob života konzumní

GALLUP, George Horace + 1901 - 1984 + am. statistik, zakl. a řed. am. institutu pro výzkum veř. mínění r. 1935 + D.: A New Technique for Measuring Reader Interest; The Pulse of Democracy (spoluaut. S. F. Rae), 1940; A Guide to Public Opinion, 1944 výzkum veřejného mínění

GALÉNOS (Claudius Galenus) + asi 129 - asi 200 + řec. filozof zabýv. se medicínou, osobní lékař několika římských císařů + D.: De sectis ad eos qui introducuntur; De elementis secundum

1506

GALPERIN, Petr Jakovlevič + 1902 - + sov. psycholog a pedagog + D.: Eksperimentafnoje formirovanije vnimanija (se spoluaut.), 1974; Razvitije iss1edovanija po formirovaniju umstvennych dějstvij; Vveděnije v psichologiju, 1976 psychologie GALPlN, Charles Josiah + 1864 - 1947 + am. sociolog venkova, tvůrce koncepce rurbanismu, organizátor Division ofFarm Population and Rural Lije na am. min. zemědělství + D.: Rural Social Problems, 1914; The Social Anatomy of an Agricultural

příloha

Community, 1918; Source Book in Rural Sociology, 1930-1932; My Drift into Rural Sociology, 1937 rurbanizace, sociologie venkova

in Science, Technology and Humanities, 1979; The Awards of Science and Other Essays, 1985 komunita vědecká, sociologie vědy

GALTON, Francis + 1822 - 1911 + angl. fyziolog a antropolog + D.: Tropical South Africa, 1853; Meteorographica, 1863; English Men of Science, Their Nature and Nurture, 1874; Human Faculty, 1883; Natural Inheritance, 1889; Finger Prints, 1893; Fingerprint Directory, 1895; Herbert Spencer Lecture, 1907 eugenika, koeficient lineární korelace, rasismus

GARFINKEL, HaroM + 1917 - + am. sociolog, zakl. etnometodologie + D.: Studies in Ethnomethodology, 1967 + Lit.: Heritage, J.: Garfinkel and Ethnomethodology, 1984 diferenciace sociologie, etnometodologie, garfinkeling, indexikalita, každodennost, operacionalizace, sociologie absurdity, sociologie americká, sociologie fenomenologická, sociologie kultury, sociologie kvalitativní, vzor kulturní

GALTUNG, Johan Vincent + 1930 - + norský sociolog a politolog zabýv. se zkoumáním budoucnosti a ot. míru; zakl. čas. Journal oj Peace Research (red. 1964-1974); r. 1959 vybudoval Institut pro výzkum míru v Oslo a byl jeho řed. do r. 1969; předs. World Future Studies Federation + D.: Theory and Methods of Social Research, 1967; Members ofTwo Worlds, 1971; The European Community, A Superpower in the Making, 1973; A Structural Theory ofRevolutions, 1975; Peace: Research, Education, Action, 1975; Methodology and Ideology, 1976; Peace, War and Defence, 1976; Peace and Social Structure, 1977; The True Worlds: A Transnational Perspective, 1979; Peace and World Structure, 1980 futurologie, sociologie skandinávská, teorie míru, výzkum budoucnosti GAMSON, William Anthony + 1934 - + am. sociolog + D.: Power and Discontent, 1968; Untangling the CoId War (se spoluaut.), 1971; Conceptions of Social Life (se spoluaut.), 1974; The Strategy of Social Protest, 1975 koalice GANDH1, Mohatuúís Karamchand (nazývaný Mahatma, tj. Velká duše) + 1869 - 1948 + ind. filozof, politik, vůdce boje za nezávislost Indie; hlásal nenásilné metody polit. boje + D.: The Story of my Experiments with Truth, 1925; Autobiographia, 1931 + Lit: Tendulkar, D. G.: Life ofM. K. Gándhí, 1961; Filipský, J.: M. K. Gándhí, 1989 nenásilí, neposlušnost občanská, pacifismus GANS, Herbert J. + 1927 - + am. sociolog nar. v Německu (od r. 1940 v USA) + D.: The Urban Villagers: Group and Class in the Life of Italian-Americans, 1962; The Levittowners, 1967; People and Plans, 1968; More Equality, 1973; Popular Cu1ture and High Culture, 1974; Deciding Whaťs News, 1979; Middle American Individualism, 1988; Sociology in America (ed.), 1990 bída, chudoba, sociologie masové kultury, urbanizace GANTT, Henry Lawrence + 1861- 1919 + am. soc. vědec zabýv. se organizací práce, managementem + D.: Work, Wages and Profits, 1913; Industrial Leadership, 1916; Organizing for Work, 1919 management vědecký GARAUDY, Roger

+

1913 -

+ fr. filozof, politik, ved. Centre + D.: La Liberté en sursis,

ďÉtudes et de Recherches Marxistes

1968; Le Grand tournant du socialisme, 1969; Appel aux vivants, 1979; Pour I' avenement de la femme, 1981 neomarxismus

GARFIELD, Eugene + 1925 - + am. vědec zabýv. se zejm. informatikou + D.: Citation Indexing: Its Theory and Application

GAROFALO, Raffaele + 1851 - 1934 + it. kriminolog + D.: Di un criterio positivo di criminalita, 1880; Riparazione alle vittime del delitto, 1887; Criminologia, 1891; II codice penale della Colonia Eritrea, 1909; I delinquenti abituali, 1919 kriminologie GATTERER, Johann Christoph + 1727 - 1799 + něm. historik, r. 1764 zal. Konigl. Historischen Institut + D.: Handbuch der Universal Historie, 1761; Handbuch der neuesten Genealogie und Heraldik, 1762; Abriss der Diplomatik, 1798 historiografie, periodizace dějin GAUSS, Kari Friedrich + 1777 - 1855 + něm. matematik a astronom, zabýval se mj. teorií čísel, matem. analýzou, teorií chyb + D.: Theoria motus corporum coe1estium, 1809; Fundamente der Geometrie, 1900 koeficient lineární korelace, rozložení normální, rozložení statistické, veličina náhodná GAUTlER, Théophile + 1811-1872 + fr. liter. kritik, básník, esejista, malíř; patřil k hnutí "Mladá Francie", předst. lartpourlartismu + D.: Portraits contemporains, 1874 bohéma, lartpourlartismus, Mladá Francie GEBAUER, Jan + 1838 - 1907 + čes. jazykovědec, liter. historik, věnoval se bohemistice, folkloristice, slovanské filologii + D.: Slovník staročeský, 1903-1909; Historická mluvnice jazyka českého, 1894-1929 folklór GECK, Ludwig Heinrich Adolph + 1898 - t + něm. sociolog zabýv. se soc. a právní vědou, soc. politikou + D.: Sozialpsychologie im Auslande, 1928; Soziale Betriebsfůhrung, 1938; Zur Theologie des Industriebetriebes, 1967 sociologie podniku GEDDES, Patrick + 1854 - 1932 + skotský urbanista, biolog a sociolog + D.: City Development: A Study of Parks, Gardens, and Culture Institutes, 1904; Dramatisation of History, 1912; Cities in Evolution, 1915; Town Planning Towards City Development, 1918 + Lit.: Mairet, P.: Pioneer of Sociology: The Life and Letters of P. Geddes, 1957 civics, konurbace GEDDES, William Robert + 1916 - 1989 + austral. antropolog a etnograf nar. na Novém Zélandu + D.: The Soul of Rice, 1980; Tbe Ritual of the Field, 1980; Brides of the Gods, 1985; The Sacred Cow of India, 1987 + Lit.: Perkins, Ch.: A Bastard like Me, 1975 sociologie indická

1507

biografická

příloha

+ 1926 - + am. kult. antropolog zn. výzkumy na Jávě, Bali a v Maroku + D.: The Religion of Lava, 1960; Person, Time and Conduct in Bali, 1966; The Interpretation of Culture, 1973; K.inship in Bali, 1975; Local Knowledge, 1983; Works and Lives, 1988 antropologie symbolická, konstrukt kultury, vzor kulturní

GEERTZ, Cliflord James

GEHLEN, Arnold + 1904 - 1976 + něm. filozof, sociolog a fil.

antropolog; zabýval se mj. probl. techniky + D.: Wirklicher und unwirkIicher Geist, 1931; Der Mensch, 1940; Der Begriff der Umwelt in der Anthropologie, 1941; Probleme einer soziologischen Handlungslehre, 1952; Das Bild des Menschen im Lichte der modernen Anthropologie, 1952; Die Technik in der Sichtweise der philosophischen Anthropologie, 1953; Urmensch und Spatkultur, 1956; Die Seele im technischen Zeitalter - Sozialpsychologische Probleme in der industriellen Gesellschaft, 1957; Der Mensch, seine Natur und seine Stellung in der Welt, 1966 antropologie filozofická, člověk, homo sociologicus, jednání, kultura, sociologie kultury, sociologie německá, sociologie politiky, sociologie výtvarného umění, svoboda, škola kolínská

GEIGER, Theodor + 1891-1952 + něm. sociolog, za války pů­ sobil v Dánsku a Švédsku, později v Kanadě; zabýval se spol. postavením a funkcí inteligence, teorií soc. změny, soc. mobilitou, s-gií vědění, kultury a práva; jako první analyzoval nacismus jako nový soc. jev; spoluzakl. International Sociological Association (JSA) + D.: Die Gestalten der Gesellung, 1925; Die Masse und ihre Aktion, 1926; Ftihren und Folgen, 1928; Die soziale Schichtung des deutschen Volkes, 1932; Vorstudien zu einer Soziologie des Rechts, 1947; Aufgaben und Stellung der Intelligenz in der Gesellschaft, 1949; Ideologie und Wahrheit, 1953 + Lit.: Trappe, P.: Theodor Geiger, Arbeiten zur Soziologie (Einleitung), 1962 inteligence, nacismus, pedagogika, sociologie německá, sociologie práva, sociologie skandinávská, vědomí právní, vrstva

biografická nerale dello spirito come alto puro, 1916; I fondamenti della filosofia del diritto, 1916; La riforma de]]' educazione, 1920; Albori della nuova Italia, 1923; Genesi e struttura della societa, 1946 fašismus, filozofie praxe, generace, korporatismus, pedagogika

GERCENZON, Alexy Adolfovič + 1902 - 1970 + sov. právník,

kriminolog + D.: Kriminologija (se spoluaut.), 1968; Ugolovnoje pravo i sociologija, 1970 sociologie deviantního chování

GERHARD, Johann

+ 1582 -

1637

+ něm. teolog + D.: Loci

theologici, 1610-1622 luterství

GERNET, Michail Nikolajevič + 1874 - 1953 zabýv. se trestním právem a penologií my, 1951 (2. vyd.) sociologie deviantního chování

+ sov. právník + D.: Istorija carskoj tjur-

GERSHUNY, Jonathan Israel + 1949 -

+ angl. sociolog, který zavedl pojem self-service society (samoobslužná společnost) + D.:

Towards a Social Assessment of Technology, 1976; After Industrial Society? The Emerging Self-Service Economy, 1978 ekonomika neformální, sociologie britská, společnost samoobslužná, strategie domácnosti

+ 1908 - 1978 + něm. sociolog, filozof. D.: Moderne Psychologie, 1936; The Religion of China: Confucianism and Taoism, 1951 new sociology, řád sociální

GERTH, Hans Heinrich

GESELL, Arnold + 1880 - 1961 + am. dětský psycholog; zakl. a ved. Yale Clinic ol ChUd Development + D.: Infant and Child in the Cultore of Today, 1943; The Child from Five to Ten, 1946; The Years from Ten to Sixteen, 1957 ontogeneze

GELLNER, Ernest André + 1925 - 1995 + brit. sociolog, filo-

+ 1891 - t + am. sociolog + D.: An Introduction to Sociology, 1929; Readings in Sociology, 1933 ekologie sociální

zací s-gie + D.: Sociologický slovník, 1993 sociologie česká v 1.1948-1994

zof, antropolog čes. pův. (od r. 1947 žil ve Velké Británii, po r. 1990 působil v Praze) + D.: Thought and Change, 1964; Cause and Meaning in the Social Sciences, 1973; Spectacles and Predicaments, 1979; Soviet and Western Anthropology, 1980; Muslim Society, 1981, Nations and Nationalism, 1983; Postmodernism, Reason and Religion, 1992; Reason and Culture: The Historic Role of Rationality and Rationalism, 1992 sociologie britská

+ 1873 - 1957 + fr. sociolog, kult. antropolog, folklorista a spisovatel + D.: Mythes et légendes ď Aus-

GENNEP, Arnold van

tralie, 1906; Les Rites de passage, 1909; La Formation des légendes, 1910; Les Demi-savants, 1911; Religions. Mceurs et légendes, 1909-1914; Le Folklore du Dauphiné, 1932-1933; Manuel de folklore franvais contemporain, 1937-1946 + Lit.: Belmont, N.: Arnold van Gennep, le créateur de I' ethnographie franvaise, 1974 obřad iniciační

+ 1875 - 1944 + it. filozof a politik, ideolog fašismu; min. školství v Mussoliniho vládě + D.: Teoria ge-

GENTILE, Giovanni

1508

GETTYS, Warner Ensign

1897 + rumun. politik, spisovatel + D.: Din timpul zavorii, 1960 + Lit.: Pacurariu, D.: I. Ghica, 1965 sociologie rumunská

GHICA, Ion

+ 1817 -

GHURYE, Govind S. + 1893 - t + ind. sociolog, antropolog + D.: Gods and Men, 1962; Cities and Civilization, 1962; Social Tension in India, 1968; Agastya and Skanda, 1975 sociologie indická

+

it. ekonom, autor zprávy Římského klubu z r. 1980 + D.: The Diminishing Returns of Technology. An Essay on the Crisis in Economic Growth (spoluaut. H. Louberge), 1978; Dialogue on Wealth and Welfare: An Alternative View of World Capital Formation. A Report to the Club of Rome, 1980 Římský klub

GIARINI, Orio

GIBBON, Edward + 1737 - 1794 + brit. historik, autor prvních celkových dějin římské a východořímské říše až do r. 1453

+ 1927 - + am. sociolog zabýv. se teorií urbanizace + D.: The Worlďs Metropolitan Areas (se spoluaut.), 1959; Urban Research Methods (se spoluaut.), 1961; Status Integration and Suicide (se spoluaut.), 1964 komplex ekologický, norma

GIBBS, Jack Porter

+ 1904 - 1979 + am. experimentální psycholog + D.: The Perception of the Visual World, 1950; Principles of Perceptual Learning and Development, 1969; Locke's Theory of Knowledge and Its Historical Relations, 1971; The Ecological Approach to Visual Perception, 1979 vnímání GIBSON, James Jerome

+ 1939 - + brit. sociolog zabýv. se ději­ nami s-gie, teorií elit, soc. strukturou + D.: Capitalism and Modern Social Theory, 1971; The Sociology of Suicide, 1971; Politics and Sociology in the Thought of Max Weber, 1972; Emile Durkheim: Selected Writings, 1972; Class Structure of the Advansed Societies, 1973; Positivism and Sociology, 1974; Elites and Power in British Society (spoluaut. P. Stanworth), 1974; New Rules of Sociological Method, 1976; Studies in Social and Political Theory, 1977; Central Problems in Social Theory, 1979; Profiles and Critiques in Sociological Theory, 1980; A Contemporary Critique of Historical Materialism, 1981; The Constitution of Society, 1984; The Nation-State and Violence, 1985; Sociology. A Brief but Critical Introduction, 1986; Social Theory Today (spoluaut. J. Turner), 1987; Social Theory and Modern Sociology, 1987; Sociology, 1989; The Consequences of Modernity, 1990; Human Societies - An Introductory Reader in Sociology (ed.), 1992 + Lit.: Craib, I.: Anthony Giddens, 1992 činnost, eklekticismus, interpretace, kauzalita sociální, konstruktivismus sociologický, makrosociologie a mikrosociologie, operacionalizace, proliferace, reprodukce sociální, role, sociologie britská, sociologie interpretativní, sociologie jazyka, sociologie skandinávská, společnost, společnost globální, společnost třídní, struktura sociální, teorie moci, vzor chování GIDDENS, Anthony

+ čes. sociolog zabýv. se systemati-

GEIST, Bohumil + 1927 -

History of the Decline and Fall of the Roman Empire, 1776-1788 W: E. Gibbon the Historian, 1966 dějiny, teorie vývoje cyklické

+ Lit.: Swain. J.

+ D.:

+ 1855 -1931 + am. sociolog a politolog, předst. psychol. evolucionismu, prosazoval statist. metodu + D.: Principles of Sociology, 1896; Elements of Sociology, 1898; Inductive Sociology, 1901; Studies in the Theory of Human Society, 1922; The Scientific Study of Human Society, 1924 dynamika sociální, konflikt sociální, psychologie sociální, psy· chologismus, rozpočet časový, sociologie americká, sociologie čínská, sociologie ekonomická, sociologie výchovy

GIDDlNGS, Franklin Henry

GIDE, André + 1869 - 1951 + fr. spisovatel, r. 1947 obdržel Nobelovu cenu + D.: Retour de I'U. R. S. S., 1936 + Lit.: Laftlle, P.: A. Gide romancier, 1954 orientace hodnotová

+ 1847 - 1932 + fr. ekonom zabýv. se teorií kooperativního socialismu, spoluzakl. École Coopératiste a čas. Revue ďéconomie politique r. 1887 + D.: La Coopération, 1900; Économie sociale. Les institutions du progres social, 1905; Les Associations coopératives agricoles, 1926 fourierismus, socialismus družstevní

GIDE, Charles

příloha

GIERKE, Otto von + 1841 -1921

+ něm. filozof, právník, předst. s-gie práva + D.: Die Genossenschaftstheorie und die Deutsche Rechtsprechung, 1887; Das Wesen der menschlichen Verbande, 1902 + Lit.: Lewis, J. D.: The Genossenschaft-Theorie of Otto von Gierke 1935 panství, solidarita něm.

GICHTEL, Johann Georg + 1638 - 1710 + něm. advokát, od r. 1668 žil v Amsterodamu; zabýval se teozofií + D.: Theosophia revelata (se spoluaut.); Theosofia practica (oboje posmrtně) teozofie GILBRETH, Frank Bunker + 1868 -1924 + am. ekonom práce, odborník na racionalizaci + D.: Bricklaying System, 1909; Motion Study, 1911; Primer of Scientific Management, 1912; Fatigue Study (se spoluaut.), 1916; Applied Motion Study, 1917; Time Study (se spoluaut.), 1920 management vědecký, personalistika, sociologie podniku

+ 1866 - 1949 + am. sociolog a teolog, jeden ze zakl. am. s-gie venkova, r. 1928 prez. American Sociological Society + D.: Constructive Rural Sociology, 1910; Rural Sociology, 1922; Current Social Problems (se spoluaut.), 1933 sociologie venkova GILLETE, John M.

+ 1854 - 1926 + fr. jazykovědec, romanista, zakl. jazykového zeměpisu + D.: Pathologie et thérapeutique verbale, 1915; Généalogie des mots qui ont désigné I'abeille, 1917; Atlas linguistique de la France, 1902-1920 antropologie lingvistická, dialektologie

GILLlÉRON, Jules

GILLIN, John Philip + 1907 - 1958 + am. antropolog a etnopsychiatr + D.: Crime and Punishment among the Barama River Caraibes, 1934; A Peruvian Coastal Community, 1947; Cultural Sociology (spoluaut. J. L. Gillin), 1948; The Culture of Security in San Carlos, 1951; For a Science of Social Man (se spoluaut.), 1954; Social Change in Latin America Today (se spoluaut.), 1961 konfiguracionismus, kultura a osobnost, vzor kulturní

+ 1860 - 1935 + am. spisovatelka, "první vlny" feminismu + D.: Women and Economics, 1898; The Manmade World or Our Androcentric Culture, 1911 ženy v sociologii

GILMAN, Charlotte Perkins teoretička

+ 1884 - 1978 + fr. filozof, novotomista D.: Le Thomisme, 1921; L'Esprit de la philosophie médiévale, 1932 providencialismus

GILSON, Étienne Henri

+ 1839 - 1915 ciolog + D.: Ensayos, 1969 (2. vydání) sociologie španělská GINER DE LOS RÍOS, Francisco

+ špan. so-

GINER, Salvador + 1934 - + špan. sociolog + D.: Contemporary Europe: Class, Status and Power, 1971; Mass Society, 1976; Contemporary Europe: Social Structures and Cultoral Pattems, 1978 sociologie španělská

+ 1884 - t + il. demograf, sociolog a statistik; stoupenec organicismu D.: Nascita, evoluzione e morte delle nazioni, 1930; Patologia economica, 1954 sociologie italská, teorie populační

GINI, Corrado

1509

biografická

příloha

GINSBERG, Morris .. 1889 - 1970 .. angl. etnograf, filozof a sociolog, tvůrce tzv. realistického humanismu D.: The Material Culture and Social Institutions of the Simpler Peoples (spoluaut. L. T. Hobhous a G. C. Wheeler) , 1915; The Psychology of Society, 1921; Studies in Sociology, 1932; Sociology, 1934; Moral Progress, 1944; Reason and Unreason in Society, 1947; The Idea of Progress: A Revaluation, 1953; Essays in Sociology and Social Philosophy, 1956 principia media, sociologie britská, sociologie izraelská, sociologie komparativní GlRARD, Alain .. 1914 - .. fr. demograf, sociolog, prez. fr. s-gické společnosti" D.: Développement économique et mobilité des travailleurs (se spoluaut.), 1956; Le Choix du conjoint en France, 1964; La Réussite sociale, 1967; Population et enseignement, 1970; Natalité et politique démographique (se spoluaut.), 1976 sociologie francouzská, sociologie kultury

biografická GNEIST, Rudolfvon .. 1816 - 1895 .. něm. politik, právník zabýv. se ot. právního státu; 25 let vedl Zentralvereinfiir das Wohl der Arbeitenden Klassen .. D.: Das heutige englische Verfassungs- und Verwaltungsrecht, 18571863; Die Konfessionelle Schule, 1869; Das englische Parlament in tausendjahrigen Wandlungen, 1886 stát právní GNIECH, Gisla .. 1937 - .. něm. psycholog" D.: Stbreffekte in psychologischen Experimenten, 1976; Marktpsychologie (se spoluaut.), 1983 reaktance GOBINEAU, JosephArthurde .. 1816 - 1882" fr. filozof, etnograf a historik něm. pův.; z jeho učeni o rasách vycházela nacistická ideologie" D.: La Renaissance, 1877; Essai sur l'inégalité des races humaines, 1884 antisemitismus, biologismus, nad člověk, rasismus, škola rasově antropologická

GlRARD, René Noěl" 1923 - .. fr.-am. spisovatel, teoretik literatury, od r. 1947 v USA" D.: Mensonge romantique et vérité romanesque, 1961; Deceit, Desire and the Novel, 1967; La Route antique des hommes pervers. 1985; Things Hidden since the Foundation of the World, 1987 sociologie románu

GOBLOT, Edmond" 1858 - 1935 .. fr. filozof, logik a sociolog .. D.: Essai sur la dassification des sciences, 1858; Justice et liberté. 1904; La Barriere et le niveau, étude sociologique sur la bourgeoisie franrraise, 1925; La Logique desjugements de valeur, 1927 inteligence

GLASS, David" 1911 - .. brit. sociolog a demograf zabýv. se probl. národností a vzdělávacího systému ve Velké Británii .. D.: The Town in a Changing World, 1935; Differential Fertility, Ability and Educational Objectives, 1962; Numbering the People, 1973 sociologie britská

GOCLENIUS, Rudolphus" 1572 -1621" něm. fyzik, matematik, astrolog a lékař" D.: Exercitationes ethicae, 1592; Disquisitiones philosophicae, 1599; Apologeticus pro astromantia discursus, 1611 psychologie

GLAZER, Nathan .. 1923 - .. am. sociolog, soc. antropolog, lingvista" D.: The Lonely Crowd (se spoluaut.), 1950; American Judaism, 1957; The Social Basis of American Community, 1961; Beyond the Melting Pot (spoluaut. D. Moynihan), 1963 konzervatismus, sociologie interpretativní, sociologie konzervativní

G6DEL, Kurt" 1906 - 1978 .. logik a matematik rak. pův., r. 1940 emigroval do USA; zabýv. se teorií množin a modelů; člen Vídeňského kruhu" D.: Uber formal unentscheidbare Satze der Principia Mathematica und verwandter Systeme, 1931; Unvollstiindigkeit und Unentscheidbarkeit (spoluaut. W. Stegmiiller), 1959 algoritmus, neopozitivismus, sémantika, Vídeňský kruh

GLEZERMAN, Grigorij Jeruchimovič" 1907 - 1980" sov. filozof" D.: Klassy i nacii, 1974; Obščestvenno-ekonomičeska­ ja formacija. Problemy teorii, 1978; Zakony obščestvennogo razvitija: ich charakter i ispofzovanije, 1979 způsob života

GODELIER, Maurice" fr. antropolog" D.: Un Domaine contesté: l'anthropologie économique, 1974; System, Struktur und Widerspruch im "Kapital", 1970; Perspectives in Marxist Anthropology, 1977 antropologie ekonomická, sociologie v Chile, strukturalismus

GLOCK, Charles" 1919 - .. am. sociolog zabýv. se empir. studiem religiozity D.: Religion and Society in Tension, 1965 sociologie náboženství

GODWIN, William" 1756 - 1836 .. angl. polit. myslitel, literát, teoretik anarchismu, utopista" D.: An Enquiry Conceming Political Justice, 1793 anarchismus, teorie populační

GLUCKMAN, Max D. .. 1911 - .. brit. archeolog a antropolog .. D.: The Juridical Process among the Barotse of Norther Rhodesia, 1955; The Ideas in Barotse Jurisprudence, 1965; Politics, Law and Ritual in Tribal Society, 1965 antropologie funkcionalistická, antropologie politická GLUSKOV, Viktor Michajlovič" 1923 - 1982 .. sov. matematik a kybernetik; v I. 1957-1962 řed. Institutu kybernetiky" D.: Vvedenije v kibernetiku, 1964; Logičeskoje projektirovanije diskusnych ustrojstv, 1987; Kibemetika i jejo primenenije v narodnom chozjajstve, 1990 systémy řízení automatizované

1510

GOEBBELS, Joseph .. 1897 - 1945 .. něm. nacistický politik a ideolog, spoluprac. A. Hitlera, vyd. nacistických novin Angriff, vedl propagandu v nacistické straně, později říšský ministr nár. osvěty a propagandy" D.: Die zweite Revolution, 1926; Kampf um Berlin, 1932; Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei, 1934" Lit.: Bramsted, E. K.: Goebbels and National Socialist Propaganda 1925-1945, 1965 demagogie sociální, propaganda, totalitarismus GOFFMAN, Erving .. 1922 - 1982 .. am. sociolog, antropolog a soc. psycholog nar. v Kanadě; zabýval se s-gií každodennosti,

problematikou malých skupin, soc. interakcí" D.: The Presentation of Self in Everyday Ufe, 1959; Asylums, 1961; Encounters: Essays on the Social Situation of Mental Patients and Other Inmates, 1961; Behavior in Public Places, 1963; Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity, 1963; Interaction Ritual, 1967; Strategic Interaction, 1969; Relations in Public, 1971; Frame Analysis, 1974; Gender Advertisements, 1979; Forms of Talk, 1981 .. Lit.: Manning, P.: Erving Goffman and Modem Sociology, 1992 čas sociální, identita, interakce, interakcionismus symbolický, každodennost, konflikt sociální, rituál, role, sémiologie, socializace, sociologie absurdity, sociologie americká, sociologie dramaturgická, sociologie duševních chorob, sociologie interpretativní, sociologie jídla, sociologie organizace, stigmatizace, teorie sociální interakce, teorie sociálních sítí, třída, typologie sociologických přístupů, vzor kulturní

příloha

Worker: Industrial Attitudes and Behaviour (se spoluaut.), 1968; The Affluent Worker: Political Attitudes and Behaviour, 1968; The Affluent Worker in the Class Structure, 1969; The Social Grading of Occupations: A New Approach and Scale (se spoluaut.), 1974; The Political Economy of Inflation, 1978; Social Mobility and Class Structure in Modem Britain (se spoluaut.), 1980; The Development of Industrial Society in Ireland (ed.), 1992 etnometodologie, odcizení, sociologie britská, sociologie prů­ myslu, stratifikace sociální, třída dělnická, třída servisní, tří­ da střední

GDGARTEN, Friedrich" 1887 -1967" něm. teolog, jeden ze zakl. dial. teologie" D.: Die religiOse Entscheidung, 1921; Ich glaube an den dreieinigen Gott, 1926; Politische Ethik, 1936; Die Wirklichkeit des Glaubens, 1957; Luthers Theologie, 1967 protestantismus, sekularizace

GOLL, Jaroslav" 1846 - 1929 .. čes. historik, básník a esejista, v I. 1907-1908 rektor čes. univ. v Praze, kde ustavil význ. historiografickou školu (tzv. Gollovu školu); přispěl spolu s T. G. Masarykem k odhalení rukopisných fals, založil a spoluredigoval v I. 1895-1918 Ceský časopis historický .. D.: Historický rozbor básní Rukopisu královéhradeckého Oldřicha, Beneše Heřmano­ va a Jaroslava, 1886; Čechy a Prusy ve středověku, 1897; Válka o země koruny české, 1740-1742, 1915; Posledních padesát let české práce dějepisné (se spoluaut.), 1926 pokolení, smysl dějin

GOH KENG SWEE .. 1918 - .. singapurský politik, min. financí, obrany, výchovy" D.: Urban Incomes and Housing 1953-1954, 1958; Economics of Modernization and Other Essays, 1972; The Practice of Economic Growth, 1977 sociologie singapurská

GOMARUS, Franciscus" 1563 -1641 .. nizozem. protest. teolog, zakl. hnutí gomaristů .. D.: Anticosterns: sen Enchiridii controvers. praecip. nostri temporis De Religione, 1599; Speculum verae Ecclesiae Curisti: Quo Pontificiorum errores, 1603 predestinace

GOLDENWEISER, Alexandr Alexandrovič" 1880 - 1940 .. am. antropolog a etnosociolog nar. v Rusku" D.: Early Civilization, 1922; Robots or Gods, 1931; History, Psychology, and Culture, 1933; Anthropology, 1937 konvergence kulturní, kultura a osobnost, relativismus kulturní

GOMBRlCH, Ernst Hans Josef" 1909 - • angl. historik a teoretik umění působící v USA" D.: Art and IlIusion, 1960; Meditations on a Hobby, 1963; Norm and Form, 1966; Symbolic Images, 1972; Art, Perception, and Reality (se spoluaut.), 1973; Reflections on the History of Art, 1987 imaginace

GOWMANN, Lucien .. 1913 - 1970 .. belg. filozof, sociolog a estetik ovlivněný marxismem, předst. tzv. genetického strukturalismu .. D.: Mensch und Gemeinschaft in der Philosophie Kants, 1946; La Communauté humaine et l'univers chez Kant, 1949; Sciences humaines et philosophie, 1952; Le Dieu caché, 1956 neomarxismus, sociologie dialektická, sociologie francouzská, sociologie literatury, sociologie románu, strukturalismus genetický, totalita, umění, vědomí možné

GOMPERZ, Henrich" 1873 -1943" rak. filozof, od r. 1935 žil v USA" D.: Die Lebensauffassung der griechischen Philosophen, 1904-1915; Die indische Theosophie, 1925; Uber Sinn und Sinngebilde, Erklaren und Verstehen, 1929; Limits of Cognition and Existencies of Action, 1938 teozofie

GOLDSCHMIDT, Verner" 1916 - .. švéd. sociolog zabýv. se problematikou práva" D.: Betankning afgivet af den juridiske ekspedition til Gr~land, 1950; Retlig Adfaerd, 1956 sociologie skandinávská GOLDSCHMIDT, Walter Rochs" 1913 - .. am. antropolog, vyd. čas. American Anthropologist v I. 1956-1959" D.: Small Business and the Community, 1946; Man's Way, 1959; Comparative Functionalism: An Essay in Anthropological Theory, 1966; On Being an Anthropologist, 1970; The Human Career: The Self in the Symbolic World, 1990 ekologie kulturní GOLDTHORPE, John Harry .. 1935 - .. angl. sociolog zabýv. se ot. soc. stratifikace, polit. postoji aj ... D.: The Affluent

GONCOURT, Edmond Huot de .. 1822 - 1896 .. fr. spisovatel, tvořil společně s bratrem, z jejich odkazu byla zal. Académie e Goncourt udělující od r. 1902 liter. ceny" D.: L' Art du XVIII siee de (se spoluaut.), 1859-1875; La Femme au XVIII siec\e (se spoluaut.), 1862; L'Art japonais du XVIII e siede (se spoluaut.), 1891-1896 sociologie výtvarného umění GONCOURT, Jules Huot de .. 1830 - 1870 .. fr. spisovatel, bratr E. H. Goncourta, s nímž psal spol. díla" D.: L' Art du e XVIII e siede (se spoluaut.), 1859-1875; La Femme au XVIII siede (se spoluaut.), 1862; L' Art japonais du XVIII' siede (se spoluaut.),1891-1896 sociologie výtvarného umění GONzALES CASANOVA, Pablo .. 1922 - .. mexický sociolog, rektor Universidad Nacional Antonóma de México .. D.: Estudio de la técnica, socia!, 1958; La democracia en México,

1511

biografická

příloha

biografická 1965; Sociología de la explotación, 1969 .. Lit.: Kahl, J.A.: Modemization, Exploitation and Dependency, 1975 sociologie mexická

menschlichen Verkehrs, und der draus tliessenden Regeln fur menschliches Handeln, 1854 ekonomie neoklasická, teorie mezmllO užitku

GOODE, William J. .. 1917 - .. am. sociolog, zkoumal soc. or-

pův. zabýv. se teorií urbanizace a rolí geogr. faktorů; zavedl pojem aglomerace .. D.: L' Amérique, 1949; A Geography of Europe, 1950; La Politique des etats et leur géographie, 1952; Megalopolis, 1961 aglomerace

ganizaci, soc. strukturu, soc. kontrolu, zabýval se též probl. rodiny, náboženství, práce" D.: Dynamics ofModern Society, 1966; Social Systems and Family Patterns, 1971; Explorations in Social Theory, 1973 konflikt rolí, krize rodiny, manželství, sociologie rodiny, sociologie sexuality

GOODENOUGH, Ward Hunt" 1919 - .. am. antropolog za-

GOTTSTElN, Klaus" 1924 - .. něm. přír. .. D.: The Role of Science in Society, 1986 teorie míru

vědec,

astrofyzik

GOUGH, Kathleen E. .. 1925 - .. kult. antropoložka, studovala

GOODMAN, Paul" 1911 - 1972 .. am. spisovatel, pedagog

probl. universálnosti rodiny, zn. svým výzkumem matrilinearity rodina

.. D.: The Young Disciple, 1955; Growing Up Absurd, 1960 sociologie mládeže

GOUW, Richard Allan .. 1939 - .. am. etnoarcheolog .. D,:

.. D.: Živoje tvorčestvo naroda, 1984; Moščnyj faktor mirovoj politiky, 1988; Perestrojka - partija - socializm, 1989; Socialističeskaja ideja i revoljucionnaja perestrojka, 1989; Na puti rešitefnych preobrazovanij, 1990; S otvetstvennosťju za suďbu Rossii i vsej strany, 1990 bolševismus, glasnosť, perestrojka

GORER, Geoffrey Edgar .. 1905 - .. brit. antropolog,

GORGlAs z LEONTlN (na Sicílii) .. asi 483 - 375 (380) př.n.1. .. řec. filozof, sofista, učitel řečnictví .. D.: Helenés enkómion; Palamédús Apologiá; Peri tú mé ontos é peri fyseós rétorika GOR/CAR, Jože" 1907 - .. jugosl. sociolog" D.: Teorija družbenih struktur, 1964; Uvod v družbene vede, 1953-1954; Temelji obče sociologije, 1972 sociologie jugoslávská

GORZ, André (vl. jm. Horst Gérard) .. 1923 - .. rak. levicový sociolog žijící od r. 1946 ve Francii; kritizoval industriální civilizaci a hledal alternativní strategie vývoje" D.: Strategy for Labour, 1964; Réforme et révolution, 1969; Critique de la division du travail, 1973; Adieux au prolétariat, 1980; Les Chemins du paradis. Agonie du capital, 1983 konec člověka, neomarxismus, sociologie práce, třída nová dělnická

GOSSEN, Hermann Heinrich .. 1810 - 1858 ..

něm.

GOUDSBWM, Johan" 1932 - .. nizozem. sociolog" D.: De nieuwe volwassenen, 1959; Nihilisme en cultuur (ed.), 1960; Dutch society, 1967; Balans van de sociologie, 1974 sociologie jídla, sociologie nizozemská

Man's Many Ways: The Natural History Reader in Anthropology (ed.), 1973; Explorations in Ethnoarchaeology (ed.), 1978; Living Archaeology, 1979 etnoarcheologie

GOULD, Stephen Jay" 1941 - .. am. paleontolog zabýv. se problémy evoluce" D.: Ever Since Darwin, 1980; The Mismeasure ofMan, 1981; Time's Arrow, Time's Cycle, 1987; Wonderful Life, 1989 dynamika skupinová, ekvilibrium přerušované

věnoval

se studiu nár. charakteru a vzdálených kultur .. D.: Africa Dances, 1945; The People of Great Russia (se spoluaut.), 1949; American People, 1964; Death, Grief and Mourning, 1965 charakter národní, kultura a osobnost

ekonom, autor teorie mezního užitku" D.: Entwicklung der Gesetze des

GRABSKl, Wladyslaw .. 1874 - 1938 .. pol. sociolog, politik .. D.: Das Bauernproblem, 1907-1919; Mit eigenen Kraften, 1926; Die Bauern als eine soziale Kraft, 1936 sociologie polská

Natural and Po1itica1 Observations Made upon the Bills of Mortality, 1662 demografie, sociologie britská, úmrtnost

GRAC, Ján .. 1930 - .. slov. pedagog a psycholog zabýv. se pracovní výchovou, sebevzděláváním mládeže" D.: Persuázia, 1985

GRA VES, Robert (Ranke) .. 1895 - 1985 .. brit. historik a básník .. D.: The Long Week-End: A Social History of Great Britain 1918-1939 (spoluaut. A. Hodge), 1940 mýtus

GOTTMANN, Jean" 1915 - .. fr. geograf rus.

býv. se studiem příbuzenských systémů (výzkumy v Mikronésii), "otec" kognitivní antropologie" D.: Property, Kin and Community on Truk, 1951; Native Astronomy in the Centra1 Carolines, 1953; Explorations in Cultural Anthropology, 1964; Description and Comparison in Cultural Anthropology, 1970; Culture, Language and Society, 1971 antropologie kognitivní, mýtus, sociologie jazyka, vzor kulturní

GORBACOV, Michail Sergejevič" 1931 - .. sov. a rus. politik, právník,!. prez. SSSR, r. 1990 dostal Nobelovu cenu míru

příloha

GOUWNER, Alvin Ward .. 1920 - 1980 .. am. sociolog a soc. filozof, před st. tzv. alternativní, reflexivní, radikální a kritické s-gie; zabýval se např. soc. strukturou, probl. byrokracie a organizace, hodnocení v s-gii, úlohou intelektuálů ve společnosti; vyd. čas. Trans-Action, New Critics Press, Theory and Society .. D.: Patterns oflndustrial Bureaucracy, 1954; Wildcat Strike, 1954; Modem Sociology (spoluaut. H. P. Gouldner), 1963; Notes on Technology and Moral Order (spoluaut. R. Peterson), 1963; The Coming Crisis of Western Sociology, 1971; The Dialectic of Ideology and Technology, 1976; The Future of.lntellectuals and.the Rise of the New Class, 1979; The Two Marxlsms, 1980; Agamst Fragmentaion, 1985 (po smrtně) byrokracie, funkcionalismus strukturální, hodnocení v sociologii, intelektuál, inteligence, neomarxismus, new sociology, role, sociologie akademická, sociologie alternativní, sociologie americká, sociologie dramaturgická, sociologie ekonomická, sociologie kritická, sociologie kultury, sociologie organizace, sociologie práce, sociologie průmyslu, sociologie radikální, sociologie reflexívní, sociologie sociologie, sociologie systémová, typologie sociologických přístupů

GOURNAY, Jean ClaudeMarie Vincent de .. 1712-1759" fr. ekonom, obchodník, vládní úředník" D.: Observations sur I'agriculture,le commerce et les arts de Bretagne, 1757" Lit.: Schelle, G.: V. de Gournay, 1897 laissez faire

ovlivňování

GRAClANy MORALES, BaJtasar" 1601 - .. 1658 .. špan. filozof, barokní moralistický spisovatel, jezuita" D.: EI criticón, 1651-1657; Oráculo manual y arte de prudencia, 1647 .. Lit.: Petsche, K.: Baltasar Gracian, 1987 vkus GRAEBNER, Fritz R. .. 1877 - 1934 .. něm. etnograf, předst. difuzionismu (teorie kulturních okruhů); spoluzakl. Vídeňské kult. hist. školy (s P. W. Schmidtem) .. D.: Methode der Ethnologie, 1911; Das Weltbild der Primitiven, 1924 difuzionismus, komplex kulturní, okruh kulturní, prvek kulturní GRAETZ, Heinrich .. 1817 - 1891 .. poL-něm. historik, red. Monatschriftfiir Geschichte und Wissenschaft des Judentums; na-

psal první dějiny Židů" D.: Geschichte der Juden von der altesten Zeit bis auf die Gegenwart, 1853-1875 judaismus

GRAMSCl, Antonio .. 1891 -1937" it. marx. teoretik, filozof, historik a filolog; děl. vůdce, spoluzakl. it. kom. strany, r. 1926 zatčen, zemřel po II letech vězení; v žaláři napsal hist. a fil. dílo Sešity z vězení" D.: Note su Machiavelli, suJla politica e suJlo Stato moderno, 1949; II Risorgimento, 1949; Gli intellettuali e I'organizzazione deJla cultura, 1949; Socialismo e fascismo. L'Ordine Nuovo 1921-1922, 1967 .. Lit.: Kebir, S.: Die Kulturkonzeption Antonio Gramsci, 1980; Buci-Glucksman, c.: Gramsci und der Staat, 1981 bytí společenské, fašismus, fIlozofie praxe, inteligence, marxologie, materialismus historický, neomarxismus, propaganda, sociologie italská, sociologie státu, sociologie veřejného mině­ ní, sociologie výchovy GRANET, Marcel" 1884 - 1940 .. fr. sociolog a historik, spec. na dějiny Číny" D.: Fetes et danses anciennes de la Chine, 1919; La Polygonie sororale et le sororat dans la Chine féodale, 1920; La Religion des Chinois, 1922; Danses et légendes de la Chine ancienne, 1926; La Civilisation chinoise, 1929; La Pensée chinoise, 1934 sociologismus

GRAUMANN, Carl Friedrich" 1923 - .. něm. soc. psycholog, předst. fenomenologie" D.: Grundlagen einer Phanomenologie und Psychologie der Perspektivitat, 1960; Motivation, 1969; Sozialpsychologie, 1969; Changing Conceptions ofConspiracy (ed.), 1986 stimulace, sympatie - antipatie GRAUNT, John" 1620 - 1674" angl. demograf a statistik, považovaný za zakl. demografie; zkoncipoval "vitá1ní statistiku", publikoval práci o úmrtnosti založenou na statist. metodách" D.:

GRAVINA, Gian Vincenzo .. 1664 - 1718 .. it. právník, spisovatel, patří k zakl. Accademia deU' Arcadia .. D.: DeJla ragion poetica, 1708; Originum inris civi1is 1ibri tres, 1708-1713 vkus GREEN, Andrew Wilson .. 1923 - .. am. ekonom, právník" D.: Po1itical lntegration by Jurisprudence, 1969 učení sociální, společnost GREENBERG, Joseph Harold" 1915 - .. am. antropolog a lingvista" D.: Word (se spoluaut.), 1950-1954; Languages of Africa, 1957; Universals of Language, 1963; Universa1s of Human Language, 1978; Language in the Americas, 1987· etnografie řeči

GREGOR, Miroslav" 1925 - .. čes. filozof a sociolog zabýv.

se s-gií práce, průmyslu a řízení" D.: Ze života a práce mládeže v Jihomoravském kraji, 1974; Odvětvové ekonomiky, 1983; Statistika pro sociology, 1988; Sociologie práce, 1988 práce

GRÉGR, Julius" 1831 - 1896 .. čes. politik, advokát, spoluzakl. Mladočeské strany; r. 1861 zal. čas. Národní listy .. D.: O roztržce v národě českém, 1875; Na obranu rukopisů Krá10vedvorského a Zelenohorského, 1886; O Mistru Janu Husovi, 1902 bilingvismus GRElF, Siegfried .. 1943 - .. něm. psycholog" D.: GruppeninteIligenztest, 1972; lndustrielle Psychopatho10gie (se spoluaut.), 1978; Sozialpsychologie (se spo1uaut.), 1983; Psychischer Stress am Arbeitsplatz, 1990 kompetence sociální

GREKOVA, lrina Nikolajevna (pseudonym) .. 1907 - .. sov. matematička zabýv. se kybernetikou, také spisovatelka" D.:

Damskij master, 1963; Za prochodnoj, 1962; Kafedra, 1980 etika vědy

GRlMM, Jakob Ludwig .. 1785 - 1863 .. něm. folklorista a ja-

zykovědec, spo1uzakl. germanistiky, zn. zejm. dílem o hist. mluvnici něm. jazyka; spolu s bratrem začal r. 1852 vyd. Němec­ ký slovník a zal. sbírku něm. lidových pohádek" D.: Kinder- und

Hausmarchen (spoluaut. W. Grimm), 1812-1815" Lit.: Denecke, L.: Jacob Grimm und sein Bruder Wi1helm, 1971 lid, pověra, romantismus

GRlMM, Wilhelm .. 1786 - 1859 .. něm. filolog, spisovatel a pohádkář, zn. společným dílem s bratrem J. L. Grimmem" D.: Deutsche Mythologie, 1835; Die deutsche Heldensage, 1829 .. Lit.: Denecke, L.: Jacob Grimm und sein Bruder Wilhelm, 1971 lid, romantismus

1512 1513

biografická

příloha

biografická

GRODDECK, Georg WaJther. 1866 - 1934 • něm. lékař zabýv. se psychoanalýzou • D.: Das Buch vom Es, 1923; Krankheit als Symbol, 1928; Der Mensch als Symbol, 1933 id

GUERNIER, M. • fr. ekonom, spoluzakl. Římského klubu, při­ pravil jeho 8. zprávu. D.: Tiers monde: trois quarts du monde, 1980 Římský klub

GROF, Stanislav. 1931 - . čes. psycholog a psychiatr, r. 1967 odešel do USA; s A. Maslowem a A. Sutichem zal. r. 1968 společnost pro transpersonální psychologii, koncem 70. I. se stal předs. mezinár. transpersonální společnosti. D.: Realms of the Human Unconscious, 1972; Beyond the Brain, 1985; The Holotropic Mind, 1992 psychologie transpersonální

GUETZKOW, Haro/d. 1915 - . am. psycholog zabýv. se zejm. procesy rozhodování v malých skupinách a organizacích. D.: Groups, Leadership and Men, 1951; Simulation in International Relations: Developments for Research and Teaching (se spoluaut.), 1963; A Social Psychology of Group Processes for Decision-Making (spoluaut. E. Collins) , 1964; Simulated lnternational Processes - Theories and Research in Global Modeling (spoluaut. 1.1. Valadez), 1981 pozorování přímé

GUREVIC, Aaron lakovlevič. 1924 - • sov. historik. D.: Pochody vikingov, 1966; Svobodnoje kresťjanstvo feodafnoj Norvegii, 1967; Problemy genezisa feodalizma v Zapadnoj Jevrope, 1970; Problemy srednevekovoj narodnoj kultury, 1971; lstorija i saga, 1972 čas sociální, historiografie

GUHA, Phulrenu • 1911 - . indická socioložka a soc. pracovnice. D.: Participation of Women in India's Economy; Role of Voluntary Organizations in Promoting Nutrition to Pre-School Children sociologie indická

GURR, Ted Robert. 1936 - . am. politolog. D.: American Welfare (se spoluaut.), 1961; Politimetrics, 1972; Roynes, Rebels, Reformers, 1976; Handbook of Political Conflict, 1980; Violence in America, 1989 revoluce

GUlCCIARDINI, Francesco. 1483 - 1540. it. historik. D.: Storie fiorentine, 1509; lstoria ďItalia, 1567 historiografie

GURVITCH, Georges (Georgij Davidovic"). 1894 -1965. fr. sociolog rus. pŮv., od r. 1918 žil ve Francii; předst. fenomenologické a tzv. dialektické s-gie; zabýval se probl. moci, práva, morálky, mezilidskými vztahy, soc. skupinami; autor pojmu globální společnost; zakl. a řed. red. Cahiers internationaux de sociologie (1946). D.: Morale théorique et science des mceurs, 1937; Essais de sociologie, 1938; Éléments de sociologie juridique, 1940; Sociology of Law, 1942; Twentieth Century Sociology, 1946; lndustrialisation et Technocratie (ed.), 1949; La Vocation actuelle de la sociologie, 1950; La Concept des Classes sociales de Marx iI nos jours, 1954; Saint-Simon et Prouhon, fondateurs de la sociologie, 1955; Déterminismes sociaux et la liberté humaine, 1955; Traité de sociologie (ed.), 1958-1963; Dialectique et sociologie, 1962;. Lit.: Bossermann, P.: Dialectical Sociology: An Analysis of the Sociology of G. Gurvitch, 1968; Swedberg, R.: Sociology as Disenchantment: The Evolution of the Work of G. Gurvitch, 1982 čas sociální, hyperempirismus dialektický, kontrola sociální, makrosociologie a mikrosociologie, morálka, morfologie sociální, psychosociologie, skupina společenská, sociologie dialektická, sociologie fenomenologická, sociologie formální, sociologie francouzská, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie povolání, sociologie v Brazílii, společnost, společnost globální, společnost komplexní, typologie sociologických přístupů

GROSS, Kari. něm. psycholog, estetik a pedagog. D.: Die Spiele der Tiere, 1896; Die Spiele der Menschen, 1899; Der Lebenswert des Spieles, 1910; Das Spiel, 1922; Die Sicherung der Erkenntnis, 1927 zábava GROTIUS, Hugo (vl. jm. Huig de Groot). 1583 - 1645 • hol. učenec, historik, politik, státník; byl nazýván otcem přirozeného práva a práva národů. D.: De jure belli et pacis, 1625; Opera omnia theologica, 1679. Lit.: Link, Ch.: H. Grotius als Staatsdenker, 1983 občan, sociologie náboženství, stát absolutistický, stát právní GRUBER, losef. 1865 - 1925 • čes. sociolog, národohospodář, politik, publicista; spoluzakl. Masarykovy sociologické společ­ nosti, min. soc. péče a řed. Sociálního ústavu. D.: Hospodářství a národnost v poměrech česko-německých, 1900; Idea soběstač­ nosti v dějinném vývoji hospodářském, 1904; Agrární zřízení, 1914; vývoj socialistických idejí a hnutí, 1915; Populační otázka, 1923; Obchodní politika, 1924 teorie populační GRUHL, Herbert. 1921 - . něm. filozof. D.: Planet wird gepliindert, 1984; Das irdische Gleichgewicht - Okologie unseres Daseins, 1982; Der atomare Selbstmord, 1986 příroda

GRUHLE, Hans Walter. 1880 - 1958 • něm. psychiatr, řed. psychol. a neurologické kliniky v Bonnu. D.: Saufer als Brandstifter (se spoluaut.), 1914; Geisteskrankheiten und Strafrecht, 1927; Psychologie der Schizophrenie, 1929; Selbstmord, 1940; Verstehende Psychologie, 1948 psychologie GRUSIN, Boris Andrejevič. 1929 - . sov. odborník na výzkum veř. mínění. D.: Effektivnosť massovoj informacii i propagandy: ponjatie i problemy izmerenija, 1979; Massovaja informacija v sovetskom promyšlennom gorode, 1980; Massovoje soznanie, 1987 mínění, mínění veřejné, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie veřejného mínění, sociologie volného času GUÉRIN, lules René. 1801 - 1886 • fr. lékař, který poprvé použil termín sociální lékařství. D.: Essais sur la méthode sous-cutanée, 1841; Essai de physiologie générale, 1843; Étude sur les difformités congénitales, 1880-1882 lékařství sociální

1514

GUILFORD, loy Paul. 1897 - t • am. psycholog. D.: The Psychometric Methods, 1936; General Psychology, 1939; Fundamental Statistics in Psychology and Education, 1942; Personality, 1959; Nature of Human Intelligence, 1967; Intelligence, Creativity and Their Educational Implications, 1969; The Analysis oflntelligence, 1971 intelekt a inteligence, inteligence sociální, intuice, kreativita, muž, psychologie osobnosti, temperament, validita, validizace, žena GUILLARD, Achille. 1790 - 1876 • fr. demograf; v r. 1855 poprvé použil termínu demografie. D.: Eléments de statistique humaine ou démographie comparée, 1855 demografie GUlZOT, Franfois Pierre Guillaume. 1787 -1874. fr. historiograf, publicista, v I. 1847-1848 min. předs., odpůrce volebních a soc. reforem, svržen únorovou revolucí r. 1848 • D.: Cours d'histoire moderne, 1828-1830; Histoire générale de la civilisation en Europe, 1845; Histoire de la civilisation en France, 1845 doktrína, evolucionismus, kasta, třída GUUCK, Luther HaJsey • 1892 - t. am. vědec zabýv. se probl. organizace a administrativy. D.: An Adventure in Democracy, 1928; Notes on the Theory of Organization (se spoluaut.), 1937; Papers on the Science of Administration (se spoluaut.), 1937; Modern Management for the City of NY, 1953; MetropoIitan Problems and American Ideas, 1962 management vědecký GUMPLOWICZ, Ludwig. 1838 -1909. rak. právník a sociolog nar. v Polsku; zabýval se státním právem, soc. a etnickými skupinami; propagoval soc. darwinismus. D.: Das Recht der Nationalitaten in Osterreich-Ungarn, 1879; Rechtsstaat und Sozialismus, 1881; Grundriss der Soziologie, 1885; Soziologie und Politik, 1892; Die soziologische Staatsidee, 1892; Philosophisches

Staatsrecht, 1897; Der Rassenkampf, 1909; Sozialphilosophie im Umriss, 1910 • Lit.: Mirek, F.: System socjologiczny L. Gumplowizce, 1930 darwinismus sociální, etnocentrismus, skupina společenská, sociologie americká, sociologie česká do r. 1948, sociologie polská, sociologie práva, sociologie státu, struktura sociologie paradigmatická, teorie míru

GUSTI, Dimitrie • 1880 - 1955 • rumun. sociolog a filozof; zakl. bukurešťské s-gické monografické školy a čas. Arhiva pentru ~tiinta ~i reforma sociala (r. 1919), Sociologia romaneasca (r. 1936) • D.: La Monographie et I' action monographique en Roumanie, 1935; La Sociologie des unités sociales, 1936. Lit.: Badina, O.: D. Gusti, 1968 sociologie rumunská, sociologie venkova GUTENBERG, Erich • 1897 - 1984 • něm. ekonom. D.: Unternehmensflihrung. Organisation und Entscheidungen, 1962; Grundlagen der Betriebswirtschaftslehre, 1951-1969 ekonomíe GUTIÉRREZ, Gustavo • 1928 - • peruánský teolog, soc. vě­ dec, jeden ze zakl. a čelných předst. teologie osvobození. D.:

příloha

La Pastoral de la Iglesia latinoamericana, 1968; Apuntes para una Teología de la Liberación, 1971 luterství, teologie osvobození, teologie sociální

GUTTMAN, Louis • 1916 - • am. sociolog, působil též v Izraeli • D.: The Modernization of the Traditional Agricultural Villages in lsrael (se spoluaut.), 1972; Values and Attitudes of lsrael High School Youth, 1974-1976 analýza latentních tříd, analýza statistická mnohorozměrná, skalogram Guttmanův, sociologie izraelská GUYAU, lean Marie. 1854 - 1888 • fr. sociolog, filozof-pozitivista, estetik, zabýval se s-gií umění a morálky; popíral koncepci H. Taina o určujícím vlivu prostředí při vzniku uměl. díla • D.: La Morale ďEpicure, 1878; La Morale anglaise contemporaine, 1879; Esquisse d 'une morale sans obligation ni sanction, 1885; L'lrreligion de I'avenir, 1887; Education et hérédité, 1889; L'art au point de vue sociologique, 1889; La Genese de l'idée de temps, 1923. Lit.: Fouillée, A.: La morale, I'art et la religion ďapres Guyau, 1901; lankélévítch, V.: Deux philosophes de la vie: Bergson et Guyau, 1924 anomie, Pražský lingvistický kroužek, sociologie umění, sociologie výtvarného umění, umění HAA G, Emest van den. 1911 - . nizozem. sociolog a psycholog zabýv. se též soc. filozofií. D.: Education as an Industry, 1956; The Fabric of Society, 1957; Passion and Social Contraint, 1963; The Jewish Mystique, 1969; Political Violence and Civil Disobedience, 1972; Punishing Criminals, 1975 kultura, kultura masová, sociologie kultury HAA VIO-MANNlLA, Anna Elina • 1933 - . fin. socioložka • D.: Kylatappelut, 1958; Suomalainen nainen ja mies, 1968; Studier kring gransen i Tornladillen (se spoluaut.), 1971; Migration and Competence, 1975 sociologie skandinávská HABERMAS, liirgen • 1929 - • něm. soc. filozof a sociolog zabýv. se probl. ideologie, politiky, komunikace, veř. mínění; nejvlivnější předst. "druhé generace" frankfurtské školy. D.: Strukturwandel der Offentlichkeit, 1962; Student und Politik (spoluaut.), 1963; Theorie und Praxis, 1963; Erkenntnis und Interesse, 1968; Protestbewegung und Hochschulreform, 1969; Zur Logik der Sozialwissenschaften, 1970; Theorie der Gesellschaft oder Sozialtechnologie (spoluaut. N. Luhmann), 1971; Legitimation Crisis, 1973; Communication and the Evolution of Society, 1979; Theorie des kommunikativen Handelns, 1981; Der philosophische Diskurs der Moderne, 1985 • Lit.: McCarthy, T.: The Critical Theory of Jiirgen Habermas, 1978 autorita, dějinnost, dezinformace, etika, hermeneutika, historiografie, hnutí ekologické, homo sociologicus, ideologie, iniciativa občanská, instituce, jednání komunikativní, kapitalismus, legitimíta, marxologie, materialismus historický, mínění veřejné, neomarxismus, new sociology, "nová levice", orientace hodnotová, postmodernismus, racionalita, sebevě­ domí, sociologie chápající, sociologie jazyka, sociologie kultury, sociologie náboženství, sociologie německá, sociologie práce, sociologie skandinávská, sociologie sportu, sociologie státu, sociologie umění, společnost občanská, škola frankfurtská, technika, teorie kritická, teorie moci, teorie sociální interakce, trh, typologie sociologických přístupů, věda

1515

biografická

příloha

biografická

něm. psycholog" D.: Psychologische Arbeitsuntersuchung (se spoluaut.), 1973; Psychische Regulation von Arbeitstatigkeiten (ed.), 1976; Psychologische Bewertung von Arbeitsgestaltungsmassnahmen, 1980; Kognitive und motivationale Aspekte der Handlung (se spoluaut.), 1983; Arbeitspsychologie, 1986 jednání, psychologie práce

HACKER, Winfried"

HALEK, Ivan" 1872 - 1945 .. čes. lékař, s-gicky orientovaný spisovatel (syn Vítězslava Hálka) .. D.: Kysuce, 1937; Zápisky lekára, 1955 sociologie slovenská

HAL/K, Tomáš" 1948 - .. čes. sociolog a filozof náboženství; zabývá se vztahem náboženství a kultury, církve a společnosti, soc. myšlení aj ... D.: O přítomnou církev a společnost, 1992; Du wirst das Angesicht der Erde erneueren, 1993; Víra a kultura, 1995; La Iglesia y la societad en el camino a la libertad, 1996 náboženství, sociologie náboženství dějinami křesťanského

něm. biolog a filozof, předst. darwinismu, autor označení Pithecanthropus (Horno erectus) .. D.: Antropogenie oder Entwicklungsgeschichte des Menschen, 1874; Monismus als Band zwischen Religion und Wissenschaft, 1892 ekologie, emergence, ontogeneze

HAECKEL, Ernst Heinrich .. 1834 - 1919 ..

HAESAERT, Jean Polydore Julien Coralie" 1892 - t" belg. sociolog, prez. Centre ď études et de recherches des Sciences sociales .. D.: Essai de sociologie et notes doctrinales conjointes, 1946; Préalables du droit international public, 1950; Sociologie générale, 1956 sociologie belgická

HAHN, Hans .. 1879 - 1934 .. matematik, člen Vídeňského kruhu" D.: Logik, Mathematik und Naturkennen, 1933 neopozitivismus,

Vídeňský kruh

HAJEK, Mojmír" 1913 -1993" čes. sociolog, věnoval se s-gii povolání, venkova, jazyka, tělesné kultury a sportu, sociologie" D.: Sociologie horníka, 1949 sociologie venkova

HAJEK z LfBOČAN, Václav"

t

dějinám čes.

1553 .. čes. katol. kněz a kro-

nikář" D.: Kronika česká, 1541 periodizace českých dějin něm. fyzik, patří k zakl. a hl. synergetiky; r. 1976 obdržel Max-Born-Preis .. D.: Erfolgsgeheimnisse der Natur, 1981; Advanced Synergetics, 1983 sociologie semikvantitativní, synergetika

HAKEN, Hermann" 1927 - ..

HALL, Calvin Springer" 1909 - .. am. experimentálni psycholog .. D.: The Meaning of Dreams, 1953; Theories of Personality: Primary Sources and Research, 1973 (2. vyd.); A Guide to Psychologists and Their Concepts (se spoluaut.), 1974; Psychology (se spoluaut.), 1975 hra, psychologie osobnosti

HALL, Edward Twitchell" 1914 - .. am. kult. antropolog a psycholog .. D.: Early Stockaded Settlements in Governador, 1942; The Silent Language, 1959; The Hidden Dimension, 1966 distance sociální, chování prostorové, proxemika, sociosomatika, tělo

HALL, Granville Stanley" 1846 -1924" am. dětský psycholog, pedagog a vychovatel, r. 1887 zal. American lournal ojPsychology, dal podnět k zal. první am. psychol. laboratoře v Baltimore .. D.: The Contents of Children's Minds, 1883; Lífe and Confessions of a Psychologist, 1923; Adolescence: Hs Psychology and Hs Relations to Physiology, Anthropology, Sociology, Sex, Crime, Religion and Education, 1924 .. Lit.: Strickland, Ch. E.Burgess, Ch. (eds.): Health, Growth, and Heredity: G. Staniey Hall on Natural Education, 1965 mládí, výchova

před st.

HALBWACHS, Maurice" 1877 - 1945 .. fr. sociolog, soc. psycholog a demograf zabýv. se probl. tříd, spotřeby, způsobu života; rozvedl učení o individ. a kolekt. paměti .. D.: La Classe ouvriere et les niveaux de la vie, 1913; La Population de la terre et des continents, 1937; Sociologie économique et démographie, 1940; La Mémoire collective, 1950; Esquisse ďune psychologie des classes sociales, 1955; Classes sociales et morphologie, 1972 .. Lit.: Alexandre, l.: Maurice Halbwachs, 1949 anomie, čas sociální, ekologie sociální, kauzalita sociální, morfologie sociální, paměť sociální, sociologie ekonomická, sociologie francouzská, sociologie města, sociologie spotřeby, sociologismus

HALL, Robert Ernest" 1943 - .. am. ekonom zabýv. se probl. fluktuace, pracovního trhu, mezd apod... D.: Inflation: Causes and Effects (ed.), 1982; Low Tax, Simple Tax, Fiat Tax (se spoluaut.), 1983; Dimension of Work, 1986 práce, sociologie práce

HALLE, Morris .. 1923 - .. am. jazykovědec původem z Litvy .. D.: Fundamentals ofLanguage (se spoluaut.), 1956; The Sound Pattern ofEnglish, 1968; English Stress (se spoluaut.), 1971; Linguistic Theory and Psychological Reality (se spoluaut.), 1981; Problem Book in Phonology (se spoluaut.), 1983 variantnost jazyková

HALLEY, Edmund" 1656 - 1742 .. angl. astronom, matematik a demograf působící v Polsku; zkonstruoval první úmrtnostní tabulky" D.: Catalogus stellarum australium, 1679 .. Lit.: Armitage, A.: Edmund Halley, 1966 demografie, tabulky života

HAWANE, John Burdon Sanderson .. 1892 - 1964 .. angl. biolog, genetik a filozof, žil v Indii; položil základy k modernímu studiu genetiky člověka; r. 1962 vedl Orissa State Genetics and Biometry Laboratory .. D.: Animal Biology (spoluaut. l. S. Huxley), 1927; Fact and Faith, 1934 fylogeneze, holismus

1516

HALSEY, A. H. .. 1923 - .. angl. sociolog zabýv. se vzděláním, s-gií práce a kultury .. D.: Social Class and Educational Opportunity (se spoluaut.), 1956; Education, Economy and Society (se spoluaut.), 1961; Ability and Educational Opportunity, 1962; Power in Cooperatives (spolu aut. G. N. Ostergaard), 1965; Social Survey of

příloha

the Civil Service (spoluaut. J. Crewe), 1969; Change in British Society, 1978; Origins and Destinations, 1980 sociologie výchovy, sociologie vzdělání, výchova

ret, 1933-1938 .. Lit.: Stanciu Storian: S. Haret ~i politica ~a ~o­ lara si sociala in legatura cu rascoalele, 1958 sociologie rumunská

něm. historik D.: Geschichte der Kunst, 1955; Kunst und Kultur in Deutschland von der GrUnderzeit bis wm Expressionismus (se spoluaut.), 1959 biedermeier

HARGROVE, Eugene C. .. am. filozof, vyd. čas. Environmental Ethics .. D.: Religion and Environmental Crisis (ed.), 1986;

něm. sociolog a urbanolog .. D.: Betrifft: Nachbarschaft, 1973; Die Organization der stadtischen Umwelt, 1977; Lebensraum Stadt, 1979; Einflihrung in die Siedlungssoziologie, 1982; Urbanism and Human Values (se spoluaut.), 1984; The Social Nature of Space (se spoluaut.), 1990; Progress in Social Ecology (ed.), 1990 komplex ekologický, sociologie města

HARNACK, Adolfvon .. 1851 - 1930 .. něm. protest. teolog, his-

HAMANN, Richard H. L. .. 1879 - 1961 .. umění"

HAMM, Bernd .. 1945 - ..

čes. geograf zabýv. se teorií geografie, geografií osídlení a regionalizací; ved. kat. soc. geografie a regionálního rozvoje PřírodovědeckéJakulty UK v Praze (od r. 1992) .. D.: Teorie komplexity a diferenciace světa, 1971; Sociálněgeografická regionalizace ČSR (se spoluaut.), 1978; Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, 1987; Hierarchie reality a studium sociálně geografických systémů, 1989; Territory, Society and Administration: The Czech Republic and the Industrial Region of Liberec (se spoluaut.) 1994 demografie, hierarchie reality, urbanizace

Beyond Spaceship Earth, 1986; Foundations of Environmental Ethics, 1989 etika ekologická

torik, zabýval se historií křesťanství a církve" D.: Lehrbuch der Dogmengeschichte, 1886-1890; Das Wesen des Christentums, 1900 náboženství, protestantismus

HARRINGTON, James" 1611 - 1677 .. angl. publicista, soc. filozof" D.: The Oceana, 1656 dělba moci, predestinace, utopie, vlastnictví

HAMPL, Martin .. 1940 - ..

čes. lékař, průkopník D.: K dějinám českých

HAMZA, František" 1868 - 1930"

soc. lékařství, působil na Slovensku" mediků, 1895; Sociální lékař, 1923; Sociálna práca zdravotná, 1926 lékařství sociální maď. sociolog, od r. 1973 ved. výzk. skupiny pro studium kvality života a hodnot" D.: A népdaltól az abszurd drámáig, 1969; Értékszociológiai kisérlet, 1969; Érték és társadalom, 1977 sociologie maďarská, výzkum hodnot

HANKISS, Elemér" 1928 - ..

HANSLfCK, Eduard" 1825 -1904" rak. muzikolog, historik hudby a estetiky nar. v Praze" D.: Vom Musikalisch-SchOnen, 1854; Geschichte des Concertwesens in Wien, 1869-1870 sociologie umění

HARE, Paul A. .. 1923 - .. am. sociolog zabýv. se probl. malých skupin" D.: Small Groups, 1955; Handbook of Small-Group Research, 1962 skupina malá

HARE, Richard Mervyn .. 1919 - .. angl. filozof stud. ot. morálky .. D.: The Language of Morals, 1952; Freedom and Reason, 1963; Practical Inferences, 1971; Appl ications of Moral Philosophy, 1972; Moral Thinking. Its Levels, Method, and Point, 1981 .. Lit.: Berlich, A.: Universeller Praskriptivismus. Richard M. Hares analytische Ethik, 1985 metaetika, orientace hodnotová, povinnost

HARET, Spiru .. 1851 - 1912 .. rum. sociolog" D.: Chestia taraneasca, 1905; Mécanique sociale, 1910; Operele lui Spim Ha-

HARRINGTON, Michael" 1928 - .. am. politolog a sociolog zabýv. se mj. ot. chudoby" D.: The Other America, 1963; The Retail Clerks, 1963; The Accidental Century, 1965; Toward a Democratic Left, 1968; Fragments of the Century, 1974; Twilight of Capitalism, 1976; The Yast Majority: A Journey to the Worlďs Poor, 1977; The New American Poverty, 1984 new sociology

HARRIS, Marvin B. .. 1927 - .. am. soc. antropolog, který prováděl výzkumy v Mozambiku, Brazílii, Ekvádoru, Indii atd. .. D.: The Nature of Cultural Things, 1964; The Rise of Anthropological Theory, 1968; Town and Country in Brazil, 1969; Cows, Pigs, Wars and Witches, 1974; Cannibals and Kings: The Origins ofCultures, 1977; Good to Eat: Riddles ofFood and Culture, 1986 ekologie kulturní, konvergence kulturní, materialismus kulturní, neoevolucionismus, sociologie jídla, sociologie v Brazílii

HARRIS, Zellig Sabbetai .. 1909 - .. am. strukturální lingvista nar. v Rusku, prez. Linguistic Society oj America (1955) .. D.: Methods in Structural Linguistic, 1951; String Analysis of Sentence Structure, 1962; Mathematical Structures of Language, 1968; Papers in Structural and Transformational Linguistics, 1970 gramatika transformační, strukturalismus

HARROD, Henry Roy Forbes" 1900 - 1978 .. angl. ekonom stud. mezinár. obchod a probl. peněz; vytv. teorii ekonomického růstu (Harrodův-Domarův model) .. D.: International Economics, 1933; Towards a Dynamic Economics: Some Recent Developments ofEconomic Theory and Their Application to Policy, 1948; Policy Against Inflation, 1958; Reforming the Worlďs Money, 1965; Towards a New Economic Policy, 1967 teorie ekonomického růstu něm. jazykovědec zabýv. se sociolingvistikou" D.: Soziolinguistik mr Anfanger, 1980; Sozialer Wandel und Sprachwandel, 1981; Soziolinguistik, 1985 kontrola sociální, učení sociální

HARTIG, Matthias .. 1947 - ..

HARTKE, Wolfgang .. 1908 - .. něm. filosof a sociogeograf, v I. 1952-1973 řed. geogr. institutu v TumUnchen .. D.: Kultur-

1517

biografická

příloha

geographische Wandlungen in Nordost-Frankreich seit dem Kriege, 1932; Frankreich als sozialgeographische Einheit, 1964 antropogeografie

HARTL, Jan" 1951 - .. čes. sociolog prac. v oblasti výzkumu veř. mínění; zakl. a řed. Střediska empirických výzkumů (STEM) .. D.: Československo na cestě k demokracii, 1990; Českoslo­ vensko mezi volbami, 1992; Ekonomika, politika a sociální jistoty v období změn (in: Social Policy in a Changing Europe), 1992; Politické postoje a chování. Případ bývalého Českosloven­ ska, 1993 sociologie česká v 1.1948-1994, výzkum veřejného mínění HARTLA UB, Gustav Friedrich" 1884 - 1963 .. něm. historik umění, řed. musea v Heidelbergu .. D.: Zauber des Spiegels, Geschichte und Symbolik des Spiegels in der Kunst, 1950; Das UnerkHirliche. Studien zum magischen Weltbild, 1951; Gestalt und Gestaltung, 1957 parapsychologie HARTLEY, Eugene L. .. 1912 - .. am. soc. psycholog" D.: Fundamentals of Social Psychology, 1952 aprobace sociální, emoce HARTMANN, Felix von" 1838 -1912" něm. teolog zabývající se teozofií .. D.: Ausgewahlte theosophische Werke, 19691980 teozofie HARTMANN, Kari Robert Eduard von" 1842 - 1906 .. něm. filozof a psycholog" Do: Die Philosophie des Unbewussten, 1869; Kritische Grundlegung des transcendentalen Realismus, 1875; Phaenomenologie des sittlichen Bewusstseins, 1879; Die Religion des Geistes, 1882; Die modeme Psychologie, 1901; Das Problem des Lebens, 1906 nevědomí

HARTMANN, Nikolai" 1882 - 1950 .. něm. filozofzabýv. se axiologií, fenomenologickou etikou" D.: Grundzlige einer Metaphysik der Erkenntnis, 1921; Ethik, 1925; Die Philosophie des deutschen Idealismus, 1923-1929; Moglichkeit und Wirklichkeit, 1938; Der Aufbau der realen Welt, 1940 bytí, emergence, etika, sociologie hodnot HARVEY, William" 1578 - 1657 .. angl. lékař, zakl. novově­ ké fyziologie" D.: Exercitatio anatomica de motu cordis et sanguinis in animalibus, 1650 antropologie fyzická HAUG, Frigga .. 1937 - .. něm. socioložka a soc. psycholožka, zabývala se probl. automatizace, ženskou otázkou aj ... D.: Flir eine sozialishische Frauenbewegung, 1978; Theorien liber Automationsarbeit (se spoluaut.), 1978; Empirie (se spoluaut.), 1980-1981 sociologie práce HAUSER, Arnold" 1892 - 1978 .. maď. sociolog a estetik" D.: Notes on the Sociology of the Film, 1938; The Film as a Product of Society, 1939; The Social History of Art, 1951; Der Begriff der Ideologie in der Kunstgeschichte, 1953-1954; Ziele und Grenzen der Soziologie der Kunst, 1955; Der Begriff der Zeit in der

1518

biografická

neueren Kunst und Wissenschaft, 1955 .. Lit.: Kuhn, H.: Eine Sozialgeschichte der Kunst und Literatur. Kritische Reflexionen zu Arnold Hauser, 1956 bohéma, sociologie umění, sociologie výtvarného umění, umě­ ní

HAUSHOFER, Kari Ernst" 1869 - 1946 .. něm. geograf, spoluzakl. a vyd. čas. Zeitschrift fiJ.r Geopolitik, předst. geopolit. školy v Německu, přispěl ke vzniku teorie "životního prostoru", stál v čele řady nacistických věd. a polit. organizací geografie politická, geopolitika HA VEL, Václav" 1936 - .. čes. spisovatel, politik, státník; od r. 1990 prez. ČSSR, pak prez. ČR .. D.: O lidskou identitu, 1984; Do různých stran, 1990 otázka česká, společnost občanská HA VELKA, Miloš" 1938 - .. čes. filozof a sociolog zabýv. se zejm. filozofií a s-gií moderních čes. dějin, spec. též analýzou díla M. Webera; šéfred. Sociologického časopisu (od r. 1993) .. D.: lnwieweit kann man Max Weber neukantianisch interprelieren? (in: Neukantianismus aktuell Perspektiven und Ertrage der Forschung), 1994; Spor o smysl českých dějin 1895-1938 (ed.), 1995 sociologie česká v 1.1948-1994 HAVLovA, Jitka" 1933 - .. čes. socioložka zabýv. se s-gií podniku, práce, průmyslu" Do: Sociální souvislosti přechodu od mechanizované k automatizované výrobě, 1984; Rozdrobená práce stále aktuální (in: Proměny současné sociologie), 1994; Profesní dráha ve 20. století, 1996 sociologie podniku HA VlGHURST, Robert James" 1900 - .. am. psycholog a sociolog zabýv. se zejm. probl. vzdělání" D.: Human Development and Education, 1953; Older People (spoluaut. R. Albrecht), 1953; Society and Education (spoluaut. B. Neugarten), 1957; The Educational Mission of the Church, 1965 superego HA VRANEK, Bohuslav" 1893 - 1978 .. čes. jazykovědec, slavista a bohemista, podal syntetický obraz čes. nářečí a vývoje spisovného jazyka" D.: Genera verbi v jazycích slovanských, 1928 a 1937; Stručná mluvnice česká (spoluaut. A. ledlic7w), 1950 dialektologie, fonologie, norma jazyková, Pražský lingvistický kroužek, sociologie jazyka HA VRANEK, Jan" 1928 - .. čes. historik, od r. 1990 řeď. Ústavu dějin UK, zabýval se historií universit, hist. demografií a čes. soc. a polit. dějinami 19. a 20. st. .. D.: Boj za všeobecné, přímé a rovné hlasovací právo roku 1893, 1964; Stručné dějiny University Karlovy (se spoluaut.), 1964; Dějiny Československa 17811918 (se spoluaut.), 1968 dějiny sociální HA WLEY, Amos Henry .. 1910 - .. am. sociolog města, soc. ekolog, žák R. D. McKenzieho; od r. 1946 řed. Social Science Research Project, v r. 1971 prez. Population Association ojAmerica .. D.: Human Ecology. Theory of Community Strncture, 1950; Principles of Sociology (se spoluaut.), 1952; Papers in Demography and Public Administration, 1954; The Changing Shape of

Metropolitan Areas, 1956; The Metropolitan Community: lts PeopIe and Government (spoluaut. B. Ziauner), 1970 ekologie sociální, sociologie města

HA WRYLYSHYN, B. .. autor JO. zprávy Římského klubu" D.: Road Maps to the Future, Towards More Effective Societies. A Report to the Club of Rome, 1980 Římský klub HA WTHORN, Horace Boies .. am. rurální sociolog" D.: A Rural Social Survey of Orange Township, Blackhawk County, lowa (se spoluaut.), 1918; The Sociology ofRural Life, 1926 sociologie venkova HAYEK, Friedrich August von" 1899 - 1992 .. rak. ekonom působící ve Velké Británii a v USA; r. 1974 získal Nobelovu cenu za ekonomii (spolu s G. Myrdalem) .. D.: Prices and Produclion, 1931; Monetary Theory and the Trade Cycle, 1933; Monetary Nationalism and lntemational Stability, 1937; Profits, Interesl and lnvestment, 1939; The Pure Theory of Capital, 1940; The Road to Serfdom, 1944; lndividualism and Economic Order, 1948; The Counter-Revolution of Science, 1951; John Stuart Mill and Harriet Taylor, 1952; The Constitution of Liberty, 1960; Studies in Philosophy, Politics and Economics, 1967; Freiburger Studien. Gesammelte Aufsatze, 1969; Theorie komplexer Phanomene, 1972; Law, Legislation and Liberty, 1973, 1976, 1979; New Studies in Philosophy, Politics, Economics and the History ofldeas, 1978; Liberalism, 1979; The Fatal Conceit. The Errors of Socialism,1988 demarchie, design, historicismus, individualismus, individualismus metodologický, intelektuál, kolektivismus, konzervatismus, marxologie, neomarxismus, nominalismus, řád sociální, sociologie angažovaná, trh, typologie sociologických přístupů

HEBERLE, Rudolf" 1896 - t .. am. polit. vědec, sociolog něm. původu (v USA od r. 1938)" Do: From Democracy to Nazism, 1945; Social Movements, 1951; Ferdinand Tonnies on Sociology: Pure, Applied and Empirical (spoluaut. W 1. Cahuman), 1971 nacismus, sociologie sociálních hnutí, změna sociální HECKHAUSEN, Heinz" 1926 - .. něm. psycholog" D.: Hoffnung und Furcht in der Leistungsmotivation, 1963; The Anatomy of Achievement Motivation, 1967 apetence HEGEDŮS, AndriJs .. 1922 - .. maď. sociolog zabýv. se probl.

příloha

hie der Geschichte, 1837" Lit.: Major, L. - Sobotka, M.: G. W. F. Hegel, 1979 bytí, činnost politická, dějinnost, dějiny, dialektika, dialektika pána a raba, duchovědy, etika, evolucionismus, existence, fenomenologie, funkce latentní, gnosticismus, harmonie, hermeneutika, historiozofie, holismus, humanismus, interakcionismus, kabala, karteziánství, kauzalita, kultura, logika dialektická, luterstvi, materialismus dialektický, metodologie, mínění veřejné, mravnost, náboženství, náboženství pozitivistické, naděje, násilí, názor světový, objektivita, odcizení, osvícenství, periodizace dějin, politologie, povinnost, práce, právo státní, praxe, providencialismus, příroda, racionalismus kritický, racionalita, revizionismus, sebevědomí, sloh umělecký, sociologie dialektická, sociologie historická, sociologie konzervativní, sociologie marxistická, sociologie němec­ ká, sociologie státu, sociologie veřejného mínění, společnost, společnost občanská, společnost otevřená, stát právní, strukturalismus, svoboda, symbol, škola frankfurtská, teorie moci, teorie sociální antické, totalita, třída o sobě a třída pro sebe, vědomí, vkus, vlastnictví, změna sociální, život

HEHLMANN, Wilhelm .. 1901 - t .. něm. psycholog a pedagog .. D.: Metaphysik und Phanomenologie der Erziehung, 1932; Geschichte der Erziehungswissenschaft im Aufriss, 1933; Geschichte der Psychologie, 1963; Worterbuch der Padagogik, 1971 (ll. vyd.); Worterbuch der Psychologie, 1974 (12. vyd.) gestaltlsmus, psychologie kultury, VOIkerpsychologie, zkušenost sociální HEIDEGGER, Martin" 1889 - 1976 .. něm. existencialistický filozof" D.: Die Lehre vom Urteil im Psychologismus, 1914; Sein und Zeit, 1927; Vom Wessen des Grundes, 1929; Kant und das Problem der Metaphysik, 1929; Was ist Metaphysik?, 1930; Holzwege, 1956; Identitat und Differenz, 1957; Unterwegs zur Sprache, 1959; Nietzsche, 1960; Wegmarken, 1967; Zur Sache des Denkens, 1969" Lit.: Franzen, W: Martin Heidegger, 1974; Patent, G. J.: Zur Kritik der Existenzphilosophie Martin Heideggers, 1976 absurdita, antropologie filozofická, dějinnost, domov, etika ekologická, existence, existencialismus, fenomenologie, hermeneutika, kultura, Lebenswelt, poststrukturalismus, psychologie humanistická, sebevědomí, situace mezní, svoboda HElDER, Fritz .. 1896 - t .. am, soc. psycholog pův, z Rakouska" D.: The Psychology of lnterpersonal Relations, 1958 konsensus, psychologie sociální, teorie sociálních síti

práce a soc. strukturou" D.: A magyar mezogazdaság szocialista átszervezésének Kérdései, 1951; A szocialista társadalom struktúrájáról, 1966--1971; A szociologiarol, 1966--1971; Ember, munka, kozosség, 1966; Die neue Linke in Ungarn, 1966; Változó világ, 1970; Sozialismus und Blirokratie, 1981 neomarxismus, sociologie maďarská, sociologie malých skupin, sociologie zemědělství

HEINEMANN, Klaus" 1937 - .. něm. sociolog průmyslu maď. pův. (od r. 1970 žije v Německu) .. D.: Externe Effekte der Produktion und ihre Bedeutung fůr die Wirtschaftspolitik, 1966; Leistungsengagement und Sportinteresse, 1968; Grundzlige einer Soziologie des Geldes, 1969; Politische Okonomie - heute, 1974; Arbeitslose Jugendliche, 1978; Arbeitslose Frauen im Spannungsfeld von Erwerbstatigkeit und Hausfrauenrolle, 1980 sociologie ekonomická, sociologie peněz

HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich .. 1770 - 1831 .. před st. něm. klasické filozofie" D.: Phanomenologie des Geistes, 1807; Wissenschaft der Logik, 1812-1816; Grundlinien der Philosophie des Rechts, 1821; Philosophie der Religion, 1832; Geschichte der Philosophie, 1833-1836; Ásthetik, 1835; Philosop-

HElNROTH, Oskar August" 1871 - 1945 .. něm. ornitolog .. D.: Die Vogel Mitteleuropas in allen Lebens- und Entwicklungsstufen photographisch aufgenommen und in ihrem Seelenleben bei der Aufzucht vom Ei ab beobachtet (se spoluaut.), 1924-1928; Aufopferung und Eigennutz im Tierreich, 1941 .. Lit.:

1519

biografická

biografická

příloha

Heinroth, K.: Oskar Heinroth - Vater der Verhaltenforschung, 1971 etologie

Other Essays in the Philosophy of Science, 1965; Philosophy of Natural Science, 1966 operacionalismus, predikce, Vídeňský kruh

HEINTZ, Peter + 1920 - 1983 + švýc. sociolog, řed. s-gického institutu v Curychu + D.: Ein soziologisches Paradigma der Entwicklung mit besonderer Berlicksichtigung Latinamerikas, 1969; Die Weltgesellschaft im Spiegel von Ereignissen, 1982; Ungleiche Verteilung, Macht und Legitimitat, 1982 sociologie v Chile, sociologie ve Švýcarsku

HENDERSON, Charles Richmond + 1848 - 1915 + am. sociolog venkova, který poprvé použil název rurální sociologie; prez. International Prison Cong ress (1910), United Charities of Chicago (1913) + D.: The Social Spirit in America, 1896; Social Settlements, 1897; Social Elements, 1898; Introduction to Study of Dependent, Defective and Delinquent Classes, 1893-1901 sociologie venkova, škola chicagská

HEISS, Robert + 1903 - 1974 + něm. psycholog, filozof a sociolog, zn. zejm. výzkumem osobnosti; zakl. a řed. Institut fur Psychologie und Charakterologie + D.: Die Lehre vom Charakter, 1936; Die Deutung der Handschrift, 1943; Der Gang des Geistes, 1948; Allgemeine Tiefenpsychologie, 1956; Utopie und Revolution, 1973 + Lit.: Hiltmann, H. (cd.): Dialektik und Dynamik der Person. Festschrift fUr Robert Heiss zum 60. Geburtstag, 1963 temperament HELLER, Agnes + 1929 - + am. socioložka a filozofka maď. pův. + D.: A mindennapi élet, 1972; The Humanisation of Socialism, 1976; Philosophie des linken Radikalismus, 1979; Theorie der Gefůhle, 1981; Everyday Life, 1984; The Post-Modem Political Condition (spoluaut. F. Feher), 1989; Can Modernity Survive?, 1990 činnost, každodennost, marxologie, neomarxismus, sociologie maďarská, sociologie v Austrálii HELLER, Jan + čes. evangelický religionista, odborník na Starý zákon a starověká náboženství + D.: Starověká náboženství, 1988 náboženství HELLPACH, Willy + 1877 - 1955 + něm. soc. psycholog, sociolog, politik; v I. 1922-1925 ministr kultury, r. 1925 kandidoval na říšského prez. + D.: Geopsyche, 1911; Gruppenfabrikation, 1992; Sozialpsychologie, 1933; Grundriss der religiosen Psychologie, 1951; Kulturpsychologie, 1953 charakter národní, rituál, sociologie německá HELMER, Ola! + jeden ze zakl. am. futurologie Technology, 1966 prognostika

+ D.: Social

vě­

HERKNER, Werner + 1941 - + rak. psycholog zabýv. se diferenciální, vývojovou, soc. a klinickou psychologií + D.: EinfUhrung in die Sozialpsychologie, 1975; Attribution. Psychologie der Kausalitat (ed.), 1980; Psychologie, 1986 psychologika

HENRICH, Dieter + 1927 - + něm. filozof, který mj. rozpracoval teorii sebevědomí + D.: Der ontologische Gottesbeweis, 1960; Fichtes urspriingliche Einsicht, 1967; Hegel im Kontext, 1971; Identitat und Objektivitat, 1976; Selbstverhaltnisse, 1982

HERNES, Gudmund + 1941 - + norský sociolog + D.: Dynamikk i borehullene (se spoluaut.), 1977; Forhandlingsokonomi og blaudings administrasjon, 1978; Demokrati og politiske ressurser (se spoluaut.), 1980 sociologie skandinávská

HENDRESON, Lemleal Joseph Jr. + 1946 - + am. polit. dec + D.: Black Political Life in the US (ed.), 1972 sociologie systémová

sebevědomí

HENRY, Louis + 1911 - 1991 + fr. demograf působící v nár. ústavu pro demogr. studia v Paříži + D.: Démographie, analyse et modeles, 1972; On the Movement of Human Fertility, 1972 demografie, demografie historická HÉRAKLEITOS Z EFESU + asi 530 - 470 př.n.1. + ant. filozof žijící v Řecku, předst. naivního materialismu, reprezentant iónské fil. školy + D.: Peri fyseós - zlomky ve spisech pozděj­ ších aut. + Lit.: Wheelwright, P. E.: Heraclitus, 1959; Jurss, F.: Zum Erkenntnisproblem bei den frlihgriechischen Denkern, 1976 esoterismus, harmonie, holismus, objektivita HERBART, Johann Friedrich + 1776 - 1841 + něm. filozof, psycholog, zakl. novověké pedagogiky; působil též na univ. v Královci; jeho ideje ovlivnily G. A. Lindnera + D.: Hauptpuncte der Metaphysik, 1806; Allgemeine Pedagogik aus dem Zweck der Erziehung abgeleitet, 1806; Psychologische Untersuchungen, 1839-1840 + Lit.: Král, J.: Herbartovská sociologie, 1921; Dunkel, H. B.: Herbart and Herbartianism: An Educational Ghost Story, 1970 etika, charakter, nevědomí, pedagogika, výchova

HELMREICH, Robert Louis + 1937 - + am. psycholog, + D.: Groups Under Stress (se spoluaut.), 1968; Social Psychology (se spoluaut.), 1973; Masculinity and Femininity (se spoluaut.), 1978 percepce sociální

HERBEN, Jan + 1857 - 1936 + čes. novinář, publicista, spisovatel; zal. a redigoval čas. Cas v 1. 1886-1915, stoupenec a mluvčí masarykovského realismu + D.: Masarykova sekta a Gollova škola, 1912 otázka česká

HELVÉTlUS, Claude Adrien de + 1715 - 1771 + fr. filozof, osvícenec, který na základě Lockova senzualismu studoval morální soustavu + D.: De l'Esprit, 1758; Bonheur, 1772; De ľHom­ me, de ses facultés intellectuelles et de son éducation, 1772 sociologie výchovy, vkus, výchova, výchova občanská, změna sociální

HERBERT z CHERBURY, Edward + 1581 - 1648 + angl. filozof, diplomat, spisovatel, nazývaný otcem angl. deismu + D.: De veritate, 1624; De Causis Errorum, 1645; De Religione Laici, 1645; De Religione Gentilium, 1663 + Lit.: Rémusat, C. de: Lord Herbert de Cherbury, 1874 deismus

HEMPEL, Carl Gustav + 1905 - + am. filozof a metodolog vě­ dy nar. v Německu + D.: Fundamentals of Concept Formation in Empirical Science, 1952; Aspects of Scientific Explanation and

HERDER, Johann Gott/ried + 1744 - 1803 + něm. filozof, estetik, historik, spisovatel; teoretik hnutí Sturm und Drang + D.: Uber den Ursprung der Sprache, 1771; Stimmen der VOlker in

1520

Liedern, 1778-1789; Álteste Urkunde des Menschengeschlechtes, 1774-1776; Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit, 1784-1791; Briefe zur BefOrderung der Humanitat, 1793 + Lit.: Arnold, G.: Johann Gottfried Herder, 1979 antropologie filozofická, antropologie lingvistická, člověk, dě­ jinnost, dějiny, determinismus geografický, evolucionismus, historiozofie, humanismus, humanita, kultura, Lebenswelt, lid, mytologie, Ostforschung, práce, prostor sociální, roman· tismus, vkus, Volkerpsychologie, život

HÉRODOTOS + asi 484 - po 425 př.n.1. + řec. historik, "otec děje­ pisu", zapsal svět. dějiny do válek řecko-perských + D.: Historiai historiografie, Zeitgeschichte HERSENI, Traian + 1907 - 1980 + rumun. sociolog + D.: Psihosociologia organizarii intreprinderilor industriale, 1969; Sociologia industriala, 1974; Forme stravechi de culturíi poporana romaneasca, 1977 sociologie rumunská HERSKOVITS, Melville Jean + 1895 - 1963 + am. kult. antropolog, žák F. Roase, předst. školy Kultura a osobnost; zabýval se ekon. antropologií + D.: The American Negro. A Study in Racial Crossing, 1928; The Economic Life of Primitive People, 1940; Acculturation in Seven Indian Tribes, 1940; The Myth of Negro Past, 1941; Man and His Work: The Science of Cultural Anthropology, 1948; Economic Anthropology, 1952; The Human Factor in Changing Africa, 1962; Cultural Dynamics, 1964; The New World Negro, 1966 akulturace, antropologie ekonomická, antropologie filozofická, člověk marginální, enkulturace, funkce, oblast kulturní, ohnisko kulturní, relativismus kulturní, sociologie kultury, sociologie morálky HERTZ, Alexander + 1895 - t + am. sociolog pol. pův. (od r. 1940 žil v USA) + D.: Klassiker der Soziologie, 1933; Soziologie der Gegenwart, 1938 sociologie polská HERTZ, Robert + 1882 - 1915 me et dépopulation, 1910 sociologismus

+ fr.

sociolog

+ D.: Socialis-

HERTZEL, Joyce Oramel + 1895 - t + am. sociolog + D.: History of Utopian Thought, 1923; Social Thought of the Ancient Civilizations, 1936; Man and Society (se spoluaut.), 1937; Jews in a Gentile World (se spoluaut.), 1942; Society in Action, 1954; The Crisis in World Population, 1956 societální

příloha

HERZBERG, Frederick + 1923 - + am. psycholog, + D.: The Motivation to Work, 1959; Work and the Nature of Man, 1966; The Managerial Choice: To Be Efficient and To Be Human, 1976 organizace pracovní HERZMANN, Jan + 1953 - + čes. matem. statistik a sociolog zabýv. se výzkumem veř. mínění, spec. volebním chováním a výzkumem médií + D.: Sondy do veřejného mínění (spoluaut. D. Slejška), Průvodce inteligentního občana volebním bludištěm (se spoluaut.), 1992; Motivation of Party Preferences in tbe CSFR after the 1990 Election (in: Wahlen in Leiten des Umbruchs), 1993 sociologie veřejného mínění, výzkum veřejného mínění HEUSCH, Luc de + 1927 - + belg. antropolog, ekonom a politik + D.: Essais sur le symbolisme royal en Afrique, 1959; A la découverte des Tsiganes, 1965; Le Rwanda et la civilisation interlacustre; études anthropologiques, historiques et structurales, 1966; Pourquoi l'épouser et autres essais, 1971; Le Roi ivre ou I' origine de ľ etat, 1972 fetišismus HEYMANS, Gerard (Gerardus) + 1857 - 1930 + nizozem. psycholog a filozof, předst. psychol. monismu + D.: Die Psychologie der Frauen + Lit.: Gerritsen, T. J. c.: La Philosophie de Heymans, 1938 žena HEYNE, Christian Gottlob + 1729 -1812 + něm. filolog a kult. historik zabýv. se mytologií a uměním + D.: Apollodovi Atheniensis Bibliothecae libri tres, 1782-1783; Puscula academica, 1785-1812 + Lit.: Winckelmanns Wirkung auf seine Zeit. Lessing - Herder - Heyne, 1988 mytologie HICKS, John Richard + 1904 - 1989 + angl. ekonom zabýv. se teorií hodnoty a ceny, nositel Nobelovy ceny r. 1972 (spolu sK. J. Arrowem) + D.: Theory of Wages, 1932; Value and Capital, 1939; The Social Framework, 1942; Contribution to the Theory of the Trade Cycle, 1950; A Revision of Demand Theory, 1956; Capital and Growth, 1965; A Theory of Economic History, 1969; Capital and Time, 1973; The Crisis in Keynesian Economics, 1975; Economic Perspectives, 1977; Causality in Economics, 1979 + Lit.: Twelve Contemporary Economists, 1981 ekonomie blahobytu HILBERT, David + 1862 - 1943 + něm. matematik a logik, zakl. gottingenské matem. školy + D.: Grundlagen der Geometrie, 1899 bezespornost HIWEBRAND, Bruno + 1812 - 1878 + něm. ekonom, statistik, jeden ze zakl. hist. školy polit. ekonomie + D.: Die Nationalokonomie der Gegenwart und Zukunft, 1848 socialismus katedrový HILFERDING, RudolfH. + 1877 -1941 + rak soc. demokrat, teoretik austromarxismu + D.: Das Finanzkapital, 1910 austromarxismus

1521

biografická

příloha

HILGARD, Ernest Ropiequet" 1904 - 1" .. am. psycholog" D.: Conditioning and Learning (spoluaut. D. G. Marquis), 1940; Theories of Learning, 1948; Hypnotic Susceptibility, 1965 ego, frustrace, mechanismy obranné, nevědomí, psychologie, psychologie osobnosti, substituce HILL, James N. .. 1934 - .. am. archeolog" D.: Explanation of Prehistoric Change (ed.), 1977; The Individual in Prehistory: Studies of Variability in Style in Prehistoric Technologies (spoluaut. J. Gunn), 1977 archeologie nová HILL, John Edward Christopher" 1912 - .. brit. historik zabýv. se soc. dějinami, spec. dějinami angl. revoluce 17. st. .. D.: The English Revolution 1640, 1940; Lenin and the Russian Revolution, 1947; The Century of Revolution, 1961; InteUectual Origins of the English Revolution, 1965; Milton and the English Revolution, 1977; The Experience of Defeat: Milton and Some Contemporaries, 1984; Writing and Evolution in 17th Century England, 1985; A Nation of Change and Novelty: Radical Politics, Religion and Literature in 17th Century England, 1990 dějiny sociální HILL, Reuben Lorenzo" 1912 - .. am. sociolog zabýv. se probl. rodiny a manželství, v I. 1959-1970 prez. lnternational Sociological Association .. D.: Marriage and Family (s H Beckerem), 1942; Families Under Stress, 1949; The Family: A Dynamic Interpretation (s W. Wallerem), 1951; Families in East and West: Socialization Process and Kinship Ties (s R. Konigem), 1970; Family Economic Behavior: Problems and Prospects, 1973; Contemporary Theories about the Family (se spoluaut.), 1979 manželství HIPPOKRATÉS .. 460 - 377 př.n.1. .. řec. lékař považovaný za "otce medicíny", autor lidské typologie" D.: Aforismoi; Epidemiai; Peri áerón, hydratón, topón; Peri hierés; Corpus Hippocratium .. Lit.: Bourgey, L.: Observation et expérience chez les médicins de la CoU. Hippocratique, 1953 antropogeografie, antropologie fyzická, půst, temperament HIRSCHFELD, Magnus .. 1868 - 1935 .. něm. lékař, sexuolog, autor termínu "třetí pohlaví" .. D.: Kriegspsychologisches, 1916; Sexual-Katastrophen, 1927; Das Sexualstrafrecht, 1929 sexuologie HIRSCHMAN, Albert Otto" 1915 - .. am. ekonom něm. pův. zabýv. se ekon. růstem, plánováním" D.: The Strategy of Economic Development, 1958; Development Projects Observed, 1967; Exit, Voice and Loyalty: Responses to Decline in Firms, Organizations and States, 1970; The Passions and the lnterests: Political Arguments for Capitalism before lts Triumph, 1977; Shifting Involvements: Private Interest and Public Action, 1982 ekonomie politická nová. sociologie trhů HITLER, Adolf" 1889 - 1945 .. něm. nacistický politik; kancléř a prez. Německa v I. 1933-1945" D.: Mein Kampf. 1925 .. Lit.: Rauschning, H: The Voice of Destruction, 1940; Bullock, A.: Hitler: A Study in Tyranny, 1952; McRandle, 1. H: The Track of the Wolf: Essays on National Socialism and Hs Leader, Adolf Hitler, 1968 euthanasie, geopolitika, náboženství světské, nacismus, par-

1522

biografická lamentarismus, politika jazyková, rasismus, senzace, sociologie průmyslu, teorie společnosti konspirační, totalitarismus, wotanismus

HJELMSLEV, Louis Trolle" 1899 - 1965 .. dán. jazykově­ dec, hl. před st. kodaňské strukturalistické školy" D.: Principes de grammaire générale, 1928; La Catégorie des cas, 1935-1937; Omkring sprogteoriens grundlaeggelse, 1943; Sproget, 1963 lingvistika strukturální, strukturalismus HLA VSA, Jaroslav" 1929 - .. čes. psycholog zabýv. se psychologií tvorby" D.: Psychologie tvůrčí a vědeckoinformační činnosti, 1970; Tvořivost a rozvoj člověka, 1976; Psychologické základy teorie tvorby, 1985; Člověk v životních situacích (se spoluaut.),1987 kreativíta HOBBES, Thomas" 1588 - 1679 .. angl. filozof, teoretik při­ rozeného práva a spol. smlouvy" D.: Citizen, 1642; De Cive, 1642; Human Nature, 1650; Leviathan. 1651; Body, 1655; Man, 1657; De Homine, 1658; De Corpore Politico, 1680 .. Lit.: Strauss. L.: The Political Philosophy of Hobbes, 1936; Watkins, J. W. N.: Hobbes's System ofIdeas: A Study in the Political Significance ofPhilosophical Theories, 1965; Coleman, F. M.: Hobbes and America: Exploring the Constitutional Foundation, 1977 absolutismus, anatomie politická, aritmetika politická, belum omnium contra omnies, domov, etika, hedonismus, interakcionismus. Leviathan, mechanicismus, občan, organicismus, platonismus, politika, politologie, právo státní, přirozenost, psy· chosociologie, řád sociální, smlouva společenská, sociologie deviantního chování. sociologie moci, sociologie veřejného mí· nění, společnost občanská, stát, stát absolutistický, stát sociální, svoboda, teorie moci, totalitarismus, typologie společ. ností, "zlaté pravidlo jednání" HOBHOUSE, Leonhard Trelawney .. 1864 - 1929 .. angl. filozof a sociolog, předst. evolucionismu; zakl. Sociological Society .. D.: The Labour Movement, 1893; The Theory of Knowledge, 1896; Mind in Evolution, 190 I; Mora1s in Evolution, 1906; Development and Purpose, 1913; The Material Culture and Social Institutions of the Simpler Peoples (spoluaut. G. C. Wheeler a M. Ginsberg), 1915; Principles of Sociology: The Metaphysical Theory of the State, 1918; The Elements of Social Justice, 1922; Social Development, 1924; The Rational Good, 1927" Lit.: Carter, H: The Social Theories of L.T. Hobhouse, 1927; Ginsberg, M.: Einleitung zur 7. Auflage von "Morals in Evolution", 1951 evolucionismus, instituce, sociologie britská, sociologie kom· parativní. sociologie morálky HODlA, Milan" 1878 - 1944" slov. teoretik agrarismu, agrární konzervativní politik, ministr a předs. vlády předmnichovské ČSR; prez. Ceskoslovenské zeměde'1ské akademie" D.: Realismus v nás, 1904; Československý rozkol, 1920; Slovenský rozchod s Maďarrni, 1929; Agrární demokracie v myšlenkových proudech současné doby, 1930; Federation in Centra1 Europe, 1942 .. Lit.: Votočková-Lauermannová, O.: Dr. Milan Hodža, 1938 hnutí abstinentské, sociologie slovenská HOEBEL, Edward Adamson .. 1906 - .. am. antropolog" D.: The Political Organization and Law-Ways of the Commanches,

1940; The Cheyenne Way: Conflict and Case Law in Primitive Jurisprudence, 1941; Social Meaning of Legal Concepts: Inheritance, 1948; Man in the Primitive World: an lntroduction to Anthropology, 1949; The Law ofPrimitive Man, 1954 konstrukt kultury

HOETZSCH, Otto" 1876 - 1946 .. něm. historik, spoluzakl. Deut~che Gesellschaft zum Studium Osteuropas (1920-1930), člen Ríšského sněmu" D.: Russland. Eine EinfUhrung auf Grund seiner Geschichte von 1904-1912, 1913; GrundzUge der Geschichte Russlands, 1949; Russland in Asien. Geschichte einer Expansion, 1966 .. Lit.: Voigt, G.: Otto Hoetzsch. 1876-1946, 1978 Ostforschung Hf)FFDING, Harald" 1843 - 1931 .. dán. filozof, psycholog, stoupenec tzv. kritického pozitivismu" D.: Modern filosofer, 1904; Mindre arbejder, 1913; Lebende Tanker i det nitlende Aarhundrede, 1920 náboženství HOFFMANN·NOWOTNY, Hans Joachim .. 1934 - .. švýc. sociolog a ekonom něm. pův.; od r. 1983 prez. švýc. GeseUschajt fUr Soziologie .. D.: Migration. 1970; Soziologie des Fremdarbeiterproblems, 1973 sociologie ve Švýcarsku HOFFMElSTER, Johannes" 1907 -1955" něm. filozof, germanista .. D.: HOlderlin und Hegel, 1931; Die Heimkehr des Geistes, 1946 homologie, okultismus HOFSTATTER, Peter R. .. 1913 - .. něm. soc. psycholog pů­ sobící též v USA a Rakousku; zabýval se výzkumem veř. mínění a matem. metodami empir. výzkumu" D.: EinfUhrung in die Tiefenpsycho10gie, 1948; Die Psychologie der offentlichen Meinung, 1949; Die Psychologie und das Leben, 1951; Gruppendynamik. 1957; Differentielle Psychologie, 1971 charakter národní, osobnost bazální HOFSTEE, Evert Willem" 1909 - .. nizozem. sociolog zemědělství, sociograf .. D.: Sociaal-economische problemen der Groninger Veenkoloniěn, 1943; Sociologische aspecten van de landbouwvoorlichting, 1953; Rural Lífe and Rural Welfare in the Netherlands, 1957; Fundamenteel sociologisch speurwerk in het kader van het landbouwwetenschappelijk onderzoek, 1960; De demografische ontwikkeling van Nederland in de eerste helf van de negentiende eeuw, 1978 .. Lit.: Kooy, G. A.: Gemengde bedrijvigheid. Een kwart eeuw Wageningse sociologie, 1971 sociologie venkova

příloha

HOCHFEW, Julům .. 1911 - 1966 .. pol. sociolog zaměřený na obecnou s-gickou teorii a polit. s-gii .. D.: Studia o marksistowskiej teorii spoleczeristwa, 1963 sociologie polská HOUER, Harry .. 1912 - .. am. kult. antropolog, lingvista .. D.: The Phono10gy and Morpho10gy of the Navaho Language (se spoluaut.), 1967; Tonkawa Tests, 1972; Linguistic Structures of Native America, 1974 hypotéza Sapirova-Whorfova HOLBACH, Paul Heinrich Dietrich von" 1723 - 1789 .. fr. osvícenský filozof něm. pův., předst. mechanického materialismu .. D.: Systeme de la nature ou des loix du monde physique et du monde mora1, 1770; Les Pretres démasqués ou des iniquités du dergé chrétien, 1768; Théologie portative. 1768; De 1a nature humaine, 1772; Le Systeme social ou principes nature1s de 1a morale et de la politique avec un examen de l'influence du gouverrnent sur les mceurs, 1774 .. Lit.: Calott, E.: Six philosophes franl,:ais du XVIII" siede, 1963 egoismus rozumný, encyklopedisté, etika, hédonismus, práce, vědomí, výchova HOWA, Dalibor" 1945 - .. čes. sociolog zabýv. se zejm. empír. výzkumem vzdělání a mládeže" D.: Otázky metodiky a koordinace sociologických výzkumů vysokoškolských studentů, 1982; Youth in Czechoslovakia (spo1uaut. A. Matějovský, in: Youth in the Contemporary World), 1989 sociologie výchovy HOLECEK, Josef" 1853 - 1929 .. čes. spisovatel a novinář, orient. slavjanofilsky" D.: Zájezd na Rus, 1896-1903; Selství, 1928 .. Lit.: Chalupný, E.: Dílo J. Holečka, 1926 sedlák, sociologie zemědělství HOLLANDER, E. P. .. 1927 - .. psycholog" D.: Principles and Methods of Socia1 Psychology, 1967 osobnost autoritářská, psychologie práce HOLLENDER, Marc Hale" 1916 - .. am. lékař a psychiatr .. D.: The Psychology of Medical Practice, 1958; The Practice of Psychoanalytic Psychotherapy, 1965 sociologie medicíny HOLLlNGSHEAD de BELMONT, August" 1907 - .. am. sociolog" D.: Elmtown's Youth. 1949; Socia1 Class and Mental I1\ness, 1958; Trapped: Families and Schizophrenia (se spoluaut.), 1965; Sickness and Society (se spo1uaut.), 1968; Principles of Sociology, 1969; Elmtown's Youth Revisited, 1975 manželství, subkultura

HOGGART, Richard" 1918 - .. brit. liter. vědec, kulturolog .. D.: Technology and Society, 1966; Speaking to Each Other, 1970; Only Conect, 1972 sociologie kultury, sociologie literatury

HOLTER, Harriet" 1922 - .. norská socioložka nar. v Dánsku .. D.: Sex Roles and Social Structure, 1970; Fami1jen i klassamhaUet (se spo1uaut.). 1976; Sosia1psykologi (se spoluaut.), 1978 sociologie skandinávská

HOHMEIER, Jurgen .. 1938 - .. něm. sociolog. historik, psycholog a soc. pedagog, publicista" D.: Stigmatisierung: Zur Produktion geseUschaftlicher Randgruppen (se spoluaut.), 1975; AIter als Stigma (se spoluaut.), 1978 stigmatizace

HOLÝ, Ladislav" 1933 - .. brit. kult. a soc. antropolog čes. pův. zabýv. se příbuzenstvím, rituálními a symbolickými systémy; v I. 1968-1972 řed. Livingstone Museum v Zambii .. D.: Masks and Figures from Eastern and Southern Africa, 1967; Neighbours and Kinsmen: A Study of the Berti People of Darfur, 1974; Know-

1523

biografická

příloha

ledge and Behaviour (ed.), 1976; The Structure ofFolk Models (ed.), 1981; Actions, Nonns and Representations: Foundations of Anthropological Inquiry, 1983; Kinship, Honour and Solidarity: Cousin Marriage in the Middle East, 1989; Religion and Custom in a Muslim Society: The Berti of Darfur, 1991 etnografie, kulturologie, sociologie kultury

HOLZHEY, Helmut. 1937 - • něm. filozof. D.: Lebensqualitat, 1975; Antike Rechts- und Sozialphilosophie, 1988; Cohen und Natorp, 1986 esoterismus HOLZKAMP, Klaus. 1927 - • něm. soc. psycholog. D.: Theorie und Experiment in der Psychologie, 1964; GesellschaftIichkeit des Individualismus, 1978 humanizace práce, sociologie práce HOLZNER, Burkart. 1931 - . am. sociolog. D.: Knowledge Application, the Knowledge System in Society (se spoluaut.), 1979; Identity and Authority(se spoluaut.), 1980; Organizing for Social Research (se spoluaut.), 1981 sociologie v Hongkongu HOMANS, George Caspar • 1910 - 1989 • am. sociolog zabýv. se pTŮm. s-gií, teorií malých skupin, soc. chováním aj.• D.: The Strategy of Industrial Sociology, 1949; The Human Group, 1950; Marriage, Authority, and Final Causes (spoluaut. D. Schneider), 1955; Social Behaviour: Hs Elementary Fonns, 1961; Sentiments and Activities, 1962; The Nature of Social Science, 1967 aprobace sociální, behaviorismus, funkcionalismus strukturální, individualismus metodologický, interakce sociální, interakcionismus symbolický, kontrola sociální, nominalismus, norma, odměna a trest, psychologie sociální, redukcionismus, skupina malá, sociobiologie, sociologie, sociologie americká, sociologie malých skupin, sociologie organizace, sociologie systémová, sociometrie, sympatie - antipatie, teorie sociální interakce, teorie sociální směny, teorie sociologická, vědy sociální HONZ1K, Karel. 1900 - 1966 • předst. čes. architektonické avantgardy. D.: Tvorba životního slohu, 1946; Architektura všem, 1956; Co je životní sloh, 1958; Cestou k socialistické architektuře, 1960; Ze života avantgardy, 1963; Z tvorby životního slohu, 1965 necessismus, sloh životní, styl životní, způsob života konzumní HOOK, Sidney • 1902 - 1989 • am. filozof, předst. pragmatismu. D.: The Metaphysics ofPragmatism, 1927; Reason, Sodal Myth and Democracy, 1940; The Hero in History: A Study in Limitation and Possibility, 1945; Education for Modern Man, 1947; Political Power and Personal Freedom, 1959; The Ambiguous Legacy: Marx and the Marxists, 1960; The Paradoxes of Freedom, 1962; Religion in a Free Society, 1967; Academic Freedom and Academic Anarchy, 1970; Education and the Taming of Power, 1973; Pragmatism and the Tragic Sense of Life, 1974; Revolution, Reform and Social Justice, 1976; Marxism and Beyond, 1983; Out of Step: An Unquiet Life in the XXth Century, 1987 hrdina, neomarxismus, pragmatismus, rezidua a derivace HOPPE, Vlmtimír + 1882 - 1931. čes. filozof, stoupenec intuitivní a kontemplativní filozofie, odpůrce pozitivismu. D.: Při­ rozené a duchovní základy světa a života, 1925; Úvod do intuitivní

1524

biografická

a kontemplativní filosofie, 1928; Dva základní problémy Kantova kriticismus, 1932 • Lit.: Popelová, J.: Studie o současné čes­ ké filosofii, 1946 intuitivismus

HORAK, Jiří. 1884 - 1975 • čes. slavista, liter. historik, folklorista a bibliograf, v I. 1957-1964 řed. Ústavu pro etnografii a folkloristiku CSA V • D.: Ethokracií na kořen krise. Návrh na organizování hnutí pro výchovu a propagaci lidskosti, 1933; Ethokracie, řád dobra. Dobro všem, 1934 etokracie HoRAK, Petr. 1935 - . čes. filozof zaměřený na novodobou filozofii, zejm. fr.; šéfred. čes. Filosofického časopisu od r. 1990 • D.: Studie z dějin historického pozitivismu, 1971; Struktura a dějiny. Ke kritice strukturalismu ve Francii, 1982; Průvodce dě­ jinami evropského myšlení (se spoluaut.), 1984; Svět Blaise Pascala, 1985; Antologie z dějin českého a slovenského filosofického myšlení (se spoluaut.), 1989 strukturalismus HoRALEK, Karel. 1908 - • čes. filofog, slavista. D.: Úvod do studia slovanských jazyků, 1955; Studie ze srovnávací folkloristiky, 1966; Folklór a světová literatura, 1979 hypotéza Sapirova-Whorfova HORKHEIMER, Max. 1895 -1973. něm. soc. filozof, sociolog, předst. frankfurtské školy; řed. Instítut ftir Sozialforschung v I. 1932-1938. D.: Studien liber AutoritJit und Fami1ie (se spoluaut.), 1938; Dialektik der AufkHirung (se spoluaut.), 1947; Tensions that Cause War, 1950; Traditionelle und kritische Theorie, 1968 antropologie filozofická, avantgarda, dialektika, emancipace, marxismus-leninismus, mytologie, sociologie alternativní, sociologie dialektická, sociologie fenomenologická, sociologie chápající, sociologie kritická, sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie německá, škola frankfurtská, teorie kritická HORNEY, Karen Danielson. 1885 - 1952. am. soc. psycholožka a socioložka nar. v Německu, předst. neofreudismu; r. 1941 zal. American Institute of Psychoanalysis. D.: New Ways in Psychoanalysis, 1939; The Neurotic Personality of Our Time, 1937; Neurosis and Human Growth, 1950 člověk jednorozměrný, imago, marxologie, neopsychoanalýza, osobnost dogmatická, sebehodnocení, sociologie radikální, žena HORNIGK, Philipp Wilhelm von (též Hornick, Hornigk). 1640 - 1714 (1638 - 1712) • rak. ekonom, předst. kameralismu. D.: Osterreich liber alles, wann es nur will, 1684 kameralistika HOROWITZ, Irwing Louis • 1929 - • am. sociolog a politolog, jeden ze zakl. tzv. nové sociologie. D.: Idea of War and Peace in Contemporary Social and Philosophical Theory, 1957; Philosophy, Science and the Sociology of Knowledge, 1960; Radicalism and the Revolt Against Reason: The Social Theories of Georges Sorel, 1961; The New Sociology: Essays in Social Science and Social Values in Honor of C. Wright MilIs, 1964; Three Worlds of Development: The Theory and Practice of International Stratification, 1966; Professing Sociology: The Life Cycle of

a Social Science, 1968; The Knowledge Factory: Student Activisrn and American Crisis, 1970; Cuban Communism, 1970; The Use and Abuse of Social Science, 1971; Foundations of Political Sociology, 1972; Social Science and Public Policy in the United States, 1975; Ideology and Utopia in the United States; 1956-1976,1977; Equity, Income and Policy in a Comparative Context, 1977; Winners and Losers, 1984; The Decompositon of Sociology, 1993 nacismus, neomarxismus, new sociology, politika, sociologie americká, sociologie izraelská, sociologie radikální

HORSKA, Pavla (Horská-Vrbová). 1927 - . čes. historička zabýv. se hist. demografií a čes. hosp. a soc. dějinami; předs. Komise pro historickou a sociální demografii. D.: Kapitalistická industrializace a středoevropská společnost, 1972; Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy (se spoluaut.), 1990 dějiny sociální, demografie historická HOSTINSKÝ, Otakar. 1847 -1910. čes. estetik, hudební vě­ dec, kritik. Lit.: O realismu uměleckém, 1890; O socializaci umění, 1903; Umění a společnost, 1907 sociologie hudby HOSTOS, Eugenio María de. 1839 - 1903 • portorikánský pedagog, novinář. D.: Moral Social; La peregrinación de Bayoán; Tratudo de sociología; Lecciones de derecho constitucional sociologie ve Venezuele HOUTTE, Jean van. 1934 - • belg. právník, soc. vědec. D.: De mispraktijk in de Gentse agglomeratie, 1963 sociologie belgická HOWE,lrving. 1920 - . am. historik a kritik. D.: Steady Work, 1966; The Radical Papers, 1966; The Decline of the New, 1969; Socialism and America, 1985; The American Newness, 1986; The Critical Point, 1973 kultura masová, new sociology HRDLlCKA, Aleš. 1869 - 1943 • am. antropolog čes. pův. zabýv. se složením obyv. Sev. Ameriky, zejm. Indiánů, a ot. půvo­ du. obyv. Nového světa, později studoval afr., asijské a austral. kmeny, vyprac. teorii neandertálské fáze. D.: O původu a vývoji člověka i budoucnosti lidstva, 1924; Praktická antropometrie, 1938 rasa HRDÝ, Ladislav. 1935 - . čes. sociolog zabýv. se zejm. s-gií hudby. D.: Volný čas v ČSSR (se spoluaut.), 1969 sociologie hudby HROCH, Miroslav. 1932 - . čes. historik zaměř. na evrop. dě­ jiny; ved. katedry obecných dějin na UK Praha od r. 1989 do r. 1991 • D.: Die Vorkampfer der nationalen Bewegungen bei den kleinen VOIkern Europas, 1969; Sedmnácté století - věk krize feudální společnosti? (se spoluaut.), 1975; Buržoazní revoluce v Evropě, 1981; Metody historikovy práce, 1982; Ecclesia Militans. Die Inquisition im Zeitalter der Gegenrefonnation (se spoluaut.), 1985; Social Preconditions of National Revival in Europe, 1985; Evropská národní hnutí v 19. století, 1986; Evropa v době Velké francouzské revoluce (se spoluaut.), 1990 dějiny sociální, metoda srovnávací

příloha

HROMADKA, Josef Lukl • 1889 - 1969 • čes. protest. teolog a filozof, v I. 1939-1947 v USA; zakl. a prez. Křesťanské mírové konference v I. 1958-1968, význ. činitel ekumenického a mírového hnutí. D.: Křesťanství v myšlení a životě, 1932; Masaryk mezi včerejškem a dneškem, 1947; Don Quijote české filosofieEmanuel Rádi, 1947; Pourquoije vis, 1968. Lit.: Ruhl, H.: Geschichte und Theologie. Grundlinien der Theologie J. L. Hromádka, 1963; Wirth, C.: JosefL. Hromádka, 1977 protestantismus HRŮZA, Ivan. 1922 - . čes. marx. filozofzabýv. se tzv. vědec.

komunismem. D.: Aktuální otázky vědeckého komunismu, 1986; Formování a vývoj socialistického způsobu života v ČSSR, 1981 sociologie marxisticko-Ieninská

HSU, Francis Lang Kwang • 1911 - . am. antropolog a sociolog nar. v Číně. D.: Under the Ancestors Shadow, 1948; Religion, Science and Human Crises, 1952; Psychological Anthropology: Approaches to Culture and Personality (ed.), 1961; Kinship and Culture, 1971; The Challenge of the American Dream: The Chinese in the United States, 1971 antropologie psychologická, kultura a osobnost HUBERT, Henri • 1885 - 1954. fr. sociolog a etnolog, žák a pokračovatel É. Durkheima, spoluzakl. moderní fr. etnologie; řed. École des Hautes Études • D.: Esquisse d'une théorie générale de la magie (spoluaut. M. Mauss), 1902-1903; Le Culte des héros et ses conditions sociales, 1925; Divinités gauloises, 1925; Les Celtes et I'expansion celtique jusqu 11 I'époque dela Tene, 1932; Les Germains, 1952. Lit.: Mauss, M.: Oeuvres, 1969; Nandan, Y.: The Durkheimian School, 1977 antropologie funkcionalistická, sociologismus HOBNER, Kurt. 1921-. něm. filozofnar. v Praze. D.: Kritik der wissenchaftlichen Vernunft, 1978; Die Wahrheit des Mythos, 1985; Das Nationale, 1991 mytologie HUDECKOvA, Helena. 1947 - . čes. socioložka zabýv. se s-gií venkova a zemědělství, pedagogikou a empir. výzkumem • D.: Agrární změny v kontextu obnovy a rozvoje venkova, 1994; Mutation et transition des moďeles de production agricole en Europe de I'Euest et de I'Est (se spoluaut.), 1996 sociologie venkova HUGHES, Everett Cherrington • 1897 - 1983 • am. sociolog působící rovněž v Kanadě; v I. 1941-1960 spoluvyd. a vyd. čas. American Journal ofSociology, r. 1950 prez. Society for Applied Anthropology. D.: French Canada in Transition, 1943; When Peoples Meet: Racial and Ethnic Frontiers (spoluaut. H. M. Hughes), 1952, Principle of Sociology 1953, Men and Their Work, 1958; The Sociological Age: Selected Papers on Institutions, Race, Work and the Study of Society, 1971 člověk marginální, sociologie kanadská, ženy v sociologii HUIZINGA, Johan. 1872 - 1945 • nizozem. historik a filolog zabýv. se historií umění a soc. historií. D.: ln de schaduwen van morgen. Een diagnose van het geestelijk lijden van onzen tijd, 1935; Der Mensch und die Kultur, 1938; Horno ludens. Proeve eener bepaling van het spel-element der cultuur, 1938; Geschonden wereld, 1945; Gesamtausgabe: Verzamelde werken, 1948-

1525

biografická

biografická

příloha

1953 • Lit.: Polman, P. 0.: Huizinga als kultuurhistoricus, 1946; Selbstbiographisch: Mein Weg zur Geschichte, 1947 homo ludens, hra, hry psychologické, sociologie kultury, sociologie sportu, sociologie výtvarného umění

vironment, Natural Selection and Historical Development, 1924; The Human Habitat, 1927; Season of Birth: Hs Relation to Human Abilities, 1938; Mainsprings of Civilization, 1945 antropogeografie, environmentalismus, morálka, prostředí geografické

HUlÁKovA, Marie. 1923 - . čes. socioložka zaměř. na s-gii

kultury. D.: O kultuře a kulturni revoluci, 1963; Životni způ­ sob a problém hodnot, 1980 styl životní

HULL, Clark L. • 1884 - 1952. am. psycholog,

předst.

neobehaviorismu. D.: Mathematico-Deductive Theory of Role Learning, 1940; Principles of Behavior, 1943; A Behavior System, 1952 (posmrt.) motivace, osobnost a kultura

HUNTINGTON, Samuel Phillips • 1927 - . am. sociolog zabýv. se polit. probl. • D.: The Soldier and the State: The Theory and Politics of Civil-Military Relations, 1957; The Common Defense: Strategie Programs in National Politics, 1961; Changing Patterns of Military Politics, 1962; Political Order in Changing Societies, 1968; Authoritarian Politics in Modem Society (se spoluaut.), 1970; The Crisis of Democracy (se spoluaut.), 1975 demokracie a autoritarismus, korupce, sociologie vojenství čes. soc. myslitel, teolog, kazatel a reformátor. D.: De ecclesia, 1413; výklad viery, Desatera a Páteře, 1412; Dcerka; Postila; Knížky o svatokupectví, 1413 • Lit.: Machovec, M.: Husovo učení a význam v tradicích českého národa, 1953; Kantůrková, E.: Jan Hus, 1991 exkomunikace, husitství, kacíř, predestinace

HUS, Jan (Mistr Jan Hus). 1370(71) -1415. HUMBOWT, Alexander von. 1769 - 1859 •

něm. přírodo­

vědec,

cestovatel, politik. D.: Ansichten der Natur, 1808; Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau Continent fait en 17991804 par Alexandre de Humboldt et Aimé Bonpland, 1805-1834; Examen critique de l'histoire de la géographie du Nouveau Continent, 1836-1839; Asie centrale, recherches sur les chaines de montagnes et la climatologie comparéé, 1843 antropogeografie, názor světový, škola geografická

HUMBOWT, Wilhelm von. 1767 - 1835 •

něm. jazykově­

dec, filozof a teoretik umění, spisovatel. D.: Ideen zu einem Versuch, die Grenzen der Wirksamkeit des Staates zu bestimmen, 1792; Uber die Kawisprach auf der lnsel Java, 1836-1840; Gesammelte Werke, 1903-1920 antropologie lingvistická, humanismus, Lebenswelt, odpovědnost, Viilkerpsychologie

HUME, David. 1711 - 1776 • skotský filozof, psycholog, ekonom a historik. D.: Treatise of Human Nature, 1737; An Enquiry concerning Human Understanding, 1748; Political Discourses, 1751; lnquiry concerning the Principles of Morals, 1754; Four Dissertations; The Natural History of Religion, of the Passions, of Tragedy, of the Standard of Taste, 1757; Dialogues concerning Natural Religion, 1779 altruismus, common sense, duchovědy, emotivismus, empirismus, imaginace, interakcionismus, interakcionismus symbolický, já, kauzalita, nápodoba, neopozitivismus, orientace hodnotová, práce, racionalismus, racionalismus kritický, sebevědomí, sociologie britská, svoboda, vkus, vlastnictví

HUSA, Václav. 1906 - 1965 • čes. historik ovlivněný s-gickými přístupy fr. školy Annales a hist. materialismem; zabýval se hl. hosp. a soc. vývojem v Čechách na přelomu 15. a 16. st. • D.: Epochy českých dějin, 1946; Dějiny Československa, 1961; Horno faber (se spoluaut.), 1967 periodizace českýchdějin něm. filozofnar. v Prona Moravě, zakl. fil. fenomenologie. D.: Philosophie der Arithmetik, 1891; Logische Untersuchungen, 1900-1901; Ideen zu einer reinen Phanomenologie und phanomenologischen Philosophie, 1913; Vorlesungen zur Phanomenologie des inneren Zeitbewusstseins, 1920; Méditations cartésiennes, 1931; Die Krisis der europaischen Wissenschaften und die transzendentale Phiinomenologie, 1936. Lit.: PatocKa, J.: Úvod do studia Husserlovy femonemologie, 1966; Patočka, J.: Přirozený svět jako filosofický problém, 1992 (3. vyd.) absurdita, antiscientismus, empatie, epoché, etika, etnografie nová, fenomenologie, hermeneutika, humanismus, intencionalita, intersubjektivita, intuice, intuitivismus, každodennost, konstruktivismus sociologický, kultura, Lebenswelt, názor světový, norma morální, psychologie, psychologie humanistická, sebevědomí, situace biografická, sociologie absurdity, sociologie fenomenologická, tělo

HUSSERL, Edmund. 1859 -1938. stějově

HUNTER, Edna J. • am. psycholožka zabýv. se klinickou psychologií a psychodiagnostikou, zavedla termín "brain-washing" • D.: Brainwashing in Red China, 1951 brain-washing

HuszAR, Tibor. 1930 - . maď. sociolog, soc. historik. D.:

HUNTER, James Davison • am. sociolog náboženství stud.

Fiatalkorn blinozok, 1963; Tortínelen és bnismeret, 1968; Gramsci e la cultura contemporana, 1971; Fejezetek az értelmiség WrténetébOl, 1977 sociologie maďarská

probl. nových náb. hnutí a evangelikalismu • D.: American Evangelikalism, 1983; Cultural Analysis: The World of Peter Berger, Mary Douglas, Michel Foucault and Jurgen Habermas (spoluaut.

HUTCHESON, Francis. 1694 - 1747 • skotský filosof zabýv. se etikou, kritik Hobbese a Locka • D.: System of Moral

evangelikalismus, hnutí náboženské

Philosophy, 1755 (po smrtně) altruismus, sociologie britská

HUNTlNGTON, Ellsworth • 1876 - 1947 • am. geograf stud.

HUTT, Max L. • 1908 - • am. klinický psycholog. D.: Psy-

vliv přír. klimatu na vývoj civilizace. D.: Civilization and CIimate, 1915; The Character of Races as lnfluenced by Physical En-

chology (se spoluaut.), 1966 ego, pozorování přímé

R. Wuthnow), 1984

1526

HUXLEY, Aldous Leonard • 1894 - 1963 • angl. spisovatel, žurnalista, soc. myslitel, žil též v USA. D.: The Defeat ofYouth, 1918; Point Counter Point, 1928; Brave New World, 1932; Literature and Science, 1963 • Lit.: Watts, H. H.: A. Huxley, 1969; Bed/ord, S.: A. Huxley, 1973 dystopie, homo sociologicus, mystika, retreatismus, technologie

HUXLEY, Julian Sorell. 1887 - 1975 • brit. biolog a humanista, bratr A. L. Huxleye, zabýval se hl. problematikou experimentální zooologie; první generální řed. UNESCO v I. 1946-1948 • D.: Evolution: The Modem Synthesis, 1942; Evolution and Ethics, 1947; Evolution in Action, 1953; Secrets of Life, 1957; The Human Crisis, 1963; Man in the Modem World, 1964; Darwin and His World (se spoluaut.), 1965. Lit.: Baker, J. R.: Julian Huxley, 1978 teorie populační, změna sociální

HUXLEY, Thomas Henry. 1825 - 1895. angl. filozof, biolog, lékař, stoupenec a propagátor Darwinovy vývojové teorie. D.: On the Causes ofthe Phenomena of Organic Nature, 1863; 20010gical Evidences as to Man's Place in Nature, 1863; Science and Culture, 1881; Evolution and Ethics, 1893; Collected Essays, 1894 darwinismus sociální

HUYSMANS, Joris Kari (Charles Marie Georges) • 18481907. fr. prozaik, před st. dekadentismu, vytvořil "prototyp dekadenta" (Des Esseintes v románu A rebours, 1884), prvky satanismu líčí v románu La-Bas, po r. 1891 konvertoval ke katolicismu. D.: L' Art modeme, 1883 dekadence, satanismus

HYBES, Josef. 1850 - 1921 • čes. politik, průkopník socialismu, r. 1897 poslanec říšské rady za Českou sociální demokracii • D.: Tajné spolčování, 1900; Četnická inkvisice v Rakousku, 1902; Křížová cesta socialismu, 1919 (2. vyd.) hnutí abstinentské

HYMAN, Herbert Hiram • 1918 - . am. sociolog a soc. psycholog zabýv. se technikami empir. výzkumu. D.: Psychology of Status, 1942; Pre-Election PolIs (se spoluaut.), 1948; Interviewing in Social Research, 1954; Survey Design and Analysis, 1955; Political Socialization, 1959; Applications of Methods of Evaluation, 1962 analýza sekundární, efekt tazatele, osobnost autoritářská,skupina společenská, socializace anticipující, validita

příloha

i Spoleczeristwo, Nauka Polska. D.: Wychowanie v domu obcymjako instytucja spoleczna, 1928; Drogi awansu spolecznego robotnika, 1931; Antagonizm polsko-niemiecki w osadzie fabrycznej "Kopalnia" na Górnym Sl'lsku, 1935; Parafia i szkola parafialna wsród emigracji polskiej w Ameryce, 1935; Szkola w spoleczeristwie amerykariskim, 1936; Mlode pokolenie chlopów, 1938; Spoleczna genealogia inteligencji polskiej, 1946; Spoleczeristwo i wychowanie, 1948; Przeszlosé i przyszlosé inteligencji polskiej, 1958; Kultura amerykariska, 1962; Kultura i narod, 1968; Mlode pokolenie wsi Polski Ludowej, 19641972 sociologie polská

CHALUPNý' Emmanuel. 1879 - 1958 • čes. sociolog pozitivistického

zaměření, také

dohospodář; vedl

filozof a jazykovědec, právník, náro-

Sociologickou Revui • D.: Úvod do sociolo-

gie, 1905; Národní povaha česká, 1907; Sociologie, 1916-1921; Sociologie citů dle nauky V. Pareta, 1925; Masaryk sociolog, 1925; Systém sociologie v náčrtku, 1928; Sociologie a filozofie práva a mravnosti, 1929; Sociologie a školy, 1929; Regionální sociologie a demokracie dle nauky Radhakamala Mukerdží, 1931; Národní filozofie československá, 1932, 1938; Logika věd, 1945; Sociologie pro každého, 1948; Sociologie. vývoj sociologie v 19. století (1835-1904), 1948 činnost, dopolavoro, dynamika sociální, charakter národní, náboženství pozitivistické, politika, prostor sociální, půda, sociologie česká do r.1948, sociologie husitství, sociologie marxistická, sociologie módy, sociologie slovenská, sociologie sportu, sociologie války, sociologie venkova, sociologie výchovy, Sokol, společnost, statika sociální, teorie vývoje cyklické, výchova, ženy v sociologii

CHAMBERLAIN, Houston Stewart. 1855 - 1927. brit. filozof a publicista, od r. 1916 žil v Německu, teoretik rasové nerovnosti. D.: Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts, 1899; Mensch und Gott. Betrachtungen liber Religion und Christentum, 1933 biologismus, rasismus, škola rasově antropologická, wotanismus

CHAMBLISS, Rollin • 1902 - • am. sociolog. D.: Social Thought from Hommurab to Comte, 1954; The Nature of Man, 1961; Meaning for Man, 1966 sociologie deviantního chování předst. krajbiskup v Chalons-sur-

CHAMPEAUX, Guillaume de. 1070 - 1121 • HYMES, Dell H. • 1927 - •

předst.

lingvistické antropologie a sociolingvistiky, zakl. etnografie řeči. D.: Language in Culture and Society: A Reader in Linguistics and Anthropology, 1964; Reinventing Anthropology (ed.), 1972; Foundations in Sociolinguistics: An Ethnographic Approach, 1974 etnografie řeči, hypotéza Sapirova-Whorfova, sociologie jazyka čes. lékař a sexuolog, zakl. čes. sexuologie. D.: Úvod do lékařské sexuologie, 1940; Sexuální život a jeho nedostatky, 1948; Lékařská sexuologie, 1967 sexuologie

HYNIE, Josef. 1900 - 1989 •

CHAlASINSKI, JÓzef. 1904 - 1979 • pol. sociolog venkova, kultury, soc. struktury, šéfred. čas. Przeglqd socjologicmy, Kultura

ního realismu ve -Marne realismus

středověké scholastice,

CHAPLIN, James Patrick. 1919 - . am. psycholog. D.: Rumor, Fear and the Madness of Crowds, 1959; Systems and Theories of Psychology (se spoluaut.), 1960; The Unconscious, 1960 psychologie obecná

CHARCOT, Jean Martin. 1825 -1893. fr. psychiatr, specializoval se na studium hysterie a hypnózy. D.: Le90ns c1iniques sur les maladies des vieillards et les maladies chroniques, 1868; Le90ns sur les maladies du systeme nerveux, 1873 psychoanalýza

1527

biografická

příloha

biografická

CHARTlER, René. 1572 - 1654. fr. lékař Ludvíka XlII., překl. Galena a Hippokrata • D.: : Hippocratis Coi et CIaudii Galeni

CHEN DA • 1892 - asi 1980. čín. sociolog, od r. 1938 řed. Institutu pro sociální výzkum na Qiunhua univerzitě v Kunmingu

Pergameni archiatron opera, 1639-1376 antropologie historická

• D.: Zhongguo laogong wenti, 1929 (Dělnická otázka v Číně); Population in Modern Chi na, 1946; Les problemes Demographiques en Chi ne, 1950 sociologie čínská

CHARVAT, František. 1940 - . čes. matematik a sociolog, ved. s-gické sekce Ústavu pro filosofii a sociologii CSA V v 70. a 80. 1., řed. Evropského střediska pro výzkum a dokumentaci ve společenských vědách

ve Vídni v I. 1985-1990. D.: Systémové pojetí v soudobé politické vědě, 1969; Teorie sociální struktury a struktura sociálních teorií, 1975; Sociálně třídní struktura Čes­ koslovenska (se spoluaut.), 1978; Třídy a vrstvy v buržoazní sociologii (se spoluaut.), 1978 sociologie česká v 1.1948-1994

CHARVAT, Josef. 1897 - 1984. čes. lékař, zakl. čsl. endokrinologie a Ceskoslovenské endokrinologické společnosti (r. 1937) • D.: Život, adaptace, stres, 1969; Člověk a jeho svět, 1974 adaptace, stres

CHATEAUBRIAND, Franfois Auguste René. 1768 - 1848 • fr. historik, spisovatel, obnovitel liter. katolicismu. D.: Essais sur les révolutions, 1797; Génie du christianisme, 1802; Les Martyrs, 1809; Voyages en Amérique et en Italie, 1827 • Lit.: Barbéris, P.: Chateaubriand, une réaction au monde moderne, 1976 konzervatismus, romantismus, sociologie konzervativní, změ­ na sociální

CHÉNIER, Marie Joseph • asi 1764 - 1811 • fr. dramatik, básník • D.: Charles IX. on I'École des rois, 1789; Gaius Gracchus, 1793 • Lit.: Bingham, A. J.: M. J. Chénier, Early Political Life and Ideas. 1789-1794, 1939 teofllantropie

CHERBURY, Edward Herbert. 1583 - 1648 • angl. filozof, politik. D.: De veritate, 1624 deismus

CHERKAOUl, Mohamed. 1945 - • fr. sociolog, filozof nar. v Maroku. D.: Les Paradoxes de la réussite scolaire, 1979; Les Changements du systeme éducatif en France, 1982 sociologie ve Svýcarsku

CHESS, Stella • 1914 - • am.

dětská psychiatrička

• D.: Temperament and Behavior Disorders in Children, 1968; Temperament and Development (se spoluaut.), 1978; Principles and Practice of Child Psychiatry (se spoluaut.), 1979; Origins and Evolution od Behavior Disorders (se spoluaut.); The Dynamics of Psychological Development (se spoluaut.), 1980 temperament

CHATTODPADHYAY, Kshitish Prasad. 1897 -1963. ind. antropolog, sociolog. D.: History of Indian Social Organisation, 1935; Conflict and Sodal Behaviour, 1942; Comparability of Measurements, 1949; Terrns of Kinship and Sodal Relationship, 1962; Ancient Indian Culture Contacts and Migrations, 1970 sociologie indická

CHlWE, Gordon Vere • 1892 - 1957 • angl. archeolog; za-

CHAUNU, Pierre. 1923 - . fr. historik, prez. Fédération Nationale des syndicats autonomes de l'enseignement supérieur od

CHlNOY, Ely. 1921 -1976. am. sociolog. D.: Sociologi-

r. 1988 • D.: Réforme et contre-réforrne, eglise, culture et société, histoire et décadence, 1981; Le Chemin des mages, 1983; Combats pour I'histoire, 1983; L'Historien dans tous ses états, 1984; Rétrohistoire, au coeur religieux de I'histoire, I'aventure de la réforme, 1986; Apologie pour I'histoire, 1988; Le Grand déc1assement, 1989; 3 Millions ďannées, 1990 škola Annales

CHA VANNES, Édouard. 1865 - 1918 • fr. sinolog a etnolog • D.: Les mémoires historiques de Se-ma Ts'ien, 1895-1905; La Mission archéologique dans la Chine septentrionale, 1913; De I' expression des voeux dans I' art populaire chinois, 1922 etnologie

CHAZEL, Fram.ois • 1937 - . fr. sociolog. D.: L' Analyse des processus sociaux (se spoluaut.), 1970; Sociologique politique (se spoluaut.), 1971; Théorie sociologique (se spoluaut.), 1975 sociologie francouzská čes. náb. myslitel. D.: O boji duchovním, O církvi svaté, Postila, O trojím lidu, Síť víry

CHELCICKÝ, Petr. 1390 - asi 1460 • pravé husitství, nenásilí, pacifismus,

1528

vedl pojem neolitická revoluce. D.: The Dawn of European Civilisation, 1925; The Danube in Prehistory, 1929; New on the Most Ancient East, 1935; Man Makes Himself, 1936 neoevolucionismus, sociologie v Austrálii

cal Perspectives, 1954; Automobile Workers and the American Dream, 1955; The Urban Future, 1972 rovnováha sociální, societální, společnost

CHlSWICK, Barry Raymond. 1942 - . am. ekonom a politolog zabýv. se mikroekonomií, zaměstnaností aj . • D.: Income Inequality: Regional Analyses within a Human Capital Framework, 1974; The Employment oflmmigrants in the United States, 1982; The Gateway: US Immigration Issues and Policies, 1982; The Dilemma of American Immigration: Beyond the Golden Door (se spoluaut.), 1983 distribuce příjmová

CHLUMSKý' Josef. 1871 - 1939. čes. lingvista, studoval u zakl. fonetiky abbého Rousselota, zakl. první laboratoře pro fonetický výzkum v Čechách. D.: La Question du passage des sons, 1912: Česká kvantita, melodie a přízvuk, 1928 fonetika

CHLUP, Otokar. 1875 - 1965. čes. pedagog zabýv. se probl. mravní výchovy; r. 1927 vyd. čas. Nová škola. D.: Paměť, 1918; vývoj pedagogických idejí v novém věku, 1925; O školu měš­ ťanskou, 1931; Pedagogika, 1942; Pedagogické stati, 1955 sociologie výchovy

CHOMBARTde LAUWE, Paul Henry .1913 - . fr. sociolog a etnolog zabýv. se probl. hodnot, aspirací, soc. změnou, stratifikací a mobilitou; řed. Centre National de la Recherche Scientifique • D.: lmages de la femme dans la société, 1964; La culture et le pouvoir, 1975; Transforrnations de l'environnement des aspirations et des valeurs, 1976; La fin des villes: Mythe ou réalité, 1982 aspirace, orientace hodnotová, sociologie francouzská, sociologie města, typologie sociologických přístupů, výzkum komparativní

CHOMSKY, Noam (Avram). 1928 - . am. lingvista, soc. vě­ dec a politik, spisovatel, tvůrce generativní gramatiky. D.: Syntactic Structures, 1957; Current Issues in Linguistic Theory, 1964; Aspects of the Theory of Syntax, 1965; Topics in the Theory of Generative Grarnmar, 1966; Cartesian Linguistics: A Chapter in the History ofRationalist Thought, 1966; Language and Mind, 1968; Sound Pattern of English (spoluaut. M. Halle), 1968; American Power and the New Mandarins (spoluaut. M. Halle), 1969; At War with Asia, 1970; Problems of Knowledge and Freedom (spoluaut. M. Halle), 1971; Studies on Semantics in Generative Grammar, 1972; Reflections on Language, 1976. Lit.: Smith, N. Wilson, D.: Modern Linguistics: The Results of Chomsky's Revolution, 1979; D'Agostino, F.: Chomsky's System ofldeas, 1985 antropologie lingvistická, antropologie symbolická, etnografie nová, gramatika, gramatika generativní, gramatika transformační, intelektuál, jazyk, kompetence, kompetence kulturní, lingvistika strukturální, psycholingvistika, sociolingvistika, sociologie jazyka, strukturalismus, strukturalismus genetický, teorie komunikace, variantnost jazyková CHRlSTALLER, Walter. 1893 -1969.

něm.

geografa ekonom, vyprac. základy teorie centrálních míst. D.: Die Zentralen Orte in Siiddeutschland, 1933; Die liindliche Siedlungsweise im Deutschen Reich und ihre Beziehungen zur Gemeindeorganisation, 1937 geografie lidských sídel, teorie centrálních míst

CHRUŠCOV, Nikita Sergejevič. 1894 - 1971 • sov. kom. politik, od počátku 30. I. vysoký stranický funkcionář, v r. 1956 vystoupil s kritikou stalinistického režimu, po vnitrostranickém puči r. 1964 zbaven všech funkcí náboženství světské, sociologie ruská a v Sovětském svazu, společnost beztřídní, stalinismus

lANNl, Octavio • 1926 - . brazil. sociolog. D.: Core Mobilidade Social em Florianópolis, 1960; As Metamorfoses do Escravo, 1962; Estado e Capitalismo, 1965; Sociologia da Sociologia Latino-Americana, 1971 sociologie v Brazílii

lGNAc z LOYOLY (vl. jm. Íňigo de Oňaz y Loyola) • 1491 1556. špan. šlechtic a voják, později mnich, r. 1534 zal. řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuity), prohlášen za svatého. D.: Exercitia spiritualia; Constitutiones Societatis lesu mystika

příloha

for Conviviality, 1973; Energy and Equity, 1974; Medical Nemesis, 1976; Toward a History of Need, 1978; Shadow Work, 1981; Gender, 1983 přemístění cílů

čes. sociolog zabýv. se s-gickou metodologií, s-gií organizace, soc. indikátory, soc. plánováním a s-gií regionálního vývoje a výzkumem lokální politiky; od r. 1993 řed. Sociologického ústavu A V CR • D.: Ukazatele způ­ sobu života v čs. statistice (se spoluaut.), 1975; Sociální ukazatele. Metodologie, zdroje, využití, 1980; Czech Republic. Transforrnations After 1989 and Beyond, 1993 rurbanizace, sociologie česká v 1.1948-1994, sociologie měs­ ta, ukazatel sociální

ILLNER, Michal. 1934 - .

1MBELLONl, José. 1885 - • argentinský antropolog it.

pů­

vodu. D.: Epitome de Culturologia; Libro de las Atlántidas, 1939; Nouveaux apports illa classification de I'homme américain,1958 difuzionismus

lNGARDEN, Roman. 1893 - 1970. pol. filozof, fenomenolog, žák E. Husserla. D.: Intuition und Intellekt bei H. Bergson, 1921; O poznawaniu dziela literackiego, 1937; Spór o istnienie šwiata, 1947-1948; Studia z estetyki, 1957-1958; Z badaIi nad filozofill wspólczesnll, 1963 • Lit.: Schopper, w.: Das Seiende und der Gegenstand. Zur Ontologie Roman Ingardens, 1974 epoché, fenomenologie, interpretace, kultura

lNGLEHART, Roua/d Franklin. 1934 - . am. sociolog apolitolog, zn. studiemi postmaterialismu, komparativním výzkumem hodnot (25 států), autor pojmu "tichá revoluce" • D.: The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles Among Western Publics, 1977; Political Action: Mass Participation in Five Western Democraties (se spoluaut.), 1979; Bureaucrats and Politicians, 1981; Politics and Contemporary Culture, 1989; Cultural Change, 1989 dospělost, industrializace, mládež, postmaterialismus, revoluce tichá, sociologie hodnot, sociologie práce

lNKELES, Alex. 1920 - . am. sociolog zabýv. se probl. soc. změny. D.: What is Sociology?, 1964; Social Change in Soviet Russia, 1968; The Art of Sensual Massage (se spoluaut.), 1972; Becoming Modern (se spoluaut.), 1974; Exploring Individual Modernity, 1983 industrialismus, inovace, práce rozdrobená, socializace, výzkumhodnot

lRIBADtAKOV, Nikolai • 1920 - • bulharský filozof a sociolog. D.: "Moderni" kritici na marxisma, 1960; Filosofia i biologia, 1967; Philosophie der revolutioniiren Aktion, 1980 sociologie bulharská

lSAACSON, Robert Lee. 1928 - . am. psycholog a neurofyziolog. D.: The Hippocampus (se spoluaut.), 1975; Expression of Knowledge (se spoluaut.), 1982 ego

lLLlCH, Ivan. 1926 - • am. filozof, historik, teolog, pedagog a spisovatel nar. ve Vídni, r. 1960 odešel do Mexika; spoluzakl. Centre for Intercultural Documentation (CIDOC) • D.: Celebration of Awareness, 1969; Deschooling Society, 1971; Tools

lSARD, Walter. 1919 - • am. ekonom, jeden ze zakl. regionální vědy (v 50. 1.) • D.: Atomic Power: An Economic and Social Analysis, 1952; Methods of Regional Analysis, 1960; Con-

1529

biografická

příloha

biografická

flict Analysis and Practical Conflict Management, 1983; Arms Races, Arms Control and Conflict Analysis, 1988 věda regionální

Upravlenie, modelirane, prognozirane (se spoluaut.), 1970; Soziologie und Wissenschaft, 1978 sociologie bulharská

ISIDOR ze SEVILLY (Isidorus Hispalensis)" kolem 560 - 636

JAKOBSON, Roman

.. špan. učenec, teolog, od L 599 arcibiskup sevilský .. D.: Etymologiae; Chronicon; Historia de regibus Gotorum, Vandalorum et Suevorum; ; De viris illustribus periodizace dějin

ITTELSON, William Howard" 1920 - .. am. psycholog" D.: The Ames Demonstrations in Perception, 1952; Visual Space Perception, 1960; Perceptual Changes in Psychopathology (se spoluaut.),1961 fylogeneze, psychologie kultury

IVANOV-RAZUMNIK (vl. jm. Razumnik,

Vasiljevič

Ivanov)

.. 1878 - 1946 .. rus. kult. a liter. kritik, zabýval se dějinami rus. inteligence" D.: Istorija russkoj obščestvennoj mysli, 1907; O smysle žizni, 1908; Lev Tolstoj, 1913; Puškin i Bělinskij, 1916; Alexandr Blok, 1919; A. 1. Gercen, 1920; Kniga o Bělinskom, 1923; M. E. Saltykov-Ščedrin, 1930 inteligence

IZARD, Carol1 El1is .. 1923 - .. am. klinický psycholog" D.: The Face of Emotion, 1969; Pattems of Emotions: A New Analysis of Anxiety and Depression, 1972; Human Emotions, 1977; Emotions in Personality and Psychopathology (ed.), 1979 psychologie citů

Osipovič (Jacobson)

.. 1896 - 1972 .. am.

lingvista rus. pův., v l. 1920-1939 žil v Československu, L 1939 odešel do Skandinávie, L 1941 do USA; spolutvůrce strukturální lingvistiky, zakl. fonologie, Moskevského lingvistického kruhu, člen Pražského lingvistického kroužku" D.: Fundamentals of Language (spoluaut. M. Halle), 1956; Grundlagen der Sprache (se spoluaut.), 1960; Essais de linguistique générale, 1963, 1973; Lingvistika i poetika, 1966; Language Enfantin et Aphasie, 1969; Six le\=ons sur les sons et le sens, 1976; Russian and Slavie Grammar: Studies 1931-1981; Semiotik, 1988 .. Lit.: Holenstein, E.: Jakobson ou le structuralisme phénoménologique, 1974; Waugh, L. R.: Roman Jakobson's Science of Language, 1976 antropologie lingvistická, antropologie strukturální, antropologie symbolická, metoda binárních kontrastů, Pražský lingvistický kroužek, strukturalismus

JACOBI, Jomnde .. 1890 - t .. něm. psycholožka maď. pův., žákyně C. G. Junga" D.: Die Psychologie von C. G. Jung, 1940; Komplex, Archetyp, Symbol, 1957; Der Weg zur Individuation, 1965; Frauenprobleme. Eheprobleme, 1968; Vom Bilderreich der Seele, 1969; Die Seelenmaske, 1972 nevědomí kolektivní

JAnOV, Vladúnir Alexandrovič" 1929 - .. sov. psycholog a sociolog zabýv. se ot. práce" D.: Čelovek i jego rabota (se spoluaut.), 1967; Metodologija i procedura sociologičeskich issledovanij, 1968; Molodjož i trud, 1970; Sociologičeskoje issledovanije, 1972; Sociafnyj portret inženiera, 1977 psychologie sociální, sociologie ruská a v Sovětském svazu

JAHODA, Marie" 1907 - .. angl. soc. psycholožka rak.

pův.

.. D.: Die Arbeitslosen von Marienthal (se spoluaut.), 1933; Antisemitism and Emotional Disorder (se spoluaut.), 1950; Toward a Social Psychology of Mental Health, 1950; Research Methods in Social Relations (se spoluaut.), 1950; Freud and the Dilemmas of Psychology, 1977 nezaměstnanost, sociologie rakouská

JACHIEL, Niko .. 1919 - .. bulharský filozof, sociolog" D.:

1530

chiatr zabýv. se nevědomím, hysterií, mechanismy sugesce a hypnózy .. D.: L' Automatisme psychologique: Essai de psychologie expérimentale sur les formes inférieures de I' activité humaine, 1889; La Médicine psychologique, 1923 psychologie osobnosti

JANOUSEK, Jaromír" 1931-" čes. psycholog zabýv. se soc. psychologií, komunikací a poznávacími procesy; ved. kat. soc. psychologie Filozofickéfakulty UK od LV l. 1975-1980 a kat. psy· chologie vl. 1980-1991 .. D.: Praxe a poznání, 1963; Sociální komunikace, 1968; Motivace a civilizační proměny (se spoluaut.), 1971; Společná činnost a komunikace, 1984; Metody sociální psychologie (se spoluaut.), 1986; Sociální psychologie (se spoluaut.), 1988; Dialogue and Joint Activity: A Psychological Approach (in: Creativity and Consciousness), 1993; Psychologický výkladový atlas (se spoluaut.), 1993 absurdita, činnost, dialog, diferenciál sémantický, obsah sdě· lení, psychologie sociální, sociologie malých skupin

kální, sociologie výchovy, vina, výchova, v sociologii

změna sociální,

ženy

JA URES, Jean .. 1859 - 1914 .. fr. politik, duchovní vůdce Sjednocené socialistické strany Francie, r. 1904 zal. deník L'Humanité" D.: Discours parlamentaires, 1904; Histoire socialiste de la Révolution Fran\=aise, 1922-1924" Lit.: Lefranc, G.: Jaures et le socialisme des intellectuels, 1968 fourierismus, sociologie marxistická

JEFFERSON, Thomas" 1743 - 1826 .. am. osvícenský filozof a státník, 3. prez. USA, autor návrhu Deklarace nezávislosti USA" D.: A Summary View of the Rights of British America; Declaration of Independence, 1776; Notes on Virginia, 1781 propaganda, stát právní

JELLlNEK, Georg" 1851 -1911" rak. sociolog a filozofprá-

JAMES, William" 1842 -1910" am. filozof, psycholog" D.:

JANSAK, Stefan .. 1886 - 1972 .. slov. historik, archeolog, po-

va nar. v Německu; neokantovec .. D.: Die rechtliche Natur der Staatenvertrage, 1880; Die Lehre von den Staatenverbindungen, 1882; Das Recht des modemen Staates, 1910 sociologie státu, vědy politické

The Principles of Psychology, 1890; The Varieties of Religious Experience, 1902; Pragmatism, a New Name for Some Old Ways ofThinking, 1907; A Pluralistic Universe, 1909; Essays in Radical Empiricism, 1912" Lit.: Herms, E.: Radical Empiricism, 1977 autoprezentace, čas sociální, emoce, funkcionalismus strukturální, každodennost, mikrosvět, náboženství, nápodoba, pa· rapsychologie, pragmatismus, prožitek, psychologie osobnosti, sebehodnocení, sociologie fenomenologická, spiritismus

litik" D.: Slovensko v dobe uhorského feudalizmu, 1932; Lovci hlinených perál, 1934; Praveké Slovensko, 1948; Brány do dávnoveku, 1966 sociologie slovenská

JENNINGS, Helen Hall" 1905 - . am. psycholožka a soci 0metrička, prez. American Social Group Psychotherapy and Psychodrama (1954) .. D.: Sociometric Studies, 1934; Leadership

JANTSCH, Erieh .. am. specialista na soc. prognózování, zúčastnil se ustanovení "stálého výboru" Římského klubu" D.:

and Isolation, 1943; Sociometry and Leadership, 1947; Sociometry in Group Relations, 1948 atom sociální, preference, sociometrie

IZOULET, Jean .. 1854 - 1929 .. fr. soc. filozof a sociolog .. D.: La Cité modeme, métaphysique de la sociologie, 1895; La Rentrée de Dieu dans l'école et dans I'etat, 1924; Paris, capitale des religions, ou la mission d'Israěl, 1926; La Métamorphose de I'eglise ou la sociologie fille du décalogue, 1928; Le Panthéisme d' Occident, 1928 sociologismus

JANET, Pierre Marie Felix" 1859 -1947" fr. psycholog a psy-

příloha

JAN XXIII. (vl. jm. Angello Giuseppe Ronealli) .. 1881 - 1963 .. it. patrolog, diplomat; od L 1958 řím. papež, spjatý s II. vatikánským ekumenickým koncilem, stoupenec aggiomamenta" D.: Humanae salutis (list), 1961; Mater et magistra (encyklika), 1961; Pacem in terris (encyklika), 1963 encykliky papežské, industrializace, misionářství, nauka círk· ve sociální

JAN PAVEL I. (vl.jm. Albino Luciani) .. 1912-1978" it. teolog zabýv. se probl. morálky, L 1958 zvolen řím. papežem" D.: IlIustrissimi; Catechesi in briciole encykliky papežské

JAN PAVEL II. (vl. jm. Karol Wojtyla) .. 1920 - .. pol. teolog, od L 1978 papež" D.: Milošé i odpowiedzialnošé, 1982 (3. vyd.); Wyklady lubelskie, 1986; Košciól, 1988 .. Lit.: Gramotowski, W. - Wilinska, Z.: K. Wojtyla negli scritti, 1980 celibát, encykliky papežské, konzervatismus, nauka církve so· ciální, papež, sekularizace, sionismus

JAN ze SALlSBURY (Johannes Salesberiensis) .. kolem 1115 - 1180" angl. scholastický filozof a historik, biskup ve fL Chartres .. D.: Metalogicus; Policraticus .. Lit.: Dal Pra, M.: Giovanni di Salisbury, 1951 organicismus

JAN ZLATOÚSTÝ (Chrýsostomos, lóannés) .. asi 347 - 407 .. řec. církevní otec, kazatel a teolog, kterému je připisovánajedna z pravoslavných liturgií" D.: Peri hierósynés teologie

Technological Forecasting in Perspective, 1967; Perspectives of Planning: Proceedings of the OECD Working Symposium on Long-Range Forecasting and Planning (ed.), 1969 prognóza normativní

JAROS, Jan" 1947 - .. čes. sociolog zabýv. se s-gií medicíny a probl. organizace zdravotnictví; od L 1994 řed. Nadace pro výzkum zdravotnické soustavy" D.: Problamatika a stanovování objektivních potřeb zdravotní péče populace, 1987; Návrh nového systému zdravotní péče (se spoluaut.), 1990 sociologie medicíny

JAROSEVSKIJ, Miehail Grigorjevič" sov. psycholog" D.:

Istorija psichologii, 1966; Psichologija v XX. stoletii, 1974; Če­ lovek nauki (ed.), 1974; Sečenov i mirovaja psichologičeskaja mysf, 1981 neopsychoanalýza, psychologie

JARVIE, lan Charles" 1937 - .. angl. antropolog a filozof .. D.: The Revolution in Anthropology, 1964; Hongkong: A Society in Transition, 1969; Towards a Sociology of the Cinema, 1970; Concepts and Society, 1972; The Story of Social Anthropology, 1972; Functionalism, 1973; Window on Hongkong, 1977; Movies as Social Criticism, 1978 nominalismus, sociologie v Hongkongu

JASPERS, Kari" 1883 - 1969 ..

něm.

filozof, existencialista, pův. psychiatr" D.: Psychologie der Weltanschauungen, 1919; Die geistige Situation der Zeit, 1931; Philosophie, 1932; Vom Ursprung und Ziel der Geschichte, 1949; Die Atombombe und die Zukunft des Menschen, 1958 absurdita, empatie, existencialismus, historiozofie, kultura, odpovědnost, psychopatologie, situace mezní, sociologie radio

JENNINGS, William Ivor" 1903 - 1965 .. brit. polit.

vědec

a právník, od r. 1942 půs. na Ceyloně .. D.: Principles of Local Govemment Law, 1931; Law of the Constitution, 1933; Parlíament, 1938; British Constitution, 1941 stát právní

JERONÝM (Hieronymus) .. asi 348 - 420 .. církevní otec ilyrského pův., přel. do latiny Starý zákon a Nový zákon, jeho lat. zprac. Eusebiovy svět. kroniky se stalo základem středověkých kronik" D.: Vulgata; De viris iIlustribus periodizace dějin, teologie čes. myslitel, reformátor, "mistr čtyř univerzit", 1410-1412 vůdce demonstrací v Praze" D.: podílel se na vytvoření Dekretu kutnohorského .. Lit.: Šmahel, F.: Jeroným Pražský, 1966 husitství

JERONÝM PRAlSKÝ" kolem 1378 - 1416 ..

JERSIW, Arthur Thomas .. 1902 - .. am. psycholog zabýv. se dětskou psychologií" D.: Child Psychology, 1945; In Search of

Self, 1952; The Psychology of Adolescence (se spoluaut.), 1963 (2. vyd.) strach JEŘABEK, Hynek" 1949 - .. čes. sociolog prac. v oblasti metodologie s-gického výzkumu a jejích dějin" D.: Measure-

ment in Social Sciences (ed.), 1990; Úvod do sociologického výzkumu, 1992; Klasické sociologické výzkumy (se spoluaut.), 1993; Internationalization through Investment. Partnership or Dependency of Czechia: Two Case Studies of Transformation, 1995 ekologie sociální, měření

1531

biografická

příloha

JEVONS, William Stanley • 1853 - 1882 • angl. ekonom, logik a metodolog, jeden ze zakl. matem. školy v polit. ekonomii, spolutvůrce teorie mezního užitku. D.: Lessons in Logic, 1870; The Theory of Political Economy, 1871; The Principles of Science, 1874; A Primer on Political Economy, 1878; The State in Relation to Labor, 1882; The Principles ofEconomics, 1905 • Lit.: Collison Black, R. D.: W. S. Jevons. Pioneer in Modern Economics in Britain, 1981 ekonomie klasická, ekonomie neoklasická, socialismus fa· biánský, teorie mezního užitku JINDŘICHZ GENTU

(Henricus Gandavensis). 1217 - 1293

• středověký něm. filozof. D.: Quodlibeta; Summa quaestionum ordinariarum platonismus JIŘ/CKA, Miroslav. 1922 - • čes. sociolog venkova. D.: Ana-

lýza sociálního rozvoje' zemědělského podniku (se spoluaut.), 1982 sociologie zemědělství

JODL, Miroslav. 1924 - .

čes.

sociolog a politolog, publicista. D.: Teorie elity a problém elity, 1968 elita, sociologie česká v I. 1948-1994

JOHANNSEN, Wilhelm Ludwig. 1857 -1927. pionýr moderní genetiky. D. Ober Erblichkeit in Populationen und in reinen Linien, 1903; Element der exakten Erblichkeitslehre, 1926 (3. vyd.) genotyp

JOHNSON, David Wolcott • 1940 - • am. psycholog a pedagog. D.: Social Psychology ofEducation, 1970; Reaching Out, 1972; Contemporary Social Psychology, 1973; Joining Together (spoluaut. F. Johnson), 1975; Human Relations and Your Career, 1978 sociologie deviantního chování

JOHNSON, Charles Spurgeon • 1893 - 1956 • am. sociolog • D.: Patterns of Negro Segregation, 1943; Some Changes in Perspectives and Patterns ofRace Relations, 1948; Education and the Cultural Crisis, 1951 revoluce

JOHNSON, Lyndon Baines • 1908 - 1973 • am. politik, prezident USA v 1. 1963-1969. D.: The Vantage Point, 1971

biografická JONES, Ernest Charles. 1819 - 1869. angl. proletářský básník, publicista, ved. člen Fraternal Democrats, chartistický vůd­ ce. Lit.: Cole, G. D. H.: Marxist Portraits, 1941 chartismus

JONES, Lyle Vincent. 1924 - . am. psycholog. D.: Studies in Aphasia: An Approach to Testing (se spoluaut.), 1961; The Measurement and Prediction of Judgement and Choice, 1968 výzkum hodnot

am. filozof, historik náboženství něm. pův., v r. 1933 emigroval do Velké Británie, v r. 1935 odešel do Palestiny, učil v Izraeli, Kanadě a USA. D.: Gnosis und spatantiker Geist, 1934-1954; Oas Prinzip Verantwortung, 1979; Technik, Medizin und Ethik, 1985 antropologie filozofická, etika, škola kolínská

dre et Raisons ďespérer, 1947-1948; La Derniere année, 1947; De la souveraineté, 1955; Arcadie essai sur le mieux vivre, 1958; De la politique pure, 1963; L' Art de la conjecture, 1964; Ou pouvoir. Histoire naturelle de sa croissance, 1972; Du Principat, 1973; Les Débuts de l'etat moderne la civilisation de puissance, 1976 futurologie, sociologie práce, výzkum budoucnosti

JUSTIN (lustinus) • okolo 100 - 165 • filozof, raněkřesťanský apologet, církevní otec. D.: Apologia • Lit.: Bamard, L. W: Justin Martyr, 1967; Osborn, E. F.: J. Martyr, 1973

JUKL, Eduard. 1921 - 1982 • čes. sociolog. D.: Úvod do sociologie průmyslového podniku, 1967; Člověk v průmyslovém podniku, 1970 sociologie podniku

JUNG, Carl Gustav. 1875 - 1961 • švýc. psycholog a psychiatr, zakl. analytické psychologie; zavedl pojmy kolektivní nevědomí, archetyp aj.; prez. Mezinárodní psychoanalytické společnosti • D.: Diagnostische Assoziationsstudien, 1906; Psychologische Typen, 1921; Psychologie und Religion, 1939; Métamorphose de l'ame et ses symboles, 1953; Introduction a l'essence de la mythologie (spoluaut. C. Kerényi); Flying Saucers. A Modern Myth of Things Seen in the Skies, 1959 • Lit.: Jacobi, J.: The Psychology of C. J. Jung, 1969; Storr, A.: C. G. Jung, 1973 alchymie, archetyp, astrologie, emoce, esoterismus, gnosticismus, hermetismus, imago, individuum, izolace sociální, kom· penzace, kreativita, muž, mytologie, mýtus, neopsychoanalý. za, nevědomí kolektivní, okultismus, osobnost, psychoanalýza, psychologie analytická, psychologie osobnosti, sociologie výtvarného umění, surrealismus, symbol, testy psychologické, umění, vědomí kolektivní, vizionářství, wotanismus, zkušenost sociální

Heller als tausend Sonnen, 1956; Strahlen aus der Asche, 1959; Menschen in Jahr 2000, 1969; Der Atom-Staat, 1977; Zukunftswerkstatten, 1981 futurologie, výzkum budoucnosti

JUNGMANN, Bohumil. 1940 - 1993 •

dýně.

D.: Papers on Psycho-analysis, 1913; Essays in Applied Psycho-analysis, 1923; Introductory Memoir, 1926 atribuce, imago, percepce sociální, psychoanalýza, psychologie sociální, techniky sociální

1532

čes.

sociolog zabýv. v 1. 1990-1993 řed. Institutu pro výzkum veřejného mínění v Praze. D.: Sociální struktura socialistické společnosti, 1966; Československá společnost (se spoluaut.), 1969 prestiž, sociologie česká v I. 1948-1994, výzkum veřejného míse výzkumem soc. struktury a

JONES, Ernest. 1897 - 1958 • angl. psycholog, neurolog a psychiatr; žil též v Kanadě; vyd. čas. International Journal oj Psycho-analysis, jeden ze zakl. Institute ojPsycho-analysis v Lon-

• D.: Psychologické základy výchovy, 1934; Utváranie osobnosti dieťaťa, 1939; Ako vychovávať dieťa a mládež, 1959; Spokojnosť s prácou a jej činitele, 1971; Mládež a společnost, 1974 sociologie malých skupin, subkultura mládeže, zrání sociální

JUSTI, Johann Heinrich Gottlob von. 1717 - 1771 •

JUNGK, Robert. 1913 - . rak. futurolog a publicista. D.:

t•

JUROVSKÝ, Antonín. 1908 - • slov. psycholog, sociolog, pedagog; předs. Slovenské psychologické společnosti v I. 1957-1959

JOUVENEL, Bertrand de • 1903 - 1987 • fr. ekonom, sociolog a futurolog; prez. společnosti Futurible (v 1. 1967-1974), zakl. a prez. CelosvětovéJederace výzkumů budoucnosti (r. 1973); člen Římského klubu. D.: Ou pouvoir, 1945; Raisons de crain-

kvalita života, Moynihanova zpráva

JONAS, Hans • 1903 -

teratury, čel. předst. čes. liter. obrození. D.: Slovesnost, 1820, 1845; Historie literatury české, 1825, 1849 jazyk spisovný, periodizace českých dějin

veř. mínění;

nění

JUNGMANN, Josef. 1773 - 1847 •

filolog a historik li-

logického optimismu" • D.: Thinking about Unthinkable, 1962; The Year 2000,1967; The Next 2000 Years. A Scenario for America and the World, 1976 antiscientismus, futurologie, industrializace, prognostika, sociologie kultury, svět standardní, trend mnohonásobný

KAHN, Robert Louis • 1918 - • am. soc. psycholog. D.: Dynamics of Interviewing (se spoluaut.), 1957; Organizational Stress (se spoluaut.), 1964; The Social Psychology of Organizations (se spoluaut.), 1966 humanizace práce, interview, konflikt rolí, role

něm.

ekonom, teoretik kameralismu. D.: Grundsatze der Polizeywissenschaft, 1756; System des Finanzwesens, 1766 kameralistika

čes. sociolog, statistik a pedagog, zabýval se výzk. metodami, s-gií mládeže a psychoenergetikou, tvůrce teorie mentionů; v 1. 1956-1963 čsl. ministr školství. D.: Výzkumné metody v sociologii, 1965; Úvod do teorie sociálních výzkumů, 1971; Mentálni energie a její využití v praxi, 1980; Silové účinky mentální energie, 1982 sociologie výchovy, výchova, zrání sociální

KAHUDA, František. 1911 - 1987.

teologie

KARATEK, Aleš. 1947 - . čes. sociolog zabýv. se původně empir. výzkumem mládeže, socializace, s-gií generací, později soc. psychol. aspekty managementu a marketingu; od pol. 90. 1. řed. čes­ ko-angl. vzdělávací společnosti MASS Training and Media. D.: Sociologické texty 1., II. (ed.), 1993, 1994; Socioeconomic Change and Individual Adaptation (se spoluaut.), 1994 sociologie výchovy 1946 - . čes. sociolog zabýv. se s-gií rodiny, medicíny, spol. transformace; ved. kat. sociologie Fakulty sociálních věd UKv Praze v 1. 1991-1994. D.: Morfologie dětské knihy (se spoluaut.), 1981; Deschared Microworld ofthe Mother and the Oncological Patient of Preschool (in: Clinical Sociological Perspectives on l1Iness and Loss), 1990 sociologie medicíny, sociologie politíky, teorie sociálních sítí

KABELE,

Jiří.

KABRHEL, Gustav. 1857 - 1939 • čes. lékař, hygienik, v r. 1897 zakl. a do r. 1927 přednosta Hygienického ústavu čes.lé­ kařské fakulty v Praze. D.: Zdravověda, 1905; Hygiena vody, 1927 hnutí abstinentské čes. právník zabýv. se zejm. právními dějinami slovan. národů a ústavními dějinami stř. Evropy • D.: Rodinný nedil čili zádruha v právu slovanském, 1898; Maďaři a Československá republika, 1919; VorbOczyovo Tripartitum, 1920

KADLEC, Karel. 1865 - 1928 •

občina

KADLECOvA, Erika. 1924 - • čes. filozofka a socioložka náboženství • D.: Socialistické vlastenectví, 1955; Bozi a lidé (se spoluaut.),1966 sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie náboženství

KAHL, Joseph Alan. 1923 - • am. sociolog. D.: American Class Structure, 1957; Measurement of Modernism, 1968; Comparative Perspectives on Stratification (ed.), 1968 prestiž, výzkum hodnot

KAHN, Herman • čes.

příloha

1922 - 1983 • am. sociolog, jeden ze zakl. am. futurologie, zavedl termín standardní svět; zabýval se teorií války, globálními problémy, byl reprezentantem "techno-

KAMB, Miloš. 1920 - 1994 • čes. sociolog a pedagog, v 1. 1966-1970 řed. Sociologického ústavu CSA V • D.: Ekonomika a politika v plánovaném řízení společnosti, 1963; Předmět a metoda vědeckého komunismu, 1965; K některým otázkám sociologické teorie (se spoluaut.), 1966 sociologie česká v I. 1948-1994

KAWOR, Nicholas • 1908 - 1986 • angl. ekonom maď. pův. zabýv. se ot. hosp. růstu, hosp. cyklu a teorií zaměstnanosti, předst. neokeynesiánské školy. D.: Essay in Economic Stability and Growth, 1960; Essays in Value and Distribution, 1960; Essays on Economic Policy, 1964; Further Essays on Applied Economics, 1978; The Origins of the New Monetarism, 1981; Limitations of the General Theory, 1983 ekonomie blahobytu

KALISTA, Zdeněk. 1900 - 1982. čes. historik, básník, esejista, překl., žák J. Pekaře; zabýval se hl. dobou pobělohorskou, čes. barokní kulturou; od r. 1951 vězněn. D.: České baroko, 1941; Josef Pekař, 1941; Stručné dějiny československé, 1947; Cesty historikovy, 1947; Karel IV. Jeho duchovní tvář, 1971; Tvář baroka, 1982; Století andělů a ďáblů, 1995 historiografie čes. filozof a liter. vědec zabýv. se husitstvím, moderním uměním. D.: Husitská ideologie, 1961; Antologie z dějin československé filosofie, 1963; Moderní duchovní skutečnost a marxismus, 1968 sociologie husitství

KALIVODA, Robert. 1923 - 1989 •

čes. právník zabýv. se mj. právní filozofie, stoupenec právního normativismu, r. 1925 spoluzakl. Národní strany práce. D.: Zločin a trest, 1915; Trestní řád československý, 1925; Právo a politika, 1931 sociologie hodnot

KALLAB, Jaroslav. 1879 - 1942 • dějinami

KAMPELlK, František Cyril. 1805 - 1872 • čes. lékař, spisovatel, vyd. Hlásníka (první čes. děl. časopis), propagátor družstevnictví a zakládání svépomocných pokladen (kampeliček) • D.: Čechoslowan, 1842; Práva naší řeči a národnosti založená na přís­ ných rozkazech našich spravedlivých panovníků, 1845; Duch

1533

biografická

příloha

biografická ústawy wůbec čili v čem záleží konstituce, 1848; Stav Rakouska a jeho budoucnost, 1860 .. Lit.: Metelka, M. c.: Průkopník čes­ kého družstevnictví, 1947 družstevnictví

KARO, Josef" 1488 - 1575 .. kodifikátor židovského náboženství a kabbalista nar. ve Španělsku, působil v Sefadu .. D.: Beth Joseph, 1550-1559; Schulchan Aruch, 1564-1567 judaismus

KANT, Immanuel" 1724 - 1804 .. předst. něm. klasické filozofie .. D.: Al1gemeine Naturgeschichte und Theorie des Himmels, 1756; Kritik der reinen Vernunft, 1781; Prolegomena zu einer jeden kunftigen Metaphysik, 1783; Grundlegung zur Metaphysik der Sitten, 1785; Kritik der praktischen Vernunft, 1788; Kritik der Urteilskraft, 1790 .. Lit.: Thom, M.: Ideologie und Erkenntnistheorie. Untersuchung am Beispiel der Entstehung des Kritizismus und Transcendentalismus Immanuel Kants, 1980 analýza a syntéza, aristotelismus, askeze, bůh, člověk, dějin­ nost, dialektika, dogmatismus, etika, etika normativní, existence, fenomenologie, filozofie, fIlozofie praktická, hermeneutika, hra, charakter, imaginace, imperativ kategorický, imperativ morální, intelekt a inteligence, interakcionismus, intuice, intuitivismus, já, kategorie, kultura, mravnost, náboženství, názor světový, norma morální, objektivita, ontologie, osvícenství, pedagogika, politologie, povinnost, právo státní, praxe, racionalita, revizionismus, sebevědomí, sociologie výchovy, stát, stát právní, svoboda, škola frankfurtská, štěstí, teologie, teorie moci, totalita, vědomí, vkus, vlastnictví, "zlaté pravidlo jednání", změna sociální, život

KARSTEN, Anitra .. 1902 - .. něm. psycholožka" D.: Bauern und Helden (ed.), 1942; Vorurteil. Ergebnisse psychologischer und sozialpsychologischer Forschung (ed.), 1978 saturace

KAPLEAU, Philip .. am. předst. zen buddhismu, řed. Zen Center v Rochesteru, pobýval v japonských klášterech Taihei a Rjutaku .. D.: The Three PilIars of Zen, 1965 zen buddhismus KAPR, Jaroslav" 1933 - .. čes. sociolog zabýv. se s-gií medicíny a s-gií politiky" D.: Sociologie nebo zdravý rozum (spoluaut. Z. Šafář), 1968; Československá společnost (se spoluaut.), 1969; Kniha pro nastávajícího otce, 1972; Kapitoly ze sociální problematiky ženského lékařství (se spoluaut.), 1980; Kniha o nemoci (spoluaut. Č. Muller), 1986; Co je to demokracie, 1991 prestiž, sociologie medicíny, sociologie vědy KARBUSICKÝ, Vladimír" 1925 - .. čes. sociolog umění, hudební vědec a etnograf žijící od r. 1968 v Německu" D.: Kabaretní písničky, 1961; Písně lidu pražského, 1966; Empirische Musiksoziologie, 1975; Systematische Musikwissenschaft 1979; Anfange der historischen Oberlieferung in Bohmen, 1980; Kosmos - Mensch - Musik, 1990 sociologie hudby KARDINER, Abraham" 1881 - 1973 .. am. kult. antropolog a psychiatr" D.: The lndividua1 and his Society, 1939; The Psycho10gical Frontiers of Society, 1945; The Mark of Oppression: a Psychological Study of the American Negro, 1951; Sex and Morality, 1956; They Studied Man (spoluaut. E. Preblle), 1961 antropologie kulturní, homosexualita, kultura a osobnost, osobnost bazální, psychoanalýza, psychologie kultury, retreatismus, výzkum hodnot KARLSTADT (vl. jm. Andreas RudolfBodenstein)" 1486 - 1541 .. něm. protest. teolog, před st. radikálního směru reformace, od r. 1534 v Basileji" D.: Vom Abtun der Bilder, 1521-1522" Lit.: Sider, R. J.: A. Bodenstein von Karlstadt 1517-1525, 1974 reformace

KARSTEN, Rafael" 1879 - 1956 .. fin. filozof, sociolog a etnolog" D.: Studies in Primitive Greek Religion, 1907; The Civilization of the South American Indians, 1926; The Origins of Religion, 1935; Filosofisk Etik, 1941; Huvuddragen av sociologiens historia, 1945; La Civilisation de I'Empire Inca. Un etat totalitaire du passe, 1952 sociologie skandinávská KASEMANN, Ernst" 1906 - .. něm. teolog" D.: Exeget. Versuche und Besinnungen, 1960--1964; Der Ruf der Freiheit, 1968; Kirchliche Konflikte, 1982 protestantismus KATONA, George .. 1901 - 1981 .. am. sociolog, psycholog, ekonom maď. pův ... D.: Organizing and Memorizing, 1940; Psychological Analysis of Economic Behavior, 1951; Consumer Attitudes and Demand, 1953; Consumer Expectations, 1956; The Powerful Consumer, 1960; The Mass Consumption Society, 1964; Consumer Response to Income Increases, 1968; Aspirations and Affluence, 1971; Psychological Economics, 1975 psychologie ekonomická, spotřeba masová KATRIAK, Martin" 1913 - .. slov. sociolog zabýv. se metodologií a s-gií venkova; v I. 1966-1969 předs. Slovenské sociologické společnosti" D.: Vzdělávací zájmy vesnického obyvatelstva, 1958; Metodologické zásady sociologického výskumu, 1975; Devičany v socialistickej výstavbe, 1981 sociologie slovenská, sociologie venkova KA TZ, David .. 1884 - 1953 .. něm. psycholog působící též ve Švédsku (od r. 1939), zabýval se experimentální psychologií, tvarovou psychologií, psychologií smyslů, zvířat a dítěte" D.: Gestaltpsychologie, 1946 gestaltismus, humanizace práce, mínění veřejné, role KATZ, Elihu .. 1926 - .. psycholog a sociolog nar. v Izraeli, řed. institutu pro komunikaci Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1966-1980), od r. 1978 působil v USA" D.: Personnal Influen· ce: The Part Played by People in the Flow of Mass Communication (se spoluaut.), 1955; Méthodes de recherches dans les sciences sociales (se spoluaut.), 1963; On the Use ofthe Concept ofCompatibility in Research on the Diffusion of Innovation, 1973; Broadcasting in the Third World: Promise and Performance (se spoluaut.), 1977; Mass Media and Social Change (se spoluaut.), 1981 komunikace masová, kultura masová, sociologie izraelská, sociologie veřejného mínění KAUTSKY, Kari" 1854 - 1938 .. něm. soc. filozof, historik a politik nar. v Praze; sekretář F. Engelse, jeden z vůdců a teoretiků něm. soc. demokracie a I!. internacionály" D.: K. Marx okonomische Lehren, 1887; Die soziale Revolution, 1903; Der

Weg zur Macht, 1909; Die Diktatur des Proletariats, 1918; Materialistische Geschichtsauffassung, 1927 inteligence, marxismus, marxologie, materialismus historický, revizionismus, rolnictvo, sociologie marxistická, sociologie venkova, teorie populační, trockismus, změna sociální

KA WERAU, Siegfried" 1886 - 1936 .. něm. pedagog a sociolog" D.: Das WeiBbuch der Schulreform, 1920; Soziologische Padagogik, 1921; Alter und neuer Geschichtsunterricht, 1924; Selbstbildnis, 1928. sociologie výchovy KAY, Paul de Young .. 1934 - .. lingvista zabýv. se etnosémantikou" D.: Basic Color Terms (spoluaut.), 1969; Explorations in Mathematical Anthropology (ed.), 1971 etnosémantika, etnověda KEELEY, Michael Clark .. 1947 - .. am. ekonom zabýv. se oto práce, organizace, ekon. a statisto modely" D.: Population, Public Policy and Economic Development (ed.), 1976; Labor Supply and Public Policy: A Critical Review, 1981; Monetary Incentives: A Practical Guide to the Use of Fees, Subsidies and Cost Intemalization as Regulatory Techniques (se spoluaut.), 1981; Marketable Rights in Regulatory Programs: A Practical Guide (se spoluaut.), 1981 organizace, sociologie práce KEESING, Felix M. .. 1905 - 1969" am. kult. antropolog zabýv. se dynamikou kult. změn" D.: Cultural Anthropology: The Science of Custom, 1958; The Ethnohistory of Northem Luzon, 1970; New Perspectives in Cultural Anthropology (spoluaut. R. Keesing), 1971 antropologie kognitivní, kompetence kulturní, performance sociokulturní, zvyk KEFER, Jan" 1906 - 1941 .. čes. filozof zabýv. se hermetismem, estetikou, psychologií, předst. okultního spolku Universalie" D.: Syntetická magie, 1935; Theurgie, 1935; Astrologická diagnostika, 1940; Encyklopedie zapomenutého vědění, 1940 magie KELLER, Albert Galloway .. 1874 - t .. am. sociolog" D.: Societal Evolution, 1915-1919; Evolution in the Earth and Man, 1929; Starting Points in Social Science, 1923-1925 societální, sociologie rodiny KELLER, Jan" 1955 - .. čes. sociolog působící v Brně; zabývá se obecnou s-gií, probl. byrokracie a ekologické krize" D.: Úvod do sociologie, 1992; Nedomyšlená společnost, 1992; Až na dno blahobytu, 1993; 12 omylů sociologie 1995; Přemýšlení s Josefem Vavrouškem, 1995 funkce latentní, homo sociologicus, krize rodiny, rodina, sociologie česká v I. 1948-1994

příloha

sonal Relations, 1978; Personal Relationships, 1979; Close Relationships (se spoluaut.), 1983 atribuce, intimita, psychologie sociální, skupina referenční, učení sociální

KELLY, George Alexander" 1905 - "I .. am. psycholog" D.: Psychology of Personal Constructs, 1955 jednání KELSEN, Hans .. 1881 - 1973 .. rak. filozof práva a sociolog nar. v Praze, od r. 1940 v USA, zakl. tzv. ryzí nauky právní (normativismus právní) .. D.: Hauptprobleme der Staatsrechtslehre, 1911; Sozialismus und Staat, 1920; Der soziologische und der juristische Staatsbegriff, 1922; Al1gemeine Staatslehre, 1925; Society and Nature: A Sociologicallnquiry, 1943; The Political Theory of Bolshevism, 1948; Principles of International Law, 1952; The CommunistTheory ofLaw, 1955; What is Justice?, 1957 .. Lit.: Walter, R.: Hans Kelsen. Ein Leben im Dienste der Wissenschaft, 1985 vina, změna sociální KEMPENSKý' Tomáš (vl. jm. Thomas Hamerken) .. asi 1380 - 1471 .. něm. teolog mystického zaměření, augustiniánský mnich .. D.: Imitatio Christi, asi 1418 mystika KENNEDY, John Fitzgerald" 1917 -1963" am. politik a státník, 35. prez. USA" D.: Why England Slept, 1940; Profiles in Courage, 1956 .. Lit.: Lasky, V: J. F. Kennedy: The Man and the Myth, 1963; Wicker, T.: J. F. Kennedy and L. B. Johnson: The Influence of Personality upon Politics, 1968 kvalita života KEPLER, Johannes .. 1571 - 1630 .. něm. astronom, fyzik, matematik, žil též v Praze, od r. 1601 "císařský matematik" a dvorní astronom, později žil v Linci" D.: Paralipomena, 1604; Astronomiae pars opticae, 1605 Astronomica nova, 1609; Harmonia Mundi, 1619; Tabulae Rudolfinae, 1627 kreativita, zákon KERCKHOFF, Alan Chester" 1924 - .. am. sociolog" D.: The June Bug: A Study of Hysterical Conbagion (se spoluaut.), 1968 chování, manželství, sociologie rodiny, učení sociální KERÉNYI, Károly .. 1897 - 1973 .. švýc. filolog maď. pŮv., zabýval se mytologií" D.: Die griechisch-orientalische Romanliteratur in Religionsgeschichte, 1927; Einftihrung in das Wesen der Mythologie (se spoluaut.), 1941; Romandichtung und Mythologie (se spoluaut.), 1945; Prometheus, 1946; Die Mythologie der Griechen, 1951-1958; Die Heroen der Griechen, 1958; Die Mysterien von Eleusis, 1962 hermetismus, mýtus

KELLES-KRAUZ, Kazimierz .. 1872 - 1905 .. pol. sociolog a soc. psycholog stud. obecnou teoriii společnosti" D.: Demokracja w nowoczesnym ustroj u panstwowym; Socjologiczne prawo retrospekcji sociologie polská

KERN, Horst Ernst" 1940 - .. něm. sociolog práce" D.: Industriearbeit und Arbeiterbewusstsein (se spoluaut.), 1970; Der soziale Prozess bei technischen Umstellungen (se spoluaut.), 1972; Empirische Sozialforschung: UrsprUnge, Ansatze, Entwicklungslinien, 1982; Das Ende der Arbeitsteilung? (se spoluaut.), 1984 humanizace práce, industrializace, sociologie práce

KELLEY, Harold Harding" 1921 - .. am. psycholog" D.: The Social Psychology of Groups (se spoluaut.), 1959; Interper-

KERR, Clark .. 1911 - .. am. ekonom zabýv. se industrializací .. D.: Unions, Management, and the Public (se spoluaut.), 1948;

1534 1535

biografická

příloha

biografická

lndustrialism and Industrial Man (se spoluaut.), 1960; Labor and Management in Industrial Society, 1964; Education and National Development, 1979; The Future of Industrial Societies, 1983; Industrial Relations in a New Age (se spoluaut.), 1986; Economics of Labor in Industrial Society (se spoluaut.), 1986 industrialismus

+ 1943 - + brit. historik zabýv. se moderní historií a historií politiky + D.: Der Hitler-Mythos: Volksmeinung

KERSHA W, lan

und Propaganda im Dritten Reich, 1980; Popular Opinion and Political Dissent in the Third Reich: Bavaria 1933-1945, 1983; The Nazi Dictatorship: Problems and Perspectives of Interpretation, 1985; Hitler: A Profile in Power, 1991 nacismus

+ 1918 - + něm. filozof + D.: Das Wahre in der Vielfalt, 1963; Sokrates als Esoteriker, 1976; Baufonnen der Esoterik, 1983 esoterismus

KESSLER, Herbert

+ soudobý am. psycholog + D.: Organizational Paradoxes. Clinical Approaches to Management, 1980; The Irrational Executive. Psychoanalytic Explorations in Management (ed.), 1984; Leadership in Organizations: Review Synthesis and Application (se spoluaut.), 1984; Prisoners of Leadership, 1989 konflikt rolí, sociologie práce

KETS de VRlES, Manfred F. R.

1877 + něm. biskup, teolog + D.: Freiheit, Autoritat und Kirche, 1863; Die Arbeiterfrage und das Christentum, 1864; Liberalismus, Sozialismus und Christentum, 1871; Die Katholiken im Deutschen Reiche, 1873 katolicismus sociální, nauka církve sociální

KETTELER, Whilhelm Emmanuel von

+ 1811 -

+ 1813 - 1855 + dán. náb. filozof a teolog, spisovatel, předchůdce existencialismu a tzv. dialektické teologie + D.: Enten-Eller, 1843; Furcht und Zittern, 1843; Der Begriff der Angst, 1844; Die Krankheit zum Tode, 1849; EinUbung im Christentum, 1850 + Lit.: Shmueli, A.: Kierkegaard and Consciousness, 1971; Taylor, M. 0.: Journeys to Selfhood, 1980 absurdita, etika, existence, existencialismus, křesťanství, providencialismus, psychologie humanistická

KIERKEGAARD, Soren Aabye

+ 1919 - + am. sociolog + D.: Collective Behavior (spoluaut.), 1957; The Impossible Revolution, 1968; White Southerners, 1970 chování kolektivní, sociologie sociálních hnutí

KlLLlAN, Lewis Martin

+ 1909 - + am. soc. antropolog + D.: Crossing Cultural Boundaries, 1972; Culture and Educative Process, 1974; Race and Culture in School and Cornmunity (se spoluaut.), 1974 studie komunitní

KIMBALL, Solon

KING, Alexander + 2. prez. Římského klubu, předs. rady poruč­ níků MFIAC, autor ll. zprávy Římského klubu + D.: Mikroelektronika u obščestvo. Na radosť i na gore, 1982 Římský klub

+ 1929 - 1968 + am. černošský politik, duchovní, organizátor akcí občanské neposlušnosti, hnutí proti válce ve Vietnamu; zavražděn + D.: Stride toward Freedom, 1958; The Measure of a Man (sborník), 1959; Strength to Love, 1963; Trumpet of Conscience, 1967 nenásilí, neposlušnost občanská, rasismus

KING, Martin Luther

+ 1819 - 1875 + brit. spisovatel, křesťanský socialista, chartista + D.: Alton Locke, 1850; Hypatia, 1853; Hereward the Wake, 1866 + Lit.: Thorp, M. F.: Ch. Kingsley, 1967; Chitty, S.: The Beast and the Monk, 1974 chartismus

litolog, statistik zabýv. se geografií prostředí, jeden ze zakl. geopolitiky + D.: Die politischen Probleme des Weltkriegs, 1916; Studien zur Weltkrise, 1917; Grundriss zu einem System der Politik, 1920; Die Grossmachte und die Weltkrise, 1921 + Lit.: Heller, H: Staatslehre, 1934 geopolitika

KlÁCEL, František Matouš (pseud. Ladimír)

+ 1849 -

+ 1883 - 1945 + bulharský ekonom, sociolog rus. pův. + D.: Metodite na poznanie to v savremennata soziologia, 1931; Biologitschnijat faktor v stopaskata istoria, 1934; Soziologie und Biologie, 1947 sociologie bulharská

KINKEL, Ivan G. KEYFITZ, Nathan

+ 1913 - + am. sociolog a demograf + D.:

Comparative Demographic Computations, 1964 demografie, síť demografická

+ 1883 - 1946 + angl. ekonom a filozof, autor obecné teorie zaměstnanosti, od nějž se odvozuje ekon. směr keynesismus + D.: Economic Consequences of the Peace (spoluaut. J. S. Smuth), 1919; A Treatise on Money, 1930; General Theory of Employment, Interest and Money, 1936 + Lit.: Essays in Persuasion, 1931 ekonomie neoklasická, expektace, keynesismus, psychologie ekonomická, sociologie ekonomická, stát sociální, teorie ekonomického růstu, vědy sociální

KEYNES, John Maynard

+ 1858 - 1916 + angl. soc. filozof a ekonom + D.: Social Evolution, 1894; The Control of the Tropics, 1898;

KIDD, Benjamin

Principles of Western Civilization, 1902; The Significance of the Future in the Theory of Organic Evolution, 1906; Individualism and after, 1908; The two Principal Laws of Sociology, 1909 evolucionismus, psychologismus

1536

1949 - + něm. sociolog a politolog stud. zejm. ol. s-gie práce a modernizace + D.: Die Offentlichkeitsfunktion des Deutschen Bundestages. Theorie - Empirie - Reform, 1976; Humanisierung der Arbeit durch das betriebliches Vorschlagswesen?, 1977; Politische Sozialisation. Eine Einflihrung, 1979; Partizipation als Lernprozess, 1980; Parlamentarismus, 1980; Modernisierung der Arbeitsbeziehungen, 1989; Partizipation und Kompetenz, 1990 sociologie práce

KISSLER, Leo

+

+ 1910 - + am. teolog Mission and Race Relations, 1964 religionistika

KITAGA WA, Daisuke

KJELLÉN, Johan Rudolf + 1864 - 1922

+ D.: Christian

+ švéd. sociolog a po-

scientifique des stéréotypes nationaux, 1951; Race et psychologie, 1951; Etats de tension et compréhension internationale, 1951; Psychologie sociale, 1959; The Human Dimension of International Relations, 1964 psychosociologie

+ 1921-1981 + čes. sociolog zabýv. sehistorií s-gie + D.: Materialistické pojetí dějin, 1957; Současná empirická sociologie (spoluaut. V. Tlustý), 1959; Soudobá sociologie (spoluaut. V. Tlustý), 1965, 1967 funkcionalismus strukturální, sociologie česká v I. 1948-1994 KLOFAC, Jaroslav

+

1808 - 1882 + čes. filozof, vlastenecký kněz, literát, spol. reformátor; od r. 1869 žil v Americe, kde redigoval čas. Posel Amerikánský + D.: Počátky vědeckého mluvnictví českého, 1842; Dobrověda, 1847; Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu, 1849 fourierismus

+ 1872 - 1956 + něm. psycholog a filozof, zakl. expresivní psychologie a věd. grafologie, předst. vitalistické filozofie + D.: Prinzipien der Charakterologie, 1910; Handschrift und Charakter, 1917; Vom Wesen des Bewusstseins, 1921; Einflihrung in die Psychologie der Handschrift, 1924; Zur Ausdruckslehre und Charakterkunde, 1927; Der Geist als Widersacher der Seele, 1929; Vom Sinn des Lebens, 1940; Mensch und Erde, 1956 charakter, intuice, intuitivísmus, kinesika, psychologie osobnosti, sociologie vědění

KLAGES, Ludwig

+ 1919 - + pol. socioložka, před. pol. s-gické společnosti + D.: Machiavellijako humanista, 1954; Kultura masowa, 1964; Z historii socjologii kultury (se spoluaut.), 1969; Spoleczne ramy kultury, 1972; Socjologia kultury, 1981; Naród - kultura - osobowosé, 1983 eklekticismus, kultura, kultura masová, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie polská

KLOSKOWSKA, Antonina

KLUCKHOHN, Clyde Kay Maben + 1905 - 1960 + am. antropolog, s R. Benedictovou rozprac. probl. kult. vzorů a kult. kon-

typ kulturní

figurací; zabýval se výzkumem severoam. Indiánů, zejm. kmene Navaho, přispěl k rozvoji školy Kultura a osobnost + D.: To the Foot of the Rainbow, 1927; Beyond the Rainbow, 1933; The Navaho (spoluaut. D. Leighton), 1946; Children of the People (spoluaut. D. Leighton), 1946; Personality in Nature, Society and Culture (spoluaut. H Murray), 1948; Mirror of Man (spoluaut. H. Murray), 1949; Culture: A Critical Review of Concepts and Definitions (spoluaut. A. L. Kroeber), 1952; Culture and Behavior, 1954; Biological and Cultural Evolution, 1956; How the Soviet System Works (spoluaut. R. Bauer a A. Inkeles), 1956; Anthropology and the Classics, 1961 antropologie kulturní, hodnota, hypotéza Sapirova-Whorfova, jazyk, konfiguracionismus, kultura, kultura a osobnost, metoda binárních kontrastů, sociologie kultury, univerzálie kulturní, vina, výzkum hodnot, vzor kulturní

KLEMENT ALEXANDRIJSKÝ (Klemens z Alexandrie, Titus Flavius Clemens) + mezi 140 a 150 - okolo 215 + řec. církevní

KLUCKHOHN, Florence Rockwood + 1905 - + am. socioložka, žena C. K. Kluckhohna a spoluautorka jeho výzkumů, stud.

+ 1882 - 1960 + rak. dětská psycholožka zabýv. se metodami hracích technik při terapii dětí + D.: The Psychoanalysis of Children, 1932; Contributions to Psychoanalysis: 1921-1945, 1948; Envy and Gratitude, 1957; Narrative of a Child Analysis, 1961 + Lit.: Segal, H: Introduction to the Work ofMelanie Klein, 1964 psychoanalýza

KLEIN, Melanie

KINGSLEY, Charles (pseud. Parson Lot) 1936 + švéd. pedagožka, spisovatelka, předst. ženského hnutí, hnutí "nové školy" + D.: Barnets arhundrade, 1900; Die Frauenbewegung, 1909; Verk och mannis kor, 1910; Missbrukad Kvinnokraft och kvinnopsykologi, 1914 (4. vyd.); Manniskor, 1927 (4. vyd.) pedagogika

KEY, Ellen Karolina Sofia

příloha

KLEJN, Lev

+ 1927 - + sov. archeolog katakombnoj kultury, 1968

Samuilovič

Proischožděnije doněckoj

+ D.:

otec, teolog a filozof + D.: Protreptikos ei tús Hellénas, Paidagógos, Stromata + Lit.: Wyrwa, D.: Die christianische Platonaneignung in den Stromateis des C\emens von Alexandria, 1983 gnosticismus, teologie

KLEMM, Gustav Friedrich

+

1802 - 1867

+

něm.

historik,

etnolog a archeolog kultura

+ 1878 - 1928 + čes. filozof samouk, sociolog absurdity blízký existencialismu, též spisovatel + D.: Světja­ ko vědomí a nic, 1904; Traktáty a diktáty, 1922; Vteřina a věč­ nost, 1927; Filosofické listy, 1939; Duchovní přátelství, 1940; Boj o Vše, 1942 + Lit.: Kabeš, J.: Ladislav Klíma - filosof - básník, 1948 dekadence, sociologie literatury

KLIMA, Ladislav

+ 1899 - t + am. soc. psycholog zabýv. se mj. probl. rasismu + D.: Race Differences, 1935; Social Psychology, 1940; Characteristics of the American Negro, 1944; Tensions Affecting International Understanding, 1950; L'Étude

KLINEBERG, Otto

hodnotové orientace Indiánů Navaho aj. + D.: The American Family, Past and Present and Arnerica's Women, 1952; Variations in Value Orientations (se spoluaut.), 1961 hodnota, univerzálie kulturní, výzkum hodnot

+ 1931 - + pol. logik, metodolog + D.: Z metodologicznych problemów interpretacji humanistycznej, 1971; Wyklady z logiki i metodologii nauk, 1976 sociologie polská

KMITA, Jerzy

+ 1900 - 1963 + rak. sociolog zabýv. se regionální s-gií; prez. Institut fur Sozialpolitik und Sozialreform a Ďsterreichische Gesellschaft fiir Soziologie + D.: Das Kapitalismusproblem in der modernen Soziologie, 1953; Katholische Gesellschaftslehre, Zwischen Glauben und Wissenschaft, 1966 sociologie rakouská

KNOLL, August Maria

+ 1944 - + rak. socioložka a etnoložka, prac. též v USA + D.: Untersuchung des Ausmasses und der Ursachen der Abwanderung qualifizierten wissenschaftlich-

KNORR-CETINA, Karin D.

1537

biografická

příloha

biografická

lýza a řízení socialistického podniku, 1978, Reklama v podnikání, 1994 sociologie česká v 1.1948-1994, sociologie ekonomická, sociologie podniku

1934; The Unemployed Man and His Family, 1940; Women in the Modern World, 1953; B1ue-Collar Marriage, 1964; Dilemmas of Masculinity: A Study of College Youth, 1976 nezaměstnanost, ženy v sociologii

KOHUT, Heinz. 1913 - . am. psychiatr a lékař rak.

KOMENSKÝ, Jan Amos (Comenius) • 1592 - 1670 • čes. fi-

něm.

KOJEVE, Alexandre (Koževnikov) • 1902 - 1968 • fr. filozof

filozof. D,: Kabbala Denudata, 1677-1684; Neuer Helicon, 1684 kabala

nar. v Rusku, od r. 1933 v Paříži, ved. předst. "Hegelrenaissance" ve Francii. D.: Esquisse d'une phénoménologie du droit. Exposé provisoire, 1981; Essai d'une histoire raisonée de la philosophie pa'ienne, 1968; Introduction 11 la lecture de Hegel, 1947; De la tyrannie, 1954 (3. vyd.) dialektika pána a raba, marxologie

lozof, pedagog, jazykovědec, r. 1628 emigroval, žil ve Švédsku, Polsku, Holandsku, Anglii. D.: Theatrum universitatis rerum, 1616-1618; Listy do nebe, 1619; Labyrint světa a ráj srdce, 1623; Česká didaktika (přeprac. Didactica magna), 1632; Cesta světla, 1641-1642; Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, 1650; Opera didactica omnia, 1657; Orbis pictus, 1658; Kancionál, 1659; Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (zůstalo torzem); Unum necessarium, 1688. Lit.: Polišenský, J.: Jan Ámos Komenský, 1963 andragogika, intralingvistika, náboženství, pedagogika, sociologie výchovy, synkretismus, výchova, výchova občanská, vzdě· lávání dospělých

technischen Personals ins Ausland (spoluaut. H. Nowotny), 1971; Untersuchung zur Situation der Sozialwissenschaften in Osterreich (spoluaut. H. Nowotny), 1973; Techniken der empirischen Sozialforschung, 1979; The Social Process of Scientific Investigation (spoluaut. R. Krohn aR. Whitley), 1981; Advances in Social Theory and Methodology, Toward an Integration of Microand Macro-Sociologies (coed. A. Cicourel), 1980, 1981; The Manufacture of Knowledge. An Essay on the Constructivist and Contextual Nature of Science, 1981 etnometodologie, komunita vědecká, sociologie vědy

KNORR von ROSENROTH, ChristÚl, • 1636 - 1689.

přírodovědec, spisovatel a žurnalista maď. pův. • D.: The Act of Creation, 1965; Drinkers of Infinity. Essays 1955-1967, 1968; Le paradoxe humain, 1968 • Lit.: Calder, J.: Chronicles of Conscience. A Study of G. Orwell and A. Koestler, 1968 kreativita

KOESTLER, Arthur. 1905 - 1983 • angl.

KOFFKA, Kurt. 1886 -1941 • am. psycholog něm. pův., spoluzakl. a systematizátor gestaltismu • D.: Zur Analyse der vorstellungen und ihrer Gesetze, 1912; Growth of the Mind, 1924; Principles of Gestalt-Psychology, 1935 gestaltismus

KOGALNICEANU, MihaU. 1817 - 1891. rumun. politik, historik. D.: Doerobives tiganiloru ~tergerea privilegiilor boereascí' emanciparea teranilora, 1891 • Lit.: Zub, A.: M. Kogalniceanu, 1971 sociologie rumunská

KOHAK, Erazim • 1933 - • čes.-am. filozof protestantské orientace, etik nar. v Československu, od r. 1948 v USA; zabývá se ontologií, etikou a fil. ekologií. D.: The Embers and the Stars: A Philosophicallnquiry into the Moral Sense of Nature, 1984; Jan Patočka, 1989 masarykismus

KOHLBERG, Lawrence • 1927 - 1987 • am. soc. psycholog, pedagog zabýv. se teorií morální výchovy. D.: The Philosophhy of Moral Development, 1981 etika, morálka, orientace hodnotová

KOHLER, Wolfgang. 1887 - 1967 • něm. psycholog nar. v Estonsku. D.: Mentality of Apes, 1925; Dynamics in Psychology, 1940; Intelligenzprufungen an Menschenaffen, 1963 gestaltismus, strukturalismus, teorie pole sociolog a historik nar. v Ně­ mecku, zabýval se s-gií zemědělství, agrární ot., kolektivizací, životním způsobem sociologie zemědělství

KOHN, Pavel. 1929 - 1985 •

čes.

čes. sociolog zabýv. se ekon. s-gií; ved. kat. s-gie a psychologie na Vysoké škole ekonomické v Praze v 60.1., v I. 1970-1985 děkan fakulty řízení této školy • D.: Sociologie a řízení ekonomiky, 1967; Sociologie pro ekonomy, 1967; Člověk v pracovním prostředí, 1971; Sociální ana-

KOHOUT, Jaroslav. 1927 - .

1538

pův .• D.: Concepts and Theories of Psychoanalysis (se spoluaut.), 1963; The Analysis of the Self, 1972; Narzissmus, 1974; Die Zukunft der Psychoanalyse, 1975; How Does Analysis Cure, 1984 imago

příloha

tellektuellen Autobiographie, 1980; Festschrift zum 75. Geb.: Soziologie in weltblirgerlicher Absicht, 1981 dezintegrace sociální, dialektika, homo sociologicus, interdisciplinarita, introspekce, obec, práce, skupina společenská, sociologie kultury, sociologie města, sociologie mládeže, sociologie německá, sociologie práva, sociologie rodiny, sociologie ve Švýcarsku, subkultura mládeže, škola kolínská, zákonitost

Maďarsku,

KONOpAsEK, Zdenek. 1963 - . čes. sociolog zabýv. se biografickou a reflexívní s-gií, s-gií vědy a technologií; vyd. čas. Biograf (od r. 1994), spoluvyd. AutolBiography sociologie biografická

KONRAD, Kurt (vl.jm. Beer). 1908 -1941.

čes.

kom. novi-

nář, liter. kritik, historik, od r. 1941 vězněn. D.: Španělská re-

voluce, 1937, Svoboda a zbraně, 1949; Husitská revoluce, 1965 sociologie husitství, sociologie marxistická

KOPERN1K, Mikuláš (Copernicus, Nicolaus) .. 1473 - 1543 1919 - • am. sociolog nar. na Moravě, r. 1947 emigroval do Kanady; zabýval se probl. vých. Evropy, s-gií umě­ ní aj . • D.: K problematice filmu, 1948; A Polish Factory, 1960; Worker's Councils, 1965; Social System and Time and Space, 1969; Sociology in Eastern Europe, 1984 čas sociální, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie umění

KOLAJA,

Jiří.

KOLAKOWSKI, Leszek • 1927 - • pol. filozof. D.: Traktat liber die Sterblichkeit der Vernunft, 1967; Kultura i fetysze, 1967; Weifel an der Methode, 1977; Glówne nurty marksizmu, 19771979 mytologie, neomarxismus, sociologie marxistická

KOLMOGOROV, Andrej Nikolajevič. 1903 -1987. rus. matematik, logik zabýv. se teorií pravděpodobnosti. D.: Osnovnyje ponjatija teorii verojatnostej, 1974; Matematičeskaja logika (se spoluaut.), 1984 analýza statistické řady, shoda statistická

KOLOSI, Tomás • 1946 - •

maď.

sociolog. D.: A társadalmi struktura marxista elméletéher, 1974; A t6kés osztályviszonyok az NSZK- bau, 1977 sociologie maďarská něm. publicista, jeden ze zakl. a organizátorů soc. katolicismu v 19. st. • D.: Flir ein Gesellen-Hospitium, 1852 katolicismus sociální

KOLPlNG, Adolph • 1813 - 1865 •

čes. jazykovědec, bohemista, předst. čes. fonologie. D.: Hláskosloví, 1958; Nástin morfologického vývoje českého jazyka, 1976; Příspěvky k české morfologii, 1978 fonologie, Pražský lingvistický kroužek

KOMAREK, Miroslav. 1924 - •

KOMAROV, Vladimír LeontJevič. 1869 - 1945 • sov. botanik, geograf. D.: Sibir, 1924; Vvedenije v botaniku, 1949 sociobiologie

KOMAROVSKA, Mirra • 1906 - . am. socioložka rus. pův. zabýv. se rolí muže a ženy; prez. Eastern Sociological Society v I. 1954-1955. D.: Leisure: A Suburban Study (se spoluaut.),

KON, Igor Semjonovič. 1928 - . sov. sociolog a filozof zabýv. se zejm. historií filozofie a s-gie a etikou. D.: Pozitivizm v sociologii, 1964; Ličnosť kak subjekt obščestvennych otnošenij, 1966; Sociologija ličnosti, 1967; Junosť kak sociafnaja problema, 1967; Psichologijajunošeskoj družby, 1973; Otkrytie "Ja", 1978; Psichologija junošeskogo vozrasta, 1979 dějiny sociologie, dospělost, mládí, role, sociologie dítěte, sociologie ruská a v Sovětském svazu, subkultura mládeže, uče­ ní sociální

• zn. pol. atronom, matematik, lékař, tvůrce věd. astronomického obrazu světa (heliocentrického systému) • D.: De revolutionibus orbium coelestium, 1543 antropocentrismus

KORALEWICZ-ZF;BIK, Jadwiga .. pol. socioložka. D:: Autorytaryzm, Il
KONDRAtJEV, Nikolaj Dmitrijevič. 1892 - 1931(6) • sov.

KORCAK, Jaromír. 1895 - 1989. čes. geograf, demograf

ekonom zabýv. se plánováním, zemědělskou ekonomií, ekon. cykly; r. 1930 uvězněn, zemřel na Sibiři (není přesně známo kdy) • D.: Mirovoje chozjajstvo i jego konjunktury vo vremja i posle vojny, 1922; Bofšije cikly konjunktury, 1928 revoluce vědeckotechnická

a sociolog; autor teorie o genotypech" D.: Variabilita jevů sociálních, 1933; Geopolitické základy Československa, 1938; Etnický profil našeho národa, 1940; Základy populační vědy, 1946; Vzestup plodnosti po druhé světové válce, 1947; Geografie obyvatelstva ve statistické syntéze, 1973; Současné problémy ekonomické geografie, 1975 demografie, hierarchie reality

KONFUCIUS (Kchung-C', vl. jm. Kong Quiu) • 551 - 479 př.n.l. • čínský filozof, zakl. konfucianismu. D.: Lun-yu, Zhu-zi ji-cheng • Lit.: Waley, A.: The Analects of Confucius, 1938; Moritz, R.: Hui Shi und die Entwicklung des philosophischen Denkens im alten China, 1973 konfucianismus, přelidnění

KONIG, René. 1906 - . něm. sociolog, filozof, soc. psycholog, etnolog, předst. kolínské školy; zabýval se výzkumem spol. institucí, dějinami s-gie; r. 1937 emigroval do Švýcarska; spoluzakl. Mezinárodní sociologické asociace, v I. 1962-1966 prez. JSA; • D.: Die naturalistische Asthetik in Frankreich und ihre Auflosung, 1931; Vom Wesen der deutschen Universitat, 1935; Niccolo Machiavelli, Zur Krisenanalyse einer Zeitenwende, 1941; Soziologie heute, 1949; Soziologie (Fischer-Lexikon), 1958; Durkheim: Die Regeln der soziologischen Methode, 1961; Handbuch derempirischen Sozialforschung, 1962, 1969, 1973-1979; Soziologische Orientierungen, 1965; Macht und Reiz der Mode, 1971; Soziologische Studien, 1971; Indianer wohin? Altemativen in Arizona, 1973; Materialien zur Soziologie der Familie, 1974 (2. vyd.); Die Familie der Gegenwart. Ein interkultureller Vergleich, 1974; Kritik der historisch-existenzialischen Soziologie, 1975; Kritik der historisch-existenzialischen Soziologie, 1975; Emile Durkheim zur Diskussion. Jenseits von Dogmatismus und Skepsis, 1978. Lit.: Leben im Widerspruch. Versuch einer in-

KORNAI, János • 1928 - • maď. ekonom, prez. Econometric Society (r. 1978) .. D.: A beruházások matematikai programozása, 1962; A gazdasági szerkezet matematikai tervezése, 1965; ErOltetett vagy harmonikus novekedés, 1972; Anti-Aquilibrium, 1975; A hiány, 1980; Economics of Shortage, 1980; Szabályozás árjelzések nélkiil, 1981; Ellentmondások és dilemmák, 1983; The Road to a Free Economy, 1990; Vision and Reality, Market and the State, 1990; The Socialist System: The Political Economy of Communism, 1992 ekonomie nedostatku, inflace

KORNHA USER, WillÚlm .. 1925 - .. am. sociolog. D.: The Politics of Mass Society, 1959; Scientist in Industry, 1962 společnost masová

KOROBEJNIKOV, Valenj Semjonovič. 1932 - . sov. socioD.: Vozrastanie roli i značenija mnenija v žizni socialističeskogo obščestva, 1979; Piramida mnenij. Obščestvennoje mnenie: priroda i funkcii, 1981; Redakcija i auditorija. Sociologičeskij analiz, 1983; Effektivnosť sredstv massovoj inforrnacii (se spoluaut.), 1986; Pressa i obščes­ tvennoje mnenije (se spoluaut.), 1986 log zabýv. se

veř. míněním"

obščestvennogo

mínění veřejné

1539

biografická

KORPI, Walter + 1934 - + švéd. sociolog zabýv. se soc. politikou + D.: Social Pressures and Attitudes in Military Training, 1964; Varlor strejkar arbetarna, 1970; The Working Class in Welfare Capitalism, 1978 sociologie skandinávská KORSCH, Kari + 1886 - 1961 + něm. filozof, předst. první fáze neomarxismu, po emigraci z Německa půs. v Dánsku, Anglii a USA + D.: Quintesenz des Marxismus, 1922; Marxismus und Philosophie, 1925; Die materialistische Geschichtsauffassung, 1929; Kari Marx, 1967; Zur Philosophie Lenins, 1969; Schriften zur Sozialisierung, 1969; Politische Texte, 1974 marxismus-leninismus, marxologie, materialismus historický, neomarxismus, sociologie radikální KORTE, Hennann + 1937 - + něm. sociolog města, práce zabýv. se regionálním plánováním a infrastrukturou; v 1. 1971-1974 akademický poradce ZentrumjUr interdiszipliniire Forschung + D.: Zur Politisierung der Stadtplanung, 1971; Stiidtebaufórderungsgesetz. Sozialwissenschaftliche Analysen, sozialpolitische Forderungen (spoluaut. O. Kiessler), 1975; Migration und ihre sozialen Folgen (spoluaut. A. Schmidt), 1983 sociologie města KORZYBSKI, Alfred Habdank (Skarbek) + 1879 - t + am. učitel a vědec poJ. původu, v r. 1938 prez. a řed. Institute oj General Semantics v Chicagu + D.: Manhood of Humanity The Science and Art of Human Engineering, 1921; Science and Sanity, 1933 sémantika obecná KOSIC, Mirko + 1892 - 1956 + švýc. ekonomjugosl. pův. (od r. 1946 ve Švýcarsku) + D.: Die Stidslavenfrage, 1918; Lehrbuch der Agrarpolitik, 1925; Ftihrerschaft, 1930 (srbsky); Einfůrung in die Soziologie, 1934 (srbsky) sociologie jugoslávská KOS/K, Karel. 1926 - + čes. filozof + D.: Česká radikální demokracie, 1958; Dialektika konkrétního, 1963; La Nostra crisi attuale, 1969; Století Markéty Samsové, 1993 každodennost, neomarxismus, praxe KOSMAS + asi 1045 - 1125 + čes. kronikář, zakl. čes. dějepi­ sectví + D.: Chronica Boemorum (nedokončená), 1119-1125 periodizace českých dějin KOSTIC, Cvetko + 1912 - + jugosl. sociolog + D.: Seljaci industrijski radnici, 1955; Sociologija nerazrijenih zemalja, 1964; Sociologija sela, 1973 sociologie jugoslávská KOSTIC, Dimitrije (zv. Mita) Historického institutu SANU sociologie jugoslávská

+ 1886 - t + jugosl. historik, řed.

KOTACKA, Lubomír + 1925 - + čes. sociolog zabýv. se s-gií města, bydlení, migrací, ot. nacionalismu + D.: Spokojenost obyvatel na sídlištích. Stabilizace obyvatel na sídlištích (in: Lidé a sídliště, ed. J. Musil), 1985; Urban Renewal Needs (in: Housing Sociology in Times ofChange), 1995 rurbanizace, sociologie města

1540

biografická

příloha

KOTARBINSKI, Tadeusz + 1886 - 1981 + pol. filozof, spisovatel, v 1. 1957-1962 prez. Polské akademie věd, tvůrce reismu, prac. v oblasti logiky, etiky a praxeologie + D.: Elementy teorii poznania, logiki formalnej i metodologii nauk, 1929; Studia z zakresu filozofii, etyki i nauk spolecznych, 1970; Wesole smutki, 1956; Rytmy i rymy, 1970; Wi'tZanki, 1972 etika normativní, praxeologie KOTTER, Herbert + 1916 - + něm. sociolog venkova, předs. Forschungsgesellschajt jUr Agrarpolitik und Agrarsoziologie v Bonnu (od r. 1975) + D.: Struktur und Funktion von Landgemeinden im Einflussbereich einer deutschen Mittelstadt, 1952; Landbevolkerung im sozialen Wandel, 1958; Liindliche BevOlkerungsbewegungen, 1958; Materialen zum Problem der westdeutschen Agrarstruktur (se spoluaut.), 1961 sociologie venkova, sociologie zemědělství, venkov KOVALEVSKIJ, Maxim Maximovič+ 1851 - 1916 + rus. sociolog, etnograf, historik, politik a právník; stoupenec klasického pozitivismu + D.: Sovremennyje sociologi, 1905; Očerk razvitija sociologičeskichučenij, 1906; Ot prjamogo narodopravstva k predstavitefnomu i ot patriarchafnoj monarchii k parlamentizmu, 1906; Sociologija, 1910; Sovremennyje francuzskie sociologi, 1913; Proischoždenije semji, groda, plemeni, sobstvennosti, gosudarstva i religii, 1914 antropologie evolucionistická, sociologie ruská a v Sovětském svazu, škola demografická KOWALEWSKA, SaÚJmea + poJ. socioložka práce a průmyslu + D.: Psychospoleczne warunki pracy w przedsii
ciologie, 1922; Filosofický slovníček, 1924; Sociologické základy pedagogiky, 1926; Masaryk, filosof a sociolog, 1931; Česko­ slovenská filosofie, 1937; Stručné dějiny filosofie (spoluaut. ll. Hoffding), 1941; Nad člověkem a společností, 1946; T. G. Masaryk, filosof humanity a demokracie, 1947; Metafyzika, 1947 diferenciace sociologie, Leviathan, sociologie česká do r. 1948, sociologie česká v l. 1948--1994, sociologie slovenská, sociologie vojenství, suburbanizace KRAMÁŘ, Karel + 1860 - 1937 + čes. politik, státník, právník, národohospodář, první min. předs. ČSR D.: České státní

+

právo, 1896; Dějiny české politiky nové doby (se spoluaut.), 1909; O zahraničních otázkách, 1919; Československý stát a Slovensko, 1927 pilotnation KRAMBACH, Kurt + 1930 - + něm. marx. sociolog venkova + D.: Genossenschaftsbauem - gestem - heute - morgen (se spoluaut.), 1977 sociologie venkova, sociologie zemědělství KRAPPMAN, Lothar + 1936 - + něm. sociolog práce zabýv. se soc. a osobní identitou + D.: Soziologischen Dimensionen der Identitiit, 1988 (7. vyd.) role, sociologie práce, učení sociální KRATINA, Ferdinand + 1885 -1944 + čes. psycholog, filolog a přír. vědec gestaltického zaměření; zabýval se vnímáním a typologií + D.: Eidetická vloha u mládeže, 1930; Studie z tvarové psychologie, 1932; Úvod do celostní a tvarové psychologie, 1935; Typ a typologie, 1942; Osobnost, 1944 gestaltismus KRAUSE, Kari Christian Friedrich + 1781 - 1832 + D.: Grundlagen des Naturrechts, 1803; Grundlagen der historischen Logik, 1803; Anleitung zur Naturphilosophie, 1804; Das Urbild der Menschheit, 1811; Der Menschheitsbund, 1900 skupina společenská KRA WCZYK, Zbigniew + 1930 - + pol. sociolog zabýv. se zejm. sportem + D.: Socjologia Edwarda Abramowskiego, 1965; Natura, kultura - sport. Kontrowersje teoretyczne w Polsce, 1970; Sport w spoleczeristwie wspólczesnym (ed.), 1973; Filozofia i socjologia kultury fizycznej (ed.), 1974; Kultura fizyczna i spoleczeristwo (ed.), 1976; Absolwenci uczelni wychowania fizycznego. Studium socjologiczne, 1978; Studia z filozofii i socjologii kultury fizycznej, 1978; Sport i kultura (ed.), 1981 sociologie sportu KRECH, David + 1909 - + am. psycholog a fyziolog + D,: Theory and Problems of Social Psychology (se spoluaut.), 1948; lndividual in Society: A Textbook of Social Psychology (se spoluaut.), 1962 emoce, psychologie, psychologie sociální, stimulace KREISKY, Bruno + 1911 - 1990 + rak. právník, politik, státník, člen social. strany Rakouska, prez. Vídeňského institutu pro vývoj, r. 1938 emigroval do Švédska, po návratu poradce prez. (v 1. 1951-1953), min. zahraničních věcí (v 1. 1959-1966), spolkový kancléř (v 1. 1970-1983), iniciátor a viceprez. T. Korner Fundjor Promotion ojArts and Sciences + D.: The Challenge:

příloha

Politics on the Treshold of the Atomic Age, 1963; Aspects of Democratic Socialism, 1974; Neutrality and Co-existence, 1975; The Times We Live (in: Reflections on International Politics), 1978 + Lit.: Reimann, V.: B. Kreisky, 1972 eurosocialismus KREJCI, František + 1858 - 1934 + čes. psycholog, předst. čes. pozitivismu, zakl. moderní čes. psychologie, zabýval se probl. etiky + D.: Filosofie přítomnosti, 1904; Světový názor náboženský a moderní, 1914; Positivní etika, 1922; Psychologie, 1902-1932; Základy vědeckého systému psychologie, 1929; Politika mravnosti, 1932 + Lit.: Král, J.: František Krejčí, 1935; Schlegelová, J.: František Krejčí a jeho současníci. Úvaha o české pozitivistické etice, 1990 sociologie česká do r.1948 KREJCI, Jaroslov + 1916 - + brit. soc. vědec nar. v Čechách, zabývá se ol. demokracie, revoluce, vývojem civilizace; v letech 1954-1960 vězněn, od r. 1969 působí ve Velké Británii, od r. 1990 opět i v ČR; od r. 1994 honorární řed. Střediska pro výzkum sociálně kulturní plurality A V CR aj. + D.: Důchodové rozvrstvení, 1947; Social Change and Stratification in Postwar Czechoslovakia, 1972; Social Structure in Divided Gerrnany, 1976; Ethnic and Political Nations in Europe (spoluaut. V. Velemínský), 1981; Great Revolutions Compared: The Search of a Theory, 1983; Civilization of Asia and the Middle East: Before the Europe Challenge, 1990; Problémy demokracie, 1991; Dějiny a revoluce, 1992; Society in a Global Perspective, 1993; The Human Predicament, Hs Changing Image, 1993; Great Revolutions Compared, the Outline of a Theory, 1994 civilizace, revoluce, sociologie česká vl. 1948--1994 KRETSCHMER, Ernst + 1888 - 1964 + něm. psychiatr a lékař zabýv. se lidskou typologií + D.: Sensitive Beziehungswahn, 1918; Medizinische Psychologie, 1922; Geniale Menschen, 1929; Die Konstitutionslehre, 1936 duše, charakter, instinkt, nevědomí, psychologie, psychologie osobnosti, temperament KRIECK, Ernst + 1882 - 1947 + něm. pedagog + D.: Menschenformung, 1925; Bildungssysteme der KulturvOlker, 1927; Geschichte der Bildung, 1930; Grundriss der Erziehungswissenschaft, 1944 pedagogika KRIS, Ernst + 1900 - 1957 + rak. historik umění a psychoanalytik + D.: Imago (ed.), 1933; Die Legende vom Ktinstler (se spoluaut.), 1934; Psychoanalytic Explorations in Art, 1952 propaganda, psychoanalýza KRISTOL, Irving + 1920 - + am. sociolog + D.: On the Democratic Idea in America, 1972; Two Cheers for Capitalism, 1978; Reflections of a Neoconservative, 1983 konzervatismus KRITIÁS + asi 460 - 403 př.n.!. + řec. filozof, politik, sofista, spisovatel, strýc Platónův + D.: Sísyfos; O řeckých ústavách; Kritiae tyranni carminum aliorumque ingenii monumentorum quae supersunt, 1827 (zbytky spisů) + Lit.: Blumenthal, A. von: Der Tyran Kritias als Dichter und Schriftsteller, 1923 teorie sociální antické

1541

biografická

KROEBER, Alfred Louis + 1876 - 1960 + am. kull. antropolog, žák F. Boase, předsL konfiguracionismu (superorganického pojetí kultury) + D.: Zuni Kin and Clan, 1917; Anthropology, 1923; Culture Element Distribution, 1936; Cultural and Natural Areas of Native North America, 1939; Configurations of Culture Growth, 1944; The Nature of Culture, 1952; Anthropology Today: An Encyciopaedic Inventory (ed.), 1953 antropologie kulturní, civilizace, difuzionismus, ekologie kulturní, komplex kulturní, konfiguracionismus, kontext extrasomatický, kultura, oblast kulturní, prvek kulturní, relati· vismus kulturní, rodina, sociologie kultury, styl životní, super· organismus, trend mnohonásobný, výzkum hodnot, vzor kul· turní KROFTA, Kamil + 1876 - 1945 + čes. historik a diplomat zabýv. se čes. reformací a agrárními dějinami, v I. 1936-1938 ministr zahraničních věcí, v I. 1944-1945 vězněn v Terezíně + D.: Bílá hora, 1913; Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě, 1920; Nesmrtelný národ, 1940; Dějiny československé, 1946; Dě­ jiny selského stavu, 1949 poddanství, sedlák KROH, Oswald + 1887 - t + něm. psycholog + D.: Experimentalle Beitrage zur Typen Kunde, 1929; Die Psychologie des Grundschulkindes, 1944 (2. vyd.) mládí, pedagogika, výchova KROHA, Jiří + 1893 - 1974 + čes. architekt a publicista + D.: Bytová otázka v SSSR, 1935; Sovětská architektonická avantgarda, 1973 + Lit.: Císařovský, J.: J. Kroha a meziválečná avantgarda, 1967 fotografie sociologická KROHN, Wolfgang + něm. filozof vědy, v 70.1. člen tzv. starnberské skupiny a spolutvůrce koncepce "finalizace vědy" + D.: The Dynamics of Science and Technology (se spoluauL), 1978 finalizace vědy KROPOTKIN, Petr Alexejevič + 1842 - 1921 + rus. soc. myslitel, geolog, zabýval se Vých. Asií, teoretik anarchismu, revolucionář + D.: Paroles ďun révolté, 1885; La Conquete du pain, 1892; L' Anarchie, sa philosophie, son idéal, 1896; Modem Science and Anarchism, 1903 + Lit.: Miller, M. K.: Kropotkin, 1976; Udavcev, S. F.: Kropotkin, 1989 altrnismus, anarchismus, anarchokomunismus, kolektivismus, sociologie ruská a v Sovětském svazu KRUEGER, Felix + 1874 - 1948 + něm. psycholog a filozof, stoupenec "tvarové psychologie" + D.: Das Bewusstsein der Konsonanz, 1903; Licht und Farbe (ed.), 1926; Das Wesen der Gefiihle, 1928; Gestalt und Sinn (ed.), 1928-1930; Angewandte Psychologie (ed.), 1931; Das Problem der Ganzheit, 1932; Psychologische Optik (ed.), 1932; Ganzheit und Struktur (ed.), 1934; Erlebniswirklichkeit und Struktur (ed.), 1933-1934; Charakter und Personlichkeit in Gemeinschaft (se spoluauL), 1939; Zur Philosophie und Psychologie der Ganzheit, 1953 + Lit.: Wellek, A.: Die Wiederherstellung der Seelenwissenschaft im Lebenswerk Felix Kruegers, 1950 gestaltismus KRUGER, Herbert

1542

biografická

příloha

+

1905 -

+ něm. právník zabýv. se probl.

státního práva + D.: Einheit und Freiheit, 1943; AlIgemeine Staatslehre, 1966 stát právní

Students in Czechoslovakia (in: The Student Revolution: A Global Analysis), 1969; Typologická metoda v sociologii a společenských vědách, 1969; Stáří jako životní šance, 1994 sociologie výchovy

KRUSKAL, William Henry + 1919 - + am. statistik + D.: Annales of Mathematical Statistics, 1958-1961; Mathematical Sciences and Social Sciences (ed.), 1970; International Encyciopedia of Statistics (spoluauL), 1978 analýza rozptylu, koeficienty pořadové korelace, metody neparametrické

KUBR, Stanislav + 1862 - 1908 + čes. politik, spoluzakl. a předs. agrární strany (1899-1909) + D.: Organisace rolnictva a zastoupení stavové, 1897; Pravidla odměňování věrné čeledi a dělnic­ tva hospodářského agrarismus

KRYSIN, Leonid Petrovič + sov. lingvista + D.: Pravilnosť russkoj reči, 1965 (2. vyd.); Inojazyčnyje slova v sovremennom russkom jazyke, 1968; Sociolingvističeskije aspekty izučenija sovremennogo russkogo jazyka, 1989 sociofonetika

KUCZYNSKI, René Robert + 1876 - 1947 + něm. statistik a demograf, od r. 1932 prac. v Londýně + D.: The Balance of Birth and Deaths, 1928; Fertility and Reproduction. Methods and Measuring the Balance of Births and Deaths, 1932; The Measurement of Population Growth. Methods and Results, 1936 demografie

KRZYKALA, Franciszek + 1925 - + pol. sociolog práce a prů­ myslu + D.: Wprowadzenie do socjologii socjalistycznego przedsie
KŘENEK, František

+ 1924 -

Jaro + 1925 - + čes. psycholog zaměř. na probl. soc. komunikace, zrání osobnosti a psychologii nemocného člo­ věka + D.: Psychologie a hygiena práce, 1964; Člověk a stroj, 1970; Metodika experimentálních her, 1971; Konflikty mezi lidmi, 1973; Zwischenmenschliche Konflikte und Experimentelle Spiele, 1974; Já a ty - o zdravých vztazích mezi lidmi, 1977; Neverbální komunikace - řeč pohledů, úsměvů a gest, 1988; Jak si navzájem lépe porozumíme, 1988; Křesťanská péče o nemocné, 1991; Jak zvládat stres, 1994 konflikt experimentální, obsah sdělení

KŘ1VOHLA VÝ,

+ 1872 - 1959 + sov. teoretik a praktik plánování nár. hospodářství + D.: Osnovnyje zadači elektrifikacii Rossii, 1920; Osnovy techniko-ekonomičes­ kogo plana rekonstrukcii SSSR, 1931 revoluce vědeckotechnická

KŘltANOVSKIJ,Gleb Maximilianovič

KUBALIK, J. + čes. historik náboženství + D.: Křesťanské církve naší vlasti, 1987; Dějiny náboženství, 1988 náboženství KUBICKovA, Miluše + 1924 - + čes. socioložka, filozofka a pedagožka zabýv. se s-gií životního stylu a antropozofií + D.:

KUCERA, Milan + 1929 - + čes. demograf zabýv. se metodikou sčítání lidu, ol. rodiny aj. + D.: Výzkum o rodičovství (se spoluauL), 1956; Demografie (se spoluauL), 1971; Sčítání lidu, domů a bytů, 1980; Česká republika (se spoluauL), 1982; Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy (se spoluauL), 1990 dospělost, mládí KUDRJAVCEV, Vladimir Nikolajevič + 1923 - + sov. právník, v I. 1969-1973 řed. Všesvazového institutu pro prevenci zločinu, od r. 1973 řed. institutu státu a práva sov. Akademie věd + D.: SociaInyje otklonenija. Uvedenije v obščuju teoriju, 1984 deviace sociální KUHN, Thomas Samuel + 1922 - + am. historik a teoretik vě­ dy, prez. History ojScience Society v I. 1968-1970, Philosophy ojScience Association v I. 1979-1980 + D.: The Copernican Revolution, 1957; The Structure of Scientific Revolutions, 1962; The Essential Tension: Selected Studies inScientific Tradition and Change, 1977; Black Body Theory and the Quantum Discontinuity, 1894-1912, 1978 + Lit.: Barnes, 8.: T. S. Kuhn and Social Science, 1982 anarchismus metodologický, diskurs, ekvilibrium přerušova. né, finalizace vědy, historiografie, komunita vědecká, kontext zdůvodnění, kultura práce, metodologie, paradigma, para· digma sociologické, periodizace dějin, racionalismus kritický, sociologie akademická, sociologie americká, sociologie kultu· ry, sociologie vědy KULCSAR, Kálmán + 1928 - + maď. sociolog a právník + D.: A jogszociológia problémái, 1961; A szociológiai goundolkodás fejWdésc, 1966 sociologie maďarská KULPlNSKA, Jolanta + pol. socioložka zabýv. se s-gií práce, průmyslu a podniku a výzkumem děl. třídy + D.: Spoleczenstwo i socjologia (se spoluauL), 1985 sociologie polská KUNG, Hans + 1928 - + švýc. teolog, r. 1960 řed. Ústavu pro ekumenická studia tlibingenské univ., jeden ze zakl. čas. Concilium, podporoval "demokratizaci" církevního života + D.: WahrhaftigkeiL Zur Zukunft der Kirche, 1971; Unfehlbar? Eine Anfrage, 1971 (3. vyd.); Freiheit des Christen, 1971; Christ sein,

příloha

1976; Die Kirche, 1977; Existiert Gott?, 1978; Paradigmenwechsel in der Theologie, 1984 postmodernismus

KUNZ, Hans + 1904 - + něm. psycholog vitat und die Zartlichkeit, 1946 imaginace

+ D.: Die Aggressi-

KURATH, Hans + am. lingvista + D.: A Grammar of the English Language, 1931 (se spoluauL); Linguistic Atlas of New England, 1938 (se spoluauL); Studies in Area Linguistics, 1972 dialektologie KURAUCHI, Kazuta + 1896 - t + japonský sociolog + D.: Kyoiku to shakaigaku, 1933; Bunka shakaigaku, 1943; Shakaigaku Gairon, 1953; Shaikaigaku, 1962 sociologie japonská KusANSKÝ, Mikuláš (Nicolaus Cusanus, vl. jm. Nicolas Krebs) + 1401 - 1464 + něm. filozof, předsL novoplatonismu, raně renesanční myslitel, mystik, církevní hodnostář, vyprac. ideu panharmonického světa, předchůdce M. Koperníka + D.: De docta ignorantia, 1440; De idiota, 1450 + Lit.: Patočka, J.: Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, 1964 platonismus KUTNAR, František + 1903 - 1983 + čes. historik, žák J. Pekaře, zabýval se čes. hosp., soc. a kull. dějinami 18. a 19. sL, historií čes. dějepisectví, tcor. a metodol. ot. hist. vědy; v I. 1965-1981 byl starostou Historického klubu + D.: Obrozenský nacionalismus, 1940; Sociálně-myšlenková tvářnost českého obrozenského lidu, 1948; Malé dějiny brambor, 1963; Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 1973, 1977 antropologie historická, dějiny sociální, periodizace českých dějin KUVAélé, Ivan + 1923 - + jugosl. filozof, sociolog + D.: Obilje i nasilje, 1970; Marksizami funkcionalizam, 1970; Sukobi, 1972 sociologie jugoslávská KUZNETS, Simon Smith + 1901 - 1985 + am. ekonom nar. v Rusku; ved. osobnost National Bureau oj Economic Research, r. 1971 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii + D.: National Income and Hs Composition, 1919-1938, 1941; Modem Economic Growth, 1966; Quantitative Economic Research, 1972; Essays in Growth, Population, and Income Distribution, 1979 ekonomika nerovnosti, GNP, vědy sociální KWASNIEWSKI, Krzysztof+ 1927 - + pol. sociologzabýv. se s-gií kultury + D.: Spoleczne rodowody bohaterów, 1977 sociologie deviantního chování, sociologie polská KWIATKOWSKA, Ewa + 1935 - + pol. socioložka orient. na s-gii města, bydlení a rodiny + D.: Problemy i przemiany wspólczesnej rodziny, 1969; Spoleczenstwo miejskie w procesie uprzemyslowienia (se spoluaut.), 1982; Mieszkanie. Analyza socjologiczna (se spoluaut.), 1982; Teorie socjologii miasta a problemy spoleczne miast polskich (ed.), 1983 sociologie polská KWILECKI, Andrzej + 1928 - + pol. sociolog zabýv. se s-gií mezinár. vztahů a pol. národa, v I. 1972-1981 řed. Institutu Socio-

1543

biografická

příloha

biografická

logie na univ. v Poznani" D.: Spoleczeristwo wielkopolskie w osadnictwie ziem zachodnich, 1962; Idea zjednoczenia Europy, 1969; Lemkowie, 1974; Wspólzycie mi~dzynarodowe, 1978; Z problematyki narodowej i mi~dzynarodowej, 1982

Marxisme, existentialisme, personnalisme, 1950; Le Sens de I'athéisme moderne, 1958; Démocratie et crise de civilisation, 1965 personalismus

LAMENNAlS, Hugues Félicité" 1782 - 1854 .. fr. soc. myslitel a spisovatel pol. pŮv., zal. čas. L 'Avenir (r. 1830) .. D.: Essay on lndifference in Matters of Religion, 1816; Words of a Believer, 1834 .. Lit.: Stearns, P. N.: Priest and Revolutionary: Lamennais and the Dilemma of French Catholicism, 1967

LAFARGUE, Paul" 1842 - 1911 .. fr. filozof a ekonom zabýv.

katolicismus sociální, sociologie konzervativní, tradicionalismus

sociologie polská

LA BARRE, Weston .. 1911 - .. am. antropolog a psychoanalytik" D.: The Peyote Cult, 1938; The Human Animal, 1954; Materia Medica of the Aymara, 1960; They Shall Take Up Serpents, 1962; The Ghost Dance, 1970

se dějinami náboženství, morálky, literatury a jazyka, propagátor marxismu" D.: Le Droit 11 la paresse, 1880; Le Communisme et I' évolution économique, 1892 inteligence, sociologie marxistická, sociologie volného času

charakter národní, osobnost, kultura a osobnost

LAFORGUE, Jules .. 1860 - 1887 .. fr. pedagog a spisovatel, dekadence" D.: Moralités légendaires, 1887

urbanizace

dekadence

LAMPRECHT, Kari" 1856 - 1915 .. něm. historik" D.: Deutsche Geschichte, 1891-1895; Alte und neue Richtungen in der Geschichtswissenschaft, 1896

LA METTRlE, Julien Ojjray de" 1709 - 1751 .. fr. filozof, působil též v Holandsku" D.: L'Homme-machine, 1747-1748; Systeme d'Épicure, 1750; L' Art de jouir, 1751; Vénus métaphysique, 1751; Le Petit Homme a longue queue, 1751 .. Lit.:

LAJClAK, Ján .. 1875 - 1918 slov. orientalista, publicista, evan-

La Mettrie, L'Homme machine: A Study in the Origins of an Idea (critical ed. with an introductory monograph by Aram Vartanian), 1960 hédonismus, holismus, homo oeconomicus, život

gelický kněz; anticipoval základy s-gické metody v analýze hosp., soc., náb., umě!. a věd. poměrů na Slovensku před r. 1914 .. D.: Slovensko a kultúra, 1920 sociologie slovenská

LABOV, William" am. ligvista .. D.: The Social Stratification ofEnglish in New York, 1966; Sociolinguistic Patterns, 1978; Locating Language in Time and Space (ed.), 1980

LAKATOS, lmre .. 1922 - 1974 .. angl. filozof maď pův. za-

sociofonetika, sociolingvistika, sociologie jazyka, variantnost jazyková

LABRIOLA, Antonio" 1843 -1904" it. filozof, sociolog a publicista .. D.: Problemi della Filosofia della Storia, 1887; Dei Socialismo, 1899; Socialisme et Philosophie, lettres II G. Sorel, 1899; A proposito della Crisi del Marxismo, 1899; Saggi intorno alla Concenzione materialistica della Storia, 1895-98, 1925 (posmrt.) .. Lit.: Agazzi, E.: II marxismo di Antonio Labriola, 1964; Nikitič, L. A.: Labriola, 1980 anarchismus, filozofie praxe, materialismus historický, prostor sociální, psychologie sociální, sociologie italská, sociologie marxistická

LABROUSSE, Ernst" 1895 - t .. fr. historik" D.: Esquisse e

du mouvement des prix et des revenus en France au XVIII siecle, 1933; La Crise de l'économie fran~aise II la fin de I' Ancien Régime et au début de la Révolution, 1944 dějiny sociální, revoluce buržoazní

LACAlLLON, Jean Paul" 1900 - .. fr. ekonom" D.: Les mécanismes de l'économie, 1966; Théorie des Flux monétaires (se spoluaut.), 1967; Evolution des idées et principes généraux ďana­ lyse (se spoluaut.), 1967; Analyse microéconomique, initiation, 1967 teorie

rozdělování

LACAN, Jacques" 1901 - 1981 .. fr. psycholog a psychoanalytik, předst. strukturalismu" D.: The Interpretation ofDreams, 1913; Ecrits, 1966 .. Lit.: Schneiderman, S.: Jacques Lacan: The Death of an Intellectual Hero, 1983 poststrukturalismus, sociologie feministická

LACROlX, Jean .. 1900 - 1986 .. fr. filozof, sociolog,

předst.

kato!. personalismu; podílel se na založeni a vyd. personalistického časopisu Esprit r. 1932" D.: ltinéraire spirituel, 1937; Vocation personnelle et tradition nationale, 1942; Socialisme?, 1945;

1544

LAMPARD, Eric Edwin .. 1922 - .. am. ekonom zabýv. se ekon. historií" D.: Industrial Revolution, 1957; Regions, Resources and Economic Growth (se spoluaut.), 1960; Rise of the Dairy Industry, 1963

předst.

býv. se metodologií vědy" D.: Proofs and Refutations. The Logic of Mathematical Discovery (ed.), 1976; Philosophical Papers, I. The Methodology of Scientific Research Programmes, 2. Mathematics, Science and Epistemology (ed.), 1978 anarchismus metodologický, historiografie, komunita vě­ decká, kontext zdůvodnění, metodologie, racionalismus kritický

LAKOFF, G... am. psycholingvistik .. D.: Metaphors We Live (se spoluaut.), 1980; Women, Fire, and Dangerous Things, 1987 antropologie kognitivní

LALO, Charles" 1877 - 1953 .. fr. filozof, estetik, spolured. Revue d'Esthétique .. D.: L' Art et le morale, 1921; L' Art et la vie sociale, 1921; L' Art pres de la vie, 1946; L'Esthétique du Rive, 1949; sociologie výtvarného umění, umění

LAMARCK, Jean Baptiste de Monet .. 1744 - 1829 .. fr. přírodovědec, předchůdce Darwina v evoluční teorii .. D.: Philosophie zoologique, 1809; Histoire des animaux sans vertebres, 1815-1822" Lit.: Haeckel: Darwin, Goethe, und Lamarck, 1882

dějiny sociální, duchovědy, kultura, periodizace dějin, periodizace českých dějin, smysl dějin, sociologie kultury

příloha

hnutí "zpět ke Kantovi" .. D.: Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeutung in der Gegenwart, 1866 duše

LANGE, Oskar" 1904 - 1965 .. pol. ekonom, r. 1945 pol. velvyslanec v USA" D.: On the Economic Theory of Socialism, 1938; Price Flexibility and Employment, 1944; The Political Economy of Socialism, 1958; Ekonomia Polityczna, 1959; Wholes and Parts: A General Theory of Systems Behavior, 1965; Introduction to Economic Cybernetics, 1970 socialismus tržní, sociologie kybernetická

LANGER, Susanne Knauth .. 1895 - 1985 .. am. filozofka zabýv. se teorií literatury" D.: Practice of Philosophy, 1930; Philosophy in a New Key, 1942; Feeling and Form, 1953; Problems of Art, 1957; Mind, 1967-1982 emoce, kult starší současník Konautor spisu Tao-te-t'ing .. Lit.: Jan Chin-šun: Staročínský filosof Lao'c a jeho učení, 1954 taoismus

LAO'C ..

čínský filozof, pravděpodobně

sociolog, zabýval se metodologií, soc. komunikací aj., po r. 1970 odešel do SRN .. D.: Základy sociologického výzkumu, 1966; Komunikace a společnost. Úvod do teorie společenské komunikace, 1969; Základy statistiky pro sociology (spoluaut. S. Růžička), 1970 procedura výzkumná, sociologie česká v 1.1948-1994, sociologie vědy

fuciův, údajně

Zdeněk .. 1937 - .. čes. ekonom zabýv. se s-gií zea oto životního prostředí .. D.: Agroprůmyslové kombináty v Jugoslávii, 1966; Životní způsob v zemědělství (se spoluaut.), 1977; Člověk v socialistickém zemědělství (se spoluaut.), 1978; Sociální aspekty rozvoje zemědělské výroby a bydlení na venkově (se spoluaut.), 1979; Otázky vymezování a zjišťování ekologických nákladů (se spoluaut.), 1985; Co stojí péče o životní prostředí (se spoluaut.), 1987 sociologie zemědělství, venkov

antropologie strukturální, evolucionismus. kauzalita

LAMSER, Václav" 1924 - 1986 ..

čes.

LAMSER, mědělství

LANDRY, A. .. 1874 - 1951 .. fr. demograf" D.: La Révolution démographique, 1934; Traité de démographie, 1979 revoluce demografická, teorie populační

LANDTMAN, Gunnar" 1878 - 1940 .. fin. sociolog" D.: The Origin of Priesthood, 1905; The Primary Causes of Social Inequality, 1909; The Kiwai Papuans ofBritish New Guinea, 1927; The Origin of the Inequality of the Social Classes, 1938

LAPLACE, Pierre Simon" 1749 - 1829 .. fr. astronom a matematik, r. 1817 prez. fr. akademie věd" D.: Exposition du systeme du monde, 1796; Mécanique céleste, 1799-1825; Théorie analytique des probabilités, 1812 LARSEN, Otto Nyholm .. 1922 - .. am. sociolog, řed. Institute jar Social Research při washingtonské univ., 1973-1975 generální sekretář American Sociological Association .. D.: Sociology (se spoluaut.), 1954; Flow in Information (se spoluaut.), 1958; Sociology and Social Policy (se spoluaut.), 1974; The Uses of Controversy in Sociology (se spoluaut.), 1976 interakce sociální, společnost

LARSON, John Augustus" 1892 - 1965 .. am. psychiatr a kriminolog; r. 1921 vytv. detektor lži" D.: Larson Single Fingerprint System, 1923; Lying and its Detection (spoluaut. G. W. Harry a L. Keeler), 1932 hra koaliční

LÁSKA, Václav" 1862 - 1943 .. čes. statistik a matematik .. D.: Vybrané kapitoly z matematické statistiky, 1921

sociologie skandinávská

síť

LANE, Ruth" am. politoložka" D.: Political Ideology: Why the American Common Man Believes What He Does, 1962; Po-

LASLETT, Peter" 1915 - .. angl. demograf, spoluzakl. Cambridge Group for the History of Population and Social Structure

litical Man toward a Conceptual Base demokracie a autoritarismus, homo politicus

.. D.: The Comparative History of Household and Family (se spoluaut.), 1971; Household and Family in the Past Time (spoluaut. R. Wall) , 1972 dějiny sociální, demografie historická, manželství, revoluce buržoazní, revoluce sexuální, sociologie britská

demografická

antropologie fyzická

LAMBERT, Jo1uznn Heinrich .. 1728 - 1777 .. švýc. fyzík, matematik, logik, astronom, působil též v Německu, přispěl k rozvoji deduktivní metody, sémantiky, filozofie matematiky; jako první užil pojem fenomenologie" D.: Cosmolog, 1761; Neues Organon, 1764; Anlage zur Architectonic, 1771 .. Lit.: Steck, M.: Bibliographia Lambertiana, 1943 fenomenologie

LAMBL, Jan Baptista .. 1826 - 1909 .. čes. ekonom, zeměděl­ ský vědec, pedagog, od r. 1867 řed. vyššího hosp. ústavu v Táboře" D.: Rolník nového věku, 1862; Nauka o vzdělávání země a nářadí, 1863; Rukověť zemědělství, 1888 sociologie venkova

LANG, Andrew .. 1844 - 1912 .. angl. antropolog a etnograf zabýv. se původem náboženství" D.: Custom and Myth, 1884; Myth, Ritual and Religion, 1887; The Making ofReligion, 1898; Magic and Religion, 1901; Social Origins and Primeval Law, 1902; Secret of the Totem, 1905 antropologie evolucionistická, náboženství něm. filozof - novokantovec, soc. vědec působící ve Švýcarsku, jeden z iniciátorů

LANGE, Friedrich Albert" 1828 - 1875 ..

LASSALLE, Ferdinand (původně Lassal)" 1825 -1864" něm. filozof a historik zn. "železným zákonem mzdovým" .. D.: Die Philosophie des Herakleitos des Dunkeln von Ephesos, 1858; Gesammelte Reden und Schriften, 1919-1920; Nachtgelassene Briefe und Schriften, 1921-1925" Lit.: Ramm, T.: Ferdinand Lassalle als Rechts- und Sozialphilosoph, 1953

1545

biografická

příloha

determinismus ekonomický, hnutí odborové, strana masová, teorie populační, "železný zákon mzdový"

LASSWELL, Harold Dwight" 1902 - 1978 .. am. sociolog a politolog zabýv. se teorií komunikace" D.: Propaganda Technique in the World War, 1927; Psychopathology and Politics, 1930; The Psychology of Hitlerism, 1933; Politics: Who Gets What, When, How, 1936; Propaganda, Communication and Public Order (spoluaut. B. L. Smith aR. D. Casey), 1946; Politics Face Economics, 1946; The Analysis of Politica1 Behavior, 1947, 1948; Power and Personality, 1948; The World Revolution of Our Time, 1951; Power, Corruption and Rectitude, 1963; The Future of Comparative Politics, 1968 analýza obsahová, autorita, elita, osobnost autoritářská, sociologie morálky, sociologie práva, teorie komunikace, typologie společností, vědy politické LASZLO, Ervin .. am. filozof, kybernetik, člen Římského klubu, autor 5. zprávy z r. 1977; navrhl zkoumání "Iidské kvality" .. D.: Goals for Mankind. A Report to the Club of Rome on the New Horizons of Global Community, 1977; The Inner Limits of Mankind. Heretical Reflections on Today's Values, Culture and Politics, 1978 ekvilibrium přerušované, Římský klub LATANÉ, Bibb .. 1937 - .. am. soc. psycholog, prez. Midwestem Psychological Assotiation (1981-1984) .. D.: The Unresponsive Bystander - Why Doesn't He Help (se spoluaut.), 1970 chování prosociální LAUBE, Heinrich .. 1806 - 1884 .. něm. publicista, dramatik, člen Mladého Německa, zakl. čas. Zeitung jar die elegante Welt (1833-1834) .. D.: Junge Europa, 1833; Das neue Jahrhundert, 1833; Das Wiener Stadttheater, 1875; Jungdeutscher Sturm und Drang, 1911 .. Lit.: Lange, W: Heinrich Laubes Ausstieg, 1923 Mladá Evropa LAUCKEN, Uwe" 1941 - .. něm. psycholog" D.: Naive Verhaltenstheorie, 1974; Einfiihrung in das Studium der Psychologie (se spoluaut.), 1985 (5. vyd.); Logographie alltag1ichen Lebens (se spo1uaut.), 1987; Denkformen der Psychologie, 1989 psychologie sociální LAUGHLIN, Henry P. .. am. psycholog" D.: The Neuroses, 1967; The Ego and Hs Defenses, 1970 substituce LAUTMANN, Riidiger" 1935 - .. něm. sociolog práva" D.: Wert und Norm, 1969; Justiz-die stille Gewa1t, 1972; Der Zwang zum Tugend, 1984; Die Gleichheit der Geschlechter und die Wirklichkeit des Rechts, 1985; Homosexualitat, 1992 hodnota LAVROV, Petr Lavrovič" 1823 - 1900 .. rus. sociolog a publicista, teoretik narodnictví; zakl. rus. subjektivistické školy" D.: Sociologi - positivisty, 1872; O metode v sociologii, 1874; Teorija i praktika progressa, 1881; Sociafnaja revoljucija i zadači nravstvennosti, 1885 .. Lit.: Laserson, M. M.: La Sociologie Russe, 1947 inteligence, psychologismus, sociologie marxistická, sociologie ruská a v Sovětském svazu

1546

biografická

příloha

LA Y, Wilhelm August" 1862 - 1926 .. něm. pedagog, předst. expedagogiky" D.: Experimentelle Didaktik, 1903; Experimentelle Padagogik, 1908; Die Tatschule, 1911 výchova

versity, 1943; The Great Tradition, 1948; Two Cultures?, 1962 .. Lit.: Winkgens, W: Kulturkritik. Verankerung der Literaturkritik bei FRL, 1988 sociologie literatury

LEEUW, Gerardus van der" 1890 - 1950 .. nizozem. teolog .. D.: Phanomenologie der Religion, 1933; De primitieve mens en de religie, 1937; Balans van het Christendom, 1940 náboženství, religionistika

LAZARSFEW, Paul Felix" 1901 -1976" am. sociolog a soc. psycholog rak. pŮv.; zabýval se statist. metodami a výzkumem veř. mínění; řed. Institute for Sociological Radio Research na princetonské univ... D.: Radio and the Printed Page, 1940; Radio Research 1941-1943 (spoluaut. F. Stanton); The Peop1e's Choice: How the Voter Makes up his Mind in a Presidential Campaign, 1944; Continuities in Social Research (spoluaut. R. K. Merton), 1950; Mathematical Thinking in the Social Sciences (se spoluaut.), 1954; Language of Social Research (se spo1uaut.), 1955; The Professorial Mind (se spoluaut.), 1957; Latent Structure Analysis, 1968; Qualitative Ana1ysis: Historica1 and Critical Essays, 1971 analýza sekundární, behaviorismus, empiricismus, empiricismus abstraktní, hodnocení v sociologii, komunikace masová, konceptualizace, kultura masová, metodologie sociologická, mínění veřejné, new sociology, nezaměstnanost, operacionalizace, procedura typologická, proměnná kontextuální, skalogram Guttmanův, sociologie americká, sociologie francouzská, sociologie jazyka, sociologie kultury, sociologie nizozemská, sociologie rakouská, sociologie umění, sociologie veřejného mínění, sociometrie, standardizace, škálování, typologie sociologických přístupů, ukazatel, vědy politické

LE BON, Gustave" 1841 - 1931 .. fr. archeolog, antropolog, sociolog, soc. psycholog a lékař, předst. sociologismu, tvůrce "psychologie davu"" D.: Les Lois psychologiques de l'évolution des peuples, 1894; La Psychologie des foules, 1895; La Révolution franyaise et la psychologie des révolutions, 1912; Enseignements psychologiques de la guerre européenne, 1916 .. Lit.: Barnes. H. E.: A Psychological Interpretation of Modem Social Problems and ofContemporary History, 1920; Hofstiitter, P. R.: Gruppendynamik, 1957 dav, hnutí sociální, chování kolektivní, konsensus, masa, psychologie sociální, psychosociologie, socialismus, sociologie emocí, sociologie veřejného mínění, společnost masová, struktura sociologie paradigmatická, zákon

LEFEBVRE, Henry" 1874 - 1959 .. fr. historik zabýv. se dě­ jinami Velké fr. revoluce" D.: La Révolution franyaise; Napoléon dějiny sociální, každodennost, marxologie, neomarxismus, sociologie francouzská, typologie sociologických přístupů

perimentá
ní

LAZARUS, Moritz .. 1824 - 1903 .. něm. filozof a etnolog, jeden ze zakl. tzv. psychologie národů" D.: Ober den Ursprung der Sitten, 1860; Ober die Ideen in der Geschichte, 1865; Was heisst nationa1?, 1880; Erziehung und Geschichte, 1881; Das Leben der See1e, 1882-1885; Die Ethik des Judentums, 1898-1911; Lebenserinnerungen, 1906 sociologie veřejného mínění, Viilkerpsychologie LAZARUS, Richard Stanley" 1922 - .. am. klinický psycholog zabýv. se mj. stresem" D.: Fundamenta1 Concepts in Clinical Psychology, 1952; Adjustment and Personality, 1961; Personality and Adjustment, 1963; Psycho10gica1 Stress and the Coping Process, 1966; Foundations of Modem Psychology (ed.), 1963-1966; Personality (se spo1uaut.), 1967 psychologie práce, regrese psychická, sociologie emocí LEACH, Edmund Ronald" 1910 - 1989 .. angl. soc. antropolog a etnograf, předst. strukturalismu; zabýval se studiem norem, mýtů, příbuzenství" D.: Political Systems of High1and Burma, 1954; Pul Eliya, a Village in Ceylon, 1961; Rethinking Anthropology, 1961; Genesis as Myth and Other Essays, 1969; Cu1ture and Communication, 1976; Social Anthropology, 1982 antropologie funkcionalistická, mýtus, přIbuzenství pokrevni LEARY, Timothy .. 1920 - .. am. psycholog, filmový autor a ~e­ rec" D.: Interpersonal Diagnosis of Personality, 1950; Mu1ulevel Measurement of Interpersonal Behavior, 1956; psychede1ic Reader, 1965; Exo-Psychology, 1979; Changing My Mind, 1982; Infopsychology, 1987; The Cybemetic Societies of the 21 st Century, 1987 esoterismus, submise LEAVIS Frank Raymond .. 1895 - 1978 .. brit. liter. kritik, v I. 1932~ 1953 vyd. čas. Scrutiny .. D.: Education and the Uni-

LE BRAS, Gabriel" 1891 - 1970 .. fr. vědec zabýv. se polit. a ekon. vědami, s-gií náboženství; vyd. Archives de Sociologie des Religions od r. 1956 .. D.: Introduction li I'historie de 1a pratique religieuse en France, 1942-1945; Sociologie et religion (se spoluaut.), 1958; L'Église et 1e village, 1976 náboženství, sociologie francouzská LEBRET, Louis Joseph" 1897 - 1967 .. fr. sociolog, výzk. řed. Centre National de la Recherches Scienti.fique .. D.: Civilisation, 1953; Dynamique concrete du développement, 1961; Pour une civilisation solidaire, 1963 nauka církve sociální LECLERQ, Jacques" 1891 - 1971 .. belg. soc. vědec" D.: Du Droit naturel de 1a sociologie, 1960; La Révolution de I'homme au XX· siecle, 1963; La Femme, aujourďhui et demain, 1968 sociologie belgická LEDERER, Emil" 1882 - 1939 .. něm. ekonom a sociolog, v r. 1933 odešel do USA" D.: Grundziige der okonomischen Theorie, 1922; Konjunktur und Krisen, 1925; The State of the Masses, 1940 masa, sociologie masové kultury, společnost masová LEDRUT, Raymond" 1919 - .. fr. sociolog, prez. Association Intemationale des Sociologues de Langue Franfaise, vyd. čas. Espaces et sociétes .. D.: Sociologie urbaine, 1968; L'espace en question en le nouveau monde urbain, 1976; La révolution cachée, 1979 sociologie francouzská LEE, Pui-Ieung (Rance Lee) .. 1943 - .. čín. sociolog, řed. Social Research Center na univ. v Hongkongu" D.: Organizational Size, Structura1 Differentiation and the Man at the Top in Hong Kong, 1972; On the Logic and Strategies of Sociological Inquiry, 1972; Social Mobility as a Source of Psychic Stress, 1973 sociologie v Hongkongu LEE, Richard B. .. kanad. antropolog" D.: Man the Hunter (spo1ued. J. DeVore), 1968; Kalahari Hunter - Gatherers (spolued. J. DeVore), 1976 ekologie kulturní

LE GOFF, Jacques Louis" 1924 - .. fr. historik, prez. École des hautes études en sciences sociales .. D.: Les Intellectuels au moyen age, 1957; Le Moyen age, 1962; La Civilisation de I'occident médiéval, 1964; Pour un autre moyen age, 1978; La Naissance du purgatoire, 1981; L'Imaginaire médiéval, 1985; Histoire de la France re1igieuse, 1988; L'Homme médiéval, 1989; L'Etat et les pouvoirs, 1989 antropologie historická, čas sociální, dějiny sociální, historiografie, škola Annales LEHMANN, Arno .. 1901 - t .. něm. teolog" D.: Das Wunder des Unscheinbaren, 1940; Es begann in Tranquebar, 1955; Gottes Volk in vie1en Landem, 1955 okultismus, pověra LEIBENSTEIN, Harvey" 1922 - .. am. ekonom" D.: Economic Backwardness and Economic Growth: Studies in the Theory of Economic Deve1opment, 1957; Economic Theory and Organisational Analysis, 1960; Beyond Economic Man, 1976; Inflation, Income Distribution and X-efficiency Theory, 1980 teorie ekonomického růstu LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm .. 1646 - 1716 .. něm. filozof, matematik, fyzik a polyhistorik .. D.: Neue Abhandlungen iiber den menschlichen Verstand, 1675; Petit discours de métaphysique, 1685; Systeme nouveau, 1695; Monado1ogie, 1714 algoritmus, bůh, fIlozofie vědy, funkce, harmonie, heuristika, já, jazyk vědy, karteziánství, logika objevování, naděje, nevědomí, providencialismus, příroda, racionalismus, racionalita, sebevědomí, svoboda, vědomí, změna sociální, život LEMERT, Edwin M. .. am. sociolog" D.: Social Pathology, 1951; Human Deviance, Social Problems and Social Contro1, 1967 deviace primární a sekundární, patologie sociální LENIN, Vladimír Iljič (vl. jm. Uljanov) .. 1870 - 1924 .. rus. revol. soc. myslitel, politik, zakl. sov. státu" D.: Čto takoje druzja naroda, 1894; Razvitije kapitalizma v Rossii, 1899: Dve taktiky socialdemokratii v demokratičeskoj revoljucii, 1905; Matěria­ 1izm i empiriokriticizm, 1908; Imperializm kak vysšaja stadija kapitalizma, 1916; Filosofskije tětradi, 1914-1916; Dětskaja bolezň 1evizny v kommunizme, 1917; Gossudarstvo i revo1jucija, 1917 .. Lit.: Kedrov, B. M.: Lenin i dialektika jestvovanija 20 veka, 1971 anarchokomunismus, austromarxismus, avantgarda, bolševismus, centralismus demokratický, diktatura proletariátu, ekonomie myšlení, eurokomunismus, glasnosť, imperialismus, iniciativa pracovní, kolektivizace zemědělství, komunismus vědecký, leninismus, logika dialektická, marxismus, marxismus-leninismus, materialismus dialektický, materialismus

1547

biografická

historický, neomarxismus, procesy politické, prop.ag~nda, revizionismus, revoluce, revoluce permanentDl, socIahsmus fabiánský, sociologie dialektická, sociologie I.itera~ury,:o.ci~lo­ gie marxistická, sociologie venkova, socIOlogie vereJne~o mínění, společnost, společnost bez~ří?ní, st~linismuvs,' teo~I,e odrazu, teorie společnosti konspiracDl. trockismus, tnda, tnda dělnická, válka. vědomí možné, vědomí třídní, vrstvy de-

klasované

+ 1935 - + něm. matcmatik: filozof. sociolog, psycholog, zabýval se mj. sportem + D.: ~elsLUngsmolIvalIon und Mannschaftsdynamik - Ausgewahlte Aulsiitze zur SOZlologle und Sozialpsychologie des Sports an Beispielen des Rennrudern.s, 1970; Philosophie im technologischen Zeitalter, 1971; Metaloglk und Sprachanalyse - SLUdien zur analytischen PhIlosophle:.1973; Technokratie als Ideologie. Sozialphilosophlsche BeIlrage zu einem politischen Dilemma, 1973; Techne - Technik - Technologie. Philosophische Perspektiven, 1973; PragmalIsche PhIlosophie. Pladoyers und Beispiele fUr eine praxIsnahe PhIlosophle und Wissenschaftstheorie. 1975 intuitivismus

LENK, Ha1lS

+ 1924 - + am. sociolog orient. na teorii a výzkum soc. slratifikace + D.: Power and PnvIlege:

LENSKI, Gerhard Emmalluel

A Theory of Social Stratification. 1966; Human Soclelles: An lntroduction to Macrosociology. 1978 (3. vyd.) . člověk marginální, inkonzistence statusu, ~r.ystahzac~,sta: tusu, neofilie, panství, sociobiologie, stratifikace socl3lD1. třída

1904 - + něm. psycholog a lékař + D.: Gesetze und Sinn des Traumens. 1939; Grundlagen der Psychiatrie, 1948; Normale und abnorme Personlichkelten, 1964 instinkt

LEONHARD, Kari

+

LEONtJEV, Alexej Nikolajevič + 1903 - 1979

+ sov. psych?10" + D.: Sovetskij metod industrializadi, 1946; Problemy razvllIJa psichiki, 1959; Dejatefnosť, soznanije, ličnosi,,1975 činnost, emoce, psychologie, psychologie prace

+ 1887 - 1948 + am. přírodovědv~c, propagá~ tor ochrany přírody, r. 1924 zal. v NOVém, MeXIku pnr. rezervacI + D.: Round River: From the Journals ol A. Leopold, 1953 etika ekologická

LEOPOLD, Aldo

+ 1806 - 1882 + !'r. b"íňsky' inženy'r sociolo" a ekonom, předst. katol. reformismu; Ja~ , . , '" ., k .' odmy prvJ1l ko jeden z prvních prováděl emplr. vyl. umy, ~eJ~/.. '. použil monografickou metodu, analýzu rodmnych uclu; mk~moval ke "eogr škole + D.: Les ouvriers européens. 1855; La reforme sociale e~ France. 1864; La conslitution essentielle de l'humaJ1l-

LE PLA Y, Fréderic Pierre Guilfaumme

"I' I . té, 1881 antropogeografie, case study, katolicismus ~ocla .D1, o.ymplsmus, skupina společenská, sociologie čínsk~, socl~logle f~an­ couzská, sociologie malých skupin, socio.logle rodmy, s~cJOlo­ gie spotřeby, škola geografická, technologie, ultramontaDlsmus, zpráva sociální

LERNER, Dalliel + 1917 - + am. soc. vědec zabýv. se vývo~ jem společnosti + D.: The Passing of TradllIonal SoclCty, 1958, The Human Meaning of the Sodal Sciences, 1959; EVidence and

1548

biografická

příloha

Inference, 1960; World Revolutionary Elites (se spoluaut.). 1965; Euratlantica. Changing Perspectives of the European Elites, 1969 industrialismus

+ 1902 - "I" + am. soc. vědec + D.: The Mind and Faith of Justice Holmes, 1943; Actions and Passlons. 1949; The Age 01' Overkill, 1962; Education and a Radical Humanism, 1962 nenásilí, sociologie masové kultury

LEUKIPPOS z MILÉ TU + 5. st. př.n.l. + řec. filozof - atomista, žák Zenóllliv a Parmenidliv; je Zll. zákonem příčinnosti a zá-

konem dostatečnéhodůvodu + D.: Megas diakosmos; Peri nú mechanicismus

LERNER, Max

LEROUX, Pierre + 1797 - 1871 + fr. filozof, přívrženec Saint-Simona + D.: De I'individualisme et du soclahsme, 1834 socialismus družstevní

+ 1870 - 1954 + fr. filozof, předst. tz.v. katol. modernismu + D.: Dogme et critique, 1907; Les O!,lgmes humaines et I'évolution de I' intelligence. 1928; La Pensee mtUltlve, 1929-1930; Essai d'une philosophie premiere, 1956-1958 noosféra

LE ROY, Edouard

+ 1898 - 1972 + něm. psych?log a filozof + D.: Gesicht und Seele, 1932; Lebensphllosophle der Gegen-

LERSCH, P/zilipp

wart, 1932; Der Aulbau des Charakters, 1938; Vom Wesen der Geschlechter. 1950 (2. vyd.); Aufbau der Person, 1956 (7. vyd.); Der Mensch als soziales Wesen. 1965 (2. vyd.); Zur PsychologlC der lndoktrination, 1969 charakter. imaginace, kinesika

0-

LE SENNE, Rellé + 1882 - 1954 + fr. filozof, ~pol~ sL. vel/elll před st. tzv. filozofie ducha + D.: Intr~ductlon a la ~h~lo­

sophie, 1925; Obstacle et valeur, 1934; Tralte de ~orale generalc 1942; Traité de caractérologle. 1945; La destmee personnelle. 1951 + Lit.: Pirlot, J.: Destinée et valeur de la phI1osophle de R. Le Senne, 1953 orientace hodnotová

+ 1729 - 1781 + něm. filozof, teolog, osvícenec + D.: Laokoon oder Uber dle Grenzen der Malerei und Poesie, 1766; Ernst und Falk, 1778; EľZlehung des Menschengeschlechts, 1780 deismus, vzdělanec, zednářství

LESSING, Gotthold f-phraim

,'SSING Theodor + 1872 - 1933 + něm. filozof, publicista, LIJ' , , , I . ". d vskou o nástupu Hitlera emigroval do ČSR; zabyva se I Z l O .

~tázkou + D.: Philosophie als Tat,

1914; Europa und ASlen, 1918. . d es' S'mn 1osen, 1919'. Dle vertluchte Geschichte als Smngebung Kultur, 1921 sociologie vědění, změna sociální 1919 + chilský sociolog,. peda'k' ..... D . Ses'lones de los cuerpos legislativos chllcnos, . . '0 "O" pravnI T .. 181"1-1845; 1886-1908; Genésis del Estado y de sus l,n.StltucI ~ nes fundamentales, 1917; Genésis del derecho y de las IJ1slItuClone civiles fundamentales, 1919 sociologie v Chile

LETELlER Valentíll J

•

+ 1852 -

J

I HUBA James + 1868 - 1946 ..... Tam. psyc holo"b náboženství . 87 v'l USA + D . The Psycholog lnar. ve Švýcarsku, od r. 18 Zl v .... 1925' cal Origin and the Nature of Religion, 1909; MystlC~;~' , God or Man? A Study of the Value of God to Man. I náboženství J

J ,

LEV XIII. (vl. jm. Vincenzo Gioacchino Ra/faele LlIigi. hrabě Pecci) + 1810- 1903 + it. církevní politik a od r. 1878 papež

+ D.:

Aeterni patris, 1879; Immortale Dei. 1885; Rerum novarum cupiditas (encyklika). 1891; Testem benevolentiae, 1899; Graves de communi, 190 I encykliky papežské, katolicismus sociální, nauka církve sociální, zednářství 1828 - 1911 + fr. polit. vědec a ekonom, zabýval se též statistikou + D.: Cours d' economie rurale, industrielle et commerciale. 1869; La Question des logements a bon marché, 1904; Questions ouvriéres et industrielles in France sous la Troisieme Republique, 1907 teorie populační

LEVASSEUER, Pierre Emile

+

+ 1908 - + fr. antropolog, etnograf, sociolog, lingvista, čelný předst. strukturalismu + D.: La Vie familiale et socialc des Indiens Nambikwara, 1948; Les Structures élémentaires de laparenté, 1949; Introduction I'oeuvre de Marcel Mauss, 1950; Race et histoire, 1952; Panorama de I' ethnologie, 1952; La Notion ďarchaisme en ethnologie, 1952; Les Mathématiques de I'homme, 1954; La Structure sociale, 1954; Tristes Tropiques, 1955; Structurale anthropologie, 1958; La Pensée sauvage, 1962; Anthropologie structurale deux, 1973; Le Regard éloigné, 1983 antropologie filozofická, antropologie lingvistická, antropologie sociální, antropologie strukturální, antropomorfismus, esoterismus, fetišismus, historiografie, hyperempirismus dialektický, incest, konstrukt kultury, magie, matriIinearita, monogamie, mytologie, mýtus, náboženství, národy přírodní, obřad, politika, polygamie, princip komplementarity, příbu­ zenství, příbuzenství nepokrevní, příbuzenství pokrevní, sémiologie, sociologie francouzská, sociologie jazyka. sociologie jídla, sociologie kultury, sociologie singapurská, sociologie v Brazílii, sociologie výtvarného umění, strukturalismus, surrealismus, teorie sociální směny, totem, umění, univerzálie kulturní, vzor kulturní LÉVI-STRAUSS, Claude

a

+ 1912 - + am. liter. včdec. pedagog, spisovatel + D.: Thc Broken Column, 1931; Symbolism and Fiction, 1956; Contexts 01' Criticism, 1957; The Myth of Golden Age in the Renaissance, 1969 sociologie literatury

LEVIN, Harry Tuchmall

LeVINE, Robert Art/lUr + 1932 -

+ am. kult. antropolog + D.: Ethnocentrism: Theories of Contlict, Ethnic Attitudes, and Group Behavior (se spoluaut.), 1972; Culture, Behavior and Personality. 1973; Human Conditions, 1986; Parental Behavior in Diverse Societies, 1988 potenciállidský

příloha

LÉVY-BRUHL, Lllciell + 1857 - 1939 + fr. filozof. psycholog. etnolog a sociolog + D.: Les Fonctions mentales dans les sociétés inférieures, 1910; La Mentalité primitive, 1922; L' Áme primitive, 1927; Le Surnaturel et la nature dans la mentalité primitive, 1931; La Mythologie primitive, 1935; L'Expérience mystique et les symboles chez les primitifs. 1938 + Lit.: Mallss, M.: Lévy-Bruhl sociologue, 1939; Bréhier. E.: Originalité de Lévy-Bmhl. 1949 antropologie sociální, sociologie francouzská. sociologie morálky, sociologie nčmecká. sociologie vědění, sociologie výtvarného umění, vkus. Viilkerpsychologie

+ 1890 - 1947 + am. soc. psycholog nčm. pův. zn. svou "teorií pole", r. 1945 zal. Research Centerfor Group Dynalllics na Massachusetts Institute ofTechnology + D.: Vorsatz, Wille und BedUrfnis, 1926; Die Entwicklung der experiementellen Willenspsychologie und die Psychotherapie, 1929; A Dynamic Theory of Personality, 1935; Principles of Topological Psychology, 1936; Resolving Social Contlicts, 1948; Field Theory in Sodal Science, 1951 asertivita, aspirace, gatekeeper, genotyp, gestaltismus. konflikt experimentální, osobnost marginální, psychologie ekonomická. psychologie sociální, regrese psychická. rovnováha sociální, saturace. skupiny setkávání, sociologie malých skupin. sociologie organi'lace, sociometrie, strukturalismus, teorie pole LEWIN, Kurt

LEWIS, HylUlI Gamet + 1911 -

+ am. sociolog + D.: Culture,

Class and Poverty. 1967 chudoba

LEWIS, Oscar + 1914 - 1970 + am. kult. antropolog. spoluprac. R. Benedictol'é aR. LinlOna, zabýval se probl. kultury a osobnosti

a kult. inovacemi + D.: Life in a Mexican Village Tepoztlan Restudied, 1951; The Children of Sanchez, 1961; La vida: A Puerto-rican Family in the Culture of Poverty. 1966 antropologie města. chudoba, kmen. morálka

+ 1837 - 1884 + nčm. statistik a demograf + D.: Einleitung in die Theorie der Bevolkerungsstatistik, 1875;

LEXIS, Wil/lelm

Bevolkerungswesen, 1891 demografie, síť demografická

+ 1923 - + čes. socioložka mčsta a bydlení, zabývá se též teorií architektury + D.: Lidé a sídlištč (se spoluaut.), 1975 sociologie města

LIBROVÁ, Eva

+ 1943 - + čes. socioložka stud. ekologické problémy, jejich vztah ke křesťanství apod. + D.: Sociální potře­ ba a hodnota krajiny. 1987; Lúska ke krajině?, 1988; Pcstří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. 1994 láska, půda

LIBROVÁ, Halla

+ 1890 -"I" + čín. sociolog. prez. University ofWlIhan od r. 1966 + D.: Xiandai shehnixue. 1926; Zhongguo chanye gaikuang, 1930; Shehnixue dagang, 1936 sociologie čínská

LI DA LEVITO V, Nikolaj Dmitrijevič + 1890 - .,. dětskou

+ sov. psycholog za-

psychologii, psychologií práce a ot. charakteru 1952; Detskaja i pedagogičeskaja psichologija, 1958; Psichologija truda, 1963; Psychologija charaktera, 1969 (3. vyd.) charakter býv. se

+ D.: Voprosy psichologii charaktera,

LlEBKNECHT, Kari nář, předst. děl.

hnutí

+ 1871 - 1919 + něm. politik a revolucio+ D.: Militarismus und Antimilitarismus, 1549

biografická

příloha

1907; Antimilitarismus und Hochverrat, 1908; Klassenkampf gegen den Krieg, 1916; Das Zuchthausurteil, 1920. Lit.: Trat1I0H', H.: Kari Liebknecht, 1980

hnutí odborové, sociologie venkova

LI JINGHAN. 1898 - t •

čin. sociolog. D.: Dingxian yangge Xuan (se spoluaut.), 1933; Dingxian jingij diaocha yibufen baogaoshu, 1935; Zhongguo nongaun wenti, 1938

biografická Jiří. 1942 - 1990 • čes. sociolog zabýv. se s-gickou metodologií, s-gií životniho způsobu, s-gií sportu aj.; spoluzakl. čas. Sociologické aktuality. D.: Československáspoleč­ nost (se spoluaul.), 1969; Sociálně třídní struktura Československa (se spoluaut.), 1978; Sociologie sportu (se spoluaut.), 1986; 24x o demokracii a morálce z pohledu sociologů (se spoluaul.), 1990 fotografie sociologická, sociologie česká v I. 1948-1994, socio-

LINHART,

sociologie čínská

logie sportu, sociologie volného času, styl životní

LlKERT, Rellsis • 1903 - -1- • am. psycholog a sociolog, ved. IlIstitute ofSocial Research na michiganské univ . • D.: Develo-

LINHART, Josef. 1917 - .

ping Patterns of Management; Public Opinion and the Individual; New Pattern of Management, 1961; Some Applications of Behavioural Research (se spoluaut.), 1961; The Human Organization: its Management and Value, 1967

humanizace práce, inovace, psychologie práce, sociologie práce, škálování

LlLIENFELD, Paul VOli. 1829 - 1903 • rus. sociolog a soc. patolog něm. pův., předst. organicismu • D.: Gedanken Uber die Sozialwissenschaťtder Zukunťt, 1872(3)-1881; La Pathologie soci ale, 1896; Zur Verteidigung der organischen Methode in der Soziologie, 1898 biologismus, organicismus, sociologie ruská a v Sovětském

svazu, škola organistieká

LlMANOWSKI, Boleslaw • 1835 - 1935 • pol. sociolog. D.: Socjologia, 1919

sociologie polská

LINCOLN, Abraham. 1809 - 1865 • am. právnik a politik, v I. 1860-1865 prez. USA. D.: Emancipation Proclamation (výnos o osvobození otroků států Konfedcrace), 1863; Collccted Works, 1953. Lit.: Cll rrellt. R. N.: The Lincoln Nobody Knows, 1958

emancipace, náboženství občanské, propaganda

LlNDBLOM, Charles Edward. 1917 - • am. ekonom, politolog a sociolog. D.: A Strategy ol' Decision (se spoluaut.), 1963; The lntelligence ol' Democracy, 1965; The Policy-Making Process, 1968

demokracie a autoritarismus, kapitalismus, reklama

LlNDNER, Gustav Adolf. 1828 - 1887 • čes. pedagog, filozof, psycholog, logik, od r. 1855 působil ve Štýrsku. D.:

Učebnice empirické psychologie, 1858; Problém štěstí, 1868; Všeobecné vyučovatelství, 1877; Didaktický materialismus, 1880; Enzyklopadisches Handbuch der Erziehungskunde, 1883; Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním, 1888 • Lit.: Král, J.: G. A. Lindner, život a filosofie, 1929 pedagogika sociální, sociologie česká do r. 1948, sociologie vý-

ehovy

LlNDZEY, Gardller. 1920 - . am. psycholog zabýv. se psychologií osobnosti. D.: Projective Techniques and Cross-cultural Research, 1961; Theories ol' Personality: Primary Sources and Research (se spoluaut.), 1965; Race Differences in Intelligence (se spoluaut.), 1975

psyehologie osobnosti, výzkum hodnot

1550

čes.

psycholog zabýv. se ol. uče­ ní a myšlení. D.: Kapitoly z psychologie učenÍ, myšlení a tvořivé činnosti, 1971; Proces a struktura lidského učení, 1972; Čin­ nost a poznávání, 1976; Základy psychologie učení, 1982; vývoj vědomí člověka a společnost, 1984

asertivita

LINNÉ, Carl

VOli

(Lillllaells Carollls) • 1707 - 1778 • švéd.

botanik a lékař, tvůrce klasifikace rostlin a živočichů; autor binomické nomenklatury a věd. označení člověka "Homo sapiens Linné" • D.: Systema naturae, 1735; Hortus ClilTordianus, 1737; Genera plantarum, 1737; Philosophia botanica, 1751: Species plantarum, 1753 • Lit.: Hallllllarskjóld. O.: The Linnaeus Tradition and Our Time, 1957

antropologie fyzická, aristotelismus

UNTON, Ralplz • 1893 - 1953 • am. kult. antropolog, předst. personalistické školy, v I. 1939-1944 ved. revue Alllericall Allthrop%gist. D.: The Study oť Man: An Introduction, 1936; The Individual and His Society, 1939; The Cultural Background of Personality, 1945; The Science ol' Man in the World Crisis (cd.), 1945; The Tree oť Culture, 1955

sophy, 1955; The Communist World and Ours, 1959 • Lit.: Friedhillder. O.: Gussformen der Gesellschaft, 1949 mccarthismus, propaganda, sociologie veřejného míněnÍ, stereotyp, validita

LlPPS, Theodor. 1851 - 1914 • něm. psycholog rak. pův., r. 1896 zal. Psychologický 1Ístav na univ. v Mnichově. D.: Vom

občina,

teorie míru

LlPPMANN, Walter. 1889 - 1974. am. ťilozof. politolog

a publicista, zavedl do s-gie veř. mínění pojem stereotyp. D.: A Preface to Politics, 1913; The Stakes of Diplomacy, 1915; The Public Opinion, 1922; lntcrpretations, 1933-1935, 1936; An I~­ quiry into the Principles oť the Good Society, 1937; Umted States Foreign Policy, 1943; U.S. War Aims, 1944; The Pubhc PhIlo-

LOCKE, Edwill Al/ell • 1938 - . am. psycholog. D.: A Guide

psychologie práce, seberealizace

předsl. strukturálního funkcionalismu. D.: Agrarian Socialism, 1950; Class, Status and Power (spoluaul. R. Belldix), 1953; Union Democracy (se spoluaul.), 1956; Studies in Social Mobility (spoluaul. R. 8elldix), 1958; Social Mobility in Industrial Society (se spoluaut.), 1959; The Political Man: The Social Basis of Politics, 1960; The First New Nation: The United States in Historical and Comparative Perspcctives, 1963; Revolution and Counter-Revolution, 1969; The Polítics oť Unreason (se spoluaut.), 1971

patří k chicagské škole • D.: 10,000 Homeless Men (spoluaut. E. H. SlIIherland), 1936; The Family: From Institutione to Companionship (spoluaut. E. W. Burgess), 1945

LlPSET, Seymour Martill • 1922 - • am. sociolog,

analýza kontextuální, demokracie a autoritarismus, homo sociologieus, inteligence, levice - pravice, mobilita sociální, nacismus, sociologie amerieká, sociologie hodnot, sociologie komparativní, sociologie konzervativní, sociologie mexická, sociologie politiky, sociologie radikálnÍ, sociologie skandinávská, strana politická, typologie společností, vědy politické

USSAK, Moslze • 1928 - . izrael. sociolog. D.: Social Mobility in Israel Society, 1969; Military Roles in Modernization: Civil Military Relations in Thailand and Barma, 1976; Origins of the Israel Policy: Palestine under the Mandate (se spoluaut.), 1978

UTT, Theodor. 1880 - 1962 •

Familie, 1884; Kulturgeschichte der Menschheit in ihrem organischen Autbau, 1886-1887; Deutsche Sittengeschichte, 1889

funkcionalismus strukturální

emoce, empatie

UNZ STORCH DE GRAZIA, Juatl José. 1926 - • špan. so-

UPPERT, Julius. 1839 - 1909 • česko-něm. historik, etnograť, politik. D.: Der Antisemitismus, 1883; Die Geschichte der

K. L1evellyn and the Realist Move-

FUhlcn, Wollenund Denken, 1902; Ásthelik, 1903-1906; Philosophie und Wirklichkeit, 1908

LISZT, FrallZ VOli. 1851 - 1916 •

diktatura, sociologie španělská

w.:

to Eťťective Study, 1975; Goal Setting: A Motivational Technique that Works (se spoluaut.), 1984; Generalizing ťrom Laboratory to Field Setting (ed.), 1986; A Theory ol' Goal Setting and Task Performance (se spoluaut.), 1990

akulturace, antropologie filozofická, antropologie kulturní, expektaee, funkce, instituce, konstrukt kultury, kultura a osobnost, morálka, oblast kulturní, osobnost hazální, osobnost marginální, postavení sociální, role, sociologie americká, sociologie dramaturgická, sociologie kultury, sociologie rodiny, společnost, status, výzkum hodnot, vzor kulturní ciolog a polit. vědec zabýv. se ot. demokracie, polit. stran a soc. změnou, od r. 1970 předs. COllllllitee Oll Po/itical Sociology ISA a IPSA • D.: Authoritarian Regime: The Case of Spain, 1964; Los impresarios ante el poder pllblico (spoluaut. A. de Migue/), 1966; The Breakdown ol' Democratic Regimes: Crisis, Breakdown and Reequilibration, 1978; Democracy in Developing Countries (se spoluaut.), 1988

1960 • Lit.: Tl1'illillg. ment, 1973

příloha

sociologie izraelská něm. kriminolog. D.: Das Volkerrecht, systematisch dargestellt, 1898

kriminologie něm. soc. filozoť, pedagog • D.: Individuum und Gemeinschaft, 1919; Die Philosophie der Gegenwart und ihr Einfluss aul' das Bildllngsideal, 1925; Wissenschaft, Bildung und Weltanschauung, 1928; Die Wiedererweckung des geschichtlichen Bewusstseins, 1956; Technisches Denken und menschliche Bildung, 1957

pedagogika, sociologie interpretativní, sociologie japonská, sociologie německá

UTTUNEN, Ytjo Ellsio Matti • 1929 - •

ťín.

sociolog. D.: Sosiologia (se spoluaut.), 1961-1972; Informational Broadcasting Policy, 1974; Approaching Mass Media Education through Commllnication Research, 1974 ~

LOCKE, JolzlI Howard • am. sociolog,

manželství, škola chicagská

LOCKE, Johll • 1632 - 1704 • angl. filozof, pedagog, spisovatel, předst. sensualismu; prac. na doktríně liberalismu a teorii státu a práva. D.: On the Civil Government, 1682; Letter Concerning Toleration, 1689; Essay Concerning Human Understanding, 1690; Two Treatises oť Government, 1690; Further Considerations Concerning Raising the Vallle of Money, 1695; Reasonableness ol' Christianity, 1695 • Lit.: DUlln. 1.: The Political Thought oť John Locke, 1969; Yoltoll, 1. w.: Locke and the Compass oť Human Understanding, 1970; Tll/ly. 1.: A Discourse on Property. John Locke and his Adversaries, 1980

deismus, dějinnost, dělba moci, delegace moci, domov, empirismus, interakcionismus, interakcionismus symbolický, já, konsensus, konzervatismus, liberalismus, materialismus historický, občan, pedagogika, politologie, práce, právo státní, predestinace, protestantismus, přirozenost, racionalismus, smlouva společenská, sociologie veřejného mínění, sociologie výchovy, společnost občanská, stát absolutistický, stát právnÍ, stát sociální. svoboda, teorie moci, typologie společností, vědomÍ, vkus, vlastnictví, vlastnost, výchova, výchova občan­ ská

LOCKWOOD, David. 1929 - • ang!. sociolog zabýv. se probl. soc. struktury a stratifikace. D.: The Black-coated Worker, 1958; The AfIluent Worker in the Class Structure, 1968, 1969; Solidarity and Schism, 1991

proletariát,

řád

sociální, sociologie britská,

třída dělnická

LODGE, Oliver Joseph • 1851 - 1940 • ang!. fyzik zn. svým zájmem o spiritismus a parapsychologii. D.: Life and Matter, 1905; Man and the Universe, 1908; Evolution and Creation, 1927; Modern Scientific Ideas, 1927; Science and Human Progress, 1927; Phantom Walls, 1929

parapsychologie, spiritismus

sociologie skandinávská

LOEB, Jacques. 1859 - 1924 • am. biolog nar. v

Německu,

• D.: School, Family and Neighborhood (se spoluaut.), 1974

od r. žil 1891 v USA. D.: The Mechanistic Conception of Liťe, 1912; The Organism as a Whole, 1916; Regeneration, 1924

sociologie rodiny

zoosociologie a zoopsychologie

LLEVELLYN, Kari N. • 1893 - 1962 • am. právník, spoluzakl.

LOEVINGER, Lee. 1913 - • am. teoretik práva. D.: The

klasické am. právní s-gie • D.: EinfUhrung in das amerikanische Prajudizienrecht, 1928; Prajlldizienrecht und Rechtsprechung in Amerika, 1933; The Common Law Tradition - Deciding Appeals,

Law of Free Enterprise, 1949; An Introduction to Legal Logic, 1952

LITWAK, Eugelle • 1925 - • am. sociolog, soc. psycholog

právo, PRES jurisprudence

1551

biografická

příloha

biografická

něm. polit. vědec, právník • D.: Hitler's Germany, 1939; Political Reconstruction, 1946; Political Power and the Governmental Process, 1956; Verťas­ sungsrecht und Politik der Vereinigten Staaten, 1959; Staatsrecht und Politik von Grossbritannien, 1967: British Cabinet Government,1967

LOEWENSTEIN, Kar!. 1891 - 1973.

diktatura LOEWENSTElN, Kari Heinrich Fiirst • 1834 - 1921 •

něm.

teolog nar. v Čechách; v 60. I. 19. st. ved. katol. hnutí, obhájce katolicko-konzervativní soc. politiky, činný při zakládání kaLOI. novin, nadací a organizací; r. 1902 zal. Anli-Duel/-Liga, jíž byl prez. do r. 1909 • Lit.: SieberlZ, P.: Kari FUrst zu Loewenstein, 1924

katolicismus sociální LOFLAND, 10hn Franklin. 1936 - • am. sociolog. D.: Doing Social Life, 1976; Symbolic Sit-ins (se spoluaut.), 1982; Protest, 1985

ciální, hra, indoktrinace, instinkt, "nová pravice", nost, zoosociologie a zoopsychologie

historik. D.: Geschichte Konig Ottokars II. von Bohmen und seiner Zeit, 1866; Deutschen Geschichte im 13. und 14. Jahrhundert, 1863-1867

periodizace dějin LORENZEN, Paul Peter Wilhelm • 1915 - • am. logik, matematik nčm. pův., od r. 1965 žil v USA. D.: Einťlihrung in die operative Logik und Mathematik, 1955; Formale Logik, 1958; Normative Logic and Ethics, 1969; Lehrbuch der Konstruktiven Wissenschaťtstheorie, 1987

etika normativní, Lebenswelt, povinnost LORIA, Archille • 1857 - 1943 • iL ekonom. D.: La legge di popolazione e il sistema sociale, 1882; Le basi economiche della costituzione soci ale, 1886; La sociologia: il suo compito, Je sue scuole, i suoi recenti progressi, 190 I

LOM, Franlišek. 190 I - 1985 • čes. zemčdělský ekonom, his-

LOSCH, August. 1906 - 1945 •

torik zemčdělství a sociolog. D.: Základy organizace čs. zemč­ dělství (se spoluaut.), 1934; Evropská zemědělství v dobč krize, 1935; Přehled dějin zemědčlské výroby v českých zemích, 1972

che za jedinečné práce z oboru prostorového

• it. teolog a ťilozof, r. 1159 se stal biskupem Paříže. D.: Sentetiarum libri quattuor, 1148-1151

teologie LOMBROSO, Cesare • 1835 - 1909 • it. sociolog a kriminolog. D.: L'Uomo delinquente, 1876; La donna delinquente, la prostituta e la donna normale (spoluaut. G. Farem), 1893; Le piu recenti scoperte e applicazioni della psichiatria e antropologia criminale, 1893; Grafologia, 1895; Genlo e degenerazlOne: 1898; Le Crime, causes et remcdes, 1899: DelitU vecchl a delitU nuovi, 1902; Novi studi sul genio, 1902

kriminologie, prostituce, sociologie deviantního chování, sociologie italská LOMOV, Boris Fjodorovič. 1927 - • sov. psycholog, který

formuloval základy "inženýrské psychologie" • D.: Čelovek i technika, 1963: Osnovy inženernoj psichologii, 1977: Bio10gičeskoje i sociafnoje v razvitii čeloveka (ed.), 1977; Anticipacij.a v strukture dejatcfnosti (se spoluaut.), 1980; Kognlllvna.ra PSIchologija (se spoluaut.), 1986

psychologie LORENZ, Konrad • 1903 - 1989 • rak. zoolog a etolog, zakl. moderní etologie; v r. 1973 získal Nobelovu cenu. D.: Da~ sogenannte Bose. Zur Naturgeschichte der Aggression,.1963; Uber tierisches und menschliches Verhalten, 1965: Dle Ruckselte des Spiegels, 1973; Die acht TodsUnden der zivilisierten Menschheit, 1973' Ver"leichende Verhaltensťorschung. Grundlagen der Ethol~gie, 1978; Oas Wirkungsgeťligeder Natur und.das Schicksaal des Menschen, 1978; Der Abbau des Menschlichen, 1983 • Lit.: Alllberg, M.: Konrad Lorenz. Verhaltensforscher, Philo. ' soph, NaturschUtzer, 1 9 7 7 .

agrese, antropologie filozoficka, emoce, etologie, etologIe so-

1552

(se spoluaut.), 1839

něm.

sociologie italská

LOMBARDSKÝ, Peter (Pelrus Lombardus). cca 1095 - 1160

le du peuple • D.: Chartism: A New Organization oť the People chartismus

LORENZ, Ottokar • 1832 - 1904 •

chování kolektivní, operacionalizace

sociologie venkova

odpověd­

nčm. včdec,

který rozpraco-

val teorii centrálních míst (od r. 1971 se udílí Cella Augusta Losuspořádání) • D.: Bevolkerungswellen und Wechsellagen, 1936; Die Raumordnung der Wirtschaťt, 1940

teorie centrálních míst maď. socioložka. D.: A zene életének szociológiája, 1969; Az életmód az idoben a tárgyakban és az értékekben, 1977

LOSONCZI, Agnes • 1928 - •

sociologie

maďarská

LOSSKIJ, Nikolaj Onufrijevič. 1870 - 1965 • rus. filozof, intuitivista, který žil též v Praze. D.: Obosnovanije intuitivizma, 1906; Mir kak organičeskoje celoje, 1915; Svoboda voli, 1928

LOWELL, Abbott Lawrence • 1856 - 1943 • am. politolog zabýv. se vládními systémy v Evropě a Americe. D.: Essays on Government, 1889; Government and Parties in ContinentaJ Europe, 1896; The Influence oť Party upon Legislation in England and America, 1902; The Government 01' England, 1902: At War with Academíc Traditions in America, 1934 • Lit.: Yeomans, H. A.: Abbott Lawrence Lowell, 1856-1943, 1948

sociologie

veřejného mínění

LOWENTHAL, Leo. 1900 - '1' • am. sociolog něm. pův. zabýv. se problematikou umění, kultury; po 2. svět. válce odešel do USA. D.: Literature and the Image ol' Man, 1957; Literature, Popular Cul ture and Society, 1961; Literature and Mass Culture, 1984

sociologie kultury, sociologie literatury, sociologie umění, sociologie volného času, škola frankfurtská, umělec LOWIE, Robert Harry • 1883 - 1957 • am. antropolog nar. v Rakousku; ved. red. čas. Americall Alllhmpologisl (r. 1912 ar. 1924) • D.: Social Liťe 01' the Crow Indians, 1912: The Age-Societies oť the Plains Indians, 1916: Culture and Ethnology, 1917; Myths and Traditions oťthe Crow Indians, 1918; Primitive Society, 1920; Primitive Religion, 1924; The Origin ol' the State, 1927; Are We Civilized?, 1929; The History oť Ethnologica1 Theory, 1934; The German People, 1945; Social Organization, 1948; Toward Understanding Germany, 1954

antropologie, antropologie politická, difuzionismus, konvergence kulturní, náboženství, rodina, sociologie kultury, vzor kulturní LUBBOCK,lohn • 1834 - 1913 • angl. antropolog stud. probl.

intuice, intuitivismus

náboženství. D.: The Origin of Civi1ization and the Prirnitive Condition oť Man, 1870; Prehistoric Times, 1872; On the Senses, lnstincts, and lntelligence ol' Anima1s, 1888

LOTKA, Alfred J, • 1880 - 1949 • am. biolog a demograť • D.:

antropologie evolucionistická, sociologie britská, zoosociologie a zoopsychologie

příloha

cizení, operacionalizace přísloví, socializace, sociologie americká, sociologie fenomenologická, sociologie náboženství, sociologie vědění, tělo LUCRETlUS, Carus Titus • asi 99(97) - 55 př.n.1. • římský filozoť a básník, stoupenec EpiklÍrOl'v filozofie. D.: De rerum natura. Lit.: Boyallcé, P.: Lucrece et I' épicuréisme, 1963 antropologie fyzická, mechanicismus, změna sociální nčm. sociolog a politolog zabýv. se rovněž právem, předst. systémového a funkcionálního pří­ stupu v s-gii; zal. Zeilschrifl fiir Soziologie (1977-1980), spoluzakl. Wissellschajiszelllrll1ll Berlin • D: Personal im ()ffentlichen Dienst (se spoluaut.), 1973; Zwischen Rechtssoziologie, 1974: Rechtssystem und Rechtsdogmatik, 1974; Gesellschaťtsstruktur und Seman tik, 1981-1982; Technologie und Selbstreferenz (se spoluallt.), 1982; The Diťferentiation oť Society, 1982: Soziologische Aufklarung, 1970-1984; Soziale Systeme, 1984: Wissenschaťtssoziologie der modernen Gesellschaťt, 1980-1989; Beobachtungen der Moderne, 1992

LUHMANN, Niklas • 1927 - .

čas sociální, důvěra, funkcionalismus strukturální, interpenetrace, intimita, komplexita, kontingentismus, láska, legitimita, mechanismus sociální, orientace hodnotová, reflexivita, sankce, sociologie, sociologie italská, sociologie německá, sociologie práva, sociologie systémová, sociologie výtvarného umění, systém právní, škola kolínská, teorie moci, trh, událost, Umwelt

LUKÁ.CS, Gyorgy Szegedy von. 1885 - 1971 • rnaď. marx. filozof, estetik, liter. historik, revolucionář. D.: Die Seele und die Formen, 1911: Die Theorie des Romans, 1916; Geschichte und Klassenbewusstsein, 1923: Tendenz oder Par1eilichkeit, 1932: Oas Ideal des hannonischen Menschen in der bUrgerlichen Asthelik, 1938: Existentialisme ou marxisnie?, 1948: Beitrage zur Geschichte der Asthetik, 1954; Der historische Roman, 1955; Der junge Hegel, 1956; Die Eigenart des Asthetischen, 1963; Zur Ontologie des gesellschaťtlichenSeins, 1971-1973;

antropologie filozofická, dialektika, fašismus, marxismus-leninismus, marxologie, materialismus historický, neomarxismus, odcizení, sociologie dialektická, sociologie francou7.~ká, sociologie literatury, sociologie maďarská, sociologie radikální. sociologie románu, sociologie spotřeby, sociologie vědy, škola frankfurtská, totalita, třída o sobě a třída pro sebe, vědomí možné, vědomí třídní

The Biology oť Population Growth, 1925; Money Value oť a Man (spoluaut. L. l. Dublill), 1930: Length oť Liťe (spoluaut. L. l. Dublin), 1936: Twenty-ťive Years oť Health Progress (spolu aut. L. J. Dublill), 1937; Théorie analytique des associations blOloglques, 1934-1939

LUCAS, Robert E. • 1937 - • am. ekonom zabýv. se makroekonomikou; nositel Nobelov)' cell)' za ekonomii za r. 1995 • D.:

demografie, reprodukce demografická

ekonomie neoklasická

LUKES, Steven Michael. 1941 - . brit. soc. ťilozoť a sociolog. D.: The Good Society (spoluautor A. Arblasler), 1971:

LOCK, Helmut Ekkerhart • 1941 - • nčm. psycholog. D.:

Émile Durkheim, His Liťe and Work, 1972: Individualism, 1973; Power, a Radical View, 1974: Essays in Social Theory, 1977: Rationality and Relativism, 1982

• 1817 - 1881 • něm. filozoť a psycholog zabýv. se etikou, axiologií. D.: Metaphyslk, 184'.; Allgemeine Pathologie und Therapie als mechaIllsche NaturwIssenschaťten, 1842; Logik, 1843: Mikrokosmos, 1856-1864: System der Psychologie, 1881

LOTZE, Rudolf Herman II

Rational Expectations and Econometric Practice (se spoluaut.), 1981; Studies in Business-Cycle Theory, 1981

Soziale Aktivierung, 1969; Forschllngsarteťakte und nichtreaktive Messverťahren, 1974: Prosoziales Verhalten, 1975; Soziale Prozesse, 1985

axiolo!,rie, etika LOUNSBURY, Floyd Glenll • 1914 - . předst. lingvistickéantropologie • D.: Oneida Verb Morphology, 1953; The Anclent Writing oť Middle America, 1989

etnografie řeči, etnosémantika LOVETT, William. 1800 - 1877 • brit. vůdce chartistického hnutí, sekretář 1. chartist. konventu (r. 1839), r. 1838 red. La Chat-

vědomí

kolektivní

chování prosociální LUKlt, Radomir • jugosláv. sociolog, právník. D.: StaatsLUCKMANN, Thomas. 1927 - .

něm.

sociolog nar. v Jugoslávii a působící v USA, předst. neoťenomenologické s-gie • D.: The Social Construction oť Reality (spoluaut. P. Berger), 1966; The lnvisible Religion, 1967: The Structures oť the Livesworld (spoluaut. A. SchUIZ), 1973: The Phenomenology and Sociology, 1978 čas

sociální, definice situace, instituce, interakcionismus symbolický, intersubjektivita, náboženství neviditelné, obyčej, od-

- und Rechtstheorie (srbsky), 1953-1954: Sur la notion de classe sociale, 1956: Grundlagen der Soziologie, 1958 (srbsky): Formalizam u sociologiji, 1967: Théorie de I'etat et du droit, 1974

sociologie jugoslávská LULLUS, Raymulldus (Ra)'1Il1l11do Lul/o, Rall10ll Lul) • 1235 (1230) - 1315 • aragonský filozoť, teolog, mystik, logik; studoval v Paříži, ve třiceti letech zanechal světského života a stal se

1553

příloha

biografická

biografická

misionářem, zemřel v Tunisu; je pokládán za předchůdce kombinatorických metod v moderní logice. D.: Ars magna. Lit.: Llinares: Raymond Lulle, philosophe de I'action, 1964; Scda-Molim: La Philosophie de l'amour chez Raymond Lulle, 1974

heuristika, jazyk

vědy,

logika objevování

LUNACARSK/J, Allatolij

Vasiljevič

• 1875 - 1933 • sov. fi-

lozof, estetik, liter. vědec, revolucionář; v I. 1917-1929 řídil výstavbu školství a lidové osvěty v sov. vládě. D,: Ot Spinozy do Marksa. Očcrki po istorii filosofii kak mirovozrenija, 1925; Osnovy sociologii muzyki, 1927; O teatre i dramaturgii, 1958; V mire muzykí. Statjí i rcči, 1958; Statí ob iskusstve, 1967: Statjí o sovetskoj litcraturc, 1971; O vospitanii i obrazovanii, 1976 Devětsil,

Lel<'. sociologie hudby, sociologie literatury

streik, Partei und Gewerkschaťten, 1906; Die Akkumulation des Kapitals, 1913; Militarismus, Krieg und Arbeiterklasse, 1914; Was will dcr Spartakusbunď?, 1918

Happiness, 1954; Academie Frecdom in Our Timc, 1955; Power Transformcd, 1964: Thc Prcvcntion and Control of Dclinqucncy. 1967; Politics and Socicty, 1969

MACH, Fralltišek • sociolog

marxismus, marxismus-leninismus, revizionismus, sociologie feministická, sociologie marxistická, sociologie veřejného mínění

instituce, kauzalita sociální. sociologie humanistická, sociologie interpretativní, sociologie výtvarného umění, stát moderní, typologie společností

sociologie zemědělství

LYELL, Charles. 1797 - 1875 • angl. geolog a

přírodovědec

• D.: Základy geologie, 1830-1833

MACK, Raymolld Wright. 1927 - • am. sociolog. D.: Social

evolucionismus

LYND, Helell Merrel. 1896 - 1982. am.

Mobility (sc spoluaut.), 1957: Sociology and Socia! Life (se spoluaut.), 1959; Race, Class and Power (cd.), 1963; Trasforming Ameriea, 1967; Prejudiee and Race Relations (cd.), 1970

dějínamí

osobnost

historička zabýv. sc ang!. soc. filozofie, reformním a děl. hnutím. D.: Middletown (se spoluaut.), 1929; England in the 1880s, 1945 města,

učení

MACKINDER, Halford Johll • 1861 - 1947 • angl. gcograf

LYND, Robert Staughtoll • 1892 - 1970 .. am. sociolog a teo-

a politik. D.: Britain and the British Seas, 1902; Democratie Ideals and Reality: A Study in the Politics ol' Rcconstruction, 1919 • Lit.: Gilbert. E. W: Sir H. Mackinder. 1861-1947,1961

sociologie sociologie,

LUNDBERG, George Alldrew • 1895 - 1966 • am. sociolog, pozitivista a behaviorista. D.: Social Rcsearch, 1929; Foundations of Sociology, 1939; Can Sciencc Save Us?, 1947; Sociology (se spoluaut.), 1954

behaviorismus, činnost, deviace sociální, empiricismus, interakce sociálnÍ, interview, konflikt sociální, new sociology, operacionalizace, osobnost, sociologie, sociologie americká, sociologie volného času, sociometrie, společnost

log zabýv. se výzkumem komunit a soc. změnou. D.: Middletown, 1929; Middletown in Transition, 1937; Knowledge for What?, 1938

hodnocení v sociologii, Middletown, sociologie města, sociologie radikální, sociologie sociologie, ženy v sociologii

geografie politická, geopolitika

MACKO, Jali. 1919 - 1983 • čes. sociolog. D.: Kapitoly z dějin české sociologie, 1966; Brněnská sociologická škola, 1967; Inteligence v současné industriální společnosti, 1967 sociologie česká v I. 1948-1994

LYOTARD, Jeall Frallfois • 1924 - • fr. filozof. D.: La PhéLUPTON, Thomas. 1918 - • angl. sociolog zabýv. sc ol. organizacc prácc a managementem. D.: On thc Shop Floor, 1963; Industrial Bchaviour and Pcrsonncl Managcment, 1964; Managcmcnt and thc Social Scicnccs. 1966; Sclccting a Wagc Payment Systcm (se spoluaut.), 1969; Wagcs and Salarics (sc spoluaut.), 1974; Achieving Change (se spoluaut.), 1987

sociologie práce něm. sociolog, filozof

a germanista zabýv. se sociologií rodiny a sportu; od r. 1970 vedl

ISA-Kolllitee fiir Soziologie des Sports • Do: Kleingruppcnforschung und Gl1Ippe im Sport, 1966; Thc Sociology of Sport, 1968: Soziologic der Familie (spoluaut. E. Lupri), 1970 ; The Cross-Cultural Analysis of Sport and Games, 1970; Die Soziologie des Sports (spolu aut. K. Weis), 1976 ; Deutsche Soziologie seit 1945; Entwicklungsrichtungen und Praxisbezug, 1979

sociologie sportu

LUTHER, Martill • 1483 - 1546 •

něm.

náb. reformátor, zakl. luteránské církve. D.: An den christlichcn Adel deutschcr Nation, 1520; De captivitate Babylonica, 1520; Von dcr Freiheit eines Christenmenschen, 1520; Wider die rauberischen und morderischen Rotten der Bauem, 1525 • Lit.: Wolf, M.: Martin Luther, 1980

brain-washing, eschatologie, etika křesťanská, kalvinismus, legitimita. luterství. odpovědnost, ortodoxie, otázka židovská, pedagogika. povinnost, práce, predestinace, reformace LUTYŇSKI

Jali. 1921 - 1988 • pol. sociolog zabýv. se metodologií; v~d. katedry sociografie, později ved. Ústavu lIletod a technik sociálních v\'zkulllIÍ a řed. Institutu sociologie. D.: Evolutionismus in dcr ~ngel-siichsichen Ethnologie und die sow-

jetische Ethnographie (se spoluaut.), 1956; Der autoritare dogmatische Kontlikt der Solidaritat, 1983

sociologie polská něm. ckonomka a revo• D.: Sozialreform oder Revolution, 1899; Massen-

LUXEMBURG, Rosa. 1870 - 1919 • lucionářka

1554

MAC LEAN, Malcom Shaw Jr, • 1920 - . am. soc.

dějinnost,

teorie komunikace

vědec

zabýv. sc teorií komunikace. D.: Dimensions oť Communication, 1965; Communication and Culture, 1966; Communication Theory and Researeh, 1967

MACPHERSON, Crawford Broug/z • 1911 - . kanad. polit. vědec.

LOSCHEN, Giillther R. F. • 1930 - •

LYSGAARD, Sverre • 1923 - • norský sociolog. D.: Arbeiderkollektivet, 1961; Ardalprosjektet (se spoluaut.), 1976 sociologie skandinávská

MABLY, Gabriel BOll/lOt de • 1709 - 1785 • fr. filozof, historik, spisovatel, moralista, utopický komunista. D.: Paralleles des Romains et des Franr,:ais, 1748; Les Principes des négociations, 1763; Observations sur I'histoire de France, 1768; Doutes proposés aux philosophes éeonomistes sur "I'ordre naturel dcs sociétés politiques", 1776; De la maniere ďécrire l'hlStOIre, 1784 • Lit.: Blaszke. M.: Mably mic;zy utopi,! a reform,!, 1985

D.: Thc PoliticalIndividualism, from Hobhes to Locke, 1962; The Real World ol' Democracy, 1965; Property, Mainstream and Critical Positions, 1978

moc

MACRAE, DOllald GUIl/I • 1921 - • brit. sociolog, vyd. British Journal of Sociology. D.: Ideology and Society, 1960; Ages

reformátor, propagátor pozcmkové reformy a družsteVnlctvl; v I. 1924-1949 red. Na.fí Doh\', v r. 1949 emigroval do Kanady • D.: Znárodněni a zlidovění'české půdy, 1918; Pozemková reforma, 1920; Socialismus, 1925; Základy sociální politiky, 1925; Cesta z krizc, 1935; Hospodářství s plánem či bez plánu (se spoluaut.), 1936; Sociální ekonomika, 1945-1948

1953; Psychologie v systému práce s lidmi, 1966; Pokyny pro výcvik relaxačně aktivační metody, 1972; Duševní hygiena a prevcnce zátěže, 1984; Emoce a výkonnost (spoluaut. 1. Hoskovec a H. Mac/w{ovd), 1985

stres

a politolog, spisovatel, zabýval se též teorií vojenslví; od jeho idejí sc odvozujc vzorce chování nazývaný machiavelismem" Do: Capitoli, 1505-1512; I1 Principe, 1513; Discorsi sopra la prima de ca di Tito Livio, 1513-1520; Mandragora, 1520; Istorie Florentine, 1520-1526

absolutismus, etika, fašismus, historiozofie, machiavelismus, manýrismus, mínění veřejné, občan, politologie, sociologie italská, stát, stát absolutistický, teorie sociální antické, typologie společností, vlastnictví čes. sociolog zahýv. se výzkumem soc. struktury a dynamíky; v I. 1967-1969 řed. Ústavu .módlních a politid.Vch věd UK v Prazc • Do: Sociální struktura socialistické společnosti, 1967; Československá spolcčnost. Sociologická analýza sociální stratifikace (cd.), 1969; Sociální situace Čcsko­ slovenska před lednem 1968, 1990; Sociální struktura Čcskoslo­ venska v předvečer Pražského jara 1968, 1992; Dndni krize čes­ ko-slovenských vzlahú (se spoluaut.), 1992; Jak se rodí sociologický výzkum. K problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti (se spoluaut.), 1992

distance sociální, empiricismus abstraktní, inkonzistence statusu, kolektiv, prestiž, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie marxisticko-leninská, sociologie povolání, sociologie slovenská, stratifikace sociální, teorie sociálních sítí čes. sociolog, statistik, soc. psycholog, před st. Pražské sociologické školy; od r. 1948 žil v USA. D.: Mravní problém sociologie, 1927; Sociologie v moderním životě (spoluaut.), 1928; K sociologii rodiny, 1936; Americká sociologie, 1938; Sociální psychologie, 1945-1947; Amcríka, její duch a žívot, 1946; Socialismus českého človčka, 1946: Poučení z exilu, 1952; T. G. Masaryk, 1960; The Unconscious in Social Rclations, 1964

MACHOTKA, Otakar. 1899 - 1970.

and Stagcs, 1973; Max Weber, 1974 sociologie britská

MADISON, Peter. 1918 - • am. psycholog zabýv. se klinickou a experimentální psychologií vytěsnění

diktatura, komunismus

MACEK, Josef. 1887 - 1972 • čes. ekonom, politik,. so~.

MACHAC, Milo.f. čes. psycholog. Do: Duševní život člověka,

MACHONIN, Pavel. 1927 - .

noménologie, 1954; Discours, figure, 1971; Economíe líbídínale, 1974; La Condition postmoderne, 1979; L'Enthousiasme. La Critiquc kantienne de I'histoire, 1986; Le Poslmoderne expliqué aux enfants, 1986; Quc peindre?, 1987

intelektuál, inteligence, konec člověka, postmodernismus, poststrukturalismus, racionalita, sociologie umění, společnost postmoderní

zcmčdělství a venkova zabýv. sc též agroturistikou. D.: Organizace pracovnich kolektivú v rostlinné výrobě, 1981

MACHIA VELL!, Niccoló • 1469 - 1527 • it. historik, politik

so-

Middletown, sociologie ciální, ženy v sociologii

příloha

MAFFESOL!, Michel. 1944 - • přední ťr. sociolog. řed. StFediska studií o aktlldlním a každodenním a Su'ediska pro v\,zkum imagindrního. D.: Logiquc de la Domination, 1976; La Conqucte du préscnt: Pour une sociologie de la vie quotidicnne, 1979; L'Ombre de Dionysos, 1982; La Connaissance oridinaire: Précis de sociologie compréhensive, 1985; Les Temps de trihus: Le déclinc de I'individualisme dans les sociétés de masse, 1988, 1991; La Contemplation du monde: Figures du style communautaire. 1993

politika sociální, sociologie venkova

každodennost. typologie sociologických

MACIVER Robert Morrisoll • 1882 - 1970 am. sociolog a soc.

MACH, Emst • 1838 - 1916 • rak. fyzik a filozof. D.: Die

přístupů

laboretismus, socialismus český, sociologie města, sociologie rodiny, sociologie slovenská, sociologie veřejného mínění, výzkum demografický

MAIER, Nomzan Raymolld. 1900 - . am. psycholog zabýv. se probl. frustrace, managementem aj . • Do: Frustration, 1949; Principles oť Human Relations, 1952; Psychology in Industry, 1955; Creative Management, 1962; Problem Solving and Creativity, 1970

frustrace psycholog ~ar. ve Skotsku, působíl též v Kanadě; zabýval se s-gíí státu a nár. hospodářství. D.: The Modern State, 1926; Soclety: lts Slructure and Changes, 1932; Social Causation, 1942; The Web of Government, 1947; The Ramparts We Guard, 1950: Freedom and Control in Modern Society, 1954; The PursUlt ol

Analyse der Empfíndungen, 1886; Beítrage zur Analyse der Empťindung, 1897; Erkenntnis und lrrtum, 1905 • Lit.: Bladmore. 1. T.: Ernst Mach. His Work, Life and Intluence, 1972

ekonomie myšlení, filozofie vědy, gestaltismus, já, kauzalita, neopozitivismus, sociologie pozitivistická, Vídeňský kruh

MAINE, Henry James Sumller • 1822 - 1888 • brit. etnolog, historik a právník, předst. cvolucionismu, působil též v Indii a vc Francii. Do: Ancient Law, 1861; Village Communities in thc East and West, 1871; The Early History ol' lnstitutions, 1875; Early Law and Custom, 1883; Dissertations on Early Law and

1555

biografická

příloha

Custom, 1883; Popular Government, 1885; lnternational Law, 1888 antropologie evolucionistická, antropologie politická, antropologie práva, evolucionismus, občina, rodina, sociologie britská, sociologie práva, typologie společností

MAIR, Lucy Plzilip + 190 I - 1986 + angl. antropoložka a ekonomka + D.: An African People in the Twentieth Century, 1934; Native Politics in Africa, 1936; Australian New Guinea, 1948; Primitive Government, 1962; New Nations, 1963; An lntroduction to Social Anthropo10gy, 1966; The New Africa, 1967; Witchcraft, 1969; Marriage, 1971; Aťrican Societies, 1974; African Kingdoms, 1977 antropologie funkcionalistická, antropologie politická, kontakt kulturní MAISTRE, Joseplz Marie, de + 1753 - 1821 + ťr. filozof a politik, spisovatel, od r. 1797 žil v Itálii; od r. 1817 státní kancléř v Turínu + D.: Considérations sur la France, 1796; Essai sur le principe générateur des Constitutions politiques, 1814; Du pape, 1819; Examen de la philosophie de Bacon, 1836 + Lit.: BrunelIo, B.: J. de Maistre, politico e ťilosofo, 1967; Triomphe, R.: J. de Maistre, 1968 agelicismus, konzervatismus, masa, organicismus, sociologie konzervativní, sociologie masové kultury, sociologismus, tradicionalismus, ultramontanismus MAJEROVÁ, Věra + 1944 - + čes. socioložka zemědčlství a venkova + D.: Women in the Czechoslovak Agricu1ture (in: European Country- Women on New Paths), 1991; Reconstitution ol' Private Farm Family Households in the Czech Republic (in: Economic Behaviour ol' Family Households in an Internationa1 Context), 1993 sociologie zemědělství MAKARENKO, AlltOll Semjollovič + 1888 - 1939 + sov. pedagog, spisovatel, který se věnoval probl. kolekt. výchovy a spojení výchovy s prací; v I. 1920--1928 zal. výchovný ústav pro mladistvé provinilce, v 1. 1927-1935 vedl prac. komunu F. E. Dzeržillského + D.: Pedagogická poéma, 1933-1935; Kniha pro rodiče, 1937; Vlajky na věžích, 1938 kolektiv, pedagogika MAKELA, Klaus + 1939 - + ťin. sociolog, od r. 1982 výzk. řed. Finské nadace pro výzkum alkoholismu + D.: Alcohol Control Policies in Public Health Perspective, 1975; Alcohol, Society and the State (se spoluaut.), 1981 sociologie skandinávská MAKÓ, Csaba + 1945 - + maď. sociolog + D.: Munkásmagatartások és a gazdasági szervezet (se spoluaut.), 1972; Munkások. érdekek, érdekegyeztetés (se spoluaut.), 1978 sociologie maďarská MALEBRANCHE, Nicolas + 1638 - 1715 + fr. katol. filozof, předst. karteziánství + D.: Traité de I'homme, 1664-1668; De la recherche de la vérité, 1674; Méditations crétiennes; Entretiens sur la métaphysique et sur la religion, 1688; Traité de morale, 1697 + Lit.: ConnelI. D.: The Vision in God. Malebranche' s Scholastic Sources, 1967 karteziánství

1556

biografická MALEWSKA, Hamla + 1911 - 1983 Apokryf rodzinny, 1965 sociologie sexuality

+ pol.

+ D.:

fall, 1952 + Lit.: Riebel. R. - Rongere, P.: Socialisme et éthique, 1966 inteligence

MALEWSKI, Alldrzej + 1929 - 1963 + pol. sociolog zabýv. se s-gickou teorií + D.: ABC porzqdnego myšlenia, 1957; O zastosowaniach teorii zachowania, 1964 individualismus metodologický, osobnost dogmatická, sociologie polská

MANDEL, Ernest + 1923 - + belg. marx. filozof, trockista + D.: La Fonnation de la pensée économique de Kari Marx, 1968; Theorie des Spatkapitalismus, 1972; Kritik des Eurokommunismus, 1978; EinfUhrung in den Marxismus, 1979; Trotsky. A Study in the Dynamics of His Thought, 1979; Ou va I' URSS Gorbatchev?, 1988 neomarxismus, trockismus

historička

MALlNOWSKI, Brollislaw + 1884 - 1942 + angl. etnograf, soc. antropolog a sociolog nar. v Polsku a půs. též v Německu a USA; zakl. ťunkcionalistické školy + D.: The Family among the Australian Aborigines, 1913; The Argonauts ol' the Western Pacific, 1922; Crime and Custom in Savage Society, 1926; Myth in Primitive Psychology, 1926; Sex and Repression in Savage Society, 1927; Coral Gardens and Their Magie, 1935; The Scientific Theory of Culture, 1944; The Dynamics ol' Culture Change, 1945; Magic, Science and Religion and Other Essays, 1948; Sex, Culture and Myth, 1962 + Lit.: Firth, R. (ed.): Man and Culture; An Evolution ol' the Work ol' Bronislaw Malinowski, 1957; rOli/lg, M. (ed.): The Ethnography of Malinowski, 1979 antropologie, antropologie aplikovaná, antropologie ekonomická, antropologie funkcionalistická. antropologie lingvistická, antropologie politická, autorita, ekonomie morální, etnografie, funkce, funkcionalismus strukturální, instituce, komplex kulturní, konstrukt kultury, kontakt kulturní, kula, kult, magie, matrilinearita, morálka. mytologie. mýtus, náboženství, potřeby kulturní, prostředí sociální, prvek kulturní, reciprocita, rodina, sociologie americká, sociologie britská, sociologie čínská, sociologie jazyka, sociologie jídla, sociologie kultury, teorie sociální směny, univerzálie kulturní, vlastnictví, VOIkerpsychologie. vzor kulturní, zvyk MA LITA, Mupra + spoluautor 7. zprávy Římského klubu z r. 1979 + D.: No Limits to Learning. Briging the Human Gap. A Report to the C1ub ol' Rome, 1979 Římský klub MALLET, Serge + 1927 - + fr. sociolog zabýv. se analýzou děl. třídy + D.: Les Paysans contre le passé, 1962; La Nouvelle dasse ouvricre, 1963; Le Gaullisme et la gauche, 1965; Le Pouvolr ouvrier, 1971 třída dělnická, třída nová dělnická MALTHVS, Thomas Robert + 1766 - 1834 + angl. duchovní, ekonom a demograf, od jehož jména je odvozen pOjem mal~u­ ziánství + D.: The Measure ol' Value, 1823; An Essay on the Prmciples ol' Population. 1798-1826; Definitions in Political Economy, 1827 + Lit.: Poursill, 1. M. - Dupuy, C.: Malthus, 1972; Nickersol1, 1. S.: Homage to Malthus, 1975 demografie, determinismus ekonomický, ekologie č1~věka, ekonomie klasická, malthuziánství, přelidnění, reformlsmu~, renta, sociologie britská, škola demografická, teorie populacní, změna sociální MAN Hendrik de + 1885 - 1953 + bclg. sociolog, politik a publicista:'v I. 1936-1938 ministr financí, r. 1945 emigroval do ŠvÝ-. carska + D.: Zur Psychologie des Sozialismus, 1926; Der Kamp! um dic Arbeitsťreude, 1927; Sozialismus und National-Faschlsmu s, 1931; Le pian du travail, 1934; Vermassung und Kulturver-

MANDELBA VM, David Goodmall + 1911 - + am. antropolog + D.: Soldier Groups and Negro Soldiers. 1952; Society in India, 1970 kultura generická MANDEVILLE, Bernard de + 1670 - 1733 + nizozem. soc. filozof - moralista, žil též v Anglii + D.: Essay on Man. The Proper Study of Mankind is Man, /732-1734; Enquiry into the Origin of Natural Virtue, + Lit.: Coretti, M.: II Paradosso Mandeville, 1958; Mon1'O, D. H.: The Ambivalence oť B. Mandeville, 1975 merkantilismus, změna sociální MANN, Gollo + 1909 - + něm. historik + D.: Deutschc Geschichte des 19. und 20. Jahrhunderts, 1959; Wallenstein, 1971; Nachtphantasien. Erzahlte Geschichte, 1982 historiografie MANN, Floyd Christopher + am. sociolog práce + D.: Absences and Employee Attitudes in an Electric Power Com pany (se spoluaut.), 1952; The Supervisor's Concem with Cost in an Electric Power Com pany (se spoluaut.), 1953; Appraisals of Supervisors and Attitudes oť Their Employees in an Electric Power Company (se spoluaut.), 1954; Automation and the Worker: A Study of Social Change in Power Plants (se spoluaut.), 1960; The Productivity of Work Groups, 1963; Hours oť Work (se spoluaut.), 1965 sociologie práce MANNHEIM, Kari + 1893 - 1947 + nčm. ťilozof a sociolog nar. v Maďarsku, jeden ze zakl. s-gie vědění + D.: Ideologie und Utopie, 1929; Diagnosis ol' Our Time, 1943; Freedom, Power and Democratic Planning, 1951; Essays on the Sociology ol' Knowledge, 1952; Essays on Sociology and Social Psychology. 1953; Essays on the Sociology ol' Cul ture, 1956; Wissensoziologie, Auswahl aus dem Werk, 1964 + Lit.: Wolf! K. H. (ed.): From Kari Mannheim, 1971; Simol1ds, A. P.: KarI Mannheim's Sociology of Knowledge, 1978; Loader, c.: Culture, Politics and Planning: The Intellectual Development oť Kari Mannheim, 1985 dezintegrace sociální, generace. ideologie. inteligence, konflikt sociální, kryptomarxismus, masa, mládež, mládí. názor svě­ tový, principia media, přísloví, společnost masová, sociologie kultury, sociologie maďarská, sociologie masové kultury, sociologie mládeže, sociologie německá, sociologie vědění, sociologie vědy, společnost masová, struktura sociální, teorie kritická, umění, utopie, změna sociální MANOFF, Richard Kalmall + 1916 - + am. sociolog zabýv. se reklamou a nutriční politikou + D.: Social Marketing: New Imperative for Public Health, 1985 marketing

příloha

MANOVÁ, Milena + 1923 - 1984 .. čes. socioložka a překla­ datelka, zabývala se frankfurtskou školou a s-gií v bývalých social. zemích + D.: Současná sovčtská sociologie, 1980; Kritika soudobé nčmecké sociologie, 1982. sociologie ruská a v Sovětském svazu MAO CE-TVNG .. 1893 - 1976 + čín. politik a státník, od r. 1966 iniciátor "kulturní revoluce" + D.: De la pratique, De 1a contradiction, 1937; Réformons notre étude, 1941; Pour un style de travail correct dans lc Parti et Contre le style stéréotypé dans le Parti, 1942 + Lit.: Schram, S. R.: The Political Thought ol' Mao Tsetung, 1969; Terrill, R.: Mao Zedong, 198 I; Salisbllry, H. E.: Der lange Marsch, 1987 buržoazie kompradorská, marxismus, "nová levice", sociologie čínská MARCEL, Gabriel + 1889 - 1973 + fr. filozof, spisovatel, dramatik, před st. křesťanského existencialismu + D.: Journal métaphysique, 1927; Etre et avoir, 1935; Du reťus 11 J'invocation, 1940; Homo viator, 1945; Existentialisme chrétien, 1947; Position et approches concrctes du mystcre ontologique, 1949; Le Mystcrc de J'etre, 1951; Les Hommes contre J'humain, 1951; Le Déclin de la sagesse. 1954; L' Homme problématique, 1955; Présence et immortalité, 1959; La Dignité humaine et ses assises existentielles, 1964; Pour une sagesse tragique et son au-dela. 1968; En Chemin, vers quel éveil?, 1971; Percées vers un ailleurs, 1973 + Lit.: Collagher. K.: The Philosophy ol' Gabriel Marcel, 1962; 13ernillg, v.: Das Wagnis der Treue, 1973; Belldlová, P.: Gabriel Marcel. 1993 absurdita, naděje, technologie MARCVSA VRELlVS, Antonius + 121 - 180 + filozof- stoik. v I. 161-180 + D.: Ta eis heauton eklekticismus řím. císař

MARCVSE, Herbert + 1898 - 1979 + am. sociolog a filozoť nčm. pův. (r. 1934 emigroval do USA); teoretik tzv. nové levice, pří­ slušník frankfurtské školy. rozvinul "kritický marxismus" + D.: Reason and Revolution: Hegel and the Rise ol' Social Theory, 1941; Eros and Civilisation, 1955; One-Dimensional Man, 1964; Kultur und Gescllschaft, 1965; Psychoanalyse und Politik, 1968; The Critical Spirit, 1968; Ideen Zll einer kritischen Theorie der Gesellschaft, 1969; A Critique of Pure Tolerance, 1969; The Aesthetic Dimension. 1979 + Lit.: Steigenwlld. R.: H. Marcuse, Dritter Weg, 1969; Kellller, D.: Herbert Marcuse and the Crisis ol' Marxism, 1984; Schoolmall, M.: The lmaginary Witness, 1984 antiscientismus, antropologie filozofická, člověk jednorozměrný, emancipace, freudismus, homo sociologicus, humanizace práce, ideologie, inteligence. marxismus-leninismus. marxologie, mládí, neomarxismus, new sociology. racionalita, rituál, sociologie fenomenologická, sociologie kultury. sociologie mládeže, sociologie práce, společnost konzumní, Squareville, škola frankfurtská, technika, tělo, tolerance represivní. změna sociální, způsob života konzumní MARES, František + 1857 - 1942 + čes. lékař, fyziolog a ťilo­ zof, před st. novokantovství; v I. 1920--1921 rektor Vll/verzity Karlovy v Praze + D.: Idealismus a realismus v přírodních včdách, 1901; Fysiologie, 1906; Pravda nad skutečnost, 1908; Psychologie bez duše, 1912 + Lit.: Fyziolog F. Mareš a jeho idealistická filosofie, 1960 duše

1557

biografická

příloha

čes. sociolog zabýv. se probl. chudoby, nezamčstnanosti apod. • D.: Nezamčstnanost jako sociální problém, 1994; Chudoba v české a slovenské společnosti (ed.), 1995; Social Consequences ol' a Change in an Ownership, 1995

MARES, Petr. 1947 - •

nezaměstnanost

MARCH, James Gardner • 1928 - • am. sociolog zabýv. se organizací a řízením. D.: Organizations (se spoluaut.), 1955; Handbook ol' Organizations (cd.). 1965; Mathematics for the Social and Behavioral Sciences (se spoluaut.), 1969; An lntroduction to Models in the Social Sciences (se spoluaut.), 1975; Ambiguity and Choice in Organizations (se spoluaut.), 1976; Aged Wisconsin, 1977; Autonomy as a Factor in Group Organizations, 1980; Pleasures ol' the Process, 1980; Slow Learner, 1985; Ambiguity and Command (se spoluaut.), 1986; Decisions and Organizations, 1988 organizace MARCHAL, André. 1907 - 1968 • fr. ekonom a sociolog. D.: La Conception de I'économie nationale et des rapports internationaux chez les mercantilistes Fran<;ais et chez leurs contemporains, 1931; Economie politique et technique statistique, 1943; Le Mouvement syndical en France, 1945; La Pensée économique en France depuis 1945, 1953; Systčmes et structures économiques, 1959; L'Europe solidaire, 1964; L'lntégration territoriale, 1965

teorie

rozdělování

MARCHAL, Jean Marie Paul. 1905 - . fr. ekonom zabýv. se makroekon. teorií. D.: Le Mécanisme des prix et la structure de I'économie, 1946 (4 vyd.); Expansion et recession, 1963; Analyse monétaire (se spoluaut.), 1971

teorie

rozdělování

MARJCA, George M. • 1904 - • rumun. sociolog. D.: Problema culturii moderne in sociologia germana contemporana, 1935; Psihosociologia mahalelei, 1945; Satul ca structura psihidi.~i sociala, 1948

sociologie rumunská MARITAJN, Jacques. 1882 - 1973 • fr. katol. filozof, předst. neotomismu • D.: Art et Scolastique, 1920; Antimoderne, 1922; Trois réformateurs. Luther. Descartes, Rousseau, 1925; Religion et culture, 1930; Science et sagesse, suivi ďélargissements sur 1'1 philosophie morale, 1935; Humanisme integral. Problčmes temporals et spirituels ďune nouvelle chrétienté, 1936; Approches de Dieu. 1953; Retléxions sur I' Amérique, 1958; Pour une philosophie de I'éducation. 1959; L'Homme et I'état, 1967. Lit.: Croteall, 1.: Les Fondaments thomistes du personalisme dc Maritain, 1955; Hanke, 1. w.: Maritain's Ontology ofthe Work of Art, 1973 harmonie, historiozofie, konzervatismus, kultura, nauka církve sociální, personalismus, providencialismus, změna sociální MARKAR]AN, Eduard. sov. kull. antropolog, který zavedl tcrmín cmpirická kulturologie. D.: O koncepci i lokafnych civil izacij. 1962; Očerki tcorii kultury, 1963; O genczisc čclovečcskoj dčjatělnosti i kultury, 1973; Teorija kultury i sovrcmcnnaja nauka, 1983

kulturologie

1558

biografická MARKlEWJCZ, W. • 1920 - • pol. sociolog, přcds. pol. s-gické společnosti (1969-1972) • D.: Spo/cczne procesy uprzemyslowienia, 1962; Zasicdlenie a regospódcrowanic Ziem Zachodnich, 1964; SpoleczelÍstwo i socjologia w Niemieckiej Republice Federalnej, 1966; Socjologia a sluzba spoleczna, 1972 sociologie polská MARKION ze SJNOPY (MarciólI) • 2. st. •

ranč křesťanský

1948; Soziologic, 1957; Mensch und Gescllschaťt heutc, 1965; lm Zcichen der Humanitat, 1974

sociologie kultury, sociologie výtvarného

umění

MARTIN, Jean • 1923 - • austral. antropolog. D.: Rcťugec Scttlers, 1965; Community and lndcntity: Rcfugec Groups in Adclaide, 1972 sociologie jídla, sociologie kultury, sociologie v Austrálii

myslitel. pocházcl z Malé Asic, zakl. askctické gnostické sckty markiónovců

MARTIN, Walter Tilford. 1917 - . 'lm. sociolog zabýv. se ur-

manicheismus

banizací, soc. strcsem aj . • D.: Readings in Gcncral Sociology (se spoluauL), 1951; Thc Rural Urban Fringe, 1953; Status lntegration 'Ind Suicidc (se spoluauL), 1964

MARKOV, Andrej A ndrejevič • 1903 - 1979 • rus. matcmatik a logik. D.: Těm'ija algoritmov. 1954; Matematičcskaja logika. 1960; O logike konstruktivnoj matčmatiki. 1970 algoritmus, model, procesy stochastické. řetězce Markovovy MARODY, Miroslawa • pol. socioloY.ka zabýv. se

veř. míněním

a s-gií politiky. D.: Sens tcoretyczny a scns empiryczny pojvcia postawy, 1976; Warunki trwania systemu spolecznego w relacji do stanu swiadomosci spolccznej, 1987; Technologia intelektu, 1987; Postrzeganie polityki i partycypacja polityczna, 1988; SpoIcczClístwo polskie u progu zmiany systemowej (se spoluauL), 1991

komplex ekologický MARTINDALE, Don Albert. 1915 - • 'lm. sociolog. D.: Naturc and Types of Sociological Theory, 1960; Social Lifc and Cultural Change, 1963; lnstitutions, Organizations 'Ind Mass Socicty, 1967; The Romance of a Profcssion, 1976 rezidua a derivace MARTINEA U, Harriet • 1802 - 1876 • 'IngI. polit. ckonomka zabýv. se ženskou otázkou. D.: lllustrations of Political Economy, 1832-1834; How to Obscrve Morals 'Ind Manners. 1838

každodennost. sociologie polská, výzkum hodnot

ženy v sociologii

MARRET, Robert Ranulph • 1866 - 1943 • angl. antropolog • D.: The Thrcshold of Religion, 1909; Anthropology, 1912; Psychology and Folklore, 1920; Faith, Hope and Charity in Primitive Religion, 1932 antropologie evolucionistická

MARX, Kar! Heinrich • 1818 - 1883 •

MARROU, Henri J. • fr. historik. D.: Dc 1'1 connaissance historique, 1954 historiografie MARSHALL, Alfred. 1842 - 1924 • briL ckonom zabýv. se probl. tvorby tržních ccn a teorií konkurencc, vlivná osobnost ncoklasické školy. D.: lndustry 'Ind Trade, 1920; Principles of Economics, 1922 (8. vyd.); Elements of Economics, 1923 • Lit.: Eshag, E.: From Marshall to Keynes, 1964 činnost,

ekonomie neoklasická, homo oeconomicus, sociologie americká, sociologie ekonomická, sociologie spotřeby, zákon nabídky a poptávky

MARSHALL, Thomas Humphrey • 1893 - 1982 • briL sociolog, v I. 1959-1962 prcz. Illlemational Sociological AssociatiOll • D.: The Population Problcm. 1936; Class Contllct 'Ind Soctal Stratification, 1938; Sociology at the Cross Road 'Ind Other Essays, 1963; Social Policy. 1965 sociologie britská, stratifikace sociální MARSJLlUS z PADOVY (Marsilio da Padova, vl. jm. M. Mainardilli, ) • kolem 1290 - kolem 1340 • střcdověký iL myslitel, lékař; byl vyobcován z církvc jako kacíř. D.: Defensor pacIs.

1324; Defcnsor minor, 1341-1342 • Lit.: Sabetti, A.: Marsillo da Padova e 1'1 filosofia politica del scc. XIV, 1964 občan,

právo státní

MARTIN, Alfred VOli. 1882 - 1979 • nčm. sociolog, právník • D.: Soziologie der Rcnaissancc, 1932; Gcist und Gcsellschalt,

nčm. ekonom, filozof a sociolog; zakl. IlisL a dial. matcrialismu (spolu s F. Engelsem) a vlivného ideol. smčru nazývaného marxismem. D.: Kritik dcs Hegelschen Staatsrechts, 1843; Zur Judenfrage. 1844; Okonomisch-philosophischc Manuskripte, 1844; Die heiligc Familie oder Kritik der kritischcn Kritik (spoluauL F. Engels), 1845; Thesen liber Feuerbach, 1845; Dic dcutsche Idcologic (spoluaut. F. Engels), 1845-1846; Das Elend dcr Philosophic, 1847; Manifcst dcr Kommunistischen Partei (spoluaut. F. Engels), 1848; Grundrisse dcr Kritik der politischcn Okonomic. 1858; Lohn, Preis und Profit, 1865; Das Kapital, 1867; Kritik dcs Gothaer Programms (spoluauL F. Engels), 1875. Lit.: Cornll. A.: Karcl Marx, Bcdřich Engels. Život a dílo, 1963; KarI Marx und Friedrich Engels. [hr Lcben und ihre Zcit, 1978

absolutismus, ambivalence sociologická, antagonismus, antropologie dialektická, archeologie vědění, aspirace, austromarxismus, axiologie, blahobyt, boj třídní, bytÍ, bytí společenské, cena, čas sociální, činnost, demografie, dějinnost, dějiny přírodní, dělba práce, determinismus ekonomický, dezurbanizace, dialektika, dialektika pána a raba, diktatura proletariátu, divošstvÍ, ekonomie morální, ekonomie politická, ekonomie politická radikální, elita, fetišismus, filozofie praxe, formace společenskoekonomická,funkcionalismus strukturálnÍ, fyzikalismus, generace. historiozofie, hodnota ekonomická. hodnota pracovní síly, holismus, hyperempirismus dialektický, ideologie. industrialismus, inovace, interakcionismus symbolický. jev sociální, jiný, kolektiv, kolektivismus, komunismus. komunismus vědecký, konec člověka, konflikt sociální, leninismus, lid, logika dialektická, lumpenproletariát, maloburžoazie, malthuziánství, manýrismus, marxismus, marxismus-leninismus, marxologie, materialismus dialektický, materialismus historický, materialismus kulturní, merkantilismus, náboženství, náboženství pozitivistické, náboženství světské, naděje, násilí, názor světový, neomarxismus, neopsychoanalýza, new sociology, "nová levice", občina, od-

příloha

cizení, osobnost, periodizace dějin, periodizace českých dějin, pilot nation, politologie, potřeby, práce, pragmatismus, praxe, produktivita práce, proletarizace, propaganda. prostor sociální, přelidnění, příbuzenství, racionalismus kritický, reformismus, renta, revizionismus, revoluce, revoluce permanentní, řád sociální, síla pracovní, socialismus, socialismus katedrový, sociologie, sociologie britská, sociologie čínská, sociologie dialektická, sociologie ekonomická, sociologie emocí, sociologie francouzská, sociologie historická, sociologie jazyka, sociologie komparativní, sociologie literatury, sociologie marxistická, sociologie města, sociologie morálky, sociologie německá, sociologie obecná, sociologie peněz, sociologie podniku, sociologie politiky, sociologie práce, sociologie práva, sociologie průmyslu, sociologie radikální, sociologie singapurská, sociologie spotřeby, sociologie trhů, sociologie vědy, sociologie venkova, sociologie veřejného mínění, sociologie volného času, sociologie výchovy, sociometrie, sociosomatika, společnost, společnost beztřídní, společnost otevřená, společnost

preindustriální, spotřeba masová, stalinismus, stratifikace sociální, struktura sociální, strukturalismus, škola frankfurtská, technika, tělo, teorie kritická, teorie moci, teorie rozdě­ lování, totalita. trh, trockismus. třída. třída dělnická, třída o sobě a třída pro sebe, umělec, vědomí možné, vědomí společenské, vědy politické, vlastnictví, vrstvy deklasované, vykořisťování, zákon, zákony populační, změna sociální. způsob života konzumní, "železný zákon mzdový", ženy v sociologii, život MAŘÍKovA, Hana. 1960 - . čcs. socioložka zabýv. sc gen-

der probl., s-gii rodiny; spolucd. čas. Sociologické aklllalitv (1989-1994) • D.: Sociální pomoc uvnitř rodiny (in: Sociální postavcnÍ rodiny jako základního činitele a adresáta sociální pomoci), 1993; Alty a soprány. Kapesní atlas ženských iniciativ (se spoluauL), 1995; Problém nonnativity a policejní represe v před­ listopadovém Čcskoslovensku (spoluauL A. Vodáková). 1995; The Speclre ol' Feminism or Fcminism in Bohcmia (in: Women, Work and Socicly), 1995 sociologie česká v I. 1948-1994

MASARYK, Jan. 1886 - 1948 • čes. politik, syn T. G. Masaryka; za 2. sv čt. války působil v Londýnč, po válcc ministr zahraničních včcí ČSR. D.: Volá Londýn, 1946 • Lit.: Davenportová, M.: Jan Masaryk (Poslední portrét), 1991; Fischl, V.: Hovory s Jancm Masarykem, 1991 rotariánství čes. filozof a sociolog, politik, diplomat, státník, první čsl. prezident od r. 1918; r. 1884 zal. měsíčník Athenaelllll, byl iniciátorem vydání Ottova slovníku Iwu61ého, r. 1893 zal. rcvui Na§e doba. D.: Zákony osvčty a budoucnost Slovanstva, 1877; Der Selbstmord als soziale Masscnerscheinung der modcrnen Zivilisation, 188 J; Základy konkrétní logiky, 1885; Česká otázka, 1895; Naše nynčjší krise, 1895; Karel Havlíček. 1896; Modcrní človčk a náboženství. 1896; Jan Hus, 1895-1896; Otázka sociální, 1898; Jak pracovat, 1899; Ideály humanitní, 190 I; Problém malého národa, 1904; Rusko a Evropa, 1913; Nová Evropa, 1920; Světová revolucc, 1925 • Lit.: Capek, K.: Hovory sT. G. Masarykem, 1928, 1990; Nový, L.: Filosofie T. G Masaryka, 1962; Machovec, M.: T. G. Mas~ryk, 1968; Opat, J.: Filozof a politik. Tomáš Garriguc Masaryk 1882-1893, 1990; Patočka, 1.: Tři studic o Masarykovi, 1991; Nový, L.: FilosofT. G. Masaryk, 1994

MASARYK, Tomáš Garrigue • 1850 - 1937 •

1559

biografická

příloha

aféra, alkoholismus, dynamika sociální, egoismus rozumný, emoce, etokracie, fenomenologie, filozofie vědy, historiografie, historiozofie, hnutí abstinentské, leninismus, liberalismus, masarykismus, náboženství, občina, otázka česká, otázka sociální, prostor sociální, revoluce hlava srdcí, rotariánství, sebevražda, smysl dějin, socialismus český, sociologie, sociologie americká, sociologie česká do r. 1948, sociologie deviantního chování, sociologie husitství, sociologie literatury, sociologie obecná, sociologie pozitivistická, sociologie rodiny, sociologie slovenská, Sokol, statika sociální, umělec, umění, vzdělávání dospělých, vzdělávání politické

MASARYKOVÁ, Alice'" 1879 - 1966 ... čes. socioložka, osvě­ tová pracovnice, dcera T.G.M. ženy v sociologii

biografická

a Socialist Redistribution (in: Persistent lnequality. Changing Educational Attainment in Thirteen Countries), 1993; Principles ol' Distributive Justice in Comparative Perspective (se spoluaut., in: Social Justice and Political Change: Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States), 1995 ekologie sociální, sociologie česká v I. 1948-1994. sociologie města, stratifikace sociální

MATHESIUS, Vilém'" 1882 - 1945 ... čes. filolog, lingvista, předs. Pražského lingvistického kroužku'" D.: Dějiny literatury anglické, 1910, 1915; Čeština a obecný jazykozpyt, 1947; Jazyk, kultura, slovesnost, 1982 fonologie, Pra7.ský lingvistický kroužek, sociologie jazyka, sociologie módy

sonality, 1954; Towards a Psychology of Being, 1962 ego, humanizace práce, identita, postmaterialismus, potřeby, psychologie, psychologie humanistická, psychologie práce, psychologie transpersonální, sebehodnocení, seberealizace, sociologie hodnot, sociologie práce

Jindřich'" 1862 - 1941 ... čes. antropolog, zal. čes. školu ťyzické antropologie, Antropologick.Í' ústav KU v Praze, spolu s A. Hrdličkou Muzeum člověka a čas. Allthropologie ... D.: Vznik a počátky národa československého (spoluaut. L. Niederle), 1918; Somatologie školní mládeže, 1927; Všeobecná nauka o plemenech, 1929; Tělesné pozůstatky českých králů. 1932; Filosofie somaticko-antropologická, 1935 mládí

MATĚJCEK, Antonín'"

MATTHES, Joachim ... 1930 - ...

logie ekonomická, sociologie francou7.ská, sociologie kultury, sociologismus, sociosomatika, teorie sociální směny

drogy, hédonismus, charakter národní, motivace, socializace, teorie výkonové motivace

MAY, Rollo ... 1909 - ... am. psycholog a psychoanalytik'" D.: The Meaning of Anxiety, 1950; Existence: A New Dimension in Psychiatry and Psychology (se spoluaut.), 1958; Symbolism in Religion and Literature, 1961; Existentional Psychology (ed.), 1961; Psychology and the Human Dilemma, 1966; Love and Will, 1966; Power and lnnocence, 1972; The Courage and Destiny, 1981; The Discovery ol' Being, 1983 agrese, osobnost, psychologie, psychologie humanistická

MCCLUNG Lee, Alfred'" 1906 - ... am. sociolog, soc. psycho-

města, žurnalista, spisovatel'" D.: London Labour and London Poor, 1851 fotografie sociologická. sociologie britská, sociologie města

MAYHEW, Henry ... 1812 - 1887 ... angl. sociolog

MATIEGKA, MASLOW, Abraham H, ... 1908 - 1970 ... am. psycholog, spoluzakl. tzv. humanistické psychologie'" D.: Motivation and Per-

1889 - 1950 ... čes. historik umění nar. v Budapešti, žák Maxe DvoFáka ... D.: Dějiny umění. 1922-1936; Česká malba gotická, 1938; Dějiny umění v obrysech, 1948 dějiny sociální

MATIUCEK, Zdeněk'" 1922 - ... čes. dětský psycholog'" D.: Psychologie a pedagogika dítěte, 1960; Psychická deprivace v dět­ ství (spoluaut. 1. Langmeier), 1963; Výchova dětí v neúplné rodině (spolu aut. Z. Márová), 1975; Výpravy za člověkem, 1981; Rodiče a děti, 1986; Počátky našeho duševního života, 1986 deprivace, terapie rodinná

MATEJKO, Aleksander'" 1934 - ... pol. sociolog žijící v USA ... D.: Socjologia przemyslu w SZA, 1962; Kierowanie kadrami pracowniczymi (cd.), 1966 sociologie malých skupin, sociologie podniku, sociologie polská, sociologie vědy MATĚJOVSKÝ, Antonín'"

1931 - ... čes. sociolog zabýv. se výzkumem vzdělání a soc. struktury sociologie česká v I. 1948-1994 MATĚJŮ, Martin'" 1945 - ... čes. sociolog a kulturolog; ved.

kat. teorie kultury Filozofickéfakulty UK v Praze (od 1'.1991) a Kabinetu společenských věd. kultury a IIIllění FAMU (od r. 1990) ... D.: Sociokulturní průzkum okresu Břeclav (se spoluaut.), 1983; Sociologie kultury a kulturně výchovné činnosti, 1987; Sociologie kultury I, 1989; Psychological and Sociological Aspects ol' Perception the Film Works, 1991 fotografie sociologická, kulturologie MATĚJŮ, Petr'" 1950 - ... čes. sociolog zabýv. se s-gií města,

vzdělání, soc. stratifikací, probl. soc. nerovností'" D.: Family Efťect on Educational Attainment in Czechoslovakia, the Netherlands and Hungary (in: Social Reproduction in Eastern and Western Europe: Comparative Analyses on Czechoslovakia, Hungary, the Netherlands and Poland), 1990; Who Won and Lost in

1560

něm. sociolog, ťilozof, soc. pedagog'" D.: Religion und Gesellschaft: Religionssoziologie, 1967; Kritische Texte Zur Sozialarbeit und Sozialpactagogik, 1973; Lebenswelt und Soziale Probleme, 1981; Die Soziologen und ihre Zukunft, 1982 sociologie náboženství, škola kolínská

něm. socioložka zabýv. se reformou řízení a problematikou správy'" D.: Die moderne Familie, 1955; Die soziale Organisation des lndustriebetriebes, 1958; EinťUhrung in die Methoden der empirischen Soziologie (se spoluaut.), 1969; Planungsorganisation (se spoluaut.). 1973; Policy-Making in the German Federal Bureaucracy (se spoluaut.), 1975; Soziologie der Offentlichen Verwaltung. 1978 "formální organizace a neformální struktura", kontingentismus

MA YNTZ, Renate ... 1929 - ...

prům.

dy of the Pursuit ol' Progress in Jamaica, 1968; The Sociology ol' the Future. Theory, Cases, and Annotated Bibliography (spoluaut. W. Bell) , 1971 sociologie budoucnosti

MAUR, Eduard'" 1937 - ... čes. hist. demograf zabýv. se stře­

MAYR, Georg von'" 1841 - 1925 ...

dověkými populacemi'" D.: Úvod do historické demografie, 1976

demografie historická, nevolnictví

MAUS Heinz'" 1911 - 1978'" něm. sociolog'" D.: A Short Histor; of Sociology, 1956: Die Traumholle des Justemilieu, 1981 sociologie v Austrálii

MAUSS, Marcel'" 1873 - 1950 ... fr. filozof, sociolog (žák É. Dllrkheima), soc. antropolog a historik náboženství'" D.: Essai SUl' la nature et la fonction du sacrifice, 1897-1898; De quelques formes primitives de c1assification: contribution ~ I'étud.e des représentations collectives, 1903; Esquisse ďune theone genérale de la magie, 1904; Mélange d'histoire des religions, 1909; Le Don 1926; Manuel d'ethnographie. 1947; Sociologie et anthropologie', 1950; Essai sur les variations saisonnieres des sociétés Eskimo: étude de morphologie sociale, 1950; Oeuvres, 1968-1969; Essai de sociologie, 1969 antropologie ekonomická, antropologie funkcionalistická, a~­ tropologie lingvistická, antropologie sociální, antr?polo.~le strukturální, dar, fetišismus, kula, morálka, morfologie socl~l­ ní, příbuzenství, příbuzenství nepokrevní, reciprocita, SOCIO-

log'" D.: How to Understand Propaganda, 1952; Multivalent Man, 1966; Toward Humanist Sociology, 1973 sociologie americká, sociologie radikální, sociologie sociologie

MCpOUGALL, William'" 1871 - 1938 ... mn. soc. psycholog a sociolog angl. pŮv., hl. předst. instinktivismu ... D.: Body and Mind, 1911; Tbe Group Mind, 1920; National Welfare and National Decay, 1921; Character and !he Conduct of Life, 1927; Psycho-Analysis and Social Psychology, 1936; The Riddle of Life, 1938 dav, emoce, instinkt, instinktivismus, parapsychologie, potře­ by, psychologie sociální, psychosociologie, rasismus, sebehodnocení, sociologie americká, sociologie britská, zoosociologie a zoopsychologie

MCGREGOR, Douglas M. ... am. psycholog a sociolog zabýv. se probl. práce a managementu'" D.: The Human Side of Management, 1960; The Human Side of Enterprise, 1960; Leadership and Motivation, 1966; The Professional Manager, 1967 humanizace práce, psychologie práce, sociologie práce, teorie X,Y,Z,A

MCHUGH, Paul R. ... 1931 - ... am. psychiatr, sociolog'" D.: MAYO, Elton ... 1880 - 1949 ... am.

sociolog nar. v Austrálii; zabýval se výzkumem prac. skupin a prac. vztahů; vytv. koncepci "human relations" ... D.: The Human Problems of an lndustrial Civilization, 1933; Teamwork and Labor Turnover in the Aircraft lndustry of Southern California, 1944; The Social Problems ol' an lndustrial Civilization, 1945, 1949 efekt hawthornský, empiricismus, "formální organizace a neformální struktura", human relations, konflikt sociální, organizace práce, personalistika, sociologie americká, sociologie organizace. sociologie podniku, sociologie práce, sociologie v Austrálii, technologie

MAU, James Anthony ... 1935 - ... am. futurolog, před st. s-gie budoucnosti'" D.: Social Change and lmages of the Future: A Stu-

příloha

něm. statistik, sociolog a demograf'" D.: Theoretische Statistik, 1895; Bevolkerungsstatistik, 1897; Moralstatistik, 1909-1917 demologie, tabulky života

MAZUR, Allall Carl ... 1939 - ... am. sociolog'" D.: Biology and Social Behavior (se spoluaut.), 1972; Dynamics ol' Technical Controversy, 1981; Global Social Problems, 1990 biosociologie

Defining the Situation: The Organization of Meaning in Social lnteraction, 1968; The Perspectives of Psychiatry, 1983; Psychiatrie Polarities (se spoluaut.), 1987 definice situace, etnometodologie, sociologie fenomenologická

MCKENZIE, Roderick DUllcall ... 1885 - 1940 ... am. sociolog nar. v Kanadě'" D.: The Neighborhood: A Study 01' Local Life in the City of Columbus, Ohio, 1923; The City (se spoluaut.), 1925; L'évolution économique du monde, 1928; The Metropolitan Community, 1933 procesy sociálně-ekologické,sociologie americká, škola chicagská

MCLENNAN, Johll FergusolI ... 1827 - 1881 ... skotský právník, soc. antropolog, předst. evolucionismu, stud. matriarchát, manželství ajeho formy; zavedl pojmy exogamie a endogamie'" D.: Prímitive Marriage, 1865; Studies in Ancient History, 1876; The Patriarchal Theory, 1885 antropologie evolucionistická, rodina, sociologie britská, sociologie rodiny

MCLUHAN, Herbert Marshall ... 1911 - 1980 ... kanad. filozof, MAZZINI, Giuseppe'" 1805 - 1872 ... it. právník, ideolog a revolucionář; r. 1831 zal. Mladou Itálii, r. 1834 spoluzakl. Mladé Evropy'" D.: Foi et avenir, 1835; Les Devoirs de l'homme, 1844-1858 ... Lit.: Disertori, B.: Mazzini filosofo, 1961; Della PerUla, F.: Mazzini e i rivoluzionari italiani, 1974 fašismus, generace,

karbonáři, Mladá

sociolog, kulturolog, publicista; zabýval se zejm. masovou komunikací'" D.: The Gutenberg Galaxy. 1962; Understanding Media, 1964 ... Lit.: Miller, 1.: McLuhan, 197 I komunikace masová, kultura, sociologie kultury, sociologie volného času

Evropa

MCNElLL, William Hardy ... 1917 - ... am. filozof a historik MCCLELLAND, David Clarellce ... 1917 - ... am. experimentální psycholog, stud. motivaci, alkoholismus aj .... D.: Personality, 1951; The Achievement Motive (se spoluaut.), 1953; The Achieving Society, 1961; Motivating Economic Achievement (spoluaut. D. G. Winter), 1969; The Drinking Man, 1972; Power: The Inner Experience, 1975

... D.: The Greek Dilemma, 1947; The Rise oť the West, 1963; The Shape of European History, 1974; Plagues and Peoples, 1976; The Human Condition, 1980; Pursuit of Power, 1982; The Great Frontier, 1983; A History of Human Community, 1986; Population and Politics Since 1750, 1990 civilizace

1561

biografická

příloha

biografická

ME-AD, George Herbert" 1863 - 1931 .. am. filozof, sociolog a soc. psycholog, předst. am. pragmatismu, interakcionismu" D.: Philosophy ol' the Present, 1932; Mind, SelI' and Society, 1934; Movements ol' Thought in the 19th Century, 1936; The Philosophy or the Act, 1938; The Philosophy ol' the Present, 1959 .. Lit.: Lee, G. Ch.: G. H. Mead: Philosopher ol' the Social Individual, 1945; Raiser, K.: Identitat und Sozialitat. George Meads Theorie der Interaktion, 1971 antropologie filozofická, behaviorismus, ego, empatie, etika, inteligence sociální, interakcionismus symbolický, jednání, jiný, každodennost, kontrola sociální, kult, mládí, percepce sociální, role, skupina referenční, socializace, sociologie, sociologie americká, sociologie dramaturgická, sociologie fenomenologická, sociologie kultury, sociologie kvalitativní, sociologie vědění, sociologie výtvarného umění, sociometrie, škola chicagská, umělec, vzor kulturní

MEHRING, Franz .. 1846 - 1919 .. něm. historik, filozof a publicista, před st. děl. hnutí" D.: Deutsche Geschichte vom Ausgang des Mittelalters, 1910: Kari Marx, Geschichte seines Lebens, 1918 .. Lit.: Sch/iegslein. L.: Franz Mehring. Sein marxistischen Schaťten, 1959; Koch, H.: Mehringův přinos k marxistické teorii literatury, 1961 materialismus historický, merkantilismus, neomarxismus, "železný zákon mzdový"

MENDRAS, Henri .. 1927 - .. fr. sociolog venkova, řed. Centre Naliona/ de /a Recherche Scienlifique .. D.: Études de Sociologie Rurale, 1953; Cours de sociologie rurale, 1957; Les Paysans devant la modernisation de l'agriculture, 1958; Sociologie de la campagne fran<;aise, 1959: Les Sociétés rurales fran<;aises, 1962: La Fin des paysans, 1967; Eléments de sociologie (se spoluaut.), 1968; Sociétés paysannes. 1976; La Sagesse et le désordre, 1980 sociologie francouzská, sociologie venkova

MEILLET, Antoine .. 1866 - 1936" fr. soc. historik, lingvista a filolog, spoluprac. E. Durkheima .. D.: lntroduction 11 I'étude comparative des langues indoeuropéennes, 1903: Études sur l'étymologie du vieux slave, 1902-1905; Linguistique historique et linguistique générale, 1921; Le Slave commun, 1924; La Méthode comparative en linguistique historique, 1925 antropologie lingvistická, sociologie jazyka, sociologismus

MBAD, Margaret" 1901 - 1978 .. am. antropoložka, socioložka a psycholožka, dcera G. H. Meada .. D.: Coming ol' Age in Samoa, 1928; Growing up in New Guinea, 1930; Sex and Temperament in Three Primitive Societies, 1935; Cooperation and Competition among Primitive Peoples, 1937; Male and Female: A Study ol' the Sexes in a Changing Society, 1949; Growth and Culture, 1951; Soviet Attitudes Toward Authority, 1951; New Lives for Old, 1956; Culture and Commitment, 1970; Science and the Concept ol' Race, 1970; Twentieth Century Faith, 1972: The Future ol' Womenkind, 1975 antropologie filozofická, antropologie kulturní, gender, charakter národní, jazyk, kultura a osobnost, mínění veřejné, mládí. muž, psychologie kultury, sociologie jídla, sociologie kultury, teorie míru, vína, Viilkerpsychologie. výzkum hodnot, vzor kulturní

MEINECKE, Friedrich" 1862 - 1954 .. něm. historik" D.: Weltblirgertum und Nationalstaat, 1908; Die Idcc der Staatsraison in der neucren Geschichte, 1924; Die Entstehung des Historismus, 1936; Vom geschichtlichen Sinn und vom Sinn der Geschichte, 1939; Die deutsche Katastrophe, 1946 .. Lit.: SIer/ing, R. w.: Ethics in a World ol' Power, 1958 fašismus

MENGER, Carl .. 1840 - 1921 .. rak. ekonom a žurnalista zabýv. se teorii mezního užitku; žil též v Praze" D.: Grunds~itze der Volkswirtschaťtslehre, 1871; Untersuchungen liber die Methode der Sozialwissenschaťten und der politischen Oekonomie insbesondere, 1883; Die Irrtlimer des Historismus in der Nationalókonomie, 1884; Zur Kritik der politischen Okonomie. 1887: Der Ubergang zur Goldw~ihrung, 1892 .. Lit.: HOlI'ey, R. S.: The Risc ofthe Marginal Utility School: 1870-1889,1960 cena, ekonomie klasická, ekonomie neoklasická, teorie mezního užitku

MElTZEN, August" 1822 - 1910 .. nčm. statistik, historik, polit. ekonom" D.: Die internationale land- und forstwirtschaťtlichc Statistik 1873; Gcschichte, Theorie und Technik der Statistik. 1886; Sicdlung und Agrarwesen der Westgcnnanen und Ostgermancn, der Kelten. Rómer, Finnen und Slawen, 1896: Der Boden und die landwirtschaftlichen Vcrhaltnisse der preussischen Staates. 1868-1908 občina

MBADE, James Edward" 1907 - .. angl. ekonom" D.: A Neo-Classical Theory ol' Economic Growth, 1960; Efficiency, Equality and the Ownership ol' Property, 1964; The Stationary Economy, 1965; Principles ol' Political Economy (ed.), 1965: The Theory ol' Externalities, 1973; The Intelligent Radical's Guide to Economic Policy, 1975: Stagflation, 1982-1983 GNP, teorie ekonomického růstu MEADOWS, Dennis .. člen Římského klubu, spolu aut. prvni zprávy z r. 1972 .. D.: The Limits to Growth. A Report for the Club ol' Rome's: Project on the Predicament ol' Mankind (se spoluaut.), 1972; Dynamics ol' Growth in a Finite World (se spoluaut.), 1974: Alternatives to Growth I.: A Search for Sustainable Futures (cd.), 1977 Římský klub MED/NA ECHEVARRIA, José" 1903 - 1977 .. chilský sociolog ~pan. pův ... D.: Aspectos sociales del desarrollo económico, 1959; Consideraciones sociológicas sobre cl des
1562

MELANCHTHON, Philipp (vl. jm. SC!l\mrzerd) .. 1497 - 1560 .. něm. teolog, rétorik, ideolog nčm. reformace, spisovatel, při­ tel M. LlIIhera, reformátor ~kolstvi .. D.: Confessio Augustana. 1530; Apologie Confessionis Augustanae, 1531; Philippi Melanchthonis Declamatic de vita et scriptis Plinii, 1556 ortodoxie, psychologie, společnost občanská MENCIUS (Mellg-c', vl. jm. Mellg Kche) .. asi 371 - 289 př.n.1. .. čín. filozof. stoupenec Konfuciliv .. D.: Sinensis Imperii Liber quartus classicus dictus Mencius, 1711 .. Lit.: Confucills und Mencius, 1844 konfucianismus MENDL, Bedřich" 1892 - 1940 .. čes. historik zabýv. se hosp. a soc. vývojem čes. středověkých měst; od r. 1933 řed. Slátního historického lÍstavu .. D.: Hospodářské a sociálni poměry v měs­ tech pražských v letech 1378-1434, 1916-1917; Z hospodářských dčjin středovčké Prahy, 1926; Český průmysl před 100 lety a počátky Průmyslové jednoty, 1934; vývoj řemesel a obchodu v měs­ tech pražských, 1947 cech, dějiny sociální, občina, smysl dějin MENDOZA, José Rafael" 1897 - "i" .. venezuelský sociolog. právník; r. 1929 zal. čas. Rcvisla jllridica a r. 1936 čas. ReVls(a inlera/llericana de soci%gía .. D.: Manual de sociologia, 1934; Curso de derecho penal Venezolana, 1938: Sociologia ideológlca y moral, 1938 sociologie ve Venezuele

MENNINGER, KarI Augustus" 1893 - 1990 .. am. psychiatr, zakl. Menllinger Schoo/ of Psychiatry r. 1946 .. D.: Why Men Fail (se spoluaut.), 1918; The Human Mind, 1930; The Healthy-Minded Child (se spoluaut.), 1930; Man Against Himselť. 1938; Love Against Hate (sc spoluaut.), 1942; A Guide to Psychiatric Books (se spoluaut.), 1950; Manual for Psychiatric Case Study, 1952; Theory ol' Psychoanalytic Technique, 1958; A Psychiatrisťs World, 1959: Thc Vital Balance, 1963: The Crime ol' Punishment, 1968: Whatcver Became ol' Sin, 1974 antipsychiatrie MERCIER, Dessireux losef" 1851 - 1926 .. belg. filozof. předst. novotomismu; v r. 1906 arcibiskup, od r. 1907 kardinál .. D.: Cours de philosophie, 1884-1899 nauka církve sociální MERLBAU-PONTY, Maurice" 1908 - 1961 .. fr. filozof" D.: La structure du comportement. 1942; La Phénoménologie de la perception, 1945; Humanisme et teneur, essai sur le problcmc du communisme, 1947; Sens et non-sens, 1948: Les Aventures dc la dialectique, 1955; Signes, 1960; L'Oeil et I'esprit. 1961 intersubjektivita. neomarxismus, sociologie existencialistická, tělo

MERMlLLOD, Gaspard .. 1824 - 1892 .. ~výc. teolog, od r. 1883 biskup, od r. 1890 kardinál" D.: Rerum novarum, 1891 katolicismus sociální MERTENS, W, .. něm. klinický psycholog, filozof" D.: Sozialpsychologie dcs Experiments - das Experiment als soziale lnteraktion, 1975; Psychoanalyse, 1981; Einťiihrung in die psychoanalytische Therapie, 1990 sociologie mládeže MERTL, lan" 1904 - 1978 .. čes. sociolog a politolog, předst. pražské s-gické ~koly .. D.: Politické strany, jejich úkoly a typy v dnešním svčtč, 1931; Ideologie parlamentarismu a na~e doba, 1932; Byrokracie, 1937: Dne~ni Německo, 1939: Dějiny politického my~leni, 1943 coil system, laboretismus, Leviathan, "železný zákon oligarchie"

příloha

MERTON, Robert King" 1910-" am. sociolog, předst. funkcionalismu; zabýval se s-gií vědy. soc. strukturou, vytv. vlivné pojeti teorie středniho dosahu" D.: Science, Technology and Society in Seventeenth Ccntury England, 1935; Social Theory and Social Structure, 1949; The Student Physician (spolued.). 1957: The Sociology ol' Science: Theoretical and Empirical Investigations, 1973; Sociological Ambivalence and Other Essays, 1976 .. Lit.: Coser, L. A. (cd.): The Idea ol' Social Structure. Essays in Honor ol' R. K. Merton. 1975 adaptace, ambivalence sociologická, anomie, byrokracie, čas sociální, činnost, člověk organizační, deprivace relativní, disfunkce, efekt bumerangový, efekt svatého Matouše, eklekticismus, etika vědy, eufunkce, funkce, funkce latentnÍ, funkce manifestní. funkcionalismus strukturální, gang, generalizace, chování aberantní, inovace, komunita vědecká, konflikt sociální, konformismus, kultura masová, mínění veřejné, náboženství, norma, odcizení, operacionalizace, organizace pracovní, paradigma sociologické, patologie sociální. pluralismus teoretický, pomluva, problém sociální, prognóza. prostituce, přemístění cílů, rebelie, resentiment, retreatismus, rituál. role, rovnováha sociální, skupina referenční, skupina společen­ ská, socializace, socializace anticipující, sociologie. sociologie americká, sociologie angažovaná, sociologie bydlení, sociologie deviantního chovánÍ, sociologie francouzská, sociologie japonská, sociologie kultury, sociologie morálky. sociologie nizozemská, sociologie organizace. sociologie rodiny, sociologie teoretická. sociologie věděnÍ, sociologie vědy, sociologie veřejného mínění, teorie sociologická. teorie středního dosahu, učení sociální, zákonitost MESAROVlé, Michajlo D. .. am. matematik, spoluaut. 2. zpr{lvy Římského k/ubll .. D.: Mankind at the Turning Point. The Second Report to the Club ol' Rome. 1974 Římský klub MESUBR, Jeall .. 1664 - 1729 .. fr. venkovský knčz, mater. filozof, utop. socialista" D.: Le Testamcnt, 1720 .. Lit.: f)a/llllwngel, M.: Le Curé Meslier, 1965 komunismus MESMER, FrallZ Alltoll .. 1734 - 1815 .. rak. lékaf-. tvůrce koncepce živoči~ného magnetismu" D.: Mémoire sur la découvcrte du magnétisme animal. 1779: Mémoire de F. A. Mesmcr sur les découvertes, 1799; Mesmerismus, 1814 léčitelství přírodní

MESSER, August" 1867 - 1937 .. něm. psycholog a filozof .. D.: Experimentell-psychologische Untersuchungen libcr das Denken, 1906; Empfindung und Denken, 1908; Psychologie, 1914 psychologie METZ, Johanll Baptist .. 1928 - .. něm. teolog" D.: Christl iche Anthrop07.entrik, 1962; Zur Theologie der Welt, 1968: Zukunftsťiihigkcit (se spoluaut.), 1987 sekularizace METZGER, Wilhelm .. 1879 - 1916 .. nčm. psycholog a filozof .. D.: Gesellschaťt, Recht und Staat in der Ethik des deutschen Idealismus, Mit einer Einleitung: Prolegomena zu einer Theorie und Geschichte dcr sozialen Werte, 1917 antropologie kongnitivní, gestaltismus

1563

biografická

příloha

ťr. historik, který zal. a vyd. čas. Le National; řed. archivu na ministerstvu zahraničních věcí (1830-1848) .. D.: Histoire de la révoluti on Fran<,:aise depuis 1789-1814, 1838; Histoire de Marie Stuart, 1853; Rivalité de Fran<,:ois 1. et de Charles V., 1875

MIGNET, Franfois Auguste Marie" 1796 - 1884 ..

třída Konstantinovič" pozitivista; vyd. čas.

biografická

příloha

oeconomicus, individualismus, indoktrinace, interakcionis_ mus, kasta, kauzalita, koeficient lineární korelace. metodologie, metody sociologické, neopozitivismus. otázka sociální. pedagogika, politologie, povinnost, právo státní. principia media, socialismus fabiánský. sociologie britská, sociologie ekonomická, sociologie japonská. teorie populační, teorie sociální směny, trh práce, utilitarismus. vlastnictví, ženy v sociologii

Iitika. řád sociální, sociologie americká, sociologie angažovaná, sociologie historická, sociologie humanistická. sociologie japonská, sociologie politiky, sociologie povolání, sociologie práce, sociologie radikální, sociologie reflexivní, sociologie sociologie, sociologie systémová, sociologie veřejného mínění. třída vládnoucí, typologie sociologických přístupů, typologie společností. vrstva

r. 1977 v USA; orientoval se na probl. ekonomie blahobytu" D.: The Costs 01' Economic Growth, 1967; 21 Popular Economic Fallacies, 1969; Welfare Economics: An Appraisal, 1969; Economic Eťťicicncy and Social Welťare, 1981; Pornography, Psychedelics and Technology, 1981; Introduction to Normative Economics. 1982

MILLAR, John" 1735 - 1801 .. skotský soc. myslitel, právník

MILLS, Judsoll .. 1931 - .. am. klinický psycholog, psycho-

MISCHEL, Walter" 1930 - .. am. psycholog" D.: Persona-

.. D.: The Origin ol' the Distinction ol' Ranks. or an Enquiry into the Circumstances which Gave Rise Influence and Authority in the Difťerent Members ol' Society, 1771; Historical View ol' the English Government from the Settlement ol' the Saxons in Britain to the Accession ol' the House ol' Stewart, 1787 .. Lit.: Lehmanll, W. c.: John Millar ol' Glasgow, 1960

diagnostik" D.: Experimental Social Psychology, 1969

lity and Assessment, 1968; Readings in Personality (se spoluaut.), 1973

autostereotyp a heterostereotyp, konzumerismus

MICHAJLOVSK/J, Nikolaj

1842 - 1904 .. rus. sociolog a spisovatel, Russkoje bogatstvo .. D.: Teorija Darvina i obščestvennaja nauka, 1870; Čto takoje sčasťje?, 1872; Borba za individuafnosť, 1875; Geroi i tolpa, 1882; Ješčo o tolpe, 1893; Polnoje sobranije sočinenij, 1906-1914

psychologismus, sociologie marxistická, sociologie ruská a v Sovětském svazu

MICHELS, Robert" 1876 - 1936 .. it. sociolog, ekonom a politolog zn. "železným zákonem oligarchie"; zabýval se rolí inteligence, zánikem demokracie apod." D.: II proletariato e la borghesia nel movimento socialista italiano, 1908; La sociologia del panito politico nella democrazia moderna, 1912; I limit i della morale sessuale, 1912; Saggi economico-statistici sulle classi popolari, 1914; Problemi di sociologia applicata, 1919; Corso di sociologia politica, 1927; Sunto di storia economica germanica, 1930; II boicottaggio, 1934; Nuovi Studi sulla classe politica. 1938

elitismus demokratický, filozofie praxe, machiavelismus, politika, sociologie italská, sociologie politiky. sociologie stranictví, sociologie ve Švýcarsku, vědy politické. vědy sociální, vůdcovství, "železný zákon oligarchie"

MILGRAM, Stallley .. 1933 - .. am. soc. psycholog zabýv. se vztahem mezi autoritou, poslušností a agresí (Milgramův experiment) .. D.: Television and Antisocial Behavior, 1973; Obedience to Authority. 1974; The Individual in a Social World. 1977; ťil­ my: The City and the Self. 1972; Invitation to Social Psychology, 1974; Human Aggression. 1976

chování kolektivní. chování prostorové, poslušnost, psychologie ekologická

MILIC, Vojin .. 1922 - .. jugosl. sociolog" D.: Soziologische Methode, 1965

sociologie britská

MILLER, Daniel R. .. 1917 - .. am. psycholog" D.: Changing American Parent (se spoluaut.), 1958; Inner Contlict and se, 1960

Deťen­

konflikt rolí, subkultura mládeže

psychologie osobnosti

MILTON, John" 1608 - 1674 .. ang!. básník a publicista, polit. a náb. myslitel; obhájce ideje revoluce, republiky, svobody projevu" D.: Ol' Education, 1644; Areopagitica, 1644; Tenure ol' Kings and Magistrates, 1649; De doctrina Christiana, 1660; Paradise Lost, 1667; Paradise Regained, 1671 .. Lit.: Svendsen, K.: Milton and Science, 1956; Richmond, H. M.: The Christian Revolutionary 1. Milton, 1974; Hil/, Ch.: Milton and the English Revolution, 1977

právo státní

MITEV, Peter Emil" 1936 - .. bulharský filozof. sociolog" D.: Obščestvenijat

razovanije v

progres i mladežta, 1969; Molodjož i vysšeje obstranach (ed.). 1984

socialističeskich

mládež, sociologie bulharská. sociologie mládeže

M/,ODZIKOWSKI, Grzegorz Tadeusz .. 1920 - .. pol. pedagog zabýv. se mj. sponem .. D.: Narciarstwo - zarys encyklopedyczny (se spoluaut.), 1957

sociologie sportu

MILLER, Delbert Charles" 1913 - 1962 .. am. sociolog" D.: Industrial Sociology (se spoluaut.), 1951; Technology and Social Change, 1954; Handbook ol' Research Design and Social Measurement, 1964; International Power Structures, 1970

MILTovA, Alena" 1955 - .. čes. socioložka zabýv. se s-gii vědy;

v I. 1987-1993 red. čas. Teorie rozvoje vědy, r. 1991 spoluzakl. Sociologického nakladatelství (SLON) .. D.: Průvodce inteligentního občana volebním bludištěm (spolued.), 1992

psychologie práce, sociologie podniku

sociologie česká v I. 1948-1994

MILLER, George Armitage .. 1920 - .. am. psycholog zaměř. na

MINCER, Jacob .. 1922 - .. am. ekonom pol.

studium chování a komunikace" D.: Psychology, the Science ol' Mental Life, 1962; The Psychology ol' Communication, 1969; Spontaneous Apprentices, 1977

distribuce

etnografie nová, jednání, výcvik sociální

MILLER, Neal Elgar" 1909 - .. am. psycholog zabýv. se soc. učením, psych. mechanismy strachu a agrese" D.: Frustration

pův. zabýv. se ekonomikou vzdělání aj ... D.: Economic Forecasts and Expectations (cd.), 1969; Schooling, Experience and Earnings, 1974

příjmová

MINKO V, Minko Petkov" 1928 - .. bulharský ekonom. sociolog, red. statist. ročenek a čas. Statističeski izvestija (v 1. 19691972) .. D.: Naselenieto i rabotnata sila v Balgaria, 1966; Trudovijat mešduotraslov balans, 1969; Migracia na naselenieto, 1972

pův .. který v r. 1985 získal Nobelovu cellu" D.: New Mortgage Designs for Stable Housing in an lnflationary Environment (sc spoluaut.). 1975; The Collected Papers, 1980; The Dehate over Stabilization Policy, 1986; II Caso ltalia, 1986

MODIGLIANI, Franco" 1918 - .. am. ekonom it.

expektace čes. hist. sociologsamouk, také politik, publicista" D.: Sociologie jako teorie dč­ jin, 1900; Mistr Jan Hus a jeho doba, 1903; Otázka národnosti v sociální demokracii Rakouska, 1908; Samospráva práce, 1918; Republika a socialismus, 1919; Hospodářské a sociální řády v pří­ rodních společnostech, 1927; Úvod do historické sociologie, 1927; Fašistické převraty, 1937

MODRACEK, František" 1871 - 1960 ..

and Aggression (se spoluaut.). 1939; Personality and Psychotherapy, 1950; Graphic Communication and the Crisis in Education, 1957

sociologie bulharská

socialismus český, socialismus dru7~stevní, sociologie venkova

frustrace, mechanismy obranné, odměna a trest, vytěsnění

MINON, Paul" 1926 - .. belg. sociolog" D.: Le Peup-

MOEDE, Walter" 1888 - 1958 ..

MILLER, Seymour Michael" 1922 - .. am. sociolog" D.:

le licgeois. 1955; Initiation aux méthodes ďénguete sociale, 1956

sociologie jugoslávská

MILiC z KROMĚR/ZE, Jali .. asi 1325 - 1374 .. čes. kazatel

atraktivita sociální

něm. psycholog, průkopník psychotechniky .. D.: Experimentelle Massenpsychologie, 1920; Lehrbuch der Psychotechnik, 1930; Arbeitstechnik, 1935; EignungsprUťung und Arbeitseinsatz, 1943

a hlasatel reformy církve a společnosti" D.: Postilla; Knížky o zármutcích velikých církve svaté; Libellus de Antichristo

Comparative Social Mobility, 1960; The Future ol' Inequality (se spoluaut.), 1970; Incentives and Planning in Social Policy (spolued.), 1973

sociologie belgická

husitství

new sociology

MOHL, Robert von" 1799 - 1875 ..

ťilozoť, psycholog, sociolog, logik, ekonom, zabýval se též státovědou a soc. etikou; předst. pozitivismu. zakl. utilitarismu; je zn. úvahami o svobodě občanství a o ženské otázce" D.: Principlcs ol' Political Economy, 1848; On Libeny, 1859; Dissertations and Discussions. Political, Philosophical and Historical, 1859; Considerations on Representative Government, 1861; Utilitarianism. 1863; The Subjection ol' Women, 1869; Three Essays on Religion. 1874 .. Lit.: Alexander, C.: J. St. Mill und der Empirismus, 1927; Hayek, F. A.: J. St. Mill and Harriet Taylor, 1951; Bri/lO/I, K.: J. St. Mill, 1953; Bain, A.: J. St. Mill, 1982

MILIS, Charles Wright" 1916 - 1962 .. am. sociolog, publicista

a managementu" D.: The Nature ol' Managerial Work. 1973; The Structuring ol' Organizations, 1979; Power in and Around Organizations, 1983; Thc Strategy Process, 1988; Mintzberg on Management, 1989

funkce manažerské. organizace

stát právní

ťr. ekonom, předst. ťyziokratismu; zabýval se problémem populace z ekon. hlediska

MOKRZYCKI, Edmund" 1938 - .. pol. sociolog zabýv. se me-

MILL, John Stuart .. 1806 - 1873 .. brit.

demokracie a autoritarismus. duchovědy, dystopie, ekonomie klasická, empiricismus, empirie, etika, feminismus, feminismus český, filozofie vědy, gentlemant, hédonismus, homo

1564

zabýv. se soc. stratiťikací, mocenskou elitou; před st. tzv. kritické sociologie" D.: The New Men ol' Power: America's Labor Leaders, 1948; White Collar: The American Middle Classes, 1951; Character and Social Structure: The Psychology ol' Social (nstitutions (se spoluaut.), 1953; The Power Elite, 1956; The Sociological Imagination, 1959; Thc Marxists, 1962 .. Lit.: DOlllhof( C. W. - Bal/aul, H. B. (eds.): C. Wright Mills and the Power Ehte,1968 dějiny sociologie, determinismus technologický, elita, empiri-

cismus abstraktní, "formální organizace a neformální struktura" , funkcionalismus strukturální, hodnocení v sociologii, konflikt sociální, límečky bílé, masa, mínění veřejné, motivace, neomarxismus, new sociology, "nová levice", osobnost, po-

facilitace sociální

MINTZBERG, Hellry .. 1939 - .. kanad. teoretik organizace

MlRABEA U, Victor Riqueti" 1715 - 1789 .. .. D.: La Théorie de l'imp6t, 1760

fyziokratismus, populacionismus

MIRKOVIC, Mijo .. 1898 - 'I' .. jugos!. ekonom, sociolog" D.: Ekonomska historija Jugoslavije, 1957

sociologie jugoslávská

MISHAN, Ezra Joslzua .. 1917 - .. angl. ekonom

působící od

něm. teoretik práva, stútovčdec .. D.: Polizeiwissenschaťtnach den Grundsatzen des

Rechtsstaats, 1832-1834; Staatsrecht, Valkerrecht und Politik, 1860-1869; Lebenserinnerungen, 1902

tasociologií .. D.: Zaloz.enia socjologii humanistycznej, 1971; Philosophy. 01' Science and Sociology (se spoluaut.), 1983; O spoIcczelÍstwie i teorii spolccznej, 1985; Socjologia w ťilozoficznym kontekscie, 1990; Racjonalnosé i styl myslenia (ed.), 1992; Society and Pluralism(ed.), 1995

operacionalismus, sociologie fenomenologická, sociologie humanistická, sociologie polská

MOLINOS, Miguel de .. 1628 - 1696 .. špan. katol. teolog, od

1565

biografická

příloha

r. 1666 žil v Římě; r. 1685 byl obviněn z hereze a odsouzen k doživotnimu vězení. D.: Guía espiritual, 1675 mystika MOLL, Albert. 1862 - "i • něm. psychiatr. lékař. D,: Rapporl in der Hypnotismus. 1889: Untersuchungen uber den Libido Sexualis, 1897: Árzliche Ethnik, 1902: Gesundbelen Medizin und Okkullismus, 1902: Geschlechtsleben des Kinds. 1908 sexuologie MOL TMA NN, Jiirgel/ • 1926 - • něm. teolog. D.: Theologie der Hoffnung, 1965: Kirche und der Kraft des Geistes, 1975: Politische Theologie - politische Ethik, 1984; Der Weg lesu Chrisli. 1989 protestantismus MONTAGU, Ashley • 1927 - . angl. antropolog púsobíci v USA • D.: Man and His First Million Years, 1957; Culture and the Evolutions of Man (cd.), 1962; Race, Science 'Ind Humanity, 1963 antropologie integrální. rasismus MONTAlGNE, Michel Eyquem de • 1533 - 1592 • fr. renesanční filozof a spisovalel, tvúrce liter. žánru eseje. D.: Les Essays. 1580-1592 • Lit.: BrOl\'/l, F S.; Religious and Political Conservatism in thc Essais ol' Montaigne, 1963: Brush, C. B.; Montaigne and BayJe: Variations on the Theme of Skepticism. 1966; He/l, 1.: Já Michel de Montaigne, 1990 pedagogika, zákony populační MONTANDON, George • fr. etnolog zabýv. se etnickými a rasovými probl., ot. kultury a civilizace. D.: L'Ologenese culturelle. 1934; La Race dans la civilisation, 1935; L'Ethnie fran<;aise, 1935; La Civilisation caucasienne (se spoluaut.), 1936; La Civilisation Ainou et les cultures arctiques. 1937 difuzionismus MONTBRlAL, T. • fr. přír. vědec, člen Řílllského klubll a autor 6. zprávy z r. 1978 • D.: L'Energie: Je compte 11 rebours. Rapport au C\ub de Rome, 1978 Římský klub MONTESQUIEU de SECONDAT, Charles Louis • 1689 - 1755 • fr. osvícenský filozof. historik a spisovatel, jeden z předehůd­ cú s-gie • D.: Letlres Persanes. 1721; Considérations sur les causes de la grandeur des Romains et de leur décadence, 1734; De I'esprit des lois, 1748 • Lit.: Shackleto/l. R.: Montesquieu: A Critical Biography, 1961; Bmllll. 1. A.: Montesquieu and Social Theory, 1979 antropogeografie, antropologie sociální. dělba moci, demokracie parlamentní, determinismus geografický. diktatura. encyklopedisté, environmentalismus. evropanství, gentleman, legislativa, morálka, parlament, parlamentarismus, politologie, práce, právo státní, prostor sociální, psychosociologie, režim politický, sociologie historická, sociologie komparativní, sociologie práva, sociologie právní, sociologie systémová, společ­ nost, společnost občanská, stát právní. teorie sociální antické. typologie společností, vkus MOORE, George Edward. 1873 - 1958 • brit. filozof, předsl. ncorealismu; zabýval se etikou. zal. cambridgskou analytickou školu. D.: Principia Ethica, 1903; Philosophical Studics, 1922:

1566

biografická

A Rcply lo My Critics, in Philosophy ol' G. E. Moorc, 1942; Some Main Problems of Philosophy, 1953 • Lit.: Grindel. C. w.: Elhics wilhout a Subject: the Good in G. E. Moore, in ,.Thomistica morum princi pia", 1960; Addis, L. - Lewis, M.: Two Ontologists, 1965

emotivismus. etika, etika normativní. metaetika. povinnost, utilitarismus MOORE, George Foot • 1851 - 1931 • am. orientalista stud. hislorii náboženství. D.: Literatllre ol' the Old Testament, 1913; History of Religions, 1913-1919; Judaism in lhe Firsl Centuries ol' the Christian Era, 1927-1930 náboženství MOORE, Wilbert Ellis • 1914 - • am. sociolog a ekonom. D.: lnduslrial Relations and the Social Order, 195 I (2. vyd.); Industrialization and Labor, 1951: Economy and Soeiety, 1955 funkcionalismus strukturální, krize rodiny, sociologie ekonomická, stratifikace sociální, změna sociální MORE, Thomas (Monts) • 1478 - 1535 • ang. filozof a právník. renesanční myslitel, utopista, léž angl. kancléř; zemřel na popravišti • D.: UlOpia, 1516; A Dialogue ol' Comfort againsl Tribulation. 1534. Lit.: Morto/l, A. L.: Dic englische Utopia, 1958; Ahrbeck, R.: Morus - Campanella - Bacon. Fruhe Utopisten, 1977 komunismus, občan. otázka bytová, práce, sociologie volného času, sociologie výchovy, teorie populační, teorie sociální antické, utopie, venkov. vizionářství. výchova MORELLY. 18. st. (životopisné údaje nejsou známé) • fr. soc. myslitel - osvícenec, deista, předst. utop. komunismu. D.: Essai sur I'esprit humain ou principes naturels de I'éducation, 1743; Essai sur le coeur humain, 1745; Le Code de la nature ou le véritable espril et ses lois de tout tcmps négligé ou méconnu, 17551760. Lit.: Coe, R. N.: MOl·elly. 196/ komunismus MORENO, Jacob Levy. 1892 - 1974 • am. psycholog, sociolog a psychiatr maď. púv., zakl. sociometrie. D.: Who Shall Survive?, 1934; Words ol' the Father, 1941; Sociometry. Experimental Method and the Science ol' Society. 1951; Sociometry and the Science of Man. 1956 atom sociální. atomismus sociologický. dyáda, freudismus, interakcionismus symbolický, jiný, metody sociologické, metody sociometrické, psychodrama, psychosociologie, saturace. sociogram, sociologie americká. sociologie emocí. sociologie malých skupin, sociometrie, teorie sociálních sítí MORGAN, Clifford Thomas. 1915 - • am. psycholog. D.: Physiological Psychology, 1943; Introduction to Psychology, 1961 (2. vyd.): Psychonol1lic Science (ed.), 1964 psychologie MORGAN, COl/wy Lloyd. 1852 - 1936 • angl. zoolog a psycholog. D.: Animal Life and Intelligence, 1890; Introduc!Ion to Comparative Psychology. 1895; Habit and Instinct, 1896; Anunal Behaviour, 1900; The Animal Mind. 1930 zoosociologie a zoopsychologie MORGAN Lewis Hel/ry • 1818 - 188 I • am. antropolog, etnograf. a:cheolog, stoupenec evolucionismu (vylV. schéma vý-

příloha

tre nature, 1972; Pourquoi les écologistes font-ils de la politique'), 1978; Sozialer Wandel durch MinoriUilen, 1979 bilingvismus, dav, sociologie kultury, změna sociální

vojových fází lidslva: divošství, barbarstvi, civilizace) • D.: Laws ol' Consanguinity and Descenl ol' the Iroquois, 1858; The American Beaver and His Works, 1868; Systems ol' Consanguinity and Affinity ol' the Human Family. 1870: Ancient Society; or Researches in thc Lines ol' Human Progress from Savagery through Barbarism to Civilization, 1877: Houses and House-Lifc ol' the American Aborigines, 1880-1881 antropologie evolucionistická, antropologie politická, antropologie sociální, barbarství. civilizace, divošství. evolucionismus, incest. matriarchát, občina, patriarchát, periodizace dějin, procesy sociálně-ekologické, příbuzenství. revoluce sexuální. rodina, sociologie kultury, sociologie německá, sociologie rodiny

M(jSER, Justus • 1720 - 1794 • nčm. historik a státník. D.: Patriotischen Phantasien. 1774: Justus Mosers samtliche Werke. Neugeordnet und aus dem Nachlass desselben gemehrt durch B. R. Abekcn. 1843-1868. Lit.: Sheldon, W. F: The IntelleclUal Developmcnt ol' Justus Moeser: the Growth ol' a German Patriot, 1970 sociologie konzervativní

MORGENSTERN, Oskar. 1902 - 1977 • am. ekonom něm. púv., v I. 1938-1970 púsobil v USA; s 1. 1'0/1 NCllllla/l/lelll položil základy teorie her. D.: Wirtschaťtsprognose, 1928; The Limits ol' Economics, 1937: Theory ol' Games and Economic Behavior (se spoluaut.), 1944; The Question ol' National Defense. 1959; Spieltheorie und Wirtschaťtswissenschaťt, 1963 ekonomie blahobytu, hry experimentální, soupeření experimentální, teorie her

MOUNlER, El1lmanuel. 1905 - 1950 • fr. filozof, předst. personalismu • D.: Révolution personnaliste ct communautaire, 1935; De la propriété capitaliste 11 la propriété humaine, 1936: Introduction aux existencialisl11cs, 1946; Le Personnalisme. 1949 • Lit.: Moix, c.: La Penséc de E. Mounier. 1960 nauka církve sociální. personalismus, smrt

MORlN, Edgar. 1921 - • fr. historik, geograf, právník, sociolog • D.: L'Homme et la mor! dans I'histoire. 1951; L'Enseignement de la sociologie, de la psychologie sociale ct de I'anthropologie sociale. 1953; Les Stars, 1957: L'Esprit du temps, 1962: Marxisme et sociologie (spoiuaut. C. L,fol'l), 1964; Introduction :1 une politique de I'homme. 1965; AUlocrilique, 1970: Le Paradigme perdu: la nature humaine, 1973; L'Unité de I'homme (spoluaut. Prattelli-Palmorini). 1978 anarchismus metodologický. film sociologický, sociologie kultury, sociologie masové kultury MORRlS, Desmond. 1928 - • angl. zoolog, prúkopník etologie • D.: The Naked Ape, 1967: The Human ZOO, 1969; Bodywatching. 1985 biosociologie. mimikry sociální, sociohiologie MORRlS, Charles William. 190 I - 1979 • am. filozof zabýv. se mj. sémiotikou. D.: Six Theorics ol' MInd. 1932: Logique positiviste et science empirique, 1937; Foundation ol' the Theory ol' Signs, 1938; Signs, Language and Behavior. 1942; Variety ol' Human Values, 1956 pragmatika jazyková, sémiotika, sociologie morálky. teorie komunikace, výzkum hodnot MOSCA, Gaetano • 1858 - 194/ • it. sociolog. politolog. právník, jeden ze zakl. teorie elit. D.: Sulla teoria dei governi e sul governo parlamentare, 1884; Elementi di scienza politica. 1896: II principio aristoeratico cd il democratieo nel passato e nelf avvenire, 1902-1903 • Lit.: Vechini. F: La Pensée polilique de G. Mosea et ses différentes adaptalions au cours du XX' siecle en Italie. 1965; Hiilmer. P.: Herrschende Klasse und Elile. Einc Strukluranalyse dcr Gesellschaťlstheorien Moscas und Paretos, 1967

elita, elitismus demokratický. machiavelismus. sociologie italská, sociologie politiky, vědy politické MOSCOVlCl, Serge • 1925 - • fr. sociolog, řed. tl1ldes a /'Ecole des Hautes Étl/des en Science.l· Sociales • D.: La Société con-

MOSKOWlTZ, Merle Jack. 1928 - • mn. psycholog zabýv. se obecnou a experimentální psychologií psychologie obecmí

MOUSNlER, Roland Emile. 1907 - • fr. historik, gcograf a sociolog, od r. 1958 řed. Centre de recherches sl/r la civilisation de I'EI/rol'e modeme. D.: Le 18' siecle. Révolution intelectuelle, lechnique et politique (1715-18 I 5), 1955; ProblCmes de stratification sociale: Actes du colloque international de 1966, 1968; Les Hiérarchies sociales de 145011 nos jours, 1969: La Slratification sociale 11 Paris aux XVII' et XVIII' siccles, 1976 dějiny sociální MOWRER, Ert/est Russell. 1895 - '/' • mn. sociolog zabýv. se s-gií rodiny, předsl. chicagské školy. D.: Family Disorganization. 1927; Domestic Discord (spoluaut. H. R. MOII'I-er), 1928; The Fami ly: Hs Organization and Disorganization, 1932; Disorganization, Personal and Social. 1942 škola chicagská MOWRER, Orval Hobart • 1904 - • am. psycholog. D.: Frustration and Aggression (se spoluaul.). 1939; Learning Theory and Personality Dynamics. 1950; The Crisis in Psychiatry and Religion. 1961: The New Group Therapy. 1964 frustrace. regrese psychická MOYNlHAN, Daniel Patrick • 1927 - • am. pedagog, politik a diplomat, řcd. ActinR Seeretary to Govemmelll ofNel\' York State (v I. 1955-1958). též řed. Nel\' York State Govemment Research Project a Joint Celllerfor Urban Stlldies na Massachl/setts Institute ofTechnoloRY • D.: Beyond the Melling Pot (se spoluaut.), 1963; Maximum Feasible Misunderstanding Community Action in the War on Poverty. 1969: The Politics ol' a Guaranteed Income. 1973; Came the Revolution, 1988 konzervatismus, Moynihanova zpráva, sociologie americká, sociologie konzervativní MOtNÝ, Ivo. 1932 - • čes. sociolog zabýv. se s-gií rodiny. soc. změnou a soc. politikou; v I. 1991-1994 vcd. katedry s-gie Masar\'kol'l' univerzit\' v Brně a od r. 1994 řed. Školy sociálních sllldií na táe univ.• D.: Rodina vysokoškolsky vzdělaných partnerú. 1983; Moderní rodina: mýty a skutečnost, 1990; Nezaměstnanost - Nizozemská zkušenost a čcskoslovenská realita (se

1567

biografická

příloha

spoluaut.), 1991: Proč tak snadno: některé rodinné důvody sametové revoluce. 1991 altruismus, dospělost, efekt bumerangový, každodennost, otázka ženská, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie rodiny

MUHLMANN, Wilhelm Emil. 1904 - 1988 • něm. etnolog, sociolog, před st. etnosociologie • D.: Rassen und Vdlkerkunde, 1936; Horno creator, 1962; Chiliasmus und Nativismus, 1964; Die Metamorphose der Frau, 1981 • Lit.: ReilllGlln, H. (ed.): Entwicklung und Fortschritt, 1969 antropologie filozofická. magie MUCHA, Ivall • 1945 - . čes. sociolog zabýv. se s-gickou teorii, s-gií vědění a s-gií práva, spec. probl. modernizace, intelektuály, teorií jednání a systémovou teorií; v I. 1990-1991 děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. D.: Texty k sociologii práva (spoluaut. J. Phbá,n sociologie práva

biografická

primární, sociologie kultury, sociologie práce, sociologie sportu, změna sociální

korupce, potřeby, projekce, psychologie práee, test projektivní

MUNCH, Richard. 1945 - • něm. sociolog, filozof, psycholog, politolog pol. pův . • D.: Mentales System und Verhalten. Grundlagen einer allgemeinen Verhaltenstheorie, 1972; Gesellschaťtstheorie und Ideologiekritik, 1973; Theorie sozialer Systeme. Eine Einfůhrung in Grundbegriffe, Grundannahmen und 10gische Struktur, 1976: Legitimita! und politische Macht. Eine Untersuchung im Rahmen einer allgemeinen Theorie sozialer Systeme, 1976; Theorie des Handelns, 1982 sociologie politiky

MUSIL, Jiří. 1928 - . čes. sociolog zabýv. se zejm. s-gií měs­ ta a polit. s-gií; v I. 1990-1992 řed. Sociologického ústavu ČSA V, od r. 1992 řed. koleje Stredoevropské univerzity v Praze. D.: Housing Needs and Policy in Great Britain and Czechoslovakia, 1966; Sociologie soudobého města, 1967; Sociologie bydlení, 1971; Lakásszociólogia, 1974; Urbanizace v socialistických zemích, 1977; Lidé a sídliště (se spoluaut.), 1985; The End ol' Czechoslovakia, 1995 ekologie sociální, otázka bytová, prostor sociální, sociologie česká v I. 1948-1994; sociologie města

MUNSTERBERG, Hugo. 1863 - 1916 • am. psycholog a filozof něm. pův. zabýv. se psychotechnikou; řed. psychol. laboratoře v Harvardu. D.: Psychology and Life. 1899; The Eternal Values, 1909; Psychology and Industrial Efťiciency. 1912; American Patrioti srn, 1913; Grundziige der Psychotechnik, 1914; Psychology and Social Sanity, 1914; The Peace and America, 1915 facilitace sociální

MUKAŘOVSKÝ,Jali. 1891 - 1975. čes. estetik, liter. vědec, předst.

strukturalismu, člen Pražského lingvistického kroužku; v I. 1949-1954 rektor University Karlovy v Praze. D.: Dialektické rozpory v umění, 1935; K sociologii básnického jazyka, 1935; Estetická funkce a estetická norma jako sociální fakty, 1936; O strukturalismu, 1946; Stranickost ve vědě a umění, 1949; Studie z estetiky (výbor statí), 1966 • Lit.: Studie o Janu Mukařovském. Sborník statí ke 100. výročí narození, 1991 folklór, hodnota, Pra7.ský lingvistický kroužek, sociologie jazyka. sociologie literatury. sociologie módy, vkus

MUKHERJEE, Ramakris/lIla, K. • 1919 - . ind. antropolog, sociolog. D.: Diagnosing Process ol' Nation-Building, 1973; Family and Planning in India, 1976; The Value Base ol' Social Anthropology, 1976; Classification in Social Research, 1983 sociologie indická MULKA Y, Michael J. • 1936 - • brit. sociolog vědy. D.: The Social Process ol' Innovation. 1972 etika vědy, invisible college, komunita vědecká MULLER VOli NITTERDORF, Adam Heillrich • 1779 - 1829 • něm. ekonom, politik, předchůdce něm. hist. národohosp. školy • D.: Elemente der Staatskunst. 1810; Versuche einer neuen Theorie des Geldes, 1816: Von der Notwendigkeit einer theologischen Grundlage der Geschichten Staatswissenschaťt, 1820 sociologie konzervativní MULLER, Friedrich Max • 1823 - 1900. brit. filolog, indolog, zabýval se mytologií, dějinami náboženství. D.: History ol' Ancient Sanskrit Literature, 1859-1860; Contributions to the Science ol' Mythology, 1897; Sacred Books ol' the East, 1879-1910 náboženství, religionistika MUMFORD, Lewis • 1895 - 1990 • am. filozof, sociolog, historik, publicista, zastánce technol. determinismu. D.: The Story ol' Utopias, 1922; Stick and Stones, 1924; The Golden Day, 1926; The Renewal ol' Life: Technics and Civilization, 1934; The Culture ol' Cities, 1938; The Condition ol' Man, 1944; The Conduct ol' Life, 1951; Interpretation and Forecasts, 1973 čas sociální, dějinnost. město, osobnost autoritářská, skupina

1568

MUNTZER, Thomas. 1490 - 1525 • něm. filozof, náb. myslitel, působil též v Čechách (1521); předst. lidové reformace. D.: Ausgedriickte Entbldssung des falschen Glaubens der ungentreuen Welt, 1524; Fůrstenpredigt, 1524. Lit.: Bensing, M.: Thomas Miintzer, 1965; Ellinger, w.: Thomas Miintzer. Leben und Werk, 1975 eschatologie, komunismus, reformace MURATORI, LudovicoAlltonio. 1672-1750. it. historik, dějepisec, knihovník, zakl. moderního it. hist. výzkumu. D.: Rerum italicarum scriptores, 1723-1738; Antiquitates italicae medii aevi. 1738-1742 vkus MURDOCK, George Peter. 1897 - 1972 • am. kult. a soc. antropolog - funkcionalista, zal. kartotéku HRAF (Human Relations Area Files), čas. Ethnology, red. svět. etnografického atlasu. D.: Our Primitive Contemporaries, 1934; Studies in the Science of Society, 1935; Social Structure, 1949; Outline of South American Cultures, 1951; Ethnographic Bibliography of North America, 1953; The World Cultures, 1968 etnocentrismus, generace, HRAF, incest. kultura a osobnost, manželství, rodina, sociologie komparativní, sociologie morálky, sociologie rodiny, univerzálie kulturní MURPHY, Gardner. 1895 - t • am. soc. psycholog. D.: Historicallntroduction to Modern Psychology, 1929; An Outline of Abnormal Psychology, 1929; Experimental Social Psychology (se spoluaut.), 1931; Public Opinion and the Individual (spoluaut. R. Liker!), 1938; Human Nature and Enduring Peace, J945; Interpreting Personality Theories, 1964 motivace, psychosociologie MURPHY, R. • am. sociolog. D.: Social Closure: Theory ol' Monopolization and Exclusion, 1988 exkluze sociální, vykořisťování MURRA Y, Henry Alexander. 1893 - 1988 • am. psycholog zabýv. se osobností a výzkumem motivace. D.: Explorations in Personality (se spoluaut.), 1938; Thematic Apperception Test Manual, 1943; Personality in Nature, Society, and Culture (se spoluaut.), 1967

MUSSOLlNI, Bellito • 1883 - 1945 • it. státník, zakl. fašistické strany a fašistický diktátor (v I. 1922-1943); zal. též čas. Popolo d' ftalhl • D.: Claudia Particella, 1910; II Trentino visto da un socialista - Note e notizie, 1911; Giovanni Huss il veridico, 1913; Parlo con Bruno, 1941; La storia di un anno - II tempo del bastone e della carota, 1944 • Lit.: KvacYek, R.: Konec diktátora, 1968; De Luna, G.: Benito Mussolini, 1978; Borucki, M.: Mussolini, 1986 fašismus, korporatismus. parlamentarismus, populismus, sociologie průmyslu MUTH, John Fraser. 1930 - . am. ekonom zabýv. se teorií racionálních očekávání expektace MYRDAL, GUlllzar. 1898 - 1987 • švéd. ekonom, nositel Nobelov)' cellY za ekollomii (r. 1974), zabýval se též probl. černoš­ ské menšiny v USA; řed./llstillltefor Illtematiollal Econolllic SIIIdies na stockholmské univ . • D.: Prisbildingsproblemet och foranderligheten, 1927; The American Dilemma. The Negro Problem and Modem Democracy, 1944; Political Element in the Development of Economic Theory, 1953; Asian Drama. An Inquiry into the Poverty ol' Nations, 1968 hodnocení v sociologii, inženýrství sociální, korupce, teorie ekonomického růstu MYSLlVECEK, Zdeněk. 1881 - 1974. čes. psychiatr a neurolog; v I. 1930-1957 přednosta psychiatrcké kliniky lékařské fakulty UK v Praze. D.: Obecná psychiatrie, 1959; Speciální psychiatrie 1959 psychopatologie NADEL, Siegfried Ferdinalld • 1903 - 1957 • angl. soc. antropolog a sociolog rak. pův., zabýval se též muzikologií D.: A Beach Byzantium: the Kingdom ol' the Nupe in Nigeria, 1942; The Nuba, 1947; The Foundations ol' Social Anthropology, 1951; Nupe Religion. 1954: The Theory ol' Social Structure (spoluaut. M. Fortes), 1957 antropologie funkcionalistická, antropologie sociální, kontakt kulturní, role NAESS, Ame • soudobý am. soc. vědec zabýv. se hlubinnou ekologií. D.: Ecology, Community and Lifestyle. Outline ol' an Ecosophy, 1989 ekologie hlubinná, příroda NAGEL, Stuart Samuel. 1934 - • am. právník. D.: Law,

příloha

Policy and Optimízing Analysis, 1986; lntroducing Decision-Aiding Software, 1989; Legal Scholarship and Microcomputers, 1990 PRES jurisprudence

NAfDU, Ratna (roz. Dulta) • 1936 - • ind. socioložka. ekonomka, politoložka. D.: Values in Economic Development. 1967; Modernization, 1974; Electoral Arrangements to Fudge Class Lines, 1974; Communal and the Political Process: A Comparison ol' India and Malaysia, 1976 sociologie indická NAlSBITT, John. soudobý am. futurolog. D.: Megatrends: Ten New Directions Transforming Our Lives. 1982; Re-inventing the Corporation (se spoluaut.), 1985; Megatrends 2000 (se spoluaut.), 1990 sociologie práce NAKONECNÝ, Milan. 1932 - • čes. psycholog, znalec okultismu; od r. 1990 ved. kat. vzdělávání dospělých Filozofické fakulty UK v Praze. D.: Základní otázky psychologie. 1968; Sociální psychologie (se spo1uaut.). 1970; Malá encyklopedie současné psychologie (spoluaut. F. Hyhlík), 1977: Motivace pracovního jednání, 1992; Základy psychologie osobnosti, 1993; Lexikon magie, 1993 emoce, sociologie malých skupin NASH, Roderick • am. historik a ekolog zabýv. se historií prostředí. D.: Wi1derness and the American Mind. 1967; Wilderness Management: A Contradiction in Terms'? 1978; The Rights ol' Nature: A History ol' Environmenta1 Ethics, 1989 etika ekologická NÁSlR, Gamál Abdal (Nasser) • 1918 - 1970 • egyptský politik, před st. ..arabského socialismu", od r. 1958 prez. SAR. D.: Egypťs Liberation: The Philosophy of the Revolution, 1955 • Lit.: Vaucher, G.: G. A. Násir et son équipe, 1960; LacouIIIre, 1.: Quatre hommes et leurs peuples, 1969 totalitarismus NATANSON, Maurice Alexander. 1924 - • am. filozof. sociolog • D.: Philosophy and the Social Sciences, 1963; Psychiatry and Philosophy, 1969; Phenomenology and the Social Sciences, 1973 sociologie amerieká NATHAN, Peter E. • 1935 - • am. psycholog. D.: Psychopathology and Society, 1975; Professionals in Distress, 1987; Introduction to Psychology, 1987 osobnost autoritářská NATORP, Paul. 1854 - 1924. něm. filosof, novokantovec: zabýval se etikou, soc. filosofií, soc. pedagogikou. D.: Sozialpadagogik, 1899, Philosophie und padagogik. 1909; Die logischen Grundlagen der exakten Wissenschaften, 1910; Sozialidealismus, 1920 austromarxismus, pedagogika, pedagogika sociální, sociologie výchovy NA VlLLE, Pierre. 1904 - 'i' • fr. filozof a sociolog zabýv. se s-gií práce; v I. 1947-1974 ved. Centre Natiollal de la Recherche Scielllljique D.: La Révolution et les intellectuels, 1928; Théorie

1569

biografická

příloha

biografická

de I'orientation professionelle, 1945; Psychologie, marxisme, matérialisme, 1946; Problcmes du travai!, 1950; Le Nouveau Léviathan, 1957; Traité de sociologie du travai1 (se spoluaut.), 1961-1962; Vers I'automatisme social?, 1963; Temps et technique, 1972; L'Entre-deux guerre, 1976; Le Temps du sUITée!, 1977; Sociologie et logique, 1982 intelektualizace práce, sociologie fr-ancou7.ská, sociologie podniku

NEAMTU, Octavian • 1910 - • rumun. sociolog. D.: Scientica, 1970; Soziologie, Ethik und Politik des Sporles, 1972; Domeniul activital ii cultural -educative, 1973; Cultura ca aet iune socialil, 1976 sociologie rumunská

mory Observed (cd.), 1982; Concepts and Conceptual Developmenl (cd.), 1987 antropologie kognitivní

NEJEDLÝ, Zdeněk. 1878 - 1962 • čes. historik, liter. a hudební kritik, po r. 1948 politik, ministr školství. D.: Spor o smysl českých dějin, 1914; Masaryk a revoluce, 1926; T. G. Masaryk, 1930-1937; Hus a naše doba, 1946; Velké osobnosti, 1948; Dějiny národa českého, 1949-1955. Lit.: Zdeněk Nejedlý. Doba - život - dílo, 1975 LEl", masarykismus, otázka česká, sociologie hudby, sociologie husitství. výchova občanská

finančník,

politik nar. ve Švýcarsku D.: Éloge de Colbert, 1773; Essai sur la législation et le commerce des grains, 1775; Traité de I'administn~lion des finances de la France, 1784 • Lit.: Cobball, A.: A History ol' Modern France, 1957 mínění veřejné

NEDJALKOV, Alexander. 1876 - 1942 • bulharský sociolog • D.: Predpostavki na evoljucionnata sociologia, 1912 sociologie bulharská NI~DONCELLE, Maurice

Gustave. 1905 - 'i'. ťr. ťilozof. teolog. D.: Apologétique, 1937; La Personne humaine et la nature, 1943; Vers une philosophie de l'amour et de la person ne, 1957 providencialismus nčm. sociolog. D.: Sozio10gische Phantasie und exemplarisches Lehren, 1968; Oťťentlichkeit und Erťahrung (se spoluaut.), 1972; Keine Demokratie ohne Sozialismus, 1976; Die Herausforderung der Gewerkschaften, 1989 sociologie německá, škola frankfurtská

NEGT, Oskar. 1934 - •

NEHNĚVAJSA, Jiří. 1925 - 1996. am. sociolog čes. pův., od r. 1951 žije v USA; věnoval se mezinár. výzkumu soc. a hosp. vývoje, v I. 1945-1948 vyd. S\'obodné noviny v Brně, v 60. I. vell.

kat. i-gie na University of Pittsburgh, v I. 1982-1987 řed. Center for Social Research téže univ . • Do: Message Diťťusion (se spoluaut.). 1956; Sociometry Reader (se spo1uaut.), 1961; Elements ol' a Theory ol' Internal War, System Development Corporation, 1967; Futures ol' Czechoslovakia: Some A1ternatives (in: Czechoslovakia, Past and Present), 1969; Analyse von Panel-Befragungen (in: Handbuch der empirisehen Sozialforschung, cd. R. Kť!nig), 1973; Structures ol' Knowledge Use in Modernization (in: Directions ol' Change), 1981; Organizing for Social Research (se spoluaut.), 1982; Building on the Foundations ol' Disaster Research: Beyond Echoes (se spoluaut.), 1987 sociologie americká, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie v Hongkongu, sociometrie

NI~MCOVÁ,

NICEFORO, Alfredo • 1876 - 1960 • it. sociolog a krimino-

polit. vědec. D.: The Democratic and the Authoritarian State, 1957; Theorie und Soziologie der polilischen Parteien, 1974; Freiheit, 1978; Arbeit, 1979; Gleichheit, 1980 sociologie průmyslu, strana politická, škola frankfurtská

NEUMAN, Fral/Z • 1935 - .

něm.

1903 - 'I' • něm. psycholog. D.: Ursprungsgeschichte des Bewusstseins, 1949; Die Mutter. 1956 imaginace, mýtus

NEUMANN, John VOl/ • 1903 - 1957 • am. matematik maď.

NICKLlSCH, Heil/rich • 1876 - 1946 •

NE UMA NN, E. •

pův., zabýval se teorií pravděpodobnosti, spoluzakl. teorie her; v r. 1944 jeden z autorů am. projektu elektronických počítačů

(ENIAC) • D.: Theory ol' Games and Economic Behavior (se spo1uaut.), 1944; The Computer and the Brain, 1958; Theory ol' Self-reproducing Automata, 1966 hry experimentální, soupeření experimentální, teorie her

NEUMANN, S. • soudobý am. polilolog • D.: Modern Political Parties. 1956; World Politics 1., 1978-1979 revoluce

NEUMANN, Stanislav Kostka. 1875 - 1947 • čes. básník, publicista. Do: Anti-Gide neboli optimismus bez pověr, 1937; Francouzská revoluce, 1929-1930; Dějiny ženy, 1931-1932 dekadence, Lel<', sociologie deviatního chování

NEURA TH, Otto. 1882 - 1945 • rak. ťyzik a sociolog, předst.

v I. 1947-1964 ministr zahraničí, otec I. Gdlldhí()I'é. Do: India and the World, 1936; Discovery ol' India, 1946; 1ndependence and After, 1950 • Lit.: KarmYia. R. K.: The Philosophy ol' Mr. Nehtů, 1966 nenásiIí

NEISSER, Ulric • 1928 - • am. experimentální psycholog. Do:

NEWCOMB, Theodore Mead • 1903 - 'I' • am. soc. psycholog

Cognitive Psychology, 1967; Cognition and Reality, 1976; Me-

1570

log zabýv. se stati st. metodami v s-gii Do: II gergo nei normali degenerati e nei criminali, 1897: L' Ital ia barbara contemporanea, 1898; Anthropologia delle classi povere, 1910; II metodo statistico, 1923; Introduzione aIlo studio deIla statistica economica, 1934; Statistica metodologica, 1942: Criminologia, 1942-1953 lid, sociologie italská, ukazatel něm. psycholog a sociolog. D.: Intensivierung und wissenschaťtlich-technischer Fortschritt, 1974; Marktwirtschaft - Legende und Wirklichkeit, 1974; Sozialismus und Wirtschaftswachstum, 1977; Wissenschaftlich-technische Revo1ution, 1983 sociologie práce

ťyzikalismu, člen Vídelíského kruhu. Do: Empirische Sozi?logie, 1931; Modern Man in the Making, 1939: Foundallons oť the Social Sciences, 1944 felicitologie, fyzikalismus, jazyk vědy, neopoz~tivis~us,~~. dukcionismus, sociologie, sociologie jazyka. SOCIOlogIe POZItIvistická, Vídeňský kruh

NEHRÚ, lJžáváharlál • 1889 - 1964 • ind. státník, politik,

nom, zakl. klasické fyziky D.: Philosophiae naturalis principia mathematica, 1687; Opera quae extant omnia, 1779-1785 antropocentrismus, funkce, karteziánství, mechanicismus, osvícenství, predestinace, příroda, věda neklasická, zákon

v Dánsku. D.: Shellmounds ol' the San Francisco Bay Region, 1909; The ElIis Landing Shellmound, 1910; The Antiquity ol' Man in America in the Light ol' Archaology, 1936 prvek kulturní

Eva. 1931 - . čes. socioložka zemědělství a venkova • D.: Kdo žije na vesnici (cd. 1. Tauber), 1965; Sociologie a zemědělec (se spoluaut.), 1966 sociologie zemědělství

Do: Experimental Soci a! Psychology (se spoluaut.), 1937; PersO-

futurismus, charakter, id, konec

člověka, logokracie,

masa, hodnotová, pedagogika, postmodernismus, poststrukturalismus, racionalita, resentiment, sociologie literatury, sociologie německá, společnost masová, škola frankfurtská, teorie kritická, tělo, vkus, vůle k moci, vzor kulturní, změna sociální, život nadčlověk, názor světový, nevědomí, orientace

NEWTON, Isaac. 1643 - 1727 • angl. fyzik, matematik a astro-

NEZVAL, Vítězslav. 1900 - 1958 • čes. básník a publicista, jeden ze zakl. poetismu, surrealista. D.: O surrealismu (in: Surrealismus v diskusi), 1934; Moderni básnické směry, 1937; Z mého života, 1959 Devětsil, poetismus, Pra7-ský lingvistický kroužek, psychoanalýza, surrealismus, syndrom Proustův

NELSON, Nels Christian. 1875 - 1964 • am. archeolog nar. NECKER, Jacques. 1732 - 1804 • fr. ekonom,

nality and Social Change, 1943; Readings in Social Psychology, 1948; Social Psychology, 1950; The Acquaintance Process, 1961; College Peer Groups, 1966 aprobace sociální, konsensus, motivace, psychologie sociální. role, sociometrie, sympatie - antipatie, teorie komunikace

příloha

NICK, Harry • soudobý

NIKOLOV, Ljubel/ • 1937 - • bulharský sociolog. D.: Motivi na povedenije i socialni strukturi, 1974; Aprel'skaja Bolgarija (se spoluaut.), 1986; Vremeiznaci, 1991 sociologie marxisticko-Ieninská

NIMKOFF, Meyer Fral/cis • 1904 - 'I' • am. sociolog zabýv. se problematikou organizace a dezorganizace. D.: The Chi Id, 1934; The Family, 1934; Sociology (se spoluaut.), 1940 společnost

něm. historik. D.: Deutsche Geschichte 1800-1866, 1990; Deutsche Geschichte 1866-1918,1991-1992 antropologie historická, dějiny sociální, historiografie

NIPPERDEY, Thomas. 1927 - 1992 •

NISBET, Robert Alexal/der. 1913 - . am. sociolog zabýv. se dějinami

moderního s-gického myšlení; prez. Pacific Sociolog ical Association v 1. 1961-1962. Do: The Sociological Tradition, 1961; Tradition and Revolt, 1968; Social Change and History, 1969; Theoretica1 Sociology (se spoluaut.), 1970; The Social Philosophers, 1973; Social Change, 1973; Sociology as an Art Form, 1976; History ol' the Idea ol' Progress, 1980; Teachers and Scholars: A Memoir ol' Berkeley in Depression and War, 1992 chování aberantní, neomarxismus, problém sociální, sociologie americká, sociologie konzervativní, sociologie kritická, sociologie radikální

něm. ekonom. Do: Der Weg aufwarts Organisation, 1920; Handbuch der Betriebswirtschaft (cd.), 1926--1928 ekonomie

NISBETT, Richard E. • 1941 - . am. psycholog zabýv. se myš-

před st. moderního protestantismu D.: The Social Sources ol' Denomina1ism, 1929; Moral Man and 1mmoral Society, 1932; The Children ol' Light and the Children ol' Darkness, 1944 církev, denominace, ortodoxie

NISKANEN, William Arthllr Jr. • 1933 - • am. ekonom. Do:

NIEBUHR, Reil/Izold. 1892 - 1971 • am. teolog,

lením a motivací. D.: Human Inference: Strategies and Shortcoming Comings ol' Social Judgement, 1980 percepce sociální

Bureaucracy and Representative Government, 1971; Reaganomics, 1988 ekonomie politická nová

NIXON, Richard Milholls • 1913 - 1994. am. politik a státNIEMEYER, Gerhart. 1907 - . am. polit.

vědec a sociolog

něm. pův . •

D.: Zur Struktur der Fami1ie, 1931; Handbuch des Weltkommunismus, 1958; Outline ol' Communism, 1966; Aftersight and Foresight: Selected Essays, 1988 sociologie německá

NIETZSCHE, Friedrich. 1844 - 1900 • vlivný

něm. filozof

• Do: Menschliches Allzumenschliches, 1872-1880; Urzeitgemasse Betrachtungen, 1873; AIso sprach Zarathustra, 1883-1884; Jenseits von Gut und Bose, 1886: Genealogie der Mora1. 1887; Antichrist, 1894; Der Wille zur Macht, 1906 • Lit.: Rádi, E.: Masaryk a Nietzsche, 1910; Fischer, O.: Friedrich Nietzsche, 1923; Kahler, 1.: Tajemný Zarathustra: Biograťie Friedricha Nietzscheho, 1995 altruismus, antropologie filozofická, archeologie vědění, axiologie, bestia triumfans, esoterismus, etika, etika ekologická,

ník, 37. prez. USA. Do: Six Crises, 1962. Lit.: Mazo. E. Hess. S.: Nixon: A Political Portrait, 1968 Moynihanova zpráva

NOELLE-NEUMANN, Elisabeth • 1916 - . něm. ľilozofka, socioložka, propagátorka demoskopie, působila též v USA; r. 1947 zal. dodnes fungující //lstitlll fur Dellloskopie v AIIensbachu; r. 1964 zakl. a řed. /nstitllt fiir PlIblizistik na univ. v Mainzu • D.: Auskunft Uber die Parteien, 1955; Ober den methodischen For!schritt in der Umfrageťorschung, 1962; Die Politiker und die [)emoskopie, 1968; Streitpunkt lokales Pressemonopol,.1975; Oť­ fent1ichkeit als Bedrohung, 1977; Die Schweigespiralc. Offentliche Meinung - unsere soziale Haut, 1980; Alle nicht jeder. EinfUhrung in die Methoden der Demoskopie (spo1uaut. T. Petersen), 1996 • Lit.: Schanbach. K.: Trennung von Nachricht und Meinung, 1977

1571

biografická

příloha

biografická

demoskopie, mínění veřejné, sociologie veřejného mínění, spirála mlčení, výzkum veřejného mínění něm. historik zabýv. se iL dějinami, spec. fašismem D.: Faschismus in seiner Epoche, 1963; Die faschistischen Bewegungen, 1966; Faschismus - Von Mussolini zu Hitler, 1968; Hochschulreform und Politik, 1968-1969; Marxismus - Faschismus - Kalter Krieg 1964-1976, 1977

NOLTE, Ernst" 1923 - ..

Studia z metodologii nauk spolccznych, 1965; Metodologia badarí socjologicznych, 1970; Einstellungstheorien (cd.). 1973; Wizje czlowieka i spoleczerístwa v teoriach i badaniach naukowych (se spoluauL), 1984; Spoleczerístwo polskie czasu kryzysu, 1984; Metodologia badarí spolecznych, 1985; Ci'lglošé i zmiana tradycji kulturnej (se spoluauL), 1989

operacionalizace, sociologie polská, ukazatel sociálni, výzkum hodnot

třída dělnická.

minalista, zn. díky pojmu "Occamova břitva"; r. 1330 exkomunikován z církve" D.: Super Potestate Papali; Dialogues; Summa Logices: Sentences; Traclalus de Sacramento Altaris; Tractatum de imperalorum et pontificum pOleslate; Summa totius logicae

ekonomie myšlení, nominalismus

NOWAKOWSKl, Stefan .. 1912 - .. pol. sociolog venkova" D.:

ODUM, Eugene Pleasants .. 1913 - .. am. biolog, zakl. moderní ekologie" D.: Fundamentals 01' Ecology. 195'3; Ecology, 1963; Ecology: The Link Between the Natural and the Social Sciences. 1975; Basic Ecology, 1983

nými zákonitostmi a fil. otázkami evoluce" D.: Historický vývoj organismů (se spoluauL), 1969; The Principle 01' Sociogenesis, 1982; Evoluce biologických základů lidského chováni (se spoluaUL), 1982

Adaptacja ludnoSci na 51'lsku Opolskim, 1957; Przeobrazenia spoleczne wsi opolskiej, 1960; Socjologiczne problemy miasta polskiego, 1964; Narodziny miasta, 1967; Planowanie spolccznego rozwoju miast i spolecznosci terytorialnych a badania socjologiczne, 1980

fylogeneze

sociologie polská, sociologie venkova

NOVALlS (vl. jm. Friedrich Leopold von Hardenberg) .. 1772180 I .. něm. spisovatel, předsL rané romantiky, spolu s A. W. Schleglem, F. Schleglem a L. Tieckem zal. jenský kroužek" D.: Christenheit oder Europa, 1799 .. Lit.: Beheim-Sclnmrzbach, M.:

NOZfCK, Robert" 1938 - .. am. filozof" D.: Anarchy, Slate,

pietismus

and Utopia. 1974; Philosophical Explanations, 1981; The Examined Life, 1989

OFFE, Clalls .. 1940 - ..

spravedlnost sociální

Novalis, 1953

NVRKSE, Ragnar .. 1907 - 1959 .. am. ekonom nar. v Eslon-

magie, romantismus, život NOVE, Alexander" 1915 - .. briL ekonom a sociolog rus.

pův.

.. D.: The Soviet Economy, 1961; Was Stalin Really Necessary?, 1965; Economic History 01' the USSR, 1969; Socialist Economics, 1972; Stalinism and After, 1976; The Soviet Economic System, 1977; Political Economy and Soviet Socialism, 1979; Economics 01' Feasiblc Socialism, 1983; Glasnost in Action, 1989; Studies in Economics and Russia, 1990

socialismus NO VIKO V, Jakov

sku .. D.: Course and Control of Intlalion, 1945; Problems ol' Capital Formation in Underdeveloped Counlries, 1953; International Currency Experience, 1954; Equilibrium and Growlh in lhe World Economy, Economic Essays, 1961; Patterns ol' Trade and Development, 1961 .. Lit.: Habcrlcr. G. - Stem, R. M. (eds.): Equilibrium and Growlh in the World Economy: Economic Essays by R. Nurkse, 1961

teorie ekonomického růstu NYSTROM, Paul Henry" 1878 - 'i' .. ekonom" D.: Econo-

Alexandrovič"

mics ol' Fashion, 1928; Bibliography ol' Retailing, 1928; Economics ol' Relailing, 1930 (3. vyd.); Elements oť Retail Seli ing, 1936; Retail Slore Operation, 1937

biosféra, ekologie nčm. leolog, stoupenec pietismu" D.: Die VerkHírung Jesu in Seiner Braul. 1734; Theologia ex idea vitae deducta, 1765 .. Lit.: Grossmann, S.: F. C. Oetingers Gottes Vorstellung, 1979

OETlNGER, Friedrich Christoph .. 1702 - 1782 ..

něm. polil. včuec, sociolog" D.: Hochschule in der Demokratie (se spoluauL). 1965; Leistungsprinzip und industrielle Arbeil, 1970; Slruklurprobleme des kapitalistischen Staates, 1972; Berufsbildungsreťorm. 1975; Contradictions ol' lhe Welťare State, 1984; Disorganized Capitalism. 1985; Der Tunnel am Enue ues Lichts, 1994

býv. se soc. změnou; vyprac. teorii kult. mezery" D.: Social Change, 1922; Sociology (spoluaut. M. F. Nimkofj), 1940; The Social Eťfects 01' Aviation, 1946

dynamika sociální. mezera kulturní. rovnováha sociální. sociologie. sociologie americká, sociologie kultury, sociologie sexuality. společnost, škola chicagská, technologie, změna sociální

sociologie módy

OHLlN, Lloyd Edgar" 1918 - .. am. sociolog a pedagog, řed. Ce/lter for Educatio/l a/ld Research i/l Corrections v Chicagu

OAKLEY, Arl1l .. soudobá brit. socioložka" D.: Sex, Gender

v I. 1953-1956 .. D.: Selection for Parole, 1951; Sociology anu the Field ol' Corrections, 1956; Delinquency and Opportunity: A Theory ol' Delinquenl Gangs (spoluaut. R. A. C1mrard), 1960; Prisoners in America. 1973; A Theory ol' Social Reform (se spoluauL). 1977; Diversity in a Youth Correctiona] SYSlem. 1978

sociologie feministická

nifesty a protesty. 1970; Zvazky a závazky, 1972

OBERSCHALL, AntJlOny R. .. 1936 - .. am. sociolog maď. pův.

sociologie marxistická

.. D.: The Establishmenl ol' Empirical Sociology, 1972; Social Contlict and Social Movements. 1972

sociologie deviantního chování

změna

OKlfÍlSKI, Wladyslaw .. 1906 - 1944 .. pol. sociolog zabýv. se

NOVOTNÝ, Václav" 1869 - 1932 .. čes. historik, předsL Gol/ovy školy, stoupenec Masarykova realismu" D.: M. Jan Hus. Zivotadílo.1919-1921;Českédčjiny, 1912, 1913, 1928, 1937 periodizace českých dějin

NOVÝ, Lubomír" 1930 - .. čes. filozof zabýv. se soc. filozofií; ved. katedry filozofie Filozofické faklllty Masarykovy Univerzit)' v Brnč v I. 1964-1969 a od r. 1990 .. D.: Filosofie T. G.

Masaryka, 1962; Filosofie v neklidné dobč, 1965; Zivotní dráha jako sociologický problém, 1990; Filozof T. G. Masaryk. Problémové skici, 1994

každodennost, masarykismus, otázka grafická

česká,

sociologie bio-

NOWAK, Stefmz .. 1925 - t .. pol. sociolog zabýv. se metodologií, v I. 1961-1974 šéfred. Polish Sociological Blil/etin" D.:

1572

sociálni

ní a vcfejné blaho, 1937 prestiž, ~ociologie česká do r. 1948. sociologie povolání

sociologie polská

konvence společenská, sociologie česká do r. 1948, ženy v sociologii O'BRlEN, James (pseud. Bro/lterre) .. 1805 - 1864 .. irský literát a politik, jeden z vůdců chartistického hnulí .. D.: Address

.. D.: On Beer and Brewing Techniques in Ancient Mesopotamia (se spoluaut.). 1950; The Interpretalion ol' Dreams in the Ancient Near Easl. 1956; Ancient Mesopotamia, 1964

antropologie ekonomická nčm. sociolog a ekonom, žijící léž v USA" D.: Das Bev(jlkerungsgesetz ues T. R. Malthus. 1901; Das Grundgeselz uer Marxschen Gesellschaftslehre, 1903; Der Staal, 1907; Die soziale Frage und der Sozialismus, 1912; System der Soziologie. 1922-1935; Richtungen der neueren deulschen Soziologie, 1928; Abriss einer Sozial- unu WirtschaťtsgeschichteEuropas, 1929; Soziologie von heute. 1932

OPPENHEIMER, Fm/lZ .. 1863 - 1943 ..

malthuziánství. sociologie izraelská, sociologie ciologie státu

německá.

so-

ORGEL, Art/ZlIr R. .. 1929 - .. am. psycholog zabýv. se obecnou

ORIGENÉS .. cca 185 - 254 .. křesťanský teolog, jeden z církevních OtCLI; vybuuoval první systematick)' nárys nauky" D.: Peri archón; Kata Kelsú; Hexepla

periodizace OLDENBERG, Hermann" 1854 - 1920 ..

indolog .. D.: Buddha, 1881; Die Religion des Veda, 1894; Literatur des allen Indien, 1903; Das Mahabharata, 1922

teorie

dějin,

křesťanské

teologie

nčm.

populační

zač. 5. st. .. hispánský křesťanský leolog .. D.: Liber Apologeticus contra Pelagianos. 415; Historiae adversus paganos, 416 .. Lit.: Ferguso/l, J.: Pelagius, 1957

OROSIUS, Palllus Orosius ..

periodizace OLSEN, Marvin Elliott .. 1936 - .. am. sociolog" D.: The Process 01' Social Organizalion, 1968; Participatory Pluralism, 1982; Societal Dynamics, 1990

kontrola sociální

to the People, 1839

chartismus

antropologie kulturní, komplex kulturni. konfiguracionismus, prvek kulturní, témata kulturní, vzor kulturní

a klinickou psychologií. teorií her. skup. terapií

s-gií vesnice, výchovy a mládeže" D.: Procesy samokszla!ceniowe.1935

býv. se probl. spol. konvence a prestiže" D.: Společenská konvence, 1946; Pedagogická sociologie, 1947; Prestiž, 1948

OPLER, Morris E. .. 1907 - .. am. antropolog, klerý vytv. koncepci kull. témat; prez. America/l Anthropological Associatio/l (v I. 1962-1963)" D.: An Apache Life-Way. 1941; Apache Odyssey: a Journey Between Two Worlds. 1969 .. Lit.: ZLl//lora, M. D. - Mahar. J. M. - Orenstein. H.: Themes in Cul ture: Essays in Honor 01' M. E. OpicI', 1971

psychologie obecná

OBRDLlK, Antonín" 1905 - 'i' .. čes. sociolog" D.: Povolá-

OBRDLlKOVÁ, Juliána .. 1909 - 1983 .. čes. socioložka za-

sociologie práce

OPPENHEIM, Adolf Leo" 1904 - 'i' .. am. asyrolog rak. pLIV. OGBURN, William Fielding .. 1886 - 1959 .. am. sociolog za-

biologismus, darwinismus sociální, sociologie ruská a v Sovětském svazu NOVOMESKÝ, Laco .. 1904 - 1976 .. slov. básník, publicista, přislušník skupiny DAV, v I. 1935-1937 red. čas. DA V" D.: Ma-

nčm. filozof zabýv. se probl. volného času a práce; též nčm. spolkový ministr. D.: lm Brennpunkt: Der Freizeit-Beraler, 1973; Freizeil im Wertewandel (se spoluauL). 1982; Freizeit im Ruhest (se spoluaut.), 1984; Okologie von Freizeit und Tourismus. 1990; Herausforderung Freizeit-Perspektiven fUr uie 90er Jahre, 1990; Padagogik und Didaktik der Freizeit, 1990 (2. vyd.)

OPASCHOWSKI, Horst W. .. 1941 - ..

jistoty sociální. marxologie, "nová levice"

1850 - 1912 .. fr. sociolog rus. pův., před sl. organicismu .. D.: Les Luttes entre sociétés humaines et leurs phases successives, 1893; La Théorie organique des sociétés, 1899; La Critique du Darwinisme social, 1910

and Society, 1972; Taking It Like a Woman, 1984

lekl. a byrokralickým jednánim a financemi" D.: The Economics 01' Warlime Shortage, 1963; The Logic 01' Collective Action. 1965; Toward a Social Report, 1969; The No-Growth Society, 1974; Rise and Decline ol' Nalions, 1982; A New Approach 10 the Economics 01' Health Care (cu.), 1982

ekonomie politická nová, jednání kolektivní, sociologie organizace

ukazatel,

fašismus NOVÁK, Vladimír, J. A . .. 1919 - .. čes. biolog zabýv. se obec-

OCCAM, William" 1290 - 1349 .. angl. filozof a teolog, no-

příloha

OLSON, Mancur Lloyd" 1932 - .. am. ekonom zabýv. se ko-

dějin

ORTEGA y GASSET, José" 1883 - 1955 .. špan. fílozof, soc. myslilel a publicista" D.: Espaíía intervertebrada, 1922; EI tema de nueslro tiempo, 1923; La rebelion de las masas, 1930; Ideas y creencias. 1940; EI hombre y la gente, 1957 .. Lit. GIl)'. A.: Ortega y Gasset, 1969

1573

biografická

příloha

biografická

čas sociální, činnost, dav, generace, inteligence, kultura masová, masa, mládí, periodizace dějin. sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie sportu. společnost masová, vůle k moci, vzor kulturní, změna sociální

turphilosophie, I. Ordnungswissenschaften, 1914; Die Harmonien der Formen, 1922 fyzikalismus, kulturologie, sociologie německá, škola mechanistická

ORWELL, George (vl. jm. Eric Arthur Blair) • 1903 - 1950 • brit. romanopisec, esejista. D.: Down and Out in London and Paris, 1933; Burmese Days, 1934; A Clergyman's Daughter. 1935; Keep the Aspidistra Flying, 1936; The Road to Wigan Pier, 1937; Homage lo Catalonia, 1938; Coming Up for Air, 1939; Animal Farm. 1944'-1945; Nineteen Eighty-four, 1949. Lit.: Woodcock, G.: The Crystal Spirit: A Study ol' George Orwell, 1966; Williams, R.: George Orwell. 1971 člověk jednorozměrný, dystopie, homo sociologicus. neomarxismus, sémantika obecná, sociologie masové kultury

OŠAVKOV, tivko • 1913 - . bulharský sociolog, v I. 1968-1973 řed. Sociologického institlllu, r. 1965 prez. Bulharské sociologické spoleólOsti • D.: Istoričeskijat materializam i sociologijata, 1958; Sociologijata kata nauka, 1970; Sociologičeskata struktura na savremennoto balgarsko obščestvo, 1976 sociologie bulharská

OSBORN, Hellry Fairfield. 1857 - 1935 • am. zoolog, paleontolog • D.: The Age ol' Mammals, 1910; Man ol' the Old Stone Age, 1915; The Origin and Evolution ol' Life, 1917 rasismus OSGOOD, Charles Egertoll. 1916 - . am. psycholog zabýv. se psycholingvistikou, předst. neobehaviorismu • D.: Method and Theory in Experimental Psychology, 1953; Psycholinguistics (se spoluaut.), 1954; The Measurement ol' Meaning (se spoluaut.), 1957; An Alternative to War or Surrender, 1962; Focus on Meaning, 1976; Explorations in Semantic Space. 1976 diferenciál sémantický, psychologie sociální. škálování, teorie komunikace OSlPOV, Gelllladij Vasiljevič. 1929 - • sov. sociolog práce, v r. 1968 zal. Institlll konkretnych sociologiteskich issledovanij • D.: Avtomatizacija v SSSR. 1961; Sociologija v SSSR, 1965; Količestvennyje metody v sociologii (se spoluaut.). 1966; Socialnyje problemy truda i proizvodstva, 1969; Sociologija i ideologija. 1969; Metody izmerenija v sociologii, 1977; Pokazateli socialnovo razvitija i planirovanija (ed.), 1980 sociologie ruská a v Sovětském svazu OSSOWSKA, Maria. 1896 - 1974. pol. socioložka a filozofka zabýv. se s-gií morálky. D.: Motywy postcpowania, 1949; Moralnosé mieszczaIÍska, 1956; Podstawy nauki o moralnoSci, 1957; Socjologia moralnosci, 1963; Ethos rycerski i jego odmiany,1973 etika, gentleman, labelling, morálka, rytířství. sociologie morálky, sociologie polská OSSOWSKl, Stanislaw • 1897 - 1963 • pol. sociolog, filozof. estelik. sémantik, teoretik kultury; předs. pol. s-gické společnos­ ti v I. 1957-1963. D.: U podstaw estetyki, 1936; Zagadnienia psychologii spolecznej, 1942; Struktura klasowa w spolecznej swiadomosci, 1957; O osobliwosciach nauk spolecznych, 1962; funkcionalismus strukturální, hierarchie sociální, sociologie interpretativní, sociologie polská, sociologie sociologie, třída OSTWALD, Wilhelm • 1853 - 1932 • něm. filozof a chemik, který žil též v Rize; předst. energetismu, nositel Nobelovy cenv za chemii (1909); • D.: Energetische Grundlagen der Kulturwissenschaťt. 1908; Grosse Miinner, 1909; Der energetische Imperativ, 1912; Der Monismus als Kulturziel, 1912; Die Philosophie der Werte, 1913; Auguste Comte, 1914; Moderne Na-

1574

OTRl~BSKl, Jan

Szczepan • 1889 - 1971 • pol. jazykovědec. baltolog, slavista. D.: Z dziejów jczyka lacilískiego, 1924; Slowanie, rozwiqzanie odwiecznej zagadki ich nazwy, 1947; 2ycie wyrazów w jczyku polskim, 1948 sociologie polská OTTO von FRElSlNGEN • asi IIII - 1158 • něm. kronikář, od r. 1137 biskup ve Freisingenu • D.: Chronica si ve Historia de duabus civitatibus, 1157 dějinnost

OTTO, Karl H. • 1915 - • nčm. archeolog. D.: Moderne Probleme der Archaologie (se spoluaut.), 1975; Deutschland in der Epoche der Urgesellschaťt, 1978 (3. vyd.) etnografie OTTO, Rudolf. 1869 - 1937 • něm. teolog. D.: Das Heilige, 1917; Aufslitze. das Numinose betrcfťend, 1923; West - Ostliche Mystik, 1926; Reich, Gottes und Menschensohn, 1934 • Lit.: Schiilte, H. w.: Religon und Christentum in der Theologie R. Otto, 1969 mystérium, náboženství OTTO, Walter Friedrich. 1874 - 1958 • něm. ľilolog zabýv. se řec. mytologií. D.: Die Gotter Griechenlands. 1929; Dionysos. Mythos und Kultus, 1933; Die Gestalt und das Sein. 1955; Mythos und Welt (ed.), 1962; Aufsatze zur riimischen Religionsgeschichle (ed.), 1975 mystérium OWEN, Robert. 1771 - 1858 • význ. angl. utopista, politik, soc. rcťonnálor. D.: A New View ol' Society, 1812-1814; Report to lhe County ol' Lanark, 1820; Lectures on an Entire New State ol' Society, 1830; Book ol' the New Moral World, 1835-1844; What is Socialism, 1841 determinismus ekonomický, družstevnictví, feminismus, komunismus, management vědecký, otázka bytová, reformismus, socialismus, socialismus družstevní, sociologie deviantního chování, sociologie volného času, sociologie výchovy, teorie populační, venkov, výchova PAClOu, Luca. 1445 - 1514. it. matematik, ekonom, který vydal první tištěný spis o účetnictví. D.: Summa de arithmetica, geometria, proportioni el proportionalita, 1487; De dlvllla proportione. 1509 ekonomie PACKARD, Vance Oakley • 1914 - • am. psycholog a publicista zabýv. se probl. konzumní společnosti. D.: The Hldden

Persuaders, 1957; The Waste Makers, 1960; The Naked Society, 1964; The Sexual Wilderness, 1968; Our Endangered Children, 1983; The Ultra Rich, 1988 sociologie masové kultury, spotřeba masová. teorie sociálních sítí

PAHL, Raymolld Edward. 1935 - • angl. sociolog města, v I. 1970-1972 poradce Greater LOlldon Development Pian Illquiry. D.: Urbs in Rure, 1965; Readings in Urban Sociology, 1968; Whose City?, 1970; Patterns ol' Urban Life, 1970; Managers and their Wives (se spoluaut.), 1971; Divisions ol' Labour, 1984; On Work: Historical, Comparative and Theoretical Approaches (ed.), 1988 ekonomika neformální, město. sociologie britská, sociologie města, strategie domácnosti, urbanizace, venkov PALACKÝ, František. 1798 - 1876 • čes. historik a politik, zakl. Casopisll SpoleólOsti vlasteneckého IIIlIzellln v Cechách, Matice (eské a Zemského archivu. D.: Staří letopisové čeští od r. 1378 do r. 1527, 1829; Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, 1836--1867 něm., 1848-1876 čes.; Archiv český, 1840-1846; Listinné příspěvky k dějinám husitských válek, 1872-1876 historiozofie, občina, otázka sociální, periodizace českých dě­ jin, poddanství, revoluce hlava srdcí, smysl dějin, sociologie česká do r. 1948. sociologie husitství PALME, Olof loachim (Sven) • 1927 - 1986 • švéd. politik, od r. 1969 předs. soc. dem. strany, ved. předst. Socialistické internacionály. od r. 1982 ministerský předs., r. 1980 iniciátor mezinár. komise pro odzbrojení a bezpečnost ve světě (Palmeho komise); byl zabit teroristou eurosocialismus PANNENBERG, Wolj1zart. 1928 - . něm. protest. teolog a filozof. D.: Die Pradeslinationslehre des Duns Scotus. 1954; 01'ťenbarung als Geschichte (se spoluaut.), 1961; Was ist der Mensch? 1962; Wissenschaťtstheorie und Theologie, 1973; Die Bestimmung der Menschen, 1978; Anthropologie in theologischer Perspektive, 1983 protestanstismus PA NN WlTZ, R. • 1881 - 1969. něm. filosof. D.: Kultur, Kraft und Kunst. 1906: Deutschland und Europa, 1918; Logos. Eidos, Bios, 1931; Der Friede, 1950 postmodernismus, společnost postmoderní PANOFSKY, Erwin. 1892 - 1968 • ní žijící v USA ikonologie, manýrismus

nčm.

kritik a historik

umě­

příloha

PARETO, Vilfredo • 1848 - 1923 • it. ekonom a pozitivistický sociolog, pllsobil též ve Švýcarsku; zabýval se teorií cirkulace elit a soc. rovnováhou, zavedl do s-gie pojmy derivace a rezidua. D.: Cours d'économie politique, 1896-1897; Les Systemes socialistes, 1902-1903; Manuale di economia politica. 1906; L'économie et la sociologie au point de vue scientiťique, 1907; Trattato di Sociologia generale. 1916; Fatti e teorie, 1920; Compendio di sociologia generale. 1920; Trasfonnazione della democrazia. 1921 • Lit.: Finer, S. E. (ed.): Vilfredo Pareto: Sociology Writings. 1966; 1311colo, P. (ed.): The Other Pareto. 1980 cirkulace elit, činnost, ekonomie blahobytu. ekonomie ne 0klasická, elita. fašismus, funkcionalismus strukturální, fyzikalismus, hodnocení v sociologii, homeostáze, kauzalita sociální, machiavelismus, naturalismus pozitivistický, princip komplementarity, privilegium, rezidua a derivace, rovnováha sociální, sociologie americká, sociologie ekonomická, sociologie emocí, sociologie hodnot, sociologie italská, sociologie jazyka, sociologie moci, sociologie politiky, sociologie pozitivistická, sociologie systémová, sociologie umění, sociologie ve Švýcarsku, teorie mezního užitku, teorie moci, teorie vývoje cyklické. vědy politické PARK, Robert Ezra • 1864 - 1944 • am. sociolog, filozof, psycholog, literát, zn. osobnost chicagské školy; vylY. pOjem člověk marginální. D.: Introduction to the Study 01' Sociology (spoluaut. W. E. Burgess), 1921; Old World Traits Transplanted (se spoluaut.), 1921; The Immigrant Press and Hs Control, 1922; The City: Suggestions for the Study ol' Human Nature in the Urban Environment (spoluaul. W. E. 1311rgess), 1925; Personalily and Culture Contlict, 1931; Newspaper Circulation and the Metropolitan Regions, 1933; An Outline 01' lhe Principles ol' Sociology. 1939; The Collecled Papers 01' R. E. Park: I. Race and Culture, 1950; ll. Human Communities, 1952; III. Society, 1955. Lit.: Matthcll's, F. H.: Quest for an American Sociology: Robert E. Park and the Chicago School. 1977 antropologie města, asimilace, člověk marginální, diferenciace sociologie, distance sociální. ekologie sociální. chování kolektivní, interakce sociální, konflikt sociální, kontrola sociální. procesy sociálně-ekologické,role, skupina společenská, sociologie americká, sociologie formální, sociologie města, sociologie radikální, škola chicagská, typologie sociologických pří­ stupů, vzor kulturní PARKlN, Frank. 1931 - • brit. sociolog zabýv. se probl. soc. struktury. D.: Middle Class Radicalism. 1968: Class Inequality and Political Order. 1971; The Social Analysis ol' Class Structure, 1976: Marxisrn and Class Theory: A Bourgeois Critique, 1979; Max Weber, 1982 exkluze sociální, vykořisťování

PAPPOS ALEXANDRIJSKÝ. přelom 3. - 4. st.. řec. učenec, matematik. mechanik; ve svém díle shrnul výsledky antické matematiky, astronomie a mechaniky. D.: Synagógé analýza a syntéza

PARMENJ[)ÉS Z ELE1E • cca 540 - 470 př.n.1. • řec. filozof, zakl. školy eleatů a spekulativni pojmové filozofie. D.: Peri. fyseós (zlomky) holismus

PARACELSUS, Philippus Aureolus (vl. jm. Theophrastus Bombasllls von Hohenheim) • 1493 - 1541 • švýc. přírodovědec, ťilozof a lékař rak. pův . • D.: Veliká chirurgie, 1536. Lit.: Pellckert. W. E.: Leben, KUnste und Meinungen des viel beschriebenen Theophrastus Paracelsus von Hohenheim, 1928 alchymie, mystérium, naděje

PARSONS, Talcotl • 1902 - 1979 • am. sociolog, hl. před st. strukturálního funkcionalismu, tvúrce teorie lidského jednání; r. 1949 prez. American Sociological Society • D.: The Structure 01' Social Action, 1937; Essays in Sociological Theory, 1949; The Social System, 1951; Toward a General Theory 01' Action (se spoluaut.), 1951; Struclure and Process in Modem Societies, 1960;

1575

biografická příloha

biografická

Family, Socialization and Interaction Process (se spoluaut.), 1960; Societies: Evolutionary and Comparative Perspectives, 1966; Sociological Theory and Modern Society, 1967; American Society: Perspectives, Problems, Methods, 1968; Politics and Sodal Structure, 1969; The System ol' Modern Societies, 1971 .. Lit.: Menzies, K.: Taleott Parsons and the Social Image ol' Man, 1977; I3ourricaud, F.: The Sociology ol' Talcott Parsons, 1981

aktér, alokace sociální, anomie, axiologie, čas sociální, činnost, denominace, diferenciace sociální, diferenciace sociologie, domácnost, dospělost, ego, empiricismus abstraktní, etnometodologie, faktory výrobni, freudismus, funkcionalismus strukturální, fylogeneze, generace, historiografie, hodnota, homeostáze, charakter národní, individualismus, industrialismus, interakcionismus, interakcionismus symbolický, internalizace, interpenetrace, jednání, konflikt sociální, kontingentismus, kontrola sociální, kult, kulturologie, levice - pravice, mládež, mládí, náboženství, náboženství občanské, nemoc, new sociology, orientace hodnotová, osobnost, otec, periodizace dějin, potřeby kulturní, prestiž, principia media, psychoanalýza, regulace sociální, role, rovnováha sociální, řád sociální, sňatek, socializace, societální, sociologie, sociologie americká, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie ekonomická, sociologie francouzská, sociologie hodnot, sociologie chápající, sociologie japonská, sociologie jazyka, sociologie kultury, sociologie medicíny, sociologie mládeže, sociologie moci, sociologie obecná, sociologie rodiny, sociologie systémová, sociologie teoretická, sociologie vědění, sociologie výchovy, společnost industriální, společnost komplexní, společ­ nost preindustriální, společnost výkonová, stratifikace sociální, subkultura mládeže, systém právní, systém sociální, teorie moci, teorie sociální interakce. teorie sociologická, typologie sociologických přístupů, typologie společností, univerzálie evoluční, vzor kulturní, vztahy mocenské. způsob života PARYGIN, Boris Dmitrijevič" 1930 - .. sov. psycholog" D.: Sociafnaja psichologija kak nauka, 1965; Obščestvennoje nastrojenie, 1966; Sociafno-psichologičeskij klimat kollektiva. Puti i metody izučenija, 1981; Sociafno-psichologičeskije problemy nauč­ no-techničeskogo progressa (se spoluaut.), 1982

psychologie

společenská,

role,

učení

sociální

PASCAL, Blaise .. 1623 - 1662 .. fr. matematik, fyzik a filozof, stoupencc jansenismu" D.: Essai sur les coniqucs. 1640; Expcriences nouvelles touchant lc vide, 1647; Traíté de vide, 1651; Pensées, 1669" Lit.: Canilli, A.: Pascal, 1978

hodnota, teologie,

změna

sociální

PASSERON, Jeall Clal/de .. 1930 - .. ťr. sociolog kultury" D.: Les héritiers (se spoluaut.), 1964: Les étudiants et leurs études (se spoluaut.), 1964; Rapport pédagogique et communication (se spoluaut.), 1965; Education, développement et démocratie (se spoluaut.), 1967; Le Métier de sociologue (se spoluaut.), 1968: Expériences ťranr;aises avant 1968 (se spoluaut.), 1970; L'lntlation des tiu-cs scolaires sur le marché du travail et le marché des biens symboliques, 1980

sociologie kultury PASSMORE, Johll Arthl/r" 1914 - .. austral. filozoť a ekolog .. D.: Hume's Intentions, 1952: Philosophical Reasoning, 1961; Man's Responsibility for Nature: Ecological Problcms and Western Traditions, 1974; Science and Its Critics, 1978; The Philo-

1576

sophy 01' Teaching, 1980; The Limits ol' Government, 1981; Recent Phi losophers, 1985

etika ekologická PATAKI, Ferellc .. 1928 - .. maď. sociolog, v r. 1976 řed. Institutu pro psychologii Maďarské akademie věd" D.: A csoportkohézió (se spoluaut.), 1972; Utak és válaszutek a mai szociálpszichológiában, 1976; Társadalomléktan és táarsadalmi valóság. 1976

sociologie

maďarská

PEARCE, Roy Harvey .. 1919 - .. am. lingvista a antropolog .. D.: The Savages ol' America, 1953; The Act oťthe Mind (spolued.), 1965; Historicism Once More, 1969; Paciťic Coast Philology, 1978; Gesta Humanorum, 1987 změna

PEARL, Raymolld .. 1879 - 1940 .. am. biolog, který r. 1926 zal. Quaterly Revie\\' of Biology a r. 1929 Human Biology" D.: The Biology ol' Death, 1922; The Biology ol' Population Growth, 1925; The Natural History ol' Population, 1939

teorie PATOCKA, Jali .. 1907 - 1977 .. čes. filozof - ťenomenolog, žák Husser/ziv .. D.: Přirozený svět jako ťilosofický problém, 1936: Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové, 1964; O smysl dneška, 1969; Die Epochen der Geschichte, 1976; Čím je a čím není Charta 77 (dokument), 1977 (samizdatové vyd.), 1979; Essais hérétiques sur la philosophie de I'histoire, 1981; Kacířské eseje o filosoťii dějin, 1990 (rukopis 1975); Náš národni program. 1990; Negativní platonismus, 1990; Tři studie o Masarykovi, 1991; SÓkratés, 1991; Cojsou Češi?, 1992 .. Lit.: Kohák, E.: Jan Patočka, 1989; Dubsk.ý, 1.: Filozoť Jan Patočka, 1991

antiscientismus, etika sarykismus

vědy,

populační

okultismus

analýza

misionářství, nauka

dvourozměrné statistické řady, analýza statistická statistické řady, filozofie vědy,

chí-kvadrát, koeficient lineární korelace, koeficienty asociace, koeficienty pořadové korelace, metody parametrické, modely logaritmicko-Iineární, shoda statistická

emoce, instinkt, konflikt experimentální, materialismus historický, odměna a trest, podmiňování, sémantika obecná, stereotyp dynamický, temperament, učení Pf-ANO, Gil/seppe .. 1858 - 1932 .. it. matematik a logik" D.: Caleolo difťerenziale e principio di calcolo integrale, 1884; Calcolo geometrico, 1888; I Principii di geometria logicamente espostl. 1889; Lezioni di anal. inťinitesmale, 1893

axiomatizace, funkce, termín primitivní

sociální, patologie sociální

PERELMAN, ChaÍ1n .. 1912 - .. belg. filozof pol. pův ... D.: Rhétorique et philosophie, 1952; Justice et raison, 1963; Droit, morale et philosophie, 1968; Logique juridique, 1976

rétorika PERKINS, William" 1558 -1602" angl. teolog považovaný za otce puritanismu" D.: Works, 1613 .. Lit.: Lang, A.: Puritanismus und Pietismus, 1941

PERON, Juan Domingo (P. de la Sosal .. 1895 - 1974 .. argentinský politik, v I. 1973-1974 prez. republiky" D.: EI Frente Oriental de la Guerra Mundial de 1914, 1928; Apuntes de Historia Militar, 1929; La Comunidad Organizada, 1948; Conducción Política, 1950; La Fuerza es el Derecho de las Bestias, 1956: Vende Patrias, 1958 .. Lit.: Waldmann, P.: Der Peron ismus 1943- 1955, 1974

peronismus, populismus PECK, Robert F . .. 1919 - .. am. psycholog a psychoterapeut .. D.: The Psychology ol' Character Development (se spoluaut.), 1960

superego PECKA, Emalluel .. 1932 - .. čes. sociolog a pedagog zabýv. se s-gií politiky a dějinami s-gie .. D.: Americká teorie elity, 1968; Americká politologie a sociologie politiky, 1970; Sociolog Emanuel Chalupný, 1991

sociologie politiky PElRCE, Charles Sanders .. 1839 - 1914 .. am. filozof, předst. pragmatismu" D.: How to Make Our Ideas Clear, 1878; Studies ín Logic, 1883; Collected Papers ol' Ch. S. Peirce, 1931-1935

pragmatismus, sémantika, sémiotika. teorie komunikace

demografie, revoluce demografická PA VLOV, Ivan Petrovič" 1849 - 1936 .. rus. fyziolog, psycholog, působil též v Německu; předst. behaviorismu, zn. studiem podmíněných rellexů; nositel Nobelovy ceny z r. 1904 .. D.: Polnoje sobranije sočinenij, 1951-1952" Lit.: Asratjan. E. A.: Ivan Petrovič Pavlov, 1974

PELC, Hynek" 1895 - 1942 .. čes. lékař zabýv. se soc. lékař­ stvím, spoluprac. čas. Sociálni problémy; byl popraven nacisty .. D.: O poradnách pro pohlavně nemocné, 1922; O pohlavních chorobách v Republice Československé, 1923; Sociální lékařství, 1937

puritanismus PECCEI, Al/relio .. 1908 - 1984 .. it. ekonom, prognostik a manažer zabýv. se zejm. globálními problémy: zakl. a prvni prez. Římského klubu" D.: L'Heure de la vérité. Collections ol' Papers, 1975; The Human Quality, 1977; Facing Unprecedented Challenges: Mankind in the Eighties, 1980: One Hundred Pages for the Future. Retlections ol' the President ol' the Club ol' Rome, 1981

církve sociální

PA VL/K, Zdeněk .. 1931 - .. čes. demograf zaměř. na populační vývoj, teorii demografie a statistiku, proprac. pojem demografická revoluce; od r. 1977 předs. Československé demografické spoldnosti (od r. 1993 České demografické ,\jJoleólOsti). v r. 1990 zal. kat. demografie a geodemograťie na PNrodol'ědeckéfakllltě UK v Praze .. D.: Nástin populačního vývoje světa, 1964; Šetření populačního klimatu, 1977; Základy demografie (se spoluaut.), 1985; Sňatečnost a rodina, 1992: Frantíšek Faifr - život a dílo (spoluaut. A. Subrtovdl, 1993; Demografie nejen pro demografy (spolued.), 1993

dějiny sociální, historiografie, historiozofie, nevolnictví, otázka česká, periodizace českých dějin, poddanství. smysl dějin, sociologie husitství

mnohorozměrná, analýza

Římský klub

PA VEL VI. (vl. jm. Giovanni Batlista Montini) .. 1897 - 1978 .. it. teolog a politik, od r. 1963 římský papež" D.: Mysterium ťidei (encykliky). 1965; Populorum progressio, 1967; Humanae vitae, 1968; Octogesima adveniens (apoštolský list), 1971; Evangelii nuntiandi (apoštolská adhortace), 1975

kých dějin (výbor z díla), 1990; Na cesě k samostatnosti (výbor z díla), 1993 .. Lit.: Kalista, Z.: Josef Pekař, 1994

lékařství

PEARSON, Kar! .. 1857 - 1936 .. angl. pozitivistický filozof, metodolog vědy, statistik a matematik" D.: The Ethic ol' Free Thought, 1887; The Grammar ol' Science, 1892; The Chances 01' Death, and other Studies in Evolution, 1897

fenomenologie, Lebenswelt, ma-

PAULI, Wolfgang .. 1900 - 1958 .. švýc. fyzik rak. pův. zabýv. se teorií relativity a kvantovou mechanikou; r. 1945 získal NobelOVil cenu" D.: Relativítiitstheorie, 1921

encykliky papežské,

sociální

příloha

PEISKER, Jan" 1851 - 1933 .. čes. historik, propagátor názorů něm. historiků K. Lamprechta a A. Meitzena: ovlivnil mj. 1. Peka Fe .. D. Počátkové dějepisu sociálního, 1894; Slovo o zádruze, 1899; Neue Grundlagen der slavischen Altertumskunde, 1910; The Expansion ol' the Slave, 1914; Kdo byli naši předkové a co jsme po nich zdědi li, 1921 dějiny

sociální,

občina

PEKAŘ, Josef" 1870 - 1937 .. význ. čes. historik, předst. Gol/o-

vy školy: v I. 1898-1928 red. Ceského úlsopisu historického .. D.: Kniha o Kosti, 1909-1911; Masarykova česká filosofie, 1912; Bílá hora, 1921; Dějiny československé, lnI; Žižka a jeho doba, 1927-1933; Smysl českých dějin, 1929; O periodisaci českých dějin, 1932; Wallenstein 1630-1634, 1933-1934; Postavy a problémy českých dějin (výbor z díla), 1990; O smyslu čes-

PEROUTKA, Ferdinand" 1895 - 1978 .. čes. novinář, polit. publicista; podílel se na ustavení Národní strany práce, v I. 19241939 vyd. revui PNtomnost; po.r. 1948 emigroval, řídil čes. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, později žil v USA .. D.: Jací jsme, 1924; Boje o dnešek, 1925; Budování státu. 1933-1938; Osobnost, chaos, zlozvyky, 1939; Tak nebo tak'), 1947; Byl Beneš vinen?, 1949; Začátky česko-slovenského soužití, 1952; Promluvy k domovu, 1952; Demokratický manifest, 1959 .. Lit.: Ferdinand Peroutka - Muž Přítomností, 1985; Ferdinand Peroutka...deníky ...dopisy ...vzpomínky, 1995

rotariánství PERROUX, Franfois .. 1903 - 1987 .. fr. ekonom zabýv. se ot. ekonomie růstu. prostorovou ekonomikou; zakl. a řed. Institut de science économique appliquée .. D.: Capitalisme et communauté du travail. 1938; La valeur, 1943; Comptes de la nation, 1949; L'Europe sans rivages, 1954; Economie et société, 1961; L'Economie des jeunes nations, 1962; Industrie et création collective, 1964; Aliénation et société industrielle, 1970

pól rozvoje, teorie

rozdělování

PERRY, William James" 1879 - 1953 .. ang!. antropolog, předst. difuzionismu .. D.: The Origin ol' Magic and Religion, 1922; Social Organization, 1924; The Growth ol' Civilization, 1924; Gods and Men, 1928; Children ol' the Sun, 1929; The Age ol' the Gods, 1932

antropologie, difuzionismus, periodizace dějin PER TOLD, Otakar" 1884 - 1965 .. čes. indolog, etnograf, zabýval se probl. vědy a náboženství" D.: Přispěvky ke studiu

1577

biografická

příloha

biografická

lidových náboženství Ceylonu, 1915; Základy všeobecné vědy náboženské. 1920; Přehledné dějiny náboženských soustav celého světa, 1925; Úvod do vědy náboženské, 1947; Co je náboženství?, 1956; Náboženství mimokřesťanská, 1957; Džinismus, 1966

náboženství,

pověra

.. D.: Istorija sovetskoj psichologii, 1967; Obščaja psichologija, 1970; Psichologičeskaja těorija kollektiva. 1979; Ličnosť. Děja­ tefnosť. Kollektiv, 1982; Voprosy istorii i těorii psichologii, 1984; Sociafnaja psichologija (se spoluaut.), 1987; Novoje pedagog ičeskoje myšlenije (se spoluaut.), 1989

PICO delÚl MlRANDOLA, Giovall1zi .. 1463 - 1494 .. it. filo-

kolektiv, psychologie, psychologie sociální, sociologie malých skupin, stratometrie

zoť, který se snažilo smíření všech filozofií a náboženství" D.: Heptaplus, 1489; Opere, 1496

PETRULW, Luigi .. 1909 - .. am. soc. psycholog" D.: Person Perception and lnterpersonal Behavior (se spoluaut.), 1958; Leadership and Interpersonal Behavior (se spoluaut.), 1964 percepce sociální

psychologie osobnosti čes. sociolog zabýv. se s-gickou teorií a obecnou s-gií, dějinami s-gie, sociometrií, s-gií literatury; v r. 1987 zal. s 1. Alanem samizdatový čas. Sociologick.ý obzor, od r. 1990 do r. 1991 ved. kat. s-gie Fakulty sociálních věd UK, od r. 1991 děkan této fak.; v I. 1990-1993 předs. Masarvkovy české sociologické spole6lOsti .. D.: Českosloven­ ská sp~lečnost (se spoluaut.), 1969; Sociometrie, 1969; Úvod do studia sociologie I, 1978; Metody a techniky sociologického výzkumu (se spoluaut.), 1982; Úvod do obecné sociologie I, 1986; Sociologie a literatura, 1990; Democrazie da inventare. Culture politiche e stato in Ungheria e Cecoslovacchia (se spoluaut.), 1991; Alternativní sociologie, 1992; Teorie a metoda v moderní sociologii, 1993; Sociologické školy, směry, paradigmata (ed.), 1994

PETRUSEK, Miloslav" 1936 - .. PESTALOZZI, Johann Heinrich (PestallllZ) .. 1746 - 1827 .. švýc. pedagog, který proprac. soustavu počátečního vyučová­ ní .. D. Meine Nachforschungen Uber den Gang der Natur in der Entwicklung des Menschengeschlechts, 1797; Christoph und Else, 1782; Samtliche Werke, 1899-1902

pedagogika, sociologie výehovy něm. soc. vědec zabýv. se systémovou analýzou svět. problémů, spoluaut. 2. zprávy Římského klubu; ministr vědy a kultury Dolního Saska" D.: Mankind at the Turning Point. The Second Report to the Cluh of Rome (spoluaut. M. Mesarovic), 1974

PESTEL, Eduard" 1914 - ..

Římský

klub

činnost,

PETERS, Thomas Joseph .. soudobý am. matematik a kybernetik zabýv. se probl. managementu" D.: In Search of Excellence. Lessons from America's Best Run Companies (se spoluaut.), 1982; fA Passion ťor Excellence - The Leadership Diťference (se spoluaut.), 1985; Thriving on Chaos: Handbook ťor a Management Revolution (se spoluaut.), 1987

management, racionalita, sociologie práce Bořivoj" 1926 - .. čes. sociolog zabýv. se s-gií sportu, starosta Ceské obce sokolské" D.: Sociologie a tělesná kultura, 1967; Sportovec a sportovní družstvo. 1968

PETRÁK,

sociologie sportu PETRÁN, Josef" 1930 - .. čes. historik, od r. 1991 prorektor University Karlovy, zabývá se čes. dějinami 16. a 18. st., dějina­ mi techniky, ikonografie a heraldiky, historií čes. dějepisectví .. D.: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, 1964; Horno ťaber (se spoluaut.), 1965; Český znak, 1971; Nevolnické povstání 1775, 1973; 17. století - krise feudální společnosti? (spoluaut. M. Hroch), 1976; Dějiny hmotné kultury (spoluaut.), 1985 dějiny

sociální, kulturologie, nevolnictví

Mécanismes perceptifs: modcles probabilistes, analyse génétique. relations avec I'intelligence, 1961 .. Lit.: Flavell. J. H.: The Developmental Psychology oť Jean Piaget, 1963; Rotman, B.: Jean ,. , Piaget: Psychologist oť the Real, 1977

1578

soudobý rus. psycholog

PIEPER, All1zemarie .. 1941 - .. švýc. filozoťka zabýv. se etikou .. Do: Sprachanalytische Ethik und praktische Freiheit, 1973; Pragmatismus und ethische NormenbegrUndung, 1979; Albert Camus, 1984; Ethík und Mora!, 1985; Eín Seíl geknUpťt zwischen Tier und Obermensch, 1990 individuum PlERSON, Donald .. 1900 - 'I' .. brazilský sociolog, antropolog" D.: Negroes in Brazil, 1942; Teoria e Pesquisa em Sociologia, 1945; O Homen no Vale do Sao Francisco, 1972 sociologie v Brazílii

PIGORS, Paul John William" am. sociolog zabýv. se problematikou managementu" Do: Leadership oť Domination, 1935; Personnel Administration (se spoluaut.), 1956 (3. vyd,); Case Met-

PETRESCU, NicoÚle .. 1886 - 'I' .. rumun. sociolog" D.: Fenomenelc soci ale ín Statelc Unite, 1921; Prinzipien der vergleichenden Soziologie, 1924 sociologie rumunská VÚldimirovič ..

charakter

PlNEL, Plzilippe .. 1745 - 1826 .. fr. psychiatr, zakl. Gazel/e de Salllé r. 1784 .. D.: Traité médico-philosophique sur I'aliénation mentale ou la manie, 180 I psychiatrie

PETTY, William" 1623 - 1687 .. angl. ekonom a statistik .. Do: A Treatise of Taxes and Contributions, 1662; Verbum Sapienti, 1664; Political Anatomy oť Ireland, 1672; Quantulumcunque Concering Money, 1682; Political Arithmetick, 1690 anatomie politická, aritmetika politická, axiologie, demografie, lékařství sociální, merkantilismus, predestinace, sociologie britská

PlAGET, Jean .. 1896 - 1980 .. švýc, psycholog, filozoť a logik, od r. 1955 řed. mezinár. střediska genetické epistemologie" D.: Le Développement de la notion de temps chez I'enfant, 1946.; Les Notions de mouvement et de vitesse chez I'enfant, 1946; Trmte de logique, 1949; Introduction 11 I'épistémologie génétique, 1950; Essai sur les transformations des operations logiques, 1952; Les

PETROVSK/J, Artur

sociologie maďarská

něm. lékař a cestovatel zabýv. se mimikou a fyziognomií" D.: Grundsatze der Mimik und Physiognomik, 1858; Gehirn und Geist. 1863; Die Theorie des GIUcks, 1867; Kuriose Geschichten, 1872

PlETRASINSKI, Zbigniew .. 1926 - .. pol. psycholog stud. ot. myšlení, organizace a řízení" Do: Psychologia sprawnego myslenia, 1960 (2. vyd.); Sprawne kierownictwo, 1962; Praktyczna psychologia pracy, 1965; Myslenie twórcze, 1969; Ogólne i psychologiczne zagadnenia innowacji, 1970 praxeologie, sociologie práce

PETRAZYCKI, Leon" 1867 - 1931 .. pol. sociolog, filosof práva .. D.: Wst~p do nauki polityki prawa, 1892; Wst~p do nauki prawa i moralnosci, 1905; Teoria prawa i parístwa, 1907 sociologie polská

adaptace, akomodace, diferenciace sociologie, emoce, ep!stemé, funkcionalismus strukturální, gestaltismus, hra, moralka,

maď. sociolog a soc. psycholog, zabýval se též filozoťií práva, spoluzakl. prvního maď. s-gického čas. Huszadik Szcízad, v I. 1906-1919 prez. Spoldnosti pro socicílní vědy v Budapešti" D.: Der Ursprung des Totemismus (se spoluaut.), 1900; A lélekta alapelvei, 1909; Sinnespychologische Untersuchungen, 1917

PlDERIT, Theodor" 1826 - 'I' ..

etika vědy, exkluze sociální, fatalismus kulturní, "formální organizace a neformální struktura", každodennost, pluralismus teoretický, princip komplementarity, skupina společenská, sociologie alternativní, sociologie česká v I, 1945-1994, sociologie interpretativní, sociologie malých skupin, sociologie marxisticko-leninská, sociologie vědy, sociometrie

PFISTER, Oskar" 1873 - 1956 .. švýc. teolog, psycholog, pří­ tel S. Freuda; zabýval se psychoanalýzou .. Do: Die psychoanalytische Methode, 1913; Zum Kampť um die Psychoanalyse. 1920; Analytische Seelsorge, 1927; Psychoanalyse Lind Weltanschauung, 1928 psychoanalýza

behaviorém, etnografie nová, etnografie řeči, jednotka jazyková, psycholingvistika, sociologie jazyka PIKLER, GyUÚl (Julius) .. 1864 - 1937 ..

kabala

PERVIN, Lawrence A. .. 1936 - .. am. klinický psycholog a psychoterapeut orient. na psychologii osobnosti" D.: Current Controversies and lssues in Personality, 1978; Perspectives in lnteractional Psychology (se spoluaut.), 1978; Personality: Theory, Assessment and Research, 1980 (3. vyd.)

ontogeneze, orientace hodnotová, sémantika obecná, socializace, sociologie románu, sociologie ve Švýcarsku, strukturalismus, strukturalismus genetický, vnímání,

příloha

hod in Human Relations: The Incident Process (se spoluaut.), 1961; Management of Human Resources (se spoluaut.), 1964

metoda

incidenční

PINTO de COSTA, Luiz Aguiar" brazil. sociolog nar. v Salvadoru; stud. rasové vztahy, soc. strukturu, způsoh života a soc. vývoj; byl dlouhodobým řed. Centro Latinoamericano de Pesquisas em Ciencias Sociais v Rio de Janeiru .. D.: Lutas de Familias no Brasil, 1947; O Negro no Rio de Janeiro, 1953; Sociologia e Desenvolvimento, 1963; La Soeiologia del Cambio y el Cambio de la Sociologia, 1963; Estructura de Clases y Cambio Social, 1964

new sociology, sociologie v Brazílii PlRENNE, Henri .. 1862 - 1932 .. helg. historik zabýv. se hosp. a středověkem" D.: Histoire de Belgique, 1899-1932; Les Villes du moyen áge, 1927 dějiny sociální

dějinami

PlSAREV, Dmitrij Ivanovič" 1840 - 1868 .. rus. myslitel, revol. demokrat, liter. kritik" Do: Sočinenija, 1900-1901: Izbrannyje ťilosofskije i obščestvenno~političeskije stati, 1949 .. Lit.: Plotkin, L. A.: D. I. Pisarev. 1940 egoismus rozumný, inteligence PlSTORIUS, Tlzeodor" 1894 - 1969 .. čes. sociolog, publicista, ekonom" D.: Vědecké řízení práce, 1927; Co znamená spotřeba pro hospodářský život, 1932; Švédská cesta z krize, 1932 rotariánství

PlGOU, Artlzur Cecil" 1877 - 1959 .. angl. ekonom zabýv. se teorií zaměstnanosti a hosp. cyklů" D.: Wealth and Welfare, 1912; The Disorganisation of Industry, Commerce and Finance, 1916; Essays in Applied Economics, 1923; The Functions of Economic Analysis, 1929; The Theory oť Unemployment. 1933; Keynes' "General Theory": a Retrospective View, 1950 .. Lit.: Collard, D.: A. C. Pigou. Pioneer oť Modern Economics in Britain, 1981

ekonomie blahobytu PlCHNA, Ján A. .. 1929 - .. slov. sociolog práce a průmyslu .. D.: Sociológia podniku, 1972; Sociologické problémy ťluk­ tuácie, 1973; Sociológia práce, 1978; Sociologické problémy povolania, 1980; Sociológia a spoločenská prax, 1989 sociologie slovenská PlKE, Kell1zetlz Lee .. 1912 - .. am. sociolingvista, předst. strukturální lingvistické antropologie" D.: Phonetics, 1943; Language in Relation to a Uniťied Theory oť the Structure oť Human Behavior, 1954-1960; Linguistic Coneepts, 1982

PITHART, Petr" 1941 - .. čes. právník, politolog a politik, v I. 1990-1992 předs. vlády Čes. republiky" D.: Pokus o vlast: Bolzano, Rádi, Patočka a my v roce 1974, 1979; Osmašedesátý, 1987; Obrana politiky, 1991; Češi v dějinách nové doby, 1991: Dějiny a politika, 1991 (výbor z díla) společnost občanská

PIUS IX. (vl. jm. Giovanni Maria Maslai Ferreti) .. 1792 - 1878 .. it. teolog a politik, v I. 1846-1878 papež (r. 1870 vyhlásil papežskou neomylnost) .. D.: Qui pluribus. 1846; Syllabus complectens praecipuos nostrae aetatis errores, 1854; Quanta cura (encykliky), 1864 encykliky papežské PIUS X. (vl. jm. GiusepJie Me/cior Sarto) .. 1835 - 1914 .. it. teolog, politik, od r. 1903 papež, zavedl "protimodernistickou pří­ sahu" katol. duchovenstva" D.: Lamentabili (výnos). 1907; Pascendi Dominici gregis (encyklika), 1907

encykliky papežské

1579

biografická

příloha

PlUS Xl. (vl. jm. Achille A 111 li rosio Ralti) + 1857 - 1939 + iL teolog a v I. 1922-1939 papež, vyhlásil program obnovy katolicismu; podporoval 13. Mussoliniho + D.: Ubi arcano Dei, 1922; Quadragesimo anno, 1931; Mit brennender Sorge, 1937; Divini Redemptoris, 1937 (encykliky) encykliky papežské

biografická

PlUS Xl/. (vl. jm. l:'ugenio Pacelli) + 1876 - 1958 + iL teolog, v I. 1939-1958 pape/. + D.: Humani generis, 1950; Evangelii praecones, 1951; Fidei donum, 1957 (encykliky) encykliky pape7.~ké, exkomunikace, misionářství. nauka církve sociální

PLECHANOV, Ceorgij Valentinovič + 1856 - 1918 + rus. psycholog a filozof, teoretik marxismu, který emigroval do Švýcarska + D.: Socializm i političeskaja borba, 1883; Naši raznoglasija, 1885; K voprosu o razvitii monističeskogo vzgljada na istoriju, J895; Očerki po istorii matěrializma, 1896; O matěrialističeskom ponimanii istorii, 1897; K voprosu o roli ličnosti v istorii, 1898; Osnovnyje voprosy marksizma, 1907 leninismus. materialismus dialektický, materialismus historický, propaganda, prostor sociální, psychologie sociální, revizionismus, sociologie literatury, sociologie marxistická, sociologie venkova, sociologie veřejného mínění, umělec, umění, změna sociální

PlZZORNO, Alessandro + 1924 - + iL sociolog + D.: Comunita c razionalizzazione, 1960; Lolle operaie e sindicato in Italia (1968-1972); 1978; I soggetti della politica, 1978 sociologie italská

PLENCE, Johann + 1874 - 1963 + něm. sociolog + D.: Die Revolutionierung der Revolutionare, 1918; ZUl' Ontologie der Beziehung, 1930; Cogilo ergo sumus (cd.), 1964 sociologie německá

PLANCK, Hans Ulrich Hermann + 1922 - + nčm. sociolog vcnkova, rodiny, žil též v USA, Íránu, Egyptč a Turecku + D.: Die Verbreitung von Familiengesellschaften in den wcstdcutschen land- und forstwirtschaftlichen Betrieben, 1959; Die sozialen und iikonomischen Verlúllnisse in cinem iranischen Dorl', 1962; Der b;iuerliche Familienbetrieb zwischen Patriarchat und ParlnerschafL 1964; Die Hindliche Tlirkei: Soziologie und Entwicklungstendenzen, 1972 sociologie venkova

PLESSNER, Helmuth + 1892 - J985 + něm. filozof a sociolog + D.: Die wissenschaťtliche Idee, 1913; Krisis der lranszendentalen Wahrheit im Anfang, 1918; Beitrag Zll Max Scheler: Versuche zu einer Soziologie des Wissens, 1924; Die Stu fen des Organischen und der Mensch, 1928; Lachen und Weinen, 1950; Zwischen Philosophie und Gesellschaťt, 1953 antropologie filozofická, člověk, homo sociologicus, kultura, sociologie fenomenologická, sociologie německá, sociologie sportu, sociologie vědy

PLANCK, Max Kari Ernst Ludwig + 1858 - 1947 + něm. fyzik, který položil základy kvantové teorie; nositel Nolielol'\, ceny z r. 1918 + D.: Religion und Naturwissenschaft, 1938; Physikalisch Abhandlung und Vortrage, 1958 + Lit.: Kretzschlllar, H.: M. Planck als Philosoph, 1967

PLETHON, Ciorgios Cemistos + 1355 - 1452 + byzantský uče­ nec žijici též v Itálii a Řecku, filozof platonismu, mystik; z jeho podnětu zal. CO.l'ill1o de' Medici Platonovu Akademii ve Florencii + D.: Nomoi; Differenze fra Aristotele e Platone; Codice delle leggi; Esegesi degJi Oracoli Caldaici platonismus

bůh

PlAT<)N + 427 - 347 př.n.1. + zn. řec. filozof + D.: Apologiá Sókratés; Symposion; dialogy Lachés, KritlÍn, Gorgiás. MenlÍn, Kratylos, Symposion, FaidlÍn, Faidros. Politeiá; Parmenidés. PoIítikos, Kritiás, Nomoi + Lit.: NOl'otn.\', F.: O Platonovi, 1970; Kucharski, P.: La Spéculation platonicienne, 1971; ASII/liS. V.: Platon, 1975 antropologie, aristotelismus, bytí. ctnost, člověk, dialektika, diskurs, duše, elita, esoterismus, etika, fenomenologie, harmonie, hermeneutika, holismus, hrdina, ima!,TÍnace, inteligence, intuitivismus, kalokagathia, kategorie, kauzalita, komunismus, logokracie, metodologie, mytologie, náboženství pozitivistické. oligarchie, organicismus, pedagogika, periodizace českých dějin, platonismus, pojem, politologie, povinnost, práce, praxe, přirozenost, psychosociologie, racionalismus kritický, sociologie historická. sociologie hodnot, sociologie výchovy, společnost otevřená, stát, synkretismus, škola vědecká. teologie, teorie, teorie populační. teorie sociální antické. teorie vývoje cyklické, typologie společností. umění. utopie. vě­ domí, vkus, vlastnictví, výchova, výchova občanská. vzděla­ nec, změna sociální, život PU TONOV, Konstantin Konstantinovič+ 1906 - + sov. psycholog práce a osobnosti + D.: Voprosy psichologiji truda, 1962; O sisteme psichologiji, J972; Problemy sposobnostej, J972; Struktura i razvitije ličnosti, 1986 psychologie obecná

1580

I'UNIUS Starší (Caills Plini/ls Seellndus) + 23 - 79 n.1. + vysoký správni a vojenský úřednik zabýv. se včdou, který zahyvýbuchu Vesuvu; jeho život, dílo i smrt popsal synovec Plillills Mlad.fí + D,: Bella Gennanica (20 knih); Dubii sermonis libri; Historia naturalis (37 knih) sloh umělecký řimský nul při

PLOC, Fred T. + 1944 - + soudobý am. archeolog + D.: Anthropology: Decisions, Adaptations and Evolution (spoluauL C. 1. Jo!!y a D. 13aces), 1976 archeologie nová PLOT/NOS + 205 - 270 + antický filozof žijicí v Alexandrii, Řimě a Řecku, zakl. řimské školy novoplatlÍnské + D.: Enneady, 254-255; Laurentianus; Parisimus; Reginensis; Marcianus; Vindobonensis + Lit.: Risc, .1. M.: Plótinos, The Road to Reality. 1967; Ded. 1. N.: Nature, Contemplation, and the One. A Study in the Philosophy ol' Plótínos, 1967 duše, hypostaze, platonismus PLÚTARCHOS z CHAlR()NElE + 50 - 120 + řec. filozofeklektik, historik, spisovatel + D.: Étjoca; Bioi paralléloi + Lit.: Di!!: Roman Society, 1905 alchymie, eklekticismus PLZAK, Miroslav

+ 1925 - + čes. psychiatr zabýv. se sexuálni-

mi vztahy + D.: Taktika a strategie v lásce. 1970; Manželské džudo. 1970; OthellÍn. 1972; Poznání a léčba poruch manželského soužiti, 1973 vztahy interpersonální

PODCORECKI, Adam + 1925 - + pol. sociolog, právnik + D.: Socjologia prawa, 1962; Patologia zycia spolccznego. 1969; Law and Society, 1974 inženýrství sociální. patologie sociální. sociologie polská, sociologie práva

příloha

střelen); usilovalo tzv. konkrétni psychologii + D.: Principes élémentaires de philosophie, 1946; La Crise de la psychologie contemporaine, 1947; Le Bergsonisme, 1947; Cours de Philosophie. 1948 (2. vyd.); La Fin ďune parade philosophique, 1968; Le Fondements de la psychologie, 1969 psychologie sociální

POLI.AK, Robert A, + 1938 - + am. ekonom zabýv. se mikroekon. teorii, ekonomikou spotřeby, ;.ivolní úrovni a životním standardem ekonomika rodiny

PODOUKOVÁ, Katarina + 1943 - + slov. socioložka zabýv. se životnim způsobem a volným časem, s-gii kultury + D.: Čes­ koslovenská společnost (se spoluauL), 1969; Současná vesnice (se spoluauL), 1978; Socialistický spósob života (se spoluauL), 1979; Kultúra v každodennom živote, 1982 sociologie zemědělství

POLYA, Ceorge + 1887 - 1985 + am. matematik maď. pův., prac. v oblasti teorie pravděpodobnosti a teorie čisel + D.: Mathematics and Plausible Reasoning, 1954: Pattems ol' Plausible Inference, 1954; Mathematical Discovery. 1962 logika objevování

POINCARÉ, fules Hellri + 1854 - 1912 + fr. matematik, fyzik. astronom a filozof + D.: La Science et I'hypothcse, 1902: La Valeur de la science, 1905; Science et méthode, 1909 + Lit.: Appe!!, P.: Henri Poincaré, 1925 entropie. konvencionalismus, neopozitivismus

PONOMAREV, Jakov Alexalldrovič+ soudobý rus. psycholog + D.: Psichologija tvorčeskogo myšlenija, 1960; Psichika i intuicija, 1967; Znanije, myšlenije i umstvennoje razvitije. 1967; Metodologičeskoje vvedenije v psichologiju. 1983 kreativita

POI.AK, Freden"k Lodewijk + 1907 - + nizozem. sociolog a futurolog + D.: Kennen en keuren in de soci ale wetenschappen. 1948; Automatie, 1958; Prognostica, 1968; De Contra-Club van Rome, 1972; Slow-motion mens, 1977 dystopie. futurologie

POPITZ, Heillrich + 1925 - + něm. sociolog + D.: Der Begriff der sozialen Rolle als Element der soziologischen Theorie, 1967; Die normative Konstruktion von Gesellschan, 1980 marxologie, role

1886 - 1964 + kanad. sociolog a národohospodář maď. pův., v I. 1924-1933 žil ve Vidni + D.: The Great Transfonnation, 1944; Trade and Market in the Early Empires (se spoluauL), 1957; The Plough and the Pen: Writings From Hungary 1930-1956 (se spolued.), 1963; Dahomey and the Slave Trade, 1966; Primitive, Archaic and Modem Economies, 1971 antropologie ekonomická, ekonomie morální, sociologie ekonomická, sociologie maďarská, vlastnictví

POI.ANYI, Károly (Kari)

+

I'OI'OVI(.', V. Mihailo + 1925 - + jugosl. sociolog, v I. 19701972 red. čas. Sociologija + D.: Gegenstand der Soziologie, 1966; Change in the Demographic and Social Structure ol' Regions in the Eastem-European Countries, 1968 sociologie jugoslávská

POUSENSKÝ, Josef + 1915 - + čes. historik stud. zejm. historii 16.-20. sl., dějiny kultury + D.: Anglie a Bilá hora, 1949; Třicetiletá válka a český národ. 1960; Napoleon a srdce Evropy, 1971, Dějiny Latinské Ameriky, 1979; Dějiny Británie, 1982; Jan Jeník z Bratřic, 1989 kulturologie

POPPER, Kari Raimulld + 1902 - 1994 + rak. filozof. sociolog, fyzik, který žil též ve Velké Británii, USA a na Novém ZéJandě; před sl. tzv. kritické školy, Zll. zejm. leorií otevřené společnosti + D.: Logik der Forschung, 1934; The Open Society and Its Enemies. 1945; Conjectures and Refutations, 1955; The Poverty ol' Historicism, 1957; Objective Knowledge. 1972; Unended Quest, 1974; The SelI' and Hs Brain (spoluauL J. Ecc!es), 1977: The Open Universe, 1982; Quantum Theory and the Schism in Physics, 1982; Realism and the Aim ol' Science, 1983 + Lit.: 13l1nge, M. (ed.): The Critical Approach to Science and Philosophy,1964 anarchismus metodologický, demarehie, empiricismus, esencialismus metodologický. falibilismus, falzifikace, filozofie vě­ dy, funkcionalismus strukturální, historicismus. historiografie, holismus, individualismus metodologický, inženýrství sociální, komunita vědecká, kontext zdůvodnění, marxologie, metodologie, neopozitivismus, nominalismus. objektivita, predikce, prognóza, racionalismus kritický, racionalita. sémantika obecná, sociologie, sociologie angažovaná, sociologie čes­ ká v I. 1948--1994, sociologie chápající, sociologie pozitivistická, sociologie vědy, společnost otevřená, škola frankfurtská, teorie společností konspirační, typologie sociologických přístu­ pů, výzkum budoucnosti, změna sociální

+ 1903 - 1942 + fr. filozof a psycholog, odbojového hnuti ve Francii za 2. svěl. války (byl za-

PORKET, J. L. + 1926 - + brit. ekonom a sociolog čes. púv. + D.: Czechoslovak Trade Unions under Soviet-Type Socialism

POI.ANYI, Michael + 1891 - 1976 + briL sociolog, filozof, chemik a ekonom rak. pův., púsobil též v Berlině, po válce ve Velké Británii; zal. čas. Co-Existence jako forum pro mezinár. diskuse + D.: Personal Knowledge. Towards a Post-Critical Philosophy, 1957; Knowing and l3cing, 1969 sociologie kultury, sociologie vědy

+

+

V.

POLEDŇÁK, lvall 1931 čes. estetik, hudebni vědec, od r. 1990 řed. Ústal'lI pro hlldební vědu A D.: Stručný slovník hu-

debni psychologie, 1964; Hudba a jeji pojmoslovný systém, 1981; Hudebni věda, 1988 emoce

POUTZl~R, Ceorges

účastnik

1581

biografická

příloha

biografická

(in: Trade Unions in Communist States), 1986; Social Deprivation under Soviet Full Employment (in: The Soviet Union: Party and Society), 1988; Work, Employment and Unemployment in the Soviet Union, 1989 nezaměstnanost

PORŠNĚV, Boris Fjodorovič. 1905 - 1972 • sov. historik

a sociolog, zabýval se hl. dějinami ťr. lidového hnutí a mezinár. vztahů. D,: Očerk političeskoj ekonomii ťeodalizma, 1956; Problemy obščestvennoj psichologii (se spoluauL), 1965; Sociafnaja psichologija i istorija, 1966; Istorija i psichologija (se spoluaUL), 1971: O načale čelovečeskoj istorii, 1974 jednání, psychologie sociální. Viilkerpsychologie

PORTER, Johll • 1921 - • kanad. sociolog. D.: Measure ol' Canadian Society: Eduacation, Equality and Opportunity, 1979; Does Money Matter? (se spoluaut.), 1979; Stations and Callings, 1982 sociologie kanadská PORTMANN, Adolf. 1897 - 1982 • švýc. zoolog, evolucionista • D.: Biologische Fragmente zu einer Lehre vom Menschen, 1944; Das Tier als soziales Wesen, 1953; Biologie und Geist, 1956; Neue Wege der Biologie, 1965; Vom Lebendigen, 1973 antropologie filozofická

POSADA, Adolfo GOl/zales • 1860 - 1944 • špan. sociolog, právník. D.: Literatura y problemas de la sociología, 1902; Es socialismo y la reforma social, 1904; Princípios de sociologia, 1908 sociologie španělská

POSElDÓNOS z APAMEIE • kolem 135 - 51

kých studií Fakulty sociálních věd UK • D.: Komplexní modelování (se spoluauL), 1978; Medical Decision Making: Diagnostic Strategies and Expert Systems (se spoluauL), 1985; Lesk a bieda každodennosti (se spoluauL), 1990; Societies in Transition. East-Central Europe Today. Prague Papers on Social Responses to Transformation (se spoluauL), 1994; Sociální politika, 1994 potenciállidský, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie medicíny, sociologie tělesné kultury sociolog řec. pŮli.. • D.: Fascisme et dictature, 1970: Les Classes sociales dans le capitalisme aujourd'hui, 1974; L'Etat, le pouvoir, le socialisme, 1978 marxologie, neomarxismus

POULANTZAS, Nicos • 1936 - 1980 •

ťr.

POUND, Roscoe • 1870 - 1964 • am. filozof, sociolog, právník, zakl. s-gie práva. D.: Interpretations 01' Legal History, 1923; Social Control through Law, 1942; The Task ol' Law, 1944; Ideal Element in Law, 1958 • Lit.: Windor, D.: R. Pound., Philosopher of Law, 1974 funkcionalismus strukturální, inženýrství sociální, PRES jurisprudence, sociologie práva

POWELL, R, H. Elloch • 1912 - • briL polil.

vědec.

D.: The Social Services, Needs and Means, 1952; Biography ol' Nations, 1955; Saving a Free Society, 1960; No Easy Answers, 1973 režim politický

čes. sociolog zabýv. se výzkumem veř. mínění; v 1. 1946-1948 řed. prvního Cesko-

PROCHAZKA, Matěj (pseud. Brtnick,Ý) • 1811 - 1889 • čes. katol. politik, teolog. D.: Otázka dělnická, 1872-1873: Katolická mravověda, 1884 katolicismus sociální

se démographique, 1961; Principes ct analyse, 1966 demografie něm. etnolog. D.: Der religidse Gehalt der Mythen, 1933: Die mexikanische Bilderhandschriťt, 1937 Viilkerpsychologie

PREUSS, KOl/rad Theodor • 1869 - 1938 •

slovenského !Ístavu pro výzkum veFejného

míllění

sociologie veřejného mínění, výzkum veřejného mínění čes. demograf a psycholog zav 1. 1990-1992 ved. Stl'ediska demoskopických výzkumů, od r. 1993 řed. společnosti Rapid Dema provádějící výzkum trhu a veř. mínění výzkum veřejného mínění .

Brain, 1971 jednání, psychologie práce, výcvik sociální

POSPíŠIL, Bohuš. 1939 - • býv. se výzkumem

veř. mínění;

POSTMAN, Leo Joseph • 1918 - • am. psycholog nar. v Rusku. D.: Experimental Psychology (se spoluauL), 1949: Psychology in the Making (cd.), 1962; Verbal Learning and Verbal Behavior (cd.), 1961-1968 psychologie sociální

POTOCKA-HOSER, Alllla • pol. socioložka. D.: Wyznaczniki postawy altruistycznej, 1971 chování prosociální čes. sociolog zabýv. se soc., veř. a zdravotnickou politikou; zal. kal. veř. a soc. politiky na Fakultě sociálllích věd UK (v r. 1993), od r. 1994 řed.lnstitutu sociologic-

POTOCEK, Martill • 1948 - .

1582

PRICE de SOLLA, Derek Jihli. 1922 - • am. historik

vědy

řec. filozof, etik, mystik, předst. aténské školy novoplatonismu • D.: Theologiké stoicheiósis; Eis tén Platónos theologian • Lit.: Berger, A.: Proclus: Exposition de la doctrine, 1840 platonismus

vědec. D.: Industrial Society. Socia! Sciences in Management (se spoluauL), 1968 sociologie práce

PROKLOS DIADOCHOS • 410 - 485 •

PRÓTAGoRAs z ABDÉRY. 485 - 410 př.n.1. • řec. filozof, sofista, zabýval se státovědou, výchovou, gramatikou a matematikou: zn. větou "mírou všech věcí je člověk" • D.: Alétheia; Peri theón • Lit.: Capizzi, L.: Protagoras, 1955 rétorika

nom, soc. vědec; jeden ze zakl. anarchismu. D.: Qu'est-ce que la propriété? Ou recherches sur le principe du droít et du gouvcrnement, 1840; Solution du probleme social, 1848: Systeme des contradictions économiques ou philosophie de la misere, 1849; Du principe ťédératiť, 1863; De la capacité politique des classes ouvrieres, 1865 anarchismus, anarchokomunismus, fourierismus, kolektivismus, skupina společenská PŘÍHODA, Václav. 1889 - 1979 • čes. psycholog, pedagog

• D.: Psychologie a hygiena zkoušky, 1924: Racionalisace školství, 1930; fdeologie nové didaktiky, 1936; Ontogenese lidské psychiky, 1967-1970 dospělost, laboretismus, mládí, soustava vzdělávací

• D.: The Equatorie ol' the Planetis, 1955; Science since Babylon, 1961; Little Science, Big Science, 1963 invisible college, sociologie vědy

PSELLOS, M. • II. sl. • byzantský

PRIGOGINE, Ilja. 1917 - • belg. ťyzik a chemik rus. pŮli.., v r. 1977 obdržel Nobelovll cenu. D.: From Being to Becoming

PSEUDODlONYSIUS AREOPAGITA • 5. sl. nebo

- Time and Complexity in Physical Sciences, 1979; Order Out of Chaos (se spoluauL), 1984; Die Erťorschung des Komplexen. 1987 ekvilibrium přerušované, entropie, racionalita

PRODIKOS z KEU • 5. sl. př.n.1, - . starořec. filozoť, sofista,

současník Sókrata • D.: dochovalo se pouze několik fragmentů díla Hórai; Peri ťyseós náboženství

PROCHAZKA, František. 1864 - 1934. čes. soc. lékař, jeden

PURŠ, Jaroslav. 1922 - • čes. historik zabýv. se čs. hosp., soc. a polil. dějinami; v I. 1976-1989 řed. Historického lÍstavu CSAV • D.: Přehled československých dějin (se spoluauL), 1960: Průmyslová revoluce v českých zemích (se spoluauL), 1961; Děl­ nické hnutí v českých zemích 1848-1967, 1961; Historická ekologie (se spoluauL), 1988; Dějiny hutnictví železa v Českoslo­ vensku III. (se spoluauL), 1988 revoluce vědeckotechnická,urbanizace

POSPíŠIL, Bohumil st. • 1904 - 1982 •

PRIBRAM, Kari H. • 1919 - • am. psycholog. D.: Plans and the Structure oť Behavior (se spoluauL), 1960: Languages 01' the

armády, s-gií medicíny a soc. lékařstvím, výzkumem v oblasti veř. politiky. D.: Důstojník v armádní instituci, 1970: Hodnotová orientace obvodních lékařů a sester, 1972; Obvodní systém péče o zdraví (se spoluauL), 1973; Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny (se spoluaut.), 1991 sociologie medicíny, sociologie vojenství

PROKEŠ, Jaroslav. 1895 - 1951 • čes. historik, archivář, od r. 1934 řed. archivu ministerstva vnitra; zabýval se studiem správních dějin a reforem. D.: Základní problémy českých dějin, 1925; Histoire tchéchoslovaque, 1927; Československé dějiny nové a novější, 1932-1933 periodizace českých dějin

PROUDHON, Pierre Joseph • 1809 - 1865 • fr. filozof, ekoPRESSAT, Rolalld • 1923 - • kanad. demograf. D.: Analy-

př.n.1. • staro-

řec. filozoť a přírodovědec. D. O meteorech; O velikosti Slunce: O Oceánu a přilehlých zemích: Dějiny antropogeografie, antropologie fyzická

ze zakl. soc. lékařství u nás. D.: • Lit.: Úlohy sociálního lékařství, 1910; Sociální lékařství, 1925 lékařství sociální

příloha

učenec,

vytll.. první démo-

nologický systém démonologie zač.

6. sl.

• křesťanský myslitel, předsL pozdní patristiky kauzalita, platonismus něm. právník, historik a filozof: r. 1677 státni sekretář, též královský dvorní rada • D.: De statu imperii gennanici, 1667; De jure naturae et gentium, 1672; De oťťicio hominis et civis juxta legem naturalem, 1693; Jus ťeciale divinum, 1695 • Lit.: Denzer, H.: Moralphilosophie und Naturrecht bei Samuel Pufendorf, 1972 kultura

PUFENDORF, Samuel. 1632 - 1694.

PURKRABEK, Miroslav. 1930 - • čes. sociolog zabýv. se s-gií

PYM, Denis" soudobý soc.

PÝTHAGoRAs ze SAMU. 6. sl. př.n.1. • řec. filozof a matematik; zal. ve městě Krotónu náb. spolek. D.: Chrýsá epé • Lit.: Kolman. A.: Dějiny matematiky ve starověku, 1968 esoterismus, praxe

QUEIROZ, Maria I.mura Pereira de • 1918 - • brazil. socioložka • D.: O Messianismo no Brasil e no Mundo, 1965: La Guerre Sainte an Brésil, 1967: O Mandonismo Local na Vida PoIítica do Brasil, 1970 sociologie v Brazílii lékař, ekonom, zakl. fyziokratické školy. D.: Tableau économique, 1758; Physiocratie • Lit.: Hecht, 1.: Franc;ois Quesnay et la physiocratie, 1958 fyziokratismus, teorie populační, zákon

QUESNA Y, Frallc;ois • 1694 - 1774 • fr.

QUÉTELET, Lambert Adolphe Jacques. 1796 - 1874. belg. matematik, statistik, astronom, demograf, sociolog, kriminolog a básník; inicioval založení Královské observatoFe v Bruselu, nové statisL společnosti v Londýně a belg. COllllllission Cenmile de Statistiqlle • D.: Recherches sur la loi de la croissance de économie, 1831; Physique sociale, 1869 • Lit.: Lottin, 1.: Quetelet, statisticien et sociologue, 1912 demografie, fyzika sociální, fyzikalismus, kriminologie, sčítá­ ní lidu, sociologie, sociologie belgická, sociologie deviantního chování, zákon

QUlNE, Wi/lard van Or11lall • 1908 - • am. filozof a logik • D.: A System ol' Logistic, 1934; Mathematical Logic, 1940; From a Logical Point oť View, 1953; Word and Object, 1960; Set Theory and Its Logic, 1963; The Ways oť Paradox and Other Essays, 1966; Selccted Logic Papers, 1966: Ontological Relativity and Other Essays, 1969; The Web ol' Belieť (spoluauL 1. Ullian), 1970: Philosophy oť Logic, 1970 absurdita, filozofie vědy, intersubjektivita QUlNN, James Alfred. 1895 - 'I' • am. sociolog a ekolog. D.: The Development oť Human Ecology, 1940; Human Ecology, 1950; Urban Sociology, 1955; Living in the Social World, 1956; Sociology: A Systematic Analysis, 1963 skupina společenská, společnost komplexní

1583

biografická

příloha

QUlNTlLlANUS, Marcus Fabius • mezi 35 a 45 - před 100 n.l. • římský rétor pův. z Hispáníe, první učitel řečnictví v Římě; podal systematícký výklad rétoríky, vedle rétorických spisů Ciceronových byla jeho učebnice rétoriky hl. pramenem středověkých rétorik. D.: Instítutio oratoria (12 knih) rétorika RAAB, Fra/lZ A/lto/l Ritler 1'0/1 • 1722 - 1783 • rak. národohospodáf-, pův. právník. autor merkantilistické reformy (raabízace); od r. 1776 řed. komorních velkostatků v Čechách. D.: Unterricht liber die Verwandlung die K. K. bohmischen Domainen in Bauerglitern, 1777 reforma pozemková RADCLlFFE-BROWN, Alfred Regi/lald. 1881 - 1955. angl. soc. antropolog. zakl. strukturálního funkcionalismu. D.: The Andamin lslanders, 1922; The Social Organization ol' Australian Tribes, 1931; Structure and Function in Primitive Society. 1952; A Natural Science ol' Society. 1957: Method in Social Anthropology, 1958 • Lit.: KllpC/'. A. (ed.): The Social Anthropology ol' Radcliťfe-Brown, 1977 antropologie. antropologie funkcionalistická. antropologie strukturální, euforie sociální, funkce. funkcionalismus strukturální. komplex kulturní, magie, náboženství, postavení sociální, prvek kulturní, příbuzenství. rituál, rodina, sociologie britská. sociologie jazyka, sociologie komparativní, sociologie kultury. sociologie v Austrálii, sociologie výtvarného umění. teorie sociálních sítí, totem, vzor kulturní RADlCOVÁ, Iveta. 1956 - . slov. socioložka orienL na metodologii. s-gii rodiny a ekon. rcl'ormu: od I'. 1993 f·ed. Nadácie Social PoliC\' Analrsis Ccnlre v Bratislavě. D.: Slovensko Kroky k eUľ(~pske[~u spoločenstvu (se spoluauL), 1993; Malé dejiny Česko-Slovenských vz(ahov (se spoluauL), 1994; Slovensko rok po - cesty a križovatky nového štátu očami jeho obyvatcfov (se spoluauL), 1994 etnometodologie RÁDL, Ema/luel. 1873 - 1942 • čes. biolog, filozof, sociolog. pf'edsL neovitalismu, Masarykliv žák; I'. 1920 zal. čas. NOl'é AlhcnclIlII, I'. 1927 zal. a řídil KFes(anskoll revlli • D.: Dějiny vývojových teorií v biologii XIX stol., 1909: Úvahy vědecké a filosofické, 1914; Národ a stát, 1921; O naší nynější filosofii, 1922: O smyslu naších dějín, 1925; Moderní věda, 1926, Filosofie a teologie, 1927; Válka Čechů s Němcí, 1928: Krise inteligence, 1928: Njrodnostjako problém vědecký, 1929; Dějiny filosofie, 19321933: O ženském hnutí, 1933; Útěcha z filosofie, 1942. Lit.: Koaík. 1. 13.: Pravda a víra u E. Rádla. 1934; Hrollládka, 1. L.: Don Quijote české filosofie - E. RádI (1873-1942), 1947 intelige~ce, smysl dějin. sociologie česká do r. 1948, sociologie rodiny RACHMAN, Sta/lley • am. psycholog. D.: The Causes and Curses ol' Neurosis (se spoluauL), 1965: The Meanings ol' Fear. 1974: Arzt und Psychologe (se spoluauL), 1976 straeh RAlFFElSEN, Friedrich Wilhelm. 1818 - 1888. něm. reformátor zabýv. se zemědělským družtevnictvím; zal. "raíťfeisen­ ky" (úvěrní družstva) • D.: Die Darlehenskassen-Vereine als Mittel ZUl' Abhilfe der Not der Hindlichen Bevolkerung sowie auch der

1584

biografická sWdtischen Handwerker und Arbeiter, 1866; Instruetion ZUl' GeschMts- und Buchflihrung der Darlehenskassen-Vereine, 1869 • Lit.: Blažek. A.: České spoI-itelní a záložní spolky dle vzoru Raiffeisenova, 1909; Koch. w.: Friedrich Wilhclm Raiffeisen, 1988 družstevnictví

• ind. sociolog. D.: Urbanization and Social Change, 1970; Urban Sociology in India, 1974; Religions Movements and Social Transformation in India, 1974; Social Movements and Social Transformation, 1976 sociologie indická

RALEA, Mihail • 1896 - 1964 • rumun. sociolog, psycholog, estetik, státník. D.: Valori, 1935; Explicarea omulni. 1946; Sociologia succesului (se spoluauL), 1962; Introducere in psihologia sociala (se spoluauL), 1966 sociologie rumunská

RAPOPORT, A/latol. 1911 - • am. matematik, biolog, filozof, psycholog nal'. v Rusku, předsL operacionalismu • D.: Science and the Goals ol' Man, 1950; Operational Philosophy, 1953; Fights. Games, and Debates, 1960; Strategy and Conscience, 1964; Semanties, 1975; Mathematical Models in the Social and Behavioral Sciences, 1983; General System Theory, 1986; The Origins ol' Vio!ence, 1989; Decision Theory and Decision Behavior, 1989 hry experimentální, new sociology. sémantika obecná, teorie konvergence

RAMBAUD, Placide. 1922 - . fr. sociolog zabýv. se vztahy mezi venkovem a městem; řed. Celltre de Sociologie mmle na Ecole des Hall/es I~/l/(les ell Sciellces Sociales v Paříži; red. čas. {,'Il/des mmles • D.: Economie et sociologie de la Montagne, 1962: Les Transformations ďune soeiété rurale (se spoluauL). 1964; Les Choix proťessionnels des jeunes, 1964; Société rurale et urbanisatÍon, 1969; Villages en développement (se spoluaut), 1972; Les Études rurales en France (se spoluauL), 1972; Sociétés víllageoises (se spoluauL), 1974; Sociologie rurale, 1976; Le Nouveau kibboutz (se spoluauL), 1979 sociologie venkova RAMUS, Petru s (Pierre de La Ramée) • 1515 - 1572 • ťr. filozof - scholastik, matematik. D.: Aristotelicae animadversiones, 1543: Scipion, 1545; Dialectique, 1555; Exhortation 1lla paix chrétienne, 1572 • Lit.: 13arrollx, R.: P. de La Ramée et son inlluence philosophique, 1922 rétorika RANDERS, J. • spoluauL I. zprávy Římského klllbll • D.: The Limits to Growth. A Report for the Club 01' Rome's Project on the Predicament ol' Mankind (se spoluauL), 1972 Římský klub RANK, Otto. 1884 - 1939 • am. soc. filozof a psychoanalytik nar. ve Vídni. žil též v Paříži; spoluvyd. čas. Imago a lnlemaliolIale Zeílschrijlji'ir Psychoanalyse. D.: Der Klinstler, 1907; The Myth ol' the Birth ol' the Hero. 1909; Das Inzesl-Motiv in Dichtung und Sage, 1912; The Signiťicance 01' Psychoanalysis ťor the Mental Sciences (se spoluauL), 1913; Trauma 01' Birth, 1924; Psychology and the Soul, 1930; Will Therapy and Truth and Reality, 1929-1931; Modem Edueation: A Critique 01' lts Fundamental Ideas, 1932; Beyond Psychology, 1941 • Lit.: Menaker, E.: Otto Rank, 1982 mýtus, neopsychoanalýza, psychoanalýza RANKE, Leopold von. 1795 - 1886. něm. historik, zakL pozitivistické školy něm. historiografie. D.: Deutsche Geschrchte im Zeitalter der Reformation; Historisch-politisch Zeitschriťt, 1832-1836: Weltgeschichte, 1881-1888 existence

0.,:

RANULF, Svend. 1894 - 1953 • dán. filozoť a sociolog • MOI'alen og SamfundeL 1927; Gudernes Misundelse og Strafterettens Oprindelse i Athen, 1930; Videnskabens Stilling i moderne Stater, 1939; Socialvidenskabelig MetodeHire, 1946: On the Survival Chances ol' Democracy, 1948 resentiment RAO, Mad/zugiri S/zamarao A1Ia1ltapadmanabha • 1926-

RAPPAPORT, Roy Abraham. 1926 - • am. kull. antropolog • D.: Pigs 1'01' the Ancestors, 1968; The Sacred in Human Evolution, 1971; Ecology, Meaning and Religion. 1979 ekologie kulturní, město RASMUSSEN, Knlld. 1879 - 1933 • dán. etnograť pliv. z Gnínska. D.: Mytel' ol' sagn ťra Gronland, 1921-1925: Across Arctic America, 1927; Den Store sl.cderejse, 1932 sociologie skandinávská RASEK, Antonín. 1935 - • čes. sociolog zab)'v. se mládeží, řízením, vojenstvím; v I. 1989-1992 náměstek ministr obrany, v r. 1993 řed. Inslítll/II pro slmlegickd Sll/dia v Pmzc • D.: Sociálny systém a riadenie podniku (se spoluaul.), 1977: Sociální systém řízení podniku (se spoluauL), 1989: Sociální problémy automatizace a robotizace (se spoluaul.), 1989 sociologie vojenství, výzkum hodnot RATZEL, Friedrich. 1844 - 1904 • něm. biolog, geograf, etnograť a sociolog: spoluzakl. antropogeografie a difuzionistické školy. autor migrační leorie • D.: Anthropogeographie, 18R21891: Politische Geographie. 1897; Raum uml Zejt in Geographie und Geologie, 1907 antropogeografie, antropologie evolucionistick:í, difuzionismus, geografie politická, okruh kulturní, prostředí geografické, škola geografická RATZENHOFER, Gustav. 1842 - 1904. rak. filozoť a sociolog, pf-edsl. naturalismu a soc. darwinismu. D.: Wesen und Zweck der Politik. 1893: Die soziologische Erkenntnis, 1898: Soziologie, 1907. Lit.: Gmmzov, O.: Gustav Ratzenhofer und seine Philosophie, 1904 darwinismus sociální, sociolol,>ie americká RA TZlNGER, Joseph • 1927 - • něm. teolog, r. 1981 byl jmenován přednostou vatikánské kongregace pro doktrínu víry. I'. 1984 získal hodnost kardinála. D,: Einľlihrung in das Christentum, 1968: Kleine katholische Dogmatik (se spoluauL), 1972: Christliche Glaube und Europa. 1981: Rapporto sulla fede, 1985: Kirche, Ekumenismus, Politik, 1987 bůh

RAUMER, Friedrich von. 1781 - 1873 • něm. historik. D.: Geschichte der Hohenstauťen und ihrer Zeit, 1823-1825 sociologie rodiny

příloha

RA VEN, Bertram Herbert. 1926 - . am. psycholog. vyd. Social Issues vl. 1969-1974. D.: People in Groups (se spoluaul.). 1976; Discovering Psychology, 1977: Social Psychology, 1983 kompetice, testy inteligence RA WLS, Joh1l • 1921 - • am. filozoť zabýv. se etikou. právem • D.: Civil Disobedience, 1966; A Theory ol' Justice, 1971 etika. neposlušnost občanská. spravedlnost sociální RA Y, John. 1627 - 1705 • angl. zoolog a botanik: zakl. moderní zoologie, předchůdce C. LiIl/l(;11O • D.: Transactions; Methodus Plantarum Nova, 1682: Historia Plantarum. 16R6-1704; Synopsis Methodica Animalium, 1693 antropologie fyzická REAGAN, R01lal Wils01l • 1911 - . am. politik, státnik, v I. 1980-1984 prez. USA. D.: Abortion and the Conscience ol' the Nation, 1984; An American Liťe, 1990 konzervatismus RECASENS SICHES, Luis • 1904 - 1977 • špan. filozof. sociolog. D.: La Filosoťia del Derccho en el siglo XX. 1928: Vida humana. 1940: Lecciones de Sociologia. 1948; Tratado General de Sociologia, 1956 sociologie španělská REDFlEU), Robert. 1897 - 1958 • am. kull. antropolog zabýv. se zejm. akulturací • D.: Tepoztlan: A Mexican Village, 1930; Chan Kom: A Maya Village. 1934: The Folk Culture ol' Yucatan, 1941: The Maya ol' East Central Quintana Roo. 1942: A Village that Chose Progress: Chan Kom Revisited, 1950: The Primitive Wnrld and lts Transťormation. 1953; The Little Community: Viewpoints 1'01' the Study ol' a Human Whole, 1955: Peasant Society: An Anthropological Approach to Civilization. 1956 akulturace. antropologie města, hypotéza Sapirova- Whorťo­ va, morálka. sociologie mexická, sociologie morálky, studie komunitní. typologie společností. univerzálie kulturní REHBlNDER, Manfred. 1936 - • něm. sociolog, právník • D.: Die Begriindung der Rechtssozio]ogie durch Eugen Ehrlich. 1967; Einľlihrung in die Rechtssoziologie, 197 f: Sociology ol' Law. 1975; Rechtssoziologie, 1977 sociologie práva RElCH, Wil/zel11l • 1897 - 1965 • psycholog. psychoanalytik rak. pliv.; působil v Německu a USA, věnoval se zejm. analýze charakteru. D.: Der triebhafte Charakter, 1925: Uber Charakteranalyse, 1928: Character Formation and thc Phobias ol' Chi Idhood, 1930: Characteranalyse, 1933; Die Massenpsychologie des Faschismus, Listen, Little Man', 1948. Lit.: Sllllraf M.: Fury on Earth: A Biography ol' Wilhelm Reich. 1983 člověk jednorozměrný, id, masa, neomarxismus, osobnost autoritářská, sociologie radikální, způsob života konzumní RElCHENBACH, Hans • 1891 - 1953 • am. matematik, fyzik něm. pLJv., emígroval do USA. D.: Axiomatik der relativistisehen Raum-Zeit-Lehre, 1924: Philosophie der Raum-ZeitLehre, 1928; Ziele und Wege der heutigen Naturphilosophie, 1932; Experience and Prediction, 1938; Elements ol' Symbolic Logic, 1947 emotivismus, metodologie

1585

biografická

příloha

biografická

REIK, Theodor. 1888 - 1969 • am. psycholog a psychoanalytik nar. v Rakousku (r. 1938 emigroval do USA) • D.: The Unknown Murderer; Listening with the Third Ear; GesUindniszwang und StrafbedUrfnis, 1925; Wie man Psychologe wird, 1927; Der Schrecken und andere psychoanalytische Studien, 1929; Der Uberraschte Psychologe, 1935; Psychology of Sex Relations, 1945 • Lit.: Freeman. E.: Conversations with T. Reik. 1971 neopsychoanalýza, psychoanalýza. rituál nčm. filozof. provedl radikálni kritiku bible. D.: Apologie oder Schutzschrift fUr die vernUnftigen Verehrer Gottes, 1747. Lit.: Stemmer. P.: Weissagung und Kritik, 1983 deismus

REIMARUS, Herma1l1l Samuel. 1694 - 1768 •

REISS, Albert Joh1l • 1921 - • am. sociolog zabýv. se soc. strukturou a soc. změnou. D.: Social Characteristics of Urban and Rura! Commllnities (se spolllallt.), 1956; Cities and Society (ed.), 1957; Occupations and Social Status (se spoluaut.), 1962; Schools in a Changing Society (ed.), 1965; Studies in Crime and Enforcement in Major Metropolitan Areas, 1967; The Police and the Public, 1971 labelling

před st. fr. novokantovství a personalismu. D.: Manuel de philosophie moderne, 1842; Manuel de philosophie ancienne, 1844; Manuel républicain de I'homme et du citoyen, 1848; La Science de la morale, 1869; Essais de critique générale, 1854--1896; Le Personnalisme, 1903 • Lit.: Waelti. E.: La Morale Kantienne de Ch. Renouvier, 1947 personalismus

tik. D.: The High Price of Bullion, 1810; Proposals for an Economical and Secure Currency, 1816; Principles of Political Economy and Taxation, 1817-1821; On Protection to Agriculture, 1822; Pian for the Establishment of a National Bank, 1824; Essay on the Influence of a Low Price of Corn on the Profits of Stock, 1895 • Lit.: Blaug. M.: Ricardian Economics: A Historical Study, 1958; Hollander. S.: The Economics of David Ricardo, 1979 axiologie, cena, determinismus ekonomický, ekonomie klasická, fyziokratismus, konec člověka, marginalismus, materialismus historický, práce, renta, teorie populační, teorie rozdě­ lování, teorie sociální směny. zákony populační

REUCHLlN, Joha1l1les • 1455 - 1522. něm. humanista, předst.

RICKERT, Hei1lrich • 1863 - 1936 •

novoplatonismu v Německu. D.: De verbo miriťico, 1494; De rudimentis Hebraicis, 1506; De arte cabalistica, 1517 kabala

dčjinami

austromarxismus, byrokracie, materialismus historický, da servisní

tří­

RENOVVIER, Charles. 1815 - i 903 • fr. filozof,

REX, Joh1l Ardeme • 1925 - . brit. sociolog nar. v Již. Africe, v I. 1968-1970 prez. British Sociological Association • D.: Key Problems ol' Sociological Theory, 1961; Race, Colonialism and the City, 1973; Race, Community, and Contlict, 1967; Discovering Sociology, 1973; Approaches to Sociology (ed.), 1974 konflikt sociální, sociologie britská

nčm. ťilozof zabýv. se a teorií poznání, zakl. bádenské školy novokantovců (spolu s Windelbandem) • D.: Der Gegenstand der Erkenntnis, 1892; Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, 1896-1902; Kulturwissenschaft llnd Naturwissenschaťt, 1899; Syslem der Philosophie, 1921; Grundprobleme der Philosophie, 1934 • Lit.: Miller. A. - RostOlvska: Das Individuelle als Gegensland der Erkennlnis. Eine Sfudie zur Geschichtsmelhode Heinrich Rickerls, 1955 axiologie, dějinnost, duchovědy, etika, historiografie, kultura, metodologie, sociologie chápající, sociologie německá, totalita, typ ideální, vědy idiografické. vzor kulturní

REJDÁK, Zde1lěk • čes. psycholog zabýv. se parapsychologií,

REYKOWSKI, Ja1ll/sz • 1929 - . pol. psycholog zabýv. se zejm.

zakladalel psychotroniky • D.: Perspektivy telepatie (spoluaut. K. Drbal), 1970; Telepatie a jasnovidnost (ed.), 1970 parapsyehologie

motivací. D.: Metodologiczne problemy psychologii wspólczesnej, 1964; Funkcjonowanie osobowosci w warunkach stressu psychologicznego, 1966; Eksperimentalna psichologia emocij. 1968: Z zagadnien psychologii motywacji, 1970; Teoria motywacji a zarzqdzanie, 1975; Motywacja, postawy prospoleczne a osobowosé, 1979 ehování prosociální, psychologie osobnosti

RICOEUR, Paul. 1913 - •

REYNAUD, Jea1l Da1liel. 1926 - • fr. sociolog, v I. 19661968 prez. Francouzské sociologické společnosti, prez. Association llllemationale ďÉtudes des Relations Professio/llzelles • D.:

RlEDEL, Mallfred. 1936 - •

REJSNER, M. A. • rus. psycholog. D.: L. Andrejev i jego socialnaja ideologija, 1909; Bog i Birža, 1921; Gosudarstvo buržuaziji i RSFSR, 1923 psyehologie sociální

REMPLEIN, Hei1lZ • 1914 - .

něm.

psycholog. D.: Typologie und Symptomatologie der Arbeitskurve, 1942; Der Aufbau des Seelenlebens bei Mensch und Tier. Grundlinien einer psychologischen Anthropologie, 1950; Psychologie der Personlichkeit, 1954; Die seelische Entwicklung in der Kindheit und Reifezeit, 1965 (13. vyd.) eharakter, imaginace

RENDLOVÁ, Eliška. 1946 - . čes. socioložka zabýv. se s-gií rodiny, veř. mínění. soc. politikou; od r. 1994 řed. lnstitlllu pro výzkum vdejného miněni v Praze. D.: Volební preference, 1995 sociologie česká v I. 1948-1994, výzkum veřejného mínění RENDTORFF, Trutz. 1931 - .

něm.

teolog. D.: Die soziale Struktur der Gemeinde, 1958; Theorie des Christentums, 1972; Politische Ethik und Christentum, 1978; Ethik, 1980-1981 sociologie náboženství

RENNER, Karl (pseud. Synopticus a Rudolf Springer) • 18701950. rak. státník nar. na Moravč. austromarxista; v I. 1918-1920 státní kancléř. v I. 1931-1933 prez. Národní rady. D.: Die Krise des Dualismus. 1904; Osterreichs Erneuerung, 1916-1917; Marxismus, Krieg und Internatíonale, 1917; Deutschland, Osterreich und die Volker des Ostens, 1922; An der Wende zweier Zeiten, 1946 • Lit.: Hannak. J.: K. Renner und seine Zeit, 1965; Ka/lll. R. A.: Renners Beitrag zur Losung nationaler Konflikte, 1973

1586

Sociologie industrielle, 1964: Contlicts du travail et changement social (se spoluaut.), 1978; Les Syndicats, les patrons et I'etat, 1978 sociologie franeouzská

RHINE, Joseplz Ballks • 1895 - 1980 • am. parapsycholog, řed. parapsychol. laboratoře a FOl/lzda/iOlzfor Research OIZ Na/llre Man od r. 1964 • D.: Extrasensory Perception, 1934; New Frontiers ol' the Mind, 1937; The Reach of the Mind, 1947; New World ol' the Mind, 1953; Parapsychology, Frontier Science ol' the Mind: A Survey oť the Field, the Methods, and the Facts ol' ESP and PK Research, 1957 parapsychologie

RHODES, Cecil Joh1l • 1853 - 1902 • angl. podnikatel a koloniální politik. ministerský předs. brit. kapské kolonie; zakl. Britské jihoafrické společnosti

ťr. filozof. před st. hermeneutické fenomenologie. D.: Philosophie de la volonté, 1949-1960; De I'interprélalion. Essai Sllr Freud, 1965; Le Contlict des interprétations, 1969; La Metamorphore vive, 1975; Temps et récit, 19831985. Lit.: Rasmussen. D. M.: Mythic-Symbolic Language an Philosophical Anthropology, 1971 etnografie nová, hermeneutika, historiografie něm. filozoť • D.: Studien zur Hegels Rechtsphilosophie, 1969: BUrgerliche Gesellschaťt und Staat bei Hegel, 1970 etika normativní

RIEGER, Fralltišek Ladislav. 1818 - 1903 • zn. a publicista. D.: Slovnik pilotnation

naučný,

čes.

politik

kopník experimentální psychologie. D.: English Psychology, 1873; Heredity, 1875; Diseases of the Will, 1884 imaginace, strach

RICARDO, David. 1772 - 1823 • angl. polit. ekonom a poli-

Abundance for What: and Other Essays, 1964; Conversations in Japan: Modernization, Politics and Culture (spoluaut. E. T. Riesman), 1967; The Academic Revolution (spoluaut. C. Jench), 1968 anomie, askeze, blahobyt, člověk jednorozměrný,člověk marginální, člověk organizační. charakter národní, individualismus, interakce sociální, konformismus, kultura masová, kvalita života, masa, morálka, socializaee, sociologie americká, sociologie jídla, sociologie volného času současný něm. sociolog sportu. D.: Sport und Arbeit, 1969; Sozial Interaktion im Sport (se spoluaut.), 1980; Sportsoziologie, 1982 sociologie sportu

RIGAUER, Bero •

RICHARD, Gastoll Alltoi1le Fram;ois Michel. 1860 - 1945 • ťr. sociolog, r. 1933 prez. Institut lntema/ional de Sociologie • D. L'Évolution des mcrurs, 1925; La Vraie et la ťausse éducation la'ique, 1926; L'Enseignement de la sociologie a I'école normale primaire, 1929 sociologie rumunská

R/CHARDS, Ivor Annstro1lg • 1893 - 1979 • brit. jazykovědec, liter. kritik. D.: The Meaning of Meaning (se spoluaut.), 1923; Practical Criticism, a Study ol' Literary Judgement, 1929; Interpretation in Teaching. 1938 • Lit.: Russo. 1. P.: I. A. Richards, 1989 teorie komunikace

RICHET, Charles Robert. 1850 - 1935 • fr. lékař, fyziolog, nositel Nobelovy ceny z r. 1913 • D.: De somnambulisme provoqué, 1875; L' Anaphylaxie. 1909 spiritismus čes. filozof. teoretik vě­ deckotech. revoluce. D.: Člověk a technika v revoluci našich dnů, 1953; Komunismus a přeměny života, 1963; Civilizace na rozcestí, 1967; Člověk - věda - technika, 1972 interdisciplinarita, masarykismus, revoluee vědeckotechnic­ ká, technika

RICHTA, Radovan. 1924 - 19.83 •

1859-1874

RIEGER, Wilhelm • 1878 - 1971 •

Rl/S, Jacob Augustus. 1849 - 1914. am. soc. reformátor, noněm.

ekonom. D.: Ein-

ľUhrung in die Privatwirtschaftslehre, 1928 ekonomie

RIEGEROVÁ, Marie. 1833 - 1892 • jedna z prvních čes. soc. pracovnic. dcera F. Palackého a manželka F. L. Riegera; zal. dobročinný

spolek sv. Ludmily, zavedla v Praze městské veř. opatrovny. D.: Ochrana chudé a opuštěne mládeže, 1887 Lit.: Cervinkovd-Riegrovd. M.: M. Riegrová rodem Palacká, její život a skutky. 1892 feminismus český

determinismus ekonomický

RlBOT, Théodule Armalld • 1839 - 1916 • fr. psycholog, prů­

příloha

RIESMAN, David. 1909 - • am. sociolog a publicista zabýv. se typologií jednání; tvůrce koncepce "osamělého davu" • D.: The Loncly Crowd: A Study of the Changing American Character (se spoluaut.), 1950; Faces in the Crowd: Individual Studies in Character and Politics (spoluaut N. Glazer) , 1952; Individualism Reconsidered, 1955; The Proťessorial Mind. Social Scientists in a Time ol' Crisis (spoluaut. P. Lazarsfeld a Thielens), 1957;

vinář. D.: How the Other Half Lives, 1890; The Children ol' the Poor, 1892; The Making of an American, 190 I; The Battlc with the Slum. 1902; Children of the Tenements, 1903; Is There a Santa Claus?, 1904 fotografie sociologická nčm. geograf, před st. geogr. determinismu • D.: Europa, 1804-1807; Die Erdkunde im Verhaltniss zur Natur und zur Geschichte des Mcnschen, 1817-1818 • Lit.: Beck. H.: Genius der Geographie, 1979 antropogeografie, škola geografická

RITTER, Karl. 1779 - 1859 •

RIVERS, William Henry Robert. 1864 - 1922 • angl. antropolog, pův. lékař, psycholog; předst. diťuzionismu • D.: The Todas, 1906; The History ol' Melanesian Society, 1914; Kinship and Social Organization, 1914; Social Organization, 1924 antropologie, difuzionismus, příbuzenství

ROBERTY de CASTRO de la SERDA, Jevgellij

Valelltillovič

.1843 - 1915. fr. sociolog a filozoťrus. pův., předst. sociolo-

1587

biografická

příloha

gismu -+ D.: Sociologija, 1879; Le Psychisme social, 1897; Fondements de I' ethique, 1899; Constitution de I' ethique, 1900; Nouveau programme de sociologie, 1904; Filosofija i jej zadači v XX. veke, 1905

biosociologie, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologismus

-+ 1758 - 1794 advokát, stál v čele jakobínské diktatury, nazýván "Nepodplatitelným" -+ Do: Discours sur les peines infamantes, 1784; Discours couronné par la Société royale de Metz sur les questions suivantes, 1785 -+ Lit.: Manfred, A. Z.: Tři podobizny z Velké francouzské revoluce, 1982 ROBESPlERRE, Maximilien Frafl{:ois Isidore

-+ fr.

revolucionář, pův.

deísmus, kult rozumu, totalitarismus 1903 - 1983 -+ angl. ekonomka -+ Do: The Economics of Imperfect Competition, 1933; An Essay on Marxian Economics, 1942; The Accumulation of Capital, 1956; Economic Philosophy, 1962; Essays on the Theory of Economic Growth, 1963; Freedom and Necessity, 1970; Economic Heresies, 197 I; After Keynes, 1973; Further Contributions to Modern Economics, 1980

ROBINSON, Joan Violet

-+

biografická

empatie, psychologie humanistická, seberealizace, skupiny setkávání, sociologie masové kultury, výcvik sociální

fonologie 1891 - 1953 -+ am. psychoanalytik a kult. antropolog maď. pův. -+ D.: Australian Totemism, 1925; The Riddle of the Sphynx, 1943; The Origin and Function of Culture, 1943; The Eternal Ones of the Dream, 1945; Psychoanalysis and Anthropology, 1950

ROHEIM, Géza

-+

kultura a osobnost, psychoanalýza 1814 - 1856 -+ něm. filozof -+ Do: Die Vier Parteien, 1844, Kritik des Gottesbegriffes, 1856; Wissenschaft und Leben, 1871-1892

ROHMER, Friedrich

1903 - 1972 -+ rak. psycholog zabýv. se neuropsychologií -+ Do: Die Arbeitsweise des Gehirns und die psychischen Vorgange, 1953; Lehrbuch der experimentellen Psychologie (se spoluaut.), 1963; Kleíne Charakterkunde, 1969 (12. vyd.)

ROHRACHER, Hubert

-+

mu - saintsimonista

avantgarda

-+

1794 - 1851 -+ před st. utop. socialisDo: L' Artiste, le savant et I'industriel, 1825

umělecká

-+ tvůrce "obecné teorie vykořisťování a tříd" -+ D.: Ethos und SchOpfertum der Arbeiterklasse im Sozialismus,

ROEMER, Joachim

1975; Analytical Marxism, 1986

neomarxismus, sociologie ekonomická ROETHLlSBERGER, Fritz Jules -+ 1898 - t -+ am. soc. vě­ dec zabýv. se zejm. probl. managementu -+ Do: Management and the Worker, 1939; The Motivation, Productivity and Satisfaction of Workers (se spoluaut.), 1958; Man-In-Organization, 1968

efekt hawthornský, sociologie podniku 1937 - -+ am. demograf zabýv. se migrací -+ D.: Introduction to Multiregional Mathematical Demography, 1975; Model Migration Schedules. 1981

ROGERS, Andree síť

-+

demografická

-+ 1902 - 1987 -+ am. psycholog a psychoterapeut -+ D.: Measuring Personality Adjustment in Chi ldren, 1931; Clinical Treatment of the Problem Chi Id, 1939; Counseling and Psychotherapy, 1942; Counseling with Returned Servicemen (se spoluaut.), 1946; Client-Centered Therapy, 1951; Psychotherapy and Personality Change (se spoluaut.), 1954; On Becoming a Person, 196 I

ROGERS, Carl Raflsom

1588

infrastruktura veřej­

-+ 1884 - 1922 -+ švýc. psycholog a psychiatr, tvůrce projekčního testu inkoustových skvrn (Rorschach ink-blot test) -+ Do: Psychodiagnostik, 1921

RORSCHACH, Hermanfl

-+

práce

-+ 1888 - 1973 -+ am. právník, teolog, filozof a sociolog něm. pŮv., od r. 1933 v USA; r. 1921 zal. Akademie der Arbeit ve Frankfurtu a.M. -+ D.: Werkstattaussiedlung, 1922; Die europaischen Revolutionen, 1931; Soziologie, 1956, 1958; Die Sprache des Menschengeschlechts, 1963-1964; Die Umwandlung, 1968

ROSENSTOCK-HUESSY, Eugen

testy projektivní RORTY, Richard -+ 1931 -

-+ am. filozof -+ Do: The Linguistic Turn (ed.), 1967; Consequences of Pragmatism, 1982; Philosophy and the Mirror of Nature, 1990; Objectivity, Relativism, and Truth, 1991 racionalita,

-+ 1938 - -+ něm. psycholog zabýv. se ekon. psychologií -+ Do: Psychologie der Werbung, 1969; Marktpsychologie, 1979

ROSENSTIEL, Lutz VOfl

sociologie německá

sebevědomí

-+ 1936 - -+ něm. polit. vědec -+ Do: Revolutionarer Syndikalismus, 1977; Sozialgeschichte politischer Ideen, 1979; Eliten in der Demokratie, 1989; Ethik und Politik heute (se spoluaut.), 1990

-+ 1948 - -+ fr. politolog a ekonom -+ Do: La Crise de I'etat-providence, 1981; Misěre de I'économie,

ROSENZWEIG, Saul -+ 1907 - -+ am. psycholog, zakl. a prez. International Society for Research on Aggression v I. 1972-1973

1983; La Question syndicale, 1988; La République du centre. La Fin de I'exception franc;aise (se spoluaut.), 1988; Le Libéralisme économique, 1989

1949; Freud and Experimental Psychology: The Emergence of Idiodynamics, 1986; Sally Beauchamp's Career, 1987; Freud, Jung and the Kingmaker, 1990

sociologie politiky

RODRIGUES, Olinde

jistoty sociální, New Dea I. parlamentarismus, výzkum ného mínění

ROSANVALLON, Pierre

-+ 1919 - 1983 -+ brit. anglikánský teolog -+ Do: Hones to God, 1963 -+ Lit.: Kee, A. : The Roots of Christian Freedom, 1988 ROCCO, Alfredo -+ 1875 - 1935 -+ it. právník, státník, ministr spravedlnosti v I. 1925-1932, od r. 1923 stoupenec fašismu, vyd. čas. Politica fašismus

-+ am. politik

Role of Time in Economic Theory, 1934; Problems of Industrialization of Eastern and Southeastern Europe, 1943; Notes on the Theory of the Big Push, 1955; International Aid for Underdeveloped Countries, 1961; Capítal Formation and Economic Development (ed.), 1965

psychologie ROHRICH, Wilfried

protestantismus

-+

Deůmo -+ 1882 - 1945 a státník; prez. USA v letech 1933-1945

ROOSEVELT, Fraflklifl

absolutismus

ekonomie politická radikální, manažer ROBINSON, Johfl Arthur Thomas

O mluveném slově (se spoluaut.), 1954; Stručná fonetika ruštiny, 1959; Výslovnost spisovné češtiny, 1978

příloha

frustrace

ROKEACH, Miltofl -+ 1918 - -+ am. soc. psycholog, zavedl pojem dogmatická osobnost -+ Do: The Open and the Closed Mind, 1960; The Three Christs of Ypsilanti, 1964; Beliefs, Attitudes and Values: A Theory of Organization, 1968: The Nature of Human Values, 1973

hodnota, osobnost dogmatická, stojová, výzkum hodnot

rovnost sociální, socialismus, stát sociální

otevřenost a uzavřenost

po-

ROKKAN, Stein -+ 1921 - 1979 -+ norský sociolog, prez. Illlernational Association of Political Science v I. 1971-73 a International Social Science Council v I. 1973-77 -+ Do: Approaches to the Study of Political Participation (ed.), 1962; Party Systems and Voter Alignments (se spoluaut.), 1967; Citizens, Elections, Parties, 1970; The Praxis of Sociology (spolued.), 1976; Kommunedatobenken en handbook for brukere (spoluaut.)o 1977

levice-pravice, sociologie skandinávská,

vědy

1050 - 1120 -+ fr. filozof, teolog, který interpretoval sv. trojici jako souhrn tří jednotlivých bohů, čímž popřel existenci jediné božské substance (církev prohlásila jeho učení za kacířské a on se jej zřekl)

ROSCELLlNUS, Joha1l1tes

-+

hereze, nominalismus ROSENBERG, Alfred -+ 1893 - 1946 -+ nacistický ideolog žijící v Estonsku a Německu; rozpracoval teorii "vůle k moci", teorii rasové nadřazenosti -+ Do: Der Mythus des 20. Jahrhunderts, 1934; Blut und Ehre, 1934-1941 vůle

k moci, rasismus, život

-+ 1925 - -+ am. psycholog -+ Do: Attitu de Organization and Change (se spoluaut.), 1960; Social Psychology: Sociological Perspectives (se spoluaut.), 1990

ROSENBERG, MiltOlI J.

psychologika

politické

RoLltEK, Rudolf -+ 1877 - t

-+ čes. zemědělský odborník, právník a národohospodář -+ D.: Agrární politika, 1912; Úvod do obchodní politiky rakousko-uherské, 1913; Život venkova, 1914; Zemědělci a zemědělství na rozhraní dvou věků, 1915; Osnova zákona o hospodářství elektrárenském z hlediska českého země­ dělství, 1918

-+

percepce sociální

zoosociologie a zoopsychologie

sociologie mládeže, sociologie rakouská

-+ 1921 - 1982 -+ čes. jazykovědec zabýv. se obecnou fonetikou, fonologií -+ Do: Základy fonetiky, 1953;

ROSENSTEIN-RODAN, Paul Narziss

ROMANES, George Johfl -+ 1848 - 1894 -+ brit. biolog, přítel Ch. R. Darwina -+ Do: Animal Intelligence, 1881; Mental Evolu-

konflikt sociální, kontrola sociální, malthuziánství, minění veřejné, psychologie sociální, psychosociologie, sociologie americká, sociologie veřejného mínění, vzor kulturní, změna sociální

-+ soudobá am. socioložka Equality, 1970; The Feminist Papers, 1973

ROSSI, Alice

referenční, ženy

-+

Do: Essay on Sex

v sociologii

-+ it. lékař, psycholog zabýv. se kolekt. psychologií -+ D.: I suggestionari e la Folla, 1902; Della memoria e dell' immaginazione sociale, 1905

ROSSI, Pasquale

sociologie italská

tion in Animals, 1883; Mental Evolution in Man, 1888; Darwin and after Darwin, 1892-1894

rolnictvo

-+ 1866 - 1951 -+ am. ekonom, soc. psycholog a sociolog, před st. psychologismu, zabýval se soc. kontrolou; vyd. první příručku soc. psychologie r. 1908 -+ Do: Socia! Contre!. 1901; The Foundations of Sociology, 1905; Social Psychology, 1908; The Principles ol' Sociology, 1920; The Social Trend, 1922; Civic Sociology, 1925; The Outlines of Sociology, 1933; New Age Sociology, 1940 -+ Lit.: Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory, 1960

ROSS, Edward Alsworth

skupina 1926 - -+ am. psycholog zabýv. se klinickou psychologií a soc. psychologií, vyd. čas. Personality and Social Psychology (v 1. 1968-1969)

ROSENBERG, Seymour

1925 - -+ rak. soc. filozof a sociolog zabýv. se s-gií mládeže, rodiny a stáří; v I. 1964-1969 prez. Osterreichische Gesellschaft fiir Soziologie -+ Do: Familienbeziehungen und Freizeitgewohnheiten jugendlicher Arbeiter, 1963; Umwelt und Familie a1ter Menschen (spoluaut. E. Kdckeis), 1965; Soziologie der Jugend (spoluaut. K. AlIerbeck), 1975; Youth in a Changing World (spoluaut. M. V. Freyhold) , 1977; Die spate Freiheit - Das A Iter - ein Stiick bewusst gelebten Lebens, 1983

ROMPORTL, Milall

-+ D.: Psychodiagnosis, Grune and Stratton (se spoluaut.),

ROSENMA YR, Leopold

-+

ekonom zabýv. se ekon. růstem

-+ 1902 - 1985 -+ angl. -+ Do: Marginal Utility, 1926; The

ROSSI, Peter Hellry -+ 1921 - -+ am. sociolog, vyd. American lournal ofSociology (v I. 1957-1958) -+ D.: Why Families Move, 1956; New Media and Education, 1967; Urban Revolts, 1970; Evaluating Social Programs, 1972; Money, Work and Crime, 1980; Mter the Clean-up, 1980

prestiž, ženy v sociologii ROSTOW, Walt Wlzitman -+ 1916 - -+ am. sociolog, ekonom, historik, v 1. 1966-1969 spec. asistent prez.; působil též ve Vel-

ké Británii; zabýval se zejm. teorií ekon. růstu a stadií růstu -+ Do: The Process of Economic Growth, 1952; The Stages of Econo-

1589

biografická

příloha

mic Growth. A Non-Communist Manifesto, 1960; The Diffusion 01' Power, 1972; The World Economy: History and Prospect, 1978; Why the Poor Get Richer and the Rich Slow Down, 1980; Eisenhower, Kennedy and Foreign Aid, 1985: Lessons for the Future, 1987; Essays on a Half Century: Ideas, Politics and Action, 1988; History, Policy and Economic Theory, 1989; Theorists ol' Economic Growth from David Hume to the Present, 1990 teorie ekonomického růstu, typologie společností, vědy sociální

ROSZAK, Tlzeodore • 1907 - 1981 • am. soc. vědec pol. pův. • D.: The Dissenting Academy, 1968; Where the Wasteland Ends: The Making 01' a Counter Culture, 1969; Politics and Transcendence in Postindustrial Society, 1972: Unfinished Animal. 1975: Person/Planet, 1979 příroda, sociologie alternativní, sociologie kultury ROSKO, Robert. 1932 - . slov. sociolog zabýv. se s-gií inteligence a s-gií práce. D.: Československá společnost (se spoluauL), 1969; Zbližovanie robotníkov a intcligencie (se spoluauL), 1986 DPO a SPO, sociologie slovenská ROTHACKER, Ericlz • 1888 - 1965 • něm. filozof, historik a sociolog kultury. D.: Einleitung in die Geisteswissenschaťten, 1920; Logik und Systematik der Geisteswissenschaťten, 1926; Geschichtsphilosophie, 1933; Kulturen als Lebensstile, 1934: Die Schichten der Personlichkeit, 1941: Problcme der Kulturanthropologie, 1942: Mensch und Geschichte, 1944: Schelers Durchbruch in die Wirklichkeit. 1948 • Lit.: PelJ}eet, w.: Erich Rothackers Philosophie des Geistes aus dem Geist der deutschen historischen Schule, 1968 antropologie filozofická, duchovědy, id, Lebenswelt, ontogeneze ROUB1CEK, Vladimír. 1930 - • čes. demograf a statistik. D.: Demografická statistika, 1958; Cvičebnice demografické analýzy, 1973 analýza kohortní, síť demografická ROUGEMONT, Dellis de. 1906 - 1985 • švýc. filozof, esejista, hl. předsL personalismu; r. 1932 zal. čas. Esprit, zal. a vedl Centre européen de la cullllre v Gentu • D.: L' Amour et I'occident, 1939; L'Europe en jeu, 1948; Les Chances de I'Europe, 1962; L' Avenir est notre affaire, 1977 sociologie sexuality ROUSSEAS, Step/leIl William. 1921 - . am. ekonom. D.: Death ol' Democracy: Greece and the American Conscience, 1967: Monetary Theory, 1972; Capitalism and Catastrophe, 1979 new sociology ROUSSEA U, Jeall Jacques. 1712 - 1778 • fr. osvícenský filozof, pedagog; zabýval se mj. teorií spol. smlouvy. D.: Discours si le rétablissement des sciences et des arts a contribué a épurer les mccurs, 1750; Discours sur l' origine et les fondements de I'inégalité parmi les hommes, 1755; Julie ou La Nouvelle Hélo'ise, 1760; Du contract social ou principes du droit politique, 1762; Émile ou de I'éducation, 1762; Confessions, 1782. Lit.: J. J. Rousseau ajeho pedagogický odkaz. Výbor z pedagogického díla, 1967; Srarobinski, 1.: Jean Jacques Rousseau. La Transparence et I'obstacle suivi de Sept essais sur Rousseau, 1971

1590

biografická absolutismus, antropologie dialektická, antropologie filozofická, antropologie sociální, Arkádie, člověk, deismus, delegace moci, demokracie, diktatura. encyklopedisté, fourierismus, fyziokratismus, interakcionismus, komunismus, konec člověka, legitimita, lid, mecenáš, mínění veřejné, mládí, náboženství občanské, občan, odcizení, osvícenství, pedagogika, politologie, práce, právo státní, primitiv, přirozenost, psychosociologie, romantismus, smlouva společenská, sociologie moci, sociologie veřejného mínění, sociologie výchovy, společnost občanská, stát. teorie moci, vkus, typologie společností, umění, vlastnictví, výchova, woodcraft, změna sociální

ROUSSELOT, Jeall Pierre. 1846 - 1924. fr. lingvista, zakl. fonetické laboratoře v r. 1897 • D.: Principes de phonétique expérimentale, 1897-1909; Précis de prononciation ťranc;aise (se spoluauL), 1902 fonetika ROYCE, Joseplz R. • 1921 - . am. psycholog působící též v Kanadě • D.: The Encapsulated Man, 1964; Psychology and the Symbol, 1965; Toward the Unification ol' Psychology, 1966 nápodoba ROZSYPAL, Kurt. 1916 - . čes. ekonom zabýv. se systémy řízení a plánování. D.: Československé národní hospodářství po 2. světové válce, 1974; Úvod do teorie a praxe národohospodářského plánování, 1978; Národohospodářské plánování, 1985 reforma ekonomická RUBIN.';TEJN, Sergej Leollidovič. 1889 - 1960. sov. psycholog • D.: Osnovy psichologii, 1935: Osnovy obščej psichologii, 1940; Bytie i soznanie, 1957; O myšleniji i putjach jego issledovanija, 1958; Principy i puti razvitija psichologii, 1959 emoce, charakter, potřeby, prožitek, psychologie, psychologie práce RUNCIMAN, Walter Garrisoll • 1934 - . bril. sociolog, politolog a politik. D.: Social Science and Political Theory, 1965; Relative Deprivation and Social Justice, 1966; Sociology in Hs Place, 1970; A Critique 01' Max Weber's Philosophy of Social Science. 1972; A Treatise on Social Theory, 1983 sociologie politiky RUPPlN, Artlzur. 1876 - 1943 • izrael. sociolog. D.: Die Juden der Gegenwart, 1904; Soziologie der Juden, 1930-1931; Dreissig Jahre Aufbau in Palastina: Reden und Schriften, 1937 sociologie izraelská RUSKIN, Johll • 1819 - 1900 • angl. estetik, uměl. kritik, spisovatel • D.: Modem Painters, 1846-1860; The Seven Lamps 01' Architecture. 1849; Pre-Raphaelitism, 1851 socialismus gildový, umění RUSSELL, Bertralld Arthur William. 1872 - 1970 • bril. filozof, matematik, logik, soc. kritik a veř. činitel, stoupenec pacifismu; spoluzakl. a první prez. Pugwashského hnutí vědců za mír; r. 1950 získal Nobelovl/ cenu za literaturu. D.: Mysticism and Logic, 1918; Marriage and Morals, 1929; Education and the Social Order, 1932; Which Way to Peace?, 1936; Power. 1938; A History ol' Western Philosophy, 1946; Authority and the Indi-

vidual, 1949; New Hopes for a Changing World, 1951; The Impact 01' Science on Society, 1952; Satan in the Suburbs, 1953; Why I Am Not Christian, 1957; Common Sense and Nuclear Warfare, 1958; Fact and Fiction, 1961; Has Man a Future?, 1961; Unarmed Victory, 1963 • Lit.: Rl/ssell, B.: Authobiography, 1970; Clark, R. w.: The Life 01' B. Russell, 1975; Langhammer, W. B.: B. Russell, 1983 emotivismus, hnutí mírové, intersubjektivita, metodologie, neopozitivismus, periodizace dějin, povinnost, sémantika, Vídeňský kruh

RUTKEVIC, Miclzail Nikolajevič. 1917 - • rus. filozof a sociolog zabýv. se mobilitou a analýzou tříd; řed.lnstitllll/ sociologických v.vzkl/mIÍ A V SSSR (v r. 1972) • D.: Processy izmenenija sociafnoj struktury v sovetskom obščestve, 1967: Sociafnyje različija i ich preodolenie. 1969; Intelligencija razvitogo socialističeskogo obščestva, 1977: Dialektika i sociologija. 1980; Stanovlenije sociafnoj odnorodnosti, 1982 sociální a společenské, sociologie ruská a v Sovětském svazu ROllCKA, Stallislav • 1872 - 1946 • slov. mikrobiolog a hygienik; propagátor eubiotiky • D.: Eubiotika, 1912; Das System der Hygiene auf Grundlage der Eubiotik, 1927 eubiotika RYBA, Jiří. 1958 - . čes. sociolog a publicista; v 1. 1989-1994 rcd. čas. Sociologické aktuality, v r. 1991 spoluzakl. Sociologického nakladatelství (SLON) • D.: 24x o demokracii a morálce z pohledu sociologů (se spoluauL), 1990; Průvodce inteligentního občana volebním bludištěm (spolued.). 1992 sociologie česká v I. 1948-1994 RYBICKI, Pawel Hierollim • 1902 - • pol. sociolog, historik, v 1. 1945-1957 řed. Slezské knihovny v Katovicích. D.: O badaniu socjograficznym Slqska. 193'8; Arystoteles. 1963: Spoleczelístwo miejskie. 1972: Struktura spolccznego swiata. 1979 sociologie polská RYCHLlfÍlSKI, Stanislaw • 1903 - 1944. pol. ekonom, sociolog. D.: Zasadnicze kierllnki robotniczego ruchu zawodowego v Polsce, 1929: Badania srodowiska spolecznego, 1932; Warstwy spoleczne, 1939 sociologie polská

příloha

• čes. fašistický publicista a politik, jeden z hl. předsL a v I. 1939-1942 vůdce čes. fašistické organizace Vlajka. D.: Zidozednářství - metla světla, 1938 fašismus český

RYSZKA, Frallciszek Domillik • 1924 - • pol. historik, právník • D.: Polityka i wojna, 1975; Wstl,:p do nauki o polityce, 1978; Historia doktryn politycznych i prawnych (se spoluauL), 1979; Nauka o polityce, 1984 sociologie polská ŘEHA K, Jali. 1939 - • čes. matematik a sociolog zabýv. se

využitím matematiky v s-gickém výzkumu. D.: Matematika pro sociology, 1984: Analýza kategorizovných dat v sociologii (se spoluauL), 1986 sociologie česká v I. 1948-1994, znak

SABINA, Karel. 1813 - 1877 • čes. historik, politik, spisovatel, člen Mladé Evropy; po revoluci 1848 vězněn, r. 1872 odhalen jako konfident rak. policie a vyřazen z polil. života. D.: Vyznání nové víry, 1848; Politické dozrávání, 1849; Pokusy základních oprav společenských, 1849; Duchovný komunismus, 1861; Obrana proti lhářům a nactiutrhačům, 1872 fourierismus, romantismus SABINE, George Hollalld. 1880 - 1947 • am. polil. vědec a filozof. D.: The Modem Idea ol' the State (spoluaul. H. Krabbel, 1922; Cicero on the Commonwealth (se spoluauL), 1928; A History ol' Political Theory, 1937 totalitarismus SADER, Mallfred • 1928 - • něm. psycholog zabýv. se osobností a soc. interakcí. D.: Instruktionsverstandnis und Testleistung, 1957; Moglichkeiten und Grenzen psychologischen Testverfahrens, 1961; Lalltheit lInd Larm, 1966; Psychologie der Gruppe, 1976; Psychologie der Perscinlichkeit, 1980; Rollenspiel als Forschungsmethode in der Psychologie. 1985 psychologie osobnosti SAHLlNS, Marsclzall David. 1930 - . am. kull. antropolog zkoumající zejm. Oceánii. D.: Social Stratification in Polynesia, 1956; Cul ture and Evolution, 1960; Moala: ClIlture and Nature on a Fijian Island, 1962; Tribesmen, 1967 antropologie ekonomická, konvergence kulturní, neoevolucionismus, sociobiologie

RYCHTAŘ1K, Karel. 1930 - 1990. čes. sociolog, publicista;

od r. 1970 do r. 1989 šéfrcd. Sociologického časopisu. od r. 1977 do r. 1989 řed. Ústavu pro výzkum vdejného mínění pfi Federálním statistickémlÍřadu • D.: Sociologický výzkum v armádě (se spOluauL). 1968; Sociální svět armády, 1971; Sociológia mysleni a a činu (spoluauL A. Sirácky), 1976; Empirie a empirismus v sociologii, 1977; Sociologie na cestách poznání. 1979; Sociologie poznání a přeměny světa, 1985 každodennost, sociologie česká v I. 1948-1994. sociologie marxisticko-Ieninská, sociologie slovenská, sociologie vojenství

RYLE, Gilbert. 1900 - 1976 • angl. filozof. D.: The Concept ol' Mind, 1949; Dilemmas, 1954; Collected Papers, 1929-1968 etnografie nová RYS-ROZSÉVAC, Jali (vl. jm. losefRozséva{). 1901 - 1946

SAINT-SIMON, Claude Hellrl de • 1760 - 1825 • fr. soc. myslitel, před SL utop. socialismu. D.: De la réorganisation de la société européenne, 1814; Le Politique, 1819; L'Organisatellr, 1819-1820; Du systeme industriel, 1820-1822; Catéchisme des industriels, 1823-1824; Nouveau christianisme, 1825: Opinions littéraires. philosophiques et industrielles (se spoluauL). 1825; Le Prodllcteur. 1825-1826 • Lit.: Manuel, FE.: The New World ol' Henri Saint-Simon, 1956; Taylor, K. (cd.): Henri Saint-Simon (1760-1825): Selected Writings. 1975 avantgarda, determinismus ekonomický, elita. evolucionismus, fyzika sociální, fyzikalismus. hierarchie reality, industrialismus, industrializace. jev sociální, komunismus, olympismus, pilot nation, práce, proletariát, sociologie, sociologie marxistická, sociologie pozitivistická, sociologie průmyslu, sociologie sociologie, sociologie války, sociologie výchovy, socio-

1591

biografická

příloha

logie výtvarného umění, technokratismus, teofilantropie, ultramontanismus, venkov

SAlNTE-BEUVE, Charles, Augustin" 1804 - 1869 .. fr. literární kritik" D.: Tableau historique et critique de la poésie franr,;aise et du théiitre franr,;ais au XIV siecle, 1828; Histoire de Port-Royal, 1840-1859" Lit.: Chadbourne, R. M: C. A. Sainte-Beuve, 1977 sociologie literatury SALES y FERRÉ, Manuel" 1843 - 1910 .. špan. sociolog .. D.: Historia General, 1884; Tratado de Sociología, 1889; Problemas Sociales, 1910; Sociología General, 1912 sociologie španělská SAMUELSON, Paul A1lthony .. 1915 - .. am. ekonom stud. ot. ekon. růstu a spotřebitelské chování; v r. 1970 dostal Nobelovu cenu za ekonomii" D.: Foundations of Economic Analysis, 1947; Readings in Economics (se spoluaut.), 1952; Problems of the American Economy, 1962; Stability and Growth in the American Economy, 1963; Ekonomie (spoluaut. W. D. Nordhaus), 1991 (13. vyd.) .. Lit.: Linda, M: Der Anti-Samuelson, 1974; Silk, L.: Wirtschaft als Schicksal. Die grossen Okonomen Amerikas, 1978 ekonomie blahobytu SANDER, Fritz .. 1889 - t .. rak. sociolog" D.: Gesellschaft und Staat. Studie zur Gesellschaftslehre von Franz Oppenheimer, 1926; Allgemeine Gesellschaftslehre, 1930; Das Problem der Demokratie, 1934 .. Lit.: Wiese, L. v.: System der Allgemeinen Soziologie (Beziehungslehre), 1933 gestaltismus SANFORD, R. N. .. am. psycholog, spolupracovník W. Adoma působící na Kalifornské univ. osobnost autoritářská SANNAZARO, Jacopo (Iacopo) .. 1456 - 1530 .. it. básník, prozaik. zakl. evrop. pastorální tradice" Do: Arcadia, 1502; Eclogae piscatoriae, 1526, Rime, 1530 .. Lit.: Kennedy, W. J.: Jacopo Sannazaro and the Uses of Pastoral, 1983 Arkádie SANTAYANA, George .. 1863 - 1952 .. am. filozof a spisovatel špan. pův., předst. kritického realismu" D.: The Sense of Beauty. 1896; Scepticism and Animal Faith, 1923; Platonism and the Spiritual Life, 1927; Domination and Powers, Retlections on Liberty, Society and Government, 1951 kultura, sociologie fenomenologická SAPlR, Edward" 1884 - 1939 .. am. kult. antropolog a lingvista pol. pův.; zn. formulací hypotézy jazykového relativismu .. Do: Language, 192 I; Wishram Ethnography, 1930; Nootka Texts, 1939; Culture, Language and Personality, 1949 antropologie filozofická, antropologie kulturní, antropologie lingvistická, antropologie symbolická, hypotéza Sapirova-Whorfova, jazyk, komplex kulturní, konfiguracionismus, kultura a osobnost, lingvistika strukturální SARAPATA, Adam" 1921 - .. pol. sociolog práce a průmyslu .. D.: Elementy socjologii przemyslu (se spoluaut.), 1962; Stu-

1592

biografická

sion, 1961; La Prévention des naissances, 1962; Marx contre Malthus, 1963 demografie, sociologie francouzská

dien fOr soziale Schichtung und soziale Mobilitat in Polen, 1965; Soziologie der Berufe, 1965; Soziologische Probleme eines Industriebetriebs, 1965; Przemiany spoleczne w Polsce ludowej, 1965; Socjologia zawodów, 1965; Studia nad uwarstwieniem i ruchliwosci q spolecznq w Polsce, 1965; System spoleczny przedsi~biorstwa (se spoluaut.), 1966; Die Moral eines Berufstatigen, 1973 sociologie podniku, sociologie polská

SA VARY, Jacques" 17. st. .. fr. obchodník, který je považován za jednoho ze zakl. podnikové ekonomie" D. Parfait Negociant, 1675 ekonomie

SARGENT, Thomas J. .. 1943 - .. am. ekonom zabýv. se makroekon. teorií .. Do: Macroeconomic Theory, 1979; Rational Expectations and Econometric Practice (ed.), 1981 ekonomie neoklasická

SA VlGNY, Friedrich Kari von" 1779 - 1861 .. něm. právník, před st. hist. právni školy" D.: Vom Beruf unserer Zeit fUr Gesetzgebung und Rechtswissenchaft. 1815 sociologie konzervativní

SARNOFF, lrving" 1922 - .. am. psycholog" D.: Personality Dynamics and Development, 1962; Society With Tears, 1966 transgrese. psychologie sociální

SAY, Jean Baptiste .. 1767 - 1832 .. fr. ekonom, podnikatel orient. na probl. úroku a zisku" D.: Catéchisme ďéconomie politique, 1815; Cours complet ďéconomie politique pratique, 1828-1829; Cours complet ďéconomie politique, 1840 ekonomie klasická, keynesianismus

SARTRE, Jean Paul" 1905 - 1980 .. fr. filozof a spisovatel, předst. existencialismu" D.: L'lmagination, 1936; La Transcendance de l'ego, 1936; L'Etre et le Néant, 1943; L'Existentialisme est un humanisme, 1946-1947; Situations 1947; La Critique de la raison dialectique, 1960 .. Lit.: Wroblewski, V. V.: Jean Paul Sartre. Theorie und Praxis eines Engagements, 1977; Thiel, M: Jean Paul Sartre - Schriftsteller oder Philosoph?, 1987 absurdita, antropologie filozofická, emoce, existencialismus, fenomenologie, hodnota, humanísmus, hyperempirismus dialektický, imaginace, intersubjektivita, kultura, marxismus-leninismus, neomarxismus, new sociology, psychologie humanistická, sebevědomí, sociologie angažovaná, sociologie dialektická, sociologie existencialistická, sociologie literatury, sociologie radikální, strach, svoboda, tělo, totalita, typologie sociologických přístupů, vztahy mocenské SAUER, Carl Sauer" 1889 - 1975 .. am. geograf, antropolog .. D.: The Morphology ol' Landscape, 1928; Agricultural Origins and Dispersals, 1952; Man 's Role in Changing the Face of the Earth, 1956; Northern Mists, 1968 .. Lit.: Kenzer, M. S.: Carl Sauer: ATribute, 1987 antropogeografie SAUSSURE, Ferdinand de" 1857 - 1913" švýc.lingvista, zakl. strukturální lingvistiky; zavedl pojem semiologie .. Do: Mémoire sur le systeme primitif des voyelles dans les langues indo-européennes, 1879; Cours de linguistique générale, 1916 (posmrt. přepis přednášek) .. Lit.: Mounin, G.: Ferdinand de Saussure ou le structuraliste sans le savoir, 1968; Amacker. R.: Unguistique saussurienne, 1975; Culler, J.: Saussure, 1993 antropologie lingvistická, antropologie strukturální, fonologie, jazyk, lingvistika strukturální, sémantika obecná, sémiologie, sémiotika, sociologie jazyka, strukturalismus, teorie komunikace SAUVY, Alfred" 1898 - 1990" fr. ekonom a demograf, řed. Institut nationale des études demographique .. D.: Essai sur la conjoncture et la prévision économiques, 1938; Richesse et population, 1943; Le Pouvoir et I'opinion, 1949; Théorie générale de la population, 1952; L'Europe et sa population, 1953; L'Opinion publique, 1956; La Bureaucratie, 1956; La Nature sociale, 1957; De Malthus a Mao Tsé Toung, 1958; Les Limites de la vie humaine, 1961; Fertility and Survival, 1961; Population explo-

SClTOVSKl, Tibor" 1910 - .. am. ekonom maď. pŮv., od r. 1939 žije v USA" D.: Economic Theory and Western Europe: An Integration, 1959; Money and the Balance ol' Payments, 1969; Industry and Trade in Some Developing Countries, 1970 ekonomie blahobytu SCOTT, William Henry .. 1923 - .. angl. prům. sociolog; od r. 1973 prez. Sociology Association ofAustralia and New Zealand .. D.: Industrial Lcadership and Joint Consultation, 1952; Industrial Democracy - a Revolution, 1955; Technical Change and Industrial Relations (se spoluaut.), 1956; Management in Britain (se spoluaut.), 1959; Coal and Contlict (se spoluaut), 1961; Automation and the Non-Manual Worker, 1962; Office Automation. Administrative and Human Problems, 1965 human relations, sociologie v Austrálii, technokratismus SCRABA, Gheorghe D. .. rumun. marx. sociolog a filozof" D.: La Dialectique historique, 1922 sociologie rumunská SCRUTON, Roger VerllOn .. 1944 - .. angl. filozof a estetik, šéfred. čas. The Salisbury Review, zakl. a řed. The Claridge Press (od r. 1987) .. D.: Art and Imagination, 1974; The Meaning of Conservatism, 1980; From Descartes to Wittgenstein, 1981; The Politics ol' Culture, 1981; A Dictionary of Political Thought, 1982; Thinkers of the New Left, 1985; Sexual Desire, 1986; Untimely Tracts, 1987; A Dove Descending, 1991 filozofie praxe, individualismus, sociologie konzervativní SEARLE, John Rogers .. 1932 - .. am. filozof" D.: Speech Acts, 1969; Expression and Meaning, 1979; lntentionality, 1983; Minds, Brains and Science, 1984; The Rediscovery ol' the Mind, 1992; Searle on Conversation, 1992 komunikace SEARS, Robert Richardson .. 1908 - 1989 .. am. dětský psycholog .. Do: Frustration and Aggression (se spoluaut.), 1939; Objective Studies of Psychoanalytic Concepts, 1943; Patterns of Child Rearing (se spoluaut.), 1957; Three Theories of Child Development (se spoluaut.), 1969 agrese, frustrace

příloha

SEDUCEK, Jali" 1935 - .. čes. sociolog zabýv. se dějinami s-gie; spoluzakl. kat. s-gie na Filozofické fakultě UK v Praze v r. 1965 .. D.: K metodologickým problémům společenských věd (se spoluaut.), 1967; Problémy soudobé sociologie (se spoluaut.), 1968; Pojem inteligence v sociologii, 1969; Topical Problems of Czechoslovak Sociology (se spoluaut.), 1969; Příspěvky k dějinám sociologie (se spoluaut.), 1970; Východiska Durkheimovy sociologie, 1982; Studie z dějin sociologie a sociologické teorie (se spoluaut.), 1992 sociologie česká v I. 1948-1994 SEEMAN, Melvin .. 1918 - .. am. sociolog" D.: Social Status and Leadership, 1959 odcizení SEGERSTEDT, TorgllY T. .. 1908 - "I' .. švéd. sociolog a filozoI''' Do: Gruppe som kommunikationssystem, 1955; Symbolmiljo mening och attityd, 1956 sociologie skandinávská SElBEL, Halls Dieter .. 1941 - .. něm. prům. sociolog; v I. 1967-1969 působil v Liberii, v 1. 1969-1975 v USA" D.: Gesel!schaťt im Lcistungskontlikt, 1973; The Dynamics ol' Achievement, 1974; Traditional Organizations and Economic Development (se spoluaut.), 1974 sociologie práce SElPEL, 19l1ar .. 1876 - 1932 .. rak. politik, katol. kněz, v I. 1922-1924 a 1926-1929 spolkový kancléř, r. 1930 ministr zahraničí .. Do: Nation und Staat, 1916; Wesen und Aufgaben der Politk und der gegenwartige Stand der Weltpolitik, 1930 charita SEKERA, Václav" 1898 - 1982 .. čes. demograf a statistik .. D.: Obyvatelstvo českých zemí v letech 1754-1918, 1978 demografie, evidence obyvatelstva SEWES, George .. 1890 - t .. am. spisovatel a novinář" D.: World Panorama 1918-1933,1933; The Vatikan: Yesterday-Today-Tomorrow, 1934; You Can't Do That, 1938; Tel! the Truth and Run, 1953; The Great Quotations, 1960; Even the Gods Never Tire of Protesting, 1968; Can't Change History, 1976; Witness to a Century, 1988 kultura masová SELLS, S. B. .. 1913 - .. am. psycholog a soc. ekolog" D.: Human Factors in Jet and Space Travel (se spoluaut.), 1961; Stimulus Determinants ol' Behavior (ed.), 1963 psychologika, stimulace SELYE, Hans Hugo Brullo .. 1907 - 1982 .. kanad. lékař rak. pův. zabýv. se stresem a adaptací .. D.: The Stress of Life, 1956; Annual Reports on Stress (ed.), 1951-1956; From Dream to Discovery, 1964; The Mast Cel!s, 1965 stres SELZNlCK, Philip .. 1919 - .. am. sociolog pol. pův. stud. zejm. komunikační strategii .. D.: T.V.A. and the Grass Roots, 1949; The Organizational Weapon: A Study of Bolshevik Strategy and Tactics, 1952; Sociology (se spoluaut.), 1963 byrokracie, sociologie organizace, sociologie systémová

1593

biografická

příloha

biografická

SEMMER, N. .. soudobý

něm. psycholog" D.: Interaktionstraining: Ein handlungstheoretischer Ansatz zum Training sozialer Fertigkeiten, 1978 výcvik sociální

SHALER, Nathalliel SOllthagate .. 1841 - 1906 .. am. soc. vě­ dec .. D.: The Individual, 1900; The Neighbor, 1904; The Citizen, 1903 rasismus

SEMON, Ralph G... 1919 - .. am. psycholog zabýv. se klinickou psychologií a psychoterapií .. D.: Die Mneme, 1920 (5. vyd.)

SHANNON, CÚ1ude Elwood .. 1916 - .. am. matematik, jeden

logie 1981; Soziologie des Jugendalters, 1989 (4. vyd.); Sozialstruktur der Bundesrepublik, 1990 (5. vyd.) sociologie města filozoť a sociolog zabýv. se teorií poznání, sémantikou a ťil. antropologií; člen Římského kll/bl/, vyd. čas. Mysl Wspólczeslla v I. 1946-1951 a Mysl FílozofícZlla v I. 195 I -1956 .. D.: Filozoťia czlowieka, 1962: Marksizm ajednostka ludzka, 1965; Historia i Prawda, 1970; Strukturalizm i marksizm, 1975; Stereotypen und das menschliche Handeln, 1980; Zagadnienia socjologii i psycholingwistyki (se spoluau!.), 1980; Microelectronics and Society: For Beller or Worsc (spoluau!. G. Friedrichs), 1982; Polen Heute, 1983: Wohin flihrt der Weg?, 1985 neomarxismus, Římský klub

SCHAFF, Adam" 1913 - .. pol.

imago

SEMPLE, Ellell Churchill" 1863 - 1932 .. am. antropoložka a antropogeograťka .. D.: American History and Its Geographic Conditions, 1903; The Influences oť Geographic Environment on the Basis oť Ratzel's System oť Anthropo-Geography, 1911: The Geography oť the Mediterranean Region, 1931 antropogeografie, environmentalismus, prostředí geografické př.n.1. - 65 n.1. .. římský ťilo­ zof, státník a básník, předs!. stoicismu" D.: Epistolae morales ad Lucilium; Naturales Questiones; De tranquillitate animi, De beneficiis .. Lit.: Crimal, P.: Seneca, 1975; Rozelaar, M.: Seneca. 1976 organicismus, sociologie volného času

SENECA, Lucius A1Ilzaeus .. 4

SENNETT, Richard" 1943 - .. am. sociolog" D.: Families against the City, 1970; The Hidden Injuries oť Class, 1972; The Fall oť Public Man, 1977; Authority, 1980; The Conscience oť the Eye, 1990 člověk organizační, meritokracie, tělo

SERVICE, Elmall Rogers .. 1915 - .. am. antropolog,

předs!.

kul!. evolucionismu" D.: Tobati, 1954: Proťile oť Primitive Culture. 1958: Evolution and Culture (spoluau!. M. D. Sahlills), 1960; Proťiles in Ethnology, 1963; The Hunters, 1966 antropologie politická, ekologie kulturní, konvergence kulturní, neoevolucionismus

SEUSE, Heillrich (lat. Hellricl/s SI/so)" 1295 - 1366 ..

nčm.

teolog, člen dominikánského řádu, mystik" D.: Horologium sapientiae (ed. P. KUllzle), 1977 .. Lit.: Millshc. C.: H. Seuse, 1967 mystika

SEVE, Luciell .. 1926 - .. ťr. fi lozoť, řed. Editiolls Sociales v I. 1970-1982 .. D.: La Diťťérence (se spoluaut.), 1960; La Philosophie ťranr;aise contemporaine et sa genese de 1789 a nos jours, 1962; Marxisme et Théorie de la personnalité, 1972: Pour une critique marxiste de la théorie psychoanalytique (se spoluau!.), 1973: Les Communistes et I'Etat (se spoluaut.), 1977; Une Introduction a la philosophie marxiste, 1980 chování, neomarxismus, psychologie sociální

SEXTOS EMPlRICOS (Sectus EmpiriCI/S) .. 200 - 250 ..

řec.

fy-

zik, filozoť .. D.: Pyrhóneioi hypotyposeis, Skeptika kauzalita

SHAFTESBURY, Allt/lOllY Ashley Cooper .. 167 I - 1713 .. angl. ťilozoť, estetik, před st. deismu; působil též v Itálii .. D.: An lnquiry Concerning Virtue or Merit, 1699; The Moralists, 1709; Characteristics oť Men, 1711 .. Lit.: Creall. S.: Shaťtes­ bury's Philosophy oť Religion and Ethics, 1967 altruismus, harmonie, konvence společenská, protestantismus, vkus

1594

ze zakl. teorie inťormace a teorie automatů" D.: A Mathematical Theory ol' Communication, 1949; Automata Studies (se spoluau!.), 1956 sociologie jazyka, teorie komunikace

SHA W, Clifford R. .. 1896 - 'I .. am. sociolog, člen chicagské školy: zabýval se probl. delikvence" D.: Delinquency Areas: A Study oť the Geographical Distríbution oť School Truants, Juvenile Delinquents and Adult Oťťenders (se spoluau!.), 1929; The Jack-roller, 1930; The Natural History oť a Delinquent Career, 1931; Brothers in Críme (spoluau!. H. D. McKay a H. B. HaI'SOIl), 1938; Juvenile Delinquency and Urban Areas (spoluau!. McKay), 1942 dezorganizace sociální, škola chicagská

SHA W, George Bernard" 1856 - 1950 .. írský soc. myslitel, spisovatel a dramatik, člen ťabiánské společnosti; v r. 1925 dostal Nobelovl/ celll/ .. D.: The Intelligent Woman's Guide to Socialism and Capitalism, 1928 .. Lit.: Hartlloll, P.: Who is who in Shaw, 1975; Weilltral/b. s.: The Unexpected Shaw, 1982 socialismus fabiánský

SCHA.FFLE, Albert Eberhard Friedrich" 1831 - 1903 .. rak. sociolog a ekonom zabýv. se polit. ekonomií: v r. 1871 ministr obchodu pro Rakousko" D.: Die NationalOkonomische Theorie der ausschliessenden Absatzverh~iltnisse, 1867; Bau und Leben des sozialen Korpers, 1875-1878; Abriss der Soziologie, 1906 biologismus, holismus, organicismus, sociologie německá, škola organistická

SCHACHTER, Stallley .. 1922 - .. am. psycholog zabýv. se

SHERIF, CarolYll Wood" 1922 - .. am. soc. psycholožka" D.:

teorií emocí" D.: The Psychology oť Afťiliation, 1959; Social Pressures in Inťormal Groups (se spoluaut.), 1963; Emotion, Obesity and Crime, 1971 distance sociální, psychologie citů, psychologie sociální

Instructor's Manual ťor Social Psychology, 1969; Social Psychology, 1969; Orientation in Social Psychology, 1976 norma, skupina malá

SCHAPERA, Isaac" 1905 - .. aťr. etnosociolog, prez. Roval Allthropologicallllstitllle (1960-1963) .. D.: The Bantu-speaking

kého pův. (od r. 1939 žije v USA) .. D.: The Psychology oť Social Norms, 1936; An Outline oť Social Psychology (se spoluaut.), 1948; Reťerence Groups, 1964 atraktivita sociální, ego, norma, skupina malá, stimulace

Tribes oť South Aťrica (cd.), 1937; Native Land Tenure in the Bechuanaland Protectorate. 1943; Migrant Labour and Tribal Liťe, 1948; Government and Politics in Tribal Societies, 1956: Tribal lnnovators, 1970; Rainmaking Rites oť Tswana Tribes, 1971 antropologie funkcionalistická, antropologie politická, kontakt kulturní

SHILS, Edward Albert" 1911 - .. am. sociolog zabýv. se soc.

SCHA.R, Johanll Friedrich" 1846 - 1924 .. švýc. ekonom ..

chováním, kriminalitou mládeže aj ... D.: The Present State oť American Sociology, 1948; Toward a General Theory ol' Action (spoluaut. T. Parso/ls), 1951; Sociology (spoluaut. L. Broom). 1955; The Torment oť Secrecy, 1958; The lntellectual between Tradition and Modernity, 1961: Political Development in the New States, 1962; The Intellectuals and the Powers. 1972; Center and Periphery, 1975 autorita, jednání, konsensus, kultura masová, makrosociologie a mikrosociologie, masa, rovnováha sociální. sociologie americká, sociologie kultury, sociologie masové kultury, sociologie singapurská, společnost masová

D.: Lehrbuch der Buchhaltung, 1887; Buchhaltung und Bilanz, 1919 (3. vyd.); Allgemcine Handelsbetriebslchre, 1923 ekonomie

SHERIF, M/lzafer" 1906 - .. am. psycholog a sociolog turec-

SHUVAL, Jehudit T. .. izrael. socioložka nar. v USA (od r. 1949 žije v Izraeli) .. D.: Immigrants on the Threshold, 1963; Social Functions of Medical Practice, 1970 (se spoluau!.); Entering Medicine, the Dynamics oť Transition, 1980; Newcomers and Colleagues: Soviet lmmigrant Physicians in Israel, 1981 sociologie izraelská

SCHA.FERS, Bemhard" 1939 - .. nčm. sociolog" D.: Thesen zur Kritik der Soziologie 1969; Einťlihrung in die Gruppensozio-

ťilozoť zabýv. se vzdělá­ ním a věděním" D.: The Language oť Education, 1960: The Anatomy oť Inquiry, 1963; Science and Subjectivity, 1967: On Human Potential, 1985; ln Praise oť the Cognitive Emotions, 1990 potenciál lidský

SCHEFFLER, Israel" 1923 - .. am.

SCHEFFLER, Johanll (Allgellls Silesills)" 1624- 1677 ..

nčm.

básník, mystik, lékař" D.: Geistreichen Sinn- und Schlussreimen, 1657; Heiligen Seelenlust, 1657 .. Lit.: Ellillger. C.: A. Schefť­ ler, 1927, Seltmallll. c.: A. Silesius und Sein Mystik, 1896 mystika

SCHEIN. Edgar H. .. am. psycholog a sociolog práce a managementu .. D.: Coercive Persuasion: A Socio-psychological AnaIysis oť "Brainwashing" oť American Civilian Prisoners by the Chi nese Communists, 1961; Organizational Psychology. 1965; Personal and Organizational Change through Group Methods:

příloha

The Laboratory Approach, 1965; Process Consultation: its Role in Organization Development, 1969; Proťessional Education (se spoluaut.), 1972; Career Dynamics: Matching Individual and Organizational Needs, 1978; Organizational Culture and Leadership: A Dynamic View, 1985 brain-washing, sociologie práce něm. filozof, sociolog, jeden ze zakl. ťil. antropologie" D.: Der Formalismus in der Ethik und die materiale Wertethik, 1913-1916; Vom Umsturz der Werte. 1919: Vom Ewigen in Menschen, 1921; Wesen und Formen der Sympathie, 1923; Schriften zur Soziologie und Weltanschauungslehre, 1925; Die Wissensformen und die Gesellschaťt, 1926: Die Stellung des Menschen in Kosmos, 1928; Mensch und Geschichte, 1929; Zur Ethik der Erkenntnislehre, 1933 (posmrt.) antropologie filozofická, člověk, empatie, etika, hedonismus, historiozofie, charakter, názor světový. norma morální. resentiment, sociologie emocí, sociologie fenomenologická, sociologie hodnot, sociologie kultury, sociologie německá, sociologie vědění, sociologie vědy, škola kolínská

SCHELER, Max" 1874 - 1928 ..

SCHELLING, Friedrich Wilhelm Joseph von" 1775 - 1854 .. něm. filozof" D.: ldeen zu einer Philosophie der Natur, 1797: Erster Entwurf eines Systems der Naturphilosophie, 1799: System des transzendentalen Idealismus, 1800; Philosophie und Relig ion, 1804; Philosophische Untersuchungen liber das Wesen der menschlichen Freiheit, 1809; Weltalter, 18 11-1815; Zur Geschichte der neueren Philosophie, 1827; Philosophie der Offenbarung, 1856 .. Lit.: .Jaehllíg. D.: Schelling. Díe Kunst in der Philosophie. 1966 existence, existencialismus, charakter, intuitivismus, karteziánství, mýtus, naděje, názor světový, nevědomí, příroda, romantismus, sebevědomí nčm. sociolog a filozof zabýv. se zejm. s-gií sexuality, rodiny, mládeže, podniku; spoluvyd. čas. Soziologische Cegenwartjragell .. D.: Wandlungen der deutschen Familie in der Gegenwart, 1953: Die sozialen Formen der sexuellen Beziehungen, 1954: Zukunťtsaspekte der industriellen Gesellschaťt, 1954: Industrie- und Betriebssoziologie, 1955; Soziologie der Sexualitat, 1955: Die sozialen Folgen der Automatisierung, 1957; Die skeptische Generation, 1957; Soziologische Gegenwartsťragen, 1957 elita, fylogeneze, generace, homo sociologicus, homosexualita, mládež, sociologie mládeže, sociologie německá, sociologie sexuality, sociologie volného času. sociologie vzdělání, technika

SCHELSKY, Helmut" 1912 - 1984 ..

SCHENK. J/lraj" 1948 - .. slov. sociolog, metodolog zabýv. se probl. modelování; 1994-1996 slov. ministr zahraničí" D.: Metodologické problémy modelovania v sociologickom bádaní, 1981: Samoorganizácia sociálnych systémov. Metodologické problémy synergetického prístupu v sociológii, 1990, 1993 sociologie slovenská nčm. pedagog" D.: Oas Spiel. sein Wesen. seine padagogische Moglichkeit und Grenzen, 1954; Begabung und gleiche Chancen, 1958; Die exemplarische Lehre. 1958: Padagogische Anthropologie. Eine historische EinfUhrung, 1982; Geschichte der Erziehung, 1985 hra

SCHEUERL, Hans .. 1919 - ..

1595

biografická

příloha

biografická

+ 1928 - + něm. statistik a sociolog + D.: Sozialprestige und soziale Schichtung, 1961; Zur Soziologie der Wahl (spoluaut. R. Wildenmann), 1965; Die Wiedertaufer der Wohlstandsgesellschaft, 1968; Social Context and Individual Behavior, 1969; Methodologische Probleme gesamtgesellschaftlicher Analyse, 1969; Soziologie der Macht, 1973; Kulturintelligenz als Machtfaktor, 1974; Soziologie der Freizeit, 1977; Historieal Social Research (spoluaut. J. Ciubb), 1980 SCHEUCH, Erwill K.

sociologie sportu

+ 1947 - + am. archeolog zabýv. se etnoarcheologií + D.: Behavioral Archaeology, 1976; Conservation Archaeology: a Guide for Cultural Resource Management Studies (spoluaut. G. 1. Gumerman), 1977; Advances in Archaeological Method and Theory (ed.), 1978

SCHIFFER, Michael Briall

etnoarcheologie

+ 1914 De sacramentale Heilseconomie, 1953: Kerkelijk ambt, 1980; Pleidooi voor mensen in de Kerk, 1985

SCHILLEBEECX, Edward Comelis Florelllius Alfolls

- + belg. katol. teolog + D.: teologie sociální

+ 1864 - 1937 + angl. filozof, předst. pragmatismu: žil též v Německu, Švýcarsku, USA, prez. Aristotelian Society (r. 1921) + D.: Humanism: Philosophical Essays, 1903; Studies in Humanism, 1907; A Study in the Philosophy of Humanism, 1910; Formal Logic: A Scientific and Social Problem, 1912; Logic for Use, 1930 + Lit.: Abel. R.: The Pragmatic Humanism of F. C. S. Schiller, 1955 SCHILLER, Ferdillalld Cmlllillg Scott

pragmatismus

protestantismus, sociologie chápající, sociologie náboženství, teologie, život 1882 - 1936 + něm. filozof a fyzik pů­ sobící v Rakousku, předst. logického pozitivismu, člen Víde!lského kruhu + D.: Ober die Retlexion des Lichts in einer inhomogenen Schicht, 1904; Lebensweisheit, 1908; Fragen der Ethik, 1930; Gesammelte Aufsatze, 1938; Grundzlige der Naturphilosophie, 1948; Natur und Kultur, 1952; Problems of Ethics, 1962 + Lit.: Narski, I. S.; Positivismus in Vergangenheit und Gegenwart, 1967

SCHLlCK, Moritz

+

absurdita, metodologie, neopozitivismus, sociologie pozitivistická, svoboda, Vídeňský kruh SCHLĎZER, August Ludwig VOli + 1735 - 'I' + něm. historik + D.: Vorlesungen seiner Universalhistorie, 1772-1773; Weltgeschichte nach ihren Hauptteilen im Auszug und Zusammenhange, 1785-1789

historiografie

+ 1873 - 1955 + něm. sociolog zabýv. se problematikou s-gie podniku + D.: Pretialc Wirtschaftslenkung, 1947-1948; Der freien Wirtschaťt zum Gedachtnis, 1949

SCHMALENBACH, Eugen

ekonomie 1885 - 1950 + něm. filozof a sociolog + D.: Leibniz, 1921; Kant und die Philosophie der Gegenwart, 1924; Das Mittelalter, sein Begriff und Wesen, 1926; Kanťs Religion, 1929; Das Ethos und die Idee des Erkennens, 1933; Geist und Sein, 1939

SCHMALENBACH, Hermanll

+

spolek

1805 + něm. básník, estetik, stoupenec Kantovy filozofie a estetiky; vyd. čas. Reinische Thalia + D.: Briefe liber die asthetische Erziehung des Menschen, 1793

marxistischen Erkenntnistheorie, 1969; Zur Idee der kritischen Theorie, 1974

dějinnost,

antiscientismus, neomarxismus, škola frankfurtská

SCHILLER, Johan Christoph Friedrich

+ 1759 -

harmonie, hra, humanismus

+ 1921 - + čes. sociolog zabýv. se s-gií venkova + D.: Sociologické a sociálně psychologické aspekty řídící činnosti vedoucích pracovníků v JZD (se spoluaut.), 1969; Analýza sociálního rozvoje zemědělského podniku (se spoluaut.), 1982; Agricultural Development in Czechoslovakia, 1991

SCHIMMERLlNG, Hanuš

sociologie venkova, sociologie zemědělství 1925 - + čes. socioložka zabýv. se zejm. soc. gerontologií a soc. prací + D.: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy (spoluaut. V. Novotlld), 1992

SCHIMMERLlNGOvA, Věra

+

gerontosociologie, otázka ženská SCHLEGEL, Friedrich von ter. historik a orientalista, dějinnost, mytologie,

+ 1772 -

člen

1829 + nčm. spisovatel, li"jenského kroužku"

romantismus

SCHLEIERMACHER, Friedrich Emst Dalliel

+ 1768 -

1834 + něm. teolog, filozof, psycholog a pedagog + D.: Reden liber die Religion, 1799; Monologen, 1800; Der Christliche Glaube, 1821-1822; Grundriss der philosophischen Ethik, 1841; Samtliche Werke, 1834--1862 + Lit.: Schuffenhauer. H: Der fortschrittliche Gehalt der Padagogik Schleiermachers, 1956 dějinnost, eschatologie,

1596

hermeneutika, luterství, náboženství,

SCHMIDT, Alfred + 1931 - + něm. filozof, příslušnik druhé generace frankfurtské .školy a též její historik + D.: Beitrage zur

+ 1940 - + něm. psycholog + D.: Leistungsschanze. Erfolgserwartung und Entscheidung, 1966; Algemeine Entwicklungspsychologie, 1970; Experimente zur Prestige-Beeintlussbarkeit, 1971; Grundriss der Personlichkeitspsychologie, 1982; Evolution and Determination ol' Animal and Human Behaviour (se spoluaut.), 1982

SCHMIDT, Hans Dieter

psychologie osobnosti

+ 1928 - + něm. filozof zabýv. se zejm. filozofií pedagogiky + D.: Der Begrift der Erfahrungskontinuitat bei William James und seine Bedeutung fiir den amerikanischen Pragmatismus, 1959

SCHMIDT, Hermallll

SCHMITZ, Hermann + 1928 - + něm. filozof Phanomenologie, 1980; Leib und Gefiihl, 1989

+ D.:

příloha

Neue

dekadence, emergence, etika, etika ekologická, intuitivismus, magie, nevědomí, sociologie literatury, sociologie německá, sociologie výchovy, Sokol, tělo, výchova

+ 1838 - 1917 + něm. historik, tzv. mladší hist. školy v národohosp. teorii + D.: Die soziale Frage, 1872; Was verstehen wir unter dem Mittelstand, 1897; Ober einige Grundfragen der Sozialpolitik und Volkswirtschaftslehre, 1898; Grundriss der allgemeinen Volkswirtschaftslehre, 1900, 1904

SCHRAG, Clarence C. + am. psycholožka + D.: Readings in General Sociology (se spoluaut.), 1964 (3. vyd.)

fenomenologie SCHMOLLER, Gustav von předst.

dějiny sociální, ekonomie neoklasická, merkantilismus, město, sociologie podniku, sociologie skandinávská, stát sociální

interakce sociální, osobnost,

+ 1907 - + am. soc. včdec zabýv. se teorií komunikace, r. 1948 zal. III. Instilllte of COlllllllUlications Research + D.: Mass Communications, 1949; Mass Media and National Development, 1964; New Media, 1967; Communication and Change, 1967

SCHRAMM, Wilbur (Lang)

SCHNEIDER, B,

+ člen Římského klubu + D.: La Révolution aux pieds nus. Rapport au Club de Rome, 1985

sociologie kultury

Římský klub

SCHROEDER, Wilhelm

+ 1918 - + am. soc. a kult. antropolog + D,: Marriage, Authority and Final Causes; A Study of Unilateral Cross-Cousin Marriage (se spoluaut.), 1955; Matrilinear Kinship (se spoluaut.), 1961; American Kinship; A Cultural Account, 1968; Meaning in Anthropology (se spoluaut.), 1976; Symbolic Anthropology (se spoluaut.), 1977; A Critique of the Study of Kinship, 1984

SCHNEIDER, David M.

společnost

předst.

kameralismu

VOli + 1640 - 1688 + rak. právník, + D.: Flirstliche Schatz- und Rent-Kaml11er,

1686 + Lit.: Zielenziger, K.: Die alten deutschen Kameralistcn, 1914 kameralistika

+ 1925 - + am. antropolog + D.: Economic Anthropology (se spoluaut.), 1968; Economic Man, 1974; Livestock and Equality in East Africa; The Africans, 1981

+ 1902 - t + am. ekonom orient. se zejm. na ot. zemědělství; nositel Nobelovy ceny za ekonomii z r. 1979 (spolu s W. A. Lewisem) + D.: Agriculture in an Unstable Economy, 1945; Transľorming Traditional Agriculture, 1964; Economic Growth and Agriculture, 1968; Investment in Human Capital; the Role of Education and Research, 1971; Human Resources, 1972; Economics of the Family: Marriage, Children, and Human Capital, 1974; Investing in People: The Economics of Population Quality (cd.), 1981

antropologie ekonomická

reprodukce pracovní síly

SCHNEIDER, Herbert Wallace + 1892 - 'I' + am. filozof a historik, řed. Blaisdelllnstitute for Advanced Study in World Culture and Religions + D.: The Puritan Mind, 1930; History of American Philosophy, 1946; Religion in Twentieth Century America, 1952; Three Dimensions of Public Morality, 1956

+ 1892 - 1953 + něm. psychoneopsychoanalýzy; od r. 1943 řed. Zentratinstitutfur Psychogene Erkrankungell v Berlínč + D.: Einťiihrung in die Psychoanalyse, 1927; Der geheime Mensch, 1940; Leitbild der analytischen Psychotherapie, 1951

fašismus

neopsychoanalýza

+ 1927 - + am. sociolog zabýv. se soc. ekologií + D.: The Urban Scene, 1965; The Study of Urbanization, 1965; Urban Research and Policy Planning (se spoluaut.), 1967; Social Science and the City (ed.), 1968

SCHUMACHER, Emest Fritz

antropologie symbolická, stav rodinný SCHNEIDER, Harold K,

SCHNORE, Leo Francis Jr.

komplex ekologický

+ 1897 - 1982 + palestinský matematik, filozof; stud. mj. židovskou mystiku + D.: Major Trends in Jewish Mysticism, 1941; Judaica, 1963-1973; Kabbalah, 1974; Von Berlin nach Jerusalem, 1977 SCHOLEM, Gerhard (Gerschom)

SCHULTZ, Theodore William

SCHULTZ-HENCKE, Harald analytik,

předst.

+ 1911 - 1977 + něm. ekonom žijící ve Velké Británii; zakl. a ved. Illtermediate Technology Deve/oplllent Group + D.: Small is Beautiful; Economics as il' People Mattered, 1973; The Future is Manageable: Schumacher's Observations on Non-Violent Economics and Technology with a Human Face, 1978; Good Work, 1979 příroda

SCHUMANN, Michael + 1937 - + něm. sociolog průmyslu a práce, prez. SOF! v I. 1975-1978 + D.: Industriearbeit und

entelechie, intuitivismus

SCHĎNPFLUG, Wolfgang

SCHMIDT, Wilhelm + 1868 - 1954 + rak. etnolog, který vyd. čas. Anthropos a zal. stejnojmenný ústav + D.: Der Ursprung der

+ 1936 - + něm. psycholog + D.: Ober Aktivationsprozesse im Lernversuch, 1963; Adaption, Aktiviertheit und Valenz, 1971; System Mensch, 1977

Arbeiterbewusstsein (se spoluaut.), 1970; Produktion und Qualifikation (se spoluaut.), 1974; Perspektiven des technischen Wandels und soziale Interessenlage (se spoluaut.), 1974; Sozialpolítik und Arbeiterinteresse (se spolu aut), 1976; Das Ende der Arbeitsteilung? (se spoluaut.), 1984

vnímání

humanizace práce, industrializace, sociologie práce

Gottesidee, 1912-1955; Die Sprachfamilien und Schprachenkreise der kulturhistorischen Ethnologie, 1937

SCHOPENHA UER, Arthur + 1788 - 1860 + něm. filozof + D.:

+ 1883 - 1950 + rak. ekonom a socíolog nar. na Moravě; v r. 1919 ministr financí Rakouska; od r. 1932 působil v USA + D.: Vergangenheit und Zukunft der Sozialwissenschaften, 1915; Die sozialen Klassen im ethnisch homogenen Milieu, 1927; Capitalism, SociaIism and Democracy, 1942; Capitalism in the Post-war World, 1943; Science and Ideo-

difuzionismus, komplex kulturní, náboženství, okruh kulturní, prvek kulturní SCHMITT, C. diktatura

+ něm. politolog + D.: Die Diktatur, 1964

kabala

Ober die vierfache Wurzel des Satzes vom zureichenden Grunde, 1813; Die Welt als Wille und Vorstellung, 1819; Die beiden Grundprobleme der Ethik, 1841; Parerga und Paralipomena, 1851 + Lit.: Fischer, J. L.: A. Schopenhauer, geneze díla, 1921; Cervenka, J.; Schopenhauer jako předchůdce Freudovy sexuální teorie, 1935

SCHUMPETER, Joseplz Alois

1597

biografická

biografická

příloha

logy, 1949; The March into Socialism, 1950; History of Economic Analysis, 1954 .. Lit.: Se)'1I/011r, H. E.: Schumpeter, Social Scientist, 1951; Deutsch. K. w.: J. Schumpeter as an Analyst of Sociology and Economic History, 1956 demokracie a autoritarismus, ekonomie politická nová, industrializace, inovace, intelektuál, revoluce vědeckotechnická, socialismus, sociologie ekonomická, spotřeba masová, technika, typologie společností

SCHUTZ, Alfred (pův. Schiitz) .. 1899 - 1959 .. am. psycholog a sociolog nar. v Rakousku, předst. fenomenologické školy v s-gii .. D.: Der sinnhaťte Aulbau der sozialen Welt, 1932; Phenomenology and the Social Sciences, 1940; William James Concept 01' the Stream 01' Consciousness, 1941; Scheler's Theory 01' Intersubjectivity and the General Thesis 01' the Alter Ego, 1942; The Stranger, 1943; Concept and Theory Formation in the Social Sciences, 1954; Symbol, Reality and Society, 1955; Equality and the Meaning Structure oť the Social World, 1955 .. Lit.: Wagnel'. H. R.: Alfred SchUtz: An lntellectual Biography, 1983 balík příručního vědění, čas sociální, etnografie nová, etnometodologie, intencionalita, interpretace, intersubjektivita, interview, intuice, každodennost, konstruktivismus sociologický, Lebenswelt, mikrosvět, operacionalizace, reciprocita perspektiv, rituál, řád sociální, situace biografická, sociologie americká, sociologie fenomenologická, sociologie chápající, sociologie kultury, sociologie kvalitativní, sociologie singapurská, sociologie výtvarného umění, svět sociální, teorie komunikace, typologie sociologických přístupů SCHWEMMER, Oswald" 1941 - .. něm, filozof" D.: Theorie der rationalen ErkIarung, 1976; Handlung und Struktur, 1987 etika normativní, povinnost SCHWENCKFELD VOll OSSIG, Kaspar" 1489 - 1561 .. něm. teolog, předst. radikálního křídla reformace; r. 1540 zal. vlastní náb. obec" D.: Corpus Schwenckťeldianorum, 1907-1961 .. Lit.: Mamn, G.: Individualismus und Gemeinschaft bei Caspar von Schwenckťeld, 1961 reformace SICINSKI, Alldrej .. pol. sociolog" D.: Ways oť Liťe in Findland and Poland (se spoluaut.), 1987 sociologie polská, styl životní SIEMSEN- VOLLENWElDER, Alllla .. 1882 - 1951 .. něm. pedagožka" D,: Erziehung im Gemeinschaftsgeist, 1921; Beruf und Erziehung, 1926; Selbsterziehung der Jugend, 1929 pedagogika SIGHELE, Scipio .. 1868 - 1913 .. it. psycholog a sociolog zabýv, se delikvencí a kriminalitou" D.: La Folia delinquente, 1891; La Folia criminale, 1892; Delinquenza settaria, 1897 dav, sociologie italská SILBERMANN, Alpholls .. 1909 - .. něm. sociolog, který r. 1933 odešel do Austrálie, po 2. svět. válce se vrátil do Evropy; zabývá se masovou komunikacÍ, uměnim aj, D.: Empirische Kunstsoziologie, 1973 gatekeeper, sociologie kultury SIMIAND, Frallfois .. 1873 - 1936 ..

1598

ťr.

ekonom a sociolog

.. D.: Salaire des ouvriers des mines de charbon en France, 1907; Statistique et Expérience, 1922; Les Fluctuations économiques 11 longue période, 1932; Le Salaire, I' evolution sociale et la monnaie, 1932; La Psychologie sociale des Crises, 1937 sociologie ekonomická, sociologie francouzská, sociologismus

SIMMEL, Georg .. 1858 - 1918 .. něm. filozoť a sociolog, Vč­ noval se dčjinám filozofie a kultury; předst. tzv, ťormální sociologie a filozofie života" D.: Die Probleme der Geschichtsphilosophie, 1892; Philosophie des Geldes, 1900; Soziologie, 1908; Hauptprobleme der Philosophie, 1910; Grundfragen der Soziologie, 1917; Der Konflikt der modernen Kultur, 1918 .. Lit.: Leville. D. N. (ed,): Georg Simmel on Individuality and Social Forms, Selected Writings, 1971; Frisby. D, P,: Sociologicallmpressionism: A Reassessment ol' Georg Simmel' s Social Theory, 1981 atom sociální, atomismus sociologický, distance sociální, dyáda, individualismus, interakce sociální, interakcionismus, interakcionismus symbolický, konflikt sociální, láska, Lebenswelt, manýrismus, metody sociologické, názor světový, peníze, periodizace dějin, pluralismus teoretický, prostor sociální, psychologie peněz, role, skupina společenská, sociologie, sociologie ekonomická, sociologie emocí, sociologie fenomenologická, sociologie formální, sociologie interpretativní, sociologie japonská, sociologie jazyka, sociologie jídla, sociologie kultury, sociologie kvalitativní, sociologie malých skupin, sociologie města, sociologie moci, sociologie módy, sociologie náboženství, sociologie německá, sociologie peněz, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie sportu, sociologie výtvarného umění, sociometrie, sociosomatika, společnost, škola chicagská, tělo, teorie moci, teorie sociální směny, teorie sociálních sítí, urbanizace, velkoměsto, způsob života, ženy v sociologii SIMON, Herbert Alexander" 1916 - • am. psycholog, sociolog, filozof. politolog a ekonom; zabývá se též organizací. říze­ ním, soc. modelováním; r. 1978 dostal Nobelovu cenu za ekOlIOmii·. D.: Organizations, 1958; New Science oť Management Decisions, 1960; Human Problcm-Solving, 1972; Models oť Bounded Rationality, 1982; Reason in Human Affairs, 1983; Models ol' Discovery and Other Topics in the Methods oť Science. 1986; Scientiťic Discovery, 1986; Models 01' My Life, 1991 dynamika skupinová, modelování kauzální, oblasti nejistoty, sociologie administrativy, sociologie organizace, sociologie systémová, sympatie - antipatie, testy psychologické SIMONO V, Pavel Vasiljevič" 1926 - .. rus. psycholog. D.: Naděžnos( mozga (se spoluaut.), 1963; Teoria otraženija i psichofiziologija emocij. 1970; Vysšaja nervnaja dejatelnosť čelo­ veka, 1975; Temperament, charakter, ličnos(, 1984 psychologie citů, strach

SIRÁCKY, Alldrej" 1900 - 1988 .. slov. marx. sociolog" D.: Kultúra a mravnost, 1942; Od kapitalizmu k socializmu, 1950; Prírodné a spoločenské prostredie, 1953; Sociológia. Teória, metódy a problémy, 1966; Sociológia a integrácia vied, 1968; Sociálny svet človeka, 1974; Sociológia myslenia a činu (se spoluaut.), 1976 sociologie slovenská SISMONDI, Jeall Charles Léollard Simollde .. 1773 - 1842 .. švýc, ekonom a historik" D.: Political Economy, 1814; Nouveaux principes ď economie politique, 1819: History 01' the ltalian Republics in the Middle Ages, 1809-1818; Études SUl' I'économie politique, 1837-1838 proletarizace SITTE, Camillo .. 1843 - 1903 .. rak. urbanista" D.: Der SWdtebau nach seinen kUnstlerischen Grundsatzen. 1889 urbanismus SJOBERG, Gideoll .. am. soc. ekolog" D.: The Pre-Industrial City: Past and Present, 1960; Ethics, Politics and Social Research (ed.), 1967; Politics in the Post-Welfare State, 1972 ekologie sociální, město, sociologie města SKARZYNSKA, K. .. soudobá pol. psycholožka. D.: Spostrzeganie ludzi, 1981 percepce sociální SKINNER, Bllrrlzlls Frederic .. 1904 - 1990 .. am. psycholog, nejvýzn, před st. behaviorismu" D.: Behavior ol' Organisms, 1938; Waldcn Two, 1948; Science and Human Behavior, 1953; Verbal Behavior, 1957; Schedules oť Reinforcement (spoluaut. C. B. Ferster), 1957; Cumulative Record, 1959; The Analysis ol' Behavior (l. C. Holland), 1961; The Technology oť Teaching, 1968 behaviorém, behaviorismus, chování, individualismus metodologický, odměna a trest, pojem mentální, psychologie práce, redukcionismus, sociologie, sociologie jazyka, teorie sociální interakce, teorie sociální směny, učení, vědy sociální SKINNER, Henry Devenislz .. 1886 - 1978 .. novozélandský antropolog, řed. Otago muzeum v Dunedinu • D.: Comparatively Speaking: Studies in Pacific Material Culture 1921-1972, 1974 oblast kulturní, kultura a osobnost, sociologie Nového Zélandu SKOCPOL, Tlzeda .. 1947 - .. am, socioložka, před st. hist. a komparativní s-gie, orient. se na probl. revoluce, soc. hnutí, státu • D.: States and Social Revolutions, 1979 revoluce. změna sociální, ženy v sociologii

SINCLAIR, Jolzll • 1754 - 1835 .. skotský statistik. D.: The Statistical Account ol' Scotland, 1791-1799; Analysis ol' the Statistical Account of Scotland, 1825 sociologie britská. sociologie deviantního chování

SLA ViK, Jall .. 1885 - 1978 .. čes, historik a publicista, žák i odpůrce 1. Pekale; zabýval se polit. a duchovním vývojem v Rusku 18.-20, st. .. D.: Abolicionismus a revolucionismus v Rusku, 1920; Základy carismu, 1927; Nový názor na husitství. Palacký či Pekař, 1929; Dějiny a přítomnost, 1931; Lenin, 1934; Husitská revoluce, 1934; Vznik českého národa, 1946-1948 dějiny sociální, periodizace českých dějin, sociologie husitství

SINGER, Jerome Everett" 1934 - .. am. soc. psycholog zabýv, se soc. ekologií, sexuálním chováním, teorií citll .. D.: Urban Stress, Experiments on Noise and Social Stressors (se spoluaut.), 1972; The Urban Environmellt (se spoluaut.), 1978 psychologie citů

SLEJŠKA, Dragoslav" 1923 - 1996" čes, sociolog zabýv. se s-gií práce a hodnot" D.: Společenská podstata etiky, 1956; Sociometrické studie, 1965; Človčk a závod (se spoluaut.), 1968; Soužití pracovníků v závodech (se spoluaut.), 1974; Společenské podmínky, potřeby a hodnoty, 1989; vývojové procesy lidských

příloha

hodnot a naše doba, 1990; Satisfakčnč hodnotový model, 1990: Armáda a hodnotový svčt mladého muže (se spoluaut.), 1992; Attitudes toward Restructuring in Czechoslovakia (in: Eastern European Societies on the Threshold oť Change), 1993 "formální organizace a neformální struktura", kolektiv, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie malých skupin, sociologie podniku, sociometrie, výzkum hodnot

SLEP/CKA, Alois" 1932 - .. čes, architekt zabýv. se prostorovým plánováním, životním prostředím; ved, střediska teorie architektury a rozvoje sídel v Ústavu teorie a dějin umění eSA v v I. 1984-91 .. D.: Rekreace a volný čas (se spoluaut.), 1972; Naše životní prostředí, 1977; Venkova/nebo mčsto, 1982; Siedlungsstrukturelle Entwicklung und Raumplanung in der Tschechoslowakei (se spoluaut.), 1988; Přeměny venkova, 1988 venkov SMALL, Albion Woodbllry .. 1854 - 1926 .. am. historik, ekonom a sociolog, předst. psychologismu, soc, darwinismu a liberálního reťormismu; spoluzakl. chicagské školy, autor první am, učehnice sociologie; též zakl. čas. American loul'11al oj Sociolog\' .. D.: lntroduction to the Study ol' Society (se spoluaut.), 1894; General Sociology, 1905; The Meaning 01' Social Science, 1910; Origins of Sociology, 1924 sociologie americká, sociologie ekonomická, škola chicagská, vzor kulturní SMELSER, Neil Joseph .. 1930 - .. am. sociolog" D.: Economy and Society (spoluaul. T. Parsons), 1956; Social Change in the lndustrial Revolution, 1959; Theory 01' Collective Behavior. 1963; The Sociology oť Economic Life, 1963; Social Change and Modernity (coed,), 1992; Theory oť Cul ture (coed.), 1992 chování kolektivní, sociologie americká, sociologie ekonomická, sociologie singapurská, sociologie sociálních hnutí SMETS, Georges H. J. .. 1881 - "I' .. belg. sociolog" D.: Le Commerce silencieux, 1939; Primitifs et civilisés, 1945; The Structure ol' the Barundi Community, 1946; L'lnterprétation de la couvade. 1949 sociologie belgická SMITH, Adam" 1723 - 1790 .. skotský ekonom a filozof, jeden z předst. klasické polit. ekonomie a tVllrce pracovní teorie hodnoty .. D.: The Theory oť Moral Sentiments, ol' An Essay towards the Analysis ol' the Principles by which Men Naturally Judge Concerning the Conduct and Character, First oť their Neighbours, and afterwards ol' Themselves, 1759; An lnquiry illto the Nature and Causes of the Wealth of Nations, 1776; On the External Senses, 1795 (posmrl.); Lectures on Justice, Police, Revenue and Arms, 1896 (posmrt.) .. Lit.: Campbell. T. D.: Adam Smith's Science ol' Morals, 1971; Lindgren, 1. R,: The Social Philosophy ol' A. Smith, 1973 altruismus, axiologie, cena, daně, determinismus ekonomický, egoismus rozumný, ekonoDÚe klasická, emotivismus, ryziokratismus. homo oeconomicus. interakcionismus, konzervatismus, materialismus historický, merkantilismus, minimum životní, práce, produktivita práce, providencialismus, reformismus, sociologie britská, sociologie ekonomická, sociologie průmyslu, sociologie trhů, stát minimální, teorie mezního užitku, teorie populační, teorie rozdělování, teorie sociální smě­ ny, trh, trh práce, utilitarismus, vlastnictví, zákon, zákony populační, změna sociální

1599

biografická

příloha

biografická

SMITH, Dorothy Eo • 1926 - . am. socioložka zabýv. se teor. a feministickou s-gií • Do: A Sociology for Women, 1979; Everyday World as Problematic: A Feminist Sociology, 1987; The Conceptual Practices of Power: A Feminist Sociology of Knowledge, 1990 ženy v sociologii

SODERBLOM, Lars OlaJ, JOllathall Nathall • 1866 - 1931 • švéd. teolog, od. r. 1914 arcibiskup evangelické církve; nositel Nobelovy cellY z r. 1930 • Do: Die Religionen der Erde, 1905; Tal och skriftern, 1929-1930; Den levande Guden, 1932. Lito: Karlstrom, N.: N. Soderblom, 1968 katolicismus, náboženství

SMOLEfÍlSKI, Zygmullt • pol. sociolog. Do: Rola i miejsce rolnictwa w gospodarce narodowej, 1970; Ewolucja modelu spóldzielni produkcyjnej w wybranych kraj ach socjalistycznych, 1971; Ewolucja uspolecznionego przedsi~biorstwa rolniczego, 1977 sociologie zemědělství

SOKOLOWSKA, Magdalella • 1922 - . pol. socioložka zabýv. se s-gií medicíny a probl. žen. Do: Socjologiczna charakterystyka pracy kobiet, 1963; Badania socjologiczne w mcdycynie (cd.), 1969; Health, Medicine, Society (ed.), 1976; Socjologia a zdrowie (ed.), 1976; Polityka spoleczna a zdrowie (ed.), 1978; Granice medycyny, 1980; Socjologia dIa medycyny, 1983 sociologie medicíny, sociologie polská

SMOL/K, Josef. 1922 - . čes. teolog zabýv. se praktickou teologií a úlohou církve v sekularizované společnosti; v I. 1972-1992 ved. kat. praktické teologie Komellského bohoslovecké fakulty v Praze, v I. 1961-1991 šéfred. čas. Klesťallská revue. D: Současné pokusy o interpretaci evangelia, 1966; Stimmen der Kirchen in der Tschechoslowakei, 1968; Erbe im Heute, 1982; Pastýř­ ská péče, 1994 náboženství SMOTLACHA, Fralltišek • 1884 - 1956 • čes. vědec zabýv. se problematikou sportu, tělesné výchovy, mykologií, r. 1910 zal. instituci Vvsoko.fkolský tělocvik, sport, hry a skautillg • Do: Tě­ lesná výchova, 1922; Kniha o vysokoškolském sportu, 1934; Ději­ ny vědy o tělesné výchově, 1934; Sport a tělesná výchova v Anglii, 1935; Olympijské hry, 1938 skauting, sociologie tělesné výchovy SMULEVIC, B. J. • 1894 - 1981 • sov. demograf. D.: Le Probleme de la population de I'URSS, 1931 zákony populační SMUTS, Jall Christwall • 1870 - 1950. jihoafr. státník, filozof, spoluzakl. holismu; v I. 1939-1948 ministerský předs. Jihoafrické unie. D.: Holism and Evolution, 1926; Plants for a Better Worldo 1942; Thoughts on the New World, 1943 • Lit.: !Ilgham, K.: J. Ch. Smuts, 1986 holismus

SOKRATÉS. asi 469 - 399 př.n.1. • řec. filozof aténského pův.; jeho postup při vedení dialogu zachytili Xellofónt a Platóll • Lit.: Fischer, J. L.: Sokrates nelegendární, 1965; Fischer, 1. L.: The Case of Socrates, 1969; Kessidi, F. Ch.: Sókrates, 1980 antropocentrismus, antropologie, axiologie, dialektika, diskurs, harmonie, kalokagathia, platonismus, pojem, povinnost, svoboda SOLAŘ, Josef.

1919 - • čes. sociolog zabýv. se obecnou s-gií a s-gií politiky; v I. 1966-/969 ved. kat. s-gie na Filosofickéfakultě Masarykovy ulliversity v Brně. Do: Pojetí politiky A. I. Bláhy, 1967; Úvod do sociologie, 1968; Úvod do sociologie politiky, 1969; Zur Soziologie internationaler Beziehungen, 1992 sociologie česká v I. 1948-1994

SOLLE, Dorothee • 1929 - • něm. předst. moderni protest. teologie zn. modelem "křesťanství bez Boha" a pojmem "smrt Boha; angažuje se v ekumenickém hnutí. Do: Theologie nach dem Tode Gottes, 1964 protestantismus SOLOVJOV, Sergej Miehailovič. 1820 - 1879 • rus. historik, otec V. S. Solovjova • Do: lstoria Rossii s drevnějšich vremen v 15 knigach sociologie ruská a v Sovětském svazu

SNOW z LEICESTERU, Charles Pere. 1905 - 1980 • angl. sociolog kultury a spisovatel. Do: The Conscience of the Rich, 1958; The Two Cultures and the Scientific Revolution, 1959; Corridors of Power, 1964; The Two Cultures and a Second Look, 1964; Last Things, 1970; A Coat of Varnish, 1982. Lit.: Shustermall. D.: C. P. Snow, 1991 sociologie kultury, vzor kulturní

SOLOVJO V, Vladimir Sergejevič. 1853 - 1900 • předst. náb. filozofie v Rusku, básník. Do: Krizis zapadnoj filosofii, 1874; Kritika otvlečennych načal, 1880; Čtenija o bogočelově­ čestve, 1877-1881; Istorija i buduščnosť těokratii, 1885-1887; La Russie et l'Eglise universelle, 1889; Opravdanije dobra, 18971899 sociologie ruská a v Sovětském svazu

SNYDER, Gary ShemulII • 1930 - • am. spisovatel, antropolog, japanolog a sinolog; zabývá se zen buddhismem a indiánskou mytologií • Do: Myth and Texts, 1960; The Old Ways, 1977; The Real Work, 1980. Lit.: Molesworth. c.: G. S. Snyder's Vision, 1983 zen buddhismus

SOLOW, Robert Merton • 1924 - . am. ekonom zabýv. se analýzou makroekon. probl., zejm. hosp. růstem (s využitím kvant. technik); r. 1964 prez. Ecollometric Society • Do: Linear Programming and Economic Analysis, 1958; Sources of Unemployment in the United States, 1964; Price Expectations and the Behavior of tbe Price Level, 1970; Growth Theory: An Exposition, 1970 ekonomie neoklasická, teorie ekonomického růstu

SOBOTKA, Milall • 1927 - • čes. filozof orient. na dějiny filozofie, zejm. na něm. klasickou filozofii. D.: Člověk, práce a sebevědomí, 1969; Schelling a Hegel, 1987; Stati k Hegelově Fenomenologii a Filosofii práva, 1992; Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela (se spoluaut.), 1993 antropologie filozofická

1600

SOMBART, Werner. 1863 - 1941 • něm. sociolog, ekonom, historik, filozof kultury. Do: Das Lebenswerk von KarI Marx, 1900; Der moderne Kapitalismus, 1902-1927; Noosoziologie; Die Juden und das Wirtschaftslebcn, 1911; Krieg und Kapitalismus,

1912; Luxus und Kapitalismus, 1913; Die drei Nationalokonomien, 1930; Weltanschauung, Wissenschaft und Wirtschaft, 1938; Anthropologie, 1938 • Lit.: Ziegellfuss, w.: Werner Sombart, 1949 dějiny sociální, homo oeconomicus, industrializace, malthuziánství, manufaktura, socialismus katedrový, sociologie ně­ mecká, sociologie podniku,sociologie rumunská, sociologie sociálních hnutí

SONNENFELS, Josefvoll • 1732 - 1817 • rak. ekonom a právník, teoretík osvícenského absolutismu (zasadil se o zrušení tortury); působil jako státní rada, od r. 1811 jako prez. akademie umění ve Vídni. Do: Grundsatze der Polizei-, Handlungs- und Finanzwissenschaft, 1765-1766; Ober die Liebe des Vaterlands, 1771; Ober die Abschaffung der Tortur, 1775; Politische Abhandlungen, 1777; Handbuch der inneren Staatsverwaltung, 1798 kameralistika SONTAG, Susall • 1933 - • am. liter. kritička a spisovatelka • Do: Styles of Radical Will, 1969; The Way We Live Now, 1990 • Lit.: Sayres, S.: S. Sontag. The Elegiac Modernist, 1990 sociologie kultury SOREL, Georges Eugelle • 1847 - 1922 • fr. filozof, sociolog, teoretik anarchosyndikalismu; stud. probl. soc. mýtu a násilí. Do: L' Avenir socialiste des syndacats, 1898; Introduction a I' économie moderne, 1903; La Marche. Enseignements sociaux de l'économie contemporaine, 1906; Réflexions sur la violence, 1906; La Décomposition du marxisme, 1908; L' llIusions du progrcs, 1908; La Marche au socialisme, 1920. Lit.: Barth. H.: Masse und Mythos. Die ideologische Krise an Wende zum 20. Jahrhundert: G. Sorel, 1959; Horowitz, L. !.: Radicalism and the Revolt against Reason. The Social Thcories of G. Sorel, 1961 anarchismus, fašismus, futurismus, machiavelismus, násilí. revizionismus, sociologie marxistická, sociologie politiky SOROKIN, Pitirim Alexandrovič. 1889 - 1968 • am. sociolog a tcoretik kultury rus. pův. (r. 1923 odešel do USA); zabýval se soc. a kult. dynamikou a historií s-gie • D.: Sociology of Revolution, 1925; Social Mobility, 1927; Contemporary Sociological Theories, 1928; Social and Cultural Dynamics, 1937-1941; Sociocultural Causality, Space, Time, 1943; Society, Culture and Personality, 1947; The Crisis of Our Age, 1947; The Social Philosophies of an Age of Crisis, 1950; S.O.S.: The Meaning of Our Crisis, 1951; The Ways and Power ol' Spiritual Growth, 1954; Fads and Foibles in Modern Society, 1956; A Long Journey, 1963; Sociological Theories oť Today, 1966 biologismus. civilizace, čas sociální, empiricismus abstraktní, fakt sociální, historiografie, charakter národní, interakce sociálnÍ, interakcionismus, interakcionismus symbolický, kauzalita sociální, koeficient humanistický, kulturologie, makrosociologie a mikrosociologie, malthuziánství, mobilita sociální, periodizace dějin, prognóza sociální, prostor sociální, redukcionismus, rozpočet časový, skupina malá, sociologie, sociologie americká, sociologie italská, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie povolání, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie teoretická, sociologie umění, sociolo-, gie v Kolumbii, sociologie vědění, sociologie venkova, sociologie vojenství, sociologie výtvarného umění, teorie konvergence, teorie pohyblivé hranice, teorie sociologická, teorie vývoje cyklické, trend mnohonásobný, typologie společností, úroveň kulturní, válka, venkov, vzor kulturní, změna sociální

příloha

SOUCEK, Josef Bohumil. 1902 - 1972 • čes. teolog, od r. 1954 red. čas. Ceský bratr, od r. 1966 děkan Kome/lského evangelické bohosloveckéfakulty v Praze. D.: Dčlná víra a živá naděje, 1968; Teologie apoštola Pavla, 1976 protestantismus SPANN, Othmar. 1878 - 1950 • rak. filozof, sociolog, ekonom • Do: Wirtschaft und Gesellschaťt, 1907; Gesellschaftsphilosophie, 1928; Die Irrungen des Marxismus, 1929; Der wahre Staat, Gesellschaftslehre, 1930; Geschichtsphilosophie, 1932 korporatismus, sociologie německá SPAULDING, Albert Clanton • 1914 - . am. antropolog. Do: Northeastern Archaelogy and General Trends in the Northern Forest Zone, 1946 archeologie nová SPEARMAN, Charles Edward. 1863 - 1945 • brit. psycholog, propagátor matem. metod v psychologii. Do: The Nature ol' "Intelligencc" and the Principles of Cognition, 1923; The Abilities oť Man, 1927; Theory of Two Factors analýza dvourozměrné statistické řady, analýza faktorová, koeficienty pořadové korelace, metody neparametrické SPENCER, Herbert. 1820 - 1903 • angl. ťilozof, sociolog a psycholog, předst. evolucionismu a organicismu • D.: Social Statics, 1850; Principles ol' Psychology, 1855; Education, 1860; First Principles, 1862; System of Synthetic Philosophy, 1862-1896; Thc Study ol' Sociology, 1873; Principles of Sociology, 1876-1896; The Man Versus the State, 1884; The Data ol' Ethics, 1884. Lit.: Tl/mel'. 1.: H. Spencer's Bibliography, 1985 altruismus, diferenciace sociální, dynamika sociálnÍ, emergence, evolucionismus, funkce, funkcionalismus strukturální. hédonismus, historiografie, chudoba, industrialismus, jev sociálnÍ, malthuziánství, naturalismus pozitivistický, organicismus, patologie sociální, socialismus, socialismus fabiánský, sociologie, sociologie americká, sociologie britská, sociologie česká do r. 1948, sociologie čínská, sociologie historická, sociologie chápající, sociologie japonská, sociologie jídla, sociologie komparativní, sociologie polská, sociologie pozitivistická, sociologie práva, sociologie sociologie, sociologie sportu, sociologie systémová, sociologie teoretická, sociologie v Kolumbii, společenství tradiční, společnost, společnost preindustriální, společnost vojenská a společnost průmyslová, struktura sociální, škola organistická, teorie míru, teorie populační, trend mnohonásobný, typologie, typologie spGlečnostÍ, venkov, změna sociální SPENER, Philipp Jaeob • 1635 - 1705 • nčm. evangelický teolog, zakl. pictismu • Do: Pia dcsidcria, 1675; Opus heraldicus, 1680-1690. Lito: Wallma/l/l, 1.: P. J. Spencr und die Anťangc des Pictismus, 1986 (2. vyd.) pietismus, protestantismus SPENGLER, Oswald. 1880 - 1936 • nčm. filozof, kulturolog a sociolog, který vytv. systém pcriodizace dčjin a vlastní koncept Abendlandu • D.: Untergang des Abendlandes, 1918-1922; Der Mensch und die Technik, 1931; Jahre der Entschcidung, 1933 Abendland, civilizace, dějinnost, historiozofie, periodizace dě­ jin, sociologie kultury, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie výtvarného umění, struktura sociologie paradig-

1601

biografická

příloha

biografická

matická, teorie vývoje cyklické, umění, vůle k moci, vzor kulturní, změna sociální, život

SPERANTlA, Eugel/iu • 1888 - 1972 • rumun. sociolog. D.: Mic tratat despre valori, 1942; Introducere ln filozofia dreptului, 1944; Resortutile psihologice ale evoluliei umane, 1947 sociologie rumunská

SPlNOZA, Baruc1z (l3elledikt) • 1632 - 1677 • nizozem. teolog, filozof a přírodovčdec portugalského pův.; byl exkomunikován z židovské náb. obce. D.: De enundatione intellectus. Tractatus theologico-politicus, 1670: Ethica, ordine geometrico demonstrata et in quinque partes distincta, in quibus agitur, 1677; Tractatus de intellectus emendatione, 1677; Tractatus de Deo et homine eiusque felicitate; 1852 • Lit.: Miillz, T.: Baruch Benedikt Spinoza, 1977 autorita, bůh, člověk, emoce, etika, etika ekologická, kabala, karteziánství, stát právní, svoboda, teorie odrazu

SPRADLEY, James P.: • soudobý am. antropolog. D.: Anthropology: The Cultural Experience, 1972; The Cultural Perspective, 1975; The Nacirema: Readings on American Culture (se spoluaut.), 1975; Ethics and Anthropology (se spoluaut.), 1976 antropologie kognitivní

SPRANGER, Eduard. 1882 - 1963 • nčm. psycholog, filozof, kulturolog • D.: Wilhelm von Humboldt und die Humanitatsidee. 1909: Lebensformen, 1914; Psychologie des JugendaIters, 1924; Der deutsche Klassizismus und das Bildungsleben der Gegenwart, 1927; Goethes Weltanschauung, 1933; Padagogische Perspektiven. 1951; Kulturfragen der Gegenwart, 1953 duchovědy,

mládí, pedagogika, styl životní, výzkum hodnot

SRAFFA, Piero • 1898 - 1983 • angl. ekonom it.

pův.,

zabýval se tržním mechanismem, teorií nedokonalé konkurence. D.: The Laws 01' Returns under Competitive Conditions, 1926; Production 01' Commodities by Means 01' Commodities, 1960; The Works and Correspondence 01' David Ricardo, 1951-1973 • Lit.: ROIlcnglia, A.: Sraffa e la teoria dei prezzi, 1975 teorie rozdělování

STAATS, Artlrur W. • 1924 - • am. psycholog žijící v Honolulu, zabývá se osobnosti, učenim apod . • D.: Complex Human Behavior (se spoluaut.), 1963; Social Behaviorism and Human Motivation in Human Learning, 1964: Learning, Language and Cognition, 1968; Chi Id Learning, Intelligence and Personality: A Behavioral Interaction Approach sympatie - antipatie

STACEY, Margaret • 1922 - • brit. socioložka. D.: Tradition and Change, 1960; Health Care and Health Knowledge (se spoluaut.), 1977; Women in Power and Polities (se spoluaut.). 1978: Women. Power and Politics, 1981 sociologie britská, sociologie feministická, studie komunitní STAĚL, Germaine de (roz. Necker. Alllle LOl/ise Germaille) • 1766 - 1817 • fr. spisovatelka, estetička, historička umění • D.: Lettres sur les ouvrages et le caractcre de J.-J. Rousseau romantismus, sociologie literatury, sociologie umění, umění, ženy v sociologii

STAHL, Hel/ri H. • 1901 -"I. rumun. sociolog. D.: Probleme de sociologie istorica, 1973; Teoria ~i practica inves\igatiilor sociale, 1974-1975; Teorii ~i ipoteze privind soeiologia orintiirii tributale, 1980 sociologie rumunská

STALIN, Josif Vissarionovič(vl. jm. Džuga!ivili) • 1879 - 1953 • teoretik a propagátor m.l., sov. státnik, vůdči osobnost kom. diktatury. D.: Oh osnovaeh leninizma, 1924; Trockizm ili len inizm?, 1924; K voprosam leninizma. 1926; O pravom uklone v VKP(b), 1929: Ekonollličeskije problemy socializma v SSSR, 1952. Lit.: Ulam, A. B.: Stalin, the Man and his Era, 1973 antagonismus třídní, bolševismus, bytí společenské, komunismus vědecký, leninimus, marxismus, marxismus·leninismu, materialismus dialektický, materialismus historický, náboženství světské, periodizace dějin, procesy politické, společnost beztřídní, sociologie marxistická, sociologie rodiny, společnost beztřídní, stalinismus. trockismus, třída nčm. sociolog zabýv. se politikou, ot. demokracie a socialismu v Německu. D.: Demokratie und Diktatur, 1955; Politisehe Soziologie und Demokratieforschung. Gesammelte Aufsatze, 1965; Politisehe Soziologie (spoluaut. P. Weillgart), 1972; Ideologie und Geschichte, 1948 elita, sociologie politiky, sociologie stranictví

STEFFEN, Gusta! Fredrik • 1864 - 1929 • švéd. sociolog. ekonom. D.: Krieg und Kultur, 1915: Das Problelll der Dem~­ kratie. 1919; Die Grundlage der Soziologie. 1928 (2. vyd.): Die Welta1ter. 1928 sociologie skandinávská STEGMOLLER, Wolfgallg • 1923 - 1991 • rak. filozof včdy • D.: Prohlcllle und Resultate der Wissenschaťtstheorieuml anaIylischen Philosophie. 1969-1986; The Structure and Dynamics ol' Theories. 1976: The Structuralist View 01' Theories. 1979 Vídeňsk)' kruh

STEHLÍKOVÁ, Eva. 1946 - • čes. socioložka zabýv. se biografickou s-gii, etnickými vztahy. drogovou prohl. aj.: red. čas. Biograf. D.: Socioprofesní orientace (in: Hodnotové a socioprofesionální orientace vysokoškolských sludentú). 1983 sociologie biografická nčm. ekonom. sociolog • D.: Der Sozia!islllus und Kommunismus des heutigen Frankreichs. 1842: System der Staatswissenschaťt. 1852; Die VerlValtungslehre. 1865 sociologie německá, sociologie sociálních hnutí

STEIN, torel/Z VOli. 1815 - 1890 •

STEINER, Rudolf. 1861 - 1925 • rak. filozof. mystik. zakladatel antroposofie; r. 1913 zal. antroposofickou společnost. D.: Theosophie. 1904: Die Ratsel der Philosophie. 1914: Die Kernpunkle der sozialen Frage. 1919 • Lit.: Hem/ehen, J.: R. Steiner. 1991 teozofie.

zemědělství alternativní

STElNMETZ, Seba/d Rudolf. 1862 - 1940 • hol. sociolog zahýv. se zejm. s-gií války a s-gií mčsta, spoluzakl. soc. geografie a jeden z prúkopniků sociografie • D.: Ethnologische Studien zur ersten Entwicklung der Strasse. 1894; Die Bedeutung der Elhnologie rul' die Sozi(;logie. 1902: Sozíographie. 1926: Di~ Soziologie des Krieges, 1929: Soziologie des Krieges. 1929 sociologie města. sociologie nizozemská. sociologie války, válka

příloha

STERN, William. 1871 - 1938 • am. psycholog nčm. púv .. který patří k zakl. soudní psychologie. psychologie dítčte. dircrenciální psychologie a psychodiagnosliky • D.: Zur Psychologie der Aussage, 1902; Diťferenzielle Psychologie. 1911: Psvchologie der frlihen Kindheit. 1914: Die lntelligenz der Kinder. r92!: gemeine Psychologie aul' personalistischen Grundlagen. 1935 kvocient inteligenční. ontegeneze. personalismus

AII-

STEVENSON, Charles l"es/ie • 1908 - . am. filozof zahýv. se ot. hodnot. morálky, jazyka. D.: Ethics and Language. "1944: Facts and Values. 1963 ~ ~ emotivismus, orientace hodnotová

STEWARD, luliall H. • 1902 - 1972 • am. kult. antropolog. neoevolucionista orienl. se na prohl. adaptace. kult. typy aj .• D.: Theory ol' Culture Change. 1955: People 01' Puerto Rico (se spoluaut.). 1956: Native People ol' South America. 1959 antropogeografie, antropologie evolucionistická. archeologic nová, ekologie kulturní. jádro kulturní. konvergencc kulturní. matcrialismus kulturní. neocvolucionismus. typ kulturní

STIRNER, Max (KasfJar Se/lIllidt) • 1806 - 1856 • nčm. filozoť, hegelovec. D.: Der Einzige und sein Eigentum. 1845: Geschichte der Reaktion, 1852 anarchismus.

dějinnost

STLOUKAL, Mi/an • 1931 - • čes. antropolog. paleodemograf a paleopatolog: od r. 1991 řetl. Ndrodn(ho mll;ea • D.: Slované z velkomoravských Mikulčic (se spoluaut.). 1976: Problematik und Vorkommen im altslawischen Knochenmaterial. 1977: DčtstvÍ, rodina a sláří v dčjinách Evropy (se spoluaul.). 1990 demografie historická STOETZEL, Jeal/ • 1910- 1987 • fr. sociolog a soc. psycholog zahýv. se výzkumem veř. mínčrÚ • D.: Théorie des Opinions. 1943; Les sondages ll' opiníon puhlique. 1948: Publíc Opinion in the Light ol' Contemporary Social Science. 1964 levice - pravice, norma, psychosociologie. sociologie francouzská, výzkum hodnot

STAMMER, Otto Albert. 1900 - 1978 •

SRB, Vladimír. 1917 - • čes. demograf a statistik, spoluzakl. čas. Demografie (1959) a čas. Demostn (1968); předs. Ceské demografické společllosti ph CSAV (v I. 1969-1972) • D.: Populač­ ní atlas českých zemí (se spoluaut.), 1947; Bytová otázka a populač­ ní problém, 1947; Populační problém velkomčst. 1948; Výzkum o rodičovství (se spoluaut.), 1956; Atlas obyvatelstva ČSSR (se spoluaut.), 1962; Úvod do demografie, 1965; Demografická příruč­ ka, 1967; Demografie (spoluaut. M. Kučera a L. Rzižička), 1971: Obyvatelstvo ČSSR, 1974; The Czechoslovak Fertility Survey, 1977 demografie, dospělost, mládí

SRINIVAS, Mysore Narasim1zac1zar. 1916 - • ind. sociolog • D.: Marriage and Family in Mysore. 1942; Soeial Change in Modem India, 1966; Development 01' Sociology and Social Anthropology in India, 1973 sociologie indická

SROLE, Leo. 1908 - • am. sociolog. D.: Social Systems 01' American Ethnic Groups, 1945; Mental HeaIth in the Metropolis: The Midtown Manhattan Study (se spoluaut.), 1962 anomi'e, osobnost

1602

autoritářská

STANTON, Frallk (Nicho/as) • 1908 - . am. sociolog zabýv. se massmédii • D.: Students' Guide - The Study ol' Psychology (ed.), 1938; Radio Researeh (se spoluaut.), 1941-1943; Communications Research (ed.), 1948-1949 sociologie umění

STEINTHAL, Heymallll • 1823 - 1899 • nčm. jazykovčdec. filozof. D.: Précis de linguistique. 1850--1871: Einleitung in die Psychologie und Sprachwissenschaťt. 1871 Viilkerpsychologie

STOGD/LL, Ra/ph Melvill • 1904 - -j- • am. soc. psycholog zabýv. se soc. chovánim • D.: Leader Behavior: its Description and Measurement (se spoluaul.). 1957; Individual Behavior and Group Achievement. 1959: Managers. Employees. Organizations. 1965 psychologie sociální

STEKEL, Wi/he/m • 1868 - 1940 • rak. psychialr, asistent S. Freuda. D.: Conditions ol' Nervous Anxiety and Their Treatmenl, 1908; Die Sprache des Traumes. 1910; Der Wille zum Schlať, 1916: St0rungen des Trieb- und Affektlebens. 1932 imago. psyehoanalýza

STELIAR, E1iot • 1919 - • am. psycholog. D.: Animal Behavíor (se spoluaut.): Progress in Physiologícal Psychology (cd.). 1967-1970 instinkt

STARK, Wemer • 1909 - . něm. a am. soc. myslitel. sociolog vědy, náboženstvi • D.: The Ideal Foundations 01' Eeonomic Thought, 1943; America: Ideal and Realíty, 1947; The Sociology 01' Knowledge, 1958; Montesquieu: Pioneer ol' the Sociology ol' Knowledge, 1960; The Fundamental Forms 01' Social Thought, 1962; The Sociology ol' Religion, 1966-1972; Grundriss der Religionssoziologie, 1974

STERN, Erich • 1889 - 1959 • nčm. psycholog. psychiatr. pedagog. r. 1933 emigroval do Francie. D.: Jugendpsychologie. 1923: Lehenskonnikte als Krankheitsursachen, 1952: Arzt und Patient in der Gegenwart. 1959

sociologie vědění

psychologie klinická

ľin. socioložka D.: Small States in Comparative Perspective (se spo-

STOLTE·HEISKAKEN, Verollica • 1934 - • maď. pův. •

luaut.). 1985 sociologie skandinávská STON/~~ Richard (Nicho/as) • 1913 - 1991 • angl. ekonom zahýv. se použitím matematiky v ekonomii, dynamikou nár. dúchodu a spotřebitelskou poplávkou: nositel Nohe/ov." cen." z r. 1984 • D.: The Role ol' Measurement in Economics. 1951: Social Accounting and Economic Models (se spoluaut.). 1959; A Programme for Growth (se spoluaut.). 1962: Mathematics in the Social Sciences and Other Essays. 1970: Demographic Accounting and Model Building, 1971: Aspects ol' Economic and Social Modeling. 1981: Essays in the Theory and Measurement ol' Consumer Behavior, 1981 GNP. ukazatel sociální

1603

biografická

příloha

biografická

STORER, Norman W. .. 1930 - .. am. sociolog a metodolog vědy"

D.: The Social Systems of Science, 1966; The Sociology of Science: Theoretical and Empirical Investigations (ed.), 1973

etika

vědy.

komunita

vědecká

tures socio-politique et actcurs dans la transformation des sociétés post-communistes ďEurope centrale, 1994 činnost,

funkcionalismus strukturální, skupina společenská, sociologie, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie politiky, společnost, výzkum veřejného mínění

Party of Czechoslovakia, 1980; Direction of Change (spolued.), 1981; Globalization of Labour Markets: A Challenge to the Social Contract (ed.), 1994 sociologie politiky, sociologie česká v I. 1948 - 1994

SUMNER,

WillŮIm

Graham" 1840 - 1910 .. am. sociolog, ansoc. darwinismu; prez. American So-

STOUFFER, Samuel Andrew .. 1900 - 1960 .. am. sociolog

STRUEVER, Stuart M. .. 193 I - .. am. archeolog" D.: Pre-

tropolog a ekonom,

a soc. psycholog prac. na rozvoji empir. metod a statisL analýzy .. D.: Studies in Social Psychology in World War II, 1949-1950; Measurement and Prediction (se spoluauL), 1950; Communism, Conformity and Civil Liberties: a Cross-Scction ofthe Nation Speaks Hs Mind, 1955; Social Research to Test Ideas, 1967 (posmrt.)

historic Agriculture (ed.), 1971; Koster: Americans in Search of Their Prehistoric Past (se spoluauL), 1979

ciological Socie/y .. D.: What Social Classes Owe to Each Other.

deprivace relativní, empiricismus abstraktní, skupina referenční, sociologie americká, sociologie vojenství

archeologie nová STRUMILIN, Stanislav Gustavovič" 1877 - 1974 .. sov. eko-

STRAŇAI, Karol" 1905 - .. slov. teoretik, pedagog tělesné vý-

nom a statistik zabýv. se zejm. ol. řízení a plánování" D.: Problemy ekonomíki truda, 1925; Statistika i ekonomika, 1963; Problemy ekonomičeskoj nauki i praktiki. 1972 .. Lit.: Jasny, N.: Soviet Economists of the Twenties, 1972

chovy" D.: Teória telesnej výchovy, 1962; Kapitoly z téorie telesnej výchovy, 1974; Antropomotorika (se spoluauL), 1977

reprodukce pracovní síly, rozpočet časový, sociologie ruská a v Sovětském svazu, sociologie volného času, zákony populační

sociologie tělesné kultury, sociologie

tělesné

výchovy

předsL

1883; Collected Essays in Political and Social Sciences, 1883; Economic Problems, !884; Protectionism, 1885; A History of Banking in the U.S., 1896; Folkways, 1906; The Forgotten Man and other Essays, 1918; The Science of Society (se spoluauL), 1927

etnocentrismus, instituce, mravy, norma, obyčej, rodina, skupina členská, skupina referenční, skupina společenská, socie· tální. sociologie americká, sociologie malých skupin, sociologie morálky, sociologie radikální, sociologie rodiny, solidarita, společnost, vzor kulturní, zvyk čín. sociolog" D.: Shehui xingzheng gailun (Nástin sociální správy), 1944; Shehui sixiang (Sociální myšlení), 1946; Shehuixue mingci (Sociologická terminologie, se spoluauL), 1947

SUN BENWEN .. 1892 - "I' .. STRVVE, Pjotr Berngardovič" 1870 - 1944 .. rus. politik, eko-

STRAUS, Erwin W. .. psycholog" D.: Wesen und Vorgang der

nom, filozof" D.: Na raznyje temy, 1902; Patriotka, 1911

Suggestion, 1925; Von Sinn der Sinne, 1935; Phenomenological Psychology: The Selected Papers of E. W. Straus, 1966; Psychiatry and Philosophy (se spoluauL), 1969

revizionismus, sociologie ruská a v Sovětském svazu

prožitek

př.n.1. .. konfucianismu" D.: Sun-c' ping-fa

čín.

STRAUSS, Anselm L. .. 1916 - .. am. soc. psycholog" D.:

sociologie polská

konfucianismus

Psychiatric Ideologies and Institutions (se spoluauL), 1964; Reader in Social Psychology (se spoluauL), 1969; Professions, Work and Careers, 197 I; The Politics of Pain Management, 1977

STRZELECKI, Jan" 1919 - 1988 .. pol. spisovatel, publicista

SUNDBARG, Axel Gustav" 1857 - 1914 .. švéd. demograf

a sociolog" D.: O socjalistycznym hllmanizmie, 1946; Zapiski 1950-1953, 1957; Niepokoje amerykarískie, 1962; Socjalizmu model liryczny, 1989

.. D.: Sur la répartition de la population par age et sur les taux de mortalité, 1900

předsL

filozof, mladohegelovec .. D.: Christlichen Glaubenslehre, 1840-1841 .. Lit.: Lawler, E. G.: D. F. Strauss and His Critics, 1986

deismus, protestantismus STRA WSON, Peter Frederick .. 1919 - .. briL filozof" D.: Int-

STŘITECKÝ, Jaroslav" 1941 - .. čes. sociolog a filozof, za-

bývá se též estetikou" D.: O. Hostinský a formální estetika (in: Pocta Otakaru Hostinskému), 1982; Rozpad klasické filozofie v pojetí J. Popelové (in: J. Popelová - filozofka a učitelka filozofie), 1984; Mohl se TGM stát rakouským Durkheimem? (in: Tomáš Garrigue Masaryk a sociologie), 1994

demografie, pyramida věková, sociologie skandinávská SUSSMAN, Marvin Bernard" 1918 - .. am. sociolog, řed. lns/i/wiOll on Family and Bureaucra/ic Society (v I. 1969-1976) • D.: Social Class, Materna! Health and Child Care, 1957; Community Structure and Analysis, 1959; Non-traditional Family Forms in the 1970's; Sourcebook in Marriage and the Family (se spoluallL), 1974 (4. vyd.); Family Anthology, 1979

potenciál lidský Zdeněk" 1925 - .. čes. sociolog působící od r. 1968 ve Francii, zabývá se s-gickou teorií a komparací soudobých globálních společností; v 1. 1981-1991 řed. Centre de recherche interdisciplinaire SUl' les transforma/ions sociales .. D.: Les Paradigmes sociologiques, Esquisse ď une problématique, 1978; Systeme social et contradictions structurales des sociétés de type soviétique, J 980; Egalité et inégalités dans les pays de l'Est (se spoluaut.), 1987; Stagnation et changement dans les sociétés de type soviétique - projet ďun cadre pour une analyse, 1989; Cul-

etnografie

1604

SUTHERLAND, Erwin Hardin" 1883 - 1950" am. sociolog a kriminolog, prez. American Sociological Society .. D.: Res-

fenomenologie

ponsibility for Crime, 1909; An Introduction to Modem Social Problems, 1924; The Question of the Criminal, 1929; The Professional Thief, 1937; Principles of Criminology, 1939; White Collar Crime, 1949

STURTEVANT, William Curtis .. 1926 - .. am. antropolog

gang, kriminologie, sociologie devíantního chování, škola chicagská

STRMISKA,

neomarxismus SVOBODA, LudvIk. 1903 - 1977 .. čes. filozof, v 1. 1957-1959 řed. Filozofického lÍstavu CSA V" D.: Marxismus a náboženství,

SVOJSIK, Antonín Benjamin. 1876 - 1938 .. zakl. čes. skautingu, r. 1914 (spolku Junák - Cesk.ý skaut) .. D.: Základy junáctví, 1912; Český skaut, 1912, Základy skautingu, 1920 .. Lit.: Simánek, J.: A. B. Svojsík, 1946 skauting SWANSON, Guy Edwin .. 1922 - .. am. sociolog. D.: The Birth of the Gods, 1960; Religion and Regime, 1967; Rulcs ol' Descent, 1969; Social Change, 1971

etnometodologie, subkultura 'mládeže SWEDENBORG, Emanuel" 1688 - 1772" švéd. filozof, mystik a okultista, přírodovědec; napsal astronomii, mechanice a hornictví

řadu

prací o matematice,

Metropolitan Boston, 1950-1960; Community Organization for Citizen Participation in Urban Renewal, 1957; Social Ecology ol' Metropolitan Boston, 1960

evropských oblastí; Oceánie (se spolllallL), 1963; The Structure of Folk Models (se spoluauL), 1981

filozof, psycholog, hudební vědec" D.: Tonpsychologie, 1883-1890; Psychologie und Erkenntnistheorie, 1891; Erscheinungen und psychische Funktionen, 1906

v r. 1968 odešel do USA, po r. 1989 opět púsobil v ČR .. D.: Montaigne, 1966; Kulatý čtverec, 1969; Ztracené iluze, 1990; Nesnesitelné břemeno dějin, 1990; Budoucnost bez komunismu, 1990; Moderní Eros, 1990

demografie

populační

SVSSMlLCH, Johann Peter" 1707 - 1767 ..

něm.

SVITÁK, Ivan" 1925 - 1994 • čes. filozof, politolog a básník;

SWEETSER, Frank Loel" 1913 - .. am. sociolog města, půso­ bící též ve Finsku, v I. 1955-1956 řed. Urban Renew{I! Demonstra/ion Projec/, .. D.: Patterns of Change in Social Ecology ol'

STUCHLIK, Milan" čes. etnograf. D.: Etnografie mimo-

STUMPF, Kari .. 1848 - 1936 ..

sociologie skandinávská

něm. farář, zakl. statistiky" D.: Die gottliche Ordnung in den Verhaltnissen des menschlichen Geschlechtes, 1741

sebevědomí

.. D.: The Political Element in the Development of Economic Theory (ed.), 1953; Economic Integration: Aspects and Problcms, 1961; Unfashionable Economics (ed.), 1970; The Frontiers of Development Studies, 1972; Development Perspectives, 1981; Mobilizing Human Potential, 1989

tige, Class and Mobility, 1959; Social Differentiation, 1965; Social System, 1974; On Deadly Violence, 1982

vizionářství

otázka česká

pův.

SVALASTOGA, Kaare .. 1914 - .. norský sociolog. D.: Pres-

manželství, sociologie rodiny

roduction to Logical Theory, 1952; Individuals. An Essay in Descriptive Metaphysics, 1959 .. Lit.: Puccelli, R.: Mr. Strawson's Concept of a Person, 1967

STREETEN, Paul Patrick" 1917 - .. am. ekonom rak.

zen buddhismus

myslitel, význ.

sociologie polská něm.

ského pŮv., od r. 1897 v USA; propagátor zen buddhismu na zá.. D.: A Brief History of Early Chi nese Philosophy, 1914; Buddhist Philosophy and Its Eťfects on the Life and Thought of the Japanes People, 1936; Zen Buddhism and Psychoanalysis (se spoluauL), 1963 (8. vyd.); Zen and Japanese Culture, 1973 (3. vyd.)

padě

sociologie česká do r. 1948, sociologie marxistická SUN-C' (Mist Sun) .. asi 298 - 238

STRAUSS, David Friedrich" 1808 - 1874 ..

SUZUKI, Daisetsu Teitaró .. 1870 - 1966 .. am. teolog japon-

1947; Základy světového názoru, 1948; Jan Amos Komenský, 1974

sociologie čínská STRZELECKI, Edward" 1894 - 1967 .. pol. sociolog, ekonom, demograf" D.: Kierunki rozwoju badarí demograficznych w Polsce, 1963

operacionalizace, sociologie americká, sociologie interpretativní. typologie sociologických přístupů

příloha

ekologie sociální, sociologie

města

SWEEZY, Paul Marlor" 1910 -"I .. am. ekonom, stoupenec tzv. radikální politické ekonomie" D.: The Theory ol' Capitalist Development, 1946; Monopoly Capital (se spoluauL), 1966; Modem Capitalism and Others Essays, 1972

neomarxismus, new sociology

• D.: Handbook ol' North American Indians (cd.) etnověda

SUDA,

Zdeněk

SUTHERLAND, Robert Lee" 1903 - .. am. sociolog zabýv. se .. 1920 - .. am. sociolog čes.

pův.

zabýv. se poliL s-gií, s-gií práce, průmyslu a školství .. D.: La Division internationale socialiste du travail, 1967; Czechoslovak Socialist Republic, 1969; Zealots and Rebels: History of the Communist

zejm. s-gií mládeže" D.: Introductory Sociology (se spoluauL), 1937; Color, Class and Personality, 1941; Children of Bondage (se spoluauL), 1944; Personality Factors on the College Campus (se spoluauL), 1962; Understanding Mental Health, 1965

socializace

SYMONDS, Paul. am. psycholog" D.: Nature of Conduct, 1928; The Dynamics of Human Adjustments, 1946

kompenzace SYŘIStOVÁ, Eva" 1928 - .. čes. psycholožka zabýv. se psy-

choterapií psychóz; v r. 1957 zal. první arteterapeutický ateliér

1605

biografická

příloha

biografická

v Praze-Bohnicích. D.: Nonnalita osobnosti (se spoluauL), 1972; Imaginárni svět, 1974; Puklý čas, 1988: Skupinová psychoterapie psychóz (se spoluauL), 1989

patologie sociální děj inami s-gického myšlení. D.: Ojczyzna - naród - rewolucja, 1962; Durkheim, 1964; Kontrrewolueyjne paradoksy, 1965: Utopie, 1968: Tradycja. Przeglqd problematyki, 1971; History ol' Sociological Thought. 1979; Znaniecki, 1986; Dylematy historiografii idei oraz inne szkice i studia, 199 I; Liberalizm po komunizmie, 1994

SZA CKI, Jens Ryszard • 1929 - • pol. sociolog zabýv. se

dějiny sociálního myšlení, Gemeinschaft a Gesellschaft, koeficient humanistický, psychologismus, sociologie polská, škola sociologická

SZALAI, Sándor (Alexander) • 19 I 2 - 1983 •

maď.

sociolog a filozof. D.: Társadalmi valóság és társadalomtudomány, 1946; Módszertani megfontolások a marxista szogiológiai szakkutatás egyes iddszerU kérdéseihez, 1964; Az ipuri kutatás tervezése és szervezése, 1964: Statistics, Sociology and Economics ol' Research in Hungary, Social Sciences Information, 1966; The United Nations and the News Media, 1972; The Use ol' Time: Daily Activites ol' Urban and Suburhan Populations in Twelwe Countries, 1973; The Quality ol' Life: Comparative Studies, 1980 rozpočet časový,

sociologie maďarská, sociologie volného času, výzkum komparativní

SZELÉNYI, Iván • 1938 - • maď. sociolog žijící v Americe a Austrálii: zabývá se soc. a ekologickými probl. vývoje města, bydlení a regionálním plánováním. Do: A lakóhely mi nt kdzdsség, 1967; Uj lakótelepek szociológiai Problémái, 1969: The Intellectuals on the Road to Class Power, 1979; Urban Inequalities under State Socialism, 1983; Socialist Entrepreneurs. Embourgeoisement in Rural Hungary, 1988; Classes and Parties in the Transition to Post-Communism: The Case ol' Hungary. 1989-1990 (se spoluauL), 1990

sociologie maďarská, sociologie ciologie v Austrálii

města,

sociologie rodiny, so-

SZEWCZUK, Wlodzimierz Ll/dwik • 1913 - • pol. psycholog • Do: Psychologia zapami.;tywania. 1957; Psychologia czlowieka doroslego, 1959; Psychologia, 1962, 1966; Historia klopotów czlowieka z duszq, 1963; Wielki spor o psychik.;, 1972; Wst.;P do antypsychoanalizy, 1973; Atlas psychologiczny, 1976; Psychologia w sluzbie zycia, 1982 paměť

SZOMOIANYI, Soiía • 1946 - • slov. socioložka, zabývá se historií s-gie, současnými s-gickými teoriemi a probl. soc. polil. změny: v I. 1992-1994 ved. !niilitlÍlll stredoeuropskych .iitlÍdií • D.: Sociálne a politické premeny Slovenska na počiatku 90. rokov a scenár zmien, 1994; The Slovak Path 01' Transition - to Democracy? (spolued.), 1994; Slovakia: Parliamentary Elections 1994. Causes - Consequences - Prospects (spolued.), 1995

SZANIA WSKI, Klemens • 1925 - 1990. pol. sociolog, zabýv.

pluralismus teoretický, sociologie slovenská

se teorií rozhodování a informace v interdisciplinární poloze, pokračovatel Ivovsko-varšavské fil. školy

SZTOMPKA, Piotr • pol. sociolog zabýv. se ohecnou s-gickou

sociologie polská

SZASZ, Thomas Stephen • 1920 - . am. psychoanalytik

teorií. Do: Masters ol' Polish Sociology, 1984: Robert Merton, 1986: The Sociology 01' Social Change, 1993 maď.

pův . •

Do: Pain and Pleasure, 1957; The Myth ol' Mentallllness, 196 I; Law, Liberty and Psychiatry, 1963; Psychiatric Justice, 1965; The Ethics ol' Psychoanalysis, 1965: Ideology and Insanity, 1970; The Age ol' Madness, 1973; The Second Sin, 1973: Schizophrenia: The Sacred Symbol ol' Psychiatry, 1976: The Ideology ol' Medicine, 1977: Sex: Facts, Frauds and Follies, 1981: The Therapeutic State, 1984; Insanity: The Idea and Its Consequences, 1987; The Untamed Tongue: A Dissenting Dictionary, 1990

analýza funkcionální, funkcionalismus strukturální, sociologie polská maď. psycholog • D.: Schicksalsanalyse, 1947-1952; Ich Analyse, 1956: The Szondi Test: ln Diagnosís, Prognosis, and Treatment (se spoluauL), 1959; Mose. Antwort aul' Kain, 1973; Die Trieb-Entmischten, 1979; • Lit.: Déri. S.; Introduction to the Szondi-Test, 1949; HlIIh, w.: Wahl und Schicksal, 1978

SZONDI, Leopold (Lipot) • 1893 - 1986 •

sociologie medicíny

nevědomí,

SZCZEPAfÍlSKI, Jan. 19 13 - • pol. sociolog zabýv. se obecnou

SALDA, František Xaver. 1867 - 1937 • čes. liter. kritik a spisovatel, r. 1925 zal. čas. Tvorba: v I. 1928-1937 vyd. 9 svazků vlastního čas. Zápisník. Do: Boje o zitřek, 1905: Duše a dílo, 1913; O nejmladší poezii české, 1928 • Lit.: Fischer, O.: Šaldovo češství, 1936

s-gií, dějinami s-gie i spec. s-gických disciplín. D.: Wyksztalcenie a pozycja spoleczna inteligencji, 1959, 1960; Socjologia. Rozwój problematyki i metod, 1961: Intelectualls in Contemporary Societies, 1961: Elementarne poj.;cia socjologii, 1963; Przemysl i spoleczeristwo w Polsce Ludowej, 1969; Polish Society, 1970; Odmiany czasu terazniejszego, 197 I; Zmiany spoleczeristwa polskiego w procesie uprzemyslowienia, 1973: Szkice o szkolnictwie wy:i:szym, 1976; Sprawy ludzkie, 1978; Konsumpeja a rozwoj czlowieka, 198 I; O indywidualnosci, 1988; Polska wobec wyzwarí przyszlosci, 1989

sublimace, techniky projektivní

já, masa, poetismus, Pražský lingvistický kroužek

SANDERovA, Jadwiga • 1950 - •

čes. socioložka zabýv. se

probl. soc. struktury a stratifikace. Do: Sociální stratifikace a mobilita v industriální společnosti (in: Sociologické texty), 1994: Czechoslovakia: Facing the Economic Reťorm (se spoluauL, in: Socioeconomic Change and Individual Adaptation: Comparing East and West), 1994

,';ESTOV, Lev Isaakovič. 1866 - 1938 • rus. existencialistický filozof a spisovatel, žil též ve Švýcarsku a v Paříži. D.: Dobro v učenii grafa Tolstogo i F. Nitše. Filosofija i propověď, 1900: Dostojevskij i Nitše. Filosofija tragedii, 1903: Apofeoz bezpoč­ věnnosti. Opyt dogmatičeskogo myšlcnija, 1905

kého • Do: Humanismus v době poděbradské, 1963; Idea národa v husitských Čechách, 1971: La révolution hussite, une anomalie historique, 1985: Dějiny Táhora, 1988, 1990; Husitská revoluce, 1993; Zur politischen Prasentation und AIIegorie im 14. und 15. Jahrhundert, 1994

absurdita, situace mezní

dějiny sociální

.~IK,

SM/DovA, Olga. 1955 - . čes. socíoložka zabýv. se kval.

Ota. 1919 - • čes. ekonom, jeden z hl. autorů ekon. reformy 60. let 20. st., od r. 1969 žije ve Švýcarsku. Do: Socialistická reprodukce, 1955; Plán a trh za socialismu, 1967; Třetí cesta, 1972: For a Human Economic Democracy, 1985: Wirtschaťtssysteme. 1987; Ekonomícké reformy a demokratizace, 1987; Jarní probuzeni. Iluse a skutečnost, 1989: Soeialismus dnes') 1990 reforma ekonomická

8IKLOVA, Jiřina. 1935 - • čes. socioložka a publicistka zabýv. se ot. soc. práce a gender problémy, autorka pojmu šedá zóna; ved. kal, soc. práce Filozofické faklllty UK v Praze a ved. Nadace pro gendcr sllldia v Praze (od r. 1991) • Do Akademická YMCA v Československu a její příspěvek k ťorrnování studentstva a inteligence, 1967; Studenti a ideologie na Západě (se spoluaut.), 1969; Regime Change as a Social Problem, 1992: Women as Leaders (se spoluaut.), 1993

sociologie výchovy, "šedá zóna", ženy v sociologii

S/MA, Jiří Jaroslav. 1914 - 1955 •

čes. sociolog zabýv. se probl. s-gií náboženství a výchovy. Do: Sexuální revoluce'), 1932; Zrazená víra, 1932; Jež.íš a bída, J 934: Tvůrčí náboženství, 1936; K sociologii duchovního, 1937: Sociologie výchovy, 1938

přistěhovalcú.

sociologie

česká

čes. filozof, publicista, spisovatel, od r. 1954 púsobil na Slovensku, signatář Chartv 77 • Do: Obnovení pořádku, 1978; Kruhová obrana. 1985: Konec nehybnosti, 1990

S/poS, Ivan. 1927 - • slov. psycholog zabýv. se poznávacími procesy. Do: Pam~iť a znovupoznanie, 1977; Sociál na psychológia práce (spoluaut. T. Kollárik), 1975; Psychológia pamati, 1978: Horizonty psychológie. 1987

sociologie biografická ,~OLCOVA, Miroslava. 1934 - • čes. socioložka. Do: K sociologii rodiny, 1970; Socialistický způsob života, 1979; Rovnoprávnost žen v socialistické společnosti. 1984 sociologie česká v I. 1948-1994 ,~PACEK,

čes. pedagog, propagátor v duchu taylorismu. D.: Práce a hodpodářství, 19 I8: Práce a technika, 1920; Organizace práce, 1920; Ekonomie pr<íce a života, 1924; Racionalizace a vědecké řízení práce, 1929: Organizace a řízenÍ, 1931: Výzkum sociálnich tendencí ve Spojených státech, 1935; Zdatností k úspěchu, 1942; Názory a úvahy o vědeckém řízení, 1946; F. W. Taylor, 1947

Stanislav. 1876 - 1954 •

věd. řízení

management

vědecký, sociologie

podniku

SPlESZ, AnJon • 1930 - • slov. historik. Do: Remeslo na Slovensku v období existencie cechov, 1972: Slobodné královské mestá na Slovensku v rokoch 1680-1780, 1983: Bratislava v 18. storočÍ, 1987

nevolnictví

SROBAR, Vavro • 1867 - 1950 • slov. politik, lékař. r. 1898 spoluzakl. čas. Hlas (jeden z ideologú hlasismu) • D.: Ludová zdravoveda, 1909; Alkoholické tváre, 1923; Oslobodené Slovensko, 1928-1932; Československo na mape Europy, 1928 hnutí abstinentské, sociologie slovenská

paměť

SRUBAŘ,

,~KARA TAN,

Ovse} Irmovič. 1931 - . sov. sociolog zabýv. se

soc. strukturou, děl. třídou. Do: Problemy sociafnoj struktury rabočego klassa SSSR. 1970: Promyšlennoje predprijatie, 1978; Etnosociafnyje problemy goroda (se spoluaut.), 1986; NTR i racionafnyje processy, 1987 třída dělnická

SKRACH, Vasil Kaprálek. 1891 - 1943 • čes. sociolog, filozof. r. 1925 spoluzakl. Masarykovy sociologické společnosti, v l. 1924- I 930 red. Masarykova sloVllíku • Do: Poměr etiky

SZCZURKlEWICZ, Tadel/sz • 1895 - 1984 • pol. sociolog. D.:

SARONOV, Vladimir

Rasa, srodowisko, rodzina, 1938; Studia socjologiczne, 1969

Psichologija klassa, 1975

,~MAHEL,

sociologie polská

psychologie sociální

býv. se

1606

výzk. metodami, etnickými vztahy, neťormální ekonomikou aj.; red. čas. Biograf. Do: New Technologies and Czechoslovak Youth: A Dream Today, A Possible Reality Tomorow (in: European Youth and New Technologies. A Comparative Analysis ol' 12 European Countries), 1991; Životní styl - styl života (in: Jak se rodi výzkum. K problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti), 1992

každodennost

stratifikace sociální

a sociologie u Františka Krejčího, 1929; Masarykova myšlenka humanity, 1932: Náš filosofický program, 1934; Z tradice našeho dějinného myšlení, 1938

sociologie

• soudobý rus. psycholog. D.:

do r. 1948, sociologie výchovy

SIMECKA, Milan. 1930 - 1990.

fakt sociální, chování, intelektuál, interakce sociální, jev sociální, koeficient humanistický, mínění veřejné, osobnost, sociologie kultury, sociologie polská, sociologie veřejného mínění, škola mechanistická

Vasiljevič

příloha

česká

do r. 1948

Ilja. 1946 - .

čes.

sociolog žijící od r. 1969 v SRN; J. Patoay a A. Schiitze, vyd. JaIl/'buch fiir Soziologiegeschichte: od r. 1974 vedl archiv soc. věd v Kostnici. Do: Theorie der Lebensforrnen (ed.). 1984; A Bergsonian Bridge to Phenomenologica\ Psychology (se spoluauL), 1984; ExiII, Wissenschaťl, Identit~it (ed.). 1988: Kosmion, 1988 sociologie česká v I. 1948-1994

editor a

překl. něm.

vydání

spisů

,';tASTNÝ, Alfons z Padeřova. 1831 - 1913 • čes. myslitel, jeden z ideologů a zakladatelů agrární teorie a agrární strany, Selsk.ých lIovill a Selské jednoty: v I. 1895- 1907 poslanec čes. zem. snčmu • D.: Politické strany u nás a jinde, 1873: O mravnosti rozumové, 1874; Program rolnictva Rakouského pro radu řišskou, 1891; O zachování selského stavu v Čechách, 1909 • Lit.: KlIIlIar, F.: Agrární myšlenka a program A. Šťastného, 1936 agrarismus, sedlák, sociologie venkova

František. 1934 - •

čes. historik středověku za-

dějinami filozofie, umění, kutIury: od r. 1990 řed. Historického IÍstavll AV, od r. 1990 šéfred. Ceského {asopisu historic-

STEFANEK, Anton. 1877 - 1964. slov. pozitivisticky orienL sociograť

a sociolog, politik, publicista,

předsL

hlasismu, spolu-

1607

biografická

příloha

tvůrce ideologie a politiky slov. agrarismu a teorie čechoslova­ kismu; v I. 1929-1932 ministr školství a nár. osvěty, v I. 1946--1949 řed. Sociologického ústavu SA V + D,: Masaryk a Slovensko, 1920; Agrární hnutí a jeho ideologický podklad, 1932; Príspevok k sociológii národa a nacionalizmu, 1938; Exkurzia o nacionalizmu, 1934; Milan Hodža, 1938; Češi na Slovensku, 1944; Základy sociografie Slovenska (Slov. vlastiveda II!.), 1944-1945 sociologie česká do r. 1948, sociologie slovenská, sociologie venkova

ŠTERN, Evžell + 1889 - 1942 + čes. sociolog a publicista, soc. dem. politik, který zemřel v koncentračním táboře; jeden ze zakl. Sociálního ústavu + D.: Socialismus a imperialismus. Hospodářské příčiny světové války, 1918; Na cestě k hospodářské demokracii, 1926; Naše sociálně politické zákonodárství, 1930; Nezaměstnanost a sociální prostředky k jejímu zmírnění, 1932; Technický pokrok, pracovní doba a mzda, 1934 dovolená, socialismus český, socialismus družstevní, sociologie volného času, technokratismus ŠTOLL, Ladislav + 1902 - 1981 + čes. marx. liter. kritik, publicista + D. K sociologii romantismu (in: Surrealismus v diskusi), 1934; O modernosti a modernismu v umění, 1974 romantismus ŠTÚR, LudovÍ! + 1815 - 1856 + slov. polit. a liter. vědec, ved. osobnost slov. nár. hnutí (spolu s J. M. Hurbanelll a M. M. Hodžou prosadil středoslovenské nářečí jako spisovný jazyk), v r. 1848 stál v čcle slov. povstání + D.: Nárečia slovenskuo alcbo potreba písaňja v tomto nárečí, 1846; Nauka reči slovenskej; O národních písních a pověstech plemen slovanských, 1853 hnutí abstinentské, jazyk spisovný, sociologie česká do r. 1948 ŠUBKIN, Vladimir Nikolajevič + 1923 - + sov. sociolog a ekonom + Do: Modelirovanijc sociafnych processov, 1970; Molodež i obrazovanije (se spoluaut.), 1977 sociologie ruská a v Sovětském svazu

+ 1935 - + čes. hist. demograľka + Do: Základy demografie (se spoluaut.), 1986; František Faifr - život a dílo (spoluaut. Z. Pavlík), 1993 demografie historická, teorie populační

,<; UBRTOVA, Alena

ŠULC, Ota + 1933 - + čes. prognostik + D.: Futurologie, 1968; Problémy výzkumu budoucnosti, 1970; Abeceda prognostiky, 1976; Prognostika od A do Z, 1987 prognóza normativní, prognóza sociální 8USTA, JosefmL + 1874 - 1945 + čes. historik zabýv. se čes. dě­ jinami, čelný před st. Gollovy školy; v I. 1920-1921 ministr školství a nár. osvěty, od r. 1939 prez. CA V + Do: Dvě knihy českých dějin, 1917, 1919; Dějiny Evropy v letech 1871-1914, 1923-1924; Světová politika v letech 1871-1914, 1924-1931 nevolnictví, otroctví, periodizace českých dějin, smysl dějin 8VEHLA, Antonín + 1873 - 1933 + čes. politik, vůdce agrární strany; v r. 1906 zal. čas. Venkov, v r. 1907 Rolnickou tiskárnu; v I. 1908-1913 poslanec čes. sněmu, v I. 1918-1920 ministr vnitra, v I. 1922-1929 předs. vlády ČSR + Do: Sebrané řeči, 1937 + Lit.: Dostál, V.; A. Švehla, 1990 agrarismus, sociologie venkova

1608

biografická

8VERMA, Jali + 190 I - 1944 + čes. kom. politik, novinář, v I. 1936--1938 šefred. Rudého práva + D.: Vybrané spisy, 1955 + Lit.: Holá, V.; J. Švenna, 1985 sociologie marxistická

sociologie módy, sociologie veřejného mínění, sociologie výchovy, škola chicagská, teorie vývoje cyklické, vynález, vzor kulturní

příloha

TARDY, Vladimír + 1906 - 1987 + čes. psycholog, pedagog, filozof přír. věd; v I. 1967-1970 řed. Psychologického ústavu CSA V + Do: Teleologie lidského chtění, 1934; Teorie o stavbě osoby, 1940; Dějiny empirické psychologie, 1956; Psychologie XX. století, 1964-1970 identita, neopsychoanalýza, psychologie osobnosti

býv. se managementem a zdokonalováním organizace práce (nadiferenciální úkolovou mzdou), tzv. ťunkčním řízením zn. pod pojmem taylorismus + Do: Conductcd First Time-and-Motion Studies to Improve Efficiency, 1881; The Principles of Scientiťic Management, 1911 + Lito: Unvick, L. F.; The Life and Work of F. W. Taylor, 1957 human relations, industrializace, management vědecký, organizace práce, personalistika, práce rozdrobená, psychologie práce, sociologie malých skupin, sociologie organizace, sociologie podniku, sociologie práce, technologie

TARKOWSKA, Eltbieta + pol. socioložka + D.: Ciqglosé i zmiana socjologii francuskiej; Durkheim, Mauss, Lévi-Strauss, 1974; Czas w spoleczelÍstwie, 1987 styl životní

TAYLOR, Lee + am. sociolog venkova a povolání + Do: Rural Life and Urbanized Society (se spoluaut.), 1964; Occupational Sociology, 1968 venkov

TAINE, Hippolyte + 1828 - 1893 + fr. historik literatury a umě­ ní Do: Essais de critique et ďhistoire, 1858; De l'intelligence, 1870; Philosophie de l'art, 1882 + Lit.: Leroy, M.: Taine, 1933 dějiny sociální, gentleman, historiografie, morálka, sociologie literatury, sociologie umění, sociologie výtvarného umění, teorie sociální antické, umění, vzor kulturní

TARSKl, Alfred + 1902 - + am. logik, matematik pol. pův., zn. Ivovsko-varšavské školy + Do: The Concept ol' Truth in Languages of Deductive Sciences, 1933; Introduction to Logic and the Methodology ol' Deductive Sciences, 1936; A Decision Method ťor Elementary Algebra and Geometry, 1948; Undecidable Theories (spoluaut. A. MostolVski a R. Robinson), 1953; Logic, Semantics, Metamathematics, 1956 neopozitivismus, sémantika

TAYLOR, Paul W. + am. filozoť zabýv. se etikou + D.: Knowledge and Value (se spoluaut.), 1967; Problems of Moral Philosophy (se spoluaut.), 1972; Respect ťor Nature, 1986 etika ekologická

TAJFEL, Henri + soudobý psycholog + Do: The Context of Social Psychology (se spoluaut.), 1972; Difťerentiation between Social Groups (ed.), 1978; Human Groups and Social Categories, 1981; Social Identity and Intergroup Relations, 1982 psychologie sociální

TART, Charles T. + soudobý am. psycholog, který prováděl první pokusy v oblasti transpersonální psychologie a parapsychologie + Do: Altered Tates ol' Consciousness (ed.), 1969; Transpersonal Psychologies (ed.), 1975 psychologie transpersonální

TAKATA, Yasullla + 1883 -"I" + japonský sociolog + Do: Shakai Kankei no Kenkyu, 1926; Kokka to Kaikyn, 1934; Shakai Kagaku Gairon, 1950 sociologie japonská

TARTAKOWER, Arie/z + 1897 - "I + izrael. sociolog + D.: The Jcwish Reťugee, 1944; Headam Hanoded, 1955; Sociology of the Jcws,1957 sociologie izraelská

TALMON, YOl/ina + 1923 - 1966 + izrael. socioložka Family and Community in the Kibbutz, 1972 sociologie izraelská

TA TlAN ze SÝRIE + 2. st. + syrský ranč křesťanský apologet, na 4 evangelií napsal historii Krista + Do: Logos pros Hellénes + Lit.: Elze, M.: Tatian und seine Theologie, 1960 teologie

TACITUS, Publius Comelius + asi 55 - 120 + římský historik a politik, který sepisoval římské dějiny od smrti NerollOvy r. 68 do smrti DOlllitianovy r. 96 a od smrti Augustovy r. 14 d~ smrti Neronovy r. 68, jeho dílo se ale dochovalo jen zčásti + Do: De origine et situ Germanorum; Historiae; Dialogus de oratoribus občina, poddanství, práce TAGIURl, Rel/ato + 1919 - + am. soc. vědec it. pův. + D.: Person Perception (se spoluaut.), 1958; Organizational Climate (se spoluaut.), 1968; Behavioral Science Concepts in Case Analysis (se spoluaut.), 1968; The Administrator, 1973 (5. vyd.) atraktivita sociální, percepce sociální

před st.

+ Do:

TANSLEY, ArtllUr George + brit. psycholog a ekolog + D.: The New Psychology and its Relation to Lifc, 1922; Introduction to Plant Ecology, 1935; Thc Recording of Structure, Liťeťorm and Flora ol' Tropical Forcst Communities as a Basis ťor their Classification, 1939; The British Islands and their Vegetation, 1939 ekosystém TARDE, Gabriel + 1834 - 1904 + ťr. filozof, sociolog, soc. psycholog a kriminolog, jeden ze zakl. soc. psychologie a studia kolekt. chování; zabýval se mj. chováním davů + Do: La Philosophie pénale, 1890; Les Lois de I'imitation, 1890; Les Transťor­ mations du droit, 1893; Essais ct mélanges sociologiques, 1895; La Logique socialc, 1895; L'Opposition universelle, 1897; Les Lois sociales - esquisse ďune sociologie, 1898; Études de psychologie sociale, 1898; L'Opinion et la foule, 190 I; La Psychologie économique, 1902 + Lito: Clark, T. N. ed.: Gabriel Tarde on Communications and Sociallntluence; Selected Papers, 1969; Milet, J.: Gabriel Tarde et la philosophie de I'histoire, 1970 adaptace, inovace, interakce sociální, konsensus, nápodoba, psychologie ekonomická, psychologie sociální, psychologismus, psychosociologie, sociologie emocí, sociologie japonská,

základě

př.

TEIGE, Karel + 1900 - 1951 + čes. teoretik umění, zvl. architektury, liter. kritik, předst. čes. meziválečné avantgardy, spoluzakl. Devětsilu a Levé Fronty, vyd. čas. RED + D.: Film, 1925: Stavba a báseň, 1927; Sovětská kultura, 1927; Svět, který se smě­ je, 1928; K sociologii architektury, 1930; Moderní architektura v Československu, 1930; Jarmark umění, 1936; Moderní fotografie v Československu, 1948; vývojové proměny v umění, 1966 Devětsil, LeF, otázka bytová, poetismus, romantismus, surrealismus, urbanismus, způsob života konzumní TElLHARD de CHARDIN, Pierre + 1881 - 1955 + fr. filozof, přírodovědce, ťyzik, chemik, paleontolog, botanik, náb. myslitel, jezuita + D.: Le Phénomene humain, 1938-1940; Le Milieu divin, 1957; L' Avenir de l'hommc, 1959 biosféra, emergence, etika ekologická, kultura, noosféra, změ­ na sociální, život

dělství

TENBRUCK, Friedrich H. + 1919 - + něm. sociolog + Do Jugend und Gesellschaťt - Soziologischc Perspektiven, 1962; Geschichte und Gesellschaft, 1986 sociologie mládeže, subkultura mládeže

mědělství

TEPICHT, Jerzy + pol. sociolog + Do: O statutach spóldzielni produkcyjnych, 1950; Wczoraj, dzis i jutro wsi polskiej, 1952; Doswiadczenia a perspektywy rolnictwa, 1961; Problemy teorii i strategii w Kwcstii rolnej, 1967; Ewolucja wspólczesnego rolnictwa, 1968 sociologie zemědělství

TAUBER, lall Bohumil + 1906 - 1976 + čes. sociolog země­ a venkova, od r. 1965 do r. 1972 ved. kat. s-gie na Vysoké .fkole zemědělské v Praze + Do: Sedlák nebo rolník, 1946; Zemědělská výrobní družstva, 1948; Mezinárodní zemědělské problémy, 1954; O pojmu a úkolech sociologie vesnice, 1963; Sociologie venkova, 1965; Sociologie zemčdělství a venkova, 1968; Komenského škola hrou (se spoluaut.), 1977 sociologie česká do r. 1948, sociologie venkova, sociologie zeTAULER, JoJza1llzes + 1300 - 1361 + něm. teolog, tik + Do: Predigten (ed. G. Hofmann), 1961 mystika

filozoť,

mys-

TAX, lol + 1907 - + am. antropolog, zakl. tzv. akční antropologie a čas. CI/rrent Anthropology + D.: The Horizonts ol' Anthropology, 1965; An Appraisal of Anthropology Today (ed.), 1973-7195 antropologie akční TA YLOR, Frederick Willslow

+ 1856 -

1915

+ am. ekonom za-

TERMAN, Lewis Madisoll + 1877 - 1956 + am. psycholog, který zaváděl testy inteligence (zkonstruoval Tennan Group Test) + D.: The Teacher's Health, 1913; The Hygiene ol' the School Child, 1914; Health Work in the Schools (spoluaut. E. B. Hoag), 1914; Thc Measurement ol' Intelligence, 1916; Thc Stanford Revisíon ol' the Binet-Simon Intelligence Scale, 1916; The Intelligence of School Children, 1919; The Terman Group Test, 1920; The Stanťord Achievement Test (se spoluaut.), 1923; The Terman-McNemar Test of Mental Ability (se spoluaut.), 1942 nadání, testy inteligence

1609

biografická

příloha

TERSTEEGEN, Gerhard (vl. jm. Gerril lel' SIeegel/) ... 1697 1769'" něm. mystik'" Lit.: Delhl Groce, G.: G. Tersteegen Neubelebung der Mystik, 1979 pietismus TERTUlLlANUS, Quintus Septimius F/orens ... asi 160 - 222 n.1. ... římský palristický ťilozof. jeden z nejslarších církevních splsovatclll píšících lat. (psal polemické, exegetické a elické spisy); přiklonil se k montanismu ... D.: Apologeticum: Adversus Marcionem ... Lit.: Vysokv, L. K.: Příspčvky k poznání pramen II spisú Terlullianových a vzájemných vztallů nejstarší apologetické literatury křesťanské, 1937 absurdita, teologie THEODORSON, George A, ... 1924 - ... am. sociolog zabýv. se problematikou urbanizace a induslrializace a soc. ekologií'" D. Modern Dictionary ol' Sociology (se spoluaut.), 1968 ekologie sociální, rovnováha sociální

biografická

F. ZI/al/iecki). 1918 -1920. The Unadjusted Girl. 1925: The Child in America, Behavior Problems and Programs (spoluaut. D. S. Thomas), 1928; Primitive Behavior, 1937: Social Behavior and Personality, 1951 case study, definice situace, dezorganizace sociální, etnometodologie, exogamie, hodnota, interakcionismus symbolický, koeficient humanistický, postoj, sociologie americká, sociologie kvalitativní. sociologie polská, sociologie války, sociometrie, status, škola chicagská, typologie sociologických přístu­ pů, vzor kulturní

THOMPSON, Edward Palmer ... angl. ekonom, tvúrce pojmu morální ekonomie'" D.: William Morris, Romantic 10 Revolutionary. 1955: The Making ol' the English Working Class, 1965: Moral Economy ol' the English Crowd in lhe 18th Cenlury, 1971; The Poveny ol' Theory, 1979 antropologie historická, ekonomie morální THOMPSON, William'" 1785 - 1833 ... irský ekonom, sociolog. soupenec utop, socialismu'" D.: An Appeal ol' One Hall' ol' Human Race, Women, againstlhe Pretensions ol' the Other Hall', Men, 1825 ... Lit.: Hasbach. M.: W. Thomas, 1922

THlBA UI: John W. ... 1917 - ... am. soc. psycholog zabýv. se inlerpersonálními vztahy'" D.: The Social Psychology ol' Groups (se spoluaut.), 1959: lnterpersonal Relalions (se spoluaut.), 1978 psychologie sociální, učení sociální

vykořisťování

THlERRY, Augustin'" 1795 - 1856 ... ťr. historik. zakl. liberálního smčru ťr. historiograťie; první uvedl tezi o úloze třídního boje v dějinách'" D.: [Histoire de la conqucte de l'Anglclerre par les Normands, 1825; Leltres sur I'hisloire de France. 1827: Les Récils des temps mérovingiens. 1835-1840; Essai sur I'hisloire de la ťormalion et les progres du tiers élat, 1853

THOREAU, HellrylJavid'" 1817 -1862'" am. filol.Ofa příro­ dovčdec, esejista, předst. lranscendentalismu. leorelik abolicionismu a hnutí občanské ncposlušnosti: mj. ovlivnil skauling a beatniClví ... D.: Civil Disobedience. 1849: Walden or Life in the Woods. 1854; The Maine Woods, 1864 transcendentalismus, woodcraft

třída

THOMAE, Hans 1915 - ... něm. psycholog zabýv. se osobD.: Das Wesen der menschlichen Antriebsností a motivací struktur. 1944: PersOnlichkeit. Eine dynamische lnterpretation, 1951: Individuum und seine Welt, 1968: Konflikl, Entscheidung, Verantwortung. 1974; Psychologie in der modernen Gesellschaft, 1977; Alternsslille und Allersschicksale. 1983 ... Lit.: Wahl, ll: Philosophische Probleme der psychologischen Konzeption von Hans Thomae. 1983 individuum, psychologie THOMAS, Alexa/ulel' ... 1914 - ... am. psychiatr'" D.: Behavioral Individualily in E;arly Gllildhood (se spoluaut.). 1963: Your Child is a Person. I965;,Temperament and Behavior Disorders in Children: Racism and Psychiatry, 1972; Temperament and Developmenl, 1977: Dynamics ol' Psychological Development (se spoluaut.). 1980 pereepce sociální. temperament THOMAS, Edwin John'" 1927 - ... am. psycholog'" D.: Behavioral Science ťor Social Workers (ed.). 1967: Behavior Modiťication Procedure (ed.), 1974: Marilal Communication and Desicion Making, 1976 psychologie sociální. role THOMAS, Williamlmac ... 1863 - 1947 ... am. sociolog a soc. psycholog. předst. humanistické s-gie a pozitivismu v s-gii, patřil k chicagské škole: r. 1927 prez. Americal/ Sociological Societ\' ... D.: Sex and Sociely, 1907; Source Book ol' Social Origins, 1908: The Polish Peasant in Europe and American (spoluaut.

1610

THORNDlKE, Edward Lee'" 1874 - 1949 ... am. psycholog, behaviorismu: formuloval teorii psychologie učení'" D.: The Principics ofTeaching, 1905: Psychology ol' Learning, 1914; Psychology ol' Arithmetic, 1922: Psychology ol' Algebra. 1923: The Mcasurement ol' Intclligence, 1926 andragogika, definice situace, inteligence sociální, pedagogika, rozpočet časový, validita předst.

THúKÝlJllJÉS ... asi 460 - 396 př.n.1. ... řec. historik, jeden ze zakl. tzv. pragmatického dčjepisectví ... D.: De bcllo peloponnesiaco; Elegiae fragmentum: Orationes ex Historia historiografie THONEN, Johanll Heinrich von'" 1783 - 1850 ... nčm. ckonom, průkopník prostorové ekonomiky, tvúrce teorie mzdy'" D.: Dcr isolierte Staat in Beziehung aul' Landwinschaťl und NntionaWkonomie, 1826-1863 ... Lit.: !Jmke, K.: Johann Heinrieh von Thiinen und die Enlwicklung der Raumstruklur-Theorie. 1986 ekonomie klasická, ekonomie lIeoklasická TllURNEYSEN, Edllard'" 1888 - 1974 ... švýc. teolog, jeden ze zakl. tzv, dialcktické teologie'" D.: Das WOrl Gottes uml die Kirche, 1927: Die Lehre von der Seelsorge, 1948: Seelsorge im Vollzug, 1968 protestantismus THURNWALlJ, Richard'" 1869 - 1954 ... něm. elnolog a sociolog zabýv. se zejm. akulturací ... D.: Ethnopsychologischc Studien on Siidsee- VOlkern, 1913: Primitive Psychologie, 1922; Die

příloha

menschliche Gesellschaft in ihren ethno-soziologischen Grundlagen, 1931-1935; Forschungen zur Vcilkerpsychologie und Soziologie, 1925-1935: Lehrbuch flir VCilkerkunde, 1939: Des Menschengeistes Erwachsen, Wachsen und Irren, 1951 civilizace, charakter národní, periodizace dějin

a individ. chování živočichú ... D.: The Study ol' Instinct. 1951: Social Behaviour in Animals, with Special Reťerence 10 Verlebrates, 1965; Signals for Survival (se spoluaut.), 1970; The Animal in Hs World, 1973 etologie, instinkt, zoosociologie a zoopsychologie

THUROW, Lesler Carl'" 1938 - ... am. ekonom, zabýv. se managementem, ťiskální teorií a politikou'" D.: Poveny and Discrimination, 1969; Inveslment in Human Capital. 1970: The Economic Problem (se spoluaut.), 1974: Generating Inequality. 1975: The Zero-Sum Society, 1980: Five Economic Challenges (se spoluaut.), 1981; World Class - A Strategy ťor American Success, 1985 distribuce příjmová

TlNlJAL, Matthew'" 1653 - 1733 ... angl. Christianity as Old as the Crealion, 1730 deismus

THURSTONE, Loui,v Leon'" 1887 - 1955 am. psycholog, D.: The Nalure zakl. psychometrie a moderní teorie šk:llování ol' Intelligence, 1924: Fundamenlals ol' Statislics, 1924; Measurement ol' Allitudes, 1929: The Vectors ol' Mind, 1935: Primary Menlal Abilities, 1938: Faclorial Studies ol' Intelligenee (se spoluaul.). 1941: A Factoria! Study ol' Perception, 1944; Multiple Factor Analysis, 1947: Measurement ol' Values, 1959 analýza faktorová, metoda párového srovnání, psychologie sociální, škálování Tll~TZE, Hellry G.... psycholog'" D.: Imagination Ul1l! Symboldeutung, 1986: Enlschliisselle Organsprache, 1987 archetyp, imaginace

TlGER, Liollel'" 1937 - ... kanad. sociolog, anlropolog ... D.: Men ín Groups, 1969; The Imperial Animals. 1971; Women in thc Kibbutz. 1975: Discipline and Discovery, 1976 hiosociologie, sociobiologie. sociologie feministick,í TlLL/CH, Paul'" 1886 - 1975 ... am. protest. teolog nčm. pllv. zabýv. se mj. tcologií kultury'" D.: Systematische Theologie, 1955-1958 luterství. protestantismus TlMASHEFF, Nikolaj Sergejevič'" 1886 - 1970 ... am. sociolog rus. pllv .. též právník, historik'" D.: An Introduetion to the Sociology ol' Law. 1939; Thc Great Retreat, 1946; Three Worlds: Liberal, Communist and Fascist, 1946: Sociological Theory, lts Nature and Growth. 1955 revoluce, sociologie práva TlNBERGEN, Jali ... 1903 - ... nizozem, ekonom, autor teorie "optimálního uspořádání" (jedné z variant teoric konvergence), kterému byla v r. 1969 poprvé udělena Nobelov(l cena za ekonolilii (s Norem R. Frischelll); v I. 1945-1955 řed. Centml Planning BllreOIl v Haagu'" D.: Statistical Tcsting ol' Business Cyele Theory. 1937: An Economic Approach to Business Cycle Problems, 1938: Business Cycles in the USA, 1919-1932, 1939: On the Theory ol' Economic Policy, 1952; Shaping the World Economy, 1962: Eeonomic Policy: Development Planning, 1968; Reshaping the International Order. A Report to the Club ol' Rome,I976 ekonomie blahobytu, Římský klub, teorie konvergence TlNBERGEN, Nikolaas ... 1907 - 1988 ... angl. zoolog nizozem. púv., nositel NobelOl'y cen)' z r. 1973 za objevy v oblasti soc.

předsl.

deismu'" D.:

TlRYAKlAN, Edward Ashod'" 1929 - ... am. sociolog'" D.: Sociologism and Existenlialism. 1962; Sociological Thcory, Valucs and Sociocullural Change: Essays in Honour ol' Pitirim A. Sorokin, 1963; Theoretical Sociology: Perspectives and Developmcnl (spoluaut. 1. C. McKinney), 1970; The Phenomenon ol' Sociology, 1971: ln the Margin ol' the Visible, 1974 sociologie americká. sociologie existencialistická TlSCHNER, Rudolf'" 1879 - 1961 ... nčm. lékař. zabýval se historií medicíny a parapsychologií'" D.: Monismus und Okkullismus (se spoluaut.), 1921; Geschiehte der Homiiopathie, 1932 okultismus TISO, JozeJ'" 1887 - 1947 ... slol'. teolog, politik, mluvčí Hlinkov\' slovenské rllt/ové strany, v I. 1938-1939 pkds. autonomní slov. vlády. v I. 1939-1945 prel., Slov. republiky, po válce popraven ... D.: ldeológia slovcnskej [udovej strany, 1930 klerikalismus TlTCHENER, Edward BradJord'" 1867 - 1927 ... am. psycholog nar. v Anglii; před st. strukturální psychol. školy'" D.: OUlline ol' Psychology. 1897; Experimental Psychology, 1901-1905: A Textbook ol' Psychology. 1910'" Lit.: !Joring, E. G.: Psychologist at Large.· 1961 empatie, gestaltismus TlTO-BROZ, Josip ... 1892 - 1980'" jugosl. politik, slátník. prez .... D.: Borba za socialistično dcmokracijo, 1954: Graditev nove Jugoslavie. 1948-1954: Nesvrstanost- iraz inleresa cijelog čovječanstva, 1977; Nastanok i razvoj Narodnog ťronta i socijalističkog saveza radnog naroda Jugoslavije, 1981 ... Lit.: Krb/CL', G.: J. B. Tito, 1977 socialismus samosprávný TLUSTÝ, Vojtěch'" 1921 - 1989 ... čes. filozof a sociolog zabýv. se dčjinami s-gie, s-gií politiky, leorií soc, struktury'" D.: Současná cmpirická sociologie (spoluaut. J. Klujiíc') , 1959; Prostor a čas, 1959: Soudobá sociologie (spoluaut. 1. Klo/dč), 1965. 1967; Moc a autorita (spoluaut. 1. HOlliik(l), 1968: Politická včda a sociologie politiky (spoluaut. 1. Hu[/,I-k(l) , 1968: Třidy a třídní boj. 1975: Společnost. stál a jednotlivec (spoluaut. 1. HO/l,l-ka). 1977 funkcionalismus strukturální. sociologie česká v I. 1948-1994 TOCQUEVlLLE, J1lexis Charles Hellri Maurice Clérel de ... 1805 - 1859'" fr. politik, polilolog, historik a publicista'" D.: Du systeme pénitentiaire aux États-Unis et de son application cn France, 1832: De la démocralie en Amérique, 1835-1840; L' Ancien régime el la révolution, 1856 demarchie. evolucionismus, gentleman, individualismus, konzervatismus, masa, náboženství občanské, odcizení. revoluce.

1611

biografická

příloha

rovnost sociální, sociologie francou1~~ká, sociologie historická, sociologie konzervativní, sociologie masové kultury, sociologie politiky, sociologie umění, sociologie veřejného mínění, sociologie vojenství, sociologie výtvarného umění, teorie moci, vědy politické, ženy v sociologii

TOFFLER, Alvill • 1928 - . am. futurolog, sociolog, spisovatel a publicista; autor pojmu "třetí vlna" a teorie postindustriální společnosti. D.: Future Shock, 1970; The Eeo-spasm Report, 1975; The Third Wave, 1980; Previews and Promises, 1983; The Adoptive Corporation, 1985; Powershift, 1990 antiscientismus, futurologie, komunikace masová, kultura, revoluce vědeckotechnická,sociologie budoucnosti, sociologie kultury, sociologie práce, sociologie volného času, společnost informační, "třetí vlna", typologie společností, vlastnictví, vzor kulturní, změna sociální TOGUATTI, Palmiro. 1893 - 1964. it. politik, r. 1919 spoluzakl. čas. I 'Ordil1e Nuovo, r. J 921 spoluzakl. Italské komul1istické stral1Y • D.: Palmiro Togliatti Leklionen uher den Faschismus, 1973 • Lit.: f3occa. G.: P. Togliatti, 1973 (2. vyd.) filozofie praxe, sociologie veřejného mínění TOLANlJ, Johll • 1670 - 1722 • angl. filozoť, jeden z předst. angl. deismu. D.: Christianity not Mysterious, 1696; Life oť John Milton, 1698; Pantheisticon, 1720 deismus, protestantismus

biografická

TOMEK, lvall • 1953 - • čes. sociolog a matematik zabýv. se výzkumem veř. mínční, trhu a reklamy. D.: Some Questions Concerning Peace and War in Public Opinion in the CSFR (in: Towards a Comparalive Analysis oť Peace Movement), 1990 sociologie veřejného mínění, výzkum veřejného mínění TOMEK, Václav Vladivoj. 1818 - 1905 • čes. historik, pedagog, konzervativní politik. D.: Dčje university Pražské, 1849; Dčje království Českého, 1850; Jan Žižka, 1879; Dějepis města Prahy, 1855-190 I občina, poddanství TONlJL, Ladislav. 1924 - • čes. ťilozoť a metodolog vědy, v I. 1967-1969 řed. Kabinetll teorie a metodologie vědy CSA V, v I. 1990-1993 řed. ÚS/(lvuteorie a historie vědy CSA D.: Problémy sémantiky, 1966; Scienlific Thought (se spoluaut.), 1973; Scientific Procedures, 1974; Contributions to a Philosophy oťTech­ nology (se spoluaut.), 1974; Sociální hodnoccní techniky, 1992; Praxiologies and the Philosophy oť Economics (se spoluaut.), 1992 etika vědy

V.

TONlOLlJ, Guiseppe • 1845 - 1918 • it. ekonom, sociolog • D.: La democrazia cristiana 1900, 1908-1912; Trattato di economia soci ale, 1908-1913 katolicismus sociální

TOMASZEWSKl, Tadeusz • 1910-. pol. psycholog, řed. Il1stytlllu PedagogicZl1ego ve Varšavč (1950-1959) • D.: Wstyp do psychologii, 1963; Problemy i kierunki wspólczesnej psychologii, 1968; Slady i wzorce, 1984 chování prosociální, vnímání

T(jNNlES, Ferdillalld • 1855 - 1936 • něm. ťilozof, ekonom a sociolog, s-gicky rozpracoval pojmy Gemeinschafl a Gesellschaťt, zabýval se rovněž studiem soc. norem, výzkumem veř. mínění, s-gií povolání aj.; spoluzakl. Delllsche Gesellschaft fUr Sociologie (v I. 1909-1933 její prez.) • D.: Gemeinschaťt und Gesellschafl, 1887; Oher die Grundtatsachen des sozialen Lebens, 1897; Straťrechtsreform, 1905; Das Wesen der Soziologie, 1907; Die Entwicklung der sozialen Frage, 1907; Die Sitte, 1909; Hochschulreform und Soziologie, 1920; Marx, Leben und Lehre, 1921; Kritik der
TOMÁS KEMPENSKÝ (Thomas KemfJis, Thomas 1'011 Kempel1, vl. jm. Thomas Hemerkel1, lat. Malleolus) • 1379 - 1471 • nčm. mystik, před st. "Devotio moderna" • D.: lmitalio Christi, asi 1418 • Lit.: Richtaeller, K.: Thomas von Kempen, 1939 mystika

TOPlTSCH, Emst • 1919 - • rak. filozof a sociolog. D.: Sozialphilosophie zwischen Ideologie und Wissenschaťt, 1961; Die Voraussetzung der Transzendentalphilosophie, 1975; Stalins Krieg, 1985; Heil und Zeit, 1990 ideologie, mytologie, sociologie chápající

TOLMAN, Edward Chace • 1886 - 1959 • am. hehavioralní psycholog. D.: Purposive Behavior in Animals and Men, 1932; Drives toward War, 1942; Collected Papers in Psychology. 1951 • Lit.: Taylor, Ch.: The Explanation oť Behavior, 1964 teorie pole TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. J 828 - 1910 • rus. spisovatel, myslitel, pedagog. D.: lssledovanije dogmatičeskogo bogoslovija, 1880; Ispoveď, 1880-1882; V čem moja včra, J 883; Carstvo hožie vnutri nas, 1891; Puť žizni, 1910 • Lit.: Rowel, L.: L. Tolstoy, 1986; Wilson, A.: Tolstoy, 1988 bestia triumfans, nenásilí, pacifismus, sociologie výchovy, umě­ ní. výchova, změna sociální TOMAN, Walter. 1920 - . rak. psycholog zabýv. se soc. motivací, rodinnými rolemi aj . • D.: Einftihrung in die modeme Psychologie, 1951; Dynamik der Motive, 1954; Introduction to Psychoanalytic Theory oť MOlivation, 1960; Psychoanalytic Theory oť Motivation, 1960; Family Constellation, 1962; Motivation, Pers
1612

TOPOLSKl, Jerzy Wlodzimierz Wladyslaw • 1928 - • pol. historik • D.: Metodologia historii, 1968; Marksizm i historia, 1977; Gospodarka polska a europejska XVI - XVIII wieku, 1977 prameny historické TORRES RESTREPO, Camilo • 1929 - J 966 • kolumhijský sociolog. D.: Social Change and Rural Violence, 1968; Vom Aposlolat zum Partisanenkampf, 1969; Revolution als Auťgahe des Christen, 1970 sociologie v Kolumbii TOULMlN, Step/zell • 1922 - . am. ťilozof včdy, předst. postpozitivismu; v 60. I. 20. st. zformuloval tzv. evolucionistický program zkoumání vědy. D.: The Philosophy oť Science, 1953; Foresighl and Understanding, 1961; Reason in Ethics, 1964; Human Understanding, 1972; Knowing and Acting, 1976 komunita vědecká TOURAlNE, Alaill • 1925 - • ťr. sociolog, soc. psycholog, historik zabýv. se prům. s-gií, s-gií politiky (zejm. teorií postindustriální společnosti) • D.: L'Évolution du travail ouvrier, 1955; Sociologie de I'action, 1965; La Consciencc ouvricre, 1966; La Société post-industrielle, 1973; Production de la société, 1973; Pour la sociologíe, 1974; La Société invisihle, 1976; La Prophétie anti-nucléaire, 1980; The Voice and the Eye. An Analysis oť Social Movements, 1981; Solidarity. The Analysis ol' a Social Movement 1980-1981 (se spoluaut.), 1983; The Workers' Movement (se spoluaut.), 1987 aktér, činnost, demokracie západní, dynamika skupinová, inteligence, konflikt sociální, new sociology, role, socialismus, sociologie francouzská, sociologie podniku, sociologie povolání, sociologie práce, sociologie sociálních hnutí, sociologie v Brazílii, stabilita sociální, systém sociální, teorie moci, třída nová dělnická, typologie sociologických přístupů, typologie společ­ ností, změna sociální TOURVlLLE, Hellri de • 1842 - 1903 • ťr. sociolog, stoupenec Le Playe • D. The Growth oť Modem Nations; Histoire de la Formation Particulariste, 1897-1903 antropogeografie, škola geografická TOWNSEND, Peter B. • 1928 - • hrit. odborník na soc. politiku, konzultant UNESCO k problematice bídy a rozvoje v I. 19781980 • D.: The Family Liťe oť Old People, 1957; The Aged in Welťare State (se spoluaut.), 1965; Old People in Three lndustrial Societies (se spoluaut.), 1968; The Concept oť Poverty (ed.), 1970; Labour and Inequality (ed.), 1972; The Social Minority, 1973; Sociology and Sodal Policy, 1975; The Famíly and Later Liťe, 1981; Home ťrom Hospital: A Study oť Elderly Peoplc Leaving Hospital in Bristol, 1990 chudoba, gerontosociologie, sociologie britská TOYNBEE, Amold J . • 1889 - 1975 • brit. historik, ťilozoť • D.: Greek Historical Thought, 1924; Greek Civilization and Character, 1924; Civilization on Trial, 1948; War and Civilization, 1950; The World and the West, 1953; History oť the World, 1934-1954; Study oť History, 1934-1961 avantgarda umělecká, civilizace, dějinnost, historiozofie, periodizace dějin, postmodernismus, sociologie kultury, sociologie výtvarného umění, společnost postmoderní, svědomí, teorie vývoje cyklické, trend mnohonásobný, změna sociální

příloha

TRACY, Alltoille, Destutl de • 1754 - 1836 • fr. filozof. Y.ák Caudillaca • D.: Élements d' idéologie, 1805-1815 jev sociální, sociologie vědění TRAPL, Miloslav. 1899 - 1979 • čes. filozof, sociolog, v l. 1949-1950 dčkan pedagogické ťakulty v Olomouci. D.: Masarykův program. Demokracie - socialismus - česká otázka, 1948; Sociálnč politické myšlení na Moravě v letech 1830-1849, 1967; České národní obrození na Moravě v době předbřeznové a v revolučních letech 1848-1849, 1979 sociologie česká do r. 1948 TRÁ VN/CEK, Fralltišek • 1888 - 1961 • čes. jazykovědec, bohemista stud. vývoj čes. jazyka, moravskou dialektologii, současnou češtinu. D.: Moravská nářečí, 1926; Historická mluvnice československá, 1935; Slovník jazyka českého (se spoluaut.), 1937; Mluvnice spisovné češtiny, 1948-49 dialektologie TRAXEL, Wemer • 1924 - . nčm. psycholog. D.: Kritische Untersuchungen zur Eidetik, 1962; Grundlagen und Methoden der Psychologie, 1964; Oher Gegenstand und Methode der Psychologie, 1968; Geschichte ťUr die Gegenwarl, Vortriige und Aufsiilze zur Psychologiegeschichte, 1985 psychologie obecná TRNKA, Bohumil. 1895 - 1984. čes. jazykovědec, anglista, zakládající člen Pražského lingvistického kroužku; zabýval se ťo­ nologií, obecnou jazykovědou. D.: Dějiny anglické literalury, 1952; Morfologie slovních druhů a tvoření slov, 1954 fonologie, Pražský lingvistický kroužek TRNKOVÁ, Věra. 1944 - . čes. socioložka venkova věnující se zejm. prohl. zaměstnanosti; agroturistice aj . • D.: Ekonomické a sociální aspekty odvčtví zemědčlství v systému územního plánování, 1983; Podmínky rozvoje venkovských ohcí a jejich samosprávy, 1990; Rozvoj venkova v podmínkách tržního mechanismu (se spoluaut.), 1991 sociologie zemědělství TROCKlJ, Lev Davidovič (vl. jm. Brol1štejn) • 1879 - 1940 • rus. revolucionář, politik, od jehož názorú je odvozen polit.-ideol. smčr "trockismus"; r. 1929 byl vypovčzen ze SSSR. r. 1940 se stal ohčtí atentátu v Mexiku. D.: Terrorizm i komrnunizm, 1920; Vojna i revoljucija, 1923-1924: Kak vooružalas revoljucija, 1923-1924; Zapad i vostok, 1924; Moja žizií, 1930: lstorija russkoj revoljucii, 1931: Stalinskaja škola ťalsifikacij, 1932 • Lit.: Wolfenstein. V. E.: The Revolutionary Personality, 1967: Kalinsky. R.: Trotsky, etc., 1969 eurokomunismus, marxismus, materialismus historický, revizionismus, revoluce permanentní, sociologie literatury, stalinismus, trockismus TROELTSCH, Emst • 1865 - 1923 • nčm. sociolog, proteslant. teolog, filozoť. D.: Die Bedeutung des Protestantismus ftjr die Entstehung der rnodernen Welt, 1906; Proteslantism and Progress, 1906; The Sodal Teaching oť the Christian Churches, 1912; Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, 1912-1925 • Lit.: f3eer, R.: Selbstkritik der Geschichtsphilosophie hei Ernst Troeltsch, 1957 církev, dějiny sociální, duchovědy, náboženství, práce, protestantismus, sociologie náboženství, sociologie vědění

1613

biografická

biografická

příloha

TROLL, Karl Theodor. 1899 - 1975 •

nčm. geograť

• D.: Studien zur vergleichenden Geographie der Erde, 1941; Ecology oť Landscape and High Mountain Research, 1966; Die EntwicklungsHinder, 1966 antropogeografie Zděllěk • 1914 - 1983 • čes. teolog, v I. 1966-1968 Husov\' {s. bohoslovecké fakulll' • D.: Moderní teologie, 1951; Dčjin~ě-filosofické pozadí teoÍogie, 1958; Komparativní symholika, 1962 náboženst ví

mory (se spoluaut.), 1972; Elements ol' Episodic Memory, 1983 paměť

TŮMOVÁ, Vanda. čes. etnogralka. D.: Pražské nouzové ko-

lonie, 1971 etnografie

Sergejevič Nikolaj. 1890 - 1938 • rus. jazyspoluzakl. a teoretik Pražského lingvistického kroužku • D.: GrundzUge der Phonologie, 1939; Altkirchenslawische Grammatik, 1954 antropologie lingvistická, antropologie strukturální, Pražský lingvistický kroužek, strukturalismus

TRUBECKOJ,

kovědec,

TŘE8TÍK, Dušall

• 1933 - •

čes.

historik. D.: Kosmas, 1972; Počátky Př'emyslovcli, 1981; Ideové proudy v českém umční 12. století (se spoluaut.), 1985 otroctví, poddanství

TUCKER, Robert Charles. 1918 - • am. polit. vědec. D.: The Marxian Revolutionary Idea, 1969; Stalin as Revolutionary, 1973; Politics as Leadership, 1981 marxologie TUCKMAN, Brt/ce WaYlle • 1938 - • am. psycholog zabýv. se zeJm. probl. učení. D.: Preparing to Teach the Disadvantaged, 1969; Conducting Educational Research, 1972; Evaluating 1nstructional Programs, 1979; Analyzing and Designing Educational Research, 1979; EITective College Management, 1987; Testing ťor Teachers, 1988 dynamika skupinová

TURGOT, Alllle Robert Jacques. 1727 - 1781 • fr. ekonom, sociolog, filozoť, teoretik politiky a politik. D.: Lettres sur de la tolérance, 1753; Philosophes; Les Réflexions sur la ťormation etla distribution des richesses, 1766. Lit.: Alengry, F.: Live, 1942 antropogeografie, antropologie evolucionistická, fyziokratismus, kapitál kulturní, marginalismus, peníze, sociologie historická, teorie populační, změna sociální TURING. Alall Mathisoll • 19 I2 -1954 • brit. logik a matematik, který v r. 1937 navrhl definici abstraktního počítacího stroje ("Turingúv stroj") • D.: Programmers' Handbook ťor the Manchester Electronic Computer, 1950 algoritmus TURNER, Frederick Jackson • 1861 - 1932 • am. historik zabýv. se osídlováním am. západu. D.: The Significance ol' lhe Frontier in American History, 1893; The Rise ol' the New West, 1906 teorie pohyblivé hranice TURNER, Ralph Herbert. 1919 - • am. sociolog a soc, psycholog púsobící též v Izraeli a Egyptč; předst. am. interakcionistické školy. D.: Collective Behavior (se spoluaut.), 1957; Sociometry (cd.), 1962-1964; The Social Context ol' Ambítion. 1964; Family Interaction, 1970; Waiting ťor Disaster (se spoluaut.), 1986 chování kolektivní, role, řád sociální, skupina referenční, sociologie sociálních hnutí, sympatie - antipatie, teorie sociální směny

TURNER, Victor Witter. 1920 - • angl. soc. antropolog púsobící v USA. D.: Schism and Continuity in an African Village, 1957; The Forest ol' Symbols, 1967; The Drums ol' Aťfliction, 1968; The Ritual Process, 1969; Profiles ol' Change. 1971 antropologie symbolická

TUKEY, John Wi/der. 1915 - . am. statistik. D.: Denume-

TVRDÝ, Josef. 1877 - 1942 •

rability and Convergence in Topology, 1940; Statistical Problems oť thc Kinsey Report (se spoluaut.), 1954; The Measurement 01' Power Spectra ťrom the Point 01' View oť Communications Engeneering (se spoluaut.), 1958 analýza dat explorační, analýza dat rychlá, analýza rozptylu, analýza statistické řady, hodnota extrémní, charakteristiky kvantilové, rozložení statistické, testování statistických hypotéz simultánni

pozitivismu. D.: Filosofie náboženství, lnI; Světový názor moderního Čecha, 1923; Teorie pravdy, 1929; Prúvodce dčjinami evropské filosofie, 1932; Masarykova filosofie, 1935; Logika. 1937; Úvod do filosofie, 1947 • Lit.: Brozs, P.: Svetový a životný názor J. Tvrdého, 1938; Gabriel, J,: Filozofie Josefa Tvrdého, 1982 náboženství, sociologie slovenská

čes, filozof, pedagog, předst.

TYL aR, Edward Bumet. 1832 - 1917 • ang!. etnograf a soc.

TULVING, Elldel. 1927 - • am. psycholog estonského púv. zabýv. se exerimentální psychologií. D.: Organization oť Me-

1614

gie česká v I. 1948-1994, sociologie husitství, sociologie měs­ ta, sociologie podniku, sociologie práce, sociologie venkova, studie komunitní, suburbanizace, škola chicagská

TYNDALI;~ WillŮlm

UNAMUNO Y JUGO, Miguel de • 1864 - 1936 • špan. ťilo­ zoI' a spisovatel. D.: The Tragic Sense ol' Life in Men and in Peoples, 1913; The Christ ol' Velásquez, 1920; Three Exemplary Novels and a Prologue, 1920; The Agony oť Christianity, 1925 • Lit.: Lacy, A.: Miguel de Unamuno: The Rhetoric oť Existence, 1967; lIie. P.: Unamuno: An Existential View ol' SelI' and Society, 1967 absurdita

• asi 1492 - 1536 • angl. humanista, náb. který púsobil též v Nčmecku a Holandsku. D.: pře­ klad Nového zákona, 1525 puritanismus

TYR8, Miroslav. 1832 - 1884 • čes. estetik a teoretik tčlesné výchovy. spoluzakl. Sokola. D.: Úvod do ťilosoťie A. Schopenhauera. 1864. 1871; O podmínkách vývoje a zdaru činnosti umčlecké, 1872; Tčlocvik v ohledu estetickém, 1873; O prostředcích k povznesení umčleckých pomčrli našich, 1879 darwinismus sociální, sociologie sportu, sociologie tělesné výchovy, Sokol, turnerství TYSZKA, Andrzej • poi. sociolog orient. na s-gii kultury. D.: Uczestnictwo w kulturze, 1971; Interesy i idealy kultury, 1987 sociologie polská, sociologie sportu, styl životní

TZARA, Tristan. 1896 - 1963 • fr. básník, esejista, dramatik rumun. púv.; předst. dadaismu, surrealismu. D.: Sept maniťes­ tes dada, 1920. Le surréalisme et I' Apres - guerre, 1948 • Lit.: Lacote, R.: T. Tzara, 1960 dadaismus,lykantropie UHLÍŘ, Antonín. 1882 - 1957 • čes. filozof. sociolog a pedagog, v r. 1922 obnovil vydávání éeskl; Mysli, požadoval s-gickou prúpravu učitelú zákl. škol. D.: Etika, 1913; Sociální filosoťie, 1913; K české demokracii kulturní, 1914; Sociologická idea, 1932; Škola a sociologie, 1933 sociologie česká do r. 1948, sociologismus

ULE[)OV, Alexalldr Konstalltinovič. sov. psycholog. D.:

antropolog zabýv. se dějinami kultury, zejm. náboženství. D.: Researches in to Early History ol' Mankind, 1865; Primitive Culture, 1871; Anthropology, 1881 antropologie evolucionistická, evolucionismus, kultura, mytologie, náboženství. prvek kulturní. rodina, sociologie britská, sociologie komparativní. sociologie kultury

TYMOWSKI, Janusz • 1902 - t • pol. pedagog. D.: Orga-

čes. historik zabýv. se kult. 19. a začátku 20. st. • D.: Kapitalismus a česká společnost, 1979; Česká společnost 1848-1918, 1982; Kromč­ řížsk)' snčm 1848-1849, 1989; František Josel' I.. 1991 masarykismus

URBAN, Otto. 1938 - 1996 •

a hosp.

dějinami

URBÁNEK, Eduard. 1931 - . čes. sociolog orient. na dčjiny s-gie a obecnou s-gii; v i. 1965-1970 a 1989-1991 ved. kat. s-gie na Filozofické fa kulllr UK v Praze. D.: Společenské třídy (se spoluaut.), 1964; Struktura a dynamika třídní společnosti, 1966; Masky, role, charaktery, 1981; Životní prostředí - úkol a výzva, 1983; Kritika fenomenologické sociologie, 1989; A. Y Gouldner, v)'znamn)' americký sociolog (in: Studie z dčjin sociologie a sociologické teorie), 1992 etno~etodologie, homo sociologicus. jiný, každodennost. neomarxismus, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie fenomenologická URLANIS, Boris Cezarevič. 1906 - 1981 • sov, demograť • D.: Rost naselenija v Jcvrope, 1941; Evropnaja prodolžitelnost žizni, 1978 demografie

Obščestvennoje mnčnije sovetskogo obščestva,

1963; Sociologizakony, 1975; Duchovnaja žizií obščestva, 1980; Obščest­ vennoje mnčnije i propaganda (cd.), 1980; Aktuafnyje problemy sociafnoj psichologii, 1981; Obščestvennaja psichologija i ideologija, 1985 mínění veřejné, sociologie veřejného mínění, vědomí společenské, výzkum veřejného mínění českije

TUčEK, Milan. 1948 - • čes. sociolog, pliv. matematik; zabývá se aplikacemi matem.-statist. metod. v empir. s-gickém výzkumu, výzkumem soc. struktury a stratiťikace • D.: Česká společnost v transťonnaci (spoluaut. P. Machonin), 1996 prestiž, stratifikace sociální

TULLOCK, GordOlI • 1922 - • am. ekonom, polit. vědec. D.: The Social Dilemma, 1974; The New World oť Economics, 1975; Trials on Trial, 1979; Toward a Theory oť the Rent-Seeking Society, 1980 ekonomie politická nová, externality

nizaeja wyzszego szko!nictwa w Polsce, 1975; Inzynier, gospodarka, spoleczelíst wo, 1975 sociologie polská

reťormátor.

TRTÍK,

dčkan

příloha

UL/CH, Eberhard • 1929 - • nčm, psycholog prúmyslu, práce a organizace. D.: Schicht- und Nachtarbeit im Betrieb, 1964; Ober Fehlzeiten im Betrieb, 1965; Arbeitspsychologie, 1970; Neue Formen der Arbeitsgestaitung (se spoluaut.). 1973; Arbeitszufriedenheit. 1975 psychologie práce Zdellěk • 190 I - 1955 • čes. sociolog a statistik; po únoru r. 1948 emigroval do Egypta a púsobíl na univerzitč v Alexandrii. D.: Einige Gedanken zur Soziologie der Revolution, 1927; Sozialpsychologische Studien liber cine Sektenbewegung in der Tschechoslowakei, 1927; Sociologie v moderním životě (spoluaut. O. Macholka), 1928; Úvod do studia lidské společnosti, 1928; Společnosti ve svčtč 7.vířat, 1928; La Doctrine et I'enseignement sociologiques hors de France, 1930; Soziologische Studien zur Verst~idterung der Prager Umgebung, 1938 abiturient, rurbanizace, sociologie česká do r. 1948, sociolo-

URWICK, LYlldall 1'. • am. odborník na ot. managementu. D.: The Meaning ol' Rationalisation, 1929; Papers in the Science ol' Administration (se spoluaut.), 1937; Making ol' SClentific Management, 1951; Leadership and Morale, 1953; The Golden Book ol' Management: A Historical Record oť the Life and Work ol' Seventy Pioneers, 1956; Leadership in the Twentieth Century, 1957; The Liťe and Work ol' Elton Mayo, 1960 funkce manažerské čes. novinář-, marx. teoretik, liter. kritik; v I. 1930-1938 red. Rudého práva. D.: Za pravdu a mír. 1954; Y službách revolúcie, 1976; Umční a proletariát. 1979 • Lit.: Ši.iika, M.: Komunistický novinář E. Urx, 1987 sociologie marxistická

URX, Eduard. 1903 - 1942 •

ULLRICH,

USNADZE, Dmitrij Nikolajevič. 1886 - 1950. sov. psycholog. D.: Psichologičeskije issledovanija. 1966 psychologie sociální. ustanovka

UUSITALO, Halinu. 1947 - • ťin. sociolog. D.: Rankiteorioista ja tasapainoprosesseista, 1970; Sosiaalisesta oikeudenmukaisundesta, 1973; Income and Welfare, 1975; Class Structure and Party Choice, 1975; Prestige and Stratification (se spoluaut.), 1980; Welfare Trends in the Scandinavian Countries (coeds.), 1993 sociologie skandinávská

1615

biografická

příloha

VACEK. František. 1858 - 1940. čes. katol. dčjepisec. D.: Církevní dčjiny české. 1890; vývoj society a práva slovanského v Čechách. 1899-190 I; Sociální dějiny české doby starší. 1905; K dčjinám selské roboty v Čechách, 1936 dějiny sociální, otroctví VÁCLAVEK, Bedřich. 1897 - 1943 • čes. liter. teoretik a kritik. historik a sociolog umční; před st. levicové kult. fronty 20.-30. I. 20. st.; zahynul v Osvčtimi • D.: Od umční k tvorbč, 1927; Poezie v rozpacích. Studie k sociologii umční a literatury, 1930; Česká literatura 20. století, 1935; Tvorbou k realitě. 1937; Písemnictví a lidová tradice. 1938; Společenské vlivy v díle Karla Hynka Máchy. 1938; Historie utěšené a kratochvilné. 1941 • Lit.: Sw)boda. L.: Bedřich Václavekjako sociolog líteratury, 1947 Devětsil. poetismus. sociologie česká do r. 1948. sociologie literatury, sociologie marxistická VACHEK, Josef. 1909 - .

čes. jazykovčdec, filolog

zabýv. se fonologií a obccnoujazykovčdou; zhodnotil výsledky a význam Pražské lingvistické školy. D.: Dictionnaire de linguistique de l'École de Prague, 1960; The Linguistic School ol' Prague, 1965; Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny, 1968; Written Language - General Problems and Problems ol' English, 1973 fonologie, Pražský lingvistický kroužek, sociologie jazyka

VACHER de LAPOUGE, Georges • 1854 - 1920 • fr. antropolog. D.: Les Sélections sociaics. 1896; L' Aryen, son role social, 1899; Race etmilieu social, 1909 škola rasově antropologická VALENTĚJ. Dmitri} Ignatjevič. 1922 - . sov. demograf D.: Problemy narodonaselenija, 1961; Teorija i politika narodonaselenija, 1967; Marksistsko-Ieninskaja teorija narodonaselenija, 1972: Sistema znanij o narodonaselenii, 1975; Osnovy teorii narodonaselenija, 1976; Osnovy demografii, 1980 demografie

biografická

• římský spisovatel a učitel. D.: De Lingua Latina; Res rusticae • Lit.: Collart, J.: Varro, grammairien latin, 1954 eklekticismus

VASILENKO, Michail Pavlovič. rus. sociolog zabýv. se prohlematikou zemědělství. D.: Osnovy integraci i sefskoehozjajstvennogo i promyšlennogo truda, 1975; lntegracija nogo proizvodstva v scfskom chozjajstve, 1978 sociologie zemědělství

obščestven­

VASILjEV, Loenid Leonidovič. 1891 - 'I' • sov. fyziolog, který zal. první parapsychol. laboratoř v SSSR. D.: Tainstvennyje javlenija čelovečeskoj psichiki, 1963 (2. vyd.) parapsychologie

dějinnost

čes. sociolog. D.: Přízna­ ky krize manželské rodiny, 1971; Kapitoly z dčjin české a slovenské sociologie, 1985; Slovník českých a slovenských sociálnč politických myslitelů a sociologů, 1986; TGM, Poselství, 1992 masarykismus, sociologie česká v I. 1948-1994, sociologie marxisticko-Ieninská, sociologie slovenská

VANI?K. Antonín. 1932 - 1996.

VANI~K, Jaroslav. 1930 - . am. ekonom čes. pův. (od r. 1949 v zahr.. od r. 1955 v USA); zahýval se zejm. teorií ekon. demokracie • D. International Trade: Theory and Economic Policy, 1962; General Theory ol' Labor-Managed Market Economies, 1970; Crisis and Reťorm; East and West; Essays in Social Economy, 1989 vlastnictví

VARRO, Marcus Terentius (zv. Terentius) • 116 - 27 pLn.1. 1616

VENDRYESE, Joseph • 1875 - 1960 • ťr. jazykovčdec, zabýval se hlavně srovnávací jazykovědou a vývojem jazyka. D.: Le Langage. 1921: Traité de grammaire comparée des langues classiques, 1924; Mélanges linguistiques offerts il M. J. Vendryese, 1925 sociologie jazyka

VENGER, Leonid Abramovič • sov. psycholog. D.: Vospri-

VAŠEK, Bedřich. 1882 - 1959 • čes. křesťanský sociolog. D.:

jatije i obučenije, 1969 vnímání

Křesťanská sociologie, 1929; Cesty k sociální spravedlnosti, 1931; Morálka mezinárodního života. 1948 sociologie česká do r. 1948

VENN, John. 1834 - 1923 • angl. logik, tvůrce tzv. Vennových diagramů. D.: The Logic ol' Chance. 1866; The Founda-

VA VROUŠEK, Josef. 1944 - 1995 • čes. ekolog, prognostik a politik; předs. SpoleólOsti pro trvale udržitelný život, ministr

tions ol' Chance, 1872; Symbolic Logic, 188 I; The Principles ol' Empirical Logic, 1889 pojem

vlády ČSFR (v I. 1990-1992) • D.: Systém řízení průmyslového podniku a jeho aplikace, 1974; Stav a vývoj životního prostředí v Československu (se spoluaut.), 1988; Modelování sociálních a biologických objektů, 1989; Státní ekologická politika (cd.), 1990; Státní program péče o životní prostředí (cd.), 1991 prognóza sociální, rozvoj trvale udržitelný

VAYDA, Andrew P. • 1931 - . am. soc. a kult. antropolog. D.: Maori Warťace, 1960; Man, Culture and Animals: The Role ol' Animals in Human Ecological Adjustments, 1965; Peoples and Cultures ol' the Pacific, 1968; Environment and Cultural Behaviour: Ecological Studies in Cultural Anthropology, 1968; War in Ecological Perspective: Persistence, Change, and Adaptive Processes in Three Oceanic Societies, 1976 ekologie kulturní

VERBA, Sidney • 1932 - • am. polit. včdec • D.: Small Groups and Political Behavior: A Study ol' Leadership, 1961; The Civic Culture, 1963; Participation in America: Political Dell10cracy and Social Equality (se spoluaut.), 1972; The Changing American Voter, 1976; Participation and Political Equality, 1978; Injury to Insuit. 1979 demokracie a autoritarismus, kultura politická, vědy politické VERKKO, Veli. 1893 - 1955. fin. sociolog, kriminolog, statistik • D.: Verbrechen wider das Leben und Kiirperverletzungsverbrechen, 1937 sociologie skandinávská

VERNADSKlJ, Vladimir Ivanovič. 1863 - 1945 • sov. VEBLEN, TllOrstein Bllllde • 1857 - 1929 • am. sociolog a eko-

VAL/A, Lorenzo • 1405 (1407) - 1457 • it. humanista, jeden ze zakl. včd. fil.-hist. kritiky starovčkých textů. D.: De linguae latinae elegantia libri sex, 1435-1444; Dc falso credita et ementita Constantini donatione declamation, 1440

analýzy některých problémů, 1986; Jiiconomy, Policy and Welfare in Transition (in: Social Policy in a Changing Europe), 1992; Changes in the Rate and Types ol' Poverty: The Czech and Slovak Republics 1990-1993 (in: Poverty in Europe), 1995 ekologie sociální, sociologie česká v I. 1948-1994

nom, jeden ze zakl. technokratického hnutí a specif. odrůdy utop. socialismu v USA - tzv. veblenismu • D.: The Theory ol' the Leisure Class, 1899; The Theory ol' Business Enterprise. 1904; The Instinct ol' Workmanship, 1914; Imperial Germany and the Industrial Revolution, 1915; An Inquiry into the Nature ol' Peace and Hs Perpetuation, 1917; The Higher Learning in America, 1918; Place ol' Science in Modern Civilization, 1918; The Vested Interests and the State ol' Industrial Arts, 1919; The Engineers and the Price System, 1921; Absentee Ownership and Business Enterprise, 1923 funkce latentní, new sociology, parazitismus sociální, přemís­ tění eílů, sémantika obecná, sociologie ekonomická, sociologie jídla, sociologie kultury, sociologie módy, sociologie morálky, sociologie sportu, sociologie spotřeby, sociologie umění, sociologie volného času, spotřeba masová, spotřeba prestižní, technokratismus, třída zahálčivá, vlastnictví VEČERN1K, Jiří. 1941 - . čes. sociolog a ekonom zabýv. se

ekon. s-gií, soc. stratifikací, probl. trhu práce, chudoby a soc. politiky; od r. 1991 do r. 1993 šéťred. Sociologického časopisu. D.: Problémy sociologie spotřeby, 1971; Třídy a vrstvy v buržoazní sociologii (se spoluaut.), 1978; Mzdová a a příjmová diťerenciace:

příro­

dovědec

zabýv. se probl. biosféry a noosťéry. soc. myslitel a historik vědy. D.: Dc la conception scientifique du monde, 1906; Biosfera, 1926; Einige Worte Uher die Noosphare, 1944; 2ivoje včščestvo, 1978; Biosťera i noosfera, 1989. Lit.: Mot.valov.l. I.: V. I. Vernadskij - Mensch und Denker, 1970 biosféra, noosféra

VERNON, Philip Ewart • 1905 - 'I' • angl. psycholog zabýv. se mentálními testy, psychologií hudby aj . • D.: The Measurement ol' Ahilities, 1940; The Structure ol' Human Abililies, 1950; Personality Assessment, 1964; Creativity (cd.). 1970; Intelligence and Cultural Environment, 1972 ego, výzkum hodnot VERUNÁČ, Václav. 1893 - 1960 • čes. ekonom, technik a sociolog zabýv. se věd. organizací řízení; zakl. a průkopník laboretismu, autor projektu spolupráce mezi podnikateli a dčlníky, řed. Svobodné .vkoly [lolitick.ých nauk v Praze. D.: Dčlnická otázka a náš průmysl, 1923; Zaměstnavatel a zaměstnanec, 1925; Laboretismus. Zásady a směrnice, 1928; Racionalizace, včdecká organizace a otázka sociální, 1930; Encyklopedie výkonnosti I. Člo­ věk, 1934; Sociální pokrok, 1938; Technika kosmického včku, 1964 (z pozůstalosti)

laboretismus. management nokratismus

vědecký, sociologie

příloha

podniku, tech-

VERWORN, Max. 1863 - 1923 • něm. fyziolog. filozof. zakl. psychomonismu • D.: Allgemeine Psychologie, 1894; Naturwissenschaťt und Weltanschaunung, 1904; Kausalc ul1l1 Konditionale Weltanschaunung, 1912 zoosociologie a zoopsychologie VESALlUS, Andreas • 1514 - 1564. helg. lékař, zakl. moderní anatomie. D.: Dc corporis humani fahrica opera oll1nia. 1542 antropologie fyzická VESELOVSKÝ, Zdeněk. 1928 - • čes. zoolog a etolog, v I. 1959- 1989 řed. praž. ZOO. D. Svčtem zvířat (se spoluaut.). 1960; Praohyčejná zvířata, 1964; Vždyť jsou to jen zvířata. 1974; Ptáci a voda, 1987; Chováme se jako zvířata, 1992 etologie VICO, Giovanni Battista (Gialllbattista) • 1668 - 1744. it.jazykovčdec, filozof,

historik, proťesor rétoriky; od r. 1734 historiograf neapolského krále. D.: De nostri temporis studiorum ratione, 1708; Diritto universale, 1720--1722; Principi di scienza nuova d'intorno alla comune natura delle nazioni, 1725-1744. Lit.: Pasini, D.: Diritto, societil e stato in Vico, 1970; Felllllan/l. F.: Oas Yico-Axiom, 1976 antropogeografie, dějinnost, dějiny, evolucionismus, fašismus, historiozofie, periodizace dějin, sociologie historická, sociologie italská, sociologie komparativní, společnost, teorie vývoje cyklické, typologie společností. vědy sociální. změna sociální

VIDAL de la BI.ACHE, Paul Marie. 1845 - 1918 • fr. geograf. D.: Atlas général géographique et historique, 1894; La France de l'Est, 1917; Princípes de Géographie hurnaine. 1922 antropogeografie, škola geografická. způsob života VlERKANDT, Alfred • 1867 - 1953 • nčm. sociolog, filozof a etnolog. předst. tzv. ťormální sociologie. D.: Die Stetigkeit im Kulturwandel, 1908; Gesellschaťtslehre, 1923; Handwiirterbuch der Soziologie, 193 I sociologie fenomenologická, sociologie formální. sociologie japonská, sociologie německá, sociologie kultury, sociologie sexuality, sociologie státu čes. psycholog. D.: Alkohol - múj nepří­ tel, 1967; Psychologie stáří. 1972; Psychologie dospčlého včku, 1975; Fantazie: teoretická studie, 1986 imaginace

VIEWEGH, Josef.

VlLLEMAIN, Abel Franfois • 1790 - 1870 • ťr. liter. historik • D.: Tahleau de la littérature fran<;:aise au 18' siecle, 1828-1838; Cours de littérature fran<;:aise du moyen age, 1830 umění nčm. politolog a sociolog práce. D.: Industrielle Arbeitswelt, 1974; Mitbestimmung und Selbsbestimmung am Arbeitsplatz, 1974; Wirtschaťtsdernokratie und Humanisierung der Arbeit (se spoluaut.), 1978; Was heisst hier Kommunist. Unterwanderung, 1981; Arbeitswelt: Grundriss einer kritischen Soziologie der Arbeit (se spoluaut.), 1983; Okosozia-

VILMAR, Fri1z • 1929 - •

1617

příloha

biografická

biografická

lismus (se spoluaut.), 1985; Die retlende Kraft der Utopie. Deutsche Juden grlinden den Kibbuz Hasorea (se spoluaut.), 1990; Eine politische Heilslehre auf dem Prlifstand. Marktwirtschaťt und soziale Demokratie, 1991 sociologie práce

školy. D.: Die Notwendigkeit einer neuen Grundentlastung 1880; Die materielle Lage des Arbeiterstandes in Osterreich (~~ spoluaut.), 1884 katolicismus sociální

VOGT. Palll Leroy • am. sociolog venkova. D.: Introduction VINACKE, William Edgar. 1917 - • am. psycholog zabýv. se zejm. vztahem mezi motivací a myšlením. D.: The Psychology ol' Thinking, 1952: The Miniature Social Situation, 1954: The Dimensions ol' Social Psychology (se spoluaut.), 1964 hra koaliční

VINCENT, George Edgar. 1864 - 1941 • am. sociolog, prez. Rockefel/a Foundation (v I. 1917-1929) • D.: Introduction to the Study ol' Society (spoluaut. A. W. SlIIith), 1894: The Pain ol' Thinking, 1937 škola chicagská

Jakovlevič. 1894 - 1941 • sov. ťilozof zabýv. se dčjinami filozolie, otázkami rodiny, včdy, kultury a spol. postavením inteligence. D.: Dialektičeskij materializm, 1926 (6. vyd.) . inteligence

VOLFSON, Semjon

VOLPERT, Walter. 1942 - •

VISCHER. Friedrich Theodor VOli. 1807 - 1887 •

nčm.

filozof a spisovatel. D.: Uber das Erhabene und Komische, 1837: Ásthetik oder Wissenschaft des Sch()nen, 1846-1857 • Lit.: KolO lVsk i, G.: Friedrich Vischer und der politische Idealisnllls, 1951 vzor kulturní

VÍTEK, Karel. 1930 - • čes. sociolog zabýv. se ot. kriminologie: v I. 1971-90 ved. kat. aplikované s-gie Filočofickéfakult\' Univerút\' Palackého v Olomouci. D.: Zločin a prevence, 1972: Geneze

to Rural Sociology. 1918: An Instruction to the Rural Life, 1926 sedlák, sociologie venkova

protispolečenskéhojednání,

1977: Sociologie pomáhá 1978; Sociologické poznatky o současných manželstvích a problémech zamčstnaných žen (se spoluaut.), 1983: Problémy manželské rovnováhy, 1985 sociologie deviantního chování společenské praxi,

VITRUVIUS POL/O. I. st. př·.n.1. • římský stavitel a teoretik architektury. D.: Dc architcctura libri deccm. D.: Plollllller, H: Vitruvius and Later Roman Building Manuals, 1973 antropogeografie

nčm.

psycholog práce; • D.: Lohnarbeitspsychologie (se spoluaut.), 1975; Beitr~ige zur psychologischen Handlungstheorie, 1980: Verťahren zur Ermiltlung von Regulatíonsanforderungen in der Arbeitsliitigkeit, 1982: Zauberlehrlinge, 1985 psychologie práce, sociologie práce

VOLTAIRI;' (vl. jm. ./call Marie Arollet) • 1694 - 1778 • ťr. filozof (cleista), literát, politik, před st. osvícenství. D.: Lcttres philosophiques sur les Anglais, 1733:: Traité de métaphysique, 1734; Le Siccle de Louis XIV, 1751: Essai sur les mccurs, 17561769; Dictionnaire philosophique, 1764-1769: La Philosophie de I' histoire, 1765 ; Le Pyrrhonisme cle I' Histoire, 1769. Lit.: Orieu.\', .1.: Voltaire neboli vláda ducha, 1979 civilizovanost, deismus, dějinnost, dějiny, encyklopedisté, historiozofie, patriotismus, vkus, život VONDRACEK, Vladimír. 1895 - 1978 • čes. psychiatr a psycholog, zakl. čes. psychofannakologie • D.: Farmakologie duše, 1935: Vnímáni, 1950: Speciální psychiatrie, 1956: Lékařská psychologie (spoluaut. .I. [)obiá.f), 1965: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (se spoluaul.), 1968; Klinická toxikologie (se spoluaut.), 1980 narcismus, psychopatologie, sociologie česká v I. 1948-1994

VlVEKANANTHAN, Pathe S. • 1936 - • am. psycholožka zabý\'. se mj. psycholingvistikou percepce sociální

Einťiihrung

VLÁClL, Jan. 1943 - . čes. sociolog a soc. psycholog zabýv. se ot. soc. kontroly, s-gií práce a managementu, teorií organizace • D.: II paradosso delle privatizzazioni in Cecoslovacchia (in: Sociologia del Lavoro), 1993 motivace

VODÁKOVÁ, Alena. 1938 - . čes. socioložka zabýv. se s-gickou metodologií, s-gií hodnot a morálky, probl. žen aj.; spoluzakl. a šéfred. čas. Sociolor;ickéaktua!it\' (1989-1994), od r. 1994 ved. kat. s-gie na Fakultě sociálních věd UK v Praze. D.: 24x o demokracii a morálce z pohledu sociologů (se spoluaut.), 1990: Demografie (nejen) pro demografy (spolued.), 1993; Problém normativity a policejní represe v předlistopadovém Československu (spoluaut. H Ma Nko wí). 1995 sociologie česká v I. 1948-1994

VOGELSANG, Kari F. von. 1818 - 1890 • ry" púsobil

1618

rovnčž

v Rakousku; je

nčm. soc. psycholog. D.: in die marxistische Sozialpsychologie (spoluaut. H Hiebsch), 1966; Sozialpsychologische Strukturanalysen des Kollektivs, 1966; Zur psychologischen Persiinlichkeitsforschung, 1980 výcvik sociální

VORWERG, MallJred • 1933 - •

nčm.

označován za

teolog, kteotce katol.-soc.

VOSLENSKI, M. S. • soudobý politolog. D.: Nomenklatura, 1980 korupce, perestrojka, procesy politické, stalinismus

VROOM, Victor Haro/d. 1932 - • am. psycholog zabýv. se managcmentem • D.: Work and Motivation, 1964; Motivation in Management. 1965; Leadership and Decision-Making. 1973: The New Leadership, 1988 psychologie práce, sociologie práce Semjonovič. 1896 - 1934 • sov. psycholog, psychiatr, defektolog, pedagog, lingvista, estetik. D.: Razvitije vysšich psichičeskich funkcij, 1930-1931, 1960; Myšlenije i reč, 1934; Umstvennoje razvitije detej v processe obučenija,

VYGOTSK/J, Lev

1935; Psichologija iskusstva, 1925 (ruk.), 1965 (vyd.); Sobranije 1982-1984 činnost, ontogeneze, psychologie, psychologie sociální sočinenij.

WAGNER, Helmut R, • 1904 - 'I' • am. sociolog

příloha

zavedl pojem sociální dědičnost. D.: The Great Society, 1904: Human Nature in Politics, 1908; Our Social Heritage, 1921; The Art ol' Thought, 1926 dědičnost sociální, instinktivismus, sociologie britská

nčm. pův.,

průkopník ťenomenologickés-gie

v USA. D.: Social and Religious Outlooks of a Young Labor Elite, 1955; Types of Sociological Theory, 1963; Husserl and Historicism, 1972 sociologie americká

WALLEN, R. • psycholog zabýv. se psychologií osobnosti. D.: Clinical Psychology, 1956 psychologie klinická nčm. psycholog. D.: Soziales Lemen und Interaktionskompetenz, 1978 výcvik sociální

WALLER, MallJred. soudobý

WAGNER, Otto. 1841 - 1918. rak. architekt. urbanista, teoretík architektury, předst. vídeňské secese. D.: Modeme architektur, 1896. Lit.: Geretsegger, H - Peinlller, M.: O. Wagner 1841-1918,1976 (2. vyd.) urbanismus

WACH, Joachim • 1898 - 1955 • am. teolog něm. pův., od r. 1935 žil v USA. D.: Religionswissenschaft, 1924; Das Verstehen, 1929-1933; Sociology of Religion, 1944; Types ať Religious Experience, 1951 náboženství. sociologie náboženství WA/SMANN, Friedrich. 1896 - 'I' • rak.

ťilozoť působící též v Anglii, předst. logického pozitivizmu, zabýval se lingvistickou analýzou; člen Vídeiíského kruhu. D.: EinfLihrung in das mathematische Denken, 1936; The Principles ol' Linguistic Philosophy, 1965: Wittgenstein und der Wiener Kreis, 1967 neopozitivismus, Vídeňský kruh

WALDENFELS, Bemhard • 1934 - . něm. filozoť. D.: Das sokratische Fragen, 1961: Phiinomenologie in Frankreich, 1983: Der Stachel des Fremden, 1990 sociologie fenomenologická WALDHAUSER, KOllrad • kolem 1326 - 1369. rak. reformní kazatel, r. 1362 navštívil na pozvání Karla IV. Prahu. D.: Postilla studenti um universitatis Pragensis husitství

WALLACE, Alfred Russell. 1823 - 1913. angl. přírodově­ dec a cestovatel, zakl. evoluční zoogeogratle (nezávisle na Darlvi,lOvi uveřejnil práci o vzniku druhů) • D.: Travels in the Amazon, 1853; Natural Selection, 1870; Miracles and Modem Spiritualism, 1874; The Geographícal Dístribution ol' Animals, 1876; Island Life, 1880; Lancl Nationalism, 1882; Bad Times, 1885; Darwinism, 1889; The Wonderful Century: Its Successes and Its Failures, 1898; Studies, Scientitle and Social, 1900; Man's Place in the Universe, 1903; The World ol' Life, 1910; Social Environment and Moral Progress, 1912 antropologie fyzická, darwinismus sociální WALLACE, AlItllOny Frallcis Clarke. 1923 - . am. antropolog, ved. osobnost školy kultura a osobnost; zabýval se výzkumem lndiánú, též antropologií náboženství. D.: The Modal Personality Structure ol' the Tuscarora Inclians, 1952; Culture and Personality, 1961; Religion: An Anthropological View, 1966; Rockclale: The Growth ol' an American Village in the Early Industrial Revolution, 1978 etnografie nová, kultura a osobnost WALLAS, Graham. 1858 - 1932 • brit. sociolog a psycholog,

WALLERSTEIN, Immalluel Maurice. 1930 - . am. sociolog řed. Fernalld Bralldel Center for the Study of Ecollomics, Historica[ Systems, and Civi!izations, prez. Mezinárodní sociologické asociace (lSA). D.: Social Change: a historik ekonomie,

The Colonial Situation, 1966; The Modem Worlcl System. Capitalist Agriculture and the Origins ol' the European World-Economy in the 16th Century, 1974; The Capitalist World-Economy, 1979; Historical Capitalism. London, 1983; The Politics ol' the World Economy, 1984; Unthinking Social Science: The Limits ol' Nineteenth Century Paradigms, 1991; Creating and Transťorming Households: The Constraints ol' the World Economy, 1992 dějinnost, makrosociologie a mikrosociologie, makrostruktura a mikrostruktura sociální, marxologie, neomarxismus, prostor sociální, racionalita, sociologie singapurská, sociologie systémová, změna sociální

WALRAS, Marie Esprit Leó1l • 1834 - 1919 • fr. ekonom, předst.

matem. národohosp. školy; zťormuloval teorii rovnováhy v uzavřeném systému. D.: Recherches de ľidéal social, 1868; Éléments ďéconomie politique pure ou théorie cle la richesse sociale, 1874-1877; Étude d'économie soci ale, 1896; Étude d'économie politique appliquée, 1898 • Lit.: Winckler, G.: Walrasianische und Keynesianische Aspekte der Lagerhaltungstheorie, 1977 ekonomie klasická, ekonomie neoklasická, teorie mezního užitku

WARBURG, Aby Moritz • 1866 - 1929 • nčm. ťilozof, historik umční a kultury, r. 1902 zal. kult. včd. knihovnu v Hamburku • D.: Emeuerung der heidnischen Antike (gesammelte Schriť­ ten), 1932 ikonologie WARD, Lester Fra1lk. 1841 - 1913 • am. paleobotanik ajeden ze zakl. am. s-gie, předst. psychologistického evolucionismu • D.: Sociology, 1883: The Psychic Factors of Civilization, 1893; Outlines ol' Sociology, 1898; Pure Sociology, 1903; Applied Sociology, 1906 dynamika sociální, konflikt sociální, pedagogika, psychologie sociální, psychologismus, sociologie americká, sociologie ekonomická WARNER, William Lloyd • 1898 - 1970 • am. antropolog a sociolog zabýv. se stratifikací a teorií tříd. D.: A Black Civilization, 1937; Color ancl Human Nature (se spoluaul.), 1941; The Soeial Life of a Modem Community (se spoluaut.), 1941; The Status System ol' a Modem Community (se spoluaut.), 1942; The

1619

biografická

příloha

Social System ol' American Ethnic Groups (se spoluaut.), 1945; The Social System ol' a Modern Factory (se spoluaut.), 1947; Social Class in America (se spoluaut.), 1949; Occupational Mobility in American Business and lndustry (se spOluauL), 1955; The Corporation in the Emergent Society, 1962 inteligence, konflikt sociální, kultura a osobnost, Middletown, mínění veřejné, národ, rodina, sociologie města, status, stratifikace sociálnÍ, studie komunitnÍ, vrstva

biografická

WA VER, O. • politolog. D.: European Security-Problems of Research on Non-military Aspects (se spoluauL), 1987 teorie míru WAXWElLER, Emile. 1867 - 1916. belg. sociolog. D.: Esquisse ďune Sociologie, 1906; Archives Sociologiques. 1910: La Belgique neutre et loyale, 1915; Le Proces de la Neutralité be1ge,1916 sociologie belgická

WARR, Peter Bryall • angl. psycholog práce. D.: The Perception ol' Peop1e and Events (se spoluauL), 1968; Personal Goals and Work Design (ed.), 1976; Psychology at Work (ed.), 1978; Work, Unemployment, and Mental Health, 1987 psychologie práce

WE./1 VER, Warrell • 1894 - 'j' • am. matematik. D.: Mathematical Theory ol' Communicalion (se spoluauL), 1949; Lady Luck - The Theory ol' Probability, 1963: Science and lmagination, 1967 teorie komunikace

WARREN, Howard Crosby • 1867 - 1934 • am. psycholog, který prosazoval metodu introspekce. D.: Human Psychology, 1919; History ol' the Association Psychology, 1921; Elements ol' Human Psychology, 1922; Dictionary ol' Psychology (ed.), 1935 charakter, psychologie obecná

WEBB, Beatrice. 1858 - 1943 • angl. soc. myslitelka, která v r. 1884 zal. s manželem Jamesem Webbem fabiánskou společnost ar. 1895 London School oj Economics • D.: Men's and Women's Wages: Should They be Equal, 1919 socialismus fabiánský. ženy v sociologii

WATANUKI, Joji. 1931 - . japonský sociolog, v r. 1982 viceprez. JSA. D.: Gendai Seiji to Shakai Hendo, 1962; Nippon no Seijishakai, 1967; Politics in Postwar Japanese Society, 1977 demokracie a autoritarismus

WEBB, Sidlley James. 1859 - 1947 • angl. soc. myslitel, který s manželkou Beatricí Webbovou zal. r. 1884 Fabiánskou spole6lOst a r. 1895 London School oj Economics • D.: Methods ol' Social Study. 1932; Soviet Communism: A New Civilization?, 1935 • Lit.: MecKenzie, N. J.: The First Fabians, 1977 socialismus fabiánský

WATERMAN, Robert H. • soudobý am. sociolog práce. D.: In Search ol' Excellence (se spoluaut.), 1982; The Renewal Factor-Building and Maintaining Your Company's Competitive Edge, 1988 sociologie práce WATSON, JOIzII Broadus • 1878 - 1958 • am. behavioristický psycholog; r. 1918 prez. American Psychological Association • D.: Behavior: An lntroduction to Comparative Psychology, 1914; Behaviorism, 1925 behaviorismus, definice situace WATT, lall Pierre. 1917 - . am. liter. teoretik brit. pův . • D.: The Rise ol' the Novel: Studies in Deťoe, Richardson and Fielding, 1957; Victorian Novel (ed.), 1971; Conrad in lhe Nineleenth Century, 1980 sociologie literatury WA TTS, Alall WilsOIl • 1915 - • am. filozoť nar. v Anglii zabýv. se náboženstvím. D.: The Spirit ol' Zen, 1936; The Legacy ol' Asia and Western Man, 1937; The Meaning ol' Hapiness, 1940; Behold the Spirit, 1947; Myth and Ritual in Christianity, 1953; The Way ol' Zen, 1957; This is it, 1960; Psychotherapy East and West, 1961; Beyond Theology, 1964; The Book On the Taboo Against Knowing Who You Are, 1966 mytologie, zen buddhismus WATZLA WICK, Paul. 1921 - . něm. psychoterapeut působící v USA, zabývá se výzk. lidské komunikace. D.: An Anthology ol' Human Communication, 1964; Menschliche Kommunikationen (se spoluaut.), 1969; How Real is Real?, 1976; The Language of Change, 1978; Gebrauchsanweisung ftir Amerika, 1978; UngIUcklichsein, 1983; MUnchhausens Zopť - oder: Psychotherapie und "Wirklichkeit", 1986 ovlivňování

1620

WEBER, Alfred. 1868 - 1958 • něm. sociolog. kulturolog a ekonom (bratr Maxe Webera) • D.: Ober den Standort der lndustrien, 1909: Kulturgeschichte als Kultursoziologie, 1935; Oas Tragische und die Geschichte, 1943: Abschied von den bisherigen Geschichte, 1946: Prinzipien der Geschichte und Kultursozio10gie, 1952: Der dritte und der vierte Mensch, 1953 malthuziánství, sociologie kultury, sociologie německá. sociologie výtvarného umění. struktura sociologie paradigmatická, typologie společností WEBER, Max. 1864 - 1920 • nčm. sociolog, ekonom, historik a filozof, zakl. vlivné s-gické školy. D.: Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus, 1905, Wissenschaft als Berul', 1919: Wirtschaft und Gesellschaft, 1922; Gesamme1te Aufsatze zur Wissenschaftslehre, 1922; Gesamme1te Aufsatze zur Religionssoziologie, 1920-1921, 1922-1923; Gesammelte politische Schriťten, 192 J; Gesammelte Aufsatze zur Sozial- und Wirtschaťtsgeschichte, 1924; Gesammelte Aufsatze zur Soziologie und Sozialpolitik, 1924; Schriften zur teoretischen Soziologie, zur Soziologie der Politik und Verfassung. 1947: Sozio1ogie. Weltgeschichtliche Analysen. 1956 • Lit.: Mommsel/, W. J.: Max Weber und die deutsche Politik 1890-1920. 1959; Bel/dix, R.: Max Weber. Oas Werk, 1964: Ballmgartel/, G.: Max Weber, 1969; Weiss, J. (ed.): Max Weber heute: Ertrage und Probleme der Forschung, 1989 anomie. antropologie historická, autorita. axiologie, byrokracie, církev. činnost, dějinnost, dějiny sociální, dělba práce. delegace moci, donucení, empatie. etika protestantská, filozofie praxe, funkcionalismus strukturální, hierarchie sociální, historiografie, hodnocení v sociologii. hodnota, homo oeconomicus. homo politicus, charisma, industrialismus, industrializace, inteligence, interakcionismus, interpretace, jednání, kalvinismus, kapitál kulturní, kasta. kauzalita sociální, klien-

telismus, konflikt sociální, konsensus, konvence společenská, kulturologie, legitimita, malthuziánství, management vědec­ ký, manufaktura, materialismus historický, město, moc, morálka, náboženství, názor světový, new sociology, nominalismus, odcizení, orientace hodnotová, otázka česká, panství, pária, periodizace dějin, periodizace českých dějin, pluralismus teoretický, poddanství, politika, práce, práce rozdrobená, predestinace, prestiž, privilegium, projekce podprahová, puritanismus, racionalismus, racionalita, revoluce, rituál, sekularizace, socialismus, sociolog, sociologie, sociologie administrativy, sociologie americká, sociologie angažovaná, sociologie britská, sociologie ekonomická, sociologie fenomenologická, sociologie formální, sociologie francouzská, sociologie hodnot, sociologie hudby, sociologie humanistická, sociologie chápající, sociologie italská, sociologie japonská, sociologie jídla, sociologie komparativní, sociologie kultury, sociologie kvalitativní, sociologie města, sociologie moci, sociologie módy, sociologie morálky, sociologie náboženství, sociologie němec­ ká, sociologie organizace, sociologie peněz, sociologie podniku, sociologie politiky, sociologie povolání, sociologie práva, sociologie právnÍ, sociologie průmyslu, sociologie singapurská, sociologie sportu, sociologie teoretická, sociologie trhů, sociologie umění, sociologie vědění, sociologie výtvarného umě­ ní, sociologie vzdělání, společenství tradiční, společnost industriální, společnost třídní, status, stav urozených, stavy, strana honorační, strana masová, strana politická, stratifikace sociální, struktura sociální, styl životní, škola frankfurtská, škola chicagská, technika. teorie kritická. teorie moci. teorie sociálních sítí, terorismus, tradice, trh, třída, typ ideální, typolobJÍe, typologie společností, umění, vědomí možné. vědy idiografické. vědy politické. vědy sociální. venkov, vůdcovství, vůdcovství charismatické. vzor kulturní, vztahy mocenské. způsob života, ženy v sociologii

WECHSLER, David. 1896 - 1981 • am. psycholog nar. v Rumunsku, tvúrce testu inteligence. D.: Wechsler-Bellevue IntelIigence Scale, 1939; The Measurements ol' Adult lntelligence, 1944: Wechsler Intelligence Scale for Children. 1949; Wechsler Preschool & Primary Scale ol' Intelligence. 1967 testy inteligence WEIDL/CH, Wolfgang • 193/ - • nčm. fyzik. D.: Thermodynamic und Statistische Mechanik, 1975: Concept and Models of a Quantitative Sociology (se spoluauL), 1983; Interregiona1 Migration (se spoluaut.), 1988 model, sociologie semikvantitativní WEINGART, Miloš. 1890 - 1939. čes. jazykovčdec, slavista zabýv. se dčjinami slovanské filologie. D.: O podstatč slovanské filologie, 1924; Slovanská vzájemnost, 1926: Spisovná češ­ tina a jazyková kultura, 1932; Český jazyk v přítomnosti, 1934; Masarykovo slovanství a slovanské filologie, 1935 Pražský lingvistický kroužek WEINSCHENCK, Gitnther • 1926 - • něm. zemčdčlský odhorník • D.: Die optimale Organisation des landwirtschaftlichen Betriebes, 1964: Landwirtschaťt im nachsten Jahrzehnt. 1969 zemědělství alternativní WEISS, Carl • 1892 - 1975 •

nčm.

sociolog a psycholog. D.:

příloha

Padagogische Soziologie, 1929; Abriss der padagogischen Soziologie, 1958-1960 sociologie výchovy. výchova

WEITL/NG, WilheJm • 1808 - 1871 • něm. novinář, utop. komunista, revolucionář. D.: Die Menschheit, wie sic ist und sein sollte, 1838; Garantien der Harmonie und Freiheit, 1842; Oas Evangelium eines armen SUnders, 1845 sociologie výchovy WEIZSACKER, Carl Friedrich Freiherr von. 1912 - • něm. filozof, astrofyzik. držitel Max-Planckovy medaile. D.: Physik der Gegenwart, 1958; Die Geschichte der Natur. 1962; Die Verantwortung der Wissenschaft in Atomzeita!ter, 1963; Zum Weltbi1d der Physik. 1963: Die Tragweite der Wissenschaťt. 1964 dějiny přírodní

WELCKER, Kar! Theodor. 1790 - 1869 • nčm. právník a politik • D.: Die letzten GrUnde von Recht. Staat und Strafe. 1813; Die vollkommene und ganze Pressfreiheit. 1830: Staatslexikon (se spo1uauL). 1834-1849 stát právní WELLEK, Albert. 1904 - 1972 • něm. psycholog. D.: Die Polaritat im Autbau des Charakters. 1950; Die Wiederherstcllung der Seelcnwissenschaft. 1950; Oas Problcm des seelischen Seins. 1953 (2. vyd.); Die genetische Ganzheitspsychologie, 1954; Ganzheitsspsychologie und Strukturtheorie, 1955; Der RUckfall in die Methodenkrise der Psychologie und ihre Oberwindung. 1959; Musikpsychologie und Musikasthetik, 1962 gestaltismus WENDLAND, Heinz Dietrich'. 1900 - -j- • nčm. ťilozof • D.: Die Kirche in der modernen Gesellschaft, 1956: Ethik des Neues Testament, 1970 teologie sociální WERTHEIMER, Max. 1880 - 1943 • am. psycholog a filozof nar. v Praze, působící též v Nčmecku: zal. spolu s W. Kóhlerem a K. Kojjkou Gestalt School ol' Psychology (r. 1912) • D.: Drei Abhandlungen zur Gestalttheorie. 1925: Productive Thinking. 1944 gestaltismus, kreativita, strukturalismus WESLEY, Jolzn Benjamin. 1703 - 1791 • angl. teolog, který r. 1729 zal. metodistickou církev (se svým bratrem Charlesem Wesleyem) • D.: Upon Lorďs Sermon on the Mount. Journal, 1902. Lit.: Williams, c.: Die Theologie J. Wesleys, 1967 etika protestantská WESLEY, Charles. 1707 - 1788 • angl. teolog, bratr Johna Wesleyho. spoluazakl. metodistické církve etika protestantská WESOLOWSKI, Wlodzimierz. 1929 - . pol. sociolog zabýv. se probl. soc. makrostruktury, zvl. třídni struktury. D.: Studia z socjologii klas i warstw spolecznych. 1962; Klasa panuj
1621

biografická

biografická

příloha

(se spoluauL), 1977; Ruchliwosé a teoria struktury spolecznej, 1982 inkonzistence statusu, sociologie polská, třída dělnická

WESTERMARCK, Eduard. 1862 - 1939 •

ťin.

sociolog. D.: Thc Origin and Development ol' Moral Ideas, 1906; A Short Story ol' Marriage, 1926; The Future ol' Marriage in Western Civilization, 1936 revoluce sexuální, rodina, sociologie skandinávská

WEXLER, Paul. psycholog. D.: The Schizoid Nature ol' Modern Hebrew: A Slavic Language in Search ol' a Semitic Past, 1990 psychologie sociální čes. právník, který se věno­ val též ťilozoťii, sociologii a statistice; jeden z tvůrců čsl. ústavy • D.: Ústava Republiky československé, 19 I9; Československé právo správní, 1922; Problém správy v demokracii, 1924; Úprava právního postavení politických stran, 1925; Teorie práva, 1926 sociologie hodnot

WEYR, FraTltišek • 1879 - 195 I •

WHITE, HarrisoTl Colyar • 1930 - • am. sociolog. D.: An Anatomy ol' Kinship, 1963; Canvases and Careers (se spoluaut.), 1965; Opportunity Chains, 1968 sociologie ekonomická, sociologie trhů, teorie sociálních sítí WHITE, Leslie AlviTl • 1900 - 1975 • am. antropolog a sociolog, autor koncepce kulturologie. D.: The Pueblo ol' Santa Anna, New Mexico, 1942; The Science ol' Culture. A study ol' Man and Civilization, 1949; The Evolution ol' Culture. 1959 analogie termodynamická, antropologie evolucionistická, archeologie nová, fatalismus kulturní, kontext extrasomatický, kultura, kulturologie, materialismus kulturní. neoevolucionismus, sociologie kultury, společnost masová, symboláty, vektory kulturní WHITE, Robert W. • 1904 - 'f' • am. psycholog zabýv. se psychologií osobnosti. D.: Opinions and Personality, 1956; Lives in Progress, 1966; The Enterprise ol' Living, 1972; The Abnormal Personality, 1981 psychologie sociální WHITEHEAD, Alfred North • 1861 - 1947 • angl. ťilozoť, logik a matematik. D.: The Organization ol' Thought, 19 I6; The Principles ol' Natural Knowledge. 1919; The Concept ol' Nature. 1920; Science and the Modern World, 1925; Religion in the Making, 1926; Symbolism: Its Meaning and Efťect. 1927; The Aims ol' Education, 1928; Adventures ol' Ideas, 1933; Nature and Liťe. 1934; Modes ol' Thought, 1938 emergence, etika ekologická, kultura, sociologie fenomenologická WHITlNG, JohTl Wesley Mayhew • 1908 - . am. kull. antropolog zn. mezi kul!. studiemi o výchovč a osobnosti dítěte. Do: Becoming a Kwoma: Teaching and Learning in a New Guinea Tribe, 1941; Child Training and Personality: A Cross Cultura1 Study (se spoluaut.), 1953; Field Guide ťor the Study ol' Socialization (se spoluaut.), 1966; Children ol' Six Cultures: A Psycho-Cultura! Analysis, 1974. Lit.: Spilldler, G. D.: The Making ol' Psychological Anthropology, 1978 kultura a osobnost

1622

WHITMAN, Charles Otis • 1842 - 1910 • am. zoolog a genetik. Do: The Behavior ol' Pigeons. 1919; Orthogenetic Evolution in Pigeons. 1919 etologie

WHORF, BelljamiTl Lee. 1897 - 1941 • am. antropolog a lingvista zn. hypotézou jazykového relativismu D.: Collected Papers on Metalinguistícs, 1952; Sprache, Denken. Wirklichkeit, 1956 antropologie lingvistická, antropologie symbolická, hypotéza Sapirova-Whorfova

WHYTE, William Foote. 1914-. am. sociolog. r. 1964 prez. Society of Applied Allthropology, r. 1981 prez. Alllericall Sociological Associatioll • Do: Man and Organization, 1959; Men at Work, 196 I; Organizational Behavior, 1969: Organizing Agricultural Development. 1975 člověk jednorozměrný, pozorování přímé, socializace

ťor

WIATR, Jerzy JÓze/. 1931 - . pol. sociolog a publicista zabýv. se obecnou s-gickou teorií a s-gií politiky. Do: Szkice o materializmie historycznym i socjologii. 1962; Spoleczeristwo. Wst~p do socjologii systematycznej, 1964; Socjologia wojska. 1964; Socjologia zaangazowana, 1965; Czy zmierzch ery ideologii? 1966; Naród i paristwo, 1969; Marksistowska teoria rozwoju spolecznego. 1973; Socjologia stosunków poJitycznych, 1977; Essays in Political Sociology, 1978; Przyczynek do zagadnienia rozwoju spolecznego w ťormacji socjalistycznej, 1980; Local Politics in Poland (se spoluaut.), 1986; Zaspokojenie potrzeb w warunkach kryzysu (se spoluaut.), 1986 mínění veřejné, sociologie polská. sociologie skandinávská. sociologie veřejného mínění, třída dělnická. vědomí společenské WICKHOFF, Franz • 1853 - 1909 • rak. historik umění. spoluzakl. vídeňské školy dějin umění. D.: Beitrage ZUl' Kunstgcschichte, 1903; Rtjmische Kunst. 1912 sociologie umění WICKLUND, Robert A . • nčm. psycholog. D.: A Theory ol' Objective Selť-awareness (se spoluaut.). 1972; Freedom and Reactancc, 1974 psychologie sociální

WIENER, MortoTl • 1920 - • mn. klinický psycholog zabýv. se neverbální a paraverbální komunikací mechanismy obranné

traditional Accomodation to Political Independence, 1966; Charismatic Polítical Leadership, 1968; The Spellbinders, 1984 autorita

WIENER, Norbert • 1894 - 1964 • am. matematik, kybernetik, ťilozoť • Do: Cybernetics: Ol' Control and Communication in the Animal and the Machine. 1948; The Human Use ol' Human Beings - Cybernetics and Society. 1950; Mathematik - mein Leben, 1962; God and Golem, 1964 sociologie kybernetická. zákon Brillouinův

WILSON, Edward Osbome • 1929 - • am. biolog. D.: A Pri-

WIESE, Leopold VOTl • 1876 - 1969 •

něm.

ekonom a socio-

log, předsL ťormální s-gie, spoluzakl. čas. Kdlller Zeitschrift fiir Soziologie ulld Sozialpsychologie. spoluzakl. a prez. Deutsche Gesellschaft fiir Soziologie (r. 1946) • Do: Das Wesen der politischen Freiheit, 1911; Soziologie, 1926; System der allgemeinen Soziologie, 1933 (2. vyd.): Gesellschaťtliche Stande und Klassen, 1950; Soziologie, Geschichte und Hautprobleme, 1957; Philosophie und Sozio10gie, 1959: Ethik der sozialen Gebi1de, 1961; Der Mensch als Mitmensch, 1964; Gleichheit und Ungleichheit im zwischenmenschlichen Leben, 1967 • Lit.: Stwtffer, E.: La Méthode Relationelle en Psychologie Sociale et en Sociologie seIon M. Léopold von Wiese. 1950 distance sociální. interakce sociální. interakcionismus, marxologie. sociologie. sociologie formální. sociologie německá. sociologie rumunská. sociologie sportu, sociologie války. sociologie venkova, sociometrie, škola kolínská

WILKEN, George AlexaTlder. 1847 - 1891 • hol. etnolog nar. v Indonésii. Lit.: Kl'elltjaranillgrat, R. M.: Anthropology in Indonesia, 1975 psychologie kultury zemčdčlství • D.: Planning ťor Family Relocation, 1941; Rural Sociology (se spoluaut.), 1958; Sociological Aspects ol' Colonization as Viewed ťrom Brazil (se spoluaut.), 1967 sociologie zemědělství

WILKENING, Eugene A . • am. sociolog

WILLIAMS, MelviTl (John). 1915 - . am. sociolog. D.: Con-

WICKSELL, Johann Gustav Knut. 1851 - 1926 • švéd. eko-

temporary Social Theory, 1940; Moral and Spiritual Values in Education. 1955; Social Norms ol' Adolescents, 1959 ekologie sociální

nom zabýv. se ťinancemi a úvěrem, hodnotou a rozdělováním • D.: Uber Wert, Kapital und Rcnte. 1893: Finanztheoretische Untersuchungen, 1896; Interest and Prices, 1898: Geldzins und GUterpreise, 1898; Fore!asningar i nationalekonomi, /901-1915 teorie rozdělování

WILLIAMS, RaymoTl Henry. 1921 - . brit. liter. včdec. Do: Culture in Society. 1958; The Country and the City, 1973; Marxism and Literature. 1977; Culture, 1981 sociologie kultury. sociologie literatury. vzor kulturní

WIDERSZPIL, Stanislaw • 1921 - • pol. sociolog zabýv. se soc. strukturou a s-gií průmyslu. D.: Tendencje zmian w okresic industrializacji socjalistycznej, 1965; Socjologiczne problemy przemyslu i klasy rohotniczej, 1966; Socjologia w zakladzie pracy, 1969; Sklad polskiej klasy robotniczej. P,LeobraZenia stľllk­ tury spolecznej w Polsce Ludowej, 1973: Relleksjc nad rozwojem wspólczesnego spoleczeristwa polskiego, 1979 sociologie polská, třída dělnická

WILLlAMSON, Oliver EatoTl • 1932 - . am. ekonom zabýv. se správou a organizací průmyslu. Do: Corporate Control and Business Behavior, 1970: Markets and Hierarchies. 1975; The Economic Institutions ol' Capitalism, 1985; Economic Organization. 1986; Antitľllst Economics, 1987 distribuce příjmová. organizace, sociologie ekonomická

WIENER, A. J. • prognostik, ktcrý zavedl do prognostiky pojem

WILLIS, Richard Hartley • 1927 - • am. soc. psycholog zabýv. se metodologií a interpersonálními vztahy hra koaliční

standardní svět. D.: Changing Values and Social Goals, 1970 standardní, trend mnohonásobný

WILLNER, A1I11 Ruth. 1924 - • am. politoložka. D.: The Neo-

svět

příloha

mcr ol' Population Biology (se spoluauL), 1971; Ecology, Evolution, and Popu lati on Biology, 1974: Sociobiology, 1975; On Human Nature, 1978; Genes, Mind. and Culture (se spoluauL), 1981 altruismus, emoce, fylogeneze, sociobiologie

WILSON, Charles William. 1916 - • am. psychiatr a parapsycholog. Do: Stop Bedwetting, 1979; Help Your Chi Id-Love Therapy, 1980 osobnost marginální WINCKELMANN, JohaTles F. • 1900 - 'f' • něm. sociolog zabýv. se s-gií práva a státu a s-gií M. Webera. Do: LegitimiUit und Legalitat in Max Webers Hcrrschaťtsoziologie, 1952; Gcsellschaťt und

Staat in der verstehenden Soziologie Max Webers,

1967 legitimita

WINCKELMANN, JohaTlTl Joachim • 1717 - 1768 • něm. osvícenský historik. teoretik umční. který rozpracoval metodu rozbOľll stylů. D.: Gedanken Uber die Nachahmung der griechischen Werke in der Malerei und Bildhauerkunst. 1755; Geschichte der Kunst des Altertums, 1764; Monumenti antichi inediti. 1767. Lit.: Krellzer, 1.: Studien zu Winckelmanns Aesthetik. Normativitat und historisches Bewusstsein, 1959; SChlllz, A.: Winckelmann und seine Welt. 1962; Roky ta, H.: Winckelmann und Bohmen. 1979 sloh umělecký WINDELBAND, Wilhelm • (848 - 1915 • něm. filozof. historik ťilozoťie, hl. předst. bádenské novokantovské školy; zabýval se filozoťií starovčku a novovčku • Do: Geschichte der ncucren Philosophie, 1878-1880; Geschichte der alten Philosophie, 1888; Lehrbuch der Geschichte der Philosophie, 1892; Uber Willenstreiheit. 1904; Uher Gleichheit und Identitat. 1910: Einleitung in die Philosophie, 1914 axiologie, dějinnost, etika, kultura. metodologie. norma morální, sociologie chápající, sociologie německá, škola chicagská, typ ideální, vědy idiografické, vzor kulturní

WIPPLER, ReiTlhard • 1931 - • nizozcm. sociolog. D.: Vnije tijd buiten, 1966; Sociale determinanten van het vrijetijdsgedrag, 1968; Theorctische sociologie als practisch probleem. 1973 sociologie nizozemská

WIRTH, l.-ouis • 1897 - 1952 • am. sociolog, předst. ekologické školy; prac. na teorii městského způsobu života. D.: The City (se spoluauL), 1924; The Ghetto, 1928; Urban Planning and Land Policies (se spoluaut.). 1939; Community Liťe and Social Policy,1956 kultura masová, morálka, sociologie města, škola chicagská, urbanismus, urbanizace WISSLER, Clark • 1870 - 1947 • am. kult. antropolog. Do: North American lndians ol' the Plains, 19 I2; The American lndians, 1917; Man and Culture, 1923: The Rclation ol' Nature to Man in

1623

biografická

příloha

biografická

Aboriginal America, 1926; Indian Cavalcade, 1938; The Indians of the United States, 1940

tica, 1738-1739; JlIS naturae methodo scientifica pertractatum, 1740-1748; Philosophia moralis sive ethica, 1750-1753

antropologie, difuzionismus, ekologie kulturní, komplex kulturní, Middletown, oblast kulturní, prvek kulturní, sociologie kultury, univerzálie kulturní, vzor kulturní

biedermaier,

WITTFOGEL, Kar! August. 1896 - '1' • am. soc. vědec něm. Ulmen, G. L.: The Science of Society, 1978 materialismus historický pův. zabýv. se mj. historií Číny. Lit.:

nadpřirozeno,ontologie,

psychologie, totalita

WOLFFLIN, Heinrich von. 1864-1945. švýc. historik umě­ ní působící i v Německu. D.: Renaissance und Barock, 1888; Die Klassische Kunst, 1899; Oas Problem des Stils in der bildenden Kunst, 1912; Gedanken zur Kunstgeschichte, 1941 sloh

umělecký

WOLLSTONECRAFT, Mary Godwin • 1759 - 1797 • briL WITTGENSTElN, Ludwig • 1889 - 1951 • rak. logik a filozof, který výrazně ovlivnil teor. lingvistiku. D.: Tractatus Logico-Philosophiclls, 1922; Philosophische Untersuchungen. 1953, Schriften. 1963, 1964

esejistka, jedna z prvních feministek. D,: Vindication ol' the Rights of Men; Vindication ol' the Rights of Women; Historical and Moral View of the Origin and Progres ol' the French Revolution, 1794. Lit.: Wardle. R. M.: M. WolIstonecraft, 1966

anarchismus metodologický, etika normatiVIÚ, etnografie nová. etnometodologie, fakt, konstruktivismus sociologický, metaetika, metodologie, neopozitivismus, objektivita, sociologie interpretativní, sociologie kultury, teorie komunikace, Vídeňský kruh

feminismus

WOODGER, Joseph • 1894 - i' • angl. biolog a filozof vědy O.: Biological Principles, 1929; The Axiomatic Method in Biology, 1937; Biology and Language, 1952 axiomatizace

WOODROW, Herbert. am. psycholog. D.: The Measurement of Attention, 1914; Children's Association Frequency Tables, 1916 inteligence sociální

strach

předsL

WORMS, René. 1869 - 1926 • fr. filozof, ekonom a sociolog,

WNUK-LlPIfÍlSKI, Edmund. pol. sociolog orienL na výzkumy konfliktů současné pol. společnosti. O.: Nierównošci spoIcczne w Polsce i na W~grzech (se spoluauL), 1984

organicismu; zabýval se zejm. soc. patologií. O.: La Sociologie, 1893, 1921; Les Théories modernes de la criminalité, 1894; Organisme et société. 1896; Philosophie des sciences sociales, 1903-1907; Les Principes biologique de I'évolution sociale. 1910

sociologie polská

biologismus. organicismus,

WOHL, Andrzej. 1911 - • pol. filozof a sociolog sportu. D.: Spo!eczno-historyczne podloze sportu, 1961; Slowo a ruch, 1968: Sport wiejski a przeobrazenia wsi polskiej, 1977; Socjologia kultury fizycznej, 1979

WORSLEY, Peter Maurice. 1924 - • bríL sociolog, antropolog, prez. British Sociological Association (v I. 1971-1974) • D.: The Trumpet Shall Sound, 1957; The Third World. 1964; Two Blades ol' Grass, 1971; Inside China. 1975

sociologie sportu

new sociology

WOJCISZEK, B. • pol. psycholog. D.: Struktura "ja", wartosci osobiste i zachowanie, 1986

WRIGHT, Erik Olin. angl. sociolog zabýv. se soc. strukturou • D.: Class, Crisis and the State, 1978; Class Structure and Income Determinatíon, 1979; Classes. 1985; The Debat on Classes, 1989; Reconstructing Marxism: Essays on Explanation and the Theory of History (se spoluauL), 1992

WOLF, Herbert F. • 1927 - • něm. sociolog. O.: Kollektivbeziehungen und Lebensweise (se spoluauL), 1984; Handbuch der soziologischen Forschung (se spoluauL), 1989 techniky sociální čes. soc. antropolog, autor koncepcí integrální antropologie a humanologie • O.: Úvod do studia člo­ věka a kultury, 1969; Integral Anthropology, 1971; ABC člově­ ka, 1977; Lidé pěti světadílů, 1979; Abeceda národů, 1984; Člo­ věk a jeho svět, 1992; Člověk ve světě náboženství, 1992; Studia

WOLF, Josef. 1927 - •

společnost, škola

organistická

distribuce příjmová, neomarxismus, sociologie ekonomická, sociologie v Austrálii. stratifikace sociální, třída střední

WRIGLEY, E. Allt/zony • 1931 - • angl. hisL demograf. spoluzakl. Cambridge Group Jor the History oj Population and Social StrucllIre • O.: An Introduction to English Historical Demography. 1966; The Population History of England. 1541-1871 (spoluauL R. S. SchonJield), 1981 demografie historická

humanistika, 1993

antropologie integrální, humanologie

WOLFF, Christian. 1679 - 1754 • něm. filozof pol. pŮv., matematik, fyzik a psycholog; systematizátor a popularizátor Leibnizovy filozofie. O.: Philosophia rationalis, 1728; Psychologica empirica, 1732; Psychologica rationalis, 1734; Philosophia prac-

1624

antropologie evolucionistická, bůh, diferenciace sociologie, duchovědy, konvence společenská, mytologie, mýtus, náboženství, norma morální, psychologie, psychologie sociální, sociologie německá, sociologie rumunská, sociologie veřejného mínění, struktura sociologie paradigmatická, Volkerpsychologie, vzor kulturní

WRONG, Demlis H. • 1923 - • kanad. sociolog. D.: American and Canadian Viewpoints. 1955; Population and Society. 1967; Max Weber, 1970; Skeptical Sociology, 1976 norma, role, sociologie americká

WUNDT, Wilhelm • 1832 - 1920 •

něm.

filozof, psycholog

YOUNG, Kimball • 1893 - l' • am. soc. psycholog a sociolog • D.: Menta! Differences in Certain Immigrant Groups, 1922; Source-book for Social Psychology, 1927; Social Psychology, 1930; The Madison Community (se spoluauL), 1934; An Introductory Sociology, 1934; Source-book for Sociology, 1935; Personality and Problems of Adjustment, 1940; Sociology: a Study ol' Society and Culture, 1942 osobnost, sociologie

veřejného mínění

YOUNG, Michael. 1915 - . am. ekonom. D.: Innovation and Research in Education, 1965; Forecasting in the Social Sciences, 1968 teorie sociálních sítí

WYCLlFF, John (Viklef, Wiclif, Wiclef, Jan) • 1320 (1324)1384 • angl. středověký mysl itel a reformátor, jehož názory ovlivnily Jana Husa a M. Luthera; r. 1382 prohlásil sněm angl. biskupů jeho učení za kacířské, r. 1415 jej prohlásil za kacíře kostnický koncil. D.: De ideis; Summa de ente; Trialogus; De veritate Sacrae scripturae; Summa theologica; De civil i dominio. 1376; De potestate papae • Lit.: Stacey, 1.: J. Wycliff and Reform, 1964

husitství. platonismus, predestinace

WITWICKI, W/odyslaw • 1878 - 1948 • pol. filozof, psycholog, historik a teoretik umění. O.: Analiza psychologiczna objawów woli, 1904; Psychologia stosunków osobistych, 1907; Wsprawie przedmiotu i podzialu psychologii, 1912; Psychologia, 1925; Wiara ošwieconych, 1939; O widzeniu przedmiotów, 1954; Posadanki obyczajowe, 1957

autoprezentace

a fyziolog, který r. 1879 zal. v Lipsku první laboratoř experimentálni psychologie. D.: Vorlesungen Uber die Menschen- und Tierseele, 1866; Grundriss der Psychologie, 1896; Vdl kerpsychologie, 1900-1920; Probleme der Vdlkerpsychologie, 1911; Elemente der Vdlkerpsychologie, 1912 • Lit.: Rieber, R. w.: Wilhelm Wundt and the Making of a Scientific Psychology, 1980

příloha

WYSS, Dieter • 1923 - • něm. psycholog a antropolog zabýv. se psychologií medicíny a psychoterapií • D.: Zwischen Medizin und Philosophie (se spoluauL), 1957; Charles Darwin, 1958; Die tiefenpsychologischen Schulen von den Anťangen bis zur GegenwarL 196]; Strukturen der Moral. 1968; Marx und Freud. 1969; Beziehung und Gestalt. 1973; Lieben als Lernprozess, 1975; Mitteilung und Antwort, 1975

ZAJONC, Robert Boleslaw • 1923 - . am. psycholog pol. pův., od r. 1949 žije v USA. D.: Social Psychology, 1965; Animal Social Psychology (cd.), 1970 psychologie sociální ZAMENHOF, Ludwik Lazar. 1859 - 1917 • pol. ce esperanta. Lit.: Šupichová, J.: Zamenhoľ. 1947 hilelismus, intralingvistika

lékař, tvůr­

ZANDER, Alvin Frederick • 1913 - . am. soc. psycholog zabýv. se vztahy v malých skupinách. D.: Group Dynamics (se spoluaUL), 1953; Motives and Goals in Groups, 1971; Groups at Work. 1977; Making Groups Effective, 1982; The Purposes of Groups and Organizations, 1985; Effective Social Action by Community Groups, 1990

atraktivita sociální, teorie sociálních sítí

neopsychoanalýza, psychoanalýza

ZASLA VSKAJA, Tatjana lvanovlla • 1927 - • sov. ekonomka XENOFONT. asi 430 - 355 př.n.1. • starořec. filozof, vojevůdce, historik, spisovatel, žák Sokratúv. D.: Kýrú paideiá; Apomnémoneumata Sokratús; Peri hippikés sociologie výchovy. teorie sociální antické

XENOPOL, Alexandre-Démetre. 1841 - 1920. rumun. sociolog • D.: Théorie de I'histoire, 1899, 1908 sociologie rumunská YANG Ch 'illg-K'un • 1910-. am. sociolog čín. pův., od r. 1939 žije opět v Číně. D.: Meet the USA Institute od International Educatio!l. 1944; The Chinese Family in the Communist Revolution, 1959; A Chinese Village in Early Communist Transition, 1959 sociologie v Hongkongu YANKELLOWICH, Daniel. 1924 - • am. psycholog a sociolog. D.: Ego and Instinct: Psychoanalysis and the Science of Man (se spoluauL). 1969; Changing Vallles on Cam pus, 1972; The New Morality: A Profile of American Youth in the Seventies, 1974; New Rules: Searching for Self-Fulfillment in a World Turned Upside Down. 1981; PlItting the Work Ethic to Work (se spoluauL), 1983 industrializace, sociologie práce

YASUDA, Saburo • 1925 - . japonský sociolog. O.: Shakai Tokeigaku, 1969; Shakai Chosa no Keikaku to Kaiseki, 1970; Shakai Ido no Kenkyo, 1971 sociologie japonská

a socioložka venkova. O,.: Sociologičeskije issledovanija (se spoluaut.), 1966; Raspoznavanije obrazov (se spoluaut.), 1968; Sociafnyje problemy trudovych resursov sela, 1968; Migracija sefskogo naselenija, 1970; Razvitije sefskich poselenij.

1977 sociologie ekonomická. sociologie ruská a v Sovětském svazu. sociologie venkova

ZDRA VOMYSLOV, Andrej G, • 1928 - • sov. sociolog práce • D.: Problema interesa v sociologičeskoj teorii. 1964; Trud i razvitije ličnosti (se spoluauL), 1965; Čelovek i jego rabota. 1967; Metodika i procedura sociologičeskich issledovanij, 1969; Metodologičeskije

i metodičeskije problemy kontent-analiza, 1973 hypotéza, sociologie ruská a v Sovětském svazu

ZEISEL, Hans • 1905 - t • am. sociolog, ekonom. právník rak. pův . • D.: Say It with Figures, 1947; The American Jury, 1966; The Limits ol' Law Enforcement, 1982 nezaměstnanost, sociologie rakouská ZELDITCH, Morris • 1928 - • am. sociolog. D.: Sociological Theories in Progress (se spoluauL), 1966; Basic Course in Sociological Statistics (se spoluauL), 1975 (3. vyd.) manželství, sociologie rodiny, vztahy rodinné ZELETIN, Stefall • 1882 - 1934 • rumun. sociolog. O.: Istoria sociala, 1925; Neoliberalismul, 1927 sociologie rumunská

1625

biografická

příloha

ZELlNSKY, W. • am. geograf. D.: The Hypothesis of the Mobility Transition mobilita prostorová čes. prognostik a politik zabýv. se metodami prognostického modelování. D.: Věda o předvídání, 1986; Cesty ke komplexnímu prognózo vání, 1991 prognostika

ZEMAN, Miloš. 1944 - .

ZENON z ELEJE • 490 - 430 př.n.1. • řec. filozof, jeden z předst. eleatské školy; poprvé použil formy dialogu, zn. je logickými paradoxy, např. "Achilles a želva", "Střela" aj . • D.: Gli Eleati; Peri fyseós • Lit.: Crunbaum, A.: Modern Science and Zeno's Paradoxes, 1967 dialektika

ZETTERBERC, Hans Le1l1zart • am. sociolog pozitivistického zaměření. D.: On Theory and Veriťication in Sociology, 1954; Sociology in the United States 01' America, 1956 diagnostika sociální, model, motivace, operacionalizace, validita

čes. sociolog zabýv. se metodami a technikami s-gického výzkumu a soc. změnami čes. pohraničí; ved. kat. s-gie Vysoké školy politické v I. 1981-1989, předs. Ceskoslovenské sociologické společnosti v I. 1988-1989 • D.: Sociologický výzkum, 1976; Co víte o současné sociologii (se spoluaut.), 1979; Sociální procesy, 1986; Start do Evropy (in: České pohraničí 91), 199 I sociální a společenské, sociologie slovenská, sociologie veřej­ ného mínění, výběr kvótní

ZICH, František. 1935 - •

čes. skladatel a estetik, položil základy moderní hudební sémantiky. D.: Estetické vnímání hudby, 1910; O typech básnických, 1918; Estetika dramatického umě­ ní, 193 I • Lit.: BU/janek, J.: Otakar Zich. Studie k vývoji čes­ kého muzikologického myšlení v první třetině našeho století, 1966 sociologie hudby

ZICH, Otakar. 1879 - 1934 •

ZIMAN, John Michael. 1925 - • am. fyzik. D.: The Force of Knowledge, 1976; Teaching and Learning about Science and Society, 1980; Knowing Everything about Nothing, 1978 etika vědy, invisible college

ZIMBARDO, Philip Ceorge • 1933 - . am. psycholog, prez. MOlllclair Termce • D.: Cognitive Control of Motivation, 1969;

biografická

1947; Marriage and the Family (se spoluaut.), 1956; Successful American Families, 1960; Social Change (se spoluaut.), 1960 sociologie rumunská, sociologie venkova, venkov

ZINZENDORF, Nikomus Ludwig von. 1700 - 1760 •

něm.

luterský duchovní a skladatel náb. písní, stoupenec pietismu. D.: Sammlung geistlicher und lieblicher Lieder, 1725; Deutsche Gedichte, 1735; Hauptschriften, 1962-1972 pietismus

ZI01"KOWSKI, Janusz • 1924 - • pol. sociolog města, v I. 1961-1965 red. Polish Westel'll Affairs, od r. 1965 řed. výzk. centra UNESCO. D.: Sosnowies, Wege und Faktoren der Entwicklung einer Industriestadt, 1960; Urbanisierung, Stadt. Wohnsiedlung, 1965; Poznan - sozial-raumliche Resultate der Industrialisierung, 1967; Soziologie und soziale Planung, 1972 sociologie polská, urbanizace něm. politolog. D.: Hitler. Selbstverstandnis eines Revolutionars, 1987 nacismus

ZlTTELMANN, R. •

1523; Commentarius de vera et falsa religione, 1525; Fidei christianae brevis. clara expositio, 1536; Amica exegis, id est expositio de eucharistiae negotio. 1537 • Lit.: Biisser, F.: Das Katholische Zwinglibild, von der Reformation bis zur Gegenwart. 1968; Pottel', C. R.: Zwingli, 1976 kalvinismus. reformace

ZÁCEK, Adolf. 1917 - • čes. lékař. statistik, epidemiolog zabýv. se soc. lékařstvím. D.: Metody studia zdraví a nemocí v populaci, 1974; Sociální nemoc

lékařství,

1979

ZDANOV, Andrej Alexandrovič. 1896 - 1948 • sov. politik • D.: Sovctskaja literatura - samaja idejnaja, 1934; O meždunarodnom položenii, 1947 mínění veřejné

ZMA VC, Ivan. 1871 - 1956 • čes. soc. vědec. D.: Úvod do ZYCULSKI, Kazimierz • 1919 - • pol. sociolog zabýv. se výzkumem masové kultury, v I. 1982-1986 min. kultury. D.: Socjologia filmu, 1966; Wst~p do zagadnieIÍ kultury. 1972; Wartosci i wzory kultury, 1975: Wspó/nota smiechu, 1976: Swi~to

sociální energetiky, 1919; Energetické základy sociotechniky, 1923; O sociotechnickém dlouhodobém plánu řešení krise a o základech sociální technokracie, 1935 sociologie česká do r. 1948

ciolog nar. v Polsku, působící střídavě v Polsku a USA, předst. humanistické s-gie; zal. pol. s-gický institut. D.: Zagadnienie wartosci w filozofii, 1910: Humanizm i poznanie, 1912; The Polish Peasant in Europe and America (spoluaut. W. I. Thomas), 1918-1920; Cultural Reality, 1919; Wst~p do socjologii, 1922; Laws of Social Psychology, 1925; Role of the Laws 01' Social Psychology, 1925; Potrzeby socjologii w Polsce. 1928; W sprawie rozwoju socjologii polskiej, 1929; Socjologia wychowania, 1928-1930; Ludzie terazniejsi i cywilizacja przyszlosci, 1934: The Method of Sociology, 1934; Social Actions, 1936; The Socia I Role of the Man of Knowledge, 1940; Las Sociedades de cul tura nacionas, 1944: Cultural Sciences, 1952; Modern Nationalities, 1952 case study, definice situace, dezorgani7.3ce sociální, hodnota, instituce, koeficient humanistický, osobnost autoritářská, pedagogika, postoj, problém sociální, psychologie sociální, skupina společenská, sociologie americká, sociologie humanistická, sociologie interpretativní, sociologie kultury, sociologie malých skupin, sociologie polská, sociologie radikální, sociologie sociologie, sociologie sportu, sociologie systémová, sociologie vědy, sociologie výchovy, svět sociální, škola chicagská, teorie míru, typologie sociologických přístupů, vzor kulturní

ZOLLNER, Johann KarI Friedrich. 1834 - 1882 • něm. astronom, geoťyzik • D.: GrundzUge einer allgemeinen Photometrie des Himmels, 1861 • Lit.: Koerber, F.: K. F. Zollner, 1899 spiritismus

ZIMMERLl, Walther. 1907 - . švýc. teolog zabýv. se náb.

ZUNZ, Leopold. 1794- 1886. něm. náb. a liter. historik. D.:

a orientálními jazyky. D.: Geschichte und Tradition von Beerseba im alt Testament, 1932 esoterismus

Die synagogale Poesie des MA, 1855; Gesammelte 1875-1876 judaismus

ZIMMERMANN, CarIe Cmrk. 1897 - j ' . am. sociolog, který

filozoť, pedagog. D.: Maďar­ ská menšina na Slovensku po roce 1945, 1970; Robotnická trieda a národ, 1976 sociologie slovenská

1626

ZWINCLl, Ulrich. 1484 - 1531 • švýc. teolog, předst. reformace. D.: Brevis et christiana in evangelicam doctrinam isagoge,

i kultura. Swi~ta dawne i nowe, 1981; Przemiany kultury klasy robotniczej w Polsce, 1982 kultura masová, sociologie polská

ZNANlECKI, Florian Witold. 1882 - 1958 • am. filozof a so-

Canvasing ťor Peace, 1970; Shyness, what it is, what to do about it, 1977; Psychology for Our Times: Readings, 1977; Psychology and You, 1978: The Shyness Workbook, 1979; Psychology and Life, 1979 agrese, dehumanizace, svědomí, vandalismus

stud. probl. rodiny, venkova, zabýv. se regionalismem a dějina­ mi soc. teorií; vyd. Joumal of Ruml Sociology. D.: Principles of Rural-Urban Society (spoluaut.), 1929; Family and Civilization,

čes. sociolog a pedagog zabýv. se probl. nezaměstnanosti, spolupracovník Sociologické revue od jejího založení až do r. 1939; zahynul v Osvě­ timi sociologie česká do r. 1948, sociologie deviantního chování

ZWICKER, Bruno. 1907 - 1944 •

příloha

Schriťten,

ZVARA, Juraj. 1926 - • slov.

1627

poznámky

II. svazek

P-Z Vydalo Karolinum. vydavatelství Univerzity Karlovy, Ovocný trh, Praha I, Praha 1996 Vychází s finanční podporou Fondu pro vydávání včdecké literatury AV ČR Prorektor-editor Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. Typografie Martin Dyrynk Zlom Oleg Man Vydání I. Vytiskla tiskárna IMPRESO, s.r.o., Žďár nad Sázavou

ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek) ISBN 80-7184-31 1-3 (soubor) ISBN 80-7184-164-1 (1. svazek)